ČESKÁ GOTICKÁ

DESKOVÁ MALBA

Lucie Hálová, 8.A

 Úvod

Ve své seminární práci bych ráda rozebrala nejvýznamnější díla české

deskové malby v období pozdně přemyslovské a lucemburské gotiky.
Z ryze subjektivního hlediska jsem si vybrala toto téma, protože
gotické umění mě přímo fascinuje.

„QUAM QUISIQUE NORIT ARTEM, IN HAC SE EXERCEAT“

Ať se každý zdokonaluje v tom umění, v němž se vyzná
(Marcus Tulius Cicero)

2
 Obsah

Situace v umění od 14. století

Mistr Vyšebrodského oltáře

Mistr Theodorik

Mistr Třeboňského oltáře

Situace v umění v pozdní gotice

3
 Situace v umění od 14. století

Celé umění bylo podmíněno náboženstvím, které bylo i jeho podstatou jeho jediným
námětem. Pro celý středověk představovalo jednotnou mluvu bez rozdílu národnostní a
společenské příslušnosti. Bylo všemu nadřazeno a zcela prostupovalo myšlení
společnosti. Všechno přejímalo náboženskou podobu a toto vědomí se promítalo do
umění, které bylo hlavním zprostředkovatelem.

Témata byla sice předepsána církví, ale subjektivní zpodobnění jednotlivých světců a
světic s jejich atributy a symbolikou se dalo do velké míry přizpůsobit přání donátora i
umělce. Mezi rozmanitostí námětů z řad světic a světců, výjevů z Kristova života nebo
votivní obrazů záleželo na vůli a přání donátora na provedení celého obrazu a na míře
„volnosti“ autora. Hlavím zadavatelem deskový obrazů byli především opati, biskupové,
představení klášterů, šlechtici nebo bohatí měšťané.

Z hlediska uměleckého nebyly obrazy ničím výjimečným, jako jsou dnes, ale spíše
„druhořadým zbožím“(nikoliv tak ceněným artiklem jako tomu bylo od renesance),
které se nijak nepodepisovalo, neboť se vnímalo jako votivní – symbolizující dar nebo
prosba určitému světci či světici – a tudíž neznáme autory díla.

Mezi naše nejstarší dochované příklady deskového malířství pocházejí ze 40. let 14. století.
Naštěstí se z písemných dokladů dovídáme o přeložení starších oltářů do nových kostelů a o
deskových obrazech, které zakoupil břevnovský opat Bavor na začátku století, takže nelze
pochybovat o tom, že v Čechách nevznikaly deskové obrazy již od počátku století.

Za naše nejstarší zachované památky se považují Predela roudnická, Antependium z Pirny

(vyšívaný obraz) a nástěnné malby v Roudnici. Všechny tři památky pravděpodobně vznikly
v dílně pracující pro biskupa pražského Jana IV. z Dražic. V Predele se setkáváme s úsilím o
plastické zdůraznění tvaru, jež je italským přínosem.
Těsnější spojení s Itálií se projevuje v dílech vzniklých po polovině pátého desetiletí 14.
století. Především je to Madona mostecká, nejstarší dochovaný mariánský obraz české
deskové malby, která zároveň představuje kompoziční typ mariánského obrazu pro pozdější
léta - dítě je na pravém matčině lokti, drží stehlíka a hraje si s
matčiným prstem a Madona má hlavu zahalenou závojem.

Madona mostecká, před 1350, NG

Predela roudnická, před 1343 NG
4
 Mistr Vyšebrodského oltáře

Byl činný jako malíř deskových obrazů a vedoucí mistr velké dílny, která působila kolem
poloviny 14. století pravděpodobně v Praze. Jeho malířská technika nemá přímé obdoby v
evropské malbě, ale je z ní možno vysledovat vlivy západoevropské, byzantské a italské.
Italské podněty (hlavně z boloňské oblasti) se projevily především v důrazu na světlo, barvu,
smyslovou krásu, měkkost, lyričnost, krásu a z velké části lidskost.

Umělec je nazván podle oltáře z cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Oltář, který tvořilo
devět tabulí, a pravděpodobně měl podobu buď čtvercového retáblu 3 x 3 tabule nebo byly
desky řazeny za sebou, aby jim bylo dodáno na dramatičnosti a devočního smyslu.

Na deskách jsou výjevy z Kristova života rozčleněné do tří etap - mládí - Zvěstování Páně,
Narození Páně a Klanění tří králů, utrpení - Kristus na hoře Olivetské, Ukřižování a
Oplakávání a oslava - Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a Seslání Ducha Svatého. Spojující
postavou všech děl je Panna Marie, které byl kostel ve Vyšším Brodě zasvěcen.

Ve všech výjevech se setkáváme se snahou o zlidštění náboženského námětu. Malíř se

soustředil na momenty lidského kontaktu - objetí, polibky, slzy a city - žal, úžas, něhu.
Předznamenal tak nový způsob zobrazování, jehož základem je uvážlivé volení barevnosti.

Barvy jsou odstupňovány podle námětu - zářivé ve výjevech Kristova dětství, temnější v
pašijových výjevech a teplý až ohnivý v Seslání Ducha Svatého. Svoji pozornost věnoval i
podrobnostem - zvířatům a květinám. Velmi zajímavým prvkem je pak malba zemského
povrchu, který by měl symbolizovat skály a vyprahlou zem, podat zdánlivý efekt prostoru.
Celým cyklem probíhají tehdejší teologické a ikonografické symboly, které je v dnešní době

Po roce 1345 vzniknul obraz Madony z Veveří. Typ Mostecké Madony je obohacen o
některé prvky: koruna ve vlasech Madony, dítě zahalené chitonkem, sedící, obracející se k
matce a držící se cípu její roušky. Tím bylo docíleno spojení a citová
vazba. Postavy jsou intimněji pojaté a lidštější, tvář Madony má
příznačné české lyrické rysy. Tento námět byl pak kopírován a dále
rozvíjen a rozšířil se do celé střední Evropy. Bere si vzor v Madoně
zbraslavské, kde je hlavním rozdílem barva Madonina roucha.

U tohoto typu Madony je důležitá symbolika stehlíčka v ruce, který v

této radostné chvíli značí jeho pozdější utrpení na kříži.

Jeho dílna pokračovala ve své činnosti i v následujícím desetiletí ve

znamení dalšího zlidšťování. V druhé polovině 14. století tato dílna
vyprodukovala další skvosty - Madona Římská, Madona zbraslavská,
Madona kladská, Madona Vyšehradská nebo třeba překrásný diptych Madona z Veveří, kolem
s bolestným Kristem a Madonou. 1343-1450, NG

Z hlediska historických pramenů je zřejmé, že objednavateli u tohoto

autora byli bohatí lidé a tudíž se dílo mistra Vyšebrodského oltáře stalo aristokratickým
dvorským uměním.

5
Objednavatelem Vyšebrodského oltáře byl, jak se předpokládá, Petr I. z Rožmberka, který je
vyobrazen jako klečící donátor na obraze Narození Páně s erbem Rožmberků. Madonu
kladskou si objednal arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a Madonu Vyšehradskou jeho nástupce
Arnošt z Pardubic.

Narození páně, kolem 1350, Madona Římská, po 1350, NG

NG, detail

Ukřižování vyšebrodské, kolem 1350

6
Vyšebrodský oltář, kolem
1350, NG

7
 Mistr Theodorik

Politickým záměrům Karla IV. toto umění příliš nevyhovovalo, protože potřeboval něco
monumentálnějšího. V roce 1348 zakládá Karel IV. hrad Karlštejn a již z Marignolliho
kroniky se dozvídáme o fresce sv. Mikuláše v hradní kapli, která mu byla zasvěcená, a že
v roce 1355 byl dokončen rodokmen Karla IV. v palácové síni.

V tomto období také vznikají destičky s Klaněním tří králů a Smrtí Panny Marie jako
poděkování papeži Inocencovi IV., který byl jeho přítelem a učitelem, za to, že se stal
císařem. V nich můžeme spatřit znaky počínajícího slohu Karla IV. Skutečným příkladem
tohoto slohu je Ukřižování emauzské, s postavami s typickými širokými tvářemi, tvarovou
měkkostí a hrou světla.

Proto se jeho dvorním malířem stal Mistr Theodorik.

V historických pramenech je různě nazýván např. Mgr. Theod, Magister Theodoricus,

Theodoricus pictor a je tak českým nejstarším malířem, kterého známe jménem. Za výzdobu
hradní kaple sv. Kříže na Karlštejně mu císař Karel IV. daroval statek Mořina u Karlštejna.
Jeho dílem je soubor 130 deskových obrazů. Obrazy se dodnes zachovaly v autentickém
uspořádání a tvoří tzv. nebeské vojsko Kristovo. Zahrnuje všechny členy nebeské hierarchie
- mučedníky, biskupy a vyznavače, panovníky, panny a řeholnice. Toto vojsko mělo chránit v
kapli chované ostatky svatých a Kristova utrpení a zvláště korunovační klenoty Svaté říše
římské. Výzdoba kaple vznikla v neuvěřitelně krátké době - v letech 1365 - 1367 a je
jedinečným příkladem naší gotické malby 70. let 14. století.

Portréty svatých se vyznačují velkými obličeji a široce otevřenýma hlubokýma očima, důraz
je kladen na barvu a světlo. Barvy rouch, zvláště těch modrých, jsou vystupňovány až k bílé a
to jim dodává na zářivosti a plasticitě. Nelze předpokládat, že všechny obrazy jsou dílem jen
mistra Theodorika. Theodorik spíše načrtl předpokládanou podobu a obraz dodělal jeho
pomocník. Mistrovu ruku můžeme vysledovat na obrazech oltářní stěny, kde většina obrazů je
jeho dílem. Některé obrazy byly malovány podle šablon, aby bylo přesně vyznačeno, kde
bude zlacení a aplikace. Svědčí o tom stejná kompozice některých obrazů, kde byly pouze
zaměněny atributy. Jako jedny z posledních vznikly obrazy církevních otců, o čemž svědčí
zátiší s knihami a psacími potřebami.

Zajímavé jsou na nich i některé detaily. Aplikace použité na obrazech (pozadí, zdobení rouch
světců…) byly vymačkávány formičkami z hmoty sestávající se z klihu a křídy a následně
byly zlaceny.

Zvláštností je, že mistr Theodorik neměl téměř žádné žáky nebo následovníky. Možná je to
dané skutečností, že výzdobu kaple sv. Kříže mohl zhlédnout jen omezený okruh lidí. Pod
vlivem Theodorika byla vytvořena Votivní deska Jana Očka z Vlašimi, kde je patrné, které
postavy maloval mistr a které pouze jeho učni.

8
Devět desek z celkových 130 ze souboru na hradě Karlštějn (1360-1364)
Svatý biskup Svatý Vít Svatá Kateřina
Svatá Alžběta Svatý Jeroným Svatý Volfgang
Bolestný Kristus Svatá Anna Samotřetí Svatý panovník

Po jeho smrti se umělecký vývoj ubíral opačným směrem. Jeden z jeho následovníků vytvořil
roku 1371 Votivní desku pro arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi.

Deska představuje Karla IV., jeho syna Václava a arcibiskupa Jana doporučované zemskými
patrony Panně Marii.

V sedmdesátých letech 14. století se vzdula vlna zbožnosti související s úsilím o prohloubení
duchovního života. Tehdy v umění začínají zesilovat tendence k idealizaci lidské postavy v
jejím zjevu, typu i výrazu zduchovnělé tváře.

9
Votivní deska Jana Očka z Vlašimi, po 1350, NG

10
 Mistr Třeboňského oltáře
Mistr Třeboňského oltáře, je náš nejvýznamnější gotický umělec vůbec. V jeho díle se spojily
vlivy domácí, francouzské a italské gotiky. Pro jeho dílo jsou typické měkce modelované
tvary, šerosvit umocňující pocit tajemnosti a něžně líbezné ženské tváře. Nový přístup se
neprojevil v jejich epickém líčení, ale v citovém výkladu a vnitřním prožitku. Svatý děj sice
byl přenesen do roviny lidského života, ale neztratil nic na náboženském smyslu.

Obdivuhodný je i malířův zájem o skutečnost. Dovedl zachytit nejen krajinu, zvěř, šaty a
zbroj, ale i různé hmoty jako kov a kámen. Malíř balancuje mezi abstrakcí a realitou.

Největším spojencem malíře se stala barva, intenzivní, vystupňovaná od žhavých tónů k

světlým odstínům, která ve spojení se světlem, které rozpouští místní barvu, vytváří jemné
přechody. Umělec je nazván podle velkého křídlového oltáře z kostela sv. Jiljí při klášteře
augustiniánů - kanovníků v Třeboni.

Tři desky z oltáře představují Kristovy pašije: Kristus na hoře Olivetské (zadní strana – Sv.
Kateřina, Magdaléna a Markéta), Kladení do hrobu (zadní strana – Sv. Jiljí, Řehoř a
Jeroným) a Zmrtvýchvstání (Sv. Jakub ml., Bartoloměj, Filip). Augustiniánský řád
neodmítal spojení smyslově dostupné krásy se zbožností.

Zároveň se v oltáři zobrazila myšlenka bezprostředního osvícení člověka Bohem a některé

ikonografické zvláštnosti jako zmrtvýchvstání ze zapečetěného hrobu, ve kterém sv. Augustin
spatřoval paralelu k zavřenému klínu Panny Marie. V tomto pohledu vyšel mistr vstříc
požadavkům objednavatele, ale vyjádřil v i své vlastní přesvědčení.

Mistr Třeboňského oltáře vnesl do umění diagonální kompozici a oddělil tak například
v desce Krista na hoře Olivetské prostor na tři části, kdežto na desce s kladením do hrobu
diagonální řešení nahrazuje často zobrazovanou postavu v pravém dolním rohu puklinou.

Mezi jeho další díla patří Madona roudnická, která je zcela jinak řešena a obnovuje po
krátké přestávce typ české milostné Madony. Postavy již nejsou otočeny k divákovi, ale proti
sobě a Ježíšek je na levé straně Madony. Je mezi nimi patrný blízký vztah a to navozuje
dojem lidskosti.

11
 Bolestná Madona, před 1380, NG
Madona roudnická, po 1385, NG

Adorace hlubocká, před 1380, NG Sv. Kryštof, Církvická deska, před 1380, NG

12
Kristus na hoře Olivetské, po 1380, NG zadní strana desky Kristus na hoře Olivetské –
Sv. Kateřina, Magdalena a sv. Markéta, po
1380, NG

Kladení do hrobu, po 1380, NG Zmrtvýchvstání Krista, po 1380, NG

13
 Situace v umění v pozdní gotice
Vrchol krásného slohu však znamená až poslední desetiletí 14. století. Pro malířství je typický
kult fyzické a duchovní krásy. Všechny znaky krásného slohu má Epitaf Jana z Jeřeně. Za
povšimnutí stojí krásně modelované drapérie rouch.

Dalším významným dílem je Votivní deska z Dubečku a Madona svatovítská. Typem

kompozice se Madona odvolává na Madonu mosteckou. Malíř Svatovítské Madony byl
obeznámen s tvorbou Mistra Krumlovské Madony, se kterým sdílí půvab dívčího a dětského
typu a hravý spád záhybů. Sochařskou předlohu předpokládá i Madona jindřichohradecká. Na
samém sklonku 14. století vznikl Veraikon svatovítský, který předznamenává umění počátku
15. století.

Pro toto období je typické znační rozšíření mariánského obrazu a malovaná figurální výzdoba
rámu, slavnostní nehybnost a kultovní vážnost atmosféry obrazu. Sem patří Madona
svatotrojická, Madona svojšínská a Madona vyšebrodská. Z doby kolem roku 1410 je Oltář
roudnický se Smrtí Panny Marie, první větší křídlový oltář zachovaný v úplnosti. Vážnost a
nehybnost intenzivně vyzařují zvláště ze středu oltáře.

Významnou památkou je i Kapucínský cyklus, čtrnáct desek s poprsími Krista, Marie, Jana
Křtitele a apoštolů, který tvořil v kostele ikonostas. Byzantizující vzor je zcela přetvořen v
duchu krásného slohu. Poprsí se od sebe liší i vzájemnou fyziognomií, ať už stavbou lebky,
nebo vyjádřením typu pokožky.

14
 Zdroje

Monografie:
FAJT, Jiří, CHLUMSKÁ, Štěpánka. Čechy a Střední Evropa 1200-1500. 1. vyd. Praha : Národní Galerie v
Praze, 2006. 152 s. ISBN 80-7035-327-9.

BLAŽÍČEK, Oldřich J., et al. Staré České umění. 1. vyd. Praha : Národní Galerie v Praze, 1988. 240 s.,
461. ISBN 59-601-87.

PEŠINA, Jaroslav. Česká gotická desková malba. 2. vyd. Praha : Odeon, 1978. 80 s., 45. ISBN 01-503-
78.

Webové stránky:
http://mujweb.atlas.cz/www/gotika1/index.html

www.jaroska.cz/elearning/dk/prezentace

http://www.artchiv.cz/GALERIE/UMELECKY_SMER/10015--Gotika.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mistr_vy%C5%A1ebrodsk%C3%A9ho_olt%C3%A1%C5%99e

http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/osobno_mivyol.xml

15