2002

Copyright © 2001 by Shannon Drake

Translation © 2002 by Hana Žižkovà
Cover design © 2002 by DOMINO

Veškerá práva vyhrazena. Žádná ást tohoto díla nesmí být

enášena nebo reprodukována bez p edchozího písemného
souhlasu majitele práv.

Z anglického originálu SEIZE THE DAWN, vydaného

nakladatelstvím Zebra Books, New York 2001, p eložila Hana Žižkova
Odpov dné redaktorky: Jind iška Mendozová, Dagmar Sklená ová
Technický redaktor: Martin P ch
Sazba: Dušan Žárský
Obálka: Radek Urbiš
Vytiskla tiskárna Finidr, spol. s r. o., eský T šín
Vydání první
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1, v roce
2002

ISBN 80-7303-100-0
 FALKIRK, SKOTSKO
22. ERVENCE 1298

Válka m la podivné kouzlo. Pohled na šípy byl hroziv krásný.

istajasna se objevily na pozadí jasn modré letní oblohy…
Obloukem vylet ly k nebi a pak se zvláštním p vabem zvolna
padaly zpátky k zemi.
Potom se jejich let zrychlil.
Jejich svišt ní doprovázely další zvuky…
Brendan zaslechl výk iky. Skoti, kte í si s obnaženými zadky d lali
legraci z vynikajících lu ištník anglické armády, si p íliš pozd
uv domili, že p vab a krása mohou být stejn vražedné jako
hloupost. Te se jim šípy zabodávaly do masa, z ran prýštila krev,
kosti se lámaly. Muži k eli, potáceli se a padali k zemi. N kte í byli
zran ní, jiní mrtví. Kon hroziv ržáli. Mnozí z nich umírali. Rytí i,
kte í se vyhnuli šíp m, kleli, když jejich kon klopýtli a v posledním
tažení padli k zemi. P šáci se rozutekli. Jízda se za ínala trhat. Velitelé
eli.
„St jte, hlupáci! Schovejte zadky!“ vyk ikl Brendan v p íbuzný
Jan Graham, který sed l na velikém erném koni. M li jistou výhodu.
Vilém Wallace, jenž je vedl, si um l dob e vybrat bitevní pole. Eduard
l mnoho p šák a silnou jízdu – asi dvanáct tisíc jezdc a dva a p l
tisíce p šc –, Vilém se jim však rozhodl elit tím, že bitvu povede od
Callanderského lesa. Tudy ze strání stékal divoký potok, který se
vléval do byst iny pramenící v Glen Village. Angli ané proto museli
ekonat kus rozbahn né, vodou nasáklé zem , bažinu, jež dokázala
pohltit kon i muže. Angli ané však postupovali stále vp ed. Byli celí
zabahn ní, ale dokázali se vzchopit.
 Zato skotské ady se
rozpadaly. „St jte!“ vyk ikl
Jan znovu.
Brendan vid l, jak nev ícn kroutí hlavou nad hloupostí svých
muž .
Skute . Copak si žádný z nich nevšiml letících šíp ? Mysleli si,
že rozprášili smrtící hradbu Angli an , a nechávali se zbyte
ipravit o život. Hlavní útok p itom ješt ani neza al.
Krom výk ik slyšel také ch est ní ko ských postroj a ozdob na
zví atech n kterých bohatších bojovník . Jeho obrovský grošovaný
, Achilles, netrp liv podupával a z nozder mu p itom vycházel
vlhký, teplý dech. Dolet ly k nim další šípy. Padli další muži. Eduard
Anglický nebyl žádný hlupák a rozhodn nebyl zbab lec. Každý, kdo
ho za hlupáka i zbab lce považoval, byl odsouzen k záhub .
Anglický král bezohledn poko il Walesany, z jejichž ad si pro sebe
vybral nadané lu ištníky. P ivedl si rovn ž vojáky, kte í um li dob e
zacházet s kuší. Byli to vlámští a n me tí žoldné i – dalo se mezi nimi
najít i n kolik Francouz , s nimiž jinak neustále vál il.
Po jeho boku bojovali dokonce i Skoti. Skoti, kte í se obávali, že Wallace,
jejich ochránce a strážce, se nedokáže ubránit armád plantagenetského krále
Anglie, jenž se prohlásil Kladivem na Skoty.
Skoti, kte í možná práv te p ebíhali na jeho stranu.
Za anglickými lu ištníky p ijížd li vále níci na koních. Skotští
rytí i ochabovali. Schylovalo se k bitv muže proti muži. Skoti ovšem
vynikali ve vytvá ení obranných ad kopiník , které se v boji proti
anglickým rytí m dob e osv ily.
I tyto ady se však za ínaly trhat.
Brendan rychle sesko il z kon a sp chal k ost ílenému starému
vále níkovi, jemuž ze stehna tr el šíp. Neda ilo se mu jej vytáhnout z
la. Hrozilo, že muž vykrvácí p ímo na vále ném poli.
„Zlom jej!“ p ikázal mu muž.
„Nem žu, MacCaffery…“
„Ale m žeš, hochu, m žeš.“ Hled l na n ho modrýma o ima
zpod hustého sn hobílého obo í, jež jako by rovnou p echázelo ve
zm zcuchaných vlas .
„MacCaffery…“
„Schází ti snad síla, chlap e?“
 MacCaffery ho schváln popichoval. Jeho slova zaú inkovala.
Brendan pevn uchopil šíp, zatnul zuby – a vytáhl muži hrot z t la.
Ránu pak okamžit ovázal svou plát nou košilí, aby zmírnil krvácení.
„Jste blázen,“ ekl svému p íbuznému.
„Máš pravdu,“ pravil klidn starý MacCaffery. Ani nehnul brvou,
pouze neznateln zasténal. „Ale jsem svobodný blázen. A tak také
zem u, chlap e.“
Tak také zem u…
Cítil to snad sta ec také? Brendan m l zvláštní pocit, ne strachu,
ale stísn nosti. Nem li vytáhnout do boje hned dnes. íkali to mnozí
velitelé. Nem li bojovat. M li dál prchat na sever. Zanechali za sebou
zni enou, vyrabovanou zemi. Kdyby p ed anglickou armádou jen
utíkali, mohli ji vyhladov t.
Tém p ed rokem se u stirlingského mostu mocnému anglickému
vojsku postavily síly, které byly veskrze skotské – bohá i, chudáci,
zem lci i zbohatlíci – a zvít zily. Od toho drahocenného okamžiku
bylo Skotsko svobodné. Krátce nato zem el Ond ej z Moray,
významný baron ze severu, kterého v bitv smrteln zranili. Sir Vilém
Wallace, význa ný muž, který p ežil, však nadále ve všech oficiálních
dopisech uvád l jeho jméno. Wallace vládl jako ochránce království.
Získal takovou moc, že si mohl dovolit prolévat krev i v Anglii.
Poda ilo se mu vyrabovat York a svým stoupenc m p edat n co
nesmírn cenného – hrdost.
Hrdost.
Te se však hrdost m nila v bláznovství.
„Pozor!“ varoval ho starý MacCaffery.
Brendan se oto il práv v as. Rytí v barvách rodu York se mu
chystal zasadit ránu. Brendan vší silou zoufale vytasil zbra a namí il
muži na hrdlo. Nep ítel na chvíli ztuhl a pak se chytil za krk. Mezi
prsty se mu objevila krev a padl do bláta. V tu chvíli se k nim však už
blížil další rytí . ítil se rychle, t ebaže jel bahnem. Brendan se na
ho p ipravil.
Nep átele se nau il nenávid t na Jest ábím kameni, kde se s nimi bil jako
nezkušený chlapec. Tehdy p ežil, protože ho m li za mrtvého. Te mu
ipadalo, že se to stalo velice dávno. Od té doby se mnohému nau il. S
ibývajícím asem získal sílu a vycvi il si úsudek – a paži pro boj s me em.
Zjistil, jak chutná vít zství…
Najednou pochopil.
 Tady m l zjistit, jak chutná porážka.
Nehodlal ji však p ijmout. Stejn jako starý MacCaffery, který se i
es krvácející ránu postavil na nohy a bil se dál. Zdvihal obrovský
me , zasazoval jím údery a znovu jej pozvedal…
Znovu a znovu.
Bahno pod jejich nohama se zbarvilo do ervena.
Brendan zaslechl výk ik a oto il se. Jeho p íbuzný Jan Graham
spadl z kon a bezmocn ležel na zemi. Na pomoc mu p isp chali
jeho muži – pokoušeli se ho zachránit p ed nelítostnými úto níky,
kte í pobíjeli jejich druhy a nechávali své kon , aby je udupávali k
smrti.
„Jdi k n mu, chlap e! Budu ti krýt záda!“ vyk ikl MacCaffery.
Na starce m l plno síly. Brendanovi nemohl nikdo krýt záda lépe
než on. Mladík se rozb hl, aby vzáp tí padl na kolena na míst , kde
zvedali Jana. Uvid l, že jeho p íbuznému zeje v hrdle smrtelná rána. Z
hrudi mu vycházelo slabé chropt ní.
„Pro lásku Boží, Jane!“ Nap áhl se k n mu, aby ho odnesl, ale Jan
ho zadržel zakrvácenou rukou. „Utíkej, Brendane, ute s ostatními!
Práv se jim poda ilo zachránit Wallacea. Jdi za ním…“
„Neopustím t ,“ vzdoroval mládenec. „Odnesu t z toho bahna do
lesa…“
„Umírám, Brendane. Nemáš as na zachra ování mrtvol.“
„Jane…“
„Pro lásku celého Skotska, Brendane! Jdi! Tuhle bitvu jsme
prohráli. Prohráli jsme toho mnohem více. Ale nad je neum ela a tvé
srdce je svobodné. Utíkej!“
Jan mu pevn stiskl ruku.
Pak jeho sev ení povolilo. Brendan se pomalu zvedl a zatnul zuby.
Rozhlédl se kolem sebe.
Stál na poli posetém mrtvolami. Potom spat il starého
MacCafferyho, jak zavrávoral a kone padl k zemi. Zem el jako
svobodný lov k, jenž se rval až do konce.
ijížd li další a další Angli ané. Stovky jezdc . Neustále jich
ibývalo. Jejich kon klopýtali p es mrtvoly v zakrváceném bahn .
Jeden z rytí sesedl a p iblížil se k n mu. Z Brendanových plic vyšel
mohutný výk ik, vále ný pok ik Skot . Pok ik, který se rozlehl po
zemi a vznesl se až do nebe. Dokonce i ozbrojení a bitvami ost ílení
Angli ané se p i n m zarazili.
 Pak postoupil kup edu a se šílenou zu ivostí kolem sebe za al
sekat a bodat me em. Muži p ed ním jeden za druhým padali k zemi.
kterým sta ila jediná rána. Postupoval pomalu vp ed. Vztek a síla
v n m nar staly. Jan byl mrtvý, starý MacCaffery byl mrtvý, Bože,
všude kolem leželi mrtví, a nenávid ní Angli ané bez p estání
ijížd li…
Bylo jich p íliš mnoho.
Uv domil si, že nebojuje sám. Rychle pohlédl do strany. Spat il
barvy a erb svého vlastního rodu a uv domil si, že se k n mu p idal
jeho bratranec Arryn. Spole vzdorovali smrti, ocel se leskla ve
slune ních paprscích a barvila se do ruda…
Krev a mlha. Na poli leželo tolik mrtvých, že už tém nebylo
možné poznat, kdo je kdo. Ze znak na tunikách, které m li p es
brn ní, se nedalo nic vy íst. Ješt t žší bylo rozeznat barvy tkané vlny,
již na sob m li muži, kte í bojovali v kiltech a bez brn ní.
Najednou boj ustal. Angli ané p ímo p ed nimi padli.
ijížd li další…
Byli daleko.
Dokázali lov ka ohromit stejn jako p edtím šípy. Kon , muži v
brn ní, rodové znaky v zá i slunce, barvy ve v tru, mohutné svaly v
pohybu…
Byli krásní. Strašliví. P inášeli smrt.
„Na kon !“ vyk ikl Arryn. N kte í z jejich spolubojovník utíkali.
Brendan zavrt l hlavou. O i m l zúžené. „P ijížd jí další. Jan je
mrtvý, MacCaffery je mrtvý, všichni jsou… mrtví,“ ekl a rozhlédl se
po poli. „Pro n boj znamenal svobodu – nebo smrt.“
„Pokud nebudeme bojovat dál, žádné svobody si neužijeme,“ ekl
mu Arryn. „Zatracen , na kon , Brendane!“
Když mu bylo šestnáct, okusil u strilingského mostu sladkost
vít zství.
Nyní, v sedmnácti, si uv domil, že se musí vypo ádat s trpkostí
porážky u Falkirku.
Arryn vsedl na kon . Achilles klusal za ním. Brendan ješt chvíli
otálel. Pak se také vyhoupl do sedla a následoval Arryna.
U Janova t la zastavil.
„Máš pravdu, bratran e. Budu se bít z lásky ke Skotsku. A tob ,
Jane, p ísahám, že se nezastavím, dokud Skotsko nebude navždy
svobodné. P i krvi našeho Pána, a mi pomáhá, p ísahám. Nikdy se
nevzdám – sebe ani své zem .“
Angli ané mu tém dýchali na záda.
ekal.
Pak se naposledy oto il. Cloumala jím zu ivost. Srazil k zemi
prvního rytí e, který ho napadl, a pak ješt jednoho muže za ním.
Znovu se mu zdálo, že jsou všude kolem n ho vojáci. Dostali se do
blízkosti lesa, až ke strom m. Stále sed l na koni a me em ušt oval
rány na všechny strany. Cítil, že ho zatla ují do lesa. Málem ho srazili
ze sedla. Nakonec sám sesedl a oto il se, aby v boji pokra oval na
zemi. Jeden z úto ník ho napadl. Bránil se a nutil ho ustupovat,
dokud se muž nep itiskl zády ke stromu. Pak ho zabil.
Potom se oto il. Stál skrytý ve stínu. Mezi stromy uvid l postavu,
jež m la na sob m la drát nou košili a p es ni tmavý pláš .
Byl to p ítel, i nep ítel?
Vykro il vp ed.
Postava na n ho za ala ze všech sil úto it me em, ale Brendan
všechny rány odrazil. Nep ítel ustoupil a vyk ikl: „Po kat!“ M l
mladý hlas. Ženský hlas.
Pláš se jí svezl z ramen. Strhla si p ilbu z hlavy. Ohromen na ni
hled l. Byla velice mladá, asi v jeho v ku. Možná ješt mladší. V
ítmí lesa jí vlasy zá ily jako zlatý ohe . M la dokonalé rysy, jako
vytesané z mramoru. O i m la jasné jako hv zdy, vypadala nevinn …
Ani se k ní nep iblížil. Jen na ni up en hled l.
Pak za sebou n koho zaslechl. Za zády mu stál nep ítel.
Bez jediného zaváhání se rychle oto il. Než mu muž mohl
useknout hlavu, Brendan mu probodl hrdlo.
Najednou zezadu dostal ránu do hlavy. Spánky mu projela bolest
a na chvíli ho oslepila. Klesl na kolena. Ta dívka. Povedlo se jí ho srazit k
zemi. Sv t mu za ínal blednout p ed o ima.
„Brendane!“ Bratranc v hlas ho p im l s námahou se probrat.
Arryn k n mu dojel. Sesedl z kon a postavil Brendana na nohy.
„Poj , musíme jet rychleji, dál, hloub ji do lesa.“
Brendan zatnul zuby. Chytil se za sedlo svého kon a s námahou
sé na zví e vyhoupl.
Cítil hrozivou bolest. Ješt více se však zlobil sám na sebe.
Nep íteli se zkrátka nesm lo d ovat.
 „Brendane! Drž se, chlap e, poje .“
Zrak se mu zamlžil.
Pak uvid l, jak se k nim tryskem blíží anglické vojsko a vjíždí mezi
stromy.
Pobodl Achilla a rychle se rozjel. K našt stí následoval kon
jeho bratrance. Zatímco ujížd li dál a nechávali Angli any za sebou,
proklínal se v návalu marného vzteku a zoufalství. Prohráli. Tak
dlouho a s takovým nasazením bojovali…
A jeho nakonec srazila n jaká holka.
Jenže on její ránu p ežil.
Byl ochotný bojovat do roztrhání t la, ale bratranec m l pravdu –
smrt by mu k ni emu nebyla, ani by tím nijak nepomohl své zemi.
Bude dál bojovat.
Nikdy se nevzdá.

Nikdy nezapomene, nikdy jí neodpustí.

V hlav mu hroziv hu elo. Málem spadl z kon , ale nakonec se na
m udržel a jen silou v le p ežil. Te se nesmí vzdát. Protože miluje
Skotsko. Protože se musí pomstít.
Bože, ten den jednou p ijde! Jednoho dne šiji najde.
Pomsta, zloba, to byly silné city, pro n ž stálo za to žít.
Kone dojeli do úkrytu v lesích. „Jsme v bezpe í, chlap e.
Kone jsme v bezpe í.“ Zaslechl Arryn v hrubý hlas. Pak bratranci
padl do náru e. Dob e v l, že nez stane dlouho p i v domí.
Pohlcovala ho tma. Temn rudá tma, která p ipomínala stín krve a
smrti…
ežije.
Kv li pomst a kv li Skotsku.
Aby ji našel. Protože miluje svou zemi. Nezem e.
Ne…
Pomstí se za zlo, které na n m spáchala.
On i jeho zem budou žít – v míru.
Budou svobodní.
 1

PO ÁTEK NOVÉHO STOLETÍ

1301-1302

„Psanci na obzoru!“ vyk ikl kapitán Abram. „Pirátská lo .

Napn te plachty! Nato te je po v tru! Musíme t m zatraceným
darebák m ujet.“
Když b lovousý, v trem ošlehaný starý kapitán vyk ikl sv j
rozkaz, pocítil v celém t le nap tí.
Na p ídi stála lady Eleonora z Clarinu v anglickém Yorkshiru.
Cítila, jak ji slaná vodní t íš sv dí na k ži a jak jí ve v tru vlají vlasy i
šaty. Když zaslechla kapitána, zamra ila se. Nebyla si správností jeho
rozhodnutí v bec jistá. T ebaže v koši v ráhnoví sed la hlídka, byla to
práv Eleonora, kdo jako první spat il blížící se plavidlo a pov lo
tom kapitánovi. Lo byla velice rychlá. Eleonora užasle pozorovala,
jak se k nim blíží, jako by p es Irské mo e let la.
„Pirátská lo ,“ opakovala. Necht la kapitánovým slov m uv it.
Slyšela už o námo nících ochotných všechno riskovat, jen aby získali
bohatství, ale takových nebylo mnoho. Doby, kdy mo ím vládli
vikingští piráti, byly dávno pry . P estože mnohým obyvatel m
Británie, Irska a možná celé Evropy v žilách kolovala vikingská krev,
pirátství se všude krut trestalo. Král Eduard s piráty nakládal
nemilosrdn . Okrádali totiž jeho lod a rabovali jeho pokladnice. On
itom pot eboval peníze na své nekone né vál ení.
„Piráti!“ opakoval roz ilen kapitán Abram. Najednou se k ní
oto il. „Sejd te do mé kajuty v podpalubí, má paní.“
„Jestli se piráti zmocní lodi, nebudu ve vaší kajut o nic
bezpe jší než tady, kapitáne Abrame,“ odpov la.
„Hodlám svou lo ubránit, lady Eleonoro.“
 „Mnozí muži hodlali dokázat mnohé, kapitáne, a jak to dopadlo?“
„Budu se bít…,“ za al rozho en . „O tom nepochybuji.“
Povzdechl si a pozorn se na ni zadíval. Dob e v l, že hovo í s
mladou ženou, která vid la p íliš mnoho.
„Pokud nás napadnou a dostanou se na palubu, m žou vás
snadno zabít. Jsou to darebáci. Ti, kte í brázdí mo e, nev dí nic o
zvyklostech civilizovaného sv ta.“
Civilizovaného sv ta. Jestli v takovém sv v bec žije, patrn z n j
ješt nic nevid la. Jeho civilizovanost, a p edevším civilizovanost jejích
mužských p íbuzných ji vyslala na tuto cestu.
„T eba to v bec nejsou piráti, ale jeden z mých bratranc ,“
zabru ela.
„Tu lo znám,“ odporoval Abram. „Pat í francouzskému pirátovi
Tomáši z Longueville. Nechci vás nechat zem ít, má paní.“
To zajisté ne, pomyslela si smutn . Napadlo ji, zda ji nevyslali p es
Irské mo e do Francie práv proto, že by mohla zahynout. Své
myšlenky si však nechala pro sebe a p ipomn la mu: „Kapitáne, byla
jsem na našem rodovém hrad severn od Yorku, když ten zb silý
Skot, Wallace, zapálil stodolu, v níž uv znil t icet muž . Byla jsem to
já, kdo se postavil zbytku armády toho ezníka a stodolu otev el.“
Abram se netvá il nadšen . „Pravda, lidé si o vás myslí, že jste
sv tice, že máte požehnání od Boha. Muži z Yorku vás následovali do
bitvy u Falkirku, ale tady jsme na mo i. Tady by vás mohlo zabít
náhodné škrábnutí háku. Mohl by na vás spadnout st že . Zavolejte
svou komornou a jd te spolu do podpalubí.“
„P i vší úct k vám, kapitáne…“
„Copak opravdu nikdy neposloucháte, co vám lov k íká?!“
vyk ikl.
Zvuk jeho hlasuji poprvé doopravdy vyd sil. Oto ila se. Pirátská
lo je dohán la. Plavidlo, na jehož palub práv stála, jí najednou
ipadalo jako ubohá rozvrzaná kocábka, která nedokáže nabrat na
rychlosti. Kolem pobíhali námo níci, kterým te velel lodní d stojník.
Varovali ji o ima.
Znovu se podívala na lo , která je dohán la. Byla malá, úzká a
elegantní. Na st žních sejí hrd nadouvaly pevné plachty. Ukrajovala
vodu s hbitostí a p esností nože.
„Eleonoro!“
 Když zaslechla své jméno, oto ila se. „Jste snad hluchá, dít ?
Chystají se nás p epadnout piráti!“ Nad krátkými schody vedoucími
do kapitánovy kajuty stála její komorná Bridie a neustále se k ižovala.
Eleonora se i p es vážnost situace jemn zamra ila – Bridie s ní takhle
ješt nikdy nemluvila. Jist se domnívala, že stojí tvá í v tvá
neodvratné smrti.
„Bridie…,“ za ala. Bridie se k ní hnala p es palubu a p itom
uhýbala námo ník m, kte í se zoufale snažili nabrat rychlost. Byla
vysoká, štíhlá a o pouhé t i roky starší než Eleonora. Její paní v ní
la dobrou a spolehlivou spole nici.
Te stejn jako p edtím.
Objala Eleonoru. „Byla jsem u toho! Toho dne jsem byla s vámi a
vím, že jste všechno d lala nerada. Vím, že vás vytáhli na bitevní pole,
vím to! Tak te nep edstírejte, že jste stejn tvrdá jako muži. Pro lásku
Boží, poj te se mnou, paní! Poj te do podpalubí. Nebo chcete vid t
další krev?“
i Bridiiných slovech ji opustila veškerá odvaha i rozhodnost.
Bože, vždy ona má pravdu. Nesnáším krveprolití, strach, boj, pohled na
umírající muže…
Bridie m la pravdu. Eleono ino chování na hrad Clarinu nebylo
projevem state nosti, ale irého zoufalství.
Mnohému se tím však nau ila. Mnohému o bitvách a o mužích.
„Prosím,“ zašeptala Bridie.
„Dobrá, p jdeme do podpalubí.“
Eleonora krá ela za Bridií. Cítila, jak se lo houpá, ale udržela
rovnováhu. V tru ani vody se nebála.
Avšak nic na sv ji ned silo tolik jako p edstava, že ji n kde
zamknou.
Než došly ke dve ím kajuty, smýkl jimi silný náraz. Celá lo jako
by zasténala. Zranili ji, prorazili, zni ili. Námo níci opoušt li své
pozice, aby tasili zbran . Pirátská lo je dohonila a chystala se k nim
ipoutat. Do vzduchu jako st íbrní ptáci vylétly háky a jako
ok ídlené zuby z oceli se zachytily o bok lodi.
„Má paní!“ vyk ikla Bridie.
Prudce do Eleonory vrazila a ob upadly. Námo níci z nep átelské
lodi se zatím snášeli na palubu jako mouchy na mršinu. V lanoví
viseli muži s vytasenými me i. Rozpoutala se krutá bitva.
 Eleonora ležela jak dlouhá tak široká na podlaze a hled la do o í
umírajícímu námo níkovi. Vytrácelo se z nich sv tlo. K ob ma
mladým ženám po zemi praménkem stékala jeho krev.
„Vsta !“ vyk ikla na Bridii. Ob se postavily. Do kajuty s
ohlušujícím rachotem vpadli dva muži, kte í v bitce p išli o zbran .
Jeden z nich byl pirát, který držel za hrdlo lodního d stojníka.
Eleonora vyrazila za nimi. Vzala t žkou, nákladnou bibli ležící na
kapitánov stole a ude ila jí úto níka do hlavy. Omrá en se
odpotácel. Prošediv lý námo ník hled l na Eleonoru.
Bridie se natáhla po bibli.
Zvedla ji vysoko do vzduchu. „B h je p i nás.“
„Opravdu?“
Ob se rychle oto ily. Ve dve ích do kajuty stál vysoký muž a
jednou rukou se opíral o rám dve í. „Obávám se, že se mýlíte, sle no.“
Vstoupil do kajuty a smekl klobouk. „Dovolte mi, abych se p edstavil.
Tomáš z Longueville. B h je práv te p i mn a proti vám.“ Nebyl
starý, ale za léta strávená na mo i m l opálený a v trem ošlehaný
obli ej. Byl oble ený do tmavých plát ných kalhot, bílé košile, šípkov
erveného kabátce a holínek. M l pronikavé o i, kterýma si všechno
il zpod p iv ených ví ek. Na tvá i se mu objevil slabý úsm v.
„Ach… takže je to pravda. Vy jste jist lady Eleonora z hradu Clarinu.
Plavíte se do Francie, abyste se setkala s velmi bohatým mužem.
Pot ebujete doplnit pokladny, které vyprázdnili Skoti – B h ochra uj
jejich divošské duše. No, uvidíme, kolik je ten muž ochoten zaplatit,
aby vás m l u sebe.“
Lodní d stojník, který stál se zády p itisknutými ke st kajuty,
najednou ožil a vysko il kup edu. „Ty lot e! Této dámy se ani
nedotkneš…“
Když se vymrštil, pirát vytáhl n ž. Eleonora se mezi oba muže
rychle postavila. D stojník se nesta il zastavit a srazil ji na piráta.
Tomu se v o ích na okamžik mihl podivný výraz. Odstr ila ho od
sebe. Dál mezi nimi stála.
„Už bylo dost zabíjení,“ pravila pevn .
Tomáš z Longueville pobaven povytáhl obo í. „Vy mn chcete
íkat n co o tom, že bylo dost zabíjení?“
„Vraždíte snad, protože vás to baví?“ zeptala se. „Zajal jste naši
lo . Nemáte d vod tohoto muže zabíjet.“
 „Máte pravdu. Lo jsem zajal. A co se tohoto muže týká…“ Na
chvilku se zamyslel. „Jane!“ zavolal pak. Do kajuty vb hl další muž.
„Ho te tohohle lov ka p es palubu. Ale nezabíjejte ho. A s ním
ud láte cokoli, do vody musí dopadnout živý a zdravý.“
„Musíte mu dát lo ku!“ vybuchla Eleonora, když vešel další pirát
a odtáhl jejího obránce.
„Jste trochu nervózní, vi te? Ale vy jste p ece bránila clarinský
hrad. Jste p ece Svatá Eleonora, nebo ne?“
„Je to dáma, urozená dáma, n žná dívka dobrých mrav a
vybraného chování,“ zalhala Bridie, která k Eleono e p istoupila a
objala ji kolem ramen. „A jestli… jestli jí…“
Došla jí slova. Celá se za ervenala.
„Pokouší se vám vysv tlit, že pokud mi jakkoli ublížíte, nebudu
mít pro svého ženicha tak vysokou cenu jako p edtím,“ ekla
Eleonora p ík e. Napadlo ji, jestli na tom, co íká, v bec n jak záleží.
Narodila se do zni ené zem a ode dne, kdy otec zem el, se její život
podobal hazardní h e, šarád , travestii.
„Co když mi je ale jedno, kolik na vás vyd lám?“ zeptal se a o i se
mu nep estávaly laškovn lesknout.
„Co když mi je všechno jedno a sko ím do mo e?“ odpov la mu
otázkou.
Po obli eji mu p elétl stín zlosti a roz ilení. Práv jí cht l odseknout,
ale najednou se v kajut objevil muž jménem Jan.
„Lo na obzoru,“ ekl napjat .
„Lo ?“
„Ano. P kn rychle se k nám blíží,“ odpov l Jan.
Tomáš z Longueville se dámám pozvolna uklonil. „Omluvte mne.
Prozatím nashledanou. Jaká škoda, paní Eleonoro. Práv jsme se
za ínali lépe poznávat. Co nejrychleji se s našimi novými nep áteli
vypo ádám, abych se k vám mohl vrátit. Ani za nic bych si necht l
nechat ujít váš skok do mo e.“
Dve e za ním s prásknutím zapadly. Eleonora vyk ikla hr zou a
vrhla se ke dve ím. Byly pevn zav ené na závoru.
„Má paní!“ vyk ikla Bridie a p isp chala k ní.
Nehodlala se nechat n kde zamknout. Uv znit.
Pak najednou prolet la zpátky místností a dopadla na kapitán v
st l. Lo se dlouze a hroziv zat ásla.
 Její d evo zask íp lo, zapraskalo… a povolilo.
A pak… Ucítily ohe .
„Ho í,“ vypravila ze sebe Eleonora a oto ila se k Bridii. „ ekli
nám, že máme z stat tady. Venku ho í…“
„Neuho íme tu. To si radši probodnu srdce me em! Je to rychlé.“
„Eleonoro…“
„Odmítám! Nez stanu tu, nez stanu!“ vyk ikla Eleonora a za ala
bezmyšlenkovit pobíhat po kajut a hledat zbra , jakoukoli zbra , jíž
by se mohla pokusit vypá it dve e. Nakonec za tapisérií, která zdobila
kapitánovu postel, našla sekyru. Byla to stará vále ná sekyra. Možná
sloežila k boji proti nep íteli, možná to byl jen užite ný nástroj.
Nev la, k emu ji kapitán používá, a bylo jí to jedno.
Odhodlan sev ela sekyru v rukou.
„To nesmíte, Eleonoro,“ ekla Bridie. „Poslouchejte. No tak
poslouchejte mne! Kapitán íkal, že máme z stat tady. Mohli by nás
zabít.“
Eleonora se na míst zastavila a zahled la se na svou komornou.
„Ne, Bridie. Ty poslouchej mne. Copak necítíš ten ohe ? To máme
zem ít v pasti jako krysy?“
„Jenomže, má paní…“
„Mn je jedno, jak zem u, Bridie, pokud to nebude znamenat, že mám
uho et. Bridie, poslouchej mne – nadechni se! Ohe . Na palub ho í!“
Bridie se zhluboka nadechla.
Opravdu, ho elo. Eleonora netušila, jak je požár rozsáhlý. Nehodlala
se však nechat uv znit v plamenech. „Ho í, Bridie, ho í!“
Bridie se znovu nadechla. Zdálo se, že se kone probrala k
životu.
„Ho í!“ Chytila Eleonoru za ramena a zahled la se na ni s
divokým výrazem v o ích. „Ho í, Eleonoro! Pom žu vám. Jak vám
jen pom žu?“
„Ustup, Bridie. S takovými nástroji si umím poradit.“ Poodešla o
kolik krok a pak se rázn rozp áhla sm rem ke dve ím.

***

„Poda í se nám ji zajmout?“ zeptal se Brendan a podíval se p ed

sebe kapitánovým dalekohledem.
 „Poda í, jestli se ti chce,“ odpov l mu Erik Graham, p íbuzný,
který velel Sršni.
„Samoz ejm , že se mi chce,“ zabru el Brendan. M li p ed sebou
zvláštní výjev. Pirátská lo se práv p ipoutala k anglickému
plavidlu, které plulo pod vlajkou Eduarda I. Namanuli se k bitv ,
která zdaleka nebyla u konce.
Ani jedna z lodí z poty ky nevyvázla bez škrábnutí. Na obou jist
také došlo ke ztrátám na životech. Sršn postavili podle norského
vzoru na Severních ostrovech, jimž stále vládli Norové. Byl lehký,
úzký a rychlý, na jeho palub se plavila hrstka námo ník , v jejichž
žilách stále kolovala zna ná dávka vikingské krve. Spolu s nimi pluli
Skoti, kte í nes etn krát zažili porážku a byli až p íliš uvyklí boji.
„Znáš tu pirátskou lod?“ zeptal se Erik. Byl urostlý a stejn vysoký
jako Brendan. Zatímco však Brendan m l vlasy erné jako havran, ivá
jeho p íbuzného lemovaly vlasy a vousy barvy m di. O i m l sv tle
modré, byly sv tlejší než Brendanovy kobaltové. Spokojen mu v nich
zasvítilo. „Nepovídej, že tyhle barvy neznáš.“
„V tšinu života jsem bojoval na souši, bratrance,“ p ipomn l mu
Brendan. Bylo to tak. Celé dospívání strávil v bojích. Sotva si
vzpomínal na dobu, kdy byl synem z dobré rodiny, který se p irozen
také u il zacházet se zbraní, ale který rovn ž trávil noci nad knihami a
il se jazyk m, matematice, d jinám a hudb . „Teprve poslední
dobou jsem m l… p íležitost… vyjet na mo e, dodal zamyšlen .“
Pokaždé, když se plavil, myslel na n co jiného, a tak o vlajkách
zných mo eplavc v l jen velmi málo.
Oto il se k Erikovi. „Nechceš mi tedy pov t, kdo to je, Eriku?“
„Lo pat í Tomáši z Longueville.“
Tohle jméno znal i Brendan. „Tomu prohnanému Francouzi?“
zeptal se.
„Ano. Je to opravdu zajímavý chlapík. Ví, kdy je správný as
uzav ít výhodný obchod…“
„Zajal anglickou lo ? V tom p ípad za ním!“
„Bude s tím Wallace souhlasit? Máme diplomatické poslání,“
ipomn l mu Erik.
„Že cestou do Francie zajmeme francouzského piráta – a p itom
dostaneme Eduardovu lo ? S tím souhlasit jist bude.“ Oto il se a
podíval se dalekohledem za zá lodi. Wallaceovo plavidlo plulo
kousek za nimi. Ješt než se p ed nimi tahle zvláštní podívaná
odehrála, v li, že jsou ádn p ipraveni na námo ní bitvu.
Pokaždé vyplouvali p ipravení na bitvu.
estože u Falkirku prohráli, Vilém Wallace, velký obhájce
Skotska, p ežil. Král Eduard pomstychtiv toužil po jeho hlav . Od
událostí u Falkirku Wallace ani jednou neustoupil od svého snu o
svobod i od svých ideál o Skotsku. Byl však inteligentní. Protože
žil ve feudální spole nosti, erpal vojenskou sílu pouze ze svého
úsp chu. Nebyl významným pánem ani šlechticem s d di nými
právy vládnout druhým. Nem l proto desítky poddaných, kte í by
mu museli sloužit v dob války. Od porážky u Falkirku Skotsko
neúnavn bránil. Pronásledoval anglické jednotky, které se držely v
jižní ásti zem , bral jim zásoby a bil se, když vid l, že rychlost a
strategie zm žou více než síla a dobré zásobování na nep ítelov
stran . Rovn ž cestoval do Norska, na Šetlandy, do Francie a Itálie,
což bylo možná ješt d ležit jší.
Novou skv lou armádu však nepostavil.
Porážka u Falkirku však p ece jen byla k n emu dobrá. Skotští
šlechtici museli p evzít ást zodpov dnosti za svou zemi. Strážci
království te byli jiní.
Eduard se Skotska nevzdával. Nepoda ilo se mu sice shromáždit
dostatek voják , aby ovládl skotský sever, nep estával ale tvrdit, že je
v zemi svrchovaným vládcem. Brendan v l, že Eduard I. Anglický
Skoty nikdy nep estane pronásledovat. Hrozbu, kterou pro jejich zemi
znamenal, mohla zaplašit pouze jeho smrt. Eduard však v sou asnosti
vedl jiné bitvy a nem l dostatek vojenských sil, aby si zemi podmanil
– aby ji rozdrtil. T ebaže to byl jeho hlavní cíl. Te to nešlo.
Brendan asto uvažoval, jak je možné, aby se výjime ný vále ník a
vojev dce jako Vilém Wallace dokázal tak snadno smí it se svým
osudem. Z jeho síly, prudké vý nosti, z jeho krve a potu, ze všeho,
co pro Skotsko d lal, t žili významní baroni. Nikdy ho však
doopravdy nepodpo ili.
Vilém stále uznával za krále Skotska Jana Balliola. Považoval ho za
jediného pomazaného panovníka své zem . Krev starého skotského
královského rodu však kolovala v žilách i Janu Comynovi, enému
Rudý, a Robertu Bruceovi. Poslední dobou se povídalo, že Jan Comyn
na bitevním poli u Falkirku sebral své oddíly a utekl, a proto Skoti
prohráli. Jak Comyn, tak Bru e byli n jakou dobu strážci království.
Pronásledovali Angli any, ale opatrn . Hrozilo, že jejich letitá rivalita
zni í veškerou samostatnost, která Skotsku z stala. Bru e se svého
adu nakonec vzdal a po n m totéž u inil i Comyn. Strážcem
království se stal Jan Soulis, dobrý Skot, který p ísahal, že bude zemi
spravovat jménem nep ítomného krále Jana Balliola.
Wallace to všechno pozoroval a obával se, že u obou muž
evládnou jejich vlastní zájmy a možná i láska k vlastnímu bohatství
a moci. Jakmile se zdálo, že je anglický král zmá kne, byli ochotní se
mu vzdát. Báli se, že p ijdou o své pozemky a tituly.
Vilému Wallaceovi v boji nic takového mysl nezat žovalo.
Nemusel se bát, že ztratí to, co oni. Jan Balliol stále žil, a p estože si
jen málokdo myslel, že se ješt n kdy vrátí do Skotska, z stával i
nadále králem. Byl to smutný vlada , ublížený a zbab lý. V tšinou se
mu íkalo „D ravá kytlice“ nebo „Otrhanec“. Te ho však propustili z
papežského v zení v Itálii, do n hož ho nechal uvrhnout Eduard, a
práv pobýval ve Francii. Do zna né míry práv kv li n mu te
sp chali k francouzskému králi, jenž byl jejich spojencem.
„Tak co?“ zeptal se Erik a vytrhl Brendana ze zamyšlení.
„Cože? Jestli bude Vilém souhlasit? Jist . Ur it bude.“
„Takže se dáme do práce.“
„Správn .“ Brendan rychle vykro il po palub ke svým muž m,
kte í se shromáždili na jednom míst a hled li sm rem ke kormidlu, u
hož rozmlouval s Erikem. Napjat ekali. Tušili, že se n co za ne
dít. Cestou dávali dobrý pozor, zda nezahlédnou n jaké Angli any,
kte í by mohli chtít Wallacea zajmout a p ivézt Eduardovi.
„Zajmeme ji!“ vyk ikl a zašklebil se. Pak citoval slova v dce, jehož
všichni následovali. „Nikoli pro slávu, ale za svobodu. Za Skotsko!“
„Jedin za Skotsko! A také za bohatství, které se nám tu dnes
že namanout, vi , Brendane? Pot ebujeme je do našich
skomírajících pokladnic!“ vyk ikl Liam MacAllister, vysoký muž s
ohniv rudými vlasy a smyslem pro humor. Muži se hlasit zasmáli.
„B h ví, že se nám bude hodit veškeré bohatství, které se nám z
potáp jící se lodi poda í získat, Liame.“
Muži se za ali znovu smát a bod e pok ikovat. Halasili na celou
lo .
Dosti asto si takovými projevy prudkosti dodávali odvahy, když
k nim osud byl nevlídný.
 „Napn te všechny plachty a vp ed!“ vyk ikl Erik na své
námo níky.
Za ala honi ka.
„Ur it je jich víc než nás,“ varoval Erik Brendana.
Brendan se ušklíbl. „Ješt nikdy jsem se neú astnil bitvy nebo
poty ky, v níž bychom nebyli v menšin .“ Oto il se ke svým muž m.
„P ipravte si šípy, p átelé! Zatímco budeme p eskakovat na jejich
palubu, zam stnáme je – budou se mít co otá et, aby jim neuho ely
zadky. Dop edu postoupí t i nejlepší. Liam, ty, Collume, a Ainsley.
Trochu je zasypte. Vezm te sm lu a hadry a zapalte je.“
Muži se zvedli, aby vykonali jeho p íkazy.
Mnohému se nau ili od Eduardových lu ištník .
Te Angli an m i pirát m oznamovali sv j p íjezd.

„Pozor, Bridie, pozor!“

Dve e se porou ely k zemi. Eleonora s Bridií vyrazily na palubu
práv ve chvíli, kdy nebe i mo e protnul nový vodopád ho ících šíp
a dopadl mezi st žn a plachty. Eleonora p inutila Bridii, aby se
skr ila. Kolem nich s bzu ením prolétla hrozivá sprška šíp . Všechny
se zabodly do st ny kajuty. Za nimi se táhl zápach ohn , který ob
dívky ude il do nosu. Lo neho ela, ale nebylo vylou ené, že k tomu
brzy nedojde. Piráti byli velice schopní. Snažili se udržet lo v klidu,
ipravit se na úto níky a uhasit plameny.
Nedaleko od nich stál na palub Longueville. Klel, vyk ikoval
íkazy a pozorn si prohlížel p iplouvající nep átelské plavidlo.
„Zatáhli na mo e bojové praktiky, které se používají na pevnin !“
zaburácel. „Šípy! Sípy!“ Zahrozil p stí sm rem k lodi, jejíž posádka se
je chystala zahákovat. „Bijte se jako lvi! Taste me e! Skoti! Proboha!“
Ješt ani nedo ekl, když znovu uslyšeli škrábání hák . Bylo
neuv itelné, že anglická lo ješt drží pohromad , protože k jejímu
levému boku bylo stále p ipoutané pirátské plavidlo, zatímco z
pravoboku se na ni dobývali Skoti.
„Správn , piráte, práv jsme vytasili me e!“ vyk ikl kdosi.
Eleonora se podívala na skotskou lo , která k nim te byla pevn
ipoutaná. Muž, který promluvil, se držel za lanoví nad palubou.
Jednou rukou svíral lano a v druhé t ímal zbra .
Skoti.
 První v c, které si Eleonora povšimla, byla, že úto ník je oble ený
do tartanu. M l na sob tmavé nohavice, kožené boty a plát nou košili
pod modrozeleným tartanem, na rameni sepnutým velkou keltskou
broží. Me svíral vskutku pevn . S p ekvapivou hbitostí sesko il z
lanoví na palubu a chystal se postavit pirátovi. Byl mladý, m l velmi
tmavé vlasy splývající na ramena, ost e ezanou opálenou tvá a
pronikavé o i, jimiž nep ítele vážn varoval. Byl hladce oholený.
Promluvil pirátovou rodnou í.
Na tom nezáleželo.
Byl to Skot!
Nebyl civilizovaný. Byl to šílenec, divoch. Na lo skákali lidé z hor,
zv , lidé, kte í se navzájem zabíjeli kv li bezvýznamným hádkám a
kte í se k nep átel m chovali stejn krut jako vlci.
Jakmile nep ítel p istál na palub , pirát mu byl p ipraven
okamžit elit. Jejich me e se s ch est ním st etly.
Z lodi, která práv p istála, za ali na palubu skákat další muži.
Slyšela, jak na sebe volají v galštin . Jejich jazyk znala. Rovn ž bylo
možné zaslechnout klení v norštin . Francouzi vyk ikovali
civilizovaným jazykem, jímž v té dob jist vládla v tšina muž a žen
z dobrých rodin – i mimo n . Vypukla poty ka. Eleonora p esto stála
na míst vedle Bridie, za zády m la poni ené dve e a nev ícn na
celou scénu hled la.
„Tohle p ece není možné,“ kvílela Bridie. K nohám jim dopadl
jakýsi muž. Pirát. Vzhlédl k nim, ušklíbl se a znovu se postavil na
nohy, aby mohl zaúto it na statného Skota p ed sebou.
„Jedno napadení je dost hrubé – ale dv !“ vyk ikla Bridie. Byla tak
rozezlená, že se na chvíli zapomn la bát.
„Hrubé! Jsme ve vážném nebezpe í, Bridie. Tady nejde o dobré
vychování. Musíme rychle n co vymyslet a ješt rychleji musíme
jednat.“
„Poj me zpátky do kajuty,“ zaprosila komorná. „Už neho í, takže
nás tam ohe neuv zní. Jinak nás tu za chvíli zabijí.“
„Ne!“ vyšt kla na ni Eleonora. Strach z ohn ji zcela ochromoval.
stat uprost ed lítého boje však bylo nebezpe né. „Na zá , Bridie!“
vyk ikla náhle. „Na zá .“
Chytila Bridii za ruku a protáhla ji mezi dv ma muži práv ve
chvíli, kdy se chystali napadnout t etího. B žely po palub , minuly
hlavní st žn a kajuty a zamí ily na samou zá plavidla. Tam se
Eleonora zastavila. Snažila se popadnout dech a dívala se do mo e.
Voda ví ila a p nila. O Irském mo i se jen sotva dalo íci, že je to
nudný rybník.
Mo e bylo neklidné, po así ale krásné. Obloha se rajsky modrala.
Najednou se p ihnaly šedé mraky, jako by je p ivolalo b sn ní na
palub lodi. Zvedl se vítr a jeho kvílení se mísilo se sk íp ním oceli.
„Eleonoro!“ vyk ikla Bridie. „Nehodláte snad…“
„Sko it do vody? Ne,“ odpov la smutn .
„A co tedy? Jsme tu v pasti. V kajut by nám bylo lépe.“
„Než bych snášela ohe , radši sko ím do mo e,“ ujistila ji
Eleonora a znovu se podívala na zví enou vodu. Plavat? Mohla by to
zkusit. Na pob eží? Odsud? To by se jí sotva poda ilo! Jaká vlastn v
mo i žijí zví ata? Žraloci se zuby ost ejšími než b itvy. Mo ské
íšery. Stvo ení, o nichž se šeptalo v chudinských kr mách a
hostincích. Stvo ení, která vysávala krev z t la, stiskla lov ka a
uma kala ho…
Po ád to bylo lepší než ohe !
„Ale, ale!“
Eleonora se oto ila po hlase a zadívala se na palubu lodi. „Tak
tady je naše ko ist!“
Byl to jeden z francouzských pirát , muž s inkoustov ernými
mastnými vlasy, zvláštním zašpi at lým vousem a vychytralýma
ima. Hnal se k nim. „Poj te zpátky. Tak poj , ženská,“ p ikázal
hrub Bridii. „Mademoiselle!“ vyk ikl na Eleonoru.
„P ísahám Bohu, že sko ím,“ varovala Eleonora a prsty sev ela
okraj lodi.
Než to však mohla u init, odn kud se p ihnal další muž a zaúto il
na prvního. P ítil se takovou rychlostí, že spole dopadli na zá .
Nezápasili spolu dlouho. Druhý muž m l k lýtku p ipevn ný n ž.
Vytáhl jej a b hem chvilky protivníka zabil.
Me mrtvého piráta p elet l palubu a p istál jí u nohou. Eleonora
se pro n j instinktivn sehnula. Byla to dobrá zbra , výborn
nabroušená. Vynikající. Francouzský rapír, lehký a ostrý…
Zvedla jej a pot žkala jej v rukou. Pak si všimla, že se k ní blíží
nep ítel, který tak rychle zabil Francouze.
Byl to tmavovlasý divoch, jenž dopadl na palubu jako první a vedl
útok. P ipadal jí jaksi…
 „Sklo te zbra , paní,“ p ikázal jí klidn . Hovo il istou
normanskou francouzštinou, jakou slýchávala u dvora.
Nehodlala se nechat podvést. Muže, jako byl on, dob e znala. M la
s nimi své zkušenosti.
„Neskloním. Jdi si po svých, horale. Nech mne být.“
„Jste Angli anka.“
„Práv jedu za svým francouzským snoubencem, takže byste se
l mít na pozoru.“
l tmav modré o i. Tvá il se ješt pobaven ji než pirát
Longueville. Zárove si ji zv dav prohlížel.
Jako kdyby ji už n kdy vid l a te se snažil vzpomenout, kde.
„Odho te ten me ,“ ekl jí. „Popovídáme si o vašem snoubenci,
vaší cest – a o vaší budoucnosti.“
„Když lov k narazí na Skoty, žádná budoucnost ho ne eká,“
odpov la a dala si záležet, aby slovo „Skoty“ zn lo dostate
znechucen a pohrdav .
„Dejte mi jej, nebo si posloužím sám.“
„Dejte mu jej,“ nabádala ji Bridie. „Proboha vás prosím, má paní!“
Eleonora si rukama podkasala šaty a u inila krok vp ed. P itom
dolním lemem zametla palubu za sebou. Bože, nechce uho et. Klidn
sko í do mo e, ale nechce uho et a už v bec se nehodlá vydat na milost
Skotovi.
„Odho te jej!“ P istoupil k ní a u inil výpad, kterým ji cht l
inutit, aby me upustila.
Nijak ji nevyvedl z míry. Vrátila mu ránu rychlostí, která ho
ekvapila. Sekla ho do paže. Z rány mu za ala téct krev. Nev ícn
se na poran ní zadíval. Na chvilku pocítila naprosté uspokojení nad
svým malým vít zstvím. Když se však rychle chystala využít chvíle
ekvapení, byl p ipravený. Zaúto ila na n ho, ale odrazil ji. Stála
zády k zádi lodi. Chápala, že je ve velice nebezpe né pozici. Úto ila a
odrážela jeho údery tak, aby se z ní dostala, aby m la v tší prostor a
mohla lépe bojovat. Každá srážka ji však jenom více a více vysilovala.
Získala lepší pozici, ale ztrácela sílu. Postupovala po palub a
nelítostn s ním bojovala, odrážela útok za útokem. Zpo átku
nevnímala nic než ostrý zvuk zk ížené oceli.
Pak si uv domila, že kolem sebe neslyší žádné ch est ní zbraní.
Odvážila se rychle rozhlédnout. Zjistila, že bitva skon ila.
Jak, a která strana v ní zvít zila, nev la.
 Všichni postávali kolem – Skoti, Francouzi, norští námo níci.
Kapitán Abram a jeho anglická posádka zmizeli. Bu je dávno zabili,
nebo je vysadili na mo e.
Byla obklopená samými nep áteli.
Piráty.
Šílenci.
Soupe se na ni vrhl s takovou silou, že se jí nejprve hroziv
rozt ásla celá paže a pak zbytek t la. Dokonce jí za aly cvakat zuby,
až se vyd sila, že jí vypadají.
Sev ela zbra pevn ji.
Když se mu však podívala do tvá e, spat ila v o ích tmavších než
rozbou ené mo e temné odhodlání. Rty m l pevn sev ené. Jednu
ruku m l za zády a v druhé držel me . B hem poty ky se ani po ádn
nezapotil, t ebaže Eleonoru t šilo, že má rukáv od krve.
Neodhodila svou zbra . Zhluboka oddechovala a modlila se, aby
jí neubývalo sil.
Rychle na n ho zaúto ila a mí ila mu p itom na srdce.
Sledoval ji…
A v poslední chvíli jí zasadil odvetný úder.
Tentokrát byl jeho výpad tak silný, že ji ani strach z ohn , ani d s z
ného zatracení nemohl p im t, aby svou zbra udržela v ruce. Me
s t esknutím dopadl na palubu. Bez hnutí stála na míst s pevn
zatnutými zuby. Celá ztuhlá na n ho up en hled la.
Odnikud ho neznala.
Ale ano, znala. N ím jí p ipadal velice pov domý…
Jako by si na n ho vzpomínala. Ty o i už n kde vid la.
Muži kolem za ali vyk ikovat. Možná, že jí piráti, a dokonce i
Skoti tleskali za odvahu – a hloupost.
On na ni však bez p estání zíral. Jen se na ni díval zúženýma
ima. Také to v l. V l, že ji odn kud zná.
„Kdo jste?“ zeptal se klidn s notnou dávkou zv davosti.
„A kdo jste vy?“ odpov la mu otázkou.
Najednou si vzpomn la.
Sotva potla ila hlasitý výdech.
Možná, že si v tom okamžiku také vzpomn l, protože se zdálo, že
mu ztuhly rysy a celý obli ej mu potemn l. Chystal se k ní vykro it.
Srdce jí bušilo na poplach.
Rychle se kolem n ho prosmekla a b žela na zá lodi.
 Když se na ni dostala, ani na chvíli neváhala. Zaslechla za sebou
Bridiin vyd šený výk ik, ale nev novala mu pozornost. Vyhoupla se
na d ev né zábradlí lodi a podívala se do mo e.
Pak sko ila.
 2

Brendan za ní chvíli nev ícn hled l.

Sko ila do Irského mo e. Uprost ed zimy. Mrzlo a voda p nila.
Po así se rychle m nilo, jak to bylo na mo i obvyklé. Krásný den
echázel v bou livou noc.
Ta anglická… hlupa ka!
se klidn utopí.
Na okamžik se mu vybavila ho ká vzpomínka. Jednou jí dal
milost, a málem ho to stálo život. Celé roky p ísahal, že ji najde – a
pomstí se jí.
Te ji najednou m l na dosah. Od chvíle, kdy se vid li naposled,
uplynula n jaká doba a oba se zm nili. Chvíli mu trvalo, než ji poznal,
ebaže te nechápal, jak mohl zapomenout. M la zvláštní šedomodré
i, v nichž jako by se zra ila divokost mo ské bou e. Rysy její tvá e se
mu vryly do pam ti. Ve skute nosti nev il, že ji ješt n kdy uvidí. Bil
se dál, protože vzdát se nep ipadalo v úvahu. Byla Angli anka a žila
na území, které m l v moci anglický král. Nemohl se k ní nijak dostat.
Až te .
Dostal ji jako dar. P ímo pod nos. Te se snažila najít sv j osud v
hlubinách mo e.
Vyhoupl se na zábradlí a sko il za ní.
Irské mo e bylo studené. Jeho chlad se za ezával až do morku
kostí. Voda ho zasáhla jako ledový blesk. Vlny ho pohlcovaly a
pohazovaly si s ním jako s loutkou. Proti jejich síle byl bezmocný.
Sko ila sem však ona. Voda jí také zmítala. Sotva popadala dech a ve
snaze n jak vyzrát nad vlnami kolem sebe divoce máchala rukama.
Vyno il se nad hladinu a rozhlédl se. P itom zu iv mrkal, aby se
zbavil slané vody v o ích. Tém bez dechu ji proklínal.
Kupodivu plavala p ed ním.
 Znovu se pono il a snažil se zah át mocnými tempy, jimiž prorážel
chladnou sílu mo e. Vystr il hlavu nad hladinu. Stále byla p ed ním.
Znovu se potopil. Zapla h, že ta ženská umí plavat, že se rovnou
nenechala stáhnout vírem a nezmizela v temných hlubinách…
Vyno il se a šlapal vodu. Dohán l ji. Ale jen proto, že na sob má
nemotorné šaty, napadlo ho. Dlouhé šaty, které se jí ovíjejí kolem
nohou…
Potopila se.
Za al plavat rychleji a bez p estání p itom klel. Najednou
poci oval zoufalství.
O chvilku pozd ji se rukou dotkl látky. Skoro ji m l. Oto ila se
pod hladinou, aby se na n ho podívala. Vlasy se kolem ní
rozprostíraly jako závoj, na n jž svítí slunce i v šedi p icházející bou e,
jež zahalila celou oblohu. Hled la na n ho a na ruku, kterou jí svíral
šaty.
Najednou si uv domil, že v ruce drží n ž. Jeho ost í se ve vod
lesklo. Mohla ho znovu p ekvapit. Zbra se ho však ani nedotkla.
Možná náhodn , možná úmysln si pro ízla šaty. Byla volná a znovu
ze všech sil plavala pry . Zahlédl dlouhou, štíhlou, krásn tvarovanou
nohu. Op t mu unikala.
Jenže…
Kam asi cht la prchnout?
Jak daleko si myslela, že doplave, než ji opustí síly a zahyne?
Za al ji pronásledovat s novou dávkou energie. Vyno il se, aby se
nadechl, a pak se znovu potopil, aby se pod vlnami mohl pohybovat
rychleji. Po chvíli se dotkl jejího t la. Prsty jí sev el kotník a p itáhl ji k
sob . Oto ila se ve vod k n mu. Vlasy m la kolem hlavy jako
svatozá vodního and la. Pohybovala ob ma pažemi. Vid l, že v ruce
stále drží n ž. Rychle ji chytil za záp stí a stiskl je s takovou silou, že
jí nezbývalo než zbra pustit.
ž se ve vod zaleskl a pak zmizel v hlubinách pod nimi.
Nepoušt l její záp stí a vytáhl ji nad hladinu. Za al je bi ovat déš .
Zbytky slunce dávno zakryly mraky a obloha byla zatažená.
Odhrnul si mokré vlasy z ela a uvolnil sev ení, aby mohla šlapat
vodu. Všiml si, že ze Sršn za jejich zády spustili na vodu lo ku, která
se k nim rychle blížila.
„Jste tak neskute hloupá,“ zasy el. „Vždy jste se mohla zabít.“
„Lepší zem ít vlastní rukou než tou vaší,“ odpov la.
 „Takže sebevražda, má paní? To je ale podle pánaboha tuze velký
ích.“
„T eba jsem se necht la zabít,“ pravila.
„Na b eh by se vám nepovedlo doplavat,“ ekl jí.
Uhladila si dlouhé, zamotané, vodou ztmavlé vlasy. Nep estávala
mu hled t do o í. „Možná, že vám by se nepovedlo doplavat na b eh,“
odv tila. „Já jsem se tam hodlala dostat.“
„Mám dojem, že si o svých schopnostech myslíte více, než je
zdrávo.“
„Opravdu? A to mi íká skotský horal, který má o své síle lepší
mín ní, než by odpovídalo zdravému rozumu.“
l chu chytit ji a str it zpátky pod vodu. astokrát v bitv
zabíjel. Bylo to zabíjení, i když je lov k omlouval tím, že tak iní
kv li cti nebo svobod . Nahodilá vražda však byla zcela nep ijatelná,
nerozumná a nek es anská.
Voda byla velice studená. Kolem nich šplouchaly vlny a bi oval je
déš . Jako by m l ústa plná soli. Musí se snažit, aby p ežila. P esto jí
nem že dovolit, aby m la poslední slovo.
„Skoti už mnohokrát porazili siln jšího soupe e, d e.“
Zvedla bradu nad vodu. „Pro vás nejsem žádné d e. A navíc
umím skv le plavat.“
„Skv le možná…, ale ne dostate rychle.“
„Brendane!“
Když zaslechl své jméno, oto il se. Lo ka, v níž sed li Erik s
Collumem, se p iblížila na dosah. Volal na n Erik. Brendan si
uv domil, že v poryvech dešt a v tru, jež bez p estání sílí, není jeho
ani Eleonoru dob e vid t.
„Tady!“ vyk ikl.
Když se oto il, znovu se mu pokusila uplavat. Našt stí se dokázal
nap áhnout daleko p ed sebe. Znovu ji chytil za kotník a p itáhl ji
zpátky k sob . Potopila se, a když se vyno ila, kašlala a dávila se. V tu
chvíli se Erikovi poda ilo doplout na rozhoupané lo ce až k nim.
Natáhly se k nim silné paže. Podal jim ji, pak se sám vytáhl p es bok
lo ky a bez dechu dopadl na její dno.
„Jsi zmrzlý?“ zeptal se Erik s úšklebkem.
Podíval se svému norskému p íbuznému do sv tle modrých o í.
„jako holubí hovno,“ zabru el. Pak si vzpomn l, že s sebou mají
samotnou lady Eleonoru z Clarinu, jež je p esv ená, že narazila na
hloupé, nevzd lané venkovany, kte í neum jí íst a sotva v dí, že
existují n jaké knihy. Opatrn se posadil. Když byl lov k mokrý; i
promrzlý až na kost, necítil se p íjemn .
Eleonora sed la na zádi vedle Colluma. Když Erik znovu vzal do i
ukou vesla a bleskov vyrazili sm rem k lodi, Brendan se oto il, aby
se na ni podíval. Zatímco byli pry , námo níci za ali odklízet z bok
lodi háky.
Jejich nedobrovolná spolucestující si zk ížila ruce na prsou, aby jí
nebyla taková zima. Bez hnutí hled la na mo e. Byla však celá
promodralá a hroziv ji cvakaly zuby.
„Tady máte, paní,“ zabru el Collum a nabídl jí dlouhý kus tartanu,
který m l na sob místo plášt . Byl to velký, svalnatý muž s rusými
vlasy a bystrým zrakem, díky n muž pat il k nejlepším lu ištník m.
l hluboký hlas a mluvil zdvo ile.
Zdálo se, že ho nevnímá. Dál bez hnutí hled la na mo e. Brendan
se k ní oto il. „Lady Eleonoro, Collum vám nabízí svou teplou vlnu.“
„Rad ji zmrznu, než bych si na sebe vzala takovou v c, pane,“
odpov la p ík e. Rychle pohlédla na Colluma. Tvá ila se, jako by se
mu cht la omluvit – kdyby ovšem nebyl Skot.
Erik se práv chystal svléknout kožešinový pláš a nabídnout jí jej.
Brendan ho však pohybem ruky zarazil. „V tom p ípad musíte
mrznout, paní. Vidíte, Erik vám cht l nabídnout kožich – jenže i když
v sob má z v tšiny norskou krev, je to j íbuzný a norská p da,
na níž žije, je prodloužením mé zem . Chápeme, že mnohem rad ji
budete mrznout.“
estože pevn zatínala zuby, bez p estání jí cvakaly. Ješt jednou
se na n ho opovržliv podívala a dál bez hnutí up en hled la do
noci.
Erik dovesloval k Sršni. Brendan jí nepomohl z loky ven, ale místo
toho jako první vylezl nahoru po provazovém žeb íku. S radostí p ijal
kožich, který mu rychle hodil p es ramena Jan Dyerson, lodní
stojník a Erikova pravá ruka. na pevnin . Vd se na n ho usmál
a pak ustoupil a sledoval, jak Eleonora zvolna šplhá na palubu.
Vylezla nahoru bez pomoci – rad ji se spolehla sama na sebe, než aby
na ni sahali. Na takové lezení jist nebyla zvyklá, a tak se naklonil
es zábradlí, když sklouzla. „Rád bych vám pomohl, má paní, ale
nechci vás zbyte rozrušovat dotekem svých barbarských rukou.“
„Máte pravdu. Zvládnu to sama,“ odpov la.
 i t ch slovech se obratn vyhoupla na palubu. Cr ela z ní voda.
O chvíli pozd ji se ocitli na palub spolu s n kolika skotskými a
norskými námo níky a n kolika piráty. N kte í z nich ješt stále
odzbrojovali nep átelské lod , zatímco jiní jen stáli na míst a dívali
se, jak p icházejí na palubu.
Eleonora stála vzp ímen . Byla celá mokrá a ze všech sil se držela,
aby se neroz ásla. Všechny si je prohlédla a oto ila se k n mu.
„Spol ili jste se s piráty?“
„V život jsem se s Longuevilleem nesetkal, má paní,“ odpov l
a nenucené se op el o jeden ze st . Kapala z n ho voda. Snažil se
net ást zimou. „A nás Skoty zajímá jen jedno, jak víte. Ale uprost ed
poty ky jsme si oba uv domili, já i pirát, že jeden druhému m žeme
být hodn nápomocní.“
„A jakpak?“ zeptala se.
„Podmínky, za jakých jsme se dohodli, vás opravdu nemusí
zajímat.“
„Jelikož napadl mou lo , brutáln zavraždil mého kapitána a mé
námo níky, jak se zdá, hodil do mo e, ekla bych, že mne to musí
zajímat. Že se Skoti rozhodli p idat k lupi m, mne opravdu p íliš
nep ekvapuje…“
„Že se Skoti rozhodli p idat k lupi m!“ p erušil ji rozho en .
Najednou se v n m vzedmul vztek. „Eduard je lupi . Angli ané
neustále loupí. Zabrali Wales a povraždili tamní šlechtu. Skoti
nevytáhli na Londýn, má paní, to Angli ané se vydali na sever.
Collume, odve lady Eleonoru do její kajuty, prosím t .“
Collum vykro il kup edu. Ustoupila p ed ním. „P jdu sama, když
mi eknete, kudy,“ pov la mu.
Brendana ta hra unavovala. Oto il se k Erikovi: „Poslali jste
zprávu na Vilémovu lo ?“
„Ano.“
„V tom p ípad se také p evléknu. Voda z Irského mo e na t le
není zrovna p íjemná.“
Ponechal vedení lodi i celou situaci v Erikových schopných rukou
a sešel do podpalubí, aby si vzal suché šaty.
Rovn ž si uv domil, že pot ebuje být chvíli sám. Za ínal se
hroziv t ást a v l, že to není zimou.
Nezavinila to zima, ale vzpomínky.
 Lo , která vezla norsko-skotskou posádku, byla lehká a úzká. Její
stavitelé ji sestrojili tak, aby p edevším plula rychle, nicmén
nezapomn li ani na pohodlí. Eleonoru odvedli p ímo do podpalubí.
Když tudy procházela, p ekvapilo ji, že schody vedou dále dol , do
útrob lodi, kde se pravd podobn nacházejí zásoby a nejspíš také
kajuty n kterých z námo ník . V ásti podpalubí, do níž ji odvedli,
bylo n kolik malých soukromých kajut. Byly tak malé, že se lov k
sotva vt snal na l žko, nicmén v nich m l ur ité soukromí. Na zádi
se však nacházela pom rn velká kajuta, která p esn kopírovala tvar
lodi. Zúžená zadní ást mohla sloužit jako prostor k odkládání
šatstva, osobních v cí i knih. U st ny na pravoboku se nacházelo
žko a v levobo ní ásti kajuty stál st l pro navigátora. Pokud se na
lodi plavil n jaký šlechtic i hodnostá , mohl mu v p ípad pot eby
posloužit jako pracovní st l.
Tuto kajutu zcela jist n kdo obýval. P ekvapilo ji, když uvid la,
že uprost ed útulného, t ebaže malého prostoru stojí její cestovní
truhla. P enesli ji sem z její lodi.
Když vstoupila, srdce jí divoce bušilo. P edtím slyšela muže
vyslovit Wallaceovo jméno. Jediné, co o tom lov ku v la, bylo, že
je to zatrpklý ezník, který se svými nep áteli nemá žádné slitování.
To v la od samého po átku. Jeho krutost jí zm nila život. P ivedla ji
na bojišt u Falkirku a nep ímo i sem. Wallace zjevn velel celé band
a osud cht l tomu, že ho zastupoval mladý voják, na n hož narazila
tehdy po bitv .
Ze se Skoti p idali k pirát m, ji vlastn p íliš nep ekvapovalo.
Eduard I. byl ochotný opravdu dob e zaplatit, jen aby toho muže
dostal. Cítil v i n mu výjime nou záš . Proti králi se postavili mnozí
skotští baroni, kte í se pak vzdali a bylo jim odpušt no. Wallacea však
Eduard up ímn nenávid l. Nes etn krát se nechal slyšet, že od toho
muže nep ijme nic než bezvýhradnou pokoru. Všichni, a p ívrženci
i nep átelé, v li, že n co takového o ekává marn .
Collum, který byl velmi rozložitý, jí ud lal místo. Cítila se tém
provinile. Snažil se být ú astný a milý. Nemohl dost dob e chápat, že
má pádné d vody, aby lidmi, jako je on, pohrdala.
Když vešla do kajuty, z stal stát venku.
„Pokud n co pot ebujete…“
„Svou komornou,“ odpov la p ík e. „Je v po ádku?“
„Ano, paní.“
 „Smí za mnou p ijít?“
„Nesmí, paní. Te ne.“
„Kdy tedy?“
„To já…“
„Ach tak. Nevadí. Sloužíte tomu drzounovi a ten tu rozhoduje.“
„Ano, paní. Jste celá promodralá. Když dovolíte, navrhoval
bych…“
„Zamknete mne tu?“ Ze všech sil se snažila, aby jí v hlase
nezazníval strach.
„Ano.“
ikývla a oto ila se.
Neohlédla se. Za chvilku zaslechla, jak se zavírají dve e. Když se
ozvalo zasouvání závory, trhla sebou.
Nehodlala se nechat zastrašit. Byla rozhodnutá vypo ádat se se
svými démony sama. Sotva se však dve e zav ely, ucítila kou .
Vyb hla po n kolika schodech ke dve ím a prudce na n zabušila.
„Po kejte, prosím…“
Zaslechla sk íp ní. Dve e se rozlétly. Nestál v nich však Collum,
ale muž, s nímž se setkala na bitevním poli u Falkirku. Nesta il se
evléknout do suchých šat a kapala z n ho voda. Tvá il se
nazloben .
„P ejete si, má paní?“
Ucouvla.
„N co tu ho í. N kde tu je ohe .“
Chvíli jí hled l do o í. „Máte pravdu. Zapálili jsme anglickou lo .“
„Je možné…?“
„Co má být možné? Už jsem vám ekl, že jsme ji práv zapálili. Zajali
jsme ji, vybílili jsme ji, a te ho í. Jestli jsou na palub lidé?Nejsou.
Dokud velím já, neuho í jediný lov k, ani zví e. Na to jste se cht la
zeptat?“
ikývla, ale kupodivu se cítila pon kud provinile. To ji
nezajímalo. „Je možné… hrozí nám nebezpe í, že se vznítí i tahle
lo ?“ P í otázce se jí zachv l hlas.
Sklopila o i. V la, že si ji zv dav prohlíží, a toužila se p ed jeho
pohledem skrýt.
„V žádném p ípad ,“ ujistil ji.
 ikývla. Obrátil se a m l se k odchodu. Zni ehonic ho zatoužila
ivolat zpátky. „Utopit se v ledové vod také není zrovna p íjemná
smrt.“
Zastavil se a oto il se zpátky k ní. „Souhlasím. Pro se vám jí tedy
zacht lo?“
„Už jsem vám to pov la. Nesnažila jsem se spáchat
sebevraždu.“
„V téhle bou i byste se utopila.“
„Ptám se kv li kapitánu Abramovi. Je to docela p íjemný lov k,
kterého má rodina p ijala do svých služeb. Jeho osud mne velice
znepokojuje a bude mi ležet na srdci až do konce mých dn .“
„Kdoví, jak brzy nastane,“ zabru el.
„Chystáte se mne tedy zavraždit?“
Vyd silo ji, když spat ila, že se usmívá. „Kdepak. Nejsem žádný
kat. Váš život nejspíš ukon í vaše vlastní neuváženost. Co se týká
kapitána Abrama, nemám nejmenší tušení, o em to mluvíte.“
„Hodili ho p es palubu…“
„Má paní, piráti jsou zlod ji, kte í na mo i p epadávají lodi. Jsou
sice ochotní zabít ty, kte í jim stojí v cest , ale v tšinou prahnou po
bohatství, ne po krvi. Kapitánovi Abramovi se nic nestalo a je na
Longuevilleov Rudém korzárovi.“
„Ale Longueville íkal…“
„Nemyslel to vážn . Pravda, p i zajímání lodi n kte í muži padli.
Bojovníci v bitvách umírají, tak už to chodí. Ale ani vašeho kapitána,
ani žádného z jeho muž jsme chladnokrevn nehodili do mo e. To s
radostí p enecháme Angli an m.“
Jeho slova ji p ekvapila. Zavrt la hlavou. „Bu lžete, nebo v bec
nic nevíte o lidech, jimž sloužíte,“ vyhrkla rozho en .
„Nedokážete si p edstavit, jakých hr z se Angli ané dopoušt jí.“
„A vy si nedokážete p edstavit, jak ohavné zlo iny páchají Skoti.
Ráda bych vám to pov la, pokud chcete,“ pravila. Aniž by si to
sama uv domovala, vydala se k n mu. „ íká vám n co hrad Clarin?
Možná ne, protože není tak velký ani významný jako hrad v Yorku,
kde vaši lidé také hroziv ádili. Na Clarinu nahnali muže – sedláky,
obchodníky, emeslníky i bojovníky – jako dobytek do stodoly a tu
pak zapálili. Skoti jako správní zbab lci p ijeli, zrovna když byl m j
otec s p íbuznými v bitv . Zajali nevinné lidi…“
 „Možná vás to p ekvapí, má paní, ale já jsem takové praktiky vid l
mnohem d íve u Angli an ,“ erušil ji ost e. „Chcete-li tvrdit, že jsme
krutí, pak vás m žu ujistit, že jsme se krutosti nau ili od svých
nep átel. A te mne omluvte, lady Eleonoro. Jsem celý promá ený a je
mi zima. Vám jist také.“
Pozvolna zavíral dve e.
„Po kejte!“
Zarazil se.
„Ješt n co?“ zeptal se nazloben .
„Ano, ješt n co,“ odpov la roz ilen . „Musíte…“
„Co?“
„Ale nic. Nic jsem ne ekla.“
Nehýbal se z místa a zv dav se na ni zadíval.
„Jestli musím dve e zav ít na závoru?“ zeptal se.
„Ano.“
„Je mi líto, ale musím. Jste velmi cennou v ze kyní, lady
Eleonoro.“
„Budete za mne chtít výkupné?“
Lehce nachýlil hlavu ke stran a zamyslel se nad její otázkou.
„Ješt jsem se nerozhodl.“
„Jestli nebudete chtít výkupné, pak tedy…“
„To se ješt uvidí.“
„Podívejte, jak jste ekl, mám velkou cenu…“
„V mnoha ohledech ano.“
Ostrý tón v jeho hlase jí nahán l strach. P inutila se narovnat a stát
ed ním pevn . P itom mu chladn hled la do o í. „Takové jsou
ostatn zákony bitvy, vi te? Plundrování – a znásil ování. Pro tedy
otálíte? Ujiš uji vás, že vám žádné pot šení nep inesu…“
„Má paní, myslím, že co se týká mého pot šení, ujiš ujete mne
zbyte . P ipomínáte zmá enou krysu a já jsem také celý mokrý,
unavený a mrzutý, velice mrzutý. Je to zvláštní, ale zkrátka mi
nep ipadáte dostate p itažlivá, abych v sob vybi oval energii
pot ebnou k plen ní. Dobrou noc. Pokud se budete cítit lépe –
estože vás hroziv zneužíváme – , mám vaši nabídku p etlumo it
posádce?“
Zachvátila ji zu ivost. Ledová voda jí nejspíš otupila mysl. Vrhla se
na n ho, ale byl rychlejší. Možná její reakci o ekával. Než mu mohla
 jak ublížit, chytil ji za paže a pevn je stiskl. Ucítila, jak jí ocelovými
prsty drtí kosti. Jeho t lo se pod vlhkým, studeným od vem zdálo
horké jako ohe , jehož se tolik bála. Pohlédla mu do o í. Znenadání se
ho obávala více než kdy jindy, uv domovala si jeho blízkost více než
blízkost jakéhokoli jiného muže, s nímž se tady setkala.
Zpo átku se tvá il ponu e. Mra il se, jako by ji v duchu nav ky
zatracoval. Jist se také necítil p íjemn , když se jejich mokrá t la
ocitla v takové blízkosti. Jeho tvá se pomalu roztáhla v k ivém
úsm vu. O i temné jako bou e se na chvíli rozjasnily. Opatrn ji od
sebe odstr il. „Kdo ví, má paní? Možná, že pokud se te umyjete a
evléknete do istého, n kdy vás obš astním svou pozorností.“
Ze všech sil se snažila, aby nezopakovala svou chybu a znovu se
po n m nevrhla. „To bych rad ji p ijala celou posádku vaší lodi,“
odv tila a pokusila se odhrnout si vlasy z ela. Dlouhé prameny m la
slanou mo skou vodou pevn slepené dohromady. Byla si jistá, že
nevypadá nijak vznešen .
„To se dá za ídit,“ slíbil jí rozvern .
Spustila ruku podél t la a chladn se na n ho zadívala.
„Odejd te.“
Uklonil se a p ipomn l jí: „Zavolala jste mne zpátky, má paní.“
„Proboha živého!“ vzkyp la. „Jd te pry ! Zav ete dve e!“
„Samoz ejm , s radostí vás poslechnu,“ ujistil ji.
Dve e se zav ely.
A zapadla na nich závora.
Stála na míst a hled la na n . Cítila nutkání vrhnout se k nim a
rozplakat se.
Místo toho si lehla na záv sné l žko. Byla na n m m kká pé ová
matrace, která jí poskytla p ekvapivé pohodlí. Rozplakala se a
kone ji p emohlo vy erpání.

***

la, že se jí to jenom zdá. Znovu prožívala chvíle, které ji

ivedly až sem. Házela sebou a otá ela se v irém utrpení.
Byla doma, na hrad Clarinu. Angli ané práv porazili Skoty u
Falkirku. Bojovala na jejich stran . íkali jí Svatá Elenora – jenom
proto, že se zachovala podle toho, co cítila. Nep átelé p itáhli, napadli
je, rabovali – a p esto se jim to nepovedlo úpln , protože Clarin byla
kamenná tvrz, kolem jejíž v že se táhla pevná kamenná ze , za níž se
nacházel vodní p íkop.
Nedostatkem panství jejího otce bylo, že neposkytovalo tém
žádnou ochranu vesni an m žijícím v blízkosti hradu ani drobným
zem lc m a obchodník m, lidem, kte í si museli živobytí vydobýt
ze zem pomocí vlastních schopností. Když pak Eleonoru poslali do
že, kde byla v bezpe í, musela p ihlížet, jak muže nahán jí do
stodoly za hradbami. Vid la, jak ji podpalují. Vid la Skoty, jak stojí
kolem se svými štíty a zbran mi a dívají se, jak stodola ho í. Sama se
rozhodla, že nebude ne inn p ihlížet. Vyslala obránce hradu na valy,
na ídila, aby na úto níky lili vroucí olej a aby zapálili ohn . Lu ištníci
na nep átele seslali déš zapálených šíp . Ti se s ho ícími šaty
rozutekli, zatímco Eleonora s hradními strážemi tryskem vyrazila ke
stodole. Za nimi b žely ženy a d ti. Cht li rozsekat st ny stodoly a
pomoci muž m utéci. Všem ho ely šaty na t le. Na její p íkaz
naskákali do p íkopu. Pozd ji s údivem zjistila, že jich nep ežilo jen
sedm, i to však byla dost velká ztráta!
Zprávy o jejím hrdinství se ší ily krajem. Ozbrojenci ze
sousedního okrsku, které král povolal, aby bojovali proti Skot m
vedeným Wallaceem, volali o pomoc – musí se k nim p idat. Musí se
ipojit k muž m svého rodu. Pak za ní p jdou další. P idají se, i
když je k tomu nebude vázat feudální povinnost, podpo í sv tici.
A tak se také stalo. Poda ilo se jim Skoty porazit. Avšak v den, kdy
zachránila muže ve stodole, zabili jejího otce, který bránil v z se
zásobami pro anglickou armádu. Pak už jí nep ipadalo zat žko proti
zr dnému nep íteli vyrazit.
Ta doba však minula. P estože byla otcovou d di kou, podle
zákona jí hrad, polnosti a výnosy z nich mohly pat it pouze od chvíle,
kdy rodu „zajistí mužského potomka“. Otec sice zem el, ona však
jeho majetek nespravovala sama.
la p íbuzné. P íbuzné, kte í ji podle otcova posledního p ání
li chránit.
Znovu p ed sebou vid la velkou sí Clarinu, jež se nacházela v
nedobytné v ži, jako by to bylo v era. Toho dne je žádná válka
neznepokojovala. V krbu praskal ohe . Na st nách visely nové
tapisérie od vlámských mistr , které jim v novali sousedé obchodníci.
Poty ky skon ily, sedláci prosperovali a kupc m se dob e da ilo.
Obdivovala svého otce, lov ka, který p edb hl svou dobu. Byl
vzd laný a v il v sílu lidské mysli a duše. Te však byl mrtvý a
Eleonora v la, že jí bude až do konce života chyb t. Na její bedra
ešla velká ást odpov dnosti za hrad. M la povinnost hostit královy
lidi, kdykoli se vydali na sever. Musela urovnávat spory v malé
vesnici u hradu. Starala se o nemocné, o chod kostela, poh bívala
mrtvé a stejn tak chodila do všech rodin na k tiny.
Bratranci jí neúnavn vyhledávali nápadníky. P edstavili jí
nejvýzna jší a nejbohatší Evropany. Clarin byl krásný. Zárove
však také za války utrp l hrozivé ztráty. Pot ebovali znovu naplnit
pokladny, aby mohli hrad opravit a aby mohli vyzbrojit vále níky, po
nichž neustále volal král Eduard.
K jejímu zd šení se však zdálo, že každý z nápadník je ješt horší
než ten p edchozí. Robin z Lancasteru byl velký jako desetileté dít a
trp l podivnou nemocí, p i níž mu slézala k že z t la. Byl však
alespo dvorný a vzd laný. Tibald, pán z Hexinu, m l zd dit hrab cí
titul a byl pohledný. Bohužel za velkou kratochvíli považoval topení
ko at.
A tak to šlo po ád dokola. Odmítala jednoho nápadníka po
druhém. Nakonec na hrad p ijel francouzský hrab Etienne Gireaux,
který se nesmírn toužil setkat s d di kou Clarinu.
Byl stejn hrozný jako ti ostatní.
Jak p ijel, tak zase odjel. Následujícího rána, práv když se
za ínala cítit smí ená se sebou i se sv tem, ji bratranec Alfréd požádal,
aby sešla do velké sín .
„Takové zdržování je neomluvitelné,“ ekl rozzloben a p istoupil
k židli, na níž Eleonora sed la. Rukama sev el vy ezávané d ev né
op radlo a naklonil se k Eleono inu uchu. Drsn jí do n j zahu el:
„Neomluvitelné! Abych byl up ímný, v era ve er ses chovala hrub .
Velice hrub . P itom hrab Gireaux pochází z jedné z nejlepších rodin
v celé Normandii.“
Narovnal se. Byl vysoký a dob e stav ný. Dokázal si vydobýt úctu
v bitv , stejn jako byl ct n pro sv j rod. Odtrhl se od hodovního stolu
a krá el ke krbu, v n mž vesele plápolal ohe . „Eleonoro, celou dobu
s tebou zacházíme jako v rukavi kách. Ztratila jsi otce, musela jsi
bránit sv j domov, ale to bylo p ed mnoha lety. Te už dávno nejsi
dít . Všude se mluví o tvé odvaze a šlechetnosti, ale za íná se i šuškat,
že jsi ur it n jak hroziv poskvrn ná, že jsi hloupá, chromá, nebo…“
 „Nebo tak ošklivá, že o ni nikdo s p íslušným postavením a
bohatstvím ani nezavadí?“ nabídl Corbin, který sed l ve velkém
esle u krbu. Byl o dva roky mladší než Alfréd a z jejích p íbuzných
l nejv tší smysl pro humor. Také bojoval na králov stran .
Udatn . leny rodu Clarin ze severního Yorku mohl sotvakdo
na knout, že odmítají sloužit své vlasti. Corbin v p ístup k Eleono e
byl však velice odlišný od Alfrédova. Corbin nechával v ci vyvíjet
jejich vlastním tempem. Alfréd v i strýci choval pocit
zodpov dnosti, který se Eleono e protivil. P ála si, aby si uv domil,
že její otec by ji do s atku nikdy nenutil.
„Možná, že je velice bohatý a ct ný, Alfréde,“ pravila Eleonora
klidn a zadívala se na své ruce složené v klín . Pak prudce vstala a
pohlédla mu do o í. „Ale hroziv zapáchá a nemá… nemá…“
„Jedinou obdivuhodnou vlastnost?“ dopov l za ni Corbin.
Jeho bratr na n ho vrhl zdrcující pohled. „V bec mi nejsi
nápomocný, brat ku.“
Corbin se zašklebil a mrkl na Eleonoru. „Když se nevdá, a tudíž
nezplodí d dice, majetek p ejde na tebe, Alfréde. lov k by si ekl, že
ji necháš na pokoji.“
Eleonora se na n ho rychle ušklíbla. „Jelikož jsem jen ubohá žena a
majetek pouze spravuji jménem svých mužských d dic , má Corbin
pravdu.“
Alfréd ji zdrtil potemn lým pohledem a mrzut zavrt l hlavou.
„Eleonoro, mám povinnost provdat t a zaru it, že se ujmeš svého
místa ve spole nosti. Musíš zachovat otc v rod. Vidíš, kolik z nás už
zem elo. Jak tedy m žeš zapomínat na to, co dlužíš muži, o n mž
tvrdíš, žes ho tolik milovala?“
„Zbož ovala jsem ho!“ vyk ikla roz ilen .
„Sv il mi t do pé e. A ty tu sedíš a snažíš se p ekazit každý m j
pokus zachovat jeho jméno.“
Nadechla se. „Alfréde,“ pravila a za ala po ítat na prstech.
„Poslouchej mne. Hrab Gireaux krut zachází se svými sloužícími.
Mluví hrub . Nelítostn se rve v bitv .“
„To by se dalo považovat za dobrou vlastnost,“ p erušil ji Corbin.
„P edevším náš dobrý král by ji jist ocenil.“
Jeho bratr po n m znovu nevraživ loupl o ima.
„Je zkažený, krutý, nemilosrdný a nemá žádný smysl pro
spravedlnost,“ trvala na svém Eleonora.
 „Ty chceš mluvit o spravedlnosti?“ zeptal se klidn Alfréd.
Pocítila slabost v kolenou. P epadala ji asto, když si vzpomn la
na hrozivé období skotských nájezd . Na plameny ohn .
„Musí p ece existovat n jaký rozumný a rozvážný muž,“ ekla
klidn a pokra ovala: „Hrab Gireaux by se mohl ke své žen chovat
stejn jako ke služebným. Navíc je velice nep íjemný…“
„Vlastn je to prase,“ doplnil Corbin vesele. „Úplná svin . Ale
bohatá svin , která má velké polnosti.“
„P esn tak. Je hrubý, protivný…“
„Vidím, že jsi ješt nepoznala mou ženu, že?“ p erušil ji Corbin
suše.
„Ale jist , že ji znám. Jen se podívej, jak jste oba dopadli,“
ipomn la mu Eleonora. Necht la být krutá. Corbin se oženil podle
ání rodiny. S atkem získal titul a velké bohatství. Jenomže se s
manželkou nesnesl. Isabela byla sobecká, nevázaná a chtivá sa . Byla
krásná, ale Corbin asto íkal, že by byl mnohem rad ji, kdyby ho B h
obda il n jakou ohyzdou.
Isabela v tšinu asu trávila v Londýn , zatímco její muž prodléval
na clarinském hrad .
Corbin vstal, protáhl se a p istoupil k ní. „Tak to v manželství
bohužel chodí, má drahá. Pokud má náš nastávající postavení a
majetek, nezáleží na tom, že je tím nejodporn jším stvo ením v celém
království. T eba se s ním nebudeš muset p íliš vídat.“
„Hrab te Gireauxe si nevezmu, Alfréde. Ne proto, že je to
odpudivý hrubián, ale protože si myslím, že je šílený.“
Alfréd pot ásl hlavou. „Existuje ješt jedna možnost.“
„Do kláštera nep jdu.“
„To také nemusíš. Pojedeš do Francie. Nedávno ovdov l hrab
Alan z Lacville. Nemá d ti. Je starší…, ale vždycky jsi ho m la ráda a
obdivovala jsi ho, je to tak?“
Váhala. Alan byl dobrý lov k. K tomu byl velice bohatý,
inteligentní, laskavý a zdvo ilý. M l h ívu bílých vlas a jeho tvá i
es pokro ilý v k nepostrádala p vab. M la ho velice ráda. Jenže…
„Je starší, než byl m j otec,“ zašeptala.
„Mám dojem, že má žena je starší než sám Metuzalém,“ ekl
Corbin zvesela.
„Není stará, Corbine!“
 „Ale je, já myslím, že je. arod jnice, která se upsala áblu, aby si
udržela svou krásu,“ odpov l. O i m l doširoka otev ené a smutn
se usmíval.
„Tv j otec zem el v královských službách, Eleonoro,“ p ipomn l jí
Alfréd. Za ínal s nimi ob ma ztrácet trp livost. „Byla jsi mladá a
bojovala jsi za krále u Falkirku. Když ale nebudeme opatrní, Eduard si
íve i pozd ji vzpomene, že má právo rozhodovat o s atcích. A
pokud se král rozhodne, že si vezmeš prase, také si je vezmeš. Je do
Normandie za Alanem. Od smrti jeho ženy s ním jsme ve spojení.
ijmi jeho návrh. Vyje ze zem jako jeho snoubenka. Když se
nedohodnete, m žeme jednání prost odložit.“
Ml ela.
„Eleonoro, hrab Gireaux by žádost o tvou ruku mohl p edložit
králi.“
„Pojedu do Francie,“ souhlasila rychle.
A tak…
Vydala se na mo e a vyhnula se tak hrab ti Gireauxovi i jakýmkoli
požadavk m, s nimiž by mohl jít za králem.
Místo toho vplula p ímo do náru e Skot m, a ne ledajakým.
Skotovi, s nímž se utkala na bitevním poli. Skotovi, který se pokusil
zni it všechny a všechno, co znala a celý život milovala.
Házela sebou ve spánku ze strany na stranu. Budila se, pak se
znovu propadala do sn , probírala se a hled la na vy ezávané d evo
kajuty, v níž ležela. M la pocit, že se jí ve spánku za ala šílen to it
hlava.
Byla zpátky u Falkirku. Když Angli ané rozprášili Skoty a za ali
rychle postupovat vp ed, skryla se v lese. B žela mezi stromy a
zoufale tam hledala úkryt.
On ji však našel. Pamatovala si, jak proti n mu pozvedla me . U ili
ji s ním zacházet, to byla pravda. Na Clarinu se však stala
nedobrovolnou hrdinkou, která jednala pouze z vnit ního popudu. A
te …
Na její me bez p estání naráželo ísi ost í. Vedla je ruka, která
um la bojovat. V la, že zem e. Za malou chvilku ji rozseká na
kousky…
„Po kat!“
Shodila kápi a strhla si p ilbu z hlavy. Zastavil se a p ekvapen se na
ni zahled l. Sklonil zbra .
 Vryl se jí…
Ano, jeho tvá sejí vryla do pam ti. Sytá mod jeho o í, jeho tmavé
vlasy, vysedlé lícní kosti a oblouky obo í. Od té doby se zm nil, stejn
jako se zm nila ona. Ne však tolik, aby ho nepoznala.
A aby si nevzpomn la na jeho pohled. Na to, jak se zm nil výraz
jeho o í, když zjistil, že má za zády nep ítele. Práv ve chvíli, kdy se
oto il, aby se bránil Angli anovi, jenž se po n m rozmáchl me em a
cht l mu utnout hlavu.
Vid la ten pohled…
A ze všech sil ho ude ila jílcem svého me e do hlavy, d íve než se
k ní mohl oto it a ztrestat ji za to, že ho prosbou o milost oklamala,
aby ho mohl voják zezadu zabít.
Padl k zemi.
Zaslechla, jak se k ní lesem blíží další Skoti, a skryla se mezi
stromy. Když pak boje ustaly, nedokázala na tu chvíli zapomenout.
Celou dobu sama sebe p esv ovala, že ho už nikdy neuvidí. N kdy
se jí o n m zdálo. O jeho tvá i, o tom, jak na ni hled l. N kdy si
dokonce pohrávala s myšlenkou, že válka je pro nep ítele stejn
strašná jako pro ni, nebo v ní umírají mladí, odvážní a hrdí Skoti.
Nedokázala však Skot m odpustit, a tak s nimi neum la ani soucítit.
Eduard tehdy nem l dostatek bojovník , aby mohl Skotsko
rozdrtit, jak p vodn plánoval. Na severu skotským državám vládli
tamní baroni. Falkirk však pro Eduarda znamenal d ležité vít zství.
Skoti se te jist neodváží znovu vyjet na jih a ona tak bude v bezpe í.
V bezpe í!
Lo se zakolébala. Znovu sejí zato ila hlava. Za ala, kýchat a
kašlat. Uv domila si, že je stále mokrá a že sebou hází v hore ce.
Najednou se rozlétly dve e. Cht la vysko it, ale nedokázala to.
Nem la dostatek sil.
Ve vchodu stál Skot.
Spat ila jeho tvá . Vypadala stejn jako v jejích snech.
Jeho mohutná postava vypl ovala celé dve e. Hlavou se dotýkal
st ny nad jejich horní zárubní a rameny vypl oval celou jejich ší ku.
evlékl se a na rameno si st íbrnou keltskou sponou p ipevnil
nenávid ný vln ný tartan. Ješt chvíli ho vnímala. Pak jeho obrysy
za aly pozvolna blednout.
 Zdálo se jí to, nebo všechno bylo skute né? Do kajuty vnikalo
ranní sv tlo. Všechno však halil opar, protože bou e se ješt
neuklidnila.
„Poj te se mnou. Te hned!“ p ikázal jí.
išel si pro mne sám ábel, napadlo ji. Osobn . Jenom má
hroziv jší a ukrutn jší podobu. Našel si ji, aby se pomstil.
Usmála se. Nev la, jestli se jí jen zdá, i je skute ný, ale nemohla
ho poslechnout. Pokusila se otev ít ústa a promluvit. Nem la na to
však dostatek sil.
„Jste pali atá jako mezek,“ zavr el a p istoupil k ní. „Nechci vás tu
nechat zam enou uprost ed téhle bou e. Copak si nikdy nedáte od
nikoho íci?“
Chytil ji za ruku. Nedokázala se bránit. Najednou zaklel. „V bec
jste si nesvlékla ty mokré šaty. Jste v jednom ohni!“ Vzal ji do náru e.
Zvedl ji a krá el s ní ke dve ím. P estože se lo zmítala, ani jednou
nezakolísal.
Vynesl ji z kajuty. Ze schod vedoucích na palubu na n dopadalo
mlžné sv tlo.
Pak temnou oblohu roz ísl blesk. Na chvíli ozá il mo e jako ve
dne.
Zaburácel hrom.
Mo e je cht lo zahubit. Vítr, déš , hrom i blesky mu vydatn
pomáhaly. Na všechny dopadala hrozivá ruka Boží.
Ona to však nevnímala.
Hlava jí klesla na hru jejího úhlavního nep ítele.
Na mo e se snesla tma. Nebe dále dštilo ohe a síru. Eleonora o
tom však nic nev la.
 3

„Bude žít?“
Když Margot Thorrsenová zaslechla hluboký mužský hlas a
vzhlédla, s p ekvapením zjistila, že v kajut stojí Brendan. Domnívala
se, že je se spící dívkou sama. Dávno si m la zvyknout, že muži, jež
neustále ohrožují nep átelé, se pohybují velice tiše.
Vítr se uklidnil a p estalo pršet. Když se muži vypo ádali s ob ma
lod mi, na ídili jí, aby se postarala o jejich anglickou v ze kyni.
Zpo átku dívka celá ho ela. Byla úpln promo ená a hrozilo, že ji
zachvátí hore ka, na niž by mohla zem ít. P estože jí Brendan zakázal,
aby k ní poušt la její anglickou komornou, Margot pro Bridii poslala,
aby jí pomáhala. Spole nými silami pak Eleono e svlékly mokré, slané
šaty, chladily její rozpálené t lo sladkou vodou a do úst jí vpravily
kolik lžic vývaru s lé ivými bylinami. Bou livá noc skon ila a p ešel
další den. Te se na mo e znovu snášela tma. Eleonora ješt
neotev ela o i. Ležela klidn a spala. Margot ji m la na starost,
protože muži zran né v tšinou nechávali v pé i žen. Brendan v
íchod ji p ekvapil, t ebaže než Angli anku vylovili z mo e, kajuta
vodn pat ila jemu.
Margot se s Brendanem seznámila p ed mnoha lety, když za ala
žít s Erikem. Ve Skotsku se sice bojovalo, ale rodiny držely spolu.
Erik v otec, který byl bratrancem otce Brendanova, se oženil s Ilsou,
dcerou ná elníka z ostrova na dalekém severu. Toto území spadalo
pod nadvládu norského krále, a tak byl Brendan v mnoha ohledech
Nor, p estože p íjmení m l skotské. Skoti navíc neustále bojovali s
Angli any, a tak te se svými severskými p íbuznými vycházeli
mnohem lépe než v dobách vikingských nájezd . V d tství ho asto
ošet ovala, když byl nemocný.
 Neo ekávala, že p ijde do kajuty a bude se dívat, jak pe uje o
nemocnou. Když na ni promluvil, m l hluboký, zvu ný a ostrý hlas.
Napjat se na ni zahled l, když se znovu zeptal: „Bude žít, Margot?“
„Myslím, že ano.“ Margot namo ila kus látky ve studené vod a
ot ela jím Angli ance obli ej. Podívala se na Brendana, na pramen
tmavých vlas , který mu padal do ela, na napjaté rysy jeho obli eje,
jeho silné ruce založené na prsou. Byl mladý, asi dvacetiletý, ale už
dob e v l, co je válka. Na vlastní k ži poznal lest, ztrátu, vít zství i
porážku. Celý život následoval Viléma Wallacea, ale v bitvách i na
út ku se nau il sám velet druhým. Skotští vlastenci zjistili krutou
pravdu – že svobodu nezískají b hem jediného mocného útoku na
Angli any, ale pouze když budou bojovat déle a budou se skrývat v
lesích. Už jen to, že p ežili jeden den, aby druhého dne mohli dál
bojovat, když se všechno zdálo ztracené, bylo vít zstvím.
„Má velkou cenu?“ zeptala se Margot.
„Cože?“ Brendan na ni zamra en hled l.
„Ptám se, jestli má velkou cenu.“
Chvíli nad jejími slovy hloubal a pak odpov l: „Ano, ur it .“
Margot mluvila galštinou, jíž mezi sebou hovo ili nej ast ji,
ebaže všichni ovládali normanskou francouzštinu, kterou používala
anglická šlechta.
iložil si prst ke rt m. „Norsky,“ zašeptal.
Margot p ešla do svého rodného jazyka. „Jak chceš požadovat
výkupné za Angli anku, Brendane, když chceme, aby nám
francouzský král pomohl proti Anglii?“
S lehkým podrážd ním ztišil hlas. „Podle její komorné, té Bridie,
se má setkat se svým francouzským snoubencem, hrab tem Alanem z
Lacville.“
„Takže… zachránili jsme ji, anebo jsme ji uv znili?“ zeptala se
Margot.
„To ješt nevím,“ odpov l po chvíli.
„Celý sv t se ze dne na den m ní. Král Filip Eduarda nesnáší, ale
když to bude nutné, ustoupí mu. Když mu bude vhod spojit se s
Anglií, ud lá to.“
„Nehrozí nám tedy nic?“
„Nehrozí. Žádné spojenectví zatím neexistuje, i když je možné, že
k n mu brzy dojde. Filip Francouzský však každopádn ve své zemi s
radostí uvítá Viléma Wallacea, jediného lov ka, který se postavil
Eduardov tyranii a nikdy se nevzdal. Vypluli jsme s v domím, že
Eduard vypsal obrovskou odm nu za dopadení skotských
námo ník , takže si také uv domuje, že jakmile doplujeme do
Francie, nedostane nás jako v zn .“ Netrp liv vstal. „A je to
kdokoli, musí žít, Margot. Jsem si jistý, že n jakou cenu má.“
„Dob e, Brendane,“ odpov la Margot celá popletená, když se
zvedl k odchodu. Pak se znovu v novala dívce a otírala jí elo a tvá e
studenou látkou. Dívka rychle zamrkala. „Tak kone jste se
probrala k životu,“ ekla Margot.
Dívka otev ela o i a zmaten se na ni zadívala.
„Už je to v po ádku, uzdravujete se.“
Dívka neodpovídala. Margot si uv domila, že na ni mluví norsky.
Hladce p ešla do francouzštiny. „Probudila jste se. Jak se cítíte?“
„Mám žíze ,“ odpov la nemocná.
Margot se usmála a nalila jí vodu z bohat vy ezávaného rohu na
stole. Dívka p ikývla na znamení vd ku a za ala hltav pít. Když jí
Margot p ipomn la, že má být opatrná, pila pomaleji.
„D kuji,“ ekla a vrátila Margot nádobu. Pak se zemdlen znovu
zabo ila do polštá . Nep estávala si Margot zmaten prohlížet. „Kdo
jste?“ zeptala se tiše. Pak se nadzvedla na lokti. „Kde je má komorná?
Jmenuje se Bridie. Nestalo sejí nic…“
„Lehn te si a odpo ívejte, má paní. Vaše komorná je v po ádku. Je
na druhé lodi.“
„Sama na pirátské lodi?“ Lady Eleonora byla vyd šená. Pak
ironicky dodala: „Bože, pro se tak ptám, když já jsem na skotské lodi.“
„Není jenom skotská,“ odv tila Margot. „Vlastn je to norská lo .“
„Samoz ejm . Jist , norská. Ale Bridie…“
„Je tam jenom uv zn ná, nic víc.“
„Jak si m žete být tak jistá?“ V hlase jí zaznívaly velké obavy.
Margot by ji velice ráda uklidnila, ale nev la, co jí m že slíbit.
„Je v po ádku. Rozd lili jsme vás jenom proto, že vám
ned ujeme, to je vše.“
„Ned ujete? Mn by se m lo d ovat?“ zeptala se a p iv ela o i.
Margot p es obli ej p elétl úsm v. Mnoho o té žen slyšela. Stala
se z ní legenda. Byla korouhví, již následoval houf voják , kte í byli
esv ení, že ji povolal sám B h. Pomohla Angli an m zvít zit u
Falkirku. Te nevypadala jako bojovnice. Pokud n koho p ipomínala,
pak to byla k ehká mo ská víla se závojem zlatých vlas , které m la
zacuchané kolem p vabné tvá e. M la velké modrošedé o i
ipomínající mo skou bou i. V této chvíli v bec nep sobila bojovn ,
ebaže jí v hlase zn l odpor. Byla zranitelná.
„Nechám vás o samot …,“ za ala Margot. Dívka ji však chytila za
ruku a šedé o i m la najednou jasn jší a pr svitn jší. Dokonce se v
nich zableskl strach.
„Po kejte,“ zašeptala. „Prosím.“
„Nem žu vám nic slíbit,“ ekla Margot.
Zavrt la hlavou. „To po vás nechci. Kdo jste? Pro jste na lodi? Jste
manželka toho Nora?“
Margot zaváhala a pak zavrt la hlavou. „Nejsem jeho manželka. Je
to vnuk velkého ná elníka.“
„Ale…“
„Jestli s ním žiji? To ano.“
„Ach tak,“ zamumlala se sklopenýma o ima. Pak se na Margot
znovu podívala.
„Má… má také ženu?“
„Nemá. Zatím ne, lady Eleonoro.“
„V tom p ípad …“
„Zatím se odmítá oženit.“
„Vás miluje,“ dokon ila Eleonora.
Margot se p i jejích slovech za ervenala. Její slova byla d rná,
troufalá, a jak se Margot domnívala, také pravdivá.
Zdálo se, že krásná anglická šlechti na se rozhodla Margot n jak
povzbudit. Usmála se a pokra ovala: „Kdyby se oženil… Manželství
není nic víc než smlouva, jak se mi zdá. Jist vás bude dál milovat, i
když ho p inutí oženit se. Kdoví, t eba mu za ženu vyberou n jakou
hroznou dra ici.“
Jejich v ze kyn se na ni v bec nedívala skrz prsty, ale snažila se
ji rozveselit. „A co hrab z Lacville?“ zeptala se Margot.
Lady Eleonora se zhluboka nadechla.
„Je… krutý? Znáte ho v bec?“ zeptala se Margot.
„Alan? Znám ho. Je to dobrý p ítel mého zesnulého otce. Není
krutý, je to jeden z nejvlídn jších lidí, jaké jsem kdy potkala.“
„Tak to budete š astná.“
„Š astná?“ opakovala zamyšlen . „P inejmenším…“
 „P inejmenším co, má paní?“
„Nebudu trp t, nebude mne bít ani mne neopustí,“ zahu ela a
znovu sklopila o i.
Margot vstala. Najednou nabyla dojmu, že ona, oby ejná žena, má
mnohem v tší št stí. Nep ísluší jí žádná práva, ale to, co má, je
mnohem cenn jší.
„Po kejte!“
Margot se zastavila. „Musím jít a…“
„Pov zte mi prosím, co se te bude dít? Je Wallace na téhle lodi?
Plujeme do Francie? Co… se mnou zamýšlíte ud lat?“
„To je v c muž , má paní. Jestli si ale myslíte, že jsou to zr dy,
mýlíte se.“
Eleonora ji kone pustila. Oto ila se ke dve ím. „Vid la jsem,
eho jsou schopní…“
„Nevid la jste v bec nic. Pokud jste tedy nevid la, eho je
schopen Eduard Anglický,“ odpov la Margot.
ze kyn ml ela.
„Musím jít,“ ekla Margot. Nedokázala se však k dívce snadno
oto it zády. „Za chvíli vám p inesu n co k jídlu. Ni eho se nebojte,“
dodala.
„Jsem p ece Svatá Eleonora, zt lesn ní odvahy! Nemám strach,“
ekla Eleonora rychle. Ob však v ly, že lže. D lala si ze sebe
legraci.
Margot se rozhodla, že ji p i tom nechá.
„Vrátím se,“ slíbila jí znovu a vyšla z kajuty.

Vilémova lo Sršn dohnala krátce po bou i. Wallace vstoupil na

její palubu a spolu s posádkou se usadil na p ídi a popíjel pivo z
norských roh .
Brendan se s Wallaceem seznámil prost ednictvím svého staršího
bratrance Arryna, od n hož se jako chlapec u il bojovat. Ješt nikdy
edtím se nesetkal s lov kem, jehož by tolik obdivoval pro jeho
vále nické um ní a inteligenci. Wallaceovi nep átelé ho asto
podce ovali. Nebyl urozeného p vodu, ale dostalo se mu skv lého
vzd lání. Byl svalnatý a vysoký. V tšinou však vít zil spíše díky
pe livé taktice než díky síle, která mu ješt skv le sloužila. Byl
neochv jný, a vít zil i prohrával. Za Skotsko by neváhal zem ít a
Brendan si uv domil, že když se k Wallaceovi p ipojil, vybral si stejný
osud. Stejn jako Wallace však doufal v život.
Toho ve era foukal slabý vítr. Na hladinu dopadalo m sí ní
sv tlo. Nebylo vid t, kde se mo e snoubí s obzorem. Jako by se plavili
kdesi ve v nosti.
„Ten pirát, Longueville, se mi líbí,“ ekl Vilém Brendanovi.
„Je estný.“
„Celé roky rabuje lodi.“
„A také to otev en p iznává,“ p ikývl Vilém a v o ích se mu
zablesklo. Byl rozeným vojev dcem. P sobil majestátn . M l mocný
hlas a svou vý ností dokázal ovliv ovat lidi.
Jeho blízcí p átelé také v li, že není žádná zr da, ale svým
zp sobem prostý lov k. Dob e znal bolest, ale rovn ž se velice rád
zasmál.
„Takže myslíte, že když se lov k p izná ke svým špatnostem,
že je klidn provád t dál?“ zeptal se Brendan. „V tom p ípad
musí n kde existovat odpušt ní i pro krále Eduarda, který p iznává,
že chce uchvátit celé Skotsko a zni it všechny Skoty.“
„Rad ji se budu bít s estným nep ítelem, než abych se spol il s
darebákem,“ odpov l Vilém s vážnou tvá í.
„To je tedy pravda,“ zabru el Brendan a znovu se zhluboka napil.
Beze slova zavrt l hlavou. S Vilémem zcela souhlasil. Neustále se
povídalo, že u Falkirku mohli vyhrát, kdyby Jan Comyn, zvaný Rudý,
se svou jízdou neujel z bitvy. Comyn byl bratrancem sesazeného krále
Jana, jehož jménem Vilém nep estával bojovat za Skotsko. Robert
Bru e, který se spolu s Janem Comynem také ucházel o tr n, po
Wallaceov boku zatím nebojoval ani jednou. Zato se n kolikrát
postavil na stranu krále Eduarda. Po bitv Bru e s Comynem spole
vládli Skotsku. Jejich spojení však nebylo p íliš š astné. Robert Bru e
se svého regentství brzy z ekl, a když vyplouvali ze Skotska,
proslýchalo se, že brzy hodlá s Eduardem podepsat mírovou
smlouvu. Mohl hodn ztratit.
„Copak máte na srdci, Brendane?“ zeptal se ho Vilém.
„Jen takovou hloupost – ob as si na ni vzpomenu.“
„Tak ven s ní.“
Pohlédl na muže, jenž mu velel. „Dobrá. Nikdy jste nezaváhal. Bil
jste se za Skotsko. Nešel jste za ziskem. Eduard se vás pokoušel
uplatit. Norský král Haakon by vás rád uvítal ve své zemi a ud lil by
vám polnosti a titul. Filip ví, že práv plujete do Francie, a náš dobrý
ítel arcibiskup z Lambertonu vás na svých cestách vychvaluje,
jakmile se k tomu naskytne p íležitost. Ve Francii jsme už byli. Hostili
nás u samotného dvora. Byli jsme v Itálii a v ím a te se snažíme
Filipovi zabránit ve spojení s Anglií, které by uškodilo Skotsku. Prese
všechno by vás ve Francii uvítali. Filip vás ve své zemi vždy rád vidí,
nechává vás velet vojsk m a bohat se vám odm uje. Ale vy, pane,
vy jeden – s prominutím – tvrdohlavý hlupáku, se rad ji dál bijete.
Naši šlechtici – p ejme pokoj jejich erným duším – se stáhli, i když
jsme vyhrávali. Nejd ív vyk ikují, že cht jí svobodné Skotsko, a pak
se mezi sebou hašte í. Kdože se stane králem? Nebudu bojovat, když
to nebudu já, je mi líto. P iznávám, že si n kdy íkám, co to vlastn
láme, jak se m žeme v bec chtít stav t Eduardovi, když se neustále
pereme mezi sebou?“
Brendana napadlo, jestli Wallacea nerozzlobil, ale ten se jen
šklebil. Pak se rozesmál, rozmáchl se a mohutn Brendana plácl po
zádech.
„Tak já jsem hlupák, íkáte?“
„Jen n kdy.“
„Tak tady to máme. Jestli se Robert Bruce p idá ke mn , o všechno
ijde. Má p íliš mnoho výsad, které závisí na králov v li. Chce se
oženit s anglickou d di kou. Dokonce se povídalo, že se zamiloval a
je úpln poblázn ný její krásou. Mnoho muž už kv li lásce ztratilo
sebe, svou duši, nebo dokonce zemi.“
Na chvíli se odml el. Brendan ho nenutil, aby hovo il dál.
Angli ané za hrozivých okolností zavraždili ženu, kterou Wallace
miloval, a mnozí tvrdili, že její smrt je jedním z d vod , pro se tak
urputn mstí.
Wallace pozvedl ruku. „Robert Bruce z stává Skotsky p átelsky
naklon n. Na to nezapomínejte. Jist , touží po korun . O tu jeho
rodina zoufale usiluje po celá desetiletí. B h ví, možná je to práv on,
kdo ji má nosit na hlav . Ale stejn jako on doufá i Jan Comyn, že se
stane králem. Oba jsou mocní. Nev ím tomu, že nás Jan Comyn u
Falkirku schváln nechal na holi kách. Myslím, že jeho jezdc m se
splašili kon a utíkali a on je nedokázal znovu svést dohromady.“
 „Máte sklon vid t ho v lepším sv tle. N kdo íká, že si p ál, abyste
u Falkirku prohrál, protože nechce, aby se Balliol vrátil na tr n. Je to
sice jeho p íbuzný, jenže Comyn sám touží po korun .“
„Ti, kte í mají právo na korunu, ji také cht jí. V tom spo ívá celý
problém,“ zabru el Wallace. „Jejich slabost a má síla. Já králem být
nechci. Toužím po svobod .“
„Ale Angli ané rozprášili naši armádu.“
„To je pravda. Dokáži ovlivnit muže, ale ne natolik, aby byli
ochotní se po mém boku v sebevražedném útoku postavit Eduardovi.
inejmenším ne te . Te se musíme snažit o diplomatické ešení a
hledat pomoc u cizinc .“
Brendan zamyšlen hled l na mo skou hladinu.
„A co te , p íteli?“
Brendan smutn , znechucen zavrt l hlavou. „Když jste se vzdal
regentské funkce a v Peebles se setkali baroni, jeden z mých
íbuzných dokonce navrhoval, abychom vám zabavili veškerou
du jako trest za to, že jste opustil zemi bez povolení sn mu. Byl to
sir David Graham!“
Vilém se znovu zatvá il pobaven . „Byl tam m j bratr Malcolm a
ten by takovou hloupost zarazil.“
„Ale to, že…“
„Grahamové žijí po celém Skotsku, Brendane. Nejste zodpov dný
za iny všech, kte í nosí stejné p íjmení. A také vím, že David Graham
hájí vlastní zájmy. Je v rný Comynovi a nikdo mu to nem že zazlívat.
j bratr hájí zájmy Roberta Brucea. Jeho rodinu za al podporovat už
dávno. Tvrdí, že bychom m li zapomenout na našeho krále Otrhance
a p idat se k Bruceovi. On prý je tím, který jednoho dne zachrání
Skotsko p ed Angli any a pak mu bude vládnout. Ach Brendane! Je
žké situaci vid t jako oni, když se lov k neustále brodí v krvi. Jak
Bruce, tak Comyn si as od asu sednou a modlí se za Eduardovu
smrt. Stárne a jeho syn si rad ji hraje a veselí se se svými oblíbenci,
než aby vál il. Možná, že nejlepší zbraní proti Eduardovi nakonec
bude ekání. Nem že p ece žít nav ky.“
„Promi te, ale mám dojem, že je naživu už p íliš dlouho.“
„Práv jedeme za dalším králem, francouzským. Za panovníkem,
který nás, jak íkáte, uvítá a bude mít radost z kajícného piráta,
kterého mu p ivedeme.“ Na chvíli se odml el a pozorn si Brendana
prohlížel. „Piráta… a d di ku. Zajímavá dvojice, nemyslíte? Ale
doslechl jsem se, že lady Eleono e je stále velice špatn .“
Brendan roz ilen zabru el: „Je jí už mnohem lépe. Margot tvrdí,
že bude žít, a ona se málokdy mýlí. Jestli lady Eleono e není dob e,
že si za to sama. Nem la si chodit zaplavat v té zim .“
Wallace se zasmál a plácl se p es koleno. „Navzdory nep ízni
osudu. To je ženská podle mého gusta.“
„Obávám se, že ne. Dívá se na vás asi tak, jako se my díváme na
Eduarda. Vlastn mám dojem, že si myslí, že máte ocas a rohy a na
sv t vás p inesl sám ábel.“
„To si myslí hodn Angli an . Prý do bitvy vyjíždím oble ený do
že svých nep átel. Pomalovávám si obli ej jako pohan. Pravda,
mám toho hodn na sv domí, ale nikdy bych se k takovým in m
neuchýlil, kdyby je n kdo jiný nejprve nespáchal na mn i na
Skotsku. O té žen jsem leccos slyšel. Vedla vojsko do bitvy u
Falkirku, protože n kolik muž , kte í tvrdili, že pat í k mým
oddíl m, vypálilo vesnici. No dobrá. Takhle jsem už srovnal se zemí
nejednu anglickou vesnici. Vyraboval jsem, co jsem mohl. Ale nikdy
jsem nevraždil nevinné, jenom vojáky. Pov zte jí, a si vzpomene na
Berwick, kde královi lidé zabíjeli i t hotné ženy, když ádili v ulicích.“
„Máme jí n co íkat?“ zeptal se Brendan. „Nacházíme se v dosti
nejisté diplomatické pozici. Uv znili jsme ji a te ji m žeme dob e
využít jako rukojmí. Myslel jsem, že…“
„Vy jste ji vylovil z mo e. Postarejte se o ni.“
„Máme velice d ležité poslání. Možná byste mi ji nem l sv ovat.“
Wallace se na n ho zv dav zadíval. „A pro pak?“
Brendan pozvedl roh, z n hož upíjel. „Už jsme se setkali.“
„Opravdu?“
„U Falkirku.“
„Ach tak.“
„Málem mne zabila.“
Wallace na Brendana dlouhou chvíli hled l, pak se zasmál a znovu
ho plácl velikánskou rukou po zádech. „Vás? Jen málokterý muž
dokáže s me em zacházet tak bravurn a pohotov jako vy.“
„Všichni jsme zranitelní.“
„Vy také? Ach ano, jist . Sundala si brn ní a odhalila vaši
Achillovu patu. íká se, že pomsta je sladká, a musím p iznat, že jsem
už kolikrát n koho zabil a m l jsem z toho nesmírné pot šení.“ Tvá
mu potemn la. „Takové pot šení, až se obávám, že se za takovou
nenávist sám budu smažit v pekle.“ Povzdechl si a odvrátil se.
Brendana napadlo, zda má na mysli zabíjení muž , kte í zavraždili
jeho otce, nebo t ch, kdo sprovodili ze sv ta ženu, již miloval, i obojí.
Napadlo ho, zda Wallace myslí na to, že pomsta se stala sou ástí jeho
života.
„Ano, pomsta m že být sladká.“ Znovu se zadíval na Brendana. Z
hlasu se mu vytratila zlost a vrátilo se do n j pobavení. „Necht l jsem
vám však nazna it, že to d e máte zabít. lov k má v t, kdy je
as p estat.“
„Nehodlal jsem ji popravit.“
„Dobrá. Ud lejte, co uznáte za vhodné.“
„Pluje za svým snoubencem do Francie.“
„V tom p ípad nezapome te na její cenu. A na to, že neustále
pot ebujeme peníze a že bychom m li jednat diplomati ji. A také, že
nás mnozí mají za zv .“
„Chcete mi snad íci, že se k ní mám chovat jako k váženému
hostu?“
„To nechám na vás, p íteli. Pamatujte, že jsem ne ekl, že je špatné,
když nás ostatní mají za zv .“ Zvedl se a protáhl celé t lo. „Jdu spát.
V noci hlídá Erik. Je s ním jeho žena. Nabídl mi svou postel. P ijal
jsem a teprve pak jsem se dozv l, že také nemáte kde spát.“
„Muži dole spí nama kaní v mali kých kajutách, jako p i každém
tažení. M žu se schoulit a spát kdekoli. V era v noci jsem spal na
židli. M žu to tak ud lat i dnes. Už jsem zvyklý,“ odpov l s
úšklebkem.
„I tak…“
„Sám jste si v život moc klidu neužil. Kajuta je vaše,“ ujistil ho
Brendan.
Wallace chvíli otálel. „Nebu te smutný, Brendane, a už v bec ne
kv li mn . Zapomn l jste snad na Stirling?“ Sev el ruku v p st. „Jak
lov k cítil svobodu, cítil její chu ! U Falkirku nás porazili, ale ne tak
úpln , jak byste si mohl myslet. P išli jsme o schopné vojáky. Ale celá
zem ochutnala svobodu, kterou jsme tam vybojovali. Všichni vid li,
eho m žeme dosáhnout. Proto se dál rvu. I když nakonec padnu,
naši lidé nep estanou cítit svobodu a to je n co, co jim Eduard nikdy
nebude moci vzít. D lám to pro Skotsko. Všechno jen pro Skotsko.“
 „Ano, pro Skotsko,“ ekl Brendan a vzpomn l si na své vlastní
ísahy, jež u inil na bitevním poli. Za Skotsko a za svobodu. Cíle,
pro n ž stálo za to se bít. Cíle, pro n ž byl ochotný zem ít.
Vilém na n ho kývl a odešel.

Hodnou chvíli d ímala. Pak ji probudil podivný strach. Prudce se

posadila a pak si uv domila, odkud její d s pochází. Vrátil se.
Na stole ho ela svíce. Její sv tlo bylo tlumené, ale sta ilo na to, aby
v n m uvid la muže, který stál ve dve ích a pozoroval ji. Netušila, jak
dlouho tam asi stojí, jen se cítila velice nesvá.
„Takže jste naživu,“ ekl tiše. V jeho slovech nebylo slyšet žádné
citové pohnutí, jako kdyby mu bylo jedno, jestli p ežila i nikoli.
Beze slova na n ho hled la. Chvíli ekal a pak, aniž by jí v noval
pozornost, si z ramen sundal vln ný tartan a pov sil jej na hák u
dve í. P istoupil ke stolu, vzal z n j svíci a p ešel k ní. Zatnula zuby a
itiskla se k posteli. Plamen svíce m la t sn u tvá e.
„Co to d láte?“ zeptala se kone . Byla celá vyd šená. Hore ka ji
opustila stejn , jako se uklidnila bou e venku – nejprve ji prudce
zachvátila a pak odezn la. Stále se však cítila slabá jako moucha.
„Všichni povídají, že máte velkou cenu. Jen se chci podívat, ím to
je.“
Netrp liv odstr ila ruku se svící. Pak se svého inu zalekla.
Mohla mu svíci vyrazit a kajutu podpálit.
Nic takového se jí však nepoda ilo a nezdálo se, že by ho její
pohyb n jak vyvedl z míry. Vrátil se ke stolu a svíci na n j postavil.
Pak se posadil na židli, která stála u stolu, a zadíval se na ni.
„Co to d láte, pro jste tady?“
„Tohle je má kajuta.“
„Jist . Pro jsem tu tedy i já?“
„Srše je velká a skv le postavená lo , ale není na ní mnoho
kout , kde je možné… ubytovat hosta. Zejména nedobrovolného,
který si uprost ed noci rád zaplave v mo i.“
„Já nejsem host. Uv znil jste mne tu.“
„Uv znil, nebo vás hostím… N kdy mezi tím není velký rozdíl.“
„Piráti, vrazi, Skoti… Mezi t mi také n kdy není rozdíl.“
Ve sv tle svíce mu nevid la do tvá e, ale byla si jistá, že mu ztuhly
rysy. Pokr il rameny. „Totéž se dá íci o Angli anech.“
 Z tónu jeho hlasu poznala, že by se nem la v rozhovoru poušt t
dál. Cítila však, že nemá na vybranou, musí se mu podívat do o í a
hovo it s ním. Zavrt la hlavou. Únava ji v bec neopustila. Zlobila se,
že se cítí tak slabá, když tolik pot ebuje být pln p i smyslech, aby mu
dokázala elit.
„P išel jste sem, abyste mne mu il?“ zeptala se.
Svraštil obo í. „Mu ím vás snad?“
Neodpovídala. Zamrzelo ji to. Vstal, p istoupil k posteli a posadil se
na ni. Pozorn se na ni zadíval. „Mu ím vás?“ opakoval.
„Samoz ejm !“
„Tak tedy dobrá. Netušil jsem, že to p jde tak snadno.“
„Jste velice krutý…“
„Pokusila jste se mne zabít. Poté, co jsem se nad vámi slitoval.“
„Byli jsme na bitevním poli.“
„A mne tam mohli rovnou poh bít.“
„Už je to dávno…“
„A vy jste urozená dáma, která se vydala p es mo e, aby vplula do
náru e bohatého a vysoce postaveného lorda, jenž se má stát jejím
manželem.“
„P esn tak.“
„Bohužel se vám do plán vloudila malá p ekážka. P ekážky.
Piráti, vrazi – a Skoti.“
„Prosím vás…“
„Ano?“
„Nechte mne na pokoji.“
„Jist . A mám se slitovat?“
„Ano, jestli…“
„Jednou jsem se nad vámi už slitoval.“
„Samoz ejm !“ vybuchla najednou. „Tak si na mne dávejte pozor,
protože jsem prohnaná, úsko ná a umím se neoby ejn dob e ohán t
me em. Snadno bych vás mohla poh bít v mo i!“
Na rtech se mu objevil smutný úsm v. Naklonil se k ní. „Te
nevypadáte p íliš nebezpe ,“ ekl jemn .
„Jste zatracený mizera, to je p íliš i na Skota!“ vyk ikla. „Bylo mi
zle…“
„Hodn zle,“ p itakal.
„Jd te pry .“
 „Nep jdu.“
Znovu si lehla a zav ela o i. „Co tedy chcete? Zdá se, že má cena
není až tak veliká. Byla jsem nemocná a m la jsem hore ku. Jist
vypadám strašn , nejsem p itažlivá…“
„Ani trochu,“ ujistil ji zdvo ile.
Znovu otev ela o i doko án. Nep estával se lehce usmívat. O i se
mu rozší ily. Sklonil svou tvá k ní. „Možná cítím, že je mou svatou
povinností… vás… n jak… mu it.“
Sklán l se nad ní velice blízko. M la chu ho uhodit. Zárove však
zatajila dech, znovu zav ela o i a cítila, jak jí celým t lem projížd jí
zvláštní plamínky ohn . Mrzelo ji, že má zacuchané vlasy a že je jist
bledá.
Otev ela o i. Neodtáhl se od ní. Zlostn vyk ikla a pokusila se ho
uhodit. „Nechte mne…“
„Kdepak, má paní, ani nápad.“ Chytil ji za ruku. Nep estával jí
hled t do o í. Celá se chv la. Zatnula zuby. „Tohle je má kajuta.
Hodlám tu spát.“
Nadechla se. „Ale…“
„V era jsem tu také spal.“
„Cože? Vy darebáku! Takže vaší povinností je, abyste mne mu il?
Jen pokra ujte. Ale nezapomínejte, že za poskvrn nou d di ku toho
nedostanete tolik jako za nevinnou a že si m žete pohn vat
francouzského krále.“
„Pohn vat francouzského krále? To máte takovou cenu?“ podivil
se. V la, že se jí posmívá.
„Samoz ejm ,“ p itakala chladn .
„To je neuv itelné!“ P ejel ji o ima od hlavy až k pat .
„Kdo by si to byl pomyslel…,“ ekl lehkým tónem, ale pak se na ni
znovu zadíval modrýma o ima. „A co anglický král? Toho si také
žeme znep átelit?“
„Samoz ejm ,“ odpov la. Snažila se ovládnout a z stat klidná.
„Dobrá,“ pravil. Pustil její ruku a vstal. „Možná, že to bude
náro jší, než jsem si myslel.“
Ležela a ani nedutala. P ála si u sebe mít me a dva silné anglické
vojáky, kte í by ho p idrželi, zatímco ona by ho rozsekala na kusy.
istoupil ke stolu, vzal z n j karafu a nalil si z ní vodu. Pomalu se
napil, pak se znovu posadil na židli, natáhl nohy p ed sebe a
pohodln se op el. „Jsem si jistý, že za nete vypadat lépe, až se
uzdravíte,“ zauvažoval.
la sto chutí po n m n co hodit. Uv domila si totiž, že jí práv
oznámil, že není dostate p itažlivá ani na to, aby ji zneuctil.
Bu ráda, blázne. Bu zticha a nech to tak! p ikazovala si v duchu.
Bohužel to nedokázala. „Bože m j!“ vyk ikla.
„To mne nemoc musela po ádn vy erpat, protože jsem se
doslechla, že vaši lidé mají obrovskou slabost pro ovce.“
Zav el o i. Pak jedno otev el a zb žn si ji p em il.
„To tedy znamená, že ovce obvykle vypadají mnohem lépe,“
pravil.
„V tom p ípad ,“ zašeptala, „z celého srdce d kuji Bohu za p kné
ovce.“
Poda ilo se jí oto it a lehnout si na bok. Zadívala se na st nu
kajuty, p ekvapená, že ze všech lidí na sv za ala takto diskutovat
zrovna s ním.
O chvilku pozd ji m la co d lat, aby nezaje ela. Málem vysko ila z
že. Netušila, že je tak blízko. Pohyboval se velice tiše.
Sed l vedle ní na posteli a šeptal jí do ucha.
„T eba se váš stav zlepší, než doplujeme do Francie, má paní.“
„To bych rad ji um ela!“ vyk ikla.
„To já také. Ale te mne volají povinnosti…“
Celá ztuhla. Zaslechla tichý smích, který se ani neobt žoval
zastírat. Cítila se ješt h e než p edtím. Vyšel ven z kajuty.
Cítila však…
Že nechal prsty zapletené do jejích vlas déle, než bylo nutné.
 4

Corbin z Clarinu se práv posadil ke snídani sestávající z

vynikající pe ené ryby a erstvého chleba, když se do jeho života
znovu p ihnala vich ice.
Isabela byla krásná. M la drobnou postavu, tmavé vlasy a ost e
ezané rysy obli eje. Její p vab však byl p vabem jedovatého hada.
ed Clarinem dávala p ednost Londýnu. M la jej dokonce rad ji než
velký hrad v Yorku, nejspíš proto, že Skoti se dokázali dostat až tam.
Nebo ji možná prost více než jednotvárný život na severu, t šila
zábava, kterou skýtal Londýn,.
Corbin m l Londýn také velice rád, ale svou ženou opovrhoval a
sila ho p edstava, že by se m l každé ráno budit a p emýšlet, s
kterým z dvo an strávila p edešlou noc. Dávno si zvykl hledat lásku
– nebo p edstíraný cit – u jiných.
Vkrá ela do velké sín bez ohlášení a p itom si svlékala rukavice.
„Taková dálka! Ujela jsem tolik mil, jen abych se dostala do domu,
kde mne nikdo nevítá,“ ekla a rázovala k n mu p es místnost.
Corbin se na židli nap ímil, ale nevstal. Založil si ruce na prsou.
„Kdybychom to jen tušili, má drahá, házeli bychom p ed tebe na
uvítanou kv ty. Bohužel jsi nám však sv j p íjezd neoznámila.“
Kv ty? Kdyby v l, že p ijede, za ídil by to tak, aby m l n co na
práci n kde jinde. Eduard sice ve Skotsku oficiáln panoval, ale celá
zem byla ve skotských rukou a král ovládal sotva n kolik hrad na
jihu. Na r zných místech neustále úto ili vzpurní baroni, kte í potom
krále prosili za odpušt ní a vraceli se k n mu se staženým ocasem.
Nedokázali se ani navzájem podporovat, protože se obávali, aby se
nep idali na stranu toho, kdo nezíská korunu – kdyby se Eduard
kdy rozhodl Skotsku dát svobodu.
Neustále bylo t eba n kde bojovat se Skoty.
 Hodila rukavice na st l a zadívala se na n ho pronikavýma
tmavýma o ima. „Ráda bych se po té cest trochu napila vína. Mám
strašlivou žíze .“
Vstal a posm šn sejí uklonil. Pak došel k p íborníku a vzal odtud
post íb ený sklen ný pohár, aby jí nalil. P itom si prohlížel soupravu
na víno. Byla krásná, vyrobená z benátského skla. Isabela si ji p inesla
na Clarin jako sou ást v na.
Podal jí víno. P ikývla na znamení díku a p itom mu prsty p ejela
po ruce v gestu, jež ho p ekvapilo svou výmluvností. Vzali se v dob ,
kdy byl Clarin v plné sláv , kdy ješt žil jeho strýc Leo a kdy jejich
pozemky byly nejen rozsáhlé, ale i úrodné. Corbin s Alfrédem ekali,
že pln využijí tituly zabavené poraženým povstalc m a p du, kterou
jim velkoryse v noval jejich št drý a spravedlivý strýc, jenž je
vychoval. Isabela do manželství p inesla bohatství. On udatnost.
Mohl /, nich být p ekrásný pár.
Všechno však zm nili Skoti.
Nalil si víno a pozvedl íši.
„Na Wallacea,“ ekl se suchým humorem.
„Jednoho dne tu zr du po právu upálí na hranici,“ nechala se
slyšet. „Dostane nejvyšší trest, jaký zákon povoluje, a až ten den
ijde…“
„Budeš se krvela dívat a vychutnáš si každý okamžik té hr zné
podívané.“
Svraštila elo a pak lehce našpulila rty. „Mn budeš n co povídat o
krvela nosti, když tvá milovaná, roztomilá sest enka vedla do boje
více muž , než kdy ty sám?“
„Neud lala to z vlastní v le.“
Isabela se od n ho odvrátila a rozhlédla se po místnosti. „P kné
tapisérie.“
„To je dar od vlámských usedlík .“
„Ach, pro Svatou Eleonoru.“
„Isabelo, má smysl se o tom dál bavit?“
„Já jen, že nejlepší svatí jsou mrtví svatí.“
„Totéž platí pro vzteklé potvory,“ poznamenal medov .
Neurazila se. „Kde je Alfréd?“ zeptala se a rozhlédla se kolem
sebe. „Ubohý, drahý Alfréd, který už dlouhá léta trpí. Objíždí lány,
které mu nebudou nikdy pat it.“
 Bez odpov di na ni
hled l. „Kde tedy je?“
„Objíždí lány, které mu nebudou nikdy pat it,“ odpov l Corbin.
Usmála se. „A Eleonora odjela do Francie, aby se setkala se svým
estárlým snoubencem.“
„Ano,“ zabru el opatrn .
„Tak to tu chvilku z stanu.“
Svraštil obo í. „A pro , smím-li se zeptat?“
„Abych si užila svého muže, p irozen .“
„Pro ?“ zeptal se bezbarv .
„Eleonora se plaví p es Irské mo e… Bože, ty jsi ale hlupák!
Copak si neuv domuješ, jaké nebezpe í na ni íhá? Král nabízí všem
mo eplavc m obrovské pen žní odm ny, když mu p ivedou skotské
povstalce, kte í hledají pomoc za hranicemi. Honby na n se ú astní
plno pirát , vyvrhel , vrah a zlod .“ Isabela se posadila ke stolu a
rozvázala si tkanici cestovního plášt . „Nemusí se nám v bec vrátit,
chudinka. A pokud se do Francie dostane, provdá se za Alana,
nemám pravdu? A tam bezpochyby kon í její možnost zplodit
potomka, který by zd dil rodinný majetek.“
Corbin k ní p istoupil a ob ma rukama se op el o st l. „M la by
ses modlit, aby se k Alanovi dostala. Jestli chceme zase n kdy být
bohatými pány z Clarinu a jestli mají naše pozemky být zase úrodné,
budeme pot ebovat jeho majetek. A i když je Alan rozt esený sta ec,
nejeden kmet dokázal zplodit potomka.“
„Nev ím, že je toho schopen. Jeho první žena m la d ti z
edchozího manželství. Když si ho vzala, byla ješt dost mladá.
Kdepak, pe liv jsem si to prostudovala.“ Zvolna mu p ejela prstem
po ruce. „Copak tebe v bec neroz iluje, že Eleonora je hrab nka,
zatímco ty jsi pouhý sir Corbin z Clarinu a nic víc? Copak nemáš
žádnou ctižádost?“
„Ale ano. Kdysi jsem si myslel, že dobudu celý sv t a budu
slavný, Isabelo. Pak mne zasko il skute ný život. A ty jsi jeho
sou ástí.“
„To jsem.“
„Po ád jsem ješt nepochopil, kam mí íš, má drahá.“
„M žeme d dit.“
 „Isabelo, paní tohoto domu je Eleonora. A kdyby jí nebyla ona,
pak je tu ješt m j starší bratr, který tvrd pracuje a d dictví si
zaslouží.“
„Ano, ale nemá ženu ani žádné vyhlídky a…“
„Po ád mi to není jasné, Isabelo. Tím se nic nem ní.“
„Ale m ní!“ Vstala a rukou se dotkla jeho hrudi. Byla šikovná.
Neustále žvýkala lístky máty a m la sladký dech. Jemn a vzrušiv
von la. Její avantýry ho jako manžela ponižovaly, ale zárove se p i
nich mnohému nau ila. Byla okouzlující, chytrá a vtipná a vydobyla si
místo u královského dvora. Zaváhal. Cht l ji od sebe odstr it, ale
zárove ho p itahovala.
„Co se m ní? Rozhodla ses uchystat n jakou past na mé bohatší
íbuzné?“ zeptal se drsn .
„Kdepak!“ odporovala s nevinnou tvá í. Prsty mu laškovn p ejela
po hrudi a pak ješt níže. Zatnul zuby a up en na ni hled l. „Kdepak,
drahý, jak si m žeš myslet n co takového? Jen mne napadlo, že
nadešel as, aby n kdo zplodil d dice všeho majetku. A když je
Eleonora na mo i a všude kolem jsou Skoti, lupi i, piráti a zchytralci,
tak zbýváme… jenom my.“
„T eba se Alfréd ožení.“
„Zatím se k tomu nijak nem l. P íliš asto vyráží do boje.“
„Já také musím uposlechnout král v p íkaz, kdykoli se mu
zachce.“
„To je pravda. D láš to stále ast ji.“
„Chápu. Takže ses rozhodla za mnou p ijet s nad jí, že spolu
íhodn a rychle po neme d dice. ím rychleji, tím lépe, protože
manželské styky jsou nudné a proradný cho m že mít tu drzost
padnout na král v rozkaz na bitevním poli, vid?“
Usmála se a oto ila se k n mu zády. Uvolnila si spony z vlas a
vykro ila ke schod m. Spony p itom upustila na zem. Zastavila se a
oto ila se zpátky. „Je pro tebe p edstava styk se svou ženou opravdu
tak hrozná, Corbine? Drahý choti, chci po tob snad n co tak
strašného? Jen abys plnil své manželské povinnosti – a zplodil syna,
který bude mít možnost vše zd dit.“
Vykro il ke schod m, pak se zarazil a podíval se vzh ru na ni,
 „A co když se nám to nepoda í, má drahá? Jsme svoji už n jakou
dobu a B h i celá Anglie ví, že oddaností a v rností zrovna
neoplýváš.“
„Ale inteligencí a schopnostmi ano, lásko má. Naše manželství
zatím nep ineslo žádné plody, protože jsem to necht la. Corbine,
opravdu bych necht la, abys ty, král i šlechta spekulovali o tom, kdo
je otcem mého dít te. Práv nadešel náš as.“
„A co když ne, Isabelo, co potom?“
„V tom p ípad t jen pobavím a okouzlím, manželi, a nikomu to
neublíží.“ Zamra ila se, nap áhla k n mu ruku a n žn ho pohladila
po tvá i. Najednou mu p ipadala drobou ká a p ekrásná. „Žijeme si
každý po svém. Nechci od tebe p ece tolik.“ M la zast ený hlas.
Vlastn necht la nic víc než se pro jednou chovat jako jeho žena. Jeho
milenka. Jen málokdy jí v il. Te však stáli naproti sob v jeho
domov . Celý ho el dlouho potla ovanou touhou, již v n m dokázala
probudit jen tato žena. „V tšina muž by se te po mn vrhla,“
ipomn la mu šeptem. M l dojem, že ho její hlas hladí a proniká mu
až do morku kostí. Sotva dokázal uv it, co dokáže hlas, pohled,
dotek.
„Tomu v ím,“ p itakal. Rozhodil rukama. „Jak si p eješ. Bože,
jsem tady, abych pot šil.“ Chytil ji do náru e a rychle ji odnášel do své
komnaty.
Jediným velkým skokem p elet l schody. M že se vrátit bratr a on
se dlouhé hodiny nehodlá nechat vyrušovat. Takových p íležitostí se
mu v život mnoho nenaskytlo.

Pluli dál. B hem dvou nocí, které uplynuly od jejich st etu po

bou i, Eleonora muže, s nímž sdílela kajutu, tém nevid la. V la,
že p ichází, protože po sob pokaždé zanechal stopy. Jednou to byl
tartan pov šený na háku. Podruhé roh s pivem na stole. Pak otev ená
kniha. A jednou… jen pocit, že tam byl. V domí, že u ní stál a díval se,
jak spí.
K uzoufání se nudila. Jediná lidská bytost, s níž se vid la, byla
Norka Margot se sv tlými vlasy a bled modrýma o ima, která ji p i
íchodu a odchodu vždy mile oslovila. Jist by se u mne ráda na
chvíli zastavila, pomyslela si Eleonora. Jist by si se mnou promluvila.
Pomohla by mi tak udržet si zdravý rozum. Jenomže pokaždé se
objevil vysoký, sv tlovlasý, svalnatý Nor, který ji p ík e zavolal k
sob . Margot za ním pak vyšla z kajuty, jako by byl jejím pánem.
V kajut našla knihy. Pomáhaly jí. Byly skv lé, krásn psané.
Mnohé z nich pocházely z irských klášter , kde je mniši opisovali.
Byly mezi nimi knihy o eckých a ímských d jinách, legendy, irské
pohádky, a dokonce plamenná u ená pojednání o vikingských
nájezdech na Britské ostrovy a okolí. N které byly psané francouzsky,
jiné Inlinsky. N kolik z nich také norsky, jak se domnívala.
Severskému jnzyku v bec nerozum la, což jí vadilo.
asto se totiž stávalo, že t ch pár slov, jež zachytila, když se spolu
bavila posádka lodi, bylo práv v norštin . Nep ekvapovalo ji, kolik
Skot zná latinu a francouzštinu. Latin vyu ovala církev a v tšina
mladých muž , kte í cht li n eho dosáhnout, znala jazyk, jímž se
hovo ilo na dvorech v Pa íži i Londýn . Protože žila blízko skotských
nížin, jako dít se nau ila galsky – p ál si to její otec. Ale norština…
Vikingské nájezdy dávno skon ily. Takový jazyk mohli pot ebovat jen
pohanští Seve ané, horalé. Velice asto si o svých nep átelích myslela,
že jsou to barba i, mén civilizovaní než Angli ané. Nedokázala si
edstavit, že by mohli být vzd lan jší než ona, dcera u ence a
vále níka v jedné osob , v jejíchž žilách kolovala šlechtická krev.
Knih se však za n jakou dobu rovn ž nabažila. Pozvolna se
estávala bát o sv j život. Byla si jistá, že kdyby ji cht li rozsekat na
kousky, jist by to už dávno ud lali. A jestliže jedou s poselstvím za
francouzským králem, jist by jim neuleh ilo situaci, kdyby jim na
rukou ulpívala krev snoubenky francouzského šlechtice. Nijak
netrp la. Plavba po mo i jí nevadila, t ebaže jí bylo proti mysli, že je
uv zn ná v jedné místnosti. Dob e ji živili. Margot jí nosila erstvé
jídlo, víno, vodu a pivo. Dokonce dostávala vodu na mytí. Jakmile ji
ešla hore ka, tém okamžit se cítila lépe a vrátila se jí síla. M la u
sebe truhlu se svými v cmi, které z staly nedot ené. P i mytí a
evlékání m la stísn né pocity, nebo dve e jejího v zení se mohly
kdykoli otev ít. Její spolunocležník však podle všeho p icházel pouze
v noci. Margot jí nosila jídlo pravideln . Nikdo ji nevyrušoval.
Asi tvrté noci, kdy byla na lodi, se najednou probudila a ve tm
cítila, že n kdo práv odešel z kajuty. Opatrn otev ela o i, protože se
bála, že ten lov k je stále s ní, ale místnost byla prázdná. N co však
nebylo v po ádku, cosi se zm nilo. Chvíli o tom uvažovala a pak si
uv domila, že neslyšela zapadnout závoru na dve ích.
 Posadila se a opatrn spustila nohy na zem. Oble ená pouze do
dlouhé plát né no ní košile opatrn p ešla p es celou místnost a
zkusila pootev ít dve e.
Povolily.
Stála v kajut a sklí en si uv domovala, že otev ené dve e jí
nejsou k ni emu. Je na lodi, která pluje po mo i. Nev la, jestli se
ješt plaví p es Irské mo e, i zda se už dostali do Lamanšského
kanálu. Zdálo se, že plují dokola. Pokud unikne z kajuty, co se bude
dít pak? Sko í znovu do mo e? Ne. Už m la rozum. Necht la zem ít.
Celá skleslá se op ela o st nu kajuty. Dve e sice byly otev ené, ona
však z stávala uv zn ná. Možná to v l a ekl si, že není nutné
dve e dál zavírat na závoru.
esto…
Možná by se jí mohlo poda it nepozorovan vyklouznout ven a
inejmenším vyslechnout rozhovor, z n hož by se dozv la, co se
bude dít, až doplují do Francie. Opatrn vyšla z kajuty a pokoušela se
v šeru zorientovat. P ed sebou m la chodbu, pod sebou t etí palubu a
naho e se nacházelo kormidlo, st žn a na nich plachty.
Nejprve tiše vyšla nahoru po schodech a opatrn vyhlédla na
palubu. Všude byl klid, pouze n kolik muž potm udržovalo lo ve
správném sm ru. Sešla zpátky dol a rychle se skr ila za bednou se
zásobami. Kolem prošli dva námo níci. Tém bez dechu ekala, až
ejdou. Najednou zaslechla hlasy. Uv domila si, že nad ní je na
hlavní palub kajuta velitele. Znovu vyrazila ke schod m, pak po
nich nahoru a podél lanoví k ho ejší kajut . Místnost m la okna, která
vedla na pravý i levý bok lodi a Eleonora si uv domila, že je to tak,
aby se velitelé mohli setkat uvnit a p itom odtud vid li na okolní
mo e. Kr ila se u okna na pravoboku a nahlížela dovnit . Na stole
stála rozsvícená lucerna. Kolem sed li pirát Longueville, vysoký
norský kapitán a další muž, který vypadal velice statn . M l hn dé
vlasy a plnovous. Zatnula zuby. Celá se rozt ásla, když jí hlavou
blesklo jediné jméno.
Wallace.
Na chvíli se nechala unést vztekem. Nem la u sebe zbra . To bylo
hloupé, ale ona nevyšla ven s úmyslem s n kým se st etnout. Te
však m la chu vtrhnout do kajuty, chytit toho lov ka pod krkem a
rozsápat ho na kousky. To byl samoz ejm nesmysl. Stejn dob e se
mohla pokusit zni it kamennou ze . Zhluboka se nadechla a inutila
se tiše stát a naslouchat. „Víte,“ íkal práv Wallace, „nepluji do
Francie zrovna oficiáln . Za Filipem p icházejí jiní, diplomaté,
církevní hodnostá i. Orodují u papeže. Vyjel jsem s nad jí, že má
pov st a mé p esv ovací schopnosti dokáží pomoci Skotsku.
Dozv l jsem se, že papež Skotsko uznal za svrchovaný stát a
prohlásil, že jako k es anský národ jsme spojeni s ímem.“
„Francouzský král neustále shání žoldáky. B hví, že v dobré
polovin všech válek bojují placení cizinci,“ ekl smutn sv tlovlasý
kapitán Erik.
„Ale žoldné i… a pirát?“ zeptal se Longueville.
„Slyšel jsem, že král ochotn odpustí pirátovi, který své emeslo
provozuje na anglických lodích,“ ekl Wallace. „Jist vás nezajme
coby lena naší družiny – i kdyby s Eduardem nakrásn uzav el
novou smlouvu.“
„To je pravda,“ dodal Erik. „Vím, jaký je král obchodník. S
Angli any m že mít jakoukoli smlouvu, ale vždycky je ochotný za
Eduardovými zády provést cokoli.“
„Možná je to svým zp sobem smutné,“ pravil Wallace, „být
králem, který si nad lal tolik nep átel. Walesané mu musí sloužit, ale
nenávidí ho. Francie mu neustále uniká. A pak jsme tu my, Skoti.
žeme prolít plno krve, ale nikdy nep jdeme ve šlép jích našich
vzdálených p íbuzných, Walesan .“
„A co když nás p esto napadnou?“ zeptal se Longueville. „T eba
anglické lod , k nimž se p idají francouzské, aby p ipravily o hlavu
piráta – nebo divokého psance?“
„Máme tu ženu. Je to anglická snoubenka francouzského šlechtice
Dají si pozor,“ odpov l Wallace.
Zhluboka se nadechla. Takže si z ní cht jí ud lat rukojmí. Figurku,
které využijí, aby unikli spravedlnosti. Musí se vrátit do kajuty,
edstírat spánek a ukolébat jejich pozornost natolik, aby po ád
nechávali dve e nezajišt né závorou. Jakmile se pak dostanou k
francouzským b eh m, m že uniknout. Uplave svým v znitel m a ti
budou jen zírat s ústy doko án.
Rychle se zvedla, aby mohla co nejrychleji dob hnout do své
kajuty. Když se však oto ila, vrazila p ímo do muže, jenž za ní zjevn
celou dobu stál. Zalapala po dechu.
„Dobrý ve er, lady Eleonoro. Je od vás hezké, že jste se na nás
išla podívat.“
 Na ramena jí dopadly jeho ruce. Jeho tvrdé rysy ost e
kontrastovaly s lehkým tónem jeho hlasu.
Beze slova na n ho hled la. „Nemáte mi k tomu co íci?“
„Žádné vysv tlení vám nedlužím.“
„Tak poj te dovnit . Poj te mezi nás a seznamte se se sirem
Vilémem Wallaceem.“
Nem la p íliš na vybranou. Oto il ji a postrkoval kup edu. Když
se mu zdálo, že nekrá í dostate rychle, tla il ji tak, až m la dojem,
že letí. Když vstoupili do kajuty, všichni t i muži uvnit vysko ili a
sáhli po me i i noži. Dokonce i na vlastní lodi byli stále p ipraveni k
boji.
„Máme návšt vu,“ ekl Brendan stru .
„Ach, paní z Clarinu,“ pravil Vilém Wallace a zvláštn se na ni
zahled l. V hlase mu zaznívalo jemné pobavení, jež nechápala. Utrp l
hrozivou porážku u Falkirku. Ona ji sice p ímo nezavinila, ale byla
tam a lidé ji oslavovali jako sv tici, kolem níž se shromáždili vále níci
z malých m st a vesnic severn od Yorku.
„Rád vás poznávám, má paní. Mé jméno je Vilém Wallace a
pocházím ze Skotska.“
„Každé dít v Anglii ví, kdo jste,“ odpov la.
„Bezpochyby v í, že jsem zr da.“
„V mé vesnici na váš p íkaz nahnali muže do stodoly a upálili je
jako stádo dobytka,“ obvinila ho.
„Nenapadl jsem Clarin a nikomu jsem nenakázal, aby tam n koho
upálil, má paní. Na tom ale nezáleží. Zabil jsem mnoho lidí a mnoho
jich bylo zabito na m j rozkaz, ale smrt, kterou jsem zasel, se nedá
bec srovnat s vraždami, které má na sv domí Eduard Anglický.
Nijak vám ale nezazlívám, že jste se rozhodla bít za své lidi, aniž byste
chápala, jak váš král touží ovládnout jeden národ.“
Chvíli stála bez hnutí a cítila, jak se na ni všichni ty i muži dívají.
Wallace mluvil výbornou francouzštinou. Hovo il klidn a
vyrovnan , což by od n ho nikdy ne ekala. P ipadalo jí to trochu
zvláštní, nebo dvorský jazyk se k ty em hromotluk m v kajut p íliš
nehodil. Chovali se velice slušn . Skoti m li podle barbarských zvyk
své zem p es ramena voln p ehozené tartany a Nor v zel v kaftanu
z kožešiny. Jediný, kdo byl oble ený jako kavalír, byl pirát. Tvo ili
zvláštní spole nost pro ženu, jež mezi nimi stála od ná pouze do kusu
bílého plátna. Vždycky si myslela, že Wallace je ta nejv tší zr da na
sv . Na anglickém venkov jeho jménem strašili d ti, aby se
netoulaly daleko od domova. V této chvíli si však nejvíce
uv domovala p ítomnost muže, jenž stál po jejím boku. M la dojem,
že je pro ni mnohem nebezpe jší.
„Eduarda pozvali do Skotska, když nastaly problémy kolem
následnictví,“ ekla Eleonora kone .
„Pozvali ho jako rádce, ne jako dobyvatele,“ odpov l prudce
Wallace.
„Chcete mi nazna it, že mám zapomenout na všechno, co se stalo s
mým domovem, a povolit vám, abyste mne využili ve své h e proti
králi?“ zeptala se.
Up en se na n ho zadívala. Pirát najednou vydal zvláštní zvuk a
oto il se od ní.
„Byl bych rád, kdybyste p estala žíznit po mé krvi. Možná, že vám
rozumím,“ ekl Wallace zast en .
Když pak promluvil Brendan, jeho hlas už nezn l tak p íjemn .
„Má paní, já jsem se na n co ze všech sil snažil zapomenout po celou
dobu, co jsem na této lodi.“
Nejist se k n mu oto ila. Najednou si uv domovala jasné sv tlo
svíce, které na všechny p ítomné dopadalo. M la pocit, že v jeho
odlescích no ní košile, již má na sob , zpr hledn la. V duchu si
výsm šn pomyslela, že až bude p íšt chtít n kde uprost ed noci
špehovat, bude se na tu p íležitost muset lépe obléknout.
„Setkali jsme se na bitevním poli,“ p ipomn la Brendanovi.
„To je pravda. A také jsme vid li, kdo se dokáže slitovat a kdo ne.“
Podívala se znovu na Wallacea. „Ohrožuji vás n jak, pane?
Nemám u sebe žádné zbran .“
„Každý si dokáže opat it zbra ,“ odpov l žertovn .
„Zatím jsem nikomu neublížila,“ odv tila.
Longueville si znovu odfrkl. Erik Graham se nahlas zasmál.
Brendan, který stál vedle ní, takže mu nevid la do obli eje, ml el.
„Doslechl jsem se, že umíte docela dob e zacházet s me em,“ ekl
Wallace.
„Ani ne. V tšina t ch, kte í žijí na hranicích Anglie a Skotska a
mají špetku zdravého rozumu, se dokáže alespo trochu bránit.
Vašim ost íleným vále ník m se ale sotva vyrovnám.“
 „Na bitevním poli i mimo n mají muži i ženy rozdílné
schopnosti,“ zabru el Wallace. „Kdo m že íci, jestli jsou lepší jedni
nebo druzí? V bitvách nejde jenom o moc. Úsp ch nebo ztráta
spo ívají ve smýšlení, ve strategii a hlavn v srdcích a duších t ch,
kdo bojují. Hájíme své životy, lady Eleonoro. Bijeme se za svobodu,
svou zemi a svá srdce. Eduard vál í, aby získal v tší slávu a aby se
mohl prohlásit p emožitelem všeho, co spat í.“ r
„Mí lidé se bili, protože se ze severu p ihnali barba i, vyplenili jim
pole a pokusili se dobýt tvrz, která je mým domovem,“ pravila klidn .
„Nikdy nebude schopná situaci vid t v pravém sv tle,“ ekl
najednou Brendan netrp liv . i
„Možná,“ odpov l Wallace a posadil se na hranu stolu stojícího
uprost ed kajuty. Nep estával ji pozorovat a v o ích mu jisk ilo
pobavení. „Kdyby mi ale slíbila, že mi nezabodne n ž do zad, v il
bych jí.“
„Kdepak, ta by si rad ji vybrala me ,“ zabru el Brendan.
Wallace v úsm v se ješt rozší il. „Rád bych vám dop ál v tší
volnost pohybu po lodi, má paní.“
„To je od vás velice milé, vzhledem k tomu, že nem žu pobývat
na svém vlastním plavidle.“
„Mon Dieu! N kdo by jí m l pov t pravdu,“ p erušil ji
Longueville podrážd .
„Jak asi? Sami nevíme, jestli je to pravda,“ odpov l Wallace a
nespoušt l z ní o i.
„O em to mluvíte?“ zeptala se.
„Do toho vám nic není,“ odsekl Erik.
„Ale jist že je,“ opá ila a pronikav se na n ho zadívala.
„Vy Skoti jen plan tlacháte!“ vyk ikl Francouz. „Kdybych ji m l v
zajetí ješt po ád já…“
„Jenomže už ji nemáte,“ p erušil ho Brendan rozhodn .
„Možná by se lady Eleonora m la odebrat na lože,“ vpadl Wallace
ost e do hovoru.
„Po kejte, já…“
Wallace ji však vzal za ruku a políbil ji s takovým šarmem, že se
ekvapením zapomn la odtáhnout. „Dobrou noc, má paní. Ješt si
spolu promluvíme.“
 „Dobrou noc, má paní,“ posmíval se mu Longueville. „Jak je ten
divoch Wallace dvorný! Kdybyste ji nechal na starost mn , nic by
proti p íkaz m nenamítala. Takhle promarnit p íležitost! Jen si
vzpome te, co král Eduard provedl Skot m. Cht l mezi n zasévat
anglické semeno, brát jim ženy. Ale my se budeme chovat zdvo ile.
Nebylo by to nijak t žké, kdybych ji m l v rukou já…“
„Ale nemáte ji. Dohodli jsme se, že jako naše v ze kyn pat í siru
Brendanovi,“ odpov l Wallace pevn . S p ekvapením cítila, že
rudne.
„Když se rozhodne, že se k dám bude chovat zdvo ile, budeme
také zdvo ilí. Bez ohledu na to, co se o nás povídá – nebo eho jsme
schopní v bitv . Nejsme zr dy. Rozhodn nedosahujeme kvalit
Angli an . Opravdu byste se m la vzdálit, má paní.“
„Ale tady se d je n co, o em nevím. Nic jste mi nepov li…“
„Nevíte o mnoha v cech, má paní. Bylo nám velkým pot šením si
tu s vámi… pohovo it. Ale je na ase, abyste šla spát,“ ekl Brendan
rozhodn .
Ucítila, jak jí na ramena dopadly jeho ruce a zatnula zuby. „Nechci
jít spát, chci v t…“
„Možná se jí zase vrací hore ka,“ p erušil ji Brendan s
edstíranou starostlivostí. „Viléme, dovedu ji zpátky do kajuty a pak
se vrátím.“
„Dobrá.“
„Ne, já s vámi ne…,“ za ala. K jejímu zd šení ji však prost chytil
do náru e a vyšel s ní ven z velitelské kajuty. Zu iv sebou zmítala a
pak chytila do ruky svou no ní košili, aby se ujistila, že ji nevykasal
výše, než bylo únosné. Nebo bezpe né.
„Pus te mne!“ vyk ikla. Pak ztišila hlas, protože na palub byli
námo níci. Zastavovali se, aby se podívali, jak ji nese ke vchodu do
podpalubí. „Zatracen , postavte mne na zem, já…“
„Kdybych vás neodnesl, ten Francouz by po vás ve chvilce sko il a
ímo tam na stole by vás znásilnil, vy jedna huso.“
Jeho slova ji tak vyvedla z míry, že ztichla. Nep estávala se s ním
však prát, nebo s ní dále neoblomn krá el k podpalubí.
„Lepší Francouz než Skot!“
„Mám vás tedy odnést zpátky pirátovi?“
Zastavil se na míst . Sklonila hlavu na jeho hru .
„M žete si vybrat, má paní. Jen mi p kn pov zte, co chcete.“
 Zt žka polkla. ekal. Nebyla si jistá, jestli ji opravdu chce p edat
pirátovi. Cosi v jejím nitru se jí posmívalo, že jestli opravdu Skoty
nenávidí tak, jak tvrdí, pak násilí ze strany Longuevillea bude
íjemn jší než nejistota s nep ítelem, jenž ji svírá v náru í.
Nakonec mu však odpov la: „Ne.“
„Promi te, má paní, ale rád bych se ujistil, že jsem opravdu slyšel
dob e. M žete to zopakovat?“
„Ne.“
„Ne… ne…, co ne?“
Rychle zvedla hlavu a rozzloben se mu zadívala do o í. „Ne,
nenoste mne pirátovi.“
Samolib , pot šené se usmál. „Díky Bohu. P ece jenom máte kdesi
v hlav špetku rozumu.“
„Vy jste se sp áhli s pirátem!“
„Není to zlý lov k.“
„Ach tak. Tak on napadá lod , zabíjí jejich posádky, krade, plení a
znásil uje. Ale není to zlý lov k.“
„Ctíte svého krále. A ten znásilnil naši zemi a na ídil, aby se krut
zacházelo se stovkami, možná tisíci mladých nev st. Longueville vás
alespo nechce zabít.“
„Opravdu? Pro se tedy šklebí, významn kašle a hih á se, pro
lá narážky na v ci, o kterých nic nevím?“
Ocitli se u schod do podpalubí. „M žete mne postavit na zem.
jdu sama.“
„Já vás unesu.“
Mluvil pravdu. Byl výjime pružný a hbitý, obratn procházel
úzkým prostorem a tiskl ji k sob , aby nespadla nebo se neuhodila do
hlavy. Dostali se ke kajut . Otev el dve e. Teprve když byli uvnit ,
pomalu ji postavil na zem. Nep estávala mu hled t do o í. Tvá e jí
znovu ho ely. Stáhla si no ní košili, která se jí cestou vyhrnula.
„Tak jste mne p inesl zpátky do kajuty,“ zamumlala.
„P esn tak.“
„A te odejdete.“
„To ano.“
„Volá vás povinnost v i siru Wallaceovi. V i lov ku, který
tvrdí, že se nijak neú astnil jatek na Clarinu.“
„Jestliže to tvrdí, bude to pravda.“
 „Tak to mu musíte za všech okolností sloužit.“
„Hm. Vy také musíte sloužit svým pán m.“
„Nemám žádné pány. Jen vzpomínky…“
„Taková pýcha! A p itom jste tady… nejd ív polapená piráty, pak
uv zn ná poraženými, ale nezlomenými nep áteli.“
Bez hnutí stála na míst . Pln si uv domovala jeho pevný pohled.
„Díky Bohu,“ zamumlala, „že mne uv znil muž, který mne
nenávidí.“
„Nenávidí?“ opakoval. „Kdepak. Vy nenávidíte nás. Já k vám záš
necítím.“
„Já… volala jsem, abyste zadržel a slitoval se. A pak…“
„Necítím k vám odpor. Cht l jsem se pomstít? Ale jist . Ale
nenávid t vás…, to v bec ne. Dala jste mi neuv itelnou lekci, má
paní. Nikdy, už nikdy se nenechám zmást pohledem na krásu i
zdánlivou nevinnost. V tom spo ívá nejv tší nebezpe í. Slitování,
kdepak… Jsem takový hlupák, abych to ud lal znovu?
Pravd podobn ne. Slitování s vámi, má paní? Nikdy!“ ekl tiše. Prsty
ji pohladil po vlasech. Pohledem pozvolna p ejel po její tvá i, hrdle a
adrech. Neradostn se usmál. „Víte, Wallace drží slovo, není to
žádná zr da. Co se týká ostatních…, mnohému jsme se nau ili od
našich trýznitel . Te mne ale omluvte, volají mne povinnosti.“
Pak se oto il a odešel.
Když se dve e zav ely, zvenku na nich zapadla závora.
Když zaslechla její cvaknutí, uv domila si, že jen stála jako
ikovaná na míst , zatímco se jí posmíval a dotýkal se jí. Chv la se,
ale nebylo to zimou.
Vrhla se k posteli a zavrtala se hluboko pod p ikrývky. ekala a
srdce jí p itom bilo na poplach.
l zlost. Popichovala ho. Uv znil ji. Jist se vrátí.
Ub hlo n kolik hodin.
Nep icházel.
Stejn jako každou p edchozí noc, kterou strávila na lodi, nakonec
usnula.
A nerušen spala až do rána.
 5

Erik se chopil kormidla. Brendan si p isedl k Longuevilleovi s

Wallaceem a znovu naslouchal pirátovu vypráv ní.
„Nevíte nic o lov ku, který vás oslovil?“ naléhal znovu Brendan
a upil ze štíhlé sklenice francouzského vína z Longuevilleových zásob.
Bylo výte né – ervené a silné –, ale p esto si musel p iznat, že má
rad ji iré, chladné pivo. Pirát m l kupodivu vyt íbený vkus a velice
mu záleželo na tom, aby s ním popili nejlepší víno z jeho zásob.
Zabavil je na anglické lodi, jež m la na palub urozeného cestujícího,
který si víno práv koupil v Bordeaux.
„Nejprve jsem ten požadavek nebral p íliš vážn ,“ ekl
Brendanovi Longueville. „Vklouzli jsme do p ístavu – samoz ejm
pod falešnou vlajkou, ale ono je to mizerné p ístavišt a hemží se to
tam hrdlo ezy a zlod ji. Místo, které by král Eduard zcela jist nechal
srovnat se zemí, kdyby si mezi bitkami ve Skotsku a v cizin našel as
a energii to ud lat. V sou asné situaci mu jeho baroni odmítají sloužit,
a tak mu nezbývá než tiše zu it a po ád lhát, jinak by musel svou
zemi vykoupat v krvi. Pro to ale íkám? Všichni tu jsme zajedno, že
anglický král je svin .“ Zamlaskal. „Existují lidé, kte í v dí, že když
pot ebuji vodu, odvážím se zakotvit i v p ístavu, kde mám úhlavní
nep átele. V dí, že má posádka umí dob e zacházet s noži, a také, že
se bohat odm ním t m, kte í o mn v dí a p imhou í nad tím oko. Je
tam taková hosp dka a v ní d vka, kterou dob e znám. Zrovna když
jsem si p kn p ihýbal piva, p ivedla ke mn n jakého opilce. Ten
ede mne položil plný m šec a ekl, že druhého dne vyplouvá
anglická lo – z mnohem úctyhodn jšího p ístavu – a na její palub je
lady Eleonora, hrab nka z Clarinu. Že je to moc p kný úlovek a m l
by se v as chytit. Dá se za ni získat tu né výkupné, což je p kná
odm na. Ješt lepší odm nu však m žu získat p ímo v p ístavu,
pokud dáma prost zmizí. Nic jsem si z jeho slov ned lal, ale když
odešel, otev el jsem m šec a našel v n m skromný obnos. ekl jsem si,
že je to záloha a zbytek že dostanu, až urozenou paní zajmu.“
„M l jste ji zavraždit?“ zeptal se Brendan. Zamra il se a zalétl
pohledem k Wallaceovi.
„To mi p esn ne ekl. Použil slovo „zmizet“. Existuje mnoho
zp sob , jak m že lov k nechat zmizet jednu ženu.“
„To je pravda.“
„Na jih od k es anského sv ta existují trhy s otroky, na nichž se
pase práv po takových pokladech, jako je tenhle.“
Brendan se op el do židle a napadlo ho, jak je možné, že se kv li
své v ze kyni cítí tak rozezlený. „A vy byste ji tam prodal?“ zeptal se.
Francouz pokr il rameny. „Ujiš uji vás, že snadné by to nebylo.
Zaujalo mne to, a tak jsem se na ni informoval. Dozv l jsem se, že je
to skute hrab nka a že má opravdu vyplout na mo e, aby se v
Pa íži setkala s hrab tem Alanem z Lacville. Mají se tam vzít. Dáma
samotná není tolik bohatá – má sice p du a rodokmen blízký
královské dynastii, ale bohužel je chudá, protože její d di né državy
zni ila válka. S atek domluvil její bratranec, který za ni majetek
spravuje. Úkol po íhat si na ni mi p ipadal dost zvláštní, i když je
pravda, že když zem e, její majetek p ejde na další leny rodiny. Jejich
sídlo nutn pot ebuje opravit, a tudíž je pot eba, aby se d di ka
provdala za hrab te z Lacville. M že je totiž zachránit jedin jeho
bohatství.“
„Velice zajímavé,“ zabru el Wallace a podíval se na Brendana.
„Angli ané jeden druhého prodávají, jak se jim zlíbí. Jejich zem se
hemží vychytralci, nenasyty a vyzv da i. My se soust edíme jen na
jeden cíl, máme jedinou touhu. Bude nám ješt dlouho trvat, než
dosáhneme toho, po em bažíme, protože se mezi sebou ve Skotsku
také bijeme. lov ku pak p ipadá až neuv itelné, že v bec n kdo
dokáže se vší ctí spravovat vlastní statky, starat se o rodinu i milovat
svou ženu.“
Brendana ho kost Wallaceových slov p ekvapila. Musel se
vyrovnat se skute ností, že ho baroni nep ijímají jako vít ze a už
bec ne jako poraženého, a p esto se s nad jí v srdci bil za
budoucnost své zem . Jeho hlas zn l unaven .
 Francouz pokr il rameny. „Rozhodli jste se, že se nebudete
chovat?, jako zr dy. Já osobn budu rád, když prozatím vyváznu se
zdravou k ží. Ale myslím, že nakonec s vámi pojedu do Skotska.“
„Opravdu?“ zeptal se Brendan. Pobavilo ho, jaké má ten muž
zvláštní zábrany a jak se dokáže rozho it.
„Pozvednu me na obranu pán , kte í mají ušlechtilé cíle – a za
jejich zemi, pokud je v bec možné takového vít zství dosáhnout,“
dodal. Podíval se na Wallacea a zašklebil se. „Dobudu si postavení,
které mi umožní vést lepší život a starat se o rodinu. A milovat svou
ženu. Prozatím bych však… rad ji z stal neušlechtilý. Vyslali ji z
Anglie, aby se vdala a p inesla jim skv lý francouzský majetek. P esto
si n kdo p eje její smrt. Mé zlot ilé zacházení by bylo p íjemn jší než
osud, který jí p ichystala vlastní rodina. Bylo mi eno, že dáma je
sama o sob p kný kousek.“
„Dejte si pozor, piráte,“ varoval ho Brendan klidn .
Francouz znovu rozhodil rukama. „Já vím, je vaše. Škoda. Je víc
než jen mladá a úchvatn krásná. Má v sob život, ducha.“
„A také má p kn ostrý jazyk. Dokázala by manžela dovést na
pokraj šílenství,“ ekl Wallace a napil se vína. M l tento mok rád a
pirátovy zásoby mu zjevn chutnaly.
„Bojujeme s Angli any. To je poslání, s kterým jedeme do Francie
a pro n ž žijeme,“ pravil Brendan najednou. „Ona je sou ástí Anglie.
Pat í k ní natolik, že na sebe vzala brn ní a vyjela do války.“
„Mám ji tedy prodat arabskému emírovi?“ zeptal se Francouz.
„Dostali bychom za ni moc p kný obnos.“
„I když se o mn íká ledacos, s ženskými se neperu,“ opá il
Wallace.
„Postavila se vám se zbraní v ruce,“ p ipomn l jim Longueville
pobaven .
Brendan vstal. Udivilo ho, když shledal, že zatíná zuby a svírá ob
ruce v p st. „Te nejsme na bitevním poli. Naše poslání je d ležit jší
než osud jakékoli ženy. Máme ji a Filip ji bude chtít. Zajali jsme ji, ale
také pot ebujeme pomoc francouzského krále. Vezmeme ji na jeho
dv r.“
„Emí i by ji zcela ur it nezabili a ješt by si jí nesmírn vážili,“
zabru el Longueville.
 „Longueville,“ obrátil se na n ho Wallace klidn , „nedokážete si
edstavit, kolik krve mi ulp lo na rukou ani co všechno jsem vid l.
Nechápete, že po pomst tolik netoužím. Brendan to všechno ví.
Musíme lady Eleonoru p ivézt k francouzskému králi. Je to jediná
diplomatická možnost. Její s atek domluvili její p íbuzní. Na tom není
nic krutého ani zvláštního…“
„Pravda. D di ky se b žn kupují a prodávají do manželství. Ale
tahle m la navždy zmizet,“ p ipomn l jim Longueville.
„Setkal jsem se s mužem, jemuž ji slíbili,“ ekl Brendan. „Nikdy
nenechal zabít jediného lov ka. Bude ji chránit. Vlastn mu hodlám
navrhnout, aby s ní n jakou dobu z stal ve Francii a bedliv sledoval
lidi kolem sebe.“
Odešel z kajuty. V l, že jak pirát, tak Wallace se za ním dívají a
oba jsou pono eni do svých vlastních myšlenek.
Vrátil se do své kajuty. Eleonora už spala. P esto bylo zjevné, že
jakou dobu nemohla usnout. Obvykle si p ikrývky p itáhla až k
uším, takže ji na posteli tém nebylo vid t. Dnes je m la rozházené
kolem sebe. Ležela sto ená na jedné stran postele, jako kdyby se
celou dobu p evalovala a zmítala. Zlatavé vlasy m la rozcuchané
kolem tvá e. Posvítil si na ni svící. To byla chyba. Odlesk plamínku
dopadl na tenkou plát nou košili, již m la na sob , a prosvítil ji.
Uvid l obrysy jejího t la. Lhal by, kdyby cht l tvrdit, že si
neuv domuje, jaké má jeho v ze kyn ladné a pružné k ivky.
Uv domoval si to velice dob e a nebylo to poprvé. Pam dokázala
klamat. Nic si v duchu nep edstavoval. P ed n kolika málo lety… ho
obelstila. P ísahal, že u iní spravedlnosti zadost. Necht l však
spravedlnost, ale pomstu. Nechal se ošálit, ponížit, málem ho zabili,
ale p ežil. Ti, co p ežili, obvykle touží po pomst . Dýchají pro ni. Te
l p íležitost se pomstít. Jeho nep ítel však byl zcela bezbranný a
edstavoval pro n ho mnohem v tší nebezpe í, než si byl ochoten
ipustit. Nedokázal odolat. Postavil svíci na polici nad hlavami
postele a natáhl ruku, aby lady Eleono e odhrnul prameny vlas z
obli eje.
Tato dáma si nezasloužila nep átele. Dala své srdce, duši a v rnost
rodin , která ji byla ochotná prodat tomu, kdo za ni nabídl nejvíce.
la až bolestn jemnou pokožku. A jak její t lo vypadalo ve
sv tle svíce…
Odvrátil se od ní a svíci zhasil.
Stál ve tm , svaly m l bolestiv napjaté a celé t lo mu ztuhlo. Je jeho
ze kyní. Jeho. Všechno, co se jí p ihodí, si zaslouží. Máš p ece v tší
cíl! p ipomn l si.
Na vznešené – a asto marné – ideály se snadno zapomínalo, když
se lov k celý chv l a t lo m l v jednom ohni. Nikdy ovšem
nep ipustil vražd ní nevinných. Nikdy nikoho nenapadl zezadu ani
uprost ed hr z na bitevním poli, kdy kolem n ho ch estily zbran .
Jsou lidé, ne zr dy. Snaží se uskute nit sen, najít národ, získat
svobodu.
Snesla se tma. Poslouchal, jak dýchá.
Nakonec odešel.

Eleonoru probudilo šplouchání vody. Opatrn otev ela o i a na

druhé stran kajuty spat ila Brendana. Vid la jeho záda shrbená nad
umyvadlem na stojanu u zdi. Nem l nic na sob . Sjela pohledem dol .
Nap l ho zakrýval st l, který stál mezi nimi. Byl nahý… Kam až?
Pro se na n ho dívá? Jen ze zv davosti, samoz ejm . M l široká
ramena a štíhlou postavu. Pevné a napjaté svaly. Útlý pas. A pod
ním…
Najednou se oto il a otíral si p itom obli ej. Zav ela o i a
edstírala spánek.
Nezaslechla jediný pohyb, zvuk, nic.
Otev ela o i a vyd šen zalapala po dechu. Stál t sn u postele a
pobaven si prohlížel její tvá . „Spala jste, má paní? Odpo inula jste si
dob e?“
„Já jsem…“
„A Wallace tvrdí, že jste up ímná a estná!“ zvolal.
„Spala jsem…“
„Lžete.“
„Te jsem vzh ru, jak jist vidíte.“
„Ach tak.“ V ruce držel plát nou osušku a utíral si jí krk a ramena.
Ustoupil dozadu. P iv ela o i. Nebyl však nahý. Svlékl si nohavice,
ale kolem pasu m l uvázaný tartan, pod nímž mu byla vid t pouze
lýtka a bosé nohy.
Když k ní p istoupil, škubla sebou, ímž prozradila, že ho celou
dobu sledovala. „Nuže? Jak se vám ten pohled líbil?“
„Pohled?“
„Ano. Dívala jste se na mne.“
 „Nedívala j sem se…“
„Ale ano.“
„Možná jsem si myslela, že schováváte rohy a ocas jako každá
správná íšera.“
„Vy jste ale lhá ka!“ zvolal. Odhodil osušku sm rem k umyvadlu e
posadil se vedle l žka. Rychle se na loži vzty ila a zády se op ela o
st nu. Vyrážel jí dech, což jí p ipadalo mnohem horší než oby ejný
strach.
„Pokouším se být ve st ehu pokaždé, když jste se mnou v
místnosti,“ odpov la chladn .
„V tom p ípad se vám to p íliš neda í. V tšinu asu tady v klidu
prospíte.“
„Vážn ? Zíráte na mne snad každou noc, že to tak dob e víte?“
Zašklebil se. „To v bec není t eba, má paní. Pokaždé, když sem
ijdu, spíte klidn jako andílek. Sotva se pohnete. Dnes ráno jste ale
byla vzh ru. A pozorovala jste mne.“
„Povídám, že jsem na vašem t le o ekávala ocas.“
„Je mi líto, že jsem vás musel zklamat.“
„Ale kdepak. Ur it jej tam n kde máte. A rohy také.“
Úšklebek na jeho tvá i se rozší il. O i mu mod e zasvítily
pobavením. „Mluvte pravdu, lady Eleonoro. Byla jste vzh ru. A
pozorovala jste mne.“
„To bylo ist údivem. Skot – a on se myje.“
„Hrub mne oso ujete. Jste neuv iteln krutá. Co dál?“
Zatajila dech a nep estávala mu hled t do o í.
„Co dál? Je zjevné, že svému emeslu, totiž rozsévání smrti, dob e
rozumíte. Z vašich paží se staly zbran a t lo máte poseté jizvami.“
„To je pravda,“ odpov l po chvíli. Málem vyk ikla, když ji
chytil za ruku, ale udržela se. P inutil ji, aby se dotkla bílé jizvy na
jeho rameni. „Tohle je první rána, kterou jsem v život utržil, Svatá
Eleonoro. Od Angli ana, který napadl domov p íbuzného, v n mž
jsem žil. Krom jiných zv rstev, která se toho dne udála, zavraždili
bratrancovu t hotnou ženu. A k téhle…, k té jsem p išel, když jsem
bránil jeden hrad v pohrani í…“ P iložil si její dla k hrudi. Cítila, jak
mu buší srdce a jak se mu p i každém pohybu napínají svaly. „A
tahle…, ta je z bitvy u stirlingského mostu. A tuhle…, tedy, tuhle…“
Nesmlouvav jí vedl ruku k temeni své hlavy. „Tuhle nem žete vid t,
pokud mi nerozhrnete vlasy. Tu jsem si odnesl z bitvy u Falkirku.
Zato vy jste odkrá ela bez jediného škrábnutí.“
Rychle odtáhla ruku. „Opravdu? Jak si tím m žete být tak jistý?“
„Ohledn vás si jsem jistý vším, má paní.“
„A jak je to možné?“ O i se jí zúžily a m la dojem, že jí p estává
bít srdce. „Díval jste se, když jsem se koupala?“
„P iznáváte se, že jste se dívala na mne?“ zeptal se.
„Ne, ale vy, vy…“
„Byl jsem u vás, když jste ležela v hore kách a hrozilo, že zem ete.
To bylo poté, co jste sko ila do mo e a pak celou noc strávila v šatech
nasáklých studenou vodou. Pomáhal jsem vás svléci, vykoupat, osušit
a uložit do postele.“
„Ach!“ vydechla zprudka a sev ela ruce v p st. Jako by ji op t
zachvátila hore ka. V roz ilení mu zabušila p stmi do hrudníku.
Chytil ji za ob ruce. „Jak jste mohl – vy darebáku! Vy a ten váš
Wallace tu sedíte a vykládáte o zdvo ilosti a o tom, že nejste zr dy,
ale p itom… p itom…“
„No dovolte! Vypadalo to, že um ete. V takové chvíli jde dobré
vychování stranou.“
„Smrt by mne ušet ila… tohohle!“ vybuchla.
„Odpus te, že se ptám, ale… Jsem si jistý, že v bec nepomýšlíte na
sebevraždu. Ostatn na tom, že lov k skoncuje se životem, není nic
estného. A co je vlastn to… tohle, co musíte vytrp t?“
„To, žejsem… tady.“
Složil jí ruce na prsa a posadil se. „Nep ipadá mi, že byste n jak
trp la.“
Podívala se na n ho a pak se mu pokusila vytrhnout. „Když
neodejdete, p jdu pry já.“
„Kdepak, má paní, nep jdete.“
Popadl ji a vtla il ji zpátky do polštá . Když promluvil, sklonil
svou tvá t sn k její.
„Chcete v t, co si myslím, má paní?“
„Nechci, ale p edpokládám, že mi to stejn povíte.“
„P esn tak. Myslím si, že vás vaše rodina prodává starci nad
hrobem.“
„Alan z Lacville je skv lý lov k…“
„Jenomže sotva dýchá.“
„Nemáte pon tí…“
 „Ale mám. Setkal jsem se se starým pánem p ed n kolika lety,
hned po bitv u Falkirku. Máte pravdu. Je spravedlivý a zdvo ilý. Ale
je velice starý. A bohatý. Možná, že až odejde z tohoto sv ta, budete
se sm t provdat, za koho budete chtít. Ale také je možné, že bude jen
pomalu hnít a vy budete velice po estnou a v rnou ženou, až ztratíte
své mládí. Ne eká vás žádné velké vzrušení. Proto jste mne
pozorovala.“
Chvíli na n ho hled la a mrkala. Pak vybuchla.
„Bože m j! To p esahuje všechny meze. Nemáte tušení, jak je to
sm šné. Bože, jak jste domýšlivý! V bec nic o Alanovi nevíte. íkalo,
že je starý, že pomalu hnije. I tak je to jeden z nejlepších lidí, jaké jsem
kdy poznala, nemáte nejmenší tušení…“
„Vím, že si ho nechcete vzít.“
Zarazila se a zahled la se na n ho. Napadlo ji, jak je možné, že
lolik ví o její situaci a jejích citech.
„S atek je smlouva,“ odpov la bezbarv . „Je to estná smlouva
mezi rody.“
„Takže je to vaše povinnost, že?“
„Ano.“
„Nikdy nebudete mít rodinu.“
„Vážn ? T eba zrovna porodím deset d tí.“
„To je velmi nepravd podobné. Prodávají vás. Velice starému
muži.“
„Pokud je to pravda, pak proto, že vaši lidé zni ili m j domov,
mou rodinu a nechali hladov t vesnici plnou nevinných sedlák a
emeslník .“
„Celé pohrani í je vypálené. Trýzní to všechny, ale dokud Eduard
neustoupí, tento politováníhodný stav se nezm ní.“ Mluvil vážn a
pohled m l tvrdý a chladný. „Taková je skute nost. Anglie m že žít v
klidu, teprve až bude Skotsko doopravdy svobodné.“
„Dobrá, mohl byste mezitím být tak laskav a nechat žít v klidu
mne?“
„Samoz ejm , paní. Jak si p ejete.“
Vstal a vzdálil se od postele. Vzal šaty, které visely p es židli vedle
stojanu s vodou na mytí. Oto ený zády k ní si oblékl nohavice a istou
plát nou košili. Pak si p es rameno p ehodil tartan, který sepnul
st íbrnou broží. Vykro il ke dve ím. Tam se zastavil a oto il se. „Lady
Eleonoro, Svatá Eleonoro! Jste mou v ze kyní. Po libosti se dívejte, kdy
a na co chcete.“
„Vždycky bedliv sleduji své nep átele.“
Usmál se. „To já také, má paní. Já také.“
 6

Odpoledne rozvinuli plachty a lo vyplula rychleji.

Když Eleonora zaslechla výk iky posádky, znovu zkusila dve e a s
radostí zjistila, že nejsou zav ené na závoru. Norská lo , již nejspíše
následovalo pirátské plavidlo a další dv lodi pat ící ke Skot m,
spustila kotvy. T ebaže mnozí z námo ník mluvili norsky, Eleonora
z jejich slov vyrozum la, že se nacházejí kousek od Calais. Jméno
ístavu jí nic ne íkalo. Otec jí sice platil u itele, kte í ji vzd lávali v
jazycích, zem pisu, d jinách a samoz ejm v náboženství, ale mimo
Anglii nikdy necestovala. Francouzi jsou však jist civilizovaní,
ebaže francouzský a anglický král si neustále jdou po krku,
uvažovala. Alan je nesmírn bohatý a mocný a jeho jméno je po
Francii ur it dob e známé. Pokud se mi poda í dostat do bezpe ného
ístavu a požádat tam o pomoc, t eba se mi k n mu povede dojet,
aniž bych musela Skot m sloužit jako rukojmí v jejich h e.
Tiše stála na míst a bedliv naslouchala. Wallace z stal na palub
lodi, na níž ji uv znili. Radil se ve velitelské kajut se svými
spole níky o tom, kde p istanou, jak dají francouzskému králi v t,
že jsou v jeho zemi, a jak dosáhnou toho, aby je p ijal. Neodvažovala
se dát nikomu z Nor i Skot najevo, co má v úmyslu. V mžiku by
zburcovali celou lo . Když však nebude rychle jednat, z stane
obklopená nep áteli a pak sejí už v bec nepoda í uniknout.
Oblékla se do nejten ích šat , jaké m la, a do vnit ních kapes
od vu schovala zlaté a st íbrné mince. Rovn ž si vzala neobvyklý
keltský p ív sek po své matce, osázený rubíny a smaragdy. Ze
zkušenosti v la, že lidé jsou podplatitelní a že bezpe í i možnost
pr chodu se dají koupit. Dávala si dobrý pozor, aby v ci, jež u sebe
ukryje, nebyly p íliš t žké. S nejv tší pravd podobností se jí nepoda í
ukrást lun. Jediná možnost, kterou má, je sko it z lodi a doplavat na
eh.
Když u sebe m la dostatek prost edk , aby mohla p ežít, krátce se
pomodlila – a pak vykro ila ke dve ím, aby unikla svému osudu.
Z kajuty se dostala pom rn snadno. Když vyšla na palubu,
usmívala se na námo níky i na n vážn kývala hlavou, podle toho,
co se jí zdálo pat jší. N kte í z muž se usmívali, pískali si a
zpívali, zatímco jiní se tvá ili zarputile. Když se zdálo, že jsou všichni
zaneprázdn ní, p edstírala, že se vrací do své kajuty. Jakmile se k ní
však oto ili zády, p ehoupla se p es bok lodi.
ipadalo jí, že trvalou celou v nost, než dopadla do mo e. Voda
byla hroziv studená. No ila se stále hloub ji. Pak sejí poda ilo sebrat
dostatek síly, aby se v temné ledové vod zastavila a dostala se zpátky
na hladinu. Vyno ila se a zb sile lapala po vzduchu. S námahou se
nadechla. Když ji ovanul studený v ík, na t le jí nasko ila husí k že.
Okamžit se za ala bát, že si jejího út ku n kdo všiml, a se strachem v
srdci se podívala na lo . Nikdo tam však nek el na poplach a nikdo
ji nepronásledoval.
Tak takhle si hlídá nep átele, pomyslela si s jistým uspokojením.
Tohoto nep ítele však podcenil.
Stejn jako už jednou p edtím.
ásla se zimou tak, až si málem prokousla ret. Tehdy u Falkirku
necht la nikoho zabít. Toho dne vid la tolik krve, že by to vyd silo
každého lov ka. Bála se, že ji zraní i zabijí. Zastavil se, když
vyk ikla, a tím zpe etil sv j osud. Dnes mu svým út kem nijak
neublížila. Sám dob e v l, jaké to je, když lov k touží po svobod .
Oto ila se zády k lodi a plavala pry .
eh byl vzdálen jší, než si p edstavovala. Blížila se k n mu velice
pomalu. Peníze a šperky ji tížily. Když vid la ruch v docích, na chvíli
zaváhala. P estože byla promrzlá a vy erpaná, snažila se plavat
jižn ji, aby sejí nedostalo nep átelského p ivítání.
Když už se dostala tak daleko, byla odhodlaná vytrvat a dostat se
k francouzskému králi bez doprovodu nep átel.
Rovn ž byla rozhodnutá za každou cenu p ežít.
Když se dostala na b eh, vylezla na n j po ty ech a padla na záda.
Usilovn lapala po dechu. Byla tak vy erpaná, že se ani nedokázala
sto it do klubí ka, aby se zah ála. Zav ela o i s obavou, že zem e.
Srdce jí tlouklo tak mohutn , až m la pocit, že jí vysko í z hrudi.
Pokusila se zhluboka dýchat a po chvíli ucítila, jak se zb silé tepy
jejího srdce zpomalují.
Ve chvíli, kdy se za ala domnívat, že má vyhráno, ztuhla. Ucítila
lotiž na hrdle hrot me e.
Otev ela o i doko án. Vyd šen vzhlédla a pak se pokusila od
zbran odplížit.
Vytasil ji na ni neznámý hrdlo ez. M l na sob splývavou pelerínu
lemovanou kožešinou a pod ní dlouhou bl zu, p kné nohavice a
holínky z m kké k že. Více z n ho nevid la, protože m l tvá z v tší
ásti schovanou pod krempou velkého klobouku s pérem. Jedno oko
zakrývala klapka a na tvá i m l masku.
Jako kdyby trp l leprou.
Nadechla se tak zprudka, až se tém zadusila. Rozkašlala se a pak
se s námahou pokusila postavit. Na hrdlo jí celou dobu mí il hrot
me e. Když kone stála na nohou a on dosud nepromluvil, za ala
se slovn bránit: „Nic jsem vám neprovedla, tak pro jste na mne
vytasil me ?“ Je ve Francii. Ur it je to Francouz a rozumí jí. Mezi
anglickou šlechtou bylo zvykem u it své potomstvo hovo it
normanskou francouzštinou, jíž užívali Plantageneti, a tak se této i
nau ila ješt d íve než rodné angli tin a skotské galštin svých
blízkých soused ze severu.
Sklonil zbra a beze slova ji obešel. Oto ila se za ním, protože se
ho bála mít za zády. Když však pohledem sledovala jeho pohyby,
všimla si, že není sám. Na kamenitý b eh s ním p išli další dva muži.
Obstoupili ji.
„Dobrá, poslouchejte mne,“ pravila pomalu a sev ela ruce v p st,
jak se snažila nasadit pevný, vznešený tón. Pokoušela se držet hlavu
hrd vzh ru, t ebaže m la strach. Odvaha se hledala t žko, když
lov k stál na b ehu mo e celý prok ehlý, t ásl se zimou, na rtech mu
ulpívala s l a p i každém poryvu v tru se mu lepily studené šaty na
lo. „Mám se tu setkat s jedním z nejd ležit jších muž ve vašem
království. Když se mi n co stane, chytí vás a nechá vás rozsekat na
kousky. Rozumíte mi?“
Dlouhou chvíli nikdo nepromluvil. Za ínala být nervózní. Potom
maskovaný šermí postoupil o krok vp ed.
„Mám u sebe peníze. Zaplatím vám, když mne necháte na pokoji!“
vyk ikla. S úlevou zpozorovala, že muž zastr il me do pochvy.
 „Musíte mi pomoci. Když to ud láte, dostanete odm nu. Když ne,
rozsekají vás na kousí ky.“
la dojem, že jí rozumí. Možná to byl zlod j a ten nejhorší
hrdlo ez v celém Calais, ale i pen z rozum l.
„Chápete?“ zeptala se.
Zjevn se ve svých úvahách mýlila.
Nap áhl se po ní. Celá ztuhla a vyk ikla. Cht la se s ním rvát, ale
držel ji pevn . Jednou rukou si ji p itiskl zády k hrudníku. Když
ucítila, jak jí rukama p ejíždí po šatech, rozk ela se ješt více a za ala
se s ním rvát. Kopala a svíjela se. Byla si jistá, že ho zasáhla, protože
zaslechla, jak zachropt l. Svíral ji však tak pevn , že mohla sotva
dýchat, natož aby se dokázala bránit rukama. Jako by se ji pokoušel
rozma kat, zadusit…
Levou ruku však m l volnou a zajel jí Eleono e pod šaty. Našel
kapsy, do nichž ukryla peníze a šperky.
Blížili se k nim jeho muži. Jeden z nich, malý, štíhlý mužík v
kném plášti lemovaném kožešinou, si p ed ni stoupl a zašklebil se.
„Myslím, že náš p ítel si ekl, že není pot eba, abyste mu dávala
peníze – obzvlášt když si je m že vzít sám.“
Nemohla se pohnout. Druzí dva muži, kte í na sob jist m li
kradenou parádu, p istoupili blíže a pomáhali úto níkovi s
vyprazd ováním hlubokých kapes jejího od vu. Kroutila se, svíjela a
kopala kolem sebe, ale nebylo jí to k ni emu. Chytili ji za nohy, svázali
je jakýmsi opaskem a povalili ji znovu do písku. Promo ené šaty jí
tém strhli z t la. Maskovaný darebák, který mohl zpe etit její osud
nemocí, pokud by ovšem útok p ežila, si na ni najednou obkro mo
sedl. Rvala se s ním tak zoufale, až mu málem srazila masku z
obli eje. Chytil ji za ruce a spoutal jí je na záp stích pruhem látky,
který utrhl ze spodního lemu jejích šat . Ješt více se rozk ela
hr zou. Jeden z lupi k ní p isko il s kožešinovou p ikrývkou a
hodil jí ji p es obli ej. Pak ucítila, jak ji zvedají a házejí p es ko ský
bet. Na zví e se za ni vyšvihl ješt jeden muž.
Pobodl kon a ten se rychle dal do klusu. Na tak velké zví e to
nebylo špatné a lov k by to jist ocenil, kdyby na n m sed l. Ona se
však jen zmítala ze strany na stranu. P i každém pohybu narážela do
ko ské svalnaté plece, pak do mužova kolena a znova do zví ete.
Jízda jí p ipadala nekone dlouhá. Musíme se p ece dostat mezi
lidi, pomyslela si. Odmítala p ijmout sv j zhoubný osud a rozhodla
se, že bude co nejhlasit ji k et, jakmile kolem zaslechne pohyb
zna ící život. N kdo jí jist pom že. N kdo ur it pochopí, co se d je,
jakmile ekne, že p ijela za hrab tem Alanem z Lacville. Ješt uvidí,
do jakého nebezpe í sami sebe uvrhli!
V hloubi duše samoz ejm v la, že Alan sám jí t žko m že
isp chat na pomoc. Byl p íliš k ehký. Ale jist pošle desítky muž ,
uhy ji pomstili, a ti zlod je, kte í ji te ohrožují, rozsekají svými me i
neboje alespo pov sí na nej vyšší šibenici ve Francii.
Kone zastavili. Nezaslechla kolem sebe žádné zvuky, které by
nazna ovaly p ítomnost lidí. Když jezdec sesedl z kon a sundal ji /,
jeho h betu, zabalenou do kožešiny, která ji dusila, celá se t ásla ¡1
nedokázala ani stát na nohou, natož aby v sob našla sílu k et.
Kolena jí vypov la službu. Málem upadla. Malomocný ji vzal do
náru e. Celá se v kožešin p ikr ila, jako by se tak mohla odtáhnout
od lov ka, který ji držel. To ila se jí hlava, jako kdyby byla opilá.
žko se jí dýchalo, takže se v tu chvíli modlila jen za to, aby jí
kožešinu stáhli z hlavy, aby se znovu mohla nadechnout erstvého
vzduchu.
Její modlitba byla za krátkou chvíli vyslyšena. Vstoupil s ní do
jaké budovy. Slyšela, jak jeho holínky klapou po d ev né podlaze.
Byly tam schody, protože cítila, jak stoupají vzh ru. Pak ji hodil na
íjemn m kkou podložku. Bude to záv sné l žko s pé ovou
matrací, prolétlo jí hlavou. Potom si kožešinu strhla z obli eje.
Celá rozcuchaná, promo ená a rozt esená hled la do tvá e svému
maskovanému v zniteli. Nevid la v ní nic, dokonce ani barvu jeho
í, protože mu je zakrýval klobouk. Celou její bytost zachvacovala
hr za. Netušila, kde je, krom toho, že leží v prázdné místnosti s
ev nou podlahou a st nami n kde blízko Calais ve Francii. Stál u
nohou postele a up en na ni hled l. Mokré, potrhané šaty se jí lepily
na t lo, a když si uv domila, jak je bezmocná, zalapala po dechu ješt
zoufaleji. Smrt byla jedna v c. Tihle muži z ní však byli schopni u init
dlouhý a mu ivý proces. Kolik jich tu je? Co s ní asi ud lají? A i kdyby
se jim Alan za všechno pomstil, jak by jí to asi pomohlo, kdyby ležela
zneužitá, mrtvá v rakvi?
Olízla si rty. „Prosím vás…, te nem žete vyhrát. Když mi
ublížíte…, zabijete mne, Alan zabije vás…, nechá vás zabít. Zem ete.
Bude vás pronásledovat po celé Francii, dokud vás nedostane. Bude
vás mu it. Pomozte mi. Pomozte mi dostat se k n mu a odm ní se
vám…“
Ztichla, protože její v znitel se oto il a m l se k odchodu. Naplnil
ji pocit úlevy. Nechce jí ublížit. Úleva ji však opustila stejn rychle,
jako p išla. Nehodlal jí ublížit v té chvíli.
Ale jist se vrátí.
„Po kejte, nerozumíte mi. Opravdu mi nerozumíte. Vážn vás
eká smrt. Hrozivá a bolestivá. Samoz ejm …“
Umlkla. Pokud trp l leprou, jak se dalo soudit podle masky,
možná pro n ho rána me em mohla znamenat jen rychlou smrt a
vysvobození. Jestliže ho skute sužovala tato choroba, možná by
bylo nejlepší, kdyby sama rovnou zem ela…
Dve e se otev ely a zav ely. Její v znitel odešel.
Vysko ila z postele a rozb hla se ke dve ím. Tam se zarazila. Byla
si jistá, že stojí venku a eká, jestli se dve e pokusí otev ít.
Vy kávala. Nemýlila se. Po chvíli zaslechla, jak zapadá závora.
Odstoupila ode dve í. Stála v prosté, oby ejné místnosti, v níž se
nacházela záv sná postel na rámu, vybavená silnou matrací a
plát nými pokrývkami.
Pokrývky vypadaly ist a d ev ná podlaha byla zametená. V
místnosti ješt stála oby ejná d ev ná truhla a na ní džbán s vodou.
Nic více.
Pokoj však m l okno. Rozt esená zimou se k n mu vrhla.
Zaradovala se, když zjistila, že okenice se dají otev ít. Vyhlédla ven a
srdce se jí sev elo. Doufala, že uvidí pr chod na ulici lemovanou
domy. Místo toho hled la na pole. D m, do n hož ji p ivezli, zjevn
stál na kope ku obklopeném poli a do Calais to bylo dost daleko.
Avšak…
Podívala se dol . M la dojem, že okno je velice vysoko nad zemí.
m nebyl obehnaný žádnými zdmi. Kdyby se jí poda ilo dostat z
místnosti, mohla by utéci. Byla si jistá, že jsou na kopci, pod nímž se
ur it nachází m sto.
Zatímco hled la z okna, zaslechla, jak se na dve ích odsouvá
závora. Zarazila se a srdce se jí prudce rozbušilo. Dve e se pomalu
otvíraly. Trhaným pohybem se vrátila do pokoje, zav ela okenice a
poodstoupila od okna.
Do místnosti vešla žena. Mohlo jí být kolem t iceti let. Kdysi
možná bývala velice hezká, avšak te byla hubená. Opatrn se
rozhlížela kolem, což jejímu obli eji dodávalo stísn ný výraz, a v
ích se jí zra ilo vy erpání. O i i vlasy m la tmav hn dé.
Rozpušt né vlasy jí spadaly v bohatých tmavých vlnách na záda.
Prohlížela si Eleonoru tvrdým, p ekvapiv záštiplným pohledem.
„Tak poj te,“ ekla a odfrkla si.
Eleonora se narovnala. „Kam mám jít?“ zeptala se.
„Poj te se vykoupat.“
Nehýbala se z místa.Ve studených, lepkavých a slaných šatech se
znovu za ala cítit zle. Necht la se z nich však vysvléci – obzvlášt ne
v takové spole nosti.
„Rad ji z stanu tady.“
„Chcete z stat v mokru a chladu?“ zeptala se žena.
„Chci slyšet, že mne dovezete k mému snoubenci, nebo že se mne
sám vydal hledat. Do té doby po kám.“
Žena se ušt pa usmála. „Tak to se na ekáte. D íve zestárnete a
zešedivíte.“
„P esto z stanu tady.“
„Nez stanete. P jdete se mnou.“
Eleonora odhadovala, že je p inejmenším stejn velká jako žena
ed ní. Nem la u sebe me , ale dokázala se dob e bít i holýma
rukama.
Žena se s ní však nehodlala dohadovat. „Bu p jdete se mnou,
nebo to za ídíme jinak.“
To ji znepokojilo. Její zmatek ješt vzrostl, když do místnosti
vstoupila další žena. Byla trochu vyšší a mohutn jší. Vlastn to byla
tém obryn . M la sv tlé vlasy a modré o i a podobala se severské
bohyni z Valhaly. Byla nápadná a velikostí – i silou – se mohla rovnat
leckterému muži.
„N jaké potíže?“ zeptala se a podívala se z hn dovlasé ženy na
Eleonoru.
„Nechce svléknout ty mokré šaty.“
Te se k ní oto ila blondýna.
„To musíte.“
Když se na n podívala, rozbušilo se jí srdce. Blondýna m la
rovn ž rozpušt né vlasy. Ob na sob m ly plát ný od v, který
nenazna oval bohatství, ale zárove nebyly oble ené ani jako chudé
ženy i žebrácky. Na jejich šatech bylo cosi zvláštního a Eleonora si
ipomn la, že je ve Francii. P estojí na nich cosi nehrálo.
 „Poslouchejte mne, prosím vás,“ ekla a snažila se zachovat kli a
chladnou hlavu. „Opravdu si myslím, že nevíte, kdo jsem…“
„Víme velice dob e, kdo jste,“ odpov la bruneta.
„M žete za mne dostat hodn pen z,“ naléhala.
Ob se na ni podívaly a rozesmály se. „Podívejte…“
„Poj te, prosím. Máme hodn práce.“
Eleonora ztuhla a pak k nim vykro ila. Myslela si, že se jí kolem
nich poda í prosmeknout a prudce vyrazit ke schod m, odtud ke
dve ím a pak ven. Byl to šílený nápad, ale íkala si, že stejn nemá co
ztratit.
A tak zvedla hlavu a prošla kolem nich. Dostala se do p edsín se
st nami vykládanými d evem a tam uvid la schody. Bruneta však
edvídala, co chce provést, a než se Eleonora mohla rozb hnout
dol , p isko ila k ní a chytila ji za vlasy.
„Pus te mne!“ vyk ikla Eleonora a rukama si p ikryla hlavu.
Oto ila se a kopla. Bruneta zaje ela a za ala poskakovat po jedné
noze. Blondýna vykro ila kup edu a chytila Eleonoru s takovou silou,
že jí málem vykloubila rameno.
V tu chvíli se po schodech nahoru rozb hl malý nastrojený
Francouz a za ním malomocný. „Co se to tu d je?“ zeptal se Francouz.
„Odmítá se vykoupat,“ odpov la bruneta kysele.
Malomocný s maskou na obli eji se roz ilen protla il kolem
elegantního Francouze a Eleonora za ala v nelí eném d su couvat.
„Ne, ne, já…“
íliš pozd . Chytil ji v pase a nap l ji nesl a nap l táhl dol po
schodech do místnosti, kde stála d ev ná vana plná kou ící horké
vody. Postavil ji na zem a oto il ji. Jak se ze všech sil snažila
nadechnout, zaslechla, že jí trhá šaty. Pokusila se oto it, ale silnýma
rukama ji p inutil stát na míst . Vyk ikla, zaklela a znovu se oto ila a
za ala kolem sebe tlouci rukama. Zaslechla zachropt ní, jež ji ujistilo,
že mí ila dob e. Prudkými pohyby však pouze napomáhala dále trhat
látku svých šat . T ebaže muže bila a p itom se snažila udržet na t le
zbytky potrhané a mokré látky, tunika i spodní šat se jí svezly k
nohám. Znovu za ala k et, když ji chytil holýma rukama v pase,
zvedl ji a hodil do vany. Horká voda ji na chvíli ochromila. Pak si
rychle rukama p itiskla kolena k hrudi.
 Odešel. Její šaty sice ležely roztrhané na cáry na zemi, ale on byl
pry . Ulevilo sejí.
Pak však do místnosti vstoupily ob ženy. Blondýna k ní se
smíchem p istoupila a hluboce se uklonila.
„Vaše mýdlo, má paní.“
„A vaše osuška, paní hrab nko,“ pravila bruneta a hodila do horké
vody kus plátna. Eleonora na n hled la s hlubokou nenávistí, která v
ní nar stala a byla tak silná, že díky ní dokázala zadržet slzy, jež se jí
draly do o í.
„A tady je n co na vaše vlasy,“ ekla blondýna a vytáhla malou
lahvi ku. „Op ete se dozadu a já vám je umyji.“
„Nedotýkejte se mne!“ zasy ela Eleonora.
Blondýna se podívala na brunetu a rozesmála se. P ejela si
jazykem p es rty. „Podívej se, Anno Marie! Paní hrab nka se mne
bojí.“
Anna Marie se prohýbala smíchy. P istoupila k van a dotkla se
pramene Eleono iných vlas . Eleonora se odtáhla, což ženu pobavilo
ješt více. „Ale má milá. Nás se nemusíte bát – Helena ani já
nedáváme p ednost ženám, co íkáš, Heleno?“
„Ne. Tedy pokud hodn , opravdu hodn nezaplatí,“ p itakala
Helena.
Hled la na ty dv a najednou pochopila, že ji zatáhli do n jaké
kr my u cesty, v níž se schází hrdlo ezové a prostitutky.
Když ob ženy spat ily její údiv a její doširoka otev ené o i, znovu
se rozesmály na celé kolo. Pak si však všimly jejího náhlého ml ení a
kupodivu s ní za aly soucítit, p inejmenším Helena.
„Neublížíme vám,“ ekla tiše a v hlase nem la ani stopy po
posm chu. „V t ch studených šatech byste si uhnala smrt. A co jste
vlastn d lala v ledové vod uprost ed zimy? Zvláš po…“
„Heleno!“ napomenula ji ost e Anna Marie.
Vedle vany byla stoli ka. Helena na ni postavila lahvi ku.
„Tohle je na vaše vlasy,“ ekla znovu. „P jdeme pry , ale budeme
za dve mi. Rozumíte mi?“
„Naprosto,“ odpov la Eleonora.
Ob ženy se na sebe podívaly a pak vyšly z místnosti. Dve e se za
nimi zav ely.
Eleonora sklonila hlavu. Celá se t ásla. Cítila, jak jí teplá voda
zah ívá ztuhlé údy. Op ela se dozadu a pokoušela se nechv t. P itom
se modlila, aby ji cosi osvítilo a vnuklo jí spásný plán. Nedokázala p o
chopit jednu v c – tihle lidé byli vyvrhelové, prostitutky, zlod ji a jist
pot ebovali peníze, které za ni mohli dostat. P esto se jejím nabídkám
odm ny vysmívali a jejím výhružkám nev novali pozornost.
Teprve po chvíli jí došlo, že ji opravdu nechaly o samot . Voda ji
zah ála, mýdlo hezky sladce von lo a bylo p íjemné necítit zimu a
znovu mít isté t lo.
K emu to však bylo?
Znovu se za ala t ást, když pomyslela na malomocného, který ji
chytil, na muže v masce. Ozbrojeného muže, jenž v bec nemluvil, ale
nejspíše vedl celou bandu. Záleželo na tom n jak? Pokud je opravdu
nemocný…
Najednou se ve van posadila. Vzpomn la si totiž na jeho ruce.
Na jeho ruce. Nem l na nich rukavice, jež vid la p edtím. Dotýkal se jí
jimi. P estože se s ním v panice rvala, sta ila se na n podívat.
Byly to ruce zdravého lov ka. Nevid la na nich jedinou skvrnku,
jedinou prasklinku. Malomocný tedy není. Schovává tvá z jiného;
vodu. Je snad hroziv zjizvený? Nebo je to psanec, po jehož hlav
Francie la ní tolik, že se nikde neodvažuje ukázat tvá ?
Zatímco o tom p emítala, otev ely se dve e. Znovu si rukama
itiskla kolena k hrudi a rozhlédla se kolem. Vstoupila blondýna,
Helena. „Skon ila jste, má paní? Ješt jste si neumyla vlasy. Pom žu
vám.“
„Ne. Vlasy si umyji
sama.“
„Jak si p ejete.“
Dovnit p išla Anna Marie, p istoupila k Helen a cosi jí šeptala.
Eleonora jí tém nerozum la, ale pak zaslechla: „…za ni ohromné
peníze.“
Helena se k ní znovu obrátila. „Tamhle máte osušku. A šaty. Není
to p esn , na co jste zvyklá…, ale myslím, že jsou v lepším stavu než
ty, co jste m la na sob .“
Helena odešla. Anna Marie vyrazila za ní, ale pak se zastavila a
sklonila se nad vanou, aby jí pošeptala do ucha: „Umyjte si po ádn
vlasy, má paní. Má rád sladkou v ni istých vlas a navon ného
la.“
Eleonora se rukama chytila vany. „Mn je úpln jedno, co má rád.“
 „Ale to by nem lo. Protože když nebudete… No, uvidíme, co
ud láte. Rozumíte mi, Angli anko!“
Anna Marie ne ekala na odpov a vyšla z místnosti. Eleonora
zahnila zuby a p ála si, aby v sob dokázala najít sílu zpolí kovat
Annu Marii až do bezv domí. V la však, že se jist vrátí – a
doufala, že n kdo se ji opravdu pokusí vykoupit. Pono ila se, umyla
si vlasy a p inutila se vnímat p íjemný dotek teplé vody.
Koupel jí však najednou za ala p ipadat stejn beznad jn chladná
jako její budoucnost. Vrhla rychlý pohled na dve e ve strachu, že se
otev ou. Z stávaly však zav ené. Vysko ila ven, vzala osušku n
rychle se ot ela. Ženy jí vedle vany nechaly nevyb lenou plát nou
spodní košili a sv tle modrou vln nou tuniku. Obojí si velice ráda
oblékla, t ebaže to pat ilo ohavné Ann Marii. Sotva si uhladila
záhyby na šatech, dve e se opravdu znovu otev ely a žena, na niž
práv myslela, vstoupila do místnosti.
„Musíte se vrátit do svého pokoje. Rychle. Máte návšt vu.“
„Koho?“ zeptala se a zt žka polkla. Snažila se ovládnout a net ást
se. P itom doufala, že Anna Marie nemá na mysli toho, který má rád
zeny s umytými vlasy.
„Ho te sebou!“ p ikázala jí Anna Marie.
Nepohnula se ani o pí .
Anna Marie lehce sklonila hlavu. „Mám si zavolat n koho na
pomoc?“
„Kam že mám jít?“ zeptala se Eleonora.
„Zpátky do svého pokoje.“
„Dobrá,“ odpov la vznešen a vyšla p ed Annou Marií z
místnosti. P itom si uv domovala, v jak t sné blízkosti za ní žena
krá í. Toužebn se zadívala sm rem ke schod m, ale nehodlala
riskovat další setkání s francouzským hrdlo ezem, který ji sem
inesl, obzvlášt , když se m la vrátit do pokoje s oknem, jež
slibovalo svobodu. Navíc p edtím zaslechla slova „za ni ohromné
peníze“, a to jí dávalo nad ji.
Vstoupila do pokoje. Dve e za ní s bouchnutím zapadly. Rozb hla
se k oknu, otev ela okenice a znovu vyhlédla ven. Nad je, kterou ješt
ed chvílí chovala, ji najednou za ínala opoušt t. Blízko okna nebyly
žádné stromy. Musela by sko it na zem, a ta se zdála velice hluboko.
Jak daleko by se asi dostala, kdyby vysko ila – a zlomila si p itom
nohu?
 Zaslechla, jak se na dve ích posunuje závora. Zav ela okenice
rychle se oto ila a odstoupila od okna.
Dve e se otev ely doko án.
ekvapením zalapala po dechu.
Stál tam Brendan. Svou výškou vypl oval celé dve e a kolem pasu
l tartan, na rameni sepnutý broží. Vypadal jako typický Skot,
Nikdy v život by si nedokázala p edstavit, že bude ráda, když p ed
sebou uvidí Skota.
„Brendane,“ zašeptala. Bezmyšlenkovit p eb hla pokoj a vrhla se
mu do náru e. P ekvapen ji chytil a pomaluji k sob p itiskl. Pak ji
vzal za bradu a podíval se jí do o í. „Nemáte tušení, co se tu d je,“
pravila. „Díky bohu, že jste p ijel. Nedovedete si p edstavit, jak jsou
tihle lidé zkažení.“
„Jsou horší než Skoti?“ zeptal se naoko zd šen .
Ustoupila. Došlo jí, že se jí posmívá. Když si uv domila, jak ho
ivítala, celá zrudla. „Brendane, p ijel jste, abyste mne odsud dostal?
Máte pravdu, nesnáším vaše krajany, kte í vraždí, kam p ijdou, a byla
jsem p esv ená, že se všechno zm nilo k horšímu, když jste se
dostal na pirátskou lo , ale… pokud jste mne p ijel osvobodit, Alan se
vám odm ní. Už jste jist …“
Vstoupil do místnosti a zav el za sebou dve e. „Nacházíte se v
opravdu velice vážné situaci. Nejsme Francouzi ani nemáme armádu,
a tak jsme t m zlod m tady vydáni na milost a nemilost.“
„Ale musí p ece existovat n jaký zákon, m žete n koho poslat do
Pa íže a…“
„Ach ano, m žeme poslat do Pa íže, ale to bude n jakou dobu
trvat. A jist jste si už sama všimla, koho na tomhle míst lov k m že
potkat…“
„Myslíte vrahy a zlod je.“
„Ano.“
„Ale p ijel jste, Brendane…“
„Vyjel jsem, jakmile jsem se dozv l, že jste tady,“ ujistil ji.
„Velice mne to p ekvapilo. Co se stalo? Už jste p ece byla tak blízko
svému milovanému snoubenci a francouzskému králi. P epadla jste
es palubu?“ zeptal se. Nev la, jestli o ni opravdu m l starost, i se
jí jen posmívá.
Byla si jistá, že jde o výsm ch. „Ano, p epadla jsem p es palubu.“
 ikývl a oto il se zp t ke dve ím.
„Brendane!“
„Co je?“ oto il se k ní.
„Kam jdete? Nem žete mne tu jen tak nechat. To prost
nem žete!“
„Sama jste se do této situace p ivedla, má paní.“ Zachvátil ji strach
a zlost. „Opravdu? Napadla jsem snad svou vlastní lo ?“
Svraštil obo í. „To ne. Ale já také ne. Ne jako první. Cht li jsme vás
dopravit k francouzskému dvoru. Ale te …“
„Neopovažujte se mne tady nechat, Brendane!“
„Ud lám, co bude v mých silách, abych vám vymohl svobodu.“
Záváhal.
„Ovšem sami jsme jen chudí psanci. Obávám se, že budu
pot eboval vaše svolení, abych si z vašich v cí na lodi sm l vzít n jaký
obnos, jímž za vás zaplatím.“
Prudce vydechla a nep estávala na n ho hled t. „Já… veškerý sv j
majetek jsem m la u sebe,“ zašeptala.
„Ach tak…, když jste epadla es palubu.“
istoupila k n mu a rukou se dotkla jeho paže. Zadíval se na její
niku. Rychleji odtáhla. „Musí existovat n jaká možnost.“
„Pokusím se, má paní. Ud lám všechno, co bude v mé moci. P ece
vás nenecháme ve spárech šíleného, n mého hrdlo eza, vi te? Ur it
je to blázen a k tomu ješt malomocný…“
„Není malomocný.“
„Vážn ?“ Zamra il se a pozorn se na ni zadíval.
„Vid la jsem jeho ruce, když nem l rukavice. Možná, že má jenom
jizvy ve tvá i.“
„Možná. T eba mu hroziv rozsekali obli ej v bitv , ve které p išel
o jazyk.“
„Musíte n co ud lat, Brendane,“ zašeptala.
„Ud lám, p irozen .“
„Nenecháte mne tu…, abyste se pomstil, že ne?“
Zarazil se, op el se o dve e a s líným úsm vem si ji prohlížel.
„Pomstil? Výjime né krásce, která mne kdysi žádala o slitování a
chvíli poté mne zradila?“
„Stáli jsme na bitevním poli,“ p ipomn la mu.
 Neodpov l. Sv sila hlavu. Pak už to nemohla déle vydržet, a
tak k n mu p istoupila, p itiskla mu své ruce k hrudníku a podívala
se mu do o í. „Prosím vás, Brendane, pro lásku Boží, prosím…
Pomozte mi. Kdybych n kdy…“
„Kdybyste n kdy co?“ zeptal se ost e.
„Kdybych vám n kdy mohla pomoci, p ísahám, že bych to
ud lala.“
Dlouho se jí díval do o í. Vzal její ruce do svých. P ekvapilo ji,
když každou z nich lehce políbil. P itom jí nep estával hled t do o í.
„Ud lám, co bude v mých silách, má paní.“ Oto il se.
„Neodcházejte! Neopoušt jte mne!“
„Musím.“
Odtáhl se od ní a odstr il ji od sebe. Odešel z místnosti. Slyšela,
jak zvenku zapadá závora na dve ích. Pak zaslechla hlasy.
Zvuky odum ely. Posadila se do nohou postele a celá se chv la.
Prsty si projela vlhkými vlasy, aby si uvolnila spletené prameny. as
ubíhal a nikdo nep icházel.
Uplynula asi hodina. Pak druhá. Potom se závora na dve ích
zvedla. Vysko ila v nad jném o ekávání.
Dovnit vstoupila Anna Marie. P inesla tác s jídlem a d ev ný
korbel. Obojí postavila na jediný kus nábytku, který byl v místnosti.
„Chléb, sýr, ryba a víno. Tak. A kartá na vlasy,“ pravila oto ená k
Eleono e zády. Pak se k ní p ito ila s povýšeným úsm vem. „Má rád
ženy s jemnými, rozevlátými vlasy.“
Eleono e se zúžily zorni ky. „Už jsem vám ekla, že mne v bec
nezajímá, co má rád.“
„Mám tu s vámi tedy z stat?“ zeptala se Anna Marie falešn
medovým tónem.
„Nepobudu tady dlouho,“ odv tila Eleonora.
„Vážn ? Myslíte, že vám pom že ten Skot? Poslal ho pry .“
„Cože?“ zeptala se Eleonora rychle a ost e.
Její zd šení Annu Marii nesmírn pot šilo. „Skot u sebe nem l nic,
co by za vás mohl nabídnout. V l, že kdyby se s námi pustil do
ížku, zem el by. Jacques mu ekl, že žádná Angli anka nestojí za to,
aby kv li ní lov k umíral, a s tím on souhlasil. S Jacquesem se
ostatn seznámíte. Pozd ji, samoz ejm . Mám tu tedy te z stat s
vámi a u esat vás, má paní!“
„Ne.“
 Anna Marie se však nehýbala z místa. Eleonora zoufale zatoužila
znovu být sama. Proto vzala kartá a málem si z hlavy vyrvala
dobrou polovinu vlas , jak se snažila roz esat zacuchané prameny,
jen aby se francouzky zbavila.
Anna Marie se kone oto ila a odešla z místnosti. Závora na
dve ích op t zapadla.
Eleonora znovu dob hla k oknu a otev ela okenice. Na kraj se
snesla noc. Matn se upamatovávala, že celý den nic nejedla. Ryba
krásn von la. Její touha utéci však byla siln jší než hlad. Pouhé
otev ené okno jí nebylo k ni emu. Podívala se na postel.
Ležela na ní kožešinová p ikrývka, v níž se p edtím málem
zadusila. Krom ní byly na l žku ješt plát né pokrývky. Kdyby je
roztrhala…
Ud lala p esn to, co ji napadlo. I když však svázala dohromady
všechno, co m la, provizorní lano zdaleka nedosahovalo pot ebné
délky. Kdyby se na n m však dostala jen kousek nad zem…
Dala se do práce. Opatrn , potichu p emístila l žko kousek po
kousku k oknu. Ni ím jiným nemohla své plát né lano zajistit. Zuby
látku natrhla, aby se jí lépe svazovala dohromady a p ipev ovala k
rámu postele. Pracovala rychle. Uv domovala si, že je tma, že každou
chvíli se m že pohnout závora a znovu se mohou otev ít dve e.
Kone byla hotová. P elezla hrubý d ev ný parapet. Bez
estání sjížd la dol do noci.
Dostala se na konec lana. M la zem kousek pod sebou…, jen
kousí ek.
Zt žka polkla a pomodlila se…
Pak sko ila.
Když se poušt la lana, v hrdle sejí za al vzdouvat výk ik. Noc
najednou ožila. Padala… a padala…
Nikoli na zem, ale p ímo do náru e zjizveného francouzského
vyvrhele, jenž ji uv znil.
 7
Samoz ejm , že se bránila. Divoce se s ním rvala.
Kopala kolem sebe, zmítala se, v ískala, kousala a škrábala.
Nebylo to však nic platné. Pod plášt m a halenou m l lehké brn ní.
Na rukou m l znovu rukavice. Tvá mu zakrývala kožená maska.
Kroutila se a svíjela jako úho , ale ani tak mu nijak neublížila. Když s
ní obešel d m a dostal se k hlavním dve ím, ostatní tam stáli, smáli se
a pobaven nad jejím zoufalstvím pot ásali hlavami.
Když ji p inesl zpátky, v hlavní místnosti domu na ni ekal
drobný Francouz. Sotva ji maskovaný muž postavil p ed krb, pot ásl
hlavou. M la chu po nich všech sko it, ale udržela se a místo toho
stala bez hnutí stát na míst a zírala na n se vší vznešenou
zu ivostí, jež zaplavovala její duši. „Hlupáci! Za tohle draze
zaplatíte!“
Nep estávali se smát. Byl tam štíhlý mužík a jeho spole níci, kte í
s ním p išli na pláž. Stály tam také Anna Marie s Helenou, i když
Helenu rychle poslali nahoru, aby p inesla ložní prádlo, jež Eleonora
vysoukala z okna.
Muž s maskou stál u krbu a byl k ní oto ený zády. Jacques. Tak se
ece jmenuje, že? íkal to Brendan – velký, udatný Skot, který ji
nechal na holi kách.
Za ala hore promlouvat k jeho zád m. „Jacquesi! M žu vám u
krále za ídit milost. M žu se vám bohat odm nit. To, co jsem m la v
šatech, byl pouhý zlomek mého jm ní. Copak nepot ebujete peníze?“
Oto il se k ní a zadíval se na ni.
Promluvil za n ho malý Francouz. „Má paní, m la byste v t
jednu v c. Všechno se nedá koupit. Existují mnohem d ležit jší v ci
než bohatství.“
„Ale…“
 „Te jd te nahoru.“
„Pro ?“ zašeptala.
„P ijde za vámi.Dozvíte se, pro .“
„Ale vy nechápete…,“ za ala. Blížil se k ní. Ustoupila. „Jsem
skute nou d di kou. Tohle p ece nem žete!“
Jacques k ní z stával oto ený zády. Štíhlý muž se k ní blížil, stejn
juko jeho dva druhové. Než se k ní však dostali, Jacques se najednou
odvrátil od krbu, až se kolem n ho zavlnil pláš . Prošel kolem muž ,
eliytil ji za ruku a p itáhl si ji k sob . „Ne!“ vyk ikla a pokoušela se
vymanit z jeho sev ení. „Ne!“
Nedokázala se však osvobodit. Když se mu bránila p íliš divoce,
lednoduše ji zvedl a pevn ji sev el. T ebaže se s ním zu iv rvala,
vykrá el s ní nahoru po schodech, donesl ji do jejího pokoje a hodil ji
na l žko bez p ikrývek. Zhluboka se nadechla, aby se znovu dala do
boje a mohla k et…
On ji tam však nechal a zamí il ke dve ím. S prásknutím je za
sebou zav el a zastr il na nich závoru.
Bez hnutí ležela na posteli. Byla vy erpaná a zoufalá. Dlouho se
jen nadechovala a vydechovala a sklí en hled la do stín v koutech
místnosti. Pak vstala a za ala p echázet sem a tam.
Postel vrátili na p vodní místo. Tác také z stal tam, kde byl.
Nalila si víno a žízniv se napila. Nalila si znovu a pak si všimla nože,
který jí nechali, aby si mohla ukrojit chléb, sýr a rybu. Chvíli na n j
hled la a pak jej sev ela v ruce. Zabije ho! Jenomže n ž byl velice
tupý. Nedokázala by ho ani škrábnout.
Sklopila hlavu a pak se oto ila ke dve ím. N ž byl sice tupý, ale
zárove byl dlouhý. Zadívala se na n j a pak se rozb hla ke dve ím.
Prostr ila jej škvírou a zatajila dech. Dostal se tam… Strkala jej ješt
dále, dokud nenarazil na dlouhou d ev nou závoru.
Klekla si a znovu nožem zapracovala. Tentokrát se trefila do
spodní ásti závory. Byla t žká. Zastr ená, jak m la být.
Nedokáže jí pohnout.
Musí – a musí to ud lat rychle.
Chytila nástroj ob ma rukama a zkoušela to znova a znova, až jí na
ele vyrazil pot. Pomalu jej tla ila vzh ru. Bolela ji záp stí a m la
dojem, že jí upadnou všechny prsty. Neustávala ve svém úsilí.
Už už sejí to da ilo…
 Ruce jí sklouzly. Závora s cvaknutím zapadla zpátky. Posadila si
na podlahu a vyd šen poslouchala. Srdce jí prudce bušilo.
Za dve mi bylo ticho. Zezdola ji tedy neslyšeli.
Chvíli vy kávala a pak se znovu dala do práce. P inutila se
soust edit. Nevnímala, že ji brní prsty, ho í jí záp stí a pažemi jí
projíždí hrozivá bolest. Pomalu, pomalou ku…
Závora se zvedla…
Držela rukoje nože v prstech a ramenem str ila do dve í.
Pootev ely se.
ebaže ji strašliv bolely ob ruce, p inutila se nechat závoru
pomalu spadnout… Stála na míst a t ásla se. Sotva dokázala uv it
svému št stí. Byla rozhodnutá nenechat se znovu chytit. Tiše a
opatrn se plížila do sín v pat e. Všichni jsou dole, pomyslela si. Z
místnosti s dlouhým stolem a krbem k ní doléhaly hlasy.
„Rozmilý pane,“ povídala práv Anna Marie, „rozhodn jste mi
hodn dlužen. Kopla mne! M l byste vid t mou hole !“
Nato se Helena vesele zasmála. „M l jste vid t, jak se tvá ila, když
si myslela, že Anna Marie a já na ni možná máme zálusk. Ale pak
jsme jí pov ly, že ani jedna z nás nemá zájem o ženy…“
„Pokud nám dob e nezaplatí,“ zasmála se Anna Marie.
„Ur it si myslela, že je v hrozném nebezpe í,“ pravila Helena.
„Ale mohla nás zranit. Rve se jako tyg ice,“ povzdechla si Anna
Marie.
„Je p kn divoká, to je tedy pravda,“ dodal hubený Francouz.
Eleonora se plížila dol po schodech a ze všech sil se snažila
pohybovat co nejtišeji. Místnost byla kus od vchodu. Pokud ji
nezaslechnou, hodn se p ikr í, dostane se k hlavním dve ím a t mi
ute e na svobodu.
Kdosi se odtrhl od krbu a posadil se ke stolu. Maskovaný muž,
Jacques. Nem l však rukavice, a dokonce si sundal masku. Nevid la
mu do obli eje. Byl k ní oto ený zády. Jednu nohu v holínce m l na
stole. Levou rukou si lín pohrával s d ev ným korbelem p ed sebou.
Francouz vrt l hlavou. „Mohla se zabít, když lezla z toho okna!“
„To je práv ono,“ ozval se další hlas.
V místnosti byl další muž. Málem nahlas vyjekla, když uvid la,
kdo to je, ale v as se rukou chytila za ústa. Erik! Bezpe obrovitého
Nora poznala, když promluvil a posadil se ke stolu naproti
Jacquesovi.
„Jak, ono?“ zeptal se Francouz. „Když se zabije, z stanou vám
prázdné ruce. P iznávám, že se cítím pon kud provinile. Ješt nikdy
jsem se nesetkal s dívkou, která by se tak houževnat rvala za svou
svobodu.“
„Nikdy svobodná nebude,“ ekl mý Jacques. „Je to d di ka,
kterou jedni prodávají a druzí kupují. Protože si však libuje v
smrtícím koupání v mo i a nebezpe ných skocích, n kdo ji musí
pou it, jaké skute né hr zy m žou dámu, jako je ona, potkat.
Nenávidí Skoty natolik, že nám ned uje, že ji dopravíme do
bezpe í? V tom p ípad musí zjistit, co jiného se jí m že ve sv
ihodit.“
Byla velice blízko dve í, ale když zaslechla Jacques v hlas, na míst
ztuhla a zvedla se v ní mohutná vlna vzteku. Ješt nikdy v život se
tolik nezlobila.
Byl to Brendan!
lo ji to napadnout. Bože, jak to, že ji to nenapadlo!? Není divu,
že se jí tak smáli. Uv znili ji tu schváln , nechali ji žít ve strachu a
hr ze. On ji tu uv znil a nechal ji, aby si myslela, že je vydaná na
milost a nemilost oby ejnému vrahovi a band zlod .
la obrovskou chu ho uškrtit. Byla tak rozzlobená, až si myslela,
že by to snadno dokázala, ale p inutila se ke klidu, aby mohla
emýšlet. V la, že se mu mnohem lépe pomstí, když mu
doopravdy unikne, místo aby ho po ádn uhodila. A tak v sob
zadusila vztek, sunula se dál a poslouchala, jak se všichni sm jí
otázce, kterou Erik položil ohledn pokra ování jejich divadla.
Dostala se pod schody. Práv se chystala vykro it ke dve ím, když
Helena, která sed la vedle Erika, náhle zvedla hlavu. Hled la p ímo
na Eleonoru.
Eleonora se dívala na ni.
„Bože m j!“ vyjekla Helena.
Eleonora se rozb hla.
Let la ke dve ím a otev ela je doko án. Byla skoro venku, ve tm
noci na prostranství p ed domem, kde se páslo n kolik koní, kde na ni
ekala svoboda.
V tu chvíli jí však paži sev ela ísi ruka.
 V roz ilení a zoufalství se pokusila kousnout. Kdosi jí smýkl a pak
ji zvedl. P es vlasy nic nevid la. Neuv domila si, že ji znovu chytil
Brendan, dokud ji nepostavil na zem p ed krbem. Odhodila vlasy
dozadu a podívala se mu do o í. Jak se mohla nechat tak napálit? Jak
je možné, že pod maskou nevid la jeho modré o i? Jak to, že
nepoznala modro erný lesk jeho vlas , nevšimla si jeho velikosti, jeho
výšky…
Nepoznala jeho ruce! ,
„Dobrá, tak jsme vás vodili za nos. Zasloužila jste si to…,“ za al.
Uniklo mu však, jak moc se cítí podvedená a jak je roz ilená.
„Vy darebáku! Vy, vyjeden… Skote!“ zu ila. Vyrušila je p i jídle.
Vedle kusu hov zího ležel n ž. Popadla jej a rozp áhla se jím po
Brendanovi. „Chcete p ijít o jazyk? K tomu vám m žu snadno
dopomoci‘“
„Položte ten n ž, Eleonoro.“
„Položte ten n ž, Eleonoro?“ opakovala nev ícn . „Zbláznil jste
se? Roz ežu vás na kousí ky! Chcete mít zjizvenou tvá ? To se také dá
za ídit!“
„Eleonoro, nechte toho!“
Byla by toho ráda nechala. Obklopovalo je pom rn po etné
publikum. Helena s Annou Marií, ob pon kud bledé ve tvá i. Malý
Francouz, jeho dva spole níci a Erik. Všichni na n ml ky zírali.
la pocit, jako by byla luk napnutý k prasknutí. Ze rt se jí
vydral výk ik a vrhla se na Brendana. Nemohla se s ním však m it.
Chytil ji za záp stí d íve, než se jí ho poda ilo jakkoli ohrozit. Když se
zdálo, že jí zlomí ruku, upustila n ž. Objal ji kolem ramen a p itiskl si
ji k hrudi.
„Tak dobrá, m žu vás te nechat jít?“ zašeptal jí do ucha.
ikývla a on ji pustil.
Oto ila se k n mu a zu iv do n ho zabušila p stmi. Zasadila mu
dob e mí enou ránu do elisti, ale když ho ude ila do hrudi, poranila
si všechny klouby na ruce. M l na sob brn ní. Byla by s ním zápasila
dál, kdyby ji znovu nechytil, prudce ji k sob nep itiskl a neoto il se k
ostatním. „Omluvte nás, prosím. Obávám se, že tuto záležitost
budeme muset vy ídit v soukromí.“
„Není o em diskutovat. Za tohle vás pov sí na ten nejvyšší
trám…“
 Když ji zvedl a hodil si ji p es rameno, zalapala po dechu a ztichla.
Ural schody po dvou a donesl ji do jejího v zení, d íve než mu mohla
zase za ít nadávat. Byla už tma, ale na truhle ho ela svíce, jejíž
plamen oza oval místnost a vnášel teplo do chladného zimního dne.
Nevšímala si ani sv tla, ani ohn , který rozd lali, aby se oh ála. V
tu chvíli vnímala jen svou zu ivost a pocit ponížení.
„Jak jste mohl, jak jen jste mohl…,“ k ela a bušila mu do zad.
bec nedbala, že si pochroumala ruce. Nahnul se nad postel a hodil
ji na ni. Okamžit si klekla. „Jste ohavný, to se ani nedá…“
„A vy jste epadla es palubu,“ odpov l a naklonil se nad ni,
až uhnula dozadu. „Zabrali jsme lo a zachránili jsme vás p ed
piráty. Nic jsme vám neud lali, ale vy jste p esto dvakrát sko ila do
ledové vody a nasadila život, jen abyste nám unikla. P itom jsme
necht li nic jiného než vás dopravit do náru e vašeho milujícího,
žného snoubence.“
Vrátil jí její výpad s takovou vehemencí, že na chvíli ztichla a jen
na n ho hled la.
„Takže jsem pouhá figurka!“ vyk ikla. „Cht li jste mne využít jako
figurku ve své h e!“
„Bylo to tak strašné, že byste rad ji riskovala znásiln ní a smrt?“
„To, co jste provedli, bylo strašlivé, tak strašlivé…“
„Pro ? Protože jsem vás už dostate poznal, abych mohl
edvídat, že se pokusíte doplavat na pevninu? Celou dobu vás
sledovali mí muži, p vabná, žná, anglická krásko. Po kal jsem si na
vás s n kolika p áteli na b ehu. P elstili jsme vás, to je pravda. Také
jste si to velice zasloužila.“
Zavrt la hlavou. ,,Nejsem žádná figurka. Cht la jsem svobodu…“
„Svobodu! To je v c, za kterou celé roky bojujeme, krvácíme a
umíráme, má milá.“
Jeho vášnivá slova ji uml ela. Olízla si oschlé rty. Najednou ji od
sebe odstr il a p istoupil k oknu, jímž se p edtím snažila uniknout.
Jako by se to odehrálo nesmírn dávno.
Posadila se na posteli. Chvíli up en hled la na své ruce. Proboha,
vždy se jí t esou! Zvedla hlavu a podívala se na jeho široká záda a
husté tmavé vlasy. Najednou znovu vstala a vrhla se po n m.
ekával útok a skr il se. Když mu znovu za ala bušit p stmi do
prsou, chytil ji za ruce. „Vy darebáku, tak strašn jsem se bála, m la
jsem takový strach…“
 Sev el ji ješt pevn ji a p itiskl si ji k hrudníku. Dotýkala se ho
tvá í a ob ma dlan mi. Slyšela, jak mu tlu e srdce. Pak ji vzal palcem
a ukazovákem za bradu a pozvedl jí obli ej k svému, takže jeden
druhému hled li do o í. „Pro tedy? Není nakonec zr da jako zr da?
Nebyla by francouzská zr da lepší než skotská?“
Pomalu zavrt la hlavou a nespoušt la z n ho o i.
„Myslela jsem, že on… vy… Jacques… ta zr da… p ijde… p ijde
za mnou. Že ke mn v noci p ijde a…“
Znovu pot ásla hlavou a hled la mu do o í, zkoumala jeho hezké,
výrazné rysy. „Málem jsem zem ela, vy jeden mizero, protože…,
protože jsem cht la…“
„Co jste cht la?“ zeptal se prudce.
„Já… já… vás.“ Poslední slovo jen zašeptala. V bec nem la v
úmyslu íci n co takového. Do té chvíle to nebyla ochotná p ipustit
ani sama sob .
Ta chvíle však p išla. Nemohla svá slova vzít zp t a vlastn si ani
nebyla jistá, zda by to cht la ud lat. M la dojem, že se celá prudce
za ervenala a že jí v uších duní oceán. Ohromen na ni zíral.
Kobaltové o i mu potemn ly. Jak ji svíral, m l pocit, že se mu t esou
ob ruce. Sklonila hlavu, protože se mu nedokázala dál dívat do tvá e.
Ur it to ne ekla. Nemohla to myslet vážn . Ale bylo to tak.
„Cože?“ zašeptal.
Zavrt la hlavou. Nebyla schopná slova a sotva se dokázala
nadechnout. Chytil ji však za ramena a po ádn jí zat ásl. Tím jí
zvrátil hlavu dozadu a znovu se jeden druhému dívali do o í.
„Zopakujte to, vysv tlete mi, co jste práv ekla,“ naléhal.
Nedokázala to. Prozradila p íliš a vydala se mu tak na pospas. A
co teprve Alan! Tohle si nezasloužil. Necht la ho zneuctít. P esto
však…
„No tak promluvte, zatracen !“ vyk ikl.
„Ud lám, co se ode mne o ekává,“ odpov la váhav .
„Zasnoubili mne s dobrým lov kem, s velice hodným lov kem. A
já… já se mu pokusím být dobrou ženou a p inést mu št stí. Ale… je
tém t ikrát starší než já a…“
Te sklonil hlavu on, aby se jí nemusel dívat do o í. „Takže,“ ekl
smutn , s nádechem výsm chu sob samému, „jsem m l být malým
experimentem, má paní, pouhou vzpomínkou? V tom p ípad si
musíte vzít starého lorda z Lacville, p esn jak vám nakázali. Budete s
ním žít po estn a pokusíte se ho u init š astným.“
„Odjedete a zem ete za Skotsko,“ ekla. „Za ošidný sen.“
Sev el ji pevn ji. „Není to ošidný sen.“
„Stejn tak já nenabízím Alanovi falešnou est.“
„A co tedy p esn nabízíte mn ?“ zeptal se napjat .
Znovu vyhledala jeho o i. P ekvapilo ji, jaká se v nich zra í
prudkost a váše . „Nic vám nenabízím,“ odv tila tiše. „N co od vás
chci.“
Pustil ji a oto il se od ní. P ešel p es místnost. Nadále k ní stál zády
a zeptal se: „Chcete… se mnou být, i potom, co se tu odehrálo?“
Ml ela tak dlouho, až se k ní obrátil. Pokoušela se mu pohlédnout
do o í. Nepoda ilo se jí to.
„Ano,“ odpov la prost .
istoupil k ní.
Zvedl jí bradu a klouby prst jí p ejel po tvá i. P itom se jí díval do
í. Pak oto il ruku a pohladil ji kone ky prst . „Opravdu to chcete?“
zeptal se. „V tom p ípad vám musím vyhov t, má paní.“
„Neposmívejte se mi,“ zašeptala.
„Jestli se n komu posmívám, má paní, pak jedin sob samému.“
Sjel rukou k jejím rt m. Prsty se p itom nep estával lehce dotýkat
její tvá e a brady. Jemn se rty ot el o její ústa a pak jako by s nimi
splynul. Vyvolával v ní opojnou, zoufalou touhu. Nikdy si
nedokázala p edstavit, co m že takový polibek zp sobit.
Neo ekávala, že jí celým t lem od rt až k podb išku projede ohe ,
který ji celou pohltí. Rozt ásla se jí kolena. Polévalo ji horko a chlad
zárove , t lo i duši jí zachvacovaly plameny. Vášniv se jí dotýkal.
Pronikl jí jazykem do úst, ochutnával a vzrušoval ji. Držela se ho za
ramena, tiskla se k nim a pak najednou ucítila, že nestojí na zemi, ale
leží mu v náru i. Odtrhl od ní rty a p ímo ji spoutával ohniv
modrým pohledem. Pak p erývan zašeptal: „Jste si jistá, jste si úpln
jistá, že práv tohle chcete? Velice ochotn vám poskytnu, co ode mne
žádáte, ale nehodlám pak ve vašich o ích íst lítost a p ijímat z vašich
úst vý itky.“
Olízla si rty, p ekvapená, že jí tak rychle oschly, a ohromená, že
najednou napuchly. Dychtiv o ekávala jeho další, i nejletm jší
doteky…
„Jsem si jistá, že vím, co chci,“ ujistila ho.
 Odnesl ji p es místnost k l žku, na n mž ležela kožešinová
ikrývka, a položil ji na n . Znovu vyhledal její ústa a líbal ji s
prudkou vášní, jež jí vyrážela dech. Lehce se nadzvedl a uvolnil
poutka na její vln né tunice a pak na plát né spodní košili. Když ji
za al obratn svlékat, cítila, jak se rukama dotýká jejího nahého t la.
„Sv tlo!“ zašeptala. „Ta svíce, je tu sv tlo…“
„Správn . Je tu sv tlo a já je tu chci mít.“
„Ale já je tu nechci!“
„Budete se schovávat, Eleonoro? A p ed ím? P ede mnou, nebo
ed sebou? Nehodlám tu mít tmu a nestrpím žádnou p etvá ku.“
itom se však usmál. Nadzvedl se nad ni, a než se znovu pohnul
políbil ji na rty. Cítila se podivn . Byla nap l svle ená, po t le jí
tan ily odlesky ohn a plamen svíce ji p íliš odhaloval. Lehce ji políbil
na ústa a pak ji líbal náruživ ji, poznával ji, hledal, až se jí tajil dech,
Pak se od ní odtrhl a zvedl se, aby se svlékl. Shodil halenu, jež m l na
sob , a za al zápasit s koženými p ezkami, kterými m l na t le
ipnuté brn ní. Zvedla se a pomohla mu. Pláty spadly na zem. Byly
mnohem t žší, než se zdálo, když je m l na sob . Svlékl košili, pak
holínky a nohavice. Ona zatím ekala vkle e na posteli se sklopenýma
ima. Znovu se cítila podivn , nejisté a toužila po tm .
Vid la, jak mu po t le tan í rud zlaté odlesky. Krásné, úchvatné
plameny ohn jako by zalévaly celou jeho bytost. V horku a sv tle se
mu napínaly svaly a t lo se mu lesklo. Natáhl ruku k její tvá i a n žn
ji hladil, dokud k n mu nevzhlédla. Rukou se dotkla jeho hrudi a
pohladila stín, jenž na ní vytvá elo sv tlo plamen . Ucítila, jak mu
ztuhly svaly a jak se zprudka nadechl. Naplnil ji zvláštní údiv, spolu s
radostným vzrušením a strachem. Poci ovala touhu v celém t le i
duši. Zaváhala. Vzal její ruku do své, jež se zdála mnohem v tší,
tmavší a mohutn jší než její k ehká dla . Nejistota ji neopoušt la.
ála si, aby se necítila tak podivn a aby se tolik nestyd la. Zárove
si uv domovala, že sama toto poblouzn ní chce prožít, že je magické
a že si to uv domují snad i plameny ohn v kamenném krbu, a proto
tak plápolají. Sotva se dokázala pohnout. Cítila, že jí srdce v hrudi
tlu e jako pta í k ídla. Nedokázala si pomoci a pomyslela si: p ijde
cokoli, chci to!
Volnou rukou jí podložil hlavu. Jeho polibek v ní znovu vyvolal
nával horkosti, podobn jako plameny tan ící v krbu, jako roztavené
st íbro. Líbal ji a pozvolna ji položil na kožešinu na l žku. Cítila se,
jako by na ni zá ilo slunce. Jazykem jí p ejížd l po ramenou, b iše a
prsou. St íbro se prom nilo ve zlato letního poledne, jehož horkost se
vlévala do jejího t la a oživovala je. Chv la se a kroutila. Když
položila hlavu na stranu a na chvíli si vzpomn la na cudnost, již tak
rychle odhodila, uvid la jeho o i a v nich hluboký obdiv. Svíral ji v
náru i a rukama ji hladil po t le. Cítila, že práv k n mu pat í. N co
lakového nikdy p edtím nezažila. Když m la t lo v jednom ohni,
když ji zlíbal po celém t le, na chvíli se zastavil. Rozt esen se po n m
nap áhla, protože jí najednou byla zima na místech, jichž se
nedotýkal. Nep estávala mu však uchvácen hladit tvá a hled la mu
do o í. Vid la jeho mládí, sílu a neohroženost. Napadlo ji, jak jen si o
m mohla myslet n co jiného, než že je úžasný. Uchopil její prsty,
políbil je a ekl prost : „Nejrad ji bych se ve vás utopil.“
Pomalu se usmála. V o ích m la údiv. N ha pak ustoupila vášni.
Chlad byl pry , protože se jí znovu dotýkal po celém t le, líbal ji na
prsou a sladce ji tak vzrušoval. Cítila jeho dokonalé t lo a jeho
vzrušení. Vsunul jí ruku mezi stehna. Rozechv le ekala, co bude dál,
ale on ji jen horce líbal na b iše, pak na stehnech a p ímo mezi
nohama. M la dojem, že zešílí. To, co prožívala, bylo silné a
neuv iteln slastné. N kolikrát prudce vydechla p ekvapením. Jako
by našel samotný st ed slunce, místo, v n mž se rodily roztan ené
plameny. Sv t kolem ní ho el. Nejprve se podv dom za ala kroutit,
aby unikla blízkosti, jež v ní vyvolávala tak pobu ující odezvu. Pak se
svíjela, protože nedokázala d lat nic jiného, protože slunce za ínalo
vybuchovat na obloze…
Jako by jí v nitru vytryskl proud lesklého zlata a celou ji zalil. Byla
tak ohromená, že zapomn la na kožešinu pod sebou i sv t kolem.
Ješt než blýskavé sv tlo pohaslo, ucítila na sob jeho štíhlé t lo.
Znovu prudce vydechla, když ucítila, jak do ní vniká jeho plné
mužství. Ucítila ochromující, ostrou bolest. Šeptal jí však konejšivá
slova, pohyboval se velice jemn a dotýkal sejí. Bolest p ešla a znovu
ji vyst ídalo teplé slunce. Op t pocítila tanec ohn a bezhlavou touhu
být s ním, dotýkat se jeho napjatých sval , ochutnávat ho, být s ním
jedno t lo, nechat se svírat v náru í a dávat, co sama dostává.
Pak p išla ta chvíle. Celý strnul. Ucítila obrovskou sílu v jeho t le a
pak ohromný výbuch žáru, slune ního svitu, zlatého jasu. Jako by se
jejich horká t la spojila. Pak oba za ali pomali ku vychládat.
Kožešina, na níž ležela, ji lechtala na zádech. Zatímco p edtím celá
ho ela, te se pozvolna uklid ovala. Kolem ní se mihotaly odlesky
sv tla svíce, ale pokoj najednou vypadal jinak, stejn jako byla jiná i
ona – te už navždy. Nepustil ji hned. T ebaže ji bolely všechny svaly
a hluboko uvnit nep estávala cítit znepokojivou horkost, necht la,
aby se od ní t eba jen na kousí ek vzdálil. Jeho zpocené t lo se lesklo
ve svitu svíce a odlescích ohn . V o ích mu tan ily plameny, když si
prohlížel její tvá a její o i. Napadlo ji, že se s ním také udála zm na,
že je na n m cosi jiného, co se nedá vrátit zp t.
Myslela si, že až promluví, vy kne n žná sl vka, jimiž vyjád í
krásu okamžik , jež práv prožil. Když jí však kone p ejel klouby
ruky po tvá i a pomalu, m kce se usmál, ekl pouze: „To bylo
zajímavé zakon ení ve era, má paní.“
Zatajila dech. Srdce jí prudce tlouklo. „Zajímavé. kn vám
kuji, drahý pane,“ zašeptala.
Úsm v na jeho tvá i se rozší il. „Zajímavé. P ekvapivé. Úžasné.“
Cítila, jak se chv je. Necht la íci slova, která se jí honila hlavou.
Pov la mu p ece, že to chce. Také po tom z celého srdce toužila.
Tvrdila, že nebude ni eho litovat.
Možná bude.
Protože možná už nikdy n co tak nádherného neprožije…
„Ach tak,“ pokusila se odpov t lehkým tónem. Stále si až p íliš
uv domovala nahého muže, jenž vedle ní ležel, a jejich vzájemnou
blízkost. „Ješt jednou vám d kuji.“
Probral se. Na tvá i mu pohrával zadumaný, n žný úsm v, když jí
odpov l: „Já d kuji vám, má paní. Tuhle noc si budu pamatovat až
do smrti.“
„Do smrti,“ zamumlala, „ješt poznáte stovky jiných žen, Skotky,
Francouzky, Angli anky. A jednoho dne i tu, již pak nazvete svou
ženou. Pochybuji, že si na mne potom vzpomenete. Na nep ítele,
který se p íliš snadno vzdal.“
„V bec ne snadno. A nep ítel je to pouze díky p vodu a
okolnostem,“ odv til.
„Cht l jste se pomstít.“
„Málem jste mne zabila.“
„Možná,“ odpov la m kce, „jste se práv pomstil, jak nejlépe
jste mohl.“
 Nedostala žádnou odpov , protože se ozvalo hlasité zabušení na
ilve e. „Brendane! Žiješ? Nebo se dám poda ilo t zamordovat?“ Byl
lo Erik.
„Nic mi není!“ zvolal rychle Brendan. Podíval sejí do o í.
„Nezapíchla mne.“ Vrhl na ni posmutn lý pohled a zvedl se. Zády k
ní se za al oblékat. Brn ní nechal v kout místnosti. Cht la také vstát.
„Ležte. Klidn sp te, odpo ívejte. Nikdo vás nebude vyrušovat.“
Když byl oble ený, znovu se z n ho stal vále ník. Obrátil se k ní:
„Nebyla jste uv zn ná, jak jste si n jakou dobu myslela. Chlapíci, kle í
vás zprvu zajali, jsou p átelé a také podporují skotskou v c. Ale ve
vašem okolí, n kde mezi tímhle místem a Pa íží, máte skute né
nep átele, kte í vám ukládají o život.“ Uklonil se jí.
„Prozatím z stanete v naší spole nosti. Prosím, p ijm te naše
pohostinství.“
itiskla si kožešinu k hrudi a posadila se. „Pohostinství? Takže tu
nejsem uv zn ná, ale nesmím odejít?“
„Dobrá, p edstavujte si, že jste v poru nické pé i skotského
národa, který vás bude chránit a bude si vás vážit.“
„Z stávám tedy ve v zení.“
„Z stáváte vysoce cen ná, a to je vše.“
Odešel a zav el za sebou dve e. Sed la tam o samot a mohla
jedin p emýšlet o jeho slovech…
A vzpomínat na práv uplynulé chvíle.
 8

„Do Calais dorazili Skoti, sire.“

Král, jenž ješt v no ním úboru sed l u stolu ve velké ložnici a s
chutí pojídal snídani sestávající z bažanta a sýra, kývl na svého posla,
hrab te Reného Breslieua, na znamení, že rozumí.
„Zajisté.“ P íjezdem Skot se m nila situace. V l, že Wallace
vyplul do Francie. Zprávy se p es kanál ší ily neuv iteln rychle.
Breslieu byl mladý šlechtic s notnou dávkou osobního šarmu a
energie, jenž dovedl výte zacházet s me em a vlastnil dobrého
kon . asto králi sloužil jako posel, zejména v p ípadech, jako byl
tento. Slyšel stejn výte , jako se um l ohán t me em.
„Je to velmi dramatické, sire,“ pokra oval Breslieu, který se
zastavil v p íslušné vzdálenosti od stolu. „Jak se celá v c jeví, po mo i
se práv plavila Eleonora z Clarinu, aby se setkala s naším hrab tem z
Lacville, když ji p epadl a zajal pirát Longueville.“
Filip se skoro zadusil š avnatým bažantím soustem. Málem vstal.
„Piráta našt stí chytil mladý rytí z Wallaceovy vedoucí lodi.
Všichni se tam servali a pak mezi sebou sepsali dohodu…“
„A co se stalo s lidmi z anglické lodi?“ zeptal se Filip.
„Ti byli ušet eni – tedy ti, kte í p ežili pirát v útok, což byla
tšina. Longueville v tšinou pase po majetku, ne po životech.
Anglické námo níky posadili do malých lun a poslali je zpátky do
vlasti. Wallace vás chce požádat, abyste pirátovi ud lil milost, protože
dob e nakládal s dámou, která je zaslíbená hrab ti z Lacville.“
„Hm,“ zabru el král. Pohodln se rozvalil na židli a pozoroval
svého posla, zatímco zvažoval zprávu, již se práv doslechl.
Filip Francouzský byl inteligentní lov k a spravedlivý vládce,
který nikdy nepoušt l ze z etele fakt, že je p edevším král.
 Byl to pohledný muž, schopný panovník a vále ník, jak bylo
ízna né pro dobu, v níž vládl. M l pom rn vysokou postavu a
sv tlé vlasy. V l, že mnozí z jeho poddaných o n m hovo í jako o
Filipovi Sli ném. Líbilo se mu to. T šilo ho, že jim p ipadá pohledný,
ale zárove také doufal, že ho považují i za spravedlivého. Byl to
pe livý vládce, avšak zárove se v hloubi duše domníval, že má od
Boha dána jistá práva, stejn jako povinnosti. Byl dobrý k es an,
ebaže se neustále p el s papežem. M l siln vyvinutý smysl pro
morálku. S atkem se svou ženou Janou se stal králem nejen Francie,
ale i Navarry. Byl nezpochybnitelným pánem Francie, jíž vládl déle
než šestnáct let. V il ve spravedlnost a ve své nezadatelné právo
rozhodovat o tom, co je spravedlivé.
ebaže m l nesporné klady, byl si v dom toho, že v mnoha
ohledech se nem že rovnat Eduardovi I. Anglickému. To dokázal jen
málokdo. Dlouhán, jak se anglickému panovníkovi p ezdívalo, byl
vyšší než v tšina muž , byl neohrožený šermí a p ed nikým se
nezastavil. Když se rozhodl zni it nep ítele, pustil se do toho s
takovou vervou, že mu nic nezabránilo v postupu. Filip ho obdivoval
a zárove jím pohrdal.
Nedávno se z nich stali švag i.
Králové to na sv nem li lehké.
Celé roky zápasil s Angli any a paktoval se se Skoty. S Anglií
vlastn bojoval už od roku 1294. B hem šarvátek však s nep ítelem
laké podepsal n kolik smluv.
Válka stála mnoho pen z. Byl známý tím, že prosazuje královskou
moc a udržuje moc feudální, ale zárove se o n m v lo, že snižuje
dan .
Francouzi se s Angli any tvrd bili o Gasko sko. B hem jejich
st et zem elo mnoho lidí a byl zdevastován veliký kus zem . Jeho
vojáci bojovali po boku Skot , stejn jako Skoti byli ochotní p isp chat
na pomoc jeho muž m. Pomáhal mu i sám Vilém Wallace a mnozí
lenové jeho družiny.
Filip Eduarda uznával, ale mnohem více obdivoval Wallacea. Ten
lov k pro n ho byl naprostou hádankou. Králové bojovali za své
državy a moc nad nimi. Rytí i vyjížd li na výpravy za slávou Boží –a
za bohatstvím, jež tak mohli získat. Baroni, hrabata, knížata a
vévodové se bili, aby získali moc a dostali, co cht li. Wallace bojoval
pouze za svou zemi a sv j lid. Brzy po porážce u Falkirku p ijel
Pa íže, aby Filipa požádal o pomoc. P itom se ukázal jako zdatný b
jovník, když se zú astnil hrozivých t enic v Gasko sku. Wallace a
jeho lidé byli ochotní kdykoli nasadit životy za Skotsko.
kdy mu p ipadalo, že neuv iteln mrhají svou state ností.
Gasko sko te m l v držení Filip. Získal je zp t, když se jeho
sestra Markéta stala druhou Eduardovou ženou. I mezi nep áteli
anglického krále se šuškalo, že svou první ženu, Eleonoru Kastilskou,
zbož oval. P estože byl milujícím manželem, zárove byl také
králem, a tak považoval za správné znovu se oženit. Filip celou v c
samoz ejm d kladn zvážil. Eduard byl starý – a neskute
unáhlený. Žil naplno. Nová žena mu ani nemohla porodit d dice
tr nu, ani vládnout jako královna vdova. Možná, že ani nebude p íliš
dlouho královnou Anglie, uvažoval král. Filip rovn ž za al jednat o
atku své dcery Isabely. M la se provdat za Eduardova nejstaršího
syna a d dice, aby ob zem z staly nadále spojené. Filipovi vnuci
budou vládnout Anglii stejn jako Francii.
A tak francouzský král rad ji dal anglickému panovníkovi místo
své nejkrásn jší a nejžádoucn jší sestry mladší Markétu. Bylo jí
šestnáct. Byla milá, okouzlující a na své mládí obdivuhodn mravná.
Eduard byl… mnohem, mnohem starší. Z toho m l Filip up ímnou
radost. Eduard Anglický je sice vysoký, ale on, Filip, je mladý.
Uchvacovalo ho pozorovat sv t kolem sebe. Kruté, vleklé války se
daly ukon it jediným tahem pera – nebo s atkem. Neexistovala
ležit jší a strategi jší smlouva než svatební.
Vým nou za sestru se mu vrátilo Gasko sko. A poda ilo se mu
podepsat další smlouvu.
Tak už to na sv chodí.
I tak…
Velice rád by u svého dvora p ijal Wallacea – muže, jehož švagr
nenávid l jako svého úhlavního nep ítele. T ebaže podepsal n jaké
papíry, na Wallacea a jeho služby nehodlal zapomenout. Krom toho
on, Filip, vládne Francii a králem Francie z stane.
A te jsou ve Francii.
„S jakou zprávou mám odjet do Calais, sire?“
„Doslechl jsem se, že Longueville se zam stnává p epadáváním
Angli an ,“ ekl Filip.
 Breslieu si odkašlal. „Slyšel jste správn , sire. Myslím, že obral
také n kolik Špan , ale zdá se, že lodi plující pod vlajkou své zem
ušet il.“
„V tom p ípad myslím, že mu m žeme ud lit milost.“
„A co s t mi Skoty?“
Filip vstal od stolu. „Rád je uvítám na svém dvo e. Samoz ejm
musíme ujistit hrab te z Lacville, že jeho nev sta se sem dostane brzy
a že jí nehrozí žádné nebezpe í.“
„A také…,“ na chvíli zaváhal. „Nedaleko p ebývá bývalý král
Skotska Jan Balliol. Nesmíme ho sem zapomenout pozvat.“ V hlase
mu zazn lo pohrdání. Když Eduard Anglický za al poprvé snovat
sít kolem Skotska, v tšina vzd lanc se tehdy shodla, že Jan Balliol
má veškeré právo na skotský tr n. Uchaze i o korunu byli potomky
sester krále Davida a on pocházel z rodu nejstarší z nich. Jenomže
horšího následníka si vybrat nemohli. Balliol nebyl zlý lov k, ale byl
slabý. Když se poprvé pokusil uchopit moc, Eduard ho bezohledn
rozdrtil. Vzdal se tr nu a odebral se do vyhnanství do íma, kde na
ho dohlížel papež. Te žil ve Francii a byl tam š astný. Jiní za n ho
bojovali, ale Balliol byl mnohem š astn jší jako vyhnanec ve Francii
než jako král ve Skotsku. Na vládnutí nem l žaludek. Scházela mu
Wallaceova udatnost a estnost – a Bruceova vychytralost.
„Velice rádi uvidíme našeho dobrého p ítele Viléma Wallacea,
omilostníme piráta, až o to požádá, a odm níme zbrklého mládence z
Wallaceovy družiny, který zachránil nev stu našeho dobrého
služebníka Alana z Lacville. Také se postaráme o to, aby se snoubenci
ve zdraví shledali.“
Když Breslieu odešel, Filip se znovu posadil. Pomalu se usmál a
sáhl po vín . Bylo dobré, t ebaže mladé. Pocházelo z panství, jež
ud lil vyhnanému králi Skot .
Doufal, že se Eduard o tom setkání dozví. Jist se bude zlobit. Ale
co má chudák král d lat? pomyslel si Filip ušt pa . Koneckonc ,
Skoti vraceli anglickou šlechti nu do náru í jejího zákonného
francouzského snoubence. Když je to nutné, všichni králové n kdy
musí vyjednávat. Eduard to jist pochopí.
Ano, jist to pochopí.
I tak bude zu it.
Filip se nahlas zasmál. Jist , Eduard se bude zlobit. T eba ho raní
mrtvice.
 Eleono ini v znitelé nebyli zlod ji, prostitutky a bandité, jak se
vodn domnívala.
Následujícího rána na její dve e lehce zaklepala ztepilá Helena.
„Jste vzh ru, paní hrab nko?“
Probudila se jen napolovic. Skr ila se pod kožešinovou
ikrývkou, ale Helena dovnit nevstoupila. „Musíme sice dbát na
vaše bezpe í, má paní, ale napadlo mne, že byste se t eba cht la
trochu projít po Calais.“
„Cože?“
Helena se zasmála. „Zpravili jsme krále, že jste tady. Myslím, že
vám pošle n jaký doprovod. Nem žeme vás nechat jít ven samotnou,
protože kolem je plno hrdlo ez , ale myslela jsem, že když vás n kdo
bude doprovázet, t eba se ráda projdete.“
„Ano, jist , ur it ! Ale nejprve se pot ebuji umýt a obléknout.“
„Samoz ejm . P inesu vám istou vodu. Také nechám p inést vaše
truhly.“
Slyšela, jak se Heleniny kroky vzdalují. Lehla si zpátky a dlouhou
dobu p emýšlela o tom, co ud lala. M la dojem, že to bylo… n co, po
em zoufale toužila. A po právu, nebo v la, jaký život ji eká.
Cht la být Alanovi dobrou manželkou, vrátit Clarinu zašlou slávu a
stát se soucitnou a estnou ženou, jak si to p ál její otec. M la
edur ený život. Samoz ejm , že se jí ošklivili Skoti, kte í v touze po
pomst pozabíjeli tolik lidí. Nicmén …
Toho rána ji uvnit cosi bolelo. Zárove však také poci ovala
radost. Pamatovala si každi ký jeho dotek, zvuk jeho hlasu, jeho
šepot, rty, t lo…, ano, jeho pevné, hladké t lo, napjaté svaly v n m,
horkost, spalující horkost…
Cht la v t, jaké to je. Cht la mít vzpomínku a na chvili ku
cht la mít i jeho. Místo toho si však p ichystala celoživotní trápení,
protože te m la vzpomínku, která ji bude neustále pronásledovat a
na kterou nedokáže zapomenout.
„Už nesu vodu!“ zvolala Helena, když otev ela dve e a vešla
dovnit s velikým džbánem a umyvadlem. „Nemusíte nijak sp chat,“
pravila p ív tiv a usmála se na Eleonoru. „Za chvíli p inesou vaše
truhly.“
Eleonora se ješt více zachumlala do p ikrývky, když spat ila, jak
kolik mladík , jež nikdy p edtím nevid la, p ineslo její t žké
truhly. Položili je na podlahu a pak s Helenou odešli. Dve e se za nimi
tiše zav ely.
Eleonora rychle vstala z postele. V chladném vzduchu se rozt ásla.
Zatímco se myla a oblékala, nep estávala se chv t. M la pocit, jako by
s ní byl v místnosti. Když si chladnou vodou myla obli ej, uv domila
si, že po n m najednou nesmírn touží. M la mu ivé pocity, jaké ješt
nikdy nezažila. Myla se s ješt v tší vervou a neustále si p ipomínala
krutou pravdu. Je psanec bez domova, nep ítel jejího krále, jeden z
nich – nenávid ných Skot . Stráví život hloupým následováním
Wallacea a nakonec mu nejspíš useknou hlavu, stejn jako jeho
velkému vzoru. Musela se smí it s krutou pravdou, že na ní leží velká
zodpov dnost. Ješt krut jší bylo, že nemají nic spole ného. Navzájem
sebou pohrdají, protože z stávají v rní svým v dc m, jsou si
naprosto vzdálení. V bec ho nemá ráda. Odporn ji ošálil, všichni se jí
smáli a ona…
Se mu vrhla do náru e.
Narovnala se. Ujiš ovala se, že nejd ležit jší je zachovat si hrdost.
Neú astnila se žádné oby ejné hry. Poslali zprávu Filipovi – králi. Je
zasnoubená s francouzským šlechticem. M že jít o životy.
kdo znovu zaklepal na dve e. „Lady Eleonoro?“
„Jsem hotová.“
Oblékla se v mezích možností. Vzala na sebe prostou modrou
tuniku, m kký šedý spodní šat a teplé pun ochy. Kožešinou
lemované plášt nechala v truhlách a místo toho si vybrala prostý
pláš z vlámské vlny. Když Helena otev ela dve e, Eleonora s radostí
zjistila, že její pr vodkyn se oblékla podobn . „Tak poj te, podíváme
se k peka i a na trh.“
Pod schody na n ekala Anna Marie. Tvá ila se p átelsky a
posmutn le, ani se omluvn neusmála.
„Tu lest jsem nevymyslela já,“ ujistila hbit lady Eleonoru. „Ale to
víte, Brendana zlobilo, jak málo Skot m d ujete, že vás dopraví do
Pa íže.“
„V tomhle zatraceném sv se lov k musí po ád mít na pozoru,“
poznamenala Helena. „Lady Eleonora ud lala dob e, že se snažila
osvobodit.“
Anna Marie prudce vydechla, jako by Helena ekla n co hrozného.
Ta se však bránila. „Jen si vzpome na všechny hr zy, které se ženám
ihodily b hem válek s Eduardem!“ vyšt kla. Podívala se na
Eleonoru. „Wallaceho ženu zavraždili v jejím vlastním dom , protože
jim ne ekla, co nev la. Od té doby se velice zm nil.“
„Jist , mstí se, kudy chodí,“ zabru ela Eleonora.
„Všichni zaho kli a za ali se chovat krut ,“ p ikývla Helena.
m stál pom rn daleko od m sta, ale Helena krá ela rychle a
Eleonora m la co d lat, aby jí sta ila. Anna Marie byla na druž inu
ch zi zvyklá a pokra ovala ve vysv tlování.
„A proto se na vás Brendan tak rozzlobil. Povídal, že jste
kolikrát hloup riskovala život, jen abyste unikla lidem, kte í vás
cht li dovézt tam, kam jste m la namí eno.“
„A co je tedy správné?“ nedala se Helena. „Jak si mohla lady
Eleonora být jistá?“
„Když jste nedaleko p ístavu v Calais sko ila do vody, mohla jste
se dostat do rukou hlupák , kte í by neznali vaši cenu a byli by vás
schopní zabít jen kv li zlatu, které jste m la v sukních,“ ekla Anna
Marie. „A kdybyste z stala u Longuevillea…“
„Anno Marie!“ pokárala ji Helena. „Víš, co nám ekli…“
„Ano, podívejte se na p ístav. Je chladno, ale krásn . Podívejte, jak
na st žn svítí slunce…“
Eleonora se zastavila a spolu s ní i ob ženy.
„Co je s Longuevillem?“ zeptala se. „Je to pirát. P epadá lod , ale
já myslím, že to není chladnokrevný vrah. Za své zajatce v tšinou
chce výkupné.“
„Obvykle samoz ejm ano,“ odpov la Helena. „Tak poj te,
jinak nám na rybím trhu ute ou ty nejlepší úlovky. Calais je krásné j
sto. Je velké, ale odtud z n j moc neuvidíte. Jsme u p ístavu, který i
je až na okraji, ale podívejte! Te sejdeme z kopce. Na první pohled to
tak sice nevypadá, ale naše m sto je velice rušné. T ch v cí, co se tu
prodává po ulicích!“ ekla Anna Marie.
„Všechno uvidíte, ale jen když sebou pohneme,“ pravila Helena
netrp liv a rychle vyrazila. Došly do uli ky lemovalé domy s
okenicemi. Eleonora je následovala a p itom si umi ovala, že se
dom že odpov dí na své otázky. Ob ženy však krá ely velice rychle
a v tu; chvíli byla tak unesená úzkými uli kami, že zapomn la na
všechno ostatní. M sto bylo velké a domy stály t sn nalepené k sob .
které byly velmi staré, jiné nové. Na ulicích si hrály d ti a kopaly
do kamen . Hospodyn otvíraly okenice a volaly: „Attendez! L’eau!“
 itiskla se ke zdi, když uvid la, jak mohutná žena ledabylým
pohybem vylévá z okna vodu po mytí a splašky.
„Pozor! Pozor! Jsou rychlé a na nic nehledí!“
Kolem prošel peka a na hlav nesl koš se svým zbožím. Za ním
projel vozík tažený oslem, v n mž sed l dráteník s jehlami, n žkami n
šicími pot ebami. Ulice byla rušná, špinavá a hlu ná. Bylo však
íjemné chodit po venku a prohlížet si m sto kypící životem.
Na jednom rohu stál prodava a kolemjdoucím nabízel tekutinu,
jíž íkal „bonjour vin“. Když vid l, jak se k n mu ženy blíží, nechal se
slyšet: „Mé dámy, je to víno jemné, lehké a sladké. P esn ta chu ,
která vám ochladí a pohladí p lnebí!“
Anna Marie se rozhodla, že musí ochutnat. Zastavily se a upíjely z
ev ných kalíšk .
Eleonora zaslechla, jak prodava Ann Marii šeptá: „To je ta
hrab nka?“
„Ano, a ty si dávej pozor na jazyk,“ zasy ela Anna Marie.
„Vy berete dámu, která si má vzít Alana z Lacville, na rybí trh, a já
si mám dávat pozor na jazyk!“ odpov l muž se smíchem.
„To bys tedy m l, jinak ti ho Wallace vy ízne,“ pohrozila mu
Helena.
Muž ustoupil, ale když ho za chvíli opoušt ly, zaslechla, jak n kdo
hraje na loutnu a zpívá jakousi baladu.

Lapena pirátem jako trofej na Arabské pláni, zajata

Skotem co zástava proti anglickému králi, ale Francouz
nakonec bude ten sv tec, který rozuzlí ten propletenec.
Ach, krásná paní z Clarinu, škoda, pocítí jen bolest zrady
znova.

Eleonora se zastavila a zírala na ob ženy.

„Jen poj te, má paní,“ ekla Helena. „Ten nezvedenec má pravdu
– nem ly jsme vás brát ven. Jste hrab nka a takováhle vycházka je
pod vaši úrove …“
„Zdá se, že všichni v dí n co, o em já nemám ani pon tí. Povézt mi,
o co jde?“ zeptala se Eleonora. „O nic,“ vyhrkla Anna Marie.
 „Nic, o em bychom n co v ly,“ dodala Helena, když zachytila
výraz Eleono iných o í. „Musíte se zeptat Brendana nebo Wallacea.
Anebo p ímo Longuevillea.“
Oto ila se a Eleonora pochopila, že se s ní na to téma nehodlá dál
bavit. Radost z ranní procházky se vytratila. Koupily chléb, ryby a
také kv tiny a vracely se zpátky. Helena s Annou Marií vesele
švito ily. „Na tohle se ale snad m žu zeptat,“ ekla Eleonora, když
došly k velkému kusu zem porostlému divokou zm tí rostlin a ke ,
který se nacházel p ed domem. „Jak jste se seznámily se Skoty?
Nep ipadá vám to trochu nebezpe né, když je králova sestra
provdaná za anglického krále?“
Helena se zasmála. „Za prvé – já v bec nejsem Francouzka.“
„Jste tedy Skotka?“ zeptala se Eleonora.
áste . Spíš Norka.“
„A já,“ dodala Anna Marie, „mám matku Francouzku a otce
Skota.“
„Dokonce i Jacques je na tom podobn ,“ ekla Helena.
„Jeho otec je Francouz a matka je p íbuzná Douglase Skotského.“
„To je udatný bojovník,“ podotkla Anna Marie.
„To je tedy pravda,“ p itakala Helena.
„Takže…“
„Francouzi sice podepsali smlouvu s Anglií, ale v te mi, že
dlouholeté spojení se Skotskem je dosti pevné a závazné.“
„A co tedy d láte… tady v Calais?“ zeptala se Eleonora a
za ervenala se.
„Ona si opravdu myslí, že jsme…,“ za ala Anna Marie.
„Prostitutky,“ do ekla Helena.
Ob se blázniv rozesmály.
„Tvá ily jste se tak,“ odsekla Eleonora.
„Máte pravdu,“ odpov la Anna Marie. „Nejsme prostitutky.
Jsme… poslové. Z stáváme na b ehu, pozorujeme, kdo sem p ijíždí a
zas odjíždí a pozorn nasloucháme.“
„Jste zv dové?“ zeptala se.
„Poslové,“ opakovala Anna Marie pevn .
„Možná n co víc,“ ekla Helena klidn . „Jak vidíte, jsme všichni
navzájem propojení. P átelé a p íbuzní, ti, kterým nezáleží na
anglickém tyranovi Eduardovi I.. Má právo být králem – ale jenom v
Anglii. Zni il Wales a vyvraždil své nep átele. Te chce totéž provést
ve Skotsku. P itom porušuje sliby, které dal Francii. Všichni jsme
rní lov ku, který bojuje za svobodu. V tuto chvíli je naše místo
tady, a to je všechno.“
„Jste Erikova p íbuzná?“ zeptala se Eleonora.
Helena se usmála. „Erik je Brendan v bratranec. Grahamova
rodina je sp ízn ná s Nory. Jsem Erikova p íbuzná, ale Brendanova
ne. Erik už n jakou dobu žije jako dobrodruh, ale Brendanovi a jeho
ci je v rný. Brendan mu navíc ekl, že na sv neexistuje estn jší
lov k než Vilém Wallace, a i když v mnoha bitvách prohrají,
Angli ané neobsadí divoké ostrovy na severu a západ , kterým
vládnou v tšinou bu Norové, anebo Vikingové. Na svobodu
nezapomn li ani na územích, která kdysi pat ila Pikt m, ani tam, kde
vládl Moray p ed svou smrtí u Stirlingu.“
„Svoboda,“ ekla Eleonora, „ asto bývá pouhé slovo.“
„Máte pravdu. Víte to, protože sama nejste svobodná, vi te?“
„Nejd ív mne zajali piráti a pak jsem se dostala do rukou
nep átel…“
„Tak jsem to nemyslela a vy to dob e víte,“ opá ila Helena.
Povzdechla si. „Promi te. Jste hrab nka a máte se vdát za muže,
kterého tu lidé obdivují. Je známý svou udatností a estností. Ale
svobodná nejste. Musíte vyhov t požadavk m své rodiny a svého
krále. Ud láte, co je vaší povinností, a budete žít ve svém anglickém
zení. Ješt jednou prosím za prominutí, má paní.“
Chvíli na Helenu jen hled la. Cht la odporovat. Byla si jistá, že by
ji dokázala p esv it o opaku, ale nemohla najít vhodná slova, jimiž
by se vyjád ila. „Není pravda, že nejsem svobodná,“ ekla nakonec.
„Mám zodpov dnost v i své zemi a v i lidem, kte í žijí na území,
jež spravuji. Ve válce se Skoty hroziv zkusili a v tšina z nich p itom
nikomu nic neud lala. Snaží se uživit, nasytit své d ti, oby ejn žít, a
tolik se toho zni ilo…“
„A tak si vezmete hrab te z Lacville a vaši lidé budou žít
spokojen až do smrti,“ zabru ela Helena.
„Sama jsem se rozhodla, že si hrab te vezmu,“ ekla Eleonora tiše.
Anna Marie si hlasit odfrkla. „Jist . Abyste m la pokoj od té
zr dy, jak se íká.“
„Opravdu nechápete…,“ ohradila se Eleonora.
 „Chápeme to velice dob e,“ ekla Helena. „Jste velice urozená a
bohatá. Když se te výhodn neprovdáte, Dlouhán se do celé
záležitosti vloží a vaše vyvedená rodina do toho nebude mít co
mluvit.“
„Už zase n co nazna ujete,“ ekla Eleonora. „Pov zte mi…“
„Je mi hrozná zima, paní hrab nko,“ p erušila ji Anna Marie.
„Poj me rychle dovnit .“
„Musíte mi pov t…“
„Zeptejte se Brendana.“
„Prosím vás. Nechápu…“
Helena si hlasit povzdechla. „Musíte se zeptat Brendana.“
„To také ud lám.“
Vyrazila k domu p ed nimi a vkrá ela p ímo do svého pokoje.

Brendan si uv domoval, že se m l držet zpátky. Brzy m l p ijet

král v posel – hrab Breslieu s pozváním ke dvoru a s doprovodem.
Všichni v li, že zprávy o jejich p íjezdu se zanedlouho dostanou do
Pa íže. Wallace práv poslal králi osobní dopis. Všechno probíhalo
hladce. P estože mezi Francouzi a Angli any práv vládlo „p ím í“,
Filip kdykoli velice rád ukázal, že je na anglickém králi nezávislý.
Nebyl Eduard v p isluhova .
l se držet zpátky.
Nemohl b h v cí nijak zm nit.
Stejn tak se nedokázal ovládnout.
Když p ijel, Anna Marie mu sd lila, že Eleonora je ve svém pokoji.
Vyšel nahoru po schodech, uvid l zav ené dve e a rozhodl se, že
zaklepe. Lehce na n zabubnoval prsty, aby ji upozornil na sv j
íchod, ale ne ekal, až ho vyzve, aby vstoupil. Otev el dve e a pak je
za sebou zav el.
Stála u okna. Ve sv tle modrých šatech vypadala nádhern . Za
celou dobu, co pobývala v dom , si nikdy nedala na hlavu epec,
závoj ani nic podobného. I te byla prostovlasá. Obdélníkem okna na
ni svílilo slunce a vlasy, jež m la sepnuté na zádech, se nádhern
leskly. Svit slunce zvýraz oval její krásné, majestátní rysy. Zatajil
dech. T ebaže m l silné t lo, celé se mu rozt áslo. Pochmurn
zauvažoval, co dokáže jedna noc ud lat s plebejským vále níkem a
psancem.
 la, že je s ní v místnosti, ale neoto ila se k n mu elem.
istoupil k ní.
Nedotkl sejí.
„Varoval jsem vás, že pak nesmíte ni eho litovat,“ pravil. Vyslovil
své myšlenky mnohem drsn ji, než p vodn zamýšlel.
Kone a n ho pohlédla. M la vážné o i. „Ni eho nelituji.“
„Uv domili jsme krále…“
„Já vím.“
„Takže jste v bezpe í. Brzy se ocitnete tam, kam jste p vodn m la
namí eno.“
„Ano, já vím.“
„Díkybohu. Už jsem myslel, že zase hodláte skákat z okna.“
Neznateln se usmála. „Nehodlám.“ Pak se k n mu oto ila a
zp íma se mu zadívala do o í. „Ni eho nelituji. Ale za íná mne
unavovat, jak si vaši lidé neustále o n em špitají za mými zády.“
Ustoupil, došel ke krbu a p edstíral, že si u n j oh ívá ruce.
„Jestli se mnou nechcete mluvit, budu ráda, když odejdete.“
Strnul. Promluvila z ní paní hrab nka. Urozená dáma s
povýšeným tónem hlasu, která samoz ejm o ekává, že bu odpoví,
nebo odejde.
Oto il se k ní zpátky.
„Takhle se mnou nemluvte, má paní.“
„Dost jsem si ve vašich rukou vytrp la. Na mém tónu nezáleží.“
„Vy jste trp la?“ zeptal se.
Celá z ervenala, ale neodvrátila se.
„Jsem pevn rozhodnutý si s vámi promluvit. I s hrab tem z
Lacville.“
„Cože?“ vyjekla. Byl si jistý, že se jí nedostává dechu, že se jí v
ích zableskl strach.
„V Liverpoolu n kdo zaplatil Longuevilleovi, aby pronásledoval
vaši lo . Výslovn vaši.“
„Promi te?“
„Necht l jsem vám to íkat, protože jsem si myslel, že je to
ehnané, že to možná není pravda. Ale protože si vezmete Lacville a
vrátíte se na Clarin, m la byste v t, že na vás íhá nebezpe í.“
„Pane…“
„Máte nep átele, má paní.“
 „Chcete mi íci, že n kdo Longuevilleovi zaplatil, aby mne
epadl? Ale pro ?“
„Abyste zmizela.“
„To je nechutná lež!“
„Longueville nemá d vod lhát.“
„Jestli mám nep átele, pak jsou to Skoti. Lidé, kte í na mém
di ném panství povraždili nevinné a proti nimž jsem pozvedla
zbran .“
„Longueville nemá d vod lhát.“
„Longueville je darebák a pirát…“
„Ale p epadá lod jenom kv li majetku, má paní. Není to vrah.“
„Opravdu? Takže mne cht l zabít?“ zeptala se kousav .
„Necht l. Nejspíš sám p esn nev l, co s vámi. Protože je to
pirát – a zárove obchodník –, nejspíš by si celou záležitost ádn
promyslel a uv domil by si, že by nejvíce vyd lal, kdyby vás dopravil
k Alanovi z Lacville a dostal tak zaplaceno od obou stran. A pak,
dobrý pirát ví, kam plout. Také jste mohla strávit zbytek života ve
spole nosti muslimských bezv rc . Žena vaší pleti a vlas by byla
ozdobou každého harému.“
Nev ícn na n ho hled la, pak p istoupila ke dve ím a otev ela
je. „Odejd te, sire Brendane.“
Op el se zády o krb a založil si ruce na prsou. „Cht la jste znát
pravdu. Tak jsem vám ji ekl. Ukládají vám o život vlastní p íbuzní.“
Zavrt la hlavou. „Ne. Nerozumíte mi. Nikoho z rodiny jsem nijak
neohrožovala, když jsem žila doma neprovdaná. Jestli zem u bezd tná,
majetek p ejde…“
„Oba dob e víme, že kdyby se vaše záležitost dostala ke králi,
našel by vám manžela. Jste hrab nka a máte d di né polnosti…, jste
mladá a plodná. Nejenže máte všechny zuby, ale také jste
nadpozemsky krásná… Eduard není žádný hlupák. Kdyby nesvolil ke
atku s nesmírn bohatým Francouzem Lacvilleem, dlouho by se
nerozmýšlel a n koho by vám vybral sám.“
Hled la na n ho celá rozezlená. „Mí bratranci jsou dob í lidé, kte í
state slouží králi ve válce. Jsou estní.“
„Snažíte se o tom p esv it mne, nebo sebe?“ zeptal se.
„Nikoho o ni em nep esv uji. íkám pouhá fakta.“
„Stejn jako já.“
„Budete tak laskav a odejdete?“
 Odtrhl se od krbu a p istoupil k ní. Cítil její v ni. Tém se jí
dotýkal. P itiskla se zády ke zdi. Dve e z staly otev ené.
Zadíval se na ni. Slyšel, jak se chr iv nadechuje a byl si jistý, že
slyší tlukot jejího srdce. Zav el dve e.
Hled la mu do o í.
„Hrab te Alana z Lacville samoz ejm budu varovat.“
„Vysm je se vám.“
„Myslíte?“
„Zná mou rodinu.“
„Je inteligentní.“
„D lal jste si legraci z toho, že je starý.“
„Je starý – ale nepostrádá inteligenci.“
Sklopila o i. Vzal ji za bradu a zvedl její tvá ke své.
„Nemáme moc asu.“
„Jste lhá . Lhá , podvodník, darebák – prost Skot.“
„Skot jsem zcela ur it .“
„Jste ten nejp íšern jší, nejodporn jší lov k, jakého jsem kdy
poznala.“
Za ínal se jí zrychlovat dech.
„Za to se opravdu omlouvám,“ ekl. „Ale každý jsme n jaký a já
se nem žu a ani nechci m nit.“
„Já… vy…“
„A nikdy bych nem nil vás, má paní, protože jste prost krásná,
dokonalá.“
„I tak vás nenávidím. Z celého srdce. Jste darebák. Jste Skot.“
„Používáte ta dv slova, jako by m la týž význam.“
„To také mají.“
„Totéž se dá íci o Angli anech. A také se to o nich povídá.“
„Hnusíte se mi.“
„Opravdu mám odejít?“
„Ne.“
„Protože te je ada na mn , abych po vás toužil. Dnes vás chci.
Nep estanu být Skotem. Psancem. Darebákem. Ale Pa íž je blízko.
íliš blízko. Takže dnes…“
Sklonil hlavu a ústy vyhledal její rty. Chutnaly po mát . Byly teplé,
vlhké a sv dné. Na ni em nezáleželo. Stejn se za své h íchy bude
smažit v pekle, takže jeden navíc mu neuškodí. Vzal do ruky její
bradu a nejprve ochutnal její rty. Vychutnával její sladký dech a pak
dobyl její ústa svým jazykem. La nil po ní celou svou bytostí. Žízniv
z ní pil a nemohl se jí nabažit. Její v , dotek, chu ho omamovaly.
Lehce ji p ejel prsty po hrdle. Jeho rty následovaly jeho ruce. Nejv tší
ekážkou pro n ho byl od v, který ji obemykal jako kamenná ze .
Zápolil s nes etným množstvím tkanic na tunice. Košile, již m la
vespodu, byla vzadu lemovaná krajkou. V duchu zaklel a íkal si, že
nesmí tolik sp chat. Oto il ji a znovu se dal do boje s ln nými
tkanicemi, které m la beznad jn zapletené ve vlasech. Minuty mu
ipadaly jako celá staletí, ale nakonec se mu p ece jen poda ilo šaty
uvolnit. Znovu ji sev el v náru í. Stoupla si na špi ky a p itiskla se k
mu. Cítil na prsou její plná adra a její touhu. Boky se mu tiskla ke
klínu a vznítila v n m výbuch touhy a o ekávání. Prsty jí hladil štíhlá
nahá záda a zaplétal je do jejích rozpušt ných vlas . Znovu ji líbal na
ústa, na hrdlo, na jamku pod ním, p itiskl rty k jejímu plnému adru a
soust edil se na ztvrdlou bradavku. Pohrával si s ní, dokud Eleonora
nezvrátila hlavu vzad a nevyk ikla.
Pak ji zvedl. Položil ji na postel a ani na chvíli jí nep estával hled t
do o í. Na tohle nikdy nezapomene. Dívala se na n ho bez nejmenších
zábran. Když jí zul ob boty, odvrátila se od n ho. Svlékal jí
pun ochy, pod nimiž se objevily kotníky, lýtka a pak hladká stehna.
Podíval se na ni. Op tovala jeho pohled a srdce se jí v hrudi
rozbušilo.Využil toho, odtáhl jí stehna od sebe a pohrával si s ní
jazykem. Nep estal, dokud nevyk ikla jeho jméno. Jeho jméno. P ilehl
k ní, rychle se zbavil vlastního od vu a odložil jej stranou. Pronikl do
ní a pohyboval se s rychlostí, již nedokázal ovládat. Zoufale v ní toužil
stat navždy, ale až p íliš dob e si uv domoval, že se neodvratn
blíží prudké vyvrcholení. Zápasil sám se sebou, aby dostal více, aby
více dal. Dosáhli vrcholu spole . Vznesli se spolu. P istáli na zemi,
byli zpocení, prudce oddechovali, kroutili se. A ona znovu… vyk ikla.
Zatnul zuby a prohnul se. Vybuchl. Celé jeho t lo zachvátil pocit
uvoln ní. Poznal mnoho žen – takový už byl život bojovníka, taková
vojákovi pat ila odm na. N kdy místo ní p icházela smrt. M l r zné
ženy – ale žádná nebyla jako tahle. Muži kopulovali, kdykoli se k
tomu naskytla p íležitost. Taková byla filozofie lidí na út ku. Bylo to
stejné jako s jídlem a vzduchem, jenž dýchali. Ve tm všechny
splývaly.
 Ona však byla jiná. Vracel se k ní. Byla ušlechtilá a k tomu
pocházela ze starého šlechtického rodu. Obdivoval ji, ba co více – m l
ji rád.
Padl vedle ní na záda, ale neodtáhl se. Nemohl to ud lat, protože
as utíkal až p íliš rychle. Zhluboka se nadechla a hru se jí p itom
rychle zvedla a klesla. Ve sv tle ohn se lesklo její potem zbrocené
lo. Oto ila se k n mu a hlavu mu zabo ila do hrudníku. „Možná, že
necítím nenávist k vám, ale jen k tomu, co zosob ujete.“
Pohladil ji po vlasech. „Copak m žete n koho nenávid t, protože
touží po svobod ?“ zeptal se tiše.
„Pro si myslíte, že královi lidé nejsou svobodní? Pro neud láte
to, co mnozí Skoti p ed vámi – pro nep ísaháte v rnost Eduardovi,
nesloužíte mu a nep ijímáte od n ho výhody jako Angli ané…“
Ruka mu ztuhla v pohybu, chytil ji za vlasy a oto il jí tvá ke své,
aby se jí mohl podívat do o í. „Protože nejsem Angli an.“
„Ale polovina vaší zem .“
„Moje zem má strach.“
„Hrozn se bojím, že zem ete,“ zašeptala. Zlost, která v n m
za ínala nar stat, se najednou vytratila. Uv domil si, že jí vlasy svírá
íliš pevn .
„Všichni jsme smrtelní,“ namítl.
„Ale…“
„Jak je možné, že jste vid la to, co se v posledních dnech stalo,
mluvila jste s Wallaceem, lov kem, který je ochotný riskovat více než
život jenom kv li svobod , a nic nechápete?“
„Jak už jste ekl, lidé svobodu nevnímají stejn . Vid la jsem, co se
stalo s mými lidmi. Cítila jsem p íšerný zápach ho ícího lidského
masa. Co na to eknete?“
„Jen to, že jsme u toho nebyli ani já, ani Wallace. Zatratit celý
národ za krutost, jíž se n kte í jeho lenové dopustili v obranné
válce…“
„Vy byste to ud lal.“
Zatnul zuby. Zvedla se nad n ho a zadívala se mu do tvá e. O i jí
svítily a vlasy jí spadaly na prsa, Místo aby je zakrývaly, p sobily
naopak dráždiv .
„Te bych rád vyhlásil p ím í.“
„Ale…“
 „Dokonce i Francie s Anglií to ud laly!“ Najednou se k ní p ekulil.
„Jste schopná žít v míru?“
„Samoz ejm . Jenže…“
„Dokážete ml et?“ zeptal se.
Než mohla odpov t, prudce p itiskl své rty na její, aby zadusil
jakýkoli zvuk. Zaúto il na ni jazykem. Z úst jí unikl p idušený zvuk.
Zvedl se.
„Ne tak úpln ,“ odpov la.
„Vaše ústa…“
„Se dokáží zabývat i jinými v cmi,“ ujistila ho.
Pak mu to p edvedla.
edvedla mu to.
Letmý dotek jejího jazyka na n ho p sobil jako afrodiziakum.
Vnímal jej celým t lem, svaly se mu uvol ovaly a pak zase napínaly.
Laskala ho všude, nejprve nesm le a pak stále odvážn ji. Pohrávala si
s ním rty, jazykem, dotekem rukou a vlas . Na r zných místech…, až
se v n m va ila krev. Pokoušela ho. Modlil se. Pak ústy sjela níže. P i
jejím náhlém výpadu se mu ze rt vydral sten. D koval Bohu za
prosté radosti života. Zapomn l už, že B h existuje.
Pak ztratil poslední zbytky sebevlády. Natáhl k ní ruce, zvedl ji a
posadil ji na sebe…
Noc se roztan ila. V tu chvíli na nic nemyslel. Vnímat za al až po
dlouhé dob . A pak ho napadlo: Proboha, tohle nevydržím. Odpov
však po ád z stávala: Bože, já musím.
Pozd ji, když k n mu ležela p itulená, zašeptala: „Víte, že k vám
necítím nenávist. Ani k Wallaceovi. Ale z stáváte mým nep ítelem.“
Nep ítelem, zr dou, psancem, Skotem.
itáhl šiji blíže. „Dnes ve er ne, má paní. Dnes ne.“
Otev ela ústa.
Poprvé však…
Neodporovala.
 9

Sluhové pod Heleniným dohledem popravili úctyhodnou hostinu.

ebaže byla zima, m li nakládanou zeleninu. Na stole bylo mnoho
druh ryb, sušeného masa a vína. Žili jen v prostém dom na okraji
sta poblíž p ístavu, ale když cht li, dokázali p ichystat hodokvas,
jenž si nezadal s tím nejhonosn jším p íbytkem.
Eleonora ješt nesešla dol . Brendan sed l u stolu mezi Vilémem a
Erikem. Byl pohroužený do svých myšlenek. Vytrhl ho z nich až Erik,
který do n ho drsn str il loktem. „Dáš si ješt víno, Brendane?“
„Dám,“ odpov l a usmál se na Helenu, která ekala na jeho
odpov . Dolila mu. Pak si uv domil, že Vilém ho nejspíš už n jakou
dobu pozoruje.
„Zítra p ijede doprovod,“ ekl Vilém.
„Já vím.“
„Opravdu? Nezapomn l jste, že jsme psanci?“
Brendan se zakabonil. „To jsem nezapomn l.“
„Vážn ?“
„Zcela jist .“
Wallace z n ho nespoušt l o i. „Musíme elit me m a šíp m,
které pro nás znamenají velké nebezpe í, ale to ohrožuje jenom t lo.
Nerad bych, abyste se nechal zranit na duši.“
„Zranit?“ zeptal se a up en se na Wallacea zadíval. Pot ásl
hlavou. „Vím, že jsem plebejec, který si vysloužil rytí ské ostruhy v
bitvách. Plebejcem z stávám. V o ích anglického krále jsem psanec. A
nezapomínám, za co bojujeme, Viléme.“
„Opravdu?“ zeptal se Vilém a zlehka se usmál. „Já n kdy ano.
íkám si, jak rád bych m l domov, obd lával p du, jak rád bych se
díval na své d ti, napomínal je, cvi il, vychovával. N kdy… n kdy
tou žím víc po život než po n jakém poslání.“
„To všechno byste mohl mít. Tady jste vítán. Filip vám s radostí dá
du i d m. Stejn tak by vás uvítal i norský král a dal by vám…“
„Ale nedokázali by mi dát domov, protože jsem se nenarodil v
jejich zemích,“ odpov l Vilém. „A d ti, které bych vychoval, by
nem ly otce, jímž bych si p ál být.“
íkal jste…“
ekl jsem, že jsem jen lov k. Ztratil jsem ženu, kterou jsem z
celého srdce miloval. N kdy se stává, že uvidím n jakou tvá ,
zaslechnu jemný ženský hlas a za nu myslet na to, jaké by to mohlo
být. Takové chvíle p icházejí a pak zase odcházejí. Tím nechci íci, že
lov k má odmítat, co mu život p ináší. Ani že se už znovu neožením.
Ale vy jste vykro il na nebezpe nou p du, p íteli.“
Brendan pozvedl sv j pohár a naklonil se k Wallaceovi blíže. „Vy
jste mi ekl, že je mou v ze kyní.“
„To je pravda. Ale ona už není naše v ze kyn , nemám pravdu?“
„Já vím.“
„Možná, že už zítra vyjedeme do Pa íže.“
„Ale to je až zítra, vi te?“
Wallace se na n ho vážn zadíval a pak s pokr ením ramen
ikývl. „Ano. Až zítra.“
V tu chvíli vešla Eleonora. V šatech sv tle okrové a zlaté barvy s
dlouhými volnými rukávy jí to velice slušelo. P vabn plula
místností, ale i když se nesla hrd , mile se usmála na Helenu, která ji
pozdravila pod schody. Když vešla do sín , Brendana p ekvapilo, že
dokonce p átelsky kývá na Wallacea, který vstal, aby ji p ivítal.
„Má paní,“ ekl a uklonil sejí.
„Sire Viléme,“ odpov la a taktéž se zdvo ile uklonila.
Rozmáchlým gestem jí nazna il, aby se posadila.
„Jede pro nás doprovod a odebereme se do Pa íže.“
„Ano, já vím.“
„V tom p ípad jist s pot šením berete na v domí, že už nemusíte
nasazovat život p i pokusech o út k z naší spole nosti.“
„Ano.“
„Ubytování možná nebylo takové, na jaké jste zvyklá, ale nic
lepšího než tento d m jsme vám nabídnout nemohli.“
 Usmála se. „Sire Viléme, bojíte se snad, že bych mohla žalovat
králi?“
„Má paní, bojím se dne, kdy mi utrhají všechny údy od t la a
odeberu se ke Stvo iteli. Ale co komu povíte…, to je vaše v c.“
Úsm v na tvá i sejí rozší il. „Myslíte to vážn ?“
„Samoz ejm .“
Pozvedla pohár, který p ed ní stál. „Na vás, pane. Až vám utrhají
údy od t la, bude mi to velice líto.“
Wallace se zasmál. Te byla ada na n m. „Myslíte to vážn ?“
zeptal se.
„Samoz ejm , sire Viléme.“
Eleanora, v tu chvíli, klidná, vyrovnaná a vznešená, sto ila pohled
jinam.
ejela o ima podél stolu a podívala se do Brendanových.
ekvapila ho náhlá hluboká bolest, již v nich etl. Stejn jako
nevinnost, ztrátu a zranitelnost.
Všechno je to jen zdání, které klame, p ipomn l si.
esto se na ni pomalu usmál. Nedokázal z mysli vypudit
Wallaceova slova. Nechat se zranit na duši. Cht l se své v ze kyn
zbavit.
„Má paní!“ Margot, která sed la po Erikov boku, vstala a usmála
se na Eleonoru. Byla ráda, že ji zase vidí. Eleonora také vstala. Ob
odešly od stolu, aby se objaly na pozdrav.
„Takže vy v tom podvodu máte také prsty,“ vyplísnila ji Eleonora.
„Jenom do té míry, že jsem se bála, abyste nesko ila z lodi, a
varovala jsem posádku,“ odpov la Margot. „V la jsem, že s námi
jste v bezpe í. Nakonec všechno dob e dopadlo, vi te? Pravda,
Brendan se vás rozhodl trochu pozlobit, ale… mohla jste se dostat do
vážného nebezpe í.“
„A to íká žena, která se plaví s t mi nejhoršími vyvrheli,“ podotkl
Jacques vesele.
„Margot, lady Eleonoro, nezapome te si vzít n co k jídlu,“ vpadla
jim do i Helena. „Má paní, musíte ochutnat rybu. Pak budete
stolovat v Pa íži! Tam budete jíst úho e, jiné ryby a ptactvo, ale
nebudou o nic lepší, než co vám nabízíme tady. A máme to nejsladší
víno.“
„O tom nepochybuji,“ zamumlala Eleonora, smutn se usmála na
Margot a posadila se. Vlídn pod kovala Helen , která ji obsluhovala.
 Rozproudil se hovor o jídle, jež všem velice chutnalo. Wallace se,
nechal slyšet, že by si Helenu nejrad ji bral na dlouhé, osam lé cesty s
sebou. Pak si však Jacques odkašlal a všichni zvážn li.
„Znovu se íká, že Robert Bruce se opravdu hodlá upsat králi
Eduardovi.“ Sed l na druhé stran stolu a nemluvil s nadšením.
„To se dalo ekat,“ poznamenal Wallace.
„Je to dost velká rána,“ ekl Erik.
„Jeho chování je až p íliš asto velká rána,“ pravil Brendan.
„Myslím, že se žádné velké p ekvapení nechystá. V Pa íži se jist ,
dozvíme více podrobností.“
„Ke dvoru p ijede Jan Balliol, Viléme,“ prohlásil Jacques.
„To se také dalo ekat,“ odpov l Vilém.
„Jak dlouho se ješt budeme bít za lov ka, který nemá žaludek na
to, aby si ud lal po ádek na tr ? Vždy po n m nechceme, ani aby
jej uchvátil. Jenom zbyte nasazujeme vlastní krky,“ post žoval si
Erik.
„Když se vrátí, bude riskovat ten sv j,“ ekl na to Wallace.
„Takže bojujeme za pouhou loutku,“ zabru el Brendan, „a
samoz ejm za svobodu.“
„Šlechta se jednoho dne vzbou í, vím to,“ ujistil je Wallace.
„P ísahám, že ten den jednou p ijde. Dnes ve er jsem ale necht l
mluvit o tomhle. Paní hrab nka od nás nesmí odjet s p edstavou, že
jsme opravdu divoši, kte í nemyslí na nic jiného než na válku. Máš u
sebe loutnu, Jacquesi?“
„Mám.“
„Tak nám n co zahraj.“
Jacques vstal a vzal nástroj n žn do rukou. Za chvilku na n j
zabrnkal jemnou, sladkou a tklivou melodii. P íjemným hlasem za al
zpívat baladu. Byl to starý p íb h o mladé dívce a jejím milém, který
odešel do bitvy, v níž padl. Jeho krev zúrodnila p du a tak vznikla
legenda o vlasti a všem, co m lo p ijít. Píse byla krásná, ale když
Jacques dozpíval a vzhlédl, všichni ml eli.
Brendan se naklonil nad st l. „To byla krásná píse . V této chvíli
možná až p íliš. Neznáš n co…“
„Veselejšího,“ vpadl mu do i Erik.
Vstal od stolu a chytil Margot za ruku. „Zatan íme si, má krásko?“
„Ale jist , rozmilý pane,“ zasmála se souhlasn Margot. Vykro ili
doprost ed sín . Píse byla rychlá, sko ná a lehká. Erik s Margot
chvilku tan ili toporn , ale pak se vesele rozto ili.
„Škoda, že nemáme dudy,“ ekl Wallace. Pak se oto il k Eleono e.
„Má paní, smím vás požádat…“
Eleonora se zvedla. „Jenom když mne nau íte kroky, pane.“
„Je to prvomájový tanec z našich divokých hor, kde lidé po ád v í
na duchy zem . Ze všech sil se vynasnažím vám jej p edvést.“
Brendan je pozoroval a p itom upíjel víno. Nep estával se divit.
Nep átelé. Nep estali být nep áteli. A se mezi nimi stalo cokoli, dala
mu to jasn najevo. P esto te tan ila s Wallaceem. Zakroutil hlavou a
v duchu si p ál, aby nebyl tak posedlý touhou dívat se na ni,
poslouchat její smích, hled t na závoj jejích vlas a jisk ky smíchu v
jejích o ích.
„Sire Brendane?“
Helena k n mu natáhla ruku. Vstal a za ali spolu tan it. Když
Jacques znovu zahrál, Brendan zjistil, že tane níci se vym nili a že
drží za ruce Eleonoru a dívá se jí do o í. Pohybovali se po parketu a
zdálo se, že dáma dob e zná kroky. „Je to krásný tanec,“ nechala se
slyšet.
„Z krásné zem . Nedokážete si p edstavit, jakými barvami hý í
naše hory, údolí, strán a jezera. Je to nádhera.“
„Možná si to nedokáži p edstavit, protože jsem vaši zemi nikdy
nevid la.“
„Ostrovy na západ jsou p ekrásné, divoké a mo ský p íboj tam
prudce bije o b ehy. Voda je tam modrošedá a neustále se m ní.“
„A ervená,“ dodala tiše.
ervená?“
„Od krve psanc ,“ zabru ela a odtrhla se od n ho. Vrátila se ke
stolu, aby se napila vína.
Ve er ubíhal. Nev l p esn , kdy se vytratila ani kdy zmizeli Erik
s Margot a kdy ze sín odešli ostatní. Z stal tam sám s Wallaceem a
spole se dívali do doho ívajícího ohn . Wallace mu p ipomn l:
„Zítra p ijede doprovod.“
„Jist .“
„Chcete promrhat as, který vám zbývá?“
A tak vstal, vyšel nahoru po schodech, zastavil se p ed jejím
pokojem a ob ma rukama se op el o dve e. Jsem blázen, pomyslel si.
 Chcete promrhat as, který vám zbývá? zeptal se Wallace. Napadlo
ho, jestli na n ho eká.

Noc byla tichá. Ohe v krbu ani nezapraskal. Zlat ervené

plameny se vlnily a tan ily, ale nevydaly jediný zvuk.
A tak slyšela tlukot svého srdce v hrudi. Pokaždé, když se
nadechla, m la pocit, že jí plícemi vane chladný zimní vítr. Modlila se,
aby ji ohe zah ál. Necht la odsud odjet. Z pokoje se stalo úto išt ,
protože do n j p icházel on, a dokud bude žít, nedokáže zapomenout
na to, jak tu ho el ohe , na barvy, jimiž zaléval st ny, na to, jak se v
jeho plamenech lesklo Brendanovo t lo, jak se v n m rýsovaly obrysy
jeho postavy.
ekala.
Smála se, nau ila se tanec, to ila se dokola za zvuku loutny.
Wallace hovo il o dudách a ona je zatoužila slyšet. Kdesi v hloubi
duše si myslela, že je zrádkyn , protože tihle lidé s sebou p inášeli jen
smrt a zmar. Zjistila však, že i oni umírají a krvácejí, rovn ž za v c, v
niž v í. Bojují proti králi, jemuž d uje, jehož ctí a ctít nep estane.
Zav ela o i a zavzpomínala na hr zy, jež se udály na Clarinu, když
tam vtrhli Skoti. Za zav enými ví ky však vid la pouze tan ící
plameny a pamatovala si jen jejich zá i a teplo. Srdce sejí rozbušilo
ješt více.
ekala…
Dve e se kone otev ely a v temnot noci a zá i plamen stál on.
Posadila se na posteli a pokrývky z ní spadly. V la, jak je vysoký,
znala jeho držení t la, ší ku jeho ramen. Chvíli jen stál na míst .
Napadlo ji, že si ji ve sv tle ohn prohlíží a ví, že na n ho ekala,
protože na sob nic nemá. adra jí halil pouze závoj vlas . I z té
vzdálenosti jist slyší, jak jí tlu e srdce. Ur it ví, že ekala…
Mohl v t i to, že se modlila?
Kone se odtrhl ode dve í a zav el je za sebou. Cht la se
zvednout, aby ho p ivítala, ale p isko il k ní p íliš rychle. Sev el ji v
náru i.
Tolik si p ála, aby plameny nikdy nep estaly tan it.

Probudil se, jakmile za alo

svítat. Eleonora spala dál.
 V krbu ješt praskal ohe , ale už p išlo ráno. Necht lo se mu
vstávat. Ležela vedle n ho a údy m la propletené s jeho. Na hrudi mu
spo ívaly její jemné vlasy. Nehýbal se. Vychutnával znepokojivou
ni jejích vlas a t la, štíhlost její postavy. Ozvalo se tichounké
zaklepání na dve e. Pootev ely se. „Už je ráno,“ zašeptal kdosi.
Poznal, že Erik stál celou noc na stráži.
Vdá se za hrab te. Nikdy o svém slibu ani na chvíli
nezapochybovala. A on nesm l nijak ohrozit své poslání. I kdyby byl
ochotný zapomenout na morálku a sv j sen, k ni emu by to nevedlo,
protože složila slib a nem la v úmyslu jej m nit. P esto ho po ránu
epadlo pokušení sev ít ji v náru i a žádat, aby zapomn la na
hrab te i své slatky a p ísahala mu, že pro ni nic neznamenají. Cht l,
aby to vše nechala a utekla s ním, bojovala s ním, ano, bojovala…
Proti Angli an m. Svým vlastním lidem.
Rozechv ly se mu prsty. Dotkl se jejích vlas a p itiskl rty k jejímu
rameni. Chvíli tak z stal, vdechoval její v ni a dotýkal se jí. Napjaly
se mu všechny svaly v t le. Zatnul zuby, jako by ho n kdo ízl. P esto
se nehýbal a zhluboka dýchal. Jako by ji mohl celou vdechnout a tak ji
v sob uchovat…
To však nebylo možné.
Pak vstal a oblékl se. Ješt jednou se zastavil a p ehodil p es ni
ikrývky a kožešinu. Dotkl se jejích jemných vlas a pomyslel si, že
není t eba plamen ohn , aby nádhern zlat zá ily.
Pak se oto il a p inutil se neohlížet.
Vyšel z místnosti a zav el za sebou dve e. Jejich tiché cvaknutí mu
projelo celým t lem jako rána katovy sekery.
Dole na n ho ekal Erik.
„Pojedeme p ivítat doprovod,“ ekl.
ikývl. „Ano.“

Hrab Breslieu byl p íjemný muž. Pozdravil Eleonoru dvorn a s

notnou dávkou šarmu, ale bez koketérie. Živ se zajímal, jak se jí da í,
nicmén zárove sp chal s odjezdem. P ijel s dv ma královými rytí i
a se dv ma dámami, jež m ly sloužit Eleono e, pokud bude n co
pot ebovat.
Oznámila mu, že se má dob e a že nechce jet v ko e, ale rad ji by
si nechala osedlat kon , protože se touží podívat na krajinu. To bylo
možné za ídit.
 Z Calais vyjeli v pom rn velkém po tu. Bylo mezi nimi pár
králových lidí, dále Wallace, jehož doprovázelo šest z jeho muž ,
mezi nimi Brendan s Erikem. A pak také pirát Longueville, Margot a
Helena. Dále s nimi jelo p t sluh , kte í m li na starost vozy se
zavazadly. V Pa íži m la na Eleonoru ekat Bridie, na niž mezitím
tém zapomn la. Bála se, jestli ji Bridie v bec pozná, protože se za tu
krátkou dobu velice zm nila. Nebo ne? Nikoli, zm nila se jen uvnit .
Dnes však…
Ráno od ní prost odešel. Beze slova, ani se nerozlou il, ani se
nepomodlil za budoucnost. Nejprve jel vep edu, pohroužený do
rozhovoru s Wallaceem a Breslieuem. Po jejím boku jely Margot s
Helenou. Helena jí ukazovala krásnou krajinu, jíž projížd li.
Na noc z stali ve starobylém klášte e v Saint Omer, v n mž se jim
od tamních ádových brat í dostalo v elého uvítání.
Následující den byl jasný. Po ranních modlitbách a lehkém jídle
vyjeli do Arrasu. Eleonora se spolu s Helenou a Margot zastavila u
místních tkalc , kde koupila Alanovi krásnou tapisérii s drobným
kv tinovým vzorem.
Po odpo inku v místním hostinci pokra ovali do Amiens. Ješt než
následujícího rána odjeli z m sta, Breslieu navrhl, aby se zastavili v
katedrále Panny Marie a pomodlili se za bezpe nou cestu a
budoucnost Skotska a Francie.
Chrám byl p ekrásný. Ješt jej nedostav li, ale už m l p knou
hlavní lo s oltá em a nádherné oblouky a stropy, jež jako by se
dotýkaly nebe. Probudili kn ze, aby sloužil mši. Když poklekla u
oltá e, uv domila si, že vedle ní kle í Brendan. Sklonila hlavu
hluboko nad! své ruce a snažila se upamatovat, že se nachází v dom
Božím.
„Modlíte se, abyste byla dobrou a v rnou ženou?“
Podívala se stranou a ekala, že mu z tvá e vy te veselí a úsm šek,
ale Brendan se tvá il vážn .
„Možná. M la bych. A vy, pane? Modlíte se, aby se vám poda ilo
pobít Angli any a vybojovat Skotsku svobodu?“
„To ne, má paní,“ odpov l prost . „Modlím se, abych na vás
dokázal zapomenout.“
Zvedl se od oltá e a odešel. Z stala sama. Znovu sklonila hlavu a
snažila se ubránit slzám, které jí najednou vstoupily do o í. Kle ela
dál a p estala vnímat, jak ubíhá as, dokud na rameni neucítila n í
ruku.
Byl to Breslieu.
„Promi te, má paní. Král by se zajisté velice obdivoval vaší
zbožnosti, ale je na ase, abychom vyjeli. Nebudeme se ítit p ílišnou
rychlostí, ale ani nep jdeme krokem a do zít ka budete v bezpe í v
Pa íži a v náru i hrab te z Lacville.“
Vstala. S hlavou stále sklopenou ho následovala ven z kostela a
dovolila mu, aby jí pomohl nasednout na kon .
Projížd li krásnou krajinou. Snažila se ji vnímat, radovat se z ní a
reagovat, když jí Helena i Breslieu ukazovali n co zajímavého v
polích a lukách, z nichž ješt neodešla zima.
Brendan se jí nijak zvláš nevyhýbal. Ob as jel Breslieuovi po
boku. Jindy se zdálo, že se živ baví s Wallaceem.
kdy jel za ní.
Za tmy dorazili do Beauvais, kde Eleonora zjistila, že mají
ubytování naplánováno s p edstihem.
Dostala nejlepší pokoj v dom hrab te Clavanta, jenž se práv
zdržoval u dvora, ale p esto považoval za est poskytnout celé
družin nocleh. P ipravili pro n ve i, ale Eleonora byla jedinou
ženou u stolu. Margot, Helena a ob dvo anky, jež jí m ly sloužit,
jedly jinde. Spole nost jí d lali pouze Breslieu, Wallace, Erik a
Brendan. Po n kolika pohárech vína se Breslieu, který se p edtím
choval srde a roztomile, trochu p estal kontrolovat. Pokaždé, když
hovo il o událostech posledních dn , se však Eleono e omluvil.
„Sire Viléme, vy ale máte zatracenou odvahu! Ach, promi te, má
paní. P irazit k francouzským b eh m – s francouzským pirátem.
Povídám vám, že král tak nenávidí Eduarda – mockrát prosím za
prominutí, má paní –, že mu od n ho nehrozí žádné nebezpe í. Vám
samoz ejm také ne, protože jste našemu panovníkovi n kolikrát
pomohl. Vlastn by vám velice rád daroval kus zem a postavil vás
do ela své armády…“
„Nesmírn mne t ší, že mi d uje tak významný král,“ p erušil
ho Wallace.
„A k tomu máte skv lé bojovníky…, t eba tady sir Brendan!
Vzpomínáte si, jak jsme spolu vál ili v Gasko sku, když jste sem
ijeli krátce po Falkirku? Bože m j, takového bojovníka jsem ješt
nepotkal! Tehdy jste pokosil p knou ádku Angli an , p íteli.“
 „Byla to krutá ež,“ podotkl Brendan p iškrcen .
„Ach, omlouvám se, má paní!“ vyk ikl Breslieu a oto il se k
Eleono e. „Jste tak krásná, až jsem vás za al považovat za
Francouzku.“
„Zvláštní kompliment, hrab , ale d kuji vám,“ zamumlala.
Breslieu se na Eleonoru podíval okem znalce p vabu a pak se jí
najednou zeptal s nádechem zlosti v hlase: „Ten pirát vám nijak
neublížil, že ne?“
íjemn se usmála a pozvedla sv j pohár. „Ani jsme spolu
po ádn nepromluvili. Nic mi neud lal.“
„Ach tak, a pak piráta chytili tihle buja í mládenci. Ale povídá se,
že Skot m ned ujete, má paní. Opravdu jste – te v zim – sko ila
es palubu?“
„Dvakrát,“ odpov l za ni Brendan.
Nepodívala se na n ho. „Tam, odkud pocházím, se Skot m v it
nedá.“
„Ach ano, jist …, ale te jste mezi Francouzi.“
„Ano, mezi Francouzi,“ zabru ela.
„Takže, má paní,“ škádlil ji, „jsou Skoti opravdu tak strašní?“
„Jsou strašní, protože mne vytáhli z mo e,“ vrátila mu poznámku.
„Dvakrát,“ ekl Breslieu, zasmál se a zavrt l hlavou. „Má paní,
povídá se o vás leccos, ale vy všechny ty pov sti mnohonásobn
ed íte.“
„Ješt jednou vám d kuji.“
„A koli každý muž by tak umín nou nev stu asi necht l.“
„Myslíte, že by byla lepší hloupá husa, která by nem la dost
vtipu ani na to, aby se bránila?“ zeptal se najednou Brendan.
Breslieu se na n ho rychle podíval. „Já ne! Já takovou ženu vidím
velice rád. Vy jste vedla vojsko do bitvy u Falkirku, má paní, jak jsem
slyšel, kde Skoty tak hroziv porazili.“
„Nikoho jsem nevedla. Jen jsem byla mezi vojáky.“
„Znamení božské krásy, milosti a spravedlnosti,“ pravil Breslieu.
Neodpovídala. U stolu zavládlo ticho. Breslieu si odkašlal.
„Tak to vidíte, a te jste s nep ítelem uzav ela p ím í.“
Kone vzhlédla a snažila se vyhledat Brendanovy o i. Pozoroval
ji, p esn jak o ekávala. Zvedla sv j pohár. „Na p ím í.“
 „P iznávám, že ve mn hlodá závist, má paní,“ ekl Breslieu. „M j
ítel Alan, hrab z Lacville, má veliké št stí.“
„To je pravda,“ odpov l Wallace pevn .
Ucítila, jak jí srdce sev ela ledová ruka.

Ob francouzské dámy, sle ny Genotová a Brailleová, ji ve er

išly uložit ke spánku. ekala, až odejdou, t ebaže už nebyla v pé i
Skot . Te byla mezi Francouzi, jak jí pov l Breslieu. V tomto dom
za ní Brendan nep ijde. P esto doufala, že se objeví. Nesmí p ijít,
pomyslela si. Byl by sebevrah, kdyby to ud lal. Zítra mají dojet do
Pa íže a b hví, co tam na n eká. Kdyby se to n kdo dozv l,
Breslieu by ho musel vyzvat na souboj, aby hájil est Francie, Wallace
by se postavil za Brendana, vypukl by boj a vnive by p išly ideály
jednoho národa. Ne, musí doufat, že nep ijde.
Dámy se postaraly o její šaty, u esaly ji a p ipravily pokoj na noc.
Trochu si povídaly, ale byly opatrné, aby nepomlouvaly, ze strachu,
že by mohla n co prozradit. Neznaly ji a ona neznala je.
Když ji esaly, sotva dokázala posed t na míst .
Za n jakou dobu ji však vylekal jakýsi zvuk u okna. P istoupila k
mu a zjistila, že je za ním balkon.
Brendan se zrovna chytil dlouhého enichu sochy gryfa na
zábradlí a p elezl kamennou zídku. Objevil se práv ve chvíli, kdy
otev ela okno. M l na sob jen kilt a pod ním plát nou košili. Naklonil
se p es roh kamenné zídky balkonu.
„Rozhodl jsem se, že se vzep u osudu,“ ekl jí.
„To je zcela jist moudré rozhodnutí,“ odpov la vážn . „A
zárove je to hrozná hloupost.“
„Ješt nejsme v Pa íži.“
Stáli bez hnutí ve sv tle m síce. To byla také hloupost.
„To je pravda,“ souhlasila. Zvedl ruku. Podala mu svou a rychle
vešli do místnosti.
Té noci nespala. as byl až p íliš drahý. Ležela vedle n ho a
prstem mu p ejížd la po hrudi. „Pamatujete si, jak jste mi na lodi ekl,
že vypadám žalostn ?“
„Tehdy jste byla velice nemocná. Také jsem povídal, že se vám
ud lá lépe.“
„A te jste riskoval cestu na balkon kv li jedné noci…“
„Ud lalo se vám lépe.“
 „Stojím za to, aby kv li mn n kdo riskoval.“
„Tisíckrát. Ale musím být opatrný. Vždycky jste znala svou cenu.“
„Není tak obrovská.“
„Mýlíte se.“
„Myslím, že kdysi jste se domníval, že se nesmírn p ece uji.“
„No dobrá. O Skotech je známo, že rádi riskují.“
„Kv li Skotsku.“
„Nic jiného nám nezbývá.“
„Mn také ne,“ pravila m kce. „Mn také ne. A až se vdám.“
„Budete dobrou ženou.“
„Ano. Nemám na vybranou.“
„Ale máte, to dob e víte. M žete utéci se skotským psancem.“
„Utéci s vámi?“ zeptala se klidn .
„S bydlením to není zrovna slavné. N kdy se lov k schová pod
bukem. Ve v tru, dešti, když sn ží. Ob as se namane n jaký hrad.
Sever se zuby nehty drží starých tradic a Eduard nemá odvahu zajet
tak daleko.“
„A rozhádaní baroni m ní názor podle toho, odkud fouká vítr.
Jednoho dne podepíší dohodu a druhý den mezi sebou bojují. A vy se
bijete za krále, který je pouhou loutkou.“
„Za Skotsko…“
„Mohli byste jít za Eduardem a požádat ho o odpušt ní. Povídá se,
že jediný lov k, kterému za p ísahu v rnosti nedaruje život, je
Wallace.“
„Bojuji s Wallaceem už p íliš dlouho, abych mohl uv it královým
slib m o spravedlnosti. Navíc nejsem lov k, jehož v rnost snadno
odvane vítr.“
„Ale…“
„Když n komu slíbím v rnost, je to na celý život, má paní.“
ejela prsty po jeho ost e ezané tvá i a na chvíli zauvažovala,
zda by dokázala utéci… s psancem. Zajímalo ji, jestli svá slova myslel
vážn , ale nev ila jim. Byli ve Francii a ona byla zaslíbená slavnému,
i když stárnoucímu francouzskému rytí i. Riskoval by všechno, eho
se jim poda ilo dosáhnout.
„Nikdy na vás nezapomenu, Brendane. Nikdy.“
Možná se jí tedy nevysmíval, protože se dotkl jejích tvá í. Ucítil, že
jsou vlhké. „Nikdy vám nedovolím, abyste na mne zapomn la,“ ekl.
Pak ji objal a využili zbytek noci. Když se za alo rozednívat, žádala
ho, aby si pospíšil. Dívala se, jak si z velkého kusu látky vytvá í pláš
a chystá se zmizet v ídnoucí tm . Pak se k n mu ješt jednou pevn
itiskla. „Brendane…“
Poklekl najedno koleno a vzal ji za ruku. „Má paní, v zte, že vám
ísahám v rnost a že vám p ijdu na pomoc, kdykoli se ocitnete v
nebezpe í.“
„Brendane,“ zamumlala bez dechu a p inutila ho vstát. „Nesmíte
íkat takové v ci. Odjedu do Anglie. P ijet za mnou by bylo strašliv
riskantní…“
„My rádi riskujeme.“
„Kv li Skotsku, na tom jsme se oba shodli.“
„Skotsko stojí za to, aby se kv li n mu riskovalo. Vy také, má
paní.“
Znovu se k n mu p itiskla a pak sklonila hlavu. Celá se chv la.
„Vezmu si Alana. Musím a také to ud lám.“ Zvedl jí bradu a
dlouze se jí zadíval do o í. Políbil ji na rty. Dlouze, opatrn , pomalu.
Zav ela o i a modlila se, aby se sv t p estal to it.
Nep estal.
Když otev ela o i, byl Brendan pry .
 10

Cesta do Pa íže sejí zdála dlouhá. Byla jí zima. Brendan celý den
strávil s Erikem a Wallaceem. Margot s Helenou doprovázely
Eleonoru a ob as se k nim p ipojil Breslieu, aby sejí zeptal, jak sejí
da í. M la dojem, že si ji podezírav prohlíží.
Byla vy erpaná a neš astná. Doufala, že se všechno zlepší, až
dojedou do m sta. Až se rozejdou, až se nebude muset dívat, jak sedí
na koni, a t, že všechno musí skon it.
Když se kone dostali na okraj m sta a p ejeli most vedoucí k Ile
de la Cité, musela uznat, že Pa íž je krásná a ostrov uprost ed Seiny
velkolepý. Stály na n m p kné, mohutné budovy. Z mlhy nad vodou
se vznešen ty ila katedrála Notre Dame.
Pak si pozvolna uv domila, že Brendan jel n jakou dobu za ní a
te popohnal kon , aby se dostal vedle ní. „Vzpomínám si, že když
jsem sem p ijel poprvé, byl jsem u vytržení. Tahle nádhera tady nad
vodou… Do té doby jsem moc necestoval. Tedy ne že bych si
nemyslel, že doma nemáme podobnou krásu. Také máme starobylé
kláštery s katedrálami, hrady… a samoz ejm i po ádný kus drsné,
divoké zem .“
„Katedrála je nádherná,“ ekla mu s úsm vem. ,,Ale… není hez í
než naše Westminsterské opatství.“
„Southwark se s ní nem že rovnat,“ odpov l.
„Vy jste vid l Southwark?“
„Vid l.“ S úsm vem se na ni zahled l. „Ale nejkrásn jší místa
neuvidíte v okolí svého domova. Nejv tší poklady najdete na
hranicích. Opatství v Jedburghu, Kelsu, Melrose a Dryburghu. Ty í se
v neskute né nádhe e z krajiny s poli, vysokými kopci a divokými
pustými v esovišti. Se Severním mo em na jedné stran a s oblohou
naho e. Jsou majestátní, má paní, a krásou se vyrovnají t m
nejvýznamn jším stavbám. Žádná válka ani jiná pohroma jim nem že
vzít jejich krásu.Vid l jsem Anglii. Významná místa jako je hrad v
Yorku nebo londýnský Tower.“
„Takže víte, co mám na mysli. Známá pevnost v Londýn je
velkolepá. Král Eduard nechává stav t velice p kné hrady…“
„Opevn né hrady. Aby se Wales neodtrhl od Anglie, aby posílil
vojska, která vysílá do všech kout ostrova, aby si podrobil zemi, jež
inu nepat í a zotro il lidi, kte í mu nep ísahali v rnost.“
Nedokázala si pomoci. Pocítila, že musí hájit svou zemi. Když se
na n ho však podívala, zjistila, že má potemn lé o i, ponuré jako jeho
nálada. Chu p ít se s ním ji p ešla, zvlášt když se na ni k iv ,
unaven usmál a ekl: „Anglie i Skotsko jsou stejn krásné. Prost
iznejte, že tohle je majestátní, nádherná katedrála, jakou jsme ješt
nevid li.“ Zadíval sejí p itom do o í.
Usmála se. „Je to nádherná katedrála, jakou ani jeden z nás ješt
nevid l.“
„Nejspíš se práv v ní budete vdávat, má paní,“ utrousil, pobodl
kon a vzdálil se.
Než se dostali do paláce krále Filipa, vyjel jim vst íc další pr vod.
Eleonoru velice p ekvapilo zjišt ní, že mezi muži, kte í je mají dovézt
do paláce, je i Alan z Lacville. Zastavili se. Vyjel jim vst íc.
Alan byl dobrý jezdec. I p es sv j v k sed l na koni vzp ímen a
hrd . Tvá m l plnou vrásek, ale p íjemnou a vypadal dob e. M l
tmav hn dé o i a kolem hlavy svatozá vlnitých st íbrných vlas .
Oblékl si šat v rodových barvách a za ním jel panoš s jeho korouhví.
Zastavil se u Breslieua, Wallacea, Brendana a Erika, kte í stáli v ele
družiny. Vid la, že se usmívá a všechny je v ele vítá. Wallace mu cosi
ekl, Alan se pak podíval na Brendana a znovu ho objal. Potom mu
pevn sev el ruku. Nato popojel sm rem k ní. Zdvo ile se jí uklonil,
vzal její ruce do svých a pátrav se jí zadíval do tvá e, jako by se
strachoval o její zdraví.
„Má drahá, milá Eleonoro! Vítejte pod mou oddanou ochranu.
Doufám, že se vám da í dob e.“
„Velice dob e,“ odpov la m kce. M la pocit, že jí srdce tlu e až
v krku. Vezme si ji, aby ji zachránil. Mluvila o chvíli, kdy dojedou do
Pa íže, a p itom ho celou dobu podvád la. P esto…
 Všechno ji bolelo. M la Alana velice ráda. Byl to dobrý, drahý
ítel.
Byla však zamilovaná do Brendana a v la, že tato láska jí bude
pronásledovat po celý život.
„Jeli jste dlouho. Velice dlouho. Poj te. V paláci se zah ejete a
postarají se tam o vás. Z stanete tam do svatby.“
A tak pokra ovali dál, do paláce. Všude jim byli ku pomoci
štolbové a služební.
„Odpo inete si ve svých komnatách, má drahá, a pak se
edstavíte králi,“ ekl jí Alan.
Oto ila se a o ima hledala Brendana. V hore ném ruchu na
nádvo í ho však nikde nevid la.
„Eleonoro? Pot ebujete n co, nebo snad chcete n koho.“
„Ne, nechci. To je v po ádku.“
Vedl ji do paláce a za nimi krá ely dámy. Budova byla velkolepá.
la vysoké oblouky a vchody z lešt ného kamene, na zdech visely
tapisérie z vyšívaného sicilského hedvábí. Když prošli dlouhou síní a
pak nahoru po schodech, Eleonora si uv domila, že král musí Alana
chovat ve veliké úct . Došli k velkým dvouk ídlým dve ím a Alan je
otev el. Komnata byla prostorná. Na stupni pokrytém hedvábnou
látkou stála velká postel. Polovinu st ny zabíral krb. Nad velkou
truhlicí viselo elegantní zrcadlo. Za záv sy se nacházel p edpokoj.
Okna komnaty vedla do vnit ního dvora.
„Odpo te si, má drahá,“ ekl jí Alan. Vzal ji za bradu a zadíval
sejí do o í. „Nebohé dít . Váš otec… s vámi m l jiné plány. Velice mne
mrzelo, když jsem se dozv l o jeho smrti. A vy! Tolik jste riskovala,
má milá. Prosím, nezapomínejte, že jsem váš p ítel, vždy jsem byl váš
ítel. Za nic na sv bych vám neublížil.“
Dotkla se jeho tvá e. „Já bych nikdy neublížila vám.“ Už jsi to ale
ud lala! pomyslela si. I kdyby se to nem l nikdy dozv t. Bože, nemohl
tušit, jak si sama poranila duši, když mu ublížila.
„Má paní. Ach, má paní, Eleonoro!“
Z p edpokoje najednou do komnaty vpadla Bridie. Bez okolk se
Eleono e vrhla kolem krku.
„Bridie!“ zvolala Eleonora a objala ji.
„Tolik jsem se o vás bála, m la jsem takový strach! Ale musím íci,
že na lodi, kde mne drželi, se ke mn Skoti chovali nesmírn laskav .
Byli ke mn , k oby ejné služce, velice zdvo ilí. Abych pravdu ekla,
jakmile jsem se p estala bát, že mne zabijí, p kn od plic jsem jim
pov la, co si o nich myslím. Dokonce i ten ni emný pirát byl
íjemný a já si myslela… nejr zn jší v ci…“
„Které se mohly p ihodit, nebýt mladého Grahama,“ p erušil
Bridii Alan. „Na mo i íhá mnoho nebezpe í… a já se bál, aby nebylo
lozbou ené. Ale te jste tady a to je d ležité.“
„To je d ležité,“ opakovala Eleonora.
„Ach, má paní…,“ za ala znovu Bridie.
„Nechám vás odpo inout a posilnit se a za n kolik hodin se
vrátím, abych vás odvedl ke králi,“ ekl Alan rychle. Políbil ji na elo a
odešel.
Dve e se zav ely. „Eleonoro, já vás tak ráda zase vidím!“ vyhrkla
Bridie. „Prominete mi, když p ipustím, že dokonce i Wallace se
choval slušn ? Nedokážete si p edstavit, kolik umí jazyk a jak
dokáže být okouzlující – ach, odpus te mi, ale vyptával se mne na
Clarin a pov l mi, že ty hrozné iny nespáchal. Ne že by se
nep iznal ke krutosti. Ale tvrdí, že v žádném m st nikdy nevraždil
ženy, d ti a nevinné obyvatele. Pravda, zav el n jaké muže do stodoly
a nechal je lam uho et, ale to byli vojáci, kte í mu m li p ichystat past
a p ed kterými ho n kdo varoval… Ale vy vypadáte vy erpan ,
drahoušku. P ipravíme vám po ádn horkou koupel, z níž se bude
kou it, aby se ulevilo vašim bolavým kostem…“
„To bude moc p íjemné, Bridie.“
„Není vám nic? Neublížili vám ti darebáci?“
„Mám se neuv iteln dob e.“
„Ach, má paní, musím vám n co pov t. Na lodi jsem potkala
jednoho mladého námo níka, jmenuje se Lars. Pochází z rodiny
Douglas , matku má Norku a otce Skota a… no, trochu se mi z n ho
zato ila hlava. Skoro mi bylo líto, že musím do Pa íže a musím se
rozlou it s… Co myslíte, je te tady, p ijel sem s Wallaceem?“
„Možná. V družin bylo n kolik muž , které moc neznám. Jeden z
nich by mohl být Lars,“ odpov la pobaven Eleonora. Bridii m la
velice ráda a byla vd ná, že se s ní op t shledává, ale zárove se cítila
vy erpaná.
„Pošlu pro vanu a vodu.“
„Ano, prosím.“
„V teplé vod se vám uleví.“
Nikdy se mi neuleví! pomyslela si.
 ***

Král Filip byl sice p esv en o nesporných právech, jež mu dal

h, své návšt vy ale nenechával ekat. Brendan se domníval, že se
odeberou do svých komnat, ale král je cht l vid t hned, jakmile
ijedou, a tak se s Erikem p idal k Wallaceovi a spole vstoupili do
panovníkovy soukromé poradní sín . Všichni byli od ni do typického
úboru horal a pod halenami a plášti nem li brn ní. Pouze jim u boku
visely me e a k lýtk m m li p ipevn né nože. P istoupili k Filipovi s
zdvo ilostí, již vyžadoval jeho majestát, ale on jim rychle p ikázal, a
vstanou, a v ele je p ivítal. Okamžit nechal p inést víno a jídlo a
posadil se s nimi ke stolu p ed velkým krbem, v n mž ho el ohe . Byl
to pozoruhodný muž, vysoký, p sobící velmi štíhlým dojmem. P esto
m sílu a dokázal se dob e ohán t me em. Zajímaly ho události ve
Skotsku a pozorn naslouchal Wallaceovi, jenž ho ujiš oval, že
skotský duch z ‘ stává nezlomený, i když jeho armádu rozprášili u
Falkirku.
Filip jim pak objasnil svou sou asnou situaci a svou poslední
smlouvu s Eduardem. Za takových okolností jim p irozen nemohl
poskytnout vojáky. Samoz ejm je pokaždé rád uvidí u svého dvora
irozen jim za ídí sch zku s Janem Balliolem, neboli „králem
Jánem“, jak mu ochránci Skotska nep estávali íkat, a pokud jim m že
poskytnout zásoby nebo jim jakkoli jinak pomoci, rád to ud lá.
Brendan Filipovi naslouchal a znovu si pomyslel, že všichni na sv
sledují p edevším své vlastní zájmy. Filip íkal samé hezké v ci, ale
nic jim nenabízel. Myslel si, že svou cestu podnikli marn , že by byli
ud lali lépe, kdyby dál ve skotských lesích p epadávali anglické
zásobovací vozy. Uprost ed zimy byla v tšina cest na sever tém
nepr jezdná a veškeré anglické zboží, které se dostalo nížinami dál, se
stávalo snadnou ko istí.
„Jako vždy jste mi velice pomohli,“ íkal práv Filip. „Je mi moc
líto, že pro vás nem žu ud lat více. A te co se týká piráta Tomáše z
Longueville…“
estože Wallace jist poci oval zklamání, p edklonil se a za ;
piráta obhajovat. „Longueville je naprosto oddaný Francii, Vaše
Výsosti. Celé roky se plaví po mo i a napadá vaše nep átele. Už ho
však unavuje být pouhým námo ním lupi em a ponížen vás prosí o
milost.“
„Domnívám se správn , že je ochoten se ke svému lennímu pánovi
zachovat št e?“ zeptal se Filip.
„Nepochybn ,“ ujistil ho Wallace.
„A co to nejcenn jší na palub jeho lodi?“ zajímal se dál Filip,
„Jak jist víte, hrab Alan z Lacville je jedním z mých
nejd ryhodnojších rádc a rytí , bez n hož bych prohrál mnohou
bitvu.“
„Nehodlal té dívce nijak ublížit,“ ujistil krále Wallace. P i jeho
slovech Brendan sklonil hlavu, když si vzpomn l, co všechno jim
Longueville pov l. Pochopil, jak významný je hrab z Lacville, a
hodlal od n ho dostat v tší odm nu? Nebo by Eleonora prost jen
zmizela?
Filip se pak zadíval p ímo na n ho. „Vy jste ten lov k, který zajal
pirátskou lo ?“
„Ano.“
„Co si o Longuevilleovi myslíte?“
„Je to zajímavý lov k.“
„Dokázal by lady Eleono e n jak ublížit?“
Brendan s odpov dí otálel. „Poda ilo se mu potopit mnoho
anglických lodí. To lov k nedokáže bez jisté dávky násilí. Vid l jsem
ho bojovat a vím, že v boji dovede zabít, ale jsem si jistý, že na dámu
nehodlal vztáhnout ruku.“
„Tak jsem to nemyslel.“
„Myslím, že vás o milost žádá opravdu up ímn . A co se tý e in ,
které mohl spáchat…, nemám právo o n em takovém mluvit, sire.“
„V tom p ípad díkybohu, že jste se dámy sám ujal.“
„Ano, díkybohu,“ zabru el Erik vážn , ale Brendanovi neunikla
ironie v jeho slovech.
„Za tu dobu, co loupí, uchvátil a schoval mnohé poklady a je
ochotný všechny vám dát pro vaši v tší slávu,“ ekl Wallace.
„A mé pokladn , kterou vyprázdnily války?“ zeptal se Filip
sarkasticky.
„P esn tak,“ odpov l Brendan.
Wallace rozhodil rukama. „Všichni víme, že válka není levná v c.“
 „Po ádn si Longuevilleovu záležitost promyslím, ale jeví se mi
jako lov k, který si milost od svého krále zaslouží. Jist jste unavení.“
„Te v noci si odpo te. Zítra ve er oslavíme zasnoubení
Lacvillea s jeho dámou. Doufám, že samoz ejm p ijdete.“
„P irozen ,“ p ikývl Wallace.
„Vaše Výsosti,“ ekl Brendan a rychle se naklonil ke králi, než je
propustil. „Rád bych si s hrab tem z Lacville promluvil, jestli je to
možné.“
„Je vám neskonale zavázán. Stejn tak má za co vd it i otci té
dámy, ekl bych,“ pravil král. „Chce vám pod kovat…“
„Netoužím po jeho dících…“
„Jist se vám chce i bohat odm nit…“
„Ani po odm …“
„Odm nu si vezmeme,“ p erušil ho Wallace
ík e. „Vál ení je nákladné,“ p ipomn l mu Erik
zdvo ile. „Jen si s ním chci promluvit.“
„Najdete ho v rytí ské rezidenci, v modré komnat ,“ poradil mu
Filip.
„Díky,“ procedil Wallace mezi zuby a p ísn se na Brendana
zadíval.
„Prozradíte nám, o co krá í?“
„Pouze se bojím o jeho snoubenku, nic víc, Vaše Výsosti,“
odpov l Brendan. M l dojem, že si Wallace nahlas povzdechl, a
napadlo ho, zda se jeho u itel neobává, že se do ista zbláznil a hodlá
nastávajícímu manželovi vylít své srdce. „Pirát nám tvrdil, že mu v
Liverpoolu n kdo zaplatil, aby ji vyhledal a postaral se, aby nedoplula
do Francie ani se nevrátila do Anglie.“
„To jsou celí Angli ané. Neustále kují n jaké pikle,“ p ipomn l
Filip s gustem špatnost svých nep átel. „Myslíte, že je to pravda?“
„Pokud ano, obávám se, že dáma je ve velkém nebezpe í.“
„Znovu se ptám, dokázal by jí pirát n jak ublížit?“ opakoval Filip.
„Je to obchodník, Vaše Výsosti. Myslím, že si ochotn vzal peníze,
které mu nabídli, s úmyslem požádat Lacvillea o mnohem vyšší
výkupné.“
„Uzav ít dobrý obchod není h ích,“ zabru el Filip, „zatímco
Angli ané… Jd te a p íteli Lacvilleovi o tom pov zte. Upozorn te ho,
že si snoubenku musí velice bedliv st ežit.“
 „P esn to chci ud lat,“ odpov l Brendan.

***

Alan z Lacville byl muž, jehož m l Brendan rád a jehož obdivoval.

Poprvé se setkali na vále ném poli, když s Wallaceem p ijel po
porážce u Falkirku do Francie. Vilém sice neochv jn v il, že jednoho
dne se skotský lid a šlechta sjednotí a spole povstanou proti
Anglii, ale zárove byl realista. Když bylo jasné, že prohrál, okamžit
se obrátil o pomoc ke svým odv kým spojenc m. Náklonnost
francouzského krále si nemohl vydobýt lépe, než když se po jeho
boku postavil Angli an m.
Lacville stál v ele francouzské armády, když úto ili na jednu tvrz.
Brendan si všiml, že ve zdi je trhlina, a francouzský hrab velice rád
pop ál sluchu jeho plánu. Brendan proti tomu slabému místu vyrazil
a zvít zili. V tu chvíli k sob pocítili náklonnost. M l starého rytí e
rád. Stokrát ho zranili v bitv , a p esto z stával v rný, zdvo ilý,
zbožný a odvážný. Bylo pro n ho d ležité, aby Lacvillea varoval p ed
nebezpe ím, jež Eleonora brala na lehkou váhu. Zárove ho toužil
vid t.
Nebo se chci p esv it, že Lacville díky svému stá í a etným
zran ním nebude schopen vykonávat manželské povinnosti? ptal se
sám sebe, když krá el sín mi paláce. To také. Choval se jako hlupák.
Od samého za átku v l, že jejich vztah musí skon it. Te poci oval
horkost – muka, která si p ivodil sám. Jinak to dopadnout nemohlo.
Kdyby se ji pokusil unést, rychle by ho zatkli a nejspíš by mu setnuli
hlavu. Zni il by své vlastní lidi, Wallacea a všechno, za co bojují a
umírají. P ísahal si, že nikdy nep estane bojovat, dokud Skotsko
nebude svobodné.
Ani nem l právo po Eleono e n co chtít, protože o jejím osudu už
bylo rozhodnuto. Hodlala se za Lacvillea provdat. Byla hrab nka a
vášniv milovala svou zemi. Nem l právo pokoušet se p ekazit její
zám r dodržet zasnoubení a žít jako šlechti na ve svém dom – jenž
zpustošili jeho lidé.
Když Brendan došel k Lacvilleov komnat , hrab práv vycházel
ze dve í. Okamžit Brendana objal a za al mu d kovat.
 „Jsem vám zavázán, pane, a samoz ejm se vám odm ním, jak
nejlépe budu moci,“ pravil Lacville a pokynul mu, aby šel dál a napil
se s ním vína z jeho statk . Brendan ho ze slušnosti poslechl a upíjel
vína, ale za ínala ho bolet hlava. Toužil po po ádném doušku
studeného piva ze své domoviny.
„Mn o odm nu nijak nejde, ale mí chudí druhové, skotští psanci,
mi ekli, že ji mám p ijmout jménem své zem .“
„Velice rád vám ji dám,“ ujistil ho Lacville.
Hrab byl ubytován ve velkolepé komnat . Byla zdobená
tapisériemi a v jedné ze st n se nacházel obrovský krb z kamene a
mramoru. Místnost m la vysoké okno, jež te bylo skryté za záv sem.
es den z n j byla vid t krásná katedrála Notre Dame. Na posteli
ležel p kný, bohat vyšívaný p ehoz. Odtrhl od ní o i.
„Nep išel jsem si pro odm nu…“
„Já vím.“
„D kuji za vaše vysoké mín ní o mém charakteru, pane, ale jak –
vidíte, každý za své služby rád n co p ijme. P išel jsem za vámi,
protože se domnívám, že byste si m l promluvit s pirátem Tomášem z
Longueville.“
„Vážn ?“ Z ostrého tónu jeho hlasu bylo patrné, že se mu pirát
íliš nezamlouvá a je ochoten se s ním pustit do k ížku, pokud se
dozví, že Eleono e n jak ublížil. :(
„Nebojte se, Alane, nic strašlivého neprovedl. Ale vypráv l nám,
že než vyplul, n kdo ho oslovil.“
„Tomáš z Longueville byl v Liverpoolu?“
„Pane, Dlouhán je sice král, který dokáže p kn z ídit nep ítele,
ale ani tomu nejmocn jšímu vládci se nikdy nepoda í zni it bandy
korzár . V takovém p ístavu se lov k snadno ztratí, když má ím
zaplatit. Pak se nikdo na nic neptá. Jakýkoli pirát, který má peníze, si
v Liverpoolu snadno opat í nocleh v dobré hospod .“
„Pokra ujte.“
„N kdo za ním zašel a zaplatil mu, aby p epadl lo lady
Eleonory, unesl ji a postaral se, aby se už nikdy nevrátila do Anglie.“
„Je si jistý?“
„To nám ekl.“
Lacville zavrt l hlavou. „Jediný, kdo by z jejího zmizení mohl
vyt žit, je její bratranec Alfréd z Clarinu. Ale ten mne oslovil, protože
slíbil jejímu otci, že ji provdá.“ Odkašlal si. „Osobn bych Eleono e
vybral n koho jiného než sebe. Byl jsem starý, už když jsem si ji
poprvé jako d cko posadil na klín. Ale znám ji a v její situaci a z úcty
k jejímu otci jí velice rád poskytnu pomoc, p íst eší a ochranu, jaké
budu schopen.“
„Je to krásná žena, pane, a je vám v rná,“ ekl Brendan. Vzpomn l
si, jak vášniv Lacvillea bránila.
„Ob ma jste nám velice pomohl,“ ekl Lacville.
Brendan sklonil hlavu. Nedokázal se mu podívat do o í.
„Pokud n kdy budete pot ebovat pomoc, velice rád vám budu k
dispozici,“ odpov l a kone vzhlédl.
„Slibuji vám, že se s ní vrátím do Anglie a ze všech sil budu pátrat
po tom, co se chystá.“
„V tom p ípad m žu být klidný, že u vás bude v bezpe í.“
„P irozen .“

Eleonora se toho dne s králem setkala jen krátce. M la dojem, že

velmi dob e chápe, pro se mu íká Filip Sli ný. Byl velice hezký.
Setkala se s ním v rodinných komnatách, kde pobýval se svou ženou
Janou a d tmi. P edstavili jí malou Isabelu, která byla zasnoubená se
synem anglického krále a jednoho dne se m la stát panovnicí Anglie.
ítomen byl také Ludvík, jenž m l po otci nastoupit na tr n, a jeho
mladší brat i Filip s Karlem.
Královna Jana byla p ív tivá. Uvítala Eleonoru a pov la jí, jak
velice si všichni váží hrab te z Lacville. P ekvapilo ji, že ví o její
dobrodružné plavb . Královna se také zv dav zajímala o Tomáše z
Longueville. Pocítila znepokojení, když zjistila, že Skoti králi ekli o
pirátov povída ce, že mu n kdo zaplatil, aby ji zajal.
„Brendan… sir Brendan se z ejm domnívá, že na vin je má
rodina. Mýlí se. Velice mi p áli, abych se vdala a byla š astná.
Obávám se, že si neuv domuje, že pro jejich lidi jsem nep ítel –
bojovala jsem u Falkirku. Stal se ze mne symbol, jemuž všichni
isuzují v tší význam, než ve skute nosti má. Oba národy se hluboce
nenávidí. Myslím, že je tedy docela dob e možné, aby se n který
dob e situovaný Skot – kterému t eba u Falkirku zabili p íbuzného –
rozhodl sprovodit mne ze sv ta.“
„Samoz ejm m žete mít pravdu,“ zauvažovala Jana.
„To je jediné rozumné vysv tlení.“
 „Skoti vás ale na mo i vysvobodili ze zajetí.“
Eleonora zaváhala. „Ve válkách vznikají nep átelé bez tvá e.
Nenávidíme lidi, které neznáme. Pak samoz ejm zjistíme, že je
snadné nenávid t jméno bez tvá e, zatímco opovrhovat jednotlivcem
je t žší, Také je pravda, že Skoti mne s radostí zachránili, protože jim
tak spadlo do klína výkupné, které by za mne jinak požadoval
Longueville.“
„Tak už to na sv chodí, má drahá,“ povzdechla si královna.
„Te už je vše ale v po ádku. Jste tady, je tu i hrab z Lacville a brzy
se za n ho vdáte. Všichni uvidí, že po vašem boku stojí zámožný a
mocný baron, a nikdo vás nebude sm t znevažovat.“
„Samoz ejm .“

Toho ve era pojedla o samot s Alanem. Nechal jí p inést ve i

do jejích komnat. Snažila se chovat uvoln a hovo ila o Franci o její
krásné krajin a laskavých lidech.
Tiše sed l a pozoroval ji.
„Chcete se za mne opravdu provdat, má drahá?“ zeptal se.
Na chvíli jí p estalo bít srdce. „Samoz ejm .“
„Dnes mne n kdo navštívil.“
„Kdo?“
„Brendan.“
„Ach, jist .“
„Je to p íjemný mládenec.“
„Na nep ítele tedy ano.“
„Je vaším nep ítelem?“
„Je to Skot. Skoti vyplenili Clarin a upálili n kolik lidí.“
„Na jeho p íkaz?“
„Ne.“
„Víte, co provád jí Angli ané? V Berwicku, kam p ijel sám král, se
estalo vraždit, teprve když p ed zraky všech jedna žena porodila,
zatímco ji ubíjeli k smrti.“
ešla ji chu k jídlu. Odložila vidli ku. Alan se tvá il, jako by si
toho nevšiml. Pozoroval ji.
„Velice mu na vás záleží,“ pravil.
„Velice mu záleží na Skotsku.“
„To je pravda. Ale co vy, má drahá?“
 Obávala se, že se za ne ervenat a všechno se prozradí. Na chvilku
zauvažovala, co všechno mu Brendan asi ekl. Pak si ale uv domila,
že by mu nepov l nic. Pokud se cht la doznat, musela to ud lat
sama.
„Je to Skot.“
„Nic víc?“ zeptal se Alan jemn .
„Ne.“
Op el se zády do židle a nespoušt l z ní o i. „Víte p ece, že jsem
velice starý.“
„Myslím, že jste stejn starý jako král Eduard, a ten se nedávno
oženil s šestnáctiletou dívkou, sestrou francouzského krále.“
Usmál se. „Jsme stejn sta í. Ale obávám se, že zdravotn na tom
nejsem stejn dob e jako váš král.“
„N co takového ne íkejte.“
„Jen vás varuji, má paní, že nejsem taková… výhra.“
„Pro mne ano. Jste laskavý, inteligentní, št drý…“
Naklonil se kup edu. „Nejsem tak št drý, jak si myslíte.“
Stísn zmlkla, ale on se usmál. „Za n kolik hodin se naše životy
spojí. Až se tak stane, budu od vás vyžadovat naprostou v rnost.“
ikývla a natáhla se po poháru s vínem. Nutn se pot ebovala
napít. „Nehodlám vám být nev rná.“
„Nebudete mít skute ného ženicha, má paní…“
„Ne…“
„Nechápete? Jak byste mohla. Nejsem jen starý, Eleonoro, ale
zdraví mi zni ily neštovice. Na ve ejnosti se snažím vypadat dob e.
Tohle je tajemství, které si vezmete do hrobu. Nejsem schopný být
skute ným manželem.“
Na chvíli se odml el a pozoroval ji. Zd sila ji radost, již v hloubi
duše poci ovala. Cht la mu být výbornou manželkou, ale d sila se
edstavy, že by s ním m la strávit noc. Nebylo to kv li n mu. Prost
necht la být s nikým jiným než…
Se svým nep ítelem.
Alan pokra oval: „Mám p ed sebou p inejlepším jen pár let života.
Ale doufám, že b hem té doby vám dokáži dát, co pot ebujete –
prost edky na opravu Clarinu a možnost získat vládu nad vlastními
cmi. Také možnost, abyste si pozd ji sama vybrala manžela.“
Strnule sed la na židli a vrt la hlavou. „Vy mi íkáte…“
„Nebudu už moc dlouho žít. Dokto i mi to ekli.“
 Pot ásla hlavou. „Nesmíte um ít. Jste p íliš laskavý.“
„Myslíte to vážn , vi te?“
„Z celého srdce.“
Vstal a p istoupil k ní. P es její protesty vedle ní poklekl na jedno
koleno, až mu v n m luplo. „Budu si nesmírn vážit každé chvíle,
kterou se mnou strávíte jako má žena.“
„P ísahám, pane…“
„Nemusíte mi p ísahat. Myslím, že jste do n ho zamilovaná.“
Do o í jí vhrkly slzy, až ji to udivilo. „Já… ne, nemohla jsem…“
„Ne. Nemohla jste a te nesmíte. Te ne. Odjede s Wallaceem a
h ví, že mu možná setnou hlavu z jeho širokých, mladých ramen.
Nijak mne nepohoršuje, že jste spolu n co sdíleli, má drahá. Mám sice
chatrné zdraví, ale jsem i hrdý a nenechám se vodit za nos ani si
nasadit parohy. Dokud si ale ne ekneme ano, ni ím jste se proti mn
neprovinila. Rozumíte mi?“
Dotkla se jeho st íbrných vlas . „Nikdy bych vám neublížila.“
„Já vím. Stejn tak bych vám já nerad zp sobil jakoukoli bolest.
Ale prozatím…“
„Pane, všechno, co d lám, iním s otev enýma o ima a neustále
mám na mysli, že budu vaše žena, hrab nka z Lacville a paní na
Clarinu.“
„Já vím, Eleonoro. Vím to. Te prosím pomozte starci zpátky na
nohy. Jdu do své ložnice.“
Když odešel, p ikva ila Bridie a za ala bez p estání mluvit.
Povídala, jak je hrab vznešený a skv lý a jak je ráda, že Eleonora
dorazila do Pa íže v bezpe í. Mluvila tolik, že v bec nepost ehla, jak
je Eleonora zamlklá.
„Když si jen pomyslím,“ pravila Bridie a pok ižovala se, „jak jsem
la zato, že nás poh bí v mo i!“
Rozprost ela po posteli Eleono inu no ní košili a roz esala své
velitelce vlasy.
„M žu vám ješt n jak posloužit, má paní?“
„Ani ne, Bridie. Jsem unavená.“
„Tak to vás samoz ejm nechám v klidu.“
Bridie vyklouzla z místnosti a zav ela za sebou dve e do
edpokoje. Eleonora se natáhla na m kkou postel s jemnými
ikrývkami. Ležela a byla vzh ru.
 O n kolik minut pozd ji m la dojem, že zaslechla, jak n kdo tiše
otvírá a zavírá dve e.
Srdce se jí rozbušilo. Posadila se. Nebyly to však její dve e, které se
otev ely. Uv domila si, že to jen Bridie hodlá vyklouznout z
predpokoje do p edsín .
Bridie…
Bridie se vykradla ven, aby se setkala se svým milým, kterého
našla na pirátské lodi.
Eleonora si znovu lehla.
Ležela v nádhe e paláce a bd la. A byla sama.
 11

Ubytovali je v budov hned za palácem. Tam také za Wallaceern

išel Jan Balliol.
Wallace mu s vážnou tvá í vylí il, co se d je ve Skotsku.
„U Falkirku jsme všechno ztratili,“ ekl jim Balliol. Byl štíhlý a m l
mladou tvá , ale zra ily se v ní útrapy, které zažil.
„Neztratili!“ odsekl Wallace rozzloben .
Brendan zatnul zuby. Doufal, že Wallace snad kone pochopí,
že bitva, již se te snaží vybojovat, je p edem prohraná, že je to horší
porážka než u Falkirku.
Vstal a stoupl si mezi Wallacea a Balliola. „Sire, nevíte, jakou mají
naši lidé odvahu…“
„Vím, že klany jsou nenasytné a úplatné, vidím lidi z nížin, kte í
jsou víc Angli ané než Skoti a ochotn si p ed Eduardem kleknou,“
odpov l Balliol. „Vidím, jak se Comyn s Bruceem chystají uchvátit
tr n a že jsou kv li tomu ochotní zabíjet. Vidím, jak n kte í z nás
bojují na stran Skot , jen aby za okamžik p eb hli na druhou stranu,
protože cht jí od Eduarda odm nu.“
„Ježíšikriste!“ zaklel Wallace, „žádné velké vít zství se neobejde
bez boje.“
„Možná, jednou…,“ ekl Balliol. „Sire Viléme, m l jste vojáky. Ty
ale rozprášili u Falkirku. Baroni vás odmítají následovat…“
„Ale existují lidé – a jsou mezi nimi i šlechtici –, kte í s Angli any
bojují, vyrážejí proti nim ze skotských hrad a o všechno je okrádají.
Sen z stává, Jane. Jen musíte mít žaludek na to, abyste jej uskute nil!“
Balliol sklonil hlavu. „Podrobil jsem se Eduardovi a vzdal jsem se
tr nu. Zachránil jsem si krk.“
 Wallace pevn sev el op radla Balliolovy židle a zadíval se mu do
rt e. „Já jsem po ád ochotný položit ten sv j na poprav í špalek.
Vra te se do Skotska.“
Balliol ml el. Brendan si všiml, že má dob e st ižené šaty a p kné
holínky. Ponížili ho p ed jeho národem, vlá eli ho po ulicích. Když se
však ocitl v exilu, chovali se k n mu slušn . Tady si žil velice
pohodln .
Necht l se vrátit do Skotska.
„Nem žu se te vrátit,“ ekl kone Balliol. Brendan Wallacea
chylil za ramena a držel ho na míst , zatímco Balliol vstal.
„Zajist te mi svobodu, pane, a rád vám budu vládnout. K emu by
vám byl bezhlavý král?“
Erik, který nehnut sed l u krbu, mu odpov l. „Stal by se z n ho
mu edník, sire. Lidé by pak povstali jeho jménem.“
Balliol se na Erika nasupen podíval. Pak se oto il a vyšel z
místnosti. Wallace m l ruce sev ené v p st.
„Jestli padnu, za te podporovat Brucea,“ ekl.
„V era jsem se doslechl, že se Bruce oženil a podepsal s Eduardem
mírovou úmluvu.“
„Ten mír nebude trvat dlouho.“
„Bruc e rád p evléká kabát,“ p ipomn l mu Brendan.
„Pravda. Ale není to skr ený, uf ukaný zbab lec!“ opá il Wallace
rozzloben a odešel.
Brendan se za ním díval a napadlo ho, že by možná m l jít také.
Nakonec se však zvedl Erik. „Nech hojit. Má pravdu.“
„Kdo má pravdu? Balliol? Nebo Wallace?“ zeptal se Brendan
roztrp en .
„Oba. Ale Jan Balliol je opravdu slaboch a zbab lec. Bruce sice
evléká plášt , ale má odvahu.“
„V téhle místnosti dnes cosi odum elo,“ ekl Brendan se za atými
zuby.
Erik pot ásl hlavou. „Balliol – tedy podle Wallacea. Ale náš sen
nikoli, Brendane. Ten p etrvává.“
„Ano, náš sen, naše v c, Skotsko!“ Brendana samotného
ekvapilo, jak roztrp en zní jeho hlas.
„Jen si vzpome na všechny, kte í za n j položili život.“
 Zav el o i a znovu si v duchu promítl bitvu u Falkirku, výk iky
umírajících, celou tu krvavou láze . Umírajícího Jana Grahama,
kterýmu p ipomn l…
Musí bojovat. Musí bojovat, dokud si nedobudou svobody. Když se jim to
nepoda í, bude to znamenat, že všichni, jež m li rádi, zem eli nadarmo.
„Jist , nep estaneme bojovat,“ pravil. „Za žádnou cenu.“ Vyšel
ven. Kolem n ho v ela Pa íž. Na staveništ kolem katedrály proudili
lníci s vozy plnými materiálu, aby mohli pokra ovat ve stavb
mistrovského díla z bílého kamene, které zá ilo ve slune ních
paprscích.
Zav el o i. Zimní vzduch byl p íjemný. Dnes nepáchl odpadky, ale
von l po erstv upe eném chlebu. Ulicí se nesl d tský smích.
Musel z Pa íže odjet. Ve m st jejich sen bledl. Pokaždé, když si
te p ipomn l Falkirk, vybavila se mu bolest, strach, zvuky bitevní
avy, výk iky.
Zárove …
ed sebou také vid l její tvá .
Musí z Pa íže odjet.

Král nechal vystrojit velkolepou hostinu.

Sí byla krásn za ízená a pokrmy vybrané p esn tak, jak
Eleono e íkala Helena.
Uprost ed hlavního stolu tr nil kanec s jablkem v rypáku a s kly
ozdobenými girlandami. Bažanti vypadali jako živí. Víno se podávalo
ve zdobených karafách p ipomínajících ptáky a zví ata.
Uprost ed sín své um ní p evád li žonglé i. Ob as bylo slyšet
št kání ps , kte í vrt li mohutnými ocasy, když jim n kdo hodil n co
k sn dku. Král s chotí sed li u hlavního stolu obklopení vyšší
šlechtou, po níž následovali p íslušníci šlechty nižší, pak královi
rytí i, básníci, dvorští léka i, u enci a um lci. Po celou dobu hostiny
hrála hudba, spole nost bavili šašci a akrobati kroutili svá t la do t ch
nejneuv iteln jších tvar .
Eleonora nevnímala, zda jídlo chutná stejn znamenit , jako
vypadá. Dokázala jen postrkovat sousta po talí i, protože si až p íliš
dob e uv domovala, že kus od místa, kde sedí ona s Alanem, je
Brendan s ostatními Skoty. P edstírala, že jí, pila víno, tleskala
bavi m a povídala si s dvo any sedícími kolem ní.
 Když se prost edek sálu vylidnil, vstoupili do n j král s královnou
a za ali tan it p i hudb skv lého dvorního orchestru. Král pokynul
ostatním, aby následovali jejich p íkladu, a Breslieu, který sed l po
Eleono in boku, se zeptal Alana, zda ji smí vyzvat do kola. Tane níci
se m nili, znovu setkávali a zase m nili. Když se uprost ed st etla s
Brendanem, zatajila dech. Pak zprudka zalapala po vzduchu. Jejich
ruce se setkaly. Vážn sejí uklonil. „Má paní.“
Pak jí zmizel z o í, dokud je hudba op t nesvedla dohromady.
„Je všechno v po ádku?“ zeptal se.
„V naprostém po ádku. A u vás, pane?“
„Už se t ším, až budu doma.“
„Já také.“
„Myslel jsem, že se budete zajímat o sv j svatební ob ad.“
„To je pravda.“
Toho ve era se tvá il vážn . Byl neuv iteln hezký, vlasy m l ve
sv tle svící na st nách erné a také jeho o i se zdály temné. Byl hladce
oholený a m l na sob p knou halenu s barvami Graham vetkanými
do okrového podkladu. Tan il velice dob e, jak už d íve zjistila.
Spo inul na ní pohledem a podržel její ruku ve své o n co déle, než
l. Pak se uklonil a postoupil k další tane nici, krásné, tmavovlasé
šlechti . Usmál se na ni, vedl ji síní, veselil se s ní. Eleonora pocítila,
jak ji u srdce bodá žárlivost. Nenávid la se za to. Brzy se vdá. On je
svobodný, pochází z jiného národa, má jiné p edstavy a jednou špatn
skon í. Do té doby na n ho zapomene.
hem tance se však ješt jednou setkali. „Velice vám to sluší, má
paní,“ ekl jí.
„Vám také.“
Svraštil obo í. „Mn že to sluší? To musím pov t Wallaceovi.“
Za ervenala se.
„Odjedete brzy?“ zeptala se.
ikývl.
„Zpátky do boje.“
„Ano.“
„Budu se za vás modlit,“ pravila upjat .
Na tvá i se mu objevil úsm v. „Bu te tak hodná. Ale pov zte mi,
myslíte si, že B h naslouchá vašim slov m?“
 „Vyzpovídám se mu ze všech svých h ích a dostanu rozh ešení;
Myslím, že pak mi bude naslouchat,“ odpov la.
„Také se za vás budu modlit,“ ekl. „B h má rád ty, kte í dovedou
bojovat.“
Orchestr za al hrát jinou píse a tane níci se vym nili. Najednou
se ocitla po boku krále. „Vaše Výsosti,“ zamumlala.
„Váš zachránce je p kný, dob e rostlý chlapík, vi te, má paní?“
„Ano, myslím, že ano,“ špitla znepokojen .
„Velice se mi líbí. lov ka jeho ducha a šermí ských schopností
aby pohledal.“
„To mne t ší, Vaše Výsosti.“
„Nerad bych ho vid l… Víte, lady Eleonoro, v život je
nejd ležit jší smysl pro povinnost.“
„Toho jsem si v doma.“
„Provdáte se za Alana, jak jste slíbila.“
„P esn tak.“
„Zapla h, že se vám hlavou nehoní žádné šílené sny, dít .“
„Asi jsem vám nerozum la, sire.“
Král se usmál. „Musel bych vás pak dopadnout a oba vás zni it.
Wallacea by nakonec rozdrtili, Clarin by padl do rukou vašich
íbuzných… a Eduard by m l radost, že dostal na st l hlavu
skotského rebela, ale zlobil by se, že zbyte p išel o tu vaši. Všechno
je to zmatené..., války, dohody, spojenectví.“
„Jsem zasnoubená s Alanem. Miluji ho, protože je to m j
dlouholetý, drahý p ítel.“
„B h vám žehnej, mé dít .“ Políbil ji na elo a pak odtan il.
ekvapilo ji, když uvid la, že na parket p išel i Alan.
„Král ve vás našel velké zalíbení,“ pravil a sípav se nadechl, když
se oto ili do rytmu hudby.
„To ráda slyším.“
„P ed svatbou za vámi pošle jednoho ze svých zpov dník .“
„To je od n ho laskavé.“ Starostliv naslouchala, jak p erývan
dýchá. „Jsem unavená, Alane. Co kdybychom se posadili?“
Vd na ni pohlédl. „To je dobrý nápad.“ Vrátili se ke stolu.
la dojem, že hudba hraje hlasit ji. Za alo jí hu et v hlav .
„Alane, m žeme…“
 Sledoval krále. V tu chvíli panovník pozvedl ruku. Zatímco
naslouchal královn , pokynul spole nosti na dobrou noc. „Ano,
žeme odejít.“

Když se Brendan sám vrátil do svých komnat, sluha mu oznámil,

že za ním p išel posel.
ekal na n ho vážný, vysoký kn z v ádovém hábitu – v plášti z
hrubé vlny s kápí.
„P ejete si?“ otázal se ho Brendan.
„Jste sir Brendan Graham?“
„Ano.“
„B h vám žehnej, pane. Nesu vám zprávu od krále. Náš velký
vládce Filip Francouzský a Navarrský vás považuje za udatného
muže. Pošetilce, který nebude žít dlouho, nicmén mu nechybí
odvaha a síla. Mrzí ho, že nejste Francouz.“
„To je pro mne velká est.“
„Jist . Navíc považuje manželství za posvátný svazek.“
„Já také, Ot e.“
Muž se usmál. „Když lov k jednou uzav e p ed Bohem smlouvu,
nesmí ji rušit.“
„Takovou smlouvu bych nikdy neporušil.“
„Ani nesmí chtít po druhých, aby tak u inili.“
Zaváhal. V l, co se mu kn z snaží nazna it. P inejmenším se
domníval, že to ví.
„Nikdy bych si nedovolil takový slib, který dal n kdo jiný,
zneuctít.“
„Král si myslel, že p esn to eknete. A proto mne za vámi poslal.“

Eleono e hu elo v hlav . Nejrad ji by vysko ila z k že.

Když Alan odešel z její komnaty, za ala ji obsluhovat Bridie.
Vesele št betala a nazna ovala své paní, že se jí m že na cokoli zeptat.
Eleonoru mrzelo, že k tomu nemá dostatek odvahy.
Bridie jí pomohla svléknout elegantní šaty a p inesla jí no ní košili.
i pohledu na ni se kone vytrhla ze zamyšlení. „Co je to?“ Košile
vypadala úchvatn , ale nepat ila jí. Byla vyrobená z bílého hedvábí,
zdobená výšivkou. Na dotek p íjemn chladila.
„Dárek od královny.“
 „Na svatební noc…“
„Ne, kdepak.“ Bridie zakoulela o ima. „Jen po kejte, až uvidít tu,
kterou vám poslala ke svatební noci. Tahle je jen jedním z mnoha
dar , které vám cht la v novat.“
„To je od ní velice laskavé. Hned zítra jí musím pod kovat.“
„Laskavé… a zbyte né,“ zabru ela Bridie.
„Cože?“
„Ach, Eleonoro! Úpln mi kv li vám puká srdce, protože te u
vím… tedy, íkala jsem vám p ece o Larsovi… To je pane ku mužský!
Vím, no, ach Bože, paní Eleonoro!“ Pok ižovala se.
„My jsme…“ Odml ela se a celá z ervenala.
„A mi B h odpustí, ale byli jsme spolu. Nem žu si pomoci, ale je
mi vás líto…, jste tak mladá a krásná a hrab Alan je tak…“
„Starý?“
„Odpus te mi.“
„Jsem ráda, že si beru práv Alana.“
„Samoz ejm . Nem la jsem vám to íkat…“
„Bridie, nikdy bych t za to neodsoudila…“
„I kdyby ano, kdybyste mne nechala zmrskat, vyhodila mne,
usekla mi hlavu! Po ád by to stálo zato. Ach, má paní, nemáte
pon tí…“
„Ur it si to n kdy ráda poslechnu, Bridie. Ale ne dnes ve er,
prosím t …“
„Drahá Eleonoro, vypadáte hrozn unaven . Nechám vás o
samot . Jen bych ráda, víte, já…“
„Jestli máš sch zku s Larsem, klidn jdi. Máš mé svolení.“
„Ach, má paní!“ Bridie se vrhla k Eleono e a objala ji.
„Jdi, Bridie.“
Eleonora se posadila na postel. Srdce jí prudce bilo. Co kdyby se
všeho vzdala a utekla? Dokázala by žít po lesích s psancem?
Zabili by ho.
To nemohla dopustit.
Kdosi zaklepal na dve e.
„Kdo je to?“ zeptala se, vykro ila ke dve ím a zastavila se u nich.
„Váš zpov dník, má paní,“ ozval se zast ený hlas.
Otev ela dve e a dovnit vstoupil vysoký muž zahalený v t žkém
hábitu.
 „Myslela jsem, že p jdu do kaple…,“ za ala, ale on ukázal prstem
na zem a odm en ji nazna il, že má pokleknout.
Z eho se mu mohla vyznat? Zpov dní tajemství bylo pro kn ze
posvátné. Nesm l nikde zopakovat jediné slovo z toho, co mu poví.
esto…
„Má paní?“ Znovu stroze ukázal na zem.
la se vyzpovídat z t lesného h íchu. Bylo ironií osudu, že na to
byla oble ená do no ní košile z b lostného hedvábí, již jí darovala
královna.
Okamžit si klekla a sepjala ruce v modlitb . „Modlete se za mne,
Ot e, protože jsem zh ešila.“
„A zh ešíte znovu,“ ozval se hluboký hlas, v n mž zaslechla
pobavení.
Vzhlédla. Odrhnul si kápi z obli eje. Stál p ed ní Brendan. Rychle
vstala a o n kolik krok od n ho ustoupila. Pak k n mu p isko ila a
cht la ho ude it do tvá e. Chytil ji za ruku a vtáhl šiji do náru e.
„H íchem by bylo nevyužít této noci,“ ekl jí.
Snažila se mu vymanit. „Vy nejste blázen, vy jste úplný hlupák.
Jestli vás tu chytí, p ijdete o hlavu.“
„Nechytí mne.“
„Jestli ano, zabijí vás…“
„Pak zem u š astný.“
„Musíte odsud pry !“
„Co ud láte, když neodejdu? Zavoláte na mne stráže?“
„Zem ete…“
„Zem u š astný.“
„Brendane…“
Chytil ji do náru e, zvedl ji a hodil na postel. Sám pak dopadl
vedle ní. Znovu za ala odmlouvat, ale chytil ji za záp stí, p itiskl je k
vy ezávaným hlavám postele a našel její rty. Líbal ji tak naléhav a
vášniv , že i kdyby mohla, dál by se nevzpírala. Jeho ústa po ní tém
krut toužila a jazyk m l jako plamen. Odtrhl od ní rty, teprve když se
nemohla nadechnout, celá se t ásla a sálala, takže ho nedokázala dál
odmítat. Mysl m la zcela ochromenou. Na chvíli ji pustil, jen aby si
svlékl hrubé roucho a odmotal ze sebe kilt, který m l pod ním. Jeho
nahé t lo od ní d lila pouze vrstva hedvábí. Cítila, jak ji p es n pálí
jeho touha a jak sejí ke stehn m tiskne jeho mužství. Dotkla se ho
rukou.
 „Tohle je naprosté šílenství!“
„Máte pravdu.“ Za al se jí dotýkat a hladil ji p es látku košile.
itiskl jí horká ústa na adro a dráždil ji p es hedvábí jazykem.
Vyvolával v ní nap tí, jež ji nesnesiteln vzrušovalo. Zatahala ho za
vlasy ale nevnímal ji. Dotýkal se jí stále naléhav ji, hladov ji, skoro
násiln . Rukama zajel pod košili, zatímco ústy ji nep estával laskat na
hrudi. Jazykem jí tiskl látku k t lu, až se bála, že vzrušením vyk ikne.
Místo toho se zprudka nadechla a kousla se do rtu. Hedvábí bylo
najednou pry a on se dotýkal celého jejího t la. Kroutila se, tiskla s k
mu, jako by m la zem ít, kdyby nemohla dosáhnout vrcholu, jen se
jí te nabízel. Srdce jí prudce bilo a celá ho ela. Sev ela mu ramen a
itom p erušovan dýchala a kousala se do rtu. Celá se t ásla, když
do ní pronikl. S každým rychlým pohybem jeho pánve se v ní
stup ovala touha.
Když se od ní kone odtrhl, byla rozzlobená. Zabo ila hlavu do
jeho zpocené hrudi a rukama se dotýkala jeho napjatých sval .
ejížd la mu rty po t le, po skv lém t le, vysoustruženém,
zjizveném, svalnatém a napjatém jako luk. Vzala ho do rukou, pak do
úst, slyšela, jak sténá, a ucítila, jak ji objímá a pokládá pod sebe a
znovu se oddává bolesti a extázi zoufalé touhy. Sv t kolem nich
estal existovat. Vnímali jen bou i své vášn , poryvy v tru, každé
nadechnutí, každý úder srdce. Zachv l se, celý se napjal a pak se
prudce uvolnil. Ucítila, jak ji zaplavuje vlna rozkoše a zah ívají. N co
takového nikdy nezažila. Pak leželi klidn vedle sebe s propletenými
údy, jako jedno t lo.
„Brzy se vdáte,“ pronesl pak.
„Ano,“ odpov la. Chvíli bylo ticho. „Když to neud lám, zabijí
vás.“
„Co když chci zem ít?“
„Já nechci, abyste zem el.“
Najednou se rychle zvedl. Pot ebovala mu toho tolik íci. Toužila
si s ním promluvit.
„Brendane…“
Rychle se oblékal. Ve chvilce m l kolem sebe omotaný tartan a
es n j p ehozený pláš .
„Brendane, prosím vás…“
„B h a žehná vašemu manželství, má paní,“ ekl stru . Pak
odešel.
 Král Francie m l chu zachovat se št e, zvlášt když dostal od
Tomáše z Longueville p kný obnos. Na velkém nádvo í, které
odd lovalo budovy paláce, Skoti práv po ítali brn ní a zbran , sudy
vína u potraviny.
Jídlo bylo zvláštním požehnáním, protože velká ást pohrani í
byla zni ená. Potraviny znamenaly význa ný dar. Ve Francii stále
panovala zima a Filip jim rozdával své vlastní zásoby.
Erik naložil na v z pytel zrní. Collum jej odškrtl na seznamu,
který jim Filip poslal. Brendan se vypravil pro další z pytl , které
ležely na hromad u voz , když zaslechl hlas zvon veliké katedrály.
Zastavil se. P istoupil k n mu Erik a s rukama na bocích se
postavil p ed n ho. „Ješt jsme neskon ili.“
„Pro zvoní?“
Erik se na n ho zadíval, vzal další pytel zrní a krá el s ním k vozu.
Brendan šel za ním. Margot, která po ítala sudy vína, s povzdechem
zvedla hlavu. „Pro mu to ne ekneš? Vždy p ece ví, že je dnes
svatba.“
Erik se na Margot podíval. „Práv jsi to ud lala za mne.“
Pokr ila rameny a vrátila se ke své práci.
Brendan zvedl pytel a hodil jej na v z. Vep edu stál Wallace a
dával pokyny ko ímu.
istoupil k n mu s Erikem a Margot v patách.
„Dnes je svatba?“ zeptal se.
„Ano. Lady Eleonora se dnes vdává za hrab te z Lacville ve
velkolepé katedrále Notre Dame,“ odv til bezbarv Wallace a podíval
se na n ho.
„V l jste to. A ne ekl jste mi o tom.“
„Pozvali nás,“ odpov l s povzdechem Wallace. „Myslel jsem, že
nebudete chtít jít.“
„Ale naopak. Musím tam jít!“ vyk ikl. Chvíli se snažil vyrovnat s
tím, co muselo zákonit p ijít. Nev il, že to ud lá. Jak jen mohla?
Strašliv se na ni zlobil. M l chu za ít k et. Jak mu to mohla ud lat?
Ta courá, d vka, pob hlice, hlupa ka… Angli anka! Také je prodejná.
Kv li hromad kamen a kusu zem si bere starého muže, zrazuje…
Co vlastn zrazuje? Jeho? lov ka, který nemá nic než me a
neustale odjíždí bojovat za… Sen.
 Nikdy mu nelhala. V la, co je její povinností. Musela si Lacvillea
vzít. Aby mohla sama vládnout na Clarinu jižn od Skotska, p íliš
jižn od Skotska.
Samoz ejm se za n ho bude modlit.
Co jí mohl nabídnout? Nic. Co kdy vlastn m l? Nic, v bec nic,
Mohl jí nabídnout jen útrapy, strach a možná smrt. Nic víc. Celou
dobu v l, že to musí ud lat, a v l, že jeho prázdné, neuspo ádané
touhy se nemohou vyplnit. Kdyby cht l svatbu p ekazit, musel by
zradit Wallacea, jeho muže, svou rodinu i svou zemi. M že n co
takového ud lat?
„Pot ebuji se jít podívat na ob ad,“ vypravil ze sebe.
„A co pak? Co ud láte potom?“
„Budeš protestovat, protože je to celé neslušné?“ zašeptala
Margot.
„Margot!“ Wallace s Erikem se na ni up en zadívali. Oto ila se a
odešla.
„Pot ebuji… to vid t. A skon it s tím,“ odpov l.
Wallace na n ho chvíli hled l a pak rozhodil rukama. „Collume!“
vyk ikl. „Dohlédni nabalení!“
„Dob e, Viléme!“ zavolal na n ho Collum, aniž by se na cokoli
ptal.
„Jedeme,“ ekl Vilém.
Vydal se ke koním.
„Na svatbu nejsme zrovna dob e oble ení,“ poznamenal Erik. M l
na sob kožené kalhoty, holínky a dlouhou vln nou halenu. Wallace s
Brendanem byli oble ení do kilt .
„Na tom v bec nezáleží,“ ekl Wallace a krá el dál.
Brendan už sed l na koni.

Katedrála byla krásná a vládla v ní slavnostní atmosféra. Když

sem p išla p edchozího ve era, aby se vyzpovídala, p ipadala jí
ohromná a posvátná. Její duši se však neulevilo ve zpov dnici, ale
teprve když stanula sama v obrovské klenuté lodi a hled la na
nádheru, kterou mohl se svolením Božím vytvo it lov k. V la, že jí
Alan odpustil, a t ebaže se nezachovala správn , cítila, že ji B h
chápe. Když s tím za ala, neuv domila si, co vlastn d lá. Po zbytek
života za to m la platit jistou da . Te však konala svou povinnost a
nepot ebovala se horoucn kát, pokud to, co ud lala, byl v Božích
ích h ích. Byla p ipravená.
Když ji však král vedl uli kou v chrámu, aby ji provdal za Alana,
klid, který v sob pracn našla, ji najednou opustil. Zachvátila ji
chvilková panika. Zatoužila se králi vytrhnout a utéci.
Do svazku manželského se nevstupovalo snadno. U iní sliby, jež
bude muset dodržet.
Katedrála jako by žila vlastním životem. Vzduch byl prosycený
ní kadidla a mniši zpívali krásnou píse . Do srdce ji bodaly latinské
modlitby.
Když krá ela vp ed, na chvíli blázniv zadoufala, že do chrámu
vjede on, na koni b lejším než den procválá uli kou, vysadí ji k sob a
odjedou…
Nebylo však kam ujet a obraz jí vybledl p ed o ima. Krá ela dál a
modlila se, nikoli za své manželství, ale aby do chrámu nechodil,
protože kdyby proti s atku vznesl námitky, mohli by ho zabít. A
kdyby nic ne ekl a ona v la, že tam je, nedokázala by jasn
promluvit a on by pochopil…
Alan jí však oznámil, že Skoti jsou nejspíš na cest zpátky do
Calais, kde na n ekají jejich lod , na nichž vyplují zpátky do své
zem .
Díkybohu. Jel zpátky mezi to mizerné, špinavé kamení, jemuž
íkal Skotsko, zpátky ke svému p esv ení, že musí vykrvácet do
zem , která pro n ho byla posvátná…
Málem upadla. Král ji podržel. Krá ela kup edu, oslepená dýmem
z kadidelnic, nesmírnou majestátností katedrály a slzami, které jí
vstoupily do o í.
Kdyby tam jen byl…, sta ilo by jediné slovo, jediný pohled. Skon ila by s
tou maškarádou.
Byl to však jen nesplnitelný sen.

Ke chrámu dorazili uprost ed ob adu.

Vid l, jak zav šená do krále krá í k oltá i. Vid l, jak ji král dává muži,
který tam na ni eká. To p ece nemohla ud lat!
Nemohla…
Kdyby se jen jednou oto ila…
Uvid la by ho…
 Neoto ila se. Kn z v latin pronesl známá slova. Jeho hlas stoulí a
zase klesal.
Celou katedrálou se linula v kadidla. Ženich s nev stou po
klekli. Mniši znovu za ali zpívat plnými, hlubokými hlasy a celá 1o
chrámu jako by se naplnila svatostí rituálu a slib . –
U oltá e Eleonora spolu se svým stárnoucím hrab tem skloni
hlavu.
Kn z za al p ednášet slova, která je m la spojit jako muže a ženu,
Brendan m l pocit, že mluví nekone dlouho. Kone položil páru
ed sebou obvyklou otázku.
Slyšel, jak odpovídá. Mluvila tiše, ale jist a bez zaváhání.
Kn z vzal do ruky zlatý snubní prsten. Dotkl se jím nev stiných
prst , jednou, podruhé, pot etí. „Ve jménu Otce, Syna i Ducha
svatého.“
V tom okamžiku vyšel z chrámu. Erik beze slova krá el za ním.
istoupil ke svému koni, vyšvihl se do sedla a vyjel. Ani jednou
se neohlédl.
 12
Eleonora se s Alanem vrátila na Clarin až šest týdn po svatb .
Zprávy o jejím p íjezdu se roznesly hned, jakmile p istáli u
anglických b eh . Dostaly se na hrad mnohem d íve, než na n j
dorazili Eleonora s Alanem. Nemohl dlouho jet na koni a dob e mu
ned lal ani houpavý pohyb vozu. Eleonoru p ekvapilo a dojalo
ivítání, které jim uchystali její bratranci. Kolem cesty vedoucí k
hradu stáli sedláci a emeslníci, kte í žili a pracovali ve vesnici a jejím
okolí. M li v rukou kv tiny, mávali a volali na pozdrav. Když se
iblížili k hradu, vid li, že venku jsou i sloužící. Na schodech s nimi
stál Alfréd a vedle n ho Corbin. P i té p íležitosti se zjevila dokonce i
Corbinova drobná, k ehká a krásná žena Isabela.
Eleonoru napadlo, jak se asi Corbinovi vede.
Král Eduard se nedávno oženil se sestrou francouzského krále a
za ínal vyjednávat o s atku svého následníka s jeho dcerou, a tak k
Francouz m p istupoval vlídn . Možná, že Isabele z Clarinu nakázal
práv on, aby se zú astnila uvítání tak významného Francouze, jakým
byl Alan z Lacville.
Eleonora byla na uvítání, jehož se jim v jejím domov dostalo,
pyšná. Š astn mávala všem, kolem kterých projela. Když dorazili k
hradnímu vchodu, sesko ila, objala Alfréda, pak Corbina, a dokonce i
Isabelu, která to zjevn o ekávala. Alfréd s Corbinem Alana znali,
protože byl dlouhá léta blízkým p ítelem jejího otce a z stal jím i poté,
co mezi jejich zem mi vypukl vále ný spor.
Isabela si pospíšila, aby Alana p ivítala jako doma. Stoupali
spole po schodech do druhého patra hradu, kde se nacházela velká
sí . „Drahý hrab z Lacville! Nesmírn mne t ší, že se mým
bratrancem stal tak vážený muž jako vy. P esto zcela nechápu, pro
jste p ijeli zrovna sem. Slyšela jsem, že vaše panství ve Francii je velko
lepé.“
„Máte pravdu, B h p i mn stojí, madam. Ale m j majetek velice
dob e spravuje nejstarší syn, který jej zd dí, takže jsem s radostí
uvítal, že m žu jet na usedlost své paní.“
„A na té usedlosti si obdivuhodn dob e vede Alfréd,“ ekla
Eleonora, stoupla si na špi ky a políbila bratrance na tvá , až se
za ervenal,
„Jídlo je na stole,“ oznámila jim Isabela. „M žeme pojíst, kdy
budete chtít. Pokud si pot ebujete odpo inout.“
„Jsme naprosto v po ádku,“ ujistila ji Eleonora, „ale možná bude
íjemné, když chvíli po káte, než se trochu dáme dohromady po
cest .“
„Samoz ejm ,“ odpov la Isabela. „Dovolila jsem si p emístit tvé
ci do komnat tvého otce, Eleonoro. Jsou tam dv místnosti.“
„Mnohokrát d kuji,“ zamumlala Eleonora.
„Doufám, že nepohrdnete pohostinstvím našeho severu, hrab ,
když jste zvyklý na velkolepost Pa íže,“ pokra ovala Isabela sladce.
„Jsem si jistý, že budu mít to nejv tší pohodlí,“ usmál se na ni
Alan. „V tomto dom jsem už mnohokrát byl vítaným hostem a vždy
jsem se tu cítil pohodln . Te jsem samoz ejm nejš astn jší tam, kde
je Eleonora.“
„To si dokáži dob e p edstavit,“ odv tila Isabela mile.
„Doufám, že ty tu máš dostate né pohodlí, když jsi zvyklá na
velkolepost Londýna,“ oto ila se Eleonora k Isabele.
Isabela chvíli ml ela a pak se usmála ješt zá iv ji. „Jsem
nejš astn jší tam, kde je Corbin.“
„Vážn ?“ zeptala se Eleonora.
„Samoz ejm .“
Eleonora pohlédla na Corbina. Ten pokr il rameny. M la dojem,
že mu Isabela stoupla na palec, ale nebyla si jistá. „Ukáži vám…,“
za ala Isabela.
„Vím, kde jsou komnaty mého otce, Isabelo. Mnohé díky.“
Eleonora pevn držela Alana za paži, když vycházeli po schodech
do t etího patra. V porovnání s jeho krásným sídlem mu nejspíš
muselo p ipadat, že Clarin je studený a všude v n m táhne. Velice ji
mrzelo, že její domov je tak zb dovaný. Cítila se provinile. Milovala
toto místo. P estože nep átelé všechno vyplenili, život se za ínal
vracet do zab hnutých kolejí. Tato zima byla krutá, neobvykle krutá,
ale p ežijí ji a pak bude všechno lepší.
V komnatách jejího otce se nacházely dva pokoje, velká šatna, a
dokonce n kolik „pot ebných“ kom rek ve zdi, které nechal
zbudovat její otec, který miloval vše ímské a rád se tím nechával
inspirovat. Do p edsín vedly dvoje dve e. Schváln prošli t mi
prvními, protože Eleonora si byla jistá, že Isabela sleduje každi ký její
pohyb. Když došli dovnit , Alan se lehce zapotácel.
„Obávám se, že si budu muset lehnout.“
„Jist , Alane, musíš si odpo inout,“ p itakala a pomohla mu do
postele. P icestoval s nimi i jeho sluha Jean a Eleonora v la, že by
ho m la zavolat, ale nejprve mu cht la pomoci svléknout zimní
svršky, p inést mu vodu a trochu ho upravit.
Když ho p ikrývala, vzal ji za ruku.
„Jsi dobrá manželka,“ ekl n žn a podíval se na ni laskavýma
tmavýma o ima.
„Ne abys mi za al povídat o smrti a o tom, že mne brzy opustíš,
rozumí?“ na ídila mu. „Nem žeš mne nechat ve spárech té dra ice!“
„Té k ehké tmavovlasé krásky?“
„P esn tak, té dra ice.“
Alan se zasmál a pohladil ji po vlasech. „Kdyby to bylo v mé moci,
nikdy bych t neopustil.“
„Tak o tom ani nehovo .“
Za ala skládat šaty, které mu svlékla, a urovnala mu p ikrývky.
„Myslíš na n ho asto?“ zeptal se tiše.
Zvedla se. „Nemyslím,“ zalhala. „Odjel zpátky do Skotska. Já jsem
tady, s tebou.“
„Ale to není totéž, vi ?“
„Alane…“
„Z ni eho t neobvi uji.“
„A já se modlím, abys žil dlouho a z stal se mnou celé roky.“
Usmál se a zav el o i. „Velice rád bych se napil vody.“
inesla mu ji. Zdálo se, že se mu chce spát. Vyklouzla do menší
ze dvou komnat, jež pat ívaly jejímu otci. Pokoj pro dámu je mnohem
hez í, napadlo ji. Byl tam starý, p kn vy ezávaný nábytek s galskými
vzory. N které z tapisérií v místnosti otci darovali Vlámové žijící na
skotských hranicích v dobách, kdy byl v zemi klid. Knihy krás
epsali mniši z opatství v Melrose.
 Necht la na to myslet. V místnosti pro ni byla p ichystána voda,
džbán a umyvadlo. Zchladila si obli ej a tiše odešla, aby si Alan mo
odpo inout.
Ve velké síni našla Corbina, který tam sed l o samot . „Ach,
sest enko. Ty moje chudinko! Takže jsi odjela, vzala sis Metuzaléma a
vrátila ses.“ Nalil si skleni ku alkoholu. „P emohla jsi piráta a Skoty.
A já se o tebe jako hlupák bál, když jsem se o tvém dobrodružství
dozv l. Spíš jsem se m l strachovat o chudáka Wallacea.“
Utahoval si z ní, ale ona m la pocit, že se vysmívá spíše sám sob .
„Nikoho jsem nep emohla. Pirát mne hodlal za tu nou sumu
prodat Arab m. Skoti v li, že pro Alana budu mít v tší cenu.“
istoupil k ní a jemn ji objal. „Chyb la jsi mi, Eleonoro, m l jsem
o tebe strašnou starost. Když o tob kone p išly n jaké zprávy,
byly nejasné a p inášeli nám je náhodní pocestní. Pak jsme je kone
dostali oficiáln , protože Filip dal v t Eduardovi.“
„Je mi velice líto, že ses tak strachoval. Ale m l jsi tu p ece
spole nost.“
„Jist , Isabelu. Byl jsem v náru i své milující ženy.“
„Je tady od chvíle, co jsem odjela?“
„P esn tak, a koli je to neuv itelné.“
„Netvá íš se nadšen .“
„Jsem z toho zmatený. Ty ne?“
Musela se zasmát. Opravdu vypadal zmaten . „T eba se
zm nila.“
„Chce porodit d dice. Je si jistá, že tob se to nepoda í. M j bratr
je p íliš zaneprázdn n prací a bojem za krále Eduarda.“
„Cht l po vás král, abyste spolu vytáhli do další bitvy?“ zeptala se
ustaran .
„Kdy ten to nechce?“ opá il mlhav . „Mám sto chutí odpov t,
že jsme se mu nasloužili dost, že ty ses plavila po mo i a znovu
Skot m p kn zatopila. Nebo se mýlím?“
„V žádném p ípad .“
Pot ásl hlavou. „Nebohá sest enko… Svírá se mi nad tebou srdce
lítostí.“
„Pro ?“
„Alan je milý lov k, ale… tedy, neumím mluvit, jak se sluší pat í,
ani být diskrétní, alespo p ed tebou ne, vi . Mám být krut
up ímný? M la by ses radovat ze svého mládí, ze své krásy…“
zaváhal, p estože už nakousl, co cht l íci. „Jedna v c se Isabele nedá
up ít – velice ji t ší radovánky. Je to hrozná arod jnice, ale… je velice
šikovná. Kdybych ji tak dovedl poslat pry . Ale nemám k tomu sílu.
Ješt je tu jedna v c. Jsi mladá a manželství má jisté výhody, které bys
la… Tedy, nem žeš, mám na mysli… nedokáži si p edstavit...
Prost je starý.“
„Velice mne t ší, že ti tak leží na srdci mé pozemské radovánky.“
„T eba um e.“
„Jednoho dne všichni um eme.“
„Nep ipadáš mi… š astná, ale smí ená s osudem.“
„Jsem smí ená s osudem. Pov z mi, máš n jaké zprávy o
Skotech?“
„Wallace je zpátky ve Skotsku. P išel o armádu, ale všude se
potulují silné frakce zrádc . Napadli anglické vojenské základny,
zásobovací vozy a podnikli n kolik trestných výprav za hranice, ale
nebylo to p íliš daleko. Comynovi zastánci bojují dál, i když se Robert
Bruce chystá oženit s anglickou d di kou a práv te je v
Eduardových rukou. Pov z mi ale n co o Wallaceovi. Opravdu byl
pomalovaný jako starodávný Pikt? Má na hlav rohy a je sedm stop
vysoký?“
„Když jsme se setkali, pomalovaný nebyl. Je vysoký, ne celých
sedm stop, ale ur it hodn p es šest. Rohy nem l, ale má zdravé
zuby.“
„Pokousal t ?“
„Nikoli,“ odpov la s úsm vem. „V bec ne. Choval se jako
lov k. A pop el, že by se ú astnil nájezdu na náš hrad.“
„To je pochopitelné.“
„Pro ? Byla jsem p ece jeho zajatkyní.“
„Jsou to všechno zrádci, v tom je ta potíž. Psanci a zlod ji.“
„Také je napadali a zabíjeli. Mnohem více než oni nás,“ pravila.
ekvapila sama sebe. Nikdy by ji nenapadlo, že n kdy bude
obhajovat Skoty.
„Upalujeme je, vraždíme, znásil ujeme a pleníme, a oni nám to
oplácí. Ach Bože,“ povzdechl si Corbin. „Ale vždycky tomu tak
nebylo. Než zem el král Alexandr a po n m Panna Norská, celé roky
jsme s našimi severními sousedy žili v míru. Jenže Skoti nedokáží žít
v míru ani sami mezi sebou. Kdyby to dovedli, byli by pro nás
skute nebezpe nými nep áteli.“
„Skoti,“ ozvala se za nimi Isabela, která najednou vešla do
místnosti, „se t ší, až král Eduard zem e. On však n co takového
bohužel nemá v úmyslu a ten darebák, který t zajal na mo i, zcela
jist sejde strašnou smrtí.“
„Wallace mne nezajal. Chytil mne pirát. A pov l mi naprosto
neuv itelnou v c, Isabelo. P edstav si, že prý mu n kdo zaplatil, aby
epadl mou lo .“
„Cože?“ zeptala se Isabela s nelí eným údivem. „No vidíte. A ty
Skoty ješt bráníš. Tady bude na vin n který z bohatých baron ,
kterému je trnem v oku role, kterou jsi sehrála u Falkirku – pokud
tedy existuje viník. Piráti jsou p kní lhá i.“
„Obávám se, že o pirátech nem žu vynášet obecné soudy, Isabelo.
Zatím jsem se setkala jen s jedním.“
Isabela se zasmála. „Drahá Eleonoro! Na tom p ece nezáleží,
hlavn , že ses ve zdraví vrátila.“
„Abych s pot šením zjistila, že jsi tady.“
Isabela si práv nalévala víno. Na chvíli se zarazila a pak dolila
sklenici. „Na severu jde víno k duhu.“
„Pro tady z stáváš, když to tu tak nenávidíš?“
„Alfréda zam stnávají zbran , vojenský výcvik a královy vrtochy.
Ty ses práv provdala za bohatého starce. Corbin a já musíme zplodit
potomka, který Clarinu zajistí bezpe nou budoucnost.“
„To je od vás velice šlechetné. Ale t eba se tomu starci ješt poda í
zplodit se mnou d dice,“ opá ila Eleonora. Pak pocítila znepokojení
nad tím, že n co takového ekla, i když tím cht la Isabelu pouze
usadit. Pro by se s ní m la hádat? Projednou trávila as v Corbinov
blízkosti. T ebaže ji zjevn v bec nemiloval, byla jeho ženou a
Corbina o ividn t šilo, že najednou zatoužila po potomkovi.
„V tomto sm ru ti samoz ejm p eji hodn št stí, Eleonoro. Ale
pro jistotu… Rod nesmí vym ít.“
„To je nesmírn ušlechtilé, Isabelo.“
„Díky hrab ti z Lacville a tvému s atku s ním se Clarin znovu
pozvedne. Všichni musíme hled t do budoucnosti.“
 V tu chvíli do sín vstoupil Alfréd. „Prošel jsem si ú etní knihy a
zítra se musím s tebou a hrab tem vyrovnat, Eleonoro. Severní ze je
skoro hotová, ale znovu nás volají do zbran .“
„Král se pouští do další bitvy?“ zeptala se. Pod silo ji, že jí v hlase
zazn la starost.
„Král se neustále pouští do n jaké bitvy. Vyzval nás i vévoda z
Yorku. Jeho musíme poslechnout také. Od obyvatel Clarinu se
irozen o ekává, že zajistí lidi i zbran . Jsme zvyklí bojovat. Nesmíš
se zbyte strachovat. Také ti nedovolíme znovu vyjet do bitvy.“
„Pokud jde o lady Eleonoru, nebezpe né za íná být dokonce i
manželství,“ pravila Isabela sladce. „Za n kolik m síc ale budou
muset vyjet i Alfréd s Corbinem, protože tv j chudák hrab toho není
schopen.“
„Drahá Isabelo! Jak to jen vydržíš, až se budeš muset odtrhnout od
manžela?“
„V t žké dob musíme všichni snášet utrpení,“ odv tila Isabela
mile. „Já budu trp t, protože m j muž bude pry , zatímco tebe bude
mu it, že ho máš u sebe.“
„Nic mne nemu í, Isabelo. Nedokážeš si p edstavit, emu se
lov k m že od starce p iu it,“ ekla jí Eleonora. „Omluvte mne, jdu
se podívat, zda už nechce p ijít k ve i.“
Usmála se a vyšla z místnosti. Z stali tam stát a hled li za ní.

Dál p ebývali v lese. Dlouhé dny a noci p epadali pocestné a

rychle mizeli mezi stromy. Nau ilo je to rysí ostražitosti.
Brendan zaslechl tichý šelest a ustoupil do stínu. Vy kával.
Tomáš z Longueville, p vodn pirát, trochu pozm nil zp sob
života. Když od francouzského krále dostal milost, rozhodl se, že se
mu život v Pa íži nezamlouvá. Místo toho se p idal ke Skot m a
za ínalo se ukazovat, že je na souši stejn lstivý a hbitý jako na mo i.
Byl malý a štíhlý. Dokázal rychle b hat a na stromy lezl stejn zdatn
jako p edtím šplhal do ráhnoví lodi. P iblížil se k Brendanovi s
pouhým zašelest ním, ale sotva popadal dech.
„Jedou sem vozy, p esn jak nám ekli.“ Odml el se a s rukama na
kolenou se zhluboka nadechl. „Je na nich pivo, obrovské sudy piva a
tolik truhlic, že si to ani nedovedeš p edstavit. Možná, že v nich je
brn ní, které lord Hebert objednal pro vojáky z tvrze, kterou staví nad
ekou. Navrhli mu ji ti nejlepší stavitelé z N mecka. Možná tam také
bude n jaký ten št ek hedvábí pro lordovu paní. Taková škoda.
Povídá se totiž, že je oškliv jší než mastif.“
„Jak to všechno víš?“
Longueville se zašklebil. „Od jedné z Hebertových doji ek. Je to
baculaté, upovídané d átko s p kn hbitým jazykem, v mnoha
sm rech. Krásná holka. Líbí se jí všechno francouzské.“
„Ach Bože, už zas se chlubí, jak je zdatný,“ zaúp l Liam
MacAllistair.
„Skoti jsou dob í. Francouzi jsou lepší,“ odpov l Longueville,
aniž by se urazil.
„Jak daleko jsou ty vozy?“ zeptal se Brendan.
„Asi tak p t minut cesty. Dál ne,“ odpov l Longueville.
„Jak jsou chrán né?“
ty i stráže vep edu, dv po stranách a ty i vzadu.“
„V brn ní?“
„V pancí ích a p ilbách.“
„Vezmeme si na starost ty vep edu, Eriku?“ oto il se Brendan k
bratranci. Ten p ikývl. „Jednou je vyzveme, aby se vzdali. Liame,
po kejte s Collumem na odpov a pak zaúto te na ty po stranách.
Tomáši, ty si vezmeš na starost jezdce vzadu. Pom že ti s nimi Jan.
Edgare a Garthu, vy vylezte ke mn na strom a p ipravte si ty
nejost ejší šípy.“
„Dobrá,“ ozvalo se souhlasn .
Rozd lili se a splynuli se stromovím. Brendan vylezl na v tev
dubu, která se klenula nad cestou. Za malou chvíli zaslechli dusot
ko ských kopyt a zvuk t žkých kol.
Brendan po kal, dokud nespat il muže jedoucí vep edu, a pak
sesko il ze stromu doprost ed cesty.
„Hola, p átelé, kampak máte namí eno?“ zvolal.
Jeden z vedoucích jezdc se zastavil a pohrdav si ho zm il
pohledem.
„Z cesty, Skote, nebo t zapíchneme jako prase!“
„A upe eme t a pošleme králi,“ dodal chlapík po jeho boku.
Rychle si jezdce prohlédl a zjistil, že žádného z nich nezná. M li na
sob barvy lorda Heberta, lov ka, jehož všichni obyvatelé nížin, jež
mu ud lil ke správ král Eduard, up ímn nenávid li, nebo vládl
velice krut . P inutil sedláky, aby d eli na p estavb staré ímské
íceniny, z níž cht l vybudovat mocnou pevnost. N které ze starších
muž ud el k smrti – a p itom znásil oval jejich ženy a dcery. „A
kterémupak králi to bude?“
„P ece králi Eduardovi, ty jeden p ihlouplý divochu,“ odpov l
první z muž .
„Ale Eduard není králem Skotska. Copak jste si toho nevšimli,
ct ní pánové? Tohle je Skotsko, ne Anglie.“
„Zabte toho mizeru, a se pohneme kup edu,“ ekl netrp liv
druhý z muž .
„Zabít mne? Zrovna když jsem vám cht l darovat život,“ nechal se
slyšet Brendan.
„Cht l nám darovat život!“ vyprskl smíchy první, až mu spadlo
hledí. Rychle je zvedl, rozzlobený, že vypadá jako hlupák.
Pobídl kon sm rem k Brendanovi.
„Ale pane! Možná jste si všiml mého p ítele naho e na té v tvi.
Pravda, máte na sobé p kné brn ní pod barvami vraždícího,
uzurpálorského zloducha, ale z takové blízkosti… Jen se podívejte,
j p ítel se usmívá. Je to sice hnusný divoch, ale umí velmi dob e
mí it. Myslím, že by se vám klidn trefil do obli eje… nebo do krku,
možná by vám dokázal poslat šíp p es brn ní p ímo do srdce.“
Muž se zarazil a vzhlédl. Garth se usmíval, ale jinak nepohnul
jediným svalem v t le. Luk m l napnutý a šíp namí ený.
„Odho tu zbra , lov e, nebo ses zbláznil?“ vyk ikl zbrojnoš.
„Je nás tu dvanáct a všichni jsme dob e ozbrojení. Zabij mne, a
roztrhají t na kousky.“
„Odevzdejte nám vozy,“ na ídil jim Brendan klidn .
„Idioti!“ zaklel muž.
„Necháme vás odjet živé.“
„Zporážíme vás jako divoká prasata!“
Pobídl kon vp ed. Garth pustil t tivu luku. Rytí se chytil za
hrdlo a pak rukou sev el šíp. Brendan vytasil me a p isko il k
druhému jezdci. Stáhl ho z kon a bleskurychle na jeho krku našel
nechrán né místo.
Ostatní jezdci se k nim rozjeli, ale Brendan už tasil na dalšího
protivníka a Garth vyst elil další šíp. Z lesa se ozval pok ik. Vy ítil se
odtud Collum s ostatními a b hem chvilky sed lo p t Angli an , kte í
st et p ežili, pohromad uprost ed cesty.
Brendan rychle na ídil Longuevilleovi s Collumem, aby odtáhli
vozy a rozebrali zboží. Spolu se zbylými muži pak prohledal zajatce.
 „Necháme je jít?“ zeptal se Brendan Erika.
„Odmítli se vzdát.“
„Norwood se necht l vzdát, já nic ne íkal!“ vyk ikl jeden z muž .
„Povídají o nás p ece, že jsme divoká zv ,“ p ipomn l Erik
Brendanovi.
„Najednou jim takový nep ipadáš. Máš v sob p íliš mnoho
norské krve, bratrance.“
„To se mi nelíbí. Copak je n co takového možné?“
„Necht l jsem t urazit, bratrance. Jen jsem cht l íci, že možná
nejsi takový divoch jako istokrevný Skot.:
„Mezi námi nejspíš není jediný istokrevný Skot, Brendane,
protože Norové tu žijí celé v ky…“
„A u í nás bojovat jako smysl zbavené a sekat nep átele na kaši?“
Oto il se k Angli an m s vytaseným me em v ruce.
Jeden z muž vstal a zvolal: „Po kejte, prosím. Jeli jsme vzadu,
nem li jsme p íležitost p ijmout váš návrh, abychom se vzdali.“
Brendan si ho prohlížel. Byl mladý. Na brad mu rašilo n kolik
vous . Stál p ed ním vzp ímen a nehnul ani brvou. O ekával
rozsudek a p itom mu na krku mocn pulzovala tepna, zárove ale
zachovával d stojnost.
„Pot ebujeme jejich brn ní,“ pravil Erik.
„Docela nerad bych se zamazal krví,“ prohlásil Liam.
„Mají opravdu dobré me e,“ p ipomn l mu Erik.
„Ty už jsme jim sebrali,“ zd raznil Brendan. „Ale souhlasím, že
bude mnohem lepší, když nám trochu pom žou sundat brn ní
zaživa, než abychom se museli špinit s mrtvolami.“
Angli ané na ta slova rychle vstali a za ali si nemotorn sundávat
brn ní.
„Tak to bychom jako m li,“ ozval se Erik zvesela. „Ale mám chu
spálit ty odporné tuniky, které zv stují lov ka, jako je Hebert.“
„I s t ly, nebo bez nich?“ zeptal se Brendan. „Myslím, že je to asi
jedno…“
„Ma ‚s e do thoil e!“ ekl najednou mládenec, který p edtím vstal a
promluvil.
Erik s Brendanem se udiven oto ili a podívali se na n ho.
Up en hled l Brendanovi do o í a opakoval v galštin : „Ma’s e do
thioil e!“
 Brendan se podíval na Erika. „Má dobrý p ízvuk.“
„Matka je Skotka,“ podotkl mládenec klidn .
„Mluvíš plynn ?“ zeptal se Brendan.
„Ano.“ Podíval se na Erika. „Norsky také. Matka pochází z Jóny.“
„A ty klidn nosíš barvy anglického ezníka?“ ekl Erik.
„Otec je Angli an,“ vysv tlil mu mladík.
„Takové plýtvání, taková škoda,“ odv til Erik. „Ano, bylo by ti
lépe s námi v lesích.“
„Nezabíjejte mne, a já vám slibuji, že vám lépe posloužím v
lesích,“ prohlásil.
„Jak se jmenuješ, chlap e?“ zajímalo Brendana.
eho , pane.“
eho … Necháme tyhle chlapíky naživu. Necht li jsme je zabít.
Tyhle tuniky jsou ale odporné, takže si je svléknete. I s plášti.“
„Máme jen plát né košile a nohavice…,“ zaprotestoval jeden z
muž .
„Ty nohavice se mi líbí,“ ekl Erik.
„Hm, taky bych n jaké pot eboval,“ povzdechl si Liam.
„Slyšeli jste to,“ oto il se Brendan k Angli an m.
„Ale takhle nám nezbudou žádné šaty…,“ ekl ohromen muž,
který se p edtím postavil na odpor.
„Nazí Angli ané, samotní v lese,“ zamlaskal Liam. „Jen si
edstavte ty anglické pindíky, jak hezky vlají ve v tru, všechny
kn scvrklé zimou! To je velmi nebezpe né. Mohla by p ib hnout
roz ilená rybá ka s nožem na kuchání ryb a useknout lov ku jeden z
úd ,“ poznamenal Erik a zavrt l hlavou.
„Potom alespo nebudou napadat naše farmy,“ zauvažoval
Brendan nahlas.
„Pane,“ p erušil je eho , „promi te, ale ve Skotsku jaro nebývá
íliš teplé. Radši jim pod ízn te krky, než aby tu m li zmrznout.“
Erik se podíval na Brendana. Brendan pokr il rameny.
„Myslím, že se bez nových nohavic ješt chvíli obejdu,“ povzdechl
si znovu Liam.
„Tak jd te,“ ekl Brendan Angli an m. „Jd te!“
Nejisté se pohnuli z místa. Vykro ili sm rem ke Skot m.
„Tudy ne!“ vyšt kl Brendan. „Na jih, zpátky do Anglie.“
Rychle se oto ili. Nejprve šli a ohlíželi se. Pak se rozb hli.
Všichni krom eho e, který z stal stát na míst a ekal.
 „Jdi také, synku,“ ekl mu Brendan.
eho se však nehýbal z místa a díval se za svými druhy, kte í
utíkali pry a neustále se mu vzdalovali.
„B ž!“ naléhal dál Brendan. „Nebo rad ji p jdeš do Anglie sám?“
„Myslím, že bych mohl být n co platný v lesích,“ odv til eho
klidn .
„Angli an m se nedá v it,“ varoval Liam Brendana.
„Nezradil bych vás,“ sliboval eho .
„Práv jsi zradil své lidi,“ p ipomn l mu Brendan.
eho zavrt l hlavou. „Dovolili mi, abych šel sloužit do Yorku, ale
pak mne dali do vojska lorda Heberta. Na jeho p íkaz jsem se musel
nau it zacházet s me em a pak mi nakázali jet do Skotska. Sám jsem
po takové služb netoužil.“ Zaváhal. „Kdybyste byli na našem míst ,
lord Hebert by vás do jednoho povraždil.“
„Nepodce uj nás tak,“ nabádal ho Erik. „Pobili jsme p knou
ádku muž .“
„Já vím. Všechno je to špatn . Je zlé, že si n jaký král p ivlastní
zemi, která mu nepat í, a stejn špatné je, že bez p estání pobíjíme své
sousedy, aby Eduard mohl zabrat všechno, co vidí.“
Erik se k mládenci oto il zády. „Angli an m se nedá v it.“
„Dejme mu možnost,“ ekl Brendan po chvíli.
„Bude to tvá smrt, ale když si to p eješ,“ odpov l Erik.
eho k n mu p istoupil a poklekl na jedno koleno.
„Ješt nikdy jsem nikomu nep ísahal v rnost. Te ji p ísahám
vám, pane.“
„Vsta , chlap e,“ ekl mu Brendan. „Tohle jsme vid li už astokrát
– slova a sliby v rnost nezaru ují. Skutky ano. Uvidíme, jak si
povedeš. Seberte brn ní a me e,“ na ídil ostatním. „Vyklidíme cestu
íve, než se n který z t ch proradník vrátí a dostane se k
Hebertovi.“
Toho ve era se odvážili hluboko v lese rozd lat ohe . Z jedné
strany je chránila eka a z. druhé strmý kopec. Kamkoli se uchýlili,
vždycky m li naplánovanou únikovou cestu.
ci z vozu už rozd lili. V tšina zbraní práv putovala k
Walleceovi, jenž se m l setkat s Janem Comynem, zvaným Rudý,
ost íleným bojovníkem, který sám pošilhával po tr nu, t ebaže byl
Balliolovým p íbuzným. Comyn nikdy neposluhoval Angli an m a
byl lo dobrý vále ník, a koli na rozdíl od Roberta Brucea p íliš
neoplýval ani diplomatickými, ani taktickými schopnostmi.
Tomáš z Longueville v truhlicích našel n kolik št p kného
hedvábí. N které z nich hodlal v novat krásné doji ce, jež si v posteli
nedávala pozor na ústa.
„Ejhle!“ pronesl Longueville radostn a na asil látku p ed sebe.
„Tohle bude mé mali ké boubelce velice slušet.“
Mezi zbožím našli také sud plný jablek. Nebyla p íliš poma kaná
ani stará. Posadili se kolem a v chladné noci si pochutnávali na
sladkém ovoci a p itom se dívali, jak p ed nimi Longueville šaškuje.
„Ur it jí to bude slušet. Moc dlouho si toho ale neužije, jestli ji v
tom chytí paní mastifová, lady Hebertová,“ ekl Erik Longuevilleovi.
„Možná, že pro ni tam, kde je, po dnešku nebude zrovna zdrávo,“
zauvažoval nahlas Longueville. „Co kdybychom ji odvezli na sever,
Brendane? V horách je plno krav.“
Brendan p ikývl. „Ano. Musí utéci za tmy.“
Najednou promluvil eho . „Tam, odkud pocházím…,“ odml el
se.
„Odkud pocházíš, co?“ zeptal se ho p ík e Brendan.
„Tedy, Skoti jim tam dali co proto. Vesnici srovnali se zemí… a
mnoho lidí upálili. Zaživa. Proto mi nep ipadalo tak zlé u it se vál it,
jakkoli jsem po tom nijak p íliš netoužil, když vévoda z Yorku
povolával další vojáky.“
„Povolával další vojáky!“ vyšt kl Liam. „Když má Eduard tolik
trumf v ruce, zvlášt potom, co se dohodl s Robertem Bruceem!“
„M l Robert na vybranou?“ zeptal se tiše Erik.
„Bože, Eriku!“ prskl Liam znechucen .
„No tak, p esta te!“ ok ikl je Brendan a zvedl ruku. „Také jsem si
o n m myslel, že je to nejhorší p evléka kabát , jakého jsem kdy
vid l, a je pravda, že chce korunu. Te už ale vím, jak uvažoval: Jana
Balliola v ím propustili z v zení a te je p ímo za kanálem ve
Francii. Toho se bál Eduard a Bruce jist také, protože kdyby se Balliol
vrátil – jestli se n kdy vrátí –, z stává králem on. Pak tu byla ta s
Bruceem zamilovaným do Alžb ty z Burghu. Její otec je hrab te z
Ulsteru a jedním z Eduardových nejhorliv jších zastánc a nejv
jších služebník . A pak…,“ pokra oval a znovu pozvedl ruku, a
uml el novou vlnu protest , „ta záležitost jeho rodiny. Je to
rozv tvená rodina, mnoho bratr a sester, kte í jsou p íliš blízko
anglickém králi a m žou ho žádat o pomoc.“
„N kolik let se state bil, to je pravda. Ke Carricku p itáhl se
silnou armádou,“ ekl Erik. „P edtím Angli any p kn strašila – a te
je pro n požehnáním. Nezapomínejte ale, že je to Skot. asem se mu
poklonkování Eduardovi za ne zajídat.“
„Ano, ale jestli pak povstane, p idá se k n mu zbytek národa?“
zeptal se Liam.
„Bude toho muset hodn dokázat,“ p itakal Brendan. „Pokud se
mu poklonkování za ne protivit. V tuto chvíli mají Angli ané dobré
postavení.“
Všichni chvíli ml eli a hled li do ohn . Pak si Erik odkašlal.
„Odkud tedy p esn pocházíte, mladý pane eho i?“
„Z malého, ale p kného místa severn od Yorku, z Clarinu. Je tam
krásné údolí s mnoha potoky…“
„Odkud?“ zeptal se Brendan a t lem mu projelo nap tí.
„Z Clarinu. Stojí tam p kný kamenný hrad, který postavili krátce
po p íjezdu Viléma Normanského. Také Skot m p íliš nev il. Žijí
tam r znorodí lidé, samoz ejm Angli ané, ale také mnozí se
skotskými p edky. N kte í si vzali Vlámy a jiní mají v žilách norskou
a dánskou krev…“
„Z Clarinu,“ opakoval Brendan.
„Ano. Znáte jej?“
„Známe tamní hradní paní,“ odpov l Erik.
„Ach tak! Takže vy jste ti, kdo ji zajali na mo i…“
„Ano,“ p erušil ho Brendan rázn a celá skupina op t ztichla.
Po chvíli Brendan ekl: „Jak se paní z Clarinu da ilo, když jsi ji
vid l naposledy?“
„Má se dob e. Ale obávám se, že hrab churaví.“
„Churaví?“ optal se Erik a pak dodal: „Chceš íci, že stárne?“
„Ne, je nemocný, t žce nemocný. Má n co s žaludkem a st evy. Je
to smutné. Paní na n m velice záleží.“
„Jak to všechno víš?“ zeptal se Brendan ost e.
„Protože paní Eleonora neustále chodí mezi lidi, dohlíží na opravu
zdí, navšt vuje zem lce, emeslníky a všechny ostatní. To víte,
Clarin není Londýn. Ani York. Já si ale myslím, že je mnohem lepší
než v tšina ostatních dam. Hovo í se svými poddanými, navšt vuje
je, když jsou nemocní, nosí dárky, když se n komu narodí dít . Když
se jí ale lov k zeptá na hrab te, její vid t na o ích, jak se o n ho
strachuje.“
„Je to skv lá dáma,“ ekl Brendan ost eji, než cht l, „ale
nerozpakovala se t poslat, abys bojoval za Angli any – když jsi sám
necht l.“
„Vévoda z Yorku pot eboval další lidi,“ vysv tloval eho prost .
„M li se nau it zacházet se zbran mi… P ipadalo mi, že bych si tak
eba mohl zlepšit postavení.“
„To sis ho tedy vylepšil!“ zasmál se Collum. „Te je z tebe
psanec.“
„Jestli získáte nazpátek svobodu, tak jsem si život vylepšil,“
odv til eho .
„Jestli,“ zabru el Erik.
„Až,“ dodal Brendan pevn .

eho se ukázal být stejn cenným p ír stkem jako Tomáš z

Longueville. Ovládal n kolik jazyk , a tak dokázal odposlouchat
jakýkoli rozhovor. Protože byl mladý a hbitý, um l se vet ít na mnohá
místa, pak z nich zase vyklouznout a p itom se tvá it nevinn .
Asi t i týdny poté, co se p idal k Brendanov družin , se vrátil se
zprávami o Hebertov hradu. Následující pátek m ly vyrazit
Hebertovy hlavní síly, aby severn od lesa napadly Wallacea s
Comynem. Nedostav ná pevnost se nebude schopná bránit.
A oni budou moci Wallacea s Comynem v as varovat.
Brendan ho vážn vyslechl, pak ho propustil a p emítal o jejich
rozhovoru.
„Jak m žeš v t, že se mu dá v it?“ zeptal se ho Erik. „Jak si
žeme být jistí, že to není jen lé ka, kterou nás cht jí vlákat do
pevnosti?“
„Budeme dávat pozor, než se n kam vrhneme,“ odpov l
Brendan prost . „Okamžit pošleme Vilémovi s Janem výstrahu a pak
vpochodujeme dovnit , jakmile bude jisté, že Angli ané jso pry .“
„D ra v toho mládence nás m že stát život.“
„O ten m žeme p ijít kdykoli.“
Erik pokr il rameny. „Kdo by cht l žít nav ky?“ zabru el.
 13

Eleonora Clarin milovala. Byla ráda, že je zase doma.

Celým hradem táhl pr van a sídlo se jen sotva mohlo rovnat
Alanov usedlosti kousek od Pa íže. Podle Eleonory však byl
prodchnutý jedine ným d dictvím minulosti. Udržely se tradi ní
vztahy s vazaly a nájemci p dy. Staré pohanské svátky se slou ily s
katolickými. V ur ité dny se slavilo, zatímco jiné byly zasv cené
odpo inku.
To, že zakro ila, když vesnici napadli nep átelé, mezi Eleonorou a
vesni any vytvo ilo zvláštní pouto. Byla vítaná v každém dom a
ochotn navšt vovala nemocné, staré a ty, kdo pot ebovali pomoc.
la, že na Brendana nebude schopná nikdy zapomenout, ale
nenapadlo ji, že ji den co den budou pronásledovat vzpomínky, že se
jí o n m bude i zdát. T šilo ji objížd t s Alfrédem panství. Ráda
pronikala do život svých poddaných. Když nemohla sama najít
opravdové št stí, mohla je alespo vnést do života jiným. Povolovala
atky a chodila na k tiny. Život šel dál a po život p icházela smrt.
la smutnou, ale d ležitou povinnost ú astnit se i poh a byla
ráda, že se má ím zam stnat.
Dny se daly snést.
Avšak noci, kdy ležela sama v posteli, ji trýznily. S otev enýma
ima se modlívala, aby za alo svítat. N kdy vstala k Alanovi, který
sebou ve vedlejším pokoji neklidn házel. Pak si šla znovu lehnout a
dál bd la.
Dny byly mnohem p ijateln jší než noci.
V noci se vracely vzpomínky a asem ji stále více pronásledovaly.
Když se vrátila na Clarin, neustále se n ím zam stnávala, takže si
nevšímala Bridie, která chodila jako t lo bez duše. Když na ni ale
jednoho odpoledne n kolikrát promluvila, a ona neodpovídala, vyraz
za ní k oknu, z n hož se služebná dívala ven. Byly samy. Alan sed ve
velké síni s Alfrédem a Corbinem a vydával rozkazy stavitel m
zedník m, kte í zesilovali opevn ní. Ob ženy stály v Alanov kom
nat . Eleonora p ed chvílí p inesla kytici prvních jarních kv tin a dala
je do vázy. Doufala, že jimi manžela rozveselí, protože se od p íjezdu
necítil dob e.
„Bridie!“ pravila kárav .
Když se k ní komorná oto ila, spat ila v jejích o ích zoufalství
podobné tomu, jež cítila sama. Okamžit zalitovala, že na ni
promluvila tak zhurta.
istoupila k ní a jednou rukou ji objala kolem útlých ramen. „Co
se stalo?“
„Ach, má paní, co budu d lat?“ zakvílela Bridie.
V tu chvíli si s mu ivou úzkostí uv domila, že úpln zapomn la
na noci, kdy se Bridie vytrácela ven, a na to, jak hovo ívala o svém
Larsovi.
Eleonora zaváhala. M la Bridii velice ráda. Znaly se celou v nost.
„Možná… možná bys mohla odjet do Skotska,“ ekla.
V Bridiiných o ích se objevila nad je, která však záhy pohasla.
„Jste velmi laskavá, má paní. Ale nevím, co ke mn cítí.“
„Vždy …“
„Nemá žádný domov. Když jsou ve Skotsku, žijí v lese. Povídal
mi, jak obrovský je to rozdíl, když se v Norsku, Francii…, dokonce i v
Itálii mají jako králové. Ale ve Skotsku dál bojují za svobodu tím, že
plení pohrani í.“
„Nesmíš p estat doufat, Bridie. T eba se asem…“
„Nemám moc asu,“ odpov la Bridie a zp íma se zadívala na
Eleonoru. „A vy také ne.“
„Já… nevím, o em to mluvíš,“ zakoktala Eleonora.
„Promi te, má paní, ale myslím, že víte.“
Samoz ejm , že to v la. Ješt si pot ebovala promluvit s
Alanem, avšak…
Byla osudu nesmírn vd ná za nový život, který v ní nar stal.
Také ji t šila jistota, že dít nem že být Alanovo, a tak se stalo trvalou
vzpomínkou na Brendana. Její potomek bude vnukem jejího otce.
ipadne mu Clarin.
 „Máš pravdu, ekám dít ,“ zabru ela. „N jak to vy eším, Bridie.
Napíši…“
„Jak? A komu?“ zeptala se Bridie tiše.
Eleonora ji objala. „ lov k se s druhými vždycky dovede n jak
spojit. Dokonce i s nep átelskými psanci, kte í se perou n kde v lesích.
Ale nikdo nás nerozd lí a nikdo t nebude soudit ani t nepošle pry z
tohoto domu. To ti p ísahám.“
„Jak to jen m žete vydržet, má paní? Jak jen m žete?“
„Musím. Tohle je m j domov a…“
„A?“
„Sama po pravd eno pochybuji, že by mne… že by mne Skoti
jak v ele uvítali.“
„Miluje vás. Vid la jsem mu to na o ích, kdykoli se k vám p iblížil.
Zrovna tak jako jsem vid la, jak se vy díváte na n ho.“
„Doufejme, že ostatní nejsou tak byst í,“ odpov la Eleonora.
„Mohla byste p ece utéci. Jít za ním.“
Eleonora zavrt la hlavou. „Te ne. I kdybych mohla… všechno
ostatní opustit, nem žu opustit Alana. Není mu dob e. Pot ebuje
mne.“
„Ale to dít je sira Brendana,“ namítla Bridie chab .
Zrovna když se Eleonora chystala odpov t, m la dojem, že z
vedlejší místnosti zaslechla n jaký šelest, jako by se tam kdosi
pohyboval. P itiskla si prst na ústa a po špi kách p eb hla p es
místnost. U dve í do vedlejší komnaty se zastavila. Pak je otev ela
doko án.
Komnata byla prázdná. M la však dojem, že slyší cvaknutí, jako
by se otev ely a zase zav ely dve e do chodby. Rozb hla se k nim,
otev ela je a vyhlédla ven.
Nikoho však nevid la.
Zav ela dve e. Srdce jí sev elo podivné, neblahé tušení.

Toho ve era se Isabela u jídla rozpovídala. Ptala se Eleonory na

jednoho ze sedlák , který poslední dobou stonal.
„Obávám se, že starému Timothymu není moc dob e,“
odpov la Eleonora posmutn le. „Chodí celý shrbený a nem že se
narovnat. Jeho žena je také nemocná.“
„Takže si žijí v tom p kném domku a p itom nám nejsou nic moc
platní,“ ekla Isabela.
 „Pachtil se na téhle p celý život,“ oponovala Eleonora. „Hodn
nám toho odvedl.“
„Ale Eleonoro! Po ád všechny zem lce omlouváš. Jakmile bude
takových víc, Clarin na nich zajde.“
„Nezajde. Timothy má dva dosp lé syny, kte í pracují více než
dost.“
„P kní, statní hoši,“ p itakala Isabela. „Povolají je do války proti
m odporným Skot m. Co budeme d lat potom? Možná bychom
mohli starého Timothyho s jeho nemocnou ženou p est hovat do
eho menšího a jejich p kný domek dát n komu mladšímu, kdo má
také urostlé mladé syny a bude se o pole starat lépe. Samoz ejm
nechci tvrdit, že máme starce nechat napospas osudu… Alfréde,
Corbine! Nedává m j návrh v tší smysl – není lepší?“
„Da í se nám dost dob e,“ odpov l Alfréd a pokr il rameny.
„Ale mohlo by se nám da it ješt lépe.“
„Pokud letos p ijdeme o ást z úrody, dovezeme zásoby z
Francie,“ p erušil ji Alan rozhodn .
„Ale Alane, vaše d ti ve Francii se jist dost nad ou, aby znásobily
vaše statky. Clarin by vás nem l vysávat.“
„Isabelo,“ ekla Eleonora a snažila se hovo it co nejklidn ji, „bu
tak laskavá a nezapomínej, že Clarin je mým panstvím a te i
Alanovým, p es mého otce.“
„Pokud ovšem nebudete mít syna, p ejde na Alfréda. Tedy jestli
pro nás nemáš n jakou š astnou novinu, Eleonoro?“
Eleonora se bála, že se za ne ervenat. Ze všech sil se snažila
stat klidná. „Ne, Isabelo, nemám pro vás žádnou novinu.“
Isabela se usmála. „Tak vidíš. Nem žu si pomoci – strachuji se
kv li Alfrédovi, Corbinovi a d dici, jehož jednoho dne t eba p ivedu
na sv t.“
Eleonora vstala. „Povídá se, že Londýn je v této ro ní dob
nádherný, Isabelo.“
„Opravdu? Tady je po ád zima. A ve Skotsku je ur it ješt v tší.“
„Odkdy tebe zajímá Skotsko?“
„Já jen, že naši lidé se tam zase p jdou bít, nic víc,“ odpov la
Isabela sladce. „Budu se modlit, aby se po así zlepšilo, než budou
muset odjet.“
 ***

Druhého dne ráno Eleonora sed la na svém koni a pozorovala, jak

Corbin s Alfrédem cvi í mladé muže ve zbrani.
V tomto období se nem li u it bojovat. M li sít.
Jenomže pot ebovali um t vál it. Když je psanci posledn napadli
a zmasakrovali, jen málokterý z nich dokázal tasit me . Po ád se o své
lidi bála. Wallace se p iznal k mnoha nájezd m a útok m a cítil se
oprávn ný proti hrani m vést válku. Pop el jedin to, že by nechal
upálit nevinné lidi, kte í proti n mu nepozvedli zbran . Nikdo jim
nemohl zaru it, že se tu už nikdy nebude vál it, ani že boje nebudou
kruté. Bylo nutné vycvi it co nejvíce mládenc .
Práv p ihlížela, jak mládenci bodají kopími do polních strašák a
panák vycpaných slámou, když s p ekvapením zpozorovala, že
kolem jede na koni Isabela. Doklusala k ní, zamávala na pozdrav a
zavolala na ni: „Dobré jitro, Eleonoro!“
„Isabelo,“ zamumlala Eleonora.
„Máš chu zase nasadit brn ní a vytáhnout na obranu své zem ?“
zeptala se Isabela.
„Ne. Jsem smutná, když si vzpomenu, jaké hr zy a smrt s sebou
ináší každá bitva.“
„Ach, Eleonoro. Ty jsi dokonalý vzor. Tedy ctnosti, myslím. Nebo
ne?“
„Prosím t , Isabelo, jestli mi chceš n co íci, tak mi to pov z. A
jestli si tu p ipadáš p íliš neš astná, jsem si jistá, že pro tebe bude
mnohem p íjemn jší, když si na nadcházející bitvu po káš v Londýn .
Tam m žeš p ivést na sv t dít stejn jako kdekoli jinde, a a se narodí
kdekoli, pokud já nezplodím potomka a Alfréd se neožení…, m žeš
se v pravý as vrátit.“
Isabela chvíli ml ela. Eleonora si pomyslela, že t ebaže je Isabela
pevn rozhodnutá a ze všech sil se snaží, zatím se jí dít , jež tak
pe liv – a bez obalu – plánuje, nepoda ilo po ít.
„Corbin tu zatím z stává. A já s ním. Samoz ejm s tvým
laskavým svolením.“
„Tohle panství je jeho domov a Alfréd v také, p esn , jak si p ál
j otec. A ty jsi Corbinova žena.“
„Máš pravdu, jsme p íbuzné. Proto t chci varovat.“
 „Varovat?“
Isabela se zatvá ila vážn . „Mezi lidmi kolují jisté zv sti.“
„Opravdu? A jak ses k nim dostala?“
„Tv j manžel si s sebou p ivedl vlastní lidi a služebnictvo.“
„A jeho lidé ti donášejí zv sti?“
„S n kolika jsem se sp átelila.“
„Aha.“
„Sta ilo to, abych se dozv la, že Alan poslal n kolik muž do
Liverpoolu, aby zjistili pravdu.“
„Cože?“ zeptala se p ík e.
„Tv j muž je milý a šlechetný lov k! Samoz ejm vyslechl
pirátovu historku o tom, že mu n kdo zaplatil, aby na Irském mo i
napadl tvou lo . Poslal n kolik lidí, aby se na to vyptali.“
Eleonora nic ne íkala, protože necht la, aby Isabela v la, že
Alan s ní o svých obavách nehovo il, ani o tom, že je rozhodnutý
zjistit, jak to doopravdy bylo.
„N kte í z liverpoolských darebák se zjevn nechali slyšet, že
jestliže jsi p edtím nebyla p ed lupi i v bezpe í, te je tomu naopak.
Skoti Clarin už nikdy nenapadnou.“
„Uv znil mne Wallace. U Falkirku mu sice rozprášili celou
armádu, ale jeho slovo má po ád velkou váhu.“
„Ano, to se íká. A pak existuje ješt jeden psanec, o n mž se
povídá, že je to jeho u edník. Vedl neuv itelné nájezdy a velmi se mu
da ilo kazit snahy Angli an vládnout surovým rvá m na jihu
Skotska. Jeho slovo prý také hodn znamená.“
„Vážn ?“
„Šušká se, že ses stala jeho milenkou. Chudinko, možná sis jedin
tak mohla zachránit holý život…“
„Skoti mi o život neukládali,“ odpov la Eleonora. „A co se
vykládá po liverpoolských ulicích, mne nezajímá.“
„Ale víš… Francouzi si také leccos povídají.“
Eleonora zatnula zuby a pak se zhluboka nadechla. Podívala se na
vojáky a chvíli naslouchala Alfrédovým hlasitým povel m. Oto ila se
zpátky k Isabele. „Jak je možné, že ti tihle mužští sd lují takové v ci?
Chodíš za nimi snad v noci? Bojíš se, že m j bratranec není dostate
plodný? Cht la bys mu snad podstr it cizí dít , jen abys dostala
Clarin – v p ípad , že se mn nepoda í po ít d dice?“
 Isabelu její slova ani trochu nevyvedla z míry. Usmála se. „A co ty
cudná Eleonoro? Podstr ila bys svému muži parchanta skotského
rebela a psance?“
„Už jsem ti ekla, Isabelo, že zatím pro vás nemám žádnou
novinu.“
„Já bohužel také ne,“ zabru ela Isabela. „Nezlob se na mne,
Eleonoro. Po pravd eno jsem t jen p ijela upozornit, že mezi
lidmi kolují n jaké povída ky.“
„To je od tebe velice laskavé. Te mne ale omluv, na báchorky
nemám as. Myslím, že Alfréd pot ebuje mou pomoc.“ Pobídla kon a
rozjela se p es pole.
Alfréd byl nesmírn p ekvapený, když naléhala, že mu pom že s
vysv tlováním, jak se správn zachází s me em.
Vzala jeho t žkou zbra , vykasala si šat a dala po ádnou lekci
mládenci, který se práv za ínal u it bojovat s vlastním me em.
Trénovala je až do soumraku, až do vy erpání.
Ani potom ji však neopoušt la zu ivost.
A tíse .

Brendan klackem na rtl do bláta sv j plán útoku na Hebertovu

tvrz. Jeho muži stáli kolem a bedliv ho pozorovali. Byl ve er p ed
útokem a všichni v li, kde budou rozestav ny jejich chabé síly i kdy
a kam se p esunou.
Jak bylo p edem dohodnuto, v pátek se p ed rozb eskem p iplížili
co nejblíže tvrzi. Pozorovali ji a vy kávali.
Rozednilo se. Nic se ned lo. Erikovi bylo vid t na o ích, že jejich
novému druhovi ned uje.
Poté však nádvo í hradu ožilo. Pevnost st ežilo asi padesát muž .
Bez výjimky jezdci. B hem hodiny jich t icet vyjelo ven.
A zamí ilo na severozápad.
Když jim poslední jezdec zmizel z dohledu, Brendan vyslal k
branám hradu v drátenickém voze eho e. Na kozlíku sed l Garth,
který um l mluvit s dokonalým severoanglickým p ízvukem. Jakmile
se dostali dovnit , Garth za al p edstírat, že prodává jehly, aby
upoutal pozornost.
eho se proplížil k brán . Brendan sledoval as. V l, že se ješt
že ukázat, že eho ova zpráva je lé kou – a oni do ní ješt mohou
padnout. Když však cválali p es pole ke zdem hradu, brána se otev la
a Skoti se mohli nahrnout dovnit .
hem dvou hodin tvrz dobyli. Obránce, kte í v hradu zbyli,
zav eli do podzemního v zení. Hebert mezi nimi scházel.
Brendan musel cht necht souhlasit, že lady Hebertová skute
vypadá jako mastif. Možná jako obrovský pes um la i kousat. Ned
stala k tomu však p íležitost, nebo ji okamžit poslali vozem na
sever, kde ji mohli uv znit a požadovat za ni výkupné.
Erik ovšem pochyboval, že by n kdo byl ochoten zaplatit, aby se
mu vrátila.
Rozestavili stráže a vy kávali dál.
Když se Angli ané vrátili, unavení a zoufalí, že jim jejich ko ist
dala co proto a pak zmizela v mlze, vjeli dovnit , jen aby zjistili, že se
ocitli v pasti.
Byl mezi nimi i lord Hebert. Zav eli ho k jeho muž m do v zení.
Té noci oslavovali v nov postavené velké síni Hebertová hradí
Tvrz byla dob e zásobená. Pili, opékali hov zí a jehn í maso a
nejr zn jší dr bež. Ve sklepení bylo víno a dobré pivo. Brendan sed l
na židli pána domu u plápolajícího ohn a díval se, jak se jeho lidé
veselí. Toho dne n kolik z nich zabili, ale zárove se jim poda ilo
osvobodit pár Skot .
Kdyby si jen dokázali tvrz udržet.
Seznámil se s Longuevilleovou doji kou, která nebyla tak
boubelatá jako spíše smyslná a každý ji Tomášovi závid l. Ti, kte í
nestáli na stráži, jedli a pili p es míru. Takového vít zství, navíc tak
snadného, se jim neda ilo dosáhnout asto.
Erik ho poplácal po rameni. „Jez! Pij! Bu veselý. Najdi si n jakou
holku a vezmi si ji do postele.“
Podíval se na n ho a odpov l: „N kdo musí z stat st ízlivý.“
„Pravda, choval ses st ízliv . Dokud se ten mladý Angli an
nezmínil o Clarinu.“
Brendan neodpovídal.
Po návratu z Francie trávil celé m síce tím, že jedl, pil, bojoval a
vít zil – a byl veselý. Našel si nejedno d e. Zjistil, že ho kost v srdci
se nedá tak snadno vypudit. Tohoto ve era mu sta ilo, že se m že
dívat, jak jeho druhové dovád jí.
 „Brendane, uv dom si, že i když ten její sta ec zem e, stále bude
velice daleko. Práv proti nám shromaž uje vojsko. A i kdyby ne…“
„Tak mne král po ád chce živého nebo mrtvého. Rad ji živého,
abych mohl pomalu a v bolestech zem ít. To všechno vím,“ ekl
Brendan.
„Tak za ni znovu žít.“
Brendan se na n ho zadíval a naklonil se kup edu. „Jsem velice
živý. I když s tím, jak si vedeme, máme na p ežití asi stejnou šanci
|ako Lacville.“
Erik pozvedl ruku. „Znáš p ece to po ekadlo, Brendane. Kdo by
cht l žít navždy? Proto musíš žít pro dnešek.“
Brendan ukázal na Margot, která se na prot jší stran sín smála
jedné z Liamových kašpa in. „Možná že ty bys m l žít dneškem,
protože zít ek nep ináší žádnou jistotu.“
„Co tím myslíš?“
„Myslím tím, že by sis ji m l vzít.“
„Víš, že to není možné. Otec…“
„Tv j otec je na Šetlandech. Ty jsi tady, ona je tady. Jsi ochotný
riskovat život, ale bojíš se otcova hn vu?“
„Nebojím se v bec nikoho…,“ za al Erik a pak se zasmál. „Dobrá,
ano, obávám se jeho… zklamání.“
„Na tvém míst ,“ varoval ho Brendan, „bych se víc bál toho, že ji
ztratím.“
„Jenomže na mém míst nejsi, bratrance. Dumáš nad nep ítelem,
nad ženou, kterou nikdy nem žeš mít.“
„Jdi za Margot,“ ekl Brendan klidn . „A nech mne o samot
dumat.“
„Až s tím p estaneš, dej mi v t. Najdu ti n jakou ženskou.“
„Až s tím p estanu, najdu si ji sám.“
Erik se zasmál, poplácal ho po rameni a odešel za Margot. Objal ji
kolem pasu. Margot zvedla hlavu a usmála se na n ho.
Brendan se pohodln usadil na židli a pozoroval je. V tu chvíli se
cítil unavený.
Jen unavený.

Druhého dne p ijeli Wallace s Janem Comynem a chystali se sv it

hrad do rukou n jakému Skotovi a osadit jej strážemi.
Hodlali si jej udržet.
 Když se chystali k odjezdu, p išel za Brendanem eho . „Rád
bych vás poprosil, pane, abyste mne nechal na n kolik týdn odjet.“
Brendan se práv chystal vsednout na kon . Zastavil se a podív se
na mládence. „Pro ?“
„Pot ebuji jet dom .“
„Pro ?“ V jeho otázce zn lo spíše p ekvapení než zlost.
„N koho jsem tam nechal. Rád bych ji sem p ivedl.“
„Jestli t Angli ané chytí a n který z nich t pozná, zatknou t jako
zrádce, postaví t p ed falešný soud a nejspíš t krut popraví“
varoval ho Brendan.
eho pokr il rameny. „Muži, kte í jeli se mnou, nebyli z Clarinu
ani nev li, že jsem p eb hl k nep íteli. Snažili se co nejrychleji utéci,
když jste jim to nakázal, takže si ani nevšimli, že jsem z stal pozadu.
Každopádn se nehodlám jít na hrad udat. Jen proklouznu dom a
pak pojedu pry .“
„Koho mezi nás chceš p ivést?“ zeptal se Brendan opatrn .
Jedinou ženou, která s nimi kdy ko ovala, byla Margot. Všichni jasn
li, že je s Erikem, jenž byl pro každého obávaným protivníkem.
Pomáhala, když se schovávali v lesích a va ila jim – a žila s nimi ve
velice obtížných podmínkách.
eho se usmál. „Ženu ne, pane. Tedy vlastn ano, ženu. Mou
sestru. Je o dva roky starší než já a nikdo krom ní mi na sv už
nezbyl. Pokud mne n kdy n kdo pozná a udá, mohli by ji zajmout a
ublížit jí…“
„Jist . Máš mé svolení. Vezmi si támhletu hn dku. Je to skotský
pony a nehrozí nebezpe í, že v ní n kdo pozná kon n jakého
Angli ana, kterého jsme zajali nebo zabili.“
„D kuji vám, pane. Brzy se vrátím.“
Brendan p ikývl a díval se, jak eho nasedá na kon , mává a
vyjíždí z hradu.
Zastavil se u n ho Erik. „Kampak jede?“
„Do Anglie.“
„Lesy už se mu zajídají, co?“
„Ne. Jede dom pro svou sestru.“
Erik zakroutil hlavou. „Pro sestru?“
„Ano.“
„Nevrátí se.“
 „Ale ano. Jsem si tím jistý.“
„Hm. P ijede s armádou Angli an , kte í vyrazí do lesa a všechny
nris vyženou.“
Brendan zavrt l hlavou. „Vrátí se. Vím to.“
„Vážn ? Opravdu to víš?“ zeptal se Erik. „Nebo doufáš, že ti
inese n jaké zprávy o hrab nce?“
„Obojí,“ odsekl Brendan, vysko il na kon a rozjel se vp ed.

Alanovi se p itížilo a Eleonora se p estala starat o Isabelu.

Nechápala, co jejímu muži schází. Snadno se unavil. To se ostatn od
svatby stávalo b žn . Nikdy však netrp l tolik jako te . Nedokázal v
le udržet žádnou stravu. N kdy celé dny nemohl vstát z postele.
V takových chvílích spolu asto hovo ili. Pov l jí, že opravdu
vyslal své lidi do Liverpoolu, ale nic se nedozv l. ekla mu, co se
dozv la od Isabely, ale zatajila mu, že skute eká dít .
Brendanovo dít . P ipadalo jí na to p íliš brzy. asem mu to poví.
Modlila se, aby jí v il, že ho b hem s atku nepodvedla, jak slíbila.
Potom za alo dn , kdy mu bylo natolik dob e, aby mohl mluvit,
valem ubývat.
Trávila u n ho celé hodiny a omývala mu elo studenou vodou.
Poslala do vesnice pro doktora, který mu pustil žilou a p ikládal mu
pijavice. Spíše mu tím však p itížil. Jednoho dne, když doktor p išel a
Alan celou dobu, co ho ošet oval, k el bolestí, se Eleonora rozzlobila
a fel ara vyhodila. P itom mu spílala, že jejího manžela spíše zabije,
než vylé í.
Už to za alo vypadat, že se zotavuje. O t i dny pozd ji se mu však
itížilo. Do místnosti p išla Isabela, aby se starostliv zeptala, jak se
mu da í.
Když odešla, Alan suše pravil: „Chodí se dívat, jestli jsem už
um el.“
„Alane, prosím t …“
„Možná si neuv domuje, že se m žeš znovu vdát.“
Zavrt la hlavou. „Nikdy se znovu nevdám.“
„V tom p ípad jí umožníš p ivést na sv t drá e, které t pak
ipraví o d dictví po otci.“
Eleonora sklopila hlavu. Celá se chv la. Klekla si vedle poste a
vzala jeho ruce do svých. Pot ásla hlavou a ekla: „Je nejvyšší as
abych ti to pov la, Alane. D sí mne, protože má pravdu. Její
potomek – a to bude drá e nebo lov k – Clarin nedostane. ekám
dít “ Do o í jí vstoupily slzy. „Te už jsem si celkem jistá, ale
ísahám že jsem t po svatb nepodvedla. To bylo p edtím…“
Rozt esenou rukou ji pohladil po vlasech. „Já vím, Eleonoro.“
„Pak jsem se s ním už nikdy nesešla…“
„Já vím, Eleonoro. P išel tehdy do kostela. Vid l jsem ho tam,
Vid l jsem ho odcházet.“
„Cože?“ zeptala se p ekvapen .
„Brendan p išel na ob ad. Nepo kal, až skon í, ale odešel z kostela
a toho dne Skoti odjeli do Calais.“
Op ela si hlavu o jeho rameno a nep estávala se chv t. „Nikdy
bych t necht la jakkoli zranit…“
„Dít je požehnání, Eleonoro.“
„Ale ve sv íhá samé nebezpe í! Chci t požádat…, abych
sm la…,“ zašeptala. „Eleonoro…“
„Pouze s tvým svolením tvrdit ostatním, že…“
„Budu hrdý, když všem ekneš, že dít je moje. Ví o tom n kdo?“
Eleonora p ikývla. „Jenom Bridie. Cht la jsem po kat, dokud si
nebudu jistá, že… že opravdu ekám dít a že… je budu schopná
donosit.“
„O moc déle už to nebudeš moci držet v tajnosti.“
„Alane, Bridie je…“
„Ano, samoz ejm , také se zamilovala do jednoho z t ch mlá;
denc .“
„Opravdu ho miluje. Pokoušela jsem se vymyslet, jak…“
„Ten mládenec se to musí dozv t. A pokud bude Bridie chtít
odjet do Skotska, stane se z n ho ženich.“
„Alane…“
„Za ídím to.“
Usmála se. Myslel to vážn . Ud lá to.
„Co se mne týká, zatím nebudu nikomu nic povídat. Isabela si
že vykládat, co chce. Ze všeho nejd ív se musíš uzdravit.“
„Jist . Cht l bych, abychom mohli okolí co nejd ív oznámit tvé
po etí i mé uzdravení.“ Chvíli ml el. „Brendan se nesmí dozv t, že
dít je jeho. Dokázal by pak pohnout zemí, jen aby jej získal. A p itom
ijít o svou bláhovou hlavu.“
„Pro ? Vždy t eba má.“
 „Po sv desítky d tí?“ do ekl Alan a Eleonora se za ervenala.
„To ne. Je neuv iteln hrdý a je to lov k, pro n hož jméno rodiny a
její odkaz znamená velice mnoho. Bál jsem se, že si pro tebe p ijde
uprost ed ob adu.“
„Ale neud lal to.“
„Pov la jsi mu, že to nechceš.“
„P esn tak.“
Alan ji pohladil po vlasech. „Cht la jsi ud lat, co bylo správné.
Doufám, že to správné opravdu bylo, má drahá.“
„Já také. Doufám, že jsem ti nijak neublížila. Anglické podnebí ti
neud lalo dob e a velice strádáš.“
„Když jsem s tebou, žádné utrpení nepoci uji. A jsem velice hrdý,
protože se neustále tvá íš, jako bych byl robustním, mužným rytí em
a skute ným manželem.“
„Alane.“
„Ano, Eleonoro?“
„Jsi manžel ve všem podstatném.“
„To je od tebe velice laskavé.“
„Kdepak, pane, to ty jsi velice laskavý. A já t opravdu miluji.“
Tiše si povzdechl. „Jako jsi milovala svého otce.“
„Alane…“
„To sta í. Nem j obavy, o tvou komornou se postarám.“

Sv j slib však nestihl splnit.

O t i dny pozd ji se jeho stav náhle zhoršil.
Uprost ed noci se probudil. Slyšela, jak se dusí, a p ib hla k n mu
do místnosti. K jejímu zd šení se s námahou zvedl a rukama sev el
elo postele. Ze rt mu kanula krev.
„Alane!“ vyk ikla a p ib hla k n mu. Pomohla mu zpátky do
postele, vzala kus plátna, namo ila jej ve vod a ot ela mu obli ej. Byl
bílý jako k ída. Zt žka se zvedl a pokusil se promluvit.
„Pošlu pro doktora,“ ujistila ho.
Doktora! Ten tak bude k n emu dobrý. Nev la však, co si má
po ít. Vyb hla do chodby a volala o pomoc.
Ze své komnaty vyrazil Alfréd, jehož zjevn vyburcovala z
hlubokého spánku.
Objevili se také Corbin s Isabelou.
 Bylo zjevné, že nespali.
„Prosím t , Alfréde, n kdo musí dojet pro doktora. Alanovi se
hrozn p itížilo…“
Alfréd ji zarazil. „Vra se k n mu. Já pro n ho dojedu.“
žela zpátky do komnaty. Alan byl znovu na nohou, stál v
edklonu a kousal se do rtu, aby neza al k et bolestí.
Držela ho a pokoušela se zastavit t as, který jím cloumal, jak ho
bez p estání zachvacovala bolest. Vypadalo to, jako by mu bylo zle od
žaludku – zdálo se však, že má útroby zcela prázdné. Pokoušela se
mu ulevit otíráním obli eje a dala mu napít vody, ale zvrátil ji a úp l
itom bolestí.
ijel doktor a cht l nemocného lé it zcela nesmyslným zp sobem.
Alan v sob nic nem l, ale fel ar mu hodlal dát projímadlo. Zatímco
spolu hovo ili, Alan sebou za al na posteli házet. Najednou vyk ikl.
„Jako kdyby mne n kdo otrávil, otrávil!“
Oba se na n ho zadívali. Isabela, která sed la v rohu místnosti,
vysko ila. „Proboha! Proboha!“
„Nikdo ho neotrávil,“ ekla Eleonora opovržliv . „Prosím vás,
doktore…“
„Eleonoro, Eleonoro! Kde je Eleonora?“ zvolal Alan. P ichvátala k
mu.
„Tady jsem, jsem u tebe,“ ekla a p itiskla si jeho drahou
lovlasou hlavu k hrudi.
„Eleonoro, strašn to bolí…“
„Ach, Alane…“
„Jed!“ vyjekl a znovu sebou za al házet. „Jako by mne n kdo
otrávil…“
„Alane, ubohý Alane,“ zašeptala. Pak se zadívala na doktora.
„V tší bolest už mu zp sobit nem žete. Snažte se pomoci!“
Zatímco promlouvala k doktorovi, Alan sebou za al zmítat tak
divoce, až ji od sebe odmrštil. S k ikem se na posteli skr il na boku.
Pak se p estal hýbat.
isko ila k n mu a vzala ho do náru e. Zlehka se oto il, zvedl k ní
i a pohyboval ústy. „Eleonoro…,“ zašeptal. A pak zem el.
Cítila, jak mu z t la vyprchává život, jak jeho duše odchází, jak si
ho odnáší smrt. Ležel jí v náru i, stále ji držel za ruku a na brad se
mu znovu objevily stopy krve. Upíral na ni moudrý hn dý pohled.
 Zavzlykala a kousla se do rtu. Za aly jí kanout slzy.
Zatla ila mu o i.
„Odpo ívej v pokoji, drahý p íteli,“ zašeptala. Nep estávala ho
objímat. Pevn ho k sob tiskla, protože pot ebovala ješt cítit teplo
jeho t la, které rychle vychládalo.
„Eleonoro…,“ za al Alfréd. „Už nežije.“
„Já vím.“
„Poj pry ,“ ekl Corbin, který k ní p istoupil a rukou se jemn
dotkl jejího ramene.
„Prosím… pot ebuji s ním chvilku být sama.“
Všichni ml eli. Nikdo se ani nepohnul. Zpo átku si to v bec
neuv domila, protože ji naprosto zam stnávala bolest nad jeho
utrpením... a jeho následnou ztrátou.
Ticho se však táhlo. Vzhlédla a uvid la, že i Alfréd se na ni
zvláštn dívá.
Jediný, kdo promluvil, byl doktor, který najednou p istoupil k
posteli.
„Jed,“ ekl. „No, uvidíme.“
 14

„Co si to dovolujete!“ vyk ikla tak zu iv , až všichni poodstoupili.

Celá se t ásla a ruce m la sev ené v p st. „Jak se opovažujete na n co
takového jen pomyslet…? Ven! Všichni odejd te!“
Vyrazila proti nim s takovou zlostí, že doktor neuv iteln rychle
zmizel. Ostatní ho následovali.
Isabela jako poslední.
Když odcházela, zav ela za sebou dve e.
Ticho v místnosti na Eleonoru doléhalo. Dlouhou chvíli stála bez
hnutí na míst . Pak ji zlost opustila a jediné, co dokázala cítit, byla
bolest a hr za z toho, že tak milý a ušlechtilý muž musel zem ít v
sivých bolestech.
istoupila znovu k posteli, na níž ležel. Jeho vychladlé t lo
za ínalo tuhnout. Nadlouho ho k sob p itiskla a zkropila ho slzami.
Držela ho a houpala jako dít .
Pak pozvolna za ala p emýšlet o tom, zda ho opravdu n kdo
otrávil. Trp l hrozivými k emi. Takhle umíraly krysy, když jim ve
stodole nasypali jed…
„M j Bože, jak jsem ti ublížila, jak jen jsem ti ublížila,“ zašeptala.
Netušila, kolik asu ub hlo. Byla celá otup lá. Nakonec ho
položila na postel. Ot ela mu obli ej a poklekla vedle postele.
Pokoušela se modlit, ale její mysl byla stejn strnulá jako t lo muže
ed ní.
esto ho neopoušt la.
Po n jaké dob vkle e usnula. Probudila se, až když se kdosi
jemn dotkl jejího ramene.
„Poj te odsud, má paní. Musíme ho p ipravit na poh eb.“
 Pozvedla zrak. Stála vedle ní Bridie, štíhlá, vážná, najednou
starší.„Nikdo se ho nesmí dotknout, Bridie. Nikdo krom tebe a jeho
pluhy.“
„Ano, má paní. Te si musíte odpo inout.“
Dovolila Bridii, aby jí pomohla na nohy. „Doktor íkal, že ho
kdo otrávil, Bridie. Dokonce i Alan sám to vyk ikoval.“
„Byl starý, má paní. A nemocný. Všichni to v li.“
„Tolik jsem mu ublížila.“
„Neotrávila jste ho.“
„Bože, n co takového bych nikdy neud lala!“
„Ššt, ššt. Uklidn te se. Zbož oval vás.“
„Ublížila jsem mu.“
„P inesla jste mu na konci života št stí.“
„Miluji ho…, a p itom jsem ho vlastn nemilovala.“
„Dala jste mu, co pot eboval. V te mi, Eleonoro, dala jste mu
hrdost a obrovskou radost.“
„Zem el, protože se mnou p ijel sem.“
„Musíte si odpo inout, má paní. Jinak ublížíte dít ti.“
Eleonora se kone trochu probrala. Bridie ji vlekla do vedlejšího
pokoje, aby ji uložila do postele. Eleonora se zastavila a vrátila se.
žn ho políbila na chladné elo, uhladila mu bílé vlasy a dotkla se
jemných rys jeho tvá e.
„Tak poj te.“
Eleonora poslechla. Bridie ji odvedla do její komnaty a podala jí
pohár.
„Co…?“
„Sva ené víno. Bude se vám po n m lépe spát.“
Vypila je a lehla si, ale neusínala. Bridie se posadila vedle ní.
„Jsi kost a k že,“ ekla Eleonora své komorné.
Bridie se usmála. „Obávám se, že máte pravdu.“
„Brzy bude vid t, že ekáš dít .“
„To je pravda.“
„Alan ti cht l pomoci dostat se do Skotska. Nezapomn la jsem na
tebe.“
„Vy moje chudinko. Já vím, že byste mne nenechala na holi kách,
te se ale nesmíte rozrušovat. Nechte víno p sobit, a si vaše mysl
odpo ine.“
 Zav ela o i. Otup lost ji neopoušt la. Bridie ji zabalila do teplý
vln ných p ikrývek.
„My… najdu n jaké ešení.“
„Musíte najít ešení p edevším pro sebe, má paní,“ odpov la
Bridie. Nep estávala na ni mluvit. Její slova ji uklid ovala. Eleonora
za ala d ímat. Vy erpání a silné horké víno ud laly své.
Usnula s Bridií po boku.

V následujících dvou dnech nikomu nev novala p ílišnou

pozornost. Vybrala Alanovi oble ení a poslala pro Richarda Eganse,
nejlepšího truhlá e ve vsi. Za al pro hrab te vyráb t p knou rakev.
Vystavili Alana ve velké síni.
icházeli zarmoucení vesni ané, aby mu vzdali est. Modlili se a
kladli kolem n ho jarní kv ty.
Poh eb se m l konat v kostelíku uprost ed vesnice. Eleonora se
domluvila s Otcem Gilleanem, kula ou kým kn zem, který pe oval o
duše obyvatel Clarinu tém padesát let, na pasážích z bible, jež p i
ob adu p te. tvrtého dne po smrti hrab te Alana z Lacville a
Clarinu jeho rakev vzalo na ramena šest mladých muž a odnesli ji k
oltá starodávného kamenného kostela. Kn z celebroval mši. Eleonora
v kostele stála se svou rodinou, po jedné stran m la Alfréda a po
druhé Corbina.
Po Corbinov boku stála Isabela a plakala, jak se slušelo a pat ilo.
Když mše skon ila a t lo se m lo p enést na h bitov, vzadu v
kostele si kdosi odkašlal.
Eleonora zaslechla ísi kroky v uli ce mezi lavicemi. Netušila, o
koho se jedná, dokud p ed sebou nespat ila muže v barvách vévody z
Yorku.
Neznala ho, ale zjevn to byl významný lov k. Na halen m l
vyobrazený rodinný erb.
Neo ekávala ho, ale Alfréd z ejm ano. Vážn se na ni podíval,
když k nim muž p istoupil. „Jste Eleonora, hrab nka z Clarinu a
Lacville?“
„Jist ,“ zamumlala.
„Má paní, p jdete se mnou do hradu.“
Zahled la se na Alfréda.
Neš astn se podíval na zem a pak Eleono e do o í.
 „Když se rozneslo, za jakých okolností hrab zem el, vzbudilo to
podez ení, Eleonoro. Tohle je sir Miles Fitzgerald. Poslal ho sem
vévoda z Yorku, aby se poptal po… okolnostech.“
Znovu se podívala na p íchozího. „M j muž ješt není v hrob .“
„Má paní, do hrobu ho neuloží, dokud se mí léka i neporadí s
vaším doktorem a neprohlédnou jeho t lo.“
„Pro jste mi o tom ne ekli?“ zeptala se Alfréda.
„Byla jsi tak rozrušená, že jsem t necht l ješt více plašit.“
V tu chvíli ji opustila otup lost, jež ji n kolik dní obestírala. „Oni
mne obvi ují z vraždy, a tys mne necht l plašit?“
„Má paní, te se jenom chceme podívat na hrab te. Váš manžel
byl velmi významný lov k. Te , když za aly kolovat podivné zv sti,
budou Francouzi chtít v t, jak to je. Jist vám není neznámo, že
Alan byl blízkým p ítelem krále Filipa.“
„Samoz ejm , že mi to je známo,“ odpov la. „P ejete si se mnou
tedy mluvit, sire Milesi? V tom p ípad spolu musíme jít do hradu.“
Vyšla z kostela s Fitzgeraldem v patách. Venku zjistila, že p ijel s
kolika dalšími rytí i. Nezašli tak daleko, aby se od li do brn ní, ale
byli dob e ozbrojení a p sobili h motným dojmem.
Byli p ipravení použít hrubé síly, aby zajali jednu ženu?
Nebo jí jen cht li použít, pokud to bude nutné, když se n kdo
za ne vzpírat jejich rozhodnutí?
Posadili se ve velké síni. Corbin jí p inesl víno. Odmítla je.
Fitzgerald si sedl do ela stolu. Na místo, kde jídal Alan.
„Povídá se cosi o jedu. Váš manžel to slovo vyk ikl t sn p ed
smrtí,“ pravil Fitzgerald vážn a pozorn ji sledoval. Corbin s
Alfrédem se neposadili. Stáli za ní, jako by ji cht li bránit.
Byla ráda, že jsou s ní.
Nelíbilo se jí však, že v místnosti je i Isabela, která sed la dál od
stolu, blízko krbu.
A dychtiv je pozorovala.
„Mému muži se neda ilo dob e od chvíle, kdy jsme p ijeli do
Anglie,“ odv tila Eleonora. Pak se naklonila kup edu. „Zem el v
hrozných bolestech.“
„Existují hlasy, které tvrdí, že jste ho zabila.“
„Pro ? Pro bych to asi d lala?“
 „Jste mladá a krásná. A byla jste vdaná za mnohem staršího
muže.“
„Vzala jsem si ho dobrovoln !“
„Povídá se, že jste si vybrala starce, protože jste v la, že se
musíte vdát d íve, než se do celé záležitosti vloží král.“
„Ano, v la jsem, že se musím vdát. A vybrala jsem si Alana.“
„Aby Clarinu vrátil jeho bohatství – a brzy zem el a z vás byla
mladá vdova, která možná bude mít právo sama si vybrat druhého
manžela.“
„To je sm šné!“ vyk ikla. „Milovala jsem ho. Byl starší, to je
pravda. Jenomže to byl nejen m j manžel, ale zárove i nejlepší
ítel…“
„A milenec?“ zeptal se klidn Fitzgerald.
„Poslyšte,“ ohradil se Corbin. „Neznáte Eleonoru, sire Milesi. Ve
vesnici ji všichni mají velice rádi pro její laskavost a snahu
zachra ovat lidské životy. Nemáte pon tí, jak n žn se k svému
manželovi chovala.“
Fitzgerald si povzdechl. „V te, že pro mne to také není nijak
íjemné, ale jsem v téhle oblasti šerifem a zodpovídám se jak
vévodovi z Yorku, tak samotnému králi Anglie. Je to velice neš astná
záležitost. Ale v Anglii máme zákony a ctíme je. Musíme pokra ovat,
má paní.“
„Prosím,“ odpov la stroze.
„Na mo i vás zajali Skoti?“ zeptal se.
„Nejprve mne zajali piráti a pak lo p epadli Skoti. Potom mne
odvezli do Pa íže a tam mne p ed králem Filipem p edali Alanovi.“
„A ti Skoti?“
„Co s nimi má být?“
„Za ala jste své v znitele… ctít.“
„Nechovali se ke mn zle. Už jsem vám ekla, že mne vzali do
Pa íže…“
„Královi úhlavní nep átelé.“
Zatnula zuby, zvolna se nadechla a pak odpov la: „Možná, že
jste ješt nic neslyšel o tom, co se tady odehrálo, pane. P i jednom
nájezdu mi upálili n kolik lidí. Málem Clarin srovnali se zemí. Vyjela
jsem –já, ženská – do bitvy u Falkirku. Ujiš uji vás, že jsem Skoty nijak
nevyhledávala.“
 „Nicmén vás zajali.“
„To je pravda.“
„Poznala jste se s nimi… d rn ji.“
Vstala. „Sire Milesi, svého muže jsem nezabila. Milovala jsem ho.
ísahám p i jménu Božím, že jsem svého muže nezabila. Skon ili
jsme?“
Fitzgerald také vstal. „Madam, povídá se, že jste m la více než
átelský vztah s odporným psancem, sirem Brendanem Grahamem,
a že jste se d rn znala s nejv tšími nep áteli krále Eduarda, vládce
Anglie, Walesu, Irska, Francie a pána Skotska.“
„Nijak jsem krále nezradila. A nezabila jsem svého manžela.
Skon ili jsme?“
„Neopustíte svou komnatu, madam, dokud nebude u konce…,“ v
tu chvíli na n m bylo vid t, že se i on cítí trapn , „ohledání t la.
Rozumíme si?“
„Dokonale.“
Oto ila se na podpatku a krá ela ze sín . M la pocit, jako by sejí
do zad zavrtávaly ísi o i. Oto ila se.
Nemýlila se.
Sledovala ji Isabela…
A ze všech sil se snažila zachovat vážnou tvá .

Brendanovi muži si vždy velice pe liv vybírali cíle podle toho,

jakou m ly cenu s p ihlédnutím k riziku, jež kv li nim bylo nutné
podstoupit.
V té dob byl se svou družinou v pohrani í sám. Državy Bruce
te byly v rné králi Anglie, lidé Rudého Comyna pokra ovali v
opev ování Hebertovy tvrze a Wallace odjel do Edinburghu, aby se
tam setkal s arcibiskupem z Lambertonu. Ten p edstavoval výjime né
spojení vojáka se svatým mužem. D lal, co bylo v jeho silách, aby se s
Angli any v klidu dohodl a p itom zachoval boj za svobodu p i
život .
li, jak proniknout do krajiny. A co bylo nejd ležit jší, dovedli
odposlouchávat rozhovory, um li se vyptávat obyvatel, dokonce i
anglických stráží, aby se dozv li, co se kde a kdy na hranicích d je.
Jednoho rána na po átku kv tna však Brendana p ekvapil Erik,
který byl s Tomášem a Collumem na výzv dách. Vb hl do odlehlého
remízku, v n mž se utábo ili – a kde se te pe liv holil u potoka –a
pov l mu, že lesem projíždí skupina ozbrojenc v brn ní.
„Kdo je to?“
„Myslím, že jsou z toho opevn ného hradu na severu,“ odpov d
Erik. „Mají na sob královy barvy, jako by vyjeli p ímo na jeho
íkaz.“
„Král…“
„Král mezi nimi rozhodn není,“ ekl Erik s opovržením a pokr il
rameny. „Není blázen. Kdyby do Skotska p ijel s tak malou skupinou,
každý vesni an by ochotn riskoval život, jen aby mu mohl vyškrábat
i.“
„Kterým sm rem jedou?“
„Na jih.“
„Na jih!“
„Ano, je to podivná skupina. Jsou po zuby ozbrojení, p ipravení
na bitvu. A p itom se od nás vzdalují. Možná, že n kde vypukla
ob anská válka. Možná bychom je m li nechat jet. Nevíme, co mají za
lubem.“
„Práv proto je nesmíme nechat jet.“
„Nemají na sob jen pancí e. Jsou to jezdci a mají po ádné brn ní.“
„V tom p ípad je budeme muset strhnout z koní,“ pravil
Brendan.
Erik mu dokonale rozum l.
„Dob e. Polí íme na n , ale musíme si pospíšit.“
„Správn .“
Erik se však ješt zastavil a v o ích mu zasvítilo pobavení. „Tady
ses zapomn l oholit. Ne, vlastn ne, to je jen ta tvoje ošklivá brada.
Nemáš v sob dost norské krve, chlap e.“
„Možná je ošklivá, ale je moje. Je ve mn dost dobré skotské krve.“
„Bláznivé krve. Je nás jen pár proti p inejmenším dvaceti dob e
ozbrojeným, skv le vycvi eným muž m.“
Me e m li op ené o dub, jehož v tve se sklán ly nad potok.
Brendan vzal Erik v a hodil mu jej.
„Kdo by cht l žít navždy?“ zeptal se.
„Já se alespo dostanu do Valhaly. Ale ty se budeš léta kát v
istci,“ prohlásil Erik a hbit chytil t žkou zbra do ruky.
 „Lžeš. Jsi pok ný. A budeš se smažit s ostatními h íšníky
mnohem déle než já.“
Erik se zašklebil. „Možná bychom ješt nem li umírat.“
„Samoz ejm , že ne. Nedáme se!“

Den se nekone táhl.

Eleonora se jednou pokusila vyjít ze své komnaty. U dve í ji
pozdravil jeden z šerifových voják , urostlý chlapík vysoký p es šest
utop, který podle jejího odhadu vážil p inejmenším tunu.
„P eji si, aby ke mn p išla má komorná,“ ekla.
„Obávám se, že to není možné, má paní.“
„Pro ?“
„Jste obžalovaná…“
„Obžalovaná. Nikoli odsouzená,“ opá ila.
„Je mi velice líto, má paní. Poslouží vám jiná žena…“
Práskla dve mi, d íve než mohl do íci v tu.
O n co pozd ji však zaslechla zaklepání na dve e. Otev ela je a
ekvapilo ji, když na prahu spat ila Corbina. Vypadal špatn a hezký
obli ej m l bledý jako st nu.
„M žu dál, Eleonoro?“
„Samoz ejm .“
Vstoupil dovnit . Chvíli p echázel po místnosti a pak usedl na
židli u krbu. Sedla si naproti n mu.
„Eleonoro…“ Pozvedl ruku v marném gestu, pak neš astn pot ásl
hlavou a naklonil se kup edu. „Bože, Eleonoro, je mi to všechno tak
líto. Vím, že jsi nic neprovedla, ale nikdo mne neposlouchá.
Nem žeme nic ud lat…, jsou to královi lidé. Kdybychom se je
pokusili zastavit..., myslím, že Clarin by králov armád nedokázal
odolat.“
„Já vím, Corbine,“ odpov la. „Ale jak je možné, že sem v bec
ijeli? Pro ?“
„V li jsme, že vévoda z Yorku na ídil Fitzgeraldovi, aby sem
vyjel…, ale m l jsem zato, že to bylo, jen aby vyjasnil okolnosti
Alanovy smrti.“
„Ach, tak on p ijel, aby n co vyjas oval!“
„Netušili jsme, že t obžaluje,“ ekl Corbin.
„Jak to?“ zeptala se Eleonora.,, Jak se to tedy…“
 „Od doktora.“
„Cože?“
„P išel s tím za nimi náš milý fel ar. Když odsud té noci odjel,
nijak jsem o tom nep emýšlel. Zlobil se na tebe, Eleonoro. Povídal, že
se hrab te pokoušel vylé it, ale že t roz ilovaly jeho metody a
vyhodila jsi ho.“
„Alan už v t le nem l skoro žádnou krev – a on mu nep estával
poušt t žilou!“
„Jen ti íkám, co se stalo. Opakuji, že si post žoval, než vyrazil z
hradu, ale nikdo z nás tomu nep ikládal velký význam, protože jsme
nev li… co máme d lat. Netušil jsem, že odjel z vesnice…
Samoz ejm se už znovu neukázal.“
„Snažila jsem se tomu mizerovi zabránit, aby Alana zabil, a te
mne obviní, že jsem ho otrávila!“
Corbin se zhluboka nadechl a zadíval se na ni. „Eleonoro, motal
jsem se kolem, jak to jen šlo. Vzali jeho t lo, ješt po ád je prohlížejí
a…“
„A?“
„Jeví znaky otravy. Z ernalé kone ky prst pod nehty…, k že má
ur ité zabarvení… Moc toho o t chto v cech nevím, ale odborníci
za ínají nacházet d kazy o tom, že… ho možná n kdo zabil.“
„Já jsem to ale nebyla, Corbine! Bože m j, kdybych se cht la
znovu vdát, nemusela bych moc dlouho ekat! Byl starý a m l chatrné
zdraví už ve chvíli, kdy nás sezdali.“
„Tys to ur it nebyla, to vím…, ale kdo jiný tedy? Kdo další by
mohl n co vyt žit z jeho smrti? Alfréd ani já ne – vždycky existovala
možnost, že se znovu vdáš, dokud jsi mladá a plodná.“
Eleonora si olízla rty. „Isabela?“
Corbin se zamra il a zavrt l hlavou. Tu myšlenku zcela zavrhoval.
„Má žena je sa a dokáže být záke ná jako rozzu ená vl ice, ale ve
svém achrování je vždycky otev ená. Chce dít , ale také si p ála,
abys s Alanem z stala co nejdéle. ím déle by žil, tím starší bys byla a
tím menší by byla možnost, že budeš mít potomka.“
Eleonora se op ela do židle. Pokud ovšem Isabela nezaslechla její
rozhovor s Bridií a neví, že dít už eká. V tom p ípad bude muset
zem ít, stejn jako Alan. Neexistuje lepší možnost, jak se jí zbavit, než
když ji popraví za Alanovu vraždu.
 Za ala se ješt více bát prozradit, že je t hotná. Mohla by tak
ohrozit sebe i dít .
„Alana jsem nezabila. A tvé žen ned uji.“
„P ísahám ti, Eleonoro, že ud lám vše, co bude v mých silách,
abych dokázal, že jsi nevinná.“
„D kuji ti.“ Zaváhala, protože se bála o sebe – a o ostatní v dom .
„Corbine, víš, kde je Bridie?“
„Je v bezpe í. Alespo prozatím. Protože s tebou byla b hem
útoku na mo i, pak ve skotském zajetí a potom v Pa íži s Alanem,
domnívají se, že ji musí ádn vyslechnout. Drží ji o samot v jejím
pokoji, p ímo nad tebou.“
„Díky. Nedovol jim, aby jí n jak ublížili, Corbine.“
„Postarám se o to.“
„Pot ebuješ n co, mám ti n co p inést?“
„Ne.“
„P ivezli s sebou ženu, která ti má posluhovat.“
„Nechci žádnou služku.“
Vstal a políbil ji na elo. „P jdu zpátky a pokusím se zjistit, co se
bude dál dít.“
ikývla a podívala se na své ruce.
Vzal ji za bradu a zvedl jí hlavu. „Znám t , Eleonoro. B h zvít zí.“
„Musí,“ odpov la, usmála se a nechala ho jít.

Když nastala noc, n kdo znovu zaklepal na dve e. V o ekávání, že

je to Corbin, se k nim rozb hla a otev ela je.
Stála p ed ní jakási žena. Byla vysoká a štíhlá jako Bridie, ale na
rozdíl od její milé komorné se tvá ila zarputile. M la na sob strohé
šaty z tvrdého plátna, pevn stisknuté rty a ruce založené na prsou.
„Pokud budete cokoli pot ebovat, lady Eleonoro, jsem vám k
službám.“
„Ach tak. Nic nepot ebuji.“
„Má paní, práv vám nesou vanu s vodou. Dohlédnu, aby vše bylo
v po ádku, a pak vám pom žu.“
„Já ale opravdu žádnou pomoc nepot ebuji.“ M la sto chutí
zabouchnout dve e, ale pak se ovládla.
Necht la po nikom, aby jí p inesli vanu. Nevšimla si ani, že by o to
žádal n kdo jiný. Zachvátila ji zv davost a zárove necht la vet elce
ve svém dom dráždit více, než bylo nutné.
 „D kuji ti. Pokud opravdu budu n co pot ebovat, samoz ejm t
nechám zavolat.“
Tiše zav ela dve e.
Za chvíli znovu zaslechla zaklepání. Otev ela dve e. Dva mladí
vesni ané dovnit p inesli vanu. Jeden z nich byl Tyler, syn starého
Timothyho, hezký, asi šestnáctiletý chlapec s hustou tmavou kšticí.
Druhý byl eho , jemuž p ed n kolika lety jeden po druhém zem eli
oba rodi e. Žil se svou sestrou, než ho povolali k vojenskému
výcviku, aby mohl sloužit v králov armád . Velice dlouho ho
nevid la.
„Tylere, eho i, z celého srdce vám d kuji,“ ekla jim na uvítanou,
když vstoupili. Cht la se zeptat eho e, co d lá doma, ale podivn ,
varovn se na ni podíval, a tak si to rozmyslela.
„Kam ji máme postavit, má paní, ke krbu?“
„Tam to bude dobré.“
„Za námi p inesou vodu.“
Objevili se další dva mládenci s v dry plnými vody. Všechny až
na jedno nalili do vany.
„To vylij do kotle nad ohn m, a se voda oh eje,“ nakázal eho
svému druhovi. „Má paní ji má ráda hodn teplou. Já se o to
postarám.“
Vzal v dro do ruky. Eleonora pod kovala ostatním a ti s Tylerem
odešli. eho p edstíral, že lije vodu do kotle, který se m l zav sit nad
ohe . Když ostatní odešli, dve e z staly otev ené doko án. Podívala
se na n a pak na eho e, který zavrt l hlavou a ústy nazna il slova:
„Nezavírejte je, má paní. Bude jim to p ipadat podez elé.“
istoupila k n mu a skr ila se, jako by p ikládala do ohn . „Co
tady d láš, eho i? Co by jim m lo p ipadat podez elé?“
„Já. Nem l bych tu být.“
„To vím. Pro jsi sem p išel?“
„Abych odvedl Molly.“
„Tvou sestru?“
„Ano.“
„Není na hrad , eho i,“ objasnila mu šeptem.
Rychle se na ni zašklebil. „Já vím. Už je na cest na sever.“
„Na sever?“
„P idal jsem se ke Skot m.“
 „Ke Skot m?“
Málem promluvila nahlas. Znovu si p itiskl prst na rty.
„K siru Brendanu Grahamovi.“
Rychle si p itiskla ruku na ústa, aby nevyjekla nahlas.
„To je šílenství, eho i…“
„Ten lov k mne ušet il – a se mnou pár dalších. P edpokládám,
že nep átelé obvykle tak velkorysí nebývají.“
„Ale z stáváš…“
„Kdepak, má paní,“ p erušil ji a zavrt l hlavou. „P idal jsem se ke
Skot m.“
„Nakonec t zabijí, eho i,“ pravila smutn .
Usmál se. „Kdybych sloužil Eduardovi, ekalo by mne totéž.“
Sklonila hlavu a snažila se udržet, aby neza ala hovo it o
Brendanovi. Nakonec se však musela zeptat.
„Jak se mu da í?“
„Dob e. Je chytrý, mazaný jako liška. Sem tam ho n kdo trochu
píchne, ale jinak se mu vede neuv iteln dob e.“
„Po ád trpí p edstavou, že se musí nechat zabít.“
„Te jste v nebezpe í vy, má paní.“
„Nezabila jsem svého manžela.“
„Kdo vás zná, nev í, že byste n co takového dokázala ud lat.“
„Neprokáží mi vinu.“
„Má paní, dávno se už rozhodli, že vinná jste.“
„Musí mne soudit…“
„Jist , budou vás soudit. Neexistuje d kaz, že jste to neprovedla.
Dokto i zjistili, že hrab z Lacville byl opravdu otráven. Podle nich
jste mu jed podávala pomalu v malém množství, a když se vám zdálo,
že neumírá dostate rychle, dostal od vás smrtelnou dávku.“
Stála na míst a t ásla se vzteky. „Nezabila jsem ho…, ale jestli se
nemýlí a opravdu ho n kdo otrávil, pak je mezi námi viník. A já
ísahám…“
„Má paní, jste ve velkém nebezpe í. Fitzgerald zítra vyslechne
kone ný verdikt doktor … a pak vás budou soudit. Odvezou vás d
Londýna. Možná dostanete trest smrti. Možná se Eduard rozhodne, ž
musíte p ijít o hlavu, aby uklidnil Filipa Francouzského.“
„Jak to všechno víš?“ zeptala se vyd šen .
 „Mám dobré uši. I když tyhle v ci se tu na hrad v tajnosti nedrží,
Protože vás tady lidé mají velice rádi, je možné, že Fitzgerald pošle
pro posily, než se vás pokusí dopravit do Londýna k soudu.“
Zlehka se dotkla jeho ruky. „Mockrát ti za ty zprávy d kuji. Ale
te musíš rychle jet za sestrou a opustit severní Anglii. Kdyby se
kdo dozv l, že jsi p eb hl k nep íteli, okamžit by t pov sili na
první strom.“
„Vrátím se, má paní…“
„Nevrátíš! Nebudeš kv li mn riskovat život. Rozum l jsi mi?“
„Až najdu sira Brendana, má paní.“
„Než se ti ho poda í najít, budu dávno mrtvá. Nebo se mi poda í
jak uniknout. Te musíš jít, a to rychle. Nechci, aby ti n jak
ublížili.“
Podíval se sm rem ke dve ím a pak jí rychle políbil ruku. „Má
paní…“
„Kdyby se to dalo vy ešit, aniž by to všechny obyvatele hradu
stálo život, mí bratranci by už dávno za ali n co d lat. Nechci, aby
kv li mn zem ely desítky lidí.“
„Ani když jde o spravedlnost? Ani kv li hrab ti?“
„Nechci, aby se na tomhle panství znovu bojovalo, aby se zase
zabíjely ženy a d ti, aby n kdo vyplenil celou ves.“
„Ale má paní…“
„Nejsem tak úpln neschopná pokus o út k,“ ujistila ho,
odhrnula si vlasy z ela a usmála se. „A d kuji ti. Už jsi kv li mn
riskoval až až.“
Zachmu en p ikývl a chystal se k odchodu. Chytila ho za paži.
„Opravdu se mu dan dob e?“
„Siru Brendanovi?“
„Ano.“
„P ísahám, že je to tak, má paní.“
Pustila ho. „To jsem ráda. Já… modlím se za n ho. Te jdi.
Rychle.“
„Voda.“
„Prosím?“
„Voda v e. M l bych ji nalít do vany.“
„Ach ano. Jist .“
 Práv když tak inil, nahlédl dovnit obrovitý strážce. „Tak poj ,
chlap e,“ ekl eho ovi.
„Ano, pane.“
eho vzal v dro a se sklopenýma o ima vyšel z místnosti.
Eleonora za ním zav ela dve e. Zahled la se na vodu a rozhodla
se, že se vykoupe. Pono ila se do vany, zav ela o i a p emýšlela o jeho
slovech.
Možná ji p edvedou p ed soud. Rozhodli se však už dop edu, že je
vinna. Alana n kdo zabil. Bez slitování. Isabela. Nikdo jiný to být
nemohl. Nem la možnost se ospravedlnit a odhalit pravého viníka.
Isabela Alanovou smrtí zdánliv nemohla nic získat.
Zatímco ona…
Isabela se jist už pe liv postarala, aby se všude roznesly
„povída ky“ o jejím skotském milenci. V celé záležitosti bude
rozhodovat Eduard, protože Alan byl milovaným poddaným jeho
nového švagra. Eduard se rozzu í, že se n jaká Angli anka mohla
dobrovoln poddat zpustlému, pohanskému darebákovi a povstalci –
lov ku, který slouží nenávid nému Wallaceovi.
Byla p edem odsouzená k smrti.
Srdce jí chvíli bušilo jako zb silé. eho se vid l s Brendanem. Je
živý a zdravý. Dál stojí v ele své bandy otrhanc . Hlava mu
nez stane na krku o moc déle než jí.
ijede si pro mne, blesklo jí znenadání hlavou.
Ale kdepak. Nestojím mu za to, aby kv li mn p estal bojovat za
Skotsko. To mu je ze všeho nejdražší. Moje vlastní rodina, která má na
povel stráže a zna né množství voják , se mi neodvažuje pomoci, aby
je král nenechal všechny pobít. Nesmí pro m p ijet…
Pak se modlila, aby byla dávno mrtvá, pokud by se m l objevit.
Ani on nemohl zastavit b h osudu.
Když na to pomyslela, podívala se k oknu. Pak pohlédla na svou
postel a zauvažovala, zda by nem la znovu roztrhat p ikrývky,
vyrobit z nich lano a spustit se na nádvo í. Kdyby sejí to poda ilo…
Mohla by se dostat do podzemí, jímž protékala stoka vedou k
potok m venku za zdmi hradu.
Pokud má uniknout, musí to ud lat sama. Ješt jí zbývá trocha
asu…, den a noc.
Nejisté se podívala k oknu.
Až se bude pokoušet utéci, m že se snadno zabít.
Když to ale neud lá, zabijí ji oni.
 15
Brendan byl na íhané tak dlouho, až m l dojem, že se v tev dubu,
na n mž se skrývá, pod jeho vahou zlomí. P ichystali však past.
jakou dobu to sice trvalo, ale te byli všichni na svých místech a
museli jen ml et a ekat.
Nakonec, když už dávno padl soumrak, Brendan zaslechl dusot
ko ských kopyt. Z druhé strany cesty mu dal znamení Erik. Nazna il
mu, že rozumí. V tvemi se nesl šepot.
V jejich zám ru jim mohl pomoci hrozivý stav cesty. Kdysi dávno
ji postavili ímané p i svých pokusných výbojích do Skotska. Pak ale
došli k názoru, že bohatství, jež mohou ze zem získat, nestojí za to,
aby pokoušeli bojovné obyvatele severu. Když skon ila poklidná
doba Alexandrovy vlády, stav cest se prudce zhoršil vlivem po así,
válek a nedostatku pen z. V cest byly vyjeté hluboké koleje. P edtím
zapršelo, takže zem byla kluzká a nebezpe ná.
Pozorn naslouchal. Cítil, jak se dub chv je. Jezdci se neblížili
rychle, protože kon se pod tíhou jejich brn ní pohybovali zt žka.
šilo by ho, kdyby krá eli trochu rychleji, ale v l, že to neud lají,
protože p ichází noc.
Kon byli stále blíže.
Zastavili se. Brendan v duchu zaklel a pozorn naslouchal. N kdo
se ptal, zda by nem li na noc zastavit, ale muž v ele pr vodu mu
zvu odpov l: „Ne, v tomhle lese spát nebudeme!“
„Jsme ozbrojení a proti nám se m že postavit jen pár psanc …“
„Zastavíme, až vyjedeme z lesa.“
Kon se znovu pohnuli. Brendanovi se rozbušilo srdce. P es v tve
strom vid l napjaté obli eje svých druh . Všichni ekali. Kon te šli
rychleji.
 Ozbrojenci dojeli ke strom m. Tam je zastavily obratn ukry
provazy. T i kon vp edu okamžit padli k zemi a p itom vyd šení
ehtali a kvíleli. Jedno z obrovských zví at str ilo do ostatních. Ta se
splašila a uvízla v síti, jež m la pr vod zastavit.
Muži za ali k et. Plašili se další kon , kte í podupali n kolik
muž . Ostatní se rozprchli, aby vyhledali protivníky, jež se na n
teprve te za ali snášet ze strom .
Podobali se ko isti chycené do sít a Skoti byli jako pavouci, kte se
na n snesli a polapili je.
„Co to, prr!“ vyk ikl kdosi.
„Zpátky k sob !“
„Vsta te!“
„Mám zlomenou nohu.“
„Roger má rozbitou hlavu.“
„K sob , do ady!“
Nebylo jim však p áno Skot m se postavit. Brendanovi muži
poražené Angli any nechali zmítat na zemi a ty, kte í z stali na
koních, strhli dol . V brn ní byli t žcí a v lese se pohybovali
nemotorn . T ebaže jich bylo více než Skot a udatn se s nimi bili,
nakonec se neubránili. N které muže udupali splašení kon . Jiné Skoti
zabili v poty ce. Když se kone zdálo, že mají navrch, Brendan
vyk ikl: „Vzdejte se! Ušet íme vás.“
„Ani náhodou. Pod íznete nám krky, pohani!“ zvolal jeden z
muž . „Chlapi! Vy zbab lci, zatracení psi, postavte se t m
otrhanc m,, bojujte!“ Sko il po Erikovi, který uhnul a istým tahem
mu pro ízl hrdlo, d íve než se muž mohl oto it a skolit ho svým
me em.
„Vzdáváme se!“ vyk ikl jeden z Angli an .
Zbývalo jich deset.
„Kdo je vaším mluv ím?“ zeptal se Brendan.
Jeden z muž vystoupil kup edu.
„Kdo jste?“ zeptal se Brendan.
„Lord Gilly. Lord Jakub Gilly,“ dopov l muž.
„Gilly, lord Gilly.“
„Slíbil jste, že nás ušet íte,“ p ipomn l mu Gilly.
„Sv j slib hodlám dodržet. Pokud proti mn nikdo z vašich lidí
nepozvedne zbra .“ Podíval se na Gillyho.
 „Odho te zbran ,“ p ikázal Gilly svým lidem.
O zem zarachotila ocel. Brendan se podíval po svých mužích, kte í
Angli any obklí ili.
Všichni sklonili zbran . „Jsme velice zv daví, lorde Gilly. Pro se
tak vážený oddíl vydal na jih?“
Gilly ml el.
Brendan se usmál a ukázal sm rem na sever. „Tamtím sm rem
jsou další povstalci.“
„Povolali nás v anglické záležitosti, ne abychom bojovali proti
Skot m.“
Brendan se op el o sv j me . „Lorde Gilly, dovolte, abych vám
odporoval. Skotsko je támhle, takže pokud nejedete do boje s námi,
jist jste se tím zabývali p edtím.“
Gilly dál ml el.
„Bu te tak laskav a pov zte nám, jakou anglickou záležitost jedete
urovnat.“
„Jen se máme postarat o to, aby naši lidé mohli v klidu odvézt
jednu v ze kyni z jejího domova, nic víc.“
„V ze kyni?“ Brendan svraštil obo í a podíval se na Erika.
„Vyslali oddíl ozbrojenc , aby se vypo ádali s jednou ženou?“
„Je to vražedkyn ,“ vysv tloval Gilly. „Máme ji odvézt k soudu.“
„To jste vy Angli ané. Ozna ili jste ji za vražedkyni, ale ješt ji
nikdo nesoudil.“
„Obávám se, že d kazy jsou nezvratné.“
„Takže vás všechny poslali?“
„Je to anglická záležitost…“
„Ale vy jste ve skotském zajetí a já jsem zv davý.“
Gilly pokr il rameny. „Tu dámu na jejím panství všichni milují.
Musíme ji odvézt, aby o ní mohl král rozhodnout.“
„Je to šlechti na?“
„Hrab nka Eleonora z Clarinu a Lacville. Otrávila svého manžela,
starého, proslulého francouzského šlechtice.“
Málem upadl. „Kdy ji máte vyzvednout?“
„Pozít í.“
„A kam ji máte odvézt?“ zeptal se stroze.
„Do Londýna. Tam se má podrobit soudu a vyslechnout
rozsudek.“
 „A být popravena?“ do ekl drsn .
„Jak už jsem ekl…“
Co slyšel, mu však sta ilo. „Vezmeme si vaše brn ní a šaty,
pánové. N kolik z t chto urostlých chlapík vás doprovodí na sever.
m, kdo budou ukázn ní, se nic nestane. Uv domíme vaše rodiny a
velice rádi vás za výkupné vrátíme dom . Lorde Gilly, s vámi bych si
rád ješt promluvil, a to hned.“
Odešel s ním opodál, zatímco Erik p ikazoval rytí m, aby si
navzájem pomohli sundat brn ní. Nocí se neslo hlasité ch est ní
zbroje.
„Pot ebuji, abyste mi pov l všechno, co o tom víte,“ ekl
Brendan Gillymu. „Je hrab opravdu mrtvý? Pro jeho ženu obvinili?
Kolik muž je te na Clarinu a kdo je tam p ivedl?“
„Vévoda z Yorku na místo poslal svého šerifa, sira Milese
Fitzgeralda. Pokud jsem dob e rozum l, má s sebou deset muž .
Když hrab zem el, p íznaky jeho nemoci zjevn ukazovaly na otravu
a t lo se muselo nechat prohlédnout.“ Gilly se na n ho dlouze
zahled l. „Byla to smutná povinnost, ale povolali nás, a tak jsme
museli poslechnout. Znal jsem dob e otce té dámy. Byl to skv lý
lov k. Paní hrab nku si pamatuji ješt jako dít , jak mu sedávala na
klín , když jí etl p íb hy z celého sv ta. Je tragické, že takhle
dopadla.“
„To rozhodn ano. Clarin ale není tak malý, aby nem l dostatek
vlastních voják .“
„Vévoda se obával, že by její lidé odmítli uposlechnout na ízení k
edvolání p ed soud.“
„Takže tam je asi deset šerifových muž , íkáte?“
„Ano. S námi jich m lo být padesát.“ Odkašlal si. „Jsme dob e
vycvi ení.“ V hlase mu zaznívalo zmatení, jako by si nebyl jistý, jak je
možné, že je p emohlo n kolik psanc v lese.
„Za tyhle zprávy jsem vám nesmírn vd ný,“ ekl mu Brendan.
„Postarám se, aby vás brzy vykoupili a abyste vy i vaši muži v zajetí
li to nej v tší pohodlí, jaké vám m žeme nabídnout.“
Gilly se mu uklonil na znamení, že p ijímá. Brendan se vrátil ke
svým muž m. Erik už shromáždil brn ní, obral muže o tuniky a byl
pánem situace. „Te se p kn vydáte na sever, chlapci,“ oznámil
Angli an m a vydal se k jednomu z koní. Liam muže srotil
dohromady, aby mohli vyrazit tam, odkud p išli.
 Erik p istoupil k Brendanovi, aby ho zadržel.
„Te nem žeš odjet na Clarin.“
„Musím.“
„Utáhneš jí smy ku kolem krku.“
„Už ji odsoudili.“
„Zatracen , Brendane, nejd ív musíš mít n jaký plán. Musíme mít
jaký plán. Tohle je jistá smrt…“
„Pojedu sám. Nechci mít na sv domí další životy.“
„Brendane! Copak jsi strachem úpln zpitom l?“
Brendan se zarazil a zhluboka se nadechl. „Asi ano,“ zamumlal.
Pak si povzdechl. „Dám si pozor. Nepoženu se jako šílenec. N co
vymyslím.“
„N co vymyslíme.“
Brendan se k n mu sklonil. „Možná nebudeme žít navždy, ale já
vím, že ty bys tu ur it rád ješt pár let pobyl.“
Erik se zašklebil. „Liam t nenechá jet samotného. Collum také ne.
A n kolik dalších.“
„Pot ebujeme, aby Angli any na sever doprovodil celý oddíl.“
„Jist . Rozd líme se.“
„Nem žeme s nimi nechat jen pár muž .“
„Podívej se na cestu, Brendane.“
Poslechl ho. Byla posetá padlými. U hlavy jednoho z koní smutn
poklekl obrovitý Skot jménem Hagar. Zví e si zlomilo nohu. Hagar
l zví ata mnohem rad ji než lidi, zejména Angli any. Se slzami v
ích vzal do rukou hlavu zví ete, pohladil je po nozdrách a jedním
rychlým pohybem mu zlomil vaz, aby tak ukon il jeho trápení.
Brendan se podíval zpátky na Erika.
„Vezmeme s sebou Hagara,“ pravil tiše.
„Kone n jaký plán,“ p itakal Erik. „Nebo alespo jeho
zárodek.“
„Zatímco jej budeme rozvíjet, m žeme jet na jih?“
„Jist .“
„A vezmeme s sebou zbran a haleny t chto chlapík .“
„Máš n jaký plán?“
„Ješt ne. Ale budeme p ipravení.“
istoupil k n mu Tomáš z Longueville. „Pojedeme na jih?“ zeptal
se vesele.
 „Ano, jestli se p idáš.“
„Rozhodn nehodlám z stat pozadu. To víte, pirát se rád popere.“
„Bude to boj na život a na smrt.“
„Jednou jsem se už šibenici vyhnul. B h mne má rád.“
„Doufejme, že je to pravda.“

Následujícího rána Eleonora zrovna svazovala p ikrývky a

prost radla, která našla, když n kdo rázn zaklepal na dve e. Zcela
klidná vše odložila na postel, p ikryla uzly polštá em a krá ela ke
dve ím.
Venku stál Miles Fitzgerald. „Má paní, je mi to velice líto, ale zítra
dorazí vojenský doprovod. Je mou povinností odvézt vás do
Londýna. Nezbývá mi, než vás za vraždu manžela p edat
spravedlnosti.“
„Nezabila jsem ho,“ odpov la klidn . „Jsem nevinná.“
„Sám bych si p ál, aby to tak bylo, má paní. Z celého srdce. Ale
musím konat svou povinnost.“
„To samoz ejm musíte.“
„P ipravte se na cestu do Londýna. Budete mít den a noc na to,
abyste se sbalila.“
„Jak si p ejete. Budu se hájit. Jsem nevinná.“
„Pošlu vám kn ze, abyste mohla o istit svou duši.“
„Klidn ho sem pošlete. Na mé duši není jediná poskvrnka.“
„B h nám všem pomáhej,“ odv til Fitzgerald jemn .
„Vím, že mn ur it pom že,“ ekla prost .
„M jte dobrý den, má paní. Budu se za vás modlit.“
„A já vám odpouštím pln ní vaší povinnosti,“ odpov la. Oto il
se a Eleonora za ním zav ela dve e. Chvíli p echázela po místnosti,
mnohem ustaran jší, než by byla ochotná p iznat. P inutila se znovu
dát do práce.
la málo asu. Dnes ve er. Musí to provést dnes ve er.
Utahovala uzly, kroutila látku a zkoušela pevnost svého díla pod
vahou postele. Jakmile zaslechla na chodb n jaký pohyb, všechno
op t schovala pod polštá a chvíli ekala. Pak pokra ovala.
Jídlo jí nosila stará babizna. Nikoho ze své rodiny nevid la.
inesli jí vodu na mytí, ale koupel jí už nikdo nenabídl.
Modlila se, aby se eho ovi poda ilo uniknout.
 A d kovala Bohu, že se mládenec nem že dostat k Brendanovi.
Skoti dokázali být krutí. Mohli by p ijet…
Pouhá p edstava v ní vzbudila obrovský p íval nad je. Nad je, již
rychle zaplašila. Necht la zabít ješt Brendana.
Ob as si uv domila, jak vážné je nebezpe í, že ji popraví, a pocítila
ochromující hr zu.
Den p ešel. Nastal soumrak.
Krátce poté se ozvalo další zaklepání na dve e. P ekvapovalo ji, že
se její v znitelé chovají alespo trochu slušn . Z stávala ovšem
šlechti nou, i když ji obvi ovali z vraždy. Schovala své dílo a navršila
na n polštá e.
„Vstupte!“ zvolala.
Dve e se otev ely.
V chodb bylo tlumené sv tlo. Chvíli mžourala. Stála tam mužská
postava. Byla vysoká…, vypl ovala celý rám dve í. Muž na sob m l
široký hábit z hn dé vlny. Hlavu a v tší ást obli eje mu zakrývala
káp . Nevidom na n ho hled la. Pak si vzpomn la a vstala. Pa íž,
palác na Ile de la Cité, noc, kdy k ní p išel v tomto p evleku. Zh ešila
jsem, ekla mu tehdy. A zh ešíte znovu, odpov l. Srdce sejí prudce
rozbušilo.
Nedokázala si pomoci, aby nepocítila extatický záchv v nad je.
Vzáp tí však nad ji vyst ídala irá hr za. P išel si pro ni! Blázen.
Zem e kv li ní.
Jinak to ani dopadnout nemohlo, protože všude byli vévodovi
lidé. Brendana by zabili spolu s ní. Musela ho rychle p im t, aby odjel.
esto… Celá se t ásla. Nedokázala se udržet na nohou.
Chytila ho za ruce. Byla tak slabá, že padla na kolena.
„Vy jste p išel!“ vyk ikla.
Muž si sejmul kápi z hlavy. Nebyl to Brendan. Stál p ed ní vysoký
kn z s vyzáblou tvá í a o ima fanatika.
„Samoz ejm , že jsem p išel. Služebníci církve jsou p ipravení
vyslechnout každou zpov . Za své pozemské h íchy zaplatíte
životem, ale je mou povinností se postarat, aby se vaše duše odebrala
ke Kristu. Vyzpovídejte se, má paní, a král se ze všech sil vynasnaží,
aby vám z stala hlava na krku, i když Filip Francouzský bude jist
dlouho žíznit po vaší krvi. D dic hrab te z Lacville bude požadovat
váš život za to, jak ohavn jste se zachovala k tak ušlechtilému
lov ku.“
 Zd šením ztuhla na míst . „Nezabila jsem svého manžela,“ ekla
ledov .
„Pokud se vyzpovídáte…“
„Nebudu se zpovídat z n eho, co jsem neprovedla!“
„B h i král jsou laskav jší k t m, kdo se ke svým in m p iznají.“
„Znovu vám povídám, že jsem svého muže nezabila. Vy nejste
j zpov dník. Když budu pot ebovat radu, pošlu pro svého
vlastního kn ze.“
„Tohoto práva jste dávno pozbyla.“
„V tom p ípad budu hovo it p ímo s Bohem. Nechte mne na
pokoji. Nemám vám co íci.“
„Vystavujete svou nesmrtelnou duši nebezpe í.“
„To není pravda. B h ví, že jsem nevinná.“
Ukázal na ni kostnatým prstem. „Protože jsem služebník Boží,
dám vám ješt jednu p íležitost.“
Poté kone odešel. Následovala ho ke dve ím a celá rozt esená
se o n op ela.

Brendan cválal jako zb silý. Za ním se drželi Erik, Tomáš z

Longueville, Hagar, Liam a Collum.
Zastavili se jen na chvíli, aby nechali odpo inout kon a dohodli se
na dalším postupu. Nemohli hrad napadnout, když jich bylo pouze
šest.
„Máme haleny lidí lorda Gillyho. M žeme tam vjet v p estrojení
za anglické vojáky,“ uvažoval Erik nahlas.
„Jedin když bude Hagar ml et,“ podotkl Longueville. „Má
hroznou skotskou výslovnost r.“
Hagar se zamra il.
„Budou o ekávat mnohem po etn jší oddíl,“ pravil Brendan
zamyšlen . Pak rozhodil rukama. „Nic lepšího mne nenapadá.
žeme jim namluvit, že lord Gilly náhle onemocn l. Já budu sir
Humphrey Sayers, jeho zástupce. Býval bych p ijel s mnohem v tším
po tem muž , ale Skoti nás v posledním týdnu napadali mnohem
více než p edtím. Ztratili jsme hodn lidí a hrozí nebezpe í, že
ijdeme o opevn ní.“
„Kdo z Clarinu t zná?“ zeptal se ho Liam.
 Brendan pokr il rameny. „Eleonora. A její komorná…,“ za al s
nad jí v hlase. Pak zavrt l hlavou. „Hrab z Lacville s sebou vezl
které ze svých služebných. Ti mne budou také znát.“
„Tak si brn ní vezmeme pod haleny a necháme si spušt ná hledí,“
navrhl Liam.
„Sta í nám jen dostat se do blízkosti hradu a pak napadnout šerifa
a jeho lidi,“ pravil Erik pomalu. Najednou se usmál. „Mohlo by to
vyjít. V tšina Angli an si myslí, že skotští divoši neumí mluvit
žádným jazykem krom galštiny.“
„Myslím, že u Hagara tomu tak doopravdy je,“ prohlásil Tomáš a
ušklíbl se.
Hagar se na n ho znovu zamra il. „Zato francouzština je jazyk jen
pro hezouny – a pro Angli any,“ ekl protáhle.
„No tohle…,“ za al Tomáš.
Erik si odkašlal. „Galština i francouzština jsou jazyky pro
hezouny. Norština, pánové, to je jazyk pro po ádné chlapy.“
Oba se k n mu oto ili a uvid li, že se sm je.
„N jak moc dob e se bavíte,“ podotkl Liam zachmu en , „na to, že
se práv chystáme vjet áblovi do spár .“
Erik vstal a chystal se znovu vsednout na kon . „Vždy je to jen
legrace, p íteli. M li bychom se smát až do ho kého konce. Jedeme.“
Sotva se vyhoupli zpátky do sedel, Brendan zaslechl, jak se k nim
blíží dusot ko ských kopyt. Zvedl ruku, aby své druhy varoval.
Sjeli z cesty. Brendan sesedl a položil svému koni ruku na nozdry,
aby nepot ásal hlavou a neprozradil ho.
Po cest klusal osamocený jezdec. Najednou si uv domil, že m že
být v nebezpe í, a zastavil se. Brendan se zamra il a vy kával.
ud lal další krok. Jezdec ho oto il a vyjel zpátky.
Brendan necht l, aby se vet elec dostal k šerifovým jezdc m a
varoval je, že se k nim n kdo blíží. Rychle vysko il na kon a vyrazil
za ním. Musel zví e štvát. Jeho ko ist v la, že ji pronásleduje.
Když se ke koni p iblížil, zjistil, že jezdec na zví eti nesedí sám.
l s sebou mladou ženu.
Byl to eho .
Mládenec ho také poznal. Oba zastavili.
„Brendane, sire Brendane, ach, díkybohu!“ zvolal eho . „Myslel
jsem, že jste anglický hrdlo ez a chcete nás zabít. Nem žu ani uv it,
že jsem vás dohnal. Cht li jsme jet celou noc a den a modlili jsme se,
abychom vás zastihli. Brendane, nemáte tušení, co se p ihodilo…“
„Ale mám, chlap e, mám.“
„Cht jí ji zabít. Lady Eleonoru. Mají ji popravit, protože prý
otrávila svého manžela.“
„To je pravda.“
„Musíme n co ud lat. Musíme.“
„Ud láme, eho i…“
„Mluvil jsem s ní. Povídala, že za vámi nesmím jezdit, že jinak
také zem ete a…“ Zarazil se. „Vy to víte?“
„Ano. Potkali jsme skupinu voják , které vyslali na Clarin, aby ji
evezli na jih.“
Zezadu k nim p ijel Erik a ekl: „Možná bychom m li sjet z cesty a
poslechnout si, co eho zjistil.“
To také ud lali. Rozesadili se do kruhu a rozd lili se o jídlo, jež s
sebou vezla eho ova hezká sestra Molly. Brendan na jídlo do té
chvíle ani nepomyslel. Uv domil si, že má hlad, teprve když poz el
kus chleba. Pod koval Molly.
„Samoz ejm je rozho ená. Drží ji zav enou v její komnat a
nesmí k ní ani její rodina. Schovával jsem tvá a vypomáhal v hradu.“
„A nikdo t nepoznal?“
„Ale jist . Jenže já mám na Clarinu mnoho p átel.“
„Povolali Angli any do zbran , protože se šerif domníval, že až ji
budou odvážet, mohlo by dojít k nepokoj m?“ zeptal se Brendan.
„To by mohlo.“
„Co její rodina?“
„Alfréd s Corbinem jsou velice rozrušení. Alfréd se uzav el do
sebe a trápí se. Corbin vášniv tvrdí, že musí n co ud lat.“
„Co ti Francouzi, kte í p ijeli s Lacvilleem?“ zeptal se Erik.
„Vypadá to, že nev í tomu, co jim vykládají. Znají ji z Francie a z
Clarinu.“
„Takže… pokud se budeme s n kým bít, bude to s šerifovými
lidmi,“ zauvažoval Brendan.
„Strážci Clarinu budou muset p irozen alespo p edstírat boj. Je
tam mnoho vycvi ených muž .“
„Nejlepší bude, když se protáhneme dovnit a pak zase ven, jak
jsme se domluvili,“ ekl Erik.
 „Oblékneme si šaty Angli an a vyrazíme k brán .“
„To nám pom že nebát se, že nás hned chytí,“ podotkl
Longueville.
„Ano. Hagare, ty budeš ml et,“ oto il se Brendan k obrovi. „To
neznamená, že se mi nelíbí tvá francouzština. Jenom nechceme, aby
nás chytili.“
„Ty dodáš sílu,“ ekl Longueville a poklepal si na elo, „a my
budeme myslet.“
„A co já?“ ozval se eho .
„Ty pojedeš s Molly dál na sever,“ odpov l Brendan.
eho zavrt l hlavou. „Budete mne pot ebovat.“
„A pro pak, chlap e?“ zeptal se Erik.
„Protože hrad znám. Dokonce vím, kudy vede stoka, kdybychom
ji museli použít. Pod hradem je sple kanál . ekn me, že tedy
vjedeme dovnit a pak zas ven, jak jsme si naplánovali. Znám tamní
lidi. M žu vás varovat.“
„Máš s sebou sestru.“
„M žu po kat v lese,“ p erušila ho Molly. „Nemám strach. eho e
opravdu budete pot ebovat. Ví, jak je hrad uspo ádaný. Budete si
muset promluvit s lady Eleonorou, abyste ji varovali, jinak m že
zkusit utéci sama a všechny tak ohrozit.“
Brendan chvíli ml el. „Naše plány se zdají dobré, ale sta í jediné
slovo, jediný pohyb, a m žou nás chytit. Mohl by nás prozradit
kdo, o kom se budeme domnívat, že nás nepozná. eho má
pravdu. Budeme ho pot ebovat.“
„Správn ,“ ekl eho š astn . Podíval se na Erika. „Tak už mi
íte?“
Erik ho p ejel pohledem a pokr il rameny. „Vícemén . Jestli nás
ale n kdy zradíš, Hagar ti ješt p edtím, než nás všechny pobijí,
erazí vaz.“
„Nezradím vás,“ odpov l eho pevn . Pak se obrátil k
Brendanovi. „Musíme ji varovat. Není to žena, která bude ne inn
ekat, až si pro ni p ijde kat.“
„To je tedy pravda,“ zabru el Erik.
„Dobrá, eho i, p íteli, máš n jaký nápad?“
eho se zašklebil. „Myslím, že mám.“
 16
Byla p ipravená.
Vzpomn la si na lo , na d m ve Francii a dodávala si odvahy tím,
že tehdy by sejí bylo poda ilo uniknout… Kdyby pokaždé nezasáhl
Brendan.
Sir Miles Fitzgerald nebyl Brendan. Neznal ji a nikdy by ho
nenapadlo, že bude riskovat zlomenou nohu – nebo vaz –, jen aby
utekla p ed jejich fraškovitou hrou na spravedlnost.
istoupila ke dve ím a p itiskla se k nim. Venku nic neslyšela.
Stáhla z postele lano ze svázaných prost radel a p ikrývek a
isko ila k oknu. Když vyhlédla ven, zjistila, že vnit ní opevn ní
dole nikdo nehlídá. Zrychlil sejí dech.
To byla její p íležitost.
Pevn lano p ivazovala k t žké noze d ev né postele. P itom
koutkem oka sledovala dve e a doufala, že neuslyší zaklepání. Pak se
esunula k oknu a vyhodila lano ven. Práv když se dívala, jak padá
dol , a zoufale doufala, že je dostate dlouhé, zaslechla v místnosti
šramot.
Oto ila se na podpatku.
Dve e se otev ely a zav ely, aniž by p íchozí zaklepal.
V místnosti znovu stál kn z. Nemohla p ed ním nijak skrýt, že se
pokouší o út k. Rychle chytila lano.
„Ne!“ vyrazil ze sebe prudce. Nebo promluvila ona sama?
isko il k ní p es celou místnost, d íve než se mohla vyhoupnout
z okna. Pevn ji chytil.
„Vy jste mi p kný služebník Boží!“ vyk ikla. „Jste zatracený,
licom rný darebák!“ Svíjela se a kopala kolem sebe.
„Vy jedna divoško!“ vybuchl a odvlekl ji od otev eného okna.
inil to tak prudce, až oba upadli na zem. Byla rozezlená a divoce se
s ním rvala a škrábala ho… Poda ilo se jí ho kopnout ve chvíli, kdy to
ne ekal. Zaúp l a na chvíli ji pustil. Využila toho a znovu vyrazila k
oknu, ale v mžiku byl u ní. Op t ji chytil. Oto ila se a ude ila ho. Držel
ji v železném sev ení.
„Ticho!“ p ikázal jí.
„Pus te…“
„Vy jedna hloupá huso, p esta te!“ Znovu ji povalil na zem.
Zb sile sebou zmítala, ale i když se snažila sebevíc, chytil ji a v
okamžení ji celou vahou svého t la p itiskl k podlaze, že se sotva
dokázala nadechnout.
Pevn ji svíral a nedovolil jí ani se pohnout. M la chu za ít k et
zahanbením nad tím, že se nechala tak p emoci. P itiskl jí ruku na
ústa. S údivem zjistila, že mluví s ry ným p ízvukem a že jeho hlas
zná. Káp mu spadla z hlavy a ona spat ila jeho tvá . Z stala nehybn
ležet. Odtáhl ruku z jejích úst. Hlasit vydechla.
Tentokrát byl kn zem opravdu Brendan.
„Brendane!“
„M lo vás to napadnout,“ zavr el. „V tomhle p evleku jste mne
ece už vid la. Hroziv jste mne poranila, madam. Mohla jste mne
navždy p ipravit o možnost rozmnožit sv j rod.“
„Netušila jsem…“
„Opakuji, že jste mne v tomhle p evleku už vid la.“
„P edtím za mnou p išel jiný kn z – opravdový kn z. Myslela
jsem, že jste to vy…“
„Vážn ? Vy jste edpokládala, že budu riskovat a postavím se
všem Angli an m, jen abych vás osvobodil?“
„Ne. Ale ten hábit!“ ohradila se. Leželi na sob na zemi.
Nedokázala uv it, že je tam s ní. Jeho tvá byla tak blízko. Vid la
jeho pronikavé o i, cítila teplo a energii jeho t la. Zatnula zuby a
snažila se nechv t. Bylo to šílenství.
„Nem l jste pro mne jezdit,“ ekla mu. „Dokázala bych se o sebe
postarat.“
„S tím nesouhlasím. Nem la jste dostate dlouhé lano.“
„M la! Trvalo mi p kn dlouho, než jsem je dala dohromady. M la
jsem plán,“ zalhala náhle. „Pro p ípad nouze.“
„Pro p ípad nouze. K emu jinému byste jej m la?“
„Prosím vás, zvedn te se.“
 Poslechl ji. Vstal a pomohl jí na nohy. Sklonila hlavu. Zatoužila
vrhnout se mu do náru e, ale pro tu chvíli si to zakázala. Oto ila se a
istoupila k oknu. Lano z n j viselo dol .
l pravdu. Nebylo dost dlouhé. Mohla by spadnout na kameny
pod oknem a zlomit si vaz.
stala k n mu stát zády a s každou další chvílí v ní nar stal
strach. Je tady, a p itom tu jsou i šerifovi ozbrojenci, samí Angli ané.
Nepoda í se mu uniknout smrti.
„Jen se dob e podívejte na lano, po n mž jste cht la uniknout, má
paní.“
Oto ila se k n mu.
„Umím skákat.“
„Dovedete také slézat ze zdí se zlomenou nohou?“
„Po ád jsem v hrad , a p itom jsem už mohla být na cest kanály
Ješt nejsme venku, vi te?“ odpov la. Chv la se. Je tady. P ijel si
pro ni. Nejrad ji by z vd nosti padla na kolena. P inejmenším by
la být v jeho náru i… Ješt naposledy. Dotýkat se jeho tvá e
Vzpomínat.
Je šílený.
Rychle pohlédla ke dve ím. Kdykoli mohl n kdo vrazit do míst
nosti.
„Kde je skute ný kn z?“ zeptala se.
„Rozpráví se svým Stvo itelem.“
„Vy jste zabil kn ze?“
„Svázali jsme ho a nechali v krypt v podzemí kostela. Je tam s
ním další chlapík, který je nám p ízniv ji naklon n. Samoz ejm mi
pov l, že ho mám ješt p ivázat – má velice rád jídlo, které
ipravují clarinské ženy – a svou vlastní hlavu také.“
Srdce se jí na okamžik zastavilo. „Pomohl vám?“
„To ano.“
„Jak se vám to povedlo?“
„Na otázky a odpov di si m žeme hrát pozd ji, má paní. Nemám
odvahu z stávat tu p íliš dlouho. Nijak se nekajete a jste p kná sa .“
„Nem žu se kát za n co, co jsem neprovedla…“
„Já vás neobvi uji, Eleonoro. Jen vám nasti uji situaci. Za chvilku
budu muset odejít. Zítra mne uvidíte mezi lidmi, kte í vás budou
evážet.“
 „Cože?“ zeptala se ohromen . „Tohle je hotové šílenství – ledaže
bych požádala krále Eduarda o milost a za ala pln podporovat
anglické zájmy?“
„To by tedy bylo šílenství,“ poznamenal.
„Pane, jste muž, na jehož hlavu v Anglii vypsali odm nu.“
„A vám ta vaše také nesedí na krku zrovna pevn , má paní, takže
mne poslouchejte. Až mne zítra uvidíte, nedávejte na sob znát, že
mne poznáváte, rozum la jste mi? Jsou tu se mnou Erik s
Longuevilleem. Musíte p edstírat, že jste nás nikdy v život
nevid la.“
Hled la na n ho a nep estávala se chv t. Stále nedokázala uv it,
že je s ní, pohled na n ho a jeho v ji tak ohromovaly, že se
nedokázala soust edit na to, co íká.
Oto il se k oknu a rychle za al vtahovat lano zpátky do místnosti.
Dotkla se rukou jeho paže.
„A co Fitzgeraldovi lidé?“ zeptala se.
Zavrt l hlavou. „Co chcete, abych ud lal, má paní? Pokud se s
námi pustí do k ížku.“
„Jenom koná svou povinnost.“
„V tom p ípad doufám, že bude mít dost rozumu a vzdá se.“
Ml ela. Doufala, že má pravdu – a že slitování bude opravdu
pot ebovat Fitzgerald.
Sklonila hlavu. „Necht la jsem, aby kv li tomu zem eli další lidé,“
ekla sklí en . „Po ád existuje ešení. Obžalovali mne, ale ješt mne
neodsoudili.“
Tiše si ji prohlížel. „Nenechám vás tu. Mýlíte se. Postarají se,
abyste zem ela.“
Zvedla k n mu o i. „Jist jste si všiml, že jsem tu nehodlala z stat.
Možná by ale bylo nej lepší, kdybych to ud lala. Musí mne p ece
postavit p ed soud. Jsem známá jako Svatá Eleonora. Legendy se ší í
rychle. Nijak mi neublížili. Na tom, že mne odvezou p ed soud do
Londýna, není nic neobvyklého. M žu se bránit a tak nikdo nebude
nasazovat život…“
„Nasazujeme jej už tím, že jsme tady,“ ekl jí.
„Bude to ješt horší. M l byste i se svými muži odjet už dnes
ve er, než vás odhalí. Své lidi také nehodlám nechat pozabíjet. Musím
se o istit sama. Jestliže byl otráven, pak je na vin n kdo jiný. Když
ute u, bude to vypadat, že jsem to opravdu spáchala já. P ísahám
Bohu, že jsem to neud lala. N kdo se za mne jist p imluví.
ím v Boha, Brendane. On zasáhne. Neud lala jsem to. Nedokázála
bych Alana zabít, nikdy…“
„B h už zasáhl, má paní. Jsme tady,“ odpov l rozzloben .
Ustoupila od n ho a pot ásla hlavou. „Tohle vám jen tak nepro,
jde,“ ekla tiše. „P íliš riskujete, jste p íliš zoufalí…“
„Jsme schopní!“ istoupil k ní a chytil ji za ramena. Zadíval se n ni
a procedil skrz za até zuby: „Jen se chvíli poslouchejte.“
„V Anglii existují zákony, dobré zákony…“
„Které je možné zneužít.“
„Brendane, jsem vám vd ná. Dobrý Bože, jsem vd ná. Copak to
nechápete? Jsem vám vd ná natolik, že nechci, abyste kv li mn
umíral.“
„My nezem eme.“
„Já… se vašemu plánu nepodrobím. Musíte odsud, musíte te
hned odjet z Clarinu. Jinak vás ráno udám.“
„Ne, má paní. To neud láte. Tohle všechno mi íkáte, protože
chcete v it, že vás vaše skv lá Anglie nakonec zachrání. Já ale vím, že
je to lež. Jinak byste se p edtím nesnažila vylézt ven oknem.“
„M la jsem dostatek asu, abych si to jasn promyslela. Mí
bratranci mne nenechají jet samotnou. Jeden z nich se mnou pojede do
Londýna. Budou mne hájit…“
Zklaman zaklel. „Cože?“ zeptal se drsn . „Jd te s tím k ertu!
Nez stanete tady. Nebudete hloup riskovat, že vás popraví. Pro
byste to m la d lat? Kv li hromad kamení. Kv li kusu zem , špíny,
bohatství vašeho mrtvého muže?“
„Abych o istila své jméno!“ vyk ikla.
„Jméno se istí mnohem snáze, pokud je lov k živý.“
„Brendane…“
„Musím jít. V dí, že se nep iznáte. Jestli se chcete vyhnout
krveprolití, neodvažujte se mne ráno zradit. Zítra se ke mn a mým
muž m budete chovat, jako byste nikoho z nás neznala.“
„Copak to nechápete? Není to možné. N kte í z Alanových lidí
vás znají…“
„V p evleku, který budu mít zítra na sob , mne nikdo nepozná.“
 „Brendane, já vás prosím, varuji vás, tenhle plán je šílený…“ Práv
byla v polovin v ty, když se náhle otev ely dve e. Dovnit nahlédl
strážný. „Máte n jaké potíže, Ot e?“
Brendan se jí ješt jednou ponu e, výhružn podíval do o í a
sklonil hlavu, takže mu káp zakrývala tvá .
„S touhle budou mít v pekle p kn t žké po ízení,“ zabru el.
Se sklopenou hlavou vyšel z místnosti.
Kolena ji už neunesla. Celá rozt esená se svezla na zem.
Troufala si snít o tom, že pro ni p ijede.
Te tu byl.
A ona m la hrozný strach.

Brendan vyšel z Eleono iny komnaty a na ídil strážnému, aby ji

ádn hlídal.
Když vycházel z hlavních dve í, s úlevou zjistil, že t ebaže šerif k
jejím dve ím postavil stráže a jeho muži hlídkují u brány, její rodina je
o samot v hlavní síni. eho mu pány hradu p esn popsal. Byl tam
Alfréd z Clarinu, vysoký, p ísný a hrdý muž. Zbožný a mravný, s
velkou zodpov dností na bedrech. Dále jeho mladší bratr Corbin,
hezký a okouzlující, s ironickým pohledem na sv t. lov k, jenž se
smí il se skute ností, že je druhorozeným synem, který nemá žádný
majetek krom toho, jenž vlastní jeho rodina, a ten mu pat í pouze z
dobré v le jeho strýce a sest enice Eleonory.
Pak Isabela, Corbinova žena.
Byla drobná, ladná, výjime krásná. Když pomalu procházel
kolem dve í do velké sín , sed la p ed krbem. Nejprve ho napadlo, že
by m l co nejrychleji zmizet.
Pak si to však rozmyslel a rozhodl se, že vyslechne, co si povídají.
„Nem žeš s ní jet do Londýna,“ namítala Isabela a vzala manžela
za ruce. P sobila dojmem v rné, milující ženy. Její slova zn la
up ímn .
„Alfréd panství spravuje mnohem lépe než já,“ odv til Corbin a
vymanil ruce z jejího sev ení. „N kdo jet musí.“
„Ale ty to nejsi,“ ekla a vstala. „Král zase povolává vojáky. Až
bude p ipraven znovu zaúto it, budeš muset jít do války, potáhneš na
sever. Nem žeš jet do Londýna, Corbine. Zatknou t za
neuposlechnutí králova rozkazu. ekni mu, že nem že odjet,
Alfréde.“
Alfréd se na ni podíval. „Jeden z nás jet musí.“
„To je šílenství!“ vyk ikla rozzloben a dupla si. Znovu p istoupila
k židli, na níž sed l Corbin a zahloubané hled l do ohn . „Riskuješ
všechno. Není nevinná, Corbine! Povídám ti, že se cht la manžela
zbavit.“
„ la ho ráda, Isabelo. Copak to nechápeš?“ odv til Corbin.
„Dokto i v dí, že ho n kdo otrávil. To nechápeš ty?“ reagovala na
jeho slova Isabela. „Naše ušlechtilá Eleonora. Ud lala by tohle,
ud lala by tamto. Jste snad oba slepí a hluší?“
„Isabelo…“
„Copak se to dá vysv tlit n jak jinak?“ zeptala se.
„T eba bylo nakažené jídlo…,“ za al Corbin, ale Isabela se
mezitím oto ila k Alfrédovi a zaúto ila na n ho.
„Zabil jsi ho?“ zeptala se.
„Proboha, ženská, ne!“ vyk ikl Alfréd, jehož pobou ila pouhá
myšlenka na n co takového.
„Eleonora mohla ze smrti hrab te mnoho vyt žit,“ pravila Isabela.
„A ty, Alfréde, bys zase mohl nemálo vyt žit z její.“
Alfréd p ešel místnost, ude il rukou do stolu a odpov l:
„Taková slova si od vás už nenechám líbit, madam. Bojuji na
vále ném poli. Jed je ženská práce. Pomalá a špinavá.“
Isabela chvíli ml ela a pak zlehka ekla: „No tak vidíš, Alfréde.“
„Eleonora by n co takového nikdy neud lala.“
„Ani kdyby byla zoufalá?“ zeptala se Isabela.
„Pro by m la být zoufalá? O hrab te Alana se ob tav starala.
Byla pro n ho celým sv tem.“
„Ale já si myslím, že zoufalá byla,“ pravila Isabela m kce. „Víte,
myslím, že eká dít .“
„Dít by oba jedin v ele uvítali, Isabelo,“ ekl Corbin a kone
vstal ze židle u krbu.
„Ale to by otcem musel být hrab ,“ odv tila Isabela klidn .
V místnosti na chvíli zavládlo ticho.
„Co tím chceš nazna it, Isabelo?“ zeptal se Corbin.
„Oba svou sest enku milujete,“ ekla Isabela, „a já chápu, že
nechcete vid t, že i v tak velkém srdci m že existovat špatnost.
Francouzi si o tom šeptají. Leccos se povídá. Skoti Eleonoru zajali, to
je pravda, ale ona se jim pak podvolila. Spojila se s Wallaceem a
Grahamem – ten její lo vyrval pirát m. Je to tentýž muž, který v
lesích íhá na oddíly, jež se pokoušejí po staré ímské silnici dostat na
sever. Možná, že ji zprvu nutili násilím…, ale íká se, že dokonce i
francouzský král pochopil, o co krá í, a varoval ji.“
„To jsou samé lži, Isabelo. Povída ky,“ odsekl Alfréd rozezlen .
Isabela zavrt la hlavou. „Se svým manželem nespala. M li
odd lené ložnice.“
„V tšina šlechtic a bohá má odd lené ložnice,“ namítl Corbin.
„A odd lené postele.“
„My jsme to tak m li celé roky, má drahá,“ pravil Corbin. „Kdyby
to byl zlo in, už dávno bychom p išli o hlavu.“
Isabelu jeho odpov neuspokojila. „Nebyl schopný… jako
manžel.“
„Opravdu?“ zeptal se Corbin a ze džbánu stojícího uprost ed stolu
si nalil do velkého poháru pivo. „Ty jsi to snad s hrab tem probírala?“
„Takovou v c žena pozná.“
Rozhodil rukama. „Má sest enka by nezabila rytí e, jehož si
vybrala za muže, jen proto, že je… neschopný.“
„Obávala se, aby nezjistil, že je t hotná.“
„Jak si m žeš být tak jistá, že eká dít , Isabelo?“
Isabela chvíli ml ela, pak se úsko usmála a odpov la: „To
žena pozná.“
„Doprovodím svou sest enici a dál se o tom nebudeme bavit,
Isabelo,“ ekl Corbin rozhodn . „Pot ebuje, aby ji n kdo obhajoval.“
„Jen si je . Když to ale ud láš, zni íš tím svého bratra.“
Alfréd klesl na židli v ele stolu. Dal si hlavu do dlaní. „Zkusíme
to, Isabelo,“ ekl a pot ásl hlavou. „Ale ud lalo se mi z toho p kn
zle.“
„Možná jsi n co špatného sn dl,“ ekla Isabela kousav .
Vzhlédl k ní. „Sest enice je zav ená ve své komnat , takže ta mi do
jídla nic dát nemohla, vi ?“
„Slyšela jsem, co si povídali dokto i. Alana n kdo otrávil pomalu,“
odpov la Isabela.
Brendan si ekl, že už slyšel dost, a m l se k odchodu. Když se
plížil chodbou, Isabela zvedla hlavu a spat ila ho.
„Ot e!“ vyk ikla a vysko ila ze židle.
 Blesklo mu hlavou, že by m l p edstírat, že ji neslyšel, a rychle
vyjít ven. Necht l však vzbudit podez ení, a tak se zastavil.
Isabela k n mu p istoupila s rukama zbožn sepnutýma na prsou.
„Ot e, vyznala se vám dáma ze svých h ích ?“
„Ne, madam. Tvrdí, že je nevinná. Až vyrazí do Londýna, budeme
se samoz ejm modlit za její duši.“
istoupil k nim Corhin. „Možná, že je nevinná.“
„Jen B h zná pravdu, synu.“ Hlavu m l po ád sklon nou.
„Pojedu s ní. Dokáži, že nic nespáchala.“
Brendan zaváhal a zamyslel se, zda muž p ed ním chce svou šest–
enici obhajovat up ímn a zachránit jí tak život. Necht l, aby se do
její domn lé cesty do Londýna pletla její rodina. Eleonora necht la,
aby kv li ní tekla krev, ale velmi pravd podobn k tomu m lo dojít,
Byl si jistý, že se postaví proti zabíjení vlastních p íbuzných.
„Možná by bylo nejlepší, kdybyste tu z stal, jak íká vaše žena.“
„Dokonce i vy, Boží služebník, stojíte proti ní!“
„Jsme v Anglii. Zajistí jí spravedlivý soud – nemám pravdu?“
„D kazy hovo í proti ní,“ ozval se od stolu unaven Alfréd.
„M žeme vám nabídnout n co k pití, Ot e?“ dodal, jako by si
vzpomn l na svou roli hostitele.
Alfréd nevypadal dob e. Brendan m l chu vyzkoušet, jak se mu
poda í hrát svou úlohu, ale pak se rozhodl, že v tom dom nebude nic
jíst ani pít. Také byl uvnit rozpálený. M l podivný vztek na ženu, již
ijel zachránit. Je to pravda? Nem l na mysli otravu. Odmítal uv it, že by
Eleonora dokázala n koho zavraždit. Ale co se tý e dít te a jejího vztahu s
Alanem..‘.
„Ne, pane, srde né díky. Musím te rychle zpátky do kostela a
modlit se. Také jsem unavený.“
„Vy nejste kn z, který tu byl p edtím,“ ekla Isabela a zamra ila
se.
„Máte pravdu. íkali jsme si, že když dámu navštíví jiný
služebník Boží, t eba zm ní svou výpov .“
„A stalo se tak?“ zeptal se Corbin.
„Ne, pane. Když dovolíte, p jdu a budu se za vás modlit.“ Vážn
ud lal Isabele nad hlavou znamení k íže. „B h vás opatruj, paní.“
„Amen,“ zamumlala.
 „A ochra uj vás p ed místem v O istci, kde trpí ženy, jež p íliš
mnoho a rychle mluví. Mu í je tam, dokud jejich zlolajné jazyky
neumlknou nav ky.“
Odešel d íve, než mu Isabela mohla odpov t.

Vrátil se na faru, kde se jeho muži odvážili sundat t žké brn ní a

dát si n co dobrého k sn dku ze zásob kulatého Otce Gilleana.
Kn z je upozornil, že než ráno odjedou, musí ho vyválet v blát ,
co mu provést a svázat ho, aby vypadal, že si vytrp l totéž, co
šerif v duchovní.
Zpo átku se sice bál, že ho pov sí, ale te hrál u stole ku vzadu v
místnosti šachy s Hagarem, který m l pro hru výjime né nadání.
Popíjel p itom víno a ob as tiše zaklel.
Jídlo uva il Tomáš z Longueville. Pomáhal mu p itom eho ,
jehož jako prvního napadlo zajít do kostela a p estrojit Brendana za
zpov dníka. Longueville te servíroval ve i a p itom jim všem
íkal, že jsou banda odrbaných divoch , kte í se tak dlouho živili
bobulemi a syrovým masem, že dávno zapomn li, jaké dary jim zem
dává k ochucení jídla.
Brendan nem l tušení, co všestranný Francouz do jídla p idal, ale
mísa dušeného masa, k níž usedl, von la tak krásn , že se dal hltav
do jídla. Teprve po chvíli si uv domil, že se na n ho dívá Erik, který
by rád slyšel, co se událo.
„Dostal ses k Eleono e bez potíží?“
„Vešel jsem do hradu, pak nahoru po schodech a do její komnaty.“
„A?“
„A p išel jsem práv ve chvíli, kdy se chystala utéci oknem,“ ekl a
zakabonil se.
„Takže ví, že jsme tady?“
„Ano. Pov la mi, že máme jet dom .“
Erik se zasmál. „Cht la utéci sama.“
„Vypadalo to tak – ale když jsem jí povídal, že si zlomí vaz,
nechala se slyšet, že si to najednou rozmyslela. Te tvrdí, že se svým
žalobc m hodlá postavit a domoci se spravedlnosti.“
Erik se naklonil kup edu. „Nezradí nás ráno? Jsem ochotný
nasadit život – ale jenom pokud sle na bude spolupracovat.“
„Nezradí nás,“ odsekl Brendan nazloben .
 „Tak pro jsi tak podrážd ný?“
Brendan zaváhal. „To je v c mezi mnou a tou dámou,“ odpov l.
Pak zvolal p es celou místnost: „Ot e Gilleane!“
„Ano, synu?“
„Byla vždycky tak hrozn tvrdohlavá?“
„Jako mezek,“ zn la odpov .
Všichni se zasmáli a Gillean zanechal šach a p išel k Brendanovi.
„Tvrdohlavá jako mezek, synu, a až p ehnan v rná. Svého
hrab te nezabila, a jenom proto vám pomáhám, jak nejlépe dovedu.
Nep estal jsem být Angli anem. Pokud se tu ješt n kdy
nachomýtnete…“
„Rozsekáte nás na kaši,“ do ekl se smíchem Liam.
„Jsem Angli an a mám povinnosti v i svému králi.“
„Ale te tu jsme,“ ekl Brendan klidn a pozorn se na n ho
zadíval.
Gillean chvíli váhal. „Ano. Ale byli byste tu i bez mého souhlasu.
A mn je mnohem milejší strávit noc živý na židli než jako mrtvola
kde na studené podlaze. V mém povolání se navíc lov k
zodpovídá nejprve Bohu a až pak králi. Až dote si to našt stí nijak
neproti ilo. Nyní mne omluvte, jdu s vaším obrovitým p ítelem dál
hrát šachy.“
Gillean odešel.
„Jsme p ipravení na ráno?“ zeptal se Brendan.
„Ano,“ odpov l Erik, „to tedy jsme.“

Brendan se svými muži sed li na koních, od ní v obrn ní a se

sklopenými hledími. Vy kávali. Šerif Miles Fitzgerald plnil svou
povinnost a vyprovázel Eleonoru z hradu. M la na sob teplý pláš
lemovaný kožešinou. Tento kus od vu jako by m l vypovídat o jejím
spole enském postavení. Zárove byl teplý a v dobrém stavu, aby
vydržel dlouhou cestu. Krá ela s hlavou vzh ru a vlasy m la spletené
do jednoho copu, který zakrýval prostý závoj. Vyšla z vnit ního
opevn ní p ed Fitzgeraldem. Brendan zavrt l hlavou, když spat il
Corbina, který svou p íbuznou skute hodlal doprovázet a
obhajovat.
 Došla k Fitzgeraldov oddílu, skupin dvanácti ozbrojenc na
koních, kte í však na sob nem li brn ní. Do hradu vstoupila také
skupina vesni an .
kdo po Fitzgeraldovi hodil raj etem a trefil se mu p ímo do
obli eje. Šerif zu iv zaklel a bleskurychle sáhl po me i. Jeho muži
ud lali totéž.
Erik, který sed l vedle Brendana, tiše zaklel v galštin . Eleonora
rukou zastavila pohyb Fitzgeraldovy paže. „Prosím,“ ekla hlasit a
oto ila se k davu. „Nem jte o mne strach. Dom žu se spravedlnosti.
Tihle lidé jen konají svou povinnost. Prosím vás, ned lejte kv li mn
žádné potíže.“
ihlíželi, jak Fitzgerald Eleonoru vede ke koni, který na ni ekal.
Nenasedla. Místo toho s ním za ala tiše rozpráv t.
„Co se to tam ksakru d je?“ zeptal se Erik.
„Nevím,“ opá il Brendan a hled l na výjev p ed sebou.
Eleonora dál hovo ila s šerifem, naléhala na n ho a umín vrt la
hlavou.
„Budu se na to muset podívat,“ zabru el Brendan.
„Nem žeš tam p ece jet!“ zaprotestoval Liam.
„Musím.“
Brendan pobídl kon a doklusal ke skupin . „Pro se zdržujeme?“
vyšt kl a zastavil anglického kon , jehož si vybral.
„Dáma naléhá, abychom s sebou vzali její komornou.“
l zakrytou celou tvá krom o í. Zadíval se na Eleonoru. „Jist
to není jediná komorná na sv , má paní.“
„Bridie musí jet se mnou.“
„Pro tu zatracenou ženskou nevezmeme s sebou a neskon íme
to?“ zeptal se Fitzgeralda.
„Doprovázela lady Eleonoru na mo i a pak ve Francii. Mohla jí
pomáhat.“
„Mohla by sv it v m j prosp ch,“ odsekla Eleonora
podrážd . „A mn p ece budou soudit spravedliv , nebo ne?“
„Mohla by nás ohrozit,“ zabru el Fitzgerald.
„Je kost a k že!“ ohradila se Eleonora. Stála jako p ikovaná na
míst . V ík si pohrával s jejím závojem. „Bez ní neodjedu.“
Brendan se podíval na Fitzgeralda. „Pane, musíme jet bojovat do
Skotska,“ ekl vážn . „Nem žeme dál ztrácet as kv li n jaké
komorné. Prosím vás, pošlete pro tu ženskou. Vezmu si ji na starost.“
 Fitzgerald se na n ho podíval. „Tak dobrá.“
Brendan se vrátil ke svým muž m a ekalo se dál. Z hradu vyvedli
Bridii, které se v o ích zra il strach. Eleonora se ji pokusila uklidnit.
Potom odmítla Fitzgeraldovu pomoc a sama se vyhoupla do
sedla.
Ve sroceném davu to za alo hu et. Brendan znovu dojel k
Fitzgeraldovi. „Je nejvyšší as vyrazit, pane.“
„Jist .“ Pobodl kon . Eleonoru obklopili ozbrojenci. Za ní jel
Corbin v brn ní a plášti v barvách Clarinu. Brendan se svými muži
klusali po stranách pr vodu. Vyjeli z brány hradu. Lidé b želi za nimi
a plašili voják m kon , jak se snažili dostat k Eleono e.
„B h vás opatruj, paní!“ vyk ikla žena s dít tem u boku.
„B h zná pravdu!“ zvolal ková v zást e.
„Z cesty!“ houkl Fitzgerald na jakéhosi starce. „Z cesty, nebo vás
ejedou!“
„B h vám žehnej a myslete na mne ve svých modlitbách,“ ekla
Eleonora. „Odevzdala jsem se mu do rukou a vím, že pravda zvít zí.“
Lidé ustoupili. Brendan se na n rychle podíval a v jejich tvá ích
spat il utrpení. Pak pohlédl kup edu a zrychlil, aby se dostal na bok
šerifovým jezdc m a mohl odhán t ženy a muže, kte í je
pronásledovali a vedle obrovských, t žkých koní vypadali k ehcí a
snadno zranitelní.
Kone nechali hradby Clarinu za sebou. Fitzgerald od nich cht l
být co nejdále a pobodl kon do klusu.
Brzy nebyla vid t jediná kamenná v ži ka hradu a jezdci znovu
zvolnili tempo. Cesta do Londýna trvá dlouho. Budou muset p es noc
stav t. S každou hodinou však vjížd li dále na území, které m l pevn
v rukou král Anglie.
Snažili se co nejvíce držet vzadu, jak se p edtím domluvili.
Brendan odhadoval, jak jsou daleko. Dokud jeli na jihozápad,
vzdálenost, kterou urazili, ho nijak neznepokojovala. Dohodli se, že se
od skupiny odd lí, jakmile dorazí k potoku, jenž budou muset
ebrodit, aby se dostali na rozcestí, odkud se vydají na jih do
Londýna.
Zdálo se, že Longueville se s nesmírnou pot chou pokouší zap íst
hovor s šerifovými muži. Hagar, jehož p ízvuku se p edtím posmíval,
komunikoval svým vlastním zp sobem – ob as zabru el, když na
ho n kdo z ostatních muž promluvil.
 Eleonora ml ela. Pouze ob as vym nila pár slov s bratrancem. Jen
její o i prozrazovaly, jak je napjatá.
Fitzgerald se kone oto il a zvolal: „U potoka zastavíme!“
Jeho rozkaz se Brendanovi náramn hodil.
Dorazili k potoku a Fitzgerald jim všem p ikázal zastavit.
Jeho lidé za ali sesedat z koní. Brendanovi muži následovali jejich
íkladu a p ipravili se k útoku.
Když se chystal také sesednout, Fitzgerald ho zastavil.
„Vaši lidé nemusí sesedat, sire Humphreyi.“
Zarazil se. „Mí lidé a jejich kon mají také žíze ,“ odv til.
„Jak si p ejete. Tady se však rozlou íme.“
„Promi te?“
„Už nás neohrožuje ta vesnická chátra. M žete pokra ovat v boji
proti povstalecké chásce ve skotských lesích. Zproš uji vás vaší
povinnosti.“
„Tvrdil jste, že žena, kterou p evážíte, je nebezpe ná.“
„Te kolem nás ale nejsou hlupáci, kte í by se ji snažili bránit a
itom se nechali zabít.“
„Nemáme odvahu nechat vás jet samotné,“ namítl Brendan.
„Žádné další nebezpe í nám nehrozí. Pokud se dáma pokusí o
út k, chytíme ji a na míst za to zaplatí životem.“
„Má jít p ed soud!“ zvolal Corbin rozzloben .
„Nebude utíkat,“ ekl Fitzgerald a nespoušt l z Brendana o i.
„Když n co takového zkusí, rozsekáme sira Corbina z Clarinu na
kousky.“
„To je nezákonné!“ vyk ikla Eleonora.
„Máte pravdu, paní, ale alespo nebudete mít chu provád t
hlouposti.“
Brendan sesko il z kon a p edstíral, že ho vede k vod , aby se
napil. Eleonora z stala v sedle. Modlil se, aby ji nenapadlo sesedat.
istoupil k Fitzgeraldovi. V l, že se na n všichni dívají.
„Dostal jsem trochu jiné rozkazy.“
„Te tu velím já a povídám vám, že vás už nepot ebujeme.“
Hled l na Fitzgeralda a hrál o as. „Podle toho, co íkáte, pane,
za ínám mít obavy, aby dáma do Londýna v bec dojela, natož aby ji
postavili p ed soud, který rozhodne o její vin i nevin .“
„Tohle není vaše záležitost.“
„Ale je.“
 „Tady se rozd líme!“ zaklel Fitzgerald nasupen .
„Tak tedy dobrá,“ ekl Brendan. „Jak chcete. Rozd líme se.“
V tu chvíli se za Fitzgeraldem ocitl Erik. Nevytasil me , ale p itiskl
mu na krk n ž. Jeho ost í se dotýkalo šerifovy tepny.
Šerifovi muži se rozb hli pro zbran . Rychle si však uv domili, že
jsou v nevýhod . Jeden z nich se pohnul a Fitzgerald rychle vyk ikl:
„St j, hlupáku! Má v rukou m j život!“
„Dobrý post eh,“ ozval se Brendan. „Odho te zbran .“
Šerifovi muži rozpa it stáli na míst . O ima nenápadn bloudili k
Fitzgeraldovi. Brendan si uv domil, že na celé situaci n co nehraje, ale
nem l as uvažovat nad Angli anovými motivy.
„Snažíte se bránit výkonu spravedlnosti!“ zu il Fitzgerald a koulel
ima do stran, jak se pokoušel zjistit, kdo to ohrožuje jeho život.
„Já že n emu bráním?“ zeptal se Brendan. „Nebo jste se sám
jmenoval soudcem, pane? M l jste v bec v úmyslu dámu dopravit do
Londýna?“
„Nebu te sm šný! Povoluji vám uposlechnout p íkaz krále.“
„Královými p íkazy se ne ídím, jak vidíte. Poru te svým lidem, a
odhodí zbran . Te . Nebo zem ete ješt d íve, než se strhne bitka.“
Erik p itla il na n ž. Fitzgeraldovi se na hrdle objevila kapka krve.
„Odho te zbran !“ zaburácel šerif. Jeho muži pozvolna upustili me e.
„Nože také, pánové,“ požádal je Brendan. Erik Fitzgeralda stále
nepoušt l.
ekn te tomu svému bláznovi, a dá pry ten n ž, Humpheyi,
jinak p ísahám, že budete viset,“ vyhrožoval Fitzgerald Brendanovi.
Brendan však otálel a Erik to v l.
„Hagare, máme pro tyhle chlapíky tady kus provazu? Liame,
vidím, že u sebe mají p knou sbírku oceli, bu tak laskavý a odleh i
jim od ní.“
„To už p estává všechno, Humhreyi!“ vyk ikl Fitzgerald.
„Dopouštíte se zrady. Zradil jste králova ú edníka…“
„Nev ím, že král o téhle záležitosti ví, Fitzgeralde,“ odpov l
Brendan. „Na tom ale nezáleží. Collume, pomoz jim, prosím t …
Ud lejte na provazu po ádné uzly. Nechceme p ece, aby naši p átelé
museli zbyte brzy opustit ticho a klid tohoto potoka. Vezmi také
jaké me e, eho i.“
„Za zradu, pane,“ vr el Fitzgerald, „vás nejprve pov sí a pak vás
budou mu it. A až budete polomrtvý, vzk ísí vás, vykastrují a
vykuchají vám vnit nosti. Pak, teprve pak vaše bolesti ukon í tím, že
vám utnou hlavu.“
„Ten postup mi není zcela neznámý,“ odpov l Brendan.
„Možná bys mohl ješt trochu p itla it na n ž, Eriku. Mám dojem, že
moc mluví.“
„Ješt p itla it? S radostí,“ opá il Erik p ív tiv .
Fitzgerald zmlkl.
Jeho vyd šení muži jen ml ky zírali, jak velitel tiše zu í, a pokorn
si nechali svázat ruce.
„Po kejte,“ ozval se kone Corbin. Celou dobu sed l ml ky na
svém koni a s hr zou p ihlížel.
„V ím, že Eleonora je nevinná, ale král bude zu it, sire
Humphreyi…“
„Co ud láme s tímhletím?“ zeptal se Liam.
„Necháme ho tady,“ navrhl Collum bez obalu. „Sesedn te,
pane…“
„To ne!“ vyk ikla najednou Eleonora. Také netušila, co m l
Fitzgerald za lubem, ale došlo jí, že v jeho doprovodu by se do
Londýna v bezpe í nedostala. „Nem žete tu Corbina nechat s t mito
lidmi.“
„Je jedním z nás!“ vyk ikl Fitzgerald. „A jste… kdokoli.“ Poslední
slovo zapišt l, protože Erik p itla il na n ž na jeho hrdle.
„Nem žete ho tu nechat,“ opakovala Eleonora a rozzloben na
Brendana up ela šedomodré o i.
la pravdu.
„Ach Bože!“ ohradil se Liam. „Vždy už s sebou máme jednu
ženskou – promi te, lady Eleonoro – a k ní její hubenou služku…“
„Ty jeden nadut e! Jezdím lépe než leckterý mužský!“ sko ila mu
Bridie pobou en do i.
Liam jí však nev noval pozornost. „A te se potáhneme ješt s
Angli anem?“
„Skoti!“ zasy el najednou Fitzgerald.
„U všech svatých,“ zabru el Collum. „Chlapík je všímavý.“
„Znamená to, že tedy m žu mluvit svou špatnou
francouzštinou?“ zeptal se Hagar.
Brendan neodpovídal. „Corbin z Clarinu pojede s námi.“
„Se Skoty ani náhodou!“ zasy el Corbin.
„Tak radši zem ete pod anglickým me em?“ zeptal se Brendan.
 „Corbine, tihle lidé t zabijí, copak to nechápeš?“ ekla Eleonora.
„Nem li v úmyslu dovézt nás do Londýna.“
„Takže je to všechno pravda?“ ozval se posm va Fitzgerald.
„Paní z Clarinu se p idala ke Skot m a zavraždila manžela, aby
mohla jít za svým milencem z lesa.“

„Mám mu pod ezat hrdlo, má paní?“ zeptal se Erik zdvo ile. „Ne,“
odpov la a zt žka polkla. „Vražd ní už bylo dost.“ „Je na ase,
abychom vyjeli,“ p ipomn l jim eho , který dosbíral me e
Angli an . Stáli u vody s rukama svázanýma za zády. Krom toho, že
išli o zbran , se nikomu z nich nic nestalo.
„To nás tu takhle necháte?“ zeptal se jeden z nich.
„N kdo si pro vás brzy p ijde,“ odpov l Gollum a vyhoupl se
na kon . „Vody tu máte dostatek,“ dodal a pokr il rameny.
„Po téhle cest nikdo moc nejezdí,“ namítl další.
„To je v po ádku,“ odpov l Brendan.
„Máme toho Angli ana spoutat?“ zeptal se Liam Brendana.
Brendan zavrt l hlavou a zadíval se na Corbina. „Nebude d lat
potíže.“
„Se Skoty nepojedu…,“ zaprotestoval znovu Corbin.
„Nebude d lat potíže,“ opakoval Brendan a Eleono in bratranec
zmlkl. „Tak to bychom skoro m li.“ P istoupil k Liamovu koni a vzal
do ruky kus provazu, jímž cht l Fitzgeraldovi svázat ruce. „Dovolíte,
pane?“
„Za tohle budete viset.“
„Myslel jsem, že byste rad ji, aby mne vykuchali.“
„Sám vás popravím,“ odpov l Fitzgerald.
„Copak už jste se o jednu popravu nepokusil?“ zašeptal mu Bren–
dan p ímo za krkem. „Cht l jste zabít lady Eleonoru.“
Fitzgerald neodpovídal.
„Ruce!“ opakoval Brendan.
Erik znovu p itla il na n ž, až Angli anovi za ala téci krev. Fitzgerald
dal ruce za záda. Brendan mu pevn svázal záp stí, Erik od n ho pak
kone odstoupil, došel ke svému koni a vyhoupl se na n j.
ed Fitzgeraldem se zastavil. „Pod kujte dám ,“ ekl klidn . „Na
proradné hady mám ich, pane. Kdyby bylo po mém, zabil bych vás.“
„Pravda. Myslím, že d láme chybu, když vás necháváme naživu,
ale… nerada prolévá krev.“ Brendan ustoupil a vysko il na kon . „Je
v ele, Eriku, a p kn svižn .“
Erik ho poslechl. Brendan po kal, dokud se ostatní neobrátili a
nevyjeli s Eleonorou a Corbinem bezpe v jejich st edu.
„Zbab lce!“ vyk ikl najednou Fitzgerald. „Skotský spratku! Ani jsi
z brn ní nevystr il nos, darebáku!“
Brendan pobídl kon kup edu, takže Fitzgeralda p inutil
ustupovat, dokud nespadl pozadu do potoka.
„Nejsi žádný Humphrey, všiváku!“ zasy el Fitzgerald zu iv . O i
l plné vody. „Jak se jmenuješ? Chci to v t kv li dni, kdy t
vykuchám.“
Brendan v k Fitzgeralda ješt více zmá el a zpod kopyt mu
odletovaly kusy bláta.
„Jak se jmenuji? Dnes byste mi mohl íkat t eba Spravedlnost.“
Oto il obrovského kon , pobídl ho a cválal za ostatními.
 17
Brendan vyrazil rychle vp ed. Pochyboval, že Angli any n kdo
brzy najde, ale v l, že až se tak stane, musí být Skoti na severu.
Pot ebovali se co nejrychleji dostat co nejdále, aniž by p itom zabili
kon .
Corbin ned lal potíže. Sed l na koni a zaryt ml el.
estože to bylo daleko a Angli ané drželi nížiny pevn v rukou,
znali pohrani ní území velice dob e, takže mohli snadno zmizet z
cesty a schovat se v lese.
Zastavili se jen jednou, aby napojili kon . Zpomalili tempo, ale jeli
dál až hluboko do noci. Brendan cht l za každou cenu dojet ke
ícenin staré ímské pevnosti, kterou p estav li Skoti a pak ji
opustili. Po nich ji p estav li Angli ané a pak z ní odjeli po bitv u
Falkirku, kdy byli tolik hrdí na své vít zství – a neuv domovali si, že
boje neustávají.
Za zdmi z íceniny se dokázali p ed zraky pocestných dob e skrýt
lidé i zví ata. Ochránily je p ed v trem a dešt m a našly se za nimi i
jaké zbytky po pohodlném život , jako p ikrývky, rozvrzané židle,
nepevné stoly, a dokonce i n kolik soudk piva. Na jednoho z
šerifových vále ných koní naložili zásoby jídla.
Když sesedli, dohodli se, že p es noc budou hlídkovat, a jakmile se
rozední, znovu se vydají dál na sever. Erik navrhoval, aby v cest
pokra ovali tak dlouho, dokud nenarazí na pevnost, kterou zabrali
Angli anovi Hebertovi. Te ji m li v rukou jejich lidé, kte í ji dokázali
ubránit i p i dlouhém útoku i obléhání.
Na noc se však uchýlí do kamenné z íceniny v lesích.
„Budu hlídkovat jako první,“ ekl Erik Brendanovi.
„Dob e.“
 Nejprve zajistili kon a zbran , jež p edstavovaly hotový poklad, a
pak si Erik vybral Liama s Longuevilleem, aby hlídali s ním.
Brendan vešel do prostoru, jenž kdysi býval velkou síní z íceniny.
Spat il tam eho e, který vybaloval pecny chleba, sýr a sušené maso.
Pomáhala mu Bridie.
Eleonora opodál zaujat hovo ila s Corbinem.
Když vstoupil, zmlkla.
Corbin ho spat il jako první. Vzal Eleonoru za ramena a postavil ji
ed sebe. „Myslím, že bych vám m l ze všeho nejd ív pod kovat.
Po ád se mi nechce uv it, že by se lov k Fitzgeraldova postavení
odvážil mou sest enici sprovodit ze sv ta. Musel by zabít i mne a
žko by se mu vysv tlovalo, jak je možné, že jsme oba mrtví.“
Brendan nejprve neodpovídal. P istoupil ke stolu, vzal do ruky
ch s pivem a zhluboka se napil, aby z hrdla spláchl prach cesty.
Pak m ch odložil a oto il se ke Corbinovi.
„Nebylo by to nijak složité. ekl by, že se Eleonora pokusila o
út k. Vymyslel by si, že se k n emu p iznala. Vy jako její p íbuzný
byste ji p irozen bránil. Bylo by jim to velice líto, ale zem el byste
spolu s ní.“
„V l jste, že se n co takového chystá provést? Pro ?“ zeptal se
Corbin.
„Nevím,“ odpov l Brendan. „Napadá vás
co?“
„V bec nic.“
„Znal Alana?“
„Ne,“ odpov l Corbin. „Kdysi jsem se s ním setkal na bitevním
poli a pak v Londýn . Na Clarinu nikdy nebyl. Krátce p ed poh bem
ijel posel se zprávou, že se v Yorku rozk iklo, za jak podivných
okolností zem el nový francouzský pán Clarinu a že p ijede vévod v
zplnomocn nec, aby celou záležitost prošet il.“
„Takže ho smrt hrab te p íliš nezasáhla,“ pravil Brendan ironicky.
„Ne.“
„Na Clarinu však nikdy nebyl, takže sám Alana zabít nemohl,“
pokra oval Brendan.
„To ne,“ potvrdil Corbin.
„To je tedy opravdu zvláštní.“
„Také pochybuji, že by mne cht l p ipravit o život. Mou smrtí
nemohl nic získat.“
 „Opravdu?“
„Nic nezd dím. Majetek p ejde na mého bratra. Je to dobrý,
spolehlivý a pracovitý lov k…, tedy pokud Eleonora nep ivede na
sv t mužského potomka. Z mé smrti nikdo užitek mít nem že.“
„Obávám se, že jste mu prost jen stál v cest . V era ve er jsem se
vám pokoušel rozmluvit, abyste s námi jezdil. Když jsme se rozd lili,
bál jsem se, jak budete reagovat. Po ád jste se domníval, že jedete s
poctivými anglickými vojáky.“
„Bil bych se s vámi, p irozen .“
„A já bych se ze všech sil snažil vás nezabít,“ pravil Brendan
polohlasem.
Eleonora, která bez hnutí tiše stála opodál a pozorovala je,
najednou zbledla. Uv domil si, že vypadá vy erpan , tém k ehce.
hem cesty ztratila prostý závoj, jenž m la na hlav . V tlumeném
sv tle n kolika lou í, jež rozžehli, se jí vlasy leskly jako zlato. Splývaly
jí na záda. Vypadala jako opušt né, zatoulané dít jemné, arovné
krásy.
irozen , že je unavená, vy erpaná. Zem el jí manžel, obvinili ji z
vraždy a práv sejí poda ilo uprchnout, uvažoval Brendan. K
nep íteli.
A pokud Isabela opravdu nelhala, eká dít . Jeho dít .
„T ebaže jsem vám nesmírn vd en,“ ekl Corbin, „p ece jen
nejsem jedním z vás. Z stávám v zn m?“
Brendan si vzal kus chleba a sýra, poodešel ke zdi a usadil se u ní
na zem. Zatímco hladov ukusoval chleba, prohlížel si Corbina.
„Budete nás doprovázet, dokud se nedostaneme k n jaké tvrzi,“
ozval se nakonec. „Na vašem míst bych si návrat do Anglie velice
dob e rozmyslel.“
„A pro pak?“ zeptal se Corbin a zamra il se.
„Nezabili jsme Fitzgeralda ani jeho lidi, takže se proti vám jist
postaví. Slyšel jste, co íkal. Víte, že se od nás snažil odpojit, ješt když
se domníval, že jsme také Angli ané. Mohl byste ho obvinit z pokusu
o vraždu, nebo alespo z nedovoleného pozm ování královy v le.
co takového bude ovšem o ekávat, takže bude každého
esv ovat, že jste se, stejn jako vaše nebezpe ná sest enice, sp áhl
se Skoty.“
„Ale to není pravda!“
 „Stejn tak je nepravdivé obvin ní vznesené proti Eleono e, jak
oba dob e víme. To by ji však nezachránilo ani p ed katovou sekerou,
ani p ed Fitzgeraldovým me em.“ Dojedl chléb se sýrem, založil si
ruce na prsou a op el se zády o st nu.
„Všechno je to nesmyslné. Musím se vrátit do Anglie. Alfréd
dob e ví, že nep evlekám kabát a že jsem nezradil krále.“
„Až budeme v bezpe í, m žete si d lat, co chcete,“ ekl mu
Brendan. „Nebudu vás nutit, abyste s námi proti své v li z stával.“
Zav el o i, aby Corbinovi nazna il, že si chce odpo inout.
„Musíme se vrátit oba,“ ekla najednou Eleonora. „Musíme zjistit
pravdu…“
Brendan rychle otev el o i. „Vy se nikam vracet nebudete,
madam.“
„Ale v Anglii existují zákony…,“ za ala znovu oponovat. „N co tu
ani trochu nehraje. Fitzgerald celou dobu tvrdil, že jedná z ú ední
moci. Možná, že to tak nebylo. Možná k tomu m l d vod, t eba m l
dokonce prsty v Alanov smrti. Když se vrátíme, budeme na n ho
dva. Nebude to jeden hlas proti Fitzgeraldovi, ale dva…“
„S vámi si promluvím zítra, má paní.“
„Brendane, pochopte.“
„Opakuji, že si s vámi promluvím zítra.“ Znovu zav el o i.
„Brendane…“
„Má paní!“ vybuchl rozzloben . „Dva hlasy. K emu ten váš asi
bude? Váš manžel je mrtvý. N kdo ho otrávil. Hrozilo vám, že vás
odvezou do Londýna, odsoudí vás a nejspíš i popraví. P ed tím vším
vás zachránil váš… vás zachránili Skoti. Mám pocit, že ni emu, co
eknete na bratrancovu obhajobu, nebude nikdo p ikládat velký
význam.“
„Všichni Angli ané nejsou darebáci…“
„Nic takového jsem také ne ekl,“ pravil Brendan netrp liv .
„Jestli se mnou nechcete mluvit…,“ za ala.
„Ale jist . Hodlám si s vámi promluvit. Ale ne te . Až zítra. Vím,
že význam toho slova chápete.“
Znovu zav el o i.
l, že tam stojí a hledí na n ho. Také si uv domil, jak se potom
oto ila a odešla. Byl si jistý, že má jist sto chutí ude it ho m chem
vína do hlavy.
Cht l s ní mluvit o mnoha v cech.
 Ovšem beze sv dk .
Možná se m l lépe postarat o její pohodlí. P íliš se však zlobil. Ani
mu nepod kovala. Naopak, ješt m la chu znovu odklusat do zem ,
kde ji cht jí pov sit, a je vinna nebo ne.
Uprost ed noci ho probudil Erik. Spolu s ním m li hlídkovat ješt
eho s Collumem. Bd li u zdí až do rozb esku. Pak probudili ostatní
a všichni znovu vyjeli.
jakou dobu klusal vedle Corbina, který byl pohroužený do
svých myšlenek. Když si všiml, že si ho Brendan pozorn prohlíží,
pronesl: „Po ád mi to nejde do hlavy. Fitzgerald si najednou usmyslí,
že Eleonora, kterou všichni znají jako slavnou Svatou Eleonoru, má
zem ít bez soudu a že mne m že klidn ob tovat a nechat mne
zahynout spolu s ní. Alana n kdo otrávil.“
„Má Alfréd zájem o d dictví?“ zeptal se Brendan.
„Bratr? Bože, kdepak. Je neskute zodpov dný a zbožný.
Hluboce v í v Boha a v to, že Nejvyšší všechno vidí a lov k, který
na zemi h eší, bude za své viny pykat. Já si na druhou stranu myslím,
že n jaký ten h ích lov ku k odm na onom sv jen p isp je.“
„Aha. Takže jste hrab te zabil vy?“
„Pro bych to, proboha, d lal? Nezabil. Jak už jsem ekl, jist mám
na sv domí mnohá provin ní, ale vražda mezi n nepat í. Každý z
mých proh ešk má n jaký motiv, i když to je t eba jen irý požitek. Z
Alanovy smrti bych nic nem l.“
„A vaše žena?“
„Isabela?“ zeptal se. „B h ví, že je schopná lec eho, ale na Alanov
smrtí nem la žádný zájem. Po mnoha letech bezd tného manželství se
najednou rozhodla, že se chce množit. Eleono in otec není mrtvý
dlouho… Eleonora byla vdaná za starce a Alfrédovy milostné
záležitosti se omezovaly na ov ky i doji ky, a tak se zdálo, že naše
dít by mohlo d dit. Ale tím se neznepokojujte, protože beze mne
žádné dít mít nebude a nic nezd dí.“
„Co když už je t hotná?“
„Isabela? Kdyby to byla pravda, dávno by to nechala rozhlásit po
celé zemi. Jiná žena by t hotenství považovala za n co p irozeného,
ale pro Isabelu by to byl osobní úsp ch, za který jí musí tleskat celý
sv t.“
Ješt p ed setm ním dorazili k pevnosti.
 Za krátkou dobu se zm nila k nepoznání. Zdi byly dokon ené,
zvýšené a zpevn né. Vn jší ze byla opravená. Zedníci nashromáždili
kamení, z n hož se m ly stav t další v že. Obyvatelé hradu je
zpozorovali a ozval se k ik. Když p ijeli, brány se otev ely. Zatímco
vjížd li dovnit , na nádvo í vyšel Wallace. Brendan sesko il z kon a
pozdravil se s ním. Vále níci, z nichž se te stali stavitelé, zanechali
práce a postávali kolem. Za ali se vyptávat. Hagar jim vypráv l o
jejich úsp chu. Wallace s vážnou tvá í p ihlížel a nic ne íkal, zatímco
ostatní vtipkovali a probírali zachrán ní anglické šlechti ny, jíž m li
její krajané utnout hlavu.
Corbin byl b hem rozruchu, který jejich p íjezd vyvolal, také
zticha. Pak si ho ostatní najednou všimnuli.
„A máme anglického zajatce!“ zvolal Rune MacDuff.
„Mysleli jste, že by mohl té dívce ublížit?“ zeptal se a p istoupil
blíže ke Corbinovi, aby si ho mohl prohlédnout.
Corbin z Clarinu nebyl žádné nedoch e. Shlédl na podsaditého
Runea a odpov l: „Nikdy bych žádné dívce neublížil, pane, a už
bec ne, pokud je to má p íbuzná.“
„To je Corbin, bratranec lady Eleonory,“ vysv tlil Brendan
stru .
Wallace si spolu s ostatními Corbina prohlížel. Corbin na oplátku
hled l na n . Nakonec pokr il rameny. „Ani jeden z vás nemá ani
ocas, ani rohy. Tak to všechno musí být jen povída ky.“
Rune MacDuff se hlasit rozesmál. Zanedlouho se k n mu p idali i
ostatní.
„Nebo to není zajatec?“ zeptal se Jem Maclver. „Nebudeme za
ho chtít výkupné?“
„Myslím, že práv te byste za mne nedostali ani zlámanou grešli.
Nejsem zajatec. Sir Brendan mi dovolil odjet. Jakmile se dostaneme k
vaší pevnosti… Ach promi te. Tahle hromada kamení vlastn je ta
vaše slavná tvrz.“
Skoti se znovu zasmáli. „Pobu tu chvilku s námi, Angli ane!“
vyk ikl kdosi. Byl to Lars, který se plavil na Wallaceov lodi a
doprovázel je ve Francii. „Jak vidím, také mu chybí ocas i rohy, jen si
to p edstavte!“ Lars postoupil kup edu. Stál za vyššími muži a
nevid l všechny, kdo p ijeli.
 Spat il Eleonoru, která klidn sed la na koni, a s úklonou k ní
istoupil. „Vítejte u nás doma, má paní, i když zrovna po tomhle
míst jste jist netoužila.“
„D kuji,“ odpov la jemn .
„Te jste ve vyhnanství, bez domova.“
„Budu se muset vrátit,“ odv tila.
„Jist . Jste p ece bohatá hrab nka,“ ekl Jem.
Eleonora zavrt la hlavou. „Kv li bohatství ne. Musím o istit své
jméno.“
„Dnes v noci ale zpátky nepojedete,“ ekl Wallace. Podíval se na
všechny, kdo práv p ijeli. „Margot povídala, že se jist vrátíte
nejpozd ji dnes ve er. P ipravili jsme vám pokoje. Jsou sice zatím
docela ubohé, ale obávám se, že nejsme proslavení elegancí tak jako
Pa íž, má paní.“
„Jsem vd ná za skotskou pohostinnost. P ipadá mi to tu velmi
kné. Práv jsem o vlásek unikla smrti,“ ekla Eleonora Wallaceovi.
Brendan na ni hled l, jak sedí na koni. Vnímal její hlas, p íjemné
vystupování, její up ímné díky. Všichni muži – desítky statných,
urostlých chlap ost ílených v boji a ostrých jako b itva – stáli a
uchvácen na ni hled li. Nem l nejmenší tušení, pro tomu tak je. Cítil
pokušení stáhnout ji z kon a zat ást s ní.
V tu chvíli si blízko za Eleonorou povzdechla Bridie. Ve chvíli,
kdy se na ni up ely o i všech p ítomných, omdlela a porou ela se z
kon .
Eleonora sice na rozdíl od p ítomných muž sed la v sedle, ale
esto se dostala ke své komorné jako první a chytila ji d ív, než
mohla dopadnout na zem.
Lars byl nablízku. Vzal dívku do náru e. „Vezmeme ji dovnit ,
ineste n jakou vodu,“ rozkázal. „Bože m j, co jí je?“
Eleonora se ost e ozvala: „To byste m l v t vy, pane!“
Z davu se znovu ozval smích. Lars, plavovlasý muž se sv tlou,
pihovatou pletí, se za ervenal. „Má paní…“
„Odneste ji dovnit . Pot ebuje se napít.“
Lars vykro il do vnit ního nádvo í tvrze a pak po schodech do
hlavní budovy. Eleonora je následovala spolu s Wallaceem, Corbinem
a s n kolika dalšími muži.
 Brendan s nimi nešel. Erik z stal s ním. Poplácal svého kon po
krku. „Zví ata pot ebují nakrmit a je t eba vybalit zbran a za ízení.
Necháme to ud lat n koho jiného?“
„Ne. Já na to dohlédnu. Ty bys m l jít za Margot, bratran e. Ur it
už ví, že jsi p ijel.“
Erik se usmál. „Tak dob e.“
Brendan se díval, jak odchází. Bratranec tu ženu miluje, napadlo
ho. Je v rná, bez í snáší strádání a je krásná. Zavrt l hlavou. Erik je
blázen. Rozhodli se pro život psanc , povstalc . M l by se s ní oženit.
Uvažoval, že bratranec váhá nikoli kv li Margotin neurozenému
vodu, ale kv li tomu, že sám m že kdykoli zem ít.
Vykro il s ko mi ke stájím. P idalo se k n mu n kolik mladších
muž , otrlých mládenc z území ovládaných cizinci, kte í se ochotn
cht li u it bojovat za svou ot inu. „Takže vy jste si navlékl kn žskou
sutanu a vešel p ímo do anglického hradu?“ zeptal se jeden z nich.
„V tu chvíli mi to p ipadalo správné,“ odpov l a pokr il
rameny. „Poj te, chlapci, a pomozte mi, a nám to netrvá dlouho.“
Když pak kone vstoupil do velké sín , v krbu uprost ed
místnosti plápolal ohe . Kolem stolu se ochomýtaly desítky ps ve
snaze uloupit n jaké zbytky a nad ohn m se pekla obrovská srn í
kýta. Krom muž byly v místnosti i ženy – manželky, matky, sestry a
pradleny, jež se snažily vyd lat pár groš . A pak také n kolik žen,
které prost doprovázely vojáky a snažily se vyd lat, co mohly, tím,
že jim poskytovaly povyražení.
Než do sín došel, jejich angli tí „hosté“ už byli ubytováni v
komnatách. Muži už vypili dost piva a p itom si vypráv li novinky.
Hagar dokázal ve své rodné galštin vypráv t neuv itelné p íb hy.
Práv sed l u stolu a barvit popisoval jejich p tku s Angli any.
Povídal svým poslucha m, že sir Miles Fitzgerald má ocas a rohy a
že jeho anglickým voják m se takové výr stky práv klubou na
lech. Ozval se hlasitý výbuch smíchu a všichni za ali Brendanovi
tleskat.
Pivo teklo proudem. Ve spole nosti svých lidí se uvolnil. Kone
nemusel být neustále ve st ehu. Vesele pil a jedl. Když mu pak jedna z
žen spadla do klína, zatímco mu dolévala do poháru, hlasit se
rozesmál. Žena se se smíchem p itiskla k jeho hrudi a dotkla se jeho
tvá e.
„Ty jsi ale moc hezký hrdina,“ ekla.
 Pobaven se zašklebil. Když vzhlédl, spat il Eleonoru, která sešla
dol . Stála na spodním stupni to itého schodišt a rukou se opírala o
zábradlí. Jejich o i se st etly. Myslel si, že se oto í a odejde, ale nic
takového neud lala.
Prošla místností a spole nost se uklidnila. Eleonora Brendanovi
nev novala pozornost a p istoupila k velké židli u krbu, v níž
odpo íval Wallace.
„Má paní,“ ekl Wallace a vstal. P estože m l pov st násilníka,
choval se velice zdvo ile.
„Jen klidn se te, sire Viléme. Jak je z ejmé, tento ve er se vy a
vaši muži hodláte bavit. P išla jsem jen, abych vašim lidem z celého
srdce pod kovala, pon vadž velice riskovali, když se vydali na jih,
aby mi pomohli. Ned lali to, protože by mi snad n co dlužili. Sotva
jim budu n kdy schopná jejich laskavost oplatit, ale nikdy na ni
nezapomenu.“
„Má paní, obávám se, že jsem s tím nem l nic spole ného. Co se
týká chlapc , kte í vás jeli vysvobodit, myslím, že pro váš život jim
stálo zato riskovat. Krom toho ta p íhoda jen umoc uje pov sti o
našich schopnostech, i když na tom jsme dost špatn , jak vidíte. Jste
stojný protivník, madam. N které hlasy tvrdí, že vaše p ítomnost
pomohla Angli an m u Falkirku sebrat odvahu.“
„Byla to p íšerná jatka, pane, a já doufám, že n co takového už
nikdy v život nezažiji.“
„To nic nem ní na skute nosti, že jste d stojným protivníkem…,“
erušil ji s úsm vem, „a velice neposlušným v zn m. Te se z vás
ale stal velmi vítaný host.“
Uklonila se mu. „Nechám vás dál veselit. Ješt jednou vám d kuji,
že jste mi dovolil být… vaším hostem.“
Vyrazila ke schod m, aniž by Brendanovi v novala jediný
pohled.
Ve spole nosti na chvíli zavládlo ticho. Pak jeden z muž vyk ikl:
„Na zdraví! Na zdraví zvláštnímu druhu Angli an . Na ty, kdo mají
v t le est a odvahu!“
Znovu se rozpoutala nevázaná zábava.
Žena, která ztuhla na míst , když Eleonora vstoupila, se na
Brendana usmála. „Tak, hrdino, zachránil jsi odvážnou ženskou. Ale
je v ní také n jaký ohe ?“
 „Je nejvyšší as, abychom si spolu promluvili,“ zabru el si nap l
pro sebe. Vstal a tím ženu uml el.
Zpovzdálí ho pozoroval eho . Žena byla hezká, um la se p kn
usmívat a jemn dotýkat. Postr il ji sm rem k mládenci. „Jdi a trochu
pobav támhle eho e,“ ekl jí. „Jestli je mezi námi n jaký hrdina, tak
je to práv on.“ Žena u inila krok vp ed a p itulila se k chlapci.
Místností se rozlehlo hulákání, smích a tleskání. Brendanovi se
poda ilo od sebe odpoutat pozornost.
Podíval se na Wallacea. „Kde je náš host ubytovaný?“
„Naho e v poschodí, poslední dve e nalevo.“
Pozvolna se oto il.
„Brendane.“
Ohlédl se na Wallacea. Ten se tvá il vážn .
„To byl odvážný kousek. Povedl se vám. Ale také jste se vystavili
velkému nebezpe í.“
„Nikoho z nich jsem nep esv oval, aby jel se mnou. Rozhodli se
pro to sami.“
„Možná, že všichni zem eme, ale nem lo by k tomu dojít z
hlouposti. Nebo kv li unáhleným rozhodnutím a touhám jednoho
lov ka.“
„Všechno jsem ob toval boji za svobodu. P ísahal jsem, že to
ud lám, když mi u Falkirku v náru í zem el vlastní bratranec. Na
tom, že houževnat bojuji za svou zemi, není nic špatného.“
„Tak jsem to nemyslel. Vážím si vašich schopností, Brendane, vaší
odvahy i rodu. Stejn jako jsem si vážil vašeho bratrance Jana
Grahama a mnoha dalších z vašich p íbuzných. Jen bych cht l, abyste
si také vážil vlastního života.“
„To d lám,“ odpov l vážn .
„V tom p ípad jd te,“ ekl Wallace. „Taková odvaha si zaslouží
ádnou odm nu.“
ikývl a vykro il ke schodišti. Nejprve šel zvolna a pak za al brát
schody po dvou.
Musí si s ní promluvit.

Eleonora velmi rozrušen p echázela po místnosti a zu ila. Dala

Brendanovi sbohem, vzala si jiného muže a pevn doufala, že toho
Skota už nikdy neuvidí. Jako zázrakem pro ni p ijel, když se ocitla ve
velkém nebezpe í. M la by mu být vd ná, nic více, a uv domit si, že
jeho život jde dál, stejn jako ten její.
„Uklidn te se a posa te se, má paní. Jinak ublížíte dít ti,“ ekla
Bridie.
Eleonora se kousla do rtu. Byla ráda, že Brendan o jejím stavu nic
neví. Nemohla si pomoci, aby necítila záchv v podivné bolesti, a si v
duchu íkala cokoli. Nebyla to však bolest. Poci ovala irou žárlivost a
– zlost. Když na to pomyslela, nemohla jinak než si znovu uv domit,
jak rozdílné životy vedou. Pravda, m l ji rád. Ale Skotsko m l rad ji.
Takhle žil – bojoval a ukrýval se v tvrzích, jež drželi Skoti, p estože se
je Eduard snažil potla it. Když se zastavil po jednom nájezdu, bitv ,
poty ce, ekala ho další. Vracel se do les a znovu slídil po
Angli anech. Nem l však na sv skute ný domov. ím déle byla
pry z Clarinu, tím více si p ipadala zneuct ná, protože nedostala
možnost hájit se u soudu. Hodlal ji Fitzgerald opravdu zabít nebo
za ídit, aby po cest do Londýna zmizela? Po ád se jí to zdálo více než
neuv itelné.
„Posa te se, má paní, prosím. Ud lá se vám špatn .“
„V bec nic mi není, Bridie. Ty jsi omdlela, já ne.“
Bridie se usmála a zašeptala: „Protože jsem znovu uvid la Larse.“
Bridie vždy bývala štíhlá, až hubená. Te vypadala hezky, moc
hezky. M la zr žov lé tvá e a o i jí zá ily.
„Ví o tom?“ zeptala se Eleonora.
„Ano, má paní, protože jste mu to zjevn vysv tlila, když jsem
spadla z kon .“
Eleonora pot ásla hlavou. „Omlouvám se, velice se omlouvám…“
„To je v po ádku, má paní.“ Bridie chvíli ml ela a Eleonora si
kone sedla naproti ní. Bridie se na ni usmála. „Navrhovala jste mi,
abych se vydala do Skotska, a cht la jste mi v tom pomoci.“
„To je pravda. Ale nem la jsem v úmyslu jet s tebou.“
„Ale má paní! On si pro vás dojel. Vydal se kv li vám do Anglie.
Nevšímal si desítek Angli an s nabroušenými me i, p evlékl se za
kn ze a rovnou vešel do hradu. Zahalil si obli ej a troufl si p edstírat,
že vás p ijel doprovodit. Jak m žete být nerada, že jste tady?“
„Skoti se rádi vydávají na odvážné výpravy, aby dali Angli an m
za vyu enou,“ odpov la.
„Nasazoval vlastní život.“
„Za to jsem mu vd ná.“
 V tu chvíli sebou trhla, protože n kdo náhle zabušil na dve e.
Rozlétly se doko án.
Vypadal p esn jako divoký povstalec, krutý vále ník,
necivilizovaný horal, o n mž se anglickým d tem vypráv ly hrozné
íb hy.
Rozpušt né vlasy mu spadaly v temných vlnách na ramena.
Mra il se, m l stisknuté elisti a tvrdý výraz v o ích. Byl oble ený do
tartanového kiltu a plát né košile. Na nohou m l jelenicové holínky.
Stál na prahu s odhodlaným výrazem ve tvá i.
Když vešel, Bridie polekan vysko ila. Eleonora také vstala.
Vestoje si p ipadala siln jší a odvážn jší.
Brendan se podíval na Bridii. „Takže… ty budeš mít dít . S
Larsem?“
Bridie z ervenala jako pivo ka.
„To je v po ádku. Je to dost slušný lov k. Te , když dovolíte,
mladá dámo – ra te ven.“
„No dovolte, sire Brendane!“ vyk ikla Eleonora. „Bridie tu m že
stat…“
„Ven!“ opakoval.
Bridie vyb hla ven a zav ela za sebou dve e.
Eleonora hled la na Brendana. M l o i zarudlé únavou – a pitím,
pomyslela si. Srdce jí posko ilo. Stál tam tak, jak míval ve zvyku, když
se zlobil a m l pocit, že je v právu. elisti m l pevn sev ené.
Pokaždé, když se nadechl a vydechl, stoupla a klesla mu ramena. Pod
plátnem a vln nou látkou se mu napínaly svaly. Dlouho na ni beze
slova hled l.
„Takže?“ ozval se nakonec.
„Takže?“ zabru ela. „Zábava skon ila tak rychle? Zvláštní. Mám
totiž dojem, že slyším, jak se dole veselí.“
Nev noval její otázce pozornost. „Nechcete mi n co íci?“
Nejist se na n ho podívala.
„Pod kovat?“ zeptala se. „Necht la jsem se zachovat tak
nezdvo ile. Vlastn jsem sešla dol , abych vám z celého srdce
pod kovala. Byla bych vás oslovila…, kdybyste nebyl zam stnán. V
tu chvíli jste m l plné ruce práce.“
Nechal její poznámku bez povšimnutí. „Pod kovat?“ opakoval po
ní. „Opravdu mi nemáte nic více co íci?“
 S rukama založenýma na prsou ji obešel, ímž ji ješt více
zneklidnil. Sledovala jeho pohyb. Najednou se bála, že když k n mu
bude stát zády, vrhne se na ni. P ipomínal jí ko ku, která se chystá
zaúto it na ko ist, nebo zví e, na jehož území vpadl nep ítel, p ed
nímž je chce bránit.
„Opravdu mi nechcete nic íci?“ opakoval.
„D kuji vám… mnohokrát.“
Zastavil se a v o ích mu blýskalo.
Klopýtla a za ala p ekotn mluvit. „Opravdu vám d kuji, ani si
nedokážete p edstavit, jak nesmírn vám jsem zavázaná. Ale chápejte,
musím se n jak dostat zpátky. Te mám cejch vražedkyn a ješt
eho horšího. Zrádkyn . Budou mne mít za ženu, která zavraždila
svého manžela, aby mohla uprchnout s nejv tším nep ítelem své
zem .“
„Nikam nepojedete.“
„Jsem tu hostem, ne v zn m. Tak mi to alespo bylo eno.“
„Hostem, který tu z stane.“
„Brendane, existuje zp sob…“
„Žádný zp sob neexistuje.“
„Takže jsem vaším v zn m, ne hostem?“
„Dívejte se na to, jak chcete. Nikam nepojedete.“
„Brendane, to, že Fitzgerald není estný lov k, neznamená, že
všichni Angli ané jsou nestv ry. V Anglii existují lidé, kte í cht jí znát
pravdu. Tady nejde o válku, ale o hrozivou nespravedlnost, která se
ihodila dobrému a estnému muži. Je to také v c mé cti. Musí
existovat zp sob, jak vypravit posly k n komu, kdo je blízký králi.“
„Ne. O tom se te nebudeme bavit. Vra me se k mé p vodní
otázce. P emýšlejte, má paní. Opravdu mi nemáte co íci?“
Cht la mu toho pov t hodn . Ale ne te , ne tak krátce po všech
edešlých událostech. Pot ebovala as. Nebyla si jistá, že ho ješt
bec zná. Celé m síce od sebe byli odlou ení a spolu byli jen n kolik
dní, ve spole nosti jiných lidí. Do té doby žila úpln jinak. On žil stále
zcela jinak. Pohyboval se mezi lidmi, kte í cválali krajem, odhodlan
bojovali a vášniv se veselili.
Pomalu si ji prohlížel, pak znechucen pot ásl hlavou a p istoupil
k ní blíže.
 „No tak, má paní. Jsem si jistý, že máte informaci, kterou mi chcete
sd lit.“
V tu chvíli jí došlo, že to ví.
Najednou si sáhla na podb išek v obav , že její stav za íná být
vid t. Cítila, jak sejí do tvá í hrne krev. „Já…“
„No tak, má paní! Nestává se p íliš asto, abyste ztratila .
Obvykle toho hodn namluvíte. Jen pokra ujte: Já… ekám dít .“
Neopakovala po n m jeho slova, ale celá ztuhla ohromením.
Kdyby mu to ekla…, až by mu to ekla… Nikdy si nep edstavovala,
že to bude takové, že se na n ho bude zlobit…
A on se zlobil na ni.
Zavrt l hlavou. P itom z ní nespoušt l o i. „Tak se na to
podívejme, dít . Dáma eká dít . A m j starý p ítel Alan byl…
kulantn eno… prost p íliš starý, než aby se mohl stát otcem, jak
Corbinovi s Alfrédem vysv tlila vaše sest enka.“
Cht la proti jeho poznámce o v ku cosi namítnout, ale p i jeho
slovech v ní za ala hlodat neodbytná otázka. Zárove pocítila nával
vzteku. „Má sest enka?“ zeptala se. „Isabela? Vy jste mluvil s
Isabelou?“
„Ano, tedy, jen jsem vyslechl, co íká. Je to ta krásná intrikánka,
kterou má Corbin za ženu, vi te? Pamatuji si její jméno správn ?
tšinu toho, co vím o Clarinu a jeho obyvatelích, mi pov l eho .“
„Pamatujete si je správn . eho je dobrý u itel. Ale jestli Isabela
co íkala, s nejv tší pravd podobností to byla lež.“
„To si nemyslím.“
„Opravdu? A co tedy povídala?“
„Vlastn nemluvila se mnou, ale s Alfrédem a Corbinem. Ob ma
jim ekla, že jste se svým manželem nikdy nespala. Že máte skotského
milence a chcete jeho dít prohlásit za potomka svého muže.“
„Isabela nev la nic o tom, jak spíme,“ odpov la nejisté.
„Obávám se, že n co v t musela. Cht la, aby to bylo známo i
ostatním.“
„Isabela je chamtivá potvora.“ Eleonora si nedokázala pomoci a
vyšt kla celou v tu. P itom zatínala ruce v p st.
„Máte naprostou pravdu. Ale to te není d ležité. Dál povídala,
že jste svého muže možná zabila, abyste mu nemusela sd lovat, že
ekáte nemanželské dít – kterému samoz ejm chcete dát jeho dobré
jméno.“
 istoupila k židli u krbu, kde sed la, když vrazil do místnosti, a v
roz ilení sev ela její d ev né op radlo. „Víte dob e, že jsem Alana
nezabila.“
„V l o tom dít ti?“
„Ano! Vlastn ne – nikomu jsem ne ekla, že ekám dí…“
„Nep iznala jste to, to je pravda. Ale oba víme, že je to tak.“
„Na takovýhle rozhovor te není vhodná doba,“ ekla mu
chladn . „Moc jste pil.“
Povytáhl obo í a nev ícn se na ni podíval. Pak se tém
neznateln usmál. „Moc jsem pil? V žádném p ípad . Pil jsem v bec?
To ano. Je to dost velký výkon, když se šest povstalc sebere a
vpochoduje do Anglie, aby zachránili p ed popravou Angli anku,
kterou doprovází dvakrát tolik muž . K tomu se vrátí bez jediného
škrábnutí a navíc s sebou p ivezou hrab nku, t ebaže se jí p íliš
necht lo. Pak jsou všichni p irozen pyšní a veselí.“
„Pyšní a veselí – co nejvíce. To veselí je p ejde, až budete na
popravišti stát vy.“
„Nezastrašíte mne.“
„Opakuji, že by bylo lepší, kdybychom si o všem pohovo ili
jindy.“
„Minulou noc jste o rozhovor velice stála.“
„Byl jste unavený. Dnes jsem unavená já.“
Bez úsm vu zavrt l hlavou. „Nemáte nárok být unavená.“
„Jsem vy erpaná.“
„To mne mrzí. M žete si odpo inout, až skon íme.“
„Obávám se, že… na vás dole kdo eká.“
„Já na vás ekám p ímo tady.“
istoupil k ní blíž a nap áhl se, aby ji chytil za ruku. Ráda by mu
uhnula, ale nebyla dostate rychlá. Pevn ji držel a probodával ji
ima.
„Jen se posa te, drahá hrab nko.“
„Nechci si sedat…“
Vmanévroval ji však p ed židli a vtla il ji do ní. Neodešel ani se
neposadil. Postával nad ní.
Byla tém ráda, že sedí. Nedokázala zastavit chv ní, které ji
zachvátilo. St etávaly se v ní protich dné pocity. Celá zeslábla.
Sklonila hlavu. Alan byl mrtvý jen krátce. Byl jí p ítelem, ale nikdy ne
milencem. Na rozdíl od Brendana…
Sev el se jí žaludek. Nenávid la se za žárlivost, kterou poci ovala,
když jen vid la, že se ho dotýká jiná žena. Nem la na n ho žádné
právo, stejn jako on na ni. Vdala se za jiného muže.
ijel pro ni.
Necht la, aby vid l, jak se ho touží dotknout. Nedokázala se
vyrovnat se svým sv domím, protože by Alanovi nikdy, nikdy
neublížila. Nedovedla by ji k tomu p im t žádná moc, láska, ba ani
touha. P esto m l v mnohém pravdu.
„Zatracen , Eleonoro, mluvte se mnou!“ vybuchl najednou.
„Povídám vám, že Isabela umí jen lhát…“
„Ale vy dokážete mluvit pravdu!“ vyk ikl. Rukama svíral op radlo
židle. Tvá m l blízko jejího obli eje.
„Tak dobrá!“ vyk ikla zlostn . „Chcete to v t? Ano, ekám dít .“
Odtáhl se. „Mé dít ?“
„Já…“
„Kdy se má narodit?“
Pomalu se nadechla. „Nejsem si jistá.“
„Myslím, že jste. Kdy?“
„V listopadu.“
„Znovu se vás ptám – je mé?“
ekn me, že si jsem jistá. Ale vy?“ zeptala se.
„Protože jsem znal vašeho manžela. A znám vás. A vím, že jste ho
nezabila. Také uv ím tomu, co mi eknete. Navíc jsem slyšel, co
povídala Isabela.“
„Isabela o mém život nic neví…“
„Odpov zte mi. Je to dít mé?“
„Máte své vlastní domn nky.“
„Chci to slyšet od vás.“
Zlobí se Brendan tolik, protože eká jeho dít ? Nebo m l Alan
pravdu, když tvrdil, že lov k jako on musí potomka za každou cenu
vlastnit?
Zatnula zuby. „Ano.“
Dlouho ml el.
„A cht la jste mému dít ti dát jméno jiného muže a vychovat je
jako jeho vlastní?“
 „Co jiného jsem podle vás m la d lat?“ vybuchla a vstala. „Musela
jsem si Alana vzít. Musela jsem! Dokonce i král Filip mne varoval, že
když to neud lám, zem ete! K emu by to bylo? Vrátila jsem se do
Anglie – a vy jste znovu odjel do války, proti mým lidem!“
„Vašim lidem!“ opakoval po ní znechucen . „Kte í te cht jí vaši
hlavu.“
„Všichni Angli ané nejsou zlí a vychytralí darebáci!“ odporovala
zanícen . „Vid l jste p ece lidi z Clarinu, kte í se za mne postavili…“
„Lidi z Clarinu nijak nezavrhuji.“
„Clarin je…“
„Kus zem . Pouhý kus zem .“
„Ne! Je to m j domov. Lidé tam tvrd pracují, žijí v míru a v í v
Boha a dobrou úrodu. Ale když tvrdíte, že Clarin není nic víc než kus
zem , pak totéž platí i pro tohle místo. Skotsko je také kus zem . Nic
víc!“ vyk ikla v odpov . „Z Francie jste se vrátil sem a znovu jste
vyjel do boje a budete to d lat po ád… a pokaždé, když dosáhnete
malého vít zství, p ijede Eduard a zase vás srazí zpátky. Budete
pokra ovat ve svých spanilých jízdách. Spolu se svými p áteli budete
snit, hazardovat, pít a bavit se. A pak budete pokra ovat ve svém
zoufalém život – a nakonec prohrajete a zem ete.“
„Jednoho dne vyhrajeme.“
„Zem ete.“
„I když zem u, p esto jednoho dne zvít zíme.“
„A kterého? Kterého dne to bude?“ vyk ikla. „M la jsem domov,
žila jsem tak, že jsem mohla dít ti…“
„Ve Skotsku se d tem da í dob e.“
„Jist . Da í se jim dob e, aby pak mohly jít do války a nechat se
zabít.“
„Copak u anglických d tí tomu je jinak?“
Eleonora se zhluboka nadechla. „Bože! Pro jen to nedokážete
pochopit? Byla jsem vdaná za Alana. Vy jste zatím žil n kde ve
skotských lesích. Co jsem podle vás m la d lat?“
Zatnul zuby. Pokud si uv domoval, že mluví nerozumn ,
nehodlal to p iznat.
„Nevím. Ale Alan je mrtvý.“
„Pravda,“ zabru ela.
„To dít bude nosit mé jméno.“
 Dít bude nosit jeho jméno. Domníval se, že když jí to nakáže,
bude to tak. Na drsném okolním sv nezáleží.
„Tohle je nejvážn jší ze všech neshod, které jsme mezi sebou m li.
Copak to nechápete? Bude úpln jedno, jaké to dít nosí jméno, pokud
se jeho matka nezbaví cejchu vražedkyn . Musím se n jak o istit.
Musí mne spravedliv soudit.“
„Do Anglie se nevrátíte.“
„Ale…“
„Vdala jste se, protože jste nem la na vybranou. Te z stanete ve
Skotsku, protože vám nedávám na vybranou já.“
Marn rozhodila rukama. „Když tady z stanu… s vámi, jenom si
budou myslet, že všechno, co se o mn povídá, je pravda. P idala jsem
se na stranu nep ítele, podvedla jsem manžela. Svého muže jsem si
vzala kv li pen m – a p itom jsem m la v úmyslu utéci s jedním z
nejhorších nep átel své zem . Co se stane, až se dít narodí? Celý
život je budou pronásledovat tyhle povída ky…“
„Když se vrátíte, v bec se nenarodí.“
„Ale bude se šuškat… ne, nebude se šuškat, bude se o tom
povídat jako o pravdivé události…“
„Bude na tom záležet, když my pravdu známe?“
„Ano. Dob e víte, že bude.“
„Vím jen, že pokud pod srdcem nosíte tohle dít , do Anglie se
nevrátíte.“ Mluvil ledovým tónem, který ji d sil.
„Musí existovat zp sob, jak o istit mé jméno!“
„A jaký, Eleonoro? Myslíte snad, že vyšleme ke králi Eduardovi
posly, aby nám u n ho dojednali audienci, on bude souhlasit, vy mu
to vysv tlíte a všechno bude prost v po ádku?“
íkáte hlouposti.“
„Jaké tedy navrhujete ešení?“
„Nevím. Žádné. Jedno vlastn existuje – jsem nevinná, takže to
musel provést n kdo jiný. Nem žu po ád utíkat…“
„Copak nevidíte, že jiná možnost než út k neexistuje?“ zeptal se
zlostn . „Bože m j, Eleonoro. Já m žu riskovat vlastní život, když
budu chtít, ale se mnou jeli další lidé, kte í nasazovali životy, aby vás
osvobodili.“
„Jsem jim za to vd ná, velice vd ná. Ano, spolu s vašimi lidmi
jste mi zachránil život. Ale to nic nem ní na…“
 „To nic nem ní na skute nosti, že jste hrab nka zvyklá na
bohatství a privilegia. To, že by vaše dít m lo vyr st jako potomek
oby ejného plebejce…“
Celá rozzu ená vysko ila a zabušila mu p stmi do hrudi.
„P esta te! Máte pravdu, vyrostla jsem v p epychu a je pro mne t žké
opustit všechno, co m l rád m j otec – a za co bojoval. O to se s vámi
však nep u. Nechápete, že nezáleží na tom, jestli jsme ve Skotsku,
Anglii nebo Francii, protože všude budoucnost mého dít te ohrožuje
skute nost, že mne mají za vražedkyni.“
Chytil ji za ob záp stí a p itiskl jí je za záda. Zu iv se mu bránila,
ale byl jako z oceli. Její vztek tu ocel jen více rozpaloval a tavil. A pak
si už uv domovala pouze jeho dotek a jak p íjemné je znovu se k
mu tisknout, jak sejí líbí jeho horké objetí a to, že se m že op ít o
jeho silné t lo.
„Pus te mne, ni emu nerozumíte,“ odporovala mu. Sev el ji však
ješt pevn ji. Zajel jí prsty do vlas , zvedl jí bradu a donutil ji podívat
se mu do o í. Spat ila v nich náhlý p íval vášnivé touhy. Pokoušela si
ipomenout, že Alan, drahý, milovaný p ítel, zem el teprve p ed
nedávnem. P emýšlela, co je dobré a co špatné, ale jediné, co cítila,
byla zoufalá touha být s ním, milovat se s ním. Byla však tém stejn
hrdá jako roztoužená, a tak mu znovu ekla: „Obávám se, že na vás
dole ekají vaši átelé.“
„Ale srdce, které si hrdina zaslouží jako ko ist, je práv tady.“
„Ale to hezké d e dole na rozdíl ode mne nejspíš není erstvou
vdovou a velmi pravd podobn je velice ochotné.“
„A vy ne?“ zeptal se.
Cht la ho ujistit, že nikoli, cht la mu to odp isáhnout, a dokonce
ho urazit. Když však otev ela ústa, p itiskl jí na n své rty. Byl silný,
vášnivý, vyhladov lý. Pokusila se mu vykroutit… Jeho spalující dotek
ji však zarazil. Soust edila se jen na svou touhu, poddala se mu a
cítila, jak ji opouští síla. Když se od sebe jejich rty odtrhly, byla slabá a
chv la se. Znovu se pokusila nalézt správná slova nebo sebrat sílu k
obran . Zvedl ji a p itiskl si ji k hrudi.
„Znovu opakuji…“
„Nic už ne íkejte!“ p ikázal jí a vykro il s ní k posteli. Položil ji na
ni a p ilehl k ní, jako by jí opravdu necht l dát jedinou p íležitost k
út ku, p íležitost myslet i odporovat.
Nedostala nejmenší šanci.
 Hladil ji a líbal. Zaslechla, jak k zemi padají ísi šaty, a došlo jí, že
jsou nejspíš její, protože kilt shodil velice obratn . Cítila, jak se jí
dotýká jeho nahé t lo, jak celý ho í. Dotkla se ho prsty a ucítila pod
nimi pohyb jeho sval . Vášniv op tovala jeho polibky, tiskla se k
mu a toužila po n m ješt více. Prsty se jí chv ly, když se dotýkala
jeho tvá í, zajela jimi do jeho hustých vlas , hladila jeho pevná, štíhlá
záda. Pohyboval se proti ní, drsnými dlan mi jí hladil adra a rty jí
ejížd l po t le. Málem nahlas vyk ikla, když celou její bytostí projel
nával ohn , jako když nad chladným, neúrodným polem vysvitne
slunce a zah eje je k životu. Jak asto v noci o samot snila…, a te vše
prožívala doopravdy. P itiskla mu rty na rameno a chv la se. Na
všechno zapomn la a dotýkala se jeho zad, hýždí, každi kého svalu v
jeho t le. Cítila, jak ji n žn hladí na podb išku, jak se prsty zlehka
dotýká jejích stehen. Mozoly na jeho rukou ji vzrušovaly. P i každém
pohybu jí projel ohe , až vyk ikla. Rychle mu vycházela vst íc, jako
by ho cht la celého poz ít. Toužila se jím nechat pohltit a najít tak
zdroj v tru a ohn , jež ji zachvacovaly. as ubíhal, ale ona vnímala jen
nap tí jeho sval a šlach a sílu jeho hladu. Navždy ji uchvacoval, etl
v jejím t le i v její duši, poznával ji a bou e v nich prudce zu ila.
Nejprve ji držel a vnímal záchv vy, jež projížd ly jejím t lem, a pak
vybuchl v desítkách žhavých krystalk , naplnil ji tekutým ohn m,
jenž ji celou zaplavil. Poté pozvolna vychládala a vracela se do
skute ného sv ta kolem sebe. Zaslechla praskání ohn v krbu. Cítila,
jak opatrn uléhá po jejím boku. Vnímala jeho dech a rychlý tlukot
jeho srdce. Ležel vedle ní a rukou se dotýkal jejího b icha. Neubránila
se myšlence, zda svým dotekem chce n co vyjád it.
Ml ela a klidn ležela. Naslouchala praskání ohn a snažila se
nechv t chladem. O chvíli pozd ji si uv domila, že se jeho ruka hýbe,
že zkoumá obrys jejího podb išku. V la, co si myslí, a p ála si mít
odvahu odtáhnout se. Stále byl zaho klý, protože cht la jeho dít
porodit v Anglii a vydávat je za potomka jiného muže.
Ml el.
Zezdola k nim tlumen doléhal smích, výk iky a hudba.
„Nejspíš na vás po ád ješt ekají,“ p ipomn la mu jemn .
„Myslím, že ví, kde jsem.“
Natáhla se potm pro smotané p ikrývky, ale zadržel jí ruku.
„Ne,“ ekl a op el se o loket. Nespoušt l z ní o i. „Až p íliš asto jsem
o tomhle snil za probd lých temných nocí.“
 Lehce se kousla do spodního rtu a sklopila o i. Nedokázala
emoci rozechv ní. P ikryl ji.
„Snil jste o mn …,“ zašeptala. „Celou noc, každou noc? Pokaždé,
když jste kolem sebe nem l zástupy krásných mladých vlastenek,
které toužily po doteku hrdiny?“
„Co vám na to mám íci?“ zeptal se. „Že jsem se díval, jak krá íte
uli kou v kostele, abyste p ísahala, že budete milovat, ctít a opatrovat
jiného muže, a pak jsem sám padl na kolena a p ísahal, že vás také
budu až do smrti ist , oddan a neohrožen milovat?“
Cht la se pohnout. P evalil se a kolenem ji t sn p itiskl k posteli.
„Ano, m l jsem jiné. Prázdnota však z stala. Nic už nebylo tak dobré,
sladké, krásné a živé, jako to bylo p ed vámi. Ulevilo se vaší hrdosti?“
„O mou hrdost nejde.“
„A o co tedy?“
„Nic jsem od vás neo ekávala,“ zamumlala.
„Jist že ne. To by se k mé nezávislé, silné hrab nce ani nehodilo!
Vy po ád bojujete, Svatá Eleonoro. Jste v bezpe í, má paní, jste živá, ale
vám to nesta í.“
„Už jsem vám n kolikrát vysv tlovala…“
Znovu jí ulehl po boku. Tentokrát jí rukou p ejel p ímo po
vypouklém b íšku.
„Víte to už n jakou dobu.“
„Brendane, prosím…“
Rychle se zvedl, navlékl si košili a zru si upravil kilt na t le. V
té chvíli se už celá t ásla a znovu zašátrala po p ikrývkách… Byly
studené, když v nich neležel.
Zjevn si její nepokoj uv domil, nebo se zastavil a p iložil na
ohe . Pak si stoupl k posteli a ekl: „Ud lám, co bude v mých silách,
abych vaše jméno o istil. Ale pamatujte si, že naše dít ze Skotska
neodjede. Jestli se pokusíte o n jakou hloupost, má paní, slibuji vám,
že zjistíte, co to znamená stát tvá í v tvá krutému nep íteli.“
 18

Brendan se probudil na zemi. Hlava mu t eštila. N kdo do n ho

str il. Vzhlédl a uvid l, jak vedle n ho sedí v pod epu Corbin
z Clarinu. Když se zvedl na loket, zjistil, že zbylá opilá cháska už
vstala.
Zamžoural, pak znovu otev el o i a zadíval se na Corbina.
„Myslel jsem si, že byste to asi m l v t – venku eká posel.“
Brendan se s námahou postavil a s Corbinem v patách vyšel ze
sín . Nádvo ím se rozhléhal smích a výk iky, stejn jako p edešlé noci
v síni.
Mezi rozesmátými muži stál p kný k vyzdobený barvami
Roberta Brucea. Jezdec, který se vedle obrovitého o e jevil mali ký,
stál opodál a hovo il s Wallaceem.
Brendan si nejprve smo il hlavu ve v dru ledové vody, pak si
rukou odhodil mokré vlasy z ela a p istoupil k Wallaceovi. P ipadalo
mu zvláštní, že posel p ijel práv od Brucea. Bruce byl, spole s
Comynem, možným následníkem tr nu. M li zemi spravovat
spole , avšak plán se nezda il. Bruce se od té doby soust edil na
oblast Carricku na jihovýchod zem . Comyn, jehož pozemky se
nacházely dále na sever a neohrožovaly je tolik neustálé nájezdy
Angli an , kte í pustošili Bruceovo území, dál bojoval a n kdy se
idal k Wallaceovi. S Bruceem do styku p íliš asto nep išel.
Když se Brendan p iblížil k Wallaceovi, obrovitý muž se oto il a
ekl: „Uzav eli p ím í.“
„P ím í?“
„Král Francie pomohl Anglii se Skotskem uzav ít mír.“
 „Takže Filip skute umí dostát svému slovu,“ ekl mírn .
„Dodrží Eduard smlouvu?“
Wallace pokr il rameny. „N jakou dobu ji dodržovat bude. Loni a
edloni dal dohromady obrovské armády, vyrazil na sever a
napáchal tam mnoho škody. Pak ho ale zastavilo po así, papežovo
rozhodnutí, že jsme svobodný národ s lenní v rností Svatému stolci, a
také skute nost, že jeho baroni mu vypov li službu a jeho p šáci se
rozutekli. Eduard pot ebuje as, aby dokázal znovu shromáždit
vojáky, p emoci papeže a získat dost pen z, aby s námi mohl bojovat.
ekl bych, že dobrý král Filip hraje o as, abychom mohli dát
dohromady vlastní armádu.“
„Netvá íte se p íliš nadšen ,“ ekl Brendan.
„Jsem rád. Ale skv lí skotští baroni tak dostávají další as na své
malicherné p tky. Víte stejn dob e jako já, že nájezdy na jihu budou
pokra ovat. Králi se nepoda í sehnat velkou armádu. Jeho severní
šlechtici jsou však skoro stejn hašte iví jako p íslušníci našich klan ,
takže budeme muset být opatrní, a se na papír napíší sebehez í
slova.“
Mnozí z muž na nádvo í mezi sebou hovo ili o tom, že pojedou
dom , a Wallace je rychle ujistil, že to je správné rozhodnutí. M li by
za ít sít a starat se o své rodiny. Byli mezi nimi i tací, kte í hodlali
stat s Vilémem a jet s ním, kamkoli bude chtít. Pak také ti, kte í m li
stat na dobytých tvrzích a spravovat je jménem strážce Jana Soulise,
jenž nep estával ud lovat ú ady a vydávat rozkazy ve jménu krále
Jana Skotského bez ohledu na to, že Jan dál otálel a v klidu si žil ve
Francii.
Brendan stejn jako Wallace v l, že boje sice na chvíli ustaly, ale
válka zdaleka neskon ila.
„Co budete d lat?“ zeptal se ho Wallace vážn .
ekat na p íležitost,“ odpov l Brendan. „Na záchranu paní z
Clarinu jist p ijde n jaká odezva.“
„Pravda. Angli ané budou nejspíš tvrdit, že jde o únos.“
„Tenhle bídný hrad jste dobyl vy,“ pravil Wallace. „Comyn sem
poslal n jaké muže a odjel na svá panství. O míru se jist brzy dozví.
Zemská rada vám m že vystavit právní dokument, podle n jž se
tohle místo stane vaším domovem. P ive te sem své lidi, dostavte jej
a znovu zúrodn te pole.“
Brendan p ikývl a pomalu se usmál. „Ud lujete mi tenhle hrad?“
 „Na to nemám dostate velkou moc. Ale neúnavn sloužíte
vlasti a jistá práva jsme si udrželi. Te máme více svobody na to,
abychom jich využili. Kdo jiný by tu m l vládnout?“
„A co vy, Viléme? Co budete d lat vy?“
„Pojedu na sever,“ odpov l klidn . „Budu odpo ívat, zatímco
Angli ané budou shromaž ovat vojsko. Hodlám chvíli žít jako
mírumilovný lov k.“
„Vždycky budu…“
„Ochotný se mnou vyjet do bitvy? Já vím.“ Vilém mu položil ruku
na rameno. „A já vám budu vd ný za pomoc v každé válce.“
„Kdy odjedete?“
„Za n kolik dní.“ Zašklebil se. „Dnes ve er se tu bude znovu
hlu slavit a vystrašení sedlá ci se vrátí z hor na své pozemky. Jaro
je dobré období pro p ím í.“
Wallace ho poplácal po zádech a pak vykro il davem. Za
Brendanovými zády se ozval Corbin. „No prosím, jediným tahem
pera se z vás stane významný pán a statká ,“ ekl.
„Pozemky hned tak moje nebudou. Skotsko má zemskou radu,
krále a zákony, jimiž se vše ídí.“
„Ach jist , krále. Ten bude mít ur it radost, až se dozví, že se mu
vrátilo království,“ zabru el Corbin. „Ale p ím í… mu usnadní
rozhodování, jestli se má rozjet dom .“
Brendan se k n mu oto il. „Vy jste nem l potíže se Skoty, Corbine.
Vaše problémy vzešly z vaší vlastní zem . Jste svobodný lov k.
Musíte se rozhodnout.“
Nechal Corbina stát na míst a odešel do stájí. Toužil si vyjet, let t
s v trem o závod, vy istit si hlavu. P ím í. To zn lo slibn . Pozemky.
Nedávno postavený hrad, nep íliš bytelná tvrz. Darebák Hebert však
práci zadal dobrým zedník m, kte í postavili pevné základy, na nichž
se dal vybudovat domov. Sta ilo to.
Neobt žoval se osedlat kon . Vybral si toho, jemuž díky jeho
sytému zbarvení za al íkat Žito. Byl to jeden z obrovských, silných
koní, jež zabavili anglickým rytí m. Když vyjel ze stájí, nesmírn ho
ekvapilo, že potkává skupinu voják , nádeník , d tí, žen a sedlák .
„Sire Brendane!“ volali všichni na pozdrav. Zmaten se na n
díval a sotva se mu mezi nimi poda ilo projet.
„Ano, pane, te je z vás zdejší zeman,“ ekl jakýsi mládenec, který
krá el vedle kon .
 „A nau íte nás bojovat, pane?“ zeptal se další.
Bylo vyhlášeno p ím í. P itom všichni v li, že je to jen chvíle
klidu p ed novými boji.
„Chlapci, budeme mít dost práce s rozd lováním p dy, setím a
shán ním dobytka, který s lidmi utekl do hor,“ odv til s úsm vem.
„A budeme se u it bojovat,“ naléhal mládenec dál.
„Ano, a budete se u it bojovat.“
Našel mezi lidmi mezeru. Volali jeho jméno a jemu to bylo
íjemné. Zamával, usmál se a projel mezi nimi.
Dorazil k branám, které po poslov p íjezdu z staly otev ené.
Novina se rychle roznesla a lidé se za ínali vracet do zem , kterou
dlouhá léta ni ila anglická armáda. U bran zví eti povolil uzdu,
klidn se mu usadil na h bet a cítil, jak se pod ním vlní zem , jak mu
vítr cuchá vlasy. Jel dál, ale i p es rychlost, jíž cválal, si všímal
esoviš , polí a toho, jak p kn je hrad usazen na kopci, jak se pod
ním klikatí potok.
Zem . Jeho zem . Vybojoval si ji s me em v ruce.
Zem , již m že p enechat synovi.
Vzpomn l si, co p edešlého ve era ekl Eleono e, než od ní odešel.
Jen nerad ji opoušt l, ale kdyby z stal, následovala by bou e, protože
by se nedokázali usmí it. Cht l jí dát as, nebo v l, že oplakává
muže, za n hož byla provdaná, jako by to byl její otec. Cht l se chovat
íjemn a ve všech ohledech zdvo ile. Hn tlo ho však, že když se mu
práv poda il jeden z nejlepších husarských kousk v i Anglii, musí
poslouchat, jak se Eleonora vášniv domáhá práva na návrat a na
išt ní svého jména…
Aby si mohla znovu init nároky na Clarin. Nem l nic. Ona m la
zd dit majetek. Pokud skotská zemská rada nic nenamítne, tato zem
bude jeho. Má domov. Zatím žil celou dobu v lesích.
A te …
Toužil po nÍ jako nikdy p edtím. Miloval ji, a ona si vzala jiného.
Nep estal ji milovat.
asy se zm nily, ale ona byla i p esto p esv ená, že musí ud lat,
co považuje za správné…
Ze Skotska neodjede. Na to hodlal dohlédnout. N co však slíbil.
Sjel z kope ku za rozložitými duby, odkud se díval na hrad a
ilehlé pozemky. Zpátky jel mnohem pomaleji a dál si prohlížel
krajinu. Ovcím se tu bude da it. Stovkám ovcí. Povede se jim dob e.
Nedaleko žijí šikovní Vlámové, kte í um jí krásn tkát. Jejich
emeslnické dílny jsou blízko. Lesy tu jsou bohaté a rozsáhlé. Bude v
nich dostatek zv e.
Když se vrátil do hradu, p estal plánovat. Posel sed l ve velké síni,
povídal si s osazenstvem hradu a naslouchal vypráv ní bojovník .
Brendan se p idal ke skupin sedící kolem stolu. Byl tam Erik spolu s
Hagarem, Collumem, de Longuevilleem a eho em.
ouchl do eho e. „Jaká byla noc, chlap e?“ zeptal se polohlasem,
aby nevyrušoval ostatní, kte í se vyptávali Bruceova posla.
„Sire Brendane, nikdy se mi ve stohu nelíbilo tak jako v era,“
odpov l s úšklebkem.
„To rád slyším, hochu,“ ekl Brendan, posadil se a poslouchal, co
íká posel. Byl to mladý muž, který se dokázal snadno ervenat.
Nep sobil jako vále ník, protože byl útlý a malý vzr stem. Brendan si
však byl jistý, že svou funkci zastává dob e a dokáže rychle cválat
es skotská v esovišt , nížiny a údolí.
„Anglický král za al shán t vojáky a pak toho nechal, když se s
Francií dohodl na p ím í. Po pravd eno jsem p esv ený, že
nebyl schopen dát dohromady tolik muž , kolik pot eboval. I když
Robert Bruce s králem udržuje p átelské vztahy, ekl bych, že Eduard
si dob e spo ítal, že se nem že spolehnout na všechny Skoty z
Carricku a Annandale, kte í se mají bít pod anglickou korouhví.“
Erik, který sed l na tvrdé d ev né židli vedle Brendana, se k n mu
oto il. „Tady Griffin íká, že k Bruceovi se zatím nic o našem nájezdu
nedoneslo.“
„Na to je ješt p íliš brzy,“ odv til Brendan a natáhl se po džbánu
isté, studené vody. Kývl na mladého posla. „Ješt je brzy, ale ur it z
toho budou n jaké potíže. Doru íte ode mne Bruceovi dopis?“ zeptal
se ho.
„Ano, pane.“
„Jedete odsud n kam dál?“
„N kolik z nás rozeslali k r zným frakcím na jihu. Já jsem p ijel za
Vilémem Wallaceem, protože…“
„Královský smír se na n ho nevztahuje,“ do ekl za n ho Brendan.
„Vybrali si ješt n koho jiného?“
„V dopise nestojí nic ani ohledn sira Viléma,“ ekl Griffin. „Tedy
zatím. Král Skoty neporazil, pane, jen s nimi uzav el p ím í.“
 „A až nás znovu za ne drtit, na ur ité lidi se žádný mír vztahov
jist nebude,“ zabru el Brendan.
„Na chvíli nastane klid, pane. Bylo by hloupé, aby sir Vilém
zem el v takovém období.“
„Pravda. Hodlá se na n jaký as uchýlit na sever. Vrátit se dom .
Zjistit, kdo mu z stal z rodiny a p átel,“ ekl Brendan. „Te mne ale
omluvte, jdu napsat dopis, abyste jej mohl doru it Robertu Bruceovi.“
Brendan vyrazil nahoru po schodech a zjistil, že zatímco jeho
angli tí „hosté“ dostali své komnaty, na n ho se pozapomn lo. Když
vyšel nahoru, narazil na služebnou, která mazala d ev né zábradlí
olejem. Usmála se na n ho a uklonila se. „Pane zemane…“
„Sire Brendane. Nejsem žádný zeman.“
„Tady jste zemanem, pane. Sir Vilém Wallace íkal, že te jste tu
pánem. A támhle…,“ kývla hlavou sm rem k prvním dve ím nalevo,
„támhle jsou vaše komnaty, tedy pokud se vám budou zamlouvat.
Jsou p kné.“ Odfrkla si. „Zeman Hebert si tu cht l vybudovat malé
království, a tak si postavil p kný palác, jak vidíte.“
„D kuji…“
„Johano, pane. Jmenuji se Johana.“
„Ach, tak tedy d kuji ti, Johano. Pot ebuji papír, inkoust a pero…“
„Ano, pane. Všechno najdete v Hebertov stole.“ Znovu p ikývl a
zamí il ke dve ím. Otev el je, zav el za sebou a rozhlédl se.
Místnost byla vskutku prostorná. Stála v ní obrovská postel, v níž
by mohli spát ty i muži Wallaceovy výšky. Nacházela se na
podstavci v odlehlé ásti komnaty a p ed zraky p íchozích ji skrývaly
vyšívané drapérie. Vedle postele, uprost ed západní st ny místnosti,
byl velký krb. U otev ených oken v západní ásti pokoje stál masivní
st l z vy ezávaného dubového d eva. Po stranách oken visely další
vyšívané drapérie vyrobené z t žkého materiálu tmav modré a
purpurové barvy. Byly rozhrnuté, aby dovnit mohla vnikat krása
sv žího jarního dne. Na východní stran pokoje stála sk a velká
žká truhla.
Nejprve p istoupil k oknu a zjistil, že vede na severní cimbu í
vnit ní v že, v níž se nacházela komnata pána hradu. Bylo z n j vid t
daleko na cestu vedoucí k tvrzi z jihu. Pokud by hradního pána v as
nevarovaly stráže, sám by odsud spat il p ijížd t jezdce z jižní strany.
Stejn tak mohl vid t na husté lesy v pohrani í, v nichž íhalo velké
nebezpe í. Hebert se „divoch “, jejichž zemi cht l vládnout, velice
bál. Brendan tomu však byl rád. Takhle budou v t, zda z jihu
nep ijížd jí Angli ané. Na západní stran hrad chránil pahorek, na
mž stavba stála.
Neusedl okamžit ke stolu, ale p istoupil k obrovité posteli s
velkým, krásn tkaným vln ným p ehozem. Chvíli váhal, ale pak na
ni vysko il a lehl si na záda. Byla pevná a m kká. Pro lov ka, který
až p íliš asto spal venku na holé zemi, p edstavovala výte né místo k
odpo inku.
Znovu se posadil. Hostili ho králové Norska a Francie a
podná elníci z ostrov . Vid l nádheru, ale p esto lépe znal špínu.
Bylo tu tolik práce. Za ínal to místo mít rád.
Bylo jeho. Jeho.
Skotsko s tím musí souhlasit. Je tu pot eba rytí e, a on jím je.
Vstal a p istoupil ke krbu. Všiml si, že je dvojitý a vede do vedlejší
místnosti. Také zjistil, že má po pravé ruce klenutý vchod, který kryje
žký a tmavý záv s, jenž splývá se zdí. Odrhnul jej a nahlédl do
vedlejší komnaty. Uvnit stála mnohem menší a mén masivní postel
a nábytek byl jemn ji vy ezávaný. Komnata pro dámu, pomyslel si.
Vedle krbu stálo velké za ízení podobné sudu, jež m lo po každé
stran dra í hlavu zdobenou mosazí a zlatem. Uv domil si, že je to
velká t žká vana norského p vodu. Umná ezba na ní zobrazovala
Thora, boha Hromu, jak metá blesky, a Odina, nejvyššího z boh , jak
ujíždí po nebesích na voze taženém draky. Napadlo ho, že by mu
prosp la koupel, protože strávil noc na zemi s opilci a psy. Byli to
všechno dob í spole níci, ale trochu p íliš po nich zaván l.
Ze všeho nejd íve však cht l napsat Robertu Bruceovi. Posadil se,
našel inkoust, pero a papír a za al sv ovat myšlenky papíru.
Když skon il, sto il dokument do ruli ky a svázal jej. Pak si všiml
nádobky s pe etním voskem, která stála vedle kalamá e. Chvilku
váhal a pak z krbu vytáhl klacík a zapálil jím svíci. Nikdy p edtím
žádný dokument nepe etil. M l však na ruce prsten, který mu p ed
smrtí v noval otec, na n mž bylo vyryto ozdobné G a dravý pták.
Nah ál vosk, zape etil dopis a vytla il do n j znak na prstenu. Dlouho
si dokument prohlížel, pak vstal a rychle krá el dol .
Velká sí se trochu vyprázdnila. U krbu sed l Erik, o ezával kus
eva a p itom hovo il s poslem. „Doru ím jej Bruceovi, m žete se
spolehnout,“ ekl Griffin.
„Dobrá.“
 „Ten p kný dárek, který mu posíláte, se mu bude líbit.“
„Opravdu?“
Erik pozvedl zrak. Bratranec jeho jménem poslal dar. „Už je
pozd . M žete tu p enocovat, jestli hodláte vyrazit až ráno.“
„Kdepak, sire Brendane. Hned se s vaším dopisem vydám na
cestu.“
Zvedl se a dotkl se kožené brašny, již m l u boku. „Pojede se mi
dob e. Mám s sebou dobré jídlo z domova a tady jsem dostal chutnou
ve i na zpáte ní cestu. B h vás všechny opatruj… a Skotsko.“
„Ano, B h nás všechny opatruj.“
Brendan s Erikem ho vyprovodili z velké sín na nádvo í. Tam už
ekal jeho k .
Dívali se, jak nasedá a vyjíždí. Brány byly až do soumraku
otev ené. Toho dne jim nehrozilo žádné nebezpe í. „Povídal, že je rád,
že jsi Bruceovi napsal,“ ekl Erik Brendanovi. „Robert t prý velice
obdivuje, stejn jako Wallacea. K tomu vzhlíží, protože je to lov k,
který je ochoten vzdát se všeho kv li svým ideál m.“
„Kdyby ho opravdu tolik obdivoval, p idal by se k n mu v boji,“
opá il Brendan.
Erik pokr il rameny. „Každý d lá, co považuje za nutné. Každý
život je jako cívka nití. Ve chvíli, kdy se narodíme, je už ur eno, kdy
se p etrhne.“
„Norská legenda. Ty jí ale nev íš, vid? Lidé jsou sami str jci
svých osud .“
„Jak to m žeme v t? Nebo jsou naše životy propletené a naše
osudy p edem stanovené?“
„Dnes n jak filozofuješ.“
„Nezeptal ses, pro t BruCe obdivuje.“
„Dobrá. Pro tedy?“
„Protože umíš držet slib.“
„Jak si m že být tak jistý?“
„Pon vadž vid l, jak jím pohrdáš.“
Brendan na n ho p ekvapen zíral. Erik se zašklebil. „Z stáváš v rný
Wallaceovi a biješ se za ideály. Myslím, že si Robert Bruce n kdy íká,
že rodový majetek a pozemky jsou k ni emu. Závidí t m, kte í p ed
sebou vidí v tší dobro, bojují, když p ijde bitva, a zasluhují si tak
rnost lidí. Myslím, že by ho t šilo, kdyby ho všichni uznávali tak
jako Wallacea. Jejich oddanost se mu líbí.“
 „V tom p ípad se jednoho dne bude muset postavit anglickému
králi.“
„Možná, že to i ud lá. Jak íkáš, lidé jsou sami str jci svých
osud .“ Erik ho plácl po rameni a vykro il ke stájím. Brendan zvedl
hlavu a podíval se na hradby. Dlouho zkoumal jejich silná a slabá
místa.
Pak se zamyšlen vrátil do velké sín .

Eleonora sed la u krbu a pokoušela se psát dopis, který n jakým

zp sobem cht la doru it Alfrédovi. Ptala se na jeho zdraví, prosila ho,
aby byl nanejvýš opatrný a dával si velký pozor. Pokoušela si co
nejpodrobn ji vybavit všechno, co se stalo, když ji doprovázel Miles
Fitzgerald se svými lidmi, a vyjad ovala p esv ení, že jí cht li
ublížit. Ujiš ovala ho, že se hodlá vrátit dom , ale zárove si
uv domuje, že bratranec se dokáže dob e zhostit povinností hradního
pána. Psala, že Corbin celou dobu stál za ní a bránil ji i Anglii. Také se
chce co nejrychleji dostat dom . „Vy naše srde né pozdravy
Isabele,“ psala, Byla si jistá, že Isabela nese za všechno vinu, ale po
Fitzgeraldov boku se neobjevila. Eleonora p esto cítila nutkavou
povinnost Alfréda p ed ní varovat. Nev la, co má napsat pro
ípad, že by se dopis nedostal k adresátovi. Pozorn si jej pro ítala.
Kdosi zaklepal na dve e a opatrn je otev el.
„Má paní.“
„To jsi ty, Bridie?“
„Ano.“
„Poj dál.“
Bridie vklouzla dovnit . Zdálo se, že neví, jak je pozd . Usmála se
na Eleonoru a beze slova za ala shromaž ovat její v ci. Bylo jich
hodn , protože p vodn balila s tím, že se vydávají na dlouhou cestu
do Londýna.
„Co to d láš, Bridie?“
„Sbírám vaše v ci, má paní.“
„Pro ?“
„Abych je mohla odnést jinam.“
„Kam jinam?“
„Do jiné komnaty, má paní.“ Eleonora podrážd vydechla.
„Pro se mám st hovat do jiné komnaty?“
 Bridie zakoulela o ima. „Protože to p ikázal hradní pán.“
„Hradní pán?“
„Sir Brendan.“
Eleonora svraštila obo í. „Sir Brendan je pánem tohoto hradu?“
„Ano.“
„A odkdy?“
„Od dnešního rána. Vy jste o tom nic neslyšela, má paní? Je mír.
Skoti s Angli any prost ednictvím Filipa Francouzského uzav eli
ím í.“
ím í? Zachv la se. P ím í mezi ob ma národy…
ím í n kolikrát uzav eli už d íve, ale p tky neustaly.
„Ne, nic jsem o tom neslyšela,“ zabru ela Eleonora. „Od rána jsem
se nehnula z komnaty.“ Celý den nevyšla ven a jedinou živou bytostí,
kterou vid la, byla služebná, která jí p inesla jídlo a vodu, neustále se
uklán la, usmívala se a mluvila jen málo.
ekávala, že za ní n kdo p ijde.
kdo…
Brendan. Nebo alespo Corbin.
Když Brendan odešel, neusnula. Naslouchala, o em si povídají
muži dole, a s rozbou enými pocity uvažovala, jaké má v této situaci
postavení. Cht la zase být s ním… Miluje ho, miluje dotek jeho t la,
jeho v ni. Toužila ho jen cítit vedle sebe. Nez stal u ní. Nevrátil se k
ní, ale z stal dole. Nikdy se nep estane snažit dojít k svému cíli.
Zem e. Zachránil ji však p ed jistou smrtí, tak pro by mu m la za
jeho odvahu p át záhubu? Nep estávala ji však pronásledovat
myšlenka, že ve Skotsku je pouhou vyhnankyní, že doma ji považují
za vražedkyni.
Bd la a p emýšlela. Nem la by s ním z stávat. Alan sotva
vychladl v hrob . P esto naslouchala, dokud dole neutichla hudba,
smích a veselí. ekala, zda se nevrátí. Nep išel. Když kone usnula,
skoro svítalo.
„Bridie…“
Bridie však vyklouzla ven a dve e nechala otev ené. Eleonora
vstala, aby ji následovala, ale než tak mohla u init, Bridie se vrátila a
itom si broukala.
„Bridie…“
Komorná k ní zvedla rozzá ené o i a za ervenala se. Zá ila
št stím. „Ach, má paní! Bude svatba! Jen si to p edstavte!“
 Poté znovu zmizela.
Eleonora cítila, jak se v ní za íná vzdouvat vztek. Svatba. Tak on si
naplánoval svatbu, a jí se o tom ani slovem nezmínil. Pravda, po
ni em netoužila více, než aby se stala jeho ženou. Toužila po n m, až
ji všechno bolelo, snila, že to jednou bude možné.
Její sny te však ztratily lesk. Aby mohla klidn žít, pot ebovala
být prohlášená za nevinnou a nemohla p ipustit, aby ji provázela
pov st hrab nky, která na své p vaby nalákala bohatého šlechtice a
pak ho zabila, aby mohla žít se svým milencem.
Hradní pán! Jejím pánem však není.
„Kde je?“ zeptala se Bridie.
„V té druhé komnat .“
„A kde to je?“
„Projdete chodbou a jsou to dve e nad schody.“
Eleonora rázovala chodbou. Když došla ke dve ím, zvedla ruku,
aby na n zaklepala, ale pak se v ní znovu zvedla vlna vzteku. Pro by
la klepat? Rozrazila dve e doko án.
co se opravdu zm nilo. Brendan sed l u psacího stolu. Vedle
ho stáli Erik s Collumem a všichni t i soust ed studovali
stavební plány.
Brendan zvedl hlavu. Její hlu ný p íchod ho nep íjemn vyrušil.
Druzí dva muži se k ní oto ili a s o ekáváním na ni hled li.
Tohle necht la…, netoužila po obecenstvu. Domnívala se, že bude
sám.
Už tu však byla a nehodlala vycouvat. P istoupila ke stolu.
„Ráda bych s vámi mluvila, sire Brendane.“
Nap ímil se na židli a bedliv si ji prohlížel. „Už jsme spolu
kolikrát hovo ili, má paní. Te na to není vhodná doba.“
„Protože mne nikdo o ni em nezpravil, myslím, že je nutné si
promluvit.“
„Vidíte p ece, že mám n co na práci, Eleonoro.“
„Tak tedy stru . Žádná svatba nebude.“
„Nebude?“
Brendan se odstr il od stolu a zahled l se na ni.
„Ne. Nevezmu si vás.“
Chvíli ml el a pozoroval ji. Vid la, jak z ervenal a zatnul si prsty
do kolen. Ve tvá i mu lehce zaškubalo, což bylo neklamným
znamením, že se hn vá.
 „Opravdu, madam?“ zeptal se kone . „Nepamatuji si, že bych
vás o n co takového žádal.“
Te se pro zm nu náhle za ervenala ona. „Bridie mi práv
ekla…“
Vrátil se zp t k papír m p ed sebou. „Bridie si dnes odpoledne
vezme Larse. Jejich životy spojí Otec Duff v kostelíku pod kopcem.“
Najednou ji rozt ásla zima. Cítila se nesmírn ponížená. Nejrad ji
by utekla, ale nemohla to ud lat, když tam stáli Erik s Collumem a
dívali se na ni. Musela sebrat veškerou d stojnost, která jí zbyla, a
vyklidit pole.
„To je… skv lé,“ vysoukala ze sebe hrd , pak se oto ila a se
vzty enou hlavou rychle odešla.
Na chodb znovu potkala Bridii, která dále st hovala její v ci.
„Tak ty se budeš vdávat, Bridie.“
„Ano. V bec tomu nem žu uv it,“ odpov la Bridie. V hlase jí
zaznívalo takové št stí, že Eleonora nedokázala nic namítat ani ji
nemohla vyplísnit za to, že jí celou v c po ádn nevysv tlila.
„Jsem velice ráda.“
„V la jsem, že budete, Eleonoro. Kdybych tak jen mohla totéž
íci já vám…“
„Co si oble eš?“ zeptala se Eleonora. „N co hezkého. Podíváme se
na mé šaty a vybereme n co, co ti bude slušet…“
„Tohle jsou poslední kousky, které st huji.“
Eleonora zaváhala. Žádnou ze svých v cí nevid la v místnosti, kde
našla Brendana.
„Odnes to zpátky,“ ekla klidn .
„Paní Eleonoro, sir Brendan ekl.“
„Brendan je silný a velice state ný, to je pravda. Ale nebude mi
nakazovat, kde mám spát.“
„Má paní…“
„Dojdi zpátky pro mé v ci.“
„Eleonoro, prosím…“
„Dojdi pro n zpátky, Bridie.“
Eleonora krá ela s ní a spole se vrátily do p kné komnaty,
kterou pro ni p ichystali p i jejím p íjezdu.
Posadila se ke krbu. Vzala b idlicovou tabulku a použila jí jako
stolku. Inkoust si postavila na stoli ku u ohn . Pokoušela se
zapomenout na Brendana a na pal ivé ponížení, které sama p ivolala
na svou hlavu.
Tvá ejí nep estávaly ho et. Srdce jí bilo p íliš rychle. Pot ebovala.
se soust edit na to, co d lá. Byla pravda, že nem že klidn vjet zpátky
do Anglie, jako by se znovu prom nila ve v dkyni, která vede lidi do
války. Velice se však bála o Alfréda.
Znovu se dala do psaní. Snažila se soust edit a na chvíli na
všechno zapomn la. Poda ilo sejí najít n co ze slov, která pot ebovala.
as ubíhal. Zcela se pono ila do své innosti.
Po chvíli se otev ely dve e. Domnívala se, že se vrátila Bridie.
Aniž by zvedla hlavu, ekla: „Dnes máš velký den, Bridie. Prober mé
šaty a vezmi si, co se ti bude líbit.“
Poda ilo sejí napsat n kolik slov, mezi nimiž se objevilo Isabelino
jméno a varování, že na hrad je travi . Necht la Isabelu p ímo
obvinit. Nakonec ji z práce vyburcovalo ticho v místnosti.
Zvedla hlavu. Nestála tam Bridie.
Do komnaty vstoupil Brendan a zav el za sebou dve e. Op el se o
, založil si ruce na prsou a ekal. Vyd šen vysko ila, až málem
evrhla kalamá s inkoustem. Do lící sejí nahrnula krev. Hled la na
ho a tvá ila se vyd šen ji, než cht la.
Uhladila si pramen vlas .
„Na co si to zase hrajete?“ zeptal se.
„Se svou komnatou jsem celkem spokojená, sire Brendane,“ ekla.
„Tedy pokud není ur ena pro n koho jiného. Jestliže zabírám místo
komu jinému…“
„Nepot ebujeme tuhle místnost pro n koho jiného.“
„V tom p ípad tady z stanu.“
„Nez stanete.“
„Jestliže jsem zde hostem…“
„Ubytujete se tam, kde vám eknu.“
„Nehnu se odsud.“
„Ale hnete.“
„Takže te , když jste hradním pánem, se z vás vyklubal tyran?“
provokovala ho.
„Tyran, má paní?“
„Samoz ejm . Najednou vydáváte rozkazy, požadujete…“
„Používám snad násilí?“ zeptal se.
 Vstoupil do místnosti a chytil ji za paži. Uhnula a snažila se mu
vytrhnout. Zu ila a nep estávala se cítit ponížená.
„Pus te mne, Brendane, pus te! Proboha živého, prosím vás,
nechte mne být, já nebudu…“
Nedbal jejích slov. Chytil ji, zvedl a vyšel s ní na chodbu.
Pokoušela se mu vykroutit. Tvá ejí ho ely.
„Postavte mne na zem! Už jste mne snad dostate ponížil…“
„V tom p ípad byste se m la uklidnit, jinak upoutáte pozornost
spole nosti v síni.“
„Ano, a všichni uvidí, že se chováte jako šílenec…“
„Abych pravdu ekl, je mi to úpln jedno, má paní.“
„Zatracen , Brendane, copak to už nesta ilo…“
Zastavil se uprost ed chodby. Cítila, jak je napjatý. Bála se, aby jí
opravdu n jak vážn neublížil. Všechny síly však soust edil na dve e,
do nichž mocn kopl. T žké d evo povolilo a panty se se slabým
zask íp ním pohnuly.
„Tady z stanete, Eleonoro,“ pravil rozhodn .
 19
Vstoupil do komnaty a nohou zabouchl dve e.
Byla si jistá, že rána se rozlehla celým hradem. Nev noval tomu
pozornost.
Nakonec ji postavil na tlustý tkaný koberec p ed krbem, v n mž
ho el ohe . Nejprve na n ho hled la a pak si místnost prohlédla.
Komnata byla krásn za ízená. Zjevn to byla jedna z hradních
místností, již se poda ilo dokon it. Díky koberci se zdála malá, teplá a
rn známá. Na st nách nevisely ploché tapisérie, ale t žké
vyšívané drapérie. Židle pocházely z Norska a byly vy ezávané a
nalešt né. Opodál stála p kná, bohat vy ezávaná vana, rovn ž
norská.
Ve van byla p ipravená horká voda. Vedle ležely plát né osušky.
Koupel vypadala velice lákav .
Eleonora se však k vod nehodlala ani p iblížit.
V jednom ze vzdálených roh místnosti se nacházel klenutý
pr chod zakrytý drapérií. P istoupila k n mu, odhrnula záv s a
zjistila, že vede do Brendanovy komnaty.
Oto ila se zpátky k n mu. „Nem žu tady bydlet,“ zašeptala.
„M žete a budete.“
„Vaši muži slyšeli, co jste mi ekl…“
„Ano, a také slyšeli, co jste ekla vy mn . Potom, co jsme jeli do
Anglie – abychom vás osvobodili.“
„Nez stanu tady, nem žu. Nem la jsem v úmyslu pobýt tu
dlouho. Musím o istit své jméno. Pokud to nechápete…“
„Je vám hrdost milejší než život?“
Zmlkla. „Víte p ece…“
 „Vím, co pot ebuji v t, a u inil jsem opat ení, abych celou
záležitost urovnal. Vy z stanete tady. Nechal jsem vám p ipravit
komnatu. Lépe už vypadat nem že. Vím, že máte ráda pohodlí. Ta
vana je báje ná. Sám jsem ji vyzkoušel.“
„Už mám po krk toho, jak se mi po ád posmíváte za to, mezi jaké
lidi jsem se narodila,“ vybuchla prudce. „Nepot ebuji nutn pohodlí.
Vykoupejte se p kn sám. Skotovi jedno umytí navíc jedin prosp je.“
Vykro ila ke dve ím, ale p itáhl si ji zpátky.
„Dáte si koupel.“
„Brendane…“
„Oble ená, nebo svle ená?“ zeptal se.
„Copak vám ta nenadálá moc úpln zatemnila mozek?“ vyk ikla.
Možná ano. Zvedl ji a nesl ji k van . Zjevn ji do ní cht l hodit tak, jak
byla. „Brendane! Mé boty! Nemám jich s sebou tolik…“ Zastavil se.
„Tak je nechte spadnout na zem.“
„Prosím, Brendane, m žeme se spolu p ece dohodnout jako dva
civilizovaní lidé…“
„Civilizovaný Skot? N co takového neexistuje. Na to jsme až p íliš
zdivo elí a nevychovaní.“
Hled la mu do tvá e. Boty jí spadly z nohou. „Nemám s sebou
mnoho oble ení, Brendane. Nem žu si dovolit takhle je ni it. Já…“
Postavil ji zpátky na zem. Bezmocn , se slzami v o ích, na n ho
hled la. P edtím se na n ho zlobila, protože si myslela, že plánuje
budoucnost, aniž by sejí zeptal. Te ji však trápilo, že si ji nechce vzít.
Dít bude nosit jeho jméno. O ní se ani slovem nezmínil. Jenom si
co namlouvala.
„Nem žu to ud lat. Opravdu nic nechápete.“
Stál p ed ní a poci oval zlobu a pobavení zárove .
„Nem žete to ud lat. Jaké to máte na mysli, Eleonoro? Nem žete
se vykoupat? Podle íman jsou Angli ané úpln stejn špinaví jako
Skoti. Všichni jsme dávno zapomn li, k emu naši dávní p edkové
používali vodu. A p itom je to docela snadné, má paní. lov k prost
jen sedí a mácí se. Támhleta kostka, to je mýdlo.“
„Promi te, Brendane, ale já odcházím. Sire Brendane, pane tohoto
hradu, dovolte…“
„Jaké to máte na mysli, má paní? To – má to znamenat z stat se
mnou? Spát se mnou? V Pa íži jste žádné potíže nem la. Významná
šlechti na riskovala a povyrazila se s pohanským povstalcem ist
kv li vzrušení z nebezpe í, kv li smyslovému prožitku? Kdepak, vy
to vpravd nem žete d lat otev en , protože jste samoz ejm
významnou šlechti nou.“
Rozehnala se po n m, aby ho uhodila. Chytil ji za paži, oto il ji a
nahmatal tkanice p kné hedvábné tuniky, již m la na sob .
„Brendane…“
Svrchní šat z ní spadl. M la na sob ješt plát nou spodní košili a
hedvábné pun ochy, ale ty se neobt žoval svlékat. P es její protesty ji
zvedl a posadil do vany. Voda vyst íkla, zmá ela jí vlasy a dostala se
jí do o í. D epl si vedle vany.
„P íjemné, že?“ zeptal se.
Odhrnula si z ela pramen mokrých vlas . „Pro mi tohle d láte?“
„Protože jste ze mne p ed chvílí ud lala hlupáka,“ odpov l
klidn .
„To vy jste ud lal hlupáka ze mne!“
„Já jsem nevtrhl do vaší komnaty a neprskal jsem, že si vás
nevezmu.“
„Já… myslela jsem, že…“
„Že jsem za ídil svatbu, aniž bych se vás p edtím zeptal.“
Nemusela mu odpovídat. Poznal, že má pravdu, když uvid l, jak
jí z ervenaly tvá e.
„To jste mi mohla íci, až bychom byli o samot ,“ ekl jí.
„Odmítl jste se mnou mluvit o samot .“
„Cht l jsem to ud lat, jakmile bychom se dohodli na tom, co s
opevn ním a okolní zemí.“
„Takže tenhle hrad… opravdu pat í vám?“
„Hrad pat í Skotsku. Já jej budu jen spravovat. Vidíte ve mn te
koho, koho byste si mohla vzít? Dává vám to pocit domova?“
Nazloben ho post íkala vodou z vany. Byla to po ádná sprška,
kterou ne ekal. Zmá ela mu vlasy, obli ej a ramena. Na chvíli ztuhl,
pak se vymrštil a zvedl ji na nohy. Z šat jí v proudech cr ela voda.
Stiskl ji tak siln , až vyk ikla: „Brendane, a neublížíte dít ti!“
Zarazil se a pak se k jejímu nesmírnému údivu rozesmál. „Má
paní, vy jste ale prohnaný protivník.“ Pak jí najednou vno il prsty do
mokrých vlas , p ejel jí po zátylku a p itáhl si ji k sob . Oba byli
promo ení. Cítila na jeho rtech páru, která stoupala z vody, a
vychutnávala její teplo. Vnímala vlhké vzrušení a chv la se mu v
náru i. Když se kone odtrhl od jejích rt , podívali se jeden
druhému do o í.
„Chci si vás vzít,“ ekl a p ejel jí palcem po líci.
„Alan je sotva v hrob .“
„Já vím.“
„Vlastn bych m la truchlit.“
„Oba truchlíme nad ztrátou dobrého lov ka. Ale také oba víme,
že to je ošidné a as je velmi cenný. Stejn jako život.“ Tiskl ji k sob .
Z obou kapala voda do vany a kolem ní.
Odtrhla se od n ho, svlékla si mokrou plát nou košili a hodila ji
es hlavu draka po jedné stran vany. Pak se posadila do vody,
stáhla si pun ochy a také je odložila na strašidelnou dra í hlavu. Poté
si do vody lehla a zav ela o i.
Za chvilku ji p ekvapil, když si k ní nahý p isedl. Voda p etekla z
vany ven.
„Nevejdete se sem!“ vy etla mu.
„N jak to už ud lám.“ Jejich údy se propletly.
„Podlaha bude úpln mokrá. Když se voda dostane do koberce,
celý jej zni í.“
„Od dnešního rána je to má podlaha a m j koberec. M žu si je
ni it, jak se mi zlíbí.“
Natáhl se po ní, až se z vany znovu za ala vylévat voda. Lehl si do
vody a Eleonoru si zády p itiskl na hrudník. Uhladil jí mokré vlasy a
itiskl ji k sob .
„Odpo ívejte, má paní.“
„Nem žu.“
„Je vid t, že nejste dlouho na út ku,“ zabru el a znovu ji pohladil po
vlasech. „ lov k se pak nau í vážit si každé klidné chvilky.“
„Takto není.“
„Co se tedy d je?“
„Vaše noha…“
„To není má noha,“ zasmál se.
Ztichla a nemohla se ubránit úsm vu, který jí pohrával na rtech.
„Velice snadno bych vás takhle mohla zabít,“ zašeptala.
„A p itom…“
„Dráždím vaše smysly? Probouzím ve vás ty nejdivo ejší sny?“
„Vy mne dokážete rozesmát.“
 „Takže jsem vás jen pobavil? Škoda. To jsem opravdu nem l v
úmyslu.“
V mžiku vstal, až voda znovu tekla všude kolem, a vysko il z
vany. Natáhl se k ní a zabalil ji do plát né osušky. B hem chvíle ji
zvedl a p es její výk iky a námitky, že všechno umá ejí, ji p enesl
pokojem. Spole upadli na m kkou postel. P estala protestovat.
Chlad, který ji zachvátil, když ji zvedl z vody, rychle zmizel. Nízký
ohe , který ho el v krbu, je oba h ál a vrhal na jejich schnoucí t la
odlesky plamen . Jejich pokožka však brzy op t zvlhla, když nechali
naplno propuknout sv j hlad a pal ivou touhu. Toho odpoledne
zapomn la na provinilost i obavy. Ležela vedle n ho, š astná, že je v
teple a bezpe í jeho silných paží.
„Budeme muset brzy vstát a jít na svatbu,“ zamumlal jí do vlas .
„Ano. Sem pak p ijdou vaši noví služebníci, uvidí tady tu spouš a
pochopí, že…“
„Že state ný nový hradní pán tu celý den dovád l se svou
milenkou?“
Poslední slovo ji zabolelo.
„Jist ,“ pravila. „P esn tak to pochopí.“
evrátil se a podíval se na ni. „Myslela jste si, že všichni tihle lidé
uv í, že jsem se vydal do Anglie, jen abych vás vyrval vašim
katan m a mohl vás uctívat? Mám dojem, že a ud lám cokoli, vám to
nikdy není po chuti. Zu iv mi tvrdíte, že si mne nevezmete, a p itom
se mnou ekáte dít .“
„Je to jen… p íliš brzy.“
„To je pravda, ale máme jinou možnost? Cht la jste snad, abych se
staral sám o sebe a p edstíral, že tu nejste?“
„V era v noci vám to šlo dost dob e.“
Usmál se. „Aha, tak je to! Jd te pry , Brendane, a m žu p edstírat
bezúhonnost, ale dávejte si dobrý pozor, co d láte, zatímco na vás
budu milostiv shlížet.“
„Ne,“ zamumlala. „Chci napravit minulost.“
„Napravit to, že jsme se potkali na mo i?“
Zavrt la hlavou. „Napravit to, že Alana n kdo zabil.“
Najednou se dopálila a p itiskla ho zpátky do polštá . „A vy toho
necháte, pane. Nepot ebuji p epych a majetek mne nezajímá. Nejde
ani o to, že… že jsem vás ve Francii cht la. V la jsem, co d lám.
Te nejde ani o to dít . Není pravda, že nenávidím Skoty. Proboha,
jak bych také mohla? Tolikrát mne už zachránili. Ale také neopovrhuji
Angli any kv li in m jediného lov ka i kv li zlot ilosti n kolika
dalších. Chci být s vámi. Nikdy jsem nezažila nic tak krásného, jako
když m žu chvíli lín ležet ve vaší náru i, ale…“
„Ale co?“ zeptal se a svraštil obo í. Podložil si hlavu rukou a
up en ji hled l do tvá e.
„Je to p íliš brzy…, ale i p esto si vás chci vzít. Nemám chu …“
Znovu zaváhala. „Nemám chu žít jako Margot. Chci být manželkou,
ne pouhou… milenkou.“
Dlouho na ni hled l, pak natáhl ruku a pohladil ji po tvá i. „Má
paní, jakmile se rozhodnete, budu p ipraven.“
Do o í jí najednou vstoupily slzy. Lehla si k n mu a položila tvá
na jeho hrudník. Pohladil ji po schnoucích vlasech.
„Tohle je zázrak,“ zamumlal. „Mít domov… a vás.“
Lehce, lín mu p ejela prsty po hrudi.
„Bývala bych s vámi ráda prchla z Pa íže,“ zašeptala. „Nebála
jsem se les ani v ného utíkání. Bála jsem se, že když se neprovdám,
zabijí vás a tím padne váš velký sen. Král Filip mne vlastn varoval.“
„Ve chvíli, kdy jsem vás vid l v katedrále, ve mn n co zem elo,“
ekl. „N co zem elo a já odjel, ale nedokázal jsem ujet dost daleko.“
Vzty ila se a vzala ho za ramena. Sehnula se a políbila ho na rty,
nejprve lehce, n žn … a pak náruživ ji. Cítila pod sebou každi kou
nepatrnou prom nu jeho t la a pak i ty patrn jší, až nabyla dojmu, že
ohe v krbu vybuchl, vylétl vzh ru a oba je svým žárem spojil.
Nejrad ji by znovu jen ležela v polospánku a nevnímala nic než jeho
objetí. Brendan se však p íliš rychle zvedl.
„Má paní, vaše Bridie se nevdá, pokud se my dva neukážeme v
kostele.“

Bridie si vybrala jedny z Eleono iných šat okrové barvy s

dlouhými vyšívanými rukávy. V porovnání s barvou šat se její vlasy
zdály tmavé. Ješt nikdy nebyla tak krásná.
Spolu se svým manželem m la odjet na malý statek s rozsáhlými
pozemky, jenž jeho p vodní obyvatelé dávno opustili, a tam se
usadit. Lars hodlal obd lávat p du a p itom plnit svou feudální
povinnost jako voják, pokud – nebo až – znovu vypukne válka.
Bridiino št stí bylo nakažlivé. P esto Eleono e slíbila: „Po ád budu s
vámi. Náš d m je jen kousek cesty od hradu.“
„Já se o sebe postarám. Ob jsme tu jako uprchlice, Bridie. Bu mu
dobrou ženou a o mne se neboj. Dost asto jsem si dokázala poradit
sama.“
Bridie s úsm vem zavrt la hlavou. „P im la jste je, aby mne vzali s
sebou, má paní. P itom jste byla ve velikém nebezpe í a mohla jste na
mne klidn zapomenout. Ale nezapomn la jste.“
Objaly se. Pak p išel Lars a s úsm vem si odvedl svou nev stu.
Vyšli z kostela. Za nimi krá el Otec Duff, statný kn z se širokými
rameny, který pocházel z Irska. Venku ho el ohe . Kolem vyhrávali
dudáci zakázané písn , které toho ve era mohly svobodn zaznít,
protože oba znep átelené národy mezi sebou uzav ely p ím í.
Erik se p ito il k Eleono e, která pozorovala veselí, a chytil ji za
ruku. „Nejsem novým hradním pánem, takže nemusím dodržovat
žádné ob adnosti,“ pravil a jeho hezká tvá se p itom stáhla do
posmutn lé grimasy. „Poj te, tyhle tane ky jsou neuv iteln
snadné.“
A tak se potácela, šlapala mu na nohy a smála se tomu celou dobu,
co tan ili do rytmu svižných melodií dud a flétny. Všimla si, že
Brendan je také mezi lidmi, sm je se, veselí a tan í s ženami ze vsí i
hradu, manželkami, milenkami nádeník a voják . Pak ji o tanec
požádali Liam, Collum a Longueville. Ten jí pov l: „Je to p ece jen
zvláštní, má paní, jakými cesti kami jsme museli jít, abychom se tady
setkali.“
„Pravda,“ p itakala. „Neoby ejn zvláštní.“
„Ale mn se to líbí.“
„To jsem ráda. Opustil jste mo e, abyste žil v míru ve Francii. Ten
mír jste pak vym nil za život povstalce ve Skotsku a te …“
„Te jsem se setkal s dámou, na niž jsem narazil, když jsem se
prohán l po nížinách. Žije na p kné usedlosti za tamtou horou na
severu.“
„Opravdu?“
„Stanu se Skotem, i když mne, zapla h, nau ili jíst – a va it! –ve
Francii.“
Usmála se a rozhlédla se kolem. Její statný bratranec Corbin tan il
s krásnou mladou ženou s ernými vlasy, jež ji p i každém pohybu
zahalily jako tmavý pláš . Brendan te stál stranou s Margot. Popíjeli
pivo, smáli se a vesele si povídali jako sta í dob í p átelé, jimiž ostatn
byli.
Omluvila se Longuevilleovi a rychle vyrazila k Brendanovi s
Margot. Margot na hrad p ijela, když se Erik vydal na jih do Anglie. S
neochv jnou jistotou, že se vrátí, všechno p ipravila pro jejich p íjezd.
Eleonora ji nevid la od událostí ve Francii. Když se k nim p iblížila,
Margot se tvá ila, že ji velice ráda vidí. Eleonora ji v ele objala.
„Kone jste v bezpe í,“ ekla Margot. Držela ji za ruce a o krok
ustoupila, aby si ji prohlédla. „Máme mezi sebou krásnou
vyhnankyni, i když mi je líto, že vás sem p ivedla tak hrozná ztráta.
Hrab z Lacville byl dobrý lov k.“
„Znala jste ho dob e?“
„Dost dob e. Tehdy jsme do Francie nepluli poprvé. P stovali
jsme si Filipovu p íze . Nejlepší zp sob, jak to ud lat, bylo za n ho
bojovat.“ Um la se krásn usmát. Eleonoru napadlo, jak je možné, že
Erik je v bec ochotný riskovat její ztrátu. M la vlasy hebké jako
hedvábí a o i mod ejší než mo e. Vždycky mile hovo ila a stále se
zdála klidná. „Vilém Wallace má u sebe dokumenty – je to tak,
Brendane? – od krále Francie, v nichž Filip požaduje, aby jeho „dobrý
ítel“ mohl vždycky bez potíží projet jeho državami.“
„Zdá se, že jsme ve Filipovi našli skute ného p ítele,“ ekl
Brendan. „Ale te je mír. P ím í, které se mu poda ilo za ídit, bude
ínosem pro všechny strany – v etn jeho. Eduard ale Skotsko na
pokoji nenechá.“
idal se k nim Erik. „T eba um e,“ pravil zvesela.
„Všichni jednou um eme,“ ozvala se Margot.
„Tak to bychom si m li ješt po ádn zatan it, dokud jsme naživu.
Lady Eleonoro, Brendane, omluvte nás.“
Brendan ji objal. Ne inilo mu potíže projevovat jí p ed svými
lidmi náklonnost. Nem lo by jí to vadit. Nedokázala však zahnat
myšlenky na to, co se o ní povídá. Doufala, že nikdo nebude v it, že
by dokázala zabít, aby pak mohla žít s Brendanem.
Tady ji prost p ijali. V ili jí, aniž by musela cokoli vysv tlovat.
„To byla p kná svatba. A p kná veselice. Skute ná oslava,“ ekl
Brendan.
„Erik by si m l Margot vzít,“ ozvala se.
„To by m l,“ p itakal.
„Nem žete… n co ud lat?“
 „Je to m j bratranec a je svobodný. Bojuje s námi za Skotsko,
protože chce, ne protože musí. Nic ho ke mn neváže – krom jeho
rozhodnutí bojovat za svobodu. Nemám právo na izovat Erikovi, co
má d lat.“
„Možná to tedy ud lám já,“ zamumlala.
Ml el. Oto ila se k n mu a spat ila, že se usmívá.
„Co je?“
„Když nedokážete vy ešit vlastní problém, chcete se míchat do
jiných?“
„Je krásná a úžasná…“
„Souhlasím. Ale to je všechno jen mezi nimi. Poj te, za íná se
ipozdívat.“
A tak ho následovala.
Následující dny byly plné radosti. Eleonora blíže poznala
Brendanovy muže. Tvrz se z pobo ené v že plné voják zm nila ve
st ed spole enství, jež žilo jarním setím a novou touhou po život .
lila se p da. Pobo ené domy dostali zp t jejich p vodní obyvatelé.
Muži se vrátili k práci, již vykonávali p edtím, než se rozutekli do
les . Z kamenné v že, která byla za války posledním úto išt m, se
stával domov.
V noci ležela vedle Brendana a povídali si. ekl jí, že napsal
Robertu Bruceovi, který v sou asné dob výborn vychází s králem
Eduardem, a požádal ho, aby zakro il v nep íjemných událostech na
Clarinu.
„Co ale m že ud lat?“ zeptala se Eleonora.
Brendan chvíli váhal. „Smlouva s Robertem Bruceem je pro
Eduarda d ležitá. Má na jihozápad obrovské državy, a kdyby se
rozhodl p ipojit k povstání, mohl by ovlivnit výsledky mnoha bitev.
Když po Falkirku Eduard postupoval dál, Robert Bru e z stával na
svém území a všechno protahoval, to je pravda. On a Jan Comyn
tehdy byli strážci království, ale vládla mezi nimi p ílišná evnivost.
Po Janu Balliolovi by totiž m l nejv tší právo na korunu jeden z nich.“
„Myslela jsem, že Bru e povstalce n kolikrát zradil.“
„B hem t ch let, co se bojuje, pod ízenost Eduardovi podepsalo
mnoho dobrých lidí. Comyn se dál energicky a zu iv drží, i když
mnozí kolem se vzdávají, ale také se ozývají hlasy, které tvrdí, že se
Jan Comyn na poli u Falkirku úmysln stáhl, protože se bál, že bitvu
prohrajeme a jeho zajmou. Já osobn jsem Robertu Bruceovi nikdy
íliš nev il, ale Vilém, který iny našich baron trp l nejvíc,
nep estává tvrdit, že práv v n m se ukrývá skute ný hrdina a král,
který jen eká, aby se mohl projevit.“
„Ale Wallace se znovu spojil s Comynem.“
„Ano. Vilém vyjíždí do bitev, aby zachránil Skotsko. Comyn se ale
dokáže hrozn vztekat a navíc má také hranice, za n ž není ochotný
zajít. Proto není dobré, když lov ku za ne p íliš záležet na majetku.
Ohrožuje to jeho p esv ení.“
„Vy te také vlastníte kus zem . Majetek.“
Otálel s odpov dí. „Je dobré mít p du, být tu pánem, stav t,
sklízet, sít. O t chto v cech toho vím velice málo.“
„Ale jste velice hrdý na své jméno.“
„Obvykle ano,“ opá il s úšklebkem a prstem cosi na rtl na
pokrývce. „Mé p íjmení se rozší ilo daleko.“
„Z Anglie,“ zabru ela. „Alespo to jsem slyšela.“
Neurazil se, ale usmál se na ni. „Máte pravdu. První Grahamové
sem p išli s králem Davidem, kterého vychovali u anglického dvora.
Ale král se velice brzy stal Skotem, už p ed dávnými asy. Jeho žena
la v žilách vikingskou krev a krev Skot ze starobylých kmen .
li šestnáct d tí, jak praví rodinná legenda. Rozptýlili se po celém
Skotsku a každý z nich dlouhou dobu vedl odlišný život, jak to bývá
u mnoha rodin. Jeden z mých bratranc padl u Falkirku. Když pak
Wallace odjel ze Skotska, aby hledal pomoc ve Francii a aby orodoval
u papeže, jiný z mých bratranc za al vyk ikovat, že by se mu m l
zabavit veškerý majetek. M j otec zem el, když jsem byl malý. Vyrostl
jsem v dom jiného bratrance – tomu pro zm nu angli tí nájezdníci
vyplenili d m a zabili ženu. lov k dokáže být velice hrdý na své
jméno. A mn se líbí p edstava, že mám místo, kam… pat ím.“
„Tak to možná za nete chápat, co cítím v i Clarinu,“ odv tila
jemn .
„Ano, má paní. Dokázal bych ale odsud odjet, kdyby to bylo
pot eba.“
„Nejsem na Clarinu.“
„Dejte tomu as, Eleonoro. Bu te p ece rozumná. Nem žete si
myslet, že takovou v c vy ešíte, když najednou jako šílená odcváláte.“
„P esn to jste ud lal vy.“
„Tehdy šlo o život.“
 „A mn jde jen o est.“
„Vaši est nikdo nezpochyb uje.“
la, že má pravdu.
„N kdy,“ zašeptala, „se velice bojím.“
„Pro ?“
„Po ád nedokáži uv it, že tu jsem s vámi. Neschováváme se pod
stromy, m žeme beztrestn být spolu. Dotýkám se vás, probudím se a
vy ležíte vedle mne. Podívám se na vás a zachv ji se, protože jste
úžasný a ležíte vedle mne…“
„Úžasný!“ zvolal a zasmál se, ale bylo vid t, že mu její slova
lichotí. „To sotva. Mám t lo samou jizvu, dokáži se hroziv rozzu it –
a z stávám psancem a náhlým zbohatlíkem, tím si bu te jistá.“
„Je skv lé s vámi být,“ ekla mu. „Bojím se, že p ijde chvíle, kdy to
všechno bude pouhý sen, kdy se v noci probudím a nebudu moci být
klidná, protože vedle mne nebudete ležet.“
Chvíli ml el. „Takové noci jist p ijdou, ale p ísahám vám, že se k
vám vždycky vrátím. A budete kdekoli, pokaždé p ijedu zpátky, má
paní,“ ekl vášniv . Kone se mu odvážila pov t: „Miluji t ,
Brendane. M žu… m žu žít bez Clarinu, ale bez tebe ne.“
evalil se, zvedl se nad ni a pozorn sejí zahled l do tvá e. Políbil
ji a pak se s ní miloval. P itom nep estával šeptat, jako by ji ovíjel
lesklou st íbrnou nití: „Ajá miluji tebe…, miluji… miluji t …“
Když potom leželi vedle sebe, dít se v ní pohnulo, až se zachv la
leknutím, a on se probudil. Starostliv se zeptal: „Co se d je?“
„Sáhni si, Brendane, jen si sáhni.“
„Cítím… jen tvé t lo.“.
„Ne, po kej…“
A pak znovu ucítila pohyb, který byl dost silný, aby jej mohla
hmatat prsty. P itiskla k podb išku jeho ruku.
Vnímal to zachv ní. N žn ji políbil, p itáhl si ji k sob a tak
usnuli.

***

Ráno se Brendan chystal vyjet s eho em a Larsem hledat

stáde ko ovcí, které p edtím zahnali do hor, když vtom Collum, jenž
hlídkoval u vn jší brány, vyk ikl, že k hradu p ijíždí posel. Brendan
vyb hl po schodech do v že. Byl to Griffin. Brendan v l, že veze
odpov od Roberta Brucea.
Vrátil se na nádvo í, aby mohl posla p ivítat. Griffin vjel dovnit ,
sesedl a rychle ze sebe vyrazil: „Sire Brendane, vezu vám pozdrav od
Roberta Brucea, hrab te z Carricku a Annandale.“
„Vítej, Griffine.“
Muž najednou ztlumil hlas. „Zpráva, kterou mám u sebe, je ur ená
pouze vašim o ím. Až ji p tete, zni te ji. Její obsah jste se
nedozv l od mého pána.“
Brendan vážn p ikývl. „Díky. Poj me do sín .“
Když vešli dovnit , zavolal si Johanu. Žena, s níž se poprvé setkal,
když leštila zábradlí, se projevila jako výte ná znalkyn tvrze.
Správce, který p vodn ídil domácnost, odjel s Hebertem. Pov la
Brendanovi, že si musí najít schopného muže, který bude celou
rozsáhlou domácnost udržovat v chodu. Odpov l, že se toho úkolu
musí zhostit sama. Ud lalo jí to radost, ale nebyla si jistá. Nikdy
edtím se o domácnost nestarala.
Na to jí ekl, že v tom p ípad si budou dob e rozum t, protože on
ješt nikdy takovou domácnost nem l.
V síni jen sta ilo zavolat její jméno, a okamžit p išla i s
ob erstvením pro jezdce a studeným pivem pro oba. Brendan se
Griffinovi omluvil a posadil se ke krbu, aby si p etl zprávu.
elétl o ima úvodní zdvo ilosti a rychle se za etl do dopisu.
Bruce v n m psal:

Jsem si jistý, že se m žu spojit s mladi kou francouzskou královnou,

která sedí na anglickém tr . Nepochybuji, že se o celou záležitost bude živ
zajímat, protože muž, jehož potkal tak smutný konec, byl dlouholetým a
drahým p ítelem jejího bratra. Pevn v ím, že se dovoláte spravedlnosti.
Zatím jsem však dostal zprávy, že Miles Fitzgerald i p es uzav ené p ím í
sebral bez králova p íkazu velkou skupinu muž . Je jich více, než bychom
dokázali snadno porazit, protože naše oddíly v posledních letech zna
pro ídly. Navíc jsme je poté, co byl nastolen mír, rozpustili. Šerif se neobává,
že by ho král mohl za takové gesto potrestat. Eduard ho totiž ješt poplácal po
rameni, když se pokusil pomstít za to, co jste mu provedl, za ponížení, jehož
se mu dostalo, když jste mu p ekazil spln ní králova rozkazu. Doufám, že vás
mé varování zastihne v as. Lady Eleonora z Clarinu je ve velkém nebezpe í.
Navrhuji, abyste ji ukryl n kam, odkud ji neunesou, kdyby se Fitzgerald
objevil s dostate ným množstvím voják , aby se dostal do hradu.

Brendan si dopis p etl dvakrát a pak jej hodil do ohn . Dlouho

sed l a hled l do plamen . Pak vstal.
Griffin sed l u stolu a pojídal erstv uva enou zv inu, kterou
mu p inesla Johana.
„Omluvte mne, prosím. Musím n co urychlen za ídit.“
„Jist , sire Brendane.“
„Bruce mi v bitce nepom že, vi te?“
„Neodváží se toho. O tomhle nebezpe í se v bec nem l dozv t.
Mír uzav ený s Angli any je zatím stejn krátký… jako jeho
manželství.“
„Chápu.“
Oto il se a vyšel ze sín , aby vydal nutné rozkazy, d íve než
vyhledá Erika a jeho druhy.
Když se pak vrátil do sín , zeptal se Johany, zda vid la Eleonoru.
Pov la mu, že dlouho spala a práv se vykoupala a oblékla.
Brendan vyšel nahoru po schodech. Byl rád, že je v komnat .
Když vstoupil, práv si esala zlatavé vlasy. Usmála se na n ho.
Musel zatnout zuby, aby jí dokázal íct, co musel.
„Co se d je?“ zeptala se.
„Sbal se. Odpoledne musíš odjet.“
„Musím odjet?“ zeptala se zaražen . „Ale…“
„Fitzgerald se sem žene se svými lidmi.“
„Skoti s Angli any podepsali p ím í.“
„Nejede sem s královou armádou.“
„Pak tedy…“
„Táhne sem s armádou, kterou dal dohromady sám, ale vsadím se,
že nebylo nijak složité p esv it severoanglické barony, aby se k
mu p idali a mohli se tak pomstít. Fitzgerald nás jako nep ítele
nebude podce ovat, takže p itáhne s velkým oddílem.“
„Hradby jsou silné…“
„Jede si pro tebe, Eleonoro.“
„Ano, ale ty jsi tenhle hrad vyrval Angli an m. Opravili jste zdi,
vyzbrojili jste se, je tu dost zásob.“
„Každá ze se dá prorazit. Každý muž m že padnout v bitv .
Tady nejsi v bezpe í.“
 „Takže…“
„Pojedeš na sever.“
„Ale…“
„Pojedou s tebou Collum s Hagarem, s nimi Margot, Bridie a
Lars.“
„Kam…“
„K mým p íbuzným, kte í žijí nedaleko Stirlingu. Tam budeš v
bezpe í.“
Celá rozt esená vstala. „Nechci nikam jet. Napadnou vás kv li
mn . M la bych tu z stat, Brendane…“
„Pojedeš.“
„Fitzgerald tyhle zdi neprorazí…“
„Pro lásku Boží, Eleonoro, také jsem se nerozhodoval zrovna
snadno. Odjedeš. Nebudeš riskovat život našeho dít te.“
Strnula a sklonila hlavu. „Nechci to ud lat.“
„Ale ud láš to.“
„P inutíš mne k tomu proti mé v li?“
„Sám t p ivážu ke koni.“
Oto ila se k n mu zády. „Jak si… p eješ,“ zašeptala.
„Ješt n co bych rád.“
„A co?“
„Te už nemáš na vybranou. Vezmeš si mne.“
„Kdy, Brendane?“ zeptala se a prudce se k n mu oto ila. O i sejí
rozší ily. Zlobí se – a má strach, napadlo ho.
„Posíláš mne pry ,“ p ipomn la mu rozho en . „Co když
budeme odlou eni velice dlouho? Co když v téhle bitv , ke které by
nem lo dojít, padneš? Kdy si mne pak vezmeš?“
„Te ,“ odpov l rázn . „Otec Duff eká dole v síni.“
 20
„Nechci, abys mne posílal pry ,“ odporovala Eleonora. Pokud ji
však slyšel, nev noval jí pozornost. „Brendane, prosím t , je to po ád
íliš brzy…“
„Není to p íliš brzy,“ odpov l prudce. Pak se jí zadíval do o í.
„Jestli zem u, dít bude mít mé jméno.“
„Jestli zem eš, bude ze mne uprchlice v zemi, v níž mi mnozí
neodpustili Falkirk.“
„Te není as na hádky, Eleonoro…“
„Tak mne neposílej pry .“
„Musím.“
Když došli do p ízemí, ztichla. U krbu v síni stál Otec Duff.
Místnost byla plná lidí. Vid la Erika, Colluma, Liama s eho em,
Longuevillea a další. Všechny sehnali nahonem a v tšina z nich na
sob m la brn ní. N kte í m li celé pláty, jiní jen k ži p es haleny, na
nichž byly zobrazené rodové erby. Stála tam Margot. Rychle k ní
istoupila, vzala ji za ruku a políbila na ob tvá e. „Jste hrozn
bledá,“ zašeptala. „Pro pak? Vždy je to veliké št stí.“
„Jedou sem muži, kte í nás mají zni it…,“ odporovala Eleonora.
„Muži nás pokaždé ni í,“ odpov la Margot.
„Jak to jen dokážete vydržet?“ zašeptala jí Eleonora sp šn .
Margot se usmála. „Pokaždé se snažím plánovat, co ud lám, až
bitva skon í, jak se p ipravím na návrat svého muže. Nikdy
nepochybuji, že se vrátí. To mi pomáhá vydržet. Poj te, Otec Duff už
eká.“
Najednou stála p ed kn zem a po boku m la Brendana. Cítila, jak
se jí podlamují kolena.
Z celého srdce po tom toužila. Být jeho ženou. ekat na n ho.
Být tou, k níž se bude vracet.
 Když Otec Duff pozdravil celé shromážd ní, vrhla rychlý pohled
na Margot. Nesmírn ji p ekvapil dokument, který kn z p etl.
Údajn jej sepsal arcibiskup z Lambertonu, jeden z nejvyšších
církevních hodnostá v zemi. Žehnal v n m jejich svazku. Pohlédla
na Brendana a uv domila si, že nejspíše poslal pro arcibiskupovo
vyjád ení, jakmile p ijela, aby tak získal požehnání „svrchovaného
panství Skotského, posv ceného královou v lí“. Brendan se dob e
postaral o to, aby si zajistil, že jejich spojení bude po všech stránkách
zákonné.
Naslouchala a sbírala síly. Když se statný, urostlý irský kn z
podíval jejím sm rem a zeptal se, kdo ji vyvdává, s p ekvapením
hled la na bratrance, který se jí postavil po boku. „Já, pane. Jsem
íbuzný této dámy, Corbin z Clarinu, a p ed vašimi zraky ji dávám
tomuto muži.“
Corbin se na ni nepodíval. Zajímalo ji, zda ho k tomu p emluvili.
Všimla si, že ob adu p ihlíží také muž v barvách Roberta Brucea, a
došlo jí, že Brendan cht l, aby m l sv dky, kte í jejich s atek potvrdí i
mimo jejich farnost a arcidiecézi.
lo se tedy stát to, po em bezmezné toužila. P esto k tomu m lo
dojít proti její v li, protože si ji hodlal vzít p íliš brzy po smrti jejího
prvního manžela. Navíc ji cht l poslat pry , sotva si slíbí v rnost.
Spustila o i z kn ze a spat ila Margot, která se na ni povzbudiv
usmívala.
Když se kn z zeptal, zda n kdo ze shromážd ných chce proti
atku n co namítat, Eleonora najednou promluvila. „Ot e, ráda bych
co ekla.“
Podíval se na ni a povytáhl obo í. Ucítila, jak Brendan vedle ní
celý ztuhl a zu iv ji stiskl ruku. V o ích se mu zra il údiv a vztek.
„Máte námitky proti vlastnímu s atku?“ zeptal se Otec Duff
ohromen .
Zavrt la hlavou. „Ani v nejmenším. Ale všichni se obáváme
budoucnosti, toho, co je správné, co není, a muži umírají v bitvách a
nechávají po sob osamocené ženy. Proto si jen p eji, aby se mnou
tuto š astnou chvíli sdílel ješt n kdo jiný.“ Snažila se nenápadn
vymanit ruku z Brendanova sev ení, ale neda ilo sejí to. P esto se
otá ela, aby vid la na shromážd né. Pohledem vyhledala Erikovy o i.
„Všichni se shodneme, že život je krátký. P esto jej v tšina zde
 ítomných muž ochotn ob tuje cti. V našich srdcích p ebývá tento
ušlechtilý cit a vnímají jej jak muži, tak ženy.“
Erik se jí díval do o í. Nejprve se tvá il zlostn a zrudl, jako by
jeho ošlehaná tvá m la každou chvíli vybuchnout. Pak najednou
pot ásl hlavou a zasmál se.
„Má paní,“ ohradil se Duff, „zrovna jsme uprost ed ob adu…“
„A práv proto jej musíme na chvíli p erušit,“ odpov la klidn .
„Eleonoro,“ zavr el Brendan hlubokým, hrdelním hlasem a siln jí
sev el prsty, aby ji donutil obrátit se zpátky. Do o í jí vstoupily slzy.
Ni eho nedosáhla.
Najednou však Erik vykro il vp ed a prošel mezi shromážd nými
lidmi.
„Ot e Duffe, myslím, že vím, o em paní mluví. Když budete tak
laskav…“
Oto il se a nap áhl ruku k Margot, která na n ho ohromen zírala.
„Protože lady Eleonora tak naléhá, také využijeme této p íležitosti.
Margot…“
Margot na n ho nejprve nev ícn hled la, pak ho vzala za ruku a
istoupila k n mu. „Dovolíš, Brendane, aby nás Otec Duff dnes také
oddal?“
„Samoz ejm ,“ ujistil ho Brendan.
Škubl Eleonorou, aby poklekla.
Ze shromážd ní vystoupil sir Vilém, aby Margot dovedl k oltá i.
Ob ad pokra oval. Slyšela Duffova slova. Znovu se jí ptal, zda
bude svého muže milovat, ctít a poslouchat. Zašeptala sv j souhlas.
Slyšela Brendanovu jasnou odpov . Potají, s trochou zoufalství si z
ruky stáhla prsten s Lacvilleovým erbem. Kn z se t ikrát dotkl jejích
prst zlatým kroužkem. Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.
Hled la na bohat zdobený keltský prsten na své ruce. Brendan jej
jist nechal vyrobit p ímo pro ni, protože byl z kvalitního zlata a byl
malý. M l na sob rodový znak s iniciálou a velikým dravcem. Prsten
ji zam stnával natolik, že tém p eslechla kn zova slova, že te jsou
spojeni p ed tvá í Boží jako muž a žena a nikdo je nem že rozd lit.
Když vstala, vypukly hlasité ovace. Cítila, jak ji Brendan drží v
náru i, dotýká se jí rty, a všechno by bylo v po ádku…
Kdyby jen mohla z stat.
Když kn z od íkával poslední slova z posvátného ob adu pro
Margot s Erikem, halas ustal. Pak všichni za ali znovu tleskat a
provolávat slávu. Mezi lidmi kolovaly m chy s vínem. Potom n kdo
vyk ikl: „A žije Skotsko, na skotské syny a dcery!“
Muži ji brali do náru e a líbali ji na tvá e. Podávali si ji celou síní a
všichni jí blahop áli, v etn Corbina.
Vzal ji za ruce a políbil ji na ob tvá e. Pak ji v ele objal. „A se ti
tentokrát poda í najít skute né št stí, sest enko,“ ekl. Zdálo se, že své
ání myslí vážn . Usmála se.
„A co ty, Corbine, jsi tady š astný?“
„Z stanu tu a vypo ádám se s Fitzgeraldem,“ odpov l
posmutn le.
„Jestli to ud láš, vystavíš se p íliš velkému nebezpe í, Corbine…“
„Ten lov k mne cht l zabít. Hodlám jen ud lat to, co je správné.“
„Jsi Angli an.“
Ušklíbl se. „To jsem…, ale na t ch jejich boj vkách n co je, líbí se
mi jejich zápal. N co se ve mn najednou probudilo.“
„Doma na tebe eká tvá žena.“
„Musíš mi to p ipomínat, Eleonoro?“
Usmála se. „Nechali jsme v jejích rukou Alfréda. Bojím se o n ho.“
„Neboj. M j bratr není žádný zbab lec.“
lov k m že být sebeodvážn jší, ale p ed nožem v zádech ho to
neuchrání.“
„Nejprve vybojujeme tuhle bitvu, Eleonoro.“ Usmál se a znovu ji
políbil na tvá . „Hodn št stí.“
„Mne posílá pry . A ty tu smíš být.“
„Nem žeš tu z stat, Eleonoro. Já musím.“
Na rameno jí poklepal Hagar a objal ji tak mocn , až myslela, že ji
celou rozdrtí. Políbila ho na tvá . Znovu si ji za ali podávat síní.
Když se p iblížila vchodu, stál tam Brendan. Znovu ji pevn chytil
za ruku. Vyvedl ji ven na nádvo í p ed hlavní v ží.
ekali tam kon . Zvedl ji a usadil na h bet p kného grošáka. Pak o
krok ustoupil a ekl: „Provázej t B h, má drahá, dokud se znovu
nesetkáme.“
„Brendane, prosím, ned lej to.“
„Už nás varovali. Fitzgerald na severu sebral velký oddíl muž a
je velice blízko. Když jsme ho tehdy nechali svázaného na té silnici,
nemeškal a okamžit strhl po ádný povyk. Mí poslové se vrátili se
zprávou, že p ekro il hranice. Jezdci se pohybují rychle. Tob to tak
dob e nep jde. Musíš jet. Brzy napadnou hrad.“
 „Jeden nájezd jsem už zažila. Umím bojovat…“
„Práv toho se obávám,“ p iznal.
„Brendane, tvrz je pevná…“
„V to doufám.“
Nedaleko se za ínal srocovat dav. Stáli tam Erik s Margot, kte í si
rn špitali. Obrovitý Hagar, který se chystal nasednout na svého
silného t žkého kon . Collum, jenž je m l vést na sever. Byla tam i
Bridie se svým milovaným Larsem. Dohlížela na zví ata, jež m la nést
zásoby, aby nezapomn li nic d ležitého.
Eleonora je vid la a pochopila, jak pe liv Brendan vše
naplánoval, ješt než k ní došel.
„Brendane…“
„Práv jsi slíbila, že mi budeš poslušnou ženou,“ p ipomn l jí.
„A ty jsi na oplátku slíbil, že si mne budeš vážit,“ zašeptala.
„Práv proto t posílám pry .“
Do o í jí vstoupily slzy. Než jí v tom mohl zabránit, sesko ila z
kon , p istoupila k n mu a položila mu ruce na hrudník. „Prosím t ,
Brendane, pro lásku Boží, nenechávej mne takhle odjet.“
Jako by se v n m n co zlomilo. Objal ji a rty se dotkl její hlavy.
„Musíš pry , Eleonoro. Do téhle bitvy musím jít bez tebe. V boji
nikdy neváhám, nikdy. Kdybys tu byla, nedokázal bych se soust edit
ani na postup, ani na boj. Neustále bych se o tebe strachoval.
Fitzgerald je pomstychtivý. Mnozí statká i ze severu jsou plní zášt a
ochotn vytáhnou do boje, o n mž král tvrdí, že jej zavrhuje, ale v
hloubi duše jej schvaluje. Musíš odjet, Eleonoro. Doufám, že se nám
poda í Fitzgeralda rychle porazit a že si pro tebe budu moci brzy
ijet. Te ale musíš pry .“
„Brendane…“
„Copak nechápeš, že pro mne to také není lehké?“ zašeptal a
odtáhl se od ní. Spat ila jeho tmav modré o i a v nich váše … a
lásku.
Kv li takovým v cem stálo za to bojovat.
Najednou mu porozum la. Miloval svou zemi. Nikoli tu, jež mu
práv p ipadla, ale svou vlast. Údolí, rokliny, vysoké skály nící k
nebi, barvy jara a léta a staré legendy o národech, které dávno pohltil
as. Nebojoval však jen za zemi. Bil se za ideál, v n jž v il, za národ.
Rozmanitý, jedine ný, který se mezi sebou t eba hašte il, ale m l
právo na svébytnost. Jeho oddanost tomuto boji byla t žko
pochopitelná, ale vášnivá. Stejn oddaný byl i jí.
Kv li ní.
„Brendane…“
itiskl ji pevn k sob , pak jí zvedl bradu a políbil ji na rty lak
žn , až m la pocit, že ji celou zaplavuje slunce. Znovu ucítila, jak se
jí v t le pohnulo jejich dít .
„Dít bude v bezpe í,“ slíbila mu. „Aby mohlo nést tvé jméno.“
Znovu jí zvedl bradu a klouby ruky jí lehce p ejel po tvá i. O ima
zkoumal každi ký detail jejího obli eje, jako by si cht l její podobu
vrýt hluboko do své mysli.
„Musíš to vydržet, má lásko,“ p ipomn l jí. „Cht l jsem ti toho
tolik dát. Ob ad ve slavné katedrále…“
„Zažila jsem ob ad ve slavné katedrále,“ odpov la. „I kdyby nás
oddali v lese nebo ve špinavém chlév , p ipadalo by mi to posvátné a
krásné.“
Úsm v na tvá i se mu rozší il. Byla ráda, že mu to pov la. T šilo
ji, že nepodlehla své pýše a on ji nemusel posílat pry se zlou v lí. I
tak to bylo dostate kruté.
Pak ji znovu zvedl a posadil na kon .
Byl nejvyšší as vyjet.

„Mají obrovský vále ný stroj,“ oznámil eho Brendanovi. Protože

byl rychlý, mrštný a mazaný, vyslali ho, aby pozoroval pohyb
Fitzgeraldova oddílu.
Brendan vydával rozkazy k obran zdí. Dohlédl na po ítání a
rozd lení toulc s šípy a na to, aby se do kotl nalil olej, jenž se m l
va it. Také za ídil, aby se lidé ze vzdálených hospodá ství farnosti
est hovali do v tšího bezpe í vn jších hradeb a vzali s sebou své
ti, zví ata a nejcenn jší majetek.
„Co je to? Katapult?“ zeptal se Brendan.
„Ano,“ p itakal eho .
Brendan se na chvíli zamyslel. V l, že takové za ízení dokáže do
hradu snadno vyslat ho ící nálož a zevnit jej tak poni it.
„Tady jsou hradby nejslabší,“ ekl Corbinovi a ukázal na jedno
místo. „A támhle také.“
 „Vidím. Dohlédnu, aby p ipravili olej a v p ípad pot eby jej lili
na každého, kdo se pokusí prorazit ze ,“ ujistil ho Corbin.
„Co máte v plánu?“ zeptal se eho .
„Vykopat pár d r. Eriku!“ zavolal na bratrance.
Erik, který ur oval, jak budou rozestav ni lu ištníci, k n mu
ichvátal.
„Pojedu ven s n kolika lidmi a rozkopeme cestu,“ ekl Brendan.
„Zabo í se i s katapultem do bláta a my tím získáme as. Wallace je s
jedním oddílem ve východní ásti lesa. M žou odtud zaúto it a p kn
jim zatopit, zvláš pokud se nám poda í Angli any na silnici obklí it.“
Zatímco spolu hovo ili, p idal se k nim Corbin.
„Myslím, že vám budu užite jší, když pojedu s vámi. Vycvi ili
mne k boji a s me em umím zacházet mnohem obratn ji, než si možná
myslíte. V bitv se dokáži zdatn ohán t. Lépe než mnozí z vašich
lidí.“
Brendan váhal a up en si ho prohlížel. Corbin z Clarinu byl více
než vzorný v ze . Rozhodl se k nim p idat. Rád by Eleonorinu
íbuznému d oval. Nau il se však být obez etný i v i svým
krajan m.
Bylo však vylou ené, aby s nimi Corbin vyjel ven z hradu.
„Jste Angli an,“ ekl. „Pokud nás chytí a zajmou, máme p ece jen
malou nad ji, že za nás budou žádat výkupné nebo nás uv zní. Vás
by ale stihl strašlivý trest. Sám byste si p ál rad ji zem ít.“
Corbin zavrt l hlavou. „Myslíte si, že máte proti Fitzgeraldovi
tší šanci než já? Kdepak, p íteli, jenom vám vy íznou st eva
tup jším nožem a ud lají to pomaleji.“
„I tak vás tady bude pot eba. Podobnou tvrz jste už v život
bránil.“
Že ho budou pot ebovat uvnit , byla lež. Corbin to v l, ješt než
Brendan do ekl poslední slovo. Dob e však chápal, že ji musí
ijmout.
„M j me vám bude chyb t,“ ekl.
„Myslím, že máte pravdu,“ p itakal Brendan.
Corbin se znovu vrátil k úkolu, který mu zadali, a Brendan za
chvíli se skupinou muž vyjel z bran hradu. Když se dostali daleko na
jih, kde cestu obklopoval hustý les, zastavili. Brendan blaho il Bohu
za to, že jarní dešt dokázaly cestu, která byla už tak ve špatném
stavu, náležit rozmá et. Skupina dvaceti muž , mezi nimiž byli
mnozí zem lci, kte í v li, jak se obrací p da, za ala kopat. B hem
hodiny vyhloubili rýhu, v níž mohl uvíznout nejen vále ný stroj, ale i
leckterý t žký k s jezdcem. Skot m, kte í znali všechny stezky v
lese, nehrozilo, že padnou do stejné pasti jako Angli ané. Brendan
totiž poslal eho e, aby vyhledal Wallacea a zpravil ho o novém
plánu. V l, že jako lstivý stratég se svým oddílem Fitzgeraldovy
nájezdníky p ekvapí zezadu.
Sedláky pak poslali zpátky do bezpe í hradu. Brendan znovu vyjel
ven. V l, že Angli ané jsou blízko nastražené pasti. Erik z stal v
tvrzi, aby velel obránc m. Corbin mu m l pomáhat.
S Brendanem vyjel ven Liam, p ipravený bít se s nep ítelem na
všechny strany.
Záhy uvid li blížící se anglický šik. Zdálky se zdálo, že Fitzgerald
jede v ele. Byl celý v brn ní a na hlav m l p ilbu, ale m l na sob své
barvy a za ním jel panoš s jeho korouhví.
Do lesa vjel první k . Brendan ze svého výhodného úkrytu mezi
stromy pozoroval, jak se blíží k rýze. Po ítal, jak velká je asi
vzdálenost mezi prvními jezdci a katapultem, jenž mezi stromy táhlo
šest mohutných koní. Stroj vypadal nemálo nebezpe , nebo když
se jím dob e zamí ilo, um l vrhnout nálož, která dokázala zni it
hradby –a lidská t la. P esto si íkal, jak je dobré, že se Fitzgerald
rozhodl p ivézt takovou zbra . Její p eprava ho totiž zjevn zna
zdržovala a Robert Bruce je tak mohl varovat p ed útokem.
„Už tam skoro jsou,“ zvolal tiše Liam z druhé strany cesty. Sed l
na v tvi, jako by to byl k , a luk a šípy m l p ipravené.
Brendan p ikývl. „Mi na Fitzgerálda. Na krk.“
„Ano, Brendane.“
Jezdci se p iblížili. Brendan p iv el o i a v tu chvíli zjistil, že muž
ve Fitzgeraldových barvách, který jede na míst , jež mu po právu
náleží, není anglický šerif.
Nep ítel se na lé ku p ipravil. Místo sebe poslal n koho jiného.
Brendan tiše zaklel.
„Brendane – to není Fitzgerald.“
„Já vím. I tak ho strhn te dol . Kon se brzy zabo í do bláta.“
Liam vyst elil první šíp. Mí il p esn . Jezdec se chytil za hrdlo a
pak tiše spadl z kon , d íve než si ostatní mohli uv domit, v jakém
jsou nebezpe í.
 Brendan mávl rukou. Na oddíl se snesl déš šíp . Vzlétly,
zasvišt ly ve v tru a dopadly dol .
„Te !“ vyk ikl Brendan a muži, kte í m li na oddíl zaúto it,
vyrazili z lesa. N kte í na cestu vysko ili s hrozivým pok ikem,
zatímco jiní se snesli ze strom jako pavouci na vlákn . Kon za ali
et. Ozvalo se mohutné žuchnutí, jak se katapult p ekotil do hluboké
bahnité brázdy v cest . Pak už Brendan neslyšel nic než údery oceli o
ocel. Obrátil svou pozornost k nep átel m, kte í ho napadali.

V remízku dosti daleko od místa, kde se strhla šarvátka, stál Miles

Fitzgerald vedle svého kon a naslouchal in ení zbraní.
Tryskem k n mu p ijel jeden z jeho muž .
„Nastražili nám past?“ zeptal se Fitzgerald, ale byla to jen nická
otázka.
„P esn jak jste íkal, ale je to ješt horší. P išli jsme o katapult.“
„P išli jste o n j?“ zeptal se Fitzgerald tak tvrd , že posel sotva
našel slova k odpov di.
„Zapadl hluboko do bláta,“ ekl muž. „Bude nám trvat celé dny,
než jej vytáhneme a… pak celé dny, než jej opravíme.“
„To je nep íjemná ztráta,“ pravil Fitzgerald podrážd .
„Mnozí z našich lidí také z stali v blát ,“ pokra oval posel.
„V tom p ípad díky Bohu, že jsem vep edu nejel já,“ zabru el.
Pak poslovi ekl: „Vra se zpátky. Držte se dál. I když dojde ke
ztrátám, a jezdci obklí í hradby. M žou stát dál od hradu, ale
obyvatelé tvrze je musí jasn vid t.“
„Ano, pane.“ Posel dál otálel na míst .
„Co je?“
„Naši lidé si mysleli, že p evezmete velení, až skon í první útok.“
„To jsem m l v úmyslu, ale situace se zm nila. Místo mne vás
povede sir Roger Lawton. Pov zte mu to a p etlumo te mu m j
rozkaz, že ho musí být vid t z val .“
„Ano, pane. A co pak?“
„Co pak?“ zeptal se Fitzgerald popudliv . „Pak se vrátím a ud lím
mu další rozkazy.“
„Ale pane…“
„Pojedu na sever a zajmu ty, kte í necht li plnit naše poslání,“
ekl. „Je !“
 Když posel odjel, Fitzgerald k sob mávnutím ruky p ivolal
dalšího muže, jenž p ebýval ve stanu, který vzty ili v remízku. Muž
se jmenoval Dirk z Pawley. N jakou dobu sloužil králi v žalá i
londýnského Toweru, dokud ho nepropustili kv li p ílišnému pití. To
však nevadilo. Fitzgerald dokázal poznat lov ka, který výte
rozumí svému emeslu.
Dirk byl vysoký, statný a t lo m l samý sval. Kdysi v n jaké
hospodské rva ce p išel o oko a na temeni hlavy mu chyb l kus k že i
s vlasy. Byl neskute ošklivý. Když se za al usmívat, vypadal
hr zn . Usmíval se asto, protože m l rád svou práci.
„P ive ho ven,“ na ídil mu Fitzgerald.
Dirk p ikývl, vrátil se do stanu a vytáhl odtud muže, kterého
téhož rána v lese zajala skupina jejich jezdc . Mládenec mu p ipadal
jak pov domý. Byl vý ný a dokázal okouzlit. P edstíral, že neumí
po ádn francouzsky a snažil se jim namluvit, že je prostý sedlák,
jehož z jeho vyplen ných polností vyhnala válka a netouží po ni em
než po kusu chleba.
Fitzgerald si ale pamatoval, že ho už n kde vid l. Byl mezi
mládenci, jež p ivedli ze severu, aby je vycvi ili k boji. Jeho prvním
popudem bylo pov sit ho na nejbližší p íhodný strom. Dirk by jist s
radostí vyrobil oprátku, na níž by se muž pomalu uškrtil, místo aby
mu rovnou zlomil vaz. Zrádce by si takovou smrt jen zasloužil. V l,
že je výhodné mít Dirka u sebe.
Stejn jako král Eduard v l, že Fitzgerald je dobrý šerif, který
oddan slouží svému panovníkovi. Eduard sám sebe vid l coby
pádnou ruku spravedlnosti. Taková ruka pot ebovala muže, kte í se
nebáli použít sílu.
Zajatec te už nevypadal tak vesele a kouzeln jako p edtím.
Nemohl chodit. Dirk ho doslova vytáhl ven za zátylek. Muselo ho to
bolet, ale nedokázal už k et.
Dirk ho pustil na zem. Fitzgerald k n mu p istoupil, chytil ho za
vlasy a zvedl mu hlavu. „Takže znovu. Dáma už není na hrad ?“
Nedostal žádnou odpov . Fitzgerald se zamra il a kopl ho do
žeber. Muž ani nehlesl.
Zavrt l hlavou a podíval se na Dirka. „Ty jsi ho zabil,“ ekl
rozezlen .
Dirk pokr il rameny. „Mluvil. ekl vám, co jste cht l v t.“
„Byl bych se ješt rád p esv il, že povídal pravdu.“
 „Ur it ano, to mi v te,“ odpov l Dirk.
„Co s ním mám te ud lat?“
„Ho ho na cestu,“ na ídil mu Fitzgerald p ezírav . „A si z n ho
že každý, kdo by m l chu zradit, vezme odstrašující p íklad.“
Dirk muže zvedl a nesl ho lesem, jako by to byla mrtvola. Pohodil
ho do bláta. Když se vrátil, spat il Fitzgeralda, jak sedí na koni.
„Nasedni, lov e,“ na ídil mu šerif netrp liv .
Pak dlouze zahvízdal.
Z úkrytu v lese se vyno ilo deset muž , kte í jeli s ním. P i
vále ném tažení se lov k musel pojistit.
„Na sever, jak nejrychleji si troufneme! Mezi hradem a nejbližší
pr jezdnou cestou je otev ené prostranství. Projedeme škarpami
podle instrukcí toho zrádce.“
Kon podupávali. Jeho muži p ikývli na souhlas.
Vybral jsem si dob e, pomyslel si. Všichni pocházeli z jeho držav.
Pokud by ho zradili nebo zaváhali, mohli hodn ztratit. Naproti tomu,
pokud splní sv j úkol, možná hodn získají. N kte í zažili, když je sir
Brendan Graham potupil u potoka nedaleko cesty do Londýna. Jist
také touží po pomst .
„Rychlost je d ležitá,“ ekl. „Otev eného pole se nebojte. Náš
druhý oddíl Skoty zam stná u hradeb.“ Oto il se, aby své muže vedl
dál.
Tém cítil vít zství, které bude nesmírn sladké – a bude stát za
vynaloženou námahu. Také mohl všechno prohrát…
epo ítal se.
Te však…
Te v l, kde je. Už si maloval postavení, jež získá, až ji zajme,
edem vychutnával význam, jež bude mít jeho jméno…

Bili se, dokud Fitzgerald v p edvoj neležel na cest spolu s

katapultem. Když se pak kolem za ali rojit vojáci ze zadního oddílu,
dali se na ústup do hradu. Zaslechli p ekvapené výk iky, které se
ozývaly, když Angli any za ali zezadu napadat Wallaceovi lidé.
Rychle se rozjeli do hradu.
Erik vid l, jak se blíží, a na ídil, aby se otev ely brány. Když tudy
projel poslední bojovník, zase je rychle zav eli.
 Brendan vyk ikoval rozkazy a p itom pádil po schodech nahoru
na valy. Vid li, jak k p edním hradbám p ijížd jí vojáci a staví se
kolem.
kte í jezdci vyrazili kup edu, ale v tu chvíli na n dopadlo mra no
šíp . Mnozí z nich padli k zemi. Ty, kterým se poda ilo dojet blíže,
uvítala sprcha vroucího oleje. Stáhli se a vy kávali na kraji lesa.
Kup edu už nevyjeli.
Skoti na hrad je napjat a s o ekáváním sledovali. Jezdci se
nep ibližovali.
„Co tam d lají?“ zeptal se Erik. „ ekají na posily?“
„Možná,“ odpov l Brendan.
Pozorovali krajinu a vy kávali. Angli ané se drželi v uctivé
vzdálenosti.
išla noc.
Na valech se dál hlídkovalo. Angli ané se u lesa zjevn utábo ili
na noc.
„Jestli tohle má být obléhání, pak je to nejpodivn jší obléhání, jaké
jsem kdy zažil,“ zabru el Erik.
„Ješt n co tu nehraje,“ ekl Brendan.
„A co?“
„V bec se tu neobjevil Fitzgerald.“
Zatímco hled li na protivníky, p išel k nim Corbin. Angli ané
zapálili ohn a zdálo se, že se ukládají ke spánku. Bylo na n dob e
vid t, ale po ád se drželi dost daleko.
„Jak si m žete být jistý, že Fitzgerald mezi nimi není? Nemá na
sob své barvy. Nechce, aby ho n kdo poznal,“ ekl Corbin.
Brendan zavrt l hlavou. „Není tam. Nevedl své lidi. Pustili jsme se
do k ížku s p edním vojem, muž proti muži. Nebyl mezi nimi.“
„Tak se n kde za t mi vojáky schovává,“ napadlo Erika.
Corbin najednou ukázal na prostranství za branami. „Tamhle,
podívejte! Osam lý jezdec. Jeden z našich!“
l pravdu. Brendan spat il jezdce, který se tiskl ke h betu svého
kon a tryskem uhán l k branám. Nem l korouhev, ale Brendan
rozpoznal pláš , jenž za ním vlál.
„Jeden z Bruceových muž ,“ ekl rychle. Byl p ekvapený. Jezdec
podnikl velice odvážný kousek, když se pokusil projet anglickými
adami a spoléhat p itom jen na rychlost svého zví ete. Let la za ním
nesoum rná sprška šíp . Ani jeden z nich nezasáhl cíl, ale všechny
dopadly na zem nebezpe blízko jezdcova kon . „Brány!“ vyk ikl
Brendan. „Otev ete brány!“
V anglické skupin se také ozval jakýsi výk ik. N kolik muž
rychle vsedlo na kon , aby se pokusili jezdce dohnat. Možná dokonce
doufali, že se jim poda í prorazit brány, t ebaže to bylo nemožné,
estože muži nem li as se sešikovat.
„Lu ištníci!“ vyk ikl Brendan, seb hl po hradbách a sám popadl
luk a šíp. Namí il na muže za jezdcem, který zu iv pobízel svého
kon , aby se dostal k branám, jež se otvíraly.
Brendan vyst elil. Nebyl tak zdatný lu ištník jako Liam, ale jeho
st ela byla p esná a zasáhla prvního Angli ana do prsou. Muž
nemyslel na bezpe í, když vyjel, a nem l na sob brn ní. Spadl ze
sedla a z stal ležet v blát .
Na Angli any se z val sneslo mra no šíp . Do noci se ozývaly
výk iky.
Jezdec se dostal dovnit hradu a brány se za ním zav ely.
Brendan seb hl z hradeb, aby p ivítal muže, jenž še odvážil
takového husarského kousku. Na nádvo í stál rozt esený, zp ný
. Jezdec z n j okamžit sesko il. Brendan p ed sebou spat il
Bruceova posla Griffina.
Sotva popadal dech, ale chvatn p istoupil k Brendanovi.
„Nesu zprávy od Wallacea,“ vyrazil ze sebe.
„Od Wallacea?“ zeptal se Brendan udiven a zamra il se. Položil
Griffinovi ruku na rameno. „Nestalo se mu nic? M l napadnout zadní
voj a pak se schovat v lese.“
„Ano, to také ud lal. Sir Vilém je v po ádku.“ Nadechl se. „Bruce
mi na ídil, abych všechno pe liv sledoval…“ Zaváhal a pokr il
rameny. „A vypomohl, když bude pot eba.“
„A p itom do té šarvátky nezatahoval Bruceovo jméno, vi te?“
zeptal se polohlasn Brendan.
„P ipojil jsem se zezadu k Wallaceovi a byl jsem u toho, když
našel vašeho lov ka.“
„Jakého lov ka?“
eho e z Clarinu. Našli ho polomrtvého na cest . Zoufale se jim
snažil pov t, co se mu p ihodilo. Mu il ho n kdo, kdo se dob e
vyzná ve svém emesle, a pak ho tam nechal ležet, protože si myslel,
že je mrtvý. M l oteklé rty, protože si je prokousal, ale za každou cenu
cht l Wallaceovi íci, že je mu to velice líto – pov l totiž
Fitzgeraldovi všechno, co v l o vašem opevn ní. A k tomu také, že
lady Eleonora tu není, že jste ji poslali s velkým doprovodem pry .“
Brendan na Griffina zíral a m l pocit, že pomalu umírá.
„Cože?“ zeptal se drsn . Jako by mu v uších hvízdal vítr.
„Fitzgerald se toho útoku v bec neú astnil. Nejel v ele, protože
se obával, že na n ho nastražíte lé ku. Když pak zjistil, jak se v ci
mají, vyhnul se lesu a b hem bitevní v avy nepozorovan zmizel. Je
mu úpln jedno, jestli se jeho lidem poda í dobýt hrad.“ Odml el se,
jen aby nabral vzduch do plic.
„Sire Brendane, Miles Fitzgerald se rozjel rovnou za lady
Eleonorou. Má p ed vámi náskok n kolika hodin, který sotva
dohoníte.“
 21
„Tady p enocujeme,“ oznámil jim Collum.
Eleonora si nebyla jistá, co tím „tady“ myslí, protože se jí zdálo, že
Collum jen vybral místo uprost ed zše elé cesty obklopené stromy.
ebaže z hradu odjížd la jen nerada, putování jí nep ipadalo
nep íjemné, protože projížd li krásnou krajinou. Když vyrazili z
tvrze, jeli celé dlouhé hodiny a stav li pouze, aby napojili kon . Pak
houževnat pokra ovali dál.
Okolní krajina byla velice malebná. Kolem se rozkládaly kopce a
vabná údolí plná zá ivých barev. V esovišt se pyšnila královským
nachem divokých kv . Lesy, jimiž projížd li, byly hluboké a temn
zelené. Museli se vypo ádat i s tmav hn dým až erným blátem, ale
našt stí svítilo slunce. Svými paprsky pronikalo mezi stromy. Pak
najednou za alo zapadat, barvy se znovu zm nily a do dne se vkradly
kké stíny nadcházející noci.
Za soumraku les vypadal jako jednolitá hradba. Collum, jenž byl
mnohem více zvyklý cestovat nave er, však krajinu dob e znal a
dokázal snad i vid t ve tm . Jel dál do jakési bezedné prázdnoty, z níž
se však po chvíli vyloupla stezka mezi stromy.
„To je ale tma,“ špitla Bridie.
„Hned p ed sebou máme lesík,“ uklid ovala ji Margot. „Tam se
skryjeme a rozd láme ohe .“
„Už je to jen kousek,“ oznámil jim vesele Hagar, který jel vzadu.
Stromy tam rostly blízko sebe. Stezka byla tak úzká, až se zdálo,
že kon jsou p íliš velcí, aby po ní mohli projít. Za chvilku se však
prodrali do idšího lesíka.
Collum sesedl. „Po kejte chvilku, má paní.“
Eleonora spat ila chatr z v tví pomazaných hlínou s doškovou
st echou. Collum se sehnul, aby mohl projít malými dve mi, a za
chvíli se uvnit objevilo tlumené sv tlo. Pak znovu vyšel ven a
istoupil k jejímu koni, aby jí pomohl sesednout. „Není to nic moc,
ale jako p íst eší to sta í. Schováme se tam p ed nep íznivým
po asím.“
Primitivní domek m l vep edu nízké dve e a jedny podobné
vzadu. Stavba byla dlouho vydána napospas p írodním živl m, ale
uprost ed se nacházelo kamenné ohništ a st ny se zdály dostate
pevné. Uvnit malého prostoru bylo dost teplo a p edními i zadními
dve mi mohl do místnosti proudit erstvý vzduch. Ve st eše byl malý
otvor, jímž unikal kou z ohništ .
„Tak jsme tady,“ ozval se Collum pon kud bezradn , jako by
nev l, jak má dám po namáhavé cest dop át pohodlí.
Eleonora se dotkla jeho ramene. „Mn se to p íst eší líbí,“ ujistila
ho. „Ur it si tady dob e odpo ineme.“
„A dostate to tu zútulníme,“ dopov l Hagar.
„P ineseme p ikrývky a jídlo.“
„A já dohlédnu, abyste neud lali ve všech v cech nepo ádek,“
nechala se slyšet Bridie a rázn kývla na svou paní. Eleonoru napadlo,
jak je možné, že její komorná má po ád tolik energie, když ona sama
se najednou cítí zcela vy erpaná.
stala v chatr i sama s Margot. Ta k ní p istoupila a vzala ob její
ruce do svých. „D kuji vám,“ ekla vroucn . „D kuji…, díky vám se
stalo n co, co… by jinak trvalo celou v nost. Vlastn ne, nikdy by se
to nestalo…“
„Velice vás miluje,“ ekla jí Eleonora.
„To jsem si také vždycky myslela,“ odpov la Margot s
nenápadným úsm vem. „Kdyby to tak nebylo… Miluji ho, takže bych
s ním z stala i tak. Ale to, co se poda ilo vám…, a na vaší vlastní
svatb …“
„Už tak to byla dosti vypjatá situace,“ zabru ela Eleonora. Margot
se zasmála.
„Každý z nás se snaží bojovat za správnou v c, pravda?“ zeptala
sejí Eleonora.
„Ano, ale… i tak vám d kuji. Nikdy vám nebudu schopná
dostate vyjád it svou vd nost.“
„Nezapomínejte, že jste se ke mn zachovala laskav , když mi
bylo velice zle.“
 Margot se zasmála. „Vy? Vám zle nikdy nebylo. Už tehdy jste
plánovala, že sko íte do mo e.“
Eleonora se usmála. Nesta ila odpov t, protože dovnit p išli
ostatní.
„Tady máte p ikrývky, má paní,“ ekl jí Hagar. „Obávám se, že
podlaha není p íliš pohodlná…“
„Mn to nijak nevadí,“ ujistila ho.
Vzala p ikrývku, a když se na ni podívala, zjistila, že je to kus
Brendanova vln ného tartanu. „Podlaha mi nijak neublíží,“ ekla a
pohlédla p es místnost na Margot, která se práv ukládala ke spánku.
Usmála se na ni. „Snadno se nau ím spát v lese,“ dodala tiše. „Jako
Margot.“
Margot op tovala její úsm v. Bridie z vak vytáhla n kolik
bochník chleba, sýr a koš lesních plod . K pití m li pivo. T ebaže
byla Eleonora k smrti unavená, ve e, kterou p ed sebou m la na
podlaze za ouzené chatr e, jí p ipadala jako to nejlepší, co kdy jedla.
V místnosti bylo teplo a p ikrývka jako by ji objímala. Uhladila si
tartan a zeptala se nahlas: „Jakpak se jim asi na hrad da í?“
„Ubrání se, má paní, nic se nebojte,“ ekl Hagar. „Brzy se
dozvíme, co se na jihu d je.“
ikývla. Když vid la, že si Collum, Hagar a Lars rozd lují hlídky,
sto ila se ve svém koutku, aby se p ipravila ke spánku. Uv domila si,
že te je skute Brendanovou ženou. Neležela sice v pohodlí, ale
esto se jí z toho najednou vzrušením rozbušilo srdce. Ani jí
nevadilo, že je o svatební noci sama. A budoucnost p ichystá
cokoli…
Vždycky se k ní bude vracet.

Corbin Brendana odradil od šíleného nápadu okamžit bez

doprovodu vyjet z bran tvrze a riskovat, že zbylé, silné anglické voje
se pohnou sm rem k hradu.
„Když zem ete a nás tu všechny pobijí, nijak tím Eleono e
nepom žete,“ p ipomn l mu, když se mu Brendan snažil vnutit
edstavu, že pojede sám a prorazí adami p ekvapených nep átel s
takovou rychlostí, že ani nedokáží pozvednout zbran . Griffin je však
varoval, že elní útok na tvrz byl pouhou vále nou lstí, jíž Fitzgerald
užil, aby se nedozv li, že vyjel na sever a ví, kudy má jet a možná i
v kterých domech m že bezpe p enocovat.
 „Existuje možnost, jak se dostat nepozorovan ven,“ ekl Brendan
a podíval se na Erika. „Vzadu u vody, kde je ze nov opravená.
žeme jí kus prorazit a uniknout tudy p es kopec. Nebudou mít ani
pon tí, že jsme ujeli.“
Ne ekal na souhlas ostatních a za al svolávat muže. Zedníky, kte í
pracovali na zdech, a nejsiln jší ze svých voják . Sám se dal do
vyhrnování nov osazených kamen . B hem krátké doby prorazili ve
zdi pr chod. M li však pocit, že as utíká jako voda.
Zatímco vylamovali kameny, Erik p ikázal vyvést ven kon a dal
se do vybírání jezdc .
Corbin tentokrát trval na tom, že pojede s nimi.
„Eleonora je má sest enice. Její nep átelé jsou i mými nep áteli,“
ekl Brendanovi.
„Jak si p ejete,“ odpov l Brendan, když nasedal na kon . „Ale
ipravte se na to, že budete muset pozvednout me proti svým
krajan m.“
„Jsem ochotný to ud lat, to mi v te.“
Spolu s nimi m li jet Liam s Erikem a dalších šest muž . Bruce v
posel Griffin m l z stat na hrad a velet jeho obránc m spole s
Runem MacDuffem, ost íleným harcovníkem, který prošel mnoha
Wallaceovými taženími. K Erikovi se m l p idat Jem Maclver, jenž se
také dlouhá léta ú astnil boj , dále Tam z Perthu, Morgan Anderson,
Pavel Miller, Jason Douglas a Axel z Burgu. Všichni byli obratní a
velice schopní v boji muže proti muži. Liam m l jako vždy zbra , jíž
výte vládl – sv j luk.
Když vyjeli ven dírou v hradbách, vycházel už m síc. Jakmile byl
poslední z muž za zdí, zedníci ji za ali hbit opravovat.
Projeli m lkou vodou, p ecválali pole a vyhoupli se na kopec.
Jejich postavy se na okamžik rýsovaly proti m sícem ozá ené obloze.
V anglickém tábo e za jejich zády byl klid. Rozkládal se v
nep átelské noci jako d sivý erný stín.
Kopyta jejich koní dun la tmou.
Každý úder jako by Brendana bodl do srdce.
Ješt nikdy se tolik nebál.

Eleonora se probudila celá ztuhlá.

Tvrdit, že je podlaha docela pohodlná a že nepot ebuje p epych,
byla jedna v c.
 Druhá v c byla, že by p epychu ochotn dala p ednost.
Když se však protáhla, v hloubi duše v la, že bude rad ji sdílet
holou podlahu s Brendanem než spát v m kké posteli bez n ho. Toho
rána ovšem nem la ani jeho, ani postel. Posadila se, p itáhla si kolena
k hrudi a v tu chvíli si uv domila, že nepohodlí už nesnáší tak snadno
jako d íve. Cítila, jak sejí vzdouvá b icho, které se te ješt více
zakulacovalo. Byla zvláštn š astná, dokud si neuv domila, že m že
trvat velice dlouho, než se s Brendanem znovu uvidí, nebo než se
bec dozví, jestli p ežil bitvu s Fitzgeraldovými lidmi.
Opatrn vstala. Collum, který spal nejblíže dve ím a vypadal jako
obrovský medv d hlídající svou jeskyni, se okamžit probudil.
„Promi te,“ zašeptala. „Je velice brzy, ješt se neza alo po ádn
rozednívat.“ Za al se zvedat ze zem . „Nevstávejte,“ zadržela ho.
„Nic se ned je. Jen pot ebuji… ven.“
„Venku hlídá Hagar,“ zamumlal Collum. „Necho te moc
daleko.“
„Nep jdu.“
Opatrn p ekro ila Larse s Bridií. Leželi k sob p itulení pod
ikrývkou nedaleko ohn z rašeliny, který te jen rezav l.
ed klenutým vchodem našla na stráži bdícího Hagara. Sed l na
klád a cosi vy ezával. Když vyšla ven, ruce se mu zastavily. Vzhlédl
a kývl na ni. P itom se zamra il.
„Co se d je?“ zeptala se.
„Poslouchejte.“
Ud lala, co jí íkal. „V bec nic neslyším,“ zašeptala. Nic se
nehýbalo, ani kon , kte í byli p ivázaní u domku.
„V bec nic…,“ zašeptal Hagar, „to je práv špatné. Není slyšet
ptáky… ani šust ní listí na zemi…“
Pomalu vstal.
Eleonora necítila žádné nebezpe í, ani nebyla znepokojená.
Rozhlédla se po lesíku. Hagar upustil kus d eva, který opracovával.
Pevn svíral n ž v ruce.
Jeho k najednou hrábl do zem a polekan zaržál.
„Támhle!“
Mezi stromy se cosi tém neznateln pohnulo a Hagar do t ch
míst hodil nožem. Klid nadcházejícího rozb esku protnul výk ik a pak
se ozvalo žuchnutí mrtvého t la. Stromy najednou ožily. Eleonoru
jako blesk zasáhl pocit nebezpe í. Když vid la, že Hagar nechal jeden
ze svých me zastr ený v pochv p ipevn né k sedlu kon , rychle se
ke zví eti rozb hla. Chytila zbra a oto ila se práv v as, aby odrazila
útok muže, jenž vyrazil za ní.
Cht l ji zabít. V této poty ce si nikdo na v zn ní zajatc hrát
nehodlal.
Mezitím se objevili Collum s Larsem a za ali bojovat s muži, kte í
vb hli do lesíka, jakmile Hagar zabil prvního z nich.
Muž, kterému se postavila, byl štíhlý a ve tvá i m l dolí ky od
neštovic. M l tvrdý, chladný a nehezký obli ej. Zcela jist to nebyl
žádný mladý anglický lord, který se sem p ijel pobavit. Um l velice
dob e zacházet se zbraní.
ili ji, že dob e stav nému, silnému protivníkovi vycvi enému k
boji se nem že vyrovnat. Její obranou byla hbitost a schopnost
inutit nep ítele použít vlastní sílu proti sob . Bála se, že upadne, a
jasn si uv domovala, že Collum s Larsem jsou p íliš daleko, než aby
jí mohli p ijít na pomoc. Obratn usko ila. Její protivník máchl me em
a sekl jím do zem . V zoufalém boji o život se rozehnala svou zbraní.
Jakmile se muž p edklonil na druhou stranu, ala ho do zad. S
heknutím jí padl k nohám. Rychle usko ila dozadu a zvedla me .
Zaslechla svišt ní šípu a pak chr ivý výk ik bolesti, jenž se komusi
vydral skrz stisknuté zuby.
O ze p íbytku se opíral Collum, jehož tam p ibodl šíp, který mu
projel t lem t sn pod klí ní kostí.
Najednou zaslechla zatleskání a vyd šen se podívala do lesíka.
Collum m l na tvá i krvácející ránu. Larsovi skrz potrhaný rukáv
prosakovala krev. Jediný, kdo stál na nohou, byl Hagar, který si
opatrn m il nep ítele.
ed nimi leželo p t padlých Angli an , ale lesíkem si to k nim
pyšn vykra oval Fitzgerald, který tleskal.
„Takže vy opravdu umíte zacházet s me em, má paní. Myslím, že
místo otrávení jste svého starého manžela klidn mohla zapíchnout.“
„Neotrávila jsem ho.“
„Bohužel už to vypadá, že ano,“ odpov l Fitzgerald. Napadlo ji,
že je p kný hlupák, když tak vejde do lesa a p itom tleská, aniž by se
staral o sv j me . Pak si však všimla, že za ním krá ejí další muži.
Všichni m li zbran a brn ní. S Fitzgeraldem jich p išlo šest. Lars ležel
na zemi a hrozilo, že pozvolna vykrvácí. Collum byl p ibodnutý ke
zdi.
 „P ijeli jste si pro mne, protože jste mne obvinili z vraždy,“ ekla
rychle. „P jdu s vámi, ale je nechte být.“
„Máme je nechat být?“ zeptal se Fitzgerald nev ícn . „Madam,
jsou to skotští povstalci. Myslím, že mezi nimi jsou ti, kte í se ze mne
snažili ud lat hlupáka. A já je mám nechat být? Asi jste se zbláznila,
má paní. Škoda, že se to nestalo d ív. Mohla jste alespo dožít
zav ená ve v ži.“
„Nedotkne se vás, dokud budu dýchat, má paní!“ vyk ikl Hagar
varovn .
Fitzgerald si ho p em il o ima. „To možná nebude trvat moc
dlouho, dobrý muži,“ ekl klidn .
V tom neš astném okamžiku z domku vyb hla Bridie a s plá em
se vrhla k Larsovi.
„Zas máme problémy s komornou, jak vidím,“ poznamenal
Fitzgerald tém žertem. „No, možná je to dob e.“
Eleonora si uv domila, že je všechny hodlá zabít. Znovu zatnula
zuby, protože za Bridií se vy ítila ven Margot. Nehodlala se skrývat.
istoupila ke Collumovi, který byl p ibodnutý ke st a nesmírn
trp l.
„Nech ho na pokoji!“ vyšt kl Fitzgerald.
Margot se na n ho opovržliv podívala a pak se oto ila ke
Collumovi. Povídala mu, že musí z stat p i v domí, aby jí mohl
pomoci zlomit šíp.
„Bože, jací vy jste hlupáci…,“ za al Fitzgerald.
„Sire Milesi!“ p erušila ho Eleonora, která v la, že Collum je
zcela bezbranný, stejn jako Margot, která byla ochotná riskovat
cokoli, jen aby mu pomohla. „Mám pro vás úkol.“
„Úkol?“ zeptal se udiven .
„Nemáte v úmyslu dovézt mne do Londýna p ed soud. V bec jste
co takového neplánoval. Chcete mne vid t mrtvou. Tak mne zabijte.
Jsem jenom žena, zatímco vy… vy jste král v služebník, state ný
ochránce spravedlnosti. Ukažte, co ve vás je. ekn te svým lidem, a
ustoupí, a poj te si pro mne.“
„Vy mne chcete vyzvat na souboj… me em?“ Naklonil hlavu ke
stran a prohlížel si ji i mrtvého muže u jejích nohou. „Myslíte si, že
jste tak schopná? Já jsem velice, velice dobrý bojovník, má drahá.“
„To si myslíte vy.“
 „O vašem život je dávno rozhodnuto. M žu vám však dop át
bezbolestnou smrt. Musím íci, že je mi doopravdy líto ni it takovou
krásu, má paní.“ Jeho slova zn la, jako by je myslel vážn . V hlase mu
zaznívala lítost.
„Pokud je pravda, co íkáte, za mnohem v tší poctu bych
považovala, kdybyste to prost ned lal.“
„Bohužel…,“ zabru el Fitzgerald.
„Ne!“ vyk ikl Hagar zu iv . „Nebudu tu stát a dívat se, jak se na
vás tenhle pes sápe, má paní. Ustupte, Eleonoro.“ Vyrazil kup edu.
isko ila k n mu, zastavila ho, odstr ila a zu iv p itom šeptala:
„Hagare, dej mi p íležitost. Pot ebuji získat as, aby Margot mohla
osvobodit Colluma. Jestli nutn musíš n co ud lat, tak… mi p ij na
pomoc, až mi za nou docházet síly.“
„Má paní…“
„Mám plán,“ zalhala rychle.
Nem la žádný, ale musela Hagara p esv it, že je tomu naopak.
Tla ila ho pozadu k domku.
„Prosím t !“ šeptala vášniv . „Prosím…, možná nám n kdo jede
na pomoc.“
la, že to není pravda. Výraz Hagarových o í nazna oval, že
také ví, jak zbyte ná je její prosba. „V mi,“ zašeptala znovu. Stál na
míst a zatínal zuby.
Nechala ho tam, h betem ruky si uhladila vlasy a blížila se k
Fitzgeraldovi. Ruka, v níž t ímala me , který vytáhla z pochvy u jeho
sedla, ji za ínala nesnesiteln bolet. Obrovitý Hagar. V rný až do
samého konce.
V tu chvíli jí bylo líto, že je tak mohutný, protože jeho zbra jako
by vážila tolik, co on sám.
Mezi Fitzgeraldem a ostatními se zastavila.
„Bojíte se, Fitzgeralde? Máte strach, že vás p em že bezbranná
žena, kterou chcete zamordovat – i když jen B h ví, pro ?“
„Ani nápad, má paní,“ odv til zdvo ile. Odml el se a Eleonora si
všimla, že se rozhlíží po lesíku. Jak se jen mohl dozv t, že Brendan
je na hrad a ji poslal do bezpe í na sever?
Odpov di na svou otázku se bála. P esto ji zajímalo, pro se dívá
jinam.
 Nemusela se tím dlouho trápit, protože na ni pohlédl a ekl:
„Ne íhá uvnit váš bratranec Corbin, vi te? Nekr í se tam strachy,
aby vy kal, až všichni padnou a on bude moci utéct?“
Corbina chce také, napadlo ji. Ale pro ?
„Corbin? A kr it se strachy, pane? Myslím, že mého bratrance
vážn podce ujete.“
Sotva svá slova vy kla, ihned jich litovala. Bylo by lepší, kdyby ho
nechala v it, že její bratranec je uvnit a s ním další bojovníci.
Ohlédla se po domku. Byl prázdný. Všichni vyb hli ven, jakmile
zaslechli, že se blíží nebezpe í. Kdyby jenom…
Kdyby tam tak byl tucet Skot . Chytrých, state ných muž , kte í
umí napadnout nep ítele ze stínu. Najednou si uv domila, že na
domek hledí tak roztoužen a p itom si p edstavuje, že z jeho dve í
vybíhají muži, až si Fitzgerald musí nutn myslet, že je to pravda.
Fitzgerald si odkašlal. „Nikdo další uvnit není, vi te, lady
Eleonoro?“
„Jak si m žete být tak jistý? Prohnaný nep ítel vás p ece už jednou
napálil.“
„Tentokrát jsem já napálil Skoty, má paní.“
estože mluvil sebev dom , p ipadalo jí, že váhá. P inutila se k
úsm vu. „Nevíte, nemám pravdu? Nem žete si být jistý. T eba práv
ekají, pozorují vás a v nest eženém okamžiku…“
„Každý opravdový bojovník by vylezl, jakmile za ala bitka,“
opá il hrub .
„Opravdový bojovník, nebo schopný stratég?“
„V té barabizn by se dokázalo schovat jen pár muž , madam.“
„Když jste si jistý…,“ odpov la a dala si záležet, aby ho její
jemná poznámka citliv zasáhla.
„Mám pro vás ješt jiný návrh,“ dodala klidn .
„Nejste v situaci, kdy byste mohla cokoli navrhovat, má paní.“
„Opravdu?“ zeptala se. „Nejsem si tak jistá, že nemáme žádnou
moc. Pokud se Hagar pohne, pane, p i tom, kolik máte lidí, se vám ho
jist poda í p emoci. Ale p edtím vám v tšinu voják pobije a vy sám
budete jeho první ob tí. Hagar vás chce zabít. Nemá smysl posílat do
šarvátky nejprve jiné. A vy si vlastního života ceníte, nemám
pravdu?“
Fitzgerald v obli ej se pokryl nachovými skvrnami. Vid la, že mu
zasadila ránu do správného místa. Možná se bude chtít vrhnout do
boje – ale nejprve mu jeho lidé musí pro istit cestu, aby si mohl být
jistý vít zstvím.
„Ven s tím návrhem,“ rozkázal.
„Ženy odsud odvedou Larse s Collumem d íve, než za ne boj.“
„Ne.“
„Ale, sire Milesi! Dost riskujete. Za prvé se tu m žou skrývat
posily, o kterých nevíte. Za druhé… vám Hagar možná zlomí vaz
ješt d íve, než ho vaši lidé zabijí.“
„Nikdo z nás vás neopustí, má paní…,“ vyk ikl Collum. Eleonora
se k n mu však oto ila a varovn po n m loupla o ima.
„V tom dome ku nikdo není!“ za val najednou Fitzgerald.
„Možná. Možná ne. A tak nebo tak, sire Milesi, Hagar stojí
kousek od vás. Zabije vás, d íve než se n komu poda í napnout luk…,
a šíp z n j se m že zabodnout práv do vašich zad.“
„Ne!“ pokusil se znovu odporovat Collum. V tu chvíli se však
Margot kone poda ilo šíp, jímž byl p ibodnutý ke st , zlomit.
Rána bolela tak, že i ost ílený bojovník, jako byl on, vyk ikl, chytil se
za hrudník a svezl se na zem. Pak… bylo ticho.
Podívala se na Fitzgeralda. „A vaši muži z stanou, kde jsou.
Ostatní a odjedou. Pak se spolu st etneme sami dva.“
„Hnusní Skoti…,“ za al Fitzgerald, ale ztichl, když si všiml, jak se
na n ho Hagar dívá. Tiše zu il a p emýšlel, jaké má možnosti.
„Ženy odjedou a vezmou s sebou ran né. Stejn zem ou,“ ekl
drsn . Ukázal na Hagara. „A támhleten… pojede také.“
„Nikdy…,“ ozval se Hagar.
„Ano!“ vyšt kla Eleonora. S t žkým srdcem se oto ila k
Fitzgeraldovi zády. Hagar je jako jediný mohl zachránit p ed jistou
smrtí. Sám by však všechny Angli any pobít nedokázal. Když ji
neposlechnou, všichni zem ou.
Oni ji však nebudou chtít dobrovoln opustit.
„Když odjedete,“ zašeptala a dotkla se jeho rozložité hrudi,
„možná… B h ví, ale možná potkáte n koho, kdo nám pojede na
pomoc. Jiní povstalci, lidé na cest na sever, kte í se vracejí dom od
hranic… T eba máme alespo n jakou nad ji. Hagare, prosím t ,
nedopus , aby kv li mn zem ely Margot s Bridií, snažn t prosím.
Využij naší poslední nad je, t eba na n koho opravdu narazíte.“
Ani trochu svým slov m nev ila. Hagar si však t eba bude
myslet, že se bude moci vrátit a zem ít s ní. Jist mu neuniklo, že jeho
druhové jsou vážn zran ní. Hrozilo jim, že zem ou. Když tu
stanou, povraždí je.
Margot s Bridií by pak byly bezmocné. Hagar byl nesmírn silný
obr, který mluvil špatn francouzsky. Rozhodn však nepostrádal
inteligenci.
„Tak dobrá, pojedu s ženami a ran nými,“ zašeptal chraplav . Pak
naoko pokr il rameny, jako kdyby mu na tom najednou p estalo
záležet. Jako by nem l chu kv li n emu takovému umírat. Zadíval
se na Fitzgeralda a hlasit promluvil.
„Dob e. Chcete, abychom odjeli. Já tedy pojedu také. Tohle není
skotská bitva. I když…“ Odplivl si. „Hnusní Angli ané. V bec by mi
nevadilo um ít, když bych jich p edtím mohl pár pobít.“
„Jdi, Hagare.“
Oto il se. Collum byl v bezv domí. Lars se sotva držel na nohou,
ebaže ho podpírala Bridie. Eleonora pozorovala, jak se p ipravují k
odjezdu. Poci ovala bezmocný vztek, když Hagar zvedl Colluma, jako
by svalnatý vále ník byl malé d cko, a p ehodil ho jednomu z koní
es h bet.
„Nem žeme vás tu nechat, Eleonoro,“ ekla Bridie neš astn .
„P ivedete pomoc,“ zašeptala, aniž by v ila vlastním slov m.
„Zem ete. Žádná pomoc nikde ne eká. A až vás zabije, jen si
dojede pro nás. Z staneme tu a budeme bojovat…“
„Collum možná zem e. Ty nedokážeš ani vzít me do ruky.“
„Dojedou si pro nás, aby nás všechny pobili.“
„Nedojedou. Lars s Collumem vás zachrání. Umím dost dob e
zacházet se zbraní, takže Fitzgeralda na chvíli zam stnám.“
„Na chvíli. Takhle ale neexistuje žádná nad je – pro vás.“
„Možná existuje. íká se, že cesty Pán jsou nevyzpytatelné.“
Margot se na ni polekan podívala a pevn ji sev ela v náru i.
„Z stanu s vámi,“ zašeptala. „Umím zacházet s me em.“
„On chce mne, Margot. Když neodjedete vy, nepojede ani Hagar.
Musíte odjet. Aby Collum p ežil. A…“
„Abychom vzkázali Brendanovi, že ho milujete?“ zeptala se
Margot šeptem.
„Pov zte mu, že… jsem obdivovala jeho vášnivou touhu po
svobod ..., že ho chápu. Ano, ekn te mu, že ho miluji. Ale odje te.“
 Margot chvíli stála nerozhodn na míst a pak odešla. P itom se
kousala do rtu, aby se nerozplakala. Pomohla Bridii vysoukat Larse
na kon .
Když Hagar dostal Colluma na kon s tou nejv tší opatrností, jaké
byl schopen, pomohl ženám vysadit i Larse. Margot se vyhoupla do
sedla. Bridii, která se celá t ásla, se to tak dob e neda ilo. Musel jí
pomoci Hagar. Ten se vy ítav podíval na Eleonoru a pak také sám
nasedl na kon .
„Nechte je odjet,“ na ídila Eleonora Fitzgeraldovi pevn . „Jinak se
Hagar vrátí… a všichni pak zem eme, ale vy také.“
„Stojím tady, ani se nehýbám, má paní,“ odv til zdvo ile. „Mn je
up ímn jedno, jestli tyhle povstalce dnes zabiji sám…, anebo jestli
zítra padnou v eži s králem Eduardem.“ Mávl rukou na znamení, že
povstalci mají odjet.
Když se Skoti dali do pohybu, v lesíku zavládlo ticho. Eleonora
stala tiše, jak nejdéle mohla, a naslouchala vzdalujícím se zvuk m
ko ských kopyt.
Za chvíli nebylo slyšet nic.
„V té barabizn opravdu nikdo není, vi te, lady Eleonoro?“
Podívala se na opušt né obydlí s doškovou st echou a otálela s
odpov dí. „Co myslíte, sire Milesi?“
Fitzgerald se na ni chladn zadíval. „Chopte se jí!“ p ikázal svým
lidem.
Jeho muži však p íkazu neuposlechli okamžit . Eleonora s údivem
pozorovala, jak se všichni nejisté ošívají. „Chopte se jí!“ vyk ikl
Fitzgerald znovu.
Jeden z voják postoupil o n kolik krok vp ed. „Sire Milesi! Jste
lov k, který umí držet slovo, tedy alespo to si myslíme. Slíbil jste
dám , že…“
„Je to vražedkyn . P ed takovými lov k nemusí dodržet, co
slíbil.“
„Když muž n co slíbí, musí to dodržet, sire Milesi,“ ozval se jeden
mladík.
„Riskuješ, že p ijdeš o živobytí, hlupáku,“ opá il Fitzgerald.
„Když se jí nechopí oni, já ano,“ nechal se najednou slyšet muž, který
vystoupil zezadu. „Já to ud lám.“ P es jedno oko m l pásku.
Tvá m l zk ivenou nenávistí… a o ekáváním, napadlo ji. Pocítila
slabost. Byl to lov k, jenž rád zabíjel.
Znovu v b iše ucítila záchv v pohybu a m la dojem, že sv t se
nebezpe zahoupal. Ješt nikdy tolik netoužila žít. Jestli zem e, její
dít zem e s ní. P ipadalo jí to odporn nespravedlivé.
itom tolik lidí zem elo…
Ve válce. Sešli ze sv ta krutou smrtí. Angli ané, Skoti. Boje byly
sivé a nelidské. B h jist nemohl jen tak p ihlížet.
Její nyn jší situace však s válkou nem la nic spole ného. Nešlo tu
o svobodu, ideály, ba ani o váše zpupného krále, jenž se domníval,
že má právo vládnout celým ostrov m.
Tady se n kdo pokoušel… o vraždu. Chladnokrevnou vraždu.
istoupil k ní onen podivný, nehezký muž s páskou p es oko.
„Tenhle úkol ochotn splním. Bude mi pot šením roz ezat takový
kný kousek na cáry. Bude to skoro, jako když jsem v lese chytil toho
chlapíka, Skota, který vás zradil. Povím vám, že mu to p knou chvíli
trvalo. Co myslíte, dokázala byste takovou dobu trp t pro druhé,
paní? Nakonec se zjistilo, že je to zrádcovská krysa, kterou p vodn
vycvi ili, aby mohla sloužit támhle siru Milesovi. Než za al mluvit,
museli jsme mu zlomit ty i prsty a strhnout mu skoro všechny
nehty… Akv li podrobnostem jsme ho pak ubili k smrti, to jsme
ud lali.“
Srdce se jí zastavilo. M la pocit, že ho celého pozvrací, d íve než
sta í pozvednout me .
eho . Umu ili eho e k smrti – kv li ní.
Zachvátilo ji šílenství, jež nedokázala zastavit ani skute nost, že
eká dít . Vždycky ji u ili, že se musí kontrolovat, že nad sebou nesmí
ztratit vládu a nesmí zapomínat na své slabé stránky.
Ošklivec však stál p íliš blízko. S ne ekanou rychlostí zvedla me
a s tém nadlidskou silou jím muži ušt ila dob e mí enou ránu do
zad. Když v jeho tvá i spat ila údiv, pocítila nefalšovanou radost.
Zapotácel se a skácel se k zemi.
Fitzgerald k nim p istoupil a p itom st ídav hled l na ni a na
krvácejícího muže na zemi. Str il do n ho nohou v holince. Ozvalo se
zasténání.
Zvedl o i od svého zkrvaveného sluhy. „Dirk byl dobrý chlap a
dob e mi sloužil. Další h ích, za který budete muset zaplatit, má
paní.“
 Hled la mu up en do o í a mrzelo ji, že nestojí blíže, aby mohla
zopakovat úder, který ji p ed chvíli samotnou tak p ekvapil.
„Je naživu,“ ekla, aby mu nazna ila, že by mohl strávit n jaký as
ošet ováním Dirkových ran.
„Nem žeme s sebou tahat zran né,“ odpov l rozhodn .
„Ten muž není mrtvý!“
Fitzgerald pokr il rameny. „Myslíte, že Angli ané nev dí, že když
se vydají do Skotska, nasazují vlastní životy? Rychle odsud odjedeme,
madam.“
„A necháte tady t žce zran ného lov ka?“
„Je od vás velice laskavé, má paní, že máte takovou starost o
muže, který mu il jednoho z vašich lidí – a umu il ho k smrti.“
„V rn vám sloužil.“
„Byl to lov k, který pot eboval, aby mu jeho zábavu schválil
kdo shora.“
„I tak pro vás byl ochotný zem ít.“
„Nehodlal zem ít.“
„Ale zem e.“
„Podcenil vás. Mn se to nestane.“
„Samoz ejm . On zklamal a te se boje musíte ujmout vy.“
Chvíli se na ni rozezlen díval a pak se smutným obdivem pot ásl
hlavou.
„škoda, že musíte zem ít. A že jsme se potkali p íliš pozd . Mohli
jsme se vzít a vy byste nemusela cítit pot ebu zbavit se starého,
chátrajícího manžela.“
„Nijak po smrti netoužím, ale kdybych si m la vybrat mezi vámi a
smrtí, mnohem p íjemn jší mi p ipadá vyhlídka na to, jak mne žerou
ervi.“
Její slova ho rozzu ila. Opravdu ji nepodce oval. Byl by rad ji,
kdyby sejí chopili jeho muži…, aby ji mohl zabít, aniž by mu hrozilo,
že ho p edtím zraní.
To však nešlo. Promarnil p íležitost vyhnout se p ímému st etnutí.
Jeho muži by si o n m mysleli, že je zbab lec, a p estali by si ho vážit.
Možná by ho i odmítli poslechnout, až by ji cht l popravit.
„Takže vy toužíte okusit v nosti a poznat, jaké to je, když po
lov ku lezou ervi, madam. Práv na to nastal správný as. P ipravte
se na setkání se Stvo itelem.“
 „Možná byste se m l p ipravit vy.“
„Pochybuji. Jsem zdatný. Vzdejte se. Bude to rychlé, jen vám
probodnu srdce.“
„Jist jste zdatný, ale t eba z nebe uhodí blesk.“
„Pomodlete se, má paní.“
„Vy se pomodlete, sire Milesi.“
„Jak si p ejete. Tak tedy uvidíme, jestli se vám povede ješt jeden
obratný kousek, jako když p ed vámi stál Dirk. Je na ase to skon it.“
 22
Fitzgerald v l p esn , kam má skupinka Skot namí eno.
Nechal eho e mu it tak dlouho, až ekl úpln všechno, co v l.
Brendan se však v kraji vyznal lépe než Fitzgerald a nemusel hledat
žádné stopy.
Jeli celou noc. Cválali rychle, protože všichni v li, že bojují s
asem. ím hloub ji zajížd li do les na severu, ím více se blížili k
místu, kde cht l Collum p enocovat, tím více se obával toho, co tam
uvidí.
S pochmurnou jistotou v li, kam mí í. Celou noc cválali tak, jak
snad ješt nikdy p edtím, když pronásledovali Angli any – nebo p ed
nimi prchali.
Když se p iblížili k místu, na n mž stál opušt ný domek, mávl
Brendan rukou. Všichni zpomalili. Znovu zvedl ruku. Všichni se
zastavili a sesedli z koní, aby zbylý úsek došli p šky.
Podíval se na svou ruku. Chv la se. Tolik se bál, že p ijede k
domku v lese a najde tam ležet adu mrtvol…
Mezi nimi Eleonoru…
Fitzgerald ji nehodlal odvézt do Anglie. Hodlal se jí p ímo na
míst zbavit.
Ucítil, jak se n kdo dotkl jeho ramene. Erik.
Ukázal na zem.
Lesním podrostem se táhla krvavá stopa. Vedla p es cestu do lesa
na prot jší stran a dál po zarostlé stezce. V l o ní jen málokdo.
„Collum… Hagar?“ zeptal se neslyšn .
Brendan p ikývl. Spolu s Erikem se hodlali vydat po stop .
V tu chvíli však ztuhl. Zcela jasn totiž zaslechl ch est ní oceli.
icházelo z opa ného sm ru.
 ***

Tvá í v tvá Fitzgeraldovi se Eleonora pokoušela upamatovat na

všechno, co ji u ili o šermování a strategii boje. Vzpomn la si na
Falkirk, na mrtvé a umírající všude kolem. Tehdy byla celá v brn ní a
snažila se té hr ze vyhnout. M la u sebe me a v la, jak s ním
zacházet. Ani jednou jej však nevytasila…
Krom okamžiku, kdy jeho jílcem srazila Brendana k zemi.
A te …
Na Eleono in šermí ském umu závisel její život.
A život jejího dít te.
Fitzgerald vytasil me , zvedl jej a p ipravil se do st ehu. Pokynul
jí, aby také tasila.
„Do toho, je nejvyšší as. Bitva nastává.“
Tentokrát bylo na ní, aby se cítila p ekvapená. Sotva odrazila jeho
nenadálý výpad. Náraz epele jí projel celou paží až k rameni.
Usko ila, aby mohla uhnout dalšímu výpadu a získat as k na erpání
sil.
Postoupila blíže ke koním. Byla rychlejší než on, ale m la
nevýhodu, protože ji na rozdíl od n ho nechránilo plátové brn ní.
Mocn se nap áhl, aby ji ude il, ale minul ji a jeho me dopadl na zem.
Pokusila se šerifa udržet na zemi, zatímco se snažil dostat ke zbrani.
Poda ilo se mu to, ale Eleonora ho št rbinou v brn ní ala do
edloktí, až vyst íkla krev. Zarazil se, vzhlédl k ní a v o ích mu
vzplála zu ivost. Schovala se za strom, aby se vyhnula dalšímu
výpadu. Už se nepohybovali uprost ed lesíka. Jeho muži sice stáli
mezi stromy, ale drželi se od nich dostate daleko.
Skrývala se za stromem, vyhlížela zpoza n j na ob strany a on
sledoval její pohyby.
„Tohle je bláznovství,“ ekla mu. „Ochotn bych se postavila p ed
soud.“
„Žádný soud nebude, má paní,“ odpov l a p edstíral rychlý
pohyb doleva.
Vrhla se doprava.
„Pro ?“
„Žádný soud nebude,“ opakoval.
 „Chystáte se mne zabít. Nezáleží na tom, jestli znám d vod.
Alana jste nezabil, nemohl jste. Když jste toho dne p ijel na Clarin,
vid la jsem vás poprvé.“
„Máte pravdu, nikdy jsme se nesetkali. Ale Clarin znám.“
Domníval se, že te se nebude hýbat a on ji probodne. Rozmáchl se a
zatnul me em do stromu. Zatímco se snažil vymanit zbra , pokusila
se na n ho znovu zaúto it. V as sv j me osvobodil, usko il a odrazil
ránu, která by jinak byla smrtelná. Vyrazil jí me z ruky. Zbra
dopadla mezi stromy. Eleonora na Fitzgeralda up en hled la a
odhadovala, jaká je mezi nimi vzdálenost. V la, že její jedinou
nad jí je na chvíli odvést jeho pozornost.
„Myslím, že to chápu,“ pravila pomalu. „Je to tak. Nezabil jste
Alana. Ale víte, kdo to ud lal.“
Protože neodpovídal, nepot ebovala se dál vyptávat.
„Isabela!“ vydechla zu iv .
Stiskl rty. Pochopila, že uhodla. Byla to Isabela.
„Otrávila ho Isabela,“ ekla nahlas. „A vy jí sloužíte.“
„Nesloužím žádné ženské, má paní.“
„Ach tak…, ale jste s ní. Vy a Isabela… máte tohle na sv domí…
Otrávili jste hodného lov ka, nechali jste ho zem ít v hrozných
bolestech…“
„S odchodem ze sv ta zjevn jinak nesp chal, má paní,“ pravil
Fitzgerald nete .
„Vy jste však na Clarinu nikdy nebyl,“ ekla. „Jak jste se tedy…
Aha, setkali jste se v Londýn . Byli jste milenci a tohle všechno jste
naplánovali. Když jsem se pak s manželem tak nep íhodn vrátila z
Francie, pot ebovali jste se nás obou n jak zbavit. Nechali jste
vyhledat Longuevillea, který dostal zaplaceno, aby zajal mou lo . Ten
plán také nevyšel. Tím lépe. Clarin nutn pot eboval p íliv financí, a
když se na n m usídlil bohatý hrab , situace se zlepšila. Pak jste ale
pot ebovali najít zp sob, jak nás oba sprovodit ze sv ta. Kdyby mne
popravili jako travi ku, nic by vám nestálo v cest .“
„Správn . Jste bystrá. Te si to všechno m žete vzít do hrobu.“
„Po kat!“ vyk ikla a ustoupila stranou. Mohutn se rozmáchl a
znovu ji minul.
„A co Alfréd? A Corbin?“
 „M li také zem ít. Alfréd je stále v nebezpe í. A co se týká
Corbina…, toho si najdu.“
Mrzelo ji, že se dostali mezi stromy. Jeho lidé m li všechno slyšet,
li vid t, jak jeho obli ej m ní barvu, jak rudne a prozrazuje pravdu,
ebaže Fitzgerald ml í.
Znovu zvedl me . „Madam, pozemky, které sousedí s Clarinem,
jsem zd dil po p íbuzných, kte í neblahým ízením osudu zem eli.
Isabelino dít by zd dilo Clarin.“
„Ale nebylo by bratrancovo,“ ekla.
„P esn to by vám nejspíš pov li. Rád bych vám ale sd lil, že
Isabela s Corbinem se k sob poslední dobou m li jako králíci.“
Odml el se a usmál se na ni. „To dít …, tedy její první dít … by
bylo Corbinovo. Nejsme žádní hlupáci. Jenomže dnes tolik
novorozenc umírá…“
„I kdyby její dít zem elo, nic by nezd dila. Není naší pokrevní
íbuznou. Pozemky i titul by se vrátily králi, a ten by je pak mohl
ud lit, komu by cht l.“
„Ud lil by je mn . Jsem blízký soused, rytí a král v služebník,
který svému panovníkovi odpomohl od mnoha Skot … a odhalil
vražedkyni významného francouzského šlechtice.“
„Král je vrtkavý.“
„Mýlíte se, má paní. V p ípad odm ování t ch, kte í mu
pomáhají odstranit nep átele, tomu tak není. A te , když víte
všechno, má milá Eleonoro, m žete v klidu zem ít. Co se vás týká…“
Chystal se k dalšímu výpadu. Rozb hla se pro sv j me .
Fitzgerald k ní však p isko il, chytil ji za boky a povalil ji na zem,
zrovna když po zbrani natahovala ruku.
Me z stal ležet mimo její dosah.
Pozvedla o i a spat ila, jak se na ni dívá jeden z Fitzgeraldových
ozbrojenc .
K jejímu údivu nohou posunul me blíže k její ruce. P ekulila se a
chopila se jej. První Fitzgeraldovu ránu odrazila, až se zapotácel.
Rychle se však ot epal a znovu se na ni ítil s me em nap aženým
vysoko nad hlavou. Bez p estání na ni úto il. Sunula se po zemi
dozadu. Byla si jistá, že každá další rána jí zlomí ob ruce.
Zoufale bojovala, aby si zachránila život. Zárove jí srdce
napl ovala hr za a bolest.
 Zem e. Zrovna když si za ala uv domovat, jakou cenu má život.
Když její dít … Bylo to nesnesitelné. M lo se to stát.
Fitzgerald op t zaúto il. Bránila se s mnohem menší silou. P itiskla se
zády ke stromu a ekala, že ji tam rozetne ve dví. Nap áhl se
me em…
Ve chvilce ji napadlo tisíc myšlenek. Skrz v tve strom nad
hlavou vid la oslnivou slune ní zá i. S hr zou si uv domovala, že její
smrt mu jen dopom že k ukojení hladu po v tší moci a rozsáhlejších
pozemcích. Myslela na Isabelu, která práv sp ádá plány, jak
sprovodit Alfréda ze sv ta…
Myslela na muže, jehož milovala. Na to, jak vášniv má rád svou
zem, jak je jí neochv jn oddaný. Ze stejn vroucn za al milovat i ji.
Vzpomn la si, jak nesmírn je v rný nejen jí, ale i svým p átel m a
svým sn m o spravedlnosti a svobod .
Koutkem oka vid la chatr v lese, v níž p edešlé noci spala. Byla
nepohodlná, ale Eleonora v la, že by dokázala spát kdekoli, jen aby
mohla být s jediným mužem. P edstavovala si, že se v domku cosi
hýbe, že z n j za chvilku vyb hne skupina Skot , jíž p edtím
vyhrožovala Fitzgeraldovi. Myslela, že umírá, protože sen o záchran
jí najednou p ipadal skute ný…, n co se tam opravdu pohnulo…
co se skute pohnulo.
Nebyla to pravda.
Zav ela o i, p ipravená zem ít.
Fitzgerald v me se jí však ani nedotkl. Eleonora zaslechla náhlý,
nervy drásající zvuk zk ížených ost í. Potom se ozval Brendan v hlas.
„V tšinou se chovám umírn . Po všech t ch letech boj jsem
nep estal v it v moc zákona, Fitzgeralde. Pro Eleonoru je d ležité,
aby se o istilo její jméno, i když já bych vás nejradši rozsekal na malé
kousky. Zatím proti vám me nepozvednu. Jestli ale jakkoli ublížíte
mé žen , spravedlivého rozsudku se nikdy nedo káte. Vedle toho, co
vám provedu, bude eho v pohmožd ný obli ej vypadat jako tvá
boha slunce.“
Eleonora otev ela o i doko án.
Drásavý zvuk, který zaslechla, byl Brendan v me dopadající na
Fitzgeraldovo ost í. Šerif p išel o me a musel si kleknout. Brendan na
ho pohrdav shlížel a pak se oto il k ní. V o ích mu blýskalo a rysy
l stažené nap tím.
„Eleonoro…,“ natáhl k ní ruku.
 „Brendane!“ vyk ikla. Fitzgerald vstal, z pouzdra na lýtku vytáhl
ž a vrhl se na Brendana. Ten se v as oto il a uhnul noži, jenž by mu
snadno proklál srdce. Fitzgerald prudce narazil do stromu. Tentokrát
se Brendan nap áhl, aby ho rozsekal.
Eleonora však sebrala zbytky sil a vysko ila. „Brendane, ne!
Musíme ho ušet it. Alana zavraždila Isabela. Fitzgerald mne m l zabít
na její p íkaz.“
Brendan pomali ku sklonil me a chladn se zadíval na
Fitzgeralda. „Tak to tedy je…,“ ekl.
„To je lež!“ vyk ikl drze Fitzgerald. „Lže!“ Oto il se a podíval se
po svých lidech.
V tu chvíli si on i Eleonora uv domili, že lesík a lidé v n m jsou
obklí eni Brendanovými muži. Angli ané m li pod krky skotské nože.
Povstalci se vyrojili z chatr e v lese…
Nevyrazili odtud však s hlomozem, ale tiše se vyplížili zadem ven.
Proplazili se blátem mezi stromy, kde p ekvapili Angli any, zatímco
Brendan si došel pro Fitzgeralda. Anglické vojáky te drželi v šachu
tiší, úsko ní Skoti.
Jeden z ozbrojenc se zjevn pokoušel protestovat. Te ležel na
zemi s otev enými ústy a z krku mu prýštila krev. S údivem zjistila, že
ho zabil Corbin.
Corbin k nim krá el p es mýtinu a v ruce stále t ímal n ž, jímž
Angli anovi pod ízl hrdlo.
„Brendane, nechte mi tohohle na starost, prosím vás, a postarejte
se o mou sest enku,“ ekl a p istoupil k Fitzgeraldovi se smrtícím
plamenem v o ích. „Jestli se jen trochu prud eji nadechne, u íznu mu
uši, nos a prsty. Samoz ejm si dám pozor, abych ho nezabil, protože
musíme o istit Eleono ino jméno.“
Brendan, jemuž te Corbin kryl záda, se sehnul, aby ji vzal do
náru e.
ásla se tak, že by se bez jeho pomoci sotva udržela na nohou. Do
í jí vstoupily slzy. Málem se znovu svezla k zemi.
Držel ji ob ma rukama a p itiskl si ji k sob . Cítila, jak mu zb sile
buší srdce. Byla tam, kam pat ila. Pak však znovu zaslechla Corbina,
který zlostn promluvil: „Vlastn se obávám, že tu nedokážu jen stát a
dívat se na toho lov ka.“ Brendan se od ní odtáhl, aby Corbin
nemohl šerifa zabít. Corbin se však Fitzgeralda ani nedotkl.
 Místo toho jen zatnul ruku v p st a ude il ho do obli eje takovou
silou, že muž musel p ijít o n kolik zub . Fitzgerald se v bezv domí
svezl na zem. Na chvíli zavládlo ticho.
„Co ud láme s t mihle… Angli any?“ vyšt kl kdosi v galštin .
Radostn vyk ikla, když spat ila Hagara. Stejn jako ostatní Skoti byl
celý od bláta, ale ty il se tam statný a zdravý a tiskl jednomu z voják
ke krku n ž.
Po jeho otázce na chvíli zavládlo ticho. Eleonora v la, na co
všichni myslí. Byli to Angli ané, nep átelé, kte í se vydali na sever,
aby napadli nejen ji, ale i Skotsko. Zasloužili si smrt.
„To ne!“ namítla a dotkla se Brendanovy paže, aby upoutala jeho
pozornost. „Oni… oni o Fitzgeraldov skute ném úmyslu nic
nev li, netušili, jak piln slouží svému králi. Brendane, támhleten
chlapík mi podal me , když už jsem nemohla… Zajm te je a pak je
pošlete zpátky do Anglie.“
Brendan jí v noval pevný pohled. Svaly v celém t le m l napjaté.
„Collum zápasí se smrtí.“
„Jestli je te zabijete, nebudeme o nic lepší než Angli ané,
Brendane. Je p ím í…“
„Vyjeli na sever,“ opá il p ík e.
„Ale Skoti jsou… civilizovaní,“ namítla. „A slitování m že mít
velkou moc.“
„Kdybys zem ela…“
„Nezem ela jsem. Jsem naživu.“
Dlouze se na ni zadíval a pak se oto il k svým muž m.
„Zajist te… v zn ,“ na ídil kone .
Jeden z mladých Angli an se najednou rozplakal.
Byla si jistá, že jím za to nikdo ze Skot ani Angli an nepohrdá.
Když pak muži ohledávali padlé Angli any, aby zjistili, zda jsou
mezi nimi živí, došli k Dirkovi. Ani na chvíli se nerozpakovali.
Hagar p istoupil k jeho t lu a jedinou ráznou ranou mu utnul
hlavu.

Cesta zpátky do hradu byla pomalá a namáhavá. Margot celou

dobu ošet ovala ran né, jež vezli na provizorních vozech.
Eleonora se v jednom okamžiku dostala mezi Hagara s
Brendanem.
 „V la, že p ijedete,“ ekl Hagar Brendanovi. Zdálo se, že to není
poprvé. „Ona to la. Myslel jsem si, že ostatní odvezu do bezpe í,
vrátím se a najdu ji mrtvou. Že se pak budu moci pomstít jen na
kolika z t ch darebák . Ona ale n jak v la, že pojedete za
námi…“
Brendan se podíval na Eleonoru. „V la jsi, že p ijedu?“
Sklonila hlavu. „Ano,“ zalhala.
Nev il jí.
„To je tedy víra,“ zabru el.
„Nevyzpytatelné jsou cesty Pán ,“ ekla se sklopenýma o ima.
Brendan dál nenaléhal. B hem dvou dn , které jim zabrala cesta
na hrad, spolu strávili jen málo asu a už v bec nem li p íležitost být
spolu o samot . Brendan se neustále to il kolem Margot, která
evazovala Collumovi rány. Vytáhli mu z t la zbytek šípu, jenž t sn
minul plíce a srdce, ale hrozilo velké nebezpe í, že se do rány dostane
infekce a on zem e. Margot ovšem m la tém zázra nou lé ivou moc.
Collum ze sebe ob as dokonce vypravil pár slov. Všichni se modlili,
aby p ežil.
Brendan také neustále zap ádal rozhovor s Corbinem. Pokaždé,
když se k nim p iblížila, oba ztichli.
Mohla íkat cokoli, mohla prosit, p emlouvat, zlobit se, nic
nepomáhalo. P edstírali, že se spolu nebaví o ni em závažném. Když
však projevila starost o Alfréda, který je na Clarinu s Isabelou sám,
jako by se na sebe významn podívali.
Za obou nocí strávených na cest na n íhalo nebezpe í. Když
Brendan práv nebd l na stráži, ležel vedle ní a s obrovskou n hou ji
bral do náru e.
Kone dorazili ke kopci severn od hradu. Angli ané zmizeli.
Fitzgerald m l p eražený nos a chyb lo mu n kolik zub . Byl z
ho nadutý v ze , který je neustále popichoval. Eleonora se od n ho
držela stranou.
Když sjeli z kopce do posledního údolí p ed hradem, brány tvrze
se otev ely. Zatímco vjížd li dovnit , vyšel je p ivítat Wallace.
„Svatá Eleonoro!“ zvolal. Brendana si ani nevšiml a pomohl jí
sesednout z kon . „Takže jste se živá a zdravá vrátila zpátky.“
Usmála se na n ho. „Ano. Jsem doma.“
Brendan sesedl z kon a zezadu ji objal kolem pasu. „P esn tak.
Má žena ijela dom .“
 Kolem ran ných a zajatc nastal shon. Cítila, že sem pat í. Skotsko
se stalo jejím domovem.
Nepot ebovala už o istit své jméno kv li Clarinu. Clarin by m l
po právu pat it Alfrédovi. Kdyby se jim tak poda ilo dát mu v t,
jaký osud mu Isabela chystá, a zachránit ho p ed ním! Sest enka si
jist myslí, že Eleonora i Corbin jsou dávno mrtví.
Tohle te byl Eleono in hrad.

Jakmile p ijeli, Brendan nem l chvíli stání. Za ídil, aby v zn ,

etn Fitzgeralda, odvezli k Robertu Bruceovi. Snažil se ujistit, že
Collum s Larsem mají to nejv tší pohodlí, aby se mohli uzdravit.
Eleonora cht la pomoci Margot s ošet ováním, ale ta ji odehnala.
„Zítra budete mít dost asu, abyste se ujala role hradní paní a
ošet ovala ran né. Dnes ve er se v nujte sama sob . Není vám zle?
Hodn jste toho zažila… a ješt k tomu v požehnaném stavu.“
Eleonora se usmála. „Také jsem se bála, ale… sáhn te si. Cítíte, jak
j syn kope?“
„Syn? T eba to bude dcera,“ ekla Margot s úsm vem a p iložila
ruku na místo, kde v Eleono in t le rostl nový život.
„Myslím, že Brendan si p eje chlapce.“
„Myslím, že Brendan jich bude chtít celé hejno,“ odpov la
Margot. „Vy si te ale musíte odpo inout. Nejd íve s vámi ale n kdo
chce mluvit.“
Margot p em nila dlouhou místnost naproti velké síni v lazaret.
ivedla ji k l žku v teplém kout u krbu. Eleonora nejprve
nemohla oteklého, mod inami posetého muže na n m poznat. Pak
vyk ikla a v o ích ji za aly pálit slzy.
eho i!“ Klekla si vedle postele. Zdál se od hlavy až k pat
oteklý. Byl celý polámaný.
Pohnul rty. O i v odulém obli eji se otev ely, pokusil se usmát.
„Kosti srostou,“ poda ilo se mu ze sebe vypravit. „Nehty… nejsou
takovou ztrátou. Necht l jsem vás zradit.“
eho i, chudáku eho i! Tohle všechno jsi vytrp l… kv li mn !“
„Má paní…, zabila jste ho.“
„Myslím, že jsem p ežila jen díky tomu, že mi za al vykládat, co s
tebou d lal,“ odpov la. „Já… já ho jen srazila k zemi. Zabil ho
Hagar.“
 „To je velké št stí pro celé Skotsko,“ ekl eho . Mluvil s velkou
námahou. Letmo ho políbila na elo, jediné místo na t le, které nem l
opuchlé.
„Musíš žít,“ ekla mu.
„Budu, má paní, spolehn te se.“

Když se té noci Brendan kone vrátil do jejich komnaty, ekala

na n ho. Nad ohn m v elo víno. Z vany s dra ími hlavami stoupala
pára. Sama v ní dlouho ležela a pak stokrát p ešla místností. Obávala
se, aby Fitzgerald n jakým zp sobem neunikl Robertu Bruceovi, a
nesmírn se strachovala o Alfréda.
Te byla doma. V la to.
Pot ebovala se však ješt jednou vydat na Clarin.
Zatímco krá ela sem a tam, otev ely se dve e a dovnit vstoupil
Brendan. Byl pokrytý blátem a prachem cesty a obli ej m l celý
umoun ný.
Zapomn la, že má na sob isté hedvábné šaty, rozb hla se k
mu a vrhla se mu do náru e. Pevn ji objal. Cítila, jak se celý chv je.
Sama se také t ásla. O krok ustoupila a lehce se kousla do rtu. Dívala
se do zem .
„Vykoupeš se?“
„Prosím?“ zeptal se a založil si ruce na prsou. „Budeš mne k tomu
nutit?“
„Docela mi to jde, jak jist víš.“
V tu chvíli ji zvedl, a p estože k ela, posadil ji i v šatech do vany.
Shodil ze sebe zablácený tartan a vlezl za ní.
„Brendane! Podívej na tu vodu, vždy rozmá íš celý hrad, t m
pod námi bude kapat na hlavu. Brendane…“
„Jsem tu p ece pánem,“ p ipomn l jí a posadil se do vody.
Namo il si vlasy a set epal ze sebe špínu a nap tí.
Pak se znovu zp íma posadil a odhrnul si vlasy dozadu.
„Jsem kv li vám celá promo ená, pane, až na k ži…“
Natáhl se k ní a vzal její hlavu do obou rukou. P itáhl ji k sob a
políbil ji. Když se jejich rty od sebe odtrhly, ml ela.
„Opravdu sis myslela, že p ijedu?“ zeptal se.
„Modlila jsem se za to,“ p ipustila.
„P ikázala jsi ostatním, aby odjeli, a nedbala jsi o vlastní život.“
 „Nem la jsem na vybranou,“ odpov la. Dotkla se rukama jeho
hrudi. „Ani trochu. Stejn nám ješt zbývá n co ud lat, Brendane.
Alfréd je na Clarinu s Isabelou. Cht la nás všechny zabít. Ona…“
Položil jí prst na ústa. „Já vím.“
„Musíme n co…“
„Já vím. Ale ne dnes ve er, má lásko, má ženo.“
Ml ky se mu zadívala do modrých o í.
„Dnes… je to po tom všem… první ve er, kdy jsme spolu a ty jsi
doopravdy p ed tvá í Boží mou ženou. To, že jsi naživu,“ dodal s
nap tím v hlase, „je z Boží v le. Že tu te takhle sedíme, je jedním z
jeho nejdobrotiv jších zázrak .“
Vstal a vylezl z vany. Pak se k ní natáhl, aby jí pomohl ven.
„Brendane…, pozor na tu vodu.“
Ucouvl a podíval se na ni. „Máš pravdu, voda…“
istoupil k ní, stáhl z ní promo ené šaty a odhodil je na zem.
stal p ed ní stát. Rukama jí p ejel po pažích, pohladil ji po tvá i,
pokra oval údolím mezi jejími adry až k podb išku. Klekl si a
itiskl tvá k jejímu b ichu. Zajela mu prsty do vlhkých vlas .
„Miluji t , Brendane, více než… kohokoli jiného. Více než vlastní
život,“ zašeptala.
Vroucn k ní p itiskl rty. Pak vstal a zvedl ji.
žn se na ni usmál.
„A já miluji tebe, ženo, více než kohokoli jiného.“
„Dokonce i více než Skotsko?“ zeptala se šeptem.
„Ano, paní,“ odpov l po chvíli.
„Více než Skotsko.“
Nev ila mu, ale usmála se na n ho.
Nezáleželo na tom.
V krbu plápolal ohe a vrhal magické odlesky na jeho t lo, které
tolik milovala, na napnuté svaly, jeho bronzovou k ži.
Uprost ed plamen jí dokázal, jak moc ji miluje.
Ona v jeho náru i u inila totéž.
 23

Když Eleonora sestoupila dol po schodech, zjistila, že ve velké

síni se sp ádají plány. Shromáždilo se tam velké množství lidí. Byli
tam Erik s Corbinem, Liam, Longueville a mnozí další. Wallace sebral
oddíl muž a za rozb esku odjel. V l, že p ím í s Angli any
nebude trvat dlouho. M l své p íznivce, ale dávno už to nebyla silná
armáda. Cht l si na chvíli odpo inout a pobýt doma.
V Anglii na n ho ne ekal ani klid, ani spravedlnost.
la, že muži spolu hovo í už dlouho a probírají stávající
situaci. Vkro ila p ímo do jejich st edu a oslovila Brendana.
„Musím jet na Clarin. Alfrédovi hrozí nebezpe í.“
„Ano. Dnes ve er.“
„Dnes ve er?“ zeptala se nev ícn .
„Ano. Sbal si, co pot ebuješ,“ odpov l.
Zabalila své v ci a pak pomáhala Margot ošet ovat ran né.
ed setm ním Brendan p išel do jejich komnaty. Zav el za sebou
dve e a pozvolna p istoupil ke krbu.
Sledovala ho. „Nem li bychom už jet?“ zeptala se tiše.
„Za chvíli,“ odpov l.
Kdosi zaklepal na dve e. Otev el je, jako by p íchozího o ekával.
Stála tam služebná Johana s dv ma poháry vína na podnose.
Pod koval jí, zav el dve e a položil tác na stoli ku u krbu.
„Musíme odjet, Brendane.“
„Brzy vyjedeme,“ odpov l m kce. „Poj sem.“
Posadil se do velkého vy ezávaného k esla u krbu, a když k n mu
istoupila, chytil ji za ruku a p itáhl si ji k sob . Posadil si ji na klín a
pohladil ji po tvá i. Pátrav jí hled l do obli eje.
„Pro chceš vyjet až za soumraku?“ zeptala se.
 „Pot ebujeme celý den na cestu,“ odpov l prost .
„Alfréd je už možná mrtvý…“
„Nemysli na to.“
Vzal poháry do ruky a jeden jí nabídl. Upila a pozorn se na n ho
zadívala. Víno p íliš nepil, m l rad ji pivo. „Brendane, možná.“
„Máme as. ekáme, až nám Robert Bruce dá v t, zda se k nám
idá.“
„Myslíš, že to ud lá?“
„Nevím. Jestli ano, budeme s sebou mít velký oddíl a až p ekro íme
hranice, nebudou v nás hned vid t psance.“
„A když se k nám nep idá?“
Pokr il rameny. „Na Clarin se stejn dostaneme. Dopij to víno,“
dodal jemn . Poslechla ho a pak mu podala pohár. Znovu šiji pozorn
prohlédl a pak ji políbil. Dotek jeho rt byl letmý, ale p esto zvláštn
razný.
„Opravdu t miluji.“
„Já vím. Pojedeš se mnou na Clarin.“
Šat m la vep edu zavázaný jednou tkanicí. Zatáhl za ni. Pak zajel
pod látku a hladil ji. Chytla ho za ruku.
„Musíme jet.“
„Ješt je as.“
„Brendane…“
„Spole strávený as je vzácný. To oba dob e víme.“ Odstr il jí
ruku a dál tahal za tkanici. Cítila, jak jí horkými prsty p ejíždí po t le.
Najednou ji zaplavila vlna tepla. Polkla.
„Brendane…“
„Pomiluj se se mnou,“ ekl naléhav .
Vstal a p itom ji zvedl. Za chvíli veškerý od v, do n hož se p ed
cestou pe liv oblékla, ležel poházený po zemi. Navrchu ležel jeho
tartan. Dotek jeho t la ji vzrušoval. Vzty il se nad ní a znovu se jí
pozorn zadíval do tvá e. Byl vážný a podivn zadumaný.
„Velice t miluji.“
„Já vím.“
„Tohle d lám… z lásky k tob ,“ ekl.
Usmála se a dotkla se jeho tvá e.
„Já vím.“
„Abys mohla žít,“ zašeptal.
 „Brendane…“
Prudce p itiskl rty na její ústa a dlouze, pevn ji líbal a hladil ji.
žn ji držel v náru i, ale p esto se s ní miloval s prudkou
náruživostí. Vid la jeho obli ej, váše a ješt n co jiného…
V ohni jako by tan ily hv zdy. Zvedla se a vyšla mu vst íc,
pohybovala se ve stejném rytmu s ním, tiskla se k n mu. Sladké
vyvrcholení je oba obest elo jako roztavená ocel. P itiskla se k n mu,
lehla si vedle n ho…

Za n jakou dobu se prudce vytrhla ze spánku. Chvíli v bec

netušila, co se s ní d je. Pak si za ala vzpomínat. M li odjet. Byla
ipravená, jenomže… P evalila se. Ležela nahá v posteli. Brendan byl
pry .
Podívala se na druhou stranu postele. Tartan byl pry . Její šaty
ležely na zemi.
Vysko ila z postele. Nedbala na divoce rozcuchané vlasy,
nasoukala se do šat a vyrazila ke dve ím.
Ani se nepohnuly. Byla zam ená. Chvíli na dve e p ekvapen
zírala a pak se rozb hla k oknu vedoucímu na balkon nad hradbami.
Byl jasný den.
Na balkon byla hlídka. Na lavi ce tam sed l Tomáš z Longueville
a etl si. Zvedl hlavu od knihy a ekl. „Tuhle napsal Francouz.“
„Co d láte na mém balkon , Tomáši?“
„Hlídám, abyste neutekla.“
„Jak dlouho jsou pry ?“
„Skoro den.“
„Za to, že mu pomáháte, byste se m l smažit v pekle, Tomáši!“
„Ale lady Eleonoro! Tohle je jeden z mých dobrých skutk ,“ pravil
zvesela. „V pekle se budu smažit za jiné v ci.“
„Vy prost z stanete pirátem, Tomáši,“ vyhrkla rozzloben .
Usmál se. „Díky.“
Rozezlen zaklela a vrátila se do komnaty. Tiše zu ila. Jak jí to jen
Brendan mohl ud lat? Pak pochopila.
Bál se, že pro ni v Anglii nebude bezpe no. Chápala to…,
rozum la mu…
Tím spíše se o n ho bála a toužila být s ním. Prudce rozhrnula
drapérie zakrývající vchod do v tší komnaty p ilehlé k její ložnici v
domn ní, že snad není zam ená.
 U krbu sed la Margot a klidn šila. Zvedla o i k Eleono e.
„Už dávno odjeli,“ ekla klidn .
„Ale…“
„Te nem žete jet do Anglie. Je to pro vás velice nebezpe né.“
„Jenomže tohle je m j boj, Margot…“
„Je jeho stejn jako váš. Nechte ho tentokrát bojovat za vás.“
„Ale co když se k n mu Bruce nep idal? Bude sám psanec na
nep átelském území…“
„Vrátí se k vám,“ ekla Margot.
„Kde jen po ád berete tu jistotu?“ vyk ikla Eleonora.
„Ze zkušenosti,“ opá ila Margot a klidn se dál v novala své
práci. „A protože vím, že vás miluje,“ dodala m kce.

ekali na rozcestí, jež k ižovala cesta vedoucí na jihozápad. Kon

z dlouhé chvíle hrabali kopyty v zemi.
„Robert Bruce nep ijede,“ ekl Erik. „Poskytl nám veškerou
pomoc, které se odvážil, aby p itom neztratil královu náklonnost.“
Brendan s ním za ínal souhlasit. Doufali marn , že se Robert
Bru e objeví. Byl s králem Eduardem už p íliš pevn spojen. Práv se
oženil a ješt ani po ádn neoschl jeho podpis na vazalských
dokumentech.
Ale práv proto musí ijet. Když ho budou mít s sebou, všichni
uv í, že má dobrý d vod Clarin navštívit, a nikdo p itom nebude v
ohrožení.
„Támhle!“ vyk ikl najednou Liam. „Támhle jsou kon ! Vidím je.
Bruce se k nám p idá!“
Brendan hled l na blížící se kon a na korouhve s barvami
Carricku… A na samotného Roberta Brucea, který klusal v ele
pr vodu.
Brendan mu vyrazil v ústrety. Tvá il se vážn . „D kuji vám, že
jste p ijel.“
„Netáhneme p ece do války. Jenom chceme navštívit anglické
državy nedaleko statk mého rodu,“ odpov l Bruce. Nes etn krát
mu spílali do zrádc .
A nes etn krát mohl rozhodovat o skotské porážce i vít zství.
Dnes však sed l na koni od ný do svých rodových barev a za ním
jelo páže s jeho korouhví. elist m l pevn stisknutou. Byl stejn starý
jako Wallace, avšak p edstavoval trochu jiný typ v dce. Narodil se
jako šlechtic.
Nebo jako král? napadlo Brendana.
„Správn , Brucei, takový je plán,“ pravil Brendan.
„Napsal jsem králi, jak jste si p ál, a všechno jsem mu objasnil.
Stejn tak jsem poslal dopis královn a doufám, že zasáhne. Je velice
mladá a bere své povinnosti vážn . Hlavn je to ale sestra Filipa
Francouzského, který si vás nesmírn váží.“
„Budu jí vd ný za cokoli, co ud lá, aby o istila jméno mé ženy od
na ení z vraždy.“
„Vdala se za skotského psance. Král jí nedovolí udržet si rodový
majetek.“
„O majetek tady nejde. Chceme ji zprostit obvin ní, že zavraždila
svého manžela.“
„Máte k tomu dobré d vody,“ ekl Bru e. „Maškaráda, kterou jste
si vymyslel…, se mi dost zamlouvá. Chcete se obléknout do mých
barev te , anebo až budeme blíže Clarinu?“

Ke Clarinu se dostali brzy ráno. Blížili se k n mu za hlasitého

troubení roh , jež ohlašovalo p íjezd bohatého a mocného muže s
po etnou družinou.
Z hradu jim p irozen rychle vyjel vst íc jeden ze strážc , aby je
uvítal. Barvy Roberta Brucea, významného pána v Anglii i ve Skotsku,
všichni dob e znali. Stejn tak se v lo o Eduardov poslední
smlouv s tímto možným následníkem skotského tr nu. Brána
Clarinu se otev ela, jakmile se k hradu p iblížili.
Kon projeli pod jejími oblouky.
Z hlavního vchodu do v že vyšla Isabela.
Byla to úchvatná žena s tmavými vlasy, vznešeným držením t la a
jemnými rysy tvá e. P istoupila p ímo k Robertu Bruceovi a hluboce
se mu poklonila.
„Lorde Brucei…“
„Vy mne znáte, madam?“ zeptal se.
„Samoz ejm . Jsem Isabela z Clarinu, jediná, která vás mohla p ijít
pozdravit, obávám se. Bu te nám vítán. Jedete do Londýna? Jist
máte žíze . Prosím, poj te se ob erstvit do naší sín .“
 Ukázala na otev ené dve e a vstoupila za ním. Následovali je
Corbin, Brendan a Erik oble ení do brn ní, p ileb a halen s
Bruceovými barvami.
Robert Bruce neztrácel as. Zatímco Isabela volala na služebnictvo,
p inesou víno a jídlo, za al se vyptávat: „Kde je hradní pán?“
„Hradní pán?“ opá ila zarmoucen . „Obávám se, že jsme se
dostali do politováníhodných nesnází. Právoplatná paní, Eleonora,
otrávila svého nebohého manžela. M li ji odvézt k soudu do Londýna,
ale králova zmocn nce, jeho šerifa, p epadli…,“ na chvíli zaváhala a
pak pokra ovala: „skotští psanci. Obávám se, že ujela na sever se
svým milencem. Šerif se za ní ale vydal znovu. Unesli…,“ p edstírala,
že se snaží ovládnout vzlyky, „mého manžela. Panství spravuje
Alfréd, ale tomu se nedávno stala strašná nehoda. Rozbilo se mu…
sedlo, když objížd l pozemky. Leží naho e v posteli. Ale tady je víno
a jídlo.“
Do sín p išli sluhové s narychlo p ipraveným ob erstvením.
Isabela se opravdu touží stát hradní paní, napadlo Brendana. Nechala
pokrm p ipravit, sotva v dálce zahlédla Bruceovy barvy.
„Jídlo po ká.“
„Promi te, lorde Brucei? Velice rádi vás tu vidíme. Vím, že jste se
usmí il s králem Eduardem, a t ebaže se chystám držet smutek…
Myslím si totiž, že Corbin je dávno mrtvý. Ti psanci ho jist zabili. Sir
Miles Fitzgerald mi dal nad ji, ale Corbina váže povinnost k rodin .
Bude Eleonoru bránit, i když ví, že zcela jist zavraždila svého
manžela.“
„Kde je Alfréd z Clarinu?“ zeptal se Bruce.
„Naho e, ošet uji ho tam. Poj te za mnou.“
Brendan, Erik a Corbin, všichni dob e skrytí za bruceovskými
ilbami, za Isabelou krá eli nahoru po schodech. Otev ela dve e do
jedné z místností.
Alfréd ležel v posteli. Tvá m l zsinalou. „Obávám se, že si zlomil
nohu. Bylo to hrozné, když ho k vyhodil ze sedla. Nikdy se neplaší,
ale toho dne…“
„P edpokládám, že ho sama ošet ujete,“ pravil Bru e.
„Nikomu jinému bych nedovolila, aby se staral o mého
nejdražšího švagra. Jestli je m j nebohý manžel mrtvý…“
 „Tv j manžel ale není mrtvý, Isabelo,“ ozval se Corbin, ud lal
krok vp ed a strhl si p ilbu z hlavy. „A jestli se mého bratra jenom
dotkneš, zaživa t stáhnu z k že.“
Isabela na n ho hled la s hr zou v o ích. Brendan s Erikem si také
sundali p ilby. Isabelina ústa se stáhla hr zou.
Pak se sebrala a usko ila p ed Corbinem. „Co je tohle za frašku?“
zeptala se.
„To není žádná fraška, madam,“ odpov l Bruce. „P ijel jsem,
abych vás odvezl do Londýna – spolu se sirem Milesem, který nám
pov l všechno o vašem rozsáhlém a skv le propracovaném plánu
na spole né ovládnutí zdejšího území.“
„P esn tak, drahá ženo,“ dodal Corbin. „Pov l nám toho
docela dost – o vás dvou.“
Isabela na n ho zírala. V tu chvíli si musela z hr zou uv domit, že
ji skute dopadli.
Nejprve se za ala hádat. „Cokoli vám ekl, abyste ho ušet ili,
ur it byla lež, vy pohané. Král vždycky uv í spíše svému šerifovi
než zrádkyni, která kv li skotskému psanci opustila svou zemi.“
„To je možné. P t z jeho lidí je ochotno odp isahnout, že jsme s
Fitzgeraldem zacházeli slušn a že Eleono e chystal krutý konec,“ ekl
jí Brendan.
Zb sile vyrazila p es místnost.
Brendan ji však dob hl a chytil ji d íve, než se mohla vrhnout z
okna na chodník.
Divoce se ohán la a podrápala ho.
„Kdepak, madam,“ ekl. „Pojedete do Londýna. Tam se budete
zodpovídat ze smrti Alana z Lacville.“
„Ty!“ zasy ela. „Ty jsi – ten kn z. Ne, jsi proradný, hnusný Skot,
ty darebáku!“ zu ila.
Za ala se po n m sápat. Corbin ji od n ho odtrhl, za zády jí p itiskl
ruce k sob a nep íliš jemn jí je svázal.
Pak k nim p istoupil Erik a vzal ji za paži. „Hodláme ji p edat
spravedlivému soudu,“ ekl Corbinovi. „Dohlédnu, aby ji odvedli k
ostatním v m a p ipravili ji na odjezd.“
Corbin p ikývl. „Musím si promluvit s bratrem,“ pravil m kce.
Podíval se na Brucea. „Mohl by se na n ho nejprve podívat váš
léka …?“
 Téhož odpoledne vyjeli z Clarinu. Robert Bruce se m l se svými
muži vydat na jih. Brendan hodlal jet dom .
Domníval se, že Corbin bude chtít z stat na Clarinu. Ten se však
rozhodl jet s nimi, když se ujistil, že o bratra je dob e postaráno.
„Hrad mi nikdy nepat il a Alfréd jej spravuje velice dob e. Vrátím
se s vámi do Skotska.“
„A co Isabela?“
„Po právu ji odsoudí. Myslím, že mi povolí rozvod.“
Zdrželi se jen tak dlouho, aby mohli sníst pokrm, který jim p i
íjezdu nechala p ipravit Isabela. Pak se znovu vydali na cestu.

Když se o dva dny pozd ji blížili k hradu, Brendan uvažoval, jak

moc bude jeho žena zu it.
Nem l odvahu vzít ji s sebou. Kdyby se k nim nep idal Robert
Bruce, mohli mít potíže. Žádné spravedlnosti by se nedopátrali.
Brány se p ed nimi otev ely. Jel v ele své družiny, schopný, hrdý
vále ník, nesmlouvavý a odvážný…
Te ho však odvaha za ala opoušt t. M l vlhké dlan .
Vjel dovnit …
A spat il ji p ed sebou. Stála na schodech a ekala na n ho.
Eleonora z Clarinu. Ne… Eleonora Skotská.
Vid la ho p es nádvo í. Jejich o i se st etly.
Pozvedl ruku na znamení vít zství. Usmála se.
Pak se rozb hla p es nádvo í, aby ho uvítala. Sesko il z kon a
chytil ji do náru e…
Dlouho ji tiskl k sob . Potom si uv domil, jak se musí strachovat o
bratrance. Odtrhl se od ní a zahled l sejí do tvá e.
„Alfréd bude žít, alespo mne o tom ujistili Bruceovi léka i,“ ekl
jí. „T žce se zranil, ale b hem n kolika hodin bez Isabeliny n žné pé e
se jeho stav velmi zlepšil.“
„Ale…“
„Bude žít. Je silný. Než jsme odjeli, dlouho u n ho byl Corbin.“
Podívala se mu za záda a vid la, že Corbin se vrátil s ním.
Brendan pokr il rameny. „Rozhodl se, že se stane Skotem.“
„A ví Alfréd…“
„Ví, že se nevrátíš. Nemohl p íliš mluvit. Srde t zdraví.“
„A Isabela…?“
 „Corbin ji našt stí nezabil na míst a my jsme jí zabránili ve skoku
z hradeb. Práv v doprovodu Roberta Brucea mí í do Londýna.“
Sklonila hlavu. Vzal ji za bradu a p inutil ji podívat se mu do o í:
„Zlobíš se na mne moc?“
„Provedl jsi mi hroznou v c. Uspal jsi mne.“
„Byl jsem velice opatrný. Margot mi poradila. Zlobíš se?“
„Zu ím,“ odpov la, ale pak se krásn usmála a v modrošedých
ích jí zajisk ilo. „Ale v po ádku ses vrátil dom . Ke mn .“
„Tak to budu d lat pokaždé,“ ekl jemn .
„V tom p ípad zlost odložím na pozd ji,“ slíbila mu.
Znovu ji objal.
Opravdu zvít zili.
li však, že za svobodu se ješt budou muset bít.
 Eleono ino dít se narodilo tvrtého listopadu. Byla to hol ka.
Cht la chlapce, ale Brendan, jemuž uzlí ek plenek dali do náru e
íve než jí, byl nadšený.
„Budeme s ní ovšem mít vážné potíže,“ ekl jí.
„Pro pak?“
„T eba bude po matce a poleze ven okny a tak podobn .“
Pok tili ji Jenovéfa Margot. První jméno dostala po Eleono in
matce, kterou si její dcera tém nepamatovala, a druhé po Margot, jež
dít ti šla za kmotru.
i týdny po narození dcery kone dostali zprávy z Londýna.
Anglický soudce a pairové rozhodli, že sir Miles Fitzgerald je vinen
vraždou francouzského šlechtice Alana z Lacville. Isabelu také
odsoudili. Z panství Roberta Brucea se k nim doneslo, že Isabela se ze
všech sil snažila Brucea okouzlit, ale ten si toho tém nepovšiml,
protože p íliš miluje svou nev stu. Fitzgeraldovi nakonec z milosti
ali hlavu, místo aby ho pov sili. Isabela, již d sila p edstava jak
me e, tak provazu, sv j život ukon ila stejn jako Alan v – otrávila
se.
Eleonora v la, že p ese všechno, co se p ihodilo, je Corbinovi
líto, jak jeho žena dopadla. Skotskou v c p ijal za svou mnohem
ochotn ji než ona sama. Když se dozv l, co se stalo s Isabelou, vyjel
z hradu, jako to asto d lal Brendan. Když se vrátil, jako by se vylé il.
Následující rok pro n byl velice plodný, ale bohatství a klid
nem ly trvat dlouho. Králi se znovu poda ilo shromáždit armádu
pot ebnou k mohutnému útoku na Skotsko. P ím í skon ilo. V
kv tnu roku 1303 se Eduard dostal k Roxburghu. Pak vyplenil
Edinburgh, Linlithgow, Perth, Brechin, Aberdeen, Banff a Elgin. V
listopadu pokra oval do Dunfermline, kde strávil zimu. P ijela tam za
ním i jeho mladá žena. Skotský odpor Angli any nijak nezastavil. Na
chvíli se zarazili pouze u Brechinu, kde jim vzdoroval sir Tomáš z
Maule, než ho zabili.
Král se nepokusil zbo it jejich hrad ani vydrancovat vesnici, jež
kolem n j rychle vyrostla. Jejich pozemky t sn sousedily s
Bruceovými, a možná proto se jim panovníkovi vojáci vyhnuli. Mnozí
muži se králi vzdali. Vilém Wallace v té dob byl na návšt u
íbuzných v Menteithu. N kolik muž , kterým jeho osud velmi ležel
na srdci, se ho snažilo p im t, aby využil p íležitosti a také se s králem
Eduardem usmí il. Odpov l, že se hodlá bít za skotskou svobodu a
nevzdá se. Král na ídil siru Alexandru z Abernathy, aby hlídal u eky
Forthu pro p ípad, že seji sir Vilém pokusí p ejít. P ikázal mu, aby s
Wallaceem nevyjednával, ale že po n m má chtít, aby se vzdal a
podrobil panovníkovi. Wallace však nic takového u init nehodlal.
Tehdy ješt existovaly oblasti, jež nep estávaly králi vzdorovat. V
eznu roku 1304 byli Wallace, sir Simon Fraser a jejich p ívrženci
napadeni u Tweeddale a museli ustoupit p es Lothian. U Peebles je
porazili, ale ani Wallace, ani nikdo z jeho stoupenc nepadl do zajetí.
Kdosi je varoval, že jeden p eb hlík Angli an m prozradil, kde se
Wallace skrývá. Varování pocházelo z tajného zdroje, od lov ka, jenž
nyní naoko spolehliv sloužil králi.
Od Roberta Brucea.
Brendan se z poty ek vracel unavený, ale neporažený – a za ínal
mocného souseda na jihozápad chovat v úct . Doslechl se, že Bruce
vyjednává se skotskými kn žími. Balliol se zjevn nem l vrátit jako
král. Z stali dva uchaze i o tr n – Jan Comyn a Robert Bruce. Jan
Comyn, zvaný Rudý i Krutý, podepsal s Eduardem mír.
Robert Bruce za ínal projevovat mnohem v tší pochopení pro ty,
kte í obdivovali Wallacea. Brendan se domníval, že Bru e si za íná
myslet, že s jeho postavením a mocí a s Wallaceovou schopností
ovlivnit lidi se jim poda í vytvo it skute ný odboj proti královské
zv li.
Eleonora se nau ila naslouchat, p ijímat porážky a doufat.
Když toho léta Eduard odjížd l ze Skotska, na ídil, aby vypálili
opatství v Dunfermline, v n mž byl ubytovaný. Budova byla
nádherná a byli tam poh bení mnozí skotští králové a královny,
etn jeho sestry Markéty, jejího manžela Alexandra a jejich d tí. U
hradu ve Stirlingu použil k obléhání stroje, jemuž íkal Vále ný vlk,
ebaže se hradní stráže vzdaly. Cht l vid t, jak jeho nová zbra
funguje, a bavil dámy svišt ním náloží do hradu.
Ze Skotska odjížd l s p íjemným pocitem dob e vykonané práce.
Té zimy se Eleono e narodil syn. Pok tili ho Arryn Vilém. První ze
jmen dostal po p íbuzném, s nímž Brendan vyrostl, druhé pak po
muži, jehož si nade všechny vážil.
Margot s Erikem se rovn ž dostalo požehnání. M li zlatovlasou
dívenku a syna, oba s nebesky modrýma o ima.
V tom období, kdy je král drtil železnou p stí, Wallace neustále
ejížd l z místa na místo a posílal Brendanovi zprávy.
Brendan se k n mu spolu s mnoha ostatními p idal, zú astnil se
poty ky a zase se vrátil dom . Eleonora n kdy musela vzít d ti a
ostatní ženy na sever a astokrát i na ostrov daleko na západ , kde
l Brendan rodinu. Ostrov, na n mž stála starobylá rodová tvrz, byl
skalnatý a chránilo jej mo e, takže byl tém nedobytný. Eleonora se
nau ila žít s nep íjemnou skute ností. M la vzor v Margot. Nemyslela
na to, jestli se vrátí, ale pokaždé, kdy to bude. Vždycky k ní p ijel. A
zvít zil nebo utržil porážku, vždy ji vyhledal o ima a objal ji, jako to
ud lal, když se tehdy vrátil z Clarinu. Pevn ji k sob p ivinul a potom
si spolu povídali.
kdy si myslela, že by se jí ho snad mohlo poda it p emluvit, aby
nikam nejezdil, a využít k tomu jejich d tí i svých obav. V la však,
že je to marné. Kdyby nez stal vzdorným, svobodným Skotem,
vášnivým a v rným, už by to nebyl muž, jehož znala a tolik milovala.
Velikého Wallacea nakonec neporazili v bitv , ale zni ila ho zrada.
Jeden z Vilémových muž , sir Aymer z Valence, se obrátil na sira Jana
z Menteithu, Skota, jenž se vzdal králi. Slíbil mu, že král se mu bohat
odm ní, když mu pom že dopadnout Wallacea. Menteithovi u
Falkirku zabili p íbuzného. Pozval si na pomoc synovce Jana
Krátkého, který se p idal k Wallaceovi a zpravoval strýce o
Vilémových plánech a jeho pohybu.
Robert Bruce byl u královského dvora, ale p vodn m l jet na
sever, aby se setkal s Wallaceem. Nikdo p esn netušil, jestli o tom
Bruce ví. Jedné noci, když Wallace ekal na smluveném míst na
Brucea, ho Jan Krátký ve spánku odzbrojil. Stejný osud potkal i jeho
velmi dobrého p ítele a v rného p ívržence Kerbyho. Jan pak nazna il
Menteithovi, aby p ivedl své muže. Kerbyho zabili. Odzbrojený
Wallace se s nimi pustil do k ížku. Menteith mu ekl, že je obklí en
anglickými vojáky a že ho jen odvezou do Dumbartonského hradu,
kde bude pod dohledem.
Zádní Angli ané kolem nebyli. Wallace to zjistil, až když se svému
krajanovi vzdal. Zradili ho.
Menteith ho neodvezl do Dumbartonu. Vyhnul se všem míst m,
kde by mohl narazit na vlastence v rné Wallaceovi.
edal Wallacea Janovi ze Seagrave, správci kraje jižn od eky
Forth. Ten ho m l dopravit do Londýna.
Když se eho coby posel v ítil do hradu a k ikem jim tu
neblahou novinu oznámil, Brendan zu il. B snil a p itom mluvil o
králov nenávisti v i Vilémovi a o zrádcích, kte í se dokázali tak
podle zachovat. Proklínal Roberta Brucea a každého, na koho si jen
vzpomn l. P itom se p ipravoval, aby mohl za ít pronásledovat oddíl
vezoucí Viléma na jih do Londýna.
Eleonora se toho d sila a radila se s Margot.
Když se chystal k odjezdu, poslala za ním Bridii, aby ho poprosila,
k ní ješt p ed odjezdem zajde.
Když p išel do komnaty, byl celý jak na trní, velice rozrušený.
„Bože, Eleonoro, oni ho zabijí! Musíme rychle jednat.“
„Už jsou v Anglii. Jak je chceš zastavit?“ zeptala se.
„N jak. Jakkoli. N co vymyslíme.“
Na stoli ce u krbu ležel podnos s poháry vína. „Brendane,
tentokrát mám opravdu strach. Bu jen chvilku se mnou, než
odjedeš.“
Odvedla ho ke krbu a p im la ho, aby se posadil na kožešinu p ed
ním. Dívala se, jak rychle pije víno, pak se k n mu p ivinula a políbila
ho. „Obejmi mne, Brendane. Tentokrát se vážn velice bojím. Miluj se
se mnou, než odjedeš, lásko, a mám na co vzpomínat…“
Zdálo se, že její obavy chápe. Miloval ji pozvolna, stále n žn ji a
vášniv ji, až byla tém bez dechu… a málem zapomn la na sv j
plán.
Nakonec se nad ním zvedla a posmutn le se usmála. „D lám to
jen proto, že t velice miluji.“
„Eleonoro…,“ za al a svraštil obo í.
Usko ila. Pokusil se vstát a chytit ji. Nedokázal to. V bezv domí
padl zpátky na kožešinu. Opatrn se oblékla a p ipravila mu dostatek
potravy na n kolik dní. Pak vyb hla z místnosti.
 Když se druhého dne pokusil vyjít ven, zjistil, že dve e jsou
zam ené.
Za al k et s takovou silou, až se st ny hradu málem ot ásaly.
Všichni procházeli kolem a nevšímali si ho.
Když po dvou dnech kone ekla Erikovi, že by možná m li
uvolnit závory na dve ích, nedokázala za ním jít. Práv byla s Margot
a d tmi na nádvo í, když Jenovéfa ukázala na dve e a š astn ekla:
„Tata. Tata!“
„Nejsem si jistá, že tata mne zrovna te chce vid t,“ zabru ela
sm rem k batoleti. „Margot, prosím t , dohlédni na d ti…“
Oto ila se a rychle vyrazila ke stájím. Zaslechla za sebou jeho
kroky. Vklouzla dovnit , ale stále ho slyšela za sebou. Když se
pokusila rozb hnout, srazil ji do sena. Zd šen vyk ikla. P itiskl ji k
zemi, p iblížil obli ej k jejímu a rukama ji držel za tvá e. Hled l na ni
vážnýma o ima, v nichž se zra ila bolest.
„Brendane, odpus mi to, musela jsem to ud lat… Zem el bys
kv li n mu. Nemohl bys ho osvobodit. Wallace by to necht l…“
„Já vím.“
„Brendane, prosím t , nezlob se na mne tolik…“
„Zlobím se.“
„Ud lala j sem to j en…“
„Aby ses mi pomstila, co?“ vyhrkl. M l na mysli chvíli, kdy ji
uv znil, aby nemohla jet na Clarin.
Zavrt la hlavou. „Protože to byl dobrý nápad. Na mne
zafungoval. Doufala jsem, že to s tebou bude stejné.“
„Zabijí ho,“ ekl Brendan.
„Já vím. Je mi to líto. Ale nem žeš mu pomoci. Zlobíš se hodn ?“
„Zu ím.“ Pak se smutn usmál. „Ale nezáleží na tom.“ Dotkl se
její tvá e. „Poválíš se se mnou v sen ?“ zašeptal.
„Kdekoli,“ odpov la.
stali spolu ve stájích až dlouho do tmy.
V následujícím m síci se dozv li, co se p ihodilo.
Viléma Wallacea v Londýn postavili p ed falešný soud. P iznal,
že napadal Anglii a Angli any.
Obvin ní ze zrady odmítl. Eduarda I. nemohl zradit, protože mu;
nikdy nep ísahal v rnost. Nikdy.
esto ho odsoudili k smrti, jaká ekala zrádce.
 Vezli ho spoutaného na voze ulicemi Londýna. Lidé na n ho
plivali a házeli po n m shnilé ovoce a cokoli našli na ulici. Dovezli ho
na popravišt ve Smithfieldu. Žádal, aby mu kn z p ed o ima držel
otev ený žaltá , dokud se s ním nevypo ádají.
Pov sili ho a pak ho polomrtvého od ízli. Vykastrovali ho a vy ízli
mu vnit nosti. Potom mu usekli hlavu a jeho t lo roz tvrtili, aby
každou z ástí poslali na jednu sv tovou stranu království. Jeho hlavu
pov sili na Londýnský most.
Brendan naslouchal Griffinovi, Bruceovu poslovi, který jim ty
smutné zprávy p ivezl spolu s Bruceovou p ísahou, že se zradou na
Wallaceovi nemá nic spole ného.
Brendan ho vyslechl, ale pak se omluvil.
Vsedl na kon a vyjel z hradu.
Toho dne Eleonora vyrazila za ním.
Našla ho, jak sedí na kopci a hledí do krajiny.
„Je po všem,“ zašeptal. „Po state nosti… Srdce Skotska… je
mrtvé.“
„Vilém zem el. Vždycky v l, že nasazuje život,“ ekla jemn .
„Byl ochotný za váš sen zem ít.“
„Jenže ten sen zem el spolu s ním,“ odpov l Brendan.
Dotkla se jeho tvá e a p im la ho, aby se na ni podíval. „Brendane,
já vím, co pro tebe znamenal. Kdysi jsem si o n m myslela, že je to
zr da, ale zjistila jsem, že je to lov k, skv lý lov k, opravdu
state ný a estný. Jeho smrt náš sen ale probudí, bude živý jako nikdy
edtím.“ Utrhla trs trávy a lu ní kvítí. „Tohle je Skotsko. Tyhle kopce
jsou Skotsko, vlnobití u skalnatých b eh , barvy, krása, lidé, dokonce i
rozhádaní baroni a rody. Skotsko nep estává existovat, stejn jako náš
sen.“
ipadalo jí, že ji neslyší ani nevidí. Vstala, vzala kon za ohlávku
a odcházela podél potoka. Cht la ho nechat o samot .
la dojem, že se nad Wallaceovou smrtí rozplakal. Brendan
nikdy neplakal. Te však m l vlhké tvá e. Bála se toho, jak hluboký
asi m že být jeho žal.
Stála u potoka a dívala se, jak se v n m í voda. Krásn se leskla
v paprscích slunce, jež pronikalo mraky.
Podívala se na zvln né kopce a hory v dálce za nimi. Tohle bylo
Skotsko.
 Po chvíli zaslechla dusot kopyt. Na okamžik se na ni zahled l a
pak se na ni neznateln , bolestn usmál.
„Jedu navštívit našeho souseda Roberta Brucea. Myslím, že… máš
pravdu. Z Viléma se stane mu edník. Jeho smrt, stejn jako jeho život,
lidi zm ní. Kdysi mi ekl, že jestli zem e…, máme se p idat k
Bruceovi. Ud lám to. Uvidím, jestli je pravda, že je estný a Viléma
nezradil, jestli v bec…“
„Jestli se n kdy v bec bude moci stát králem.“
„Možná…“
„Ano?“
„Možná bychom mohli navštívit našeho souseda spole .“
Úsm v na jeho tvá i se rozší il. Vyhoupla se na svého kon . Natáhl
k ní ruku. Vzala ho za ni. P itáhl ji blíže k sob a bok po boku vyjeli.
Jejich sen nezem el…
 Podle Slepého Harryho, minstrela, jenž za vlády Jakuba IV. (1488 –
1513) napsal Život a iny sira Viléma Wallacea z Ellerslie, vedl Vilém
Wallace velmi dobrodružný život. O Harrym se asto tvrdí, že
ehán l a vytvo il p íliš legendárního hrdinu. Mnohá z jeho tvrzení
jsou však podložená soudobými dokumenty a není t žké pochopit,
pro m l Harry svého hrdinu tolik rád. Faktem z stává, že Wallace
byl lov k, jenž nikdy nezakolísal ve svém p esv ení a z stával
rný své zemi. Riskoval ze všech nejvíce. Když ho porazili, hledal
další možnosti, jak pokra ovat v boji. Místo aby si našel klidný p ístav
domova n kde v Norsku i ve Francii, vrátil se do Skotska, aby dál
vál il všemi možnými prost edky. V l, že král Eduard ho chce
dostat za každou cenu, a to mrtvého.
Po bitv u Falkirku Wallace skute podnikl n kolik výprav za
hranice Británie. O jeho setkání s pirátem Tomášem z Longueville se
zmi uje nejeden kroniká . Možná v mé knize zcela nesouhlasí data a
místa, ale skute né pozadí tohoto mýtu bylo tak úchvatné, že jsem je
nemohla opomenout. Odpus te mi, prosím, odchylky od skute nosti.
Stejn jako Harry vidím Wallacea jako hrdinu, jenž se dokázal
odvážn vrhnout do jakéhokoli dobrodružství.
Kolem 6000p . n. l.: Doba kamenná. Z Evropy p icházejí první
osadníci. N kte í používají ke kácení les kamenné sekery.
Kolem 4500 p . n. l.: Mladší doba kamenná neboli neolit. P ichází další
vlna p ist hovalc . Jako poz statky z tohoto období se našly
jednoduché keramické nádoby, jež se též nazývají lineární
keramika. Lité této kultury po sob zanechali d ležité
památky, zejména náhrobky a mohyly.
Kolem 3500 p . n. l.: Pravd podobn vznikají pozoruhodné komorové
hrobky v Maes Howe na Orknejích.
Kolem 3000 p . n. l.: Vzniká vesnice ve Skara Brae, rovn ž na
Orknejích, v níž se našly kamenné domy, z kamene tesaná
žka, slamníky, pokrývky z k ží, kuchy ské ná iní vyrobené
z kostí a d eva a další vysp lejší nástroje.
Kolem 2500 p . n. l.: icházejí lidé kultury se zvoncovitými poháry.
Tato neolitická kultura se postupn p em ní v kulturu doby
bronzové. Doba bronzová trvala zhruba do roku 700 p . n. 1.
Kolem 700p . n. l.: Za íná doba železná. Má se za to, že železo s sebou
ze st ední Evropy p inesli lidé halštatské kultury. Nyní se
mto lidem íká Keltové. Název pochází z eckého výrazu
Keltoi. ekové i ímané je považovali za barbary. Existovaly
dva typy keltských jazyk : P – keltština a Q – keltština.
Kolem 600-100 p . n. l.: Vznikají první keltská opevn ná hradišt s
okrouhlými kamennými v žemi. V n kterých se nachází
ohništ a studny s pitnou vodou. Vzniká typ opevn ného
sídlišt , tzv. crannog, neboli ostrovní pevnost. asto bývá
obehnána hradbou z kopí i k . Rovn ž se hloubí obydlí v
zemi vyzd ná kamenem. Keltové jsou známí svou bojovností,
krásnými šperky a barevným od ním. Poprvé oblékají od v
podobný kalhotám, který nejspíš p ejali od kultur ze
St edního východu. Vyrábí se pestrobarevné látky, z nichž se
pozd ji nejspíše vyvinul tartan. Nosí se dlouhé tuniky, sukn a
plášt , které se spínají um lecky tepanými brožemi.
55 . n. l.: Julius Caesar napadá jižní Británii.
54p . n. l.: Julius Caesar opakuje útok, který se však vyhýbá Skotsku.
43 n. l.: Británii napadá íman Plautius. Do konce sedmdesátých let sé
ímané dostávají do Skotska.
78-84 n. l.: Agricola, íman galského p vodu, je jmenován
místodržit lem. Hodlá napadnout Kelty. V roce 80 dochází k
útoku. V zemi neexistují cesty. Místodržící nemá as je
vybudovat, jako to ímané u inili v jiných ástech Británie. Na
pochod se vydává kolem 30 000 ímských voják . Utkávají se s
podobným po tem Kaledo an (t m se pozd ji za ne íkat
Piktové, protože si podle oby ej pomalovávají i tetují obli ej
i t lo). Po bitv u Mons Graupia ímský d jepisec Tacitus,
Agricol v ze , napíše, že v bitv bylo zabito 10 000
Kaledo an , jejichž vojsko bylo poraženo. ímané nicmén
dostávají p íkaz stáhnout se a odcházejí na jih.
122 n. l.: Do Británie p ijíždí Hadrián a nechává postavit slavnou ze .
142 n. l.: Kv li neutuchajícím nepokoj m ve Skotsku p ijíždí Antonius
Pius s novými vojenskými posilami. Nechává postavit
Antoniovu ze , na níž bude p íštích dvacet let hlídat vojenská
posádka.
150-200 n. l.: ímané se setkávají s nezdary. V tšinu populace zahubí
epidemie. Umírá Marcus Aurelius, po n mž nastupují špatní
panovníci.
Kolem 208 n. l.: Do Británie p ijíždí Severus a napadá Skotsko. Da í se
mu je zpustošit, avšak jeho tažení je posledním v tším
ímským výbojem. Roku 211 umírá v Yorku. Kaledo ané se
tak zbavují ímské nadvlády. N kolikrát se ješt vypraví na
jih, aby rabovali v ímských državách.
350-400 n. l.: Ze severozápadní Evropy p ijížd jí saští piráti a vyhán jí
Pikty jižn za Hadriánovu ze . Z Irska p ijížd jí bojovní
úto níci. íká se jim Scotti – Skotové, což znamená nájezdníci.
Zem od nich pozd ji za ne odvozovat sv j název.
Kolem 400 n. l.: Svatý Ninián, britský keltský biskup, zakládá ve
Whithornu klášter známý jako Candida Casa. Jeho misioná i
se pravd podobn dostali až daleko na sever na Orknejské
ostrovy. Jejich zásluhou v tšina zem p ijala k es anství.
Kolem 450 n. l.: ímané definitivn opoušt jí Británii. Jih Británie
napadají silní Piktové. Po ímšt né obyvatelstvo žádá o pomoc
 Juty, Angly a Sasy. Skotsko v té dob obývají ty i národy –
Piktové, Britové, Anglové a Skoti z Dalriady. Objevuje se
klanový systém. Slovo clann v galštin znamená potomstvo.
Vytvá í se rodinné skupiny, jež vede nejvýznamn jší, v tšinou
i nejsiln jší muž, který se stává ná elníkem své nejbližší i širší
rodiny. S p ibývajícími generacemi se klany rozr stají a
nabývají v tší moci.
500-700 n. l.: Na britských ostrovech se usazují Anglové a vytvá ejí
dv království, Deiru a Bernicii. Aethelfrith, který vládne v
letech 593 – 617, u Degsastanu vít zí nad Skoty a krut
potla uje Brity, kte í mají nedobrou pozici mezi Pikty a Angly.
Rovn ž uchvacuje tr n krále Edwina z Deiry a rozpoutává tak
krvavé boje, které se mezi královstvími potáhnou p íštích
padesát let. Protože se Anglové zabývají tímto vál ením,
nepoušt jí se do boj se svými piktskými a skotskými
sousedy. Asi kolem roku 500 p ivádí z Irska do Dalriady
Fergus MacErc se svými bratry Angusem a Lornem novou
skupinu Skot . P estože mezi irskou a skotskou komunitou
existuje blízké pouto, brzy se za ínají odlišovat. P ed koncem
pátého století p ichází na Jónu sv. Kolumba a vytvá í tam silné
království. Da í se mu rozší it k es anství ješt dále než sv.
Niniánovi. V r. 685 Anglové utrpí od Pikt u Nechtansmere
drtivou porážku. Jejich král Ecgfrith je zavražd n a jeho
armáda pobitá. Skotsko z stává samostatné.
787 n. l.: Podle Anglosaské kroniky dochází k prvnímu vpádu
Viking . V r. 797 napadají Lindisfarne a ni í tamní klášter.
„Bože, ochra uj nás p ed zlobou Seve an !“ se stává dob e
známým pok ikem.
843 n. l.: Syn skotského krále Kenneth MacAlpin, který je z mat iny
strany rovn ž potomkem piktských král , získává skotský i
piktský tr n. Bere na sebe t žký úkol – pokouší se své dva
národy spojit a nau it je v míru žít na spole ném území – ve
Skotsku. Krátce poté, co se stává králem Pikt i Skot , st huje
hlavní královské sídlo z Dunaddu do Scone. Nechává tam
evézt Kámen osudu, který se nedávno vrátil do Skotska.
Dnes se kameni íká Sconeský kámen.
Pikty a Skoty sjednocují hrozivé nájezdy Viking , proti nimž
se musí spole bránit. Ješt p ed koncem desátého století se
 však i p es nájezdy a bitvy mnozí Vikingové usazují ve
Skotsku. Na Orknejích za pomoci mocných ná elník vládnou
norští králové. Da í se jim udržet mnohá další území v zemi,
mnohá z nich na Hebridách. Vikingové se stanou pátým
hlavním národem, z n hož se pak utvo í Skoti. Po Kennethovi
se vlády ujímá n kolik dalších král , kte í jsou jeho potomky,
avšak nikoli p ímými d dici. Nevyužívají piktského systému
nástupnictví, podle n hož se tr n d dí po matce. Na tr n
usedá mocný len rodiny, který má podporu jejích dalších
významných len .
878 n.. l.: Alfréd Veliký z Wessexu poráží Dány. Ti se usidlují ve
východním království Angl a ob as se jim da í dostat pod
nadvládu n které ásti Anglie.
1018 n. l..: Kenneth v potomek Malcolm II. u Carhamu kone vít zí
nad Angly a kraj Lothian se dostává pod nadvládu Skot . Ve
stejném roce umírá král Brit ze Strathclyde a nezanechává po
sob d dice. Na jeho tr n má po p edcích z mat iny strany
nárok Malcolm v d dic Duncan.
1034 n.. l.: Malcolm umírá. Na tr n po n m usedá jeho vnuk Duncan,
který vládne Skotsku, jež se skládá z piktských, skotských,
anglických a britských držav a rozpíná se do Anglie.
1040 n. l. – Duncana zabíjí MacBeth, mormaer (vysoký státní ú edník)
z Moray, který si d lá nárok na tr n díky svým p edk m a
edk m své ženy. Prese všechno, co o n m píše Shakespeare,
se má za to, že to byl dobrý král a dobrý k es an – v r. 1050 se
vydal na pou do íma.
1057 n. l.: MacBeth je zavražd n Duncanovým synem Malcolmem III.,
který byl vychován v Anglii. Malcolm je známý jako Malcolm
Canmore, i Ceann Mor, což znamená Velká hlava.
1059 n. l.: Malcolm se žení s Ingibjorg, norskou šlechti nou, nejspíš
dcerou Thorfinna Mocného.
1066 n. l.: Anglický král Harold II. vyjíždí na sever své zem , aby se
utkal s nep átelskou norskou armádou. Bitvu s ní vyhrává,
avšak vzáp tí musí odjet na jih k Hastings, aby se tam st etl s
dalšími nájezdníky.
1066 n. l.: Anglii napadá Vilém Dobyvatel a zabíjí krále Harolda II.
1069 n. l.: Malcolm III. se podruhé žení, tentokrát s princeznou
Markétou, sestrou sesazeného Edgara Athelinga, saského
 následníka anglického tr nu. Záhy poté se vydává na n kolik
vojenských výprav do Anglie. Opírá se o to, že jeho švagr má
právo na anglický tr n. Anglie se brání.
1071 n.l.: Malcolm je nucen v Abemathy uznat Viléma Dobyvatele.
estože Malcolm napadal Angli any, z stává mezi nimi
oblíbený.
1093 n. l.: Malcolm padne do lé ky a je zabit p i nájezdu na
Northumberland (n kdo tvrdí, že jím cht l zma it další
normanskou invazi).
Královna Markéta umírá o t i dny pozd ji. Skotsko se zmítá v
bou ích. Malcolm v bratr Donald Ban, jehož vychovali na
Hebridách pod normanským vlivem, uchvacuje tr n a místo
normanské politiky nastoluje politiku proseverskou.
1094 n. l..: Vilém Rufus, syn Viléma Dobyvatele, vysílá Malcolmova
nejstaršího syna Duncana, kterého drží v zajetí v Anglii, aby
sesadil svého strýce Donalda. Duncanovi se da í Donalda
svrhnout, avšak je p itom zabit a Donald se vrací na tr n.
1097 n. l.: Do Skotska je s anglo-normanskou armádou vyslán
Duncan v nevlastní bratr Edgar, který Donalda znovu vyhání.
ivádí s sebou mnohé normanské rytí e a rodiny. Uzavírá
mír s Magnem, králem Norska, a oficiáln se v jeho prosp ch
vzdává Hebrid.
1107 n. l..: Edgar umírá. Na tr n nastupuje jeho bratr Alexandr, který
však vládne pouze na území mezi ekami Forth a Spey. Na jih
od Forthu vládne jeho mladší bratr. Alexandrova sestra Maud
se vdává za Jind icha I. Anglického. Alexandrovou manželkou
je Jind ichova dcera z p edchozího manželství, Sibylla. Tyto
manželské svazky vytvá ejí velice silné pouto mezi skotskými
a anglickými panovnickými rody.
1124 n. l.: Alexandr umírá. Skotský tr n d dí David, který byl rovn ž
vychován v Anglii. Bude vládnout tém t icet let. Stane se z
ho mocný král, který vytvo í správní okrsky, posílí církev,
založí n kolik m st a ustanoví smysluplný právní systém.
Bude podporovat um ní a vzd lanost. Protože má za
manželku bohatou d di ku, je zárove anglickým šlechticem –
hrab tem z Northamptonu a Huntingdonu, a princem
Cumbrie. Zavádí ve Skotsku feudální systém a p ivádí do
zem mnohé ze svých p átel, v etn rodiny de Brus. Mezi její
 potomky budou pat it Robert Bru e a Fitz Allen, který se stane
Nejvyšším hofmistrem Skotska – a samoz ejm také muž
jménem Vilém Wallace.
1153 n. l.: David I. umírá. Králem se stává Malcolm IV., známý jako
Malcolm Panna. Je mu teprve jedenáct let.
1154 n. l.: Anglickým králem se stává Jind ich II. Plantagenet. P im je
Malcolma, aby Anglii navrátil Northumbrii. 1165 n. t :
Malcolm umírá. Na tr n usedá jeho bratr Vilém Lev. Vilém
uzavírá s Francií dohodu známou jako Stará dohoda (Auld Al-
liance).
1174 n. l.: Vilém napadá Anglii. Skoti utrpí porážku, Vilém je zajat a
musí podepsat Falaiskou smlouvu. Skotsko se stává
anglickým lénem.
1189 n. l.: Richard Lví srdce, král Anglie, se za 10 000 merk (skotské
st íbrné mince) z íká feudální nadvlády nad Skotskem.
1192 n. l.: Papež Celestýn III. zbavuje skotskou církev nadvlády církve
anglické. Nastává více než t i sta let míru mezi Anglií a
Skotskem.
1214 n. l.: Vilém Lev umírá. Na tr n nastupuje jeho syn Alexandr II.
1238 n. l.: Protože Alexandr zatím nemá syna, parlament údajn
prohlašuje jeho nejbližším mužským p íbuzným a d dicem
tr nu Roberta Bru e, d da budoucího krále. Králi se však
narodí syn. Tím dochází k právnímu precedentu pro dynastii
Bruce , která si po smrtí Panny Norské d lá nároky na tr n.
1249 n. l.: Alexandr II. umírá. Na tr n usedá sedmiletý Alexandr III.
Posléze se ožení s Markétou, sestrou anglického krále, a za
jeho života mezi Skotskem a Anglií zavládne mír.
1263 n. l..: Alexandr III. pokra uje v otcových snahách uchvátit
Severní ostrovy, jejichž vládci podporují Norsko. Král Haakon
proti n mu staví flotilu. Alexandr ho do íjna uplácí. Pak se
st etnou a flotila Seve an se rozpadne v hrozivém po así v
bitv u Largsu. Haakon v nástupce Magnus podepisuje
dohodu, podle níž se ostrovy stávají dominiem skotského
krále. Orkneje a Šetlandy prozatím z stávají pod nadvládou
norského krále.
1270 n. l..: p ibližný rok narození Viléma Wallacea.
1272 n. l..: králem Anglie se stává Eduard I.
1277-1284 n. l.: Eduard se vrhá na Skotsko. Zabíjí prince Llywelyna.
Jeho bratra Dafyda bere do zajetí a nakládá s ním jako se
zrádcem. V roce 1284 vychází zákon o Walesu, který jej
ustavuje coby „naše skute né dominium“, p ipojené k Anglii.
1283 n. l.: Alexandrova dcera Markéta se vdává za norského krále.
n. l.: Alexandr získává od svých velmož slib, že p ijmou jeho
vnu ku Markétu, Pannu Norskou, za d di ku tr nu.
1286 n. l.: Alexandr III. umírá. Panna Norská je p ijata coby jeho
di ka. Záhy po králov smrti Eduard Anglický navrhuje
svatební smlouvu mezi Pannou a svým synem Eduardem.
1290 n. l..: Panna Norská umírá. Protože se o skotský tr n uchází
kolik kandidát , biskup ze Saint Andrews píše Eduardovi a
žádá ho o pomoc p i rozsuzování uchaze .
1291 n. l..: Eduard sd luje své rad , že hodlá „získat pod svou
nadvládu krále a království skotské.“
1292 n.l.: V listopadu Eduard ve velké síni v Berwicku ur uje Jana
Balliola skotským králem. Neotálí a iní ze Skotska léno
Anglie. Tvrdí, že král Jan je mu zavázán poslušností.
1294 n.l..: Walesané pod vedením Madoga ap Llywelyna naposledy
povstanou proti Eduardovi.
1295 n.l…: Eduard Walesany poráží a ovládá jejich zemi.
n. L: Král Jan není ochoten p ijmout požadavky anglického
krále, aby mu Skotsko pomohlo financovat válku s Francií
(která je dávným spojencem Skotska). Jan vytáhne do severní
Anglie. Eduard se mu mstí hrozivým masakrem v Berwicku.
Král Jan se musí vzdát tr nu a je uv zn n. Anglický král
požaduje, aby mu skotští baroni a zemani podepsali p ísahu
rnosti. Vejde do d jin jako Hadrá ská listina. Mezi signatá i
jsou i Bruceovi, kte í v té dob podporují krále Anglie.
1297 n.l.: 11. zá í Wallace s Morayem vestirlingském most , v níž
dramaticky vít zí nad mnohem siln jší armádou nep ítele.
Moray krátce poté zem e na smrtelná zran ní, která v bitv
utržil. Pro tu chvíli jsou svobodní. Wallace je prohlášen
strážcem Skotského království.
1297-1298 n. L: Wallace je povýšen do šlechtického stavu. Napadá An
glii. Rabuje v Northumberlandu, aby pro Skoty získal
potraviny a další zásoby. Wallace deset m síc vládne své
 zemi a jeho zv dové ho informují o silné a kterou vytvá í král
Eduard.
1298 n.l..: 22. ervence dochází k bitv u Falkirku. Pozd ji se tvrdí, že
Skoti by vyhráli, kdyby Comyn neodvelel své oddíly z pole.
Na skotské stran dochází k hrozivé ztrát – v bitv umírá sir
Jan Graham, Wallace v dlouholetý blízký p ítel a p ívrženec.
Zbývajících osm let Wallaceova života, jež pozd ji popisuje
historik Slepý Harry, je zna zkresleno legendami a mýty.
Wallace zjiš uje, že jeho armáda není schopná Angli any
porazit a hledá pomoc v zahrani í. V tomto období zcela jist
cestuje do Francie (pravd podobn dvakrát) a získává královu
náklonnost. P íze francouzského krále se oz ejmí v okamžiku,
kdy se u n ho p ed popravou najdou dopisy, v nichž Filip
na izuje, aby Wallace sm l bezpe doplout do Itálie a mohl
sv j p ípad p ednést papeži. Nejeden historik se zmi uje o
tom, že se skute setkal s pirátem Tomášem z Longueville a
vymohl mu u krále milost. Skotští baroni dál váhají, n kte í se
podrobují Eduardovi, jiní se zoufale drží snu o nezávislosti.
Násilí pokra uje. Wallace sice nemá armádu, ale existuje
domn nka, že po návratu do Skotska se ú astnil r zných
poty ek. V zim 1303-1304 Eduard znovu napadá Skotsko.
Setkává se jen se slabým odporem. V té dob je v zemi i
Wallace a mnozí muži dostávají p íkaz k jeho zat ení. P íbuzní
na n ho naléhají, aby se vzdal, ale on odmítá. Král Eduard ho
však nehodlá v žádném p ípad ušet it. P íkaz Wallacea
zatknout dostal i Robert Bru e. Existují však domn nky, že
když se pozd ji královi lidé k Wallaceovi p iblížili, byl to
práv Robert Bru e, kdo ho p ed nimi varoval. Bru e se od
Wallacea nau il jedné významné v ci – že jedním z
nejd ležit jších zdroj moci je v rnost a podpora oby ejných
lidí.
1304 n.l.: Mnozí, v etn Comyna s Lambertonem, s králem uzavírají
mír u Strathordu. Král jim slibuje odm nu a požaduje, aby
Wallacea p inutili kapitulovat. Ke cti Comyna, jenž ob as elil
obvin ním ze zrady u Falkirku, je nutno podotknout, že
takovou nabídku odmítá.
1305 n.l.: V b eznu král Eduard dostává záchvat. Kolem Wallacea se
shromaž uje v tší po et muž . Podle Harryho si s ním Robert
 Bruce, který práv pobývá v Anglii, na první noc v ervenci
smlouvá sch zku na v esovišti u Glasgow. Na míst se však
neobjeví. Osmého ervence Wallacea zrazuje sir Jan z
Menteithu se svým synovcem Janem Krátkým. Na míst
zabíjejí jeho v rného p ítele Kerbyho. Wallace se brání holýma
rukama do chvíle, kdy mu eknou, že je zcela obklí en
anglickými vojáky. Zajmou ho, a teprve když ho spoutají,
Wallace zjiš uje, že kolem žádní vojáci nejsou a že ho Menteith
zradil. P edají ho královým lidem. P ipoutají ho k jeho koni a
vyrážejí na dlouhou cestu do Londýna. Wallace dob e ví, že
prohrál.
1305 n.l: 22. srpna Wallacea p ivážejí do Londýna.
23. srpna ho vyslýchají ve Westminsteru. Až do samého konce
odmítá na ení, že je zrádce, protože nikdy nep ísahal králi
Anglie v rnost. Krut ho popraví ve Smithfieldu. Pov sí ho,
pak od íznou, vykuchají, vykastrují a nakonec mu useknou
hlavu a jeho t lo roz tvrtí. Jeho hlavu napíchnou na kopí a
odvezou na Londýnský most. Smrt tohoto význa ného
vlastence dává vzniknout legend ob ích rozm a v
následujících letech mnozí state ní muži vyrážejí do bitvy s
jeho jménem na rtech.

Shannon Drake