PRINCEZNA

POMSTY

1
PRINCEZNA
POMSTY

2009

2
Copyright © 1985 by Heather Graham
Translation © 2009 by Jana Vl ková
Cover design © 2009 by DOMINO

Veškerá práva vyhrazena. Žádná ást tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky p enášena bez p edchozího písemného souhlasu
majitele autorských práv.

Z anglického originálu GOLDEN SURRENDER,

vydaného nakladatelstvím Dell, New York 1989,
eložila Jana Vl ková
Odpov dná redaktorka: Karin Lednická
Jazyková redakce: Hana Kneblová
Korektura: Lea Petrovská
Technický redaktor: Martin P ch
Sazba: Dušan Žárský
Obálka: Radek Urbiš
Vytiskla tiskárna Finidr eský T šín
Vydání první
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1,
v b eznu 2009

ISBN 978-80-7303-439-9

3
 nuji své mamince Violet J. Grahamové,
která se narodila v Dublinu a jejíž rodná zem m nadchla.

Sest enice Katie De Vuonová a Peggy Lassilaová mi pomohly

vrátit se do minulosti.

Babi ka a teta Amy už tady s námi nejsou,

ale práv díky nim v ím na víly a sk ítky a dovedu rozlišit,
co je skute nost a co kouzlo.

Tak jako vždycky za hodn vd ím Cindy Kayové.

A také Lydii E. Pagliové, své redaktorce, rádkyni a p ítelkyni.

Bez ní by tato kniha nevznikla.

Tisíceré díky.

4
 ed hn vem Normana ochra uj nás, ó Pane!

Modlitba z osmého století

5
 PROLOG

IRSKO, LÉTA PÁN 848

išel z chladných a nep átelských mlh severu. Jeho štíhlé erné luny
zvané dra í lod p ipomínaly záludné mo ské hady. Objevily se na obzoru,
klouzaly po vlnách pohán ny širokými bílo- ervenými plachtami a blížily
se k smaragdovému pob eží Irska.
Jeho muži byli neohrožení, krutí a d siví. Podobni divokým netvor m
hlasit vyli, když vysko ili z plavidel na b eh a ohán li se me i, sekyrami a
kopími. Neuznávali k es anského boha ani morálku, na nic a na nikoho
nebrali ohledy. Nicmén muž, který je vedl, Olaf Bílý, norský princ proslulý
široko daleko jako Pán vlk , se jim nepodobal.
Zlatovlasý svalnatý obr svoje druhy p evyšoval. Budil p irozený respekt,
vyžadoval poslušnost a loajalitu a jeho stoupenci k n mu s obdivem
vzhlíželi. Nevyrovnali se mu ani po duševní stránce. Nep ijel tuto zemi
zplundrovat, toužil si zde založit království.
Sotva ho dra í lo dopravila k b eh m Irska a on spat il drsnou krásu
tam jší krajiny, modré o i mu nadšen vzplály. V l, že se zde usadí.
Hodn se o této zemi dozv l ješt v dom svého otce v Norsku.
Zamyšlen si ji prohlížel mrazivým zrakem. Musí se jí zmocnit a pe ovat o
ni jako o dít . Neznesv tí opatství a kláštery, ale p inutí mnichy a kn ží,
aby se stali jeho u iteli a pomohli mu porozum t irské literatu e a historii.
Pochopí kulturu nezlomných Ir , jejichž území se stává ter em mnoha
útok . Porozumí lidem, které tu a tam n kdo na as zkrotí, ale nikdy si je
zcela nepodmaní.
edsevzal si, že usp je tam, kde ostatní poho eli.
Bu si Irsko zamiluje jeho, nebo on je. Cítil to v kostech. Nezvyklý pocit ho
opájel jako medovina. Rozhodl se, že zde zanechá svou stopu. Zaklonil
zlatovlasou hlavu a hlasit se rozesmál. Tady nalezne sv j osud. Prahne po
téhle zemi jako po upejpavé sv dné pann .
6
 Oto il se ke svým muž m. Z jeho drsného pohledného obli eje sálalo
odhodlání. „Vzh ru do vnitrozemí!“ zvolal, p ek el dot rný vítr a zvedl
me vysoko k obloze. „Na tomto bohatém zeleném ostrov zapustíme
ko eny! Království na nás eká!“
lenové jeho družiny zary eli nadšením. Pán vlk vstoupil na své nové
teritorium.

7
 1

LÉTA PÁN 852

Erin mac Aedová vykoukla z okna Griananu, letního domu žen, a pohlédla
na p vabné d ev né budovy a vlnící se svahy Tary, starobylého sídelního
místa Ard-Righa, nejvyššího irského krále. P ed n kolika minutami skon ilo
zasedání v hodovní síni a otec k sob nechal povolat matku. Od té doby Erin
postávala u okna a netrp liv ho vyhlížela.
Nervózn se kousla do rtu. Nemohla se do kat, až uvidí, že se rodi e
vracejí z procházky. Rozprostírala se p ed ní nádherná scenerie, avšak Erin si
ji dnes nedokázala vychutnat. P ipadalo jí, že se sv t obrátil vzh ru nohama.
Pronásledovaly ji vzpomínky. Minulost ožívala a zastírala p ítomnost.
koliv dívka divoce pomrkávala a polykala, p ed o ima stále m la ohe a
krev. Dun ní ko ských kopyt p ipomínalo h ní…
Slune ní svit jako by náhle pohltila mlha. Erin se v duchu vrátila o dva
roky nazpátek. Jasn se vid la, jak sedí v Clonntairthu na zahrad ve
spole nosti své tety. N žná a krásná Bridget se vesele chichotala. Vtom byl
vyhlášen poplach. Teta svou nete p im la, aby utekla. Vyd šená dívka se
ohlédla práv v as, aby spat ila tetu, jak si vráží do srdce dýku vykládanou
perletí. Bridget se radši zabila, než aby padla do rukou Nor . Nato se vznesly
do vzduchu pronikavé bojové výk iky a zadun la kopyta koní. Vet elci vtrhli
do Clonntairthu, království jejího strýce.
Dodnes jí v uších zní ev Viking i ná ek zasko ených Ir . Cítí kou z
požár , zem jako by se jí chv la pod nohama…
inutila se vyt snit vzpomínku z mysli. Zhluboka se nadechla a p erývan
vypustila vzduch z plic. Její vzrušení dostoupilo vrcholu, když spat ila
vracející se rodi e. Skupinku strom nespustila z o í od chvíle, kdy byli
Maeve povolána ke svému manželovi. Od pohromy v Clonntairthu uplynuly
dva roky a Erin se marn pokoušela navázat na p edchozí zp sob života.
Usilovn se snažila být zase tou veselou princeznou z Tary. P esv ovala
8
rodi e, že hodila minulost za hlavu, p estože na ni nikdy nedokáže
zapomenout.
la, že se dnes vládci ostrova sešli proto, aby projednali sv j postoj k
nadcházející bitv mezi Dány a Nory. Ona, a koliv Dány nenávidí, Nory
ímo pohrdá. Obzvláš jedním z nich – Olafem Bílým.
Sta í si na n ho vzpomenout a zvlhnou jí dlan , t lo se chv je zlostí a
opovržením.
Erin zoufale toužila v t, zda se irští rodoví v dci shodli na tom, kterou z
vál ících stran podpo í. A pokud ano, modlila se, aby neusoudili, že Norové
jsou menší ze dvou zel.
„Kdyby ses cele v novala své práci, sestro,“ podotkla kysele Gwynn a
vytrhla ji ze zadumání, „byl by jeden steh jako druhý. V každém p ípad bys
la s tím civ ním p estat. Nehodí se, aby princezna jako n jaká venkovská
drbna slídila, co se kde d je!“
Erin sebou trhla. Odvrátila se od okna a s rezignovaným povzdechem
pohlédla na svou starší sestru. Gwynn ji popichuje celý den, ale ona jí nic
nevy ítá. Chápe, že sestra je velice neš astná.
koliv její manželství bylo p edem domluvené a rozhodn je neuzav eli z
lásky, mladý král z Antrimu Gwynn up ímn okouzlil. Avšak snoubenc v
zájem o nev stu vydržel jen k oltá i. Te když se jeho manželka v pátém
síci t hotenství uchýlila do bezpe í otcova domu, neváhal se pohledný
Heith dvo it jiným ženám. Gwynn se neodvážila otci post žovat ani
sloví kem. Aed by jí bu vynadal, že je žárlivá, anebo by sv j pov stný hn v
obrátil proti jejímu choti, což by bylo ve svém d sledku mnohem horší.
„Máš pravdu, sest ko,“ p ipustila tiše Erin. „Když se v nuji šití, nem la
bych svým myšlenkám dovolit, aby se rozutíkaly.“ Usmála se na Gwynn,
která se z veselé dívky prom nila v zaho klou ženu. „Ty jsi z nás všech ta
nejšikovn jší, Gwynn. Nad našimi stehy si matka vždycky zoufala, zato tvým
tleskala.“
Sestra se váhav zazubila. Uv domovala si, že si projevenou shovívavost
nezaslouží, protože Erin celý den komanduje. „Promi , Erin. Od božího rána
peskuji.“
Dívka p istoupila ke Gwynn, poklekla p ed ni a krátce jí položila hlavu na
kolena. „Nemáš se za omlouvat. Vím, že ti d átko dává po ádn zabrat.“
„Ty jsi tak hodná,“ zamumlala Gwynn. O i se jí zamžily. Navzdory
hotenství jí to stále moc slušelo. A koliv nedosáhla dokonalosti své mladší
sestry, padla do oka mnohým princ m v zemi. O to byl její smutný úd l
bolestn jší. Pojednou se rozesmála. Zastyd la se za své chování, nebo Erin
9
pat ila k jejím nejmilejším spole nicím. „P esta p ede mnou kle et, Erin!
Chovám se jako stará arod jnice a ty se mi rad ji podvolíš, abychom se
nepohádaly. Dob e víme, že to není d átko, kdo m trápí a kv li komu
ed asn uvadám. Za všechno m že m j hanebný manžel!“
„Gwynn!“ zhrozila se Bride, nejstarší ze sester. Ve svých p tat iceti letech
již byla matkou dosp lých syn . „Takhle bys o svém choti mluvit nem la! Je
to tv j pán a ty máš povinnost prokazovat mu úctu.“
Gwynn si zhnusen odfrkla. „Úctu! Kdybych m la dost rozumu, poradila
bych se s brehonskými soudci a požádala o rozluku. Zákon íká, že si smím
ponechat vše, co mi pat í, ímž bych svého manžílka citeln ranila. P išel by
o polovinu jm ní a nem l by o hrát!“
„Gwynn.“ Toto napomenutí bylo tiché a vlídné. Splynulo z úst nenápadné
a laskavé Bede.
Tu B h neobda il p vabem jako ostatní d ata, a dokonce i odkvétající
Bride. Hubený obli ej rámovaly zplihlé vlasy barvy myšího kožíšku. Krásné
na ní byly jen smaragdov zelené o i, jimiž se vyzna ovali všichni její
sourozenci.
Zdálo se, že Bede je ze všech králových d tí nejš astn jší, dovedla se
radovat z každé mali kosti. Ovšem nejvíc ji pot šilo, že je od narození
zaslíbena církvi. Do kláštera vstoupila ve dvanácti letech a dom se vracela
pouze p i zvláštních p íležitostech. Nyní si její p ítomnost vyžádal sám otec,
jehož slovo platilo za zákon.
„Nev ím, že by ti zapuzení manžela p ineslo kýženou úlevu,“ prohlásila
moud e. „Stále ho miluješ. Snad se situace zlepší, až se d átko narodí.
Pamatuj na svou hrdost, sest ko, ale nezapomínej, že as m že být tv j
ítel. Tajná dostavení ka jednou ustanou, ale ty budeš po ád Heithovou
zákonitou manželkou a matkou jeho d dic .“
Erin pohlédla na Bede. Sest ina intuice ji asto udivovala. A byla
jeptiškou, do bezelstného stvo ení, jež žije ve zcela jiném sv , m la daleko.
Její p ístup ke skute nosti byl obdivuhodný.
Gwynn si povzdechla. „Máš pravdu, sest ko. Svého chot se nezbavím,
nebo jsem natolik pošetilá, že ho p ese všechno miluji. Toužím po n m.
Sbírám st ípky jeho náklonnosti a plá u, když se dozvídám o jeho záletech.
Ale stále doufám… Snad máš pravdu a asem si op t získám jeho p íze . Až
se narodí naše dít …“ Sklopila asy, znovu si povzdechla a zahled la se na
Erin. „Odpus mi, drahá. Nechala jsem se zaslepit svým ho em. Projevilas
neoby ejnou prozíravost a já ti ve své žárlivosti závidím, že ses neprovdala.
Nikdy se nevdávej! A hlavn nebu tak hloupá, abys n komu v novala své
10
srdce. Radši jej sv do rukou Božích, jak u inila Bede. Hlavn ho chra p ed
íšnými muži!“
„Co jí to íkáš za nesmysly?“ obo ila se na ni podrážd Bride. „Dávno
la být pod epcem! Je na ase, aby si p estala hrát s bratry na bojovníky,
než se roznese, že v sob nemá dost ženskosti. Vždy je dcerou Aeda
Finnlaitha! Je p ímo její povinností, aby stejn jako my prost ednictvím
atku zajistila své rodin výhodné spojenectví, a udržela tím otci a bratr m
královskou korunu.“
Bede, od ná v erném rouchu, se netrp liv ošila. „Nech Erin na pokoji,
Bride!“
„Nenechám! Otec kolem ní chodí po špi kách jako pošetilý sta ec. Nuže,
nešt stí v Clonntairthu k životu zkrátka pat í a ona se s tím musí vyrovnat.“
Zmínka o dávném incidentu Erin p ipomn la, pro netrp liv vy kávala u
okna. Když si nepospíší, otce propásne.
Vysko ila z podlahy. V la, že její sp ch ponoukne Bride k dalším
stížnostem u matky, ale sestra se na Ta e dlouho nezdrží. Jakmile rokování
skon í, jednotliví rodoví v dci se rozjedou a Bride se spolu se svou rodinou
vrátí dom . „Promi te, sestry,“ zamumlala a s úsm vem na rtech opustila
m.
Jakmile se ocitla na nádvo í, zaslechla rodi e, jak hovo í o jídle, které bude
podáváno k ve i. Erin necht la, aby ji spat ila matka. Maeve sice nebyla tak
kritická jako Bride, ale vy ítav by se na dceru dívala a té by se zmocnil pocit
viny. Erin nev ila, že se své n žné a jemné matce n kdy vyrovná.
Krátce se kysele zazubila. Je na oba rodi e nesmírn pyšná. Aed Finnlaith,
nejvyšší král Irska, vládne velkému po tu rodových v dc , kte í se mezi
sebou ustavi hašte í. Sm lému vále níkovi se poda ilo poddané sjednotit
a m l v tší moc než kdokoliv p ed ním. P esto nikdy nep estal být
starostlivým, milujícím otcem a manželem. Kdykoliv jeho srdce a duši
zachvátily obavy, vyhledal spole nost své Maeve. Ta bu p isp la moudrou
radou, anebo rozptýlila jeho chmury veselými historkami z fraucimoru.
Aby se vyhnula setkání s ob ma rodi i, Erin se prosmýkla kolem budovy a
schovala se za pokrouceným kmenem velkého stromu. P i návratu do své
rezidence kolem ní musí otec projít.
Vy kávala a kousala se do rtu. Bude zapot ebí pe liv volit slova. Nechce,
aby otec poznal, že ji pohání p edevším nenávist.
Zaslechla kroky. Vzhlédla a usmála se.
„Ot e!“

11
 Aed zvedl prošediv lou hlavu a vroucn se zazubil. „Dcero! Je od tebe
kné, žes p išla starci ulevit od trabl . Jsi jako závan jara!“
Erin k n mu p istoupila a on ji sev el v náru i. „Co tu d láš, drahá?“
Pokr ila rameny. „Ráda bych se s tebou trochu prošla.“
Aed se zarazil a pochybova povytáhl obo í. „Takže tys zatoužila po
procházce v mé spole nosti? Anebo bys m radši zahrnula otázkami?“
Dívka se ušklíbla. „Dobrá. Zajímá m rozhodnutí rady.“
Otec se na ni dlouze, pátrav zahled l. Erin byla nejmladší a nejp vabn jší
z jeho deseti d tí. V jejích o ích se zra ila veškerá zelená krása ostrova.
Urostlá postava sv ila o síle a smyslnosti. Lesklé ebenov erné vlasy
rámovaly obli ej prostý jakýchkoliv lí idel, a p esto oduševn lý a krásný.
Hedvábná ple svou hebkostí p ipomínala plátky r že. Erin se vyznala v
úskalích politiky lépe než její brat i, plynule etla a hezky psala. Promlouvala
melodickým hlasem, hrála na harfu a byla mnohem talentovan jší než její
sestry.
Krom toho se dovedla zru ohán t me em. A koliv si na to chlapci
st žovali, Aed dce i dovolil, aby s nimi trénovala. V duchu ho t šilo, že
ed ila i ty nejlepší z nich a utnula jejich ná ky tím, že by místo žvan ní
li víc cvi it. Jestli je srazí na kolena vlastní sestra, co potom Norové?
Avšak její otázka zp sobila, že se Aed zamra il. Pe liv ji sledoval od
chvíle, co se vrátila dom po zb silém útoku Viking na Clonntairth.
Doprovázel ji pouze bláznivý bratranec Gregory.
Norové srovnali sídlo se zemí, p eživší obyvatelé upadli do zajetí. Erin a
Gregorymu se poda ilo uprchnout. Bratrance musel Aed poslat do kláštera v
Armaghu. Dcera byla mnohem siln jší a zotavila se z ot esu doma. Ovšem od
té doby ji stravovala nenávist.
Aed ve své moudrosti v l, že záš vede k zoufalým in m. A se na ni
nedá zapomenout, lov k by ji v sob nem l živit. Je pošetilé nechávat se
unášet vášní a neposlouchat hlas rozumu. Takové chování snadno vede do
záhuby.
Pokoušel se tuto moudrost p edat své dce i, avšak v l, že stále chová v
srdci nevraživost. Aeda tím mátla, nerozum l tomu. Bridget zem ela vlastní
rukou, její muž Brian padl v bitv . Na Clonntairth zaúto ilo vojsko Olafa
Bílého, vále níka, který proslul nebývalým milosrdenstvím. Nep ipustil
vražd ní žen a d tí ani bezhlavé zabíjení voják . Ze zajatc se sice stali
otroci, ale to neznamená, že žili v bíd . Proslýchalo se, že vazalové Norského
vlka jedí kolikrát lépe než mnohý vladyka a v zim se odívají do vln ného
oble ení.
12
 Aed pokr il rameny. „Králové se rozhodli podpo it Dány. Ti p ísahali, že
se budou modlit ke svatému Patrikovi a p inesou na jeho po est velké
ob tiny, aby jim pomohl v bitv . A…“ Muž se na okamžik odml el. N které
ci si p ece jenom rad ji nechá pro sebe. „A já jsem rád, že to takhle
dopadlo, nebo v ím, že Dánové tuhle bitvu vyhrají. Sjednotili se a jsou
mnohem siln jší.“
Erin spokojen sklopila asy a potuteln se usmála. Otec si toho všiml.
„Nep ikládej tomuto rozhodnutí v tší váhu, než si zaslouží,“ varoval ji.
„Nebudeme za Dány bojovat. Bez ohledu na to, na í stran stojí, jsou to
zlot ilí barba i. Ano, n které irské klany se k nim jist p idají, ale vsadil bych
krk na to, že bez ohledu na dnešní usnesení se naopak n které kmeny p ipojí
k Nor m. Povídám ti, dcero, cht l bych se stát sv dkem poko ení Nor , ale
pro nás to znamená jediné – p ejdeme z jedn ch spár do druhých.
Vikingové zde z stanou a na národnosti vlastn nezáleží. V letech, která
ijdou, musíme pe liv posuzovat jednotlivé lidi a porovnávat své
nep átele.“
Dívka p ikývla, a koliv otcovy názory ji momentáln nezajímaly.
Neodvážila se pohlédnout mu do o í, aby nepoznal, co se jí honí hlavou.
Stejn jako nem že vyt snit z mysli masakr v Clonntairthu, nedokáže
zapomenout na Vlka…
Bitva skon ila a ona spolu s Gregorym utekla na kopec shlížející na m sto.
Kousala se do záp stí, aby potla ila bezmocný ev. Na út ku se ohlédla a
spat ila Moiru, manželku jednoho ze strýcových p átel. Vikingové ji
znásil ovali. Vtom se na bojišti objevil on. B h slunce na vále ném o i barvy
lnoci. Byl vyšší než ostatní. Zastavil své muže jediným výk ikem a
vynadal jim. K emu jsou mu podle nich dob í nap l mrtví otroci? Proboha,
jak ho nenávidí!
Erin chápala d vody svého otce. Dokonale jim rozum la. Ne, Norský vlk
nezavraždil její tetu ani neznásilnil Moiru. Avšak Clonntairth byl napaden na
jeho rozkaz a z obyvatel se stali otroci. Otroci! Irové tu nejsou proto, aby
sloužili barbarským nájezdník m, kte í p itáhli ze severu.
Toho dne se Erin zap ísáhla, že tetu, strýce a Moiru pomstí. Proto nyní
nedokázala potla it p íval radosti. Je možné, že Norský vlk brzy pojde a jeho
Vl ice, blon atá vále nice, která ho zmín ného dne doprovázela, skon í v
otroctví. I ona rozsévala smrt. Když ji Vlk zahlédl, vlídn se usmál. Jeho
obli ej zn žn l, náhle se podobal lov ku. lov ku! Norský vlk! Erin by si s
chutí odplivla. Olaf Bílý je barbar. Zví e!

13
 Nyní je rozhodnuto. Irové a Dánové budou bojovat proti Nor m, takže
Olaf s nejv tší pravd podobností zem e.
Snažila se potla it vzrušení. „Fennen mac Cormac mi povídal, že se v
Carlingford Lough shromaž ují vojska. Prý tam hodláš jet a sledovat pr h
bitvy. Doprovodím t , ot e.“
„Cože? Kde se v tob bere ta krvežíznivost, Erin? Taková vlastnost se nelíbí
Bohu ani muž m. M l bych t poslat k Bede, aby o istila tvou duši.“
„Ot e!“ bránila se dcera. „Vím, že pohany nenávidíš. Spat ila jsem v tvých
ích ohe , slyšela jsem, jak je proklínáš. A…“ Zaváhala. „ asto jsem se
divila, pro nedovolíš své nenávisti, aby…“
„Dost už!“ obo il se na ni Aed. ‚Jsem nejvyšším panovníkem, Erin.
Nemohu tu pobíhat s me em v ruce jako šílenec. Ano, i já vet elce
nenávidím. Ve svých snech jich zabíjím tisíce. Ale vládnu mnohým král m.
Moje pozice je mírn eno ošemetná. Nemohu dopustit, aby má vlastní záš
rozpoutala nesmyslná jatka. Se smrtí svého bratra jsem se dosud nevyrovnal.
iznávám, že by m nesmírn pot šilo, kdyby Norové utržili zdrcující
porážku, avšak chce to trp livost a moudrost, milá dcero. A Dánové ud lají
to, na se nám nedostává sil.“ Odml el se a smutn se na dívku podíval. „Ani
kv li tob , dcero, nem žu zapomenout, že jsem nejvyšší král Irska. Ve svých
rozhodnutích musím brát ohledy p edevším na svou zemi.“
Erin sv sila hlavu. Respektovala svého otce, a dokonce chápala jeho
stanovisko. Není pouze jejím tátou, je p edevším panovníkem. Bez jeho
schválení nem že ud lat v bec nic.
Rozumím ti,“ pravila v cn , „ale doprovodit t chci z jiného d vodu.“
„Nuže?“ Aed povytáhl hu até obo í.
Nerada ho obelhávala, avšak nem la na vybranou. Podle svatého Patrika
h kdysi prohlásil: „Pomsta pat í mn .“ Avšak Erin si nedokázala pomoct.
Podle otcova názoru se za mnohými zv rstvy skrývá p edevším boj o
nadvládu. Ona však nedovedla v útoku na Clonntairth vid t d myslný
vojenský tah, neum la ocenit Olafovu umírn nost. P ed o ima stále m la
svou milou tetu Bridget, jak leží v kaluži krve. V uších jí zn jí výk iky zoufalé
Moiry. Do nosu se vtírá zápach požáru…
Vzhlédla a usmála se. „Není to pomsta, co hledám, ot e. Je to…“ Odml ela
se a zrudla. „Je to Fennen mac Cormac. Domnívám se, že se mi dvo í, ale
nejsem si tím jistá. Proto chci n jakou dobu prodlévat v jeho blízkosti,
abych…“

14
 Aed tázav povytáhl obo í. „Fennen mac Cormac? Vida vida. Zdá se, že je
to dobrá volba. Je zdatným vále níkem, p esto nezapomíná krom p stí
používat hlavu. Pot šila jsi m , dcero.“
„Tedy m s sebou vezmeš?“
„Nevím, Erin. Jsou to pohané. Mohou být nebezpe ní. Musíme tam n koho
vyslat, abychom zjistili, kdo vyhrál. Ale zatímco v období míru jsou lidé v
bezpe í…“
„Ot e,“ p erušila ho netrp liv . Te když králi ud lala radost volbou
ženicha, mohla si dovolit n jaké to vzrušení. „Poblíž žije starý druid
Mergwin. Pamatuješ? Mohla bych se usadit u n ho. Budu ti nablízku, a
esto v bezpe í.“
Aed pokr il rameny. A byl k es anským králem, nechoval záš v i
vyznava m prastaré keltské víry. Mergwina m l docela rád a mockrát mu s
klidným sv domím sv il svoji dceru. Erin má pravdu. Co se jí m že stát ve
srubu ukrytém hluboko v lesích? Ale to neznamená, že na její návrh
okamžit p ikývne. Chce, aby d kladn p emýšlela o smyslu pro povinnost,
o poslušnosti a shovívavosti, což jsou vlastnosti, bez nichž se neobejde žádná
dobrá manželka ani princezna.
„Poradím se s tvou matkou a ráno si s tebou promluvíme, dcero,“ oznámil
neochv jn . „A dnes ve er smíš p i ve i sed t vedle mladíka, který t tak
uchvátil. Poté se uchýlíš do spole nosti své sestry Bede a pokusíš se
dosáhnout jejího klidu.“
Erin poslušn sv sila hlavu a ponížen zadrmolila: „Ano, ot e.“
ijala polibek na elo a vy kala, dokud neutichnou královy kroky.
Poté se nap ímila s vít zoslavným úsm vem na rtech. M la otce dob e
teného a v la, že vyhrála. Zítra odjede spolu s ním.

15
 2

Druid Mergwin od ný v bílé íze p sobil jako zjevení. Dlouhé rozcuchané

vlasy se proplétaly s neupraveným vousem. Jeho pohled pálil.
Proslýchalo se, že je synem druidské kn žky a vikinského vyklada e run,
jenž na p elomu století p išel do zem spolu s první generací severských
dobyvatel . Mergwin o své rodin nikdy nemluvil, avšak byl považován za
vskutku neoby ejného kouzelníka, nebo se v jeho osob snoubila magie
dvou sv . A už za jeho schopnostmi stálo cokoliv, skute ností z stávalo,
že se druid vyznal ve v cech mezi nebem a zemí.
lo se o n m, že dovede p ipravit lektvary na rozli né neduhy v etn
nápoje lásky. Byli tací, kte í se p i pouhé zmínce o n m k ižovali a
považovali ho za šílence. Jiní by mu s chutí usilovali o život. Ohán li se
tvrzením, že as arod dávno skon il a Mergwin pat í na hranici. Avšak
na takové k iklouny druid pouze up el své hluboké o i a oni okamžit
ztichli. A tak kouzelník dál žil ve svém srubu a poskytoval úto išt t m, kte í
je pot ebovali.
Dceru Aeda Finnlaitha choval ve velké úct stejn jako samotného krále.
Vládce z Tary dával p ednost vyjednávání p ed malichernými p tkami, které
zhusta p er staly v d sivé bitvy. Byl spravedlivý a nenadržoval ani vlastním
syn m. Um l vyslechnout ob znesvá ené strany a nepodléhal osobním
sympatiím.
Avšak moudrost a prozíravost oblíbeného panovníka šly ješt dál. Svou
dceru odmali ka vodil k Mergwinovi, aby se od n ho u ila. Kn ží a mniši jí
vypráv li o k es anství, naproti tomu starý kouzelník ji zasv coval do taj
její vlastní duše a sv ta, který ji obklopuje.
Podle Mergwinova názoru by se Erin mohla stát schopnou keltskou kn žkou,
ale protože respektoval p ání jejího otce, byla pouze jeho ža kou, nic víc.
Nau il ji vážit si strom a ctít zemi. Ukázal jí, jak podle oblohy pozná, zda
bude p kné po así, nebo se blíží bou e. Zasv til ji do tajemství lé ivých
rostlin. Spole pe ovali o lesní zví ata a starý druid si vlídnou Erin s
každým uplynulým dnem o n co víc zamiloval.
16
 Dnes k n mu p ijela spolu s mladým králem Fennenem mac Cormakem.
Když jim kouzelník sp chal v ústrety, aby je p ivítal, p es slunce jako by
elétl stín. Zamra il se. Sledoval, jak mladík pomáhá princezn z kon .
Zdálo se mu, že stín dopadl práv na mac Cormaka.
Mergwin se nepatrn ošil. Dív iny o i se vesele t pytily, jisk il v nich
smích. Se svým spole níkem se zjevn nenudila. Pošetilý starce, vyplísnil se v
duchu kouzelník, Fennen mac Cormac je ctihodným a uznávaným králem.
Povídá se, že je moudrý a shovívavý. Dcera Aeda Finnlaitha by si nemohla
át lepšího nápadníka a vládce z Tary zet . Musím si p íst znamení,
ipomn l si v duchu Mergwin.
„Erin, dcero Aedova!“ zvolal pot šen . Hluboce se poklonil nejprve jí,
potom králi po jejím boku. „A Fennen mac Cormac! Vítám vás. Co vás ke
mn p ivádí?“
Samoz ejm to v l. Celá zem v la, že se poblíž Carlingford Lough
shlukují vikinské síly. Mergwin vycítil jemné chv ní zem , vítr si šeptal o
krvi vsakující se do p dy.
„Boj,“ odv til mladík, aniž se na starce podíval. O i m l jen pro princeznu.
Kone na druida pohlédl. „Je to spravedlivé, nemyslíš? Pojedu spolu s
nejvyšším králem jako vyslanec. Staneme se sv dky st etu a pak dánští vít zi
složí hold svatému Patrikovi. V nují na jeho po est st íbro a zlato.“
koliv Mergwin chápav p ikývl, považoval Fennena za hlupáka.
Dánové i Norové plundrují tuhle zemi rovným dílem. A dopadne to tak
znovu. Irští vyslanci budou mít náramné št stí, když vyváznou živí.
„Aed Finnlaith, Maelsechlainn a já odvezeme poklad, potom se vrátím pro
svou milou Erin. Zatím ji dob e opatruj, star e.“
Kouzelník se zarazil. Tahle p ipomínka byla zbyte ná. V rn princezn
sloužil kv li ní samé i jejímu otci. Rozhodn ho k tomu nemusí nabádat
mladý hejsek, který neví, kde je jeho místo.
„Vždycky je zde o ni výte postaráno,“ odv til odm en .
Zdálo se, že si mladík jeho úse ného tónu nevšiml. Nespoušt l z Erin zrak.
era ve er se mu nepoda ilo z stat s ní ani na okamžik o samot .
Nevýslovn trp l, když sledoval, jak s bravurou zvládá roli vzorné dcery a
pozorné hostitelky. Tan ila se všemi urozenými muži a mnohé z nich
okouzlila.
„Druide,“ zabru el Fennen. „Cht l bych si s princeznou promluvit v
soukromí, než ti ji sv ím.“
Mergwin zatnul zuby a nepatrn se vzdálil.

17
 Fennen jeho nesouhlasný výraz ignoroval. „Poj me se projít po lese,“
vyzval dívku.
Ta se ušklíbla a tázav pohlédla na starce. Mergwin si všiml, jak se jí
šibalsky t pytí o i, a málem vyprskl smíchy. Dob e ji zná. Fennen se jí líbí. A
pro také ne? Je to pohledný, urostlý a mocný muž. Avšak Erin má jako
vždycky jasno. Klidn si vyjde se svým ctitelem a nechá se okouzlovat, ale
Mergwin by se vsadil, že sama mu neslíbí v bec nic. Druidovy chmury se
prom nily v úsm v, když sledoval, jak mladý pár odchází.
Fennen se nep estával uculovat. Vedl svou vyvolenou po p šin mezi
stromy a v duchu proklínal jejího otce. Erin je dvacet let a on ji dlouhé roky
miluje. Její sestry se provdaly v šestnácti. Aed nikdy Fennena neodrazoval od
jeho snažení, avšak st ežil se jakýchkoliv závazk . Tvrdil, že svoji nejmladší
dceru nikomu nedá, dokud si nebude jist, kam ji táhne její srdce.
Erin Fennena do ista uhranula. A koliv po tomhle mládenci prahl
bezpo et žen, on toužil pouze po jediné. Fascinovalo ho, že princezna z Tary
odolává jeho p irozenému šarmu.
Je nesmírn oduševn lá a coby manželku ji bude nutno hodn krotit.
Dlouho se t šila nekritické p ízni svého otce. Avšak Fennen ji p em že –
žn a s láskou. Jakožto její cho nebude váhat si dupnout.
I Erin p emítala o manželství. Ovšem její úsm v byl škrobený. Obzvláš
když zjistila, jak se na ni Fennen dívá. Má ho moc ráda, ale od d sivého
zážitku v Clonntairthu si neoby ejn váží svobody.
Tiše si povzdechla. Jednoho dne jí nezbude než se vdát, ale te má jedinou
touhu – vid t poko ené Nory.
„Ach, Erin! Pro m s takovou chutí týráš?“
Dívka sebou trhla a zahled la se mladíkovi do o í. Spat ila v nich lásku a
vzáp tí se jí zmocnil pocit viny. „Fennene… Nechci ti ubližovat,“ odv tila po
pravd .
„Potom se mi zaslib. Promluvíme si s tvým otcem.“
„Fennene, prosím! Velice mi na tob záleží, ale p esta naléhat! asem…“
Zaváhala. V la, že o její budoucnosti je rozhodnuto. Je pouze otázkou asu,
kdy otec poru í, že se musí provdat, a ona si za manžela zvolí Fennena. Proto
se snažila prodloužit si dny své svobody, jak to jenom lze – aniž ztratí ctitele,
jehož o ividný zájem zatím oddaluje otcovo rozhodnutí o její budoucnosti.
„Dop ej nám, abychom se navzájem d kladn poznali a abych si t mohla
cele zamilovat. Jenom tak splynou naše duše v dokonalém souzn ní.
Nemyslíš?“

18
 Mladý muž zatnul zuby. Dob e jí rozum l. ekne mu své ano, ale až bude
sama chtít. On ji zatím bude zpovzdáli sledovat a trp t. Zejména v noci, kdy
marn sní o jejích plných adrech a vosím pase. Po ká, ale odmítá si odpírat
všechno. Bez varování sev el dívku v náru i. „Líbej m , má krásko. V nuj mi
polibek a já na tebe budu ekat v .“
„Dobrá,“ souhlasila. Jeho náruživost ji fascinovala. Lichotila jí.
Uctiv se jí dotkl rty. Erin cítila, jak se jí zlehka dotýká. Vnímala, jak mu
siln tlu e srdce. Jeho objetí bylo p íjemné. Žádné velké vzrušení, jež
ekávala, se sice nekonalo, ale nest žovala si.
Udivilo ji, že se Fennen špi kou jazyka dobývá do jejích úst. Ze zv davosti
mu vyhov la. Op t se jednalo o p kný zážitek, avšak prostý jakýchkoliv
dalších p íslib . Op ela se prsty o mužovu hru a zatla ila, aby se vymanila
z jeho sev ení. Pevn ji držel a Erin se za ínala zmoc ovat panika.
Vzpomn la si na znásiln nou Moiru. Slyšela její bezmocný k ik…
Zabru ela na protest a plácla Fennena po tvá i. „Mluvil jsi o polibku, a te
zneužíváš mého souhlasu, p estože t m j vlastní otec sv il do tvých
rukou!“
Mladík pocítil zlost. Vztekle si masíroval tvá , než mu došlo, že vskutku
zašel p íliš daleko. Když Erin svíral v náru i, snadno podlehl pokušení.
„Omlouvám se, drahá,“ pravil s falešnou ponížeností. Jednoho dne bude mít
na podobné chování právo. Zaplaší veškeré Erininy obavy a p esv í ji, jak
je úžasné n koho milovat. V dív in polibku se skrýval náznak smyslnosti, o
níž nemá Erin zatím pon tí. Mohl se konejšit p íslovím, že trp livost p ináší
že. Jednoho dne bude tahle princezna jeho. Navždycky. Rozesmátá.
Mazlivá. Bude mu pat it. A on ji bude bez zábran milovat.
„Ach, Fennene! Moc m to mrzí,“ kála se dívka. Náhle ji p emohl pocit
viny. Dala mu své svolení, s gustem se mu oddávala, dokud… Dokud si
nevzpomn la na Nory. Našt stí se Fennen zase usmíval. T šilo ji, jakou má
nad tímto hezkým mladým králem moc.
„Odve m zpátky k Mergwinovi,“ zaprosila sladce. „Je na ase, aby ses
vrátil k ostatním vyslanc m a stal se sv dkem osudové bitvy. Ach, Fennene!
Otec v í, že Norové prohrají a hodn jich z stane ležet na bitevním poli.“
Mladík p ikývl. Ve vší po estnosti ji doprovázel zpátky ke srubu. „Dán je
vskutku hodn a jsou jednotní. Slíbili nám ohromné bohatství.“ Rozesmál se.
Mergwin na n ekal p ed chalupou. „Dne rychle ubývá, králi z
Connaughtu,“ podotkl významn .
Fennen ho ignoroval. Oto il se k Erin. „Opatruj se, princezno. Brzy se zase
uvidíme.“
19
 „Š astnou cestu,“ pop ála mu vlídn dívka a uctiv se mu poklonila. Když
ji líbal, ostýchala se, ale o i se jí leskly dychtivostí.
Mergwin se st ží ovládal, aby nevyprskl smíchy. Jen si nemysli, že už ji
máš jistou, paná ku, íkal si v duchu. Tahle hol ina si nenechá do ni eho
mluvit.
Fennen mac Cormac p edal druidovi vyšívaný šátek – dárek od Maeve a
Aeda – a mrštn se vyhoupl na vále ného o e.
Erin mu mávala, dokud nezmizel mezi stromy, potom se oto ila k
Mergwinovi. Usmívala se. „Tak co si o n m myslíš, druide?“ zeptala se s
jiskrou ve smaragdových o ích. „Nep ipadá ti pan Fennen trochu
nafoukaný? Copak jsou takoví všichni muži?“
Mergwin našpulil rty, aby se nerozchechtal. „Snad se nevysmíváš králi z
Connaughtu, Erin? Domníval jsem se, žes mi p ivedla ukázat svého
snoubence.“
Dívka pokr ila rameny a protáhla se za mužovými zády do srubu. Když ji
následoval, povzdechla si: „Kdepak, Mergwine. Nechci si z Fennena
utahovat. Je to dobrý muž a skv le vládne svému panství.
Sama nevím, co to se mnou je… Zlobím otce i matku. Sestrám lezu na nervy,
protože se netoužím vdát.“
„T eba bys m la vstoupit do kláštera jako Bede,“ navrhl druid.
„Jenom to ne!“ Erin se s úsm vem obrátila ke svému u iteli a p íteli.
„Nejsem tak zbožná jako ona ani ob tavá. Slep nemiluji Boha…“
„A nedokážu se zbavit nenávisti ve svém srdci,“ dodal Mergwin.
Erin pokr ila rameny a oto ila se k n mu zády. P ešla ke krbu, kde si
zah ívala ruce. „Vid la jsem vyplen né m sto, Mergwine. Mým bratrancem
ta scéna natolik ot ásla, že se z ní vzpamatovává v klášte e. Tetu a strýce
zahubili barba i a nikdo je nepomstil. Divíš se, že nenalézám klid?“
Druid se usadil ke stolu a pustil se do drcení ko ínk . „Tv j otec za
Clonntairth nem že, Erin. Irští kmenoví v dci tehdy nebyli jednotní a vál ili
mezi sebou. Norové m li p evahu a zase ji mít budou. Aedovou prvo adou
povinností je chránit Taru a brehonský zákoník. Nem že zanedbávat
povinnosti vlada e a p ejít do otev eného útoku. Zamysli se nad tímhle,
e: Aed by se klidn mohl celý život mstít. Jeho bratra zabili Norové, otce
zavraždil zlovolný irský soused. Pov z mi, Erin, kde m l tv j otec za ít, když
se mu všechno rozpadalo pod rukama?“
Dívka nezap ela svou inteligenci. Dokonale pochopila u itelovy námitky.
Mergwin naopak chápal, že hlas rozumu nesvede ukonejšit vášn mi štvané
srdce.
20
 „Co mám tedy d lat, Mergwine?“ otázala se. „Provdat se za Fennena mac
Cormaka a stát se pokornou ženuškou? Mám ne inn p ihlížet ni ení vlastní
zem ?“
Fennena si nevezmeš, cht lo se kouzelníkovi odpov t. Byl si tím jist, ale
ml el. V noval se svým ko ínk m. „Mohlo by být h .“
„Aha – chceš tím íct, že jsem si mohla vybrat lépe!“ M l by ji varovat.
Pov t jí, že se kolem jejího vyvoleného vznáší temná aura, která v stí
tragédii nebo bolest. Ale komu hrozí? Králi nebo princezn , jíž se dvo í?
Mergwin ml el, zato Erin vybuchla: „Nem žu se provdat, rodit d ti a
každý den ekat, kdy se objeví nájezdníci a zni í mou zemi!“
Muž vzhlédl. Up en zíral do planoucích smaragdových o í. „Vet elci
ijdou bez ohledu na to, co podnikneš. Budou trápit tvoje d ti i jejich
potomky.“
„A my tu jenom sedíme jako ob tní beránci!“ zvolala zu iv Erin. „A irští
králové jako t eba Fennen se s vrahy spol ují…“
„Po ád s nimi nemusíme bojovat,“ poznamenal bezvýrazn Mergwin. „A
oni nemusejí ustavi vít zit.“
Erin se ost e nadechla. Na stole ležel vak z jemné jelenice. Obsahoval
kouzelníkovy runy, kameny s pe liv vy ezanými znaky. Popadla jej a
zat ásla jím Mergwinovi p ed nosem. „Pov z mi, co m eká. Vylož mi
runy,“ prosila.
„Ne!“ ohradil se rázn druid.
Dívka poklekla u jeho nohou, ale k poníženosti m la daleko. Hrd zvedla
bradu a pohlédla mu nesmi iteln do o í. „Potom ti n co eknu já, Mergwine.
era p i hostin nám potulný p vec vypráv l p íb h o pann , která spolu se
svými patnácti družkami ošálila norské p ivandrovalce. Omámily je a
pod ízly! Ženy zvít zily nad severskými psy! A když Vikingové plundrovali
Clonntairth, spat ila jsem mezi nimi sv tlovlasou vále nici. Bojovala spolu s
muži. Totéž, milý druide, hodlám u init i já. T eba nám nájezdníci nedají po
další léta pokoj, ale já se s tím pokusím n co ud lat. Možná zem u, ale vezmu
s sebou na onen sv t n kolik vet elc . Tohle je osud, s nímž dokážu žít!“
„Holka hloupá!“ Mergwin se vmžiku postavil. O i mu plály a zachvíval se
rozho ením. „Dost už o smrti! Chceš svému otci zlomit srdce? Nechat svou
matku, a se uplá e?“
„Muži umírají v bitvách denn . A já jsem lepší bojovnice než v tšina z nich!
Moji brat i jsou podrážd ní, protože je hrav p em žu…“
„P esta !“ Mergwin prosebn vztáhl ruce, až se jeho široké rukávy
zat epotaly. Ml ky na dívku zíral, ticho se prodlužovalo. Nato prudce
21
pohlédl do plamen a pak zpátky na princeznu. „Dobrá, vyložím ti proroctví
run. Sama uvidíš, jak jsou tvé sny pošetilé.“
Erin se zachichotala. Práv o tohle jí šlo. „D kuji ti, Mergwine!“ zaradovala
se. Zvedla ruce a zazubila se. Druid neodolal a úsm v jí oplatil. A koliv
nechce o manželství ani slyšet, k ivky jejího t la a lesk o í vypovídají o velké
smyslnosti. Jednou bude milovat stejn vášniv , jako dnes nenávidí, napadlo
Mergwina.
„Doufám,“ zabru el, „že t runy vykreslí jako ctihodnou vdanou ženu,
matku mnoha d tí, jež se poslušn podrobuje v li svého otce i manžela.“
Za okamžik sed li proti sob u stolu. Rychle se stmívalo. Sv tlo se linulo
pouze z ohništ a jedné vzácné sví ky. Mergwin rozprost el na stole kus
plátna, pak na n pe liv poskládal kameny oto ené symboly dol . „Vyber si
i,“ na ídil.
Poté obrátil první kámen. Thurisaz. Kámen brány. Erin by m la z stat na
míst , pozorn pozorovat sv t kolem sebe, a ne zbrkle pobíhat sem a tam.
Beze slova zvedl druhý. Hagalaz. Kámen boh . P edpovídá katastrofu a
velké pozdvižení. N co, o em rozhodne ruka osudu, již lov k nezastaví.
Zvedne se mohutná vlna jako na mo i, podobná nekone nému p ílivu
ist hovalc .
Aniž cokoliv pronesl, oto il t etí kámen. Byl prázdný.
Erin sledovala, jak její spole ník mhou í o i. Zmocnila se jí nervozita.
„Mergwine!“ ozvala se podrážd . „Pov z mi, co vidíš.“
Necht lo se mu o tom mluvit. Prázdný kámen zna í neznámo. Vikingové
jej p ipisují bohu Odinovi. M že znamenat smrt, nový za átek,
znovuzrození. Vedle n ho stojí Hagalaz, kámen vypovídající o závažných a
nebezpe ných p ekážkách. Erin musí p ijmout neodvratitelnou zm nu.
Pokud se s ní smí í, bude žít dlouho a asem se do ká kýženého št stí, avšak
íve než jej dosáhne, eká ji nejedna t žká zkouška a mnohé riziko.
Semkl ví ka a úporn se soust edil. Prsty hladil chladné kameny a
vst ebával do sebe jejich symboly. Spat il Erin od nou v brn ní. Bude
bojovat, jak vyhrožovala. A nevyhne se zasloužené odplat . Ztrestá ji muž,
ale nebude to Fennen mac Cormac. Je zlatovlasý, vyza uje z n ho sv tlo. Je
mocný a nebezpe ný. Nicmén jeho aura je prosta zla, iší z ní pouze silné
odhodlání. Runy šeptají o tom, že p iplul ze zámo í a stezka jeho života je
propletená s poutí Erin mac Aedové.
Mergwin v duchu zaslechl zavytí vlka. Ve vzduchu se zat epotala
korouhev. Vikinská. Kouzelník se zachv l. Tohle není oby ejná v štba. Dotkl
se osudu samotného Irska.
22
 „Mergwine!“ naléhala Erin.
Prudce otev el o i. „Ml !“ ok ikl podrážd dívku. „Pohlížím do tvé
budoucnosti, dcero Aedova. Zestárneš, porodíš spoustu d tí. Tvoji synové se
stanou pány této zem .“
„Lžeš, druide!“ vy etla mu kárav .
Mergwin vstal od stolu a s p edstíranou lhostejností nechal runy ležet tam,
kde byly. „Nelžu. Ale jsem hladový a unavený d dek. T ším se na ve i a na
postel.“ Nevrle se oto il ke stolu a smetl runy do vaku z jelenice.
Erin se váhav usmála. Mergwin se chová jako mrzutý sta ec, p esto ho má
ráda. Stoupla si, uhladila šaty a následovala muže ke krbu. Po špi kách k
mu p istoupila a za ala mu jemn masírovat ramena, jak inívala svému
otci. „Takže d de ek je uondaný?“ chichotala se. „Ty nikdy nezestárneš,
Mergwine, když se ti poda ilo p ežít všechny stromy v lese! Ale s ve í
souhlasím. To dušené maso náramn voní. Najíme se a já ti pak povyprávím
o všech nejnov jších klepech. Ty na oplátku zavzpomínáš na legendy z
prastarých as . Potom p jdeme spát.“
Zvedla poklici a opatrn p ipravila dv porce. „Ach! V sedlových brašnách
mám lahodné víno z provincie Alsace. Osobn jsem je koupila, když kupec
ivezl mé matce hedvábí. M žeme se trochu p iopít.“
Mergwin si odnesl misku ke stolu a unaven se podíval na svou mladou
sv enkyni. „Jazyk mi nerozváže ani to nejlepší víno, má milá. Co nechci,
zkrátka ne eknu.“
i jí na okamžik potemn ly. Hrd zvedla bradu. „Nemíním t
esv ovat,“ pronesla d stojn .
Postavila ve i na st l a zamí ila ke dve ím. Nejprve zaváhala, ale poté
vyhrkla: „Nestarám se o to, co íkají tvoje kameny, Mergwine. Str jkyní
svého osudu jsem totiž já!“

23
 3

Smrákalo se. Stál s rukama v bok vedle pokrouceného jasanu a p sobil

vskutku velkolep . Byl vysoký a urostlý, na erveném plášti se mu skv la
vyšitá hlava vlka. Do ela mu spadaly prstýnky zlatých vlas .
Jeho o i byly modré jako jezero rozprostírající se pod ním. Na jeho b ezích
vyrostl tábor dánských voják . Shromáždily se jich tu tisíce, aby se za svítání
zú astnily rozhodující bitvy.
Olaf se mimod k zachv l. Dánové jsou zdatní a chyt í vále níci. Kroužkové
brn ní, které má na sob , je výplodem jejich vynalézavosti a stejn d myslný
bude i nadcházející st et. Skrývá se v n m mnohem hlubší význam, než si
tšina p ítomných uv domuje. Jemu osobn nejde pouze o vít zství a
plundrování. O Irsku snil už jako malý. Sedával u nohou poutník a
naslouchal jejich vypráv ní. V l, že jakožto král v mladší syn nemá nárok
na tr n a že mu nezbývá než si vydobýt vlastní íši. Vzpomn l si na svého
strýce Turgeise, jenž m l kdysi smaragdový ostrov pod palcem. Olaf tušil, v
em spo ívala strýcova slabost. Turgeise si p edsevzal, že zde vytvo í
pohanskou íši, avšak Irové se odmítli svého Boha vzdát.
Já si je podrobím a potom se s nimi nau ím žít, p edsevzal si Olaf. Na
náboženství mu nezáleželo. V duchu vid l nový národ, v jehož kultu e se
snoubí síla a budovatelský talent Viking se spole enskou vysp lostí a
eností Ir . Spolu odolají všem nástrahám.
Povzdechl si. Hloupé úvahy. V bec se nehodí pro vále níka, jenž se ítí do
záhuby. Momentáln není nic víc než nájezdník. Je jedním z mnoha
vojev dc , kte í za svítání povedou své jednotky do eže. Ano, dnes jeho
myšlenky postrádají smysl. Zmocnil se mnohých m st, jež poskytla bohatství
jemu i jeho muž m. Avšak Irsko je stále vále ným polem a on cítí, že
navzdory všem hr zám si Vikingové Iry nikdy zcela nepodmaní.
ežije zde pouze ten Seve an, jenž se stane Irem, pomyslel si s podivným
dojetím. Netrp liv škubl rameny, aby zapudil vlastní nápad. Je synem krále,
avšak nemá komu vládnout. Siln touží po tr nu.
24
 Na rameni ucítil ísi dotek, ale nesáhl po me i. V l, kdo za ním p išel.
Jemn uchopil ruku spo ívající mu na rameni a p itáhl k sob její majitelku.
Jeho sladká Grenilde. Na ženu je opravdu vysoká, má o i v tém stejné
úrovni jako on. Kurážn se vrhá do bitev jako muž, p esto je mimo ádn
krásná, má dobré srdce a nádhernou duši.
Tázav povytáhla sv tlé obo í. „Copak nep jdeš spát, m j Vlku? Nerada
bych, abys ráno únavou padal z kon .“
Rozesmál se a sev el ji v náru i. „Skute m lákáš na l žko kv li
odpo inku, sli ná barbarko? Anebo máš za lubem n co jiného?“
Její smích p ipomínal zur ení byst iny. Zaráželo ho, kolik podob v sob
skrývá jediná žena. Shodou okolností oba v ele vikinského vojska zaúto ili
na jednu vesnici. Jakmile se jí zmocnili, setkali se na návsi. Pohlédli si do o í,
vyprskli smíchy a me jim vypadl z rukou. Od té doby byli nerozlu nými
partnery – milenci i dobrodruhy. Grenilde poznala i jiné muže, nepochází z
urozeného rodu, p esto s ní žije, dal jí p ednost p ed ope ovávanými
princeznami. V porovnání s Grenildinou krásou a oduševn lostí všechny
ostatní ženy blednou.
ipravila ho o veškerou chu znásil ovat nevi átka. Dívky je ící strachem
ho nep itahovaly. Pro také, když mu bohové seslali stvo ení, které ho umí
bravurn uspokojit a dychtiv vzdychá pod jeho doteky? Nem že svým
muž m odep ít ženy, jež neodmysliteln pat í k vále né ko isti, avšak
stanovil ur itá pravidla. Díky nim nyní n kte í z jeho pod ízených nelíhají
sami. Podman né Irky s nimi ochotn bydlí a jsou jim víc manželkami než
otrokyn mi.
žn Grenilde políbil. Vst ícn pootev ela rty. Jeho žádostivost nar stala.
Odstoupil od ženy ve chvíli, kdy si uv domil, že se k n mu tiskne p íliš siln
a jeho brn ní zanechává otlaky na jejích poloobnažených adrech. „Poj me
spát,“ zamumlal.
Ve stanu ho Grenilde vysvlékla z kroužkové košile, tuniky i kožených
kalhot. O ividn si tento úkol užívala a jemu se op t zp nila krev v žilách.
Když p ed ní stanul nahý, jako tolikrát p edtím ucouvla o krok a o ima
laskala jeho t lo. Dotkla se špi kou jazyka horního rtu a jala se zrychlen
oddechovat. Poté k n mu p istoupila a p ejela rty po jizv táhnoucí se po
jeho hrudi. Její pozornosti neunikly ani bradavky vystupující z napnutých
sval . Víc Olaf nevydržel. Hladov se na ni vrhl a rozerval na kusy neum le
ušitou halenu. Na okamžik p ivinul ženu k bušícímu srdci, aby ji vzáp tí
položil na l žko. Kochal se oblinami ader s pyšn vzty enými bradavkami a
tenkou mlé nou pletí, jíž prosvítaly namodralé žilky. Grenilde ho naprosto
25
fascinovala. Roztoužen oddechovala. Její ústa ho p itahovala jako magnet.
Omámen se na n vrhl. Slyšel, jak mezi polibky vzdychá a prosí ho, aby ji
naplnil.
Žádostivost ji trýznila stejn jako jeho. P evalovali se na l žku, Olaf se stále
víc a víc zaplétal do hebké pavu iny dív iných zlatých vlas . Jeho vikinská
láska byla silná, ale p esto si uchovala ryzí ženskost. Ochotn se mu
poddávala. Vyhov l proto jejímu naléhání a splynuli spolu ve vroucném,
divokém objetí.
Když ukojili svou žádostivost, položil se vedle Grenilde a hladil li po
lesknoucím se t le. Jak moc ji miluje! Je dokonalá, opálená jako on, pružná a
štíhlá, pevná a nezlomná. Lepší životní družku si nemohl p át. Je
neukojitelnou milenkou, nebojácnou bojovnicí. Rozumí jeho sn m. Usnul,
stále op edený jejími kade emi.
Zdálo se mu, že se k n mu plazili hadi. Výhružn zvedali hlavy, z
vycen ných zub jim odkapával jed. Blížili se k n mu ve vlnách a bylo jich
stále víc a víc. Neuštkli ho, ale když jej minuli, ozval se strašlivý jekot…
Probudil se zbrocený potem. Zarazil se, protože vycítil nebezpe í. Chv l se
a drkotal zuby. Avšak ve stanu krom jeho milující ženy nikdo nebyl.
Pevn semkl ví ka. Když je op t rozlepil, sklán la se nad ním Grenilde.
„Co se d je, lásko?“ zeptala se a p itom se mra ila. Vzáp tí se pokusila
situaci zleh it. „Že by neohroženého Norského vlka vyd sila pouhá no ní
ra? Vypráv j mi o ní a já ji zaplaším.“
V bledém m sí ním sv tle zajisk ily dív iny o i a Olafa op t sev ela ledová
ruka strachu. „Nechci, aby ses ú astnila zít ejší bitvy.“
Zarazila se. Zlaté prameny jí sv dn splývaly po adrech. „Jsem lepší než
tšina tvých muž ,“ ohradila se dot en . „Krom toho jsem vlastní paní.
Budu si bojovat, kdy se mi zlíbí.“
„Nejsi vlastní paní!“ prohlásil vášniv . „Vládcem jsem já, a p estože jsme si
tém rovni, podrobíš se mé v li.“
Grenilde zaváhala. Nechápala, pro se na ni Olaf zlobí. Hádala by se s ním
a p ipomn la mu, že navzdory svému pohlaví velela vlastnímu vojsku. Jenže
na to, aby se s Olafem p ela, ho p íliš milovala. Byl jejím mužem. Rozptýlí
jeho obavy, naoko se mu podrobí a pak se za ídí po svém.
itulila se k n mu blíž. „Jak si p eješ, m j pane,“ zamumlala a zívla.
Objala ho paží a p edstírala, že znovu usnula.
Avšak nedokázala zabrat, ani když Olafa p emohla únava. Bd la po jeho
boku, st ežila ho p ed duchy noci a modlila se k bohu Thorovi, aby ho ráno
ochránil.
26
 Bitva u Carlingford Lough se ukázala být nejkrvav jší eží, jaká se v Irsku
dosud odehrála. Kolem poledne Olaf pochopil, že je prohraná. Všude kolem
ho se povalovala bezvládná t la. Bylo jich tolik, že lov k nemohl ud lat
krok, aniž by neuklouzl po krvi.
Jeho samotného pokrývala od hlavy až k pat , mísila se s potem a stékala
mu do o í. Sotva vid l. Jednou ho p ed jistou smrtí zachránil pouze
úto ník v pronikavý jekot.
Paže, uvyklé ohán t se t žkým me em, klesaly únavou. Mysl se vzpouzela.
Ve vzduchu se vznášel nesnesitelný zápach zkázy a marnosti. Náhle si
uv domil, že málokterý z jeho norských krajan se ješt drží na nohou. Mají-
li p ežít, musejí to vzdát. P esn ji eno utéct. Uprchnout na vlastní p st a
kde se skrýt. Zvedl paže vysoko nad hlavu a vyslal ke svým stoupenc m
smluvený signál. Pak je zemdlen sv sil. Dubhlain tedy pat í Dán m, ale on
znovu sjednotí své druhy a spole se uchvatitel m za tento krutý den
pomstí.
Toto rozhodnutí posílilo jeho odhodlání. Mrštn se vyhnul dánské vále nické
seky e. Zakousla se do zem . Pohotov využil p íležitosti a s al protivníka
me em. Op t se rozhlédl kolem sebe. Jeho lidé mizeli ve stínu hustého lesa.
Nyní se m že vzdálit. Opatrn se kradl do bezpe í.
Vtom spat il Grenilde. Ocitla se p ímo uprost ed bitvy. S grácií se vyhýbala
výpad m rival . Nejprve se na ni rozzlobil, nebo neuposlechla jeho rozkaz,
ale hned nato se ho zmocnil strach. P esn tuto scénu vid l ve snu, jen
Dánové se prom nili ve zmije.
Zavolal na ni. Pohlédla na n ho safírovýma o ima a dala se na ústup.
Náhle se odevšad vyhrnuli dánští úto níci. Ohán li se sekyrami, kopími,
et zy i me i. Olaf se jim vrhl v ústrety a zahulákal na Grenilde, aby se kryla
za ním. Spole elili zhruba desítce nep átel. „Utíkej!“ poru il dívce.
Zoufale zápolil o život a nebral na v domí krev prýštící z rány v podpaží ani
rozšklebené zran ní na stehn . Nesmí podlehnout únav ani bolesti. Musí se
rvát jako ábel a ve jménu p ežití zapomenout na všechno ostatní.
Kone poslední soupe klesl k zemi. Olaf se uchýlil do p ítmí lesa a
zak el Grenildino jméno. Odpov la mu. Vydal se za zvukem jejího hlasu.
Našel ji ležet na mechu a spadaném listí. P ipadala mu líbezn jší než kdy
jindy. Nevid l pot, špínu ani krev. Vnímal pouze nádhern modré o i. Zá ily
láskou, avšak vytrácel se z nich život.
Pojednou zmu en zasténala.

27
 Kvapn u ní poklekl. „Ne!“ Cht l ji zvednout, aby zjistil, kde je zran ná.
Ale sotva dívku nadzvedl, ucítil krev. Rána na zádech byla smrtelná.
Grenilde rychle slábla. Lítostiv k n mu vztáhla ochablou studenou dla .
„Lásko,“ zašeptala.
Odhrnul jí zaprášené vlasy z ela. Sklonil se k ní a políbil ji na rty. „V
budu milovat,“ p ísahal. „Nesmíš m opustit.“
jakým zázrakem se jí poda ilo usmát, ale potom se rozkašlala. Z úst jí
vytryskl pramínek krve. P esto jí znovu políbil.
„Neumírej,“ prosil ji zoufale, „z sta tu se mnou.“
„Drž m , lásko,“ zašeptala. „Tvé teplo… zaplaší chlad smrti. Drž m ,
jenom m drž. Je mi zima…, je mi taková zima.“ Nato se odml ela.
Dlouho svíral v náru i její bezduché t lo. Když se kone postavil, t ásl se
hn vem i bolestí. Byl zesláblý a unavený. Zaklonil zlatovlasou hlavu a dal
volný pr chod zármutku. Musel ze sebe vyk et hloubku svého utrpení,
vzteku i ztráty. B snil natolik divoce, že i ti nejotrlejší z barbar se za ali
modlit ke svým boh m. Jeho sku ení p ipomínalo vytí bájného vlka, které
stí strasti a zmar.

Aed Finnlaith stál na kopci a z výhodného místa shlížel na zkázu pod

sebou. Ti, kdo z stali stát na bitevním poli, jsou Dánové. Nikdo se nedozví,
zda za jejich úsp chem stojí po et bojovník , dokonalá strategie i svatý
Patrik, jenž vyslyšel jejich modlitby. Avšak vít zství pat í jim. Dubhlain,
sto, které po léta náleželo Nor m, nyní p echází do rukou jejich soupe .
Irský král poklekl na koleno, zav el o i a za al se modlit. T la roztroušená
pod ním pat ila nep átel m, on však ze zb silého zabíjení ne erpal pot šení.
Bože, a už to skon í, žádal v duchu Všemohoucího. Nech si Dánové
ponechají tohle m sto a opraví je. T eba upustí od zvl ilých nájezd po celé
zemi a plundrování. Za , a kone žijeme v míru.
Avšak modlitba mu úlevu nep inesla. Hluboko v nitru cítil, že nebude
vyslyšena, že masakr, jehož se stal sv dkem, je pouhým za átkem. „D j se
le Tvá,“ zamumlal zkroušen .
„Ot e.“
kdo mu poklepal na rameno. Oto il se a spat il svého syna Nialla. Byl to
robustní t icetiletý chlap, pohledný a stejn jako jeho otec moudrý. Upíral na
Aeda vážné zelené o i.
ekají na nás Fennen a Maelsechlainn. Musíme odjet dol a p evzít od
Dán dar pro našeho sv tce.“

28
 Aed p ikývl a postavil se. Mali ko se ušklíbl, nebo mu p itom louplo v
kloubech. Avšak v Niallov spole nosti ho stá í netrápilo. Syn se ho
rozhodn nesnažil p ipravit o korunu. Vlastn pochyboval o tom, zda se
Niall nejvyšším vládcem v bec n kdy stane, protože tento titul nebyl
di ný a p echázel mezi n kolika vlivnými královskými rody. Niall m l
spoustu práce s vy izováním svých záležitostí v Ulsteru. Krom toho na
severu ustavi ádili Vikingové.
Nicmén vždycky se najde lov k, který touží stávajícího krále svrhnout,
proto si Aed nem že dovolit, aby projevil slabost. A koliv jeho kosti
protestovaly, mrštn se vyhoupl do sedla.
„Jedeme k Dán m,“ zvolal na syna.
Snášel se soumrak. V dob , kdy dorazili ke stanu dánského v dce Friggida
ivonohého, plály v narychlo postaveném tábo e ohn . Dánové ustali ve
své innosti a zv dav p íchozí pozorovali. Vít zoslavn se pošklebovali, z
jejich úlisných pohled b hal mráz po zádech. P islíbené p ím í nemusí
bec vstoupit v platnost.
Avšak Aed se rokování se vzn tlivým, nevypo itatelným ryšavým Dánem
nebál. Friggid se rád vztekal a s oblibou se p edvád l. „Najd te ho! Vlk musí
chcípnout!“ val na své muže. P i pohledu na Aeda se ovládl. „Pane ku, to
byla ež.“
Irský král se chmurn pousmál. Ze spár krvežíznivých Dán unikla
ko ist, kterou považovali za nejd ležit jší – Norský vlk.

Olaf svíral Grenilde v náru i celou noc. K ránu se uklidnil, ovšem jeho
odhodlání vzrostlo. Rána na noze se mu zanítila, ale nedbal na ni. Uchopil
svou zesnulou ženu do náru e a vydal se k vod . Slunce nemilosrdn pálilo,
ale on jeho žár nevnímal. Rovnom rným krokem se ubíral stále dál a dál. V
poledne dosp l k byst in , v níž Grenilde opatrn omyl. Uctiv se dotýkal
jejích hedvábných vlas a hebké bronzové pleti.
Zbytek dne strávil stavbou poh ební hranice. Uložil mrtvou dívku na máry
z v tví, do rukou jí vtiskl její me . Poté ji obložil d ívím, aby jí usnadnil cestu
do Valhaly. Odnese ji tam vítr. Jist usedne vedle boha války Odina a bude
vést život princezny, který jí byl na zemi odep en.
Jakmile skon il nezbytné p ípravy, políbil milou na studená ústa. Pomocí
emene vyk esal ohe a lou í zapálil hranici. Divoce vzplála. Sledoval, jak
ho í, dokud nezapadlo slunce. Už nedával hlasit najevo sv j žal, zármutek
se stal sou ástí jeho srdce.

29
 Ráno zjistil, že se sotva udrží na nohou. Utržená zran ní ho oslabila. Hltav
se napil z potoka, poté se pono il do studeného proudu. Rány pálily jako
ohe z Grenildiny poh ební hranice.
Pokusil se vy istit si šrám na stehn , ale omdlel. Zpola v zel ve vod , zpola
stal ležet na b ehu s obli ejem zabo eným do bláta, které pot ísnilo jeho
zlaté kade e. Našt stí se nedostalo do nosu a úst. Ocitl se na pokraji sil, avšak
stále dýchal.

30
 4

Erin p echázela po špi kách po srubu. Oblékla si krátkou vln nou tuniku,
žké kožené kalhoty a opasek ze zlata. eká ji dlouhá jízda na koni, pro niž
se dámské šaty p íliš nehodí. P ehodila si p es ramena pláš barvy lesa a
upevnila jej sponou. Jakmile se dotkla závory na dve ích, Mergwin p estal
spokojen pochrupovat.
„Kam jdeš, Erin?“
„K potoku, Mergwine. Kam jinam?“ odv tila nevinn .
„Dnes bys nikam jezdit nem la. Lesy budou plné nebezpe í.“
„Vezmu si me , p íteli druide,“ usmála se tverácky dívka. „Koneckonc ,
co se mi m že stát? Sám jsi mi p edpov l, že porodím spoustu d tí a
dožiju se vysokého v ku!“
Bleskov zmizela za dve mi. Spokojen se chichotala, když k ní dolehly
mužovy tiché kletby. Ur it starosti jenom p edstírá. Vždy ví, že se Erin v
okolních hvozdech výborn vyzná a voják m vracejícím se z bitvy se mistrn
vyhne. Bude opatrná. Mnohé jí napoví vítr a zem , jak to Mergwin sám u il.
Cht la najít bitevní pole. Musí se p esv it…
Sama by nedokázala íct o em. A m la d vod Nory nenávid t, v la, že
Dánové jsou mnohem horší. Avšak její královský otec byl povinen ídit se
logikou a politickými zájmy. Ji pohán la jen vlastní zmu ená duše, do níž
vnesli neklid Norové – vedení Olafem Bílým.
Prodírala se zarostlými stezkami a svahy. Mnohokrát kon zastavila, nebo
dbala Mergwinovy rady, aby z stala ve st ehu. Necht la se dopustit žádné
hlouposti. Toužila spat it bitevní pole, jež se napilo krve Viking – ne její
vlastní. Avšak vycítit ve vzduchu nebezpe í bylo obtížné. Po azurové obloze
se prohán ly bílé naducané oblá ky, na dlouhých stéblech trávy se t pytila
ranní rosa jako démanty a roztroušené trsy v esu p ipomínaly ametysty.

31
 Po hodin sesedla z kon a pokra ovala p šky. Prodírala se hustým
porostem nad Carlingford Lough. Ke e a v tve ji tahaly za vlasy a za od v,
ale ona je nevnímala. Pln se soust edila na sv j cíl.
Avšak když se p iblížila k útesu, aby shlédla na bitevní pole rozprostírající
se pod ní, zav ela o i. Obcházely ji mrákoty. Musela se pevn p idržet
stromu, aby neupadla. Zvedal se jí žaludek a marn se bránila nevolnosti.
Sv t se s ní zato il. V duchu si p ipomínala, že se p ece p išla podívat na
mrtvoly Nor .
Avšak nic ji nep ipravilo na hr znou scénu, již spat ila v údolí. Pevn
semkla ví ka a pokoušela se ji vyt snit z hlavy. Chvíli zhluboka dýchala,
potom se op t vyhoupla na kon . To, co vid la, jí natolik ot áslo, že
nerozlišovala, zda zmasakrovaná t la pat í Nor m, nebo Dán m. Nevy etla
z nich, která ze znesvá ených stran vyhrála.
Ale s nejv tší pravd podobností Dánové. Bylo by velkou ironií, kdyby jim
Vlk utekl. Jestli je na sv n jaká spravedlnost, tak i on pat í k ob tem eže.
Bože, a tomu tak doopravdy je, modlila se v duchu. A kone m žu
zapomenout na minulost. Slibuji, že budu moudrá jako m j otec a nau ím se
odpoušt t jako sestra Bede. Opravdu. To, eho jsem se stala sv dkem, je
vskutku p íšerné. S takovým masakrem nemohu souhlasit. Nem žu,
nem žu…
Nep estávala se chv t, po ád jí bylo špatn . Všude kolem se vznášel
zápach smrti, kterého se nedokázala zbavit. Toužila po vod , jež by smyla z
její mysli všechnu hr zu.
Urazila dlouhou cestu, než se odvážila slézt z kon . Prodírala se bujnou
zelení k potoku, avšak nep estávala mít o i na stopkách. Uvázala klisnu a
bedliv se rozhlédla kolem sebe. V lese vládl mír a klid. Byla sama. P esto
vytáhla z pochvy t žký me a teprve potom se vydala k vod .
Byst ina zajisk ila v paprscích slunce. Sotva jí Erin spat ila, zahodila
veškerou opatrnost a rozb hla se k ní. V ítila se do vln, padla nejprve na
kolena, potom se pono ila celá. Doufala, že se tím zbaví své hr zy. Když se
op t objevila nad hladinou, dýchalo se jí mnohem lépe. Vypláchla si ústa a
zhluboka se napila. Odhrnula si z obli eje prameny mokrých vlas a divoce
zamrkala, aby se zbavila vody z as. Vtom se zarazila. Kousek od ní tr elo z
vody lidské t lo.
Vte iny plynuly. Dívka kle ela ve vod a podv dom zadržovala dech.
Aniž z neznámého lov ka spustila zrak, zašátrala rukou po me i. Poté se
postavila a zvedla jej vysoko nad hlavu.

32
 Opatrn se p iblížila k nehybnému muži. Zjevn se ú astnil bitvy – m l na
sob brn ní. Helmu n kde ztratil, ale barvu jeho vlas nemohla rozeznat,
protože je pokrývalo bláto. Do odvráceného obli eje mu nevid la.
Ostražit se k n mu plížila. Náhle z vody vysko ila ryba. Nenadálé
šplouchnutí zp sobilo, že se Erin lekla. Avšak muž se nepohnul. P inutila se
istoupit k n mu blíž. Zpo átku ho považovala za mrtvého, pak si ale
všimla nepatrného pohybu ramen.
Nap ímila se, byla p ipravená vojáka stít. Pak si ale vzpomn la na d sivou
scénu, již p ed n kolika desítkami minut vid la, a zarazila se. P ece
nep ipraví o život lov ka, který sotva dýchá.
Zjistila, že má na bahnem pot ísn né skráni zaschlou krev. Na stehn
pono eném ve vod zel rozšklebený šrám.
Náhle muž zasténal natolik hlasit , že dívka leknutím málem vysko ila z
že. Bojovník op t ztichl. Erin pocítila nevítanou lítost. Soucítila s vážn
zran ným lov kem.
Musela vy ešit zásadní dilema. Nedokáže ho chladnokrevn zabít, avšak
nem že ho nechat jenom tak být. Stejn tak jako tak zem e a bude o dalšího
mrtvého Vikinga víc. Copak si nep eje, aby pochcípali všichni? Jenže n co
jiného je sp ádat vražedné myšlenky v bezpe í domova a pak spat it lidské
utrpení na vlastní o i. Dobrý bože, copak je tak slabá?
Napadlo ji, že by se mohlo jednat o vysoce postaveného Vikinga. Takového
zajatce by se vyplatilo p edat otci. Vlastn dostala báje nou p íležitost.
Nejenomže má d vod muže zachránit, navíc dokáže svému otci, že je stejn
schopná jako její brat i.
Ale jak ho má zajmout? Nap ed ho musí pevn svázat. Teprve potom ho
ivede zpátky k v domí a zbraní ho p inutí, aby ji následoval. A koliv se
bravurn ohání me em, nebylo by rozumné spoléhat výhradn na svou
zru nost. Zran ný vále ník je velmi vysoký a robustní.
Erin se dlouho nerozmýšlela. Rozb hla se ke své klisn a zapátrala v
sedlových brašnách. Neobjevila nic vhodného. Vtom jí zrak padl na kožené
emeny, jež držely brašny pohromad . Byly silné, hrav jimi sváže mužova
záp stí. Nejprve je namo í, a když uschnou, ztvrdnou a utáhnou se natolik,
že se z nich obr nevyprostí.
Zmocnilo se jí vzrušení. Vrátila se zpátky k Vikingovi a poklekla k n mu.
Opatrn se natáhla po mužových pažích. Udivilo ji, jak jsou t žké. Má
náramné št stí, že je vazoun v limbu. Kdyby se s ním dostala do k ížku, její
šance na vít zství by byly velmi chabé.

33
 esto se nedokázala ubránit soucitu, když spo inula zrakem na
bezvládných prstech a širokých dlaních. Na jemných zlatistých chloupcích se
zachytilo bahno. Bezd jej smetla. Je zvláštní, jak n které oby ejné v ci
sobí dojemn . Jsem blázen, pomyslela si ho ce. Zapomínám, že tyto silné
ruce bez rozpak zabíjejí Iry.
Muž znovu zasténal. Erin zatnula zuby. Svád la tuhý vnit ní boj.
Považovala bezvládného vále níka za barbarské zví e, jež by m lo zem ít, a
zárove nesvedla být lhostejná k jeho utrpení.
Nakonec pokr ila rameny. Svázala ho, je jejím zajatcem. Když se bude
vzpouzet, okusí, jak chutná její me .
Musí ho p evalit, aby mu mohla omýt obli ej a zjistit rozsah poran ní.
Jakmile ho ošet í, p inutí jej k ch zi. Vrátí se do Mergwinova srubu. Druid dá
norskému hromotlukovi nápoj na spaní, protože jinak by mohl být zajatec
nebezpe ný.
Popadla obra za prsní štít a pokusila se jím pohnout. Marn . Chytila ho
tedy za paži a vší silou za ni zatáhla. Jak p edpokládala, zran ný se pokusil
ulevit si od vzniklé bolesti tím, že se podvolil vyvíjenému nátlaku. Sunul se
blíž k Erin a tlumen p itom sténal. Dívka si položila jeho hlavu do klína a
mimod k mu uhladila vlasy z o í. Bez rozmýšlení ho za ala chlácholit:
„Psst… Jsi v po ádku. Jenom ti vy istím zran ní.“
Odml ela se, když muž znenadání prudce rozlepil ví ka a up el na ni
mrazivý pohled modrých o í. A vzáp tí ohromen p imhou ila ty své.
Navzdory špín nebylo o totožnosti neznámého pochyb. Bláto ani krev
nesta ily zcela zakrýt ost e tesané rysy jeho arogantního obli eje.
Tón dív ina hlasu se ihned zm nil. „Ty!“ zasy ela. Tuhle tvá d rn
znala. Již dlouho se zjevovala v jejích zlých snech. „Ty!“
Zvolání se prom nilo v zavr ení a p inutilo Olafa být okamžit ve st ehu.
estože mu zvonilo v uších a bolelo ho celé t lo, rozpoznal šok a nenávist
išící z neznámé ženy.
„Ty vl í parchante ze severu…!“
Pokusil se pohnout. Cht l tu uje enou harpyji popadnout za krk, aby ho
kone p estala mu it, avšak shledal, že má spoutaná záp stí. Vtom si na
všechno vzpomn l. Bitva… Grenilde… Op t semkl ví ka.
Když se znovu podíval na svoji mu itelku, išela z jeho o í prázdnota.
Zmizel z nich strach, zlost, zkrátka úpln všechno. Sledoval Erin, jako by se
jejich role obrátily. Zíral na ni tém nep ítomn , jako by se v bec nic ned lo.

34
 Kvapn se od Olafa odtáhla, až tvrd narazil hlavou o zem. Ušklíbl se,
imhou il o i a podrážd se na dívku zaškaredil. Erin popadla me a
iložila mu jej na krk. „Vstávej, Olafe Bílý, norský pse!“
Nebral její rozkaz na v domí. Dívka sev ela rty a p itiskla mu ost í
významn ke k ži. Pot šilo ji, když se v mužových o ích objevil úžas.
esto se nepohnul. Erin se usmála. Sama by se divila, kdyby vid la míru
krutosti, jež se jí v tom okamžiku zra ila v o ích.
ejela špi kou me e po brn ní, až protivn zask ípalo. Výmluvn namí ila
zbra na muž v klín. „Radím ti, abys vstal, bídáku. P eji si prodloužit tvoje
utrpení. Ach, Vikingu, kdybys v l, co všechno bych ti s chutí ud lala!
Avšak staneš se rukojmím mého otce. Proto za ním nyní p jdeme. Ale varuji
, severský pse! Sta í jediný špatný pohyb a p ipravím t o mužství!“
Odvážným výrokem rozdmýchala v Olafovi hn v. Modré o i mu divoce
plály, když se poslušn pokoušel postavit. Zakolísal a dívka bezd
ucouvla. Na ženu byla vysoká, p esto se nad ní Nor hroziv ty il. Vyp tím
zatínal vypracované svaly. Sotva p esunul váhu na poran nou nohu, bolestí
zask ípal zuby, které zlov stn probleskly špinavým vousem.
„Pomalu se oto , Vikingu!“ poru ila mu. „Ujiš uji t , že m j me se mazlí s
muži dlouho a rád. Nedoufej v rychlou a milosrdnou smrt. Dánové by jist
projevili v tší slitování než já.“ Jakmile Olaf vyplnil její rozkaz, p itiskla mu
hrot me e k zád m. „Jdeme, Vikingu! A ne aby t napadlo se oto it! Byla by
to velká chyba!“

Muž se jí pokusil vyhov t, ale siln vrávoral. Brzy zakopl a upadl. Dívce se
ho náhle zželelo. Musela proto kvapn zav ít o i a p ipomenout si zkázu
Clonntairthu. Zápach požár , k ik znásil ovaných žen… Nato dloubla do
ležícího zajatce me em. „Radím ti, aby ses zvedl, než napo ítám do p ti.“
Vyhrabal se na nohy. Mí ili k uvázanému koni. Erin nespoušt la Olafa z
í. Je polomrtvý, vy erpaný, pokrytý krví a blátem. Ur it ho p íšern tíží
brn ní. Kousla se do rtu. Viking sotva stojí. Takhle se daleko nedostanou.
Avšak soucit znovu zapudily ho ké vzpomínky. Dokud to vydrží, p jde po
svých.
Opatrn od ízla z ko ské výstroje levou ot ž. Pravda, emen není moc
silný, ale v ze také ne. „P edpaž!“ rozkázala mu ost e.
Poslechl, až když se b it me e výmluvn p itiskl k jeho hrdlu. Zamrkal, z
jeho ledových o í se nedalo nic vy íst. Ale nevzdoroval.
Erin dalo práci provléknout kožený emen zajatcovými pouty, aniž sv sila
ruku s me em. Jenže si netroufala polevit v ostražitosti. Vyšvihnout se za
35
 chto okolností na kon bylo ješt mnohem t žší. Našt stí mírná klisna
neusko ila a pokorn ekala, až se její paní vyhoupne do sedla. Koleny stiskla
chlupaté boky a pobídla zví e do klusu.
Jakmile pohlédla na zbída eného Vikinga, op t se v ní vzedmula vlna
soucitu. Obdivovala mužovu výdrž. Byl bledý, obli ej k ivil bolestí, p esto
vytrvale b žel vedle kon . Clonntairth! opakovala si v duchu Erin. Semkla
ví ka, aby si p ipomn la n kdejší hr zy. Projevit s touhle bestií slitování
znamená zradit památku svých drahých.
Když v zn op t zkontrolovala pohledem, shledala, že na ni zírá. Podivn
ledové a prázdné o i jako by se jí vysmívaly, z drsného obli eje išela
arogance. Dívce p eb hl po zádech mráz. P iznala si, že z Olafa jde strach.
Vždy je to pouhý muž! vy etla si. Zran ný, otrhaný, špinavý a navrch
spoutaný. Znovu se bezd ot ásla. Je to vskutku obr, samý sval. A koliv
ona sedí na koni, jeho hlava jí dosahuje k pasu. Kdyby byl v plné síle, dávno
bych skon ila dole, napadlo ji. Zaúto il by na m , stáhl m na zem a p erval
pouta…
Zahrozila mu me em. „Varuji t , Vikingu. Sta í jediný nevhodný pohyb a
budeš ukrutn trp t.“
Nespustil ji z o í ani ve chvíli, kdy upadl. Nejprve klesl na kolena, poté na
icho.
Erin sesko ila z klisny a ostražit se k n mu p iblížila. M že to být lé ka.
Avšak nepohnul se ani v okamžiku, kdy mu zaryla hrot me e do zad.
Nerozhodn nad ním p ešlapovala a vy ítala si, že více nedbala na jeho
zran ní. T eba ho svým po ínáním zabila. Pokr ila rameny. Copak si nep ála
jeho smrt?
„Ach proboha,“ špitla hlasit . Cht la, aby Olaf trp l stejn jako Irové.
Avšak hranice mezi životem a smrtí je tenká. T ebaže se nevyzná ve svých
pocitech, nechce mít na sv domí vraždu. Odmítá rozhodovat o lidském bytí
i skonu. Taková zodpov dnost náleží jejímu otci, bratr m i vále ník m,
kte í se s nep áteli st etávají na bitevním poli.
Erin si povzdechla a sklonila se, aby se dotkla obrových zad. Stále dýchal.
Nap ímila se a zahled la do v tví strom . Vydali se po stezce táhnoucí se
kolem potoka, ale nedostali se nikterak daleko. Musí ho n jak dostat zpátky k
vod . Znovu si povzdechla, poklekla a p evrátila muže na záda. S ho kostí
studovala zajatc v obli ej. Není divu, že proslul ve vikinském i irském sv .
Nejspíš ho st eží samotní skandinávští bohové. Dokonce i když je zesláblý a
spoutaný, sálá z n ho nadpozemské kouzlo, jako by sám byl jedním z nich.
Cha! Jakýpak b h? Oby ejný zajatec! A s jeho panováním je konec, protože
36
pokud náhodou unikne poprav , vylije si na n m zlost každý Ir, jehož se
pokusil porobit a zkrotit.
„Poko itelem jsem já, Vikingu!“ zasy ela. „Ty jsi moje ko ist. Zajatec.
ze .“
Zask ípala zuby a nap ímila se. Pevn popadla do rukou kožený emen a
zabrala.
Byla to náro ná cesta. Mnohokrát se zastavila a prudce oddechovala, než
odvlekla bezvládného muže zpátky k potoku.
Z posledních sil op ela Olaf v trup o kmen dubu a p ivázala ho k n mu
íznutou ot ží. Poté co se postarala o kobylku, pospíchala k vod , aby se
napila. Nato pohlédla na v zn . Také pot ebuje vodu.
Vylovila ze sedlové brašny st íbrný pohár, který u sebe vždycky vozila.
Naplnila jej a vrátila se k Vikingovi. Plné rty ztrácející se v hustém vousu
byly suché a rozpukané. O i m l stále zav ené. P esto mu p itiskla kalich ke
rt m a nechala vodu stékat po jeho brad . Ví ka se mu zachv la a rty
pohnuly. Instinktivn za al pít „Pomalu!“ napomenula ho rázn , když hltal
vodu p íliš p ekotn . Pohlédl na Erin pronikavým zrakem.
ividn dosp l k záv ru, že na jejích slovech n co je, a zarazil se.
Zhluboka se nadechl a dop ál si další doušek. Pokusil se pohnout a vzáp tí si
uv domil, že nemá jen spoutaná záp stí, navíc je p ivázaný ke stromu.
Mírn povytáhl jedno obo í a suše se zazubil. Pak zkroutil rty do úšklebku.
„D kuji,“ zavr el norsky.
Erin p ed ním ucouvla. Když byl p i v domí, navzdory zran ní a pout m ji
nevýslovn d sil. Obdivovala ší i mužova hrudníku a nepodce ovala sílu
ukrytou v jeho pažích.
„Mn ned kuj, Vikingu,“ ucedila. „Snažím se t udržet naživu, abys
zakusil mnohem v tší utrpení, než je tohle. Rychlá smrt je pro tebe p íliš
milosrdná, norský pse.“
Doufala, že se vyjád ila jasn . Opovržliv p ekro ila zajatcovy natažené
nohy a vydala se ke klisn . Ze sedlové brašny vyndala kus chleba. Cht la jej
Olafovi p idržet, když vtom se zarazila. Vzpomn la si, jakých zlot ilostí jsou
Vikingové schopní. Klidn jí m že ukousnout prsty.
S pochmurným úsm vem nabodla krajíc na me a zamávala jím Norovi
ed nosem. „Tvoje jídlo. Všechno, co v mé zemi sníš, získáváš
prost ednictvím me e. Dnešek nebude výjimkou. Ale dávej si pozor,
Vikingu. Ur it nechceš spolknout hrot anebo p ipustit, aby se ti b it ot el o
krk.“

37
 Ješt že ji Aed v útlém v ku nau il jazyku nájezdník . V la, že Vlk
rozumí každému jejímu slovu. Prázdnotu v jeho pohledu nahradila irá
nenávist a pomstychtivost. P esto neodolal a za al chléb opatrn ukusovat.
Erin ho napjat sledovala. Náhle si vzpomn la, jak v Clonntairthu ádil s
blon atou vl icí.
Prudce ucukla rukou a p inutila tím Olafa rychle uhnout hlavou, aby ho
ne ízla. V nadcházejícím soumraku se její o i zlostn t pytily. Zívla na celé
kolo. „Odpus , vládce severských ps , ale na to, abych t dál krmila, jsem
íliš unavená.“ Poodešla o n kolik krok a schoulila se do klubí ka. Usínala
s me em šikovn uloženým pod sebou, jílec svírala v ruce. „Dob e se vyspi,
Vikingu,“ zasy ela. „Zítra pob žíš vedle kon . eká t hn v mého otce – a
spravedlnost z rukou Ir !“

38
 5

Erin s trhnutím procitla. Byla celá provlhlá, poma kaná a nevrlá.

kolikrát zamrkala, aby zaplašila spánek. Teprve za ínalo svítat. Ihned si
uv domila, kde je, ale netušila, co ji probudilo. Posléze jí to došlo – Vlk na ni
op t zíral. Navzdory jeho mrazivému pohledu ji spaloval žár.
Stoupla si a vydala se k potoku, aby si opláchla obli ej a napila se. Poté se
vrátila ke svému zajatci. „Dnes bu p jdeš, nebo zem eš, Vikingu,“ oznámila
mu ost e. S úsm vem mu pohrozila me em, ale pak jím od ízla kožený
emen od stromu. Muž sv sil paže a n kolik minut sed l bez hnutí, jak se mu
do nich vracela krev. Erin mu p iložila ost í na krk. „Vsta !“ poru ila mu.
„Jdi k vod . M žeš se umýt a napít. Ale žádné úskoky! V , že s me em si
rozumím. Zavdej mi sebemenší p inu a za nu ti odsekávat jednu kon etinu
po druhé.“
Když se zvedal, zavrávoral, avšak Erin si všimla, že p es noc na erpal sílu.
Proto pevn p itiskla hrot me e k jeho zád m a doprovodila muže k
byst in . Povolila mu doušek vody, nato ho dloubla do žeber. „Dost už!
Vsta !“
Poslechl, ale hroziv zakolísal.
„Vydej se p ímo k mému koni a neodvažuj se oto it! Pamatuj si, Vlku, jsi
mým v zn m. Te se pohni!“
Líbilo se jí, že Nor poslouchá její rozkazy, avšak uv domovala si, že musí
být ustavi ve st ehu.
Když odvazovala klisnu, vyplašila spícího kosa. Rozk el se na celé kolo a
st elhbit vylétl z v tve, na níž nocoval. Kobylka se lekla a za ala couvat.
Erin zahodila me . Musela vynaložit veškerou sílu, aby zví e udržela a
uklidnila.
To se jí stalo osudným. Sotva se k zajatci oto ila zády, zmocnily se jí
svalnaté ruce a pevn sev ely její pas.
„Já že jsem tv j v ze ?“ zavr el Vlk. „Myslím, že se pleteš, ty irská ubko.“

39
 Ochromená hr zou sotva dýchala. P esto si uv domovala, že by m la n co
podniknout. Na okamžik mu zmrtv la v náru i. Ost e vnímala pevné
mužské t lo, jež se k ní tisklo, opojnou v ni, zrychlený dech i d sivou sílu,
která z Vikinga prýštila.
Vousy se jí ot el o tvá , když jí šeptal do ucha: „Te budeš poslouchat ty!“
Erin sto ila hlavu a zu iv kousla Olafa do ramene. Sou asn kopla nohou
dozadu v nad ji, že se trefí do Vikingovy zran né nohy. Zmu ené zasténání jí
napov lo, že usp la. Avšak mužovo sev ení nepovolilo, p estože sku el
bolestí. Chvíli oba vrávorali, poté upadli na zem.
Skon ila pod ním a vyrazila si dech. Na okamžik oba leželi bez hnutí,
lapali po dechu a sbírali síly. Posléze se Olaf p evalil tak, aby na Erin vid l.
Modrý pohled se st etl se smaragdovým. Zra il se v n m úžas. Oba se museli
vypo ádat s nezvyklou situací, v níž se ocitli.
Olaf byl zesláblý, Erin bezmocná. Jako dva zápasníci ostražit íhali na
íští tah toho druhého.
Dívka se vzpamatovala jako první. Když ot esený protivník semkl ví ka a
jal se pot ásat hlavou, jako by si ji cht l pro istit, pokusila se mu prudce
vytrhnout.
Málem usp la, avšak Vlk na poslední chvíli vymrštil paži, jež ho p estala
bolet, popadl Erin za vlasy a p itáhl ji k sob . Vyk ikla bolestí a zt žka na
ho dopadla. Bez váhání mu zaryla nehty do obli eje. Olaf zanadával a siln
ji dloubl loktem do žeber. Erin zoufalstvím zask ípala zuby. Bezhlav se na
protivníka vrhla. Bušila do n ho p stmi, kopala ho nohama. Op t ji
nesmlouvav stiskl v náru i a vzáp tí jí vrazil po ádnou facku.
Erin se zato ila hlava. Svalila se na zem, p emáhala bolest, slzy a beznad j.
Vy kávala na smrtící ránu. Barbar se jí ur it bez váhání krut pomstí.
Avšak nestalo se v bec nic. Zvolna otev ela o i. Olaf spo íval kousek od ní,
unaven si ji prohlížel a lapal po dechu. Dlouho na sebe zírali.
Jakmile se k ní op t p iblížil, málem se rozk ela hr zou. Jenže lo
zmítané strachem ji odmítlo poslouchat. Znovu se ocitla v sev ení mužových
spoutaných paží. Bránila se. Byla si jistá, že ji Olaf rozdrtí, ale neud lal to.
išpendlil ji vahou svého t la k zemi a prudce oddechoval. Erin se op tovn
zmocnila panika. D silo ji i jemné zašimrání, které pocítila, když se Olaf ot el
vousy o její tvá a hrdlo. A koliv jí neubližoval, bála se ho víc než kdy jindy.
Byl nesmírn silný a mužný, išelo z n ho svérázné kouzlo. Nikdy d ív
podobn žádného muže nevnímala. V Norov blízkosti se vskutku cítila jako
slabá bezmocná žena, která je mu vydaná na milost.

40
 Ur it ji zabije. Možná ji nejprve znásilní. Bude ji mu it. Bojovala s
pokušením je et.
Olaf posléze zvedl paže, pustil ji a odvalil se stranou. Erin došlo, že zatímco
ji držel, sbíral sílu. Zt žka polkla. Te ji roztrhá na kusy.
Ale p estože se tvá il podrážd , nevšímal si jí. Stoupl si a odbelhal se k
vod . Zhluboka se napil, opláchl si obli ej a vlasy. Se svázanýma rukama to
šlo obtížn .
Erin se pokusila vstát, avšak d lalo se jí erno p ed o ima, a proto si zase
lehla. Když se kone vzpamatovala, shledala, že nad ní Olaf stojí. Z vlas
mu odkapávala voda a smá ela jí tvá .
„Máš ješt n jaké jídlo?“ otázal se.
ihlouple na n ho civ la. Dloubl ji botou do žeber, aby se vzpamatovala, a
Erin se znechucen ušklíbla. Udivilo ji, že na ni mluví jejím jazykem.
Zejména poté, co si z n ho utahovala v jeho rodné i. Ale nikterak nad tím
nedumala, semkla ví ka a opatrn se postavila.
„V sedlových brašnách,“ hlesla bezbarv .
Zabo il jí prsty do vlas a p inutil ji, aby se vydala k mírumilovn se
pasoucímu koni. Aniž se oto ila, Erin rozt esenými prsty zalovila v koženém
vaku.
Poté svému v zniteli nabídla chléb a sušené maso. Vzáp tí vyt eštila
údivem zrak a jídlo jí spadlo do trávy. Olaf p ed ní stál se zav enýma o ima.
V obli eji se mu zra ilo soust ed ní. Ze všech sil napínal svaly, na nichž se
rýsovaly namodralé žíly. Prudce škubl záp stími a kožené emeny se snesly
k zemi.
Rozlepil ví ka, pohlédl na Erin a pak na jídlo povalující se mu u nohou.
„Zvedni to!“ p ikázal jí bezvýrazn .
Rozechv lá dívka mu ochotn vyhov la. Nespustil z ní zrak ani ve chvíli,
kdy spo ádal veškerý chléb a maso. Erin mu up ený pohled sm le oplácela a
nehnula ani brvou.
Avšak sotva ji volnou rukou popadl za záp stí, propadla panice. Vymrštila
nohu, ot ela se muži o bolavé stehno a vší silou ho kopla do rozkroku.
Zasku el bolestí, p imhou il o i a zask ípal zuby, ale nepustil ji.
Nesmlouvav ji vlekl k b ehu potoka. Tam se posadil a p im l Erin, aby se
dívala, jak si strhává látku z rány.
Objevil se dlouhý, hluboký šrám. Erin neušlo, jak muži bolestí zacukal sval
na elisti. Velice trp l. Pokusila se odvrátit zrak.
Popadl dívku za bradu a p inutil ji, aby se na n ho podívala. „Vy isti mi
to!“ rozkázal nesmlouvav .
41
 „Ne,“ zavr ela. Op t se jí d lalo zle.
Zaryl jí prsty do k že. „Poslechni m !“
Dívka polkla, pak neochotn odtrhla okraj své tuniky. Namo ila látku ve
studené vod . Potom se zarazila.
Mužovy o i se t pytily jako modré démanty, pevn svíral rty. „D lej!“
vyzval ji.
Opatrn se dotkla rozervané tkán . Zatnula zuby a jala se ránu istit.
Olaf zpo átku zasténal, ale pak se mistrn ovládal. O mí e jeho utrpení
sv il jen bledý obli ej.
Erin se kousala do rt , a jemn se chv la. Opatrn se dotýkala mužova
stehna. Až p íliš siln vnímala zlatavé chloupky, hru sval pod k ží i muž v
horký dech. A koliv se Olaf obrnil proti bolesti, ona nevýslovn zkoušela.
Kradmo se na n ho podívala. M l zav ené o i. Když se na ni posléze podíval,
jeho výraz z stal kupodivu prázdný.
„M lo by se to vypálit a sešít.“ Sama netušila, pro mu to íká. Slova se z ní
zkrátka sama vy inula.
ikývl a znovu stiskl ví ka. Erin napadlo, že ji hodlá ignorovat, on však
po chvíli vstal a jal se cosi hledat na zemi.
Dívka znovu pomyslela na út k. Ale sotva se p ichystala k zoufalému b hu,
spo inul na ní ledovýma o ima. Zaváhala, ímž ztratila drahocenný as.
Navzdory utrpení se k ní sp šn p ibelhal a shodil ji do vody.

Nato se zase sklonil k pís itému b ehu a nevšímal si jí, dokud nenašel, co
hledal – k emen. Vzáp tí si namáhav sehnal d evo na podpal. Šikovn
rozd lal ohe a z nedalekého k oví p inesl dív in me .
Teprve potom obrátil pozornost ke své zajatkyni. Odhodlan k. ní dopajdal
a vytáhl ji z vody. Rozpálil špi ku me e v ohni, pak jílec vtiskl Erin do rukou.
Vší silou je táhl ke své poran né noze.
„Te !“ zasy el.
Celá se t ásla. Mužovo sev ení zesílilo. „D lej! Ale a se ti nechv je ruka!“
varoval ji.
itiskla rozžhavený kov k rán a ucítila zápach spáleného masa. Tentokrát
dal Olaf pr chod svému soužení a strašliv za val. Padl na záda a zaryl prsty
do zem .
Erin nakrátko do ista zkoprn la. Nad Vlkovým utrpením se jí svíralo
srdce. P ihlásil se však hlas rozumu. Je to nep ítel. Zachovala se jako
naprostý hlupák, když ho hned nezabila. Prudce usko ila dozadu, ob hla
bezvládné t lo a ítila se ke svému koni.
42
 Vtom ji za nohu popadla mocná ruka. A koliv mu zadržení uprchlice
sobilo hotová muka, sálalo z Olafa odhodlání. Erin ztratila rovnováhu a
upadla.
Zmítala jí panika. Vší silou praštila Vikinga loktem do rozšklebené rány.
Položil se na záda, ale nepovolil. Dívka sebou plácla do prachu vedle n ho.
i m l zav ené, sotva byl p i v domí. Erin divoce cloumala uv zn nou
nohou, ale marn . Oto il se k ní a podíval se na ni. Záp stí jí stiskl tak
nelítostn , až vyk ikla. P edpokládala, že každou chvíli zaslechne k upání
lámajících se kostí, avšak Olaf v l, kdy má p estat a jak soupe i ublížit,
aniž mu zp sobí trvalou újmu. „Irská ubko! Mám ti hodn co oplácet. Nech
si zajít chu na pomstu, nebo by ses sama mohla stát její ob tí. Jsi moje
zajatkyn . Mám t ve své moci.“
Jak dokáže odolávat takové bolesti, z stat p i v domí a mluvit? pomyslela
si ho ce Erin. Zp sobila mu tolik utrpení a roz ilila jej do té míry, že ji ur it
zabije, anebo ji bude pomalu mu it. Ocitla se v koncích. Avšak to jí kupodivu
dodalo kuráže.
„Nikdy, Vikingu! Nikdy nebudu ve tvé moci,“ zasy ela. „Irové si t
najdou. M j otec t vypátrá a ud lá z tebe žrádlo pro krysy!“ Vzáp tí
zaje ela, nebo jí zkroutil záp stí.
„Zmlkni!“ Vztekle na ni nalehl. Neubránil se zmu enému zasténání. Jeho
obli ej se prom nil v ne itelnou masku. Když se dlan mi op el z každé
strany její hlavy, Erin si uv domila, že by jí hrav mohl rozdrtit lebku, a
vhrkly jí slzy do o í. Ušklíbla se. Omámen hled la do mužových
blankytných o í. „Už ani necekni, ubko! Pokoušíš trp livost boh .“
Nar stající hr za Erin zcela ovládla. Oplácela muži up ený pohled tak
dlouho, jak jen dokázala, pak navzdory p edsevzetí neprojevit strach stiskla
ví ka. K ivila obli ej bolestí.
Sev ení povolilo. Dívka se n kolik minut neodvažovala ani pohnout.
bec nic necítila. Nedopadly na ni rány, pouze ji tížil vahou svého t la.
Když už nevydržela déle odolávat, odvážila se pootev ít o i a spat ila
inu náhlého klidu. Ukázalo se, že i Norský vlk je jenom pouhý lov k a
že si na n m prožité útrapy kone vybraly svou da . Omdlel.
Erin tém nedýchala. Násilníkova hlava spo ívající na jejím rameni se ani
nepohnula. Objímal ji pažemi i nohama, ležel na ní širokou hrudí. P ipadala
si jako v kleštích. Musí se zpod n ho dostat.
Nenávid la jeho horké t lo, které ji drtilo. P esto se p inutila ekat. Zlaté
vlasy ji šimraly na brad , mohutný hrudník ma kal její adra. Tiskl se k ní
klínem, jako by se ji chystal znásilnit.
43
 Toto pomyšlení vyvolalo p íval paniky. Dívka usoudila, že byla trp livá až
až. Opatrn nadzdvihla mužovu pravou paži a pokusila se zpod ní
vyklouznout. Zadržela dech a s velkou obez etností si vyprostila nohy.
Dosp la k p esv ení, že snáze se muži vymaní, když se p ekulí na b icho.
Skoro se jí to poda ilo, když znenadání zaznamenala nepatrný pohyb.
Pohlédla na svého v znitele a hlasit zav ešt la. Probodával ji o ima a
širokými tlapami ji svíral v pase. Erinin k ik se rychle p etavil ve f ukání,
když na její zadni ku n kolikrát dopadla Olafova pádná dla . Nedokázala se
dál bránit slzám. Radši by snesla ránu p stí do elisti než tohle ponížení.
Viking s ní zacházel jako s neposlušným d ckem a nepovažoval ji za
rovnocenného soupe e.
Sotva se p estala v duchu vztekat nad svou potupou, op t se ocitla pod
Olafovým t lem a zírala mu do o í. Neubránila se výhr žkám, jež p sobily
sm šn . Muž si unaven povzdechl.
„Holka, nemám dost sil se hýbat. Jestli se mi ješt jednou pokusíš utéct,
zlomím ti nohu. Máš k ehké kosti. Hrav t vy ídím jednou rukou.
Nepot ebuji k tomu moc energie.“
Dlouze na ni civ l, než se op tovn uvelebil hlavou na jejím rameni a
adrech.
Po lících jí klouzaly slzy. Smutn si uv domila, že se dosud zcela
nerozednilo. Ml ky spo ívala na zádech, dokud ji nep emohlo vy erpání.
Stejn jako Vlk i ona si pot ebovala odpo inout. Upadla do neklidného
spánku.

Olaf spat il nádhernou budovu. Ocitl se ve velkém sále Valhaly ztrácejícím

se v chomá ích mlhy, jak se na domov boh sluší a pat í. Valhala celá zá ila.
pytivé poháry byly vykládané vzácným sklem, vále níci i jejich ženy byli
od ni do hedvábí. Smáli se, hodovali a zdvihali k úst m rohy s vínem. Avšak
Olaf se nezastavil, aby s kamarády popil. Pospíchal ke dve ím, které se
istajasna vyno ily z oparu. Za nimi eká Grenilde. Nezklamal se. Upírala
na n ho nebesky modré o i plné lásky a vst ícn ho sev ela v objetí.
Objímal ji a vzpomínal na asy plné n hy a porozum ní. Víc než t lesnou
blízkost si užíval n žné splynutí duší. Jemný dotek, hlazení…
Omámen se na ni usmíval. Ot ela se mu vlasy o tvá , vnímal teplo sálající
z jejího t la. Klouby prst ji pohladil po lí ku, palcem sklouzl po štíhlém
hrdle a v dlani pot žkal oblinu pevných ader. Zavrt la se, tiše si povzdechla
a p imkla se k n mu blíž.

44
 Otev el o i a oslepilo ho slunce stojící mu nad hlavou. Ovšem v tší muka
mu p inesl ztracený sen. S p ísn semknutými rty zíral na ženu ve své náru i.
Vlasy, jimiž ho šimrala do brady, nebyly zlaté jako slunce, nýbrž temné jako
nejhlubší p lnoc. Paže, jimiž ho obtá ela, nepat ily Grenilde, stejn jako
sladký obli ej, jenž ve spánku p sobil klamn mile a nevinn . Vine k sob tu
irskou potvoru, která by ho nejradši vid la vykastrovaného nebo
rozsápaného na kusy.
Tiše si povzdechla ze spánku a p itiskla se blíž. Tulila se k n mu jako
ivé kot a Olaf si ho ce uv domil, že sní svoje vlastní sladké sny.
Ale v tom se spletl. Erin se k n mu ma kala z pouhé pot eby tepla, po
mž volalo její prok ehlé t lo. Olaf ji zah íval víc než paprsky slunce.
Užívala si p íjemné pohody, dokud poplašen nerozlepila ví ka a nest etla se
s ledov modrým pohledem.
Když Olaf spat il, jak provinile zrudla, spokojen p imhou il o i. Pozice, v
níž se ocitla, Erin viditeln ot ásla. Tunika se jí vyhrnula, nohy si bezd
propletla s Olafovými. Tiskla se k n mu a on svíral v dlani její adro.
Cht la se bránit, ale sotva se st etli pohledem, slova jí uvízla v hrdle. Co to
provedla? Vine se k n mu jako milenka. Vst ícn odpovídá na jeho doteky.
Viking se z istajasna rozesmál. Zn lo to, jako když zašustí suché listí. Dut .
Prázdn . Vzdálen .
esto to byl smích. Dív ino ponížení i pohrdání dostoupily vrcholu.
Zapomn la na výhr žku, že jí zlomí nohu – což by jist neváhal ud lat,
bec o tom nepochybovala –, a op t se do n ho pustila hlava nehlava.
Do ista ho tím zasko ila. P sobila mu novou bolest.
Veselí vyst ídala zu ivost. Olaf se na ni obkro mo usadil a p išpendlil jí
záp stí vysoko za hlavou. Znovu se mu vrátila síla, pomyslela si Erin. Vztek
ji okamžit p ešel, za ala své zbrklosti litovat. Po áte ní odpor se rychle
em nil v hr zu.
„Koukám, že pot ebuješ dostat po ádnou lekci, irská ubko,“ obo il se na
ni podrážd . „Pod kuj svému bohovi, že mám hlavu plnou starostí a t lo
oslabené. A neobejdu se bez tvých n žných dotek ,“ dodal ironicky.
Pustil její ruce a tázav vyklenul obo í. Posm šn ji vyzýval, a se do n ho
znovu pustí. Uchopil do dlaní drobný obli ej a pobaven sledoval, jak se
dívka nutí do klidu. A koliv se jí dotýkal jen zlehka, o i mu potemn ly. „Bu
ráda, že t pot ebuju, holka,“ prohlásil beze stopy zlosti v hlase, „a že mi Dán
rozsekl nohu, protože já nezapomínám na to, kdo mi cht l kdy škodit. Ty ses
o to pokoušela dost.“

45
 Pustil ji a zt žka se postavil. Potom se sklonil a pomohl Erin na nohy.
„Pom žeš mi k vod ,“ rozkázal.
inutil svou zajatkyni sejít na b eh jako první a namáhav ji následoval.
Potom se položil na pís inu a op el o lokty. „Znovu to vy isti!“ poru il. „A
dej si záležet, Irko. Po ád to pálí! Ulev mi od bolesti.“
Erin za ala t esoucíma se rukama chladit rozpálené místo vodou. Nervózn
pohlédla na svého v znitele. Shledala, že má hlavu zvrácenou vzad a zav ené
i. Avšak sotva ustala v práci, varovn na ni pohlédl, proto se rad ji vrátila
ke svému úkolu.
Je odtažitý, pomyslela si, hlavu má plnou starostí. Ale dob e si pamatuje
vše, co jsem mu provedla. Jak se mnou naloží, až m nebude pot ebovat?
„Bláto z tohoto b ehu má zvláštní ú inky,“ pravila rozpa it . „Bylo by
dobré p iložit je na ránu spolu s lé ivými rostlinami. Pálení ustane a…“
„… já posléze zem u na otravu jedem,“ doplnil kousav .
„Kdepak,“ namítla Erin. „ íkám ti pravdu.“
„Potom se za podle svých slov. Ale opatrn .“
Dívka roz ízla muži nohavici a ze svého oble ení odtrhla další pruh látky.
la, že ji Vlk po celou dobu up en sleduje. Když se nad ním sklán la,
cítila na krku jeho dech. Um la si p edstavit plné smyslné rty, jež byly
obklopené upraveným vousem a dovedly se mile usmát i krut ušklíbnout.
Každá myšlenka i letmý dotek zp sobily, že se bezd zachv la. Musí
mu utéct. Ale pokud mu znovu ublíží, tentokrát se musí út k poda it.
Jako by jí etl myšlenky, pravil: „Pomsta prý je ta nejsladší v c na sv ,
Irko.“
„Ano,“ odsekla. „Naprosto souhlasím, Vikingu.“ Dotkla se obvazu, jako by
kontrolovala výsledek svého snažení. Poté se nap ímila a jala se protahovat
rádoby zd ev lé t lo. Jak doufala, muž sklonil zlatovlasou hlavu nad
poran né stehno, aby zhodnotil její úsilí.
Je slabý, p ipomn la si Erin. Skoro nic nesn dl, a a koliv si trochu odpo inul,
je zran ný a vy erpaný. Navzdory svalnatému t lu je se silami v koncích.
Souží ho bolest. Nedrží ji a nem že b hat. Když mu te neute e, pomstí se jí.
Ostatn , p ed chvílí o tom mluvil.
Rozvážn se natáhla po suché v tvi povalující se na b ehu. Modlila se, aby
si toho Olaf nevšiml. Vzpamatoval se, až když už bylo p íliš pozd . Modré
i se st etly s jejími v okamžiku, kdy se na mužovo elo snesl klacek. Ale
ješt než se zav ely, vyslaly k ní vzkaz. Tohle jí nikdy nezapomene. Jestli se
spolu ješt n kdy setkají, pomsta bude skute sladká a dlouhá.

46
 Klesl na píse ný b eh. Erin si byla jistá, že úder nebyl smrtelný.
Pochybovala, že Olaf ztratil v domí, avšak na nic ne ekala a dala se do b hu.
Zapomn la na svého kon i na sm šný nápad, že by mohla Olafa zajmout.
Nap l hysterická se prodírala hustým k ovím. Nedbala na trny ani v tve
šlehající ji do tvá e. Toužila se dostat co nejdál od muže, jenž vládne
neuv itelnou silou, co nejdál od Norského vlka.

47
 6

LÉTA PÁN 853

Erin se zt žka op ela o široký kmen jasanu. Zav ela o i a zhluboka

oddechovala.
S p íchodem jara nastaly silné dešt . P da pod jejíma nohama byla nasáklá
vodou, les opojn von l zemí a zelení. Vzduch zt žkl vlhkostí. Brzy op t
za ne pršet a všude bude plno bláta.
Nap ímila se a vzáp tí se ušklíbla bolestí. Chytila se za rameno. Ucítila cosi
lepkavého. Udiven pohlédla na prsty. Krev. To je zvláštní, vždy necítí
žádnou bolest.
Sundala z hlavy pozlacenou helmu zakrývající její obli ej a poté se
sesunula do sedu. Nedaleko odsud její vále níci likvidovali dánský tábor
postavený u mo e. Nevnímala výk iky zápolících muž . Nau ila se je
ignorovat a nemyslet na zabíjení.
Prasknutí v tvi ky ji p inutilo rozlepit ví ka a sáhnout po me i. Pokusila se
potla it paniku, jež se jí zmocnila. Užasla, když se p ed ní z istajasna objevil
Mergwin. Obavy ji opustily spolu s údivem. O starém druidovi bylo známo,
že se asto zjevuje na místech, kde by správn být nem l, nebo žije na míle
daleko.
Erin ml ky elila jeho up enému pohledu. ekala, až promluví.
„Ženy,“ pravil tiše, ‚jak jist víš, jsou osvobozeny od nošení zbraní od roku
šest set devadesát sedm, kdy matka svatého Adamnana spat ila v bitv dv
urozené dámy. Tato mírumilovná stvo ení se na sebe vrhla se srpy v rukou
zp sobem tak divokým a barbarským, že svatý Adamnan ustanovil toho
roku v Ta e zákon, o n mž nyní mluvím. Copak jsi o n m nikdy neslyšela,
Erin?“
Provinile sklopila zrak a unaven si povzdechla. „Bitev se neú astním,
Mergwine.“

48
 „Kdepak, ty do nich muže pouze vodíš. Rozestavíš je v lese, pak vlákáš
Vikingy do pasti.“
Dívka se zapý ila. Cítila se hrozn . „Co tady d láš, Mergwine?“ otázala se
roz ilen . Paže ji za ala bolet, pozlacené brn ní neuv iteln zt žklo. Byla
vy erpaná a zaprášená. P ipadala si pošpin ná daleko víc, než zm že pouhý
písek. Pro jí Mergwin vždycky sáhne do sv domí? Dnes zvít zila jako
ostatn mnohokrát od chvíle, kdy za ala s vražednými nájezdy na Vikingy.
esto v ní tenhle triumf zanechal podivný pocit prázdnoty. Zatoužila být
doma v Ta e spolu s matkou. Cht la se po ádn u esat a obléknout do
hedvábí.
„Och.“ Mergwin místo odpov di pokr il rameny. Ostatn , Erin na svoji
otázku málem zapomn la. „Napadlo m , že t tu najdu, dcero Aedova.“
Usedl vedle dívky a podíval se na zran nou paži. N co si brblal pod vousy.
„Ošet ím ti to mastí a zavážu. Ale musíš ránu udržovat v istot , nebo
životní dráha Zlaté vále nice potupn skon í otravou krve. Rozumíš?“
Ml ky p ikývla.
„P edpokládám,“ pokra oval Mergwin neochv jným vy ítavým tónem,
„že Aed ani Fennen z Connaughtu netuší, že mají ve svém st edu dámu,
která Vikingy nejprve uchvátí a následn surov ztrestá.“
Erin zavrt la hlavou, aniž pohlédla starci do o í. „Ne,“ p iznala. Zvláštní.
i st etu s hordou krvežíznivých nájezdník cítí jen slabé chv ní, zato v
kouzelníkov p ítomnosti si p ipadá jako malé d cko. Jenže Mergwin v ní
obávanou Zlatou vále nici nevidí a ona to ví. Vnímá ji jako mladou dívku, jež
se bojí zajetí i prozrazení. Sama se ob as diví, do eho se pustila.
Kone sebrala odvahu pohlédnout na svého u itele. „Mergwine, otec se
nesmí dozv t, že za t mito útoky stojím já. Okamžit by m provdal za
Fennena, aby u inil p ítrž mému ád ní.“
„M l bych mu to pov t,“ prohlásil druid. Erin zalapala po dechu, nebo
jí pevn ovázal roz íznutou paži. „Zasloužila bys provdat za Fennena a
zamknout v královském sídle, aby ses nepoušt la do dalšího krveprolití a
bláznovství.“
Erin se za ala chv t. Zmocnil se jí strach mnohem horší, než poci ovala v
bitv . Tehdy po v tšinu asu v bec nep emýšlela. Nedovolila si na nic
myslet. Poté, co se v lese st etla se zran ným Norem, p estala mít na vál ení
chu . Uv domila si, jak je k ehká. Nehodlala se nechat zabít ani zmrza it.
Jenže zanedlouho se vrátil dom bratranec Gregory. Byl zase veselý a plný
odhodlání jako d ív. Jeho sny o pomst probudily Erin starou váše . Pouze
ona a Gregory zažili masakr v Clonntairthu. Jen oni dva si vzpomínali na tu
49
hr zu, a proto spolu sp ádali odvážné plány. Chystali pomstu provinilým
Viking m. Erin vypráv la bratranci o state né dívce, jež vlákala do pasti
norského vojev dce. Nezapomn la se zmínit o zlatovlasé vikinské bojovnici,
která na ni u inila velký dojem. Gregoryho její slova zaujala. Erin pochopila,
že se mu v klášte e nejenom navrátilo zdraví, ale od mnich se p iu il i jisté
mazanosti.
Ale p estože s Gregorym sp ádala odvážné sny, nikdy nezapomn la na
suplnou scénu u Carlingford Lough. Ješt te na sob cítila mrazivý
pohled Norského vlka.
Po bitv u Carlingford Lough nadešel zdánlivý mír. Jenže ve skute nosti
netrval ani den. Ukázalo se, že ani v dánském vojsku nepanuje ád. Skupinky
nažhavených Dán plenily vesni ky na pob eží a poražení Norové se vrátili.
Krut se mstili a jejich nájezdy byly mnohem horší než p edtím.
Gregory nerozlišoval, zda je nep ítel Nor i Dán. Hodlal zni it všechny
ivandrovalce. Ale nejvíc ho štvali Irové, kte í se oto ili zády k vlastnímu
lidu a p idali se k Viking m.
Zatímco se zotavoval v klášte e, studoval bojovou taktiku. Mistrn ji
skloubil s vypráv ním své sest enice o state ných ženách a Zlatá vále nice
byla na sv .
Erin se bratranci posléze p iznala ke své zbab losti. Sv ila se mu s fiaskem
v lese, kdy Olaf a nejprve zajala a vzáp tí se sama stala jeho ko istí. Gregory
jí ohromen naslouchal. Ubezpe il ji, že se zachovala chvályhodn , a
prohlásil, že ji ur it zachránili duchové lesa, nebo je p edur ena k životu
hrdinky.
Erin si tím v bec nebyla jistá, jenže d ív než se sta ila vzpamatovat,
Gregory pro ni nechal vyrobit krásnou pozlacenou helmu a drát nou košili.
Zlatou vále nicí se stala ješt d ív, než se svým úd lem sta ila souhlasit.
Nyní ji obdivovali králové a op vovali básníci – a Vikingové z ní m li
posvátnou hr zu.
Na po átku ádila spolu s Gregorym a hrstkou mladých muž . Je eli
sem, když poprvé spat ili krev. Avšak nezlomné odhodlání je pohán lo
kup edu. asem si zvykli na zran ní i na to, že tu a tam vidí umírat své
bratry a p átele. Po et i síla bojovník nar staly. Úsp ch násobil ady jejich
íznivc .
Setkávali se nepravideln , když se Gregory i Erin uvolnili ze svých
povinností a pod n jakou záminkou odjeli z Tary. Ovšem poslední dobou
li asu víc. Aeda trápil sílící vliv Nor . Ší ili se krajinou jako požár. Vládci
z Tary nezbylo než objížd t jednotlivé krále a snažit se je sjednotit. Mají-li
50
 ežít, musejí se spole postavit nájezdník m na odpor. Maeve nikdy
nem la svou mladší dceru pod kontrolou. Z ejm ji nikdy nenapadlo, že jí
Erin nestydat lže, když tvrdí, že se spolu s Gregorym vydává na svatou
pou .
Princezna z Tary p edstupovala p ed svoje vojsko zásadn od ná ve
zlatém brn ní a s helmou na hlav . Zpo átku se obávala, aby ji neprozradil
hlas, ale d mysln vyrobené hledí vytvá elo jakousi ozv nu, jež zkreslovala
pronášená slova. Pod ízení ji natolik obdivovali, že respektovali její p ání
stat v utajení. Pokud n kdo neudržel zv davost na uzd , brzy pocítil, jaké
to je, mít na krku me .
„Mergwine,“ prosila dívka tiše, „nesmíš otci nic prozradit. Ani Fennenovi.
Nikomu. Te ne. Nemohu se provdat. Jsme jediní, kte í s Vikingy skute
bojují. Zachránili jsme bezpo et irských vesnic a život .“ Dotkla se
druidových vousatých tvá í a zašeptala: „Mergwine, prosím. P ísahám, že
nosím me pouze pro p ípad, že…“
„… že by Zlatá vále nice nezmizela dostate rychle z dosahu muž ,
které láká do smrtící pasti?“
Do Erin vjela zlost. Byla vy erpaná, poran ná paže ji p íšern bolela a
Mergwin se choval, jako by Viking m b hvíjak ubližovala. „Mergwine,“
pravila mraziv , „nezapomínej, že hovo íš o násilnících, vrazích a zlod jích.
eznících plundrujících zemi, která jim nepat í! Nep eplula jsem mo e, abych
jim uškodila. To oni, Mergwine, p ivandrovali sem, do mé vlasti. Když si
cht jí zachránit k ži, pro zkrátka neodjedou? Úto íme na jejich tábory
pouze v p ípad , že se chystají zni it naše sídla.“
Vstala a nap ímila se v ramenou. Mergwin sledoval, jak se z její sme ky
nevycválaných mladík stává úctyhodné mužstvo. O i jí plály oprávn ným
hn vem. Zra ila se v nich krása zem , o níž hovo ila. Dív iny námitky
nebylo možné zpochybnit. Nem l by se jí stav t do cesty, nebo Erin svým
po ínáním bezd pomáhala Otci spojit jednotlivé kmeny.
Jenže se o ni nevýslovn bál. V l, jaké p íšerné nebezpe í jí hrozí z rukou
blon atého obra. Zárove si uv domoval, že je bezmocný. Nedokáže ji
zviklat.
Stál vedle Erin a byl rád, že je vyšší než ona. V p ípad Aedovy svéhlavé
dcery lov k pot ebuje každou výhodu, kterou m že získat, aby si udržel
zdání autority. „B ž rozpustit své vojsko,“ na ídil jí stru . „P išel jsem t
odvést zpátky do Tary. Otec svolává Velkou radu a ur it by si všiml tvé
nep ítomnosti.“

51
 Erin zírala na popudlivého druida. Cítila, jak jí buší srdce. Nezradí ji.
Naopak ji vyhledal, aby se mimod k neprozradila. „Dobrá, Mergwine,“
souhlasila tiše. Podal jí zlatou helmu. Nasadila si ji na hlavu a spustila hledí.
Erin mac Aedová, roztomilá kráska z Tary, zmizela. Pry byla n žná
dívenka, jež ovazovala ptá m zran ná k ídla a prolévala slzy nad
opušt nými zví aty. Ze zlatého brn ní šel strach, išela Z n ho autorita.
Dívka tiše a svižn prošla lesem na mýtinu, kde došlo k p epadení. P i
pohledu na t la padlých se vnit obrnila proti smutku. Zvolna se u ila
ijímat p ítomnost smrti, avšak od prvopo átku se modlila, aby mezi
zabitými nebyl Gregory.
Les ztichl. P inutila se z stat klidná, jak ji tomu nau il Mergwin. Zpo átku
slyšela jen ševelení listí ve v tru, avšak spolu s ním k ní doléhal vzdálený
šum mužských hlas . Vydala se za zvukem. P icházel z tábora Viking . Její
vále níci se ho z ejm rozhodli srovnat se zemí.
Opatrn se p esunula na druhou, o n co v tší paseku, kde p ed
vychladlými ohništi stály stany.
i pohledu na všudyp ítomnou zkázu se zachv la odporem. Kupodivu jí
náhle bylo do plá e. Jsou to Dánové, p ipomínala si, ale n kdy ani to
nepomáhalo. Poblíž ohništ ležela zabitá žena, z hrudi jí tr elo irské kopí.
Vtom Erin p epadl ryzí d s. Ztrácím nad sebou kontrolu, pomyslela si
chmurn . ezníci a barba i jsou p ece oni. My jsme vzd laní, se lí…
es ané.
Vstoupila na palouk a zvonivým hlasem svolávala své stoupence. Muži se
za ali vyno ovat ze stan s ko istí v rukou, tvá ili se rozpa it . Z hlou ku
edstoupil jeden z vále ník a uctiv p ed ní poklekl na koleno.
„Omlouváme se, má paní. V zápalu boje jsme usmrtili jednu ženu. P ipletla
se do cesty našim kopím.“
Když bojovník zvedl pokorn sv šenou hlavu, p eb hl Erin po zádech
mráz. Oním kajícným mužem totiž nebyl nikdo jiný než Fennen mac Cormac.
Proboha! Pozná m ! vyd sila se. Kdepak, ujiš ovala se vzáp tí. Nem že m
poznat. Vidí ze m jenom o i. P esta se chv t a p emýšlej! Pe liv važ slova,
nebo p ijdeš o svoji družinu. Zapome , že máš p ed sebou Fennena.
„Vsta , prosím!“ poru ila mu hlasit . „Pouze si p eji, abychom nezbavovali
tuto zemi pohan tím, že se jimi sami staneme.“
Dostavili se i ostatní v rní, i oni se pyšnili zabavenými trofejemi. Erin
nevadilo, že plundrují vojenské tábory. Vždy to, co Vikingové vlastní,
pat ilo p edtím Ir m.

52
 Vznešen zvedla ruku od nou ve zlaté rukavici. „P átelé, nyní se nakrátko
rozejdeme. Dám vám v t, kdy se op t setkáme.“
Muži se bez í rozcházeli. Erin p elétla zrakem po zbývajících tvá ích.
Když spat ila svého bratrance, vyslala k nebi tichou modlitbi ku, aby Bohu
pod kovala za jeho ochranu.
Gregory se jí zahled l do o í. Vyslal k ní bleskový úsm v, aby jí nazna il,
že je v po ádku. Pak krátce ukázal bradou. V l, že Erin d sí Fennenova
ítomnost.
Dávala pozor, kudy její nápadník odchází, a zamí ila opa ným sm rem. Na
domluveném míst se setkala s Gregorym. Padla mu do náru e. Kone
mohla dát pr chod svým obavám.
„Je tu Fennen!“ špitla. „Gregory, co když m poznal? Pro jsi mi ne ekl, že
se k nám p ipojil? M ls m varovat.“
„Nestihl jsem to. P ijel na poslední chvíli. Mohl jsem ho jen velkomysln
ivítat jako každého Ira, který se k nám p idá. Necht l jsem t p ed bitvou
zbyte znervóznit.“ Zmlkl a p ivinul dívku blíž. „Pro jsi nás rozpustila,
Erin?“
„Ach, Gregory. Otec svolal do Tary Velkou radu. Musíme se vrátit. Beztak
jsme v potížích, když Fennen ví, že pat íš k nájezdník m, kte í likvidují
Vikingy. Matka v í, že objíždíme svatá místa a ponížen se modlíme.“
Bratranec zavrt l hlavou. „Fennen nikomu nic ne ekne, na to si klidn
vsadím. Nad ád ním Zlaté vále nice a její bandy nem že tv j otec
imhou it oko. D láme si, co chceme, a tím porušujeme zákony. Fennen je
vládcem Connaughtu, proto je jeho svatou povinností ctít na ízení
svrchovaného krále, a to nyní zní: nevál it, dokud se jednotliví rodoví v dci
nedohodnou na jednotném postupu. Fennen se nep izná ke svému
estupku. Bude ml et stejn jako já.“
Erin pokr ila rameny. „Doufám, že máš pravdu, Gregory,“ zamumlala.
„Asi bys m l dojít pro kon . Musíme se zbavit brn ní.“
Vtom se mládenec zamra il. „Jak víš, že otec svolává radu?“
„V lese se objevil Mergwin.“
„Mergwin?“
Dívka p ikývla a kysele se zazubila. „Náš starý druid má nevídané
schopnosti.“
Gregory cosi zavr el a vydal se pro kon . Erin nep estala p emítat o
Fennenovi. Po dnešku jí bude ješt dražší.
Jakmile se bratranec vrátil s ko mi, za ala odkládat zbroj. Gregory jí
pomáhal. Poté mu oplatila stejnou mincí.
53
 „Erin?“ Mladík zaváhal.
„Ano, Gregory?“
Pe liv ukládal jednotlivé kousky do sedlových brašen. „Jak nás Mergwin
bec našel? Copak mohl v t, kde jsme?“
Pokr ila rameny. „Mergwin zkrátka vytuší spoustu v cí. Posp š si,
Gregory. Te ho musíme najít my. Je od n ho hezké, že nás p išel varovat.
Hrav otce p esv íme, že jsme byli po celý as v jeho srubu.“
Mergwina hledat nemuseli, sám k nim p iklusal na svém hn dákovi. Ztrácel
se v kapuci velkého plášt , vousy mu poletovaly ve v tru. „Nuže?“ zeptal
se podrážd . „M žeme vyrazit?“
Mladá dvojice se ml ky vyhoupla do sedel a vyrazila za ním. Urazili
zna nou vzdálenost, než Erin napadla zásadní otázka. Pobídla kon , aby
kouzelníka dostihla. „Mergwine, pro otec svolává radu? Stalo se n co?“
Podivn se na ni podíval svýma v zadumanýma o ima, jako by cosi
etl z jejího obli eje. Avšak tajuplný pohled vzáp tí vyst ídalo pokr ení
rameny.
ekn me, že se skute n co p ihodilo, milá Erin. Olaf Bílý porazil Dány
a zmocnil se Dubhlainu. Pán vlk se vrátil.“
Erin se zmocnil ledový d s, jaký nikdy d ív nepoznala. Je zpátky. Dobrý
bože, vrátil se!
Mergwin na ni op t up el sv j podivn planoucí tmavý zrak a oslovil ji
znepokojiv dutým tónem: „Proslýchá se, že se s Dubhlainem nespokojí.
Tentokrát potáhne p es celé Irsko. Nyní mí í na Taru.“

54
 7

„Zatímco budu pry , nevytáhneš paty z Tary, dcero. Dlouho jsem zavíral
i nad t mi nesmysly, co provádíte s Gregorym. Co je to za nápad modlit se
ve všemožných svatyních? Ale dokud budeme bojovat, z staneš tady.
Rozum la jsi?“
Erin cítila, jak se jí stahuje hrdlo. V o ích ji zašimraly slzy. Otec, brat i i
Gregory jedou elit Vlkovi, jenž stojí v ele tisícového vojska. Kmenoví v dci
se kone spojili a pod vedením nejvyššího krále se postaví spole nému
nep íteli. „Ano, ot e,“ pravila pokorn .
Prstem se zlehka dotkl její brady. „Ach, Erin. Mám pro tebe slabost. „Zcela
jsi opanovala moje staré srdce.“ Nato mu hlas op t zhrubl. „P esto
nezapomínej na má slova, d e, nebo je myslím smrteln vážn . Jestli m
neposlechneš, doopravdy to schytáš, až se vypo ádám s Vlkem.“
Erin op t p ikývla. Nato se král vyhoupl na kon a ona pospíchala za
bratry, aby je políbila na rozlou enou. Upravila Niallovi brož p ipíchnutou
na plášti. „Opatruj se, drahý,“ zašeptala a state se pokusila o úsm v.
„Hlavu vzh ru, sest ko. Brzy se zase shledáme.“
novala mu okouzlující úsm v a p istoupila ke Gregorymu.
„Zdá se, že Zlatá vále nice musí na as zmizet,“ poznamenal. „Jsem tomu
rád, Erin. Alespo budeš chvíli v bezpe í.“
„Gregory, tohle je mnohem horší. Bojím se o tebe i o tátu.“
„Vrátím se, Erin. Stejn jako tv j otec a brat i.“
„V ím tomu, Gregory. Up ímn tomu v ím.“
kdo jí poklepal na rameno. Ohlédla se a spat ila za sebou stát Fennena.
Oto il ji k sob a jemn políbil na rty. „Já se vrátím, Erin, a potom už
nebudeme na nic ekat. Promluvíme si s tvým otcem a necháme se hned
oddat.“

55
 Už už otvírala ústa, aby n co namítla, pak si to ale rozmyslela. T eba tou
dobou bude Vlk mrtev a hrozba ze strany Viking pomine. „Dávej na sebe
pozor, Fennene mac Cormaku,“ kladla mu tiše na srdce.
Op t ji n žn políbil. „Nebudeme pry dlouho, to ti slibuji, smaragdová
krásko,“ zamumlal. Elegantn se vyhoupl na h bet vále ného o e a cvalem
zamí il ke svým jednotkám.
Erin se rozhlížela kolem sebe ve snaze vypátrat Gregoryho, ale už byl pry .
Matka vyprovázela pohledem odjížd jícího otce, který sp chal, aby se
postavil do ela pr vodu.
Maeve dceru objala. Nepohnuly se z místa, dokud jim poslední k
nezmizel z o í.

Dny v Ta e zvolna plynuly. Denní povinnosti byly únavn jší a nudn jší.
Erin dostala na starost ovce. Místo aby si p edstavovala krveprolití,
povalovala se v tráv , sledovala pasoucí se zví ata a snila o vít zství Ir .
Norský vlk bude poražen a ji p estanou pronásledovat d sivé vzpomínky.
Fennen pokorn poklekne u Aedových nohou a poprosí ho o ruku jeho
dcery. Otec, nadšený Fennenovou odvahou a state ností, jeho žádost
odsouhlasí s dov tkem, že všechno záleží na mín ní jeho dcery.
Pouhé sn ní zp sobilo, že jí za al po zádech p ebíhat mráz. Jaké asi je
milovat muže t lem i duší?
emítala o tom i toho odpoledne, kdy od odjezdu vojska uplynulo p t
týdn . Náhle ji dun ní kopyt vrátilo zpátky do p ítomnosti. Probrala se z
omámení a ostražit se p ikr ila. Srdce jí bušilo jako zb silé. Jak daleko od
sídla se stádem zašla? Ur it jí žádné nebezpe í nehrozí. P ípadného vet elce
by jist zastavily hlídky.
Uklidnila se, když jezdec zpomalil, aby nepoplašil ovce. Rozpoznala v n m
Gregoryho. Nap ímila se a vesele na n ho zavolala. Nato se rozb hla dol z
kopce. Dychtiv mladíka objala, sotva sesedl z kon .
„Gregory! Kone jsi tady! Jsou všichni v po ádku? Co otec? Jak se má? A
co Niall?“
„Po kej,“ mírnil ji bratranec. Malinko se od ní poodtáhl a vlídn se usmál.
„Když jsem tvého otce a bratry p edev írem opoušt l, nic jim nechyb lo.“
Všiml si, jak se dívce ulevilo. Chvíli ji nespoušt l z o í. Snad poprvé si
naplno uv domil, jak moc je krásná. I ve starých pracovních šatech jí to
nesmírn slušelo. Zelené o i se t pytily jako smaragdy, hladká, slonovinov
bílá ple kontrastovala s ebenov ernými vlasy. Obli ej m la p vabný,
lí ka mírn nar žov lá a elegantní obo í tázav vyklenuté.
56
 Neodolal a znovu ji objal. „Ach, Erin, vypadáš báje . Po všech t ch
hr zách, které jsem spat il, je na tebe nádherný pohled.“
Roz ilen ho od sebe odstr ila. „Copak je situace tak špatná, Gregory? Pro
jsi p ijel?“
„Kdepak,“ vyhrkl, „všechno se vyvíjí dob e. Tv j otec cht l poslat do Tary
kurýra se zprávou.“ Odml el se. Náhle nev l, zda má s novinou vyrukovat
hned, nebo sest enici nejprve umožnit, a se pot ší jeho p íjezdem. Rozhodl
se pro druhou možnost. „Je to zvláštní, Erin, ale Vlk je mazaný vále ník.
Svedli jsme spolu jen n kolik bitev, zato byly divoké a plné nás…“ Odml el
se. Nemá význam zacházet do podrobností. „Olaf zaúto í na vesnici, ale
zabije pouze ty, kte í proti n mu pozvednou zbra . Vezme si jenom tolik,
aby nakrmil svoje lidi, ale nic nezapálí a zase se stáhne.“ Gregory se zamra il.
„N co ti povím, Erin. Podle m nemíní táhnout na Taru ani o tom nikdy
neuvažoval. Myslím, že v nás zám rn probouzí dojem, že se bude chovat
jako Vikingové, kte í p išli p ed ním. Kdybychom se podle toho za ídili,
padli bychom p ímo do pasti.“
Erin uchopila mladíka za ruku a odvád la ho k hájku, kde sp ádala sny o
dnech míru. Nyní pustila takovou pošetilost z hlavy. Svraštila obo í a dlouho
uvažovala o bratrancových slovech. Usadili se v tráv . Nabídla Gregorymu
svou sva inu – sýr a chléb.
„Nerozumím tomu, Gregory,“ p iznala, když se s chutí pustil do jídla.
„Pro nás úlisný Vlk najednou šet í? Kdyby nikdy Ta e nevyhrazoval,
nechali bychom ho na pokoji. Dubhlain po desetiletí pat í Viking m. Pokud
tam z stanou, my se jim vyhneme.“
Bratranec zavrt l hlavou a p ijal vydlabanou tykev s vodou, kterou mu
podala. Dlouho pil, voda mu stékala po brad . Nakonec si ji osušil rukávem,
povzdechl si a znovu opakoval nechápavé gesto.
„Nemám pon tí, Erin. A práv to m d sí. Nikdo nechápe, co má za lubem.
Dorážíme na n ho a každý den ho zaženeme o kousek dál. Zanedlouho bude
zpátky v Dubhlainu. Jenže já nev ím, že se nás bojí. Skute nevím…“
„Já ano!“ vyk ikla dívka plna nadšení. „Otec nahnal tomu severskému psu
strach! Oslavíme vít zství!“
Gregory za jejími slovy vycítil n co, co mu nep ipadalo docela p irozené –
silnou osobní nenávist. Jist je za tím Clonntairth. Byla to jeho rodina, kdo
podlehl Olafov vojsku, avšak on v sob dávno nechová nevraživost v i
konkrétní osob . Bojuje s Vikingy všemi dostupnými prost edky. Byl to on,
kdo p išel s nápadem postavit vojsko Zlaté vále nice. Úsp ch mu zaru ila
Erinina neochv jná odvaha a odhodlání, avšak nápad pocházel od n ho.
57
Logice, taktice a politickému uvažování se nau il od strýce. N kolikrát se stal
sv dkem situací, které zachránila práv Aedova moudrost a rozvaha. Kdyby
zareagovali zbrkle a hrub , v ítili by se do záhuby.
Nyní bojuje s Norským vlkem a má z toho blažený pocit. Ovšem války by
nem ly být osobní. Gregory si s údivem uv domil, že ztrátu rodi nep ítá
na vrub Olafovi. Ostatn , mohl se s ním na bitevním poli setkat tvá í v tvá ,
ale utekl. Možná ud lal dob e, nebo vid l zlatovlasého obra na bojišti.
Žádný lov k snad není siln jší než on. Je jako vich ice. Zni í vše, co se mu
postaví do cesty.
Podíval se na Erin. Zajímalo by ho, nad ím dumá. V Clonntairthu byla
state jší než on, jenže od té doby ub hly t i roky. Navzdory projevené
odvaze pat í k p íslušnicím slabšího pohlaví a o t ch je známo, že jsou plné
emocí. Nikdy ho nenapadlo, že Viking, s nímž se Erin st etla poblíž
Carlingford Lough, by mohl být Norský vlk.
„Pov z mi, Gregory,“ zamumlala sest enice s pohledem up eným na ovce.
„Vid ls Olafa Bílého?“ „Vid l.“
„Tedy žije? Není zran ný?“
„Neutržil ani škrábnutí. Mnozí jsou p esv eni o tom, že ho ochra ují
norští bohové.“ Nelíbil se mu výraz dív iných o í. Usoudil, že je na ase si
promluvit. „Erin, požádal jsem tvého otce, aby doru ením zpráv z bojišt
pov il m . Navíc jsem vybral všechny, kte í m doprovázejí.“
Neodpov la, nespoušt la zrak ze stáda. Když se cht l znovu ozvat,
prohlásila: „Jsem ráda, že ses vrátil dom , Gregory. Tv j život je mi stejn
drahý jako bytí mých bratr .“
Stiskl jí ruku. „Navždycky budeme jako sourozenci,“ ubezpe il ji.
Rozhostilo se krátké ml ení, jak si mladík energicky odkašlal.
„T š í m , že jsem doma, ale jenom proto jsem se téhle povinnosti neujal.“
Kone se k n mu obrátila. Tvá ila se nechápav . „Te ti nerozumím.“
„Pot ebuji t , Erin.“
Zamra ila se. „Nyní jsem do ista popletená.“
Zhluboka nasál vzduch do plic a na okamžik zadržel dech. „Zlatá vále nice
musí op t vyrazit do boje.“
„Cože? Gregory, ty ses zbláznil! Umíš si p edstavit, co by se d lo, kdyby
nás otec chytil? To bych radši elila hord Dán !“
Bratranec zavrt l hlavou. „K tvému otci se ani nep iblížíme. Althrip je
mistrným zv dem. Vlk Taru neohrožuje, zato skupina irských a dánských
lapk ano. Althrip zjistil, že tábo í ani ne den cesty odtud. Je p esv en, že

58
se chystají zaúto it na Taru, nebo všichni muži vytáhli do boje. Zato zde
staly urozené ženy – výte ná ko ist pro vlastní pot ebu nebo na prodej.“
Erin se na okamžik zamyslela. „Gregory, pochybuji, že to zvládnu. Otci
jsem slíbila, že se odsud nehnu, a matka mi každé ráno p ipraví sáhodlouhý
seznam povinností. Musím se starat o Taru.“
„Erin, jestli n co nepodnikneme, tak záhy žádná Tara nebude.“
„Nev ím, že by otec neposlal vojsko.“
„Vojsko jsme my. Nikdo jiný tu není. Každým dnem se blížíme k
Dubhlainu a situace je kriti jší. P ivedl jsem každého, bez koho se mohli
obejít. Tv j otec mi v í, že vyhraji, Erin. Ani já o sob nepochybuji. Ale
musíme využít momentu p ekvapení.“
„Gregory, hlídky…“
„Není jich dost. Musíš n co vymyslet a jednat.“
V jejím obli eji spat il záblesk bolesti. Netušil, co ji zkrušilo víc – zda
povinnost odít se do zlatavého kostýmu a elit barbar m, anebo se
zpronev it slibu danému otci.
Nepatrn se ušklíbla, pak její p vabný obli ej pozbyl veškerých emocí.
„Vím, na co se vymluvit,“ p iznala na rovinu. „Pov z mé matce, že Mergwin
churaví a že m k n mu doprovodíš. Muž m ekneme totéž. Potom jim
nep ijde divné, že se Zlatá vále nice objevila v téže oblasti.“
„Výborný nápad, sest enko,“ zamumlal Gregory.
Erin si stoupla a oprášila si šaty. Pohlédla do dáli. Tara jako by se ve slunci
pytila. Vzpomn la si, jak kdysi dávno v Mergwinov srubu snila o tom, že
se stane hrdinkou. P ání se jí splnilo. Ironií osudu te o podobné privilegium
nestojí.
„Poj me.“ Podala bratranci ruku. „Matka eká. Moc ráda t uvidí a
poslechne si dobré zprávy o otci a bratrech. Gwynn t bude nemilosrdn
vyslýchat. A pak… si musíš promluvit s manželkami t ch, kte í se dom již
nevrátí.“
Gregory ji objal kolem ramen. Zvolna se loudali k bratrancov koni. Mladík
se chopil ot ží. Dívka hlasit zapískala na psy a stádo se dalo do pohybu.
Ml ky se ubírali k domovu.

Olaf Bílý rozjel neuv itelnou hru na ko ku a myš. N kolik dní úto il na
nevelké osady a vzáp tí zmizel jako dým. Byl o krok p ed Iry a zdánliv se
vracel do Dubhlainu.
Dnes se však rozhodl pro otev ený boj nedaleko m stských bran. Z
taktických d vod neváhal využít každého lesíka. Zužitkoval dokonalou
59
znalost prost edí a vlákal Iry do pasti. Bitva, jež se rozho ela ráno, trvala po
celé odpoledne a protáhla se až do soumraku.
Aed za al poci ovat sv j v k. Dlouho se mu zdálo, že jeho vojsko vít zí,
avšak vzáp tí shledal, jak krut se mýlí. V jednu chvíli zápolil v hlou ku
svých v rných, pak se rozhlédl a s údivem zjistil, že je ze všech stran
obklopen Nory.
Jsem starý, napadlo ho, žiju už dlouho.
Avšak tvá í v tvá smrti tento argument neobstojí. Vzpomn l si na Maeve,
své d ti a na Irsko, za n ž se rve, a tak navzdory v ku op t pozvedl me a jal
se jím energicky ohán t.
byl ješt p ed chvílí obklopen nep áteli, náhle shledal, že je docela sám.
Všichni se stáhli stranou. V uších mu zvonilo. P ed o ima m l mlhu, proto
divoce zamrkal. Pojednou p ed sebou spat il Olafa Bílého.
Jako by ho obklopovala zá ivá aura. P evyšoval všechny své krajany, pod
kroužkovým brn ním mu vypracované svaly jen hrály. išela z n ho
nezdolná síla.
Nechci zem ít! P i pohledu do Norových ledov modrých o í se ot ásl, ale
zdálo se, že si toho obr nevšiml. Proboha! Jsem sta ec, jenž se bojí smrti. Za al
se modlit. Až budu krá et údolím stín … Aed zvedl me a modlitba se mu
vytratila z hlavy. Zaúto il jako první. Za in ely zbran . Klání t ch dvou víc
než tanec smrti p ipomínalo zkoušku post ehu.
Aedovy paže se zachv ly pokaždé, když vykrýval výpad. Vzdálen si
uv domoval, že s Olafem z stali úpln sami. Alespo se nemusí bát, že mu
kdo zatne do zad sekyru. Jenže skute ností z stává, že je dávno za
zenitem, a jeho urostlý soupe naopak na vrcholu sil. Navíc je nejlepší ze
všech a nikdy nezakolísá. Z tohoto v domí Aed erpal malou út chu a
zvolna se smi oval s neodvratnou smrtí. Zem e jako hrdý muž, sejde z
tohoto sv ta d stojnou smrtí vále níka.
Viking v úder ho srazil na kolena. Pokusil se vstát, ale nohy mu
podklouzly v blát pot ísn ném krví. Nedokázal ú inn pozvednout me .
Semkl proto ví ka a pomyslel na zelenou trávu, v ni zem nasáklé dešt m,
manžel in úsm v a modrou oblohu. V duchu se p ipravoval na neodvratný
konec. Snažil se net ást, když se mu o vrás itý krk ot el chladný b it.
Avšak z nepochopitelného d vodu se me zase vznesl do vzduchu. Copak
mu norský vojev dce nedop eje smrt v boji? Nemohl uv it tomu, že by
tento pozoruhodný muž, prokazující svým sok m neoby ejné milosrdenství,
správn neocenil state nost nejvyššího z irských panovník .

60
 K Aedovu údivu se ho zmocnila ruka od ná v k ži. V mrazivých o ích se
objevila stopa pobavení.
„Vsta , nejvyšší vládce Tary,“ vyzval ho p íjemný hluboký hlas. Hovo il
jeho jazykem. Aed p ijal nabízenou pravici. „Kéž budu mít tvoji sílu a kuráž,
až dosáhnu požehnaného v ku jako ty,“ pokra oval tiše sv tlovlasý obr.
Aed se postavil. V duchu se modlil, aby nezakolísal. „Jestli m chceš zabít,
Norský vlku,“ prohlásil irský král na oplátku v Olafov rodné i, „postarej
se, abych skonal jako vlada .“
Viking se rozesmál. Aed netušil, že se do Vlkových mrazivých o í po dlouhé
dob vrátil náznak v elosti. „Tv j k es anský b h je mi sv dkem, Aede
Finnlaithe, nejvyšší králi z Tary, že t o život nep ipravím. Pouze tv j
Všemohoucí ví, co s tebou bude dál. Já mám rád rozumné muže. Vra se ke
svému vojsku. Nikdo t nebude obt žovat. Jsi lov k velké cti a odvahy.“
Aed nemohl uv it svým uším. Mohutní Vikingové mu úslužn ustupovali
z cesty. Avšak žádný z nich na n ho nevztáhl ruku. Krá el špalírem nep átel
po ztichlém bitevním poli. Zápolení pro dnešek skon ilo. Ozval se hlas
polnice a Norové jako by se rozplynuli v lese.
Sotva Aed v duchu n kolikanásobn pod koval Bohu za zvrat p i setkání s
nevšedním soupe em, za al hodnotit výsledek ozbrojeného st etu. Ovšem
nemohl se dobrat k záv ru, kdo vlastn zvít zil.

O ty icet mil dál jeho dcera opoušt la vlastní bojišt . Taru zachránila
Gregoryho jednotka za p isp ní Zlaté vále nice, avšak Erin se z výsledku
net šila. Bratranec utržil zran ní, a tak se nemohla do kat, až dorazí k
Mergwinovi, aby ho ošet il. Dokonce i Gregory, jenž kdysi p iznal, že má z
tajemného druida strach, se na n ho najednou t šil.
Erin zachytila bratranc v pohled. I když se na ni usmál, v o ích se mu
zra ila bolest.
„Mergwin pozná, že jsme na cest ,“ ubezpe ila ho. „Brzy ti bude lépe.“
Mladík pokr il rameny. „Bojím se víc o tebe než o sebe, Erin.“
Nenamáhala se mu odpov t. Dnes ji málem chytili. Dostala se do bitvy a
musela elit dánskému hromotlukovi. Zdárn se vyhnula jeho smrtící seky e,
avšak odvetný úder za ni obstaral Gregory, který jí p isp chal na pomoc.
Poprvé si naplno p ipustila, že dokáže zabíjet pouze v sebeobran . Chybí jí
nelítostné srdce vále níka, proto se o ni Gregory strachuje. Podobná situace
se m že opakovat. Uvízne uprost ed šarvátky a obdobné zaváhání by ji
mohlo stát život.

61
 „Gregory,“ prohlásila posléze. „Není t eba, aby ses o m bál. Jestliže se
íšt ocitnu v podobné pozici, u iním, co je nezbytné, abych se zachránila.“
Bratranec se smutn zazubil. „Modlím se, milá sest enko, abys už nikdy na
sebe nemusela vzít zlaté brn ní.“
Dál pokra ovali ml ky.
Jak Erin p edpov la, Mergwin je už o ekával. Ošet il Gregoryho zran ní,
oba mladé nakrmil a p inutil odpo ívat. Nemra il se na n , nic jim nevy ítal.
Ustavi si uhlazoval dlouhý vous a v o ích m l nep ítomný výraz.
enocovali ve srubu v lesích. Erin spala hlubokým spánkem nevinných
malých d tí. Ráno se dokonce i tak cítila. Jako by k Mergwinovi p ijela
poslouchat šepot v tru a kochat se barvami duhy. Druidova chalupa
edstavovala teplo a bezpe í. K snídani dívka p ipravila uzenou rybu a po
celý ten as se starcem žertovala. Ale ani její veselí ho nevytrhlo z mrzutosti,
která jej provázela.
Po jídle se spolu s bratrancem vydala na zpáte ní cestu. Oto ila se, aby
Mergwinovi s úsm vem zamávala na rozlou enou, avšak vzáp tí se
zamra ila. Málem Gregoryho požádala, aby se na kouzelníka podíval.
ipadal jí velice divný. Jenže mladý muž se hrbil v sedle, byl zjevn
vy erpaný a podrážd ný.
Znenadání se ot ásla. Nedokázala se zbavit smutného výrazu v
Mergwinových o ích. Takhle zni en se na ni nikdy d ív nedíval. Jako by ji…
hluboce litoval.
Bez potíží se vrátili zpátky na Taru. Gregory se ješt den zotavoval v tvrzi,
poté se vypravil zpátky za svým vojskem. Erin se op t ujala b žných úkol .
Ve ery trávila ve spole nosti svých sester. Dokonce i Bride se dala strhnout
dobrými zprávami a nepokryt se radovala z ústupu Nor . Erin záhy
propadla klamnému dojmu, že je všechno v nejlepším po ádku, a op t za ala
sp ádat odvážné sny.
Našt stí netušila, že brzy p ijde nejenom o n , ale i o zp sob života, na
který byla zvyklá. A to tím nejmén uv itelným zp sobem.

62
 8

Aed Finnlaith, starý unavený muž, se opíral o kmen vysokého stromu a

hled l na obranné náspy Dubhlainu. Leckde je nahradily kamenné zdi
zpevn né maltou. Jeho generálové se holedbali svými úsp chy, slyšel je, jak
se vesele baví u velkého táborového ohn . On o úsp chu p esv ený nebyl.
Zelené irské pahorky se napily krve svých syn . Muži, s nimiž ješt v era
popíjel, byli dnes mrtví. I samotný soumrak jako by byl chmurnou
ipomínkou smrti – od l se do šarlatu, vysmíval se mu barvami smrti.
Zav el o i, cítil se zle. P ilo se mu bezhlavé zabíjení, všudyp ítomný
zmar. Cht l ušet it životy Ir i Nor . Vždy umírají p evážn mladí lidé, silní
a zdraví… Otcové se jimi pyšn chlubili, matky je milovaly…
h nás všechny zatra ! pomyslel si hn viv . Jeho zloba se obrátila proti
vlastním pod ízeným. Když si pomyslí, kolik mu dalo práce dát je
dohromady! Odmali ka se nad nimi vznáší vikinská hrozba. Sají ji s
mate ským mlékem, v dí, že jednou p jdou do bitvy. Dnes se jejich
ekávání splnilo. P estože si íkají civilizovaní k es ané, zabíjeli jako zb silí
barba i. Co kdyby nebezpe í ze strany Seve an pominulo? Aed si lámal
hlavu, jak dlouho by trvalo, než by králové proti sob pozvedli zbra .
„Snad si navzájem zasloužíme jeden druhého,“ pronesl nahlas. Viking se
možná nikdy nezbavíme, pomyslel si sklesle. Hru na ko ku a myš ovládá
Olaf výborn .
Olaf Bílý. Aed ho sledoval, jak vede vojsko do boje. Sedí na mohutném
erném h ebci, ile se ohání me em. Jeho pronikavý vále ný ev rve uši.
Divoce se žene p es irskou zemi, jako žádný z vikinských pán p ed ním.
Ale je jiný. V era to jasn prokázal. Aed v život je toho d kazem. Ano,
Olaf se vymyká – je mladý, silný a neochv jný jako dub. Je stejn vysoký a
pevný. Sta í zahlédnout jeho zlatovlasou hlavu a mnohé vyd šen napadne,
že Norský vlk je zt lesn ním božího hn vu. Hrav zaseje strach do srdcí
mnohých udatných muž . Nemstí se na ženách ani d tech. A je v bitv
nezdolný, nechová se jako kat.
63
 Obloha potemn la a p estala se mu vysmívat. P esto nenacházel Klid.
Pronásledovaly ho d sivé výjevy z bojišt . Ho ící ohn mu p ipadaly jako
výstražné varování.
Netrp liv odhodil stranou helmu a pomalu se soukal z brn ní. Mnozí
Irové vál í v oby ejných kožených tunikách, které je neochrání p ed ost ím
me a kopí.
Posadil se pod strom a náhle se prom nil ve vetchého starce, který nemá
dost síly, aby dál žil. Snad jsou šediv jící vlasy a vousy znamením, že jeho
lo i mysl zvolna slábnou.
ekává se od n ho, že na m sto zaúto í. Možná by to m l ud lat. Pro
vlastn ne? Protože nemá šanci zvít zit. V l, že Olaf na jeho zbrklou akci
eká. Trp liv íhá na Aed v p íští krok. Jestli existuje nad je na život v
míru, úzce souvisí s Vlkem. Je jiný. Ano, p i vandroval z dalekého severu,
esto ctí ur ité morální zásady. A na rozdíl od Dána Friggida K ivonohého
je náro ný. Povídá se, že p ijal mnohé irské zvyky v etn každodenní
koupele. Prý je stavitel a snílek. Za rostoucími zdmi m sta se ty í kamenný
hrad. Aed se dokonce doslechl, že potrubí vyrobené z vydlabaných kmen
strom ve m st rozvádí vodu ke každému domu.
Do uší se mu vet el ná ek umírajícího vojáka. Aed zask ípal zuby a p itiskl
si p sti k spánk m. Pak se rozplakal. On, nejvyšší král z Tary, muž, jenž
sjednotil šlechtické rody a spolu s nimi vytáhl do boje proti spole nému
nep íteli. Slzy, které se jeho bronzových tvá í nedotkly ty icet let, ile
klouzaly po lících a vpíjely se do vous . Hrdý vojev dce se nakrátko poddal
žalu. Nepokryt truchlil kv li zabitým syn m své milované zem .
Poté se zvolna postavil. Nedotkl se brn ní ani me e pokrytého zaschlou
krví. Zamí il k táborovému ohni, kde na n ho ekali ostatní vojev dci a
králové. P edpokládali, že jim oficiáln oznámí ranní útok na Dubhlain.
Když mezi nimi krá el, zv dav po n m pokukovali a jejich o i se leskly
touhou po záv re ném triumfu. Hlupáci, pomyslel si Aed.
Copak jste si nevšimli, jak nás Vlk d mysln p ilákal ke svému m stu?
Opravdu si myslíte, že p ed vámi zbab le utekl za hradby? Aed pohlédl do
í svých p átel a ušklíbl se. Jsou to k es ané, ale chovají se jako krvežízniví
dravci. Dobrý Bože, tázal se v duchu, copak navzdory své ví e nejsme o nic
lepší než ti primitivové, kte í p išli ze severu?
Odpov m l p ímo p ed sebou. Králové rozesazení kolem ohn odolávali
týdny nástrahám bitev, které p estáli tak ka bez jediného škrábance. A se
denn stávali sv dky masakru, dál se chvástali svými hrdinskými skutky.
Aed si ml ky nad plameny zah íval zk ehlé prsty. Vy kával, až umlkne
64
okolní hovor. Poté zvedl ke svým bližním kdysi zá ivé, nyní mírn pohaslé
modré o i. „Válka skon ila,“ prohlásil. „Ráno navštívíme Olafa a za neme
vyjednávat.“
Jedinou odpov dí na králova p ekvapivá slova bylo praskání ho ícího
eva. Lidé sedící u ohn se zatvá ili r zn – n kte í neskrývali úlevu, jiní
zlost. Napjaté ticho jako první prolomil Fennen mac Cormac.
„Podívej, Aede,“ namítl a pro v tší d raz si stoupl. „Svolal jsi nás s tím, že
musíme Vikingy jednou provždy porazit. Te po nás chceš, abychom se
stáhli, p estože nás od kone ného vít zství d lí pouhý den.“
Aed se na n ho chápav zahled l. „Je pravda, že jsem vás svolal. Olaf
vyhrožoval celému Irsku. Jenže Viking se nikdy zcela nezbavíme. Vlk není
oby ejný nep ítel, postupuje naprosto promyšlen . Dánové, Norové, Švédové
– všem íkáme Vikingové. Rvou se i mezi sebou, jak jsme vid li. Avšak Olaf
se jim vymyká. Proto vám, pánové, p edkládám ke zvážení tohle: domníváte
se, že jsme vyhráli a Norové se zbab le schovali za hradbami m sta, ale
žeme svému vít zství v it? Je zde možnost, že nás sem schváln nalákali
– srocené do jedné skupiny. Zítra m žeme sm le zaúto it a vzáp tí zjistit, že
na nás za hradbami Dubhlainu eká Olaf s tisíci ozbrojenci.
Anebo m žeme vyjednávat. Vlk je siln jší než kterýkoliv Viking p ed ním.
Jeho muži ho slep poslouchají. Spojenectví s takovým vojev dcem nám
že pomoci v boji s nájezdníky, kte í drancují irské pob eží. Olaf dávno
dokázal, že je mnohem lepší než kterýkoliv Dán. Vid li jsme ho vál it, stali
jsme se sv dky jeho velkomyslnosti. Dovolil nám odnést zran né. Ve
vesnicích nerozséval smrt.
Toto je, pánové, m j názor, zvažte jej a za rozb esku u iníme rozhodnutí.
Ale v te mi, že nás sem Olaf zavedl schváln . Jedná se o mazaný tah. Chce
nám dát jasn na srozum nou, že Dubhlain je jeho. Myslím, že bychom mu
jej m li ponechat. Tohle m sto odjakživa pat í Nor m. Náš útok by mohl
skon it smrtí všech irských vládc . Ješt jeden podn t k p emýšlení. Dnes
jsme dobyli zna ný kus území, avšak Olafa jsme nepoko ili. Co když se nám
nepoda í ho dostat? Má dost síly, aby znovu postavil vojsko, a to n kolikrát
za sebou. M že se stát, že se nakonec zmocní všech našich panství.“
Op t se rozhostilo nep íjemné ticho. Aed znovu pohlédl do o í svých
átel, ale neo ekával žádné p ipomínky i debatu. Jen si chvíli lamte hlavu,
ekl si v duchu a odkrá el. Byl unavený. Toužil po domov , manžel in
tichém smíchu a letmém pohlazení po ele. Možná jsem starý, pomyslel si, a
opouští m mladický zápal. P esto je mi má žena milenkou a p ítelem.
Nesta il ani dojít ke svému stanu, když ho zastavil syn Niall.
65
 „Ot e?“
Aed povytáhl obo í. Nazna il tím, že je vy erpaný.
Niall ze sebe vychrlil: „V ím, že králové s tebou budou souhlasit. O
vít zství fantazíruje jen málokterý z nich.“ Mladík rozpa it p ešlápl z nohy
na nohu. „Mnozí jsou p esv eni, že Olafovi napomáhají samotní bohové,
takže je neporazitelný. Zajímá je jediná v c – jak zabezpe it dlouhodobý mír
a zaru it, že proti nám Norský vlk op t nepozvedne zbra .“
Aed se usmál a položil synovi dlan na ramena. „Díky, že mi tohle íkáš,
Nialle.“ V l, že se jeho syn t ší úct mladých král . „P jdu si odpo inout a
zárove se pokusím nalézt p ijatelné ešení.“ Na okamžik se odml el. „Jaký
je tv j názor?“
Mladík zaváhal, poté si odkašlal. „Stejn jako ty jsem p esv en, že na nás
Vlk zkouší chytrou fintu. Nechal t žít, nebo si t up ímn váží a doufá, že
se dohodnete na p ím í. Nep eje si, aby tahle jatka pokra ovala.“ Znovu se
odml el, aby se posléze ozval p idušeným hlasem: „Jenom se podívej na ty
masivní zdi, ot e. Jen Pánb h ví, co se za nimi skrývá.“
Aed p ikývl a odvrátil se. Vklouzl do stanu a shledal, že tam na n ho eká
mladá dívka. Nev stka. Táhla spolu s vojáky. Suše se usmál. Napadlo ho, že
hol inu zklame. Byl své žen v rný, a i kdyby nebyl, pokro ilý v k mu
nedovolí, aby si v jeden den hrál na vojáka i milence. „B ž pry , holka,“
poru il jí. „Nemám na tebe náladu.“
Byla p íliš mladá, aby se vyznala v úskalích života. Tvá e jí zaho ely
studem a král si uv domil, že ji necht zahanbil. Dal jí na v domí, že ho
není hodna. Pon kud zm kl.
„Když mi p ineseš vodu, abych si mohl z rukou smýt krev, na erpám
rozkoš z istoty.“
S úsm vem p ikývla. „Spolehn te se, pane,“ zamumlala plaše. „Mohu vám
namasírovat ramena, a zmírnit tím vaše nap tí.“
„To bych uvítal,“ p iznal tiše. Zatímco mu n žn omývala dlan , shledal,
že mu p ipomíná Erin. Není sice tak výrazná a p kn rostlá, ale bude v témže
ku jako jeho dcera.
Dívka mu za ala zkušen hníst krk a ramena. Aed se usmál a spokojen
zav el o i. V myšlenkách prodléval u Erin. Ó jak se t ší dom !
Kdepak, na Taru myslet nesmí. Musí se zabývat Olafem Bílým a mírovou
dohodou, jenže je do ista vy ízený a veškeré úvahy související s Vlkem jsou
namáhavé a bolestivé. Je od téhle dívky hezké, že ho p išla ukonejšit. Je skoro
stejn n žná jako Erin.

66
 Zrovna se za al uklid ovat, když celé jeho t lo náhle ztuhlo. Napadlo ho
spojit osud své dcery s Norským vlkem. Jako otec se tomu bránil, avšak coby
úsp šný vládce v l, že práv nalezl ideální ešení. Pojistku, jak si zajistit
dlouhodobý, neporušitelný mír.
Po nekone né noci plné trýzn vyslal za svítání do Dubhlainu svoje
zmocn nce. Olaf souhlasil, že Aeda p ijme. Neš astný Niall se vydal do Tary,
aby p ivezl sestru. Nejvyšší král dosáhl kýženého spojenectví.

Cestou Erin na bratra vyzkoušela všechny ženské triky. P emlouvala ho,

lichotila mu, trucovala i prosila. Když všechno selhalo, jala se ronit slzy. Ale
ani tehdy se nedo kala vysv tlení.
Dostala p íkaz chovat se jako princezna a do Dubhlainu ji doprovázel
vskutku velkolepý doprovod. Dámy i pánové se od li do hedvábí a kožešin,
a dokonce i kon m li výstroj zdobenou hedvábím, zlatem a st íbrem. Erin
splýval z ramen syt modrý pláš , který ve volných záhybech pokrýval
zadek jejího kon . Byl lemován kožešinou z polární lišky, jejíž sn hobílá srst
íjemn kontrastovala s dív inými havraními vlasy. Erin se d sila toho, co ji
eká, proto držela bradu vysoko.
Lí ka se jí na erstvém pov í zardívala, bystré o i se t pytily. Niall z
Ulsteru by p ísahal, že to sest e nikdy tolik neslušelo jako dnes. Cítil, že ji
zrazuje. Avšak jeho loajalitou k otci nedovedl nikdo ot ást. Krom toho dob e
chápal smysluplnost a prozíravost Aedova rozhodnutí, proto se p inutil
udržet je v tajnosti. V bec nepochybov a l o tom, že kdyby se Erin dozv la,
co ji eká, pokusila by se o út k.
„Nialle?“ Dív in hlas ho probral ze zamyšlení. Obrnil se proti dalšímu
naléhání. Ze sv dného tónu sest ina hlasu usoudil, že ho eká nové kolo
otázek.
„Ano, Erin?“
„Nialle, prosím. Jestli jsem otce n ím rozhn vala, budu lépe elit jeho
hn vu, když mi nazna íš, co jsem provedla.“
„Erin,“ zalhal bratr. „Jsem jenom otc v posel. Skute nevím, pro pro
tebe posílá. Moc m to mrzí.“
Nikdy nebudu schopen ti vypov t, jak je mi t líto, sest ko, pomyslel si
zkroušen . Kéž bychom byli zase malí a tob hrozilo vyhubování, protože jsi
neuhlídala husy…
Putovali n kolik dní. A koliv se jednalo o po etný pr vod se stovkou
ozbrojenc , kv li o ividnému bohatství a urozenému p vodu se ve všech
vesnicích, kde odpo ívali, setkali s tradi ní irskou pohostinností. Erin
67
vždycky dostala k dispozici nejlepší sv tnici v kr i dom místního
starosty. Poutníky sv domit nakrmili a pobavili i v t ch nejchudších
osadách.
Jakmile se p iblížili k irskému táboru p ed branami Dubhlainu, p estala Erin
zvládat návaly strachu a viditeln se rozt ásla. Úporn sama sebe
esv ovala, že je otcovým milá kem. Jestli se dozv l, že vede dvojí
život, bude na ni chvíli k et, ale co jiného m že d lat? Bojí se zbyte .
Neprovedla nic špatného. M la právo se pomstít. Také to otci ekne. Hrd ,
stojn , se vzty enou hlavou. Nebude žebronit o odpušt ní ani pochopení.
Aed jist vyrukuje s výhr žkami, že ji zav e do kláštera nebo provdá za
jakého mocného, ale odporného krále. Jenže nakonec hrozbu nesplní.
Koneckonc , jeho dcera je Zlatou vále nicí a pomohla zachránit Taru v dob ,
kdy otec se svou družinou vál il s Vikingy.
Vzáp tí zbledla p i pomyšlení, že Aed musí být vskutku vzteky bez sebe,
když si to s ní míní vy ídit p ed hradbami Dubhlainu. Sta ilo si to
ipomenout a za ala v ní kyp t zlost. Niall blábolil cosi o p ím í, jež bude
vyhlášeno v sídle Norského psa.
Jakmile zdolali poslední kopec a stanuli nad m stem, z dív iny hlavy se
vytratily všechny myšlenky. Na louce p ed hradbami vyrostl bezpo et
irských stan . Ty však Erin neohromily, uchvátil ji samotný Dubhlain. V tší
sto nikdy d ív nespat ila. Nedokázala odtrhnout zrak od mohutných
staveb, v nichž se vy ezávané d evo mistrn snoubilo s kamenem.
„Otec t chce okamžit vid t,“ oznámil jí stru bratr a pobídl kon . Erin
ho následovala. Míjeli stany šlechtic a jejich služebnictva. Dívka zp sobn
odpovídala úklonou na pozdravy a provolávání slávy. State se usmívala,
koliv náhle netoužila po ni em víc než obrátit kon a rozjet se za sestrou.
Se vším by se Bede sv ila a poprosila ji, aby se za ni p imluvila u Boha a ten
jí dal sílu.
Aed v stan stál stranou od ostatních. Teprve p ed ním si uv domila, že
spolu s Niallem osam li. Mladík zastavil kon , sesko il na zem a pomohl
sest e ze sedla.
Erin mu pohlédla do o í a spat ila v nich zármutek. Nato ji zachvátila
panika. Otec to ví. N kdo m poznal. Co jiného jsem mohla provést? Porušila
jsem královský rozkaz…
Napadlo ji, že má na dosah nejv tšího nep ítele, jakého kdy m la. Já jsem
ta, kterou zradili, pomyslela si. Irská armáda dýchá Vlkovi na paty a neu iní
nic, aby ho spolu s jeho sme kou vyhnala z naší zem .

68
 Zav ela o i a vzpomn la si na setkání u potoka. Kéž by mu tenkrát
pod ízla hrdlo! Znovu se ulekla p i p edstav , že se s Olafem osobn setká.
Bude si na ni pamatovat? Z ejm ano. Vyhrožovala mu a ponižovala ho v
dob , kdy trp l bolestí, a neváhala ho ješt víc zranit, aby mu utekla.
Zt žka polkla a upravila si skvostný pláš . Kdepak, s Vlkem se nesetká. Otec
s ním uzav e mír, ale ur it spolu nezasednou k jednomu stolu. A už se na
ni zlobí sebevíc, jist od dcery neo ekává, že bude hostit barbary.
„B ž dál,“ vyzval ji Niall tiše.
„Copak ty se mnou nep jdeš?“
„Otec si s tebou p eje mluvit o samot .“
S t mito slovy se bratr vyhoupl do sedla. Erin se zhluboka nadechla. Na
poslední chvíli se snažila rozhodnout, jak se zachová. M á být od
prvopo átku pokorná? Anebo se má zlobit, že ji otec vytáhl z domova a
inutil tábo it p ed nep átelskými branami?
Vklouzla do stanu a vzáp tí se zarazila. Snad poprvé spat ila svého otce tak,
jak ho vnímali ostatní. Sed l za provizorním psacím stolem a pro ítal
pergameny. Temn nachový pláš mu spadal z ramen až na podlahu. Z jeho
soust ed ného obli eje išela nelítostnost, ruka, kterou opíral o koleno, byla
velká a silná. Jakmile vzhlédl, dívce prolétlo hlavou, že netušila, jak se otec
umí na druhého ost e podívat.
„Erin,“ pozdravil ji.
Takhle si m nikdy neprohlížel, napadlo dívku a srdce jí pokleslo. N co je
špatn . P íšern špatn . Aed je její otec. Zlatou vále nici by neodsuzoval,
pouze by mu vadilo, že ho dcera neposlechla a porušila zákon této zem .
Kéž by se nechv la! Kdyby spolu jednali v Ta e, a ne p ed branami
nep átelského m sta, rozb hla by se k otci, políbila ho a objala. Pokusila by
se zleh it situaci n jakým žertem. Ne, ani v Ta e by nebyla podobného
po ínání schopná, když z Aeda iší nep íjemné nap tí. Provinile sklopila
asy. Cítila, jak jí divoce buší srdce. Uctiv se otci uklonila. „Ponížen prosím
o odpušt ní, m j královský ot e.“
„Za co?“ V pronikavém pohledu se nakrátko objevil zmatek.
Nic neví, zajásala v duchu Erin. Obávala se, aby úlevou neomdlela. Nic
horšího, než že se vydávala za Zlatou vále nici, neprovedla. Takže a ji sem
otec povolal z jakéhokoliv d vodu, nem že to být tak hrozné.
Ponížen sklán la hlavu. „Za vše, ím jsem t kdy mohla urazit, tatínku,“
zamumlala pokorn .

69
 Aed se rozpa it zavrt l a provinile up el o i na pergamen. „Neurazila jsi
,“ prohlásil mdle. „Nechal jsem t povolat, nebo jsem ti domluvil
atek.“
Erin se zamra ila. Pokud se ni ím neprovinila, má právo být dot ená. „Ale
ot e…“
„Žádné ale, má milá!“ zaburácel z istajasna Aed. „P íliš dlouho jsem byl k
tob velkorysý a shovívavý, dcero.“
Mohla se s ním samoz ejm dál hádat. Ale co když jí vybral ženicha podle
jejího gusta? Bude to Fennen? Jist že! Hlava se jí zato ila, málem se usmála.
Vzpomn la si, jak v kopcích nad Tarou sp ádala sny o krásné budoucnosti.
eba skute nastane as míru, a proto by m la p ehodnotit sv j vztah k
mladému králi. Ano, rozhodla se. Ochotn se provdá, ale jenom za Fennena.
Vtom jí po zádech p eb hl mráz. Aed má jist na mysli jiného muže! Pro by
ji tahal na bojišt , aby ji provdal za mladíka, kterého léta zná? Poplašen
vzhlédla. „Znám svoje povinnosti princezny, ot e. Provdám se, když si to
eješ. Ale jedno ti povím – vstoupím do manželství pouze s mužem, kterého
si sama vyberu. Jestli má být mým vyvoleným Fennen…“
Aed mávl netrp liv rukou a sko il jí do i. „Není to Fennen mac Cormac.
islíbil jsem t Olafovi Bílému. Zítra p ed západem slunce mu ekneš svoje
ano.“ „Cože?“
Krve by se v ní nedo ezal. Cítila, jak se p es ni p elila mohutná ledová vlna.
„Slyšelas m !“ zvolal vztekle Aed, nebo nedokázal snést zrazený výraz,
jenž se usadil v bledém obli eji jeho dcery. „Zítra se provdáš za Olafa.
Smlouvy jsou uzav ené, všechno je dohodnuto.“
„Ot e! Ne! To nem žeš! Vždy víš, jak Vikingy pohrdám, jak Olafa Bílého
nenávidím!“ Erin se po ala chv t. Pokusila se sama sebe p esv it, že
špatn slyší. To p ece nem že být pravda! Jenže je. Zra í se v otcových o ích.
„Neud lám to!“ pravila umín . Nutila se ke klidu.
„Ud láš!“ Byl neoblomný.
Vrhla se otci k nohám a popadla ho za ruce. „Ot e, prosím, tohle nem žu!
Je to barbar! P ece nedáš vlastní krev severskému nájezdníkovi! Norskému
vlkovi! Tomu psovi! Tohle nem žeš! Vezmu si Fennena nebo kohokoliv
jiného, vstoupím do kláštera, ale nedokážu se provdat za chlapa, který
zavraždil naše p íbuzné! Jsme Irové, ot e. Brehonský zákoník – naše vlastní
pravidla – chrání ženy…“
„Ale také v n m stojí, že dcery by m ly ctít své otce.“ Ani se na ni nepodíval.
Mistrn se ovládal, o i upíral na pergamen. „Ot e!“ je ela. „Copak m
nechápeš? Nem žu to ud lat! Radši se zabiju! P ed oltá em ze m
70
 nedostanete ani slovo!“ Aed stále up en civ l p ed sebe. Rozplakala se.
„Ach, prosím, ot e! Prosím!“ Objala mužova kolena a hystericky se
rozvzlykala. Slzy na n ho vždycky zabíraly, pomyslela si ho ce, ale te , když
je prolévám opravdu up ímn , je neústupný jako skála. „Ty tomu
nerozumíš,“ mumlala. P i pomyšlení, že se znovu setká s Olafem Bílým, ji
obest ela hr za. Pravd podobn ji zabije, nebo jí ud lá ze života peklo.
Vtom se stan otev el a dovnit vstoupili dva robustní vále níci, které
neznala. Král jim gestem nazna il, aby p išli blíž.
„Zav ete ji a dob e hlídejte,“ poru il jim tiše.
Cht li pomoct dívce na nohy, ale ta si rázn stoupla a zpupn zvedla
bradu. Kéž by to byl jenom zlý sen nebo nepodložená zpráva! Otec, který ji
celý život zbož oval, ji znenadání a beze vší lítosti p edhodí nep íteli.
Domnívala se, že Aed by Viking m nep ál ani tu nejbídn jší prostitutku, a
te jednomu z nich v nuje vlastní dceru. A ona se mu nem že dostat pod
ži. Obrnil se proti jejímu naléhání. Jednoduše ji k sob nepustí.
„Nedotýkejte se m !“ zasy ela na strážné a noblesn si p ehodila pláš p es
paži. „P jdu sama.“ D stojn muže p edešla. Ve vchodu do stanu se
zastavila. „Své jsi ekl, ot e, nyní si vyslechni moje slova. Za Vikinga se
neprovdám. Jestli se m k tomu pokusíš donutit, ztropím takovou scénu, že z
ní zbledne i ten nejstate jší bojovník.“
Aed jí nev noval jediný pohled. „Jsem nejvyšší král,“ prohlásil klidn , aniž
odtrhl zrak od pergamenu. ‚A tv j otec. Celé roky jsem ti ve všem vycházel
vst íc. Vím, že ti p sobím bolest, a moc m to trápí, ale musím u init, co je
eba. Kv li Irsku. Kv li téhle zemi. Je pro m mnohem d ležit jší než ty,
Erin. Provdáš se za Norského vlka pro blaho své vlasti a prosp ch t ch, kte í
ijdou po nás.“
Dívka se prudce oto ila. Necht la se p ed cizími muži t ást bezmocí ani
plakat. Prošla mezi nimi hrd jako královna a nechala se doprovodit do
nedalekého hájku, kde pro ni postavili stan.
Obklopovala jej po etná stráž. Set ásla z paže ruku muže, který jí ochotn
pomáhal dovnit , a rázn za sebou zav ela. Teprve poté dala pr chod svému
ho i. „Erin?“
Shledala, že na ni eká Bede, o i má plné soucitu a pochopení. Erin
propukla v plá a vrhla se sest e do náru e. „Ach, Bede,“ vzlykala. „Otec…
…chce…“
„Já vím,“ hlesla sestra a konejšiv ji hladila po bohatých kade ích. „Uklidni
se, Erin.“

71
 Dívka zoufale vzlykala a její ná ek rval Bede srdce. Avšak jakmile dívka
estala ronit slzy, Bede se zmocnily obavy.
Z krásných smaragdových o í, jež ztmavly smutkem, sálalo nezlomné
odhodlání. „Neud lám to, Bede,“ zašeptala divoce. „Neprovdám se za n ho.
Nikdo m k tomu nem že nutit. Klidn a mi p iloží n ž na krk, stejn si
nepom žou!“ Erin si stoupla a jala se energicky rázovat po stanu. „Najmu si
brehonského soudce, aby m obhajoval.“
Bede v la, že Erin myslí svá slova vážn , a v duchu se zachv la. Pohled
na rozhodnutou sestru jí nahán l strach. „Erin,“ domlouvala jí vlídn . „Králi
se žádný soudce nepostaví. Krom toho jsem slyšela, že Olaf je sice nelítostný
bojovník, ale jinak vlídný lov k. Niall povídal, že vlastní p epychovou
rezidenci. Olaf se otci zavázal, že se ti dostane všech poct, jež náležejí
princezn z Tary. V mi, Erin, že to skute nebude tak zlé. N jakou dobu s
tebou z stanu, budeš mít svoje dvorní dámy. Ve m st žije spousta irských
rodin. Naše stavitele zajímají norské metody práce. Všichni tvrdí, že Olaf je
hezký mužský. Má p kné zuby a bezchybnou ple . Bude na tebe hodný…“
Sestra vyprskla smíchy, což Bede vyd silo. Hodný! Na ni! Tenhle chlap na
ni rozhodn hodný nebude! Ani za tisíc let! Ne že by na tom záleželo, nebo
ona ho bude nenávid t až za hrob.
la jsem ho zabít, když jsem dostala p íležitost, pomyslela si zu iv .
Vtom ji n co napadlo. Co kdyby otci vypráv la o setkání u potoka? T eba
by si uv domil, jakému zví eti p edhazuje svou dceru.
Ne. Pouze by v otci posílila odhodlání ji provdat. Zatvrdil se v i ní, a
edevším mu jde o milovanou vlast.
„Lehni si a odpo si, Erin,“ domlouvala jí Bede, ímž p erušila dív in
vnit ní boj.
Erin pohlédla na sestru. „Neprovdám se za n ho, Bede. V noci Uprchnu.
Už jsem téhle zemi a jejím obyvatel m ob tovala dost,“ prohlásila ho ce.
Sestra se zamra ila.
„Jak hodláš utéct?“ otázala se. „Stan je hlídaný.“
„Existují i tací, kte í mi ochotn pomohou,“ prohlásila Erin. \ /ala jsem si s
sebou me a umím se jím ohán t.“
Bede byla v šoku. D silo ji Erinino duševní rozpoložení i to, co z j mohlo
vzejít.
„Nuže, sest ko,“ prohodila hlasit . „Aby se ti út k poda il, musíš se
po ádn najíst. P inesu ti n co výživného k ve i.“

72
 Erin k ní souhlasn vzhlédla, o i jí zajisk ily. „Máš pravdu, Bede. Budu
pot ebovat hodn sil. Obstarej mi také n jaký chléb a sušené maso. Nevím,
jak dlouho budu na cest .“
Bede pocítila bodnutí viny, ale p ikývla a usmála se. „Za chvíli jsem
zpátky.“
Zamí ila do otcova stanu. Aed se radil s Niallem a ostatními králi, ale sotva
spat il svou ustaranou dceru, zachmu il se a všechny krom ní vykázal.
„Ot e,“ vyhrkla Bede. „Mám veliký strach o Erin. Tvrdí, že se za Vikinga
neprovdá, a myslí to smrteln vážn . Chystá se v noci utéct. Samoz ejm se jí
to nepovede, ale práv to m d sí. Je p ipravena zem ít. Radši se u oltá e
sama zabije, jen aby unikla svému osudu.“
Aed se zatvá il zmu en a jeho dcera zadržela dech. Objala ho povzbudiv
kolem ramen, sdílela jeho bolest. „Jednou ti odpustí.“
„Myslíš?“ Nep ítomn ji poplácal po ruce, pak zavrt l hlavou. „Kéž by
pochopila…“
Smutn povytáhl obo í. „Víš, co je zvláštní, Bede? V ím Vlkovi daleko víc
než vlastním vojev dc m. Je to estný muž.“
Bede ml ela.
Aed si unaven povzdechl. „Nemá na vybranou. Musí se stát Olafovou
ženou.“ Na okamžik se zamyslel. „Po kej tady. N kde v lese se schovává
Mergwin. Za okamžik jsem zpátky.“
„Slíbila jsem Erin, že jí p inesu n co k zakousnutí a také jídlo na cestu,“
ošila se nervózn dívka.
Aed p ikývl a pov il jednoho ze strážných, aby se o to postaral. Poté sám
odešel. Bede roz ilen rázovala po jeho prostorném p íbytku. Nesnášela
etvá ku a nerada Erin ubližovala, avšak stejn jako její otec dávala
ednost pot ebám v tšiny p ed zájmy jednotlivce. Dohodu mezi Iry a
Vikingy považovala za zázrak. T eba však p ím í brzy pomine. Po zemi se
potlouká mnoho zb silých nájezdník z ad Dán , Nor i Švéd , kte í rad ji
zem ou, než by zm nili své zp soby. Snad otcovo a Olafovo rozhodnutí
alespo na as n komu zachrání život.
Aed se potichu vrátil. Podal dce i malou lahvi ku s práškem. „Sta í
polovina a prospí celou noc. Ráno bude pokorná jako jeh átko. Dohlédni,
aby dostala další tvrtku, až se probudí. Poslední dávka je na ve er.
Rozumíš?“
Bede se ušklíbla, ale poslušn p ikývla.

73
 Jsem vzh ru, pomyslela si Erin, ale nejsem úpln p i smyslech. Z ejm se
mi n co zdá. Do stanu proudí denní sv tlo. Ve skute nosti musí být noc.
Ur it je to jenom sen, protože kdyby se opravdu rozednilo, Bede by m
dávno vzbudila.
Ano, všechno se mi jenom zdá, protože si p ipadám jako v mlze. Posadila
se, avšak omámení ji neopustilo. Do jejího snu vstoupila Bede. Stojí p ed ní.
„P inesla jsem ti snídani, Erin. Musíš se najíst.“ Erin ochotn poslechla. Je to
pouhý sen, tak pro se vzpírat? Cítí se fantasticky. Je lehou ká jako pe ko.
edchozí slabost je pry . „Napij se medoviny, Erin. Musíš ji vypít,“ naléhala
Bede, a tak jí vyhov la.
Poté ji obstoupily jakési ženy. Usmívala se na n , protože na ni byly moc
hodné. Jedna z nich jí opatrn roz esávala vlasy. Erin nemusela d lat v bec
nic. Slastn si vychutnávala onen blažený, nadpozemský pocit. Vykoupaly ji
a od ly do hedvábí, jež p íjemn lnulo ke k ži.
Avšak sotva do jejího stanu vstoupil otec, zamra ila se. Zlobí se na n ho.
Do jejího nádherného snu nepat í. Vzáp tí se její chmury rozplynuly. Tatínka
miluje, proto se na n ho nem že doopravdy hn vat. Navíc se tvá í tak
utrápen …
Zazubila se a podala mu ruku. P ijal ji a p istoupil blíž. „Udrží se na koni?“
zašeptal.
„Ano. Budeme se držet poblíž.“
Pro pochybují o mém jezdeckém um ní? nechápala. „Samoz ejm , že to
zvládnu.“ ujistila je se širokánským úsm vem. P ipadalo jí legra ní, jak zní
její vlastní hlas. Kon pod sebou skoro necítila. Jako by plula po vod .
Sen se stával ješt zvláštn jším. Ocitla se v úchvatné kamenné líni plné
um leckých d evo ezeb. Shromáždila se zde spousta lidí. Culili se na ni a ona
jim úsm vy oplácela. Je na slavnosti! A všichni se náramn baví!
Otec ji provád l skvostnou síní. Vtom jeho ruka zmizela, ale v bec to
nevadilo, protože ji pohotov nahradila jiná. A po boku se jí po ád držela
Bede. Legra ní muží ek, který vypadal jako mnich, cosi blekotal a Bede ji
šeptem nabádala, že má jeho slova opakovat. Erin se m la co ovládat, aby
nevyprskla smíchy. Nikdy by ji nenapadlo, že zrovna Bede si bude tropit
žerty z kn ze.
Erin se musel její výstup povést, nebo shromážd ní se z istajasna
rozjásalo. Dívka se š astn zubila. M la radost, že je pot šila. S odstupem
nezú astn ného pozorovatele pohlédla na ruku, jež svírala její n žnou ru ku,
a ocenila její p ednosti. Je velká, silná a p esto pohledná. Na dlouhých

74
prstech zdobených chomá ky zlatavých chloupk se lesknou úhledn
zast ižené isté nehty. Zvedla hlavu a její úsm v povadl.
Do jejího báje ného snu se vet el Olaf Bílý. Vysoký zlatovlasý muž budil
respekt. Ustrojil se do královského šatu, temn purpurový pláš na ramenou
idržovala masivní zlatá brož. Udiven se na Erin podíval, pak se mu v
ích objevila zlost. Pojednou se rozchechtal a v o ích mu vzplál modrý
ohe . Ohe ? Jeho o i jsou p ece ledové. Vypadal jako vlk, který dostihl svou
ko ist a nyní si vychutnává snadné vít zství.
Erin strnula hr zou a vzáp tí se rozesmála. Taková švanda! Vlk se
domnívá, že se jí pomstí. Netuší, že se jí zmocnil jenom ve snu!
Sklonil hlavu a ot el se rty o její. Letmý dotek v ní op t vyvolal pocit, že se
vznáší vysoko v oblacích. Potom za ala hostina. Služebnictvo roznášelo
lahodné pokrmy, opojné víno teklo proudem. Dostavili se kejklí i i
tane níci…

***
Olaf byl v šoku. Nejradši by tu holku uškrtil, jenže pak mu došla ironie celé
situace a neubránil se smíchu. To je neuv itelné! Ze všech irských panen mu
vnutí zrovna tuhle! Možná se není emu divit. V lese mu p ece vyhrožovala,
že ho p edá svému otci, aby s ním zato il. Kdo jiný m že tohle prohlásit,
když ne irská princezna? Ovšem zájem a zlost, které v n m probudila, ho
up ímn t šily. Alespo ho vytrhla z podivínského zadumání, jež ho
provázelo dokonce i p i jednání se staviteli a vojev dci. Sotva na ni
pohlédne, vzbou í se mu krev v žilách. Když si vzpomene, kolik mu
zp sobila bolesti! A te mu osud p ihraje tuhle potvoru p ímo do rukou.
Bohové jsou mu sv dkem, že nadejde zú tování. Ale bude rychlé, jenom
aby se vy istil vzduch. Už necht l vál it s Iry ani s touhle mrchou, která jím z
hloubi duše pohrdá a již dostal nedopat ením za ženu. Ale je to úleva, zase
co cítit, zapomenout na bolest z nedozírné ztráty, i když se potom op t
pono í do lhostejnosti, jež se stala jeho sou ástí. U iní, co bude t eba, aby z
téhle ženské vycepoval hospodyni, kterou pot ebuje, ale nic víc. Nebude si jí
všímat, avšak splní vše, co slíbil jejímu otci. Jen a si p stuje tu svou nenávist,
ale nechává si ji pro sebe jako on sv j žal. Princezna z Tary sice bude jeho
chotí, ale jakmile si uv domí, že nezapomn l na p íko í, která kv li ní
vytrp l, bude spokojený.
Nemá o ni sebemenší zájem, ale musí p iznat, že její otec nelhal. Ur it
pat í k nejkrásn jším ženám, které kdy vid l. Je temná jako noc. Její vlasy
jsou tak erné, že p echázejí do modra, zatímco žena, kterou miloval, zá ila
75
jako slunce. Okouzlující o i lemují v jí e hustých as. Má jemn modelovaný,
vznešený obli ej. Sv tle fialové hedvábné šaty obepínají smyslné t lo jako
druhá k že. Aed vskutku prahne po míru, když mu za n j nabídl tuto
dokonalou krásku.
Když si ji pokradmu prohlížel, zacukalo mu v koutcích. Jestliže on je Norský
vlk, pak Aed je Irský lišák. Tahle dívka jím pohrdá – osobn se o tom
esv il. Když ji spat il, zpo átku nev il vlastním o ím, potom si lámal
hlavu tím, ím ji otec p inutil, aby se za n ho provdala. Nezdá se, že by král
o jejich p edchozím setkání v lese v l, p esto se Erin tomuto s atku jist
zuby nehty bránila. Z toho d vodu ji posléze omámili d mysln
namíchaným lektvarem. A koliv na první pohled p sobí normáln , sta í se
podívat do jejích užaslých nep ítomných o í. Ú inky nápoje však za ínají
slábnout, což je dob e. Cht l, aby až spolu budou mluvit, byla pln p i
domí.
Odstr il židli s vy ezaným znamením vlka. Ve vzdáleném kout spat il
jeptišku, sestru své nev sty. Dívku s moudrýma o ima. Nenápadn na ni
zagestikuloval a ona p ikývla. Vzáp tí p istoupila k Erin.
Ta nejprve pohlédla na Bede, potom na Olafa. Vlkovi neušlo, že v tu chvíli
pochopila, co se p ihodilo. Byla však natolik pod vlivem odvaru z makovic,
že se nevzmohla na ú innou vzpouru.
Vymanila se ze sev ení své sestry a up ela na manžela pohled plný
nenávisti.
„Norský pse,“ zasy ela, „v z, že t nenávidím. Nejsi nic víc než divoké,
krvežíznivé zví e…“
Olaf zatnul zuby, z jeho o í išel mráz. Brzy nadejde zú tování.
Sledoval, jak jeho nev stu odvád jí, byla op t mírná a pokorná jako ove ka.
Vyprovázel ji pohledem a doutnal v n m hn v. Poté se chopil poháru a
zhluboka se napil. Toužil jí oplatit stejnou mincí. Zlomit ji. P ed it nenávist
išící z jejích o í. Je pánem Dubhlainu. Tvrd bojoval, aby si vydobyl nyn jší
postavení a vládnout hodlá i doma.
Pak ale jeho záš pominula. Dostavila se stará známá lhostejnost.
Grenilde…, plakalo jeho srdce.
Povzdechl si a op t do n ho vjela zlost. Jeho manželkou se stala mazaná
irská potvora. Však on jí ukáže! Brzy se p esv í, že na n ho její ostrý jazyk
neplatí. Hlupáka z n ho ud lala jenom jednou.
Cloumal jím mrazivý vztek. Rozhlédl se po sále. P ipozdívalo se a vliv
otupujícího lektvaru jist pominul.

76
 9

Svatební komnata p sobila podivn zasmušilým dojmem. Dámy Erin

vykoupaly v r žové vod , umyly jí bohaté kade e, jež jí v lesklých temných
vlnách spadaly na ramena. Poté ji oblékly do no ní košilky z tenkého
hedvábí a odešly. Dokonce ani Bede nepromluvila. Žádná z Irek se ani
neusmála, natož aby n která utrousila dvojsmyslný vtip.
Erin byla po celou dobu tichá a povolná, doširoka otev ené o i jí jenom
svítily. Tém nemrkala. Jenže vliv makového semínka, které ji donutilo
ucedit p ed oltá em nehlasné „ano“, zvolna vyprchával. Bede se za ala
modlit, aby si novomanžel nárokoval svoje právo d ív, než sestra p ijde pln
k v domí.
Sp šn Erin políbila. „Nech t svatá Bridget provází touto nocí,“
zamumlala a m la se k odchodu. Pronásledovaly ji sest iny vy ítavé o i,
zá ící z bledého obli eje. Na krátký bolestný okamžik se Bede p idržela kliky.
Ano, Olaf je pozoruhodný lov k, ale je to Viking a t mi Erin z hloubi duše
opovrhuje. Bede se ušklíbla. Nenávid la se za to, že pomáhala sestru ošálit.
Chudinka Erin…
Jist zatouží m i otce stáhnout zaživa z k že! Bede se zachv la a
povzdechla si. Osud její sestry není neobvyklý. Takhle kon í v tšina žen, a
zejména t ch urozených. Proto za sebou bez ohlédnutí zaklapla dve e.
Tiché cvaknutí Erin zcela probralo z otup losti. Poprvé po mnoha
hodinách p išla k sob . Podívala se na bílou no ní košili a zhrozila se. „Ne!“
Zakryla si obli ej rukama a zachv la se. Oni to ud lali! Omámili ji, aby
inila, co se jí p í. Vlk, to odporné zví e, je nyní jejím manželem. Zakrátko
vstoupí do její – kdepak do své – ložnice a bude od nev sty o ekávat, že ho
vst ícn p ivítá.
To ho radši zabiju! pomyslela si vzpurn . Pak se ale zarazila. P ihlásil se
strach. Ani Olaf jist nezapomn l na setkání v lese a baží po pomst . „M la

77
jsem to tátovi íct,“ vy ítala si šeptem. Semkla ví ka a zkoušela si p edstavit,
jaké ponížení ji eká. Vlk ji Ur it bude poko ovat a mu it…
„Ne!“ vyk ikla vzpurn . Vysko ila z l žka a vrhla se k truhle se svatební
výbavou. Vykutala z ní n žky vykládané perletí. Velice p íhodné, pomyslela
si. Podobají se dýce, s níž si Bridget vzala život. Nyní s jejich pomocí
ukon ím život nájezdníka, který zp sobil její trápení. Jsem silná a vyznám se
v um ní zabíjet. U ila jsem se mu spolu s bratry. Norský pes bude o ekávat
pokornou zkrotlou ženušku, která se d sí jeho p íchodu. Sta í využít
momentu p ekvapení. Bu ho vy ídím, anebo sama skonám vlastní rukou
ív, než se m dotknou odporné vl í pracky.
Náhle zbledla. P edstavila si, jak si Vikingové spolu s Iry v hodovní síni
šeptají o tom, co se asi zrovna d je v posteli novomanžel . Budou se
domnívat, že se jí Vlk zmocnil a celý upocený si ji vzal jako divé zví e, jímž
doopravdy je.
„Nikdy!“ zašeptala.
Vklouzla zpátky na l žko, pe liv se p ikryla a p itiskla n žky pevn k
hrudi. Srdce jí zb sile bušilo. V la, že díky tomu vypadá jako vystrašená
nevinná panna.
Dve e se po aly otvírat. Tlukot srdce nabral na síle, na hrudi pocítila tíhu a
bolest. Tém se nemohla nadechnout. Nervózn po p íchozím pokukovala,
ale jen do té doby, než se st etla s jeho zadumanýma modrýma o ima. Poté
odvrátila zrak.
„Osud nás op t svedl dohromady, milá Irko,“ prohlásil posm šn .
Neodpov la. Cítila na sob jeho o i. Prošel místností a za al se svlékat.
Nejprve si zul boty. Opasek položil na d ev nou truhlu. Zdálo se, že je
po ádný. Vyšívaný pláš p ehodil p es židli a pe liv poskládal tuniku,
nohavice i suknici.
K dív inu opovržení se p idal zmatek. Norové byli všeobecn považováni
za špinavá, nedbalá ata. Avšak tento muž po sob uklízí, a kam se hne,
doprovází ho p íjemná v isté pleti a santalového d eva. Zanedbaný nebo
ne, po ád z stává nep ítelem, p ipomn la si p ísn .
Na mohutného chlapa se pohyboval s p ekvapivou lehkostí.
Neodvratiteln nastal okamžik, kdy p ed Erin stanul nahý. Dívka nervózn
polkla. Srdce jí bilo tak hlasit , že to Vlk musel ur it slyšet. Cítila, že na ni
up en zírá, p esto se nesvedla p inutit, aby mu pohled oplatila. Sta ila si
všimnout, že má široký hrudník, svalnaté ploché b icho a úzký pas a boky.
Husté zlaté kudrlinky za ínaly na prsou, pokra ovaly p šinkou p es b icho a
kon ily houštinou v klín .
78
 Zem e, pomyslela si. Probodne ho, a až se bude Vlk zalykat krví, nebudou
mu robustní postava ani vypracované svaly k ni emu.
Kdyby si nep edsevzala, že ho zabije, nevydržela by z stat v klidu. Jist i
on touží po pomst . Domnívá se, že má Erin ve své moci a bude jí vládnout.
Zmlátí ji, vysm je se jí a p inutí ji zaplatit za poko ení, které mu ušt ila v
lese.
„Podívej se na m !“ vyšt kl.
nerada, zvedla k n mu zrak. Tvrd se do ní vpíjel pohledem, avšak z
jeho tvá e se nedalo nic vy íst. Pochmurn se zazubil, ale úsm v nevystoupal
až k zadumaným mrazivým o ím.
Bezd se zachv la. Vlk jako by byl prost všech emocí. Jako by si o ní nic
nemyslel. P ipadal jí duchem nap l nep ítomný, snad se mírn bavil. Zdálo
se, že si v ní te jako v otev ené knize.
Kdepak, pomyslela si. Domnívá se, že se t esu strachy. Netuší, že platit
bude on.
esto se musela ke klidu nutit. V la, že musí vy kat na správný
okamžik, avšak nelíbil se jí podivný, opovržlivý lesk jeho o í. P istoupil blíž
a položil se na ni. Nehnula ani brvou, když jí koleny stiskl boky a op el se
dlan mi z každé strany její hlavy. Propalovala ho nenávistným pohledem.
Ješt kousek, zpupný Vikingu, vyzývala ho v duchu, a probodnu ti srdce.
Pok iven se na ni usmíval, o i m l nelítostné. Te ! poru ila si Erin, avšak
splašen bušící srdce zp sobilo, že se celá rozt ásla. Siln vnímala tíhu
mužova t la i teplo sálající z jeho pokožky. Doléhal k ní tlukot mužova srdce,
na n ž se chystala zaúto it. Ztrácela nad sebou kontrolu. K ovit svírala
žky ve zpocených prstech a ty zvolna klouzaly z jejího sev ení.
Vtom se Vlk prudce posadil. Hbit sáhl po dív iných rukou svírajících ryze
ženskou zbra . Erin zalapala po dechu. Deka jí sklouzla z hrudi, n žky
prolétly vzduchem a neškodn p istály na podlaze.
„Kdybys neztratila hlavu, Irko,“ pravil mraziv , „nyní bys své manželské
lože zkráp la krví z mého pod íznutého hrdla.“
Byla p íliš ohromená, aby mu svedla odpov t. Nespoušt la z n ho o i
etékající nenávistí, již se nepokoušela nikterak zastírat.
Manželova blesková reakce ji zbavila slov. Op t ji udivilo, s jakou mrštností
se pohybuje. Nahý p sobil ješt úžasn jším dojmem než v brn ní. Svaly na
m jenom hrály. Vzbuzoval respekt, jenž p sobil ješt hroziv ji, nebo byl
založen na ist fyzickém základ . Erin zadržela dech.

79
 „Aha.“ Olaf si založil ruce v bok. Promlouval k ní d siv tichým hlasem.
„Lesk v o ích vražedkyn se prom nil v prosbu o milost! Sladká, nevinná –
irská ubka!“ Nesmlouvav ji popadl za záp stí.
Proboha, jenom to ne! Nebude ho prosit o slitování. Ale ve chvíli, kdy ji
strhl z l žka a postavil na nohy, neubránila se bolestnému výk iku.
„Však já t jednou dostanu, vikinský parchant !“ zasy ela a pokusila se mu
vyškubnout.
Kdyby jí vrazil facku, vyrovnala by se s ní lépe než s bujarým smíchem,
který následoval. D íve než se vzmohla na další slovo, jediným trhnutím z ní
serval bílou no ní košili.
Nato dívku pustil, ucouvl o krok a vysekl jí posm šnou poklonu. „S
dovolením, dámo,“ ucedil sarkasticky. „Rád bych si prohlédl zboží, které mi
tv j urozený otec nabídl. Nechci se napálit.“
Erin se zachvívala ponížením, ale poda ilo se jí držet hlavu zp íma.
Probodávala manžela pohledem, kousala se do rtu, když si ji mu iv pomalu
prohlížel. Pohrdav se usmíval a z o í mu sálal chlad.
Na okamžik byla v pokušení se ho zeptat, zda je spokojen s tím, co vidí.
Když nep íjemné ticho pokra ovalo a muž se zamra ením povytáhl sv tlé
obo í, nemohla jinak než se bránit. „Doufám, že jsi spokojený, piráte. Žes
ud lal dobrý obchod. Irové si zakládají na svých zákonech a smyslu pro
spravedlnost. M j otec by nikdy neporušil dané slovo.“
Znovu se rozchechtal, ale vzáp tí ho smích p ešel. Erin by p ísahala, že se
mu v o ích nakrátko objevila bolest. P sobil neoblomn , nemilosrdn a
nelítostn . Sk ípal zuby, div že na ni nezavr el jako vlk.
Dívka se zap ísáhla, že bez ohledu na to, co p ijde dál, neprojeví sebemenší
záchv v strachu. Ani nepípne. Ale sta ilo, aby se k ní Olaf p iblížil, a zase se
jí zmocnila panika.
Opustila ji veškerá odvaha i pýcha. Myslela jen na p ežití. S výk ikem se
proto oto ila, aby utekla, jenže netušila, kam se vrtnout.
Neslyšela ho, nevycítila za sebou žádný pohyb, avšak znenadání ji Olaf
chytil za paži. P itáhl si ji do náru e a pevn p itiskl k sob . Vyd šená dívka
si s úlekem uv domila, že ím víc sebou zmítá, tím siln ji se otírá o
Vikingovo mužství a hustý porost na hrudi.
Popadl ji za ramena, potom zabo il prsty do hebkých erných kade í.
Škubnutím ji p inutil, aby mu pohlédla do planoucích o í. „Takže se m
ece jenom bojíš, irská ubko,“ zasy el. Bezd se ot ásla d sem. „To je
dob e, ženo. V , že jsem stejn p íšerný, jak si p edstavuješ, a neznám
slitování.“
80
 Odstr il ji od sebe takovou silou, že p istála na l žku.
„Ale znásiln ní se bát nemusíš.“ Hroziv se nad ní ty il. išely z n ho
emoce, kterým nerozum la. „Skute si myslíš, že blázním po tvém
panenském t le? Kdepak, holka. Chladnokrevné vražedkyn m nep itahují.
Nemáš mi co nabídnout!“
Náhle se od ní odvrátil. Ohromená dívka ho užasle pozorovala. Hlavu
la podivn lehkou, jako by ji do ní n kdo siln ude il. Olaf tup zíral do
ohn planoucího v krbu. Erin se kone vzpamatovala natolik, aby se
doplazila na samý okraj l žka a zabalila se do pokrývek.
Když se k ní manžel op t obrátil, na rtech mu pohrával potutelný, podivn
nep ítomný úsm v. „Jist t netrápí jenom strach ze znásiln ní. Z ejm si
íkáš, zda neprahnu po pomst . Toho se celý den hrozíš?“
istoupil k l žku, strhl z Erin deku a spokojen sledoval, jak se dívka
chv je. Suše se usmíval. Dívka fascinovan sledovala, jak mu tepe žilka na
krku.
Silou v le se soust edila na modlitbu, aby neje ela, když se jí zlehka dotkl
jedním prstem a klouzal jím dol po hrdle, mezi adry a po b íšku. Jako by
po sob zanechával ohnivou stopu. Zatnula zuby, když se ukazovák zastavil
na bílém stehn . „Ne íkalas tehdy n co o tom, že m p ipravíš o mužství?“
Oslovil ji klamn zdvo ilým tónem, jenž nev stil nic dobrého. Nutila se
civ t mu soust ed do o í a odolávala pokušení p itisknout si kolena k
hrudi. „Nuže, milá ženo,“ pokra oval odtažit , „n co takového ti oplatit
nem žu – ani kdybych cht l.“
Pohrdav na ni hodil p ikrývku a ustoupil stranou. Erin ho ml ky
pozorovala. Byla stále v šoku, t ásla se jako osika a nevzmohla se na jedinou
souvislou myšlenku. Když se k ní Olaf znovu oto il, p ipadal jí unavený a
skleslý.
„Nechovám v i tob žádnou nevraživost,“ prohlásil otráven a uhladil si
zlaté vlasy ledabyle za ucho. „Netoužím se mstít. Ned lej potíže a budeme
vedle sebe žít v míru. Ale povídám ti – tady jsem pánem já. Jestliže mi budeš
odporovat, tvrd narazíš. Nesnáším jakýkoliv odpor. Je ti to jasné?“
Dlouho na n ho zlostn zírala, pak neochotn p isv ila. Zdálo se jí, že
momentáln nem že jinak. Nikdy nebudeš mým pánem, Vikingu, pomyslela
si, ale v daný okamžik jí nikterak nevadilo p edstírat pod ízenost.
Oto il se k ní zády, jako by ho naprosto p estala zajímat. Sfoukl olejové
lampy, zalezl do postele a ukázal dívce záda.
Erin, ohromená pr hem událostí, z stala schoulená na kraji l žka.
Nezem el. Neznásilnil ji. Kdyby se nezalykala nenávistí, cítila by se uražená.
81
Pojednou si uv domila, že se krut dotkl její cti. O ividn ji srovnal se svou
milenkou a dosp l k záv ru, že Erin nedosahuje jejích kvalit. Výborn !
Díkybohu! Ona jeho barbarské choutky uspokojovat nebude! P esto ji
mrzelo, jak šikovn ji dovede ranit pouhými slovy. Užírá se jimi stejn jako
bezmocnou záští, která ádí v jejím nitru.
Zdálo se jí, že se na l žku kr í celou v nost. Tmu panující v místnosti
zahán l jen ohe doho ívající v krbu.
Posléze zaslechla spokojené pochrupování. Op t si ho ce p ipomn la, jak
nevybírav ji Olaf stáhl z postele, ponižujícím zp sobem svlékl a pak
odhodil stranou jako nepot ebnou v c.
Zask ípala zuby, aby se ubránila slzám, jež jí hrozily vyhrknout z o í. Tohle
nevydrží, zkrátka to nesnese. Norský vlk od ní o ekává, že bude vedle n ho
spát, posluhovat mu a plnit jeho p ání jako dob e vycvi ený pes. Jak jí mohl
otec tohle ud lat?
Pohlédla na muže po svém boku. Spal jako zabitý, zatímco ona prožívala
hotová muka. Kousla se do rtu, aby se ubránila slzám, a odvrátila se.
Spo inula zrakem na perle ové rukojeti n žek, matn se lesknoucí v slabém
sv tle. Jestli se jí znovu dotkne nebo ji zesm šní, se zlou se potáže. Tentokrát
nezakolísá.
Zaost ila na široká opálená ramena lov ka, kterým pohrdala. Rytmicky se
zvedala a klesala. Velice opatrn vstala z matrace a po špi kách se po studené
kamenné podlaze doplížila tam, kde p istály její n žky.
Vtom jí v uších zaburácel dunivý hlas a do vlas se zaryly surové prsty.
„Bohové jsou mi sv dkem, že hloup jší ženskou jsem dosud nevid l!“
Když ji Olaf bez skrupulí krákal za vlasy, Erin vytryskly z o í slzy. Ukrutná
bolest zp sobila, že dívka byla v pokušení prosit o milost. Jenže nemohla.
Lapala po dechu, polykala slané kr je a naslepo se ohán la kolem sebe ve
snaze rozsápat Vlkovi obli ej. Olaf jí zkroutil paži za záda. Tentokrát se Erin
výk iku neubránila. Znovu ji dostrkal k posteli a shodil na matraci.
„Ješt jednou, ty irská potvoro,“ varoval ji a modré o i se mu hn viv
blýskaly, „a zjistíš, že Vikingové neváhají zbít svoje manželky – dokonce i o
svatební noci.“
Erin si masírovala bolavou pokožku hlavy. Op ela se o elo l žka a
ostražit muže pozorovala. Zašla p íliš daleko. Dokonale ho p esv ila o
tom, že je p ipravená vrazit mu dýku do zad.
Olafovo urážlivé pohrdání ji z n jakého d vodu uklidnilo. Náhle si s
úlekem uv domila, že jsou oba nazí, a pokusila se zakrýt kožešinovou

82
 ikrývkou. P ála si, aby si muž vysv tlil její ml ení jako projev pod ízenosti
a vrátil se do postele.
Vid la jeho silueta, jak se pohybuje po ložnici. Cosi hledal ve své truhle.
Poté p istoupil k Erin.
„Nastav záp stí!“ poru il.
Uv domila si, že ji chce svázat, a propadla panice.
„Ne!“ vyk ikla vzpurn , a to p vodn nem la v úmyslu. Emoce op t
evážily nad rozumem, za ala se s Vlkem prát. Kopala, bušila do n ho
stmi, škrábala.
Hlasit ji proklel a lehce p emohl. Zalehl ji celou svou vahou a zmocnil se
jejích rukou. Oba oddechovali námahou. Olaf se nehýbal. Erin od n ho
znechucen odvrátila hlavu a kousla se do rtu. Mužovy vousy ji lechtaly,
zaléval ji horkým dechem. Ke svému zd šení shledala, že se jí p i kontaktu
s chlupatou hrudí zahrotily bradavky. Nep íjemn vnímala tlak jeho
svalnatých stehen.
Náhle se pohnul. „M la by ses kone uklidnit a p estat se prát, Irko, nebo
usoudím, že moje fyzické pot eby jsou siln jší než odpor, jejž chovám ke
studeným pannám. Momentáln nemám žádnou dívku, na níž by mi
záleželo, a je o mn známo, že pohledná nev stka mi vždycky p ijde vhod.
eba na tebe za nu pohlížet v tomhle sv tle. Koneckonc , mnozí o ekávají,
že z našeho spojení vzejde d dic, jenž sjednotí tuhle zemi.“
Erin semkla ví ka, aby se na n ho nemusela dívat, avšak pocitovému
vjemu se ubránit nedokázala. Divoce polykala. Jeho t sná blízkost ji
šokovala.
Dív ina záp stí, jež svíral muž ve svých tlapách, zvlá la. Ani se
nepohnula. Olaf na její reakci odpov l suchým neveselým smíchem.
Obkro mo se na Erin usadil, jako by si neuv domoval, že ji jeho nahota
uvádí do rozpak , a spoutal jí záp stí opaskem. Pe liv emen utáhl a druhý
konec uvázal k elu postele. Erin se navzdory vynaloženému úsilí zachvívala
hn vem a poko ením.
Olaf se zabru ením dokon il uzel. Mužstvím se p itom otíral dívce o adra.
Krvav zrudla. Já snad omdlím, pomyslela si zni en . Zlost a ponížení
ejm nemohly být horší, o slovo se hlásil strach. To ila se jí hlava. Nemohla
dýchat. P ekotn polykala.
Jakmile ji Vlk bezpe spoutal, bez jediného slova se k ní oto il zády a
uložil se k spánku.

83
 Erin už nedokázala zadržovat slzy. Byla slabá, cítila se mizern . Slané
kr je jí klouzaly po tvá ích. Nestarala se o to. Viking hladce p emohl její
protest a te odpo ívá.
Jenže Olaf nespal. Dívku udivilo, když ji oslovil p ekvapiv vlídným
tónem.
„Mrzí m to, ale donutilas m k tomu. T eba je v tom ur itá spravedlnost,
ale nemínil jsem k tob být krutý. Jenom se nem žu celou noc klepat strachy,
že m v nest eženém okamžiku probodneš.“
Erin napadlo, že ho poprosí o odpušt ní. Vysv tlí mu, že ho necht la zabít.
Ozbrojila se pro p ípad, že by ji napadl.
Ale kdyby mu odpov la, poznal by, že bre í. Dokonale si ji podmanil a
ona již nesnese víc. Krom toho by ho mohla prosit do ochrapt ní, ale
slitování se stejn nedo ká. P ece ji varoval…
Ve vzduchu se vznášelo nap tí, jako by Olaf ekal na odezvu. Ale Erin
ml ela.
Slyšela, jak Viking netrp liv zamru el a zachumlal se hloub ji pod deku.
Zakrátko za al zhluboka oddechovat. Usnul. Stala se manželkou Vlka,
nejmocn jšího z vikinských král , p esto je stále pannou, navíc p ivázanou k
manželskému loži. Tvrd se pou ila, že se její partner považuje za
svrchovaného pána a vládce. Nedotkl se jí z irého rozmaru. Byla mu
pod ízena. Stala se jeho zákonitou chotí.
Provdala se za svého úkladného nep ítele.

84
 10

Erin zvolna procitala z neklidného spánku. Paže ji bolely. Protože se

nemohla pohnout, asto se v noci budila. Mockrát p emáhala nutkání
rozk et se. N jakým zázrakem se jí poda ilo do kat rána.
esn v la, kde je a za jakých okolností se zde ocitla. P esto se stále
nedovedla vypo ádat s v domím, že je to pravda. Prošla zásadní životní
zm nou natolik rychle, že z pochopení situace zákonit pramenil další
zmatek. Co si te po ne?
Zav ela o i. Hned nato ví ka zase rozlepila, nebo na ni pln dolehla bolest
prýštící ze zd ev lých paží.
Olaf vedle ní stále spokojen odfukoval jako nemluvn , což ji dráždilo.
Zlatovlasou hlavou se jí opíral o hru , paži m l ledabyle p ehozenou p es její
icho.
Up en si ho prohlížela a p emítala, jak se zbavit jeho nevítané blízkosti.
Zírala na širokou dla s dlouhými prsty. T eba kdyby se posunula…
Vtom jí po zádech p eb hl mráz. Op tovn zaost ila na mužovu hlavu a
vzáp tí se zhrozila. Nespí, soust ed ji pozoruje. Baví se jejími rozpaky.
Bleskov odvrátila zrak a zahled la se na záv sy kolem vy ezávaného l žka.
Olaf se uchechtl.
„Omlouvám se,“ prohlásil posm šn . „Snad t moje pozice nevylekala? V
tom p ípad bych ji musel zm nit.“
Odsunul dla z manžel ina boku tím zp sobem, že drsnými kone ky prst
na jejím b íšku zlehka opsal n kolik kroužk . Erin zadržela dech.
edsevzala si, že k n mu bude úpln lhostejná. Zírala na jeho ruku a dávala
si pozor, aby sebou necukla. Dla pokra ovala ve své líné pouti p es pupík,
oblouk žeber až k levému adru. Zhrublé b íško palce obkroužilo bradavku.
Erin zachvátil pocit, jaký dosud nezažila. Polilo ji horko. Linulo se z b icha,
rozlévalo se do všech úd a zanechávalo po sob pocit slabosti a bezmoci. K
jejímu zd šení se r žová bradavka pod Olafovým dotekem poslušn
85
zašpi at la. Erin už nedokázala potla ovat zrádné chv ní, horko ji zmáhalo.
Zato ila se jí hlava. Hrozilo, že ji ohromení p ipraví nejen o sílu, ale i o
domí. D íve než se sta ila opanovat, p imhou ila o i, vydechla a úp nliv
zašeptala: „Prosím…“
K jejímu úžasu a nebety né úlev ji Olaf p estal mu it. Pohlédla na n ho a
shledala, že se opírá o loket a spokojen se šklebí. Zdálo se, že ji up en
studuje.
„Vidím, že umíš poprosit, milá ženo. To rád slyším. T eba existuje nad je,
že bychom spolu mohli žít v míru.“
Erin znovu zav ela o i. Zcela Olafa ignorovala. V la, že ji stále pozoruje,
a tak aniž se na n ho podívala, otázala se: „Mohl bys m rozvázat?“
Zvedl se, aby jí vyhov l. Dívka dál tiskla ví ka pevn k sob . Necht la
zblízka vid t jeho t lo, úpln sta ilo, že se o ni otíral. Zadržela dech, aby
nevnímala Vlkovu osobitou v ni.
Sotva emen povolil, paže jí klesly podél t la. Erin se probrala z letargie až
ve chvíli, kdy se Olaf odsunul stranou. St etla se s jeho up eným modrým
pohledem. Kvapn odvrátila zrak a jala se masírovat pohmožd ná záp stí.
„Pro m tolik nenávidíš?“ uhodil na ni muž zostra.
„Protože jsi Viking!“ odsekla. Uv domila si, že je úpln nahá, zastyd la se
a opatrn si p itáhla k brad pokrývku. Z mužova tlumeného pochechtávání
vy etla, že vytušil její rozpaky.
„Ale to není všechno,“ p ipomn l v cn .
Erin pokr ila rameny. Ani se na Olafa nepodívala. „Už jsme se spolu
setkali, Pane vlk , a rozhodn nešlo o p átelskou sch zku. Proto bys m l
mému po ínání náramn dob e rozum t.“
„Kdepak,“ namítl, „když jsi m našla u potoka, chystala ses mi pomoct. Ale
vst ícná jsi byla jen do té doby, dokud jsi nezjistila, kdo jsem. Opakuji –
zajímá m , pro nenávidíš zrovna m .“
„Protože jsi zavraždil moji tetu!“ vybuchla hn viv Erin.
Zasko ilo ji, když se v mužov obvykle prázdném obli eji objevil nelí ený
údiv. „Nikdy jsem žádnou ženu nezabil,“ prohlásil up ímn .

Erin nem la daleko k slzám. „Vzpome si na Clonntairth. M j strýc byl

tam jším králem a Bridget jeho manželkou.“
Olaf se zvedl z l žka, byl odtažitý jako obvykle. „Tvoji tetu jsem
nezavraždil,“ trval na svém. „Žádnou ženu jsem o život nep ipravil.
Nedovolím to ani svým muž m.“
86
 „Ne,“ souhlasila s ním jízliv dívka. „Pravdou je, že jim tví vojáci
nepod ezávají krky, ale neváhají je hromadn zneužít. Zni í je tak, že si samy
ejí zem ít.“
„Skute máš špatné informace,“ sd lil jí bez emocí.
„Já?“ Erin se nechala strhnout. Úpln zapomn la, že na sob nemá ani nit, a
vysko ila z l žka, aby mu lépe elila. „Na vlastní o i jsem vid la, eho jsi
schopen, ty pse…“
S udivující rychlostí k ní p isko il a srazil ji na slamník d ív, než stihla
dokon it v tu. Drtil ji svou vahou, propaloval nesmlouvavýma o ima.
Oplácela mu up ený pohled a modlila se k Bohu, aby se nerozbre ela hr zou
a bezmocí.
„Nuže,“ vyzval ji, „pokra uj!“
Semkla ví ka a polkla. Zoufale si p ála, aby ji p estal mu it. „Byla jsem tam,“
zašeptala. „Byla jsem v Clonntairthu.“ Zdálo se, že jeho hlas nepatrn
zvlídn l. „Tvoji tetu jsem nezabil,“ opakoval.
Erin znovu polkla. „Sama si proklála srdce dýkou, když jste se k ní
iblížili… A pak jsem vid la…“
„Co?“ Oslovil ji natolik naléhav , že se neodvážila zaryt ml et.
„Moira…, moje p ítelkyn . Napadli ji.“
„Jakže se jmenovala?“
„Moira.“
Odml el se, aniž povolil sev ení. Nato se mraziv ozval: „Ubezpe uji t , že
jsem se žádné Irky ani nedotkl. Pokud jsi tam opravdu byla, musíš to v t.“
Pro bych si bral vyd šenou, uje enou ženskou, když na m ekala
roztoužená Grenilde? pomyslel si hn viv . „Už jsem ti povídal, že o studené
panny nestojím.“
Erin mu oplácela up ený pohled. Dávala si záležet, aby nehnula ani brvou.
„T eba jsi nepat il k severským ps m, kte í na m sto zaúto ili, ale
Clonntairth byl vyplen n na tv j rozkaz. Tvoji lidé znásilnili ubohou
Moiru…“
„Král Clonntairthu se mohl vzdát,“ p erušil ji netrp liv Olaf. „A všechny
bychom ušet ili. Jakmile dojde k boji, nikdo se neubrání zabíjení a násilí. Mrzí
, že sváry odnášejí i nevinní, ale takhle to zkrátka na sv chodí“
„Vzdát se!“ roz ílila se Erin. „Clonntairth pat il mému strýci…“
„Dobývání m st k životu také pat í,“ ohradil se podrážd Olaf. „A
vždycky zvít zí ten siln jší.“
Erinin hn v dostoupil vrcholu. Cht la se s Olafem prát, avšak do ista ji
zasko il líný úsm v, který se mu rozléval po tvá i. Dávno se p esv ila, že
87
je o hodn siln jší než ona. Marné souboje vedou pouze k ješt t sn jší
blízkosti, kdy si oba výrazn ji uv domují svou nahotu i rozdílnost pohlaví.
Erin zatnula zuby. V o ích jí ho el zelený ohe , jenž svou intenzitou
zasti oval slunce. „Pov z mi, Pane vlk ,“ vyšt kla mraziv , „co se stane,
když jsou síly vyrovnané?“
„Potom se muži dohodnou na kompromisu,“ odv til. „Stejn , jako jsme
inili já a tv j otec.“
„Pamatuj na vlastní slova, Vikingu,“ zasy ela. „Uzav els kompromis s
mým tátou, se mnou ne…“ P erušilo ji zaklepání.
Zamra ila se. Olaf nep ítomn ucedil: „Dále!“
Erin vyd šen vyt eštila zrak. Bezd ho tím úp nliv prosila o
smilování. P ipomn la mu, že je do ista nahá.
Pustil ji a kvapn zvolal: „Po kej!“
Dívka, rudá jako rak, bleskov vklouzla pod p ikrývku. Olaf stáhl z l žka
ln né prost radlo, zahalil se do n j a p istoupil ke dve ím. Tam se p ed ním
uklonil legra ní muží ek, který byl na Nora p íliš malý. Snažil se nakouknout
svému pánovi p es rameno. Zubil se na Erin, jež nedokázala jeho
sk ítkovskému úsm vu odolat.
„Vaše koupel, pane,“ zask ehotal trpaslík a znovu se úslužn uklonil.
„P iprav ji!“ poru il mu Olaf.
Mužík ustoupil stranou a do místnosti vpochodovali dva sloužící s t žkou
kovovou vanou. Následovala je rdící se d ata s v dry, z nichž stoupala
pára. Služebné se na novomanžele ani nepodívaly, zato se ložnicí linulo jejich
potutelné hih ání. Trpaslík zatím vyrovnal na d ev nou truhlu adu
sklen ných lahvi ek. „Mám vám pomoci, pane?“
„Ne,“ broukl Olaf a obrátil se ke své choti. „Erin, tohle je Rig. Ud lá pro
tebe, co si zamaneš. Rigu, p edstavuji ti svou ženu Erin“
Muží ek v noval princezn jeden ze svých okouzlujících úsm a úslužn
sklonil hlavu. Erin se p istihla, že se na n ho vlídn culí. „Ano, má paní.
Kdykoliv budete n co pot ebovat, s d rou se na m obra te.“
„D kuji,“ hlesla dívka a zaryla prsty do pokrývky. Rig na ni spiklenecky
zamrkal a odporou el se.
Olaf jako by do ista ignoroval její p ítomnost. Zahodil prost radlo a s
labužnickým povzdechem se pono il do horké lázn . Spokojen zav el o i.
Erin ho chvíli po o ku sledovala. Zdálo se, že na ni manžel zapomn l, proto
se opatrn zvedla z postele a p istoupila k truhle se svým spodním prádlem.
Za ala se oblékat. Náhle ucítila v zátylku Olaf v up ený pohled. Sp šn se k

88
 mu oto ila a shledala, že ji lín pozoruje p imhou enýma o ima. „Poj
sem!“ rozkázal. „P eju si, abys mi umyla záda.“
„Ne!“ vyhrkla hn viv .
Vzáp tí svých slov litovala, nebo Olaf se vyno il z vany a zamí il k ní.
Vyd šen p ed ním couvala, jenže se nem la kam vrtnout. Nesmlouvav ji
popadl za ramena.
„P íliš pokoušíš své št stí. Když jsem byl vážn zran ný, neváhalas m
mu it a ješt m nazývat barbarem. Myslím, že za daných okolností jsem k
tob až moc shovívavý, princezno z Tary. Je na ase vyjasnit si n kolik v cí
ív, než p estanu mít trp livost se všemi Iry. Oženil jsem se s tebou z
politických d vod . Chovej se, jako bys tu v bec nebyla, a budeš mít klid.
Domluvíme se na kompromisu. Ostatn , princezno, nejsi nic víc než
zt lesn ný projev oboustranné dobré v le, by se ti toto v domí p í. Ale
klidn pokra uj ve své tirád . P edve mi, jaká jsi mrcha, a skon íš ve
zení. Rozumíš mi? Tvou rodnou í prý mluvím docela slušn .“
Chv la se. Mokrým t lem zmá el její spodní košilku. Erin mu oplácela
up ený pohled. Jak nerada se mu podvoluje! Hnusí se jí, že je v i n mu tak
bezmocná. A koliv na ženu má dost síly i odhodlání, v porovnání s Olafem je
jako páp rka.
„Dokonale t chápu,“ p isv ila. Bezmocn zatínala zuby.
Jejich soust ed ný pohled se stal soubojem dvou v lí. Severský led proti
teplým zeleným pláním. Když mužovo sev ení bolestiv zesílilo, Erin
vášniv zašeptala: „Vyhovím ti.“
Spokojen se usmál a sklopil husté asy barvy medu, takže mu zpola
zastínily mrazivé o i. „Nejprve m namasíruj.“
„Takže masáž,“ zamumlala chmurn a zamra ila se. Po zádech jí p eb hl
mráz. Zajímalo by ji, jaký úskok Olaf plánuje tentokrát.
„Masáž,“ zopakoval. Popadl ru ník a ut el se jím. Dob e si uv domoval, že
Erin nemá na vybranou – musí ho poslouchat. „P ines první nádobku, co
stojí na truhlici.“
Erin si zhluboka povzdechla, jako by se chystala vyhov t rozmazlenému
dít ti, a prošla místností. Na zpáte ní cest p edstírala, že je z Olafova
sekýrování rozlad ná. Doufala, že si nevšimne, jak se chv je. Když mu
podávala fiólu, držela se od n ho, jak nejdál to šlo.
Zavrt l hlavou. „Tohle budeš pot ebovat,“ pravil p ív tiv . V la, že íhá
na její sebemenší reakci, proto nehnula ani brvou a tvá ila se nezú astn .
„Tahle nádobka obsahuje zvláštní olej. Vyrobili jej moji krajané barba i, kte í
putovali po jižních oblastech kontinentu. P íjemn voní. Když se oh eje a
89
jemn vmasíruje do pokožky, má uklid ující ú inky. Já se cítím docela
napjatý. Jak se má lov k po ádn vyspat, když vedle n ho leží ženská, která
je p ipravená poslat ho p ed asn do hrobu.“
„Spal jsi jako mimino!“ obo ila se na n ho Erin.
„Myslíš? Jenže po ád m bolí svaly.“
Oto il se k ní zády a položil se na l žko. Erin na n ho tup zírala.
„Nuže?“ vyzval ji.
Neochotn se usadila po jeho boku. Odzátkovala lahvi ku a ukápla muži
na záda olej. Poté mu opatrn položila dlan na ramena a zdráhav se pustila
do masáže. A nerada, obdivovala pevné svaly rýsující se Olafovi na
opálených zádech. Dívce se zato ila hlava. Do nosu se jí vtírala jemná
podmanivá v , ale Erin se nutila k naprosté lhostejnosti.
Sklouzla dlan mi do žlábku mezi mužovými lopatkami. Vnímala, jak
napjaté svaly reagují na její podn ty. Zvolna je prohn tla až k pasu a chystala
se vstát.
„Masáž je hotová.“
Olaf se zavrt l, prudce otev el o i a hbit popadl Erin za záp stí. Posm šn
ivil rty.
„Vedeš si dob e,“ prohlásil zdvo ile, ale b hví pro zn l jeho výrok
výhružn . „Pot šilas m natolik, že si p eji pokra ovat.“ Tvá e jí hn viv
vzplály. „Bu ráda,“ varoval ji tiše, „že se spokojím s pouhou masáží.“
Erin zask ípala zuby, až to zabolelo, a kápla na mužovy nohy trochu oleje.
Úporn se vyhýbala pohledu na obnažený zadek. Soust edila se na pevné,
dob e osvalené kon etiny.
Soust ed pracovala. Promasírovala muži stehna a usoudila, že tady
kon í. Nevšimla si, že se Olaf op el o loket a pokradmu ji sleduje.
Když kone zachytila jeho pohled, darebácky se zak enil. „Pokra uj,
prosím,“ vyzval ji posm šn .
Erin si uv domovala, že Vlk íhá na každé její hnutí, a proto úporn
zachovávala kamenný výraz. Dobrý Bože, jak jsi mohl tohle dopustit? Dotýká
se lov ka, jehož z hloubi duše nenávidí, a fascinovan žasne nad jeho
urostlým t lem.
„Hotovo,“ oznámila a hotovila se k odchodu, ale op t ji zadržel.
„Ne tak docela.“
novala mu pohled plný opovržení. „Dost už, Vikingu.“
„Sám rozhodnu, kdy mám dost, princezno.“
stojn se postavila. Schváln se mu vzep ela. V ten okamžik se nestarala,
zda její troufalost odm ní fackou natolik pádnou, až p eletí celou místnost.
90
 Nenapadl ji. Místo toho se usmál. „Pamatuj si, má ženo, že ode dneška
bude všechno tak, jak si p eju já.“
Erin s hlubokým povzdechem klesla zpátky na l žko. Náhle si p ála, aby
Olaf nebyl tak náro ný a na Vikinga podivn oduševn lý. Stiskla ví ka a
neochotn se dotkla mužových hýždí. Shledala, že jsou tvrdé a nepoddajné.
Ovšem s úskokem, který následoval, rozhodn nepo ítala. Olaf se mrštn
ekulil a vnutil jí do rozechv lých prst své mužství. P ipadalo jí horké a
obrovské. Cítila, jak jí tvá e planou studem. Avšak necht la Vikingovi dop át
pocit zadostiu in ní, a tak se jala mastnými prsty hníst jeho bok a spodní ást
plochého b icha.
Olaf ry el smíchy.
Erin propadla pokušení využít p íležitosti a vskutku bolestiv Vlkovi
ublížit, aby mu oplatila nebety né ponížení. Z istajasna pocítila v rukou
íval síly. Sklopila asy. Byla plná odhodlání, avšak d íve než stihla sv j
odvážný kousek dotáhnout do konce, zazn lo ostré varování: „Dávej si
pozor, Irko. Na tvém míst bych se nepokoušel o nic, co nemohu dotáhnout
do úsp šného konce.“
Dívka se zarazila. Prsty sev ela do p stí, nehty zaryla do masa. Je plná
nenávisti. K n mu… i k sob . Kéž by se s ním mohla utkat a m la sebemenší
nad ji na vít zství!
„Být tebou, jsem o hodn opatrn jší, sladká potvoro,“ vytrhl ji Olaf z
temných myšlenek. „Mám t ve svých rukách a dávno nejsem slabý a
bezmocný. Když mi ublížíš, okamžit ti to vrátím.“
Musela se velice ovládat, aby na n ho z irého zoufalství nezaúto ila.
inutila se rozev ít dlan a pokra ovat v masáži. B íšky prst intenzivn
vnímala hustý porost na mužov hrudi. Se sklopenýma o ima masírovala
ední stranu stehen. Nervózn polkla, když spat ila bílou jizvu po vážném
zran ní, jež mu nedobrovoln pomáhala ošet it. Nedokázala se jí dotknout,
nebo ji nep íjemn pronásledovaly vzpomínky na vlastní krutost. ez se
báje zhojil, jist na tom má lví podíl. Ránu vy istila, uzav ela a obložila
lé ivými bylinami a jílem. Ano, ublížila mu, ale také mu vydatn pomohla.
Už tenkrát u potoka ho siln vnímala jako p itažlivého muže, což ji d silo.
Ale ani ve snu by se nenadála, že se ho bude znovu dotýkat. Že p ed ní stane,
jak ho Pánb h stvo il, a ona si op t uv domí, jak je Olaf žádoucí. A navíc ji
bude komandovat.
Složila ruce do klína a strnule sed la na kraji l žka. A koliv se ho
nedotýkala, ost e vnímala vzájemnou blízkost. Je siln jší než ona, je to
dobyvatel. Názorn a dostate ji to dokázal.
91
 „D kuji,“ zamumlal rádoby uctiv .
Erin se kvapn postavila a vydala se k truhle. Tentokrát ji nezadržel.
Stála k Olafovi zády a naslouchala, jak se pohybuje po ložnici. Oblékal se,
avšak stále z stával ve st ehu. Ve vzduchu se vznášela jemná v
santalového d eva, p íjemná, mužná. Navždycky si ji s ním bude spojovat.
Promluvil jako první. „Opravdu ti nemíním tady v Dubhlainu d lat peklo
na zemi,“ prohlásil tiše. „Jenom musíš vzít na v domí, že nep ipustím, aby
mi n jaká v rolomná a zrádná ženská otravovala život. Nemám as
zabývat se tvými sny o pomst . Mrzí m , že tvoje teta zem ela. Jsem
Viking, a pro to neexistuje omluva. Avšak radši buduji, než ni ím. Škoda,
že nás osud svedl dohromady už d ív. P ál bych si, aby z tebe byla srde ná
královna. Jenže na tom, co se stalo, se nedá nic zm nit. Nyní se ocitáme ve
zcela jiné situaci, Smi se s tím, že jsi moje žena – m j majetek. T eba se
nám poda í žít v klidu a nelézt si navzájem na nervy.“
„Jsem Irka vychovaná v souladu s brehonskými zákony a ty neumož ují
vlastnit jiného lov ka. Jak se mám smí it s tvým prohlášením?“ Nek ela,
ale z jejího hlasu zaznívala lítost a zoufalství. P ipadala si dokonale ponížená.
Náhle se Olaf cítil provinile. Svým zp sobem ji obdivoval. „Nemáš na
vybranou. Brehonský zákoník pro m nic neznamená, stanovuji si vlastní
pravidla. P esto ti nemíním nikterak ubližovat.“
„Jestli ti doopravdy jde o mírumilovné soužití, pro m potom ustavi
poko uješ?“
„Tvoje otázka mi p ipadá nadmíru zvláštní. Sama ses ke mn tenkrát u
potoka chovala daleko h než já dnes k tob . Ustavi hledáš zp sob, jak
p ipravit o život. Klidn si dál sni o mé zkáze, Irko, ale te není na
pomstu as. Myslím, že se ti notn uleví, až ti dojde, že nade mnou
nezvít zíš. Je zbyte né se o tom s tebou vybavovat. Mnohým se sou asná
situace v bec nelíbí. Na Dubhlain a irská m sta budou úto it ti, kte í se
nesklán jí p ed tvým otcem ani p ede mnou. Dojde k dalším svár m, bude
zapot ebí znovu bojovat. Na rovinu ti íkám, že na žabomyší války nemám
náladu. Když m naštveš, p íšern to schytáš.“ Na okamžik se odml el, ale
Erin mu neodpov la. „Na ídím služebnictvu, aby ti p ipravilo láze .“
„Moje sestra…,“ spustila Erin.
„Setkáte se pozd ji,“ sko il jí do i. „Pošlu za tebou dámu, kterou ráda
uvidíš.“
Erin slyšela, jak se za ním zabouchly dve e. Tup civ la z okna, ale nic
nevnímala. Potácela se mezi naprostým zoufalstvím a bezmocným hn vem.
Vadilo jí, že je do smrti p ipoutaná k nep íteli, který jí nemilosrdn prokazuje
92
svou nad azenost. Kdyby alespo nebyl tak rozumný a istotný! Pro musí
být navrch silný a pohledný? Snáze by snášela sv j osud. kdyby ho mohla se
zadostiu in ním nenávid t a konejšit se v domím, že Olaf nezabíjí ženy.
Ozvalo se zaklepání. „Dále!“ zvolala nep ítomn . Pojednou ji napadlo, jak
se asi bude odvíjet její život za zdmi norského sídla.
„To jsem já, Rig. P inesli jsme vám vanu a istou vodu.“
Erin zrudla, nebo si uv domila, že má na sob jen spodní košilku. Ovšem
Rig si hled l svého. Nechal Olafovu láze odnést a p ipravil Erin erstvou.
Nato vyprovodil služebnictvo ze dve í. „Když budete cokoliv pot ebovat, má
paní,“ pravil s úsm vem a uctivou úklonou, „sta í zavolat.“
„Jist ,“ p isv ila tiše Erin. „D kuji.“ State se na muží ka zazubila,
aniž si uv domila, že za zdmi Dubhlainu práv získala svého prvního
rného p ítele. Rigovi sta il jediný pohled do jejích uštvaných o í a za al ji
up ímn obdivovat. Dovedl si p edstavit, jak je zoufalá, a oce oval, že se na
ho navzdory svému trápení pokouší usmívat. Olaf má št stí, usoudil Rig.
koliv se oženil kv li spojenectví, mimod k ve své žen získal skute ný
poklad.
„Brzy za vámi p ijde návšt va,“ oznámil a z stal do ista paf, když se Erin
znenadání rozzá ila. Neohraban se uklonil a kvapn zmizel.
Erin z istajasna rozbolela hlava. Seb hlo se toho p íliš mnoho a hodn
rychle.
Bývala volná. Snílek. Ob as vál ila. P edstavovala si, že se jednoho dne
utká s mužem, který ji nyní má ve své neomezené moci. S mužem, jenž o ni
zjevn v bec nestojí a vykázal ji na p edem vymezené místo.
Díkybohu za to, pomyslela si a zapý ila se. P inejmenším ho nemusím
ijímat ve svém loži. To by m doopravdy zni ilo.
Pro si tak lehkovážn zahrávala s osudem?! Mohla se dávno provdat za
Fennena a užívat si jeho mužné v i dotek svalnatého t la.
Semkla ví ka. Nep íjemn si uv domovala, že se jí z jejího irského ctitele
nikdy nepodlamovala kolena jako z Olafa, jeho polibky ji nevzrušovaly.
Avšak sta í, aby se letmo podívala na zlatovlasého obra, a je z jeho blízkosti
celá paf.
Protože ho hluboce nenávidím, reaguji na n ho nep im en , namlouvala
si. Nesnáším ho, protože jsem zoufalá. T esu se p ed ním strachy i touhou po
pomst , to je všechno.
Avšak n které skute nosti se neodvážila p iznat ani sama sob . Když jí
Olaf na ídil, aby ho namasírovala, cítila odpor a znechucení, pak ji ale
vzrušovala hra sval pod napnutou bronzovou pokožkou.
93
 Nechápala, že ji chlap jako on – mužný a plný života – nechal v noci na
pokoji. Jist , nemiluje ji, ale p edpokládala, že pocítí nutkání uhasit pot ebu,
která, jak dob e v la, pány zhusta pronásleduje.
Zakryla si obli ej rukama. Vysv tlení je samoz ejm nabíledni – Erin je mu
zcela lhostejná, a to ve všech sm rech. Olaf si je dob e v dom skute nosti, že
mu irský král dal za manželku nezkušenou pannu. Jist zde ve m st bydlí
jaká p ítulná žena, která má talent navýsost pot šit Pána vlk . Dobrá! Jen
si užívá p ízn svých milostnic, hlavn když ji nechá na pokoji!
Nenávidí ho víc než kdy jindy Ur it existuje zp sob, jak odsud
uprchnout.
Z hrudi se jí vydral tlumený vzlyk. Ute e…, ale kam? Dom se vrátit
nem že. Nep íteli ji zaprodal vlastní otec. Táta, jehož up ímn ctí a miluje.
Tolik se na n ho zlobí! Avšak bolest p evážila bezmocný vztek. Musí otce
vid t. Nerozlou ili se v dobrém. Zatoužila, aby ji Aed op t sev el v náru i
jako malou. Tiskla ví ka k sob a vzpomínala na matku. Maeve jist o ni em
nev la. Kéž by se k ní mohla vrátit a nalézt u ní út chu!
Zhluboka se nadechla. Její úvahy se p irozen sto ily k Bede. Nejradši by
sestru uškrtila za to, že ji podle zradila. Jak velký je to h ích, když n kdo
roztrhá jeptišku na kusy?
Erin za ala t eštit hlava. Stala se vikinskou královnou, jist bude mít n jaké
povinnosti. Budou ji Norové respektovat? Anebo se do ká p ehlížení, nebo
není víc než figurkou v politické h e, se kterou se její pán pobaví, bude-li mít
kdy chu ?
Pono ila se do vody, vlasy svinula do uzlu v týle a zav ela o i. Ber v ci
takové, jaké p icházejí, nabádala se v duchu. Pokud to p jde, radši na nic
nemysli, nebo se zblázníš.
Kdosi zaklepal. Následovalo zask íp ní otvíraných dve í. Erin rozlepila
ví ka. Spat ila pohlednou usm vavou ženu, která ned iv vstr ila hlavu
dovnit a vzáp tí užasla. Celá se rozzá ila. Vypadala zdrav , odpo at a
spokojen . Nadmíru spokojen . Erin vydechla jediné slovo: „Moiro!“

94
 11

Moira tiše vstoupila a zaklapla za sebou. „T ší m , že si na m pamatuješ,

Erin.“
„Pamatuji…?“ Bývaly asy, kdy nemohla zav ít o i, aby si nevzpomn la na
ženin zoufalý k ik. Ale nem lo smysl to Moi e íkat. Erin dojat polkla a
zamrkala. „Samoz ejm , že si na tebe vzpomínám!“
Ženin úsm v se prohloubil. „Zpo átku jsem prožívala krušné asy,“
iznala tiše, „ale jak vidíš, už jsem v po ádku.“
Erin jí cht la íct spoustu v cí, náhle však nedokázala otev ít pusu. Dosud
se nevzpamatovala ze šoku.
„Byla jsem vážn zran ná,“ pokra ovala Moira. Zamí ila k truhle stojící v
nohách postele. „Postarala se o m sama Grenilde.“
„Grenilde?“
Moira zaváhala. Krátce na Erin up ela svoje vlídné šedé o i. „P ítelkyn
krále Olafa,“ p iznala tiše. „Zem ela…“ Moira pokr ila rameny a jala se
zkoumat obsah truhly. „Od té doby žiju se Sigurdem, vrchním rádcem pana
Olafa. Vedu p íjemný život.“ Vybrala vhodné šaty a rozprost ela je na postel.
Pak podala dívce ru ník. „V Dubhlainu se ti bude líbit, Erin. D je se tu
spousta v cí! Najdeš zde u ence, alchymisty, kupce, kn ze – ti všichni sem
mí í.“
Moira p idržela p ed svou paní rozprost enou osušku. Erin se jako v
mrákotách vyno ila z vody a nechala se zahalit do p íjemného plátna.
„Jsem moc ráda, že se král Dubhlainu oženil s irskou dívkou,“ sv ila se
Moira. „Pro nás Iry takové spojení s Nory hodn znamená. Ne že bychom tu
trp li,“ dodala kvapn . „Divila by ses, jak je Olaf spravedlivý. Ale ob as je
jeho spravedlnost slepá. Rozhoduje moud e, ale ne srdcem. Tím srdcem
žeš být ty, Erin.“
Dívka sklopila asy. Olafovo srdce! Necht la Moiru zklamat, ale up ímn o
svém poslání pochybovala. St ží se k jeho srdci p iblíží.

95
 Stále nedokázala promluvit. Moira se pustila do št betání a Erin se
zanedlouho zlepšila nálada.
„Vybrala jsem ti fialové šaty. Budou ti vyhovovat?“
Erin p ikývla. Omámen sledovala, jak jí Moira pomáhá s oblékáním. „Máš
krásn husté vlasy. S láskou je budu esat.“
„Moiro.“ Erin se kone vzpamatovala. „Nemusíš mi sloužit. Dovedu se o
sebe postarat.“
Žena se zvoniv rozesmála. Erin nechápala, jak zde m že být tak š astná.
„S radostí ti posloužím, princezno. P ipadám si, jako bych m la mladší
sestru. Posa se a já t u ešu.“
Erin poslušn klesla na židli. Chvíli z stala trp liv sed t, poté se
nev ícn obrátila k p ítelkyni. „Moiro! Jak tu dokážeš vydržet? Copak jsi
zapomn la? Odpustila jsi jim?“
Odpov dí jí byl okouzlující úsm v. „Zpo átku jsem cht la pouze p ežít, ale
potom mi došlo, jak sv domit o m Norové pe ují. Kdepak, nezapomn la
jsem. Jenom jsem se zm nila. Žiji s Vikingy už n kolik let. Dob e se najím,
kn se oblékám. Nau ila jsem se vážit si krále Olafa, mnohé jeho krajany
jsem si oblíbila. Erin, n které v ci se zkrátka nezm ní. Dubhlain pat í Olafovi
a on se odsud nehne. Stejn jako se stébla sklán jí p ed v trem, i my se
musíme sklonit, protože nám nic jiného nezbývá.“
Erin se odvrátila.
Moira op t váhav spustila: „Erin, prosím, smi se se svým osudem. Jestli
ute eš svému zákonitému choti, zesm šníš ho a znevážíš dohodu, již uzav el.
Vikingové se budou cítit poníženi a za nou bažit po pomst . Op t m že
vypuknout válka…“ Žena se odml ela.
Erin pevn semkla ví ka, bojovala se slzami. Moira má pravdu. Nem že
utéct. Musí tu z stat, i kdyby se m stem nepotloukala jediná hlídka. Musí
zde vydržet, p estože je ze vzniklé situace zdrcená.
Tolik to bolí. Jako by se jí sám život vysmíval. Sv t jako by se potáhl
erným suknem, tak hluboké bylo její zoufalství. Znovu otev ela o i. „Neboj
se, Moiro,“ slíbila tiše. „já neute u.“
Dlouhé tahy kartá em p sobily jako hojivý balzám. „Brzy zjistíš, že tady
žijeme podobn jako na Ta e. V tšina norských dam je laskavá. Denní
povinnosti jsou stejné. Budeš mít spoustu práce, Erin. Je zde mnoho t ch,
které musíme nakrmit. Nyní nás ekají etné návšt vy irských pán , s nimiž
je nutné dob e vycházet.“
Erin si jemn promnula elo. Jestliže nem že svému ponížení uniknout,
nezbude než se jako Moira p izp sobit a být nad v cí. Využije veškerý sv j
96
vliv, aby se stala nejenom schopnou královnou, ale zárove se vyvarovala
chyb. Bude se snažit, aby pomohla svému lidu. Postará se, aby m l její
manžel neustále na mysli blaho Ir . Tvrdí, že jí nechce d lat ze života peklo.
Prohlásil, že když mu nebude init potíže, nechá ji na pokoji.
Erin se vymanila z dosahu n žných rukou své p ítelkyn a nachýlila bradu.
„Pot ebuji tvou pomoc, Moiro. Netuším, co se ode m o ekává. A koliv muži
spojenectví vítají, nep edpokládám, že ženy smýšlejí stejn .“
„Nebude to tak zlé,“ chlácholila ji p ítelkyn . „Mnozí ze zdejších pán se
již oženili s Irkami. Drž chvilku, a t m žu ádn u esat. Potom vyhledáme
tvoji sestru a odebereme se do slune ného pokoje, kde obvykle šijeme.“
Erin by nejradši Bede uškrtila anebo jí cloumala tak dlouho, až by jí cvakaly
zuby. Ale sotva spat ila sest in zmu ený výraz a smutné o i, okamžit
opanovala sv j hn v. Bede by ji nikdy nepodvedla. Spolu s otcem žije v
esv ení, že povinností princezny je ob tovat se pro rodnou vlast. Je to
zkrátka v le Boží.
Bede k ní p istoupila a se slzami v o ích ji objala. „Odpus mi, sest ko.“
Odpustit ti? pomyslela si Erin. Ach, Bede, kdybys jen tušila, co všechno jsi
mi provedla! Ale mám t ráda a te už se nedá v bec nic zm nit. Krom
toho by nep sobilo dob e, kdyby novope ená irská královna uškrtila irskou
jeptišku.
Vymanila se z dív iných paží a ušklíbla se. „Poj me, Bede. Moira nás nau í
žít mezi vlky.“
Ve slune ném pokoji sed lo n kolik žen, ale pouze dv byly irského p vodu.
Erin se s Norkami nikdy d ív nesetkala, proto ji ohromily jejich šaty. Odívaly
se do lehkých ln ných hábit s rozli nými typy rukáv , na které si navlékaly
žké vln né tuniky. Irky dávaly p ednost jednodílným šat m. Zatímco Irky
si halily ramena do pláš sepnutých masivními brožemi, Norky si jimi
spínaly tuniky na ramenou. Honosily se mnoha prsteny, náramky a
náhrdelníky vyrobenými ze zlata, skla a kamen . Z jejich šperk Erin
usoudila, že má tu est s manželkami vlivných a bohatých muž .
byla princezna, v klenotech si nikdy nelibovala. Moira jí vetkla do vlas
zlaté jehlice, avšak jinak byla prosta všech ozdob. Zajímalo by ji, zda norské
ženy znají hedvábí, anebo je vyhrazeno pouze Irkám, nebo irští kupci ile
obchodují se špan lskými a italskými katolíky.
Vstoupila do místnosti a zarazila se. Byla zde cizinkou z istajasna vrženou
do st edu d ní. Avšak Bede, jež pevn v ila, že ji na všech cestách doprovází
h, se sebejist drala dovnit . Moira p edstavila Bede jako k es anskou
ádovou sestru a Erin jako princeznu z Tary a královnu Dubhlainu.
97
 Erin málem vyprskla smíchy. Nedokáže o Olafovi smýšlet jako o
manželovi, tak jakápak královna? Stala se p šákem v politické h e dvou
ctižádostivých muž .
Dámy Erin nep ivítaly ve svém st edu, ona se však snažila vzbudit co
nejlepší dojem. Jakmile k nim p ív tiv promluvila a požádala je o pomoc a
spolupráci, nevraživých pohled zna ubylo a ledy za aly tát.
Erin strávila t i hodiny posloucháním všemožných návrh . Už jí z nich
mírn brn la hlava. Našt stí zasáhla Moira, která prohlásila, že je na ase
seznámit se s vrchní kucha kou. Erin výmluvn pohlédla na Bede, ale ta
zavrt la hlavou. Bu se chystá n emu p iu it, anebo – a to je mnohem
pravd podobn jší – doufá, že obrátí n kolik pohanek na pravou víru.
„Moiro,“ otázala se Erin, když po nádhern vy ezávaném schodišti
scházely do prázdné hodovní sín , „pro jsi po celou dobu ml ela? Zdá se mi,
že se zde vyznáš jako málokdo.“
V ženin smíchu zazn la ho kost. „Zmín né dámy jsou manželkami
vikinských hrdin . Já jsem jen Sigurdova milenka.“
„Nem ly by mít víc práv než ty,“ prohlásila Erin.
„Nech to být,“ mávla p ítelkyn rukou. „Já jsem spokojená. Ale to nem ní
nic na skute nosti, že jsem vále ná ko ist.“
Vyšly z k ídla budovy postavené do tvaru písmene U a vstoupily do malé
zahrady. Erin spat ila na kopci skupinu muž ohán jících C me i a sekerami.
Zarazila se.
Moi e neušlo, kam se dívá. „Cvi í se v bojovém um ní. Myslím, že jsou
mezi nimi i tví brat i a bratranec Gregory.“
„Kde je m j otec?“ vysoukala ze sebe Erin sev eným hlasem.
„Vrátil se do Tary.“
Hrdlo se jí stáhlo bolestí. Opustil ji. A zakrátko odjede i Bede. Až na Moiru,
která se prom nila v pokornou služku, z stane v sršním hnízd sama.
Dosp ly do protilehlého k ídla, jež sloužilo k provozním ú el m. Byla zde
kuchyn , kovárna, prádelna i kotce pro n kolik zví at. Prostorné kuchyni
vévodilo velké ohništ . Nad ohn m visely kotlíky a na et zech masivní
rožn . Jednu ze st n lemovala ada hlin ných pecí na chléb, na d ev ných
policích h adovalo všemožné nádobí a ná iní. Erin udivilo, že sta í
zapumpovat d ev ným táhlem a do velkých kádí te e voda. Po místnosti se
ile pohybovalo služebnictvo – muži i ženy, v tšinou irského p vodu.
Otá eli rožni, míchali pokrmy v kotlících nebo hn tli t sto na stolech. Ve
vzdáleném rohu jakési d e škubalo husu, další sbíralo z nadojeného mléka
smetanu. Ve vzduchu se vznášela opojná v .
98
 „Seznámím t s Freydou,“ oznámila Moira. „Má dnes službu. Když
nebudeš s n ím spokojená, jednoduše jí to oznámíš.“
Moira se rozhlížela kolem sebe. Vtom jako by zkamen la na míst . Erin
sledovala sm r jejího pohledu a spat ila kyprou ženštinu se záplavou
bujných kade í a necudným výst ihem. Št kala p íkazy na utrápeného
nevysokého chlapíka, jenž otá el rožn m s pe eným teletem. Zaslechla
útržky monologu. Hrav mu porozum la, nebo harpyje se roz ilovala v
Erinin rodné i. Ostatn ani erné vlasy nesv ily o severském p vodu.
„Co se d je, Moiro?“
„Nic.“ P ítelkyn se vzpamatovala. „Poj se seznámit s Freydou.“
Z Freydy se vyklubala rozšafná, kyprá a hlavn veselá paní. Vlídn se na
Moiru zazubila a na rovinu Erin sd lila: „Však ty to zvládneš, holka. Jsi
hezou ká jako obrázek. Náš pán si t jist zaslouží.“
Erin se zapý ila, když se vrchní kucha ka jala bez okolk pom ovat její
boky. „Jsi útlá, ale tam, kde na tom záleží, dostate široká. Dohlédnu, abys
po ádn jedla, a náš král se vbrzku do kal syn .“ Dívka se rozpa it
zahled la do podlahy, ale Freyda se spokojen zachichotala. „Ráno se
vždycky poradíme, zda ti vyhovuje jídelní ek. Na dnešek jsem ho vybrala
sama, ale možná bys n co cht la zm nit.“
„Kdepak,“ vyhrkla kvapn Erin, „tvému úsudku d uji více než svému.
Snad záhy zjistím, co chutná zdejším vále ník m.“
Pojednou si uv domila, že ji pozoruje vnadná ženština, jež p ed chvílí
plísnila jednoho z kucha . Pohlédla jí zp íma do o í a užasla, pro ke své
krajance cítí bezd vodnou záš .
Neznámá na ni posm šn , vyzývav civ la. Nato se oto ila na pat a
odkrá ela. Schváln se nakrucovala v bocích.
Jakmile se dohodla s Freydou, Erin si uv domila, že celý den nem la nic v
ústech. „Moiro, mohla bych dostat n co k sn dku?“
ítelkyn zd šen vyvalila zrak. „Promi , úpln jsem zapomn la. Tady se
hlavní jídlo podává v noci a hostiny se ú astní úpln všichni. Od nyn jška ti
budu pravideln nosit n co k zakousnutí. Moc se omlouvám.“
„P esta se p ede mnout kát, Moiro. Prosím.“ Erin mrzelo, že jí p ítelkyn
posluhuje, p esto m la z její spole nosti up ímnou radost. „Poj , dáme si
spolu n co dobrého.“
Obdržely velká prkénka s nakrájeným š avnatým hov zím, které Erin
chutnalo jen do té doby, dokud si neuv domila, že sou ástí Olafovy vále né
ko isti je i dobytek. O tuhle lah dku se p inili Irové, pomyslela si truchliv ,
zatímco žvýkala. A Moira se stala otrokyní ve vlastní zemi.
99
 Vtom si vzpomn la na Irku, jež na ni p ed chvílí tak nestydat civ la.
„Moiro,“ obrátila se na p ítelkyni. „Ta ženská, která na nás tak zírala, co je
to za ?“
Moira p edstírala, že si piln olizuje prsty. „To byla Mageen.“ „Také ji
zajali?“
„P vodn ano. Myslím, že Dánové. Žila v Dubhlainu, když se Olaf zmocnil
sta.“
„Zdá se, že tu má velkou autoritu. Copak není služka?“
Moira nepatrn zaváhala a Erin vycítila její rozpaky. „Mageen je… Ano,
dalo by se íct, že tu slouží. Posp š si. Je toho hodn , co ti musím ukázat.“

Odpoledne Erin strávila objevováním nového domova. Setkala se se

švadlenami, pradlenami a ostatními pomocnicemi. Zjistila, že bude mít
zvláštní komnatu pro p ijímání audiencí, má právo zvát ke dvoru nové lidi a
rovn ž se od ní o ekává, že vy eší drobné rozmíšky mezi ženami.
Krom toho se zájmem studovala nové spolubydlící. Když si odmyslela
jejich bojechtivost, shledala, že i oni se p evážn v nují pé i o rodinu.
které z nich si dokáže oblíbit – t eba mr ouse Riga i Freydu.
Snesla se noc. Erin se vrátila do komnaty, aby se p ed ve í umyla.
Pospíchala, nebo cht la být hotová d ív, než se Olaf vrátí. Nervózn si
otírala ruce a obli ej do ru níku, když vtom se p istihla, že se v úvahách vrací
k podivné ženštin z kuchyn , jež na ni vyzývav civ la. Mageen. Schváln
se p ed novope enou královnou p edvád la, nestoudn se nakrucovala.
Náhle si Erin uv domila, že tento druh nad azenosti pramení z jediného
vodu – Mageen je Olafovou milenkou. Náhle jako by ji proklál žhavý šíp.
Co je mi do toho? ohradila se v duchu a rychle se vzpamatovala.
Nevdávala se z lásky. Co jiného m že o ekávat ve sv , který se patrn
zbláznil? Už nikdy nep ipustí ponížení, které zakusila v era v noci a dnes
ráno. Bude se Olafovi cílen vyhýbat. Nezbývá než se smí it s daným stavem
cí. Hlavn se musí vyst íhat všech pošetilých pokus o vzpouru.
Navzdory jistému smí ení se v duchu roz ilovala, nebo o Mageen
ividn každý v l.
Nedokázala na ni p estat myslet, st ny ložnice ji dusily, a tak zamí ila do
hodovního sálu. Vtom se jí nervozitou stáhl žaludek. Jakožto královna musí
stolovat po boku svého manžela. Velice se jí ulevilo, když p ed obrovským
planoucím krbem spat ila Nialla a Bede. Vd k nim p istoupila.
„Nialle!“
Bratr si ji ostražit a zárove tázav prohlížel. „Erin.“ „Ty jsi po ád tady?“
100
 „Ale jen nakrátko. Musím se vrátit do Ulsteru.“
Nejradši by ho objala a ekla mu, že to není jeho vina. Ale kdyby to
ud lala, rozplakala by se. Rozpa ité ticho nakonec p erušila Bede. „Žije zde
spousta irských žen, Erin. Nez staneš tu sama. V la jsi, že Olaf toleruje
es anskou víru? Brzy se zde za neš cítit doma.“
Kdepak. Mým domovem je Tara. Tady si nikdy nezvyknu. Jsou tu samí
nep átelé, pomyslela si vzdorovit , ale ml ela.
„Brice a Leith se zde zdrží n kolik m síc ,“ p isp chal se svou troškou do
mlýna Niall. Hovo il o dvou mladších bratrech. „A Gregory tu s tebou
stane, jak dlouho si budeš p át.“
Gregory. Díkybohu za n ho. Nebudu zde úpln sama, pomyslela si Erin
vd .
V síni, kde ješt p ed okamžikem vládl p íjemný hovor, se náhle rozhostilo
ticho. Erin se oto ila a spat ila Olafa. Jako obvykle byl jeho vzhled oslnivý a
zárove vzbuzoval respekt. Více než lov ka p ipomínal zt lesn ného boha.
Bleskov p elétl o ima po sále a st etl se s pohledem své ženy. Nap áhl k ní
ruku, aby k n mu p istoupila.
Krá ela k n mu s hrd vzp ímenou hlavou. Vzpomn la si na mat iny rady
a místností se p ímo vznášela.
Když ji ml ky odvád l k bohat vy ezávaným židlím stojícím v ele stolu,
cítila, jak z manželovy ruky sálá p íjemné teplo. Jakmile ji usadil, sp šn se
odtáhl, jako by se jí štítil.
Zkouší m , napadlo Erin. V duchu se bou ila. Drtilo ji v domí, že musí žít
v poko e a ponížení, p estože by nejradši ztropila tirádu a bre ela vzteky.
Olaf se pot eboval p esv it, zda bude mírnou a pokornou chotí, jakou si
edstavuje.
Irové a Norové postupn zaujímali svá místa. Rozproudila se váhavá
konverzace, novope ení spojenci zv dav okukovali jeden druhého. Sluhové
inášeli talí za talí em.
„Jak jste prožila sv j první den v novém domov , madam?“
Vycítila na sob manžel v pohled a op t se jí zmocnilo nap tí. Nezvedla
zrak od talí e a kousku masa, který pe liv porcovala nožem.
„Dob e,“ odv tila stroze.
Všimla si, jak Olaf pevn sev el pohár, a usoudila, že ho svou odpov dí
nepot šila. Jist se mra il.
„P edpokládám, že t pou ili o tvých povinnostech.“ „Vyrostla jsem na Ta e,
pane. Vést zdejší domácnost je proti tomu úplná hra ka.“ A koliv hovo ila
sladce, neodpustila si jízlivý podtón. Smí ila se s mnohým, ovšem mocného
101
muže po svém boku tak snadno nep ijme. Kdykoliv se ocitne v jeho blízkosti,
zmocní se jí nap tí. A protože jí nezbývá než s ním žít, bude mu elit s
neot esitelnou d stojností. Nájezdník nebo ne, když ho vykáže do
pat ných mezí a dá najevo svoji nad azenost, nebude jí porou et.
Neodpov l. P isunul se blíž k muži po svém boku a o n em s ním
zaujat rozmlouval. Erin se rozhlížela kolem sebe. Shledala, že nastolení
opravdového míru ješt n jakou dobu potrvá. Ani plná ústa nezabránila
horkokrevným vále ník m, aby se hádali. Norové byli v p esile. Mnozí
Olafovi soukmenovci se netajili názorem, že se jejich v dce musel zbláznit,
když ve í s nep ítelem. „O ekáváš potíže?“
Erin sebou trhla a pokr ila rameny. „Kdepak. Pouze jsem udivena tím, co
vidím. Ješt jsem se z toho nevzpamatovala, proto nemohu nic o ekávat.
Nicmén bych se m la modlit, aby nedošlo k rozbroj m, nebo tvoji
dobyvatelé dalekosáhle p evyšují po et legitimních d dic této zem .“
Naklonil se k ní blíž, a když mluvil, ovíval ji vlahým dechem. „Aha. Takže
kdyby byli Irové v p esile, nevadilo by ti prolít n jakou tu kapku krve, že?
Klidn i víc. A nejlépe moji.“
Erin se k n mu oto ila s okouzlujícím úsm vem na rtech, avšak z jejích o í
sálal mráz. „Olafe, nikdy jsem nep edstírala, že smýšlím jinak.“ Stejn jako
edtím hovo ila p ív tivým tónem.
Vlídn se na ni zaculil a objal ji kolem ramen, jako by byli milenci, kte í si
šeptají sladká vyznání. „Po ád máš v plánu m zabít a uprchnout na
venkov?“
Jeho dotek zp sobil, že dívce nasko ila husí k že. Nesouhlasn se podívala
na širokou dla položenou na své ruce, poté pohlédla manželovi zp íma do
í. „Ne, pane. Nerada bych ohrozila sv j lid. Po kám si, až ti lebku rozp lí
Dánové.“
ekvapilo ji, že považoval její komentá za mimo ádn vtipný. Srde se
rozesmál. P esto zn l jeho smích nebezpe . Dívka rad ji obrátila pozornost
ke kejklí m, vystupujícím ve spodní ásti sálu. Olaf se zaposlouchal do
rozhovoru vedeného po jeho pravici. Erin pokradmu sledovala Vikinga,
který sed l na estném míst a p itáhl manželovu pozornost. Byl urostlý
stejn jako Olaf, ale vypadal o n co menší. Vlasy mu rud svítily, o i m l
šedomodré. Lhostejn kývl Erin na pozdrav, z ehož usoudila, že sice nemá
Iry v lásce, ale k ženám je slušný. Napadlo ji, že neznámý ryšavec je z ejm
Sigurd, o n mž hovo ila její p ítelkyn . Chudinka Moira.
Nikdo neprojevil sebemenší ochotu s ní mluvit. Viking po její levici zaujat
rozpráv l se svým irským sousedem.
102
 Erin se za ala modlit, aby ve e brzy skon ila. Bede a Niall sed li daleko,
Gregoryho v bec nezahlédla.
Ke svému zklamání se dozv la, že se vikinské lod práv vrátily z cesty
do Špan lska, a proto bude hostina pokra ovat podáváním erstvého ovoce.
Sn dla polovinu pomeran e. Nikdy se necítila opušt jší. Jak to tady
zvládne, den za dnem, rok za rokem? Zhluboka se napila piva a op ela se
zády o židli. T eba by mohla p edstírat nemoc a stravovat se ve své komnat .
Kejklí i ukon ili sv j výstup. Jakýsi muž za al vykládat legendu o
vikinském králi Fairhirovi, jenž bojoval s bohem Freyem. Historka byla
zábavná a Erin s povd kem p ijala chvíli rozptýlení. Jakmile vyprav
skon il, vysekl hlubokou poklonu a sálem se rozezn l potlesk. Erin doufala,
že muž vyrukuje s dalším p íb hem, avšak od stolu se zvedla jakási žena a
odehnala ho gestem ruky. Nastoupili tane níci, ale Erin je nevnímala. Zírala
na ženštinu, která ji probodávala vyzývavým pohledem. Byla to Mageen.
Falešn se na královnu zubila. Poté s pohrdavým výrazem v o ích usedla
na své místo a pronikav se rozesmála tomu, jak Erin dob hla. Dot ená dívka
cítila, jak se jí do tvá í hrne krev. Pohlédla na Olafa. Neuniklo jí, že se na
Mageen nep ítomn usmál, vzáp tí se však op t v noval debat o správné
stavb lodí.
Tehdy si Erin všimla, že na ni hledí mnohé z p ítomných žen – Norky i
Irky – a nepokryt ji litují. Sotva zachytila jejich pohled, kvapn sklopily zrak.
Víc už nesnesla. Rázn si stoupla, ímž upoutala manželovu pozornost.
„Ráda bych se odebrala do svých komnat, pane. Mám za sebou dlouhou
cestu a dosud jsem se z ní zcela nevzpamatovala.“
Na okamžik se zdálo, že se Olaf chystá protestovat. Pak ale pokr il rameny,
jako by mu na její p ítomnosti vlastn nezáleželo.
Erin s úžasem zjistila, že na ni v její komnat eká Moira.
„Pro jsi nep išla na ve i?“ otázala se jí.
Moira bezmocn pokr ila rameny. „V noci se hodovní síni vyhýbám,“
pravila tiše.
Erin cítila, jak se o ni pokouší hysterický smích. „Schováváš se, protože
žiješ se Sigurdem, zatímco ta… arod jnice se svými pletkami s místním
pánem nestydat chlubí.“
Moira povytáhla obo í, ale ml ela. Erin unaven zav ela o i. „Promi . Vím,
že d láš, co musíš.“ „Poj , Erin, pom žu ti se svlékáním.“
Dívka poslušn držela, zatímco jí p ítelkyn pomáhala do no ní košile.
Dlouho ml ely. Teprve když Moira roz esávala své paní vlasy, odvážila se
otázat: „Pomohlo by ti, kdybychom si o tom spolu promluvily?“
103
 Oslovená zavrt la hlavou. O em má vykládat, když sama sob nerozumí?
Nem lo by ji krušit v domí, že Olafova milenka má v sídle v tší moc než
jeho dohozená manželka. Nem lo by ji mrzet, že se její cho na Mageen p ede
všemi vlídn usmívá. Nem lo by jí vadit, že muž, který ji jenom ponižuje a
utahuje si z ní, našel zalíbení v krajance své ženy, a ta je rozhodnutá dát všem
na v domí, kdo je ve skute nosti jeho paní.
„Potom ti p eji dobrou noc,“ rozlou ila se Moira. U dve í se pokusila o
povzbudivý úsm v. „Pan Olaf jist brzy p ijde.“
Slova, kterými se s ní p ítelkyn rozlou ila, vyvolala v Erin novou vlnu
zmatku. Toužila Olafa konfrontovat, vybít si na n m vztek, fyzicky ho
napadnout. Cht la se vyk et ze své bezmoci. Kéž by se mohla vrátit dom !
Jenomže nic takové ud lat nem že, nebo si p eje od manžela zachovávat
mrazivý odstup.
Ulehla na prostorné l žko a s p ekvapivou ho kostí dumala, zda se Olaf
bec ukáže, když je o ividn zvyklý spát jinde. M la bych navrhnout, že
budeme bydlet každý zvláš , napadlo ji. Každý si zachováme svou svobodu.
Nem žeme p ece spolu ustavi vál it. Olafovi na mn nezáleží, pouze si ze
s oblibou utahuje.
Zaslechla jeho kroky. Dve e zask ípaly. Erin semkla ví ka. Ost e vnímala
každý pohyb, když se manžel svlékal. Sotva p istoupil k l žku, vet ela se jí
do nosu jeho typická v .V la, že nad ní stojí a sleduje ji.
„Nastav záp stí, Erin,“ vyzval ji vlídn . „Nechci, aby se z tebe dnes v noci
stala veselá vdova.“
Zarazila se. Bojovala se slzami, jež jí hrozily vyhrknout z o í. Nikdy víc,
pomyslela si. Prosím, a se to už neopakuje. P ece se ho nem žu
doprošovat.
Pohlédla muži do tvá e a soust ed ji studovala. Nezdál se jí tak p íšerný
jako jindy, dokonce jako by v jeho o ích spat ila smutek.
V ústech jí vyschlo. Nejradši by na n ho uhodila a dožadovala se
vysv tlení, pro s ní zachází tak mizern , když otci slíbil, že s ní bude jednat
jako s královnou. Avšak zárove si uv domovala, že nesnese strávit druhou
noc s pouty na rukou. Nervózn si olízla rty. „Už si na tebe nebudu troufat.
Slibuji.“
„Kéž bych ti mohl v it!“ V hlase mu zazn la stopa lítosti. „Ruce! A koliv
ty si m p eješ vid t mrtvého, a pokud možno bych m l sejít z tohoto sv ta
tím nejodporn jším zp sobem, já ti naopak ublížit nehodlám. Ale ud lám to,
když budu muset.“

104
 Myslel svá slova vážn a ona nemohla u init nic, ím by jeho rozhodnutí
zm nila. Necht la se s ním znovu rvát. D sila ji p edstava, že zase ucítí
blízkost jeho obnaženého t la. Rty se jí po aly chv t. Necht la, aby to vid l,
proto je pevn stiskla a poslušn p edpažila.
Svázal jí záp stí hedvábnou šerpou a poté se jí up en zadíval do o í.
Vzáp tí její ruce od pout energicky osvobodil, ale neodpustil si vážn mín né
varování: „Jestli to na m ješt jednou zkusíš, p esv se, žes m doopravdy
zabila. Protože jestli nezem u, nechám t zmrskat. Dostaneš dvacet ran
karabá em jako kterýkoliv jiný zlo inec.“
Dívka ml ela. Olaf jí p estal vyhrožovat a zvedl se, aby zhasl svíce. Nato
vedle ní tiše ulehl. Z stala mezi nimi mezera široká zhruba stopu, avšak
odpovídala hluboké propasti.
Erin špatn spala. Mohli se hýbat, ale dávala si pozor, aby to ned lala. A
nerada, podléhala (Matov v li. Siln ji p itahoval. Neum la si p edstavit, že
bude vedle n ho uléhat každou noc. Kdepak, p esv ovala samu sebe,
promluvím si s ním o odd lených komnatách. Krom toho musí vymyslet,
jak dát Mageen na v domí, že královnou je tady ona, a ne oby ejná d vka,
která se paktuje s nep ítelem.

105
 12

První týden, který Erin strávila v Dubhlainu jako novope ená královna,
skute nestál za nic. Olaf ji sice p estal popichovat, zato ji naprosto
ignoroval. Pouze ob as ji pov il n jakým drobným úkolem a o ekával, že jej
vyplní v souladu s jeho p áním. Erin se snažila jeho zám ry ma it – šití
enechávala ostatním ženám, a když jí poru il, aby mu p inesla pivo nebo
vodu, p edstírala, že na to zapomn la. Olaf držel hn v na uzd , avšak dívce
neušlo, jak v n m roste podrážd ní. Nemohla si pomoct. Bez okolk zamítl
její návrh, aby každý spal v jiné komnat . Cht l ji mít pod dohledem, a tak
Erin každou noc trp la a po ádn se nevyspala. Vadila jí mužova blízkost.
kdy se uprost ed noci probudila a s hr zou shledala, že se k n mu
bezd vine. Ob as si Olaf p ehodil paži p es její bok. Netrápil se tím,
stejn jako se nevzrušoval svou nahotou. Erin n kolikrát znechucen
napadlo, že z ejm ne iní rozdíl mezi ní a oblíbeným psem. Považovala ho za
zví e, za barbara. Avšak s úlekem shledala, že je pro ni stále obtížn jší jím
opovrhovat a že se cítí stále osam lejší. Jednou v noci se jí zdálo, že ji ze
sou asné mizérie osvobodil state ný irský vále ník. M l by se podobat
Fennenovi, ale když procitla, ot esen si uv domila, že princ z jejích sn
vyhlížel spíše jako její manžel. Dokonce m l i pronikavé seversky modré o i.
Po týdnu stráveném za zdmi Dubhlainu utekla Moi e i svým povinnostem,
aby si prohlédla m sto. Udivily ji chodníky vyrobené z prken stejn jako ady
dom s doškovými st echami. N které stavby byly kamenné, jiné se
podobaly srub m. Mezi jednotlivými p íbytky se kr ily provozovny
rozli ných emeslník a kupecké krámky. Rozmanitost nabízeného zboží ji
udivila. Na východ od m sta se rozprostírala pole a louky, kde se pásli kon
a dobytek.
Na obzoru se rýsovaly zem lské usedlosti. Erin se p istihla, že toužebn
hledí do dáli. Byla natolik pohroužená do rozjímání, že p eslechla dusot

106
kopyt vále ného o e. Leknutím sebou trhla, když k ní dolehl manžel v
posm šný hlas. „Sníš o út ku?“ dobíral si ji.
Musela zaklonit hlavu, aby mu pohlédla do o í. Zárove si dávala pozor, aby
ji neporanil temperamentní erný h ebec, který nevydržel stát na míst .
„Vím, že je to pouhý sen,“ p iznala. Olaf se sklonil, podával jí ruku. „Poj ,
ipozdívá se. Vrátíme se zpátky spole .“
„D kuji, m žu jít p šky.“ „Já vím, že ano. P esto se povezeš.“
Nedostala p íležitost, aby se mohla dál bránit. Olaf se vyklonil ze sedla a
vytáhl dívku k sob . Erin se nelíbilo, jak hladce se jí zmocnil, ani to, že jí
dýchá do vlas . Vadilo jí teplo sálající z jeho t la i osobitá v . Avšak
uv domila si, že muž má svaly jako ze železa a není v jejích silách ho
emoci, proto se mu ml ky podvolila a soust edila se na pohyb mohutného
kon . „Máme št stí, že hovo íš naším jazykem.“ Netušila, zda si z ní utahuje,
nebo ne, proto p ív tiv odv tila v témže duchu: „A my máme št stí, že
hovo íš tím naším.“
Cítila, jak pokr il rameny. „Je moudré poznat lid i zemi, kterou si chceš
podmanit.“
„Pokud lov k pochází z napadené zem ,“ opá ila Erin, „je pro zíravé
t n co o nájezdnících.“ Zám rn o své zemi nemluvila jako o porobené.
Tiše se uchechtl. „Pov z mi, ženo, ím se dál zabýváš?“ Byla ráda, že jí nevidí
do tvá e. „Obvyklými v cmi.“ Znovu se rozesmál, tentokrát trochu
ochrapt le. „Nezapomínej, milá ženo, že jsi zcela mimo ádná. Žádné obvyklé
ci ne iníš.“
Dívku v jednu chvíli polévalo horko, vzáp tí ji spaloval mráz. Copak se jí
zase vysmívá? Neodpov la mu, zato on se op t p ihlásil o slovo.
„Mám takový divný pocit, že jsi jiná ve všech ohledech, Erin mac Aedová.
Pov z mi, jaké i ješt ovládáš?“
„Latinu a jazyk Frank .“
„Výborn . Pozd ji m zasv tíš do taj latiny. P eji si dozv t se víc o
vašem Bohu, když už jsem nucen ho tolerovat.“
Když se p ed nimi objevil velkolepý vchod do královského sídla, Erin
mrštn sklouzla ze sedla. „Jestliže chceš pochopit k es anství, promluv si s
mou sestrou Bede. Brat kuje se s Všemohoucím mnohem d kladn ji než
já.“
Vyprovázel ji pohledem a také ry ným smíchem, jenž Erin donutil
itisknout si dlan k uzard lým tvá ím a zase Vlka nenávid t. Nechápala,
jak je možné, že ji Olaf p itahuje a zárove odpuzuje. Nesnáší ho. Ponižuje ji,
zesm uje nebo p ehlíží. P esto je k n mu nav ky p ipoutaná. Z v le své
107
rodiny, kv li svému lidu. Norský vlk má pod palcem hrdou irskou
princeznu. Natolik se pohroužila do neveselých myšlenek, že necht
vrazila do muže stojícího u paty schodišt . S úlekem od n ho odsko ila, aby
se mu omluvila, když vtom s bolestí shledala, že zírá na Fennena mac
Cormaka.
„Erin,“ vydechl. „Doufal jsem, že se mi poda í zastihnout t o samot .“
Zadržela dech, když ji toužebn objal kolem ramen. „Umím si p edstavit,
jak ukrutn trpíš,“ dodal sp šn . „Nezapomn l jsem na tebe. Nevím p esn
jak, ale jsem p ipraven vysvobodit t z téhle hr zy.“
„Ach, Fennene,“ zamumlala sklí en . „Nedá se nic d lat. Jsem Olafovou
zákonitou chotí.“ V la, že snít o út ku nemá smysl. Následovaly by další
války, nové krveprolití. Smutn se usmála do mužových up ímných hn dých
í. Nikdy Fennena doopravdy nemilovala, p esto jí na n m záleželo. Trp l
mnohem více než ona. „Musíš odtud odjet, Fennene,“ kladla mu na srdce.
„Jenom se trápíš.“
„Nem žu, Erin,“ prohlásil up ímn . „Nem žu t tu nechat napospas
norským barbar m.“
„Olaf ke mn není krutý,“ slyšela se íkat. Ostatn , je to pravda. „Jsem v
po ádku. Oba se s tím musíme smí it.“
„Ale Erin…,“ namítl zni en . Vzáp tí ztuhl a zahled l se kamsi za dív ino
rameno. Erin p eb hl po zádech mráz. Zvolna se oto ila, a koliv p edem
la, na její p ítel civí.
Do sín vstoupil Olaf. Stál kousek od nich, obli ej jako by m l vytesaný z
kamene. Proboha, zaslechl nás? Žaludek se jí bolestiv sev el a p ihlásil se
strach.
Muž k dvojici rázn p istoupil, ale nikterak nedal najevo, že by je byl slyšel.
„Pane z Connaughtu,“ pozdravil Fennena s hranou srde ností. Krátce
pohlédl na svou ženu, zav sil se do ní a odtáhl ji z Fennenova dosahu.
„Omluvíte nás, prosím? Pot ebuji s manželkou n co probrat.“
Fennen zdvo ile p ikývl a ustoupil. Nem l co dodat. M j hrdina,
pomyslela si trpce Erin. Pro se tak udatný vále ník jako Fennen uctiv sklání
ed Vlkem?
Manželova paže ji svírala, jako by ji ukovali ze železa. Stoupali do schod a
dív ino roz arování z Fennena sláblo. P ihlásily se pochyby. Co když nás
Olaf slyšel? M la bys být vd ná, že nenadálé setkání prob hlo ve vší
po estnosti, domlouvala si v duchu. Necht la, aby kv li ní Fennen došel
jaké úhony. Zachvívala se nervozitou. Vlk ji v tšinou p ehlížel, ale nyní ji
vedl do spole ných komnat.
108
 „O em si p eješ mluvit?“ otázala se vznešen , a jakmile jí p idržel dve e,
naoko popuzen vstoupila dovnit .
Dlouho neodpovídal a Erin shledala, že k n mu nedokáže stát oto ená zády.
Provedla noblesní obrátku. Schváln se tvá ila podrážd .
Manžel se op el o zárube , paže si nonšalantn založil na hrudi. Pohlédl jí do
í, dot en stiskl rty a tázav povytáhl obo í.
„P eji si zachovat mír, princezno,“ prohlásil s p ekvapivým klidem, „proto
bych t nerad vídal v náru i irských král .“
„Neležela jsem mu v náru i,“ hájila se. Olaf netrp liv mávl rukou.
„Jestli chceš, aby se tv j galantní ctitel ve zdraví dožil požehnaného v ku,
potom se s ním rad ji nestýkej o samot .“
Dot en zvedla bradu. M la bych být opatrná, nabádala se. Ale to se snáze
ekne, než ud lá, obzvláš když s lov kem lomcuje hn v a sílí závratnou
rychlostí. Olaf si tu všem na o ích vydržuje d vku a ona nesmí ani prohodit
pár slov s p ítelem, vládcem vlastního panství. „Domnívala jsem se, že jsem
královnou Dubhlainu,“ prohlásila sladce. „P edpokládala jsem, že je mou
povinností udržovat p átelství se zástupci urozených rod – jak irských, tak
norských.“
Olaf se zarazil. Sklopil zrak a potuteln se uculil. Nato s povzdechem
ešel místnost, položil se na l žko a propletl si prsty za hlavou. Nespoušt l
Erin z o í. „Ir m to holt pomalu zapaluje,“ ucedil kousav .
Dívka se ani nepohnula. Její nervozita stoupala. Zneklid ovala ji manželova
podez elá vlídnost. „Poj sem!“ na ídil jí tiše.
„Jak si p eješ,“ zadrmolila a s rádoby znud ným pokr ením rameny
istoupila k l žku. Zastavila se n kolik stop od Olafa a hrd vy kávala na
jeho další rozmar. State elila mužovu ledovému pohledu.
„Tak,“ prohlásila. „Blíž nejsem ochotná zajít.“
Olaf se p evalil na bok a op el se o loket. „V tom je práv ta potíž, Irko. A
ty s ní nehodláš nic d lat. Zapomínáš, že jsem ti zaru il mnohé výsady.“
Nep estával se mile culit. „Sv dí m na zádech, princezno. Ocenil bych,
kdybys m tam podrbala.“
Chvíli se ani nepohnula. Zvažovala, zda stihne dob hnout ke dve ím.
Olaf se škodolib pásl na jejích rozpacích. „Skute toho žádám tolik?
Kdybych se zachoval jako opravdový barbar, sko il bych po tob a násilím se
zmocnil.“
Odml el se, nebo Erin k n mu zlostn p isp chala dv ma velkými kroky a
posadila se na l žko. Mra ila se. Muž tázav povytáhl obo í, svlékl si od v a
nastavil jí záda. Na dív in další tah byl p ipravený, proto se zmocnil jejích
109
záp stí d ív, než mu sta ila nehty rozdrásat hebkou k ži. Jejímu hn vu elil
se sžíravým úsm vem na tvá i. „Nechápu, pro m nazýváš barbarem, ženo.
Avšak p emítal jsem o naší situaci a vzpomn l jsem si na následující r ení:
zanedbávaná panna chytra í, zato zanedbávaná manželka zanáší. Nevšímal
jsem si t , protože jsem cht l žít v míru. Ale jak se zdá, prokázal jsem si
medv dí službu.“
Erin vyd šen vyt eštila o i, když ji Vlk nesmlouvav p itla il k matraci.
„Ne!“ bránila se vehementn . „Já jsem s daným stavem v cí spokojená.“
Její protest p išel p íliš pozd . Spat ila, jak se mu tvrd zablýsklo v o ích, a
vzáp tí ucítila na rtech jeho ústa. Zoufale zazmítala hlavou, ale dot rného
úto níka se nezbavila. Zabo il jí prsty do vlas a p inutil ji z stat v klidu.
Zabušila mu p stmi do zad, avšak chytil ji za záp stí a p idržel je jednou
rukou. Druhou pono il do bujných kade í.
Erin si p ipadala jako v jednom ohni. Manželova ústa se prom nila v
cejchovací železo. A p estože se vytrvale bránila, zvolna podléhala sílícímu
horku. Olaf byl neodbytný. Hrav p emohl její odpor, p inutil ji pootev ít rty
a jazykem dychtiv zkoumal tajemství jejích úst. Erin se nedostávalo dechu.
Nedokázala se pohnout ani protestovat. Zmáhala ji malátnost, marn
potla ovala chv ní. Dobýval ji neústupnými, avšak n žnými ústy, p es
veškerou náruživost byl jemný. Dívka cítila, že se ítí do propasti. Už ji
nekrákal za vlasy, nýbrž ji hladil – po tvá ích, po šíji a poté nestydat po
adrech.
Náhle se odtáhl. Erin na n ho ohromen zírala. Mraziv se na ni usmál a
špi kou prstu se dotkl jejích vlhkých rt . „Myslím, ženo, že od nyn jška
budeš pam tlivá mých p íkaz a projevíš tolik moudrosti, abys neflirtovala s
žádným mužem – a Irem i Norem. Jinak nabudu dojmu, že t p íliš
zanedbávám, a ochotn se postarám o nápravu.“
Dívka si s nevolí uv domila, že Olaf hovo í v cn a bez emocí. Vášnivý
polibek neznamenal nic jiného než názornou lekci. P ipomn l jí, že zcela v zí
v manželov moci, a pokud se mu vzep e, postará se, aby jí citeln p itáhl
ot že.
Už ji nedržel, avšak prsty stále posm šn spo íval na jejích adrech. Erin
zrudla vzteky i ponížením. Zvedla ruku, aby ho ude ila. Energicky
zneškodnil její výpad a z hlasu se mu vytratila p ív tivost.
„Irko,“ zavr el, ‚jsi ta nejodvážn jší, pop ípad nejhloup jší ženská, která
mi kdy zk ížila cestu. Copak se nikdy nepou íš? Však uvidíme. Hodláte se
ješt scházet v ústraní s králem z Connaughtu, madam?“

110
„Ne,“ ucedila kysele. „Hlupák jste vy, pane. O mé poslušnosti nem že být
sebemenších pochyb. Život po boku Vikinga je k íž, který musím nést sama.
Rozhodn si nep eji, aby kv li mn ostatní trp li anebo umírali.“
S t mito slovy se vyhrabala z postele. Posbírala zbytky d stojnosti a hrd
zvedla bradu. M la se k odchodu, ale Olaf ji prudce popadl za loket a oto il k
sob . Bez pohnutí elila jeho zkoumavému zraku. Sotva dokázala skrýt svoje
rozrušení.
„Není to t žké, Irko,“ domlouval jí tiše. „Nechám t te svobodn odejít,
ale chci, abys m poslouchala na slovo. Nemíním t držet zkrátka, ale když se
mi ustavi vzpíráš, musím to ud lat. Co kdybychom spolu uzav eli
dohodu?“
„Kompromis?“ ušklíbla se ho ce Erin.
„P esn tak, Irko. Kompromis.“
Zamí ila ke dve ím. Odvážila se promluvit, až když m la ruku na klice.
„Uv dom si, Vikingu, že kompromis je p edevším naše manželství. Podle
irských zákon smím požadovat rozluku – nebo rozvod.“ Rychle za sebou
zav ela. Mrzelo ji, že nemá dost sil na to, aby za sebou po ádn práskla
dve mi. Alespo že m la poslední slovo.

Erin se pustila do práce. Dávala si záležet, aby v po etné domácnosti

všechno klapalo. Zjistila, že ji baví trávit as s Freydou i Rigem. Pot šilo ji, že
dovede vybrat nejlepší maso, sestavit chutný jídelní ek a upravit zasedací
po ádek tak, aby si nikdo nep ipadal odstr ený i ponížený. Nap tí ve
slune ném pokoji povolilo poté, co se k norským dámám p idaly irské.
Alespo se Erin necítila sama. Mrzelo ji, že se Moira drží v ústraní a pokorn
jí slouží, ale nikterak na ni netla ila. Necht la jí ztrp ovat beztak t žký život.
V sídle to za alo v ít ve chvíli, kdy Erin zjistila, že Mageen svévoln ruší její
íkazy a vydává nové – které jsou ihned vyslyšeny. Dozv la se o tom,
když se chystala vstoupit do slune né místnosti, aby si promluvila s Bede.
Ovšem potutelné šeptání ji p inutilo, aby se zastavila a soust ed se
zaposlouchala.
„Je to škoda, protože královna se doopravdy snaží…“
„Kdyby byla Norka, tak bych to chápala…“
„Když mu na ní nesejde, nic s tím neud lá…“
Následovalo zachichotání. „Chudinka ubohá! Aedova dcera, princezna z
Tary a klesne tak nízko.“
„Grenilde by to nikdy nep ipustila…“

111
 Erin zapadla do výklenku, srdce jí tlouklo jako splašené. Prokristapána!
Nemilosrdn ji pomlouvají, protože nemá žádný vliv ve vlastním dom ! Ani
Olaf by ji neznemožnil lépe. T eba mu práv 0 tohle jde, pomyslela si
chmurn . Vzpomn la si, jak krut se jí vysmíval, když toužebn hled la za
hradby Dubhlainu.
Nicmén se domnívala, že do puntíku plní manželovo p ání: vede mu
domácnost, neplete se mu do cesty a nep sobí potíže.
Nikdy víc, zap ísáhla se. Kurážn zvedla bradu a vrátila se do ložnice. Po
zbytek dne zcela ignorovala svoje povinnosti, a tup zírala z okna. Spat ila
Olafa, jak venku trénuje spolu se svými muži. Byli s ním i její brat i a
Gregory. Bratrance od p íjezdu tém nevid la. Do ista na ni zapomn l.
koliv spolu elili krutému p epadení a bok po boku bojovali, nyní je
loajální k Vlkovi. Sta ilo, aby mu Olaf slíbil navrácení Clonntairthu, až bude
Gregory dost silný, aby si jej udržel.
Po setm ní p išla Moira, aby své paní p ipomn la, že je as dostavit se do
hodovní sín na ve i.
„Není mi dob e. Omluv m prosím u mého manž…, u Olafa.“ V ženin
pohledném obli eji se objevil náznak paniky. „Erin, musíš…“
„Moiro.“ Poprvé promluvila ke své p ítelkyni jako královna. „Své p ání
jsem ti sd lila.“
edpokládala, že si Olaf její nep ítomnosti sotva všimne, nanejvýš bude
trochu popuzený. Po ve i si s ním promluví. Zatímco ona nesmí s
Fennenem ztratit slovo, on nejenom že Mageen obš ast uje, ale krom toho jí
dovolí, aby zpochyb ovala postavení jeho zákonité choti.
K jejímu velkému p ekvapení o n kolik minut pozd ji vtrhl Olaf do
ložnice. Jakmile Erin spat ila jeho pevn semknutá ústa a planoucí zrak,
okamžit svého inu zalitovala. Pak se ale vzmužila a kurážn se mu
postavila. „Co si myslíš, že d láš?“ uhodil na ni.
„Dohodli jsme se na kompromisu, m j pane. Odmítám sed t u jednoho
stolu s courou.“
„Cože?“
„Odmítám vstoupit do hodovní sín . Jsem princezna z Tary, Pane vlk .
Požadovals, abych ti vedla domácnost. Vyhov la jsem ti, nebo je to sou ást
smlouvy s mým otcem. Pod ídila jsem se ti. Ale dál nejsem ochotna ustoupit.
Nep ipustím, aby m tvoje nev stka ponižovala.“
K jejímu úžasu se rozchechtal. „M la by ses ke mn p idat.“

112
 „K návratu do hodovní sín m p im ješ pouze násilím. Avšak po ítej s
tím, že p ítomní Irové za nou bránit má práva. Myslím, že i mezi tvými lidmi
se najdou tací, kte í se domnívají, že právo manželky je nutné respektovat.“
Olaf si založil ruce v bok a nachýlil hlavu. O i se mu nebezpe blýskaly.
„Z ejm zapomínáš, s kým máš tu est.“
„Kdepak, Olafe,“ odv tila mraziv , „na to se zapomenout nedá.“
Tvrd se na ni podíval. Co se s tou ženskou d je? tázal se v duchu. On
ece d lá, co je v jeho silách, aby si tu zvykla. Nev nuje pozornost jejím
jízlivým poznámkám a skoro nic po ní nevyžaduje. Pro vlastn ? Je krásná.
Každým dnem si víc a víc uv domuje, jak je líbezná. Její o i jsou syt zelené
jako louka. T pytí se, jako když slunce rozzá í rosu zachycenou na stéblech
trávy. Soum rný obli ej, smyslná postava jakoby stvo ená pro pot chu
muž . Hebká bílá ple . Nevšímá si jí, p estože je nejžádoucn jší ženou,
kterou zná. Na nep íjemné otázky není t žké najít odpov . Erin jím pohrdá.
Stala se jeho chotí, a koliv jediná žena, která by si tento titul zasloužila, byla
Grenilde. Vždycky o tom snil…
Erin ho stále odmítá. O i jí planou, hlavu nosí hrd vzty enou. Z ejm jí
nedochází, že je pouhým p šákem v politické h e a její manžel není jen
králem norského m sta, které svým p in ním dobyl zp t, ale i jediným
mužem, který se pokusil sjednat mír mezi znesvá enými národy.
Tvrd se ušklíbl, jeho smyslné plné rty se prom nily v p ísnou árku.
„Když se mnou nep jdeš dobrovoln ,“ oznámil jí tiše, „nezbude mi než se
uchýlit k násilí.“
Zvolna se k dívce blížil. Erin ile odb hla, takže je d lilo široké l žko.
Olafa pot šilo, že ztratila svoji královskou povýšenost. Velice ho tím
dráždila.
„Klidn m tam dotáhni za vlasy, pse. Ale pamatuj si! M žeš m dát
zmrskat nebo m sám zbít do bezv domí, ale dokud n co neprovedeš s tou
vkou, nepohnu v téhle domácnosti ani prstem!“
Navzdory jejím výhr žkám se hroziv blížil. Erin se vyd šen tiskla zády
ke st . Muž se po ní natáhl.
„Ne!“ zaje ela. Divoce zabo ila prsty do zlatistých vlas a vší silou škubla.
Zakousla se Olafovi do ramene s takovou urputností, že údivem zalapal po
dechu a kvapn ji pustil. Zu il. „Chovej se ke mn jako k princezn z Tary!“
ela Erin, a koliv tém nevnímala, co íká. „Ud lej pro m alespo to, co
bys ud lal pro svoji vikinskou milenku!“
Zarazil se. Sotva ta slova vypustila z pusy, Erin si p ála, aby je mohla vzít
zpátky. Olaf se strašliv zachmu il, išela z n ho hrozba.
113
 St ží se ovládal. Potom dívce vrazil prudkou facku. V jednu chvíli Erin
stála a vzáp tí ležela na posteli. V hlav jí zvonilo a do o í vhrkly slzy. Byla
natolik vyvedená z míry, že by se nedokázala bránit dalšímu útoku.
Našt stí žádný nep išel. Olaf ml ky odešel z místnosti a té noci se už
nevrátil.

Ráno jí Rig p inesl erstv upe ený chléb, uzeného lososa a sýr. Nejprve si
všiml dív iny nápadné bledosti, pak ervené podlitiny rýsující se na tvá i.
Provinile sv sil hlavu. P emáhal zlost na pána, jemuž po léta sloužil. Jak
mohl Olaf, který proslul svým milosrdenstvím, surov napadnout tak
jemnou dámu? Jednou mu ekne, co si o tom myslí, t ebaže tím na sebe
ivolá jeho hn v.
Neušlo mu, že Erin skrývá mod inu pod závojem vlas a state se
usmívá. P istoupil blíž a sm le si prohlédl rozsah škody. Nebylo to tak zlé.
Odpoledne nez stane po otisku dlan ani stopy.
„Vidím, že dosud nejste ve své k ži, má paní,“ zamumlal a jako vždy se
uctiv uklonil. „Postarám se, aby vás nikdo nerušil.“ Vd na n ho
pohlédla. „Díky, Rigu. Zatím z stanu ve své komnat .“
Rig jí nalil pohár erstvého mléka. Nerad ji opoušt l. „Napadlo m , že bych
u vás mohl chvíli z stat a vypráv t vám o našich zvycích.“ Nedal jí
íležitost odmítnout a za al jí vypráv t o stvo ení sv ta. Sv j p íb h
zakon il stvo ením prvních lidí. „Bohové vymodelovali prvního muže a ženu
– oživili dva stromy, které pojmenovali Sak a Embla.“
Erin se rozesmála. „Lidé jsou ze strom !“
„Ano, samoz ejm !“ zubil se Rig. Piln se otá el po místnosti a p edstíral,
že uklízí beztak uklizenou místnost. „Všechny obry se zabít nepoda ilo,
proto s nimi musejí bohové as od asu bojovat. Surt st eží sv t sv tla s
ohnivým me em v ruce a bude s bohy vál it až do konce sv ta – Ragnaröku.“
Erin pohlédla na mužíka s povytaženým obo ím. „Všechno jednou
zanikne? Bohové i celý sv t?“
„Ano,“ p isv il tverácky Rig, „a ne. O Ragnaröku vám budu vypráv t
jindy. Te úpln posta í, když si zapamatujete následující t i v ci: Odin je
h moudrosti a mrtvých. Spolu s Valkýrami vybírá ty, kte í zem ou na
bitevním poli. Thor je b h vále ník a bitev. A Frey je bohem Zem a všeho,
co roste. Amulet s vyobrazením Freye prý zaru í, aby manželství bylo
plodné!“

114
 „Cha cha.“ Erin se nap ímila a vrátila Rigovi podnos se snídaní, které se
sotva dotkla. „Mockrát d kuji, Rigu, ale víc už toho opravdu nesním. Ráda
bych si ješt chvilku zd ímla.“
Sluhu mrzelo, že ho Erin posílá pry . Ale poda ilo se mu ji rozesmát. ím ji
tak pobavil? Smutn zavrt l hlavou a v duchu proklel hlupáka Olafa, jenž
dostal nejvzácn jší z irských drahokam a zám rn jej od sebe odmrštil.

Erin skute usnula. V noci nenacházela klid. Jakmile se Rig odporou el,
natáhla se na záda a odpo ívala. Zoufale toužila, aby se alespo nakrátko
propadla do milosrdného bezv domí a nemusela na nic myslet.
Po probuzení s povd kem shledala, že se jí vrátila síla. Dotkla se tvá e.
Opuchlina byla našt stí pry .
Ovšem marn se bránila slzám a beznad ji. Nem že v bec nic d lat. Snad
jen Olafovi vyhrožovat brehonskými zákony, které on stejn neuznává. V
Irsku si i ten poslední sluha i otrok m že za ur itých podmínek vydobýt
svobodu. Každá d ve ka si m že najmout brehonského soudce a dohnat
manžela k zodpov dnosti. O dalším osudu vždycky rozhodovala vyšší
autorita. V p ípad Erin by rozhodoval nejvyšší král, a to za p edpokladu, že
by Olaf souhlasil. Vlastní otec. Muž, jenž se už jednou proti ní zatvrdil a
naservíroval ji Vlkovi na st íbrném talí i.
Olaf ji m že donutit prakticky k emukoliv. Bylo by moud ejší ho
poslechnout než si d lat ostudu ustavi nými scénami. Vyhrožoval jí, že ji do
hodovní sín dovle e násilím. Místo toho se spokojil s fackou a odešel. Dosud
se nevrátil.
ece to nemyslela zle. Grenilde všichni obdivovali a respektovali. Když
zem ela, Olafovi p estalo na ženách záležet. Až na ochotnou Mageen, jež
zpochyb uje autoritu sou asné královny.
Erin napadlo, jak ráda by vid la matku. Toužila se jí sv it se svou bolestí.
S Bede si promluvit nemohla. Sestra m la p íliš vyvinutý smysl pro
povinnost a byla pevn p esv ená o tom, že lov k by m l hrd nést sv j
íž.
Neubránila se, aby nezašeptala nahlas: „Ot e, cos mi to ud lal?“ Znovu
zav ela o i. Kéž by se mohla vrátit do d tství! Být zase malá. Vyškrábat se
tátovi na koleno, t šit se na n jakou sklen nou cetku nebo jiný dárek
ivezený z cest. Nejsem dít , p ipomínala si. Nikdo mi nepom že. Musím
sou asnou situaci n jak zvládnout, nebo se z toho zblázním.
Vtom se ozvalo zaklepání. Erin zprvu napadlo, že zopakuje svoje p ání být
sama, pak si unaven povzdechla. Vymluvila se na nevolnost. Bede ji ur it
115
bude chtít vid t a krom toho se nem že v skrývat v pokoji, protože by
se jí lidé o to víc za zády posmívali.
Nap ímila se v ramenou. Je princezna z Tary. Nebude se víc trápit
bezmocným vztekem, nau í se chodit se vzty enou hlavou a nikdo se už
neodváží ji podce ovat.
Kdosi zabušil mnohem naléhav ji. Dívka se op ela o polštá e a panova
zvolala: „Vstupte!“
Dovnit se nahrnula Bede, p esn , jak Erin o ekávala. Doprovázela ji Norka
jménem Sirgan, jež od prvopo átku projevovala novope ené královn víc
vlídnosti než ostatní. Bede si ji nadmíru oblíbila, nebo Sirgan projevila zájem
o k es anského boha.
„Mám o tebe strach, sest ko,“ spustila Bede. Usadila se na pelesti a
uchopila Erin za ruku. „Jestli ti stále není dob e, je t eba zjistit p inu a zvolit
správnou lé bu.“
Erin se pokusila o p esv ivý úsm v. „Už je mi o hodn lépe. Brzy vstanu
z postele.“
Bede se na ni na oplátku uculila. Pak pohlédla na Sirgan, která se držela u
dve í. Jeptišce se ulevilo, ale ne proto, že Erin nest , ale kv li tomu, že jí
pom že zvládnout problém, s nímž si neví rady. Kdyby sestra stonala,
musela by vy ešit složité dilema.
„Sirgan by s tebou ráda hovo ila, Erin,“ spustila Bede opatrn .
Oslovená zv dav pohlédla na rozpa itou Norku a zazubila se. „Co pro
tebe m žu ud lat?“
Žena, jež váhav vraštila obo í, váhav p istoupila blíž. A dosáhla zralého
ku, její obli ej dosud vypovídal o n kdejší výjime né kráse.
„D lám si starosti o Moiru,“ spustila k Erininu p ekvapení. Rozpa it
zvedla ruce. „Žije s námi už dlouho. Trp liv snáší i ty z mých krajan , kte í
se k Ir m nechovají zrovna mile. Nicmén dnes, když se na ni Grundred
obo ila kv li špatn p ipravenému tkalcovskému stavu, se Moira rozplakala
a utekla.“ Sirgan se na okamžik odml ela. „Grundred je záštiplná ženská.
Mám o Moiru strach, protože ji mám moc ráda.“
Erin udiven naslouchala. Vzáp tí pocítila bolest. Mezi Nory se najdou i
laskaví lidé – Rig, Freyda a te Sirgan. Nem že všemi pohrdat, ale rovn ž
nesmí p ipustit, aby ubližovali její p ítelkyni. Musí n co podniknout.
„D kuji, žes za mnou p išla, Sirgan. S Moirou si promluvím. Uvidíme, zda
jí dokážu n jak pomoci.“

116
 Poté návšt vnice odešly. Erin se zamra ila. Vstala z l žka, umyla se a
oblékla. Vtom si uv domila, že netuší, kde Moiru hledat. Zavolala proto
Riga, aby p ítelkyni p ivedl do její komnaty.
Sotva Moi e pohlédla do obli eje, pomyslela si, že je zbyte né trápit se
vlastním vzhledem. Žena m la opuchlé tvá e a úpln rudé o i.
„Omlouvám se, že jsem ráno nep išla,“ kála se sp šn Moira. „Ale Rig mi
pov l, že st š a nep eješ si být rušena. Jak se cítíš?“
„Dob e, díky,“ zamumlala tázaná. Cítila se provinile, protože Moira
ividn trp la. „Cht la jsem t vid t, Moiro, protože m zajímá, co se s
tebou d je.“
Žen se zachv l spodní ret a sv sila hlavu. „V bec nic, Erin. Jsem jenom
unavená.“
Dívka se usmála. „Tedy si dnes prohodíme role. Ty se posadíš a já ti u ešu
vlasy.“
Moira protestovala, ale Erin z stala neoblomná. Jala se p ítelkyni jemn
masírovat spánky a zárove jí vypráv la, co všechno spat ila v ulicích.
Porovnávala Dubhlain s Tarou. Pak zase zvážn la. „Prosím t , Moiro, pov z
mi, co t souží. Slyšela jsem, že se na tebe Grundred zlobí. Mám-li tohle místo
udržet v klidu, musím v t, o jde.“ Na okamžik se odml ela. Usoudila, že
je zapot ebí p itla it na pilu. „Prosím t , Moiro. Jestli mezi ženami vypuknou
sváry, budu mít p íšerné potíže s Olafem.“
ítelkyn se rozplakala. Erin ji objala a konejšila, aniž tušila, co si dál
po ít. Žalem se jí svíralo srdce. Kdykoliv nev la kudy kam, mohla se
spolehnout na v rnou rádkyni Moiru. Díky ní v la, že situace, v níž se
ocitla, mohla být daleko horší. Kamarádka jí dodávala sílu a odvahu.
Posléze ze sebe Moira vysoukala: „ ekám dít . Pokusila jsem se jej zbavit.
Já vím, je to h ích… Ale necht la jsem p ivést na sv t nevi átko mimo
manželské lože. Všichni jím budou pohrdat… Norové i Irové. Nevyroste z
ho svobodný lov k ani sluha.“
Žena tiše plakala a Erin ji chlácholila. Poté si energicky stoupla. „Tvým
mali kým nikdo opovrhovat nebude, Moiro. To ti slibuji. Poslouchej m .
Požádám Olafa, aby t vrátil mému otci. Odst huješ se na Taru. Žije tam
spousta mladých muž , kte í p išli o rodinu. N který z nich t bude vroucn
milovat a jako správný k es an p ijme i tvoje dít . Dohlédnu, aby se t Sigurd
už nikdy nedotkl…“
Náhle se odml ela, nebo Moira se zni ehonic rozchechtala. Erin po zádech
eb hl mráz. Copak má takovou moc? Sta í pomyslet na to, že by po
Olafovi m la n co chtít, a zakouší hotová muka. Jenže Moi e pomoci musí.
117
Jist má od Olafa i otce nárok na laskavost. M li by si uv domit, že ji vlákali
do pasti, z níž se ani nepokusila uprchnout.
Znovu se uvelebila vedle Moiry. „P esta plakat. Škodí ti to. Musíš mi
it, Moiro. Dostanu t z rukou té norské p íšery.“
Šílený smích neutichal. Nakonec k ní p ítelkyn zvedla uslzené o i.
Pokoušela se vzpamatovat. „Vážím si tvé nabídky, Erin, ale já nikam nechci.
Plá u jen kv li svému dít ti. Já totiž toho vikinského prevíta miluji.“

Ohromená Erin op t vysko ila z l žka. Vlastní hlas jako by k ní doléhal z

veliké dálky. Jako by hovo il n kdo jiný. Klidn a sebejist . „Jestli Sigurda
miluješ a ekáš s ním potomka, potom se musíte vzít.“
Op t následovala salva smíchu a nový p íliv slz. „Sigurd po mn sice touží,
ale s Irkou se nikdy neožení. Není králem a nepot ebuje vlivné spojence.“
„Z sta tady, Moiro,“ p ikázala žen Erin. Znovu byla zasko ena svým
vznešeným chováním a vyrovnaností. „Za chvíli jsem zpátky. Pak za neme s
ípravami na svatbu.“
Moira užasle sledovala, jak Erin zarputile pochoduje z místnosti. Netušila,
že sama její paní se diví, kde se v ní bere tolik jistoty, a v duchu se modlí, aby
se stal zázrak a ona dovedla sv j zám r do vít zného konce.

118
 13

Olaf sed l na erném vále ném h ebci a sledoval své muže, kte í se cvi ili v
boji. Nejv tší pozornost v noval Gregorymu z Clonntairthu a jeho
královským bratranc m z Ulsteru a Tary. Byl natolik rozumný, aby nikdy
nepodce oval sílu Aeda Finnlaitha. Co se p tek týkalo, uvízli na mrtvém
bod . Mohli se bu sjednotit, nebo navzájem zni it. A koliv si vybrali
spojenectví a stvrdili je s atkem, nájezdy Dán ádících po celé zemi zastavit
nedokázali. Avšak jejich spole né vojsko se stalo tém neporazitelným, a tak
Aed i Olaf byli v bezpe í.
Proslýchalo se, že Friggid K ivonohý se skrývá v severních oblastech, které
náležejí Niallovi z Ulsteru. Olaf jednoho dne tu dánskou krysu vyplaší a
iní tak s podporou všech ulsterských pán . Dokud Friggid nechcípne, Olaf
nebude mít klid. Stejn jako jeho protivník vytušil, že se zanedlouho st etnou
v boji na život a na smrt. Musí se pomstít za Grenilde, teprve poté se mu
uleví od bolesti, která ustavi souží jeho srdce.
Uvažoval o sou asné situaci. Vzpomn l si na svoji manželku a bezd se
ušklíbl, když si p ipomn l poslední setkání. Nespokojen zabru el. Snažil se
být trp livý, pokoušel se pochopit její námitky, p esto jenom p sobila potíže.
Bez ohledu na to, jak sladce k n mu promlouvala, se za jejími slovy skrývala
záš . A koliv p edstírala poslušnost a p istupovala na kompromis, inila tak
s královskou noblesou. Nem la-li na vybranou, naoko se ochotn sklonila
ed v tší silou a trp liv ekala na p íležitost znovu si prosadit svou.
Kouzeln zelenýma o ima a smyslnou postavou by dohán la k šílenství
mnohem trp liv jší muže, než je on.
Bezostyšn se mu stav la na odpor, neuznávala ho jako svého chot ,
neprojevovala mu náležitou úctu a urážela ho p ed ostatními. Dokonce si
dovolila ozna it Grenilde za jeho milenku. Právem se na ni zlobil.
Pro ho potom tak mrzí, že ji ude il? Pro se celou noc choulil p ed krbem,
místo aby se pohodln rozvalil ve vlastní posteli? Protože nesnáší
každodenní pohled na oduševn lou krásku. Zap ísáhl se, že se jí nikdy
119
nedotkne, a z toho d vodu se noci prom ují v hotová muka. Ale nejhorší je,
že zjistil, že nemá zájem spát n kde jinde, p estože ve spole né ložnici trpí
jako zví e.
Zhnusen si odfrkl. P emítat o ženách je ztráta asu. Nechápe, pro Erin
bec ádila. K Mageen se nep iblížil dávno p ed tím, než souhlasil s
es anským svatebním ob adem. Podrážd si povzdechl. Napadlo ho, že
by m l n co podniknout. P inejmenším zjistit, zda jsou stížnosti oprávn né.
Slíbil Aedovi, že s jeho dcerou bude zacházeno jako s princeznou. Navzdory
tomu, že on sám s ní nevychází, má povinnost dohlédnout na to, aby jeho lid
princeznu Erin ctil a poslouchal.
Olaf se ješt víc zakabonil, oto il kon a zamí il na nejvyšší kopec za
stem, aby obhlédl svoje panství. Vadilo mu, když ho poddaní obt žovali
potížemi týkajícími se domácnosti. Práv to byl krom kýženého spojenectví
vod, pro se rozhodl souhlasit se s atkem, t ebaže tímto krokem v hloubi
duše pohrdal.
Tlumené dun ní ho varovalo, že se blíží jakýsi k . Posunul se v sedle a
rozhlédl se. Vzáp tí nesouhlasn nakr il elo.
Blížila se k n mu jeho irská cho . Nejenomže ho ve dne v noci
pronásleduje, už mu nedá pokoj ani venku, když trénuje se svými muži. Ani
mu nedop eje, aby se vypo ádal se stínem pochybnosti o svém chování,
estože má nárok se hn vat. Hlavu nese vysoko, neohrožen cválá na
rychlém koni.
Nazvala Grenilde jeho milenkou. Nicmén její slova nebyla krutá, pouze
zoufalá. Nechápe, že Grenilde znamenala celý jeho sv t… Pojednou se
spokojen ušklíbl. P išla za ním, a koliv ji p i posledním setkání ude il. N co
chce. A ji ponižuje sebevíc, tahle ženská si nep ipustí porážku. Jiná by se
dávno podvolila, ovšem líbezná princezna z Tary má pro strach ud láno.
Vy kával a podez ívav mhou il o i. Musel uznat, že je výborná jezdkyn .
Pouze ost ílení chlapi ovládají mohutné vále né o e s touto zdánlivou
lehkostí.
z stal stát n kolik krok od n ho. Erin na n ho zírala, vítr si pohrával
s prameny havraních vlas a fialovým plášt m. V o ích ho el zelený ohe .
„Olafe, smím s tebou mluvit?“
Mírn nachýlil hlavu a potla il nutkání vít zoslavn se ušklíbnout. Všiml
si, že ho nikdy neoslovuje manželi i choti. Tímto zp sobem mu dává na
domí, že ho nepovažuje za svého muže.
„V dom nastaly potíže, které se neobejdou bez tvé pozornosti. Moje
spole nice Moira eká dít . Zajali jste ji p ed n kolika roky v Clonntairthu.
120
Vyrozum la jsem, že od té doby žije se Sigurdem. Práv on ji tenkrát
zneuctil. Usmí il ses s mým bratrancem Gregorym. Slíbils mu, že mu
navrátíš jeho m sto. I Moi e hodn dlužíš, m j pane, nebo dlouho trp la.
Proto bys m l nyní prokázat dobrou v li a na d kaz, že smlouvu uzav enou
s mým otcem myslíš vážn , p inutit Sigurda, aby se s Moirou oženil.“
Neodpustila si náznak sarkasmu v hlase. „Moira nikdy ne inila potíže tob
ani tvému lidu. A se stala zajatkyní, v rn tob i Sigurdovi sloužila. Ostatní
ženy ji ustavi týrají. Ty tomu te m žeš u init p ítrž a nep ipustit, aby se
její potomek narodil jako parchant, který nikam nepat í.“ Up en na manžela
zírala, jako by ho vyzývala, a se jí neopovažuje

Olaf posm šn povytáhl sv tlé obo í. „P eješ si, abych p inutil Sigurda k
atku.“
„Zajisté. M také p inutili.“
Muž v obli ej byl náhle jako ze žuly. Nep íjemn se rozchechtal. „Oko za
oko, princezno z Tary?“
Erin nakrátko sv sila hlavu. „Ne, pane. Stala jsem se ob tí nespravedlnosti,
která se nedá od init.“
Dív in hlas se prom nil v pouhý šepot, p esto se její prohlášení Olafa
bolestiv dotklo. S chutí by ji znovu ude il, ale ješt radši by ji sev el v náru i
a ochutnal to, co se jeho o ím jevilo jako dokonalé. P itiskl by Erin k sob a jal
se zkoumat, zda váše , jež probleskuje v jejích o ích, koluje dívce i v žilách.
Pokušení bylo silné. Nejradši by svou ženu tvrd pou il, kdo je jejím pánem a
vládcem. Až dosud projevil víc tolerance, než se sluší. Lekce, jež jí ušt il,
byly mírné ve srovnání s utrpením, které zakouší muž soužený strádáním
la. S p íko ím zap in ným nespravedlností osudu se nedají v bec
srovnat.
Oto il svého h ebce natolik prudce, že nespokojen hrábl kopyty a couvl.
Zu iv na Erin zíral a vzpínání svého kon si nevšímal. Z jeho výrazu išel
mráz.
Avšak k dív in údivu zazn la odpov , v niž se neodvažovala doufat.
„A je po tvém!“ vyšt kl.
Nato pobídl kon do cvalu a zmizel v mra nu prachu. Erin za ním užasle
zírala. Potom oto ila svého h ebce a sp chala za Moirou, aby jí vy ídila
ekvapiv dobrou novinu.
Netušila, že Olaf sleduje, jak plavn cválá dom , a nechápe, jak je možné,
že si k ehká žena jako ona poradí se vzpurným zví etem. Jezdí jako kovaný
vále ník.
121
 Když Sigurdovi na ídil, že se musí oženit, dot ený muž ádil jako zb silý.
Olaf ho nechal vyk et. Potom mu p ipomenul, že sem p ijeli založit
království, na n ž doma nemají nárok. Sigurd se zatvá il neš astn . Olaf
využil jeho slabosti a po ádn mu vy inil. Poté se ryšavý obr zatvá il
provinile.
Jeho pán si s úžasem uv domil, že Sigurd protestoval jenom naoko. Svoji
irskou milenku zbož uje a t ší se, že se stane otcem. Dále mu Olaf navrhl,
aby osobn požádal Moiru o ruku. Tím pádem se nikdo nedozví, že
manželství není jeho nápad.
Jakmile se vále níkovi vrátila jeho n kdejší rozvaha, Olaf si unaven
povzdechl. Má p ed sebou další úkol, na n jž se opravdu net ší. Avšak musí
co ud lat s Mageen.
Když opoušt l své sídlo, zmocnilo se ho podrážd ní. Nesnášel, když ho
ženy obt žovaly se svými bezvýznamnými problémy, ale t eba to dluží
samotnému irskému králi.

Erin se vrátila ve výborné nálad . Možná bude její katastrofální manželství

ece jenom k n emu dobré, protože z titulu královny m že pomáhat
pot ebným.
Radost zra ící se v Moi in obli eji p sobila na její zmu enou duši jako
balzám. Dokonce ucítila n co jako náznak št stí, když p ítelkyni
ubezpe ovala, že budou se Sigurdem oddáni ješt téhož ve era.
Sotva Moira odešla, Erin se znovu rozplakala, ale tentokrát to byly slzy
radosti.
Dívku zachvátil pocit mnohem opojn jší, než je ten, který se dostavuje po
vypití velkého množství piva. P istoupila k oknu shlédla na nádvo í, aniž
co vid la. Krev se jí p nila v žilách, cítila se báje . Nahlas se rozesmála.
Rychle však vyst ízliv la, nebo si vzpomn la na mizérii, která p edcházela
tomuto vít zství. Olaf jí prokázal laskavost. Pravd podobn lituje, že se
neovládl a dopustil se na ní násilí. P esto nem že p ipustit, aby její
domácnost vedla jiná žena. Je p ece princezna z Tary.
Dotkla se tvá e a vzpomn la si na pádnou facku, po níž p istála na l žku.
Tolik k mému vlivu, pomyslela si ho ce. Ale neude il ji kv li Mageen. Dotklo
se ho, že se ot ela o Grenilde. Olafovu lásku k ní neoslabila ani smrt.
Vážn pochybovala o tom, že Norský vlk chová k Mageen n jaké city.
Veškerou náklonnost, kterou v sob kdy m l, v noval zesnulé blon até
krásce.
122
 Erin v la, že ji manžel s gustem dohání k šílenství. Je to další hra, bitva, v
níž nehodlá prohrát. Zakázal jí stýkat se s Fennenem a v soukromí ložnice jí
neváhal p ipomenout, kdo je zde pánem. Zato na ve ejnosti jí prokazoval
nezbytnou úctu. Slíbil jejímu otci, že ji bude ctít. P estože je Viking, má smysl
pro est.
Ud lá n co s Mageen? Bude zajímavé to sledovat. Náhle se zachichotala.
išlo jí zábavné, že je Pán vlk lapen v nep íjemné situaci mezi manželkou a
milenkou. Veselí ji opustilo ve chvíli, kdy za ala p emítat o tom, zda Olafovi
záleží na jejích pocitech, anebo spíše na slibu, který dal Aedovi.
Zapletl se s Mageen a nechal se vlákat do s atku z rozumu. Skute má co
ešit. Sám se do téhle patálie dostal, sám z ní musí ven.
Zbledla, když si uv domila, že Olaf nemusí ud lat v bec nic. Z manželky
si m že dál utahovat a spát s milenkou, která každým dnem upev uje sv j
vliv.
Co se starám? pomyslela si otup le. Jenže nemohla jinak, hnala ji k tomu
vlastní pýcha. Nedám mu pokoj, slibovala si v duchu. Nep ipustím, aby mi
ta d vka otravovala život.
Pozd ji se vrátila do velkého sálu a v novala se ve erním povinnostem.
Svízelná situace jí však nešla z hlavy a navzdory nadcházející svatb nad ní
stále dumala. Olaf u inil ústupek. Navenek mu proto projeví poslušnost, ale
zárove se postará, aby v l, že ho do svého srdce nepustí. Nikdy se
nesmí í se životem po boku Vikinga.

„Olafe!“ Mageen na okamžik zav ela o i, byla vd ná, že ho vidí. „Moc jsi
mi chyb l, m j pane.“ Vášniv muže objala kolem krku. Nebyla si v doma
ni eho špatného, dokud se energicky nevymanil z jejího objetí.
„Zašla jsi p íliš daleko, Mageen. P išel jsem ti oznámit, že už t nikdy
nenavštívím, a p eju si, abys opustila Dubhlain.“
Žena zesinala šokem. Klesla mu k nohám. „Ne!“
Olaf si netrp liv povzdechl. Z istajasna zalitoval svých p íkrých slov.
Zvedl Mageen do stoje, posadil se na lavici a jal se ženu prohlížet
imhou enýma o ima. Znepokojil jej hore natý lesk jejích o í. Byla
vyd šená. Nikdy ho nenapadlo, že jeho odvážná milenka ví, co je báze .
Nyní byla p ímo zt lesn ním strachu. M la vyt ešt né o i, adra se jí zt žka
zdvihala a p ipomínala Olafovi, o ho p ipravilo vynucené manželství.
Mageen mu nes etn krát poskytla út chu. K ertu s Erin! Kdyby jí
nebylo… Ale i Mageen nesla sv j podíl viny. Kdyby se nepovyšovala nad
novope enou královnu, mohlo všechno z stat p i starém.
123
 „To nem žeš myslet vážn !“ ozvala se žena ochrapt le. „P ece m nepošleš
pry !“
„Obávám se, že mi nic jiného nezbývá, Mageen. Schváln urážíš moji
cho .“ Hovo il tiše, ale nesmlouvav . Na jeho rozhodnutí se nedalo nic
zm nit.
„Ne!“ vyhrkla zoufale a pro v tší d raz si dupla. „Nem žu tomu uv it!
Pána vlk ovládá domýšlivá irská coura! Co bude s námi? Copak jsi
zapomn l, jakou rozkoš ti p ináším? Ona t nikdy nebude milovat tak jako
já!“
„Je to moje manželka, Mageen,“ prohlásil a postavil se.
Mageen zoufale sledovala, jak odchází. Nerad se s ní lou il, p esto ji
propustil ze svých služeb. Byl nejprve králem a teprve potom mužem. Byl
silný a vášnivý, ale zárove dovedl být chladný. Um l odejít a nikdy se
nepodívat zpátky.
„Dohlédnu, abys nalezla domov ve vhodné domácnosti,“ sd lil jí
neochv jn . „Do té doby ti zapovídám vstup do velkého sálu.“
Mageen se nedokázala smí it S jeho prohlášením. Vzedmula se v ní
beznad j a ponoukla ji k zoufalému inu. Bez rozmyslu se vrhla na
odcházejícího muže. „Jsi hlupák! Nemusíš se m zbavovat kv li vychrtlé
št kn , která by ti nejradši pod ízla krk! Ute e, Olafe. Varuji t . S chutí t
podvede s prvním ochotným chlapem a ješt se tím bude chlubit, nebo
tebou nesmírn pohrdá.“ Mageen se k n mu divoce tiskla. Kochala se jeho
ní i blízkostí svalnatého t la. Nem že p ipustit, aby odešel. Žádný jí
nep inese ukojení jako on. Pouze s ním se cítí doopravdy živá. A ji dlouho
nevyhledal, nedovede si p edstavit, že by se nemohla na jeho návšt vu
alespo t šit. „Povídám ti, ona t nenávidí a není schopna t uspokojit. Jen se
podívej do t ch jejích falešných zelených o í! Povídá se, že se m la provdat
za Fennena mac Cormaka. Stále se zdržuje v Dubhlainu. To on se patrn sytí
z jejího klína…“
Muž jí bolestiv zaryl prsty do ramen a sev ení povoloval jen zvolna.
Ženina slova ho zasáhla víc, než byl ochoten p ipustit. „Dohlédnu, aby o tebe
bylo postaráno, Mageen. Ale varuji t – dokud ti nenajdu vhodnou
domácnost, drž se dál od mé choti! A už si o ní myslíš cokoliv, nezapomínej,
že je královnou Dubhlainu.“
Op t padla na podlahu a žalostn se rozvzlykala.
Olaf ji zvedl a položil na postel. Zlehka ji políbil na elo, nap ímil se a
odešel z domku.

124
 Cestou ke svému sídlu o Mageen smutn p emítal. Chodil za ní, aby ukojil
své nejnižší pudy. Jejich vztah byl výhradn t lesný, alespo si to myslel.
edem jí sd lil, že nestojí o žádné závazky. Jenže cit m se poru it nedá.
Grenilde je mrtvá. Její ztráta ho po ád bolí, ale nem že s tím nic ud lat, stejn
jako nem že ovládnout onu zvláštní sílu, která ho táhne k jeho irské choti,
estože mu tahle kráska p sobí jenom starosti.
Pojednou si vzpomn l na Mageenina slova. Fennen mac Cormac. Irský
král, s nímž si Erin šeptala v hale. Pohledný mladík na ni pohlížel s n hou a
smutkem v o ích. Pokradmu ji sledoval v hodovní síni.
Zakázal jí, aby se s mac Cormakem stýkala. Ihned jeho p íkaz zpochybnila.
Poslušnost mu p islíbila až ve chvíli, kdy se za ala obávat o p ítelovo zdraví.
Olaf se náhle zachv l vzteky. Je na Mageeninu krutém obvin ní n co
pravdy? Ur it ne. Aed by se jist neodvážil nabídnout mu svou dceru,
kdyby ji p edtím poskvrnil mac Cormac. Jenže otcové nev dí všechno…
Co když jeho žena toho Ira miluje? Sní o tom, že s ním uprchne? Líhala s
ním? Planuly její o i vášní, nabízela mu svoje smyslné t lo? Zaplétal se
Fennen do pavu iny jejích hebkých vlas ?
i této p edstav jeho hn v rostl. Vzpomn l si, jak Erin vedle n ho každou
noc ulehá a vyd šen sebou trhne pokaždé, když se ho bezd dotkne.
inutil se ke klidu. Sám nechápal, pro se tak zlobí. Je sm šné žárlit na
ženu, která pro n ho nic neznamená a p sobí mu pouze potíže. Pokr il
rameny. Je to prosté. Je vále níkem a králem, istokrevným Vikingem a velice
majetnickým mužem. Nesklání se p ed brehonskými zákony. Ženu považuje
za svoje vlastnictví a podle toho s ní jedná. Jestli zjistí, že ho Erin podvedla,
tak jí zakroutí krkem. Ale nejprve zabije mac Cormaka.
Náhle se usmál. Mac Cormac musí opustit m sto. T eba by mohl jeho
odjezd uspíšit.
Hlasit se zachechtal. Na každý tv j tah existuje p im ená odpov ,
princezno.
Za al uvažovat o nadcházející noci. Ocení Erin, co pro ni ud lal? Rozesmál
se. To se pravd podobn nikdy nedozví. Up ímn pochyboval, že mu samou
vd ností políbí ruku.

125
 14

Olaf vstoupil do hodovní sín . Dvo ané se zvolna trousili na ve i. Ost e

se rozhlédl kolem sebe, aby se p esv il, zda p išla Erin a plní povinnosti
královny. Samoz ejm že tu bude. Dnes se vyst íhá všech potíží, nebo
ipravuje svatbu.
Erin postávala p ed krbem a rozmlouvala se svým bratrem. Jako by vycítila
manželovu p ítomnost, pojednou se oto ila a up ela na Olafa smaragdové
i. D stojn k n mu p istoupila. „Pane,“ zamumlala s pokorn sklopenýma
ima, „Sigurd a Moira budou oddáni ješt p ed zapo etím hostiny. Proto
jsem všechny sezvala, aby se stali sv dky slavnostní události. Tedy pokud
vám to tak vyhovuje.“
Jakmile se na muže podívala, objevil se v jejím pohledu starý známý vzdor
a pon kud zpochybnil uctivá slova. Jist . Od nyn jška vyhoví každému jeho
íkazu, nebude zpochyb ovat jeho slova, ale nikdy se mu zcela nepodvolí.
Zachová si mrazivý odstup.
„Výborn . Ob ad m že za ít.“
Moiru a Sigurda oddal k es anský mnich. Noc se prom nila ve svátek.
Všichni popíjeli a buja e se veselili. Olafovi neušlo, že se jeho obrovitý
spolubojovník zardívá jako školák a jeho irská nev sta málem plá e dojetím.
Vlk se p istihl, že sám p esmíru holduje pivu, což ho rozladilo. Pokradmu
sledoval svou zdrženlivou manželku, sedící po jeho boku. Dráždila ho, nebo
se tvá ila povznesen . Navzdory slibu p ím í by jí nejrad ji zat ásl. Ud lal
by cokoliv, aby z ní onu nepochopitelnou nad azenost dostal a donutil ji, aby
se p ed ním uctiv sklonila.
Vzáp tí z jeho o í išel mráz, úsm v se prom nil ve zlomyslný úšklebek.
Zvedl pohár. „P ipij si se mnou, ženo, na své vít zství. Na š astné spojení
mezi Norem a Irkou!“

126
 Poslechla, jak p edpokládal. Poslušn mu pokynula svou íší a škroben se
zazubila.
Znenadání se rozpomn l na Mageenina záštiplná slova. „Fennen mac
Cormac se stále zdržuje v Dubhlainu. To on se patrn sytí z jejího klína… Jen
se podívej do t ch jejích falešných zelených o í! Nejradši by ti pod ízla
krk…“
Sigurd ho vytrhl ze zadumání tím, že ho opilecky objal. Olaf zary el
smíchy, s námahou od sebe obra odstr il a pop ál mu plodné manželství.
Sv j výrok zpe etil spikleneckým mrknutím. Nato se op t ohlédl po své žen
a s údivem shledal, že je pry .
Ješt chvíli sed l u stolu, poté uvážliv vstal. Ve skráních mu bolestiv
zatepalo. Špatn spal. Den strávil cvi ením se v boji a urovnáváním
bezvýznamných p tek. P ipadal si zaprášený, a tak zatoužil po koupeli.
emítání o Erin ho unavovalo a zárove dráždilo. Vyhledal Riga a poru il,
aby mu p ipravil láze .
Vstoupil do ložnice. Erin nespala, oblékala se. Olaf se usmál, nebo mu
neušlo, jak sebou po jeho p íchodu škubla. Rychle prošla místností a uložila
se na své stran postele. Muži neuniklo, jak se jí pod tenkou p ikrývkou
mocn dme hru . Líce jí krvav plály.
Ne íkal nic, ml ky se svlékal. Objevil se Rig. Nechal p inést vanu a poté ji
naplnit vodou. Olafa by zajímalo, co se s Rigem d je, protože se po sv tnici
pohyboval jako na trní.
Olaf si vlezl do vany. Rig nad ním stál s v drem v ruce. Jeho pán na n ho
zíral p imhou enýma o ima a zle se mra il. „Vodu, Rigu! Copak jsi ohluchl,
chlape?“
Sluha mu ji nalil rovnou na hrudník. Pálila. Olaf zasku el na protest. „Co je
to s tebou? Vypadni odsud, než se rozhodnu…“
Rig se naposledy podíval na dívku choulící se na l žku a zmizel d ív, než
jeho pán sta il dokon it v tu.
Olaf se pohodln uvelebil v lázni. Voda z n ho odplavovala nap tí, avšak
neklid a podrážd ní ze sebe dostat nedokázal. P istihl se, že stá í pohled ke
své žen . Ml ela, nehýbala se, ale nespala.
K ertu s ní i s její p edstíranou pokorou! Z pouhého pocitu viny na ídil
svému vále níkovi, aby se oženil, a zabýval se oby ejnou b hnou. Avšak jeho
nadutá cho mu neprojevila ani kapku uznání.
Potuteln se usmál. „Erin!“ rozkázal. „Chci, abys mi umyla záda!“
Neodpov la. Stejn jako p edstírala poslušnost, te se tvá ila, že spí.

127
 „Vím, že nespíš, ženo. Mám za sebou dlouhý náro ný den. Dlužno dodat,
že jsem vy erpaný z tvých nárok , proto ti porou ím, aby ses okamžit
zvedla a vydrhala mi záda!“
„Olafe,“ odv tila ledov , aniž se na n ho podívala, „pokud jde o vedení
domácnosti, poslechnu t na slovo. Osobn ti ale nic nedlužím. Slíbils mému
otci, že se mnou budeš jednat s úctou. Po ád mluvíš o kompromisu.
Navzdory tomu jsi m v era v noci neváhal ude it a op t jsi dokázal, jaké jsi
barbarské zví e. Dnes jsi v i mn projevil ur itou vst ícnost, ale jenom z
toho d vodu, že to dlužíš mému otci a lidem, s nimiž si p eješ žít v míru.
Proto bychom se m li podle toho chovat. Budu se ti držet z cesty, avšak
nenechám se od tebe ponižovat. Tím pádem zavládne mír i v naší ložnici.
Zachovám si odstup a pokusím se t nedráždit. Potom nebudeš mít d vod
bít.“
Olaf se opatrn zvedl z vany a p iplížil se k posteli, aby ho Erin neslyšela.
Zaregistrovala ho až ve chvíli, kdy ji jediným plynulým pohybem uchopil do
náru e. Odm nou mu byl úžas zra ící se dívce v o ích. Když se snažila
osvobodit, zaryla mu prsty do hrudi.
„Ženo,“ oslovil ji kousav , „nazýváš m barbarem a opakovan m urážíš.
Proto ti musím dokázat, že nejsem zví e, nýbrž civilizovaný lov k, který si
nep eje nic jiného než tvoje blaho. Odmítáš mi umýt záda, zato já jsem
ochoten postarat se o ta tvá.“
Nedokázala se mu vymanit. Sta il jediný pohled do nemilosrdných
modrých o í a za ala se t ást d sem. Na vlastní k ži poznala jeho hn v i
vynucenou, sžíravou p ív tivost, která byla mnohem nebezpe jší. Ovšem
na dlouhé p emítání i protesty nebyl as. Vzmohla se na pouhé: „Ne!“ Hned
nato se ocitla ve van .
Zoufale ch apla po jejích okrajích, aby Olafovi utekla, ale zadržel ji. „Já
jsem ale ledabylec!“ zhrozil se naoko a p id epl vedle vany. „Copak ti m žu
vydrbat záda, když jsi oble ená?“
„K ertu s tebou, Vikingu! Já o tvoje pozornosti nestojím!“ za vala.
Jednou rukou spoutal její záp stí, druhou nahmatal okraj košile a p etáhl ji
dívce p es hlavu. Ruce jí uvolnil jen na tak dlouho, aby z nich sundal mokrou
látku. „Ani se nehni, ženo!“ p ikázal. O i mu svítily. „Rád bych ti prokázal
službu.“
Krátce se s ním potýkala, marn se snažila postavit. Pouze se tím ot ela o
mužovo nahé mokré t lo. Bezd se ot ásla, když se adry dotkla jeho
zarostlé hrudi.

128
 Rad ji se zase posadila. Olaf sáhl mezi její pokr ená kolena, aby vylovil
mýdlo a žínku. Erin úlekem nadsko ila.
„Uklidni se, princezno,“ broukl tiše. Báje se bavil. „Jako správný barbar
jsem t ude il, nyní musím u init pokání.“
Cítila, jak se za ní pohybuje. Rukou nadzdvihl její vlasy a namydlil jí
ramena. Erin ost e vnímala, jak z Olafa sálá nap tí. Vycítila každý jeho
pohyb, každé hnutí sval .
Sev ela okraj vany a pevn se držela, jako by stála nad propastí a od pádu
ji d lil pouhý krok.
Co se to d je? pomyslela si zoufale. Dobíral si ji mnohokrát p edtím, ale
tentokrát to bylo jiné. Zjistila, že nedokáže bojovat, podniknout odvetný úder
ani se pohnout. Nesvedla jasn uvažovat, jako by její mysl byla stejn jako
smysly omámená pohybem, doteky a v ní lov ka, jehož se zap ísáhla z
duše nenávid t. Cosi se zm nilo, ale jen nepatrn . Pokr ila rameny. Od
prvopo átku se víc d sila manželových n žných dotek než hn vu.
Ustavi mezi nimi vládlo nap tí hrozící výbuchem. Jako tehdy u potoka.
Zvláštním zp sobem ji ochromovalo. Nezm že se na jedinou souvislou
myšlenku, zato ím dál tím víc podléhá smyslnému pokušení.
Olaf netušil, zda jeho po ínání vede B h, i ábel, zda si p eje svou cho
velebit, i ztrestat. Hlava se mu to ila z p emíry alkoholu. V myšlenkách se
vrátil ke dni, kdy Erin bezostyšn zaúto ila na jeho mužství a prvn ho
nazvala psem. O svatební noci zjistil, jak je úchvatná, a od té doby noc co noc
trpí. Rmoutí se, zoufale po ní touží a spaluje ho nenávistný žár jejích o í.
Ebenové vlasy byly na omak jako hedvábí stejn jako její ple . Nabral do
dlaní vodu a opláchl dívce záda. Poté po nich op t p ejel kouskem mýdla.
Záda m la dlouhá, plavn p echázela ve vosí pas. Pod hladinou spat il nad
hýžd mi dva rozkošné dolí ky. Cítil, jak se žena zachvívá pod jeho doteky.
Sklonil se nad její šíji a opatrn ji ochutnal rty. Erin ztuhla, avšak chv ní
pokra ovalo. Neušlo mu, že zatíná štíhlé prsty do okraje vany, až jí b lají
kone ky. Neodolal a pošeptal jí do ucha: „Jsem pouhý barbar, princezno.
Pes ze severu. A podle toho se chovám.“
Chytil dívku pod rameny a zvedl. Op t jí namydlil záda, pak mýdlo
upustil. Za al Erin zkušen , smysln masírovat. Sám netušil, jak pevnou má
li. Ovládal se, a koliv ho spaloval chtí . Navzdory tomu byl každý jeho
pohyb pe liv vypo ítaný a p esný. Dívka se t ásla jako osika.
Op t se ústy dotkl jejího krku, poté jimi putoval po celé délce zad a
jazykem se jemn dotkl každého obratle. V dlaních sev el oblé boky a
poklekl, aby se mohl pot šit roztomilými dolí ky nad b lostnými hýžd mi.
129
 „P esta !“ vydechla. Bylo ji sotva slyšet. Pokusila se mu vykroutit, a
poskytla mu tím nádherný požitek ze zmítajících se bok .
Dovolil jí, aby se v jeho dlaních oto ila. Shledal, že má v obli eji
nep ítomný výraz a pohled zamžený. Vít zoslavn se usmál. O i mu svítily.
Dívka poplašen zvedla sklopené asy a nervózn se zavrt la, nebo jí došlo,
že mu svým chováním bezd napomáhá. Pustil ji jen na tak dlouho, aby
vylovil mýdlo, a jal se jím p ejížd t po manžel in kolen .
„Prosím…,“ zašeptala a Olaf v duchu zajásal. V l, že uvízla v jeho
osidlech jako lapené zví e, avšak pastí se jí stalo vlastní t lo. Snažila se
nehýbat, zcela jej ignorovat a z stat lhostejná, ale marn . Poda ilo se mu v ní
rozdmýchat váše , jež dlouho doutnala pod povrchem. A koliv ho bude
nenávid t do soudného dne, nikdy nebude moci pop ít, že její t lo vst ícn
reagovalo na jeho podn ty. Pokra oval v postupném dobývání. Krouživými
pohyby se zvolna sunul vzh ru. V dlaních pot žkal oblá adra a palci
polaskal bradavky.
Nepohnula ani brvou. Bezmocn zatínala p sti, žilka na hrdle jí zb sile
pulzovala. Zíral jí do tvá e, zatímco nenucené svíral její adra pokrytá
mýdlovou p nou. T eštila nevidoucí o i, zatínala zuby, avšak rty m la
pootev ené, jako by se chystala žebronit o smilování, ale nemohla. Naklonil
se blíž a dotkl se jejích rt . Teprve poté jako by se probrala z omámení a
pokusila se mu vymanit. Popadl ji za krk, p inutil z stat v klidu a vášniv se
isál k jejím rt m.
Zasténala, ale na víc se nezmohla. Musela se podvolit jeho naléhání. Roztíral
mýdlovou p nu po oblinách ader, poté se opovážil zabloudit do vlhkého
klína. Erin zdušen vyk ikla na protest a odtrhla se od jeho nesmlouvavých
úst. On však pokra oval v dobývání.
Sotva pronikl prsty do samého st edobodu jejího ženství, zaryla mu nehty
do ramen. V l, že to ud lá, protože se pot ebovala udržet na nohou, aby
mohla v boji využít sílu svalnatých stehen.
Odpoutal se od ní a kvapn se sklonil. Nabral do dlaní vodu a jal se dívku
oplachovat. Stále se opírala o jeho ramena. Neušlo mu, že se chystá vznést
jakou námitku, avšak ze rt napuchlých od líbání nesplynulo jediné slovo.
Popadl ji do náru e a mokrou položil na l žko. Up en na ni hled l.
Fascinovaly ho její t pytící se o i, slonovinová adra s r žovými hroty
bradavek, ploché b íško, široké boky i hebký erný trojúhelník, jenž se stal
íslibem tajemných slastí.
Vzpomn l si na zlá slova, která pronesla Mageen. Napadlo ho, že pokud
zjistí, že se Fennen mac Cormac dotkl jeho manželky, zabije jej holýma
130
rukama. Avšak v il, že je nevinná. V o ích se jí zra il up ímný šok. Zaho el
touhou, ale kupodivu se stále ovládal. Zíral na svoji cho a opájel se její
krásou.
Erin nedokázala na nic myslet. Sotva se jí Olaf dotkl, n co se s ní stalo.
Za ala se chv t a poté jako by do ista ztratila vládu nad svým t lem.
Zmocnila se jí podivná malátnost a zárove jako by byla plná energie, které
se nutn pot ebovala zbavit. Krev se jí va ila v žilách. Náhle jako by ji
obest ela temnota. Vid la sv tlo, hv zdy a pak zase tmu. N co se blížilo.
Zpo átku sotva postižitelné chv ní pozvolna p er stalo v bou i. Rodilo se
kde hluboko v jejím nitru a p sobilo jí slastnou a zárove vysilující bolest.
Jako by na sob cítila tíhu celé oblohy, p esto si p ipadala nesmírn volná a
svobodná. Olaf si ji up en prohlížel a ona mu pohled bez rozpak oplácela.
Nezbyla jí v bec žádná síla, jen podivný žár p inášející muka a sou asn
slast.
ipadala si jako omámená. Olaf od ní odstoupil, ale chyb la jí energie k
út ku. Sledovala ho, jak krá í k truhle u dve í a p ináší lahvi ku s olejem.
Když se na Erin obkro mo usadil a p itiskl ji svou vahou k slamníku, bylo na
únik pozd . Modré o i, v nichž se výsm ch svá il se zvláštním druhem n hy,
etly v dív in obli eji jako v knize.
„Ani ve snu by m nenapadlo vyžadovat po tob n jaké služby, ženo,
které bych ti rád neposkytl na oplátku,“ zamumlal ochrapt le. Ukápl si do
dlaní malou dávku oleje a postavil fiólu na podlahu.
„Není v tom santalové d evo, nýbrž kv tinová esence. T eba se mé trny
prom ní v r ži…“
Erin se nevzmohla na slovo. Pokusila se zvednout ruce. Hrav se jich
zmocnil a za al jí masírovat prsty. Poté p ešel k dlaním.
Musí n co íct. Musí ho zastavit. „Olafe…, nech m být. Já…, já…“
Pokusila se vstát. Podívala se mu do o í. Pevn p itla il její ramena zpátky.
„Lež a nehýbej se!“ rozkázal.
Jeho o i. To kv li nim s ním nedokáže bojovat. „Zákony…,“ hlesla.
„K ertu s brehonskými pravidly! Snad nezakazují manžel m starat se o
svoje ženy?“
„Ty se o m nestaráš,“ bránila se. Ignoroval její námitky. Dívky se op t
za ala zmoc ovat malátnost. Ráda by ze sebe Olafa shodila, ale byla p íliš
slabá. Zav ela o i a pokoušela se p emýšlet. Avšak vnímala jen smyslové
podn ty. Sebejisté ruce hladící její t lo dovedly zaplašit každou souvislou
myšlenku.

131
 Nechala ví ka semknutá. Doufala, že se tak snáze probere z mrákot, jež ji
obcházely. Olaf ji p evalil na b icho. Cítila, jak se jeho prsty mazlí s jejími
zády a vyvolávají v ní celou adu libých pocit . Fascinovan se dotýkal
dolí nad jejími hýžd mi, p ímo posvátn roztíral po laních nohou
vo avou emulzi.
Laskání t la nádherné dívky Olafovi p inášelo utrpení i extázi. Když
sledoval, jak ohromená ledová královna zvolna roztává v jeho dlaních,
zmocnil se ho neobvyklý triumf.
Srdce mu burácelo neukojenou touhou. Nic podobného dosud nezažil.
Obrátil ženu elem k sob a nap ímil se. Bedliv ji sledoval. Pozorovala ho
imhou enýma o ima. Nesm le se usmál. Jednu nohu pokr ila v koleni.
Poslední známka cudnosti. V l, že nyní se mu nebude bránit.
Erin na muže zírala jako uhranutá. Nejradši by nechala ví ka klesnout, ale
nešlo to. V mysli se jí rozezn ly poplašné zvonky. Musí se bránit. Protestovat.
Avšak dokázala jen civ t na zlatovlasého obra, jenž se nad ní ty il v celé své
drsné spanilosti a mužnosti.
ipadalo jí, že se nad svým t lem vznáší, p esto každým jeho pórem vnímá
ní kolem sebe jako nikdy d ív. Rty m la suché. Cht la si je navlh it
jazykem. Vtom jako by se jí za al navracet zdravý rozum, p estože si
ipadala omámená víc, než kdyby se opila medovinou.
Náhle si jasn uv domila, že tentokrát ji Olaf neškádlí. Nemíní ji poko it
ani jí ušt it lekci. Chce si ji doopravdy vzít.
„Ne!“ vyk ikla zoufale. „Opovaž se m ješt dotknout, barbare!“
„Nedotýkám se t jako barbar a oba to víme,“ prohlásil p ív tiv .
Neuniklo mu, že se v dív iných o ích místo touhy pojednou zra í strach.
estože se divoce bránila, bleskov se na ni položil. Aniž od ní odvrátil zrak,
šikovn zneškodnil její p sti. P itiskl své dlan k jejím a p išpendlil je po
stranách dív iny hlavy. Neublížil jí. Byl pouze nesmlouvavý. Erin propletla
své prsty s Olafovými a zt žka polkla. Srdce jí zb sile bušilo. Marn se
bránila. „Prosím… Pus m , Olafe!“
„Erin, jsi moje žena. Tohle je náš osud. Uklidni se. Nem žeš pop ít, že jsou
ti moje doteky p íjemné.“
Nepral se s ní, ale pevn ji držel. Pohledem jí p ikazoval, aby se nehýbala.
Z dívky zvolna vyprchávalo nap tí.
Beze sp chu ji líbal, zkoumal jazykem hebký vnit ek jejích úst. Erin
chutnala po r žovém oleji. Mužova touha nar stala. Všiml si, že dívka má
slastn p imhou ené o i, proto se opovážil zabloudit dlaní do jejího klína.

132
 Erin prudce sev ela prsty. Pozd si uv domila, že Olaf rozev el kolenem
její stehna a pohodln se mezi nimi uvelebil. Zasypával ji drobnými polibky.
Slízl kapku vody, jež se zachytila v jejím pupíku, a pokra oval stále níž.
Cítil, jak se Erin zachvívá probouzející se žádostivostí. Pohlédl jí do
pobledlého obli eje, který obklopen svatozá í erných vlas rozprost ených
po polštá i vypadal kouzeln . O i m la zav ené, rty se jí chv ly. Slyšel, jak
tichou ce šeptá: „Ne.“
Pevn p idržel její prsty, naposledy se na ni podíval a hned nato pono il
jazyk do záplavy temných kudrlinek. Erin ohromením zalapala po dechu,
ot ásla se šokem a zasténala na protest. Avšak Olaf t mi nejn žn jšími
zbran mi pokra oval v útoku na samou podstatu jejího ženství. Pak pustil
vlá né ruce, vklouzl dlan mi pod dív in zade ek a podmanil si její klín.
Odpov dí mu byly drobné záchv vy prýštící z manžel ina t la. Erin se
slastn prohýbala v zádech.
„Prosím!“ zasténala. Pohlédl na ni. Zaklán la hlavu, špi kou jazyka
ejížd la po r žových rtech. Smysln se o n ho otírala. S grácií. M la smysl
pro rytmus. Svíjela se rozkoší, její pohyby nabíraly na tempu. Vychutnávala
si nov nalezenou sexualitu, jež vyt snila z její mysli poslední zbytky obav.
Už jí nemusel držet ruce. Zatínala prsty do povle ení, pak do mužových
ramen. Olaf se nep estával ovládat. Nejprve manželku svedl rty a jazykem.
Po kal si, až její l no zvlhne touhou.
esto vyk ikla, když do ní zvolna vstoupil. Ale tentokrát touhou. Náhle
byl v zn m jejího t la, ost e vnímal, jak jej horce svírá. Pohladil dívku po
vlasech a n žn jí zašeptal do ucha: „Jenom klid, Erin… Drž se m … Klid.“
„Olafe…“ Zabo ila obli ej do jeho krku, prsty do ramen. V klín ji pálilo,
nicmén mužova blízkost jí poskytovala d íve nepoznaný pocit bezpe í.
isvojil si ji a ona v této chvíli pot ebovala veškeré jeho teplo, sílu a út chu.
„Drž se m , Erin. Ta bolest zakrátko odezní. Poddej se mi…“ Zvolna se
rozvlnil v bocích. No il se stále hloub ji a hloub ji. Šeptal dívce do ucha
povzbuzující slova a vychutnával si odezvy jejího poko eného t la.
V hlav mu explodovaly pestrobarevné jiskry a ší ily se jeho myslí jako
požár. Váše , jež ho až dosud mu ila, se prom nila v p ílivovou vlnu, která
ho zcela pohltila. Ztratil nad sebou kontrolu a plnými doušky si užíval
rozkoše, již mu poskytovalo probuzené ženství. Nechal se strhnout bou í.
Horoucn líbal Erin na rty i adra. Nevnímal nic než sv dnou dívku, kterou
si podmanil a zárove se jí beze zbytku odevzdal.
Objímala ho štíhlýma nohama, adry se tiskla k jeho hrudi, líbala ho na rty.
Spolu s ním vylétla ke hv zdám. Vít zoslavn se p ipojil k jejímu
133
radostnému výk iku a spole dosáhli uvoln ní. Nepustil ji. Svíral ji v
náru i, dokud sv t op t nenabyl b žných rozm . Poté se slastn odtáhl.
Rád by ji op t objal a tiše k ní promlouval, avšak slova mu zmrzla na rtech ve
chvíli, kdy se na Erin podíval. Ví ka m la pevn semknutá, ple se jí leskla
potem. Ani se nepohnula, jen pevn stiskla stehna k sob . Cht l ji oslovit, ale
vzáp tí si to rozmyslel a zamra il se. Op t se p ed ním uzav ela. Styd la se
za svoje po ínání, p estože ji na milování pe liv a opatrn p ipravil.
Navzdory po áte ní bolesti si první manželský styk užila a spolu s ním
dosáhla vyvrcholení.
inejmenším, ut šoval se ho ce, je moje. erpal ryze mužské uspokojení z
domí, že ji získal jako první. Pot šila ho bolest i kapka krve, jež zpe etila
jejich spojení. Zabíjel by, kdyby zjistil, že jeho manželka není panna.
Zamra il se a pohlédl na její odvrácená záda. Ur it tiše plá e. Vzplál v
m hn v, jejž vyst ídal zmatek, potom se na sebe rozzlobil. Nezmocnil se jí.
Naopak ji šet il. Zcela neukojil sv j chtí .
Grenilde…
Úpln na ni zapomn l a jako by tím zradil její památku. Od Grenildiny
smrti využíval služby mnohých žen, ale s žádnou z nich se v pravém smyslu
nemiloval. Až s touhle irskou mrchou, která jím ve ejn pohrdá a p eje si
jeho smrt. Zcela se jí oddal, v noval se jí víc než kdy Grenilde. P esto mu
ukázala záda a te bre í.
Neklid se v n m svá il se vztekem, bolelo ho srdce. Do o í se mu vrátil
chlad.
ejel prstem po dív in páte i. „Dobrá, princezno, te máš právo si íkat,
že t tv j barbarský manžel doopravdy zneužil. Nejprve t uhodil… a potom
brutáln znásilnil.“
Poslední slova ucedil s takovým posm chem, že se Erin zdálo, jako by jí
proklál srdce dýkou. Kousla se do h betu ruky, až jí vytryskla krev, jen aby
neslyšel, jak vzlyká. Olaf se dotkl její paže a znenadání ji n žn oslovil:
„Erin…“
Ucukla. „Prosím! Alespo te m nech na pokoji!“
Zarazil se a pak se svalil z postele. Postavil se, ml ky na dívku zíral a ruce
zatínal v p st. Op t ho zachvátily hn v a zmatek, trápilo ho její odmítnutí.
Natáhl si kalhoty povalující se na d ev né truhle, nasoukal se do tuniky,
obul si boty a práskl za sebou dve mi.

Olaf zíral na kulatý m síc, ale v bec jej nevnímal. Vydal se do noci, aby si
vy istil hlavu. Dosud neum l pojmenovat, co ho užírá a trhá na kusy. Má, po
134
 em prahl, p esto není spokojený. Op t po Erin zatoužil. Stravoval jej hlad,
jenž mohl být slastn ukojen, ale nebyl. Navzdory tomu se zase p ihlásí,
tentokrát s novou intenzitou. Nikdy se ho úpln nezbaví.
Ni í ho jako hore ka. Stal se manželem smyslné ženy plné vášn , která jím
okat opovrhuje.
Kdysi ji mínil nechat na pokoji a nabízel jí p ím í. Nyní se od ní nedokáže
držet dál, ale slíbené p ím í by mohlo pokra ovat.
Grenilde. S nezm rnou bolestí v duši vzpomínal na svoji lásku, ale když
zav el o i, spat il za ví ky smaragdový pohled nevypo itatelné tmavovlásky.
„Však já ti ješt ukážu, kdo je tady pánem, ženo. P estaneš snít o život po
boku jiného muže i o vyvražd ní Viking , protože já jsem Viking a sou asn
náležím k Irsku. Na tom se nic nezm ní. Je pouze otázkou asu, kdy se mi
podvolíš, drahá choti. Bu p ijdeš sama, anebo se pod ídíš mému p ání, a já
si vezmu, co mi právoplatn náleží. Už nebudeš plakat. Naopak se plná
radosti pot šíš mým objetím.“ Zachv l se a zask ípal zuby.
Vtom si všiml st íbrné luny a zakabonil se. Zvláštní. Na zá ivém m síci
jako by rejdily tmavé siluety tane ník . Stíny boh …, pozdvižení ve Valhale.
Vánek jako by s sebou p inášel úp ní. Vzpomn l si na Valkýry, jež
ustavi pátrají po t ch, kte í mají zem ít, jimž potom ve Valhale podají
poháry s vínem. Nedokázal by íct, zda v bec v í v jejich existenci.
Zamra il se na m síc i podivné znamení, a znamená, co chce. Poté se vrátil
do svého domu a uložil se p ed krbem v kuchyni.

Daleko odsud, za mnoha kopci a loukami, uprost ed noci procitl starý Aed
Finnlaith. Zachmu il se. Netušil, co ho probudilo. Pohlédl na manželku, ale
ta spala spánkem spravedlivých a mírn se p itom usmívala.
Nic zvláštního se ned je, usoudil. P esto nemohl zabrat. Opatrn se proto
ustrojil a tiše se odebral do velkého sálu.
V krbu doho íval ohe . Stále poskytoval dostatek tepla, avšak o sv tlo se z
tší ásti postaraly m sí ní paprsky. Sta ec po špi kách minul spící stráže a
vyšel ven. Tém si nevšiml ledového v tru, který na n ho ihned zaúto il.
Zvedl tvá k nebi. Studená zá náhle potemn la, luna jako by si zakryla
tvá erným závojem.
Aed se zachv l. Zmocnil se ho pocit, že se práv rodí n co zlého. Pokusil se
edtuchu zapudit, ale jako by se vsákla do jeho starých kostí. Náhle si
vzpomn l na svou nejmladší dceru, jíž se na první pohled velice snadno
vzdal. Její p ízrak ho pronásledoval, kamkoliv se hnul. P ísahal by, že as od

135
 asu slyší trylky jejího smíchu. Sta ilo zav ít o i a uvid l ji, jak k n mu b ží,
vlasy za ní divoce vlají a o i jí svítí.
Možná bych se za ní m l rozjet do Dubhlainu a vzít Maeve s sebou,
napadlo ho. Maeve byla zd šená, když se dozv la, že bez dlouhých
cavyk provdal svou dceru za Vikinga. Jenže nezná Olafa. Nikdo si neumí
edstavit, jaká z n ho iší autorita a síla. Vznáší se kolem n ho jako zlatá
aura.
Ano, vezme Maeve a pojedou navštívit svoji hol ku. Bude doufat, že je
ijme s otev enou náru í a spokojená. Po ká ješt dva týdny, aby si jeho
dcera sta ila zvyknout na novou domácnost, a potom se vypraví na první
oficiální návšt vu norského panovníka.
Chystal se vrátit do postele, když mu po zádech p eb hl mráz. Oto il se
zpátky k m síci. V bec se mu nelíbil. Jako by byl p edzv stí n eho zlého a
tragického. Sv sil ramena a loudal se do sídla. Zdálo se mu, že vítr kvílí a
zem se zachvívá. Jsi starý blázen, Aede, pomyslel si smutn , klame t sluch i
zrak.
Na l žku dychtiv objal svoji spící ženu a p itiskl její vlahé t lo ke zb sile
bušícímu srdci.

Uprost ed hlubokého lesa stál Mergwin a také zíral na m síc. Bedliv jej
zkoumal a ani jednou se nezachv l. Zvedl hlavu a nastavil tvá v tru. S
rozp aženými pažemi vzýval Matku Zemi, vy kával na odpov . Také se
mu jí dostalo. Zem stín . Zrádc v m síc.
Temnotu roz ísl klikatý blesk a vzáp tí zmizel. Luna ješt víc potemn la.
Mergwin se oto il. Vlasy, vousy i íza mu divoce poletovaly ve v tru.
Vstoupil do svého srubu a p iložil na ohe velká polena. Nad ohe zav sil
kotlík a jal se do n ho vhazovat druidské ob tiny. O i se mu rozjasnily, dal se
do zp vu. Pobrukoval si starobylá slova. Katastrofu odvrátit nedokáže, ale
že se ji pokusit zmírnit.
Dánové se ženou irskou krajinou. Cítí je, zem se chv je. Friggid K ivonohý
baží po pomst . Nicmén jeho se neobával. Osud dávno rozhodl o tom, že se
Vlk musí utkat se Supem. Není vyhnutí. Jeden z nich se stane vít zem. Ti dva
se st etnou. Ale kdy?
Mergwin zavrt l hlavou. Trápí ho ješt n co jiného. Pošetilého. Fatální
chyba, jež se m že prom nit v tragédii. Ty starý hlupáku! plísnil se v duchu.
Neumíš to pojmenovat, dotknout se toho ani to pop ít.

136
 Povzdechl si a vrátil se do noci. Up el zrak na m síc. Zakrátko se p idá ke
svému králi a Vlkovi. Musí Vlka bedliv sledovat a možná se mu poda í
odhalit nebezpe í, jež ustavi uniká z jeho dosahu.

137
 15

Vítr nabíral na síle. Erin stála jako socha na útesu ty ícím se nad
nekone ným Irským mo em. Dlouhé vlasy a pláš za ní vlály.
Šedivé mo e pod ní bou ilo, p nilo, voda jako by se va ila. Velké vlny se s
hlasitým evem rozbíjely o pob eží poseté obrovskými balvany. Ve vzduchu
se vznášela jemná vodní t íš . Tu a tam se jí zmocnil vítr a Erin ucítila na
tvá ích slané kapi ky.
I obloha byla hroziv šedá, zlov stn burácela. V stila blížící se bou i.
Zem se prom nila v šedý a purpurový koberec, když se trsy v esu ohýbaly
pod náporem v tru.
esto práv zde Erin kone pocítila mír. Bou e stejn jako nekone né
zelené kopce neodmysliteln pat ila k její rodné vlasti, k Irsku.
Probudila se celá bolavá, jako by ji n kdo roztrhl vedví. Poté si vzpomn la
na slova, s nimiž ji Olaf opustil, a rozplakala se. P ipadala si zrazená a
zneužitá. Avšak zakrátko se dostavila zlost a stala se zdrojem dalších slz.
V dívce se svá ily emoce, které zvolna p evážil pocit ztráty. Jako by dostala
íležitost dotknout se blyštivého démantu, ale byla natolik oslepena jeho
pytem, že si jej nestihla d kladn prohlédnout.
iznej to, nabádala se v duchu, t eba má pravdu. Ano, pohrdala jsi jím,
esto t fascinoval. Upoutal t již v Clonntairthu, kde se zjevil v celé své
nádhe e jako zlatovlasý b h a pak se usmál na Grenilde. Od té doby potají
emítáš o síle jeho paží a vášni skrývající se v široké hrudi.
Možná stejn jako ona ví, že jsou teprve na za átku. M že ho hlasit
kritizovat za lhostejnost plnou opovržení, ale tím, že se v noci zmocnil jejího
la, jako by ji p ipravil o duši. Už nikdy nebude stejná jako d ív.

Navzdory tomu si není jistá, co k Olafovi doopravdy cítí. Ano, je to Viking

a doba je nebezpe ná, p esto se zdá, že se její manžel vymyká svému p vodu
i dob . Vysoko ní nad všemi ostatními, má svérázný smysl pro est. Dovede
být krutý, jenže ona mu k tomu zavdala d vod. Uhodil ji. V tšina muž by
138
se na jeho míst zachovala stejn . A co se toho znásiln ní tý e… Oba v dí, jak
je v souvislosti s nimi tenhle výraz sm šný.
Ale pro je Olaf takový? divila se. Nemiluje m . A byla nezkušená,
vytušila, že k ní byl nebývale n žný. Staral se, aby jí zp sobil co nejmén
bolesti. Ale potom se rozzlobil. Nicmén když zjistil, že bre í, pokusil se ji
ut šit. Tehdy ho od sebe odehnala. Op t ochladí, išel z n ho mráz jako z
jeho severské domoviny.
Lítostiv se usmála. Slýchala o zajatkyních, které se zamilovaly do svých
znitel . Vždycky se t mto p íb m vysmívala, považovala tyto ženy za
hlupa ky beze špetky hrdosti v t le. Podobné historky jí p ipadaly smyšlené.
Ale copak se m že vysmívat Moi e? Nejenomže svého ryšavého obra
zbož uje, ale on jí její lásku ochotn oplácí.
Erin není zajatkyní ani vále nou ko istí. Stala se královnou Dubhlainu,
chotí Norského vlka. Oficiáln se provdala za muže, jemuž na ní v bec
nezáleží, a v rozporu se svým p edsevzetím zvolna podlehla jeho kouzlu.
Olaf se o tom nikdy nedozví, nebo by neváhal využít její city proti ní. Dob e
by se pobavil a jeho opovržení by zesílilo.
Ale jak s ním má bojovat? Neexistuje bitva, v níž by mohla vyhrát. Snad by
si m la promluvit s Bede, aby ji povzbudila na duchu, ale sestra dnes odjíždí.
Neslyšela ho p ijít. Nev la, že ji sleduje ost ížím zrakem, jak stojí sama
na útesu a dumá nad svým osudem. Pozoroval ji – vysokou, nehybnou,
vznešenou –, jak upírá pohled k obzoru.
Poprvé na ni pomyslel s n hou v srdci. Vzpomn l si na jejího otce. Aed mu
zjevn prokázal est, když mu nabídl své nejmilejší dít . Krásné, oduševn lé,
hrdé. Podobá se své zemi. Skloní se p ed v trem, ale neváhá bojovat.
Nebesa roz ísl klikatý blesk, hrom zaburácel.
Olaf zastavil kon t sn za Erin.
„Povídá se, že za takových dn se Odin prohání po obloze na svém koni
Sleipnirovi. Ten má osm noh, a když cválá, odlétají od jeho kopyt blesky.
Dívka se oto ila, udivila ji p ív tivost manželova hlasu. Zpo átku ji
zasko ilo, že jí nikdo nebránil v odchodu z m sta. P edpokládala, že se Olaf
bude zlobit. Nechoval k ní mnoho d ry.
Z jeho obli eje se nedalo nic vy íst, ale ur it se nehn val. Modré o i byly
jako vždycky neproniknutelné a plné tajemství. Ústa, ztrácející se v
rudozlatých vousech, nep ipomínala p ísnou árku, ale ani se neusmívala.
Neznám ho, pomyslela si. P ese všechno, co jsme spolu zažili, je pro m
cizí. Neznají ho ani jeho lidé, nebo své pravé já pe liv skrývá pod slupkou
tvrdého vále níka. Neproniknu pod ni bez ohledu na to, jak dlouho spolu
139
budeme žít. Olaf je ustavi ve st ehu a dává si pozor, aby se nikdo nevet el
do jeho srdce.
Sesedl a p istoupil k dívce. Podával jí ruku a vpíjel se pohledem do jejích
í. Váhav mu nabídla svou dla .
„Vra se se mnou dom , princezno z Tary,“ pravil vlídn . „Chci, abys mi
poskytla út chu.“
Neomlouval se jí ani nehovo il o svých citech. Jasn , avšak slušn jí dal na
domí, co si p eje, a ona ho nemohla odmítnout.
„Nechystám se utéct,“ slyšela se íkat. ‚Jenom jsem si p ála vid t mo e.“
ikývl a odvád l ji k pasoucímu se h ebci. „Obávám se, že té bou i
neunikneme.“
Pomohl dívce do sedla, pak se vyšvihl na svého kon .
Smutn se usmála. „Odin t eba také zatoužil po projíž ce po pob eží.“
Oplatil jí úsm v. „Snad.“
Oslniv se zablesklo, zarachotil hrom. Vzáp tí se rozpršelo.
„Následuj m !“ zvolal hlasit Olaf. „Poblíž je jeskyn …“
Pobídl mohutného h ebce a Erin ho cvalem následovala.
Navzdory divokému tempu, v tru, dešti a divoce bušícímu srdci Olaf
pocítil podivnou lehkost.
ítili se i s ko mi do prostorné jeskyn , kopyta zazvonila o kamení. Muž
kvapn sesko il na zem a rozb hl se na pomoc své žen . Zvedl ji ze sedla.
Nebránila se, ale ani se na n ho nepodívala.
Odebrali se do útrob sluje, kde na n neúto il lijavec a vítr. Olaf se ot ásl
chladem a podíval se na Erin. Celá promo ená zaražen stála na jednom
míst . Ml ela.
„Za chvíli to p ejde,“ prohlásil o bou ce ádící venku. P ál si, aby Erin n co
ekla. V nitru jeskyn m l schovanou zásobu d íví a staré kožešinové
pokrývky. „Rozd lám ohe ,“ zabru el.
Kone se váhav ozvala: „Chodíš sem asto?“
Kupodivu jí v noval p ekvapiv up ímný úsm v. Náhle vypadal jako
kluk.
asto ne, ale ob as sem zajdu. Líbí se mi ten útes, na n mž jsi stála. Miluji
oceán a vítr. N kdy se m zmocní pocit, že už jsem dlouho nevid l mo e, a
musím se k n mu okamžit vydat.“
Erin ztuhla. Bezd ji tím p ipomn l, že pat í k nájezdník m, kte í se
istajasna vyno ili z mlhy na dlouhých dra ích lodích. Ale Olaf v noval
pozornost výhradn ohni. Po ínal si zru . Nejprve nakrmil plamínky

140
drobným chrastím, a teprve když se rozho ely, p idal siln jší klacky a
polena. Poté vzhlédl ke své žen a z jejích o í vy etl, že šlápl vedle.
Nakrátko sklopil zrak, poté se nap ímil. P istoupil k Erin a položil jí ruku
na paži.
„Erin, sv j p vod nezm ním. Ani to, co jsem kdy ud lal. Ale te jsi moje
žena a já bych byl rád, kdybychom dali našemu manželství šanci. Kdysi jsem
ti slíbil, že t nechám na pokoji. Jenže jsem zjistil, že to nedokážu. Na druhé
stran jsem vyhov l tvé žádosti. Sigurd a Moira jsou svoji a moje minulost už
nebude ovliv ovat.“
Erin se vpíjela pohledem do modrých o í. V la, že a koliv je pro ni dál
cizincem, nabízí jí vše, co m že postrádat.
Usmála se, natáhla ruku a pohladila muže po tvá i. Ucukla, když ji
pošimraly jeho vousy. K jejímu bezmeznému údivu ji chytil za ruku a políbil
do dlan . „Vždycky k tob budu n žný, má Irko,“ slíbil tiše.
Vrhla se mu kolem krku. Navzdory mokrému oble ení pocítila p íliv tepla.
Olaf ji chvíli svíral v náru i, potom ji od sebe odtáhl, aby se pot šil jejími rty.
Vášniv mu polibky oplácela, troufla si zabloudit jazykem do jeho úst.
Opájela se typicky mužnou v ní, stoupala jí do hlavy jako lahodné víno. Olaf
zasypával její obli ej drobnými hubi kami a lechtal ji p itom vousy.
‚Jestli z staneme v t ch mokrých šatech, pak dozajista nastydneme,“
zamumlal ochrapt le.
Erin ucouvla o krok a polkla. Rozhodla se vyhov t touze, jež se rozpínala v
jejím nitru. Dnes p ijme vše, co jí nabídne. Možná ho k ní táhne pouze chtí ,
ale chce manžela mít alespo fyzicky. Pozná každou pí jeho svalnatého t la,
každý centimetr hebké pokožky.
„Dovol mi, abych ti pomohla, drahý choti,“ pronesla nehlasn .
Olaf si p ipadal, jako by se z istajasna ztratil uprost ed smaragdového
mo e. Bál se, že ho klame sluch, netroufal si v it vlastním uším. Dív in hlas
zn l jako podmanivá melodie. P ímo se ho dotýkal, rozjit il kone ky citlivých
nerv . Muž se zachv l o ekáváním.
„S nejv tší radostí, má paní,“ odv til zdvo ile. Sledoval, jak Erin
rozechv lýma rukama rozepíná brož, jíž m l sepnutý pláš . Potom mu
váhav p etáhla p es hlavu tuniku. Nejprve se ho dotýkala prsty, poté se
osm lila okusit jeho mokrou ple svými rty. Líbilo se jí, jak ji do obli eje
šimrají zlatavé prstýnky na jeho hrudi. Slyšela, jak se ost e nadechl, když
opatrn sev ela v zubech jeho bradavku. Cítila, jak muži tlu e srdce. Náhle
pochopila hloubku n hy, kterou jí v era v noci Olaf poskytl, nebo s každou
další slastí, kterou v manželovi probudila, stoupala i její blaženost.
141
 Váhav se od muže odlepila, vzala jej za ruku a odvedla blíž k ohni.
Nazna ila mu, a se posadí, aby ho mohla vyzout. Neváhala zlíbat jeho prsty
u nohou. Op t jí neuniklo, jak úžasem zadržel dech a jeho výraz se zm nil.
Nespoušt l z ní zrak.
novala pozornost kalhotám ušitým podle norského st ihu. Olaf se usmál
nad jejími rozpaky, ale p edsevzal si, že jí nepom že. Prsty se jí t ásly jako
suché listí, když za opaskem pátrala po zavazovacích tkanicích. Avšak
nezaváhaly a dychtiv se pono ily pod tuhou látku. Muž p ivinul ženu blíž a
prsty jí roz esával dešt m nasáklé vlasy.
„Jsi pokladem tohoto ostrova, Irko,“ zamumlal. S al z dív iných ramen
pláš . Nejradši by z ní nesmlouvav serval všechno oble ení, aby co nejd íve
uhasili žár rozdycht ných t l.
Avšak sotva se pláš snesl k zemi, Erin s tajuplným úsm vem zavrt la
hlavou a nap ímila se. O i jí svítily, byla plná života. Sama li rozvázala šaty a
nechala je spadnout ke kotník m. Elegantn si vyzula boty. Sv dn srolovala
vln né pun ochy.
Poté se nap ímila a p edvedla se mu v celé své nádhe e. Nabízela se mu jako
ob tina, na niž ekal celý život. Nespoušt l zrak ze smaragdových o í, v nichž
jako by se snoubila síla bou e s mírumilovností zelené krajiny. Vlhká erná
íva dívce splývala po ramenou a adrech, pyšn z ní vykukovaly obliny
lostných ader s hroty barvy šípkových r ží. Bez okolk se mu nabízely,
vyzývaly ho, aby p istoupil blíž. Široké boky s temným trojúhelníkem se
staly p íslibem živo išných slastí, t šily se, až se rozvlní v pradávném rytmu.
Olaf zamrkal a zt žka polkl. Vstal a omámen se p imkl ke své choti. Erin
zalapala po dechu, když bez rozpak zaúto il na její klín. Znenadání ji
spaloval žár.
Objala manžela kolem krku, ruce mu zabo ila do vlas . Prsty jako by žily
vlastním životem, zv dav objevovaly krajinu manželových ramen a zad.
Olaf sténal, když mu zlehýnka p ejížd la nehty kolem páte e. Dychtiv se k
Erin tiskl. Slastn ho mu ila doteky i polibky, zcela ji uchvátilo jeho drsné a
zárove n žné t lo.
Sklouzla dlan mi po úzkých bocích, ocenila jejich pevnost, avšak vzáp tí
upadla do rozpak . Nev la, jak dál.
Uplynulo hodn vody od chvíle, kdy se Olaf naposledy cítil milován.
esto spolehliv vycítil, že mu žádná žena nikdy d ív nenabídla tolik lásky
jako Erin. Zcela se mu oddala, erpal z její náru e samé blaho. P ipomínala
mu k ehkou kv tinku, rozkvétala pod jeho doteky. Vypínala se k n mu jako
ke slunci. Smyslnost tvo ila nedílnou sou ást její osobnosti a on se stával
142
 íjemcem veškeré její vášn . Cht la pot šit sebe i jeho. Odpovídala na každý
jeho tichý podn t, ale opatrn se ho dotýkala tam, kde si to žádal. Sebejist
objevovala neprobádané území jeho t la.
Rozprost el na zemi kožešinové p ikrývky a uložil na n svoji ženu.
Vroucn ji líbal, opájel se sytou v ní havraních vlas . Erin se ho sm le
dotýkala a laskání mu oplácela. Nedokázala z stat v klidu. Prohýbala se v
zádech, hladila jej po plochém b iše, zatímco on opatrn sál její bradavky, až
dívka sténala touhou. Stále se však neodvážila na klí ové místo.
„Dotkni se m , Erin… Dotkni.“
Poslechla a vzáp tí málem nadsko ila úlekem, když shledala, jak je pevný
a horký. Nesm le jej hladila kone ky prst a svými motýlími doteky
ivád la muže k šílenství. Vyhledal její ústa, dlan mi jí klouzal po t le.
„Ach, ženo,“ zašeptal, „má sladká ženo. Pokra uj. Nekousne t , jak jist víš.“
Oba se zachichotali. Olaf zabloudil rukou mezi dív ina stehna. Dorážel na
její klín tak dlouho, dokud se k n mu celá roztoužená nep imkla a neza ala
prosit o napln ní.
Venku ádila bou e, avšak nebyla ni ím ve srovnání s b sem zu ícím v
Erinin nitru. Cítila pod sebou kamenné podloží, ost e vnímala každý
manžel v dotek, p esto jako by se vznášela v oblacích. Propadala se do tmy a
vzáp tí ji osl ovalo prudké sv tlo. Nap tí v jejím b iše bolestiv vzr stalo,
chv la se žádostivostí. Sladce trp la. Nejradši by daný okamžik co nejvíc
prodloužila, ale pokud se jí brzy nedostane uvoln ní, ur it zešílí.
Nedokázala p estat. Musela se Olafa dotýkat, ochutnávat slanou p íchu
jeho potu. Z istajasna se v ní probudila prostopášnost, o níž dosud nem la
pon tí. Vyhoupla se na manžela jako na kon a oba je zakryla vodopádem
dlouhých vlas . Prom nily se v rafinovanou zbra blaženého mu ení. Byl to
pocit natolik okouzlující, že Erin odhodila stranou veškeré rozpaky a nechala
se strhnout touhou. Poznávala všechny záludnosti manželova t la p esn
tak, jak si p edsevzala.
Pohlédla mu do o í. Ho el v nich ohe . Hned nato ohromen zalapala po
dechu, když ji nesmlouvav položil pod sebe a vyhoupl se nad ni. Oba
vyk ikli nadšením, když do ní vstoupil. Op t si p ipadali plní života. Erin
svírala Olafa v náru i a žasla nad tím, jak dokonale se k sob hodí. Divila se,
že o jejich vztahu kdysi pochybovala. Jak vlastn p išla na to, že jí Vlk
nem že nic dát? Uv domila si, že bez jeho d rné blízkosti nedokáže dál
žít.
Pojednou jako by se ocitli na planin zalité sluncem, kde jde pouze o ryzí
podstatu samotného bytí. Poté se vznesli k obloze v extázi tak mocné, až se
143
pod nimi zachvívala zem , od níž se odpoutali. Navzájem vyk ikovali svá
jména, potom je šeptali, aby se posléze jejich slova utopila v horoucích
polibcích.
Erin se lín uculovala. P ipadala si jako up edená ze slune ních paprsk .
Avšak nebylo to slunce, co ji h álo, nýbrž Olafovo semeno. Bála se pohnout,
aby o n nep išla.
Muž ji tiskl k sob . Vy kával, až vzduch ochladí rozpálenou ple . Uhladil
dívce z ela vlhké vlasy. Dotýkal se jí s posvátnou úctou. Nechápal, co se
mezi nimi z istajasna zm nilo. Zachoval se jako hlupák, když ji podce oval.
Tahle žena se nenechá zastrašit, nikdy nelže. P estože ji úporn svád l,
svobodn se mu oddala. Z vlastního rozhodnutí.
kdejší lhostejnost vyst ídala posedlost. A nev il v lásku, ohromila ho
intenzita pocit , které nyní zakoušel. Bránil by svou ženu do posledního
dechu. Zárove se ho zmocnila bezd vodná žárlivost. Dokázal by Erin zabít,
kdyby jen pomyslela na jiného muže.
Zav el o i. Díky blízkosti své choti se cítil pohodln i na roztrhané
ikrývce rozprost ené na kamení. Opatrn Erin objal a nechal se šum ním
dešt ukolébat k spánku.

Zatímco Vlk spal, nedaleko Ulsteru vzplála vesnice. Ovšem Friggid

ivonohý se na plameny nedíval, hled l jižním sm rem a zlov stn se culil.
Olaf drží Dubhlain. Dostal dceru Aeda Finnlaitha, údajn nejv tší krasavici
na ostrov . Vlk si sehnal spojence. Brzy nastane den, kdy se sejdou.
Neuniknou svému osudu.
Niall pobízel své muže, aby se p ipravili k bitv . Novomanžel Sigurd
podrážd p emítal, kde v zí jeho pán. Svým vále ník m vydal rozkaz, aby
se hotovili k boji. *

V mechem porostlém lese poblíž Carlingford Lough stál v dešti kouzelník

Mergwin. Vypadal jako šílenec. Z vous mu kapala voda, mokrá íza kolem
ho poletovala ve v tru. Zvedl paže k šedivé obloze a zašeptal slova
pradávné modlitby. Dovolával se nebes a dovolával se zem . Na malém
kamenném oltá i ob toval koloucha.
Mergwin nep emýšlel o minulosti i sou asnosti. Cele se soust edil na
pochopení zla, jež se p ikrádalo blíž. Nevid l je ani netušil, kdy ude í. Byl si
jist, že se zrodilo v noci a každým dnem sílí.

144
 Proto k el na nebe i zemi, aby mu pomohly. Vzýval stromy a rostliny, aby
mu prop ily svoji moudrost. Zemi nabídl krvavou ob tinu, po v tru
rozhazoval byliny. Modlil se k celému sv tu.
A p edevším za Erin.

Olaf se op el o loket, aby na Erin lépe vid l. Prstem kreslil na její b íško
kole ka. „Osudem boh je zem ít. Není vyhnutí. V dí to od za átku.“
Vypráv la mu, že Rig ji bavil p íb hem o vzniku sv ta. Zmínil se i o jeho
konci, ale blíže jej nevysv tlil.
„Surt povede vojska z Muspellu. Takhle je to od za átku v plánu. Na míst
jménem Vigrid se strhne velká bitva. Po átek konce ohlásí t i kruté zimy.
Horami zalomcuje silné zem esení, jeden z vlk sežere slunce a druhý
síc. Fenri, nejmazan jší z vlk , kte í vydechují ohe , spolkne Odina.
Avšak Odin v syn Vidar ho zabije. Thor, jenž se ustavi pere s hadem
Midgardem, ho kone p em že. Avšak ujde pouze dev t krok a skoná na
uštknutí. Surt zavraždí Freye.“ S úsm vem se odml el. „Frey je náš b h
plodnosti.“
„Já vím,“ chichotala se Erin. „Prozradil mi to Rig.“
„Poté Surt zapálí celý sv t.“
„Tím pádem nastane jeho konec?“ zamra ila se Erin. Náhle ji napadlo, že
Rig se tehdy zám rn odml el, aby jí báji dopov l n kdo jiný.
„Ano i ne,“ zazubil se Olaf. Pak se podíval na dív in podb išek, kam
mimod k zabloudily jeho prsty. „Ohe sice všechno zni í, ale za n jaký as
se sv t op t zazelená. Slunce dovolí své dce i p inést teplo a sv tlo. Synové
Odina a Thora budou prodlévat na míst zvaném Idavoll a postarají se, aby
se sv t znovu zalidnil. A Baldr, nejmilovan jší ze všech boh , jehož zabil
vlastní bratr Hod, opustí íši mrtvých a p ijde do Idavollu spolu se svým
vrahem. Tam budou nav ky žít v míru.“
Olafovi neušlo, jak se Erin pokradmu uculuje.
emu se sm ješ?“ zamumlal a políbil ji.
„Ni emu, m j pane,“ odv tila. Aha, tohle jí cht l Rig sd lit. Boj sice p ináší
ur ité ztráty, ale m že po n m následovat mír. Mezi Vikingy a Iry nikdy
zcela nenastal. Mergwin ji kdysi dávno varoval, že se jej nedožijí ani její d ti.
Ona však m že najít pokoj ve své duši. Na erpá jej z okamžik , jako je
tenhle, p estože celý sv t je jinak v nepo ádku.
Do jeskyn zabloudil paprsek odpoledního slunce. Erin pohlédla ke
vchodu. „P estalo pršet,“ hlesla tiše.
„Já vím,“ zazubil se tverácky Olaf. „Už p ed po ádnou chvílí.“
145
 Podívali se na sebe a vyprskli smíchy. Potom jí manžel vtiskl na b íško
poslední polibek a vstal. Shýbl se, aby pomohl Erin na nohy. „Musíme se
vrátit d ív, než nás Sigurd dá hledat vojáky.“
Erin p ikývla. Oble ení pohozené u ohn mezitím uschlo. Ml ky se oblékli,
navzájem si pomohli do pláš .
U východu z jeskyn muž krátce políbil ženu na rty a dlouze jí pohlédl do
í.
Poté ji vysadil do sedla a vyšvihl se na vlastního kon .
Na zpáte ní cest Erin manžela pokradmu pozorovala. Obdivovala, jak mu
to sluší. Trochu ji mrzelo, že pro ni dál z stává cizincem. Na h bet
vále ného h ebce se op t prom nil v Norského vlka, jenž p ed ní uzavírá
svoje srdce. Nikdy do n j nepronikne.
ed branami m sta na ni pohlédl, z jeho o í op t išel mráz. „Posp š si!“
za val. „V pr hu naší nep ítomnosti se n co stalo!“
Erin pevn sev ela ot že a pobídla kon do cvalu. Vlasy ji šlehaly do o í,
skoro nic nevid la. Teprve na vrcholu kopce spat ila, že nádvo í hradu je
plné ozbrojenc . Svírali me e, kopí, sekery a štíty. Muži se chystali do války.

Pro je mým osudem ustavi sledovat, jak m moji milovaní opoušt jí?
tázala se v duchu Erin, když z okna hled la na nádvo í.
Cht lo se jí plakat, ale ovládala se. Je p ece královnou Dubhlainu a je její
povinností manželovy vojáky povzbuzovat a t šit se na nadcházející
vít zství.
Od návratu s Olafem nemluvila. Kon vycítili vzrušení, divoce hrabali
kopyty a ržáli. Všude se hemžili nosi i korouhví, sluhové, ková i a
ozbrojenci. Všichni sp chali. Král byl zcela pono en do p íprav a na existenci
své ženy jist do ista zapomn l. Ani z Gregoryho toho moc nedostala. Bratry
bec nevid la. V la, že Niall se o n em radí s Olafem.
ípravy pokra ovaly dlouho do noci. Posléze vy erpaná z p edchozí noci
a unavená z rozrušení vystoupala do své ložnice. Odstrojila se, vklouzla na
žko a zabalila se do pokrývek.
Není to fér. Tak dlouho ekala na mír, a když se kone do kala a za ínala
si zvykat, zdá se, že všechno je op t vzh ru nohama.
Dlouho ležela se zav enými ví ky, než se jí poda ilo usnout.
Neprobudila se, když vedle ní ulehl Olaf, pouze se k n mu p itulila jako
ivé kot a on ji objal. Ani Vlk toho mnoho nenaspal, avšak manžel ina
blízkost mu p inášela ur itý klid.

146
 Díval se na ni, když otev ela o i, a Erin se zdálo, že na nepatrný okamžik,
jenž možná v bec neexistoval, spat ila v jeho pohledu n hu. Ta se vzáp tí
rozplynula.
Olaf rozprost el po polštá i její ebenov erné kade e. „Zajímalo by m ,“
spustil opatrn , „zda po ád doufáš, že brzy p ijdu do styku s dánskou
vále nou sekerou.“
Málem mu místo odpov di vyznala lásku, avšak v poslední chvíli se
opanovala. Ml ky si manžela prohlížela. Ne, nem že se mu zcela oddat,
když jí nenabízí tém nic na oplátku.
„Neboj se,“ zabru el drsn . „Nenechám se zabít. Takovou radost ti
neud lám.“
Cht la mu íct, že si nep eje jeho smrt. Jist to ví. Uv domuje si, jakou nad
ní má moc. Sotva ji divoce popadl do náru e, p estalo na všem záležet.
Vzplála mezi nimi prudká váše prosycená zoufalstvím. Úpln zapomn li na
Olafovu p ísahu, že k ní bude n žný.

Briceovi a Leithovi p ipomn la tytéž pošetilé v ci, jako kdysi matka. Kladla
jim na srdce, aby spali v p íst ešku, v as se p evlékli z promo ených šat do
suchých a dob e jedli. Niallovi nesd lila nic. Pouze ho políbila a nechala se
obejmout. Ml ky zadržovala slzy.
„Nebude to tak špatné, princezno,“ pošeptal jí Gregory, když odstoupila
od Nialla, „protože víme, že ty jsi tu v bezpe í. Krom toho žádný
zpropadený Dán nemá šanci p emoci Nialla z Ulsteru, Aeda Finnlaitha i
Norského vlka.“
Erin se pokusila o úsm v. „Kéž bych mohla jet s tebou, Gregory. ekání je
vždycky nejhorší.“
Bratranec se zazubil. „Dny tvé slávy jsou minulostí, sest enko, a díkybohu
za to. Kdyby se ti n co stalo, odpov dnost bych nesl já.
Tvoji brat i o tvých kurážných kouscích v dí, Erin. Leith to uhádl, Pov l mi
to onu noc, kdy ses vdávala. ekl to i Niallovi a Briceovi. Chlapci nás nikdy
neprozradí. Myslím, že jsou na tebe náležit hrdí, ale zárove se
pochopiteln strachují o tv j život. Kdybys cht la ve svém ád ní
pokra ovat, našli by zp sob, jak t zastavit. Vypadá to, že jsme vytvo ili
legendu.“
Erin cítila, jak jí z o í kanou slzy. Oni to v li – a zachovali její tajemství. O
to je nyní t žší se s nimi lou it.

147
 Gregory ji políbil na tvá . „Nepla , prosím. Na nep ítele ude íme se
zdrcující silou. S Olafem po boku nem žeme prohrát. Ve vnitrozemí se k nám
idají vojska tvého otce. Ani se nenad ješ a budeme zpátky.“
„Já neplá u,“ zamumlala. Políbila bratrance na tvá . Cítil, že má vlhké
lí ko. Netrp liv si ot ela slzy.
Ozvalo se pronikavé kvílení rohu, jenž zval muže do bitvy. Olaf již sed l na
svém koni a vy kával. P inesla mu st íbrný kalich. Zvedl jej vysoko do
vzduchu, poté se napil. Jeho mužstvo vít zoslavn k elo, vzrušení kon
ržáli.
Olaf se sklonil v sedle a vrátil pohár manželce. Zlehka ji pohladil. V o ích
mu ho el ohe . „Dávej na sebe pozor, Irko,“ hlesl tiše.
Chytila ho za ruku a políbila do dlan . Už se na n ho nepodívala, aby
nezjistil, že se zalyká slzami. Odebrala se stranou a sledovala, jak se zástup
ozbrojenc na koních zvolna šine z m sta.

148
 16

Aed Finnlaith spat il za ekou svého zet . Norský vlk se nedal s nikým
splést, vysoký muž na erném h ebci nevypadal jako oby ejný smrtelník.
Jeho zlaté vlasy jako by zachytávaly slune ní paprsky, išela z n ho síla. I z
takové dálky p sobil nesmírn energicky a impozantn .
Aedovi p eb hl po zádech mráz. Jsem rád, že jedu do války po jeho boku,
pomyslel si. Na to, abych proti n mu znovu bojoval, jsem p íliš starý.
Ozývaly se fanfáry, korouhve vlály ve v tru. Nejvyšší král z Tary vyhledal
inu a p ebrodil eku. Snažil se nedat najevo nelibost, když se studená
voda dotkla jeho stárnoucího t la. Aniž sesedli z koní, krátce se s Olafem
objali a poté se odebrali stranou. Tam se Aed pozdravil s Niallem, jehož
panství jeli na pomoc.
Vojska se sjednotila, za al únavný pochod. Zbývalo jim urazit padesát mil.
Dny, kdy putovali vnitrozemím, se zdály nekone né. Potom se sto ili k
pob eží.
Dánové úto ili v tšinou v noci, jejich tlupy záškodník byly hladce
zlikvidovány a rozprášeny. Dny se prom nily v týdny, týdny v m síce. Po
jarních deštích následovaly letní lijavce. P esto jim hlavní armáda Friggida
ivonohého zdárn unikala.
V šarvátkách, které se tu a tam strhly, Aed bojoval stále blíž a blíž svému
zeti a zvolna dospíval k neot esitelnému p esv ení, že Olaf je
neporazitelný. Sta ilo, aby se z jeho široké hrudi vylinulo hrozivé zavr ení, a
Dánové zaváhali, což je v tšinou stálo život. V bitv Vlk totiž nikdy neotálel,
ale ani se zu iv nerval. Zápolil uvážliv , s chladnou hlavou a neomylnou
esností. Ovšem chu zm it síly s nep ítelem mu rozhodn nechyb la.
Jedné noci, kdy došlo na poh bívání i spalování mrtvých, p istoupil Aed
ke svému zeti, jenž pro n ho z stával stále záhadou, a nabídl mu pivo z
koženého m chu.

149
 Na okamžik spolu stáli v družném tichu a vychutnávali si kouzlo chladné
noci, jejíž klid ob as narušil opožd ný výk ik no ního ptáka. Jeden po
druhém vzplály ohn , na nichž si vojáci p ipravovali jídlo. Brzy, pomyslel si
Aed, si naplním prázdné b icho, uchýlím se do stanu a dop eji unavenému
lu odpo inek. A koliv do bitvy sp chal mezi prvními, strategii p enechal
Niallovi a Vlkovi. S obdivem sledoval, jak Olaf jeho synovi nevtíravé radí,
jakou taktiku nejlépe zvolit. P esto Niallovi p enechal velení. Vždy brání
Ulster, svoje panství. Niall bojuje za svou zemi, Aed za celé Irsko a
respektování zdejších zákon . Olaf se k nim p idal z pouhé p íbuzenské
loajality. Avšak starý král vycítil, že jeho zeti jde o víc.
Aed vy kal, až Olaf svlaží vyprahlé hrdlo, a na rovinu se otázal: „Chceš
Friggida K ivonohého dostat kv li Ulsteru, anebo ti jde o pomstu za
Carlingford Lough?“
iš álov modré o i nakrátko spo inuly na starci a vzáp tí se op t
zahled ly v dál. „Ve h e je obojí, nejvyšší králi.“ Olaf se na okamžik odml el,
poté znovu pohlédl na Aeda. „A nejenom to,“ dodal tiše. Vrátil králi vak a
ztratil se mezi stromy.

V chladném, mechem porostlém lese Olaf usedl na zem a op el si hlavu o

kmen padlého velikána. V pr hu vojenského tažení v tšinou poušt l z
hlavy vše ostatní, avšak p icházely chvíle – nejvíc v noci –, kdy zatoužil po
návratu do Dubhlainu. Dop ál by si horkou koupel, po ádné jídlo a sv dné
jemné doteky své choti.
i tomto pomyšlení se zamra il. Na každém kroku je doprovázejí
prostitutky. Baví mužské, dokážou je rozesmát, trp liv naslouchají jejich
vychlouba ným chlapáckým historkám. On však jejich p ítulnosti využít
nedokáže. S pobavením sledoval, jak Aed zdvo ile, ale nesmlouvav tuto
formu zábavy odmítá. Slyšel o n m, že je své manželce naprosto v rný. Je to
vskutku mimo ádný muž.
Vzpomn l si na jeho dceru Erin. Nedokázal snést pomyšlení, že by jeho
divošku svíral v náru i jiný chlap. Sta ilo, aby si to p edstavil, a celý den
jenom bru el. Pat í p ece jemu, stala se jeho královskou chotí, proto cítí
pot ebu ji chránit. Krom toho zjistil, že je velmi majetnický, a to, co mu pat í,
je odhodlán bránit, dokud nezem e.
Avšak o Erin, jež pro n ho dosud z stávala cizinkou, se nebál. V
Dubhlainu z stal Sigurd, který dostal za úkol st ežit ji jako oko v hlav . Olaf
nev il, že by se pokusila o út k, ale kdoví, co se honí v té její p kné hlav ?
Ano, probudil v ní váše . V jeho náru i se prom nila ve smyslnou
150
 arod jnici, jež mu p inesla radost, o istila jeho srdce i ducha a zapudila
temný, trýznivý smutek. Zajímalo by ho, zda jej po ád nenávidí. Co když si
schváln najde milence, aby nasadila parohy vikinskému barbarovi, za n hož
byla nucena se provdat?
Bezd za al p sti a jen zvolna je povoloval. Se Sigurdem v patách nemá
šanci. Navíc je princeznou z Tary, na což nikdy nezapomíná. Ur it se nesníží
k aférce, kterou by mohl n kdo odhalit.
Zav el o i a spat il ji p ed sebou – hedvábné erné vlasy jí spadaly p es
obliny ader. Krá ela k n mu, sv dn se vlnila v bocích… Povzdechl si.
Práv proto m neuspokojí tuctová táborová pob hlice.
Avšak v bitv ho pronásledoval ješt jeden obraz. Grenilde. Zlatovlasá
kráska, jeho láska. Zamra il se. Vzpomínka na ni za ínala blednout. Snažil se
k sob p ivolat její jiskrné modré o i, avšak spat il pouze smaragdov zelené.
Tiše zaklel. Ta irská ko ka, co cht la mít na talí i jeho hlavu, je vskutku
arod jka. Dovede být milá, smát se spolu s ním, vášniv se milovat, p ijít za
ním…
„Král Dubhlainu je dnes n jaký zádum ivý.“
Olaf prudce rozlepil ví ka. Svraštil obo í. Kdo se ho opovažuje vyrušovat?
Zle se chmu il na podivného starce s bujným vousem, od ného v prapodivné
íze. íkali mu Mergwin. P iplížil se k n mu jako duch.
„Král Dubhlainu si p eje být sám,“ obo il se na n ho.
Druid se nenechal vyvést z míry. „Obklopuje t zá ivá aura, Vikingu,“
prohlásil, zatímco Olafa tázav pozoroval. „Jestli je ti souzeno zem ít v bitv ,
hned tak to nebude.“
„To by m lo pot šit moji ženu,“ odv til suše.
Mergwin pokr il rameny a zamyšlen si uhladil dlouhý vous. „Chceš zabít
Friggida K ivonohého, proto jsem t p išel varovat. Osud tomu chce, abyste
se vy dva jednoho dne setkali. A jeden z vás musí zem ít. T eba ho
em žeš. Ano, je to docela možné. Ale i když ho zabiješ, neznamená to, že se
do káš kýžené odm ny.“
„Cože? O em to mluvíš druide?“
„O navrácení tvé duše. Tu musíš hledat ve svém život , Norský vlku, ne
ve smrti jiného lov ka.“
Olaf si stoupl. Smetl listí, jež se mu zachytilo na plášti. „Takže, druide… Ty
tvrdíš, že Friggida záhy nevy ídím. Znamená to, že mi navrhuješ, abych ho
zde nechal dál ádit a vraždit, i když se sám mohu stát jeho ob tí?“
Mergwin jeho sarkasmus ignoroval. „Kdepak, Friggid musí zem ít. Nepat í
do téhle zem , avšak vítr mi šeptá, že ty ano. Musíš ho najít a bojovat s ním.“
151
 „Skute ?“ Olaf posm šn povytáhl obo í.
Druid se zazubil. „Jen se na sebe podívej, m j pane. Nosíš irský šat, jako by
ti odjakživa náležel. Hovo íš ke mn mým jazykem. Troufám si tvrdit, že v
m i zhusta uvažuješ a pokládáš jej za vlastní. Ano, Vikingu, ty sem pat íš.
Chceš se téhle zem zmocnit, ale bude to ona, kdo si t podmaní. Zakrátko
spolu splynete.“
Olaf se rozchechtal. „Možná máš pravdu, druide. Ale pov z mi, p íteli, jak
tohle všechno víš?“
asto si tu v runách. Pane vlk .“
„Ve vikinských runách?“ posmíval se mu Olaf.
Mergwin p ešel jeho špi kování úsm vem. „Odvažuju se tvrdit, Olafe Bílý,
že bys nikdy nenasedl do dra í lod a nevyrazil k irským b eh m, kdyby ti to
nedoporu ily runy. Tvoji muži by nevypluli. Runy dokonce p edpov ly
vaši porážku u Carlingford Lough. Dokonce se zmínily i o tvém prvním
setkání s princeznou, kterou nyní nazýváš svou chotí.“
Olaf se na Mergwina zv dav zadíval.
„Bodej , p íteli. Vím i o tvém prvním setkání s Erin.“
„P esto jsi neu inil nic, abys našemu s atku zabránil?“
„Ne,“ p iznal s úsm vem Mergwin. „Vaše manželství souvisí s osudem
této zem .“
„Aha,“ broukl suše Olaf.
Ušklíbl se a odcházel. Neoby ejné setkání ho zvláštním zp sobem
povzbudilo na duchu. „Pane vlk !“ volal za ním druid.
Olaf se oto il a zamra il se.
„Zítra dojde k bitv a z vít zství se budete t šit vy. St eží vás Sowelu, runa
slunce. Ale dávej si pozor, m j pane, nebo se blíží zrada a zlo. Zít kem
nebezpe í nekon í. Netuším, kdy znovu ude í a odkud. Vím jenom, že
existuje a že se mu musíš postavit. Teprve potom nalezneš klid v duši, po
mž prahneš.“
Vlk vysoko povytáhl obo í. Udivila ho Mergwinova sebejistota a naléhavý
tón jeho hlasu. „Vždycky jsem opatrný, druide,“ pravil tiše. Nebyl si jistý,
zda má tu est s opravdovým prorokem, anebo nep etným bláznem.
„Vždycky.“

Jedna ást Mergwinova proroctví se vyplnila s obdivuhodnou p esností.

Sotva rozbili tábor, když se na n s plnou silou sesypaly oddíly Friggida
ivonohého.

152
 Bitva se rozho ela mezi vysokým kopcem a lesem, soupe i zápolili v
malých skupinách. Muži museli bedliv sledovat, zda skute úto í na
protivníky, nebo zakrátko se vále níci nebezpe promíchali.
Olaf záhy zjistil, že Friggid získal posily z Británie i ze své rodné zem .
Bleskové p epadovky v pr hu putování byly sm šné ve srovnání s
divokým útokem vedeným ze severu.
Dopoledne prob hlo ve znamení in ení me a prolévané krve. Olaf se
svými muži držel jižní h eben kopce, kde jejich výhodnému postavení
napomáhala ka, která nedaleko protékala. Všiml si, že poblíž n ho zápolí
Leith a Brice mac Aedovi. State ní vále níci elili Dán m s hr zu
nahán jícími výk iky na rtech a umanut se probíjeli dál.
Olaf se mrštn vyhnul nep átelskému kopí a zazubil se. Zav il vít zství.
Dánové ustupovali. Nadešel den, kdy se kone st etne s Friggidem
ivonohým.
Blížící se triumf mu vlil do žil novou dávku sil. Zavyl jako nat šený vlk a
vrhl se do nejúporn jší mely. Dánové, kte í na n zpo átku dotírali jako
neodbytné mouchy, za ali zvolna odpadávat. Olaf pot žkal me a hladce jím
vy ídil soka s planoucíma o ima. Pak se rozhlédl po dalším.
Ke svému zd šení spat il, jak se k Leithu mac Aedovi blíží soupe ova vále ná
sekera. Varovn na n ho za val, svaly se napjaly k akci. Ost í jeho me e
probodlo protivník v krk, avšak bylo p íliš pozd . Mezi lopatkami Leitha
mac Aeda se rozlila rudá skvrna.
Olaf vedle n ho poklekl. Okolní v ava slábla. Jeho vojsko zatla ilo
nep ítele o hodný kus dál, takže na bitevním poli osam l s umírajícím
mladíkem.
Na smrt i sténání ran ných byl dávno zvyklý, avšak tupá bolest se ho
zmocnila ve chvíli, kdy si uv domil, jaké ho e p inese Leith v skon jeho
spojenc m – zejména Erin.
Zaváhal. P emítal, zda by dokázal zastavit krvácení a chlapce zachránit.
„Nedá se v bec nic d lat, m j pane. Leithu z Tary osud ur il, aby zde padl.
Musíš pokra ovat v cest .“
Olaf prudce zvedl hlavu. Udivilo ho, že vedle n ho znenadání stojí starý
druid. Mergwin poklekl vedle Leitha. Olafa zamrazilo. Mergwin p edem
l, že mladík zem e…
Druid chlapce p evrátil na záda. Leith otev el o i a krátce se usmál. Potom
se ušklíbl bolestí a naposledy vydechl. Mergwin mu n žn zatla il nevidoucí
i. „B ž, Norský vlku. Ješt jsi nedokon il svou práci. A nenaplnil sv j
osud.“
153
 Olaf se naposledy podíval na Leitha, poté na Mergwina. Napadlo ho, zda
ho bláznivý sta ec schváln neposílá na smrt. Neum l se rozhodnout, zda má
uv it jeho divokým o ím, nebo ne.
Avšak ekala ho další bitva. P ešel kopec a zamí il na místo, odkud se linul
bojechtivý povyk. Postupoval opatrn , kryl si záda, me držel v pohotovosti.
Vále ný konflikt se p esunul mezi stromy, což bylo vždycky riskantní.
kdo lov ku zezadu pod ízne krk a ten vykrvácí d ív, než si v bec
uv domí, co se d je.
Bitva pokra ovala celé odpoledne. S nadcházejícím soumrakem byli
Dánové vytla eni východním sm rem, tém k oceánu. Olaf se op t ocitl na
kopci, nápor rival zvolna slábl. K ikl na své muže, aby nep ítele obklí ili.
istajasna shledal, že je op t sám, až na Dána, jenž se pokoušel využít
prodlevy v jeho soust ed ní. Byl to on, kdo stál v ele vojska, jež rozdrtilo
Nory u Carlingford Lough. To on zap inil Grenildinu smrt a p ipravil ho o
vše, na em doopravdy záleželo. Friggid K ivonohý.
Olaf usko il na poslední chvíli. Ost e nabroušený b it sekery mu prosvišt l
kolem ramene a zakousl se do zem . Tehdy mohl Friggida hladce vy ídit.
Sta ilo, aby mu vrazil epel me e do zad. Jenže on s ním cht l bojovat tvá í v
tvá . Usmál se a ustoupil o krok. Zaost il na špinavý obli ej ryšavého Dána
poznamenaný od neštovic.
„Chop se své zbran , mizero! Chci se ti dívat do o í, až budeš umírat.“
Z Friggidova úsm vu mrazilo. „Budiž, Vlku. Uvidíme, kdo s koho. Utkáme
se na život a na smrt.“ Zamával sekerou. „Dnes ve er mi ve Valhale p ipiješ
na zdraví, až budeš hodovat s mrtvými.“
Nato zaúto il. Olaf pohotov vykryl jeho výpad. Kov zazvonil o kov.
Dvojice svalnatých paží se chv la, muži zabru eli a s námahou se od sebe
odtrhli. Olaf švihl me em a slavil úsp ch. Dán klesl k zemi a odkutálel se.
Hrál o as. Olaf se po n m op t rozehnal. Friggid mu vhodil do obli eje hrst
bláta a na okamžik ho oslepil. Pohotov vysko il, aby soupe i zasadil
smrtelný úder, avšak Vlk vytušil jeho zám r a nastavil seke e sv j me . Ten
se ot ásl pod náporem sokovy se né zbran a vylétl Olafovi z rukou.
Kone se mu poda ilo prot ít si o i. Spat il, že se k n mu Friggid
zlov stn blíží. Vysko il vysoko do vzduchu a vší silou do K ivonohého
kopl. Vychýlil ho tím z rovnováhy, ale Dán se bohužel záhy vzpamatoval.
Vlk v l, že s holýma rukama nemá proti svému sokovi šanci. Kvapn p ed
ním couval. Jeho jedinou obranou byla vrozená mrštnost. Náhle mu u nohou
istál me . Olaf netušil, odkud se vzal, a v té chvíli se o to ani nezajímal.
Bleskov jej zdvihl.
154
 Friggid zaje el z plných plic a rozb hl se. Mí il na Olafovu lebku. Vlk se na
poslední chvíli sklonil. Vnímal, jak vražedné ost í hladce od ízlo kone ky
jeho rozevlátých vlas . Avšak úskok se ukázal jako úsp šný. Soupe natolik
po ítal s úsp šným zásahem, že ztratil rovnováhu a odkutálel se do k oví.
Olaf vyrazil za ním. Pozd . Do cesty se mu postavili dva Dánové a umožnili
jeho sokovi utéct. Vlkovi nezbývalo než se s nimi utkat. V duchu proklínal
Friggidovu zbab lost. Zakrátko p emohl oba své protivníky.
Toho dne slavil vít zství, avšak K ivonohého nedostal. Cítil se do ista
prázdný a vyždímaný.
Cosi zašustilo mezi stromy. Pohotov se shýbl a p ipravil si me . O ima
úporn pro esával hustý hvozd. Zahlédl jen cíp bílé ízy mizící v hustém
podrostu.
Na rtech se mu rozlil užaslý úsm v. Pohlédl na sv j me , jenž se k n mu v
kritickém okamžiku jako zázrakem vrátil. Zvedl jej vysoko do vzduchu, až se
od n ho odrazily paprsky zapadajícího slunce. „Díky, Mergwine,“ zašeptal.
„Vd ím ti za život.“
Otup lost ho opustila a do ochablých úd se za ala navracet síla. Hlasit se
rozchechtal. „Ano,“ pravil tiše. „D kuji ti, podivný p íteli. Velice m t ší, že
jsem stále na sv .“

Brice mac Aed nedovolil, aby se k Leithovi kdokoliv p iblížil. Tiskl

bratrovo bezduché t lo k hrudi, po tvá ích mu stékaly slzy. Hladil Leitha po
vlasech, promlouval k n mu, ob as se smál.
Od šíleného po ínání ho nedokázal odradit ani žalem zdrcený Niall, jenž si
ál zesnulého sourozence ádn poh bít. Vikingové mínili, že by m li nechat
Brice na pokoji, aby se vypo ádal se svým ho em, a šli si po svém. Avšak irští
kn ží byli znepokojení. Dožadovali se vydání mladíkova t la, aby jeho duše
mohla vystoupat k nebes m.
Za takových okolností se nejvyšší král Irska dozv l o úmrtí svého syna.
Nepokusil se s Bricem p ít. Ml ky stál na mýtin . Srdce m l nevýslovn
žké, stá í na n ho doléhalo s nezm rnou silou. Leith. Bezproblémový kluk.
Veselý mládenec, jenž se um l postavit mezi vážného Nialla a divokého Brice
a uklidnit je n kolika prostými, dob e volenými slovy. Leith. Aed stiskl
ví ka. Bolest ho rvala na kusy. Pokoušel se sama sebe p esv it, jaké má
št stí. Stal se nejvyšším irským vládcem, v tšinu života prožil na bitevním
poli. Zplodil deset d tí, které se jakýmsi zázrakem všechny dožily dosp losti.
Všichni jeho synové léta úsp šn bojují s nep áteli, až na Mikela, jenž bez
estání st eží Taru, a Sheana s Galbraithem, kte í se dali na cestu víry.
155
 Ani v domí, že dev t z deseti potomk dosud žije, neumenšilo pocit ztráty.
Leith byl naprosto výjime ný…
Avšak Aed je nejvyšším z vyvolených, léta vodí své muže do bitev. Mnozí z
nich položili na oltá vlasti životy svých syn , proto nesmí projevit žal, ale
zárove nedokáže odsoudit chování Brice, jenž ztrátu neunesl a do ista se
zhroutil. Zvolna se k n mu p iblížil a dal mu ruku na rameno.
„Byl to tv j bratr,“ oslovil ho vlídn , „a m j syn. Proto si ho od tebe nyní
evezmu.“
Mladík na okamžik sev el bratra ješt pevn ji, potom se zadíval do
otcových zkroušených o í.
Aed uchopil zesnulého syna do náru e. A koliv byl Leith vyšší a
mohutn jší než on, odnášel ho, aniž zakolísal.
Ve svém stanu mu n žn omyl špinavý obli ej pot ísn ný zaschlou krví.
Zavinul své milované dít do hedvábí a p edal je kn žím.

Na vzdáleném útesu ty ícím se nad údolím, kde irští a norští spojenci

pochovávali své mrtvé, Friggid K ivonohý s pohrdavým úšklebkem na rtech
sledoval truchlivou scénu a t ásl se nenávistí. V tšina jeho muž byla mrtvá
anebo t žce zran ná. Z stalo mu pouhých ty icet voják .
Friggid za al hlasit klít a mávat p stí ve vzduchu. „Po ád žije… Vlk je
dosud naživu!“
Olaf Bílý drží Dubhlain, získal dceru nejvyššího krále Irska a spojil se s
panovníky jednotlivých území. Ovšem K ivonohému nejvíc vadil samotný
fakt, že Vlk žije.
Zíral na smute ní ob ady odehrávající se pod ním. Slunce zapadalo.
Náhle se oto il ke svým lidem, o i mu plály jako v hore ce. „Dnes ve er
vyrazíme na jih! Niall z Ulsteru potáhne na sever, nejvyšší irský král naopak
do vnitrozemí. Vlk zvolí jižní cestu podél pob eží. Spojíme se s lapky, kte í
ádí kolem zátok, a budeme se držet krok p ed Nory. Hezky si na Vlka
po káme. Nastražíme past a pošleme ho do Valhaly p ed branami m sta,
které nám sebral.“
Dánové hlasit zajásali. Friggid se zazubil. Nezáleží mu na nich. Klidn a
všichni zem ou. Mu í ho pomyšlení na Olafa. Je mladší, siln jší, okouzlující,
zlatovlasý a mocný. Vlk musí chcípnout. A p íšern p i tom trp t. Nejvíc ho
zasáhla ztráta milované ženy. Ale opat il si jinou. Princeznu z Tary, dceru
nejvyššího krále. Že by slabé místo? Friggid se nad tím zamyslel. V každém
ípad neuškodí, když na to nezapomene.

156
 Popel k popelu, prach k prachu. Za zvuku tlumených modliteb dopadly na
Leithovo t lo první hroudy hlíny.
Aed Finnlaith nikdy nevyhlížel starší než ve chvíli, kdy se obracel zády k
dobytému území, jež vykoupil krví svého syna.
Olaf tiše krá el k Irskému lišákovi, svému starému protivníkovi, z n hož se
vyklubal p ítel a spojenec. V o ích se mu net pytily slzy, išela z nich pouze
nesmírná únava a bezedný smutek.
„Moji muži složí hold tvému synovi a králi z Connaughtu.“ Olaf nabízel
Aedovi jedinou út chu, která v daném okamžiku p icházela v úvahu. „Rádi
by se poklonili velkým vále ník m, kte í v tuto chvíli jist usedají ke stolu ve
Valhale. íkám ti to proto, abychom náhodou neurazili tebe i tvoje kn ze.“
Starý král se na n ho vlídn usmál. „Nejsem urážlivý, Vlku. T ší m , že
Leithovi a Fennenovi spolubojovníci prokážou svým zesnulým druh m est.
Valhala… To je vaše nebe? Jaký je v tom rozdíl? Vy svým lidem, prosím,
že mají mé požehnání. Klidn a se za padlé pomodlí.“
Olaf p ikývl. Víc než kdykoliv jindy chápal pouto, které ho pojí s tímto
mužem.
Duchovní sice bru eli, avšak Norové se sm li rozlou it s Leithem mac
Aedem a Fennenem mac Cormakem po svém.
Poh bili je spolu s me i, jídlem pot ebným na cestu na onen sv t, poháry,
brožemi, dýkami a talí i. Dali si práci s vykopáním ohromných jam, aby do
nich mohli uložit vále né o e s kompletními postroji. Aby m li zesnulí v nebi
na em jezdit.
Vikingové sice dávali p ednost poh bu žehem a posílali ducha zem elého
do nebe prost ednictvím vzduchu, avšak mnozí neváhali poru it své blízké
zemi, a to s veškerou výbavou. Krom toho v li, že irští kn ží spálení za
žádných okolností nepovolí.

Aed a jeho synové se rozešli, aby strávili noc ve svých stanech. Nyní musejí
truchlit o samot .
Avšak Olaf nenacházel klid, neda ilo se mu usnout. Procházel se pod
hv zdami. Nerad si p ipoušt l, jak ukrutn se mu stýská po domov .
Kdysi to pro n ho býval jen oby ejný d m. Výstavní, nádherný, p ímo
zt lesn ný sen. Své královské sídlo považoval za pouhý p íbytek. Nyní se
prom nilo v domov, nebo tam na n ho ekala jeho cho . Mnohokrát plašil z
mysli opojné sny o tom, jak ho vítá z cest, vst ícn k n mu natahuje štíhlé
paže a zelené o i jí jisk í radostí. erné vlasy jí spadají až k pasu, srdce tlu e
157
vzrušením. Probouzel se ze svých sn celý zpocený a bolavý. Jeho muka
nedokázalo nic zmírnit. Ani jiná žena. Jsem o arovaný, asto ho napadalo.
Netrápím se kv li své nadobro ztracené zlatovlasé krásce, nýbrž nezkrotné
irské divošce, již si nedokážu podmanit stejn jako tuto zemi.
Dnes op t p emohl Dány. Friggid sice p ežil, ale poda ilo se ho vyhnat z
Dubhlainu i Ulsteru. Grenilde je pomst na.
esto nedosáhl klidu, po n mž toužil. Pouze p irazil dví ka za minulostí.
Sice hled l do budoucna, avšak netušil, zda se jeho sny o spokojeném život s
Erin naplní. Je docela možné, že ho jeho hrdá a líbezná nev sta dosud
nenávidí. T eba oslavuje každý den jeho nep ítomnosti a v noci se modlí, aby
nalezl smrt pod dánskou sekerou.
l, že mezi vášní, láskou, nenávistí a pýchou existuje tenká hranice.
Probudil v Erin smyslnost, má právo d lat si na ni nárok. Avšak vlastnit její
lo není totéž jako získat si její srdce a duši.
Je dlouho pry . Celé t i m síce. Nedostali p íležitost se d kladn poznat.
Až se vrátím, zap ísáhl se, za neme znovu. Je dobojováno. Vynasnaží se, aby
ji pot šil, zapojí Erin do všeho, co k jeho životu pat í. U iní ji š astnou, nebo
po ní prahne a nedokáže se jí nasytit. Protože ji pot ebuje… Protože… Zav el
i. Z ejm ji miluje. T eba všechno št stí neodešlo spolu s Grenilde.
Polekal ho jakýsi zvuk. Divoce se rozhlížel kolem sebe, nebo vytušil
nebezpe í. Posléze se ost e nadechl a podrážd zavrt l hlavou.
Mezi stromy se proplétal Mergwin.
„U všech boh , druide,“ zabru el tiše Olaf, „ty ale dovedeš lov ka
vyd sit. Krev se mi p ní v žilách.“
Sta ec si upravil rukávy dlouhé ízy a všev doucn se na mladíka podíval.
„V mi, pane, že krev se ti p ní v žilách i beze m .“
Olaf se rozchechtal. Vzáp tí vyst ízliv l, nebo si vzpomn l na Události
práv uplynulého dne. „Jsem tvým dlužníkem, druide. Zachránils mi život.“
Mergwin zafun l. „Ušet i si tu svou vd nost, Vikingu. Já t nezachránil,
jenom jsem podal ruku osudu. Friggida bys p emohl tak jako tak.“ Bolest ho
donutila ztišit hlas. „K smrti byli odsouzeni jenom Leith a Fennen.“
Olaf netrp liv zavrt l hlavou. „Lidé jsou sami str jci svého osudu,
druide.“
Mergwin na n ho v doucn pohlédl a pokr il rameny. „Když myslíš,
Nore…“
Vlk op t zavyl smíchy. „Líbíš se mi, Mergwine. Osobn se domnívám, že
každý muž musí jít za svou hv zdou. Ty si hle svého osudu, já budu
vytvá et ten sv j.“
158
 Mergwin op t pokr il rameny. Olaf podez ívav p imhou il o i.
„Co máš na srdci tentokrát? Bitva skon ila. Zítra odjíždíme dom . Nep ítel
byl poražen. Chceš to snad zpochyb ovat?“
„Ne.“ Sta ec zavrt l hlavou. „Jenom…“
„Jenom co?“ obo il se na n ho Olaf.

„Nic. V bec nic. Dobrou noc, králi z Dubhlainu,“ zadrmolil druid, oto il se
k Vlkovi zády a sp chal do postele.
Olaf se zdržel venku. Zhluboka nasával do plic sv ží no ní vzduch
prosycený dechem zem a léta. Vít zství mu náhle p ipadalo ješt sladší,
plné p íslib . Niall zamí í do Ulsteru, on se spolu s Aedem vydá na jih.
Vklouzl do stanu, zabalil se do p ikrývky a kone usnul.
Na rozdíl od Mergwina. Ten se ustavi vrt l, p evaloval a nenacházel
klid. V l, že m síc je stále plný stín .

159
 17

V pr hu Olafovy nep ítomnosti p icházely dny, kdy se Erin v bec

necítila jako vdaná paní. N kdy ji napadlo, že se jí všechno jenom zdálo. Za
takových dopolední jezdila na útes nad mo em a pokoušela se vybavit si
manžel v n žný úsm v a vzrušení, jež mu sálalo z o í napln ných touhou.
Vzpomínala, jak jí vypráv l norské legendy. Snila o tom, že mu není úpln
lhostejná.
Avšak v tšinu asu elila tvrdé realit . Stala se Olafovou chotí, a p estože
podle brehonských zákon nejsou manželky majetkem svého muže, Vlk není
povinen se jimi ídit. Považuje Erin za svoje osobní jm ní. Bude se o ni starat,
ochra ovat ji i bránit. Žárlit na ni. Povedou bou livý život plný nesouladu.
Jestliže se podvolí manželovým rozkaz m, do ká se p islíbené úcty, ale
pokud to neud lá… Netuší, kam až je Olaf schopen ve svém hn vu zajít. Zná
však chladnou a odtažitou stránku jeho povahy. Když si zamane, uzav e se
ed ní a nelítostn ji odsoudí.
Den po odjezdu muž se Bede vrátila do kláštera. Erin ji bolestn
postrádala. Zpo átku se domnívala, že se bude mezi Nory cítit jako vet elec,
ale Moira se jako zázrakem postarala, aby jí byla nablízku vždy, když jí Erin
nejvíc pot ebovala. Kv li nep ítomnosti vále ník probíhaly spole né ve e
ve v tší tichosti, nicmén obránci tvrze zde z stali. Sigurd m l velení pod
palcem, takže se zde Erin cítila v bezpe í.
Od odjezdu vojska uplynul víc než m síc, když si Erin uv domila novou
skute nost. Zpo átku se ji snažila ignorovat, poté ji p ijala s podivnou
sm sicí vzrušení a úzkosti.
eká dít . S každým uplynulým dnem to bylo jasn jší. Ráno se potýkala s
nevolností, ve er padala únavou.
V noci bd la a p emýšlela o svém stavu. Porodí Vikingovi potomka.
Malého Vikinga… A koliv se t mito slovy úporn zabývala, shledala, že na
nich nezáleží. Dít , které nosí, je jeho. Vlkovo. Vyroste z n ho vysoký,
robustní a krásný muž.
160
 Bude mít Olaf radost? p emítala. Touží všichni chlapi po synovi? Anebo po
Grenildin smrti ztratil o rodi ovství zájem?
Z ustavi ného dumání by se zbláznila, kdyby ob as nedokázala p edstírat,
že se s Vikingy nikdy nesetkala. Každé ráno se projížd la na koni podél
pob eží, jako by zase byla malým d etem. Dít tem, které nemá žádné
starosti, pouze si užívá svobody. Až na to, že ji na každém kroku následoval
Sigurd.
Jednoho dne ji na útesu zasko ila p ítomnost jakési ženy. Erin se zachv la.
Neznámá stála na jejím oblíbeném míst . Tady ji p istihl Olaf, než odjel.
Srdce jí posko ilo a vzáp tí jako by se zastavilo. Napínala zrak, na n jž
úto il vítr a drobné slané kapi ky odletující od zp ných vod. Vždy je to
Mageen! Stojí t sn na okraji srázu…
Erin dlouho nep emýšlela a energicky pobídla svou klisnu. Hnala se k
pov domé postav . A koliv jí za zády dun la ko ská kopyta, Mageen se
neoto ila. Nezareagovala ani tehdy, když Erin sesko ila z kon a p istoupila
k ní blíž. Pojednou si uv domila, že ji n kdejší sokyn v lásce v bec nevnímá.
Vypadala jako v transu. Zírala na zubaté skály pod sebou, kde se t íštily
vysoké vlny.
„Mageen?“ oslovila ji váhav .
Pobledlá žena jí neodpov la. U inila další krok ke srázu. Erin na nic
ne ekala. Vrhla se na Mageen, strhla ji k zemi a spolu s ní se odvalila stranou.
Žena se kone probrala. Up en si prohlížela svoji zachránkyni, jež se
hrabala do sedu, aniž pustila její záp stí. Mageen rozhodn nep etékala
vd ností. „Pro jsi m zastavila?“ otázala se tiše.
„Málem ses zabila!“ vybuchla Erin. Teprve nyní si všimla, že bohaté kade e
této ženy ztratily sv j obvyklý lesk. Kdysi kypré smyslné t lo bylo žalostn
vychrtlé. Ovšem nejd siv jší zm nou prošel její obli ej. Vyzývavé o i plné
smíchu se prom nily ve dv vyhaslé št rbiny. P ipomínaly pohled štvaného
zví ete.
„Bylo by to nejlepší,“ odv tila Mageen lhostejn . Nakrátko semkla ví ka. „Ty
vždycky vyhraješ, že, Erin z Tary? Slavíš další z ady svých triumf . Sta í
slovo a máš všechno – zlato, šperky, korunu. Na m nezbude nikdy nic.
Odvracejí se ode m dokonce i d vky, žebráci a zlod ji.“
„Cože?“ hlesla užasle Erin.
Mageen p ed odpov dí zachránil cválající k . Sigurd pospíchal k Erin
jako v rný hlídací pes. „Erin! Okamžit b ž dál od toho útesu!“
Ryšavý obr se doopravdy zlobil. „O ni se postarám. Tušíš v bec, že t jen
kr ek d lil od jisté smrti? Olaf by zu il…“
161
 Erin nep ijala jeho ruku, když jí cht l pomoct na nohy. Nestarala se ani o
to, že na ni ve – a to p ímo p ed Mageen. „P esta , Sigurde! Nikam
nespadnu. Dovedu se o sebe postarat.“
Muž zaváhal. Škared se mra il. „Dávám ti n kolik minut, Erin. Po kám na
tebe tamhle u toho ke e.“ Vyšvihl se do sedla. Nerad poušt l svoji sv enkyni
z o í. Dívka ho podrážd sledovala, poté obrátila pozornost k Mageen.
„Nep eji si, abys zem ela,“ sd lila jí v cn . „Nikdy jsem ti necht la ublížit.
Jenom…“ Zaváhala. Nikdy d ív nespat ila tak zni eného lov ka. „Mageen,
z, že jsem do Dubhlainu nep ijela z vlastní v le. Ztratila jsem svobodu i
sebeúctu. Domnívala jsem se, že takové ponížení nedokážu snést.“
Mageen op t semkla ví ka a dut se rozesmála. „Milá zlatá, kdybych se
ocitla na tvém míst , klidn bych si nechala vytrhat vlasy a vydloubat o i.
Ale ne kv li sebeúct . Na rozdíl od tebe Olafa miluji.“ Up en se na Erin
zahled la. „Divila bych se, kdybys do n ho nebyla sama zamilovaná. I proti
své v li.“
Erin sklopila zrak. „Nemá význam vzdávat se kv li Olafovi života,
Mageen. Srdce má z kamene a na nikom mu nezáleží.“
Žena neš astn mávla rukou. „Ni emu nerozumíš. Vyhnal m z velké sín .
Kupci mi odmítají cokoliv prodat. Vále níci nenavšt vují mou chalupu. Ve
st se nenajde nikdo, kdo by mi odpov l na pozdrav.“
Erin si stoupla a podala Mageen ruku. Ta na ni nechápav civ la, pak
váhav sto ila pohled k Erin.
„Chop se mé dlan , Mageen,“ vyzvala ji dívka tiše. „Nau ilas m , že i
zodpov dnost je možné brát na lehkou váhu. Nyní musím dostát svému
postavení.“ Lítostiv se usmála. „Pravda, k manželství jsem byla p inucena,
esto ti nemohu dovolit, aby ses dál stýkala s mým mužem. V , že jsem
netušila, jak krut ti ubližuji, a tebe má nev domost málem stála život. Mýlíš
se, když tvrdíš, že ve m st nemáš sp ízn nou duši. Jednu ano – m . Dnes
ve er p ij do hodovní sín . Všichni se p esv í, že jsi tam vítaná.“
Mageen se rozpa it chopila dív iny ruky. Ohromen na Erin zírala.
Nakonec se usmála. „D kuji ti, má paní.“
„Pov z mi, Mageen,“ spustila nemotorn Erin, „umíš i n co jiného než
jen… Myslím tím, ovládáš n jaké emeslo?“
Mageen se tiše zachichotala. Erin pot šilo, že se jí vrací dobrá nálada. „Ptáš
se, zda jsem i n ím jiným než pob hlicí? Bodej . Dovedu šít a va it. V krbu
zatopím jako nikdo jiný. Dávno vím, že muži jsou p elétaví ptá ci a rádi
spo inou okem na jiné. P ipadalo mi moud ejší a výnosn jší být tou, za
kterou mužští b hají, než jim pokorn sloužit, uklízet po nich a zašívat.“
162
 Erin pokr ila rameny. Mageeniny názory se od jejích v podstat nelišily,
avšak ubíraly se úpln jiným sm rem. „Všichni chlapi takoví nejsou,
Mageen,“ namítla. „M j otec si z mámy nikdy služku ned lal. Ale o tom s
tebou mluvit nechci. Moira z Clonntairthu se každým dnem víc a víc
zakulacuje. Nevadilo by ti být jí k ruce? Je hodná a laskavá. Nemá ve zvyku
soudit druhé.“
Mageen sklopila zrak. Celá se chv la. ‚Jist , má paní. Ráda se o Moiru i
átko postarám.“
„Pak jsme domluvené. Vrátíme se. Zvedá se vítr a ochlazuje se.“
‚Je te nap ed. P jdu p šky.“
„Kdepak, Sigurd t hned odveze k Moi e.“
Dívka popadla ot že své klisny a mávla na ryšavce. Mageen jí položila
ruku na rameno. „Ze srdce ti d kuji, Erin z Tary. Nabídlas mi svoje
átelství. Na oplátku ti povím toto: možná jsem jenom oby ejná b hna, ale
vím, co je to v rnost. Zachránilas mi život a já jsem ochotna položit za tebe
ten sv j.“
Erin zrudla. ‚Jenom napravuji škodu, kterou jsem zp sobila svou
ledabylostí.“
„Kdepak, dokázalas mnohem víc.“ Žena zaváhala. „Musíš být na sebe
opatrná. Donosit první dít dá vždycky zabrat.“
Dívka nervózn poplácala svoji kobylku po štíhlém krku. „Copak je to na
mn tak vid t?“ zeptala se ochrapt le.
„Není,“ odv tila Mageen s p ekvapivou moudrostí v o ích. „Prost to vím.
Stejn jako p ede mnou neutajíš, žes propadla Vlkovu kouzlu. Dávej na svoje
mali ké pozor, Erin, nebo jist upevní vaši lásku.“
Erin ml ela, protože se k nim op t p iblížil Sigurd. O ekávala další p íval
vý itek, ale muž kupodivu nic nenamítal. Poslušn pomohl Mageen do sedla.
Sigurd p emítal o tom, že Erin je vskutku dcerou svého otce. Moudrého a
nezdolného Aeda Finnlaitha rozhodn nezap e.

Poslové p iváželi do m sta nejnov jší zprávy, proto Erin v la, že

sjednocené vojsko putuje na sever. Ujistili ji, že otec i manžel se t ší pevnému
zdraví. Stejn jako král z Ulsteru. O dalších bratrech a Gregorym nezaslechla
nic. Mohla se jen modlit a doufat, že budou Dánové brzy poraženi a všichni
její blízcí se vrátí dom .
estože se as strávený s Olafem prom nil v blednoucí vzpomínku,
zjistila, že jí muž, který pro ni navzdory d rnostem dál z stával cizincem,
každým dnem víc a víc chybí. V noci nemohla spát. Myslela na n ho, zatímco
163
hladila místo, kde m l ležet. Zajímalo by ji, jak tráví noci. Trp la p i
pomyšlení, že erpá uspokojení z náru e prodejných žen, které vojsko
ochotn doprovázejí. Objímají ho, dotýkají se zlatých vlas , tisknou se k
širokým ramen m a užívají si jeho neodolatelných dotek .
Ráno se probouzela vy erpaná a vy ítala si svou pošetilost. Litovala, že se
narodila jako žena. Nabídla Olafovi úpln všechno. Manžel od ní o ekával
neot esitelnou v rnost, p estože… Ani v duchu nedokázala v tu dokon it.
Netušila, co Vlk provádí. Zato si mohla být naprosto jistá tím, že by ji zabil,
kdyby ho podvedla, a její otec by jeho in schválil. Není to spravedlivé.
Krom toho Erin mrzelo, že jí Olaf ned uje, což jasn dokládala
Sigurdova v ná p ítomnost.
Erin trávila dny v Moi in spole nosti a šila oble ení pro d átko své
ítelkyn . Sv j stav uchovávala v tajnosti. V la o n m pouze Mageen.
Lámala si hlavu, co na tu novinu ekne Olaf. Jak mu to má íct? Bude k ní
vst ícný, až se vrátí? Anebo usoudí, že divokou Irku již dostate zkrotil a
vlastn ji k ni emu nepot ebuje?
Jak ho p ivítá? Olaf nemá d vod se na ni zlobit, protože i v dob jeho
nep ítomnosti v domácnosti jde všechno jako po másle. Sigurd m že
potvrdit, že se o rezidenci v/orn stará a nezprotivila se manželovu jedinému
ání.
Uprost ed léta ji ze spánku vytrhl jásot, jenž se strhl na nádvo í. Erin se
chvatn oblékla a pospíchala ven, aby zjistila, co se p ihodilo.
Sigurd do ista zapomn l na obvyklý odstup. Popadl ji do obrovských tlap,
zvedl do vzduchu a ušt il jí pusu na elo. „Vyhráli jsme!“ radoval se. „Olaf
porazil dánské psy a nyní mí í dom !“
Erin se nesmírn ulevilo. P esto ji obavy zcela neopustily. „A m j otec?“
„Aed žije,“ odv til pohotov Sigurd a vym nil si sp šný pohled s poslem,
který zprávy p ivezl. V uplynulých dnech si ryšavý vále ník svou krásnou
sv enkyni a p ítelkyni své ženy sta il oblíbit. Nevid l d vod, pro by jí m l
ed manželovým p íjezdem sd lovat, že ztratila bratra.
„Ach, díkybohu!“ zamumlala. Podívala se na Sigurda, zelené o i jí svítily.
„Musíme p ipravit bohatou hostinu!“
„Brzdi, Irko!“ smál se ryšavec. „Potrvá hodn dní, než se tu naši hrdinové
objeví.“
„Stále zbývá za ídit spoustu v cí…,“ namítla trucovit .
Srdce jí bušilo jako splašené a po zádech jí b hal mráz. Vracejí se dom …
šila se a zárove se bála. Semkla ví ka a vzpomn la si na zvláštní kouzlo,
jež mezi ní a manželem vzplálo p i posledním setkání. Na mysli jí vytanula
164
Olafova drsná slova, která tehdy pronesl. Dosud žije v p esv ení, že by ho
ráda vid la padnout pod dánskou sekerou. Za ala se chv t. Bez ohledu na
své pocity, na zlobu ukrývající se v jeho srdci – a už si ji bral n žn i
bou liv – nikdy Erin nezanedbával a myslel na její pot eby stejn jako na své
vlastní.
Bylo jejich dít po ato p i posledním milování? Anebo v pr hu prvního?
Anebo tenkrát na pob eží, kdy je déš zahnal do jeskyn ? Zdá se to tak
dávno…
Obavy z op tovného shledání p ivolaly tém zapomenutý strach, který se
st ží nau ila ovládat. Co když se k ní vrátí odtažitý cizinec, jehož o i pálí a
sou asn mrazí? Nesmí zapomínat, že má tu est s vikinským dobyvatelem,
kterému nikdy zcela neporozumí.
Avšak navzdory slov m o ned e a strachu se na Olafa t šila.
Vzpomínky zp sobily, že se ho nemohla do kat.
Když jedné noci op t nemohla spát, oblékla se a po špi kách sešla ze
schod . T eba když chvíli posedí p ed krbem ve velké síni a vypije další
pohár piva, poda í se jí kone usnout.
Avšak p ed vchodem do sálu se zastavila. Zaslechla Sigurd v dunivý hlas.
Rozléhal se chodbou, p estože se obr snažil hovo it tiše. Rozmlouval s
velitelem stráží a zjevn si d lal starosti. Erin se schovala do výklenku a
dychtiv naslouchala.
„Kdybychom získali na svou stranu Ira z Meathu a on se k nám p idal,
ni eho bych se neobával. Je nás málo. Nem žeme poslat všechny zdejší muže
do boje, a oslabit tím obranu m sta. Netuším, co si po ít. Olaf je sice
ustavi ve st ehu, avšak neo ekává útok pestré sm sice všemožných
lump , kte í se na n ho sesypou krátce poté, co na hlavu porazil Friggida
ivonohého.“
Mladý kapitán pronesl n co, emu Erin nerozum la.
„U Odinovy krve!“ zaburácel z istajasna Sigurd. „Skute jsem v koncích!
eba si ti Irové v bec neuv domují, že se náš pán rval za irského krále!
Nebo na vlastního panovníka kašlou! Pokud se však k nám odmítnou p idat
a vy ídit tu bandu lapk , potom hrozí vážné nebezpe í, že tihle mizerové
napadnou Olafa a jeho vojsko.“
Erin cítila, jak se jí zmoc uje d s. Ustavi s nimi n kdo vál í. Nyní navíc
hrozí, že vy erpané jednotky padnou do lé ky.
Zav ela o i a zt žka se op ela o ze . Irové, o nichž Sigurd hovo il, se musí
idat k Nor m! V sázce jsou životy jejích blízkých! Otc v. Gregoryho a

165
Brice, s nimiž vyr stala a v se hašte ila. Leith v, Niall v… Olaf v. eká
s ním dít . T ší se, až s ním bude op t sdílet l žko.
Kdepak! Bojí se p edevším o tatínka. A o Gregoryho a bratry.
Ost e polkla a p inutila se soust edit. Sigurd zrovna sd loval svému
spole níkovi, že vojska, která nutn pot ebují získat na svou stranu, se
pohybují kolem pob eží zhruba den a p l cesty odsud. Tlupa zlo inc se
potlouká asi hodinu jízdy od nich sm rem na sever. Na žádost o pomoc Irové
odpov li, že ekají na znamení od svatého Patrika, proto Sigurd netušil,
zda se na n m že spolehnout.
Kéž by se jim poda ilo vylákat záškodníky z jejich doup te!
Erin tém nedýchala. V la, jaké znamení Iry p im je jednat. Sta í, když
se p ed nimi objeví Zlatá vále nice.
Nejde to, napadlo ji vzáp tí. Už to nedokážu. P íliš se bojím.
Chv la se natolik úporn , že se musela p idržet st ny, aby neupadla.
Situace musí být zoufalá, když ot ásla i sebev domým, neohroženým
Sigurdem.
Nedokážu to, pomyslela si zdrcen . P imkla se zády ke zdi a sesunula se
do sedu. Vzpomínala na poslední setkání s otcem. Tehdy na n ho k ela, že
mu nikdy neodpustí. Jestli Aed zem e, bude toho ona ho ce litovat…
Pojednou ve velké síni zask ípaly židle. Dívka se vzpamatovala, oto ila se
a pospíchala po schodech zpátky do své ložnice. Op ela se o masivní dve e a
zoufale si povzdechla. Ach, Gregory! dumala. Zmýlil ses. Zlatá vále nice
musí op t vyrazit.
Nervózn p echázela po místnosti, žmoulala si ruce a hore sp ádala
plány. Ute e zítra v noci. Sigurd si ni eho nevšimne. Postará se, aby do
pozdního ve era hojn popíjel spolu se svou chotí. Od manželky se jist
neodlou í, nebo musí brzy ráno vstát a p ichystat svoje vojsko. Než Norové
dorazí na místo st etu, povede Zlatá vále nice své muže proti sme ce psanc .
Sigurd dorazí práv v as, aby je podpo il. Avšak poda í se jim nep átele
zdolat?
Mergwin! napadlo ji znenadání. Kéž by se jí povedlo navštívit starého
ítele! Mohl by jí poradit nebo ji varovat. Zarazila se. Runy. Mohla by se
pokusit z nich ur it, zda Olafovi hrozí nebezpe í. Uv domila si, že manžel
nebere v štby p íliš vážn , ale stejn jako ada jeho druh opatruje sadu
runových kamen a bez jejich p edpov di neu iní ani krok.
Sáhla po vá ku. Ke správnému rozhodnutí posta í jeden kámen, to jí kdysi
sd lil Mergwin. Ale vyloží si jeho symboliku správn ?

166
 Erin zalovila v pytlíku ušitém z ko í k že a vytáhla kámen s
nepravidelnou ezbou. Semkla ví ka. Norové mu íkají Nauthiz. Runa
bolesti. Odhodila ji stranou. Úporn p esv ovala samu sebe, že stejn jako
Olaf sudbám nev í.
„Osud svírám ve vlastních rukou!“ zašeptala hlasit . P esto op t pocítila
strach. Olafovi hrozí p epadení. Musí se mu vydat na pomoc.
„T esu se jako osika, a koliv je v mých silách n co zm nit,“ zamumlala.
Rozhodla se.
Zvolna se uklidnila. Náhle se všechno zdálo být v nejlepším po ádku.
Nemá to jednoduché. Provdali ji proti její v li za muže, který ji nemiluje a
ponižuje.
Avšak v jejím srdci vyklí ila láska. Proto se vzep e osudu a p estane být
bezmocnou loutkou v mužských rukou. Olaf hlavn nesmí zjistit, jak ho
zbož uje. Jist by toho neváhal využít v její neprosp ch.
la by být ráda, že se op t stane Zlatou vále nicí. Alespo na krátký,
osvobozující as získá zp t ztracenou moc. Ale neváhala si p ipomenout, že
znovu spat í na vlastní o i zkázu a smrt.
Nedá se nic d lat. Na n které v ci je lepší nemyslet.
Bezd se pousmála. Jestli všechno dob e dopadne, možná Olafovi
prozradí, že je tou slavnou irskou hrdinkou.
Úsm v se rozplynul. Tohle nem že nikdy ud lat. Manžela by tím
rozhodn nepot šila a otce také ne. Olaf by ádil, že ohrozila život jeho
potomka. Tedy pokud o d dice stojí.
Vzlykla. Musí ho chtít, protože ona se nem že d átka do kat. Bezd
položila dla na podb išek, jako by plod své lásky chránila. P ivede na sv t
zlatovlasého chlape ka s nádhern modrýma o ima, který bude v nitru Irem.
nuje mu veškerou svou lásku, kterou se neodváží projevit jeho otci.
Syná ek! Propánakrále! Vždy ho m že svým po ínáním ohrozit! Tolik po
m touží…
Kdepak! Riziko je minimální a nezbytné. Bude opatrná.
„Bojím se,“ zašeptala nahlas.
Poté si p ipomn la, že daleko odsud putují její bližní, kte í jsou ochotni
položit život za spojenectví, jehož se stala nedobrovolnou sou ástí. Nejprve
jako Vlk v v ze , pak jako otrokyn vlastního srdce.

167
 18

„Zaúto íme za svítání!“ oznámil Friggid sme ce zlot ilc . T žko o nich šlo
hovo it jako o lidech, svým chováním spíše p ipomínali supy. K
poz statk m dánského vojska se p idali psanci všech národností, kte í
uznávali jen vlastní zákony. Pustošili tuto zemi, avšak Friggid by pro svoje
zám ry nenašel lepší spojence. Zb sile bojovali, aby m li co loupit.
„Vlk se utábo il na pob eží poblíž útes . Musíme ho p ekvapit.“
Friggid se oto il k silnici a uhladil si neupravený vous. Vtom k n mu
istoupil jeden z Ir , v pok iveném úsm vu odhaloval nepravidelnou adu
zkažených zub .
„P eješ si slyšet dobré zprávy, skandinávský ná elníku?“ otázal se pobuda.
„T ch není nikdy dost. Mluv, chlape!“
„Tamhle v háji jsem zahlédl ženskou na koni. M la na sob zlatou zbroj.
Mám na ni pifku. Rád bych se jí pomstil, nebo p ed dv ma roky vedla
záke ný útok proti Dán m, v jejichž st edu jsem tenkrát bojoval. Je to Irka.
Proslula jako Zlatá vále nice. Z ejm hledá podporu u krále z Meathu.
Musíme ji zastavit. Možná by nám mohla být užite ná, kdybychom ji
esv ili, že jsme Irové…“
Friggid se spokojen ušklíbl. „Kdybychom té slavné div umožnili, aby nás
vedla do bitvy proti Vlkovi, aliance by se ot ásla v samotných základech.“
Spokojen se rozchechtal. Spravedlnost. Kone by si vyrovnal ú ty s Nory i
elétavými Iry.
Obrátil se a za val na své muže: „Schovejte vše vikinské, co u sebe máte!
Kdo nemluví irsky, a radši drží hubu! O ekáváme p íjezd dámy ve zlat !“

***
Erin si dob e uv domovala, že velice riskuje. Dlouho spole nost zdržovala
u stolu, piln si p ipíjeli na chrabrost král z Dubhlainu a Tary. Pak zt žka

168
vrávorala ke schodišti a mohla se užívat. Sehrála natolik p esv ivé
edstavení, že Moira p im la Sigurda, aby Erin do postele radši odnesl.
Poté vy kávala na správný as k út ku.
Zapátrala v ledabyle zabalených truhlicích, které si kdysi vzala s sebou na
cestu v nad ji, že se sp átelenými Nory pouze pove í. Nechyb lo v nich její
zlaté brn ní s p ilbou. Pe liv je zabalila do kožešiny a nehlasn se vyplížila
ven.
Neobt žovala se osedlat kon , bála se, aby n kdo nezaslechl cinkání
postroje. Pouze mohutnému tažnému hn dákovi nasadila jednoduchou
ohlávku s udidlem. Nato se zahalila do silného vln ného plášt , aby
ipomínala oby ejného pouli ního prodava e. Snadno proklouzla kolem
strážných u brány.
Protože byla ve svých plánech d kladná a cht la riziko odhalení snížit na
minimum, zamí ila nejprve do blízké vesnice. Nabídla rozespalému
sedlákovi zlatý náramek za to, že jí p í jezdeckého o e a ustájí hn dáka.
Slíbila, že si ho za pár dní vyzvedne a nájemného kon vrátí. Avšak musel jí
slíbit, že se o ní nikomu nezmíní.
Strach se p ihlásil o slovo teprve ve chvíli, kdy se ubírala po stezkách podél
pob eží. Dostane se k pomoci v as?
Donutila se zaplašit nep íjemné úvahy, v duchu se obrnila. Nikdo ji
nem že podez ívat, že je Zlatou vále nicí. Nikdy poblíž Dubhlainu
nebojovala. Ale co když bude po setkání s Olafem nucena odhalit svoji
totožnost?
Zadrkotala zuby. Jedna v c je o shledání s manželem jenom snít a druhá
elit jeho hn vu, až zjistí, s kým má doopravdy tu est. Ale a už se stane
cokoliv, bude Olafovi vzdorovat se vzty enou hlavou.
Poté se za ala obávat, že její lest nemusí zabrat. T eba se lapkové o Zlaté
vále nici už ledacos doslechli. Ale to se zdá vysoce nepravd podobné. Tohle
je banda zlo inc , ne voják , a Zlatá vále nice dlouho s nikým nebojovala.
Její me se drahný as povaloval netknutý v truhle.
S blížícím se svítáním dív ina nervozita vzr stala, p esto dál putovala na
sever. Ost e vnímala šum ní strom a ševelení v tru.
Ve chvíli, kdy na obloze vzplály první ervánky a tmu nahradilo idnoucí
šero, spat ila p ed tebou vojenský tábor.
Nem la v úmyslu se k muž m z Meathu p ibližovat. Cht la se jim jenom
ukázat a dál cválal k nep átelskému ležení. Usmyslela si, že vytáhne lupi e z
jejich pelech a naservíruje je voják m p ímo pod nos. Ale nejprve se musí
esv it, že jsou to doopravdy Irové.
169
 Sesedla z kon a jako duch se plížila lesem, aby pod jejíma nohama
nezapraskala ani v tvi ka. S p ibývajícím sv tlem se jí snáze dýchalo. Ano,
má p ed sebou Iry. Pouze ti bojují v kožených zást rách a skladují zbran
poblíž ohniš . Zlo inci, o nichž Sigurd hovo il, jsou jist Norové a ani
Dánové mezi nimi ur it nechyb jí. Tu a tam se vyskytne n jaký odrodilý Ir.
Erin odsp chala zp t ke svému koni. Našla si úkryt v hustém mlází, kde
vy kala, až se úpln rozední. Když nadešel správný as, nasadila si zlatou
helmu a prsní štít, vyhoupla se do sedla a projela táborem.
ib hl k ní podsaditý vále ník a kvapn jí vysv tlil, kde najde sme ku
psanc . Erin p ikývla, vy kala, až Irové nasednou a vydala se v ele svého
vojska k severu.
Slunce zvolna vystoupalo na oblohu, rodil se nádherný letní den. D íve než
vystopovali druhý tábor, Erin víc než kdy jindy porozum la svému otci.
Pochopila, pro tuhle zemi tolik miluje. Zelenala se p ed ní v celé své kráse,
stromy byly plné života, vzduch opojn sv ží. P ímo zt lesn ný sen…
Natolik se pohroužila do kouzla jasného rána, zp vu pták a t pytu rosy
zachycené v tráv , že málem p ehlédla zlod jské ležení. Rozkládalo se na
pláži stranou od silnice a dokonale vyhovovalo jejím zám m, protože
vchody do jeskyní a obrovské balvany všude kolem poskytnou jejímu vojsku
dostatek úkryt . Poté se Irové sesypou na zlot ilce jako mouchy.
Ukázala svým následovník m, kde je cíl jejich cesty, a gestem jim nazna ila,
aby dál postupovali v malých skupinkách. Kon nechali opodál. Muži se po
iše opatrn plížili na p edem vytipovaná místa. Erin sledovala jejich
postup. ekala, až budou všichni p ipravení. Poté se vydala na vysoký útes.
Opatrn se plížila kup edu po ostrém kamení. Bolestn si uv domovala, jak
hlasit oddechuje. Pod nohama cítila rozpálený písek.
Na vrcholu skály ji zasko ilo, že tábor je rozlehlejší, než ekala. S obavami
pomyslela na nadcházející bitvu. Kéž by ji slunce nebodalo do o í! P íliš ji
oslepuje. Za t chto okolností je obtížné nep ítele odhadnout.
Zhluboka se nadechla, aby zapudila ochromující strach. Náhle si vy ítala,
že se do tohoto úkolu pustila. Jenže na zbab lost bylo pozd . P ipojili se k ní
Irové, kte í byli p ipravení bojovat a padnout za její v c.
Stoupla si a zakroužila me em vysoko ve vzduchu. Tábor se za ínal
probouzet. Jeho obyvatelé si jí okamžit všimli – osl ující zlaté postavy jako z
legend – a dostavila se obvyklá reakce. Zmatek. P ekotn na ni ukazovali,
jeden druhého upozor ovali na nezvyklý úkaz a hnali se k ní jako o závod.
Nastal as zmizet. Ale než tak u inila, uv domila si, že je n co špatn .

170
 Nep ítel se slep nehnal do útoku. N kdo zvolal, že je to past. Ur it jsou
obklí eni! Ozvalo se in ení zbraní, bitva vzplála až p íliš rychle.
Musí se dostat dol z útesu. Nesmí ji chytit. Byla by sebevražda tu dál
stávat. Opatrn našlapovala, musela dávat pozor na každý sv j krok.
Doléhaly k ní zvuky poty ky a ona se mohla jen domnívat, že Irové zvolna
ustupují, nasedají na kon a mizí v lese.
Pod nohama uvid la písek a sesko ila z posledního balvanu. Pevn sev ela
me . Ale d ív než se dala do b hu, shledala, že na ni n kdo eká.
Dlouho s nikým nezápolila, dávno necvi ila boj s me em. Zbra jejího
protivníka byla nebezpe dlouhá a navíc ji svírala ruka svalovce.
Nezapomínej na jeho váhu! nabádala se v duchu. D ležit jší je v as utéct než
ho p emoci.
Ze všech sil vykrývala rány urostlého soupe e. Pohán lo ji iré zoufalství a
dodávalo jí kuráž. Mrštn usko ila stranou a ozbrojenc v me se zaryl do
skály. Úder byl natolik silný, že muži vyrazil zbra z ruky. P esn takový
výsledek Erin pot ebovala. Zlomek asu, aby mohla uprchnout. Jenže vtom jí
zastoupil cestu další vále ník. Šok, který vzáp tí prod lala, zp sobil, že
zkamen la na míst . Postavil se jí vlastní manžel.
Z jeho nenávistného pohledu ji zamrazilo až v kostech. V onu nekone nou
chvíli si naplno uv domila, že se dopustila osudné chyby.
Muži, které sem p ivedla, nebyli Dánové. Usnadnila cestu zlo inc m,
irským odrodilc m. Nebyli to dobyvatelé, nýbrž zrádci vlastní zem .
Zpronev ili se v li jejího otce a jeho spojenc . Spikla se s nimi proti svému
choti.
Hroziv se nad ní ty il, odhodlan svíral me s emblémem vlka. išela z
ho neústupnost, sálalo nap tí.
Zlehka nachýlil hlavu. „Vyprovokovala jsi p knou poty ku, dámo, ale
dote sis jenom hrála. Nyní zm íš síly se mnou.“
Erin nedostala víc asu p emítat nad tragédií, kterou bezd zp sobila
svým pošetilým jednáním. Byla nucena pozvednout me na svoji obranu.
l pravdu. Až dosud si jenom hrála. Ale proti Olafovi nem la sebemenší
šanci. A se namáhala sebevíc, vrávorala p i každém jeho úderu. Zjistila, že
Vlk je rychlejší, mrštn jší, mazan jší. Doufala, že se jí poda í z stat naživu.
Vzdálen si uv domovala, že jsou obklopeni zv davým obecenstvem z ad
Viking , ale nestarala se o to. A koliv jí rychle ubývaly síly, rvala se jako
ko ka zahnaná do kouta. Snažila se prodloužit si život, jak to jenom lze.
Dokonce i když ji Olaf srazil na kolena, pokoušela se ho od sebe odehnat. Že
je v koncích, si p iznala teprve ve chvíli, kdy jí ni ivým úderem vyrazil zbra
171
z ruky. Ležela mu u nohou a do krku se jí zarývala špi ka jeho me e. Zav ela
i. V la, že je pozd prosit o milost. Na všechno je pozd . Snad až na
poslední pohled do slunce a záv re ný doušek solí prosyceného vzduchu.
„Proboha, ne!“
Zachránil ji Gregoryho hlas. Je el z plných plic. Zadun ly kroky. „Ned lej
to! Tohle nem žeš!“
Olaf mu odpov l podivn chladným, odtažitým a panova ným hlasem:
„Uklidni se a vra se do tábora. Nehodlám ji zabít. Všichni odsud zmizte!“
„Ale…“ Drahoušek Gregory se nedal. Bál se, že je Olaf schopen zavraždit
vlastní manželku. Vždycky cítil nutkavou pot ebu Erin bránit a obhajovat.
„B ž!“ ok ikl ho nesmlouvav Vlk. „Povídám, že bude žít. Te nás nech o
samot !“
Erin se odvážila otev ít o i. Všichni se poslušn rozešli, až na Gregoryho,
jenž stále odporoval. Olaf na ni dál mí il me em. Pojednou si uv domila, že
se jí do zad nep íjemn zarývají kamínky. Zrnka písku pronikla až na holou
ži, slunce krut pálilo. Ovšem nejv tší utrpení jí p sobil zlatovlasý obr
ty ící se nad ní.
„Olafe…,“ zkusil to znovu Gregory.
„P ece nezabiju vlastní ženu!“ utrhl se na n ho Vlk s takovou prudkostí, až
Erin zmrtv la šokem.
„Ty… Ty… Ty to víš?“ blekotal Gregory.
Olaf sklonil me . „Pov z mi, Gregory, když už zde míníš z stat,“ spustil s
ledovým klidem, ‚jak vy Irové trestáte zrádce? Domnívám se, že když tutéž
otázku položím Aedovi, odpoví mi, že smrtí. Což mi p ipadá nanejvýš
spravedlivé.“ Zahled l se na manželku. „Vsta , Erin!“
Dlouho se nedokázala pohnout. Vtom se Olaf shýbl a ona pošetile
zadoufala, že jí pom že na nohy. Místo toho jí strhl helmu z hlavy. Nestaral
se o to, že p itom ženu kráká za vlasy.
Vyhrkly jí slzy, avšak staly se d kazem, že dosud žije. Posbírala veškerou
svou d stojnost a zvedla se ze zem . Pokusila se o vysv tlení. „Necht la jsem
vést útok proti tob . Domnívala jsem se, že spolu s irským vojskem vy ídím
tábor psanc , kte í si na tebe brousí zuby.“
Krut ji popadl za ebenové kade e.
„P esta !“ ok ikl ji hrub . Aniž Erin pustil, oto il se ke Gregorymu. „Tohle
je, kamaráde, nejprohnan jší nep ítel každého muže. Ženská. Ta tvoje
sest enka je krásná, co íkáš? Její o i by roztavily arktické ledovce. Vlasy má
jako z hedvábí, ple z nejdražšího mramoru, za její t lo by se nemusela styd t
žádná bohyn . Sladce se usmívá rtíky, které p ipomínají plátky r ží. Ale
172
zatímco se na tebe sv dn culí, v duchu plánuje tvou smrt. A pak má,
chudinka, tu sm lu, že ji chytí. Co si má v té chvíli po ít? Samoz ejm si
za ne hrát na nevi átko a ty jsi v pokušení jí uv it, protože je naprosto
neodolatelná.“
„P esta , Olafe!“ bránila se Erin. „Skute jsem nemínila…“
Uml el ji hrubým škubnutím za vlasy. Z o í se jí znovu vy inuly slzy.
„Kdysi jsem ti slíbil, milá ženuško,“ pravil posm šn , „že pokud mi v
budoucnu zp sobíš, další potíže, tvrd za to zaplatíš. A já vždycky držím
slovo.“ Jeho pohled se zdál prost všech emocí. Nachýlil hlavu a hlasit
hvízdl, Vzáp tí mu druhové p ivád li vraného vále ného h ebce. Olaf je v as
zarazil gestem ruky. Kdyby p išli blíž, zjistili by, kdo se skrývá ve zbroji
Zlaté vále nice. H ebec sám dokrá el ke svému pánovi a dívce se rozb esklo.
m l k sedlu p ipevn ný dlouhý konopný provaz opat ený železnými
pouty. Manžel ji povle e za sebou jako tenkrát u potoka ona jeho. Jenže není
tak odolná a houževnatá jako on.
„Tohle nem žeš!“ zhrozil se Gregory. Vyd šená Erin se za ala dovolávat
manželova sv domí: „Olafe, prosím! Smiluj se! Jsem p ece tvoje žena!“
Mraziv se zazubil. Takového jej neznala. Cloumal jím nezm rný vztek,
jenž se prom nil v u in ná muka.
„Díky tomu jsi dosud naživu,“ ucedil tiše.
„Kdybys m vyslechl…,“ žebronila.
„Vyslechl!“ zaburácel Olaf. „Nepot ebuji nic poslouchat. Úpln mi sta í to,
co vidím. Stála jsi nás spoustu život , princezno. Kv li tvé v rolomnosti
zem eli lidé, kte í tvému bratrovi pomáhali zachránit Ulster.“ Sotva spat il v
jejích o ích náznak paniky, vytušil, že chce utéct, a proto jí na záp stí
bleskov navlékl pouta.
„Ne!“ bránila se Erin. Pokusila se ho kousnout.
Znovu ji bolestiv popadl za vlasy, ale vzáp tí ji pustil a p istr il ke
Gregorymu, jako by se obával, kam až ho m že zlost zavést. „Nasa jí helmu
a sklop hledí, Gregory.“
Bratranec u inil poslední chrabrý pokus sest enici zachránit. „Olafe!
Potrestej místo ní rad ji m .“
Vlk nesmlouvav nasedl na kon a mraziv povytáhl obo í. „Je mi líto. Erin
a já jsme se v podobné situaci již ocitli. Z ejm je p esv ená o tom, že zde
platí pouze její vlastní pravidla. Musím jí názorn ukázat, že nemluvím do
tru ani se nenechám ohrožovat vlastní ženou pokaždé, když se k ní oto ím
zády. Vra se do tábora, Gregory. Jestli to nedokážeš o vlastní v li, pošlu pro
tebe stráže, aby ti pomohly.“
173
 Erin vid la, jak je bratranec rozrušený. Snažila se mu nazna it, že má jít.
Svou p ítomností všechno jenom zhoršuje. „Poslechni ho, Gregory,“
domlouvala mu šeptem.
„Nem žu.“
„Musíš.“
Sledovala, jak se mladík neochotn oto il a klopýtal pry . Poté se obrátila
zpátky k manželovi. išel z n ho hn v. Ty il se nad ní v sedle neklidného
ebce. Netrp liv škubl provazem.
„Tomuhle se, princezno,“ vyšt kl, „ íká spravedlnost. „Ani tehdy u potoka
jsem ti neprovedl jedinou škodolibost. Od chvíle, kdy ses ke mn
ist hovala, po mn vrháš pomyslné dýky. Zám rn jsem je p ehlížel. Pohár
mé trp livosti p etekl, p ekro ila jsi nejzazší mez. Po ínaje dnešním dnem
dostaneš, co si zasloužíš.“
„Ty m v bec nepo…“
Ani v tu nedokon ila, nebo Olaf podrážd semkl rty a prudce pobídl
kon . Ten sebou vyd šen trhl. Erin zalapala po dechu a dala se do b hu, aby
neupadla.
kolik minut se úporn snažila p izp sobit ko skému klusu a
nerovnému terénu pod nohama. Avšak sotva pochopila, kam ji manžel vede,
málem zakopla. Mí ili do tábora.
Muži, kte í sedlali vále né o e, balili vybavení anebo poh bívali mrtvé,
ustrnuli v p li pohybu. Irové ji vy ítav sledovali se smutkem v o ích.
Zradila je. Z Nor sálala ryzí záš .
Nikdo se jí nezastal. Ani hrstka Ir , jež litovala state nou ženu, která pro
kdysi byla bohyní. Norové by ji s chutí stáhli zaživa z k že. Erin by se
nejradši propadla do zem . Olaf ji nemilosrdn vlekl p ed zraky bojovník ,
které znala od d tství. Ovšem ponížení se nevyrovnalo mí e bolesti, kterou
zap inila svou pošetilostí. Olaf ji nemilosrdn táhl k padlým. I kdyby se
dožila sta let, nikdy na tvá e zabitých nezapomene.
Kone její utrpení skon ilo. Olaf oto il kon a p inutil ji b žet za ním.
„Jedeme do Dubhlainu!“ za val. „V ze kyni beru s sebou!“
Jeho rozhodnutí nikdo nezpochyb oval. Takovou m l autoritu. Muži se
vrátili ke svým úkol m. Až je dokon í, vydají se za velitelem.
Rozkazu se vzep el pouze jediný z nich. Brice mac Aed, který stále svého
švagra doprovázel, utržil v bitv zran ní. Zlatou vále nici spat il ve chvíli,
kdy mu ranhoji ovazoval žebra. Zpo átku zkoprn l údivem a nevzmohl se
bec na nic.

174
 Ale sotva se Vlk se svou zajatkyní vydal na cestu, probral se z omámení.
Nedbal na bolest a rozb hl se p es tábor. Erin! Nedávno ztratil bratra a te
rozzu ený Viking odvádí jeho sestru.
Poblíž hlavního ohništ mu kdosi podrazil nohy a on tvrd p istál na zemi.
St elhbit se oto il p ipraven bojovat. Stál p ed ním Gregory.
„Pus m , sakra! Copak ses /bláznil‘.‘ Vždy je to Erin!“‚
„Uklidni se!“ prosil ho Gregory. Popadl bratrance za ramena a energicky
jím zat ásl. „Poslouchej m , Brice! Dob e m poslouchej! On ví, že je to Erin.
Nezabije ji. Ale postavila se proti n mu s vojskem po boku. Má právo na
odvetu. Netuším, pro to ud lala. On ji ve skute nosti chrání, Brice. Jenom se
koukni na tvá e Viking , které zveme svými p áteli. Kdyby Olaf zareagoval
jinak, nazvali by ho zrádcem a volali po p ísném trestu. Neváhali by ji krut
mu it a p ipravit o život. Tohle si musí Erin vy ešit sama. Kdybychom se
mezi n pletli, mohli bychom zp sobit katastrofu. Musíme držet nervy na
uzd a po kat, jak se jí bude da it v Dubhlainu.“
Brice se zvolna vzpamatoval, ramena mu poklesla. „Je to moje sestra. Jak
bych mohl p ipustit, aby…“
„Musíš ji pln d ry sv it do pé e muže, po jehož boku jsme dlouho
bojovali. Je to zvláštní lov k, tenhle Viking, jehož zveme bratrem. Je mocný,
ale zná slitování. Neboj se, Erin se o sebe dovede postarat. Povede si lépe bez
nás.“
Pro pozvedla zbra proti vlastnímu choti? divil se Brice. Nemohl Olafovo
chování odsoudit, avšak up ímn se bál o svoji sestru. Nezbývá mu než
vy kat p íjezdu do Dubhlainu. Ale pokud zjistí, že se Erin neda í dob e,
vzep e se p ání ostatních a odveze ji odtamtud pry .

Olaf držel h ebce pevn na uzd . Kdyby to neud lal, Erin by dávno upadla
ak by ji vlekl v prachu. P esto dokud nevystoupali na cestu, neslevil ze
svižného tempa. Teprve potom se na manželku podíval a zastavil.
„Olafe!“ lapala Erin zoufale po dechu. „Copak už jsi m dostate
nepotrestal? Nevidíš, jak se trápím? Uvažuj nad tím, cos mi provedl! Nikdy ti
to neodpustím.“
„Ty mi nemáš co odpoušt t!“ zaburácel. „V život jsem neslyšel takovou
hloupost!“
ebec se lín rozb hl. Potupná cesta táborem byla d tskou hrou v
porovnání s tím, co p išlo nyní. Erin cítila, jak ji k nemilosrdn vle e za
sebou. Nutila unavené svaly k v tšímu výkonu, aby mu sta ila. Pokaždé,
když se nohama dotkla zem , jako by se jí do chodidel zabodly stovky jehel.
175
Krajina se jí rozplývala p ed o ima. Ohlušovalo ji zb silé bušení vlastního
srdce, hlasit oddechovala. Nesmí upadnout, nebo skon í oškliv od ená a
potlu ená.
Olaf náhle zastavil ve stínu dubu. Erin nesta ila v as zareagovat, a tak
narazila do h ebcova zadku a svalila se do trávy. N kolik minut lapala po
dechu, poté up ela na manžela o i plné proseb a hn vu.
„Olafe! P ece bych nevál ila proti vlastnímu otci!“
„Dobrý pokus, princezno,“ opá il mraziv . „Ale tv j otec už se mnou není.
Dávno jsme se rozlou ili. Taková mali kost ti jist neušla. V la jsi, kde m
najdeš, stejn jako sme ku psanc , s níž ses spojila. Proto se ti ur it doneslo,
že jedu sám.“
„Mýlíš se!“
„Vstávej!“
„Nem žu…“ Zaje ela, když neciteln škubl provazem. Z posledních sil se
vyškrábala na nohy. Práv v as, nebo kopyta mohutného o e se dala do
pohybu.
pomalu, ale plynule cválal. Erin se zato ila hlava, zem pod jejíma
nohama se zachv la. „Jak já tebou pohrdám!“ vyk ikla. „Kdybys m radši
zabil, než m takhle…“
ebec se okamžit zastavil, Olaf do ní zabodl pár ledových o í. „Bez obav,
princezno,“ ucedil jízliv . „Smrti se nedo káš. Jak jsi mi sama p ipomn la,
jsme manželé. Nehodlám ti ublížit. Nerad bych se díval na tvé jizvy.“
Po zádech jí p eb hl mráz. „Ne…,“ bránila se chab . D sily ji tvrdost a
chlad išící z jeho o í. P ece si ji nehodlá vzít? Te a tady. Když jsou oba plní
nenávisti… Možná ud lá lépe, když se vrhne h ebci pod kopyta a nechá si
rozdrtit kosti.
„Má milá, ty už o ni em nerozhoduješ.“
Vyjekla bolestí, když se jí železná pouta znovu zakousla do záp stí a k se
dal do pohybu. Nejradši by se naschvál vrhla na zem, avšak bála se bolesti,
již by si tím zp sobila. Cesta byla samé kamení. Stejn nevydržím dlouho
žet, pomyslela si zoufale. Upadnu…
Obcházely ji mrákoty, stále ast ji se jí d lalo erno p ed o ima.
Nedokázala se po ádn nadechnout. Každý sval v jejím t le pálil a bolel. Pak
se zhroutila.
ebec tém vzáp tí zastavil. Olaf sesko il ze sedla, ale nesp chal jí na
pomoc. P itiskl k jejímu hrdlu hrot me e. „Vstávej, dámo!“ zamumlal.
Rty m la suché a rozpukané. Nemohla mluvit.

176
 „Vstávej, Irko!“ vyzval ji tiše. „Chci, aby sis zapamatovala, jakou bolest
sobíš druhým. Zavinila jsi smrt mých muž , ale já t zabít nem žu.
Alespo ti p edvedu, jaké to je, strachovat se o život. T eba jsem to já, kdo
ud lal zásadní chybu. Kdybych ti o svatební noci po ádn zmaloval zadek,
možná bys pochopila, že se s nenávistí a zradou nikam nedostaneš. Ovšem já
nehodlám sv j omyl opakovat.“
Jeho hlas k ní doléhal jako z veliké dálky. Myslela jen na to, že pro ni
navždy z stane záhadou. Olaf jí nedá šanci cokoliv vysv tlit, nezapochybuje
o motivu jejího konání. Modlila se, aby se p ed ním ješt víc neshodila tím, že
vyklopí do prachu skrovný obsah svého žaludku.
„Stoupni si, má paní. Dob e t znám. Jsi mrštná jako ko ka.“
Chladný kov se jí p estal zarývat do k že. Cítila, jak se pod ní chv je zem,
avšak nedokázala otev ít o i. Blížil se k nim jakýsi jezdec.
„Co tady pohledáváš, druide?“ zaslechla Erin Olaf v užaslý dotaz.
„Jsem tady, abych t usm rnil, Pane vlk !“ zvolal Mergwin a sesko il z
kon . Zlo, které vycítil, zlo, jež se nejprve objevilo jako stín na m síci, se dalo
do pohybu. Vid l je, ale pouze nez eteln .
„Druide, trestám zrádkyni, jež zap inila smrt mnoha nevinných – Ir i
Nor .“
„Okamžit s tím p esta !“ Mergwin p istoupil blíž.
Olaf na n ho tvrd pohlédl. Dokonale se ovládal, aby nedal najevo, jak se
trápí. „Pozvedla proti nám zbra , druide. Mám právo ji ztrestat.“ Vzep ela se
mu, p eje si jeho smrt. Celé noci o ní snil. Vzpomínal na její hebkou ple ,
dlouhé ebenové vlasy. Uchvátila ho svou nevinností i smyslností, krásn
von la. Zastínila všechny ostatní ženy, které prošly jeho životem. M l jí
plnou hlavu, p ipravila ho o spánek. Toužil znovu pohlédnout do zasn ných
smaragdových o í a nechat se uv znit mezi štíhlými dlouhými stehny.
Všechno to byl pouhý klam. Dokonce i když za ním sama p išla. Zejména
tehdy.
Lež. Podvod. P eje si ho vid t mrtvého.
„Mýlíš se. Je to strašlivý omyl.“
„Nedaleko odsud leží dvanáct mrtvých, kte í ti bohužel nemohou potvrdit,
že se nepletu.“
„Pokra uj ve svém po ínání a p ipo ítáš k nim i Erin.“
„Kdepak, druide. O to mi nejde.“

Oba se odml eli, nebo dívka tiše zasténala. Mergwin si mam všiml, že
Nor zatíná nehty do dlaní natolik úporn , až mu vytryskla krev.
177
 Prudce zabušil p stmi do Olafovy hrudi a tvrd se zahled l do jeho
chladných o í. „Musíš mi dovolit, abych ji ošet il. eká dít !“
Mužovo obo í vyst elilo údivem vzh ru. Potom se podez ívav podíval na
Mergwina a kupodivu upadl do rozpak .
„Jak to víš, druide? A když jsi tak chytrý, pro jsi mi ne ekl, co se odehraje
dnes ráno? Pro jsi nás všechny neušet il…?“
„Nejsem prorok. Vidím jen to, co je mi dop áno vid t. Ale jedno ti
povídám, králi hlupák , p ipravíš se o d dice!“
Erin je tém nevnímala. Sv t se s ní to il. Pokusila se pohnout, ale
emohla ji nevolnost. Bylo jí p íšern špatn . Na všem p estalo záležet.
Necítila Mergwinovy doteky, když jí rukávem utrženým ze své ízy otíral
obli ej.
Kdosi ji objal pažemi. Cht la se mu vymanit, ale chyb la jí síla. Zamžikala
asami. Spat ila nad sebou mod . Studenou mod beze stopy n hy, plnou
odsouzení. Ví ka jí op t zt žkla. Bezvládn ležela v mužov náru i. Nesl ji,
jako by nic nevážila.
Pohybovala se na okraji bezv domí. Toužila se propadnout do bezedné
prázdnoty, protože tak by alespo nevnímala bolest a hr zu. Avšak nebylo jí
dop áno nalézt úto išt v mdlobách.
Olaf ji položil do stínu mohutného dubu. Kone otev ela o i. Op t se nad
ní ty il a prsty jí zarýval do ramen. Z opáleného obli eje sálalo nap tí.
Hn viv svíral rty. „Je to pravda?“
Co? Netušila, o em mluví. P íšern se jí to ila hlava. Manžel v obli ej jí
plaval p ed o ima, inilo jí potíže zaost it na n j.
Zat ásl jí. „ ekáš dít ?“
Vyt eštila zrak. Jak to ví?
„Ano?“

Nesvedla mu odpov t. Semkla ví ka a p ikývla. Sv t se s ní dosud

houpal, ale bolest povolila. Olaf se už tolik nevztekal. Za ala ztrácet v domí.
Pustil ji, avšak p istoupil k ní n kdo jiný a n žn se jí dotýkal. Nutil ji, aby
se napila sladkého odvaru.
Otev ela o i a usmála se. „Mergwine,“ vydechla.
Kývl na ni, avšak jeho hluboké o i ztrácející se ve vrás itém obli eji
stávaly vážné.
Nezáleží na tom. Stará se o ni. Ví ka se jí op t za ala chv t, nedokázala je
udržet. Z velké dálky k ní doléhal Olaf v hlas.

178
 „Pod kuj boh m, že ti požehnali synem, ženo. Dávám ti p tim sí ní
odklad trestu. Potom t nechám zmrskat.“
Nejradši by mu jednu vrazila. Proklela ho. Vyškrábala mu o i. Avšak
nezbyla jí žádná síla se bránit. Mergwin v lektvar jí svázal jazyk a ona se
pono ila do milosrdné temnoty.

ežilo deset muž , které mohl zvát svými. V tšina žoldák , kte í ho
nazývali svým v dcem, byla po smrti. P esto Friggid K ivonohý slavil
podivné vít zství.
Irské a norské vojsko Olafa Bílého opustilo pláž krátce p ed tím, než
Friggid vylezl z jeskyn , kde se skrýval. Zíral za odcházející armádou.
Poda ilo se mu toho daleko víc než jen zasít ned ru mezi spojence. Jeho
ry ný smích se rozléhal mezi skalisky. irou náhodou postavil irskou ženu
proti svému norskému choti. Zjistil, že Zlatou vále nicí není nikdo jiný než
Vlkova manželka, dcera nejvyššího irského panovníka.
Smích dozn l, krvela ný Dán se zamyšlen posadil. Zasadil Vlkovi citelný
úder. Podobnou v rolomnost Viking trestal smrtí bez ohledu na to, zda byl
provinilcem muž i žena, cizinec, manželka i sestra. Olaf kupodivu se svou
nev stou jednal v rukavi kách. Z ejm mu na ní záleželo víc, než byl ochoten
iznat. Proslul jako muž mnoha vášní, jenž je schopen bezuzdného vzteku,
chladnokrevného úsudku i up ímné lásky a v rnosti. Všichni bohové se
dávno shodli na tom, že každý lov k by m l mít n jakou slabost. Friggid
práv odhalil tu Olafovu.
Po ká si na svou p íležitost. Vrátí se do vlasti pro posily a pak bude íhat a
vy kávat. Pe liv sp ádat plány. Co se vojska tý e, Olafovi se nikdy
nevyrovná. P esto se mu Friggid m že dostat na kobylku. Znovu proti n mu
poštve irskou princeznu, tentokrát ješt mazan ji.
Potom si vychutná, jak Vlk sku í bolestí.

179
 19

Ze zpáte ní cesty si mnoho nepamatovala. Snad jen barvu oblohy i

oslepující zá slunce, když tu a tam neochotn otev ela o i. Za ví ky
nacházela tmu a požehnaný klid. Jsem omámená, pomyslela si unaven .
Mergwin mi uva il nápoj z lé ivých bylin, aby ulevil mému bolavému t lu a
usoužené mysli.
Když se s d sivou kone ností probrala z otup losti, shledala, že už ji
nenat ásají na tvrdých nosítkách, nýbrž spo ívá na n em m kkém, vonícím
slab po r žích. Pod b íšky prst ucítila chladnou p ikrývku, pod hlavou
na echraný polštá . Udiven zírala na vy ezávaný oblouk nad l žkem a
skvostné hedvábné záv sy p ipevn né ke sloupk m.
Byla doma. Ve své posteli. Kdepak, tohle nebyl její domov ani l žko.
Klamal ji zrak. Op t skon ila v sídle pána Dubhlainu. Byl tak dlouho pry , že
za ala považovat jeho p íbytek za sv j. Po mnoho nocí spala sama v široké
posteli a vzpomínala na manželovy doteky, sladkou bou i a vážnost, s níž se
poddala jeho vášni.
Znovu zav ela o i. Náhle jí p ipadalo, že nikdy nevytáhla paty z
Dubhlainu. Proboha, pro v bec odjížd la? Jak mohla být tak hloupá?
Nedokázala uv it, že si jednoduše spletla tábory. Zdálo se, že ji o ekávali.
Jak je to možné?
Ne, pošetilá rozhodn není. N co se zatracen zvrtlo. N kdo ji zradil, ale to
Olafovi nikdy nevysv tlí. Nelze totiž vyvrátit prostý fakt, že proti n mu
vytáhla v ele vojska.
Nic špatného jsem neprovedla, k ela v duchu. Provinila jsem se pouze
svou láskou a nesobeckostí. Jako bych nikdy neublížila svému otci,
pomyslela si ho ce, nejsem schopna ranit Olafa.
Náhle si uv domila, jak hluboce ho miluje. Po tomto zjišt ní následovala
sžíravá bolest. Láska dovede být po ádn ho ká. Bez ní m že být lov k
siln jší a odolný v i strázni, nebo se jeho duše nic nedotýká. Avšak nyní je
180
zranitelná. Pouhými slovy ji dokázal ranit víc než sebeost ejší dýkou. Odmítl
vyslechnout její námitky. Dávno ji odsoudil jako zrádce.
Vtom si uv domila, že Olaf je s ní v místnosti. Nepohnula hlavou,
nerozlepila ví ka, nezaslechla sebemenší šum, p esto v la, že je tady.
Sledoval ji. A z jeho o í jako by sálal mráz.
Kéž by m p estal pozorovat! Nesmí zjistit, jakou má nade mnou moc,
jinak jsem ztracená. Já, princezna z Tary, dcera nejv tšího krále, který kdy
vládl Irsku.
Oto ila hlavu a podívala se na Olafa. Stál u okna a shlížel na nádvo í. Od l
se do výrazných barev – erné a šarlatové –, pláš s masivní zlatou broží mu
ladn splýval z ramen. išela z n ho arogance.
Okamžit se cítila bídn . Byla v nevýhod – vlasy m la rozcuchané, na
sob oby ejnou no ní košili, zpod p ikrývky jí vykukovaly bosé nohy.
Posadila se, a aniž spustila muže z o í, zastr ila chodidla pod deku.
Nelíbilo se jí, jak mraziv se na ni manžel dívá. Kdykoliv p sobil chladn a
vyrovnan , byl nejnebezpe jší. Z tichého hlasu sálala hrozba.
Od chvíle, kdy se to spolu rozlou ili, uteklo hodn vody. Op t elí cizinci,
ale takovému, jehož dostala p íležitost poznat.
„Takže ses vyspala,“ prohodil tiše. „A vypadáš celkem sv ží.“ Oto il se od
okna, založil si paže na hrudi a nohu si op el o stoli ku. „Musíme si
promluvit.“
„Promluvit? Te ?“ Ho ce se zasmála. „Vždy m v bec neposloucháš a já
nemám, co bych ti ješt ekla.“
„Tak si honem n co vymysli.“
Rozhodla se ignorovat zb silé bušení srdce a vykrýt každý jeho slovní
výpad. Hlavn neztratit rozvahu. „Snažila jsem se ti všechno vysv tlit. Tys
odmítal pochopit. Na nic ses neohlížel a vym il jsi mi trest. Zavrhl jsi
, což ti nikdy nezapomenu.“ Spoutal jsi m okovy a nemilosrdn táhl za
kon m, dodala v duchu. Oplatil jsi mi to, co jsem ti kdysi provedla u
Carlingford Lough.
„Zacházel jsem s tebou krut ? Ale madam! Jsem si jist, žes nic necítila.
Dával jsem si zatracen pozor, abych ti nezp sobil trvalé zran ní. Jenom jsi
dostala velice pou nou lekci.“
„Lekci? Nemáš právo“
„Ale mám! Získal jsem je, když jsem se s tebou oženil!“
Zoufalství, jež se v ní vzdouvalo, se prom nilo v zu ivost. Kéž by jím
dokázala ot ást! Vytlouct z n ho tu p ezíravost a pohrdání! Navzdory tomu
si p ála se ho dotknout, cítit pod b íšky prst jeho vypracované svaly a
181
hladkou pokožku. Toužila zabo it obli ej do manželovy tuniky a opájet se
mužnou v ní.
Bezmocn sev ela ruce v p sti a oslovila Olafa zlov stným šepotem: „Jsi
nebety ný pitomec, král všech hlupák ! Necháš se oslavovat jako moudrý a
soucitný muž, ale pravda t nezajímá! Když už m odmítáš vyslechnout,
Vikingu, zamysli se nad tím sám! Co bych z toho m la, kdybych zatoužila po
tvé smrti? Vždy bych tím ohrozila život svých bratr , otce a bratrance!“
Mírn povytáhl obo í, jinak nikterak neprojevil údiv. „Dob e víš, že tv j
otec se mnou v tu dobu dávno nebyl.“
‚Jist že to vím! Protože jsi mi to sám ekl!“
„Nepokoušej se mi namluvit, že sis spletla sme ku lapk se svými krajany
z Meathu!“
‚Ano.“
Pohledem ji vyzýval, aby pokra ovala. „Byli to Irové. Domnívala jsem se,
že psanci se rekrutují pouze z ad odrodilých Nor a Dán .“
„Kone íkáš n co, emu jsem ochoten v it. Chápu, že podle tebe je
každý lump v této zemi p vodem Viking. Ale jedno ti povím. Tvrdíš, že ses
setkala s Iry. Mýlíš se. Mezi zabitými, kte í z stali ležet na pob eží, bylo víc
Seve an .“
Erin zadržela dech. „To není možné!“
„Ale je.“
Hrdlo se jí stáhlo. „P ivítali m jako Irové. M li na sob kožené zást ry.
Hovo ili o Meathu. Tam jší král je spojenec mého otce…“
Znechucen si odfrkl. „Snažíš se ze m ud lat hlupáka, Erin. Pokoušíš se
mi namluvit p knou pitomost, p estože sama jsi mazaná jako liška.“
Zvolna se k ní blížil, nespoušt l ji z o í. Usadil se na pelest vedle ní. „Od
chvíle, co jsme se my dva potkali, princezno, mi vyhrožuješ mu ením, smrtí,
peklem a zatracením. O svatební noci ses m pokusila zabít. Ustavi na m
úto íš a jist ti není proti srsti zlikvidovat i n kolik mých druh . Pravda je, že
v tvé tlup zaprodanc se našlo pár mrzkých Ir , ale osobn jsem
esv ený o tom, že na národnosti úto ník nesejde. Hlavn že pozvednou
zbra proti mn . Rádi se k tob p idali. Musíš po mém boku ukrutn trp t.
Slavná Zlatá vále nice – princezna z Tary, krásná Aedova dcera, provdaná za
podlého Vikinga! Muselas být na vrcholu blaha, ženo, když jsi plánovala, jak
se staneš vdovou.“
„Mýlíš se!“ vyšt kla dívka a bezmocn se rozt ásla. Kdysi k ní býval
ohleduplný, i když se zlobil. Málokdy se uchýlil ke krutosti. Nyní z n ho
išelo pohrdání.
182
 emu mám v it?“
St ží se ovládala, mrkáním zahán la slzy. „Mohl bys d ovat mn ,“
vyhrkla.
„Tob ? Nev il bych ti, ani kdybys byla pevn svázaná a v ústech m la
roubík. Bojím se k tob oto it zády, abys toho pohotov nevyužila.“
„Protože nevnímáš jediné slovo, které ti eknu,“ namítla. P itiskla si k
hrudi vyšívaný polštá , jako by ji mohl p ed manželem ochránit. „Mysli si, co
chceš, a nech m být!“
Vyškubl jí polštá z rukou. „Kdepak, Irko! Ješt jsme spolu neskon ili! Chci
se dozv t víc. Za ínám se bavit. Jak tohle všechno víš? Napadá m , že ses
se svými nohsledy d kladn poradila.“
„Vím to od Sigurda! Šla jsem se napít do hodovní sín … a slyšela jsem ho,
jak mluví s velitelem stráží.“
„Se Sigurdem jsem hovo il. Tvrdí, že ti nic nesv il. Obával se, že by t tím
vylekal. Legra ní, že?“
„Ani m nezahlédl,“ vysv tlovala netrp liv . „Schovávala jsem se u
schodišt , protože jsem netušila, co si po ít.“
Udivilo ji, když se postavil, oto il se k ní zády, promnul si vousy a
poodstoupil o n kolik krok . „Kdy se má dít narodit?“
Uv domila si, kam tou otázkou mí í, a rozt ásla se. „Jist si to dovedeš
spo ítat.“
Prudce se k ní oto il. „Ano,“ ucedil suše. „Dovedu.“
„Však víš, že otcem jsi ty.“
„Já vím jenom to, Erin, že jsi ochotná u init cokoliv, abys m naštvala. Ale
ano, v ím, že nosíš mého potomka. Po dobu mé nep ítomnosti t moji lidé
nespoušt li z o í. Máš velké št stí, princezno. Kdybys neot hotn la, dávno
bys hnila v žalá i. Chyt e jsi mi nabídla své t lo, aby sis získala moji
ru…“
„Nespoušt li m z o í… Nabídla jsem ti své t lo vým nou za d ru… Ty
vikinský mizero! Uv dom si, že nejsem tv j majetek!“ Erin se p estala
ovládat. Vysko ila z postele a se zavr ením se vrhla na manžela jako
rozzu ené zví e. Bušila do n ho p stmi, škrábala ho nehty.
Síla jejího útoku Olafa zasko ila. Vzpomn l si na její bratry, kte í mu
vypráv li, jak jim dávala zabrat p i boji s me em. Tehdy na pob eží, když si
hrála na Zlatou vále nici, ji hladce p emohl, ale te , když ho zastihla
nep ipraveného, se jí poda ilo zasadit mu n kolik vskutku bolestivých ran.
„Dost už!“ vyk ikl. Poda ilo se mu šikovn podrazit Erin nohy a zárove ji
chytit do náru e.
183
 Cht l ji odhodit na postel a nechat na pokoji, ale žár jejího t la spolu s
divoce bušícím srdcem a ohn m planoucím v zelených o ích zp sobily, že
pustil z hlavy veškeré myšlenky.
Zradila ho, ale v oné vypjaté chvíli na tom nezáleželo. Zmocnil se ho chtí .
ipadal si jako hlupák. Erin si p eje jeho smrt. Pohrdá jím jako nikdy
edtím. Krut ji ztrestal. Nazna il, že se chová jako pob hlice. Nikdy se však
nedozví, jak p i tom trp l, jak jeho vlastní slova a chování trýznily jeho
zmu enou duši. Toužebn si p ál jí v it, ale nemohl si to dovolit. Je králem
Dubhlainu a musí si udržet svoje území.
Nejradši by se v ní ztratil, uhasil ustavi nou bolest ve vlahé a vst ícné
svatyni jejího t la. Zabo il by obli ej do hedvábné pavu iny ebenových vlas ,
rozt esenými prsty polaskal b lostnou sametovou ple a pokochal se plnými
adry.
Cítil, jak se v n m rozpíná žádostivost a opojn mu stoupá do hlavy.
Nemohl promluvit, nebo by tím odhalil hloubku své touhy, obnažil by p ed
Erin svou duši a byl by zranitelný. Jenže Erin by pozornost z jeho strany
neocenila.
U Thorovy bou e, však se mu podrobí! V duchu zu il, avšak navenek m l
pevn sev ené rty. Je jejím manželem, králem a pánem. A už se mezi nimi
odehraje cokoliv, nep ipustí, aby ho od sebe odvrhla.
Mrštil manželkou na l žko, pak p ešel ke dve ím a zkontroloval závoru.
Nato se k Erin oto il. O jeho zám rech sv ilo odhodlání išící mu z o í.
Metodicky se svlékal. Pláš p ehodil p es židli, vedle n j položil široký
kožený opasek.
Erin se ost e nadechla a svinula se do klubí ka. Tiskla se k elu postele jako
ko ka zahnaná do kouta.
„P esta !“ zasy ela. „P esta mi nadávat do zrádc ! Dost bylo narážek, že
si ráda hraji na pob hlici. Nesmýšlej o mn jako o svém majetku, který si
žeš užívat, jak se ti zlíbí! Není to pravda!“
Nespoušt l ji z o í. O podlahu zadun ly podrážky zouvaných bot. Na
plášti p istála vln ná tunika.
Erin vyhrkly slzy. P ipadal jí tak báje ný. Tolikrát se jí stýskalo po jeho
svalnatém t le, pevném jako dub a p itom štíhlém a mrštném. Postrádala
Olafova široká opálená ramena i dlouhé paže.
Nesmím mu dovolit, aby se m dotkl, pomyslela si, nebo poté nebudu
schopná se mu ubránit. Podlehnu mu a on o mn bude dál smýšlet jako o
pob hlici.

184
 „Jestli si m te vezmeš, králi Dubhlainu,“ pronesla s veškerou chladnou
stojností, na niž se v tu chvíli vzmohla, „bude to znásiln ní.“
„O tom pochybuji,“ odv til s pokr ením rameny. „Ale pokud je to tvoje
volba, ženo, pak t tedy znásilním.“
Zvolna se blížil k l žku, jeho bosá chodidla nebylo v bec slyšet. Uchopil
dívku do náru e a p isál se k jejím rt m. Nikterak nedbal, že se mu odpírají.
Erin mu zabušila p stmi do zad, ale ignoroval je. Svíral dívku za zátylek a
omámen no il prsty do záplavy hedvábných vlas . Dobýval nep ístupná
ústa jazykem. Provokativn na n dorážel, škádlil je a laskal, dokud se mu s
povzdechem nepodvolila.
Smysln se m dotýká! bou ila se v duchu Erin. Musím se vzep ít. Avšak
navzdory zlosti se nechala unášet p ílivem libých pocit . Sebemenší
vydechnutí i záchv v jako by se dotýkaly samotné podstaty její duše,
ipravovaly ji o rozum a podn covaly touhu. Proti své v li mu vycházela
vst íc a oplácela horoucí polibky.
Proto ji do ista vyvedlo z míry, když se od ní Olaf z istajasna odtáhl. O i
mu potemn ly jako obloha p ed bou í. Jeho pohled ji natolik vyd sil, že se
bezd nechápav otázala: „Pane?“
Olaf se zachvíval žádostivostí. Bolestn po Erin prahl. Nic podobného až
dosud k žádné žen nepocítil. Bylo to siln jší než jeho touha ovládnout tuto
zemi.
esto si Erin nem že vzít. Nazvala by ho násilníkem a takovou radost jí
nedop eje.
Zamrkal a jeho duhovky se vyjasnily. Sálal z nich nordický mráz. Muž
posm šn zk ivil rty. „Rozhodl jsem se, že t neznásilním, drahá choti,“
ucedil sarkasticky a svalil se z l žka. Nato zamí il k oknu.
Erin se vyd sila. Znovu ji ponížil. Vst ícn odpovídala na jeho podn ty, ale
on ji laskal jenom proto, aby jí dokázal svou p evahu. A když ji získal, ztratil
o Erin zájem. Díkybohu! Cht la se s ním milovat, ale ne takhle. Toužila po
lásce a d e.
Úporn bojovala s mu ivou trýzní, ale neda ilo se jí to. Zaslepoval ji hn v.
„Ty mizero!“ procedila skrze zuby. Zabalila se do p ikrývek, jako by jimi
hodlala posílit ztracenou d stojnost. „Ty vikinský lumpe! Už nikdy se m
nedotkneš! V Irsku platí ur ité zákony a já je hodlám proti tob použít!
Požaduji, abys mi p id lil vlastní komnaty, kde budu pobývat, dokud
nedosáhnu rozvodu! Alespo se p estaneš obávat o sv j drahocenný život,
protože t nebudu ohrožovat svou blízkostí!“

185
 Do ista zkoprn la, když se k ní oto il se zá ivým úsm vem na rtech. „Ty se
nikdy nevzdáš, že, má kurážná ženo? V z, že co se tvého vlivu tý e, jsi
naprosto vedle. Vlastních komnat se nedo káš. Ale i kdybych se snížil k
podobnému ústupku, dál bych t po libosti navšt voval. Nenechám t na
pokoji ani v mé vlastní posteli. Rozvodu nedosáhneš. Oháníš se brehonským
zákoníkem, ale zapomínáš, že pro m nic neznamená. Ani pro nikoho z mých
lidí, abych byl p esný. Naše manželství je sou ástí spojenecké dohody. A jak
už jsem povídal, Irko, jsem Viking. Držím se vlastních pravidel. Co jednou
získám, to si ponechám. Tuhle ložnici neopustíš, dokud ti to nedovolím.“
Erin zask ípala zuby tak siln , až se obávala, že si je vylomí. Každý sval v
le m la zlostí napnutý. „Ute u ti,“ pohrozila mu ve své beznad ji.
„P esta mi vyhrožovat,“ napomenul ji tiše. „Rozhodl jsem se, že ti nechám
vyrobit novou pozlacenou výstroj. Sestává z pout a et . V p ípad pot eby
v ní strávíš zbytek života, aby ti ustavi p ipomínala chyby, jichž ses
dopustila.“ Vy kával na její reakci, ale žádné se nedo kal, a tak se op t
zahled l z okna.
Erin pevn semkla rty. Jenom tak se ubránila pokušení dát volný pr h
svému vzteku. Ale dob e si uv domovala pošetilost svého po ínání. Vlk jí
nehrozil, pouze ji upozornil, co ji v p ípad vzpoury nemine.
„Olafe.“ Snažila se hovo it odm en a v cn , zbyte nepropadat
emocím a slzám. „A koliv nejsem schopna p esv it t o opaku, v z, že
jsem se t nepokoušela zabít ani jsem nestála o út k. Jenže tys mi nedal
jedinou šanci na vysv tlení. Opakuji – nem la jsem v úmyslu ti vzdorovat.
Nejsem to já, kdo t ohrožuje. Nalet la jsem na hanebný trik. Pravé nebezpe í
se skrývá jinde.“
Oto il se k ní, z jeho obli eje se nedalo nic vy íst. P istoupil k posteli a
usadil se vedle dívky. Zíral jí do o í.
Uchopil Erin za bradu, ale vyškubla se mu. „Nedotýkej se m !“ požádala
ho škroben .
Tiše si povzdechl. „Názorn jsem ti p edvedl, že nemáš na vybranou,
Erin.“
„Potom dostaneš jenom to, co si sám vezmeš, protože dokud m budeš
nazývat zrádkyní, odmítám ti cokoliv dát.“
„Nem žeš mi v novat nic, eho se sám hrav nezmocním. Pokud si
zamanu.“
„Mohu ti toho hodn nabídnout, m j pane. Nap íklad lásku. Tu si nelze
vynutit.“

186
 „Jenže já na ni nev ím, Irko. Považuji ji za slabost, která iní z muž
hlupáky.“
Vesele se zasmál, z jeho tvá e se vytratilo nap tí. „Mn neute eš, milá Irko.
žeš m ve dne v noci nenávid t, ale dál z staneš mou chotí – a porodíš mi
dice. Avšak v jednom máš nejspíš pravdu. Existují lidé, kte í mi cht jí
uškodit. Krom toho jsem ochoten ov it, zda ti smím d ovat.“
„Ó, jak jsi velkodušný!“ pronesla Erin s ledovým sarkasmem.
Olaf se rozchechtal. Erin by mu za to nejradši vyškrábala o i. Chytil ji za
ruce, jako by její úskok p edvídal, a navzdory jejím protest m z ní stáhl
oble ení. „Tohle dít je moje stejn jako tvoje, Irko.“ Opatrn se dotkl jejího
icha. Zlehka je pohladil klouby prst . „D jí se v tob pozoruhodné
zm ny,“ prohlásil vlídn , na ež jeho hlas op t zhrubl. „Což je další d vod,
pro bych t m l nechat zmrskat.“
Erin sklopila zrak. Pod manželovým dotykem úpln ztuhla.
„Necht la ses náhodou zbavit potomka, v jehož žilách koluje vikinská
krev?“
Ost e se mu podívala do o í, ve smaragdových hlubinách se zle zablýsklo.
„Kdepak, Olafe. Tohle d átko je moje a já je považuji za Ira. I Mergwin
vzešel z vikinského semene, m j pane, a považuje se za mého
soukmenovce.“
„Tohle je jiný p ípad, Irko. Tohle dít bude pat it mn .“
„Takže si m zde vydržuješ jenom kv li d tem, Pane vlk ? V zníš m ,
protože prahneš po d dici? Co ud láš, až se narodí? Zapudíš m ?“
„Ponechám si t ,“ odv til, „protože mi pat íš. A protože jsi m pot šila,
možná t znovu obt žkám. P iznávám, že po d tech toužím. Uvidíme, co se
bude dál dít.“
„Budeme se v hašte it. Co jiného?“
Povytáhl obo í a potm šile se zazubil. „Nezdá se mi, že bys v mé blízkosti
zrovna trp la.“
Op t se rozohnila. Taková nespravedlnost! Ruka jí vylétla k jeho tvá i
natolik prudce, že tentokrát se Olaf nevzmohl na žádnou obranu. Ohromen
na ni civ l a potuteln se usmíval. Líbilo se mu, že ani nahota Erin neubrala
na hrdosti a nezkrotnosti. „Nikdy víc!“ soptila. „Já se t nebojím, Vikingu!
Spoutej m et zy, zbij m , ale ode m už nic nedostaneš!“
ásla se zlostí. Z ejm se zbláznila, když se ustavi staví na zadní,
estože nemá jediný d kaz o své nevin . Olaf je schopen uskute nit všechny
výhr žky, jimiž ji zahrnul. Považuje je za spravedlivou odplatu. V la, že je
zranitelná. Pokorn ekala, s ím na ni manžel vyrukuje.
187
 Mnul si tvá a p imhou il o i. „Erin, obdivuji tvoji odvahu.“ V mužov
hlase se objevilo varování. „Ale už m nebij. Nezapomínej, že krutým
barbarem jsem tady já.“
Erin se s úšklebkem odvrátila. „Olafe, tvá krutost je mnohem horší než
bolest, již dokážou zp sobit et zy a pouta.“
„U všech oh pekelných!“ vybuchl nepotla itelným hn vem. „Moje
vlastní manželka se mi postaví s me em v ruce a já jsem krutý, protože
nep istoupím na její líbivé výmluvy!“
Vysko il z l žka a za al se oblékat. Po ínal si natolik p ekotn , že švy jeho
šat n kolikrát nebezpe zapraskaly.
Erin ml ela. Stiskla ví ka, ovinula se p ikrývkami a elila sžíravé beznad ji.
Když ji Olaf op t oslovil, dokonale se ovládal. „Jist t zajímá, co mezi
námi dv ma zbylo, milá ženo. Ze . Pohrdáš mnou. Já zase radši v ím svým
ím než tob . Ale jsme manželé. ekáš moje dít a já se hodlám podílet na
jeho výchov . Pouze n kolik vyvolených ví, že smrt dvanácti loajálních muž
z mé družiny má na sv domí královna Dubhlainu. Nechci, aby rodiny
zabitých volaly po pomst . Umožním ti volný pohyb po tomto dom , ale
st ež se vyjít ze dve í! Tohle je poslední varování. A ješt n co: neodpírej se
mi! Jsi moje zákonitá cho a já s tebou budu jednat, jak se mi zlíbí. A kdy se
mi zlíbí!“ Na okamžik se odml el. Ani se na ni nepodíval. Hovo il unaveným
tónem. „Asi jsem pošetilý, Erin, ale stále doufám, že my dva máme n jakou
nad ji.“
Nakrátko se odml el, aby jí dal p íležitost troufalá slova pop ít. Když tak
neu inila, dodal: „A te kdybys laskav vstala, Erin. Poddaní ekají na svého
krále a královnu.“
K tomu se nedalo nic íct. M la by být Olafovi vd ná. Také mohla skon it
v žalá i anebo jako zavržená manželka. Až na city, které k ní nyní chová, se
vlastn nic nezm nilo. P íšern ho rozzlobila a zp sobila mu bolest.
Prsty se jí chv ly, když se sp šn strojila a upravovala si pláš . Nervózn
pohlédla ke dve ím, kde na ni Olaf ekal.
Byl netrp livý, dávno p emítal o jiných záležitostech. Erin bojovala se
slzami. Vzpomínala, jak um l být její manžel n žný…
Natáhl k ní paži a ona se jí chopila. Rty se jí chv ly. Všechno by mohlo být
jiné…
„Olafe,“ oslovila ho chladn .
„Ano?“
„Vyhovím ti, protože jsi siln jší.“

188
 „Je mi jedno, jestli m ochotn poslechneš, nebo pouze podlehneš pudu
sebezáchovy. Hlavn když ud láš, co od tebe požaduji.“
Opanovala se, aby nepropukla v plá . Olaf jí úslužn otev el dve e a ona
kolem n ho vznešen proplula. Do hodovní sín vstoupili v celé své
královské nádhe e – a lidské bíd .

Olaf op t stál na nádvo í, nad hlavou mu svítil kulatý m síc. Byl zoufalý.
Toho ve era on ani jeho žena neusedli k hostin . Ve své bolesti a hn vu
zapomn l manželce pov t o skonu jejího bratra Leitha a Fennena mac
Cormaka.
Jakmile Erin zjistila, že její bratr nesedí u stolu, ho ce se rozvzlykala.
Olaf nebyl s to nabídnout jí út chu. Stejn by ho odmítla. Proto ji konejšil
Brice. Olaf zatím stál venku, trápil se touhou, bolestí a nejistotou.
ece ho zradila! Anebo se mýlí? Všechny d kazy sv í proti ní, proto tak
trpí. Zrovna ho zase za al bavit život. Dozv l se, že se stane otcem. Bude
mít d dice.
Plá e Erin pro svého bratra, nebo truchlí pro mac Cormaka? Ur it by byla
radši, kdyby místo mladého irského krále zem el její manžel. Olaf si
zhluboka povzdechl. Rozumí bolesti. Projeví manželce pat nou úctu a
vyspí se p ed krbem.

189
 20

Pob eží a p ístav zaplnily dlouhé štíhlé lod s trupy ve tvaru draka.
ervené a bílé plachty se nadouvaly ve v tru. Pohled na n lahodil oku a
zárove budil posvátnou báze .
Olaf stál v p ístavu, aby p ivítal Nory, kte í práv p ipluli. Ostrý vítr si
pohrával s jeho zlatými vlasy a královským plášt m, avšak na palub
vikinských plavidel se nenašel lov k, který by se jeho stylu odívání
posmíval. Vlk již zdálky vzbuzoval respekt. Hrd se ty il na skalním ostrohu,
nohy m l rozkro ené. Spíše než lidskou bytost p ipomínal boha. Stejn jako v
pr hu bitev se mnohým z p ítomných zdálo, že ho obklopuje zá ivá aura.
Po jeho pravici se držel Sigurd, po levici p ešlapovali Gregory a Brice mac
Aed.
Když se první z p ipluvších p ebrodil m lkou vodou na b eh, ústa
lemovaná sv tlým vousem se roztáhla do širokého úsm vu. S radostným
výk ikem na rtech padl králi Dubhlainu do náru e. Jakmile se ádn p ivítali,
odstoupili od sebe, aby si jeden druhého prohlédli.
Návšt vník se ozval jako první. Byl stejn vysoký jako Vlk. Zdál se
nepatrn starší a p sobil lehkovážn jším dojmem.
„Takže, brat e Vlku, jsi to ty! A jaké jsi vybudoval p vabné m sto!
Koukám, že ses usadil a p estal brázdit mo e jako správný Viking!“
„Svatá pravda, milý Eriku,“ p isv il oslovený. „Vítej v Irsku!“
„Vypadá to, že se tu cítíš jako doma. Stal se z tebe dokonalý Ir,“ chechtal se
Erik, aniž spustil z bratra šedavé o i.
„Rodilí Irové by s tebou rozhodn nesouhlasili,“ namítl Olaf a pokr il
rameny. Zejména moje žena, dodal v duchu.
Ale Erik už v noval pozornost Sigurdovi. Hlasit poplácal ryšavého obra
po zádech. „Sigurde, ty starý sekerníku! Tebe Olaf také odloudil od mo e?“
190
 „Uzav eli jsme dobrý obchod, Eriku. Vskutku výhodný. Však sám uvidíš,“
zabru el s úsm vem Sigurd.
„Rozkaž svým muž m, a se vylodí na b eh, brat e,“ pokra oval Olaf. „A
posp šme si do hodovní sín . S Iry se p ivítejte jako s p áteli. Tímto ti
edstavuji Gregoryho z Clonntairthu a Brice mac Aeda.“
irští princové zpo átku pohlíželi na robustního Nora s krajní
ned rou, rychle propadli jeho bodrému kouzlu. Jakmile se p esv ili, že
Vikingové jsou sice zv daví, ale nehrozí od nich žádné nebezpe í, z stali
Brice a Gregory spolu se Sigurdem v p ístavu, aby dohlédli na vylod ní. Olaf
s Erikem zatím zamí ili k m stu.
Jakmile pominula prvotní radost, Erik zvážn l. „P ivezl jsem ti dary od
našeho otce. Ale p edevším jsem t p ijel varovat.“
„Varovat?“ užasl Olaf. Od návratu ze severních oblastí, kde bojoval s
Dány, uplynuly pouhé t i týdny. Copak mu je souzeno strávit život na
bitevním poli?
„Ano.“ Erik utrápen zavrt l hlavou. „A koliv v nejbližší budoucnosti ti
nic nehrozí, zprávy se ší í rychle. Vím, že Dánové vedení Friggidem
ivonohým díky tob utržili zdrcující porážku. Ale to není všechno, co se ke
mn doneslo. Friggid se vrátil do své domoviny. Proslýchá se, že verbuje
muže a slibuje jim jm ní – dokonce i samotný Dubhlain –, když se k n mu
ipojí a porazí t . Chvíli potrvá, než se mu poda í postavit silné vojsko,
nebo lidé se t bojí. Avšak ty nesmíš nic ponechat náhod a po ádn se
ipravit. Ten Dán je nap l nep etný a nezastaví se p ed ni ím, jen když t
dostane.“
„Ujiš uji t , že jsem ho nikdy nepodce oval,“ p iznal tiše Olaf. „Vím, že mi
nedá pokoj, dokud si jeden z nás nezatan í s Valkýrami. Požehnán budiž
den, kdy se spolu op t setkáme, nebo není vyhnutí. Nicmén pokud za
mo em brojí proti mn , ty musíš naopak vystoupit v m j prosp ch. A se
tam jší lidé dozv dí, že je Dubhlain nedobytný. Má kamenné opevn ní a
zdejší obyvatelé – Norové i Irové – jej budou bránit do posledního dechu.
Utahuješ si ze m a nazýváš m Irem. Netušíš, co jsem prost ednictvím této
zem získal, brat ku. Polovina tohoto zeleného ostrova povstane na moji
obranu.“
Erik si založil ruce v bok. Nejprve se up en zahled l do uhran ivých o í
svého bratra, poté na mohutné hradby m sta. „Já se ti neposmívám, brat e.
Klaním se ti. Vidím, že sis tu vydobyl pevné místo, což se žádnému p ed
tebou nepoda ilo. Své jsem ti ekl, te si hodlám tuhle návšt vu užít.
Užasneš, až spat íš skvostné dary, které ti vezu. Hedvábí, šperky a st íbrné
191
talí e. Tapiserie k vyzdobení st n. A,“ Erik se významn odml el a
prostopášn na bratra mrkl, „velice zvláštní dar, který bude jen a jen tv j.“
Olaf pochybova vyklenul obo í. „Ušet i m zv davosti, Eriku. Co je
to?“
„Ženská, brat ku. Mimo ádná kráska, jaké není rovno. majzli jsme ji
Frank m, kte í ji z ejm odvlekli z daleké Persie. Její ple má barvu medu, je
stejn sladká… O i temné jako p lnoc mají tvar mandlí…“
„Eriku,“ p erušil Olaf bratrovo básn ní, „jestli o n co doopravdy nestojím,
tak je to další ženská. Jedna mi bohat sta í. A v mi, že starostí je s ní dost.“
„Samoz ejm jsem slyšel, že ses oženil. Také je mi jasné pro . Práv proto
jsem ti p ivezl ten perský klenot. Všichni v dí, že po ád truchlíš pro
Grenilde, ale jsi p ece zdravý chlap. Když budeš trávit den za dnem jenom s
tou svou pobledlou, scvrklou nev stou, kterou jsi ani necht l, smutku se
nezbavíš.“
Olaf zaklonil hlavu a poprvé po dlouhé dob se up ímn rozesmál. „Eriku,
kuji ti za zájem, ale v mi, že na ženské nemám náladu, by jsou
sebelíbezn jší.“ Pobaven se na bratra podíval. „Poj , seznámím t se svou
pobledlou, scvrklou nev stou.“

Z okna své komnaty Erin sledovala nadouvající se plachty dra ích lodí. P i
pohledu na n ji nejprve zachvátilo zd šení a panika, ale pak ji Rig
poinformoval o tom, že Vikingové p ipluli v míru. P ivezli dary od Olafova
otce, vládce z dalekého severu.
Po áte ní roz ilení vyst ídal hn v. Krom ní všichni obyvatelé m sta
ividn v li, co se d je. Olaf nepovažoval za nutné cokoliv jí sd lit.
koliv – v pr hu posledních trnácti dn na ni skoro nepromluvil, tak
emu se diví?
Pono ila se do horké lázn , kterou jí p ipravil Rig, a nervózn si kousala
nehet. Její situace se ustavi zhoršuje. Bolest ze ztráty bratra a Fennena
vyst ídala otup lost. První noc ji Olaf nechal o samot , potom se vrátil do
spole né ložnice. Ale nepokusil se Erin sebemén dotknout, což její muka
ješt znásobilo. Noc co noc leželi jeden druhému po boku, spolu, a p ece
sami. Napjaté nervy jim nedovolily usnout. P ed dv ma týdny Olafovo
znechucení dostoupilo vrcholu. Odst hoval se ze spole né ložnice a už se
nevrátil. Ve chvílích, kdy se Erin cítila silná, si namlouvala, že je to dob e.
Avšak v okamžicích slabosti byla sklí ená. P iznávala si, že by radši s Olafem
bojovala. Jenže on ji opustil, což je daleko horší.

192
 Z hodovní sín zaburácel rozja ený hlas a vytrhl Erin z chmurných
myšlenek. Vystoupila z vany. Zalitovala, že si po Moi in s atku nezvolila
žádnou ženu, která by jí pomohla s ustrojením a ú esem. Byla na Olafovy
krajany zv davá. V sázce se ocitla její ješitnost. Necht la, aby hosté po
návratu dom hlásili, že si Pán vlk vzal za ženu p íšernou Irku. Toužila být
dokonalá.
Navzdory chladnému podzimnímu po así zvolila róbu ze splývavého
sv tle modrého hedvábí, jež se obejde bez opasku, a tudíž skryje její
hotenství. Když si p es ramena p ehodí šmolkov modrý vln ný pláš ,
bude jí teplo.
kladn si pro esala vlasy, p izdobila je šperky. Pak se rukou op ela o
vy ezávané dve e. Dvakrát se zhluboka nadechla, nap ímila se v ramenou a
byla p ipravena elit jakémukoliv muži. Ustavi si p ipomínala, že je
dcerou Aeda Finnlaitha.
„U nás se v bec nic nezm nilo,“ chechtal se Erik a bez rozpak si položil
nohy na st l. „Swein z Osgoodu ušmikl Harilkovi v souboji ucho. Harilk v
bratr za to Sweina probodl. Sweinova vdova volala po spravedlnosti, a tak
její strýc zapíchl Harilka. Krevní msta potrvá tak dlouho, dokud se všichni
navzájem nepovraždí a nezbudou jen nemluv ata v…“
Olaf, jenž v zadumání postával p ed krbem, sebou trhl, když se bratr
istajasna odml el uprost ed v ty. A podivil se ješt víc, když spat il, že
bratr civí s otev enou pusou na schodišt , neohraban shodil škorn ze stolu
a stoupl si.
Sledoval sm r bratrova pohledu. Nap l podrážd a nap l pobaven
shledal, že se z patra d stojn snáší Erin.
Dokázal se na ni v bec n kdy podívat bez emocí? Bez o ekávání? Naprosto
cn , s nedbalým zájmem, jaký nap íklad v nuje ušlechtilému koni? Možná
že ne. T eba je od prvopo átku zasažen jejím podivuhodným kouzlem jako
práv te Erik. Sv ží v prozrazovala, že práv vstala z lázn . Kade e
barvy nejhlubší p lnoci jí elegantn splývaly kolem p vabného obli eje.
Umoc ovaly bezchybné rysy jejího obli eje a nadpozemské sv tlo planoucí jí
v o ích. Smyslné t lo bohyn obepínalo jemné hedvábí, které bezd
zvýraznilo plná adra zrající blížícím se mate stvím i dojemnou oblost
íška. Na smetanových tvá ích se objevil náznak rum nce. N žné rtíky se
nesm le usmívaly.
Olaf zakoušel hotová muka jako pokaždé, když se ocitl v blízkosti své ženy
a z vlastní v le se jí odmítal dotknout. Sotva na ní spo inul pohledem,

193
soužila ho ukrutná žádostivost. Bezd zask ípal zuby. Zvedl obo í a
inutil se mraziv usmát.
„Kone se p inesla má milovaná Erin. Máme hosty, lásko. Seznam se s
mým bratrem Erikem. Obávám se, že jakožto m j p íbuzný je taktéž Viking,
ale jsem si jistý, že ho shledáš p ijatelným. Eriku, tahle dáma je moje irská
cho , Erin mac Aedová, princezna z Tary, nyní královna Dubhlainu.“
Erik v noval Olafovi letmý káravý pohled. Nato obrátil pozornost zpátky k
dívce. Nikterak se netajil tím, jak ho uchvátila.
„Erin mac Aedová z Tary,“ vydechl. Bryskn odmašíroval ke schodišti a
zmocnil se ru ky své nové p íbuzné. „Navštívil jsem bezpo et míst a vid l
bezpo et žen. O to víc m mrzí, že tu nejlíbezn jší z nich musím zvát svou
švagrovou.“
Erin se zazubila. Neomalenému šarmu svého švagra nedokázala odolat.
Velice se podobal Olafovi, p esto byl jiný. Hovo il norsky a oblékal se jako
Viking. Navzdory tomu byl galantní – na rozdíl od Olafa. T eba by se od
ho mohl bratr n emu p iu it. Nap íklad ur ité bezstarostnosti a lehkosti.
se jednalo o nelítostného nájezdníka, jeho prosto ekost byla zkrátka
neodolatelná. Zato mu chyb ly n které Vlkovy typické vlastnosti. Ne išela z
ho klidná síla, postrádal onu t žko postižitelnou zá ivou auru a pevnou
li. „Pokud k nám p icházíš v míru, Eriku, pak bu vítán. Ráda t
poznávám. Netušila jsem, že má Olaf bratra. Každého z nových p íbuzných
ochotn p ijmu s otev enou náru í.“
Erik se spokojen chichotal. „Bratra? Kdysi jich m l dokonce sedm. T i z
nich jsou už bohužel na onom sv , ale zbytek sme ky ur it vbrzku
poznáš, milá švagrová. Po etnost naší rodiny je jednou z p in, pro jsme
takoví dobrodruzi. Doma je nás plno, nikam se nevejdeme, a tak musíme
volky nevolky do sv ta, abychom si obstarali n jaké to živobytí. Proto
hledáme št stí v dalekých krajích.“
Olaf se rozesmál. „Dávej si pozor na jazyk, brat ku. Moje žena nemá ty,
co hledají št stí v cizích krajích, zrovna v lásce. P i mnoha p íležitostech mi
nevybírav p ipomn la, že m považuje za barbarského p ivandrovalce.“
„Jestli t bratr tak hanebn zklamal. Erin mac Aedová, vynasnažím se to
napravit. P esv ím t , že se my, Norové, od vás Ir zase tolik nelišíme.
Také pokorn obd láváme p du a žijeme jako ostatní. Toužíme po míru,
zdraví a harmonických rodinách.“
„Aha… Jenže po míru toužíte jen ve své vlasti,“ p edhodila mu dívka s
úsm vem.

194
„Nepokoušej se mou ženu p esv it o svých ušlechtilých zám rech,“
varoval Olaf bratra. P istoupil k manželce a majetnicky ji objal. Doprovodil ji
ke krbu. Stále ji držel kolem pasu, aby dal dostate najevo, ke komu náleží.
„Erin je schopna t p im t, aby ses omluvil všem, jimž jsi n kdy zk ížil plány,
a vále nou ko ist vrátil do posledního p tníku.“
Erin se domnívala, že není možné, aby Erik p eslechl výsm ch v bratrov
hlase. Instinktivn se nap ímila. Je v manželov moci. Kéž by m la dost
odvahy otev en se mu vymanit a na rovinu Erikovi sd lit, že jeho bratr je
esv ený o tom, že z politických d vod spojil sv j život se zrádkyní.
Avšak Erik si ni eho nepat ného nevšiml. Usmíval se na celé kolo.
„P ipadá mi, že tahle Irka má v sob kapku norské krve. Nebo se mýlím,
brat e? Smím vy ídit našemu otci, že spolu se svou spanilou chotí zakládáš
novou dynastii?“
Olaf položil prsty na manžel ino vzduté b icho. Erin krvav zrudla.
„Bodej , Eriku. Táta bude rád, až se dozví, že jeho rod pokra uje na
vzdáleném ostrov . Vy mu… Pov z mu, že mu Vlk nad lí nádherného
vnuka, který vyroste v souladu s vikinskou tradicí.“
Do Erin jako by ude il blesk. Le nemohla se od Olafa odtáhnout, nebo ji
pevn vinul k sob . P inutila se usmát. „Kdepak, drahý Eriku. Vy svému
urozenému otci, že v žilách jeho vnuka bude kolovat krev velkomyslných a
vzd laných Ir . M l by na to být hrdý.“
„Erin,“ bránil se Olaf v p edstíraném zmatku. „Strávil jsem spoustu asu s
irskými králi a vále níky a dosp l jsem k p esv ení, že matka jde v
takových p ípadech stranou. Dít pat í otci, nebo se stane jeho d dicem.
Pokud vím, nedají Irové na svá práva dopustit.“
Po zádech jí p eb hl mráz. Takže se rozhodl, že ji u sebe ponechá jen do
porodu. Jakmile d átko odkojí, Olaf ji vrátí otci a nechá zrušit manželskou
smlouvu. Kdo by také stál o ženu, která proti n mu pozvedla me ?
Necht la se chv t, když ji k sob tiskne, avšak cítila, jak se v ní vzdouvají
hmatatelné projevy obav, jimž se nedokáže ubránit. Dobrotivý bože! Nikdy
Olafovi nedovolí, aby ji p ipravil o dít . Nezpe etila si sv j osud tím, že se
mu otev en vzep ela? Dávno nevyhledal její spole nost a nenocoval po jejím
boku. Ale co jiného m la d lat? Provinile prosit o odpušt ní, když se ni eho
nedopustila? Nikdy!
„Myslím,“ p erušil Erik proud jejích úvah, „že tohle dít – a Nor i Ir, sám
nevím, jak se dohodnete – dá o sob ješt v t. Sta í se podívat na jeho
rodi e.“ Darebácky se zak enil. „Tomuhle íkáš hodovní sí , Olafe? Nuže,

195
ratejna je to p kná, ale pro ji zveš hodovní, když v ní utrmácenému
poutníkovi nenabídneš ani pohár medoviny i piva?“
„Královna zanedbává své povinnosti,“ odv til mraziv tázaný. Kone
Erin pustil. „Ženo, postarej se o pohodlí mé rodiny a p átel.“
Erin bleskov sklopila ví ka, aby si nevšiml, jak ji svými slovy ranil. Pravda
je, že ke všem jejím p íbuzným se Olaf chová srde . Podpo il jejího bratra v
bitv , pomstil Leithovu smrt. Avšak soudržnost norských sourozenc jí op t
surov p ipomn la ztrátu, již nedávno utržila. Tohle je její zem . A Leithova.
Manžel nebo ne, Olaf je Viking. Stejn jako jeho bratr. Nájezdník. Dobyvatel.
Stala se Vlkovou chotí. Ale stejn snadno ji mohli zaslíbit n kterému Dánovi.
eba by v tom nebyl žádný rozdíl.
Vycítila na sob Erik v up ený pohled a zvedla k n mu zrak. „Budu ti
velice vd ný, nula švagrová, když se o m postaráš.“
Vlídný tón jeho hlasu Hun p im l, aby se rychle odvrátila. Snad Erik
nevycítil nap tí, jež vládne mezi ní a Olafem? P sobí dojmem, jako by se
pokoušel mezi znesvá enými manželi nastolit p ím í.
„Dohlédnu, aby ti nic nechyb lo,“ slíbila, d stojn zvedla hlavu a proplula
kolem Olafa. Mí ila do kuchyn . Na prahu se oto ila k hostovi a spo inula na
m planoucíma o ima. „T ší m , že t smím zvát svým švagrem, Eriku.“

Erin se do hodovní sín nevrátila. Místnost se zaplnila norskými bojovníky,

kte í toužili okusit Vlkovu pohostinnost. Novope ená královna dosp la k
záv ru, že nemá žaludek na š avnat lí ené vále né historky, které ur it
ijdou na p et es. Dopoledne strávila s Moirou. Doufala, že jí spole nost
ítelkyn p inese út chu. Avšak její sklí enost ješt víc vzrostla. Moira
ustavi žvanila o tom, jak spolu budou jejich d ti kamarádit. Jenže Erin
stále víc a víc pochybovala, že jí Olaf umožní s o ekávaným potomkem
stat.
S uplývajícím dnem dív ino znepokojení vzr stalo. Až dosud snaživ
dodržovala podmínky manželova ultimáta a nevytáhla paty z domu, ale nyní
jí na n jakých zákazech nesešlo. Nutkání alespo na chvíli utéct ze sídla
plného Nor bylo siln jší. Ve m st se to lidmi jenom hemží. Nebude obtížné
vyklouznout bez povšimnutí za jeho brány. M že se rozjet k oceánu a dovolit
jeho divokým vlnám, aby ukonejšily její rozervanou duši. Pak se pokorn
vrátí.
Jsi hloupá, kárala se v duchu, zatímco krá ela kuchyní, když Olafa
ustavi dráždíš. Jenže stojí na Špatné stran . Stala se ob tí, která nemá
nikde zastání. Musí k mo i. Neodolateln ji vábí.
196
 Cválala s v trem o závod, siln vnímala, jak pod ní letí ubíhající zem .
Tohle je svoboda. Stála na útesu a pohlížela k p ístavu, kde kotvily dra í
lod . A koliv tentokrát nebyly p íslibem zkázy, nahán ly jí strach.
Symbolizovaly propast ležící mezi ní a Olafem. Rozdíly ve zvycích, kultu e…
Ned ru.
Nikdy mu neodpustím, p ipomn la si zoufale. Avšak netušila, jak s ním má
dál bojovat. Veškerá moc spo ívá v Olafových rukou. Nem že od n ho
bec nic o ekávat. Naopak musí žít s v domím, že ji hladce o všechno
ipraví. Až se jí nabaží, je ztracená. A koliv ji hrdost nabádá, aby manželovi
do poslední chvíle vzdorovala a odpírala se mu, co jí síly sta í, její srdce a t lo
volají po jeho blízkosti. V noci se jí po n m nep edstaviteln stýská, mu í se
edstavami, v nichž manžel svírá v náru i jinou. Kdysi spolu sdíleli n co
nádherného, by jen nakrátko. Vzpomínala na dávné setkání na útesu. Jako
by se potkali v úpln odlišném sv , jiném ase. Dva lidé, muž a žena, kte í
se milují…
Up en sledovala p íboj t íštící se o skály, jehož burácení p ehlušilo dusot
ko ských kopyt. Zaslechla jej na poslední chvíli. Navzdory odhodlání
state elit následk m svého po ínání pocítila strach. V panice se odvrátila
od mo e a vzáp tí se jí úlevou podlomila kolena, nebo se k ní blížili Brice a
Gregory.
„Erin!“ zvolal kárav Gregory. Bylo na n m vid t, že si oddechl. „Drahá
sest enko, nikdy by m nenapadlo, že jsi tak hloupá.“
Jeho slova zp sobila, že dívka do ista zkoprn la v sedle. Pohlédla z
Gregoryho na Brice a pak vybuchla vzteky. „Hloupá?! Gregory, nikdy by m
nenapadlo, že ze všech lidí zrovna ty…“
„Erin, chováš se pošetile,“ p idal se k bratranci Brice. Hovo il o n co
vlídn ji. „Opravdu si myslíš, že nás nezajímalo, jak s tebou manžel jedná?
Olaf nám sd lil, že ti pouze na ídil domácí v zení. Na Vikinga se k tob
zachoval n žn . Vlastn bych m l íct, že na chlapa, jemuž se vlastní žena
postavila s me em v ruce, je zatracen tolerantní.“
Dívka nakrátko zav ela o i. „N žn ! Brice, nevytáhla jsem do boje proti
Olafovi! Ošálili m ! Když ani m j bratr nepochybuje o mém inu…“
„Na tom te nezáleží!“ zasáhl Gregory d ív, než se sta ila rozho et úporná
hádka. „Musíme se vrátit, Erin. Práv dorazil posel z Tary. Manžel t shání.“
Provinile se kousla do rtu, aby se jí nechv l. „Ví Olaf, že jsem zmizela?“
„Nemáme pon tí,“ odv til Gregory, „proto navrhuji urychlený návrat. Všude
je spousta lidí. T eba ješt nezjistil, že jsi pry . Takže nema me as a rad ji
vyrazme na cestu.“ Obrátil kon a pobídl jej do cvalu. Ostatní ho následovali.
197
Zpomalili až p ed hradbami m sta. Ihned za branou Brice p im l Erin
sklouznout ze sedla. „Vra se dom p es kuchyni, Erin, a p edstírej, že jsi
la plné ruce práce. O tvou klisnu se postaráme.“
Dívka p ikývla. Hrdlo m la stažené obavami. „Brice, v mi, že jsem se
ni ím neprovinila. Ale za všechno ti d kuji, brat e.“
„Jsme mac Aedovi, Erin. Vím, že nelžeš.“
Erin p ikývla a odsp chala. Nepozorovan vklouzla do kuchyn . Našt stí
zde panoval ilý ruch. Prohodila n kolik slov s Freydou a kucha i, poté se
jakoby nic vydala do hodovní sín . Úporn potla ovala vzrušení, aby na ní
manžel nic nepoznal. Na chodb potkala Erika.
„Erin!“ zubil se radostn . „Hledám t , krásko, abych se na tob popásl
svým la ným zrakem.“
Nervozita ji áste opustila. Oplatila švagrovi úsm v. Nikdy by ji
nenapadlo, že bude n kdy s pot šením flirtovat s Vikingem. Nabízí jí
átelství a zárove veselými lichotkami bezd napravuje její
pošramocené sebev domí.
„Nechápu, švag e Vikingu, pro se místo zbraní neoháníš svým mrštným
jazykem. Koho neudoláš mi, ur it dostaneš svým okouzlujícím,
podmanivým úsm vem.“
Erik se rozchechtal. „Ach, holka zlatá, v , že na dostate nou oslavu tvé
líbezností se jednomu nedostává slov!“
„Nicmén díky tvému šarmu a bystrému úsudku se to nepozná,“ opá ila
pohotov . Vtom se však mezi n vložil Olaf. Dívka rozechv le elila jeho
studenému pohledu.
„Všude t hledám, ženo.“ Z nehybného postoje ani mrazivého tónu se
nedalo ur it, zda ví o jejím zmizení. Zdálo se, že pe liv volí slova, jako by ji
cht l vlákat do nastražené pastí.
„Zrovna netuším, kam d ív sko it, m j pane,“ zamumlala a prosmýkla se
kolem n ho.
Chytil ji za paži a zadržel. Propaloval ji pohledem. Pak se usmál na Erika.
„Omluvíš nás, brat e. eká na nás posel manžel ina otce.“
„Zajisté,“ odv til srde Erik. Popadl švagrovou za volnou ru ku a uctiv
se nad ní sklonil. Zlehka se jí dotkl rty. „T ším se na ve er. Nem žu se
do kat, až budu mít po boku takovou krasavici.“
Olaf netrp liv zabru el a vlekl svou cho pry . Ml ky krá eli k poradní síni.
Erin se mírn zachvívala, o ekávání se v ní mísilo se strachem. Je možné, aby
na ni manžel žárlil? Zv davost ji opustila ve chvíli, kdy si vzpomn la, že
porušila Olafem stanovený zákaz vycházení.
198
 Gregory a Brice už na n ekali ve spole nosti nevysokého muže od ného
do barev nejvyššího irského krále. Olaf jim kývl na pozdrav a odebral se k
oknu. Up en zíral na nádvo í. Posel se po n m rozpa it ohlédl a odkašlal si.
„Aed Finnlaith, nejvyšší ze všech irských panovník , požaduje, aby se jeho
syn Brice a synovec Gregory vrátili zítra do Tary. Koná se tam zádušní mše
za zesnulého Leitha a rodina by v takové chvíli m la být pohromad .“ Kurýr
znovu zachrchlal a podíval se na Olafova záda. „Král si rovn ž p eje, aby se
tohoto ob adu zú astnila i Erin, královna Dubhlainu. Žádá, aby jeho ze a
spojenec Olaf Bílý p ijal ú ast na každoro ním zasedání rady starších…“
Posel pokra oval v ní, ale Erin už ho nevnímala. Pojede dom ! Uvidí
matku, po níž se jí p íšern stýská. I otce! P ipadalo jí, že se s nimi nesetkala
celou v nost. S tátou se nerozešla zrovna v dobrém, proto po n m tolik
prahne. Touží mu vlétnout do náru e, cítit jeho lásku, erpat út chu z jeho
moudrosti. Domov. Místo, kde lze nabrat sílu, nalézt klid a úto išt .
Manžel v sytý hlas ji p enesl zpátky do p ítomnosti. „Obávám se, že moje
žena a já nem žeme v tento as opustit Dubhlain. V poslední dob jsem
hodn bojoval a zanedbával své vlada ské povinnosti. Musím se vypo ádat s
mnohými naléhavými záležitostmi, které nesnesou odklad. Nicmén na
zasedání rady starších se uvolním. Vy te tedy svému pánovi, že jsem mu
vd ný za pozvání. K irským král m se rád p ipojím.“
Erin si p ipadala, jako by ji uhodil. Manžel ji odmítl pustit k rodi m.
„Olafe,“ vystoupil Gregory na její obranu, „Aed si p eje, aby jeho rodina
spole uctila památku zesnulého Leitha. Já a Brice ti slibujeme, že budeme
tvoji cho st ežit jako oko v hlav …“
„Olafe.“ Erin zasko ilo, jak úp nliv zní její hlas, avšak nedokázala ml et.
„Moc si p eji vid t svého otce.“
Chladn na ni zíral. „Te o tom nebudeme mluvit.“ Významn pohlédl na
její p íbuzné a o i mu vzplály. Dívku zamrazilo. On to ví. Ví, že jsem utekla z
sta a chlapci m hledali. Vydal se ke dve ím. Na prahu se oto il. „ eká
nás náro ný ve er. Erin?“
inutila se potla it ho ké zklamání a p ikývla. Na bratra s bratrancem se
ani nepodívala. Kvapn se odebrala do hodovní sín , kde zaujala své místo u
stolu. Na Olafa uvelebeného po své levici pohlédnout nedokázala. Hrozilo,
že se rozplá e. Dvo ané pohotov usedali na p id lené židle, v místnosti
panovala p ekvapiv dobrá nálada. Erin tém nic nevnímala. Proboha, jak
ráda by jela dom do Tary! Za maminkou. Op t by se ocitla mezi svými, ve
skrz naskrz irském sv .

199
 Z myšlenek ji vytrhl Erik, který se hrnul ke k eslu po její pravici. D rn
ke švagrové naklonil hlavu. „Nep ipadá ti zajímavé to, co vidíš, když se
rozhlédneš kolem sebe? Lidé se skamarádili. Odmali ka nás u í, abychom si
šli navzájem po krku, a p itom máme tolik spole ného. T eba dnes jsem s
tvým bratrem probíral, jak se vyplácí pe livá plemenitba koní. On je Ir, já
Nor, a p itom p emítáme o jednom a tomtéž. Jsme si podobní, Brice mac Aed
a já. Ale kdyby nebyl tvým bratrem a já Olafovým, tak bychom se místo ve
stáji st etli na bitevním poli se zbraní v ruce.“
„T ší m , že to íkáš. Lidé by se nem li navzájem ni it,“ odv tila s
lítostivým úsm vem. Švagrovy moudrosti si cenila.
„Mrzí m , že je tak t žké nastolit mír,“ dumal Erik s o ima up enýma na
Erin. „Vezmi si nap íklad tohle: ti nejchyt ejší muži bývají asto t mi
nejzaslepen jšími hlupáky, nebo nevládnou srdcem.“
Erin si ho zv dav prohlížela. Zajímalo by ji, pro s ní jedná s takovou
otev eností.
Lín se usmíval, šedomodré o i se darebácky t pytily. „Ale co když je bratr
Vlk jediný, kdo bude ochoten ídit se n ím jiným než rozumem?“
Spiklenecky na dívku zamrkal, ukázal bradou na Olafa a sklonil se k
plnému talí i. Erin sv sila hlavu a pokradmu na manžela zamžourala.
Mra il se. O ividn nad n ím dumal, samým soust ed ním vraštil elo.
Erin se potuteln usmála, vzáp tí našpulila rty. Skute se Erik snaží
napravit Olafovi hlavu? Doopravdy na ni manžel žárlil, když ji p istihl, jak se
up ímn sm je s jeho bratrem?
Dobrá nálada ji opustila v okamžiku, kdy se k ní Olaf oto il a tiše pravil:
„Dávej si pozor, Irko. P íliš asto ze m d láš hlupáka.
Vím, žes m neposlechla a tví p íbuzní se mohli p etrhnout, aby t uchránili
ed mým hn vem.“
Hrdlo se jí sev elo, p estala se nutit do jídla. Op ela se v židli a špitla:
„Bratr ani Gregory za nic nem žou.“
Olaf ji soust ed zkoumal. Zjevn p emýšlel, p esto z stával ve st ehu,
jako by o ekával lé ku. Bedliv vy kával na dív inu reakci. „Proti t m dv ma
nic nemám. Jsou to state ní mládenci a dob í, loajální vále níci. Jste spolu
sp ízn ni, proto není divu, že t slep chrání.“
Erin se pokusila nevzrušen usrknout ze st íbrného poháru, o n jž se d lila
s Olafem. „T eba mi jednoduše d ují, m j pane.“
„D ují? Tob ?“ otázal se zdvo ile. „Dnes jsem se k tob na chvíli oto il
zády a utekla jsi. Ale na tom nesejde. Alespo jsi za m vy ešila nep íjemné

200
dilema. Za jiných okolností bych ti možná dovolil odjet s t mi dv ma za
rodi i, avšak svou neposlušností sis sama zpe etila sv j osud.“
Svými slovy jako by jí do srdce vrazil n ž. Usrkávala z íše, ruce se jí t ásly,
medovina nebezpe šplouchala. Rad ji kalich postavila a propletla si prsty
v klín . M la by se ozvat d ív, než se zbab le rozbre í.
„Tedy jsi u inil kone né rozhodnutí,“ pravila mraziv .
Nevšimla si, jak mu na krku zb sile tepe žilka. „Nejspíš,“ p ipustil úse .
„Ale jsem ochoten zvážit, jak moc si p eješ vid t svoji rodinu.“
Svou odpov dí ji dokonale zasko il. Zvedla k n mu o i plné nad je. „Co
tím chceš íct?“ zašeptala ochrapt le. Musela mu tuhle otázku položit.
Trvalo dlouho, než jí odpov l. Zíral do sálu, kde práv za ínal zábavný
program. Sledovala sm r jeho pohledu a vzáp tí zmu en zask ípala zuby.
Olaf nespoušt l zrak z neoby ejn p vabné tane nice. Její ple m la barvu
medu, temné o i tvar mandlí. Ustrojila se do hedvábných kalhot, které
mnoho nezakrývaly, a vlnila se do rytmu podivn tklivé hudby, jakou Erin
nikdy d ív neslyšela. Ladné pohyby té ženy byly plné smyslnosti a svád ní.
„Odmítl ji, Erin z Tary.“ Kvapn se oto ila k Erikovi. „Takového skvostu se
chlap vzdá jenom tehdy, když má ve svém držení poklad ješt cenn jší.“
Zazubil se, ale d ív než mu Erin stihla odpov t, dal se do hovoru se
sousedem po své pravici. Dívka pohlédla na nedot ený talí , poté na
tane nici. Nevid la d vod, pro by m la v hodovní síni dál z stávat. Olaf si
jejího odchodu ani nevšimne.
Nicmén d ív než se sta ila pohnout, položil jí ruku na paži. Op t ji
propaloval pohledem.
„Kam se chystáš utéct, Irko?“ ušklíbl se.
„Nikam,“ odv tila d stojn . „Jsem unavená a p íliš rozrušená. Hodlám si
odpo inout ve své komnat .“
Neochotn ji pustil. „Potom tam na m po kej, ženo. Musíme si o n em
promluvit.“
Erin ke své hr ze shledala, že ji polila vlna horka. Jak m že cítit odpor k
muži, kterému sta í jediný letmý dotek, a jí se hned podlamují kolena?
„Zdá se mi,“ vysoukala ze sebe s hraným pohrdáním, „že m s oblibou
škádlíš. Nemáme spolu co probírat.“
Zazubil se. „Ale Irko… Nezapomínej, co nás dva pojí. Obchodní dohoda.
eba bys ráda vyjednávala o nových podmínkách?“
„Mýlíš se,“ zamumlala. „Nemohu s tebou vyjednávat. Ocitla jsem se totiž v
pozici zboží, ne prodejce.“
„Uvidíme. B ž do svého pokoje a po kej tam na m . Brzy p ijdu.“
201
 Erin sotva vnímala Erikovo p ání dobré noci. Pospíchala z hodovní sín .
Srdce jí bušilo, zb sile lapala po dechu. Vyb hla do schod , zabouchla za
sebou dve e a op ela se o n . B h mi pomáhej! Co to na m Olaf zase zkouší?
Celá se t ásla a zárove si p ipadala jako v jednom ohni. Jak mu má odolat?
Jednoduše musí! Sou asn ji d sila p edstava, že manžel vyhledá út chu v
náru i exotické tane nice. Náno hloupá, kárala se v duchu. Sama totiž
netušila, kde Olaf spí od doby, kdy se odst hoval ze spole né ložnice.
„Co si po nu?“ zašeptala. Odpírání t lesné lásky je jediná zbra , kterou
proti Olafovi má. Zachovává si tím poslední kousek své d stojnosti. Jak mu
má vycházet vst íc, když ji tu drží jako v kleci a považuje ji za zrádce?
Vzlykla. Kéž by se mohla vrátit dom ! Alespo by se nedozv la, že
manžel vyhledává spole nost jiných žen. Posbírala by sílu a vyplakala by se
ze své bolesti. Kdykoliv na Olafa pohlédne, zatouží po jeho n ze a vzáp tí
prožívá hotová muka. Lásku nelze p ebít nenávistí a bolestí. Jak dlouho
potrvá, než padnou poslední k ehké zábrany a ona se vydá Vlkovi na milost?

202
 21

síc se prom nil v jasný srpek zá ící na obloze. Erin jej sledovala. Na
pozadí inkoustov erného nebe se t pytily hv zdy. Vzduch proudící
otev eným oknem byl chladný, avšak nedokázala se p im t je zav ít. Rad ji
se v tenké no ní košili klepala zimou. Jaký je v tom rozdíl, t ást se zimou i
strachy? Nap tí, které cítila, nerozptýlila ani plíživá zima. Napadlo ji, že snad
ani nem že být nervózn jší, p esto sebou trhla, když zaslechla zvuk
otvíraných dve í. Zazmítala jí panika.
Neoto ila se. Vy kávala. V la, že Olaf za sebou schváln hlasit
zabouchl, otálí na prahu a soust ed ji pozoruje. Bolestn polkla. Co to
zase zkouší za novou hru? P ece ví, že pokud po ní touží, musí si ji vzít
násilím. Zamyslela se nad tím. Ano, musí si stát za svým. Zárove si p ála,
aby ji manžel za al dobývat a jí nezbývalo nic jiného než se mu podvolit.
Poté ho op t bude mít po svém boku a znovu nabude ztracené sebev domí.
„Musím ti zatleskat,“ konstatoval posléze Olaf tiše. „Zdá se, že sis zcela
získala srdce mého bratra. Erik je z tebe do ista pry .“
Erin pokr ila rameny, aniž se na muže podívala. „Je nesmírn p átelský a
milý.“
„Zvláštní, že to íkáš. Vždy je to m j p íbuzný.“
Schváln kousavou poznámku ignorovala. „Na Erik v p íjezd bych se
ipravila mnohem lépe, kdybych o n m p edem v la. Vlastn jsem v bec
netušila, že máš sourozence.“
„Opravdu se domníváš, že Vikingové jsou potomky ábla seslaní na sv t,
aby ostatním škodili? P ece jsi musela p edpokládat, že mám rodinu.“
„Nikdy jsi o ní nemluvil.“
„Nikdy ses neptala.“
Op t pokr ila rameny a zachv la se v poryvu ledového vzduchu. Ml eli.
Erin se zdálo, že studený vzduch názorn odráží to, co je rozd luje. Nicmén
la, že se sta í oto it, pohlédnout do modrých uhran ivých o í a op t
zaho í zrádným plamenem.
203
 Dál ukazovala manželovi záda, snad aby nep išla o duši i veškerou svou
pýchu, již zoufale skrývala ve svém srdci.
„Zav i ty okenice!“ poru il jí nabru ený manžel náhle. „Chceš si uhnat
nastuzení, a ohrozit tím život mého dít te?“
Erin mu vyhov la, aniž se na n ho podívala. Rozhostilo se nep íjemné
ticho. Dívku napadlo, zda by nestálo za to bušit do kamenných st n a je et z
plných plic jako duchové mrtvých, kte í se prohán jí po lesích.
„Oto se ke mn , Erin!“ na ídil jí tiše Olaf.
Neochotn mu vyhov la. Prsty propletla p ed t lem a upírala na n
sklopený zrak.
„Rád bych v l, pro se na m odmítáš podívat, Irko.“
Erin k n mu zvedla o i. „M by zase zajímalo, jakou hru se mnou hraješ,
j pane.“
Olaf povytáhl obo í a založil si paže na hrudi. Tvá il se jako nevi átko.
„Obávám se, že nejsem schopen ti odpov t, protože netuším, na se ptáš.“
„Dobrá,“ p isv ila suše Erin a zvedla bradu. „Co po mn chceš? O em si
eješ mluvit?“
„Nejde o to, co chci já, má drahá, nýbrž co chceš ty.“
Op t se od manžela odvrátila. „P esta m trápit, Olafe. Neo ekávám, že
mi dovolíš odjet spolu s Gregorym a Bricem do Tary.“
„Dívej se na m , Erin, když se mnou mluvíš, a nepokoušej ustavi mou
trp livost.“ Povzdechl si. „Pov z mi, koho oplakáváš? Leitha, nebo krále z
Connaughtu? Bratra, nebo milence?“
„Fennen nikdy mým milencem nebyl,“ ohradila se tiše. „Dob e to víš.“
Mírn nachýlil hlavu. „Radím ti, abys odpov la na moji otázku.“
„Truchlím pro oba,“ odv tila d stojn . „Želím bratra, jehož jsem léta
zbož ovala, a je mi líto p ítele, state ného a ušlechtilého bojovníka, který
moud e vládl svému území.“
Olaf se na okamžik odml el. Nato vlídn pravil: „Už se o tom nebudeme
bavit. Umím si p edstavit, co cítíš. Tuhle bolest dob e znám a nemíním ti
sobit další.“
Odkašlal si, jako by p emáhal vlastní emoce. Pak jeho hlas op t nabral
rn známý posm šný tón. „Zajímalo by m , Irko, jak moc si p eješ odjet
dom ?“
Dívce se zb sile rozbušilo srdce. Neušlo jí podivné sv tlo planoucí muži v
ích. Neznala je. Bylo syt modré, sálal z n j mráz.
„Jist víš,“ odv tila utrápeným šepotem a v duchu si vy etla, že se
nevzm že na energický tón, „že zoufale toužím vid t svého otce… Podívat
204
se dom .“ Tiše si odkašlala, p esto dál chrapt la. „Krom toho je nám ob ma
jasné, že mi tuhle cestu odep eš.“
Dával si s odpov dí na as. Dostavilo se o ekávané horko, dív ina lí ka
plála zrádnou ervení. Manžel si ji otev en prohlížel od hlavy až k pat . Erin
la, že se pod tenkou no ní košilkou rýsuje temná silueta jejího t la.
Op t jí pohlédl do o í. „T eba ne, Irko. Je to na tob .“
„Žertuješ.“
„Kdepak. Záleží na tom, jakou cenu mi nabídneš.“
„Nechápu, pro si ze m utahuješ t mi mi o obchodu,“ vyhrkla jízliv .
„Navrhuješ, abych ti prodala své t lo vým nou za výlet k tatínkovi? Pro ?
Vždy ze zkušenosti vím, že na mém rozhodnutí nezáleží. Stejn ud láš, co
uznáš za vhodné. Koneckonc jsi mým zákonitým chot m a já nemám šanci
nad tebou zvít zit.“
Udivilo ji, když se plné rty orámované pe liv zast iženým plnovousem
zvlnily v nepatrném pousmání. „To je sporné, Irko. Kdepak, Erin, nechci po
tob , abys mi prodala své t lo. Nejsem hlupák. P ece si nebudu kupovat
co, co mi právem náleží.“
Dívka zbrunátn la ponížením a zlostí. P edsevzala si, že si st j co st j
zachová odstup a bude plná opovržení, on si však s ní pohrává jako ko ka s
myší. Byla pošetilá, když si v uplynulých týdnech namlouvala, že po ní Olaf
skryt touží. Pro by se obt žoval s protivnou manželkou, která je každým
dnem kulat jší a neohraban jší, když na n ho eká exotická kráska vycvi ená
v milostném um ní?
„V tom p ípad t prosím, abys p estal s t mi vtípky. Unavují m .
Jednoduše mi ekni ano, nebo ne.“
„Každý muž,“ spustil, „Viking nebo ne, se asto rozhoduje podle své
nálady. Když je v dobrém rozpoložení, spokojený a sytý, je k ledas emu
svolný. ím je š astn jší, tím vst ícn jší bývá ke svému okolí.“
„Olafe!“ neudržela se. Plá m la na krají ku. „Co ode m chceš? Sám jsi
ekl, že ti nemám co prodat…“
„Kdepak, takhle jsem se nevyjád il.“
Jeho hlas p ešel do sotva slyšitelného šepotu, p esto jako by dívce
rezonoval v uších. P ímo hmatateln na ni zap sobil, rozdmýchával v ní
nesnesitelný žár. Erin si p ipadala, jako by tála manželovi v dlaních.
ekl jsem,“ prohlásil a p istoupil o krok blíž, „že mi nem žeš nabídnout
svoje t lo, protože to mi dávno pat í. Ale o co nestojím, je vzpurná žena.
Rovn ž mi vadí vynucená vd nost. Kdysi jsi ekla n co o tom, že existují
ci, které si lov k m že vynutit násilím, ale potom je tu n co, co se dá
205
výlu darovat. V tom máš pravdu, Irko. Ud lej mi radost. P istup ke mn a
odevzdej se mi…“
„D láš si legraci?“ ohradila se dívka mraziv . „Jak se ti mám podvolit,
když m nazýváš…“
„Ale tohle je p ece podstata vým nného obchodu. Každý musí n co získat.
Jestliže si p eješ navštívit Taru, postarej se, aby mi stoupla nálada. Zatím
nestojí za nic.“
Erin na n ho dlouho nev ícn zírala. „Nem žu…,“ spustila. Sotva ji slyšel.
Pokr il rameny a odvrátil se. Zívl a dotkl se brože, která na rameni
idržovala jeho pláš .
„V tom p ípad z staneš tady.“
„Olafe!“ Erin bezmocn praštila p stí do kamenné st ny.
Muž se k ní oto il s tázav povytaženým obo ím.
„Ty jsi ale mizera!“ vztekala se.
„Na to jsi p išla už dávno.“
Dívkou cloumaly emoce, zakoušela naprostý zmatek. P ipadala si
rozpolcená. „Jaký rozdíl…?“
Posm šn se zazubil. „O ekávám, že bude podstatný. Proto ti nabízím
tenhle obchod.“
Stále váhala, jako by jí uplývající minuty mohly pomoci roz ešit tohle
dilema. „Jsi do ista vedle, Olafe, protože i když se p inutím být k tob milá,
nebude to z lásky.“
„Já to vím, Erin. Získáš tím prosp ch. Avšak sta í íct ne a já ihned odejdu.“
„A odep eš mi cestu k otci!“
Pokr il rameny. „Opakuji, že p ízniv nalad ný chlap se nechá snáze
esv it. P emýšlej o tom, Erin. Žádáš po mn hodn . Máme zde hosty.
Krom toho jsi neuposlechla m j rozkaz a odporovalas mi. Je to na tob .
Vlastn t musím varovat. Dnešní události hodn pokoušely mou trp livost,
proto jestli po mn n co chceš, bu nadmíru hodná.“
Dívka zatnula ruce v p sti a zaryla nehty do k že. P ipadalo jí, že Olaf
vyhrává bitvy tím, že dokonale využije momentu p ekvapení. Svým
návrhem ji do ista vyvedl z míry. Je zcela bezmocná. Kéž by mu dokázala
pohlédnout do o í a s ledovým klidem mu sd lit, že požadovaná cena je
íliš vysoká a on jí za ni nemá co nabídnout.
Je zranitelná, nemá se ím bránit. Ho í touhou. Je ochotna p istoupit na
manželovy podmínky. Ale jak si za t chto okolností zachovat hrdost? Svá ily
se v ní hlas srdce a naléhání rozumu. Nesmí mu dovolit, aby odešel. Vydal

206
by se rovnou k exotické tane nici a ukojil svoji žádostivost v její náru i. Za
tuhle ob Erinina poran ná pýcha nestojí.
Olaf se zamra il a chystal se odejít. Dívka p estala váhat. „Olafe!“
Zastavil se a pln o ekávání se op el o dve e. „Myslím svá slova vážn ,“
dodal rázn . „Neberu žádná polovi atá ešení. Žádné neochotné polibky
splynuvší z chladných rt . Požaduji, abys za mnou p išla dobrovoln a cele
se mi oddala.“
Zachvívala se, v krku jí vyschlo. Olafe, domlouvala mu v duchu, kdybys ke
mn dokázal být o trochu vst ícn jší, ochotn bych ti poskytla vše, co žádáš.
Ale za t chto okolností se obávám, že hanebn selžu. Bojím se, že se ti
nebude líbit moje vzdouvající se b icho. Nejsem tak sv dná jako tane nice,
kterou jsi zálibn sledoval u ve e…
„Erin.“
Vábil ji k sob tichým hlasem, p esto se nedokázala hnout z místa. Jakmile
ji oslovil podruhé, kone si p ipustila, že ho má plnou hlavu i srdce.
„Jsi moje žena. P ipadáš mi mnohem krásn jší než kdy jindy. To moje dít
ti zakulatilo postavu i lí ka, kv li n mu t žknou tvá adra. V mi, Erin, že i
za n kolik m síc pro m budeš tou nejp itažliv jší ženou na sv . Do ista
jsi m uchvátila, Irko. P ipadám si jako v hore ce, které se nikdy nezbavím.“
Do o í jí vstoupily slzy. P esta ke mn být n žný, vy ítala mu v duchu.
Nelicho mi a nep emlouvej m , když hovo íš o pot ebách t la, a ne srdce…
„Odmítám déle ekat, Irko…“
Zvedla k n mu o i lesknoucí se touhou. Už nikdy p ed ním neprojeví
strach ani slabost. Olaf si p eje vým nný obchod. Dobrá, ona tedy dodrží
svoji ást dohody. Dotkl se její duše. Zaplatí požadovanou cenu, poskytne
mu veškeré rozkoše, jichž je v danou chvíli schopná.
inila první vst ícný krok. Uchopila lem no ní košile a p etáhla si ji p es
hlavu. Odhodila od v ledabyle stranou, aniž z manžela spustila zrak.
Vy kávala. Cítila na sob up ený pohled modrých o í. Zkoušela z nich
vy íst, co má o ekávat dál.
Zvolna se k manželovi blížila. Neuv domovala si, že jí zdrženlivost
idává na sv dnosti. Pohupovala se v bocích a bezd tím muže svád la.
Olaf nechápal, pro jej pohled na nahou Erin nep estává fascinovat.
Opakovan ho okouzlovala, jako by ji vid l v bec poprvé. Nelhal, když
tvrdil, že mu t hotná p ipadá ješt líbezn jší. Hrdlo a ramena m la stále útlá,
adra byla v tší a kyp ejší. Pod smetanovou pokožkou prosvítaly namodralé
žíly a zvaly k pohlazení. Bradavky potemn ly, rozkvetly jako poupata

207
pozdních r ží. Pod adry se stále rýsoval nástin žeber, avšak pod ním se
vzdouvalo oblé b íško, klenoucí se mezi širokými boky.
Její nohy se nezm nily. Byly dlouhé, štíhlé a elegantní. Erin se pohybovala
s vrozenou grácií, co krok, to iré svád ní. Sta í, ženo, abys prošla místností,
a p ivedeš k úžasu každého muže, který t spat í, pomyslel si.
Napadlo ho, že pokud Erin p istoupí na jeho návrh, získá víc než on.
Odjede mu do Tary. Nyní na tom však nezáleželo. Za tento okamžik by
zaprodal duši k es anskému áblu. Použil by všechny dostupné prost edky
– estné i ne estné –, aby za ním p išla.
Zadržel dech. Natolik prudce ho zasáhla v r ží. Krev mu zabou ila v
žilách. Mohl by natáhnout ruku a dotknout se hedvábných kade í barvy
lnoci.
Avšak neud lal to. Ani se nepohnul. Navenek z stal klidný, i když uvnit
byl hromádka rozjit ených nerv . Ho el touhou, p esto se p inutil po kat si
na slast, již mu p inese její dotek.
Erin se zastavila a sklopila zrak. Nenatáhl k ní paže. Zkoušel ji. Váhala.
Obávala se, že nebude schopna poskytnout mu rozkoš, po jaké prahne. Jenže
nem la na vybranou a beztak už zašla p íliš daleko. Nebylo cesty zp t.
Zvedla asy a st etla se s ledov modrým pohledem plným o ekávání.
Cítila, že má okoralé rty, proto si je navlh ila špi kou jazyka a u inila
poslední, rozhodující krok.
„Pokra uj,“ vyzval ji tiše. Ovál ji vlahým dechem. Stoupla si na špi ky a
objala muže kolem krku. Váhav se rty ot ela o jeho ústa. Zachv la se, když ji
polechtaly manželovy vousy. Mírn se zaklonila. Olaf na ni zíral o ima
plnýma o ekávání. Pohladila ho po tvá i a smetla mu z ela neposlušnou
kade sv tlých vlas . Palcem obkroužila jeho plné rty. Poté se k nim vášniv
isála. adry se tiskla k jeho hrudi, smysln se o n ho otírala boky.
Muž zasténal a sev el ji ve svalnatých pažích. Polibek nabral na intenzit ,
dal pr chod potla ované náruživosti. Olaf hladil ženu po zádech, no il prsty
do záplavy vlas , kochal se oblým zade kem a p edevším ma kal Erin stále
sn ji k sob .
Nejradši by vyk ikla št stím a ochotn se mu podvolila. Když se jeho rty
kone odpoutaly od jejích, dovolila svým bujným kade ím, aby jí zakryly
tvá a zaclonily o i. Rozepnula manželovi brož a nechala masivní st íbrný
lm síc spadnout na podlahu spolu s purpurovým královským plášt m.
Zahled li se jeden druhému do o í a Erin si uv domila, že se mu zcela
podrobuje, a to zcela dobrovoln a s d rou. Oba si p iznali totéž. Jejich
žádostivost je istá a nep edstíraná, silná a nepopiratelná a stejn tak mocná.
208
Erin sklopila zrak. Klesla p ed muže na kolena a s obvyklou noblesou se mu
jala zouvat boty.
Položil jí dlan na hlavu a poté ji p im l znovu vstát. Nepodívala se mu do
í. Místo toho mu soust ed rozepínala opasek. Olaf se nevzpíral.
Okouzlen se probíral vodopádem jejích ebenových vlas , pak se bleskov
zbavil tuniky a p ivinul dívku ke svému teplému t lu. Oba udivila
vynalézavost, s jakou ho Erin dráždila. Sv dn se o n ho otírala adry a
boky. A zatímco se smysln vlnila, rty a zuby zkoumala mužova ramena a
paže, záplavu zlatavých kudrlinek na jeho hrudi, nevýrazné bradavky i
vypracované svaly.
Op t poklekla a se vzr stající odvahou se dotýkala spodních partií
manželova t la. Nejprve prsty, po krátkém zaváhání dovolila svým rt m
vydat se na neznámé dobrodružství. Poskytla Olafovi úpln vše, co m la.
Mistrn ve svém choti rozehrála celou adu libých pocit .
emožen náruživostí uchopil ženu do náru e a odnesl ji k l žku. Erin se
na n ho usmála. O arovala ho svýma hlubokýma zelenýma o ima plnýma
íslib . Z téhle závislosti se nikdy nevymaní.
Uložil ženu na matraci a její vlasy rozprost el po polštá i. Avšak Erin se
rozhodla p evzít iniciativu. Nejprve se k manželovi p ilísala jako ko ka, poté
se na n ho vyhoupla jako na kon a p ijala jej do své svatyn . Zachv l se
slastí. Uchopil ji v pase a pomáhal jí nalézt plynulý rytmus. Sklouzl dlan mi
na oblý zade ek. Vzáp tí jako by okolní sv t vybuchl a on se zamotal do
husté zm ti erných kade í. O zbytek smysl ho p ipravila manžel ina la ná
ústa. Lehce se zachvívala, podrobovala se bou i, jež ádila v jejím nitru.
Znovu za al Erin hladit po zádech a bocích. Omámen se dotýkal zralých
ader, n žných ušních lal i husté h ívy.
Nato dívku uchopil do náru e, a aniž se odtrhli jeden od druhého, položil ji
pod sebe a dal pr chod své vášni. Tiskl k sob manželku tak dlouho, dokud
nedosáhla uspokojení. Nepustil ji ani poté, co první p íval náruživosti opadl.
Vy kával, až z doutnajících uhlík vyšlehne nový plamen.
„Ne…,“ bránila se chab Erin zmožená p edchozí extází. „Nem žu…
Myslím, že…“
„Ale m žeš, Irko. Nep emýšlej, užívej si,“ špitl jí do ucha. Usmál se, když
vzáp tí zasténala a zatetelila se slastí. Brzy k n mu op t úporn lnula, prsty
mu pro esávala vlasy a nehty drásala záda. Miloval se s ní, pásl se pohledem
na její kráse, kochal se vzájemnou blízkostí. Vychutnával si každý roztoužený
povzdech, radoval se z nadšených výk ik . Kéž by mohl zastavit as! Bou e,
jež mezi nimi ádila, ztratila na síle, rozhostil se klid a mír. Erin usnula. Olaf
209
sledoval, jak n žn oddechuje, rty má pootev ené. Opatrn ji objal, unaven si
povzdechl a také se propadl do spánku.

Erin se zvolna probouzela. D ímoty se vzdávala jen nerada. Jakmile otev e

i, bude muset elit bolestivé pravd , jíž by se nejradši vyhnula.
Prožila kouzelnou noc. Nicmén nyní jí nezbývá než manžela, hlasit
pochrupujícího po jejím boku, opustit.
Zaplatila požadovanou cenu. Nyní m že odjet do Tary, ulevit matce v jejím
zármutku, obejmout otce a nakrátko zapomenout na vše, co ji tíží. Smí
svobodn truchlit pro Leitha i pro Fennena, obracet se v modlitbách k vše
odpoušt jícímu Kristu. Pot ebuje si oddechnout. Chybí jí blízkost
milovaných lidí. Dostate se nerozlou ila s t mi, kte í p ed asn odešli.
Více než kdy jindy musí pry z Dubhlainu. Olaf ji ustavi nutí, aby se
eho vzdala, a ona ztrácí pevnou p du pod nohama. Za ekla se, že mu
nikdy neodpustí. Avšak jako zamilovaná žena v koutku duše v la, že by
mu prominula cokoliv, kdyby o to požádal.
astokrát o takovém dni snila a v manželov náru i jí tento sen p ipadal
skute ný. P edstavovala si, jak ji Olaf bere za ruku a p iznává, že jí k ivdil.
Prosí ji o odpušt ní, p estože si je nezaslouží. Tvrdí, že Erin zbož uje jako
nikoho jiného na sv .
Jenže takový den nikdy nenastane. Musí si to p iznat a smí it se s tím. Do
í jí vstoupily slzy. Manžel se jí n žn dotýkal a šeptal, jak ho nádhern
pot šila. Tehdy by dokázala uv it, že se její tužba jednou splní. Olaf ji bude
milovat, pot ebovat, pocítí k ní neot esitelnou d ru.
Jenže si musí uv domit, že na slova pronesená ve víru vášn se snadno
zapomíná. Olaf se obejde bez ní i bez její lásky. Prahne po ní, to ano, ale
takové pouto je k ehké. Je možné, že po jejím odjezdu bude podobná sl vka
šeptat jiné žen . Je pravda, že touží po potomkovi, ale p edem ji upozornil na
to, že s jejím podílem na jeho výchov nepo ítá.
Potla ila vzlyknutí a zahled la se na manžela. Paži m l ledabyle
ehozenou p es její adra, svalnatou nohu p es boky. Otev ela o i a opatrn
se pooto ila, aby na Olafa lépe vid la.
Ve spánku jí p ipadal mladší. Z jeho obli eje zmizelo nap tí, vrásky se
vyhladily. Plné rty m l mírn pootev ené, plnovous úhledn zast ižený.
Nepatrn se uculoval, jako by se mu zdály sladké sny. Do o í mu spadal
pramen sv tlých vlas , jenž áste zakrýval oblouky hu atého, hr zu
nahán jícího obo í. Toužila se Olafa dotknout, ucítit pod b íšky prst drsné
vlasy i jemné obo í, ale opanovala se. Nestávalo se asto, aby Vlk spal takhle
210
tvrd . Sta il nepatrný povzdech i pohyb a hned se probudil. Nedostala moc
íležitostí pokradmu studovat jeho tvá .
Spo inula pohledem na širokých ramenou a napadlo ji, že ho málokdo
spat í takhle zranitelného. I ve spánku se pod bronzovou pokožkou napínaly
tuhé svaly. Tenhle Pán vlk je štíhlý, mrštný, pevný jako skála. A já ho
opouštím. Musím, p ipomn la si lítostiv . Vzáp tí ji napadlo, zda si Olaf
navržený obchod do rána nerozmyslí. T eba si s ní jenom zahrává a po
probuzení se jí vysm je a oznámí, že jí nic nedluží.
Náhle se hluboce zastyd la za své p edchozí chování. Chvatn se sunula z
mužova dosahu, p esto si dávala pozor, aby ho nevzbudila. Našt stí spal
jako zabitý. V obli eji se mu nepohnul ani sval.
Erin sesko ila z postele a protáhla se. Bolelo ji celé t lo. Hledala no ní
košili, kterou v era ledabyle odhodila. Zrovna si blahop ála k úsp šnému
úniku z manželského lože, když vtom se ozvalo naléhavé zaklepání. Do ista
strnula na míst . Poté se jedním skokem p enesla ke dve ím. Doufala, že vše
vy ídí d ív, než se Olaf probudí.
Na prahu stál Rig. Svým nenadálým p íchodem ho do ista zasko ila.
inášel v dro s vodou na mytí, jež vyšplouchla p es okraj, když úlekem
kvapn ucouvl.
„Omlouvám se, má paní,“ drmolil sp šn . „Nev l jsem, zda si p ejete
láze , nebo ne. Proto jsem vám p inesl alespo tohle. Bratr vám vzkazuje, že
odjíždí za dv hodiny. Ptá se, zda už máte sbaleno.“
„Cože?“ Erin nechápav vrt la hlavou a vraštila obo í. Jak Brice ví, že s
ním smí odcestovat? Od ve erní dohody Olaf nevytáhl z téhle místnosti paty.
„Pan Olaf v era ve er oznámil, že doprovodíte Brice a Gregoryho do Tary,“
pokra oval vesele Rig. Byl si jist, že p ináší dobré zprávy. Avšak jeho úsm v
povadl, když si všiml dív iných pevn sev ených rt a pobledlé tvá e Stalo se
co? Mám vy ídit vašim p íbuzným, že se necítíte dob e a nikam s nimi
nepojedete?“
„Ach, kdepak! Ne ne, Rigu. Ur it ano.“ Škroben se zazubila. „Pov z
mému bratrovi, prosím, že budu v as hotová.“ P evzala od mužíka v dro a
zav ela. Odvrátila se ode dve í a pohlédla na sladce spícího manžela.
Spokojen se usmíval. Nikdy ho nespat ila v lepším rozpoložení.
Vjel do ní bezuzdný vztek. St ží se ovládala, aby neza ala je et. S
chladným odhodláním p ikro ila k l žku. Zastavila se a podez ívav
imhou ila o i. Up en zírala do mužova pohledného obli eje. Poté zvedla
džber se studenou vodou a vychrstla ji manželovi na hlavu a hru .

211
 Ihned vyt eštil o i. Vysko il z l žka natolik rychle, že p ed ním musela
uhnout. „Co to u všech boh …?“ zaburácel zlostn .
Odml el se, sotva spat il manžel iny p imhou ené o i metající blesky.
Zu ila, proto rad ji zask ípal zuby a oplácel jí nenávistný pohled. Když
promluvil, z jeho hlasu mrazilo. „Doufám, Erin, že mi své bláznivé chování
ádn vysv tlíš.“
„Obchod!“ ádila dívka. Dot en si založila ruce v bok. „Ty mizerný,
podlý, lstivý vikinský parchant ! Ty špíno! Kryso, erve, hade…!“
Popadl ji za záp stí a škubl tak prudce, že upadla do mokrých l žkovin. To
jen posílilo její zlost. Vyhoupla se na kolena a chrlila na manžela další
urážky. „Ostatním jsi v era oznámil, že m žu odjet! Ty norský lumpe!“
Olaf p istoupil k l žku a pevn Erin sev el. „Dávej si pozor na jazyk, má
milá,“ zavr el, zatímco set ásal vláhu z vlas . „Bodej . V era v noci jsem se
rozhodl, že t nechám jet. Zásadn nep ipouštím, aby ženské ovliv ovaly
moje rozhodnutí.“
Erin se mu divoce vytrhla. „K ertu s tebou!“ zasy ela a zabušila mu
stmi do hrudi. „Kéž bys skon il v pekle!“
Tentokrát trvalo o n co déle, než Erin p emohl. „Dávej si pozor, Irko!“
varoval ji. „Stále jsi tady a já si m žu všechno rozmyslet!“
Dívka zvrátila hlavu a vzdorn pohodila ernou h ívou. „I ty se drž
zpátky, norský pse! Kašlu na tvoje dohody, úplatky a varování! Už nikdy
neuv ím tvému slovu!“
„Stejn jsi na n nikdy nedala!“ opá il a op t se zmocnil jejích záp stí, která
si mezitím osvobodila. „Kdybys dávala pozor na to, co íkám…“
„Ošálil jsi m ! Podvedl! Zneužil!“
Olaf se rozchechtal. „Kdepak, ty irská arod jnice. Pouze jsem ti umožnil
dát pr chod vlastní touze a pot ebám. V mi, že t budu citeln postrádat.“
Ze všech sil s ním bojovala, pokoušela se mu vyškubnout. Když mluvila,
oddechovala námahou. „To si ani nedovedu p edstavit. Vždy až dosud ses
spole né ložnici úporn vyhýbal!“
„Tob to vadí, Irko?“
Erin se ho pokoušela kousnout do ruky, kterou ji svíral. Tentokrát byl
rychlejší. V as ji pustil a ona zavrávorala. D ív než sta ila nabýt ztracené
rovnováhy, popadl ji za kotníky a p itáhl k okraji l žka. No ní košile se jí
vyhrnula až k pasu. Už necht la manželovi ublížit, p edevším toužila zakrýt
svou nahotu.
Olaf se nad ní sklonil. P idržel jí ruce za hlavou a zlomysln se ušklíbal.
„Netušil jsem, že se cítíš zanedbávaná. To bych se k tob vrátil d ív.“
212
 „Pus m !“ sy ela nenávistn . Snažila se nevnímat d rný kontakt jejich
l.
Nep estával se zubit. „Kdepak, arod jnice, to nem žu. Stávám se zajatcem
tvých nálad, dobrých i špatných. Využíváš mé slabosti, mazan m svádíš.
Sta í, abych na tebe pohlédl, a krev se mi va í v žilách. Za t chto okolností se
nemohu chovat ohledupln – jsem koneckonc Viking. A protože moje
nafoukaná princezna je zárove energická št kna…“
„P esta ! Tohle mi nem žeš ud lat!“ kvílela Erin. Cosi v jejím hlase se
dotklo Olafova nitra. „Nev íš jedinému slovu, které vypustím z pusy…“
„Erin,“ sko il jí naléhav do i. „T eba se mýlíš. Vyžaduješ po mn
slepou d ru, ale události z p edchozích dn byly p íliš vážné. Jsi
arod jnice. Odpíráš se mi, vzdoruješ, ale já ti p esto nedovedu odolat. Ale
budeš-li v tom pokra ovat…“
estala s ním zápolit. Hled la mu up en do o í. Pokoušela se zjistit, zda
mluví pravdu. Pátrala po sebemenších emocích. „Odpírala jsem se ti, protože
jsem prahla po ztracené svobod ,“ zamumlala neš astn . O i jí plály hn vem
„Jsem to já, kdo má právo cítit se podvedený a zneužitý, m j pane. M l bys
spíše prosit o odpušt ní.“
Znenadání se ochrapt le rozchechtal. „Prosím za prominutí, drahá choti.
Mrzí m , že jsem t tak dlouho opomíjel.“
„Bože!“ Erin zoufalstvím zask ípala zuby. Cht la se na manžela op t
vrhnout, ale zasko il ji pohled na jeho vzrušené mužství.
„Ne, Olafe!“ bránila se vyd šen , když si uv domila, co zamýšlí ud lat.
„Nehodlám ustoupit, má vášnivá ženo,“ smál se. Z jeho hlasu a o í sálala
neobvyklá v elost. „Od chvíle, kdy jsem nebyl vítán ve své ložnici, jsem
nocoval p ed krbem. Spokojená?“
„P ímo nadšená!“ zabru ela sarkasticky a pohotov semkla ví ka.
„Bodej , ty arod jko. Budeš mi chyb t,“ zamumlal. Op t ji udivila n ha
zakletá v jeho hlase. Hned nato pustil její záp stí a hladce do ní vklouzl.
Pohotov využil výhody a sklonil se nad manžel inými rty. Vroucn ji líbal.
Poté omámen zašeptal: „Jsi pro m nezbytná jako vzduch, který dýchám, a
voda, jíž hasím žíze . Proto mi neodpírej toto rozlou ení, nebo mi vadí, že
tu se mnou nebudeš.“
Horoucná slova a jemné pohyby za aly v Erin rozn covat žhavé vlnky.
„Mohla bych t odmítnout, kdybych cht la?“ zašeptala slab . P íliš snadno se
poddávala touze.
„Kdepak, ženo,“ zamumlal a hluboko se pono il do jejího l na.

213
 Zalapala po dechu. Zmocnila se manželových úst a podvolila se nastávající
bou i. Nabízel jí tak málo, proto dychtiv p ijímala sebemenší projev
náklonnosti. Avšak nehodlala se mu odpírat. Vlastn ji docela mrzelo, že se
lou í. Jako by jim bylo souzeno rozejít se pokaždé, kdy si nakrátko porozumí.
Ochotn vycházela muži vst íc. Milovala se s ním s veškerou svou vášní,
jež se mísila s jeho vlastní.

214
 22

Sn žilo. Vzduchem ví ily m kké lehou ké vlo ky, p istávaly Erin na

vln ném plášti a erných vlasech a vytvá ely nenapodobitelné k ehké vzory.
Dlouhá jízda v chladném dni ji unavovala, ale sn žit za alo, až když
zdolali poslední kopec klenoucí se nad údolím Tary. Mrazivé kouzlo spolu s
blízkostí domova dívku povzbudilo na duchu.
Zahled la se do dáli. Na hradbách Tary spat ila siluetu muže. P imhou ila
i a zaposlouchala se do monotónního klapotu kopyt svého kon .
Nespoušt la muže z o í. Když dosp la o n co blíž, zmocnilo se jí roz ilení.
Byl vysoký, držel se zp íma, vlasy i vousy m l šedivé. išela z n ho vrozená
hrdost, vrás itý obli ej poznamenala p ehršel starostí i moudrost uplynulých
let. Je tak hubený, pomyslela si Erin a lítostí se jí sev el žaludek.
Pobídla klisnu do cvalu a ostatní nechala daleko za sebou. Od ko ských
kopyt odletovaly hroudy pocukrované sn hem.
Aed sledoval, jak se k n mu dcera ítí. Na okamžik jako by se mu zastavilo
srdce a poté se prudce rozbušilo. Op t ho udivilo, že z jeho krve vzešla tak
krásná a hrdá žena. Když se hnala s v trem o závod mezi vlo kami, které v
jejích ebenov erných kade ích jisk ily jako démanty, vypadala jako obrázek
ze st íbrného snu.
Jede za ním… Zatímco dceru vyhlížel, znenadání se ho zmocnily obavy.
Toužil ji sev ít v náru i jako dít , jímž dávno není, avšak obával se odmítnutí.
Život, který kdysi vedl, mu náhle p ipadal jako iluze. Erin se k n mu batolila
na vratkých nohou…, dospívající divoška k n mu pospíchala, aby ho objala
po návratu z bitvy. O i m la úchvatné jako krajina, v níž žije.
zastavil, mladá žena sesko ila ze sedla. Váhav jí pohlédl do o í a
nakrátko spat il jejich jas, než se mu dcera vrhla do náru e. A se ješt p ed
chvílí ovládal, pojednou se rozt ásl.
„Ot e,“ zašeptala. Slzy se mísily s vlo kami tajícího sn hu. Aed pochopil, že
mu odpustila.

215
Erik pobaven pohlédl na st l i podlahu. Moira dnes povila Sigurdovi
zdravou hol ku. Vikingové, kte í pohotov využijí každé p íležitosti k
oslav , nezaváhali, a strávili ve er bujarým pitím, vy váváním košilatých
písni ek a miliskováním s ochotnými ženštinami. Mnozí p íslušníci jeho
družiny skon ili ve stájích a všemožných sv tnicích, jiní chrápali tam, kam
odpadli. Na stole poblíž n ho se povalovala ísi paže. Erik ji zvedl a zase
pustil. Bezvládn spadla na d evo a její majitel jen cosi opilecky zadrmolil.
Erik se uchechtl a dopil zbytek piva. P emítal o svém bratrovi. Vlk ile
popíjel spolu s ostatními, ale ani p emíra piva ho nevytrhla z chmurného
rozpoložení. Erik se ušklíbl. Co se tý e té ušt kané Irky, bratr o ividn
narazil na sob rovnou a nedokázal se s tím vyrovnat. ím déle byla Erin
pry , tím m l horší náladu. Všichni jsme hlupáci, dumal. Neumíme si p iznat
porážku. Ale Olaf si vede dob e. V Dubhlainu vládne klid a mír, mezi
irskými i vikinskými obyvateli panuje soulad. Sklepy jsou plné medoviny a
piva, sýpky zase obilí. Pole obd lávají ochotné ruce, dob e se da í ovcím i
dobytku. Olaf je mocný muž. A nejenom to. Je mazaný. Ví, kdy se vyplatí
vést válku a kdy sjednat mír. Získal si úctu zdejších šlechtic .
Ost e pohlédl k t žkým dve ím, které se náhle rozlétly. Vstoupil jimi bratr.
Zdál se st ízlivý, ale zakabon ný jako bou kový mrak.
Kysele pohlédl na Erika a zamí il ke krbu, aby si oh ál ruce. „Co je, brat e?
Po ád ješt sedíš rovn ? A sám? To se divím. ekl bych, že po tvém odjezdu
ubude z m sta n kolik d at.“
Erik se nevzrušen zachichotal. „Brat ku, n kdy jsem radši
pozorovatelem než p ímým ú astníkem. V tomto hnízd p ebývá jen jedna
krasavice, která by stála za h ích. Bohužel ji musím zvát svou švagrovou.“
Olaf ned tkliv zabru el a promnul si spánky. „Vypadá to, že t vzala za
srdce.“
Erik pokr il rameny. „A tebe?“
„Svoje srdce si dob e st ežím. Jednou jsem je neuhlídal a rozsekala je na
kusy dánská sekera.“
„Grenilde je mrtvá, Olafe. A ty živý. Stejn jako tvoje manželka.“
„No jo,“ zabru el ho ce Vlk. „Irská krasavice. Útesy jsou také nádherné.
Stejn jako mo e. A obojí je zrádné.“
Erik se postavil a protáhl se. „Olafe, ukázals, že jsi moudrý vládce a
nejstate jší ze všech vále ník . Jsi mocný, znáš svou sílu, p esto jí
nezneužíváš. Umíš odpustit t m, kte í t zklamali, ale i vrátit úder. Jsi
opatrný a soudný. P esto se mi zdá, že jsi jednu bytost p íliš zbrkle odsoudil
a zavrhl. Abys mohl budovat a snít, pot ebuješ zdravý nadhled. A jsi
216
neohrožený v bitvách, v opravdovém život máš strach. Zkus to znovu.
Pohlédni na situaci jako král vlk , a ne manžel. Stýská se ti po žen ? Tak se
za ní rozje a p ive ji zpátky.“
Olaf zíral na bratra a st ží se ovládal. Avšak Erik se ho nebál. P esn jak
ekl – Olaf byl spravedlivý. Nemstil se druhým za to, že íkají pravdu.
„Brat e,“ ozval se posléze mraziv Olaf, „copak t nevábí mo e? Nenastal
as, aby ses op t stal Vikingem?“
Oslovený se lítostiv ušklíbl. „Máš pravdu, Vlku. Ale napadlo m , že bych
ti to tady mohl ohlídat, zatímco budeš na cest . Kdyby v dob tvé
nep ítomnosti došlo k napadení m sta, mohl bych Sigurdovi pomoct.“
Olaf už už otvíral pusu, aby n co ekl, pak ji ale rychle zav el a zahled l se
do plamen . „Dobrá, brat e. Rozjedu se za ní a p ivedu ji dom . M j syn se
narodí ve vikinském sídle v Dubhlainu.“
Erik nic dalšího ne ekl, jen se usmál a odešel. Zanechal bratra jeho
myšlenkám.

Bylo chladno, avšak Erin chránilo teplé oble ení. V p epln né kapli se toho
rána nedokázala soust edit na své modlitby. Kle ela na kolenou, p emáhala ji
sklí enost, zdlouhavý ob ad podstupovala jen kv li matce. Jestli je
doopravdy n jaké nebe, Leith a Fennen v n m dlí. Dopustili se jen b žných
ích mládí, a pokud skute existuje n jaký B h, p ijme je bez debat do
svého království.
Ost e se nadechla sv žího vzduchu. P i pohledu do údolí, které se p ed ní
rozprostíralo, se smutn usmála. Tara je jí nevýslovn drahá. Pod jiskrnou
sn hovou p ikrývkou p sobí mnohem vznešen ji než obvykle. Pravé sídlo
král . Nikdy na ni nezapomene. Stala se místem jejího š astného d tství.
Koupala se v ece, honila se s bratry po zelených kopcích. asto sedávala s
matkou a její družinou a snažila se nau it drobným steh m, p estože
netrp liv podupávala nohama, protože ji lákal širý sv t za zdmi domu.
šilo ji, že sm la p ijet. Nemohla se do kat, až se shledá s matkou. Maeve
jako by p ed asn zestárla, obli ej m la ztrhaný smutkem. Erin v la, že na
matku její p ítomnost zap sobí jako živá voda. Pé e o t hotnou dceru
zaplašila bezb ehý žal a pal ivý pocit ztráty. Erin se pousmála. Ob si užily
báje ný as. Maeve pot ebovala na n koho p enést mate skou n hu a dcera si
její rozmazlování s gustem užívala. Byl to hojivý balzám na její bolavou duši.
esto za nejv tší zázrak považovala shledání s otcem. Propast, která se
mezi nimi vytvo ila, oba t žko snášeli. Sta ilo, aby se na ni táta usmál, a Erin
by dokázala pohnout horou. V la, že svým p íjezdem uleh ila Aedovu
217
sv domí a zárove svému. V otcov blízkosti celá rozkvetla. Trávili spolu
celé hodiny plné vzájemné lásky a náklonnosti. Vzpomínky na n si ponese v
srdci po zbytek života.
Ano, radovala se z pobytu doma, velice jí prospíval.
Nicmén neubránila se ur itému pocitu ztráty, nevyhnula se lítosti. Tara se
stala místem jejího d tství, avšak dosp lá Erin je doma v Dubhlainu. Vévodí
mu masivní kamenné budovy a úhledné d ev né chodníky. Je tam prostorná
sí , kde dvo ané hodují ve spole nosti královského páru. V nejvyšším
podlaží se ukrývá komnata, již vyh ívá veliký krb… a kde žije její manžel.
Kolik nocí v ní spala sama? A kolik po jeho boku? Olafova blízkost jí
inášela pocit bezpe í. Zajímalo by ji, zda manžel n kdy spo ine paží na její
stran l žka a p edstavuje si, že má svou cho na dosah. Sní o tom, že se
jednou probudí a nalezne ji schoulenou po svém boku s vlasy ledabyle
rozhozenými po ramenou?
Bezd se oto ila k severovýchodu, jako by mohla vytoužené m sto spat it.
Zaculila se. Vzpomn la si na posla, který p inesl zprávu o narození Moi iny
dcerky. Kéž by ji tak mohla vid t! Kurýr zpo átku váhal, necht lo se mu
zacházet do podrobností. Posléze se však nechal p emluvit a rozpovídal se.
Rozesmál Erin lí ením, kterak se obrovitý Sigurd samým dojetím rozplakal a
poté se opil, jak zákon káže.
Dobrá nálada ji opustila v okamžiku, kdy se ochotného Nora zeptala na
Olafa. Muž rozpa it zrudl a ucedil, že král své choti nic nevzkazuje.
Kdepak, ani slovo.
Náhle se za ní rozezn ly kroky. Prudce se oto ila a nasadila úsm v, nebo
se k ní blížil otec. Od prvopo átku mu lže, když tvrdí, že je spokojená. Na
tvá i lehký smích, v srdci hluboký žal. P emáhá se, když tátu opakovan
ujiš uje: „Jsem dcera svého otce. Vždycky znovu posbírám sílu a najdu si
vlastní cestu.“
Vlada se nejprve zazubil, vzáp tí dceru pokáral. „Mráz p ituhuje, dcero.
Doprovodím t dom , aby ses zah ála u krbu. Nechci, aby se tob nebo
átku n co stalo.“
Erin poslušn p ijala otcovo rám , p estože se v duchu ušklíbla. Olaf si
nemusí d lat starosti – nikdo ji neohlídá lépe než rodi e. St eží ji na každém
kroku.
„Máš úpln ledové ruce,“ vy etl jí.
Dívka se rozesmála. „Není mi zima.“

218
 Navzdory kurážnému tvrzení objal dceru kolem ramen a p ivinul ji k sob .
„Sluší ti to, má drahá. P ipomínáš mi tvou maminku. Ta také s každým
dít tem ješt víc zkrásn la a nikdy jí nebývalo špatn .“
„T ší m , že to íkáš,“ odv tila Erin. „P ipadám si p íšern neohrabaná a
asto jsem ospalá, ale jinak mi nic není.“
K Aedovu domu dokrá eli v naprostém tichu. Na prahu se král zastavil.
Up en si dceru prohlížel a dívku napadlo, nakolik uv il jejím em.
„Dívala ses sm rem k Dubhlainu, má milá,“ poznamenal zaduman . „Na co
jsi myslela?“
Erin se p inutila vesele pokr it rameny. „Vlastn na nic. Vzpomínala jsem
na Moiru. Nemohu se do kat, až uvidím její hol ku.“
„Na manžela se net šíš?“
Následovalo další pokr ení rameny. „Doma se moc nezdržuje. Má spoustu
práce. Krom toho za ním p ipluli p íbuzní. Jestli bude v jeho silách zú astnit
se zasedání Velké rady, tak se za n kolik týdn objeví. Ale je docela možné,
že nep ijede. Má spoustu plán a válka mu je ma í.“ Nem že p ece otci
oznámit, že se Olaf neukáže kv li ní. Zanedlouho porodí dít , a proto není v
její moci ukojit vášn mužova t la. A koliv manželova slova zasela do jejího
srdce nepatrnou nad ji, osobn se domnívala, že ji dál považuje za zrádkyni.
Aed sklopil zrak. Nakrátko se odml el. „P ijede si pro tebe, Erin. Bude si
át, aby se jeho potomek narodil v Dubhlainu.“ Op t se rozhostilo ticho.
Pak sta ec dceru horoucn objal a p imkl ke své hrudi. „Bojím se o tebe.
Mergwin se zmínil o jakémsi nebezpe í, jehož se nem že dotknout. Nevidí
je…“ Erin se ot ásla, ale p inutila se zachichotat. „O jakém nebezpe í to
mluvíš, ot e? Mn žádné riziko nehrozí. Už nem žu ani b hat – leda tak se
kutálet! A už se ocitnu kdekoliv, brzy se stanu matkou a budu mít spoustu
práce s miminkem!“
Zdálo se, že se Aedovi drobet ulevilo. „Dávej na sebe velký pozor, má
milovaná dcero. Mergwin je velmi moudrý…“ Z istajasna ji pustil a pohodil
rameny. „Ostatn , náš starý druid tu na tebe ekal. Cht l t vid t.“
Dívka se zamra ila. „Cht l? Odešel, aniž jsme se setkali?“
Sta ec rozpa it sklonil hlavu. Erin napadlo, že navzdory v ku vypadá jako
provinilý školák. „My dva jsme jako dva nesnášenliví kohouti. Ustavi se
hádáme. Mergwin si radši šel po svém. Krušily nás obavy a nebylo s námi k
vydržení. Opravdu. Stali se z nás hašte íví d dci!“
Erin zaklonila hlavu a rozchechtala se. P edstavila si, jak se její otec a
Mergwin, dlouholetí p átelé, dohadují, kdo z nich má pravdu.

219
 „P edpokládám,“ spustila vesele, „že se s Mergwinem záhy setkám. Dob e
ho znám. D átko si nenechá ujít.“ Vtom se zarazila a vzáp tí se mocn
nadechla.
„Erin! Co se d je?“ vyd sil se Aed.
Dívka se op t rozesmála. Uchopila otce za ruku. „Sáhni si! Tvoje vnou e
kope jako zb silé. Nemyslíš, že z n ho vyroste p kn divoký Ir?“
Vlada se chechtal spolu s ní. „Nezapomínej, kdo je jeho otcem!“ varoval
dívku tiše.
Nato doprovodil dceru do sín . Pohlédl ke stropu a zamumlal: „Bože,
za , a je to kluk. Další neposlušnou ženskou bych nezvládl. Na to jsem
íliš starý.“
Erin poslušn sn dla polévku, kterou uva ila matka, a odebrala se do
soukromí své komnaty. Bylo tam teplo a útulno. P evlékla se do tenké ízy a
usadila p ed krbem. Objala si kolena. Odolávala vtíravému strachu, jenž jí
našeptával, že Olaf nikdy nep ijede. Nebyla by na tom lépe? Vychovávala by
dít v ryze irském prost edí nejhonosn jšího sídla na ostrov , obklopena
lidmi, kte í ji milují a na jejího potomka se t ší.
To se nikdy nestane, napadlo ji a navzdory žáru sálajícímu z krbu pobledla.
Olaf si p eje d dice. Když nic jiného, dít po ní rozhodn chce. Nakonec se tu
objeví.
Op ela si bradu o kolena. Co asi d lá? p emítala. Bezpochyby je as od asu
rád, že se jí zbavil. Obstará si lepší zábavu. Vst ícn jší spole nici. Je sám
doma. M že si posloužit a nikdo mu nebude nic vy ítat.
Jako mnohokrát p edtím bojovala se slzami. Tolik ho miluje, že se láska
stala sou ástí její osobnosti, mysli, duše i srdce. Jenže ona mu tuhle lásku
nem že dát. Nabídne mu jen odtažité d stojné p ijetí, nebo s hrdostí a
vlastním já se nekšeftuje. Když je lov k jednou ztratí, nez stane mu už
bec nic. Ledaže by se splnily všechny její tužby.
kdy o tom snila. P edstavovala si, že ji Olaf miluje a ponížen ji prosí,
aby mu v novala svou náklonnost.
Povzdechla si a zamrkala. Fantazírování je pro d ti. Nesmí se upínat k
emu, co nikdy nenastane. M že se jen modlit, aby jí B h dal sílu, aby bez
ohledu na p ekážky vedla život, jenž náleží dce i nejvyššího krále.
inejmenším bude mít svoje dít . Zasko ily ji vlastní emoce. S každým
jemným kopnutím, které ucítila v b iše, si uv domila, jak své mali ké víc a
víc miluje. Své d átko… Olafova d dice.

220
 Pojednou se zachv la. Vzpomn la si, za jakých okolností se s manželem
rozlou ila. asto vzpomínala na sdílenou váše . Dote se jí z ní d lalo slabo,
už vyšívala v mat in spole nosti, anebo se na kolenou modlila v kapli.
Jenže když jsme se rozcházeli, nebyla jsem široká jako be ka, pomyslela si
mrzut . Nevadí. Vzdorovit pohodila hlavou. P ijme manžela s veškerou
noblesou a odstupem. Oblékne si svoji nejlepší róbu, doplní ji plášt m
lemovaným liš í kožešinou, vlasy si ozdobí šperky. Schová nemotorné t lo
do vznešeného šatu královny.
Zasn p imhou ila o i a pokusila se vymyslet vhodný slovní doprovod.
„Vítej v Ta e, pane z Dubhlainu. Bu ujišt n, že zde nebudeš v ni em strádat,
nebo toto panství je proslulé svou pohostinností…“
Z p emítání ji vytrhl hluk, jenž se strhl za dve mi. Zamra ila se a chystala
se zvednout. Vtom n kdo prudce stiskl kliku.
Užasle zamrkala. Ne, to není možné. Z ejm si ho p edstavovala natolik
úporn , až se jí zjevil jeho duch. Avšak po chvíli si musela p iznat, že p ed
sebou skute vidí Olafa.
Stál s rukama v bok, nohy m l rozkro ené, modrý pláš zvýraz oval sytý
odstín jeho o í. Vlasy a vousy m l úhledn zast ižené. Up en si dívku
prohlížel a na tvá i zachovával kamenný výraz. Poté plné rty zvlnil náznak
úsm vu.
Erin zachvátila radost a zárove zklamání. On, který nepot ebuje p idat na
sebev domí, se ustrojil do nádherného hávu, zatímco ona vypadá jako
divoženka.
Olaf si myslel totéž. Byla bosá, bohaté kade e jí voln splývaly po ramenou,
upírala na n ho doširoka otev ené o i. Tenká bílá íza více odhalovala, než
skrývala, a p íval emocí, jenž se v n m v tu chvíli vzedmul, jej zasáhl až do
morku kostí. Nejradši by se k Erin rozb hl, sev el ji v náru i a opatrn se
dotýkal b icha, v n mž roste jeho potomek. Jenže to nedokázal. Zarazil se na
prahu. Napadlo ho, že jej Erin dozajista odežene. Kdyby se jí opovážil
dotknout, sklidil by jen zlost a pohrdání.
Náhle se nevzmohl na slovo. Urazil dlouhou cestu, a pojednou jako by
nesvedl u init jediný krok.
Erin se vyškrábala na nohy. Když si uv domila, jak je neupravená,
provinile zrudla. Pe liv p ipravená se jí vykou ila z hlavy. Místo
vst ícného uvítání se jí na jazyk drala jízlivá slova. „Vstoupil jsi do irské
domácnosti, kde je zvykem zaklepat, ne bez vyzvání rozrazit dve e.“
Tón ženina hlasu jej vzpamatoval. Vstoupil dovnit , zav el za sebou a
posm šn povytáhl obo í. „P edpokládám, že i u vás platí, že manžel ina
221
komnata zárove náleží jejímu choti. Pokud ne, pak mi odpus , nebo podle
norských pravidel smí muž ke své žen rovnou vstoupit. Holt nám chyb jí
uhlazené manýry. P íliš jsme si zvykli na v né úto ení. P esto v z, že m
sám nejvyšší irský král pozval do svého domu a sd lil mi, abych se zde
choval jako doma.“
Erin marn pátrala po vhodné odpov di. Olaf se vyjád il jasn . „Velice m
ekvapuje, že t vidím,“ dobírala si ho. Odml ela se a pohlédla manželovi
do o í. „Velká rada ješt nezasedá a v Dubhlainu máš ur it spoustu
povinností.“
Zastavil se p ímo p ed ní a Erin se modlila, aby nepoznal, že v duchu jásá
nad jeho blízkostí. N žn ji pohladil po tvá i, citlivých adrech i
zakulaceném b íšku. Mali ko se zamra il. Erin zadržela dech, byla omámená
doteky, po nichž tak dlouho prahla. „Obávám se, že se musíme vrátit dom
ješt p ed zasedáním rady,“ prohlásil s up ímnou lítostí.
„Pro ?“ špitla.
„D átko…“
„Narodí se až za dva m síce,“ namítla rychle.
„Ud lal jsem chybu. Nem l jsem ti dovolit, abys odjela z Dubhlainu,“
pravil tiše a podíval se na svou ruku spo ívající na manžel in b iše. „V
tomhle stavu bys nem la v bec cestovat, proto si musíme pospíšit.“ Op t jí
pohlédl do o í a jeho hlas zdrsn l. „Nechci slyšet žádné námitky, Erin. Ve er
si pohovo ím s tvým otcem a ráno zamí íme k domovu.“
Podívala se na jeho ruku. Necht la se hádat. T šilo ji, že p ijel a p eje si,
aby ho následovala. Proto nezáleží na tom, kde skon í, hlavn že bude s ním.
átko zjevn sdílelo její mín ní, nebo práv v tom okamžiku prudce
vykoplo proti dlani svého otce. Olaf do ista zkoprn l, Erin se rozzá ily o i.
Potomek se ile hlásil na sv t a Norský vlk nedokázal skrýt, jak je tím
fascinovaný.
„Je silný, ten náš synek,“ zamumlal spokojen . Z jeho hlasu išela posvátná
úcta.
„T eba je to dcerka,“ namítla Erin.
„Kdepak, ženo, tohle bude kluk,“ prohlásil sebejist Olaf, což Erin p im lo
vzpurn našpulit pusu. Muž se rozesmál a uli nicky jí pocuchal vlasy, což
dívku udivilo. „Irko,“ pravil p ív tiv , „v ím, že ty mi budeš odporovat až
do soudného dne.“
Mýlíš se! toužila vyk iknout, ale nemohla. Nedokázala ani vyhov t
naléhání svého srdci a vrhnout se manželovi do náru e. Zírali jeden na
druhého a op t mezi nimi mohutn la pomyslná ze . Tak dob e ho znám,
222
pomyslela si Erin, a p esto jsme si p i každém setkání cizí, ostražit
pozorujeme jeden druhého.
Odstoupil od ní. „Mám toho hodn k probírání s tvým otcem,“ ucedil
ík e. „Sbal si v ci a b ž brzy spát. Za svítání odjíždíme.“
Opoušt l ji stejn rychle, jako se objevil. Na prahu se zastavil. „A koliv se ti
nelíbí m j zp sob vstupování do místnosti, Irko, st ež se tyhle dve e zav ít
na závoru. I v dom svého táty z stáváš mojí ženou. V , že mi není proti
srsti tyto irské dve e vyrazit, jen abych ti to dokázal.“
Ml ky sledovala, jak odchází. Z istajasna si uv domila, jak jí zb sile buší
srdce. Jako by se p eléval planoucí ohe do jejího t la.
Jako obvykle v ní rozdmýchal protich dné pocity. Nejradši by ho poru ila
peklu a zárove se nemohla do kat, až ulehne po jeho boku.
Odvrátila se ode dve í a jala se sp šn sbírat svoje v ci. Chystala se na
cestu dom . P ipravila si nejteplejší oble ení.
Když byla hotová, pohlédla na l žko. Kolikrát se na n m povalovala spolu
se sestrami? Hih aly se a povídaly si o tom, jak budou jednou žít. Splnily se
její sny?
Ukázalo se, že skute nost m že být ješt krásn jší.
Zaslechla Olafa d ív, než vstoupil. Bleskov vklouzla pod p ikrývku. Srdce
jí bušilo. Oto ila se k manželovi zády a naslouchala, jak se svléká. Mrzelo ji,
že se rozhodla p edstírat spánek. Nejradši by se kochala pohledem na
svalnatého vále níka, po n mž se jí tak dlouho stýskalo.
Matrace se prohnula, když se muž položil vedle své ženy. Erin napjat
vy kávala, až ucítí na t le jeho dla . Minuty plynuly, strašliv se táhly. Olaf
se oto il na bok a pažemi objal polštá .
Domnívala se, že usnul. Zklaman si povzdechla. Vzáp tí se dotkl jejího
ramene.
„Co je ti, Irko?“ zamumlal znepokojen .
Nemohla mu íct pravdu, proto vysta ila s malou lží. „Miminko mi ob as
nedop eje klidu.“
Olaf ji p ivinul ke své nahé hrudi. Širokou dlaní n žn hladil manžel ino
vystouplé b icho. „Je to lepší?“ zašeptal jí starostliv do ucha.
Erin se usmála. „O hodn .“
Zakrátko usnula v bezpe í jeho náru e.

223
 23

Olaf si ukazová kem a palcem uhladil zast ižený vous. Soust ed si

prohlížel p edm t, který m l p ed sebou. Pouze lesk jeho o í prozrazoval, co
se odehrává v jeho nitru. Rig svého pána vzrušen pozoroval. Drobný mužík
byl hrdý na své emeslné um ní, jež si osvojil za dlouhých zim ve své
domovin , kdy se za nekone ných nocí nedá d lat nic jiného než plodit další
Vikingy anebo opracovávat d evo. Jeho nervozita dostoupila vrcholu, když
Olaf soust ed studoval jemnou ezbu. Kone sto il zrak od kolébky k
jejímu autorovi.
„Rigu, v , že žádný princ dosud nespo íval ve fajnov jší postýlce.
Doposavad jsem se nesetkal se šikovn jším emeslníkem.“
Rig v sk ítkovský obli ej rozzá il široký úsm v. O i se mu zamžily, a
proto je up el na kolébku, již s láskou vyrobil. Na jejím ele byl vy ezán
emblém vlka, opa nou stranu na Olafovo p ání zdobily zk ížené me e a
symbol spravedlností – rodový znak nejvyššího irského krále. P i letmém
doteku se jinak bytelná postýlka hladce pohupovala. D evo bylo vylešt no
do vysokého lesku.
Erin bude mít radost, pomyslel si Olaf a srdce se mu rozbušilo. T eba
pochopí poselství erbu její rodiny, na n mž jsem trval. Rig na kolébce
pracoval potají a Olaf se nemohl do kat, až ji ukáže své žen . Jenže Erin jako
by se propadla do zem .
Na tom není nic divného, konstatoval v duchu suše. Celé dny se jí vyhýbal.
V noci spal po jejím boku, zalykal se n hou a cítil se víc než spokojený,
estože ho tu a tam p emáhal bolestný chtí . P edsevzal si, že po ká na
pravý as. Erin je jako lahodná medovina, již si je nutno vychutnávat po
doušcích. S ni ím menším se spokojit nedokázal. Krom toho by mu jist
neváhala vy íst, že ukájí svoji žádostivost na úkor svého syna i dcery.
Mezi nimi zavládlo zvláštní p ím í. Pravda, neobešlo se bez ur itého
nap tí. Po ád nev il v její nevinu. Muž p ece nem že ženské sko it na

224
slzi ky nebo bláhov spoléhat na její est. Proto se ani spolu nepokoušeli
mluvit. Zdvo ile se míjeli na chodbách a p i ve i prohodili pár slov o
po así. Pe liv obcházeli jeden druhého. Pouze v noci ji sm l k sob
ivinout a erpat út chu z libých povzdech , jež mu sd lovaly, že i
manželce vyhovuje sou asný klid zbraní.
„Vid ls n kde královnu?“ otázal se Riga.
Mužík zavrt l hlavou. Pochvala z úst náro ného pána mu nesmírn
zalichotila. „Možná je v kuchyni, pane,“ odv til nep ítomn . P edstavoval si,
že p íští m síc už bude v téhle kolébce spát miminko. „Nebo spolu s
ostatními dámami šije ve slune ném pokoji.“
„Hmmm,“ zabru el netrp liv Olaf. P ešel ke dve ím. Na prahu se oto il k
Rigovi. „Odnes kolébku do naší komnaty a postav ji p ed krb. Jdu se
poohlédnout po manželce. Chci, aby ocenila tv j výkon.“
„Chápu, m j pane!“ Rig se vesele uklonil a pospíchal vyplnit rozkaz.
Olaf prošel hodovní síní do kuchyn , kde se od Freydy dozv l, že tam
Erin sice byla, ale již odešla. Ve slune né místnosti si od Moiry vyslechl totéž.
Navrhla mu, aby se došel zeptat Freydy. Popuzen se vrátil do sín , kde si
jeho v dob e naložený bratr brousil me . Kradmo Olafa pozoroval.
„Hledáš n co, brat ku?“ otázal se nevinn Erik.
„Svou ženu,“ odv til kysele. Nato se na sourozence po ádn podíval. Bratr
se podez ele uculoval. „Nevíš náhodou, kde by mohla být?“
„Bodej ,“ odv til nonšalantn Erik. „Ti, kdo se o ni doopravdy zajímají,
znají její zvyky. Na tvém míst bych ji hledal u mo e, Vlku.“
„U mo e!“ zaburácel Olaf. „Útesy jsou hodn daleko odsud. P ísn jsem jí
zakázal jezdit na koni!“
Erik vzhlédl od lesklého b itu. „Kon si nevzala, šla p šky.“
Olaf ucedil š avnatou kletbu a rozb hl se k vchodovým dve ím. Nedbal na
Erik v hluboký smích, který ho doprovázel. Bleskov osedlal svého
mohutného vraníka a pustil se cvalem po stezce vedoucí k pob eží. Když
Erin spat il, p itáhl koni ot že a zastavil. Zpovzdáli manželku sledoval.
Nadouvající se pláš mistrn skryl její pokro ilé t hotenství. Vypadala
jako tenkrát, když ji na útesech spat il poprvé. Hrdá a krásná. Nezdolná.
Divoká jako bou e, která se strhla, a oni poté skon ili v jeskyni. Možná tehdy
v Erin vyklí il nový život.
Olaf sesedl z h ebce a zvolna se blížil k manželce. Neuniklo mu, jak p i
zaslechnutí jeho krok ztuhla. Položil jí dlan zlehka na ramena a sklonil
hlavu, aby jí pošeptal do ucha: „Zašla jsi p íliš daleko, má drahá. Ohrozila jsi
život našeho dít te.“ Erin se kousla do rtu. Krátce zaváhala, než odpov la:
225
„Toho bych se nikdy neopovážila, m j pane. Jsem mladá a t ším se dobrému
zdraví. I zkušené dámy od tvého dvora tvrdí, že pohyb nastávajícím matkám
prospívá.“
Olaf se zamra il. Všiml si podivné sklí enosti v jejím hlase. Erin se tvá ila
neš astn .
„Pro se tak škaredíš?“ obo il se na ni ost e. „Nemáš d vod.“
Roztáhla koutky v náznaku úsm vu, avšak v o ích se jí stále zra ily
chmury. „Myslíš, m j pane? P emýšlím o dnech, m sících a rocích, které
ijdou. Už te na m t žce doléhají. Jsme dosud mladí, Norský vlku, a
ekají nás léta plná prázdnoty. Jsem z toho unavená. Vy erpává m
edstírat, že je všechno v nejlepším po ádku, když vím, že m považuješ za
zrádkyni.“
Olaf se zarazil. „Samotnému se mi to p í, Erin. Ale p inutilas m k tomu
ve chvíli, kdy jsem ve zlatém hledí spat il tvé smaragdové o i. Rád p ijmu
jakýkoliv d kaz, jenž potvrdí, žes proti mn a mým muž m zám rn
nepozvedla me .“
Erin sv sila hlavu a potla ila vzlyknutí. „Žádný d kaz bohužel neexistuje.
Pouze ten, jejž nosím ve svém srdci. Nicmén Gregory i Brice mi v í.“
„Snad,“ p ipustil neochotn Olaf. „T m dv ma jsi nikdy otev en
nevyhrazovala.“
„Kdepak, m j pane. Možná je to proto, že mi ochotn nabídli svou lásku a
ru.“
Olaf zaváhal. „Žádáš m , abych t miloval a v il ti?“
Odpov di se nedo kal. Erin z istajasna zalapala po dechu. Klopýtala k n mu.
Nohy se pod ní podlamovaly. Mezi mužovým obo ím nasko ila vráska.
Objal ženu kolem ramen a podep el ji. „Erin! Co je ti?“
„Myslím, že je to d átko,“ vysoukala ze sebe dívka ohromená pronikavou
bolestí, která ji rvala na kusy. Od rána poci ovala drobné k e, ale
nep ikládala jim žádný význam. Na porod bylo dosud brzy.
„Kdepak, Irko, to nem že být…“
„Och!“ vyk ikla. Trhla sebou, když její sukn zmá el proud vlahé tekutiny.
Poté se za ala chv t. Drkotala zuby, protože na ni dorážel ledový vítr.
„Erin?“
„Olafe… Jeto… tady.“
Zastyd la se, když ji manžel popadl do náru e. „Ned lej to,“ bránila se
pošetile. „Jsem celá mokrá.“
Neobt žoval se jí odpov t a odnášel ji k vraníkovi.
Dívka se bránila. „Povídal jsi, že se ke koni nesmím ani p iblížit.“
226
 „Erin!“ napomenul ji podrážd . „Na tvoje slovní h ky te doopravdy
nemám náladu.“ Posadil ji na h ebce a vyhoupl se za ni. „Nemá význam
dohadovat se o tom, že se d átko hlásí na sv t d ív, než m lo. Narodí se, a
mu to schválíš, nebo ne. A já si nep eju, aby skon ilo na promrzlé tráv .“
Erin p estala reptat. Olaf pobídl kon do plynulého cvalu. Mladá žena se
ivinula blíž k manželovi a erpala teplo z jeho robustního t la, p esto jí
zuby stále cvakaly.
ipadalo jí, že zpáte ní cesta trvá celou v nost. Olaf zastavil p ed svým
sídlem a pomohl Erin ze sedla. Op t ji uchopil do náru e.
„M žu jít,“ bránila se slab .
Zmu en zasténal. Když nesl manželku hodovní síní, ile vyk ikoval
íkazy.
V dob , kdy botou rozrážel dve e ložnice, se již za nimi hnala Moira.
Nenechala se vyvést z míry a navzdory úžasu zachovala klid. „Polož ji na
postel, Olafe, a pomoz mi ji vysvléknout z mokrého ošacení,“ na izovala.
Erin se t ásla jako osika a zemdlen plnila, co jí poru ili. Jakmile si oblékla
teplou no ní košili, Moira pokra ovala v komandování. Polil Riga pro další
povle ení a vy Mageen, že ude ila Erinina hodinka „A pak?“ vyzvídal
Olaf,
„Potom si po ádn zavdej piva, m j pane, protože ti nezbude nic jiného
než ekat.“

A tak trp liv vy kával. Ráno vyst ídalo poledne, den zvolna p echázel v
noc. Spole nost Olafovi d lali Erik a Sigurd. Nastala doba ve e, na oblohu
se vyhoupl m síc. Blížila se p lnoc. To už nastávající otec nevydržel a bouchl
stí do kamenného ost ní. Výbuch zlosti doprovodil ádkou kleteb. Jeho
spole níci pochopili, že stejn jako oni st ží odolává rostoucím obavám.
„Je to její první dít , Olafe,“ chlácholil bratra Erik. State potla oval
znepokojení. „Takové v ci trvají dlouho.“
Olaf ml el a civ l do plamen . Jist , porody se n kdy protáhnou, avšak
jeho potomek p ichází na sv t p ed asn . Plodová voda dávno odtekla a od
té doby manželku mu í zlé bolesti. Erin je silná, ale jak dlouho m že tohle
utrpení vydržet?
Náhle si uv domil, že ztráta dít te by ho tolik nemrzela. Mohou mít další.
Ale kdyby p išel o Erin… Hlasit zasténal. Up ímn si p ál, aby jí mohl
edat svou energii. Kéž by mohl vzít její bolest na sebe.
Prudce se oto il, když na schodišti zadun ly kroky. Spat il Moiru. Mí ila
do kuchyn . P ipadala mu znepokojená. Doufala, že se mu vyhne, ale zavolal
227
ji jménem. Oto ila se a nervózn pohlédla na Sigurda, jako by od n ho
ekávala pomoc.
„Moiro,“ oslovil ji tiše. „Co se d je?“
Žena si rozpa it žmoulala ruce. „Vedla si moc dob e, Olafe, ani
nezana íkala. Dít se musí objevit každou chvíli, jenže Erin je p íliš
vy erpaná a nemá sílu nám pomoci.“ Neušlo jí, jak muž roz ilením
zbrunátn l, a bezd se ot ásla. P ichvátala proto s ujišt ním: „D láme, co
je v našich silách.“
ikývl a znovu se obrátil k ohni. Moira se rozb hla ke kuchyni. Zakrátko
se vracela s v drem horké vody. Olaf ji zaduman vyprovázel pohledem,
obli ej m l zakabon ný a ztrhaný.
„Nem žeš jí nikterak pomoct,“ ubezpe oval ho Erik.
„Ale ano,“ prohlásil znenadání Olaf hlasem plným odhodlání.
Sigurd s Erikem nev ícn zírali, když se jal rázn stoupat po schodišti.
Neobt žoval se zaklepat, rovnou vstoupil dovnit . Na okamžik se zastavil,
nevšímal si nesouhlasných pohled p ítomných dam. Upíral zrak na svou
ženu. P ipadala mu bledá a k ehká. Sn hobílý obli ej rámovaly zvlhlé
zcuchané vlasy. O i m la zav ené. A koliv ji Moira vybízela, aby se zhluboka
nadechla a zatla ila, nedo kala se žádné odezvy.
Mageen vkládala pod Erin suché prost radlo. Ml ela. Proti Olafov
ítomnosti neprotestovala a dál se v novala svým povinnostem. Moira už
otvírala ústa, aby ho vykázala z místnosti, když vlada zvedl výhružn ruku
a nazna il jí, aby mu uvolnila místo po Erinin boku.
Moira mu neochotn vyhov la. Uchopil Erin za ruku a sklonil se k ní.
Svým uhran ivým pohledem ji nutil otev ít o i. „Vzdáváš se, Irko. Nikdy
bych ne ekl, že se vzdáš bez boje.“
Zvedla asy, ze smaragdových duhovek išela bolest. „Odejdi odsud…,“
zašeptala. „Nechci t tady.“
Sev el manžel iny dlan pevn ve svých, aby si nevšimla, jak se chv je.
Zdálo se mu, jako by z ní zvolna vyprchával život. Musí ji p ivést zpátky, a
to stojí, co chce. „Máš pravdu, Irko. Je na tebe mizerná podívaná. P esto zde
stanu. Budu u toho, až malý Viking spat í sv tlo sv ta.“
„Bude to dcera,“ zavr ela podrážd . „A Irka.“
Zazubil se. Do zelených o í se vrátil žár. V manžel in obli eji se objevilo
odhodlání, siln mu stiskla ruku. „P esta …,“ vydechla. Po lících jí klouzaly
slzy. „Olafe, já už víc nevydržím!“
Nato se ozval Moi in hlas prodchnutý zoufalstvím. „Musí tla it, pane!“

228
 „Ženy jsou tak slabé!“ zvolal posm šn Olaf. Objal manželku kolem ramen,
zvedl ji a p itiskl k sob . „Budeš bojovat, Irko! Ud láš, co ti poru ím. Pom žu
ti. Zatni zuby, lásko, a se radami své p ítelkyn . Copak za tebe musí
všechno odd ít?“
Díky Olafov grobiánské podpo e Erin zalarmovala poslední zbytky sil.
ipadala si jako ochromená. Zhluboka se nadechla a zatla ila, až málem
omdlela bolestí.
„Vidím hlavi ku!“ zvolala nadšen Moira. „Ješt jednou… Olafe, musíš ji
im t, aby to ješt zkusila.“
„Do toho, Erin!“ p ikázal jí. „A znovu… Potom ti možná dovolím spát.“
Nutil ji, aby ho poslechla. Rodi ka o sob sotva v la, p esto se mu snažila
vyhov t. Jakmile miminko vyklouzlo z jejího l na, pocítila úlevu umocn nou
radostnými výk iky. „Já v l, že to dokážeš, Irko,“ zašeptal jí manžel do
ucha a n žn ji objal. ‚Jsi bojovnice.“
Ložnice se dívce rozplývala p ed o ima, byla do ista vy erpaná. Olaf ji
žn uložil do polštá . Místnost naplnil pronikavý ná ek novorozence. „Je
to kluk, Erin. A plíce má silné.“ Tiše se zachichotal. „Pot ebuje vykoupat, ale
zdá se, že bude blon ák.“
Erin se usmála a otev ela o i, aby si syná ka prohlédla. K oural na protest,
když ho Mageen omývala teplou vodou. Jakmile ho zavinula do povijanu,
Olaf ho uchopil do náru e a poklekl vedle své ženy. „Krásný chlape ek. Z
celého srdce ti za n ho d kuji, má drahá.“
estože jej sotva vid la, považovala svého novorozence za nejlíbezn jší
átko na sv . Olafova slova byla jako pohlazení. Spokojen zav ela o i.
Ucítila na ele letmý dotek jeho rt , pak i s miminkem odešel.
Moi e chvíli trvalo, než se jí poda ilo novope enému tatínkovi synka
odebrat, ale nenechala se odradit. „Pane,“ zašeptala hlasem prodchnutým
vd ností, „po ínal jste si nesmírn dob e, ale nyní nás musíte opustit.
Pot ebujeme Erin vykoupat a p evléct jí postel. Bude se nám lépe pracovat
bez vaší ú asti. Vaše žena si musí odpo inout a dít ti prosp je, když bude u
ní.“
Olaf p ikývl a novorozence jí vrátil. Pohlédl na Erin, ale ta m la zav ené
i. Bledost vyst ídala zdrav jší barva, navzdory vy erpání se usmívala.
Unaven krá el ze schod . Myšlenky mu zb sile ví ily hlavou, když vtom
si všiml Sigurda a Erika. Tvá ili se roz ilen .
Široce se na n zazubil. „Je to kluk!“ sd lil jim vesele. „Matka i dít jsou v
po ádku.“

229
 Erik vít zoslavn zavýskl a vrazil bratrovi do ruky pohár piva. Ten se s
chutí napil. Sed l v hodovní síni ješt dlouho poté, co se jeho spole níci
uložili k spánku, a zíral do plamen .
Nikdy nepocítil takový p íval lásky jako dnes v noci. Miloval drobného
tvore ka s pevn zatnutými p sti kami i k ehkou state nou ženu, jež mu
syna porodila.
A nejenom to. Od prvopo átku mu navracela chu do života. Byla duší, již
postrádal a marn hledal.
Erin se probudila až odpoledne následujícího dne a okamžit se shán la po
átku. Moira jí synka podala. Ze srdce p ítelkyni p ála báje ný pocit, jejž
sama nedávno zakoušela.
Novope ená maminka miminko rozbalila a prohlížela si je od hlavy až k
pat . Bylo dokonalé. Drobou ké, ale nádherné. Ovšem nejv tší p ekvapení
nastalo, když se na ni chlape ek podíval.
„Moiro! Má moje o i!“
„P esn tak, Erin,“ chichotala se p ítelkyn . „Ale vlásky má rozhodn po
tátovi! Nechápu, jak Olaf v era v noci poznal, že je to blon ek.“
Erin se usmála. Stáhla si no ní košili a umožnila vrtícímu se koje átku, aby
se pevn p isálo k jejímu adru. P emáhalo ji dojetí. „Ale Moiro… Narodil se
sv tlovlasý, protože mu to Olaf poru il!“
ítelkyn se smála spolu s ní. „Nuže, maminko, Pán vlk se op tovn
domáhá vstupu. Takže až se mali ký nasytí…“
„H eben, Moiro! A umyvadlo! Musím se rychle opláchnout a u esat.
Nesmí m op t vid t v tak p íšerném stavu!“
„Klid,“ chlácholila ji Moira a potuteln se usmívala. „Nepustím ho sem,
když si to nep eješ.“ Poté se zamra ila. „Erin, te na sebe musíš dávat
bedlivý pozor. I na d átko. Jsi zesláblá a n jakou dobu potrvá, než se
vzpamatuješ. Vlasy ti vykartá uji do vysokého lesku, ale d ležit jší je, abys
po ádn jedla.“
Erin cítila, že nemá mnoho sil, avšak na muka p edešlé noci rad ji
nemyslela. Nicmén odm na ur it stála za to. Zírala na drobnou hlavi ku,
jež se k ní hladov tiskla, a p emáhalo ji dojetí. Je úžasný. Sladký. Její.
Zlatovlasý synek Norského vlka.
Trvala na tom, aby dít nikam neodnášeli. Poslušn se najedla a poté se dala
co nejvíc do parády. Když Olaf vstoupil, zrovna se p emožena n hou a
láskou sklán la nad miminkem. Chlape ek spokojen oddychoval. Oto ila se
k manželovi a v novala mu jeden ze svých nejkouzeln jších úsm .
Smaragdové o i jí svítily jako travnaté kopce v letním slunci. Oplatil jí
230
úsm v. P istoupil k l žku a položil se na svou polovinu, takže dít
spo ívalo mezi nimi.
„Že je nádherný, m j pane?“ otázala se pyšn .
„To bych ekl,“ mínil tiše.
as plynul v družném tichu, hrdí rodi e si zaujat prohlíželi novorozeného
synka. Poté Olaf sáhl pod sv j pláš a vytáhl z n j malou truhli ku bohat
vy ezávanou po norském zp sobu. „Princezn z Tary nemám tém co
nabídnout,“ prohlásil nabru en , „ale všiml jsem si, že si Irky rády zdobí
esy. Proto doufám, že se ti bude líbit tohle.“
Erin vhrkly slzy do o í, když krabi ku otev ela. Na samotném dárku v bec
nezáleželo. Hlavn že Olafa napadlo n jaký p inést.
Jakmile spat ila obsah šperkovnice, vyk ikla nadšením. Na zlatých sponách
do vlas jisk ily smaragdy a safíry. Zírala na n a marn p emáhala dojetí.
Rty se jí chv ly, když íkala: „D kuji ti za tento št drý dar, m j pane.“
„Tyhle drahokamy zvýrazní pozoruhodnou barvu tvých o í, Irko,“ pravil
tiše.
Erin se nedokázala p im t, aby na n ho pohlédla. Toužil po synovi a ona
mu ho povila, proto jí vyjad uje svou vd nost. Zajímalo by ji, zda jejich
vztah tímto okamžikem kon í, anebo bude pokra ovat. Za ala se chv t. Na
pátrání po odpov di nem la dost odvahy. „D kuji,“ špitla. Krátce zaváhala,
lesk drahokam ji osl oval. „Chci t požádat ješt o n co, Olafe.“
„Nuže?“
„Ráda bych našeho syna pojmenovala Leith.“ „To je irské jméno,“
konstatoval v cn .
„Snad,“ p ipustila a prosebn pohlédla muži do o í. „Ale zní podobn jako
Leif, a to je norské.“ Znovu se odml ela. „Irové mu budou íkat Leith mac
Amhlaobh, což je tv j irský p ídomek. Pro Nory bude Leif Olafson. Prosím
, drahý, chci ho pok tít po svém zesnulém bratrovi.“
Vlk chvíli její návrh zvažoval. „A je po tvém.“
Po dív iných tvá ích se koulely slzy št stí. Olaf se natáhl p es spící d átko a
set el jí slané kr je z o í. Chytila ho za ruku a políbila do dlan . Avšak
íve než sta ila n co íct, dve e se prudce otev ely a dovnit vpochodovala
Moira. P ipomínala vojáka krá ejícího do bitvy.
„Erin se nesmí p epínat, m j pane,“ spustila vy ítav . „Pot ebuje spát. A v
hodovní síni eká jakýsi blázen a dožaduje se p ijetí. Tvrdí, že Erin musí
vypít n jaký lektvar, který jí p inesl. Vypadá odpudiv .“
Manželé vyprskli smíchy.
Olaf povytáhl obo í. „Mergwin?“
231
 „Mergwin,“ p ikývla Erin.
„Pošli toho pomatence nahoru, Moiro,“ poru il Olaf. „Erin se zajisté t ší na
jeho elixír. Jestli n kdo dokáže vylé it duši i t lo, pak je to náš starý dobrý
druid.“
Nerad svou ženu opoušt l. „Na chvíli odejdu. Mergwin se jist dlouho
nezdrží. Chce t jen ošet it a podívat se na našeho synka.“ Zatvá il se
ztrápen . „Odst huji si n jaké v ci, a dokud se nezotavíš, budu nocovat
jinde.“
Erin sklopila asy, srdce jí bušilo. Nato manželovi kurážn pohlédla do o í.
„Budu mnohem klidn jší a lépe si odpo inu, když tu se mnou z staneš,“
zamumlala tiše.
Olafa se zmocnilo nadšení. P ipadal si jako o arovaný, nedokázal od
manželky odtrhnout zrak. „Irko, netoužím opustit svou postel, takže pokud
ti doopravdy nepolezu na nervy, rád tvou nabídku p ijímám.“
Zazubil se a odešel.
Erin p ipadalo, že jí pat í celý sv t. Když se do místnosti p ihrnul
Mergwin, p ímo zá ila. Nejprve si prohlédl novoroze átko, potom se
zamra il a pustil se do kázání: „Dcero Aedova, budeš m na slovo poslouchat
a ádn odpo ívat, abys brzy získala zpátky ztracenou sílu. T i dny z staneš
ležet v posteli…“
Erin pokorn naslouchala a ochotn p ikyvovala. Spokojen se culila,
zatímco druid ukládal chlape ka do krásné kolébky s erby obou rod .
Poslušn vypila bylinný odvar, avšak pak už nebyla schopna potla it smích,
který jí klokotal v hrdle. Laškovn starce objala a p itáhla k sob .
„Ach, Mergwine! Já jsem tak š astná!“
Sta ec jí náklonnost oplácel, a koliv se mu úzkostí svíralo srdce. Všechno
vypadalo tak báje . Pro se tedy nem že p ipojit k všeobecné radosti a
velebit narození tohoto významného dít te?
Protože se stále blížila temnota. Kéž by našel zp sob, jak ji prosv tlit!

232
 24

Dostat se do m sta bylo snadné. Až neuv iteln jednoduché. Málem se

neubránil a vít zoslavn vyprskl smíchy.
Místo toho tiše sed l na staré ztrhané kobyle. K sedlu m l p ipevn nu
ru se zabitou dr beží. Zastavil se na nádvo í královské rezidence. Musel
uznat, že jeho nep ítel žije ve vskutku nádherném dom . Pohlédl na okenice
s vy ezaným emblémem vlka a op tovn se ho zmocnila zlost.
Neobával se, že ho n kdo pozná. Kv li p estrojení ob toval podstatnou
ást svého dlouhého plnovousu, od l se do mnišské kutny a na hlavu si
nasadil oby ejnou vln nou kapuci. Nesl velký koš, jaký mívají masti ká i p i
sb ru lé ivých bylin, slušn ovládal irský jazyk.
Na tržišti se zdržel pouze na tak dlouho, aby se zbavil svého nákladu. Poté
se spolu s ubohým kon m vrátil zp t ke královskému sídlu a bez potíží
vstoupil do velké sín . Bylo všeobecn známo, že sem m že každý p ijít se
svou stížností i prosbou. V Dubhlainu nesm l nikdo strádat i hladov t.
Sta ilo požádat o jídlo a lov k je dostal, což Friggid dob e v l, proto
neváhal poprosit o n co k sn dku. Obdržel misku dušeného skopového
masa, s níž se sm l posadit ke krbu. Zatímco se živil, obez etn sledoval d ní
kolem sebe. Sluhové m li plné ruce práce s uklízením, po schodišti as od
asu prošla n jaká dáma.
Práv tam Friggid upíral svoji pozornost. Vlk s nejv tší pravd podobností
spí poblíž podesty v pat e, aby se v p ípad nebezpe í co nejrychleji dostal ke
zbraním.
Nenápadného mnicha si nikdo nevšímal a ten trp liv ekal na p íležitost.
Když se místnost vylidnila, ile a zárove tiše vystoupal do patra. Hnala ho
touha po pomst . Obli ej si zakrýval kapuci. Z nedaleké sv tnice se ozýval
ženský smích, ale nikde nestála stráž.
Opatrn se prosmýkl za první dve e. Jakmile se rozhlédl po komnat , ihned
mu padla do oka vy ezávaná kolébka. P istoupil k ní a chmurn se usmál.
233
Tohle mu tedy vyšlo. V kolébce spal Vlk v syn. O jeho p vodu vypovídala
up ina zlatých vlásk . Opatrn chlape ka uchopil a položil do velkého
košíku. Doufal, že se nerozk í. Mrzelo by ho, kdyby mu musel hned ublížit.
Dít se stane návnadou pro svého otce.
Bleskov se p esunul ke dve ím. Tušil, že lady Erin nenechá d átko
dlouho bez dozoru. Nicmén p ed odchodem se op t rozhlédl kolem sebe.
Závistí se mu d lalo zle. Prostorná místnost plná kožešin a vylešt ných
truhel sv ila o mimo ádném pohodlí. Um l si p edstavit, jak si Vlk na
širokém l žku vesele užívá se svou okouzlující chotí.
Pevn sev el rukoje košíku. Dubhlain byl kdysi jeho. Vládnout tady m l
on. Jemu by m la pat it kráska se zelenýma o ima i velkolepé panské sídlo.
„Poslední slovo stejn budu mít já, Olafe,“ zašeptal nenávistn .
Nehlu pootev el t žké dve e. Chodba stále zela prázdnotou, avšak
broukaná melodie prozrazovala, že se blíží jakási žena. Friggid na nic ne ekal
a po špi kách se vytratil. Z budovy odešel bez povšimnutí. Vždy kdo by
ekával potíže od starého otrhaného mnicha?
V klidu na své chromé kobyle opustil m sto. Jakmile zmizel v lese, strhl si
kápi z hlavy a zaburácel ry ným smíchem. Mezi stromy už ho vyhlíželi v rní
íslušníci jeho bandy spolu s najatou ch vou a vále ným o em. Sta kou
klisnu záhy potká smrt.
Friggid zaklonil hlavu a divoce se rozchechtal.

Erin pospíchala chodbou a tiše si prozp vovala. Panoval nádherný jasný

den. Od chvíle, kdy se probudila, se cítila báje . Leithovi už byly t i týdny
a ona se kone sm la vrátit k b žným innostem. ekalo ji tolik práce. Olaf
rozhodl, že k es ané žijící v Dubhlainu sm jí svobodn vyznávat svou víru.
Na po est tohoto výnosu se chystala slavnostní mše. Na tento den se t šili i ti
nejotrlejší Vikingové, nebo Erin se dala slyšet, že po ní bude následovat
bohatá hostina, což pot ší každé seve anské srdce.
Pro Erin bude tato událost významná ješt z jednoho d vodu. Ukon í její
šestined lí. P edsevzala si, že poté svého manžela svede a názorn mu ukáže,
jak moc ho miluje. Byla si jistá, že ani on už jí nebude odpírat svou lásku.
koliv o záležitostech srdce nikdy nemluvili, hodn toho spolu sdíleli. V
napjatých okamžicích t sn p ed Leithovým narozením se dostate
ukázalo, jak Olafovi na manželce záleží, p estože dál teskní po Grenilde. Erin
ztratila bratra a p ítele, a tak se sama p esv ila, že lze oplakávat zesnulé a
zárove najít v srdci místo pro novou lásku. Nepochybovala, že Vlk zjistil
totéž.
234
 Spokojená mladá žena si dál broukala p íjemnou melodii. Sta ilo pomyslet
na spícího synka a usmála se. Vstoupila do sv tnice a zamí ila k mistrn
vy ezávané kolébce. Když shledala, že je prázdná, zmocnila se jí panika. Po
zádech jí p eb hl mráz. P inutila se uklidnit. Odmítala uv it, že se odehrálo
co zlého. Mali kého odnesl Olaf nebo Moira. Ne, to není možné. Manžel
spolu se svými muži lovil v lesích západn od Dubhlainu a s p ítelkyní práv
ve slune né místnosti probírala jednotlivé chody, které budou podávat po
slavnostní mši.
Možná o chlape ka pe uje Mergwin, který je po ád ve m st … Kdepak.
estože mali kého zbož uje, starý druid by se bez svolení rodi neodvážil
miminka dotknout. Rig? Mageen? Ne, to se mi nezdá.
Z hloubi nitra se vydral bolestný výk ik, který jako by ot ásl st nami sídla.
Vyb hla na chodbu, kde se jalo shromaž ovat vyplašené služebnictvo.
„M j chlape ek… Leith… je pry !“ vyhrkla vyd šen . Roz ilen t kala
ima kolem sebe. Pak jimi prosebn spo inula na Rigovi. „Kde je mé dít ?
ikázal Olaf, že je mají n kam odnést? Mageen… Copak se probudil a
plakal? Ach, prosím! N který z vás mi pov zte, co se s ním stalo!“
Odpov dí jí byly pouze neš astné pohledy. Zhroutila se na podlahu a
zoufale na íkala. Moira se k ní sklonila a sev ela ji v náru i. „My ho najdeme,
Erin. Všechno se vysv tlí.“
Nato se ozval jeden z p íslušník Erikovy družiny. „Uklidn te se, má paní.
Rozjedu se za Vlkem.“
Nato se s mocným dupáním rozb hl ze schod . Ostatní p icházeli s nápady,
kam by se mohli podívat, a rozbíhali se všemi sm ry, aby co nejd íve p inesli
átko zhroucené matce. Erin zabo ila obli ej do ramene své p ítelkyn .
„Jsou mu teprve t i týdny, Moiro! Nemohl odsud odejít ani odlézt po ty ech.
Beze m nep ežije. Prokristapána, kde je m j syn?!“
Prohledali d m od sklepa po p du, nevynechali jediné zákoutí. V celém
st panovalo pozdvižení, malého prince však nikdo nezahlédl. Když se v
hale objevil Olaf, Erin už byla zoufalstvím bez sebe. Sev el rozechv lou
manželku v náru i a zapo al s vyptáváním.
Jenže nikdo mu nedokázal nic objasnit. Zmatek pokra oval. Všichni hlásili,
kde všude pátrali a p icházeli s dalšími nápady.
Mergwin, který se spolu s Olafem zú astnil lovu, svého nového pána stále
víc a víc obdivoval. Zpovzdáli sledoval d ní kolem sebe a obcházela ho
sivá p edtucha. Temnota je zde. Zpo átku se domníval, že nebezpe í hrozí
Erin. V bec ho nenapadlo, že by se v ohrožení mohlo ocitnout její dít .

235
 Prodral se vzrušeným zástupem vále ník , emeslník a žen k Olafovi,
jenž svíral v náru i vzlykající manželku.
„Zeptej se, Pane vlk ,“ navrhl v cn , „kdo z cizinc dnes vstoupil do velké
sín . Mohl by mít podíl na zmizení malého prince.“
Modré utrápené o i se rozsvítily. Olaf si uv domil moudrost starcových
slov. Rozhlédl se kolem sebe a zaburácel: „Kdo z cizinc se tu dnes
potloukal? Kdo vyhledal naši pohostinnost?“
„Mnich!“
Mergwinovi poklesla ramena. P edstoupil Viking, jenž se rozjel za Olafem
do lesa. „Byl jediný, koho jsme neznali.“
Olafa se zmocnila hr za. „Popiš mi ho!“
„M l na sob potrhanou hn dou kutnu. Moc jsem z n ho nevid l, nebo
schovával obli ej v kápi.“ Viking soust ed svraštil obo í. „Ale divn
chodil. Jako by stále sed l na koni.“
‚Friggid K ivonohý…“
Nev ícný šepot pocházel od Erika, jenž se držel na kraji shromážd ní. Erin
vyd šen zvedla hlavu a zahled la se na švagra.
„Dán?“ zalapala ohromením po dechu, a koliv odpov p edem znala.
Tentýž muž, jenž zap inil masakr u Carlingford Lough.
Nato za ala hystericky je et a nebyla k utišení. Nebrala ohledy na ostatní,
bušila p stmi do manželovy hrudi, obvi ovala ho a nadávala mu. K ela, že
Irové nikdy nevedli válku proti d tem. K takové mrzkosti se sníží jenom
Vikingové. Jak mohl Olaf p ipustit, aby se ten pes vet el do jejich domu a
ohrozil její dít ? Žádala, aby jejího syná ka okamžit našli a aby si Vikingové
vy izovali ú ty pouze s Vikingy. V ískala, blábolila, bylo jí st ží rozum t.
Olaf držel jako beran, trp liv elil jejímu ád ní, dokud se nezhroutila.
Poté p itiskl své rty na její, aby ji uml el. Spo inul zrakem na Mergwinovi a
ho vyzval, aby k n mu p istoupil. Sta ec se ochotn ujal své zni ené
sv enkyn a n žn ji odvád l do ložnice. P ipraví dívce nápoj, jenž uleví
usoužené mysli.
Olaf vyslal vojáky, aby prohledali okolí m sta, a povolal Erika a Sigurda na
vále nou poradu do své komnaty.
Erik poplácal bratra po rameni. „Ona to tak nemyslela,“ domlouval mu
vlídn .
Z Olafových o í sálal mráz. „Mýlíš se. Myslela vážn každé slovo. Nevadí.
Nejprve najdu svého syna, pak si to s manželkou vy ídím.“

236
 Dohodli se, že d kladn prohledají okolí m sta a smluvili se na signálech,
jimiž si dají pomocí roh navzájem v t, kdyby narazili na n jakou stopu.
Erik nev il, že by se Friggidovi poda ilo shromáždit po etné vojsko. P išel
již o tolik bojovník , že se k n mu obávali p idat dokonce i samotní Dánové.
koliv se i Sigurd t ásl p ed Olafovým hn vem, neodpustil si zásadní
ipomínku. V l, jak si jeho pán cení pravdy. „Po ítej s tím, že dít už
že být mrtvé. K ivonohý se p ed ni ím nezastaví a tebe z duše nenávidí.“
z Olafovy tvá e sálalo nap tí, p inutil se hovo it v cn : „Nev ím, že by
chlapci ublížil. Jist , byla by to skv lá pomsta, ale jemu jde p edevším o moji
smrt. Dít slouží pouze jako návnada.“
Sotva to do ekl, ozvalo se vzrušené zaklepání. Strážný hlásil, že práv
dorazil posel Friggida K ivonohého. Olaf na nic ne ekal a jako bou e se v ítil
do hodovní sín . Dán poplašen nadsko il. Vlk se k n mu p ihnal, popadl ho
pod krkem a zvedl z podlahy.
„Potvr mi, že moje dít stále žije, chlape, nebo šeredn skon íš.“
Zjizvený obli ej zbrunátn l. „Žije, Pane vlk . Ale pokud se nevrátím, je s
ním amen.“
Erik položil ruku na bratrovo rameno, ten se uklidnil a posla pustil. „Takže
mluv!“ vyzval muže hn viv .
„Friggid vzkazuje, že jestli chceš kluka zpátky, máš se za svítání dostavit
na kopec rozkládající se jižn od m sta. Vezmi si s sebou pouze jediného
pobo níka – aby odvezl dít zpátky.“
Olaf se zarazil a poslovi se zdálo, jako by z n ho zavanul arktický vítr.
„Kdepak, tohle neberu. Jestli se Friggid touží se mnou setkat v souboji, jsem
mu ochotn k dispozici. Vy mu tohle: sám na n ho po kám p ed branami
Dubhlainu. Dít bude odneseno do bezpe í, pak se naši muži stáhnou. Tohle
je jenom mezi ním a mnou. Netýká se to Ir a Viking , Nor ani Dán . Jde o
ist soukromou v c. Beztak bylo zma eno p íliš mnoho život . Pov z to
svému v dci a vra se s odpov dí.“
„Ne!“ ozval se z vrcholu schodišt vášnivý výk ik. Olaf vzhlédl. Erin
svírala v prstech zábradlí, bujné kade e jí spadaly po ramenou a tvo ily ostrý
kontrast s planoucíma o ima. Jako blesk seb hla do p ízemí, a d ív než ji
manžel sta il zastavit, pustila se do vyjednávání. „Nic takového mu ne íkej!“
zvolala. „Pov z mu, že ud lám, co si usmyslí, jen když propustí mého
chlape ka. Vym ním si s ním místo. Budu daleko lepším rukojmím. Jezdím
dob e na koni, takže tvého pána nikterak nezdržím. Vy mu…“

237
 „Erin!“ zahromoval Olaf. Popadl dívku do náru e a p imkl k sob . Nato se
oto il k poslovi. „B ž! Vypadni, než ti dám u íznout uši a nos! Svému pánovi
sd l pouze má slova. Na to, co íkala moje vyd šená cho , rychle zapome !“
Erin se divoce bránila. „Dej na má slova! Tv j v dce je jist rád uslyší!“
Netušila, zda ji Dán poslechne, nebo ne. Tomu p edevším neunikla
Olafova výhr žka. Nerad by prožil zbytek svého života zmrza ený. Na další
emítání Erin nezbyl as, nebo s ní manžel prudce zalomcoval. „Copak m
musíš ustavi zrazovat?!“ zah ímal. Sv j vztek už dál nedokázal ovládat.
„Hlupa ko! V bec toho Dána neznáš! Chce se se mnou sejít, aby p ed mýma
ima pod ízl Leithovi hrdlo! T ší se, jak m potom snáze vy ídí. Pitomec!
Skute si myslíš, že t vym ní za dít ? Kdepak! Nechá si vás oba.
Doopravdy jsi tak dychtivá se mu vydat? Zajímá t , jak by vám to spolu šlo?“
Erin na Olafa dlouze zírala. To ila se jí hlava. „Viking jako Viking!“
vyšt kla. Chv la se jako osika. V la, že když její srdce plá e neop tovanou
láskou, musí kousavá odpov vyznít obzvláš ost e. „Irové v tom ne iní
žádný rozdíl. Je jim lhostejné, zda je napadli Norové, nebo Dánové.“
Olaf ji probodával o ima. Bolelo to, avšak musela se s tou bolestí smí it.
Olaf m l pravdu. Dánové mu usilovali o život stejn jako jeho dít ti. P esto
byla p esv ená o tom, že by dokázala Friggida ošálit a vyrvat chlape ka z
jeho spár . I kdyby m la ob tovat sebe, Leith – a Olaf – za to stojí. V dob ,
kdy se Mergwin domníval, že spokojen spí, bd la na l žku a pe liv
sp ádala plány.
Nicmén nepo ítala s hloubkou Olafova hn vu. Zaklel a prudce ji od sebe
odstr il, až zakolísala. Kdyby ji Sigurd pohotov nezachytil, upadla by.
„Dohlédni, a moje žena skon í v et zech. Nech ji dob e spoutají, jinak se
budeme potýkat s další zradou.“
Sigurd by nad pali atostí t ch dvou nejradši zaplakal. „Odvedu královnu
do jejího pokoje…“
„Ne!“ zaburácel Olaf. „Do žalá e s ní! Je to arod jnice! Dob e ví, jak ošálit
muže, a neváhá toho zneužít.“
Sigurd držel Erin za ramena. Nervózn p ešlapoval na míst . „Olafe, já…“
„Vím dob e, co íkám, Sigurde. Poslechni m .“
„Ne!“ bránila se Erin, ale nebylo jí to nic platné. „Ty bídáku!“ je ela
bezmocn , avšak k Olafovi se donesla jen ozv na jejích kleteb, nebo Sigurd s
ní kvapn pospíchal do podzemí. Proboha, pomyslela si vyd šen , jak mám
uprchnout z v zení? Musím! V sázce se ocitl osud dít te… a Vlk v život.

238
 Sigurd ji nespoutal. Dokonce se postaral, aby v kobce moc netrp la. Donesl
jí teplou medovinu, spoustu jídla a vody a na zah átí teplé p ikrývky.
Nicmén z odhodlání, išící z mužovy tvá e, vy etla, že navzdory soucitu se
nezpronev í v li svého pána.
Na další plá byla p íliš zemdlená. Starosti jí bránily v jasném uvažování.
Roz ilen p echázela po kamenné podlaze. Doufala, že se tím zbaví
ebyte né energie, uklidní se a n co vymyslí. Jenže pe liv zosnované
plány, jimiž se ješt p ed chvílí zabývala, vyšly vnive . Hrozilo, že ji p em že
zoufalství, nebo byla up ímn p esv ená, že je jediná, kdo má šanci
mali kého zachránit.
Hodiny plynuly a Erin po ád chodila sem a tam. Musím s tím p estat,
napomínala se. Uv domovala si, že se sotva vzpamatovala z porodu a sil
nemá nazbyt. Jakmile si vzpomn la na svého bezmocného syná ka, adra se
jí nalila mlékem. Nep íjemná bolest zv stovala, že d átko již vynechalo dv
kojení.
Op t se rozplakala. P emítala, zda chlape ek nehladoví a netrpí. „Nesmím
na takové v ci myslet,“ napomenula se nahlas. Poslouchala, jak se její slova
ozv nou rozléhají po cele.
„Erin!“
Šepot byl natolik slabou ký, že se dívka zpo átku domnívala, že si jej
vymyslela. Avšak ozval se znovu. Pospíchala k masivním dve ím a dychtiv
itiskla obli ej k malému zam ížovanému okénku. Ke své nesmírné úlev
zaslechla zacinkání klí .
„Kdo je tam?“ sykla vzrušen .
Panty zask ípaly a mladá žena vydechla úlevou, když se ve dve ích
objevila Mageen. V o ích se jí zra ila hr za. „Posp š si, Erin, protože jestli m
tu nachytá Olaf, nechá m zaživa stáhnout z k že.“
Erin se s ní nep ela. Dosud Olafa nespat ila tak rozzu eného. „B h ti
žehnej, Mageen, za tvoji odvahu!“ „Ale posp š si, posp š!“
Erin p ítelkyni následovala. Ubíraly se úzkou spletitou chodbou vedoucí
pod královským sídlem. „Tudy se dostaneme do kuchyn . Když budeme mít
št stí, poda í se nám nepozorovan proklouznout na zadní nádvo í,“ šeptala
Mageen. „Brzy se za ne rozednívat. Muži už v tšinou spí. V dí, že budou
asn vstávat.“
Zakrátko opustily vlhké podzemí a ocitly se v kuchyni. Díkybohu došlo na
Mageenina slova a služebnictvo se odebralo na kut . Bez povšimnutí se proto
vyplížily do stále temné noci.

239
 „D kuji ti, Mageen.“ Erin p etékala vd ností. „Ale ješt pot ebuji dýku a
kon .“
ítelkyn zaváhala, ale pak se ozvala p ekvapiv kurážným hlasem. „Jestli
se vydáš k Dán m, pojedu s tebou.“
„Kdepak. Musím jet sama. Zbyte by ses vystavila nebezpe í.“
„Kdo potom odveze chlape ka dom ?“
Erin si povzdechla. „A t B h opatruje po zbytek tvých dn , Mageen. Jsi
vskutku ušlechtilá duše. Nejprve se musíme nepozorovan proplížit kolem
stráží.“
Mageen se zachichotala. A koliv stále m la strach, byla na svoje po ínání
pyšná. „Sp átelila jsem se s jedním ková em, jenž putuje od m sta k m stu a
nabízí obyvatel m svoje služby. Slíbil, že vyvede z brány naše kon . Po ká
na nás u západní zdi. Chlapi tam vym ují klády v opevn ní. Po jedné
stala slušná mezera, kudy se dá vyklouznout ven.“
Když kone vyrazily k lesu, za alo se rychle rozednívat. Erin zb sile
bušilo srdce. V duchu opakovan d kovala Bohu, že jí na pomoc seslal práv
Mageen. Oce ovala její srdnatost, nebo v la, že mladá žena je o hodn
vystrašen jší než ona. Avšak nemohla p ipustit, aby ji obavy ochromily,
nebo se nesmí dopustit sebemenší chyby.
Na kraji hvozdu se Erin nervózn obrátila ke své spole nici a o ima jí
nazna ila, že by m ly zastavit. Jestliže se Friggid skrýval mezi stromy, jist o
jejich p ítomnosti v l. Aby Erinin zám r vyšel, pot ebovala dostatek
prostoru.
Šust ní v tvi ek jí napov lo, že se nep epo ítala. Friggid ji sledoval a
plánoval, kdy ude í.
istoupila blíž a hlasit zvolala: „Už neu iním ani krok. Ukaž se mi,
Friggide K ivonohý! A dávej si pozor, abych ti náhodou neupláchla!“
Zaslechla dunivý chechot, poté se objevil dánský v dce v doprovodu
lesných strážc . „O ekávám t , Erin z Tary. Bu vítána.“
Hovo il plynnou irštinou a dívka v n m rozpoznala muže, který ji svedl na
scestí v den, kdy se na útesech postavila Olafovi. Žaludek se jí zvedl
odporem, ale nedala na sob nic znát. „Chci, aby se mé dít vrátilo do
Dubhlainu. Poté s tebou ochotn odjedu.“
„Ochotn ?“ Friggid chlípn povytáhl obo í a zlov stn se zachechtal. Erin se
strachy stáhl žaludek. „Pro bych se toho d cka vzdával?“ obo il se na ni.
„Vlk si p ijde pro svého syna. Krom toho je mi známo, že se vy dva
ustavi hašte íte. Pro by mu na tob m lo záležet?“

240
 „Nemsti se dít ti za jeho otce, Dáne,“ domlouvala mu mraziv Erin. „Olaf
si pe liv hlídá vše, co mu pat í. P ijde si pro m . Není se mnou takový k íž
jako s miminkem. Nevyžaduji žádnou zvláštní pé i.“
Friggid se znovu zlov stn zasmál. „Jsi báje ná trofej, Erin z Tary. Možná
budeš vskutku lepším rukojmím, nebo s tebou m že být zábava, jakou mi
harant neposkytne. Sesko z toho kon , drahá, a p edve se mi, a vidím, co
mi nabízíš.“
Mageen nesouhlasn zasy ela na protest, avšak Erin muži poslušn
vyhov la, nebo s tímto okamžikem po ítala. S p edstíraným klidem se
blížila k Friggidovi, sv dn se vlnila v bocích. Do uší se jí vtírala jeho slova:
„Aách… A te mám matku i s dít tem…“
Vzáp tí se zarazil a rozpa it polkl. Podcenil dív inu mrštnost i odhodlání.
Než se sta il vzpamatovat, tiskla mu do klína hrot ostré dýky. Byla to ona,
kdo nyní rozkazoval. „Jestli m j syn zem e, život pro m ztratí smysl, Dáne.
Klidn vypustím duši, ale ty takové št stí mít nebudeš! Zbytek svého
pozemského bytí prožiješ spíše jako ženská než chlap!“
„Po kejte!“ rozkázal Friggid svým ochránc m, kte í se chystali zasáhnout.
Cítil, jak se mu ost í zarývá do choulostivého orgánu, proto neváhal poru it:
„P ineste dít a p edejte je královnin spole nici!“
Erin nepovolila sev ení, dokud ozbrojenci nevydali Mageen kojence
zavinutého do deky. Zadržela dech. Uklidnila se až v okamžiku, kdy
chlape ek zak oural. Žije. Avšak nemohla si dovolit, aby projevila slabost.
„Ani se nepohneš, dokud moje p ítelkyn nedorazí k branám m sta, Dáne.
Dávej si pozor! Jsem velmi nervózní, mohla by se mi zachv t ruka.“
Zaražený Friggid jí oplácel up ený pohled. Ušklíbl se. „Prcek má hlad.
eba bys ho m la nejd ív nakojit. Taková… domácí pohodi ka… by se mi
docela líbila.“
„Máš sm lu,“ ucedila dívka. Aniž spustila z muže zrak, zvolala na
Mageen: „B ž už! Nepustím n ž z ruky, dokud nebudeš v bezpe í m stských
hradeb.“
Vytušila, že p ítelkyn zaváhala. O to víc ji udivilo, když Mageen
istajasna jasným a vyrovnaným hlasem prohlásila: „Zvaž, Dáne, že paní
Erin p ivedla chlapce na sv t teprve p ed t emi týdny. Byl to t žký porod.
Dotkni se jí a ona zem e. Potom nebudeš mít nic, na co bys Vlka nalákal.“
Friggidovy la né o i zvolna putovaly z jedné ženy na druhou. „Jsem
ochoten si na ni po kat. Ona mi za to stojí.“
Rozhostilo se krátké ticho. Poté zadun la ko ská kopyta. Mageen kone
odjela. Erin se silou v le nutila dál zírat do Dánových vysmívajících se o í.
241
Byla v pokušení vrazit do n ho svou dýku. Jenže potom by zem ela.
Navzdory šílenosti svého po inu dosud neztratila veškerou nad ji na š astný
konec. Hlavn že její syn žije.
Po hodné dob Friggid poznamenal: „Tvoje p ítelkyn už je ve m st ,
žeš dát pry tu dýku. Nehodlám t zabít, jsem mistr v mu ení.“
Povolila k ovit sev ené prsty. Stejn by déle n ž neudržela. Zatnula
zuby, když ji K ivonohý popadl za vlasy a p ejel dlaní po jejích nalitých
adrech. Rozchechtal se, jakmile zbledla ponížením. „Myslím, že jsem ud lal
dobrý obchod, Erin z Tary. S tak p knou a kurážnou ženskou jsem dosud
nem l tu est. Pot ebuješ tri týdny na zotavenou? Dop eju ti pot ebný as, ale
neboj se, potom si s chutí vezmu to, co pat í Olafovi, a po ádn si to užiju.“
Erin se p inutila k úsm vu. „Moc si nelibuj, Dáne. Vlka z doup te
nevylákáš, protože tomu na mn nezáleží. Považuje m za zrádkyni. Nemáš
v ruce nic než oby ejnou ženskou.“
Friggid se ušklíbl. „Žvaníme tu už moc dlouho. Nasedni na kon a
nezkoušej na m žádné triky! Jinak pošlu Olafovi místo kade e tvých vlas
od atý prst. T eba máš pravdu a nep ijde si pro tebe, Erin. Ale i tak jsem
spokojený s tím, co jsem získal.“
Postr il ženu ke koni. Erin v la, že když ho neposlechne, bez sebemenší
lítosti vyplní svoji hrozbu. Proto si odhodila vlasy z ela a poslušn se
vyhoupla do sedla. Snažila se odhadnout, kam ji zlot ilec odveze.
„Do lesa!“ poru il.
„Co když se za námi Olaf rozjede?“ zamumlala. „Kdepak, má drahá. Dít má
v pe ince p ibalený vzkaz. Stojí v n m, že požaduji den na bezpe ný odchod.
Jinak je po tob veta.
Jestli se m pozd ji pokusí vyhledat, je jeho v c. Narazí na p ekážky. A te
jedeme!“
Hlasit švihl její klisnu po zadku. Ta úlekem nadsko ila. Jen tak tak, že
Erin neztratila rovnováhu. ítila se spolu s ostatními jezdci lesem. Kolik má
Friggid asi muž ? lámala si Erin hlavu. Pokoušela se spo ítat lapky, kte í se k
nim p idali. Sto? Víc. O hodn víc…
Spolkla slzy lítosti. Celou noc nezamhou ila oko a te se jí zdálo, že její t lo
každým okamžikem slábne. Le nem la na vybranou. Friggid se cht l dostat
co nejdál od Olafa. Od prvopo átku to plánoval. V l, že Vlk nepropadne
panice a nenechá se snadno zabít.

Olafa ohromilo, když do sín z istajasna vpochodovala Mageen s

chlape kem v náru i. Na míst zkamen l. Jakmile se vzpamatoval, natáhl
242
paže a p ivinul protestující dít k sob . Sotva se p esv il, že je synek v
po ádku, obrátil se ke své bývalé milence. Zu il. „Jak mi tohle vysv tlíš?“
Mageen st ží mluvila. „Erin… Erin…“
Olaf ost e zavolal na Moiru a chlape ka jí p edal. „Postarej se o n ho,“
požádal ji tiše. Do o í se mu vrátil mráz. „Erin m op t zradila,“ prohlásil
odm en .
„Kdepak, pane,“ namítla naléhav Mageen. Bála se, že se pán v hn v
obrátí proti ní. „Zachovala se jako kterákoliv matka. Vydala se zachránit své
dít … a manžela.“
Olaf š avnat zaklel. Bolest, jež ho stravovala, dokázal vyjád it pouze
divokým hn vem. Zmocnila se ho hr za, s níž úporn bojoval.
Mageen se chv la jako osika. „Nyní je v rukou Dán ,“ zašeptala roz ilen .
Neuniklo jí, jak se muž ot ásl. P esto dál hovo il drsn , jako by ho víc než
láska pohán la uražená ješitnost. ‚Friggid nezíská nic, co mi íká pane.
Vezmu si ji zpátky.“
Odvrátil se od Mageen natolik prudce, že si nesta ila všimnout utrpení,
zra ícího se mu v o ích. Nap ímil se v ramenou a za al vyk ikovat rozkazy:
„Sigurde – pošli své muže na sever i na jih, do Tary i do Ulsteru. Tentokrát
Dán zem e. Už nebude škodit téhle zemi!“
Mergwin, vyh ívající se u krbu, k n mu vzhlédl. Ve v kem vybledlých o ích
se usadil nesmírný smutek. Zajímalo by ho, zda si tenhle Viking uv domuje,
že se doopravdy stal Irem. Modlil se ke svým starobylým boh m, aby Vlk
pochopil, jaký poklad pro n ho p edstavuje jeho žena, a odpustil jí. V daném
okamžiku nemohl nic d lat. P esto vydechl úlevou. Motiv není rozhodující.
Hlavn že Olaf pojede Erin zachránit. A že nevyrazí p íliš pozd .
Protože poselství ohn je jasné. V kou e zp sobila, že starého druida
zachvátil ochromující strach.

243
 25

Dny plynuly jeden za druhým. M nily se v týdny. Friggid p esto nepolevil

ve vražedném tempu. Za svítání nasedli na kon a odpo inek si dop áli až
poté, co zapadlo slunce.
Zpo átku se Erin domnívala, že nezvyklou námahu nevydrží a zem e
vy erpáním.
V prvních dnech, kdy pevn v ila, že si pro ni Olaf p ijde, se v ní svá ily
všemožné pocity. V la, že Friggid baží po Vlkov smrti a nebude váhat v
zájmu svého snažení kohokoliv ob tovat. Jestliže se mu Olaf postaví se svým
vojskem, dojde ke strašlivému masakru.
Proto jí snesiteln jší p ipadala druhá možnost – manžel usoudí, že ho
opakovan zradila a ztratí s ní trp livost. Možná bude dokonce rád, že se
elegantn zbavil hašte ivé ženy, která mu jenom p id lávala problémy.
Navzdory tomu pokaždé, když po namáhavé jízd spo inula na tvrdé zemi,
snila o tom, že je jim Olaf v patách. Probudila se do chladného rána a
op tovn shledala, že je po ád sama – pokud nepo ítá všudyp ítomné Dány.
Mí ili k východu. Kdykoliv na ní Friggid spo inul chlípným zrakem,
nep íjemn si uv domila, jak as rychle b ží.
Velice se jí stýskalo po d átku. Alespo že je u svého otce. Moira i
Mergwin jej budou nesobecky milovat.
Každý den elila vzr stající panice. Nezbývalo jí moc asu…
Dánové si jí nevšímali. Byla cennou ko istí jejich v dce, proto na ni
nedoráželi. N kte í se k ní chovali laskav . Svou nepopiratelnou odvahou si
získala jejich respekt. Stejn cesta za nic nestála a pomyšlení, že se blíží k
Friggidovu cíli… Potom neodvratiteln nadešel den, jehož se hrozila. Po
devatenácti dnech putování dorazili nave er do dánského tábora. Erin se
velmi vyd sila, když zjistila, že Friggid má víc muž , než p edpokládala.

244
 Budoval si základnu na troskách vyplen né irské vesnice. Mezi n kolika
novými sruby postávalo pár starých typických irských domk z proutí a
mazaniny. Nevelké sídlo bylo opevn no silnými d ev nými hradbami.
Zbývalo dokon it spoustu v cí, ale už nyní se dalo hovo it o dob e
opevn ném míst . Uprost ed pozemku stál velký d m, na opa ném konci
zase vyvýšené pódium s praný em obehnaným plotem ze zk ížených klád.
Erin svraštila obo í. Zajímalo by ji, jaké hrozivé scény se zde odehrávají.
Zatímco se rozhlížela kolem sebe, p istoupil k ní její v znitel. „Tv j Vlk
ijede pozd , princezno. Pokud v bec. Za n kolik dní sem neproklouzne
ani myš.“
Dívka ml ela. Zmocnil se jí otupující pocit marnosti.
„Poj me.“ Friggid jí pomohl z kon a odvád l ji do svého sídla. Erin
neušlo, že siln p ipomíná Olafovo obydlí vyvedené v mnohem menším
ítku. Skon ila ve sv tnici proti schodišti, kam ji Dán hrub str il. „Užij si
kapku soukromí. Moje ekání je u konce. Dnes v noci spíš naposledy sama.“
Nato se odporou el. Dve e se zabouchly, následovalo cvaknutí závory.
Cht la být silná a state ná. Toužila v it, že se ob tovala pro svého syna a
rodné Irsko. P esto ji zachvátilo zoufalství a beznad j. Padla na l žko a
divoce se rozvzlykala. Avšak spole se slzami se dostavilo vy erpání, takže
zakrátko nalezla út chu v hlubokém, bezesném spánku.
Ráno jí služebnictvo p ineslo snídani, vodu na vykoupání a isté oble ení.
Když se umyla a p evlékla, dosp la Erin k p esv ení, že je nejvyšší as
vymyslet, jak odsud utéct, t ebaže se tenhle nápad zdá nesmyslný. Zjistila, že
dve e z staly nezam ené, proto se opatrn vyplížila na chodbu. Stráž ji
sledovala na každém kroku, avšak nepokusila se ji zadržet. Friggid se
nevyskytoval nikde v dohledu, proto se dívka rozhodla, že si nové p sobišt
prohlédne za denního sv tla.
Usoudila, že palisáda není sice tak mohutná, jak se zpo átku zdála, avšak
není možné p ekonat její výšku. Jediná nad je na út k se nabízela na západ ,
kde Dán m p irozenou ochranu poskytoval skalnatý útes.
edstírala, že ji zajímají všudyp ítomné stavební práce. Krom toho ji
íjemn p ekvapilo, že ji nikdo nebrání ve volném pohybu po pevnosti.
Friggid si p íliš v il. Navzdory tomu ustavi bojovala se strachem.
Hrozilo, že se znovu rozplá e. Nesmí vzpomínat na svého synka i manžela,
edstavovat si, co asi d lají v pohodlném a útulném dubhlainském sídle.
Copak už na m zapomn li? sténala v duchu. Kdepak, takhle nesmíš
uvažovat! napomínala se vzáp tí. Mysli na út k. Jinak ti nezbývá než zem ít.
Smrt je po ád lepší než se podvolit Friggidov žádostivosti.
245
 Odhodlan zatnula ruce v p st. Stále se chv la, ale ze zoufalství se zrodila
nová dávka odvahy. Kradmo se rozhlédla kolem sebe, a když se p esv ila,
že ji nikdo nesleduje, vydala se k útesu. Zjistila, že se kolem n j vine stezka
sm ující vzh ru.
Než dosp la na vrchol, celá se zadýchala. Zárove se jí vrátil elán. Zdálo
se, že sta í opatrn sešplhat na opa né stran dol a ukrýt se v lese, dokud
nenajde pomoc. Nejhorší bude chlad. Možná zem e hlady anebo umrzne.
Po ád je to lepší než se konejšit bolestnými vzpomínkami a stát se hra kou
nenávid ného Dána.
Uvelebila se na kameni, aby popadla dech a chvilku si odpo inula.
Chystala se u init první krok ke svobod . Vtom k jejím uším dolehl
odm ený hlas.
„Na út k ani nepomýšlej, princezno, nebo na pomstu ekám dlouho. A
bude stát za to, Erin z Tary. Pov sti nep ehán ly. Jsi vskutku nádherná
bytost, vznešená a sou asn plná odvahy. Jsi lahodné soustí ko, které si dnes
ve er s radostí vychutnám. Neboj se, m nezklameš. Miluji boj a dokážu si jej
užít.“
Tup na Friggida zírala. Uv domila si, že tu na ni schváln ekal. „Nikdy
nevyhraješ, Dáne. Pokud t neztrestá Olaf, budeš mít co do in ní s mým
otcem.“
„Až nejvyšší král skoná,“ prorokoval, „propuknou mezi jednotlivými
rodovými v dci sváry a já dostanu p íležitost podmanit si víc irského
území.“
Erin se v nitru zachv la. Modlila se, aby si pro ni otec nep ijel. K ivonohý
l pravdu. Aedova smrt by pro Irsko znamenala katastrofu.
Friggid se k ní blížil. Natáhl ruku a chopil se kade e povlávající ve v tru.
„Jedno si zapamatuj, princezno. Chci t , ale jsem p ipraven elit všemu, co
ijde. Zapome na svého Vlka a modli se, aby se na tebe rad ji vykašlal.
asem se mi nau íš sloužit…“
Dál hovo il, ale ona ho neslyšela. Chv la se pod jeho dotykem. Tohle
nevydržím, pomyslela si zdrcen . Navždycky se nad ní bude vznášet p ízrak
manželových severských o í, doteky cizího muže jsou pro ni horší než smrt.
Pojednou si všimla, že Friggid zmlkl a civí p es její rameno k východu.
„Ne,“ šeptal rozmrzele. „Je moc brzy. Nemohl nás dohonit.“
Dív ino srdce se rozbušilo. Zv dav se ohlédla a vzáp tí ji p emohla
radost, z níž se jí málem podlomila kolena. Vlk si pro ni jede!
Z vyvýšeného bodu spat ila jeho vojsko a zmocnilo se jí vzrušení.
Korouhve vlály ve v tru, dun ní ko ských kopyt doprovázelo troubení roh
246
a zem se zachvívala. Zazn ly první vále né pok iky, jež dívce zn ly jako
rajská hudba. Obzor zakryly tisíce koní, jejich h bety se vlnily, kam až oko
dohlédlo. Na jihu se t epotaly prapory Aeda Finnlaitha, na severu Nialla z
Ulsteru a na východ Olafa Bílého z Dubhlainu.
Zahlédla ho uprost ed jeho lidí. Zlatovlasý vále ník usazený na mohutném
vraníkovi se ty il nad ostatními jezdci a za ním majestátn povlával šarlatový
pláš .
ijíždí si pro ni. Mnohokrát sama sebe p esv ovala, že Olaf ud lá lépe,
když na ni zapomene. Tohle krveprolití musí skon it…
Ale nyní je tady a ona se zalyká radostí, protože ji nezavrhl. Ustavi jim
byl v patách. Pospíchal za ní.
Št stím se rozesmála. „Jede si pro m ! Pán vlk proti tob vytáhl do boje!“
Nedokázala se ubránit hysterickému veselí. Pomáhalo jí zadržet slzy hrdosti,
které se jí draly do o í. Napadlo ji, že možná každým okamžikem zem e.
Bylo vysoce pravd podobné, že ji Friggid zavraždí. Co na tom? Zabije ji, ale
o lásku ji nep ipraví. Ani o krátký bou livý vztah, jejž prožila s norským
princem. V Dubhlainu z stal její syn, neot esitelný d kaz toho, že zde kdysi
byla. Kdepak, Friggid ji nep ipraví o pocit triumfu. Poslední slovo bude mít
její muž.
ivonohý ji popadl za paže a p inutil vstát. „Takže je tady. Výborn , mám
ho v pasti. Moc se net š, princezno. Nazpátek t nedostane, i kdyby se za
ho postavilo celé Irsko. Dnes zem e.“
Bolestiv zkroutil Erin ruku, ale ta se dál chichotala. „Mýlíš se, Friggide. Jsi
hlupák, když se mu troufáš postavit. Rozseká t na kousí ky. Jestli po dnešku
kdo poputuje na onen sv t, tak jsi to ty.“
ivonohý se zlov stn zazubil. „Tak nebo tak, vy dva se už neshledáte.
Jeden z vás každopádn chcípne.“
Nenávistn se st etli pohledem. Nato se muž jal dívku surov vléct z útesu.
„State ná slova, holka. Ovšem nezapomínej, že t mám ve své moci.“
Pokusila se mu vzep ít, ale stále jí kroutil paži, a to dost bolelo. Když mu
bude vzdorovat, bez skrupulí jí ruku zlomí. Alespo se pokusila Friggida co
nejvíc zdržet, zatímco ji postrkoval po k ivolaké stezce. N kolikrát dokonce
upadla. „D lej, princezno!“ varoval ji, když p ed ním ležela rozpláclá na
zemi a zt žka oddechovala. Oškliv si pohmoždila rameno. „Neopovažuj se
omdlít, dokud nebudeme mít tohle za sebou!“
Dívka zask ípala zuby a postavila se. Zpáte ní cesta jí p ipadala nekone
dlouhá. V nedostav ném sídle panoval zmatek. K Friggidovi p isp chal
jeden z jeho voják . išelo z n ho roz ilení.
247
 „Úto í p ímo na brány!“
„Cože?“ vzplál Friggid. „F ukáš jako stará bába!“ Znechucen si odplivl.
„Padej odsud a v nuj se svým jednotkám! Jen se na ty brány podívej! Ty
hned tak n kdo nezdolá.“
„Vlk se na nás ne ítí sám! Jsou tu Norové a armáda z Ulsteru a Tary.
Vzdorujeme celému Irsku, vál íme s polovinou provincií… Se samotným
Aedem Finnlaithem!“
„Nestarám se o to, s kým vál ím. Tihle lidé mi vadí jako celek! B ž na své
stanovišt a d lej, co máš! Copak se z Dán stali zbab lci? Vlk se vrátil – no a
co?! Není to b h, jen oby ejný smrtelník. Dnes ti vykrvácí p ed o ima.“
dcova zu ivost zp sobila, že se muž vyd šen stáhl. Než by elil
dalšímu p ívalu Friggidova hn vu, rad ji odsp chal za svými vojáky. Erin
stále nem la pon tí, kam ji v znitel vle e. Vztekle zask ípala zuby. „Poj ,
milá princezno,“ poškleboval se jí. „Nechci, abys zmeškala porážku svého
chot . P ipravil jsem ti náramn p sobivou vyhlídku!“
Dánové se shán li po zbraních, tvo ili šiky, chystali katapulty, s jejichž
pomocí budou za brány vrhat vroucí olej. Za palisádami se kryli lu ištníci.
Erin již nevid la korouhve svých bližních, avšak slyšela dun ní tisíc
kopyt, vále né pok iky a zvuk roh . Zn ly melodicky a zárove z nich šel
strach.
„Jdeme!“ k ikl na ni Friggid.
Škobrtla a vyjekla bolestí, avšak v znitel ji dál nemilosrdn svíral. B hem
kolika minut pochopila, kam s ní smýká – na vyvýšené pódium.
Vyd šen na n pohlédla. Prošli brankou a zamí ili po svahu z prken k
emu, co považovala za praný . Chce ji k n mu p ivázat! Zoufale za ala s
Friggidem zápasit. Upadli na holá prkna a skutáleli se dol . Málem mu
utekla, ale chytil ji za lem sukn a p itáhl k sob . Neurvale ji postavil na nohy
a zfackoval. S Erin se zato il sv t, ve zran ných ústech ucítila krev.
„Už žádné úskoky, princezno, nebo tady chcípneš a p ijdeš o to nejlepší.
Dalo dost práce p ichystat ti tohle p edstavení.“
Erin ml ela. V o ích ji štípaly slzy. Úporn se jim bránila. Smrt by jí byla
milejší než doteky tohoto hnusného Dána.
Popadl ji v pase a odnesl ke k lu na podest . Dívku obcházely mrákoty,
st ží se udržela na nohou. Vyk ikla, když jí Friggid surov zvedl záp stí nad
hlavu a p ipoutal je provazy. Utáhl smy ky natolik pevn , že dívku za aly
štípat dlan , do kterých tém neproudila krev.

248
 ito il se blízko k jejímu obli eji a zašeptal: „Vlk se nejspíš zbláznil, když
se mi postavil. Hlupák! Jede si pro ženskou! T eba se do Valhaly vypravíte
spole .“
Poda ilo se jí chmurn se usmát a hrd zvednout bradu. „Zato ty jsi
projevil neuv itelnou state nost, Friggide K ivonohý, když se tu pereš s
dámou. Z ejm se bojíš utkat se samotným Vlkem, proto si troufáš na jeho
manželku. Chápu t . Olaf je siln jší a ty jsi zbab lec…“ Odml ela se, když jí
na tvá i p istála Friggidova dla . Neupadla jenom proto, že se zády opírala o
sloup, k n muž byla p ivázaná.
„Zmlkni, princezno, nebo ti vážné pod íznu hrdlo!“
Erin polkla. Bojovala I bolesti i nevolností. Pódium se s ní zato ilo, pak
ernalo. Chvíli trvalo, než se vzpamatovala.
Zvedla hlavu. „A už zem u, nebo ne, v bec na tom nezáleží, Friggide.
Norského vlka nikdy nep em žeš, nikdy se nezmocníš jeho p dy. Dubhlain
mu bude pat it i dávno poté, co ty se prom níš v prach poletující ve v tru!“
„Jenom si vezmi do hrobu trochu út chy. Avšak v jednom se pleteš.
Zem eš, ale nejprve se podíváš, jak chcípá tv j milovaný Vlk. Doufám, že
oceníš výhled, jaký jsem ti za tímto ú elem p ipravil.“
Zvedla zrak. Podesta se ty ila na mírném kopci. Obklopoval ji nevysoký
plot. Ovšem vyhlídku poskytovala vskutku skv lou. Erin spat ila pole a
louky rozprostírající se za hradbami. Vid la vojáky dorážející na bránu.
Vyhledala o ima mohutného vraníka, v jehož sedle se sklán l Olaf. H ebec
urputn cválal kup edu, od jeho kopyt odlétaly drny a kusy hlíny.
Na okamžik zav ela o i. P ijel, protože ji miluje? Zjistil, že ji pot ebuje?
Anebo je tohle tažení pouze záležitostí cti, nebo vládce Viking nem že
ipustit, aby mu n kdo vzal to, co mu pat í? T eba Olaf nenávidí Friggida
víc, než miluje svoji ženu? Co když jednoduše hodlá pomstít Grenildinu
smrt?
Momentáln na tom nesejde. Mohla semknout ví ka, ale zvuk
doprovázejících nadcházející bitvu se zbavit nedokázala. Norské a irské
vále né pok iky se navzájem dopl ovaly, troubení roh a dun ní bubn
zn ly jako hudba.
Bu opatrný, má lásko, pomyslela si a rozlepila ví ka. P ed o ima jí cválalo
stádo koní, nesoucí na h betech ty nejlepší muže, které Irsko kdy zrodilo.
Jejího otce, bratry, bratrance… A manžela. Ob tovala se pro blaho své zem ,
avšak bližní state povstali na její obranu.
„Jdu si pro zbroj, Erin,“ poškleboval se K ivonohý.

249
 Bez mrknutí zírala do jeho nemilosrdných o í. „Skon íš v pekle, Friggide.
Na tebe žádná Valhala ne eká.“
„Možná na m ekají ohn pekelné, Erin, ty však sho íš ješt na zemi.“
Posm šn jí vysekl hlubokou poklonu a odkrá el.
Jeho narážce nerozum la a nestarala se o to. Op t hled la na p ibližující se
armádu. Nezpomalila, umanut se blížila k d ev nému opevn ní. Dívce se
vydral z hrdla vyd šený výk ik, když Dánové sekyrami p ali silná lana a
první z katapult poslal p es ze várku horkého oleje.
Následovaly zmu ené výk iky poran ných jezdc a koní. Pevn stiskla
ví ka. Lu ištníci na hradbách vyst elovali zapálené šípy.
„Proboha!“ zhrozila se, zatímco sledovala, jak vojáci p ipravují katapulty k
dalšímu úderu. Divoce škubla pouty, ale docílila pouze toho, že se jí provazy
za ízly hloub ji do k že. Zav ela o i, aby nevid la osudové následky
horkého oleje.
Vzáp tí je op t vyt eštila, nebo se ozvalo hr zu nahán jící zapraskání. S
údivem sledovala, jak se d ev ná palisáda hroutí.
Olaf ji zdolal jako první. Náhle jako by se zastavil as, dív ino zb sile
bušící srdce se odml elo. Kopyta mohutného h ebce drtila m kké d evo. K
hladce vplul do pevnosti se svým urostlým jezdcem na h bet . Olaf vedl do
bitvy svoje vojsko, rudý pláš a sv tlá h íva za ním jen vlály. Tvá il se
odhodlan , ohán l se velkým me em, jenž se blyšt l v paprscích slunce.
Pomstychtivý výpad doprovázelo vl í vytí, jeho vále ný pok ik. Erin
ipadal úžasný.
koliv byl dosud daleko, dívka v ila, že si jí všiml. Namlouvala si, že
vidí lesk jeho uhran iv modrých o í, hlubších než oceán. Propalovaly se jí
rovnou do srdce.
Pak magický okamžik pominul. erný h ebec nep ekonal d ev né hradby
sám, spolu s ním se na nádvo í v ítily stovky dalších koní. Kov za in el o
kov, vzplála bitva muže proti muži. Sekyry dopadaly se zlov stným
praskáním, ho ící šípy roznášely smrt.
Erin se chv la a klopila zrak. Friggid je hlupák. Takový nápor nem že
estát. Vlka nep em že, pomyslela si pyšn . P esto jí vyhrožoval s udivující
sebejistotou. Skute se domníval, že st ny z k odolají p esile, která si
dovede poradit s kamením?
Instinktivn sebou škubla, když jí cosi prosvišt lo kolem tvá e. Pohlédla
ed sebe a spat ila za plotem stát Friggida. V ruce svíral luk, t tiva se dosud
chv la. Oto ila hlavu a pochopila.

250
 Klády obklopující pódium byly napušt ny olejem. Friggid do nich nast ílel
zapálené šípy. D evo za alo doutnat, linul se z n ho kou .
„Proboha!“ vyk ikla Erin. Divoce škubala pouty. Když si uv domila, jak
hrozivou pomstu pro ni K ivonohý p ichystal, vhrkly jí do o í slzy.
Na pozadí vále né v avy zaslechla jeho smích. Z ejm po ítá s tím, že
zem e. Smrt neodd liteln pat í k jeho životu. Avšak padnout v boji není
žádná hanba. A už zem e, nebo bude žít, do ká se své pomsty, nebo
Olafovi se nepoda í v as ho p emoci a vyrvat svou ženu z náru e plamenu.
„Zdravím, královno z Dubhlainu, princezno z Tary!“ halekal na ni Friggid.
„Možná se potkáme na velkém nádvo í Valhaly!“
Aniž se p estal d siv uculovat, oto il se na pat a odkrá el.
Dravý ohe la hltal vyschlá polena. Brzy pohltí i ji.
Olaf si Friggida najde, pomyslela si zoufale, když se všude kolem ní
vznášel kou . A zabije ho. Jenže pro ni už bude p íliš pozd …
Na okamžik sebou p estala zmítat a zaost ila na rychle se ší ící plameny.
„Ne,“ zašeptala nev ícn . V hlav jí zn la Friggidova slova: „… ty však
sho íš ješt na zemi.“
„Ne!“ zaje ela znovu s o ima up enýma do nebes. Za ínaly ji pálit a slzet.
Dým houstl, zahaloval ji jako šedivá opona.
Kroutila záp stími, m la je rozed ená do masa a samou krev. Poté se
bezmocn op ela o k l a dala volný pr chod svému zoufalství.
Neuho ím zaživa, ut šovala se. Dým m p ipraví o život d ív, než se m
plameny v bec dotknou.
Smrt není tak strašná. Pokud doopravdy existuje B h, pak ji budou u
nebeské brány vyhlížet Leith, Fennen, Bridget a Brian z Clonntairthu.
Kdepak, ne eká ji nic hrozného. Až na to, že je dosud mladá a m la p ed
sebou celý život. A manželství s Olafem…, Pánem vlk . Nikdy mu ne ekla,
že ho miluje. Kéž by mu mohla alespo jednou vyznat lásku. Znovu mu
spo inout v náru i a zašeptat horoucí slova…

Olaf m l o i pouze pro jediného lov ka. Systematicky si k n mu klestil

cestu mezi muži, kte í ho schváln vyzývali na souboj. Pevn sed l na h bet
svého vraníka a ovládal jej pouze nohama. Ruce pot eboval k boji. V levé
svíral štít, v pravé me . Jestli se Friggid n kde skrývá, však on si ho najde.
Vy ídí si to s ním, i kdyby se mu m l postavit beze zbraní.
„Vlku!“
Kone v chumlu zápolících voják spat il toho, jehož hledal.

251
 Navzdory zu ící bitv se p ed ním za ali vále níci uctiv rozestupovat.
Sklonili me e i sekyry. Polovina provizorních budov již ho ela. V ava
umlkala, šarvátky utichaly. Všichni p ítomní napjat sledovali dv hlavní
postavy tohoto konfliktu, které se st etnou v bitv muže proti muži.
Ostražit a zárove sebejist se k sob blížily v sedlech svých vále ných
, do nozder se jim vtíral zápach kou e a krve.
stali stát kousek od sebe a up en si prohlíželi jeden druhého. Na tuhle
íležitost dlouho ekali.
lám to kv li Grenilde, pomyslel si Olaf, a kv li Irsku. Míru, v n mž
bude vyr stat m j syn. Kdepak. Hlavním d vodem je Erin, symbol této zem
a moje žena.
Friggid si na svou odranou tuniku oblékl brn ní. Olaf se mu postavil v
typickém irském od vu s dlouhým plášt m, ale ani on nezapomn l na prsní
štít. Také se od svého nep ítele n emu p iu il. Soupe místo sekyry dával
ednost me i, jejž nosil zastr ený v pochv stejn jako Vlk. Hledí jeho p ilby
lo tvar berana.
Olaf si helmu nenasadil, blon até vlasy mu zá ily kolem hlavy jako
slune ní paprsky.
„Tohle je jenom mezi námi dv ma, Dáne. Tebou a mnou. Neve své vojsko
na jistou smrt,“ domlouval mu Olaf tiše. „Tuhle bitvu rozhodnou jenom dva
Vikingové.“
„Ano,“ souhlasil jeho soupe . „Je to pouze mezi námi a od prvopo átku
tomu tak bylo. O našem osudu rozhodli Odin a Thor. Avšak nejedná se o
tku dvou Viking . Z tebe se stal Ir oun!“ vmetl mu hn viv do tvá e.
Olaf pokr il rameny. „Snad. Ale jedno si pamatuj, Friggide. Dubhlain pat í
mn . Stal jsem se v dcem tisíc lidí – po ítají se k nim i Irové.“ Jeho hlas
ipomínal zavr ení. „Kde je moje žena, Dáne?“
Protivník se posm šn ušklíbl. „Pat í vít zi. Jist znáš základní pravidlo
dobývání.“
„Dobrá,“ ucedil Olaf. „Však uvidíme, kdo s koho.“
Vtom se z davu vymanil Gregory z Clonntairthu a pospíchal k Olafovi.
inášel svému spojenci p ilbu s hledím. Vlk si ji nasadil, z staly z n ho
vid t pouze o i, jež se prom nily v ledová ost í.
Pojednou se mohutný erný h ebec postavil na zadní, divoce odfrkoval a
mával kopyty ve vzduchu. Olaf zaklonil hlavu a vyrazil ze sebe vále ný
pok ik.
Vl í zavytí zn lo natolik hr zostrašn , že i Gregory poplašen zacouval
zp t mezi své muže. Po zádech mu p eb hl mráz. Byl v pokušení se
252
pok ižovat. V as se opanoval a s uspokojením sledoval, jak se Dánové
zarazili.
Zem se zachv la, když robustní zví e dopadlo na všechny ty i. Souboj
zapo al.
Olaf a Friggid zk ížili me e, pokoušeli se jeden druhého shodit ze sedla.
Zbran in ely.
Friggid se zb sile rval, hnala ho síla šílence, který všechno vsadil na jednu
kartu.
Avšak ani Vlk se nenechal zahanbit. I on vložil do st etu veškerou svou
vervu. Vzdoroval svému rivalovi s úporností lov ka, který utrp l p íšernou
bolest a ztrátu. Hnala ho touha po pomst , ale zejména se pral kv li své
choti.
i dalším výpadu bohužel ztratil rovnováhu a skon il v prachu na zemi.
Bleskov vysko il na nohy a chopil se štítu. Friggid proti n mu štval svého
kon . Doufal, že Olafa zasáhne b it me e i ko ská kopyta. Jenže výpad se
minul ú inkem. Vlk se mrštn p ikr il a usko il stranou. Pak se mu poda ilo
popadnout soupe e za paži a stáhnout ho ze sedla. Po krati ké šarvátce se od
sebe odtrhli a ostražit se obcházeli v kruhu.
Op t se ozvalo pronikavé vl í zavytí.
Zarachotily me e. Ostrá epel se zakousla Olafovi do paže, ale ten bolest
necítil. Mocn se rozmáchl svou zbraní a vyrazil užaslému Dánovi z ruky
štít. Druhý výpad neminul cíl.
ivonohý na soka udiven zíral, mírn zavrávoral. Upustil me a chytil se
za krk a rameno, odkud prýštila krev. Spolu s ní z n ho vyprchával život.
Padl na kolena, aniž spustil z Nora zrak, jako by nedokázal uv it, že
prohrál.
Olaf stál nad porobeným nep ítelem a viditeln se chv l. Neušlo mu, že
navzdory blížící se smrti v Dánových o ích planou vít zoslavné plamínky.
Poklekl k n mu, popadl ho za ramena a zat ásl jím.
„Kde je moje žena?“ zaburácel. Náhle se ho zmocnila panika. Žádný
poražený neodchází z tohoto sv ta s úsm vem na rtech. Ledaže…
Friggid ml el. P erývan oddechoval. Usmívající se rty bylo skrze hledí sotva
vid t. „Kde je?“ za val Olaf.
Dánovy o i se za ínaly zakalovat. P esto se mu poda ilo zamrkat a ukázat
jimi na opa ný konec nádvo í.
Olaf protivníka pustil a nap ímil se. Zmítal jím zmatek. Rozhlédl se kolem
sebe, ale moc toho nespat il. V tšina budov kolem n ho ho ela. Všiml si

253
dvorany obehnané plotem s vyvýšeným pódiem, z ejm s praný em. I tu
stravoval ohe .
Friggid K ivonohý naposledy vydechl.
Vzáp tí k Olafovi p istoupil jeden z Dán a položil mu k nohám me .
„Vzdáváme se ti, Pane vlk . Je nás málo a o další boj nestojíme. Pouze jsme
projevovali v rnost svému v dci. Nic neo ekáváme, jenom prosíme o
milost.“
„Opus te Irsko, anebo p ísahejte poslušnost Aedu Finnlaithovi. Potom se
vám nic nestane,“ prohlásil nep ítomn Olaf. Bez p estání zkoumal svoje
okolí. „Nemám chu na další zabíjení. Hledám svoji manželku.“
Dán pohlédl stejným sm rem jako Olaf a o i mu zvlhly. Bu za to mohl
kou , nebo ho p emohly emoce. „Ta ženská…, tvoje královna…“
„Mluv, chlape!“ zah ímal Vlk.
Muž ukázal na pódium, jež ho elo vysokým plamenem. ‚Je v tamtom ohni.
Možná dosud žije, ale nemáš šanci se k ní dostat. Ale jedno mi v – netušili
jsme, jaké s ní má Friggid plány. Obdivovali jsme ji, nebo projevila
nezm rnou odvahu.“
Následovalo bolestné vl í zasku ení. „Ne!“ Olaf se vyhoupl na h ebce a
ítil se k tan ícím plamen m.
Ostatní pospíchali za ním. Zastavil se p ed jasn planoucími k ly. Byly
rozpálené do ruda, sálal z nich nep edstavitelný žár a stoupala oblaka
erného štiplavého kou e.
Nicmén mezi poskakujícími plameny bylo pódium dosud vid t. Ohe se
princezny zatím nedotkl, by šikmá podesta zvolna doutnala. Erin se vlá
opírala o k l, obli ej zast ený oponou hustých vlas , jež se v žáru ohn
namodrale leskly.
Ohromené ticho pro ízly Olafovy výk iky. Dovolával se Thora i Odina,
vzýval dokonce i k es anského boha.
Divoce pobídl vraníka kup edu. Zví e ochotn poslechlo, ale vzáp tí jej
ohnivá st na p inutila postavit se na zadní a odvrátit se. Olaf zví eti dovolil
odejít z dosahu plamen .
Erin zvedla hlavu. Spat ila p ed sebou zástup lidí a koní, avšak o i m la
pouze pro jediného lov ka. Vznešeného obra v sedle erného h ebce.
Norský vlk, za všech okolností král. Skrze hledí ve tvaru vl í hlavy spat ila
jeho ledov modré o i. Vpíjely se do jejích. Ale co to? Obvyklý mráz je pry .
Spíše p ipomínají letní mo e t sn p ed bou í. Zra í se v nich bolest a
beznad j. Copak už blouzním? Jenom si to p edstavuji? Zamrkala a op t se
zahled la Olafovi do o í. išelo z nich odhodlání a chlad.
254
 Nemiluje ji. P ijel, protože je rozený dobyvatel. Navíc pot eboval pomstít
Grenilde. A nedokáže se vzdát toho, co mu pat í. Krátce mu náležela i Erin.
ejm ji nemiluje, ale žije! Takového si jej bude navždy pamatovat. Jako
vít ze. Mocného vznešeného vládce. Kdyby náhodou n kdy padl, bude
panovat ve Valhale. Hrav p ed í všechny tam jší muže.
Usmála se, protože ho vid la a protože byl živý. Vždycky v la, že je
nezkrotný.
Olaf oto il kon . Rozhodl se, že ho navede na p ekážku z v tší vzdálenosti.
erný h ebec se vzepjal na zadní, kopyty hrabal vysoko ve vzduchu.
ítomní ztichli, každý z nich ohromením zadržel dech. as se zastavil.
Vraník vyrazil. D sivou rychlostí se ítil kup edu, svaly se mu napínaly.
Hladce se blížil ke st z plamen . Muž v jeho sedle se sklán l nad jeho
mohutným krkem, pobízel ho a zárove chlácholil.
Vzáp tí se ušlechtilé zví e hladce vzneslo nad ho ící hradbu. Olaf
nezaváhal. Pódium olizovaly plameny a šplhaly po n m vzh ru. Navedl
kon na šikmou podestu. Nezvládne to, pomyslela si Erin, tenká prkna
žkého vále ného o e neunesou.
Od širokých kopyt odlétaly t ísky. Podlaha dun la.
Pojednou Olaf stál p ed ní. Zvedla hlavu a spat ila v hledí jeho o i. Zvedl
ruku s me em. Erin se p ikr ila. Na okamžik ji napadlo, že p ijel jenom proto,
aby ji ztrestal. Avšak ostrý b it pouze p ízl provazová pouta. Pod dívkou
se podlomila kolena.
Silná ruka ji popadla d ív, než se sta ila zhroutit na podestu. K se
nervózn ošíval, zatímco Olaf zdvihal omámenou ženu do sedla. Když se
Erin rozhlédla kolem sebe, strachy jí za aly jektat zuby. Vlk se musel
zbláznit. Prkna se každou chvíli prolomí a krom toho se ocitli uprost ed
pekla.
ebec nervózn p ešlapoval na míst , zu iv hryzal udidlo. Pak se vzepjal
na silných nohou a sesko il z pódia. Erin se zdálo, že hladce plují vzduchem,
pak tvrd p istáli na zemi. K couvl a zaržál na protest. Všude kolem nich
sku ely vysoké plameny. Jak se jim poda í je prolomit? Jak dlouho potrvá,
než se udusí kou em?
Byla p ipravená zem ít se vzpomínkou na svého udatného chot nav ky
uloženou v duši. Avšak nyní, když na ni hledí svýma uhran ivýma o ima a
svírá ji v silných pažích, chce žít. Dokonale ho poznat, dotýkat se ho. Sdílet s
ním veškerou mladickou váše , v novat mu všechnu svou n hu.
inejmenším mu touží sd lit, jak ho miluje, a to bez ohledu na jeho p vod
nebo zlatovlasou krásku, již nosí ve svém srdci.
255
 „Olafe,“ oslovila ho. V praskotu ohn ji bylo sotva slyšet.
„Nemluv!“ napomenul ji. „A zhluboka se nadechni!“
inila, jak jí p ikázal. Te , nebo nikdy. Siln pobídl erného h ebce.
ihlížející ani nedutali.
Pak se to stalo. Nad ohnivou hradbou p elet l vraný k , vznesl se nad
hlavy p ítomných jako bájný osminohý o boha Thora. Zdálo se, že mí í k
oblak m. Vezl na svém h bet norského krále a irskou princeznu, které
zachránil z plamen . A umožnil jim žít.

256
 26

Výk iky a provolávání slávy nebraly konce, ale Olaf se nezastavil, aby si
ovace vychutnal. Plameny tan ily, k obloze se zvedala mra na kou e.
Pobídl kon , provedl jej mezi lidmi a zbytky staveb. P ekonali pobo ené
opevn ní a zamí ili p es údolí a kopce k lesu.
Erin se t ásla. P echod z horka do chladu zimního dne byl krutý a z
muže, který riskoval život, aby ji zachránil, moc tepla nesálalo.
V borovém háji postavil ženu na zem. Erin zakolísala. Musel ji p idržet,
aby neupadla. Up en si prohlížel její obli ej umazaný od sazí.
„Zdá se, že jsi neutrp la žádné závažné zran ní,“ zabru el. Poté se k
dív in zd šení odvrátil a krá el ke svému koni.
Nev ícn za ním zírala, srdce jako by se jí zastavilo v hrudi. Kdepak,
nedovolí, aby odešel. Zariskuje a zavolá ho zpátky. Klidn ze sebe ud lá
hlupa ku. Nyní si velice váží daru života a nemíní se vzdát jeho krás. Bude
ukrutn trp t, jestliže ji manžel odmítne, ale musí ho oslovit.
Nap áhla k n mu rozechv lé paže. Pootev ela rty a vzlykla: „Olafe!“
Jediné slovo zp sobilo, že se odhodlaný vikinský vále ník zastavil a
zrozpa it l jako nezkušený mladí ek. V plachém oslovení jako by se
skrývalo všechno to, na dlouho ekal. D silo ho pomyšlení, že se mýlí.
Chvíli se nehýbal a sbíral sílu se oto it.
Spat il ženiny prosebn vztažené paže a slzy stékající po tvá ích, jež
odplavovaly saze. Stále váhal. Pátral v manžel iných smaragdových o ích
po ujišt ní, že se neplete.
„Já… t … miluji,“ zašeptala. Sotva ji slyšel. „Chápu, že se ti bude nav ky
stýskat po Grenilde, a ochotn se spokojím se vším, co mi m žeš dát…“
Otup lost ho opustila. N kolika dlouhými kroky k Erin p istoupil a sev el
ji v náru i. Jemn ji hladil a laskal, jako by se prom nila v k ehkou kv tinku,
která se snadno zlomí.
257
 „Erin…“
Vášnivého šepotu se zmocnil vítr. Dívka zav ela o i a zatetelila se slastí.
as plynul, ale oni jej nevnímali. Opájeli se vzájemnou láskou a náklonností.
Sytili se svým teplem.
Když se od ní muž odtáhl, dívka si všimla, že se mu o i lesknou
neprolitými slzami. Letmo se ot el ústy o její rty, jako by ji políbil motýl.
Up en na ni hled l a uhlazoval jí vlasy. Zkoumal, zda nep išla k n jaké
úhon .
Erin se dojetím stáhlo hrdlo. Zajíkala se, když mluvila. „Nikdy jsem t
nezradila, m j pane… Nikdy. Tehdy na útesu… Friggid m zám rn svedl
na scestí.“ Po tvá i se jí kutálela slza, když plna ho kostí dodávala: „Jenže ten
je nyní mrtev a nem že má slova potvrdit. Nemám žádný d kaz… Ale ani
poté jsem t nezradila… Toužila jsem zachránit svého syna. Je tvou sou ástí.
Neumím si p edstavit, že bych ho mohla ztratit…“
‚Psst, má lásko,“ konejšil ji manžel a p ivinul ji k sob blíž. „Já vím.“
„Svá tehdejší slova jsem nemyslela vážn . Dány pohrdám a sou asn se
jich d sím. Friggid t cht l zabít, ale nejprve by p ed tvýma o ima zavraždil
našeho chlape ka…“
„Psst,“ špitl Olaf. Vroucn manželku objímal a chránil p ed dotírajícím
chladem. A byla Erin s jeho chováním spokojená, nedalo jí to, aby se
nezeptala: „V íš mi?“
„Jist , Irko.“
„Ale nemohu ti nic doložit…“
„Miluji t ,“ p iznal tiše. „Proto nejsem schopen tvé iny nestrann posoudit.
Obávám se, že ze m snadno ud láš hlupáka.“ „Zopakuj mi to, pane.“
„Bojím se, abych nenalet l na tvoje p kné i.“ „Tohle ne.“ Mali ko se od
muže odtáhla. „To druhé. Chci slyšet to druhé.“
Usmál se, a jako by vyšlo slunce. „Miluji t , Irko. Už dlouho. Ale jak má
lov k milovat št knu p ipravenou rozsápat každého Vikinga, na kterého se
podívá?“
„Ach, Olafe,“ zamumlala. Op t se k n mu p ivinula, p itiskla tvá
manželovi na prsa. Brn ní ji zastudilo, ale zaslechla pod ním bušení mužova
srdce. „Tolik jsem se bála… P iznávám, že jsem necht la milovat Vikinga, ale
stalo se. Nyní mám ze všech nejradši Norského vlka!“
Znovu se na svého chot podívala a v o ích se jí zra ily stopy bolesti. Olaf
poznal, co mu chce íct, a p edešel ji.
„Erin, Grenilde nav ky z stane v mém nitru. Prom nila se ve smutnou
vzpomínku, cítím k ní totéž, co ty ke svému bratrovi. Moje náklonnost k ní t
258
o nic nep ipraví, nebo nás dva pojí pouto nejt sn jší. Nic podobného jsem
nikdy nepoznal. Naplnila jsi m j život i srdce. Do ista jsi m o arovala. Aniž
jsi to tušila, dávno m máš ve svých zdánliv k ehkých ru kách. Dokonale jsi
omámila, avšak neumožnilas mi, abych se t dotkl. Nenávid la jsi m , to
je jasné.“
„Jasné?“ Erin se smála skrze slzy. „To sotva, m j pane! Styd la jsem se, že
taji pod tvými doteky jako vosk. Strachovala jsem se, abys m nep etvo il k
obrazu svému.“ Na okamžik se odml ela. Rty se jí chv ly stejn jako hlas.
„Cht l jsi ode m odejít, Olafe.“
„Irko… Dokud jsi m neoslovila jménem, neodvážil jsem se v it, že bys
mohla kdy milovat. Zrovna m . Krále všech Viking , Norského vlka.“
Ušklíbl se. „Vikingové jsou hrdí, má lásko, stejn jako irské princezny.“
Dívka se melodicky zachichotala. Její smích zn l jako podmanivé písn
smaragdového ostrova. Olaf se jím opájel. S nezm rnou n hou sledoval, jak
se z manžel iných hlubokých studánek vytrácejí poslední stopy soužení.
Kone poh bili minulost, zbavili se ho kosti a mohou za ít znovu.
koliv dosud panuje zima, ve vzduchu už je cítit p íslib jara.
Olaf políbil svou ženu na elo. „Poj , má lásko. Tv j otec bude radostí bez
sebe, až t uvidí. Nemluv o Gregorym a Briceovi.“
„A co teprve Leith!“ zvolala Erin. „Ach, Olafe! Tolik mi chybí… Nemohu
se do kat, až ho uvidím a sev u v náru i.“
„Našemu synovi se da í výte . Je v t ch nejlepších rukou. Ale máš
pravdu, eká nás dlouhá cesta dom . M li bychom vyrazit.“
Vysadil manželku do sedla a mrštn se vyhoupl za ni. V p átelském tichu
ujížd li vst íc ostatním. Erin se blažen usmívala, tulila se k manželov
široké hrudi a p emítala o snech, které kdysi sp ádala.
Olaf p ed ní nepadl na kolena a nežebronil o odpušt ní, ale na tom te
nezáleželo. Mnoha slovy jí vyznal lásku, s ímž p edtím nepo ítala. Je to
ece Norský vlk a král Dubhlainu, pomyslela si pyšn . Minulostí se
nezabývá a state elí budoucnosti.
ed poz statky dánského opevn ní se zastavili. Erin se oto ila. Shledala,
že Olaf civí p ímo p ed sebe.
„Co je ti, m j pane?“ otázala se vlídn .
Pevn ji objal. „Vzpomn l jsem si na slova starého druida, má lásko. Je to
velice moudrý lov k. Získal jsem zpátky svoji duši. Ale ne proto, že je
Friggid mrtvý. Zkrátka jsem dostal tebe.“

259
 Stál p ed krbem a sledoval scénu odehrávající se v hodovní síni.
Zadumaný obli ej prozá il prchavý úsm v.
Velká mše se schváln konala v Dubhlainu a zú astnila se jí celá Aedova
rodina. Nejvyšší král totiž usoudil, že Erin má pro letošek cestování dost.
Vždy od narození jeho vnuka uplynuly teprve dva m síce.
Takové veselí královské sídlo dosud nezažilo. Irové se ze všech sil snažili
svým vikinským druh m vysv tlit jedine nost tohoto dne. Ti, aby se
nezpronev ili své ví e, tu a tam vyslali k Odinovi tichou modlitbu, avšak
jinak se ochotn bavili spolu s ostatními.
Samotný nejvyšší král se dobromysln dohadoval se Sigurdem, který kv li
Moi e alespo navenek p edstíral nadšení pro k es anství.
Maeve všeobecné pozdvižení nevnímala. Okouzlen se sklán la nad
kolébkou s malým Leithem. Ochotn se o n ho starala, zatímco její dcera
hrála roli hostitelky. Brice a Erik si jako obvykle povídali o koních, zatímco
trp livé jeptišce Bede dávalo po ádn zabrat batole její sestry Gwynn, o n ž
se uvolila postarat, aby si jeho rodi e krapet odpo inuli.
Je to domov, pomyslel si Olaf, opravdový domov.
„Jsi n jaký zamyšlený, králi Olafe.“
S povytaženým obo ím se obrátil k p íchozímu, který se ho odvážil oslovit.
„Ale kdeže, Mergwine,“ namítl. „Jenom po ítám dary od boh .“
Sta ec se tajupln usmál a v kem poznamenaný obli ej se mu poskládal do
mnoha varhánk . „Op t jsem si p etl tvé runy.“
„Skute ?“ Olaf se ostražit zazubil. Na vlastní k ži se p esv il, že
nemá druidovy schopnosti podce ovat.
„Bodej . Dny obávaného dobyvatele jsou pry , Pane vlk .“
Olaf se up ímn zasmál. „Na to nemusím být v štec, abych to v l.
Vysta ím si s tím, co mám. Nic dalšího nežádám.“
Mergwin sklonil zrak, a když jej op tovn pozvedl k Olafovi, tvá il se
vážn . „Ty sice s úto ením p estaneš, ale není ti souzeno zastavit p íliv t ch,
kte í p iplují k t mto b eh m hledat št stí.“
Olaf polkl, sev elo se mu srdce. „Chceš tím íct, že budeme elit dalším
nájezd m, a já s tím nebudu moci nic d lat? Že nemám na tuto zemi
sebemenší vliv?“
„Kdepak,“ ohradil se tiše Mergwin. „ íkám jenom to, že nem žeš zm nit
co, co má být vy ešeno v následujícím století. Z staneš silný a dlouho se
budeš t šit pevnému zdraví. Stejn jako tvoje d ti. Kruh se pro tebe uzav el,
Pane vlk . Je as sklízet, cos zasadil. Ano, ekají t další sváry, ale nastane i
vytoužený mír. A potrvá dlouho.“
260
 Olaf zíral kamsi za druidova záda. Spat il svou nádhernou cho , která se
práv navrátila z kuchyn . Dnes se od la do syt zelených šat , jež podtrhly
jiskrnou barvu jejích o í i temný odstín vlas , deroucích se zpod hedvábného
závoje pošitého smaragdy. Drahokamy marn soupe ily s hlubokými
studánkami o í mladé ženy. Oto ila se k n mu, jako by vycítila jeho pohled.
Mergwinovi neušlo, že se na manžela sladce usmála. N žn , zamilovan .
Oba byli od p írody silní, hrdí a náro ní, avšak dovedli i milovat. Jejich vztah
byl plný vášn .
„Promi , druide,“ zamumlal Olaf a zamí il ke své choti. Mergwin nikterak
neprotestoval.
Usadil se p ed krbem a spokojen sledoval, jak urostlý král krá í ke své
královn . Ty dva obklopuje zlatá aura, konstatoval. Je symbolem slunce,
energie a moci.
istajasna se rozchechtal. Ale míru? Ne tak docela. Kv li své vzn tlivé
povaze se v budoucnu nevyhnou mnoha bou ím a hádkám. Navzdory tomu
se budou navzájem milovat láskou stejn neochv jnou, jako jsou okolní
kopce.
Nespoušt l mladý pár z o í. Zlatovlasý Viking od ný v šarlatovém plášti
sklonil hlavu, aby své zelenooké krásce cosi pošeptal. Okouzlen na n ho
zírala. Špitla manželovi n co na oplátku a oba se rozhlédli kolem sebe. V
hodovní síni panovala pohoda zimního podve era. Poté se mladí manželé
vzali za ruce a nepozorovan se vydali ke schodišti. Na podest popadl
severský král svou ženu do náru e a úslužn ji odnášel. Následovalo jen
prásknutí bytelných dve í.
„Á, Norský vlku,“ chichotal se druid, „opravdu se z tebe stal Ir! Což v
následujících letech ješt potvrdíš.“ „Co si to tu mumláš, starý blázne?“
Mergwin se zazubil na svého p ítele. „P išel ses hádat? V tom p ípad se s
tebou vsadím, že do roka a do dne budeš chovat v náru i druhého norského
vnuka.“
„Beru t za slovo, p íteli druide.“ Aed zabloudil pohledem ke schodišti.
Pak zachytil Mergwin v pohled a spiklenecky zamrkal. „Klidn se s tebou
vsadím, že do roka a do dne budu chovat v náru i druhé irské vnou e!“
Druid se zahih al a pozvedl pohár piva. „Když to íkáš… Jak myslíš.“

261
 POZNÁMKA AUTORKY

Divocí vet elci, ni ící barba i, silní a pohotoví, mist i v plundrování a

zabíjení – to vše se dá o Vikinzích íct. Avšak rovn ž platí, že byli staviteli,
osadníky a snílky. Zemi, na jejíž území vtrhli, dali víc, než jí vzali. Stali se
zakladateli mnohých dynastií.
Olaf Bílý si udržel Dubhlain po celý sv j život. V pr hu padesáti let jeho
vlády na ostrov panoval relativní mír, a koliv stále docházelo k ob asným
nájezd m. Irsko se Viking nezbavilo po dalších sto padesát let – o kone né
vít zství se postaral až Brian Boru, jenž v dubnu 1014 v bitv u Clontarfu
porazil Sigtrygga Hedvábnovousého.
Ale ani Brian, který si svého triumfu dlouho neužil, nedokázal zemi zbavit
vlivu Viking , pon vadž i po rozhodující bitv Sigtrygg dál vládl Dubhlainu.
Mnozí p ivandrovalci stejn jako Olaf zapustili v Irsku ko eny a zanechali na
ostrov svou nesmazatelnou stopu. Olafovi potomci dodnes žijí po celé zemi.
Z jeho irského jména Amhlaobh vzniklo p íjmení MacAuliffe.
eba si tím Olaf splnil všechny své sny.

262