27

Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Zakladatelské aktivity
Camilla Razumovského

Rodové pohřebiště v Radkově

Jak již bylo řečeno, Camillo Razumovský se snažil ve svém novém domově na
Opavsku vytvořit novou rodovou tradici, podporovanou různými aktivitami. Jednou
z nich bylo i založení rodového pohřebiště na hřbitově u kostela Narození Panny
Marie v Radkově, v blízkosti svého původně hlavního sídla – zámku v Horním Vik-
štejně (Dubové). Plánoval zde nechat pohřbít sebe a svou ženu Marii, ale právě iluzi
historické tradice a trvalého spojení rodu s krajem mělo upevnit i uložení ostatků
předků. Proto nechal v roce 1900 přivézt z Českého Rudolce ostatky děda Gregora
a babičky Terezie Alžběty, z Vídně strýce Maxmiliána a zřejmě z Nice, kde zemřel,
i ostatky otce Leona. Matka Rosa již na radkovském hřbitově spočívala od roku
1889, kdy zemřela v Melči. V roce 1917 sem byl pohřben samotný Camillo, jako
poslední pak jeho žena Marie v roce 1936.
Pohřebiště tvoří soubor čtyř shodných náhrobků umístěných vedle sebe a obe-
lisku mezi nimi, sjednocených kovaným plůtkem. Obdélné náhrobky jsou rámo-
vány polopilastry nesoucími zalamované kladí se slepým vlysem a  zalamovanou
římsou, na římse je umístěn štít ze dvou proti sobě postavených žebrovaných volut.
Náhrobky jsou završeny lotosovými květy. Na mramorových deskách uprostřed se
nacházejí nápisy:

19. Věž kostela Nejsvětějšího Spasitele v Dolních Životicích.

28
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

1. Rosa / Gräfin Razumovsky / geb. Freiin von Löwenstern / geboren am 5. October 1814
/ gestorben am 3. Juni 1889 / „Lass mich Mutter mit dir weinen / lass mich theilen deinen
Schmerz.“

2. Leon / Graf Razumovsky / Herr von Böhm. Rudoletz u. Wölking / geb. am 14. August
1816 / gest. am 6. Februar 1869 / „Befiehl dem Herrn deine Wege und hoffe auf / Ihn: Er wird
es gut machen.“

3. Marie / Gräfin Razumovsky / von Wigstein / geb. von Wiener Welten / geb. 9. Dez.
1856 - gest. 16. März 1936 / Wir werden sie wiederfinden, diese / Hoffnung ruhet fest in
unseren / Herzen.

4. Kamillo / Graf Razumovsky / von Wigstein / k.k. Statth. Rat, Herr auf Wigstein mit
Wigstadtl, / Schönstein, Meltsch u. Bad Johannisbrunn / geb. 21. August 1852 - gest. 5. De-
zember 1917. / Sich vergessen und andere beglücken war sein / Lebenszweck, Wohltun seine
Freude, möge er / stets seinen Kindern u. Enkeln / als Beispiel dienen.

20. Rodové pohřebiště v Radkově.

 29
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Uprostřed mezi náhrobky stojí na hranolovém soklu obelisk na profilova-

né noze, rozdělený do tří horizontálních částí. V prostředním poli je v přední
části zobrazen francouzský štít s heraldickým orlem, který nese na hrudi znak
klobouku propíchnutého dvěma šípy. Obelisk vrcholí křížem s monogramem
IHS. Náhrobní desky z bílého mramoru nesou nápisy:

1. Maximilian / Graf / Razumovsky / k. k. Hauptman / im 28. Infanterie Regiment / u. d.

Wiener Freiwilligen 1849 / geb. im Triest 12. April 1805 / gest. in Wien 19. Dezember 1849.

2. Gregor / Graf Razumovsky / kais. russ. Brigadier. / Herr von Böhm. Rudoletz u. Wöl-
king / geb. 10. Nov. 1759 – gest. 3. Juni 1837 / und dessen Gattin Elisabeth / Gräfin Razumov-
sky / geb. Freiin Schenk v. Castell / geb. 26. Aug. 1785 – gest. 29. Aug. 1818 / Wiedervereint a.
27. Nov. 1900.

21. Rodové pohřebiště v Radkově – detail náhrobku.

30
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Jánské Koupele

Jednou z největších a nejzásadnějších Camillových zakladatelských akcí bylo

rozšíření a oživení lázní v Jánských Koupelích. Obec, část Starých Těchanovic, leží-
cí severozápadně od Vítkova v rozsáhlých lesích při řece Moravici patřila k panství
Melč, které bylo součástí vikštejnského zboží, ale v 2. polovině 19. století z něj byl
vytvořen samostatný statek. Uhličito-železité prameny zde vyvěrající byly známé
již od  18. století. Zprávu o  „znamenitých kyselkách, vyvěrajících v  blízkosti řeky
Moravice“ máme doloženu již roku 1640 v urbáři vikštejnského panství. V té době
vlastnili vikštejnské panství Oderští z Lideřova, v roce 1671 však bylo rozděleno:
pro Annu Oderskou byl vytvořen nový velkostatek Melč, k němuž připadly i Staré
Těchanovice s léčivými prameny.
V roce 1736 zakreslil důstojník a vojenský architekt Matheas von Schubart
do mapky, publikované roku 1750 v tzv. Hohmannově atlasu Slezska, u obce Alt
Zechsdorf (Staré Těchanovice) piktogram džbánku, označující přítomnost léčivých
pramenů. Přestože již v  18. století měli (podle nepodložených zpráv fulneckého
kronikáře Felixe Jaschkeho) zdejší vody předepisovat jako léčivé opavští lékaři
dr. Topper a dr. Biszurek (míněn zřejmě městský fyzik Jan Josef Piskurek) a k léčení
ji měli používat i jezuité na zámku v Melči, skutečné lázně založil až v roce 1810 Jan
z Tenczina, poté, co nechal opavským lékařem Antonem Weisserem vodu podrobit
zkoumání jak při pití, tak při koupelích. Po zjištění pozitivních účinků na pacienty
přistoupil hrabě k výstavbě prvních lázeňských objektů. Nejprve zde nechal upravit
tři staré minerální prameny, z nichž jeden pojmenoval svým jménem ( Janův), roku
1811 pak postavil první, ještě dřevěný lázeňský dům, otevřený do krajiny portikem
se šesti sloupy. V něm byla kromě pokojů hostů a nutného zázemí i kaple a také
místnosti určené zábavě pacientů – taneční sál, biliard. Velkolepý záměr zřídit lázně
se vším všudy včetně adekvátní architektury nestačil už Jan z Tenczina realizovat,
protože roku 1811 umírá. Panství převzal jeho švagr Jan von Arz-Vasegg, který
nechal postavit i další objekty a vytvořil skutečný lázeňský areál.
Empírové pojetí života na počátku 19. století lázeňství velmi přálo. Proto se
úspěšně začaly rozvíjet i zdejší koupele. Tomu přispěla i jejich romantická poloha
v  krásném, idylickém prostředí v  údolí řeky Moravice, obklopeném lesy. Rovněž
čisté ovzduší, bohaté na ozón, vlhké klima a klid, přesto relativní blízkost (20 km)
k  zemskému hlavnímu městu Opavě, vytvářely předpoklady pro jejich úspěšný
 31
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

rozvoj. K vlastní prosperitě lázní výrazně přispěl Jan von Arz-Vasegg zbudováním
rozsáhlého komplexu budov, potřebných pro provozování lázeňské péče na odpo-
vídající úrovni tak, že v květnu 1812 mohli přijet první lázeňští hosté. Komplex byl
dokončen roku 1816 vybudováním příjezdových cest a  mostu. Kdo byl autorem
nebo alespoň realizátorem vlastního stavebního projektu, není bohužel známo, ne-
dochovala se žádná dobová plánová dokumentace a ani v regionální literatuře není
o tom jediná zmínka.

V roce 1836 byly všechny budovy lázní ještě dřevěné. Na úpatí jižního svahu
stálo 12 dřevěných koupelových kabin, vpravo od nich bylo šest pokojů pro nepo-
hyblivé lázeňské hosty, před nimiž probíhala krytá chodba. Odtud vedlo 84 schodů
do svahu k jednopatrové dřevěné hlavní budově v klasicistním stylu, před jejíž prů-
čelí předstupoval sloupový portikus. V ní se nacházelo 36 pokojů řazených po obou
stranách chodby. Střední část patra zaujímala jídelna nebo taneční sál. V přízemí
byl také byt správce lázní a na kapli vysvěcená místnost, pokoj pro biliár, byt hos-
tinského a kuchyň, druhá kuchyň pro hosty byla v patře. Všechny prameny chránil
krytý prostor dlážděný břidličnými deskami a uzavřený zábradlím.
Rozvoj lázní v 1. třetině 19. století vystřídal ve 30. letech úpadek. Další roz-
voj paradoxně nastartoval požár lázeňského domu v roce 1848. V druhé polovině
19. století, kdy panství patřilo již Felixi von Arz a  podařilo se roku 1859 objevit
nový pramen pojmenovaný po Arzově dceři Pavlíně, se věhlas lázní opět pozvedl.

22. Lázně Jánské Koupele na indikační skice stabilního katastru v roce 1836.
32
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Felix von Arz obnovil lázeňské budovy a v roce 1864 se zde léčilo již 125 pacientů
a 220 lázeňských hostů. Úroveň lázní ale nebylo snadné udržet a tak je Felix von
Arz prodal lázně v roce 1884 Karlu Weisshuhnovi, který nechal renovovat staré bu-
dovy a postavit některé nové, např. tzv. Šupinu, nebo dřevěné přístřešky pro ochra-
nu hostů před deštěm. Rovněž upravil lázeňský areál, vybudoval rozhlednu Karlův
vrch a fontánu s vodními atrakcemi. Postupně však Weisshuhn ztrácel sílu i finance
na další rozvoj a lázně opět upadaly. Koncem 80. let 19. století již byly označovány
za lázně třetího řádu, kde není ani luxus, ani zábava. Majetní lázeňští hosté proto
vyhledávali věhlasnější místa.
V této chvíli celkem zanedbané lázně, spravované nájemcem Adolfem Smeta-
nou, přebírá hrabě Camillo Razumovsky. Koupil je v roce 1896 a znovu spojil s pan-
stvím Melč-Horní Vikštejn. Hrabě nechal vyčistit a upravit stávající prameny (Pavla,
Janův a Lesní), renovoval všechny budovy, nechal postavit vily pro rodiny (Růžena
a  Eliška) a  rozšířit původní léčebný dům u  řeky Moravice (dnes penzion Pavla).
Roku 1897 byla vyhloubena studna nového pramene, pojmenovaného podle Razu-
movského ženy Marie. V lázeňském parku poblíž tohoto pramene byla zbudována
krytá kolonáda, vedou-
cí až k  prameni Pavla.
Při příležitosti 50. vý-
ročí vlády císaře Fran-
tiška Josefa I. dali Ra-
zumovští v  roce 1898
postavit pro nemajetné
občany, kteří potřebo-
vali lázeňskou péči, no-
vou vilu Silesia. V areá-
lu bylo postaveno hřiště
na  kriket a  tenis, plo-
várna, vzdušné a  slu-
neční lázně, také nechal hrabě zřídit ochranné hráze proti povodni. Před lázeňským
domem nahradila zrušený vodotrysk okrasná zahrada. Ve  zvláštním altánu před
hlavní budovou koncertovala 2x denně lázeňská hudba. V lázních bylo asi 120 po-
kojů s přibližně 200 lůžky. Vznikl nový železný most přes Moravici u Mokřinek
a roku 1899 byla dokončena silnice do Kružberku s nádhernými výhledy do údolí.

23. Celkový pohled na lázně kolem roku 1901.

 33
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Počátkem 20. století tak

byly lázně na  vrcholu rozkvě-
tu, vybaveny moderními bu-
dovami a  léčebným zařízením
a staly se perlou panství Razu-
movských. Léčila se zde one-
mocnění srdeční, neurastenie,
revmatismus, nespavost a  po-
ruchy látkové výměny. Lázeňští
hosté platili poplatky za  uby-
tování, za  lázeňské procedu-
ry, za  půjčení a  praní lázeňského prádla a  lázeňskou taxu. Návštěvnost se zvedla
z 50 hostů v roce 1894 na více než 650 v roce 1909. O pacienty po zdravotní stránce
pečoval tým lékařů v čele s MUDr. Franzem Mayerem, komerční vedení a správa
lázní byla svěřena Ernestu Beckovi. Pokoje pro hosty byly upraveny i v nedalekém
Moravickém mlýně, v němž byla zřízena také elektrárna, zásobující lázně, a v jeho
sousedství byl hospodářský dvůr sloužící zásobování. Bylo tu rovněž stanoviště om-
nibusu, který spojoval lázně
s  Opavou a  Vítkovem a  nej-
bližšími železničními stanice-
mi. Pro vodoléčebné účely se
používala voda z  nejstaršího
pramene – Janova, zatímco
vody z  pramenů Marie, Pavla
a  Lesního byla určena k  pit-
ným kůrám a k plnění do lahví.
Ty se pod názvem „Stahlquelle
Johanisbrunn“ exportovaly
v počtu až 50 000 lahví ročně.
Okolí lázní bylo uzpůsobeno doporučované „terénní léčbě“ a protkávala ho hustá
síť promenádních a vycházkových chodníků („Stezka básníků“, „Stezka čísel“) s la-
vičkami a místy pro odpočinek. Velmi oblíbená byla procházka na skály „Lorelei“
proti Moravickému mlýnu, na nichž stál altánek „Felix Warte“ a odkud byl krásný
výhled do údolí Moravice. V okolních, parkově upravených lesích byla zřízena od-

24. Pohled na zasilatelství minerálky, kolonádu, pramen Marie a pramen Janův kolem roku 1900.
25. Kolonáda a tenisové kurty kolem roku 1900.
34
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

počinková a vyhlídková místa, např. pavilon „Gloriette“ nebo „Karlovo zátiší“.

Proti proudu řeky vedla po pravém břehu lipovou alejí lemovaná cesta k mís-
tu „Schwestern Platz“ s  plastikou a  odtud do  „Camillova parku“ s  altánem.
Na protějším břehu byl tzv. „Poseidonův háj“ a pavilon „Paraplaine“. Na jihu
pak vedly další vycházkové trasy kolem kapličky Čtrnácti sv. pomocníků až
k Zálužné, kde na prudké skále nad řekou bylo upraveno vyhlídkové místo.
Odtud byl kromě vsi Zálužné také pěkný výhled na zříceniny hradu Vikštejna.
Razumovští také zavedli v  lázních sociální program – tzv. Jubilejní nadace
poskytovala nemajetným hostům zdarma lékařskou péči včetně ubytování
na dobu čtyř týdnů, navíc byli tito pacienti osvobozeni od lázeňské taxy.

Nové lázeňské budovy byly postaveny (a starší upraveny) v jednoduchém

horském (tyrolském) stylu se secesními prvky, převážně se zděným přízemím
a roubeným patrem. Lišily se tak od zdobnějších budov, které vznikaly např.
v  jesenických lázních Karlova Studánka. Jejich tvůrce neznáme, ale pravdě-
podobně jím byl vídeňský architekt Ludwig Tischler, který pro Razumovské
navrhl jejich opavský palác a jehož autorství je prokázáno u altánku pramene
Marie, dependance Léčebného domu a Lázeňského domu (penzionu Pavla).
Za  1. světové války konjunktura lázní poněkud poklesla, ale hned
po roce 1918 jim Razumovští věnovali zvýšenou pozornost. Před rokem 1920
sice byly lázeňské sezóny poněkud zkráceny, ale lázně poskytovaly hostům

26. Celkový pohled na lázně po roce 1912, vpravo vily Eliška a Růžena.
 35
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

stejný komfort a služby, jako

před válkou. Hostům slou-
žilo 125 pokojů s 225 lůžky.
Průměrná návštěva za  sezó-
nu byla 800 pacientů a  asi
5  000 návštěvníků. Po  smr-
ti Camilla Razumovského
v  roce 1917 přešlo vlastnic-
tví lázní na  jeho ženu Ma-
rii a syna Camilla. V letech
1926-1927 proběhly v  láz-
ních adaptační práce, které
vytvořily odpovídající sociální zařízení nebo výtahy pro pacienty. Zemská vláda
udělila ředitelství lázní příspěvek 1000 korun, práce provedl opavský stavitel Alois
Geldner.
Ve  30. letech vedl
lázně vynikající odborník
MUDr.  Fritz Reike, jehož
zásluhou byly vybaveny
veškerou moderní diagnos-
tickou a terapeutickou tech-
nikou. Do lázní zajížděla 2x
denně pravidelná autobu-
sová linka Opava-Vítkov.
Roku 1934 nechal Ondřej
Razumovsky vypracovat po-
drobný odhad nemovitostí
v Jánských Koupelích. V té době se areál skládal ze 43 budov, k nejvýznamnějším
patřily: vila Marie, Šupina, dům doktora, vila Silesie, lázeňský dům, léčebný dům,
správní budova, zásilkový dům, prodejní budova, hudební pavilon, pramen Marie,
pramen Pavla, vila Eliška, vila Růžena, kolonáda, bazén, Moravický mlýn, restaura-
ce u Moravického mlýna a dále hospodářské a provozní budovy.
Až do roku 1940 byly lázně pečlivě udržovány. Tato sezóna však byla poslední
sezónou vůbec. Na počátku druhé světové války se Opavsko i se statky Razumov-

27. Léčebný dům (Kurhaus) před rokem 1918.

28. Veranda a zimní zahrada léčebného domu ve 30. letech 20. století.
36
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

ských staly součástí Sudet a tím i Velkoněmecké říše. Němci na statky uvalili nu-
cenou správu a zřídili zde výcvikové středisko pro Hitlerjugend a později, ke konci
války, zajatecký tábor. Léčení zde bylo zastaveno, aby již nikdy nebylo obnoveno.

Po roce 1945 byly lázně, na základě Benešových dekretů, jako německý ma-
jetek Razumovským znárodněny. Poté zde byla zřízena ozdravovna pro děti a roku
1949 lázně převzala Ústřední rada odborů jako rekreační středisko ROH. Odbo-
rářské rekreaci sloužily lázně jen v letních sezónách, po druhou polovinu roku byly
nevyužity. Teprve v 70. a 80. letech proběhla rozsáhlá rekonstrukce ústředního vy-
tápění a provoz byl rozšířen na celoroční. S těmito rekonstrukčními pracemi sou-
viselo i provedení úprav parku a stržení Janova a Lesního pramene, vyasfaltování
chodníků a zasypání bažiny mezi pramenem Pavla a bývalým Lesním pramenem.
Po  roce 1989 byla Zotavovna ROH-Mír převedena na  společnost OREA, která
ji k  rekreačním účelům využívala až do  roku 1993. V  zimních měsících sloužila
pro školy v přírodě. Poté začal soudní spor mezi OREA a odbory jako nástupcem
ROH o vlastnictví areálu, který skončil až po 7 letech. Lázně, které nebyly v průbě-
hu soudu v provozu, mezitím zchátraly a Majetková, správní a delimitační komise

29. Lázně v 60. letech – vlevo správní budova a hudební pavilon, uprostřed a vpravo léčebný dům „František“.
 37
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

odborových svazů, která nakonec spor vyhrála, neměla finance na  jejich obnovu.
V roce prodaly odbory areál soukromému vlastníkovi, který se několikrát neúspěšně
pokoušel o obnovu života někdejších lázní. Nedaří se ani Jánské Koupele prodat
a budovy, které jsou od roku v seznamu kulturních památek, dále chátrají a hrozí
zánik celého, kdysi tak žijícího areálu.
Z původních 43 budov, zaznamenaných v soupise z roku 1934, se jich do dneš-
ní doby dochovalo jen několik:

Léčebný dům (Kurhaus, penzion František)

Patří k  nejstarším objek-

tům v  areálu. Na  tomto místě
stála nejstarší lázeňská budova se
sloupovým portikem, která roku
1848 shořela a na jejím místě vy-
rostla roku 1851 novostavba, opět
dřevěná. Teprve v  roce 1870-
1871 vznikla současná zděná
budova, resp. její část. Ta se roku
1900 rozšířila o  přístavbu restau-
race a roku 1901 byla podle pro-
jektu Ludwiga Tischlera přistavě-
na poslední část, tzv. dependance
s novogotickou kaplí. V nejstarší
budově se vyměnila a  zvětšila
všechna okna a  pokoje byly vy-
baveny kamny. V  přízemí jižní-
ho křídla vznikl velký salón pro
200 lidí. Při rekonstrukci v  roce
1926 byl ze šesti pokojů ve  vý-
chodním křídle zřízen společen-
ský sál, v 1. patře vzniklo 10 no-
vých pokojů.

30. Léčebný dům (Kurhaus) s příchodem od řeky, vlevo správní budova, 1935.
31. Velký sál v léčebném domě v roce 1934.
38
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Lázeňský dům (Badehaus, penzion Pavla)

Na  tomto místě stály nejstarší dřevěné vanové kóje. Tato stavba byla poz-
ději zbořena a  místo ní postavena v  roce 1898 podle návrhu Ludwiga Tischlera
patrová zděná stavba, na níž bylo roku 1912 přistavěno 2. patro. V přízemní části
bylo 12 kabin pro teplé, studené a uhličité koupele, místnosti pro aplikaci elektro-
léčby, prostory pro parní lázně, studené, teplé a parní sprchy. Kromě toho zde byly
odpočívárny, toalety a  vrátnice. V  1. patře bylo 23 komfortně zařízených pokojů.
Celý objekt byl ústředně vytápěn párou a elektricky osvětlen. Při adaptaci v letech
1926-1927 vznikl vedle hlavního schodiště výtah a nové záchody v přístavbě. Roku
1949 byly vanové koupele zrušeny a  lázeňský dům přestavěn pro rekreační účely.
V roce 1950 proběhla adaptace po požáru.

32. Lázeňský dům (Badehaus) v roce 1909.

 39
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Správní budova

Také tento objekt stál již ve 40. letech 19. století, jako dřevěná stavba je za-
kreslen na mapě stabilního katastru z roku 1836. Teprve za Razumovských v roce
1913 byla tato dřevěná budova nahrazena současnou, se zděným přízemím a rou-
beným patrem.

Vila Silesie

Byla postavena roku 1898 pro nemajetné občany, kterým Razumovští hradili
lázeňskou péči. Vznikla k 50. výročí vlády císaře Františka Josefa, na což dodnes
upomíná mramorová deska na průčelí s nápisem: In memoriam Augustissimi Prin-
cipis Francisci Josephi I. Imperatoris Austriae QuinQuagenari regni diem festum cele-
brantis possesores dominii Fontes Joannis hanc domum aedificaverunt et saluti aegrorum
dedicaverunt ad IV. Non, Dec. anni MDCCCXCVIII.

Vila lékaře (Penzion Lékařská)

Postaven roku 1910 jako obytná vila pro lékaře s ordinací, kanceláří, rentge-
nem a  místnostmi pro léčebné procedury (elektrotermální léčba). Obdobně jako
většina dalších budov v areálu má zděné přízemí a roubené patro.

Vila Marie

Byla postavena roku 1904 jako přízemní hrázděná stavba s kamenným soklem
a terasou. Stála poněkud stranou od dalších staveb areálu a sloužila zřejmě pro rodi-
ny s dětmi nebo pro pacienty vyžadující klidné prostředí. Dnes již neexistuje, kvůli
zchátralosti byla zbořena.
40
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Penzion Šupina

Budova byla postavena po roce 1884 jako přízemní cihlová stavba s pláštěm
v podobě dřevěných „šupin“. Sloužila původně jako víkendové bydlení pro svého
zakladatele K. Wisshuhna a jeho rodinného přítele A. K. Lemacha.

Hudební pavilon

Dřevěný pavilon na šestibokém půdorysu s prosklenými stěnami a jehlanco-

vou stříškou s lucernou byl postaven v roce 1894.

33. Šupina kolem roku 1912.

 41
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Pramen Marie

Hrabě Razumovsky nechal v roce 1898 nad pramenem postavit dřevěný pa-
vilon podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Tischlera. Pramen byl opatřen
mramorovým roubením studny, pod stropem byl vlys s drapériemi a festony malo-
vanými na plátně, okna byla vyzdobena barevnými vitrážemi s náboženskými moti-
vy, které byly zničeny o 70 let později.

Pramen Pavla

Zděný chrámek v řeckém stylu s vyzděným kruhovým pramenem nechal hra-

bě Razumovský postavit zároveň s pramenem Marie v roce 1898.

Vila Eliška a vila Růžena

Obě vily, určené pro ubytování rodin s  dětmi, nechal v  roce 1897 Camillo
Razumovský postavit na stráni za řekou Moravicí naproti lázeňskému areálu. Jed-
ná se o dvojici vzájemně velmi podobných patrových staveb se zděným přízemím
a roubeným patrem. Roku 1979 byly obě vily adaptovány do dnešního stavu, což
znamenalo např. zazdění původní verandy s obloukovými arkádami u vily Růžena.

34. Lázně Jánské Koupele na mapě zroku 1896.

42
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Hospodářský dvůr v Horním Vikštejně (Dubové)

Obec Horní Vikštejn (něm. Ober

Wigstein, dnes Dubová) vzniklave  2. po-
lovině 18. století rozparcelováním hospo-
dářského dvora vikštejnského velkostatku.
V  letech 1774-1776 zde Jan Julius Frobel
nechal postavit barokní zámek s  parkem,
nedaleko něj bylo vystavěno pět domků
pro zámecké sloužící. Z tohoto základu se
později vyvinula osada řadového půdorysu
podél silnice z Radkova na Vikštejn.
K  zámku patřil původně dvůr nachá-
zející se na stejné straně silnice za budovou
zámku. Teprve po  roce 1836 začalo budo-
vání hospodářských staveb naproti zámku.
Patřila mezi ně oranžerie, skleník a domek
zahradníka, konírna s  jízdárnou, garáží
a vozovnou a domek podkoního. Na místě
oranžerie existovala podle mapy stabilního
katastru jakási stavba již před rokem 1836,
měla však jiný půdorys i velikost. Současná
oranžerie (Warmhaus), určená k pěstování
exotických rostlin, byla postavena mezi lety
1836-1878 a  patří tak k  nejstarším stav-
bám areálu. O něco později, zřejmě v letech
1884-1896 nechali Razumovští vystavět
konírnu s jízdárnou a domkem podkoního.
Jako poslední byl kolem roku 1906 zbudo-
ván skleník (Kalthaus). Všechny objekty
byly postaveny částečně z režného cihlové-
ho, částečně z hrázděného zdiva, s bohatý-
mi dřevěnými vyřezávanými detaily. Oran-
žerie a skleník se zavlažovaly ze zámeckého

35. Horní Vikštejn (Dubová) na mapě z roku 1878 (šipkou vyznačena budova oranžerie).
36. Horní Vikštejn (Dubová) na mapě z roku 1896.
 43
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

rybníčku, zřízeného v roce1906 (datace na západní straně nádrže A. Sch. 6. 8. 1906),

voda z rybníka napájela i vodotrysk v zelinářské zahradě. K vytápění sloužilo zaří-
zení pro ohřev vody s rezervoárem a rozvodem trubek.

37. Letecký pohled na Horní Vikštejn (Dubovou) a areál zámku.

38. Zámek v Horním Vikštejně (Dubové).
44
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

39. Dožínky, Horní Vikštejn (Dubová), před rokem 1917 u budovy konírny a jízdárny (soukr. archív Karla Holeše).
 45
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Konírna s  jízdárnou je pří-

zemní budova s  polopatrem, po-
stavená z  režného hrázděného
zdiva na kamenném soklu. Fasády
jsou děleny vyřezávanými římsami
na konzolách. Budova je dvoupláš-
ťová – zvenku zděná, zevnitř oblo-
žená dřevěnými deskami. Interiér
je rozdělen na konírnu zaklenutou
segmentovými klenbami do  tra-
verz, nesených litinovými sloupky,
a na jízdárnu s otevřeným průhledem do krovu s vyřezávanými trámy. Vedle stojící
přízemní dům podkoního je rovněž z režného cihlového zdiva. Jeho průčelí, zvý-
razněné rizalitem, je zdobeno klenáky s  bustami koňských hlav, které upomínají
na původní funkci objektu.

Skleník je cihlovou režnou stavbou na půdorysu kříže. Střední část tvoří vstup,
zdobený cimbuřím a zubořezy, postranní části jsou prosklené s železnou konstrukcí.
Uvnitř byl skleník omítaný a dochovaly se i původní železné konzoly na stěnách,
sloužící k  uchycení polic na  rostliny. Rovněž se zachovalo obslužné zázemí s  ko-
mínem i původní mechanismus větrání v podobě šnekového převodu zvedajícího
hřeben střechy.

40. Konírny.
41. Skleník.
46
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Ve výrazu budov se prolíná místní tradice stavění z kamene a břidlice s tehdy

módní zálibou v  režném zdivu, ovlivněná navíc „východními vlivy“, přinesenými
stavebníky – rodinou Razumovských. I na dalších stavbách, které iniciovali, se se-
tkáváme s výrazným užitím dřeva, opracovaného precizní řezbou až filigránského
charakteru. V Dubové jsou takto pojaty sloupky pavlačí, vyřezávané štíty, šambrány
oken nebo krovové konstrukce, díky nimž stavby jako by vystoupily z ruských po-
hádek. Konírna s jízdárnou dnes slouží jako objekty výrobní firmy, skleník byl v ne-
dávné době citlivě rekonstruován a je využíván k původnímu účelu – pro potřeby
zahradnictví.
Oranžerie je jedinou stavbou v areálu,
která byla výrazným způsobem přestavěna,
takže dnes na první pohled připomíná obyt-
ný dům (tomuto účelu také slouží). Dřívější
funkci dokládají pouze patrové hranolové
věžice po stranách, jedno pole zasklení nad
vstupem a  konzoly zastínění pod korunní
římsou. Dochovala se i  původní ocelová
konstrukce krovu, kdysi krytá skleněnými
tabulemi, dnes vlnitým plechem, trubka
na  odvod vody do  nádrže a  táhlo k  otvírání střešních větracích oken. Stavba pů-
vodně z  režného zdiva je dnes omítaná, stojící na  kamenném soklu. Na  základě
hypotetické rekonstrukce, vycházející z  dochovaných prvků a  dispozice, můžeme
konstatovat, že se jednalo o typ klasicistní oranžerie, dispozičně členěnou na vlastní
prostor skleníku v centru, k jehož zadní straně přiléhá ochranná chodba s dvojicí
topných komor, po stranách na západní a východní straně stojí věžovité předpokoje.
Celý areál byl uzavřen ohradní zdí z nasucho kladeného lomového kamene,
v  jejíž koruně byl vsazen kovaný plot. Tato zeď zřejmě pochází z  doby výstavby
zámku, čili ze 70. let 18. století. Z původní osady ještě zůstalo zachováno oněch pět
domků pro sloužící severně od  zámku, zobrazených již na  indikační skice stabil-
ního katastru. Jedná se o přízemní domy ze smíšeného zdiva se sedlovou střechou.
U dvou z nich (čp. 11 a 14) se dochovala původní střešní konstrukce s vyřezávanými
konzolkami a trámy ve tvaru ondřejských křížů ve štítu, u čp. 14, kam hrabě Razu-
movský umístil počátkem 20. století poštovní úřad, je patrné i někdejší řešení štítu
se štěrbinovými okny.

42. Pokus o rekonstrukci původní podoby oranžerie v Horním Vikštejně (Ing. arch. Jaromír Hanuška, Ing. arch
Antonín Řehulka – Architektonická kancelář I. D. E. A. Opava).
 47
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Kostel sv. Antonína Paduánského a fara v Melči

Obec Melč se poprvé při-

pomíná v dílčí listině Opavské-
ho knížectví z  roku 1377 jako
součást vikštejnského panství.
Při něm zůstala až do  roku
1671, kdy vznikl při dělení
panství samostatný statek Melč.
Z hlediska církevní správy pat-
řila Melč nejdříve k radkovské
faře, roku 1783 zřídily úřady
v Melči lokální kapelanii.
Již v 1. polovině 17. století
byl v Melči, za vsí u Holubko-
va mlýna („na Holubku“), po-
staven kostel zasvěcený Všem
svatým. Poprvé je zmíněn
v  urbáři vikštejnského pan-
ství z  roku 1640. Jednalo se
o  dřevěnou stavbu, která slou-
žila jako rodové pohřebiště majitelů panství. S  plánovaným zřízením lokálie již
tento kostelík nedostačoval, ale na  nový důstojný svatostánek neměla obec pení-
ze. Proto se pro potřeby kostela, opět zasvěceného Všem svatým, již v roce 1782
adaptovalo nevyužívané východní křídlo melčského zámku. Ze severozápadu pak
bylo přistavěno jednopatrové křídlo s  bytem duchovního, který sestával ze dvou
světnic, klenuté kuchyně, čeledníku, sklepa a světnice pro kooperátora. Starý kos-
tel nechala obec zbořit (snad až v  roce 1875) a  hřbitov kolem něj zrušit. V  roce
1842 byla lokálie povýšena na farnost a roku 1850 nechal farář Antonín Suchánek
postavit vedle zámku novou farní budovu.
Tato v podstatě provizorní situace vydržela v Melči celé století. Když musela
být roku 1875 zbořena silně zchátralá zámecká věž, nesoucí kostelní zvony, začala
obec i farnost uvažovat o novém kostele. Nejprve se v letech 1882-1889 řešila pou-
ze výstavba nové věže, ale vysoký rozpočet na tuto akci a především příchod nového

43. Melč na mapě z roku 1896, vlevo zakreslen nový kostel.

48
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

majitele Camilla Razumovského v roce 1888

přispěly k výstavbě zcela nového chrámu, prv-
ní z  dlouhé řady Razumovského zakladatel-
ských aktivit. Hrabě za 20.000 zlatých vykou-
pil starý kostel a poskytl také obci bezúročnou
půjčku na zbylou částku 12.000 zlatých, nut-
nou k  výstavbě. Plány na  novostavbu vypra-
coval opavský stavitel August Bartel, někdejší
majitel melčského panství. V  jeho kanceláři
tehdy (v letech 1886-1890) pracoval začínají-
cí architekt, opavský rodák a absolvent vídeň-
ské Akademie výtvarných umění Joseph Ma-
ria Olbrich (1867-1908), který se na projektu
rovněž podílel, jak dokazuje pamětní deska
umístěná v předsíni kostela (s textem: Erbaut
durch das Wohlwollen des Hochgeborenen Herrn
Camillo Graf Razumovsky und Frau Marie

44. Pohled na kostel sv. Antonína Paduánského v Melči na historické pohlednici.

45. Pohled na kostel ze severu.
 49
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Gräfin Razumovsky in den Jahren 1889 und 1890 nach den Plänen des Ingenieurs und
Baumeisters August Bartel und seines Gehilften Architekt Joseph Maria Olbrich). Stavbu
realizovala Bartelova stavební firma ve  spolupráci se sochařem Juliem Kellnerem
z Opavy, opavským kovářem Benediktem Czeikem nebo vitrážistou C. L. Türkem
ze Žitavy. Varhany dodal Josef Mader z Petrovic u Šternberka, zvony Karl Schwabe
z Bialé. 4. srpna 1889 byl položen základní kámen na návrší jižně od vsi a již 21. září
následujícího roku byla novostavba slavnostně vysvěcena olomouckým světícím bis-
kupem Gustavem Belrupt-Tissacem. Farář Suchánek ale kostel kvůli nedostatkům
a nedodělkům dlouho odmítal převzít. Nakonec však ustoupil a v novém kostele
mohla 13. června 1891 proběhnout oslava patrona sv. Antonína.

Ke vzniku kostela se váže legenda, podle níž zastihla Camilla Razumovského

při mořské plavbě poblíž italského města Padovy silná bouře. Razumovský se prý
začal modlit ke sv. Antonínu z Padovy, ochránci před ztroskotáním, a přislíbil, že
pokud plavbu přežije, nechá postavit kostel zasvěcený tomuto světci. Tuto událost
pak měl údajně připomínat tvar kostelního stropu, který se podobá obrácené lodi.

46. Interiér kostela v Melči.

50
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Podnětem k legendě, jejíž pravdivost není možné potvrdit, byl zcela jistě neobvyk-
lý dřevěný strop lichoběžného průmětu, zavěšený pomocí kovových táhel na kon-
strukci krovu. Strop dotváří gotizující interiér, jehož řešení včetně mobiliáře je při-
pisováno právě J. M. Olbrichovi. Loď i  presbytář, který je zaklenutý polygonální
pětidílnou klenbou, jsou prosvětleny velkými (v  lodi a  kaplích až 8 m vysokými)
malovanými okny (v  presbytáři s  figurami sv. Josefa, sv. Rocha, Neposkvrněného
Srdce Panny Marie, Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, sv. Jana Křtitele, sv. Kateřiny Ale-
xandrijské, sv. Aloise a sv. Anežky Římské), zvláštní atmosféru a prosvětlení dodává
presbytáři i hlavní oltář, rovněž opatřený vitrážemi s figurami sv. Antonína, sv. Petra
a sv. Pavla. Stěny byly původně zdobeny iluzivní výmalbou s motivy bosáží, deko-
rativních pásů a drapérií. Kostel má pravidelný půdorys latinského kříže s bočními
kaplemi na způsob transeptu. Není orientován, presbytář směřuje k jihu. Zatímco
interiér působí jednotným, decentním dojmem, exteriér je lehce bizarní eklektickou
kompilací rozmanitých, mnohdy až nesourodých prvků mísících znaky gotického
i renesančního slohu – střídají se zde rizality kaplí s vysokými štíty, válcové věžičky,
polygonální arkýře schodišť, odstupněné opěráky i vstupní arkády s gotickým por-
tálem.

47. Fara v Melči

 51
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Mecenášství hraběte Razumovského ale stavbou kostela neskončilo. Roku

1904 půjčil farnosti potřebné peníze na nové varhany od firmy Rieger a již o rok
dříve požádal konzistoř, aby mu nedaleko stávající fary dovolila postavit faru novou.
Jedním z argumentů bylo i to, že od nové fary bude cesta ke kostelu o 2/3 kratší
a také bude fara pohodlněji přístupná. Teprve 15. dubna 1910 hrabě předložil kon-
zistoři podklady ke stavbě fary a zároveň oznámil, že již má pohromadě stavební ma-
teriál. S výstavbou se začalo pravděpodobně v červenci téhož roku a již 19. října byla
hrubá stavba pod střechou. Dokončena byla v červenci 1911, kolaudace proběhla 15.
července. Stará fara byla zbořena. Projekt na novostavbu vypracoval opavský stavitel
Viktor Bartel, syn Augusta Bartela, autor vily Soví hrádek nebo vil na Heydukově
ulici 19 a 20 v Opavě. Jednopatrová fara v secesním stylu s polovalbovou střechou
má v přízemí obdélná okna v průčelí lemována štukovými šambránami a segmento-
vým nadokenním štítem zdobeným stylizovaným latinským křížem se zvoncovými
květy. Vstupní portál je zaklenut segmentovým záklenkem se štukovým rostlinným
dekorem. Okna v  patře mají po  stranách kanelované liseny a  profilovanou nado-
kenní římsu. Také zde připomíná zásluhy hraběcího páru pamětní deska s textem:
Erbaut und gewidmet von Herrn Grafen Camillo und Frau Gräfin Marie Razumovsky,
als Patronherrn der Kirche und Pfarre Meltsch. Im Jahre 1911.

Kostel Nejsvětějšího Spasitele a zámek v Dolních Životicích

Dolní Životice, o  nichž máme první zmínku z  roku 1317, patřily v  minu-
losti k tzv. moravským enklávám, což byl soubor majetků olomouckého (arci)bis-
kupství, nacházejících se na území historického Slezska, ale ze správního hlediska
náležejících k Moravě. Biskupství často dolnoživotický statek nespravovalo přímo,
ale prostřednictvím svých manů, kterých se, zvláště ve  středověku, vystřídalo vel-
ké množství – např. Stošové z Kounic, Mošovští z Moravčína, Orlíkové z Laziska.
Od Orlíků koupili panství roku 1800 Larisch-Mönnichové a v roce 1896 se maji-
telem stal Camillo Razumovský.
Zpočátku ves spadala pod faru ve  Slavkově. Při rozšiřování sítě far za  jose-
fínských reforem na  konci 18. století pomýšleli životičtí na  zřízení samostatné
farnosti. Kvůli absenci kostela (existovala jen kaple Nejsvětějšího Spasitele po-
blíž obce z  roku 1769) však úřady zřídily faru v  sousedních Litultovicích. Roku
52
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

1894 začali obyvatelé Životic uvažovat o zřízení vlastního hřbitova, zejména kvůli
zvyšujícímu se podílu na údržbu hřbitova litultovického. Ale teprve roku 1902 za-
čala obec podnikat první kroky a požádala manžele Razumovské o finanční pomoc.
Ti darovali jednak částku 800 K, dále půjčku ve výši 1200 K a také dřevo na stavbu
oplocení a márnice. Nový hřbitov byl vysvěcen koncem roku 1902. Úspěch v otázce
založení hřbitova podnítil životické k myšlence na stavbu vlastního kostela. V roce
1903 se uskutečnila první sbírka, jejíž výtěžek měl výstavbu nového kostela finan-
covat – napoprvé se podařilo získat 2000 K, 30.000 K bylo převedeno z majetku
kaple sv. Salvátora. 8. prosince 1904 obyvatelé ustavili Jednotu sv. Salvátora (Spa-
sitele) pro výstavbu kostela. Počátkem roku 1905 již měla obec potřebná povolení,
ale hlavní zásluhu měli opět manželé Razumovští, bez jejichž finanční podpory by
nebylo možné se stavbou začít. Camillo Razumovský se zpočátku zapojil pouze
formálně tím, že vyslal svého úředníka do výboru Jednoty. Asi v roce 1906 se ale
jeho postoj výrazně změnil. V té době totiž z neznámého důvodu přestal preferovat
své dosavadní sídlo v Horním Vikštejně a obrátil svou pozornost k Dolním Živo-
ticím. Adaptoval zdejší zámek a také plánoval založit zde rodové pohřebiště, kam
měli být napříště pohřbíváni všichni členové rodu. Svůj záměr vystavět v Životicích
nový kostel zdůvodnil důležitou událostí v rodině a také blížícím se císařským jubi-
leem roku 1908. Tento symbolický dar k 60. výročí vlády Františka Josefa I. výrazně
zvýšil jeho manévrovací prostor při vyjednávání s úřady. Ty udělily roku 1905 po-
volení zřídit novou farnost v Dolních Životicích. Za vyvázání obcí Dolní Životice,
Hertice a Životické Hory z farností Litultovice, Slavkov a Moravice zaplatil hrabě
Razumovský celkem 3600 K.
Jako projektanta nového svatostánku si vybral slezského architekta Ludwiga
Schneidera (1855-1943) pocházejícího z Namysłowa, který měl za sebou již něko-
lik realizovaných sakrálních staveb, především v novogotickém stylu: kostely v Ko-
beřicích (1894-1896), v Rydułtowach (1895-1896), v Załężu (1898-1900), ve vsi
Wielkie Hajduki (1898-1901), ve  Vratislavi-Karlovicích (1900-1901), v  Nowej
Wsi Królewskiej (1902-1904) nebo v Rybniku (1903-1906). Na téma architektury
sakrálních staveb také publikoval několik statí a později vydal rovněž komentovaný
soubor svých církevních projektů.
První návrh dvoulodního kostela s hranolovou věži pro Dolní Životice před-
ložil Schneider v listopadu 1906. Toto řešení ve stylu severské gotiky, charakteristic-
ké pro pruskou architekturu konce 19. století, dochované na dvou plánech, nakonec
 53
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

48. a 49. Nerealizovaná varianta návrhu kostela v Dolních Životicích z roku 1906 od Josefa Schneidera – pohledy
severní a západní, řezy a pohled na východní průčelí (Farní úřad Dolní Životice).
54
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

nebylo realizováno. Schneider zde počítal se

zastropením lodi dřevěným stropem imitu-
jícím klenbu a  umístěním věže na  severní
stranu.
Druhý návrh, podle nějž byl kostel
nakonec vystavěn, ale jehož plány se neza-
chovaly, zřejmě svým názorem ovlivnil sám
Camillo Razumovský, amatérský kunsthis-
torik (člen semináře umění, tzv. Seminaria
Kondakoviana) a nadšenec pro umění, který
chtěl na  budově kostela demonstrovat „sta-
robylost“ a  tradici svého rodu. Vznikla tak
poněkud bizarní stavba, v  níž se mísí ar-
chitektonické slohy od  románského (např.
sloupy a  hlavice vstupu do  sakristie) přes
gotický (opěráky, armovaná nároží, členění

50. Pohled na kostel v Dolních Životicích na historické pohlednici z roku 1909.

51. Pohled na kostel z jihovýchodu.
 55
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

štítů, lomená a střílnová okna, hrázdění), renesanční (malovaný dřevěný strop ora-
toře) až po barokní (polygonální rizality se zvoncovou střechou), objevují se i znaky
lidové architektury (vyřezávaný štít). Pestrý je i použitý materiál – zdivo kamenné,
cihlové, omítané i  režné, hrázdění i  dřevěné konstrukce. Nároží jsou zvýrazněna
armováním, plochy zdobené sgrafity, trojúhelné štíty slepými arkádami. Architek-
tova snaha o rozmanitost se odráží i ve tvarech oken – od termálních přes střílnová,
obdélná i sdružená po rosetu nebo okna ukončená lomenými oblouky. Záměrnou
asymetrii celé stavby podporují i detaily, jako je umístění hodinových ciferníků ni-
koli uprostřed, ale v nárožích věže. Všechny tyto prvky měly navodit dojem starého
kostela, postupně dostavovaného a přistavovaného, a upevnit povědomí o vznešené
minulosti hraběcího rodu. Zároveň se, zřejmě rovněž pod vlivem hraběte Razumov-
ského, objevují východní reminiscence, které měly připomenout původní domovinu
rodu. Nejvíce patrné je to u vstupní brány do areálu s dřevěným trojúhelným ští-
tem, která navozuje atmosféru ruského venkova. Součástí ideového konceptu jsou
i vitráže v oratoři s erbem Razumovských a figurami sv. Kamila a P. Marie, patronů
hraběcího páru. Plánovou dokumentaci realizované varianty vypracovali opavští
stavitelé Carl Kern a Carl Blum, kteří také stavbu provedli a byli pravděpodobně
i autory pozměněného řešení hrobky. Autorem výmalby byl A. Richter z Kladska,
pokrývačské práce zajistila firma Alberta Bluma z Opavy, sklářské práce opavský
Wenzel Skaloud, kamenické práce měly být dílem kameníků z Itálie.

52. Skupina zedníků před dokončeným kostelem v roce 1908.

56
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Hrabě Razumovský daroval koncem roku 1906 pozemky ke  stavbě kostela
v blízkosti dolnoživotického zámku a přispěl i významnou finanční částkou a také
stavebním materiálem. Stavební práce začaly již 4. března 1907, základní kámen
kostela byl slavnostně položen 26. května, dokončenou stavbu vysvětil 13. září
1908 olomoucký arcibiskup František Saleský Bauer. Teprve v červnu 1909 se ko-
laudovala rodinná hrobka, o  jejíž výstavbu požádal Razumovský až 23. prosince
1907 a která měla sloužit, na rozdíl od radkovského pohřebiště předků, potomkům
Camilla Razumovského. Jediný, kdo je v ní nakonec pohřben, je Camillův syn Leon,
který padl v 1. světové válce.
Vlastní vstup do chrámu je neobvykle umístěn na východní straně, protože ze
západní, která je obrácená k zámku, se na základě zvoleného ideového konceptu
vstupuje do rodinné krypty. Význam tohoto západního vstupu zdůrazňuje sgrafito-
vý erb Razumovských ve štítu předsíně. Kostel má dvoulodní dispozici s boční lodí
na  jižní straně a  s  rovně uzavřeným presbytářem na  východě. Do  jihozápadního
nároží je vložena hranolová věž se sakristií v podvěží a oratoří v patře, její západní
stěnu zdobí sgrafito s figurou sv. Kryštofa, patrona poutníků. Každá z fasád je řeše-
na odlišně, ve vlastním stylu. Západnímu průčelí je předsazena předsíň se vstupem
do krypty, prolomená velkým trojdílným gotizujícím oknem, po jehož stranách jsou
v mělkých nikách sgrafita s postavami sv. Alžběty Durynské a sv. Františka z As-
sisi. Východní průčelí je zdůrazněno vstupní předsíní vymalovanou rozvilinovým
dekorem a  freskou sv. Cyrila a  Metoděje v  tympanonu. Hlavní dveře do  kostela
jsou bohatě malovány motivy 12 apoštolů. Štíty východního i  západního průčelí
člení vpadliny s  lomeným obloukem
v  režném zdivu. Boční fasády jsou
akcentovány opěráky, z  obou stran
presbytáře jsou vloženy rizality boč-
ních vstupů. Okna na  jižní a  severní
straně mají odlišný tvar – na  severu
termální, na jihu úzká s půlkruhovým
záklenkem. Korunní římsa je krytá
deštěním s  malovanými květinovými
motivy. Loď a presbytář jsou zaklenu-
ty síťovou klenbou s cihlovými žebry,
boční loď klenbou křížovou.

53. Vitráž v okně severní kaple v interiéru kostela Nejsvětějšího Spasitele v Dolních Životicích.
 57
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Interiér vykazuje obdobnou pestrost materiálů a tvarů jako exteriér. Je vyma-

lován bohatou dekorativní secesní výmalbou, na triumfálním oblouku se nacházejí
kruhové medailony s figurálními motivy Madony s Ježíškem a biblickými motivy
ze Starého zákona. Mobiliář je novogotický, autorem oltářů byl Franz Schmalzl
z Grödenu v Tyrolsku. Hlavní oltář s figurou Spasitele je usazen na pískovcovém
soklu s  reliéfem Poslední večeře. Architekta Schneidera připomíná motiv prople-
tených písmen LS na bohatě vyřezávané křtitelnici. Okna jsou vyplněná vitrážemi
s rostlinnými a figurálními motivy. Své zásluhy hraběcí pár připomněl pamětní des-
kou v západní předsíni, jejíž text byl, s ohledem na jazykovou většinu obce, napsán
v češtině: Štědrostí vysoceurozených pana hraběte Kamila Razumovského a choti paní
Marie hraběnky Razumovské, rozené z Wiener-Weltenů, položen 26. května 1907 zá-
kladní kámen k tomuto kostelu.

54. Interiér kostela Nejsvětějšího Spasitele v Dolních Životicích.

58
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Romantizující ráz dolnoživotického kostela s  odkazy na  architekturu dob

dávno minulých korespondoval s atmosférou přelomu 19. a 20. století, kdy se na-
stupující secese snažila o hravou kombinaci různorodých prvků a materiálů a kdy se
z britských ostrovů šíří hnutí arts and crafts, čerpající z tradice starých venkovských
sídel a obdivu ke středověku. Z profánních staveb v blízkém okolí se obdobnou bi-
zarností vyznačuje vila Soví hrádek na Tyršově ulici v Opavě, u sakrální architektury
je takové řešení poměrně neobvyklé.
Volba Dolních Životic za  hlavní sídlo Razumovských na  přelomu
19. a 20. století si také vyžádala adaptaci zdejšího zámku pro dostatečně reprezenta-
tivní bydlení. Razumovský zřejmě upřednostnil Životice oproti Hornímu Vikštejnu
kvůli jejich výhodné poloze při císařské silnici z Opavy do Olomouce a při nově
zřízené železniční trati z Opavy do Svobodných Heřmanic (původně až do Horní-
ho Benešova, otevřena 1892); důležitá byla také blízkost zemského hlavního města.
Dolnoživotický, původně renesanční zámek, stojící na místě někdejší středo-
věké tvrze, prodělal přestavbu již v 1. polovině 18. století, kdy vzniklo západní kří-
dlo a zámek dostal půdorys nepravidelného L. Za Larisch-Mönnichů v 70. letech
19. století se změnil na  poměrně honosnou rezidenci. Camillo Razumovský pak
v letech 1898-1900, věren své ideové koncepci, pokračoval s úpravami v romantic-
kém duchu – nechal přistavět bašty s cimbuřím, hlavní schodiště a částečně změnil
i dispozici. Především ale vznikla přístavba na západě, nově propojující obě stáva-
jící křídla zámku, dosud spojená pouze kruhovou věžicí. Přístavek měl na severu
dvě, na západě šest okenních os. V přízemí této přístavby vznikl pánský pokoj se
studovnou a zahradní salon, v patře dvě ložnice, dětský pokoj a budoár. Také se ob-

55. Zámek v Dolních Životicích.

 59
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

rátilo hlavní průčelí na sever přístavbou

vstupního rizalitu s  balkonem v  pat-
ře. V  zámeckém parku, jehož úpravu
rovněž inicioval Camillo Razumovský
v  roce 1900, vznikl skleník s  kovanou
konstrukcí.
V  zámku byla po  roce 1950 ka-
sárna, armáda ho opustila, silně zdevas-
tovaný, až po roce 1990. Před několika
lety byl rekonstruován, přičemž vzniklo
zcela nové východní křídlo a obnoven
byl také skleník. Dnes zámecká budova
slouží jako domov se sociální péčí pro
mentálně postižené muže.

56. Skleník v zámeckém parku v Dolních Životicích na fotografii z roku 1906.

57. Společnost v zámeckém parku v Dolních Životicích na fotografii z roku 1906, uprostřed Marie Razumovská,
za ní v klobouku zřejmě Camillo Razumovský, zcela vpravo syn Ondřej.
60
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Palác Razumovských v Opavě

Razumovští trávili většinu času na  svých venkovských panstvích, ale jejich
snaha o  prezentaci rodové tradice a  významu vyžadovala i  reprezentativní sídlo
v zemském hlavním městě, především pro zimní období, kdy byly venkovské statky
hůře přístupné. Proto se v závěru 19. století Camillo Razumovský rozhodl postavit
v Opavě vlastní palác. Jako stavební místo si zvolil prestižní lokalitu v sousedství
železničního nádraží, okružní třídy a městského parku, na počátku nově vznikající
vilové čtvrti kolem Kopečné ulice (Berggasse, dnes Tyršova). Palác projektoval vý-
znamný vídeňský architekt Ludwig Tischler (1840-1906) a byla to jeho první, ale
nikoli poslední práce pro hraběte Razumovského. Později pro něj vypracoval návrhy
pokud ne všech, tak zcela jistě některých objektů v lázních Jánské Koupele (dolože-
no autorství pramene Marie a lázeňského domu) a také paláce a nájemního domu
ve Vídni na Jacquingasse 57-59 (1903). Volba stavebního místa i volba architekta,
který patři ve Vídni k nejžádanějším a pracoval hlavně pro šlechtu, to vše zapada-
lo do Razumovského sebeprezentační ideové koncepce. Projekt je datován rokem
1891, výstavbu paláce, označovaného v dobovém tisku jako „letohrádek“ (Lusthaus),
v rodině pouze jako „dům“ (das Haus), provedla v letech 1892-1893 firma Augusta
Bartela, s nímž Razumovský spolupracoval již při výstavbě kostela v Melči.
Tischler pro Razumovské navrhl variaci tradičního francouzského barokního
paláce. Trojkřídlá budova se otevírala do  okružní třídy čestným dvorem, původ-
ně uzavřeným kovaným plotem se dvěma branami. Hlavní reprezentativní křídlo
(tzv. corps de logis) zdůrazněné vstupním rizalitem s  lodžií bylo třípodlažní, za-
tímco boční provozní křídla pouze dvoupodlažní, s terasami na plochých střechách.
Štuková výzdoba, mezi níž vyniká erb Razumovských nad hlavním vstupem, po-
chází od vídeňského sochaře Johanna Müllera. Hlavním schodištěm se vstupovalo
do haly ve zvýšeném přízemí a odtud do dalších místností v reprezentativním pod-
laží, jako byl zrcadlový sál s  bohatou štukovou výzdobou a  krbem, na  nějž nava-
zovala vlevo tmavým dřevem obložená jídelna s kazetovým stropem, vpravo salon.
Ze sálu byla přístupná rovněž zimní zahrada, obracející se do  anglického parku
za palácem. Formální komunikace se uskutečňovala nejspíše v linii přijímací salon –
salon – zrcadlový sál – jídelna, méně formální v přímé linii čestný dvůr – hala – sál
– zimní zahrada – park. Po stranách dvouramenného schodiště do patra se nacházel
hostinský a pánský pokoj s okny do čestného dvora.
 61
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

58. Plány paláce Razumovských v Opavě publikované v dobovém architektonickém časopise.

62
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

59. Palác Razumovských v Opavě na dobové fotografii.

60. Současná podoba paláce.
 63
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

V  patře, vyhrazeném
pro soukromý život rodiny,
se nacházely menší obytné
místnosti – trojice dětských
pokojů, herna s  učebnou,
ložnice hraběnky s toaletou
a  ložnice hraběte spojená
s  jeho pracovnou, snída-
ňová jídelna a  koupelna,
v  předsíni bylo moderně
řešeno ukládání oblečení
do vestavěných skříní. Nad
zimní zahradou byla terasa
s výhledem do parku, další
dvě terasy se nacházely nad postranními křídly. Snížené přízemí bylo vyhrazeno
provoznímu zázemí paláce – nacházela se zde kuchyně, spíž, umývárna nádobí,
kotelna centrálního vytápění, prádelna, jídelna personálu, sklepy a  vozovna. Pro-
vozu sloužila také boční křídla, kde byly umístěny stáje, krytá umývárna vozů, či
byt vrátného, v patře pak byty služebnictva a kočího a komora na krmivo. Rovněž
podkroví hlavního křídla sloužilo částečně pro personál (s výjimkou hostinského
pokoje), zbytek zabíraly půdní prostory. Stejně jako v případě jiných svých zakla-
datelských aktivit, i zde se hraběcí pár prezentoval pamětní deskou s mottem: Des
Hauses Schmuck ist Reinlichkeit, des Hauses Glück – Zufriedenheit, des Hauses Segen
– Frömmigkeit. Erbaut 1892/1893 (Ozdobou domu je čistota, štěstím domu spoko-
jenost, požehnáním domu zbožnost. Vystavěno 1892/1893).
Po  smrti Camilla v  roce 1917 obýval palác pouze svobodný syn Camillo
s matkou Marií. Zbývající prostory pronajímal firmám i  soukromníkům. Soused-
ní budova, kterou Razumovští koupili společně s  pozemkem při výstavbě paláce,
sloužila jako správní budova lázní v  Jánských Koupelích, v  roce 1932 ji Camillo
ml. prodal opavskému lékaři Lichwitzovi. Palác byl po  1. světové válce opraven,
z  té doby pochází zábradlí hlavního schodiště. Poté, co byl Razumovským roku
1945 konfiskován, do něj bylo krátce umístěno Slezské zemské muzeum (než byla
opravena výstavní budova poškozená bombardováním), pak v  něm sídlil Slezský
ústav. Dnes slouží budova jako sídlo ředitelství Slezského zemského muzea.

61. Interiér paláce Razumovských – hlavní schodiště.

64
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Školní budovy v obcích na panství

Melč, Radkov, Podhradí, Dolní Životice

K  zakladatelským ak-
-tivitám Camilla Razumov-
ského patřila i podpora škol-
ství, projevená především
výstavbou nových školních
budov. Jako první nechal po-
stavit školu v Melči. V obci
existovala škola již od  roku
1789 na  základě nařízení
Josefa II., že u  každé fary
nebo kaplanství má škola
vzniknout. Původně stála
západně od zámku. Po roce
1878 již školní budova pro velký počet dětí nedostačovala a pro první třídu se mu-
sela pronajmout světnice jinde. V roce 1894 byla s podporou hraběte Razumovské-
ho postavena nová, jednopatrová, trojtřídní budova nákladem 50.000 zlatých. Jako
stavební místo byla vybrána parcela, na níž se nacházel velký obecní rybník, který
byl kvůli tomu z  větší části zasypán. V  roce 1895 byla škola slavnostně vysvěce-
na tehdejším melčským farářem a pozdějším pražským biskupem Leo sv. pánem
Skrbenským. Patrová budova s kamenným soklem je zastřešena valbovou střechou,
dnes krytou eternitem. Prů-
čelí rámuje dvojice rizalitů
s  dvěma okenními osami,
v patře se slepými okny. Pů-
vodně byla v  patře tři okna,
pouze prostřední byla slepá.
Mezi okny v přízemí rizalitů
byly štukové rámce s  krát-
kými římsami na konzolách.
Mezi rizality má průčelí tři

62. Škola v Melči na dobové pohlednici.

63. Současná podoba budovy, dnes mateřské školy.
 65
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

osy, střední osa je v přízemí akcentována vstupním portálem, v jehož vlysu byl v mi-
nulosti nápis Volksschule. Fasády byly původně zdobeny štukovými motivy s okřídle-
nými andílčími hlavičkami a vegetabilním dekorem. Interiéry jsou novodobě upra-
vené, stejně jako fasáda, která byla výrazně zjednodušena. Objekt dnes slouží jako
mateřská škola.
Školu v Radkově nechal
hrabě Razumovský vybudo-
vat v  letech 1903-1904. Pů-
vodně obytný dům byl podle
projektu opavského stavite-
le Richarda Faiky přestavěn
na školní budovu, stavbu pro-
vedla stavební firma Aloise
Geldnera z  Opavy. Objekt
bohužel po  roce 1945 pro-
šel výraznou adaptací, která
téměř setřela jeho původní
podobu. Dnes je to patrová
omítaná budova na  kamen-
ném soklu s  mírně převýše-
nou střední partií, zastřešená
mansardovou střechou. Prů-
čelí je členěno do 7 okenních
os v rytmu 2 + 3 + 2. V přední
části vlevo se připojuje novo-
dobý přízemní přístavek se
schodištěm a vstupem. Dnes
slouží objekt jako sídlo obec-
ního úřadu, mateřské školy
a knihovny.
Škola v Podhradí (Dolní Vikštejn) vznikla nákladem Camilla Razumovského
v roce 1910. Patrová budova na půdorysu L má vstupní průčelí členěné do tří os
se symetricky umístěným vstupem v přízemí. Strana k silnici je čtyřosá a akcentuje
ji mělký nárožní rizalit s jednou okenní osou. Valbová střecha je krytá eternitem,

64. Škola v Radkově na dobové pohlednici.

65. Současná podoba budovy (dnes obecní úřad a mateřská škola).
66
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

rizalit byl v minulosti zastřešen jehlancovou střechou

s  dřevěnou lucernou a  korouhví s  datem výstavby.
V 2. polovině 20. století zde sídlila turistická základ-
na mladých turistů. V  nedávné době prošla budova
úpravou, při níž byl změněn tvar střechy a odstraně-
na věžička. Dnes slouží pro účely bydlení.
Nejmladší ze skupiny škol fundovaných hrabětem Razumovským je školní
budova v Dolních Životicích. V obci existovala již od roku 1785 jednotřídní škola,
která se v roce 1880 rozšířila na dvoutřídní a v roce 1905 na trojtřídní. Tato prv-
ní škola stála na  místě dnešního obecního úřadu a  hasičské zbrojnice. Již v  roce
1894 podala obec žádost
Zemskému výboru v  Brně,
aby mohla zakoupit dům
čp. 15 naproti stávající škole
a  na  jeho místě postavit no-
vou školní budovu. Stavbu
se však povedlo realizovat
až v  letech 1909-1910 zá-
sluhou řídícího Aloise Wag-
nera a  nadučitele Františka
Moravce. Plány vypracoval
ostravský stavitel Julius Vy-
sloužil. K  uhrazení nákladů
65.000 K  přispěl půjčkou
56.000 K  Camillo Razu-
movský. Budova v  secesním
stylu měla původně bohatě
členěnou fasádu a  ozdobné
prvky ve  vestibulu. V  roce
1973 proběhla rozsáhlá
adaptace, která výzdobu vý-
razně omezila. Dnes se jedná
o  dvoupatrovou trojkřídlou
budova půdorysu U, s  val-

66. Škola v Podhradí na dobové pohlednici z roku 1947.

67. Škola v Dolních Životicích na dobové pohlednici.
68. Současná podoba budovy.
 67
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

bovou střechou, krytou eternitem. Průčelí je řešeno symetricky na střední část se

čtyřmi okenními osami a dvojici mělkých rizalitů o dvou osách. Přízemí člení pá-
sová rustika, která je i mezi okny v 1. patře. Hlavní vstup je rámován kanelovanými
pilastry, vlys je zdoben ženským maskaronem. Pod korunní římsou jsou štukové
erby, štukové motivy jsou i v atice nad rizality. Boční fasády jsou výrazně zjednodu-
šeny, bez výzdoby. Vestibul je zaklenutý segmentovou klenbou, stěny jsou zdobeny
štukovým dekorem. Do pater vede schodiště s litinovým zábradlím s rozvilinovým
dekorem. V některých místnostech se dochovaly původní dveře.

Další stavební aktivity

Razumovští byli mecenáši nejen obecních dominant, ale také drobných staveb
v jednotlivých obcích. Patřily k nim kapličky, ale i stavby občanské vybavenosti –
hasičské zbrojnice, pošty, byty pro zaměstnance nebo hospodářské objekty.
Mezi prvními byla postavena
kaple Božského Spasitele v  Herticích
na  dolnoživotickém panství. V  obci
stála kaple již od  roku 1768, kdy ji
na  místě obecní zvonice nechal po-
stavit tehdejší majitel panství Karel
František Orlík z  Laziska. O  více než
120 let později byla tato kaple ve  vel-
mi špatném stavu, takže se místní
rozhodli postavit kapli novou. Zřejmě
na základě intervence majitele panství
Camilla Razumovského, který byl také
jedním z  přispěvatelů, se jim podařilo
získat příspěvky významných osob-
ností – např. olomouckého arcibiskupa
Theodora Kohna, arcivévody Rainera,
Georga kardinála Koppa nebo statkáře
a továrníka Hugo Janotty. Stavba podle
projektu Josefa Kremsera z  Kateřinek

69. Kaple Božského Vykupitele v Herticích.

68
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

začala roku 1896 na pozemku věnovaném Františkem Knoppem-Kostkou, dokon-

čenou kapli vysvětil 11. září 1898 slavkovský farář Josef Kubíček. Vznikla zděná
klasicizující stavba obdélného půdorysu s  odsazeným půlkruhovým presbytářem
a sedlovou střechou. Průčelí je v nárožích akcentováno polopilastry s toskánskými
hlavicemi nesoucími korunní římsu. Uprostřed průčelí se nachází obdélný portikus
v podobě edikuly s aliančním erbem Karla Františka Orlíka a jeho ženy Terezie ze
Strahenbergu, pocházejícím z původní kaple. V trojúhelném štítu je uvedeno datum
výstavby kaple 1896. Hlavní průčelí zdobí kruhová vpadlá pole s reliéfními hlavami
Krista a P. Marie. Nad vstupem se tyčí hranolová věž pobitá plechem s jehlancovou
střechou ukončenou makovicí. Vnitřní stěny člení pilastry s toskánskými hlavice-
mi, nesoucími profilovanou římsu, strop je dřevěný kazetový s obdélným zrcadlem
(z doby rekonstrukce v roce 1993, původně zde byl omítaný trámový strop). Závěr
kaple je zaklenutý kopulí s malbou hvězdné oblohy. Kaple je vybavena původním
mobiliářem, na oltáři visí obraz tzv. Chrudimského Spasitele, na stěně presbytáře
obrazy Nejsvětějšího Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce P. Marie od opavského
malíře Aloise Heinze.
Již v roce 1893 se jednalo
o  stavbě kaple ve  Filipovicích,
které byly součástí melčského
panství. Obyvatelé dokonce
už od  roku 1867 sbírali fi-
nance na  její stavbu, stále jich
však neměli dostatek. Roku
1893 předložil stavitel Johann
Streith ze Žimrovic rozpo-
čet na  částku 6587 zlatých
19 krejcarů. To se ale zřejmě
zdálo obci příliš mnoho a stav-
ba kaple byla odsunuta. Reali-
zována byla nakonec až v roce 1902 nákladem Camilla Razumovského, jistou část-
kou přispěla i obec. Stavbu provedl Johann Streith, náklady, které vyúčtoval v roce
1903, byly ale podstatně nižší než před 10 lety. Na stavbu bylo bez dovozu kamene
a cihel použito 2400 K, stavba oltáře stála 100 K a pokrytí střechy bílým plechem
rovněž 100 K. V roce 1906 určilo obecní představenstvo k údržbě kaple, zasvěcené

70. Kaple Nanebevzetí Panny Marie ve Filipovicích.

 69
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

Nanebevzetí Panny Marie, částku 5 K ročně. Jednoduchá zděná kaple na cihlovém

soklu má obdélný půdorys s užším obdélným presbytářem. Široké hladké průčelí je
završeno lichoběžníkovým štítem s oběžným zubořezem, ke vstupu vedou schody
s  kovaným zábradlím. Boční průčelí jsou prolomena dvojicí oken se zaoblenými
horními rohy, nad okny drobná štuková výzdoba v podobě volutové konzolky s ve-
getabilním motivem. Presbytář je osvět-
len dvojicí půlkruhově ukončených oken.
Na  hřebeni střechy je vztyčena dřevěná
věž s  cibulovou bání krytou plechem. In-
teriér je zaklenut neckovo-segmentovou
klenbou, presbytář plochostropý. Dřevěná
hudební kruchta je zavěšena na  dvojici
hranolových pilířů.
O  osm let později, v  roce 1910, fi-
nancovali Razumovští také stavbu kaple
Panny Marie Lurdské v  Melči. Drobná
zděná omítaná stavba je vysazena na  vy-
sokém cihlovém režném soklu. Průčelí je
akcentováno armovaným nárožím s  hra-
nolovými pilířky zakončenými koulemi.
Trojúhelný štít má ve vrcholu dataci 1910
a jetelový kříž. Boční stěny prolomeny úz-
kým oknem. Z  dalších církevních staveb
přispěl Camillo Razumovský – darem
stavebního dřeva a uhrazením dovozu sta-
vebního materiálu – také na stavbu kostela
Nanebevzetí Panny Marie ve Vítkově v le-
tech 1910-1914.
Pro hraběcí rod byla důležitá i ochra-
na jejich majetku, např. před požárem, pro-
to roku 1912 iniciovali Razumovští stavbu
hasičské zbrojnice v  Melči. Vznikla pří-
zemní zděná omítaná budova s polovalbo-
vou střechou, nad jejímž vstupem dvojice

71. Kaple Panny Marie Lurdské v Melči.

72. Hasičská zbrojnice v Melči.
70
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

dřevěných vyřezávaných konzol vynáší dřevěnou věž se žaluziovými okny a křížo-

vou polovalbovou střechou, završenou korouhvičkou s datací 1912. Okna v 1. patře
věže jsou zvýrazněna vyřezávanou nadokenní římsou s klenákem, okna ve 2. patře
římsou půlkruhovou, rovněž s klenákem. Po stranách vstupu se nacházejí vjezdy pro
hasičská auta. V roce 2013 byla zbrojnice rekonstruována podle projektu opavské
architektonické kanceláře STUDIO-D.
Teprve v roce 1929 byla, rovněž
nákladem Razumovských, postavena
hasičská zbrojnice v  Radkově. Zdě-
ná omítaná stavba z cihlového zdiva,
na  kamenném soklu je krytá polo-
valbovou střechou s  dvojicí vikýřů.
Uprostřed hřebene střechy se tyčí
dřevěná věžice se stanovou, plechem
krytou střechou a  korouhví s  prola-
movanou datací 1929. Delší průčelí
směřující do  silnice je prolomeno
dvojicí vstupů a  dvěma velkými ob-
délnými vjezdy pro hasičská auta.
Výraznou stopu zanechali Razumovští také v zástavbě Dolních Životic, které
si na přelomu 19. a 20. století zvolili za nové sídlo. Kromě stavby kostela a adaptace
zámku zde nechali postavit také lihovar a úřednické domy. Lihovar byl postaven
roku 1901 jako průmyslová vícepodlažní stavba z režného zdiva, kombinovaného se
zdivem omítaným. Je zdoben prvky
charakteristickými pro cihlové prů-
myslové stavby – klenáky, pilovým
zubořezem, cihlovými konzolkový-
mi římsami. Okna se segmentovými
záklenky jsou zvýrazněna cihlovými
šambránami. Stavbě dominuje vy-
soký komín z  režného zdiva, vyrůs-
tající z  hranolového soklu s  cihlo-
vou konzolkovou římsou. Provoz
lihovaru začal v roce 1908. Do roku

73. Hasičská zbrojnice v Radkově.

74. Lihovar v Dolních Životicích.
 71
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

1920 ho poháněla provozní elektrifikace ze série elektrobaterií, poté byl spolu s ce-
lou obcí elektrifikován z Razumovského elektrárny v Jánských Koupelích. V letech
1979 a 1990 proběhly přestavby, které daly budově dnešní podobu. Součástí správy
dolnoživotického panství byla také Camillem Razumovským na počátku 20. století
vystavěná dvojice domů s přízemím z režného kamenného zdiva – patrový úřednic-
ký bytový dům v řadové zástavbě (Hlavní 157 a 161) a vila správce (Hlavní 160).
Obě stavby, stojící v blízkosti zámku, prošly po roce 1945 úpravami, vila správce
byla v 50. letech přestavěna na zdravotní středisko a z původního interiéru se tak
dochovaly pouze dveře a dlažba.
Další hospodářské, respektive průmyslové stavby, založil či modernizoval Ca-
millo Razumovský v údolí Moravice. Jednalo se zejména o elektrárnu v Moravic-
kém mlýně při lázních Jánské Koupele, která zásobovala elektřinou nejen lázně,
ale i další blízké Razumovského majetky. Do jeho podnikatelského portfolia pat-
řil i břidlicový důl v Mokřinkách, který koupil od Karla Weisshuhna v roce 1908,
a také papírna v Annině údolí (Annathal). Papírna vznikla již v roce 1866, za vlast-
nictví Karla Weisshuhna prošla roku 1886 modernizací. Razumovský ji koupil
roku 1894 a  nechal zde vystavět vodní náhon pro lepší dopravu dřeva. Od  roku
1919 nesla továrna název Razumovského továrna na dřevovinu a lepenku, Annino
údolí u Vítkova.

75. Papírna v Annině údolí, Dolní Vikštejn (Podhradí) (soukr. archiv Petra Havrlanta).
72
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

Péče o historické objekty -

upevňování rodové tradice

Jak již bylo řečeno, Ca-

millo Razumovský se celý ži-
vot snažil akcentovat propojení
svého rodu s minulostí, s tradicí
a  historickými ději nového do-
mova na  Opavsku. Těmto jeho
snahám plně vyhovovala roman-
tická zřícenina hradu Vikštejna,
svědek dávných časů a  repre-
zentant slavné minulosti kraje.
Středověký hrad patřící k  nejvý-
znamnějším a nejstarším sídlům
Opavského knížectví přispíval
významným způsobem k vnímá-
ní Razumovských jako staroby-
lého rodu.
Ve  2. polovině 19. století
našli amatérští badatelé na hradě
keramiku i kovové předměty, což
vyvolalo zájem i profesionálních
historiků. Camillo Razumovský
již počátkem 20. století věno-
val prostředky na provedení archeologického výzkumu a na statické zajištění zdi-
va zříceniny hradu. Na  zámku v  Horním Vikštejně (Dubová) měli Razumovští
vystaven podrobný plán hradu i  vitríny s  archeologickými nálezy. Razumovským,
resp. Camillově manželce Marii, také věnoval (zřejmě po roce 1917) Eduard Klose
romantizující publikaci Geschichte und Sagen der Burg Wigstein se statí o ději-
nách hradu, čtyřmi pověstmi, třemi básněmi od E. Zimmermanna a novelou Der
Marienzwanziger od H. Strobla. V úvodním textu Klose připisuje Razumovským
zásluhy na zvelebení Vikštejna: „Skutečně skvělá doba panského sídla na Vikštejně
začala v roce 1895, když přešlo i s panstvím Dolní Životice, Melč a Jánské Koupele

76. Hrad Vikštejn, Dubová.

 73
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

do majetku hraběte Camilla a hraběnky Marie Razumovských.“ Práce na opravách

i  výzkumu hradu trvaly až do  30. let 20. století, pokračoval v  nich syn Camillo
ml. Dokladem je dopis odborného pracovníka Zemského muzea v Opavě Wernera
Kudlicha, který 25. září 1937 napsal lesmistrovi vikštejnského panství. Z něho se
dozvídáme, že mu při jeho nedávné návštěvě Vikštejna zedník ukázal na zdi, pří-
stupné po lešení, nápis, který zatím pouze přepsal, ale nerozluštil. Táže se také, zda
by bylo možné nápis odlít do sádry, příp. vyfotografovat. Rovněž chtěl vyfotogra-
fovat všechny zdi, které se měly zpevňovat, ještě před výstavbou lešení. Z dopisu
také vyplývá, že se kopalo ve sklepech, odkud byly vytěženy nějaké kusy keramiky.
Ty se měly dát do beden a odvézt na zámek (zřejmě Horní Vikštejn). Na odborné
provádění prací dohlíželo zemské muzeum a Kudlich nabádal, aby se při opravách
zdiva nic nevymýšlelo a svévolně nedoplňovalo.
S vyvrcholením romantizujících tendencí spojených se zříceninou Vikštejna
pak souvisí pořízení kamenného pomníku před hradem v roce 1930. Na něm byla
upevněna mramorová deska, upomínající na 700. výročí narození minesengra Wal-
tera von der Vogelweide (žil asi v letech 1170-1230), o němž se v rámci romantické
tradice předpokládalo, že hrad navštívil. Iniciátory zhotovení pomníku byli členo-

77. Dobová pohlednice s původním reliéfem v pomníku z roku 1930 (soukr. archiv Petra Havrlanta).
74
Razumovští a jejich stopy na Opavsku

vé radkovského pěveckého spolku Der Barden,

akci zaštítila Marie Razumovská se synem Ca-
millem, jak dokládá nápis na desce: Herr Walther
von der Vogelweide, swer des vergaez´ der taet´ mir
leide. Siebenhunderzt Jahrfeier 1230-1930. Ich saz
uf eine steine und dahte bein mit beine, dar uf sast´
ich den ellenbogen, ich hete in mine hand gesmogen
daz kinne un ein min wange...berichtet von den G.
und M.–V. Familie Razumovsky. Barden Ratkau,
Frohsinn Meltsch und Wigstadtl. Verše ve  staro-
němčině jsou citátem z Vogelweidovy nejznámější
básně Ich saz uf eine steine, ilustruje je také vy-
obrazení minesengra sedícího zamyšleně na skále
s  hlavou opřenou o  ruku. Autorem reliéfu, který
vychází ze zobrazení Waltera von der Vogelweide
ve  známém středověkém rukopise Codex Ma-
nesse, byl významný slezský sochař Engelbert
Kaps. Po roce 1945 byla mramorová deska odstra-
něna a  osazena nová, s  českým textem o  historii
hradu. Později původní desku získal Vlastivědný
kroužek ve  Spálově, který chtěl na  rub nechat
vytesat reliéf Vilibalda Ševčíka. Akce se nezda-
řila a  deska, v  té době již rozlomená, byla roku
1972 osazena do ohradní zdi spálovského zámku.
Nyní se spolek Radkov snaží o její zrestaurování
a osazení na původní místo.
Další, již drobnější aktivity na  histo-
rických památkách se týkaly např. opra-
vy Roderichovy kaple, kterou na  místě star-
ší dřevěné stavby nechal postavit v  roce
1837 tehdejší majitel panství Ferdinand von Arz-
-Wasegg na  památku narození syna Rodericha.
I  tuto drobnou památku pod hradem Vikštej-
nem při silnici do  Dubové zahrnuli Razumov-

78. Deska, upomínající na 700. výročí narození minesengra Waltera von der Vogelweide.
79. Roderichova kaple po obnově v roce 2012.
 75
Zakladatelské aktivity Camilla Razumovského

ští do  svých romantizujících aktivit

a snah o sepětí s krajinou.
V roce 1895 pak daroval hrabě
Razumovský nové věžní hodiny rad-
kovskému kostelu a v roce 1915 var-
hany od firmy Rieger z Krnova jako
poděkování za narození dcery Marie.
Roku 1908 nechal Camillo Ra-
zumovský opravit kostel sv. Mikuláše
v  Nových Těchanovicích. Opravy se
týkaly provedení drenáže okolo kos-
tela k odvedení spodní vody, výmalby
interiéru, obnovení stropu sakris-
tie, osazení pěti nových železných
oken, položení nové dlažby a  poří-
zení nového oltáře, lavic a kazatelny.
Camillo Razumovsky přispěl darem
1000 K, další 2100 K  věnovali dob-
rodinci z řad obyvatel. Opravy si vy-
žádaly 3359 K, vnitřní vybavení 4060
K. V  roce 1913 pokračovaly opravy
kostela renovací střechy věže a vnějš-
ku kostela, opět za  přispění hraběte
Razumovského, tentokrát částkou
10.000 K.
Camillo Razumovský se kromě konkrétních staveb, které nechal postavit nebo
opravit, zasloužil také o celkovou kultivaci krajiny v romantickém údolí Moravice.
S tím souvisí i vysazení cypřišku Lawsonova a zeravu západního roku 1899 v polesí
Dubová a v areálu Jánských Koupelí, v té době na našem území rozhodně ojedinělé.

80. Kostel sv. Mikuláše v Nových Těchanovicích.