Copyright 0 1985 by Shannon Drake

Translation © 1998 by Magda Cindri ová

Veškerá práva vyhrazena. Žádná ást tohoto díla nesmí být p enášena
nebo reprodukována bez p edchozího písemního souhlasu držitele práv.

Z anglického originálu THE KING’S PLEASURE,

vydaného nakladatelstvím Kensingion Publishing, New York 1999,
eložila Magda Cindri ová
Odpov dná redaktorka: Daniela Machá ková
Technický redaktor: Martin P ch
Sazba: Dušan Žárský
Obálka: Radek Urbiš
Vytiskla tiskárna FINIDR, spol. s r. o., eský T šín
Dotisk prvního vydání
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3,701 00 Ostrava 3 v
roce 2001

ISBN 80-86128-70-9

2
 LÉTA PÁN 1357

Dve e do kr my se otev ely a zastínila je urostlá postava

Adriena MacLachlana, když se v nich na okamžik zastavila, aby
prozkoumala nálevnu.
Rytí , který pat il k nejproslulejším bojovník krále Eduarda
III., však toho ve era nep ijel ve zbroji.
Dostal zprávu o dnešní sch zce a objevil se v od vu, jaký
nosili mnozí hrdlo ezové navšt vující zdejší nechvaln známou
putyku. M l na sob prostou hn dou halenu, kterou si p etáhl
es košili z jemného pláma, krátké p iléhavé kalhoty, vysoké
boty a široký tmavý pláš s kápí skrývající nejen rysy jeho
obli eje, ale i zbran , které si zvolil – znamenitý toledský me a
ž vybroušený do tenkého ost í vsazený do pochvy na lýtku, s
nímž ho nau ili zacházet jeho skotští p íbuzní. Poznali drsnou
pravdu, že napadeni mohou být rychle, ne ekan a kdykoli.
Pohledem p ejel hostinskou místnost a s uspokojením zjistil,
že dosud nep išla. Pak vstoupil do místnosti a zamí il p ímo k
hrub otesanému d ev nému stolu, kde se mohl usadit zády ke
st , dívat se na dve e a bedlivé sledovat všechny p íchozí.
Usadil se a u kypré dív iny, která proplouvala lokálem a
proplétala se mezi návšt vníky velmi pochybného charakteru, si
objednal korbel piva. Proslýchalo se, že v kr dostávají najíst
a napít vrahové, lot i a zlod ji, a bylo známo, že je zde možné
sjednat jakýkoli nekalý obchod. Od stolu po Adrienov levici ho
ostražit pozoroval

námo ník se z ernalými zuby, který se p itom šeptem obracel ke

3
svému druhovi. Adrien si byl dob e v dom toho, že se dohadují,
jaké bohatství by mu mohli ukrást. Dobrá. Mohl si s sebou vzít
pomocníky. M l kolem sebe dost slušných a state ných muž ,
kte í by se k n mu p idali. Ale tohle byla osobní záležitost a
Adrien necht l, aby se o ní dov l král. Možná na tom závisí
její život.
Modlil se, aby jeho informáto i m li pravdu a aby se tu
objevila. Protože kdyby ne…
Zachvátil ho strach a vztek, až se zdálo, že oba city lomcují
celým jeho t lem. Jak m že být tak bláhová, jak m že tolik
riskovat? Myslí si snad, že je tak silná, tak mocná, nebo tak
proklat urozená, že dokáže využít základní instinkty
ne estných muž pro své vlastní cíle? M j Bože, jak toužil
vrhnout se na ni dnes ve er sám…
znými zp soby.
Bylo jeho povinností, aby sem p išel. Ta malá chytrá ka by
pot ebovala zmrskat u k lu a zodpov dný byl za ni, dobrotivý
Bože, on sám. Ale zrovna tak byla pravda, že m l dost rozumu a
moudrosti, aby vid l to, co ona vid t nemohla. Byla klenotem,
kterého je lepši se zmocnit, než s ním smlouvat. A v srdci se o ni
bál a v l, že by pro ni zem el, že kdyby jí stalo n co zlého,
vyhaslo by jeho nitro.
Vida! Zrychlil se mu tep.
Dve e se otev ely. Vstoupila postava a vzáp tí ji zahalil kou
stoupající ze škva ícího se tuku divo áka, který se v kr
opékal na velkém rožni. Celou místnost napl oval dým.
íchozí byl stejn jako on zahalen v temném vlajícím plášti.
Vlastn , pomyslel si smutn , v lokále byly všechny osoby
zahalené v pláštích.
Ale ji by poznal kdekoliv t eba jen podle pohyb . Znal ji
tém celý její život. Vid l, jak vyr stá v dívku s p vabnými
gesty a ladnými pohyby.
Stáhla si dozadu kápi, jen nepatrn , aby se mohla rozhlédnout
po místnosti. Adrien rychle sklopil hlavu, pak op t zvedl o i.
Byla to skute ona. Znovu se v n m za al vzmáhat hn v, ale
ovládl se a usilovn se snažil nezú astn ji pozorovat.
Nemohl. I kdyby byla nejubožejší ze všech selských d at,
4
vzbuzovala by touhu a závist nejbohatších a nejurozen jších
muž . asy temné jako inkoust zakryly smaragdov zelené o i.
Tvá m la jemn modelovanou a dokonalou. Byla vysoká a
štíhlá a pod plášt m se skrývaly její nádherné, dokonalé a
sv dné tvary.
A p išla sem, aby se tu setkala s mužem. S Francouzem. A
nep ítelem. Á… pohle me!
Z druhého kouta místnosti se zvedl jakýsi muž a vykro il
dychtiv kup edu, aby se s ní setkal. I on m l na sob tmavý
pláš , ale káp mu sklouzla do týla a rysy tvá e bylo možné
jasn rozeznat. Vikomt Langlois, muž ve službách
francouzského krále. Adrien ho n kolikrát z dálky vid l na
bitevním poli.
Vikomt p istoupil k dívce ve dve ích. Oba sklonili hlavu. On
ukázal na schodišt vedoucí do hostinských pokoj nad
vý epem.
Adrien zamrkal, zafal zuby a ze všech sil potla il nával
vzteku, který ho zachvátil. la dostat za vyu enou. M la od
ho doslat za vyu enou!
Ruce pod stolem sev el v p st a zas je uvolnil a za al
zhluboka dýchat. Musí si zachovat istou hlavu.
Dvojice vykro ila nahoru po schodech. Za pár okamžik se
Adrien vydal za ní.

Daniela z Avillu nem la ješt nikdy v život takový strach,

ale dost brzy poznala, že projevit odvahu je skoro stejn dobré
jako ji doopravdy mít. Také zjistila, že vznešené chování samo o
sob má nesmírnou moc, a to byl taktický manévr, který nikdy
neváhala použít.
Ale dnes byl v jejím neklidu víc než jen strach. Svíralo se jí
srdce a cítila v n m mu ivou bolest. P ed asem u inila u jistého
smrtelného lože slib, a proto musí varovat krále Jana. To bylo
jediné, co m la v úmyslu ud lat, a íkala si, že tentokrát to bude
naposledy, co se pokusí Janovi pomoci. Ale i tak jí bylo jasné,
Že zrazuje krále Eduarda. A co h …
Ach Bože, ud lala tolik zlého…
A její tísnivý, nep íjemný pocit vyvolal muž, kterého te
5
 la v zádech. Vikomt Langlois. okouzlující a charismatický
muž, pýcha
francouzského dvora. D íve býval vždy galantní a zdvo ilý, ale
dnes… dnes vypadal jako dobyvatel. Kousla se do rtu,
vystrašená a v doma si toho, že ho sem pozvala na základ
kolika polopravd. Mohl jí totiž pomoci dostat se k Janovi.
Vedl ji temnou chodbou táhnoucí se daleko do zadní ásti
domu. Pak str il do dve í, za nimiž je p ivítal pokoj osv tlený
sv tlem svíce. Na stole stála karafa s vínem a ležel tam i kus
sýra s bochníkem chleba. V krbu plápolal ohe . Z lože, které na
pohled strohému pokoji dominovalo, byla stažena pokrývka.
Všechno jako by bylo p ipraveno pro milenecké dostavení ko.
Prudce se obrátila, z stala stát a ekala, hrdá a vznešená.
Vikomt Langlois vstoupil za ní a op el se o dve e. Byl to
pohledný muž s jisk ivýma ernýma o ima a hubenou tvá í,
zast iženou bradkou a s tmavými vlasy splývajícími na ramena.
Op t ji napadlo, že tento muž vypadá jako sup-nebo jako vlk!
„Tak komplikované p ípravy nebyly zapot ebí,‘“ sd lila mu
chladn . „Sjednala jsem tuto sch zku, abys mohl p edat zprávu
Francouzskému králi. Budeš bohat odm n.“
„Ach, paní. Jak m žeš být chladná jako led, když jsem
riskoval život a zdraví, abych sem p išel – zachránit t ?“
„Jak to myslíš, pane?“ zeptala se opatrn .
Langlois se stále opíral o dve e. Uslyšela, jak se za jeho zády
zasunula závora. Srdce se jí rozbušilo. Dobrotivý Bože, co bude
lat? Vykro il k ní a ona se snažila zachovat klid. Stále byla
esv ená, že ho dokáže usm rnit svým d vtipem, a jsou
jeho úmysly jakékoliv.
Uchopil ji za ruce a zárove se uklonil jako nejgalantn jší
rytí všech dob. „Ach, má paní, bylo mi eno, že jsi vykopala
vále nou sekeru S tím skotským barbarem, kterého ti ur il král.“
V páte i ji zamrazilo. Zatoužila mít volné ruce.
Ve stejný okamžik stál Adrien MacLachlan venku a tiskl se
ke dve ím v temné chodb . Znovu ucítil, jak se mu za íná v
žilách p nit krev.
„Psala jsem ti,protože…“za alaDaniela.
Ale vikomt ji rychle p erušil: „Má paní, pokud nedošlo k
6
napln ní vašeho slibu, pak jsi volná a dobrý francouzský král
že sv it celou v c papeži.“
Adrien sev el ruce v p st. Že nedošlo k napln ní
manželského slibu? Nejrad ji by mu zakroutil krkem!
Vyzkoušel dve e. Zav eno. Ale byly chatrné, vypá í je jedním
nárazem ramene! Za al se p ipravovat k útoku, ale pak se zarazil
a ekal na Danielina další slova.
Daniela proklínala sama sebe za pošetilé p esv ení, že ten
lov k má na srdci dobro svého krále. Vikomta Langloise
zajímal jen vlastní prosp ch – cht l dostat ji a Aville. P esto
musela postupovat obez etn . „Možná existují n které v ci, o
nichž bychom si mohli promluvit pozd ji. Ale tahle záležitost se
musí vy ešit jako první. Snad bude nejlépe, doprovodíš-li m ke
králi Janovi, abych mu mohla osobn p edal své zprávy,“ ekla.
Znovu ji zamrazilo. Jeho temné o i se zúžily a objevil se v nich
záke ný a odhodlaný lesk. „Vikomte, necht la jsem t urazit. Jsi
jist ctihodný šlechtic, ale v sázce jsou d ležit jší v ci, než jsem
já a Aville.“
V chodb už Adrien zatínal zuby tak, až se bál, že za nou
sk ípat.
„P emýšlej o tom, paní,“ p erušil jí Langlois a jeho hlas
zask ípal. „Krále Jana by to pot šilo. P edložíme francouzskému
králi hloubku naší lásky a manželství se pak jist poda í za ídit-a
ty se zbavíš toho pohana, toho barbarského neotesance! Paní,
ivedla jsi m na myšlenku, že si zasloužím velkou odm nu,
když ti pomohu. Dostanu ji. A dostanu ji hned, má sladká
krásko! Protože mezi tebou a tím divochem k ni emu
nedošlo…“
„Vikomte, mám pro krále Jana zprávu! Mysli na jeho
hn v…“‚
„Mysli na jeho radost, že m žeš pat it Francouzi a ne
jakémusi drzému skotskému parchantovi!“
Zírala na n ho a nar stal v ní odpor a vztek na sebe
samotnou, Snažila se vložit do své zprávy jen tolik, aby
Langloise zlákala ke sch zce, ale on p edpokládal. Že jde o
pozvání do postele!
Ach, bude muset n co vymyslet, protože kdyby se jí dotkl,
ála by si zem ít. N co v jejím nitru by vyhaslo – její srdce a
možná i její duše.
Náhle ji p emohla prchlivost. Vyprostila ruce z jeho sev ení a
pohlédla na n ho s veškerou nenávistí, kterou si p inesla z
tství stráveného ti dvora mezi anglickým králem a královnou a
jejich královským potomstvem. „Ne!“
Netrp liv ho od sebe odstr ila a na okamžik m la její taktika
úsp ch. Langlois zavrávoral a ucouvl. Ale jakmile Daniela
zamí ila ke dve ím, chytil ji za ramena a p itáhl si ji zpátky k
sob . V tmavých o ích se mu odrážela zlost. „Cht l jsem být
jemný. Svést té, má paní, a tak stvrdit náš svazek tvým
ochotným souhlasem. Ale i když jsem v rn sloužil, paní, jsem
jen nep íliš‘ významný šlechtic dvora francouzského krále a
naléhav pot ebuji p du i peníze, které plynou z tvých
francouzských držav. Má paní, a to ne íkám, jak toužím po tvé
kráse! P ísahám, že p edstoupíme p ed krále jako milenci a
budeme pot ebovat jen jeho požehnání, aby byl náš svazek
uznán!“
„Ani za p t es!“ slíbila mu Daniela a ze všech sil ho kopla do
míst, kde byl nejvíc citlivý.
Za val a zkroutil se bolestí. Daniela bleskurychle odsko ila,
ale Vikomtovy prsty sev ely její pláš a ona s temným
žuchnutím upadla do zm ti hrubé hnédé látky, až si vyrazila
dech. Snažila se vzpamatovat, ale vtom na ni dopadl Langlois.
„Drahá paní, cht l jsem to d lat na posteli, ale bude-li ti víc
vyhovovat podlaha.
Snažila si uvolnit ruce a poda ilo se jí muže dlaní uhodit do
tvá e. Zdálo sejí, že slyší t íštivý zvuk, ale nebyla si jistá,
protože jí ránu vrátil a v hlav jí dun lo. Zmítala sebou a
kroutila se, zoufalá a odhodlaná, s docela slušným nadáním pro
um ní sebeobrany. Loktem do hrdla, nehty do tvá í…, ale
dokáže ho p emoci? Langlois byl rytí cvi ený pro boj, muž,
který byl zvyklý jezdit na bitevním koni v t žkém brn ní, a i
když má možná Daniela dost d vtipu, aby ho p elstila, sílu na to
mít nebude.
„Milosrdný Bože, paní, namouduši, utiš se! Neublížím ti, jen
když mi dovolíš, abych se t dotkl…,“ za al Langlois. Pak náhle
ztichl. Nedíval se na ni, ale na n co… na n koho jiného. Na
vysokou postavu v plášti stojící hned za ženou.
V tom okamžiku si uv domila, co znamenal t íštivý zvuk,
který slyšela – n kdo vyrážel dve e. A muž, který je vyrazil, se
te ty il nad nimi.
Byl vysoký a m l široká ramena. Jeho impozantní osobnost
sobila hroziv . Káp mu nezakrývala obli ej a jeho rysy
vytesané z kamene, mužné a výrazné, byly zcela odhaleny.
Vlasy m l husté a ohniv plavé, zatímco jeho obo í a rasy m ly
odstín tmavého medu a dodávaly jeho pohledu pronikavost. O i,
v nichž ho elo zlato, shlížely na dvojici se smrtící záští.
Me v pravé mužov ruce mí il na Francouzovo hrdlo.
Adrien, uv domila si Daniela, a t ebaže byla neskonale
vd ná za porážku násilníka, v srdci pocítila hr zu a zd šení.
Adrien. Ach, Bože! P istihl ji. Cht la jen varovat Jana, nic víc.
Adrien – ach, Bože!
Mohl by ji pov sit. Myslela si, že je na dalekém bojišti.
Netušila, že by mohl odhalit její plán! Byl zase pry v té
nekon ící bitv , a byl pry tak dlouho! Kolikrát probd la celou
noc a toužila ho vid t…
Ale ne takhle…, takhle ne! V jeho o ích vid la bezmezný
vztek.
esto promluvil klidn .
„Dotkni se jí, m j milý, ale ud láš to jen jednou,“ varoval ho
Adrien. „Od íznu ti všechny údy t la, které se mají k tomu, aby
ses choval jako hlupák…, a nakonec ti u íznu hlavu!“ Adrien v
hlas byl skoro p íjemný, a p esto krut mrazil, až Daniela ucítila,
jak se jejím nitrem za íná ší it ledový kruný . Langlois se
pomalu a opatrn zvedl, protože Adrien v me se neustále
dotýkal tepny na jeho krku.
„Te ty, Danielo,“ p ikázal Adrien a stále se díval na
Langloise, ne na ni.
Vstala a tvá e m la rozpálené ponížením.
„Jak… jak dlouho jsi tam stál?“ zeptala se.
„Dost dlouho,“ ekl a po ád jí nev noval ani pohled.
„A nechal jsi ho, aby m tak z ídil…“
„Zdálo se mi, že si docela dob e poradíš sama,“ odsekl.
„Vlastn jsem si nebyl jistý, jestli v bec záchranu pot ebuješ,
tak jsi byla na dostavení ko s ním soust ed ná.“
„Ano!“ vyk ikl Langlois. „Je to tak, já jsem p išel, abych ji
zachránil. A skute se, paní, nemusíš bát. Kdo je ten hulvát?
Nezapome te, že dum je plný muž oddaných francouzskému
králi, muž , kte í poko í‘ tohoto anglického lotra!“
„Jen je zavolej,“ navrhl Adrien hlasem o málo siln jším než
šepot a s žárem pekelného ohn v o ích. Daniela se bezd
zachv la a pak se s obavami obrátila, protože uslyšela z chodby
dusot. Do pokoje vb hl tlustý muž v zást e, zjevn majitel
kr my, a vzáp tí za ním dva muži ozbrojení noži.
„Pot ebuješ pomoc, milorde?“ zeptal se tlouštík Langloise.
„Ovšem!“ odpov l suše Langlois, protože bylo jasné, že
mu pozice s hrotem me e u hrdla není p íjemná.
„Nechci vyvolávat žádné nesnáze a k mrtvému, který mi už
dostate tíží sv domí, p idávat dalšího!“ prohlásil Adrien k
íchozím a nehnul ani brvou. „Nehodlám vikomta zabít, míním
jen odejít s dámou…“
„P išla za mnou, aby unikla tomu Angli anovi!“ vyk ikl
Langlois. „Neodejdeš s ní…, chci si ji vzít…“
„Ale pane, ona s tebou nem že jít, protože už manžela má,“
prohlásil stroze Adrien.
„Není to opravdové manželství…“
„Opravdové ve všech sm rech,“ ekl Adrien. O ima blýskl
po Daniele a ona zalapala po dechu, jako by ucítila žár zlatého
ohn . Pohledem op t sklouzl k muž m a chladn se usmál. „Rád
to dokážu, pokud to dáma není ochotna p iznat. M žete zavolat
porodní bábu.“
„Ale…,“ za al Langlois.
„Pchá! Uv domuji si, že t dáma p elstila, pane vikomte.
Umí to výte , pokud ji dob e neznáš! To vím z vlastní
zkušenosti. Byl jsi oklamán, pane, a práv proto te sotva
popadáš dech.“ Zadíval se na Danielu a trpký, smutný úsm v
mu zk ivil ústa. „Je okouzlující, že? Ale jak jsem ekl, znám ji
dob e, a ty, pane, by sis te m l dát pozor a varovat se tak
prohnaného a sv dného p vabu a krásy! Dnes t nechám žít…“
Pohlédl na Danielinu tvá a pak se zas ost e zadíval na
Langloise. „Ale jestli se ješt n kdy setkáme, pane, zem eš!“
Langlois zalapal po dechu, když si uv domil, kdo k n mu
mluví. „MacLachlan!“ vyk ikl.
„P esn tak.“ Adrien pokýval hlavou. „Ano. Já jsem ten
divoch, skotský pohan. Vikomte, c’est moi.“
Na okamžik se zdálo, že se Langloisovi ud lalo nesmírn zle.
Pov sti o Adrienov zdatnosti v turnajích a v boji byly
proslavené v celém k es anském sv . Jediný švih záp stí a…
Ale Langlois si z ejm p esto myslel, že je v p esile.
„Chopte se ho!“ vyk ikl a dva hrdlo ezové vyrazili, aby
splnili rozkaz. Ten po pravici hospodského zvedl nabroušený
ž a s ohromnou sílou jím hodil.
Byl to ale oby ejný hospodský rvá , zatímco Adrien v noval
celý život tomu, aby se nau il bojovat. Ocel narazila na ocel,
Adrien, hbitý jako levhart, ustoupil první, a muž upadl na zem.
Daniela vyk ikla.
„Chy ho, hlupáku!“ za val Langlois na druhého muže, který
vyrazil kup edu, pohlédl na Adrienovo ost í a rychle se stáhl.
Langlois ze sebe vydal p idušený zvuk, ale ztichl, když se mu k
hrdlu op t p itisklo Adrienovo ost í. „Adieu, milorde vikomte!
l bych t zabít, ale nechci už kv li této zrad prolít žádnou
další zbyte nou krev. Zavolala si t ona.“
Když se Adrienovy prsty sev ely kolem její paže, potla ila
Daniela vzlyk, protože jeho stisk byl tvrdý jako ocel. Uv domila
si, že ji vede ven ze dve í. Pak se Adrienovy prsty propletly s
jejími, hnal se s ní chodbou, a když se blížil ke schod m,
zastavil se, protože se k nim nahoru ítili další muži.
„Dej mi zbra !“ vyk ikla.
„Dokud dýchám, nedostaneš ji, milady! Mohla by mi skon it
v zádech!“
„Nikdy jsem proti tob zbra nezvedla!“
„Dovoluji si nesouhlasit!“
„Je jich na tebe p íliš mnoho!“ vyk ikla. „Zabiješ nás oba,
pokud dole nemáš vlastní muže.“
„P išel jsem sám.“
„Sám!“ vyk ikla zd šen . Zdálo se, že celá hospoda je na
nohou a každý sahá po své zbrani.
„Když chci zabránit malé chytra ce v ú asti na zrad
anglického krále, v tšinou si sv dky nezvu! O zrad v i mn
ani nemluvím!“, odpov l
Daniele se okamžit nahrnula do tvá í krev a vtom na ni
Adrien znovu zak el. „Postav se za mne. T sn . A jestli jen
pomyslíš na další zradu, budu žít tak dlouho, že t p inutím toho
litovat! To p ísahám!“
Daniela nem la jinou možnost než poslechnout, protože ji
Adrien stále pevn svíral. Nehodlala se mu ani trochu stav t na
odpor. Zdálo se ale, že Adrien má v tší vztek, než jaký si dosud
dokázala p edstavit. Jako by se jí do srdce zase vloudil strach,
když si uv domila, že dokonce i te uvažuje o její zrad .
l proti sob houf muž s me i, muž nekalých profesí, ale
žádný z nich neovládal um ní boje zblízka tak dokonale jako on.
Jeho první rána zasáhla nejbližšího muže, který upadl dozadu a
srazil dol ostatní íako kácející se stromy. Adrien se hbit
propletl mezi mini a táhl Danielu za sebou. M l ohromující sílu.
Když na n na úpatí schodišt zaúto il mohutný protivník,
Adrien drsn stáhl Danielu stranou a sám usko il práv v as,
aby muž narazil hlavou do schod .
„Sehni se!“‚ vyzval ji Adrien, a jakmile poslechla, ud lal sám
totéž t sné p edtím, než se nad jejich hlavami zablýskl vrah v
me . Adrien se nap ímil, švihl svou zbraní a úto ník se zhroutil.
Ješt než ho Daniela sta ila výk ikem varovat p ed dalším
mužem, blížícím se zezadu. Adrien se oto il a úto níka probodl.
Pak ji chvatn vyvedl z kr my do no ní tmy.
išel sice beze zbroje a bez pomocník , ale p ivedl si
Matouše, nejrychlejšího ze svých ty bitevních h ebc . Uvid l
valacha, kterého si Daniela vzala ze stáje prince Eduarda,
odvázal ho, plácl po zadku a poslal zví e svou cestou. Pak se
protla il p ed svou ženu, vysadil ji Matoušovi na h bet a vzáp tí
vysko il za ni. Neohlédla se, ani když uslyšela vzteklý ev
muž , kte í se op t shlukli a nalezli odvahu vydat se za nimi.
Adrien pobídl kon . Zví e se dalo do b hu. Daniela za sebou
cítila majestátní sílu a pevnou svalnatou hru muže sedícího za
ní, horkou a živo išnou. Zav ela o i, a když ji v tve a listí v
divokém trysku šlehaly do obli eje a trhaly jí pláš , skonila se k
Matoušov h ív .
Matouš nechal pronásledovatele daleko za sebou a Daniela si
brzy uv domila, že jsou mimo nebezpe í a že Adrien uhání dál
jen ze vzteku. Když se dostali k ece, zpomalil a u b ehu p itáhl
koni uzdu. Oba mosty stály daleko po proudu sm rem k
východu.
Pobídl kon kup edu.
„Je zima!“ vyk ikla nesouhlasn .
„Mohla jsi nás oba zabít – a te se bojíš trochy vody?“
 „Nebojím se ni eho.“
„Lžeš, protože dnes by ses m la bát m !“
„Kdybych se t v bec n kdy bála, pak proto, že nás z ejm
hodláš utopit!“
„Bu ráda, že je tu voda. Možná zchladí m j vztek.“
Ocitli se ve vod . Chlad byl krutý.
„M žeš jít rovnou do pekla!“ odsekla a modlila se, aby
Adrien její t es p ítal chladné vod a ne rozbou ené krvi v
jejím nitru.
Dostali se k prot jšímu b ehu, a jakmile byli na pevnin ,
Adrien op t pobídl kon do b hu. Vítr lepil Daniele promo ený
od v k t lu a ona se znovu rozt ásla. Ujížd li dál a dál. Pak
spat ila kamenné zdi svého Avillu.
Když se p iblížili, brána se otev ela, a jakmile jí projeli,
znovu se na neslyšitelný rozkaz zav ela. Adrien vedl kon
rovnou ke vchodu do panské ásti sídla. Ve tm p isp chal
podkoní, který uslyšel rozkaz, a p evzal Matoušovy ot že, aby
se o kon postaral.
Jakmile Adrien Danielu sesadil z kon , byla sotva schopna
ch ze. Ale když se snažila chvatn proklouznout sín mi,
nepokoušel se jí její zám r nijak uleh it. Chytil ji za paži a
neumožnil jí ani okamžik oddechu. Modlila se, aby nespat ila
známou tvá . Rema, Daylina, Monteine… kohokoliv.
Ale sí byla prázdná.
„Nahoru, má pani!“ p ikázal a ona nemohla d lat nic jiného
než ho následovat, když ji vlekl k pokoj m.
Ucítila, jak ji doslova vhodil do pokoje, zavrávorala a z stala
stát u nohou vy ezávané postele s nebesy, zatímco on rázn
zamí il k ohni, který plápolal v mohutném krbu.
Toužebn pohlédla ke dve ím. T ásla se, protože v la, co
ud lala. Dopustila se zrady na anglickém králi. A co víc, zradila
i tohoto muže.
„Žádné služebnictvo k tob dnes ve er nep ijde, milady.
Když jsem odhalil tvoji bláhovou zradu, postaral jsem se o to,
abych t sem mohl p ivést nepozorovan . Už si se mnou
nebudeš dál zahrávat! Ty a tvá rozho ená prohlášení
nevinnosti! To byla zrada, Danielo. Služebnictvo jsem na dnešní
noc poslal pry . Nehledej proto pomoc u jiných.“
„Nehledám pomoc nikde!“ zalhala.
„Ne, paní?“
Neodpov la, ale bezd se žalostn zachv la. Šaty ji
svíraly jako ledový rubáš.
Najednou Adrien p estal p echázet a zadíval se na ni.
„Svlékni se!“ za val. Ale Daniela pali at vystr ila bradu a
bojovala s náporem slz, které se jí draly do o í. „T eseš se,
protože máš na sob mokré šaty!“ vyšt kl.
„Budu se t ást, kdy se mi zachce.“
„Ovšem, budeš se t ást, ale proto, Že to budu chtít já-a já
chci, aby ses t ásla ponížením a strachem!“ zavr el. Když se k ní
blížil, ustoupila o krok zpátky a vyk ikla. Zachovala se hloup .
Za sv j zlo in mohla viset.
„Jak – porou íš!“ zaúp la.
Adrian se zastavil a planoucí o i stále nesv ily o tom. Že
by se jeho hn v vytrácel, že by jeho vztek polevoval. Ale když k
zemi sklouzl její pláš , obrátil se k loži a stáhl z n ho hebkou
ikrývku z flanderské vlny. ekal. Za ala zuby a odložila
st evíce i pun ochy, bl zu i spodní košili. Opovržliv ji p ejel
žhnoucím pohledem a hodil jí deku. Chvatn ji kolem sebe
ovinula. Sám si z ramen strhl mokrý pláš , nechal jej sklouznout
k zemi a z stal stát v prostém, avšak drahém od vu, který
obepínal jeho svalnatou postavu –v kalhotách, košili a tunice.
Byl stejn vysoký jako jejich slavný král Planlagenet, stejn
zdatný ve válce, pevný a houževnatý, se svaly jako z oceli.
Znala dob e sílu t ch sval , dokonce i te cítila hluboko v nitru
toužebné rozechv ní, které se snažila ze všech sil potla it.
Zvedla bradu ješt výš a stála naprosto klidná a odhodlaná
neplakat. Mohla by za ít vysv tlovat, ale on by jí neuv il.
„Kristepane!“ zaklel hlasité. „Eduard si nezaslouží, abys ho
tak nenávid la!“
Musela se nutit ke klidu. „Necht la jsem Eduardovi ublížil.
Necítím k n mu nenávist. Cht la jsem jen varovat krále Jana…“
„Král Jan dob e ví, že bude bitva, a co pomáhá
francouzskému králi, škodí anglickému! Tím, že pomáháš
Janovi, paní, velice ubližuje Eduardovi!“
i t chto slovech Danielu bodlo u srdce, protože cítila k
Eduardovi totéž jako k Adrienovi. Tak asto ho nemohla vystát!
Zlobila se na n ho, m la chu mu vzdorovat, porazit ho.
A p ece…
Stejnou m rou ho milovala.
„M j Bože!“ ekl náhle hlasem sev eným a chv jícím se v
dalším náporu hn vu. „Víš, že padaly hlavy, lámaly se vazy za
mnohem menší provin ní, než bylo to tvoje dnešní? Dobrotivý
Bože, m l bych ti napráskat, ty hloupá!“
Danielu op t zachvátil pocit viny. To však na sob nemohla
nechat znát.
„Jsi Eduard v p isluhova ,“ osm lila se. „Všechno jsi získal
s jeho pomocí.“
„I tebe?“
„I mé statky a tituly!“ zašeptala.
„Kéž bych je nem l! Ano, paní! Jsem jeho p isluhova , jsem
jeho lov ka te t varuji, už nikdy nezapome , že jsi moje
žena!“
„Výborn , pane, p išel sis pro mne a náležit jsi mne v mém
úsilí zastavil. Vím, že m budeš soudit a vyneseš nade mnou
ortel, jaký uznáš za vhodné – odsoudil jsi mne totiž, i když jsem
byla nevinná. Tentokrát jsem se alespo provinila tím, že jsem
cht la vid t krále Jana živého! Ale protože máš tak bídnou
náladu, nemám ti už dnes ve er co íci. Nemohu se omlouvat za
co, co jsem m la v úmyslu ud lal. A co se tý e mé oddanosti
a mých cit –nikdy jsem ti nelhala.“ Ve skute nosti však
Daniela lhala. Nikdy nedala Adrienovi najevo, jak je pro ni stále
obtížn jší z stat v rná starým slib m a že ho už dlouho miluje
stejn vášniv , jako se mu staví na odpor.
co takového mu p ece nem že íct ani te . Vlastn by
la postupovat velmi opatrn . Už d íve mu vzdorovala a
zaplatila za to, ale tak rozzlobeného ho nevid la ješt nikdy.
Nesmím na to myslet, p ipomínala si.
Se vzty enou hlavou za ala p echázet po pokoji. Už jednou
se k ní v hn vu obrátil zády. Kdyby jen mohla te uniknout jeho
zlob !
Pár okamžik ji Adrien pozoroval. Ani se nepohnul, jen
udiven nakr il obo í.
Ale ke dve ím se nedostala.
„Ne, ne, milady! Dnes neodejdeš!“ ujistil ji a prošel kolem ní.
Nedotkl se jí, ale postavil se do dve í.
Daniela ustoupila a snažila se op t najít svou d stojnost,
hrdost a sebe o vládání.
A odvahu.
„M l bych ti zmrskat každý kousek tvého t la!“ vyšt kl tak
prudce, že sebou trhla a kousla se do rtu. ¨
„Musela jsem…“
„Ano, k ertu s tvojí anglickou krví – musela jsi dodržet slib
daný tomu Francouzovi! Nu, to alespo trochu vysv tluje, pro
jsi tak ni emn zneužila práv toho krále, v jehož dom jsi
vyrostla.“
„P edej m tedy panovníkovi!“ vyk ikla a zd sila se, jak
zoufale zn l její hlas. „Ud lej konec té…“
Pomalu zavrt l hlavou. „Konec? Sotva jsme za ali.“
„Samoz ejm ,“ lhala. „Jist t n kde pot ebují. Jsi král v
oblíbenec. Nemáš dnes ve er žádné nep átele, se kterými bys
mohl vál it? Nemusíš zabít žádného draka?“
Adrien se usmál. „Dnes ne, moje milá! Zkrotit musím jen
draka, který sedí ve mn .“ Žhnoucí zlaté o i se nebezpe
zúžily. ,,Pov z mi, paní, co jsi vlastn napsala tomu h upovi
Langloisovi? Že jsi nedodržela manželský slib? Že nedošlo k
napln ní manželství?“
Daniele se na tvá i objevily rudé skvrny. ,,Jenom jsem ekla,
že pot ebuji jeho pomoc.“
„Byla jsi ochotná s ním jít do postele, aby ses dostala k
francouzskému králi?“ vyptával se dál.
Daniela zavrt la hlavou. Barva z tvá í jí vyprchala. „Byl jsi u
toho! Víš, že jsem ne…“
„Ach ano, má lásko, díky Bohu, že jsem si uv domil. Že ses
necht la vzdát… bez boje.“
„Jak se opovažuješ…“
„Jak se opovažuješ ptát?“ p erušil ji ostrým hlasem plným
vzteku.
Na okamžik strnula. Pokoj se jí zdál malý a t sný.
Kdysi byla rozhodnuta ho odmítnout. Možná se už tehdy bála
bou e, kterou rozpoutá v jejím srdci. Možná vždycky v la, že
pokud sejí dotkne…
Adrien pokra oval. „Svád la jsi ho, slibovala jsi mu
manželství. Kristepane, milady, a ty mluvíš o slibech?
Vzpomínám si na sliby, které jsi dávala mn , docela jasn ,
pokud si je ty nepamatuješ. Na každé slovo.“
Vykro il k ní. Ješt že se jí aspo poda ilo udržet v hrdle
hlasitý výk ik a neza ala zb sile utíkat. Jen se p itiskla ke st .
„Vzpomínám si na ty sliby!“ zašeptala.
Stál t sn u ní a ona cítila jeho nesmírnou sílu a teplo, jako
by se jí dotýkal. Probodával ji zlatým ohn m svých o í, a když
ece ucouvla, jen o malý kousek, následoval ji. Stála u st ny a
on o ni op el dla , naklonil se k ní blíž a znovu se usmál.
„Paní, víš, co m udivilo a zdrtilo nejvíc?“ zeptal se.
Obez etn si olízla rty. „Co?“
„Jak jsi mohla íct, že naše manželství nebylo napln no? A
 itom si tak dob e vzpomínám na naši první noc!“
‚Ano!“ vyk ikla, znovu vyplašená, protože si myslel, že té noci
zradila i jeho. Rozhodla se, že musí p ejít do útoku.
„Vyhrožoval jsi, že dáš té chát e d kaz o napln ní našeho
manželství. A to si íkáš rytí ? Mluvíš o kavalirství…“
„O tom mluvím málokdy. A t m hlupák m jsem jenom ekl,
že by mohli zavolat porodní bábu, aby dokázala, že nejsi tak
nevinné d e!“
Zaúp la. „Tys cht l, abych…“
„Ne. lakovou radost bych t m ni emným hlupák m neud lal.
Ani kdybych tak poskytl d kaz tvému zamilovanému a dost
tupému Francouzovi v tom, že jsi legáln a v každém ohledu
moje žena – moje manželka. Ale je tu n co, co te velmi
dychtiv toužím poskytnout tob .“
Daniela t žce polkla, chvíli sbírala odvahu a pak p iv ela o i.
„A co je to, pane tyrane?“
„Osv žení pam ti, paní manželko. Netušil jsem, jak jsem
zklamal ve svých manželských povinnostech! Jen tak jsi mohla
zapomenout na napln ní našeho manželství!“
„Ale ne, nezklamal jsi v bec v ni em!“ vyk ikla. „A moje
pam je v po ádku. Nezapomn la jsem na nic…“
Zmlkla a s povzdechem na rtech sledovala, jak jí strhává z
la pokrývku a odhazuje ji na zem. Poznávala lesk v jeho o ích,
které už neplanuly jen hn vem, a zatajila zd šen dech, když
pomyslela na doby, kdy po n m toužila a tesknila, a p ece…
On nikdy nezapomene, co dnes ve er ud lala, a nikdy jí
neodpustí. Kam to povede? Nevybral si ji za manželku
dobrovoln . Její pam byla zvlášt te mnohem jasn jší, než
bec mohl tušit. Jak míjely vte iny, jako vodopád jí hlavou
prob hla minulá léta, byla v nich bolest, žal, erná smrt a ztráty,
které oba tolik postihly.
„Ne…,“ zašeptala.
„K ertu s tebou,“ odpov l.
 Snažila se mu vykroutit. Nepustil ji.
„Budeš si pamatovat, kdo jsi.“
„A komu pat ím?“ vyk ikla na protest.
„Ano, paní, p esn tak!“
Jeho rty se dotkly jejích. Spalovaly, byly jako ohe , jako jeho
i… hluboko v ní zažehly jiskru touhy a nemilosrdn jí
vzrušily. P ejel jí dlaní po tvá i, zatímco rty a jazykem laskal její
ústa. Zav ela o i a n kolik okamžik si neuv domovala nic
jiného než své smysly…
Dobrotivý Bože, tentokrát už mi neodpustí!
Jeho rty se odtrhly. Daniela usilovné se snažila vzpamatovat
z omámení. Pokoušela si p ipomenout, že ho dob e zná, že on k
ní cítí opovržení a ned ru za její no ní výpravu a ona že za to
bude muset zaplatit.
„Prosím…“
Uslyšela to slovo a p ekvapilo ji. když si uv domila, že je
vyslovila ona sama.
Na okamžik užasl i on. „Copak, paní? Prosíš o milost?“
Posm ch v jeho hlase p inutil Danielu otev ít o i a
pohlédnout mu p ímo do tvá e.
„Ani za…“
„P t es?“ doplnil jejími vlastními slovy.
„Jsi nejhorší z ni em a já t už nikdy nebudu o nic prosit!“
zap ísahala se a divoce ho tla ila do hrudi, aby ho od sebe
odstr ila.
Ale on jí náhle sev el záp stí. Jeho o i se op t zabodly do
jejích a oba strnuli a zmlkli, zatímco v krbu praskaly plameny a
sy elo d evo.
„Milady, jsem rozhodnut, že m dnes ve er pot šíš. A budu
chtít všechno! Pamatuji si dob e, co planulo v mém t le i v mé
mysli. Na touhu, která sytila tolik nocí. Ano, pot šíš m . Tv j
hn v m nezajímá. Zbav se jej!“
Uv domila si, Že ji vzal do náru e, a pak dopadla na m kkou
postel, která na n ekala. Jeho ábelsky horké t lo zatla ilo
Da-nielinu nahotu do chladného plátna prost radel. Znovu se jí
zmocnily Adrienovy rtv. Tentokrát s prudkou naléhavostí.
Pokusila se útoku vzdorovat a ucítila tekutý plamen, když
jazykem pronikl p es p ekážku jejich rtu a zub , zano il se jí do
úst a sladce je vyplnil. Rukama ji p ejížd l po nahých stehnech a
bocích, pak je pozvedl, aby ji dlan mi p ikryl adra. Jeho tíha ji
nutila se nehýbat. Jeho ruce m ly stejnou moc, ústa ji laskala s
nenasytnou touhou. Zvedl se nad ni, strhl ze sebe tuniku a košili
tak prudce, až se ozvalo praskání trhané látky. Zdálo se, že si
toho Adrien ani nevšiml. Daniela znovu polkla a ucítila, jak ji
napl uje rozechv ní. Zmoc ovalo se jí vždy, když pohlédla na
jeho t lo. Bronzová ramena a hru byly zjizvené, ale p esto
neuv iteln krásné, protože jeho napjaté svaly byly sv dné
samy o sob . S m nými odlesky ohn , které na nich tan ily,
vábily jako záblesky plamene vtahující m ru do smrtícího žáru.
Necht la se toho žáru dotknout, ani do n j upadnout, dokonce
ani ho etvjeho plamenech…
Ale ud lala to, protože si p itáhl její ruku k hrudi a položil ji
nad bušící srdce, na drsné rudozlaté chloupky. Jakmile na n ho
pohlédla, stáhl jí ruku níž, až štíhlými a t esoucími se prsty
sev ela mohutný úd, život a ohe sám. Jeho t lo se ot áslo, o i ji
probodá-valy pohledem, a když zaúp la a odtáhla se, uchopil
muž její prsty do svých a náznak úsm vu mu zvlnil rty.
„Abys nezapomn la,“ zašeptal a ona si uv domila, Že se mu
dívá do o í, v nitru se chv je a touží po n m tím nejzrádn jším
zp sobem. Ale jeho pohled ji ochromoval, až se Adrien po
chvíli posunul níž, roztáhl její stehna a p inutil ji, aby i ona na
ho pohlédla. Vyk ikla, snažila se vyprostit, v la, co chce
ud lat. Nebylo úniku. D rn ji dobýval jazykem a doteky, až
se jí zdálo, že se zhroutí do propasti, bude se svíjet, sténat a
znovu vyk ikovat…
Ho et v plamenech.
 Zvedl se nad ni a pronikl do jejího t la. Když vzrušený úd
pronikal do jejího nitra hluboko a ješt hloub ji, jeho prsty se po
obou stranách hlavy propletly s jejími. Zav ela o i, ale cítila na
sob jeho ostrý pohled, a tak je zas otev ela.
„Abys na mne nezapomn la…,“zašeptal.
Nemohla zapomenout. Nikdy.
Na tuto bou i, na tento žár. Na tohoto muže, napjatého, jako
hy byl z oceli, ty ícího se nad ní a pronikajícího do jejího t la,
na tento neustávající nápor, který se stup oval, naléhal, žádal…
Za al se v ní rozlévat slastný, tupý tlak. P íjemná rozkoš jí
naplnila t lo i duši. Pak cítila, jak jí ot ásají jeho poslední
nápory, a rozlila se v ní záplava semene. Zav ela pevn o i a
zd silo ji, že až se od ní vzdálí, vytrysknou jí horké slzy, které
cítí pod ví ky.
Zvedal se.
Dnes si pro ni p išel.
A musí rozhodnout o jejím osudu. Až p ijde ráno, odjede do
boje a ona z stane zrádkyní.
Byla válka. Jak ostatn po ád, od první chvíle, kdy se setkali.
Ano, znala ho odjakživa. Možná ho zrovna lak dlouho milovala.
A stejn dlouho byla jeho nep ítelem.
Ach, to ne!
Déle.
Protože válka za ala, ješt než se setkali, d íve než se
narodila. Tehdy jim byly p id leny jejich role.
 1
HRAD AVILLE
PODZIM 1336

„Vím, jak proniknout do hradu,“ ekl Adrien MacLachlan.

Nikdo ho neposlouchal. Král Eduard zu il. Urostlý
Plantagenet s vlajícím plášt m za sebou znovu vztekle vyk ikl.
„P isámb h, to je šílenství! Já, Eduard, král a vále ník, a
nedokážu dobýt hradby, které pat í žen ?“
Královi nejskv lejší rytí i sedící kolem táborového ohn p i
jeho výbuchu ml eli, sami hluboce ot eseni. Byli zablácení,
vy erpaní, zkrvavení a t ásli se zimou. Zdálo se docela
jednoduché zmocnit se Avillu, malého hradu stojícího na území
Eduardova vlastního vévodství. Hradu, který pat il Leno e, dce i
zesnulého vikomta Jona z Avillu, vzdáleného bratrance krále z
Valois.
íkalo se, že se v jeho zdech ukryl francouzský král, a proto
byl Eduard tak posedlý touhou dobýt hrad navzdory hrab inu
um ní bránit se va ícím olejem, zápalnými šípy a dalšími
obrannými prost edky.
„Copak mi nikdo neporadí?“ dožadoval se král.
„Pane!“ vyk ikl Adrien. „Já vím, jak se dostat p es hradby.“
Eduard chlapce kone uslyšel a obrátil se k n mu. Jeho
sv enec, skotský hoch, stál u vstupu do stanu.
Chlapci bylo teprve deset, ale byl dost vysoký a podle ší e
ramen se zdálo, že bude i silný. Jeho zlaté o i se dívaly pevn a
chyt e a mladík byl stále zdatn jší v zacházení se zbraní. Navíc
také nadšen získával nové v domosti a trávil mnoho hodin
volna s hlavou zabo enou v knihách. Rovn ž projevuje
ohromnou odvahu, pomyslel si Eduard. Jist jí bylo zapot ebí,
aby ve svém v ku p išel k tomuto shromážd ní – a nabízel svou
radu.

„Á, ten malý Skot nám chce radit!“ zabru el hn viv Brian z
Perthu. M l špatnou náladu, protože mu toho dne Šíp spálil
rameno. „Odejdi, chlap e!“
„Po kej „ zavelel král a chladným pohledem modrých o í
imrazil Briana na místo. „Skotové nás nau ili spoustu v cí!
Poj dál, chlap e. Poslechnu si jakoukoli taktickou radu!“
Adrien MacLachlan vstoupil do st edu kruhu. Hlavu nesl hrd
vzty enou, ramena vzp ímená a byl si v dom toho, že musí
zap sobit dojmem moudrosti a síly mnohem v tší, než jaká
odpovídala jeho v ku. Tomu ho dob e nau il jeho otec:

„Chudý lov k, i když má urozenou krev, musí být silný,

chlap e. Chceš-ti p ežít v t chto t žkých asech, m j hochu,
ud lám z tebe velkého vále níka. Co je nejd ležit jší, zbída ení
lidé – ano, dokonce i poražení, jako jsme my – musejí vyniknout,
a tím se nakonec stanou vít zi. Nikdy se nesmi uj s porážkou,
j synu. Ani když máš p ed sebou siln jšího protivníka. Ani
tehdy, když dostaneš první ránu. Nikdy se nevzdávej, protože
vzdát se t m že p inutit pouze smrt. Bojuj neúprosn , chlap e,
svým d vtipem stejn jako odvahou. Neustále se u . Pak bojuj
pro est, bojuj, aby sis dobyl pro sebe místo v tomto krásném,
drsném sv te rytí ství a smrti. Bojuj tvrd , a tak, m j chlap e,
porazíš i krále!“

Nebylo to tak dávno, co mu Carlin, ná elník klanu MacLach-

lan . ekl tato slova. Vnuk skotského hrab te, p íbuzný rodiny
zesnulého velkého Roberta Bruceho, utrp l velké ztráty p i
porážce vojska Robertova syna Davida II. Anglický král Eduard
tehdy dosadil na skotský tr n dalšího uchaze e, dalšího Baliola.
Vzhledem k t mto nepokoj m se Adrienovi zdálo, že bojuje
snad už od narození. Soustavné vál ení s Anglií zbavovalo rod
úrody a zásob. Na tr sed l Baliol, ale MacLachlanové
bojovali za Davida II.
Avšak jednoho dne, když bitva ustala, spat il Adrien svého
otce uprost ed skupiny dob e vyzbrojených rytí . Jeden muž na
koni shlížel k otci, protože v tom lov ku poznal jejich
nejv tšího nep ítele – Eduarda III. Adrien byl p esv en, že
anglický král p ijel otce zabít. A tak mu už nezáleželo na ni em,
ani na život
Rozb hl se p es pole s malou dýkou v ruce. S výk ikem
vzteku se vrhl na Eduarda a málem ho srazil z kon . Namí il
dýku na muž v krk. p ipraven bodnout, a teprve tehdy ho jeho
otec odtrhl od nep ítele.
„Ne, chlap e, ne!“ vyzýval ho Carlin.
„Pov ste toho kluka!“ vyk ikl n jaký muž. „Vaše milosti,
vždy vám pro ízne hrdlo.“
Ale král sesedl z kon , vykro il kup edu a pozvedl hledí.
Adrien uvid l jasn modré o i a pohlednou tvá lemovanou
zlatými vlasy.
„Pov sit ho? Syna tak chrabrého vále níka, muže, který
išel se mnou sjednat své podmínky? To ne! Ten chlapec
projevil víc odvahy – a schopnosti‘, ekl bych – než spousta z
vás, mých nejlepších!“
kolik muž vybuchlo smíchy.
„Zemane MacLachlane!“ pokra oval král. „Setkali jsme se
jako sob rovní – tvoje est je zachrán na. Budeš-li chtít, tento
tv j nádherný syn m že bydlet na mém dvo e a bude
vychováván s mým nejstarším synem jako jeho druh. Postarám
se o jeho bezpe í a ty už dál nebudeš pustošit moji severní
hranici.“
„Souhlasím, Eduarde, králi Anglie!“ p isv il Adrien v
otec.
 „Ne, ot e, neopustím t …,“ za al Adrien, ale jeho otec mu
rukou zakryl ústa a pozd ji, v troskách rodinného hradu, se
chlapec dozv l celou pravdu.
„M j chlap e, bojovali jsme dob e, dlouho a usilovn , ale on
je nep ítel, kterého si vážím. Neuv domuje si, že se Skotové
nikdy nesmí í s Baliolem na tr , ale jednoho dne, to ti íkám,
se David Bruce vrátí. Ale my zde zatím umíráme hlady.
Pot ebuji, abys žil na králov dvo e. Pot ebuji v t, co se u
Angli an d je, pot ebuji, aby p evzali starost o tv j výcvik a
výzbroj. P eji si, abys šel a projevoval anglickému králi tak
bezvýhradnou oddanost a poslušnost, jakou jsi projevoval mn .
Miluji t , synu. Nemohu na tebe být pyšn jší, než jsem.“
Brzy poté, co vyjeli na jih. anglický král znovu povolal
Adriena k sob . Stál vážn s rukama založenýma za zády. „Tv j
otec byl jedním z nejlepších bojovník , jaké jsem znal, chlap e
Musíš být na n ho vždy pyšný, protože jeho památku ctí všichni
lidé, jak Angli ané, tak i Skotové.“
„Jeho… památku?“
„Poslal t se mnou a uzav el mír, protože v l, že brzy
zem e. A mezi tvými divokými soukmenovci je mnoho
takových, kte í by si p áli tvou smrt, aby získali majetek tvého
rodu – tak, jak je jejich zvykem! Hochu, tvojí matkou byla lady
Margaret z Meadenlay. Její bratr práv zahynul v bitv – jeho
syn minulý týden podlehl hore ce. Zd dil jsi anglickou p du na
jihu a jsi te , m j chlap e, hrab tem z Meadenlay a zemanem z
Raggaru. Z v le tvého otce se stávám tvým poru níkem a ty
staneš v mých službách.“
A tak se stalo, že i v této chvíli byl Adrien s Eduardem a
opovážil se mluvit k shromážd ným rytí m. Zú astnil se
kterých útok na hradby. Královi muži s neochotou oce ovali
jeho schopnosti – z ásti získané ve Skotsku a z ásti nau ené od
stejného šermí ského mistra, který cvi il královy vlastní syny.
Ale jejich nájezdy nebyly k ni emu. Stejn jako ostatní vid l
Adrien naho e na hradbách krásnou Lenoru z Avillu, p ikazující
vypoušt t smrš ho ící zkázy, která dopadala na Angli any.
íkali jí arod jka, sv dkyn , která fascinovala muže až k smrti.
Byla to pravda. Udatní rytí i se dívali nahoru na ni, uchváceni
pohledem na ebenové vlasy vlající ve v tru, a kosila je smrt.
Dokonce i Eduard zu il a tvrdil, že jeho muže o arovala.
„Tak mluv, Skote!“ vyzval ho král.
„Musíme prokopat podzemní chodbu,“ ekl Adrien.
„Chodbu!“ vyprskl sir George.
„Cht l bys, aby další muži padli za ob ho ícímu oleji a
ovesné mouce, které hrab nka každý den vrhá dol ? P itom se
snadno m žeme prokopat její obranou, dostat dovnit lov ka,
který otev e bránu, a pak bojovat vlastníma rukama muž proti
muži!“
„Pchá! Použijeme beranidla, prorazíme padací m íž!“ za val
William z Chelsey, zkušený rytí .
Adrien okamžit namítl. „Promyslete si to! Poslouchejte m !
Za jakou cenu, pane? A co když je tam dvojitá brána s horním
vražedným ost ím? Zem ou další mužové, budou trp t v deští
ho ících šíp nebo záplavy oleje.“
Robert z Oxfordu, starší rytí , který už dlouho sloužil králi, se
ozval na chlapcovu obranu. „Ten hoch studoval plány t chto
hradu, pane,“ ekl tise.
Eduard pohlédl na chlapce. „Chci o tvém plánu v t víc
Nakreslíš mi to. Roberte, p ines pergamen. Ukaž mi, chlap e, co
máš na mysli.“
S Robertovou podporou Adrien u inil, co se po n m žádalo, a
vysv tlil, jakou strategii kdysi používali pro r zné typy staveb
ekové a ímané.
„Pane, p ece jen navrhuji,“ ekl William z Chelsey – „aby náš
mladý skotský hoch – se všemi svými knižními znalostmi – sám
vstoupil do hradu, a tak zp sobil jeho pád.“
„Vždy je mu sotva deset!“ odsekl Eduard.
„Ale já chci jít, pane!“ ekl vzrušen Adrien. T ásl se obavou
a zárove dychtivostí. Strach sám o sob nebyl zlý. Zle by bylo,
kdyby jej nechal zvít zit nad odvahou. Toužil se stát takovým
vále níkem, jakého z n ho cht l mít jeho otec. Toužil dokázat
svou zdatnost králi – a sám sob .
Nakonec bylo rozhodnuto, že m že jít.
Za aly p ípravy na uskute ování Adrienova plánu. Muži se
pod clonou tmy a dešt p ikradli k hradbám. Za ali hloubit
tunel. Kdyby byli objeveni, jist by zahynuli, protože obránci
hradu by mohli tunel zaplavit a všechny v n m utopit.
Ale tunel nebyl vypátrán a Adrienovi se poda ilo
nepozorovan dostat za hradby. Pod plášt m noci p ezal lana,
na nichž byly upevn ny brány, a oddíly Angli an vjely dovnit
jako velká voda.
V prostorách hradu bojoval Adrein toho dne sám proti tuctu
Francouz odhodlaných nabodnout jeho hlavu na k l nad jejich
hradbami. Bojoval zoufale o život a bojoval s obavami.
Ale nep ipustil, aby ho p emohl strach, a té noci, p estože si
ho angli tí rytí i a šlechtici a vojáci dobírali, mu také jaksepat í
ipíjeli na zdraví.

V hradních zdech nakonec Eduard III., král Anglie, pozoroval

tan ící plameny. Dobrotivý Bože! Byl unavený. Neo ekával, že
zde zažije tak vy erpávající boj – jen aby nakonec zjistil, že se
tu francouzský král neskrývá!
Vypil obsah kalicha s ušlechtilým klaretem a zamí il ke krbu,
aby se trochu protáhl. Vzáp tí vstoupil Robert z Oxfordu.
„P ivedl jsem hrab nku,“ ekl Robert.
Hrab nka, pomyslel si vztekle král. P es mnohé své dobré
vlastnosti pocházel Eduard z Plantagenet a všichni v li, že
Plantagenetové jsou vášnivé a podivné plemeno se sklonem k
zu ivosti. V hn vu se král projevoval strašliv . Byl to vysoký
muž, vále ník, který spoléhal na sílu svých mocných rukou.
Brzy poznal, že je nutné být takový. Jeho d de ek byl veliký
král Eduard I.-Skotobijec. Jeho otec, neš astný Eduard II., p išel
o Skotsko ve prosp ch Roberta Bruceho. Eduard II. byl slabý
panovník, který udržoval d rné vztahy se zlými a úsko nými
stoupenci – a stal se ko istí spiknutí své zem , kterou vedla jeho
vlastní manželka a její milenec. Eduard II. byl zajat, p inucen
abdikovat ve prosp ch svého syna a pak nemilosrdn zavražd n.
Když bylo korunovanému králi Anglie patnáct let,
neuv domoval si své postavení, ani svou minulost, ani h íchy
svých rodi . Jeho otec byl slabý a matku nazývali
francouzskou vl icí. Mat in milenec Robert Mortimer, hrab z
Marche, jí zcela ovládal. Eduard ješt nem l dlouho po
korunovaci a už ho varovali, že Mortimer hodlá uchvátit tr n
sám pro sebe. Ale lidé, aristokraté i prostý lid povstalí proti
Mortimerovi se zbraní v ruce.
A tak, když bylo Eduardovi osmnáct let, se Mortimer do kal
smrti ob šením na šibenici v Tyburnu. Eduard od té doby v l,
že musí být silným králem. Téhož roku se narodil jeho první syn
Eduard z Woodstocku. Král si p ísahal, že vybuduje mocné
království, obnoví úctu ke královské rodin a bude vládnout
mocí i soucitem. Dostalo se mu požehnání v dobré královn ,
Filipce z Hainaultu, a p estože nevynikala zvláštní krásou, byla
srde ná, inteligentní, plodná. B h ji ochra uj! – a jeho lid si ji
brzy zamiloval.
Ale dokonce ani Eduardovy nejlepší úmysly, ani jeho cit k
manželce ho nemohly zbavit krve Plantagenet , a tak toho
ve era rázoval energicky a napjaté jako leopardi zobrazení na
jeho erbu.

Od dobytí Anglie uplynulo už skoro t i sta let a skoro dv st

let od chvíle, kdy Jind ich II, a Eleonora p inesli anglické
monarchii nárok na vlastní francouzská území. Pravdou je, že
anglický král Jan p išel v prvních letech t ináctého století o
velkou ást ze svých anglických královských držav, ale jistá
území z stala nedot ená. Angli tí králové sami sebe dlouho
nazývali králi Francie, ale Eduard m l k tomu lepší d vod než
tšina ostatních. Jeho matka, francouzská vl ice, kterou snad
bývala, byla také dcerou Filipa Sli ného. Její t í brat i získali
francouzskou korunu a všichni t i zem eli bez d dice.
Francouzský parlament v Pa íži neuznal nároky po p eslici a
koruna p ešla na Filipa z Valois, bratrance t í zesnulých
Kapetovc – ne na Eduarda. Eduard namítal, že i když byly
zavrženy ženy samotné, on je p ece muž a p ímý následník
Filipa Sli ného.
Eduard v l, že nemá tolik vojska a zbraní, aby se zmocnil
francouzského tr nu, ale Filip usiloval o vévodství Akvitánské,
snad nejd ležit jší anglické vlastnictví na francouzské p .
Filip také vyhrožoval Eduardovi, že k vy ešení problému
Akvitánie nedojde, dokud nezaru í práva Skot m, a Eduard by
musel být proklet, kdyby dovolil, aby mu Francouzi p ikazovali,
jak má jednat se Skoty!
A tak sem Eduard p išel bojovat proti francouzskému
bratranci – a místo toho se utkal s ženou,
„P ive ji sem, „ p ikázal Robertovi.
Když vstoupila do místnosti, o ekával Eduard plá a prosby o
milost, ale ona nesla hlavu hrd vzty enou. Její vlasy byly
ern jší než noc a voln jí splývaly po zádech. Na sob m la
jemné purpurové roucho, jehož okraje, výst ih a rukávy
lemovala kožešina. Zelené a jisk ivé smaragdy o í se setkaly s
královým pohledem bez známky omluv a rozhodné bez prosby o
milost. Byla štíhlá a pružná a šaty jí t sn obepínaly t lo. Zdálo
se, že ji obklopuje jemná, istá v r žových plátku. Její tva i
šat byly dokonalé. Nev l, zda na n ho zap sobila sladká v ,
která ho ovanula, nebo snad projev jejího rozrušeni, prudká
vzedmutí a poklesy jejich ader pod kožešinovým lemem
živ tku, ale na pozadí jeho hn vu náhle za ala vznikat nová
emoce – touha. Ostrá, silná, nepotla itelná.
Její tvá byla nádhern modelovaná. P ipadalo mu, že kdyby
se dotkl jejích tvá í, cítil by dotek hedvábí. Její dlouhé,
inkoustov erné vlasy vábily a rozn covaly smysly.
Dívala se na n ho s klidným, vyzývavým pohrdáním.
Dokonce ani te nem la tolik rozumu, aby žádala o milost. Snad
se jí zdálo, že ji ochrání její aristokratická krev. M j Bože, ale v
tom se mýlí!
Ud lal krok sm rem k ní rozzu ený, že po ní touží, zatímco
ona jím tak bezostyšn opovrhuje. P i samotném Bohu, mohl by
ji dát popravit, kdyby se mu zacht lo!
arod jnice!“ oslovil ji a jeho ruka tvrd dopadla na její
tvá , tak tvrd , že ji zbavila jejího hrdého postoje a srazila na
kolena. Pohlédl na ni a na okamžik se ho zmocnily vý itky
sv domí. Ale pak k n mu žena zvedla svou tvá a zdálo se, že
její o i zá í t pytem tisíce drahokam .
Vstala, tvá e m la zrudlé, a vyk ikla: „Tady nejsi králem!
Velký Eduard, velký vále ník! Bojuje s d tmi, spaluje úrodu,
zabíjí zví ata. M žeš si vzít, co chceš, ale zde se ti nikdo
nevzdá, nikdo t nebude prosit o milost!“
A p i t chto slovech se na n ho vrhla a zaryla mu nehty do
tvá í. Ohromen, že se kdokoli, a už muž nebo žena, opovažuje
ud lat n co takového, zvedl paže, aby se bránil. P esto m la
takovou sílu, že je oba strhla na d ev nou podlahu p ed krbem.
Te bojovala zoufale a snažila se ze sebe set ást královu tíhu.
Jejich okolí osv tlovaly šlehající plameny. Ozá ily ost í malého
nože, který vytáhla z kapsy, aby se bránila. Tím však zpe etila
sv j osud…
Chytil ji za záp stí, vytrhl jí zbra a daleko ji odhodil. Pak
uchopil ženu za její slézové roucho a v jinak tichém pokoji se
podivn hlasit ozval zvuk trhané látky. Znovu ho uchvátil
zelený vztek, který jí planul v o ích a také dotek jejích
odhalených ader.
Vyk ikla, protože jí démonické sv tlo v jeho o ích dávalo
eteln najevo, že svoji bitvu prohrála. P stmi bušila do ramen
a z úst jí zaznívaly p erývané protesty.
Zápasila s ním, dokud mohla. A jemu to bylo jedno. Byl
dobyvatel a zmocnil se jí se zu ivostí, neuv domil si její
nevinnost…,
ale nakonec se jeho vztek vytratil a on za al být jemný,
uchvácen její dokonalostí, její sladkou v ní a hedvábnou pletí.
Když bylo po všem a ona ležela sto ená v klubí ku daleko od
ho, aby neslyšel její vzlyky a nevid l její slzy, styd l se.
Samoz ejm ho znovu rozzlobilo, že n co takového pocítil.
„Pros o milost.“ ekl drsn , „a já uvidím, jestli ti daruji život,
když už jsi p išla o svou nevinnost.“
Chvíli ml ela a pak se zavzlykáním zašeptala: „Nikdo se tady
nevzdá, ani nebude prosit o milost!“
Napadlo ho, že ji sotva zná, a p ece ho tak uchvátila,
fascinovala a pobláznila.
Vzpomn l si na Filipku, na krásnou rodinu, kterou mu dala,
na lásku, se kterou o ni pe ovala. Na Filipku ekající další dít .
Na syny, kterým sv í silnou dynastii a pevnou vládu s
královstvím zajišt ným etnými d dici. Královna s ním asto
pobývala na jeho taženích, byla mu po boku, když bojoval…
Dnes ve er zde nebyla. A on si musel p iznat, že je mužem,
který si bere, po em zatouží.
„Možná,“ zamumlal náhle k dívce, „že za as budeš prosit o
milost.“
Zvedl ji – už nem la sílu s ním bojovat-a odnesl ji do ložnice.
stal s ní celou noc, miloval se s ní už n žn ji a jeho divoká
krev se vybou ila v plné síle.
Ale ona se nikdy nevzdala. Ani neprosila o milost.
Když p išlo ráno, opustil ji, vydal se na další tažení a hrad dal
na starost Robertovi z Oxfordu.

Filip VI., francouzský král, slíbil, že se s Eduardem st etne v

boji. Král Anglie ekal p ipraven a dychtivý bojovat.
Ale pak se mu doneslo, že se dal Filip na chvatný ústup
zpátky do Pa íže. Všichni Eduardovi rádci krále varovali, že mu
nez stane nic než pustá zem , že by m l zavést své oddíly
zpátky do Hainaultu a tam p kat zimu.
 Rozhodl se, že to ud lá, i když ást uchváceného a dobytého
opoušt l nerad. Když se ve velké síni hradu Aville p ipravoval
na cestu, poslal Roberta, aby k n mu ješt jednou p ivedl
Lenoru.
Když p ijel do hradu, trávil s ní každou noc, objímal ji,
vychutnával její mládí, krásu a pýchu. Skute byla jako
arod jka, protože i te si uv domoval, že mu na ní velmi
záleží.
Byl odhodlán nesetkat se s jejím pohledem a op t se zadíval
na listinu, kterou cht l podepsat a opat it pe etí. „Lenoro z
Avillu, mám v úmyslu odvézt t do Anglie. Odtamtud mohou
být zahájena jednání s tvým p íbuzným, francouzským králem, o
tvém uvoln ní.“
„Tohle je m j hrad a ty nemáš právo ho držet! A do Anglie
nesmíš odvézt!“ vyk ikla. Hn viv k n mu vykro ila, ale on
ji drsn chytil a byl odhodlán p ipomenout jí svou moc. Pomalu
se usmál. „Prosíš o milost?“ nadhodil.
„A mohla bych ji dostat? tázala se.
Pot ásl hlavou...Paní, pojedeš do Anglie a tam se usadíš ve
velké londýnské v ži.
Králi zbývala ješt jedna noc v avillském hradu, než se vydá
na cestu. Vedl svá jednaní dlouho do noci a pak p išel do ložnice
panstva. Bylo pozd , ale ješt ji nalezl u krbu. Byla vykoupaná a
až na kožešinu, kterou m la p ehozenou p es sebe, byla nahá.
Dlouhé vlasy jí splývaly po zadech a nahé rameno zachycovalo
bronz z plamen ohn .
Když ji vzal do náru e, ne ekla nic. A když jeho touha po ní
stoupala k vrcholu, op t ml ela. Ležela vedle n ho a on si
myslel, že spí. Pak k n mu promluvila.
„Nechej m být!“ žadonila.
Ale on zavrt l hlavou. „Nemohu.“
Když nastalo ráno, spala a on se na ni díval a v l, že ho
arovala. Dotýkala se ho jako nikdo p edtím. Jenže on byl

34
skute ný král.
A musel toho jitra odjet.

Eduard III. b hem té zimy navázal blízké styky s Vlámy,

kte í mu slíbili oddanost, pokud se v jeho erbu objeví znak
Francie. Do svého znaku si tedy k leopard m p idal
francouzskou lilii, což popudilo krále Filipa. Filip ekl
vyslanc m, že mu nevadí, že jeho bratranec Eduard p evzal
francouzský znak – jen ho net ší, že chce do první tvrtiny
umístit leopardy, jako by byl ostrov Anglie stejn velký jako
francouzská zem .
Eduard se vrátil do Anglie. Královna Filipka mu porodila
další dít , chlapce, který dostal jméno Jan. Ale když Eduard
slavil tu š astnou událost, dostal zprávu, že s ním naléhav
pot ebuje mluvit Robert z Oxfordu. Eduarda bodlo u srdce,
protože ho poslal do Londýna s Lenorou.
Dobrý Robert, v rný Robert! Byl skoro stejn vysoký jako
sám Eduard, silný a udatný, dnes víc než šedesátiletý a p itom
vzp ímený jako šíp a navzdory svým vále ným zkušenostem
ušlechtilý lov k – nejlepší z muž .
Robert poblahop ál králi k narození syna a ekl: „I když jsem
esv en, že jenom já vím o hrab in stavu, mnoho lidí si je
domo tvého mimo ádného zájmu o paní z Avillu. Když ti te
královna povila tak krásného hocha, jsem si jistý, že by jí zpráva
o královském levobo kovi nebyla p íjemná. Také se jedná o
hrab nku samotnou a musím íct, že mi na ní velice záleží.“
Eduard n kolik dlouhých okamžik hled l na Roberta.
Samotné pomyšlení na tu dívku mu rozproudilo krev a navzdory
okolnostem byl kupodivu rád, že mu dá dít . íkal si, že to bude
da za to, jak mu poprvé vzdorovala – až mu porodí dít , každý
den svého života si bude muset p ipomínat anglického krále.
Op el se do k esla. „Za ídím, aby hrab nka z Avillu byla

35
okamžit provdána za ádného lorda.“
„Za n koho laskavého a zárove ml enlivého, dovoluji si
navrhnout,“ p ipomn l mu Robert.
Král se usmál. „Za nejlaskav jšího a nejml enliv jšího muže.
Práv se znovu p ipravuji na bitvu se svým drahým bratrancem
Filipem. Do námo ní bitvy budu pot ebovat i tebe, starý p íteli.
Ale nap ed p ímo na míst za ídíme tu v c. Lenora se provdá
íští týden.“
„Ale za koho…?“
„Za tebe, starý p íteli. Oženíš se s ní ty. Hrab Garislon p ed
nedávnem zem el a nezanechal d dice – a tak ti dávám jeho
du i tituly a novou nev stu, kterou na ni p ivedeš. Hrad
Gariston je nebývale krásný, i když je jedním z nejstarších v
zemi, ale starý hrab byl šikovný a bohatý chlapík a dnes je to
nádherné, p íjemné místo k životu.“
Robert p ikývl. „Pane, jsem za takové bohatství nesmírn
vd ný. Jsem však p íliš starý po tak mladou nev stu.“
„Starší muži si berou mladší ženy,“ ekl Eduard.
Ve skute nosti byl však Eduard rád, že je Robert tak starý.
Necht l si p edstavovat havraní krasavici s kterýmkoli jiným
mužem než se sebou, a tak se mu zdál starý manžel pro Lenoru
nejlepší. Nemohl t m dv ma zabránit, aby byli spolu, ale Lenora
bude vzpomínat na krále, až bude ležet v manželov náru i.
O t i dny pozd ji se hrab nka z Avillu provdala v zastoupení
bez svého v domí i souhlasu.
Ve v ži se doslechla jen to, že byla provdána za anglického
barona. Z stala klidná a ekala, až se k ní vrátil Robert z
Oxfordu, jaksi nesv j a ml enlivý.
„M j Bože, co mi provedl tentokrát?“ cht la v t Lenora.
Robert si odkašlal. „Provdal vás za mne.“
Robert byl hluboce ot esen slzami, které jí vstoupily do o í.
Poklekl p ed ní na koleno, uchopil její ruku do dlaní a za al s
nekone nými omluvami. „Drahá paní, je mi ze srdce líto, že jsi

36
byla upoutána k tak starému vále níkovi. Miluji t , že to nelze
ani vypov t, a jsem š astný, že mohu jednat jako tv j manžel
nebo otec, jak si vybereš.“
Lenora mu položila volnou ruku na st íb ité.vlasy. „Roberte,
plá u pro zemi, kterou už nikdy neuvidím, pro lidi, které jsem
milovala, pro starý hrad, jehož zdi byly tolik let mým domovem.
Z celého srdce t ujiš uji, že ze všech muž , které mohl Eduard
vybrat ve svém království, není žádný, za kterého bych se
provdala rad ji.“
Zvedl se. „Dostanu t odtud, než se dít narodí. P ísahám,
Lenoro, budu to dít milovat a chránit a od této chvíle bude
moje. Postarám se o tvé bezpe í, ale pak musím zase sp chat ke
králi, protože se znovu p ipravuje na bitvu.“
„V p ípravách na boj tráví celý život,“ ekla tiše Lenora.
„Nesmíš ho tak nenávid l. Budu se celý život snažit, abych
od inil, co ti ud lal.“
„Neumím ho nenávid t, „ zašeptala tiše.
Bylo to to jediné, co ekla, ale p i pohledu do jejích krásných
í si Robert uv domil, že se ona sama králi velmi podobá.
Stejn jako on bojuje o svá práva do posledního okamžiku. Ale
estože možná králi Eduardovi vzdorovala, svým zp sobem jí
na n m záleželo, stejn jako se král do ní zamiloval tak hluboce,
jak se jen opovážil.
„Ud lám všechno, co budu moci…“
„Ne, milý Roberte! Já ud lám všechno, co budu moci, abych
ti p inesla št stí. Mám jenom jedno p ání, a to mi nem žeš
zaru it.“
„A jaké?“ cht l v t Robert.
„P ála bych si jet dom ,“ ekla tiše. „Na Aville. Necítím ke
králi nenávist, ale…“ Dotkla se zv tšeného b icha. „Byla bych
ráda, kdybychom m li my t i nad ji stát se rodinou.“
„Ach paní! Sloužím králi,“ zašeptal zoufale Robert. „A p ece,
jestli jeho tažení skon í úsp šn , možná mi dovolí, abych t

37
odvezl dom .“
„Možná,“ p isv ila a mírn se usmála.

Eduard chystal útok na francouzské lo stvo. Když se

nep átelské lod daly do pohybu, rozhodl se, že nastal ten
správný as.
Angli ané vyrazili do bitvy na kogách, širokých obchodních
lodích, zatímco Francouzi byli lépe vyzbrojeni ádnými
vále nými galérami.
estože se bojovalo na mo i, bitva se vedla všemi
edstavitelnými zbran mi – šípy, me i pro boj zblízka, dokonce
se házely z lod na lo i kameny, aby ší ily smrt.
Roben z Oxfordu bojoval prvního dne velmi dlouho a
state .
Tu noc, kdy oddíly anglického krále oslavovaly první den
vít zství, p ijel posel a rychle vyhledal Roberta z Oxfordu.
Hrab se stal otcem d átka, zdravého a krásného ve všech
sm rech. Jeho hrab nka Lenora prosí, aby na sebe Robert dával
co nejbedliv ji pozor a p ijel domu postarat se o ni a o jejich
dít .
Roberta zachvátil pocit št stí. Celé ty roky byl sám. A
najednou má ve stá i rodinu.
Ale druhého dne odpoledne, když Angli ané dosáhli
skv lého vít zství, vyslala jedna z prchajících francouzských
lodí na anglická plavidla déš šíp . Jeden z nich se zabodl
hluboko do Robertovy hrudi. Jeho muži za ali francouzskou lo
pronásledovat, stále podle p íkazu svého velitele. Teprve když
se jim poda ilo galéru dostihnout, najet s ní na m inu a obsadit
ji, dovolil Robert léka i, aby prohlédl šíp v jeho hrudí. P esto
l, co mu smutný muž ekne.
Rána byla smrtelná.
„Pošlete pro krále,“ vyzval své muže. Necítil bolest, spíš
otup ní, které bylo p íznakem blízké smrti.

38
 „Kn ze, lov e, zavolej kn ze!“ k el jeho pobo ník. „A
pro lásku Boží, zajd te n kdo pro krále!“
Muži se shlukli kolem Roberta se slzami v o ích, protože ho
li vždy za ušlechtilého a state ného lov ka.
išel kn z a dal Robertovi poslední pomazání.
Chvíli p ed smrtí nad sebou Robert kone spat il zlatou
hlavu krále. „Milosrdný Bože, nemohu z stat bez tebe, p íteli,“
ekl Eduard.
Robert n co zašeptal. Eduard se k n mu naklonil.
„Slib mi u mého smrtelného lože,“ prosil Robert, „že
umožníš Lenore, aby mohla – aby mohla vzít dít dom na
Aville. Eduarde, prosím t o to p ed Bohem, ud lej to!“
Jeho hlas zazn l o n co hlasit ji. Sebral sílu a chytil krále za
paži. „Ochra uj mali kou. Bu jí kmotrem…, pošli ji dom s
matkou.“
Op t klesl vy erpáním. „Roberte, šet i se…“
„Eduarde, slib mi to.“
„Ano, slibuji!“ vyk ikl ochrapt le král. „A te zaže stín
smrti, Roberte, tak jako jsi zahnal mé nep átele. M j Bože,
íteli! Bojuj…!“
Ale Robert zav el o i. Odpo íval v pokoji. Chrabrý rytí tuto
bitvu prohrál. Robert z Oxfordu byl mrtev.
„Pane, máme poslat t lo se zprávou manželce lorda Roberta
do Londýna?“
Král udiven vzhlédl. Byl to Adrien, vážný a smutný, kdo mu
položil tuto otázku. Adrien, který asto Robertovi bojoval po
boku a obdivoval jeho trp livost, moudrost a oddanost. Adrien,
který panovníkovi p ipomn l jeho povinnost.
„Ano,“ ekl král sklí en .
„Pane, postaráme se o doprovod lady Lenory na Aville?“
zeptal se ješt Adrien.
Král pohlédl na chlapce. Ve svých jedenácti letech byl statný
a vytáhlý. O i m l jasné a prozá ené zlatou moudrostí, která

39
daleko p esahovala jeho v k. Adrien o ekával, že král dodrží
sv j slib, a Eduard si uv domil, že to musí ud lat už jen proto,
aby si udržel oddanost tohoto pozoruhodného mladého hocha.
„Ano.“ ekl král. Ach, Roberte, pomyslel na starého p ítele.
Svou ušlechtilostí ješt v posledním okamžiku p inutil Eduarda,
aby jeho žen zaru il volnost. „Ne,“ ekl pak Eduard. „Nap ed
se postarám o Robertovo dít . Pošleme pro hrab nku. Stanu se
eti kmotrem, jak jsem slíbil. Pak… pak se Lenora m že
vrátit na Aville,“ ekl unaven . „S pomocí rádc mého dvora ho
pro mne bude jist dob e spravovat.“
Lenora dorazila do Nizozemí, když bylo jejímu dít ti sotva
kolik m síc . Stála s králem ve staré katedrále na pob eží,
sama ve smute ním šatu a s dít tem v náru í. Král, strnulý a
chladný, ji pozoroval. Jeanette z Este, francouzská vdova po
anglickém rytí i, byla dít ti za kmotru a chystala se odjet s
Lenorou zpátky na Aville.
Ob ad byl velkolepý, jak náleží dít ti, jehož poru níkem je
král. B hem ob adu držel král svoji malou dceru v náru í. Byla
obda ena záplavou havraních vlas . Drobné tvá ky m la
kulaté a r žové, ale její rysy byly už nyní ušlechtilé, jemné a
krásné. Ústa p ipomínala r žové poup , m la malý a rovný nos.
krásn tvarované lícní kosti a ple hebkou jako hedvábí.
Její o i byly smaragdové.
Ležela v jeho pažích naprosto klidn , dívala se na n ho skoro
vyzývav , a kdyby byla jen o n co starší, jist by se vzpírala
jeho pažím a vyžadovala by, aby ji postavil na zem.
Lenora se na krále p i ob adu nedívala. Když mluvila s
ostatními, vid l, že hluboce truchlí pro Roberta. Byla bledá,
Štíhlá a úžasn klidná. Tu noc m la z stat na doverském sídle,
které pat ilo lordu Huntingtonovi. Král si hodlal zachovat
odstup, ale když b hem ve era o všem p emítal, uv domil si, že
to nedokáže.
V noci služebná vyzvala Lenoru, aby sama p išla do jiného

40
 ídla pro hosty v sídle. Byla uvedena do ložnice s mohutným
krbem, p ed nímž stál st l. U stolu sed l král se strhanými rysy a
emýšlel.
Do srdce jí padl strach. Z stala stát opodál. „Milorde králi!“
ekla tiše. „Vím, že jsi mému manželovi slíbil, že se mohu vrátit
dom . Jist bys, pane, nemohl sv j slib nedodržet.“
Eduard zhluboka povzdechl, vstal a prohrábl si rukou vlasy.
„Ano, paní, dodržím sv j slib.“
„Takže…?“
„Povolal jsem t , protože t musím vid t. Slyšet tv j hlas.“
„Ano,“ ekla Lenora, když vykro il k ní, a pak ucítila, že se jí
podlomila kolena. „Možná je to dob e, protože jsem dosud
nem la možnost blahop át ti k narození tvého dalšího syna.“
„Jsi opravdová arod jnice, která m provokuje tak mírným
tónem.“
„Eduarde, dovolíš mi odjet, nebo ne?“
„Za ur itých podmínek,“ odpov l.
„A ty jsou?“
Vzdálil se od ní s rukama založenýma za zády. „Kdyby se s
tebou n co stalo, bude dít sv eno do mé pé e.“
Lenora chvíli ml ela. „Pro ?“ zeptala se pak.
„Podle práva je moje.“
„Je tvoje, ale ne podle práva.“
„Možná tomu nebudeš v it, ale svým zp sobem její matku
miluji.“
„Budu zde muset z stat, pokud ti to neslíbím?‘“ zeptala se
tiše Lenora a v o ích se jí objevily slzy.
„Ráno m žeš odjet, pokud bude p íznivý vítr.“
Za okamžik povzdechla. „Pak tedy se pod ídím tvé v li, pane
králi.“
„Opravdu, Lenoro?“ ekl tiše. Op t se k ní p iblížil. Tak
blízko, aby si dob e vzpomn la na všechno, co mezi nimi bylo.
„Až p ijde ráno, budeš volná! Ale p ísahám Bohu, paní,

41
možná se už nikdy nesetkáme!“ vyk ikl a v jeho hlase nar stalo
nap tí a váše a slova zazn la jako skute ný slib.
Lenora na okamžik zav ela o i a snažila se nabrat dech. Pak
se znovu setkala s jeho žádostivým pohledem. „Budiž!“
zašeptala prudce.
A znovu ucítila jeho doteky, jeho ruce na svých pažích, rty
tak blízko svých. Slyšela jeho hlas, podivn ochrapt lý, když se
úp nliv zap ísahal: „Ach, paní, kéž bys ke mn necítila takovou
nenávist!“
„Milosrdný Bože!“ vyk ikla. „Nemohu t už nenávid t!“ A
i t chto slovech ucítila, že ji zvedl a uv znil ve svých pažích.
Ale ráno zavál p íznivý vítr.
A jak král slíbil, byla volná. S mali kou v náru í stála na
útesu a vyhlížela do anglické krajiny.
Nikdy se nevrátím, pomyslela si a ucítila, že se chv je. Chlad
pronikal celým jejím t lem a zdálo se, Že se jej nezbaví. A,
uvažovala, už nikdy neuvidím krále, a p ece…
Ruce se jí t ásly. Protože najednou pocítila jistotu, že dít ,
které drží v náru í, se sem jednoho dne vrátí.
Tak jako dodržel své slovo král, cht la i ona dodržet slib,
který dala Eduardovi.
„Milady, mohu ti pomoci?“
Ohlédla se na Adriena, skotského chlapce s výraznýma
zlatýma o ima, který tak up ímn truchlil pro Roberta. Byl jí
nablízku, vysoký, silný a vážný, jak stál v chladném v tru.
„Vaše lo je p ipravena k odplutí, milady,“ ekl tiše.
„Ano, Adrien . Byla bych ráda, kdybys mohl nést dít ,“
požádala ho tiše, protože cesta dol byla strmá a ona v la, že
má chlapec mnohem jist jší nohy než ona. Podala mu dcerku.
Neohraban ji uchopil. Dít za alo okamžit k et. Lenora si
uv domila, že se usmívá, když vid la, jak se hoch snaží uchopit
dceru bezpe ji.
„Dokážeš to?“ zeptala se.

42
 „Ano! „ ekl rozho en .
Dole jí mali kou vrátil. „Je jako šídlo,“ ekl.
„Bojím se, že ano.“
„Moc se svému otci nepodobá,“ prohlásil omluvn .
Lenora sklopila o i. Malá dcerka bude z ejm spíš jako její
skute ný otec, obávala se.
asem se ukáže, zatím je ješt moc malá,“ reklamu.
„Velice jsi ho milovala,“ ekl Adrien a ona vid la, jak
chlapec po Robertovi teskní. „Svého manžela.“
Usmála se. „Ano, velice.“ Nebyla to lež. Opravdu Roberta
hluboce milovala. A nenávid la se za to, že milovala krále a
nemohla si od lásky pomoci. To byl jeden z d vod , pro tak
zoufale toužila odjet.
„Ano, Adrien ,“ ekla. Pak ho krátce políbila na tvá . V la,
že k dobytí Avillu byla využita chlapcova strategie. Zrovna tak
ale v la, že by Eduard stejn nikdy neustoupil, a tak Adriena
nevinila. Velmi dob e totiž v la, že by obléhání z ejm
ineslo ješt víc mrtvých.
Hoch se mírn za ervenal. „B h t ochra uj, paní.“
„I tebe, zemane MacLachlane! Než se zas uvidíme.“
Znovu ucítila podivnou tíse . Už se p ece neuvidí. A p itom
se jí zmocnil ve vztahu k hezkému mladému MacLachlanovi
zvláštní pocit. Jako by se jejich životy toho dne, kdy padl Aville,
nerozlu propletly.
Zavál chladný vítr.
A asem, jak ekla, se ukáže.

43
 2

Daniela svou matku zbož ovala. Spravovala sv j dv r na

Avillu a úsm vem, gestikulací, chladnými a nekompromisn
autoritativními slovy ovládala všechny tak, jak bylo t eba.
Daniela už jako dít v la, že do mat ina domu p ijížd jí
jako host Angli ané i Francouzi a že matku hluboce rozruší,
doslechne-li se, že mezi ob ma zem mi vypukly další boje.
Našt stí, jak míjely roky, byl na Avillu klid.
Mezí mnohými muži, kte í navštívili Aville, byli Angli ané i
Francouzi žádající o mat inu ruku. Jeden z nich, Roger, hrab z
LacLupinu, byl nesmírn okouzlující a Daniela si ho velíce
oblíbila. Vždy když p ijel, jí p ivezl dárek. Byla p esv ena. Že
se líbí i její matce. Jednou v noci, když byl Roger u nich na
návšt , p išla do mat iny ložnice, vplížila se k ní do postele a
zeptala se: „Matko, pro se neprovdáš za Rogera?“
Lenora se usmála. „Ješt m nepožádal o ruku.“
„A kdyby požádal, vzala by sis ho?“
Lenora dlouho ml ela.,.Nevím.“
„Pro ne?“
„Nemyslím, že bych se cht la znovu vdát. Z mnoha d vod .
Je t žké ti to vysv tlit, abys tomu rozum la.“
Na Avillu p ebýval doktor Coutin, léka , který studoval na
univerzit v Bologni a stal se Danieliným u itelem. ekl jí, že je
na dít , a zvlášt na d e neuv itelné inteligentní. Pochopila
by to.
„Musíš poslouchat francouzského krále, že?“ zeptala se
Daniela a nutila matku k odpov di.

44
 „Má milá, musím p edevším poslouchat anglického krále. On
se zmocnil hradu a ukázal, že je tu pánem. Já jsem se sem mohla
vrátit jako hrab nka jen na jeho výslovné svolení. Podle práva
pat í jeho lenní v rnost za toto území Filipovi mému bratranci,
ale protože se Eduard zárove prohlašuje za krále Francie – a
protože zde má vojenskou sílu –, ovládá budoucnost nás všech.
Je také tvým kmotrem. Sloužil mu tv j otec. A m že dávat
rozkazy, kdykoli se mu zachce.“
„M že t anglický král p inutit k n emu, co nechceš ud lat?
Ale, matko, tak mu prost ekni ne!“ Danielin sv t se to il
kolem mat iny domácnosti, kde byla Leno ina pevná, ale mírná
slova zákonem.
Lenora se zasmála a zvuk jejího smíchu byl zvláštní.
Rozcuchala Daniele vlasy. „Má milá, v mi, králové mají
možnost velice tvrd nutit lidi, aby d lali to, co si panovníci
ejí.“
„Ale ty nesmíš dovolit králi, aby t nutil d lat n co, co
nechceš.“
„Nevzdávat se!“ ekla Lenora a i to zn lo zvláštn . „Nežádat
o milost.“
„Nevzdávat se!“ souhlasila Daniela.,.Nežádat o milost.“
„Ach, Danielo, moje hol ko! Bohužel se zdá, že m žeme
prohrát bitvy, i když se protivník m nevzdáme. Naopak, n kdy
milost p ichází, i když o ni nežádáme. Muži ud lají to, co jsou
rozhodnuti ud lat. Náš d vtip je asto to jediné, co proti nim
žeme použít, a proti jejich síle asto ani d vtip nesta í.“
„Prosím?“
„Jenom blábolím!“ zasmála se Lenora.
„Nutil t m j otec d lat v ci, které jsi necht la?“
Lenora zaváhala a pak jí vzala bradu do dlaní. „Robert z
Oxfordu byl jedním z nejkrásn jších, nejušlechtilejších a
nejgalant-n jších rytí , jací se kdy narodili. Kv li tob by se
postavil jakémukoliv nebezpe í – a už skute nému nebo ne,

45
 lov ku nebo drakovi!“
„Tys mého otce moc milovala, že?“
Lenora na chvíli zaváhala. Její hlas zn l sev en , spíš jako
iškrcený šepot, když odpovídala: „Ano, zamilovala jsem se do
–tvého otce. Dost otázek. Vra se do postele, zlatí ko.“
Postavila Danielu na zem a políbila ji na elo. „Jdi! Je pozd -
Zavolej Monteine, a se o tebe postará.“
Monteine byla nejmladší dcerou rytí e zabitého v boji s
Angli any. íkala Daniele, že Eduardova vojska vydrancovala
každé niésto ve Francii, ke kterému se p iblížila. Nesnášela
Angli any a Daniela s ní mohla jen souhlasil v tom, že provád li
Francouz m velmi kruté v ci.
A te se zdá, že anglický král – který si myslí, že Aville je
mu pod ízen – zabra uje její matce, aby se provdala za Rogera.
Král byl prost zr da a Daniela si jasn uv domila, jak ho
nenávidí. Nem la samoz ejmé ráda historku o svých rodi ích.
Král Eduard se zlobil na Danielinu matku za to, že p ed ním
bránila hrad, a unesl ji zpátky do Anglie. Nakonec to ale
nevadilo, protože Robert z Oxfordu, který Lenoru doprovázel a
byl jejím ochráncem, se do ní šílen zamiloval a ona do n ho.
Takže se p ece jen našel jeden hodný Angli an a Daniela
neochotn p ipoušt la, že by mohl n kde být ješt jeden nebo
dva další. Její otec byl tragicky zavražd n krátce poté, co se
narodila. Daniela si byla jistá, že ho její matka stále oplakává, a
ob se modlily za jeho duši. Daniela si s pýchou myslela, že byl
nejstate jším a nejušlechtilejším z rytí – p estože byl
Angli an. Nechal jí své rozsáhlé državy v Anglii a ona byla
podle práva jejich hrab nkou zrovna tak, jako byla její matka
hrab nkou z Avillu. Musel to být velký muž. D lalo jí dob e,
když si uv domovala, že s ní všichni v její domácnosti z ejm
souhlasí, a to jak Francouzi, tak i Angli ané.
Když ztrácela trp livost, což se stávalo až p íliš asto,
pokoušela se myslet na Roberta z Oxfordu, který byl prý vždy

46
klidný a ušlechtilý. Na jeho po est – protože se dov la, že
miloval u ení – usilovn pracovala se svými u iteli a mistry. Její
dny byly napln ny výukou. Zpívala, jezdila na koni, u ila se hrát
na loutnu. U ila se íst, protože se jí to líbilo. Její matka v ila,
že muži procvi ují svou mysl a získávají mnohem víc
domostí. A že proto se prosazují lépe než ženy. „Nikdy
nebudeš litovat toho, že ses nau ila íst!“ ujiš ovala jednou
Lenora svoji dceru, a tak Daniela studovala stále usilovn ji, aby
matku pot šila. U ila se latinsky, špan lsky, francouzsky,
vlámský a anglicky a nenašel se nikdo, kdo by m l jedinou
výhradu proti tomu, že se u í všechny jazyky najednou. Doktor
Coutin ji seznámil s u ením Hippokrata a dalších velkých muž
a s po átky léka ské v dy ek a íman . Její matka se dob e
vyznala v bylinách a v lé ení a Daniela v la, Že musí získat
stejné znalosti, aby byla schopná radit ranhoji m a lazebník m,
kte í nebyli tak vzd laní jako dokto i.
Nau ila se skv le jezdit na koni. Když jí bylo deset, umanula
si, že je na poníka p íliš velká a že musí dostat opravdového
kon . Dostala ho – byla to nádherná klisna. Daniele ji daroval
mat in vzdáleny bratranec Filip, francouzský král.
Tento krásný muž p ijel na Aville s velkou slávou, i když
Daniele p ipadal starý. P ijel s obrovským doprovodem a celý
Aville – v etn tam jších Angli an – usilovn pobíhal v
hore ných p ípravách na jeho p íjezd.
Monteine pomohla Daniele obléknout pro tuto zvláštní
íležitost hedvábné spodní prádlo a slonovinov bílou tuniku
lemovanou kožešinou. I pun ochy m la Daniela toho dne
hedvábné a vlasy si ozdobila kv tinami. Když vstoupila do
velké sín , kam ji povolali, zarazila se, pak šla dál a odhalila
zuby, aby tak odpov la králi na oslnivý úsm v.
„Ach, má paní sest enko!“ prohlásil. „To dít snad jednou
ed í krásou i tebe.“
„D kuji, pane!“ ekla tiše Lenora.

47
 Filip p istoupil k Daniele a vzal její hlavu do dlaní. Sklonil se
k ní. „Kdykoli m budeš pot ebovat, má malá sest enko,
nezapome , že m m žeš zavolat!“
Daniela p ikývla, a i když byla pot šena pozorností velkého
muže, jazyk m la svázaný. „P ivezl jsem ti klisnu,“ ekl. „Je
venku a je dost velká pro d e, ze kterého rychle vyroste žena.
Musíš se na ni podívat!“
Lenora krále impulzivn objala a políbila ho na tvá . Takový
projev citu panovníka velmi dojal. „B ž se na ni podívat.
Jmenuje se Hv zda a jist s ní budeš dob e vycházet.“
Daniela vyb hla ze dve í k v ži. Stála tam, jak francouzský
král ekl. Byla velká a krásná, m la hn dou barvu a na ele
hv zdu. Podkoní klisnu p idržel a Daniela jí pohladila po
nozdrách. Když do stáje p išla Monteine, aby jí ekla, že už je
pozd , trvala Daniela na tom, že ješt musí králi Filipovi
pod kovat,
Vstoupila do velké sín , ale pak si uv domila, že je její matka
zabrána do vážné debaty s Filipem. Filip hovo il a matka
nervózn p echázela po místnosti.
„Porušuje všechny své úmluvy, znovu proti mn vytáhl a je
odhodlán všem tvrdit, že mu náleží francouzská koruna!“ ekl
Filip a byl nadmíru rozho en. „I te sháníme muže a op t se
ipravujeme na válku. Pa íž se mu do rukou nikdy nedostane,
to p isahám. Zaženu ho zpátky na nejvzdálen jší hranici jeho
vlastních panství! Kdybys jen souhlasila se s atkem s Rogerem
– nebo mi dovolila provdat tvoje dít za francouzského
šlechtice! Za n koho, kdo by mi pomohl bránit se proti mému
proradnému plantagenetskému bratranci!“
„Filipe! Jednou jsem se proti n mu pokusila bojovat –
ušet ila jsem p i té p íležitostí tv j as!“ p ipomn la mu.
„Jsem králem Francie!“ val Filip. „Tvým p íbuzným. Mohu
ti p ikázat, aby ses provdala – nebo mohu provdat to d e!“
„M žeš mi p ikázat, co chceš“, ale pokud neztišíš hlas,

48
vypukne válka tady a te . Tohle sídlo je plné Eduardových
rných, Gasko i Angli an ! Když se pokusíš tady bojovat,
prohraješ. Musíš dávat pozor, protože s ním bojuješ o moc nad
celou Francií. Pokud zde prohraješ bitvu, tvojí v ci to
nepom že!“
„Nejsem p esv en, že na tom záleží!“ rozzloben ekl
Filip. „Mám za sebou armádu p ipravenou vyrazit!“ Lenora
hlasit povzdechla. „Filipe, prosím, stavíš m do ošemetné
situace. ,,Nechej m , abych si to promyslela!“
„Musím jít, ale vrátím se, než na mne bude schopen
zaúto it,“ ekl Filip. „Lenoro, tvoje dcera by se už m la
zasnoubit. Pro váháš…?“
Ješt jsem nenašla správného muže…, takového, který by
vyhovoval mn , Bohu – i dv ma vál ícím král m!“
„Jeden z nás brzy vezme záležitost do svých rukou.“
upozornil ji tiše.
„Filipe! Prosím t …“
„Lenoro, dnes t nechám být,“ ekl Filip. Daniela se stále
ješt tiskla ke dve ím, když král políbil Lenoru na tvá e.
„Skute jsi mi „šet ila as s tím ni emným bastardem! Ale
nezapome – já jsem králem Francie.“ Obrátil se k odchodu.
Jeho družina ze sín vid la, jak mí í ven, a všichni vysko ili,
ipraveni ho následovat.
Hned za dve mi Filip doslova vrazil do Daniely. Lehce se
dotkl její tvá e.
„D kuji za kon !“ ekla mu.
„Dob e se o n j starej!“ p ipomn l jí. Pak se odml el a
zkoumav se na ni zadíval. „M j Bože, ty jsi ale krasavice!“ ekl
a rázn kolem ní prošel. V jeho kroku byla cítit notná dávka
rozrušení.
Daniela necht la, aby ji matka zastihla tak pozd mimo její
pokoj, a tak šla do postele a o ekávala Lenoru tam. Její matka se
vždy p icházela p esv it, je-li její dcera v bezpe í ve svém

49
pokoji. Ale té noci k ní Lenora nep išla. Venku za hradem se
objevila hore ka – zem el na ni ková , jeden malý chlapec a
stará venkovanka – a té noci si hore ka našla cestu i do hradu.
Daniela usnula, a když se probudila, uslyšela dusot b žících
nohou a výk iky ve tm .
Vylezla z postele. Monteine nebyla v sousední ložnici.
Daniela prošla do sín a vid la, jak služebnictvo chvátá do
mat iných pokoj a zase z nich vybíhá. Rozb hla se mezi n a
ve dve ích se zastavila. Stála tam sotva p ed n kolika hodinami,
zatímco její matka mluvila s francouzským králem v rozlehlém
pokoji p ed krbem a venku bylo ješt sv tlo. Te ležela Lenora
daleko na druhé stran pokoje ve své ohromné posteli, erné
vlasy jí splývaly po polštá i a tvá na jeho bílém plátn byla
siv popelavá.
Daniela vyk ikla a vrhla se k ní.
„Dít !“ vyk ikl n kdo.
Ale Daniela se vytrhla rukám, které se ji pokoušely zastavit,
ib hla k posteli a cht la na ni vylézt.
„Danielo, odejdi!“ ozval se hlas a ona si uv domila, že je to
otec Giles, mat in p ítel a zpov dník. Byl zde i doktor Coutin a
stál s vážnou tvá í kousek od matky.
„Matko!“ vyk ikla Daniela.
Leno iny krásné o i se otev ely a ulp ly na dce i. Pokusila se
vzít Danielu za ruku, ale nemohla. Daniela se jí chytila a znovu
vyk ikla; „Matko!“
„Moje nejdražší!“ poda ilo se Leno e s námahou zašeptat a
její o i se op t za aly zavírat.
„Lenoro, šet i síly!“ vybízela ji Jeanette. Danielin pohled se
setkal s o ima doktora Coutina. „Nedá se nic d lat,“ ekl
opatrn . Podívala se na otce Gilese.
Pohled jí op toval a slitoval se nad ní. „Lenora umírá!“ ekl
soucitn a zadíval se na ostatní. „Dovolte, aby s ní dcera
promluvila. To jediné jim ješt zbývá.“

50
 Umírá? Její matka? Ne, ne, to se p ece nem že stát!
„Matko!“ vyk ikla Daniela, lehla si vedle ní a objala ji, jako by
svým drobným t lem mohla udržet matku p i život .
Lenora op t n co šeptala. „Ano, matko, ano!“ ekla Daniela a
iblížila se k mat iným rt m. „Pov z mi n co, cht j po mn
cokoliv, cht j cokoliv…“
„Král,“ to bylo to jediné, co zpo átku slyšela. „Musíš ctít
krále. Starej se o n ho, ty nevíš…, on se postará o tebe. Danielo,
slyšíš m ?“
„Ano, matko! Ano, ale…“
„Cti krále. Starej se o jeho bezpe í.“
„Matko, p ísahám, že ud lám všechno, co íkáš. Ale te
nesmíš mluvit, musíš odpo ívat. Nesmíš um ít…“
Hlas se jí zlomil. Lenora neodpovídala. Na matce se n co
zm nilo. Její t lo bylo chladné. Jako by ohe , který v n m
ímal, n kdo náhle uhasil.
„Musíš jít, Danielo,“ ekl otec Giles. „Monteine, odve svou
mladou paní. Musí odejít z tohoto místa nákazy!“
Monteine vykro ila k Daniele a tiše vzlykala.
„Ne, nemohu matku opustit!“ k ela Daniela.
„Ona už opustila nás, dít ,“ ekl m kce otec Giles.
Daniele vytryskly slzy z o í. Pokusila se vylézt k mat inu
lu. Monteine a Jeanette se ji snažily odtáhnout, zatímco otec
Giles udílel ostatnímu služebnictvu rozkazy, jak mají zaopat it
mrtvé t lo,
Daniela si myslela, že tu bolest neunese. Plakala do úplného
vy erpání a pak usnula.

Ráno už plakat nemohla, protože ji zachvátila hore ka.

išel k nim mor a lidé po celém Avillu churav li – chudí,
bohatí, sedláci i šlechta. Onemocn la polovina obyvatelstva
hradu.
A polovina z t ch, kte í se nakazili, zem ela.

51
 Daniele se probouzela z bezv domí a zase do n j upadala. Tu
a tam si uv domovala, Že ztratila matku, n kdy v la, že je
sama blízko smrti, ale na tom jí málo záleželo. Avšak
šestnáctého dne praskly hore naté v ídky, kterými byla pokryta.
Její t lo se zotavovalo z hore ky. M la z stal naživu. Jednou
ráno nabyla v domí už natrvalo a dov la se, že navzdory
hore ce, která kolem nich ádila, byla krásná Lenora z Avillu
pohrbena s veškerou pé í a úctou.
Otec Giles vydržel, dokud nevykonal všechny bohoslužby,
pak se hore ka zmocnila i jeho a on jí podlehl.
Ztráta matky byla nesnesiteln bolestni Daniela byla po ád
velmi slabá, ležela celé dny v posteli a p ála si, aby zem ela a
odešla do nebe za ob ma svými rodi i.
Jeanette ji pou ila, že touha po smrti je h ích. Jednou je
hrab nkou a m la by se nau it p ijímat Boží v li state . Byla
ece vždycky moudrá a vysp lá a m la by taková být i te .
Daniela necht la být moudrá, ani vysp lá, a nev la, pro
by m la p ijímat Boží v li – B h si p ece vzal její matku. Ale
byla p íliš zoufalá, než aby Jeanelle odporovala.
Míjely týdny a ona op t nabrala síly. Mrtví byli poh beni,
hore ka vykonala dílo zkázy a pominula.
Matn si za ala uv domovat, že lidé v její domácnosti op t
mluví o bitv – zdálo se, že se Angli ané zas chystají vál it.
Daniela se dosud nevzpamatovala natolik, aby ji to zajímalo.
Ale jednou ráno se probudila a zjistila, že je s ní v pokoji
Monteine a tvá e má zvlhlé slzami. Balila Daníeliny v ci do
zavazadla a n co si p itom mumlala.
Daniela se posadila a cht la v t, co se d je. „Hrab nko,
jedeme ke králi!“ ekla Monteine.
„Ke králi?“ divila se Daniela. Kousla se do rtu, když si
vzpomn la, že matce slíbila, že bude krále ctít.
„Zdá se, že to umož ují všechny zákonné dokumenty,“ ekla
s povzdechem Monteine. „Tvoje matka to tak za ídila pro

52
 ípad. fg by… že by zem ela.“
„Pro musíme odjet? Filip se p ece o mne m že starat
tady…“
„To v bec není Filip, kdo se o tebe bude starat! Matka t
sv ila tvému kmotrovi, anglickému králi. Danielo, tv j otec byl
anglický lord – to p ece dob e víš. Slyšela jsi ty historky tolikrát
a sama jsi je tolikrát znovu a znovu opakovala. A Robert z
Oxfordu byl baron, kterého král velice obdivoval. Ale, ach
Bože, pro jsem se toho musela do kat! Lady Jeanette a já
staneme v tvých službách. Byly jsme povolány p ed
anglického krále – i když chystá další útok na Francii!“
Daniela se kone probudila ze své bolesti a letargie.
Vyklouzla z postele, v no ní košili se rozb hla k Monteine a
vrhla se jí do náru e. „Nebudeme poslouchat takové nehorázné
výzvy! Nez staneme u n ho. Musíme…“
„Danielo!“ ekla Monteine, klesla vedla ní a pevn ji objala,
„Není možné neuposlechnout! Nastane strašlivá bitva, a kdyby
ses pokusila n kam uprchnout, bylo by to ješt horší! Eduard má
v Gasko sku ohromné vojsko. Všichni budou ve zbrani, dojde k
dalším bitvám, budou další mrtví. Odpus mi! Je tv j poru ník –
má právo na tv j život, v jeho rukou je tvoje budoucnost a ty ho
nesmíš rozhn vat! Mýlila jsem se, když jsem ti všt povala své
pocity!“
Monteine se nemýlila – Eduard byl ohavná zr da s choutkami
na francouzský tr n. To v li všichni, i malé d ti.
„Musíš ho ctít!“ ekla jí vážné Monteine.
„Nikdy ho nebudu ctít!“
„Psst!“ Monteine položila Daniele prst na rty. „Má tady na
hrad své lidi – mohla bys nám ob ma vážn ublížit!“
„Ale francouzský král sem p ece nedávno p ijel!“
„Jen aby navštívil svou paní sest enku a proti tomu ani
Angli ané, ani Gasko ci v rní svému vévodovi nemohou nic
namítat i když je tady Eduard podle starého práva nejvyšším

53
pánem, sprané tyto zem francouzskému králi. A p estože
prohlašuje, že je francouzským králem on, Pa íži vládne Filip.
že i takový vále ník, jakým je anglicky král Eduard, n kdy
opravdu uplatnit nárok na celou Franc ? Nikdy nedosáhne toho,
aby se mu francouzský král a cela Francie vzdali.
„Já se mu nikdy nevzdám!“ ujistila ji Daniela...A jsem
esv ená, že bychom mohly uprchnout…
„Cože?“ s hr zou se zeptala Monteine. ,,Strádat n kde v
ulicích? V bec nic nechápeš: Eduard proti Filipovi op t sebral
velké vojsko. Anglický král zakotvil na francouzském pob eží a
zase za al plenit zemi.“
„Jestli chce bojoval s Filipem, mohly bychom se postavit na
stranu Francouz ,“ ekla prostoduše Daniela.
„V mi, paní,“ odpov la tiše Monteine. „Filip ti te
nem že pomoci. Nemá tady žádnou moc a bude mít plno starostí
s blížící se bitvou s anglickým králem.“
Daniela tvrdošíjn ml ela. Dívala se, jak Monteine balí její
ci, a p ipadalo jí, že se nem že hnout z místa. Bylo jí do
plá e, ale plakala už tolik pro matku, že jí vyschly všechny slzy.
Nikdy nebudu toho Angli ana ctít, slibovala si v duchu
znovu.
A znovu si vzpomn la, jak p isahala své matce ležící na
smrtelné posteli, že bude ctít jiného krále.
Jednoho dne, n kdy v budoucnu, to ud lá. Te ji možná
okolnosti p inutí jít k anglickému králi, ale dala své matce slib.
Posvátný slib. V srdci bude ctít oddanost jen rodu Valois – i
když je te sv ena cizímu netvorovi s velikášskými
edstavami.

Eduard nevid l svoji dceru ode dne, kdy na anglickém b ehu

zaru il Leno e svobodu. Od té doby nevid l ani Lenoru.
hrab nku z Avillu.
esto ho její smrt zarmoutila víc, než se na sobe odvážil dat

54
znát. Bylo p irozené, že p ikázal, aby se za její duši sloužily
etné mše – byla vdovou po Robertovi z Oxfordu, po jeho
nejdražším p íteli a dvo anovi. Ale nem l nikoho, komu by
mohl íct, že zahynul i malý kousek jeho samotného, protože
hrab ina krása a duch se mu vtiskly do srdce. I pozd ji,
estože se Filipka dal projevovala jako nejlepší z královen,
vzpomínal na ženu. která ho uchvátila a která mu vzdorovala až
do samotn no konce.
Našt stí se jeho mysl musela za ít zaobírat plánováním
vále né strategie a zaopat ením obrovského množství voják ,
které p ivedl na pob eží. Málem zapomn l, že dal poslat pro
Danielu. Náhle se v síni sídla, kterého se zmocnil, ozval zvuk
blížících se krok a pak odkašlání jeho majordoma, jež odtrhlo
Eduardovu pozornost od soust ed ného studia map rozložených
ed ním.
Zvedl hlavu a slova se mu zadrhla na rtech. Když pohlédl na
dít , které p ed n ho p edstoupilo a jež stálo sotva deset stop
ed svými dámami, zapomn l na všechno ostatní.
Náhle se zachv l. Kdysi si myslel, že dít p inutí Lenoru z
Avillu, aby si každý den p ipomínala anglického krále, litovala
svého odporu k n mu a vzpomínala v dobrém na noci, které
spolu strávili. Vyžadovala to jeho pýcha.
Avšak byl to Eduard, kdo nyní litoval své ješitnosti.
On bude ten, který nikdy nezapomene.
Smaragdov zelené o i planuly v jemné tvá i hn viv a t mi
klenoty si prohlížela svého kmotra krále. Její vlasy, splývající
dol po zádech, byly zá ivé a erné, ern jší než havraní k ídla.
Její úsm v, kterým obda ila lady Jeanette, jež k ní p istoupila,
aby ji p im la popojít kup edu a uklonit se králi, byl jako proud
slune ního paprsku, sladký a vábivý.
„Poj sem, dít !“ vyzval ji král. Zvedla bradu a zelené o i si
ho prohlížely ostražit a s odporem.
„Tak poj , dít ,“ opakoval Eduard se vzr stající

55
netrp livostí. Na okamžik zapomn l na svoji válku, ale nikdy
nezapomn l na to, že je králem, „Poj blíž!“
„Už jsem tu, milorde!“ odpov la vážn .
„Poj ješt blíž,“
Daniela z Avillu ud lala další malý krok sm rem k n mu.
Vskutku, pomyslel si král, je dcerou své matky.
Vstal a obrátil se ke dv ma ženám, které ji doprovázely, k
Jeanette a k Monteine.
„Tato malá d di ka byla sv ena do tvé pé e a tys hanebn
selhala lady Jeanette. P ísahám, že to nestrpím! Vym ním t …“
„Ne! vyk iklo náhle d e, vrhlo se k n mu a rychle
pokleklo. ,,Pane, ponížen t zdravím!“ vychrlila p esn tak, jak
ji u ili.
Smaragdové o í hled ly prosebn , ale jinak na dívce nebylo
bec nic pokorného. Vstala. „Nesmíš vinit mé dámy,“ ekla.
„Byla jsem dokonale pou ena – v novaly tomu velké úsilí. Ale
nikdo, králi, nem že porou et srdci jiného lov ka, ani jeho
duši.“
Eduard na ni nev ícn hled l. Takže ta malá drzounka má
svou vlastní hlavu. Ale byl v ní také soucit – spolu s bezhlavou
pýchou a odvahou.
Žádné jeho dít – a p iznané, nebo utajené – mu nebude
dlouho odporovat!
„Ty!“ ekl výhružn a ukázal na ni prstem ,,jsi mojí schovan-
kou, mladá dámo. A v budoucnu budeš d lat, co ti p ikážu jako
tv j poru ník a král. Vím, že tomu velmi dob e rozumíš.“
„Skute tomu velmi dob e rozumím,“ odpov la. Hled la
na n ho planoucíma o ima a on si pomyslel, že je opravdu jako
Lenora p icházející z nebes, aby se pomstila.
„Nau ím t ctít sv j majestát, hol ko,“ ekl jí Eduard.
Tentokrát neodpov la, ale Monteine postoupila vp ed a nutila
ji, aby to ud lala. „Musíš poprosit krále o milost-kv li nám
všem!“

56
 Ale Daniela se usmála a zadívala se na krále. „Jestli je to
velký král, bude milosrdný. Nepožádám o milost, paní.“
Panovník pocítil bolestný nával vzteku.
‚Budeš nyní žít na mém dvo e, má malá dámo,“ oznámil jí.
„A když budeš d lat velké potíže, budeš bita.“
Hled la na n ho se špatn skrývanou zlostí, když do sín
náhle vb hla Filipka, žena, která ho dobrovoln doprovázela do
tolika bitev. Pohlédla na n ho a pozvedla udiven obo í nad
jeho vzn tlivostí. Pak se usmála na dívku. „Á, to je kone
Robertova dcera, že?“
S mate skou laskavostí ud lala to, co se Eduard ud lat
neodvážil – objala Danielu. „Ach, ty jsi ale hezká! Tvoje matka
musela být p ekrásná, protože nemáš v bec nic ze svého
zesnulého otce, má milá! Nemusíš se bát – z staneš u nás,
dokud nebudeš dosp lá a neprovdáš se.“
Filipka s ní vyšla ze sín a Eduard si pomyslel, že nad ním
Lenora nakonec p ece jen zvít zila. Jejich dít ho bude soužit až
do smrti.

„Ven!“ poru il Eduard Danieliným dámám, takže ob sp šn

opustily sí .
Vstal, chvíli p echázel sem a tam a cítil, že mu nap tí z hn vu
svírá ramena jako t žký pláš . Nerad prohrával – zvláš se
svými vlastními d tmi.
„Ty malá arod jnice!“ zašeptal do prázdna. „Sle no dcero,
ty se. m nau íš poslouchat.“
Ucítil jak se mu po páte i plazí mrazivý had, a i když si to
necht l poznat, v l. že se možná mýlí. Za as se to ta malá
chytrá ka se smaragdovýma o ima, kterou sám stvo il, jist
pokusí zaona it tak. aby se podrobil on, anglický král. Ne.
Neud lá to. Pozd ji se jisté obleví jiný muž, který si s ní bude
muset poradit. Vlastn …
Uv domil si. ze má v politické šachové h e o manželství

57
dalšího p šce. Hmm…
Pot ebuje rytí e neot esitelné odvahy – a nep ekonatelné síly.
S ocelovou v lí a zárove se svaly jako kámen. Muže, kterému
že sv it rozsáhlé statky v Anglii i ve Francii.
Za al znovu uvažovat jako král. Daniela byla nesmírn
bohatá – m la své garaistonské panství a hrad Aville. Ob sídla
la významné strategické postavení a byla velmi dob e
zabezpe ená poddanými i zem lstvím. Jen ze samotných polí
Garistonu lze uživit každou armádu. Z poddaných sídlících na
pozemcích malé hrab nky mohou být získány tisíce bojujících
muž .
estože jí bylo teprve deset, m la by myslet na zásnuby –
ti bývaly asto p knuty už v den svého narození. Za pár let
bude zralá pro manželství. Její manžel bude z ejm pot ebovat
všechny rytí ské ctnosti a sílu. Je na Eduardovi, aby se o to
dob e postaral, protože ji nesmí provdat jako své vlastní dít , ale
jako královskou Schovánku. M la by dostat n koho mocného,
kdo si zaslouží odm nu…
koho s železnou v lí.
koho, kdo nezná význam slova vzdát se.

58
 3

25. SRPNA 1346

KREŠ AK

„Prince srazili z kon ! M j Bože, Eduarde, princ z Walesu jc

na zemi!“
Adrien bojoval sotva pár krok od svého p ítele a pána
Eduarda, nejstaršfho syna Eduarda III. Obrátil se a rychle
ekonal vzdálenost, která ho na krvavém bitevním poli d lila
od Eduarda.
Zdálo se, že zdejší bitva bude dlouhá.
Angli ané se vylodili osmnáct mil jižn od Cherbourgu u St.
Vaast la Hogue po klidné a hladké plavb p es Lamanšský
pr liv. Ale pak trvalo šest dní, než se se adili a vydali na pochod
es cherbourgský poloostrov na Pa íž. Když králova armáda
vyšla z poloostrova, rozd lila se na t i skupiny. Eduard, princ z
Walesu –kterého jeho otec po p istání pasoval na rytí e velel
edvoji, zatímco jeho otec vedl st ední linie. Zadní obrana byla
sv ena zkušenému vále níkovi, hrab ti z Northamptonu.
Tyto t i skupiny pochodovaly krajem, povalovaly se,
drancovaly, loupily a urozené si braly jako rukojmí. Ovládly
Caen. Tam král sp ádal plány a chystal kli ky a 31. ervence
všichni vyrazili v širokém šiku. Francouzský král Filip sebral z
estného místa v opatství Saint-Denis Oriflamme majestátní
bitevní prapor francouzské zem a vydal se sám, aby vyžadoval
služby od rytí a ozbrojenc a hlásal, že Francouzi musí bránit
svou zemi p ed loupežnými Angli any. Za první místo obrany

59
zvolil Filip dob e hájeny Rouen a zbo il mosty p es Seinu.
Francouzské a anglické oddíly spolu držely krok a odd lovala
je jenom reka. Filip se uchýlil do Pa íže. Angli ane zamí ili na
sever, protože Eduard byl odhodlán se setkat se svými
flanderskými spojenci.
Pochod byl úmorný. Urazili asi šestnáct mil denn se všemi
vozy a vále nou výstrojí a udržovali stále stejné tempo navzdory
tomu, že je trýznily útoky francouzských vlastenc . Blížili se ke
svým flanderským spojenc m, ale pak se zastavili, protože je od
další cesty od ízla eka Somma. Stále se zv tšující armáda
Francouz za ala dotíral na jejich ady.
Anglický král se vydal po proudu i proti n mu a hledal brod,
až kone objevil p ílivovou úžinu u ústí eky, kde byla voda
lká. Za ekou se st etli s nep ítelem a porazili jednotky, které
byly vyslány, aby na n zaúto ily u brodu. Francouzi s t žkými
ztrátami ustoupili.
Filipova armáda odtáhla. Angli ané strávili hodiny plné
nap tí v o ekávání dalšího útoku, ale ten nep icházel. Filip hnal
své vojsko zpátky k Abbeville a z stal tam v noci z 25. na 26.
srpna.
Za svítání anglická armáda prozkoumala okolí. Adrien s
princem Eduardem vyslechli úvodní plán. Zadní ást jejich Šik
bude zabezpe ovat les u Kreš aku. T i divize anglické armády
potáhnou podél kopce, který k n mu vede. Vesnice Wadicourt
poskytne ochranu levému k ídlu armády. Kavalerie, rytí stvo a
ozbrojenci budou bojovat, kde bude zapot ebí.
Francouzi a spojenci Francouz Angli any po tem
mnohokrát p evyšovali, ale ostrované m li velmi dobré vedení a
disciplínu. Toho dne na míst bojovalo snad dvanáct tisíc
Angli an a n kte í odhadují, že Filip a jeho francouzští velitelé
li pod sebou až Šedesát tisíc muž .
Angli ané p išli s taktikou, kterou se nau ili ze svých
porážek. P ed elní linií byly vykopány hluboké jámy, p íkopy

60
 ipravené jako past pro nepozorné. Angli ané se je nau ili
používat, když utrp li ádnou porážku od skotského krále
Roberta Bru eno u Bannockburnu. Nesmírný d raz byl kladen
na anglické lu ištníky – plán po ítal s tím, že by úto ící oddíly
mohly pro ídnout zásahy šípu a ostatní by mohli skon it v
íkopech ve zmatku ješt d ív, než se zformují pro boj zblízka.
Pro ten bylo anglických voják ve srovnání s Francouzi žalostn
málo.
Strategie a disciplína jim posloužily. Filipova skupina vysoce
cen ných janovských st elc z kusí vyrazila do boje první, práv
když se p ihnaly mraky a za alo pršet. Byli to zkušení bojovníci,
ale jejich ady zakolísaly, jakmile jim za ali Angli ané s
dlouhými luky oplácet spršku smrtících šíp , Když se Janované
pokusili ustoupit nebo znova natáhnout své t žké zbran ,
ihnaly se v jednom šiku další anglické oddíly.
Francouzští kon ve zmatku a chaosu naráželi na hlavy
vlastních spojenc .
které síly se p ece jen dostaly dál a probojovávaly se
nahoru. Tam tvrd a divoce bojoval Adrien a drtil nep ítele
veškerou svou dovedností a silou, které získal za léta neustálých
boj a výcviku. Na sob m l t žké brn ní. Nau il se nosit zát ž,
aby si chránil k ži a život. Ovšem jeho od v byl zhotoven v
jedné z nej-lepších n meckých zbrojí ských dílen – král se
postaral, aby mu dokonale padl a byl pro n ho zvlášt upraven.
Drát ná košile kombinovaná s k ží byla uzp sobena pro pohyb
v kloubech a p ipojené pláty oceli byly konstruované tak, aby
chránily životn d ležitá místa. Ocelové hroty na železných
rukavicích mu sloužily jako další zbra , kdyby p išel v boji o
me . Jeho p ilba, neboli šišák. mu chránila lebku, zatímco hledí
mu krylo obli ej a n kdy také znesnad ovalo vid ní. Dnes se
mu jeho síla a zkušenosti z výcviku velmi dob e vyplatily i proti
muž m mnohem starším a mohutn jším v ramenou i v hrudi.
Boj byl nelítostný a on se modlil, aby ho jeho síla nezklamala.

61
Znovu a znovu se st etával s dalšími protivníky, zvedal me ,
prudce jím švihal a hledal slabá místa nep ítele stejn jako
nep ítel jeho. Pozvedl me do výše proti Francouzi s hledím ve
tvaru kan í hlavy.
Muž padl. V tu chvíli uslyšel, že byl princ Eduard sražen z
kon . Rychlostí blesku p isko il k boku svého prince.
Jakmile nep átelští rytí i zpozorovali, že je anglický princ v
nebezpe í, hnali se vp ed ve snaze využít výhody proti mladému
princi. Eduardovi v t žké zbroji pomáhali na nohy jeho prapo-
re níci. Adrien se rychle vrhl p ed n ho, aby odhán l
francouzské rytí e hemžící se jako mouchy.
Znal svoji sílu a moc. Byl možná o p l palce vyšší než mladý
plantagenet. a p estože si soustavným výcvikem vybudoval
svalnaté t lo a mohutná ramena, nau ili ho, že se navzdory své
výšce a mohutnosti i váze zbroje musí hýbat s pružnou elegancí.
Znovu a znovu zvedal me a neustále sledoval, jak p ibíhají
další muži, aby se p ipojili k útoku. Klesl na koleno a vyhnul se
rán , kterou mu cht ! zasadit rytí na koni, pak op t vysko il
jako blesk a obrátil se s takovou rychlostí, že zasáhl svého
protivníka do zranitelné št rbiny v boku. Muž upadl, jeho k
za el a upadl do bláta a krve pokrývající zem na pahorku.
V šílené eži, která následovala, Adrien zjistil, že je od íznut
od svých druh . M l v úmyslu p esunout boj tam, kde se princ
snažil nabrat rovnováhu, a poda ilo se mu to. Uto il na n ho
jeden muž za druhým. Adrienova síla se vytrácela a on v l, že
musí co nejlépe využít svoji taktiku, sledovat každého soupe e a
zvažovat zám ry každého bojovníka. Nemohl si dovolit jedinou
ránu vedle, protože mu síla nevydrží navždy. Jednoho úto ícího
jezdce zasáhl malou dýkou, kterou nosil na lýtku, sehnul se k
zemi, aby se vyhnul rán druhého, a zahlédl, jak k vyhazuje
svého jezdce p ímo do stromu. Vzáp tí musel celit dalším
dv ma muž m. Ješt když máchal paží s me em a srážel
prvního, zahlédl koutkem oka druhého, a d íve, než dokon il

62
uder me em, se mu poda ilo nep ítele kopnout p ímo do slabin.
Oba muži padli.
Ale byli tam další, kte í nahradili ty, jichž se zbavil. V tu
chvíli pohlédl p ed sebe a uvid l snad tucet Francouz v t žké
zbroji p ipravených vrhnout se do útoku. Když se k nim obrátil,
za ali k et.
„Vzdej se, lov e!“
„Odho me !“
„Vzdej se se ctí a zajmeme t živého!“
„Když se budeš bránit, p íznem t na dv p lky!“
„Vzdej se, pro Boha, nebo ábla!“
Pro Boha, nebo ábla, tak to nem že skon it.
ipomn l si slova svého otce. Nikdy se nevzdávej!
Vzdát se ho p im je jedin smrt.
Pod ocelí svého hledí se usmál. Pomalu pot ásl hlavou. A
postavil se tvá í v tvá nep íteli. Možná to byla šílená myšlenka,
ale byl si jistý, že a by se zachoval jakkoli, stejné by ho roz ízli
na dv poloviny. Srazil jich k zemi p íliš mnoho, než aby mohl
ekávat milost.
„Pánové, já se nevzdám!“ odpov l a s divokým skotským
vále ným pok ikem se hnal kup edu. Nezaujal obrannou pozici
a pokusil seje spíš vyd sit útokem.
Taková p esila by jistojist znamenala smrt. Když se však na
j vrhla další vlna muž , aby se setkala s jeho prudkým
náporem, Adrien z istajasna post ehl, že má pomoc. Do bitky
vtrhlo snad dvacet anglických rytí a v jejich ele král. Tucet
Francouz se dalo na út k a n kolik Angli an se pustilo za
nimi.
Bitva toho dne skon ila. Francouzi se pokusili o útok
nejmén patnáctkrát a pokaždé byli s nesmírnými ztrátami
odraženi.
Král Eduard se objevil v Adrienov blízkosti se svým
doprovodem v pravý as.
Král sesedl z bílého kon , kterého si vybral pro dnešní den, a
rázn vykro il k Adrienovi. Stáhl si p ilbu a hledí a jeho zlaté
vlasy zazá ily ve slunci. Zastavil se a p elétl pohledem jatka
kolem Adriena.
„Dob e ses inil. Skote. Moc dob e,“
Král náhle vytasil me a Adrien se polekal. „Na kolena!“
zavelel král.
„Pane…,“ za al Adrien.
Ale vtom dorazil ke králi princ Eduard a zavolal nep ítele
hlubokým sytým hlasem: „Adrien , kamaráde, otec t chce
pasovat na rytí e!“
Ješt vyd šený Adrien klesl na kolena. Nejasn vnímal
králova slova a me , který mu dopadl na ramena. Stal se ádným
rytí em.
Vstal a byl náhlým obratem událostí ohromen víc než
kteroukoliv bojovou akcí.
Slova jeho otce se ukázala být pravdivá. Byl povýšen na
rytí e p ímo na bitevním poli. Zmocnila se ho zvláštní, dlouho
potla ovaná bolest. P ál si, aby se Carlin. zeman MacLachlan,
tohoto dne dožil.
Ot e, nep ipus , abych t zklamal, za al se najednou modlit.
Nikdy nezapomn l na Carlina MacLachlana, ani na nic z toho,
co se od n j, svého hrdého a moudrého otce. nau il.
Ozval se jásot. Hlou ek muž za al Adriena vyhazovat do
vzduchu. Pak král prohlásil, že dnešní boj je u konce, ale že
Francouzi se nevzdají. Zítra vypukne další bitva.
Francouzi zaúto ili, sotva se rozednilo. Do odpoledne se ale
Filip ocitl v defenzív u Kreš aku. Na bitevním poli leželo víc
než tisíc francouzských rytí a urozených pán .
Rytí i a urození…
Nikdo se nenamáhal spo ítat t la mén významných muž ,
sedlák a vlastenc s jejich píkami a holemi.

Nastaly velkolepé oslavy. Následujícího dne se sloužila

zádušní mše a pak se Eduard p ipravil k dalšímu postupu,
odhodlán zmocnit se Calais.
Ale než se armáda znovu dala na pochod, Adrien se dov l,
že ho k sob volá král.
V této dob byl k n mu volán dost asto.
ed asem došlo k tomu, že David II. za al znovu vládnout
ve Skotsku. Král, který podporoval Baliola, sd lil Adrienovi tu
zprávu lhostejn . „Osv il ses znamenit , m j mladý zemane.
Jsi urostlý jako kterýkoli Plantagenet a ost ejší než nabroušená
ocel. Bojoval jsi v b hvíkolika turnajích a získal b hvíkolik
trofejí.“
„Pane, jak dob e víš, musím v t chto turnajích vít zit. Moje
zbroj a sídla jsou drahé.“
„Ovšem a tvé državy ti nevynášejí dost, chápu. Turnaje jsou
pro mladé muže dobré. Musíš je stále vyhrávat. Jsem toho
názoru, že nemám právo ti bránit, abys šel sloužit Davidovi.
Rad ji bych však byl, kdybys z stal v mých službách. Brzy
poznáš, jaká odm na t za tvoje úsilí eká.“
Adrien, který se stal Eduardovým nejlepším p ítelem,
edstíral, že o té myšlence vážn uvažuje. „Z stanu s tebou,
když mi slíbíš dv v ci.“
„Ty žádáš sliby od krále?“ za val Eduard.
„Ano, milosti.“.
„A co to má být?“
„Zaprvé, pane, že po mn nikdy nebudeš chtít, abych bojoval
proti Skot m.“
„Ne, chlap e, to od tebe žádat nebudu.“
„A za druhé chci, abys mi slíbil, že nezpustošíš moje panství,
když budeš bojovat na hranicích!“
Král mu s pobavením slíbil obojí. Te , když m l Adrien op t
stanout p ed Eduardem, byl zv dav, co má král na srdci
tentokrát. Na bojišti byl pasován na rytí e. Dostal drahé kon .
Co ud lá král dnes?
Eduard m l jakési jednání s hrab tem z Oxfordu, ale brzy ho
propustil, a hrab kývl Adrienovi na pozdrav, když ho míjel.
Oba spolu bojovali po boku prince z Walesu. Adrien si zd šen
uv domil, že angli tí aristokraté v í, že jejich princi zachránil
život on sám.
„Vida, Adrien!“ pozdravil ho král. „Zap sobil jsi na mne,
velice jsi zap sobil. Tv j mazaný starý otec mi slíbil, že v tob
získám budoucího skv lého vále níka. Byla to dobrá dohoda,
kterou jsem s ním toho dne uzav el. Dnes by z n ho byl pyšný
muž, jako jsem já. Chci ti znovu íct, jak znamenité služby jsi mi
v boji prokázal – a že jsem ze srdce rád, že ses nerozhodl odejít
a sloužit Davidovi II.. ale žes z stal se mnou.“
Adrien si odkašlal. „D kuji, pane. Ale tv j princ nez stal v
ni em pozadu. A své muže jsi velice pot šil, pane, protože jsi
každého z nás, v etn svého vlastního syna, poslal do boje. Je
ejmé, že jsi nás všechny považoval za hodné toho, abychom
bránili tvé postavení.“
Král mávl rukou. „Jsem na svého syna velmi pyšný, opravdu
pyšný. Ale te mluvíme o tob . „Pochválil jsi m , pane.“
„Ach ano! Byl to úžasný okamžik, když jsem se tam objevil.
Muži kolem tebe padali a nep ítel se na tebe chystal znovu
zaúto it a žádal, abys prosil o milost! A co to bylo, cos jim všem
odpov l?“
Adrien, zmaten královou dobrou náladou a jakousi d tinskou
radostí z celé záležitosti, se zamra il. „Co jsem ekl, pane?“
„Ano, chlapce, opakuj mi, cos k el na nep ítele! Bylo to
skv lé!“ Adrien si nevzpomínal, co tenkrát uprost ed boje volal.
Pokr il rameny a pak si vzpomn l. Vyk ikoval slova, která ho
nau il otec. „Odmítl jsem se vzdát – možná jsem byl bláhový“,
ale necht l jsem ty ni emy žádat o milost, když jsem bojoval tak
tvrd atak dlouho.“
Král se za al usmívat od ucha k uchu a modré o i mu svítily,
jako by práv vyslechl nejlepší vtip.
„Zopakuj mi ta slova ješt jednou, p ikazují ti to!“ ekl
vzrušen král.
„Pane, já…“
 „Zopakuj mi je, Adriene! Ta slova mým uším dnes zn jí jako
nejsladší hudba. Ješt jednou. Trvám na tom.“
„Odmítl jsem se vzdát, nebo žádat o milost…“
„Ha! Nikdy nežádat o milost!“ prohlásil král.
„M j pane, musím p iznat, že jsem byl zcela zaujat bojem…“
„Nevadí, nevadí!“ ekl král, mávl rukou na znamení, že ho
propouští, obrátil se zpátky k táborovému stolu a prost el na n j
pergamen. Ješt jednou však s ohromnou radostí pohlédl na
Adriena. „Te m žeš jít.“
Zmatený Adrien se obrátil k odchodu. Ale král ho p ece jen
ješt jednou zavolal k sob ,
„Adrien !“
„Ano, pane?“
„Uv dom si, m j dobrý chlap e, dob e si uv dom, co ti
eknu! Tvoje budoucnost je od tohoto dne zajišt na a každá
odm na, kterou si dovedeš p edstavit, bude tvoje – když ji budeš
chtít.“
Král se zas za al usmívat, zvláštním úsm vem, jako by se
smál žertu, kterému rozumí jenom on sám, a jako by m l velkou
radost z toho, že se Adrien tak osv il v bitv . Eduard op t
mávl rukou.
Adrien mohl odejít.
Ale jakmile mladý muž krále opustil, ucítil v zádech slabé
zamrazení plíživého hada.
Co tím jen Eduard myslel?
Nemusel o tom dlouho p emítat, protože když opoušt l krále,
potkal prince, který ho po ádn plácl do zad.
„Tak jakou skv lou odm nu ti dává m j otec za tvé služby
dnes?“ zeptal se princ, sám v dobré nálad . „Dokonce i sta í
rytí i, kte í ti rádi íkají ‚ten Skot‘, o tob dnes mluvili,
kamaráde, a vychvalovali tvé p ednosti až do nebes. Tak ekni,
co ti otec dal? Kdybych byl králem já, možná bych pro tebe
získal hrab cí titul! Rozhodn jsi mi zachránil život,“
Adrien udiven svraštil elo. „Dostal jsem se na místo, kde
 bylo zapot ebí, a byl jsem pasován na rytí e. To je samo o
sob .,.“
„Ale no tak!“
Adrien pokr il rmeny. „Tv j otec se choval trochu divn .
Nedal mi nic. P ipadal mi…, nevím, jak bych to ekl…, prost
divný. Byl vzrušený a pobavený, A na konci našeho rozhovoru
ujistil, že je moje budoucnost dob e zajišt na.“
„Ale no tak, budoucnost! Musí mít pro tebe v záloze n co
výjime ného. Ale prozatím jsme mladí, jsme skv lí bojovníci –
vít zové! A vít m, kamaráde, pat í ko ist!“
„Co tím míníš?“ cht l v t Adrien.
„To, že máme bednu nejlepšího francouzského vína a houf
poražených francouzských krásek, které nás ekají a jež jsou
docela ochotné pobavit vít zné Angli any.“
„Poražené francouzské krásky?“
„Ale kamaráde, mladé francouzské ženské – obchodnice,
chceš-li. Mimo ádná kvalita…“
„Aha. D vky!“ suše prohlásil Adrien.
„Nejlepší, nejkrásn jší, nejhez í, jaké najdeš. A lady Joanna
se o tom nikdy nedozví,“ pokoušel ho Eduard.
Adrien se zarazil a pohlédl na Eduarda. Byl p ekvapen, že
princ ví o jeho prohlubujícím se vztahu s Joannou, dcerou
hrab te z Warwicku. Co si z ejm Eduard neuv domoval, bylo
to, že mezi nimi nebyla hluboká a zoufalá váše , ale milé
átelství. Kdyby se pokusil o svých emocích p emýšlet,
uv domil by si, že Joannu sice miluje, ale p edevším proto, Že
oba uvažují podobn , že se spolu mohou smát a schovávat, aby
spole etli – což nebylo v plantagenetském ovzduší
inorodosti a vitality považováno za p íliš obdivuhodnou
aktivitu. Joannu dojímala Adrienova minulost a on ji litoval
kv li p ísnosti, s jakou nad ní vládl její otec. N kdy mluvili o
manželství, protože jejich p átelství by pro n mohlo být
dobrým základem. Joanna byla ze t í dcer a její otec mohl
považovat Adriena, jednoho z králových oblíbenc , za
vhodného zet . Ale zatím do manželství nesp chali a vysn ná
budoucnost z stávala nadále mlhavá.
„Ješt nejsem zasnouben,“ ekl Adrien. „A Joanna je dáma,
což, jak p edpokládám, tvoje krásné Francouzky nejsou. Zave
, m j princi, ke kratochvíli, jakou my jako vále níci
pot ebujeme!“
Eduard se rozesmál. „Odm na mého otce p ijde pozd ji – to,
co ti dám za sv j život já, p ijde hned!“
Princ a jeho p ítel se vydali z tábora do domu hluboko v lese.
šili se z hudby, tance, pe eného divo áka a vybraného vína.
Jedna z žen m la sladký jemný hlas a hrála dob e na loutnu. Její
tvá byla jako tvá and la, hlas m la jako hedvábí, slova byla
vyzývavá jako slova vále níkova a o i m la ábelské, jako by je
stvo il satan. Když dozn la její poslední píse , odešel s ní
Adrien do lesa. Té noci byl mladý a vít zný a ohe jeho mládí
vzplanul rychle a vysoko.
Ale když pop ál krásné pob hlici dobrou noc, zjistil, že se mu
nechce z stat se svými druhy a prohý it celou noc. Stále
uvažoval o uplynulém dni – ani ne tak o bitv , která ho mohla
stát život, jako spíš o rozhovoru s králem.
l ty i bojové kon , kte í se jmenovali podle evangelií:
Matouš, Marek, Lukáš a Jan. A Adrien jednoho z nich, Matouše,
vyhledal. Vyjel s ním do noci, ujížd l pry od tábora a hnal se
podél vody.
Znovu ho trýznila jediná otázka.
Co m l král na mysli?
 4
Daniela sice byla schovankou anglického krále, to ale
neznamenalo, že brzy vkro í na anglickou p du.
Míjely m síce a Eduard m l stále v plánu zmocnit se
nedobytného m sta Calais.
Daniela trávila v tšinu asu s královnou, která navzdory
dalšímu t hotenství a své neforemné postav z ejm nevnímala
obtíže každodenního života, které byly spojeny s pobytem u
manžela a jeho armády. V králov síni p ed hradbami m sta
pokra ovala jednání, zatímco muži každý den úto ili na Calais.
Eduard zahájil obléhání v zá í, hned po bitv u Kreš aku, a
ekával dlouhotrvající boj. Vystav l za Calais sídlišt z
ev ných dom , aby ubytoval svou armádu na zimu, a dokonce
i když obyvatelé uvnit obléhaného m sta strádali hlady, život
venku za hradbami pokra oval dál tém normálním zp sobem.
Kolem centrálního tržišt vzniklo malé anglické m ste ko, do
kterého dvakrát týdn p ijížd li flanderští kupci, aby prodávali
své zboží. Ková i a bedná i si tu z izovali své dílny a dve e
otevírali i holi i a ranhoji i. Protože obléhání bylo dlouhodobou
záležitostí, rytí i se bavili vyjíž kami do kraje. Když náhodou
nevyjížd li ven a neplenili, v novali se ušlechtilejším
innostem, vyzývali jeden druhého na souboj a neopovrhli ani
francouzskými rytí i za hradbami. Podle jejich pravidel sm li
Francouzi turnaj opustit zdi m sta na a pak se do nich museli
zase vrátit.
Daniela navšt vovala turnaje jako královnina dvorní dáma.
ipadaly jí docela snesitelné ve sv pro ni jinak smutném a
zmateném, protože každý den vid la, jak jsou její francouzští
krajané biti. Turnaje byly n co jiného, protože francouzští rytí i
v nich dost asto vít zili a nikdo nepovažoval za n co špatného,
když tleskala a chválila state né mladé muže za jejich úsilí.
70
 i jednom z t chto turnaj poprvé uvid la Adriena
MacLachlana. Od toho dne byl pro ni trnem v pat .
Odpoledne za alo mohutným troubením trumpet. Na zemi
neležel sníh, ale den byl p esto chladný a mrazivý. Jen díky
slunci nad hlavami se lov k odvážil ven. Danielu, která sed la
hned po pravici Filipky a královských d tí, d ní hluboce zaujalo.
Jean z Elletentu, údajn jeden z nejlepších rytí , jaký kdy vál il
v k es anském sv , Francouz p vodem i oddaností, byl
ipraven utkat se s mladým anglickým rytí em. Jeho jméno
Daniela neznala.
Brzy se je však dov la… a nikdy nezapomn la.
Pana Jeana z Elletentu ohlásily ohlušující fanfáry a pak byly
vylí eny jeho hrdinné skutky a etná vít zství. Objevil se na
mohutném st íbrném koni. jehož nohy, ocas a h íva byly
ozdobeny t ásn mi, s tunikou na plátkovém brn ní a s p ilbou na
hlav . Hledí, které p ipomínalo rozzu eného divo áka, m l
spušt né p es o i. D evec držel vysoko a zvedl ho ješt výš,
když dramaticky vjel p ed krále a p im l kon zastavit tak, až
zví il velkou spršku bláta a hlíny. Byl vítán mnohem víc zpoza
hradeb Calais než p ed nimi, ale rytí ská pravidla byla jasná a
dokonce i Angli ané vzdávali hold rytí i takové pov sti.
„Pozornost pro francouzského rytí e!“ vyk ikl sir Terrel Hen-
ley, po adatel tumaje.
Ihned se nezvedl nikdo – bylo to koneckonc anglické
publikum. Pak p ece jen n kdo vstal: Byla to samotná královna
– protože bylo t eba zachovat se zdvo ile, což platilo pro ženy
stejn jako pro muže. Daniela najednou stála na nohách, strhla si
z elenky hedvábný závoj a krá ela kup edu, aby se postavila
doprost ed ohrady, kde sed li diváci.
Ozvalo se jásání na její po est – na po est ušlechtilé a
zdvo ilé sv enkyn krále Eduarda. Daniela si toho byla málo
doma, protože práv uvazovala praporec z hedvábí na d evec,
který se k ní sklonil. Francouzský rytí ho zvedl vysoko,
zamrkal na ni a ona se usmála. Znovu se ozval jásot a pak se
Daniela zas posadila.
Nato p edstavili Elletentova soupe e v klání a Daniela v no-
wala jeho jménu jen málo pozornosti.
71
 „Pan Adrien MacLachlan, zeman z Reggaru, hrab z
Meadenlay!“
Op t se ozvaly trumpety a Eduard v rytí vyjel z ohrady.
Kobaltová tunika zakrývala pláty a kroužky jeho brn ní,
sedlo jeho kon bylo zdobeno podobn – tmavou mod í se
zlatými a st íbrnými okraji. Štít byl opat en jeho znakem, z
hož shlíželi t i voucí lvi usazení naho e nad polem t í
žících leopard . Jeho p ilba a hledí byly prosté –
nezobrazovaly žádné zví e. Mužovu tvá zakrývala ocel ve tvaru
lidského obli eje. Bylo vid t jen jeho o i, a p estože Daniela
nerozeznávala jejich barvu, napadlo ji, že zá í pod sluncem
práv tak jasn jako ocel jeho brn ní. Na koni se zdál být velmi
vysoký, jako by byl snad ješt vyšší než samotný král Eduard.
„Podpora pro anglického rytí e!“ zvolal po adatel turnaje.
Královna svižn povstala. Po jejím boku se usmíval král,
když uvázala vlastní hedvábný šátek na Angli an v d evec a on
na znamení dík sklopil ocelové hledí.
„B h s tebou, Adrien !“ zvolala na n ho.
„B h je na mé stran !“ zvolal jako odpov .
Nadutý blázen, usoudila Daniela.
Soupe i byli povoláni na svá místa. Znovu se ozvaly
trumpety. Pod údery kopyt mohutných koní létala hlína, když se
muži rozjeli na prot jší strany p ed královskou ohradu a
po adatel turnaje je vyzval, aby se p ipravili ke klání.
Pak to za alo. Zdálo, že se ot ásá p da, když se mocní bojoví
kon ze všech sil rozb hli, jako by cht li p ímo narazit jeden do
druhého.
Každý z muž nesl sv j d evec s koncem p ipraveným ude it
protivníka. Byli blíž a blíž, hrudky hlíny odletovaly, zem se
ásla…
Pak se setkali. Ozvalo se za in eni. Bylo to d sivý zvuk, ale
žádný z hrdin nepadl.
Vrátili se na své strany, kde se k nim p ihnalo páže každého z
nich, aby jím podalo nový d evec za ten zlomený.
A kon znovu vyrazili.
želi stále rychleji…
Nový náraz, hrozivý, tém ohlušující. A jeden ze soupe
72
klesl k zemi.
Daniela vysko ila na nohy s ostatními diváky. Na zemi ležel
urostlý Francouz!
Byl dole, ale nebyl poražen. Francouzské páže k n mu b želo
s me em, zatímco MacLachlan z stával sed t na koni. Pak dojel
k Francouzovi a sesedl z kon , vzal si od pážete me a svižn se
obrátil, aby se vrhl do boje zblízka.
Zdálo se, že celý dav najednou vyk ikl, když o sebe obrovité
me e poprvé zazvonily. Pak se k Danieíin radosti zdálo, že se
Angli an vzdá, protože p ed náporem Francouze couvl.
Angli an je sice vysoký, uvažovala Daniela, ale vid la už
mnoho turnaj a docela v ila, že Francouzovi dob e poslouží
jeho zkušenosti, protože byl t žší než jeho protivník.
Ale pak Francouz vyrazil kup edu agresivním útokem, soupe
se mu elegantn vyhnul a on se setrva ností stále hnal vp ed, až
se ost í jeho me e zarylo hluboko do zem . Ztratil rovnováhu a
upadl. Byl to ost ílený bojovník, a tak se rychle p evalil a
pokusil se zvednout, ale bylo pozd .
Angli an už stál nad ním a hrot jeho me e se dotýkal hrdla
soupe e.
Všichni byli zas na nohou.
Jásot a vzrušené výk iky byly ohlušující a ješt zesílily,
jakmile mladý Angli an zastr il me do pochvy, s úctou se
uklonil soupe i a natáhl ruku v železné rukavici, aby svému
nep íteli pomohl vstát. Poražený Francouz stejn rytí sky p ijal
jeho pomoc, oba se nap ímili a pak se sob navzájem hluboce
uklonili. Elle-lente se vrátil ke svému koni a k pážeti, zatímco
MacLachlan krá el vp ed, stáhl si hledí a s al z hlavy celou
ilbu.
Daniela okamžit poznala, pro se ji jeho o i zdály tak zá ivé
–byly zlaté, nebo alespo m ly k té barv blízko, jak jen o i
mohou mít. Nebyly hn dé ani zelené, ale n co mezi Irm. jasné
jako slune ní paprsek. Ihned p istoupil ke královn , nejprve se
uklonil jí a Pak králi. Eduard z stal stát. „Pozoruhodné, milorde
MacLachlane. Pozoruhodné! Pov z, jakou odm nu si p eješ od
svého krále?“
MacLachlan na okamžik zavánal a pak ekl: „Pane! Dozv l
73
jsem se, že David ze Skotska povstal s armádou, jak p ikázal
francouzský král Filip, a vytáhl proti tvým baron m na severu
Anglie.“
„To je pravda,“ ekl Eduard a soust ed se na n ho zadíval.
„Moji baroni na n ho narazili u Neville’s Crossu nedaleko Dum-
hamu a te je mým zajatcem. Jestli žádáš, abych ho
osvobodil…,“ za al král hn vivým hlasem.
Ale MacLachlan rychle ekl: „Ne, m j pane, nežádám nic, co
mu nem žeš dát, jen chci, abys k n mu byl milosrdný a abys
nezapomn l, že je to manžel tvé sestry a milá ek Skot .“
„To vše je zaru eno. Pro sebe nežádáš nic?“
MacLachlan se zazubil. M l hezký úsm v s ábelskými
záblesky.
„Až p ijde ten správný as, milorde králi.“
„Budeš snad neustále vít zit?“
„M j zám r je takový, pane.“ Ozval se smích.
„P edpokládám, m j mladý pane, že tv j as nastane!“ ekl
král.
„D kuji, milosti,“ ekl MacLachlan a ješt jednou, než opustil
kolbišt , znovu sklonil p ed králem hlavu – za dalšího výbuchu
ohromujícího jásotu.
Daniela byla hluboce zklamaná, že nezvít zil okouzlující a
talentovaný Francouz. Jen nejasn si uv domovala hovor kolem
sebe, protože muži a ženy si povídali jen o odvážném mladém
MacLachlanovi. „Bránil se princi jako divoká šelma u
Kreš aku!“ ekl n kdo.
„Tak mladý!“ ozval se tichý ženský povzdech.
„Bu si jistá, že byl tak skv lý už od raného, velmi raného
ku,“ prohlásila královna. „Eduard mi vypráv l, že ješt jako
dít doporu il MacLachlan vojenskou strategii na dobytí Avillu
a že hrad padl jen zásluhou toho chlapce. Aville byl dobyt a
navrácen do pé e králových v rných poddaných!“
Hrad Aville…
Její hrad!

74
 Znala ten p íb h dob e. Král Filip pot ebovat uniknout
Eduardovi. Danielina matka bránila Aville a vzbudila v
anglickém králi dojem, že se Filip zdržuje v jeho zdech, zatímco
francouzský král uprchl. Ale p es energické úsilí její matky hrad
padl a Lenora se stala královou zajatkyní.
A tak, pomyslela si Daniela, jsem te tady – králova
schovanka. Jeho zajatkyn , napadlo ji, zrovna jako byla matka.
Te se dov la pro . MacLachlan! Za ala nehty do dlaní a
posadila se. Ruce sejí sev ely v p st. Vskutku skv lý rytí ! A
jeho zám rem je vždy vít zit. Jaká drzost! Každý lov k platí za
své iny.
Když p išla noc, za ala Daniela sladce snít, že toho rytí e
poráží ona sama – a rozsekává ho na kousky. Zoufale si p ála,
aby ho mohla vyzvat k boji na bitevním poli, ale on byl rytí a jí
ješt nebylo ani jedenáct let.

Jedné noci krátce po turnaji uvid la Daniela na stole

pep enku. Dívala se na ni a p ipomínala si, že nemá ani sílu, ani
moc, ani možnost se MacLachlanovi v boji postavit. V bitvách
je t eba bojovat se zbran mi, které jsou po ruce.
Sed la daleko od krále a jeho rytí – bojující muži dostávali
u stolu významná místa – a dlouho a usilovn p emýšlela o tom,
co hodlala ud lal. Pep bylo drahé a vzácné ko ení, ale když je
ho p íliš, není to nic p íjemného. Pohlédla na MacLachlana,
jehož hezká tvá se práv roztáhla úsm vem, nebo ho
rozveselilo n co, co ekla královna. P es veškerou škodu, kterou
zp sobil, nalézal v život až p íliš mnoho veselí. Trocha pep e
by mu mohla úsm v ze rt vzít.
Vyklouzla se židle a obcházela kolem vysokého stolu.
edstírala, že chce mluvil p ímo s královnou. P itom nenápadn
vsypala do jeho vinného poháru notn dávku pep e.
ou

Ponížen se uklonila svému kmotru královi a uv domila si,

že se Eduardovy o i podezírav zúžily a že šlechtic vedle krále
za al klást otázky, které se jí týkaly. Dokonce podotkl n co o
lesku jejích vlas .

75
 Posadila se vedle králova malého syna Jana, jen o málo
staršího, než byla ona sama. M la Jana ráda. V la, že se
považuje za d ležitého, protože je královým synem, ale byl také
pyšný na svého staršího bratra prince, asto se usmívajícího a
nádhern d stojného, a vždycky byl p ipraven Daniele pomoci.
Ulp ly na ní jeho sv tle modré, i p es svou barvu pronikavé o i.
„Zlobíš se, Danielo?“
„Jestli se zlobím?“
Naklonil se k ní. „Sledoval jsem t minulý týden na turnaji,
když moje matka mluvila o obléhání Avillu. Tvá ti zb lela jako
pergamen. Myslel jsem, že si zaryješ nehty do masa. Aville byl
dobyt, ješt než ses narodila – nesmíš dovolit, aby t to, co se
stalo tehdy, dnes tak roz ilovalo.“
„Já se nezlobím,“ ekla Daniela a nabodla si kousek masa z
talí e p ed nimi. V tom okamžiku se ozval podivný dusivý zvuk,
následovaný usilovným kašlem.
„Ale, to je Adrien MacLachlan!“ ekl Jan.
Vzhlédla. MacLachlanova tvá byla krvav rudá. Sáhl po
vín svého souseda a jedním douškem je vypil, aby utišil nával
kašle, který ho zachvátil.
„M j Bože, Adrien , co se ti stalo?“ vyk ikl král.
Mladík odpov l tém okamžit . „Nic, pane. Myslím, že nic.
Jenom trocha – Špatného vína. Ko en ného vína,“ dodal za
okamžik. „Nic víc.“
Daniela rychle znovu sklopila o i k jídlu a hbit se do n j
pustila. Ucítila na sob Janovy o i, zatímco princ ml el. Za
chvíli se zase odvážila pohlédnout na velký st l. MacLachlan už
l svoji b žnou barvu. O ima bloudil po místnosti.
A byl zmatený, tím si byla jistá.
Pak se ty zlaté o i zastavily na ní a Daniela na okamžik
ztuhla. P i pouhém jeho pohledu se zachv la a v nitru pocítila
horkost. Obavy.
Chce, aby se ho lidé báli, pomyslela si. State ný rytí , muž,
který bo il francouzské hrady a porážel francouzské rytí e.
Cht la od n ho odtrhnout o i, ale zdálo se, že to nedokáže. Pak

76
však uhnul pohledem a ona si ke své nesmírné úlev uv domila,
že nepodezírá královu sv enkyní z toho, že by mu ublížila.

Obléhání Calais trvalo celou v nost, nebo to lak Adrienovi

alespo p ipadalo. Podle královy strategie m li obyvatelé
hladov t, dokud se mu nevzdají.
Calais se rozkládalo na pob eží, kde byl pr liv nejužší. M sto
chránily dvojité hradby s v žemi a p íkopy, a proto bylo obtížné
se jej zmocnit.
Nakonec Calais padlo. Lidé vyhladov li, až jim nezbylo, než
se pod ídit, protože sn dli i poslední krysu. Eduard poslal své
muže na jednání se starostou m sta. K anglickému králi se na
oplátku vypravili vyslanci z m sta. S pov ením Francouz
prosili krále, aby Calais ušet il. Adrien byl u toho, když král v
hlavní vyjednava Walter Manny ekl, že lidé z Calais p edají
hrad i m sto, tedy všechno, jen když jim bude dovoleno odejít.
„To není zrovna malá prosba!“ za val král. Zdálo se, že ho
žádné m sto nerozzlobilo tak jako Calais. Kv li nájezd m na n
išel o mnoho svých muž – toho si byl Adrien dob e v dom.
A Calais se drželo velmi dlouho. Adrien se obával, že se král v
hn v obrátí proti lidem, protože se chovali tak nerozumn .
„Pane!“ ekl Adrien. „Nezlob se, ale p emýšlej o tom! Jsi
šlechetný král. Nem l by ses dívat na tuto velkou bitvu, jako by
šlo o vraždu!“
„O vraždu?“ ekl Eduard a ost e se na n ho zadíval.
Walter Manny zase rychle zasáhl do rozhovoru. „M j pane
Eduarde, co kdybys nás poslal bránit n jakou baštu? Jak rádi
bychom šli s v domím, že jsi dal milost ostatním! Kdyby
všechno ostatní m lo selhat, dostalo by se nakonec milosti i
nám!“
Spor pokra oval. Nakonec se Eduard nechal obm it a zvedl
k hlou ku ruku. „To je ono! P ijde ke mn šest
nejvýznamn jších muž z m sta. Hlavy holé a nohy bosé, kolem
krku provaz, klí e k hradu a k m stu v rukou! Ke zbytku m sta
budu shovívavý. S tercii Šesti si budu d lat, co chci!“

77
 Zpráva byla p edána zpátky do Calais. Adrien se procházel
ed hradbami m sta a srdce ho zabolelo, když odtamtud uslyšel
kvílení.
Ale brzy poté p išlo šest muž , šest nejvýznamn jších a nej-
vlivn jších ob an .
Král Eduard vyšel ze svých pokoj p ímo na pole.
Obklopovali ho jeho baroni, rodina a do jeho blízkosti sp chal
každý, kdo vid l, co se d je.
Adrien si razíl cestu davem a modlil se, aby král nalezl
milosrdenství i k t mto vybraným ob an m Calais. Ubozí muži
vypadali jako živé mrtvoly a na obnažených trupech jim
vystupovala žebra.
Nebylo slyšet ani hlásku. Pak se ve v tru ozval trhaný výk ik
jaké ženy. Zdálo se. že šest state ných muž z Calais pohnulo
mnoha srdci.
Ale královým ne.
„Byl jsem milosrdný!“ za val Eduard. „P ísahám, že v tomto
se už zviklat nenechám!“
Adrien postoupil kup edu stejn jako Walter Manny, Ralph
Basset a mnozí další.
„M j králi…,“ za al Adrien, ale Eduard ho rychle uml el.
„Zemane MacLachlane,“ ekl panovník s provokativním
nádechem skotského p ízvuku v hlase, „slíbil jsem ti hodn , ale
nyní t varuji, nechej m být! A ty zrovna tak, Waltere. T ch
Šest pat í mn . Pošlete pro kata! Okamžit jim srazte hlavy!“
Dav se náhle zavlnil. Královna ve vysokém stupni t hotenství
edstoupila p ed manžela. Padla p ed ním na kolena v
poníženém gestu, které v davu op t vyvolalo dojetí.
Pohlédla na Eduarda a po tvá i jí stékaly slzy. Byla krásn jší,
než ji kdy Adrien vid l.
„M j pane, m j manželi!“ vyk ikla. „Následovala jsem t do
mnoha tažení nebezpe ných pro mne i pro tvé d ti. Prošla jsem
divokými vodami a nehostinnými kraji. Nikdy jsem po tob nic
nežádala. Ted žádám. Prosím t p i krvi Ježíše Krista, abys ty
muže sv il mn a milosti.“

78
 „Milosrdný Bože, paní, jak bych si p ál, abys te byla doma,
kdekoliv, ale ne tady! Neodmítl bych t …“
Králi na okamžik selhal hlas. Adrien vid l, jak se zahled l
es královninu hlavu a p es hlavy odsouzených muž .
Zamra en se pokoušel zjistit, kam se král dívá.
Díval se na d ti. Na Jana. hezkého chlapce, i na ty další. Na
dceru Roberta z Oxfordu.
Adrien pocítil p i pohledu na ni zvláštní nap tí. Tolik se
podobala své matce! Na sv j v k byla vysoká a velmi krásná, s
ebenov ernými vlasy a jasn zelenýma o ima. Vždycky se ho
zmocnilo dojetí, když si vzpomn l na Lenoru. Porazili ji, ale
každý muž mezi nimi – i ten nejmladší, jako byl on sám – se do
ní trošku zamiloval.
esto se mu zdálo zvláštní, že se te král dívá na její dceru.
Vtom se král obrátil zpátky ke královn a vzal ji za ruce. „Má
paní. vím, že ti vd ím za mnoho a že žádáš mali kost. Nikdo
jiný by mne nemohl p esv it. Nemohu t odmítnout bez
ohledu na svoji oprávn nou zu ivost!“
Obrátil se. V zástupu se ozval výbuch jásotu a lidé za ali
volat královnino jméno a blaho it jí.
Královna se nap ímila a zachv la se. Byla p ekvapená, že se
jí poda ilo zvrátit manželovo rozhodnutí.
Dva poprav í p ipravení v kápích se odvrátili.
„Vsta te!“ vybídla Filipka muže z Calais. T ásli se tak, že
toho nebyli schopni.
„Pomozte mi…,“ ekla Filipka. Její o i ulp ly na Adrienovi.
„Adrien , prosím…“
Neuv domil si, že stojí jako sloup na míst a je stále obrácen
k místu, kde je dcera Roberta z Oxfordu.
Trhl sebou a vrhl se kup edu, aby královn pomohl s
rozechv lými muži, kte í ji vesm s velebili, snažili se jí políbit
ruce a vzlykali.
Pak postoupili p ed ostatní. S ali z krk muž provazy a
Filipka je jemn vyzvala, aby s ní šli do jejího pokoje, kde
budou nakrmeni a oble eni.

79
 Muži byli odvedeni a dav pro ídl. Adrien si uv domil, že stojí
na poli p ed královým p íbytkem. Hled l zpátky k Calais a byl si
dom toho, že do n ho mohou vejít. Pak pohlédl zpátky ke krá-
ovu sídlu.
Najednou tam byla znovu. Její smaragdové o i se u n ho
zastavily jako dv zelené dýky, p ipravené zarýt se mu do srdce.
„Milady?“ promluvil a uklonil se – tak trochu v žertu.
Neodpov la. Oto ila se, jako by byla nejurozen jší dívkou na
sv .
Když se odvrátil a vzdaloval, uv domil si, že se tiše sm je.
Byl to dobrý den. Nakonec bylo dosaženo královy milosti a
Calais padlo. Adrien byl mladý a nyní mu celý sv t ležel u
nohou.
Té noci zapomn l na dívku se smaragdovýma o ima.
Nev l, že brzy nastane as, kdy na ni nebude schopen
zapomenout.
Už nikdy.

80
 5
Jakmile se vrátili do Anglie, Daniela zjistila, že jí byly v
králov domácnosti p id leny vlastní pokoje. Lady Jeanette a
Monteine jí dál sloužily. P ijel i doktor Coutin, kterého král
povolal jako jejího u itele. Daniela byla š astná, že u sebe má
své blízké z Avillu, ale navzdory svému odhodlání z stat v rná
francouzskému králi si asem u Eduardova dvora našla p átele.
Hodn dam, které sloužily královn , se k ní chovalo laskavé.
Byly zaujaty jejím osudem a ochotné vzít ji pod svá mate ská
ídla. Daniela se bavila s Janem, královým synem a svým
ítelem, který si uv domoval, jak moc teskní po Avillu. Dovolil
jí, aby se ním u ila na cvi išti, když ho trénovali jeho u itelé
šermu a jízdy na koni, a tleskal jí, když si po ínala dob e.
Skotský král z stal zajatcem anglického panovníka. Mezi
Francií a Anglií panovalo vynucené p ím í.
Ze dn se stávaly týdny, z týdn m síce. Míjela léta. Daniele
bylo skoro trnáct, když se objevila smrt – jiná, než ta, kterou
inášela válka –, aby d sila i nejtvrdší anglické vále níky.
erná smrt. Zachvátila východ, prohnala se Evropou. Te se
usadila v Anglii a nebylo lov ka, který by sejí neobával.
Pro nižší i vyšší šlechtu a královský rod byl jedinou obranou
ed chorobou út k na venkov. A snad práv proto se král
nakonec rozhodl, že je na ase, aby Daniela poznala své anglické
dictví, panství svého otce a hrad v Garistonu.
estože byl jejím domovem Aville a Daniela v ila, že se
tam Jednoho dne vrátí, návšt Garistonu se nebránila. Vlastn
byla rada, že uvidí sídlo svého otce. Robertova památka byla pro
ni svatá. Také si uv domovala, že sama královna byla provdána
ve v ku mladším, než byla te ona a dychtila opustit dv r, kde ji

81
mohl Eduard snadno využít jako figurku v manželské Šachové
e, i když prozatím každou žádost o její ruku rozhodn odmítal.
Když sejde z dohledu, mohla by sejít i z mysli.
K jejímu p ekvapení a podrážd ní ji m l p i první návšt
jejího sídla doprovázet zeman MacLachlan. Dov la se o té
nep íjemné skute nosti, když scházela dol do sín vc
Winchesteru a spat ila MacLachlana s lady Joannou, jednou z
královniných dam, mimo ádn laskavou, milou a p íjemnou. Ti
dva se v síni smáli a velmi d rn spolu žertovali a Daniela se
ukryla za sloupem. Byla vyplašená, že by n koho tak milého a
krásného, jako je Joanna, mohl svést muž jako MacLachlan.
„Nebude to trvat dlouho – Gariston je odtud sotva den cesty.
Ach, Joanno! Dovedeš si to p edstavit? Jsem hrdinou vále ného
pole, vít zem v turnaji, a abych se osv il, mám najednou d lat
ch vu n jaké drzé malé hrab nce!“
„Adrien , ona už není dít . Je to milá a inteligentní mladá
dáma. Krásná dívka,“ namítla Joanna.
„Ano, je dcerou své matky s o ima arod jnice! V ím, že si
myslí, že je tady královnou a že je na stejné úrovni jako princ
nebo princezna.“
„Adriene! Žije u dvora, který je pro ni cizí. Ztratila oba
rodi e.“
„Má milá, to se stává dost asto.“
„Promi , zapomn la jsem na tvoji minulost, protože se mi
zdá, že se my dva známe celou v nost. Co se tý e hrab nky z
Avillu…“
„Mé malé sv enkyn , té arod jnice?“
„Považuji ji za okouzlující.“
„Protože jsi ta nejlaskav jší bytost v celém k es anském
sv !“
„Musíš k ní být laskavý,“ ekla Joanna.
„Dovezu jí do Garistonu, jak mi bylo p ikázáno, a vrátím se
co nejd íve. Pak musíme p ednést naši žádost králi.“
Daniela pozorovala, jak Joanna s jasn modrýma o ima a
sobolími vlasy p ejela útlým prstem po tvá i bojovníka. Byl to
milý pohyb a Danielu p itom jaksi bodlo u srdce – nebo by
možná bodlo kdyby tím mužem nebyl MacLachlan. „M j milý
skotský zemane!“ ekla tiše Joanna. „Ano, skute né t miluji a
chci se za tebe provdat. Ale…“
„Ano, ale?“ naléhal a ost e se na ni zadíval.
„Víš, m j urozený zemane,“ pokra ovala tiše Joanna, „že m
ve skute nosti nemiluješ?“
Zdálo se, že ho její slova zarazila a vyplašila. Uchopil ji za
ruce a zamra il se. ,,Joanno, miluji t už dlouho…“
„Je rozdíl mezi láskou a zamilováním.“
„Joanno, s atek mezi sebou asto uzavírají naprosto cizí muž
a stejn cizí žena! Mysli na to, co všechno máme my!“
„Myslím. A jsem za to vd ná. Jenom si p eji, aby…,“ nedo-
pov la a pokr ila rameny.
„Vezmeme se – vždy jsme se na tom domluvili!“ prohlásil
Adrien.
Joanna se tiše zasmála. „Ach, Adrien ! Skute se
vezmeme, protože jsi mým velkým a nep ekonatelným
vále níkem a já se vzep u svému otci – nebo, chra h, i králi –,
kdyby nás cht l zastavit!“
Adrien se pokusil Joannu políbit. Daniela byla hluboce
rozho ena, když se doslechla, že ji má MacLachlan v bec
kam doprovázet – a což teprve do domova jejího šlechetného
otce Roberta! A rozhodn se necht la dívat na jakékoli n žnosti
mezi MacLachlanem a Joannou. Rychle se obrátila a cht la se
od nich okamžit vzdálit.
Uslyšela povzdech a pak zasténání, které ji zarazilo. V
obavách, že by Joanna mohla trp t, se ohlédla zp t. Joanna
netrp la. Visela na MacLachlanovi, který se nad ní ty il jako
hora oceli a držel ji v objetí.
Ach, to je ale bídák, pomyslela si Daniela. Pouhou š astnou
náhodou rozdrtil francouzského rytí e na turnaji a te se zdá, že
mu bude po v li i Joanna.
Daniela se kousla do rtu, protože ji zneklidnilo zvláštní teplo,
které se v ní rozlilo. Op t si uv domila, že by se mohla snadno
stát p šcem na šachovnici. Soudilo se, že má vzhledem ke
svému rozsáhlému majetku nesmírnou cenu a ona p i pohledu na
ty dva pocítila novou obavu. Joanna cht la žít se svým
vále níkem. Jaké by bylo manželství, kdyby se žen její partner
protivil?
Jak dlouho jen bude král odmítat všechny žádosti o její ruku a
pro v bec eká?
V rozpacích, že tam stojí a sleduje dvojici, se Daniela s tvá í
rudou jako pivo ka rozb hla chodbou, až se zastavila, chytila se
zdi a lapala po dechu.
Pak strnula, protože za sebou slyšela blížící se mužské kroky.
Rychle vklouzla do výklenku a ekala. Za okamžik kolem ni
prošel Adrien MacLachlan. Zadržela dech, když se dívala, jak
otevírá dve e jednoho pokoje a mizí v nich.
Podél této chodby byly soukromé pokoje. Dostávali je jen ti,
které Eduard nejvíc ctil. Mnozí rytí i spávali pohromad v
sných ložnicích na dvo e. Ob as dokonce n kte í spávali v
síni.
Jak m že Joanna milovat MacLachlana? Nezaslouží si ji.
Všechno, co v život má, získal zlo inem proti Leno e a Avillu.
A te má Danielu doprovázet do Garistonu. Jak m že být král
tak krutý? Nebo si snad myslí, že si Daniela neuv domuje, jak
trpce MacLachlan ublížil její rodin ?
Ustoupila, když se dve e pokoje otev ely. Vyšlo páže s Mac-
Lachlanovými botami v rukou. Daniela cht la uprchnout, ale
najednou si uv domila, že oba mí í stejným sm rem k
obrovitým kuchyním.
edstírala, že jde královn pro bylinný lék na bolení hlavy.
Zatímco ekala, sledovala, jak si MacLachlanovo páže sedá na
lavici a za íná leštit boty. Chlapec práci rychle dokon il a
vytratil se, zatímco ona po ád ekala.
Dychtila zjistit, kam zmizel, prudce se obrátila a srazila z
jednoho velkého d ev ného stolu hlin ný džbán s medem –
který se b hem chvilky vyprázdnil. V tšina lepkavé hmoty
skon ila v práv vy išt ných botách. Chvíli hled la zd šen , ale
pak si skousla ret a usmála se. Neud lala to úmysln a
MacLachlan dostal, co si zasloužil. Usoudila, že B h je na její
stran .
Když se Adrien druhého dne ráno probudil, z stal ješt chvíli
ležet v posteli. Bylo brzy a jemu se nelíbilo pomyšlení na
povinnost, kterou m l p ed sebou.
Hled l na strop své ložnice a uvažoval, bude-li schopen
promluvit s králem o Joann .
Dosáhnout soukromého slyšení u krále by te mohlo být
obtížné, protože musí co nejd íve vyrazit na bláznivou výpravu s
tou dívkou. A sám král se také rozhodl odjet na venkov –
všichni se vlastn toho dne n kam rozjedou.
Adrien se s morem ješt nesetkal, ale slyšel o hrozné hore ce
a erných v ídcích dost, aby v l, že málo záleží na tom, je-li
lov k urozený nebo prostý, statný nebo hubený. Smrt asto
icházela s rychlostí blesku. Když váhala, objevily se na celém
le v ídky. Pokud praskly, n kte í lidé p ežili…
Ale mnozí ve velkých bolestech zem eli.
Nebál se smrti, tolikrát se jí díval do tvá e. Ale m l strach z
vlastní slabosti a modlil se, aby ho choroba neporazila.
Strach z moru ho nepot šil o nic víc než to, že musí opustil
Joannu, i když ho ujiš ovala, že bude maximáln opatrná. „M j
urozený pane, s královniným svolením se mohu vydat bu na
sídlo svého otce, daleko na západ od míst, kde nyní ádí
choroba, blízko velšské hranice, nebo t eba… vyjet na návšt vu
ke své p ítelkyni, hrab nce z Garistonu a z Avillu.“
Pomyšlení na to, že by Joanna mohla p ijet na Aville, bylo
docela radostné a možná by jí to i otec dovolil. Adrien si znovu
vy ítal, že ekal tak dlouho, než za al usilovat o manželství s
Joannou, ale dosud byl vztah mezi nimi oboustrann vyhovující
a p íjemný a on si nedovedl p edstavit, že by se v ci mohly
zm nit k horšímu. Její otec ho m l rád, on m l rád jejího otce.
Od té doby, co p ijel dom , se jejich vztah prohloubil. V noci
Joanna potají p icházela do jeho ložnice, a i když mu bleskla
hlavou myšlenka, že by se m l chovat šlechetn a poslat ji pry ,
touha a žár mládí zahnaly pry jakékoli pomyšlení na
zdrženlivost. Milování s Joannou bylo p kné jako ostatn
všechno, co s ní souviselo, jednoduché a pohodlné. Ob as se v
noci probudil a cítil, že mu n co chybí. Pak si p ipomn l, že ji
miluje a že se s ní chce oženit. Bude z ní úžasná, milující matka
syn a dcer, které cht l mít, spousty d tí, silných a
neporazitelných, které budou d lat est památce svého otce.
S tím, že se mu necht lo Danielu doprovázel, se nedalo nic
lat.
Eduard Adriena rozhodn ujistil, že jeho služby nezbytn
pot ebuje. Byla to d ležitá cesta, protože hrab nka dosud nikdy
nevkro ila na své anglické panství a bylo nutné, aby si
uv domila, že jejím otcem byl Angli an a rytí , kterého si král
vážil. Eduard zjevn cht l, aby se dívka nau ila znál rozsah a
cenu svého majetku a zodpov dné pé i o n j.
Adrien byl p esv en, že Eduarda popuzuje dív ina… fran-
couzskost. Ale protože vyrostla v Avillu a jist se znala se
spoustou svých valoiských p íbuzných, nebyl si zcela jistý, jak
jinak by to mohlo být. P esto se mu král v p ístup v i ní zdál
velmi zvláštní. N kdy na ni zaduman hled l ze svého k esla ve
velké síni. Mluvíval s pýchou o její kráse, pak zas vztekle
prohlašoval, že ji musí držet zkrátka, protože má nebezpe né a
neklidné povahové rysy, které u ní odhalil. Adrien se mohl jen
domnívat, že se vztahují k dív in matce, k arovné Leno e.
Byla nebezpe ná – opravdu. Adrien v bec netušil, co
provedl, že vyvolal její nep átelství, ale m l podez ení, že pep
do jeho vína v Calais vsypala ona. Ob as ji p istihl, jak se na
ho dívá, a v o ích p itom m la divoký zelený ohe . Ve
Filip in p ítomností se však vždy tvá ila jako and l, a když
byla Filipka nablízku, klopila o i jako nejsladší nevi átko.
Ale Adrien ji také vid l na nádvo í s královým synem Janem,
jak se u í u jeho u itele šermovat a nikdy v žádné situaci
neustupuje. Náhle ho napadlo, jestli si dívka neuv domuje, že
l podíl na dobytí Avillu – ale k tomu p ece došlo, než se
narodila. Nem že to v t. Ne – jenom se rozhodla, že ho
nebude mít ráda. Škoda. Bude ho muset tolerovat a být k n mu
zdvo ilá.
Adrien vstal. Spal nahý, a když se umyl, rád si post íkal hrud,
paže i obli ej, protože se proudem chladné vody lépe probíral ze
spánku.
Osušil se a zastavil se na míst . No dob e, nedá se nic d lat..
–Kdyby si vzpomn l, jak laskavý byl k n mu Robert z Oxfordu
a jak obdivoval Lenoru, mohl by vykonat cestu na památku t ch
dvou.
Natáhl si kalhoty, košili a tuniku a po ád si íkal, že blížící se
cesta brzy skon í – všechno jednou kon í.
Adrien si umínil, že se na svoji povinnost nebude díval tak
ern , a posadil se do nohou postele, aby si obul boty. Prudce
vrazilnohu do levé a okamžit ucítil jak mu pun ochou proniká
lepkavá hmota. „Co proboha…“
„
Vytáhl nohu ven. Byla pokryta zlatým slizem. Med! Hlasité
se rozk ikl a za al hromovým hlasem klít, odhodil botu a
nev ícn na ni hled l.
„Kdo…?“
Ano, kdo? P iv el o i. Ta malá francouzská ni emnice. S
velkýma zá ícíma smaragdovýma o ima, havraními vlasy a
zrádn krásná.
Bouchl botou o zem, poskakoval s nohou obalenou medem
ke dve ím, rozrazil je a kulhal dál do sín . Když se objevil na
chodb , zrovna kolem n ho chvátala jedna z Danieliných
spole nic, Monteine. Chytil ji za paži a prudce ji k sob obrátil.
„Milorde!“‚ vyk ikla p ekvapen .
„Kde je la malá arod jnice?“ zeptal se.
„Milorde, v bec nevím, o kom…“
„Milady Daniela z Avillu. Kde je?“
„Chystá se p ece na cestu, p ísahám, že…“
„Kde?“ za val.
Vyplašen sebou trhla a ukázala sm rem do chodby. „Tam,
jsou to druhé dve e. Ale milorde…“
 Adrien už nic neslyšel. Zapomn l na lepkavé chodidlo i
pun ochy a hnal se chodbou. Její dve e byly pootev eny – bez
váhání je rozrazil doko án.
Stála sama v pokoji a skládala si šaty. Bouchnutí dve í ji
vyd silo, ale neusko ila – jen se zarazila. Pohlédla na n ho a
ebenové obo í se pozvedlo v královském pohrdám.
Na svých t ináct let vypadala mnohem starší. Poprvé si
uv domil, že vyrostla do vysloven ženských tvar a že má
dokonale modelovanou tvá . Jemné rysy jí dodávaly nádech
stojné dosp losti zrovna jako zelený ohe v o ích a
vystupující brada.
„Milorde?“ zeptala se povýšeným a p ezíravým tónem.
Usmál se. Vstoupil do pokoje a zav el za sebou dve e.
,,Milady. Jsi královou schovankou. Ubohým malým
francouzským sirotkem, který se musí p izp sobit všemu
anglickému! Víš, znal jsem tvého otce. A ten by necht l, aby
jeho dcera vyrostla v nesnesitelného spratka! Jestli si ze mne
hodláš utahoval, hrab nko, m la by sis dát pozor, protože za své
zlomyslné šprýmy zaplatíš!“
Nepohnula ani svalem a nebyl na ní patrný ani jediný náznak
strachu. Ve skute nosti m la tu drzost tvá it se pohoršené. Když
mu odpovídala, v bec nezvýšila hlas: „Neopovážíš se mne
dotknout, milorde. Jsem královou schovankou.“
„Nezapíráš…“
„Milorde, mohl bys opustit m j pokoj?.‘“ požádala ho tiše.
„Opustit!“ vyk ikl. „Opustit? Milady…“
Nev l vlastn , co cht l ud lat – možná ji na míst uškrtit.
Ale byl sotva v polovin pokoje, když uslyšel, jak n kdo
pon kud znepokojen volá jeho jméno.
Král.
„Adriene!“
Zarazil se, z stal stát a obrátil se k Eduardovi.
„Máš n jaké potíže?“ zeptal se Eduard. Dív ina spole nice
Monteine stála nervózn za králem. Adrien si dovedl p edstavit,
že b žela chodbou jako o závod a celou cestu vyk ikovala, že se
jeden z jeho rytí se chystá ud lat cosi ábelského její mladé
paní.
„Obávám se, pane, že mám,“ ekl vyrovnan a za al zuby.
,,Dnes ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že je v mých botách
ješt n co jiného než moje noha. Je to podivné, ale v ím, že za
to m že tady sladká mladá hrab nka!“
Eduardovy o i ihned ulp ly na Daniele. Adrien si pomyslel,
že král o jeho slovech v nejmenším nepochybuje, ale panovník
sc zamra il a za al: „Milady?“
„Milorde králi?“
„M žeš za med v zemanových botách?“
„Jestli je takový bojovník, pro se t ese nad n ím, co najde
ve svých botách? A, pane, pro bych se vlastn m la zabývat
jeho špinavou obuví?“ opá ila klidným hlasem, ve kterém
zaznívalo veselí.
„Milosti,“ ekl bezvýrazn Adrien, „zdá se, že milady
naléhavé pot ebuje trochu kázn ! Oblíbil sis ji ty i královna,
jsem si toho dob e v dom. Ale pane, pov il jsi m starostí o ni
a já takové chování snášet nebudu!“
„Te ji mám na starost já,“ ekl král s povzdechem. ,,A proto
není v tvých rukou. Ale poj mnou. Adriene, musím si s tebou
promluvit.“
Král vyšel z pokoje, Monteine se rozb hla k Daniele a
hn viv a rozho en pohlédla na Adriena.
Adrien m l krále následovat. Ale nap ed se zarazil a ud lal
výhr žný krok sm rem k dívce. Neucouvla, ale on si s jistým
pocitem vít zství uv domil, že za íná blednout.
„Milady, v mi. Ješt jednou n co takového zkus a král t už
neuchrání!“
„B da!“ vyk ikla. ‚A co ud láš te ? Znovu zp sobíš pád
Avillu? Ale ten už padl – je majetkem krále! Využiješ lsti, abys
zajal rytí e p evyšující t silou a schopnostmi? Tak co ud láš?“
K Adrienovu údivu k n mu náhle vykro ila s rukama za atýma
v p st. „Jak skv lý život sis za ídil na nešt stí jiných, zemane
Adrien ! Možná by všechno nem lo být vždycky tak dokonalé.
Nezasluhuješ si to, cos získal dobytím Avillu! Ur it si
nezasluhu-ješ Joannu…“
„Cože?“ vyšt kl.
„Volal té král!“ p ipomn la mu najednou.
„Cos to ekla?“ opakoval.
Monteine vyt eštila hezké hn dé o í, sko ila za Danielu a
chytila ji za ramena. „Ne íkala nic, zemane Adrien …“
ekla jsem, že si nezasloužíš Joannu. Je ušlechtilá, laskavá a
milá. A ty jsi jako ten ohavný lev na tvém znaku, voucí,
škrábající, kousající – nenasytný!“
Znovu ud lal krok k ní a zvedl jí prst p ed nos.
„A ty, mi lady, bys nejspíš zasluhovala po ádn spráskat
bi em – a už s královým souhlasem, nebo bez n ho!“
Protože m l chu okamžit ji p ehnout p es koleno, rozhodl
se Po t chto slovech odejít. Prudce se obrátil a rychle opustil její
pokoj. Když vešel do sín , p ekvapilo ho, že u vstupu stojí
samotný Eduard – a o ekává ho.
„Žila p íliš dlouho mezi Francouzi,“ ekl s povzdechem král.
l jsem vyžadovat, aby ji ke mn Lenora ob as poslala, ale
tehdy bylo p ed námi tolik bitev, a dokud Lenora žila…“
Nedokon il a pohlédl stranou, ale vzáp tí se op t ost e zadíval
na Adriena. „Možná by ses k ní m l chovat ohledupln ji.“
„Ohledupln ji?“ ekl nev ícn Adrien. „To by dopadlo!
išla by do mého pokoje, zatímco bych spal, a pod ízla by mi
krk!“
„Ale no tak, není to p ece tak zlé.“
„Pot ebuje káze , pane.“
„Tys byl mnohem mladší než ona, když jsi zp sobil pád
Avillu. Tehdy byly doby, kdy si mnozí moji mužové – stejn
jako obránci hradu – mysleli, že ry bys pot eboval v tší káze .“
„Káze mi vštípili tebou vybraní u itelé, milorde.“
„A je to, jak chce, dívka z stává v mé pé i. Nemohu t
nechat, abys ji u il kázni. Ovšem…,“ ekl král a odkašlal si,
„tuto situaci bych rád zm nil,“
„Prosím, pane?“ ekl znepokojen Adrien.
 „Ale chlap e!“ Eduard ho poplácal po rameni. „Ty a ta dívka
jste si velmi podobní, neuv domuješ si to? Na jedné stran jí
ob as toužím na ezat, ale zárove na mne hluboce p sobí její
ohe a duch. A oddanost! Nesmíš zapomenout, Adrien , že
strávila mnohem víc asu na druhé stran pr livu než tady.
Vzpome si, jak ses musel p izp sobit ty, když jsi byl nucen
opustit svoji rodinu ve Skotsku! A sloužit jinému králi!“
Adrien stál okamžik velmi tiše. ‚Z stávám v rný Davidovi. I
když sloužím tob a on je tvým zajatcem.“
„Jednal jsem s ním poctiv .“
„Já vím. A proto z stávám tvým služebníkem, Eduarde,“ ekl
tiše Adrien.
„Ovšem. Mým služebníkem. A práv o tom si s tebou chci
promluvit.“
,, Ano?“ ekl Adrien a jeho znepokojení i zv davost rostly.
„Rád bych ti v noval pozemky hodné nejlepšího lov ka. A
ženu nej znamenit jší krásy i ducha!“
Adrienovi se rozbušilo srdce. „Cht l jsem s tebou už p ed
asem promluvit o manželských záležitostech, milorde. Já…“
„Už o tom p emítám n jaký as,“ p erušil ho energicky
Eduard. „Chci t zasnoubit s Danielou z Avillu. Bude pak tvým
úkolem, abys ji nau il kázni, jak si p eješ. Pokud nejsi na
manželství p ipraven, m žeš po kal, ale musíš být legáln
zasnouben. Hrad v Garistonu je víc než skv lý, p da je jednou z
nej bohatších v celé zemi, je tam velké množství ovcí a obilí má
tší životaschopnost než jakýkoli plevel!“
Manželství! S tou zelenookou malou arod jnicí, která by mu
nejrad ji pod ízla hrdlo? „Eduarde!“ vyrazil ze sebe. „Cht l
jsem t poprosit o ruku lady Joanny…“
„Ano. Joanna! Milá, hodná a krásná. Ale není pro tebe, m j
hochu! Je p íliš jemná – a ty pot ebuješ trochu ohn …“
„Tak proto mi dáváš… malou sa ?“
„Jist chlap e nejsi slepý. Daniela je mladá, ale už te je
jasné, že vyroste do v tší krásy, než jakou slula její matka. Ano,
je to malá dra ice, ale nikdy t nebude nudit, až ti krev
vychladne z touhy po mén bou livé žen . Je mladá, ale uv dom
si, že je starší než mnohé nev sty. Daniele je t ináct, skoro
trnáct. Filipce bylo pouhých dvanáct let, když jsme se brali.
Nemusíš vstupovat do manželství ješt pár let, pokud si p eješ,
ale zasnoubení ti poskytne moc nad ní i nad jejími pozemky. A
je tu ješt víc, p irozen . Hrab te z Glenwoodu, správce
anglických držav milady, nedávno skolil mor, jeho malé dít a
jeho ženu rovn ž. Jeho titul a p da jsou volné, a to bude m j dar
k tvému zasnoubení.“
Adrien cítil, jak mu krev tuhne v žilách. V tšina muž by se
plazila hromadami st ep a do konce života královi líbala nohy,
kdyby slyšela taková slova. Mnozí už krále prosili o ruku jeho
francouzské sv enky. Vid l sám sebe, otrhaného chlapce, jehož
se otec snažil tak tvrd u it a cvi it, a uv domil si, že je to
nabídka moci a majetku, o n mž se mu ani nesnilo. Hrab cí
titul! Jak neuv itelné bohatství a d dictví by mohl p edat
vnuk m Karlina MacLachlana…
Ale on p ísahal, že se ožení s jinou.
„Vím, že se mi už nikdy nedostane takového dobrodiní,
milosti,“ ekl tiše, „ale musím odmítnout. Víš, miluji Joannu.“
„Pchá! To je jen milá p ítelkyn ! D rnice, družka, chlap e,
ale ne manželka. Myslím Adrien , že jsi na n co zapomn l.“
,,Pane?“
„Jsem král. Odmítám ti dál svolení k s atku s Joannou.“
„Pane,“ namítl Adrien. „Sloužil jsem ti dob e…“
„A proto o lom te nebudeme mluvit. Promysli si mou
nabídku – a odv z paní na garistonský hrad. Až se znovu
uvidíme, promluvíme si o tom znovu. Posp š si, abys dorazil na
místo ješt dnes! Dostáváme zprávy o dalších a dalších úmrtích!
Mor se ší í jako lavina!“
S t mito slovy se král vzdálil.
„A jsem proklet, jestli to ud lám!“ k ikl Adrien za králem.
„Miluji Joannu!“ Svým zp sobem ji miloval a z celého srdce mu
na ní záleželo. Byla jeho nejlepší p ítelkyní. Byla ušlechtilá,
laskavá a krásná – a m la tedy všechny vlastnosti, které byly u
manželky žádané.
A zatím mu byla nabídnuta mladá dra ice, která mu toužila
vyškrábal o i. Leno ina divoká dcera. V Adrienových o ích byla
pro manželství p íliš mladá, i když už oplývala krásou. Zatím to
byla mladá pokušitelka, jež si práv za ínala uv domovat svoji
tvá a postavu. Taková žena m že osl oval urozené mladé
muže, flirtovat a manipulovat s nimi, kdy si zamane, a p im t je,
aby ji bezhlav následovali na její hrad. Je arogantní a povýšená.
Adriena na králov nabídce nejvíc lákalo to, že by m l možnost
ukázat svoji moc a jaksepat í tu dívku zkrotit.
Jak by byla ohromena hr zou, až by zjistila, že je sv ena do
jeho rukou! Jaké pokušení!
Ale jist by jím celý život pohrdala.
Zatímco Joanna ho miluje.
ísahal, žc se ožení s Joannou.
žce polkl. Stát se hrab tem…
 6
Když se kone vydali na cestu, ekal je krásný den.
Adrienovi ovšem jízda p ipadala velmi nudná. Byl zvyklý na
dlouhé pochody s p ším vojskem i s vozy, asto vedenými p es
nep átelské území. Tohle bylo jiné. Jel se svým pážetem
Daylinem, pihovatým patnáctiletým chlapcem, který dychtil po
tom, aby se osv il a svému pánovi dob e sloužil. Adriena
provázelo deset ozbrojenc a dalších deset voják , kte í ni li
nastoupit do služeb své mladé paní p ímo na garistonském
hrabslví. Jely s nimi i lady Jeanette a Monteine spolu se
švadlenami a komornými, s doktorem Coutinem, který byl
ivezen z Avillu, aby dál vyu oval paní a staral se o ni i o její
domácnost, a s francouzským kucha em, jenž sloužil už
Danielin matce. íkalo se o n m, že z jídla dokáže vytvo it
úplné zázraky. Byly tu všechny typy voz a ko ár a vezly
všechno, co mohla paní a její ženský doprovod pot ebovat.
estože by cesta normáln netrvala déle než den, tentokrát
kv li t žkému nákladu potrvá dva.
Nezdálo se být ku prosp chu, že je mladá hrab nka netrp livá
a neustále sp chá. Jela na ušlechtilém koni, hn dé klisn s bílou
skvrnou na ele, skoro šestnáct p stí vysoké, ale mnohem
štíhlejší a elegantn jší, než byli vále ní o i, na které byl zvyklý
Adrien. Ten vyjel op t na Matoušovi a Marka s nákladem m l v
patách – Lukáš a Jan z stali ve westminsterském paláci.
Alespo že staré ímské silnice byly kvalitní! V poslední
dob po ádn nepršelo a cesta byla široká a istá. Adrien vyjel v
ele Pr vodu, ale brzy sc za al zabývat vlastními myšlenkami,
takže ho Daniela z Avillu p edjela. Zamra en pobídl Matouše
kup edu.
„Má paní, doprovod t má chránit p ed nebezpe ím,“ ekl jí.
„Na venkov žádné nebezpe í nehrozí.“ ujistila ho, ani trochu
nezpomalila a sotva se k n mu p i odpov di oto ila.
Adrien patami pobídl Matouše a dostal se p ed Danielinu
klisnu. „S hrdlo ezy, zlod ji a ábelskými stv rami,“ ekl jí
vážn , ,,je možné se setkat kdekoliv, má paní.“
„Žádné jsem nevid la.“ odpov la chladn , „krom t ch,
jimž bylo p ikázáno m doprovázet.“
„Milady, nedovedeš si p edstavit, jak ábelská stvo ení
existují, protože jedeš v doprovodu ozbrojených muž !“
„Dovedu si však p edstavit že m m j ozbrojený doprovod
že ochránit, když pojede p t stop za mnou, zrovna tak jako
t stop p ede mnou.“
Ach, jen jednou! Alespo jednou by si ji rád p ehnul p es
koleno! Jenjednou…
Usilovn se p emáhal, snažil se být trp livý a ovládat se. ‚Je
zpátky, paní. A jestli t napadne mi p sobit sebemenší potíže,
pak nezapome , že král už s námi není, aby ses za n ho
schovávala. Tady velím já.“
„Nebu sm šný!“ ekla mu klidn . „Nikdy jsem se za
anglického krále neschovávala.“
„Bylo dob e, že ti p išel na pomoc, má paní. jinak bych ti dal
pocítit sílu svého hn vu.“
Ujížd li tém vedle sebe a ona k n mu jen nepatrn nato ila
hlavu, smaragdové o i se ost e zúžily a pohrdavé si ho zm ily.
„Nedotkl by ses m , milorde.“
„A pro ne?“
„Jsem hrab nka.“
„Já jsem hrab .“
„Jsem králova sv enka.“
„Aha! Takže se za n ho po ád snažíš skrývat.“
„Nikdy se za nikoho neskrývám, milorde.“
„Když se nechceš skrývat, ekni mi pravdu. Nalila jsi mi do
bot med?“
Zarazila se a p emýšlela. „Vlastn ano. Ale ve skute nosti to
byla náhoda.“
„Med se dostal do mých bot náhodou?“
„Ano.“
„A pep se v mém vín také ocitl náhodou?“
To ji trochu vyplašilo, ale rychle se vzpamatovala. „S pep em
to bylo už dávno. A nebyla to náhoda. Netajím se s tím, že t
považuji za nep ítele. M l bys mít dost rozumu a držet se ode
mne dál!“
„Pro ? Mohu prost nasypat pep do tvého mléka, nalít med
do tvé postele a tob po ádn naplácat na tv j urozený zade ek,
jestli mi ješt zp sobíš n jaké potíže.“
„Ano, další potíže t ješt ekají!“ ujistila ho.
„Pro ?“ cht l v l.
„Protože je to tvoje chyba, že jsem te tady!“ prohlásila
zu iv
„Prosím…?“
„Aville je nádherná pevnost, velká pevnost! Moje matka by ji
udržela, než by jí Filip p išel na pomoc, kdyby nebylo tebe.“
Znala tu historku dob e. „Tehdy jsi u toho nebyla, milady.“
„Ne, ale vím. že pád Avillu jsi zp sobil ty a královu p íze jsi
získal za to, že jsi zni il m j domov.“
„Tv j domov nebyl nikdy zni en a ty si to jist uv domuješ.
Král tvou matku ani m sto nijak nepotrestal.“
„Ud lal z mé matky svého zajatce a p inutil ji odjet do
Anglie!“
„A tam se provdala za tvého otce, dostala svolení vrátit se
dom a po Robertov smrti znovu vládnout Avillu!“
Nezastrašil ji. Dívala se p ímo p ed sebe, a zatímco ujížd li
dál, ve smaragdových o ích sejí blýskalo. „K ni emu z toho by
nedošlo, kdybys nezavinil pád pevnosti…“
„Kristepane, p esta !“ vyk ikl najednou rozmrzele. „Vid la
jsi obléhání Calais. Je mnohem milosrdn jší, když je opevn ný
hrad dobyt rychle. Kdyby obléhání trvalo déle, v Avillu by
hladov lo a zem elo mnohem víc lidí. A, moje drahá chudinko,“
dodal a jeho hn v trochu polevil, „možná je na ase p emýšlet o
tom – že tv j domov je ve skute nosti zde! Narodila ses v
Londýn . Tv j otec byl milovaným a oblíbeným služebníkem
anglického krále…“
„A moje matka byla sest enicí francouzského krále!“
„Vzdálenou sest enicí.“
Daniela mávla rukou do vzduchu. Na tom nesešlo. „Jsem z
rodu Valois. A Aville by také z stal jeho vlastnictvím. Za pád
hradu m žeš jedin ty.“
„Jedin já? Takové prohlášení by urazilo krále a spoustu
state ných muž . Byl jsem chlapec…“
„Rozhodl ses získat si jméno tím, že zni íš moji matku a m j
lid. Zp sobil jsi, že se stala královou zajatkyní, tv j vládce ji
mu il, a když byl hotov, poslal ji zpátky…“
„Milosrdný Bože, dej mi trp livost! Lenoru nikdy nikdo
nemu il a já nev ím, že ti n kdy n co takového ekla! A možná
by sis m la pro po ádek pamatovat, že to byl tv j otec, kdo p ed
svou smrtí žádal, aby se anglický král stal tvým kmotrem!“
„Pane, moje pocity ohledn té v ci nezm níš. Matka zem ela
a p ipomínala mi, že musím ctít svého krále. Nezáleží mi na
tom, jestli jedu s tebou.“
„Když trochu couvneš a dovolíš mi jet v ele, nemusíš jet se
mnou. A mysli na to, že tuto odpornou povinnost konám z
ínucení!“
Zamumlala si netrp liv n co o tom, kam by se m l odebrat.
Na mladou hrab nku pro to použila dost šokující slovo a Adrien
tušil, že se je nau ila, když trávila as s mladými princi a
ozbrojenci.
Za ala se od n ho vzdalovat, ale on chytil jejího kon za
uzdu, zastavil ji a najednou se ušklíbl. „Mysli na tohle! Nebýt
, paní, možná bys ani neexistovala! Protože jsi vznikla
spojením Francouzky a Angli ana, a už si to chceš p iznat nebo
ne, a kdyby Aville nepadl, v bec by ses nenarodila.“
„Ale po ád nejsem žádná tvoje poddaná!“ zasy ela.
„Tak nebu , hrab nko. Couvni!“
„Pokouším se!“
Pustil uzdu její klisny. Necouvla. Prudce obrátila klisnu a
ujížd la s ní zpátky do st edu pr vodu k doktoru Coutinovi.
Adrien pohlédl na oblohu a p ekvapilo ho, že je stále jasná a
že je po ád krásný den. Cítil se, jako by m l celé t lo svázané.
Prsty kolem ot ží mu p ipadaly jako ze železa. Ach, kdyby s
ním tak byla Joanna!
Zeše ilo se. Oblohu pokryly jemné barvy, které neodpovídaly
Adrienov nálad . P ijeli do Hendonu, kde m li strávit noc. Sir
Richard Aisling, zdejší šerif jmenovaný králem, vyrazil ustaran
z nádvo í, aby je pozdravil.
Tento štíhlý, vážný sta ec je se zdvo ilým nadšením pozdravil
a pak se ustaran zeptal: „Nikoho z vás nepostihla?“ Pok ižoval
se. „Chválabohu, ale my zatím erné smrti unikáme, a i když
bych nemohl odmítnout krále, nep eji nemoc ani ubohé malé
hrab nce… „ Nedopov l. Adrien si uv domil, že muž zírá na
Danielu, která te se ocitla vedle n ho. „Nu, je z ní úplná dáma,
že?“ zamru el, pak se vzpamatoval a hluboce se uklonil
Adrienovi.
Adrien popuzen sesko il z kon . Pomohl sesednout Daniele
– navzdory skute nosti, že jeho pomoc necht la.
Pak se obrátil k siru Richardovi. „Nikdo – nikdo z nás
nepocítil ani záchv v hore ky a já sám toužím udržet hrab nku
v bezpe í a ve zdraví.“
Sir Richard povzdechl a usmál se. „Tak tedy poj te dál, uve
hrab nku a její doprovod do domu. Tvojí muži najdou jídlo a
ubytování ve stájích a v chýších támhle. Darby!“ zavolal na
mladého podkoního. „Postarej se, chlap e, aby m li tito dob í
lidé i jejich kon ádný no ní odpo inek. Milorde MacLachlane,
hrab nko Danielo, bu te tak laskaví a následujte m .“
Oba vkro ili za sirem Richardem do domu, kde na n na stole
v síni ekalo jídlo.
Byla to p íjemná, istá místnost sladce vonící rákosem, živ
plápolajícím ohn m a vábivou v ní prope eného masa. Adriena
pot šilo, když zjistil, že se k n mu Daniela p ed sirem
Richardem chová zdvo ile, i když chladn . Pove eli spole
a Adrien se p istihl, jak u ve e dívku pozoruje. Znepokojen si
uv domil, že by byla pro mnohé muže skute ným pokladem.
Jedla zp sobn . M la malé ruce s dlouhými elegantními prsty a
hezkými zaoblenými nehty. O i jí p i í zá ily a její smích byl
melodický. Rozhodla se, že sira Richarda okouzlí. V dob , kdy
kon ili s jídlem, byl sir Richard up ímn p esv en, že je
francouzský král Filip vlastn ubožák a že by m li všechny akce
proti Francii ukon it.
Adrien vysko il. „Myslím, že je na ase, aby šla mladá
hrab nka do postele, sire Richarde. Zítra chci vyjet asn ráno.
Nerad bych, aby v sedle usínala, ani ji nehodlám celý den nosit.“
Daniela samoz ejm vykro ila laké...Nemusíí se bát, milordi
MacLachlane. Nebudeš m muset nikam nosit. Sire Richarde,
kuji ti za pohostinnost a p eji ti dobrou noc!“ Majestátn
odkrá ela.
Když byla pry , Adrien se omluvil. „Také se pot ebuji
vyspat, sire Richarde. Toužím se dostat do Garistonu, protože se
odtamtud pot ebuji zase rychle vrátit a postarat se o blaho jedné
ítelkyn .“
„Vskutku tíživá doba!“ zab doval sir Richard a pok ižoval se.
Je to strašlivé – umírá ek zvoní stále ast ji… Anglie zahyne,
jestli se bude mor ší it tak bezohledn !“

Za normálních okolností by Adrien spal dob e. Jídlo mu

chutnalo a do postele odešel unavený, ale celou noc se
evaloval a probudil se s pocitem, že nezamhou il oka.
Vstal, umyl se a oblékl, pak p ivolal Daylina a poslal ho
zjistit, jestli je Daniela vzh ru a je i se svými dámami
 ipravena na cestu.
„Hrab nka jc vzh ru a eká na nádvo í, milorde. Na dnešek
jsem ti osedlal Marka,“ ekl Daylin a pomáhal Adrienovi obléci
pláš . „Muži ekají jen na tv j p íkaz, aby nasedli a vydali se na
cestu.“
„Dob e. Pod kujeme siru Richardovi, pop ejeme mu
íjemný den a vyrazíme.“ Adrien vyšel z pokoje do úzké
chodby, z ní dol po schodech do prázdné velké sín a pak ven
na nádvo í.
Jak ekl Daylin, jeho družina byla pohromad . Daniela sed la
na své klisn a byla zjevn klidná. Adrien pod koval siru
Richardovi a naklonil se k dám . „Jsi p ipravena, milady?“
„O tom nepochybuj, milorde.“
Zdálo se, že se nem že do kat, až vyjedou, a má snad
dokonce veselou náladu. Adrien zvedl ruku k poslednímu
pozdravení hostitel a jeho pomalá výprava, podobná hadu. se
dala do pohybu a sídlo sira Richarda zanechala za sebou.
Adrien ujížd l v ele, o i m l p iv ené a vedl Marka v
pravidelném tempu.
Snad hodinu poté. co vyjeli, si Adrien zase za al uv domovat,
že je Daniela op t po jeho boku a snaží se ho p edjet. Blížili se k
bujné, rozlehlé louce, když ze sebe hrab nka vydala krátký
výk ik radosti a siln kopla klisnu patami do bok .
sko il dop edu a rozb hl se hladce a plynule, elegantn a
rychle jako vítr.
Adrien tiše zaklel a vyrazil za ní. Bez ohledu na to, co jí
vylí il p edchozího dne, se nezdálo, že by si uv domovala
možné nebezpe í.
Dostihl ji, když mu náhle došlo, že n co není v po ádku. Pod-
nka pod jeho sedlem se uvolnila tak, že když b žel, sedlo
postupn sklouzávalo. Za pár vte in by i s ním vylet l do
vzduchu a skon il pod kopyty t žkého bojového kon . Chrlil ze
sebe nadávky, vrhl se Markovi kolem krku a objal ho. V
posledním okamžiku, protože sedlo povolilo. A bylo podupáno,
jak se p es n hnali kon .
Adrien se znovu svezl koni na h bet a p itáhl ot že, když se
vedle n ho objevil vystrašený Daylin.
„Milorde…“
„Nic se nestalo! Zdrž ostatní, než se vrátím. Jedu pro
hrab nku!“
Vyrazil kup edu tak rozzlobený, až se zdálo, že rudá záplava
v jeho hlav vybuchne. Dostihl ji, práv když se blížila k
dalšímu lesu obklopujícímu starou ímskou silnici. Obrátila se
zpátky, vyplašená a zneklidn ná tím, jak vypadal.
To se koneckonc dalo o ekávat.
„Co…,“ za ala, když u ní prudce zastavil. Opatrn s kon m
couvla, ale ne dost rychle. Adrien sesko il ze svého o e, chytil
ot že Danieliny klisny a p idržel zví e na míst .
„Tak!“ za val. „Pep je jedna v c, milady. Zp sobí kašel.
Med v botách je dost nep íjemná záležitost. Ale tentokrát jsi m ,
ty ni emná malá arod jnice, málem zabila!“
„Nevím, o em mluvíš!“
„
„Ale víš.“
„Moje sedlo!“ zasy el vztekle a pak ji chytil. Natáhl se,
uchopil Danielu kolem pasu a stáhl ji dol .
„Tvého sedla jsem se ani nedotkla, „ ekla opovržliv ,
zask ípala zuby a strnula mu v pažích.
„Daylin je umí upevnit, milady. A protože ses p iznala ke
zlomyslnostem…“
„Když zlomyslnosti zp sobím, tak je taky p iznám!“ odsekla.
„Až si uv domíš, že za n kone zaplatíš.“
„Dej ode mne ty ruce pry !“
„Tentokrát ne, milady.“
Daniela protestovala a divoce se Adrienovi vzpírala.
„Okamžit m pus . Postarám se, aby král…“
„I kdyby m král za m j zám r pov sil na nejvyšší strom,
milady, neodradí m to!“
 Zu il. Srdce mu tlouklo po úleku z hrozícího pádu a byl
rozhodnut. P t stop od nich stál pa ez. Adrien k n mu rázn
zamí il a p es Danielin zoufalý odpor a snahu s ním zápasit si ji
nemilosrdn p ehnul p es koleno. B hem n kolika okamžik jí
dal p kných pár ran na zadek. Sotva si uv domoval její kvílení a
slova pomstychtivosti a vzteku. Neuvažoval nad situací, dokud
neucítil, jak se mu do stehna zaryly její dokonalé malé zoubky.
Poté jí ušt il nejtvrdší ránu, takovou, která ji p inutila
vyk iknout – a p estat kousat. Pak za al vnímat její t lo. Její
sv dné, vábivé k ivky, její v ni. Vyd šen ji postavil zpátky na
nohy, vstal a výhr žné k ní p istoupil, když od n ho ustoupila a
stala strnule a vzdorovit stát. Zahrozil jí prstem a drsným,
hn vivým hlasem ekl: „Už žádné žerty. Už mi neprovedeš ani
jedinou zlomyslnost, rozumíš?“
ásla se, p emáhala slzy a jist bojovala s pokušením
vrhnout se na n ho a vyškrábat mu o i. Z o í jí sálal zelený
ohe . Tmavé vlasy m la divoce rozcuchané, což jí dodávalo
ekvapiv smyslný výraz. Uv domil si. že si musí
ipomenout, že i když je manželství hra a nev sty mohou být
velmi mladé, dává p ednost zralejším ženám – Joann bylo
tém jedenadvacet.
„Ty bastarde!“ vyk ikla. „Nic jsem neud lala!“
„To tvé nic m málem zabilo!“
Po ád se tvá ila uražen . Ješt nikdy nevid l planout její o i
takovým ohn m a pomstychtivostí. „Mýlíš se! Nezavinila jsem
to! Když jsi takový blázen, je škoda, že to bylo jenom málem a
ne úpln ! Ach pane! Nehrozím ti nadarmo – eknu králi, jakou
urážku: sis opovážil…“
„M žeš íct Eduardovi, co chceš, milady. ekni mu, že jsem
zbavil erta roh a ocasu. Král mi dal úplnou volnost v tom, jak
s tebou budu zacházet, milady. Vlastn byl toho názoru, že bych
l být za tvoje chování zcela zodpov dný.“
Daniela se vylekala. O i vyt eštila ješt víc, tvá jí ješt víc
zbledla.
 „Lžeš. Vím, že lžeš. Jsem králova schovanka. Nem žeš
získat takové právo, ani si nezasluhuješ, aby…“
„Ale ano! Už jednou jsi blábolila n co o tom, co zasluhuji a
co ne, že? Hmm, Nezasluhuji si Joannu. Protože je tak laskavá a
milá! No, zdá se, hrab nko, že král s tebou souhlasí.“
„Výborn . Takže Joanna brzy dostane n jakého hodného a
ušlechtilého rytí e.“
„Pokud král prosadí svou. A já budu mít malou sa , poku-
šitelku, divokou malou stv ru…“
„Tu si zasluhuješ!“
„Když to íkáš! Ale bohužel ty, paní, budeš mít také, co si
zasloužíš. voucího lva, nenasytného a zu ivého!“
„O em to mluvíš?“ vyk ikla. „Nechápu, co…“
„Á, vždy se ti to pokouším objasnit! Dávej pozor! Král
prohlásil, že bych m l dostat tebe, milady.“
„Ne!“ vyk ikla sev eným hlasem.
„Ale ano!“ ekl Adrien, suše se usmál a docela vesele
pokra oval. „Král si myslí, že nejlepší by byl okamžitý ob ad. Já
jsem ovšem proti manželství s n kým tak mladým a král to
uv domuje. Ale chce, abychom se hned zasnoubili, ímž mi
bude legáln sv ena starost o tvé statky… a také o tvoji
vzácnou osobu! Budu tvým pánem, milady, tvým jediným
poru níkem.“
„Ty!“ zasípala.
„Ano, já! Úto ící, kousající, voucí a ohavný lev, hrozný
ni ema, možná to všechno jsem!“
Vychutnával okamžik naprostého uspokojení a byl si pln
dom toho, že ji jeho slova mu í víc než výprask. Nemohl
odolat pokušení trápit ji dál, ledabyle se od ní odvrátil a pomalu,
už rozvážn jším hlasem, pokra oval.
„Lákavý návrh,“ ekl. „Velmi lákavý. Rytí m že své p íjmy
vždycky využít a íkali mi, že Gariston je vskutku bohaté
hrabství.
 ,,Ale…“ ekl nakonec,..zatím jsem královu velkorysou
nabídku odmítl s ohledem na tvoji situaci. Ožením se s lady
Joannou.“
Zamra il se a vtom za sebou uslyšel ránu. Rychle se obrátil,
protože cht l zjistit, co to byl za zvuk, a také byl zv davý na
Danielinu reakci.
Žádná ale nebyla. Jeho tvrdohlavá mladá hrab nka ležela v
kké tráv v záplav hedvábí a ebenových vlas . Pouhé
zmínce o manželství s ním se poda ilo to. co nedokázala žádná
hrozba ani in.
Uml et ji.
Daniela zde ležela v mdlobách.
 7
Shlížel na ni a musel si p iznat, že opravdu roste do
výjime né – a nebezpe né – krásy. Pak ho zachvátila vlna viny,
protože byla mladá a bála se, i když se tomu bránila. S lehkým
povzdechem si ekl. že m l být trp liv jší.
Ale t eba ne. Zasloužila si to. A možná si necht l p iznat, že
práv p edstava manželství s ním byla tak strašná, že vyústila v
její mdloby. Pokr il rameny, pousmál se a sklonil se k ní, aby ji
vzal do náru e. Lehce jí prsty p ejel po tvá i.
„Danielo.“
Za okamžik se probrala. O i m la doširoka rozev ené,
nevinné, zranitelné a zamžen . Pak vzhlédla, její o i se setkaly s
jeho pohledem a rozší ily se ješt víc. „Nikdy se za tebe
neprovdám.“
Usmál se. Byla v naprostém po ádku a stále bojovala.
„Výborn ,“ odpov l. „A já se s tebou nikdy neožením.“
„Ale íkal jsi…“
íkal jsem, co navrhuje král. Ne ekl jsem, že s tím
souhlasím.“
„Takže…“
„Miluji Joannu,“ ekl rozhodn . „A jsem rozhodnut se s ní
ože –
„Ach,“ ekla a stále na n ho hled la. Pak polkla. „Nic mi
není. M žeš mi pomoci…, prosím?“
Ud lal to a podep el ji, dokud si nebyl jistý, že je schopná
stát na nohou.
Pak ustoupila. Vystr ila bradu, zvedla hlavu a velmi tiše k
mu promluvila. „Na tvé sedlo jsem ani nesáhla,“ ekla s

105
nesmírnou d stojností, pak se prudce obrátila a rychle krá ela na
louku, kde ekali ostatní. Adrien se vydal za ní a uvid l Daylina,
jak bleskurychle sesedá z kon a sklání se, aby nabídl Daniele
pomoc.
Dívka ji však nepot ebovala. M la svoji velkou hn dou
klisnu tak dlouho, jak si jí Adrien pamatoval, a ned lalo jí
sebemenší problém na ní nasednout. Ale hezky se na Daylina
usmála a p ijala jeho pomoc. Když sed la na koni, pohlédla na
mladé páže a tiše mu pod kovala.
Daylin z ervenal tak, že mu zmizely i pihy.
Z jednoho vozu vytáhli Adrienovi náhradní sedlo, a když byl
jeho k op t p ipraven, Adrien sám uláhl podp nku, nasko il
na h bet a zvedl ruku na povel, aby se skupina rozjela.
„Jedeme!“ zvolal a pobídl kon do rychlého klusu, zatímco se
ostatní adili na místa.
Jak zvláštní! Byla ochotná p iznat se k tolika v cem! A
dnes…
Dnes, když ji stáhl z kon a naplácal jí jako malému dít ti,
zap ela všechno, co se stalo. No, už dlouho toužil po tom, aby
mohl n co takového ud lat. Nebude se p ece cítit provinile.
Daniela se od n ho od té chvíle držela dál. Po chvíli k
Adrienovi p ijel Daylin, ale protože jeho pán dával p ednost
samot , poslal své páže dop edu, aby se podívalo, je-li cesta
ed nimi stále volná.
Daylin se však brzy rychlým tempem vrátil. „Milorde!“
vyk ikl, s bledou tvá í a rozcuchanými vlasy. „Musíme se vrátit!
Blíží se žebraví mniši a vezou do hromadného hrobu v z
vrchovat naložený ob mi moru!“
Adrien se zvedl v sedle a ohlédl se za svým pr vodem. Život
byl plný drobných paradox . Urození rytí i a šlechtici málokdy
uhýbají stranou, ale mor je vyplaší jako zoufalé krysy.
„Odtáhn te vozy daleko z cesty a zaje te hluboko do lesa!“
zavelel. Jel te na Matoušovi, a tak ho rychle obrátil a divoce
ujížd l podél své výpravy ploužící se jako had. Ujiš oval se, že

106
ho všichni slyšeli a uposlechli. V okamžiku, kdy uvolnili starou
ímskou silnici, spat il prvního z hn od ných, na temeni
vyholených mnich , kte í sc pomalu blížili k zatá ce a mávali
nádobou s kou ícím kadidlem, aby varovali ostatní – a pon kud
zmírnili strašlivý pach smrti.
„Kristepane!“ zašeptal tiše a pok ižoval se, když spat il
blížící se procesí. Na hromad leželo t lo na t lu, n které nap l,
jiné úpln oble ené, jako by je mor zkosil p ímo p i práci. T la a
údy šlechtic se proplétaly s pažemi a nohama sedláku, d lník ,
rolníku. Adrian na né hled l a cítil nesmírnou lítost. Pak si náhle
vzpomn l, že má na starosti citlivou mladou dámu a obrátil se.
aby li v lese vyhledal.
Nemusel hledat dlouho. Byla docela blízko za ním, sesedla z
klisny a zírala stejn jako on. Zdálo se. že jsou její o i ješt
zá iv ji zelené než obvykle, protože tvá m la bledou jako sníh a
ostré lemovanou zaplavou ebenových vlasu.
Rychle sesko il z Marka, chytil ji za ramena a oto il k sob .
Kupodivu se jeho sev ení nebránila. Ale ani se k n mu
neobrátila a nespustila o i z vozu s mrtvými. Ucítil, že se
chv je.
„Nedívej se!“ vyzval ji. V tom okamžiku mu p ipadala velmi
zranitelná.
Na okamžik se zdálo, že Daniela zapomn la, že je Adrien
jejím nejv tším nep ítelem. Ve stejném okamžiku v ní vycítil
bolest a soucit a zatoužil ji chránit.
„Nedívej se!“ opakoval.
Zavrt la hlavou. „Už jsem mor vid la,“ ekla, ale on cítil, že
se chv je. Tentokrát se však nevzpírala jeho pažím, které jí
podpíraly, a promluvila t esoucím se hlasem.
„Vid la jsem umírat svou matku,“ p ipomn la mu.
Pak vyklouzla z jeho sev ení, klesla na kolena, pok ižovala
se, a jakmile mnichové procházeli kolem nich s t žkým
nákladem smrti, za ala se modlit.
Když procesí zmizelo, bylo ticho. Slunce pražilo, povíval

107
chladný v ík a šelestil listy. Nakonec se zas ozvalo švito ení
pták .

Pak se zdálo, že za ali mluvit všichni najednou.

„Nem li bychom dýchat…,“ vyk ikl jeden z ozbrojených
strážc Garistonu.
„Musíme p ece dýchat, lov e. Copak ses pominul?“ ekl
mu jiný.
„Musíme jet rychle, rychle, milorde!“ ekl Daylin Adrienovi.
„Ano, milorde,“ potvrzoval doktor Coutin. „ erný mor
nezastaví rytí ské brn ní, ani hedvábí urozených – zaúto í, kdy
se muzachce. Držet se od n ho dál je jediná obrana, jakou znám.
1 když lo zní krut , musíme si pospíšit a hýl opatrní, až
ijedeme do Garistonu. Jakmile vstoupíme dovnit , už za sebou
nikoho nepustíme!“
„Jedeme!“ ekl Adrien. „A jsme tedy rychle v Garistonu.“
Muži za ali nasedal. Adrien se obrátil k Daniele, ale ta už
sed la na své klisn a byla p ipravena k odjezdu.
Ujížd li chvatn v pochmurném ml ení a hodiny rychle
míjely.
Vyjeli z lesnaté ásti ímské silnice a dostali se na rozlehlé
louky, které se táhly p es široké údolí. Pak p ed sebou naho e na
kopci spat ili Gariston, který v paprscích zapadajícího slunce
vypadal tém jako bájný Camelot. Bohatá zem lská p da
posetá spoustou chýší, stájí a chlév obklopovala pevnost s
vodním p íkopem a vysokými kamennými zdmi, která jako by
zá ila na pozadí syté zelen a zlata polí. Normanští stavitelé,
kte í vybudovali p vodní pevnost, využili p i stavb p irozeného
loku eky. Voda nestála nehybn kolem pevnosti, ale svižným
proudem ji obtékala. Protože král vyslal p ed n kolika dny
posla, byli o ekáváni. Mohutný padací most ležel spušt ný p es
eku.
Adrien zjistil, že se pokouší hrad hodnotit. Král ho ujistil, že

108
je to bohaté d dictví, a vskutku bylo. V dálce na zvln ných
pastvinách vid l stáda ovcí – a nekone né akry bohaté, úrodné
dy. Pevnost se zdála být ve vynikajícím stavu a on dychtil
prohlédnout si ji zevnit . Gariston jist králi poskytoval
množství bojovník a bohatý p íjem. Feudální systém života byl
prostý. Nevolníci pracovali na p , kterou dostali p id lenu od
svého pána nebo paní. ást jejich veškerého výt žku šla majiteli
panství, ást králi. Na oplátku pán nevolníky chránil, král
spravoval svou zemi a spolu se svými rytí i bránil íši. Panovník
vyžadoval adu služeb od svých rytí a šlechty. Za ízení bylo
drahé, kon také, a po ízení kompletní dobré zbroje mohlo
lov ka ožebra it. Proto byla panství jako Gariston pro
kteréhokoliv lov ka cennou odm nou.
Hrab nka byla vskutku bohatá mladá dáma.
Uv domil si, že ujíždí po jeho boku, že si ohromný hrad a
rozlehlé pozemky prohlíží se stejnou zv davostí jako on.
„To je p kné d dictví, které ti zanechai tv j anglický otec,
milady,“ ekl jí.
Obrátila se k n mu s bradou vysoko vzty enou. „Skute si
dovedu p edstavit, že t láká. Jsem tak ráda, že jsi milencem
lady Joanny!“ Pobídla svou klisnu a znovu ho p edjela.
Adrien tiše zaklel a vyrazil za ní. Její klisna byla rychlé zví e.
Pádila p es louky, rozehnala stádo ovcí, a než ji dohonil, dojela
k mostu. I když ho p ejížd la, zpomalila jen do klusu. Adrien v
byl stále za ní. Na prostorném nádvo í hradu sesko il
Adrien z kon , p istoupil k Daniele a stáhl ji dol z Hv zdy,
aniž by se jí ptal, jestli si jeho pomoci žádá. Vzáp tí dorazil
zbytek jejich družiny.
V hradbách postavených do kruhu stály t i v že. Masivní
dve e k východní v ži byly otev eny a práv odtamtud chvátal
vysoký Stihlý muž s vrás itou tvá í a s h ívou st íb it bílých
vlas . „Vítejte, milorde a milady!“ zvolal na n . Byl to sir
Thackery Milton, dlouholetý správce Garistonu. Adrien ho znal.
Byl v rný, bystrý a inteligentní, dokonalý muž pro ízení tak

109
bohatého sídla.
Adrien si všiml, že se Daniela na starého služebníka usmála,
když se s ním zdravila, a instinktivn se ji líbil. Ale dotkl se ho
stín znepokojení, protože mu blesklo hlavou, jak je její úsm v
nebezpe ný. Jednoho dne by ten úsm v mohl zap sobit na
muže…, na které by zap sobit nem l.
„Vítejte, vítejte!“ ekl sir Thackery. „Dlouhá cesta, že,
milady?“ zeptal se.
„Ne tak moc!“ odpov la vesele. „Dlouhý byl as, který
pot eboval král, než m sem poslal!“
„Pak poj dál, prozkoumej si toto nádherné místo a prohlédni
si je,“ ekl jí. „Milorde MacLachlane.“ promluvil k Adrienovi,
„pokud se tvé páže postará o muže, támhle mladý Jacob
dohlédne na hrab iny dámy. A já tob i hrab nce ukážu hrad
Gariston.“
Adrien p ikývl, dal Daylinovi p íkaz, aby dohlédl na
ubytování muž , a vykro il za sirem Thackerym a lady
Danielou. Celé p ízemí východní v že zabírala velká sí , krásná
místnost, hodná každého muže. Na zdech visely t žké tapiserie
spolu s adou obraní, me , kopí, halaparten, palcát a nož . U
vchodu stály dv kompletní soupravy bojového brn ní a na
druhé stran , u krbu s masivní kamennou ímsou, byly umíst ny
dv soupravy bojového brn ní. P ímo p ed krbem ležela tlustá
kožešinová p edložka a u ní stál t žký, nádhern vy ezávaný
st l, obklopený t žkými židlemi ze zlatého dubu. Na stole ležel
podnos s vínem. Sir Thackery naplnil pohár a podal jej
Adrienovi. který se pot šen usmíval.
„Krásná sí ,“ podotkl Adrien.
„Ano. Poj me do ložnic pána,“ ekl sir Thackery, „Ach!
Odpus !“ ekl Daniele. „Te je to ložnice paní, že?“
Daniela se souhlasn usmála a vykro ila t sn za sirem Thac-
kerym, který se vydal po širokém to itém schodišti do patra.
Byly zde jen jediné dve e a ada schod vedoucích dál nahoru.
Sir Thackery otev el rozmáchlým gestem dve e a všichni

110
vstoupili.
Krb byl stejný jako ten ve velké síni dole, mohutný a
zdobený. Ohe , který v n m ho el, poskytoval místnosti
nebývalé teplo a pohodlí. Obvykle totiž podobné hrady bývaly
nehostinné a chladné. Proti krbu na druhé stran místnosti stála
mohutná postel s nebesy a p ed ní op t ležela p edložka z tlusté
kožešiny obklopená aloun nými k esly. P ed arký ovým
oknem, které dovnit propoušt lo sv tlo, stál st l sc skupinou
židlí. V pokoji byly ješt jedny dve e. Vedly na toaletu, kde byl
umíst n stojan s mramorovým umývadlem, na n mž stál džbán s
vodou.
„Skute nádherné místo, milorde MacLachlane!“ ekl sir
Thackery.
„Velmi bohaté,“ podotkl Adrien.
„Poj nahoru, milorde, nad touto ložnicí je pokoj pro hosty, o
mž se íká, že v n m p íležitostné p ebývala rodina Viléma
Dobyvatele. Jsem p esv en, že ti bude p ipadat dostate né
pohodlný.“
Sir Thackery vykro il a Adrien vyšel za ním, ale u krbu se
zastavil a prohlížel si ímsu zdobenou jemnými ezbami.
„Promi , pane, ale tohle je j pokoj,“ ekla Daniela. „Sir
Thackery eká, že ho budeš následovat.“
Adrien zvedl obo í a obrátil se k ní zády. Možná zapomn la,
jak s ní nakládal, když je míjely ob ti moru, ale te si na to zas
vzpomn la. Z o í jí sálal zelený ohe – o ividn se nemohla do
–
kat až se ho zbaví. T šilo ji bohatství kolem a také skute nost,
že všechno je její – a ne jeho.
emáhal pokušení vytáhnout ji z pokoje a zase p ehnout p es
koleno. Místo toho sejí hluboce uklonil. „Hrab nko, velice rád
té zanechám o samot .“
Po t chto slovech vykro il za sirem Thackerym, který už
zmizel na druhém k ídle schodišt . P ekvapilo ho, když na n ho
zavolala.

111
 „Tvého sedla jsem se nedotkla, MacLachlane.“ Adrien se s
nakr eným elem obrátil.
„Neud lala jsem to,“ opakovala. V hlase se jí objevil
rozho ený, a p esto ublížený tón. Zá ící o i p sobily velmi
vznešen a žensky. Vypadala p ekrásn a stejn sv dn jako
Lenora. „ íkám ti.“ opakovala rozhodn , „že jsem to nezavinila
a že mi dlužíš omluvu.“
Chvíli neodpovídal, protože ho zviklata prudkost jejích slov.
Ale v l, že by se nem l nechat p esv il. Zk ížil paže na
hrudi a zkoumav si ji prohlížel. „Nap ed by ses m la omluvit ty
mn za to, cos ud lala s mým vínem a s botami.“
„Tebe jsem se nikdy nedotkla.“
„Sir Thackery m o ekává,“ ekl a vzdálil se.

Pokoj pro hosty byl skoro stejn pohodlný jako panská

ložnice. Té noci spal Adrien tvrd a dlouho. Ráno se dov l víc
o poloze hradu. Danieliny dámy a u itelé byli ubytováni v jižní
ži, zatímco severní v ž z stala doménou rytí a ozbrojenc .
Strávil celé hodiny se sirem Thackerym v síni, procházel
Danieliny garistonské ú ty a zjistil, že je sídlo skute druhým
Camelotem. Zdejší ozbrojence cvi il sám sir Thackery, pole
zatím nepostihla žádná neúroda a v okolí sídlili etní emeslníci
i sedláci. Byli zde dva ková i, t i bedná i, ty i kameníci a
alespo deset dobrých tesa . Byly tu i švadleny, kovotepci,
mlyná i a další. Ovce pat ily k nejlepším v celé Anglii a výt žek
z jejich prodeje do Flander byl velkolepý.
Adrien pochválil sira Thackeryho za skv lé ízení sídla a
ujistil ho. Že krále jeho úsilí nepot ší o nic mén .

112
 ,,Jsem rád, že kone p ijela dcera mého dobrého pána
Roberta. Byl to velký muž a je p íjemné zde vid t následnici
jeho rodu!“
Adrien souhlasil, že Robert byl velký muž.
Sir Thackery navrhl na následující den štvanici, protože lesy
oplývaly lovnou zv í a v hradu bylo t eba nakrmit mnohem víc
úst. Byla mu sv ena pé e o Glenwoodský les, protože starý
hrab zem el bez d dice a král teprve bude muset vybrat
lov ka, kterému dá jeho titul, majetek a p íjem. ,,Je zde plno
vysoké zv e a divo ák . Ach, a kolik ptactva! Ohromná
spousta bažant a kachen. Máme pro lov p kných pár jest áb a
sokol a bude to p íjemná kratochvíle, zemane MacLachlane.“
Adrien na chvíli zauvažoval, pro tolik lidí hovo í se
skotským p ízvukem, když se k n mu obrací. Vždy byl ze zem
svého otce pry už tolik let! Nevadilo mu to. Ani ta nejdelší
doba nezbaví lov ka jeho ko en , a p estože byl Adrien
Eduardovým rytí em, nikdy nezapomínal, že jeho rodným
jazykem je gaelština a že je synem skotského Carlina
MacLachlana.
„Lov by se mi docela líbil,“ souhlasil Adrien, pak se svému
hostiteli omluvil a vyšel ze sín , aby se prošel kolem pevnosti a
posoudil všechno, co uvidí.
Venku na rozlehlém nádvo í se p i práci hemžili muži i ženy.
Bosé d e hnalo stádo hus a bedná sed l na stoli ce pod
doškovou st echou a pe liv opracovával dubové obru e na sud.
Když Adrien procházel kolem ady emeslník , zpozoroval
zlatníka vyráb jícího elenku a zastavil se. Sledoval jemné
mistrovství, s nímž emeslník zasazoval do výrobku drobné
perli ky.
„Krásný kousek, milorde,“ zavolal na n ho vousatý
emeslník. „Hodný dámy, kterou by muž jako ty mohl nazývat
svou paní.“
„Ovšem,“ p isv il Adrien. „Kdy bude hotova?“

113
 „Kdy ji chceš mít?“
Adrien se zasmál. „Co nejd ív! Hodlám se postarat o usídlení
hrab nky a pak odtud odjedu a najdu si svou dámu. Nemohu se
do kat, až ji p ivedu sem, když zemi sužuje ten krutý mor.“
elenka bude hotova dnes ve er,“ sliboval emeslník.
Adrien muži zaplatil, aniž by smlouval o cen . V Londýn
nebo ve Winchesteru by byla považována za nízkou.
edstavoval si, jak se bude Joann líbit, a náhle zatoužil svou
ítelkyni vid t. Gariston s vysokými mohutnými zdmi a
krásnými detaily interiéru by ji nadchl. Líbilo by se jí teplo
uvnit st n sálající z mohutných krb a zrovna lak by se jí líbil
sir Thackery, tím si byl Adrien jistý.
Postaral se o bezpe ný doprovod hrab nky, jak m l
ikázáno. Kdyby se sám vydal zkratkami po úzkých p šinách,
mohl dorazit do Winchesteru, než bude mít Joanna možnost
odjet P esv í ji, že musí s ním odjet sem a p kat zde
morovou epidemii. Její otec jim jist ob ma odpustí, že ne ekali
na jeho svolení, protože doba je tak bou livá! Adrien cítil
rostoucí úzkost už od chvíle, kdy spat il mnichy s jejich
nákladem smrti, a cht l se postarat o to, aby Joanna nez stala v
elidn ném prostoru Winchesteru. Snad už odjela na otcovo
sídlo, ale možná ješt ne. M la se zdržet ješt n kolik dní,
protože musela dohlédnout na to, aby bylo pro královnu a její
poslední ratolest vše ádn zabaleno, a teprve pak se mohla za ít
starat o sebe.
Adrien se rozhodl, že se zú astní zít ejšího lovu sira Thacke-
ryho, ujistí sc, že je Daniela v dobrých rukou a že je pevnost
dob e zásobena, a dalšího dne za svítání vyjede.
Po tomto rozhodnutí si uv domil, že se mu zlepšila nálada.
Pokra oval v procházce po nádvo í a nep ekvapilo ho, když
zjistil, že Daniela ve svém obvyklém stylu laškuje s houfem
mladých pážat a ozbrojenc . N jak se jí poda ilo p idat se k
lekci výcviku v turnajovém klání a radostn se smála, když na

114
své klisn balancovala s t žkým d evcem.
„Jsi úžasná, milady, ale taková zát ž té srazí k zemi, než se
nad ješ!‘“ ozvalo se. „Nechej toho, Danielo.“
Byl to Daylin, Adrienovo páže. P ihnal se k ní, aby jí odebral
dlouhý t žký k l, než pro ni bude nezvladatelný. Dívka se znovu
usmála, pak tiše promluvila k t m, kdo ji obklopovali, a vzáp tí
se ozval hlasitý jásot oslavující novou hrab nku. Najednou
zvedla Daniela hlavu, jako by vycítila, že je Adrien nablízku, a v
obranné pozici ihned vysunula bradu. Sklouzla z klisny, podala
ot že Daylinovi, chvatn opustila skupinu a zamí ila k východní
ži. Tvá ila se, jako by Adriena v bec nevid la.
Dobrotivý Bože, ta ale dovede být protivná!
Adrien vykro il za ní a hvízdal si.
Jakmile byla v síni, zastavila se a prudce se obrátila. „Co se
je, milorde? Zdá se ti, že se marn snažím získat oddanost
garistonských obyvatel?“
„Naopak, po ínala sis dob e. Dokonalá dáma.“
Netvá ila se p ekvapen , jen trochu ostražit . „Aha. Takže se
mohu stát dokonalou dámou. Má to být tv j zp sob omluvy?“
Zavrt l hlavou. „Ne, milady. Zasloužila sis p esn to, cos ode
mne dostala. Vždycky dostaneš p esn to, co zasloužíš.“
„Opravdu? No, možná budeš tak hodný a povíš mi, kdy se
chysláš opustit Gariston?“
„Vlastn , hrab nko, odjedu pozít í za úsvitu.“ Po tvá i se jí
mihl výraz p ekvapení a radosti, když rychle dodal: „Rozhodl
jsem se, že nemohu nechat v ci na jiných – vracím se pro
Joannu. P ivezu ji sem, aby se tu usadila, než m král zbaví
povinnosti dohlížet na moji francouzskou sv enku. Modlím se,
paní,“ ekl unaven , „abys mi ekla, že mi nebudeš odporovat!“
„Obdivuji Joannu,“ ekla vážn . „Vždycky zde bude vítána.“
Daniela se obrátila a vyšla ke své ložnici.

Pozd ji toho dne, když ve eli se sirem Thackerym, lady

115
Jea-nettou a Monteine, se k sob chovali zdvo ile. Daniela byla
okouzlující, když ujiš ovala starého správce, že se touží
zú astnit honu a vid t ptactvo kolem hradu.
Byla však unavená a brzy se rozlou ila. Její smaragdové o i
ujistily Adriena, že nejvíc ji unavuje jeho spole nost. Adrien a
sir Thackery se pak bavili hrou v šachy, která skon ila
nerozhodn .
Když Adrien stoupal po schodech, aby se uložil k spánku,
narazil na Monteine vycházející z Danieliny ložnice. Byla to
hezká dívka s tmav plavými vlasy a s o ima stejné barvy –
malá, štíhlá a jaksi neklidná.
„Milorde!“ ekla rychle.
„Monteine.“
Zastoupila mu cestu. „Já…, „ za ala.
„Ano?“
„Prosím.“ ekla utrápen . „Nesmíš se tak zlobit na hrab nku.
Je mladá a jemná a utrp la smrtí své matky strašlivou životní
ztrátu. Vyrostla ve Francii a dívala se na zkázu, kterou tam
zp sobili Angli ané. Necht la doopravdy…“
„Miní vážn každé slovo, které mi íká, a jemná je asi tak
jako divo áci, které budeme zítra lovit. Ví, co ji bude ekat
vždy, když se mi postaví, a to je ta nejv tší laskavost, jakou jí
mohu dop át. Te , když mi promineš, jsem velmi unavený.“
Cht l kolem ní projít.
„Milorde!“ zvolala op t Monteine.
Zarazil se. adra se jí zvedala a ruce nervózn svírala p ed
sebou. Olízla si rty. Stála velmi blízko a jeho napadlo, jestli se
mu nesnaží nabídnout svoji p íze oplátkou za to, žc si nebude
všímat divokých rys hrab íny povahy.
„Ano?“ ekl.
„Chci…, aby ses tak nezlobil. Kdyby byl n jaký zp sob, jak
zbavit špatné nálady…“
„Hrab nka a já se spolu nau íme vycházet, Monteine, a musí

116
se to poda it nám samotným,“ ekl jí. „Dobrou noc, Monteine,“
ekl a pokra oval po schodech nahoru do druhého patra.
Cítil za sebou její o i aby] p esv en, že mu ne ekla
všechno, co cht la.

Ráno nasedla Daniela i se svými damami na kon a p ipraven

byl i sir Thackery, Daylin a další mladá posádka hradu. Když
Adrien sešel dol , o ekával ho uz osedlaný Marek a take krásný
cvi ený sokol. Adrien vid l, jak Daniela dostala rukavici, jak
pohladila b icho sokola st hovavého, který ji sed l na rameni, a
tiše k ptákovi promluvila. Zdvo ile Adnena pozdravila, a když
ed ní vyjel sir Thackery, pobídla svou klisnu a srovnala krok s
Daylinovým kon m. Jejich družina zamí ila k lesu.
Den byl nádherný, vzduch istý. Netrvalo dlouho a dojeli k
rybníku, kde hnízdilo vodní ptactvo. Náhle se ve vzduchu
objevil bažant a Daniela vypustila svého sokola. Všichni
pozorovali, jak se nádherný tvor elegantn vznesl do vzduchu a
inesl ptáka. Lov za al.
Pod ji se o p ekot hnali po otev ené louce. Adrien si
uvédomil, že rychlá jízda na koni se Daniele líbí mnohem víc
než samotný lov. Projeía p ed ním p es louku a zmizela v
nízkém porostu strom . Náhle pro ízl vzduch výk ik a Adriena
zachvátila panika. Vyrazil za ní a srdce se mu zb sile rozbušilo.
Našel ji na zemi, kam upadla také její krásná hn dá klisna.
Adrien sesko il z kon a sp chal k dívce. Sklonil se k ní a
opatrn se jí dotkl s obavou, že si polámala všechny kosti. Ale
ona se posadila a v bec nevnímala jeho dotek, protože upírala
pohled na svou klisnu, Hv zdu, která bezmocn ležela na
zemi…
„Shodila t ?“ zeptal se.
Prudce pot ásla hlavou. „Adrien … splašila se. Ach Bože,
Adriene tam!“
Podíval se sm rem, kterým ukazovala, a za ležícím kon m

117
spat il strom, na n mž visela mrtvola. Byla zkrvavená a
pochmurná. Vrány jí klovaly o i. Zdálo se, že starý poustevník,
trpící bolestmi morové choroby, si kolem hrdla uvázal vlastní
opasek, sko il ze stromu a ob sil se. Strašlivý pohled vyd sil
klisnu a ona i Daniela padly k zemi.
„Ježíši!“ zašeptal a pok ižoval se. Vstal. „Je mrtvý, Danielo –
už dlouho je mrtvý.“
„Já vím,“ ekla, ale tvá e m la popelavé. Dovolila Adrienovi.
aby jí pomohl na nohy.
„Neublížila sis?“
Zavrt la hlavou. Vzal ji za bradu a p inutil, aby se odvrátila
od mrtvoly.
„Ur it ?“
„Ne, jsem v po ádku.“
Pak vtrhl na scénu sir Thackery. „Stáhneme toho chlapíka
dol . Má paní…, alespo tob se nic nestalo. Klisnu budeme
muset utratit.“
„Cože? To ne!“ zašeptala najednou. Vyklouzla Adrienovi a
poklekla u hlavy kon . Adrien povzdechl, také si klekl u kon a
zjistil, že se do pravé zadní nohy klisny zarazila ostrá v tev.
Pak k nim dorazil Daylin. „Paní! Musí se utratit. Nebude už
schopná ch ze,“ ekl.
Daniele do o í vstoupily slzy. Prudce zamrkala, aby se jich
zbavila, a pohlédla na Adriena. Tentokrát nebylo ve
smaragdovém pohledu nic než úp nlivá prosba. „Adrien ,
prosím, nemohl bys s tím n co ud lat?“
„Danielo…“
„Ne, nem žeš ji zabít!“ vyk ikla, vztáhla k n mu ruku a její
prsty mu sev ely tuniku i košili. „Prosím, prosím, to nem žeš!
Pomoz mi. Adrien , nedovol, aby ji zabili!“
Milovala svého kon , ale Adrien si uv domoval, že se ze
všech sil snaží nedívat na mrtvého muže. Setkala se s krutým
ot esem, poznala další ob moru a on si uv domoval, že boj o

118
jejího kon je te prost edkem proti hr ze, kterou žádný z nich
nebyl schopen zvládnout.
Zhluboka si povzdechl, pohlédl na kon a pak na ni. Dívali se
jeden na druhého – což bylo mnohem lepší než se dívat na
dávno mrtvého ob šence. „Mohu se pokusit stlouci n jaké
nosítko a existují ko ínky, které bys mohla použít pro p ípravu
obklad na její ránu, ale budeš ji musel ošet ovat n kolikrát
denn , den za dnem, a ani pak se to možná nepoda í.“
„Ale m žeme se o to pokusit!“ zašeptala Daniela. Rty se jí
chv ly, „Prosím!“
ikývl a pohlédl na muže, kte í je obklopovali a hled li na
ho s ml enlivým nesouhlasem, jako by se zbláznil.
„Nedívej se na mne tak, Dayline!“ vyšt kl na páže. „Dáme se
do toho. Musíme vyrobit nosítka.“
„Pro kon -milorde?“ zeptal se nev ícn Daylin.
„Pro kon !“
„Danielo, nechci, aby ses zdržovala v blízkosti toho ubožáka
na strom . Jdi odtud, než bude t lo odstran no,“ vyzval ji
Adrien.
„M la jsem už mor a p ežila jsem ho,“ ekla tiše. Ale pak se
otkala s jeho pohledem a rozhodla se uposlechnout. Ud lala, o
ji požádal. Jeden z garisto ských p šák , Martin Nesmith, ekl
Adrienovi, že i on m l jako dít mor a m že tedy od íznout t lo,
které tak vyplašilo klisnu.
Když bylo t lo pry , Adrien se za al v novat koni.
Byíi povoláni další ozbrojenci z Garistonu, aby se ujali
epravy klisny, což trvalo celé odpoledne. Na konci svého úsilí
byli všichni zmá eni potem, ale klisna se vrátila do stáje, kde ji
upevnili do konstrukce vytvo ené z dubových stavebních k a
jednoho starého vále ného stanu sira Thackeryho. Daniela
poslouchala na slovo, když jí Adrien radil, jak má namíchat
obklad na ránu, a ídila se do posledního písmene jeho
instrukcemi.

119
 „T ikrát až ty ikrát denn se o ni musíš postarat, milady,“
upozor oval ji. „Když zapomeneš jen jednou, rána m že za ít
hnisat, rozumíš?“
Bledá, s vyt ešt nýma o ima, p ikývla.
V té dob už bylo pozd a Adrien, pokrytý blátem a zbytky
sena, padal únavou. Ale po ád byl rozhodnut ráno odjet.
Zanechal Danielu ve stáji, požádal sira Thackeryho, aby se
postaral o láze s horkou vodou, vypil velkou íši dobrého
anglického piva a ekal, až služebníci splní jeho žádost.
„To je neuv itelné, zemane MacLachlane,“ ekl sir Thackery
a pot ásl hlavou. „Ta dívka vid la smrt tolikrát a já se obávám,
že my se s ní teprve setkáme. Modlím se, aby alespo její klisna
ežila, ale, m j Bože, pane! Ješt nikdy jsem nic takového
nezažil!“
Adrien zvedl hlavu. „Klisna má nad ji. A já jsem ješt nikdy
nevid l Danielu tak… horlivou.“
„Ach ano, miluje to zví e!“ ekl sir Thackery. „Tu klisnu
dostala jako dar od francouzského krále.“
Adrienovi zkyslo pivo na jazyku. Vstal, odložil pohár a
ipomn l si, že se ráno vypravuje pro Joannu a za Danielu už
není zodpov dný.
„Vrátím se v osobní záležitosti do Winchesteru a odjedu za
svítání, sire Thackery, ale co nejd íve se vrátím.“
„Budu o milady ve tvé nep ítomnosti pe ovat, milorde!“
„Ano, d kuji! A, sire Thackery, byl bys tak hodný a p ipravil
hostinský pokoj pro lady Joannu? P ijede se mnou.“
„Lady Joanna!“ Sir Thackery vypadal p ekvapen .
„Není n co v po ádku?“
„Ne. Jist že ne, milorde. Jenom…“
„Co?“
Sir Thackery si odkašlal. „Nu, král vyslal posly, kte í dorazili
ed hrab nkou a p ed tebou, milorde. S d rnou zprávou
jenom pro mne, samoz ejm . Král napsal, že…“

120
 „Co napsal?“
Sir Thackery se tvá il neš astn . „V králov listu se píše, že
ty a hrab nka budete zasnoubeni, než odtud zas odjedeš do
králových služeb,“
Adrien ml el jen okamžik. ,,Každý král se m že n kdy
zmýlit,“ ekl pak pevn .
„M l jsem ti ukázat krásy okolí, milorde. Kdybych
zklamal…“
„V ni em jsi nezklamal!“ ozval se výk ik ode dve í. Oba
muži se znepokojen ohlédli. Stála tam Daniela, hrdá a
vzp ímená. Vstoupila do místnosti a st ídav se dívala na sira
Thackeryho a na Adriena. „Sire Thackery, nesmíš naléhat na
zemana MacLachlana, protože on má jiné životní plány. Prosím,
pane, není to tak?“
„Ale král v p íkaz…,“ koktal sir Thackery.
„Pokusím se uposlechnout krále ve všech sm rech,“ ekl
klidn Adrien, „ale jak t hrab nka p ed okamžikem ujistila,
mám jiné plány. P eji vám ob ma dobrou noc.“
Hluboce se jim uklonil a sp chal nahoru. Sloužící mu p inesli
sedací vanu plnou horké vody. Vklouzl do ní. Z vody kolem
ho se kou ilo a Adrien zav el o i a vychutnával požitek z
koupele.
Za okamžik je otev el. Nebyl sám. Napjat se zadíval na
dve e. Stála v nich Daniela.
„Co?“ zaúp l, sáhl pro ru ník, namo il ho a pokusil se jím ve
van p ikrýt. Zav el o i a ot el si elo, protože náhle ucítil
tepavou bolest v hlav . Jediné, co ješt scházelo, byla Danielina
ítomnost u jeho koupele. Poplašen ucítil, jak jeho t lo reaguje
na p ítomnost ženy.
„P išla jsem ti pod kovat,“ ekla klidn . Vyt eštil p ekvapen
i, znovu se ve van op el a pe liv p ikrytý ji zkoumav
pozoroval. „Ano?“
„Za svého kon .“

121
 Mávl rukou. „Vid li jsme dost politováníhodných úmrtí.
Jestli klisna p ežije, budu rád. Nemohu to ovšem zaru it.“
„Ale má nad ji.“
„Ano.“
Olízla si rty. „Jsem ti vd ná a zavázaná.“
„Jestli se považuješ za moji dlužnici, tak mysli na to, že m
budeš ob as poslouchat,“ ekl, ale dnes v jeho slovech nebyl
íliš kousavý tón. Hrab nka má sv j osobitý smysl pro est,
usoudil. To se mu na ní líbilo a ucítil, že ho ást hn vu opouští.
,,Dob e se o ni starej,“ ekl.
„Po ád hodláš ráno odjet pro Joannu?“
„Ano.“
Usmála se krásným úsm vem, který zatím v novala pouze
jiným muž m. „Tak tedy š astnou cestu, Adrien . Nemohu se
do kat, až uvidím tvoji paní.“
ikývl a podotkl: „Má t docela ráda.“
Stála okamžik jaksi neohraban a pak ekla: „Dobrou noc,
íjemnou cestu, Adrien , a ješt jednou d kuji.“
„Dobrou noc, Danielo,“ ekl.
Obrátila se a odešla. Za okamžik se usmál. Mladá pokušitelka
se mu nakonec za ínala líbit.
Možná spolu p ece jen uzav ou mír.
Pozd ji v noci však ucítil tíse d sivé no ní m ry, v l, že
sní, ale nemohl se probudit. Ocitl se v zu ivé bitv . Trubky
zn ly, ocel in ela, kon ržáli a muži vyk ikovali hr zou. Byla
tam ona. Uprost ed v avy. Bosá krá ela po bitevním poli
pohlcená vírem války a ebenové vlasy m la rozpušt né po
zádech. Jaksi v l, že bitevní pole bylo ve Francii. A ona
odhodlan procházela kalužemi krve a vyhýbala se záblesk m
oceli, která se p ed ní míhala.
Prudce se probudil zmá ený potem a proklínal sám sebe, že
se. dal omámit tak zlým snem. Zvedl se, postavil se, zhluboka se
napil z láhve vína a znovu si lehl. Ale spát už nemohl. Než

122
zakokrhal první kohout, probd l zbytek noci.
Uvažoval, co ho rozrušilo, že m l tak ot esný sen. Pak si
uv domil, co ho trápilo. K , kterého se snažil zachránit, klisna,
již ona tak milovala, byl dar – nejen od Francouze, ale p ímo od
francouzského krále.

123
 8
Daniela si up ímn p iznávala, že život na Garistonu je
íjemný. Sir Thackery byl nádherný starý pán, vrás itý, laskavý
a dychtivý ji ímkoli pot šit. Monteine i lady Jeanette se hrad
líbil a stejn tak i doktoru Coutinovi, který m l sklon si myslet,
že v tšina sídel mimo Francii vypadá primitivné. P estože jeho
hlavním zájmem byla hrab nka, brzy se za al starat o bolesti,
choroby a rány všech lidí.
Adrien ješt nebyl pry ani dva dny, když Daniela p išla do
stáje a objevila tam Monteine, která kroutila hlavou nad rychlým
uzdravováním klisny. „Milord MacLachlan je opravdu úžasný,“
zamumlala. „M la bys s ním uzav ít mír.“
Daniela pokr ila rameny. Zachránil jejího kon – byla mu
vd ná. „Je to mocný rytí , milady, a mohl by ti ublížit, kdyby
ses mu stav la do cesty. Je to velmi silný a udatný bojovník –
král v oblíbenec.“
„Monteine,“ ekla Daniela suše a za ala hladit Hv zdu po
nozdrách. „To tys mi p ece vždycky p ipomínala, že Angli ané
– jako Adrien – jsou moji nep átelé.“
Monteine p ikývla. „Ano, ale…“
„Neznáš ani polovinu toho, co ud lal!“ ekla tise Daniela a
vzpomn la si na hn v a ponížení, které zažila, když si ji p ehodil
es koleno. „Jsem mu zavázaná za to, co ud lal pro Hv zdu, ale
obávám se, že mým nep ítelem z stane.“ Ucítila bodnutí viny.
Až na to, jak násiln se k ní zachoval, byl docela slušný a
zajímavý. Ale nemohla mu odpustil, protože si nemohla dovolit
zapomenout na mat inu smrt. Lenora pro ni byla vším. A také
Danielu p im la ke slibu, že nezapomene na Filipa. „Musím
proti n mu bojovat,“ dodala tiše.

124
 „Poslouchej m , Danielo, prosím,“‚ žadonila Monteine.
„Kdysi ses ídila tím, co jsem t u ila.“
„Monteine…“
„Celý dv r už mluví o vašem manželství.“
„Žádné manželství nebude.“
„Danielo, to by nebylo nejhorší. Je mladý, energický a velmi
hezký.“
Daniela se usmála, založila si ruce v bok a zadívala se na
Monteine,
„Žádné manželství nebude – o tom m ujistil.“
„Pak jste oba blázni!“ prohlásila unaven Monteine.
„Jednoho dne sc vrátím na Aville a pak, když sc rozhodnu, se
provdám za francouzského šlechtice.“
„Danielo, jsi schovankou anglického krále! Panovníci si vždy
prosadí svou v li. Musíš být opatrná a chovat se k zemanu Mac-
Lachlanovi trochu zdvo ileji.“
„Já mám být opatrná?“ prohlásila Daniela a náhle se rozlítila.
„Dává mi vinu za svoji vlastní neopatrnost s tím zatraceným
sedlem!“
„Danielo, to nebyla neopatrnost, když se málem zabil,
protože se mu uvolnila podp nka.“
íkám ti p ece,“ za ala unaven Daniela, „že jsem nic…“
„Ale já ano,“ chvatn ji p erušila Monteine a tvá e jí zrudly.
„Tu podp nku jsem uvolnila já. Cht la jsem ublížit anglickému
rytí i, jakémukoliv anglickému rytí i.“
Daniela ohromen zírala na Monteine. Kousla sc do rtu a
uv domila si, že se Adrien v bec nechoval hloup . Poznal, že
mu podp nku n kdo povolil, a samoz ejm to kladl za vinu jí…
„Monteine…“
„Nezlob se. Musíš mu to samoz ejm íct,“ ekla Monteine a
polkla. „Ach, Danielo, tak m to mrzí, víš, mám t moc ráda!
Necht la jsem, aby t obvinil, já…“
„Monteine! Máš všechny pádné d vody, pro chceš ublížit
Angli anovi! Angli ané t p ipravili o rodinu a nechali t bez
prost edk . To každý pochopí!“ ekla Daniela a pomalu dodala:
„Ale nedovedu pochopit…, pro se tvoje pocity tak najednou
zm nily? pro to p iznání?“
„On není Angli an, kterému bych cht la ublížit,“ ekla vážn
Monteine. „Pozorovala jsem ho zblízka od chvíle, kdy jsme se
vydali na cestu sem. Má moc ovládat krále, získal jak jeho sílu,
tak i moudrost. Je galantní…“
„Pchá!“ odfrkla Daniela a zvedla hlavu od obkladu na noze
svého kon . Galantní, to se povedlo! P ehnul si ji p es koleno!
Ale o tom se nikdo nedozv l, protože bylo p íliš ponižující
takovou v c n komu p iznat. P esto hodlala íci Monteine, že
zeman MacLachlan umí být mimo ádn krutý, když na ni náhle
zavolal mužský hlas. „Milady!“
Ona i Monteine se obrátily a zjistily, že do stáje vstoupil
Daylin. „P ijela lady Joanna se svým doprovodem!“
Daniela pohladila istý obklad na zran né noze Hv zdy a
vstala. Na ele sejí objevila zmatená vráska. „Ale Adrien pro ni
ece práv odjel…“
„Joanna p ijela po staré ímské silnici stejn jako my. Adrien
jel sám a zkrátil si cestu p es lesy. Obávám se, že se minuli. Ale
lady Joanna je tady a sir Thackery ji uvedl do sín . Touží t
vid t.“
Daniela sp chala ze stájí do sín , kde sed la u ohn lady
Joanna se sirem Thackerym. Joanna se zvedla, usmála se a
vztáhla ruce k Daniele, která k ní p isp chala, vrhla se do jejího
objetí a pak se odtáhla. Joanna byla velmi horká.
„Cítíš se dob e, milady?“ zeptala se znepokojen Daniela.
Joanna pokr ila rameny. „Bolí m v krku. A cítím se
unavená. Královna má tolik d tí! Pomáhat jí s balením všech
cí je ohromn t žké! Ale te jsem tady a ekni mi up ímn ,
Danielo, je všechno v po ádku? Nevadí ti, že jsem p ijela?“
„Jsern moc ráda, že jsi tady!“
Sir Thackery si odkašlal, „Nechám vás, abyste si mohly
popovídat o všech novinkách u dvora, a p jdu po své práci!“
 ekl, uklonil se a opustil je.
„To je ale milý starý pán,“ ekla Joanna.
„Už jsem si ho docela oblíbila.“ p isv ila Daniela. „Ale
jsem tak ráda, že tu vidím tebe!“
„Ano, snažila jsem sc ze všech sil, abych t tu nenechala
dlouho o samot s tím mým protivným rytí em!“ ekla Joanna.
„Chová se skoro jako lov k, když jsi nablízku!“
poznamenala Daniela a nakr ila nos.
Joanna zvážn la. „Král t chce za Adriena provdat. Necht la
bych i ublížit, Danielo. Nevadí ti, že Adrien a já jsme
rozhodnuti uzav ít s atek?“
„Ach m j Bože! Tv j milá ek mi jenom pije krev!“
„Ale Danielo, on není tak zlý!“
„Ty ho miluješ, proto jsi slepá!“ ekla Daniela, ale ekla to
vesele. Zachránil jejího kon .“A samoz ejmé on miluje tebe.“
Joanna neodpov la.
„Joanno, on zavinil pád Avillu, proto je pro mne t žké
považovat ho za laskavého lov ka. Takový drak – ne že bych ti
ála stv ru – se hodí spíš pro tebe než pro mne!“
Joanna se zasmála. „Není zas takový drak! Ach, Danielo,
kdybys jen mohla pochopit, jaké to je, když se na mne n kdy
podívá, když se m dotkne…, promi , to nic, te nevím, co
íkám. P ála bych si, aby tu byl! Toužím ho vid t. Ale stejn …
Danielo! Vypadáš spokojen . Gariston ti sv í.“ ,J
„Líbí se mi tady. Je tu skoro tak hezky jako…“
„Na Avillu?“
„Aville je m j domov.“
„Tohle je také tv j domov.“
„Ano, domov mého otce. Slyšela jsem o n m tak nádherné
historky! Gariston je ohromn srde né a laskavé místo, stejn
jako prý byl m j otec. Jsem p esv ena, že i ty si je zamiluješ.“
„Ach, ur it . Je mi jenom líto, že Adrien a já jsme se minuli a
že se vydal pro nic za nic do nebezpe í. Danielo, všichni už
opoušt jí m sta! Smrt je všude.“
 „Já vím,“ ekla Daniela a vzpomn la si na mnichy se svými
vozy mrtvých a na ubohého d sivého poustevníka. „Ale na
Garistonu mor nemáme.“
„Tady ne,“ souhlasila Joanna. „Danielo, mohla bys mi ukázat
j pokoj? Poslední dny byly tak vy erpávající. Jsem hrozné
unavená, a když m omluvíš, ráda bych se p ed ve í prospala.“
„Samoz ejm !“ Daniela zavolala na kohosi ze služebniciva.
Objevila se Amy, jedna z pomocnic v kuchyni. „Je ve v ži
všechno p ipraveno?“
„Ano, milady. Zavolám komornou, aby doprovodila lady
Joannu…“
„Ne, Amy, postarám se o ni sama.“
Cht la vyvést Joannu ze sín , ale jakmile vykro ily, Joanna
se o ni náhle op ela. „Ach, Danielo! Jsem ješt unaven jší, než
jsem si myslela! Málem se ani neudržím na nohou.“
Daniela Joannu zachytla a zavolala o pomoc. P ib hl Simms,
jeden ze silných muž , kte í pomáhali s porážkou t žkého
dobytka pro kuchyni, a ekal na další instrukce.
„Simmsi, prosím, odnes ji rovnou do mé ložnice – myslím, že
to bude nejlepší,“ rychle p ikázala Daniela a vykro ila za nimi.
Když Joanna ležela v její posteli, p ikázala Simmsovi, aby
inesl plátno a erstvou studenou vodu a aby poslal pro doktora
Coutina. Simms odešel vykonat, co mu bylo eno, Daniela se
posadila u Joanny a sáhla jí na elo.
ed chvílí bylo teplé. Te ho elo.
Simms se vrátil s vodou a zastavil se ve dve ích. Tmavé o i
l vážné a rozší ené obavami.
„Podej mi vodu, prosím!“ ekla Daniela.
„Dotýkal jsem sejí!“ zaúp l Simms.
„Ano, ale te mi podej vodu!“
Simms tam jen stál, a tak mu Daniela vytrhla z rukou vodu
i plátno. Zase se posadila k Joann , za ala jí omývat elo a paže
a srdce sejí sev elo.
Pochopila, pro se Simms zd sil.
 Mysleli si, že jsou v bezpe í. Te kone dorazil mor i k
nim. P išel doktor Coutin a prohlédl si pacientku.
erný mor?“ zeptala se Daniela.
„Ano, milady. Je mi líto, ud lám, co budu moci, ale jak víš, je
toho jen málo, co se dá d lat…“ Zaváhal a odkašlal si. „Lady
Joanna sem mor nep inesla. Kucha , tv j lov k z Avillu,
onemocn l už p edtím. Zem el p ed chvílí, milady.“
„Krislepane!“ zašeptala Daniela a pok ižovala se.
„Lidi v hradu zachvátila panika, protože mor úto í rychle a
nemilosrdn ! Danielo, onemocn lo už víc lidí a já musím za
nimi. Prosím t , pomáhej tady Joann .“
„Ano, z stanu s ní! Budu jí pomáhat, neopustím ji,“
ujiš ovala ho Daniela.
Joannin stav se rychle zhoršoval, a zatímco o ni Daniela
pe ovala, vyslechla s hr zou, co se d lo v hradu. Podkoní klesl
k zemi, když p echázel nádvo í, a za hodinu byl mrtvý. Sedláky,
emeslníky, jednoho podruhem kosila smrt.
Do ve era zem eli další t i lidé.
íštích n kolik dní bude nejhorších, ekl jí doktor Coutin.
Doh e to znal, protože stejn jako Daniela nemoc sám p ežil a
hem ní se starat o Aville. „N kdyje smrt dílem okamžiku. Ti,
kte í mají zem ít, obvykle zem ou b hem dvou až p ti dní.
Modleme sc, aby v tšina našich lidí m la v li, vím a sílu
ežít.“
Následujícího dne onemocn li sir Thackery a Monteine.
Zdálo se, že se celého hradu zmocnilo šílenství. Když se
Daniela pokoušela získat pomoc z kuchyn , uvid la tam
ve ky, jak tan í s eledíny, n které z nich polonahé. Zd šen
na n zírala, a když ji spat il Swen, jeden z mladých eledín ,
zarazil se, ale jen nakrátko.
„Blíží se smrt, paní. Vezmi si od života, co m žeš, protože se
blíží smrt.“
„Smrt se n kterým vyhne!“ vyk ikla. „Už jsem to zažila a
vím, že n kte í p ežijí! Pot ebuji pomoci s t mi, kte í
onemocn li…
Molly, jedna z kuchyn s živ tkem rozepjatým a s adry
zcela odhalenými, se zahuh ala. „N kte í um ou, n kte í budou
žít, paní.“ Pak zavzlykala. „V edy! D lají se mi v edy! Ach
Bože, ach Bože!“
„Doktor Coutin ti je propíchne, když se p estaneš chovat jako
blázen!“ k ela Daniela. Vzpomn la si na slova doktora
Coutina –lidé musejí mít víru a sílu, aby mohli p ežít. Byl
nemocen i sir Thackery a doktor Coutin m l práci po celém
hradu. Ted je tady paní jen ona a musí je sama n jak p inutit,
aby se vzpamatovali a zas dostali rozum.

e se dál st ídav smálo a plakalo. Daniela si uv domila,

že všude kolem nar stá hysterie. Muži sem p icházeli z polí,
ozbrojenci se mísili s rolníky. Bylo teprve ráno a celá kuchyn
byla prosáklá pachem rozlitého piva. N kte í se opiti do n moty
a leželi tam, kam dopadli. Jiní byli p ipraveni pokra ovat ve
svém šílenství, v tanci bez hudby, jakoby mohli urychlil svou
cestu k zapomn ní.
eledín Swen se natáhl po polonahé Molly a ta zase vyjekla –
tentokrát smíchy. Daniela vysko ila na mohutný dubový st l
mezi nap l uhn tené t sto, zahnívající maso a povadlou
zeleninu. Do o í jí vstoupily slzy zoufalého hn vu. Kdyby tu byl
MacLachlan. nikdo z nich by se neodvážil choval tak ohavn ,
ani kdyby tu cinkala kosou samotná zubatá.
Na stole stál litinový hrnec a ona ho popadla a ádn jím
vzala Swena p es hlavu. Svezl se na podlahu, chytil se za hlavu
a tup na ni zíral. Rána zadun la po celé kuchyni a k jejímu
údivu bujaré veselí náhle ztichlo.
„Vy se m žete chovat jako blázni a vzdát se veškeré nad je,
ale já nedovolím, aby zam eli moji p átelé! Molly, jdi do
postele. Swene, když ji tak miluješ, pomoz jí tam. Vezmi mokrý
ubrousek a ochlazuj ji t lo. Ostatní tady pouklízejí. Za ty, kte í
onemocn li, sc m že modlil Panna Maria. Zdraví musejí
pomáhat. A te mi jd te z cesty.“
Sesko ila ze stolu, vyšla z kuchyn a zamí ila ke studni pro
vodu, kam se p vodn vypravila. Když se vrátila do kuchyn ,
vid la, že se n kte í ze služebnictva rozhodu ji uposlechnout.
„Doktor Coutin p ijde hned, jakmile bude moci, aby se na vás
všechny podíval.“
„Dokto i nás p ed ernou smrtí neuchrání!“ ekl jí smutn
Swen.
Prudce se obrátila. „Pak tedy p ijde kn z a urychlí tvoji cestu do
nebe, nebo do pekla! Bože! Copak nejsi schopen alespo trochu
bojovat o život?“ naléhala.
Když je opoušt la, sledovaly ji prázdné pohledy, a ona si
unavené uv domila, že to málo, co se dá ud lat, bude muset
ud lat sama.
S lady Jeanette a s n kolika sloužícími, kte í jí zbyli, pobíhala
Daniela a doktor Coutin od nemocného k nemocnému a snažili
se d lat, co bylo zapot ebí. Povolala všechny lazebníky z m sta
– ty, kte í byli ješt na nohou – aby se postarali o propíchnutí
ed . Na p íkaz doktora Coutina se usilovné snažila udržovat
postižené v chladu, omývala jim ela, hrdla, ruce, prsa, záda.
Kolem zdí hradu se do popela kreslily erné k íže.
Pátou noc zazvonil umírá ek v m stských zdech popadesáté.
Jako zázrakem se však n kte í za ali uzdravovat.
Joanna stále dýchala, bojovala o život a Daniela doufala, že
když vydržela tak dlouho, bude mít dost v le a síly p ežít.
Sed la u její postele celý další dlouhý den a ochlazovala její
lo, jak jen mohla.
Šestý den ráno poté, co do Garistonu p išla erná smrt, se
Daniela už sotva hýbala. Nespala. Kle ela u Joanniny postele a
prsty m la propletené s jejími. Zav ela o i a zd ímla si.
Když zas o i otev ela, vid la, že už není s Joannou sama.
Vrátil se Adrien MacLachlan.
 9
ipadal jí nesmírné vysoký a silný, jak vedle ní stál a shlížel
na Joannu, te tak krásnou, slabou a k ehkou s tmavými asami
spušt nými na popelavé tvá e. P sobil jako neporazitelná bašta
síly, Života a zdraví, se širokými rameny pod záhyby svého
plášt , se stehny pevnými jako dub. V slabém sv tle asného
rána se jeho rudozlaté vlasy zdály být tmavé. Rysy m l napjaté a
strhané a v o ích jako by se zrcadlila smrt.
Daniela m la prsty stále propletené s Joanninými. Pak si
uv domila, pro je v Adrienových o ích tak ukrutná bolest.
Joanna v boji o život nakonec podlehla. Daniela ji už
nemusela chladit od hore ky. Joanna byla studená a prsty m la
jako led. Spolu s jiskrou života ji opustila i hore ka.
Daniela nem la možnost zareagovat, protože Adrien
MacLachlan vyrazil žalostný výk ik a padl na kolena. Vztáhl k
Joann ruce, objímal její mrtvé t lo v náru í, p ikládal hlavu k
její hlav .
Daniela se vrávorav zvedla a ustoupila. Joannina smrt ji
bolela, ale žila v d su mezi životem a smrtí už velmi dlouho.
stala jaksi otup lá, protože Adrien v žal byl tak ukrutný a
soukromý. Zdálo se, že si jí v bec nevšímá, a tak se cht la
vytratit. P esto se však nemohla pohnout. Vte iny míjely, pak se
z nich staly minuty a Adrien stále objímal svou mrtvou milenku.
A nakonec za aly Daniele po tvá ích stékat slzy, vlhké a
ml enliv , a zdálo se, že ji vytrhly z jejího ochromení. Cht la
tiše vyklouznout z pokoje, ale Adrien ji náhle zadržel a jeho
prsty se sev ely kolem jejích záp stí. Vstal a jeho zmu ené
lesknoucí se o i se setkaly s jejími.
„Byla jsi u ní celou dobu?“
Jeho hlas zn l ochrapt le, bolestn , podivn .
 ,,S ní i s n kterými dalšími.“
„Bez pomoci?“
„Postihlo to tolik lidí! Na pomoc jich mnoho nezbylo. A mám
Joannu ráda. Ze všech sil jsem se ji snažila zachránil,“ zašeptala
Daniela. „P ísahám, že…“
Byla vyplašená, když ji najednou p itáhl blíž k sob , zvedl do
náru e a posadil se s ní na židli u postele. Držel ji jemn , mírn
ji pohupoval a znovu se zadíval na Joannu, zárove p ijímal i
nabízel út chu.
„Ubohá hol ko, tys ale zažila hr zu,“ zamumlal.
„Služebnictvo padalo a umíralo a všechno bylo na tob .“
Nestála o jeho soucit. Ze všech sil se p emáhala, aby na sob
nedala znát slabost. „Doktor Coutin m neopustil,“ zašeptala.
„Ani milady Jeanette.“
Navzdory p emáhání jí vstoupily do o í slzy. Nedokázala je
zadržet, ale nebylo to tak zlé. Nikdy p ed ním necht la plakat,
nikdy, te však i jeho tvá e byly vlhké a jeho smutek strašlivý.
Daniela byla vy erpaná, od hlavy k pat rozlámaná, a p esto
celá otup lá a jaksi ochromená. Bylo p íjemné spo inout na
chvíli v n í náru i. Bylo dobré si odpo inout a cítit, jak se
emeno z jejích ramen p esouvá na jeho.
Držel ji lak ješt chvíli, pak vstal a postavil ji na nohy. „Zdá
se, že se v ci urovnaly. Dov l jsem se, že jsi ztloukla
eledína.“
„Nezlloukla, dala jsem mu jenom jednu po ádnou ránu.“
Byla vyplašená, když po Adrienových rtech p eb hl náznak
úsm vu. „P esto, milady, je toho t eba tolik ud lat a já se
nebudu na ty lidi dívat, jak ne inn leží a ekají na smrt. Nem li
právo nechat toho na tob tolik.“
Rozzloben vyšel z pokoje a zamí il po schodech dol . V síni
se shromáždilo plno služebnictva, n kte í se povalovali po
podlaze, n kolik jich hrálo v kostky.
Adrien mezi n vstoupil se vztekem a tak rozohn ný, až se
zdálo, že z n ho za nou létat blesky. Jako první pocítil jeho
zu ivost Swen. eledín ležel u krbu a Adrien ho popadl za
ramena a vytáhl na nohy.
„Postihla nás tragédie a ty tady ležíš jako spráskaný pes!“
133
 „P ichází si pro nás smrt. milorde! Co na tom záleží?‘“ ekl
Swen.
Adrien vytáhl me a všichni zatajili dech, když jeho smrtící
ost í p iložil Swenovi ke krku. Ostatní, kte í dosud leželi, rychle
vstali.
„Co na tom záleží? Zatím mi p ipadáš zdravý, chlap e. Takže
se dej do práce a pomáhej s tímto žalostným náporem choroby,
nebo ti do hrobu pomohu už te !“
„Ano, milorde, ano!“ k el Swen.
Adrien se rozhlédl po síni. „Kristepane, vy tu ležíte i s
mrtvými! Proboha, chlapi, p ineste nosítka!“ Zamí il do kouta,
kde lelkovalo n kolik ozbrojenc . Vstali a ustupovali p ed
Adrienovým hn vem. „Okamžit p ineste nosítka!“ rozkázal.
„Vy, mužové, vykopejte daleko za bránou jámu a postarejte se,
aby ti ubožáci byli spáleni a poh beni. Svými ubohými t ly
vyvolají chorobu u dalších! Dejte se okamžit do toho! Ty!“
vyk ikl náhle a zastavil muže jménem Robin Sentell, kameníka.
„Ty!“ opakoval..Za neš pracovat na hrobce pro… pro lady
Joannu. Bude uložena do krypty v kapli, rozumíš?“
„Ano, milorde, hned se dám do práce!“ sliboval Robin.
„Dám sto ran bi em tomu, kdo bude se bát moru tak zoufale,
že svým druh m nepom že. Ješt jednou zkuste tan it s áblem
a p ísahám, že se u n ho ocitnete, ješt než se setmí!“ Adrienovy
i plály pekelným ohn m a klouzaly po místnosti. Muži i ženy
klopýlali jeden p es druhého, jak sp chali, aby se pustili do
práce.
Daniela stála na odpo ívadle schod a dívala se, jak se
služebnictvo po Adrienových rozkazech provinile snaží dát vše
do po ádku. P išla lady Jeanette, zastavila se za ní a položila jí
ruce na ramena.
Adrien stoupal nahoru po schodech a p ed dvojicí se zastavil.
„A co sir Thackery?“ zeptal se lady Jeanette.
„Žije, milorde. Zápasí s chorobou.“
Adrien v pohled sklouzl k Daniele. Vztek z jeho o í zmizel.
Byla v nich zas bolest. „A co Monteine?“ zeptal sejí.
„Také bojuje s chorobou.“
134
 ikývl. „Nechejte m te s mojí lady Joannou.“ ekl a
vstoupil do Danielina pokoje, kde ležela mrtvá Joanna. Zav el
dve e a z stal o samot se ženou, již miloval.
Lady Jeanette a Daniela stály na míst ješt n kolik vte in
poté, co se dve e za Adrienem zav ely, a pak si lady Jeanette tiše
povzdechla. „Po ádek je znovu nastolen, milady. O ostatní se
te bude starat B h. Ty musíš spát.“
„Nemám kde…“
„Horní pokoj zemana MacLachlana prozatím posta í,“ ekla
okamžit lady Jeanette. „Vyspi se a možná, až se probudíš…“
Pokoj pro hosty byl tém stejn krásný jako její vlastní.
Daniela Jeanette dovolila, aby ji zavedla k masivní posteli,
odhrnula pokrývky a uložila ji. Pak jí podala víno, kterého lady
vypila plnou ísi. Ulevilo jí odpálení v hrdle, které ji sužovalo, a
také jí pomohlo otupit bolest. Ale bez ohledu na to, jaký neklid
la Daniela v duši i v srdci; ji p emohlo vy erpání, sotva se
dotkla polštá e. Usnula.
Zdálo sejí, že spala celou v nost, a nakonec ji vzbudilo
blízké zazvon ní. Zamrkala. Pomyslela si. že je noc. protože
vedle sebe spat ila svíci a v krbu ho el ohen. V žaludku ji
kru elo a uv domila si, že v bec nejedla. Pak se ji vrátila
veškera hr za, kterou zaplašila spánkem, a vzpomn la si. ze
zem ela ladv Joanna a tolik dalších lidí. Pomalu se posadila a
zamra ila se. V pokoji byl Adrien. Jeho urostlá postava sed la
zhroucena v k esle u stolu p ed krbem. Zvonivý zvuk, který
slyšela, vydávala jeho íše s vínem, když ji ob as pokládal na
st l. Karafa u jeho ruky byla tém prázdná a Daniela naprosto
jist v la, že když Adrien za al pít, byla plná. Ležela p ed ním
i p ekrásná zlatá elenka do vlas a on si s ní pohrával a p itom
hled l do plamen .
Vyklouzla z postele a pozorovala ho. Znovu m la pocit, že ho
ruší. Cht la se vyplížit z pokoje, ale sotva se pohnula, zvedl
hlavu a up el na ni zadumané o i. Pak na ni vážn ukázal
prstem. „M la jsi být pry . Nem la jsi z stávat.“

135
 „Musela jsem z stat.“
„Já bych t poslal pry ,“
„Nebylo t eba. P ežila jsem mor, když zem ela moje matka.
Nev ím, že bych mohla znovu onemocn t.“
„Díky Bohu,“ zamumlal, ale jeho hlas zn l prázdn – a
nez eteln .
Znovu vzal do ruky jemný zlatý šperk. „P edstav si, že jsem
cht l vzdorovat králi!“ ekl tiše.
„Velice t milovala,“ uslyšela Daniela samu sebe.
„M l jsem být u ní,“ ekl zamyšlen .
„Snažil ses o to,“ p ipomn la mu Daniela. Najednou na ni
Adrien zakýval prstem. „Poj sem.“
Zavrt la hlavou, protože nev la, do jaké nálady se propil.
Nikdy nic takového nevid la. Zdálo se, že viní sám sebe za
Joanninu smrt, a tím byly jeho smutek, bolest a sebeobvi ování
ješt trýzniv jší.
S náznakem netrp livosti vstal a vykro il k ní. V té chvíli
nem la sílu p ed ním unikat, ale on jí necht l ublížit. Jen jí
ejel prstem po tvá i a zamyšlen na ni pohlédl. „Nejsi tak
ohavná malá dra ice, jak jsem si myslel,“ ekl jí.
„Prosím?!“ zamumlala Daniela a byla p ekvapená, že se do
jejího tónu vloudila jistá ho kost. „Milorde, taková poklona z
tvých úst m p ivede do mdlob, p estože jsem toho tolik
vydržela!“
„A tolik jsi toho sama zvládla,“ ekl neslyšn a na okamžik se
odml el. „D kuji. Za to, cos pro ni ud lala.“
„Nemusíš mi d kovat!“ zašeptala, „I mn na ní záleželo.“
„Pak ti tedy d kuji za slova, která jsi mi ekla. Za ujišt ní o
její lásce. Jaký protimluv, že je slyším práv te od tebe!“
„Co tím myslíš?“ Nervózn se od n ho odtáhla. Chytila se za
ramena, protože si náhle uv domila jeho živo išnou mužnou sílu
a moc.
Pokr il rameny a p istoupil ke krbu. Jeho pohyby byly
nejisté. Ješt nikdy ho nevid la tak pít.

136
 „Vrátil bych se d ív,“ ekl. „Zdržel m král v posel. I když
všude ádí smrt, král s námi nep estává manipulovat! Posel mi
ekl, že Eduard rezolutn zakázal m j s atek s Joannou. Je
pevn rozhodnutý. Jak zvláštní! Zdá se, že je tebou posedlý,
moje hol ko. Hned mluví o tvé kráse a bohatství, hned se zase
na tebe zlobí.“
Oto il se a zadíval se na ni. „Víš, myslím, že ho snad
arovala tvoje matka. Je z ejmé pro .“
„Myslíš krále?“
„Ano. krále. Lenora byla velmi krásná. Nikdy jsem krásn jší
ženu nevid l. Krom …,“ nedopovéd l a znovu se na ni pohlédl.
Pak op t pokr il rameny. Vrátil se pro íši vína a jedním
douškem ji vypil. „Každopádn jsem byl informován, že bys
la být do m síce provdána za starého Dána, lorda Andresona,
pokud se my dva nezasnoubíme, jak si p eje král.“
„Za lorda Andresona!“ vydechla. Bylo mu alespo šedesát,
byl vyzáblý jako suchá v tev, shrbený a postižený dnou. V tšinu
asu trávil v Dánsku, protože byl sp ízn n s dánskou šlechtou.
Byl to strašlivý lov k, krutý, nevrlý a chlípný.
„Dánsko je krásná zem ,“ nadhodil Adrien. „Z astnil jsem
se tam mnoha turnaj . I když je tam vlhko a chladno.“
„Jaký je v tom rozdíl, jestli m p inutí provdat se za
dánského, nebo anglického rytí e,“ namítla neomalen . M j
Bože, i ona sice vid la rozdíl, ale neodpustila si, aby nedodala:
,,Jsem Francouzka, milorde.“
„Milady – myslím, že odpov je zcela z ejmá.“
„Ano? Protože jsi o n co mladší? Proto z tebe bude p ijatelný
manžel a otec?“
i t chto slovech svraštil elo a zavrt l hlavou. „Andreson je
bezd tný a touží stát se otcem. Když dostane tebe, dá králi p du,
která byla od vpádu Viking v dánských rukou. Ale má v
úmyslu žít v Dánsku a hodlá tam usadit i tebe, protože jsi tak
mladá a sv dn krásná. M že se stát, že sv j drahý Aville už
nikdy neuvidíš. A krom toho – já alespo neslintám.“

137
 Nedbala na n ho. „Ale já jsem hrab nka. Aville mi pat í
podle práva!“
Zdálo se, že ji neslyší, a smutn pokra oval: „A já p iznávám,
že jsem kdysi na takovou hrozbu myslel s pobavením. Docela
rád bych se t zbavil. Dánsko by pro tebe bylo vhodné a
bezpe né místo. Je odtud daleko.“
„Jdi k ertu, Adrien . Budu daleko a v bezpe í, když se
vrátím na Aville! Král m nem že p inutit k tomu, abych se
provdala aodešla do Dánska!“ trvala na svém. Ale dostala
strach. Eduard sám sebe považoval za zákon, p edevším pokud
se jednalo o d ti nebo jeho sv ence. V la, že je možné
podplatit kn ze, a slyšela historky o šlechti nách, které byly na
vlastní svatbu p edvedeny v poutech, s roubíkem a p ehozeny
es rameno odhodlaného rytí e bažícího po p . Když se
takové v ci stávají z rozmaru šlechtice, co by se stalo, kdyby se
král rozhodl prosadit svou?
„Musíme se mu vzep ít. Nedám se zastrašovat a nikdy
nebudu s takovými ni emnými plány souhlasit!“ ekla a
usilovn se snažila p esv it sebe samu, že dokáže zvít zit nad
Eduardem. „Mám za pr livem rodinu,“ p ipomn la Adrienovi.
„Mohu uprchnout z Anglie a získat pomoc od svých
francouzských bratranc .“
„Jsem p esv en, milady, že práv proto je král rozhodnut,
že z staneš výhradn pod jeho dohledem,“ zamru el a díval se
do ohn . „Joanna zem ela,“ ekl, „takže už na ni em nezáleží.
Na ni em. Krom toho, že jsem ti zavázán, protože ses o ni
starala.“
„Starala jsem se o ni, protože to byla moje p ítelkyn .
Nedlužíš mi nic. Jestli se mi cítíš být zavázán, ekni králi, a m
nechá být a dovolí mi vrátit se na Aville!“ prohlásila Daniela
hlasem, který byl poznamenán zoufalstvím.
Neodpov l. Dál se díval do ohn .
„Adriene?“
K jejímu údivu zav el o i. Okamžik ješt stál, pak zavrávoral

138
a najednou se svezl k zemi. Zaúp la a zd šen na n ho pohlédla.
Víno, pomyslela si. Ten blázen se opil. Postupn vypil celou
karafu vína, když tam tak sed l a truchlil. Myslel si, že zažene
bolest…
istoupila k n mu a dotkla se ho špi kou st evíce. Nepohnul
se. Svezla se vedle n ho na kolena. „Adriene!“ zašeptala tiše a
položila mu ruku na paži.
Pálila. Daniela se odtrhla. Nebyl opilý; onemocn l.
„Ach Bože!“ vyk ikla. Vysko ila a uv domila si, že se jí jeho
žké t lo nepoda í dopravit do postele. Musí sehnat pomoc.
Rozb hla se ke dve ím, rozrazila je a hnala se po schodech
dol do velké sín . Tam se zastavila a rozhlédla se.
Místnost byla dokonale uklizená. Nikdo se nepovaloval ani
na zemi, ani u stolu nebo na židlích. Bylo zde zameteno a na
podlaze ležel erstvý rákos. V krbu plápolal jasný ohe . U ohn
sed l Daylin a leštil štít.
„Dayline, prosím, pot ebuji t .“
Zamra en odložil štít a vyšel za ní dv patra nahoru. Ve
dve ích se na okamžik zarazil a pak se vrhl ke svému pánovi.
Dokonce i Daylin s t žkým Adrienovým t lem zápasil a Daniela
mu p isp chala na pomoc. Za chvíli Adriena uložili a z ásti
svlékli. Daniela požádala Daylina o nejchladn jší vodu, jakou
sežene, a p ikázala mu, aby zavolal doktora Coutina. Daylin na
okamžik zaváhal a pak uposlechl.
Omývali Adriena spole . P ekvapilo ji, že se chv je, když
ikládala plátno k jeho pevným sval m.
Když p išel doktor Coutin, zanechala ho s novým pacientem
a z stala stát u okna s Daylinem, který jí ekl, že spala celé dva
dny a že se v té dob p ihodilo hodn v cí. Sir Thackery a
Monteine se za ali zotavovat. Také Molly p ežila, ale mnozí
další zem eli.
asn ráno dorazili poslové z Winchesteru – choroba
ustupovala.
„Milady,“ zavolal doktor Coutin. Chvatn k n mu zamí ila.

139
 „Je to stejné jako u ostatních. Ud lal jsem, co jsem mohl.
Te budeme ekat. Musí p emoci hore ku, jak víš.“
Daniela p ikývla.
„Budu se o n ho starat,“ ekl Daylin. „Ty, milady, nemusíš.“
„D lala jsem to asto,“ namítla Daniela, sama p ekvapena
svými slovy. „Postarám se o n ho,“ trvala na svém.
„Z stanu i já a budu d lat, co ekneš,“ sliboval Daylin a
Daniela si p i pohledu na n ho uv domila, že jsou oba
rozhodnuti udržet Adriena MacLachlana p i život . Daylin
svého pána miloval. Daniela uvažovala, pro jí tolik záleží na
tom, aby Adrien nezahynul. Možná prost nesnese pomyšlení,
že by se m l stát ob tí moru další lov k.
Tentokrát nebyla sama. Když Adrien strádal hore kou,
pomáhal jí Daylin a lady Jeanette, která se uvolnila od další
práce, protože mnozí její pacienti se za ali uzdravovat.
icházela a pomáhala udržovat t lo zemana MacLachlana v co
nejv tším chladu.
esto si Daniela uv domila, že nechce dovolit jiným, aby o
nemocného pe ovali. Starala se o n ho velmi sv domit a
kupodivu zrovna tak vášniv se za n ho modlila. Nev la pro .
Pokud p ežije, íkala si, zase jí bude pít krev.
Uplynuly dva dny. Chvílemi se probouzel z bezv domí a zase
do n ho upadal. Když mu jednou zvedala hlavu, aby se mohl
napít, zabodly se do ní jeho zlaté o i. „Jdi pry !“ zavr el na ni.
„Nem žeš se vydávat v nebezpe í.“
„Žádné mi nehrozí. Už jsem ti ekla, že jsem kdysi mor
la.“
„P ikazuji ti…“
„Co mi ud láš tentokrát, milorde?“ ekla posm šn .
„Nem žeš si m p ehnout p es koleno!“
„Jestli p ežiji, ud lám to!“ sliboval.
Ale jeho hrozba byla v té chvíli planá a Adrien vzáp tí zav el
i. Znovu ztratil v domí.
Pátého dne za al blouznit. Mluvil s n kým, koho nazýval

140
Carlin, a p ísahal, že se nikdy nevzdá, že bude ctít posvátné
jméno rodiny. „Jestli padnu, zas vstanu. Nezklamu t , pane, ani
v boji, ani v klání. Tak p ísahám!“ Pak zmlkl a ležel tiše.
Pozd ji se celé jeho t lo napjalo a vzáp tí vyk ikl jméno své
mrtvé dívky. „Joanno, odpus mi. Kristepané, má paní, odpus
mi!“
Neovladateln se rozt ásl.
Daniela ho k sob p itiskla a snažila se zmírnit jeho zoufalý
es. „Neopovažuj se u mne zem ít, ni emný lot e!“ ekla mu.
Otev el o i a v jeho šedivé tvá i zaho el divoký plamen.
„Zbab e!“ obvi ovala ho s plá em na krají ku. „State ný
zeman MacLachlan, skotský hrdina, který zp sobil pád
francouzského hradu! Dolehla na n ho choroba a on se vzdává!“
Byla opravdov vyd šená, když jí náhle s neuv itelnou silou
sev el rameno, až málem vyk ikla bolestí. Vášniv promluvil
jazykem, který neznala, a pomyslela si, že to musí být jeho
rodná gaelština‘.
Sev ení povolilo a muž klesl zpátky. Zav el o i. Nadechl se a
zhluboka vydechl. Daniela se sama t ásla a klesla vedle n ho. Za
sebou uslyšela tichý zvuk a obrátila se. Ve dve ích stál Daylin a
pozoroval ji, skoro stejné bledý jako jeho pán.
„Co íkal? Víš to?“ zeptala s Daniela.
Daylin p ikývl. „ íkal: ‚Nikdy nepožádám o milost, nikdy se
nevzdám, ani tvá í tvá smrti‘.“
Té noci Adrien ležel tak tiše, až si myslela, že ho ztratila. Z
hrdla sejí ozval sev ený vzlyk a pak zasténala, protože se pod ní
pohnulo jeho ví ko. Okamžit si uv domila, že je naživu a že
lehce dýchá. Hore ka polevila. Ležel v posteli slabý a
vy erpaný, ale živý.

141
 „Ty!“ zašeptal a snažil sejí zahrozit prstem. „ ekl jsem ti, že
máš odejít.“
Za ní se objevil Daylin. „Milorde!“ vyk ikl š astn . „Vyhrál
jsi, pane! Kristepane, v l jsem, že to dokážeš!“
Daniela ustoupila. „Postarám se, abys dostal n co k jídlu,“
ekla Adrienovi a sp chala ven.
Sloužícím v kuchyni ekla, že musejí hrab ti MacLachlanovi
inést n jaký vývar. Když se vrátila k pokoji, dve e byly
zevnit zav eny na závoru. Daylin je pootev el a ekl jí, že se
Adrien koupe. Daniela se vrátila do svého pokoje.
Bylo tam uklizeno, ložní prádlo bylo vyprané a pokoj vyv t-
raný. Pach smrti zmizel. Bolest ne. Lehla si do postele a usnula.
Když se probudila, byla u ní lady Jeanette, ekal ji podnos s
jídlem a služebnictvo jí p ineslo vanu s horkou vodou.
Požitek z koupele stál za to. Namo ila si vlasy a z stala v
sedací van , dokud voda nevychladla. Pak se oblékla, sn dla
erstvý chléb s lahodným máslem a sýrem. Když byla hotova,
uv domila si, že bez svého pacienta nem že déle vydržet, a
sp chala zase nahoru.
Adrien ležel v posteli, byl umytý, sv ží, s hrudí dosud nahou,
a hlavu m l na polštá i. Od nejvyšší hore ky uplynul sotva
jediný den, ale ten vrátil jeho mysli plnou sílu. Tvá m l stále
popelavou, proti bílému prádlu se však jeho ramena zase zdála
být bronzová a silná. Ur it zhubl a choroba mu vzala
nesmírnou dávku energie, ale už se mu vrátila jiskra života.
Mluvil s Daylinem a tichým, ochrapt lým, ob as p erývaným
hlasem mu dával p íkazy. Daniela si uv domila, že mu nesmírn
vadí slabost.
Daylin na ni zamrkal a vyšel z pokoje. Opatrn p istoupila k
posteli.
ekl jsem ti, abys šla pry ,“ ekl. Jeho hlas byl stále
chraptivý a slabý. Ale v o ích m l zase obvyklou ohnivou zá i –
jisk ily, byly plné obnovené chuti k životu.

142
 „Rozhodla jsem se, že neodejdu. Jsem zdejší hrab nka,“
ipomn la mu.
„Zdá se, že poslušnost nepat í ke tvým ctnostem.“
„Nepovažuji poslušnost za ctnost, milorde, ale spíš za
požadavek vnucený ženám muži, kte í od nich n co cht jí.“
í se mu zav ely, ale uv domila si, že jeho rty lehce
zformoval náznak úsm vu.
„Nemám ted sílu se s tebou dohadovat, má paní. Ale a ctnost
nebo požadavek, myslím, že záležitost poslušnosti si spolu
budeme muset brzy probrat.“
Daniela se zamra ila a okamžit v ní narostly obavy. P estože
se usmíval, bylo na n m znát vy erpání. N co se na n m
zm nilo.
ežil, ale Joanna ne. A když hore ka klesla a opustila ho a
on m l zase jasnou hlavu, p ipomn l si, že poh bil ženu, kterou
miloval. Byla v n m jakási otup lost. Nezáleželo mu na ni em a
nehodlal s tím bojovat.
„Pro ?“ zeptala se zamra en .
Zamrkal, a než jí odpov l, pokusil se posadit. Ale než mohl
promluvit, ozvalo se zaklepání na dve e. Otev ely se jen
nepatrn a do pokoje nahlédl Daylin. Adrien ho kývnutím ruky
pozval dál. Do pokoje vstoupili otec Adair, mladý kn z z
Garistonu, a další muž, kterého Daniela neznala.
„Sir George!“ ekl Adrien a znepokojen se zamra il. „Co tu
proboha d láš? ádí zde mor, lov e! Zeptej se tady svatého
otce – prošli jsme k ížem krážem celý hrad, abychom varovali
neopatrné…“
„Adrien MacLachlane!“ promluvil p íchozí, vysoký, dob e
stav ný muž s ocelov šedými vlasy, h ejivýma hn dýma o ima
íjemným obli ejem. „A má paní!“ dodal a hbit se obrátil k
Daniele, aby se jí uklonil. „Jsem na tom stejn jako ty, tu
strašlivou chorobu jsem p ežil. Nebojím se chodit mezi
nemocné.“
Adrien pozvedl obo í. „Ale pro jsi sem, pane, p išel?“

143
 „P icházím ve službách krále,“ ekl sir George, „Jeho obavy
vzr stají. Dostala se k n mu zpráva o smrti lady Joanny a
vyjad uje ti nejhlubší soustrast.“
Adrien sklonil hlavu. „Vy id mu, že mu za projev soustrasti
kuji.“
Sir George p ikývl. „Ale mnozí zem eli. Mor vyhubil celé
vesnice. Král ti p ipomíná, že i v ase bolesti musí dál ídit svou
zemi.“
„Sire Georgi, co vlastn ode mne náš mocný panovník chce?“
zeptal se Adrien rezolutn .
Sir George se zazubil od ucha k uchu. „Adrien ! Snažil jsem
se promluvit diplomaticky, s nejv tší pé í a taktem a ty…“
„Oba víme, že král n co chce. Co je to?“
Sir George zaváhal. „Je nutné vy ešit hrab inu záležitost.“
ekl nakonec.
Daniela zaúp la a st ídav hled la na sira George a na
Adriena. „Zrovna unikl ze spár erné smrtí!“ ekla Daniela, „a
ty p icházíš a…“
„Ach, má paní! Takový zájem. To je obdivuhodné!“ ekl sir
George pot šené pohlédl na Adriena.
„Neprojevuje zájem, zd sila se,“ ekl bez obalu Adrien. Klesl
do polštá a zav el o i. Vy erpan vydechl a o i už neotev el.
Daniela p istoupila k Adrienov posteli, dívala se na n ho a
pocítila, jak se její t lo zachv lo. Sedávala tam noc co noc,
modlila se za n ho, d lala všechno, co bylo v jejích silách, aby
mu pomohla. Ale Adrienovi bylo v té chvíli všechno jedno.
Poh bil Joannu. Budoucnost pro n ho neznamenala nic.
„Adrien , ekl jsi, že jsi mi zavázán!“ zašeptala. Jeho o i na
ni lhostejn pohlédly. Bylo zjevné, že spot eboval veškerou
svoji sílu a velmi se vy erpal. „Jsem ti zavázán, ty bláhová!“
zašeptal tiše. „Ned lám nic, co by ti ublížilo. Copak to
nechápeš? Poslechni Eduarda, milady, a získáš celá léta
svobody.“

144
 ,,A jakou cenu budou mít ta léta?“ zašeptala zoufale.
„Nestrávíš je v Dánsku jako manželka chorého, mrzoutského
starce.“ odpov l.
Za ala se odvracet – cht la využít zbytek své síly a prost
prchnout z pokoje, ale Adrien vztáhl ruku a jeho prsty jí d sivou
mocí a silou sev ely záp stí. Sotva se mohla pohnout, natož
vyb hnout. „Jsem jako vždy, sire Georgi, král v služebník. Jeho
ání je mi rozkazem,“ dodal Adrien s nádechem ironie.
„Takže…“
„Souhlasím se zásnubami.“
„Ale já…,“ za ala Daniela.
„Probereme si celou záležitost, až bude vhodn jší doba,“
epil jí Adrien.
„Te je, m j pane, docela vhodná doba,“ ekl sir George.
„Te ?“ ekl Adrien. „P ipomínám ti, sire Georgi, že ležím na
své tém smrtelné posteli!“
„Na tom nezáleží. Jedná se o legální a duchovní záležitost, a
estože ob ad a oslavy jsou p íjemné, nejsou nezbytn nutné,
otec Josef vás oba spojí p ed Bohem i pred zákonem. Já zde
budu jako král v sv dek – a samoz ejm tv j – a lady Jeanette
bude sv dkyn hrab nky. Dovolil jsem si obstarat zasnubní
prsten, takže muzeme za ít, jakmile bude možné povolat lady
Jeanette. Mohu ji zavolat sám.“ Uklonil se Adrienovi a vyšel z
pokoje.
Daniela se snažila vyprostit z Adrienova sev ení a málem
nahlas vyk ikla, když jí stiskl záp stí ješt pevn ji. I když byl
možná polomrtvý, po ád dokázal drtit kosti.
„Slíbil jsi mi, že na to nep istoupíš!“ ekla mu a sklonila se k
mu, aby její šepot nikdo jiný neslyšel.
„Je to zasnoubení, ne manželství!“ zasy el. „Chceš, abych t
nechal napospas králi?“ zeptal sejí. „Ty bláhová! V mi, sir
George sem p išel se všemi pot ebnými právními dokumenty.
Staneš se v zastoupení nev stou toho Dána, sira Andresona, do

145
hodiny od okamžiku, kdy tuto nabídku odmítneš.“
Kousla se do rtu a usilovn p emáhala slzy, Eduard! Zdálo se,
že si p eje zni il její život.
„Eduard nem že… nem že…“
„Ty hloupá. M že. Zatracen , vždy to d lám pro tebe!
Copak nechápeš?“
Chápala. Chápala všechno až moc dob e. Eduard! Pod ídí se
jeho v li, nebo zaplatí strašlivou cenu. Ale necht la být
Adrienovi zavázána a ur it se s ním necht la zasnoubit. Nikdy
ji nemiloval, nikdy ji necht l. Nep átelství mezi nimi postoupilo
dost daleko a navíc te truchlil pro Joannu. Jeho srdce bylo
vyhaslé.
„Nenávidím krále!“ zašeptala sklí en . „Protože nemohu
zvít zit…“
„Ale,“ ekl jí jemn Adrien, o i zav ené únavou, „m žeš
získat to, co si nejvíc p eješ.“
„Co…?“
„Aville,“ ekl prost .
‚Jak to myslíš?“
„Když se se mnou zasnoubíš, král mi nebude bránit, jestliže
se rozhodnu ti dovolit, aby ses vrátila na Aville.“
Zalapala po dechu. „Slibuješ? P ísaháš na svou rytí skou
est?“
„Ano. Milady, já své dluhy platím.“
„Nic mi nedlužíš.“
„Snažila ses ze všech sil, abys mi zachránila život.“
„Jsem p esv ená, že jsi zatracen silný a p ežil bys i bez
mé pomoci!“
„Taková slova ocen ní nás opravdu spojí nav ky,“ ujistil ji s
jemnou ironií. Mladý kn z je pozoroval s ustaranou vráskou na
ele. Daylin p edstíral, že si jejich vášnivé konverzace nevšímá.
„Nelži mi, Adriene! Opravdu m necháš vrátit se na Aville?“
Adrien sebral všechny síly, aby se k ní p iblížil ješt víc. ,,Dlu-

146
žím ti to za Joannu a za sebe. P ijmi, co ti nabízím, protože
ísahám, že t pošlu na Aville. Slib mi ale, že tam nebudeš
vyvolávat rozkol mezi lidmi a jejich pánem Eduardem, králem
Anglie. Dej mi slovo na svou est a já ti dám své. P ísahám. P i
Bohu a p i Joannin duši.“
„Kdy mohu odjet?“ zeptala se
„Jakmile se mi poda í opat it ti bezpe ný doprovod.“
Klesl zpátky vy erpáním, ale záp stí jí dál svíral pevné jako
železné okovy. Nezáleželo na tom. Nemínila utéci.
Stála strnule a napjat ml ela. Když se vrátil sir George a
lady Jeanette a kn z za al drmolit o posvátnosti a závazcích aktu
zasnoubení, nevznesla jediné slovo protestu.
Pozd ji, když bylo po všem, když byly podepsány a
zpe et ny právní listiny, kone unikla. Ve svém pokoji
stala stát jako omámená. Najednou ucítila chlad prostého
zlatého prstenu. Byl jí velký, ale zdálo se, jako by ji tla il. Jako
by byl stejn t sný jako klešt Adrienových prst , když se jí
sev ely kolem záp stí. Tak t sný jako provazy, které jako by se
jí omotaly kolem hrdla a utáhly a spoutaly i její srdce.
Nezáleží na tom, íkala si.
Splnila královo p ání a Adrien v p íkaz. Prodala svou duši!
Ale získala…
Aville.

V týdnech, které následovaly, si dávala Daniela dobrý pozor,

aby se držela od Adriena dál.
Sotva si jí všímal. Padla na n ho tíse a dával p ednost
samot . Jeho uzdravování postupovalo rychle, a když bylo u
konce, trávil nekone né hodiny na nádvo í, zabýval se ko mi,
me i, kopími a zbrojí. Sir Thackery se zotavoval pomaleji a
Daniela si zanedlouho uv domila, že Adrien jen eká. až bude
siru Thackerymu dob e, aby mu p ed svým odjezdem op t mohl
sv il správu Garistonu.

147
 tšinu kraje zni il mor. Zem ela tém polovina t ch, kte í
žili v hrabstvích jižn od Londýna, ale erná smrt zvonila
umírá kem všude. Hospodá ská zví ata se voln potulovala,
pole ležela ladem. Pro všechny jako by nastal as o ekávání.
Ob as se Daniele zdálo, že Adrien ztrácí sv j zadumaný
výraz a pozoruje ji, ale na co p itom myslel, nev la. Od
Daylina se dov la, že chce odjet. Toužil po návratu do
drsného pohrani í, vlasti svého otce. Zotavil se z choroby, ale
co v n m se s ní dosud nevyrovnalo a Daniela to jaksi
chápala. Zatím ne íkal nic o jejím odjezdu a nesp chal ani s
ípravami své cesty na sever.
Ale jednou ve er poslal Daylina, aby Danielu zavolal do
velké sín , a ona p isp chala dol , plná obav a úzkosti.
Adrien stál p ed velikým krbem a ruce m l založené za zády.
Obrátil se a dlouho se na ni díval.
„Je na ase, má paní, aby ses vrálila na Aville. Na cestu se
žeš vydat už zítra.“
Olízla si rty ,,Zítra?“
Vážn p ikývl a po ád se na ni up en díval ,,Jsou v ci, o
kterých musíš v t. Zem el král Francie,“ ekl velmi tiše.
„Filip?‘ vydechla.
ikývl. Daniela t žce polkla. Bylo jí ho líto – choval se k ní
tak laskav . Ale nevid la ho už celé roky.
„Už byl korunován jeho syn Jan, a až se vrátíš, navštívíš ho a
vzdáš mu est jako jeho poddaná pod naším pánem Eduardem.
Budeš ovšem dál spravovat Aville jako Eduardovo právoplatné
nabyté vlastnictví.“
„Ano, milorde!“ vyk ikla a sklopila hlavu, aby nevid l
vzrušení v jejích o ích. Uplynulo tolik asu. Byl to jiný sv t…
Její sv t. Její domov, kde žila matka. Kde slíbila, že bude
chránit a ctít jiného krále…
Filip byl mrtev.
Ale bude vládnout jeho syn. Slib. který dala matce, že bude

148
ctít a chránit rod Valois, trvá dál.
Zrádné myšlenky! Ale Adrien sv j slib dodržel.
„Budu se, milorde, starat o naše zájmy ve Francii, jak
porou íš,“ ekla klidn .
„Pojedu na n jaký as do Skotska,“ ekl jí.
„B h t ochra uj, milorde.“
„B h m chra – tak dlouho, dokud m bude zdržovat daleko
od tebe, je to tak?“ zeptal se.
Tiše se zajíkla, ale Adrien odevzdan mávl rukou. ,,Na tom
nezáleží. Je to jedno. Zdá se, že lady Jeanette nalezla zalíbení v
siru Thackerym, že zde z stane a bude mu pomáhat v
uzdravování. Také doktor Coutin je rozhodnut zde z stal.
Monteine pojede spolu s mnoha mými muži, které jsem vybral,
aby ti radili a hlídali t . Jsem p esv en, že budeš mít
bezpe nou cestu, protože nev ím. Že by t te mohl kdokoli
zadržet, i kdyby to byli t eba všichni pekelní démoni.“
„Snad to nebude zapot ebí, milorde. P eji ti dobrou noc a
sbohem.“ ekla.
Ale když ho míjela, zase jí uv znil stiskem ruky záp stí,
esn tak jako v den jejich zasnoubení. O ima p ejela jeho
bronzovou ruku a vzhlédla k jeho tvá i. Snažila se zachovat klid
a vy kávala.
ejel ji zlatý záblesk jeho o í. „Nezra m !“ varoval ji.
„Dbej na má slova, Danielo. Cti své sliby tak, jako jsem je ctil
já. Zkus zklamat moji d ru a bude ti muset pomáhat sám Búh.
Rozumíš?“
ikývla a sama sob nev ila natolik, že se Adrienovi
nemohla podívat do o í. Za alo se jí svírat hrdlo. Na okamžik
sotva dýchala.
Nemohla se do kat, až od n ho bude moci prchnout.
A p ece…
Pocítila zvláštní úzkost, že nebude blízko ní. Zase z stala na
okamžik bez dechu. Srdce jí prudce tlouklo. Musí uniknout!

149
 „Š astnou cestu!“ vysoukala ze sebe. Vytrhla se z jeho
sev ení a b žela po schodech nahoru.

Druhého dne ráno, když se srde né rozlou ila se sirem

Thackerym a vyjela z Garistonu, byl už Adrien pry . Daniele se
odjížd lo t žce a p ece – když tu Adrien nebyl, zdál se jí
Gariston jaksi prázdný a ona nemohla sv j pocit pochopit.
Obracela své p edstavy i srdce k Francii a byla p ekvapená,
jak je pro ni obtížné opustit Anglii. Kdysi myslela, že jediné, po
em touží, je odjet dom , ale te se cítila, jako by práv nyní
opoušt la sv j domov.
Aville! ekla si. To je místo, kterému pat í její oddanost.
Znovu se stane jejím domovem.

150
151
 10
Adrien sed l na jednom z vysokých rozeklaných útes
u.starého sídhi své rodiny a lin pozoroval, jak dv mladé dívky
a pár hlídacích ps ženou po etné stádo ovcí. Chvíli je sledoval,
pak si lehl na chladnou skálu a zadíval se ke slunci, i když ucítil
chlad v tru.
Nep ijel sem okamžit po Joannin smrti, jak m l p vodn
v úmyslu. V té dob se ho zmocnil neklid a on se vydal na cestu
es celou Evropu, zamí il do Hainaultu, Brugg, Gentu a
dokonce dol do Bavorska. Zú astnil se každého turnaje a celé
síce bojoval s tak drsným odhodláním, že nemohl být
poražen. Neprohrál jediné klání.
Ale na oslav jednoho vít zství ve Flandrech, kde se velice
opil. ho vyhledal sir George. Sd lil mu, že král porou í, aby
stal naživu a zachoval si všechny údy neporušené. Adrien
ece ekl, že hodlá odjet do Skotska. Pokud to má stále v
úmyslu, je na ase odcestovat. Ráno, když Adrien vyst ízliv l, se
vydal na cestu sm rem ke skalám a v esovištím ošlehaným
trem, které jeho otec nazýval vlastí.
l radost, že p ijel dom , a byl to zvláštní zážitek.
Neexistovala jediná zem , kterou by miloval jako tuto skalnatou
krajinu, žádné jiné místo na zemi, kde by trsy trávy rostly tak
houževnat , m ly tolik r zných odstín a kde by vítr byl v jedné
chvíli chladný jako led a v následující horký jako teplé
pohlazení. Miloval pahorky, holé skály, jezera, drsnou p írodu.
Byl pry tak dlouho, že ani nev l, jak moc svou zemi
postrádal. Opustil zdejší kraj jako chlapec. Vrátil se jako muž a
bylo tu toho tolik, co cht l ud lal! Sídlo MacLachlan , které mu

152
kdysi p ipadalo mohutné a krásné, pustlo a zdálo se mu malé.
Vystav l nové zdi, rozší il je a opravil, koupil další ovce, p idal
je ke svému stádu a p ilákal do vesnice další emeslníky.
Všechno, co d lal, d lal s v domým zam ením a snažil se
zapomenout na moc, na honosný královský dv r, na Joanninu
smrt, na zásnuby s Danielou. Urovnával rozep e klan , vybíral
si nové mladé muže, cvi il je ve zbrani a pokra oval v tvrdé
práci. Využíval p itom vlastní síly a zkušenosti, protože v l,
že doma nez stane nav ky. P ipadalo mu, že prožívá jakési
vy kávací období, i když nev l, co na jeho konci eká.
jaký as se poddával bolesti z Joanniny smrti, ale nakonec
si uv domil, že ást jeho trápení zp sobil pocit viny. Znovu a
znovu si umi oval, že se s ní ožení, ale samotný akt oddaloval.
Líbilo se mu být jejím milencem, ale nelákal ho manželský
chomout. Záleželo mu na ní, velmi mu na ní záleželo. Ale ne
tak, aby to dosta ovalo.
Za as sám sob odpustil, protože v l, že by mu i ona
odpustila. Ve skute nosti mu celou dobu rozum la lépe, než
rozum l on sám sob . Adrien truchlil adu m síc pro Joannu a
se ženami se nestýkal. Ale i když se pak smí il sám se sebou a
vyst ídal mnoho milenek, v l, že ho žádná z nich nezbavila
neklidu, který v sob cítil. A jedné noci v teplé útulné chýši
zlatníkovy ovdov lé dcery zjistil, že hledí do plamen ohn ,
který plápolal v krbu, a p emítá, co mu chybí. Zdálo se mu, že se
v ohni mihotá spousta barev – mod , erve i zele . Zamra il se.
Ke svému úžasu si uv domil, že mu zele plamene p ipomíná
Danielu a zvláštní barvu jejích o í.
Ne že by si na ni p edtím nevzpomn l, myslel na ni dokonce
asto. P ijal král v rozkaz týkající se jejich zasnoubení ze dvou
vod . Za prvé, že mu tehdy prost bylo jedno, s kým se
zasnoubí, jestli s arod jnicí, nebo se slepicí, protože se nemohl
oženit s Joannou. A za druhé mu na Daniele záleželo. Ten pocit
dost dob e nechápal, ale po celý ten as, kdy se bránil
myšlenkám na ni, ji zárove obdivoval. V d su a hr zách

153
morové nákazy projevovala soucit a moudrost a on nemohl
zapomenout, jak blouznil v hore ce, ale p itom v l, že je
poblíž. P istoupil na zásnuby, aby se jí mohl odvd it darem –
jejím domovem. Znal tu sžíravou touhu z vlastní zkušenosti.
Rozum l Danielin pot eb .
Bez ohledu na to, kde byl, po ád pevn držel ot že Avillu,
nebo si to alespo myslel. Jeho hlavní starostí bylo, aby Daniela
nezp sobila n jaké potíže Eduardovi. Ale z každé zprávy, která
se k n mu dostala, se dozvídal, že je Daniela vyslovený and l a
že se nikdy neprotiví anglické vlád v Gasko sku. Zárove se
však chovala velmi taktn a diplomaticky ke svým p íbuzným z
rodu Valois. Adrien Daniele n kolikrát psal a v dopise jí p ál,
aby se jí da ilo dob e a aby byla š astná. Ona v odpov dích
doufala, že se mu da í dob e, a p ála si, aby se mu na severu
líbilo. Samoz ejm doufala, že z stane p esn tam, kde je.
Bylo zvláštní, že práv ve ztemn lém pokoji u zlatníkovy
ovdov lé vdovy se náhle posadil. Nevnímal mladou ženu, která
se pozvedla s ním a byla zv davá, co ho tak znepokojilo.
Zp sobil to jen zelený záblesk plamene, ten, který mu p ipomn l
Danieliny o i. Vzpomn l si na den, kdy s ní hovo il o Leno e,
kdy jí ekl, že nikdy tak krásnou ženu nevid l…
Krom té, která z ejm jednou vyroste z Daniely. To jí tehdy
samoz ejm ne ekl. Byl si až p íliš v dom její vlastní moci,
toho, jak vyvád la muže z míry jen svým líbezným úsm vem.
Zlobila ho, nutila ho se smát. Její pýcha byla nesmírná, její
hlava tak tvrdá, že se mohla m it s kterýmkoli kamenem v
Anglii. Ale p ece m la jisté vlastnosti, jako t eba šlechetnost,
které byly zrovna tak výrazné.
V posteli zlatníkovy ovdov lé dcery náhle Adrien zatoužil
uvid t Danielu.
„Adrien , m j krásný zemane…“
Adrien ve tm uslyšel ženin šepot, obrátil se, ucítil její dotek
a pak dosp l k vyvrcholení. Vdova byla zkušená milovnice,
toužila po tom, aby ho uspokojila, ale on p esto pocítil nápor

154
neklidu a zklamání. N co mu chyb lo. N co, eho se málem
dotknul.
co, co znovu toužil nalézt.
Myslel na to i te , když ležel na své skále a kolem n j se
pásly ovce a kozy – a míjel život. Strávil zde dlouhý as. Mor,
který zabil Joannu, byl pry už p t let. Adrien nabral nové síly a
obratnost v boji a zase mluvil starým jazykem. P iblížil se
svému králi, stal se MacLachlanem, hlavou svého klanu. Ale
estože Skotsko a hrani ní oblasti z stávaly místem, kde byla
zapot ebí ustavi ná ostražitost, vládl v t chto zemích mír a
blahobyt Adrien nemohl pominout skute nost, že byl
oblíbencem krále Eduarda. Panovník ho pasoval na rytí e a po
pádu Calais a následném návratu do Anglie ho navíc poctil tím,
že ho za adil mezi dvacel šest zakládajících len
Podvazkového ádu.
Svým zasnoubením s Danielou také získal všechny tituly a
bohatství, které mu král slíbil. Stal se hrab tem z Glenwoodu a
pat il mezi nejbohatší muže v Anglii a ve Skotsku.
Byl Eduardovi zavázán.
Vyd silo ho, když práv p i této myšlence zamrkal a spat il
sira George – stále vzp ímeného a hrd se nesoucího v sedle, s
odhalenou šedivou hlavou, jak na n ho shlíží z h betu svého
velkého grošovaného o e. Adrien vysko il a usmál se. Pot šilo
ho, že vidí starého rytí e. „Hej! Jsou snad Angli ané zas ve
válce se Skoty? Neklame m zrak? Co t p ivádí tak daleko na
sever?“
„Ty m j zbrklý hochu! Zakopal ses tak hluboko mezi hory a
ovce, že jsi zapomn l na celý sv t?“
„Tady mám sv t, který se mi líbí víc,“ ujiš oval ho Adrien.
„Ale poj , prosím, do mého domu – a vypráv j mi o sv , jak
jej znáš ty!“
Sir George p ijel s družinou muž . Adrien je zanechal mezi
svými vlastními ozbrojenci, aby se dohromady ob erstvili a
ubytovali na noc, a uvedl sira George do domu. K ve i se

155
usadili ve velké síni bohat zdobené ezbami. Zpo átku jen tak
mluvili o bezvýznamných v cech. Když dojedli, usadili se u
krbu, popíjeli a pak se sir George rozhlédl a dlouze a zhluboka si
povzdechl. „Je tu krásn , Adrien . Vypadáš mlad , zdrav a
odpo at . Nabral jsi novou sílu a zdraví ti slouží, zdáš se mi
siln jší než kdy d íve. Ti divoši t tu udržují ve form .“
„Nezapomínej, že já sám jsem jedním z t ch divoch , jak jim
íkáš, a oni mé dostali do formy, už když jsem byl chlapec,“
opá il Adrien.
Sír George se usmál a p ikývl. Pak zvážn l. „Král pot ebuje
tvé služby. Adrien . Táhne do Normandie a zbrojí proti
Francii.“
„To p ece d lá odjakživa.“
„Chce mít bezpe ný Aville.“ Adrien sebou trhl, naklonil se
kup edu a zamra il se. „Aville je bezpe ný. Došlo snad k
jakým potížím?“
Sir George zdvihl ruce. „V Avillu? Máš tam své muže, že?“
„Ano. Daylina, Richarda Huntigtona, Gilese Reevese a další.
Nehlásili mi nic nep íznivého.“
„Ne, to skute ne. Aville je p ímo centrem dvornosti.
Oplývá hudebníky, básníky a um lci. Angli tí rytí i se nechávají
zvát k hrab nce – zrovna tak jako francouzští – a mezi nimi
samoz ejm hrab ini p íbuzní z Valois.“
„Jaké by tomu d eti mohlo hrozit nebezpe í?“
„D eti?“ podivil se sir George a usmál se. „Skrýval ses
íliš dlouho, m j mladý zemane! Lady Daniela je dosp lá –
dávno má v k na vdávání. Muži v celé Evrop hovo í o její
kráse. K jejím dve ím skute p icházejí rytí i a šlechta z celé
Francie.“
Adriena vyplašil nápor hn vu, který se ho zmocnil. „Co to
íkáš? Že pletichá í s Francouzi?“ zeptal se stroze.
„Ne, baví se se svou rodinou, jak jsi jí dovolil a jak je to
zdvo ilé a správné. Ale když jsou král Jan a náš Eduard blízko
vážnému st etnutí, situace za íná být nebezpe ná. Je na ase,

156
Adrien , abys vstoupil do mého sv ta.“
Adrien se zaklonil a znepokojil ho pocit žáru, který
prostoupil jeho t lo. Zatoužil být v Avillu – a to hned.
„Vyjedeme za svítaní,“ slíbil siru Georgovi.
„Dob e. Princ z Walesu sbírá vojsko, aby vyplul do Bordeaux
a potla il vzpouru. Rád zjistí, že jsi zase vstoupil do králových
služeb. Je tu ješt jedna v c,“ ekl váhav sir George.
„A sice?“
íká se, že..“
„Pokra uj prosím,“ vybídl ho Adrien a jeho podrážd ní
vzr stalo.
„Je tu zvlášt jeden šlechtic z rodu Valois, který asto pobývá
na dvo e tvé paní. Jsou lidé, kte í v í, že ti dva hledají zp sob,
jak zrušit Danielino zasnoubení, aby mohli sami uzav ít s atek.“
Zdálo se, jako by Adrienovi n co vybuchlo v hlav .
Kristepane, jaký byl slepý blázen! Možná jím byl už tehdy, když
daroval Daniele svobodu – ale nechat uplynout tolik asu,
zatímco se oddával sebelítosti, byla vyslovená hloupost. Eduard
mu v il. A on umožnil, aby se Daniele dvo il její francouzský
íbuzný a ona tím byla nebezpe ná pro Eduarda.
„Zasnoubení nebude zrušeno!“ prohlásil hn viv . Vstal,
istoupil k ohni a hled l do plamen . Byly rudé, zlaté a modré
– a v jejich hloubi se mihotala i zelená. Nechápal úpln sv j
hn v, když si uv domil, že je namí en proti Daniele. Co od ní
ekával? Zoufale toužila po svobod , nikdy necht la být ni ím
jiným než Francouzkou. On jednou zp sobil pád Avillu a ona
mu to nikdy nezapomn la, ani neodpustila. Nebylo nic divného
na tom, žc se zamilovala do šlechtice z rodu Valois.
Nebylo na tom nic divného!
Ale on jí dal svobodu a Aville s jedinou podmínkou – že
nezradí ani jeho, ani krále Eduarda.
Zatracen , a každého muže, který jen pomyslí na to, Žc by na
ni sáhl, zabije!
„Tak!“ ekl vesele sir George. „Pokud jsi pevn rozhodnut

157
vstoupit do manželství, možná bychom m li nap ed poslat…“
„Ne, sire Georgi, myslím, že ne. Netoužím po okázalém
ob adu, ani nemám zájem posílat paní – nebo jejímu
íbuznému upozorn ní, že jsem na cest . Jsme zasnoubeni už
dlouho. Manželsky ob ad ve er po mém p íjezdu posta í.
Protože chci odjet velmi asn , sire Georgi, pop eji ti te
dobrou noc.“
Obrátil se a zanechal svého p ítele v síni. Když stoupal do
schod ke své ložnici v pat e, jeho nitrem lomcoval vztek.
Vstoupil do pokoje, zamí il k oknu, otev el je a ucítil na tvá i
závan sv žího no ního vzduchu. K ertu sni! Uplynulo tolik
asu. A p ece! Varoval ji, aby ho v Avillu nezradila! Zatracen ,
ece ji varoval!
Bylo na ase vzít si, co mu pat ilo.

Byl neuv iteln krásný den na po átku podzimu. Slunce

jasn zá ilo a vytvá elo z etelný odraz na vod v zahradním
rybnní ku Daniela sed la v k esle vytesaném z kamene, lín
pozorovala obrazy ve vod a s radostí se smála, když Simon z
Alois, hrab Montjoie, lehce hladil struny loutny a udatné se
pokoušel zpíval milostnou píse . Hlas m l pro n žnou baladu
moc hluboký, moc chraptivý, a tak se po chvíli zasmál a za al
zpívat trochu lascivn jší píse , jednu z t ch, ke kterým se jeho
hlas jednozna lépe hodil.
Dnes zde bylo hezky. Daniela byla p esv ena, že
Eduardovi angli tí a gasko ští rytí i, kte í pobývali v jejím
dom , jsou stále nablízku – snad ji sledují ze st ílen lu ištník
ve zdech v že – ale cítila se, jako by dosáhla alespo kousku
soukromí, a lakové okamžiky jí byly p íjemné.
Ne že by se vždy skrývala p ed jakýmkoli slídivým okem,
které se zdálo býl neustále u ní. Vyjížd la ven, kamkoli a
kdykoli se jí zacht lo, a sm le se poušt la do všeho, co si
umínila, že ud lá.
Nic z toho, co d lala, v ní nevyvolalo sebemenší neklid.

158
 Ve sv kolem ní však ano.
Na severu byly problémy. Hrab z Armagnacu podnítil
vzpouru na území, které Eduard prohlásil za vlastní. Armagnac
jednal s požehnáním krále Jana, který byl odhodlán vyda it
Angli any z celého území Francie. Daniela si znepokojen
uv domila, že roky míru se zde chýlí ke konci. Muži z jejího
vlastního hradu se rozprchnou do r zných stran.
A ona z stane polapena uprost ed.
Ne uprost ed, pomyslela si neš astn , protože dala slib své
umírající matce a slib daný u smrtelného lože je svatý.
Byla už dlouho zp t v Avillu. Vyrostla zde a dosp la. Vládla
tady a po ínala si p itom velmi dob e. T šilo ji, že si vzpomn la
na Leno iny zvyky, a vyvinula veškeré úsilí, aby byla zrovna
taková. Život m l brzy krásnou, d rn známou podobu.
Pond lí bylo vymezeno pro ú tování. V úterý dohlížela na
výcvik muzu v hradních zdech. Ve st edu kontrolovala výrobu
mýdla a sví ek a dalších nezbytností. Ve tvrtek ud lovala
slyšení a soudila všechny stížnosti svých lidí. Pátky m la
vyhrazeny pro vítaní cestujících, p ijímala kn ží a poutníky,
žongléry, tane níky, hudebníkv a další um lce. O sobotách
dostávala zprávy o zásobách v hradu a na venkov a o ned lích,
v den Pán navšt vovala mše v kapli a p ikazovala ostatním, aby
ctili den odpo inku. Tak ubíhaly krásné, požehnané dny. A byly
doby, kdy lidé zapomínali, jak se stali k es any, a stav li májky
nebo tan ili kolem hranice.
Když poprvé p ijela dom , obávala se, že sem jednoho dne
ijede Adrien a za ne Avillu vládnout sám. Ale jak plynul as.
uv domila si s podivn t žkým srdcem, že – krom stru né
zprávy jednou za as – na ni zapomn l. Samoz ejm si dávala
velký pozor, aby nem l d vod za ít sc o Aville zajímat. T i
strážci, které poslal, aby na ni dohlíželi, byli naprosto úžasní –
Daylin, pomyslela si s úsm vem, jí projevoval velkou oddanost.
Richard Huntington byl asi o rok starší než Daylin, s jasnýma
modrýma o ima a s t lem jako býk, a byl vždy ochoten nechat

159
se zkrotit. Giles Reeves byl p ísný starý Skot, vzp ímený jako
šíp, lysý jako koleno a ostražitý – ale vždycky ochotný
naslouchat rozumným názor m. Od za átku si dávala pozor, aby
se s nimi radila o všem, co m la v úmyslu ud lat. P itom se ale
postarala o to. aby se jí poda ilo získat odpov , jakou si p ála.
Na území, kde Daniela vládla, neustále mohlo docházet ke
spor m mezi anglickým a francouzským králem, neboli
Uchaze em, jak Eduard odedávna nazýval Jana. Proto obvykle
mohla vysv tlit v ci tak, aby prosadila svou. Byla hrab nkou,
proto nep ijímala p íkazy, ale nechávala si poradit. Poslouchali
ji lidé v celém Avillu a snažili seji pot šit. asto si myslela, že v
ohavné vále né tahanici mezi králi, která kraj tak vy erpávala,
musí neustále chránit lid p ed úhonou. Byla zodpov dná za
jejich blaho.
Nicmén jako hrab nka, potomek rodu Valois. trvala od
po átku na tom. že hrad bude místem, kde budou vítáni všichni.
Avillc se proslavil v celé Evrop tím, že držel ochrannou ruku
nad um ním. Daniela vítala všechny – um lce, hudebníky,
emeslníky i šlechtu – v etn urozených z rodu Valois, P ivítala
zde krále Jana a dauphina Karla. Simon, hrab Montjoie, její
vzdálený bratranec, p ijel na návšt vu s králem Janem a brzy
mezi nimi vznikl hezký vztah. Simon byl o šest let starší než ona
a velmi hezký, s jasn modrýma o ima, kaštanovými vlasy, s
hubenou, ost e ezanou tvá í a pohotovým, ochotným úsm vem.
Obratn zacházel se zbraní, byl vysoký a štíhlý, ale m l pevné
svaly. Líbily se mu všechny druhy zábavy, smál se spolu s ní
kousk m žonglér , loutká a zp vák a radil jí ohledn
obranné strategie Avillu, jako by sc jednalo o jeho vlastní hrad.
Ona sama toho také o obléhání a obranách hodn p etla,
protože se rozhodla, že Aville nesmí být už nikdy dobyt.
Navzdory tomu, že mor vyhubil tém polovinu obyvatel
Evropy, úrodná pole Avillu poskytovala rok co rok hojnost
úrody a pe livé rozd lení práce v sezon zajiš ovalo Daniele
vysoký výt žek a hradu bohatství. P ed lety p ivedla do hradu

160
kameníky a nechala kolem pevnosti postavit další hradby, aby
zabránila podkopání, které p ed tolika lety vedlo k dobytí hradu.
Aville se jen tak n komu nevzdá.
kdy uvažovala, jestli staví zdi proto, aby se ubránila
francouzskému, nebo anglickému králi. N kdy ji dokonce s
trochou nervozity napadlo, co by si o jejích stavbách a
nákladech na n pomyslel Adrien. Formáln z stával jejím
opatrovníkem. Byla p esv ena, že Eduard o ekává, že budou
považovat své zasnoubení za první krok k brzkému s atku,
protože už dávno p ekro ila v k, kdy se od v tšiny mladých žen
ekávalo napln ní ženské role. Ale Adrien ztratil Joannu, a
estože slyšela ponižující klepy o r zných jeho milostných
aférách po celém k es anském sv , zdálo se, že po manželce
netouží. Nebo netouží po ní jako po manželce. Jeho srdce
zem elo spolu s Joannou. Myslel to vážn , když ekl, že pokud
souhlasí se zasnoubením, má na mysli její svobodu.
Ale zasnoubení stále platilo. Adrien se b hem té dlouhé doby
neobjevoval, a tak Daniela trávila as úvahami, jak by mohla
své vazby k n mu zrušit. Nem že o ni p ece mít zájem!
Skute né si byla jistá, že na ni úpln zapomn l – i když
nezapomn l na p íjem, který mu jejich zásnuby p inášely.
ála si, aby na n ho dokázala zapomenout. Jeho pov st byla
ím dál oslniv jší. Stal se postrachem turnaj a údajn nebyl
poražen v jediném klání. Giles Adrienovi neustále psal a
sd loval mu, co se d je na Avillu. Giles od n ho také zjevn
dostávat víc dopis než ona, protože n kdy íkával: „Hrab by
myslím nesouhlasil.“ Musela se usmát a za ít vysv tlovat, pro
je to, co ud lala, správné, a p itom si jaksi vzpum myslela, že
hrab by nebyl žádným hrab tem, kdyby se nestal jejím
opatrovníkem a nespravoval také její majetek! Ale na ni em z
toho nezáleželo, protože Adrien z stával tam, kde byl, a ona
vedla takový život, jaký vést cht la.
„Milady, myslím, že mé nevnímáš. Zpíval jsem
nejneslušn jší píse a tys ani nemrkla okem!“ prohlásil Simon.

161
 Daniela se pomalu usmála a op ela se o zídku u rybníka.
„Neslušnou píse ? Sty se, Simone!“ Simon byl okouzlující a
opravdu ji bavilo s ním flirtovat. Nemohla si pomoci a
uvažovala o tom, jaké by bylo být volná – a zamilovaná.
Opravdové, hluboce, up ímn zamilovaná.
Simon odložil loutnu a posadil se vedle Daniely. „Na íkám si
na skute nost,“ zašeptal, „že písn jsou jediná neslušnost, kterou
si mohu dovolit.“
„Simone…“
„Miluji t , Danielo, to p ece víš,“ ekl, zvedl jí ruku a vtiskl
na její h bet polibek.
Muselo to p ijít, pomyslela si a mohla vinit jen samu sebe,
protože se se Simonem tolik bavila. Up ímn jí na n m záleželo
– dovedl ji rozesmát a nebyl jí lhostejný. Ale cht l od ní víc – a
zrovna tak cht l Aville. Tehdy uvažovala, jestli n kdy není ráda,
že je zasnoubená. Zabra ovalo jí to, aby se zavázala jinde, a
líbilo se jí, že je hrab nkou se svými vlastními právy. Manželé
mívají sklon vládnout svému majetku – a svým ženám.
„Danielo,“ ekl a jeho hlas zn l jako pouhý šepot, i když byli
v zahrad úpln sami. „Danielo, p ijel jsem s hrab tem z
Armagnacu. Podnítili jsme vzpouru v Languedocu a pronikli
jsme dál do Gasko ska.“
Daniela zaúp la a p itiskla si prst ke rt m. „To mi ne íkej!“
prosila ho.
Znovu ji vzal za ruku. „Danielo! Víš, že tvoje láska a
oddanost pat í králi Janovi a Francii.“
„Vím, že Eduard je silný a ty musíš ml et.“
„Nikdo není nablízku. A já v ím, že sv j život spojím s
tebou.“
„Simone…“
„Vyslechni m ! Miluji t , miluji t ode dne, kdy jsme se
poprvé setkali. Tvoje zasnoubení je sm šné. Král Jan je m že s
pomocí církve prohlásit za neplatné.“
„Na základ eho?“

162
 „To nevím, ale v mi – advokáti a duchovní už najdou
vody, jaké budou zapot ebí.“
„Simone, to je nebezpe né!“
„Ty mi jen slib, že m nezradíš!“
„Víš, že bych t nikdy nezradila!“ slíbila mu živ , protože si
uv domila, že se na zahradní p šin ozvaly kroky a že k nim
kdo p ichází.
„Danielo, prosím!“ ekl Simon. „Musím s tebou mluvit.“
„Je to nebezpe né, tolik riskuješ…“
„Budu riskovat sv j život, to p ísahám zde a v tomto
okamžiku, když chvíli svého soukromí nev nuješ mn ! Prosím!
Zítra si vyjedeme na hon a snad se nám poda í vzdálit se
ostatním a získat pár chvil samoty.“
„Simone…,“ za ala, ale práv ten okamžik si vybral Giles
Reeves, aby mezi n vstoupil se zcela vážnýma o ima a lysým
temenem zá ícím na slunci.
„Á, má paní. Ú etní si není jistý, jakou ástku jsi slíbila med-
dá i, který v era ve er bavil dv r. Myslí si, že nás ten chlapík
chce oklamat, a p eje si, abys v c roz ešila.“
„Ano!“ vzpamatovala sc Daniela. Rychle se s Gilesovou
pomocí zvedla. Ale když stála, vzal ji za ruku Simon, hluboce se
uklonil a políbil ji. Zdálo se, že Giles má chu vybuchnout, ale
na dvorném chování, které projevoval Simon, nebylo nic
špatného. Byl lenem ádu hv zdy krále Jana, francouzské
obdoby anglického Podvazkového ádu.
„Dnes odpoledne se chystám vyjet,“ ekl Simon. „Ale rád
ijmu tvoje pozvání na ráno,“
„Pozvání, pane?“ zeptal se podezírav Giles. „Na hon,“
uslyšela samu sebe Daniela. „V lese za ekou je množství zv e.
Simon mi íkal, že je tam hojnost vysoké“
Giles se zamra il. ,,Lov byl skute bohatý, má paní! Jsi si
dob e v doma toho. že ni emný hrab z Armagnacu zajíždí dál a
dál na gasko ské území? Nedaleko jsou oblasti, kde žijí lidé v
hr ze. Malá lovecká spole nost m že být snadnou ko isti.“

163
 „Ale Gilesi! Kdo by se mi opovážil zp sobovat nesnáze?“
ekla. „Žádný Angli an mi neublíží a Francouz zrovna tak,
protože jsem sp ízn na s rodem Valois.“ S úsm vem se dotkla
jeho tvá e. „Tak tedy sbohem, Simone. Zítra.“
Simon se uklonil a zanechal Danielu s Gilesem.
„Tenhleten zp sobí nesnáze,“ ekl Giles.
„Gilesi! Je to urozený rytí , len ádu hv zdy!“
„Ten Francouz svou p íze Anglii a Eduardovi ve vsem jen
edstírá,“ ekl opovržliv Giles.
Daniela se usmála. „Gilesi, Francouzi rádi íkají, že Podvaz-
kový ád je Podvazkový ád, protože Eduardov milence,
hrab nce ze Salisbury, padá podvazek p i tanci. Jaké z toho
plyne ponau ení, Gilesi? Honi soit qui mal y pense! Zle bude s
tím, kdo to myslí zle!“ Tiše se zasmála.
„Hrab z Glenwoodu je lenem nejušlechtilejšího ádu, má
paní! Jeho lenové si nade vše váží cti, bojují s ohromnou
oddaností a starají se o rytí e, kle byli ožebra eni a kte í se ui
nemohou starat sami o sebe!“
„Jak ušlechtilé!“ p isv ila a snažila se nedat na sob znát
úsm v. Sám král Eduard byl lenem rádu, který založil. A
nebyla si v bec jistá, jaký smysl pro est ho p im l založit
Podvazkový ád, když p ece má tak jemnou, oddanou a
ušlechtilou královnu!
„Velmi dlouho jsi nebyla doma, milady,“ ekl smutn Giles.
Cht la mu íci, že p ece je doma, ale zaváhala. Život m že být
tak podivný! N kdy toužila vrátit se do Garistonu, vid t zase
sira Thackeryho, stisknout jeho staré ruce a posadit se sním u
krbu.
„Možná mi Anglie n kdy chybí,“ ekla mu s úsm vem. „Ale
náš život zde není špatný, že?“
Dnes Giles nesouhlasil. „Milady, nemyslím, že chápeš, co se
kolem nás d je. Hrab Armagnac vede otev enou vzpouru – král
Jan tvrdí, že jedná sám za sebe, ale všichni v dí, že jedná za
francouzského krále!“

164
 „Za Uchaze e?“ nadhodila pobaven Daniela.
Giles ohrnul nos. „Muži pod hrab tem i Armagnacu se
chovají jako barba i!“
„Ve válce se všichni muži chovají jako barba i.“
„Vypalují domy, zabíjejí muže, znásil ují ženy.“
„Gilesi, budu lovit s n kolika nejlépe cvi enými muži v zemi.
Aville je siln jší, než kdy byl, jist se m že postavit vojsku, jaké
má Armagnac – pokud by se odvážil m napadnout! Nic zlého
se mi nestane, Gilesi, slibuji!“ Rychle ho políbila na tvá a
sp chala do domu.
Když nechala Gilese za sebou, usmála se. Vždycky existoval
diplomatický zp sob, jak dosáhnout svého. Neublížila by
Gilesovi za žádných okolností.
Ale paní je zde ona.
A je jediná, kdo bude vládnout na míst , které jí podle práva
pat í.
V zádech ucítila podivné zamrazeni, které rychle zmizelo.
Zamyslela se nad náhlým pocitem strachu. Giles ji zneklidnil, to
je vše. Nikdo by se ji neopovážil p epadnout. Zítra pojede na
lov, protože se musí dozv t, co vlastn d la Simon. Rozhodn
se pokusí ho p esv it, aby se nevydával do nebezpe í.
Nev la p esn , co k Simonovi cítí, ale byl to p inejmenším
ítel, kterému necht la nechat ublížit.
Náhle vítr zm nil sm r a rozšum ly se listy. Ohlédla se a op t
ji p epadl pocit, že se sv t jaksi m ní a že si musí dávat pozor…
Na… n co.
Netrp liv se nahlas zasmála, vysunula bradu a t šila se z
íjemného vánku.
Po así bylo krásné a její domov byl krásný.
Usmála se a chvátala do sín .

165
 11
V ú tování nebyla žádná nesrovnalost. Giles si prost myslel
že tráví s mladým pohledným Francouzem p íliš mnoho asu.
Daniela prošla velkou síní ke schodišti a v prvním pat e zamí ila
na konec chodby k ložnicím panstva. Když vstoupila do pokoje
a zav ela za sebou dve e, zarazila se. Kdysi to býval Leno in
pokoj a od mat iny smrti se zm nil jen málo. Mohutná postel s
nebesy stála uprost ed zadní st ny a výb r tapiserií a záv
stal stejný. Pokoj m l tvar obdélníku, p ed krbem stála k esla
a ležel koberec, byl zde stolek na víno, poháry a velký st l pro
nejr zn jší innosti. Když p ijela z Garistonu, dala si k zadní
st p istav t soukromou toaletu a oblékárnu. Vedle
umývacího stolku v blízkosti krbu stálo velmi drahé zrcadlo v
bohat zdobeném rámu. Na malém stolku u postele ležela
zvláštní sm sice knih, protože Daniela milovala romantické
íb hy o udatných inech, které se ší ily po Francii stejn
rychle jako v italských zemích a dokonce i v Anglii, a zárove ji
fascinovaly knihy o stavebnictví, historii, zbraních, koních a
chovu dobytka. P ešla pokoj, uložila se do postele a vybrala si
poetickou knihu o neop tované lásce. Vzáp tí se ozvalo
lehounké zaklepání na dve e a pak uslyšela, jak n kdo volá její
jméno. Byla to Monteine. Daniela vstala a otev ela dve e s
úsm vem, který pohasl, když spat ila Monteininu ztrápenou
tvá .
„Co se d je?
„Giles mi ekl, že se chystáš zítra ven,“ ekla Monteine.
Daniela pozvedla obo í. „Monteine, na koni jezdím
výborn .“

166
 „D lám si velké starosti,“ ekla Monteine a stále se mra ila.
„Ty nájezdy, které mí í až do Gasko ska…, ti takzvaní
ušlechtilí rytí i doprovázející hrab te znásil ují ženy a zabíjejí
muže.“
„To jsou jen i! Nemohu uv it, že by se chovali tak krut !“
fskla Daniela. „Na nás by nezaúto íli, a kdyhy to n kdo z nich
zkusil, pevnost nyní vydrží i silný útok.“
„V tom to práv je, Danielo. Hrad je dob e zabezpe en. Proto
bys nem la opoušt t jeho zdi!“
„Jedu s cvi enými rytí i…“
„Se Simonem!“ zasy ela Monteine.
„Jsem hluboce ot esena,“ ekla Daniela, „že mi tak málo
uješ!“
„Spravuješ hrad elegantn , spravedliv a moud e,“ ekla
Monteine. „Tvoji rodi e by na tebe byli pyšní.“
„D kuji.“
„Ale v bec si neuv domuješ…“
„Co?“
„Že máš závratnou cenu.“
„Monteine, jist …“
„Vyslechni m , prosím. Víš, jak to ve sv chodí. Kdybys
byla ohavná stará osmdesátiletá babizna, muži by t žádali o
ruku, protože jsi shromáždila ohromný majetek, který si p ejí
vlastnit.“
„Nezapome , že jsem zasnoubená.“
Monteine ohrnula nos. „Já nezapomínám, ale co ty?“ ekla
smutn . „Hrabiví mužové mohou najít zp sob, jak zasnoubení
zrušit. A ty musíš být opatrná.“
„Jedu prost s dobrým p ítelem na hon a budu s ním v
bezpe í.“
Monteine se nespokojen obrátila. Zachv la se. „Cítím n co
v kostech!“ prohlásila.
Když Monteine odešla, Daniela se ušklíbla, ale pak si
uv domila, že se sama t ese. P ehodila si p es ramena m kký

167
pláš , p istoupila ke krbu a p iložila do ohn . Plameny se jasn
rozho ely. P esto se stále t ásla.

Nevzali si s sebou žádné cvi ené ptáky, protože byli

ozbrojeni luky a šípy a hodlali skolit jelena nebo divo áka. Byl
stejn p íjemný den jako v era, s krásným sluncem zá ícím na
nebesky modré obloze. Ve skupin jich jelo deset, protože Giles
tvrdil, jim hrozí nebezpe í.
Ale když ost e cválali p es louky, Daniela pocit nebezpe í
nem la. Hv zd bylo tém dvacet let, ale po ád z stávala
krásná, rychlá a ilá jako kdysi. Simon v o byl t žší a
pomalejší. Daniela vždycky milovala závody a vždy ráda
vít zila. Hnala se tryskem k lesu, a když vjela na lesní p šinu,
kde se zdál být celý sv t pod p íkrovem hustých v tví vysokých
strom zelený, byl už Simon kousek za ní.
„Je to nádhera, že?“ ekla Daniela, když ji Simon dohonil.
Vypadal nespokojen , protože mu trvalo tak dlouho, než ji
dohonil. P enést na n ho dohrou náladu se jí nepovedlo.
„Danielo, musíme si promluvit,“ ekl jí.
„Ano. Simone, bojím se o tebe. Víš, že mi na tob velmi
záleží. Ale…“
„Vyslechni m , milady. Jan je dobrý král, dobrý lov k a
zdejší lidé ho hluboce milují. Eduard je proradný ni ema, který
své nenasytné ruce neustále natahuje po Francii!“
„Po svém vlastním území?“ ekla tiše Daniela a sama byla
ekvapená, že se pokouší anglického krále bránit.
„Jan se postará, aby ho z celého území vystrnadil. Ach, paní!
Nespol uj se s Angli any. Král Jan té má rád, tak jak m l jeho
otec rád tvoji paní matku. Je tvým p íbuzným. P eruš vazby,
které máš s nehodným nep ítelem!“ ekl sev eným a t esoucím
se hlasem. „M j na mysli, paní, že t žádný muž nemiluje víc
než já!“
Srdce jako by se jí zastavilo v hrdle, když to slyšela; s
lakovou vroucností pronesl svá slova. Byl tak okouzlující, tak

168
dychtivý, tak zdvo ilý, tak ochotný se jí ve všem pod ídit.
Zav ela o i. Bála se, ale ne o sebe. Obávala se, že znovu
vypukne válka, a bála se, že budou znovu umírat lidé.
„Simone! Znám krále Eduarda. Nesmíš podce ovat jeho moc,
ani jeho odhodlání.“
„A ty si musíš uv domit, že jsi sou ástí jeho moci. Ale Aville
je tv j, lidé jsou tvoji! Kde budeš mít srdce, tam p jde i Aville!“
„Simone..,“
„Danielo, nejdražší. Obdivuji t , jsem rád ve tvé spole nosti,
jsi nejlepší p ítelkyní, jakou jsem mohl nalézt. Ale musím
myslet…“
„Mysli srdcem! A pamatuj si tohle,“ dodala úzkostn . „Nikdy
bych ti neublížila, ale as se krátí…“
„Danielo!“
Její jméno zavolal energicky n kdo z p šiny. Vyplašen uhnula
s Hv zdou práv v as, aby vid la, jak se k ní žene Daylin. „Blíží
se jezdci, mají zbran a mí í k nám. Obra se, milady, a ujížd j
co nejrychleji zpátky na Aville!“
„Jezdci? Odkud?“ cht la v t Daniela, když rychle pobídla
Hv zdu ven z clony v tví a spat ila, o em mluvil Daylin. Z
kopce se k nim rychle blížil asi tucet jezdc na koních a zdálo
se, že pod jejich kopyty duní zem. Skute bylí ve vále né
zbroji. Ale m li na sob prosté tuniky a na brn ní plášt bez
erbu a nem li ani praporce, podle kterých by mohla poznat, z
jakého rodu pocházejí, nebo jaké jsou národnosti.
„Danielo, prosím!“ vyk ikl Daylin. „Musíš se dostat do
bezpe í.“
„Pojedu se svou paní a budu ji chránit až do smrti!“ zvolal
Simon. „Má pravdu. Danielo, poj sem, prosím!“
Zaváhala. Pokud se vzdálí, opustí zde své nedostate
ozbrojené muže, kte í se st etnou s družinou jezdc .
„Jedeme!“ vyk ikl Simon a plácl Hv zdu po zadku. Klisna
couvla a pak prudce vyrazila do divokého trysku.
Daniela se p itiskla Hv zd ke krku a doslova let la po louce.

169
Jezdci ji spat ili a zm nili sm r. Zrychlila, ale t sn p edtím
spat ila další hlou ek muž , kte í se objevili na vrcholu pahorku
v palach prvním.
Tvrd pobídla Hv zdu. Zem pod ní burácela a dun la. Za
sebou slyšela výk iky a ohlušující nárazy oceli, jak se její lidé
st etli s úto níky. Ohlédla se a zatoužila vid t po svém boku
Simona. Ale nebyl tam.
Zdálo se, že se jí zastavilo srdce v hrudi. P itáhla ot že a
cht la obrátit klisnu. Bála se, že byl zran n a n kde umírá.
Dostala se tak daleko, že už zpátky z etelné nevid la. Rytí i a
ozbrojenci boj , daleko od ní, snad celých sto stop.
Simona n kdo p epadl, pomyslela si a srdce se jí sev elo úz-
kostí. íkala si. že je state ný, dob e cvi ený a dokáže porazit
každého ni emného zlod je nebo vzbou ence.
Pak zpozorovala, že n kte í z jezdc zjistili, že se zastavila a
post ehla hrozící nebezpe í. Obrátila se, aby zajela op t do lesa,
i když se od ostatních odd lila trojice jezdc a vydala se za ní.
Rozhodla se, že se nenechá žádnými lotry chytit, když dob í
muži bojují, aby jí zachránili život. Pustila se po lesní p šin a
nedbala na v tve, které ji šlehaly. Zelené stíny kolem ní snesly
temnotu. Zpomalila a dál se prodírala stále užší stezkou. P itáhla
koni ot že a sotva se odvážila dýchat.
Byli tém u ní. P ešla z klusu do kroku a pak z stala
nehybn stát, jen srdce jí bušilo.
Naslouchala.
kdo se k ní blížil zleva. Jiný p icházel zprava. Kdyby jen
dokázala z stat v klidu, mohli by se srazit ve stínu p ed ní a
nikdy by ji nespat ili.
Pak Hv zda zafrkala. Zvuk zazn l lesem jako exploze p esn
ur ující Danielinu pozici.
Zoufalá Daniela sklouzla Hv zd z h betu a sp chala do
hustého houští. B žela ze všech sil a zastavila se, teprve když
nemohla popadnout dech a za aly sejí svírat plíce.
Dva jezdci vyrazili sm rem k sob a zjevn se nechystali

170
napadnout svou ko ist spole . Daniela z stala nehybn stát,
když slyšela výk iky a hekání – a nárazy t žké oceli. N kdo ji
bránil a dop ával jí as, aby uprchla hloub ji do lesa.
Znovu se vydala po p šin a uv domovala si, že nem že
žet v . Chvátala však stále vp ed a náhle narazila na
mýtinu s chatr í. Zastavila se a srdce se jí rozbušilo. Obydlí
vypadalo zcela zchátrale. Bylo temné a prázdné. Dve e visely
nak ivo.
Ohlédla se a uslyšela v lese zvuky. Ješt okamžik váhala, ale
šust ní se ozývalo dál.
Hbit p eb hla nízký porost a vklouzla do chýše.
Byla v ní tma jako v hrob . Op ela se o st nu a zamrkala, aby
si její o i p ivykly. P íbytek m l jen jednu místnost. U zadní
st ny byl krb a vpravo rozervané a zchátralé l žko. Opatrn
postoupila o krok a s tlukoucím srdcem se zastavila, když
zaslechla zapišt ní utíkajících myší. Polkla, obešla postel, ale
hned se prudce nadechla, zatajila dech a p ikr ila se k zemi.
V chatr i n kdo byl. N kdo, kdo vešel dovnit obez etn a
ml ky, n kdo, jehož kroky a pohyby byly neuv iteln tiché. Jak
dlouho, uvažovala, potrvá, než ji objeví? Nosila s sebou malý
lovecký n ž upevn ný v ploché pochv na lýtku. Vztáhla ke
zbrani ruku. N ž nesta il proti ozbrojenému rytí i – musí se k
mu dostat velmi blízko, aby jej mohla použil.
Protivník by jí mohl nožík snadno vyrazit z ruky.
ikr ená k zemi náhle zpozorovala, že je o st nu op eno
zem lské ná iní. Stál tam rý , sekera a kosa. S kosou by si
zde neporadila, protože byla na tak malý prostor p íliš rozm rná,
a rý neznamenal p íliš velkou hrozbu. Ale sekera vypadala
slibn . Uplynul sice n jaký as, kdy m la naposled v ruce zbra ,
ale te jí hrozilo vážné nebezpe í.
Zdálo se jí, že slyší n í dech. Pomalý, t žký tlukot srdce. Její
pronásledovatel byl blízko, velmi blízko.
Kroky te mí ily kolem zpuch elého lože. Za okamžik bude
u ní.

171
 Sáhla pro sekeru a sev ela prsty kolem top rka. ekala.
Kroky obcházely roh postele. Má šanci!
Vysko ila, ze všech sil vyk ikla a máchla t žkou zbraní.
Ve stínu uvid la jen vysokou postavu. Byl rychlý a hbitý,
protože sta il p ed smrtícím ost ím usko it. Ve tm se zablýskl
me a ude il do sekery silou, která jí zbra vyrazila z rukou.
Daniela z stala na okamžik ochromen stát, ale pak sko ila na
postel a cht la p es ni uprchnout. Pak se op t p ikr ila k zemi a
hnala se ke dve ím. Vrhla se do zeleného chladu houští, ale
ihned ucítila, že je pronásledovatel t sn za ní, že nap ahuje paži
a sahá jí po rameni.
Vyjekla a cht la se rozb hnout, ale prsty sev ely látku její
tuniky a strhly ji zpátky. Ztratila rovnováhu a upadla. Tvá
zabo ila do hustého trsu trávy, ale p itom sta ila rychle
vytáhnout z pochvy sv j n ž. Když se oto ila k úto níkovi,
který se nad ní rozkro il, byla p ipravená.
Vyk ikla a namí ila n ž na mužovo hrdlo. Modlila se, aby se
trefila do slabého místa. Nepoda ilo se jí to – útok zadržela ruka
v železné rukavici a prsty jí drtiv sev ely záp stí.
Když se na ni úto ník podíval a ona mu pohlédla do o í,
vypadl jí n ž z ruky.
l drát nou košili. Na ní tuniku s heraldickým znakem. Lev
nad t emi leopardy.
l také p ilbu a hledí, ale ona skrze n vid la jeho o i. Zlaté
i, které si tak dlouho pamatovala. Hled ly na ni a byl v nich
pal ivý a varující t pyt. Výrazné o i, sarkastické o i, vášnivé o i
a v tu chvíli zu ivé o i…
epl si k ní. Uvolnil jí záp stí a stáhl si p ilbu z hlavy. Husté
rudozlaté vlasy zvlhlé polem mu splývaly kolem obli eje.
Kolem tvá e, kterou znala. Bronzové, drsné, hezké –
nemilosrdné. V koutcích o í se te rýsovaly drobné vrásky.
Jeho plná ústa byla napjatá a stažená do pochmurné bledé árky.
Ucítila, že se za íná t ást, už když na n ho pohlédla. Vtom sejí
dotkl.

172
 „MacLachlan!“ vyk ikla.
„Ano, p esn tak, paní!“ ekl hlubokým a drsným hlasem.
„Pov z mi, poznala jsi, že jsem to já, p edtím než ses mi snažila
pod íznout krk, nebo až potom?“ otázal se.
Zajíkla se a instinktivn vztáhla ruku k jeho tvá i, aby mu
oplatila urážku. Ale než mohla ude it, zachytil ji a jeho prsty se
propletly s jejími. „Jak se opovažuješ?“ vyk ikla t esoucím se
hlasem. „Mohl jsi zavolat, vyslovil mé jméno, svoje jméno… „
Hlas se jí zlomil a ona zalapala po dechu. Srdce jí dál zb sile
tlouklo; nemohla do plic dostat vzduch.
„Volal jsem t jménem,“ ekl jí.
Zavrt la hlavou. Neslyšela v bec nic. Dobrotivý Bože, bylo
to tak dávno, co ho vid la naposledy! Kdysi ho považovala za
nep ítele a ochotn se p iznávala ke svým zlomyslným
kousk m. Ale on už nebyl d rn známý protivník, s nímž by
se ráda utkala v souboji. Byl to mocný cizinec. Takový, o n mž
la, že by ji nešet il, kdyby zjistil její vinu.
Jeho o i se zúžily do št rbin. „Pokud jsi volal moje jméno,
neslyšela jsem t . Byla jsem k smrti vyd šená – jak jsi mohl
ekávat, že t poznám? Jak to, že jsi tady? Blížili se k nám
rebelové, zaúto ili na nás, vím, že…“
„Ujížd li jsme za nimi, milady,“ ekl a pohlédl na ni. Ješt
nikdy necítila tak ostrý pohled, bodavou sílu jeho zkoumajících
í. Byly však stejn h ejivé jako zlato jejich ohn . Prohlížel si
ji, jako by m l p ed sebou novou zbra , obraz, tapiserii, n co, co
nikdy p edtím nevid l.
Pak si uv domila, že p estože jeho tvá zhubla a zp ísn la,
Adrien se od jejich posledního setkání p íliš nezm nil. Ona však
ano.
Ucítila, že se zase chv je, a netušila pro . „Ale v lese byl
ješt n kdo jiný…“
„Muž, který t cht l napadnout. P esv il jsem ho, aby to
ned lal.“
„Daylin, Simon, ostatní…“

173
 „Jeden z muž má zlomenou paži, ostatní r zná menší
zran ní, ale neztratili jsme ani jediného. P t vzbou enc bylo
zabito – zbytek uprchl, když nás uvid l za sebou.“
Zhluboka se nadechla. Ach, díky Bohu, nikdo z jejích lidí
nezahynul!
„Takže jsi p ijel v nejvhodn jší chvíli, m j pane.“
„Ne, milady, p ijel jsem, protože jsem si v dom nebezpe í,
které hrozí zdejším anglickým državám. Ale o tom bys
samoz ejm m la v t i ty!“
Danielou prob hl záchv v hn vu a na okamžik zapomn la, že
ji tiskne k zemi. „Nemysli si, že jsi sem p ijel m kárat a
ud lovat rozkazy! Nestaral ses o Aville tolik let a já jsem si zde
po ínala velmi dob e.“
„Až dodnes.“
„Neud lala jsem nic tak špatného!“
„Ležíš p ede mnou na zádech, milady.“
„Snad tedy budeš tak laskav a dovolíš mi vstát?“
Ml el a ona uslyšela, jak mu zask ípaly zuby. Ale zvedl se a
Podal jí ruku. Když stála na nohou, uv domila si, jak vypadá.
Vlasy jí vlály, protože je rozcuchaly v tve strom . Nádherný
pláš zdobený kožešinou byl potrhaný a ušpin ný. Bezd si
jej uhladila rukama a snažila se zachovat d stojnost.
„Jsem stále na rozpacích, milorde. Po takové dob si p ijedeš
zrovna te . Nemohl jsi v t, že budu pot ebovat pomoc práv
v tomto okamžiku!“
„Ne, milady, vskutku to bylo vzácné Boží znamení,“
odpov l a nespoušt l z ní o i. Cílila žár jeho pohledu,
vnímala, že ji d kladn zkoumá. Cítila, jak jí stoupá rum nec do
tvá í. Polilo ji horko.
„Takže…“
„Jsem tady, milady, abych vzal v ci do svých rukou,“
informoval ji vážn .
„Jaké v ci?“ zeptala se opatrn a o i se jí zúžily. Spravovala
své záležitosti docela dob e, nebo si to alespo myslela!

174
 „Tebe,“ ekl p ík e. „A samoz ejm Aville.“
„Ale král musí v t, že jsem…“
„Král m sem poslal,“ vyšt kl.
Nerozmýšlela se a uražen vyhrkla: „Možná t jiný král zase
pošle zpátky!“
Tak ukvapená a pošetilá slova! Okamžit by je vzala zp t.
To ale samoz ejm nešlo. Zoufale uvažovala, kam se pod l
její rozum a rozvaha, o které ji Adrien b hem n kolika vte in
ipravil.
Svraštil elo, chvilku ji pozoroval a pak zk ivil rty.
„Nemyslela jsem to tak,“ ekla a zadívala se mu pevn do o í.
„Možná ne,“ zamru el tiše. „Ale t eba je také na ase, aby sis
za ala dávat pozor, milady. Možná jsem ud lal chybu, že jsem ti
dovolil sem p ijet.“
„Neud lala jsem nic špatného, všechno je v naprostém
po ádku,“ ujiš ovala ho.
Pokra oval, jako by ji neslyšel. „Možná jsem p ijel v hodin
dvanácté.“
„Možná,“ podotkla tiše, „bys m l pochopit moje postavení.
Co když zde nejsi vítán?!“
„To je možné, má paní, snad ale budeš po dnešním ve eru
soudit jinak.“
„Co se dnes ve er stane?“ zeptala se podezírav .
Neslyšel ji, takže jí nemohl odpov t. Práv ji minul a
zamí il k mohutnému vále nému o i, který na n ho ekal.
Daniela se obrátila a zadívala se na n ho.
„Co bude dnes ve er?“ vyk ikla.
Ani se nezastavil a zády k ní jí netrp liv odpov l: „Naše
svatba.“
Daniele se zdálo, že sv t kolem ní zezelenal a rychle se
rozto il. Ješt nikdy p ece neomdlela! Jen jednou v život m la
podobný pocit. Dávno. Když…
Když se p ed lety zmínil o jejich zasnoubení.
Ale pak zem ela Joanna a zem elo i to, co nosil v srdci. A

175
ona, Daniela, byla celé ty roky volná. Ale te …
Byl zpátky.
„Cože?“ hlesla.
Adrien se k ní obrátil. „Danielo, jsme už mnoho let
zasnoubeni. Jist jsi na to nezapomn la. Pro naše zásnuby byl
vod – dobrý d vod, to nejlepší pro Anglii. Dal jsem ti
dostatek asu, abys dosp la. Až p íliš mnoho asu. P ece jsi
ne ekala, že z staneš zasnoubená navždy?!“
Ml ela, hled la na n ho a z tvá ejí vyprchala barva.
Adrien netrp liv a potichu zaklel a nahlas ekl: „Danielo,
as se naplnil. Dnes ve er budeme mít svatbu.“
„Svatbu!“ vyk ikla. „Dnes! Protože král porou í! Z králova
rozmaru…“
‚A také z mého, ekl bych,“ p erušil ji slovy plnými jemného
sarkasmu. Na rtech mu p itom pohrával lehký pobavený úsm v.
Vyd silo ji, že se Adrien tvá í tak vesele – a že je ochoten
myslet na skute né manželství. Stála s rukama založenýma v
bok a liše zu ila. P išel p evzít zodpov dnost. Ona pro n ho nic
neznamená. Je jen hezká hra ka, nic víc, když se te rozhodl
evzít zodpov dnost!
Po ínala si p ece dob e! T šila se ze své nezávislosti a
musela si p iznat, že i ze své moci. A on chce p evzít moc nad
Avillem –a nad ní, zdejší hrab nkou!
Zdálo se, že král dal rozkaz a jeho hrab vysko il a ochotn
poslechl.
Daniela svižn pochodovala. Šla vedle Adriena a jeho kom: 4
doufala, že v lese najde svoji Hv zdu.
„Svatba!“ vyrazila ze sebe, když ho míjela..Ani za p t es!“
Najednou na svém rameni ucítila pevnou ruku, jejíž síla ji
inutila oto il se. Adrien ji zvedl ze zem , jako by nic nevážila,
a než mohla za ít protestovat nebo se vzpírat, posadil ji na h bet
svého h ebce.
Do Daniely se zabodly zlaté o i. ,,Mýlíš se. milady, a z
králova rozmaru nebo z mého, dnes ve er bude svatba. To ti

176
 ísahám.“
„Nevyhrožuj mi, Adrien ! „ varovala ho.
Adrien pot ásl hlavou. Jeho smích byl ten tam a štíhlá, p ísná
a hezká tvá byla te vážná.
„To není výhr žka, Danielo. To je slib,“ ekl jí. ,,A hrab nko,
ujiš uji t . že já své sliby plním.“
Než mohla protestovat, vyhoupl se za ni a sev el ji pažemi.
Daniele se zazdálo, že ji prostoupila vlna mihotavého rudého
plamene.

177
 12
Adrien p ijel s dvanácti muži – šesti rytí i, které doprovázel
stejný po et pážat. Všichni, jak si Daniela všimla, m li kvalitní
zbran i brn ní a také dobré kon .
Byli to zkušení muži p ipravení na boj.
kte í byli od ní do prostých tunik, zatímco ostatní – a mezi
nimi Adrien – nesli na svém od vu i erby. Tentokrát p ijel
Adrien na Janovi, mohutném hn dákovi s dlouhou h ívou a
chomá em chlup na nártních kloubech. K byl stejn jako
jeho jezdec vystrojen do války. Jeho mohutný hrudník byl až po
boky chrán n plátkovým brn ním a hlavu zakrýval úzký
plátkový chráni s otvory pro o i. Adrien v znak se lvem a
leopardy se jako motiv objevoval na jeho koni a byl umíst n
také v zá ivém karmínu na zlatém poli na hrudi.
Adrien mí il s Danielou p ed sebou p ímo na Aville. Ostatní
lenové obou družin se vrátili už d íve. P ední ochranné hradby
pevnosti byly lemovány strážemi, které zde vyhlížely a ekaly.
Te mohly kone ohlásit návrat hrab nky i zemana MacLach-
lana. Ozval se jásot a Daniela mírn z ervenala, když si
uv domila, že tu jsou všichni kv li jejímu bezpe í. D íve to
považovala za samoz ejmé.
Na nádvo í Adrien svižn sesko il z kon , vztáhl k Daniele
ruce a sesadil ji na zem. Pak se obrátil, aby objal Daylina, který
ho nadšen vítal, a vzáp tí se s ním pozdravil sir Giles. Daniela
zatím velmi tiše stála a jen cílila, jak jí v ík echrá vlasy.
Vítáni pokra ovalo. S Adrienem se pozdravil doktor Coutin,
lady Jeanette a dokonce i Monteine se p i pohledu na n ho
astn zardívala. Danielini muži z Avillu s chutí tleskali
Adrienovi i jeho muž m za pohotovou pomoc p i p epadeni.
Daniela cítila, že se na ni n kdo dívá a obrátila se. Kousek od
ní stál u svého koné Simon a upíral na ni pohled, v n mž byla
bolestná úzkost, která ji bodala u srdce. Pokusila se ho
povzbudit úsm vem, ale ten brzy pohasl, když zjistila, že ji
Adrien sleduje. Poslouchal práv jednoho ze svých zbrojnoš ,
ale protože menšího muže výrazn p evyšoval, jeho o i si nad
mužovou hlavou lehce našly ty Danieliny.
„Dayline. Gilesi, doktore Coutine, prosím vás. V síni budu
pot ebovat vaši pomoc,“ ekl Adrien s o ima stále up enýma na
Danielu. „Milady!“ zvolal, „snad budeš tak laskavá a dohlédneš
na ubytování mých muž a jejich koní. Mají za sebou dlouhou
cestu“
Odvrátil se od ní, nechal svého kon u jednoho z eledín a
mí il rovnou ke dve ím do velké hradní sín . Daylin, Giles a
doktor Coutin ho následovali. Daniela užuž cht la protestovat
proti jeho chování v cizím dom . Jak si m že být tak jistý, která
místnost se kde nachází?
Ale on zde už p ece byl, uv domila si. Znal Aville. Byl tu
poté. co prorazil podzemní chodbu pod hradbami pevnosti a
umožnil králi Eduardovi uchvátit Leno ino sídlo.
Bezd v ní vzkyp la zloba. Pak se obrátila a usmála se na
muže, kte í si stáhli p ilby a trp liv ekali na nádvo í. „Vítejte
na Avillu.“ ekla lehce a obrátila se k siru Ragnorovi, jednomu z
muž , který sloužil její rodin už dlouho.
„Mohl bys pány doprovodit do pokoj v severním k ídle a dát
jejich kon ustájit a nakrmit? Já dohlédnu, aby byla na ve er pro
tak velkou skupinu p ipravena sí ,“ ekla Daniela, obda ila sira
Ragnora sladkým úsm vem a zamí ila do sín . Než vstoupila
dovnit , kdosi vystoupil ze stínu výklenku s tapiserií a ml ky ji
zastavil. Byl to Simon. Tvá m l šedivou a ztuhlou.
„Co se d je?“ zeptal se. „Jak je možné, že se tady dnes
objevit MacLachlan?“
„Netuším,“ ekla a p itom m la na pam ti, že MacLachlan je
ve velké síni snad sto stop od místa, kde nyní stáli. Ztlumila hlas
do tichého šepotu. „P ijel s princem Eduardem, protože jsou zde
potíže,“ ekla mu.
„Musíme si promluvit, má lásko!“ naléhal.
„Te ne!“ Daniela se ješt nevzpamatovala z Adrienova
íjezdu a bála se o Simona. Co když se spol il se vzbou enci,
kte í páchali na lénu krále Eduarda tak ohromnou škodu?
„Kdy?“ nenechal se odbýt Simon.
„Pozd ji.“
„Dnes ve er!“ sliboval a náhle couvl zpátky ke dve ím hradu.
Když Daniela vešla do sín , uvid la Adriena, jak s rukou na
ímse stojí u krbu. Svlékl si tuniku a zbroj a prostou plát nou
košili m l spušt nou p es t sné kalhoty a obuty vysoké boty z
jemné k že, keré sahaly až po kolena. Sotva Daniela vstoupila,
zastavil se na ní pohledem. Byla si jistá, že slyšel i její šeptání u
vchodu. Rem, který velel domácímu služebnictvu, nosil víno a
tácy s chlebem, sýrem a sušeným masem. Adrien držel v ruce
íši. Když vstoupila, ukon il rázn sv j rozhovor, jako by
nem la slyšet, o em se zde mluví. „Pánové, kdybyste hyli tak
laskaví a postarali se o záležitosti, na kterých jsme se
domluvili…,“ ekl a o i upíral spíš na ni než na své poddané.
„Ovšem, milorde!“ ekl Giles a vysko il ze svého místa u
stolu. Daylin, také s o ima up enýma na Danielu, ho následoval.
Doktor Coutin se uklonil nap ed Adrienovi a pak Daniele.
„Postarám se o veškerá zran ní tvých muž ,“ ekl a odešel za
ob ma p edchozími Daniela zneklidn la, protože se tak ocitla v
síni sama s Adrienem. P es obrovité rozm ry se jí místnost
nezdála dost velká.
Znovu jí p ipadalo, že ji probodává pohledem a proniká až do
jejího nitra. Barva jeho o í se podobala barv plamene v krbu a
ješt víc Danielu sužovala.
„Bylo to dlouhé odlou ení,“ ekl za okamžik.
„Ano. Velmi dlouhé.“
„Jsi stále rozhodnutá vést se mnou válku?“
 Odtrhl se od krbu a zamí il k ní. Daniela obešla veliký st l,
který ji od Adriena lépe odd loval. ,,Zdá se, že Francouzi a
Angli ané spolu budou vál it nestále.“
„Tohle je anglické teritorium.“
„Asi bude vždy p edm tem sporu.“
„V té v ci jsou spory zbyte né,“ ekl p esv iv . „I když
sou asím, že Francouzi a Angli ané spolu budou vál it nav ky.
Ty, milady, jsi proti mn také vedla válku. Dovol mi, abych ti to
ipomn l. Pep v mém vín . Med v botách. Povolené sedlo,
které m málem zabilo.“
„Sedlo jsem ti nepovolila.“
Bylo jasné, že jí stále nev í.
„A z stala jsem u tebe, když jsi umíral na mor,“ p ipomn la
mu.
„Nezapomn l jsem. Platím…“
„Ano, platíš svoje dluhy.“
„Tady jsem je splatil,“ zamru el a jeho o i jí p ipomn ly, že
splnil sv j slib a dal jí léta svobody.
Ta léta práv skon ila.
„Ale,“ pokra oval, „dlouho jsem zde nebyl a zdá se, že jsi
ipravena pustit se se mnou znovu do boje.“
„Vskutku, m j pane, dlouho jsi zde nebyl,“ ekla mu tiše.
„Byl jsi, kde se ti zacht lo. Já jsem z stala tady. Starala jsem se
o tyto lidi, pracovala jsem pro blaho hradu a celého Avillu. Tys
sem dnes vstoupil, jako bys zde byl pánem po cely sv j život.
Jen chrlíš povely a rozkazy!“
Adrien se zastavil u ela stolu a dolil si sklenku vína. „To je
trochu povrchní pravda. Dnes jsem p ijel, abych t zachránil
ed bandou ni em a pak teprve vydával p íkazy – má paní.“
„Nic hrozného by se mi nestalo…“
„A co vlastn považuješ za hrozné, Danielo? Bu si jistá, že
by ti hrdlo ezové zabili každého muže, který by byl s tebou, jen
aby získali svou ko ist. To t netrápí?“
„Tohle je m j domov,“ ekla rozzloben . „A ty ho znáš jen
proto, že jsi kdysi zavinil jeho pád.“
Na okamžik jen ml ky stál a pozoroval ji. Další slova pronesl
velmi vážn . „Tady jsem pánem já, milady. To si dob e
zapamatuj.“
„Mám právo…“
„A já rozkaz krále.“
„Ach ano! Král ti dal majetek, bohatství a tituly – a ty ses se
mnou p itom ješt neoženil. M l jsi plno práce jinde, ale te ti
Eduard p ikázal, abys uzav el s atek. Mohu odmítnout
manželský slib.“
„Neodmítneš.“
„Ale?“ ekla. „A pro ne?“
„Provdáš se za mne, má paní, protože máme požehnání
církve, jsme celé roky právoplatn zasnoubeni a ty jsi neu inila
nic, abys zasnoubení zrušila.“
„Ale…“
„Provdáš se za mne, protože t p ivle u k oltá i svázanou, bu-
de-li t eba. Protože…“
„To bys neud lal,“ ekla s hlubokým pohrdáním.
„Ud lal,“ ujistil ji.
„Protože to p ikázal král?“ ekla posm šn .
„Protože já jsem se rozhodl to ud lat, milady.“
„Jist , ty se se mnou totiž musíš oženit. Pokud chceš z stat
hrab tem.“
Adrien se velmi pomalu usmál a výsm šn p itom zk ivil
ústa, což sc Daniele nelíbilo. „Je toho tolik, na co nem žeš
zapomenout, nebo co mi nedokážeš odpustit! Dob e, má paní, já
také mohu oživit vzpomínky! Zlomyslnosti, které jsi provád la,
byly jedna v c. Zkus ale n co te , paní a za ne opravdová
válka.“
Když to pronesl, zdálo se, že se v Daniele vznítil ohe . Brala
to od Adriena jako provokaci. Nebo ji chce urazit a vzbudit její
vztek? Jak si m že být jistý, že všechno p jde tak lehce? Ani
výzva, ani urážka v ní však takový žár neroznítily. Zp sobil to
pohled na n ho. Zjišt ní, že se zm nil jen málo, že je stále
okouzlující a podmanivý. Uchvacoval ji, toužila se svou rukou
dotknout jeho svalnaté bronzové paže a hladce vyholené tvá e.
Její o i putovaly po Adrienov t le, až spo inuly na jeho rukou.
Nehty na dlouhých, silných prstech sluncem opálených do
bronzová m l krátce zast ižené a isté. Cht la, aby se jí ty ruce
dotýkaly. P edstavila si napln ní jejich manželství a sv t se s ní
zase rozto il.
Cosi v jejím nitru dychtilo po tom, co jí Adrien MacLachlan
nemohl dát. Co ale dal Joann a co spolu s ní i poh bil. Daniela
necht la, aby její sílu, postavení a duši vzal muž, který od ní
bude zas odjížd t, aby ve válkách sloužil králi, d lal, co si
zamane, a vracel se, aby udílel rozkazy. Zvlášt pokud je tím
mužem Adrien. Necht la cítit, jak se jí zrychluje tep, a necht la
cítit ani ten osten žárlivosti, který bude následovat. Ona.
Daniela, p ece není hra ka, kterou lze odložit jako trofej na
polici.
„Nechci se vdát – za nikoho,“ ekla.
„To je zvláštní! Po celé Evrop se povídá, že se zajímáš o
Simona, hrab te Montjoie.“
„Simon je vzdálený bratranec a m j dobrý p ítel. íkám ti. že
si žádný s atek nep eji.“
„Dob e, milady,“ ekl Adrien a jeho hlas znél unaven .
„Obávám se, že jsi díky Avillu a Garistonu p íliš bohatou ko istí
pro národy ve válce, než abys sis mohla vybírat, jestli se vdáš,
nebo ne.“
„Pokud byste m ty i král nechali na pokoji…“
„Politika to nedovoluje, Danielo. A máš pravdu. Získal jsem
titul hrab te a stal se ze mne pán hrabství v Glenwoodu v dobré
ví e, že k našemu manželství nakonec dojde. Narodil jsem se
jako syn hrdého a ušlechtilého – i když nemajetného –
skotského zemana a ten m nau il bojovat za to, co mi pat í, a
nepodlehnout. Nevzdám se ni eho, co je moje.“
„Já nejsem tvoje.“
 „Jsi, a už mnoho let.“
„Když jsme se zasnoubili,“ p ipomn la mu, „ ekl jsi mi, že
souhlasíš proto, že mi cosi dlužíš. Eduard tehdy vyhrožoval, že
provdá za sira Andresona. íkal jsi, že m naše zasnoubení
ochrání p ed jinými možnostmi, které by krále napadly. A dal jsi
mi svobodu. Jestli si te myslíš, že to porušíš…“
Rozzloben zmlkla, protože Adrien se rozesmál. „Á, milady!
Chápu, pro ses v bec nepokusila o zrušení našich zásnub! Byla
jsi p esv ená, že mi Joannina smrt vzala veškerý rozum a že
naše odlou ení bude trvalé!“
„Nestanovil jsi žádnou lh tu s atku!“
„Nabídl jsem ti léta svobody. Dostala jsi je. A tvoje svoboda
te znepokojuje mnoho dobrých Angli an a Gasko
oddaných Eduardovi, protože se neustále vedou i o možném
manželství mezi tebou a tvým urozeným Francouzem.“
Daniela ucítila, jak jí do tvá í stoupá rum nec, a to ji
vyplašilo. P emýšlela o Simonovi – záleželo jí na n m. Ale
nejednala proti své cti a zu ila, když si uv domila, že její
rum nec p sobí jako p iznání prvotního h íchu.
Nadechla se, pomalu vydechla a snažila se ovládnout tak, aby
mohla promluvit d stojn . „Musíš mi v it, Adrien . Necht j
náš s atek! Nemohu ti dát to, co si p eješ dostat od ženy.“
„Danielo, nev ila bys, co m že lov k ud lat z nutnosti.“
„Krátce p edtím, než moje matka zem ela, m prosila, abych
milovala a ctila jejího krále. Slíbila jsem to, zemane
MacLachlane.“
„Filip zem el,“ ekl rozhodn Adrien, „a tvoje matka
pobývala u krále Anglie, když se stal tvým kmotrem. Souhlasila
s tím, že se staneš jeho schovankou – sv ila mu tvoji
budoucnost. On ji sv il mn .“
„Moje matka z ejm nem la jinou možnost. A je to, jak
chce, pane, dala jsem jí slib. Nep eji si, aby se Eduardovi stalo
cokoli zlého, a p ísahám, že jsem zde neud lala nic, co by
ublížilo jemu nebo jeho záležitostem. Ale pokud si myslíš, že
 tvá slova p im jí nedbat na rodinu mé matky, mýlíš se! Dala
jsem slib a nebudu proti rodu Valois bojovat. Pokud si myslíš,
že své p esv ení kv li tob zm ním, jsi na omylu.“
Adrien si povzdechl a podrážd ekl: „Král Eduard byl
Filipovým p ímým bratrancem a anglický král je stále v bližším
íbuzenském vztahu s Filipovým synem než ty.“
„Pak by m l Eduard uznávat postavení krále Jana,“ ekla
Daniela.
„A ty by sis m la zapamatovat, že toto území nezískal král
Eduard lstí nebo výboji, ale že mu pat í výhradn na základ
di ného práva daného p ed tém dv ma sty lety
prost ednictvím Eleonory Akvitánské. A, Danielo, ty jsi také
dala jiný slib. Mn . Že se za mne provdáš. Je tvoje slovo estný
závazek, nebo ne? Chceš jeden slib porušit a druhému dostát?“
„Nesnažím se porušit žádný ze slib , které jsem kdy dala!“
„Pak tedy dnes ve er bude svatba.“
„Nejsem na to p ipravená!“
„Tak se p iprav, protože se ve er staneš mojí manželkou.“

„Adrien , k ertu s tebou!“ zvolala. „Jsi ješt domýšliv jší

než d ív, jestli je to v bec možné!“ obo ila se na n ho.
„Ne, jsem jen odhodlan jší, to je vše.“
Daniela pobou en vyk ikla. Byla p ekvapená a zd šená
slzami, které jí vytryskly z o í. Obrátila se k Adrienovi zády.
Neslyšela, že se k ní blíží, a tak leknutím vyk ikla, když jí svou
ruku položil na rameno. Pak promluvil, ale ona byla stále
znepokojená. Jeho hlas byl ochrapt lý a hluboký a teplo jeho
dechu se p i každém slovu dotklo jejího ucha. „Danielo, v srdci
víš, že ten den musel nastat, že jsem nemohl z stat pry
nav ky.“
„Jak dobrou záminku sis našel!“ obvinila ho šeptem. T ásla
se a pokoušela se to chv ní v lí zastavit. Uv domila si, jak
plynul as. Vzpomínala na jejich ustavi né slovní p tky, na
hr zu v jeho o ích, když nalezl mrtvou Joannu. Vzpomn la si
dokonce na náznak n hy, kterou jí tehdy projevil, a vzpomn la
si, jak se ho dotýkala, když byl tak blízko smrti.
Necht la si takové v ci pamatovat. Necht la cítit zmatek,
když byl nablízku, a necht la vnímat zneklid ující žár, který v
ní dokázal tak snadno vznítit.
„K ertu, Danielo,“ ekl se vzr stající netrp livostí. „Nep ijel
jsem ti ublížit…“
„Tak odlož manželství!“ naléhala a obrátila se k n mu.
„Dop ej mi as!“
Zadíval se jí na dlouhý okamžik do o í a ona se sotva
odvážila dýchat. Doufala, že bude s jejím návrhem souhlasit.
Pak Adrien pomalu zavrt l hlavou. „Nemohu to ud lat,
Danielo,“ ekl pevn a ona pocítila zamrazení, protože si
uv domila, že je záležitost uzav ena, a bude jakkoli
protestovat.
„Takže…,“ za ala a zmlkla, protože se musela nadechnout.
„Takže co?“ zeptal se a pronikav se na ni zadíval.
„Budu souhlasit, dám ti sv j slib. Ud lám tak v klidu, pane,
bez nejmenšího protestu. Jen mi dej as… potom.“
as potom?“ opakoval a nakr il elo.
ikývla. Hn vala se, že mluví tak t žkopádn , že jí p sobí
utrpení najít ta správná slova. Už to p ece musel pochopit!
„Ješt nikdy jsem…,“ za ala a op t nedopov la. Cht la si
zachovat d stojnost, ale p itom se mu nedokázala dívat do o í.
Sklopila zrak. „Napln ní…“ Zhluboka se nadechla a zkusila to
ješt jednou. „Nevím, co znamená napl ování manželského
slibu. Chápeš?“
„Ano, už chápu,“ ekl. Nejrad ji by ho kopla. Zdálo se, že ho
její zmatek pobavil. Nehodlal jí v té zapeklité situaci nijak
pomoci.
„K ertu…,“ za ala zu iv , ale Adrien jí sev el ramena ješt
pevn ji, zvedl jí bradu a p inutil ji, aby se na n ho podívala.
 „Výborn , Danielo. Dnes ve er uzav eme s atek. Dop eji ti
as. Nevím, kolik ti jej dop eji. Uvidíme, kolik ho bude
zapot ebí“
V jeho hlasu zn la výstraha. Na tom ji ale nezaleželo. Získala
odklad a jakýkoli as jí te p ipadal vzácný.
Adrien znal pevnost Avdle do nejmenších detailu – p estože
zde Daniela provedla n které zm ny od doby, kdy tady byl
naposledy.
Rem mu ukázal pokoj v pat e, který byl velký a prostorný – a
byl umíst n poblíž ložnice hradní paní na konci chodby. Pat il
Daniele, když byla malá, ale Adrien byl p esv en, že v n m
pozd ji p ebývali mnozí hosté. Byl pohodlné za ízen, ale z stalo
v n m málo z toho, co pat ilo Daniele, krom zajímavé sbírky
knih, která ležela na malém vy ezávaném stolku u postele. Te
pat í pokoj jemu. Jeho zavazadla lemovala st nu, pláš visel na
kolíku, brn ní leželo na stole a hledí a p ilba vedle n j.
Posadil se u praskajícího ohn a byl rád, že m že popíjet víno
a protahovat si unavené t lo. Hnal se sem tak usilovn !
Uv domil si, že ho ješt te mrazí, když si vzpomene, v jaké
situaci dorazil. P ijít o Aville by bylo strategickou i politickou
katastrofou.
A p išel by o Danielu…
Za al ruku v p st a zase ji uvolnil. Pokoušel se zbavit nap tí
v t le, Daniela dozrála z krásného d ete ve smyslnou a
okouzlující ženu. Byla nezávislá víc než kdy jindy, chrán ná
trny jako šípková r že, ale po ád v ní vid l horlivost dívky,
kterou znal. Dívku s uzdravujícíma rukama, hrdým duchem a
neumdlévající odvahou.
Zvedl sklenici s vínem a promluvil tiše a up ímn do pokoje.
„P iznávám, že se nemohu zbavil pokušení svléci ji donaha,
dotýkat se jí, ochutnávat a cítit každý kousek jejího sv dného
la…“
itom se mu dostalo varování. Vždy v l, že se z ní stane
nep edstavitelná kráska. Cítil, že umí lov ka o arovat. Vid l ji,
jak pokouší jiné muže, až byli ochotni za ni položit život, kdyby
kývla prstem. Jaksi si po ád nedovedl p edstavit, že dosp la v
bytost tak úchvatnou, nevinnou ve své kráse a zárove
neuv iteln smyslnou. Její o i byly jako drahokamy, m la
nádherné vlasy, hladké a lesklé jako havraní k ídla. V život
nevid l sv dn jší ženu. Nikdy. Byla jako její matka, a i když byl
tenkrát ješt velmi mladý, zap sobila na n ho jak Leno ina
krása, tak její elegance. Daniela byla vyšší než Lenora, stejn
štíhlá, ale smysln jší. Rysy m la ješt tajemn jší a postrádala
eleganci a d stojnost své matky, i když zrnko obou p edností v
ní bylo zaseto. Daniela byla smyslná, a to ješt zvyšovalo její
dokonalost. M la cosi zvláštního v o ích, v hlase, v pohybech –
snad váše , která doutnala pod povrchem a byla neuv iteln
vzrušující.
Adrien zaklonil hlavu a uv domil si, jak jsou jeho úvahy o
Daniele bláhové. Za al myslet na Joannu. Byl jejím prvním
milencem a ona byla jeho první ženou. V l to a byl n žný a
opatrný. Když se poprvé milovali, chvíle napln ní byla milá a
sladká. Cht la ho, byla odhodlána vzep ít se nebi i peklu, otci i
králi, aby s ním mohla být. P ísahala, že sotva cítila bolest, že
pro n ho ho ela hore kou, jejíž žár s sebou všechnu bolest
odnesl. Smí il se s její smrtí. Z staly mu krásné vzpomínky.
Cítil spíš vinu než bolest. Kdyby ji miloval se stejnou vášní a
odhodláním jako ona jeho, mohli být oba daleko od ni ivých
ink moru. Ale oni sloužili králi a z ejm nem li v bec
žádnou možnost, jak zm nit sv j osud.
Te po n m Daniela žádala, aby kv li ní ekal. Nikdy!
Uv domil si, že se sem p vodn rozjel, protože se cítil uražen
– nikdo si nebude d lal nárok na to, co je jeho, a rozhodn ne
jaký vazal cizího krále! Te , když p ijel, postará se o sv j
majetek. O Aville – a o Danielu. Bylo tém d sivé, jak vášniv
po ní prahl.
Dosud se mu n co podobného nestalo. Celý život ho
itahovaly ženy a on stejn mocn p itahoval je. Daniela jeho
pýše ušt ila polí ek. Uv domil si, že zatímco jeho se
zmoc uje chtí , ona mu pat it nechce.
Pak tu byla ta v c se Simonem…
Jak tak sed l a p emítal, ozvalo se zaklepání. Vstal a otev el.
Za dve mi byl i Daylin s Gilesem a Richardem Huntingtonem,
kte í si s ním cht li promluvit. M li vážný pohled. Beze slov
trojici otev el dve e doko án a uvedl ji do své ložnice.
„Nalezl jsem muže, kterého jsi zranil a zanechal v lesích.
Adriene,“ ekl mu Richard. ,,P ivezl jsem ho sem.“
„Beze sv dk ?“
„Ano. Umístil jsem ho do sklepní místnosti pod
nejvzdálen jší v ží.“
„Jak vážn je zran ní? P ežije?“ zeptal se Adrien.
„Práv ho ošet uje doktor Coutin. Slíbili jsme zajatci, že se o
ho postará nejlepší léka , pokud nám up ímn ekne všechno
o p epadení.“
„Slíbili jste mu také azyl v Anglii?“ cht l v t Adrien.
Daylin p ikývl. „Ano, Adriene, všechno prob hlo podle tvých
instrukcí. Ale ani to nebylo nutné. Muž byl dost vystrašený už z
toho, jak s tebou odpoledne bojoval. Myslel si, že ho budeme
mu it t mi nejstrašn jšími zp soby, jaké sv t zná.“
„M l jsem pravdu?“ zeptal se Adrien Daylina.
Daylina za okamžik p ikývl. „Ten chlapík íkal totéž. Jeli s
oddíly vzbou enc proti Eduardovi a bylo jim eno, aby
neubližovali Simonovi, hrab ti Montjoiovi. M li od n ho
ijímat rozkazy, jakmile bude zajata hrab nka z Avillu. Další
rukojmí brát nem li.“
„Taková je pravda, milorde!“ ekl starý Giles a smutn
pot ásal hlavou. „M l jsem zlé tušení, ale nikdy m nenapadlo,
že by se mohl mladý Simon zaplést do spiknutí proti hrab nce.“
„Zajmeme Simona hned?“ zeptal se Daylin.
Adrien zavrt l hlavou. „V í, že úto níci z jeho
nepoda eného útoku bu uprchli, nebo byli zabiti. Neví, že ho
podezíráme, a mohl by se k Daniele znovu dostal. Rád bych
 l, jestli za ním stojí král Jan. To zjistíme jen vy káváním.
zde Simon z stane jako host – a sv dek dnešního ob adu.
Chci všechny sv dky, které m žeme získat!“ dodal tiše.
„Ano, zemane Adrien !“ ekl Daylin a jeho hlas byl náhle
plny žáru. „Je dobré, pane, ti zase sloužit!“
„A to jsi zdravý na t le i na duši – zapálený pro dobrou v c a
chytrý!“ dodal Richard.
Adrien nakr il elo a Richard o krok ustoupil. „Odpus . M li
jsme tu ob as krušné chvíle, Adrien , nep ítel byl nablízku, bylo
eba dávat si pozor na každé slovo a hlídat hrab nku.“
„Hrab nku jsme neuhlídali.“ p iznal zkroušen Daylin.
„Ano, pot ebovali jsme t ,“ ekl Giles. „Zdravého a silného
na duchu, tak to ti chlapci myslí.“
Adrien se usmál. „D kuji. Jsem zde a pokud váše a hn v
uzdravuje ducha, pak jsem zcela zdráv. D kuji vám, hoši, za
vaše služby a velkou oddanost v takových podmínkách! A te
se jd te bavit. Dnes ve er si užívejte jen jídla a zábavy.“
„Nem li bychom hlídat hrab nku, kv li Simonovi…?“ za al
ustaran Daylin.
„Ne,“ odpov l Adrien. „Dnes ne, chlapci.“
„Ale…“namítl Richard.
„Hlídat ji budu já,“ ekl jim Adrien. „Ano, já budu hlídat!“
hem odpoledne se vykoupal a oblékl na ve er, nevzal si
však na sebe brn ní ani zbran – krom svého me e. Sám se
zašel podívat na v zn a vyslechl si mužovo p iznání. Ješt
jednou ujistil vyd šeného zajatce, že se mu nic zlého nestane,
když se up ímn p izná. Jakmile muž skon il, byl Adrien
esv en, že s celou akcí m l hodn spole ného Simon a že
byl odhodlán Danielu unést. Málem se mu to poda ilo. Jestli
byla Daniela zcela nevinná, nebo ne, Adrien nev l. Toho
odpoledne b žela k chatr i jako šílená. S Adrienem. kterého
nepoznala, bojovala dost zoufale. Všechny by p esv ila, že se
st etla s nep ítelem. Ale co když p ece jen v la, kdo ji drží?
Adriena p ece vždycky považovala za nep ítele…
 Jak by ho mohla v tom okamžiku poznat? Byl pry tolik let!
A její svoboda trvala až p íliš dlouho. Adrien dokon il p ípravy
na svatební ob ad, který se m l konat p i západu slunce v kapli u
západního k ídla. Otec Josef, zdejší buclatý kn z, byl Gaskon c,
kterého sem p ivezl Eduard, když Daniela p ed lety odjížd la do
Anglie. Byl stále velmi oddaný anglickému králi, nebo o tom
alespo Giles ujiš oval Adriena. Mezi jeho muži byl mladý
edník, který studoval na kn ze, ale po smrti svého staršího
bratra se vrátil zpátky do sv tského života. Adrien si byl jist, že
by ho Darin upozornil, kdyby p i p íprav n co nebylo v
po ádku. Navzdory svému slibu, že nev st poskytne as, by byl
Adnen mnohem radši, kdyby jeho no ní právo bvlo napln no.
S tím pomyšlením vešel do hradu a zanechal velkou sí
hemžícímu se služebnictvu, které p ipravovalo svatební hostinu,
jež bude po ob adu následovat. Sám stoupal po schodech
nahoru. Na okamžik se zastavil ve svem pokoji a vzal z n ho
balí ek, který mu dala Jana, manželka prince Eduarda, jako dar
pro nev stu. V l, co v n m je – ist bílá no ní košile z
nejjemn jšího tkaného hedvábí. Za t chto okolnosti sotva
použitelná, ale…
Urazil vzdálenost k Danieliným dv ím, ke dve ím do ložnice
hradní paní na konci chodby. Pohroužen do myšlenek
nezaklepal, ale otev el dve e d ív, než ji zavolal jménem.
„Danielo…“
Zarazil se. Sed la v elegantn tvarované d ev né sedací van ,
vyztužené zlacenými ocelovými obru emi. Byla umíst na u
krbu a Daniela se v ní zjevn cítila p íjemn . Pro esávala si
vlasy, umyté a ješt vlhké, které jí splývaly p es okraj vany až
na bílou kožešinu prostírající se za ní.
Pohoršilo ji, že spat ila Adriena, rychle p itiskla kolena k
hrudi a up ela na n ho zelené o i blýskající se jako drahokamy.
„Nemyslela jsem si, že by Skotsko mohlo soupe it s
Gasko skem, co se tý e dvornosti. P esto jsem v ila, že jsou
muži po celém k es anském sv natolik zdvo ilí, že zaklepou,
než otev ou dve e do míst, která jim nepat í.“
„Tohle je moje vlastnictví,“ p erušil ji stroze.
„Moje…“
„Moje. Prop uji ti ho – prozatím,“ p ipomn l jí. Daniela si
objala kolena ješt pevn ji, ale nemohla skrýt dlouhou eleganci
nohou ani plnost ader.
Adrien litoval, že nezaklepal. Slabiny ho bolely a jeho
mužství se v nich zvedalo jako praporec.
A on jí slíbil as…
„Adriene, prosím, co tady d láš?“ vyk ikla a on byl
zlomysln rád, že ji tak vyvedl z míry.
Zamí il k její posteli s bohatým baldachýnem a vyšívaným
ehozem. Otev el kožený vak a vytáhl krásné, zá ivé prádlo.
i pohledu na n se Daniele zablýskly o i a zatajil dech.
„Dar od princezny z Walesu, Eduardovy manželky Jany,
první dámy Kentu,“ ekl stru . Pak hodil na lože malou
lahvi ku plnou temné tekutiny. „Dárek ode mne.“
„To je…,“ za ala ned iv .
„Ku ecí krev.“
Nechápav na n ho hled la.
„Aby zkropila postel,“ ekl jí, „než nastane ráno,“
Rum nec, který pokryl každý viditelný kousek jejího t la,
zvýraznil smaragdovou barvu jejích o í a jisk ivou modro ernou
krásu vlas . „D kuji,“ poda ilo se jí chladn vyslovit. „Mohl bys
te m j zemane, odejít? Chladne mi voda.“
Cht l vyjít ze dve í, ale nebyl toho schopen. Zamí il k van a
poklekl na její stran . Bolest se ší ila a zá e Danieliny
slonovinov jasné k že byla tém nesnesitelná.
Slabost ve slabinách se zv tšovala. Proboha, pokud z tohoto
pekla ihned neodejde…
„Adrien , odejdi!“ Nap tí v jeho tvá i muselo být pro ni
varováním, protože rychle opakovala: „Prosím odejdi!“
Ale on neodešel. Vztáhl ruku, set el jí z paže kapku vody a
uv domil si, že se celý t ese a že vypadá jako králík zahnaný do
kouta. „Slíbil jsem, že ti dám as. Nikdy jsem neslíbil, že se
budu držet dál od panské ložnice, nebo že budu p edstírat, že
jsem spolu s Avillem nezískal i manželku.“
es své znepokojení a neklid na n ho ost e pohlédla, „Aville
stává m j.“
„Získáváš víc než já, jak se zdá, hrab nko. Já jsem se zde stal
hrab tem, ale ty, milady, se za hrab te provdáš.“
 Sm le na n ho pohlédla. „Jsi hrab tem jenom proto, že ti
Eduard dal titul. A ten ti dal jen proto, že jsem souhlasila s
našimi zásnubami.“
„Hrab nko, cokoliv jsem od tebe získal, jsem si zasloužil!
Obávám se, že jsem m l mnohem snadn jší práci, když jsem si
musel poradit s ozbrojeným nep ítelem!“
Najednou polkla, na okamžik zav ela o i a Adriena se dotkl
nep íjemný pocit, který ji z ejm naplnil. „Adrien , já nejsem
kámen, ani ze , pevnost, nebo hrad! Obrátil jsi mi b hem
kolika hodin m j sv t vzh ru nohama a te se mi vysmíváš.
Hledáš na mn chyby a p itom m nepovažuješ za nic víc než za
ženu, kterou jsi dostal spolu s hradem. Dob e, pane, docela
up ímn , pochopila jsem, že zatímco jsi oplakával Joannu,
vyspal ses s polovinou žen Anglie, Skotska i kontinentu.
Odpus , pokud mám já – která jsem jen poslouchala básníky a
hudebníky – v i tob jisté výhrady!“
V tu chvíli by dal všechny své tituly i p du, která mu pat ila,
za její t lo. Ale p estože se pod jeho pohledem chv la, neztratila
ze svého ohn ani jiskru, a i když byl Adrien odhodlán jí
vzdorovat, rozhodl se, že te odejde. Udiven na ni pohlédl.
„Polovinu žen ve Skotsku, Anglií a na kontinentu? To jist ne!“
Vstal a zamí il ke dve ím. Pak se zamra il a obrátil se zas k ní.
„Jist to nebyla víc než… t etina.“ Vyšel ven a rychle za sebou
zav el dve e. Jak p edpokládal, n co na n narazilo. Usoudil, že
mýdlo. Znovu rychle otev el a str il do pokoje hlavu. „Bu
ipravena na slib, hrab nko. Za hodinu nastane soumrak. Budu
o ekávat v síni a pak spolu odejdeme do kaple.“
Zaklela a tentokrát po Adrienovi mrštila st evícem. Ležel
kousek dál od vany a ona se musela natáhnout, aby na n ho
dosáhla. Odhalila p itom plná, pevná a okrouhlá adra. Jejich
bradavky byly dráždiv velké, r žové a zahrocené. Že by z
chladnoucí vody? napadlo ho.

Znovu zav el dve e, než ho mohl zasáhnout st evíc, op el se o

a poslouchal Danieliny kletby.
Ach ano, nemohla ho proklínat víc, než on proklínal sebe.

194
 la ješt as.
A on poci oval sžíravou, hladovou bolest, která ho svírala,
pronásledovala a trýznila.
Vyšel ze dve í, sp chal dol a tam se zadíval do ohn . P išel
za ním Rem a nabídl mu další pohár jejich nejlepšího vína.
Adrien mu pod koval a s chutí se napil.
O chvíli pozd ji si uv domil, že Daniela sešla ze schod .
Oblékla si elegantn modré šaty. Jemné rukávy spodního roucha
splývaly v dlouhých záhybech kolem paží, královská mod
tuniky s bohatou modrou výšivkou na živ tku jí obepínala adra
a pak spadala v m kkých záhybech dol . Hlavu pod zlatou
filigránovou elenkou, jednoduchou a krásnou, pokrýval závoj
modré mlhy.
Nepohlédla sm rem k n mu, ale zamí ila ke stolu – kde
ekalo, víno. Nalila si íši, rychle vypila celý obsah a nalila si
další. Pozoroval, jak vypila druhou a za ala si nalévat t etí.
ešel místnost, p istoupil k ní, vzal jí karafu i íši z ruky a
rázn je postavil na st l.
„Jak opilá si myslíš, že musíš být, abys mohla vyslovit sv j
slib?“
„Velmi,“ ujistila ho vážn a op t sáhla po íši. Odsunul
nádobu dál.
„Je mi líto! Obávám se, že nemohu p ipustit, abys ses
uprost ed ob adu svalila na zem.“
„Ješt jednu!“ zašeptala a dodala s d stojností i s pohrdáním.
„Toto víno jsem pila celý život. Obávám se, že ho v celém hradu
není takové množství, které by m dokázalo skolit na zem.“
„Nebudeme to riskovat, ano?“ navrhl. Vzal ji za paži a obrátil
a vycházel s ní ze sín .
„V tšina nev st p ijímá p i takové záležitosti n jaké
pozornosti. Roucho, klenoty, kv tiny.“
„V tšina nev st má v úmyslu se svými manželi spát,“
ipomn l jí zdvo ile.
„Kdo bude zastupovat mého poru níka?“ zeptala se chvatn a
snažila se vyhýbat nebezpe nému sm ru, kterým se vydala.
„Za krále Eduarda III. bude jednat doktor Coutin.“

195
 Vyšli ze sín , Venku na nádvo í ekali Danielíni lidé – tesa i,
zedníci, rolníci, d ve ky, ozbrojenci a jejich ženy. Ozval se jásot
a vzduchem létaly kv tiny.
Všechny kv tiny, které si mohla Daniela p át.
Byla vychována a vyrostla ke cti svého stavu. Adrien to vid l
rád, protože tak instinktivn odpov la t m, kte í dávali najevo
svou v rnost. Brala kv tiny od malých bosých d at a up ímn
jim d kovala za blahop ání. Spole došli ke kapli, kde ji vzal
za ruku doktor Coulin a došel s ní k oltá i p ed ekajícího otce
Josefa. Víno, pomyslela si, mi pomohlo. O i m la zamžené.
Když procházeli kolem jejího bratrance Simona, který stál
napjatý jako luk v bo ní lavici s lady Jeanettou, s Monteine a s
dalšími leny domácnosti, sklopila o i.
Ale ješt p edtím v nich Adrien zahlédl utrpení a projel jím
spalující osten žárlivosti. Simon se brzy do ká odplaty. A jestli
Adriena zradila i Daniela…
Otec Josef monotónn za al. Doktor Coutin v zastoupení
krále vy ídil veškeré náležitosti. Adrien od íkal sv j slib rychle.
Daniela jako by se zajíkala p i každém slovu, které jí vyšlo z
úst.
Ale na tom nezáleželo, vyslovila sv j slib bez nátlaku a p ed
notnou ádkou sv dk . Ob ad skon il. Otec Josef vyzval
Adriena, aby políbil nev stu.
To bylo jediné, co Adrienovi ješt chyb lo. A Simon se díval.
Adrien si p ál, aby ten Francouz vid l, jak moc si je mladý
novomanžel v dom práva na svou ženu.
itáhl si ji do náru e, ruku jí p iložil na krk a p inutil ústa,
aby se mu vzdala. Za al je drtit svými, až je otev ela. Pronikl do
nich jazykem a vychutnával v ni sladké máty, kterou žvýkala.
Daniela ho chytila za volné rukávy košile pod jeho tunikou,
pevn a jakoby na protest. Neuvolnil své sev ení, znovu a znovu
dobýval její ústa jazykem, zkoumal je a pronikal hloub ji a
hloub ji do sladkého, sv dného tepla polibku, který necht la
dát. Byla v jeho pažích jako v ohni, pobou ená a divoká,
bolestn sladká na dotek a chu , vyzývající k tomu, aby ji držel
v náru í a tiskl k sob . Aby ji cítil. Její vlasy mu splývaly jako

196
 erné hedvábí p es prsty a proplétaly se jimi jako nejjemn jší
vlákna ebenu…
V okamžiku, kdy ji pustil, zavrávorala a málem upadla. Když
se na n j podívala, uvid l v jejích zá iv zelených o ích vztek.
Zalapala po dechu. Rty m la vlhké a nab hlé.
Toužil po ní ím dál víc…
Ale oba byli od sebe náhle odtrženi, protože se k nim hnali
gratulanti. Monteine a lady Jeanette Adriena políbily a pak se k
mu prodrali jeho muži, aby ho poplácali po zádech nebo mu
pot ásli rukou. Koutkem oka vid l, že je Daniela ve stejné
situaci –hnali se k ní jeho rytí i a její ozbrojenci. Další a další se
tla ili vp ed. Obvykle vtiskli na tvá krátký polibek, ale n kte í
ji políbili i na rty.
Pak tu byl Simon. Nával v kapli odd lil Adriena od Daniely,
ale byl dost blízko, aby vid l, jak Simon Danielu bere do náru e.
A pak vid l, jak jí Simon líbá…
Polibek netrval tak dlouho, jako když líbal nev stu on, možná
nebyl ani tak dramatický nebo vášnivý, ale byl zatracen
rný. Adrien se cítil, jako by kolem n ho vzplály všechny
pekelné ohn . Cht l toho Francouze zabít.
Než se zas dostal k Daniele, dvojice se od sebe odtrhla. Ale
zdálo se, že spolu šeptem hovo í, aby je neslyšeli jiní.
Co jenom mají v plánu?
Když si Adrien p isel pro nev stu, Simon se ztratil v davu na
nádvo í. Daniela celá bledá p ijala ruku, kterou jí nabídl, aby ji
doprovodil zp t sín . Krá eli bok po boku, ale ona na n j p esto
nepohlédla.
Velký st l byl p ipraven tak, aby uspokojil obrovské
množství lidí. Adrien se s Danielou posadil do ela, zatímco
jeho muži a její dámy se rozmístili podle své hodnosti a
postavení. V prostoru ohrani eném dv ma p isunutými stoly
za al hrát hudebník na loutnu. Sloužící nabízeli hojnost dráždiv
upravených pokrm – podávali se pávi s roztaženým pe ím,
bažanti a ostatní dr bež, mohutný divo ák s roztaženou tlamou a
vycen nými zuby, množství ryb, úho a jeleního masa.
Po Adrienov boku sed la Daniela, bledá a ml enlivá.

197
Nedotkla se ani sousta a vína upila jen nepatrn . Neustále k nim
icházeli lidé, kte í jim p áli Boží požehnání a š astné
manželství. Zdálo se, že to Danielu t ší, protože s ním nemusí
mluvit.
Hodiny rychle míjely. Daniela kone vysko ila, prudce se
obrátila k Adrienovi a tiše ekla. „M j pane, toto klání jsi stejn
jako všechna ostatní vyhrál. Trpím. Hlava mi t eští a musím jít
do postele. Spát.“
Vstal spolu s ní. „Nevyhrál jsem toto klání, má paní. Prob hl
sotva první pokus. A ty hodláš jít do postele – spát.“ Nevšímala
si ho a obrátila se k odchodu. Zjevn za život mnoho svateb
nezažila, protože vypadala ohromen , když zjistila, že její dámy
ekají, až se zvedne. Vzaly ji pod paží, aby ji odvedly, a cestou
do schod se smály a výskaly. O krátkou chvíli pozd ji zjistila,
že Adriena odvád jí jeho muži a p ivád jí nahoru do pokoje pro
hosty, kde ho svlékli ze šat vým nou za župan lemovaný
kožešinou, a vlekli ho k panské ložnici, aby se setkal se svou
nev stou.
Danielina ple se zdála být stejn bílá jako tkanina, která
sotva zahalovala její t lo. No ní košile byla sama o sob
elegantní, ale na Daniele jako by ožila. M kce se vlnila,
obepínala její adra a splývala k bok m. Propoušt la náznak
žových bradavek a havraní hedvábí erného trojúhelníku v
míst , kde se spojovala její stehna. Vlasy m la Daniela
rozpušt né a vykartá ované do vysokého lesku. Spadaly jí
kolem popelavé tvá e na sn hobílou košili.
Tato žena jist zp sobovala bolest ve slabinách každého
zdravého muže v místnosti v etn Simona. Ano, ten ni ema se
objevil i zde mezi hosty se strojeným úsm vem na rtech a se
zlobou v o ích.
Jakmile byli Adrien s Danielou vrženi k sob , ozval se hlasitý
jásot. Adrien kolem obou ovinul sv j t žký župan a p emáhal
opojení z doteku Danieliny hebké k že a plnosti jejích ader a
vyk ikl: ,,Dost, p átelé! Nechte nás už o samot !“
„Do postele, do postele!“ vyk ikoval n jaký opilý rytí .
„Ven!“ p ikázal Adrien znovu. Tentokrát rozvern nalad ný

198
rytí uposlechl a s povzdechem se obrátil ke dve ím ložnice.
Ostatního následovali, až se celá veselá spole nost vytratila.
Dve e za novomanželi se zav ely.
Vtom Daniela Adrienovi vyklouzla z objetí, rozb hla se p es
pokoj s pažemi p itisknutými k hrudi a pak na n ho pohlédla di-|
vokýma o ima. ,,Já jsem svou ást dohody splnila!“ zašeptala
zv ené. „Prosím, Adriene, te je ada na tob , abys dodržel slib.
Odejdi!“
Ale on nemohl. Neposkvrn ným a pr hledným rouchem pro
bleskoval z Daniely ohe .
Do o í jí vstoupily slzy. „Adriene, slíbil jsi to.“
Na okamžik mu p ipomn la dít , které kdysi chránil. A a
uv il v její nevinnost.
Hluboce se jí uklonil a p edstíral, že je v i ní ledov
chladný. „Tak tedy dobrou noc, má paní.“
Zamí il ke dve ím, podíval se, jestli je chodba prázdná, pak
opustil její pokoj a rychle vklouzl do svého. Tam si p itiskl p st
ke spánk m, hlasit zaklel a proklínal sám sebe.
Kdyby nebyla tak naivní, tak vystrašená, tak nevinná! Kdyby
se jí neleskly v o ích slzy…
Znovu zaklel, popadl karafu s vínem, usedl u krbu a v bec s
nenamáhal hledat pohár.
Toužil po spánku a v l, že nep ijde. Další nejlepší možnost
je zpít se do n moty.
Ale ani k tomu nedojde. !
Pozd ji, když už m l dávno spát, uslyšel v chodb šramot a
pak tlumený šepot u manžel iných dve í. Vzty il se a
naslouchal. Pak šepot utichl. Její dve e se otev ely a zase
zav ely…

„Danielo! Danielo, rychle!“

Když uslyšela zašeptání, už skoro spala. V la, že je to Simon,
vysko ila a srdce sejí strachy rozbušilo.
Na svatb byl tak sklí ený a tak ztrápený, když ji políbil a
ál jí št stí a znovu p ísahal nehynoucí lásku! Nebyla schopná
unést jeho bolest, až mu nakonec sv ila, že i když se s atkem

199
souhlasila, nestane se v pravém slova smyslu manželkou.
Nikdy jsem ale nem la takovou v c vyslovit, uv domila si,
protože Simon byl náhle zde. U jejích dve í.
Vysko ila a otev ela je tak rychle, jak to jen bylo možné,
toužila ho uml et a zoufale se modlila, aby se Adrien
neprobudil. Simon stál v chodb , me se mu houpal u pasu a o i
ostražit hled ly ke dve ím hostinského pokoje o kousek dál.
Než ho mohla Daniela zastavit, vstoupil do její ložnice.
„Simone…!“
iložil si prst k úst m, zamí il k posteli a odhrnul záv s.
Vydechl úlevou, když si uv domil, že jsou skute sami.
„Simone, musíš odtud okamžit odejít!“ ekla zoufale.
„Danielo, musíme celou situaci co nejrychleji vy ešit,“ ekl jí
naléhav . „Pokud vaše manželství nebylo napln no, m žeme
za ídit jeho anulování. Odejdeme spolu. Vezmu t ke králi
Janovi –ten už n co vymyslí. Pak se vrátíme na Aville a…“
„Tiše, Simone! Pro lásku Boží, ml ! Vždycky jsem ctila
rodinu své matky, ale Aville je sou ástí Eduardových držav!
Copak nechápeš? V tšina zdejších lidí jsou jeho oddanými
stoupenci – v dí, co se stalo, když s ním naposledy bojovali!
Pot ebují zde Angli any, pot ebují obchod, p íjem. Simone…“
„Ach Bože. Danielo, ale já t miluji!“ Náhle promluvil, jako
by se dusil. Daniela si zárove uv domila, že se ocitla v jeho
náru i a že ji drtí ve svém objetí. Jeho rty byly teplé a tiskly se k
jejím a jeho ruce… jeho ruce m la najednou na pažích, ramenou
a adrech a hladily ji p es jemnou látku bílé svatební košilky.
Pokoušela se uhnout p ed jeho polibkem, ochromená a
vystrašená.
„Simone…,“ protestovala u jeho rt .
V tom okamžiku se rozlétly dve e.
Simon nedbal na její varování, ale te od ní odsko il a
bleskurychle tasil me .
Vešel Adrien. Stále na sob nem l nic než kožešinou
lemovaný župan a odhalenou ocel svého me e. O i mu ho ely
plamenem, rysy m l tvrdé a chladné jako led.
„Jestli se ješt jednou dotkneteš mé manželky, vikomte,

200
od íznu ti tvou nerozumnou hlavu od t la,“ prohlásil klidn .
„Ta dáma m la být moje!“ vyk ikl Simon a vrhl se na
Adriena.
„Ne!“ vyk ikla Daniela a sko ila kup edu. Bláhov doufala,
že se dostane mezi rvá e. Adrien ji chytil za paži a prudce
odstr il z dráhy jejich boje. Dopadla na st nu blízko krbu a
sklouzla na zem omámená se sbírala na nohy. Hlavou jí
probleskovala myšlenka, jak zastavit ty dva.
Ale boj byl d siv krátký. Zazn lo jediné zazvon ní oceli,
Simonovi vypadl me z ruky a let l po zemi sm rem k
otev eným dve ím.
Z chodby zazn ly t žké kroky. Objevili se dva z Adrienových
muž , aby zjistili, co zp sobilo takový hluk. Adrien chytil
Simona za rukáv a táhl ho s sebou ven na chodbu. Daniela se
zvedla a hnala se za ním. Bála se o Simona a zoufale toužila
Adrienovi vysv tlit, že k ni emu nedošlo. Ale jakmile Adriena
dostihla, uv domila si sílu jeho hn vu. Nap tí vyza ovalo nejen
z každého svalu, ale také z blýskajícího se zlata jeho o í. P esto
se odvážila dotknout jeho ramene, i když se zdálo, že to Adrien
nevnímá. Pevn mu sev ela paži a zatahala ho za ni, až se k ní
kone obrátil.
„Adrien , prosím, musíš m vyslechnout…“
„S tebou si to vy ídím, až skon ím s tvým milencem,“ odsekl.
„Po kej, Adrien …,“ za ala, ale pokra ovat už nemohla.
Nemilosrdn ji uchopil za ob ramena a str il ji zpátky do
pokoje.
Cítila jeho o i plné vzteku. Olízla si rty a v la, že te musí
prosit. A prosit velmi výmluvn , má-li Simona zachránit. Ale
než se mohla pohnout nebo promluvit, zabouchl jí Adrien dve e
ímo p ed nosem.

201
 13
Asi jsem se zbláznila, pomyslela si, když se ho snažila
dostihnout. Odtáhla se ode dve í, zahled la se do ohn a ucítila,
jak jí proniká mrazivá hr za. Co to cht la d lat? Pot ebovala as
na p emýšlení a na to, aby p emohla strach.
Ne! ne! Pot ebuje jen modlitbu, aby dve e z staly navždy
zav eny, aby sejí zjevila zázra ná možnost úniku…
Jak je zbab lá! Co bude se Simonem? Musí mu pomoci.
Ale dve e se sotva zav ely, když se znovu s rachotem
rozlétly. Ruka jí vylétla k adr m, jako by cht la zabránit srdci,
aby se utlouklo k smrti.
Objevil se ve dve ích s rukama založenýma v bok. Zdálo se
jí, že na n ho hledí snad celou v nost, a p ece uplynul sotva
okamžik. Rázn zamí il do pokoje a prudce za sebou zabouchl
dve e.
Simon, p ipomn la si smutn .
„Cos ud lal?“ cht la v t a snažila se z stal klidná a
vzp ímená, udržet si jistý hlas a p edstírat odvahu. „Co chceš
ud lat?“ Navzdory její snaze jí hlas p esko il.
„M l bych t zabít!“ zasy el tiše a hlas m l znepokojiv
klidný. Stisknout ti krk a uškrtit t . Ale pak bych p išel o
manželku. P inejmenším bych ti mohl dát takový výprask, až
bys k ela o milost.“
„Nebojím se t !“ ekla mu a ost e na n ho pohlédla. Ale bála
se, srdce jí stále bušilo a ztrácel sejí dech. „Nesnaž se m
vyd sit a odpov z mi! Cos ud lal Simonovi? Jestli jsi mu
ublížil…“
Nedopov la, protože se k ní blížil a vyza ovala z n ho
taková hrozba, že se nemohla pohnout, dokud nebyl tém u ní.

202
Pak jí z hrdla unikl povzdech a ona se pokusila prchnout. Vtom
se jehoprsty zapletly do jejích vlas . Uchopil ji za rameno a strhl
zpátky elem k sob s takovou silou, až pozbyla dechu. Ob ma
rukama ji pevn sev el kolem ramen. Daniela vzty ila hlavu a
odhodlan pohlédla Adrienovi do o í. Okamžit za ala
instinktivn hledat úkryt i p es své odhodlání, že se Adrienovi
postaví. Nikdy ho nevid la tak rozzlobeného, ani toho dne v
lese, kdy byl p esv en, že mu uvolnila podp nku na sedle, aby
ho zabila.
Nev la, má-li k et, nebo plakat. „Domýšlívý, panova ný,
ni emný, chamtivý Angli ane!“
„Skote,“ opravil ji lakonicky. Zvedl ji do vzduchu a hodil na
postel. Nádherná no ní košile se jí omotala kolem t la. Nohy
la odhalené a od pasu nahoru byla nahá. Jemné stužky na
živ tku povolily a odkryly její adra. Daniela zalapala po dechu,
zkusila vstát a snažila se zahalit oškubanou látkou. Podep ela se
lokty a setkala se s temnou zu ivostí jeho pohledu. Zmocnila se
jí divoká panika. Adrien z stal mnohem mén než polonahý,
protože kožešinou lemovaný župan se rozev el a ona si
uv domila mnoho v cí, kterých si u n ho všimla už d íve;
bronzovou sílu ramen a paží, ší ku hrudníku, tvrdé a štíhlé
obrysy jeho b icha. Bolestn si uv domila i to, eho si p edtím
nevšímala: Jeho vzty ený úd, dlouhý a tvrdý, dotýkající se jejího
la. Když se nad ni naklonil, up ela na n ho o i. Pokusila se ho
prudce a zoufale odstr it, ale on se pohnul tak rychle a s tak
prudkou zu ivostí, až se zdálo, že ji v bec nevnímá. Ucítila jeho
ruku pod svýma štíhlýma nohama. Jakmile ji uchopil za kolena,
rozev el je a vtiskl se svou váhou mezi n , op t se pokusila
vzep ít. Prsty jeho levé ruky ji sev ely obe záp stí a za její
hlavou je p ibily k posteli. Pravou rukou ji lehce p ejel po tvá i,
pak ji pohladil po krku a po odhalených oblinách ader.
erývan se nadechla. Bála se. ale p itom si bolestn uv do-
movala jeho dotek. Zoufale toužila se mu vzep ít, protože v ní
probouzel cosi dosud nepoznaného.
Jeho o i, zá ící záblesky istého plamene, se zabodly do

203
jejích.
„Ubohá, proklatá, sladkáa nevinnosti!“ zasy el. „ as! Dát ti
as! as, abys p ivítala svého francouzského milence v pokoji
vzdáleném sotva na krok od mých dve í?“
„Mýlíš se!“ vyk ikla. „Nechápeš…“
„Velmi dob e chápu, že m l ruce na tvých adrech, rty na
tvých ústech. Nebyl jsem to já, kdo prosil o as kv li své
pochybné nevinnosti! Bože, mohl bych t zabít!“ k el vztekle.
„Na jeho ústech, která t ochutnávala, také nebylo nic
špatného?“
íkám ti, že mu nesmíš ublížit. P ísahám, že nic
nechápeš…“
„Ne. Ty nechápeš!“ ekl jí energicky a uml el ji. Daniela se
zmohla jen na ohromený výk ik. Adrien svou volnou ruku
posunul níž po jejím b iše až k tmavému pahorku. Pronikl mezi
stehna, dotýkal a hladil, zkoumal…, dokud se Daniela prudce
nerozt ásla d rností jeho dotek . P ipadalo jí, že se v ní
vznítilo n co jako ohe , A v la, co má Adrien v úmyslu.
„Po kej!“ zaúp la a snažila se vyprosit, ale svíral jí záp stí
íliš nelítostn a tíha jeho t la byla p íliš velká, než aby se
mohla Daniela hnout. Jeho tvá se náhle ocitla velmi blízko její.
Doslova ji probodával o ima. Dráždivé zašeptání u jejích rt
bylo tém n žné. „Po kej?“ opakoval. „Aby m zas p edešel
ten francouzský bastard?“
„Ne…,“ namítala sev eným hlasem, protože jí dal najevo, že
už nemíní ekat. Jeho vzrušené pohlaví jí proniklo do t la jako
ž. Zdálo se, že celé její t lo zachvátila bolest. Ot ásla se a
vzepjala proti n mu v šílené snaze zabránit vniknutí, ale
poda ilo se jí k n mu p itisknout ješt víc. P ivedla ho ješt
hloub ji do svého nitra, k místu, kde ji roztrhal na kusy.
Neuv domovala si jeho prudké pohyby ani to, že po chvíli
znehybn l – až si všimla, že jí uvolnil ruce. Ležely na jeho
ramenou a nehty se mu zarývaly do masa.
Jeho prsty se jí zapletly do vlas v týle. Jeho o i se zabo ily
do Jejích. „Kristepane!“ ekl tiše. Zdálo se, že ho p ekvapení

204
zbavilo hn vu práv v okamžiku, kdy ho zatoužila uškrtit.
„Adriene!“ zaúp la a nepoda ilo se jí ubránit vzlyku. Cht la
ho prosit, ale ne o milost.
„Nemohu zpátky,“ ekl rozhodn .
Otev ela ústa, aby promluvila. Ihned ji uml el. Jeho polibek
ji doslova stravoval. Jazyk jí tvrd a vášniv pronikal hluboko
do úst a do hrdla. Jeho rozžhavená ocel proudila celým jejím
lem a ší ila se z místa mezi stehny. Slyšela a cítila tlukot jejich
srdcí a bylo to, jako by jí v hlav dun ly bubny. Nemohla se
vykroutit a jen cítila jeho d rné doteky. Vnímala je zárove
jako brutální i podivn jemné, omamující a tak fascinující, že
když se znovu za al pohybovat, ani si to neuv domila. Sžíravý
pocit z stal, ale bolest polevila. Jeho rty se odtrhly od jejích, ale
pak se jich op t dotkly. Jeho ruka ji pohladila po tvá i a po
adrech. T lem jí prob hl závan trýznivého plamene a v
okamžiku, kdy byla bolest velmi intenzivní, ucítila v nitru i n co
živého a nevýslovn sladkého. Nemohla s ním bojovat. Mohla
se ho jen držet a nechat se strhnout divokostí vich ice a mezi
rudou mlhou zp sobující bolest vnímat podivná šeptaná slova o
slibované rozkoši. Uv domovala si ho ím dál víc, vnímala
pletence sval napínajícího se t la, jeho plynulý pohyb, tvrdý,
vlá ný, nepolevující a neúnavný… prudký, znovu a znovu
vnikající do jejího t la, dokud se úpln nevzdá. Držela se ho
pevn za ramena a tvá mu zabo ila pod bradu. Celé jeho t lo se
siln ot ásalo. Držel ji pevn a byl stále nad ní pozvednutý, pak
se ješt jednou pohnul, ze rt mu uniklo zasténání a mohutná
vlna tekutého ohn se p elila z jeho t la do jejího.
Ucítila, jak se hluboko uvnit chv je. Z celého srdce ho
toužila set ást, uvolnit se od jeho tíhy, a p ece zárove dychtila
dotknout se saténového povrchu jeho vlnící se k že a zase
vychutnávat jeho polibky. Cht la utéci tak daleko, jak to jen jde.
Ale uv domovala si, že by nikdy neunikla touze znovu ho
vnímat, dotýkat se ho, nechat ho, aby od ní žádal tak mnoho…
Znehybn l, ale z stal v jejím t le. Zav ela o i. Najednou jí
chyb la slova a ona p emáhala slzy, které se jí draly zpod ví ek.

205
 „Podívej se na mne,“ vyzval ji.
Ud lala by všechno, jen tohle ne.
Ale znala ho a bála se, že by jí otev el ví ka násilím. Otev ela
vzdorn o i a zjistila, že na ni up en hledí.
„Zabiješ m !“ obvinila ho prudkým, vy ítavým šepotem.
Ke jejímu úžasu se usmál. „Nezem eš,“ ekl jí. „Ale docela
dob e bych ti mohl napráskat, kdybych vstoupil do tohoto
pokoje o minutu pozd ji!“
„Stále se mýlíš, ty zatracený Angli… Skote!“ bou ila a
doufala, že se nerozplá e. „Musíš si uv domit, že Simon a já
jsme nebyli milenci…“
„Ale stát se to mohlo‘?!“ naléhal drsn . „Je t žké cítit vinu za
to, že se lov k zmocní své manželky p íliš bezohledn , když se
zastává jiného muže. Díky Bohu, milady, jste nebyli milenci.
Te alespo nemám takové nutkání t uškrtit.“
„Nebo mi napráskat?“
„Podle francouzských zákon je zcela legální, když muž bije
svou ženu,“ p ipomn l jí. „To je v c, nad kterou se budu muset
zamyslet…“
Zask ípala zuby a snažila se odtáhnout. Adrien jí chytil za
ruce. Svoje slova pronesl s lehkým tónem, ale jeho o i se
varovn zúžily. „Jak jsem ekl, hrab nko, kdybych p išel o pár
okamžik pozd ji…“
„Nalezl bys m samotnou!“ p erušila ho. „Nedovolila bych,
aby za t chto okolností cokoliv pokra ovalo.“
„Míníš t mi okolnostmi, že jsem se dnes vrátil?“
„Ne, mám na mysli, že jsem se nikdy nezpronev ila našemu
zasnoubení a ani jsem to nezamýšlela,“ ekla. „A jsem si jistá,
že tys to p i mnoha p íležitostech ud lal!“
Znovu se usmál. „Jsem o deset let starší než ty, milady. A
obávám se, že jsem nebyl p edur en k církevnímu celibátu.“
„Ani já jsem snad nebyla p edur ena k životu jeptišky!“
Jeho úsm v pohasl a ona hluboce litovala, že promluvila.
„M la bys tedy d kovat Bohu, Danielo, žes takovým
zp sobem dosud žila!“ ekl varovn .

206
 Daniela cítila, že jí zbledly tvá e, a znovu z celého srdce
zatoužila ho od sebe odtrhnout. Bylo nesnesitelné, že musela po
tak d rném aktu z stat v jeho zajetí. V bec nedbal na svoji
nahotu pod županem a na své t lo, které ji zavalilo. Cítila
horkost v místech, kde se t lem dotýkala jeho, a chlad vzduchu
tam, kde byli odd leni. Pod ví ky se jí hromadil mohutný proud
slz a ona se je ze všech sil snažila potla it. Nemohla si pomoci,
ale vzpomn la si na všechny romantické rytí ské p íb hy, které
etla. Simon ji miloval. Byli do ní zamilovaní i jiní muži. Ale
ona se provdala za Adriena, z její svatební noci se stal výbuch
vzteku a d rn známý cizinec te ležel natažený na ní. Jeho
lo bylo t lem vále níka, vybroušené k dokonalosti jako ost í
me e, který nosil, v n kterých ohledech nádherné… a v jiných
trestuhodné!
žce polkla a zamrkala, aby skryla slzy. „Slíbil jsi mi as.
Nem l jsi… nem l jsi právo!“
Kone se p evalil na bok a pak vstal. Na sob stále m l
rozhalený župan. Zamí il k ohni, tam se sehnul a železným
pohrabá em rozhrábl jiskry. Daniela se snažila urovnat zbytky
no ní košile a zabo ila se zpátky do polštá , zatímco Adrien
stál a hled l do plamen . „M l jsem všechna práva,“ ekl
energicky.
„Ale slíbil jsi…“
as. Ale as vypršel dnes ve er, když jsem zjistil, že tv j
milenec – dob e, tv j velmi blízký p ítel, tém milenec – se
provinil zradou ve více sm rech. A varoval jsem t . Danielo.
Varovat jsem t už dávno, že nebudu mít slitování, když své
estné slovo nedodržíš.“
„Ale…“
„Danielo, ty bláznivá! Copak ses nedivila, že m l tv j p ílet
takovou chu vyjet si na hon práv v den, kdy t p epadli
vzbou enci?“
Z hrdla se jí vydral sten. Posadila se a zírala na Adriena.
Úplní zapomn la na svoji nahotu. „Mýlíš se! Simon by m tak
neoklamal…“

207
 „Simon t tak oklamal.“
„Jak si m žeš být tak jistý?“
„Protože jsem poslal Daylina a tvého Ragnora zpátky, aby
nalezli úto níka, se kterým jsem bojoval v lese. Byl polomrtvý a
trp l bolestí. Na oplátku za pé i doktora Coutina a šanci žít byl
víc než ochotný pov t nám, co jsme cht li v t.“
„Pokud jste vynutili p iznání z toho neš astníka mu ením…“
„Madam, eknu ti pravdu… – ješt nikdy jsem nemu il živou
duši.“
Kousla se do rtu. „Krom mne!“
Pozvedl obo í a koutek úst zvlnil do lehkého úsm vu.
„Cos provedl se Simonem?“ zeptala se ho.
Ml el tak dlouho, až se jí hru sev ela nejhoršími obavami.
Vyd šená, že Francouze bez váhání popravil, vysko ila z
postele. Sotva si uv domovala bolest, která ješt soužila její
lo, a vyrazila k manželovi. Za ala ruce v p st a za ala jimi
Adriena bušit do hrudi. „K ertu, Adriene.,,“
Chytil ji za záp stí a prudce p itáhl k sob , až se vylekala.
Zaúto ila na n ho s šílenou agresivitou. Bojovala a zárove si
bolestn uv domovala jeho t lo. Husté, drsné, kaštanové
chloupky na jeho hrudi ji lechtaly do prsou. P itiskl k ní své
dráždivé b icho a boky. Když ji svíral a drtil v pažích, ucítila,
jak stoupá jeho vzrušení, tvá e jí ho ely, o i m la doširoka
otev ené a zá ící jako o i lan lapené sv tlem z ohn .
„Adriene…,“ za ala a olízla si rty.
Jeho o i ji probodávaly. „Simon žije,“ ekl jí zlostn .
„Ale cht l jsi ho zabít…“
„Poprava by byla zcela na míst .“
„Protože to je m j p ítel…“
„Protože t cht l unést z Avillu a vychutnat si stejné pot šení,
jaké jsi poznala dnes ve er. Cht l se t zmocnit násilím, kdybys
do jeho náru e nešla dobrovoln . Pak by tebe i Aville ochotn
edal do rukou Jana, krále Francie, že to není nic tak strašného?
Myslíš, milady?“
„Adrien , p esta ! Soudíš bez d kazu…“

208
 „D kaz! Máš m za blázna?“
„Možná m miloval a toužil po mn ! Nesmíš Simona tak
krut odsuzovat!“
„K ertu!“ za val s takovým vztekem, že ztichla. Když pak
varovn promluvil, hlas se mu t ásl: „Milady, zdravý rozum by
m l varovat, že pro Simonovo dobro i pro své vlastní bys
la toho muže po zbytek noci držet dál od této ložnice.“
„Ale musíš mi íci…“
„Spokoj se s tím, že jsem se ho me em ani nedotkl.
Kristepane, lenaléhej už na mne, nebo to nevydržím a zabiju
ho!“
Daniela ml ela. Bála se, že by Adrien mohl splnit svou
hrozbu. Byli manželé a on chytil Simona v d rné blízkosti v
její ložnici. Každý soudný lov k by jeho vztek pochopil.
Adrien ji stále držel v náru i. Daniela se už neodvažovala
vyslovit Simonovo jméno. Pohlédla na Adriena a dech jí zt žkl.
Toužila po samot , aby mohla v klidu sesbírat zbytky
stojnosti. Zvedla bradu a ekla mu: „Nad Si… svým soupe em
jsi zvít zil a mn ses pomstil. Ze srdce t prosím, mohl bys te
odejít…?“ zašeptala.
„Že jsem se pomstil?“ divil se a zdálo se, že se zas baví.
„Takovou noc prožívá každá nev sta!“
„Ne, pane! Víš, že mi dlužíš omluvu…“
„Nikdy se, milady, nebudu omlouvat za to, že se miluji s
vlastní ženou!“ ekl, ost e se na ni zadíval a v hlase m l varovný
osten.
Sklopila asy. „Nemiloval ses. Zu il jsi.“
„Za to se, Danielo, omlouvám. Ale je to za námi a snad je
dob e, že všechno dosp lo k tak prudkému záv ru, protože m
tvoje oddalování manželského napln ní v bec net šilo.“
„Mne zase net šily ani tvoje požadavky, ani ty královy!“
„Zato já jsem rád, že se král v rozmar a m j plán dokonale
shodují!“ ujistil ji. Náhleji znovu objal a vzal do náru e a ona
vydechla. Znovu se vzpírala na jeho hrudi, aby se dostala z jeho
blízkosti, když ji nesl zpátky k posteli. Položil ji na polštá e, a

209
když na sob ucítila zlaté teplo jeho o í a pochopila jeho zám r,
za aly v ní rozn covat drobné plamínky.
„Adrien , prosím…,“ protestovala p erývaným šepotem. „To
je… utrpení.“
„Ne, milady. Už nikdy trp t nebudeš. Nep emlouvej m –
neplatí to na m . Tentokrát, ženo, t budu opravdu milovat a
budu se ze všech sil snažit být jemný, n žný, ale vášnivý…,
dokonalý,“ sliboval jí velmi tiše. Hbitým pohybem ruky roztrhl
to, co zbylo z její hedvábné no ní košile, a Daniela na t le
ucítila závan erstvého vzduchu. Položila hlavu na stranu. P ála
si zrušit blízkost mezi sebou a tímto mužem, který te ležel po
jejím boku a opíral se o lokty. „Lež klidn !“ zašeptal.
„Já… nemohu.“
„Danielo!“ ekl hlasem stále tichým a podivn dojatým. „Ty..
která se nevzdáváš! Prosíš te o milost?“

Ano, blesklo jí hlavou. Ale on ji jenom škádlil. Dnes ve er by

jí milost nedop ál. V la to velmi dob e.
Trhla hlavou zpátky. Jejich o i se setkaly. ,,Nikdy. K ertu s
tebou!“ vyk ikla.
Usmál se. Jeho ruka jí p ekryla tvá , jeho rty si zas našly její.
Nedovolím mu. aby m políbil, rozhodla se. Jeho nárok m se
nepod ídím!
Ale tento polibek si ned lal nároky. Dotkl se jejích rt zlehka
jako pe ko, špi ka jazyka je lehce polechtala jako motýlí
ídlo. Daniela zalapala po dechu a srdce se jí zb sile rozbušilo.
Až v té chvíli se Adricnova ústa smysln p itiskla k jejím a
náporem jazyka jí pomalu otev ela rty.
Položil svou ruku… na její adro, vzal je do dlan a polaskal.
Hn tl její bradavku. Kupodivu jí ten dotek p ipomínal blesk,
který projíždí celým jejím t lem, ím dál níž… až k
pronikavému teplu, které se jí te za alo ší it se zvláštní a
neobvyklou naléhavostí mezi stehny. Znovu se pokusila Adriena
set ást a odvrátit se od n ho. Jeho rty se odtrhly od jejích.

210
Sesunul se vedle ní. Ústy jí zakryl adro a jazykem p ejel po
bradavce. Potla ila výk ik, prsty mu zapletla vlas a zatahala ho
za n . Ani se nehnul a v Daniele sc op t rozví ily závratné
pocity, které probíhaly jejím t lem horké a sladké zárove .
Dobrotivý Bože, vždy s ním cht la bojoval – necht la se stát
ko istí tohoto rytí e, který se objevil v jejím život jen proto, aby
všechno uchvátil…
Dokonce i její srdce.
„Ne!“ vyk ikla, ale Adrien nep estal. Posunul se ješt níž.
Daniela se mu pokusila uniknout tak, že se zvedla. Tím ale jeho
úmysly jen podpo ila, protože zlatá a kaštanová hlava jí
najednou ležela v trojúhelníku lásky. Adrien jí vahou svého t la
roztáhl stehna a Daniela nem la sílu ho zastavil, když do t chto
míst za al sázet ty nejintimn jší polibky, pomalu, lín a bez
ustání. Mu iv . Laskaly, ochutnávaly, zkoumaly…
Ze rt jí unikl sten. Kroutila se, svíjela, klela, hrozila a úp la.
Odsouvala Adrienova ramena a škubala ho za vlasy. Pak, s
dalším zaúp ním, p estala bojovat. Ohromilo ji, co náhle
pocítila. Vzáp tí ze sebe vydala p erývaný povzdech, za ala se
op t svíjet, vlnit a za ala prsty do pokrývek. T lem se jí
prohnala sladká dychtivost která ji trýznila a která zvyšovala
bolestnou touhu naplnit zvláštní p íslib, jež v ní probleskoval a
dráždil t lo i duši. Vzepjala se proti Adrienovi a uv domila si
horký, vlhký pocit, který nakonec explodoval do mu ivé
rozkoše, jež jí znovu a znovu vyst elovala t lem, až si myslela,
že zem e. Pak Adrien zas ležel na ní a pronikl do jejího nitra.
Myslela si, že už nesnese ani víc rozkoše, ani bolesti. Slzy ji
pálily v o ích a ona se proti n mu rozhodn vzepjala, zd šená
prchavou extází, která v ní vytryskla.
„Drž se m , paní. Prosím t , nevzpírej se mi, nevzpírej!“
Objímal ji pažemi a op t se v ní za al pohybovat. Byl pomalý
a pozorný. Vy kával. Necítila žádnou bolest. Mu ivá touha, o
níž si myslela, že je nasycena, znovu vzrostla. Bránila se jí.
Svíjela se, aby se vyhnula nápor m Adrienova t la, ale nemohla
bojovat s náporem své touhy. Uv domila si, že se bezd

211
zvedá, aby mu vyšla vst íc, aby ho v sob cítila hloub ji a
hloub ji…
V místech, kde se jeho t lo spojovalo s jejím, za alo p sobit
kouzlo. Op t se objevil tekutý ohe a op t proudil celým jejím
lem. Poslechla Adriena a vyšla mu vst íc a lapala po dechu p i
každém nadechnutí. Jeho rytmus se postupn zrychloval, pohyb
byl prudší a prudší. Nápory se prohlubovaly, až se za al Adrien
pohybovat jako strom v zimní vánici. Zadržoval svou touhu,
obratn podn coval rozho ívající se ohe , který v Daniele
zažehl. Pronikal do ní ost e jako vich ice a spirála její touhy
stoupala výš a výš, až Daniela zoufale vyk ikla a dosáhla zas
toho sladkého opojení.
Pak jakoby explodovala. Jakoby celé její t lo rozmetal
prudký výbuch. Znovu a znovu se ot ásala a muže nad sebou
sotva vnímala. Zdálo se, že se celý sv t rozt íštil na sametovou
tmu posetou hv zdami. Jejím nitrem probíhaly drobné záchv vy,
zatímco ona tiskla tvá k Adrienov štíhlé svalnaté hrudi a prsty
mu zarývala do paží.
Pak si uv domila vlastní dech. A to, že Adrien sklouzl dol z
jejího t la. Slast byla nesnesitelná. Daniela z stala ot esená a v
obavách. Byla zmatená.
„Danielo?“ Vztáhl k ní ruku a znovu si ji p itáhl k sob .
Poda ilo se mu to bez ohledu na to, jak p i jeho doteku ztuhla.
la sklon nou hlavu a zav ené o i. Byla p ekvapená a
vyplašená n žností jeho doteku, když jí jemn odhrnul vlasy.
„Bylo to utrpení?“ zeptal se.
„Ne,“ p iznala krátce.
„Aha. Takže… bylo to tak krásné, že to nelze vypov l?“
„Ne!“ vyk ikla hluboce poko ená.
Ale jeho p idušený smích ji ujistil, že ví, že netrp la.
„B da, obávám se, že jsem t zklamal. Ale nemusíš se
znepokojovat. Budu se pokoušet znovu a znovu, až bude
všechno… dokonalé.“
Vyplašen se setkala s jeho o ima. „V bec jsi m nezklamal.
Byl jsi… ohromný!“ vyrazila ze sebe.

212
 Ale Adrien se znovu usmál a sklonil k ní hlavu. „Jsi velmi
laskavá. Jsem tak pot šen! Ud lám ti radost a znovu naplním
naše manželství!“
Tiše zaúp la. Byla p íliš omámená na to, aby se nad ním
pokusila zvít zit. Byla zd šená, jak snadno se stala jeho ko istí.
Jeho fyzickou sílu p ekonala, ale totéž se jí nepoda ilo, když ji
za al svád t a p esv ovat. Byla zd šená, jak snadno podlehla.
Ne jeho síle – tu samoz ejm nemohla p ekonat, ale jeho
svád ní a p esv ování. Nikdy si nep edstavovala, že bude
cítit… takovou váše , tak zoufalou touhu!
„Kdybys m jen nechal být!“ zašeptala. ,, íkám ti, že se
nemohu pohnout, nic necítím, nemohu…“ Odml ela se, v doma
si toho, že ji pozoruje a že eká. „Nemohu tu v c d lat znovu!“
Nezasmál se. Byl velmi vážný a svými prsty jí p ejel po tvá i.
Rty se mu jemn zvlnily. „A já ti íkám, má paní, že m žeš a
budeš. Vynasnažím se být dokonalý.“
„Byl jsi dostate né dokonalý.“
„A p itom se mi vzpíráš!“
„Žádný rytí by jist nebyl dokonalejší.“
„Jaké sladké lichotky! Kdyby v nich bylo jen zrnko pravdy!“
,,Adrien ,p ísahám…“
„Ne, paní. Já p ísahám. Jsi moje žena, m žeš a budeš se se |
mnou znovu milovat. Až tato noc skon i, nikdy nezapomeneš,
že jsme byli právoplatn oddáni p ed Bohem a že jsme ve všech
ohledech muž a žena. Tvoje protesty nep ipouštím…!‘“
Když za alo svítat, kone né usnula. Nakonec si prosadil jam
obvykle svou.
Nezmohla se na sl vko protestu.
A nikdy, nikdy v život nezapomene, že je vdaná. A nezapo
mene ani na svou první noc v roli nev sty zemana
MacLach1ana.

213
 14
Daniela se probudila, jako by se probírala z hlubokého
nev domí. Barvy kolem ní se zdály být ztlumené. Dokázala
otev ít o i jen nap l a vnímala pouze v ci ve své t sné blízkosti
– prost radlo pod sebou, polštá , rychle mizející pruh sv tla
proudícího úzkým okénkem, který zachycoval zrnka prachu ve
vzduchu nad postelí.
Pohnula se a zjistila, že i nepatrný pohyb je pro ni obtížný.
Pohnula se znovu a uv domila si, že ji bolí celé t lo od hlavy až
k pat . Pak se jí vybavila uplynulá noc. To ji pln probudilo a
nelítostn roztrhlo mlhu. Nedbala na bolest a vysko ila z
postele. Zamí ila na druhou stranu pokoje k vod , aby si omyla
tvá i t lo. Málem na sebe vylila celý džbán, pak stála a t ásla se
v pokoji, protože ohe uhasínal. Za okamžik znovu ožila, když ji
napadlo, kolik je asi hodin. Stíny by už m ly napl ovat kouty
pokoje. Kde je te Adrien a co ud lal s ubohým Simonem?
Nervózn vytáhla z truhlice šaty a oblékla se. Pak si za ala
pro esávat vlasy, ale nechala toho, když zjistila, že se jí t esou
ruce a její vlasy jsou stejn beznad jn zcuchané. Zaklela a
odhodila h eben. Obrátila sc k odchodu, ale zaváhala a pohlédla
na postel. Pokrývky i prost radla byly zkroucené a zma kané a
skoro spadly z postele. Nesly d kaz, že jejích manželství bylo
skute napln no, a ne stopy ku ecí krve. Daniela za ala nehty
do dlaní. Ucítila, že se zase chv je a že touží zat ást Adrienem
tak, až ji bude prosit o milost. Kdysi umožnil Eduardovi, aby se
zmocnil Avillu. Te si d lá nárok na hrad on sám. A na ni.
A uv znil Simona. Nad nímž má te svrchovanou moc.
Daniela chvátala ven z pokoje a dol po schodech do velké

214
sín . Byl tam Rem, který na stole urovnával íše a podnosy.
Bylo jich mnohem mén než p edchozího ve era, protože te ,
po oslav jejich s atku, budou jíst v síni jen ti nejbližší – kte í se
po Adriinov p íjezdu rozrostli o pár len jeho družiny. „Má
paní!“ ekl Rem a rozzá il se radostí, když ji spat it. Byl to
ušlechtily muž vysoký a velmi štíhlý, takže jí n kdy p ipadal jen
jako dlouhý sy zek kostí. Znala ho celý život a zdálo sejí, že
pat í k Avillu step jako kameny ve zdech pevnosti.
„Necht li jsme t rušit,“ ekl Rem Daniele. „Hrab se do
soumraku nevrátí. Ale ty, má paní, máš jist hlad. Mohu ti
nabídno n co k jídlu?“
„Ne, d kuji, nemám hlad. Reme, m žeš mi íct, kam odjel
zeman MacLachlan?“
„Na pole s muži. Cvi í se v lukost elb .“
„D kuji, Reme,“ ekla a obrátila se k odchodu. Sp chala na
nádvo í a všimla si, že brána je otev ená a most spušt ný. Její
lidé m li zas plno práce se svým živobytím – emeslníci
pracovali u svých stánk , d ata hlídala hejna št betajících
kachen, d ve ky p enášely soudky s vínem a bedná i stáli u
svých stol . Zdravili ji výk iky jejího jména, a když je míjela,
vid la mnoho úklon. Byla p esv ena, že se na ni dokonce i
usmívají. Ve tvá ích poddaných však vid la i úšklebky. Všichni
jako by se veselili p i pomyšlení na její a Adrienovu svatební
noc. Za ala zuby a odpovídala na pozdravy kývnutím hlavy a
úsm vem.
Když vešla do stáje, p erušil mladý pod koní roznášení sena a
nabídl jí své služby. Daniela se ale o sebe rozhodla postarat
sama. Ned lala si starosti se sedlem. P ehodila Hv zd p es
hlavu uzdu, vykasala si sukn , aby mohla na kon vysko it
obkro mo, a rychle vyjela z stáje. Strážný na ni zavolal ze své
pozorovatelny, ale ona na n ho nedbala a rychle ujížd la p es
pole, kde stávaly ter e pro cvi ení v lukost elb .
Kon se popásali kousek od muž , kte í stáli v ad vedle

215
sebe. Daylin stál na jednom konci skupiny vedle Ragnora,
zatímco Adrien rázoval kolem ady muž a ob as utrousil slovo,
radu, poznámku. Došel k mladíkovi, který zcela minul ter .
Mladý muž se neustále omlouval za svou chybu, ale Adrien ho
poplácal po zádech a poradil mu: „Jsou k tomu zapot ebí pevné
nervy, chlap e. Nev nuj pozornost tomu, co se d je kolem tebe,
a drž oko pevn nacíli. Takhle.“ Vzal si od muže dlouhý luk.
obratn do n j vložil šíp, na okamžik zacílil a vypustil st elu.
K Daniehnu velkému rozho ení našel šíp sv j cíl s
ohromující p esností. Adrien vrátil zbra mladíkovi, p ikázal
mu, aby to zkusil znovu, a vyzval ho k soust ed ní.
Šíp našel své místo a mezi muži se ozval jásot.
Uprost ed hluku se Adrien oto il a uvid l ji. Jeho rysy byly
klidné a ve zlatém pohledu nebylo vzrušení, ale zjevn se mu
nelíbilo, že sem p išla. Zavolal na Daylina, který ji také uvid l,
pokýval hlavou a pak zavolal na dalšího muže, aby st ílel. Poté
zamí il k Daniele, a aniž by se zastavil, stáhl ji dol z Hv zdy.
„Nehodí se. abys jezdila bez sedla a obkro mo,“ ekl jí
podrážd .
asto tak jezdívám.“
„Už tak jezdit nebudeš, paní.“
Za ínala litovat, že sem p išla. Cítila, že se v jeho blízkosti
za íná ervenat. Ustoupila o krok, pohladila Hv zdu po
nozdrách, na Adriena ani nepohlédla a ekla s tichým
odhodláním: „Nep išel jsi, pane, do mého života zp t proto,
abys mi vnucoval své zp soby.“
„Tak ne, Thibalde!“ vyk ikl Daylin na jednoho z mladých
muž z Avillu. Jak ekl hrab , soust se!“
Bez opravdového p emýšlení – jen odhodlána na chvíli zvýšit
vzdálenost mezi sebou a Adrienem – vykro ila Daniela sm rem
ad muž .
„Danielo! Vra se, m že to být nebezpe né!“ zavolal za ní
Adrien, ale ona na n ho nedbala, p istoupila k Thibaldovi a

216
vzala od n ho dlouhý luk a šíp práv tak, jak to ud lal p ed
okamžikem Adrien v p ípad jiného mladého muže. „Souhlasím,
že je v tom soust ed ní, Thibalde,“ ekla mu. „V boji si nem žeš
uv domovat zmatek kolem sebe, jen cíl.“ Modlila se, aby se jí
nechv la ruka, když zkoumala cíl, a pak vyst elila. B h ji
vyslyšel! Její šíp let l nádhem . Koneckonc , u ila se st ílet v
králov dom s panovníkovým synem a cvi ili je nejlepší mist i.
Když šíp zasáhl cíl se stejnou p esností jako Adrián v, na rtech
se Daniele rozehrál spokojený úsm v. Muži jí zatleskali. Usmála
se, pod kovala a obrátíce, aby pozdravila každého muže zvláš .
Pak se zarazila, protože zjistila, že ji Adrien pozoruje s pažemi
zk íženými na prsou a bez výrazu p ekvapení. O ekával, že cíl
zasáhne dokonale, a pouze netrp liv ekal, kdy se za ne
edvád t p ed muži.
„Utkání!“ ozval se náhle výk ik. „Utkaní mezi naším pánem
a paní!“
To ne ekal, pomyslela si Daniela s radostí, a z ejm z toho
návrhu nemá radost. Ale k jejímu údivu Adrien jen pokr il
rameny, sv sil paže podél t la a vykro il kup edu. Od Daylina
ijal luk a toulec se šípy, zatímco další šípy dostávala Daniela.
Muži b želi vp ed, aby odstranili šípy z ter e. Chystali se také
kouskem d ev ného uhlí vymezit menší segmenty pro utkání tak
zkušených soupe . Pak se Adrien a Daniela postavili blízko
vedle sebe a ostatní ustoupili.
„Za te! zvolal vesele Richard Huntington, který h e velel.
Daniela pohlédla na Adriena. Její manžel se lehce uklonil
„Dámy mají p ednost. I když za t chto okolností,“ dodal tiše,
„používám ten výraz dost velkoryse.“
Usmála se, nedbala na ironii a zamí ila k první rán . Šíp
dopadl velmi blízko p esného st edu ter e a muži za ali Daniele
ihned vyvolávat slávu.
„Jak úžasný výsledek na to, Že jsi žena!“ ekl Adrien, napjal
luk a zamí il sám. „P edstav si, kdyby ses narodila jako chudé

217
selské d e, tv j manžel by p išel zpátky dom po úmorném
dni na poli a cht l by ve i, ale b da! Zjistil by, že jeho žena je
místo toho p ipravena st ílet na n ho šípy!“
„Ale pane! Já jsem se nenarodila jako žebrácká, ale abych
vládla hradu. A zdá se, že se mi to docela da í, protože dokonce
i v tomto um ní se ti vyrovnám, pane.“
Adrien vypustil sv j šíp. Stejn jako ten Danielin skon il
tém ve st edu ter e, jen nepatrný kousek od manžel ina. Muži
znovu jásali.
„Milady!“ vyzval ji Richard.
Daniela vytáhla z toulce šíp a napjala luk.
„B da, milady,“ zamumlal Adrien, „narodila ses jako bohatá
hrab nka, a p ece ne proto, abys vládla hradu, ale abys sloužila
pánovi. Narodil se jako syn št st ny, aby vládl tob !“
Daniela vypustila šíp. K jejímu úžasu se zabo il do cíle mezi
dv ma šípy, které v n m v zely. Zazn ly pochvalné výk iky;
Daniela p ekvapila dokonce sebe samu. Byla to neuv itelná
trefa. Ozývaly se další ovace a následoval potlesk a zárove
varování Adrienovi: „Ach. milorde! To je neuv itelné!“
Daniela se sladce usmála. „B da, milorde. A jsem se
narodila jako kdokoli, není na sv pána, který by mi mohl
vládnout.“
Adrien jí odpov l líným úsm vem, p i kterém mu ve
zlatých o ích jisk il ohe . „To se ješt uvidí, nemám pravdu, má
lásko?“ ekl zdvo ile. Pak zvýšil hlas a vyk ikl energicky na své
muže. „Moji drazí p átelé, nic není nemožné!“
Když natahoval t tivu, stále upíral o i k Daniele. Pak se
obrátil k ter i a vyslal šíp.
Vte iny se zdály být v ností.
Jeho šíp let l…
A rozštípl její až do samého st edu. Sir Richard vyk ikl
radostí, ostatní muži se hnali kup edu a nev ícn hled li na
ter .

218
 Daniela nem la sílu tomu uv it, ale jakmile ostatní vyb hli k
ter i a zkoumali st elu, znovu na sob ucítila Adrien v
domýšlivý a sebev domý pohled.
„Tak co?“ ekl tiše.
„M j, pane,“ odpov la zdvo ile, „kdyby toto byla bitva a
tys byl m j cíl – nebyl bys schopen vrátil mi ránu, protože bych
tvé srdce tak jako tak zasáhla!“
Usmíval se a jí se zdálo, že zlomysln , „Nemluvil jsem o
našem utkání. Zajímalo by mne, pro jsi sem p išla. Chyb l jsem
ti? Byl jsem p íliš dlouho pry z našeho manželského lože?“
Z tvá e jí vyprchala krev. „Celá v nost, m j pane, by nebyla
dost dlouhá.“
„Milady! Nep edpokládám, že by bylo kavalírské prohlašovat
za vyslovenou lhá ku…“
„Co kavalírského bylo kdy ve tvém chování ke mn ?“
vyk ikla.
„Ach, tak tedy. Takže má paní, jsi lhá ka.“
„Adriene, pro lásku Boži. chci v t, cos ud lal se
Simonem!“
Adrien nakr il elo, zkoumav se na Danielu podíval a v
koutku úst mu zase za al pohrávat úsm v. „Simon… á, no ano!
Simon, ten mladý muž, jenž se provinil p ípravou zrady proti
králi Eduardovi, ten, kterého jsem v era v noci p istihl, jak laská
moji polonahou nev stu, že?“
„K ertu, Adriene, on není Angli an, takže se v p ípad
spiknutí proti anglickému králi nejedná o zradu.“
„Takže chystal spiknutí, aby se zmocnil Eduardova
majetku?“
„To jsem ne ekla! Adriene, okamžit mi odpov z na moji
otázku!“
Úsm v na zemanových rtech pohasl a Adrien se na ni zadíval
ostrým pohledem. „Snad, paní, bys m la p estat takhle naléhat.
Nezapomn l jsem, jak jsem vás dva spolu objevil. Možná bys

219
 spíš m la poprosit o odpušt ní a o milost – což, jak t
ujiš uji, mladý Simon ochotn ud lal.“
Zbledla ješt víc. „Cos s ním provedl?“
„Nic, má paní. V bec nic. Nemusel jsem s ním nic d lat, aby
si uv domil, že m musí prosit za odpušt ní a také prosit o sv j
život.“
Adrien se od Daniely odvrátil a vykro il k Hv zd . Když
došel ke klisn , p ehodil jí p es krk ot že, plácl ji po zadku a
poslal p es louku dom . Daniela, která šla Adrienovi v patách,
se hned zeptala: „Pro jsi to ud lal? Mám snad jít dom p šky?
Jde o n jaký dosud neznámý trest?“
Obrátil se k ní. „Trest? Ne, paní, v n kolika posledních
hodinách, co jsme spolu nebyli, jsem t postrádal, a proto
pojedeš se mnou. To je vše.“
„Nežertuj, Adriene, v bec jsi m nepostrádal a toto je jenom
tvé kli kování. Nechceš, abych jezdila obkro mo na Hv zd –
tak to je!“
Adrien neodpov l, ale zavolal na své muže. „Chlapci, pro
dnešek jsme skon ili – brzy se setmí!“ Zahvízdal a jeho dob e
vycvi ený k Matouš k n mu poslušn p iklusal. Adrien
posadil Danielu na jeho h bet a pak se vyhoupl za ni. Sed la
ztuhle jako kámen a zatínala zuby, když ucítila pevné sev ení
paží, které ji objaly. Adrien pobídl patami kon a pomalým
klusem vyjel p ed ostatní. Ve er se skute rychle blížil.
Poslední bled r žové paprsky slunce spo inuly na kamenných
zdech a hrad Aville zazá il jako by byl vystav n z mramoru.
Adrien zpomalil Matoušovo tempo do kroku. Když na
Danielu promluvil p ekvapiv sev eným a tichým hlasem,
polekalo ji to. ,,Takže nadále je t eba bojovat, milady? Pokud
ano, pamatuj si, že jsem t už dávno varoval. Dávej si pozor,
protože já neprohrávám ani v boji, ani ve h e.“

220
 „Ale já jsem tém zvít zila, „ ekla mu, „A ty by sis m l na
dávat stejný pozor, protože já se nevzdávám ani v život , ani
ve h e.“
„A už p iznáš porážku, nebo ne, Danielo, vít zem jsem já.“
Tiše si povzdechla. „Mluvíš o st eleckém souboji – nebo o
Avillu? Není možná dohoda?“
„Dohoda!“ opakoval a zasmál se. „S tebou, má lásko?
Pochybuji. Ale alespo na m p esta dotírat ohledn svého
ítele. Líbí se ti boj, protože jsi rozhodnuta vít zit. Na Simona
jsi zase zapomn la – jsi celá vzrušená z toho, žes m málem
porazila v lukost elb .“
Daniela si neuv domila, že se o Adriena opírá, ale pak
rozzloben ztuhla a snažila se nap ímit a nedotýkat se ho.
Zasmál se a p itáhl si ji zp t.
„Adrien , už žádné vytá ky…“
„Dob e,“ ekl rázn , „už žádné vytá ky. Tv j Simon je
zámožný muž. Poslal jsem ho s doprovodem k princi Eduardovi,
který se postará, aby byl dopraven do Anglie a držen jako
rukojmí.“
„Ale…“
„Nechybí mu ani hlava, ani srdce, a údy a tak dál má v
po ádní má-li to být tvoje další otázka.“
„Adrien …“
„Simonovi už dost,“ ekl energicky.
Kousla se do rtu a ml ela. Když se vrátili do sín , uprchla od
ho, sotva ji pustil. Sp chala do v že, neklidná a nervózní, a
dychtila po doušku vína, které jí ve velké síni nabídl Rem.
hem n kolika minut za ní vstoupil Adrien, následován nej-
bližšími leny své družiny. Další urážku a nespravedlnost, jak se
jí zdálo, utrp la Daniela od svých vlastních spole nic, lady
Jeanette a Monteine. Vcházely totiž do sín s Adrienovými
muži, št betaly asmály se.

221
 Daniela velmi dlouho nejedla a te se zdálo, že se víno
vyhnij, žaludku a vstoupilo jí rovnou do hlavy. Pak se vedle ní
posadil Adrien a ve e pokra ovala. Jeho muzi nadšen
hovo ili o tom jak je Daniela p ekvapila svým skv lým
lu ištnickým výkonem Pokoušela se odpovídat na jejích
poklony, jíst a zapomenout na Adrienovu blízkost. Nepoda ilo
se jí to. Tohle bývala její sí a on z ní te ud lal svou. Jakmile
ve e skon ila, vytratila se Daniela nahoru.
V jejím pokoji bylo uklizeno. Ohe jasn plápolal a na posteli
leželo isté a chladné prost radlo. Daniela pochodovala p ed
krbem a sledovala dve e. Adrien nep icházel.
Nakonec se svlékla a prohledala své v ci, aby našla tu
nejmén sv dnou no ní košili, jakou m la. Byla plát ná, s
dlouhými rukávy, a uzav ená vysoko u krku, tak aby chránila v
chladných nocích. Rychle si ji natáhla, aby Adrien nevstoupil v
okamžiku, kdy bude nahá. Nep išel.
Po chvíli zalezla vy erpaná do postele. M la pocit, že nikdy
neusne.
Usnula tém okamžit .
Prudce se probudila a zjistila, že ji probodávají zlaté o i. Jeho
široká nahá ramena se leskla v zá i ohn , když nad ní sed l a
soust ed ji pozoroval.
„Nebojuj se mnou p i každé p íležitosti!“ varoval ji. „Nechci
ti zp sobit bolest, ale do káš se utrpení, když budeš
pokra ovat.“
Ucítila, jak ji v o ích pálí horké slzy. Byla unavená a sv t
ztratil kontury. Celý pokoj se mihotal zlatem ohn a jeho o í.
„Snad se, m j pane, utrpení do káš i ty,“ ekla umín .
„Nebojuj se mnou,“ opakoval.
„Nemohu nebýt taková jaká jsem!“ zašeptala.
„Tak m p esta nenávid t.“
„Necítím k tob nenávist,“ p iznala se zatajeným dechem.
Vyd sil ji n žný úsm v, který mu zvlnil rty. „S tak milými
slovy povzbuzení bych mohl navždy podlehnout tvému
jemnému kouzlu!“
„Adriene…“ za ala protestoval proti ironii v jeho slovech.
222
 Ale Adrien v úsm v zmizel, manžel se jí p estal vysmívat.
,,Dnes žádné soupe ení, žádné boje!“ ekl a Daniela si nebyla
jistá, jestli je to požadavek, nebo snad prosba.
Nezáleželo na tom. Sama nem la náladu bojovat. A když se
jeho rty dotkly jejích, zatoužila po n m. Mohla by mít na sob
místo plát né košile t eba brn ní a v nejmenším by na tom
nenáleželo. Od v byl brzy dole…
Bez boje.

Ve dnech, které následovaly, trávil Adrien v tšinu asu na

cvi išti.
asto pozorovíila z hradeb, jak muži trénují s nižními
zbran mi – s me i, píkami, palcáty, bitevními sekerami a
dokonce s kušemi. Kuše byly vylepšeny ve velmi ú innou zbra ,
pro jejíž natažení byl zapot ebí vrátek s kladkami a provazy,
protože sila lu ištníka nesta ila. Muži se cvi ili v jejich
používáni a byli si velmi dob e v domi, ze síla jejich zbrani
zárove p ináší nebez-pe í – frekvence st elby z kuše byla
mnohem menší než u dlouhého luku. Každý st elec z kuse m l
i výcviku v tomto vále ném um ní pomocníka, jehož úkolem
bylo pouze nosit rozm rný štít a b hem p ípravy k dalšímu
výst elu oba vojáky chránit. Protože Daniela naslouchala
mužským ím, v la, že se Adrien intenzivn snaží, aby
všichni muži pod jeho velením uznávali nosi e štít . Vojenští
stratégové v celé Evrop tvrdili, že u Kreš aku proslavení
janovští st elci z kuší tak hanebn selhali a podlehli
Angli an m, protože nepoužívali své štíty.
Muži se neustále cvi ili. Lidé, kte í ve feudální spole nosti
žili dál na venkov nebo ve vesnici pod hradem, byli povinni
poskytnout svému pánovi jisté služby zrovna tak jako pán –
nebo paní –m li povinnost sv j lid chránit. A aby mladí muži
dosáhli lepšího postavení, asto pracovali velmi usilovn , ale
ídkakdy s takovím nadšením jako te . Daniela se po st etu na
lu ištnickém cvi išti a po bolestném rozhovoru ohledn Simona
nejprve rozhodla držet se od Adriena dál. Sledovala muže z

223
dálky. Ale její zv davost rostla a zrovna tak její neklid.
Adrien se také rozhodl udržovat od ní jistý odstup – b hem
dne. Vždy, když se probudila, byl už dávno pry . Trávil den ze
svými muži, s ková i a n kdy se zedníky. Po setm ní p icházel
do velké sín na ve i, a p estože byl ke své žen zdvo ilý, jak
vyžadovaly rytí ské zásady, zárove se mu da ilo vyhýbat se
jejím otázkám. Ze sín pak obvykle znovu odcházel za prací,
kdy si prohlédnout chromého kon , i se postarat o zbran
nebo o práci ková e. Daniela se n kolikrát rozhodla ekat na
manžela naho e, ale jakmile k ní v noci p isel, nem l trp livost
odpovídat na její otázky. A bd la nebo spala, noc kon ila vždy
stejn . Pokud se jí poda ilo z stat vzh ru, usilovn se pokoušela
s ním mluvil, ale Adrien se na ni díval hladovýma zlatožlutýma
ima vlka a rychle ji uml el. Pokud spala, když p išel, nem la
šanci vznést jedinou otázku. Ihned ji vzrušil, probudil ji
nejn žn jšími doteky, hlazením kone prst lehounkých jako
pe ko a smyslným šepotem u jejího ucha. Když si uv domila,
že se ocitla v jeho náru í, byla už zcela zmámená a neschopná
pomýšlet na odpor. Jednou se jí poda ilo z stat vzh ru a zeptala
se ho na jeho skute ný a bezprost ední cíl v Avillu. Odpov l s
povzdechem a se známkou netrp livosti. „Jaký cíl, Danielo?
Bylo na ase, abychom uzav eli s atek, na ase, abych mohl
uplatnit nárok na Aville.“
„Nebyl d vod uplat ovat nárok na Aville. Ned lala jsem
Eduardovi žádné potíže.“
„Bavila ses s jeho nep áteli.“
„Jeho nep átelé jsou mojí rodinou.“
„Pak bylo na ase uplatnit nárok na tebe.“
„Aville z stává m j a moje rodina je zde stále vítána“
Okamžit byl u ní a o i mu v zá i ohn planuly hn vem. „Budeš
se bavit se všemi jako se Simonem?“
Daniela sklopila asy. Vyslovení Simonova jména sta ilo
roznítit jeho hn v, který zase rozzlobil Danielu. Adrien si b hem
let své nep ítomnosti dop ával pot šení, jaké se mu zlíbilo.
„Adrien , mnoho mladých žen by zapomn lo na vynucený slib,

224
který jsem u inila, a vrhlo by se do náru e francouzského lorda.
Kdyby ses podíval na situaci mýma o ima, nebyla jsem ni ím
zavázána muži. kterého jsem celé roky nevid la!“
„Ale te m vidíš!“ p ipomn l jí.
„A až bude Simon volný, stejn nás oba navštíví!“ prohlásila
„Nechej í o Simonovi!“ varoval ji.
„To tys vzpomn l jeho jméno, milorde.“ Adrien se od ní
odtrhl, opustil postel a zamí il ke st íln . Náhle ji v prázdné
posteli zamrazilo, p ikryla se pokrývkami a sledovala proud
sv tla dopadajícího na jeho svaly. Zdálo se, že od h ívy vlas až
k pevným stehn m a lýtk m zá í m dí. P itáhla si kolena k hrudi
a zu ila, pro jí tak buší srdce. Pak si p iznala, že je Adrien
výjime ný rytí a vzor dokonalosti. Kdyby se jí už nikdy necht l
dotknout, prožívala by muka. Ale jak tam tak stál pohroužen v
myšlenkách, o které se s ní necht l pod lit, napadlo ji, jestli
neuvažuje, jaké by bylo jeho manželství s Joannou – sladkou,
krásnou, ve všech sm rech poslušnou a p i každém
dobrodružství stojící po jeho boku. Miloval ji p ece. Joannu by
každé ráno neopoušt l a nevracel by se k ní až s p íchodem
no ní tmy. A mluvil by s ní, sdílel by s ní sv j sv t…
Adrien se náhle obrátil a všiml si, že ho Daniela pozoruje.
Jeho rysy byly zachmu ené, tvrdé a zamyšlené. Vzáp tí svraštil
elo. „Danielo, je pozd . Jdi spát.“
„Mám jít spát?“ opakovala. „Myslíš, že mi m žeš porou et
ve všem? Ano, myslíš si, že jsi král, že m žeš p ijít a zmocnit se
všeho, co vidíš! Nu, pane, na m si nárok d lat nebudeš! Já
nejsem…“
Zaúp la a ztuhla jako kámen, protože p ekonal cestu zpátky
na druhou stranu pokoje svižn jako ko ka. Vklouzl k ní a strhl
ji do své náru e. Paže m l horké, když ji ukládal na polštá .
„Výborn , milady, jak si p eješ, jak chceš. Z sta vzh ru.
Nespi. Ale pokud nejsi dost unavená, aby spala, pak snad…“
„Jsem unavená!“ vyk ikla.
Zasmál se, op t ji k sob p ivinul a jeho paže ji pevn objaly.
,,Tak spi,“ ekl jí. „Už mám dost boj .“

225
 „Jak p ekvapivé! Vždy je neustále vyhledáváš!“
„Já, že je vyhledávám? Ty, má lásko, bys se mnou bojovala
až do smrti!“
„Já jsem k tob up ímná! Zatímco ty…“
„Jen lak dál. Tento boj m že pokra ovat, paní, pokud musí,
ale ne te !“
Daniela neodpov la. Ležela nehybn , sotva dýchala a cítila
na svém t le Adrienovo teplo.
A pak ji udivila a zárove znepokojila prostá radost, kterou
cítila, když jeho paže vnímala tak p íjemn a tak p irozen .
Držel ji umín u sebe, až zav ela o i. Vdechovala jeho
mužnou v ni a ležela v bezpe í.
Ale ani tentokrát jí nic ne ekl…

226
 15
Druhý den se Daniela zaposlouchala do í, které vedli muži
hem výcviku. Cvi ili se svými me i na nádvo í a ona nalézala
nekone né množství záminek, pro musí chodit práv kolem
nich. Ale Adrien dob e v l, že sleduje jeho. Pošesté tvrdila, že
musí do kaple vrátit knihu latinských básní. Užasla, když p ed ní
náhle Adrien sko il s mimo ádn krásným me em vyrobeným v
Toledu v ruce. Jeho hrotem jí mí il p ímo na hrdlo. Na okamžik
se vyd sila, ale pak se jí zmocnil hn v a ona vztekle zvedla
bradu. „To je n jaká nová hra, milorde?“
Neodpov l jí, ale promluvil ke shromážd ným muž m.
„Moji dob í p átelé, jsem p esv en, že má paní ml í ze
zdvo ilosti ke mn , k pánovi zdejšího hradu, jejímu rádci ve
všech záležitostech. Protože však tuto innost sleduje tak
usilovn , jsem si jistý, že se jí na výcviku n co nelíbí.“ Usmál se
a zlaté o i se mu zableskly. Špi kou me e s dokonalou p esností
odepjal drobný há ek z jejího živ tku.
Prudce se obrátila. „Skute , pánové! Hrab z Glenwoodu
žalostn chybuje, protože vás u í d sit neozbrojené ženy!“
„Správn , milady!“ ozval se výk ik.
„Je to lotr!“ prohlásil škádliv Daylin. „Vezm te si mou
zbra , milady!“ Hodil jí sv j me . Obratn ho zachytila a
namí ila na Adriena. Daylinova zbra byla dobrá – Daylin byl
koneckonc jedním z nejbližších druh jejího muže. Ale
zárove jí Daylinova zbra dob e poslouží proto, že byla
vyrobena pro leh ího muže a nebyla tak t žká jako Adrienova
toledská ocel.
Spat ila sv tlo v Adrienových o ích a v la, že souboj
vyprošoval úmysln . Stala se ob tí jeho výzvy, p esn jak si
plánoval. Nevadí. Byla na to p ipravena. Stála naprosto nehybná
a klidná a nutila ho k útoku. Na za átku souboje nešermoval
Adrien naplno, to Daniela dob e v la. Ona však dostávala své
první lekce v princov dom a s me em um la dob e zacházet.
„Nedejte se zastrašil mohutnou, t žkopádnou hmotou a silou!“
zvolala, sklonila se, svižn se oto ila a vysko ila obratným,
plavným skokem na žlab s vodou, aby se vyhnula Adrienov
rán .
„T žkopádnou hmotou?“ Rozho en se zarazil.
„Bez kousku elegance!“ ekla a ohrnula nos.
„Á!“ K její hr ze se ocitl velmi rychle na žlabu vedle ní. Op t
sesko ila a odrážela ránu za ranou, které Adrien vysílal s
jediným cílem. Poda ilo se jí obratn dostat za n ho,
proklouznout pod ním i pod jeho me em, ale Adrien se zas
rychle ocitl elem k ní. Bleskurychlým máchnutím me e ho
škrábla do tvá e, až se na ní objevila kapka krve. Mezí muži se
ozval jásot a dobrosrde ný smích. Utkv ly na ní Adrienovy
zlatem jisk ící o i a na tvá i se mu objevil mírný úsm v. „Dobrá
práce,“ pochválil ji.
vabn sklonila hlavu. „Rychlost skolí i nejsiln jšího
muže!“ ekla.
„Síla ale m že skolit a také skolí i tu nejrychlejší ženu!“
odpov l. A pak máchl me em. Švih vypadal jen jako st íbrný
záblesk ve vzduchu. Jeho síla byla však taková, že jí vyrazila
me z ruky.
Te to Daniela pochopila. Celou dobu si s ní jen zahrával.
esto ale odvedla zatracen dobrou práci.
„Dokázala bych porazit v tšinu muž ,“ ekla mu velmi tiše.
„V tšinu možná, ale ne mne,“ odpov l.
„Na tvá i máš kapku krve.“
„Jen proto, že jsem ti dovolil, abys m škrábla.“
„Ne, je to jen kapka krve, protože jsem se rozhodla, že t víc
nezraním.“
Adrien zvedl obo í a Daniela se rozhodla k rychlému ústupu.
Obrátila se a p evzala knihu od muže, jemuž ji p ed chvílí
sv ila. „P eji vám úsp šný den, a se vám práce da í!“ zvolala
na muže a oni sborov odpov li: „Milady!“, když kolem nich
prošla s hlavou vzty enou a chvátala ke kapli.
Následující ráno ji probudila podivná rána. Vysko ila z
postele, zahalila se pokrývkou, sp chala k st íln a pohlédla na
nádvo í pod sebou. Shromáždil se tam dav, ale zdálo se, že se
ned je nic zlého. Daniela dole zpozorovala Adrienovy rudozlaté
vlasy. Byl nedbale oble en v košili, krátké tunice a v
iléhavých krátkých kalhotách, takže ješt nebyl p ipraven na
vy erpávající výcvik p choty, který si plánoval na dnešní den.
Na okamžik se zdálo, že si muži s n ím hrají. Adrien držel
dlouhou ty , která mí ila na ter upevn ný na zdi. M l v ruce
také knot, na n mž jako by zá ila jiskra ohn a který p iložil k
ty i. A znovu se zdálo, že zvuk výbuchu zp sobí v celém okolí
zem esení. Daniela usko ila a vyjekla. Adrien zvedl hlavu,
uvid l ji a zazubil se. ábelsky, pomyslela si. „Poj dol !“ ekl
jí. A pak: „Vlastn ani nemusíš.“
Zachv la se a ustoupila od okénka. Ud lala krok sm rem k
truhlici, ale sotva si za ala vybírat šaty na tento den, vstoupil
Adrien do pokoje. Ty , která ješt doutnala, m l stále v ruce.
Byla vyrobená z ásti ze d eva a z ásti z kovu.
,,,Z toho se st ílí,“ ekl jí a stále se ábelsky usmíval. „Poj
blíž a podívej se.“
Daniela už o takových v cech slyšela – používaly se dávno
edtím, než se narodila. Vid la dokonce mohutné kovové koule
a kanóny ze železa, ale ješt nikdy nevid la nic takového, jako
byla tato malá zbra . Zv dav p istoupila k manželovi a
zkoumala p edm t, který držel. „Vyrobil ji jeden z tvých
ková ,“ ekl.
„Timothy? Je velmi vynalézavý. Pracoval na kanónech, které
mají být umíst ny na hradbách v blízkosti padacího mostu,“
ekla.
„A velmi intenzivn se zabývá st elným prachem.“
ty i díly sanytru, jeden díl karbonu, jeden díl síry,“ ekla
mechanicky.
„Umí!“ zamumlal. „M l jsem tušit, že se vyznáš ve zbraních.
Myslím, že jednoho dne tyto malé výtvory p ekonají všechny
naše zbran , zbroje a štíty a dovednost žádného lov ka proti
takové síle nic nezm že. Ale zatím je každá zbra , která
pot ebuje pro sv j ú inek st elný prach, vrtošivá a nebezpe ná.“
„Uvažoval jsi o tom, že bys ji použil v boji?“ zeptala se.
„Zajímají t snad moje bitevní plány?“ ekl tiše. Puška
estala doutnal a on ji odložil na st l.
„Jak podivná poznámka od lov ka, kterému se da í vyhýbat
všem mým otázkám.“
„Nevyhýbám se. Jen nejsem p ipraven na rozbor takové
zásložitosti.“
„Ukazoval jsi mi zbra ! P irozen že se t na ni budu
vyptávat!“
‚Je skute rozmarná a nebezpe ná – ale o nic víc než ty, má
lásko, ekl bych.“
„A co to znamená?“ cht la v t. Posadila se na postel a
itáhla si pokrývku pevn ji na ramena. Adrien se zasmál,
sklonil se, op el o loket a pohladil místo p ed sebou. „Poj sem
a ukážu ti to.“
„Je ráno,“ ekla pobou en . „A navíc ješt sv tlo.“
„Sv tlo se mi líbí. Poj !“ zazubil se. „Tv j pán t volá, má
paní. B da! Jisté ásti mého t la velmi naléhav vyžadují tvou
ítomnost!“
Když ji škádlil, v o ích se mu objevil ábelský lesk. V l,
že Daniela takové poznámky nesnáší. „Drahý pane!“ oplatila mu
ironicky. „Mohu ti ohledn vrtošivých ástí t la opravdu dob e
poradit!“ D stojn se obrátila, zamí ila ke dve ím a p itom
uvažovala, jestli se odváží vyjít na chodbu od ná jen do
pokrývky.
Ale byla si jistá, že se tak daleko nedostane, a také se
nedostala. B hem okamžiku byl u ní a divoké nap tí i teplo jeho
doteku a pohledu sta ily, aby se v ní vznítil ohe . Ocitla se
vedle n ho na posteli a t ásla se, když odtahoval záhyby
pokrývky. Náhle, bez ohledu na všechny p edchozí manželské
noci pocítila stud, protože její t lo oza ovaly jasné paprsky
denního sv tla. Hled la na Adriena a pak, když na sob ucítila
smyslný dotek jeho prst , zav ela o i. Chv la se, ale jinak se
nehýbala. P estal se jí dotýkat. Za okamžik otev ela o i. Adrien
se najednou usmál. „Danielo, p ipadá mí, že t v bec
nepohoršuje skute né milování – jenom nechceš p iznat, že se ti
líbí.“
Daniela zaúp la a ude ila ho do hrudi. Pobou ilo ji, že na ní
leží úpln oble ený, zatímco ona se cítí tak zranitelná a nahá
pod spletí jeho nohou a paží. Snažila se ho odstr it, ale zazubil
se ješt víc, a tak se ho op t pokusila uhodit. Zachytil její záp stí
a ješt víc ji svým t lem p itla il. „Vrtošivá a nebezpe ná,“
škádlil ji.
„Velmi!“ slibovala.
„Vydejme se tedy vst íc nebezpe í!“ zašeptal. „Rád budu
riskovat, protože nakonec získám jako poctivou ko ist ohe a
krásu!“
Když Danielina zu ivost dosáhla vrcholu, pronesl Adrien
tichá slova, která jaksi ztlumila a pozm nila její city. Jeho
sev ení polevilo. Políbil ji na elo, na krk a nakonec na rty.
Hbit si stáhl kalhoty a náhle ji zalilo sžíravé teplo, protože jí
jazykem pronikl hluboko do úst. Denní sv tlo se dralo do pokoje
a ona si pomyslela, že m l pravdu. Nepovažovala ho za stv ru a
bec si neošklivila jeho dotek…, jen svoji okamžitou reakci na
ho. Ale toho dne ráno, když byla jejich váše nasycena, ležela
vedle n ho bd lá jako málokdy v noci a uv domila si, že její
pocity k n mu se prohloubily. Až p íliš ji t šilo, že ho má vedle
sebe ve své posteli. Uchvacovalo ji, když se svou hrudí dotýkal
té její a když cítila tlukot jeho srdce a hlasitý zvuk jeho dechu.
Milovala to teplo, pocit z doteku jeho nahé k že, paže, které ji
objímaly, nohy nebo i ruce, které p es ni ve spánku p ehodil.
Adrien ji nikdy neopustil, dokud ji neuspokojil. Kdysi dávno
byla p esv ena, že ho hluboce nenávidí; te po n m stejn
vášniv toužila.
Oženil se s ní, protože to poru il král. Získal v tší moc a
významn jší titul, p ipomn la si. A nem la by do n ho být p íliš
zamilovaná, protože zase odjede, aby plnil své závazky k
lennímu pánovi, který mu dal jejím prost ednictvím takové
bohatství!
Jen tak leželi a ona na sob cítila jeho pohled. Paží ji majet-
oteky objímal kolem pasu. Zvedl se na loktech a se zv davým
zábleskem v o ích ji pozoroval. „Danielo, co bych dal za to,
kdybych mohl íst ve tvé neustále zam stnané mysli!“
Pokusila se od n ho odvrátit, ale držel ji pevn . Zkusila mu
odsunout paži, ale on se nemínil pohnout. Když uslyšela tichý
smích, nechala své marné snahy a pobou en se zarazila.
„Co bys za to dal? Hromadu zlata? P du, své hrabství? Nebo
snad jednoho ze svých koní?“
„Jednoho z mých koní? Matouše, Marka, Lukáše, nebo Jana?
To nikdy, paní, vždy mi tak dob e slouží!“
„A každý z nich je d ležit jší než jedna manželka, která není
dob e cvi ená, a proto nem že být tak dob e ovládána?“
„Naopak, paní, jsi nepochybn nejlepší klisna, jakou si pán
že p át.“
Daniela zrudla od hlavy k pat . Tak to p ece v bec
nemyslela. Zalitovala, že p ipustila, aby její slova p ekroutil.
Znovu se mu pokusila vymanit, ale její úsilí bylo marné a
Adriena pobavilo. Nato ila hlavu a prudce kousla do ruky, která
ji omezovala. Vzáp tí uslyšela Adrien v ostrý, p ekvapený
výk ik. Usmála se, ale když ji vzáp tí prudce plácl po nahých
hýždích, rychle se odtáhla a její úsm v pohasl. Vzep ela se mu s
takovou silou a zu ivostí, že byl nakonec nucen ji pustit. P evalil
se na záda a ona se vzty ila nad ním, „Jak se opovažuješ m
bít?“ vyk ikla zlostné, ale nebylo jí to nic platné. Manžel se jen
zasmál a vztáhl k ní ruce. Když se vzáp tí nadzvedl a strhl ji na
sebe, napadlo ji, že ud lala chybu. Ale jakmile jí jeho ruce
sev ely boky a p itiskly je k sob , zmocnila se Daniely vlna
nádherné vášn . Ucítila, že se celá chv je. Zav ela o i a snažila
se p emoci touhu, která se v ní vznítila a sílila s každým
nárazem jeho t la, ale nedokázala to. Pak se od ní Adrien odtrhl
a ona strnula. Uv domila si, že cítí bolest, ale zárove se
rozho ela ješt siln ji její touha, protože se Adrienovy rty
zmocnily jejích úst, hrdla a ader a dráždily je jazykem i
smyslnými doteky zub . Jeho pohyby byly stále prudší, ústy a
prsty laskal každý kousek jejího t la a vytvá el v n m bou livý
vír. Brzy za aly být tyto doteky tak mu ivé, že se Daniela
neubránila výk iku. Pak se Adrien nadzvedl a vzáp tí op t
pronikl do jejího nitra. V tom okamžiku jí p ipadalo, že se celý
sv t rot íštil výbuchem st elného prachu a jediné, co z stalo,
jsou hv zdy mihotající se kdesi naho e.
Kouzlo pominulo. Adrien se svezl vedle ní. Daniela ucítila
chlad pokoje a uv domila si, jak snadno se jím nechá svést, jak
velice po n m prahne. P ehodila nohy p es okraj postele a cht la
vstát, toužila mu uniknout. Pak op t ucítila na paži jeho ruku.
itáhl ji zp t k sob , se zmatenou tvá í se k ní naklonil a zeptal
se: „Co jsem, proboha, zase provedl tentokrát?“
„Krom toho, že ses choval jako tyran?“ ekla vzdorovité.
„Krom toho!“
Sklopila zrak. „Adrien , necháš má být? Prosím, m žeš cítit
škodolibou radost. Op t jsi zvít zil. Nikdy neprohráváš, ani v
boji, ani ve h e!“
 i nechala zav ené. Cítila, že se na ni Adrien dívá, a po
chvíli i post ehla, žc se zvedl z l žka a upravil si od v. Uslyšela,
že si bere pušku a mí í ke dve ím. Ale kupodivu se v nich
zastavil. „Má paní, jak se mýlíš. V t chto soubojích jsem tolikrát
stal úpln bezbranný, žcjsi m málem porazila!“
Daniela p ekvapen otev ela o i a podívala se na manžela.
Ale už bylo pozd , Vyslovil tato podivná slova a pak rychle a
ml ky vyšel ven. Jediné, co mohla Daniela ud lat, bylo ležet a
emítat o jejich svazku…
Toho odpoledne op t probíhal výcvik. Muži se u ili boji na
koních a s tupými d evci proti kvintánám, oto ným ramen m s
ter em na jednom a se závažím na druhém konci. Když bojovník
na koni vyrazil a svým d evcem zasáhl cíl, musel se ihned
rychle sehnout – jinak by byl vyhozen ze sedla silou zatíženého
ramene.
Daniela z hradeb sledovala, jak Adrien vyk ikuje povely a jak
se muži sm jí, když n kdo z nich upadne. Adrien dohlížel na to,
aby to ti mén šikovní zkoušeli znovu a znovu, až nad kvintánou
zvít zí. Cvi ení dosud probíhalo, když Daniela spat ila skupinku
ty rytí ve zbroji, která se blížila p es louku z jižní cesty.
Jejich v dce nesl praporec šlechtice, jemuž rytí i sloužili –
Eduarda, prince i Walesu. Jezdci dojeli k Adrienovi a ten
evzal od muže s praporcem zape et ný list.
Adrien sice stál daleko v poli, ale p esto náhle vzhlédl, jako
by ho n jaký instinkt upozornil na to, že ho Daniela pozoruje.
Navzdory vzdálenosti si byla jistá, že cítí ohe jeho o í. Pak se
Adrien obrátil. Daniele se zatajil dech, protože si uv domila, že
l její manžel vskutku d vod tak usilovn cvi it. Byl povolán
ke královské armád . Velmi dob e v l, že ho tato povinnost
nemine. Snad se vrátil na Aville, aby uplatnil nárok na svou
manželku, zárove p ijel, aby z muž na Avillu vytvo il
schopn jší bojovou sílu. Chce vzít její lid s sebou do války pod
praporem anglického prince!
 Daniela sp chala dol z ochozu a zpátky na hrad. V síni ekla
Removi, že se jí najednou ud lalo špatn a že dnes nep ijde k
ve i. Pak vyb hla ze sín .
Nemínila ve et s Eduardovými vyslanci a ani trochu jí
nezáleželo na tom, jestli se bude Adrien cítit její nep ítomností
poko en nebo ne. Nev ila sama sob , že by s ním o té v ci
neza ala mluvit p ed ostatními.
išla Monteine a zdálo se, že uv ila fingované nemoci své
paní; tak byla bledá. Vet ela Daniele do spánk olej, p ikázala
inést horkou láze a umyla jí vlasy v r žové vod . Daniela
Monteine pod kovala a pak ji požádala, aby ji nechala spát.
Adrienovi nechala vy ídit, že trpí ukrutnou bolestí hlavy, a proto
nem že p ijít dol .
Setm lo se. Daniela se posadila do k esla u krbu, dívala se do
plamen a nenávid la Adriena za to, že odvede její lidi pry , aby
bojovali a možná zem eli pro Eduarda, anglického krále. Nemá
právo to ud lat! Získal si jejich d ru a te je žene do bitvy
proti rodu Valois. P išel jen proto, aby zas odešel, jen aby jí vzal
její lidi! A p itom se postaral, aby za sebou nechal dost velkou
anglickou bojovou sílu, která zajistí, že zde v Gasko sku
nedojde k žádné vzpou e proti anglické vlád .
Danielina zlost planula stejn jako ohe v krbu. Po chvíli
milady vstala a za ala p echázet p ed krbem. Práv v té chvíli se
dve e otev ely a zav ely tak tiše, že to ani neslyšela. Uniklo jí
tak, že Adrien tiše jako ko ka p išel do pokoje a pozoroval její
pochodování p ed krbem.
Nakonec se obrátila a spat ila jeho zarputilé a napjaté rysy a
ostré a hn vivé o i. „Nezdá se, že jsi nemocná, má lásko.“
„Mýlíš se. P ísahám, že je mi zle. K smrti zle ze zrádných
Skot !“
„Na mn nikdy nebylo nic zrádného, Danielo. P ísahal jsem
rnost Eduardovi III., anglickému králi, a tím i službu princi z
Walesu.“

235
 „A je ti jedno, že v jeho službách roztrháš Francii na
kousky‘’ „Francii sotva. Vzbou ence totiž pobijeme.“
„Celou dobu jsi v l, že k tomu dojde, že si vezmeš, co
chceš, a odjedeš! V bec ti nezáleželo na tom, komu jsou oddáni
oni!“
„Jsem jejich hrab , zdejší pán, a jejich oddanost pat í mne.“
„Jsou to moji lidé.“
„A ty jsi moje žena! K ertu, paní, tvoje oddanost mi pat í
zrovna tak!“
„Nemáš právo…“
„Tažení nebude trvat dlouho.“
„Pros Boha, aby trvalo nav ky!“
i se mu zúžily. „Pros Boha, paní, abych nepadl, protože
princ, i když t miluje jako bratr, ti nev í. Pokud z tebe bude
vdova, mohlo by to mít velmi zlé následky, má paní.“
„Skute neblahé následky, p isámb h, protože už nejsem
loutkou tvého krále! Vzala bych sv j osud do vlastních rukou a
ty bys m l sám možná vzývat Boha. Aville je m j a nemusím
zde být, až se vrátíš.“
Pochopila, že p est elila. Okamžit svých slov litovala a
proklínala také svou nezvladatelnou zlobu, protože Adrien na ni
hled l s mrazivým hn vem, p i kterém sejí sev elo hrdlo.
Vyrazil k ní tak svižn a výhružn , že vyk ikla ješt d ív, než se
u ní ocitl. Jeho prsty se jí drsn zaryly do paží, pak s ní Adrien
zat ásl a p inutil ji, aby zvedla hlavu a pohlédla na n ho.
„Danielo!“ varoval ji hlubokým a rozechv lým hlasem. Bylo
vid t, že svádí hroznou bitvu sám se sebou, protože jinak by ji
uškrtil, „Práv jsi zpe etila sv j osud!“
Zaúp la, když s ní prudce smýkl, zvedl ji a odhodil na postel.
Rychle vysko ila, zalapala po dechu a z o í jí vytryskly slzy.
Bude s ním bojovat! Bože, dnes ve er se nenechá svést! Bude
ho nenávid t do posledního dechu.
Ale on se jí už necht l dotknout. Hn viv vyšel ven z pokoje.

236
 Práv jsi zpe etila sv j osud…
Vysko ila a rozb hla se za ním. Dve e se zabouchly d ív, než
k nim dorazila. Op ela se do nich, ale nepovolily.
„Adriene!“ vyk ikla a hlas jí hr zou p esko il. „Adriene!
Adrien , prosím…,“ zašeptala.
Ale Adrien ji neslyšel.
Byl pry .
Zabušila na dve e p stmi. Volala ho jménem. Znovu a znovu
bušila, ale nikdo nep icházel. Ale ona je tady paní! Vládla
moud e a dob e. Pak ovšem p išel on. A stal se pánem. A ti,
kte í ji tak vroucn milovali, te poslouchají a ctí jeho. Vztekle
kopla do dve í. Ot ásly se, ale nepovolily. Zato Danielu ukrutn
zabolel palec.
Znovu za ala chodit sem a tam. Hodiny ubíhaly. Zdálo se, že
po pokoji chodí celou v nost. P ipravovala se na to, co mu
poví, až se vrátí. Pak se jí op t zmocnilo zoufalství a strach,
protože ji napadlo, co s ní asi ud lá. Nechá ji zde zav enou mezi
ty mi st nami? Celé dny, týdny, m síce? Pošle ji v poutech a s
roubíkem v ústech do Anglie?
Tato otázka Danielu nemilosrdn pronásledovala, až nakonec
podlehla vy erpání a posadila se na p edložku u krbu. Hledala
teplo, protože se chv la zimou. Natáhla se a zabo ila hlavu do
jemné bílé kožešiny. Nemohla plakat. Už by nep estala. A
necht la si p iznat, že setkání s Adrienovou neochv jnou
oddaností Eduardovi bylo pro ni nyní mnohem trp í, protože jí
na manželovi za alo záležet.
Hled la do ohn a o i se jí za aly zavírat
Když se do pokoje vrátil Adrien, srdce mu nap ed málem
vysko ilo z hrudi a pak se zastavilo, protože tam nebyla.
Nep echázela po pokoji. Nebyla ani v posteli, ani v k esle, ani
nestála u st ílny a nevyhlížela do noci. Pak jeho o i ulp ly na
kožešinové p edložce p ed krbem. Tam ji uvid l. Zarazil se u
dve í, protože svíce v mosazných držácích byly už vyho elé a

237
jediné v tší sv tlo vycházelo z krbu. P edložka byla bílá a
Danielina no ní košile také. Hladký eben jejích vlas byl v
kontrastu s b lobou látky, jejich proud jí spadal p es boky a
hýžd a dlouhé prameny se vlnily po kožešin . Adrienovi se
zdálo, že se zastavil as. Obklopoval ho jen zvuk praskajícího
ohn , jehož teplo ho zah ívalo. I Danielu..
Adrien zav el dve e a vstoupil do pokoje. Zamí il k ohni a
zastavil se nad Danielou. Zdálo se mu, že celé jeho t lo od
chodidel p es slabiny až k srdci a duši prostoupila úzkost.
Kristepane! Nikdy netušil, že by kv li ní dokázal poci ovat tak
drásající muka a sžíravou trýze . Dokázala v n m vyvolat váše ,
hn v, ale i n hu, a síla t chto pocit vít zila nad vším, co kdy
dosud cítil. Joannu miloval, ale takový žár a sžíravou bolest
necítil nikdy. A nikdy o ni nemel takový strach! Nikdy p edtím
nez stal ve své velké síni poté, když v ní utichl všechen ruch a
když dokonce utichlo i vytí vlk v lesích, nikdy nehled l do
plamen a nep emýšlel, co jen proboha má d lat Nikdy.
Poklekl k Daniele a zmocnilo se ho vzrušení. Vnímal bolest
zatínajících se sval a bušení srdce. Jestli se snažila ho pokoušet
a zap sobit jakousi zvláštní hrou, poda ilo se jí to. Probudila v
m hlad a žíze a úzkost mnohem v tší, než kdyby pouze
ležela a spala. Plameny vydávaly mihotavé sv tlo, které jemn
oza ovalo bílé plátno její košile, zvýraz ovalo adra a boky a
modelovalo jí obrysy pasu. Z pravého ramene jí sklouzla látka,
odhalila dokonalou ple až k pahorku adra a propustila
nepatrný náznak r žové bradavky vyzývající muže k doteku.
Prameny ebenových vlas zahalovaly t lo tam, kde chyb la
látka. Daniela pokr ila kolena k brad a látka sklouzla z nohou
dol . Odhalila kouzeln dlouhé a nep edstaviteln sv dné štíhlé
nohy a stehna.
Uhlov erné asy lehce p ekrývaly Danielinu tvá , ten
alabastr zalitý zlatem plamen z ohn . Adrien po ní prahnul.
Cht l vlastnit její t lo i ohe a život, které v ní pulzovaly. Osud

238
z ní ud lal jeho právoplatnou manželku. A manželsky slib
naplnili tu noc, kdy ho zradila se Simonem. A byla to síla její
vlastní vášn , která z ní u inila dokonalou milenku. Poté, co
Adrien pochoval Joannu, neznal nic než vinu. P išel sem s tím,
že v sob zrovna tak poh bil cit a že síla a moc a majetek je
jediné, na em te v život záleží. Danielu cht l dostat jen
proto, že byla mu souzena. Nikdy si neuv domil, že i když se jí
zmocní, pat it bude ve skute nosti on jí.
Nazývala ho tyranem, protože jí porou el. Dotýkal se jí, do-
týkal se jí znovu… ale zdálo se, že nikdy nepronikne dost
hluboko do jejího nitra. Z stávala jeho nep ítelem a neustále
ísahala na slib, který dala jako malé dít . Byla p íliš mladá,
než aby v la, nebo chápala…!
Tehdy p ísahala proti n mu.
To se musí zm nit.
Kone Adrien vztáhl ruku, odhrnul Daniele pramen vlas z
tvá e. Probudila se a nad smaragdovýma o ima se zvedly tmavé
asy. Chvíli se na n ho dívala, pak se rychle zvedla na kolena a
nedostávalo se jí dechu. Posadila se na paty sotva krok od místa
kde vedle ní kle el.
„Adriene!“ zašeptala. Pozoroval ji a uv domil si. že na n j
ekala. Možná nebude prosit o milost, ale dnes ve er se ho
ejm pokusí svést a zbavit hn vu. Adrien v l, že to hrav
dokáže a že se jí to poda í velmi brzy. Ale on jí musí sd lit, že je
v jeho moci poslat ji do Anglie jako v zn .
ál si kolem srdce vystav t pevnou hráz. Nem že jí dovolit,
aby ho svedla.
„Poj !“ promluvil na ni ne ekan hrubým hlasem. A v jejích
ích zahlédl záblesk paniky. Tak to m lo být. Chytil ji za ruce,
bezohledn ji postavil na nohy a vlekl p es pokoj. Zastavil se jen
na okamžik, aby vzal z v šáku u dve í její pláš a obalil jej
kolem ní.
„Adrien , co to d láš?“ zeptala se ho.

239
 Neodpov l.
„To je šílené!“ ekla mu, když ji vedl dol ze schod . Stále si
jí nevšímal a jeho stisk byl nemilosrdný. Vedl ji vedl p es tichou
a prázdnou sí a ven do chladné noci na nádvo í. Daniela se
prudce ot ásla. „Adriene! K ertu s tebou!“ zaúp la a lapala po
dechu. Náhle vyk ikla a on si s jistými vý itkami sv domí
uv domil, že se nesta ila obout. Ale nemohl se zastavit a moc
dob e v l, že nesmí za ít s omluvami. Zvedl ji do náru e a
dlouhými kroky pokra oval v cest sm rem ke kapli. Na
okamžik se zastavil, aby z vn jší zdi vytáhl pochode , a vešel do
temného nitra.
„Adrien , p ed Bohem…,“ namítala.
„Ano, paní, p ed Bohem!“ potvrdil a najednou ji postavil na
zem. Ve slabém, mihotavém sv tle pochodn se najednou zdálo,
že se sochy sv tic a svatých pohnuly. Daniela se od Adriena
odtáhla, ale on ji chytil pevn za záp stí, dovedl k oltá i a pak
zamí il tam, kde ústilo široké schodišt vedoucí dol do krypty.
„Adriene!“ vyk ikla zu iv a prudce se vzepjala, aby se
vyprostila z jeho sev ení. V jejím hlase zazn l náznak zoufalé
prosby. Adrien ji však nevnímal. Pochode jim svítila na cestu
do chladné, erno erné krypty. Dole Adrien zastr il plápolající
pochode do výklenku ve st a sv tlo ozá ilo podstatnou ást
íše mrtvých.
Chlad zde, hluboko pod zemí, pomáhal konzervovat t la. Na
jedné stran krypty stály prosté ady polic, kde na loži z kamene
a mramoru ve svých rubáších pomalu tlela mrtvá nižší šlechta a
urození z Avillu. Podél celé hrobky pak stály elegantní
náhrobky vyrobené pro ty, kte í si je mohli dovolit.
„Adrien !“ vyk ikla znovu a zoufale se snažila vy trhnout z
jeho sev ení. Pustil ji. Daniela se okamžit rozb hla ke schodišti
vedoucímu ven z krypty. Adrien se za ní vrhl a chytil ji kolem
pasu. Prudce ji obrátil k sob a vedl doprost ed krypty. Pohlédl
jí do o í. Byly vyplašené. S údivem si uv domil, že nev domky

240
objevil slabost své ženy: Bála se krypty a mrtvých t l. Necht l ji
takovým zp sobem vyd sit, ale možná, že mu její slabost jednou
bude dobrá.
„Ty se bojíš!“
„Ne…“
„Nelži!“
„Pro jsme tady?“ vyk ikla.
„A pro se bojíš?“
„Nebojím se!“
„Pro ? K ertu!“
„P išla jsem sem, když zem ela moje matka…, a dve e se
náhodou zav ely.“ Odml ela se a olízla si rty. „Z stala jsem
tady zam ená ve tm celé hodiny..“
„Á,“ zamru el a v zamyšlení ud lal pár krok .
„Adriene, nenechávej m tady, nezavírej m tu!“ vyk ikla.
Obrátil se k ní. Byla bílá jako st na a její krásné rysy
sobily proti ebenu vlas a zeleni jejích o í k ehce a jemn .
Neodvážil se dát najevo soucit, i když nikdy nem l v úmyslu ji
tady ponechat. Krá el zpátky k ní, ovinul jí ruku kolem pasu a
ona vyk ikla, když ji táhl k hrobce její matky uprost ed krypty.
Znovu se mu za ala vzpírat a divoce ho tloukla p stmi do hrudi.
„Nenecháš m zde…“
Když jí zvedl hlavu, znovu jím projela vlna vý itek sv domí.
Jako vždy se zoufale snažila skrýt strach.
Zat ásl jí a cht l ji zbavit bázn , která s ní tak cloumala.
„Nep išel jsem, abych t tu nechal!“ ekl jí. „Myslíš si, že jsem
taková zr da? Nevadí!“ ekl suše. „Vedu t sem jen proto, že
máš tak proklat ráda p ísahy.“ Znovu ji vzal za ruku. Daniela
vzdorovala, ale Adrien si toho nevšímal a položil jí ruku s
roztaženými prsty na hrobku její matky. „Zde leží Lenora. Te
mi n co slíbíš. P ísahej. P ísahej na její hrob, že neuprchneš z
Avillu, když budu pry , a že na mne, svého manžela, budeš
ekat. P ísahej, že nebudeš hostit mé nep átele a že budeš toto

241
sídlo za mne udržovat pro svrchovaného pána Eduarda III., krále
Anglie.“
„Adriene…,“ za ala Daniela protestovat, ale selhal jí hlas.
„P ísahej!“ p erušil ji drsn .
„Ach, k ertu s tebou! P ísahám!“ vyk ikla kone . Pak jí
ot ásl vzlyk a ona ukryla tvá na jeho hru , aby se zbavila pachu
a doteku smrti.
Kristepane, jak dokázala p sobit pouhými mali kostmi!
Kdyby držela u jeho hrdla n ž, v tu chvíli by na to zapomn l a
odpustil by jí. Zase Danielu vzal do náru e, vytáhl z držáku
pochode , posvítil na zpáte ní cestu a vynesl ji ven z krypty.
Rázn vyšel z kaple a pochode zastr il zpátky do držáku na
st p ed kaplí. Op t p enesl Danielu p es nádvo í. Vstoupili
do hradu a ona po ád ml ky ležela v jeho pažích. Prošli síní a
vystoupali po schodech. V jejich pokoji ji usadil do jednoho z
mohutných aloun ných k esel p ed krbem. Nalil do poháru
víno z karafy ze sousedního stolu a podal jí je. Sev ela prsty
kolem sklenice. „Vypij to!“ vyzval ji, a když poslechla, poklekl
a uchopil do rukou drobné, velmi chladné chodidlo. Masíroval
je, až se zdálo, že jím op t proudí teplo života.
„Jak jsi to v l?“ zašeptala najednou. „Jak jsi to mohl
t?“
Pohlédl na ni a na ele se mu objevila drobná vráska. „Co
t?“ Neodpov la, ale znovu se napila vína a lehce
povzdechla. „To, že se bojíš v krypt ?“
Sklopila o i.
Báze , to slovo se jí nelíbí, pomyslel si Adrien a usmál se.
„Nev l jsem, že se ti krypta nelíbí. Kdybych to v l, nebral
bych t tam.“
„Opravdu?“ zeptala se Daniela a zamra en vzhlédla. Její o i
tak jasn zá ily! Rty na bledém mramoru tvá e m ly barvu r že-
A zachv ly se, když promluvila. „Ale co jiného jsi cht l
ud lat…?“

242
 „Nevím. Než jsem vstoupil do tohoto pokoje, nem l jsem v
plánu žádat t o p ísahu,“ ekl rázn .
Hled la na n ho, znovu upila vína a podala mu íši. Zhluboka
se napil a slastn si uv domil, že nápoj zahnal chlad noci. „Dala
jsi mi své slovo,“ p ipomn l jí tiše. „P ísahala jsi.“
Daniela vstala a p ešla na druhou stranu pokoje. Pov sila
pláš a mírn sklonila hlavu. Pak zaváhala a zamí ila zpátky k
ohni. Zadívala se do plamen a obrátila se k Adrienovi. „Dala
jsem ti slovo,“ p iznala za okamžik.“Nejsem si ovšem úpln
jistá, žes je pot eboval. Hrozila jsem ti, protože jsem byla
rozzlobená. Ale kam bych šla? Jakou vzpouru jsem podnítila,
než jsi p ijel? Co se zm ní, když odjedeš?“
„Danielo, opravdu jsi mi vyhrožovala. Navíc je tu ta drobnost
se Simonem. A do t etice – kdybys cht la, mohla bys uprchnout
k francouzskému králi.“
„Milují Aville. Neú astnila jsem se Simonových
spikleneckých plán , v nebo ne.“
„Danielo, hrozila jsi mi út kem.“
„Za celé ty roky jsem ti nikdy nelhala. Víš, že nemohu zrušit
oddanost, kterou cítím k valoiským král m Francie! P ísahala
jsem ti, že neodejdu a že pro tebe a pro tvého krále budu
spravovat Aville. Nikdy jsem ti necht la vyhrožovat. Došlo k
tomu jen proto, že jsem vy erpaná z neustálého vál ení – nejen
mezi námi dv ma, ale i mezi Eduardem a rodem Valois, války
mých krajan proti mým krajan m. Tolik mrtvých na bitevním
poli, tolik zran ných, zmrza ených, umírajících krutou smrtí
dlouho poté, co byla vybojována bitva! A ty chceš odjet…“
Když se jí zlomil hlas, pokr ila rameny a obrátila se k n mu
zády.
Adrien k ní zamí il p es pokoj a oto il ji k sob , aby se jí
podíval do tvá e. „Je možné, že by ses o mne bála, milady?“
Nedokázal to vyslovit bez ironie a proklínal se za to.
Sklopila hlavu a nepohlédla na n ho.
„Možná se bojím, co by se mnou bylo, kdybys padl a já se
znovu stala hra kou dvou král . B h ví, co by mohl král Eduard
vymyslet p íšt . Už jsi m varoval, že má v úmyslu cosi
neblahého.“
„Ale já se vrátím, paní. Nepadnu ani v bojí, ani ve h e, ani v
život .“
„Každý lov k je zranitelný – sám jsi to ekl, když jsi mi
ukazoval pušku.“
ekl jsem, že jednoho dne m že st elný prach p ekonat
všechny naše zbran , brn ní a štíty. To je však daleká
budoucnost, paní. Mnohem vzdálen jší než naše sou asné bitvy.
My se te jen mstíme t m, kte í krut napadli Eduardovo
teritorium. Mn nehrozí velké nebezpe í – ne v tší než to, které
ohrožuje zde.“
„Jak já t mohu ohrožovat?“ zašeptala.
„Máš sebe a Aville.“
„I kdybys m l obojí ztratit, co by se zm nilo? Jsi hrab z
Glenwoodu, zeman ve své daleké zemi na severu. Objevil ses tu
na rozkaz krále…“
„P ijel jsem proto, že ty a Aville jste moje a protože se
nevzdávám ni eho, co mi pat í,“ ekl jí.
„Tak si nás m j, a právem nebo ne. Poda ilo se ti získal ode
mne slib o Avillu – i o mn samotné!“
Adrien si pomyslel, že se asi budou hádat donekone na.
Daniela mu dala slovo, ale také u inila slib u smrtelného lože
své matky. A žádné jeho vysv tlování její názor nezm ní. Noc
plynula. Brzy bude svítat. Navzdory nap tí, které v Daniele cítil,
ji Adrien sev el do náru e, pevn ji k sob p ivinul, položil
bradu na její hlavu a zašeptal: „Znovu jsi, hrab nko, získala
svobodu. Hrad je op t tv j a ty zde budeš sama. Od mohutných
hradeb obklopujících sídlo až po tento pokoj a postel v n m.“
„Sídlo spravované tvým jménem!“ p ipomn la mu a dusila
slova na jeho hrudi. Adrien nev l, jestli v jejích slovech necítí
ho kost.
 „Ano, spravované mým jménem!“ p isv il a zachv l se.
„Ale prozatím, paní, jsem ješt tady!“
ed krbem Adrien klesl na kolena a strhl Danielu s sebou.
Zachytil sladkost jejích rt a jemn ji položil na m kkou
edložku, která byla dost velká pro oba a h ála stejn jako
rudozlaté plameny ohn . Zá ící eben Danieliných vlas se
rozprost el po bílé kožešin a proplétal se s Adrienovými prsty,
které ji objímaly a laskaly. Jejich milování bylo vášnivé a
prudké. Štíhlé hedvábné prsty se dotýkaly jeho tvá í, zarývaly se
mu do ramen a hladily ho po zádech. Vlhkými rty a jazykem
horkým jako ohe mu p ejela po k ží. Vyvrcholení ho vyd silo.
Opustil ji, ale za al znovu, p itiskl své rty na její ústa a pak jimi
rn a živ laskal celé její t lo. Roztáhl její stehna a
pokra oval v laskání, pomalu a bez ustání. Uslyšel její šepot,
pak vyk ikla jeho jméno, a on ucítil její dotek a v l, že ten
výk ik mu z stane v srdci navždy. Nakonec do ní znovu
vstoupil, sv t se rozt íštil do mihotajících se plamen a jeho t lo
se vpilo do jejího. Pak se odtrhl a kochal se její krásou
spo ívající na kožešin , a když se jejich o i op t setkaly, vzal ji
do náru e. „Pokra uj tu mým jménem v práci, kterou jsem
za al,“ vyzval ji prudce. Daniela neodpov la. Schoulila se k
mu, a jak ohe dál šlehal a vysílal svou zlatou a h ejivou zá i,
oba usnuli.
Když se Daniela probudila, ohe už skomíral. Zachv la se,
ale uv domila si, že má na sob p ehoz z postele.
esto se ložnice zdála tak chladná a prázdná!
A pak si uv domila, že Adrien je pry .

16
 Zdálo se, že dny v Avillu míjejí docela poklidn . Kolo života
se to ilo, rolníci pracovali na polích, starali se o svá
hospodá ská zví ata a zedníci opravovali stavby. Ženy rodily
ti, sta í churav li a umírali, slunce ráno vycházelo a ve er
zapadalo.
Ale vždy se na Avillu objevila n jaká návšt va, nebo se
zastavil poutník sm ující ke svatému místu, žonglér, básník,
mnich i kdokoli, kdo m l cestu kolem. Daniela m la plné ruce
práce. Zprávy, které p inášeli hosté, byly alarmující. Vojska
prince Eduarda byla rozhodnuta potla it vzpouru ve vévodstvích
jejich krále. Zdálo se, že je situace stále horší. Angli ané
shromáždili ohromnou vojenskou sílu. Francouzský král cht l
tato vojska vytla it ze zem a nehodlal ustoupit.
Daniela poznala, že válka nezabíjí jen zbran mi. Postupující
armáda ni ila úrodu a likvidovala dobytek. A se jednalo o p du
ítele nebo nep ítele, armáda ji vždycky zpustošila. Muži a
kon pot ebovali jídlo, ale armády asto ni ily p du i ze
strategických d vod a nechaly svého nep ítele vyhladov t.
kdy byli vít zové slušní – a vesnice, kterých se zmocnili, jen
vyplenili. Jindy mu ili a zabíjeli muže, znásil ovali ženy a z d tí
lali sirotky. Taková byla válka a takový byl život mén
významných lidí v boji chamtivých král .
Daniela si d lala velké starosti o zemi a lid. Ale nejh bylo jí
samotné. I když se tomu bránila, postrádala svého manžela.
Zdálo se, že v jeho nep ítomnosti plyne život dál jako obvykle a
že se život na Avillu to í jako dob e namazané soukolí, jako
tomu bylo celá léta. O panství se starala už její matka a pak
nastoupila Daniela – a Adrien se o n postaral ješt víc. P estože
byl pry , jeho vliv byl znát i v nepatrných zm nách, které
provedl na opevn ní a na t ch, kte í z stali, aby hrad hlídali. Na
Aville, p estože se nalézal na hrani ním území, si dlouho d lali
nárok angli tí králové. A protože Danielina matka prohrála svou
bitvu s Eduardem už dávno, lidé byli oddan jší anglickému
králi. Kdyby m lo dojít k válce uvnit Avillu, Angli ané by ji
vyhráli.
Daniela se každé ráno modlila, aby se stal zázrak a králové
Jan a Eduard dosáhli dohody.
A každý den se modlila za to, aby se jí vrátil manžel, kterého
zárove proklínala.
Chyb l jí a ona sc s tím nedokázala vyrovnat. V no ním
chladu cítila jeho nep ítomnost, ležela bd lá a vzpomínala na
jeho úse né poznámky, na úsm v, na výraz jeho o í, které na ní
ob as spo inuly. Ano, z stávala bd lá až p íliš dlouho do noci a
ála si znovu cítil jeho teplo a doteky. Ale jak míjely dny,
snažila se nalézt klid. Aville byl její, z stal její a vždycky bude
její. S Adrienem, nebo bez n ho.
Byl pry už n kolik týdn . Daniela sed la ve velké síni a
poslouchala, jak jeden ze zedník mluví o zvýšení hradeb, které
by jim m lo poskytnout mnohem v tší výhled do kraje. Vtom se
objevil Daylin se zprávou, že se blíží družina s praporcem
vikomta Langloise, jednoho z oddaných stoupenc krále Jana.
Daniela následovala Daylina na ochoz hradeb a z místa, kde
jako neochv jná stráž stál sir Giles, pozorovala, jak p ijížd jí
Francouzi. Vikomt jel v doprovodu p ti muž , kte í tvo ili
malou skupinku na koních a svými barvami jasn vyjad ovali,
že p ijížd jí jako mírumilovná diplomatická delegace.
„P ijmeme je?“ zeptal se Daylin Daniely.
„Co jiného m žeme d lat?“ opá ila. „O ividné si p išli
promluvit a nic víc. Jan je králem Francie.“
„Danielo,“ p ipomn l jí tiše Daylin. ,,jsme v ošemetné
situaci. Eduard bojuje s rebelií a iní si nárok na vládu ve
Francii…“
„Plantagenetové si iní nárok na kralování ve Francii už celá
desetiletí– myslí si, že jim to dává právo d lat si zde, co cht jí.“
„Král Eduard jist jakási práva má.“
Daniela na okamžik sklopila o i a p emáhala silný nápor ne-
volnosti. Ten pocit nenávid la. Eduard nem l na Francii žádná
práva, protože se narodil pro panování za pr livem. Pro se
nem že spokojit s Anglií? A pro to vypadá, že francouzští
králové odjakživa ty anglické provokují? Pro tvrdí, že Francie
je mnohem v tší a d ležit jší zem než malá a odstr ená
ostrovní íše Anglie. Daniela m la pocit, jako by ji n kdo
usilovn natahoval na sk ipec, a náhle zatoužila, aby zasáhl B h
a oba krále ztrestal úderem blesku.
„Nemohu nep ijmout vyslance krále Jana,“ ekla prost .
Vážn se zadívala na oba muže. „Víte to stejn dob e jako já!“
Brána byla tudíž otev ena. Když do ní vjel vikomt se svou
dru-žinou, stála Daniela ve vstupu do velké sín obklopena
svými a Adrienovými lidmi. Slyšela o Langloisovi už p edtím
od Simona a od krále Jana, ale zatím se s tímto mužem
nesetkala. Byl vysoký a dob e stav ný, s tmavýma pronikavýma
ima, tmavými vlasy a dokonale zast iženým knírem. Sesko il
z kon , p istoupil k ní a hluboce se jí uklonil.
„Milady! P iznávám, že jsem slyšel neuv itelné historky o
tvé kráse, ale žádná z nich se neblížila pravd . Je mým velkým
pot šením objevit se zde v roli vyslance našeho panovníka Jana,
vládce Francie. Posílá vám št ek hedvábí, který práv dorazil z
Persie, a tvému manželovi me z toledské oceli. Král Jan slyšel,
že má sir Adrien takové zbran v oblib .“
„Díky za laskavost. Doufám, že se mému vzdálenému
bratranci Janovi da í dob e.“
„Ano, da í.“
„Vikomte Langloisi, jist si uv domuješ, že je m j manžel
te ve službách prince Eduarda, ale p ivítal by t stejn jako já.
Mohu t pozvat na ve i?“
„P ijmu pozvání s nejv tší radostí.“
„Poj tedy do sín a ochutnej víno z našich vinic. Je
výjime né.“
„Slyšel jsem o n m,“ ekl mile Langlois.
 Když se Daniela obracela, aby vstoupila do sín , uv domila
si, že t sn za ní vykro il Daylin a že sir Giles krá í v patách
jejich návšt vníkovi.
„P išel nám d lat potíže!“ zašeptal Daylin.
Langlois ho slyšel, ale zdálo se, že se neurazil. ,,Ne, nep išel
jsem d lat žádné potíže!“ zašeptal stejn tiše. Daylin zrudl a
Daniela si nemohla pomoci a zasmála se. „P išel jsem v míru,
abych p ipomn l hrab nce…“
„A hrab ti také?“ ozval se nevrle sir Giles.
Langlois se usmál. „Ano, abych p ipomn l hrab ti i hrab nce,
že Aville bude vždy považován za p ítele Francie, protože i
když žijeme v zemi rozd lené na hrabství a vévodství, Francie
stává naší rodnou zemí. Takový je d vod mého p íjezdu.“
Ve velké síni se podávalo víno a Langlois vytáhl jemné a
lesknoucí sc hedvábí, které Daniele poslal král Jan, a nádherný
me pro jejího manžela. Daniela sed la v k esle u krbu a
Langlois stál kousek od ní u stolu s karafou a vínem. Když se
Daniela dotkla hedvábí a pronesla pochvalnou poznámku o jeho
kvalit , p istoupil ke krbu sir Giles, naklonil se k ohni a zašeptal
jí: „Nesmíš je p ijmout!“
„Mám odmítnout dar francouzského krále?“
„Je to úplatek! A Eduard si d lá nárok na titul krále Francie.“
„Gilesi, nemohu vypadat nezdvo ile. Musím ty dary p ijmout.
lov ka lze jen st ží uplatit št kem hedvábí nebo krásným
me em.“
Pak vstala a vzala z ruky francouzského vojáka skvostn
tvarovaný me . „M j bratranec král Jan je velmi pozorný a
velkorysý. D kuji mu, že na nás myslí, ale musím vám
ipomenout, vikomte Langloisi, že m j manžel je Skot,
který…“
„Který – b da – bojuje za prince Eduarda, když láska tolika
Skot celá staletí pat í Francii! Ale sir Adrien je oblíbencem
krále Eduarda, a proto bylo sjednáno vaše manželství. Je jediný
Skot, který nutn musí oce ovat všechno francouzské.“
Daniela se vlídn usmála. „Vikomte, je pravda, že se celá léta
Francouzi a Skotové asto spojovali proti Angli an m. Ale
mému manželovi pat í p da v Anglii stejn jako ve Skotsku,
takže chápe starosti Skot , Angli an , i Francouz , protože te
žijeme na Avillu.“
„Anglický král Eduard baží po francouzskému tr nu.“
„Nevím, jak p emýšlejí králové, vikomte Langloisi. Modlím
se, aby Eduard a m j bratranec Jan dosp li k mírumilovnému
ešení – vždy jsou to bratranci!“
Langlois se na ni zadíval a vzáp tí k ní p istoupil z jedné
strany sir Giles a z druhé Daylin. Langlois se sebev dom
usmál. „Pánové, opakuji vám, že jsem nep išel vyvolávat potíže,
pouze chci nabídnout p átelství krále Jana. Smím íct králi –
opravdovému a právoplatnému králi Francie, že vy, milady, ve
svém srdci z stáváte jeho poddanou?“
„M žeš mu íct, že ho miluji stejn jako jsem milovala jeho
otce a modlím se, aby se dál t šil dobrému zdraví. Spravuji toto
sídlo – zeman MacLachlan a já spravujeme Aville spole ,
pane, a oba se modlíme za mír a blahobyt všeho francouzského
lidu.“
„Pokud zeman MacLachlan bojuje po boku anglického
prince, je v nebezpe í. Modlím se, paní, aby p ežil, a mohl se
šit ze své bohaté odm ny.“
„Modlím se za jeho zdraví a dobro každý den, pane.“
Langlois se tvá il pot šené a ona nev la pro . Daniela si
dávala velmi dobrý pozor, aby bylo z ejmé, že jedná v souladu s
Adrienovou v lí, a zrovna tak si dávala pozor, aby nepronesla
nic, co by mohlo být považováno za p ísahu oddanosti
kterémukoli z panovník . Zdálo se, že ani sir Giles nem že proti
jejím slov m nic namítat.
Podávala se ve e a Langlois byl p i ní okouzlující. Ale ke
konci jídla se k ní mírn naklonil. „Budeš-li kdykoli pot ebovat
mé služby, milady, nechej vzkaz v kr U k ivého stromu.
Kr ma U k ivého stromu, nezapome . Nemohu sem už p ijít. V
zastoupení krále Jana vám budu neomezen sloužit. Vím, že bys
podstoupila jakékoli nebezpe í, kdyby byl v sázce jeho život.“
Langlois se od ní odvrátil a Daniela zap emýšlela, jestli si ta
slova pouze nevybájila ve své fantazii, protože Langlois se
rychle zapojil do rozhovoru se sirem Gilesem po své pravici.
Srdce se jí rozbušilo. Ulomila kousek chleba, ale nemohla ho
polknout.
Když se rozlou ili, z stala stát se sirem Gilesem a s
Daylinem u brány.
„Dob e, že jsou pry !“ ekl sir Giles.
„Te se, sire Gilesi, musíme nau it žít spolu, protože situace
je se nem nná,“ ekla unaven Daniela.
„On ale kv li n emu p ijel,“ ekl Daylin.
„P ijel, aby zjistil, jestli Daniela zradí svého manžela a krále
Eduarda, pokud ji francouzský král požádá, aby otev ela tyto
brány,“ ekl sir Gilda, obrátil se k Daniele a v bled modrých
ích m l h ejivé sv tlo radosti. „Ale naše paní ho diplomaticky
odmítla!“
„P eji si, aby už boje skon ily,“ prohlásila Daniela. „To ano.
Ale on p ijel, aby zjistil, odkud tady fouká vítr.“
„Možná jsme nem li vikomta Langloise a jeho družinu
ijímat. Koneckonc , vikomt Armagnac rabuje vesnice, plení,
loupí, vraždí…, a zdá se velmi pravd podobné, že za ním stojí
král Jan.“
„Nev ím, že král Jan podporuje prostopášné ni ení a
chladnokrevné vraždy!“ namítla Daniela. „Všechno jsou to
domn nky. Nemáme žádné zprávy od Adriena…,“ za ala, ale
nedopov la, protože Daylinovi zrudly tvá e. Vyrostl v
hezkého mladého muže a byl už dosp lý, ale stále se lehce
ervenal a až p íliš snadno na sob dával znát tajemství.
„Vy jste dostali zprávu od Adriena!“ ekla a ze všech sil
 emáhala zlost a pocit ublížení, který se jí zmocnil.
„P ed n kolika dny p ijel z fronty posel, ale ekl toho jen
málo,“ rychle prohlásil sir Giles.
„Tak málo, že m o tom nikdo neinformoval?“
„Nepot šilo by t to, má paní.“
„Nepot šilo by m , kdyby Adrien ekl, že se nemám dov t
pravdu! Takže ji te chci slyšet. O co jde?“
Daylin neš astn pokr il rameny. ,,Pokud brzy nedojde k
dohod , pravd podobn nastane obrovská, strašlivá bitva. Princ
Eduard shromaž uje na normandském pob eží další a další
Angli any a Jan také rozši uje armádu. Takže vidíš, posel
inesl skute né málo zpráv, které bychom neo ekávali.“
„A p íšt p i nese jakékoli zprávy, musím o nich v l.“
Daylin ml el a Daniela si uv domila, že si Adrien skute
ál, aby jí nic ne íkali.
Ve svém pokoji pak pochodovala ode zdi ke zdi a z
kožešinové p edložky sledovala plameny, které plápolaly v
krbu. Objala si skr ená kolena a vzpomn la si, jak ji zde Adrien
našel spící, jak ji vlekl do krypty a p inutil k p ísaze. I když v ní
vzplanul nový hn v za to, že ji neinformoval o d ní na front , z
celého srdce si p ála, aby mu prost mohla dát slib a dodržet ho.
I když, jak z duše v ila, Eduard nemá pravdu.
Nastane n kdy mezi Anglií a Francií mír? A nastane n kdy
mezi ní a jejím manželem?
K ertu s ob ma králi, pomyslela si, zav ela o i a p ála si, aby
mohla Adriena nenávid t. Nenávid t ho by bylo mnohem
jednodušší, než po n m toužit.
Tak plynuly hodiny, až se Daniela uložila p ed ohn m a
usnula.
Následujícího dne dávala pozor, jestli nedorazil další posel od
Adriena nebo z armády prince Eduarda. Pokusí se to p ed ní její
lidé op t zatajit? Ale nikdo se neobjevil.
Uplynul tém týden. Daniela sed la ve velké síni a
procházela ú ty, když se najednou objevila Monteine s
vysokým, hezkým kn zem, který m l zájem o slyšení. Daniela
propustila ú etního, protože vid la, že s ní chce duchovní
hovo it o samot . Monteine za ala protestovat. Daniela ji proto
edstavila otci Pavlovi z Valois a pak ji rozhodn p inutila, aby
je nechala o samot .
„D kuji!“ ekl mladý kn z a zhluboka se napil vína, které mu
podala. Usadili se u krbu a duchovní se k ní naklonil a za al
mluvit.
„Jsem má paní, vzdáleným p íbuzným našeho dobrého krále
Jana stejn jako vy. A up ímn m souží události, které se
odehrávají v naší zemi.“
„Vále ná spouš ,“ p isv ila Daniela.
„Nenasytnost anglického krále je bezedná.“
„Ot e, matka krále Eduarda byla Francouzka,“ p ipomn la
mu. „Zdá se, že proto cítí tak silnou touhu po tr nu.“
Kn z mávl rukou do vzduchu na znamení, že nemíní takovou
ipomínku p ijmout.
„Ve skute nosti, ot e,“ zamumlala Daniela, kterou
zneklidnila vzpomínka na Adrien v post eh, „jsou spolu králové
víc sp ízn ni než jsme my s Janem – jako jeho vzdálen jší
íbuzní.“
„Tvá matka byla poražena Eduardem a stala se jeho ko istí.
Souhlasila s anglickým manželem, ale za svého života z stala
rná rodu Valois. Bože, paní, jsi její dcera! Nechala bys ji
zneuctít tím, že bys jednala proti jejímu p esv ení?“
Daniela se napila vína, odml ela se a pohlédla na kn ze.
„Ot e, ty bys cht l, abych zradila muže, za kterého jsem byla
ed zrakem Božím provdána?“
Povzdechl. „Ne, má pani. Ale ty svého manžela zrazovat
nemusíš, sta í varovat krále Jana, pokud mu bude od Angli an
hrozit nebezpe í. M žeš v t, kdy dojde k bilv , a tím mu
žeš zachránit holý život. Nevíme o každém pohybu velké
armády – muž bude bojovat s mužem a jeden velitel se stane
vít zem, zatímco jiný okusí chu porážky. Ale kdyby mohl být
král Jan varován p ed nejv tším nebezpe ím, mohl by doufat, že
si zachová život a svobodu a snad zachrání celou Francii.“
„Co ode mne vlastn chceš?“
„Poctivé varování, pokud by byl ohrožen jeho život. Jsem si
jist, že víš, jak navázat kontakt, bude-li t eba.“
„Moc toho nevím, ot e. Já žiji tady a armády jsou kdesi
daleko.“
„Tv j manžel ti o nebezpe í jist poví, bude-li se schylovat k
velké bitv .“
Daniela sklonila hlavu a náhle z celého srdce zatoužila po
klidu. Ale dala své matce slib, že bude ctít francouzského krále.
A ctít Francii.
„P irozen , kdyby byl ohrožen život krále Jana…,“
zamumlala. Pak pohlédla na kn ze. „Jsem mezi dv ma kameny,
ot e. Mohu ti p isahat, že ud lám, co bude v mých silách, aby se
králi Janovi dostalo varování, pokud se dovím, že o n ho usilují
Angli ané. Ale mohu to ud lat jen jednou. Jednou, to je vše.“
„Jednou posta í.“
Otec Pavel vstal. „P ísahej p ed Kristem, mé dít . Musíš
využít toho, co se dozvíš, k ochran našeho právoplatného krále.
h ti žehnej – jednoho dne usedneš po boku své matky mezi
svatými, Paní.“
Vstala zárove s ním a modlila se, aby nesed la mezi svatými
až p íliš brzo. Jestli se prozradí, budou ji Adrien s Eduardem
považovat za zrádkyni a ona p ijde o hlavu.
Do místnosti p isp chala Monteine a p inesla tác s dušeným
jehn ím a erstvým chlebem. Otec Pavel jí pod koval a
pochválil jídlo. Pak nonšalantn hovo il o knihách, hudebnících
a hv zdách. Když sn dl poslední sousto a zdálo se, že se hodlá
vydat na cestu, Daniela ho vyzvala, aby p enocoval. Pod koval
jí s tím, že je ještí brzy a že má v úmyslu cestovat ješt n kolik
hodin, než se uloží k spánku pod hv zdami.
Jakmile odešel, Monteine se za ním podezírav zahled la.
Daniela dost dob e nechápala – když s nimi byla Monteine, kn z
byl jen zdvo ilý a nonšalantní.
„Na kn ze je to p íliš hezký muž,“ poznamenala suše
Monteine.
„Monteine, kn žství je poslání,“ p ipomn la jí Daniela.
Monteine ohrnula nos..Jist . Kn žství je povolání pro mladší
syny, jejichž otcové plodí p íliš mnoho chlapc .“
Daniela pokr ila rameny. „Nechápu, co tím chceš íct. Otec
Pavel je hezký muž a možná máš pravdu – opravdu je mladším
synem bohatého lov ka a nemá toho mnoho na výb r.“
„Nemyslím, že je to skute ný kn z.“
„Monteine!“
„Díval se na tebe dost… zvláštn .“
Daniela op t povzdechla..Jist je to kn z a ty se chováš
sm šn . Myslím…“
„Co?“
„Duchovní skládají slib celibátu, ale…“
„Ale všichni víme, že dokonce i ti, kte í slouží p ímo papeži,
mají své milenky a plodí bastardy.“
„Jaký je v tom rozdíl? Pokud selžou sluhové Boží, kým jsme
my, abychom je soudili? Krom toho skute nost, že ten muž
dob e vypadá, ješt neznamená, že se provinil…“
„Chlípností,“ napov la jí Monteine. „No, není-li vinen…“
„Ano?“
Monteine se najednou zazubila. „Pak by m l být, protože je
jist škoda, že se s takovým mužem nepot ší n jaké hezké
e.“
Daniela zoufale rozhodila ruce. „Monteine, podezíráš ho, a
itom tvrdíš, že vypadá tak hezky, že by m l h ešit. D lám si o
tebe starosti. Myslím, že jsme ekali p íliš dlouho, a te bychom
ti m li co nejd íve vyhledat vhodného manžela.“
 Monteine se usmála. „Ach, Danielo, já nejsem bohatá
di ka! P izp sobím se dané situaci, d kuji. Mám znovu
zavolat ú etního?“
„Ano, prosím.“
Monteine se usmála a opustila Danielu.
Té noci strávila Monteine nekone né hodiny p echázením po
pokoji a litovala, že neslyšela víc z toho, co kn z pov l
Daniele.
Kdysi byla Daniela ochotná sv it jí všechno. Te už ne. A to
Monteine zneklid ovalo. Ješt víc než kn z.
A kdysi, p iznala si, byla ochotná ud lala cokoliv, aby
zma ila anglické zájmy – nebo uškodila Angli anovi.
Ale te cítila Monteine hluboký, znepokojivý strach. Král
Eduard byl mocný a jeho muži také, a co víc, byli odhodlaní. A
Adrien MacLachlan m l svou vlastní zvláštní moc a sílu – a
smysl pro spravedlnost a milosrdenství. Ten mladý Skot zadržel
me i v p ípad , kdy m l proti sob zrádce Simona a kdy by ho
nikdo nevinil, že zasadil protivníkovi smrtelnou ránu. I s
Danielou jednal Adrien spravedliv . Jen jedné v ci bylo t eba se
bát, že by došlo k další zrad . Protože kdyby ano…
Monteine se zachv la a uvažovala, co by m la d lat.
Ješt nikdy nem la tak tísnivý pocit. Kn z nebyl…
skute ným kn zem.
Nakonec p estala p echázet po pokoji, vyšla ven a potichu
sestoupila potichu ze schod . Bylo velmi pozd , ale Monteine
la, že jeden z Adrienových muž bude na stráži ve velké
síni po celou noc. Už od nepam ti p echázeli zbrojnoši po
ochozech a st ežili vesnici Aville obehnanou valem, ale v dob
Adrienovy nep ítomnosti byl navíc na stráži jeden muž ve velké
síni. Napadlo ji, jestli o tom Daniela ví.
Dnes to byl Daylin.
Sed l v k esle u krbu a byl pohodln op ený. Monteine si
pomyslela, že spí. Co když d lá strašlivou chybu? Možná se
mýlí Cítila se hloup , když stála ve velké síni v no ní košili a
bosá a pozorovala ohe vysílající stíny asných ranních hodin,
zatímco i její strážce spí!
Obrátila se a cht la vyb hnout nahoru.
„Monteine? Co se d je?“
Dívka ztuhla a z stala stát na míst . Za okamžik si
uv domila, že stojí vedle n ho. Ucítila na ramenou jeho ruce.
Pomaluji obrátil k sob , aby jí vid l do tvá e,
„Nic,já…“
„To není nic. Není n co v po ádku?“ Daylin mluvil, usmíval
se a uhladil jí pramen vlas . ‚Jak podivné. Nikdy jsem t tak
nevid l. Celé ty roky se známe a já jsem t nikdy nevid l s
rozpušt nými vlasy, s tak hezkými a divokými…“
Ucítila teplo a uchvátil ji jeho pohled. Nedostávalo se jí slov.
Cht la se odtáhnout, zamumlat n jakou výmluvu a vrátit se do
pokoje.
„Ten kn z byl tak divný!“ uslyšela vlastní hlas.
Vzpamatovala se. „Ach, Dayline, mám strach. Dnes odpoledne
ijel n jaký kn z…“
„Kn ží, mniši a poutníci tudy projížd jí asto,“ ekl opatrn .
„Já vím. Ale tenhleten trval na návšt Daniely – a když
jsem se vrátila, poznala jsem, že je Daniela neklidná. Kn z byl
hezký, uhlazený a hovo il lehce o mnoha v cech, ale když jsem
byla pry , myslím, že ji o n co žádal. Myslím, že n co cht l.“
„A m la ona v úmyslu mu to dát?“ zeptal se Daylin.
„Byla neš astná, víc nevím,“ ekla Monteine a povzdechla si,
když se jeho o i zabodly do jejích. „Víš, íkal, že je p íbuzným
rodu Valois, Nem la jsem za tebou chodit. Mám jenom takovou
starost…“
Daylin pomalu p ikývl. ‚Je nebezpe ná doba.“
„Co budeš d lat?“
Daylin nakr il elo..Ješt to nevím jist – promluvím si se
sirem Gilesem. Ale nemusíš se bát. Adrien není tak daleko.
 asto íkal, že by p išel dom , kdyby necítil, že je d ležité být
ipraven a neopustit vojsko, které se musí udržovat p í síle. On
pot ebuje pro boj s Armagnacem každého muže. Kdyby nastal
opravdový problém…“
Pokr il rameny.
„Tak co?“ zašeptala Monteine.
„Tak by se vrátil.“

Domy ho ely, mrtví a umírající leželi p es sebe jako

polámaný troud. Annagnacovi muži úto ili neo ekávan , ni ili
vesnice rolník , ukradli t m ubožák m, co mohli, a pak
bleskurychle zmizeli. Dnes se však Adrienovi muži o útoku
dozv li a p ijeli ke vsi práv v as, aby zabránili masakru.
Na pahorku nad údolím ze sebe Adrien vyrazil ohlušující
bojový pok ik a vyrazil dol za nájezdníky. Jeho me se kmital
ve vzduchu a nemilosrdn porážel úto níky, kterým se
nepoda ilo rychle stáhnout. Vid l mezi mrtvými i chlapce sotva
odrostlé d tským plenám a planul vzteky.
Jeden z Armagnacovych mužu se vy ítil z ho ícího domu a
byl p ipraven sko it na kon a ujet. Spat il Adriena, jak se na
ho vrhá, a zastavil se, aby zauto d vále nou sekerou. Adrien
prudce pobídl Lukáše, pak z nej sesko il a úderu sekery se
vyhnul. Zvedl se a rozpáral muže od hlavy k slabinám. Muž
padl. Když se Adrien obrátil, uslyšel, jak n jaká žena kvílí a
na íká, a všiml si jezdce mí ícího k lesu s mladou ženou
ehozenou p es h bet kon . Adrien zahvízdal na Lukáše, nasedl
a vydal se za únoscem. Muž se obrátil a spat il svého
pronásledovatele. Na okamžik se zastavil, shodil dívku na
šinu a ujížd l dál. Adrien p itáhl ot že a p ál si, aby ho n kdo
vid l a vydal se za ním. Nikdo se ale neobjevil. Nemohl muže
dál pronásledovat. Zastavil se aspo u dívky a doufal, že si p i
pádu nepolámala kosti, ani nerozbila hlavu.
Sesko il z kon a pomohl jí vstát. Byla mladá a hezká a byla
v Po ádku. Pohlédla na n ho temnýma obdivnýma o ima.
„D kuji ti, d kuji, m j pane.“
„Nezranila ses?“
„Ne.“
„Pak je všechno v po ádku.“
„Zachránil jsi mi život.“
„Možná jen tvoji est.“
„Pat í tob , m j pane,“ ekla mu vážn .
„No,“ zamru el, „takovou odm nu nežádám. Poj , zavezu t
k tvé matce.“
Uchopila ho kolem krku a on ji odnesl zpátky k Lukášovi.
Ujížd li k vesnici, kde ji postavil na zem, zatímco mu matka
blaho ila a se slzami v o ích srdceryvn d kovala.
„Tereza je všechno, co mám, m j pane,“ ekla mu žena.
„Ud lám pro tebe cokoliv. Jen si ekni!“
‚Jsi p ece oddaná Eduardovi, svému vévodovi. Je mojí
povinností t chránit.“ Usmál se, když to ekl, a v jeho hlasu
nezazn la sebemenší vý itka.
Mnozí jeho muži se k Adrienovi p ipojili, když vydával
íkazy ohledn ran ných a mrtvých. Práv sesedl z Lukáše,
když se k n mu hnal sir George s Michaelem, jedním z mladých
muž , kterého vycvi il a nechal na stráži na Avillu.
Když p ijeli blíže, všiml si, že Michaelova tunika je od bláta
a pot ísn ná krví. Srdce se mu rozbušdo strachy. Aville byl
velkou ko istí a jeho dobytí mohlo zvrátit celou bitvu. Že by
snad proradný Francouz našel zp sob, jak se ho zmocnit? Aville
mohl odolat –m l by odolat – jakémukoli útoku. Jediný útok,
který by ho mohl zni it, by musel být veden zevnit .
Rychle vykro il muž m v ústrety. „N co není v po ádku?“
zeptal se a vztáhl ruce, aby pomohl Michaelovi z kon . „Kde jsi
zran n, chlap e? Je to vážné? Ženo!“ vyk ikl najednou a obrátil
se k Terezin matce. „Seže pro tohoto muže pomoc, rychle!“
Michael sebou trhl. „Není to smrtelné, m j pane, i když
krvácím jako za íznuté prase!“
,, Aville…“
„Na Avillu je všechno v po ádku…, musím ti jen vylí it
podivnou historku.“
Žena k n mu p išla i s Terezou. Ob pracovaly rychle a
dob e. Tereza p inesla vodu, její matka svlékla Michaelovi
tuniku a košili a ob mu omyly dlouhou eznou ránu na hrudi.
„Velmi rád si ji vyslechnu,“ ekl Adrien a pak zvedl ruku.
„Odneste muže do tamtoho domu. Já p ijdu hned.“
Požádal sira George, aby dohlédl na hašení oh , zajišt ní
všech ran ných – a poh bení mrtvých. Pak následoval ty, kte í
odnášeli Michaela do malého domku s doškovou st echou asi o
dvacet stop dál.
m byl prázdný. Tereza jim vysv tlila, že jeho majitel
zem el jako první. Michaela uložili do sí ového l žka, které
podložili t žkou pokrývkou, a dali mu na ránu obklad a obvaz.
Adrien ženám pod koval a poslal je pry . Pak se sám posadil
vedle Michaela.
„Pov z mi, co se stalo.“
„Nap ed, m j pane, p ijel vikomt Langlois s malou družinou
a p inesl dary.“
„Pro Danielu?“
„Pro ni hedvábí a pro tebe me . Sir Giles ekl, abych t
ujistil, že spolu nebyli o samot ani na okamžik. Hrab nka
byla zdvo ilá a rozhodná a prohlásila, že Aville spravujete
spolu, ale že jsi s princem Eduardem a že ona si up ímn
eje, aby boje ustaly.“
Adrien svraštil elo. Ohromila ho radost, kterou pocítil jen
proto, že Daniela nezapomn la na slib, jenž mu dala.
„A pak?“
„Pak p ijel kn z.“
„Kn z?“
„Tvrdil, že je otec Pavel z Valois. Hrab nka svolila, že s ním
pohovo í o samot . Pak duchovní rychle odjel, ale Monteine
jeho návšt va znepokojila, a tak zašla za Daylinem, který mi
ikázal, abych toho muže sledoval. Ud lal jsem to a narazil
jsem na n ho v chýši starého poustevníka hluboko v lesích, kde
se setkal s ostatními. Nedov l jsem se celý jejich plán, ale ani
oni ten m j. Myslím, že se všichni rozjeli do r zných kout
zem , aby prozkoumali síly krále Eduarda a zjistili, kde v
Eduardových državách by mohl král Jan najít slabé místo.
itom m uvid li a zaúto ili na mne. Bojoval jsem s nimi a
myslím, že jsem jích pár dostal. Ale pak isem p edstíral, že jsem
mrtvý, klesl jsem na svého kon a p im l to dobré zví e k jízd
rychlostí v tru! Usilovn jsem hledal tvoje ležení. Našt stí jsem
se dostal mezi muže prince Eduarda. V l jsem, že moje rána
není tak zlá, jak se zdá být. a tak jsem trval na tom, abych byl
poslán rovnou k tob .“
Adrien zav el o i a za al zuby. Cítil se, jako by se jeho údy
prohnal sálající plamen ohn . Horko, které se v n m rozší ilo,
bylo bolestné. P ísahala, že bude spravovat Aville pro n ho, a
itom vedla tajný rozhovor se zv dem krále Jana.
Odstoupil od Michaelova lože a oto il se k ran nému zády.
Vzpomn l si na Danielinu hr zu v krypt , na její zranitelnost a
její o i, když se setkaly s jeho pohledem. Myslel na noci, které
probd l v touze po ní.
A myslel na to, jaký byl blázen, že se do ní zamiloval.
Nap ímil ramena. Blížila se bitva, nelítostná jako vich ice a
nevyhnutelná. Neodváží se nechat Danielu na Avillu.
„Dokázal bys tu chýši najít?“ zeptal se Michaela.
„Ano, m j pane.“
„Takže, jakmile budeš moci…“
„Mohu, když m žeš ty, m j pane…“
„B hem dne si odpo . V noci vyjedeme.“
„Za tím kn zem?“
„Ano,“ ekl Adrien a dodal s ledovým klidem, který
neodpovídal jeho vnit nímu rozpoložení, „a za mou ženou.“
O t i noci pozd ji s Daniela probudila v panické hr ze,
protože n kdo prudce a zu iv otevíral dve e jejího pokoje.
evo narazilo na kámen, ot áslo se a zask ípalo, jako by se
rozštíplo na tisíce kousk .
i tomto hluku vysko ila. Stála u postele omámená a
vyd šená a snažila se vzpomenout si, kde je v pokojí n jaká
zbra . Co se stalo? Byli všichni muži zajati nebo zabiti? Jak
mohl n kdo vniknout až k ní?
Me ! Dar krále Jana ležel u postele. Sv tlo bylo mdlé,
protože ohe v krbu už skomíral, ale Daniela se rychle sehnula a
prsty p ejela po podlaze, až jej nahmatala. Nap ímila se a zbra
držela p ed sebou, jak se to kdysi dávno nau ila.
Zamrkala, když rám dve í vyplnila urostlá postava, hrozivá
jako žádná jiná. Ve slabém sv tle p sobila impozantn , s
rukama v bocích vypadala jako rozzlobený Zeus, p ipravený
rozštípnout zemi bleskem.
Ale ten obrys a postava jí byly pov domé,..
„Adriene?“ zašeptala úlevné.
„Ach ano. Je to Adrien.“
Tón jeho hlasu ji op t naplnil nap tím. P vodn cht la
sklonit me
Te ho ale sev ela ješt pevn ji. Adrien vstoupil do pokoje a
dve e se za ním zabouchly.
 17
Adrien zamí il ke krbu, uchopil pohrabá a prohrábl žhavé
uhlíky. Z ohn vylétly jiskry a zasy ely. Sklonil se, p iložil
poleno a plameny se op t vznesly vzh ru a ozá ily mu obli ej.
Jeho tvá byla vážná a d siv bezvýrazná. Obrátil se k Daniele,
ale ta se ani nepohnula. „Takže…,“ zamru el a vykro il k ní.
„Te proti mn zvedáš zbra ?“
Nebyl v plné zbroji, ale pod tunikou s erbem MacLachlan
l drát nou košili. Toledský me byt zasunutý v pochv u jeho
boku.
Tuniku m l na rameni roztrženou – nebo roz íznutou. Boty
byly od hlíny a skvrnami od bláta – a krve – m l pot ísn né i
celé t lo.
Zamí il k Daniele, zastavil se asi deset stop p ed ní a
zkoumav , bez jakýchkoli emocí, si ji prohlížel. To ji
znervóz ovalo. Stáhl si železné rukavice a odložil je na truhlici
u nohou postele, ale chladný pohled ze své ženy nespustil.
„Odložíš ten me ?“ prohodil.
Kone byla schopná promluvit. „Možná. Povíš mi, pro jsi
sem p išel jako poprav í?“
„Možná zasluhuješ pov sit.“
Srdce sejí rozbušilo. To p ece nemyslí vážn !
„Pak si sv j me ponechám, zemane MacLachlane, a ty
žeš za ít souboj.“
„Odlož zbra , má lásko, než ti ušt ím pár po ádných
polí .“

263
 „Á, takže m chceš zbavit mé poslední obrany, abys m mohl
beztrestn uhodit?“
„Výborn . Vyrazím ti me z ruky a m j vztek ješt vzroste!“
Daniela se polekala, protože Adrien vytáhl vlastní zbra .
Zd šen p ed ním couvla, zu ivá a zmatená. Co se proboha
stalo?
V sebeobran vytáhla me , ale uv domovala si protivníkovu
sílu. Cítila, že nemá jinou možnost. Odrazila jeho první hn vivé
výpady, vysko ila na postel a kli kovala po pokoji. Adrien ji ne-
únavn následoval a Daniela si uv domila, že má v úmyslu ji
postupn vy erpat, než nastane vhodný okamžik, aby ji…
Zabil.
Nakonec byla p itla ena ke zdi. Jeho ocel narazila na její s
tátovou silou, až si myslela, že jí zlomí kosti v ruce. Sv j me už
neudržela: upadl na zem p ed krbem.
Adrien bvl sotva dv stopy od ní. Zvedl hrot me e k jejímu
hrdlu. Hled la na n ho a napadlo ji, jestli nezešílel.
Avšak jeho hn v byl stále kontrolovaný a úpln bez emocí.
Adrien zasunul me do pochvy, vzal Danielu za rameno a obrátil
ji tak, aby stála elem ke krbu. „Sbal se,“ ekl prost .
Srdce ji posko ilo. „Sbalit se. Tak je to? Mám se sbalit.
iženeš se jako and l pomsty, p ikazuješ a vyhrožuješ…“
„Za chvíli nebudu jenom vyhrožovat. Sbal se, a rychle! Pár
kus oble ení posta í, protože nehodlám jezdit s t žkým
nákladem.“
Daniela zavrt la hlavou plná zlosti, že nedokáže zadržet slzy,
které se jí vlévaly do o í. „Kam jedeme? Co jsem provedla, že
se ke mn chováš tak neciteln ?“
„Cos provedla?“ Zvedl obo í a op el se o krbovou ímsu.
„Ano, na to se ptám! Pominul ses? Uhodil t n kdo siln do
ilby?“
Všimla si, že mu pulzuje spánek, a kousla se do rtu.

264
 ekávala výbuch ješt v tšího vzteku.

Ale Adrien promluvil velmi klidn . „To si myslíš, má lásko?

Že jsem se zbláznil?“
„Proboha, nevím, co se d je!“ vyk ikla.
„Á, takže ti budu muset osv žit pam a p ipomenout tvé
aktivity od okamžiku, kdy jsem odjel. Nap ed se objevil
vyslanec bále Jana.“
„M la jsem mu odmítnout vstup do Avillu? P inesl dar i
tob .“
„Zbra , kterou jsi proti mn použila. Ale v ím, že jeho
návšt va byla pouze zb žná…, tv j vikomt Langlois se p išel
podívat na obranyschopnost a sílu Avillu. Ovšem co se tý e toho
kn ze…“
„Takže nesmím na Aville vpustit už ani duchovního?“
Ud lal krok sm rem k ní. „Ne, má paní, nesmíš. Ne pokud je
duchovní pouze vzbou encem v sutan , vlk v rouše berán ím.“
Daniela m la pocit, že z ní vyrazil dech. Mírn zavrt la
hlavou „Ale já jsem ne…“
„Ale ano. Byl to vlastn obdivuhodný chlapík. Necht l, abys
mu prozradila informace. Ale pod hrotem me e mí ícího na
hrdlo p iznal, žes p ísahala pomáhat králi Janovi.“
Zdálo se, že jí srdce v t lo pokleslo a umlklo. Pot ásla
hlavou. Byla to pravda a zárove nebyla. Hled la do ohn .
„Nev la jsem, že ten lov k není kn z – ekla jsem mu jen, že
ud lám, co budu moci, aby král Jan z stal naživu!“ Pohlédla na
Adriena a o ima p ejela jeho zablácený a zkrvavený od v.
„Takže… byl to obdivuhodný chlapík, bojující za svého krále –
stejn jako ty bojuješ za svého. Je mrtev?“
Te na ni pohlédl on. „Záleží ti tolik na jeho život ?“
„Ano – jak jsi ekl, byl to obdivuhodný chlapík.“
„Hezký a sm lý,“ p isv il Adrien.

265
 „Zabil jsi ho?“
„Sbal se,“ ekl Adrien.
„Ani se nepohnu, dokud mi neodpovíš.“
„Ud láš, co ti eknu, a já íkám, že odjíždíme.“
„Ne. já nikam neodjíždím. Chci z stat tady. Ty si m žeš
bojovat své bitvy, plenit kraj a nechával za sebou zpustošenou
zemi oby ejného lidu, kterému nezbývá než se snažit p ežít,
starat se o živobytí a nakrmit rodinu!“
„Má paní, oblékni se a sbal si v ci, jinak té odtud vyvedu
nahou a bez zavazadel. Já nevyhrožuji, ale protože ten tv j
‚kn z‘ byl sou ástí spiknutí vzbou enc odhodlaných zmocnit se
tohoto sídla zevnit , nejsi dost d ryhodná, abys zde z stala.
To íkám naprosto vážn .“
„Adriene, jsem nevinná!“ namítla.
Ale on sc oto il a zamí il ke dve ím.
„Adriene!“
Zastavil se a ohlédl se zp t. Zatínala zuby a snažila se z stat
klidná. „Nemáš právo ud lat n co lakového! Byla jsem k tob
up ímná. Víš o mém život úpln všechno. Ano, ud lala bych,
co je v mé moci, aby král Jan nebyl zabit. Ale nikomu jsem
ne ekla nic víc než to. Nemám na sv domí žádnou zradu ani
spiknutí!“
„P iznáváš vinu tím, že mluvíš o své nevin . Ale na lom
neleží. Danielo, nem žeš tady z stat. Jsi p íliš velkým lákadlem
pro rod Valois.“
„Kam m chceš odvézt?‘
„Pojedeš se mnou.“
„K…“
„Princ Eduard usídlil své vojsko na hrad Renoncourtu,
protože jeho armáda porazila vzbou ence v okolním kraji.
Prozatím pojedeš tam.“
„Nepojedu! Odsuzuješ m neprávem!“

266
 „Pojedeš, má paní.“
„Abych byla s tebou, když se chováš jako nebezpe ný
blázen? Nikdy!“
„Má drahá manželko, z staneš se mnou.“
„Jestli na mne sáhneš, pak, p ísámb h, budu k et tak, že m
uslyší všichni muži v hradu.“
Adrien se jí výsm šn uklonil. „Všichni muži v hradu mi pak
budou ješt víc závid t, má paní. Jen k dost hlasit a Eduard
pak m že vybírat vstupné. Nemáš moc asu, Danielo, takže
pokud chceš s sebou vzít n jaké v ci, musíš si je sbalit.“
„Nikam nepojedu.“
„Pojedeš.“
Odvrátila se od n ho a posadila se v nohách postele. Ruce
la pevn spojené. Adrien na ni nedbal, vyšel z pokoje a
bouchl za sebou dve mi.
Danielina mysl pracovala na plné obrátky. Jak se Adrien
dov l o kn zi? Zabil toho ubožáka? Monteine m la pravdu –
jejich návšt vník nebyl povolán k duchovnímu stavu! Ale ona
nic zlého a h íšného neprovedla.
Nic nedávalo smysl. O návšt vikomta Langloise se Adrien
mohl dov t snadno – jeho muži mu pravd podobn denn
podají zprávy. Nevadilo jí to. Cítila, že všechno, co ud lala, bylo
správné. Takže mu ekli, že p ijel kn z, ale…
ijížd lo sem mnoho kn ží, mnich , jeptišek, kupc a
dalších poutník , kte í putovali k p íbuzným do vzdálených
míst. ím práv tento duchovní všechny kolem sebe vyplašil?
Daniela se zadívala do plamen a ucítila jejich teplo. P esto
se stále chv la chladem. as rychle ubíhal, ale ona hodlala
odjezd oddálit. Neusídlí se p ece u anglické armády, zatímco je
její zem trhána na kusy!
Nakonec vstala a hn viv p istoupila k ohni. K ertu se s
šerni! K ertu s Adrienem!

267
 Ozvalo se zaklepání na dve e. V la, že to není Adrien. Ten
neklepe.
kdo op t zaklepat. Dve e se pootev ely. „Danielo. „ ekla
tiše Monteine. Daniela se nepohnula, ale Monteine váhav
vstoupila do pokoje. ,,Ješt ses nesbalila? Zeman MacLachlan je
už skoro p ipraven k odjezdu, íkal Daylin. Myslela jsem, že ti
posbírám n jaké v ci – pokud to neud láš sama. Chápu, že se
Adrien rozhodl p emístit t blíž k sob , vždy je tak dlouho
pry !“
Daniela se obrátila a svraštila elo. „Tak to íkal?“
„Ano.“
„A ty tomu v íš?“
„No…,“ Monteine žalostn pokr ila rameny, „Abych ekla
pravdu, sir Giles, Daylin a já jsme slyšeli… slyšeli in ení tvého
me e. A pokud to není nový pozdrav, kterým se vítají milující..“
Daniela zk ížila paže na hrudi a posadila se na postel.
„Nikam nepojedu.“
„Danielo, on t p inutí.“
„Pak odjedu.“
Monteine se tvá ila nesmíme neš astné. „No, zabalím ti malé
zavazadlo k sedlu, abys m la tam pár svých v cí – jenom pro
jistotu. Danielo, musíš být rozumná. Je nebezpe ná doba. Aville
je velkou ko istí a ty také. Vid la jsi, jak se na tebe ten muž
díval. V la jsem, že to není žádný kn z. M l v úmyslu se sem
vrátit a p ivést s sebou další spiklence p evle ené za duchovní.
Pak by zjistili, jak se otevírají brány…“
„Jak to všechno víš?“ zeptala se ost e Daniela.
„Slyšela jsem… slyšela jsem. jak to íkají muži.“ koktala
Monteine. Uhnula pohledem, za ala p echázet po pokoji a sbírat
šatstvo, kartá e a další pot eby a vkládala je do velkého
koženého vaku.
„A ty si myslíš, že jsem tak hloupá a nepoznám, že se chystá

268
 jaké spiknutí?“
„Ne.., ovšemže bys to poznala v as. Ale,“ pokra ovala
Monteine. ,,já jsem od za átku v la, že Pavel z Valois není
žádný kn z! Na kn ze byl p íliš smyslný.“
„Byl! Takže ho Adrien zabil!“ zamumlala trpce Daniela.
„Ne…, nezabil ho! V chatr i hluboko v lesích, kde se ti muži
setkali, došlo k poty ce, ale náš Michael m ujistil, že všichni
muži, kte í složili zbran a rozhodli se p ijmout žalá v Anglii,
budou žít. Danielo, máš na sob jen tenkou no ní košili.
Opravdu se bojím, že Adrien nebude chtít otálet.“
„Nepojedu…,“ za ala Daniela, ale okamžit sebou trhla.
Dve e, které byly mírn pootev ené, se náhle s rachotem rozlétly
a Adrien byl zpátky. Umyl se a p evlékl. Už na sob nem l
zbroj. Oblékl si istou tuniku a p es ramena si p ehodil teplý
vln ný pláš . Boty m l isté. Vlasy se mu ješt vlhce leskly: I
tvá e si erstv oholil. Daniela se od n ho rychle odvrátila a
uvažovala, jak je možné, že ji t lo i srdce tak zrazuje. Adrien
vypadal nádhern . T ebaže jím zoufale cht la pohrdat, jediné, po
em opravdu toužila, bylo jeho objetí.
„Monteine, jsou hrab iny v ci p ipraveny?“ zeptal se
Adrien a vrhl na Danielu ostrý pohled.
„Ano. zemane MacLachlane.“
Za Adrienem se objevil Daylin. Vstoupil do pokoje a – se
zrudlými tvá emi a bez jediného pohledu na Danielu – p evzal
vak, který Monteine p ipravila. Pak vyšel z pokoje.
Monteine jako vyplašený králík vyb hla za ním.
Daniela vstala a oto ila se sm rem k ohni, takže se ocitla
zády k Adrienovi. „Adriene, m odsud nedostaneš.“
„Pak tedy, má paní, m žeš za ít k et.“
Dlouhými kroky došel k ní, a než se jí poda ilo uhodit ho
jedinkrát do hrudi, zvedl ji do vzduchu a p ehodil si ji p es
rameno jako pytel zrní.

269
 Cht la k et, ale nemohla. Cítila mnohem v tší ponížení, ne
jaké dosud poznala. Pokusila se rozhlédnout, zatímco se zmitá
na manželových zádech, který rychle sbíhal ze schod . Nikdo
nebyl nablízku.
Ale Adrien nep ijel sám. Jakmile se dostali na nádvo í, s
žkým srdcem zjistila, že na koních eká sir George spolu s
dalšími zbrojnoši – bylo jich osm, jak rychle spo ítala. Noc byla
nep íjemn mrazivá a dlouhé, divoce rozcuchané vlasy jí padaly
do o í. Nohy m la bosé a no ní košili tenkou.
Adrien ji usadil na h bet svého kon . Daniela si z tvá e
odhrnula dlouhou h ívu vlas , aby lépe vid la a mohla
vyrovnávat rovnováhu d ív, než spadne z kon .
„Má paní,“ oslovil ji sir George po jejím boku.
„Sire Georgi,“ odpov la zdvo ile na pozdrav.
Ubohý starý chlapík vypadal dost ot esen . „Musí ti být zima.
Dovol, abych ti nabídl sv j pláš …,“ za al.
Ale vtom se za Danielu vyhoupl Adrien. „Je to od tebe
galantní gesto, sire Georgi, ale ne, d kuji. Moje žena si p eje
cestovat takto.“
„Vlastn jsem až do svítání, kdy m zeman MacLachlan
vytáhl z postele, netušila, že odjíždím.“
„Je to tak. Moje manželka prost v mužích vyvolává touhu
chovat se romanticky,“ zamumlal nevraživ Adrien. „Dayline!
Otev i bránu! Odjíždíme!“ p ikázal.
Jízda byla chladná, tvrdá a dlouhá. Adrien m l v úmyslu
urazit p ibližn padesát mil, které je d lily od tábora prince
Eduarda, do soumraku.
Sotva vyjeli, za ala si Daniela vy ítat svou tvrdohlavost.
estože ji zezadu krylo Adrienovo t lo a jeho paže ji objímaly,
mrzla. Do nohou ji škrábaly dlouhé traviny a v tve a ona v la,
že se Adrien musí hodn zlobit, když ji nechává tak dlouho
trp t.

270
 Kone zastavili, aby napojili kon . Daniela se bála, že
nedokáže stát na nohou. Adrienovi to ale nevadilo. Zvedl ji z
kon odnesl ji na kámen u potoka, kde stáli, a z hluboké kapsy
plást vytáhl její st evíce. Obul jí je a ona neprotestovala a
ne ekla ani jediné slovo, když si stáhl pláš a p ehodil jí jej p es
ramena.
Pak od ní odešel.
Sir George jí p inesl vodu a nabídl k snídani chléb, uzenou
rybu a sýr, ale Daniela v bec nem la hlad. Sir George pak u ní
stal a zdvo ile si s ní povídal o krásách dne. Ona mu stejn
zdvo ile odpovídala a pak se zeptala: „Monteine s námi
nepojede?“
„Zjevn ne – alespo prozatím, má paní.“
„Sir Giles a Daylin také z stali?“
„Znají Aville velmi dob e.“
„A budou oddan chránit m j majetek-pro svého pána!“
„Má paní…“
„Omlouvám se, sire Georgi. Ty s tím nemáš nic spole ného.“
Zvedla se, odvrátila se od n ho a krá ela k potoku. Za pár
minut za sebou vytušila Adriena. „Mohl jsi mi s sebou vzít
Hv zdu,“ ekla. „Tv j k se brzy unaví, když ponese nás oba.“
ekvapilo ji, když zaváhal. „To bych ti za žádných okolností
nedovolil.“
„Protože to je dar francouzského krále Filipa? Už nežije –s
Eduardem p ece bojuje jeho syn.“
„Nedovolil bych ti ji vzít, protože pro tebe hodn znamená. V
ípad nedostatku koní bych ji musel pustit do boje.“
Daniela se k n mu prudce obrátila, ale on se zadíval stranou.
„Poj , Danielo.“
Za ala zuby; nenávid la ten tón. Bylo hloupé s Adrienem
bojovat p i sebemenší p íležitosti. Po ád se ale nemohla smí it s
jeho autoritativním chováním a odmítala se pohnout. Adrien se

271
kousek p ed ní zastavil, hluboce se uklonil, hn viv k ní
istoupil a zvedl ji do náru e.
Nejedla až do pozdního odpoledne. Jakmile se po další
estávce zase vydali na cestu, zd šen si uv domila, že se jí
lá špatn . Zašeptala Adrienovo jméno s obavami, že nenajde
vhodná slova, aby ho v as varovala, ale on si všiml její tvá e a
rychle p itáhl kon i uzdu. Pomohl jí dol , ale když jí cht l
pomáhat dál, vytrhla se mu a b žela do houští u cesty. Cesta
vedla stále podél potoka, a tak sp chala práv tam. Doufala, že
se u n j opláchne v chladné vod . Adrien ji tam nalezl a ona se
chvíli bála, že ji obviní, že p edstírala nevolnost, aby mohla
uprchnout. Z ni eho ji ale „obvinil. P istoupil k ní, zvedl jí
bradu a zamra en ji pozoroval.
„Jsem… v po ádku. Muselo to být n co, co jsem sn dla,
možná ta ryba.“
„M žeme si chvilku odpo inout,“
„Ne. Už je mi dob e. Opravdu. Cítím se výborn .“ Adrien
ejel prsty po tvá i a jeho o i ji zasáhly jasným plamenem.
Kolena pod ní podklesla a m la strach, že se p ed ním zhroutí.
Rychle sklopila o i a ze srdce si p ála ho nemilovat.

Adrienovi klesla ruka a ustoupil. ,,Tak tedy pojedeme,“ ekl.

Daniele bylo lépe a po celý zbytek cesty se jí zle neud lalo. Pár
hodin po západu slunce spat ila na kopci rozlehlou vesnici,
kterou princ Eduard vybral jako svoji základnu v anglickém
vévodství. Hrad Renoncourt byl impozantní stavba a umož oval
výhled na míle daleko.
Místo samotné nebylo opevn né, ale hrad obklopoval vod
íkop. Most byl spušt ný a oni po n m projeli. Jakmile vjeli
nádvo í, Daniela se vyd sila, protože spat ila samotného prince
Eduarda, jak vychází z hradu, aby je p ivítal.

272
 Princ Eduard byl synem a d dicem, na kterého mohl byt
kterýkoli otec – nebo král – pyšný. Byl nádhern urostlý, jak
bylo u Plantagenet obvyklé, s hustými, medové zlatými vlasy a
zá iv modrýma o ima. Svalstvo m l mohutné jako zralý muž a
mocný vále ník. Možná by se proslavil svými výst elky jako
všíchni Plantagenetové, ale on se oženil s Janou, známou jako
Paní z Kentu, o níž se povídalo, že je jednou z nejkrasn jsich
žen své doby. Eduard dovedl vzplanout vzteky jako jeho otec.
ale n kdy byl i milosrdný.
Daniela si uv domila, že p išel p ivítat Adriana, ale také se
podívat na ni. Bála se, ale p itom ji princ znervóz oval mnohem
mén než její vlastní manžel.
„Adriene, žádné problémy na zpáte ní cest ?“ cht l v t
princ.
„Ne, m j pane. v bec žádné,“ ekl Adrien. Cht l sesko it z
Matouše, ale než tak mohl u init, princ Eduard p istoupil k boku
kon , vztáhl ruce k Daniele, vzal ji kolem pasu a stáhl dolu.
,,Vítám t , sest ko,“ ekl tiše, políbil ji na tvá a p itiskl k sob .
Podstoupil a zkoumav si ji prohlížel. „M j Bože, je to tak
dlouho co jsem t nevid l. Danielo. Poj do sín – zah ejete se
po té dlouhé cest trochou vína a teplým jídlem.“
„Princi Eduarde, obávám se, že nejsem oble ena pro
spole enskou p íležitost…,“ za ala.
„Malá ve e,“ p erušil ji Eduard a pohlédl na Adriena. ,,jen
pro nás t i.“
„Jak si p eješ,“ ekl Adrien.
Princ Eduard ovinul Daniele paži kolem pasu a vedl ji po
masivních kamenných schodech nahoru do hradu. Daniela cítila,
že je jim Adrien v patách.
Vstoupili do dlouhé klenuté chodby, kde stála ada stráží.
Vítám t , ekl jí princ, ale ona byla p esv ena, že v t ch
slovech zazn lo varování.

273
 Vstoupili do velké sín , která – jak slíbil – byla prázdná.
Princ Danielu nepustil, ale zavedl ji k malému stolku p ed
krbem a nalil jí z karafy oh áté víno. P ijala je a vychutnávala
íjemný pocit tepla, který zah ál její prsty sev ené kolem
poháru.
„Vezmu ti pláš ,“ ekl.
„Ne!“ namítla, ale bylo pozd . Pláš byl dole a ona stála p ed
krbem v tenké no ní košili, Eduard svraštil elo a pohlédl na
Adriena, který si vedle ní naléval víno.
Adrien pokr il rameny, „Odjeli jsme pon kud narychlo.“
„Vytáhl m rovnou z postele, m j pane. Nemohl se do kat
návratu do tvých služeb,“ ekla Daniela a pozvedla pohár s
vínem. Je to hrubián,“ zamumlala skoro s radostí.
Adrienovy pozvedl íši a jeho pronikavé o i ji stále
sledovaly. ,,Je to arod jnice, m j pane. Siréna, zasluhující
hrubiána,“ ekl vesele.
„Dokonalé manželství,“ ekl Eduard a tiše se zasmál. Ale pak
se s vážným tónem obrátil k Daniele. „Tys m netoužila vid t,
má paní?“
„Mám opravdovou radost, že t zas vidím,“ odpov la a
sklopila asy. Myslela to vážn . Už když p ijela, aby žila na
dvo e Plantagenet jako králova schovanka, byl Eduard jako
král v nejstarší syn vále níkem, který vyjížd l do boj po boku
svého otce.
Byl vždy laskavý, cuchal jí vlasy, když kolem ní procházel
ujiš oval ji, že vyroste a bude z ní velká dáma, a íkal milá slova
o jejím otci. M la radost, že ho vidí, líbil se jí a obdivovala ho.
Ješt víc by ho m la ráda, kdyby z stal v Anglii.
„Nu, já mám opravdovou radost, že vidím tebe – až na to, že
také vidím, jaký zmatek – a pokušení – je všude kolem. Vyrostla
jsi do jedine né krásy. Vím, že ctíš mého otce – vyrostla jsi v
jeho dom jako milovaný len rodiny. Ale p ece jen máš

274
nebezpe né francouzské p íbuzné, takže bude alespo prozatím
nejlepší, když se usadíš zde na Renoncourtu, kde budeš v
bezpe í. Tv j manžel zatím pojede do boje. Mnoho muž by
mohlo riskovat, aby získali pot šení z tvojí spole nosti. Jist
chápeš, že?“
Zvedla o í a setkala se s jeho pohledem. „P eji si, m j princi,
aby si už n kdo všiml toho, že jsem velmi schopná žena…“
„Až p íliš schopná,“ poznamenal tiše Adrien.
„Dovedu Aville ubránit.“
„Pokud se rozhodneš ho bránit,“ prohlásil Eduard a ona si
uv domila, že jí nev í o nic víc než Adrien.
„A pokud, má lásko, bys nebyla stejn velkou ko istí jako
samotný Aville,“ ekl Adrien.
Eduard se na Danielu usmál a nalil jí nový pohár. „Na tom je
hodn pravdy, obávám se. Tvoji p íbuzní z Valois by velice rádi
podplatili papeže, aby anuloval vaše manželství a ty ses mohla
provdat za Francouze, který by se pokusil vybojovat Aville proti
Angli an m! Tomu zabráníme. Jsem p esv en, že m j otec
plánoval tv j svazek s Adrienem, protože znal jeho sílu –
nezbytnou pro takový úkol, jakým je držení Avillu a jeho
hrab nky. Ach, zavzpomínej! Vím, že k nám všem chováš
velkou náklonnost. M j otec t bral jako svoji dceru – jsi jako
moje mladší sest ka. Miluji t , protože ctíš m – i mého otce.
ál bych si, aby se ti doba, kterou zde strávíš, líbila.“
Byl up ímný, pomyslela si, ale ostražitý. Ale Daniela se
najednou zachv la a cítila se velmi unavená. K smrti unavená.
Byla to dlouhá cesta. Daniele se zdálo, že ji bolí každi ký sval v
le.
„D kuji – byl jsi vždycky velmi laskavý. Prosím t , abys
nezapomn l na svoji laskavost ani te , a dovolil mi omluvit se z
ve e. Sotva stojím na nohou.“
Rozho ilo ji, že se Eduard podíval místo na ni na Adriena,

275
jtterý z ejm p ikývl, protože princ pak zamru el. „Dovol mi
tedy, abych t doprovodil do pokoj zemana MacLachlana.
Pohovo íme sj pozd ji. Vidím, že jsi jasn pochopila své
postavení – i postavení moje a mého otce.“
„P jdu se svou ženou do našich pokoj sám, m j pane, když
mi lo dovolíš. Vrátím se hned,“ ekl Adrien.
„Ano, zemane MacLachlane, doprovo svoji ženu a ukaž jí
krásy a nedobytnost hradu. Pak se vra .“
Adrien ovinul Daniele kolem ramen pláš a rázn ji vyvedl
do chodby.
„Tv j nový prozatímní domov, má lásko!“ zašeptal tiše.
„Nádherný hrad. Mocný, dob e postavený a velmi pohodlný.“
„Je taky dob e hlídaný?“ ekla rozzloben .
„Vím, že jsou tu v ze ské kobky,“ prohlásil Adrien.
„Poj …, možná tu n kde bude i mu írna.“
„Vedeš m do svých pokoj ,“ ekla. ,,Jsem tedy skute
odsouzená?“
Adrien se nezasmál; její slova ho nepobavila. Danielu p i
jeho dalších slovech zamrazilo.
„Ano, paní. Jsi skute odsouzená.“
 18
Rychle s ní krá el dlouhou chodbou, na jejímž druhém konci
byly schody. Tam ji chytil za ruku a táhl za sebou do prvního
patra. Pak prošlí další dlouhou chodbou a minuli dvoje dve e.
etí v po adí Adrien kone otev el a uvedl Danielu do
rozlehlých a p íjemných pokoj . Byl zde jeden p edpokoj se
stolem a s adou židlí. Tam Daniela spat ila mladého muže,
který u ohn leštil jednotlivé ásti Adrienových zbraní.
„Má drahá, tohle je Luke, nejmladší syn zbrojí e, který mi
nyní slouží jako páže. Luke, moje hrab nka, lady Daniela.“
Mladý muž, vysoký a hubený se slámov žlutými vlasy a
zelenýma o ima vysko il a hluboce se jí uklonil.
„Slyšeli jsme, že se dnes ve er vrátíš, m j pane,“ ekl Luke.
„V ložnici u krbu je p ipravena horká koupel. Doufám, že je
všechno je v po ádku.“
„Ovšem, pokoje vypadají bezvadn , Luke, ale já se musím na
chvíli vrátit k princi. Má paní,“ ekl Adrien suše a v o ích mu
blýsklo, když se na ni podíval, „za se tu jako doma.“
Doprovodil ji ke druhým dve ím vedoucím do hlavního
pokoje, kde stála velká vy ezávaná d ev ná postel s hezkými
židlemi, truhlicemi a sk ín mi a s velkou d ev nou sedací
vanou. Z vody v ní se kou ilo.
„Posluž si,“ zamumlal. „A ti pára pro istí hlasivky – abys
mohla k et dost hlasit a jasn , až se vrátím.“
Po t chto slovech se Adrien obrátil, vyšel ven a zav el za
sebou dve e. Cht la po n m n ím hodit, ale neud lala to.
Rychle zamí ila k van , odložila pláš , st evíce a roztrženou
košili a vkro ila do p íjemn teplé vody. Pono ila se do ní a
zpo átku si nevnímala ni eho jiného.
 Za pár vte in uslyšela zavrzání otevírajících se dve í a ztuhla.
Že už by se vrátil Adrien?
Ale do pokoje vstoupila dívka – mladá, plavovlasá, hezká a
velmi vnadná. Usmála se. „Jmenuji se Tereza, má paní. P išla
jsem, abych ti posloužila.“
„D kuji, Terezo. Ale jsem velmi unavená a tvoji pomoc te
nepot ebuji.“
Ale dívka krá ela dál do pokoje a zamí ila ke krbu. „Mám tu
zbytek horké vody, paní, kdyby ti ta v kádi za ala chladnout.“
Když sahala po hrnci s vodou, která bublala na trojnožce nad
ohn m, vykasala si sukn , aby si chránila ruce, a p ilila vodu do
vany. Daniele se poda ilo uhnout práv v as, aby ji Tereza
neopa ila. „Ach! Panenko Marie! Je mi to tak líto!“ vyk ikla
zd šen Tereza.
„Nic se mi nestalo, všechno je v po ádku,“ ekla Daniela.
„Prosím, kdybys mohla jen…“
„Tolik m to mrzí. Kdyby ses trochu zaklonila, umyla bych ti
„Umyju si je sama…“
„Jsou tak dlouhé. Jako plameny.“
„Terezo…“
„Když nebudu dob e sloužit, má paní, vyhodí m . A ten
ni emný vikomt Armagnac vypálil moji vesnici. Nemám kam
jít.“
Klekla si za vanu a za ala Daniele umývat vlasy. Její doteky
byly p íjemné a konejšivé. Daniela se op ela. A práv v
okamžiku, kdy si pod Terezinou laskavou pé í zd ímla, ucítila
prudké zatahání za vlasy.
„Má paní! Málem jsi sklouzla pod vodu! Utopila by ses!“
Daniela se nemínila utopit, ale její zlost rostla. „Nic mi není,
kuji!“ Sáhla po sn hobílém plát ném ru níku u vany, vstala a
zabalila se do n ho. „Terezo…“
„Posa se u krbu, má paní, a já ti u ešu vlasy. Jsou tak tmavé
a hladké – jako sobolí kožešina.“
„Terezo, jist jsi unavená…“
„Ne, paní. Mám ráda noc.“
 co v jejích slovech zap sobilo na Danielu nep íjemn .
esto dovolila dívce, aby jí vykartá ovala vlasy, a znovu byla
znepokojená její zru ností. Když jí teplo ohn vlasy vysušilo,
Tereziny obratné prsty je vy esaly do hladkého t pytu.
„Pocházíš odtud?“ zeptala sejí Daniela.
„Z nedaleké vesnice. Byla málem zni ena a já s ní.“
„Ach, díky Bohu, že jsi v bezpe í.“
„Ano, hrab m zachránil.“
„Opravdu?“ podivila se Daniela.
„Nedovedeš si p edstavit, má paní, jakých krutostí se
dopoušt jí na lidech! Muži jsou vražd ni a jsou zabíjeny
dokonce i malé d ti.“
„Slyšela jsem. Je mi to líto, velice líto.“
„Ano?“ Terezin dotek byl najednou drsný. „ íká se, má paní,
že jsi podporovala mnohé z t ch, kte í drancují s Armagnacem.“
Daniela vstala a prudce se obrátila k dívce. „Takové i
nejsou pravdivé! Nikdy bych takové jednání nepodpo ila. M žeš
jít. Terezo.“
Dívka sklopila o i a po rtech jí p elétl lehký úsm v. „Ano.
má paní. Budu v p edpokoji. Zavolej, prosím, když m budeš
pot ebovat. Budu nablízku. Jsem ve službách zemana
MacLachlana.“
Daniela se zd sila bolesti, která se jí zmocnila, když si
uv domila, že ji dívka nejenže neuznává jako svou paní. ale také
nazna uje, že se stala Adrienovou milenkou.
„Skute ? No dob e,“ zamumlala, „pokud bude pot ebovat
tvé služby, pošle pro tebe!“ Tereza se obrátila a otev ela dve e
mezi p edpokojem a ložnicí.

Stál za nimi Adrien.

„M j pane!“ zašeptala Tereza. „Mám ti n co p inést? Mohu
jak…“
Adrien kolem ní prošel k Daniele. „To je všechno, Terezo,“
ekl.
 Tereza neš astn vyšla ven. Adrien zav el dve e a o i up el
na Danielu. Pomalu zamí il do pokoje, odložil pochvu a me ,
pak sI p etáhl p es hlavu tuniku a stáhl si košili. M l na sob jen
sné vln né kalhoty, které mu pevn obepínaly stehna, a vysoké
boty. Odvrátila zrak a p ála sI, aby tak netoužila po jeho doteku
a aby jí sžíravá bolest žárlivosti p estala d lat zmatek v srdci.
„Tereza tu z stává?“ zeptala se Daniela a snažila se, aby její
hlas zn l lhostejn , jakoby to pro ni nebylo d ležité.
„Záleží na tom?“ zeptal se.
„Ne,“ lhala. „Jak by mohlo. Ujistil jsi m , že nezáleží na
ni em. A d láš cokoliv, je mi to jedno. Hanebn odmítáš
poslouchat všechno, co íkám, a spíš než mn v íš jakémukoliv
cizinci. Ovšem pokud se ti líbí Terezina spole nost, ocenila
bych, kdybys byl tak laskav a odešel…“
„Skute ? Takže – ty bys m cht la obvi ovat, a p itom
vždycky, když se vzdálím, se ve tvém život objeví n jaký muž,
má paní. A, má lásko, co d láš ty, na tom mi záleží. Nesmírn .“
„Mluvíš o tom kn zi?“
„To nebyl kn z.“
„Nev la jsem to.“
„M la jsi to v t.“
„Jsi po ád p ísný a krutý,“ odv tila a kone na Adriena
pobledla. P itáhla si plát ný ru ník pevn ji k t lu. Bože, kdyby
jí srdce tak neb snilo! Jeho hru vypadala v plamenech ohn
jako istý bronz a hladký satén.
„Jsi zrádkyn ,“ ekl Adrien rozhodn , ale zárove k ní
zamí il.
„Francii jsem nezradila.‘“
Ty il se nad ní. ,,Mne ano!“ prohlásil prudce. „P isámb h,
mne ano!“
Myslela si, že ji Adrien ude í, ale neud lal to. Vztáhl k ní
ruku a divoce si ji strhl do náru e. Jeho prsty ji vzaly za bradu a
zvedly její hlavu. Ústa p iblížil k Danieliným, cht la bojovat.
Ucítila sílu a teplo a tekutý ohe jeho doteku. Rty se jí po jeho
útoku pootev ely a zdálo se, že se sytí jeho teplem. Prsty mu
vklouzla do vlas a p ivinula se k n mu. Jeho rty se rozev ely
jen kousek od jejích.
„Nejsem blázen – to, že po tob toužím, neznamená, že ti vé-
ím!‘’ prohlásil hn viv . Ale jeho ústa se p itiskla a on ji políbil,
jako by se jí nemohl nasytit.
V Daniele se vzedmula pýcha, vymanila se z Adriánova
sev ení a zu iv mu vzdorovala. „Ne! Nem žeš ignorovat, co ti
íkám, co myslím a co cítím, a pak o ekávat, že t budu chtít!“
tvrdila. „P ísahám, že s tebou nebudu nic mít!“
„A já p ísahám, že budeš!“ namítl. „Má paní, strávil jsem
nes etné a nekone né dny v boji, jen abych se dov l, že
musím pozabíjet další muže, protože jsi je podn covala ke
zrad . Nebudeš mi íkat, co budeš a nebudeš d lat!“
Daniele unikl vyd šený výk ik, když ji s prudkou silou zvedl
a hodil na postel. P itom z ní strhl ru ník, který te byl v jeho
pažích. Zaklel, zmuchlal ho a vztekle odhodil na druhou stranu
pokoje, aby mu nep ekážel. S rukama v bok shlížel na Danielu a
pod elistí mu zb sile tepala žíla. „Nebudeš si se mnou zahrávat,
milá manželko, když jsi sama zp sobila takovou vich ici! To
ísahám!“
„Stejn mi nev íš!“ vyk ikla na protest a tiskla se k posteli.
„Nev íš mi…“
„Mluvil jsem s tím zatraceným kn zem!“
„Nikoho jsem nepodn covala ke zrad . Nem l jsi právo
odvléci m z Avillu. Své slovo jsem dodržela!“ vyk ikla
esoucím se, ale odhodlaným hlasem.
„Á…, tak já jsem t odtáhl z tvého vzácného domu?!“
„Soudíš m nespravedliv . Odsoudil jsi nevinnou. Jsi…“
„Dost, Danielo, už dost!“
Odvrátil se od ní a vykro il ke krbu. Chvíli se opíral o ímsu.
Pak za al p echázet po pokoji a zhasínal svíce. Když sv tlo
poslední z nich, zastavil se Adrien zády k ní p ed slabým
sv tlem krbu. Daniela si p itiskla kolena k hrudi a se za atými
zuby ho pozorovala. Necht la se ním bojovat, cht la být s
Kdyby se obrátil a p ivinul si ji do náru e…
 Ale on to neud lal. Opustil mihotavou zá i ohn . Uslyšela se
ve tm svléká a pak k ní vklouzává pod pe inu.
Ale nedotkl se jí a z stával k ní obrácený zády.
Zdálo se, že uplynulo hodn asu. Byla si tém jistá, že
Najednou se Adrien obrátil na záda a ona sebou prudce trhla.
„Takže za všechno m žu já, Danielo? A ty máš právo se
vrátit na Aville?“
„Ano,“ ekla odm ené.
„Mám v it tomu. že dodržíš slib, který jsem si na tob
vynutil? A že bez ohledu na to, co jsem slyšel, jsi v rná slib m,
které jsi mi dala?“
„Ano.“
„Král má pro tebe b hvípro zvláštní slabost – p itom ses mu
dost asto protivila. Ale te ti nev í a ani jeho syn ne.“
„Král v í všemu, co mu ekneš ty. Vždycky ti b hvípro
il.“
„Co t eba proto, že jsem estný a neochv jn v rný?“
nadhodil suše.
„Já jsem byla v rná.“ zašeptala. ,,Byla jsem v rná Avillu. Je
to m j domov. Místo, kde chci žít.“
„Jen kdybych…“ zamru el.
Ve tm mu nevid la do tvá e, ale zdálo se, že v jeho
šeptaných slovech je náznak nad je. Daniela tém nedokázala
snášet vzdálenost mezi nimi a jeho sev ený šepot. Ale nemohla
se ani smí it s jeho vztekem, protože neud lala nic zlého.
Alespo zatím! škodolib ji p ipomn l vnit ní hlas.
„Jen kdybys?“ opakovala tiše.
„Jen kdybych ti mohl v it,“ ekl. ,,Jen kdybys chránila
Aville pro mne – a pro krále Eduarda,“ ekl velmi tiše a ona
ekala, že se jí dotkne.
Ale Adrien se k ní obrátil zády.
 Usnul. Nemyslel si, že se mu to v bec poda í. Vy erpání je
ale mocná síla i proti citovému a duševnímu b sn ní. Ano,
nesmírn po ní toužil, a p ece usnul po jejím boku. Proklatý
zázrak.
A pak…
Jeho prvním pomyšlením bylo, že si její dotek jen
edstavuje, nebo o n m sní. Kone ky prst klouzala jako
motýlí k ídla po jeho brn nou, pak po zádech. Její rty… na jeho
šíji, hore nat horké, jemné, smyslné, hý kající jeho záda,
ramena a dál…
Adrien z stal nehybný a plný zlosti a touhy vy kával. V il,
že jí nazna il, co pot ebuje. Kdyby ho Daniela p esv ila, že jí
že d ovat, mohla by se vrátit na Aville.
Znala podmínky.
A m že je splnit.
Tak se taky stalo.
Dráždivá špi ka jazyka se dotkla jeho k že.
Nemusel na to reagovat.
Cht l Danielu ignorovat a ujiš oval o tom sám sebe.
Až nato, že…
Její rty a jazyk pokra ovaly v pohybu. Pokrývaly ho
drobnými polibky, které tak kouzeln dráždily a probouzely ho.
Prsty pohybující se nahoru a dol laskaly… a polibky
rozn covaly žhavý ohe , který mu rozpaloval t lo, rozléval se
mu do úd a do slabin. Pak ucítil, že se k n mu p ivinula celým
svým t lem, h ejivým jako letní vánek a smyslným jako h ích, a
jemné, svád jící polibky mu za aly putovat po ramenou.
Mohl a cht l ji ignorovat…
Položila muu ruce na lopatky, pak na hru , sklouzla k jeho
ichu, hladila ho níž a níž, a p ece ne dost nízko. Ucítil tuhnutí,
bolest, utrpení.
Proklat !
Adrien se obrátil a strhl si ji do náru e. Danielino t lo se mu
poddalo a on zabo il prsty do hedvábn isté sv dnosti jejích
vlas . Vzala ho do úst a instinktivn ho laskala jazykem. Adrien
ochrapt le vyk ikl, trhl sebou, sev el ji kolem pasu a prudce ji
stáhl pod sebe. Znala jeho podmínky. Kdyby nebyly ve h e,
neexistovala by pro n j žádná jiná žena.
Zmocnil se jí s sžíravou, prudkou silou, sotva schopný se
ovládat. Pak ucítil, jak se pod ním ot ásla, a dosp l k vlastnímu
vyvrcholení. Byl vy erpaný a uspokojený a p itáhl si ji blíž,
užaslý a š astný tak, jak dosud nebyl. Vždy k n mu p išla s tak
sladkou touhou!
Ale pak se zdálo, že se vzpamatoval a vzpomn l si, že ji
provokoval náznakem slibu…
ivinula se k n mu, ale on ležel nehybn . Její hlas. tichý,
mladý a nevinný ho zalechtal na uchu.
„Adriene?“
„Má paní?“
„Nic…, nic jsem neprovedla, p ísahám.“
„Á“
„Prosím, odvez m zpátky na Aville.“
V pokoji bylo šero, ale p esto se Adrienovi zdálo, že vidí Da-
melinu krásnou tvá a zá i v smaragdových o ích.
Nechal její slova odplynout do vzduchu, jako by o nich
emýšlel.
Pak se k ní obrátil, zvedl se na loket a zkoumal její pružnou,
štíhlou postavu a zá ící vlasy. „Nikdy,“ ekl kategoricky.
„Ale… íkal jsi…“
„Z staneš zde, Danielo. To je definitivní rozhodnutí.“
Odvrátila se od n ho, kousla se do rtu a slzy se jí nahrnuly do
í.
„Svést m není totéž jako získat moji d ru,“ ekl jí.
„Nem žeš se vrátit dom , Danielo. Ale jako tv j manžel mohu
íct, že jsi m dokonale pot šila.“
„M žeš jít rovnou do pekla.“
„Mohl bych ti oplatit stejným pot šením.“
„Nedotýkej se m !“ vyk ikla, což bylo sm šné, protože byla
bezmocná a on se jí dotýkal mnoha zp soby. Odvrátila tvá .
„Nedotýkej se m ! Myslím to vážn , Adrien , odsu se, ne…
ne…, jsi darebák a já ti nikdy neodpustím!“
co v nitru Adriena zabolelo, protože Danielin hlas byl
chladly jako nikdy dosud.
„Kdybych ti jenom mohl v it!“‚ zašeptal.
Zadívala se na n ho. „M žeš mi v it! Prosím!“ vyk ikla
rozrušen . „Ubližuješ mi.“
Napadlo ho, že pod váhou jeho t la nem že dýchat, a sklouzl
jejímu hoku. Daniela vysko ila, popadla velký plát ný ru ník a
zahalila se do n ho.
Adrien povzdechl, vstal a p istoupil k ní. „Danielo, na Aville
se vrátit nem žeš. Ted ne.“ Klesl na koleno a vzal ji za bradu.
„Danielo.“ zašeptal tiše a ke svému úžasu si uv domil, že jeho
hlas zní ochrapt le a že po ní op t zatoužil. Bolestiv . Byl p íliš
dlouho pry .
Vyprostila tvá z jeho dlaní, vstala a odcházela.
„Nedotýkej se m !“ zašeptala znovu energicky.
I on vstal a p ál si zapomenout na pokušení strhnout jt znovu
do náru e a hodit ji zpátky na postel. Ale vycházelo slunce –
kdyby ji mohl ješt alespo jednou mít!
„Myslím to vážn , Adrien , nedotýkej se m . Nechci t ...
nesnesu…, ne…“
„Dej mi d kaz, že ti mohu v it.“ ekl.
„Nedotýkej se m !“ opakovala.
inutil se pokr it rameny. „Dobrá, je-li to tvoje p ání, má
paní.“
Adrien musel p ekonal bolesti pekelného ohn a prokletí
Musel p ekonat nesnesitelnou k stažených úd .
Odvrátil se a za al se oblékal.
l, že ho pozoruje. Nepohlédl na ni. Natáhl si kalhoty,
košili, tuniku a boty a p es ramena p ehodil bohat asený pláš .
Vykro il ke dve ím, otev el je a zav el.
Ani se neohlédl.
 19
Princ Eduard byl pry i se svými oddíly. Vyjel do kraje a
ipravoval se k útoku na francouzského krále, jak
edpokládala Daniela. Roz ilovala se kv li svému uv zn ní,
estože hrad Renoncourt byl krásným sídlem a okolní krajina
byla nádherná. M la dovoleno vyjížd t na koni v doprovodu
dvou starších rytí , Gervaise z Leonu a Henryho Latimera. Od
prvního rána pod dohledem zkoumala svou situaci. Zdálo se, že
Tereza není v hradu, a Daniela byla mnohem víc rozrušená, než
byla ochotná si p iznat, když se dov la, že dívka doprovází
vojsko prince Eduarda. Nebylo tu ani páže jejího manžela, které
se m lo po cest starat o Adrienovy kon a zbroj.
etní sloužící p inášeli Daniele jídlo, uklízeli její pokoj,
ipravovali láze a p icházeli pro její šatstvo, aby je dali
vyprat. Když jednoho dne poslouchala šuškání služebnictva p ed
svým pokojem, zaslechla, že princ Eduard p ikázal, aby ji nikdo
ze sloužících p íliš asto nenavšt voval. Pokud by se s n kým z
nich sp átelila, mohl by jí prý pomoci s út kem.
Dny byly velmi dlouhé a jejich jednotvárnost k zešílení.
Daniela nem la nikdy v oblib vyšívání. etla, jezdila na koni,
ekala. Jídlo jí nevyhovovalo a n kdy se cítila vy erpaná a
nemocná. Jak ubíhaly další a další dny, její neklid vzr stal a
hn v sílil. Neprovedla p ece nic ani princi Eduardovi – ani
Adrienovi! Nem li právo jí ud lat n co takového. Aville byl
jejím domovem a ona k neopat ila.

2 86
 V noci, když se pokoušela usnout, ji pronásledovaly
edstavy Adriena a Terezy. Ležela pak beze spánku a
proklínala roli ženy v politice a ve spole nosti. Nebylo to
správné, nic z toho nebylo správné! Zlost se st ídala se strachem
– strachem o Adriena a strachem o Francouze.
Jednou v noci, když p echázela po pokoji, doslala nápad.
Zalíbilo se jí stávat na malém p lkruhovém balkon u jejího
pokoje pozorovat no ní oblohu a hv zdy a modlit se, aby
ekáním nezešílela a aby jí B h dal rozh ešení.
h to ud lal. Když se op ela o ze , zjistila, že jsou v ní
tajná dví ka a že z balkonu vede úzké to ité schodišt na nádvo í
pod ním. Bylo temné, pokrývaly je pavou í sít a zpo átku
nem la Daniela chu vydat se po n m dol , ale nakonec
rozsvítila lampu a za ala zkoumat staré kamenné schody. Vedly
do kouta nádvo í nedaleko stájí.
Zpo átku jen tak došla do vesnice, kde d ti nosily vodu ze
studny, v malých chýších ho ely ohn a emeslníci odpo ívali
po úmorných dnech d iny. Zmocnila se jí radost, když si
uv domila, že bez problém opustila hrad.
Mnohokrát takovým zp sobem b hem noci uprchla a
pohybovala se po vesnici. Byla ím dál sm lejší, vycházela
íve a kupovala si drobné klenoty od st íbrotepce, který
pracoval nedaleko hradních zdí. Jednou v noci, když m la v
úmyslu odejít s okouzlující novou broží, ji zastavil.
„Hrab nko?“
Vyd šena, že odhalil její totožnost, se zarazila a ostražit na
ho pohlédla. Bylo mu kolem padesátky, byl to vážný a štíhlý
muž s dlouhými jemnými prsty, které se mu hodily p i jeho
emesle. Neodpov la a modlila se, aby ji pod její kápí
neobjevil fanaticky stoupenec jejího manžela nebo prince, který
by se cítil povinen vyhledat n kterého z nich a íct mu o jejích
no ních výpravách. Ale muž se k ní naklonil: „Kdyby sis p ála
dostat se dál do vesnice, sta í požádat o pomoc.“

287
 Na okamžik strnula a uv domila si, že narazila na oddaného
íznivce krále Jana. Na dlouhý okamžik se na n ho zadívala tak
jako on se zadíval na ni. S podivnou bolestí v srdci ji napadlo,
jestli by prost nem la p ijmout jeho nabídku – opustit toto
místo i manžela, který na ni zapomínal – a hledat úto išt u
krále Jana, muže, který uznával její právo na vlastní domov. Ale
bez ohledu na to, jak se na Adriena zlobila, necht la uprchnout.
ála si, aby s uv domil, že se ho nepokoušela zradit, a vysnila
si okouzlujicí obraz, jak p ed ní její manžel kle í na kolenou a
ponížen se jí omlouvá za to, že o ní kdy pochyboval.
Pozorovala muže a pomalu zavrt la hlavou, ale zárove se
usmála, aby nem l obavy z toho, že ho odmítla. „Musím z stat
jako host prince Eduarda. Ale je dobré v t, p íteli, že jsi zde.“
Muž ukázal na st íbrnou tretku, kterou si práv koupila. „Kdy-
byste pot ebovala pomoc, pošlete mi po mém chlapci Yvovi
tohle, pracuje v hradní kuchyni.“
„D kuji,“ ekla mu.
„Posloužit ti bude mým nejv tším pot šením.“
Ješt jednou mu pod kovala a chvátala pry .
O t i noci pozd ji se znovu plížila po schodišti ven. Zdálo se,
že Adrien a princovo vojsko jsou navždy pry . Daniele bylo zle
a byla neklidná a rozmrzelá. Ale nic z toho by nebylo tak
hrozné, kdyby se mohla dostat dom . Psala jí Monteine a také
sir Giles a Daylin a ona jim odpovídala. Ale toužila být s nimi
na Avillu.
Když vyšla ven z tajných dve í schodišt , strachy se zastavila
a p itiskla se ke zdi, protože spat ila skupinu t í jezdc ve zbroji,
kte í práv vjeli na nádvo í. Rychle zamí ila zpátky ke schod m,
ale pak se zastavila, ukryla se do stínu a naslouchala jejich
rozhovoru. Nikdo ji nezpozoroval a svá slova vyslovovali
zvu a bez zábran.
„Jak dosáhnout konce války? Zmocnit se samotného
francouzského krále, a když ho jeho lidé budou chtít zpátky,

288
mohou za jeho návrat pat zaplatit!“ ekl jeden mladý rytí a
sesko il z kon .
„Ano,“ p isv il jeho druh. „Ale jako ho uprost ed bitvy
najdeme?“
„Dá se to zvládnout,“ ekl t etí muž, jehož tunika
prozrazovala, pochází z anglického rodu Percy. „Ale povídá se,
že za t i dny bude objížd t jednotlivá pole, aby sešikoval své
oddíly. Bude mít jen malou družinu. Kdyby ho ze zálohy
epadla jiná malá družina…“
„Jako t eba my?“ nadhodil první z muž .
„Ano, ano! A kdybychom ho v souboji zabili, tím lépe pro
našeho krále Eduarda, ne? A výhoda pro nás! Byli jsme sem
posláni, bychom se postarali o bezpe í hrab nky z Avillu.
Nesplníme jenom tuto povinnost, ale navíc uneseme nebo
zabijeme francouzského krále! Princ nás jist odm ní!“
„Pokud si dáme pozor a p ežijeme! „ popichoval druhý.
„Co je život bez rizika?“
Muži se se smíchem poplácali po ramenou, zanechali kon
podkonímu a zamí ili do hradu.
Daniela sotva dýchala. Z stala ješt dlouho na míst a tiskla
se ke zdi. P ísahala p ed Bohem, že ud lá, co bude v jejích
silách, aby pomohla králi Janovi, kdyby byl ohrožen jeho život.
Zrada, ekl by její manžel. Ale kdyby se jí poda ilo krále Jana
varovat a zachránit mu život, pak by její role v této h e skon ila.
Slíbila, že mu pom že, ale jen jednou. Splnila by slib daný
matce i falešnému kn zi. Možná by se pak mohla stát
manželkou, po jaké její manžel touží.
Její manžel. Muž, který od ní odjel…
S milenkou následující jeho oddíl?
Obrátila se a po schodišti rychle vystoupala zpátky do svého
pokoje. Bála se, že ji té noci n kdo navštíví – aby zkontroloval
její bezpe í. Sotva se dostala na balkon, uslyšela zaklepání na
dve e a své jméno. Byl to Henry. Rychle p eb hla místnost a

2 89
otev ela dve e. Stál tam a za ním jeden z rytí .
„Ano?“ ekla.
Uklonil se. „P išli jsme se podívat, jestli n co nepot ebuješ,
paní.“
Zavrt la hlavou a pohlédla na rytí e za Henrym. „Sir
Ragwald, má paní.“
Prohlížela si mladého muže. „P icházíš od mého manžela?“
„Ne, má paní.“
„Odkud tedy?“
„Od prince Eduarda, má paní.“
„Chápu.“
Poklekl p ed ní na koleno a sklonil hlavu., Je-li n jaký
zp sob, jak bych ti mohl posloužit, má paní…“
„D kuji. Nic nepot ebuji. P eji ti p íjemný ve er.“
Zav ela dve e pokoje a za ala chodit po místnosti. Po chvíli
vytáhla z plášt st íbrnou brož a vyšla do chodby. Na stráži tam
stál už jen Henry. „Dostala jsem hlad a také bych se ráda napila
vína. Mohl bys poslat pro chlapce z kuchyn ?“
„Ovšem, má paní.“
Henry se uklonil a zmizel v chodb . Zahnul za roh, ale velmi
rychle se vrátil. „Poslal jsem tam d ve ku, má paní.“
„Jsi velmi laskav,“ ekla. Usmála se a vrátila se zp t do
pokoje, hledala pergamen a brk a dala se do psaní dopisu
vikomtu Langloisovi. Ze strachu, že by dopis mohl n kdo
ukrást, nenapsala adresu, nevysv tlila nebezpe í, ani dopis
nepodepsala. Napsala o své vlastní situaci a ozna ila se za
královu oddanou p íznivkyni spojenou s mužem, který slouží
anglickému králi.
Pak se zase ozvalo zaklepání na dve e. Stál za nimi Henry s
chlapcem Yvesem. Nesl pro ni podnos. Když ho postavil na st l
ed krbem v p edpokoji, pohlédl na ni. Vsunula mu do ruky
st íbrnou brož. Henry z stal v chodb . Daniela ho pozorn
sledovala pohledem, zatímco chlapci šeptala: „ ekni svému

290
otci, že se tohle musí dostat k vikomtu Langloisovi. N kdo se po
m m že poptat v kr U k ivého stromu. Zná to tam tv j
otec?“
„Ano, má paní. Není to odtud dál než hodinu rychlé jízdy.“
„D kuji.“
„Ne, paní, my d kujeme!“ zašeptal rychle. Str il brož i dopis
do kapsy a rychle vyšel z pokoje.
Té noci Daniela bd la a její muka byla nesnesitelná. Co když
Yvese chytí? Mohou ho mu it, zabít. Co když ji jeho otec
zklame? A co vlastn napsala v dopise? Dost na to, aby upoutala
vikomta Langloise a on jí p išel na pomoc? Ano, ur it .
Nazna ila mu, že je neš astná a že ho zoufale touží vid t. Slíbila
mu n co? Ne, jist že ne…
Druhého dne m la žaludek sev ený jako kámen. Neustále
chodila sem a tam, až se zcela unavila. Ale té noci p išel do
jejího pokoje Yves a p inesl jí víno. Nesl také odpov .
Nervózn ji roztrhla. Vikomt Langlois odepisoval: Kr ma U
ivého stromu, zítra ve er hodinu po západu slunce. Tv j
ponížený služebník L.
Vydechla a uložila se ke spánku. Cítila obrovskou únavu.
Zítra ve er se bude muset vyplížit z hradu, najít cestu do
hostince a promluvit s Langloisem, nebo ho p im t, aby ji
zavedl ke králi Janovi – a pak vklouznout zpátky do hradu!
Je to v bec možné provést?
Té noci opustila Daniela hrad a chvátala na místo u zdi, kde
l sv j stánek st íbrotepec. Byl tam a do pozdní noci pracoval
u ohn .
„Do hostince U k ivého stromu je snadné se dostat, má paní.“
„P šky?“ vyzvídala.
Usmál se. „V k ovinách za nádvo ím bude pro tebe p ipraven
. Bude tam Yves a kousek cesty pojede s tebou.“
Beze slov p ikývla.

2 91
 „Zemane MacLachlane!“ ozvalo se.
Celou dobu ujížd li velmi rychle za francouzským vojskem a
hledali vhodné místo k boji. Adrien byl unavený, zablácený a
vy erpaný, když dával svému pážeti instrukce ohledn koní. Byl
to úmorný den, p ivedl muže do t žkých poty ek se skupinou
francouzských zv .
Vzhlédl, když na n ho z h betu svého mohutného grošáka
zavolal David Chesney, štíhlý mladý muž toužící získat
rytí skou hodnost a bohatství ve službách prince Eduarda.
„Ano, Davide?“ ozval se.
David rychle sesko il z kon . „Zemane MacLachlane,“
opakoval a najednou jako by znervózn l. Ohlédl se, aby zjistil,
zda není n kdo nablízku.
„Co se d je, Davide?“
David k n mu p istoupil blíž. „Klepy, m j pane.“
„Klepy?“ David ho doprovázel na Aville, a tak byl neustále v
obraze. Daniela se rychle dovedla zmocnit srdcí mnohých muž .
„N kte í muži se chvástali, když se vraceli na Renoncourt.
Princ Eduard je poslal, aby se ujistili, že je všechno v po ádku s
hradem i s…“
„Mojí manželkou,“ dokon il za n ho Adrien. „A?“
„Chlubili se – plánovali, že zajmou, nebo zabijí krále Jana.“
„Ano?“
David ztišil hlas. Jedna z pradlen, která je tady s námi,
dostala zprávu od svého bratra, že je na hrad mnoho zrádc . A
že se stýkají s hrab nkou. A i když nevím jist , že je do toho
zapletena má se konat sch zka, aby byl král varován…“
„Kde?“ cht l v t Adrien.
„V kr U k ivého stromu, zemane MacLachlane. Mohu t
tam zavést…“
„Ne, není t eba, kamaráde.“
„Nemohu uv it, že by mohla zradit našeho krále, m j pane.
Na hrad je bedliv st ežena. Henry je dobrý lov k a

2 92
nep ipustil by, aby mu utekla. On i Gervais jsou velmi opatrní a
jeden z nich neustále hlídá její dve e. Z hradu nem že
uniknout.“
„Rád bych tomu v il.“
„Jak by mohla?“
„Nevím. Ale pokud taková možnost existuje, má paní ji
objevila.“
„Pojedu s tebou, m j pane.“
„Ne, Davide. Nechci s sebou nikoho.“
David si odkašlal. „Zemane MacLachlane, já ji neodsuzuji. Je
krásná, oddaná…
Adrien svraštil elo.
„Je to Francouzka, m j pane.“
„Ale byla vychována v Anglii.“
„Musíš pochopit, že paní cítí oddanost…“
„Chápu, že m že viset, nebo p ijít o hlavu,“ ekl stroze
Adrien. „Ví n kdo…“
Jenom m j bratr a ta pradlena. Ona… je mojí milenkou. M j
bratr je ve tvých službách velmi spokojený a nechce jít jinam. A
ta pradlena je v rná a ml enlivá.“
„Bude-li p i mn B h, najdu ji. A až to ud lám, pošlu ji pry
z Francie – a od pokušení.“
„B h bude muset stát p i tob , protože ta kr ma je doup tem
lotr , m j pane.“
„Davide, pokud mi chceš posloužit, postarej se, aby se za
mnou nikdo nevydal. Má-li být moje žena p istižena p i zrad ,
modli se, abych ji p istihl jen já sám.“
„M j pane, nesmíš ji soudit p íliš krut …“
„V bec nic nesoudím. Mrazí m až do morku kostí a v této
chvíli nemám v úmyslu nic jiného než jí zachránit život! Protože
kdyby m l princ Eduard objevit, že zrazuje jeho otce…“
Nedopov l.

2 93
 Mrazilo ho až do morku kostí. P ekvapilo ho to, protože m l|
zárove takový vztek. P ed o ima se mu rozho el ohe …
K ertu s Danielou! To už je snad posté. Jestli se jí néco
stane…
Neodvážil se to domyslel. Musel se držet svého hn vu. Byla
to jediná možnost, jak ji zachránit. P ed ní samotnou.

Daniela dojela k hostinci a rychle sesedla z kon , rozhlédla se

a zachv la. Už tak byla nervózní. Vid la dnes odpoledne muže,
jak zkoumají ze u základ hradu. Hledali snad její tajné dve e?
l n kdo, že se mohla v noci vyplížit ven jako p ízrak?
Když se p iblížila ke dve ím, uslyšela mužský smích. Stáhla
si kápi p es hlavu a pomyslela si, že p išla o rozum. Tentokrát
krále Jana varuje. A tím splní slib, který dala své matce p ed
tolika lety. Vrátí se na Renoncourt a bude v klidu ekat.
Dobrotivý Bože, králové p ece proti sob nemohou bojovat
nav ky!
Vejít, p edat vzkaz a hned odtud! íkala si a str ila do dve í,
aby si prohlédla místnost. Doufala, že Langlois je už uvnit a že
svou zprávu rychle p edá.
Mladá žena s tmavými vlasy, ervenými tvá emi a mohutným
poprsím se zasmála a s korbely piva se prodírala mezi stoly.
A ti hosté!
Mohl se tu t ást strachy i sám rohatý! Odporn jší místo ješt
nevid la, celé zše elé a tém plné temných kápí zakrývajících
obli eje. T ch n kolik tvá í, do kterých vid la, jasn dávalo
najevo, že zde sídlí zlo inci nehrubšího zrna, muži, kte í byli
poseti jizvami a místo oka m li d lek jako d sledek mnoha
bitek v temných zákoutích. Kde je Langlois?
Práv když se cht la obrátit a odejít, spat ila ho, jak se zvedá
ze zadní ásti místnosti a chvatn k ní mí í. M l na sob tmavý
plaš s kapucí, ale aby ho snadno poznala, nechal kápi
sklouznout z tvá e, když p išel k ní. „Má paní, nedovedeš si
edstavit, jak dychtiv jsem na tebe ekal. Nem l bych chtít,
abys sem chodila v takový as, ale každé úctyhodn jší místo by
bylo velmi nebezpe né. Eduardovi muži slídí po kraji… poj ,
ukážu ti místo, kde si m žeme promluvit.“
Ukázal na schody. Okamžit zneklidn la. Co kdyby ji tam
istihli?
Nikdy ji tam nikdo nep istihne, pokoušela se p esv it samu
sebe. Adrien byl jediný, koho by mohlo napadnout, že je
schopna prost vyjít z hradu a navštívit s varováním pro
francouzského krále úto išt vyvrhel .
A jen B h ví, kde Adrien práv te je.
Pocítila nevolnost a sev elo se ji srdce. P edtím p ísahala, že
ho nezradila. Byla to pravda, ale p ece…
Te plnila první slib, který dala své matce. Ale… kdyby ji
te Adrien objevil, kdyby se dov l o jejím út ku…
Rad ji na to nemyslela.
la by si spíš d lat starosti s Langloisem. P ipadal jí dnes
ve er úpln jiný, než jaký byl p i prvním setkání. Vedl ji nahoru
po schodech a po temné chodb . Pak str il do dve í pokoje
osv tleného svící. Na stole stála karafa s vínem, krájený sýr a
bochník chleba. Ho el tam ohe . Pokrývka na posteli, která jako
by tomuto strohému pokoji velela, byla odhrnutá. Všechno jako
by bylo nachystáno pro dostavení ko milenc .
Stála vzp ímená a vznešená a ekala. Vikomt Langlois
vstoupil za ní a op el se o dve e.
„Tak komplikované p ípravy nebylo zapot ebí. Sjednala jsem
tuto sch zku, abys mohl p edat zprávu francouzskému králi.
Budeš bohat odm n.“
„Paní! Jak m žeš být chladná jako led, když jsem riskoval
život a zdraví, abych sem p išel – zachránit t ?“
„Jak to myslíš, pane?“
Zastr il závoru, zamí il k ní, vzal ji za ruce a p itom se uklonil
jako nejgalantn jší rytí všech dob. „Ach, má paní, bylo mi
eno, že jsi vykopala vále nou sekeru s tím skotským
barbarem, kterého ti ur il král Eduard.“
V páte i ji zamrazilo. Zatoužila míl volné ruce.
„Psala jsem ti, protože…,“ za ala Daniela.
„Paní, pokud nedošlo k napln ní vašeho slibu, pak jsi volná a
dobrý francouzský král m že sv it celou v c papeži.“
„Možná existují n které v ci, o nichž bychom si mohli
promluvit pozd ji. Ale tahle záležitost se musí vy ešit jako
první. Snad bude nejlépe, doprovodíš-li m ke králi Janovi,
abych mu mohla osobn p edat své zprávy,“ ekla. Op t ji
zamrazilo. Jeho temné o i se zúžily a objevil se v nich záke ný a
odhodlaný lesk. „Vikomte, necht la jsem t urazit,“
pokra ovala. „Jsi jist ctihodný šlechtic, ale v sázce jsou
ležit jší v ci, než jsem já a Aville.“
„P emýšlej o tom, paní,“ p erušil ji Langlois a jeho hlas
zask ípal. „Krále Jana by to pot šilo. P edložíme francouzskému
králi hloubku naší lásky a manželství se pak jist poda í za ídit –
a ty se zbavíš toho pohana, toho barbarského neotesance! Paní,
ivedla jsi m na myšlenku, že si zasloužím velkou odm nu,
když ti pomohu. Dostanu ji. A dostanu ji hned, má sladká
krásko! Protože mezi tebou a tím divochem k ni emu
nedošlo…“
„Vikomte, mám pro krále Jana zprávu! Mysli na jeho
hn v…“
„Mysli na jeho radost, že m žeš pat it Francouzi, a ne
drzému skotskému parchantovi!“
Zírala na n ho a nar stal v ní odpor a vztek na sebe
samotnou. „Ne!“
Netrp liv od sebe muže odstr ila a na okamžik m la její
taktika úsp ch. Langlois ucouvl. Ale jakmile Daniela
pokra ovala v cest ke dve ím, chytil ji náhle za rameno a
itáhl ji zpátky k sob . M l te zlost a v tmavých o ích mu
blýskalo. „Cht l jsem být jemný a svést t ,“ ekl, a když na n ho
nev ícn pohlédla, za al blábolit n co o tom, že je v rným
služebníkem francouzského krále, ale nutn pot ebuje majetek –
takový, jaký poskytuje Aville. M l v úmyslu z ní na míst ud lat
svou milenku.
Daniela zaklela a ani nev la, jaká slova použila. Kopla ho
tvrd do slabin, protože v la, že musí získat výhodu, aby
mohla uniknout.
Vyk ikl. Rána ho nesnesiteln bolela. Ale pak zaryl prsty do
jejího plášt a Daniela tvrd dopadla do zm ti hrubé hn dé
látky. Pak se ocitl nad ní a mluvil dál o svém ni emném zám ru.
„Drahá paní, cht l jsem to d lat na posteli, ale bude-li ti víc
vyhovovat podlaha…“
 20
Adrien v vztek dosáhl kritického bodu; ude il ramenem do
ldSflve í a vyrazil je. Vstoupil do pokoje a uvid l, jak Daniela
bojuje oa zemi, zatímco Langlois se ji ponékud nešikovn snaží
zkrotit. Za pár vte in by se mu možná jeho zám r poda il,
instinkt Adrienovi p ikazoval zabít Langloise a celý pokoj
zabarvit krví z jeho tepny. Ale Langlois byl francouzský
šlechtic, ne oby ejný hrdlo ez, takže se Adrien nutil do ledového
chladu.
Daniela zatím bojovala a Langlois, tak soust ed ný na sv j
útok, že neslyšel Adriena vejít, ji p esv oval. „Milosrdný
Bože, paní, namouduši, utiš se! Neublížím ti, jen když mi
dovolíš, abych se t dotkl…“
Pak Langlois spat il Adriena a zmlkl. Danielu udivilo, že tak
náhle ustal v útoku, a vzhlédla. Když uvid la Adriena, tvá ji
zpopelav la.
Adrien se ješt nikdy necítil tak jako v tomto okamžiku.
Nikdy. Krev mu vzkyp la s takovou silou, že hrozila výbuchem.
Pouhé pomyšlení, že by sejí Langlois dotkl…
Jakým kouzlem na n ho zap sobila? Cítil tak hrozný žár, tak
ji miloval, toužil ji uškrtit a cht l ji jako blázen navzdory
skute nosti, že s nejv tší pravd podobností tohle všechno
zp sobila sama! Lhala Langloisovi, za ídila tuto sch zku…
Adrien bojoval sám se sebou, aby se ovládl. Zam il se na
Langloise.
„Dotkni se jí, m j milý, ale ud láš to jen jednou,“ varoval ho.
,,Od íznu ti všechny údy t la, které t mají k tomu, aby ses
choval jako hlupák…, a nakonec ti u íznu hlavu!“
iložil hrot me e Langloisovi k hrdlu. Vikomt vstal.
„Te ty, Danielo,“ p ikázal Adrien a ostražit sledoval
Langloise.
„Jak..,,“ za ala tiše Daniela. ,,Jak dlouho jsi tam stál?“
Adrien na ni nepohlédl, protože necht l vid t její smaragdové
i. „Dost dlouho.“
„A nechal jsi ho, aby m tak z ídil…“ I
„Zdálo se mi, že si docela dob e poradíš sama. Vlastn jsem
si nebyl jistý, jestli v bec záchranu pot ebuješ, tak jsi byla na
dostavení ko s ním soust ed ná!“
„Ano!“ vyk ikl Langlois. ,,Je to tak, já jsem p išel, abych ji
zachránil! A skute se, paní, nemusíš bát. Kdo je ten hulvát?
Nezapome , že d m je plný muž oddaných francouzskému
králi, muž , kte í poko í tohoto anglického lotra!“
„Jen je zavolej,“ tiše mu navrhl Adrien. Nezáleželo na tom.
kdo uslyšel hluk a pomoc Langloisovi se už blížila. Do
pokoje vb hl tlustý muž následován dv ma mohutnými
bojovníky vyzbrojenými noži.
„Pot ebuješ pomoc, milorde?“ zeptal se tlouštík Langloise.
„Ovšem!“ vyk ikl stroze Langlois. Adrien uznával, že má
jistou dávku odvahy, protože s me em na hrdle bylo víc než
zjevné, že pomoc pot ebuje. Ale p esto doufal, že unikne do
noci s co nejmenší ztrátou krve.
„Nechci vyvolávat žádné nesnáze a k mrtvému, který mi už
dostate tíží sv domí, p idávat dalšího!“ ekl Adrien.
„Nehodlám vikomta zabít, míním jen odejít s dámou…“
„P išla za mnou, aby unikla tomu Angli anovi!“ vyk ikl
Langlois. „Neodejdeš s ní…, chci si ji vzít…“
„Ale pane,“ ekl Adrien a zdálo se mu, že se hn vem udusí,
„ona s tebou nem že odejít, protože už manžela má.“
 „Není to opravdové manželství…“
„Opravdové ve všech sm rech,“ opravil ho Adrien a s
neskrývanou zu ivostí pohlédl na Danielu. To ji vyd silo.
Zasloužila si, co se jí stalo. Dokud Adrien dýchal, nikdy by
nikomu nedovolil, aby se jí dotkl, ale v tu chvíli nem l d vod
dávat to najevo. Tém se na Langloise usmál. „Rád to dokážu,
pokud to dáma není ochotna p iznat. M žete zavolat porodní
bábu.“
„Ale…,“ za al Langlois.
„Pchá!“ ekl Adrien. Ubohý Langlois byl nenasytný a hloupý,
když si myslel, že m že vzít Adrienovi Aville. Te už byl ale
Langlois zcela zmatený. „Uv domuji si, že t dáma p elstila,
pane vikomte. Umí to výte , pokud ji dob e neznáš. Byl jsi
oklamán, pane, a práv proto te sotva popadáš dech. Je
okouzlující, že? Ale, jak jsem ekl, znám ji dob e a ty, pane, by
sis m l dát pozor a varovat se tak prohnaného a sv dného
vabu a krásy! Dnes t nechám žít…, ale jestli se ješt n kdy
setkáme, pane, zem eš!“
Langlois na n ho zíral a pak zasípal. Ješt nikdy se vlastn
nevid li, takže nebylo nic divného na tom, že Langlois Adriena
nepoznal, když vtrhl do místnosti. „MacLachlan!“ vyk ikl.
„P esn tak,“ Adrien sklonil hlavu. „Ach ano! Já jsem ten
divoch, ten skotský pohan. Vikomte, c’est moi.“
Zdálo se, že vikomt na okamžik zvažuje své šance. Pak
vyk ikl. „Chopte se ho!“
To byl bláhový nápad.
Když se jeden z muž vrhl k Adrienovi, ozvalo se jen
švihnutí me e v prudkém oblouku. Adrien muže zasáhl a srazil
ho k zemi. Uslyšel, jak Daniela vyk ikla.
„Chy ho, hlupáku!“ za val Langlois na druhého muže, který
vyrazil kup edu, pohlédl na Adrienovo ost í a chvatn se obrátil
k út ku. Langlois se sebe vydal p idušený zvuk, ale ztichl, když
se mu k hrdlu op t p itisklo Adrienovo ost í. „Adieu, milorde
vikomte! M l bych t zabít, ale nechci už kv li této zrad prolít
žádnou další zbyte nou krev. Zavolala si t ona.“
Chytil Danielu, a aniž si uv domil tvrdost svého stisku, strkal
ji ven ze dve í. Pak ji vzal za ruku. Bylo mu jasné, že odsud
musí rychle zmizet a pak ujížd t jako blesk. Blížili se další
muži.
„Dej mi zbra !“ vyk ikla Daniela na Adriena.
„Dokud dýchám, nedostaneš ji, milady! Mohla by mi skon it
v zádech!“
„Nikdy jsem proti tob zbra nepozvedla!“
„Dovoluji si nesouhlasit!“
„Je jich na tebe p íliš mnoho!“ vyk ikla. „Zabiješ nás oba,
pokud dole nemáš své muže!“
„P išel jsem sám.“
„Sám!“ vyk ikla užasle.
„Když chci zabránit malé chytra ce v ú asti na zrad
anglického krále, v tšinou si sv dky nezvu! O zrad v i mn
ani nemluvím!“ Daniela zrudla a ve vy erpané, strnulé tvá i jí
záplály o i. „Postav se za mne. T sn ,“ p ikázal jí ost e. ,,A
jestli jen pomyslíš na další zradu, budu žít tak dlouho, že t
inutím toho litovat. To p ísahám!“
Adriena napadlo, jestli by ho zradila i tady. Bylo padesát
francouzských hrdlo ez lepších než Skot ve službách
anglického krále?
Neodvážil se na ni pohlédnout, dokud z toho místa nebyli
pry – okolo se hemžilo p l tuctu dalších muž p ipravených se
na Adriena vrhnout. P ipomn l si, že je t eba jednat rychle, a
systematicky a svižn si za al prosekávat cestu dol ze schod s
Danielou v patách. Uvid l zablýsknutí me e a vyk ikl na
Danielu, aby se sehnula – pak zabil muže, který zbraní vládl.
Potom Daniela vyk ikla – bylo to varování, napadlo ho, nebo
prostá reakce?
Dole na n ekal Matouš. Adrien nemínil dát Daniele
íležitost k út ku, a tak plácl jejího kon po zadku a poslal ho
samotného do noci. Byl si jist, že si zví e cestu dom najde
samo. Ženu si pak p ehodil p es Matouše a popohnal kon do
trysku.
Sotva vnímal, kudy jedou, tak jím lomcoval vztek. U eky
Daniela protestovala. Bála se chladné vody, ale on byl rád. že
oba vymrznou na kost, než dorazí na Aville.
Snad se zimou poh bí i sv j chtí po žen , která ho lak
zradila.
Když se p iblížili k Avillu, brány se na neslyšitelný p íkaz
otev ely. Adrien zamí il ke dve ím vedoucím k hlavní ásti
hradu. Na jeho zavolání se ze tmy vyno il eledín, aby p evzal
kon a postaral se o n ho.
Adrien svižn sesko il a Danielu stáhl s sebou. Pokusila se
mu vykroutit, ale on jí to nedovolil.
Dnes ne.
Odvlekl ji do chodby, a když se cht la zastavit – zdálo se, že
má obavy, aby n koho nespat ila –, táhl ji dál.
„Nahoru, má paní!“ p ikázal, a jakmile došli k panské ložnici,
kone ji pustil a str il ji do pokoje. Tam z stala stát jako
socha, t esoucí se, ale jinak nehybná. Vzdorující.
Toužebn pohlédla ke dve ím. Adrien jí cht l zat ást, až se ji
zato í hlava, a drtit ji rukama, aby jí do hlavy natla il trochu
rozumu.
„Žádné služebnictvo k tob dnes ve er nep ijde, milady,“ ekl
jí a snažil se ovládnout. „Když jsem odhalil tvoji bláhovou
zradu, postaral jsem se o to, abych t sem mohl p ivést
nepozorovan . Už si se mnou nebudeš dál zahrávat! Ty a tvá
rozho ená prohlášení nevinnosti! To byla zrada, Danielo.
Služebnictvo jsem na dnešní noc poslal pry . Nehledej proto
pomoc u jiných.“
„Nehledám pomoc nikde!“
„Ne, paní?“ ekl ironicky.
Neodpov la, ale rozt ásla se ješt víc.
„Svlékni se!“ vyzval jí. Ale ona pali at vysunula bradu a
hled la na n ho p ipravena bojovat.
„T eseš se, protože máš na sob mokré šaty,“, vyšt kl Adrien.
„Budu se t ást, kdy se mi zachce.“
Adrien se snažil s veškerou svou silou zachovat klid.
„Ovšem,“ odpov l. „Budeš se t ást, ale proto, že to budu
chtít já – a já chci, aby ses t ásla ponížením a strachem!“
Postoupil o krok sm rem k ní. Musela být vyd šená ješt víc,
než se zdálo, protože ucouvla, up ela na n ho smaragdové o i a
trpce vyk ikla: ,,Jak-porou íš!“
Když si svlékala pláš , slyšel, jak zatíná zuby, a pak si za ala
stahovat promo ené šaty. Adrien vzal z postele pokrývku a
po kal, až si svle e poslední kousek od vu. Svíral elisti, díval
se na ni a divil se, pro ledová voda nedokázala víc ztlumit jeho
touhu po ní. Zdálo se mu, že jsou její zaokrouhlená adra
nab hlá a bradavky ztvrdlé do r žových hrot . Svedly by i
svatého.
Hodil jí pokrývku. Rychle se do ní zahalila. Nechal
sklouznout k zemi sv j pláš , postavil se p ed ohe a znovu
za al bojoval se svým hn vem a se svou touhou.
Zabalená v pokrývce stála Daniela naprosto strnulá, nehýbala
na svou obranu nepronesla ani jediné slovo.
„Kristepane!“ zaklel nahlas. „Eduard si nezaslouží, abys ho
tak nenávid la!“
„Necht la jsem Eduardovi ublížit. Necítím k n mu nenávist.
Cht la jsem jen varovat krále Jana…“
„Král Jan dob e ví, že bude bitva, a co pomáhá
francouzskému králi, škodí anglickému! Tím, že pomáháš
Janovi, paní, velice ubližuješ Eduardovi!“ Adrien se na okamžik
zarazil a uv domil si, jak nebezpe nou hru oba hrají. „M j
Bože! Víš, že padaly hlavy; lámaly se vazy za mnohem menši
provin ní, než bylo to tvoje dnešní? Dobrotivý Bože, m l bych
ti napráskal, ty hloupá!“
Ale ona na n ho ml ky hled la a v o ích m la vzdor i výzvu,
„Jsi Eduard v pfisluhova . Všechno jsi získal s jeho pomocí.“
„I tebe?“
„I mé statky a tituly!“
„Kéž bych je nem l! Ano, paní. Jsem jeho p isluhova , jsem
jeho lov k a te t varuji, už nikdy nezapome , že jsi moje
žena!“
Daniela zvedla bradu ješt výš a s ledovým klidem
promluvila. „Výborn , pane, p išel sis pro mne a náležit jsi m
v mém úsilí zastavil. Vím, že m budeš soudit a vyneseš nade
mnou ortel, jaký uznáš za vhodné – odsoudil jsi m totiž, i když
jsem byla nevinná. Tentokrát jsem se alespo provinila tím, že
jsem cht la vid t krále Jana živého! Ale protože máš tak bídnou
náladu, nemám ti už dnes ve er co íct. Nemohu se omlouvat za
co, co jsem m la v úmyslu ud lat. Ale co se tý e mé
oddanosti a mých cit – nikdy jsem ti nelhala.“
Adrien se na ni užasle díval. Po tom všem, co se dnes v noci
událo, si Daniela myslí, že tady bude rozhodovat. Myslí si také,
že mu po dnešním ve eru p ikáže, aby se jí nedotýkal?
Hled l na ni a ona vykro ila ke dve ím.
Málem ji k nim nechal dojít
„Ne, ne, milady! Dnes neodejdeš!“ ujistil ji a prošel kolem ní.
Nedotkl se jí, ale postavil se do dve í.
Ustoupila a ml ky se dívala do zem . Nehýbala se, ani se
net ásla. Adrien vybuchl. „M l bych zmrskat každý kousek
tvého t la.“
„Musela jsem…“
 „Ano, k ertu s tvojí anglickou krví – musela jsi dodržet slib
daný tomu Francouzovi! Nu, to alespo trochu vysv tluje, pro
jsi tak ni emn zneužila práv toho krále, v jehož dom jsi
vyrostla.“
„P edej m tedy panovníkovi!“ vyk ikla. „Ud lej konec té…“
„Konec? Sotva jsme za ali.“
Chrlila ze sebe hn vivá a vyzývavá slova. „Jist t n kde
pot ebují. Jsi král v oblíbenec. Nemáš dnes ve er žádné
nep átele, se kterými bys mohl vál it? Nemusíš zabít žádného
draka?“
„Dnes ne, moje milá. Zkrotit musím jen draka, který sedí ve
mn . Pov z mi, paní, co jsi vlastn napsala tomu h upovi Lang-
loisovi? Že jsi nedodržela manželský slib? Že nedošlo k
napln ní manželství‘?“
ervenala. ,,Jenom jsem ekla, že pot ebuji jeho pomoc,“
Ovládej se, p ipomínal si. Jestli se jí te dotkne, mohl by jí
zakroutit krkem. „Byla jsi ochotná jít sním do postele, aby ses
dostala k francouzskému králi?“ zpovídal ji.
Pot ásla hlavou a zbledla. „Byl jsi u toho! Víš, že jsem ne…“
„Ano, má lásko, díky Bohu, že ses necht la vzdát bez boje.“
„Jak se opovažuješ…,“ za ala rozho en .
„Jak se opovažuješ ptát?“ opá il stejn ost e. „Svád la jsi ho.
slibovala jsi mu manželství. Kristepane, milady, a ty mluvíš o
slibech! Vzpomínám si na sliby, které jsi dávala mn , docela
jasn , pokud ty si je nepamatuješ. Na každé slovo.“
Zamí il k ní.
Te .
Te sejí dotkne.
„Vzpomínám si na ty sliby.“ zašeptala. Upírala na n ho
vlhké, veliké a krásné o i. Dlouhé vlasy m la bohaté a zá ivé a
splývaly jí po zádech jako vodopád. Couvala p ed nim. Vykro il

305
za ní, až narazila na ze a nemohla dál.

Ovládnout se! Ach Bože, p ekypoval zlostí. Jeho svaly po ní

toužily, t lo pulzovalo, slabiny ho bolely. A ho zkusí
odmítnout.
„Paní,“ zamru el a díval se p itom na pulzující jemnou žilku
na jejím hrdle. „Víš, co m udivilo a zdrtilo nejvíc?“
„Co?“ ekla a vy erpan ho pozorovala. Tiskla se ke zdi, jako
ty se v ní cht la schovat.
„Jak jsi mohla íct, že naše manželství nebylo napln no.“
tvá il se posm šn a pomyslel na to, jak ji p istihl se Simonem.
„A p itom si tak dob e vzpomínám na naši první noc!“
„Ano!“ vyk ikla. „Vyhrožoval jsi, že dáš té chát e d kaz o
napln ní našeho manželství!“ obvinila ho pohrdav . „A to si
íkáš rytí ? Mluvíš o kavalírství..,“
„O tom mluvím málokdy. A t m hlupák m jsem jenom ekl,
že by mohli zavolat porodní bábu, aby dokázala, že nejsi tak
nevinné d e!“
Zd šené zalapala po dechu. „Tys cht l, abych…“
„Ne, takovou radost bych t m ni emným hlupák m neud lal.
Ani kdybych tak poskytl d kaz tvému zamilovanému a dost
tupému Francouzovi v tom, že jsi legáln a v každém ohledu
moje žena – moje manželka. Ale je tu n co, co te velmi
dychtiv toužím poskytnout tob !“
Daniela do Adriena zabodla jisk ící o i. Adrienovi se
rozbušilo srdce. „A to, pane tyrane?“ promluvila chladn .
Usmál se. „Osv žení pam ti, paní manželko. Netušil jsem,
jak jsem zklamal ve svých manželských povinnostech! Jen tak
jsi mohla zapomenout na napln ní našeho manželství.“
„Ale ne, nezklamal jsi v bec v ni em!“ vyk ikla. „A moje
pam je v po ádku, nezapomn la jsem na nic…“

306
 Víc Adrien v t nepot eboval. Sáhl na p ikrývku a zu iv ji
z Daniely strhl. Zkoumav si ji prohlížel a touha v n m planula s
celou svou úchvatnou silou. Pomyslel na to, jak ji Langiois
málem znásilnil – ale to ona sama si s ním domluvila sch zku!
Nev l p esn , co mu Daniela vidí v o ích – jestli hn v,
nebo touhu.
„Ne…,“ zašeptala.
Když se setkali naposledy, zu iv ho odmítla – za to, že jí ne“
il. A te …
Te mu ukázala, že jsou nep átelé. P esto ji cht l. Cht l se jí
dotýkat a ochutnávat ji, vzít si ji, laskat ji a usínat s ní. Pokrývka
z ní už spadla; dokonalou ple , adra, dokonce i k ivku bok ,
štíhlé nohy, trojúhelník chloupk mezi stehny jen z ásti
zahalovaly vlasy. Pocítil hlad, nepotla ítelný a neúprosný.
,, K ertu s tebou,“ ekl jí a p itiskl ji ke st .
Pokusila se vyprostit. Nedovolil jí to.
„Budeš si pamatovat, kdo jsi!“ vyk ikl.
„A komu pat ím?“ zaprotestovala hn vivým výk ikem.
„Ano, paní, p esn tak!“
Op el se o ni a políbil ji. Nalezl její rty, p itiskl se na n ,
plenil je i celá ústa jazykem a žádal víc. Ale pak se jeho rty na
okamžik odtrhly.
„Prosím…“
Stál nehybn , nitro sev ené. „Copak, paní? Prosíš o milost?“
zeptal se. A kdyby prosila, co pak? Mohl by od ní odejít?
Nikdy. Ani kdyby mu to p ikázal sám král.
Ale Danieliny o i byly doširoka rozev ené a zlobn na
Adriena hled ly.
„Ani za…“
„Ani za p t es?“ nadhodil jejími slovy.
„Jsi nejhorší z ni em !“ vyk ikla, „a já t už nikdy nebudu o

307
nic prosit!“ Najednou s ním za ala zápasit a bušila ho do hrudi.
Adrien jí ocelovým stiskem sev el záp stí. Zmlkla a zírala na
ho. Ve sv tle plamen Adrien vid l, jak se jí zvedají adra. A
on byl vzteklejší a zárove vzrušen jší než kdykoli v život .
Bože, jak trp l, a ona by mu p itom mohla pomoci!
„Ano, milady,“ ujistil ji. „Jsem rozhodnut, že m dnes ve er
pot šíš! A budu chtít všechno! Pamatuji si dob e, co planulo v
mém t le i v mojí mysli. Na touhu, která sytila tolik nocí. Ano,
pot šíš m ! Tv j hn v m nezajímá. Zbav se jej!“
Strhl ji do své náru e a ani nev l, jak p ekonal t ch pár
krok , které je d lily od postele. S Danielou v náru í drsn
upadl do chladné hebkosti. Nev l, jestli se vzpírala. Pokud
bojovala, on bojoval nelítostn jí. Našel její rty, zaúto il na n ,
dráždil je, laskal, vychutnával a žádal. Dotýkal se jí, hladil její
plná adra, bradavky, stehna, hrdlo…
Vzty il se nad ní a netrp liv ze sebe strhával od v. Upírala
na n ho velké o i, které byly ve sv tle ohn zá iv zelené.
Nezašeptala jediné slovo protestu, ale ani k n mu nevztáhla
ruce.
I když cht la.
Chytil ji za ruku a p iložil si ji k rozpálené k ži. Svaly ho
prozrazovaly a chv ly se v o ekávání, když vedl její prsty k
hrudi a k tepajícímu žáru jeho mužství.
Prudce se zachv l a ona se málem odtrhla. P idržel ji u sebe.
„Abys nezapomn la!“ zašeptal a ona se zachv la, ale už se
neodtáhla.
itla il ji k posteli, vtiskl se mezi její nohy a nedbal na ni,
ani když liše vyk ikla. Chytil ji za kolena a odtáhl je od sebe,
aby si uvolnil bránu k nasycení své touhy. Líbal a dráždil
jemnou, hedvábnou k ži na vnit ní stran stehen, pak se p isunul
blíž a z jeho laskání se rozho ela jiskra, rozproudila žhavá láva,

308
a on op t nelítostn žádal a vzrušoval…
Ale byl to on, kdo prožíval muka. Do jeho krve, do každého
jeho nádechu, do zu ivé vášn se vlévala její chu , v a dotek
la. Svíjela se, cht la uniknout, pak zase p ijít blíž…
Bylo toho p íliš mnoho a zárove málo. Víc nemohl snést.
Zvedl se nad Danielu a zano il se do jejího l la. Dívala se na
ho a Adriena znovu napadlo, jak m že mít žena nad mužem
takovou moc. Jak mu m že tak napl ovat mysl, tolik ho mu it,
ale zárove zaujímat v jeho srdci takové místo, že by pro ni s
radostí zem el, zabíjel…?
Jestli se jí ješt n kdy dotkne jiný muž…
Setkal se s jejím pohledem.
„Abys na mne nezapomn la…,“ zašeptal.
Zavzlykala, zav ela o i a vztáhla k n mu ruce. A on ji objal
pohybem prudkým jako smrš a znovu a znovu do ní pronikal,
jako by tím mohl dosáhnout v cného spojení.
Pak ucítil vlnu jejího vyvrcholení a v následujících vte inách
ztratil veškeré jasné myšlenky, jen se prudce chv l p i náporu
vlastní extáze.
Ale ješt když ji držel v náru í a jeho semeno proudilo do
jejího nitra, nadával si do blázn . Ano, dokázal, že je jeho
vlastnictvím, jeho ženou, jeho milenkou, která svádí a vzrušuje.
im l její t lo k reakci na vzájemné spojení.
A op t jí zaprodal svou proklatou duši. Žádná jiná žena
nebyla jako ona. Vnikla do jeho krve, do jeho života. V duši a v
le ji bude mít nav ky.
A p ece ho znovu zradila. B h ví. Že je Francouzka. Do
morku kostí.
A skute ná bitva teprve nastane. Daniela je nebezpe ná. Pro
pro oba. Neodváží se nikomu sv it, protože riskovala sv j
život. On ji bude bránit až do konce, a p itom ob jejich hlavy

309
mohou skon it na špalku.
Svaly se mu bolestn sev ely.
Vstal.
A p itom cht l z stat. Držet ji celou noc v náru í. Ale
neodvážil se. K ertu s ní, neodvážil se!
Vytáhl z truhlice sv j od v a rychle se oblékl. Necht l se na
ni dívat, ale vid l ji, i když p edstíral, že se pln v nuje
oblékání. Paže m la zk ížené na hrudi, kolena zvednutá a
itisknutá k sob . Tmavé vlasy byly rozprost eny po bílém
prádle a o i m la zav ené. Rysy byly jako z mramoru, ple
slonovinov bílá a dokonalá, až Adriena znovu bodl osten touhy,
který p ikazoval: „Dotkni se jí!“
ipjal si pochvu a me .
A zabouchl za sebou dve e.
Když Daniela uslyšela bouchnutí dve í, trhla sebou a
zamrkala. A horké slzy, které sejí hromadily pod ví ky,
najednou vytryskly ven.
Co jiného mohla d lat? Jak mohla zm nil sv j osud, zm nit
samu sebe, svou oddanost, sv j smysl pro est? Kéž by to
pochopil!
Co tu d lal?
Kam odtud odešel?
Zoufale po n m toužila. A te ho kone m la, dotýkala se
ho, cítila jeho žár, n hu, hlad a váše .
Opravdu ho velmi dlouho milovala. Tak dlouho! A chyb l jí,
cht la ho, postrádala ho, toužila po…
Nu, dnes ve er ho m la.
A ztratila. Kdyby se jen vrátil zpátky. Co pak? Mohla
zašeptat pravdu. Nev il by jí. Nevadilo by to. Dnes ne.
Ne, dnes ne…
Daniela se bez zábran rozplakala.

310
 21
i týdny poté, co Adrien zanechal manželku na Avillu, se
armády kone st etly ve veliké bitv u Poitiers, která byla
dlouho o ekávaná.
Konala se 19. zá í 1356. Král Eduard byl tou dobou v Anglii.
Tažení i bitva z staly na bedrech jeho syna, prince Eduarda.
Proslavil se jako erný princ kv li barv2 zbroje, v níž vedl své
šiky do boje.
Bitva skon ila skv lým vít zstvím Angli an ; Francouzi byti
do jednoho poraženi. Adrien, který se ú astnil útoku jízdy, vyjel
na bitevní pole za lu ištníky, jel na Matoušovi a srážel nep átele
s ohromnou silou a rychlostí. Bojoval me em a palcátem
ozbrojeného padlého bojovníka. Pak p idal vále nou sekeru
dalšího protivníka. Denní rozkazy byly tvrdé a v jednu chvíli
byli vojáci pokryti tak strašlivou sm sí bláta a krve a bitva zu ila
tak nelítostn , že kdyby m l Adrien as p emýšlet, snad by se
rozk el hr zou a z bitevního pole by utekl. Na p emýšlení však
nem l as. Nep átelé – cizinci, kte í se na n ho hnali se svými
zbran mi – toužili po jeho smrti a nedalo se d lat nic jiného než
proti nim bojovat.
Když Francouzi padali k zemi, k el Adrien na své muže,
aby íbytek nep átel obklí ili. Uprost ed boje si uv domil, že on i
jeho muži mají ve svém st edu francouzského krále. A tak se
stalo, že se Jan stal anglickým zajatcem. Adrien si musel p iznat,
že tohoto muže obdivuje. Byl to mladý král, state ný v boji a
hrdinný v obran . Byl to hezký lov k, okouzlující Valois, a
když ho odvád li k princi Eduardovi, byst e podotkl: ‚Á zeman

312
MacLachlan! Když už mám být zajat, alespo m doprovází
kdo z rodiny. Jakpak se má moje krásná sest enka z Avillu?“
„Da í se jí dob e, králi Jane.“
„Navzdory uskok m takových muž , jako je Langlois.“
zamumlal král Jan a uhladil si tmavé vlasy. Pokr il rameny a
usmál se na Adriena. „P irozen , zemane MacLachlane, nejsem
blázen. Slyšel jsem, k emu v té kr došlo; Langlois nebyl tak
nedbalý, aby m neupozornil, že se ke mn hrab nka cht la
dostat. Chápu, že jsi z toho mohl mít velké manželské soužení.“
„Up ímn eno, bál jsem se o její život, kdyby se o její
zrad dov l Eduard.“
„Nedozví se o ní,“ ekl Jan byst e a Adrien si znovu
uv domil, jak se mu ten muž líbí.
Dojeli k vále nému stanu, kde svého královského zajatce
ekával princ Eduard. „Bratra e!“ pozdravil Eduard Jana.
„Jaké pot šení!“
„Pro tebe jist ,“ ekl Jan.
„Jsi vzácný host.“
„Jaká bude moje cena?“
„Až se m j otec doví, že jsme t zajali, stanoví ji sám,“
odpov l mu Eduard a plácl ho do zad. „Sotva t mohu
požádat, aby ses napil na mé velké vít zství. Napiji se s tebou
tedy ze soucitu, souhlasíš?“
Princ Eduard z stával veselý, jak bylo jeho zvykem.
Vít zství Angli an bylo dokonalé a muži u táborových oh si
už vypráv li, že velká bitva vejde do lidových historek a že se o
ní bude zpívat. Vojáci budou studovat taktiku, kterou se králové
ídili.
Ale p estože se Adrien p ipojil v oslavách k Eduardovi,
nemohl se do kat pohledu na své vlastní muže a vále né o e.
es sladkost vít zství m l duši ho kou. Nemohl zapomenout na
svoji ženu a na to, že tak ochotn riskovala život cestou do
hostince U k ivého stromu. Nemohl uv it tomu, že ji stále

313
miluje, navzdory její zrad a svému rozumu. Ned oval jí.
Nebezpe í, kterým ohrozila anglický královský rod, pominulo
i dokonalé porážce francouzské armády a zajetí krále Jana.
Adrien ale náhle zatoužil, aby byla Daniela mimo Francii.
Možná to zp sobil hn v v jeho duši. Byla te na Avillu.
Zanechal ji tam pod ochranou, protože m l p i vále ných akcích
málo asu na cokoli jiného. Ale její p ítomnost na Avillu ho
znepokojovala. Zdálo se mu, že svou zradou vlastn dosáhla
toho, co cht la. Brzy se dozví o Janov porážce a b h ví, jestli
se nezaplete do n jakého spiknutí za jeho osvobození…
Daniela na Avillu nez stane. Byl p íliš dlouho mimo Anglii a
Skotsko. Uv domil si, že on sám touží po návratu na své
hrani ní sídlo. Domov je místem, které mu osv ží duši. A jestli
bude Daniele rozervaná, skalnatá zem p ipadat barbarská,
Adrienovi se zdála být ideálním místem pro tuto ženu.
Odveze ji do Skotska a nechá ji tam, dokud jeho hn v
nevychladne. Možná se zbaví své posedlosti, kterou v n m
vyvolala žena, jež ho p i každé p íležitosti zrazuje. A když ne,
dobrá, m že odjet do Londýna. V Londýn najde dostatek
rozptýlení.
Pozd v noci, když princ Eduard kone osam l, se Adrien
vrátil do panovníkova vále ného stanu a požádal o dovolení
opustit bitevní pole a vrátit se na Aville pro svou manželku.
„Pot ebuji t ješt n jaký as u sebe – je t eba za ídit hodn
cí. Pošli na Aville sluhy a nechej ji dopravit k pr livu.
Setkáme se s její družinou tam. Vyhovuje ti to?“
„Když mi to nabízíš,“ ekl Adrien.
Eduard se usmál. „Nemusíš se bát. Nenajde zp sob, jak
pomoci králi Janovi k út ku.“
Adrien svraštil elo. „Obdivuji tvou jistotu.“
Eduard se zasmál. „Toho se bojíš, ne?“
„Možná…“
„Nemyslím, že sejí poda í dostat ho z v že.“

314
 „A já ji nechci odvézt do Londýna.“
„A co tvé anglické panství.
„To není to správné místo. Odvezu ji dom . Do Skotska.“
„Chápu. Daleko, co nejdál odtud. Ale já si p eji, aby ses vrátil
do Londýna. M j otec t bude o ekávat…“
„Vrátím se do Londýna, až uspo ádám své záležitosti ve
Skotsku.“
„S hrab nkou?“
„To sotva.“
Eduard se usmál. „Možná tvé dám n jaký as v divo in
prosp je. Ale myslím, že ji také n kdy bude chtít vid t m j
otec.“
„Z ejm ano. Vždycky k ní byl laskavý. Abych ekl pravdu
vlastn v bec netuším pro . Zrazuje ho znovu a znovu.“
Eduard pokr il rameny. „Možná otec cítí vinu, pokud jde o
Aville. Nebo je v tom vzpomínka na p átelství s jejím otcem, i
vý itky sv domí za to, že se zmocnil vlastnictví její matky. Otec
je n kdy zvláštní.“
„Pokud p ikáže, abych pro ni poslal, ud lám to. Ale te bych
ji rád vzal dom do Skotska.“
podle svého p ání.“

Zprávy o strašlivé porážce francouzské armády u Poitiers

dorazily na Aville velmi rychle.
estože se Daniela zase ocitla ve víru starostí o svoji
domácnost, od za átku v la, že nem že odejít a že kdyby se o
to pokusila, už se jí nedostane žádného slitování. Byla tam, kde
cht la být, a tak se nepokoušela nikam utíkat. Ale sir Giles ji
každý ve er doprovázel do jejího pokoje a ona neud lala jediný
krok z hradu bez Daylina, nebo bez doprovodu jiného z muž
svého manžela. Byla u ní op t Monteine. Daniela za to byla
vd ná, ale p itom o ekávala zprávu od Adriena nebo z bojišt s
tší nervozitou než jindy. První zv st, která p išla, byla d sivá.

315
Objevila se v podob zran ných, zakrvácených a vy erpaných
muž , kte í hledali cestu dom . Byli to poražení nep átelé, ale
na Avillu dostali jídlo, byly jim ošet eny rány a nabídnuta
veškerá pomoc. P ikázal to Adrien prost ednictvím prvního
posla, který se dostal na Aville.
Zprávy o katastrof neobdržela Daniela, ale sir Giles. Byl to
práv on, kdo ji pozval do velké sín a kdo jí tiše sd lil, že princ
Eduard porazil Francouze a král Jan se stal anglickým zajatcem.
„A Adrien?“
„Zeman MacLachlan neutrp l jediné škrábnutí, má paní, je to
veliký vále ník.“
Zachv la se, zpo átku úlevou kv li Adrienovi, pak bolestí za
Francouze a za Jana. Vyb hla ze sín a sp chala nahoru. Celá
ho ela a s žaludkem rozhoupaným jako na mo i se ztrápen
uložila do postele. Co te bude následovat?
Za n kolik dní se v Danielin pokoji objevil Daylin a ekl jí,
že se musí p ipravit – vydají se na cestu.
„Kam?“
„K pr livu La Manche.“
„Apak?“
„Dál nevim, má paní. Král Jan má být p evezen do Londýna.
Mnoho dalších Francouz je drženo jako rukojmí a ti budou také
uv zn ni v hradu.“
Daniele p eb hl po zádech mráz. Chce s ní mít Adrien ješt
co spole ného? Nebo chce žádat o rozvod? Uv zní ji mezi
francouzskými rukojmími v hradu?
Ptát se na to Daylina bylo zbyte né. Nic totiž nev l. Mon-
teine ho neustále zasypávala otázkami a on hn viv odpovídal,
že jí nemá co íct. Monteine byla nervózní z toho, co bude
následovat, a Daniela si uv domila, že se za íná obávat
budoucnosti.
Rod Vaiois se vyrovnával s poko ením. I kdyby se Daniela ze
strachu pokusila o út k, nem la by se na koho obrátit. Své obavy

316
však nedala najevo, pustila se do balení a požádala, aby mohla
jet na své Hv zd . Bylo jí to dovoleno. Stanoveného dne vyjela
bez reptání a bez protestu a hlavu držela vysoko zdviženou.
Skupina zamí ila do Calais, kde setkala se sirem Timolhym
Fieldem. Ten všechny velkoryse p ivítal a doprovodil Danielu
do rozlehlých prostor starého normanského hradu. Byl jí
id len obrovský pokoj s krbem, který se táhl tém podél celé
jedné st ny. Mohutná postel se záv sy a nebesy stála v prot jším
rohu. Úzká okna zakrývaly h ejivé tapiserie a zdi byly lemovány
ernými policemi s knihami.
„Doufám, že zde budeš mít pohodlí,“ ekl sir Timothy. Byl to
starý rytí , ale ramena m l široká jako býk a vysoký byl jako
dub. ,,Moje rodina zde žije celé generace. Ud lali jsme, co se
dalo, aby tu bylo teplo a p íjemn .“
Usmála se a pohledem blýskla po Daylinovi, který stál vedle
sira Timothyho.
„Jsem si jistá, že se tu budu cítit p íjemn . Z stanu tu
dlouho?“
Sir Timothy pohlédl na Daylina a svraštil elo. Ten se
Daniele uklonil. „To nemohu íct, má paní. A nyní m omluv,
zanechám t aby ses mohla ubytovat.“
Daylin vyšel ven z pokoje za hostitelem. Monteine málem
zakopla o sukn , jak se hnala za Daylinem, a Daniela osam la.
Brzy zjistila, že jsou dve e zav eny na závoru. Nebyla tu
hostem. Byla v zn m.
Cítila únavu. V tší únavu, než kdy v život prožívala.
Sloužící se jí p išel zeptat, jestli se nechce vykoupat, a ona s
radostí souhlasila. Cesta byla dlouhá a blátivá. Sotva vylezla z
elegantní mosazné vany, p inesli jí ve i. I po jídle se cítila
unavená, takže nem la chu bušit na dve e a žádat vysv tlení.
Schoulila se na postel a usnula.
Za n kolik hodin se probudila. V pokoji nebyly rozsvíceny
žádné lampy ani svíce a ohe v mohutném krbu skomíral.

317
Daniela odtáhla záv s a bosá vystoupila z postele. Zachv la se
chladem a zamí ila ke krbu. Posadila se na koberec a natáhla
ruce, aby ucítila jeho teplo.
„Tak, Adrien !“ promluvila k ohni. „Co tady d lám, zam ená
v tomto pokoji v Calais? Cos pro mne p ichystal tentokrát, ty…
bastarde!“ zašeptala a slzy ji pálily v o ích. Budoucnost se zdála
chmurná. Zjevn se s ní Adrien už nechce dál trápit. Bude ji
prost posílat s doprovodem z místa na místo. Bude opomíjená,
zatímco on se bude starat o to, aby stále z stal nejv tším
oblíbencem krále Eduarda! „M l by ses smažit v plamenech
pekelných!“ zašeptala do plamen .
„Jak milé!“
Ješt že sed la! Uslyšela Adrien v hlas, hluboký a chladný.
Kdyby stála, byla by se zhroutila. Prudce se obrátila na špi kách
a vid la, že sedí v jednom z mohutných kožených k esel u krbu.
„Adriene!“
„Ano, má lásko?“ ekl klidn . Pohodln se opíral o op radlo
a pozorn si ji prohlížel o ima, ve kterých se t pytilo ryzí zlato
ohn . Nem l na sob zbroj, jen t sné kalhoty, košili, tuniku a
vysoké boty. Na bílé halen zá il erven vyšitý erb.
Daniela pomalu a opatrn vstala a cht la se na n ho podívat
shora. Nepohnul se, ale dál ji vážn pozoroval. Pak se lhostejn
pousmál. „Tak co, chyb l jsem ti?“ zeptal se.
Nevšímala si ironie a se sev eným žaludkem t žce polkla.
,,Co d lám tady v Calais?“ zeptala se ho.
,,Jsi hostem sira Timothyho,“ ekl Adrien rozhodn .
„Jsem v zn m. Moje dve e zamykají zven í.“
„To t jist nep ekvapuje!“
„Král Jan je v zajetí.“
„Ano, a já mám v úmyslu to tak nechat.“
„Co špatného bych mohla provést?“
„Bojím se, že bys na n co p išla.“
Daniela zmlkla a sklopila o i k husté medv dí kožešin . Pak

318
znovu pohlédla na Adriena a snažila se zachovat klid.
„Co se stane s králem?“
„S Eduardem? Nu, jeho lid ho za toto velké vít zství
oslavuje.“
„M la jsem na mysli krále Jana, a ty to víš.“
„Transportují ho do Anglie a bude uv zn n v hradní v ží.“
„A já mám být také uv zn na v hradní v ži?“
„Ne,“ ekl Adrien. „O svého krále Jana se nemusíš bát. Bude
sice v zn n, ale bude zárove hostem krále Eduarda. Up ímn
pochybuji, že bude jakkoli strádat.“
„Takže…, co se mnou bude?“
„Odjedeš z Francie.“ ¨
Cítila, že zbledla. „Do Londýna?“
„Do Skotska.“
Skotsko. Jeho vlast. Leží daleko, daleko od všeho a od všech.
Nehostinná pustina.
A tam ji m že nechat.
„Co sídlo mého anglického otce?“ zamumlala.
„Postarám se o n .“
„Kdy odjíždíme?“
asn ráno.“ Vstal, a jak nad ní tak stál, všimla si, že má
vlhké vlasy. Von l istotou, borovou v ní mýdla. Tady se
nekoupal; nevid la v pokoji žádnou z jeho v cí a ucítila slabost
v kolenou, když ji napadlo, že si za ídil pokoj n kde jinde. M la
pokušení se mu vrhnout k nohám a k et, že mu nikdy necht la
ublížit, že jenom velmi litovala krále Jana a Francii a že jí bylo
líto i jich samotných, protože se zdálo, že se jejich manželství
stalo ob tí války.

319
 Nevrhla se mu k nohám. Ani nek ela. Stála zcela nehybn a
pod jeho zkoumavým pohledem se chv la nervozitou. „M la bys
spát. Slyšel jsem, že ti nebylo dob e,“ ekl.
Zavrt la hlavou. „Je mi dob e.“
„Monteine ekla Daylinovi, že asto cítíš nevolnost.“
„Monteine nemá právo miuvit o mn s Daylinem.“
„Oba mají o tebe starost.“
„Jsem jim za jejich starost vd ná, ale jsem v naprostém
po ádku a oni by o mn bez mé p ítomnosti nem li mluvit.“
Jestli m l v úmyslu odejít, pomyslela si, tak te má p íležitost.
Nebylo jí v té chvíli špatn , ale cítila, že se rozplá e. Všechno se
tak kazilo! Adrien s ní mluvil jako vzdálený cizinec. Bylo
strašné uvažovat, kam se on vypraví, zatímco ji nechá v
pohodlném v zení.
Pokr il rameny a zlaté o i m l stále up eny na ni. „Alespo
jsi tady. A neutekla jsi z Avillu.“
„Neutekla jsem, protože jsem nem la pot ebu Aville opustit.
Je to m j domov a pat ím tam.“
„Aha, takže kdybys byla na Avillu, nebyla by ses vypravila
do hostince U k ivého stromu?“ tázal se a mírn naklonil hlavu.
Rozho en vydechla. „Slíbila jsem matce, že budu ctít
krále…“
„Ano, paní. Jsem si v dom toho proklatého slibu. Ale
nemyslíš si, žes ho už dávno splnila? Dost dávno na to, abys te
mohla splnit slib, který jsi dala mn ?“
Daniela se pomalu nadechla a snažila se, aby se jí net ásl
hlas. „Slíbila jsem tomu kn zi, že zachráním králi Janovi život,
budu-li moci. Rytí i vyhrožovali, že ho zabijí, Adriene.“
„Ten kn z byl falešný.“
„I tak jsem slíbila p ed Bohem, že krále zachráním, budu-li
moci. To je všechno. A je svatá pravda, že jsem nepravého
kn ze nepoznala. Kdybys m nechal doma na Avillu…“

320
 „Nu, paní, te pojedeš dom .“
„Ne do svého domova…“
„M j ti bude muset sta it!“ p erušil ji ost e. „Spi, dokud
žeš,“ ekl jí, prošel kolem ní a opustil pokoj. Uslyšela, jak se
za dve mi zasunula závora.
Nakonec ulehla a usnula. A pak se pomalu probudila a
uv domila si teplo a jemný dotek prstu na ramenou a na zádech.
Nadechla se a zpo átku se bála pohnout – pak na okamžik
dostala strach, jestli se k ní nevplížil n jaký cizinec. Ale nebyla
to cizí ruka, byl to Adrien a ona to v la, protože se jí dovedl
dotýkat velmi jemn a sv dn , když m l náladu. Rukou jí
vklouzl pod lem no ní košile a dráždivými doteky ji probouzel,
ejížd l jí kone ky prst po páte i a po zade ku. Obkroužil její
boky a pevn si ji p itiskl ke vzrušenému údu. Pak Danielu objal
pažemi, pevn ji držel, za al ji laskat na adrech a p itiskl se rty
k jejímu rameni. Ona ucítila tlak jeho mužství, až proniklo do…
Z úst jí unikl tichý povzdech a pokoušela se z stat nehybná.
Ale bylo to tak dávno, co.,., a pocit, že má Adriena u sebe, byl
tak p íjemný! B hem okamžiku ji p emohla váše a ona se proti
mu vzepjala hladká, žádostivá, toužící. Dosp la rychle k
sladkému, mu ivému vyvrcholení a rozechv ním se pak sotva
mohla pohnout. Adrien z stal v jejím t le velmi dlouho. Když ji
kone opustil, obrátila se k n mu zády.
„Nechceš mi nic íct?“ zeptal se.
ála si, aby nepromluvil. P ála si, aby té noci mohli jenom
ml et, ležet spolu a zapomenout na každodenní p tky.
„Co ti mám íct?“ zašeptala.
„T eba, Adriene, vypadáš opravdu skv le. Nedostal jsi do
hlavy sekerou? Výborn , díky Bohu za to. Už z pouhé
es anské lásky bys m la být ráda, že jsem nevykrvácel pro
tvoji milovanou Francii.“

321
 „Francouzi t nežádali, abys sem p ijel z Anglie, bojoval a
ela zem el.“
Povzdechl si a ona si uv domila jeho pohled. Sm oval
vzh ru a vyjad oval trápení a vy erpání.
„V la jsem, že p ežiješ,“ ekla mu. Pak velmi tiše dodala.
,,Modlila jsem se za to.“
„A to pro ?“
,, Z k es anské lásky.“
„A nic jiného mi nechceš íct?“ vyzvídal a znovu se obrátil k
jejím zád m, ovinul ji svou paží a prsty jemn p itiskl k pasu a k
adr m.
„Ne,“ zašeptala.
Ucítila, jak mu hlava klesla na polštá . Držel Danielu v náru i
a hladil ji. Už nepromluvil. I ona ml ela a sotva dýchala.

322
 Adrien ekl, že vyrazí brzy ráno, a myslel to vážn . Sotva
za alo svítat, vypluli p es pr liv. Mo e bylo klidné a jen se
mírn ilo. Daniela byla Adrienovi po boku, když mluvil s
kapitánem lodi, ale najednou se lo zhoupla víc, než mohla
snést. Chvatn zamí ila na zá a prudce zvracela. Monteine jí
inesla chladný vlhký ubrousek a ona si omyla tvá . Cht la
Monteine pod kovat, ale její spole nice ji mezitím opustila.
Vedle Daniely stál Adrien. Z ervenala a zahled la se na mo e.
„Nezlob se, necht la jsem být nezdvo ilá ke tvému anglickému
kapitánovi, ani t jakkoli zahanbit. Nevím, co se d je. Jako by to
nem lo konce! Asi…“
„Danielo,“ ekl, op el se o dubový okraj trupu a velmi
pobaven si ji prohlížel. „Myslel jsem, že se mi vyhýbáš, ale te
vidím, že jsi skute velmi naivní.“
„Nevím, o em to mluvíš..“
„Vypadá to tak. A kdybych s tebou nebyl v era v noci, nebyl
bych si tak jistý.“
„Po ád nechápu…“
„Nejsi nemocná, má lásko. ekáš dít .“
Úžasem zadržela dech a pak se rozzlobila, protože se za al
smát „To nem žeš v t!“ zašeptala. „To p ece nem žeš v t.
„Ale mohu, a vím to.“
„Ach! A kolik d tí už máš?“
Zlaté o i se na ni pronikav zadívaly. „Žádné, má paní,“ ekl a
ona pocítila nesmírnou úlevu, dokud nedodal: „Alespo o
žádném nevím.“ A s t mito slovy se vzdálil.

Odpoledne díky p íznivému v tru, který il pr liv, p istáli v

Doveru. Adrien zde necht l z stat na noc, a když byly vyloženy
jejich kon a v ci, ihned vyjeli na další cestu.
Ubytovali se v hostinci nedaleko Winchesteru. Adrien strávil

323
 evážnou ást ve era v lokále a popíjel s Daylinem a se
zbrojnoš kte í ho doprovázeli. Byl mezi nimi i Michael. Chyb l
jen sir Giles, který z stal na Avillu. Daniela slyšela až do pozdní
noci mužské hlasy. Smáli se, pili, hráli v kostky, vypráv li si
obhroublé vtipy a laškovali s hospodskými d aty. Daniela se
pokoušela uvelebit na polštá i, ale p íliš to neslo. Už svítalo,
když Adrien vyšel nahoru po schodech a vstoupil do jejich
pokoje. Zavrávoral a op el se o dve e. Slyšela, jak se nedbale
svléká, a pak se k ní vplížil do postele. Páchlo z n j silné
anglické pivo. M la plné právo mu vzdorovat, když si ji p itáhl
do náru e.
„Te jsi ohavný opilý Skot,“ ekla mu, což ho nesmírn
pobavilo.
„Ano, ale tv j ohavný opilý Skot, má lásko.“
„Ale? A jak asto to budeš opakovat?“ zašeptala.
„Tak asto, jak se mi zachce.“
Prudce pot ásla hlavou. „Ne, pane, v takovém stavu si nem žeš
lat nárok na manželku. Pij si se svými kamarády, cho si se
svými p áteli za d vkami, a…“
„Ty,“ ekl a vzty il se nad ní. ,,jsi te farizejská francouzská
zrádkyn . Ale jsi moje farizejská francouzská zrádkyn , jako že
je B h nade mnou!“
„Adrien ,..,“ namítla a pokusila se uniknout z postele, ale on
st ji p itáhl zpátky. Políbil ji, svlékl, laskal její adra, b icho a
rná místa nesnesiteln vlhkými polibky. Nemohla si
vzpomenout, pro protestovala. Už jí to bylo jedno.
Ráno poprvé vstala d íve než on. Když majitel hostince
zabušil na dve e, aby ho na p ání probudil, Adrien zamrkal.
iv enýma o ima pohlédl na Danielu a znovu mrkl.
„Omlouvám se, má lásko. Byl jsem hrubý?“
„Ne víc než obvykle,“ ekla mu chladn už umytá a u esaná.

324
Posadil se na posteli a hlavu si položit do dlaní.
„Bože. Bože, je to už celá v nost, kdy jsem se naposledy
takhle opil…,“ zamumlal. Pohlédl sm rem k ní. Vlasy m l
rozcuchané a o i zarudlé. Zasténal a zase si lehl. „Co tady tak
páchne?“
„Ryby. Hostinský p inesl k snídani erstvé ryby a chléb.“
Op t zasténal a zav el o i. ‚Jak to m žeš jíst?“
„Jsou docela dobré,“ ekla. „Ochutnej!“ dodala zlomysln a
ístoupila k posteli s talí em.
„P ij blíž a natlu u ti.“
„A ublížíš svému skotskému synovi?“
„Možná to bude dcera.“
„To by nebyl špatný d vod, jak t popudit.“
K Danielinu p ekvapení se Adrien usmál, obrátil se na záda a
ejel si rukou po ele. „Jsi ábelská žena,“ ekl jí a mávl rukou
do vzduchu. „Ven – a už t tu s tou rybou nevidím!“
„Ven – copak nejsou zam ené dve e?“
„Prosím t , sejdi dol a pochutnej si na snídani. eká t tam
Monteine.“
Daniela celá zmatená zaváhala. „Nebojíš se, že ute u?“
zeptala sc tiše. „Jsme ješt dost blízko Doveru.“
Adrien se op el o loket, zadíval se na ni a zvážn l..Jestli
uprchneš, budu té hledat. A najdu si t , a budeš kdekoliv.“
Nebyla to opravdová hrozba, ale tón jeho hlasu mrazil a
Daniela si uv domila, že i když byl n žný a vášnivý, ješt jí
neodpustil. A nev il jí.
Vyb hla z pokoje a nasnídala se s Monteine. Vyplašilo ji,
když o chvíli pozd ji vid la, že je Adrien zcela v po ádku. Sešel
po schodech dol , m l na sob tuniku s erbem, pochvu a me a
nemohl se do kat, až budou znovu na cest . Sotva vstoupil do
lokálu, vyk ikoval p íkazy. Nastal dlouhý, úmorný den. Když se

325
nave er zastavili na sídle jakéhosi p ítele, Daniela se zhroutila
vy erpáním do postele hned po ve i. Uv domovala si jen, že jí
Adrien stáhl st evíce, rozepnul šaty a svlékl ji. A myslela si, že
se na ni chvíli díval, ale byla p íliš unavená, než aby to v la
jist . Té noci cítila jeho teplo, ale když sc probudila, byl už
dávno vzh ru.
Tentokrát nejeli tak divoce. ekl jí, že se brzy odpoledne
zastaví.
„P i takovém tempu bude trvat velmi dlouho, než se
dostaneme do Skotska, zemane MacLachlane,“ upozor oval ho
Daylin.
„Rychleji jet nem žeme. Nechci ohrožovat Danielu a dít .“
Daniela zrudla a ucítila na sob pohledy ostatních. Ale byla
kupodivu ráda, že si všiml jejího vy erpání a že jedná tak
ohledupln .
Cesta do Skotska netrvala tak dlouho. Ale Daniele nevadila
ani as ani samotná jízda.
Adrien jí neodpustil a ona se p ed ním neponížila a nežádala
o odpušt ní. Ale byli spolu. P i cest se však od sebe asto
odd lovali. Adrien jel n kdy vp edu, jindy objížd l celý pr vod,
staral se o lidi i o zavazadla a op t se vracel do ela. Spávali v
hostincích a v kr mách a n kdy z stávali na noc na hradech jeho
átel a známých. A v noci. bez ohledu na to, s kým mluvil,
nebo jak dlouho z stával vzh ru p i h e, pití i p i povídání u
krbu – k ní vždycky p ed rozb eskem p icházel. A ona se
nepokoušela popírat radost milování, nebo jen z toho, že leží v
jeho objetí. Jsou muž a žena, pomyslela si, když spolu jedné
noci usínali. Tak to nikdy p edtím nebylo.
A za pár týdn , když dorazili do Skotska, bylo všechno ješt
lepší. Vy ítala mu, že ji odvezl do barbarské zem . Ale Skotsko
bylo kouzelné. Adrienovo rozlehlé panské sídlo ze d eva a z

326
kamene bylo teplé a pohodlné a vybavené nádherným
vy ezávaným nábytkem. V síni stál mohutný st l s nohama ve
tvaru lvích tlap, st ny byly lemovány policemi, na kterých ležely
knihy, brn ní, gaelské ezby a me e z celého sv ta. K panskému
pokoji byl p idružen pokoj pro dít , v n mž Stála kolébka, která
kdysi pat ila Adrienovi.
Lidé byli k Daniele milí a vítali ji se srde ností, jakou nikdy
edtím nepoznala, ale která jí byla p íjemná. Obydlí stálo u
jezera, voda byla jen pár krok daleko a byla chladná a
iš álová a krásná. Skrze adu kanál tekla až do Irského mo e.
Zem se vlnila a zvedala; místy byla zelen jší než smaragdy,
jinde slézová a tu a tam m la barvu kamene, který jako by na ni
kdo bez rozmyslu rozházel. Vzduch von l sladce a ist
chladnou, sv ží vodou z jezera a Danielu brzy okouzlily barvy
krajiny.
hem první noci v novém dom zamí ila z ložnice do
tského pokoje a pohlédla na kolébku. Položila si ruku na
vypouklé b icho a p ipustila, že už je po ádn zakulacená.
estože jí dlouho bývalo zle, po ád jako by skute nev ila,
že bude mít dít . že dá vzniknout novému životu. Dít ti, které
bude zpoloviny její a zpoloviny Adrienovo. Byla to velmi
zvláštní a jedine ná v c.
Jak lam tak stála, poprvé ucítila pohyby. Vyk ikla, vyplašená
a rozradostn ná.
„Danielo!“
Nev la, že je Adrien v dom , ale okamžit se ocitl u ní a
když si ji obracel k sob , položil jí ruce na ramena. „Danielo…“
„Pohnul se!“ zašeptala.
Úzkost v jeho tvá i zmizela a vyst ídal ji široký úsm v. „On?
íkala jsi p ece, že to bude d e.“
„Pohnula se.“

327
 Adrien se tiše zasmál a vzal Danielu do náru e, odvedl ji
zpátky do ložnice a uložil na postel. Položil jí ruku na b icho a
ekal.
„On se…, ona se pohnula. P ísahám!“ zašeptala.
„Bu trp livá, má lásko. To je vlastnost, kterou p íliš
neoplýváš.“
Zamra ila se na n ho a chystala se na hádku. Ale dít se
práv v tomto okamžiku pohnulo. Napadlo ji, jak se bude
projevovat dál, ale pak si všimla A rienovy tvá e; v té chvíli se
v ní zra ilo prosté užasnutí nad zázrakem. ,,Jsem rád, že jsem t
sem p ivezl,“ zamumlal. ,,Jsem rád, že se m j syn narodí práv
tady.“
„Bude to d e,“ namítla, aby m la poslední slovo.
„A moje dít ,“ opravil ji.
kdo zaklepal; p inesli jim ve i. Najedli se v pokoji,
protože už bylo pozd . Když bylo po jídle, Adrien Danielu
svlékl a velmi n žn se s ní miloval. Byl podivn dojatý.
kolik následujících dní objížd l panství se svým skotským
správcem. Daniela si umínila, že se seznámí se služebnictvem v
dom a s rolníky, zedníky a emeslníky ve vesnici, kte í zárove
sloužili jako zbrojnoši, když bylo t eba chránit hrad proti
útok m zven í. Angli ané nebo Skotové p ece mohli zatoužit po
dalším území. Lidé sejí líbili, milovala tón jejich i a
ekvapilo ji, jak je spokojená. Ve ívala s Adrienem, který jí
vypráv l pestré historky o velkém Williamu Wallacovi a
Robertu Brucovi, a p itom sklí en p iznával, že skotský král
David je stejn jako král Francie Jan v zn m na Eduardov
hradu. Debatovali o knihách, o filozofii a historii. A spolu m li
jakýkoliv spor, z stával Adrien v noci s ní. N kdy se milovali
velmi jemn a n kdy s hladovou, nenasytnou, tém zoufalou
vášní.

328
 Uplynul týden a ona si jednoho odpoledne vyšla k jezeru.
la na sob jednoduché plát né šaty a u vody si stáhla
pun ochy a st evíce a vstoupila do ní. Byla chladná, ale
íjemná. Z stala tam až do soumraku, kdy k ní p išel Adrien.
Sed l vedle ní na kameni, žvýkal stéblo trávy a díval se na
vodu. „Vypadáš moc hezky,“ škádlil ji. „Ve Skotsku ti
ervenaly tvá e, o i máš jasné a krásné.“
„D kuji,“ zamumlala a vystoupila z vody. Posadila se na
zídku a p ehodila si sukn p es bosé nohy.
„P ežiješ v mé pohanské a barbarské zemi?“
„Je divoká a krásná,“ ekla.
„A také zrádná – n kdy si musíš dát pozor. Nebezpe ná,
divoká a krásná-taková je moje zem i moje žena,“ zamru el.
Pohlédl zas na vodu a ekl: „Zítra odjíždím do Londýna.“
„Tak brzy? Vždy jsme sotva p ijeli…“
„Já odjíždím zítra do Londýna,“ zd raznil.
Ztuhla. „A já mám z stat tady?“
„Ano, má lásko.“
Sklopila o i a bála se, že v nich Adrien uvidí hloubku jejího
zklamání. V Londýn bude princ Eduard a jeho oddíly. A co to
venkovské d e, Tereza, vždy ochotné jejímu manželovi
posloužit? Pýchají nedovolila zeptat se na ni.
„Takže Londýn mi nev í?“ zeptala se trpce. „ lov k by si
myslel, že má anglický král v Londýn dost muž , kte í m
zkrotí. Eduard íkal, že tam nemám jezdit?“
Adrien vstal a stále hled l na vodu. „Ne, má paní, já jsem
ekl, že nikam nepojedeš.“
Obrátil se a odešel.

329
 22
icházel ve er – a s ním ostrý chlad severu.
Daniela ucítila v ík od jezera a p itáhla si kolena k hrudi.
Nedokázala to místo nenávid t. Milovala je snad víc než
kterékoli jiné sídlo, kde žila dosud. V barvách krajiny bylo cosi
ekrásného. Milovala skály, které se zvedaly ze zem , vlnící se
pahorky a plán , k iš álovou krásu jezera prostírajícího se do
dáli p i západu slunce. Milovala dokonce i vytí vlk za noci.
Nelíbilo se jí jen, že ji Adrien opouští. Je francouzská manželka,
která zradila svého muže i jeho krále. Dala Adrienovi titul a
majetek, zajistila mu tím bohatý p íjem a te se chystá dát mu
dice. A on znovu odjíždí.
iložila si dlan ke tvá ím a cítila, jak ho í. Vstala a pohlédla
na hladinu jezera. Po ád jí nev í, neuv í jí, dokud bude Francii
vládnout rod Valois.
Voda byla neuv iteln lákavá. Op t se do ní pono ila a
vnímala její chlad, který jí za al proudit t lem. Krá ela dál a dál,
a kde to bylo možné, plavala. Zoufale toužila zbavit se vzteku a
zoufalství, žárlivosti a strachu. Zano ila se pod hladinu,
prochladla, rozt ásla se, ale zárove cítila podivnou volnost a
radostné vzrušení.
„Danielo!“
Vyplula na hladinu a uv domila si, že se vzdálila zna ný kus
ehu. Adrien, bez bot, bez me e i bez pochvy, se brodil vodou

330
pak se vrhl za ní a usilovn plaval. Vyplašená zvukem jeho
hlasu plavala sm rem k pob eží, cestou ji však chytil a vlekl
zp t keb ehu.
„Co se…“
„Copak jsi úpln zešílela, nemáš rozum, d e?“ zeptal se roz
hn van .
Stála p ed ním, siln se t ásla a na t le jí nasko ila husí k že.
„Plavala jsem, Adrien , nic víc. Nesmím snad plavat?“
„Tys plavala?“ opakoval a ost e se na ni zadíval.
„Plavala. Nesmím do Londýna. Do vody také nesmím?
Zapomn l jsi mi íct, že se tady nesmí plavat.“
Najednou si ji Adrien p itiskl k sob , prsty jí zabo il do vlas
a op el si ji o hru . ,,Plavat! Má paní, je chladno. A voda je
mnohem studen jší než ta, kterou znáš z Francie. Prochladneš k
smrti.“
Adrien odnesl Danielu do domu a pak do jejich ložnice, kde
ji postavil ke krbu, stáhl z ní vlhké šaty a zabalil ji do teplé
pokrývky. Svlékl si tuniku a kalhoty, zvedl ji, posadil se s ní do
esla u ohn a držel ji v náru í. „Nem žeš riskovat, že
onemocníš,“ ekl a uhlazoval jí vlasy.
„Kv li dít ti,“ zamumlala a se skotským p ízvukem
pokra ovala. „Necht la jsem se ublížit ani sob , ani malému.“
Ne ekl nic. Op ela se o jeho hru a p emáhala plá . Tohle jí
bude chyb t. Tak dob e ho znala! Svalnaté t lo, jizvy, všechno.
ejela mu prstem po tvá i a dívala se, jak se mu v o ích odráží
ohe . „Adrien …, je to už dávno, ale vzpomínám si, jak zem ela
moje matka – byla tak v rná! Trvala na tom, abych ctila krále.
Válka ji velmi trápila… a ona si možná myslela, že když
neubránila Aville, zradila sv j lid. Dala jsem jí slib a splnila
jsem jej.“
ikývl. „I mn jsi dala slib.“

331
 „Ano, a neporušila jsem jej.“
„To je, má lásko, jisté sporné.“
„Ale alespo jsem m la pro své jednání d vod.“
Adrien se usmál a pohladil ji po vlasech: „Vždycky budeš mít
vod.“ Za okamžik si povzdechl. „Bylo to všechno tak
zvláštní… Víš, znal jsem tvoji matku.“
„Ovšem, vím o tom. Zavinil jsi pád Avillu. Mohla bych ti
toho hodn vy ítat.“
Nedbal na výtku. „Lenora byla možná francouzského p vodu
a Eduardovou sokyní, ale m la krále ráda. Opravdu. Nevím,
pro ti íkala, abys proti n mu bláhov bojovala.“
„Adriene?“
„Co?“
Pohlédla mu do tvá e, do jeho milované tvá e, pohladila ho
po brad a napadlo ji, jestli ho v bec kdy nenávid la. „Miluji
,“ zašeptala.
Dlouho se na ni díval, ve zlatých o ích mu plál podivný
ohefi, ale nic ne ekl. Vzal ji za ruku a políbil ji prsty. „Ano?“
zeptal se tiše. „Nebo jsi prost tak krásná sv dkyn , že si chceš
za každou cenu prosadit své?“
Zav ela o i a zu ila, že ji do ví ek pálí slzy. P iznala mu
pravdu a do kala se jen dalšího podezírání. Zavrt la se a snažila
se od n ho odtrhnout, ale on si ji p itáhl blíž. „Danielo, kéž by to
byla pravda! Nemohu, nevezmu t ke dvoru. Chci, aby se moje
dít narodilo zde. Nechci, abys te cestovala, a B h ví, že si
eji, abys byla daleko od pokušení.“
„Já také chci, abys ty byl daleko od pokušení!“ odpov la
ješt strnulá a snažila se uvolnit. Mohla by se zrovna tak vzpírat
cihlové zdi. Jeho paže nepovolily.
„A co to znamená?“
„To znamená, že se mi nelíbí osud ženy na tomto sv .

332
Zav el jsi m na hrad , zatímco tvá milenka s tebou vyjela do
války! A te jedeš do Londýna…“
Nedopov la, protože se rozesmál. Ude ila ho dlaní do
ramene a on ji chytil za záp stí. „Promi , promi , má lásko. Ale
to znamená…, že kdybych m l milenku, vadilo by ti to?“
„Na to ti neodpovím. Nechej si takové i! íkám ti, že t
miluji, a ty mi odpovíš, že jsem lhá ka. Mám se ti s ješt v tším
ponížením vrhnout k nohám, zatímco ty se budeš smát a
odjedeš, aby ses dal dohromady…?“
„S kým?“ zeptal se a v o ích mu jisk ilo.
„S Eduardem!“ zalhala.
Usadil se pohodln a usmál se, zvedl pramen jejích vlas ,
které mezitím vysušil ohe , a omotal si jej kolem prstu. Vytrhla
se mu a on se op t usmál. „Jsem opravdu zv davý. O jaké mé
další žen to mluvíš?“
„Nechej m být, pus m …“
„Ach, má lásko, je spousta v cí, které s tebou chci dnes ve er
lat, ale rozhodn mezi n nepat í, že bych t nechal být!“
„K ertu s tebou, Adrien …“
„S kým?“ naléhal, pevn ji držel a zabodával do ní o i.
„Nevím! Jak bych to mohla v t? Král v dv r je plný
žen…“
„Byl jsem ve válce.“
„S táborem táhnou r zné ženy.“
„Á…, takže ty m obvi uješ, že mám tu a tam n jakou
pob h-lici?“
„Ach! Nemohli bychom mluvit..“
„Koho máš na mysli?“
„Ta dívka – Tereza – mi ekla, že ti míní být k službám.“
Klesl do k esla a zeširoka se usmál. Daniela se znovu pokusila
vstát. A znovu nem la šanci mu uniknout.

333
 „Promi . Možná jsem se tím nem l tak bavit, ale tak dlouho
jsem se trápil úvahami, co máš zase za lubem.“
Vzal ji za bradu a p inutil ji, aby na n ho pohlédla. „Nikdy
jsem s Terezou nespal. Šla s vojskem do války a z ejm mi
skute dávala najevo, že je ochotná posloužit mi jakýmkoliv
zp sobem. A je to moc p kná holka.“
„Adriene…“
„Ale sv j manželský slib jsem nikdy nezradil, Danielo. I
když p iznávám, že byly doby, kdy jsem nechápal, pro to
neud lám.“
Vstal, zvedl ji, postavil na nohy, stáhl z ní pokrývku a nechal
ji sklouznout na kožešinovou p edložku p ed krbem. Mezitím se
snesl soumrak a jejich nahotu oza ovaly jen rudé a zlaté
mihotající se plameny. Zabo il prsty do jejích vlas na šíji a
políbil ji. A když skon il s jejími rty, líbal ji na lopatky a pak na
adra. Když se rozt ásla, klesl na kolena a jeho ruce spo inuly
na jejím zaobleném b ichu. P itla il k n mu rty a pak tvá , jako
by cht l ucítit pohyb dít te. Kolena se pod Danielou za ala
podlamovat a ona klesla k zemi p ed Adriena. Op t p itiskl ústa
k jejím rt m a následoval ji na zem. Zdálo se, jako by ohe
tan il na jejich t lech. Každé místo, které polaskal, ožilo, jeho
polibky dráždily a trýznily. Plameny tan ily dál a Adrien se
Daniely dotýkal a zase se vzdaloval, stravoval ji o ima, znovu
hladil a líbal. Za ala se svíjet touhou po n m, už ji nemohla
vydržet a vyk ikla jeho jméno. Ale když poprvé k extázi,
pocítila podivné zoufalství a byla to ona, ne on, kdo za al
znovu. Nemohla ho milovat dost n žn , dost vášniv … dost
zoufale. Cht la víc a víc. Cht la ho udržet u sebe, až bude pry .
hem ve era n kdo zaklepal a p inesl jim ve i. Ale oba
byli p íliš zabráni sami do sebe. Pokud m li hlad, byl to jen hlad
po tom druhém, po dalších d rných okamžicích, ze kterých

334
vznikají vzpomínky. N kdy b hem dlouhých hodin p ed
svítáním usnuli na ov í kožešin . Když se rozb esklo, Adrien
otev el o i. Daniela mu ležela schoulená u hrudi, její vlasy se
prostíraly po jeho t le a prsty se ho jemn držela. Znovu zav el
i, cítil ji a uv domil si, že pokud ji opustí, žalem snad zem e.
vodn od ní snad cht l odjet, aby poznala, že s ním a s
Anglií nem že bojovat nav ky. Ale te v l, že ji nechce vzít s
sebou, protože se bojí. Nev l, jaká je situace u dvora, ale byl
tam král Jan, úctyhodný v ze , a její starý p ítel Simon a také
Pavel z Valois. Ti všichni z stávali jako rukojmí, za n ž bude
vyžadováno výkupné. Kdyby nastaly v Londýn problémy…
h jim všem pomáhej.
Otev el o i a vychutnával chvíli, kdy mohl Danielu pozorovat
Byla dcerou své matky. Byla krásná, že se to nedalo vypov t,
hrdá, ohleduplná, laskavá, chytrá. ekla, že ho miluje…
Uvolnil se z jejího objetí, vstal, zvedl ji, uložil do postele a
ikryl plát ným prost radlem a pokrývkou. Sotva se zavrt la a
on jí odhrnul vlasy z obli eje, pocítil vlnu ochranitelské n hy a
tíse p i vzpomínce na váše , kterou spolu sdíleli. Miloval ji.
Ješt nikdy jí to ne ekl. Stále mu n co tížilo srdce, stále m l
strach. Te plyne as. Narodí se mu dít . A dá-li B h, budou
mít na sebe víc asu, vzdáleni všem bitvám sv ta.
Tiše se oblékl, a když byl hotov, op t k ní p istoupil. Políbil
Danielu na elo a pak na ústa. Spala dál. A nakonec se p inutil
odejít.

Adrien p ijel ke dvoru práv v as, aby byl mohl být vyslán s
armádou do Walesu, kde m l nedaleko hranice potla it povstání.
Nebyla to p íjemná práce, protože m l k Walesan m hluboký
vztah. asto bojovali za svoji identitu stejn jako Skotové.
Nicmén Eduard se zde rozhodn mínil prosadit; v anglických

335
pev –

336
nostech rostly hrady, jaké sv t nevid l. Bylo fascinující sledovat
jejich budování, ale Adrien nem l klidu. Doufal, že poslouží
dvoru a vrátí se dom . Dít se m lo narodit koncem ledna nebo
v únoru, a on doufal, že do té doby bude zpátky. Jak míjely
síce, jeho úzkost se neustále zvyšovala, protože se zdálo, že
te , když se m l stát otcem – bylo ím dál víc p átel ochotno mu
vypráv l n jakou d sivou historku o nešt stí a p íb hy o d tech,
které se narodily a hned zem ely, a o krásných manželkách,
které zem ely p i porodu.
Jakmile skon ily boje ve Walesu, bylo t eba do londýnské
hradní v že p evézt další zajatce. K Eduardovu dvoru se Adrien
vrátil až po Vánocích a byl nervózní z toho, že nem že dom .
Každý okamžik, který nestrávil u své ženy, byl utrpením
navzdory skute nosti, že život kolem Eduarda byl vysloven
zábavný. Každý ve er se šlechta u dvora ú astnila velkého
hodování, na které anglický král p ivád l skotského krále
Davida Bruceho, francouzského krále Jana, aristokraty ze
Skotska, z Francie i z Walesu a vlastní dvo any. David a Jan
byli oba mladými panovníky a zajímavými osobnostmi, a
estože se jednalo o zajatce, setkání s nimi byla poutavá a
íjemná. Adrien obvykle sedával vedle Davida, protože byli
oba Skotové. Vášniv spolu probírali skotskou historii,
náboženství, lid z Vyso iny i z jižních oblastí Skotska.
S královskými hosty ovšem p icházeli i ostatní. Mezi
francouzskou šlechtou, která asto p icházela na hostiny, byl
Simon, Danielin bývalý nápadník, a také Pavel z Valois,
íbuzný Jana a jeho manželky. Král Jan Adrienovi nijak
nevadil a kupodivu ani Pavel z Valois ne. Ovšem Simon z
Valois, vikomt Montjoie, ho neskute roz iloval, snad proto,
že si Daniela možná kdysi myslela, že je do n ho zamilovaná.
Simon byl u svých anglických uchvatitel oblíbený a
okouzloval dámy anglického dvora, které si neuv domovaly – a

337
ani Simon to nep iznával, že byl ve spojení s hrab tem
Armagnacem. A prav tento šlechtic plenil a drancoval bez
slitování. Simona prost ženy považovaly za ob okolností.
Simon se podle nich ocitl v londýnském v zení proto, že se
zamiloval do snoubenky jiného muže. Když se setkal s
Adrienem, byli k sob srde ní, jak jim jejich postavení a dvorní
etiketa p ikazovaly. Adrien však v l, že ho Simon zu iv
nenávidí. A sám cítil totéž.
íkalo se, že má Simon milostné pletky s mladou manželkou
starého šlechtice. Tyto trojúhelníky vznikaly asto, zejména
když se dívky vdávaly za muže ve v ku svých d .
Ubohá mladá žena se do Simona zamilovala a její smutná
situace se projevila vždy, když se posadila na své místo u
dlouhého hodovního stolu. Byla dcerou Adrienova starého
ítele, kterého p ed lety v boji zabili Francouzi, a Adriena
trápilo, když vid l její utrpení. V takových chvílích byl rád, že s
ním Daniela není. Necht l, aby se pohybovala v Simonové
blízkosti; m l pocit, že ho v ze neustále pozorn sleduje, jako
by konstruoval n jakou zradu. Simon byl výmluvný ník. B h
ví, jakým zp sobem by p ekroutil svoje provin ní, kdyby mohl s
Danielou promluvit.
Simon žil v hradních pokojích odd lených od t ch, které
obýval francouzský král. Král Eduard rád d lal okouzlujícího
hostitele svému v zni, ale musel by být hlupák, kdyby dovolil,
aby spolu oba jeho rukojmí chystali v jeho vlastním dom
jakou lest. Ob as když d lal král Eduard „hostitele“ svým
dv ma ncjproblemati jším nep átel m, míval mimo ádn
dobrou náladu. Radoval se škodolib jako kluk.

338
 Adrien cht l odjel dom . Eduard mu to slíbil, pokud se budou
Walesané b hem m síce slušn chovat.
V polovin února, když zase hodovali u dvora, dorazil posel a
mluvil s králem. Adrien, který sed l o n kolik židlí dál vlevo na
„skotské“ stran stolu, vid l, že se král v výraz zm nil a hlava
sklonila. Král pak nazna il, že se posel m že odebrat k
Adrienovi. Když Adrien sledoval posla, z jakéhosi d vodu se
mu rozbušilo srdce a cht lo mu vylétnout z hrudi. Ze severu
icházely zprávy. Obával se, že budou zlé.
Avšak když se posel p iblížil, zpozoroval, že se usmívá.
„P ijel jsem ze severu, pane…“
„Daniela?“ p erušil ho netrp liv Adrien.
„Má se mimo ádn dob e, zemane MacLachlane. A zrovna
tak tv j syn, minulou sobotu pok ný jako Adrien Robert.“
Adrien si neuv domoval, že vstal, dokud zas neklesl zpátky
na židli. Posel promluvil dost hlasit , aby ho mnozí slyšeli, a
kolem stolu se ozval jásot. Rytí i, urození pánové a dámy – a
dokonce královská rodina – k Adrienovi zvedali íše.
Jeho syn. Daniela cht la navzdory jemu d e. Ale Adrienovi
to bylo jedno. Nikdy nepoznal tak zvláštní záchvat paniky a jen
se modlil, aby byla Daniela v po ádku. Na ni em jiném mu
nezáleželo.
Pozd ji toho ve era p išel Adrien ke králi a bylo mu ud leno
slyšení. „Pane, Walesané mohou z stat v klidu celé m síce,
nebo kterýkoliv den vytáhnout do boje. Sloužil jsem dost dlouho
a sv domit a rád bych vid l svého syna…“
„Myslíš, zemane MacLachlane, že jsem vid l všechny své
ratolesti v okamžiku, kdy je zavinuli do plenek? Ne, mladý
muži, mohu ti íct, že nevid l.“
„Ale…“
„Pošli pro svou ženu i pro dít . Sám je toužím vid t.“
Adrien se ostražit zadíval na Eduarda. ,,Pane, francouzský

339
král Jan je stále tvým v zn m a jsou tu i jiní…“

„Dobrotivý Bože! Jsem ve svém hradu, ve svém m st .“

Chvíli ml el. „Rád bych vid l tvou ženu, svoji schovanku a vaše
dít .“
„Takže p ikazuješ, abych pro n poslal?“
„Žádám t o to.“
Bylo to jedno a totéž. „Okamžit pošlu posla zp t,“ ekl
Adrien a odešel.
Opustil krále, kývl na návšt vníky, kte í lelkovali venku v
chodb , a dlouhou chodbou zamí il do svých pokoj . Když
zahýbal za roh, všiml si nezvykle velkého objemu, který
zakrýval výklenek. Zarazil se a pomyslel si, že se v n m ukryl
párek milenc na krátké dostavení ko. P esto zaváhal a napadlo
ho, že p jde jinudy. Vid l, že chodbu lemuje ada ozbrojených
stráží, a když pohlédl zpátky k výklenku, zpozoroval nohu ve
vysoké bot , která vy nívala zpod záv su. Než se mohl obrátit,
uslyšel ženský hlas, který n co šeptal francouzsky.
Poznal ten hlas; byla to Tereza, která se rozhodla následovat
prince Eduarda s armádou p es pr liv. Zvláštní os bka. Ob as
mu dávala najevo, že m že po ítat s její p ízní, a tak ho napadlo,
jak hluboce je asi zamilovaná do muže za záv sem.
Vtom muž promluvil a Adrien ucítil nap tí.
Simon. Simon z Valois, vikomt Montjoie. Z ejm král
Eduard dovolil svým urozeným host m, aby se bavili podle
libosti, protože stráže by bez králova svolení sch zku milenc v
chodb nedovolily.
Adrien pokra oval v cest . M l by být rád. Ti dva se k sob
hodili. A p ece.,.

340
 co na sch zce ho znepokojovalo.
Pozd ji, když byl v noci sám, se probudil a hled l do tmy.
Postrádal manželku a toužil vid t svého syna – a p ece byl
podivn neš astný, že musejí oni p ijet k n mu, místo aby se on
mohl vrátit k nim.
Uprost ed p emítání zaslechl tiché zaklepání na dve e. Pak
ženský hlas zašeptal: „Zemane MacLachlane!“
Adrien vstal, p ehodil si p es ramena župan a otev el dve e.
Když za nimi uvid l Terezu, p ekvapen svraštil elo. „Copak,
e?“
Rozechv le se usmála. „Smím dál?“
Nakr il elo ješt víc.
„Nemohu stát tady v chodb , zemane MacLachlane.“
Ustoupil a ona vešla do pokoje. Když zav el dve e, op ela se
o n , zt žka dýchala a zírala na n ho. „Podle králova rozkazu
brzy p ijede tvoje žena.“
„No a?“
Hezky se usmála a zvedla ruce.
„Noci, které p ijdou…, jsou snad poslední, jež máme,
abychom…“
„Abychom co?“ zeptal se a ustoupil.
Sklopila o i. „Nemohu zapomenout, že jsi mi zachránil život,
zemane MacLachlane. Sloužila bych ti jakýmkoliv zp sobem.
Za jednu noc s tebou bych zem ela. Tvoje žena je daleko.
Slyšela jsem, že t nenávidí a že t p i každé p íležitosti
zrazuje.“
„A kde jsi to slyšela?“
„Byl tu jeden lov k, chystal spiknutí proti Eduardovi p estrojen
za kn ze – z tohoto d vodu jsi ji p evezl na hrad Renoncourt-
Všichni o tom v dí. Ubližuje li. Dovedla bych t zbavit bolesti.

341
Dala bych ti noc plnou isté rozkoše, milovala bych t bez
jakýchkoli nárok a ulevila bych tvé duši i tvému t lu.“
Hezká slova. „Skute ?“ zamru el.
„Tvoje žena je proradná zmije, m j pane!“
Vzal ji za ruce a odtáhl od dve í. „Jsi hezká, Terezo, a byla to
kná , ale je tady problém.“
„Ne, m j pane. O žádném problému nevím…“ zmlkla a
za ervenala se. „Jediné, co chci, je chvilka s tebou. Jen pro
pot šení.“
„Zajímalo by m , jestli v tom není víc…,“ zamumlal.
„Zemane Adriene, zachránil jsi mi život…“
„Tak si jej hezky užij a dávej si pozor, s kým se p átelíš. Ale
faktem je, že je tu problém…“
„Ne takový, který bych nemohla vy ešit.“
„Ne, já mám problém. Víš, miluji svou ženu. Dobrou noc,
Terezo, a dávej pozor na vlky v chodb .“
Oto il ji elem ke dve ím, jemn ji postr il sm rem do
chodby a zav el dve e.

V chodb zírala Tereza na dve e a soptila vzr stající

žárlivostí na hrab nku Danielu. Ta žena m la bohatství, tituly a
zbož ovali ji Francouzi i Angli ané. A miloval ji Simon a…
Tereza se všemi svými p vaby od ní nemohla odtrhnout
Adriena MacLachlana.
Když se tak zoufale dívala na dve e, po chodb p icházela
další osoba. Bylo to MacLachlanovo páže Luke, hezký mladý
muž, se kterým se poprvé setkala na hrad Renoncourt. Zasmál
se, když ji uvid l.
„Ach, jak se opovažuješ!“ vydechla zlostn . Op el se o ze a
díval se na ni. „Po ád se mu vnucuješ. Kdy si kone
uv domíš, že se oženil s and lskou bytostí a že ji miluje?“
„Je to arod jnice a za n jaký as ji Adrien zapudí.“
Luke zavrt l hlavou. „Ne, je to krasavice. Mezi nimi je n co
hlubokého a opravdového a to ty nem žeš zm nit.“

342
 Sklonila hlavu. Mladík ji vyvedl z míry. Myslela na jiné
muže, které m la, bohaté, slavné a urozené. Všichni jí lichotili –
ale n co o od ní cht li. Luke jí nelichotil. Jen na ni up en
hled l.
„Hrab te, zemana MacLachlana nedostaneš,“ ekl jí klidn .
„Takového velkého muže mít nem žeš.“
„Nemohu?“ zeptala se vyzývav .
Usmál se, položil sv j vak p ed MacLachlanovy dve e a
vztáhl k ní ruce. „M žeš mít m .“
Cht la ho ude it. Jak se opovažuje? Ale držel ji pevn a
odhodlan . Jeho o i se zabodly do jejích s opravdovou touhou a
jeho slova, t ebaže neomalená, byla up ímná.
„Pus .“
„Ty máš chu na n ho, já mám chu na tebe. Ale já ti mohu
co nabídnout,“ ekl tiše.
„A co je to?“ zeptala se a udivilo ji, že její hlas zní tak
zadýchan .
MacLachlanovo páže. Mladé, nezkušené, nezkažené. Ale ve
službách tak mocného pána se m že stát rytí em. M že jít do
války…
A vrátit se s velkým bohatstvím.
A stojí o ni.
„Mohu se s tebou oženit!“ ekl.
„Ach!“ vyk ikla tiše a vklouzla mu do náru e.
Pozd ji hled la na strop malého, t sného pokojíku a
uvažovala, má-li splnit slib, který dala jinému muži. P evalila se
a pohlédla na zlatý prsten, který nedávno dostala. Záloha.
Záloha…
Te je ada na ní.
Ne… Nem že. Nechce…
Ale bála se. Velmi se bála.

343
 23
Daniela nikdy nepoznala tak chladnou zimu, jako byla na
hranicích, i když ji mnozí v dom ujiš ovali, že víc na severu
že být ješt mnohem chladn jší.
Takový as snad ani nebyl ur en k tomu, aby v n m p išlo na
sv t dít . Maeve, porodní bába, jí však ekla, že dít p ijde, kdy
se mu zachce, a že tak to prost chodí.
Adrien jí chyb l víc, než si kdy dokázala p edstavit. Psal jí o
svém tažení do Walesu a ona mu odepsala, pop ála mu š astnou
cestu, pov la mu o narození ko at ve stodole, o tom, že
Hv zd narostla mnohem delší h íva a že si je jistá, že Daylin –
který z stal u ní – má v úmyslu požádat o svolení oženit se s
Monteine.
Toho dne, kdy se narodil Adrien Robert MacLachlan, byla
Monteine u ní. A p estože Daniela Adriena postrádala, v dob ,
kdy nápory bolesti p icházely jeden za druhým, by ho nejrad ji
uškrtila za to, že jí zp sobil tak strašlivé utrpení. Porodní bolesti
trvaly den a noc. B hem té doby st ídav mluvila s Monteine a s
Maeve, nebo vymýšlela nové a rafinovan jší zp soby, jak
potrápit Adriena. Práv v t ch chvílích jí Monteine ekla, že
klade Adrienovi až p íliš velkou vinu.
„Byla jsem to já, Danielo, kdo ti zp sobil potíže kv li kn zi.
Samoz ejm , nebyl to kn z, ale…“

344
 „O em to mluvíš?“ Daniela, navzdory zimnímu chladu
zmatená potem, bez dechu a v trýznivých bolestech zírala na
Monteine.
„Kv li tomu kn zi jsem zašla za Daylinem. M la jsem obavy,
Daylin šel k Adrienovi. Tak vidíš…“
Hled la na Monteine a o i se jí zúžily. „Nap ed mu povolíš
sedlo tak, že dostanu výprask!“
„Danielo!“ protestovala rozho en Monteine. „To p ece bylo
ed tolika lety! Bála jsem se…“
„Pak ses s ním sp átelila, slep sp átelila! Ach, m la bys viset
na šibenici i sním! Aách…“
„Ano, paní, moc dob e, te zatla , a mali ký bude kone
na sv !“
A stalo se. Daniela se zlobila a posadila se, prudce zatla ila a
na sv t vykoukla malinká hlavi ka. Daniela cht la v t, jestli je
to chlapec nebo d e, a Maeve jí klidné ekla: „Je to skotský
dít , d e, jako jeho táta, ale zatím ti nepovím, jestli holka,
nebo kluk, dokud nebude venku spodek! Tak ješt jednou…“
„Je to kluk, moje paní, velkej krásnej kluk!“
Najednou se Daniela rozplakala a Monteine se vy ítila ven,
aby novinu sd lila Daylinovi. Maeve omyla dít , od ízla
pupe ní š ra a p im la Danielu, aby ješt zatla ila a zbavila se
placenty. Daniela poslechla, ale sotva si to uv domovala. Byla
celá užaslá z dít te, fascinovaná jeho prvním kojením, udivená,
že má deset prst na ru kách i na noži kách, chmý í plavých
vlas po otci a o i modré jako letní obloha. O i se m ní,
ipomn la si. Všichni to íkali, a protože chomá vlas slámové
barvy m l jako otec, je možné, že i jeho o i budou mít jednou
barvu o í MacLachlan . Možná ne – možná budou zelené, kdo
ví? Syn byl v každém ohledu dokonalý a k el p ekvapiv

345
silným hlasem…
V následujících dnech zachvátily Danielu pochybnosti a
obavy. Tolik ho milovala, tak se bála, že ho ztratí. Necht la
dovolit, aby Daylin sebral n koho z pole a jako posla ho
vypravil k Adrienovi s novinou, dokud nebude dít pok no.
Monteine a Daylin šli za kmotry.
Pak ekala a modlila se, aby se Adrien kone vrátil dom a
aby mohli být spolu, hrdí a š astní. Milovala sv j domov –
ipadal jí pohodlný a lidé se jí líbili, urovnávala spory týkající
se ovcí, dobytka a dokonce i sp ádání vlny. Va ili zde velmi
chutné pivo a Aran, který pracoval se soudky, to nau il i
Danielu. Ona zas d lala, co mohla, aby je nau ila skladovat
jemná francouzská vína. Zdejším d ve kám velela Katherine
Mary, p ísná matrona, zatímco na chod celé domácnosti dohlížel
Joshua a Taylor byl správcem celého sídla. Pila s nimi na oslavu
narození dít te a všichni blahoslavili nového d dice. Život byl
napln ný a pestrý, ale…
Bez Adriena nesnesitelný. Neustále na n ho myslela a vid la
ho v každém pohybu dít te. Toužila po n m. Trápila se,
uvažovala.
Dny míjely, zima polevila a p išel b ezen. A i když byly
které dny v trn a chladné, za alo se projevovat jarní po así.
Za átkem dubna ležela na husté, bujné tráv u jezera a poblíž
byli Monteine a Daylin. Zd ímla si a dít m la vedle sebe, Když
se probudila, vid la, jak Monteine pobíhá v tráv , sm je se,
tvá e zard lé a Daylin ji honí. Oba upadli do trávy a za ali se
líbat. Pak se od n ho Monteine odtrhla, všimla si, že se Daniela
probudila, zrudla ješt víc, sp chala zpátky k ní a k dít ti a
omlouvala se.
„Musíte být p ede mnou po ád tak š astní?‘“ vy ítala jí

346
Daniela. Monteine se zpo átku zdála zmatená, ale pak si
uv domila, že se Daniela usmívá.
„S takovým pokladem musíš být š astná jako blecha!“ ekla
Monteine a pohladila dít .
„Jsem!“ zašeptala Daniela. ,,Ale…“
„N kdo p ijíždí!“ ekl Daylin. P istoupil k pokrývce
ipraven ženy s dít tem bránit a jeho ruka se svezla k jílci
me e. Ale uklidnil se, protože jezdci nesli praporec krále
Eduarda a Daniela brzy poznala sira George. Vstala a v náru í
držela dít , kterému íkala rad ji Robin, aby si je nepletli s
otcem.
„Sire Gcorgi!“ vyk ikla radostn . Muž rychle sesko il z kon ,
dychtiv u ní poklekl a vzal ji za ruku. Pak sáhl po dít ti. „Ach,
jak krásný hoch, nádherný! Takové vlásky. I král bude žárlit na
tu zlatou h ívu!“
„P ijede jeho otec?“
„Jeho otec je ze zprávy o synovi u vytržení a ujiš uje t , že si
vedeš skv le – což sám vidím. Vypadáš š astn jší a krásn jší
než kdy d íve, má drahá.“
„Jsi laskavý, sire Georgi. Ale pov z mi, když je Adrien tak
astný, že má syna…, kde je?“
Jeho o i spo inuly na napjaté tvá i a odpov l velmi
laskav . Král trvá na tom, aby mu byl jeho oblíbený rytí stále
nablízku.“
„Ach!“ zašeptala. Takže poslal sira George. A te p ijdeme
dlouhé, mu ivé týdny, kdy bude ekat a p emítat
„Ale Adrien je velmi nedo kavý, cht l se uvolnit z králových
služeb a zdá se, že i samotný král je na vás oba zv davý. Mám t
doprovodit do Londýna – pokud zvládneš tak dalekou cestu.“
„Pokud zvládnu cestu…“ opakovala.

347
 „Ano, paní, je to ješt malé dít – i když vidím, že je to
krásný a zdravý chlapec!“

„Sire Georgi, za svítání vyjedeme, jestli ty a tvoji muži

zvládnete cestu!“

Raymond – vikomt Langlois – dorazil do Doveru na vlámské

lodi. Kapitán byl chlapík, který sympatizoval s Francouzi a
zu il, že válka s Angli any nad lala tolik škod. Jeho námo níci
tvo ili odpornou sebranku, ale nijak se nedivili prost
oble enému, i když dob e vyzbrojenému muži doprovázejícímu
Langloise na cest .
Vikomt Langlois m l na sob t žkou kutnu františkánského
mnicha – nep íliš originální p evlek, íkal si, ovšem takový,
který poslouží svému ú elu. Díky svému vzd lání nem l
sebemenší potíže vmísit se mezi místní duchovní ani zlákat
mladého kn ze, aby se s ním a s jeho mladým „klerikem“ vydal
do Londýna. Tam se setkal se zpov dníkem krále Eduarda, který
dovolil, aby francouzský „mnich“ strávil chvíli u svého
panovníka. K vikomtovu velkému úžasu nem l král Jan, jakmile
se spolu ocitli o samot , v bec radost, že ho vidí. Nezap sobil
na n ho ani Langlois v p evlek, ani skute nost, že pro jeho
záchranu riskoval život.
„Raymonde, m j drahý vikomte, tohle je pusté bláznovství.
Ohrožuješ naše životy. Král Eduard zde má na povel stovky
muž , a i když se m neodvážil chladnokrevn zavraždit a p ežil
bych i p ípadné úklady pronásledování, mohl by sv t pocítit
jeho vztek a poznat jeho pomstu.“
„Mon dieu! M j pane. p išel jsem sem…“
„Jako svatý muž.“ ekl netrp liv Jan. „Mám si vzít tv j hábit

348
a nechat t tady? Skute si p eješ pro mne ob tovat život?
Troufám si íct, že by Angli ané dostali tvoji hlavu a vystavili ji
nad londýnským mostem, kdyby vás tu objevili. Ne, ne.
vikomte, p íliš dychtíš po bohatství a odm ! P jdu do bitvy,
když bude t eba bojovat. Nenechám se Angli any zabít n kde v
ulicích jako pes!“
„Propašoval jsem Simonovi zlato, aby podplatil stráže.
Kdyby mi byli k službám zrádci, pane, rozsekám je na kusy.“
„Simon dostal zlato. Jestli máš zajišt n volný a rychlý
pr jezd p es pr liv, vezmi Simona a uprchn te.“
Langlois byl schlíplý a neš astný. Cht l se stát zachráncem
krále, opravdovým hrdinou lidu. „Út ky se zatím poda ily“
„Ale u mén významných muž . Ne král . Simon není tak
hlídaný. Sp átelil se s mnoha svými žalá níky a n kdy se
prochází po hradních chodbách. Vezmi s sebou Simona – eká
na tv j p íjezd, aby za zlato obstaral lo s posádkou, která ho
nezradí.“
„Takovou lo mám, pane!“
„Tak vezmi Simona, a až se vrátíš dom , snaž se získat co
nejvíc pen z na mé výkupné. M j syn jezdí no kraji – musíš
jednat podobn . Pak, vikomte, t budu považovat za nejlepšího a
nejoddan jšího z mých v rných.“
Se sklon nou hlavou opustil Langlois pokoje krále Jana. Za
dve mi se setkal s duchovním z Doveru a zamumlal požehnání s
ujišt ním, že se králi da í dob e. Budou pokra ovat v cest , aby
nabídli út chu Simonovi, vikomtu Montjoie.
Simon Langloise nadšen uvítal. „Máš kon ?“ zeptal se ho.
„P išel jsem jako kn z. K tomu se kon nehodí. Ale se
zlatem, které jsem propašoval až sem…“
„Ano, mohu obstarat dobré kon . P ive te kn ze dnes ve er.

349
Odjedeme jako dva zbožní chlapíci, kte í splnili svoji povinnost
k Bohu a ke svým krajan m.“
Mluvili dál a vypracovávali detaily úniku. Langlois se jen
pot eboval zabezpe it, že nenarazí na žádného nep ítele, s nímž
se setkal ve Francii.
„Kdo pozná nep ítele bez zbroje a bez erbu?“ nadhodil
Simon.
„Adrien, zeman MacLachlan,“ odsekl Raymond.
Simon strnul. „MacLachlan! Dal bych život za to, abych ho
vid l mrtvého.“ Najednou se odml el. „Možná to ale nebude
zapot ebí. Zeman MacLachlan byl poslán do Doveru, aby
ipravil útok na hrad Cardineau. Jeho muži budou mít plno
práce…“
Pohledl na Langloise a usmál se. „Má se tam s ním setkat
jeho žena.“
„Jeho žena?“ ekl zv davé Langlois.
„Jak úžasná pomsta MacLachlanovi a Angli an m, pokud se
zmocníme paní z Avillu!“

Cesta byla dlouhá a sir George neustále vyzýval ke

zpomalení tempa. Daniela se necht la zastavovat na noc;
nesmírn toužila dorazit do Londýna co nejd íve.
Když kone dorazili do m sta, byla dojatá, protože je p išli
pozdravit král Eduard s královnou Filipkou a po boku krále
Eduarda p ijížd l král Jan. Oba králové ji n žn p ivítali,
královna ješt o n co víc a pak hned vzala do náru í Robina, aby
ho pohoupala a pochválila. Danielu královnin zájem pot šil a
dychtiv naslouchala každému jejímu slovu, protože královna
byla mnohonásobná matka. „Je jako jeho otec, že?“ ekl král
královn , která se na n ho zvláštn podívala.

350
 „Možná. Ale ty modré o i…!“
„Adrien je má sv tle hn dé a já zelené,“ ekla Daniela.
„Možná že se zm ní.“
„Hmm,“ zamumlala královna.
„Kde je Adrien?“ zeptala se Daniela.
„Ach, obávám se, že musel vyjet do Doveru.“
„Do Doveru!“ zaúp la zklaman .
„Neboj se, má drahá. eká na tebe, sbírá muže a zásoby. Na
hrad Cardineau, kde jsem umožnil hrab ti Germainovi
vládnout mým jménem, došlo k povstání. Ten nadutec si myslí,
že mi bude vzdorovat. Nic vážného. Adrien si s tím poradí
hem n kolik dní.“
„Vrátíme se pak do Francie?“ zeptala se.
„Ne,“ ekl otev en Eduard. „Ale zítra m žeš sednout na
kon a zajet za ním, strávit s ním noc a ukázat mu jeho syna.
Pak po káš s královnou a se mnou v Londýn na jeho návrat.“

Když se Simon díval dol ze svého okna v budov

mohutného londýnského Toweru, kde sídlili vzácní zajatci,
uvid l na nádvo í Danielu s královnou. Na zahrad je provázela
Danielina družka Monteine, MacLachlan v Daylin a n kolik
královniných dam. Smály se, ichaly ke kv tinám a t šily se z
teplého dne. Královna nesla dít a p i pohledu na n pocítil
Simon nával až bolestného vzteku. Nejrad ji by jí dít vytrhl a
mrštil jím o ze . Zni il by tu malou krysu, než vyroste.
Zprávy se ší ily rychle, dokonce i ke v m v hradní v ži.
Hrab nka Daniela m la ráno odjet, aby se pr livu setkala se
svým manželem. M la s ním z stat až do druhého dne
odpoledne. Simon se díval na Danielu, která se usmívala
emusi, co ekla královna. Zazá ily jí o i a Simon si pomyslel,

351
jak by bylo skv lé, kdyby se stala jeho ženou a mohl s ní strávit
noc…
MacLachlan je zranitelný. Simon se náhle usmál a vzpomn l
si s bolestí v srdci na poslední ve er, kdy vid l Danielu. Jak je
vrtkavá! Jak se zdá být se svým d ckem š astná! S
MacLachlanovým d ckem. Na n ho, Simona, úpln zapomn la.
Nebo ne? Požádá, aby mohla vid t jeho a krále Jana, než
odjede? Simon ji pot eboval vid t. Byl by to poslední lánek
jeho plánu.
ece jen ho krátce navštívila. Nezdržela se víc než p t
minut. Podala mu ruce, dychtiv se zeptala, jestli se mu da í
dob e, a když ji cht l u sebe p idržet, odtáhla se. „Nezlob se na
mne, když t držím za ruce, Danielo. Nepamatuješ si, jak jsem t
miloval?“
„Ach, Simone, už brzo odtud odjedeš!“ ujistila ho a usmála
se. Její úsm v byl jako slunce a prozá il démantový t pyt jejích
í. Simon ucítil, že se mu prudce rozbušilo srdce. „Slyšela
jsem, že se docela dob e bavíš s anglickými dívkami u dvora,“
„D lám všechno, abych zapomn l na klenot nejvíc
vytoužený.“
„Musím jít, Simone v la jsem, že jsi zde – cht la jsem
t, že se ti da í dob e. Byla jsem u krále Jana, který je
spokojený. Zrovna hrál šachy se skotským králem Davidem.
Vesele vymýšlejí úklady, které by zp sobily pád krále Eduarda.
Doslechla jsem se, že ten se jejich mi náramn baví a ob as
se k nim p ipojuje.“
„Eduard si myslí, že je všemocný – stejn jako tv j manžel,
paní. Ale všichni máme svou Achillovu patu.“
„Z ejm máš pravdu, Simone.“ Daniela k n mu p istoupila,
políbila ho na tvá a pak opatrn vyšla z pokoje. Když odešla,

352
stráž za ní zamkla dve e.
„Skute né, paní!“ prohlásil tiše. „Všichni máme n kde
Achil– lovu patu.“

Vikomt Langlois dostihl tu dívku, Terezu, ve svém mnišském

hábitu. Nepoznala ho a byla vyd šená, že je jí v patách samotný
satan. Langlois ji zatáhl z chodby do výklenku. „Jsi Tereza.
Slíbila jsi pomoc Simonovi z Valois. Dal ti zlato a klenoty. Te
si musíš sv j podíl zasloužit. Poslouchej m , jsi chytré d e a
ud láš, co ti eknu. Dnes ve er po západu slunce nachystáš k
brán za hradbami odpo inuté a nakrmené kon . Po káš u nich,
než se objevím.“
Dívka byla bledá a zuby jí drkotaly. „Kon ? Kde mám vzít
kon .
„Dobré kon , ze stájí.“
„Cht la jsem pomoci, ale nemohu. Tohle ud lat nemohu. Co
když m chytí? Pov sí m …“
Langlois jí ob ma rukama sev el hrdlo. Dlan m l mohutné,
jeho prsty se vzadu na krku setkaly a zbavily ji slov.
Zat ásl jí a sev el prsty ješt pevn ji, až zachropt la: „Ud láš
to!“ poru il jí, „Nebo t nebudou muset popravit. Sám si t
najdu a pod íznu ti ten tv j krásný krk od ucha k uchu.
Rozumíme si?“
ikývla a t ásla se strachy. Usmál se. „No tak, bu hodná
holka. B h ti žehnej, dít .“

Adrien p echázel po p ístavišti a toužebn ekal. Sotva

vnímal d ní kolem sebe, když byli kon , zbran , brn ní a plno
dalších v cí nakládány do ady lodí, které m ly p evézt jeho
vojsko p es vodu. P itom snad tisíckrát proklel krále. Kone

353
 ijíždí jeho žena a on má jet do Francie! A p estože to byl
Eduard, kdo si p ál, aby Daniela navštívila Londýn, stejný
Eduard rozhodl, že tam s ním Daniela nesmí, p estože Filipka
vyjížd la s Eduardem do bitev dost asto.
Daniela se m la s Adrienem setkal a pak se m li rozd lit; on
vycestuje do Francie, ona se vrátí do Londýna.
A p esto si pomyslel, že by to m l vydržet. Život, uv domil si
je mnohem jednodušší, ídili se ctižádostí a ne láskou. Byl
zvyklý poslouchat králova p ání, aniž o nich p íliš p emýšlel.
Te zatoužil, aby se do boje p ipravoval n kdo jiný a on mohl
stat doma a t šit se z plod dlouhých let oddanosti a práce.
„M j pane!“
Uslyšel její hlas. Prudce se obrátil a uvid l ji. Stála na b ehu
od na v modrém, vlasy rozpušt né a splývající po zádech. Byla
op t štíhlá, až na to, že pod šaty schovávala bujn jší adra. Byla
také ješt krásn jší než d íve. O i jí zá ily, tvá e m la zrúžov lé
a zdálo se, že z ní vyza uje v jejího úsm vu.
„Má paní!“ zašeptal a ona vyk ikla a rozb hla se k n mu.

Chytil ji, p itiskl k sob a zato il se s ní. Byl tak rád, že ji vidí,
cítí její istou v ni, m že se zabo it do jejích vlas , vychutnávat
dotek a radost z její blízkosti…
Postavil ji na zem.
„Máme jen jednu noc!“ zašeptala.
„Ano, ale nebudu pry dlouho.“
„I král to íkal,“ odv tila.
„Je ti dob e?“ zeptal se úzkostn .
„Velmi dob e.“
„A chlapec?“
Usmála se, protože ani roky strávené u anglického dvora a ve

354
službách Anglie mu nevzaly p ízvuk divokého hrani ního
zemana. ,,Je za mnou,“ ekla tiše. „S Monteine.“
Adrien pohlédl Daniele do o í a pak chvátal kolem ní k
Monteine, vzal dívce z rukou dít a odhrnul mu z hlavi ky
pe inku. Daniela se vrátila zpátky ke svému manželovi a
zastavila se zahlcená radostí, když spat ila výraz posvátné úcty,
se kterým Adrien hled l na svého syna. Pohlédl na ni a ona se
usmála a zachv la dokonalým št stím.
Držel Robina na loktech a vztáhl ruku, aby objal Danielu
kolem ramen. „Poj . Mám pokoj ve starém hostinci kousek
odtud.“
Nechali za sebou Monteine a Daylina a sp chali do svého
íbytku. Muži se ho asto snažili cestou zastavit, kladli mu
otázky ohledn zbraní a zbroje, koní a zásob. Na každou otázku
rychle odpov l. „Pokra ujte, chlapi. Musíme být hotovi,
abychom mohli vyplout za svítání.“
„Škoda, že nem žeme vyplout už te , zemane
MacLachlane,“ ekl mu jeden námo ník, „m li bychom p íznivý
íliv. Ale ješt musíme naložit zásoby.“ Pak se uklonil a
sp chal ke svému sudu se zásobami.
„Poj , sp chejme pry od mo e zv davých obdivovatel ,
nebo t nebudu mít ani chvilku pro sebe!“ zamumlal Adrien a
sp chal! s Danielou dál podél dlouhé, nízké, normanské budovy
k bo ním dve ím na temném nádvo í. Zavedl ji do svého pokoje,
zav el za sebou dve e, op el se o n a zadíval se na ni.
„Obávám se, že je to tady pon kud chudé. Táhne tu. Postel je
rozvrzaná. Z krbu se kou í. Je to vhodné leda tak pro p ístavní
lníky. A…, vzpomn l jsem si na kolébku pro malého.“
„To je dob e!“ zašeptala, usmála se a pohlédla na n ho a na
dít schoulené v jeho náru i. „Spí.“

355
 Adrien se podíval na svého syna. „Ano, spí.“ Op t pohlédl na
ni. „Je krásný, nádherný. Jsem ti nesmírn vd ný a jsem pyšný.
Díky Bohu, že te spí!“ P ešel p es pokoj, uložil Robina do
kolébky a pak už se Daniela ocitla v jeho náru í. Byla omámená
a udivená tím, že se Adrien chv je, když ji drží a líbá. Jeho
prudká touha se do ní p elila jako vich ice. Vzrušoval ji,
pohrával si s ní jako nestydatý vítr. Oplatila mu polibek a
uv domila si, jak je nádherné ho po tak dlouhé dob op t
ochutnávat, cítit jeho dotek, teplo jeho sval . Uv domila si, že
se nap l usmívá a nap l vzlyká, když se potáceli ve snaze
svléknout jeden druhého.
„M j Bože…, n co jsem… roztrhl!“ ekl Adrien.
„To… nevadí. Roztrhla bych toho víc, kdybych m la takovou
sílu!“ odpov la. Jeho rty se spojily s jejími. Strhl ji k sob a
uložil na postel. Pak ji za al líbat a líbal ji všude, dokud
nevyk ikla.
Zarazil se a zvedl se nad ni.
„Nech t l jsem ti zp sobit bolest… tak brzy poté, co malý…“
Zavrt la hlavou. „Cht la jsem to!“ zašeptala. „Uplynula
spousta asu.“
Vzal do dlan její adro. „Možná bylo lepší, že jsem s tebou
nebyl.“
„Ne. m j pane, kdepak. Nedovedu ani vypov t, jak jsi mi
chyb l, jak jsem pot ebovala…“ Vztáhla k n mu ruku, p ejela
prsty po jeho tvá i a pak pomalu po celém léle. Sáhla po jeho
mužství, polaskala je a zavedla do své jeskyn .
Zaúp l, p itiskl se tvá í k jejímu hrdlu a snažil se být jemný.
Byl si v dom toho, že je pro ni jejich spojení bolestivé, ale ona
na n m visela s takovou horoucností! íkala mu, že to byla malá
bolest, že bez n ho nemohla žít. A on byl p íliš dlouho bez ní.

356
Poprvé bylo jejich milování rychlé a zoufalé. Podruhé bylo
pomalejší; pot etí je oba slastn vychutnávali. Pak je probudilo
dít , které za alo na íkat hlady, a tak Adrien hladil mali kého po
zádech, zatímco ho Daniela kojila. Znovu byli oba uchváceni
pohledem na zázrak jejich stvo ení. Adrien uložil syna zpátky
do kolébky a lehl si vedle své ženy. Myslel si, že je kone
uspokojen. Daniela se na n ho usmála a on pocítil nový nával
vzrušení. K ertu s Francouzi! Políbil ji. Odpov la mu svým
objetím.
„Adrien …“ když zašeptala jeho jméno, dve e se hlu
otev ely. Adrien vysko il a strnul, protože do pokoje vtrhlo
kolik muž . S instinktem vále níka se postavil mezí sebe a
své dít . V l, že takto ne estn se mohou objevit jen nep átelé
na život a na smrt. Uvažoval, kam odhodil pochvu s me em,
když sp chal, aby byl co nejd íve u své ženy.
S úžasem a se vztekem poznal své protivníky: Simona z
Valois a vikomta Langloise, z nichž každý m l po boku statného
zbrojnoše.
„Tak, pánové, m l jsem to pot šení strávit n jaký as s
králem Janem. Nedovedu si p edstavit. Že vás nau il takovýmto
zp sob m,“ ekl Adrien.
„Simone,“ ekl Langlois, „musíme být srde jší, až se do
ho pustíme.“
Pak Adrien uvid l sv j me , který ležel sotva t i stopy od n j
pod plášt m. Vrhl se k n mu a padl zpátky na postel. Daniela
byla na nohou a zahalovaly ji jen pokrývky. Byla bledá jako
st na a zírala na Simona.
„Možná zem u,“ ekl tiše Adrien, „ale v pekle se setkáme.“
l Simona zabít už dávno, když m l k tomu p íležitost. Te .
když stáli tvá í v tvá , se Simon usmál a odvrátil, vytáhl z

357
chodby Monteine a p ivedl ji do pokoje. Držel jí u hrdla ost í
dlouhého eznického nože a p itla il na n tak, že jí po krku
pomalu za al stékat tenou ký pramínek krve.
„Pus ji!“ vyk ikla Daniela a vstala, dosud zahalená
pokrývkami. Rozb hla se po pokoji a zaúto ila na vet elce.
„Danielo!“ za val Adrien a vymrštil se, aby ji chytil a p itáhl
zpátky k sob .
„Poj sem, Danielo, poj !“ zvolal Simon. „No tak,
nezahrávej si se mnou a já nechám Monteine jít. O MacLachlana
se neboj. Už na n m nezáleží. Brzy se dozví, že se ti poda ilo
podplatit stráže, abych mohl uprchnout!‘“
„Cože?“ zalapala Daniela po dechu.
I když Adrien necht l, musel jí pohlédnout do o í. Oto il ji k
sob a zadíval se na ni. Ucítil, že se za n ho vplížil protivník,
bleskurychle se obrátil a prohnal me jeho hrudí. Ale když se
otá el zpátky kv li dalšímu možnému nebezpe í, uslyšel
Danielin výk ik.
Ale bylo už pozd .
Langloisovi se poda ilo zasáhnout rozhodn a zru . Jílcem
me e ušt il Adrienovi prudkou ránu do spánku. Bolest byla
nesnesitelná. Adrien p emáhal mlhu, která se mu objevila p ed
ima, a snažil se nevnímat bolest. Všechno kolem ného se
ztrácelo a on s tím nemohl nic d lat…
Zavrávoral… a upadl.
Zdálo se mu, že slyší kvílení v tru…

„Poj , Danielo, rychle, poj me pry !“ ekl Simon.

Daniela pohlédla na Monteine, která byla stále uv zn na v
Simonov smrtícím sev ení. Podívala se na Adriena ležícího na
zemi a uvažovala, jestli je mrtev, nebo žije. Zoufale toužila jít k

358
 mu, ale bála se o svoji p ítelkyni. Pohlédla zpátky na Simona,
hr zou zavrt la hlavou a p emáhala slzy, které by jí te
nepomohly. „Mám jít s tebou? Pus ji, ohavný bastarde – o co se
to snažíš, vyvolat mezi Angli any a Francouzi další krvavou
válku, ožebra it zemi, vyhladov t lidi…?“
„Ml , Danielo!“ ekl Simon.
„Nep jdu s tebou. Simone. Nechej Monteine odejít a mé za-
nech o samot . M j Bože, moje dít …“

359
 „Dít , ano, dít . M li bychom si je vzít. Hodit je do pr livu,“
prohodil Langlois.
„Ne! Vyškrábu ti o i!“ vyk ikla.
Monteine, která lapala po dechu s nožem u krku, zasípala a
Daniela v la, že v tuto chvíli nem že se Simonem a s
Langloisem bojovat. Ti dva byli nemilosrdní. Jeden muž ležel
mrtvý vedle Adriena a Adrien je… Neodvážila se to domyslet!
„Pus ji. Nechejte Monteine odejít s mým dít tem a pak s
vámi p jdu.“
„To dít je skotský spratek. M lo by skon it v pr livu. Jsi
mladá. M žeš mít ješt mnoho d tí.“
„Jestli ublížíš mému dít ti nebo Monteine, budu je et tak, že
budeš nucen m zabít. Pus Monteine, a se m že postarat o
dít , a odejdu odtud s vámi ob ma.“
Simon pohlédl na Langloise a ten pokr il rameny. „Bude
lépe, když p jde v tichosti.“
Simon od sebe odhodil Monteine. Ta se vrávorav rozb hla
ke kolébce a zd šen pohlédla na Danielu.
„Všechno bude v po ádku,“ ekla Daniela. ,,Postarej se o
pána, o Adriena.“ Ost e pohlédla na Simona, pak na Langloise a
op t na Simona. „Adrien t nechal žít, když t mohl zabít. A ty,
vikomte Langloisi. Mohl t p ipravit o hlavu, Mohl to ud lat,
mohl vás oba zabít, ale neud lal to!“
Simon se obrátil k jednomu ze svých muž . „Rychle, zabal
zemana Mac Lachtana do koberce – svrhneme ho do pr livu.“
„Ne!“ vyk ikla zu iv Daniela. Vyrazila t ch pár krok k
místu, kde ležel Adrien, ale Simon ji zachytil, p iláhl zpátky k
sob a probodával ji pohledem. ,,Je s ním konec, paní, konec,
jako byl se mnou, a vy ješt poznáte mé zp soby!“
Ude ila ho tak tvrd , že mu zrudla tvá , a tak prudce, až mu
nehty poškrábala obli ej. Ve vzteku jí ránu vrátil. Daniela
narazila na sloupek postele. P ed o ima se jí rozprost ela
mlha…
Pak se propadla do temnoty, v této chvíli snad milosrdné.

360
 24
Probudil ho chlad vody – a pálivý pocit vody v hrdle.
Jak daleko ho shodili? Probral se v erné tm , ve které se
topil…
Topil se, ano, topil. Zu iv kopal, za al stoupat, kopal ješt
usilovn ji a p emáhal se, aby se nenadechl, aby nepodlehl
pokušení…
Zem ít.
361
 Hlava prorazila hladinu. Nastala noc a vlámská lo
odplouvala, byla už daleko od n ho. Hodili ho daleko do mo e,
do rozbou ených vod Lamanšského pr livu.
Zpo átku se nemohl zorientovat a nevid l pob eží. Vlny jím
zmítaly; hlava mu t eštila. Voda byla hluboká a chladná.
Pak uvid l b eh a za al plavat, zpo átku p íliš rychle. Zem
mohla být na míle daleko; jak daleko, to nev l. Vlny ho
elévaly, nadnášely, pohazovaly si s ním. Mo e bylo
rozbou ené tak, že se na vlnách tvo ily bílé h ebínky.
Pak uvid l ohn . Podél pob eží ho ely hranice. S novým
ílivem sil za al plavat. Pokoušel se systematicky ovládat své
pohyby. Plynulá, pomalá tempa. A d lat jich co nejmén . Tempa
šet ící síly, pomalá, jistá, stálá. Hlava ho p estala bolet, m l však
rozbolav lé paže. Plaval, zápasil s vlnami, které mu p elévaly
tvá , s chutí soli, s p irozeným strachem, co se skrývá dole pod
ním v erno erné tm . Musí se dostat ke b ehu. P i Kristovi a
všech svatých, musí se dostat ke b ehu.
Plaval dál…

Ale jeho rozhodnutí by mu nebylo nic platne, kdyby cestou k

pob eží nespat il luny.
Zav el o i a modlil se. Musí žít. Aby zabil Simona. Aby
odvezl Danielu dom . Aby jí ekl, že jí v í. Že ji miluje. Simon
cht l, aby Adrien umíral s myšlenkou, že ho jeho žena zradila.
Odmítal zem ít a odmítal v it Danielin zrad . Napadlo ho, kde
je asi jeho syn, a když otev el o i, náhle pocítil, že se v n m
vzmáhá p íliv nových sil.
V odlesku oh spat il útesy. Zdály se být skute bílé jako
and lská k ídla. Zase plaval a proklínal b eh, protože se zdálo,
že s každým tempem se vlny zvedají víc a víc a on se od b ehu
vzdaluje.
„Adrien !“
Zpo átku myslel, že je to jen fantazie, že ho n jaká Siréna
láká do hlubin pekla.
„MacLachlane, k ertu, lov e, ty p ece nem žeš být
362
mrtvý!“
Poznal ten hlas, slýchával as od asu jeho burácení v
bitvách, které byly sou ástí jeho života. Eduard, erný princ,
žádná Siréna. Princ byl na mo i… v malém lunu, který se te
hnal k n mu.
„Pádlujte, chlapi!“ za val Eduard.
Za okamžik se k Adrienovi natáhly paže. Vytáhly ho na
palubu, nahého a t esoucího se. Hodily na n ho pokrývku a do
ruky mu vtiskly kožený m ch s teplým pivem. „Napij se
kamaráde, zah ej se. Milosrdný Bože, jak dlouho jsi byl v té
vod ?“
Kupodivu zjistil, že ho pokrývka a pivo zbavily t esu, který
ho zpo átku sužoval. Nadechl se, vydechl, op el se a pohlédl na
prince. „Nevím. Eduarde, prosím, ekni mi, co víš.“
„P ib hla komorná tvé ženy a pronikavé k ela na muže
ipravující lo , že t hodili do mo e a že unesli Danielu.
Mezitím to francouzské d e, to, které jsi zachránil, když na
její vesnici zaúto il Armagnac, b želo k mé matce. Dívka se
sv ila jejímu milosrdenství a blábolila n co o tom, že jí vikomt
Langlois vyhrožoval, že ji zabije, když mu neobstará kon k
út ku – se Simonem z Valois. Neboj se, nic zlého se té dívce
nestalo – mimochodem, chce se vdát za tvého mladého
zbrojnoše. Ten chlapec se jí zastal a sám riskoval smrt.
Každopádn jsem p ijel tak rychle, jak jsem jen mohl, a zjistil
jsem, že tvoji muži zapálili ohn a pátrají po tob kolem pob eží.
Kdybychom t brzy nenašli, musel bych vyplout bez tebe.
Vikomt Langlois zjevn p ijel z Francie, aby pomohl p i út ku
Simonovi z Valois. P edpokládám, že budou muset zamí it k
francouzskému pob eží a uchýlit se pod ochranu svého spojence
vikomta Germaina z Cardineau. Tam budeme bojovat.“
Za okamžik se Adrien zasmál. „Ty jsi princ, kterému se
dob e slouží, Eduarde. Zachránil jsi mi život a jsi ochoten
bojovat za moji ženu.“
Eduard pokr il rameny. „Víš, kamaráde, tys mi zachránil kuži
mnohokrát. A co se tý e tvé ženy…“
363
 „Ano?“
Eduard se nahrbil, aby ho vesla i neslyšeli. „Takový chytrý
skotský kluk! Musím jít. Otec žádá, aby byl vikomt Germaine
vypráskán z hradu, a já musím pro Danielu. Je to moje sestra.“
„Samoz ejm , králova scbovanka.“
Eduard povzdechl a v o ích se mu mime zablýsklo...Tys na to
ješt nep išel? Nechci íct, že je jeho schovanka. íkám, že je to
moje sestra.“ Posadil se na své místo a za val. ,,Pádlujte, chlapi!
Musíme stihnout lo a plout p es kanál. Rychle!“
Adrien, zabalený v pokrývce, se nakrátko setkal s Monteine.
než nastoupil na lo do Francie. Když se objevil na b ehu,
rozléhaly se radostné výk iky a jeho muži k eli, že je to zázrak
a požehnání z nebe. „Svatí t ochra ují, ano, je to tak, zemane
MacLachlane,“ ozývalo se a pak se k n mu p ihnala Monteine.
„Zemane MacLachlane! P ísahám, Daniela s tím nem la nic
spole ného! Ten bastard ji uhodil, vystr il ven, veze ji…“
„Všechno bude v po ádku, Monteine, jedeme pro ni.“
Za Monteine se objevil Daylin, vzal Adriena za ramena a
objal ho. „Díky Bohu…“
„M j syn…,“ za al Adrien.
„Malý je v nejlepších rukách,“ ujistil ho princ Eduard a plácl
ho do zad s takovou silou, až Adrien zavrávoral. „Robin je u mé
matky.“

Mo e se zmítalo a bou ilo; zdálo se, že se lo nep estane

prudce houpat. Daniela ležela v malé t sné kajut , cítila naprosté
zoufalství a silnou nevolnost, ale málo jí na tom záleželo.
Adrien je mrtev. Srazili ho k zemi a svrhli do nebezpe í no ního
mo e. Cht la zem ít.
Do kajuty vstoupil Simon. Byl elegantn oble ený, ale
Danielu napadlo jen to, jak si kdy mohla myslet, že je p itažlivý.
Dnes jí rysy nep ipadaly tak klasicky tvarované. Byl p íliš
štíhlý, p íliš útlý. P idržel se rámu nad l žkem a zadíval se na ni.
„Zpo átku to možná bude t žké. Ale jsme Francouzi.
Zapomeneš na n ho…“
364
 „Zapomenou, že jsi ho zavraždil?‘
„Ránu mu zasadil Langlois.“
„A ty jsi p ikázal, aby ho hodili p es palubu.“
„Byl jako n ž v boku Francie. Danielo…“ cht l se Simon
posadit vedle ní.
„Zkus se m dotknout a budu zvracet.“
Dotkl se jí. Splnila hrozbu. Zu iv zaklel, zvedl se a s
bouchnutím dve í vyšel z kajuty.
Daniela, zabalená v pokrývkách, doplula do Francie a byla
zklamaná, když spat ila hrad Cardineau. Zdi byly vysoké a tlusté
a bašta bedliv st ežená. Nev la, jestli se pro ni n kdo vydá,
jestli na ní bude n komu záležet. Kdyby n jakým zázrakem
Adrien p ežil a pokusil se ji osvobodit, musel by vzít hrad
útokem.
Odvedli ji do nejvyšší v že v severovýchodním k ídle hradu.
Nebyly zde žádné balkony, ani jiná nad je k úniku krom
jediného to itého schodišt .
Když ji zavedli do pokoje, všimla si, že na ni eká horká
koupel, truhlice se šatstvem, parfémy, víno, chléb a veliká
vy ezávaná postel. Posadila sc na podlahu, schoulila se do
klubí ka a odmítala pohlédnout na Simona.
„Danielo, postarej se o sebe,“ ekl jí. „Nebo se o tebe
postarám já.“ Nepohnula se a on k ní vykro il. Necht la, aby se
jí dotkl, a tak vstala a ekla mu: Jdi pry , Simone, a já vstanu a
obléknu se.“
„To je rozumná ,“ ekl rozhodn .
Daniela se vrávorav postavila a po ád zahalená v pokrývce
zamí ila k elegantní van s m nými okraji. Simon ji
pozoroval. Obrátila se k n mu zády a ekla: „Simone, jestli jsem
p ivedla k p esv ení, že jsem t n kdy milovala, je mi to
líto. Jsem vdaná za Adriena MacLachlana, a pokud si myslíš, že
si m žeš vynutit…“
„MacLachlan nežije.“ ekl p esv iv Simon.
„Neuv ím, dokud ho neuvidím mrtvého,“ ekla.
„Je na dn pr livu, kde ho žerou ryby, Danielo.“
365
 Do o í jí vstoupily slzy, „Pak se tedy nikdy nebudu považová
za vdovu.“
„Možná jeho mrtvolu vyhodí mo e na anglickém pob eží!“
vym št kl Simon. „Na tom nezáleží, Danielo. Tv j život s tím
Angl anem skon il.“
Obrátila se k n mu. „Je válka, Simone, ale není ani anglická
ani francouzská. Já jsem Francouzka, Simone, moji lidé jsou
Francouzi, ale p estože je válka, n kte í lidé z stávají slušní a
kte í ne. Nenávidím t . Vidím, jaký skute jsi. Pat il jsi k
tlupám vikomta Armagnaca, které plenily a loupily a vraždily
lidi ve Francii, aby zbavily Eduarda síly. Nikdy nespojím sv j
život s tvým. Dostal jsi milost a odm nil ses za ni krutostí.“
„Jdi se vykoupat, Danielo, a smyj ze sebe jeho zápach,“
odpov l Simon.
Když Daniela vid la, že se Simon pohnul, str ila do vody
palec u nohy. P emýšlela, jestli má sílu ho zabít. Samoz ejm by
pak zabili i ji, ale nebyla si jistá, jestli jí na tom záleží. Simon
ekl, že její manžel nežije; nev la ani, zda p ežilo její dít .
Rad ji hy zem ela, než by se dotkla vraha svého manžela a syna.
Voda byla chladná, ale nad ohn m v krbu bublal kotlík.
Obešla vanu, vzala kotlík s vodou a p ilila ji do vany. „Simone,
tys zešílel!“ ekla mu. „Copak jsi to nepochopil? Zabil jsi muže,
kterého miluji.“
„Láska je vrtkavá, Danielo – to jsem pochopil.“
Zaúp la a obrátila se, protože se ocitl v její t sné blízkosti.
Vztáhl k ní ruku a cht l z ní strhnout pokrývku. Pak by Danielu
hodil do vody.
Útok si ve skute nosti neplánovala tak, jak prob hl, prost k
mu došlo. Zvedla paži, aby ho odrazila, a va ící vodou mu
polila b icho a slabiny.
Zavyl bolestí. Daniela si uv domila, co ud lala, a zd šen
ucouvla. Simon si na sob roztrhl od v a volal o pomoc. Do
pokoje vtrhly stráže.
Daniela couvala ke zdi. Chvilku si jí nevšímali, protože
Simon stale k el, a p ivolal tak další stráže. Pak ho vynesli ven
366
a muži zavolali léka e. Dve e zav eli na závoru. T esoucí se
Daniela se p itiskla ke st a svezla se po ní dol , až se ocitla
na podlaze. Najednou se rozvzlykala a pak zrovna tak náhle
estala. Odmítala v it tomu, že je Adrien mrtev. Vstala,
istoupila k van , umyla se ve vlažné vod , našla si šaty a
oblékla se. Pak ekala a modlila se.
Nikdo se k ní té noci nep iblížil.
Ráno se dve e prudce rozlétly a objevil se vzteklý, t žce se
ovládající Simon. Krá el pomalu a ztuhle a ona si uv domila, že
má na sob obvazy a trpí velkými bolestmi.
Navzdory svému hn vu se p inutila z stat stát u
severovýchodního okna v že. Zírala na muže, vy kávala a
nedávala na sob znát strach.
„Angli ané, má paní, vždycky vynikali v um ní mu it, ale
my Francouzi jsme v tom za nimi nezaostávali. P emýšlel jsem
o mnoha zp sobech, jak s tebou za ít, abys pocítila stejnou
bolest, jakou jsi zp sobila mn .“
„Pokud máš bolesti, zp sobil sis je sám. ekla jsem ti, aby
ses m nedotýkal.“
„Pale nice jsou ukrum bolestivé – vid l jsem je používat.
Mohli by t p ipoutat et zy ke zdi v hradní kobce hluboko pod
zemí a pov sit ze stropu, až by se ti paže vymkly z kloub .
Mohli bychom ti vypálit o i ho ící pochodní tak horkou, že by
se ti o i rozlily v hlav … a po ád bys žila. Á, ty si myslíš, že tu
není žádný žalá ? Ale je, paní, je! Pod hradem jsou prostory a
chodby vedoucí až k mo i a ujiš uji t , že za dv st let, co tento
hrad stojí, zde bylo mu eno, lámáno a páleno mnoho nep átel…
a pak odstran no, aniž by o tom n kdo v l. Neumím ani
vypov t všechny hr zy, které mohou takového ubožáka ekat
dole. Já se vylé ím. Možná to nebude trvat déle než týden.
Dlouho jsem p emýšlel, co mám ud lat, aby se ti dostalo
takového utrpení, takové bolestí, p i které bys už nemohla ani
et. Ale, Danielo, tv j manžel je mrtev a ty se se mnou spojíš
v posvátný svazek manželský. A já nechci zjizvenou, zmu enou
ženu. Proto po káš na sv j spravedlivý trest dokud nebudu v
367
po ádku. Pak splatíš sv j dluh, vystavím t veškerému možnému
ponížení a budeš sloužit mým choutkám, protože t k tomu
inutím.“
Odvrátila se od n ho, protože nedokázala skrýt zd šení.
Vyhlédla z okna; jestli se Simon uzdraví, vysko í z n ho.
„Danielo.“ ekl tiše Simon. „Podívej se ješt jednou. Je to jen
lu ištnická st ílna. Ani tvoje štíhlá postava by se tudy
neprotáhla!“
Mohla bych držet hladovku, až bych byla jen kost a k že,
íkala si, p emožena zklamáním a zoufalstvím.
Ale ješt když na ni Simon zíral, vtrhl do pokoje vikomt
Langlois a s ním vysoký prošediv lý muž, kterého nikdy
nevid la. Muž, jehož neznala, se zastavil a pohlédl na ni.
Hluboce se uklonil a trpce promluvil. „Hrab nko! Tak ty jsi ta
žena, která p ivádí muže k šílenství! Velká ko ist, pro kterou jde
vále ník proti vále níkovi! Dobrá, madam, já, vikomt Germaine
a pán tohoto hradu, t zde nevítám!“ Vztekle se obrátil k
Simonovi. „MacLachlan je mrtev-tvrdil jsi to!“
„Je mrtev –hodili jsme ho do mo e…,“ bránil se Simon.
„Ovšem, ale p ipluli Angli ané…“
„V ele vojska je princ Eduard!“ ekl vikomt Langlois.
„Vyhlédn te z okna, vikomte Langloisi a Simone z Valois,
protože za branami uvidíte muže na obrovitém grošákovi, a tím
je MacLachlan.“ Daniela vyk ikla a b žela k oknu.
Dorazily šiky anglického vojska. Daniela vid la, jak se za
mohutnými zdmi hradu adí do bojového postavení. Jezdci ve
zbroji a p šáci tvo ili p ední ást. Daniela vid la, že táhnou ke
zdem beranidla. A v ad jezdc spat ila výraznou postavu.
Sed la na Adrienov mohutném vále ném o i Matoušovi. V
Adrienov zbroji, v tunice s Adrienovým erbem.
Simon ji odtrhl od okna, postr il ji zpátky do pokoje a sám
vyhlédl ven. „To je lé ka. N jak šejdí si oblékl jeho od v a
zbroj a vzal si jeho kon . Podívejte, tam je erný princ..“
Germaine odv til; „ erný princ je tam a mluví s jezdcem v
MacLachlanov zbroji! Je to MacLachlan, to vám íkám.
368
Vyjížd l jsem s ním do boje a vím, jak vede kon . Znám jeho
pohyby a vy dva jste p inesli mému hradu zkázu!“
Simona Germain v hn v nerozrušil. „Ano, vikomte, íkáš, že
znáš MacLachlana, protože jsi s ním vyjížd l do boje. Rozhodl
ses zradit anglického krále a zmocnit se jeho hradu. Nep ináším
ti zkázu. MacLachlan proti tob shromaž oval vojsko ješt
edtím, než jsme se objevili. Místo n ho te p ijel erný princ.
Bu rád, že muži a zbran , které jsem s sebou p ivedl, ti
pomohou ubránit hrad!“
Zatímco se muži vášniv p eli, Daniela pocítila nad ji tak
sladkou, že chutnala jako extáze. Toužila se znovu rozb hnout k
okénku a zkoumat postavu s výstrojí jejího manžela, ale
nemohla, pokud zde byli ti t i.
„K brán jede posel!“ vyk ikl Langlois.
„Slyšíte, co k í?“ cht l v t Simon.
‚Ano, slyším!“ prohlásil Germaine. „ íká, že mi král Eduard
zaru í šlechetnou smrt setnutím hlavy, když hrab nku vrátím
bez úhony! Zatracen , Simone, vra tu ženu!“
Germaine se k t m dv ma zlostn obrátil. Simon pohlédl na
Danielu a post ehl v jejích o ích vzrušení. „Tak, pane…“
Vykro il k Germainovi a položil mu ruku na rameno.
Germaine otev el ústa, aby promluvil,.., ale jediné, co ze sebe
vydal, bylo zachropt ní. Daniela vid la pro . Simon rychle a tiše
zabo il do mužovy hrudi malou dýku. Krev mu pot ísnila tuniku.
Klesl k zemi, a ješt než dopadl, byl mrtev.
„A co jeho mužové v hradu?“ Langlois se vztekle obrátil k
Simonovi.
„Jeho muži jsou Francouzi. Budou za nás bojovat. Musíme
estat f ukat a odpov t poslovi sprškou šíp z hradeb.“
„Co ud láme s Germainem?“ zeptal se Langlois.
Simon pohlédl na Danielu. „Nechejme te mrtvolu u ní. A
vidí, jaká je smrt, a a jí zápach stoupá až do nosu.“
Vykro ili ke dve ím.
Daniela se hnala k oknu. Vid la muže na koni, ekajícího s
princem Eduardem v ele vojska. Pak zvedl hledí a jí se málem
369
zastavilo srdce. Byl to Adrien.
Obrátila se zahlcená radostí tak, že zapomn la na opatrnost.
„Je to Adrien. A tentokrát t zabije, Simone. Vzdej se mu – on
ví, co je milost, na rozdíl od tebe.“
„Nechej ji být! Máme p ed sebou d ležit jší v ci!“ vyšt kl
Langlois.
Ale Simon se vrátil k Daniele, uchopil do hrsti chomá jejích
vlas a p itáhl si ji k sob . „P ežiji a ty budeš moje. Vychutnám
každý výk ik bolesti, který ti splyne ze rt …“
Odhodil ji od sebe. Udržela se, nabrala rovnováhu, nap ímila
se a vášniv vyk ikla: „Ne, Simone, já p ežiji! Adrien p ežije.“
Simon rozhn van vykro il k ní.
„Hrad musíme ubránit!“ za val Langlois a Simon od ní
kone odvrátil rozzu ený pohled a vyšel z pokoje. Dve e se
zabouchly a závora zapadla. Daniela se dívala za ob ma muži a
byla plná radosti… a obav. Zdi byly vysoké a silné. Byl to
mocný hrad. Obléhání m že trvat celé týdny…
Adrien nem l d vod studovat d íve hrad Cardineau, protože
nebyl nikdy povolán, aby zde potla oval povstání. Když
kladn prostudoval stavbu, za al zuby zklamáním. Hrad m l
i hlavní v že a v mohutné konstrukci nebyl vid t znatelný
pr chod. Krom toho byl zcela obehnán zdí vysokou t icet stop
s vn jší branou a mostem, který byl zvednutý.
Vyslanec hradu vy ídil z ochozu odpov na požadavky dané
Germainovi jménem anglického krále. Angli an, hrab
Germaine, je mrtev a hrad byl obsazen ve jménu krále Francie
Jana – hrab nka z Avillu hodlá opustit Anglii a vrátit se do
svého domova.
Adrien o Daniele pochyboval n kolik d sivých vte in poté,
co ho omrá ili a ji unesli. Te už ne. Nepochyboval by, ani
kdyby mu Simon a Langlois napovídali b hvíjaké lži. Srdce ho
bolelo. Modlil se, aby nebojovala p íliš tvrd a aby jí neublížili.
jí Simon provede cokoliv, bude to prchavá záležitost a jeho
lásku to nikdy nezm ní. Najde si ovšem zp sob, jak Simona
zabít. Nebo zem e sám.
370
 „Neznepokojuj se, kamaráde,“ ekl mu Eduard. ,,Zaúto íme
hned.“
„Šípy zdi neprorazí,“ ekl Adrien a spustil hledí. „Nevidím ve
zdech hradu jediné slabé místo.“
„V hrad p sobí sloužící oddaní mému otci, kte í se dostali
ven. Vymyslíme n jaký plán.“
„Ano. musíme najít slabé místo!“ p isv il Adrien.
„Lu ištníci!“ za val Eduard.
Tím zahájil útok. Adrien bojoval s princem Eduardem už léta
stejn jako mnoho jiných králových muí.ú a po ínali si dob e.
Byli schopni domlouvat m1 jen málo slovy a s armádou se
pohybovali efektivn a s ni ivými následky. Nad hradbami
létaly zápalné šípy; dobyvatelé slyšeli výk iky mnoha obránc ,
kte í jimi byli zasazeni. Po po áte ní palb zvedli p šáci
bcranidlo proti padacímu mostu, který tvo il vn jší bránu do
hradu. Když Adrien zpozoroval, že obránci chystají va ící olej,
aby ho vylili dol na úto níky, zavelel k ústupu. V okamžiku,
kdy byli Angli ané v bezpe í mimo jeho dosah, zaujali svá
místa opél lu ištníci a na hrad se snesla další sprška smrtících
šíp .
Tak to šlo celý den. Útok, ústup, útok, ústup. Ztratili jen
velmi málo muž .
Adrien p echázel té noci dole pod hradbami, pozoroval hrad,
svaly m l sev ené nap tím a jeho mysl pronásledovaly mu ivé
edstavy. Kde je te za tmy Daniela? Jeho láska se p enese
es všechno, co jí snad Simon ud lá, ale m l pocit, že už
neovládne vztek a strach. Jak p ká dobu, než se jim poda í
proniknout do hradu, když musí neustále myslet na to, co s ní
Simon provádí?
„Zemane MacLachlane!“
Nedo kav se k n mu blížil sir George.
„Ano, sire Georgi, máš n jaké zprávy?“
Sir George se usmál. „Neznám ješt zp sob, jak proniknout
do hradu, Adrien , ale pár dobrých zpráv p ece. Tvé paní se da í
dob e.“
371
 „Díky bohu!“ vydechl Adrien. ‚Jak to víš?“
„Jeden z pomocník v kuchyni, který jí nosil vodu ke
koupání, k nám p eb hl, ješt než byl spušt n padací most. A
ješt n co.“
„Ano?“
Úsm v sira George se roztáhl. „Da í se jí dob e a – ehm –
nehrozí jí žádné poskvrn ní, alespo prozatím.“
Adrien se zamra il a srdce mu posko ilo. „A jak ses dov l
tohle? Simonovým prvním úmyslem jist bylo se jí zmocnit.“
„Ano, ale zjevné postupoval neuvážen , protože se objevila
jaká va ící voda a… no. momentáln není schopen.“
„A co Langlois? Ten chl l naše manželství anulovat a získat
Danielu.“
„Simon je Valois a Langloise zjevn svým významem a
postavením p evyšuje.“
es veškerý strach a zoufalství se Adrien podíval na hrad a
l radost. „Takže mu opa ila…“
„Ano, když to mám íct otev en , p esn tak, Adriene.“
Adrien se rozesmál a pak se obrátil k siru Georgovi. „Neud lá jí
za to Simon nic?“
„Hodlá si nechat svou pomstu na vhodn jší as.“
Adrien strnul a p ipomn l si, že nesmí zešílet a vrhnout se sám
proti kamenných zdem.
„Musíme tam prorazit!“ prohlásil.
„Ano, zemane MacLachlane, musíme!“
Danielu nechali její v znitelé p es noc s mrtvolou hrab te
Germaina. Zakryla ji prost radlem z postele, ale nemohla z ní
spustit o i.
Do pokoje ve v ži se slétaly mouchy a jejich bzukot ji za ínal
zbavoval rozumu.
Za svítání uslyšela k ik. Katapult vysílal st ely p es hradby a
muži na nádvo í k eli, když je zasáhly ho ící lou e. Sledovala
je s radostí a neslyšela, že se dve e pokoje otev ely. Nev la,
že je za ní Simon, dokud ji nechytil a neobrátil k sob . „Poj ,
paní, p jdeme na cimbu í. Uvidíme, jak bude princ Eduard
372
st ílet p es hradby, když budeš na dost el! Pak mu, pokud ti
zbyla trocha rozumu, ekneš, že jsi zde z vlastní v le a že máš v
úmyslu se za mne provdat.“
„To ne eknu nikdy.“
„Víš, jak umím zacházet s nožem. Budeš mluvit, nebo
zem eš.“

Zabo il jí prsty do vlas a táhl ji s sebou. Napadlo ji, že by

mu mohla vzdorovat, ale bolest byla p íliš mu ivá. Vlekl ji p es
dv ramena schodišt do p ízemí, pak po nádvo í a nahoru po
schodech vedoucích ochoz m na vn jším opevn ní. Uslyšela
ik Angli an a šípy, které létaly k hradu, p estaly dopadat. Z
místa, kde stála, vid la po etné oddíly anglického vojska, prince
Eduarda a Adriena v jejich ele, jak se slušelo na vále níky.
Simon ji bolestné stiskl paži a postr il ji tak, aby ji muži dole
vid li. „Podívejte se, Angli ané! Lady Daniela z Avillu! Sto jí
zde z vlastního rozhodnutí! íkám, že jsi falešný rytí , který si
oblékl MacLachlanovy barvy. Pokud manžel té dámy žije, m l
by postoupit kup edu a ona mu poví, že sem p išla z vlastní
le, že je moje milenka, stane se mojí ženou a že naši zem
prohlásíme za vlastní!“ Skon il s k ikem a tiše dodal k
lu ištník m na hradbách: „P ipravte se!“
Daniela sledovala, jak Adrien s kon m popojel blíž k
hradbám. Nadzvedl hledí. Uslyšela, že se Simon prudce nadechl,
když si uv domil, že Adrien žije.
„Promluv s ním!“ vyk ikl Simon. „Až se p iblíží ke zdem
hradu, ekni mu, že jsi ho zradila kv li mn a že chceš se mnou
stat. Když odtáhne, nezem e!“
Zvýšila hlas. „Adriene! Nep ibližuj se…,“ varovala ho.
„Bestie!“ za val Simon a ona v boku ucítila ost í jeho nože.
Cht la žít, když byl Adrien naživu. A možná p ece jen existoval
zp sob…
„Adrien ! Opus hrad! Jak m žeš zapomenout? Myslíš, že
mohu zapomenout já?“
Vid la manželovi do o í, které málokomu jinému n co
373
prozrazovaly. Ale také vid la, že její zrad neví í.
„Adrien MacLachlane! Nepamatuješ si? Ty jsi zp sobil pád
Avillu! Tys jej zp sobil. Vzpomínáš si, jak se to stalo?“
„Te !“ vyk ikl Simon. Strhl Danielu zpátky a jeho lu ištníci
na Adriena vyst elili.
Ale Matouš byl rychlý a Adrien se brzy o ití za hranicí
dost elu.
Simon zaklel avleklji zpátky do jejího pokoje ve v ži.
ekla jsem mu, co jsi cht l!“ prohlásila elem k n mu.
Hled l na ni a pak ji ude il do tvá e ranou, která ji srazila na
postel. Ty il se nad ní. „Modli se, a odtáhne.“ ekl. „Tv j as
se blíží.“
Odešel a zabouchly se za ním dve e. Závora zapadla na své.
místo.
Adrien stál p ed Eduardem ve velitelském stanu. „Podzemní
chodby!“
„Cože?“ divil se Eduard.
„Prokopali jsme se do Avillu. íkala mi, že z hradu vede
jaká podzemní chodba. Abychom se dostali za hradby,
musíme proniknout tudy.“
Eduard, který sed l na polní židli, vstal. ,,Pošli pro toho
chlapce z kuchyn !“ p ikázal svým muž m.
Mladík p išel.
Zatímco dál létaly šípy a beranidlo se neslo k mostu, za ali
plánovat. Chlapec o kobkách v l a v plánech ukázal všechno,
co v l o spleti chodeb pod hradem. „Tam dole umu ili mnoho
ubohých duší, ano, m j princi!“ ekl mladík Eduardovi. „Slyšel
jsem, že odnášeli mrtvoly – n kdy mrtvoly urozených pán –
rovnou do mo e, aby nenápadn zmizely.“
„Najdu ten vchod. Vezmu si s sebou dvacet muž , žádné
lehké zbran , žádné t žké brn ní. Dostaneme se dovnit a
spustíme most“ ekl Adrien.
„Možná bys nem l – budeš p íliš ukvapený, p íliš ti záleží…“
„Už jsem to kdysi zvládl!“ ekl tiše Adrien Eduardovi. „Na
Avillu. Udržuj dojem, že budeme stále úto it eln .“
374
 „Ano, jak chceš,“ ekl Eduard. „Zmocni se hradu ve jménu
mého otce, Adriene.“
„Ano!“
„A vyve svou ženu v bezpe í z t chto zdí!“
Adrien p ikývl a zavolal na sira George, aby p ipravil muže,
kte í ho doprovodí. Po jeho boku se rychle objevil Daylin a
Michael z Avillu. Brzy se p ipojili ostatní.
Zamí ili p ímou cestou od hradu k mo i, tam se rozd lili a
zkoumali útesy a jeskyn , které ústily do mo e. Vstup objevil
Daylin. „Tady, Adriene, tady!“ vyk ikl. Adrien k n mu
isp chal. Zkoumal otvor v útesu a ekl svým muž m. „Když
stoupne p íliv, zaplaví toto místo. Musíme touto oblastí
postupovat co nejrychleji.“
Vstoupili do útesu pod mo em a pokra ovali v cest temným
tunelem ve skále. Na cestu jim svítily pochodn . Když krá eli,
voda za ala stoupat.
Výš a výš.
Sahala jim po pás…,
Pak po prsa…
Ani jediný muž nedal najevo strach z utopení. A pak dosp li
k ostré zatá ce, za niž chodba ústila do vyše položené plošiny. V
rozlehlé, vlhké jeskyni spat ili mrtvoly asi tuctu lidi– z nichž
tšinou zbyly kosti, p ipoutané et zy ke st nám… kde zem eli
hladem, nebo se utopili.
Muži se ml ky rozhlédli kolem sebe. „Tam je tunel,“ ekl
Adrien a pokra oval v cest .
Postupovali ješt asi t icet minut a pak se chodba rozd lila do
kolika pr chod . „Rozejd te se,“ p ikázal tiše Adrien a muži
se rozd lili. On sám se chvatn pustil do jedné z chodeb a
prov il pr chody, které byly slepé. Kon ily totiž v místnostech,
kde byli uv zn ni další lidé. Narazili na mu icí nástroje – a na
další mrtvá t la. Všichni muži m li tvá e stažené smutkem, když
vid li smrt kolem sebe, ale ne ekli ani slovo. Vrátili se na
výchozí místo a hlásili, co vid li.
„Myslím, že jsem našel správnou cestu,“ ekl Adrienovi
375
Michael. „Ano, a jak jsi to poznal?“
Michael, promo ený a zablácený, se usmál a ve špinavé tvá í
mu zablýskly bílé zuby. „Ucítil jsem jídlo. Jestli objevíme
kuchyn …“
„Ano, Michaeli, chlap e, ve nás.“
Daniela stála u okna a se sev eným srdcem pozorovala bitvu.
Král Eduard byl vytrvalý; jeho syn ješt víc. Ale hrad byl silný.
A kdyby obléhání pokra ovalo, den za dnem, týden za
týdnem…
Najednou se rozlétly dve e. Stál v nich Simon. Byl bledý a
ml el.
Uslyšela ev a in ení zbraní z nádvo í pod sebou a vyhlédla,
aby zjistila, že na nádvo í vypukla šarvátka. Muž proti muži
bojoval me i, palcáty, kladivy, vším. co bylo p i ruce.
Brána byla otev ená a most spušt ný. Daniele posko ilo srdce
v hrudi. Adrien porozum l.
„M l bys jít dol a vést své muže do boje, Simone,“ ekla
mu.
Zavrt l hlavou. „Nevrátíš se k n mu.“
„Možná bys mohl utéct. B ž. rychle, prchej odtud!“
Simon znovu zavrt l hlavou a díval se p itom na Danielu.
„Mrzí m to, Danielo. Všechno mohlo dopadnout jinak. Kdyby
ses za mne provdala d ív, než p isel…“
Nedopov l. Jen se na ni dál díval. Pak si uv domila, že má
v ruce n ž. Palcem p ejel po rukojeti.
Vykro il k ní.
„Ne!“ vyk ikla, když si uv domila, že ji chce bodnout rovnou
do srdce. P ibližoval se blíž a blíž. Daniela p esko ila postel,
zvedla džbán s vodou a hodila mu ho na hlavu. Muž se rozb hl
kolem postele za ní a ona p es ni p eb hla zpátky a vyk ikla,
když zakopla o Germainovo t lo. Hodila na Simona pokrývku,
polštá , pak st evíc a uv domovala si, že utíká p ed zbraní,
kterou po ní m že hodit, a že je bezbranná – zatímco on to s
nožem umí velmi, velmi dob e.
Snažila se prob hnout kolem n ho, ale ji chytil za rameno.
376
Zápasila s ním, plivala, kousala a snažila se mu vyrazit n ž
zrnky.
Zkroutil její ruku tak, až Daniela zakopla a upadla zády na
postel. Dopadl na ni a svou vahou ji p itla il k posteli. Pak
ob ma rukama pozvedl n ž.
„Danielo…,“ zašeptal.
Snažila se krýt pažemi a vyk ikla.
Ale když m l n ž dopadnout, najednou se od ní Simon odtrhl
a let l na druhou stranu pokoje. Narazil na st nu a sesunul se k
zemi.
Díval se na ni Adrien. Byl celý od bláta, vlasy m l zcuchané,
tuniku roztrženou. O i mu ho ely. Vztáhl k ní ruku a pomohl ji
vstát.
„Adriene…,“ za ala tiše a pak znovu vyk ikla, protože si
všimla, že se Simon vzpamatoval a vrhá se k Adrienovi. V ruce
l n ž, který mí il na srdce jejího manžela.
Adrien hbitým pohybem vytáhl sv j vlastní n ž.
A Simon se na n j nabodl.
Svezl se k zemi a pohled upíral na dvojici p ed sebou. Pak se
jeho o i pokryly skelným leskem a on zem el.
Daniela se vrhla k manželovi a vzlykala úlevou. Adrien ji
objal a pevn ji k sob p ivinul.

„Poj , má lásko, dovol, abych t z tohoto místa vyvedl.

Odvedu t dom …, ach, paní, cht l jsem íct…“
„Domov, zemane MacLachlane, je Francie, Anglie,
Skotsko…, všude tam, kde jsi ty!“ ekla Daniela. A ješt pevn ji
se k n mu p itiskla. „Doma jsem ve tvé náru i, pane.“
Adrien rozechv lý úlevou vynesl Danielu z místa jejího ža –
lá e.
377
 25
Princ Eduard, sám mladý a romantický – a také pot šen, že
378
byl hrad dobyt tak rychle –, dovolil Adrienovi a Daniele
okamžití odjet. Adrien navrhoval, aby se vydali na Aville, ale
ona toužila vrátit se do Londýna.
„Nemohu snést lak dlouhé odlou ení od malého, Adriene, i
když je u královny, nejlepší matky na sv . Je to pro mne velmi
ležité.“
„Rozumím,“ ekl jí a byla to pravda. Nezmínila se o
nep íjemných pocitech, ale adra m la t žká a napjatá, a on byl
rád, že chce kojit jejich dít sama a ne si obstarat kojnou, jak to
inila v tšina urozených dam. Kdysi byl pro ni Aville vším,
zrovna tak, jako bylo pro Adriena d ležité ve všech ohledech
sloužit anglickému králi. Sv t kolem nich se nezm nil, ale
zm nili se oni dva. Ve sv , jaký m li p ed sebou, je eká ješt
mnoho kamenitých cest.
Vydali se rovnou p es pr liv. M li up ímnou radost, že jsou
spolu, a protože se plavili na jedné z lodí prince Eduarda, mohli
se ubytovat se v kapitánské kajut . A tam se Adrien snažil
Danielu polaskat. Ta se ale odtáhla, soust ed mu pohlédla do
tvá e a dotkla sejí. Zachytil její ruku a ekl; „Co se d je, má
lásko?“
„Jsem užaslá a velmi vd ná. Po ád nemohu uv it tomu, že
žiješ. Cht la jsem zem ít. Vím. že t svrhli do mo e…“
„A víš také, že umím plavat. Voda byla studená, a tak jsem se
probral k v domí. A máme tolik dobrých p átel! Monteine se
vy ítila ven a volala o pomoc a moji lidé hned rozd lali na
pob eží ohn a za ali organizovat pátraní. A Tereza – ano, ta
malá liška, o které sis tak nespravedlivé myslela, že si s ní
zahrávám – se celá hysterická vypravila ke královn , protože ji
inutili, aby obstarala Simonovi a vikomtu Langíoisovi kon .“
„Jestli ti pomohla zachránil život, jsem jí neskonale
zavázána.“

379
 Ušklíbl se. „Ona a moje páže Luke se cht jí vzít. Brzy bude
mít plno starostí.‘“
„A Monteine s Daylinem jen ekají na vhodné datum
svatby!“ prohlásila s úsm vem Daniela. ,,Ale p ece jen, jak jsi
dokázal…“
„Když princ Eduard vyslechl Terezinu historku, okamžit
odjel z Londýna a p ipojil se k mým lidem, kte í prohledávali
pob eží v malých lunech a hledali m . Našel m sám princ
Eduard, když jsem plaval k pob eží.“
„Plantagenetové se do našeho života po ádn zapletli,
nemyslíš?“ podotkla.
Cht l jí odpov t, ale pak usoudil, že to m že po kat. „Ano,
paní,“ ekl jen.
Lítostiv zamumlala: „Nechápu, co se stalo se Simonem.
ísahám, že nebyl taková zr da, když jsem ho kdysi znala.
Muži bývají posedlí p ehnaným mín ním o sob . Myslím, že
il, že by m l mít jako Valois v tší bohatství, než jaké
shromáždil, a snad to mu pobláznilo mysl. íkám ti, Adriene,
stal se z n ho zlý lov k, ale v tšina národa laková není. Moji
lidé jsou talentovaní, p íjemní, tvrd pracují…“
„Danielo, má lásko, tato záležitost mezi králem Eduardem a
králem Janem neskon í, protože Eduard je zrovna tak posedlý!
Mám mnoho skv lých francouzských p átel. Tvoje matka byla
jednou z nejkrásn jších, nejinteligentn jších a nejlaskav jších
osob, jaké sv t poznal, a i ty jsi Francouzka, má lásko. Takoví
jako Simon m nemohou p esv it o tom, že Francouzi nepat í
k nejlepším lidem na sv .“
Usmála se, jak ji omámila jeho slova.
„Bál jsem se, že Simon…,“ za al.

380
 „Ani se mne nedotkl!“ ekla rychle. „Nikdy jsem t
nezradila.“ Pot ásl hlavou. „Nikdy jsem se nebál, že bys to
ud lala. Jen jsem se modlil, abys p ežila jeho kruté zacházení.
Na mé lásce by se nic nezm nilo. Opravdu jsi ho opa ila?“
„Ano.“
„Když jsem s tebou tolikrát bojoval, m l jsem si uv domit,
jak 1 se v takových v cech vyznáš. Jsi chytrá – ale naivní. Mohl
se ti strašliv pomstít a já bych byl bezmocný.“
„Nebyla jsem nijak chytrá – proste jsem jen náhodou držela v
ruce kotlík s vodou. A Simon byl p esv en, že jsi mrtvý a že
se se mnou ožení – cht l se pomstít až potom. Nep ál si dostat
za ženu ošklivou, zjizvenou stv ru.“
„Je to za námi. A nemusí ti to být líto. Danielo, v r mi, že
Simon p ipravoval s Armagnacem spiknutí proti Eduardovi.
Bylo mu jedno, co d lá vlastnímu lidu. Nevid la jsi, jak pohrdal
životem…“
„Musíš to pochopit, Adriene. Dala jsem matce kdysi slib a
ten byl svatý. Ale v ím, že jsem ho splnila, když jsem varovala
Jana, že ho cht jí zabít.“
„Eduard by nikdy nikomu nep ikázal zabít krále Jana.“
ikývla. „Bála jsem se, že i kdybys mohl, nikdy pro mne
nep ijdeš!“
„Vždycky pro tebe p ijdu. Ani jsem nepomyslel na to, že
bych se mohl prokopat. Kdybys mi nep ipomn la, co jsem
ud lal na Avillu, možná bych se o chodbách nikdy nedov l.
Byl jsem nap l šílený, jak jsem se cht l k tob dostat.“
„V la jsem, že dole n co je, protože mi Simon vykládal,
jak by m mohl mu it v podzemních chodbách a jak se t la pak
házejí rovnou do mo e. P edstav si! Tolik let jsem t nenávid la
za to, co se stalo na Avillu p ed mým narozením. A kdyby
nebylo Avillu, matka by nikdy nepoznala mého otce Roberta.“

381
 Te by byla skv lá p íležitost jí to íci, ale nemohl se k tomu
odhodlat. Ješt ne. Bylo p íliš okouzlující vychutnávat spole né
chvíle, poznat lásku tak hlubokou, jistou a neot esitelnou.
Nemohl se p inutit narušit n hu, které v té chvíli byli oba plni.
Držel ji v objetí a myslel si, že vhodná chvíle teprve p ijde.
Budou doma ve Skotsku nebo na Garistonu, možná budou za
chladného zimního ve era sed t u praskajícího krbu a pak…
Pak jí poví pravdu. Te ne. Te ji bude jen laskat.
„Je to pry , Danielo. Obávám se, že Langlois p ijde o hlavu,
ale t m, kte í jen poslouchali rozkazy pán , ud lí princ Eduard
milost. A Simon je mrtev.“
Zachv la se. „Už o n m nechci mluvit. Chci jen, abys m
objímal.“
Tak ji objímal a milovali se a bylo lo krásn jší než kdykoliv
edtím, protože si mezi nasycováním touhy šeptali slova o
svých citech.
Jakmile dorazili k anglickému b ehu, nezastavili se na noc,
ale sp chali dál do m sta, v n mž se usídlila královna. Když
vtrhli do Adrienových pokoj , nalezli tam samotnou královnu
Filipku, jak houpe dít .
Když vstoupili, p iložila si prst ke rt m.
„Zprávy o dalším znamenitém vít zství díky tvému
strategickému myšlení dorazily d ív než ty, zemane
MacLachlane. Jsme ti zavázáni za to, že sloužíš pravé nám.“
„Bez mé ženy by se mi to nepoda ilo,“ ekl Adrien.
Královna vzhlédla a nakr ila obo í, pak pohlédla na Robina.
Nespal, ale ví ka mu klesala. Za ala s dít ti mluvit a p itom ho
houpala.
„Tak tv j otec si myslí, že to plavé chmý í na hlav máš po
m!“ prohlásila královna a usmála se na chlapce, který jí
odpov l zavm ním. ,,Z ejm ješt nevid l malé znamínko na

382
tvém zade ku, že? A samoz ejm nikdo z tvých rodi nem l
íležitost vid t zadek krále, takže si možná neuv domují, že se
taková znamínka d dí. Našt stí alespo tvoje matka se
Plantagenet m moc nepodobá – díky bohu za to drobné
milosrdenství, které mi zachránilo hrdost!“
Adrien se ustaran podíval na Danielu a tisíckrát proklel sám
sebe, že jí ne ekl pravdu. Nikdy by si nepomyslel, že královna
promluví tak v cn o celé situaci, zrovna když si p ijdou pro
svého syna! Daniela zbož ovala svou matku a legendu
anglických rytí Roberta, o n mž v ila, že byl jejím otcem.
Daniela zírala na královnu s vyt ešt nýma o ima a celá bledá.
Filipka pohlédla na Danielu a mrkla, rychle vstala s dít tem v
náru í a p istoupila ke dvojici. Podala dít Daniele. „Vy dva si
musíte dávat v tší pozor na tak vzácný poklad!“ nabádala je.
Políbila Danielu na tvá . „Ty moje chudinko, vypadáš tak
ohromen ! Myslela jsem si, že sv t zjistil pravdu o tvém
narození už dávno. Král je mi dobrým manželem – vím, že m
opravdu miluje. Má samoz ejm své slabosli. Neznala jsem tvoji
matku, a když jsi p išla k nám do domu, byla už po smrtí, takže
jsem ji sotva mohla nenávid t. Tys vyr stala u nás dom jako
moje dcera. Te , Adriene, pomoz své žen . Je tak rozrušená!
Vezmi jí dít , aby jí nevypadlo z rukou.“ Adrien vzal Robina.
Královna ho pohladila po tvá i a vyplula z pokoje.
Daniela hled la na Adriena. T ásla se a odstoupila od n ho.
Rychle uložil Robina do kolébky, vykro il k ní a položil jí ruce
na ramena.
„Tys to v l!“ obo ila se na n ho.
ekl mi to princ Eduard, až když jsme pluli pres La
Manchc. Miluje t . Chystal se kv li tob rozbít hrad na kusy, a
bych p ežil, nebo ne. Danielo!“ Obrátil ji k sob , aby sejí mohl
podívat do o í a mluvit p ímo k ní. „Danielo, vím, jak se cítíš!

383
Vím, jak jsi celé ty roky proti Eduardovi bojovala, nenávid la jsi
ho za to, že t p inutil žít v Anglii, že t oženil se mnou…, za to
všechno. Milovala jsi památku muže, o kterém sis myslela, že
byl tvým otcem. Byla jsi oddaná králi, kterého jsi považovala za
svého. Prosím, nebu zklamaná, že je Eduard tvým otcem. Je to
velký král. moudrý lov k, state ný muž – a umí být
milosrdný…“
„Necítím k Eduardovi nenávist!“ poda ilo se jí vyslovit.
„Tak co tedy?“ cht l v t.
Rozesmála se a Adrien se vyd sil. P itiskl ji k sob a snažil se
ji ukonejšit. „Danielo, Danielo…“
„Ach, Adrien ! Nic mi není, opravdu, jsem v po ádku! Jen to,
že… moje matka, ten proklatý slib, kdy jsem p ísahala, že budu
rná králi! Adrien , ona musela mít na mysli Eduarda! Myslím,
že když umírala, pokoušela se mi íct, že musím projevovat
oddanost Eduardovi, králi a svému otci! Adrien , je mi to tak
líto! Celá ta léta. všechno to, emu jsem v ila, co jsem d lala…
válka. Kterou jsem vyvolala mezi námi dv ma! A Eduard je m j
otec Adriene, všechny ty úklady a plány, které jsem sp ádala
kv li králi Janovi! Bylo mezi námi tolik utrpení…“
„Stojíš za to všechno,“ ekl jí tiše. „A m žeš se na to dívat z
mnoha stran. Eduard by m l být spokojený, že vládne Anglii, ale
území ve Francii byla na druhé stran celá století vlastnictvím
anglických král . A po všech t ch letech se královské rodiny tak
promísíly, že je t žké íct, kdo má na co d di né právo!“
„Tomu p ece nev íš!“ ekla s úsm vem a pot ásla hlavou.
„Vždycky budeš bojovat za Eduarda.“
„Vždycky budu bojovat za tebe,“ ekl jí.
A ona se usmála a v o ích se jí zaleskly slzy. „Myslím, že te
žeme žádat p ím í.“
„Ano, m žeme. Ale budeš si muset uv domit, že te jsem

384
vd ný za Aville víc než kdy jindy. Vd ný, že byl dobyt, a
vd ný z celého srdce zato, že existuješ!“
Dít se rozplakalo a Daniela se zasmála a ekla: ‚Já mohu
dokonce íct, že jsem vd ná z celého srdce! Bez tvého
vojenského myšlení, kterým ses zasloužil o Aville, by nebyl ani
Robin!“
Vstala, zašla pro syna a uložila ho do jejich postele. Adrien
stal ležet s ní a s dít tem mezi nimi. Když se Robin nacpal k
prasknutí, p emohl ho hluboký spánek. Adrien ho zase zas
ukládal do kolébky a ekl: „Myslím, že by mohl mít vlasy po
Planta-genetech.“
„Obávám se, že bude mít po Planlagcnetech o i,“ omlouvala
se Daniela.
„Myslím, že v nich vidím náznak živé francouzské zelen ,“
ekl Adrien a opatrn položil spící dít do kolébky.
Pak se zas uložil se svou ženou, držel ji v objetí a ona ekla:
„Ach, Adrien ! Po ád myslím na celý ten as, kdy jsem t
opravdu milovala a cht la ti být oddaná, a zárove jsem cítila, že
dlužím lenní v rnost králi Janovi. Necht la jsem zradit Eduarda,
ale cítila jsem, že musím zachovat v rnost svému p vodu.
Dovedeš si to p edstavil? Zatímco…,“ povzdechla tiše.
„Nemohla jsem riskovat, že by královi lidé zabili krále Jana.“
„Král Eduard by nikdy nedal p íkaz k chladnokrevné vražd .
To jist víš. A tv j král Jan je také skv lý lov k, ušlechtilý,
moudrý a hrdý ve svém zajetí. Velice ho obdivuji.“
„A p ece…,“ ekla, obrátila se k Adrienovi a up ení se mu
zadívala do o í. „Tolikrát jsem ti v minulosti ublížila!“
„A já jsem ubližoval tob . Ale miluji t . Celým srdcem. Je
hezké v t, že jsi vlastn slíbila chránit anglického krále.
Mohlo se ti dostat lepšího zacházení.“
„Lepšího zacházení!“

385
 V o ích sejí zablýskly jiskry a on se zasmál. Byl p ekvapen,
že cítí rozechv ní. Byl tak rád, že ji má, že je s ní a že ví, že ona
miluje jeho stejn jako on ji!
„Možná ne. Vždycky jsi vášniv bojovala za to, emu jsi
ila!“
„A to je špatné?“ zašeptala napjat .
„Ne, to se mi na tob líbí. A opravdu t miluji, Danielo.
Zamiloval jsem si na tob tolik v cí, to, že jsi oddaná své ví e, a
up ímnost, se kterou jsi se mnou o své oddanosti mluvila. Láska,
kterou cítím, rostla asem tím, jak jsem t poznával a jak jsem
vid l, že v tvém srdci a v duši je všechno v po ádku.“
„Ach, Adriene! Bylo toho tolik, co jsem na tob uznávala a
obdivovala, dokonce i když jsem se pokoušela t nenávid t!
Tolikrát jsem žárlila, aniž bych si to uv domovala, cht la jsem
, ale nev la jsem, jak toho dosáhnout.“
„Má lásko. Máš m na celý život.“
i t chto slovech se Daniela usmála a její úsm v byl trochu
šibalský, jako by v n m bylo i pozvání. Sklonil hlavu, políbil ji,
a když se jejich rty setkaly, oživil se ohe v jejich nitrech…
„Už žádné i o králích!“ prohlásil. „Ani o královnách,
rytí ích, nebo o územích!“
„Minulost pat ila jim…,“ za ala
„A budoucnost bude naše,“ sliboval.
„Králi se splnilo p ání – te se splní nám.“
ikývla a její úsm v byl po ád tak šibalský a vábivý!
ivinula se k n mu.
A budoucnost té noci opravdu za ala.

386