Oběhová soustava

• Srdce (cor)
• Cévy
- tepny (arteriae) – kordifugálně
- žíly (venae) – kordipetálně
Tělní tekutiny

• tvoří vnitřní prostředí organismu

• základem je voda
(50–60 % tělesné hmotnosti dospělého člověka,
novorozenec 75–80 %)
+ rozpuštěné organické a anorganické látky
Rozdělení tělních tekutin

1. Nitrobuněčná (intracelulární) tekutina

• až 40 % tělesné hmotnosti
• obsahuje hlavně ionty K+, méně Mg2+ a ionty
fosforečné (PO43-)

2. Mimobuněčná (extracelulární) tekutina

• 20 % tělesné hmotnosti
• dělí se na
• krev (6–9 %) – tekutina proudící v cévách
• mízu (lymfa) – tekutina proudící v cévách
• tkáňový mok
- krev a tkáňový mok jsou od sebe odděleny stěnami cév,
ale stěna krevních vlásečnic umožňuje prostupnost vody

- v obsahu solí jsou na tom stejně, liší se obsahem

bílkovin
(tkáňový mok neobsahuje větší molekuly bílkovin –
nepropouští je stěna vlásečnic)

- buňky tkání z krve neustále odčerpávají živiny

- buňky tkání do krve předávají zplodiny metabolismu

- každá změna je rychle upravena => stálost vnitřního

prostředí (homeostáza) => správná činnost buněk
Přenos látek v tělních tekutinách

• látky a plyny se z vlásečnic (z krve) dostávají

prolínáním (difúzí) na základě koncentračních rozdílů
do tkáňového moku, z tkáňového moku do buněk
• výměna probíhá rychle
(je na vzdálenostech desetin milimetrů)
• plocha stěn kapilár – 6400 m2

• z krve vzniká tkáňový mok, z tkáňového moku se

tvoří míza (v mízních vlásečnicích)
Krev (sanguis)

muž 5–6 l
žena 4,5 l krve

Množství krve:
• děti a aktivní sportovci vs. tlustý člověk
• ztrátu 0,5 l krve zvládne organismus bez problémů
• maximální náhlá ztráta krve 1,5 l, pomalu až 2,5 l
• krev se neustále obnovuje – 50 ml/den => za rok se
vytvoří 18 l krve => krev se 3x/rok vymění
(dynamická rovnováha)
 KREV
Funkce:

- přenos dýchacích plynů

- transport látek ze střeva do jater a z jater do těla
- odvod odpadních látek do vylučovacích orgánů
- rozvod hormonů od žláz s vnitřní sekrecí
- vyrovnávání rozdílů v teplotě mezi jednotl. orgány
- obrana proti chorobám
- vytváří stálé vnitřní prostředí
KREV
Složení:
• krevní plazma
• červené krvinky
• bílé krvinky
• krevní destičky

KREVNÍ PLAZMA
- 91-92% voda
- 8-9% org. látky (bílkoviny, tuky, vitaminy, enzymy, hormony)
- 1% anorg. látky (NaCl, Na2CO3) – udržují osmot. tlak a pH
KREV

ČERVENÉ KRVINKY
= erytrocyty
- chybí jádro
- přenos O2 a CO2
- životnost 120 dní
- tvorba v kostní dřeni - erytropoéza
- zánik ve slezině (1 mil/min)
- hematokrit (m 49, ž 42)
• červené krevní barvivo hemoglobin (osahuje Fe)
• V plicích HbO2
• V plazmě ze tkání HbCO2 (karbaminohemogl.)
- karbanhydráza – H2CO3 (H+ a HCO3-)
HCO3- (75% CO2 transport v plazmě)

Karboxyhemoglobin (HbCO) – 300x silnější

Methemoglobin (MtHb) – oxidace Fe2+ na Fe3+
KREV

BÍLÉ KRVINKY
= leukocyty
bezbarvé s jádrem
- proměnlivý tvar
- životnost hodiny až dny
- tvorba v kostní dřeni, ve slezině, v mandlích, v
brzlíku
- obrana (fagocytóza nebo tvorba protilátek)
KREV

BÍLÉ KRVINKY = leukocyty

• GRANULOCYTY
- laločnaté jádro
- barvitelná zrníčka glykogenu
- 75% leukocytů

A) Neutrofilní = mikrofágy
- nejčastější (70% leukocytů)
- 1. linie obrany
- fagocytóza v mezib. prostorech a diapedéza
- mrtvé mikrofágy + bakterie = hnis
B) Eozinofilní
- pohyblivé, nefagocytují (4%)
- zvýšení počtu při alergiích
C) Bazofilní
- málo, nejasná funkce
- Nejmenší, zrnka s heparinem
KREV

BÍLÉ KRVINKY = leukocyty

• AGRANULOCYTY
plazma bez zrnek

A) Lymfocyty
- pohyblivé, nefagocytují
(imunobiologicky kompetentní buňky)
- 20-30% leukocytů

• T-lymfocyty
- dozrávají v brzlíku
- stimulace B-lymfocytů
- buněčná imunita
Ničí transplant. či pozměň. b. (nádory, b. napadené viry)

• B-lymfocyty
- Neprocházejí brzlíkem
- produkce specifických protilátek - látková imunita
- mění se v paměť. b.

B) Monocyty = makrofágy
- největší, 5%, fagocytóza, „obranná linie druhého sledu“. (uvoňovány z kostní dřeně)
KREV

KREVNÍ DESTIČKY = TROMBOCYTY

- malá tělíska bez jádra

- vznik v kostní dření jako úlomky
(odškrcování z megakaryocytů)
- trombocytopoetin
- krevní srážlivost

Srážení krve

– ochrana před ztrátou krve (pokud krev mimo uzavř. krevní oběh)

• 1.fáze: rozpad trombocytů-uvolnění trombokinázy - protrombinu na trombin

• 2.fáze: trombin způsobí přeměnu fibrinogenu na fibrin – síť vláken
• 3.fáze: vznik krevního koláče smršťováním vláken fibrinu a vytlačování séra –
uzavření cévy (+ serotonin / stažení rány).
 Obranná funkce krve
• Fagocytóza a imunita (odolnost)

Fagocytóza
- Leukocyty
- Mikrob je obalen opsoniny (fibrin, globulin) –
pohlcen a stráven
• Imunita
Stav vyvolaný protilátkami, které vznikají jako
reakce na přítomnost antigenu (toxinu)

a) Vrozená
b) Získaná (očkování)
- aktivně
- pasivně
IMUNITNÍ SYSTÉM:

- bílé krvinky, lymfatické cévy, lymfatické uzliny, brzlík, slezina, kostní dřeň

Funkce: ochrana před infekcí parazity a před vlastními patol. změněnými

buňkami
- znesnadňuje transplantaci orgánů

• Nespecifická imunita = rychlá reakce na cizí antigeny nezávislá na předch.

setkání
- kůže a sliznice (struktura, pH, slož. potu, trávicí šťávy…)
- fagocytóza makrofágů a mikrofágů

• Specifická imunita = přesné a cílené mech. – imunolog. paměť – zpoždění!

- buněčná – T-lymfocyty – zabíjejí buňky infikované viry

(napadá je virus HIV a tím ochromuje imunitní systém)

- látková – B-lymfocyty – produkce protilátek vážících se na antigen

- část se mění v paměť. b. – příště rychlá a silná odpověď
IMUNITNÍ SYSTÉM:
Ontogeneze:
Plod – fagocytóza, později i buněčná imunita, protilátky přes placentu
Po narození – vývoj vlastní protilátkové imunity
1. rok – vrozená imunita (protilátky od matky)
do 15 let – dozrávání i.s., závisí na antigenní stimulaci z okolí = získaná imunita
IMUNITNÍ SYSTÉM

Reakce antigenu s protilátkou

(neutralizace, lyze, precipitace, aglutinace)

-anafylaktická reakce (imunitní anamnestická reakce)

Alergeny - alergická reakce – způsobena biologicky

aktivními látkami (nikoliv reakcí antigen – protilátka)
IMUNITNÍ SYSTÉM
HIV a AIDS
- poprvé rozpoznána roku 1981 v USA.
ACQUIERED IMMUNODEFICIENCY SYNDROM
= syndrom získaného imunodeficitu
- HIV objeven 1983 - HUMAN IMMUNODEFICIENCY VIRUS
- napadá T-lymfocyty
- prokazatelný po 2 až 3 měsících od nakažení
- 10-15 let bezpříznakové období, HIV pozitivní osoba může chorobu šířit
- poté rozvoj choroby AIDS

Přenos HIV: viry v tělních tekutinách (krev, sperma, poševní sekret,

mateřské mléko), k nakažení je třeba určitá infekční dávka
Cesty přenosu:
- nechráněný pohlavní styk
- krevní cestou – v ČR od r. 1987 všichni dárci krve testováni
- z matky na dítě
Nepřenáší se: podáním ruky, použitím telefonního sluchátka, polibkem,
společným užíváním nádobí, v sauně, v bazénu, hmyzem.
 Erytrocytární a leukocytární antigeny
Erytrocytární antigeny
- Cca 200 antigenních látek na povrchu ERY (15 polymorfních systémů)
= krevní skupiny

A) Systém ABO (Landsteiner, Decastello, Sturli, Janský, Moss)

A – aglutinogen A + protilátka aglutinin anti B (44%)
B – aglutinogen B + protilátka aglutinin anti A (18%)
0 – aglutininy (30%)
AB – aglutinogeny (8%)
80% pop. i ve slinách
B) Systém MNSs (Landsteiner a Levine MN; Walsh a Montgomery Ss)
- nemá význam při transfúzi
- určení otcovství
- MN (50%), MM, NN (po 25%)
(Hu – Hunter, He – Henshaw..)
 Erytrocytární a leukocytární antigeny
Erytrocytární antigeny

C) Systém Rh (Landsteiner a Wiener)

- normálně bez protilátek
- Rh- (matka) a plod Rh+ (opakovaně) – erytroblastóza, hemolytická
žloutenka novorozenců
- Rh+ (85%)

Kell, Lewis, Lutheran…

- Antigenní vlastnosti i po smrti…TUTANCHAMON
 Erytrocytární a leukocytární antigeny
Leukocytární antigeny

Systém HLA (1954 J. Dausset)

- Opakované transfůze (leukoaglutinace)
- Systém histokompatibilních antigenů
- Význam při transplantacích
- Nejširší genetický polymofrismus (20 mil. Kombinací), chrom 6

- Asociován s chorobami
Bechtěrevova choroba (B27)
Psoriáza (B13, B17)
aj.
 COR - SRDCE
• Dutý svalový orgán – krevní pumpa
• Hmotnost 300 g, velikost lidské pěsti
• Rytmickými stahy zabezpečuje krevní oběh v systému krevních cév
• Systola = stah svaloviny srdeční, diastola = ochabnutí svaloviny srdeční
 POLOHA SRDCE
Uloženo v hrudníku – v mediastinu
Poloha srdce je asymetrická: 1/3 leží vpravo, 2/3 vlevo
Podélná osa srdeční = spojnice báze a hrotu srdce je šikmá
Poloha srdce je do určité míry ovlivněna:
• typem hrudníku : v astenickém hrudníku leží svisleji, v klenutém je více položeno
• polohou těla: vestoje orientováno svisleji než vleže
• dýchacími pohyby bránice (osrdečník přirostlý k bránici) : při vdechu svisleji než při výdechu
 ULOŽENÍ SRDCE V MEDIASTINU
Mediastinum – mezihrudí = prostor v hrudníku mezi oběma pleurálními dutinami

CT
KREVNÍ OBĚH

- srdce
- uzavřený systém cév

SRDCE (Cor)

• Výživa:
- věnčité tepny
• Inervace:
- vegetativní nervy,
prodloužená mícha
• Činnost:
- systola a diastola
 STAVBA SRDEČNÍ STĚNY
ENDOKARD

MYOKARD

PERIKARD
Myokard

- V síních
2 vrtvy (vnější společná, vnitřní oddělená)
Snopce kruhovitě a obloukovitě
- V komorách
3 vrstvy (vnější a vnitřní podélně, střední kruhovitě)

Srdeční cévy
- P a L věnčitá tepna (a. coronaria dx et sin)
- Velká, střední a malá srdeční žíla (v. cordis magna, media et parva)
- Anomálie věnčitých tepen (0,004%) – infarkt už v dětství..

Srdeční skelet
Podpůrná složka srdeční (vazivové struktury pro upnutí myokardu)

Chrupavka (pes, prase)

Os cordis (jelen, srnec)
KORONAROGRAM
SONOGRAFIE SRDCE

RV –ventriculus dx
RA – ventriculus sin.
LV-ventriculus sin.
LA-atrium dx.
MV - mitrální chlopeň

MV
PRACOVNÍ MYOKARD JE NEJSILNĚJŠÍ VRSTVOU SRDEČNÍ STĚNY
• Myokard komor je silnější než myokard předsíní
• Myokard sin komory je 2x silnější než myokard dx komory
SRDCE V PERIKARDU
po odtažení obou plic
 DUTINY SRDEČNÍ
Jsou 4
2 předsíně: ATRIUM DX, SIN
2 komory: VENTRICULUS DX, SIN
Pravé a levé srdce odděleno septy: SEPTEM MEZIPŘEDSÍŇOVÝM +
MEZIKOMOROVÝM
V ústích předsíňokomorových cípaté chlopně

Otvory v pravé předsíni Otvory v levé předsíni

1. ústí VENA CAVA 5, 6.
SUPERIOR ústí 4 VV. PULMONALES
2. ústí VENA CAVA 2 pravých a 2 levých
INFERIOR
3. FOSSA OVALIS
(FORAMEN OVALE)
-z fetálního oběhu
1. ústí SINUS CORONARIUS
Chlopně
• Mitrální chlopeň
(dvojcípá)
• Trojcípá
• Poloměsíčité
 POPIS DUTIN SRDEČNÍCH
Pravá předsíň a komora Levá předsíň a komora

VCS VvP

Fossa ovalis

Ústí sinus coronarius

VCI

Předsíň má oddíl přední a zadní

• Přední oddíl má vnitřní reliéf nerovný (mm. pectinati) a vyklenuje se dopředu jako ouško srdeční
• Zadní oddíl má vnitřní reliéf hladký a ústí do něj žíly (vpravo duté žíly, vlevo plicní žíly)

Komora má oddíl vtokový (a-v ústí x hrot srdce) a výtokový (hrot srdce x odstup velkých tepen)
• Vtokový oddíl má vnitřní reliéf nerovný = trabeculae carneae, mm. papilares
• Výtokový oddíl má vnitřní reliéf hladký
 SRDEČNÍ CHLOPNĚ
duplikatury perikardu vyztužené vazivem

2 CÍPATÉ CHLOPNĚ - mezi předsíněmi a komorami

• VALVA ATRIOOVENTRICULARIS DX – VALVA TRICUSPIDALIS

• VALVA ATRIOVENTRICULARIS SIN. – VALVA MITRALIS

2 POLOMĚSÍČITÉ CHLOPNĚ - při odstupu velkých tepen ze srdce

• VALVA TRUNCI PULMONALIS

• VALVA AORTAE
 CÍPATÉ CHLOPNĚ
V obou ústích
předsíňokomorových

Části
trojúhelníkovitého tvaru
= CUSPIDES, CÍPY

Do volných okrajů cípů

se upínají šlašinky,
odstupující z vrcholů
papilárních svalů

Při uzávěru chlopní

vzniká charakteristický
zvuk - první ozva
srdeční
 POLOMĚSÍČITÉ CHLOPNĚ

Při odstupu velkých

tepen ze srdce

Tvar vlaštovčích hnízd

Jednotlivé částí =
valvulae

Při uzávěru
charakteristický zvuk
2. ozva srdeční

Auskultační místa
chlopní viz obr.
projekce perikardu
 SRDEČNÍ CHLOPNĚ
Valva aortae

Valva tricuspidalis – valva a-v dx

VT
VB

Valva bicuspidalis, mitralis, valva a-v sin

 PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDEČNÍ
specializovaná svalovina srdce

Purkyňovy myocyty - malá kontrakční schopnost - tvorba akčních potenciálů a jejich rychlý rozvod
na pracovní myokard
Převzal fci rozvodu vzruchů – excitomotorický aparát

1 předsíňový uzlík (v. cava sup), 1-2 mm-

aut. smršťování srdce
2 předsíňokomorový uzl. (3x6 mm)
4 předsíňokomorový svazek – z předešlého
uzlíku (mezikom. přepážka – kmen, 5
raménka – 6 Purkyňovy vlákna)

Poruchy rytmu srdečního při

poškození funkce převodního
systému = srdeční arytmie

Vyřazení a-v uzlu: bradykardie

40 – 60/min

Ektopické vzruchy = akční

potenciály vznikající mimo PS
Fáze srdeční činnosti

V činnosti jednotlivých oddílů srdce se střídají stavy stahu (= systola) a ochabnutí (=

diastola). Obě síně a obě komory pracují vždy ve stejném cyklu:

1. systola síní a diastola komor – síně vypuzují krev do komor, komory jsou ochablé
(nasávají krev)
2. diastola síní a systola komor – síně začnou ochabovat a nasávají krev ze žil, komory
se naopak začnou stahovat a vytlačují krev do tepen (vlivem podtlaku ze síní a přetlaku z
komor se náhle uzavřou cípaté chlopně – v hrudníku je slyšet zřetelný úder známý jako
první srdeční ozva)
3. diastola síní a diastola komor – síně zůstávají ochablé (nadále nasávají krev ze žil),
komory ukončí stah a začnou opět ochabovat (vlivem podtlaku z komor se náhle
uzavřou poloměsíčité chlopně – je slyšet slabší úder známý jako druhá srdeční ozva)
• Systolický objem (70 cm3
• Tepová frekvence (70 tepů/min)
při námaze se zvyšuje (až 3x)
určení pohlaví plodu (130-135 vs 140- 145)
• Minutový srdeční objem (5 l)
• Elektrokardigraf (akční potenciály)
• Tonometr 120/70 Torrů (16/9,3 kPa)
KREVNÍ OBĚH

Malý krevní oběh:

Pravá komora – plicní kmen –
plíce – levá síň

Velký krevní oběh:

Levá komora – aorta – tělo – duté
žíly – pravá síň

Krevní zásobárny:
Játra – ¾ l
Slezina – ½ l
Podkožní cévní pleteně – ½ l
- zvýšená potřeba:
svaly při pohybu
trávicí ústrojí po přijetí potravy
CÉVY

• TEPNY
- krev ze srdce, větší tlak
- hladké svalstvo a vazivo
- v aortě a krkavicích baroreceptory a
Chemoreceptory

• VLÁSEČNICE
- tenké, jednobuněčné stěny
- pomalý průtok krve
(0,5 mm/s x aorta 30 cm/s)

• ŽÍLY
- z vlásečnic do srdce
- zvyšující se rychlost
- kapsovité chlopně (hl. nohy)
Tepny (arterie, aer…térein)
- Tunica intima (1-vrst. Epitel)
- Tunica media (cirkulární hl. svalovina + síť
kolagenních a elastických vláken)
- podle převažujícího – typ svalový x pružný
- Tunica adventitia (fibrilární vazivo)
Žíly (venae)
- Tlak 5-20 torrů
- U srdce nízký tlak – nasávání do srdce
(při otevření nebezpečí vzduchové embolie)
- Obsah asi 3x větší než arteriální
- Chlopně (končetiny)
- Tepnožilní spojky (místa se změnami teplot)
význam při termoregulaci
 ARTERIE
AORTA = hlavní tepna těla

Části
• AORTA ASCENDENS –vystupuje z LK, větve:
aa. coronariae
• ARCUS AORTAE
• AORTA DESCENDENS (Th 3)
• AORTA THORACICA
L4 • AORTA ABDOMINALIS (srdečnicový otvor)

Vydává větve pro tělní stěnu a orgány

AA. ILAICAE COMMUNES = konečné větve aorty

• Tepny hlavy a krku

• Tepny hrudníku, břicha a malé pánve
• Tepny končetin – končetiny horní a dolní
ARCUS AORTAE
V normě levostranný
Větve: vstupují přes apertura thoracis
sup. do oblasti krku

1. Truncus brachiocephalicus
(hlavopažní kmen)
a. subclavia dx,
a. carotis communis dx.
1. A. carotis communis sin.
2. A. subclavia sin.
VĚTVE ARCUS AORTAE, ZOBRAZENÍ AA

Angiogram - AA + větve
ANOMÁLIE AORTÁLNÍHO OBLOUKU
TEPNY HLAVY A KRKU
Tepny zásobující hlavu a krk:
• ARTERIA CAROTIS COMMUNIS dx et sin
• ARTERIA SUBCLAVIA

A. CAROTIS COMMUNIS
• probíhá na krku
• součást n-c krčního svazku
• v trigonum caroticum vydává 2 konečné
větve – a. carotis externa et interna

A. CAROTIS EXTERNA
zásobuje svaly + útroby krku
extrakraniální struktury hlavy
dutinu středoušní
Z intrakraniálních struktur tvrdou plenu
mozkovou

A. CAROTIS INTERNA
zásobuje intrakraniální struktury hlavy:
mozek obsah očnice

A. SUBCLAVIA
spolupodílí se na výživě útrob krku, mozku
 A. CAROTIS COMMUNIS, A. CAROTIS INTERNA et EXTERNA

Rozlišení a. carotis externa x interna na krku: Pulzaci karotid lze na krku palpovat
ACE vydává větve, ACI nikoli
 KAROTICKÝ ANGIOGRAM
A. carotis interna je po vstupu do lebky dvojnásobně esovitě zakřivena = karotický sifon

AP projekce Bočná projekce

A. SUBCLAVIA

1 páteřní tepna
(mícha, páteřní kanál,
mozeček, týlní a spaánkový
lalok)
2 vnitřní hrudní tepna
(perikard, prsa, ml. žlázu)
3 štítokrční kmen (št. žlázu,
hrtan, krční svaly)
4 žebrokrční kmen (svaly
lopatky, páteř)
 A. VERTEBRALIS (páteřní tepna)
Větev a. subclavia, společně s a. carotis interna zásobuje mozek

VA
 AORTA THORACICA
Uložena v mediastinu, topický vztah k jícnu, skeletotopie Th3 – Th12 (hiatus aorticus bránice)
Větve: pro stěnu hrudní, bránici, orgány mediastina
Pozor! Nevyživuje srdce, funkční oběh plic zajišťuje a. pulmonalis
 KREVNÍ ZÁSOBENÍ MEZIŽEBERNÍCH PROSTOR
 Přední část mezižebří zásobují aa. intercostales anteriores – větve a. thoracica interna
 Zadní část mezižebří zásobují aa. intercostales posteriores - větve hrudní aorty
 Přední a zadní mezižeberní tepny spolu v jednotlivých mezižebřích anastomozují
 NERVOVĚ CÉVNÍ SVAZEK MEZIŽEBERNÍ = ARTERIA, VENA, NERVUS INTERCOSTALIS
probíhá v horní části mezižebří.

Proto vpich jehly do mezižebří (při punkci perikardu, punkci pleurální) nutno provádět v dolní části
mezižebří
 AORTA ABDOMINALIS
Uložena v dutině břišní Větve: pro stěnu a orgány břišní, horní část rekta
Konečné větve: AA. ILIACAE COMMUNES
 VĚTVE BŘIŠNÍ AORTY
Větve nástěnné, větve orgánové

Nepárové orgánové větve Párové orgánové

pro nepárové břišní orgány větve
uložené v dutině peritoneální pro párové břišní orgány
a horní část rekta v malé pánvi uložené v retroperitoneu
• TRUNCUS COELIACUS - a pro horní část rektahorní
TRIPUS HALLERI část rekta
• A. MESENTERICA SUPERIOR • A. SUPRARENALIS
• A. MESENTERICA INFERIOR • A. RENALIS
• A. TESTICULARIS – A.
OVARICA
ARTERIOGRAM BŘIŠNÍ AORTY A JEJÍCH VĚTVÍ
 Kyčelní tepny (a. iliaca externa et interna)

• A. i. interna
(svaly, kosti, klouby pánve, moč. měchýř,
pohlavní orgány)

• A. i. Externa
(dolní končetinu)
- stehenní tepna – mediálně v zákolenní tepnu
(a. poplitea) – přední a zadní holenní tepna (a.
tibialis ant et post)
 A. FEMORALIS
Pokračování a. iliaca externa
Lacuna vasorum - trigonum femorale - subsartoriální kanál -hiatus adductorius
Větve: a. profunda femoris , a. genu descendens
Rerte articulare genus

V trigonum femorale
hmatná pulzace!
 A. POPLITEA (zákolenní tepna)
•Přímé pokračování a. femoralis
•Uložena na zadní straně kolenního kloubu ve fossa poplitea
•Nejhlouběji z útvarů n-c svazku zákolenního: „NěVA“
•Vydává větve: pro rete articulare genus, pro svaly v okolí fossa poplitea,
konečné větve: a. tibilais anterior et posterior
 Arteria axillaris

• Pokračováním podklíční tepny

(od 1. žebra)
- v oblasti chirurg. krčku pažní kosti v
pažní tepnu
- V oblasti loketní jamky se dělí pažní
tepna na a. ulnaris et a. radialis
Tepny horní končetiny
• A. SUBCLAVIA
• A. AXILLARIS
• A. RADIALIS ET ULNARIS = tepny předloktí
• TEPNY RUKY

Tepny dolní končetiny

• A. ILIACA EXTERNA
• A. FEMORALIS
• A. POPLITEA
• A. TIBIALIS ANT. ET POST. = tepny bérce
• TEPNY NOHY
 Arteriogram tepen HK

Rete acromiale
A

B
Rete cubiti

R,U

Rete carpi

Tepny ruky
TEPNY DLANĚ TEPNY RUKY
2 tepenné oblouky – arcus palmaris palmaris superficialis et profundus •Probíhají ve dlani a na hřbetě
ruky

•Tepny dlaně a hřbetu ruky

spolu anastomózují

TEPNY HŘBETU RUKY

Tepny dlaně
Arteriogram tepen ruky

Tepny prstů
Hlavní velké žíly těla
V. CAVA SUPERIOR VÉNY Hlaví tepna těla
AORTA
V. CAVA INFERIOR
V. PORTAE Žíly velkého oběhu vedou krev
směrem k srdci: do pravé síně
ústí v. cava superior et inferior.

•V. cava superior sbírá krev z

hlavy, krku, hrudníku, HK

•V. cava inferior sbírá krev z

DK, pánve, stěn břišních,
párových břišních orgánů, jater

•Žilní krev bohatou živinami z

nepárových orgánů BD vede do
jater v. portae

Oblast těla, ze které žíla odvádí

krev = tributární oblast (žilní
drenáž určité části těla).

Systém povrchových a
hlubokých žil: povrchové žíly
nemají obdobu v tepenném
systému – probíhají v podkoží,
mají zvláštní názvosloví

Většina žil má chlopně.

Popis: po směru toku krve
 SCHÉMA POVRCHOVÉ A HLUBOKÉ ŽÍLY

Povrchové i hluboké žíly mají chlopně, vzájemně spolu komunikují – krev teče z povrchových do
hlubokých žil.
Povrchové žíly probíhají v podkoží suprafasciálně: nemají pevnou oporu - při insuficienci chlopní - varixy.
Proudění krve v žilách:
• Chlopně – usměrňují tok krve k srdci
•„ Periferní pulzové srdce“
• Činnost svalů
 SCHÉMA ŽILNÍCH CHLOPNÍ

Flebogram: v. axillaris, v. cephalica

 V. CAVA SUPERIOR, V. CAVA INFERIOR
V. CAVA SUPERIOR
•Drenuje hlavu, krk, stěnu hrudní, část hrudních
orgánů, HK
•Průsvit 2 cm, délka 6-7 cm, 0 chlopně
•Probíhá v hrudníku – v mediastinu, vlévá se dx
síně srdeční
•Kmenové přítoky: 2 VV. BRACHIOCEPHALICAE
•V. brachicephalica vzniká soutokem V.
JUGULARIS INTERNA + V. SUBCLAVIA
•Místo soutoku v. jugularis interna x v. subclavia
= žilní úhel

V.CAVA INFERIOR
•Drenuje DK, pánev, stěnu břišní, párové břišní
orgány, játra
•Průsvit 2-3 cm, delší než VCS, 0 chlopně
•Probíhá v retroperitoneu vpravo od břišní aorty
– kraniálně divergence obou velkých cév -,
prochází bránicí a vlévá se těsně nad ní do pravé
síně srdeční
•Kmenové přítoky: 2 VV. ILIACAE COMMUNES
•V. iliaca communis vzniká soutokem v. ILIACA
INTERNA ET EXTERNA