CÉVNÍ SOUSTAVA

f y l o g e n e z e tělních tekutin

- orgány zajišťující rozvod (cévy) a pohyb (srdce) tělních tekutin (hydrolymfa, hemolymfa –
krvomíza), krev, lymfa (míza), tkáňový mok)
- funkce: rozvod kyslíku a živin k jednotlivým tkáním a buňkám a odvod CO2 a zplodin z tkání

otevřená cévní soustava

- měkkýši, členovci, pláštěnci z kmene strunatci

- tělní tekutina = hemolymfa

- do pohybu uváděna hřbetní cévou s ostiemi nebo stahy komorového srdce

- rozlévá se (z cév nebo přímo ze srdce) mezi tkáně

uzavřená cévní soustava (kroužkovci, polostrunatci, strunatci)

- pásnice, kroužkovci, polostrunatci, strunatci (kromě podkmene pláštěnci)

- rozvádí pouze krev
- míza v cévách nekoluje, nýbrž volně oplachuje tkáně
- do pohybu uváděna hřbetní cévou s ostiemi (u bezobratlých) nebo stahy komorového srdce

přehled

jednobuněční = prvoci (Protozoa) - CS se nevytváří

mnohobuněční (Metazoa)

Diblastica (vločkovci, houby, žahavci, žabernatci) - CS se nevytváří

hydrolymfa

- podobné složení jako vodní prostředí živočichů

- láčkovci (i ostnokožci)

Triblastica

Prvoústí (Protostomia)

hemolymfa

- u většiny bezobratlých
- více organických a anorganických látek včetně bílkoviny
- volně se v ní pohybují krevní buňky podobné bílým krvinkám obratlovců

1
- se s ch i z o c o e l n í dutinou tělní (morulovci, ploštěnci, pásnice)
- pásnice Nemertini - poprvé pozorovány cévy
- uzavřená CS
- bez srdce - tělní tekutina se pohybuje tlakem při pohybu těla
- 1 hřbetní + 2 postranní cévy jsou propojeny okružními cévami

- s p s e u d o c o e l n í dutinou tělní (mechovnatci, hlísti, vrtejši) - CS se nevytváří

- s c o e l o m o v o u dutinou tělní (měkkýši, rypohlavci, sumýšovci, kroužkovci, drápkovci,

želvušky, jazyčnatky, členovci)

- měkkýši (Mollusca) - otevřená CS

- vakovité srdce (různě složité) - prochází jím okysličená krev, uložené

v osrdečníku

- plži 1 komora + 1 předsíň

- mlži 1 komora + 2 předsíně
- hlavonožci 1 komora + 2 nebo 4 předsíně

- tělní tekutina = hemolymfa (až ½ hmotnosti těla)

- krevní barvivo = hemocyanin - přenašeč Cu2+ - namodralá barva
- pozn. u hlavonožců je téměř úplně uzavřená

- kroužkovci (Annelida) - uzavřená CS

- nemají srdce
- tělní tekutina = krev pouze v cévách
- s mízou, která oplachuje tkáně se nemísí
- 2 podélné cévy – hřbetní a břišní jsou propojené okružními cévami
- v hřbetní cévě je krev poháněna k hlavové části (5% hm.)
- hřbetní céva tepe, čímž zajišťuje pohyb krve - funkce srdce
- hemolymfa cca 20% hmotnosti těla

- mají 2 druhy tělních tekutin

a) krev

- zprostředkováv přenos důležitých iontů a organických sloučenin a dychacích

plynů proudí v uzavřené soustavě cév

b) tkáňový mok

- tvoří mimobuněčné prostředí a volně se rozlévá v tělní dutině

- tělní tekutina je narůžovělá (haemocyanin) nebo smaragdová (chlorocruorin)

- členovci (Anthropda) - otevřená CS

- srdce = hřbetní céva (rozšířená, trubicovité srdce), která tepe; má párové

ostie (nasávací otvory); nejsou žádné jiné cévy
2
 - tělní tekutina = hemolymfa (1/4 objemu těla)
- krevní barvivo = hemocyanin (většinou), hemoglobin nebo žádné
- korýši mají vakovité srdce, nemají cévy
- perloočky - mají pouze srdce, krev obíhá v lakunách
hmyz a pavouci – CS značně redukována

- sumýšovci, želvušky, jazyčnatky - CS se nevytváří

- drápkovci - otevřená CS
- rypohlavci - uzavřená CS

Druhoústí (Deuterostomia) (chapadlovci, ploutvenky, bradatice, ostnokožci, polostrunatci,

strunatci)

hydrolymfa

- podobné složení jako vodní prostředí živočichů

- ostnokožci (i láčkovci)

- chapadlovci, ploutvenky - CS se nevytváří

- bradatice - uzavřená CS

- ostnokožci - ambulakrální (pseudohemální) soustava = systém vodních cév/chodeb –

pohybová, dýchací, cévní vylučovací, smyslová funkce

- polostrunatci - uzavřená CS
- hřbetní & břišní céva - propojené okružními cévami

- strunatci Chordata

- pláštěnci - otevřená CS
- jednoduché srdce střídavě pohání krev oběma směry
- krevní barvivo = hemocyanin

- bezlebeční - uzavřená CS
- srdce chybí; vytvořen žilný splav  vychází z něj břišní aorta a z ní žaberní
tepny – stahují se - oběh krve – pomalý, nízký tlak
- bezbarvá krev

- obratlovci - uzavřená CS
- srdce uloženo na břišní straně těla (ventrálně), pohání krev směrem k hlavě
- cévy  tepny, žíly, vlásečnice … do všech částí těla
- krevní barvivo = hemoglobin
- červené krvinky (erythrocity)

a) obratlovci se žábrami (kruhoústí, paryby, ryby)

- venózní srdce = prochází jím pouze odkysličená krev z těla

- 4 části řazené za sebou: žilný splav (sinus venosus)

3
 1 předsíň (atrium)
1 komora (ventriculus)
srdeční později tepenný násadec (conus arteriosus)

- jediný krevní oběh: srdce-žábry-tělo-srdce

- paryby – poprvé mízní oběh

b) obratlovci s plícemi

- srdce – 2 síně + 1 komora - postupně se vytváří podélná přepážka & 4 komory

- malý (plicní) & velký (tělní) krevní oběh
- vrátnicové krevní oběhy (jaterní & ledvinový) (ne u všech oba)

- obojživelníci (Amphibia)

- srdce – 2 síně + 1 komora; v komoře se částečně mísí krev okysličená

s odkysličenou (úplnému promísení brání řasnaté závěsy)
- velké, oválné, jaderné červené krvinky

- plazi (Reptalia)
- srdce – 2 síně + 1 komora; neúplná přepážka
- krokodýlové & želvy - čtyřkomorové srdce, přepážka (septum) s otvůrkem

- ptáci (Aves)

- dokonalé čtyřkomorové srdce (levá polovina okysličená, pravá polovina

odkysličená)
- z levé komory vystupuje 1 aorta tvořící pravý oblouk
- relativně největší srdce; nejvyšší tlak, rychlost tepu a tělesnou teplotu
- oválné, jaderné červené krvinky

- savci (Mammalia)

- dokonalé čtyřkomorové srdce

- z levé komory vystupuje 1 aorta tvořící levý oblouk
- malé, bezjaderné červené krvinky
- nejdokonalejší mízní soustava
- chybí ledvinový vrátnicový oběh

lymfa

- vznik v mezibuněčných prostorách z tkáňového moku

- podobné složení krevní plazmě
- proudí v lymfatických cévách, ze kterých odtéká do krevního oběhu

mízní soustava

- poprvé se objevuje u obojživelníků, kde je silně rozvinuta

- rozsálhé podkožní lymfatické vaky u žab

4
další tělní tekutiny

- mozkomíšní mok
- kloubní tekutina
- moč v močových cestách
- trávicí šťávy v trávicím ústrojí
- oční komorová voda
- endolymfa a perilymfa v uchu

cévní soustava člověka

- uzavřená = soustava cév, jimiž stále proudí krev poháněna pumpou – srdcem –
po tlakovém spádu
- Wiliam Harvey (17. století) – popsal činnost srdce a oběh krve

krevní cévy

a) tepny (arterie)
b) vlásečnice (kapiláry)
c) žíly (veny)

tepny (arterie)

- vedou krev ze srdce

- stavba - stěny pevné a pružné
- uvnitř vystlány vrstvou endotelových buněk
- okolo kruhovitě uspořádáno hladké svalstvo
- ve svalovině vazivo s elastickými vlákny (musí se přizpůsobovat tlaku krve)
- na povrchu tepny řidší vazivový obal se sítí vegetativních nervů

- tepny -------postupně se větví do-------> tepénky ---------> vlásečnice

5
vlásečnice (kapiláry)

- stěny tvoří jedna vrstva endotelových buněk, mezi buňkami jsou póry
- jsou nejtenší – průměr 5 – 20 μm, délka asi 0,5 mm – krev zde protéká velmi
pomalu
- prostupují všechny tkáně kromě pokožky a její útvary – nehty, vlasy, chlupy, oční rohovka,
chrupavky

funkce:

- jejich stěnami prostupují živiny, kyslík z krve do tkání, obráceně pak CO2 a odpadní látky =
dochází k výměně na základě difúze (prolínání)
- prostupují jimi leukocyty do mezibuněčných prostor = diapedéza (uplatnění při obraně proti
infekci)
- neprostupují bílkoviny, krevní destičky a červené krvinky

žíly (vény)

stavba:
- stejné vrstvy jako u tepen, pouze tenčí
- na stěnách žil dolních končetin kapsovité chlopně
– jednosměrný průtok krve k srdci

pohybu krve napomáhá

a) stahy kosterního svalstva

b) podtlak v hrudní dutině při vdechu
c) gravitace (u žil výš nebo ve stejné úrovni srdce)

6
 varixy

městky (varixy) = křečové žíly

- vakovité rozšíření stěn povrchových

žil
- mohou se zde zachycovat krevní
sraženiny – tromby → ucpání žil,
záněty – při poškození výživy kůže –
bércové vředy

srdce (cor, cardia)

- uloženo v osrdečníku (perikardu), který je z vaziva – vnější obal

- příčně pruhovaná svalovina – ale jednotlivé úseky jsou spojeny můstky
- po velkých cévách přechází na srdce vazivový obal – epikard
- mezi perikardem a epikardem – štěrbina s tekutinou umožňující pohyby srdce
- pod epikardem – myokard – svalovina srdeční
- vnitřní výstelku srdce tvoří endokard –nitroblána srdeční
- cca 300 g
- kuželovitý tvar - základna směřuje šikmo nahoru
- hrot směřuje dopředu dolů
- úder je hmatný v 5. mezižebří

7
stavba srdce:

- podélnou přepážkou (septum cordis) rozděleno na dvě poloviny

- každá polovina se skládá z tenkostěnné předsíně (atrium) a silnostěnné komory
(ventriculus)
- mezi pravou předsíní a komorou – trojcípá chlopeň (valvula tricuspidalis)
- mezi levou předsíní a komorou – dvojcípá chlopeň (valvula bicuspidalis)
- při výstupu aorty a plicní tepny ze srdce jsou - poloměsíčité chlopně (valvulae
semilunares)
- horní a dolní dutá žíla vstupuje do pravé předsíně
- plicní kmen - plicnice vystupuje z pravé komory
- plicní žíly (4) vstupují do levé předsíně
- srdečnice (aorta) vystupuje z levé komory

výživa srdce:

- zajišťována věnčitými (koronárními) tepnami - odstupují od aorty těsně v blízkosti srdce, větví se do
vlásečnic – prostupují srdce
- ucpání koronární cévy – infarkt myokardu (infarctio = ucpání) = konečné stádium ischemické choroby
myokardu

činnost srdce:

- nelze aby srdce pracovalo anaerobně

- vlastní automacie a rytmicita
- draždivost, vodivost, stažlivost, samočinnost
- automacie - impulzy pro činnost srdce vznikají v srdci samém v tzv. převodním systému
srdečním

převodní systém srdeční

- začíná v síňovém uzlíku (nodus sinoatrialis) – leží v horní části pravé předsíně při ústí horní duté
žíly

8
 - impulzy ze s. u. převáděny do síňokomorového uzlíku (nodus atrioventricularis) – hranice pravé
síně a komory
- z tohoto uzlíku vychází svazeček svalových vláken – Hissův můstek (zabezpečuje spojení
svaloviny předsíní a komor) – v přepážce se můstek rozděluje na 2 raménka → Tawarova
raménka, ty končí v obou komorách jako síť Purkyňových vláken
- rytmicita - signály jsou rytmické – vlivem autonomních vegetativních nervů (nelze ovládat vůlí)

- srdce je též inervováno vlákny vegetativních nervů (sympatikus jeho činnost zrychluje,
parasympaticus zpomaluje)

- střídavé rytmické smršťování (systola) a ochabování (diastola) – srdeční s t a h y:

a) podráždění v sinusovém uzlíku – stah (smrštění) síní – doplnění komor krví

b) přestávka
c) podráždění se přenese z pravé síně do komor – stah (smrštění) komor – krev vytlačena do arterií -
období systoly)
d) komorové stahy se uvolní – delší přestávka
e) srdce ve stavu relaxace - diastola – plní se krví z horní a dolní
duté žíly

systolická ozva – vzniká stahem srdečního svalu, uzavřením cípatých chlopní

diastolická ozva – uzavřením poloměsíčitých chlopní při diastole

šelesty – chlopně špatně zavírají, krev protéká štěrbinou – ozvy jsou nečisté

proudění krve v cévách

9
 - krev proudí po tlakovém spádu (hnací síla – rozdíl tlaku mezi tepennou a žilní částí (žilní = téměř
nula, arteriální = hnací síla))
- rychlost proudění se směrem od srdce zpomaluje
- aorta (40 – 50 m/s); kapiláry (1 m/s)

prokrvení orgánů:

- stále a silně prokrvené: mozek, srdce, plíce, ledviny, štítná žláza

- zvýšené prokrvení při práci: svaly, játra, kůže
- zvýšené prokrvení po jídle: střeva, játra

zevní projevy srdeční činnosti

krevní tlak (TK)

- tlaková síla proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny

- vejvyšší tlak je v levé komoře – okysličené krev je vháněna do
oběhu
- měříme v pažní tepně tonometrem

- tlak systolický – při stahu komor – určen výkonem srdce, kolísá… 100 – 160 mm Hg (13 – 21 kPa)
(110 – 140 torr)
- tlak diastolický – při uvolnění – odporem v periferních cévách….. 90 mm Hg (12 kPa) (70 – 90 torr)
- zapisuje se zlomkem (např. 120/80 torr)

- hypertenze – vysoký krevní tlak – 160/90 mm Hg (21/12 kPa) – nepříznivě působí na srdce, mozkové
cévy, jiné orgány
- hypotenze – nízký krevní tlak – 90/60 mm Hg (12/8 kPa)

srdeční ozvy

- vyšetření poslechem (auskultací), popř. fonendoskopem

- slyšíme 2 ozvy: systolickou (hlubší, delší) – uzavření cípatých chlopní

diastolickou (vyšší, kratší) – uzavření poloměsíčitých chlopní

akční potenciály

- šíří se po těle a lze je snímat

elektrokardiografem
- záznam je elektrokardiogram – EKG

tep, pulz

– tlaková vlna probíhající po arteriální části

– tepová frekvence (TF): 60 – 80 tepů/minutu
– roste při práci: až na 200 tepů/minutu
– klesá s trénovaností: až 40 tepů/minutu

10
tepový (systolický) objem – objem krve při jednom srdečním stahu (60-80 ml)

minutový srdeční objem – při 72 tepech za minutu = asi 5 litrů (při namáhavé práci se může zvětšit až
na 40 litrů)

- dolní konec předloktí na palcové straně (70 tepů/min)

- maximálně – 180 – 200 tepů

regulace krevního tlaku

- reflexně prostřednictvím kardiovaskulárního centra v prodloužené míše (to pomocí sympatických a

parasympatických nervů ovládá činnost srdce a hladkého svalstva cévních stěn (př. arteriol))
- mechanismus – centrum vyšle signál o určité frekvenci – ovlivní činnost srce a velikost stahu arteriol
– v tepnách jsou čidla – baroreceptory – měří výšku krevního tlaku – vyšlou signál zpět do centra

- 1. nízký tlak – nízká frekvence signálů z čidel – centrum vyšle signály – zvýší se
srdeční výkon, zúží se cévy
- 2. vysoký tlak – obráceně = princip zpětných vazeb

11
 VELKÝ TĚLNÍ KREVNÍ OBĚH

- levá komora → srdečnice (aorta) → levý oblouk aorty → sestupná aorta → 2 tepny kyčelní
- z oblouku aorty vystupují:
2 věnčité tepny
tepna hlavopažní – větví se na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu
levá krkavice – zásobuje hlavu
levá podklíčková tepna – zásobuje horní končetiny

sestupná aorta - oddíl hrudní - jícen, průdušky, mezižeberní tepny

- oddíl břišní - párové větve – bránice, nadledvinky, ledviny, pohl. žlázy
- nepárové větve - horní – žaludek, játra, slinivka břišní, slezina
- dolní dvě – tenké a tlusté střevo
tepny kyčelní - vnitřní větve – orgány malé pánve (moč. měchýř, konečník, pohlavní orgány)
- vnější větve – dolní končetiny

levá komora --- +O2 ---> srdečnice (aorta) → tepny → tepénky (arterioly) → vlásečnice
--- výměna plynů => -O2 --->
žilky (venuly) → žíly → horní a dolní dutá žíla → pravá síň

horní dutá žíla (vena cava superior) – odvádí krev z hlavy a horních končetin
dolní dutá žíla (vena cava anterior) – odvádí krev z dolních končetin, stěn břišních, pohl. orgánů, ledvin,
nadledvin, jater

VRÁTNICOVÝ OBĚH

- je součástí velkého tělního oběhu

- probíhá v dutině břišní

vlásečnice ze stěn žaludku, střev, slinivky břišní, sleziny

→ vrátnicová žíla → játra – větví se na vlásečnice – jaterní lalůčky
– jaterní buňky → odevzdává jim živiny

DALŠÍ OBVODY VELKÉHO OBĚHU

12
- ledvinný
- horní a dolní systémový - zahrnuje mozek, svaly, kůži, žlázy…..
- srdeční

MALÝ KREVNÍ OBĚH

pravá komora --- bez O2 ---> plicní kmen (plicnice – truncus pulmonalis) → 2 tepny plicní
→ pravá a levá plíce → tepénky → vlásečnice ve stěnách plicních sklípků
--- + O2 --->
4 plicní žíly (venae pulmonales) – levá předsíň

KREVNÍ OBĚH PLODU

Mízní soustava

13
funkce:
1. sbírá mízu tvořící se ve tkáních a odvádí ji do krve (24 hod – 2,5 – 3 l mízy)
2. odvádí tuky (kapénky) z trávicí soustavy do horní duté žíly
3. obranná – v uzlinách - lymfocyty (vytváří protilátky) + fagocytující makrofágy
(zadržují částice – prach, mikroorganismy, buňky, části buněk)

míza (lymfa)

- odvádí metabolity z tkání !!!!!!!!!!!!!!!!!!

- obsah solí jako v krevní plazmě, méně bílkovin,
obsahuje lymfocyty
- čirá, nažloutlá, mírně zakalená tekutina
- vzniká z tkáňového moku či vsřebáním látek ze
střev
- denně se tvoří asi 3 litry

- slepé výběžky mízních vlásečnic (stěny – jedna

vrstva endotelových buněk) – spojují se v mízní
cévy (obsahují chlopně, ve stěnách – buňky
hladkého svalstva) – v průběhu mízních cév – mízní
uzliny – cévy se spojují v mízní kmeny – žíly dolní
části krku

- hrudní mízovod - největší mízní kmen - míza

z dolní a levé poloviny těla (bederní a střevní
mízovod, levá plíce, levá horní končetina,
levostranný kmen hrdelní – levá strana krku)

- pravostranný mízní kmen – pravá polovina hlavy, krku, pravá horní končetina, pravá plíce

14
stavba mízní uzliny (nodi lymphatici)

- povrch: vazivová blána

- uvnitř: trámčina, prostory mezi ní vyplněny lymfocyty –
množi se zde
- funkce: filtruje mízu, zadržuje cizorodé
částice!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
výdej lymfocytů do mízy (a tím do krve)
- výskyt: jednotlivě i ve

skupinách, za
boltcem, po celé
délce krkavic,
v dolní čelisti,
v podpaždí,
v tříslech atd.

brzlík (thymus) - tvorba 1. lymfocytů - během nitroděložního vývoje osidlují mízní uzliny – buněčná
imunita

slezina (lien)

- lymfatický orgán

15
funkce:

- zánik opotřebovaných červených krvinek

- levá část dutiny břišní pod bránicí za žaludkem
- 13 cm dlouhá, 4 cm široká

povrch:

- vazivové pouzdro

uvnitř:

- trámčina vyplněna tmavě červenou dření (pulpa) – z červených

krvinek – zásobárna 1% objemu krve
- v dřeni uzlíčky mízní tkáně – bílá dřeň sleziny – vznik lymfocytů
+ monocytů – přeměňují se na makrofágy – odbourávají 90%
zanikajících červených krvinek

- slezinová tepna – větví se – ve dřeni vytváří prostory vystlané endotelem (sinusy) – endotelové
buňky mají schopnost fagocytózy

onemocnění:

arterioskleróza

= vzniká ztluštěním stěn cév, ztráta elasticity, tzv. kornatění tepen

- následky: angina pectoris, infarkt

ateroskleróza
- poškození cévních stěn velkých a středních arterií ukládáním lipidů –
arteriosklerotické destičky (pláty tvořené cholesterolem, vápenatými solemi, zbytky rozpadlých
buněk + pojivová hmota) – destičky rostou – zužuje se arterie – prodění se zmenšuje – v místě
poraněné cévy – hromadí se trombocyty – trombus (krevní sraženina) – céva se uzavře – tkáň
odumírá
16
- prevence
tělesný pohyb
denní režim – pravidelné střídání práce, sportu a odpočinku
strava chudá na živočišné tuky
rizikové faktory (kouření, cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita, hladina
cholesterolu vyšší než 6mmol/l)

a
n
é
m
ie
– chudokrevnost

hemofilie – dědičná chororba

krvácivosti

otoky - edémy – hromadění tkáňového moku

hypertenze – zvýšený krevní tlak

Bűrgerova choroba – zánět vnitřní výstelky cév na končetinách → ucpání cév → odumření tkáně
(gangréna, nekróza)

17
 Dýchací soustava

f y l o g e n e z e dýchací soustavy

celý povrch těla - difúze

- prvoci, houbovci, láčkovci, ploštěnci, žížaly

- nejjednodušší drobný hmyz
- příjem kyslíku kůží u ryb a obojživelníků (přenos dýchacích plynů žajišťují
tělní tekutiny)
- obojživelníci dýchají kůží, je-li tato navlhčovánazvláštním sekretem

žábry bezobratlých

- prokrvené, hojně zřasené vychlípeniny pokožky (ektodermální původ)

- vodní bezobratlí živočichové
- měkkýši, mnohoštětinatci, vodní korýši

ambulakrální soustava

- soustava vodních cév (mořská voda)

- ostnokožci (ježovky, hvězdice, …..)

vodní plíce

- stromečkovitě rozšířené vychlípeniny kloaky

- sumýši

vzdušnice (tracheje) →

- suchozemští živočichové (vzdušnicovci, pavoukovci…)

- u hmyzu složité
- trubicovitě větvené útvary vzniklé vchlípením pokožky (ektodermální
původ)
- stěny vyztuženy chitinem
(chitinovou spirálou)
- procházejí celým tělem, na povrch
těla ústí řadou otvorů (stigmat) →
- uzavíratelné průduchy
- při intenzivním metabolismu (např.
let) se vzdušnice otevírají a pomocí
dýchacích pohybů se provětrávají
- vzdušnice jsou tak výkonné, že
svalová činnost neprobíhá na
kyslíkový dluh

plicní vaky

- klepítkatci
- vchlípením pokožky (ektodermální původ)
- umístěny na zadečku
- suchozemští měkkýši
- angl. book lung

18
plášťová dutina

- bohatě prokrvená
- podobná plicním vakům
- suchozemští plži

tracheální (vzdušnicové) žábry

- spojují princip dýchání vzdušnicemi a žábrami

- tvarem odpovídají žábrám, jsou prostoupeny sítí vzdušnic
- u larev hmyzu žijících ve vodě (jepice, pošvatky, vážky, střechatky)

hltanožaberní vak

- vodní strunatci - pláštěnci, kopinatci

- + žaberní dýchání (lístkovité či keříčkovité žábry)

žábry

- bohatě prokrvené lupínky vytvořené na

žaberních obloucích jako vychlípeniny
stěn žaberních otvorů

žábry vnitřní

- uložené v žaberní dutině

- kruhoústí, paryby, ryby

žábry vnější

- larvy obojživelníků (pulci),

neoteničtí obojživelníci

přídatné dýchání

plicní vaky

- slouží k přídatnému dýchání vzdušného kyslíku u některých ryb (dvojdyšní)

plynový měchýř →

- mnohokostnatí
- hydrostatický orgán
- angl. swim bladder

prokrvená stěna trávicí trubice

- piskoř

sliznice ústní dutiny

- hlaváči
19
 kožní dýchání

- obojživelníci

plíce

- dospělí obojživelníci a vyšší obratlovci

- vznik vchlípením části jísnu dovnitř organismu
- přechodem na souš se vytvořila silnější vrstva zrohovatělých
buněk, popř. srst, peří – znemožnění k o ž n í h o dýchání
- dýchají vzduch (složení vzduchu)
- nozdry, nosní dutina, hltan, hrtan, průdušnice, průdušky, plíce

- obojživelníci - vakovité jednoduché hladké plíce (primitivní a pokročilí obojživelníci)

- stěny hladké či členěny přehrádkami
- plazi - větší plíce než o., zvětšení vnitřní plochy plic
- ptáci - malé kompaktní plíce přirodtlé k žebrům s 5-ti páry plicních vaků zasahujícími do
kostí (pneumatizace) a mezi orgány); oddělené cesty pro vdech a výdech
- vzduch prochází plícemi 2x
- savci - nejdokonalejší plíce s bohatě prokrvenou tkání složenou z plicních sklípků;
dýchání umožňuje bránice, mezižeberní a prsní svaly
- během individuálního vývoje se více zvětšuje objem hrudníku než plic →
v pohrudniční štěrbině mezi stěnou hrudníku a plicní tkání vzniká negativní tlak –
ulehčuje nasávámí vzduchu do plic

d ý ch a c í soustava ČLOVĚKA
-
zprostředkovává výměnu plynů mezi organismem a vnějším prostředím

dýchaní:

1. plicní ventilace – výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi

2. výměna O2 a CO2 mezi vzduchem a krví
3. tkáňové dýchání– oxidativní metabolismus tkání
– spotřebovává se O2 a vydává se CO2

pojmy:

vnější dýchání – plicní ventilace + výměna plynů

mezi vzduchem a krví
vnitřní dýchání – výměna plynů mezi krví a tkáněmi
+ tkáňové dýchání

stavba:

1. dýchací cesty
2. respirační část – plíce (pulmo) – výměna plynů

20
 d ý ch a c í c e s t y

dýchací cesty rozdělujeme:

1. horní cesty dýchací – dutina nosní, nosohltan

2. dolní cesty dýchací – hrtan, průdušnice, průdušky

-
nosní dutina (cavum nasi) spojená s dutinami v lebečních kostech (vedlejší dutiny nosní) –
vystlány tenkou sliznicí
-
hltan (pharynx) – horní část
-
nosohltan (nasopharynx) – ústí zde Eustachovy trubice (spojují střední ucho s nosohltanem)
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………...
-
v blízkosti lymfatické uzlíky – nosohltanové mandle
-
hrtan (larynx)
-
průdušnice (trachea) – dolní část do hrudníku ®dělí se na 2 hlavní průdušky (bronchy) –
zanořují se do plic
-
průdušky se větví a tvoří bronchiální strom ® průdušinky (bronchioly) ® plicní váčky ® plicní
sklípky (alveoly)

21
horní cesty dýchací dolní cesty
dýchací

22
dutina nosní (cavum nasi)

- začíná nosními dírkami – ústí nozdrami (choanami) do nosohltanu

- 2 nosní průduchy jsou odděleny přepážkou (= chrupavka + část kosti radličné a čichové)
- na bočních stěnách – skořepy nosní
- dutina vystlána sliznicí, krytou řasinkovým epitelem – obsahuje hlenové žlázky, pod sliznicí – husté
žilní pleteně

vzduch je zde:
- zbavován prachu (zachycuje se na řasinkovém epitelu)
- vzlhčován
- předehříván bohatě prokrvenou sliznicí
-
tvoří výklenky do sousedních kostí => vedlejší dutiny nosní (sinusy) – jsou vystlány sliznicí
- v horní čelisti - v kosti klínové
- v kosti čelní - v kosti čichové

-
dělí se na čichový – čichové buňky jsou
v horní oblasti - a dýchací oddíl - je v dolní
oblasti

hltan (pharynx)

23
= trubice, prochází vzduch i potrava, na konci se dělí na hrtan a jícen

hrtan (larynx)
-
vazivovou blánou je zavěšen na jazylce (os hyoideum)

-
hrtanová příklopka (epiglottis) chrání hrtan proti
vstupu potravy při polykání– uzavírá se reflexně
-
vyztužen chrupavkami
-
štítná chrupavka (cartilago thyroidea) – největší,
„ohryzek“, „Adamovo jablko“
-
pod ní chrupavka prstencová (c. cricoidea) – na její zadní straně dvě chrupavky hlasivkové
(cartilagines arytaenoidea)
-
od štítné k hlasivkovým chrupavkám jsou napjaty dva hlasivkové vazy – tvoří hlasivkovou
štěrbinu
-
vystlán sliznicí

24
-
výška hlasu je dána - délkou hlasivek (vocal cord) (ovlivněna hormony – v pubertě mutace)
- napnutím hlasivek – modulace hlasu
- artikulovaná řeč – souhra jazyka, rtů, zubů, patra…

25
průdušnice (trachea)

-
připojena vazivem na dolní okraj
prstencové chrupavky
-
10 – 20 cm dlouhá
-
vyztužena aasi 16 – 20 prstencovými chrupavkami
(spojeny vazivem)
-
vystlány sliznicí s řasinkovým epitelem s velkým
množstvím hlenových žlázek
-
ve výši 4. a 5. hrudního obratle se větví v na pravou a
levou průdušku

průdušky (bronchi)
-
vyztuženy chrupavkami
-
sliznice s drobnými hlenovými žlázkami
-
průduškové astma (záducha) - křečovité stahy hladkých svalů průdušek a průdušinek provázené
tvorbou hlenu

p l í c e (pulmo)
-
vznikají jako vychlípenina hltanu (z entodermu)

26
-
-
v dutině hrudní, vazivovou mezihrudní přepážkou (mediastinum) odděleny na pravou a levou
-
pravá plíce – 3 laloky
-
levá plíce – 2 laloky (je menší)
-
celková dýchací plocha je asi 100 m2
-
na povrchu – jemná blána – poplicnice (pleura pulmonalis) – srůstá s plicním vazivem
-
na vnitřní straně hrudníku – pohrudnice (pleura parietalis)

-
mezi pohrudnicí a poplicnicí – pohrudniční štěrbina – vyplněna tekutinou – je zde podtlak
-
při poranění pohrudniční štěrbiny – vzduch vnikne dovnitř, plíce se smrští – pneumotorax

-
tkáň složena z průdušek a plicních váčků – prostoupena nervy a
cévami
-
plicní váčky – plicní sklípky (alveoly) – stěna sklípků –
jednovrstevný epitel, zevně opředen sítí krevních vlásečnic – aby
mohlo docházet k výměně plynů!!!!!!!!!!!!!!

27
plicní sklípky

plicní ventilace

- proces, kdy se vzduch pohybuje z plic a do plic na základě změn tlaku v plicích
- závisí na objemu vdechovaného vzduchu a na frekvenci dechu
- vdechovaný vzduch: 21 % O2, 78 % N2, 0,03 % CO2
- vydechovaný vzduch: 16 % O2, 79 % N2, 4 % CO2
- alveolární vzduch: 14% O2, 5,6 CO2

mechanika dýchání
28
 -
bránice (diaphragma) – hlavní dýchací (vdechovací) sval
-
zevní mezižeberní svaly se též podílí na vdechu

v d e ch (inspirium) – aktivní

- objem hrudní dutiny se zvětšuje stahy bránice a mezižeberních svalů – bránice jde směrem dolů
- bránice – stahem se zplošťuje – pohyb připomíná píst – nasává vzduch
- současně stah zevních mezižeberních svalů – zvětšují hrudník nahoru a dopředu
- pohyby bránice a hrudníku pasivně následuje pružná plicní tkáň – vzduch se nasává

v ý d e ch (exspirium) – pasivní

- relaxace svalů
- při silném výdechu – spolupracují břišní svaly, vnitřní mezižeberní svaly
- bránice se zdvihá

pojmy:

žeberní dýchání – převládá činnost žeber (častěji u žen)

brániční (břišní) dýchání – činnost bránice – lepší, na dýchání by se mělo podílet větším dílem (častěji u
mužů)

kombinované dýchání (najčastější u dětí)

29
dechový objem - množství vzduchu vstupující a vystupující během jednoho dechu – 500 ml
- při výkonu 2 – 3 l

dechová frekvence – 14 – 18 vdechů/min (max. 60 vdechů/min)

vitální kapacita plic - maximální výdech po maximálním vdechu, 5 – 6 l,

- využíváme asi 50 %

mrtvý prostor – vzduch nevyužitý v dýchacích cestách – 150 ml

kyslíkový dluh
- při námaze nestačí množství kyslíku – E se získává štěpení
glykogenu anaerobní glykolýzou na kyselinu mléčnou
- potřeba později kyslík doplnit – do hemoglobinu červených
krvinek, kyslík spotřebovaný v důsledku zvýšené teploty, k oxidaci
kyseliny mléčné vytvořené při námaze

kapacita plic

vitální (VK) - 3 – 5 l (ovlivněno trénovaností)

= IRO + RO + ERO
- složky: vdechový (inspirační) rezervní objem (IRO) – asi 2,5 l
dechový (respirační) objem (RO) – asi 0,5 l
výdechový (exspirační) objem (ERO) – asi 1 l

celková (CK) - 6 l
- zahrnuje i zbytkový (reziduální) vzduch – asi 1,5 l

30
 přenos O2 a CO2

stavba hemoglobinu
a/ bílkovinná část – globin (96%)
b/ nebílkovinný pigment (4%) – HEM – obsahuje Fe2+ - váže kyslík

- 1 molekula hemoglobinu – 4 hemové skupiny, 4 polypeptidové (bílkovinné) řetězce

- Mr = 68 000

31
vazba s kyslíkem
- 1 molekula hemoglobinu – 4 molekuly kyslíku

Hb + 4 O2 ®[Hb (O2)4] - dioxygenhemoglobin

- oxidační číslo Fe2+se nemění – OXYGENACE

- hemoglobin s navázaným kyslíkem – OXYHEMOGLOBIN – světle červený
- po uvolnění – DEOXYHEMOGLOBIN (hemoglobin) – tmavě modrý

- v klidu v tepnách – 97 % hemoglobinu nasyceno

v žilách – 75 % nasyceno – pouze 23 % oxyhemoglobinu předává kyslík tkáním

přenos kyslíku v krvi – díky červenému krevnímu barvivu hemoglobinu (Hb)

ve dvou formách:
1. rozpuštěný v plazmě – málo (3 ml / l krve)
2. vázaný na hemoglobin v červených krvinkách – 98 % (197 ml / l krve)

přenos CO2 krví

4 formy:

1. rozpuštěný v plazmě
2. ve formě HCO3-
3. vázaný na hemoglobin
4. sloučen s bílkovinami

ad 1/ v malém množství – 8 %, nezůstává v molekulární podobě – přeměňuje se na HCO3-

ad 2/ z HCO3- se v plicích změní zpět na CO2 – 67 %

CO2 + H2O (plazma) « H2CO3 « HCO3- + H+
ad 3/ váže se na hemoglobin v kapilárách a v plicích se zase uvolňuje – hemoglobin může
opět vázat O2
- 25 %

ad 4/ asi 10% CO2 se slučuje s plazmatickými bílkovinami na karbaminové sloučeniny

protein-NH2 + CO2 → protein-NHCOOH

vazba s CO
- váže se snadno, pevně, znemožňuje navázání kyslíku
- afinita CO k hemoglobinu – 200 – 300x větší než afinita ke kyslíku
- hemoglobin s CO → KARBONYLHEMOGLOBIN
- vazba je reverzibilní – proces je pomalý

reakce s dusičnany, dusitany

32
- dochází k oxidaci Fe2+ na Fe3+ - hemoglobin nedokáže přenášet kyslík = methemoglobin →
methemoglobinemie
- citliví – kojenci

řízení plicního dýchání

- centrum dýchání je v prodloužené míše (vznikají zde rytmické vzruchy) – míšními nervy vedeny
k dýchacím svalům
- činnost centra ovlivněna chemickými podměty (koncentrace – parciální tlak O2 a CO2, změna
pH) – chemoreceptory umístěny v aortě a krkavici

 zvýšení parciálního tlaku CO2 – stimulace receptorů – signály aktivují dýchací centrum – zvýšení plicní ventilace –
hodnoty CO2 se vrátí k normě (oxid se odstraní, krev se doplní kyslíkem) a naopak

 při bolesti, emocích, horečce – činnost dýchací soustavy ovlivněna mozkovou kůrou a podkorovými oblastmi

 při porodu se zvyšuje parciální tlak CO2 v krvi vlivem podvázání pupečníku → silné podráždění dýchacího ústředí →
1. nadechnutí

volní dýchání

- vědomé ovlivňování dýchacího centra

- při zadržení dechu – prudce stoupne obsah CO2 v krvi – stimuluje dýchací centrum, které potlačí
volní regulace dýchání – nelze se zadusit pouhou zástavou dech

nerespirační funkce dýchací soustavy

1. brání vstupu cizorodých látek a patogenů

- epitel dýchacích cest vylučuje hlen – zachycují se mikroorganismy – řasinky epitelu hlen
posouvají až do hltanu – zde polknuty (brání SO2, nikotin, dehet z cigaret – hromadí se v plicích –
náchylnější k infekci)

2. tvorba hlasu
- podílí se hrtanové svaly pohybující chrupavkami – mění se napětí hlasivkových vazů a tvar
štěrbiny
- na řeči se podílí mluvidla: měkké patro, dásně, jazyk, zuby, rty

3. ohřívání a zvlhčování vzduchu před vstupem do plic

- ohřívání – kontakt s hustě prokrvenou sliznicí v horní části dýchacích cest
- zvlhčování - voda se odpařuje z hlenu – ochrana před vysoušením plicní tkáně

onemocnění

CHŘIPKA
- horečnaté onemocnění virového původu
- příznaky: rýma, bolest v krku, kašel, bolest kloubů, svalů a hlavy

PNEUMONIE (zápal plic)

- příčina: viry, bakterie nebo mykoplazmata
- plícní sklípky jsou zaplněny vodou a hlenem – ztíženo dýchání
- starší lidé, tělesně slabí, postižení – příčina smrti

33
RAKOVINA PLIC
- kancerogenní (karcinogenní) látky

ANGÍNA
- záněty hlatanu a mandlí

SILIKÓZA
- zparášení plic křemitým prachem

ANTRAKÓZA
- zparášení plic uhelným prachem

TUBERKULÓZA (TBC)
- vyvolána bakteriemi – Mycobakterium tuberculosis
- bakterie se usazují v plících, zjizvují tkáň, rozšiřují se do jiných orgánů
- v některých případech se může plicní tkáň potrhat

OBRANNÉ DÝCHACÍ REFLEXY

- ochrana před pevnými částečkami, nadměrným množstvím hlenu, dráždivými a čpavými látkami
- kýchnutí – drážděním sliznice nosní
- kašel – podráždění sliznice hrtanu, průdušnice, průdušek

poruchy ovlivňující plicní funkce

ucpání dýchacích cest

- nemocní s chronickou bronchitidou
- vdechováním prachových částic – ztlušťování stěn dýchacích cest – zmenšení vnitřního průsvitu

astma („žádný vítr“)

- stěny bronchiolů se stahují – zužují se
- onemocnění doprovázeno otoky, ztlušťování stěn dýchacích cest a zvýšenou produkcí hlenu
= záchvatovitá choroba většinou spojená s alergiemi
- léky – roztahují bronchioly, čistí dýchací cesty

kouření
- škodí dýchací soustavě, žaludku, srdci a močovému měchýři
- příčina bronchitidy, plicní rakoviny a kardiovaskulárních chorob

34