Náměšť A Rosice Prodej Panství

NÁMĚŠŤ A ROSICE
OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ

299
Karel st. ze Žerotína a náměšťsko -

rosické panství
V obecném povědomí je západomoravský komplex panství Ná

měšť, Rosice a Troubsko pevně spjat s rodem Žerotínú. Snad nejpev
něji ze všech držav tohoto mocného rodu. Ve skutečnosti prošla ob
last na okraji Českomoravské vrchoviny podstatné složitějším
historickým a majetkoprávním vývojem. Karel starší náležel teprve
ke druhé generaci Žerotínú na Náměšti a Rosicích.
Vzájemné propojení náměšťského a rosického panství nelze po
važovat za tradiční. O právním i faktickém patrimoniálním komple
xu lze vlastně hovořit až ve verdenberském období po roce 1628. Pro
náméšťské panství sehrál od středověku největší význam rod pánů
z Lomnice, jehož příslušníci zastávali ve stavovském systému Morav
ského markrabství nejvyšší funkce. Totéž se týkalo i pánů z Kravař,
ze Švamberka a z Cimburka, kteří se na Náměšti vystřídali během
pozdního středověku. Nicméně od roku 1481 zde vládli páni z Lom
nice opět. Před polovinou šestnáctého století se páni z Lomnice spří
znili s rodem Žerotínú, který právě dosáhl prvního vrcholu svého
rozmachu, když se Libuše z Lomnice na Náměšti provdala za Bedři
cha ze Žerotína na Novém Jičíně. Jejich syn Jan [starší] ze Žerotína
se stal pánem na Náměšti poté, co roku 6. ledna 1566 po smrti Oldři
1
cha z Lomnice zajistil majetky na Náměšti a na Lomnici.
Panství Rosice prošlo přece jen poněkud odlišným vývojem a také
se dostalo do rukou Žerotínú na základě jiného postupu. Od středo
věku se zde projevovala blízkost Brna, resp. zeměpanského hradu
Veveří. Nebylo náhodou, že rod Hechtů z Rosic byl pevné zakotven
ve službě českým králům a moravským markrabatům. Po období
zmatků, v něž na Rosičku vyústily husitské války, se zde na určitou
dobu ustálila držba pánů z Lipé. Žerotínové od nich získali rosické
(1) Dějiny p a n s t v í N á m ě š t nad Oslavou shrnuje D V O R S K Ý , F.: Vlastivěda moravská.

Náměštský okres. Brno 1908, s. 78. Zde také uveden údaj, ž e Jan st. ze Žerotína roku
1563 dédil druhou č á s t N á m ě š t ě po Oldřichu z Lomnice. U m é l e c k o h i s t o r i c k ý popis
SEDLÁK, J:. Náměšt nad Oslavou. Praha 1973. O z p ů s o b u převzetí n á m ě š ť s k é h o p a n s t v í
Janem st. ze Žerotína HODEČEK, D.: Náměštská a brumovská větev pánů z Lomnice. Di
plomová p r á c e . Brno 2000, s. 3 7 a 45: „... při/edouc na zámek Náměšť a na zámek Lom
nici, pokoje zapečetěné odtrhnouc sekryty zodmykati dal a v těch pokojích a truhlách
přehledávajic listy, zápisy, smlouvy, cedule a jiné spravedlnosti, kteréž po témž panu
Voldfichovi z Lomnice byly pozuostaly..." H o d e č e k tuto s k u t e č n o s t ironicky komentuje
jako „ p o z o r u h o d n ý z a č á t e k slavné žerotínské éry". K o s o b ě Jana st. ze Žerotína t é ž
TUREK, A.: Hrad o panství Starý Jičín. N o v ý Jičín 1978.
300 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O Ř E
panství prakticky ve stejné době jako náméšťské dominium, tedy

v šedesátých letech 16. století. Nepochybné tak postupovali na zákla
dě promyšlené majetkové politiky Jana st. ze Žerotína, prvního pří
slušníka této rodové linie, který dosáhl skutečně vrcholných pozic
v moravské stavovské obci. Žerotínové tímto okamžikem pevné za
kotvili na západní Moravě. Obě sousedící panství - náméšťské a ro
sické - sice formálně zůstala i nadále oddělena, nicméně se vyvíjela
2
na základě jednotného záměru společné vrchnosti.
Jan st. ze Žerotína a posléze jeho synové k oběma velkým zápa-
domoravským dominiím skupovali okolní malé zemanské statečky.
V sedmdesátých letech 16. století to byl především statek Kralice a po
zději Jinošov. Tyto majetkové zisky jim umožnily, aby si v oblasti vy
tvořili pevné a pozoruhodně strukturované majetkové zázemí. Neby
lo proto divu, že současníci mnohdy vnímali celou západomoravskou
žerotínskou državu jako jeden celek. Bartoloměj Paprocký z Hlohol
tak dokonce označil Janova syna Karla st. ze Žerotína za pána na
Náměšti, ačkoliv v dobé vzniku „Zrcadla slavného Markrabství mo
ravského" Karel právně držel pouze Rosice, zatímco náméšťské pan
3
ství tehdy náleželo výhradně jeho mladšímu bratrovi Janu Divišovi.
Jan st. ze Žerotína dosáhl slušného vzdělání a následné i vý
znamných stavovských funkcí. Zařadil se mezi příslušníky nejdůleži-
tějších moravských šlechtických rodin. Byl mecenášem Jednoty bra
trské, jíž roku 1578 poskytl nedávno dostavěný zámeček v Kralicích,
aby sem mohla být z Ivančic přensena ivančická tiskárna. O spole
čenském postavení Jana st. ze Žerotína vypovídá i zachovaná výzdo
ba nádvorních arkád zámků v Náměšti a v Rosicích, které postupné
budoval od okamžiku příchodu na západní Moravu až do své smrti
roku 1583. Ačkoliv je možno ve výzdobě obou zámeckých komplexů
4
(2) Dějiny Rosic byly z p r a c o v á n y několikrát JANELE, J.: Rosice. Rosice 1907; K O L E K ,
A.: Rosice během staletí. Rosice 1994; K N O Z , T.: Renesance a manýrismus na zámku
v Rosicích. Rosice 1996.
(3) O Janu st. ze Ž e r o t í n a C H L U M E C K Y , P.: Carl von Zierotin und selne Zeit. 1564-
1615. Brťinn 1862, s. 128-133. Statek Kralice byl i n t a b u l o v á n k n á m ě š t s k é m u panství
roku 1573, J i n o š o v byl p ř i k o u p e n roku 1615. HosÁK, L.: Historický místopis země Mo
ravskoslezské. Brno 1938, s. 144-145. Zápis P a p r o c k é h o POLIŠENSKÝ, J. (ED): Bartoloměj
Paprocký z Hlohol, Zrcadlo Čech a Moravy. Praha 1941, s. 47-48. Ú p l n á reprintová edi
ce PAPROCKÝ Z H L O H O L , B.: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc 1593.
Reprint Ostrava 1993, fol. 89-95.
(4) R e n e s a n č n í z á m e k v Kralicích postavil p ů v o d n í držitel statku, Jindřich Kralický
z Kralic. O tom KOURILOVÁ, D.: Stavební vyvol tvrze v Kralicích n. O. Na základě arche
ologického průzkumu a rozboru dochovaných architektonických článků. W M , 29, 1977,
s. 151-166. O p ů s o b e n i b r a t r s k é tiskárny v Kralicích z a t í m nejkomplexnéji FIALOVÁ, V .
N Á M Ě Š Ť A ROSICE: OKOLNOSTMI V Y N U C E N Ý PRODEJ 301
rozpoznat mnohé spojující i odlišující prvky, nelze na jejich základe

rozhodnout, který ze zámků jejich stavebník považoval za svou hlav
ní rezidenci. Zdá se, že obé dominia mela v rámci žerotínských držav
do značné míry samostatnou a nezastupitelnou úlohu. Jan starší se
zapsal do dějin obou panství svou aktivní patrimoniálni politikou,
5
projevovanou například aktivitou v oblasti vrchnostenského práva.
Po smrti Jana st. ze Žerotína se načas západomoravská žerotín-
ská država rozdělila. Rosické panství zdědil Karel st. ze Žerotína,
náměšťské Jan Diviš. Oba Žerotínové však byli příliš mladí na to, aby
se okamžitě ujali funkcí hospodářů. Čekalo je ještě studium i kavalír-
ské cesty po Evropě. Dominia proto byla spravována poručniky, po
případě příbuznými a žerotínskými úředníky. Jejich správa tak opět
alespoň částečné probíhala jednotně. To pokračovalo i po návratu
Karla staršího z ciziny. Zprvu zasahoval do poměrů na náméšťském
panství jako zástupce svého stále ještě nepřítomného bratra, posléze
6
z pozice zkušenějšího poradce.
K opětnému propojení obou dominií jedinou vrchností došlo po
smrti Jana Diviše ze Žerotína roku 1616, kdy Náměšť připadla Karlo
vi. Karel starší zde od té doby sídlil častěji než na Rosicích a Náměšť
byla nadále prakticky vnímána jako jeho hlavní rezidence. Žerotin se
nedlouho předtím oženil s Kateřinou z Valdštejna a Náměšť ležela
blíže jejího třebíčského panství. Zároveň vytvářela geografický střed
nové vzniklých západomoravských žerotínsko - valdštejnských dr
žav. Tento stav trval prakticky až do roku 1628. 7
* **
(ED.): Kralice. Brno 1959; CHALOUPKA, J.: Historický význam kralické tiskárny. Brno
1982. D á l e přikoupilli Žerotínové např. statek V a n e č , roku 1606 na v ý c h o d ě d r ž a v y
statek Troubsko.
(5) S r o v n á n i architektonického, e m b l e m a t i c k é h o a u m ě l e c k é h o pojetí z á m k u v Ná
měšti a v Rosicích K N O Z , T.: Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice
1996. Jan st. ze Žerotína vydal pro m ě s t o Velkou Biteš v letech 1568 a 1573 vrchnos
tenské rády. Jeho aktivity v tomto s m ě r u v š a k byly n e p o c h y b n ě p o d s t a t n ě širší. TlRAY,
J.: Dějiny města Veliké Biteše. Velké Meziříčí 1882, s. 123-129.
(6) Jan Diviš ze Žerotína zdědil po Fridrichovi ze Žerotína židlochovické panství,
Karel st. p ř e r o v s k é panství. O p o m ě r e c h na Židlochovicich za vlády Jana Diviše ze
Žerotína 1598-1616 H o s Á K , L.: K dějinám židlochovického panství za Jana Diviše z Že
rotína. Č e s k ý lid, 1, 1946, s. 19-20; KNOZ, T.: Poddaný v korespondenci Jana Diviše z Že
rotína. Z kralické tvrze, 18,1991-1992, s. 71-79.
(7) DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Brno 1908, s. 80-81.
302 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE
Náměštsko podle josefského vojenského mapování (SOA Praha)

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ 303
Náměšfsko podle josefského vojenského mapování (SOA Praha)

304 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA P O BtLÉ H O R E
Za Karla st. ze Žerotína tvořila osu celého patrimoniáliíího kom

plexu cesta, vedoucí z Brna na západ k Třebíči a odtud k zemským
hranicím. Další neméně významná cesta probíhala přes Velkou Bíteš
směrem na Velké Meziříčí a Jihlavu. Obé znamenaly důležité komuni
kační osy, diky nimž měla Karlova panství živý obchodní styk s hlavním
městem markrabství. Rezidence Karla st. ze Žerotína diky těmto spojni
cím často navštěvovali nejen obchodnici, ale také projíždějící šlechtici.
Žerotín nikdy nepřestal dbát na to, aby na Náměšti ani na Rosi
cích neumlkl čilý kulturní ruch, který zde započal za jeho otce. Po
kračoval ve stavbě obou velkých zámků, které se na počátku sedm
náctého století přiřadily k nejhonosnéjším šlechtickým sídlům v zemi.
Stejně tak nepřestal podporovat Jednotu bratrskou. Právě za jeho
vlády, na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století na kralické tvr
zi vznikla nejslavnější vydání bratrské Bible. V Náměšti i v Rosicích
byly podporovány bratrské sbory. Karel starší vždy dbal, aby se o ně
starali vzdělaní knéží, které považoval za své zaměstnance a finanč
8
ně je podporoval. Podobné podporoval opravy a dostavby kostelů.
Sociální situace obou žerotínských panství byla předurčena pří
rodními a geografickými podmínkami. Obě panství se nacházela ve
zvlněné vysočinské krajině s převážně zemědělským charakterem.
Samozřejmé, že nadmořská výška a členitost terénu do značné míry
omezovala šíři pěstovaných druhů i ziskovost produkce. Například
zásadní objem produkce vína musel být vždy smluvně zajišťován
z žerotínských vinic na jižní Moravě. Komenského mapa Moravy po
skytuje informaci, že jižní hranice Žerotínových držav tvořila severní
9
hranici pěstování vína na Moravě. Z korespondence Karla st. ze Že
rotína je patrné, že se poddaní nejčastěji zabývali klasickou obilnář-
skou a dobytkářskou produkcí a že součástí velkostatku bylo i něko
lik velkých dvorů. Na náměšťském dominiu především dvůr vMo-
10
helně, na rosickém panství dvůr přímo v Rosicích.
(8) O kulturní politice Karla st. ze Žerotína v jeho r e z i d e n č n í c h m ě s t e c h N a m é s t

a Rosice K O L E K , A.: Rosice během staletí. Rosice 1994, s. 31-40. Stručné, ale s u m á r n í
hodnoceni kulturní politiky Karla st. ze Žerotína ODLOŽILIK, O . : Karel starší ze Žerotí
na 1564-1636. Praha 1636, s. 37-62; V Á L K A , J.: Karel starší ze Žerotína (1564-1636).
Z kralické tvrze, 13, 1986, s.l-7. O p o d p o ř e Jednoty b r a t r s k é na Žerotínových statcích
T U R E K , A.: češti bratří na panství náměštskěm a rosickém v době předbělohorské. Z kra
lické tvrze, 13, 1986, s. 52-57. O s t a v e b n í m a u m ě l e c k é m podnikání Žerotína na Rosi
cích a N á m ě š t i . K N O Z , T.: Renesance o manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996.
(9) DRÁPELA, M . (ED.): Monumenta dellneatlonum Moraviae auctore I. A Comento.

Brno 1984.
(10) M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř K a r l a st. ze Žerotína, č. 755, fol. 27.

Jestliže náméšťské a rosické dominium nepatřilo k nejvýznam-

nějším oblastem v obilnářské výrobě, nahrazovalo to hospodářským
využíváním vodních toků, rybníkářstvím a chovem ovcí. Oběma pan
stvími protékaly dvě důležité řeky, Jihlava a Oslava. Samozřejmě, že
žerotinští poddaní provozovali říční rybolov. Na řekách byly také po
staveny četné mlýny, valchy a další zařízení. V souvislosti s historií
vztahu mezi vrchností a poddanými se obzvláště proslavil mlýn Pavla
11
Petrmana u Koněšina.
Na náméšťském i rosickém panství byla celá řada chovných ryb
níků. Prodej ryb a vlny z početných vrchnostenských stád, to byly
produkty, které byly prodávány nejen na místním trhu, ale jak v Br
ně, tak i v některých dalších městech. Žerotínský velkostatek se tak
12
stával alespoň částečné prosperujícím.
Na rosickém, resp. náméšťském panství převažovalo vesnické osíd
lení. Nalézala se zde pouze dvé městečka, jež byla zároveň vrchnosten
skými rezidencemi, a jedno nevelké, zato důležité město, kterým byla
Velká Bíteš. Především za své postavení vděčila své středověké tradi
ci města s obzvláštním právním postavením. Velká Bíteš byla městem
s hrdelním právem, odvozovaným z brněnského právního okruhu.
Tato tradice přetrvala až do první třetiny sedmnáctého století a ná-
měšťská vrchnost ji musela vždy respektovat. Bítešští měšťané byli již
za Jana st. ze Žerotína vyňati z obecné vrchnostenské legislativy a
13
byly pro né sepsány zvláštní právní artikuly. Disponovali podstatně
širšími osobními právy, nežli ostatní poddaní. Dokonce širšími, nežli
obyvatelé rezidenčních městeček, kteří také požívali dosti značné dů
věry vrchnosti a byla jim udělována různá privilegia. Zájem Žerotínů
o situaci ve Velké Bíteši v pramenech dokládá například opakující se
spor o dosazování faráře, který Karel st. ze Žerotína stejně jako jeho
14
bratr Jan Diviš vedl s abatyší cisterciáckého kláštera „Porta coeií".
(11) O p ř í b ě h u k o n ě š í n s k é h o m l y n á ř e Petrmana U R B Á N K O V Á - H R U B Á , L.: Supliky Kar

lu st. ze Žerotína. ČMM, 83, 1964, s. 307.
(12) Základní informace o h o s p o d á ř s k é struktuře n á m é š t s k é h o panství W O L N Ý , G :

Die Markgrafschaft Máhren, topographisch. statistisch und historlsch geschlldert. Sv.
III. Znaimer Kreis, s. 398-452; DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Br
no 1908. M Z A B R N O , S B Í R K A HISTORICKÉHO SPOLKU, G 13, M a t e r i á l y J . S t r n i š t ě , č. 8, opi
sy gruntovnic n á m é š t s k é h o panství. Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV
ŽEROTÍNŮ, Dlužni kniha Jana Diviše ze Žerotína, (ŽD 24).
(13) TlRAY, J:. Děfiny města Veliké Biteie. Velké Meziříčí 1882, VERBÍK, A. - ŠTARHA, I.
(ED.): Smolná kniha velkobítešská. Brno 1973; VERBlK, A. - ŠTARHA, I. (ED): Černá kniha
města Velké Biteše. Brno 1979.
(14) TlRAY, J.; Dějiny města Veliké Bíteše. Velké Meziříčí 1882, s. 171. Korespondence
Náměšť a Rosice mezi povstáním

a Obnoveným zřízením
V době, kdy se na Moravě začínal odehrávat konflikt třicetileté

války, doznívala na náměšťském a rosickém panství šťastná žerotín-
ská éra. Po smrti Jana Diviše ze Žerotína roku 1616 Karel starší čás
tečně hospodářsky a správné propojil obě panství a své hlavní sídlo
přenesl z Rosic na Náměšť. Význam městečka Náměště byl ještě zvý
šen roku 1618, kdy Žerotín prodal panství Dřevohostice. Po známých
událostech stavovského povstání odešel Karel st. do určitého politic
kého ústraní, které ponejvíce trávil právě na náměšťském panství.
Ačkoliv i nadále vzhledem ke svému vlivu zasahoval do některých po
litických událostí, posunul se z pozice předního politika do role ven
15
kovského šlechtice a hospodáře.
Druhou významnou okolností, která předurčila osudy náméšť-
ského a rosického panství po stavovském povstání, bylo jejich neza
16
řazení na konfiskační seznamy stavovské ani císařské strany. Ač
koliv za vlády radikálů moravští stavové Žerotína uvěznili, sáhnout
na jeho pozemkový majetek si přece jen netroufli. Mnozí ze stavov
ských direktorů dokonce byli s někdejším zemským hejtmanem
v přátelských vztazích a u ostatních si zachovával autoritu jako zna
17
lec zemského práva i jako mecenáš Jednoty bratrské.
mezi Janem D i v i š e m ze Žerotína a abatyši kláštera „Porta coeli", ZA O P A V A , PRAC.

O L O M O U C , R o d i n n ý archiv Žerotinů, (ŽD 7).
(15) Karel st. ze Žerotina neni jako h o s p o d á ř na s v ý c h statcích dosud d o s t a t e č n ě

prozkoumanou osobnosti. N a p r o s t á v ě t š i n a b a d a t e l ů se mu dosud v ě n o v a l a přede
v š í m jako politikovi, mysliteli, právníkovi a m e c e n á š i Jednoty bratrské. To platí
i o dvou dosud nejdůkladnéjšich Žerotinových životopisech. C H L U M E C K Y , P.: Corí von
Zlerotin und selne Zelt. Briinn 1862; ODLOŽILIK, O.: Karel starší ze Žerotina 1564-1636.
Praha 1936.
(16) Jak z n á m o , bez ohledu na n ě k t e r é individuální v z á j e m n é d o b r é vazby, nebylo
m o r a v s k é p o v s t a l e c k é direktorium jako celek Karlovi st. ze Žerotina n a k l o n ě n o . Ne
chybělo mnoho, aby bylo direktoriem rozhodnuto t a k é o konfiskaci n á m é š t s k é h o
a r o s i c k é h o panství. Žerotín by tak n á s l e d o v a l další m o r a v s k é šlechtice, v ě r n é císaři.
Mezi nimi n e c h y b ě l i Liechtenstein, Valdštejn a Dietrichstein. Stejný osud m ě l konec
k o n c ů za vlády direktoria v Č e c h á c h Žerotínův statek Brandýs.
(17) N a s v é u v ě z n ě n i v d o b é stavovského povstání reaguje Žerotín v některých svých

dopisech. Např. v dopise Hartvíkovi ze Stitten nebo stejně postiženému kardinálu Diet-
richsteinovi. REJCHRTOVÁ, N. (ED): Karel starší ze Žerotína. Z korespondence. Praha 1982,
s. 332-334. Konfiskace stavovských direktorů jsou z a z n a m e n á n y v dokumentech Stavov
s k ý c h rukopisů. M Z A B R N O , S T A V O V S K É RUKOPISY, A 3, P a m á t k y s n ě m o v n í , sv. 7.
Roku 1618 bylo dokončeno dědické jednání po Janu Divišovi ze

Žerotína. Na správním ani hospodářském systému náměšťského
panství se ale ani po příchodu Karla st. ze Žerotína mnoho nezměni
lo. I když došlo k dalšímu sblížení náměšťského a rosického dominia,
nebyla právně zcela spojena. Karel st. ze Žerotína také v plné míře
nikdy nesjednotil kanceláře svých jednotlivých držav do pevně fungu
18
jící centrální hospodářské správy. Mezi náměšťským dominiem
a třebíčským panstvím zůstávala právní hranice ještě zřetelnější.
Ve dvacátých letech tedy přenesl Karel st. ze Žerotína své hlavní
sídlo na Náměšť, značnou důležitost si ale nadále uchovávaly také Ro
sice. Přes svízele války a politických sporů pokračoval Karel st. ze Že
rotína v budování svých zámeckých sídel. Po celé období počátku dva
cátých let vládl na Rosicích čilý pracovní ruch. Z Vídně byl angažován
štukatér Hans Falck, na zámku po několik let pracovali také zedníci
a tesaři. Jejich úkolem bylo zámecké místnosti nádherně vyzdobit
19
v pozdně renesančním duchu, ale také posílit zámecké opevnění.
* **
V historické literatuře bývá často připomínáno, že Karel st. ze
Žerotína nebyl dobrým hospodářem, že se o ekonomiku svých statků
s ohledem na svou politickou dráhu příliš nezajímal. Pokud, tak
s hospodářskými ztrátami, způsobenými upřednostňováním dobrých
vztahů k poddaným před prosazováním tvrdých hospodářských re
forem. Tyto názory jsou více vyvolány nedostatkem zachované žero-
tínské hospodářské korespondence a účetního materiálu, nežli fak
20
tickým stavem na Žerotínových dominiích.
Ve skutečnosti se Karel st. ze Žerotína po roce 1618 zabýval cho
dem svých statků poměrné stabilně. Vybudoval fungující struktury
svých hospodářských úředníků, sám nejen prováděl kontrolu, ale
osobně určoval základní cíle a metody hospodářské politiky. Pro
ti 8) Tuto skutečnost dokazuji např. supliky, které Karlu st. ze Žerotína posílali n á m é š -
ťšti poddaní. URBÁNKOVÁ-HRUBÁ, L.: Supliky Karlu st. ze Žerotína. ČMM, 1964, s. 307.
(19) Falck vytvořil v p r v n í m p a t ř e r o s i c k é h o z á m k u n á d h e r n o u štukovou dekoraci.

O tom K N O Z , T.I Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996, s. 80-93.
Materiály o s t a v e b n í m ruchu na z á m k u v Rosicích. M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ,
G 10, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, Dopisy r o s i c k é m u ú ř e d n í k o v i O n d ř e j i Č i h a -
lovi, fol. 6v-l l v , 37v-38, 45, p r á c e tesařů fol. 47v.
(20) S a m o z ř e j m ě , ž e na b ě l o h o r s k é M o r a v ě byla c e l á ř a d a šlechticů, kteří se v ě n o v a
li p ř e d n o s t n ě h o s p o d a ř e n í na s v ý c h velkostatcích, popř. se ve větši m í r e n e ž Žerotín
zabývali p r á v n í m i aspekty chodu svých panství. O tom MATÉJEK, F.: Bílá hora a mo
ravská feudální společnost. ČsČH, 22, 1974, s. 81-104.
30B DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O R E
střednictvím svých úředníků nechal posílat vlastní hospodářské pro

dukty svým příbuzným a přátelům (Fridrichu z Kounic vracel pét
měřic ovsa, které si předtím od něj půjčil), organizoval jejich prodej
na městských trzích (v Brně byly po výlovech prodávány ryby). Přímo
řídil své hospodářské zaměstnance (náměštského klíčnika instruoval
při výběru vína). Dohlížel na dostavby rosického zámku (když naja
tému zednickému mistru zběhli tovaryši). Neopomněl se účastnit vy
hotovování „počtů", kupování a vybavování dvorů a podobných hos
podářských zařízení ani organizování polních prací na dvorech
náměštského či rosického velkostatku (včetně prodeje obilí). Kontro
loval výlovy rybníků i honitby v oborách (v září 1622 výlov rybníka
Obory; když se myslivcům nedařilo ulovit srnce, měli ulovit alespoň
zajíce; trestal myslivce a oborníky, pokud v náměšťské oboře nechali
řádit vlky). V červnu roku 1622 nechal svými úředníky vyhotovit vý
tahy z urbářů náměštského a rosického panství, aby zaktualizoval
a zpřesnil svůj vlastní přehled o stavu panství a zprůhlednil veškeré
právní a hospodářské úkony (mělo být zaznamenáno, kolik se na
náměšťském panství nachází usedlých, tj. sedláků a zahradníků).
Žerotín také bezprostředné určoval vztah k poddaným. Ani v nej-
obtížnější situaci jim nepřestával vycházet vstříc v hospodářských
i soukromých záležitostech. V nouzi, při nebezpečí a pohromách jim
poskytoval vojenskou i osobní ochranu (např. mušketýry, dohlížející
při setí), věnoval jim vrchnostenské zemědělské produkty (semeno na
zasetí), promíjel platbu poddanských dávek (odpuštění svatojiřských
poddanských dávek roku 1622 na rosickém panství), individuálně vy
řizoval jejich přání, stížnosti a suplikace (stížnost Klímy Seratonia
z Naloučan na hejtmana Davida). V případě nutnosti a vlastního
uvážení se naopak nejednou zasadil o zatížení poddaných různými
povinnostmi ve prospěch vrchnosti nebo obcí, zpravidla ovšem vždy
na základě legality a dobové chápané spravedlnosti (povinnost Kní-
21
nických živit vojáky „saívy guardte"].
(21) Ú l o h a Karla st. ze Žerotina jako patrimoniálniho h o s p o d á ř e v p o b ě l o h o r s k é m

období je d o b ř e p a t r n á z materiálů, z a c h o v a n ý c h v h o s p o d á ř s k é m kopiáři z let 1621-
1622. V korespondenci s n á m ě š ť s k ý m a r o s i c k ý m ú ř e d n í k e m jsou o b s a ž e n y Zerotino-
vy o s o b n í rady a příkazy. Zajišťuje např. vysláni lidí, kteří se maji podílet na „vožení
dříví fe stavení dvoru rostckýho", m l á c e n i j e č m e n e na d v o ř e v Předmostí, obhospoda
ř o v á n í p l o d o v ý c h rybníků na n á m ě š ť s k é m a r o s i c k é m panství atd. P o d o b n ě organi
zoval v z á j e m n o u pomoc č e l e d i z r ů z n ý c h d v o r ů na velkostatku, ochranu p o d d a n ý c h
p ř e d ř á d ě n í m loupežníků, přijímal z b ě h l é p o d d a n é z okolních dominií. P o d o b n ý c h
p ř í p a d ů bychom v dopisech nalezli velké množství. M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ,
G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotina, č. 755, fol. 15-30, 39, ú č a s t při v y h o t o v o v á n í počtů
na R o s i c í c h fol. 40, 41, v ý p i s y z n á m ě š t s k é h o u r b á ř e fol. 40v, instrukce pro náměšt
s k é h o kličníka při v ý b ě r u v í n a z Drnholce a Budmeric fol. 44v, tovaryši zběhli zednic-
N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I VYNUCENÝ PRODEJ 309
* **
Podobné jako ostatní žerotínská panství, také náméšťsko - rosic
ký komplex byl ve dvacátých letech zasažen válkou. Panstvím pro
cházely vojenské oddíly, ohrožovaly bezpečnost poddaných, znemož
ňovaly vykonávat polní práce, kradly koně i hospodářské produkty
a dokonce se pokusily dobývat rosický zámek. Karlovi staršímu za
těchto okolností nezbývalo, nežli najmout a povolat nevelkou „soukro
mou" posádku mušketýrů. Podobně, jako to učinila Kateřina z Vald-
štejna na Třebíči. Vojáci sídlili na zámku a ochraňovali ho proti pří
padným pokusům o dobývání, anebo doprovázeli poddané při práci
na poli nebo při výlovech rybníků. Karel starší ovšem dokázal i v ta
kových situacích třídit informace. Podivoval se nad tím, že vojáci řádí
především na rosickém panství, zatímco na náměšťském i třebíč
ském dominiu se chovají relativně slušně. Tuto skutečnost nepřičítal
ani tak vojákům samotným, jako spíše „veliké nedbanlivosti zdejších
22
úředníků".
Zerotínské dopisy z počátku dvacátých let se zaměřují především na
poměry rosického dominia. Bylo to dáno skutečnosti, že Karel st. ze Žero-
tina tehdy sídlil na Náměšti a rosické panství řídil korespondenčně.
Karel st. ze Žerotína v první polovině dvacátých let ještě s prode
jem náměšťského a rosického panství nepočítal. Průběžně pečoval
o stav svých zámků i panství a přijímal do svých služeb nové osoby.
Ekonomickou krizi, způsobenou válkou a politickou nejistotou, se po
kusil řešit zintenzívněním hospodářství a posílením role režijního
velkostatku. V lednu 1622 vydal příkaz rosickému úředníkovi, aby se
hnal do dvora v Mohelně dobytek, dosud roztříštěný po usedlostech
23
jednotlivých poddaných. Dohlédnout na to měl mohelnský šafář.
Rosický vrchnostenský úřad byl rozšířen o jednu pracovní sílu, dů-
k é m u mistru v srpnu 1622, Žerotín se pokusil vyšetřit příčiny, fol. 45, Žerotin dokonce
zprostředkovával s v é r y b n í k á ř e pro r a k o u s k é šlechtice, fol. 45, lov s r n c ů a zajíců fol.
45v, prodej ryb na b r n ě n s k é m trhu fol. 46v, p o d d d a n ý m z P o p ů v e k odpustil kvůli ohni
svatováclavský plat, fol. 47v.
(22) O d o b ý v á n i r o s i c k é h o z á m k u a o najmutí p o s á d k y m u š k e t ý r ů na z á m e k v N á
měšti. Mušketýři byli potom použiti např. pro ochranu p o d d a n ý c h při p r o v á d ě n í pol
ních prací. Jednou d o š l o k š a r v á t c e mezi Žerotínovými mušketýry a jakýmisi rejtary.
M Z A B R N O , N O V Á SBÍRKA, G 2, Třebíč, č. 571/85; M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G IO,
Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 31V-32, kritika r o s i c k ý c h ú ř e d n í k ů fol. 38v-39,
Dopis o p ř e p a d e n í r o s i c k é h o z á m k u t a k é H R U B Ý , F. (ED.): Moravské korespondence
a akta. I. Brno 1934, s. 354-355.
(23) MZA BRNO, SBÍRKA RUKOPISŮ, G IO, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č.755, fol. 16v.
O přijeti n o v é h o p e k a ř e do z á m e c k é služby na N á m ě š t i foL 40v. Dobytek byl až dosud
umístěn mezi poddanými. Nyní měl být odveden do dvora v Mohelné, který ležel mimo ob
vyklé trasy procházejících vojsk. Mušketýři měli zajistit, aby nedocházelo ke krádežím.
310 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE •
24
chodního písaře Jirku. Úřad měl nejspíše tendenci zvyšovat hospo
dářskou prosperitu ve shodě s dobovým trendem zdůrazňováním
robotní povinnosti. V září roku 1622 poslali poddaní z rosického pan
ství Žerotinovi supliku, v níž si stěžují na „obtěžování" příliš velkými
robotami. Karel osobně zasáhl a zakázal rosickému úředníkovi vypi
sovat nové robotní povinnosti. Schválil mu ale přísné vyžadování
všech oprávněných robot zaznamenaných v urbáři. V jiných přípa
dech dokonce s ohledem na hrůzy války, zasahující především pod
25
dané, jejich platy promíjel
Obecná krize způsobovala, že poněkud narůstalo napětí mezi
vrchnostenskými úředníky a poddanými. Ve stížnosti náměšťského
rychtáře Jiříka Reichmana z 5. července 1627 na chováni panského
štolmistra a mládka se žádá, aby vrchnost své zaměstnance náležitě
2 6
napomenula Citovaná suplika má o to větší váhu, že nebyla podá
na jednotlivým poddaným, nýbrž rychtářem za celou obec. Vrchnos
tenský úředník v ní byl podle obvyklého schématu traktován jako ne
gativní osoba, snažící se dosáhnout osobních výhod na úkor pod
daných. Ke Karlu st. ze Žerotína se rychtář naopak obrací jako k „Mi
lostivému Pánu", kterému se nedostává potřebných informací, proto
že ho od nich úřednici izolují. Zmiňovaný nesoulad ovšem nikterak
nezabraňuje, aby se po celá dvacátá léta do Žerotínova poddanství
na náměšťském panství nehlásilo velké množství nově přicházejících
27
poddaných.
Během dvacátých let podávají prameny velké množství informací
o zásazích válečných událostí do hospodářských poměrů náměšť
ského a rosického panství. Od prosince roku 1620 sem začali přichá
zet jednotlivci i celé skupiny osob, aby zde hledali úkryt před císař
2 8
skými vojáky Hledání a poskytování azylu se dokonce stalo jedním
(24) M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G ÍO, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 6.

Žerotin posila 20. 10. 1621 r o s i c k é m u úředníkovi d ů c h o d n í h o pisaře Jana Bitešského.
Hned následujícího dne ho ale v y m ě ň u j e za p i s a ř e Jirku.
(25) M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ, G ÍO, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, foL 47-47v.
(26) M Z A B R N O , N O V Á SBIRKA, G 2, N á m ě š t , č. 337/1. Dopis Jiříka Reichmana, rych

táře z N á m ě š t ě Karlu st. ze Žerotína z 5. 7. 1627.
(27) O p o m ě r e c h mezi p o d d a n ý m i , poddanskou s a m o s p r á v o u , vrchnostenskou
s p r á v o u a vrchností na n á m ě š ť s k é m panství K N O Z , T.: Poddaný v korespondenci Jana
Diviše z Žerotína z let 1600-1614. Z kralické tvrze, 1B, 1991-1992, s. 71-79. V o b e c n ě j š í m
rozboru K N O Z , T.: Poddaný na předbělohorské Moravě jako objekt právních normativ
ních pramenů. (Dipl. p r á c e FF UJEP). Brno 1988.
(28) N a n á m ě š í s k é m panství se tak např. roku 1620 ukryl Samuel Kosorský, s p r á v c e

církevního sboru ve V e l k é m Meziříčí. O tom M Z A B R N O , N O V Á SBIRKA, G 2, Třebíč,
č. 571. Editováno HRUBÝ, F. (ED.): Moravské korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 33.
N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý PRODEJ 311
ze zásadních témat žerotínské korespondence tohoto období. Na

zámku v Náměšti se na přímluvu Kateřiny z Valdštejna ukryl dokon
ce sám správce bratrského sboru ve Velkém Meziříčí Samuel Kosor-
ský. Bratrský senior Jiří Erastus nalezl útočiště na zámku v Rosi
29
cích. Nedlouho na to, 17. prosince 1620, požádal o poskytnutí útočiš
tě rytíř Jan Jiří Humpolecký z Rybenska, jenž se podle vlastních slov
po tři dni bránil na své tvrzi v Osové Bitýšce proti přesile nepřátel
ských vojsk. Nyní žádá Žerotíny o ochranu nejen pro sebe, ale přede
30
vším pro svou manželku a děti.
Bezpečno však nebylo ani na žerotínských statcích. Kateřina
z Valdštejna byla opakovaně informována rosickým úředníkem On
dřejem Číhalem Krhovským o pobytu císařského vojska v bezpro
středním okolí Rosic. Vojáci se podle jeho zpráv dopouštěli velkého
násilí na místním obyvatelstvu. Karel st. ze Žerotína na podobné stíž
nosti reagoval vyžádáním ochranných „salva guardii", a to jak od cí
saře, tak od velícího generála Karla Bonaventury Buquoye. Na zám
ku v Rosicích byla umístěna menší posádka mušketýrů, která měla
vrchnostenské sídlo ochraňovat před vojáky všech možných pluků.
Nebezpečná situace trvala až do počátku roku 1621. Úředník Čí
hal dostal za úkol jednat o odchodu vojáků se samotným Buquoyem.
Císařský generál nakonec skutečně svému vojsku nařídil opustit že
rotínské statky. Armáda ovšem panství zanechala ve zdevastovaném
stavu. „Co nepobili, nepobrall, to nyní snad hladem pomořltl musíme,
nebo čeládku veškerou potloukli, jiné rozháněli a žádný do dvorů jiti
nesmi", hodnotí stav Ondřej Číhal. Ve druhé polovině ledna 1621 se
situace uklidnila natolik, že Jiří Erastus mohl v pateticky formulova
ném dopise poděkovat Kateřině z Valdštejna za poskytnuté pohostin
31
ství a dočasně se navrátit do Ivančic.
Karel st. ze Žerotína prožíval popisované události mimo Náměšť
a Rosice. Vrátil se sem na jaře 1621 a na Náměšti pak pobýval prak
ticky po celá dvacátá léta. Nová vlna bojů zasáhla žerotínské statky
už během roku 1622. V dopise z 2. ledna 1622 Karel st. ze Žerotína
(29) Jiří Erastus byl v této d o b ě s p r á v c e m v ý z n a m n é h o b r a t r s k é h o sboru v Ivanči

cích na m o r a v s k o k r u m l o v s k é m panství n e v l a s t n í h o bratra Kateřiny z Valdštejna,
Pertolda Bohobuda z Lipé, v ý z n a m n é h o ú č a s t n í k a povstání. C í s a ř s k é vojsko mu tuto
aktivitu oplatilo ř á d ě n í m na jeho statcích. Erastus bez v e l k é h o r o z m ý š l e n i utekl na
Rosice a teprve z p ě t n ě p o ž á d a l Kateřinu z Valdštejna o dovolení a ochranu. MATĚJEK,
F.: Morava ze třicetileté války. Praha 1992, s. 30-34. Editováno HRUBÝ, F. (ED.): Moravské
korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 35.
(30) HRUBÝ, F. (ED): Moravské korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 36-37.
(31) HRUBÝ, F. (ED.): Aíorovsfeé korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 60,69-70.

povolil, aby rosický úředník najal mušketýry, kteří měli posílit zá
meckou posádku. Vojáky mél dodat Jan Jakub Magno z mužů, kteří
dosud sloužili v jednom z moravských stavovských pluků. Jan Jakub
Magno zasahoval do dějin náměšťského a rosického panství také ja
ko člen protireformační komise a později jako právní zástupce při
32
prodeji dominia. Jen několik dní po naverbování mušketýrů podá
val Číhal zprávu, že se k Brnu dostalo šest kornetů brunšvických rej-
tarů a že v kraji činí nezměrné škody. Karel st. ze Žerotína musel ne
chat odvést ze dvorů na troubském statku všechny koně a uschovat
je na zámku v Rosicích. Poddanský dobytek byl schován v odlehlém
dvoru v Mohelně. Oba objekty měly být střeženy mušketýry, zmiňo
33
vaná opatření měla být prováděna v noci a v utajení.
Podobně vypadala situace i na Náměšti a ve Velké Bíteši. Karel st.
ze Žerotína se obával, že přes jeho města potáhne početné vojsko
plukovníků Aldobrandiniho a Scherffenberga. Dne 20. ledna 1622 vy
dal instrukci pro náměšťského úředníka Tomáše Soběhrda, aby za
bezpečil majetky zdejších poddaných. Žerotín i Sobéhrd vyvinuli vel
ké úsilí, aby táhnoucí armády odklonili na sousední panství. Podobné
se ale zachovalo mnoho moravských vrchností, a tak raději doporučil
Tomáš Sobéhrd bítešským měšťanům, aby připravili dostatečnou zá
34
sobu potravin a předešli tak rabování
* **
Dalším určujícím činitelem pro osudy náměšťsko-rosického do
minia byla probíhající protireformace. Sám Karel st. ze Žerotína sice
požíval v tomto ohledu jistých ohledů, ty se ale pouze minimálně
vztahovaly na jeho zaměstnance a vůbec ne na bratrské duchovní.
Celá dvacátá léta byla ve znamení marných pokusů Žerotína zabrá
nit působení protireformačních a rekatolizačních komisařů uvnitř
jeho držav. Žerotín zpravidla argumentoval proti komisařům práv
ními výklady zemských zvyklostí, popř. se odvolával na své osobní
přátelství s císařem a s kardinálem Dietrichsteinem. Komisaři na Že-
rotínovy právní interpretace o svrchovanosti pána na jeho statcích
odpovídali odkazy na všeobecnou právní platnost císařských a hejt-
(32) M A T É J E K , F.: Morava ze třicetileté války. Praha 1992, s. 63-64. M Z A B R N O , SBÍRKA

RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 15. Magno byl z k u š e n ý m
p r á v n í k e m , který č a s t o zastupoval Žerotína v r ů z n ý c h majetkových záležitostech.
Později se a n g a ž o v a l při protireformaci na ž e r o t i n s k ý c h statcích, jakož i při prodeji
n á m ě š t s k é h o panství, to již ve s l u ž b á c h k a n c l é ř e Verdenberga.
(33) M Z A B R N O , S B Í R K A RUKOPISŮ, G ÍO, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 16- 17v.
(34) M Z A B R N O , S B Í R K A RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 2 lv.

N A M É S T A ROSICE: OKOLNOSTMI V Y N U C E N Ý PRODEJ 313
manských dekretů. Celá akce se nanejvýše zpomalila a na Dietrich-

steina byly vznášeny další právní dotazy. Přesto se z Náměště stalo
jedno z významných útočišť Jednoty bratrské a na zámku byla do
35
konce uschována i kralická tiskárna.
O příchodu protireformační komise na Náměšť podal podrobnou
zprávu František Dvorský a interpretoval ji naposledy František Ma
te jek. Členy komise, jež dorazila do Náměště na podzim roku 1624,
byli Jan Jakub Magno (Magni, Magnis) a olomoucký kanovník Jan
Arnošt Platejs z Platenštejna. Jan Jakub Magno do roku 1622 zastá
val úřad nejvyššího pošmistra, kterého se vzdal ve prospěch Paarů.
Byl advokátem, označovaným za aktivního vykonavatele císařské
rekatolizační politiky, po roce 1622 jej Dietrichstein jmenoval morav
ským reformačním komisařem. Jeho služeb ještě ve dvacátých letech
často využíval i Karel st. ze Žerotína, stále častěji ale reprezentoval
zájmy představitelů nové přicházející šlechty. Po povstání přišel
k majetku, konfiskovanému Vilému Munkovi z Ivančic. Se slevou
koupil jeho statek Moravec, ležící nedaleko od Žerotínových zápa-
36
domoravských držav, roku 1626 získal i statek Mitrov. Druhý komi
sař, Jan Arnošt Platejs, ve shodě s dobovým trendem propojoval poli
tickou a církevní dráhu. Byl kanovníkem olomouckého dómu sv.
Václava a po smrti kardinála Dietrichsteina se dokonce stal olo
mouckým biskupem. V obou funkcích si počínal jako aktivní rekatoli-
zátor. V době konfiskací získal ovšem i některé pozemkové majetky:
37
nevelké statky Ořechov u Brna a Uhřice na Slavkovsku.
Žerotín se protireformačním komisařům intenzivně bránil. Z pro
tokolu z 25. ledna 1625 vyplývá, že Magno a Platejs museli náměšť-
skému pánu sdělit, že se zásah netýká jeho vlastní osoby, nýbrž bra
trských kněží v městečku Náměšti a na celém panství. Žerotín se
ovšem odvolal na pravidlo „cuius regto, illius reltgio" a vyhradil si od
volání ke kardinálovi a k císaři. Opakovaná exekuce skončila kom
promisem. Karel st. ze Žerotína odmítl další jednání s komisaři a vy
mluvil se na svůj špatný zdravotní stav. Alespoň část kněží si na
panství pod různými záminkami udržel.
(35) MATĚJEK, F.: Morava za třicetileté války. Praha 1992, s. 133.
(36) DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Brno 1908, s. 81-83. O Mag-
novi HosÁK. L. - Z E M E K , M . (ED.): Hrady, zámky a tvrze. Mini Morava. Brno 1981, s. 161-
162; D'ELVERT, C H . : Die Graf en von Magnis. Notizenblatt der Historisch-statistischen
Sektion, 1869, s. 25-31. O Janu Jakubu Magno t é ž OBRSLIK, J. - U R B Á N K O V Á , L.: Magni-
sové. I n v e n t á ř M Z A . G 140. Brno 1963, p ř e d e v š í m s. 7. M Z A B R N O , R O D I N N Ý A R C H I V
MÁGNISŮ, G 148, Jan Jakub Magno, č. 51 a-d.
(37) O Janu Arnoštovi Platejsovi z Platenštejna LtVA, V.: Jan Arnošt z Platenštejna.
ČUM, 54, 1930, S. 15-78, 293-336.
314 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O R E
***
V průběhu druhé poloviny dvacátých let již Karel st. ze Žerotína
svá sídla přestal zvelebovat. Zároveň ale nic nenasvědčovalo tomu,
že by se je rozhodl opustit. A to ani tehdy, když ho František z Diet-
richsteina roku 1627 informoval o přípravě Obnoveného zřízení
38
zemského a o jeho zamýšleném obsahu.
Prakticky po celý rok 1628 datoval Žerotín své listy na Náměšti.
Na přelomu května a června odjel na obvyklé léčení do Karlových
Varů. Své cesty využil k jednání s Adamem ml. z Valdštejna, jehož ob
sahem byl další osud Žerotínových moravských statků. O prodeji
Náměště se ale stále ještě otevřené nemluvilo. Zároveň však již jednal
i s Albrechtem z Valdštejna a jeho prostřednictvím i s Janem Křtite
lem z Verdenberga. Z Karlových Varů se Karel st. ze Žerotína vracel
v létě 1628 a tehdy je také možno poprvé v jeho korespondenci zachy
39
tit otevřené úvahy o odchodu do exilu. V záři 1628 opět pobýval na
Náměšti. Myšlenka emigrace se stala skutečností a Žerotín začal or
ganizovat stěhování. Jako první opustila náměšťský zámek bratrská
knihovna. Během podzimu vykonával Žerotín inspekční cesty po
svém náměšťském a rosickém panství. Připravoval prodej a nejspíše
také hledal vhodného kupce. Do jednání opět vstoupil Albrecht
z Valdštejna, nyní již jako vážný obchodní partner.
Kdo byl Jan Křtitel z Verdenberga
Císař Ferdinand II. se ve své snaze o zkonzolidování monarchie

opíral především o několik věrných, v dané době charakterizovaných
jako „drel steíne und drei berge": Liechtensteina, Dietrichsteina, Vald-
(38) O s t a v e b n í c h p o m ě r e c h na ž e r o t í n s k ý c h z á m c í c h ve 20. letech 17. století K N O Z ,

T.: Karel st. ze Žerotína. Stavebník o jeho stavitelé. Cour ď h o n n e u r . Hrady, zámky, pa
láce, 1, 1998, s. 19-22. Informace Dietrichsteina Žerotinovi o přípravě n o v é z e m s k é
ú s t a v y Z A O P A V A , P B A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 34 (ŽD 14), Dopis
Žerotína k a r d i n á l u Dietrichsteinovi z 9. 7. 1627, fol. 76.
(39) Místa pobytu Žerotína jsou zjistitelná z datování jeho korespondence. HRUBÝ, F.
(ED): Moravské korespondence a akta. II. Brno 1937, s. 537; Z A OPAVA, PRAC. O L O M O U C ,
RODINNÝ ARCHIV ŽEROTÍNU, kn. 30 (ŽD 28) a kn. 34 (ŽD 14). O jednáni s Verdenbergem Z A
O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, k n 34 (ŽD 14), fol. 95. První dopis
Žerotína Verdenbergovi ohledně prodeje N á m ě š t ě a Rosic je již ze 14. b ř e z n a 1628.
štejna, Eggenberga, Questenberga, Verdenberga. Jednou z Ferdi

40
nandových „hor" byl Jan Křtitel z Verdenberga.
Verdenberg pocházel z Itálie, z ne příliš důležité rodiny, zakotve
né v měšťanském prostředí oblasti Milána či Coma. Mezi jeho pří
buznými bylo patrně dost umělců, přicházejících i do střední Evropy.
Otázka jeho původu není dosud spolehlivě vyřešena. Jeho děd se psal
ještě jako Jan (Johann, Giovanni) Nicasius Verda de Olivis. Otec Ja
kub byl právníkem, jeho druhou manželkou a matkou Jana Křtitele
byla Renáta Cronenschallová z Gorice. Verda přišel do Gorice a poslé
ze i do Štýrského Hradce, kde působil na dvoře arcivévody Ferdinanda
Štýrského. Stalo se tak právě v době, kdy zde probíhala protirefor
mace a kdy arcivévoda hledal novou sestavu úředníků, vyznačujících
se katolickou konfesí. To mu umožnilo, aby rychle postupoval na spo
lečenském i úředním žebříčku a dosáhl hodnosti dvorského vicekanc
4 1
léře Vnitřních Rakous
Jakubův mladši syn Jan Křtitel (Giovanni Battista, Johann Bap-
tist) se narodil roku 1582. Navštěvoval jezuitské školy ve Štýrském
Hradci, filozofické a právnické studium absolvoval v Itálii. Zde také
získal doktorát práv. Brzy po jeho návratu do Štýrského Hradce se
ale rodina Verdů s konečnou platností poněmčila. Jan Křitel se začal
psát podle starobylé středověké šlechtické rodiny z oblasti Vorarl-
bergu, jež vymřela roku 1534, jako Verda z Verdenberga, pozdéji jen
jako Jan Křtitel z Verdenberga. Mladý, zcestovalý a jazykové vyba
vený muž si podle ďElvertova svédectvi velmi rychle získal přízeň
Ferdinanda Štýrského. Postupně se realizoval na štýrském dvoře,
stal se správcem arcivévodských financí, jakož i financí provincie
Gorice. Již v této době se projevil jeho sklon k přesnému, až pedan-
tickému účetnictví. Vedle toho se zabýval kameralistikou, justicí a po
42
litikou. Od roku 1611 byl štýrským komorním prokurátorem.
(40) HARRER, P.: Wíen, seine Háuser. Menschen und Kultur. Bd. 6, Teil 1. E x e m p l á r in
Wiener Stadt-und Landesarchiv, Wien 1956, s. 61-62.
(41) D'Elvert m ě l za to, ž e otcem Jana Křtitele z Verdenberga a k a n c l é ř e m ve Štýr
s k é m Hradci byl Jan Nicasius Verda. Původ V e r d e n b e r g ů se spolehlivě n e p o d a ř i l o
odkrýt ani Haraldu Terschovi. D o s p ě l v š a k k p r a v d ě p o d o b n ě j š í m u z á v ě r u , ž e Jan Ni
casius byl d ě d e m Jana Křtitele, z a t í m c o jeho otcem a d v o ř a n e m ve Š t ý r s k é m Hradci
by m ě l být Jakub Verda. O Nicasiu Verdovi D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlesischen
Adelsgeschtchte. Die Crafen von Werdenberg. Notizenblatt der historisch-statistischen
Sektion, 1876, Nr. 9, s. 61. T E R S C H , H.: „Prudenter, syncere, constanter". Kanzler Verden
berg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 66, 1995, s. 86-87; T E R S C H , H.: ÓS-
terreichische Seibstzeugnisse des Spátmittelalters und der Friihen Neuzett (1400-1650).
Wien 1998, S. 634-635.
(42) D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschichte. Die Grafen von Wer-

Koncem druhého desítiletí 17. století se postavení Ferdinanda

Štýrského výrazné změnilo. Od moci byl odstaven biskup Melchior
Khlesl, zemřel císař Matyáš Habsburský. Císařem římským, králem
43
českým a arcivévodou rakouským se stal Ferdinand Štýrský. Zna
menalo to, že se Ferdinand stěhoval ze Štýrského Hradce do Vídně.
Do hlavního města rakouských zemí si s sebou přivedl i některé pří
slušníky svého dosavadního dvora, na něž se mohl v budoucnosti zce
44
la spolehnout. Nechyběl mezi nimi ani Jan Křtitel z Verdenberga.
Ještě roku 1619 započala Verdenbergova kariéra v centrálních
orgánech. Stal se členem nejmocnějšího úřadu monarchie, císařské
tajné rady. Roku 1620 byla odštěpením od říšské dvorské kanceláře
založena samostatná rakouská dvorská kancelář jako nejvyšší správ
ní orgán habsburských dědičných zemí. Verdenberg byl jmenován
rakouským dvorským kancléřem. V této funkci musel Verdenberg
vykonávat celou řadu úkolů. Měl zkušenost s vedením kanceláře
Vnitřních Rakous, odkud spolu s ním přišel do Vídně i Jan Oldřich
z Eggenberga nebo Leonard Gótz z Levanta. Verdenberg řídil práci
sekretářů a úředníků. Spravoval politickou a právní agendu, záleži
tosti povyšování, zástav, regálií, privilegií, výsad, konfirmací, lenních
práv. Zabýval se ale také studiem spravedlností a práv v arcivévod-
ství rakouském. Činnost kanceláře pod jeho vedením spočívala i ve
vyřizování vécí týkajících se panovnického domu a rodiny („Haus-
sachen"]. Po dobu vlády vykonávala rakouská dvorská kancelář
shodné funkce i pro Vnitřní Rakousy, ačkoliv to neodpovídalo vzá
45
jemné nezávislosti, zakotvené v úředních řádech.
denberg, Notizenblatt der Historisch-statistischen Sektion, 1876, Nr. 9, s. 65. V poslední

d o b ě stručný životopis Verdenberga T E R S C H , H.: Ósterreichische Selbstzeugnisse des
Spátmtttelalters und derFruhen Neuzeit (1400-1650). Wien 1998, s. 634-635.
(43) O tom v širokých souvislostech EVANS, R. J. W.: DOS Werden der Hábsburgermonar-
chie. 1550-1700. Wien-Kólm-Graz 1989, rodokmen s. 416-417. Ferdinand II. byl synem
Karla von Innerbsterreich a vnukem cisaře Ferdinanda I. O situaci v době jeho nástupu
k moci FRANZL, J.: Ferdinand II. Kaiser im Zwiespalt derZeit. Graz-Wien-Koln 1978.
(44) Definice s t á t o p r á v n í h o u s p o ř á d á n í h a b s b u r s k ý c h d ě d i č n ý c h zemí v době ná

stupu Ferdinanda II. na trůn K O H L E R , A : Die europáische Bedeutung des Begriffs „Casa
de Austria". In: P L A S C H K A , R. - S T O U R Z H , G . - NlEDERKORN, J . P.: Was heiQt Ósterreich?
Wien 1996, s. 135-147
(45) O V e r d e n b e r g o v ě k a r i é ř e v c e n t r á l n í c h ú ř a d e c h S C H W A R Z , H. F.: The Imperiál

Privy Council in the Seventeeth Century. Cambridge 1943, s. 384; SUVANTO, P.: Wallen-
stein und seine Anhánger am Wiener Hof zur Zeiten der zweiten Generalat 1631-1634.
Helsinki 1963, s. 19-20. D'ELVERT, CH.: Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschtchte. Die
Graf en von Werdenberg. Notizenblatt der historisch-statistischen Sektion, 1876, Nr. 9,
s. 66. FELLNER, T . - K R E T S C H M A Y E R , R : Die ósterreichische Zentralverwaltung. I. Wien
1907, S. 150-155.
Ve Vídni navíc Verdenberg našel celou řadu osobních kontaktů,

které mu umožnily získat na vídeňském dvoře stálé postavení. Mezi
jeho přátele patřil Antonius Wolfradt, opat hornorakouského klášte
ra Kremsmůnster, který byl od roku 1623 prezidentem dvorské ko
mory a věnoval se právě tak hospodářským, jako diplomatickým úko
lům. Byl mu nakloněn Vratislav Fúrstenberg, příslušník rodu po
cházejícího ze Švábska. Mezi jeho přáteli bývá jmenován také krajan
Rombaldo Collalto, císařský důstojník, od roku 1624 prezident dvor
ské válečné rady a od roku 1616 nejmladší člen císařské tajné rady.
Po smrti „dobyvatele Mantovy" se stal Verdenberg poručníkem jeho
nezletilých děti. Snad nejvlivnějším členem zmiňované skupiny osob
byl císařův nejbližší oblíbenec a prezident tajné rady, kníže Jan Ol
46
dřich z Eggenberga. Jako poslední se přidal Albrecht z Valdštejna.
Pro mnohé z jmenovaných šlechticů bylo typické, že nepocházeli
z jádra rakouských alpských zemí. Do Vidně byli přivedeni jako re
prezentanti císařského centralistického absolutismu. Fúrstenberg
přišel z Říše, Valdštejn z Moravy, Verdenberg z Milánská. Zpravidla
se rekrutovali z méně majetné šlechty, v některých případech dokon
ce bez dlouhé rodové tradice. S výjimkou Verdenberga je navíc spo
jovala nekatolická minulost a prodělaná konverze. Jejich kariéra by
47
la osobné svázána s osobou císaře Ferdinanda II.
Sbližování Verdenberga s císařem a jeho dvorem pokračovalo ve
dvacátých letech 17. století. Jeho společenského postupu si povšiml
i Ferdinandův životopisec František Kryštof Khevenhůller. Podle jeho
vyjádřeni v „Conterfet Cupferstich" získal Verdenberg panovníkovu
přízeň díky svému rozumu, skromnosti, pravosti a píli, ale také díky
absolvovaným studiím, řečnickým schopnostem a dobrým mravům.
Podobně jako císař prý byla s Verdenbergovými službami spokojena
48
císařovna Eleonora z Mantovy.
Společenské postavení Jana Křtitele z Verdenberga rostlo ruku
v ruce s jeho úředním postupem. Roku 1623 byl císařem jmenován do
stavu svobodných pánů. Ne náhodou se tak stalo v době, kdy pro
Ferdinanda II. skončila první fáze třicetileté války i potrestání viníků
povstání. Císař se cítil vítězem a projevoval vděčnost svým věrným.
Schaumburg se toho roku stal knížetem, Slavata hrabětem a Ver-
(46) S U V A N T O , P.: Wallensteln und seine Anhánger am Wiener Hof zur Zeiten der
zweiten Generálat 1631-1634. H e l s i n k i 1963, s. 17. O Collaltovi BALCÁREK, P.: Dobyvatel
Mantovy. In: S t u d i e M u z e a K r o m ě ř í ž s k a '90, 1990, s. 76-92.
(47) SCHWARZ, H . F.: The Imperiál Privy Council in tne Seventeeth Century. C a m
b r i d g e 1943, s. 384-385. FRANZL, J.: Ferdinand II. Kaiser im Zwiespalt der Zeit. G r a z -
W i e n - K ó l n 1978, s. 229-233.
(48) KHEVENHŮLLER, F . C H . : Conterfet Cupferstich. T o m II. L e i p z i g 1721, tab. 105.

316 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O Ř E
denberg svobodným pánem. Roku 1625 získal dědičnou hodnost ce-

49
remoniáře (Stabelmeister) v habsburské Gorici.
Nejvýznamnéjšiho povýšení se Verdenbergovi dostalo roku 1630.
Listinou, vydanou v Řezně 7. listopadu 1630, byl povýšen do hrabéci-
ho stavu. Latinsky psaná císařská listina osvědčovala jeho nově na
bytá práva. Napříště měl právo nosit titul „ Wohlgeborener", vyhraze
ný pouze předním příslušníkům dvora a šlechty. Nedávno nabyté
panství Náměšť se stalo hrabstvim. Verdenberg s ním mohl svobodně
nakládat a v případě nutnosti veškerá s ním spojená práva mohl
přenést i na dědickou linii svého staršího bratra Jana Petra z Ver-
denberga. Císař mu dále dovoloval budovat zámky, vlastnit a kupo
vat města i statky a z nich vyvozovat svá vrchnostenská práva. Nové
jmenovaný hrabě se těšil osobní ochraně panovníka a disponoval je
ho plnou moci. Císař mu propůjčil také právo soudní moci, právo
propouštět poddané i právo těžby rud. Pro sebe i pro své potomky
50
získal Verdenberg hodnost palatina.
Dvacátá a třicátá léta byla v životě Jana Křtitele z Verdenberga
snad nejšťastnéjším obdobím. Po smrti Ferdinanda II. a nástupu jeho
syna na trůn sice ještě postoupil o nějaký ten stupínek ve své kariéře,
v zásadě však již jeho postup stagnoval. Verdenbergova pouť se vyví
jela současné s kariérou Ferdinanda II. a jejich osobni vztah se ne
přenesl na nového císaře. Projevit se ovšem mohl také Verdenbergův
51
přátelský poměr k Albrechtovi z Valdštejna.
Verdenbergova společenská i úřední dráha je dobře zachytitelná
v materiálech centrálních císařských orgánů. Mnohé z nich Verden
berg navíc shromažďoval i pro svůj rodinný archiv. V „Archivu Gra-
fenegg" se zachovalo několik patentů, na jejichž přípravě se podílel.
Ve funkci rakouského dvorského kancléře například připravil roku
1627 císařský mandát ve věci kalvínských bohoslužeb a predikantů.
Podle textu je nutno kalvíny odlišit od vyznavačů augsburské konfese
a jejich působení je třeba zabránit. Verdenberg vyhotovil a signoval
i další císařské právní akty: „Všeobecný mandát proti Ctkánům" z ro
ku 1627, „Všeobecný patent o poddanském povstání v rakouských ze
5Z
mích", „Sazebník cen řemeslnických prací v Rakousích pod Enži". Ve
(46) K H E V E N H U L L E R , F . C H . : Annales Ferdinandel. Teil 10, Leipzig 1721 -1726, sl. 10.
(50) A V A WlEN, ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regens-

burg, 7. November 1630.
(51) T E R S C H , H.: „Prudenter, syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und

sein „Giomale". Unsere Heimat, 66, 1995, s. 89.
(52) H H S T A WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 199, Regierungsdrucke
Ferdinands II., Nr. 1, Wien 14. 9. 1627.
třicátých letech pokračovala Verdenbergova legislativní aktivita. Za

chován je „Patent o statcích rebelů a emigrantů." a „Patent o dluzích".
Verdenberg v nich zasáhl do záležitostí, spojených se stavovským
povstáním a jeho potrestáním, nepřímo i s konfiskacemi. Jan Křtitel
z Verdenberga byl ostatně členem jedné z císařských protireformač-
ních komisí, připravujících sankce pro představitele povstání. Měl
tedy možnost, aby se do všech podrobností seznámil se složitou pro
blematikou povstání, stíhání a potrestání rebelů, konfiskací jejich ma
53
jetku a jeho předání novým držitelům.
Obrovské zkušenosti ze svých vysokých úřadů mohl Jan Křtitel
z Verdenberga využít také při organizování svých vlastních patri-
monií. Pro kariéru pozemkového magnáta byl vybaven speciálním
právním a ekonomickým vzděláním, úřední praxí i osobními kontak
ty. Příležitost k tomu měl především po roce 1637. Ihned po smrti
Ferdinanda II. a nástupu nového panovníka byl totiž z císařských
služeb propuštěn.
Verdenbergova životní dráha se neopírala o pouze o jeho půso
bení v císařských úřadech, ale také o rodinnou a sňatkovou politiku.
V nové budované rodové tradici sehrál důležitou úlohu i jeho mladší
bratr Jan Petr z Verdenberga. Také on nabyl nadprůměrného vzdě
lání, byl doktorem filozofie a medicíny. Roku 1622 byl císařem přijat
do rytířského stavu s právem osobního palatinátu. Roku 1629 byl
54
jmenován do stavu svobodných pánů.
Jan Křtitel z Verdenberga byl ženat s italskou šlechtičnou Marií
Kateřinou Coronini z Cronberga. Méli spolu syna Ferdinanda, po
křtěného po císaři Ferdinandu II., jenž byl zároveň jeho kmotrem.
Ferdinand z Verdenberga se stal otcovým univerzálním dědicem, vý
55
še jeho politické a úřední kariéry ovšem nedosáhl.
Ferdinand se poprvé oženil až po otcově smrti. Jan Křtitel z Ver
denberga ovšem bezprostředné ovlivnil sňatky svých tří dcer, Ferdi
nandových sester, aby tak pozvedl rodinu ještě výše na společenské
stupnici. Nejstarší z nich byla Anna Kamila, jíž Verdenberg roku 1635
(53) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 199, Regierungsdrucke

Ferdinands II., Nr. 2, 1630-1637; Kays. Generalpatent zu Rebelen- u. Emigrantsguter u.
Schulden, Wien 19. M á r z 1636; Kays. Patent Abschrift - die unschuldige Emigranten
u. deroselben Haab- und Gůter, Wien 20. 9. 1638.
(54) O Janu Petrovi z Verdenberga D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlestschen
Adelsgeschichte. Die Grafen von Werdenberg. Notizenblatt der historisch-statistischen
Sektion, 1878, Nr. 9, s. 6 6 - 6 7 .
(55) Ferdinand byl třikrát ženat, n i c m é n ě k jeho p r v n í m u sňatku s Marií Zuzanou

z Puchheimu došlo a ž roku 1648. V o k a m ž i k u vrcholu otcovy kariéry h r á l a větši roli
skutečnost, ž e se narodil dědic a ž e byl jeho kmotrem panovník, nežli dědicův sňatek.
320 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE
vystrojil velkolepou svatbu, na kterou neváhal obětovat značné fi

nanční částky, jdoucí z výtěžku jeho dominií. Za manžela jí vybral ty
pického představitele dvorské šlechty, říšského hraběte a císařského
generála (později byl dokonce polním maršálem) Adriana z Enke-
voirtu. Pocházel z Brabantska a do blízkosti Ferdinanda II. se dostal
56
během své vojenské služby. Prakticky zároveň vdával Verdenberg
i svou mladší dceru, Marii Cecílii. Svatba se odehrávala v dolnora-
kouském zemském domě na vídeňské Herrengasse. Jejím mužem se
stal příslušník starobylého rakouského rodu, tradičně stojícího po boku
57
habsburských panovníků, svobodný pán Jan Kryštof z Herbersteina.
* **
Spolu se společenským postupem prožíval Jan Křtitel z Verden-
berga v letech své největší slávy také nebývalý majetkový vzestup.
Ačkoliv byl hrabě Verdenberg představitelem dvorské šlechty a znač
nou část svého života strávil ve Vídni na císařském dvoře, kde mu byl
vyplácen stálý plat, opíral se o důslednou a dlouhodobě budovanou
patrimoniální politiku. Byl ekonomem a praktickým hospodářem,
který v mnohém ohledu předčil nejednoho představitele tradiční
venkovské šlechty. Na svých statcích ovšem vystupoval více jako or
ganizátor výroby na režijním velkostatku, nežli jako vrchnost spjatá
s místem a poddanými po generace trvající rodovou tradicí.
Jan Křtitel z Verdenberga nezdědil prakticky žádný majetek po
předcích. Na rozdíl třeba od Albrechta z Valdštejna se ho nedomohl
ani sňatkem. Své državy získával postupné, většinou koupí. V době
výrazných zásahů císařského fisku do majetkoprávních vztahů
v rámci šlechtické alodní držby, se do kupní ceny často promítly fi
nanční závazky, které vůči němu měl císař. Ne náhodou je období je
ho největších majetkových zisků totožné s dobou jeho nejstrmějšího
politického a úředního postupu, a zároveň s obdobím pobělohor
ských konfiskaci a na ně navazujících rozsáhlých proměn majetkové
58
struktury habsburských zemí.
Jan Křtitel z Verdenberga budoval své državy cílevědomě, včetně
ohledu na jejich geografické rozmístění. Nejjižnější z nich se nacházely
(56) H H S T A , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Giornale (I), Bd. 39, fol. 52-64.
(57) Jiři Zikmund z Herbersteina byl c í s a ř s k ý m k o m o r n í k e m a nejvyššim štolmist-

rem. Roku 1622 d o p r o v á z e l c í s a ř e do Ř e z n á , stejně jako M a x m i l i á n z Herbersteina.
KHEVENHOLLER, F. CH.: Annales Ferdinandeí. Teil 9. Leipzig 1721-1726, sl. 1626. Třetí
Verdenbergova dcera Lucie Pelronilla z e m ř e l a v m l a d é m věku.
(58) N a první pohled n e m á Verdenberg s pobělohorskými konfiskacemi na Moravě

nic společného. Ve skutečnosti ale hrály konfiskace v jeho majetkovém růstu velkou roli.
Jan Křtitel z Verdenberga

(Sbírka Konventu salvatoriánů u sv. Michaela ve Vídni)
na území Kraňska a Gorice. Byla to místa, spjatá s jeho mládím

a místodržitelskou hodností v habsburské Gorici. V Dolních a Hor
ních Rakousích držel Verdenberg hned několik dominií. Nejvýznam-
nějšími z nich byly statky Grafenegg a Peuerbach. Šlo o državy ty
pické pro epochu rozvíjejícího se absolutismu. Nacházely se ne příliš
daleko od hlavního města monarchie a sloužily příslušníkům nové
úřednické šlechty, přicházejícím do Vídně k císařskému dvoru, jako
59
ekonomické i společenské zázemí. Z takto vybudované základny se
mohl Verdenberg rozmáchnout směrem na sever do českých zemí.
Zde se mu po porážce stavovského povstání otevřely nečekané mož
nosti, a to hned ve dvou vlnách: První vypukla roku 1620 v souvislosti
(59) O charakteru šlechty v Dolních R a k o u s í c h ve s l e d o v a n é m období stručné

PERGER, R.: Die Zusammensetzung des Adels im Land unter der Enns, In: Adel im Wan-
del. Rosenburg 1990, s. 33-36; HEILIGENSETZER, G.: The Austrian Nobility. 1600-1650:
Between Court and Estates. In: EVANS, J . R. W . - T H O M A S , T. V . (ED.): Crown. Church and
Estates. Central European Politics in the Sixteenth and Seventeenth Centurles. London
1991, s. 2 4 5 - 2 6 0 .
s konfiskacemi, druhá po roce 1628 v souvislosti s Obnoveným zříze

ním. Ve všech zmiňovaným zemích se Verdenberg musel stát pří
slušníkem stavovské obce a alespoň pasivné se musel zúčastňovat na
60
práci jejích orgánů.
Zdá se, že Jan Křtitel z Verdenberga byl velmi typickým předsta
vitelem šlechtice bělohorského období. Roku 1623 byl s procesem
konfiskací poprvé konfrontován nikoliv jako vysoký císařský úřed
ník, ale také jako nabyvatel konfiskovaných statků. Císař mu nabídl
panství Kácov nad Sázavou ve středních Čechách. Šlo o konfiskát po
Karlu Čejkovi z Olbramovic, příslušníku starého evangelického rodu,
jehož příslušníci se ostatně zapojili do protihabsburského povstání
i na Moravě. Panství Kácov bylo značně rozsáhlé, neboť Čejkové
k němu po několik generaci přikupovali různé statky. Tomáš V. Bílek
uvádí, že k němu roku 1623 patřila dvě městečka, patnáct vesnic, dvě
tvrze a několik poplužních dvorů. Kácovské panství tedy bylo solidní
ekonomickou základnou a Verdenberg s ním získal i inkolát v Čes
61
kém království
Kácovské panství bylo oceněno na 116.946 kop grošů míšeňských
(Verdenberg ve svém deníku uvádí zaokrouhlenou částku 116.000
kop). De jure nevystupoval Verdenberg jako nabyvatel konfiskátu,
nýbrž jako jeho kupec. Ve skutečnosti vydal císař na podklade jeho
žádosti příkaz své komoře, aby vzhledem ke kancléřovým zásluhám
částku snížila. Jan Křtitel z Verdenberga tak podle Bílka panství
koupil se slevou 30.000 zlatých. Podle Verdenbergova vlastního zápi
62
su tedy nakonec zaplatil 60.000 zlatých.
Hned následujícího roku využil kancléř vzniklé situace k tomu,
aby byl zemským hejtmanem Karlem z Liechtensteina zapsán mezi
starožitné panské rody Českého království. Nicméně dlouhodobé si
ponechat kácovské panství nemínil. V jeho deníku zcela chybí jinak
obvyklé zápisy o ekonomických a kulturních zásazích do chodu do
minia. Verdenberg prodal kácovské panství 26. dubna 1626 přísluš
níku starého českého rodu, stojícímu ovšem na straně císaře, Janu
Oktaviánu Kinskému z Vchynic. Důležitá byla finanční kalkulace:
Kinský koupil dominium za 135.000 zlatých; Verdenberg tedy na ce-
(60) BlLEK, T . V.: Dějiny konfiskaci v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883. T E R S C H ,
H.: „Prudenter. syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und sein
„Giornale". Unsere Heimat, 66, 1995, s. 89.
(61) ŠIMEK, T . (ED.): Hrady, zámky a tvrze. Východní Čechy. Praha 1989, s. 188; BlLEK,
T : Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883, s. 61.
(62) HHSTA WlEN, A R C H Í V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Giornale (I), Bd. 39, rok
1623, nefoliováno.
lém obchodu vydělal 65.000 zlatých. Podle poznámky ve Verdenber-

gové „Giornale" mu nový držitel vyplatil v hotovosti 1.000 dukátů
(vydal je na ruku Kateřině Coronini), ostatní měl zaplatit později.
Nakonec se tak stalo ve chvíli, když Verdenberg potřeboval hotové
63
peníze na vyplacení Karla st. ze Žerotína.
Splácení kupní sumy kácovského panství neprobíhalo jednoduše.
Jan Oktavián Kinský dominium již roku 1628 prodal pražskému fi
nančníkovi Janovi de Witte z Lilienthalu. Witte zřejmě s panstvím
koupil také dosud nezaplacené pohledávky. Ještě poměrné dlouhou
dobu poté totiž více či méně pravidelné vyplácel finanční částky Kar
lu st. ze Žerotína, vázané na mezitím uskutečněnou koupi náměšť-
64
ského a rosického panství Verdenbergem.
Také peníze na koupi druhého dominia v Čechách získal Jan
Křtitel z Verdenberga složitými finančními převody. Lze za nimi cítit
ruku císařských úředníků a konfiskačních komisařů. Šlo o panství
Ledeč nad Sázavou, dosud náležející císařskému radovi, komorníku
a zemskému soudci Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy. Trčka patřil mezi
osoby s komplikovaným vztahem k povstání. V prvních dnech se zú
častnil vystoupení stavů proti císaři, ve druhé fázi se ale přimknul
k politice Albrechta z Valdštejna, takže byl zvláštním císařským par
donem vyňat z potrestání s tím, že mu vina nebyla prokázána. Kon
fiskacím nakonec stejně neušel, postihly ho po Valdštejnově smrti,
65
kdy byl odsouzen za zradu a spolčování se s nepřítelem.
Podle Tomáše V. Bílka a z něho čerpajících autorů došlo ke kon
fiskaci ledečského panství logicky až po roce 1634, spolu s dalšími
trčkovskými majetky. Panství Ledeč se vším příslušenstvím bylo pod
le Bílkových informaci odhadnuto 20. února 1636 na 115.274 kopy
grošů a posléze cena snížena na 80.503 kopy grošů. Spolu se statkem
Hamr měla celková odhadní cena činit 162.535 zlatých rýnských. Podle
císařské rezoluce z 5. června 1636 byl statek darován generálu Adria
nu z Enkevoirtu, takže tím byla vyrovnána císařem dlužená částka za
66
válečné odměny pro něj a pro jeho tchána, hraběte Verdenberga.
(63) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Giornale (I), Bd. 39, rok

1626, nefoliováno
(64) Korespondence mezi de Wittem a Ž e r o t i n e m ZA O P A V A , PRÁČ. OLOMOUC,
R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , kn. 34 (ŽD 14).
(65) Základní údaje o p a n s t v í Ledeč nad S á z a v o u ŠIMEK, T. (ED): Hrady, zámky o tvr
ze. Východní Čechy. Praha 1989, s. 257-258; BÍLEK, T.: Dějiny konfiskaci v Čechách po
roce 1618. Praha 1882-1883, s. 685 a 695. O procesu s Trčkou JANÁČEK, J.: Valdštejn
a jeho doba. Praha 1978, s. 113, 118.
(66) BÍLEK, T. V ; Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883, s. 6 9 5 -

Také ve Verdenbergové deníku je obsažena zpráva o zmiňované

transakci, a to ve zpětné dopisované části „Glornale" k roku 1629
(tehdy ovšem ještě Enkevoirt nebyl Verdenbergovým zeťem). Podle
kancléřova výkladu mu císař za jeho věrné služby věnoval 50.000 zla
tých. On sám pak tuto částku (není zaznamenáno, jestli ihned nebo
až po letech) koupil panství Ledeč pro svou dceru Annu Kamilu
z Verdenberga (později provdanou za Enkevoirta). Zbylou částku mu
67
údajně císař Ferdinand II. odpustil a definoval ji jako dar. Na jiném
místě téhož deníku, k říjnu 1636, je ovšem v kopii císařského
„Erbbriefu" uveden převod v podobě, v jaké jej známe od Bílka. Fer
dinand II. v něm uděluje panství Ledeč „za veliké válečné služby"
a věrnost Adriánovi z Enkevoirtu jako kompenzaci jeho výdajů ve
68
prospěch panovníka. Statek byl podle této verze udělen společně
generálu a jeho manželce Anně Kamile na základě nároku Jana Křti
tele z Verdenberga, jemuž podle jeho slov císařská dvorská komora
dlužila 50.000 zlatých. V dokumentu byla ještě několikrát vyzdvižena
úloha dvorského kancléře. Není divu, v okamžiku vydání listiny do
provázel panovníka na jeho cestě do Lince a Řezná. Ani všechny
uvedené vazby neoprostily Enkevoirta od různých byrokratických
problémů při snaze o zapsání převodu panství do českých zemských
desek. A tak musel opětně využít své autority a kontaktů Jan Křtitel z
Verdenberga. Na místě svého zeté musel dokonce „za úřední výkon"
69
zaplatit částku 1.500 zlatých.
Pro Verdenberga byly statky v Čechách především výhodnou ob
chodní transakci. Zisky pozemkového vlastnictví v rakouských ze
mích mu naopak tvořily ekonomickou základnu a zajišťovaly posta
vení u dvora. Zásadní místo mezi jeho statky sehrávalo panství
696. Životopis Adriana z Enkevoirtu o b s a ž e n v jeho p o h ř e b n í m k á z á n i od dona Flo-

rencia Schillinga. SCHILLING, F.'. Todten-Gerúst, daO tst Wohlgergrúndte Ehren-
GedáchtnuD. N ů r n b e r g 1681, pag. 368-385.
(67) HHSTA W l E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, rok

1626, nefoliováno.
(68) P ů v o d n í držitelé Jan Rudolf Trčka z Lípy a jeho ž e n a se podle z m i ň o v a n é h o do
kumentu dopustili t ě ž k ý c h zločinů. Proto jejich panství Ledeč se statkem Hamr pro
padlo císaři. Ú l o h u s v é h o k a n c l é ř e potom c í s a ř ve s v é m dokumentu o p ř e d á n i panství
zdůraznil ještě několikrát.
(69) HHSTA W l E N , A R C H I V GRAFENEGG, Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, fol.
119 a fol. I09v. P ř í p a d n é nesrovnalosti mohou být d á n y V e r d e n b e r g o v ý m stylem zápi
su, kdy k datu p ř i p s á n í c í s a ř o v y o d m ě n y uvedl i z p ů s o b pozdějšího n a l o ž e n i s ni.
K a n c l é ř se v d e n í k u v y h ý b a l jakýmkoliv z m í n k á m o s v ý c h aktivitách s m ě r e m k pobě
l o h o r s k ý m konfiskacím. Raději s v é obchody interpretoval jako složité k o u p ě a dary.
Z á r o v e ň z v ý r a z ň o v a l v á h u vlastní osoby.
Grafenegg, ležící na soutoku Dunaje a Kampu, nedaleko dolnora-

kouského města Kremže. Jan Křtitel z Verdenberga (spolu se svým
70
bratrem Janem Petrem) je získal od Karla ze Serau. Grafenegg,
spolu s městečky Grafenwórth a StraG im Strassertale, se stal zákla
dem rodové državy Verdenbergú. Přesto toto panství nikdy nebylo
povýšeno na hrabství a Verdenberg po roce 1632 svazoval svou hra-
71
běcí titulaturu s moravskou Náměští. Nicméně právě na Grafeneg-
gu pobýval Jan Křtitel z Verdenberga nejčastěji. Grafenegg se stal
jádrem verdenberského rodinného fideikomisu a nebylo jej možno od
rodinných držav odprodat. Na Grafeneggu sídlily hlavní složky Ver-
denbergovy centralizované vrchnostenské kanceláře a byl odtud
spravován veškerý kancléřův pozemkový majetek. Jako součást pan
ství Grafenegg vybudoval Verdenberg také městské sídlo v Kremži,
které se stalo hospodářským i společenským střediskem celé oblasti.
Úloze Grafeneggu odpovídala pozornost, kterou v „Glornale" věnoval
72
zdejšímu zámku. Pustil se ostatně do jeho nákladné rekonstrukce.
Zároveň se ve dvacátých letech Verdenbergovy zájmy rozšiřova
ly i mimo hranice Dolních Rakous. Poblíž Lince získal statek Peuer-
bach. Zásadnější význam měly ale jeho majetky v Kraňsku a v Gorici.
V únoru roku 1626 koupil od příslušníka dalšího tradičního rakouského
rodu, Ludvíka z Thurnu, za 118.000 zlatých panství Oberstein (Stari
Grad-Kamnik) a Kreutz (Křiž) v oblasti Lublaně. Po roce 1630 přikoupil
ještě panství Flódnig (Smlednik). Tak vznikla rozlehlá država, jež spo
lu se statky kolem Grafeneggu v Rakousích a kolem Náměště na Mo
ravě vytvořila velkolepě pojatou strukturu verdenberských patrimo-
nii. Podobné jako na Moravu, zajížděl Verdenberg čas od času také
do Kraňska. Snažil se svá zdejší panství zvelebovat. Podporoval jezuit
73
ský seminář v Gorici, jemuž se dokonce začalo říkat „Verdenberský".
(70) KlTLITSCHKA, W.: SchloD Grafenegg, Grafenegg-Wien, s. d , s. 6.

(71) A V A WlEN, ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regens-
burg, 7. November 1630. J a s n ě to vyplývá z p o v y š o v a c i listiny. Verdenberg získal titul
h r a b ě t e 1630, roku 1632 d o š l o k p o v ý š e n i N á m ě š t ě na hrabství.
(72) HHSTA W E N , ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Búcher, Giomale (I-ni), Bd 37,38,39.

(73) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Giornale (III) Bd. 38, fol.
82-116. T E R S C H , H.: „Pmdenter. syncere, constanter." Kanzler Verdenberg (1582-1648)
und sein „Giornale". Unsere Heimat, 1995, Heft 2, s. 90.
Žerotín prodává, Verdenberg kupuje
Změna majitele náměšťského a rosickěho dominia, jež se udála

po roce 1628, byla velmi složitým procesem. Císař po vydání Obno
veného zřízení zemského Karlu st. ze Žerotína nabídl, aby vzhledem
ke svým zásluhám a při naplnění určitých podmínek zůstal na svých
moravských panstvích. Žerotín nabídku nepřijal a začal chystat svůj
74
odchod do exilu.
Naplnění artikulů Obnoveného zřízení zemského a jeho dopro
vodných dekretů znamenalo, že nekatolíci, kteří se neúčastnili sta
vovského povstání a jejichž majetky tedy nebyly konfiskovány, je bu
dou moci regulérně prodat. V některých případech se dokonce
hovořilo o možnosti alespoň dočasně spravovat statky prostřednic
tvím katolických příbuzných nebo katolických úředníků. Samozřej
mé, že v této chvíli obrovským způsobem narostla nabídka a pro tak
to uvolněná šlechtická dominia nebylo vždy možno najít vhodného
kupce. Značná část zájemců z řad nové dvorské šlechty již totiž byla
75
uspokojena v předchozím období z pobělohorských konfiskací.
Karel st. ze Žerotína se i přesto rozhodl své západomoravské
statky prodat. Plánoval společný prodej celého patrimoniálního
komplexu: Náměště s Jinošovem a Rosic s Troubskem. V tomto oka
mžiku vstoupil do jednání Žerotínův švagr Albrecht z Valdštejna. Ro
ku 1628 byl na vrcholu své moci, čemuž odpovídaly finanční možnos
ti, jakož i kontakty na vídeňském císařském dvoře. Jedním z jeho
76
nejbližších přátel byl také kancléř Jan Křtitel z Verdenberga.
Starší literatura zpravidla hovoří o prodeji žerotínských panství
Valdštejnovi. Ten je mél prakticky obratem dále postoupit Verden-
bergovi. Podle Verdenbergových záznamů byl ale převod kompliko
vanějším procesem. Dá se z něj usuzovat, že do néj dvorský kancléř
(74) REJCHRTOVÁ, N. (ED): Karel starší ze Žerotína. Z korespondence. Praha 1982,

s. 348-349. V dopise Jiřiku Erastovi z 12. 6. 1629 Žerotín piše: Ale nyní se již téměř
veřejně, aspoň zjevně k tomu znají, že se toho prostředku užívá k zdržení mne v zemi,
neb že by Jeho Milost Císařská i rady i zdejší páni vděčnt toho byli, abych s nimi zůstá
val v zemi, a podávají mi k tomu rozličných cest, až i do Vídně mne loudi i na mé stat
ky, což mi jich ještě zůstalo, mi ukazují..."
(75) Mnoho d ů k a z ů o u v e d e n é m postupu uvádi Dietrichsteinova korespondence

z d a n é h o období. M Z A BRNO, RODINNÝ ARCHIV DlETRICHSTElNÚ, G 140, S p r á v a Moravy
k a r d i n á l e m Dietrichsteinem, kart. 155-166.
(76) J A N A Č E K , J.: Valdštejn o jeho doba. Praha 1978, s. 336-374. J a n á č e k označuje ob
dobí let 1627-1628 za „zenit slávy a moci" Albrechta z Valdštejna a dokonce tak nazý
v á jednu subkapitolu.
zasáhl v průběhu jednání mezi Žerotínem a Valdštejnem. Intabulace

v zemských deskách z roku 1631 přisuzuje panství Valdštejnovi. Na
proti tomu Verdenberg ve svém deníku věc interpretoval v tom smys
lu, že Albrecht z Valdštejna při převodu Náměště vystupoval jako
prostředník a že Žerotínův statek kupoval pro Verdenberga. Dvor
ský kancléř si zapsal, že zaplatil za panství Náměšť, Rosice a Troub-
sko roku 1628 350.000 zlatých rýnských a že mu byla držba předána
77
„podle starého moravského zemského zvyku a práva".
Problém komplikovaného převodu panství je řešen také v žero-
tínské korespondenci. Karel st. ze Žerotína se na Jana Křtitele z Ver
denberga obrátil poprvé dopisem 18. října 1628. Z textu vyplývá, že se
Verdenberg o zamýšleném prodeji dozvěděl od Albrechta z Valdštej
na. Jeho prostřednictvím potom kontaktoval Žerotína. Nabídl, že mu
ze složité osobní i majetkové situace pomůže a jeho západomorav-
skou državu odkoupí. Karel starší na kancléřův dopis reagoval vcel
ku pozitivně. Celou věc nejspíše osobně projednal z Valdštejnem. Že-
rotínovi patrné příliš nezáleželo na tom, aby se novým držitelem jeho
78
někdejších statků stal výhradně jeho švagr. Zdvořilý a společensky
otevřený Žerotín Janu Křtiteli z Verdenberga poděkoval za ochotu
angažovat se v jeho věci. Všichni šlechtici, kteří museli po vydání Ob
noveného zřízení zemského opustit zemi, byli pod velkým psychic
kým tlakem. Byli nuceni ve velmi krátké lhůtě nalézt kupce pro své
majetky. A tak ne náhodou Žerotín formuloval své poděkování Ver-
denbergovi, že se cítí být jeho dlužníkem a doufá, že mu bude moci
jeho náklonnost v budoucnosti oplatit. Celý obchod byl podle Žerotí-
nova vyjádření v daném okamžiku v běhu; takže nezbývalo, nežli ho
dokončit a náméšťsko-rosickou državu prodat Albrechtovi z Vald
štejna. Jediné řešení by prý spočívalo v tom, že Verdenberg byl Vald-
štejnovým přímým nadřízeným a z této pozice by mohl celý majetko
79
vý převod ovlivnit.
Kontrakt mezi Žerotínem a Valdštejnem měl být dokončen při
sezení zemského soudu v březnu roku 1629, kdy měl být prodej za
psán do zemských desek. Ještě před tímto datem měl být nalezen
způsob, jak na straně kupujícího nahradit Valdštejna Verdenber-
(77) ROHLÍK, M . (ED.): Moravské zemské desky. III. 1587-1641. Brněnský kraj. Praha
1957, S. 527-528.
(78) Tak tomu bylo t a k é v p ř í p a d ě zhruba o desetileti staršího odprodeje žerotin-

ského panství Židlochovice Adamovi ml. z Valdštejna, resp. v p ř í p a d ě prodeje Dřevo-
hostic Janu st. S k r b e n s k é m u z Hříště. Karel st. si v ž d y s v é partnery vybral s á m .
(79) ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 37 (ŽD 14), Dopis Že
rotína Verdenbergovi z 18. 10. 1628, fol. 88v.
80
g e m . K a r e l st. ze Ž e r o t í n a n a v r h l dvě p r á v n í cesty, jak z m ě n u kupu
jícího provést. P r v n í m o ž n o s t í bylo u z a v ř e n í p ř e d b ě ž n é smlouvy o
n á s l e d n é m prodeji statků, p ř e v e d e n ý c h nejprve Albrechtu z Vald
štejna. D r u h ý m , nakonec u s k u t e č n ě n ý m postupem byla „skutečná ce-
se", čili p o s t o u p e n í n á r o k u kupujícího n a jinou osobu. Žerotín zdů
r a z n i l nutnost p í s e m n é h o p r o v e d e n í v e š k e r ý c h p r á v n í c h aktů. Spolu
s p ů v o d n í k u p n í smlouvou mezi n í m a V a l d š t e j n e m mely být v e š k e r é
p a t ř i č n é dokumenty ve s t a n o v e n é m t e r m í n u vloženy do z e m s k ý c h
desek. J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a zplnomocnil k v y k o n á n í všech
81
p r á v n í c h k r o k ů v d a n é věci J a n a J a k u b a M a g n o .
Smlouva, s e p s a n á mezi Ž e r o t í n e m a Valdštejnem, m ě l a mít formu
listiny n a pergamenu. K a r l a st. ze Ž e r o t í n a měl jako svědek zastupo
vat jeho š v a g r a v d a n é d o b ě nejvyšší p u r k r a b í P r a ž s k é h o hradu
A d a m ml. z Valdštejna. S v ě d k e m v é v o d y Albrechta z Valdštejna se
m ě l stát tehdejší nejvyšší český sudí, h r a b ě Pavel M i c h n a z Vacínova.
Smlouva byla vyhotovena b ě h e m několika dní, 21. b ř e z n a 1629 ji K a r e l
st. ze Ž e r o t í n a poslal o b ě m a s v ě d k ů m k podpisu. P ř e d p o k l á d a l , ž e
bude i n t a b u l o v á n a při „nejprv příštím" otevření zemských desek, v pon
dělí po S m r t n é neděli. V š e c h n y z ú č a s t n ě n é strany zavázal, aby důsled
82
n ě respektovaly obvyklý p r á v n í p o ř á d e k M a r k r a b s t v í m o r a v s k é h o .
Do m o r a v s k ý c h z e m s k ý c h desek b r n ě n s k é c ú d y byl n á s l e d n ě za
p s á n celý blok d o k u m e n t ů s v á z a n ý c h s prodejem n á m ě š ť s k é h o kom
plexu. P o d p o ř a d o v ý m číslem 26 byla v l o ž e n a s t a r á „smlouva trhová"
o jinošovský statek, s e p s a n á mezi Ž e r o t í n e m a J i ř í m z N á c h o d a
83
2. ledna 1618, k t e r á a ž dosud nebyla i n t a b u l o v á n a . P o d p o ř a d o v ý m
číslem 27 byl z a z n a m e n á n c í s a ř ů v souhlas s vkladem statků N á m ě š
tě, Rosic a Troubska, oficiálně a d r e s o v a n ý m o r a v s k é m u z e m s k é m u
hejtmanu, k a r d i n á l u F r a n t i š k o v i z Dietrichsteina, a o s t a t n í m zem
s k ý m ú ř e d n í k ů m . Text c í s a ř o v a souhlasu p ř e s n é vystihuje složitý
p r á v n í vztah mezi jednajícími stranami: Albrecht z Valdštejna koupil
(80) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINŮ, kn. 3 7 (ŽD 14), Dopis Že

rotína Verdenbergovi z 14. 3. 1629, fol. 95.
(81) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINŮ, kn. 3 7 (ŽD 14), Dopis Že
rotína Verdenbergovi z 14. 3. 1629, fol. 95. „... da er entweder auf etne richtige Session
oder auf seine Person auf dem BerednuB wollte bedacht sein, und mít der selben ich ge-
faUt nach, damit ihm zugleich bet angedeute Zeit vom Herrzog erkaufte auf den Herm
transferierte Gůter kónnen vermbg des Landbrauchs eingeschrieben werden, je nach dem
Kontrakt ich entendieren und aufs Papier bringen auf Herm Hans Jacob de Magnl..."
(82) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V Ž E R O T Í N Ů , kn. 30, (ŽD 28), Dopis

Žerotína Adamu ml. z Valdštejna z 21. 3. 1629, fol. 143.
(83) ROHLÍK, M . (ED): Moravské zemské desky. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha
1957, s. 525-526.
zmíněná panství od Karla st. ze Žerotína a nyní hodlá provést jejich

postoupení ve prospěch Jana Křtitele z Verdenberga a zapsat pře
vod do desek. Ferdinand II. z pozice panujícího českého krále a mo
ravského markraběte tento postup schvaluje a přikazuje úředníkům
84
vklad do desek provést.
Císařským souhlasem byla naplněna základní podmínka, stano
vená Obnoveným zřízením zemským. Nyní mohl následovat vklad
kupní smlouvy na předmětný statek, v originále sepsané na perga
menu. (Vedle ní ještě existovala smlouva na papíře z 10. července
1628, jejíž text siřeji rozvíjel způsob splácení panství Valdštejnem.) By
la s konečnou platností stanovena kupní cena na 135.000 zlatých
„mince dobré stříbrné, v království českém a zemích k němu příslušejí
cích obecně berné, v té ceně a valoru, jakž při každém terminu téhož
placení vedli patentu Jeho Milosti Císařské v témž království a zemích
brati se bude". V případě, že by Valdštejn pravidelné neplatil, zname
nalo by to zneplatnéní smlouvy a právo svobodného nakládání statky
85
by se opět navrátilo Žerotínovi.
Pořadová čísla 29 a 30 představovala německy psané plné moci
pro Jana Jakuba Magno na Moravci a Mitrové, člena císařské rady,
a pro Šimona Kratzera ze Schónsberga, na Račicích, Velkých Něm
86
čících a Křetíně. Úkolem obou šlechticů bylo provést ve jménu pa
novníka majetkovou cesi. V budoucnu měli dohlédnout na řádné
předání a spravování statků. Dále měli zastupovat Valdštejna a Ver
8 7
denberga při všech úředních úkonech intabulace
Posledním vloženým dokumentem byla česky psaná cese - „dobrá
vůle", v níž dal Albrecht z Valdštejna na obecné vědomí všem stavům
Markrabství moravského, „kdekoliv čtena anebo čtouce slyšána bu-
(84) Císařův list je d a t o v á n ve Vídni 27. 3. 1629. ROHLÍK, M . (ED.): Moravské zemské
desky. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 526-527.
(85) Trhová smlouva mezi Ž e r o t i n e m a V a l d š t e j n e m byla p o d e p s á n a 27. 9. 1628, její

mi svědky byli Adam ml. z Valdštejna a Pavel Michna z Vacinova. ROHLÍK, M . (ED.):
Moravské zemské desky. III. 1567-/647. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 527-528.
(86) Oba šlechtici a císařští r a d o v é s a m o z ř e j m ě také přišli k majetkům i inkolátu na
M o r a v ě díky p o b ě l o h o r s k ý m konfiskacím a nyní se měli svou službou c í s a ř s k é m u
kancléři a d e k v á t n ě odvděčit. O Janu Jakubu Magnovi D'ELVERT, C H . : Die Grafen von
Magnís. Notizenblatt der Historisch-statistischen Sektion, 1869, s. 25-31. O Kratzerovi
HosÁK, L. - Z E M E K , M . (ED.): Hrady, zámky a tvrze. Jiini Morava. Praha 1981, s. 31, 128,
175, 180-181, 277. O b a m u ž o v é s konfískáty dokonce obchodovali n a v z á j e m . Kratzer
získal po Bílé h o ř e Mitrov (u Bystřice nad Pernštejnem), který v z á p ě t í prodal Magno
vi. Kratzer byl p ů v o d n ě h o s p o d á ř s k ý m s p r á v c e m k a r d i n á l a Dietrichsteina na N o v é m
M ě s t é na M o r a v ě . Odtud m ě l přístup k informacím.
(87) Plná moc je d a t o v á n a 31.3. 1629 a je p s á n a Albrechtem z Valdštejna. ROHLÍK, M .

(ED). Moravské zemské desky. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 529.
330 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA P O BÍLÉ HOŘE
de", že u z a v ř e l s K a r l e m st. ze Ž e r o t í n a smlouvu n a n á m ě š ť s k ý statek.

Nyní se takto z í s k a n é h o majetku, u v e d e n é h o ve smlouvě, „dobrou
o svobodnou vůlí", v z d á v á ve p r o s p ě c h J a n a Křtitele z Vordenberga.
N a d v o r s k é h o k a n c l é ř e n a z á k l a d ě tohoto dokumentu p ř e š l a t a k é
v e š k e r á p r á v a k u v e d e n é m u majetku, jež dosud podle p ů v o d n í t r h o v é
smlouvy n á l e ž e l a Valdštejnovi. „Tak, aby on, svrchu psaný pán z Ver-
denberga, k tomu ke všemu l věcem nahoře dotčeným a psaným měl
tůž moc a týž plný právo Jak i my, svrchu psaný kníže z Frýdlantu
a potomci naši." J a k o s v ě d k o v é u v e d e n é cese o p ě t vystupovaly osoby,
k t e r é byly n a věci z a i n t e r e s o v á n y již po delší dobu. Vedle A d a m a ml.
z Valdštejna listinu podepsal bratr Pavla Michny z Vacínova, v r c h n í
hejtman c í s a ř s k ý c h p a n s t v í v Č e s k é m království Jiří M i c h n a n a Chý
ších a Chodově. T ř e t í m s v ě d k e m se opět stal J a n de Witte z Lilienthalu,
který touto dobou sídlil n a d o n e d á v n a v e r d e n b e r s k é m Kácové (nový
p ř í d o m e k de Witteho b y l uveden i v jeho titulatuře n a dokumentu).
88
O k r u h osob, zasahujících do jednání, byl tedy p o n ě k u d u z a v ř e n ý .
Ze z á p i s u v z e m s k ý c h d e s k á c h je patrno, co v š e bylo n a sklonku
d v a c á t ý c h let 17. století p ř e d m ě t e m prodeje. J a n Křtitel z Verdenber-
ga získal „hrad a městečko Náměšť s podacím kostelním, s poplužním
dvorem, mlýnem, pivovarem, s oborou, dvůr Velké Pole při oboře leží
cí, ves Zňátky, ves Vícenice s podacím kostelním, ves Častollce, ves Za
hrádky, ves Oucmanice, ves Naloučany s kostelním podacím, ves Je-
dov, ves Číhov, ves Březkou se třema dvory v Otěchlebich, město Biteš
Velikou s Královou Horou a Polem Královým i s Klečany, ves Zablátí,
ves Níhov, ves Hermanšlak s kostelním podacím, ves Kašíkov, ves Kro-
kočín, ves Hluboké, ves pustou Přtbyslavice, ves Otradlce s dvorem po-
plužným, s zámkem pustým Kraví Horou, ves Vokarec se dvorem po-
plužným, ves Pyšelo, ves Kynice s kostelním podacím, se dvorem
poplužným, s desátky vinnými a obilnými i s horou viníčnou, ves Poz-
dětín, ves Vlčetín, ves Hroznětín, ves Bochovlce, ves Batouchovlce, měs
tečko Mohelnou a kostelním podacím, se dvorem poplužným, ves Lhá-
nice, ves Kramohelnou, ves Kladoruby, ves Popůvky, ves Sedlec, ves
Hartvikovíce s kostelním podacím, se zámkem pustejm Kokštejnem, ves
Kozlany s zámkem pustejm Kozlovým, ves Třešov, ves Studenec s de
sátkem obilním vytejkaným, Jarejm i ozimejm, ves Koněšin s kostelním
podacím, se dvorem poplužným, ves Smrk s desátkem obilním, vytej-
kanejm, Jarým i ozimým, ves pustou Kojetín i s právem manským a po
vinnosti, která na manech byla dosud zůstávali, dřív než z nich sešlo,
tvrz a ves Kralice s kostelním podacím, se dvorem poplužným, ves Lho-
(88) D o b r á vůle je d a t o v á n a 30. 1. 1629, tedy p o m ě r n ě dlouho před intabulaci. ROHLIK,

M. (ED): Moravské zemské desky. IIL 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 529-530.
tlce, ves Jakubov, tvrz a ves Vaneč s dvorem poplužným, ves Lhotku,
ves Studnici, což tu má, ves Kamenný, což tu má, tvrz a ves Jlnošov
s kostelním podacím, se dvorem poplužným, s pivovarem, ves Pucov
s mlejnem, ves Křoví, zámek Rosíce s předměstím, jménem Pemdorfem,
s kostelním podacím, se dvorem, mlejnem a pivovarem, ves Tetčice
Is zemním vinohradů bučlnských, kdyby se zase dělaly, s vinohradem
panským na Bučtně, kdyžby zde dělán byl, ves Babice, ves Zákřany, ves
Hlochkovany se dvorem a podacím kostelním, ves Příbram, ves Oujezd,
ves Popovice, ve vsi Zbraslavi, což mu náleží, ves Zhoř, ves Litoostrov,
ves Chrústov, ves Říčky, ves Omlce, ves Popůvky, ves pustý Ochoz, Rac-
lavlce, Ostrov, Bukovany, Kamlnec, tvrz a ves Troubsko, což mu náleží
s kostelním podacím, s dvorem poplužním, s mlejncem, s pivovarem,
ves Ostopovlce a summou všecka ta panství a zboží s lidmi platnými
i neplatnými, osedlými t neosedlýml a z těch gruntů zběhlými, s sirotky
obojího pohlaví, zletllejml l nezletllejmi (krom těch, který jest sobě při
prodeji vyminll neb prvé propustil a těch, kteří od předešlých vrchností
týchž statků propuštěni byli) l s spravedlnostmi jejich s platy všelija
kými, poplatky a požitky, s činžemi, s ospy, s desátky obilními pánům
týchž statků k vybírání a vytejkání náležitými, s kury, s vejci, s huseml,
s robotami spravedlivými, s pivovary, mlejny panskými, s zahradami,
s štěpnicemi, s rolí oranou l nedanou, s lukaml, pastvami, s pastvlště-
ml, s lesy, s háji, s doubravamt, s luhy, s bahny, s chrastinami, s vrbi
nami, s křovlnaml, s porostltnamt, s horami, pahrbky, rovinami, doly,
žleby, dolinami, s hony, s lovy, s čižbami, s ostrovy, s řekami, s jezery,
s břehy, s potoky, s rybníky, s rybnlštěml, s vodami tekoucími l stojící
mi, s mlynáři, s mlejny, s mlejntštěmi, stavenými l pustými, s mezemi
a s hranicemi, l se všemi svobodami k týmž hradům, zámkům, tvrzím
a zbožím příslušejícími, l se vší zvolí a tak s tím vším plným právem,
panstvím a příslušenstvím, jakž toho všeho sám v držení a užíváni byl
89
a jakž táž zboží svrchu psaná od starodávna vymezena jsou .,.".
Prodej žerotínského západomoravského majetkového komplexu
patřil i v převratné době pobělohorských konfiskací k nejatraktivněj-
ším majetkovým převodům. V době prodeje zahrnoval jedno město
a dvě městečka se čtyřmi předměstími, šedesát čtyři vsi a sedm vsí
pustých. Na nich se nacházel (podle dobové terminologie) jeden hrad,
jeden zámek a čtyři tvrze, dva domy panské a čtyři hrady nebo zám
ky pusté. Z hospodářského zázemí přináleželo ke komplexu čtrnáct
podacích kostelních, devatenáct dvorů, čtyři pivovary, čtyři mlýny,
dvě obory, čtyři obilní nebo vinné desátky, dva dočasné nerodící vino-
(89) ROHLÍK, M . (ED.): Moravské zemské desky. III. 1567-1641. Bménský kraj. Praha
1957, s. 527-528.
hrady a jedno m a n s k é p r á v o . To již byl majetek vskutku knížecích

r o z m ě r ů . Zvláště, když byl roku 1628 ve s r o v n á n í s jinými m o r a v s k ý m i
90
analogickými d r ž a v a m i p ř e c e jen p o n ě k u d m é n ě poškozen v á l k o u .
* **
K a r e l st. ze Ž e r o t í n a trávil zimu 1628-1629 na Třebíči, odkud řídil
m a j e t k o p r á v n í jednání a později i stěhování. Z á r o v e ň zaslal k a r d i n á l u
91
Dietrichsteinovi oficiální žádost o prodloužení e m i g r a č n í lhůty. In
tenzivně se staral o to, aby dostal z a svá panství co nejdříve zaplaceno.
Hotové peníze n e p r o d l e n ě p o t ř e b o v a l na zařízení nové d o m á c n o s t i ve
Vratislavi. J a n Křtitel z Verdenberga měl určitou hotovost na zaplacení
připravenu. Ve svém deníku ji charakterizoval jako zisk z koupě a okam
žitého prodeje k á c o v s k é h o panství v Č e c h á c h a z p o d o b n é transakce
s p a n s t v í m Ledeč. Podle slov v „Giomale" prodal Verdenberg Kácov 26.
dubna 1626 a Kinský mu v prvni fázi z celkové sumy 135.000 zlatých
vyplatil n a ruku 1.000 dukátů. N a zbytek mu vystavil dlužní úpis. Zavá
zal se je zaplatit ve chvíli, kdy je bude Verdenberg n u t n é potřebovat
(což se týkalo p r á v ě k o u p ě N á m ě š t ě od Žerotína). Další peníze Ver
denberg získal r ů z n ý m i finančními operacemi z roku 1625, k t e r é pro
bíhaly mezi ním, slezskou dvorskou komorou, m o r a v s k ý m rentovním
92
ú ř a d e m , Albrechtem z Valdštejna a k a r d i n á l e m Dietrichsteinem.
P ř e s t o měl K a r e l st. ze Ž e r o t í n a se z í s k á n í m p e n ě z od d v o r s k é h o
k a n c l é ř e jisté potíže. Jejich podstatu nelze ze z a c h o v a n ý c h m a t e r i á l ů
p ř e s n é určit, snad Verdenbergovi hotovost nestačila, snad se z d r á h a l
zaplatit ve s t a n o v e n é lhůté. K a r e l st. ze Ž e r o t í n a proto s J a n e m Křti
telem z V e r d e n b e r g a vstoupil do o s o b n í h o jednáni. Stejně kontakto
val t a k é k a n c l é ř o v y p r á v n í z á s t u p c e , J a n a J a k u b a M a g n o a Š i m o n a
K r a t z e r a . O intervenci p o ž á d a l t a k é k a r d i n á l a Dietrichsteina, k t e r ý
byl z e m s k ý m hejtmanem a musel proto n a p o d o b n é majetkové p ř e
vody dohlížet z hlediska m o r a v s k é h o z e m s k é h o p r á v a . B o h a t á kore-
(90) O stupni p o š k o z e n í n á m ě š f s k é h o panství v á l k o u D V O R S K Ý , F.: Vlastivěda morav

ská. Náměšíský okres. Bmo 1906, s. 80-86. Informace jsou o v š e m m á l o konkrétní a sku
t e č n ý stav postiženi lze pouze p a r c i á l n ě rekonstruovat na z á k l a d ě h o s p o d á ř s k é kore
spondence Žerotína. Ta v š a k zasahuje pouze léta 1621-1622. M Z A B R N O , SBIRKA
RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755.
(91) ZA O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že
rotína k a r d i n á l u Dietrichsteinovi z 18. 4. 1629, fol. 95v..... PS: Ob das Termin der Emt-
gration prolongiert werden. und was es von ein Gestalt hat, der Kommission, so wegen
der Emigration hat sollen angestellt worden, bilte Eure Fiirstliche Liebsten, ich gehor-
sambist mích dessen jetzt lassen erinnern..."
(92) H H S T A W I E N , ARCHrv G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Giomale (I), Bd. 39, rok

1628, nefoliováno.
spondence z p e r a K a r l a st. ze Ž e r o t í n a s m ě ř o v a l a i n a dva n o v ě na

stupující n á j e m c e n á m é š ť s k é h o a r o s i c k é h o panství, Josefa Foresta
a O n d ř e j e z O s t a š o v a . T i p a t r n é měli ve j m é n u svého najímatele Ver-
denberga z v ý n o s u p a n s t v í splácet K a r l u st. ze Ž e r o t í n a u r č i t o u su
mu. Žerotín se v dopisech, k t e r é jim psal a v nichž od nich ž á d a l pe
níze, velmi č a s t o odvolával n a stanoviska J a n a Křtitele z Verdenber-
ga, p o p ř . s v ě d k a k u p n í smlouvy Pavla M i c h n y z Vacínova. J e š t ě čas
těji odkazoval n a dohody s J a n e m de Witte, n a n ě h o ž p ř e š l y z á v a z k y
ležící n a k á c o v s k é m p a n s t v í (Witte je koupil od Kinského). P e n í z e by
ly K a r l u st. ze Ž e r o t í n a posílány do Vratislavi, p o p ř . do B r a n d ý s a .
Poukazoval je stejně tak Josef Forest, jako J a n de Witte. Ž e r o t í n veš
93
k e r é příjmy potvrzoval k v i t a n c e m i .
K a r e l st. ze Ž e r o t í n a měl n a n á m ě š ť s k é m a r o s i c k é m p a n s t v í po
jejich prodeji i další h o s p o d á ř s k é n á r o k y a pohledávky. P ř e d e v š í m
v obilí a ve vínu. Podle dohod mu ještě p ř i p a d l a celá ú r o d a v i n n é r é v y
z podzimu 1628. P o d o b n é si p ř i prodeji pro sebe vyhradil ú r o d u obilí
z léta roku 1629. Informaci o tom p o d á v á dopis Forestovi a Ostašov-
s k é m u z 24. října 1629. Ž e r o t í n je žádal, aby bylo jeho obilí o d e s l á n o
na P ř e r o v . S á m ú d a j n ě n e m á k dispozici dostatek velkých vozů, ne
boť jsou p l n é vytíženy cestami do Vratislavi. K a r e l s t a r š í proto požá
dal nájemce, aby k odvozu dali k dispozici jeho někdejší p o d d a n é . N a
celou akci měl dohlížet ž e r o t í n s k ý hofmistr a p ř e r o v s k ý regent M a r
94
tin K r a t o . V dubnu 1629 si Ž e r o t í n stěžoval Forestovi a Ostašov-
s k é m u n a nedbalost v e r d e n b e r s k ý c h ú ř e d n í k ů a š a f á ř ů . Žerotínovo
obilí ve dvorech n a r o s i c k é m a t r o u b s k é m statku ú d a j n ě nebylo do
s t a t e č n ě v y m l á c e n o . Ž e r o t í n žádal, aby nájemci n a m l á c e n í obilí
95
o s o b n ě dbali a aby bylo dovezeno na P ř e r o v nejpozději do sv. J i ř í .
Do stejné kategorie lze z a ř a d i t t a k é Žerotínova další jednání s Jo
sefem Forestem a O n d ř e j e m z Ostašova. Týkala se jeho věcí, n a zákla
dě dohody mezi ním a Verdenbergem d o č a s n é u s k l a d n ě n ý c h v někte
rých z místností n á m é š ť s k é h o z á m k u . Věci byly u c h o v á v á n y p ř e v á ž n é
v sudech. P o s t u p n é měly být p ř e v e z e n y n a Přerov, n a Brandýs, p o p ř .
96
do V r a t i s l a v i .
(93) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28) a kn. 37

(ŽD 14). O p ř e v o d u z á v a z k u na k á c o v s k é m panství BÍLEK, T.: Dějiny konfiskaci v Če-
cháchpo roce 1618. Praha 1883-1883, s. 61-62.
(94) Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína O s t a š o v s k é m u a Forestovi z 24. 10. 1629, fol. 229.
(95) Z A O P A V A , P R A C . O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 25. a 27. 4. 1629, fol. l56v.
(96) S á m Žerotín se o v š e m musel postarat o to, aby nezůstalo pouze u Verdenber-

Z á s a d n í m p r o b l é m e m , spojujícím K a r l a st. ze Ž e r o t í n a s jeho ně

kdejšími dominii, byla starost o osud jeho bývalých p o d d a n ý c h . Z vel
k é části šlo o sirotky, k t e r é si Ž e r o t í n podle svých vlastních slov při
prodeji p a n s t v í n a Verdenbergovi vymínil. Nájemci měli t a k é zajistit
p r o p u š t ě n í p o d d a n ý c h , k t e ř í nechtěli žít pod novou v r c h n o s t í a od
c h á z e l i n a zbylá p a n s t v í K a r l a st. ze Žerotína, p ř e d e v š í m do P ř e r o v a .
S tím souvisela t a k é s n a h a o v y p l a c e n í jejich „spravedlností". Jednalo
se o v š e m o ú z c e vymezenou skupinu p o d d a n é h o obyvatelstva.
O osoby, k t e r é byly již v minulosti v o s o b n í m styku se Žerotínem a moh
97
ly i n a d á l e působit v jeho s l u ž b á c h .
J e d n á n í o p o d d a n s k ý c h záležitostech mezi Ž e r o t í n e m a Verden-
bergem z a č a l o prakticky v o k a m ž i k u p o d e p s á n í k u p n í smlouvy. Jako
posel v t ě c h t o v ě c e c h byl obvykle využíván Jan, syn K a r l o v a dlouho
letého n á m ě š ť s k é h o ú ř e d n í k a T o m á š e S o b ě h r d a z Kozlova. V Žerotí-
n o v ě korespondenci z r o k u 1629 vystupuje celá ř a d a p o d d a n ý c h a si
rotků. N ě k t e ř í se skrývají pod tímto o b e c n ý m o z n a č e n í m , jiní indi
v i d u á l n ě vystupují z anonymity. Patřil mezi n ě n a p ř í k l a d Jan, syn
p o d d a n é h o J i ř í k a z Velké Bíteše, o jehož spravedlnost usiloval Žero
tín v dopise Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 11. č e r v n a 1 6 2 9 . S nimi, 98
stejně jako s M a g n e m a K r a t z e r e m , vyjednával o h l e d n ě p o d d a n é h o

B u r i a n a C h á m a z K r a l i c . V e r d e n b e r g nakonec p r o s t ř e d n i c t v í m J a n a
6 9
J a k u b a M a g n o svolil k jeho odchodu do P ř e r o v a . P o č á t k e m listopa
du t é h o ž r o k u psal K a r e l s t a r š í ve věci Mandaleny, dcery po M a r k u
C h á m o v i z B ř e z n í k a . T a k é o n a p a t ř i l a mezi v y m í n ě n é sirotky. M a g n o
a K r a t z e r méli Žerotínovi pomoci dosíci pro n é sirotčích p e n é z , spra
v o v a n ý c h v e r d e n b e r s k ý m i ú ř e d n í k y . Stejně tak tomu bylo v p ř í p a d ě
velkobítešských p o d d a n ý c h : Václava, syna po b a r v i ř i pláten,
100
a Matěje, syna po Pavlu K r e j č í m .
gova svoleni, n ý b r ž a b y bylo r e s p e k t o v á n o také nájemci Forestem a O s t a š o v s k ý m . Z A

O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Ž e r o t í n a Fo
restovi a O s t a š o v s k é m u z 21. 9. 1629, fol. 208.
(97) O vztahu Ž e r o t í n a k p o d d a n ý m se zmínil již Otakar Odložilík. Jeho z á v ě r y jsou
o v š e m v m n o h é m ohledu zjednodušující. ODLOŽILlK, O.: Karel starší ze Žerotína 1564-
1636. Praha 1936, s. 23-25.
(98) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 30 ( Ž D 28), Dopis Že
rotína Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 11.6. 1629, fol. 149v.
(99) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 30. 6. 1629, fol. 183. List uvádí případ Buriana
C h á m a , p o d d a n é h o z Kralic, jehož si vyminil v poddanost. P o d o b n ý c h p ř í p a d u lze na
lézt celou řadu.
(100) Ve v ě c e c h v y m i n ě n ý c h p o d d a n ý c h a jejich spravedlností korespondoval Žerotín

nejen s O s t a š o v s k ý m a Forestem, resp. s Magnem a Kratzerem, ale také např. s ra-
K a r l o v a starost p ř e s a h o v a l a obvyklý zájem vrchnosti o s v é pod

d a n é . P r o s t ř e d n i c t v í m n á m ě š ť s k é h o p o d d a n é h o a někdejšího ú ř e d n í
k a J i ř í h o S l o v á č k a projevil Žerotín p o d i v u h o d n ý zájem o z d r a v í
„pacholete koněšínského". P r o Slováčkovu m a n ž e l k u A n n u Č í h a l k u
v y m á h a l p e n í z e z a vinohrad, k t e r ý Forestovi a O s t a š o v s k é m u p r o d a l
její m a n ž e l . Poskytl d o b r o z d á n í pro b r a n d ý s k é h o p í s a ř e J a n a S t á r k a ,
k t e r ý se chtěl u c h á z e t o z a m ě s t n á n í v n o v ě b u d o v a n é V e r d e n b e r g o v é
n á m é š ť s k é k a n c e l á ř i . Krejčí Jiřík N a v a r a z N á m ě š t ě m ě l n a Žerotí-
novo p ř á n í n a p o m á h a t b r a t ř í m Alexandru a Václavovi Holzbachovi
v získání p r á v n a pole, lesy a louky p ř i „Rakouským dvoře" n a n á -
101
měšťském p a n s t v í .
Starost K a r l a st. ze Ž e r o t í n a o p o d d a n é způsobila, že v dopise J a n u
Jakubu M a g n o z ř í j n a 1629 p ř i d a l k a r t i k u l ů m k u p n í smlouvy s Ver-
denbergem další p o d m í n k u . Zasazoval se v ní, aby jeho bývalí pod
d a n í n a n á m ě š ť s k é m a r o s i c k é m p a n s t v í nebyli p o s t i h o v á n i z a svou
102
víru a aby n a nich nebyla p r o v á d ě n a n á s i l n á r e k a t o l i z a c e .
K a r e l st. ze Ž e r o t í n a se a k t i v n ě zajímal o s v á z á p a d o m o r a v s k á
panství ještě dlouho po jejich prodeji. Jeho korespondenci s Josefem
Forestem je m o ž n o sledovat a ž do roku 1632, kdy byl u z a v ř e n pří
slušný k o p i á ř listů. P o d o b n ě je tomu s dopisy, a d r e s o v a n ý m i Verden-
bergovi a v ž d y se vyznačujícími k o r e k t n o s t í a zdvořilým t ó n e m .
Hospodářská reforma náměšťského panství

za Verdenbergů
J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a vystudoval p r á v a , v p r a k t i c k é m životě

103
se ale ještě více z a b ý v a l e k o n o m i í . Jako p o z e m k o v ý p á n vypraco-
dou m ě s t e č k a Velké Biteše nebo s h r a b ě t e m Ž a m p a c h e m z Potnštejna. Z A O P A V A ,

P H A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), Dopis Ž e r o t í n a S l o v á č k o v i
z 20. 10. 1629, f. 225v.
( í o i ) Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), Dopisy

Žerotína Magnovi, Kratzerovi, Forestovi, O s t a š o v s k é m u a Stárkovi z 1. 9. a 15. 9. 1629,
foL 200v, 205,210.
(102) ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že
rotína Magnovi, fol. 216.
(103) Tato kapitola je pouze o m e z e n ě z m ě n ě n o u verzi stati K N O Z , T.: Správní a hos
podářská reforma na náméštském panství po roce 1628. ČMM, 116, 1997, s. 137-154.
O h o s p o d á ř s k é aktivitě V e r d e n b e r g g ů T E R S C H , K : „Prudenter, syncere, constan-
ter" - Kanzler Verdenberg (1562 - 1648) und sein „Glornale". Unsere Heimat, 1995, Heft
val s v é b y t n ý p a t r i m o n i á l n í h o s p o d á ř s k ý systém. V e r d e n b e r g ů v de

ník, k t e r ý o n s á m nazval svojí m a t e ř š t i n o u „Giornale", není kupodivu
nikterak b o h a t ý n a o s o b n í z á p i s k y r a n ě b a r o k n í h o k a v a l í r a ani n a
z k u š e n o s t i vysoce p o s t a v e n é h o politika-státního ú ř e d n í k a , n ý b r ž je
v l a s t n ě chronologicky u s p o ř á d a n ý m a p o n ě k u d subjektivizovaným
z á z n a m e m o v r c h n o s t e n s k é m h o s p o d a ř e n í . B a d a t e l é mohou navíc
vedle V e r d e n b e r g o v a d e n í k u využít i p o m ě r n ě b o h a t ě z a c h o v a n é h o
ú č e t n í h o m a t e r i á l u , mj. i k n i h obsahujících opisy smluv a plateb s jed
1 0 4
notlivými v r c h n o s t e n s k ý m i z a m ě s t n a n c i . V e r d e n b e r g se v tomto
z o r n é m poli jeví být p ř e d e v š í m velmi intenzivním h o s p o d á ř e m . N e n í
divu, že se n a b í z í m o ž n o s t p ř í m é h o s r o v n á n í s výše s l e d o v a n ý m pře
ce jen p o n ě k u d více e x t e n z í v n í m c h a r a k t e r e m h o s p o d a ř e n i K a r l a st.
1 0 5
ze Ž e r o t í n a .
Verdenberg hned po koupi trojice panství Náměšť, Rosice a Troub-
sko přistoupil k jejich e k o n o m i c k é sanaci, spojené o v š e m z á r o v e ň
s u p e v n ě n í m sociální hierarchie n a panství, z n á m ý m zpravidla pod
n ě m e c k ý m t e r m í n e m „Sozialdiszípllnierung". Použil k tomu metody,
jež si měl přibližně ve stejné d o b ě m o ž n o s t ú s p ě š n é vyzkoušet t a k é
1 0 6
n a svých p a n s t v í c h v R a k o u s í c h a v K r a ň s k u . V p r v n í m kole svého
p l á n u využil služeb „Bestandleute", nájemců, jejichž ú k o l e m bylo pro
pojení vlastního a majitelova zájmu ozdravit ekonomiku panství.
V tomto p ř í p a d ě to byli n á j e m c i Josef Forest a O n d ř e j z O s t a š o v a .
Podle toho, j a k ý m z p ů s o b e m se n a oba n á j e m c e obracel ve svých do
pisech K a r e l st. ze Ž e r o t í n a i jaký vztah k nim měl podle z á z n a m ů
v d e n í k u Verdenberg, lze p ř e d p o k l á d a t , že se jejich faktické postave
ní příliš nelišilo od p o s t a v e n í r e g e n t ů nebo jiných vysokých vrchnos-
2, s. 82-111. TERSCH, H : Ósterreichtsche Selbstzeugntsse des Spátmitteldlters und der

Frůhen Neuzeit (1400-1650). Wien 1998, s. 641-644; ScHEICHL, A_: Das Wirtschaften des
Adels in ůsterreich in derFriihen Neuzeit. Fruhneuzeit-Info, 2, č. 1, 1991, s. 33-40.
(104) Denik Jana Křtilele z Verdenberga HHSTA W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebun-

dene B ů c h e r Giornale (I-III) Bd. 37-39. V t e m ž e fondu se nacházejí i další rodinné
a h o s p o d á ř s k é m a t e r i á l y V e r d e n b e r g ú , mj. listiny, rodinné materiály, s o u k r o m á kore
spondence, smlouvy s řemeslníky.
(105) O h o s p o d á ř s k é politice Žerotínů ODLOŽILlK, O.: Karel st. ze Žerotína 1564-1636.
Praha 1936. P r o b l é m s p o č í v á v tom, ž e autoři píšící o osobnosti Karla st. ze Žerotína,
se v ě t š i n o u opírají o studium jeho korespondence. Jen jeji m a l á část je o v š e m věnová
na h o s p o d á ř s k é problematice a tak je a priori zažit n á z o r , ž e se Žerotín touto činností
prakticky n e z a b ý v a l .
(106) O p a n s t v í c h Verdenberga jsme i n f o r m o v á n i z jeho titulatur, např. na jeho ná-

hrobniku ve v í d e ň s k é m kostele sv. Michaela. Byla to panství Grafenegg, Grafenwórth,
S c h ó n b e r g v R a k o u s í c h pod Enží, Peuerbach v R a k o u s í c h nad Enži, Oberstein (Stari
Grad), Kreutz (Křiž) a Flódnig (Smlednig) v K r a ň s k u , Náměšť, Rosice a Troubsko na
M o r a v ě , v Č e c h á c h po u r č i t o u dobu Kácov, pro dceru koupil panství Ledeč.
N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý P R O D E J 337
t e n s k ý c h ú ř e d n í k ů . Své pravomoci u p l a t ň o v a l i p ř e d e v š í m v hospo

d á ř s k é sféře. Rozhodovali sice i o n ě k t e r ý c h p o d d a n s k ý c h záležitos
tech, ale nejspíše pouze v z a s t o u p e n í V e r d e n b e r g a jako vrchnosti.
Z ú č a s t n ě n é strany, v č e t n ě Valdštejna i Žerotína, věděly, že byl Forest
1 0 7
Verdenbergem z p l n o m o c n ě n k n ě k t e r ý m p r á v n í m ú k o n ů m . V této
souvislosti n e n í bez zajímavosti, ž e jeden z obou nájemců, O n d ř e j
z O s t a š o v a , byl a ž do podzimu 1628 ú ř e d n í k e m n a židlochovickém
panství, jež tehdy p a t ř i l o nejvyššímu p r a ž s k é m u p u r k r a b í m u a švag
ru K a r l a st. Ž e r o t í n a A d a m o v i z Valdštejna, jenž p ř i prodeji N á m ě š t ě
vystupoval jako Ž e r o t í n ů v svědek. O s t a š o v s k ý se nejspíše tímto způ
sobem dostal k p o t ř e b n ý m i n f o r m a c í m i do Verdenbergovy blízkosti.
R o k u 1629 n a v í c O s t a š o v k é m u nechal c í s a ř Ferdinand II. vložit do
m o r a v s k ý c h z e m s k ý c h desek statek S á d e k , k o n f i s k o v a n ý p ř e d t í m
Zdeňkovi B r t n i c k é m u z Valdštejna. S p o l e č e n s k ý a e k o n o m i c k ý vze
stup O n d ř e j e z O s t a š o v a svědčí o tom, jak důležitou ú l o h u s e h r á l i
v p ř e l o m o v é m o b d o b í mezi konfiskacemi a O b n o v e n ý m z ř í z e n í m
z e m s k ý m ú ř e d n í c i , pocházející většinou z p r o s t ř e d í nižší šlechty, k t e ř í
se v pravou chvíli postavili n a stranu c í s a ř e . D'Elvert o n ě m dokonce
k r o k u 1629 h o v o ř í jako o hejtmanu Z n o j e m s k é h o kraje. Josef Forest
do v y d á n í O b n o v e n é h o z ř í z e n í z e m s k é h o m o r a v s k ý m z e m s k ý m
rentmistrem, r o k u 1629 se vzhledem k jeho konfesi u v a ž o v a l o o emi
graci. T a k é jeho j m é n o se č a s t o objevovalo v kontextu m a j e t k o v ý c h
p ř e s u n ů v p o b ě l o h o r s k é době, mimo jiné i v souvislosti s osobou K a r
1 0 8
la st. ze Ž e r o t í n a .
(107) SCHEICHL, A.: Das Wirtschaften des Adels in Osterreich in der Frúhen Neuzeit.
Frůhneuzeit-Info, 1991, s. 33. N á j e m c e m na panství Flódnig byl Daniel Barbo. H H S T A
W l E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Bebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 73v. O zplno
m o c n ě n i Foresta S Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , Rodinný archiv Žerotinů, kn. 30 (ŽD
28), fol. 88.
(108) O Josefu Forestovi a Ondřeji z O s t a š o v a (Ostešova) jsme p o m ě r n ě d o b ř e in

f o r m o v á n i z korespondence Karla st. ze Žerotína. S Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , Ro
dinný archiv Žerotinů, kn. 29 (ŽD 34) a kn. 30 (ŽD 28). Zde i informace o p ř e d c h o z í m
p ů s o b e n i O s t a š o v s k é h o v Židlochovicích, fol.l9v. Intabulace S á d k u O s t a š o v s k é m u
ROHLlK, M . (ED.): Zemské desky moravské. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957,
s. 530. D ' E L V E R T , C H . : Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschichte. Die Crafen von Ostes-
chau. Notizen-Blatt, 1869, s. 85. Josef Forest (Foresta), p a t r n ě z Gurhau, byl příslušní
kem r a k o u s k é rytířské rodiny, která ještě p ř e d Bílou horou ž á d a l a o inkolát na Mora
vě. Po Bílé h o ř e byl v čilých o b c h o d n í c h stycích s Karlem st. ze Žerotína. P i l n á č e k
patrně omylem rozlišuje dvě rodiny - Forest a Foresta. PILNÁČEK, J.: Staromoraviti
rodové. Reprint Brno 1972, s. 428, 524, 538. Podle K a m e n í č k a žádali Josef a T o b i á š Fo-
r e s t o v é z Gurhau roku 1618 z e m s k ý s n ě m o inkolát, nemohli být tehdy přijati kvůli
m a l é ú č a s t i rytířů n a s n ě m u . Bylo jim ale přislíbeno u d ě l e n í inkolátu při nejbližší pří
ležitosti. K A M E N Í Č E K , F.: Zemské sněmy a sjezdy moravské. III. Bmo 1905, s. 55. O funkci
m o r a v s k é h o z e m s k é h o rentmistra, o Forestově finančních p o h l e d á v k á c h u císaře i o je-
338 DRŽAVY KARLA STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE
Korespondence mezi Forestem, O s t a š o v s k ý m a Ž e r o t í n e m z doby

po roce 1628 je sice z a c h o v á n a , b o h u ž e l ale n e n í k dispozici kore
spondence mezi n i m i a Verdenbergem. Z tohoto d ů v o d u dnes neni
d o s t a t e č n é zřejmé, k jakým h o s p o d á ř s k ý m o p a t ř e n í m nájemci při
stoupili. S á m V e r d e n b e r g m á ve s v é m d e n í k u pochopitelnou tendenci
vzbuzovat dojem, že vše důležité se stalo a ž po s k o n č e n í p ů s o b e n í ná
jemců, kdy p ř e v z a l řízeni p a n s t v í on o s o b n é . K tomu došlo roku 1631.
Do tohoto o b d o b í m ů ž e m e klást p o č á t e k d r u h é etapy h o s p o d á ř s k é
rekonstrukce panství, spočívající ve dvou bodech: V p r v n í ř a d ě šlo
0 intenzifikaci h o s p o d a ř e n i na panství, v d r u h é ř a d ě o i n t e g r o v á n í té
to z á p a d o m o r a v s k é d r ž a v y mezi o s t a t n í v e r d e n b e r s k á panství, k t e r á
109
vytvořila síť po celých h a b s b u r s k ý c h d ě d i č n ý c h z e m í c h .
***
Intenzifikace p a t r i m o n i á l n i ekonomiky se o p í r a l a o o p a t ř e n i ve
v r c h n o s t e n s k é legislativě. Verdenberg vytvořil ze tří někdejších žero-
tínských panství j e d n o t n ý celek, jenž podléhal jednomu regentovi. Byl
1 n a d á l e v n i t r n é d i f e r e n c o v a n ý a na p ů v o d n í c h panstvích působila
i nyní s a m o s t a t n á s p r á v n í centra v čele s p u r k r a b í m , hejtmanem
a ú ř e d n í k y . T i v Rosicích a v Troubsku však měli pouze omezenější
pravomoci. H a r m o n i z a c i v r á m c i všech v e r d e n b e r s k ý c h panství za
jišťoval „regent a hofmistr" M i c h a e l Holzmúller, jenž č a s t o zajížděl
z Vídně či z Grafeneggu na N á m ě š ť a dlouze zde pobýval. Stejné tak
110
zde p r o v á d ě l o s o b n í vizitace i s á m J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a .
H o s p o d á ř s k é reformy se o p í r a l y o j m e n o v á n í č e t n ý c h nových
ú ř e d n í k ů na v š e c h stupních, p ř e s n é v y m e z e n í jejich v z á j e m n é hie
rarchie, kontrolu jejich činnosti a s a n k c i o n o v á n í p ř í p a d n ý c h p ř e s t u p
ků. I s á m V e r d e n b e r g se o své z a m ě s t n a n c e intenzivně zajímal: úřed
níky, s jejichž p r a c í nebyl spokojen, n e v á h a l o k a m ž i t é vyměnit. Z a
z á k l a d k činnosti v š e c h ú ř e d n í c h o r g á n ů n a p a n s t v í je bezesporu
m o ž n o p o v a ž o v a t soubor v r c h n o s t e n s k ý c h instrukcí z ú n o r a roku
1632. P r v n í z nich byla a d r e s o v á n a regentovi, d r u h á hejtmanovi a tře
no p l á n o v a n é emigraci, k niž o v š e m nedošlo, M Z A BnNO, RODINNÝ ARCHIV DlET-

RlCHSTElNÚ, G 140, S p r á v a Moravy k a r d i n á l e m Dielrichsleinem, kart. 142, č. 424
a kari. 162, č. 499.
(109) V t é ž e d o b é se Verdenberg ujal i h o s p o d a ř e n i na Grafeneggu a byl j m e n o v á n
do h r a b é c i h o stavu. Jeho jmenováni AVA WlEN, ADELSARCIIIV, Verdenberg, Johann
Baptist, Grafenstand, Regensburg 7. November 1630. Roku 1631 založil svůj
„Giornale", jeho p ř e d c h o z í text byl d o p l n ě n zpětně.
(110) Titulatura Michaela Holzmullera ve s m l o u v ě na koupi dvora Křepov (Kreplitz),

H H S T A W l E N , ARCHIV G R A F E N E C G , Gebundene B ú c h e r , Giornale (I). Bd. 39, Ibl. 136v.
tí d ů c h o d n í m u p í s a ř i . Jejich obsah v š a k vymezila kompetence i dal

ším v r c h n o s t e n s k ý m ú ř e d n í k ů m a z a m ě s t n a n c ů m : p u r k r a b í m u , ob-
111
ročnímu, v i n o p a l n í k u , fišmistru, r y c h t á ř i a k o n š e l ů m .
Povinnosti regenta lze shrnout do n ě k o l i k a z á s a d n í c h bodů.
V p r v n í ř a d ě m ě l vést v š e c h n y ú ř e d n í k y i p o d d a n é n a s v ě ř e n ý c h
panstvích „k pravé katolické víře". N e n í z n á m o , že by V e r d e n b e r g po
stupoval vůči n ě k d e j š í m Žerotínovým p o d d a n ý m v n á b o ž e n s k ý c h
o t á z k á c h nějak zvláště restriktivně. Zřejmé a l e s p o ň fakticky musel
b r á t ohled n a silnou bratrskou tradici a v p r v n í c h letech i n a Žerotí-
nův vliv u c í s a ř e F e r d i n a n d a II. Regentovi proto a l e s p o ň poručil do
hlížet na n á v š t ě v u b o h o s l u ž e b a na zřízení a p r o v o z o v á n í katolických
škol pro m l á d e ž . N e c h a l d á t do p o ř á d k u farní obvody, dosadil n o v é
f a r á ř e a opravil kostely. Podobnou jednotící úlohu jako katolické ná
boženství mělo o s t a t n ě h r á t t a k é z a v e d e n í n é m č i n y coby jediného
ú ř e d n í h o jazyka. Ú ř a d o v á n i v n ě m č i n ě se o p ě t z a v á d ě l o spíše po
s t u p n ě a n a n á m é š ť s k é m p a n s t v í i n a d á l e zůstávali čeští ú ř e d n í c i . T i
již z p r a k t i c k ý c h d ů v o d ů museli ú ř a d o v a t ve styku s p o d d a n ý m i , ne
znalými némčiny, česky. P ř e s t o p ř i k a z o v a l a instrukce regentovi, aby
byly v e š k e r é ú ř e d n í m a t e r i á l y n a ú r o v n i m o r a v s k é v e r d e n b e r s k é dr
žavy v y h o t o v o v á n y v ý h r a d n ě v n ě m e c k é m jazyku.
Regentovi byla v y h r a z e n a t a k ř k a a b s o l u t n í pravomoc ve vztahu
k p o d d a n ý m . P ř e d e v š í m se to týkalo soudní moci. Regent měl p r á v o
p o d d a n é „spravedlivě porovnávat". Měl p r á v o p o d d a n é přijímat do
p o d d a n s t v í nebo z néj p r o p o u š t ě t . Svatby mimo p a n s t v í p ř i t o m měly
být omezeny n a n a p r o s t é minimum. V e r d e n b e r g se tak chtěl jednou
pro vždy vyhnout r ů z n ý m s p o r ů m o dědictví a v ě n a , jaké z n á m e
z p ř e d c h o z í h o o b d o b í v h o j n é m počtu.
V h o s p o d á ř s k ý c h záležitostech mél regent nejvyšší v ý k o n n o u
a z á r o v e ň k o n t r o l n í funkci. B y l a mu p o d ř í z e n a celá výše z m í n ě n á hi
erarchie ú ř e d n í k ů a p a n s k ý c h z a m ě s t n a n c ů , jež měl p ř i z a n e d b á n í
povinností p r á v o pokutovat nebo dokonce fyzicky trestat. K o n t r o l a
jejich činnosti a z á r o v e ň i c h o v á n í p o d d a n ý c h spočívalo v r e g e n t o v é
povinnosti n e u s t á l e objíždět v š e c h n a panství, n a v š t ě v o v a t m ě s t e č k a
a vesnice, v č e t n ě p o p l u ž n í c h dvorů. Týkalo se to jak p o d d a n s k ý c h
majetků, n a p ř . ř á d n é h o d o d r ž o v á n í t e r m í n ů a výše p o d d a n s k ý c h dá
l i 11) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Kartons, Schachtel 644, Verschiedene Herr-

schaften, Namiest, Instruction. Strukturu v r c h n o s t e n s k ý c h ú ř e d n í k ů p o č á t k e m 17.
stol. srovnej ČERNÝ, V.: Hospodářské instrukce. Praha 1930. A n a l o g i c k á byla situace na
liechtensteinských panstvích. O tom WINKELBAUER, T.: Haklich und der Korruption un-
terworfen. Die Verwaltung der liechtensteinlschen Herrschaften und Gúter Im 17. und
18. Jahrhundert. In: O B E R H A M M E R , E (ED): Derganzen Welt einLob und Splegel. Wien-
M ú n c h e n 1990, s. 86-114.
vek, jakož i manipulace s p o d d a n s k ý m i penězi. Regent měl vždy je

den z klíčů od sirotci truhlice. S a m o z ř e j m ě dohlížel n a fungování vel
kostatku. K a ž d é h o půl r o k u m ě l regent vypracovat p ř e h l e d n é vyúč
t o v á n í o „ e k o n o m i c k ý c h ú s p ě š í c h " v oblasti p ě s t o v á n í obilí, chovu do
bytka, produkce p á l e n k y , v í n a a piva a chovu ryb. J a k o podklad mu
měly vedle o s o b n í c h k o n t a k t ů sloužit i t ý d e n n í a měsíční účetní výka
zy, v y p r a c o v a n é p u r k r a b í m i a d ů c h o d n í m i písaři. T i se k a ž d o u neděli
odpoledne s regentem scházeli k p o r a d ě n a z á m k u v N á m ě š t i . Vznik-
la-li š k o d a , musela být o k a m ž i t ě pod hrozbou trestu nahrazena.
O v š e m m ě l a být s a m o z ř e j m ě i n f o r m o v á n a „Jeho Hraběci Milost".
Regent byl o d p o v ě d n ý i z a to, aby byli jemu p o d ř í z e n í ú ř e d n í c i
a z a m ě s t n a n c i ve s v é m oboru ř á d n é p r o š k o l e n i a aby byli znalí věci.
Jeden z ú ř e d n í k ů n a p a n s t v í měl být n a p ř . v y b r á n a speciálně pro
školen k v e d e n í register o h o s p o d a ř e n í s vínem. Že to byla činnost
p o v a ž o v a n á z a o b z v l á š t ě důležitou, svědčí skutečnost, že na ni měl
hejtman vystavit p r a c o v n í smlouvu (či jakýsi atest o absolvování ško
lení) v p o d o b ě ř e z a n é cedule. T ě m t o o s o b á m potom p ř i n á l e ž e l a i po
vinnost spravovat š e n k o v n í domy. N a p a n s t v í n e s m ě l a být šenková-
n a cizí vína, p á l e n k a ani pivo.
P o d o b n é p ř e b í r a l regent v r c h n í pravomoc a dohled nad o s t a t n í
vrchnostenskou v ý r o b o u . P ř e d e v š í m se to týkalo v a ř e n í piva. I v tom
to p ř í p a d ě m ě l h l a v n ě p ř e d c h á z e t m o ž n o s t i vzniku h o s p o d á ř s k ý c h
škod, v pivovarech a ve m l ý n e c h měl n a p ř . kontrolovat o p a t ř e n í , za
braňující v z n i k u p o ž á r u . Budovy měly d o š k o v é s t ř e c h y a p ř i v ý r o b ě
d o c h á z e l o k m a n i p u l a c i s o t e v ř e n ý m o h n ě m . Stejně tak měl ale dohlí
žet n a prodej p r o d u k t ů , v č e t n ě p r í m u s ů . D ů c h o d n í p í s a ř i byli povino
v á n i na k a ž d ý prodej vystavit ř e z a n o u ceduli, p o p ř . kvitanci, a vše za
psat do ú č e t n í c h knih. Peníze, u t r ž e n é v pivovarech, měly být podle
s p e c i á l n í h o ř á d u k a ž d o d e n n ě o d v á d ě n y . Regentovi ú ř e d n í c i - hejt
man, p u r k r a b í a d ů c h o d n í p í s a ř - měli n a v í c visitovat k r č m y a dohlí
žet n a s p r á v n o u m í r u a cenu piva. V p ř í p a d ě zjištěných n e s r o v n a l o s t í
bývali k r č m á ř i o d m ě n ě n i třiceti r a n a m i holí.
Další č á s t r e g e n t o v ý c h p r a v o m o c í a povinností se t ý k a l a lesního
a v o d n í h o h o s p o d á ř s t v í . V lesích n á m é š ť s k é h o p a n s t v í a p ř e d e v š í m
v o b o r á c h p ř i z á m c í c h v N á m ě š t i a v Rosicích se s m é l a lovit z v ě ř
pouze n a zvláštní povolení vrchnosti, a to jen v d o b ě honů. D ř e v o mě
lo být využito ve v r c h n o s t e n s k ý c h podnicích, zbylé se smělo pod re
g e n t o v ý m dohledem prodat. P o d o b n ě pečlivě m ě l regent dohlížet spo
lu s hejtmanem a p u r k r a b í m n a chov ryb, jeden z nejdůležitéjších
vývozních a r t i k l ů z v e r d e n b e r s k ý c h m o r a v s k ý c h statků.
A d e k v á t n ě s kompetencemi regenta byly formulovány i pravomoci
a úkoly h e j t m a n ů a d ů c h o d n í c h písařů, pro n ě ž byly rovněž v y d á n y
zvláštní instrukce. Hejtman měl bydlet n a z á m k u a starat se o hospo

dářství p ř í s n ě podle p o k y n ů regenta, jemuž byl b e z p r o s t ř e d n é podří
zen. Ve finančních záležitostech mu byl naopak k ruce d ů c h o d n í písař.
Výslovně m u bylo z a k á z á n o v y d á v a t s a m o s t a t n ě jakákoliv r o z h o d n u t í
ve vztahu k p o d d a n ý m , jako je přijímáni nebo p r o p o u š t ě n í z poddan
ství, povolováni svateb apod. To bylo vyhrazeno jedině regentovi.
N a p r o t i tomu do sféry hejtmanovy činnosti patřil dohled nad
r y b n i č n í m h o s p o d a ř e n í m , p r o d u k c í pivovarů, mlýnů, d v o r ů a dalších
p o d n i k ů velkostatku. Hejtman musel d o b ř e z n á t v e š k e r é r y b n í k y
a postarat se o s e z ó n n í výlovy r y b n í k ů plodových. V e š k e r é prodeje
n a d b y t e č n é h o produktu mohl o v š e m o p ě t u s k u t e č n i t pouze se svole
ním regenta. P o d o b n é byly r o z d ě l e n y jejich pravomoci v pivovarnic
tví a p ř i s p r á v ě p o p l u ž n í c h dvorů. Zajišťoval smlouvy se řemeslníky,
v e š k e r é opravy a ú d r ž b á ř s k é p r á c e n a z á m k u i n a velkostatku. Spolu
s d ů c h o d n í m p í s a ř e m vybíral v š e c h n y c í s a ř s k é a z e m s k é platy, n a
n ě ž měly být p o d d a n ý m v y s t a v o v á n y p ř e s n ě v y ú č t o v a n é kvitance.
P o d o b n é jako regent m ě l i hejtman v y k o n á v a t č a s t é visitační cesty,
a to p r a v i d e l n ě k a ž d ý týden. Pouze ve výjimečných p ř í p a d e c h m u in
strukce povolovala je u s k u t e č ň o v a t jen ve č t r n á c t i d e n n í m intervalu.
To byla z á r o v e ň lhůta, v níž musel hejtman p r o v á d ě t p r a v i d e l n é vy
ú č t o v á n í h o s p o d a ř e n í n a p o p l u ž n í c h dvorech a n a p o d d a n s k ý c h
usedlostech. V p ř í p a d ě prodeje obilí se v y ú č t o v á n í zapisovalo n a
„týdenní cedule". P ř i z p r a c o v á n í obilí ve m l ý n e c h si mohl vzít k ruce
o b r o č n í h o a dva konšely, aby m u p o m á h a l i s kontrolou.
V š e c h n a zjištěná data byl hejtman povinen p ř e d k l á d a t regentovi.
Byl mu o v š e m p o d ř í z e n nejen v h o s p o d á ř s k é sféře, ale i o s o b n ě . Bez
regentova svolení n e s m ě l n a p ř í k l a d ani opustit p a n s t v í v soukro
mých záležitostech. Z á v ě r e č n ý artikul instrukce a d r e s o v a n é hejtma
novi potom tomuto ú ř e d n í k u stanoví, že m á v e š k e r é své úkoly vyko
n á v a t s obzvláštní pílí a ve p r o s p ě c h vrchnosti a panství. N e m á se
omezit pouze n a literu z á k o n a , n ý b r ž m á z vlastní iniciativy sledovat
i to, co n e n í v textu instrukce p ř í m o vysloveno. Tak m ů ž e předejít nej-
různějším š k o d á m . N a z á k l a d ě pilnosti mu o s t a t n ě t a k é bude vyplá
cena m z d a a zaslouží si c h v á l u nebo kritiku vrchnosti.
Poslední ze s é r i e instrukcí, v y d a n ý c h Verdenbergem pro jeho
m o r a v s k á p a n s t v í v ú n o r u 1632, byla u r č e n a d ů c h o d n í m u písaři.
Z u v e d e n ý c h i n s t r u k c í je nejkratší - s k l á d á se z p o u h ý c h j e d e n á c t i ar
tikulů. Vymezuje p í s a ř o v y pravomoci a p o d ř í z e n o s t ve vztahu k re
gentovi a hejtmanovi. Z á s a d n í m ú k o l e m d ů c h o d n í h o p í s a ř e bylo
z p r a c o v á v a t v e š k e r ý ú č e t n í m a t e r i á l . P o d o b n ě jako v i n s t r u k c í c h pro
regenta a hejtmana, i p í s a ř i z d ů r a z ň u j e V e r d e n b e r g v ý z n a m p ř e s n é
ho účetnictví. N e s m ě l p r o v á d ě t ž á d n é f i n a n č n í operace, jež by nebyly
342 DRŽAVY KARLA STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA P O BÍLÉ H O R E
p o d l o ž e n y v ú č e t n í m m a t e r i á l u a n a n ě ž by nebyly vystaveny kvitan-

ce. Hotové p e n í z e měly b ý t v y k á z á n y regentovi a měly být uloženy
v kase, od níž m á jeden klíč regent a d r u h ý d ů c h o d n í písař. M e z i dal
ší povinnosti p í s a ř e patřily p r a v i d e l n é visitace pivovarů, k t e r é měly
p ř e d c h á z e t p ř í p a d n ý m p o d v o d ů m ze strany pivovarníků. Stanovoval
cenu piva a z a b r a ň o v a l tak v z á j e m n ý m d o m l u v á m mezi s l á d k e m
a z á k a z n í k e m . Stejné tak u r č o v a l ceny v p a n s k ý c h šenkovních do
mech. A n a l o g i c k é úkoly z a s t á v a l p í s a ř i p ř i v ý r o b ě piva či prodeji pá
lenky a vína, p ř i v y b í r á n í d e s á t k u , výlovu rybníků, prodeji d ř e v a .
„Summa summarum: Důchodní písař má dbát na veškeré peníze Jeho
hraběcí milosti s co ne/větší pílí, jak je mu rozkázáno, každý týden má
podávat zprávy regentovi."
* * *
S o u č a s n ě s legislativní ú p r a v o u h o s p o d á ř s k é s p r á v y panství byla
V e r d e n b e r g e m n o v é z o r g a n i z o v á n a t a k é farní s p r á v a . J a k bylo při
pomenuto, V e r d e n b e r g byl již p ř i koupi p a n s t v í z a v á z á n K a r l e m st.
ze Žerotína, aby n á m é š ť š t í p o d d a n í , resp. někdejší nebo i s o u č a s n í
Žerotínovi služebníci, vzhledem ke své s t a r o b y l é tradici nebyli posti
112
ženi p r o t i r e f o r m a c í . I p ř e s t o J a n Křtitel z Verdenberga použil slu
ž e b k a t o l i c k é h o n á b o ž e n s t v í k p r o s a z e n í t a k é těch p r i n c i p ů absolu
tismu, k t e r é p ř e d p o k l á d a l y sjednocení p o d d a n ý c h s n á b o ž e n s t v í m
vrchnosti. Prakticky ihned po p ř e v z e t í p a n s t v í z h o s p o d á ř s k é s p r á v y
Foresta a O s t a š o v s k é h o nechal V e r d e n b e r g nové vymezit farní ob
vody. Byly o p r a v o v á n y kostely. N á m ě š ť s k ý f a r n í kostel byl nové vy
s t a v ě n ve „ v e r d e n b e r s k é m " stylu r a n é h o baroka. Nejspíše bylo na
stupující vrchnosti jasné, že spíše nežli n á t l a k n a p o d d a n é poslouží
k rekatolizaci v n e s e n í ř á d u a podpora vnějších z n a k ů přicházejícího
k u l t u r n í h o stylu O tom, jak byla f a r n í s p r á v a n a panství o r g a n i z o v á
na, se d o z v í d á m e ze s e z n a m ů obilních d e s á t k ů , jež se zachovaly pro
113
léta 1634 - 1636. P a n s t v í tehdy bylo r o z d ě l e n o do tří f a r n o s t í .
V p r v n í z nich stálo p ě t kostelů, k n i m ž přináleželo vždy několik
osad: N á m ě š ť (Náměšť, Ocmanice, Z a h r á d k a ) , Koněšín (Konéšín,
(112) O z a v á z á n í Verdenberga k ohledu na n á b o ž e n s t v í poddaných SZA O P A V A ,

P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , K o p í á ř č e s k ý c h listů, kn. 30 (ŽD 28), Listy
V á c l a v u Hynalovi z Kornic z 17. 9. 1629 a Janu Jakubu Magnovi z 4. 10. 1629, fol. 205v,
216. Při prodeji a s p r á v ě jednotlivých panství Karla st. ze Žerotína se např. řeší hle
dání k a t o l i c k ý c h ú ř e d n í k ů pro žerotinské statky, popř. m o ž n o s t p o n e c h á n i služebníků
nekatolických.
(113) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E C C , Kartons, Schachtel 644, Verschiedene Herrs-

chaften, Namiest, Schatzung Geehrten Getraid.
Smrk, Kozlany), Hartvíkovice (Hartvikovice, Sedlec, Popůvky, Tře-

sov), Vícenice (Vícenice, Okarec, Častotice, Třesov, Studenec, Pozďa-
tín, Pyšel) a N a l o u č a n y (Naloučany, Z a h r á d k a , Vaneč). Celý tento ve
liký obvod mél n a starosti f a r á ř z N á m ě š t ě nad Oslavou. V r á m c i
probíhající reformy t a k é zanikly někdejší b r a t r s k é fary, n a p ř . v Na-
l o u č a n e c h byla a ž do třicetileté války fara a ještě roku 1625 zde žil
b r a t r s k ý kazatel. Až s verdenberskou reformou se ze zdejšího kostela
sv. J a k u b a stal kostel filiální. Verdenberg asi n e m ě l k dispozici dosta
tek kněží, t a k ž e musel farní s p r á v u na svém panství co nejvíce zracio-
114
nalizovat.
D r u h ý f a r n í obvod byl s p r a v o v á n f a r á ř e m sídlícím v M o h e l n é . Do
jeho s p r á v y náležely kostely v M o h e l n é (Mohelno, Lhánice, Kramolín,
Kladeruby), v B ř e z n í k u (Březník, Kuroslepy, Zňátky), v Kralicích
(Kralice, Lhotice, Jakubov) a v J i n o š o v é (Jinošov, Jedov, Hluboké,
Krokošín, Otradice, Pucov).
Poslední třetí farní obvod měl pouze dva kostely. První z nich se
115
n a c h á z e l v H e ř m a n o v é a d r u h ý v (Německých) K n í n i c í c h .
Je n e p o c h y b n é , že V e r d e n b e r g o v é patřili ve své d o b é k velkým
m e c e n á š ů m c í r k e v n í h o umění, architektury a kultury. J a n a Křitele
z V e r d e n b e r g a bychom v jeho d o n á t o r s k é aktivitě mohli klidné srov
nat s takovými jmény, jako byla j m é n a K a r l a z Liechtensteina, Fran
tiška z Dietrichsteina, A l b r e c h t a z V a l d š t e j n a nebo t ř e b a M i c h a e l a
6
Adolfa z A l t h a n n u . " P r a v d a o v š e m je, že z typu pramene, jakým je
z á p i s d e s á t k ů , nejsou d u c h o v n í impulzy m e c e n á t u d o s t a t e č n é patrny.
Naopak z n ě h o ale vyplývá, jak byla p o d o b n á reorganizace f a r n í
s p r á v y v souvislosti s celkovou r e k o n s t r u k c í panství. Do farní s p r á v y
byl tímto z p ů s o b e m p ř e d e v š í m zaveden ř á d ve smyslu t e r m i n ů
„Búrokratisierung" a „Sozialdiszlplinlerung". F a r á ř i se stali svého
druhu v r c h n o s t e n s k ý m i ú ř e d n í k y , k t e ř í dohlíželi nejen na n á b o ž e n
skou disciplinu p o d d a n ý c h , ale p ř e d e v š í m od nich vybírali p o m ě r n é
(114) O koslele v N a l o u č a n e c h HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské.

Praha 1938, s. 146.
(115) V a r c h i v n í c h m a t e r i á l e c h d ů s l e d n ě p o u ž í v á n a j m é n a osad Hermans-

chlak/Hermannschlag a Kynice/Kinitz. V p ř í p a d ě Kninic šlo o statek N ě m e c k é Knini-
ce (dnes Miroslavské), který ležel mimo vlastní jádro n á m é š l s k é h o panství a k Ná
měšti náležel od 2. poloviny 16. stol. do roku 1799.
(116) O m e c e n á š s k é a u m ě l e c k é aktivitě V e r d e n b e r g ů p ř e d e v š í m TlETZE, H.: Die

Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterrechische Kunsttopographie. I. Beiheft.
Wien 1908; SKALECKI, G . : Die deutsche Architektur In der Zeit des DreiQigjáhrigen Krie-
ges, Regensburg 1989, s. 194; FlDLER, P.: Architektur des Setcento in Ósterreich. Bau-
meister, Architekten und Bauten des Wiener Hofkreises. Innsbruck 1990, s. 72-75; K N O Z ,
T : Renesance o manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996, s 9B-100.
vysoké d e s á t k y . Jejich v ý n o s o v š e m n e z ů s t á v a l f a r á ř ů m s a m o t n ý m , ti
ho naopak museli o d e v z d á v a t vrchnosti. O d ní potom přijímali po
m ě r n é o m e z e n ý stálý plat, k t e r ý se s k l á d a l z p e n ě ž n í č á s t k y a depu-
tátu. Jeho velikost n e n í v s a m o t n é m rozpisu u r č e n a , pouze v p ř í p a d ě
n e j m e n š í h e ř m a n o v s k é farnosti b e z p e č n é víme, že činila p o u h ý c h 40
zlatých. V největší n á m é š ť s k é farnosti to o v š e m mohlo být a ž několi
k a n á s o b n ě více. P o k u d jsou čísla, z nichž v y c h á z í m e , relevantní, moh
117
la jeho m z d a p ř e s a h o v a t č á s t k u 300 z l a t ý c h .
J e d n í m ze z á s a d n í c h cílů reformy bylo n e p o c h y b n ě d o s a ž e n í no
v é h o příjmu pro vrchnost. Čistý výnos z d e s á t k ů p ř e d s t a v o v a l roku
1634 v N á m ě š t i 1.206 zl., v M o h e l n ě 767 zl. a v H e ř m a n o v é 94 zl. Cel
kový v ý n o s d e s á t k ů z n á m ě š ť s k é h o p a n s t v í činil tedy toho roku asi
2.068 zlatých. Bohužel vzhledem k nedostatku a n a l o g i c k ý c h p r a m e n ů
pro p a n s t v í Rosice a Troubsko n e n í m o ž n o statisticky vyhodnotit vý
nos d e s á t k u z celé Verdenbergovy m o r a v s k é državy. I tak je ovšem
jasné, j a k ý m s m ě r e m postupovala h o s p o d á ř s k á intenzifikace na
p a n s t v í ve s r o v n á n í s ž e r o t í n s k o u érou. Nic n a tom n e m ě n í ani sku
tečnost, že v ý n o s z d e s á t k u silné kolísal a v následujících dvou letech
dosahoval spíše nižších hodnot.
O tom, jak působily z m í n ě n é s p r á v n í reformy v h o s p o d á ř s k é pra
xi, se d o z v í d á m e p ř e d e v š í m z Verdenbergova deníku. V š e c h n a získa
n á m o r a v s k á p a n s t v í byla p e v n é z a č l e n ě n a do p o d i v u h o d n é budova
n é struktury jeho d r ž a v , rozkládajících se po celém ú z e m í d ě d i č n ý c h
h a b s b u r s k ý c h zemí, od K r a ň s k a a Gorice, p ř e s centrum soustátí
v Dolních R a k o u s í c h a ve Vídni, a ž do Č e c h a n a M o r a v u . O Verden-
b e r c í c h tak lze vcelku bez n a d s á z k y hovořit jako o „federální šlech
tě", což se vzhledem k z á j m ů m h r a b ě t e projevilo o p ě t p ř e d e v š í m
v h o s p o d á ř s k é sféře. Podle polohy patrimonia d o k á z a l i v e r d e n b e r š t í
specialisté rozhodnout o tom, k t e r é p a n s t v í bude z a m ě ř e n o na jakou
k o n k r é t n í produkci. Z e m ě d ě l s k á i o s t a t n í v ý r o b a v jednotlivých drža
v á c h byla potom n a v z á j e m k o o r d i n o v á n a a zboží v y m ě ň o v á n o n a
rozlehlejším trhu, n e ž jaké n a b í z e l a klasická p ř e d b ě l o h o r s k á domi
nia. Z M o r a v y tak do Rakous putovaly nejen hotové peníze, ale t a k é
d o d á v k y ryb a vlny. N a o p a k z d o l n o r a k o u s k ý c h panství vyvážel Ver-
denberg na M o r a v u p ř e d e v š í m víno, č á s t e č n é i obilí. Další znatelnou
v ý h o d o u z n a č n é g e o g r a f i c k é r o z t ř í š t ě n o s t i d r ž a v byla eliminace
možnosti, že by v p ř í p a d ě n e ú r o d y byl V e r d e n b e r g b e z p r o s t ř e d n é
(117) C e l k o v é s o u č t y pro jednotlivá panství: N á m é š f roku 1634 1.638 zl., 1635 633 zl.,
1636 775 zl.; Mohelno 1634 767 zl., 1635 803 zl., 1636 711 zl.; H e ř m a n o v a Kninice 1634
129+94 zl, 1635 81 + 119 zl., 1636 94+84 zl. O d tohoto z á k l a d u byly o v š e m odečítány
částky na plat farářů, n é k t e r é kostelní výdaje apod.
vystaven e k o n o m i c k é m u krachu. Takto si jednotlivé části jeho d r ž a v

mohly i z a r o z s á h l é n e ú r o d y n a v z á j e m pomoci.
Celý tento s y s t é m byl potom postaven n a koordinaci, kterou pro
v á d ě l M i c h a e l Holzmúller. B y l to muž, jenž p a t ř i l k nejvěrnéjším Ver-
d e n b e r g o v ý m h o s p o d á ř s k ý m ú ř e d n í k ů m . Jeho p o s t a v e n í p ř e v y š o v a
lo pozici r e g e n t ů i jiných služebníků. Holzmúller sídlil ve Vídni, p o p ř .
n a Grafeneggu. N i c m é n ě mnoho č a s u strávil p u t o v á n í m od Gorice
a ž po N á m ě š ť . T o svědčí o úloze m o r a v s k ý c h p a t r i m o n i í ve spektru
V e r d e n b e r g o v ý c h majetků. V e visitační aktivitě o s t a t n ě z a Holzmúl-
118
lerem příliš n e z a o s t á v a l ani s a m o t n ý V e r d e n b e r g .
Z á r o v e ň s k o u p í n á m ě š ť s k ý c h p a n s t v í r o k u 1628 se rozhodl císař
ský k a n c l é ř o jejich „polepšení" p ř i k o u p e n í m n ě k t e r ý c h zajímavých
h o s p o d á ř s k ý c h celků, jež doposud k p a n s t v í nepatřily. Tak n a p ř . při
koupil několik v i n o h r a d ů , nechal opravit velký r y b n í k pod r o s i c k ý m
z á m k e m , koupil několik d v o r ů přináležejících k s o u s e d n í m velkostat
kům. Podle Verdenbergova vlastního zápisu činila úvodní investice do
zvelebení m o r a v s k é d r ž a v y okolo 30.000 zlatých, jež je nutno připočítat
ke k u p n í ceně. M i m o r ů z n é k o u p ě je zde ale t a k é zahrnuto v y b u d o v á n í
velkého d v o r a v N á m ě š t i , p ř e s t a v b a n á m ě š ť s k é h o kostela i z á m k u ,
a t a k é k o u p ě domu v m ě s t ě Brně. K e zlepšení pozice n á m ě š ť s k é h o
panství patřilo i povýšení N á m ě š t ě n a městečko a celého panství n a
119
hrabství, k t e r é roku 1632 prosadil Verdenberg u p a n o v n í k a .
Po roce 1631, kdy od Foresta a O s t a š o v s k é h o p ř e v z a l svá p a n s t v í
1 2 0
o p ě t Verdenberg, n a r ů s t á kvantita i kvalita i n f o r m a c í o n i c h . Uka
zuje se, ž e se jeho s p r á v n í r e f o r m a neomezila pouze n a v y d á n í pat
ř i č n ý c h legislativních aktů, n ý b r ž že byl kladen silný d ů r a z i n a jejich
p r o s a z e n í v praxi. V e r d e n b e r g i Holzmúller o s o b n é dbali n a kvalitní
(118) S Michaelem H o l z m ů l l e r e m dokonce na p o č á t k u 30. let 17. stol. jednal i s a m o t n ý

Karel st. ze Žerotina o p l a t b á c h za jeho někdejší statky.
(119) Zápis z roku 1628 v Giornale o „polepšeni" panství je d o d a t e č n ě d o p i s o v á n pa

trně roku 1631. Proto neni zcela jisté, nakolik ke v š e m p o l e p š e n í m došlo s k u t e č n ě
o k a m ž i t é po koupi panství. N ě k t e r é p o z n á m k y totiž naznačují, ž e k n ě k t e r ý m k o u p í m
či e k o n o m i c k ý m z á s a h ů m došlo později nebo v ů b e c ne. H H S T A W I E N , A R C H I V
G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, n e f o l i o v a n á část. P o v ý š e n i Ver-
d e n b e r g ů do h r a b ě c i h o stavu A V A W I E N , ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist,
Grafenstand, 7. November 1630, o p o v ý š e n i N á m ě š t ě na m ě s t e č k o a panství na hrab
ství DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Brno 1908, s. 85-86.
(120) O d roku 1633 z a č í n á Verdenberg psát svůj „Giornale", popis p ř e d c h o z í c h let je
d o p l n ě n zpětně, proto n a r ů s t á i kvalita a p ř e s n o s t informací. P o d r o b n ý rozbor
TERSCH, H.: „Prudenter, syncere, constanter." Kanzelar Verdenberg (1582-1648) und sein
„Giornale". Unsere Heimat, 1995, č. 2, s. 92-95 a T E R S C H , H.: Osterreichische Selbstzeug-
nisse des Spátmtttelalters und der Fruhen Neuzeít (1400-1650). Wien 1998, s. 641-644.
v y k o n á v á n í v š e c h ú ř a d ů . V e r d e n b e r g přijel p o p r v é do N á m ě š t ě
v č e r v n u 1633, aby zde o s o b n é provedl visitaci kostelů. P r á v ě tehdy
p a t r n é p r o b ě h l a výše z m i ň o v a n á reforma f a r n í s p r á v y a Verden
berg t a k é v y d a t n é investoval do opravy kostelů a n á k u p u jejich litur
g i c k é h o a u m ě l e c k é h o vybavení.
Pokud jde o o s o b n í dohled n a ú ř e d n í k y , J a n Křtitel z Verdenber-
ga již od p o č á t k u p o ž a d o v a l jejich a b s o l u t n í oddanost a vysokou vý
konnost. Jestliže nebyl s jejich službou spokojen, n e v á h a l je propustit
a n a jejich místo dosadit n o v é osoby. N a p o č á t k u zřejmě a l e s p o ň
z části využíval služeb p ů v o d n í c h ú ř e d n í k ů K a r l a st. ze Žerotína. M i
n i m á l n ě to v í m e o J a n u Stárkovi, někdejším ž e r o t í n s k é m písaři na
B r a n d ý s e , k t e r ý se do v e r d e n b e r s k é h o a p a r á t u dostal díky přímluvě
svého někdejšího p á n a . O službu u V e r d e n b e r g a projevil zájem i Jan
K u c h a ř , jehož si p ů v o d n ě Ž e r o t í n vymínil p ř i prodeji, ale byl ochoten
se ho v z d á t ve p r o s p ě c h k a n c l é ř e . Ze ž e r o t í n s k ý c h služeb t a k é s urči
tostí p ř e š e l i rosický p u r k r a b í J a n Čert, j m e n o v a n ý jak ve s t a r š í Žero-
121
tínově korespondenci, tak i ve V e r d e n b e r g o v é „Gíornale". Také
j m é n a u d á v a n á k č e r v e n c i roku 1633 zněji povětšinou česky. Hejtma
122
nem v N á m ě š t i byl tehdy B a r t o l o m ě j K r n o v s k ý ( K a r n o w s k y ) , dů
c h o d n í m p í s a ř e m Jiří Leopold S t r a š k o v s k ý , v r c h n í m p u r k r a b í m zmi
ň o v a n ý J a n Č e r t (Zerth), o b r o č n í m byl Pavel Pavlovský (Palowsky).
N a Rosicích působil jako p u r k r a b í Pavel Honek, jako d ů c h o d n í p í s a ř
Havel Sleškovský. O s t a t n í j m é n a sice znějí n ě m e c k y - nižším purkra
b í m n a N á m ě š t i byl T o b i á š Ebner a o b r o č n í m v Rosicích Jakub Abso-
lon W a l d r e u t e r - ani to o v š e m vzhledem ke z n á m é m u n á r o d n o s t n í
1 2 3
m u p r o m í c h á n í obyvatelstva nic n e z n a m e n á .
V k a ž d é m p ř í p a d ě projevil V e r d e n b e r g s p r a c í tohoto týmu ne
spokojenost již p ř i u v á d ě n é letní n á v š t é v é roku 1633. Musel jim do
konce p ř i p o m e n o u t text teprve rok s t a r é instrukce a vytknout nedo
statek píle i v ě r n o s t i , mj. p ř i p r a v i d e l n é m m ě s í č n í m v y k a z o v á n í
p e n ě z a činnosti, s t a n o v e n é m p r á v ě onou instrukcí. Se svými morav
skými ú ř e d n í k y z ů s t a l V e r d e n b e r g ve s t á l é m styku, a to i v době, kdy
(121) O snaze Jana S t á r k a a Jana K u c h a ř e uplatnit se ve službě na N á m ě š t i ZA

O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R o d i n n ý archiv Žerolínů, kn. 30, Ibl. 210 a 2i0v. Purkrabí
Čert je j m e n o v á n v dopise Karla staršího ú ř e d n í k u na N á m ě š t i z 10. 2. 1622. M Z A
B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 27.
(122) V p r v n í m seznamu ú ř e d n í k ů uvedeno jméno hejtmana Albrecht Karnovsky, dá

le u ž ale v ž d y d ů s l e d n ě Bartoloměj, Bartolomeus, Barhtolus. Bartoloměj Karnovsky je
v t é ž e d o b ě (září 1629) j m e n o v á n i v ž e r o t í n s k é korespondenci. ZA O P A V A , PRAC.
O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), fol. 208v.
(123) HHSTA WIEN, ARCHIV GRAFENECG, Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, fol. 10v-l 1.
byl n a delších c e s t á c h , n a p ř . když v létě 1636 d o p r o v á z e l c í s a ř e n a

1 2 4
cesté do Lince a Ř e z n á .
Do d a l š í c h z á v a ž n ý c h p r o b l é m ů se dostali náméšťští ú ř e d n í c i p ř i
následující delší n á v š t ě v ě své vrchnosti n a M o r a v ě . V e r d e n b e r g byl
nejspíše p ř í s n ý m z a m ě s t n a v a t e l e m a k a ž d ý jeho příjezd museli úřed
nici o č e k á v a t se z n a č n ý m i obavami. Bylo tomu tak i 4. listopadu 1637,
kdy se k a n c l é ř přijel z ú č a s t n i t položení „prvního kamene" nově budo
v a n é h o kostela n a n á m ě s t í svého r e z i d e n č n í h o m ě s t e č k a . Tehdy si
zavolal n á m é š ť s k é h o hejtmana Bartoloměje K r n o v s k é h o , aby s n í m
vyřešil záležitost ú d a j n é h o p o r u š e n í povinností. K r n o v s k ý měl mj. n a
panství v Rosicích p ř e s z á k a z vrchnosti střílet č e r n o u i č e r v e n o u
zvěř, navíc k r y l n ě k t e r é v á ž n é k r i m i n á l n í delikty. N a p a n s t v í se měly
podle V e r d e n b e r g a dít i „další excesy a projevy nevěrnosti". Verden
berg se jal celou věc o s o b n é v y š e t ř o v a t a viníci byli nakonec potres
1 2 5
táni v ě z e n í m .
Novým v r c h n í m hejtmanem n á m é š ť s k ý c h panství se potom k 1.
prosinci t é h o ž roku 1637 stal J a n Š t ě p á n Pichler. I toho V e r d e n b e r g
z a v á z a l zvláštními povinnostmi a s e z n á m i l se z n ě n í m p l a t n é instruk
ce. P ř i přijetí mu byl stanoven plat 30 zlatých r ý n s k ý c h r o č n é a n á
sledující n a t u r á l i e : 10 veder v í n a a 2 v ě d r a piva týdně, 3 libry m a s a
týdně, 15 špichů soli r o č n ě , 35 m á z ů sádla, 30 liber s ý r a , 35 liber vos
ku, 2 prasata, 4 ovce, 4 husy, 90 k u ř a t , 10 kop vajec, 2 kopy k a p r ů ,
2 c e n t n é ř e štik, 1 d ž b e r m a l ý c h ryb, zelí, pivní ocet podle ceny a po
třeby, 5 m ě ř i c p š e n i c e , 50 m ě ř i c žita, 104 m ě ř i c e ovsa pro d v a k o n ě ,
2 m ě ř i c e hrachu, 4 m ě ř i c e prosa, 2 m ě ř i c e šípků.
Přísný a š e t r n ý V e r d e n b e r g byl jistě rozezlený, že musi řešit celý
k o m p l i k o v a n ý p ř í p a d a t a k é že ho tento nový hejtman stoji n a p l a t ě
p o d s t a t n é více, nežli d o s a v a d n í hejtman Krnovský. Pichler si totiž ne
chal vyplácet n a h o t o v ý c h p e n ě z í c h o 184 zl. rýn., n a n a t u r á l i í c h p a k
o 15 liber masa, o 3 husy a půl c e n t n é ř e štik, o 1 měřici p š e n i c e a 5
m ě ř i c žita více. V e r d e n b e r g vypočítal, ž e celkový rozdíl mezi platem
K r n o v s k é h o a P i c h l e r a činil v p ř e p o č t u n a hotové p e n í z e 234 rýn
126
ských z l a t ý c h .
(124) Při c e s t ě do Ř e z n á byl Verdenberg o stavu m o r a v s k ý c h panství p r a v i d e l n é in

f o r m o v á n Holzmúllerem. Stejně tak tomu bylo, když Verdenberg cestoval v dubnu
1645 do Kreutzu, H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Giornale (III),
Bd. 38, fol. 1 2 0 - 1 3 0 , 8 2 - 1 0 2 .
(125) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Giornale (I), Bd. 39, fol.

180-182.
(126) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Giornale (I), Bd. 39, nefo-

liovaná část.
348 D R Ž A V Y K A R L A S T A R Š Í H O Z E Ž E R O T Í N A P O BÍLÉ H O Ř E
S o u č a s n ě s v ý m ě n o u n á m ě š ť s k é h o hejtmana přistoupil J a n Křti

tel z V e r d e n b e r g a t a k é k v ý m ě n ě n ě k t e r ý c h ú ř e d n í k ů n a Rosicích
pro jejich ú d a j n o u nedbalost a malou v ě r n o s t v a d m i n i s t r a t i v n í i další
činnosti. T a k byl v y m ě n ě n rosický p u r k r a b í Pavel Honek i d ů c h o d n í
p í s a ř H a v e l Sleškovský. V e r d e n b e r g se snažil s p r á v u racionalizovat,
proto spojil o b a p u r k r a b s k é ú ř a d y . V r c h n í p u r k r a b í n a N á m ě š t i J a n
Č e r t m ě l n a p ř í š t ě spravovat t a k é r o s i c k é p u r k r a b s t v í a měl mít zod
1 2 7
povědnost za všechny p í s a ř e . J a n Č e r t s k u t e č n ě ve svém ú ř a d u
vystupoval od p o č á t k u velmi aktivně. Již několik d n í po s v é m ustano
vení podal z p r á v u do Vidně, že je schopen v k r á t k é d o b ě odeslat zá
silku ryb z Knínic. V k a ž d é m p ř í p a d ě byla p r o v e d e n á z m ě n a dalším
k r o k e m v centralizaci s p r á v y někdejších tří zcela s a m o s t a t n ý c h žero-
tínských p a n s t v í (byť Troubsko mělo p ř e c e jen p o n ě k u d omezenou
samostatnost i v d o b ě Žerotínů). Navíc je m o ž n é , že p e r s o n á l n í změ
ny, p r o v e d e n é V e r d e n b e r g e m na jednotlivých ú ř e d n i c k ý c h postech
n a sklonku r o k u 1637, byly ještě rozsáhlejší, neboť ihned v následují
cím z á p i s u v „Giornale" h o v o ř í V e r d e n b e r g o blíže nespecifikovaných
„nových úřednících z Náměště".
Další p e r s o n á l n í z m ě n a mezi ú ř e d n í k y n á m ě š ť s k é h o patrimonia
nastala v listopadu 1639. M i c h a e l Holzmúller tehdy o z n á m i l Verden-
bergovi, že d o s a v a d n í n á m ě š ť s k ý hejtman Pichler p o ž á d a l o p r o p u š
tění z funkce. H o l z m ú l l e r z á r o v e ň navrhl jeho p ř í p a d n é h o n á s t u p c e .
P r a k t i c k y z á r o v e ň se objevuje j m é n o rentmistra (a snad i hejtmana)
128
Seidlera, ale t a k é j m é n o J a n a C r i v e l l i h o . Z d á se, že to byl pro da
nou chvíli konec s p ř e v r a t n ý m i p e r s o n á l n í m i z m ě n a m i . Verdenberg
totiž přijel do N á m ě š t ě a n a Rosice v říjnu 1640 a pobýval zde a ž do
b ř e z n a následujícího roku. Ze zápisů je zřejmé, že b ě h e m svého pobytu
jednal se všemi svými úředníky. K projevům v r c h n o s t e n s k é nespokoje
nosti nebo dokonce h n é v u již t e n t o k r á t e nedošlo. O d b ř e z n a 1641 se
pouze ještě z a č í n á m e s e t k á v a t se j m é n e m Š i m o n a Schmidta, obchod
n í k a ve Vídni, jehož Verdenberg označoval pojmem „meln Secretario".
***
Jak již bylo výše z m í n ě n o , reforma a stabilizace s p r á v n í struktu
ry byla p ř e d p o k l a d e m pro intenzifikaci h o s p o d a ř e n í na velkostatku.
P o d o b n é jako kdysi Žerotín, t a k é V e r d e n b e r g s p o t ř e b o v á v a l velké
množství p e n ě z n a o s o b n í a rodovou reprezentaci, n a církevní a kul
t u r n í m e c e n á t , n a politickou činnost. Č á s t těchto p o t ř e b p o k r ý v a l a
(127) J m é n o p u r k r a b í h o p s á n o v a r i a n t n ě Žert, Zerth, Cert.

(128) H H S T A WlEN, ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Bůcher, Giomale (II), Bd. 37, fol. 114.
N A M É S T A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý PRODEJ 349
mzda, plynoucí z jeho funkce n a c í s a ř s k é m d v o ř e , n i c m é n ě větší č á s t

m ě l a p ů v o d ve v ý n o s u h o s p o d á ř s t v í .
V e r d e n b e r s k ý velkostatek na M o r a v ě těžil h l a v n ě z prodeje vlny
a ryb. Tedy produkty chovu ovcí a r y b n í k á ř s t v í . Vedle toho vrchnost
v y d ě l á v a l a n a d v o r o v é m h o s p o d a ř e n í , v ý n o s u stálých p l a t ů a d e s á t k ů
p o d d a n ý c h , resp. v ý b ě r u m ý t a ve Velké Bíteši a v N á m ě š t i .
Ovce se n a M o r a v ě chovaly t r a d i č n ě a tomuto druhu p o d n i k á n í
se věnovaly i Ž e r o t í n o v é . S a m o t n ý V e r d e n b e r g zřejmě příliš nezasa
hoval do v l a s t n í h o chovu, to nechal n a svých v r c h n o s t e n s k ý c h ú ř e d
nících. Jak dosvědčuje jeho p o z n á m k a z r o k u 1647, zajímal se o to ví
ce o prodej vlny a jeho výnos. N a N á m ě š t i a v Rosicích byly tehdy
c h o v á n y celkem 3.884 ovce, což bylo ú d a j n é více n e ž n a jeho rakous
129
kých p a n s t v í c h . J e d n o t l i v é příjmy byly příliš p r o m ě n l i v é , n e ž aby
z nich bylo m o ž n o vyčíst k o n k r é t n í údaje o velikosti v e r d e n b e r s k é h o
chovu ovcí. Výnosy se pohybovaly se mezi 600 a 1.500 zlatých. V dub
nu roku 1639 se v J i h l a v ě p r o d a l a v l n a z a r e k o r d n í c h 4.982 zlatých.
V l n a byla u p l a t ň o v á n a u o b c h o d n í k ů a s o u k e n í k ů v B r n ě , v J i h l a v ě
i ve Vídni. Prodej z p r a v i d l a z p r o s t ř e d k o v á v a l Holzmúller nebo ná-
méšťský hejtman. D á l e se v této souvislosti s e t k á v á m e se j m é n y ver
d e n b e r s k é h o b r n ě n s k é h o „secretaria" Filipa H e i n r i c h a a o b c h o d n í k ů
Solomona Steynera a M a r t i n a J o š t a . O b e c n ě se obvykle h o v o ř í
o „židovských obchodnicích". Výnosy z prodeje vlny byly p ř i t o m pou
žívány k nejrůznějším účelům. B y l a z nich n a p ř í k l a d u s p o k o j o v á n a
z v ý š e n á f i n a n č n í s p o t ř e b a p e n ě z p ř i s v a t b ě Verdenbergovy dcery
130
M a r i e Cecílie, ale t a k é p ř i v ý s t a v b ě s a k r á l n í c h o b j e k t ů .
(129) H H S T A WlEN, ARCHIV GRAFENECG, Gebundene Bůcher, Giomale (III), Bd. 38, fol 162.
(130) SCHEICHL, A.: Das Wirtschaften des Adels in Ósterrelch in der Frúhen Neuzeit.
Fruhneuzeit-Info, 2, 1991, č.l, s. 33-40. Obecněji o chovu ovcí v č e s k ý c h z e m í c h v před
b ě l o h o r s k é a b ě l o h o r s k é d o b ě MlKA, A.: Poddaný lid v Čechách v první polovině 16.
století. Praha 1960, s. 47-49. Již b ě h e m 16. století vznikl o chovu ovcí teoretický spis,
vytištěn byl roku 1561. A L E Š K N O B L O C H Z PlRNSDORFU: N á v o d k chovu dobytka ovčího.
In: K A L O U S E K , J. (ED.): Eddy selské a instrukce hospodářské. Archiv č e s k ý 22, Praha
1905, s. 188. Problematika chovu ovci a rybníkářství se na p ř e l o m u 50. a 60. let stala
p ř e d m ě t e m debaty o tzv. prvotní akumulaci kapitálu. V Á L K A , J.: Studie k výrobní
struktuře feudálního velkostatku v 17. století. ČMM, 1956, s. 131-153; J A R O Š , M.: K pro
blému studia tzv. akumulace kapitálu v našich dějinách. ČsČH, 4, 1956, s. 447-462;
JANÁČEK, J.: K článku Miroslava Jaroše o procesu tzv. původní akumulace kapitálu
v našich dějinách. ČsČH, 4, 1956, s. 454-458; V Á L K A , J.: K otázce projevů původní aku
mulace kapitálu v Čechách a na Moravě v 16. století. Sborník prací filosofické fakulty
b r n ě n s k é university, C 3, 1956, s. 103-122; T O M A S , J.. K diskusi o procesu tzv. původní
akumulace kapitálu v našich dějinách. ČsČH, 5, 1957, s. 542-548; V Á L K A , J.: Druhé ne
volnictví a původní akumulace kapitálu v 16. století. ČsČH, 6, 1958, viz. p o z n á m k a č. 6
kapitola Úvod.
O rybolovu d e n í k J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a informuje o n ě c o

podrobněji. N a prodej ryb byla p o d e p s á n a smlouva s v í d e ň s k ý m ob
c h o d n í k e m Š i m o n e m Schmidtem. Podle p ř e h l e d u r y b n í k ů a jejich
užitku, k t e r ý nechal V e r d e n b e r g vypracovat v listopadu 1637, bylo
tehdy n a n á m ě š ť s k é m p a n s t v í vyloveno celkem d v a n á c t p a n s k ý c h
rybníků: Ploc, Vytopil, J e s t ř a b e c , Kolchikovský, Poulík, Netušil, K r a
lický, S t a r ý S t u d e n e c k ý , M a l ý Dubovec, Mišník. N a r o s i c k é m p a n s t v í
jsou p ř i p o m í n á n y t ř i rybníky: Nový Omický, Tetčický, Ostrovačic-
1 3 1
ký. V e r d e n b e r g si byl n e p o c h y b n é d o b ř e v é d o m v ý z n a m u rybní-
k á ř s t v í n a svých p a n s t v í c h . Proto dal snad hned roku 1628 opravovat
r y b n í k pod r o s i c k ý m z á m k e m . Další velká revize r y b n í k ů byla pro
vedena roku 1645 a bylo tehdy rozhodnuto o b e z o d k l a d n é rekon
strukci T e t č i c k é h o r y b n í k a , p o s t u p n ě měly být ale opraveny rybníky
všechny. J a k to vypadalo s o p r a v a m i r y b n í k ů v praxi, n e n í m o ž n o
zjistit. Lze jediné říci, že ačkoliv byla o p r a v a Z á m e c k é h o r y b n í k a
v Rosicích o h l á š e n a již r o k u 1628 a podle z á p i s u v d e n í k u na ni bylo
dokonce v y d á n o 2.000 zlatých, v soupisu z roku 1637 se se o tomto
rybníku nehovoří.
Ryby n a prodej bývají v m a t e r i á l e c h r o z d ě l e n y podle původu:
z N á m ě š t ě , Rosic nebo Knínic. Jindy se hovoří o b e c n ě o „ r y b á c h a ry
bolovu n a M o r a v ě " . Odbyt n a š l y ryby, t ř í d ě n é pro o b c h o d n í účely n a
m a l é a velké (někdy byly zvlášť p r o d á v á n i k a p ř i ) povětšinou ve Vídni
p r o s t ř e d n i c t v í m Š i m o n a Schmidta. Z p r a v i d l a se v nejvétších množ
stvích uplatnily n a v á n o č n í c h trzích, t a k ž e byla v ě t š i n a o b c h o d ů uza
v ř e n a po p o d z i m n í c h výlovech v listopadu nebo v prosinci. K z á v ě r u
r o k u tak mohli ú ř e d n í c i v y k á z a t celkový výnos. S výjimkou roku 1643,
kdy se hovořilo o velkých z t r á t á c h , se roční zisk pohyboval obvykle
v r o z m e z í péti a sedmi tisíc zlatých. P ř e s t o ž e se tedy ryby p r o d á v a l y
nejvíce p ř e d V á n o c e m i , prosadil je Š i m o n Schmidt na v í d e ň s k é m tr
hu i v jiných o b d o b í c h roku, t a k ř k a p r a v i d e l n ě n a jaře. Verdenberg
byl se s l u ž b a m i Š i m o n a Schmidta n e p o c h y b n é velmi spokojen, neboť
z v ý n o s u prodeje ryb mohl nejednou zaplatit celou svou moravskou
kontribuci a ještě m u zůstal z n a č n ý zisk. Schmidtovi proto byla
smlouva n a prodej ryb d v a k r á t p r o d l o u ž e n a (1640 a 1644) a ještě ji
v pozdějších letech rozšířil n a prodej ryb z panstvi Peuerbach v Ra-
(131) J m é n o d v a n á c t é h o rybníku je v m a t e r i á l e c h chybí, je o z n a č e n pouze jako

„Teuch". Rybníky Vytopil, J e s t ř a b e c dnes neexistuji. R o v n ě ž na Rosičku dnes není
ž á d n ý ze z m i ň o v a n ý c h rybníků. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bů-
cher, Giornale, Bd. 39, fol. 187. Ve V e r d e n b e r g o v ě seznamu chybí j m é n a některých
rybníků n a m é š ť s k e h o a r o s i c k é h o panství, u v á d ě n á v ž e r o t í n s k é korespondenci. M Z A
B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G 10, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, rybník v Herman-
šlaku, fol. 38v-39. rybník Obora, fol. 45-45v, rybník R o z s o c h á č , fol. 45v-46v.
kousích n a d Enží. I p ř e s t o se o v š e m v e r d e n b e r š t í ú ř e d n í c i pokoušeli

1 3 2
uplatnit ryby t a k é mimo Vídeň, n a trzích v B r n ě a ve Z n o j m ě .
Chov ovcí a r y b byl nejvýznamnějším odvětvím v e r d e n b e r s k é h o
h o s p o d á ř s t v í , vedle něj o v š e m velkostatek produkoval i další důležité
komodity. N a p r v n í m místě stálo obilí a jeho vývoz. To bylo samo
zřejmě p ě s t o v á n o n a v š e c h v e r d e n b e r s k ý c h statcích po celé s t ř e d n í
Evropě. Jeho produkce jistě sloužila p ř e d e v š í m pro místní t r h a zpra
cování ve v r c h n o s t e n s k ý c h mlýnech. N i c m é n ě bylo nutno si mezi jed
notlivými celky n a v z á j e m v y p o m á h a t . Navíc č á s t p e n ě z z a obilí puto
vala p r o s t ř e d n i c t v í m Holzmúllera, p o p ř . p r o s t ř e d n i c t v í m morav
s k é h o v r c h n o s t e n s k é h o r e n t o v n í h o ú ř a d u , do v e r d e n b e r s k ý c h cent
133
r á l n í c h fondů ve Vídni a n a G r a f e n e g g u .
I n t e n z i v n ě se obchodovalo t a k é s vínem. Zde šlo h l a v n ě o jedno
s t r a n n ý obchod z v i n o h r a d ů n a s l u n n ý c h s t r á n í c h n a d Dunajem
1 3 4
směrem na Moravu. V e r d e n b e r g se n i c m é n ě p o k o u š e l prosadit
p ě s t o v á n í v i n n é r é v y a l e s p o ň v o m e z e n é šíři t a k é n a svých morav
ských statcích, ačkoliv ležely z vétši části n a okraji Vysočiny a p r o
1 3 5
p ě s t o v á n í v í n a nebyly klimaticky příliš v h o d n é . R o k u 1628 se n a
území statku ležícího mimo vlastní centrum dominia, poblíž (Němec
kých) Knínic, n a c h á z e l a j e d i n á plodící vinice, již založili ještě Žerotí-
nové a jejíž užitek mohl K a r e l s t a r š í s p o t ř e b o v á v a t ještě po několik
let po prodeji panství. Vedle toho koupil k a n c l é ř V e r d e n b e r g vino
hrad o d K a r l a Z a h r á d e c k é h o ze Z a h r á d e k z a 233 zlatých. Později
kontaktoval p r o s t ř e d n i c t v í m M i c h a e l a H o l z m ú l l e r a s vé ho někdejšího
n á j e m c e Josefa Foresta. V ú n o r u 1637 z a č a l o j e d n á n í o koupi Foresto-
(132) Základní literatura o m o r a v s k é m rybnikářstvi p ř e d Bílou horou S A L A C . A . (ED):

Jan Dubravius, O rybnících. Praha 1953; ŠPATNÝ, F.: Rybnikářstvi čili hospodařeni na
rybnících. Živa 1870; M A T Ě J E K , F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. Praha
1959, kap. Rybnikářstvi s. 75-112; H U R T , R.: Dějiny rybnikářstvi na Moravě a ve Slezsku.
1, II. Ostrava 1960; MiKA, A . : České rybnikářstvi a problém počátků prvotní akumulace
kapitálu v českých zemích. ČsČH, 2, 1954, s. 262-271.
(133) O V e r d e n b e r g o v é p ě s t o v á n i obili SCHEICHL, A . : Wlrtschaften des Adels in Óster-

reich in der Frúhen Neuzeit. Fruhneuzeil-Info, 2/1, 1991, s. 34. Obecněji RADIMSKÝ, J.:
Produkce obili na Moravě na sklonku 16. století. Č M M , 75, 1956, s. 153-193.
(134) O jeho vinohradnictví SCHEICHL, A.: Wlrtschaften des Adels in Ósterreich In der
Frúhen Neuzeit. Fruhneuzeit-Info, 2 / 1 , 1991, s. 35-36; LANDSTE1NER, E . - W E I C L , A . :
„Sonstem finden wir die Sachen sehr úbel aufm Landt beschaffen..." Krieg und lokále
Gesellschaft in Niederosterreich (1618-1621). In: KRUSENSTJERN, B. V. - M E D 1 C K . H . (ED.):
Zwischen Alltag und Katastrophe. G ó t l i n g e n 1999, s. 239-244.
(135) K o m e n s k ý z a z n a m e n á v á vinice i p o m ě r n ě blizko Náměště: hranice klesala zá

padně od Brna s m ě r e m na jih, přes Troubsko, pokračovala jižné od Oslavan a Mohelna.
DRÁPELA, M . : Monumenta delineationum Moraviae auctore I. A. Comenio, Brno 1984.
vy (někdejší Žerotínovy) vinice, z v a n é „Lauzmpelc", k t e r á dříve nále

žela k r o s i c k é m u p a n s t v í a z a niž byl V e r d e n b e r g ochoten zaplatit
1.500 zlatých. K p o d e p s á n í smlouvy a z a p l a c e n í z m í n ě n é č á s t k y došlo
1 3 6
podle z p r á v y hejtmana v dubnu t é h o ž r o k u . O produkci a kvalitě
v í n a z m o r a v s k ý c h v i n o h r a d ů jsou o v š e m pouze velmi okrajové in
formace. R o k u 1646 byly v N á m ě š t i z í s k á n y 303 v ě d r a vína, 30 z nich
V e r d e n b e r g podle vlastní p o z n á m k y „dal svým lidem". Dalšími pro
dukty z e m ě d ě l s k é výroby, s nimiž se s e t k á v á m e ve v e r d e n b e r s k ý c h
materiálech, byl med, vosk, p e ř í a slivovice, jež byly vyváženy do Dol
ních Rakous. O b ě m a s m ě r y byla d o p r a v o v á n a sůl.
M e z i důležité f i n a n č n í zdroje z m o r a v s k é d r ž a v y patřily t a k é fi
nance, z í s k a n é z m ý t n é h o . To bylo v y b í r á n o jednak v N á m ě š t i , jednak
ve Velké Bíteši. Bítešské mýto bylo vloženo do z e m s k ý c h desek po
č á t k e m d u b n a 1637, z a což zaplatil n á m ě š ť s k ý hejtman z e m s k é m u pí
s a ř i platbu 233 zl. a k a n c e l á ř i m e n š í h o p r á v a 30 zlatých. Rok nato
zde t a k é b y l a postavena n o v á mýtnice.
Po celou sledovanou dobu o v š e m plynuly do ú s t ř e d n í pokladny
J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a h l a v n ě h o t o v é peníze. Z výše popisova
n é instrukce i z d a l š í c h m a t e r i á l ů je jasné, že z n a č n á č á s t povinností
nejrůznějších ú ř e d n í k ů s p o č í v a l a v jejich v y b í r á n í nebo v získávání
z velkostatku a v o d v á d ě n í vrchnosti. F a r á ř i vybírali d e s á t e k , regent,
hejtman a p í s a ř panovnickou a zemskou kontribuci, jakož i stálé pla
ty od p o d d a n ý c h . P e n í z e m ě l y být o d v á d ě n y jednou m ě s í č n ě spolu
s p ř i l o ž e n ý m „Monatzetlem". Ne vždy byl o v š e m V e r d e n b e r g s výko
nem svých z a m ě s t n a n c ů s k u t e č n é spokojen. P r a v i d e l n ě byl Verden-
bergovi p o s í l á n „Flschgelt", což byly p e n í z e „z renty a vína" nebo „z ro
sické vlny". V r c h n o s t e n s k é n á r o k y p ř i t o m stoupaly v m i m o ř á d n ý c h
situacích, kdy musely být hrazeny n a p ř . svatby dcer, cesty do ciziny
nebo nejrůznější k o u p ě . Pro u l e h č e n í f i n a n č n í c h o p e r a c í byl Verden-
bergem z ř í z e n „moravský rentovni úřad". Tento ú ř a d p r o p l á c e l r ů z n é
výdaje, t ř e b a r o k u 1639 m u bylo n a ř í z e n o vyplácet mzdu Verdenber-
gem p o d p o r o v a n é m u jezuitovi Janovi Chitzinovi. Rentmistr Seidler
č a s t o cestoval mezi N á m ě š t í , Vídní a Grafeneggem a d o d á v a l s v é m u
p á n u s p l á t k y v h o t o v ý c h p e n ě z í c h . V e stejné souvislosti se objevuje
i j m é n o J a n a Crivelliho, k t e r ý vystudoval z a Verdenbergovy p e n í z e
(136) H H S T A W I E N , A H C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher., Giornale (I), Bd. 39, fol.

135v. N á z e v vinice je p o z o r u h o d n ý , lze přeložil jako „Všivý kožich", Žerotin i Verden
berg o v š e m p o u ž í v a l i pouze její n ě m e c k ý (někdy pouze p o č e š t ě n ý ) n á z e v (Lauzmpelc,
Lausenpelz). O vinici „Lauzmpelc" a o víně z ni korespondence mezi Ž e r o t i n e m a Ver-
denbergem Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , K o p i á ř Karla st.
ze Žerotina, kn. 30 (ŽD 28), fol. 229, kn. 37 (ZD 14), fol. 94.
ve Vídni. N a N á m ě š t i m ě l spolurozhodovat o finančních a h o s p o d á ř

137
ských z á l e ž i t o s t e c h . Vedle toho ovšem měli Seidler, Holzmúller, C r i -
velli i další ú ř e d n í c i p r á v o s hotovými penězi n a k l á d a t t a k é s a m o s t a t n ě
podle o k a m ž i t é potřeby. Platili kontribuci, kupovali u m ě l e c k á díla - to
potom peníze putovaly p ř í m o a nikoliv p ř e s vrchnostenskou kasu.
Z četnosti plateb i celkových č á s t e k by se mohlo zdát, že Verden-
berg svá m o r a v s k á p a n s t v í p o ř á d n ě f i n a n č n ě vykořisťoval. Hospo
d á ř s k é i sociální p o m ě r y n a p a n s t v í se od Žerotínových dob nepo
c h y b n ě změnily. Ty tam byly časy, kdy n ě k t e ř í p o d d a n í d r o b n ý m i
p o d v ů d k y tahali z vrchnosti p e n í z e a ta to velkoryse přehlížela. K d y
naopak plnila své p í s e m n o s t i slovy plnými p o c h o p e n í a lásky k vlast
1 3 8
ním p o d d a n ý m . N ě c o t a k o v é h o v „Giornale" J a n a Křtitele z Ver-
denberga nenajdeme. O m e z i l se v n ě m pouze n a studenou ekono
mickou kalkulaci.
Snad ale p r á v ě díky této V e r d e n b e r g o v ě vlastnosti a díky jeho
v y s o k é m u p o s t a v e n í z ů s t a l o n á m ě š ť s k é p a n s t v í a l e s p o ň č á s t e č n ě uše
t ř e n o n e j h o r š i c h e x c e s ů třicetileté války. V e r d e n b e r g se je snažil
u c h r á n i t - byť ne vždy zcela ú s p ě š n ě - i p ř i t a ž e n í c h c í s a ř s k é h o
139
a š v é d s k é h o v o j s k a . J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a z e m ř e l roku 1648
a byl v y s t ř í d á n n a N á m ě š t i svým synem Ferdinandem. Ten p o k r a č o
val v otcově e k o n o m i c k é a k u l t u r n í politice. Když p ř e b í r a l r o k u 1648
své m o r a v s k é dědictví, nalezl ho přibližné ve stavu, jaký je zazname
n á n v Giornale k r o k u 1641. Ze s u m á ř e výsledků h o s p o d a ř e n i n a
všech v e r d e n b e r s k ý c h d r ž a v á c h vyplývá, že n a V e r d e n b e r g o v ý c h
m o r a v s k ý c h p a n s t v í c h tehdy panovaly n a danou dobu a oblast neo
byčejné d o b r é p o m ě r y . V e š k e r é dluhy již byly zaplaceny, n a p a n s t v í
se n e d á l y ž á d n é n e p o ř á d k y . Ú ř e d n i c i i p o d d a n í se p ř i d r ž o v a l i p r á v
ních norem. Vyprodukovalo se zde z n a č n é množství obilí a odpovída
jící množství vína. Tím se N á m ě š ť z a ř a d i l a k nejúspéšnějším Verden-
b e r g o v ý m s t a t k ů m . Jeho d r ž a v y v K r a ň s k u , n a nichž n e u s t á l e
zůstávaly dluhy, se s m o r a v s k ý m i d r ž a v a m i nemohly rovnat. Proces
(137) Jan Crivelli byl jedním z úředníků, kteří měli z a v é s t do praxe Verdenbergovy
reformní p ř e d s t a v y o chodu velkostatku. Vystudoval na jeho n á k l a d y v Ř í m ě a po ná
vratu byl p o s l á n na Moravu. T E R S C H , H.: „Prudenter. syncere, constanter". Kanzler Ver
denberg (1562-1648) und seln „Giornale". Unsere Heimat, 1995, Heft 2, s. 104.
(138) Jak se n ě k d y p o d d a n í snažili využit d o b r o s r d e č n o s t i s v ý c h vrchnosti, p ě k n ě do

kumentuje U R B Á N K O V Á - H R U B Á , L.: Supliky Karlu st. ze Žerotina. ČMM 83, 1964, s. 307,
obecněji v postaveni p o d d a n ý c h na n á m ě š t s k é m panství p ř e d Bílou horou K N O Z , T.:
Poddaný v korespondenci Jana Diviše z Žerotina. Z kralické tvrze, 18, 1991 -1992, s. 71 -79.
(139) Roku 1643 táhli N á m ě š ť s k e m Š v é d o v é a zpustošili panství, D V O R S K Ý , F. Vlasti

věda moravská. Náměšťský okres. Brno 1908, s. 86. O tažení vojsk na M o r a v ě obecněji
MATÉJEK, F.: Morava za třicetileté války. Praha 1992.
p r o s a z e n í „ p a t r i m o n i á l n í h o absolutismu" b y l v e k o n o m i c k é sféře
1 4 0
s konečnou platností d o k o n č e n .
Nástup raně barokní kultury za Verdenbergů
J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a p ř e n e s l od c í s a ř s k é h o dvora n a n á -
méšťské p a n s t v í i jiné, n e ž pouze h o s p o d á ř s k é zkušenosti. Věděl, ž e
s k u t e č n o u r e f o r m u životního stylu je nutno o p ř í t o p r o m ě n u kultur
ních dimenzí. V e r d e n b e r g se snažil své n o v é dvory a „hofštáty" n a
Grafeneggu i n a N á m ě š t i organizovat podle modelu fungujícího v ro
vině d v o r s k é h o absolutismu F e r d i n a n d a II. Ve s h o d ě s tímto modelem
využil t a k é n á b o ž e n s k é h o a k u l t u r n í h o p ů s o b e n í katolické církve a je
1 4 1
jích ř e h o l n í c h ř á d ů .
Kultura Verdenbergových patrimoniálních dvorů vycházela
z n ě k o l i k a zdrojů. V p o z a d í je m o ž n o cítit italskou rodovou tradici, ži
vou v oblasti jeho rodiště mezi M i l á n e m a Comem. J m é n o Verda, to
tožné s p ů v o d n í m p ř í j m e n í m d v o r s k é h o k a n c l é ř e , se vyskytovalo i mezi
p o z d n ě r e n e s a n č n í m i u m ě l c i s e v e r o i t a l s k é oblasti. J a n Křtitel z Ver
denberga měl z a ž e n u Italku M a r i i K a t e ř i n u Coronini. S m n o h ý m i
Italy, p ů s o b í c í m i n a c í s a ř s k é m d v o ř e , byl v k a ž d o d e n n í m styku. Ver
denberg z a m ě s t n á v a l několik italských a r c h i t e k t ů , s o c h a ř ů a malířů,
k t e ř í mu z p r o s t ř e d k o v á v a l i kontakt s k u l t u r n í m i proudy jeho někdej
142
ší v l a s t i .
D r u h ý m zdrojem jeho p a t r i m o n i á l n í kultury byl vídeňský d v ů r
F e r d i n a n d a II. K a n c l é ř sledoval p a n o v n í k o v y k u l t u r n í aktivity již ve
Štýrsku. P o d o b n ě jako jeho p a n o v n í k , i o n byl odchovancem jezuit-
(140) O tom v o b e c n é r o v i n ě BRUNNER, O.: Land und Herrschaft. 5. vyd. Wien 1965.
(141) O d v o r s k é m absolutismu na dvoře Ferdinanda II. p ř e d e v š í m STURMDERGER, H.:

Katser Ferdinand II. und das Problém des Absolutismus. Linz 1957. REPGEN, K.: Herrs-
cherbild ím 17. Jahrhundert. M ú n s t e r 1991; EVANS, R. J . W.: Dos Werden der Habsbur-
germonarchie 1550-1700. Wien-Kóln-Graz 1989, s. 75-123.
(142) O s p o l u p r á c i Jana Křtitele z Verdenberga s italskými umělci a l e s p o ň parciálně

TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterreichische Kunsttopogra-
phie. I. Beiheft. Wien 1908, SKALECKI, G.: Deutsche Architektur zur Zeit des DreiOi-
gláhrigen Krieges. Der EinfluO Italiens aufdas deutsche Bauschaffen. Regensburg 1989,
s. 194; FlDLER, P.: Architektur des Seicento. Baumetster, Archltekten und Bauten des Wie
ner Hofkreises. Habilitační práce. Innsbruck 1990, s. 72-75; T E R S C H , H.: „Prudenter, syn-
cere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat,
1995, s. 8 2 - 1 1 1 .
ských škol. Ve své d v o r s k é službě po boku F e r d i n a n d a II. p ů s o b e n í

jezuitů v ý r a z n é podporoval. Stejné tak byl ale n a k l o n ě n i d a l š í m ř á
dům, blízkým Ferdinandovi Š t ý r s k é m u a jeho dvoru: b a r n a b i t ů m
a k a p u c í n ů m . Verdenberg mohl působení „jezuitské" kultury pozorovat
ve Š t ý r s k é m H r a d c i i ve Vídni. V a z b a mezi dvorskou a p a t r i m o n i á l n í
kulturou byla v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h b e z p r o s t ř e d n í . Vzhledem ke své
mu postaveni u d v o r a mohl Verdenberg z a m ě s t n á v a t Ferdinandovy
dvorské umělce n a vlastních uměleckých nebo stavebních podnicích.
P o d o b n ý m z p ů s o b e m postupovali i m n o z í další p ř e d n í velmoži po
bělohorského období. Vzniklo tak široké spektrum r a n ě b a r o k n í c h
šlechtických p a t r i m o n i á l n í c h dvorů. P r i m á r n é byly ovlivněny dvorem
císařským, s e k u n d á r n ě se ovlivňovaly navzájem. P ř e d n í místo mezi nimi
s a m o z ř e j m é zaujímaly dvory Albrechta z Valdštejna, K a r l a z Liech-
tensteina a F r a n t i š k a z Dietrichsteina. Lze sem o v š e m z a ř a d i t i dvory
dalších šlechticů, k t e ř í získali jednotlivé d r ž a v y K a r l a st. ze Ž e r o t í n a ,
A d a m a ml. z Valdštejna, Z d e ň k a Vojtěcha i V á c l a v a Eusebia z Lobko
vic. Se v š e m i z m í n ě n ý m i velmoži byl V e r d e n b e r g prakticky v k a ž d o
143
denním pracovním i společenském kontaktu.
P o d o b n é jako všichni v ý z n a m n í velmoži b a r o k n í epochy, budoval
i J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a svůj d v ů r ve dvou r o v i n á c h . Č á s t kultur
ních aktivit musel příslušník d v o r s k é šlechty realizovat v p a n o v n í k o
vé r e z i d e n č n í m m ě s t ě . B y l k n ě m u v á z á n služební povinností i ne
zbytností pohybovat se po celý rok v centru politického a společen
1 4 4
ského d ě n í . P r o t i p ó l e m aktivit v c í s a ř s k é rezidenci bylo p o d o b n é
p ů s o b e n í n a v e n k o v s k ý c h statcích. V e své vlastní rezidenci zaujímal
velmož p o d o b n é místo n a vrcholu p o m y s l n é s p o l e č e n s k é a k u l t u r n í
pyramidy, jaké v metropoli p ř i n á l e ž e l o pouze panovníkovi. Velcí ba
r o k n í šlechtici s a m o z ř e j m ě z p r a v i d l a drželi celou ř a d u statků. Z a
venkovskou rezidenci a hlavní sídlo bylo obvykle p o v a ž o v á n o to pan
ství, k n ě m u ž jej v á z a l a nejdelší r o d o v á tradice, p o p ř . s n í m ž byl spjat
(143) O r a n é b a r o k n í c h dvorech v poslední d o b ě p ř e d e v š í m materiály z konferenci,

p o ř á d a n ý c h v Č e s k é m Krumlově. BŮŽEK, V. - S A K , R. - VOREL, P.: Adeltge Hófe und Re-
sidenzen. Architektur und Reprásentation im bóhmisch-máhrlsch-ósterreichlschen
Grenzgebiet. In: K O M L O S Y , A. - BŮŽEK, V. - SVATEK, F . (ED.): Kultury na hranici. Wien
1995, s. 191-198, O d v o ř e Karla z Liechtensteina HAUPT, H.: Furst Karl I. von Liechten
stein, Oberhofmeister Katser Rudolfs II. Hofstaat und Sammeltátigkeit. Wien-Kóln-Graz
1983. D v o r ů m v ě n o v á n jeden ze s v a z k ů p e r i o d i c k é h o s b o r n í k u Opera historica:
BÚ2EK, V. - KRÁL, P. (ED.): Rezidence a dvory v raném novověku. Opera historica - Edí-
tio Universitatis Bohemiae Meridionalis, 7, 1999.
(144) V e r d e n b e r s k ý p a l á c ve Vídni byl v y b u d o v á n p ř e s t a v b o u hned několika d o m ů

na N o v é m trhu. O tom SrLA WlEN, HARRER, P.: Wien, seine Háuser, Menschen und Kul
tur. Strojopis. Wien 1956, s. 54-62.
jeho nejvyšší titul. Z a u r č i t ý c h okolností mohlo jít o dvě rozdílné loka

lity. V p ř í p a d ě J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a byl jeho t r a d i č n í m ven
k o v s k ý m sídlem n e p o c h y b n é d o l n o r a k o u s k ý Grafenegg. Zde sídlila
i jeho c e n t r á l n í p a t r i m o n i á l n í s p r á v a . K r á t c e po n a b y t í m o r a v s k ý c h
s t a t k ů byl V e r d e n b e r g j m e n o v á n do h r a b ě c í h o stavu a jeho hrab-
1 4 5
stvím se stalo d o s a v a d n í n á m ě š ť s k é p a n s t v í .
J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a rozložil své kulturní zájmy mezi Vídeň,
Grafenegg, N á m ě š ť a Kreutz. K a n c l é ř n a své d r ž a v y p r a v i d e l n ě za
jížděl, aby zde p r o v á d ě l o s o b n í h o s p o d á ř s k é inspekce. P o t ř e b o v a l
zde tedy mít d o s t a t e č n é p o h o d l n á a r e p r e z e n t a t i v n í sídla. Když roku
1645 s rodinou a doprovodem dorazil do k r a ň s k é h o Kreutzu, zhrozil
se nad u b o h ý m stavem svého zdejšího z á m k u . O k a m ž i t é a n g a ž o v a l
146
zedníky a k a m e n í k y , aby jeho sídlo o p r a v i l i .
Ve Vídni si c í s a ř s k ý k a n c l é ř nejprve roku 1625 pořídil d ů m n a
M a s n é m trhu, poblíže kostela sv. V a v ř i n c e . K o u p i l jej od v í d e ň s k é h o
m ě š ť a n a O n d ř e j e G o l d m a y e r a . V d e n í k u se zmiňuje o tom, že z a d ů m
147
zaplatil 11.200 zlatých, že jej ale v z á p ě t í se ziskem p r o d a l . Verden-
bergovo v í d e ň s k é h o sídlo se nakonec n a c h á z e l o n a N o v é m trhu.
V t ě s n é blízkosti k a p u c í n s k é h o kostela (včetně h a b s b u r s k é r o d o v é
hrobky) skupoval k a n c l é ř v letech 1631-1636 jednotlivé m ě š ť a n s k é
1 4 8
domy, aby z nich vybudoval p r o s t o r n ý šlechtický m ě s t s k ý p a l á c .
Ze z m í n e k v d e n í k u J a n a Křtitele z Verdenberga lze jen v o m e z e n é
m í ř e soudit o chodu jeho v í d e ň s k é h o života. Nejspíše do jeho domu při
cházeli císařští d v o ř a n é , kteří jsou v „Giornale" u v á d ě n i nejčastěji jako
jeho p ř á t e l é . Týkalo se to A l b r e c h t a z Valdštejna, R o m b a l d a Collalta
s rodinou, prezidenta tajné rady J a n a O l d ř i c h a z Eggenberga, císa
ř o v a životopisce a diplomata F r a n t i š k a Kryštofa K h e v e n h ú l l e r a , pa
n o v n í k o v ý c h d v o ř a n ů Miniatiho, Hardegga, Coroniniho, Taxise. Ně
k t e ř í z V e r d e n b e r g o v ý c h p ř á t e l p o m ě r n ě brzy zemřeli: Eggenberg
a Valdštejn. N a testament c í s a ř e F e r d i n a n d a II. se spolu s Verden-
(145) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Bebundene Búcher, Giornale (I-III), Bd. 37, 38,

39. A V A WlEN, ADELSABCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, 7. November
1630.
(146) Nechal zde vybudovat novou b r á n u . H H S T A W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebun-

dene Búcher, Bd. 38, Giornale (III), fol. 84.
(147) H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), rok
1625, nefoliováno.
(14B) Vedle toho o v š e m pořídil k a n c l é ř t a k é d ů m číslo 14 na t e m ž e N o v é m trhu, t a k ž e
z a k o t v e n í rodu v centru h l a v n í h o m ě s t a a v blízkosti c í s a ř o v a Hofburgu nabylo znač
n é h o rozsahu i důležitosti. STA W I E N , HARRER, P.: Wien, setne Háuser, Menschen und
Kultur. Strojopis. Bd. 6, Teil 1, Wien 1956, s. 54-62, 190-200. CZEIKE, F.: Der Neue Markt.
Wien-Hamburg 1970, s. 7 6 - 7 7 .
N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý P R O D E J 357
bergem podepsali M i c h a e l J a n z Althannu, Rudolf z Tiefenbachu, J a n

F r a n t i š e k Trautson z Falkensteina a Vilém Slavata z Chlumu. Z á r o
v e ň se v okolí J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a začali objevovat t a k é
„noví" lidé, b e z p r o s t ř e d n ě spjatí s c í s a ř s k o u mocí: Horacius Buccelin
van der Sava, Benedikt Butzlin von H ó r t e n s t e i n , Albert Rossi, všichni
p r á v n í c i činní v c í s a ř s k ý c h c e n t r á l n í c h o r g á n e c h . V e r d e n b e r g se
s Buccelinem č a s t o radil o p r á v n í c h záležitostech. Stejné tak ho ale
1 4 9
kontaktoval, k d y ž s h á n ě l pro dceru k s v a t b ě d i a m a n t o v é z á v ě s y .
V m ě s t s k é m d o m ě J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a žila t a k é celá řa
da jeho z a m ě s t n a n c ů a ú ř e d n í k ů v čele se s p r á v c e m domu J a k u b e m
Petruccim. Č a s t o zde p o b ý v a l i hofmistr M i c h a e l Holzmůller. Dvor
ský k a n c l é ř m ě l ve zvyku mezi své lidi p r a v i d e l n ě n a Nový r o k při
c h á z e t a r o z d ě l o v a t jim u r č i t é finanční částky. Ty měly symbolizovat
1 5 0
jeho k l a d n ý p o m ě r k z a m ě s t n a n c ů m .
K v í d e ň s k é m u domu J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a p ř i n á l e ž e l y ta
ké dvě zahrady, k t e r é V e r d e n b e r g koupil r o k u 1628 o d v í d e ň s k ý c h
m ě š ť a n ů H e n c k e l a a K ú l l m a n n a , a zaplatil z a n é celkem 6.000 zla
tých. Zahrady byly osvobozeny od m ě s t s k ý c h d á v e k a byly zde vybu
1 5 1
d o v á n y stáje a d ů m pro z a h r a d n í k a .
V e r d e n b e r g ů v životní styl v metropoli monarchie se projevoval
t a k é podporou k u l t u r n í c h aktivit katolické církve. O d d v a c á t ý c h let
17. století se stalo zvykem, ž e n ě k t e ř í šlechtici z a k l á d a l i své vlastní
1 5 2
duchovní ř á d y . Jiní po v z o r u p a n o v n í k a podporovali ř á d y již exis
153
t u j í c í . V p ř í p a d ě J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a se n á k l o n n o s t r o z d ě
lí 49) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Bebundene Bůcher, Giornale, Bd. 37, 38, 39.
T E R S C H , R : „Prudenter. syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1682-1648) und sein
„Giornale". Unsere Heimat, 66, Heft 2, 1995, s. 87-92. N ě k t e ř í z jeho p r á v n i c k ý c h přá
tel, např. Butzlin, byli členy c í s a ř s k é d v o r s k é rady nebo p o d o b n ý c h absolutistických
úřadů. GSCHLIEOER, O . : Der Relchshofrat. Bedeutung und Verfassung einer obersten
Reichsbehórde von 1559 bis 1806. Wien 1942, s. 254-255.
(150) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (III), íbl.
162. Roku 1641 tak např. rozdělil s v ý m lidem v d o m ě 482 zl. Stejný zvyk si zachoval
i na cestách. Na N o v ý rok 1643 v Linci v ě n o v a l kaplanovi a jeho p o m o c n í k ů m 51 zl.,
h u d e b n í k ů m 30 zl, fol. 159.
(151) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), rok

1628, nefoliováno.
(152) Příkladem m ů ž e b ý t ř á d rytířů, který spoluzaložil Michael Adolf z Althannu.
O tom starý tisk Seelen-eyfriger Hoff-Herr Und Apostolischer Kriegs-Fůrst Herr Herr
Michael Adolphus Graff von Althann. Bibliotheca Societatis Jesu, Wienn bey Johann
Georg Schlegel, 1713, pag. 21-24.
(153) Císař Ferdinand II. podporoval p ř e d e v š í m jezuity, kapuciny a paulány. Diet-

richstein podporoval piaristy, Valdštejn jezuity a kartuziány, Liechtenstein paulány,
Verdenberg barnabity a kapuciny, Breuner minority. Tak by bylo m o ž n o pokračovat.
lila mezi barnabity a k a p u c í n y . B a r n a b i t é působili v kostele sv. M i

chaela ve Vídni, k t e r ý byl f a r n í m kostelem příslušníků dvora a kde
měli V e r d e n b e r g o v é r o d i n n o u hrobku. V čele levé b o č n í lodi kostela
nechal vybudovat p o h ř e b n í kapli, jež je dodnes z v á n a „Verdenber-
skou". N e c h a l zde zřídit m o n u m e n t á l n í n á h r o b e k , b u d o v a n ý v z á v ě r u
d v a c á t ý c h let 17. století t ř e m i umělci z Lince: s o c h a ř e m Spazzim, ne
j m e n o v a n ý m m a l í ř e m a stavitelem J a k u b e m Alliem. Když byla kaple
roku 1629 d o k o n č e n a , zřídil V e r d e n b e r g pro barnabity nadaci, aby
154
se o místo starali i po k a n c l é ř o v ě s m r t i .
Italský p ů v o d u m ě l c ů a n e o b y č e j n ě m o d e r n í styl b a r o k n í h o ma
n ý r i s m u svědčí o velmi d o b r é orientaci Verdenberga v k u l t u r n í c h
trendech. Monumentalita p o h ř e b n í kaple a n á h r o b k u dokazuje, na
kolik místo p o s l e d n í h o o d p o č i n k u patřilo k o s o b n í reprezentaci r a n ě
b a r o k n í h o šlechtice. Šlo o p ř e t r a n s f o r m o v á n í jeho o s o b n í c h zásluh,
z í s k a n ý c h b ě h e m života, do roviny věčnosti a t r v a l é p a m ě t i .
P o s l e d n í m aspektem je u m í s t ě n í hrobky do f a r n í h o kostela vídeň
s k é h o Hofburgu a nikoliv n a n ě k t e r é m z jeho v e n k o v s k ý c h sídel. Své
p a n s k é kostely nechal vystavět ve Strafiu im Strassertale i v N á m ě š t i .
B u d o v á n í r o d i n n é h r o b k y n a vlastních statcích a ve s p o l u p r á c i s vy
b r a n ý m řeholním ř á d e m patřilo k obvyklému dobovému kulturnímu
s c h é m a t u . V e r d e n b e r g o v a v a z b a ke kostelu sv. M i c h a e l a ve Vídni
dost m o ž n á symbolizovala p ř e v a h u jeho subjektivního pocitu přísluš
nosti k p a n o v n í k o v u d v o r u nad pocitem sounáležitosti s d ě d i č n o u po
1 5 5
zemkovou d r ž b o u .
V y b u d o v á n í r o d i n n é kaple v „Mtchaelerkirche" nebylo jedinou ak
tivitou V e r d e n b e r g a orientovanou tímto s m ě r e m . Dne 17. s r p n a 1630
k a n c l é ř o b d r ž e l od c í s a ř e povolení, aby založil k a p u c í n s k ý k l á š t e r
156
v Módlingu. Stavba k l á š t e r a byla z a h á j e n a položením z á k l a d n í h o
kamene n a s v á t e k sv. M i c h a e l a (23. září) 1631. Po roce mohli kapucí
ni odhalit k a n c l é ř ů v epitaf. Projevili v n ě m ú c t u ke s v é m u fundátoro-
O ř á d o v ý c h n a d a c í c h Ferdinanda II. FRANZL, J.: Ferdinand II. Kalser im Zwiespalt der

Zeit. Graz-Wien-Kóln 1978, s. 113-118.
(154) Verdenberg tehdy delši dobu pobýval v Linci a zřejmě se zde měl m o ž n o s t se
z n á m i t s dilem m í s t n í c h mistrů. TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Crafenegg.
Osterreichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908, s. 20.
(155) Jmenujme V a l d š t e j n e m budovanou hrobku ve Valdicích, dietrichsteinskou

hrobku v Mikulově, liechtensteinskou hrobku ve V r a n o v ě u Brna. O v e r d e n b e r s k é
hrobce LIND, K.: Die Michaelskirche zu Wien. Berichte und Mitteilungen der Altertu-
mervereines in Wien. Wien 1859. SCHEMPER-SPARHOLZ, I.: Die Crabmaler. In: St. Mi
chael. Stadtpfarrkirche und Kúnstlerpfarre von Wien 1288-1988. Wien 1988, s. 236-243.
(156) O p ě t byl v centru Verdenbergova z á j m u jeden z n e d á v n o z a l o ž e n ý c h řádů, kte

rý byl p o p u l á r n í i u p a n o v n í k a .
vi a oslavili jeho víru, v ě r n o s t a l á s k u k Bohu, jakož „statečnost v boji

157
proti nepřátelům pravé viry".
* * *
V e r d e n b e r g o v ý m aktivitám ve Vídni se podobalo i jeho b u d o v á n í
dvora n a Grafeneggu. N a p o č á t k u 17. století zde stál s t a r ý z á m e k p á n ů
ze Serau. J a n Křtitel z Verdenberga z něj b ě h e m několika let d o k á z a l
vybudovat p o h o d l n é sídlo, k t e r é je z n á m o z grafického listu Jiřího M a
touše Vischera z r o k u 1672. Bylo čtyřkřídlou stavbou s c e n t r á l n í m dvo
rem a d v ě m a věžemi. J e d n o d u c h á f a s á d a nebyla v ý r a z n ě členěna.
Vnější plášť z á m k u symbolizoval jeho p r o f á n n í a fortifikační funkci.
Grafenegg se n a c h á z e l v ú r o d n é nížině n a soutoku Dunaje a K a m p u .
Proto byl k o n t i n u á l n ě b u d o v á n jako vodní pevnost. R a n é b a r o k n í sta
1 5 8
vební etapa si tento charakter zachovala v symbolické r o v i n ě .
V e r d e n b e r g přivedl n a Grafenegg vysokou dvorskou kulturu.
Z a m ě s t n á v a l zde celou ř a d u osob v nejrůznějších funkcích. Stejně tak
mnoho u m ě l c ů a ř e m e s l n í k ů , jejichž ú k o l e m bylo vybudovat n á d h e r
n é p a n s k é sídlo. „Glornale" i k n i h a smluv s v r c h n o s t e n s k ý m i zaměst
nanci podávají zajímavé informace o s t r u k t u ř e d v o r a v Grafeneggu.
R o k u 1634 byl vyhotoven seznam d v o r s k ý c h z a m ě s t n a n c ů a p ř e h l e d
jejich platů: hofmistr (150 zl.), preceptor (100 zl.), o s o b n í sluha (30 zl.),
„Madelsperger"(40 z l ) , k a d e ř n í k (40 zl.), sklepník (36 zl.), krejčí (36 zl.),
podkoní (36 zl.), z a h r a d n í k (36 zl.), dva kočí (40 a 48 zl), dva lokajové
(po 36 zl.), v r á t n ý a knecht (po 20 zl.). U v e d e n ý seznam a l e s p o ň částeč
ně objasňuje strukturu stálých z a m ě s t n a n c ů šlechtického dvora a zá
159
roveň jejich s p o l e č e n s k é postavení, d a n é finančním o h o d n o c e n í m .
Do d v o r s k é služby n a Grafeneggu bývali z a m ě s t n a n c i n a j í m á n i
t a k é j e d n o r á z o v é . Č a s t o to byli p r e c e p t o ř i , k t e ř í vyučovali m l a d é h o
Ferdinanda z V e r d e n b e r g a i jeho d v ě sestry. R o k u 1634 dostal podle
z á z n a m u v „Glornale" zaplaceny 172 zlaté, tedy p o d s t a t n ě více, n e ž
(157) HHSTÁ WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), léta
1630-1632, nefoliováno.
(158) O Grafeneggu TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Óster-
reichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908; KlTLlTSCHKA. W.: SchloB Grafe
negg. G r a f e n e g g - W í e n , s. d., s. 5-8. Snad p r á v ě z d ů v o d ů v á l e č n é h o o h r o ž e n i Grafe
neggu přesunul Verdenberg na nějaký č a s svůj d v ů r do k r a ň s k é h o Kreutzu. H H S T A
WlEN, ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Biicher, Bd. 38, Giornale (II), fol. 82.
(159) P r a v d ě p o d o b n ě se nejednalo o jediné Verdenbergovy z a m ě s t n a n c e . Celou ř a d u
osob najímal j e d n o r á z o v é nebo na omezenou dobu. S nimi uzavíral zvláštní smlouvy.
H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol. 31.
„Modelsperger" [ = M á d e l s b e r g e r ] se staral ve šlechtické rodině o v ý c h o v u dívek.
1 6 0
u d á v á seznam z t é h o ž r o k u . Když se následujícího roku v d á v a l a
Ferdinandova sestra A n n a K a m i l a , byl najat „tanzmeister", k t e r ý z a
161
v ý u k u k a n c l é ř o v ý c h dětí dostal o d m ě n u 100 z l a t ý c h .
„Kniha záznamů o provedených pracích" p o d á v á p ř e h l e d o dal
ších V e r d e n b e r g o v ý c h o b j e d n á v k á c h a z a k á z k á c h . Objevuje se zde
celá ř a d a p o v o l á n í a ř e m e s e l : tesaři, stolaři, z a h r a d n í c i , skláři a skle
n á ř i , h o d i n á ř i , l a m a č i kamene, k a m e n í c i (podle z á z n a m ů vytvářeli
pro z á m e k v Grafeneggu hlavice a postamenty sloupů), cihláři, zá
mečníci, šindeláři, malíři, v a r h a n á ř i , s t u d n a ř i , r y b n í k á ř i , kominíci,
sokolníci, ptáčníci, zedníci, stavitelé, paliči v á p n a , ř e z a č i slámy, lovci,
1 6 2
kotláři, k o v á ř i , k r y s a ř i a m y š a ř i .
** *
Bylo v í c e k r á t e k o n s t a t o v á n o , ž e Verdenbergovou osobní před
ností n e p o c h y b n ě byla d o b r á orientace ve světě umění. N a d v o ř e
F e r d i n a n d a II. i F e r d i n a n d a III. se mohl o s o b n é setkat s m n o h ý m i
z p a n o v n í k o v ý c h umělců. V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h byl t a k o v ý kontakt
dokonce d á n povinnostmi Verdenbergova ú ř a d u . V letech 1622 -
1638 řídil stavbu h a b s b u r s k é r o d o v é hrobky ve v í d e ň s k é m kapucín
s k é m kostele n a N o v é m trhu ( p á r k r o k ů od Verdenbergova vídeň
s k é h o domu). Tehdy vstoupil do styku s G i o v a n n i m Battistou Carlo-
nem, jehož n a p ř í š t ě z a č a l z a m ě s t n á v a t i p ř i vlastních s t a v e b n í c h
podnicích. P o m ě r n ě z n á m é je Verdenbergovo a n g a ž o v á n i c í s a ř s k ý c h
163
p o r t r é t i s t ů , m a l í ř ů F r i e d r i c h a Stolla a Franse L u y c x e .
J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a z a m ě s t n á v a l i umělce-řemeslníky, pra
cující v ceších větších měst: Vidné, K r e m ž e , B r n a . N ě k d y o b j e d n á v a l
u m ě l e c k á díla od u m ě l c ů a o b c h o d n í k ů ze v z d á l e n ý c h center, z Lince
nebo dokonce z Augsburku. Informace o nich obvykle získal b ě h e m
1 6 4
cest, n a n i c h ž d o p r o v á z e l p a n o v n í k a .
(160) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Biicher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 28.
(161) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Biicher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 71.
(162) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Biicher, Bd. 39a, Kniha práci,

1639 -1664, fol. 1-269. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 453, Fasz.
1, Baurechnung 1661.
(163) FlDLER, P.: /Irehiťefeíur des Seicento in Ósterreich. Baumeister, Architekten und Bou
řen des Wiener Hofkreises. Innsbruck 1990, s. 72-75; T1ETZE, H.: Die Sammlungen des
Schlosses Grafenegg. Osterreichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908, s. 8-52.
(164) Tak byl napr. p o ř í z e n n á h r o b e k pro kostel sv. Michaela, když jeho architekto
nickou a s o c h a ř s k o u složku provedli u m ě l c i z Lince Spazzi a Allio a když si objednal
reliéfní desky dokonce od kovolitce a ž z Augsburku. H H S T A WIEN, ARCHIV GRA
FENEGG, Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 116; ScHEMPER-SPARHOLZ, I.: Die
Charakteristiku v e r d e n b e r s k ý c h d v o r ů n a M o r a v ě dost d o b ř e ne

lze p r o v é s t o d d ě l e n é pro N á m ě š ť a pro Rosice. D v o r s k ý k a n c l é ř totiž
p ř i s t u p o v a l k jejich o r g a n i z o v á n í a k p o ř i z o v á n í u m ě l e c k é v ý b a v y
k o m p l e x n ě ; n a z á k l a d ě d o p ř e d u p r o m y š l e n é koncepce a společen
ských funkcí jednotlivých sídel k a n c l é ř e . Smysl u m ě l e c k é v ý b a v y
z á m k ů v N á m ě š t i a v Rosicích lze p o s t ř e h n o u t pouze v souvislosti
s o b d o b n ý m i aktivitami ve Vídni a n a Grafeneggu, v ý b a v a z á m k ů by
l a p o ř i z o v á n a s o u č a s n ě s v ý b a v o u z á m e c k ý c h kaplí a r e z i d e n č n í c h
f a r n í c h kostelů.
K b u d o v á n í svých m o r a v s k ý c h sídel přistoupil Verdenberg v něko
lika vlnách. První lze vysledovat hned po jejich koupi roku 1628. D r u h á
se o d e h r á l a 1631 po převzetí statků od nájemců. Třetí etapa p r o b í h a l a
po roce 1635, kdy k a n c l é ř n a M o r a v ě delší dobu pobýval. K a ž d ý tako
výto pobyt n a n ě k t e r é m ze svých venkovských statků byl p r o J a n a
Křtitele z V e r d e n b e r g a p o d n ě t e m k p o ř i z o v á n í n o v é h o v y b a v e n í
z á m k ů , kaplí a kostelů i dalších objektů p a n s k é h o sídla. Proces tedy
probíhal analogicky jako v p ř í p a d ě h o s p o d á ř s k ý c h reforem. Kanclé
řovo úsilí o vybavování z á m e c k ý c h sídel bylo vždy p r o d l o u ž e n o o bez
p r o s t ř e d n ě následující období. Verdenberg při pobytu n a n á m ě š ť s k é m
panství zaznamenal, co vše je z a p o t ř e b í pořídit. Po n á v r a t u do Vídně
se obrátil n a nejrůznější umělce, řemeslníky či obchodníky, a objednal
u nich p a t ř i č n é u m ě l e c k é p ř e d m ě t y . Počínaje obrazy, p ř e s m e š n í ná
165
doby pro z á m e c k o u kapli, a ž po s t ř í b r n é mísy do j í d e l n y .
V e l m i č a s t o z a d á v a l V e r d e n b e r g vyhotovení p o d o b n ý c h p r a c í
u jednoho u m ě l c e „ h r o m a d n ě " pro v e š k e r á s v á sídla. Friedrich Stolí
a F r a n s Luycx se měli postarat o m a l í ř s k o u složku Verdenbergovy
osobní reprezentace. O b a patřili k p ř e d n í m e v r o p s k ý m r a n ě barok
ním p o r t r é t i s t ů m . Stolí b ý v á d á v á n do souvislosti s Anthonem v a n
Dyckem a Luycx b ý v á p o v a ž o v á n z a n á s l e d o v n í k a P e t r a P a u l a Ru-
bense. O b a portrétovali císaře, jeho r o d i n n é příslušníky i dvořany. Ně
k t e r é z těchto p o r t r é t ů Verdenberg pořídil, aby jimi vyzdobil steny n a
z á m k u v Grafeneggu. Jeho cílem zjevně bylo v co největší m í ř e přiblížit
166
vzhled a vybavení svého sídla p o d o b ě panovníkovy r e z i d e n c e .
Grabmáler. In: St. Michael. Stadtpfarrkirche und Kúnstlerpfarre von Wien 1286-1988.
Wien 1988, s. 2 3 8 - 2 3 9 .
(165) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), rok

1637, nefoliováno. Typický p ř í k l a d e m je situace z konce roku 1637. Verdenberg v pro
sinci odjel z N á m ě š t ě , kde delši dobu pobýval a ihned ve Vídni pořídil pro kapli a kos
tel v N á m ě š t i a v Rosicích několik svícnů a obrazy. V Brně ale kostelní i n v e n t á ř naku
poval již b ě h e m s v é h o m o r a v s k é h o pobytu.
(166) 15. k v ě t n a 1636 zaplatil Verdenberg d v o r n í m u k o m o r n í m u malíři Stollovi za je

ho práce, mezi nimi za oltářni obrazy pro Grafenegg, Náměšť, Rosice a StraC. Hans
362 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTlNA PO BÍLÉ H O R E
Frans Luycx vytvořil p o r t r é t J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a pro

Grafenegg. F r i e d r i c h Stolí byl d v o r s k ý m k a n c l é ř e m v y h l e d á v á n ještě
častěji. H a n s Tietze m u p ř i p s a l p o r t r é t Ferdinanda z Verdenberga.
K r o m ě toho n a m a l o v a l pro V e r d e n b e r g a celou ř a d u dalších podobi
zen. Stolí byl t a k é autorem o l t á ř n í c h o b r a z ů pro kostel ve Straflu im
167
Strassertale.
F a r n í r e z i d e n č n í kostely ve Straflu a v N á m ě š t i byly b u d o v á n y
s o u č a s n ě . V obou p ř í p a d e c h šlo o jednolodní p o d é l n é stavby. R a n é
b a r o k n í f a s á d a v y c h á z e l a z ř í m s k é h o typu „// Gesú". Verdenbergova
b e z p r o s t ř e d n í inspirace b ý v á s p a t ř o v á n a v d o m i n i k á n s k é m kostele
168
ve Vídni, p o p ř . v kostele p a u l á n ů n a F a v o r i t e n .
Bylo z d ů r a z n ě n o , že stavba kostela v N á m ě š t i nad Oslavou s p a d á
do období, kdy byla n a n á m ě š ť s k é m p a n s t v í provedena reforma far
ní s p r á v y . V jejím kontextu byly s t a v e b n ě a u m ě l e c k y r e k o n s t r u o v á n y
a v souvislosti se z m ě n o u liturgie i n v e n t á ř e m d o p l ň o v á n y t a k é m e n š í
kostely n a panství, n a p ř . v M o h e l n ě , v H e ř m a n o v é nebo v Rosicích.
Stejně tak byly v d a n é d o b ě b u d o v á n y z á m e c k é kaple, ztělesňující
vztah v e l m o ž e ke katolické konfesi. Ze z á m e c k é kaple v Rosicích se
z V e r d e n b e r g o v ý c h č a s ů do současnosti zachovala dispozice a vstupní
portál. V někdejší gotické kapli na N á m ě š t i lze do p o b ě l o h o r s k é h o ob
169
dobí datovat klenbu, č l e n ě n o u expresivními r á m o v ý m i p o l i .
Tietze zdůvodňuje n á k u p y portrétů p a n o v n í k o v y rodiny a d v o ř a n ů tak, že bylo zvy

kem p o r t r é t o v a t přední osobnosti pro sbírky p a n o v n í k a , ale z á r o v e ň také vytvářet
kopie a repliky t ě c h t o dél, k t e r é zakupovali nejvýznamnějši d v o ř a n é , aby podobu
s v ý c h v e n k o v s k ý c h sídel co nejvíce přiblížili p o d o b ě p a n o v n i c k é rezidence. TIETZE, K :
Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterreichische Kunsttopographle. I. Beiheft
Wien 190B, s. 4-8. O šlechtických portrétech, jejich funkci a typologii v poslední dobé
FELLNER, S.: DOS adelige Portrét. Zwischen Typus und Individualitát. In: Adel im Wan-
del. Rosenburg 1990, s. 499-520.
(167) Hans Tietze provedl s r o v n á n í portrétních typů Stolla a Luycxe a určil tak autor
ství p o r t r é t ů Jana Křtitele a Ferdinanda z Verdenberga, které se do druhé světové
války n a c h á z e l y na z á m k u Grafenegg a nyní jsou n e z v ě s t n é . TIETZE, H.: Die
Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterrechische Kunsttopographie, I, Beiheft,
Wien 1908, s. 5-8. O Luycxovi EBERSTEIN, E.: Der Malér Frans Luycx. Ein Beitrag zur Ge-
schichte der Malerei am ósterreichischen Hof. Jahrbuch der Kunstgeschichtlichen
Sammlungen des A l l e r h ó c h s t e n Kaiserhauses, 26, 1906-1907, s. 183.
(16B) FlDLER, P.: Architektur des Seicento in Ósterreich. Baumeister, Architekten und
Bauten des Wiener Hofkreises. Innsbruck 1990, s. 72-75; SKALECKI, G.: Deutsche Archi
tektur zur Zeit des DreiQlgjáhrlgen Krieges. Der EinfluO Italiens auf das deutsche
Bauschaffen. Regensburg 1989, s. 194-195; CZEIKE, F.: Historisches Lexikon Wiens. Bd. 2.
Wien 1993, s. 57.
(169) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 664, Schalzung; H H S T A

W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol. lOv. 26. 6. 1633
Nejdůležitější s t a v e b n í a u m ě l e c k é počiny J a n a Křtitele z Ver-

denberga s p a d a j í do doby, kdy byl povýšen do h r a b ě c í h o stavu. Proto
p r á v ě n a p o č á t k u t ř i c á t ý c h let přistoupil k p ř e s t a v b ě Grafeneggu,
v č e t n ě kaple a kostela ve StraOu. Proto p r á v ě tehdy nechal vybudo
vat kostel v N á m ě š t i , k t e r ý se měl n a p ř í š t ě stát součástí jeho h r a b ě c í
rezidence. Tuto s k u t e č n o s t d o k l á d á t a k é ikonografie, jež je s p o l e č n á
pro StraĎ i N á m ě š ť . N a h l a v n í m p o r t á l u kostela v N á m ě š t i byl umís
těn erb V e r d e n b e r g ů v p o l e p š e n é h r a b ě c í p o d o b ě , u d ě l e n é c í s a ř e m 7.
listopadu 1630. V s r d e č n í m štítku se n a c h á z e l symbol p ů v o d n í h o ro
du, s t ř e d o v ě k ý c h v o r a r l b e r s k ý c h V e r d e n b e r g ů . V e t ř e t í m kvadrantu
p o l e p š e n é h o erbu byl dvouhlavý orel s korunovanou literou „F" jako
170
odkaz n a c í s a ř e F e r d i n a n d a I I .
Úlohu s t a v e b n í k a a v ý z n a m jeho povýšení do h r a b ě c í h o stavu ilu
struje t a k é obsah o l t á ř n í c h o b r a z ů . N a h l a v n í m o l t á ř i kostela ve
Strafiu, ve s h o d ě s patrociniem kostela, je zobrazeno N a n e b e v z e t í
Panny M a r i e . V e s p o d n í části p l á t n a jsou n a m a l o v á n y klečící postavy
V e r d e n b e r g ů : J a n a Křtitele, Ferdinanda, J a n a Petra, M a r i e K a t e ř i n y
C o r o n i n i a d a l š í c h č l e n ů rodiny. Kostel v N á m ě š t i je svou s t a v e b n í
podobou i ikonografií v a r i a n t n í m ř e š e n í m kostela ve Strafiu, nepo
c h y b n ě byl navrhnut stejným u m ě l c e m . B y l z a s v ě c e n sv. J a n u Křtiteli,
jemuž bylo ve Strafíu vyhrazeno místo pouze n a b o č n í m oltáři. Ver-
denberg chtěl tímto z p ů s o b e m zajisté podle d o b o v é h o zvyku ztotožnit
svou vlastní osobu s patronem svého h r a b ě c í h o kostela a o p ě t tak
p o u k á z a t n a jeho důležitost. P l á t n o se z o b r a z e n í m K ř t u Kristova zde
proto bylo u m í s t ě n o do h l a v n í lodi, z a t í m c o m a r i á n s k é t é m a bylo
p ř e s u n u t o n a b o č n í oltář. P o d o b n ě jako ve Strafiu, t a k é zde klečí n a
obrazu h l a v n í h o o l t á ř e postavy d o n á t o r ů . V e s h o d ě s k a n c l é ř o v ý m i
devisami, jimiž k a ž d o r o č n ě zahajoval i z a k o n č o v a l zápisy v „Glorna-
le", tímto z p ů s o b e m V e r d e n b e r g deklaroval svou v í r u a z b o ž n o s t jako
171
n e z b y t n é atributy r a n é b a r o k n í s p o l e č n o s t i .
provedl Verdenberg visitaci stavby kostela. SEDLÁK, J.: Náměšť nad Oslavou. Praha 1973,
s. 26-28; KNOZ, T.: Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996, s. 94-102.
(170) Oficiální podoba h r a b é c i verze erbu Jana Křtitele z Verdenberga je o b s a ž e n a

v jeho p o v y š o v a c í c h spisech. A V A W l E N , ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist,
Grafenstand, Regensburg 7. November 1630, fol. 5v-7. S r o v n á n í v š e c h tří existujících
verzí erbu KADICH, H. VON - BLAŽEK, C : J. Siebmachers Crosses und allgemeines Wap-
penbuch. N ů r n b e r g 1899, Bd. 4, Tab. 118, s. 166.
(171) M a r i á n s k á ú c t a i úcta k sv. Janu Křtiteli symbolizuje Verdenbergovu katolickou
zbožnost, danou jeho italskými kořeny i loajalitou vůči Ferdinandovi II. Přítomnost doná
torů prakticky na v š e c h verdenberských oltářnich obrazech pozdvihuje v š e c h n y pří
slušníky rodiny. Na n á m é š f s k é m a rosickém panství to z n a m e n á počátek nové kulturní
epochy.
364 DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O R E
* **
O p o d o b ě V e r d e n b e r g o v a d v o r a vypovídají prameny velmi č a s t o
ve chvílích, jež byly pro c í s a ř o v a k a n c l é ř e a jeho rodinu nějak klíčo
vé. Krtiny, svatby, p o h ř b y , cesty. Lze rekonstruovat, ž e k a n c l é ř m é l
m o ž n o s t v š i r o k é m spektru využívat c í s a ř o v ý c h d v o r s k ý c h služební
ků, t a k ž e zdaleka ne v ž d y musel z a m ě s t n á v a t služebníky vlastní. Po
d o b n é se p r o l í n a l t a k é v e r d e n b e r s k ý v í d e ň s k ý d v ů r s jeho dvory ven
kovskými. Č á s t svých z a m ě s t n a n c ů vozil s sebou, č á s t najímal jedno
r á z o v ě . N a p ř e l o m u let 1636 a 1637 d o p r o v á z e l V e r d e n b e r g c í s a ř e
F e r d i n a n d a II. n a cestě do Ř e z n á . V p a n o v n í k o v é n é k o l i k a s e t h l a v é m
p r ů v o d u , p o d r o b n ě p o p s a n é m K h e v e n h ů l l e r e m , byl malou součástí
t a k é vlastní p r ů v o d V e r d e n b e r g ů v , čítající k r o m ě k a n c l é ř e a jeho
m a n ž e l k y d a l š í c h dvacet osob a dvacet t ř i koně. N e m é n ě r o z s á h l ý
doprovod míval V e r d e n b e r g i n a svých s o u k r o m ý c h cestách, k t e r é
tehdy trvaly p o m ě r n ě dlouho a o k a n c l é ř e muselo být d o s t a t e č n ě po
s t a r á n o . P o d o b n ě musel b ý t schopen velmožův d v ů r obsloužit i pod
s t a t n é větší těleso, n e ž k a n c l é ř e , jeho rodinu, nejbližší služebnictvo
a nejvyšší ú ř e d n í k y . I k d y ž se z ř e j m é v tomto p ř í p a d ě j e d n á o výji
m e č n o u situaci, d o k l á d á to z p á t e č n í cesta z Ř e z n á . Celý c í s a ř ů v prů
vod se n a dvacet čtyři hodiny ubytoval n a v e r d e n b e r s k é m z á m k u
Peuerbach poblíž Lince. Verdenbergovi to podle p o z n á m k y v „Gior-
nale" z p ů s o b o v a l o více starosti n e ž radosti. Musel c e l é m u dvoru
z d a r m a zajistit stravu i u b y t o v á n í n a z á m k u , ve sklepích i ve stájích.
P ř e s k a n c l é ř o v u nelibost je o v š e m patrno, že jeho z á z e m í v Peuerba-
172
chu bylo schopno reagovat n a z a k á z k u p o d o b n é h o r o z s a h u .
Ve z m i ň o v a n ý c h klíčových o k a m ž i c í c h V e r d e n b e r g nejen za
m ě s t n á v a l n a s v é m d v o ř e osoby nejrůznějších povolání, ale t a k é
o tom p o d á v a l z p r á v u ve s v é m deníku. V e š k e r é takovéto r o d i n n é
slavnosti si totiž v y ž á d a l y zvláštní výdaje, k t e r é musely být náležitě
z a p s á n y a z d ů v o d n ě n y . P r v n í takovou událostí byly svatby Verden-
b e r g o v ý c h dcer A n n y K a m i l y a M a r i e Cecílie r o k u 1635. Tehdy se
h r a b ě postaral o velkou reprezentaci. Do v e r d e n b e r s k ý c h d v o r s k ý c h
služeb bylo nutno přijmout n ě k t e r é n o v é z a m ě s t n a n c e , aby vykonali
určité s p e c i á l n í služby, jež p ř i b ě ž n é m provozu d v o r a nebyly zapo
třebí. Nejednou se u k á z a l o , že takto přijatý z a m ě s t n a n e c již u dvora
zůstal. Do k a n c l é ř o v ý c h služeb b y l přijat italský k u c h a ř M a r c o . Po
d o b n é byli přijati i další Italové: t a n e č n í mistři Santo a Hortensio. Je-
(172) KHEVENHULLER, F . C H . : Annales Ferdinandei. Bd. 12. Leipzig 1721-1726, sl. 1872-
2151. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.
134-134V.
jich ú k o l e m bylo n a u č i t tančit m l a d é h o Ferdinanda z Verdenberga.

Své služby o v š e m poskytovali i o s t a t n í m č l e n ů m rodiny, k t e ř í tak byli
schopni absolvovat n á r o č n o u s p o l e č e n s k o u u d á l o s t v c í s a ř s k é m re
z i d e n č n í m m ě s t ě . A b y m ě l a v e r d e n b e r s k á svatba náležitou ú r o v e ň ,
173
byli v š e m lokajům a p o d k o n í m p o ř í z e n y n o v é l i v r e j e .
Kvůli s v a t b ě bylo nutno najmout a zaplatit celou ř a d u d a l š í c h
z a m ě s t n a n c ů a ř e m e s l n í k ů . Patřili mezi n ě zlatníci, nožíři, p o d k o n í ,
městští g a r d i s t é , skláři, „Madlsperger", k u c h a ř i , v o s k a ř i , s u d a ř i , stola-
ři, krejčí. P ř i této příležitosti si V e r d e n b e r g t a k é nechal namalovat
další podobiznu. N a p r ů b ě h u s v a t e b n í c h slavností se podíleli i kanc
léřovi stálí z a m ě s t n a n c i . P ř í p r a v y i vlastní c e r e m o n i á l řídil hofmistr
M i c h a e l H o l z m ú l l e r T a k é č á s t h u d e b n í k ů , obvykle hrajících p ř i hos
1 7 4
tinách, p a t ř i l a mezi Verdenbergovy stálé z a m ě s t n a n c e .
P o d o b n é u d á l o s t i byly dobrou příležitostí p r o n á k u p y m o b i l i á ř e
a luxusniho zboží. V d o b ě s v a t e b n í c h p ř í p r a v nakupoval Holzmúller
175
h e d v á b n é p o k r ý v k y a z á v ě s y n a s t e n u . N á s l e d o v a l y n á k u p y velké
ho počtu s t ř í b r n ý c h mís a luxusního n á d o b í . B y l p o ř í z e n n á d h e r n ý
stůl, v y k l á d a n ý diamanty. A n n a K a m i l a i M a r i e Cecílie dostaly o d
svého otce ke s v a t b ě m n o ž s t v í š p e r k ů , ř e t ě z y a prsteny s diamanty,
176
v celkové h o d n o t ě 1.500 z l a t ý c h . V p ř í p a d ě d r u h é svatby byly za
z n a m e n á n y n á k u p y r u b í n o v ý c h š p e r k ů , h e d v á b n ý c h p u n č o c h a sa
metových látek pro nevěstu. Pro sebe V e r d e n b e r g pořídil nový plášť,
177
pro syna F e r d i n a n d a k l o b o u k . Bylo nakoupeno velké m n o ž s t v í
nejrůznéjších p ř e d m ě t ů , a ž po t a k o v ý detail, j a k ý m je k o u p ě hole pro
1 7 8
hofmistra, řídícího c e r e m o n i á l .
(173) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), fol.

68-lOOv.
(174) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), fol.

78,88v. Jistě byla najmuta c e l á ř a d a d a l š í c h z a m ě s t n a n c ů , ale pouze o těchto informu
je Verdenberg ve s v é m d e n í k u jako o příjemcích platů. Stejně tak ale informuje o ma
líři, jenž při této příležitosti vytvořil jeho podobiznu. Svatbu řídil V e r d e n b e r g ů v hof
mistr.
(175) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), foL 99v.
(176) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

47v. Ř e t ě z 1.050 zl., diamanty 450 zl. a 675 zl., perly 480 zl., prsten s diamanty 900 zl, ji
ný prsten s diamanty 600 zl., třetí prsten s diamanty 230 zl. Svatba Marie Cecílie s
Kryštofem Janem z Herbersteina se konala v z e m s k é m d o m ě ve Vídni 11. a 12. 11.
1635. P ř e s n é datum svatby Anny Kamily s A d r i á n e m z Enkevoirtu uvedeno není.
(177) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

68-69, 75.
(178) HHSTA W I E N , ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), foL 7B.
Summa summarum: Svatba v r o d i n ě velmože byla nejen soukro

mou událostí, ale také zátěžovou zkouškou pro jeho dvůr. Naproti to
mu v očích d v o r a c í s a ř s k é h o mohl p ř i této příležitosti pozdvihnout svou
o s o b n í prestiž. B y l a t a k é velkou f i n a n č n í investicí, což ekonomicky
vzdělaný Verdenberg vnímal s obzvláštním citem. O d e h r á v a l se v n é m
v n i t ř n í konflikt e k o n o m a a b a r o k n í h o k a v a l í r a . Verdenberg se za
dlužil a dluhy splácel t a k ř k a celý následující rok. N a p ř í p r a v ě a prů
b ě h u v e r d e n b e r s k ý c h svateb se podílelo i n á m ě š ť s k é panství. Plynula
odtud nejvétší č á s t p e n ě z n a finanční z a b e z p e č e n í obou s v a t e b n í c h
slavností. Holzmůller v této d o b ě zasílal do Vídně zvýšené finanční ob
nosy. Příjemcem n ě k t e r ý c h z nich byla p ř í m o Verdenbergova manžel
179
k a M a r i e K a t e ř i n a Coronini. T a již věděla, kterak s nimi n a l o ž i t .
Po s v a t b ě V e r d e n b e r g o v ý c h dcer n á s l e d o v a l a celá ř a d a podob
n ý c h slavností. P r v n í z n i c h byl p o h ř e b dcery M a r i e Cecílie, jež ze
m ř e l a p o u h é h o půl r o k u po s v é m s ň a t k u s Kryštofem J a n e m z Her-
bersteina, n a p o č á t k u č e r v e n c e 1636. J a n Křtitel z Verdenberga
tehdy p o b ý v a l mimo Vídeň, n a c h á z e l se p r a v é v císařově doprovodu,
putujícím p ř e s Linec do Ř e z n á . P ř i p ř í p r a v ě p o h ř b u , n a nějž byla vy
č l e n ě n a částka, přesahující 2.000 zlatých, byl zastoupen Holzmúllerem.
P a t r n ě proto s m u t e č n í slavnost p r o b ě h l a v p o n ě k u d skromnějším du
chu, ačkoliv d o n Florentius Schilling rozvedl v k á z á n í své v e š k e r é
1 8 0
řečnické u m ě n í .
V Linci zastihla r o k u 1636 V e r d e n b e r g a i další z p r á v a o v ý z n a m
n é r o d i n n é události, t e n t o k r á t e šťastné. Dne 15. října 1636 se mu na
rodil vnuk (syn A n n y K a m i l y a A d r i a n a z Enkevoirtu), jenž dostal
j m é n o J a n F e r d i n a n d F r a n t i š e k . Jeho kmotrem se stal s á m p a n o v n í k .
P r o t o ž e se nemohl ú č a s t n i t k ř t u o s o b n ě , nechal se zastoupit tajným
radou a d o l n o r a k o u s k ý m m í s t o d r ž í c í m J a n e m Teuflem. C í s a ř o v n u
zastoupila h r a b ě n k a T r a u t s o n o v á . Slavnost byla o p é t f i n a n c o v á n a ze
zisku m o r a v s k ý c h panství, H o l z m ů l l e r se pro p e n í z e o s o b n ě vypravil
1 8 1
do N á m ě š t ě .
(179) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 88v.
(180) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

1 lOv. Dne 9. 7. 1636 psal Verdenbergovi z Vídně Holzmůller. Verdenberg si pozname
nal: „ Uncosten so auf mein liebsten Tochter Ceciliae v. Herberstein selig Conduct u. Exe-
quiren auf ganz Summariter gebracht 2.224 fl." SCHILLING, R : Todten-Cerust, daO ist
Wohlgergrundte Ehren-Gedáchtnub. N ů r n b e r g 1681, pag. 1-19.
(181) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.
115. N e j s p í š e se jednalo o M a x m i l i á n u Trautsonovou, roz. z Hohenzollernu, od roku
1630 m a n ž e l k u Verdenbergova přítele Jana Františka z Trautsonu. MZA BRNO, RODINNÝ
ARCHIV DIETRICHSTEINÚ, G 140, Trautsonovó, kart. 667, č. 3045, Svatební smlouva mezi Ja
nem Františkem Trautsonem a Maxmiliánou z Hohenzollernu, fol. 1-14.
Cesta J a n a Křtitele z Verdenberga v p r ů v o d u c í s a ř e do Ř e z n á

byla v jeho životě u d á l o s t í stejného v ý z n a m u , jako z m i ň o v a n é svatby,
p o h ř b y nebo krtiny. Verdenbergovi se naskytla další m o ž n o s t kon
frontovat v l a s t n í životní styl se životním stylem p a n o v n í k a . Měl příle
žitost s e z n á m i t se s chodem důležitých k u l t u r n í c h a u m ě l e c k ý c h cen
ter, ležících n a trase z Vidné do Lince, Ř e z n á , Augsburku. Zde
kontaktoval mistry a obchodníky, od nichž nakupoval luxusní a u m ě
182
lecké zboží pro v ý b a v u své rodiny, d v o r a i k o s t e l ů . A n i b ě h e m ta
kové cesty n e z a p o m í n a l n a svá m o r a v s k á panství, V prosinci 1637,
v r á m c i p ř í p r a v y n a svěcení n á m é š ť s k é h o f a r n í h o kostela, proplatil
a u g s b u r s k é m u mistru B a l t a z a r u Schmidtovi monstranci z a 120 zla
tých, kterou objednal b ě h e m své ř e z e n s k é cesty. Ve stejné d o b ě na
183
koupil mnoho v y b a v e n í pro n á m é š ť s k ý kostel t a k é ve V í d n i .
J i n ý m typem slavností, velmi č a s t ý c h n a v e r d e n b e r s k é m d v o ř e ,
bylo p o k l á d á n i z á k l a d n í h o kamene a svěcení kostelů. K a n c l é ř se jich
z ú č a s t ň o v a l se svou rodinou a zval n a široký o k r u h svých p ř á t e l . Sla
vilo se svěcení p o h ř e b n í kaple ve Vídni, z á m e c k é kaple v Grafeneg-
gu, r o d o v é h o kostela ve Strafiu, k a p u c í n s k é h o kostela v M ó d l i n g u
nebo c í s a ř s k é kaple n a N o v é m trhu. M o n u m e n t á l n í rodinnou slav
ností se ale stalo položení z á k l a d n í h o kamene i svěcení kostela sv.
1 8 4
J a n a Křtitele v N á m ě š t i . N e p o c h y b n ě to souviselo s Verdenbergo-
vým ú m y s l e m integrovat n á m ě š ť s k é p a n s t v í do celého komplexu jeho
držav. Slavnost p o s v ě c e n í z á k l a d n í h o kamene byla d ů v o d e m ke
k a n c l é ř o v u d l o u h o d o b ě j š í m u pobytu n a n á m é š ť s k é m z á m k u . Dostalo
se mu tedy d o s t a t e č n é příležitosti, aby zjistil, co vše je p o t ř e b a p r o
nový kostel pořídit. Slavnost se konala 4. listopadu 1637 n a s v á t e k sv.
(182) N e n í t ě ž k é si představit, ž e Verdenberg, když objednával u u m ě l c ů v Linci

Spazziho a Allia svůj n á h r o b e k do kaple u sv. Michaela, myslel při tom na smrt s v é
dcery Marie Cecilie.
(183) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Bd. 39, Giornale (I), 9.
prosinec 1637, nefoliováno. S a u g s b u r s k ý m Schmidtem byl ve styku m i n i m á l n ě od
č e r v e n c e 1636, kdy od něj zakoupil misy, talíře, stříbrnou truhlici za 4.832 zl. (fol.l 16).
(184) Ve s h o d ě s dobovou mentalitou bylo p o s v ě c e n í z á k l a d n í h o kamene i s v ě c e n í

kostela nejen projevem osobni víry stavebníka, ale také jeho v ý z n a m n o u dvorskou
slavností. Ve struktuře Verdenbergova dvora nebylo v y s v ě c e n í farniho kostela v Ná
měšti zajisté p ř e d ř a z e n o jeho p o d o b n ý m aktivitám, jakými bylo d o k o n č e n í hrobní
kaple ve Vídni, nadace pro k a p u c í n y v Módlingu, spolupodílnictví na b u d o v á n i císař
ské hrobky u k a p u c í n ů na N o v é m trhu, b u d o v á n i hradní kaple na z á m k u v Grafe-
neggu a farního kostela ve Strafiu. Kostel v N á m ě š t i byl v š a k z á r o v e ň kostelem hra-
b ě c i m a proto mu bylo nutno v ě n o v a t náležitou pozornost. N á m ě š f s k ý kostel byl
podle b ě ž n é literatury s t a v ě n v letech 1636-1637, resp. 1639-1641. SEDLÁK, J.: Náméší
nad Oslavou. Praha 1973, s. 26-28. KUDĚLKA, Z.: Architektura 17. století na Moravě. In:
Dějiny českého výtvarného umění. 11/2. Praha 1989. s. 282.
K a r l a B o r o m e j s k é h o , jenž m ě l být patronem jednoho z vedlejších ol

t á ř ů kostela. J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a se v d e n í k u zmiňuje o „svém"
kostele. V o k a m ž i k u položeni z á k l a d n í h o kamene měl k dispozici ná
v r h jeho b u d o u c í a r c h i t e k t o n i c k é podoby i ikonografické symboliky.
O l t á ř n í o b r a z y F r i e d r i c h a Stolla o p ě t oslavily jeho oblíbené světce,
z á r o v e ň vytvořily čitelný odkaz n a souvislost se s o u č a s n ě b u d o v a n ý m
kostelem ve Strafiu, kde Stolí pouze zaměnil t é m a t a n a hlavním a boč
185
ních o l t á ř í c h v závislosti n a p a t r o c i n i u .
S h r o m a ž ď o v á n í m o b i l i á ř e pro kostel v N á m ě š t i nad Oslavou vě
noval V e r d e n b e r g velké množství č a s u a energie po celé období
1636-1641. P ř e d d o k o n č e n í m stavby kostela jeho aktivita v tomto
s m ě r u ještě narostla. V letech 1637 a 1640 pořizoval nejrůznéjší kos
telní p ř e d m ě t y : svíce, kříže, k o r p o r á l y , monstrance, ciboria, kalichy,
186
m e š n í knihy, antependia, t e x t i l . F a r á ř v N á m ě š t i dostal čtyři kusy
p ě k n é p r o v e d e n ý c h p o k r ý v e k n a b o č n í oltáře. V té d o b ě se již s do
k o n č e n í m v y b a v e n í kostela p o s p í c h a l o , neboť se blížilo datum jeho
„consegrace". Vysvěcení kostela nakonec provedl olomoucký pomoc
n ý biskup Valentin K a r a s z Rhomsteina, jemuž z a tento ú k o n vyplatil
v srpnu 1642 v e r d e n b e r s k ý ú ř e d n í k Petrucci č á s t k u 150 zlatých. Při
této příležitosti byla n e p o c h y b n ě v N á m ě š t i z o r g a n i z o v á n a velkolepá
slavnost, byť o o s o b n í ú č a s t i h r a b ě t e není t e n t o k r á t v jeho d e n í k u
ž á d n á z m í n k a . Po vysvěcení kostela se V e r d e n b e r g ů v zájem obrátil
jiným s m ě r e m a další p o z n á m k y v „Gtornale" se již kostela náměšť-
187
ského netýkají.
** *
V z á v ě r e č n é e t a p ě života již J a n Křtitel z Verdenberga n e z a s t á
val v y s o k é funkce u c í s a ř s k é h o dvora. P ř e s t o v š a k n e z a n e v ř e l n a po
t ř e b u vlastní reprezentace, p r o v á d ě n é p r o s t ř e d n i c t v í m podpory
s v ě t s k é h o i s a k r á l n í h o u m ě n í . Soustředil se n a dostavbu z á m k u
(185) Podobnost v aktivitách při b u d o v á n i v e r d e n b e r s k ý c h farních kostelů na panství

N á m ě š t a Grafenegg se projevila i ve stavební p o d o b ě kostela, nejspíše v y t v o ř e n é je
d i n ý m u m ě l c e m . Snad jím byl k a n c l é ř ů v „dvorní stavitel" mistr Mathias Piazolli, jemuž
k a n c l é ř ů v v í d e ň s k ý rentovní ú ř a d vyplácel mzdu za práci 29. b ř e z n a 1641, tedy v do
b ě d o k o n č e n i stavby n á m ě š t s k é h o kostela a b e z p r o s t ř e d n ě po V e r d e n b e r g o v ě návra
tu z jednoho z d l o u h o d o b ě j š í c h pobytů na N á m ě š t i , b ě h e m n ě h o ž se z a b ý v a l přede
v š í m dostavbou kostela. H H S T A W I E N , A R C H r v G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 37,
Giornale (II), fol. 173v.
(186) HHSTA W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giomale (I), nefo-
liováno a Bd. 37, Giornale (II), fol. 8v a 11.
(187) H H S T A W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 37, Giornale (II), fol.
249.
v Grafeneggu a n a d o b u d o v á n í m ě s t s k é h o p a l á c e ve Vídni. Stejné tak

dokončil svou p o h ř e b n í k a p l i u sv. M i c h a e l a a ve StraOu založil špitál
pro své s t a r é a n e m o c n é p o d d a n é . Dokončil p ř e s t a v b u z á m k u v k r a ň -
s k é m Kreutzu, k a m se utekl p ř e d ř á d ě n í m švédských vojsk n a sklon
ku třicetileté války. Torstenssonovo t a ž e n í n ě k t e r é Verdenbergovy
majetky n a M o r a v ě a v Dolních R a k o u s í c h poškodilo. P r á v ě dobudo
188
v a n ý kostel ve Straflu dokonce v y h o ř e l . Paralelné pokračovala
snaha J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a p ř i p r a v i t co nejlepší s p o l e č e n s k ý
n á s t u p svého syna Ferdinanda. Nechal namalovat jeho p o r t r é t . Auto
rem byl o p ě t F r i e d r i c h Stolí, jenž se mezitím již stal s k u t e č n ě s l a v n ý m
c í s a ř s k ý m m a l í ř e m . Stejné tak p r o něj p o ř i z o v a l š p e r k y a nejrůznější
luxusní zboží. V listopadu 1644 jej dokonce v doprovodu svého ital
ského t a j e m n í k a Literatiho vypravil do Itálie. N a k a v a l í r s k é cestě se
měl m l a d ý šlechtic n a u č i t d o b r ý m m r a v ů m a z á r o v e ň poznat zemi
svých p ř e d k ů . M o n u m e n t á l n í p o h ř e b n í slavnost se skvělým k á z á n í m
Florentia Schillinga je m o ž n o p o v a ž o v a t z a vyvrcholení k a n c l é ř o v y
189
pozemské pouti.
V momentu, k d y J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a u m í r a l , k o n č i l a ve
s t ř e d n í E v r o p ě třicetiletá v á l k a a o t e v í r a l a se cesta k p o v á l e č n é stabi
lizaci. N a v e r d e n b e r s k ý c h statcích v R a k o u s í c h i n a M o r a v ě byly
v plné m í ř e a p l i k o v á n y p r i n c i p y absolutistické moci se v š e m i jejími
atributy. M o r a v s k á p a n s t v í N á m ě š ť a Rosice byla zapojena do Ver
denbergovy celkové p a t r i m o n i á l n í struktury a byla o v l á d á n a dvor
skou r a n ě b a r o k n í kulturou.
(168) SKALECKI, G.: Deutsche Architektur zur Zeit des DrelBlgjáhrlgen Krieges. Der Ein-
flu/3 Italiens aufdas deutsche Bauschaffen. Regensburg 1989, s. 194.
(189) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bucher, Bd. 38, Giornale (III), fol.

57v. SCHILLING, R: Todten-Gerust. daO ist Wohlgergrúndte Ehren-GedáchtnuQ. Num-
berg 1681, pag. 29-60. O Schillingovi a jeho k á z á n í c h PoscH, W.; Biographische Noti-
zen zu P. Don Florentius Schillíng, dem Vorláufer von Abraham a Santa Clara. Beitrá-
ge zur Wiener D i ó z e s a n g e s c h i c h t e , 28, 1987, č. 2, s. 17-20; EYBEL, F. M.: Predigt -
Sammlung - Literaturprogramm. Zu Florentius Schilling Predigtsammlung ,Amara-
dulcis" (1655). In: V A L E N T I N , J . M . (ED.): Gegenreformation und Literatur. Beitráge zur
interdiszipllnáren Erforschung der katholischen Reformbewegung. Amsterdam 1979,
s. 299-346.

Náměšť A Rosice Prodej Panství

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Náměšť A Rosice Prodej Panství

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

NÁMĚŠŤ A ROSICE

OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ

Karel st. ze Žerotína a náměšťsko -

V obecném povědomí je západomoravský komplex panství Ná­

(1) Dějiny p a n s t v í N á m ě š t nad Oslavou shrnuje D V O R S K Ý , F.: Vlastivěda moravská.

panství prakticky ve stejné době jako náméšťské dominium, tedy

rozpoznat mnohé spojující i odlišující prvky, nelze na jejich základe

Náměštsko podle josefského vojenského mapování (SOA Praha)

Náměšfsko podle josefského vojenského mapování (SOA Praha)

Za Karla st. ze Žerotína tvořila osu celého patrimoniáliíího kom­

(8) O kulturní politice Karla st. ze Žerotína v jeho r e z i d e n č n í c h m ě s t e c h N a m é s t

(9) DRÁPELA, M . (ED.): Monumenta dellneatlonum Moraviae auctore I. A Comento.

(10) M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř K a r l a st. ze Žerotína, č. 755, fol. 27.

Jestliže náméšťské a rosické dominium nepatřilo k nejvýznam-

(11) O p ř í b ě h u k o n ě š í n s k é h o m l y n á ř e Petrmana U R B Á N K O V Á - H R U B Á , L.: Supliky Kar­

(12) Základní informace o h o s p o d á ř s k é struktuře n á m é š t s k é h o panství W O L N Ý , G :

Náměšť a Rosice mezi povstáním

V době, kdy se na Moravě začínal odehrávat konflikt třicetileté

mezi Janem D i v i š e m ze Žerotína a abatyši kláštera „Porta coeli", ZA O P A V A , PRAC.

(15) Karel st. ze Žerotina neni jako h o s p o d á ř na s v ý c h statcích dosud d o s t a t e č n ě

(17) N a s v é u v ě z n ě n i v d o b é stavovského povstání reaguje Žerotín v některých svých

Roku 1618 bylo dokončeno dědické jednání po Janu Divišovi ze

(19) Falck vytvořil v p r v n í m p a t ř e r o s i c k é h o z á m k u n á d h e r n o u štukovou dekoraci.

střednictvím svých úředníků nechal posílat vlastní hospodářské pro­

(21) Ú l o h a Karla st. ze Žerotina jako patrimoniálniho h o s p o d á ř e v p o b ě l o h o r s k é m

(24) M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G ÍO, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 6.

(26) M Z A B R N O , N O V Á SBIRKA, G 2, N á m ě š t , č. 337/1. Dopis Jiříka Reichmana, rych­

(28) N a n á m ě š í s k é m panství se tak např. roku 1620 ukryl Samuel Kosorský, s p r á v c e

ze zásadních témat žerotínské korespondence tohoto období. Na

(29) Jiří Erastus byl v této d o b ě s p r á v c e m v ý z n a m n é h o b r a t r s k é h o sboru v Ivanči­

(31) HRUBÝ, F. (ED.): Aíorovsfeé korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 60,69-70.

(32) M A T É J E K , F.: Morava ze třicetileté války. Praha 1992, s. 63-64. M Z A B R N O , SBÍRKA

(34) M Z A B R N O , S B Í R K A RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 2 lv.

manských dekretů. Celá akce se nanejvýše zpomalila a na Dietrich-

(35) MATĚJEK, F.: Morava za třicetileté války. Praha 1992, s. 133.

Kdo byl Jan Křtitel z Verdenberga

Císař Ferdinand II. se ve své snaze o zkonzolidování monarchie

(38) O s t a v e b n í c h p o m ě r e c h na ž e r o t í n s k ý c h z á m c í c h ve 20. letech 17. století K N O Z ,

štejna, Eggenberga, Questenberga, Verdenberga. Jednou z Ferdi­

(42) D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschichte. Die Grafen von Wer-

Koncem druhého desítiletí 17. století se postavení Ferdinanda

denberg, Notizenblatt der Historisch-statistischen Sektion, 1876, Nr. 9, s. 65. V poslední

(44) Definice s t á t o p r á v n í h o u s p o ř á d á n í h a b s b u r s k ý c h d ě d i č n ý c h zemí v době ná­

(45) O V e r d e n b e r g o v ě k a r i é ř e v c e n t r á l n í c h ú ř a d e c h S C H W A R Z , H. F.: The Imperiál

Ve Vídni navíc Verdenberg našel celou řadu osobních kontaktů,

(48) KHEVENHŮLLER, F . C H . : Conterfet Cupferstich. T o m II. L e i p z i g 1721, tab. 105.

denberg svobodným pánem. Roku 1625 získal dědičnou hodnost ce-

(50) A V A WlEN, ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regens-

(51) T E R S C H , H.: „Prudenter, syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und

třicátých letech pokračovala Verdenbergova legislativní aktivita. Za­

(53) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 199, Regierungsdrucke

(55) Ferdinand byl třikrát ženat, n i c m é n ě k jeho p r v n í m u sňatku s Marií Zuzanou

vystrojil velkolepou svatbu, na kterou neváhal obětovat značné fi­

(56) H H S T A , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Giornale (I), Bd. 39, fol. 52-64.

(57) Jiři Zikmund z Herbersteina byl c í s a ř s k ý m k o m o r n í k e m a nejvyššim štolmist-

(58) N a první pohled n e m á Verdenberg s pobělohorskými konfiskacemi na Moravě

Jan Křtitel z Verdenberga

na území Kraňska a Gorice. Byla to místa, spjatá s jeho mládím

(59) O charakteru šlechty v Dolních R a k o u s í c h ve s l e d o v a n é m období stručné

s konfiskacemi, druhá po roce 1628 v souvislosti s Obnoveným zříze­

lém obchodu vydělal 65.000 zlatých. Podle poznámky ve Verdenber-

(63) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Giornale (I), Bd. 39, rok

(66) BÍLEK, T. V ; Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883, s. 6 9 5 -

V obecném povědomí je západomoravský komplex panství Ná

Za Karla st. ze Žerotína tvořila osu celého patrimoniáliíího kom

(11) O p ř í b ě h u k o n ě š í n s k é h o m l y n á ř e Petrmana U R B Á N K O V Á - H R U B Á , L.: Supliky Kar

střednictvím svých úředníků nechal posílat vlastní hospodářské pro

(26) M Z A B R N O , N O V Á SBIRKA, G 2, N á m ě š t , č. 337/1. Dopis Jiříka Reichmana, rych

(29) Jiří Erastus byl v této d o b ě s p r á v c e m v ý z n a m n é h o b r a t r s k é h o sboru v Ivanči

štejna, Eggenberga, Questenberga, Verdenberga. Jednou z Ferdi

(44) Definice s t á t o p r á v n í h o u s p o ř á d á n í h a b s b u r s k ý c h d ě d i č n ý c h zemí v době ná

třicátých letech pokračovala Verdenbergova legislativní aktivita. Za

vystrojil velkolepou svatbu, na kterou neváhal obětovat značné fi

s konfiskacemi, druhá po roce 1628 v souvislosti s Obnoveným zříze

(80) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINŮ, kn. 3 7 (ŽD 14), Dopis Že

(85) Trhová smlouva mezi Ž e r o t i n e m a V a l d š t e j n e m byla p o d e p s á n a 27. 9. 1628, její

(90) O stupni p o š k o z e n í n á m ě š f s k é h o panství v á l k o u D V O R S K Ý , F.: Vlastivěda morav

spondence z p e r a K a r l a st. ze Ž e r o t í n a s m ě ř o v a l a i n a dva n o v ě na

(94) Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

(95) Z A O P A V A , P R A C . O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

Z á s a d n í m p r o b l é m e m , spojujícím K a r l a st. ze Ž e r o t í n a s jeho ně

(99) Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

K a r l o v a starost p ř e s a h o v a l a obvyklý zájem vrchnosti o s v é pod

val s v é b y t n ý p a t r i m o n i á l n í h o s p o d á ř s k ý systém. V e r d e n b e r g ů v de

t e n s k ý c h ú ř e d n í k ů . Své pravomoci u p l a t ň o v a l i p ř e d e v š í m v hospo

(108) O Josefu Forestovi a Ondřeji z O s t a š o v a (Ostešova) jsme p o m ě r n ě d o b ř e in

tí d ů c h o d n í m u p í s a ř i . Jejich obsah v š a k vymezila kompetence i dal

vek, jakož i manipulace s p o d d a n s k ý m i penězi. Regent měl vždy je

zvláštní instrukce. Hejtman měl bydlet n a z á m k u a starat se o hospo

(119) Zápis z roku 1628 v Giornale o „polepšeni" panství je d o d a t e č n ě d o p i s o v á n pa

(122) V p r v n í m seznamu ú ř e d n í k ů uvedeno jméno hejtmana Albrecht Karnovsky, dá

(124) Při c e s t ě do Ř e z n á byl Verdenberg o stavu m o r a v s k ý c h panství p r a v i d e l n é in

S o u č a s n ě s v ý m ě n o u n á m ě š ť s k é h o hejtmana přistoupil J a n Křti