Vysoká škola aplikované psychologie, s.r.o.

Akademická 409
411 55 Terezín

Seminární práce

Svatební zvyky v bývalé

zemi SSSR, Kazachstánu
Anna Šipková

Studijní obor: Personální a interkulturní management

Studijní program: Humanitní studia
Zaměření studia: Aplikovaná psychologie
Předmět: Sociální a kulturní antropologie I.
Ročník: 1.
Datum odevzdání: 15. 01. 2019
Telefon: +420 739 764 984
E-mail: annasipkova98@gmail.com
 Obsah

Úvod.......................................................................................................................................1
1 Svatba tehdy...................................................................................................................2
1.1 Dny před svatbou...............................................................................................2
1.2 Den svatby.........................................................................................................3
1.3 Druhý den..........................................................................................................5
2 Dnešní pojetí svatby.......................................................................................................5
Závěr......................................................................................................................................7
Zdroje.....................................................................................................................................8
Úvod

Předmětem práce jsou svatební zvyky v zemi bývalého SSSR. Téma jsem si
vybrala z důvodu, že se mě osobně dotýká, má rodina se v roce 1997 emigrovala
z Kazachstánu a některé tradice se dodržují dodnes a já jsem jich byla svědkem. Práce se
nebude zabývat přímo kazašskými zvyky, z důvodu, že nejsem příslušníci tohoto národa,
ačkoli jsme se tam narodili. Některé tradice budou připomínat tradice staročeské, z příčiny
původu dané vesnice, kde má rodina žila (původně to byla vesnice česká – nejspíše
založena volyňskými Čechy, takovýmto způsobem se tam zachoval český jazyk,
samozřejmě ne ten, kterým mluvíme v dnešní době).
Cílem práce je seznámit čtenáře se svatebními zvyky v této oblasti a osvětlit tím
tuto kulturu.
V první časti rozebírám oné zvyky, jaké se tradovali v tehdejší oblasti od požádaní
o ruku po druhý den svatby.
Ve druhé části se zabývám, jak se tyto zvyky transformovali do dnešní doby na
území České republiky.

1
1 Svatba tehdy

Jak už jsem se již zmínila zvyky, o kterých tu pojednáme pochází z bývalé země
SSSR, Kazachstánu, přesněji většina zvyků, které mi byli popisovány jsou z menší vesnice
nedaleko města Ақтөбе (Aktobe), kde má rodina žila. Řekla bych, že tyto zvyky přebrali
z každé kultury, která se tam mísila, a tak vznikl zajímavý koncept, který se tam dodržoval
po mnoho let.

1.1 Dny před svatbou

Dříve bylo samozřejmostí, že nejdříve muž pořádal otce nevěsty o její ruku a až
poté požádal samotnou dívku. Druhého dne ženich posílá za otcem nevěsty сваты
(dohazovače), kteří měli funkci dnešních organizátorů svatby. Při příchodu k otci nevěsty
říkali říkanku:

У вас товар, у нас купец,

У вас девица, у нас молодец.

У нас ключ, у вас замок,

У нас шмель, у вас цветок.

Наш матрас, у вас подушка,

Наш поднос, а ваша кружка.

Не тяните, не зевайте,
А короче отвечайте.
Слово Да короче Нет
Лучше Да сказать в ответ.

(Máte výrobek, máme obchodníka,

Máte dívku, máme chlapáka.

Máme klíč, máte zámek,

Máme čmelák, máte květinu.

Naše matrace, a váš polštář,

Náš podšálek a váš hrnek.

Nezdržujte, nezívejte,
Kratší odpověď dejte.
Slovo Ano je kratší než Ne
Lepší je odpověď Ano.)

2
 Dále ženich s nevěstou chodili zvát svůj nejbližší okruh příbuzenstva (rodiče, tety a
strýce), avšak toto pozvání nebylo na svatbu, ale na předsvatební schůzi, na které se určilo
datum svatby (ten se stanovil povětšinou na podzim, kvůli úrodě, dobytku a počasí a svatba
byla vždy v sobotu), počet pozvaných hostů a kde se svatba bude konat a další detaily. Na
svatbu jako takovou chodili zvát hosty mládenci (svobodní muži). Pozvání probíhalo, tím
že pozvaným bylo vystřeleno z flinty (pušky) vedle oken. Střílelo se slepými náboji, aby
nedošlo k úrazu. Někdy tato střelba zanechávala černé skvrny od střelného prachu na
zdech. Mnohdy spolu s mládenci chodili družičky (svobodné dívky) s velkými proutěnými
koši a sbíraly do nich nádobí. Tato tradice vznikla prakticky z nouze. Pozvaných hostů
bylo příliš mnoho (v průměru 200 lidí) a nádobí příliš málo (nebylo k dostání) a tak se
muselo shromažďovat po příbuzenstvu, aby bylo z čeho jíst, též se takto sbíraly stoly a
ostatní potřebné předměty.
Blízcí příbuzní nosili drůbež jako pomoc na přípravu jídel ke svatbě, z již
zmíněného důvodu a tj. vysoký počet hostů. Za tímto účelem se poráželi i ostatní zvířata,
nejvíce však prasata. Přípravy pokrmů byly velice náročné na časové zpracování, z tohoto
důvodu byly pozvány kuchařky na svatbu, aby pomáhaly právě s přípravou. Některá jídla
byla připravovaná s předstihem, jako např. nudle na polívku, které se vyráběli již 3 dny
před svatbou.
Vysoký počet hostů znamenal veliké prostory, které ale nebyly možné, a tak se
svatby konaly venku ve svatebních stanech. To znamenalo další přípravy jako byla úprava
zeminy, aby se neprášilo, tak se na zem stlala čerstvě posekaná tráva. Jako výzdoba byly
použity živé květy.

1.2 Den svatby

Získat nevěstu v den svatby pro ženicha nebyl lehký úkol. Čekali ho různé zkoušky
a překážky jako například: různé jiné převlečené nevěsty, sourozenci nechtěli svojí sestru
vydávat jen tak, a tudíž si jí ženich musel vykoupit, dále musel zodpovídat otázky, které
byli koncipované na nevěstu, oblíbená barva a podobně.
Po splnění úkolů nevěsta s ženichem a hosti jeli na svatební obřad, kde se provdali.
Po návratu z obřadu následuje přivítání ženicha a nevěsty, a to velikým kulatým chlebem
se solí, ten, jenž si odkousne vetší kus chleba bude hlava rodiny. Po tomto přivítaní
následuje hostina. Vedoucí svatby byla žena, které se říkalo starosvatba (vedoucí svatby,
byla vždy ze strany nevěsty a byla v postarším věku). Ze strany ženicha byl družba

3
(pomocník, který se staral spíše o stránku pokrmů a pití, aby bylo všeho dostatek, též byl
staršího věku). Družba též zařizoval určitý druh zábavy, např. když vešel do místnosti
všechny družičky (svobodné dívky) museli začat pískat. Pískat se muselo i po výstřelu ze
zbraně, který sem tam padl.
Zasedací pořádek byl též tradiční starosvatba seděla vedle nevěsty a družba seděl na
místě kde mohl lehko kontrolovat situaci a odběhnout v nutnou chvíli. Vedle starosvatby
seděla starší družička (svědkyně) a za ní ostatní družičky (svobodné dívky) a dle tradice
museli mít na hlavě věneček z kvítí. Mládenci (svobodní muži) seděli na druhé straně
místnosti od družiček a museli mít v klopě květinu.
Celé odpoledne a večer probíhají hry a soutěže (novomanželům se svazovali ruce
při jídle, křičí se горько (hořko – což značí aby si novomanželé dali polibek)), též se
tancuje a podobně. Dary se předávají podle systému, který je dán věkem, což značí že se
začíná od nejstarších hostů. Průběh je následující: starosvatby nazvou jméno hosta a ten
přichází před nevěstu a ženicha a gratuluje jim ke sňatku a u této příležitosti jim dává dar.
Nevěsta s ženichem na druhou stranu dávají hostům od svého jména koláčky a alkohol
jako díky za dary.
O půlnoci se nevěstě sundává závoj a nahrazuje se šátkem (čepcem), to značí, že se
z děvčete stává žena. Při této příležitosti se zpívá píseň:

Pod naši okna roste dubek,

pod naši okna roste dubek.
Na něm se točí má modré oči můj holubek.

Toči toči, točit bude,

toči toči, točit bude.
Dal-li mě pánbůh já ho dostanu on můj bude.

Včeras měla bělej věnec,

včeras měla bělej věnec.
A dneska už máš a dneska už máš černej čepec.

Ty pendličky z tvej hlavičky,

ty pendličky z tvej hlavičky,
ty si jech schovej dobře zachovej na čepičky.

včeras byla maminčina,

včars byla tatinkova
a dneska už jseš a dneska už jseš Lukášova (jméno je dle ženicha)

Po této písni se ještě dodává:

4
Už už už Lukáš (opět jméno se doplní dle muže) je tvůj muž
a Mařenka (jméno dle ženy) jeho žena ukravala ho peřinama.

Už už už Lukáš (opět jméno se doplní dle muže) je tvůj muž

a Mařenka (jméno dle ženy) jeho žena ukravala ho peřinama.

Píseň je zpívaná starosvatby a ona jí též sundává závoj a nahrazuje ho oním šátkem
a též jí ho zavazuje.

1.3 Druhý den

Svatba též pokračovala druhý den. Ženich s nevěstou měli za úkol hned ráno přivést
všechny hosty zpět. Tento den novomanželé byli jakýmisi sluhy pro hosty, měli za úkol
obsluhovat hosty, nosit jim jídlo a pití. Museli mít zdobné zástěry a nevěsta musela též mít
šátek (čepec) na hlavě.
Hosté se dále bavili a hráli různé scénky a převlékali se za příslušníky jiné
národnosti, například: arabské tanečnice, či tradičněji se převlékli za novomanžele.
Nevěstu a ženicha naložili do nějaké kárky a vozili je po vesnici, vždy když někoho potkali
dali mu alkohol za účelem, aby se manželství vedlo a byli zdraví. Tento den byl stejně
dlouhý jako první, tancovalo se a bavilo se do té doby, dokud nezavolali povinnosti a vy
jste se museli věnovat vaší domácnosti a dobytku.

2 Dnešní pojetí svatby

V této kapitole si popíšeme, co z tradic, které byli obvyklé před 20 lety se dodnes
zachovalo.
Svatby se již nedělají tak velké, ale jsou pořád početné (100 lidí), díky košatým
rodinným vztahům. Tudíž se již svatby mohou realizovat v uzavřených prostorech a
nemusejí se stavit stany. Pozvání je již tradiční skrz svatební oznámení a ne střelbou. Též
se svatba může provádět v jakémkoliv ročním období, nezávisíme na zemědělské výrobě
ani na vlastním dobytku, vše je možné koupit. Odpadá též poptávka po nádobí, ačkoliv se
někdy stále půjčuje, samozřejmě je možné ho koupit, ale pak nevíte, co dělat se 100 talíři.
Stále více se využívá služeb v rámci gastronomie, kdy vám vše přivezou již uvařené a vy
se nemusíte o nic starat a vařit o 3 dny dříve. Jak jsem již zmínila odpadá též střílení na
veřejnosti a v obytných zónách, je to nezákonné. Též si nemůžeme dovolit mít svatbu na 2
dny v kuse, jelikož chodíme do práce a musíme řídit, a to ve střízlivém stavu. Neznamená,

5
že 2 den svatba nepokračuje, je dělená spíše formou snídaně a již se dále nekonzumuje
alkohol.
Někteří dnes preferují svatby menší, aby se vyhnuli těmto obrovským výlohám a
zdlouhavému a náročnému plánování. Mimo tohoto, co jsem si nyní vyjmenovali se tradice
zachovali a svatby vypadají stejně, ba i dokonce převzali i klasické evropské tradice jako je
házení kyticí a rozbíjení talíře před prahem.

6
 Závěr

V práci jsem se zabývala tradičními zvyky na svatbách v bývalé zemi SSSR,

Kazachstánu, jejich popisem a přiblížením. Dále jsem tyto tradice též popsala v dnešní
době a stanovila jejich rozdíl oproti minulosti.
Uvedla bych že, tyto svatební zvyky nepopisují svatební obyčeje v celém
Kazachstánu, avšak pouze v části okolo města Aktobe, kde moji předkové a rodiče žili a
přivezli tyto tradice sem do České republiky.
Dále bych konstatovala, že zvyky nevymizeli, ale pouze se transformovali do
dnešní doby a jsou stále populární a rozšířené v našich kruzích. Více mladých párů se
k těmto tradicím vrací a chtějí je obnovovat a zachovat.

7
 Zdroje

 CHALUPNIKOVÁ, Marie. Interview. In: Bitozeves. LIVE, 25. listopadu 2018,

17:34.

 NEVESTABEST. Советы по подготовке и проведению сватовства со стороны

жениха. Nevestabest.com [online]. ©2018-2019 [cit. 2019-01-03]. Dostupné z:
https://nevestabest.com/sv-tradicii/sv-obychai/svatovstvo/svat-obychay/kak-svatat-
nevestu.html

 МЕТОДИЧЕСКАЯ КОПИЛКА. Весёлая свадьба. Zanimatika.narod.ru [online].

©2006-2016 [cit. 2019-01-03]. Dostupné z:
http://www.zanimatika.narod.ru/Svadba.htm

 ŠIPKOVÁ, Ljuba. Interview. In: Bitozeves. LIVE, 02. ledna 2019, 14:43