Vpohode Reseni CJ

ŘEŠENÍ
Maturita
ČESKÝ JAZYK A LITERATURA
Příprava na maturitní zkoušku
Obsah
Řešení
■ VERZE 2023 2
■ VERZE 2018–2022 80
■ VERZE 2017 158

ŘEŠENÍ
(VERZE 2023)
ŘEŠENÍ ‒ PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU
DVOJICE NEŘEŠENÝCH A ŘEŠENÝCH PŘÍKLADŮ / NEŘEŠENÉ PŘÍKLADY
Úloha Správné řešení

1 C
2 unavili, objevili, mátovým, dovnitř
3 A.A – B.N – C.A – D.A
4 4.1.A – 4.2.D – 4.3.B
5 B
ÚLOHY K PROCVIČENÍ

1 D
2 C
3 B
4 N–N–A–A
5 C
6 B
7 Krkonošští velikáni, olomoučtí občané, maličcí chlapci
8 A–N–N–N
9 B
10 mimikry, raritou
11 spojovali jsme si
12 Užší sukně, vyšší most, hebčí svetr
13 C
14 A–A–N–A
15 A
16 B
17 C
18 C
19 B
20 A
21 B
22 N–N–N–N
23 povinnostem, křišťálových, strnulost
24 A
25 B
DIDAKTICKÝ TEST 3
ŘEŠENÍ ‒ SLOVO, VĚTA, SOUVĚTÍ

1 C
2 sluhou, byt, mne
3 A.A – B.A – C.N – D.N
4 4.1.D – 4.2.B – 4.3.E
5 D
SLOVOTVORBA, MORFOLOGIE

1 N–A–N–N
2 A
3 C
4 C
5 C
6 C
7 D
8 A–A–N–A
9 viz, zhlédněme, vězte
10 latinského, slovesný
11 A
12 D
13 právník, pracovat, list
14 A
15 červenobílou
16 C
17 D
18 svou
19 C
20 B–A–E
21 C
4 DIDAKTICKÝ TEST
LEXIKOLOGIE

22 A–N–A–A
23 C
24 B
25 D
26 C
27 B
28 D
29 D
30 A
31 B–E–A
32 B
33 pasivní
34 A–A–N–A
35 B
36 A
37 potuchy
38 C
39 A–N–N–N
40 páníčkovi
SYNTAX

41 C
42 D
43 B
44 B
45 C
46 nevyjádřený
47 N–N–A–A
48 D
49 1.A – 2.C – 3.D – 4.B
50 C
51 A
52 C
53 čtyři
54 C
DIDAKTICKÝ TEST 5
SYNTAX

55 C
56 1.A – 2.D – 3.E
SOUHRNNÁ CVIČENÍ

57 D
58 A
6 DIDAKTICKÝ TEST
ŘEŠENÍ – POROZUMĚNÍ TEXTU A KOMPLEXNÍ JAZYKOVÝ ROZBOR

1 D
2 obývací, fialovým, zsinalém, okenních
3 B
4 D
5 D
JERUZALÉM

1 N–A–N–N
2 1.D – 2.B – 3.A – 4.C
3 D
4 C
5 C
6 1. determinuje, 2. aroma, 3. aspekt, 4. historie
7 B
8 A–N–N–N
9 svůj, naším
10 3
11 všechno prochází
12 přívlastek neshodný
13 nic
14 tisíciletí
15 nejslavnější židovský král
16 největší, životní
17 Moderními a lehkovážnými, vlivu, kultur, světel, oleje
18 je – sloveso, je – zájmeno
ROZPOLCENÁ ŽENA

19 1.C – 2.B – 3.D – 4.A
20 A–N–A–N
21 C
22 C
23 D
24 počínajícím, oholený, nebezpečnou, stejného
25 25.3
DIDAKTICKÝ TEST 7
ROZPOLCENÁ ŽENA

26 N–A–N–N
27 které
28 i přes mnohé ženské superschopnosti
29 zarostlý, vyhladovělý a zjevně nespokojený
30 ve stadiu zoufalství
31 částice
32 abych zjistila
33 doprava‒doleva
34 cedulky se šipkami a nápisem
35 (já) jsem nenašla
LITERÁRNÍ HISTORIE

37 N–A–N–N
38 1.C – 2.D – 3.B – 4.A
39 C
40 A
41 D
42 budoucnost, sestupný, demokratický, stejného
43 N–N–N–A
44 hovoří, diskutuje
45 zkušenosti, války
46 existenci, směřování
47 pozitivní a negativní
48 Vždycky s sebou nese prvky pozitivní i prvky negativní.
49 životní úroveň
50 vymoženosti civilizace
51 jak se říká
52 B
53 A
8 DIDAKTICKÝ TEST
ŘEŠENÍ – CHARAKTER TEXTU A JEHO VÝSTAVBA

1 C, A, E, B, D
2 2.1.C – 2.2.B – 2.3.D – 2.4.A

1 C
2 A–N–N–N
3 A
4 C
5 D–B–A–E–C
6 A
7 stopnul jsem to
8 A
9 C–D–F–B
10 řečnický
11 D
12 N–N–A–A
13 minci
14 B
15 C
16 C
DIDAKTICKÝ TEST 9
ŘEŠENÍ ‒ LITERÁRNÍ HISTORIE A TEORIE

1 C
2 A
3 D
4 A
5 5.1.C – 5.2.F – 5.3.B – 5.4.D

1 1.F – 2.B – 3.E – 4.A
2 B
3 William Styron
4 A–A–A–A
5 A
6 Molière
7 lyrika
8 A
9 1.F – 2.B – 3.E – 4.C
10 C
11 drama
12 A–N–A–A
13 1.E – 2.B – 3.C – 4.D
14 B
15 D
10 DIDAKTICKÝ TEST
ŘEŠENÍ ‒ TEST 1
Úloha Správné řešení Body

1 A 1
2 C 1
3 max. 2
3.1 Ladislav Fuks
3.2 recenze
4 jenž 1
5 D 1
6 N–N–A–N max. 2
7 živí, stěžuje, náklonnost, standardní max. 4
8 C–D–A–F max. 4
9 A 1
10 A 1
11 D 1
12 D–C–A–E–B max. 3
13 N–N–N–N max. 2
14 C 1
15 B 1
16 A 1
17 1. částice, 2. jisti, 3. klima max. 3
19 A 1
20 B 1
21 A 1
22 šíje 1
23 C 1
24 D 1
25 A 1
26 D 1
27 C 1
28 E–B–D max. 3
30 1. odborný, 2. která max. 2
31 C 1
32 D 1
DIDAKTICKÝ TEST 11

1 B 1
2 A–A–A–A max. 2
3 C 1
4 B 1
5 C 1
6 1. člověk, 2. záhy max. 2
7 D–A–F–E max. 4
8 N–A–A–A max. 2
9 třezalka tečkovaná 1
10 C 1
11 D 1
12 D 1
13 D–E–B–C–A max. 3
14 D 1
15 1. si, jeho, svou, 2. objevil, měl max. 2
16 D 1
17 A–A–A–N max. 2
18 D 1
19 C 1
20 B 1
21 C 1
22 B 1
23 1. by se mohlo považovat – přísudek slovesný složený,
max. 3
2. únos, souhlas
24 1. D – 2. B – 3. E – 4. A max. 4
25 D 1
26 D 1
27 B 1
28 D 1
29 1. Paříž/Lyon, Neapol/Bologna, 2. andělský učitel max. 3
30 C 1
31 A–N–N–N max. 2
32 C 1
12 DIDAKTICKÝ TEST

1 C 1
2 N–A–N–A max. 2
3 B 1
4 C 1
5 A 1
6 brunet 1
7 magický realismus max. 2
8 N–N–N–A max. 2
9 F–A–B–E max. 4
11 měl, byl jsem podveden max. 2
12 C 1
13 C 1
14 D 1
15 A 1
16 C–B–A–E–D max. 3
17 C 1
18 D 1
19 C 1
21 D 1
22 B 1
23 D–C–B max. 2
24 1. kazijed, 2. William Shakespeare: Hamlet max. 3
25 D 1
26 C 1
27 D 1
28 1. 17. století, 2. renesance a humanismus, baroko max. 3
29 B 1
30 A 1
31 B 1
32 B 1
33 A 1
DIDAKTICKÝ TEST 13

1 A 1
2 D 1
4 odborný 2
5 C 1
6 N–N–A–A max. 2
7 renomé 2
8 1. vyplývaly, 2. zkušenosti, 3. Spojené státy americké 2
9 D 1
10 B 1
11 listopad, Československo 1
12 romantismus 2
13 C 1
15 B 1
16 C 1
17 C 1
18 B 1
19 D 1
20 D 1
21 C 1
22 D 1
23 C 1
24 D 2
25 A–A–N–A max. 2
26 F–B–D–E max. 4
27 A 1
28 B 1
29 C–B–E–A–D max. 3
30 C–A–D max. 3
31 si, se, se, ho, svému, který, žádné max. 3
32 C 1
14 DIDAKTICKÝ TEST

1 1.1.A – 1.2.A – 1.3.A – 1.4.N
2 C
3 A
4 D
5 B
6 pes může žít
7 7.1.N – 7.2.N – 7.3.A – 7.4.A
8 8.1.B – 8.2.F – 8.3.D – 8.4.E
9 B–A–D–C–E
10 C
11 C
12 A
13 vzpomněl, z Osvětimi, Rusové, nablízku
14 D
15 D
16 D
17 17.1.N – 17.2.N – 17.3.A – 17.4.N
18 nejviditelnější, nejnovější, největší
19 D
20 F
21 A
22 22.1.A – 22.2.A – 22.3.A – 22.4.N
23 A
24 C
25 mře, mřít
26 D
27 Shakespeare (William)
28 28.1.C – 28.2.D – 28.3.A
29 přelom, poddruh, výzkum, naděje, oživení
30 B
31 B
32 D
DIDAKTICKÝ TEST 15
VYPRAVOVÁNÍ
Noc na starém hradě
Když mi (ve výchozím textu je ER forma) bylo třináct a byly v létě prázdniny, byl jsem během letních
prázdnin u babičky na vesnici. Mám tam spoustu kámošů kamarádů. Scházíme se každý den. Nejčastěji na
hřišti. Hrajeme fotbal nebo si jen tak kecáme povídáme. Když je teplo, chodíme se taky koupat do rybníka.
Jednou nás to už nebavilo, a tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Seděli jsme na lavičce na hřišti. A vtom
přišli přišly holky a sedly si k nám. A taky říkali říkaly, že se nudí, že by to chtělo něco vymyslet. Zuzanu
napadlo, že bysme bychom mohly i jít spát ven pod širák. Její táta by nás nechal přespat u nich na zahradě.
Všichni nadšeně souhlasili. A pak ještě Ondru napadlo, že bysme bychom mohli přespat na starém hradě.
Starý hrad je zřícenina kousek za vesnicí, musí se tam jít lesem asi 3 km do kopce. Sou Jsou tam zbyt-
ky starých zdi zdí a 2 dvě brány a taky docela zachovalá věž. Tam Dovnitř se ale nemůže, protože už tam
nejsou schody. Uprostřed nádvoří je díra do země, asi tam byl nějaký sklep, ale už je skoro zasypaný. A vedle
něj je ohniště, protože tam v létě chodí čundráci trampové.
Tak jsme se rozhodli, že půjdeme ve středu spát na hrad. Připravili jsme si spacáky a buřty vuřty a já
jsem řekl, že seženu pivo. Děda ho má v komoře, tak mu ňáký vezmu. Ale někdo mi s ním musí pomoct, do
toho kopce ho neponesu. (nevhodná informace) Ve středu odpoledne jsme vyrazili. Teda né ne všichni, Pat-
rika babička nepustila, ona se o něho hrozně bojí. Šli jsme do kopce.
Když jsme docházely k zřícenině, rozhoukala se někde na věži první sova. Připomínala troubu hlásného.
„Hradní pán nás vítá,“ smála se Zuzana. Vesele jsme vběhly do nádvoří a začaly se chystat k přenocování.
Šero rychle přešlo v tmu, a když nad lesem vyšel měsíc, děti se semkly do jednoho klubka. Hradní zřícenina,
v jejímž středu seděly, vypadala pohádkově i strašidelně zároveň.
Tak jsme zapálili oheň, pekli jsme buřty. Piva jsem měl jenom 2 flašky, protože děda ho víc doma neměl.
Když jsme snědli buřty a vypili to pivo, tak jsme šli spát. Mně byla v noci zima, tak jsem byl rád, že už je ráno
a jdeme domů.
Na nádvoří jsme zapálili oheň a opekli si vuřty. Chvíli jsme si povídali, ale brzy jsme šli spát. Přestože
jsem měl spacák, byla mi v noci zima, a tak jsem se těšil, až půjdeme ráno domů.
16 PÍSMENÁ PRÁCE
MOTIVAČNÍ DOPIS
CHYBNÁ PRÁCE
Cestovní kancelář CESTA Adresa příjemce je až druhá,

Zahradní č. 5287/12 tj. za adresou odesílatele
121 01 Praha
Jaromír Řezník
Květná č. 123
625 25 Brno
Brno dne 5. 4. 2017 Doporučuje se, aby název

měsíce byl napsán slovem
Zájem o letní brigádu
Vážená paní ředitelko.

Za oslovením se píše čárka,
Hledám si vhodnou prázdninovou brigádu a na internetových strán- a proto se začíná odstavcem
kách jsem našel váš inzerát, ve kterém hledáte externí průvodce pro a malým písmenem
Českou republiku.
Jmenuji se Jaromír Řezník, narodil jsem se ve Svitavách dne 25. 9.
1998 a v současné době bydlím s rodiči v Brně. Mám atletickou štíhlou Důležitá je zdvořilost – vždy
postavu. Měřím 185 cm. Na mém kulatém obličeji jsou nejvýraznější modré velké písmeno
oči, nad nimiž se klene husté obočí. Husté světlé vlasy mám upravené do
účesu „hřib“. Nejraději nosím sportovní oblečení, ale jako průvodce jsem
zvyklý nosit předepsané oblečení. Tento odstavec vůbec nepatří
Jsem studentem posledního ročníku střední odborné školy knihov- do motivačního dopisu.
nické. Četba historické beletrie, historie a zeměpis jsou mými zálibami Dochází k penalizaci v kriteriu
již od základní školy. Vždy o letních prázdninách jsme podnikali s rodiči
výpravy do zajímavých míst naší krásné vlasti. Nejraději jsem měl pro-
1B
hlídky ve starobylých hradech a zámcích. S zaujetím jsem poslouchal
výklady průvodců. Pro správnou výslovnost je
Jednou jsme s rodiči navštívili Karlštejn. Tam se mi líbilo hodně, ale
jen do chvíle, než jsem na nádvoří zakopl. Rozbil jsem si obě kolena, ale
třeba napsat „Se zaujetím ...
to by nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že se mi všichni kolem smáli – a
pak jsem s nimi měl jít na prohlídku. Bylo mi trapně. Práce se tímto odstavcem od-
Nesmírně rád se také toulám městy, prohlížím si jejich náměstí, chyluje od zadaného tématu.
ale i zákoutí, kam moc lidí nechodí. O každém místě jsem se „vygouglil“
Pasáž je dějovým popisem
informace. Na střední škole jsme se začal více zajímat o práci prů-
vodce. Nejprve jsem pracoval v informačním středisku v místě svého události z pisatelova dětství,
bydliště a před třemi lety jsem získal práci průvodce na hradě Buchlo- ty však nijak nesouvisí s té-
vě. Postupně jsem zjistil, že nejde jenom o to, naučit se výklad, ale také matem (hledáním brigády),
být vnímavý k návštěvníkům a přizpůsobit se jim. Získal jsem mnoho v motivačním dopise působí
zkušeností, složil jsem průvodcovské zkoušky prvního i druhého stupně.
obdobné prvky rušivě.
Zvládám také administrativní agentu. Budu velmi rád, pokud získám další
zkušenosti při práci průvodce.
Mám lvýborné komunikační dovednosti, hovořím plynně anglicky Slovo „vygouglil“ není
a celkem dobře německy. Dokážu pracovat samostatně, jsem pracovi- vhodné. Nahradit „vyhledal
tý a spolehlivý. Můj vzhled a vystupování jsou vždy v souladu se zásadami
na internetu“.
slušného společenského chování.
V případě Vašeho zájmu se rád dostavím k pracovnímu pohovoru. Tento odstavec je třeba
rozdělit alespoň na dva.
S pozdravem
Řezník
Vhodnější stavba věty, rozlišit
Jaromír Řezník
vzhled a vystupování
Vždy celé jméno a příjmení
PÍSMENÁ PRÁCE 17
ZPRÁVA
Vzhůru do virtuální reality
Ve středu a ve čtvrtek minulý týden přišel na gymnázium Trutnov Jan Novák s virtuální realitou. Ve
středu 22. a čtvrtek 23. února 2017 zavítal na Gymnázium Trutnov (vlastní název) pan Jan Novák se svými
přístroji. Zrekonstruované prostory pod střechou se stali staly dějištěm moderní výuky. Novinku si prak-
ticky vyzkoušeli studenti třetích ročníků a septim a ponořili se do světa virtuální reality. Měli jsme biologii,
chemii, dějepis a chemii. A o přestávkách hry.
Mně se prezentace líbila moc, užil jsem si lyžování a nemusel jsem jít na matematiku. Vyzkoušel jsem si
chemii, ale ta nebyla dobře připravená. Program správně nefungoval. (subjektivní hodnocení)
Po teorii přišla na řadu biologie. První dva dobrovolníci si za pomoci asistentů nandali nasadili brýle
a cestovali lidským tělem a letěli s krvinkama krvinkami až do srdce. Oddělovali jednotlivé orgány a prohlídli
prohlédli si jednotlivé svaly a nervovou soustavu. Nabité Nabyté znalosti byly potom otestoványpřiřazováním
pojmů.
Pak byla chemie. Dalším bodem programu byla chemie. To nás nebavilo protože (interpunkce, subjektivní
hodnocení) se program sekal a byl pomalej pomalý a měl mouchy. Dělali Tvořili jsme sloučeniny v prostoru
speciální laboratoře.
Po chemii byl dějepis a zeměpis.Viděli jsme Egypt, Towerbridge, kostel a taky jsme viděli pearl Harbor.
V průběhu poslední hodiny měli studenti k dispozici různé destinace, od starověkého Egypta, přes To-
werbridge, Gaudího architekturu až po Mars. Porozhlédli se také po Pearl Harboru.
Jo a o přestávkách sme jsme lyžovali a skoumali zkoumali vrak lodi na mořském dnu. To bylo
teda super.
18 PÍSMENÁ PRÁCE
ÚVAHA
Odvážnému štěstí přeje?
Co je to vlastně odvaha? Odvaha je když se někdo chová odvážně statečně nebo i přímo hloupje. Každý
za něco odvážného může povařovat něco jiného. Můžeme obdivovat akrobati na laně, záchranáře v akci nebo
třeba kluka, co stojí na jedoucím autě a jako by na něm serfovat.
Jednou jsem vyděl jak hořel sousední dům. Oheň šlehal z okem minimálně na 2 metry. Žár byl cítil až
u nás. A to bydlíme kus dál. Světla všude bylo, jak ve dne. Když přijeli hasiči statečně zachraňovali fše, co se
dalo. Běhaly z domu a ven a vynášeli všechny, na koho přišli. Hlavně lidi teda. A nakonec i zvířata. Považoval
jsem je za hrdiny.
A kdo je to vlastně hrdina? Mislím si, že to je člověk, který nasazuje životy pro někoho jiného, kolikrát
si to ani nezaslouží. A myslym si, že i v tomto případě může mít každý jinou představu, co je to hrdinství.
Někomu může připadat hrdiné, když provede něco přes zákas rodičů, někdo si připadá jako hrdina, když
překoná svůj strach. Nebo hrdina je právě hasič, jak jsmem psal. Nebo někdo, kdo zkrátka nasazuje život
za někoho jiného.
Ale zpjet k tématu odvaha. Za odvážného můžeme považovat toho, kdo překoná sám sebe. Odstraní svůj
blok nebo se snaží překonat svůj strach např. z výšek, z pavouků atd. Takový lidé se často ocitnou v nebez-
pečné situaci, když kolikrát balancují na hranici života a smrti. Problém je že to kolikrát dělají pro zabavu. Ti
jsou podle mně hloupý a nerozvážný. Mnohdy si neuvědomují, jaké problémy mohou svým počínáním způsobit.
Stačí jedno zaváhání nebo jeden špatný pohyb a zábava může zkončit tragédií.
A ještě k otázce, jestli má odvážný štěstí? Někdy ano, někdy ne. Někdy můžou dopadnout odvážné pokusi
dobře, někdy můžou dopadnou špatně. Já osobně bych všem přál, aby jim štěstí přálo, ale asi to neovlivním.
Na závěr této práce bych chtěl říct, že se těško dá říct, jestli odvážnému štěstí přeje nebo ne, protože to
je relativní. Podle mě to není pravidlem a samozřejmostí, aby každému, kdo je odvážný štěstí přálo, nejde to
jednoznačně shrnout.
PÍSMENÁ PRÁCE 19
POPIS FOTOGRAFIE
CHYBNÁ PRÁCE
Fotografie z vlakového nádraží
Fotograii, jenž jež jsem si k popisování zvolil, byla vyfocena pořízena v prostředí vlakového nádraží na
vlakovém nádraží. Motivem Dominantní jsou dvě osoby jdoucí z nástupiště po nástupišti. V popředí jde kráčí
starší žena v bílém svetru s dlouhým rukávem a tmavších kalhotech. Její výraz tváře mi nepřijde moc veselý,
ale spíše smutný.
V levé ruce nese igelitovou tašku s nákupem a v její ve své pravé ruce drží dětskou sedačku do auta.
O kousek za ní Za ní vychází po schodech malý chlapec v barevném tričku triku zastrčeném v dží-
nových kalhotech. Zkoumá, co si nese v igelitovém sáčku. Asi se jím jim stala nějaká nepříjemnost. Buď jim
dvojici ujel vlak, nebo nastoupili do nesprávného a ocitli se v cizím městě. Hledají rozpis vlakových spojení, aby
se dostali do plánovaného cíle. Nebo jen žena vypadá unaveně a těší se již domů z dlouhých nákupů. Pozadím
obrazu za osobami je V pozadí fotografického záběru vidíme vlakové nástupiště.
V levém spodním rohu jsou schody vedoucí z podzemního průchodu, které směřují do přední části fo-
tografe i do zadní. Poschodí je nahoře ohraničeno staroanglickým zdobeným kovovým zábradlím. Schodiště
označuje nápis „Nástupiště 1 a 3“. Vrchní pravá část zabírá Pravá část snímku nabízí pohled na celou nástu-
pištní budovu. Před ní stojí pergola sloupy zastřešení a na jednom sloupu vysí visí hodiny, na kterých je ukazují
za deset půl čtvrté odpoledne. U zdi stojí je umístěný pár laviček, na kterých a na nich sedí vlakový vlakoví
pasažéři. Barák Nádražní budova má v přízemí spoustu oken a dveří. Před ním ní se táhnou koleje, čekající
na vlak, který ve stanici momentálně není. Fotografie na mě působí dobře, protože zachycuje běžnou denní
situaci a vztah vztahy
mezi lidmi.
20 PÍSMENÁ PRÁCE
REFERÁT
Sovův Pacov
Vážení posluchači,
vzhledem k tomu, že jste všichni účastníci recitační soutěže, předpokládám, že se zajímáte o literaturu
a především o poezii. A tak se vám pokusím přiblížit dobu a podmínky, ve kterých Sova tvořil, a taky vám
představit další směry, které se objevily na přelomu století.
Ve světě vznikaly nové umělecké směry, jako poezie prokletých básníků, dekadence, symbolismus, im-
presionismus a dekadence. K hlavním představitelům patřili Poe, Verlaine, Baudelaire nebo Rimbaud. U nás
vládli Habsburkové a lidi byli utlačováni a nespokojení s tehdejší mocí a sociální a politickou situací. Nespo-
kojení byli i mladí spisovatelé, a proto vznikla roku 1895 Česká moderna. Byla to skupina začínajících kritiků
a básníků, kteří protestovali proti tehdejší situaci a v manifestu kritizovali i tehdejší umění, například Jaro-
slava Vrchlického. Manifest bylo jejich jediné společné dílo, po čase se rozešli; každého zaujal jiný umělecký
směr.
Pod vlivem realismu tvořil jeden z hlavních představitelů Moderny, Machar. Zabýval se postavením žen
v tehdejší společnosti.
Symbolismus ovlivnil především Otakara Březinu. Po smrti svých rodičů, která ho velmi zasáhla, tvoří díla
plná symbolických vyjádření. Smrt je pro něj vysvobozením z pozemského života a naději vidí v posmrtném
životě mimo tento svět.
K dalším představitelům patří kritici Krejčí a Šalda, který je považován za zakladatele kritiky.
České autory ovlivnil i naturalismus. Ve svých dílech zachycují často až příliš objektivně průběhy smrtel-
ných chorob nebo dlouhé smrti. Naturalismus je umělecký směr, který není určen všem čtenářům, protože
se v něm objevují až nechutné popisy, a to některé čtenáře odradí.
Antonín Sova, pacovský rodák, tvoří v duchu impresionismu, symbolismu a dekadence. Pocházel z učitel-
ské rodiny. Ve svém mládí odešel do Prahy, ale ke konci života se uchýlil do rodného Pacova, kde taky umřel.
Kromě představitelů České moderny tvořili v této době i anarchističtí buřiči. Ti žili nezávazným životem
a odmítali se podřídit jakémukoliv řádu nebo autoritě.
Tímto končím velmi stručný průřez do poezie z přelomu století a všem vám přeji hodně úspěchů
v recitační soutěži.
PÍSMENÁ PRÁCE 21
DOPIS OBSAHUÍCÍ CHARAKTERISTIKU
CHYBNÁ PRÁCE
Tábor 21. 3. 2017
Vážený Mistře,
kdybyste byl dnes mezi námi, viděl by jste byste, že svět, který jste vytvořil ve svých románech Hobit
a pán prstenů Pán prstenů, stále uchvacuje miliony lidí oslovuje čtenáře po celém světě. Vaši hrdinové jsou
stále dobře známí, hlavně známí hlavně díky filmovému zpracování vašich Vašich děl. Dokonalé vyobrazení
fantastického světa Středozemě dodnes uchvacuje miliony čtenářů a obdivovatelů okouzluje Vaše obdivo-
vatele, a to díky naprosté literární propracovanosti a komplexnosti příběhů. Vytvořil jste vše, od různých
úchvatných přírodních míst až po jazyky, které jednotlivé rasy a postavy používají ke komunikaci i k zazna-
menání své rozmanité kultury. Spolu s tím jste stvořil i nové bytosti, jako jsou například hobiti, elfové, skřeti,
trpaslíci, zlobři a další. Obzvlášť hobiti, miniaturní lidé s chlupatými chodidly obohatily obohatili rozsáhlý svět
fantasy literatury, k jehož zrodu jste významnou měrou přispěl. Vaše dílo dodnes napomáhá množství lidí
v tom pomáhá mnoha lidem tím, že jim dodává inspiraci a životní odvahu, aby překonávali své každodení ka-
ždodenní potíže, stejně potíže stejně jako hrdinové vašich Vašich románů. Nakonec bych vám pane Tolkiene
Vám, pane Tolkiene, rád poděkoval za to, co jste vytvořil, protože to dodnes vnáší potěšení do srdcí vašich
Vašich oddaných čtenářů.
Ještě jednou děkuji.

Pavel V…
22 PÍSMENÁ PRÁCE
ČLÁNEK S REPORTÁŽNÍMI PRVKY
CHYBNÁ PRÁCE
17. 2. 2017 poctil svou návštěvou Novou Paku Miloš Zeman, prezident České republiky. V poledne se setkal
ve zdejší Střední škole gastronomie a služeb s představiteli města. Poté se přesunul na Masarykovo náměstí
před budovu školy. Přítomná pousta lidu zde mohli vidět spoustu policistů a ochranky. Přítomné shromáždění
občanů zde mohlo spatřit veliké množství policistů a členů ochranky. Zeman zahájil setkání s obyvateli Nové
Paky vtipem o morové ráně.
Občané se zeptali pana prezidenta v následné diskusi na mnoho otázek. Občané v následné diskusi pre-
zidentovi položili řadu otázek. Při dotazu na Rusko Zeman pronesl, že ví, že je mnohými považován za ruského
(čínského či amerického) agenta ale (interpunkce) dodal, že vždy byl a bude agentem českým. Odpovídal vtipně
a útočil i na novináře. Miloše Zemana se nebáli zeptat ani mladší občané. Jednoho ze školáků zajímalo, proč měl
prezident při novoročním projevu nakřivo sako. Čímž (nevhodné připojení věty) Tím rozesmál většinu Masa-
rykova náměstí i samotného prezidenta. Ten na dotaz toho (nevhodné použití demonstrativa) mladého školáka
reagoval pohotově. Po celou dobu prezident takto prokládal svou řeč vtipnými vsuvkami a proto (interpunkce)
se z obecenstva neozýval jen aplaus, ale i smích. Místy to bylo docela husté. Např. při Zemanových odpovědích
na otázky ohledně skandálu s novinářem Peroutkou. Pan prezident si stále stojí za svým výrokem že (inter-
punkce) nějaký Peroutkův článek adorující Hitlera existuje a (interpunkce) s případnou omluvou vyčká až po
projednání odvolání prezidentské kanceláře vůči verdiktu soudu.
V restauraci ježkův Ježkův statek (je vlastní název) prezident dobře poobědoval poobědval.
Nakonec proběhla závěrečná konference, při níž prezident kladně zhodnotil třídení třídenní návštěvu
královehradeckého kraje Královehradeckého kraje kladně. Miloš Zeman zdělil sdělil občanům, že Hradecko
je jeden z nejšťastnějších krajů bez problémů s nezaměstnaností, s růstem mezd, ovšem též bohužel nejstarší
kraj v celé republice.
Jo, ještě k těm dotazům! Některé dotazy byly docela až stupidní, třeba o bohovi Bohu. Prezident dostal
věcné dary, například piva z Novopackého novopackého pivovaru (není vlastní název), kus nějakého prastarého
šutru kamene anebo sukovici... v recitační soutěži.
PÍSMENÁ PRÁCE 23
NÁPOVĚDA K CVIČNÝM PÍSEMNÝM PRACÍM
1 Opište výchozí text (pozor, nezapočítá se do rozsahu) a pokračujte vlastním vypravováním. Výchozí
text je psán v ich‒formě, vystupuje v něm dívka jménem Džun a vypravěč. Nezapomeňte na zápletku,
pracujte s tématem (možná šlo o varování). Vypravování můžete oživit přímou řečí, vhodně zvolenou
slovní zásobou.
2 Stížnost má podobu formálního dopisu (adresa odesílatele a adresáta, případně další kontakty:
e‒mailová adresa, telefonní číslo aj., místo a datum, označení účelu komunikace, oslovení, vlastní text,
rozloučení a podpis). Vyjadřujte se věcně a používejte neutrální slovní zásobu. Buďte konkrétní, popište
všechny nedostatky a vyčíslete škodu, kterou jste utrpěli. Navrhněte slevovému portálu svou představu
o odškodnění (sleva na příští pobyt, služby navíc aj.). Můžete také zmínit další postup z vaší strany, po-
kud nebude stížnost řešena.
3 Referát přizpůsobte adresátům, tedy žákům střední školy (oslovení, volba slovní zásoby, termínů).
Nenechte se zmást výchozím textem, vaším úkolem není referovat o směru, ale o jednom z postmoder-
ních autorů. Využijte své znalosti nabyté v hodinách českého jazyka a literatury, své čtenářské zkušenos-
ti. Pracujte s výchozím textem, pokud ho doslovně opíšete, nebude započten do rozsahu. Nezapomeňte
na přehlednou stavbu a kontaktové prostředky (můžete zapojit kontrolní otázky).
4 Úvaha patří k nejobtížnějším útvarům. Argumentujte přesně, nezobecňujte, své argumenty
podložte konkrétními příklady. Pokuste se zformulovat vlastní názor. Tématem je kromě prokras-
tinace samotné také její současný výskyt. Jedná se o zcela nový fenomén, nebo o nové pojmeno-
vání jevu, jenž je staršího data? Vhodná jsou slovesa typu: myslím si, domnívám se, jsem přesvěd-
čen, dále spojení: podle mého názoru aj.
5 Přibližte svůj maturitní ples čtenáři tak, aby měl pocit, že je na akci sám účasten (přítomný čas, pří-
má řeč, kontakt se čtenářem). Nezapomeňte uvést základní informace typické pro článek (co, kdy, kde,
jak), akci zhodnoťte. Pracujte se zajímavým titulkem, můžete zakomponovat shrnující první odstavec
(perex), u textu delšího rozsahu také mezititulky.
6 Vaším úkolem je napsat vypravování, které bude zakončeno uvedeným příslovím. Mělo by se tedy
jednat o příběh, jenž zachycuje nějaké jednání, které se dotyčnému nevyplatilo. Jistě znáte podobnou
situaci ze svého okolí nebo z doslechu. Nezapomeňte na zápletku. Vypravování můžete oživit přímou
řečí, vhodně zvolenou slovní zásobou (dějová slovesa, neopakujte slova).
7 Stížnost musí mít podobu formálního dopisu (viz výše), vyjadřujte se věcně a používejte neutrální
slovní zásobu. Buďte konkrétní, popište situaci ve své obci přesně (počet a umístění kontejnerů na tříděný
odpad, pořádek v jejich okolí, frekvence svozu, nedostatečné třídění, cena za svoz komunálního odpadu,
případné černé skládky a náklady spojené s jejich odstraňováním). Nebojte se navrhnout řešení.
8 Výchozí text je inspirativní, ale jeho motivy (dotyk, chvění aj.) ve svém vypravování využít můžete,
opíšete‒li ho, nezapočítává se do rozsahu. Vypravujte o nějaké osobě, se kterou jste se již fyzicky setkali.
Nemuselo dojít k přímému kontaktu (dotyku), ale setkání si pamatujete, nějakým způsobem vás ovliv-
nilo, zanechalo ve vás stopy (pozitivní, negativní). Nezapomeňte na zápletku. Vypravování můžete oživit
přímou řečí, vhodně zvolenou slovní zásobou.
9 Úvahový text je o něco méně náročný než samotná úvaha. Nemusíte dojít ke konkrétnímu závěru.
Pracujte s výchozím textem. Co se skrývá v Místnosti 101? Zamyslete se nad tím, čeho se nejvíce bojíte
vy (bolest, ztráta blízkých, hmyz, válka, teroristický útok, přírodní katastrofa, pohřbení zaživa, omezení
osobní svobody aj.), co je vám nepříjemné. Pokud jste četli Orwellův román, zakomponujte Winstonovu
Místnost 101. Můžete zmínit také strachy jiných lidí, porovnávat.
10 Úvaha patří k nejobtížnějším útvarům. Zamyslete se nad tím, jakou roli ve vašem životě hraje hud-
ba, jaký styl posloucháte. Zda vás uklidňuje, nabudí. Máte svou oblíbenou skladbu, nebo je jich víc?
A oblíbeného autora? Chce se vám při poslechu tančit? Měníte výběr hudby podle nálady či počasí? Jak
vnímáte třeba filmovou hudbu? Kterou skladbu si pustíte, když máte špatnou náladu? Argumentujte
přesně, nezobecňujte, své argumenty podložte konkrétními příklady. Vhodná jsou slovesa typu: myslím
si, domnívám se, jsem přesvědčen, dále spojení: podle mého názoru aj.
11 Vaším úkolem je napsat popis pracovního postupu, tedy recept, podle něhož lze připravit plněná vejce.
Hotový produkt nemusí přesně odpovídat výchozí fotografii. Uveďte potřebné ingredience s přesným urče-
24 PÍSMENÁ PRÁCE
ním množství (např. 100 g másla, 10 vajec aj.). Postupujte chronologicky, nepřeskakujte. Vhodné je použití
1. osoby množného čísla (Nyní si oloupeme vejce uvařená natvrdo.). Nezapomeňte na uvedení počtu porcí,
dobu přípravy a vhodnou přílohu (čerstvý chléb, rozpečená bagetka aj.), případně nápoj. Dobrou chuť!
12 Vaším úkolem je napsat článek s prvky reportáže. Výsledný text by měl vykazovat charakteristické
rysy publicistického stylu. Výchozí text neopisujte, nejednalo by se o autorský text a nebyl by započítán
do rozsahu práce. Informace v něm uvedené však musí být v písemné práci uvedeny (Co? Kdy? Kde? Kdo?
Jak? Proč?). Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek, který upoutá pozornost čtenářů
(můžete použít název zadání, v takovém případě se nezapočítává do rozsahu práce). Do článku můžete
zakomponovat přímou řeč jako citaci účastníků akce.
Pozor, výchozím textem je oznámení, které informuje o budoucí akci. Přibližte čtenáři AVON Pochod tak,
aby měl pocit, že je na akci sám účasten (přítomný čas, přímá řeč, kontakt se čtenářem).
13 Líčení je subjektivně zabarvený popis. Měli byste přiblížit atmosféru západu slunce v místě, které
jste navštívili, které znáte. Výchozí fotografie je pouze ilustrativní, není tedy nutné popisovat západ slun-
ce na pláži nebo na pobřeží. Subjektivní vztah k popisovanému místu vyjádřete pomocí citově zabar-
vených jazykových prostředků, využijte tropy a figury. Pozor, nesklouzněte k vypravování zážitku, jejž
máte spojený s daným místem.
14 Vaším úkolem je napsat vypravování, které bude obsahovat uvedené souvětí. Zmíněné souvětí mů-
žete opsat a pokračovat svým příběhem, můžete ho zakomponovat do pásma vypravěče (ich‒forma)
nebo do přímé řeči, tedy pásma postav. Vypravování může daným souvětím končit. Přesné umístění
není určeno. Zkuste zapojit fantazii, třeba bude vaše interpretace originální. Nezapomeňte na zápletku,
přímou řeč a vhodně zvolenou slovní zásobu (dějová slovesa, neopakujte slova). Nabízí se také retro-
spektivní kompozice (vyprávění příběhu od konce).
15 Libovolný text publicistického stylu vám dává volnou ruku ve výběru útvaru, můžete tedy napsat
zprávu, reportáž, fejeton, interview, komentář aj. Další možností je útvar nevyhraněný, musí však vy-
kazovat prvky publicistiky (viz výše). Téma vybízí k napsání objektivní zprávy nebo k zamyšlení nad da-
nou tematikou (pak by to byl komentář). Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek, který
upoutá pozornost čtenářů (můžete použít název zadání, v takovém případě se nezapočítává do rozsahu
práce). Do článku můžete zakomponovat přímou řeč jako citaci účastníků akce. Funkce výchozího textu
je informativní, uveďte tedy informace v něm obsažené ve své práci.
16 Výsledný text by měl čtenáře pobavit, vést k zamyšlení. Stěžejní je postup úvahový, dále vyprávěcí.
Zřejmě znáte příhodu, která potvrzuje, že sportováním nejen upevňujeme své zdraví, ale můžeme se
i zranit. Pracujte tedy s ironií, váš text by měl směřovat k pointě (neočekávaný závěr). V průběhu textu se
obracejte na čtenáře, jistě mají podobnou zkušenost. Používejte rozmanitou slovní zásobu.
17 Vaším úkolem je napsat motivační dopis, ten má náležitosti formálního dopisu (viz výše). Přesvědč-
te inzerenta, že jste ten pravý/ta pravá pro danou pozici. Výchozí text má informativní funkci, uvádějte
zmíněné vlastnosti a předpoklady, které jsou očekávány, ve svém dopise. Zdůrazněte své přednosti,
zkušenosti (s chovem a výcvikem psů), jež souvisí s nabízenou prací, svou motivaci pracovat u Městské
policie Pardubice jako psovod, odchytář. Můžete také uvést důvody pro volbu okresního města (stěho-
vání, místo studia, bydliště partnera, příbuzných aj.).
18 Vyberte si herce nebo herečku, které dobře znáte a patří mezi vaše oblíbence. Představte dotyčné-
ho/dotyčnou čtenáři po všech stránkách (charakteristika vnější i vnitřní, přímá i nepřímá). Může se však
také jednat o populární osobu, již vy nemůžete vystát. Krátká příhoda váš text oživí a potvrdí uvedené
vlastnosti. Nezapomeňte, že máte napsat charakteristiku, ne vyprávět děj filmu, ve kterém dotyčný he-
rec/dotyčná herečka hrál/a. Pozor, abyste nesklouzli k úvaze o popularitě herecké profese.
19 Vaším úkolem je popsat náměstí, případně náves obce, ve které bydlíte. Vyberte si směr, kterým
budete postupovat (od celku k detailu, shora dolů, zleva doprava aj.), popisujte věcně, nepřeskakujte.
Uveďte také akce, které se v centru vaší obce konají. Můžete zformulovat vlastní názor na vzhled a kona-
né aktivity, srovnat například minulý a současný stav. Nesklouzněte však k úvaze nebo líčení, základem
vaší práce má být popis prostý.
20 Průvodní dopis k petici musí mít všechny náležitosti formálního dopisu (viz výše). Vyjadřujte se
věcně, vyvarujte se citově zabarvených slov, nenechte se unést emocemi, i když se vás problém dotý-
PÍSMENÁ PRÁCE 25
ká osobně. Své argumenty podpořte konkrétními příklady. Seznamte představitele města s vaší peticí,
čeho se týká, co navrhujete (pravděpodobně vystupujete za skupinu občanů).
21 Vaším úkolem je napsat popis pracovního postupu, tedy návod, podle něhož lze zhotovit loutku
z ponožky. Hotový produkt nemusí přesně odpovídat výchozí fotografii. Postupujte chronologicky, ne-
přeskakujte. Vhodné je použití 1. nebo 2. osoby množného čísla. Zapojte svou fantazii, popište použitý
materiál a uveďte jeho potřebné množství.
22 Úvahový text patří k mnohdy podceňovaným útvarům, je tomu však naopak. Není však tak náročný
jako samotná úvaha. Není nutné dospět ke konkrétnímu závěru, stačí naznačit směr, kterým se budete
ubírat. Nezobecňujte, argumentujte věcně, uvádějte konkrétní příklady. Můžete začít obecnou úvahou
o hodnotách ve společnosti a jejich vývoji. Ve své práci byste měli především zformulovat vlastní názor
a uvést, v co věříte. Co je pro vás důležité? Víra v Boha? Nebo ve vlastního Boha (celebrita, já láska, dobrý
život, všeobjímající energie, pravda aj.)? K čemu cítíte pokoru? Ke komu vzhlížíte? Máte nějaký vzor? Je
chybovat lidské?
23 Charakteristika by měla vycházet z popisu osoby vyššího věku, kterou dobře znáte (prarodiče, další
příbuzní, soused, rodinný přítel, známý, trenér, učitel aj.). Vzpomeňte na společně prožité chvíle, připo-
meňte ve své práci, jak se dotyčná osoba ve vaší přítomnosti chovala, jaký máte nebo jste měli vztah,
odkud se znáte. Představte dotyčného/dotyčnou čtenáři po všech stránkách (charakteristika vnější
i vnitřní, přímá i nepřímá). Můžete popsat také osobu smyšlenou.
24 Vaším úkolem je zamyslet se nad značkovým oblečením a jeho rolí v životě dnešních dospívajících
lidí. Nezobecňujte, argumentujte věcně, uvádějte konkrétní příklady, které znáte ze svého okolí. Souvisí
volba preferovaného oblečení s povahou svého nositele? Jsou teenageři, kteří takové oblečení nenosí,
v kolektivu stranou, nebo dokonce šikanováni? Jaké oblečení si kupujete vy? Je pro vás značka důležitá,
nebo upřednostňujete pohodlí (nižší cenu, svůj vkus, výprodeje, second handy)? Kdo nákup značkového
oblečení dnešním mladým lidem financuje?
25 Vaším úkolem je napsat zprávu do regionálního deníku. Tématem je počet dětí narozených jak se-
zdaným párům, tak mimo manželství v jednotlivých krajích České republiky. Ve zprávě je nutné zacho-
vat objektivní postoj a vyvarovat se vyjádření vlastního názoru (subjektivního). Pracujte s výchozím
grafem, informace v něm uvedené musí být v písemné práci uvedeny. Z formálního hlediska je vhod-
né využít atraktivní titulek, který upoutá pozornost čtenářů (můžete použít název zadání, v takovém
případě se nezapočítává do rozsahu práce). Žádoucí je neutrální vyjadřování a prosté konstatování
faktů. Zprávu pište v čase minulém. Zohledněte cílovou skupinu čtenářů.
26 Referát přizpůsobte adresátům, tedy žákům základní školy (oslovení, volba slovní zásoby, termí-
nů). Výklad látky doplňte vhodnými příklady. Můžete pracovat s výchozím textem, pokud ho doslovně
opíšete, nebude započten do rozsahu. Nezapomeňte na přehlednou stavbu a kontaktové prostředky
(můžete zapojit kontrolní otázky).
27 Interview uveďte obecnými informacemi o knize/počítačové hře, jejím autorovi, žánru, datujte.
Hlavní postavu krátce představte. Pokládejte otázky tak, aby měla postava prostor k vyjádření, snaž-
te se vyvarovat otázek zjišťovacích (ano, ne). Pokud vámi zvolená postava používá typickou mluvu,
nechte ji takto promlouvat i ve svém rozhovoru.
28 Velikonoce slavíme každý trochu jinak, někdo vítá koledníky, jiný stráví volné dny na dovolené,
další koleduje u příbuzných. Jaká je tradice ve vaší rodině? V úvodu můžete zmínit svou představu
o tradičních oslavách a navázat vypravováním příhody, která tradiční nebyla. Možná máte sami něja-
kou podobnou zkušenost. Můžete také fabulovat a zápletku nechat na své fantazii. Text oživte přímou
řečí a vhodně zvolenou slovní zásobou (dějová slovesa).
29 Pozvánku formulujte v budoucím čase. Pracujte s výchozím textem, pokud ho doslovně opíšete,
nebude započten do rozsahu. Informace v něm obsažené do své práce funkčně zapojte. Nebojte se
některé detaily sami vymyslet (program, občerstvení, materiály, dárky aj.). Vyjadřujte se věcně, svou
práci můžete zakončit srdečnou výzvou k návštěvě.
30 Napište článek s prvky recenze. Recenze posuzuje umělecké dílo, ve vašem případě český film.
Zadané téma směřuje také ke kritickému pohledu: na jednu stranu je zřejmě co vytknout, na dru-
hou stranu jde o „úžasný“ český film. Věnujte se tedy oběma pólům. Výsledný text by měl vykazovat
26 PÍSMENÁ PRÁCE
charakteristické rysy publicistického stylu. Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek,
který upoutá pozornost čtenářů (můžete použít název zadání, v takovém případě se nezapočítává do
rozsahu práce). Nezapomeňte uvést základní informace k filmu (název, režisér, žánr, scénář, předloha,
herci, autor hudby, kameraman aj.).
PÍSMENÁ PRÁCE 27
CVIČNÝ PRACOVNÍ LIST 1
CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU
1. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

Drama, tragikomedie o dvou dějstvích (podtitul hry), absurdní drama
2. ČASOPROSTOR DÍLA
Časové zakotvení záměrně úplně chybí, prostor je nejednoznačný a je definován pouze skromnými
kulisami: opuštěné místo, cesta, uschlý strom, dokonce i postavy nevědí, zda na místě už někdy
byly, či zde naopak jsou pořád. Jde o místo s nedostatkem vnějších podnětů. Oba protagonisté jsou
v tomto prostoru a čase přítomnosti jakoby uvězněni: minulost mizí, vytrácí se, zapomíná, budouc-
nost je nejasná. Jde o jakýsi bludný kruh přítomnosti.
3. TEMATIKA A MOTIVY
Mystérium o životě člověka, o trpkém vědomí bezcílnosti lidské existence, o iluzorní touze po tom,
aby nám kdosi zvenčí vnesl do anarchie života aspoň náznak smysluplnosti. Beckett napsal hru jako
podobenství o pouti člověka ke konci jako o cestě nás všech životem ke smrti. Pouť je vyplněna
čekáním a čekání slovy – éra prázdnoty, v níž se bavíme k smrti.
Čekání na Godota může být metaforickou hříčkou, v níž Godot je bůh, stejně tak jako může být gro-
teskou, v níž Godot je klaun. Jindřich Veselý kdysi o čekání na Godota napsal, že je to „krutá hra“,
protože nedává odpovědi na vyřčené otázky. V tom však je právě její výhoda i její síla. Nicméně
hra není snad ani tak krutá, jako je v tomto ohledu pravdivá. Tou pravdou, tou odpovědí by snad
mohl být Godot – ale je tomu tak opravdu? A je to vůbec podstatné? (…) Můžeme se dohadovat, že
je Godot jistým ztělesněním dobra, ovšem proč pak bije bratra onoho malého chlapce? Godot může
být smyslem života, či pouhým žertem. Nebylo by to kruté pro všechny, kdo sní o závažnosti bytí?
Z předmluvy Petra Christova1
1BECKETT, Samuel. Čekání na Godota. 2. knižní vyd. Přeložil Patrik OUŘEDNÍK. Brno: Větrné mlýny,
2005. Repertoár. ISBN 80‒86151‒92‒1.
Postavy zažívají ubíjející všednost. Jak se však změní jejich život příchodem Godota, nikdo neví, je
to vlastně naděje, která postavy udržuje při životě. S tím, jak Godot nepřichází, se naděje zmenšuje,
vzrůstá pocit marnosti a zoufalství postav, ale ortel zůstává nevyřčen.
Důležité jsou rekvizity a práce s nimi: postavy mají tmavé, neurčité oblečení; Estragon má neustále
padající kalhoty, zouvá a nazouvá si boty; postavy mají klobouky, s nimiž manipulují; Pozzo má bič,
kterým ovládá Luckyho.
4. PODSTATA ZÁPLETKY DÍLA
Dva tuláci Vladimír a Estragon čekají na jakéhosi Godota, který snad změní jejich život (k lepšímu).
O Godotovi se však takřka nic nedozvíme, a dokonce se nikdy neukáže. Jde jen o objekt rozhovoru
a přání tuláků. V závěru každého jednání o Godotovi referuje chlapec‒posel. Po celou hru se vlast-
ně nic neděje, Vladimír a Estragon si čekání krátí hovorem, což je k sobě poutá. V každém dějství
se objeví postava Pozza (pána) a Luckyho (otroka), kteří jsou na cestě, ale jejich existence je stejně
bezvýchodná. Přestože Pozzo Luckyho ovládá, je na něm závislý, což se prohloubí v druhé části hry,
kdy se Pozzo objevuje slepý.
5. KOMPOZICE
Hra se skládá ze dvou dějství založených na zjevné paralele (čekání, Pozzo s Luckym, příchod chlap-
ce). „Nový den“ druhého dějství představuje jen zdánlivý posun, změnu, prakticky jde o obdobnou
totalizaci beznaděje a nečinnosti jednak čekajících (Vladimír, Estragon), jednak beze smyslu se po-
hybujících (Pozzo, Lucky) v téže nehybné přítomnosti. Drama nemá klasickou dramatickou stavbu.
Minimalistický děj plyne pomalu, některé repliky a situace se krouživě opakují, chybí pointa. Opa-
kování situací, akcí a gest podmiňuje kruhový vývoj, v němž nic nekončí a vše znovu začíná.
28 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
6. ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA
Před závěrem 1. dějství, po opuštění Pozzem a Luckym a před příchodem chlapce se vzkazem.
7. POSTAVY VE VÝŇATKU
Volba jmen je symbolická, ukazují na univerzální platnost zobrazovaného lidského údělu, zároveň
tvoří protiklad svého významu a osudu jeho nositele: Vladimír = slovanské jméno, Estragon = fran-
couzské, Pozzo = italské, Lucky = anglické, Godot = God = angl. Bůh. Postavy tvoří nerozlučné dvo-
jice s neměnným charakterem. Každá postava prožívá svůj úděl jako okamžik i jako věčnost, ale
její osud se nemůže uzavřít ani završit. Nejednoznačnost interpretace postav a jejich jednání vedlo
často k různému pochopení a jevištnímu pojetí hry od tragického přes klaunsky tragikomické až po
nábožensky apologetické.
Vladimír (Danda, Didi, chlapec jej oslovuje pane Alberte) – tvoří dvojici s Estragonem. Jejich exis-
tence je tvořena nepatrným počtem potřeb (jíst, spát, vyměšovat), zároveň si jsou oporou v hovo-
ru, který vedou – bojí se samoty, toho, že by museli připustit absenci smyslu svého života. Spojuje
je čekání na Godota. Zdá se, že Vladimír je přeci jen trochu aktivnější a chytřejší než Estragon. Často
volí námět další konverzace, reflektuje chování ostatních postav, částečně filozofuje.
Estragon (Gogo) – větší smolař než Vladimír, emocionálnější = dává víc najevo příchylnost i rozzlo-
benost, zapomíná, Vladimírův parťák v hovoru i existenci. Vyznačuje se prapodivnými manipulace-
mi s rekvizitami.
Pozzo – pán, který tvrdí, že mu místo patří, má vychloubačnou povahu, ponižuje, ovládá a trestá
Luckyho s takřka sadistickou radostí. Přesto je na Luckym závislý, i on se bojí osamělosti ve své
pouti (odkud? kam?). Ve druhém dějství přichází slepý a je na Luckyho zcela odkázán, chová se
jinak.
Lucky – otrok ověšený předměty, kterého na šňůře vede Pozzo. Jde o poníženou bytost, která vět-
šinou mlčky plní pánovy nesmyslné rozkazy. Na příkaz předvede sumu znalostí či myšlenek, ale pů-
sobí jako rozbitý stroj. V druhé části je úplně němý, ale stále u svého slepého pána, kterému slouží.
Oba jsou naprosto vyčerpáni.
V díle se ještě vyskytuje postava chlapce.
8. FORMÁLNÍ STRÁNKA UKÁZKY
Typické drama: postavy, dialog, repliky, scénické poznámky
9. JAZYKOVÉ A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY
Dialogy tvoří většinou jen krátké repliky, jak je vidět v ukázce. Překladatel použil spisovný jazyk, ale
také prvky obecné češtiny v pasáži, kdy Vladimír a Estragon osamí. V díle jsou použity i expresivní
výrazy a vulgarismy (Pozzo nadává Luckymu, v promluvách Vladimíra i Estragona).
Chaotický dialog mezi postavami se vyznačuje opakováním otázek, hromaděním synonym zvýraz-
ňujících atmosféru všeobecné nejistoty a monotónnosti existence. Fráze „Čekáme na Godota“ se
stává jakýmsi refrénem, který nekonečnost a banalitu existence obou tuláků rozděluje alespoň na
nějaké časové úseky. Jazyk je prostředek udržení kontaktu, byť sebepovrchnějšího, mezi lidskými
jedinci. Mluvení pro mluvení odhaluje vnitřní paměť člověka, Beckett do slov, monologů a dialogů
zhmotňuje psychické vazby našich osobností.
10. PŘIJETÍ DÍLA

Hru napsanou ve francouzštině odmítlo několik desítek divadelních ředitelů jako vtip nebo něco
nehratelného. Hra byla nakonec inscenována v malém pařížském divadle Théâtre de Babylone, kte-
ré se po jedné sezóně provozu ocitlo před krachem, jako představení na rozloučenou. Po prvotním
šoku a nepochopení, kdy bylo publikum zmateno, na sebe navzdory pesimistickým očekáváním
drama strhlo pozornost diváků a kritiky a premiéra skončila bouřlivým potleskem. Ačkoli si divadlo
nemohlo dovolit žádnou propagaci, byly reprízy vyprodány a představení se stalo událostí sezóny.
Théâtre de Babylone bylo finančně zachráněno pro další období.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 29
11. KONTEXT AUTOROVY TVORBY
Samuel Beckett (1906–1989) – nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1969
■ irský literát, který se tvorbě naplno věnoval od 2. pol. 30. let a od 50. let žil ve Francii a psal francouzsky
■ psal básnické skladby (vždy anglicky), romány a dramata
■ stýkal se s J. Joycem
Molloy, Malone umírá, Nepojmenovaný – románová trilogie
Čekání na Godota (napsáno 1948–9, inscenováno 1953) – světoznámé absurdní drama
12. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ LITERÁRNÍ VÝVOJ
mnohotvárnost, pestrost => míšení žánrů, uměleckých postupů, …
■ reakce na 2. světovou válku ‒ projevuje se v kultuře dodnes
■ byl podstatný rozdíl mezi prvními literárními reakcemi na válku u východních a západních spisovatelů
■ na východě panoval patos, politická uvědomělost a líčení vrcholných scén na bojišti, vojenských
špiček, osudy mas, hrdinové vidění černobíle
■ na západě působivé střízlivé a nepatetické líčení válečných scén, tzv. pohled zdola => ukázány osu-
dy jednotlivce, plastičtější psychologie postav, větší drastičnost, naturalismus, ale i dojemnost
■ na západě též vznikají satirické a humoristické romány, které mířily nejen k nepříteli, ale i do vlastních řad
■ tento rozdíl se časem smazával a dnes je obecně rozšířenější civilní pohled na válku
■ krize v mezilidských vztazích, vědomí ztráty komunikace => pocity ohrožení, úzkosti a odcizení (exi-
stenciální linie)
■ snaha určitých skupin lidí distancovat se od „těch nahoře“ => revolta, nerespektování konvencí,
hledání jistot jinde než v moderní civilizaci (např. beatnici)
■ x racionálnímu přístupu ke světu, krize vědy a techniky, různé, i iracionální stránky lidského bytí
■ formální experimenty
■ objevují se staré mýty, legendy, mystické příběhy z minulosti
■ katastrofické vize
■ téma násilí
ABSURDNÍ DRAMA (zejména od poloviny 20. stol.) – též nové divadlo, antidrama
■ absurdní = vymykající se našemu chápání, absurdní však neznamená zbavený smyslu, spíše smys-
lem přetékající
■ tvoří jej dramatické texty skutečně určené k jevištnímu ztvárnění, ale striktně se vymezující proti
zavedeným pravidlům a znakům dramatických žánrů
■ chybí logická výstavba a plynutí děje
■ dialog na scéně často zakrývá absenci jakkoli jevištní akce, jednání
■ nenajdeme zde zřetelně rozvedené téma, zápletku, chybí závěrečné rozuzlení
■ úplně chybí charakterizace a psychická motivace jednání postav, postavy neřeší žádné své niterné
problémy, jejich dialog pouze zastírá permanentně prožívanou úzkost, i její zdroj ovšem zůstává
zamlžen, pocity bezmoci osamoceného člověka
■ motiv člověka vyděleného z konkrétního historického či kulturního kontextu, avšak postaveného
před základní otázky lidské existence, řešení však není schopen nalézt
■ je patrný vliv existencionalismu
■ základním principem výstavby dramatu je jazyk, resp. krize jazyka a komunikace celkově; jazyk
ztrácí schopnost pojmenovávat současný svět, lidé nejsou s to se vzájemně dorozumět, pochopit
■ princip opakování a zrcadlení slov a gest
■ důležitou roli hraje opakování slov a vět, fráze, prvky plané rétoriky
■ groteskní scény, černý humor
■ předchůdcem žánru např. Alfred Jarry
■ Eugéne Ionesco, Samuel Beckett, Harold Pinter,…
■ v zemích východního bloku odkrývá absurdní drama absurdity politického systému, jazyka, odlid-
štění občanské pospolitosti (Václav Havel, Slawomir Mrožek)
30 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
CHARAKTERISTIKA NEUMĚLECKÉHO TEXTU
1. TÉMA TEXTU
2. ÚČEL TEXTU
Čtenář si může udělat přehled o vzhledu a vlastnostech různých typů vozů, zde konkrétně Daewoo
Lanos.
3. ZDROJ, ADRESÁT
Webové stránky určené fanouškům automobilů a motocyklů.
4. OBJEKTIVITA
Text hodnotí vlastnosti a technické parametry vozu, vychází z objektivních faktů, ale hodnotící prv-
ky nesou rysy subjektivní (Vzhled malého vozu se vcelku povedl. Zatímco exteriér potěší sympatic-
kým vzhledem dodnes, interiér je na tom trochu hůře. Co se prostornosti týče, ta není špatná,…)
5. FUNKČNÍ STYL, SLOHOVÝ POSTUP, SLOHOVÝ ÚTVAR

Publicistický; informační, popisný; recenze na vůz
6. GRAFIKA, KOMPOZICE
Je uvedena jen část textu, takže chybí titulek. Ukázku lze rozdělit na dvě části: v první se informuje
o genezi a vlastnostech vozu souvislým textem, v druhé části se objevuje rating jednotlivých prvků
vozu formou hvězdiček (0‒5) se stručným slovním hodnocením.
7. JAZYK, SYNTAX
Jazyk je spisovný, použité temíny, cizí slova, univerbizace a zkratky (hatchback, sedan, palubní des-
ka, vozy se stupňovitou zádí, náklony, zážehové čtyřválce, turbodiesely, standard, šestnáctistovka, ABS)
souvisí s obsahem trextu. V ukázce najdeme publicistické prvky – automatizované výrazy (vznikl
plně v režii korejské automobilky, o vzhled modelu se pak postaralo italské designérské studio, jejich
kvalita a zpracování za mnoho nestojí, kamenem úrazu je ovšem rozdílný rozchod). V textu se nachází
velké množství přídavných jmen, a to i hodnotících (svébytný, sympatickým, důstojným, nejvýkon-
nější, …), dále mnoho podstatných jmen, přísudky vyjadřující hodnocení (zapadá, povedl, se staly
charakteristickými, ladí, není špatné, nevylepšuje, …) – slouží k popisu vozu a jeho vlastností. Autor
používá jednoduché věty a souvětí, syntax není komplikovaná. V úryvku se vyskytují vsuvky (tedy
typickém zástupci nižší střední třídy; byť vzadu místa není nadbytek) oddělené pomlčkou či v závor-
kách. Většího kontaktu se čtenáři se dociluje použitím 2. os. mn. č. nebo 1. os. mn. č. u slovesného
tvaru (se tak připravte na povrzávající plasty; pod kapotou můžeme potkat).
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 31

Hodnocení vzhledu a jízdních vlastností automobilu Daewoo Lanos. V první části textu se čtenář sezna-
muje s historií konstrukce vozu, hodnotí se exteriér a interiér auta, dále pak jízdní vlastnosti. V druhé
části se objevuje rating jednotlivých parametrů vozu se slovním zdůvodněním zvoleného hodnocení.
Provinční městečko v některé z ruských gubernií v 1. pol. 19. stol., tedy autorově současnosti
3. TÉMA A MOTIVY VÝŇATKU
Prosebné poselstvo kupců žádá u domnělého vysokého státního úředníka Chlestakova pomoc
a zastání proti hejtmanovi, čtenář se seznámí s tím, jaké poměry v městečku panují a jakým správ-
cem je ve skutečnosti hejtman. Motivy: povýšenost x poníženost, autorita domnělého vysokého
úředníka, stížnosti, zneužívání moci hejtmanem, postavení kupců ve městě, pokrytectví ze strany
Chlestakova, korupce, přijímání darů, prospěchářství.
Gogol rozpracoval tradovanou anekdotu, pracuje se záměnou osob; hejtman a šestice městských či-
novníků získávají informaci, že do města se chystá kontrola, a za revizora považují mladíka, který uvízne
v místní hospodě kvůli dluhu; snaží se předcházet si ho, hostí jej, uplácejí, Chlestakov toho využívá, do-
konce se naoko zasnoubí s hejtmanovou dcerou; včas však městečko opouští; městští úředníci poznají
svůj omyl z dopisu, který neoprávněně rozlepí poštmistr; v tu chvíli se ohlásí skutečný revizor.
5. KOMPOZICE
Komedie se skládá z pěti dějství podle klasické dramatické stavby, chronologický děj, který v závě-
ru graduje, výrazná pointa.

IV. dějství, i po městečku už se roznese fáma, že město navštívil revizor, lidé hledají zastání, ne-
sou „kontrolorovi“ „dary na uvítanou“, Chlestakov již vystupuje dost sebevědomě, využívá situace
k vlastnímu obohacení.
Chlestakov = úředník z Petěrburgu, mladík, hovoří a jedná bez většího rozmyslu s přesvědčením,
že vše nějak dopadne, dokáže sám sebe přesvědčit o své pravdě, umí se nehorázně chvástat, svými
výmysly připomíná barona Prášila, využívá situace k napálení městských úředníků, jimž se v duchu
vysmívá, neváhá obrat ani kupce, kteří v něm vidí spásu; Osip = Chlestakovův sluha, je chytřejší
než jeho pán, ale není milovník dlouhých řečí, a tak zůstává potutelně zticha, dokáže se rychle zo-
rientovat a vytěžit ze situace mnoho pro svůj vlastní prospěch, pánovi leccos vyčítá, ale slouží mu
v podstatě oddaně; kupci = zástupci běžných obyvatel městečka, nad kterými mají hejtman a další
úředníci takřka neomezenou moc a důsledně toho využívají hlavně pro svůj osobní užitek.
8. DALŠÍ DŮLEŽITÉ POSTAVY

Anton Antonovič Skvoznik‒Dmuchanovskij = hejtman, manželka Anna, dcera Marja, má v městečku
respekt, ač se nechá napálit, není hloupý, vyzařuje z něj autorita, drží se zuby nehty svého postu, který
získal nesnadným postupem, taktizuje, emoční přechody jsou u něj velmi rychlé; jeho manželka a dce-
ra – provinční krásky, fifleny, vzájemné konkurentky v boji o Chlestakovovu pozornost, mají rády drby,
prožívají silně svou příslušnost k městské honoraci; Luka Lukič Chlopov – školní inspektor, Amos
Fjodorovič Ljapkin‒Ťapkin, okresní soudce, Artěmij Filipovič Zemljanika – správce chudinského
ústavu, Ivan Kuzmič Špekin – poštmistr, Christian Ivanovič Hübner – okresní lékař, Štěpán Iljič
Uchovertov– náčelník policie = městská honorace, úředníci, každý má na starosti některou ze správ-
ních složek ve městě, všichni funkci zneužívají, jsou to korupčníci a mají strach z odhalení a potrestání,
přestože bojují za stejný cíl, bují mezi nimi vzájemná skrytá nevraživost a jsou schopni se pomlouvat.
32
10. VYZNĚNÍ DÍLA
Kritické a satirické zobrazení poměrů v soudobém carském Rusku, námět z každodenní praxe: by-
rokracie státního aparátu, podvody, uplácení, přísná společenská hierarchie, kariérismus, o posta-
vení člověka nerozhodují jeho schopnosti, kritizována touha po moci a její zneužívání, osobní pro-
spěch úředníků nadřazen státnímu zájmu, nemorálnost, hloupost lidí
11. ORIGINÁLNÍ JAZYK
Ruština
12. JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
Překladatel na základě originálu postihuje jazykem charakteristiku postav: Chlestakov jako úředník
z Petěrburgu používá spisovný jazyk s hovorovými prvky, Osip a kupci jako prostí lidé užívají nižší
jazykovou vrstvu, zde je přeložena (nespisovnou) obecnou češtinou, oslovení otče je typické pro
ruskou společnost.
13. UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY

V ukázce nenajdeme výrazné umělecké prostředky, nebyly by funkční.
14. PŘIJETÍ DÍLA

Rozporuplné, část diváků a umělců v čele s Gogolovým přítelem A. S. Puškinem komedii velmi uví-
tala, ale konzervativní vrstvy a car dílo i autora odsoudili.
15. KONTEXT AUTOROVY TVORBY REALISMUS V RUSKU

Podporován činností významných kritiků Vissariona Grigorjeviče Bělinského, Alexandra Ivanoviče
Gercena, Nikolaje Gavriloviče Černyševského
■ nedokončená epická skladba Kdo žije šťastně na Rusi Nikolaje Alexejeviče Někrasova
■ kritika života v carském Rusku => pronásledování
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)
■ míšení romantismu a realismu
■ obraz ruské společnosti a jejích slabostí a chyb, satirický výsměch všem podvodníkům a hlupákům
tzv. petrohradské povídky – cyklus geniálních povídek
■ hrdinou osobité postavy, vyskytují se i fantastické motivy, romantické prvky
■ nejznámější: Plášť, Podobizna, Bláznovy zápisky, Nos
Taras Bulba (1835) – povídka o hrdinském boji ukrajinských kozáků x polským magnátům Revizor (1836)
– satirická groteskní komedie
■ anekdotický příběh o nevýznamném úředníkovi Chlestakovovi, kterého považují v okresním městě
za revizora a který neváhá využít omylu ve svůj prospěch.
Mrtvé duše (1842) – satirický román zobrazující poměry v tehdejším Rusku
■ hlavní hrdina Čičikov se rozhodne zbohatnout machinacemi s tzv. „mrtvými dušemi“
■ odhaluje se úpadek statkářské vrstvy, úplatnost úředníků
■ pokračování románu autor zničil
16. LITERÁRNÍ SMĚR

V Gogolově tvorbě jsou zastoupeny prvky romantické a realistické, v Revizorovi však převažuje kri-
tický realismus
Obecná charakteristika období: nástup kapitalismu volné konkurence, rozmach přírodních věd
a techniky (Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy objevy, technické vynálezy, …) => důvěra v ro-
zum a smyslové poznání, ve spolehlivost exaktních věd a přírodovědeckých experimentů, které
přejímaly metodologicky i společenské vědy (—> sociologie, A. Comte —> pozitivismus, z Hegela
vycházející K. Marx —> dialektický materialismus), zájem o sociální otázky
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 33
Literární vývoj – spisovatelé studují lidské nitro podle zásad exaktních věd => duševní život jedince je
výslednicí dědičnosti, výchovy, společenského a národního prostředí, popř. rasy (determinismus)
Realismus (od 30. let 19. stol., kritický realismus zejména v 2. pol. 19. stol., naturalismus od 70. let 19. stol.).
■ snaha o maximální pravdivost, komplexnost
■ přesné zobrazení skutečnosti, snaha ukázat na zlo, křivdy => kritičnost
■ všestranné studium společnosti ve všech jejích projevech, snaha o objektivnost (autor stojí „nad“
dějem)
■ neobrací se k výjimečnému jedinci, ale ke společenské skupině nebo průměrnému člověku, typizace
■ hrdinův charakter se vyvíjí podle doby a okolností
■ zájem o současnost
■ přehlednost, věcnost, popisnost
1. ÚČEL TEXTU
Komunikace mezi fyzickou osobou a zástupcem instituce, autorka textu žádá o přijetí do zaměstnání
2. AUTOR, ADRESÁT
Autorka s přesně uvedenými kontaktními údaji, absolventka VŠ, a zástupce instituce jako příjemce
3. OBJEKTIVITA
Vysoká míra objektivity
Administrativní, informační, úřední dopis – žádost
5. ÚTVARY
Reklamace, objednávka, motivační dopis, protokol, …
Zarovnání doleva a do bloku, přesné strukturování dopisu, podržítkem zvýrazněna „věc“ a přílohy;
nahoře kontaktní údaje odesílatele, pak adresa příjemce, místo a datum zpracování dopisu, „věc“,
po oslovení přesné a výstižné vyjádření účelu žádosti, závěrečné formulace, pozdrav, podpis, se-
znam příloh
7. JAZYK, SYNTAX
Jazyk přísně spisovný, neutrální, použité termíny souvisí s obsahem textu, hutné, výstižné, objek-
tivní formulace vět
8. SPRÁVNOST TEXTU
Text je zpracován funkčně a v souladu s normou týkající se úpravy a obsahu úředního dopisu a ne-
vykazuje žádné nedostatky
34 ÚSTNÍ ZKOUŠKA

Drama, kolektivní drama o předehře a třech dějstvích, utopická/dystopická hra
2. NÁZEV DÍLA
Rossum´s Universal Robots (= Rozumovi univerzální Roboti). Rossum = narážka na rozum, jméno
zakladatele firmy a továrny, vědce, filozofa a vizionáře, který chtěl objevit živou hmotu. Slovo robot
se stalo mezinárodním termínem, autorem slova je Josef Čapek.
Hra je zasazena do budoucnosti, která není blíže specifikována, ale ředitelé továrny na roboty už
nevědí, že Marius a Sulla byli antičtí římští vojevůdci, domnívají se, že to byli muž a žena – milenci
(tyto znalosti se ztrácejí, přestože továrnu řídí inteligentní lidé). V předehře cituje Harry Domin,
centrální ředitel R.U.R., historii vzniku robotů od roku 1920. Místně se děj odehrává na dalekém
ostrově. Mezi předehrou a prvním dějstvím uplyne 10 let.
Tématem úryvku je rozmluva o technickém pokroku a jeho vlivu na civilizaci. Motivy: existenciální
úzkost, pokrok a jeho důsledky, únik k práci, role práce v životě člověka, realizace a uspokojení
člověka, zkáza lidského pokolení v důsledku přetechnizovanosti světa, možnost či nemožnost zá-
chrany lidí, neplodnost lidského druhu, konzumní způsob života moderní společnosti, pohodlnost,
unikání smyslu života, rozklad morálky Dílo odráží autorův zájem o vědu a techniku, současně ale
i obavy o osud lidstva ve světě, v kterém se zmocňuje vlády jeho výtvor a kultura je ničena technic-
kou civilizací. Podobné varování najdeme v několika Čapkových dílech.
5. PODSTATA DĚJOVÉ ZÁPLETKY

Na dalekém ostrově v budoucnosti vzniká továrna, která produkuje umělé bytosti podobné člověku
– Roboty, kteří jsou levnou náhradou lidské pracovní síly a postrádají emoce, důstojnost, samo-
statnost, tedy „duši“. Lidé nemusí pracovat a mají velké množství volného času. Hra filozoficky řeší
etickou problematiku celé situace a její dopad na lidstvo. Roboti se nakonec vzbouří proti svému
tvůrci – člověku, lidstvo zlikvidují a chtějí si vládnout sami. Problém je, že neznají recept na své
„rozmnožování“, ten měli jen lidé. Jediným přeživším je stavitel Alquist, který před vývojem, který
nastal, varoval. Ve vrcholné závěrečné scéně posílá po určité zkoušce Alquist jako Bůh do světa
nového Adama a Evu ‒ dva Roboty, u nichž se nevysvětlitelně objevila schopnost citu, lásky, odu-
ševnělosti, tedy znaky lidství, civilizace tedy začíná znovu úplně od začátku. V závěru tedy dává hra
naději na pokračování „lidského“ života na zemi.
6. KOMPOZICE
Předehra + 3 dějství. Dílo má klasickou dramatickou kompozici: dějství, výstupy, scénické poznám-
ky, repliky, dialogy, monology. Děj se odehrává chronologicky, pouze v předehře Harry Domin Hele-
ně vysvětluje historii vývoje Robotů. Ve druhém dějství děj graduje až ke katastrofě, třetí dějství má
funkci epilogu s koncem nesoucím naději. Mezi předehrou a prvním dějstvím uplyne 10 let. Spád
děje v dějstvích je poměrně rychlý, ačkoli je text prosycen četnými úvahami postav.

Ukázka je vyňata z prvního dějství, zachycuje situaci na ostrově 10 let po událostech odehrávají-
cích se v předehře. Helena se stala Dominovou ženou, chystají oslavu 10. výročí svatby. Svět se za
tu dobu hodně změnil, což zachycuje v náznacích i přímo právě tato část dramatu: země zaplavila
levná pracovní síla v podobě robotů, všeho je dostatek, lidé zlenivěli, stali se neplodnými a zranitel-
nými, protože jsou zcela závislí na Robotech.
35
Helena – v předehře elegantní, krásná a okouzlující 21letá dcera prezidenta Gloryho, která má elit-
ní společenské postavení. Je poněkud naivní, idealistická (bojuje za důstojné postavení Robotů).
Zamilují se do ní všichni ředitelé jednotlivých sekcí v továrně, protože představuje protipól toho,
v čem muži léta žijí: křehkost, krásu, laskavost, něhu, cit. Jméno není zvoleno náhodně – odkazuje
k mytické trojské Heleně, nejkrásnější ženě světa, symbolu pravého ženství. Helena se provdá za
Domina a je všemi hýčkána. Přemýšlí však o vlastní bezdětnosti, právech Robotů, morálním aspek-
tu života lidí v „novém“, moderním, technikou ovládaném světě. Přestože se ji muži snaží chránit
před krutou pravdou, postupně zjistí a vydedukuje, co se děje.Alquista má ráda, obdivuje ho, je pro
ni starším moudrým rádcem.
Alquist (jméno pravděpodobně souvisí s latinským aliquis = někdo, kdokoli)– stavitel, šéf staveb
R.U.R., nejstarší ze všech. Nedbá na eleganci. Jde o moudrého, zkušeného muže, který nedůvěřuje
pokroku, vidí i daň, kterou lidstvo za život v pohodlí zaplatí. Jeho promluvy jsou skeptické a kritické
oproti nadšení jeho kolegů. Rád manuálně pracuje jako zedník, práce mu dává smysl života, přesto-
že lidé už dávno nepracují. Jako jediný přežije válku mezi lidmi a Roboty, protože se díky manuální
práci Robotům podobá. Když zjistí, že je jediným člověkem na světě, prosí Roboty, aby ho zabili, ale
ti ho potřebují: musí najít recept na jejich „reprodukci“. V závěru poznává, že dva Roboti jsou nadáni
lidským citem a vysílá je do světa. Do Heleny se zamiloval stejně jako všichni ostatní, ale jako silná
osobnost s ní jedná na rovinu, nesnaží se jí svět ukazovat v růžovějších barvách.

Nána – chůva Heleny. Její jazyk se odlišuje od ostatních nespisovností a jadrnou lidovostí. Ve hře je
nositelkou silného náboženského cítění a „selského rozumu“. Přináší pohled „zdola“, Roboty pova-
žuje za bezbožný vynález, je ke konání společenských špiček velmi kritická.
Harry Domin (latinské dominus = pán) – centrální ředitel Rossumových závodů. V předehře mu je
asi 38 let. Věří v pokrok, v Roboty, má ušlechtilou ideu, že lidstvo osvobodí od práce a to se bude
moci věnovat vlastnímu rozvoji. Svůj omyl poznává příliš pozdě. Miluje svou ženu Helenu, hýčká ji
a snaží se ji chránit před zlými zprávami.
Inž. Fabry (latinské faber = řemeslník), Dr. Gall (pravděpodobně souvisí se jménem řeckého lékaře
Galléna), Dr. Hallemeier (německé halle = jas, světlo), Busman (pravděpodobně souvisí s anglic-
kým businessman)– ředitelé jednotlivých sekcí R.U.R. Stejně jako Domin věří v pokrok a ve smysl
svých vynálezů a objevů. Jejich vnitřní pohnutky odhaluje zejména druhé dějství, kdy se všichni
ocitají v nebezpečí života.
Marius, Sulla, Radius, Damon, Primus, Helena – Roboti. Marius a Sulla se objevují v předehře,
kdy se divák i Helena seznamují s tím, jak vypadají, chovají se a co dokážou. Radius je robot, který
propadne „šílenství“ a má být zničen, ale na Helenino přání se tak nestane a Robot je převezen do
Evropy. Tam radikalizuje ostatní Roboty a rozpoutá válku s lidstvem. Nakonec se na ostrov vrací
jako „dobyvatel“. Damon je vůdce a mluvčí robotů, je ochoten se nechat pitvat, aby mohl Alquist
znovuobjevit tajemství tvorby Robotů. Primus (z latiny = první) a Helena jsou roboti, u nichž se pro-
jeví lidské chování a city.

11. JAZYKOVÉ A SYNTAKTICKÉ PROSTŘEDKY
Jazyk ukázky je spisovný, kultivovaný, bohatý. Věty jsou krátké a úderné. V textu jsou naznačeny
nedokončené výpovědi či otázky „visící ve vzduchu“. Na konci ukázky používá Alquist vzrušený,
expresivnější jazyk i syntax, řečnické otázky, věty zvolací.
36 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
12. SODOMA
Biblický původ slova. Sodoma a Gomora jsou ve Starém zákoně dvě města, která Hospodin zničil
pro hříšnost jejich obyvatel. Zachránil se jen s Lot se svou rodinou (nikoli s manželkou, ta se při od-
chodu navzdory zákazu otočila k městu a proměnila se v solný sloup). Sodoma je dodnes označení
místa hříchu.

V ukázce nejsou použity výrazné umělecké prostředky, jde vlastně o filozofickou rozmluvu mezi po-
stavami sdělenou srozumitelnými prostředky. V posledních dvou Alquistových replikách najdeme
opakování slov (epizeuxis), opakování větných konstrukcí pro zvýšení emočního účinku, metafory
Dominova Sodoma, ráj na zemi, lidstvo – koruna stvoření, zároveň jde o sarkasmus.

Karel Čapek (1890 – 1938)
■ určující osobnost české meziválečné literatury, žurnalista, prozaik, dramatik, překladatel a kritik
■ bratr Josef malíř a spisovatel, oba bratři pracovali na několika dílech společně
■ na FF UK v Praze vystudoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění, filologii
■ blízkost k hradní politice, zvláště k TGM; demokrat, humanista
■ šířil moderní tendence v umění, překládal moderní světovou poezii do češtiny
■ pracoval v Lidových novinách, jejichž charakter podstatně ovlivňoval
■ široký záběr zájmů a činností
A. Čapek jako žurnalista a autor filozofických, politických a cestovatelských textů
■ schopnost vnímat i ty nejobyčejnější maličkosti a těch využít ke sdělení vážných společenských
a filosofických problémů, i zdánlivá drobnost se dá využít k zobecnění nějakého lidského problému
■ mistr zkratky a miniatury
■ zájem o všechno na světě
■ přispěl k rozvoji fejetonu, sloupku a causerie
■ vtipné a bystré postřehy, dokáže vystihnout povahu národa, úspěšně zobecňuje, srozumitelnost,
ne poučování, ale glosování
O věcech obecných čili Zóonpolitikon (1932) ‒ definování vlastních politických postojů
■ tolerance k různým názorům demokratického a humanistického zaměření
■ obsahuje slavný článek Proč nejsem komunistou, který se dlouhá léta nesměl objevovat
Hovory s TGM (1928 – 1935)
Zahradníkův rok (1929) ‒ fejetony postihující po měsících práce na květinové zahradě, nadčasové
Jak se co dělá (1938) ‒ humorně a trefně vystiženo, jak se dělá film, noviny, divadlo atd.
Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na
sever (1936) ‒
cestopisné fejetony
Kniha apokryfů (1945) ‒ netradiční pohled na biblické a historické události a literární mýty
■ ukázka slovesného a myšlenkového mistrovství
■ vyznívá jako úvaha o aktuálních a nadčasových věcech v lidském životě
B. Čapek jako dramatik
■ utopické/dystopické hry ‒ technika jde kupředu daleko rychlejším tempem než lidská morálka =>
nebezpečí jejího zneužití (katastrofa s dalekosáhlými důsledky mají být důrazným varováním)
■ nevíra, že převratný technický vynález může lidstvu přinést lepší perspektivy
■ protiklad přirozeného a umělého, protiklad přírody a vyspělé civilizace
R.U.R.(naps. 1920, premiéra 1921)‒ světově proslulá a uznávaná hra
■ varování před nebezpečím přetechnizovaného světa
■ jednoduchý děj, velká působivost, morální apel
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 37
Věc Makropulos (1922) ‒ problém dlouhověkosti lidského života, polemika s G. B. Shawem
■ postupně se odhaluje tajemství zvláštní ženy jménem Emily Marty, která je vlastně Elinou Makro-
pulos, dcerou muže, který se chtěl stát dlouhověkým a na své dceři chtěl vyzkoušet účinky léku, jež
mu byl podán, ale protože po jeho požití u ní nastala obrovská reakce organismu, sám jej nevyzkou-
šel
■ Elina prochází staletími v mnoha podobách, ale je hluboce nešťastným člověkem, unaveným živo-
tem, je vnitřně vyprahlá, neschopná se radovat, soucítit, je cynická, závidí ostatním lidem, dlouho-
věkost ji naprosto odlidštila
■ recept je nakonec zničen
■ názor, že právě konečnost dává životu člověka smysl, činí prožitky intenzivními
■ zhudebněno Leošem Janáčkem jako opera Ze života hmyzu (1921) ‒ hra napsaná s bratrem Jose-
fem, satirická alegorizující komedie
■ kritika existujícího řádu, který způsobuje deformace v člověku (egocentrismus, poživačnost, cham-
tivost), ale i v mezilidských vztazích (války)
■ postava tuláka tvoří rámec ‒ provádí hrou a nakonec je to on, kdo aktivně vystupuje na záchranu
skutečných hodnot
■ využití symboliky (přelétaví a nestálí motýli, hamižný a jen na svou kuličku upřený chrobák, vojen-
sky organizovaní, „fašističtí“ mravenci, …)
■ protiválečný apel, hry vznikající v 30. letech jako reakce na fašismus a nebezpečí ozbrojeného střet-
nutí, touhy po světovládě, agresi
Bílá nemoc (1937) ‒ konflikt mezi principy pacifismu a militarismu
■ ústředním motivem konflikt mezi charakterním, skromným, inteligentním, ale i neústupným dok-
torem Galénem, který jediný má lék proti pandemii záhadné bílé nemoci, a po válce a moci bažícím
Maršálem, který nese rysy fašistického vůdce
■ krutá a scestná logika mocných jedinců
■ protože osamělý doktor vede tragický zápas, snaha využít v boji proti násilí léku jako mocného pro-
středku ho nutí jednat v rozporu s lékařskou etikou, která velí poskytnout pomoc každému, kdo to
potřebuje
■ myšlenka, že ušlechtilý jedinec nezmůže nic v boji s organizovaným zločinem či fanatismem davu
Matka (1938) ‒ autorkou námětu Olga Scheinpflugová, manželka K. Č.
■ reakce na válku ve Španělsku
■ matka vede dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny (tchánem ‒ dědečkem, manželem, který
padl, aby odhalil velitelovu chybu, synem Ondřejem, který zemřel při zkoumání zákeřné choroby,
synem Jiřím, jenž tragicky skonal, když chtěl překonat výškový letecký rekord, dvojčaty Petrem
a Kornelem, kteří bojují v občanské válce každý na opačné straně „barikády“)
■ mrtví nejsou zpodobněni jako duchové, ale jako obyčejní lidé
■ proti sobě stojí dvojí pojetí života: mužský princip, který stále směřuje k plnění úkolů nadosobních,
přesahujících lidské soukromí, a princip ženský, soustředěný na zachování života a jeho nejzáklad-
nějších hodnot
■ žena v konfliktu těchto dvou elementů vždy trpí a doplácí
■ naživu zůstává jen nejmladší syn Toni, jehož matka úzkostlivě střeží i před naléháním mrtvých
mužů i jeho samého ‒ chce se zapojit do války
■ patetický závěr, kdy v rádiu zaznívá zpráva o bombardování a obětech na dětských životech, přimě-
je matku k bo lestnému gestu, i Toniho posílá bojovat
■ názor, že v krajních situacích je možno využít boje pro hájení duchovních a kulturních hodnot
C. Čapek jako prozaik
Továrna na absolutno (1922) ‒ román, x klerikalismu, nacionalismu, válce
■ objev karburátoru, který 100% využívá energii hmoty, ale uvolňuje přitom absolutno, jež v lidech
vyvolává náboženský fanatismus, důsledkem válka a ničení
38 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Krakatit (1924) ‒ román řešící problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu
■ hrdinou inženýr Prokop, který objeví třaskavinu (krakatit) schopnou zničit celý svět
■ třaskavina je mu odcizena a on se v horečnaté cestě za ní dostává do různých prostředí, všude však
naráží na snahu zneužít vynález některou skupinou
■ v závěru románu se uštvaný Prokop setkává s moudrým staříkem à la pohádkový dědeček, který
mu vnukne myšlenku, že je třeba objevovat drobnosti, které by lidem usnadňovaly život
■ zvláštní, snová, rozostřená, temná, působivá atmosféra románu
Válka s mloky (1936) ‒ román využívající Čapkových žurnalistických schopností a zkušeností
■ alegorický příběh mloků, kteří jsou nejdříve lidstvem využíváni a posléze se lidé stávají jejich kon-
kurenty a rukojmími
■ metoda novinových článků
■ hrozba fašismu
■ satira, parodie nejrůznějších novinářských postupů
■ pragmatismus = filosofický směr 20. století, který se zrodil v USA
Pragmatismus čili Filosofie praktického života (1918)
■ zvláštní pojetí pravdy: kritérii pravdy jsou užitečnost, hodnota, úspěch
■ pravdivé je to, co se osvědčuje svými praktickými důsledky
■ Čapek napsal, že pravdivé je pro nás poznání, které se shoduje se zkušeností
■ neexistuje absolutní pravda, pojetí pravdy je relativní (subjektivní, závisící na lidském poznání)
■ otázka ne/možnosti poznání druhého člověka, protože toto poznávání se uskutečňuje pouze v mo-
delu, kam si daného člověka ve svém životě dosadíme
■ > tzv. noetická trilogie
Hordubal (1933) ‒ dějově samostatné romány, ale řeší stejnou filosofickou otázku ‒
Povětroň (1934) míru poznání druhého člověka
Obyčejný život (1934)
■ román Hordubal vychází ze skutečného soudního případu a je rozdělen do 3 částí, v nichž líčí život
a vyšetřování násilné smrti titulního hrdiny (první vyprávěna očima Juraje Hordubala, druhá je zá-
znamem policejních protokolů, třetí průběh soudního jednání), čím více faktů vyplouvá napovrch,
tím je odhalení pravdy náročnější, symbolika
Jurajova ztraceného srdce
■ v druhém románu Povětroň lékař pečuje o anonymního člověka těžce zraněného při leteckém ne-
štěstí a jeptiška, jasnovidec a básník se pokoušejí rekonstruovat životní příběh nemocného, při-
čemž do příběhu vkládají „sami sebe“
■ třetí, psychologicky složitý román Obyčejný život je několik pohledů na život, který se při prvním
zamyšlení jeví jako obyčejný, ale při hlubším a hlubším pohledu odhaluje i své skryté stránky, for-
mulují se závažné filosofické myšlenky
■ celkové vyústění trilogie je po počáteční skepsi příznivé, druhého člověka je možno pochopit na
základě pochopení sebe samého
■ vzájemné poznávání a porozumění vede i k lepším vztahům
Povídky z jedné kapsy (1929) ‒ povídky noetické, v nichž se poznává a objevuje skutečnost, a povídky
justiční, kde převládá otázka, jak trestat
■ osou hledání spravedlnosti
■ laskavost, soucit, humanismus, humor
■ čtenářská atraktivita, vrchol vypravěčského mistrovství
Povídky z druhé kapsy (1929) ‒ osobité zpracování detektivního žánru, kde detektivní zápletka není tím
nejdůležitějším
■ názor, že člověk není v jádru zlý
■ povídky zasazeny do rámce
Život a dílo skladatele Foltýna (1939) ‒ posmrtně vydané torzo románu, opět souvisí s noetikou
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 39
D. Čapkova tvorba pro děti
■ rysy pohádek:
1. pohádkové bytosti jsou výrazně polidštěny, s lidmi přirozeně komunikují
2. místem děje často skutečná místa v Čechách
3. chybí vyloženě „zlá“ postava, postavy mají své lidské slabiny
4. jazyková svěžest, rozkošnická záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání novotvarů, …
Devatero pohádek ‒ a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932)
Dášeňka čili Život štěněte (1933)
15. LITERÁRNÍ SMĚR DEMOKRATICKÝ PROUD
Sdružoval demokraticky smýšlející spisovatele, většina z nich byli žurnalisté (hl. Lidové noviny)
■ orientovali se na hradní politiku, spolupráce s TGM ‒ „pátečníci“
■ Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček, František Langer, Ferdinand Peroutka
Literární vývoj
■ v poválečných letech vymizela historická tematika, žánr vesnického románu, který byl oživen až na
začátku 30. let tzv. ruralisty, ústup psychologizující prózy
■ zvýšený zájem o průmyslová centra a život dělníků => proletářská literatura, kult strojové civilizace
a víra v přínos techniky pro humanizaci národů (M. Majerová, M. Pujmanová)
■ výrazná tvorba tzv. legionářů, (proti)válečná literatura (R. Medek, J. Hašek, J. John)
■ od začátku 30. let významnější i tzv. katolická literatura, rehabilitace baroka, v němž byly objeveny
dosud opomíjené hodnoty (J. Durych, J. Deml)
■ expresionismus (R. Weiner, J. Váchal, J. Weiss, L. Klíma, J. Deml)
■ psychologicky laděná próza (I. Olbracht, J. Havlíček, J. Glazarová, E. Hostovský)
■ imaginativní proud, poetismus (V. Vančura)
■ stále větší oblibu získává film
■ přetrvává vliv francouzské kultury, sílí vliv anglosaské a angloamerické literatury, odklon od ně-
mecké kultury, vliv severských literatur malý, vliv ruských autorů především na mladé umělce
■ ve 20. a 30. letech dochází k jisté decentralizaci, vedle Prahy —> další důležitá kulturní centra (zvláš-
tě v Brně, dále v Ostravě, Opavě a Olomouci, Plzeň)
■ nakladatelství: Ottovo nakladatelství, Topičovo nakladatelství, nakladatelství J. R. Vilímka, F. Boro-
vého, Melantrich, Aventinum, Vyšehrad, …
■ literární orgány: zanikly některé starší časopisy, vznikla však řada nových ‒ Panorama, Kmen, Tvor-
ba, Literární noviny, Rozhledy, Akord, Tvar
■ > sborníky, resp. antologie z prózy a poezie
■ rozvoj novinářství, noviny: Národní listy, Právo lidu, Venkov, České slovo, Lidové listy, Rudé právo,
Lidové noviny, Přítomnost (Ferdinand Peroutka, např. dílo Budování státu)
40 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
1. ÚČEL TEXTU
Poučit o jarních trendech v módě, zároveň však lze v podtextu najít komerční potenciál textu
2. ZDROJ, ADRESÁT
Zdrojem textu je internetová stránka věnující se módě, určená hlavně dívkám a ženám (mladšího
věku) (shoda přísudku s podmětem přímo ukazuje, že autorka textu se obrací na čtenářky Pokud
sledujete módní trendy, možná už jste zaznamenaly, že jedním z klíčových kousků jarní a letní sezo-
ny bude lehká bunda ve stylu bomber.)
3. OBJEKTIVITA
Text působí objektivně, zaštiťuje se autoritami v oboru módy (Tento trend představili na přehlídkách
i světoví návrháři a nyní přichází do našich obchodů, doporučuje Helena Vyhnálková z Marks&S-
pencer, radí Lenka O'Neill, majitelka e‒shopu s britskou módou Tamsin London), ale zároveň se čte-
nářem manipuluje. Cílem je upozornit na trend a především přimět čtenářky, aby výrobky, o nichž
se v textu hovoří, kupovaly, jde o přesvědčování zákazníka, že pokud chce jen trochu jít s dobou
a dát najevo vkus, bez moderního kusu oblečení se prostě neobejde (jedním z klíčových kousků
jarní a letní sezony bude lehká bunda ve stylu bomber). To často funguje zejména u mladých lidí,
resp. dívek.
Funkční styl – publicistický
Slohový postup – informační
Slohový útvar –v podstatě článek o módním trendu se silným komerčním podtextem
Titulek, podtitulek, první odstavec má vzbudit čtenářovu pozornost, údaje o zveřejnění textu na
webu a jméno autorky článku, text je doplněn fotografií modelek s bomberem, text poukazuje na
univerzálnost použití bundy a odkazuje na fundované rady odbornic z oblasti módy a zároveň za-
městnankyně britského módního řetězce a majitelky e‒shopu s britskou módou
6. JAZYK, SYNTAX
Základ jazyka je ve spisovné slovní zásobě, v textu najdeme aktualizované a automatizované výra-
zy (být in, navnadit se jarními teplotami, odhodit zimní oblečení hluboko do skříní, klíčový kousek
jarní a letní sezony, heslem bund je), pestrá přídavná jména a příslovce související s módou (klíčový,
kontrastní, elegantní, minimalistický, glamour, hravě, něžně, drsněji, ultramoderně) slova z oblasti
módy (bomber, sukně áčkového střihu, lacláče, orientální a květinové potisky, design); syntax je ne-
komplikovaná, založená na jednoduchých větách a souvětích, v textu najdeme řečnické otázky (Už
jste se stihly navnadit jarními teplotami a sluníčkem? Víte, který by vám tam neměl chybět?), zvolací
věta v titulku (Zkuste módní bomber!), větné ekvivalenty (Lehká bunda na jaro? Módní bomber!),
citace slov odbornic
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 41

V textu i díle se prolínají prvky epiky i lyriky.
Žánr – Havlíčkova vrcholná satirická skladba = veršovaný text, který za pomoci humoru a satiry
kritizuje společenské nedostatky (v tomto případě kritika ruského a rakouského absolutismu, kato-
lické církve, zvlášť jezuitů, policie, vojenské moci)
2. INSPIRACE, NÁMĚT
Dílo má podtitul Legenda z historie ruské. Havlíček se inspiroval líčením šíření křesťanství na Rusi
za vládce VladimíraI. v 10. století tak, jak je zachytil ve svém letopise mnich Nestor (Pověsti dáv-
ných let). Nestorův letopis je považován za nejstarší z kronik, které zachycují dějiny Rusi. Vznikl
pravděpodobně na počátku 12. stol. v Kyjevě. Zpráva se patrně opírá o reálnou historickou událost:
Vladimír si byl vědom, že staré pohanské kulty již zastaraly, a pokusil se o reformu pohanského
náboženství, když však neuspěl, vyslal posly do okolních říší, aby se seznámili s různými monotei-
stickými náboženskými systémy. Toto líčení se však Havlíčkovi stalo jen výchozím impulsem k vy-
tvoření ostře kritického textu.
Havlíčkova tvorba spadá do závěrečné fáze národního obrození (40. – 50. léta 19. stol.), kdy byly české
země součástí mnohonárodnostní rakouské monarchie s převahou slovanského obyvatelstva a v ob-
rozeneckých kruzích se šířily rusofilské myšlenky a myšlenky slovanské vzájemnosti (hlavně Ján Ko-
llár). Někteří obrozenci snili o velkém slovanském státě v čele s ruským carem. Havlíček r. 1842 využil
nabídky Pavla Josefa Šafaříka a odjel do Moskvy jako vychovatel. Zdržel se ve Lvově kvůli vyřízení pa-
sových záležitostí a měl tak příležitost poznat polské a ukrajinské prostředí. Poprvé se tam přesvěd-
čil, že idea slovanské vzájemnosti je neuskutečnitelná ve světě sociálních protikladů a útisku jednoho
národa druhým (Ukrajinci utlačováni Poláky). V Moskvě pak Havlíček začal brzy kriticky posuzovat
konzervatismus intelektuálních a slavjanofilských kruhů, loajalitu vůči feudálnímu systému a jejich
snahu podřídit osvobozovací hnutí potlačených slovanských národů zájmům carského samoděržaví.
Havlíček viděl celkovou zaostalost ruské země. Po návratu začal Havlíček psát Obrazy z Rus a další
díla kriticky nahlížející poměry v carském Rusku. Zároveň se v rakouské monarchii začal utužovat
absolutismus, reprezentovaný především ministrem vnitra Alexandrem Bachem. To vše inspirovalo
vznik skladby Křest svatého Vladimíra a silně se v ní odrazilo.
Text skladby Křest svatého Vladimíra Havlíček zpracovával v exilu v Brixenu.
3. ČASOPROSTOR
Děj je zasazen do Kyjevské Rusi (státní útvar Slovanů v oblasti východní Evropy v 9. – 11. století) do
10. století za vlády Vladimíra I., který nakonec přijal křesťanství z Konstantinopole. To je však jen
jinotaj, protože Havlíček námět aktualizuje. Jde o snadno dešifrovatelnou kritiku nejen soudobého
carského samoděržaví, jak je poznal při svém pobytu v Rusku, ale hlavně poměrů v habsburské
monarchii v době Bachova absolutismu.
4. KOMPOZICE
Ukázka – členěna do pravidelných čtyřveršových strof.
Dílo se skládá z 10 zpěvů, ale text zůstal nedokončen. Kromě Jezovitského marše se všechny zpěvy
skládají z pravidelných čtyřveršových strof, Jezovitský marš je tvořen dvojveršími. Děj zachovává
chronologický postup, má poměrně rychlý spád, je prosycen vypravěčovými úvahami.
1. zpěv – Perun a Vladimír: Car Vladimír vyšle drába k bohu Perunovi (slovanský bůh hromu a blesku)
s požadavkem, aby mu bůh na jeho svátek zahřměl. Perun, líčený jako venkovský pantáta, na žádost
reaguje celou řadou stížností na náročnost svého úřadu a hrubě odmítne poskytnout carovi své služ-
by. Drába nakonec vyžene a ten carovi vyřizuje, jak Perun reagoval na jeho rozkaz. Vladimír se rozzlobí
a rozhodne se, že Peruna potrestá. Trest však odloží, protože si nechce kazit oslavy svátku. Ty pro-
běhnou jako velká hostina pro papaláše. Kritika absolutistických způsobů vlády, sociálních rozporů,
nadřazení světské vlády církevní, bůh je líčen směšně, líčení poměrů na panovnickém dvoře.
42 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
2. zpěv – Hospodářství: Zatímco se carský dvůr veselí, Perun si stýská na svou funkci, pořád po něm
někdo něco chce a on neví, kam pro samou práci skočit. Perun je líčen jako škarohlíd, lidé pořád
něco požadují a místo aby se sami snažili, obtěžují tím boha. Až večer si Perun najde chvilku, aby
si vykouřil dýmku, ale ani tak si ji v klidu nevychutná, protože se do něj pustí jeho žena Perunice,
vyčítá mu, že hrubě odbyl cara, a říká, že jim to jistě přinese potíže. Havlíček vystupuje proti církev-
ní instituci, ovlivněn vlastní životní zkušeností, ironicky se líčí, že vzepřít se moci se nevyplácí, což
potvrzuje osobní Havlíčkova zkušenost.
3. zpěv – Vojenský soud: Policajti vedou zatčeného Peruna do carského paláce. Perun je žádá, aby ho
vedli humny, ne městem, aby neměl ostudu, ale cestou se potkávají s Perunicí, která má snahu
svého muže bránit. Perun, smířený se situací, jí domlouvá a sám se ocitá v šatlavě. Právníci však ne-
mohou najít žádný zákon, který by Perun porušil, a rozezlený Vladimír svolává vojenský soud. Ten
Peruna odsoudí raz dva a ještě stejným trestem pro výstrahu postihne jednoho žurnalistu. Ostrá kri-
tika policie ve službách státního aparátu, vojenské moci a soudního systému, Perun se stává nevinnou
obětí systému, v postavě novináře narážka na vlastní Havlíčkův osud.
4. zpěv – Testament Perunův: Perun i žurnalista jsou odsouzeni k usmýkání na koňském ocasu a svržení
do Dněpru. Než Perun zemře, stěžuje si na nevděk lidí a svůj smutný osud. V závěru vypravěč nabá-
dá čtenáře, aby byli k vládě vždy loajální (ironie). Ironie – vzepřít se státní moci se nevyplácí.
5. zpěv – Bezbožnost v Rusích: Rus nemá žádného boha, lidé se nemají komu klanět a koho se bát, ale
život jde dál stejně jako předtím, nic zvláštního se neděje a nic se nemění (Neboť svět je pořád stejný,
/ lidé ho nezmění,/ plivni stokrát do moře,/ ono se nezpění.). Změnu po nějaké době pocítí jen církevní
hodnostáři, protože jim lidé přestanou platit desátky a další poplatky. Náhle se začnou objevovat
apokalyptická znamení. Ironie: ztrátou boha se v životě lidí nic nemění, ale církev přichází o zdroj zisku
a o svou moc nad lidmi, církevní hodnostáři začnou manipulovat veřejným míněním prostřednictvím
„zázraků“.
6. zpěv – Audience: K Vladimírovi se na audienci dostaví všichni církevní hodnostáři a přisluhovači a stě-
žují si, že lidé se ničeho nebojí a přišli o práci. Prosí Vladimíra, aby jim opatřil jiného boha, když jim
starého zabil. Vladimír se uvolí, že o tom bude uvažovat. Kriticky se rozvíjí myšlenky z předchozího
zpěvu, zároveň se líčí, jak se všichni před Vladimírem „plazí“.
7. zpěv – Ministerská rada: Večer se koná tajná ministerská rada. Všichni se shodují, že bez boha není
s prostými lidmi k vydržení a přemýšlejí, jak si opatřit nového. Každý s ministrů přichází se svým
nápadem, zároveň se ukazuje, že by z něj měl sám prospěch. Kritika vlivu a moci zájmových skupin,
zákulisní politiky, manipulace, vlastní prospěch je nadřazen obecným zájmům.
8. zpěv – Kamarila (= vlivná skupina osob ovlivňujících rozhodnutí vládnoucích osobností): Na carském
dvoře má velký vliv kamarila. Nejde jen o vlivné úředníky, ale také o „harém“. Všichni Vladimírovi
radí, jak má vybrat nového boha, car neví, kde mu hlava stojí. Večer se car Vladimír svěřuje se svými
starostmi svému starému věrnému sluhovi Matesovi. Ten použije selský rozum a za cara problém
vyřeší: nechá v novinách zveřejnit zprávu, že se koná konkurs na uprázdněné místo boha. Zpráva se
rozběhne po celém světě. Dostane se i do Říma, kde si ji přečte kardinál Šamšulini, vzbudí papeže
a společně vyšlou do Rusi jezovity (jezuity). Na cestu jim dají složit pochod. Kriticky se rozvíjí myš-
lenky z předchozího zpěvu, ironicky se líčí, jak je car ve vleku svých žen, nejlépe nakonec poradí obyčejný
sluha, ironie: konkurs na boha, úloha médií, nápadu se hned chytne katolická církev.
9. zpěv – Jezovitský marš: jedná se o makarónská dvojverší (mísí se dva jazyky), v tomto případě jeden
verš tvoří latinská citace z katolických modliteb a písní, druhý, český, je pointou ‒ ironicky posouvá
význam prvního verše. Jde o lyrickou pasáž, která odhaluje pokrytectví katolické misie. Kriticky se
útočí na praktiky katolické církve, pokrytectví, touha po moci a pohodlném životě církevních hodnostá-
řů, odráží se vlastní Havlíčkova zkušenost ze semináře.
10. zpěv – Konkurs: V Kyjevě se na carském dvoře koná konkurs na nového boha. Se svou nabídkou při-
cházejí zástupci různých náboženství, kteří vychvalují svého boha a haní ostatní církve (katolictví,
pravoslaví, judaismus, islám ad.) Nedokončeno. Konkurs probíhá jako nabídka zboží.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 43
Ukázka je vybrána ze 4. zpěvu s titulem Testament (=závěť, odkaz) Perunův.
6. MOTIVY UKÁZKY
Vypravěč se s ironií obrací na čtenáře, dehonestující způsob mučení a smrti boha, ale i žurnalisty,
ironické, tragikomické vyznění celé scény (poslední pomazání blátem, zemřeli bez zpovědi jako lu-
triáni = luteráni, protestanté); motiv odkazu na Nestorův letopis, vypravěč se zaštiťuje nezpochyb-
nitelnou autoritou (motivické shody s Nestorovým rukopisem právě v této pasáži jsou skutečně
velmi silné!), v Perunově přímé řeči nalezneme motivy stížnosti na lidskou nevděčnost, pomíjivost
moci a slávy boha, nestálost lidských sympatií, „flexibilitu“ víry, pomíjivosti, marnosti, jediné, co
přetrvá, je absolutistická vláda (= ironie).
7. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB, VYPRAVĚČ
Dílo vyprávěno v er‒formě, vypravěč je v některých pasážích nad dějem, místy však do textu vstu-
puje výrazněji, pak se objevuje ich‒forma – viz ukázka, komunikuje se čtenářem i postavami, ko-
mentuje dění, chování a pohnutky postav, četné aktualizace, celkově se profiluje jako ironický až
sarkastický glosátor.
8. DŮLEŽITÉ POSTAVY
Vladimír – samovládce, poroučí i bohu, nadřízen církevní moci, ostatní se vůči němu chovají poní-
ženě, obklopuje se loajálními lidmi, své odpůrce tvrdě trestá, žije zhýrale
bůh Perun – líčen jako neškodný venkovský pantatík, žije se svou rodinou (manželka Perunice, děti
Peruňátka) v prosté chalupě, chudý, má těžkou službu, když musí vyhovět všem žadatelům, hodně
se nadře, jadrné vyjadřování, lidovost, vzepře se Vladimírovi a doplatí na to
Perunice – rázná, komanduje svého muže, dře se také
vojenský soud – instituce, ale pojata jako postava, spravedlnost ho nezajímá, soudí dle oka, tvrdé tresty
ministři – poklonkují carovi, ale hledí si svých zájmů, mají ve státě velkou moc, vyhovují jim stáva-
jící politické poměry
zástupci církví – propagují svou víru a svého boha, potřebují je, cílem není dobro věřících, ale jejich
vlastní zisk, výhody a moc
9. VERŠOVÁ VÝSTAVBA
Ukázka se skládá z 13 pravidelných čtyřveršových strof. Poslední verš obvykle tvoří pointu celé
strofy. Verše mají daktylotrochejský a jambický spád, pravidelně se střídá v lichých verších 8, v su-
dých 6 stop. Rytmus je velmi výrazný. V strofách najdeme pravidelný přerývaný rým (abcb). V li-
chých verších někdy najdeme aliteraci.
10. JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY, TROPY, FIGURY
Poslyšte, milí křesťané, výstavba se inspiruje lidovými texty, oslovení + vystižení ob-
tu smutnou novinu, sahu zpěvu
jak dokonal slovanský bůh výrazný rytmus, 8 stop, daktylotrochejský a jambický spád
poslední hodinu. 6 stop
Kdo máš tuze měkké srdce, vypravěč se obrací na čtenáře

zacpi sobě uši
a pomodli se otčenáš
za ubohou duši.
Přivázali ho za nohy dehonestující způsob mučení a smrti, er‒forma

na ocas kobyle,
blátem, kamením ho vlekli, aliterace
přežalostná chvíle!
44 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Za ním toho novináře, aktualizace – narážka na autorovu vlastní zkušenost, ironie
ouvej, ouvej, ach, ach, citoslovce
šmejkal po břiše nelidsky nespisovné slovo
na ocase valach.
Tak je ti cárští katané lidová výslovnost

ukrutně mučili,
všechny louže po Kyjevě tragikomičnost podání
s nimi vysmejčili. nespisovné slovo
Když jsou je přivlekli k řece archaická podoba slovesného tvaru, stejně i níže
celé plné bláta,
kati je tam utopili přirovnání, ironie
jak slepá štěňata.
Umřeli jsou bez zpovědi

jako lutriáni, ironie, z pozice katolických jsou protestantské zvyky nepřijatelné
jenom poslední jim dali metafora, ironie, aluze na katolickou svátost
blátem pomazání.
Já jsem sice při tom nebyl, výrazněji vystupující subjekt vypravěče, ich‒forma
čet jsem to jen v plátku, hovorové slovo
který o tom sepsal Nestor aluze na Nestorův rukopis
„Tak to chodí na tom světě,

každou chvíli jinák, lidová výslovnost
dneska ctí tě za svatého,
zítra budeš sviňák. vulgarismus
Dnes vám, bozi, vy ubozí,

kadidlo lid pálí; = uctívání
a zejtra vás jako smetí nespisovné slovo
v kalužinách válí.
Dělají si nové bohy

dle svého pohodlí,
koho včerá oběsili, lidová výslovnost
k tomu se dnes modlí.
Všechno jest na světě marné, archaismus

i království boží –
všechno hyne a pomine
jako špatné zboží.
Jenom cáři, samovláda

a takové sloty = nepříjemnosti
potrvají věčně věkův
jak juchtové boty!“ = juchtová kůže, hl. hovězí, vyčiněná tříslovinami březové kůry
oleji a napuštěná
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 45
Jazyk, jak z ukázky vyplývá, je hodně bohatý a pestrý. Mísí se v něm prvky nespisovné, lidové, vul-
garismy, ale i spisovná slovní zásoba, archaické výrazy. V celé skladbě pak najdeme i slova z něm-
činy, latinské citátové výrazy. Některá slova jsou dnes nesrozumitelná, při čtení je potřeba si jejich
význam nalézt ve vysvětlivkách nebo na internetu. V ukázce se silně uplatňuje ironie až sarkasmus.
11. KOMIKA
Situační, jazyková, hravost, kontrasty, pointy, ironie a sarkasmus
Karel Havlíček Borovský (1821–1856)
■ vystudoval gymnázium a filosofii v Praze, pak se dal zapsat do kněžského semináře, protože se
domníval, že jako kněz bude moci ovlivňovat lidové vrstvy ve smyslu národním a slovanském
■ v semináři se ale přesvědčil o katolická to, že církev je národnímu hnutí nepřátelská a vychovává
teology výhradně k loajalitě vládnoucímu režimu
■ i z hlediska názorového se s katolickou církví brzy rozešel, nakonec byl ze semináře vyloučen
■ začal se soukromými studiemi připravovat na literární dráhu
■ důležitá pro něj byla zkušenost vychovatele v moskevské intelektuální rodině, kdy měl možnost
poznat opravdový život v Rusku
■ redaktorská a žurnalistická činnost
■ vystupoval x vládnímu absolutismu, proti církevní hierarchii a klerikalismu, proti planému vlasten-
čení, sladkobolnosti některých literárních děl (Tyl)
■ informoval o politickém dění v cizině => politická výchova čtenáře, od r. 1848 vydával Národní no-
viny – austroslavismus, tribunou liberální strany, pestrá forma článků, humoristická příloha Šotek,
od r. 1850 vydával v Kutné Hoře politickou revui Slovan – ostře kritická protivídeňská opozice, li-
berální postoje => politicky pronásledován, souzen, r. 1851 internován v tyrolském Brixenu, zemřel
krátce po návratu do Čech
■ literární kritik, překladatel, básník, satirik, epigramatik, překladatel (hl. z polštiny a ruštiny)
Epigramy ‒ /epigram = krátká satirická báseň s výraznou pointou/
■ 5 oddílů (Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu), útok na katolickou církev, byrokracii a stát, na nezdra-
vé jevy v národním životě
■ prvky hovorového jazyka, demokratičnost obsahu, rytmus, lehkost, prostota
■ mnohé jsou aktuální i dnes
■ př. Etymologický, Selský, Z historie literatury české, …
■ v Brixenu —> 3 velké satirické skladby (humor a komično jsou využity ke kritice nezdravých spole-
čenských jevů):
Tyrolské elegie (napsáno 1852, vyšlo 1861)
■ /elegie = žalozpěv, tradiční elegie —> ve starověku, psána elegickým distichem/, zde ironicky
■ podnětem vlastní zážitek, zatčení a cesta do Brixenu, život ve vyhnanství, opovržení rakouskou
vládou a policejním systémem
■ ironie (vědomý protiklad toho, co autor říká, a toho, co myslí), sarkasmus (jízlivý posměšek)
Král Lávra (napsáno 1854, vyšlo 1870)
■ pohádkový motiv, ironie, shovívavý humor
■ parodie historií o hodných panovnících (x brutální činy)
Křest svatého Vladimíra (napsáno 1848 – 1854, vyšlo 1876) ‒ nedokončeno
■ satira inspirovaná Nestorovým letopisem, kde se mluví o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi
■ podání lidovým vypravěčem
■ kritika absolutismu jako způsobu vlády, kritika katolické církve
■ aktualizace
46 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
13. LITERÁRNÍ A OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT
Závěrečná fáze českého národního obrození(hlavně 40. a zčásti 50. léta 19. stol.)
■ ačování národních práv potl a občanských svobod (Metternichův absolutismus) vedlo v rakouské
monarchii k stále většímu protitlaku ze strany měšťanstva
■ měšťanstvo však ve svých postojích nejednotné – složka konzervativní x liberální (F. Palacký, F. L.
Rieger, P. J. Šafařík, K. Havlíček Borovský ad.)
■ F. Palacký – myšlenka federálního státu, kde by si národy byly rovny, austroslavismus
■ radikálové prosazovali zápas s rakouským režimem až osamostatnění české politiky, popř. státu
■ události vyvrcholily revolučními událostmi r. 1948: Ferdinand I. byl nucen propustit Metternicha,
zrušit cenzuru a slíbit vydat ústavu, dubnová ústava však nesplnila očekávání liberálů, takže ve
květnu r. 1848 znovu povstali; pražské nepokoje v červnu potlačilo císařské vojsko v čele s generá-
lem Windischgrätzem; snaha rakouské vlády potlačit také revoluci v Uhrách vyvolala další nepokoje
ve Vídni, jež opět potlačil se svým vojskem Windischgrätz, nový císař František Josef I. s pomocí voj-
ska rozpustil říšský sněm v Kroměříži a vyhlásil oktrojovanou (vydanou z rozhodnutí panovníka bez
souhlasu zastupitelského orgánu) březnovou ústavu, uherská revoluce byla definitivně poražena r.
1849
■ r. 1851 císař ústavu odvolal a zahájil tím éru neoabsolutismu (A. Bach)
■ v literatuře doznívá romantismus a nastupuje realismus
■ rozvoj publicistiky, ale zároveň její likvidace, almanachy
■ klíčovými literárními postavami K. J. Erben, B. Němcová, J. K. Tyl, K. Havlíček Borovský
■ v díle Karla Havlíčka Borovského jsou už patrné hlavně prvky realistické (lze zařadit charakteristiku
realismu)
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 47
1. TÉMA A ÚČEL
Hodnocení provedení hry Pěna dní v Divadle Petra Bezruče v Ostravě
2. ADRESÁT
Obecně široká čtenářská veřejnost, zejména zájemci o kulturní dění, divadlo, spíš intelektuálové
3. SUBJEKTIVITA × OBJEKTIVITA
Protože se jedná o text s prvky hodnocení, je text místy subjektivní (hodnotící výrazy v textu, sub-
jektivní postoje).
Slohový postup – popisný, informační, úvahový
Slohový útvar – recenze na divadelní představení
5. KOMPOZICE
Jde o typický útvar publicistického textu. V úvodu textu najdeme titulek a podtitulek. Text je dále
členěn mezititulky. Autor v úvodu uvádí, že stejný titul v krátké době inscenují dvě česká divadla,
a vzápětí se zaměřuje na inscenaci ostravskou. Čtenář se dozvídá, do jakých kulis je hra zasazena.
Po mezititulku následuje krátká anotace s obsazením rolí a úvaha nad ostravskou interpretací díla.
Po dalším mezititulku následuje autorovo hodnocení díla, které vyznívá kladně. Autor recenze se
pochvalně vyjadřuje o hereckých výkonech, režii a celkové stylizaci představení.
6. SYNTAX
Velmi bohatá, autor používá ne příliš dlouhá, ale syntakticky propracovaná souvětí, vsuvky, ko-
mentáře v závorkách, dvojtečky, užívá i řečnické ozdoby opakování slov (se rychle seznámí, rychle
zasnoubí a rychle ožení s krásnou Chloé (Tereza Vilišová) ‒ ona však záhy onemocní a rychle chřadne).
7. UVOZOVKY
Označují citátové výrazy, popř. je něco „jakoby“
Jazyk je spisovný neutrální, ale i knižní (zájmeno jenž), bohatý. V titulku a podtitulku nás zaujme
slovní spojení založené na aktualizaci, což je prvek velmi typický pro publicistický styl. V textu na-
jdeme hojnost přídavných jmen, a to i hodnotících (slavný román, hravě výtvarný režijní rukopis,
napůl snový příběh, obvyklé stadionové propriety, zhýčkaný bonviván,…). Slovesa jsou použita co
nejpestřejší. Autor také používá slova cizího původu, která text stylisticky povyšují (adaptovala,
inscenace, propriety, bonviván, stylizace).
48 ÚSTNÍ ZKOUŠKA

V úryvku i celém díle se prolínají prvky epiky i lyriky.
Žánr – lyriko‒epická básnická skladba
Pro pochopení díla je třeba, aby byl čtenář obeznámen se základními informacemi o životě a osudu
Boženy Němcové a s jejím dílem Babička, zejména částí věnovanou Viktorce. J. Seifert se osudem
Boženy Němcové inspiroval již ve své sbírce Vějíř Boženy Němcové z roku 1940.
Skladba vznikala v roce 1949. Okolnosti jejího vzniku nebyly snadné, existuje verze napsaná před
cenzurním zásahem, rukopisná verze a definitivní verze. V roce 1950, kdy sbírka vyšla, si umělci
připomínali 130. výročí narození B. Němcové.
3. TÉMA
Paralela mezi životními osudy Boženy Němcové a Viktorky, postavy její povídky Babička, životodár-
ná a spalující síla lásky
4. ČASOPROSTOR
Není určen a není podstatný (jen drobné náznaky: Úpa, Nedošínský háj)
5. KOMPOZICE
Ukázka – prolog + 5 pravidelných čtyřveršových strof
Dílo – je komponováno ze 7 zpěvů uvozených prology, každý zpěv o 3 částech se skládá z 5 pravidel-
ných čtyřveršových strof; zrcadlová symetrie: 1., 7. zpěv – poklidný ráz, splynutí postav Němcové
a Viktorky, paralelismus, 2., 3. zpěv – příběh Viktorčiny lásky graduje jejím rozhodnutím opustit
domov, 4. zpěv – něžná lyrická kantiléna, intermezzo, sloky tvoří 6 veršů, dojem dialogu milenců,
oboustranná milostná extáze, tato část je ve významovém kontrastu k částem následujícím, 5., 6.
zpěv – dramatický obrat, návrat k osudu Viktorky a jejímu tragickému konci, obrat k posledním
dnům života Boženy Němcové, příběh se rámcově uzavírá.
1. zpěv – velmi silná role lyrického subjektu, který ve tmě přemýšlí a sní o dvou krásných ženách: o bás-
nířce, již její krása zničí (Boženě Němcové), a o šílené, už mrtvé dívce Viktorce. Zjevují se z minulosti
a doprovází je lyrický subjekt, obě jsou půvabné.
2. zpěv – před druhou částí předchází jakýsi prolog skládající se ze 7 veršů (4+3), jež pravidelně oteví-
rá všechny části, přináší obraz několika starých předmětů určených pro krášlení žen v opuštěném
domě, pocit melancholie. Lyrický mluvčí jako by ve druhé části nakukoval do intimity Viktorčiny.
Viktorka se chystá na tancovačku, je nejpůvabnější z děvčat a o nápadníky nemá nouzi, přesto si
jich nevšímá. Viktorku pronásleduje obraz černého myslivce, a ač nechce, musí na něj myslet ve
dne, ale hlavně v noci. Viktorka se snaží před myslivcem a neznámým citem prchnout fyzicky i psy-
chicky, silné aluze na Viktorčin příběh z knihy Babička.
3. zpěv – prologová část mluví o prvních láskách dívek, jež jsou cudné i vášnivé zároveň. Ve třetím zpěvu
Viktorka marně bojuje se svým citem, uvědomuje si vášeň, kterou prožívá, a poddává se jí. Svět je
krásnější, ale ona se nemůže nikomu svěřit. Viktorka se zraní a ošetří ji myslivec. Poprvé ho slyší,
myslivec s ní mluví o své lásce. Viktorka potajmu tiskne krajkový šáteček. Rozhodne se, že v noci
opustí svůj domov a vydá se za hlasem svého srdce, loučí se se vším blízkým.
4. zpěv – v úvodních 7 verších se objevuje obraz zámku Chavarnak s obrazy sedmi nejlíbeznějších kra-
savic. Dosavadní rychlý spád skladby se přerušuje pozvolna plynoucím intermezzem, v úvodu se
objevuje obraz dvou zamilovaných lidí, který přechází v rozhovor mezi milým a milou, který je nád-
herným a působivým vyznáním o síle vzájemné lásky. Závěr graduje do ódy na lásku.
5. zpěv – úvod mluví o paralele mezi náměsíčností a silou lásky. V další části skladby se vrací příběh
Viktorčin. Viktorku zastihujeme odranou, zbědovanou, marně ji doma vyčkávají. Viktorka je šílená,
bojí se lidí, žije sama v přírodě. Přichází ke splavu, svěřuje vlnám své dítě, zpívá mu ukolébavku.
Věčný spánek je pro dítě lepší než lidská zloba.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 49
6. zpěv – otevírací část je vyznáním obdivu svíci‒hromničce statečně bojující s bouří. Lyrický mluvčí na
začátku šestého zpěvu splývá s Viktorčinou sestrou, která se pro Viktorku trápí a stýská se jí, stejně
jako rodině. Zuří bouře a každého obestře hrůza, když slyší Viktorčin zpěv. Ptáci jsou připraveni ke
zpěvu mrtvé Viktorce, která své lásce přinesla nejvyšší oběti a kterou zabil blesk. Les je zdrojem
tragična i harmonie.
7. zpěv – prolog je aluzí na Vergiliova Bukolika a kontrastuje svou pohodou s dramatem, které se ode-
hrálo výše. Závěrečný úsek se otvírá motivem smrti, jíž nikdo neunikne, a úvahou o mrtvé Vikto-
rce. K Viktorčině rakvi přistupuje Barunka a také jí se honí hlavou, jak bude vypadat její osudová
láska. Ví, že za svou láskou půjde odhodlaně, i kdyby ji měla zničit jako Viktorku. V poslední části
se setkáváme se stárnoucí ženou (Božena Němcová), kterou již semlel život a jež sleduje hry lásky
u mladších. Ještě vstane a jde, ale už na nic nečeká. Mrtvá Viktorka a utrápená spisovatelka čekající
v Litomyšli na smrt tvoří závěrečné zdůraznění osudového spojení dvou žen.
Jde o třetí část skladby
7. MOTIVY UKÁZKY
Bolest a krása tajné lásky, vášeň, bdění, strach, smutek, motiv setkání, vyznání, šátečku jako zá-
stavy lásky, životního rozhodnutí odejít za láskou a vše opustit, loučení, opuštění domova, noci,
předzvěsti budoucí bolesti
8. LYRICKÝ SUBJEKT
Velmi silný, provází nás textem, nahlíží do osudů postav, hluboká empatie
Jambický spád, čtyřstopý verš, obkročný rým, úsporně zkoncentrované, rychlý spád
10. ROZBOR UKÁZKY
První sny dívek, které jsou „prolog“
zamilovány nejdříve jen do lásky,
bývají jako tolik věcí na světě
tajemnější než tajemství zpovědní!
Nikdo se o nich nedozví,

protože nejsou ještě vymyšlena slova
tak cudná a tak vášnivá zároveň.
III
Když pokojík, kde na lůžku
přemýšlí o bezděčné vině, mluví se o Viktorce, vášeň pociťována jako hřích, provinění
nemajíc jiné přítelkyně přechodník přítomný
než pláčem zvlhlou podušku, intenzita vnitřních rozporů
byl smutnější, než když mříž metafory

světu ji navždy uzavřela, inverze
když ze stěn stávala se cela,
někdo se zeptal: Ještě bdíš? vnitřní hlas, možná hlas myslivce
Od toho dne kdos neznámý metafora

dal něco do kalíšku květin,
že voněly víc než kdy předtím láska zvyšuje intenzitu vnímání krásy
a žhnuly prudce barvami, synestezie
50 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
a věci, které do těch dob přesah
byly tak prosté, každodenní,
proměnily se bez proměny,
jako by vzbouzely se z mdlob. metafora, přirovnání
A ta, jež uléhala si

vždy s hrůzou k spánku bez úlevy, Viktorka se trápí a nemůže spát
v obavách, co zas noc jí zjeví,
volala spánek na řasy. metafora
‒ Pomoz mi, Bože, rozbože, Viktorčina modlitba

dej, ať Tvou lásku neoklamu.
Když do náruče padala mu, aluze na epizodu z Viktorčina příběhu z knihy Babička
padala jako na nože. metafora
A co se jí to všechno ptal, rozuměj: myslivec; Viktorka si rekapituluje, co se stalo

když šáteček složený v půli
a navoněný levandulí
jí kolem rány ovázal?
Raději skočit ze skály,

jenom ty oči neviděti, archaický tvar slovesa
jež se jí její bílou pletí metafora
hluboko propalovaly.
‒ Neunikneš mi ani v tmách,

jsem stále jako na čekané,
hledám tvé oči polekané. epiteta, v textu jich je víc
Viktorko, proč máš ze mne strach?
Viktorka tiskne potají, Viktorka tajně myslí na milého

když nikdo nedívá se na ni,
šáteček příjemného tkaní dar od myslivce
s kraječkovými okraji.
‒ Měsíci (byl jak pod ledem apostrofy, vsuvka, promluva Viktorky

a svítil kalně), vyprovoď mě.
Loučím se se vším jenom potmě
a loučím se jen pohledem.
‒ Sbohem, můj koutku voňavý apostrofy, Viktorka se loučí se známými místy a věcmi
a moje loučko, plná rosy.
Už tě mé ruce nepokosí!
A sbohem buďte, ty a vy!
A běží. – Sbohem, jeteli!

Neohlíží se po minulu, metafory
aby ji včely z jejich úlů
po ránu nedoletěly.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 51
Noc ustlává už lehounce personifikace
podušky z květin, trav a chrastí; metafory
hvězdám, jež hoří bez účasti, věčnost a netečnost hvězd k „malým“ lidským problémům
dává pak hořet do konce.
Těm však, kdo musí jít a nést metafory, předznamenává se těžká Viktorčina budoucnost,
žal těžký dost i bez břemene, její osud
stíny, bůhví čím ozbrojené,
vysílá vstříc i podél cest.
Jazyk, jak z ukázky vyplývá, je hodně bohatý a pestrý, především velmi poetický. Základem je spisov-
ná slovní zásoba s knižními a archaickými prvky, méně frekventovaná slova, celkově je vybrána slovní
zásoba vyššího stylu. Jazyková složka přináší silný rytmický řád, eufonii. Motiv krásy obou hrdinek ko-
responduje s krásou a libozvučností použité slovní zásoby, celek působí zvukově harmonicky, písňově.
11. DOBOVÉ PŘIJETÍ DÍLA
Podnět k ostré kritice Písně o Viktorce vzešel přímo z ÚV KSČ. Pojetí skladby i Boženy Němcové ne-
vyhovovalo ideologickým požadavkům doby po r. 1948. Na tento útok Seifert nesměl odpovědět,
teprve po Stalinově smrti byl „omilostněn“.
Jaroslav Seifert (1901–1986)
■ pocházel z dělnického prostředí pražského Žižkova
■ nedokončil studia na gymnáziu, začal se věnovat žurnalistice, působil v komunisticky orientova-
ných periodicích; když byl v r. 1929 vyloučen z Komunistické strany pro nesouhlas s gottwaldov-
ským vedením, zakotvil v sociálně demokratickém tisku
■ patřil k zakladatelům sdružení Devětsil (1920), redigoval avantgardní tiskoviny, spolupracoval jako
redaktor s různými vydavatelstvími
■ v r. 1949 novinářské činnosti zanechal pro těžkou chorobu pohybového ústrojí
■ získal si velkou autoritu jednak svým dílem, jednak odvážným vystoupením na II. sjezdu Svazu čes-
koslovenských spisovatelů v r. 1956, v němž kritizoval dosavadní kulturní politiku ve vztahu k věz-
něným a nonkonformním autorům (stál i v čele komise usilující o jejich rehabilitaci)
■ r. 1969 byl zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů, který však byl již za rok rozpuštěn pro od-
mítavý postoj k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy
■ v 70. letech byl odstaven od možnosti publikovat původní práce, vycházely mu jen reedice, publiko-
val v samizdatu
■ kvůli své velké popularitě znovu začal svá díla vydávat na konci 70. let, ačkoli podepsal Chartu 77
■ v r. 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu
■ několik tvůrčích období:
1. proletářské počátky – smyslový, vitální vztah ke světu, poetický naivismus, poetizace všedních věcí,
zintimnění velkých sociálních témat, radosti moderní civilizace, revoluce přijímána s plebejskou
samozřejmostí
Město v slzách (1921) ‒ až naivně spontánní představy o smyslu revoluce
■ revolučně romantický lyrismus
■ typický seifertovský rukopis ‒ nenuceně plynoucí cit v intimní i společensky angažované škále,
schopnost vypozorovat drobné detaily, poetičnost, důvěrnost
■ jazyková nadlehčenost a kultivovaná prostota
Samá láska (1923) ‒ básnická sbírka odhalující radostnější stránky života
■ opojení z krásy a přitažlivosti velkoměstské civilizace, inspirace v cirkusu, varieté, filmu, vliv poetismu
2. poetismus – hravost, slovní hříčky, travestie biblických a literárních citátů, anekdoticky vyznívající gra-
fické a obrazové básně
52 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Na vlnách TSF (1925) ‒ slavná sbírka, název podle bezdrátového telegrafu
■ oslava exotiky, moderní technické civilizace, radost ze života
■ formální experimenty, hravost, vtipnost, nápaditost
3. lyrické období (30.‒60. léta) ‒ vlastní poetika založená na rytmicky pravidelném, stroficky přísně, ale
variabilně
členěném verši s převládající písňovou intonací, důrazu na životní detaily, senzitivitě pocitů lyrického
subjektu
■ téma války, (chudého) dětství, domova, české krajiny, Prahy
Vějíř Boženy Němcové (1940)
Přilba hlíny (1945) – reakce na osvobození
Píseň o Viktorce (1950) – jedna z nejkrásnějších českých básnických skladeb 20. století
■ osudy Viktorky z knihy Babička Boženy Němcové jsou dány do paralely s osudy autorky samé
■ nejvyšší hodnotou života láska
■ tragický podtext
■ nádherný, přístupný jazyk a styl
Maminka (1954) – návrat do dětství na Žižkově
■ intimní lyrika plná citové vroucnosti a lehké melancholie bez sentimentu
■ melodičnost veršů, oslabená metaforičnost
4. období ‒ reflexní poezie (od 60. let) ‒ civilní poezie bez složitějších básnických obrazů, verš se proza-
izuje, zpovědní,
vzpomínkový ráz
■ paradoxy, kontrasty obsahové i stylistické
Koncert na ostrově (1965)
Halleyova kometa (1967) láska, ženy, opojné krásy života, nostalgie, přátelé, Praha, viděno
Odlévání zvonů (1967) „černým zrcadlem smrti“
Morový sloup (1981) – verše z let 1968–1970, reakce na okupaci r. 1968, stáří
Deštník z Piccadily (1979) nostalgie, vzpomínky na mládí, štěstí minulého světa,
Býti básníkem (1983) sebeironie, zasahovala cenzura
Všechny krásy světa (1982) – cenzurováno, plné znění až po r. 1989, básnické memoáry
1948‒1956
■ jakmile se komunisté vedení Klementem Gottwaldem chopili moci ve státě, následovaly politické
čistky, které se projevily i v kulturní oblasti a postihly hlavně inteligenci, vytvořeny tábory nuce-
ných prací, závislost na sovětské politice se prohloubila
■ vlna emigrace (první byla před vypuknutím války) =>další odliv inteligence
■ čistky vůči odpůrcům komunistické ideologie v Syndikátu českých spisovatelů (nepohodlní byli le-
gionářští spisovatelé, autoři katolické orientace včetně ruralistů, surrealisté, kritikové, ale i jednot-
livé osobnosti české literatury a žurnalistiky), soudní procesy s mnohými spisovateli (asi 56), těžké
žaláře, mnohaletá vězení, fyzické a psychické týrání, dokonce poprava Záviše Kalandry
■ po uvěznění řady nekomunistických spisovatelů nastaly čistky i mezi komunistickými spisovateli
(někteří dokonce spáchali sebevraždu)
■ zákaz vydávání moderní západoevropské a americké literatury
■ bez oficiálního zdůvodnění postupně zakázány mnohé časopisy a noviny
■ z knihoven byla odstraněna díla těch autorů, kteří se nevešli do parametrů socialistického realismu
(a těch byla samozřejmě obrovská spousta), pálení knih, likvidace celých knihoven včetně vzácných
knih
■ literatura se stala zrcadlem politické situace, jedinou povolenou tendencí v umění se stal socialis-
tický realismus (největšími propagátory L. Štoll, V. Kopecký, Z. Nejedlý) => frázovitost, bezduchost,
patos, ideologičnost, odvržena estetické funkce umění, v popředí hlavně výchovné cíle, vše ostatní
ničeno, zakázáno, cenzurováno
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 53
■ základními znaky „nové“ poezie měla být jasnost, srozumitelnost, přímočará tendenčnost, apela-
tivnost a didaktičnost
■ úkolem básníka je spoluvytvářet hodnotovou orientaci čtenářů tak, jak ji prezentovalo marxistické
učení a jeho aktuální výklad
■ změna uměleckého klimatu se brzy projevila kritickou recepcí nových sbírek několika významných
českých básníků, kteří patřili k předválečné levici; mladší kritici měli potřebu se distancovat od
„generace otců“ po autorech požadovali, aby se zbavili ideového a poetického dědictví minulosti
■ spor o charakter poezie souvisel i s vnitrostranickými kulturněpolitickými střety mezi skupinou
okolo ministra Václava Kopeckého (V. Nezval, L. Štoll) a mladými radikály v čele s Gustavem Bene-
šem a časopisem Tvorba
■ pod palbou kritiky se ocitl Konstantin Biebl, František Hrubín s cyklem básní Hirošima, Jaroslav
Seifert s básnickou skladbou Píseň o Viktorce, zavrženo bylo dílo F. Halase
■ vzorovým básníkem ze starší generace byl Vítězslav Nezval, Vilém Závada, nově do poezie vstoupil
svými ideologickými verši např. Pavel Kohout
■ nejhorší byla situace v l. 1950‒3, r. 1953 umírá Stalin a několik dní po něm i Gottwald
54 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
1. TÉMA A ÚČEL
Text vyjadřuje autorovu nespokojenost s fungováním úřadů v České republice. Cílem je upozornit na
různé nešvary a iniciovat nápravu, text má výraznou apelativní funkci.
2. ADRESÁT
Obecně široká čtenářská veřejnost
Pracuje se s objektivními fakty, ale celkově text vyznívá jako subjektivní postoj k těmto faktům,
kritika společensky nezdravého jevu.
Slohový postup – informační, úvahový
Slohový útvar – komentář, příspěvek na blogu, analytický článek
5. KOMPOZICE
Jde o typický útvar publicistického textu. V úvodu textu najdeme titulek tvořený dvěma větami
(resp. větou a větným ekvivalentem). Text je dále členěn mezititulkem. Pod titulkem a údaji o době
vložení na web nalezneme shrnující první odstavec, který úderně vystihuje pointu článku.
V úvodu se objevuje myšlenka, že vysoká politika se stará o věci, které se běžného života občana úplně
osobně nedotýkají. Pak nastiňuje hlavní téma článku: (ne)fungování vztahu mezi občanem a úřadem.
Autor uvádí několik příkladů z praxe, ve výňatku jsou uvedeny: případ povolení stavby kovové terasy,
hlášení finančnímu úřadu, EET, kolaudace chodníku. V závěrečných dvou odstavcích je kritika slibů
vrcholných politiků a složitého jednání s úřady, které však „nehrozí“ občanům „první kategorie“.
6. SYNTAX
Velmi bohatá, autor používá ne příliš složitou, ale propracovanou syntax: větné ekvivalenty (Občan jen ubo-
hý červ, Demontovatelnou, lehká konstrukce. Ještě jednou z oblasti stavění.), výčty ve funkci gradace (kde
budete čekat, obíhat, shánět štemply, zírat, co všechno po vás úřad chce a jak sám nemusí reagovat, nic ho
neváže), komentáře v závorkách (ale u nás opět normální, až na výjimky), dvojtečky (Politici nás rádi zaměst-
návají svými problémy: kdo bude sedět na Hradě, kam nás odtamtud bude strkat. A zase: tohle je normál.)
Jazyk je v základu spisovný, ale v textu hojně najdeme nespisovné prvky lidové mluvy (finančák, štem-
ply, vyfasovala, no problem), expresivní výrazy (buzerovat, osolit), řazení významu slov ústící do gradace
(do prostoru, kde je občan nula, obtíž, otravný hmyz, tam zažije teprve pořádný diktát; obíháte, žádáte,
prosíte), metonymie (kdo bude sedět na Hradě; jestli nás Brusel neznásilňuje), univerbizaci (finančák),
ironii („nediktuje“, „deklem obav“, „naslouchají jim“), aktualizované výrazy (krutopřísná, megaproblém),
automatizované výrazy (jde to raz dva, tím to hasne), metafory (občan je otravný hmyz, vyběhnout na
dlouhou trať, za úsměvy zeje dutina, jež vás polkne a vysaje), ztotožnění se čtenáři (politici nás rádi za-
městnávají), využití tvaru 2. os. plurálu sloves pro celkové ztotožnění (= my občané, když něco po státu
chcete, snadno se ocitnete v kafkárně, obíháte, žádáte, vztekáte se), emotivní výrazy (a nedej bůh)
8. KAFKÁRNA
Užívání slova v publicistice se výrazněji rozšířilo až v 90. letech a trvá dosud. Slovo je odvozeno od
příjmení spisovatele Franze Kafky. Význam slova kafkárna se postupně rozčlenil na čtyři okruhy.
Nejčastěji označuje bezvýchodnou, nesmyslnou, nevysvětlitelnou, chaotickou situaci, s níž se člo-
věk neztotožňuje, ale kterou nakonec rezignovaně přijme. Často slouží jako synonymum pro přebu-
jelou byrokracii, lpění na nařízeních a předpisech. Někdy znamená podivné místo, v němž vládnou
nesmyslné zákonitosti (platí pro výňatek z neuměleckého textu) a konečně se tak pojmenovává
umělecké dílo tematicky spřízněné s dílem F. Kafky. (Anna Černá, ÚJČ AV ČR, Jazykové zákampí)
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 55

Reflexivní, intimní, přírodní lyrika; sbírka lyrických básní.
2. KOMPOZICE + MOTIVY
Sbírka se otevírá symbolickým citátem španělského básníka přelomu 19. a 20. století Antonia Ma-
chada Jsi na mé cestě voda nebo žízeň? Hlavními tématy a motivy jsou přírodní děje, neskrývaná
úzkost, obavy, víra ve vykupující moc života, přítomná chvíle v sobě má intenzitu toho nejpodstat-
nějšího, láska, válka, intimita dětství, hra a tíha života, krev, která dává život, ale také vytéká z ran.
Básně jsou rozčleněny do tří částí:
1. část Obeznávání (= poznávání světa je zachyceno ve vypjatých životních situacích) zahrnuje básně
Pořád, Přísloví, Poezie, Odvaha k tomu, Smlouva, Ovečky, Nahým a mokrým navrch, Hejna, Krajina
s kyvadly, Verše, Dcery písně.
V oddíle převažují motivy úzkosti, bolesti, smutku, lítosti, ale i pokory, přijetí konce.
2. část Smuténka (= básnický neologismus, hned vstupní báseň Smuténka je stvořena jakoby z ničeho: na-
večerní chvíle nás vtahuje do teskných podzimních polí zvláštním ženským smutkem. Je to smutek dívky,
smutek dávné mytologické bytosti, smutek země, smutek písně. Všecko z toho tu je, žije to po svém, nelze
tomu uniknout. Je to dávno, které se tu ozývá. Jsme najednou přitahováni chodící a zpívající smuténkou,
kterou básník vyvolal v život, jako by tu byla odedávna. (…) Tomuto prasmutku věříme, neboť smuténka
vskutku chodí po polích a zpívá. Bylo by možno říci, že Skácel smuténku kdesi v hlubinách podzimu uvi-
děl a uslyšel.1) obsahuje texty Smuténka, Poledne, Březen, Jiná smuténka, Přípitek, Popelka, Večer,
Vteřina v lednu, Elegie, Chvíle, Dopis, Dávno, Příliš čistý sníh, Trnka. Tato část zachycuje intenzitu
našeho bytí a cítění v jednotlivých okamžicích a chvílích. Najdeme tu básně, které jsou založeny
na kontrastu, ale i harmonii – horko x mráz, zrození x smrt, mýtus, příroda, člověk, víno, intimní
prostor x kosmická projekce, čas, miniaturizace, světlo x tma, beznaděj x jistota. Se smuténkou se
setkáváme v několika básních.
1KOŽMÍN, Zdeněk. Skácel. Brno: Jota, 1994. ISBN 8085617447.
3. část Crambetataria (= až 150 cm vysoká vytrvalá bylina patřící do čeledi brukvovitých, typický je pro
ni kulatý, keřovitý tvar, český název katrán tatarský, roste v teplejších oblastech, u nás jde o ohrože-
ný rostlinný druhvyskytující se pouze v nejjižnějších částech Moravy, aluzi najdeme v poslední básni
oddílu, kdy na pouzdřanské stepi bere vítr katránový keř, který se mění v uťatou hlavu) najdeme
básně Podzim s Moravany, Únor, Převozné pro Charóna, Potom, Láska, Vábení, Kdo nás napomene,
Zlatá brána, Jiná báseň o srdci, Co je k ponechání, Trubači, Otázky, Druhá báseň o Brně, Dno, Třme-
ny. Hlavním tématem je sváděný zápas, válečné vize, boj se smrtí, životními pohromami, lov zvířat,
motivy srdce, odvahy.
3. ČASOPROSTOR
Je nejasný, gnómické básně mají univerzální platnost, stojí mimo konkrétní čas a prostor, ačkoli
jsou zasazeny do zimy, ledna, března, poledne, deště apod. Texty jsou zakotveny v až mytologic-
kém bezčasí.
Viz výše kompozice
5. LYRICKÝ SUBJEKT
Velmi silný; vychází z jednotlivých okouzlených pozastavení a tichých zamyšlení a přitom směřuje
k lapidárnosti slovního vyjádření a vnitřní harmonii sdělení.
56 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Vzhledem k formální podobě předchozích autorových básnických sbírek založených na volném ver-
ši je jiná: prosazují se tradičnější strofické a veršové formy. Skácelem často tematizovaná zdrženli-
vost ke zneužívání slova pak dává vzniknout gnómickým, až elementárně zjednodušeným básním,
jejichž metafory gradují v ostrých pointách2
2 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=433&hl=sk%C3%A1cel+
7. ROZBOR UKÁZKY
Motivy, interpretace, forma, umělecké prostředky, jazyk
CHVÍLE důležitý motiv i pro celou sbírku, typické Skácelovo téma
akcentování času, intimizace velkého prostoru
Za žádnou pravdu na světě. kontrast mezi pravdami světa a tichem, ticho = důl. motiv autora
Ale jestli chceš, ani největší pravdy v rozhodující chvíli neváží nic
za malý pětník ticha chvíle nezvratného rozhodnutí neprodat se za nic na světě,
chvíle věrnosti tomu nejtiššímu, nejmenšímu
Je chvíle, která půlí krajinu. tato chvíle má velikou moc určovat prostor našeho života
Pokorný okamžik, mytická moc chvíle je dána tím, že jsme propojeni dechem
kdy někdo za nás dýchá. s druhým člověkem, pokora, motiv oběti
■ 3 strofy, volný verš, rým spíná pouze 3. a poslední verš, gnómická stručnost, využití větných ekviva-
lentů, výrazná pointa
■ využití 2. os. j. č. pro oslovení člověka, bratra, čtenáře jako lyrického objektu
■ jazyk spisovný, přestože působí obyčejně, velmi precizní vyjadřování, slova nabitá smyslem
■ lyrický subjekt zdánlivě ustupuje do pozadí, ale přesto cítíme jeho přítomnost, je moudrý, zkušený,
je morální autoritou
■ metafora
■ epiteton
■ kontrast pravda, svět x pětník, ticho
■ miniaturizace, intimita
Hlubší interpretace: Nenacházíme se ve vymezení prostorovém, ale časovém, kam název odkazuje. Výraz-
ná je lapidárnost, s jakou jsou verše vrstveny. Báseň začíná širokým rozmachem „Za žádnou pravdu na
světě“, aby se vzápětí schoulila do dalších dvou veršů první strofy: „Ale jestli chceš, / za malý pětník ticha.“
Skácel bývá někdy též označován jako básník ticha. Ticho je mu bytostnou potřebou a s lyšíme je v mnoha
básních mezi šelestěním trav a vzdálenou ozvěnou zvonů. Skácel ovládl umění ztišit se, vnímat ticho až
v jeho meditativním účinku, a tak nás nijak nepřekvapí onen „pětník ticha“. V centru pak stojí jednoveršo-
vá strofa „Je chvíle, která půlí krajinu.“ Uvědomujeme si závažnost, téměř osudovost časového okamžiku,
čas zde má svou váhu, slovo „krajina“ báseň znovu otevírá. Báseň je završena intimizujícím dvojverším
„pokorný okamžik, / kdy někdo za nás dýchá.“ Báseň je poněkud zvláštním tím, že je zde zastřeným způ-
sobem „někdo“, další subjekt, který participuje na krajině, času, a dokonce „za nás dýchá“, čímž dochází
k maximálnímu zdůvěrnění, i když onen „někdo“ pro nás nadále zůstává tajemným. Právě neporušitelnost
tohoto tajemství je pokorným okamžikem našeho bytí, pudí nás zastavit se, ztišit a pokusit se zaslechnout
dech, který by nás s „někým“ spojil. Celá báseň je jedinou harmonií a harmonizací.
PŘÍLIŠ ČISTÝ SNÍH příslovce příliš použito v hodnotícím významu jako neúnosně,
morální podtext, sníh = archetypální symbol čistoty, nevinnosti
Vždycky, když padne první sníh, motiv zimy, sněhu, konce roku, života
mráz zamkne tůně na tři zámky, metafora, tůň či studánka motiv typický pro Skácela, viz i níže
zahodí klíče do studánky studánka = symbol čistoty, přírody, ženského erotického elementu
sekerou třikrát rubané, slovo odkazující k folklóru (rubat = sekat)
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 57
motiv smutku, do popředí vstupuje lyrický subjekt
bývá mi smutno jako nikdy. přirovnání + metafora, přírodní děj koresponduje s duševním
Jako by vítr s duše svál stavem, příslovce zesilující význam přídavného jména
poslední lístek prudce bílý motiv čistoty, po podzimu zima, po očistě čistota
a všechno čisté polím dal.
dojetí nad čistotou, může člověk dosáhnout takové čistoty duše,
A zaplakal bych plný studu. jako je čistota a bělost čerstvého sněhu pokrývajícího pole?
Čistota jasná na polích. apoziopeze, velebnost ticha, vznešenost okamžiku, reflexe
To tiché nebe… Jednou budu… o lidském osudu, smrti, motiv smrti, zima – poslední roční obdo-
Umřeme všichni pro ten sníh. bí, symbol završení lidského života, inverze
■ 3 strofy po 4 verších, daktylotrochej, rým nepravidelný, asonance

■ větný ekvivalent, hutné vyjadřování
■ přírodní děj koresponduje s lidským životem
■ intenzivní prožití dané chvíle lyrickým subjektem, reflexe, pocity
■ čistota přírody jako by byla absolutní, pro člověka až neúnosná, protože ten jí není schopen dosáhnout
■ smrt (prach jsi a v prach se obrátíš, motiv pole) má očistnou moc, bílý rubáš
PODZIM S MORAVANY motiv podzimu, moravanství, pro Skácela typický
Proč nešli domů, proč zůstali tam ležet vojsko morav. stavů, úvodní otázka otvírá reflexi, přesah
u letohrádku, který postavit dal císař reminiscence na bitvu na Bílé hoře, viz níže
v milostném tvaru mořské hvězdice. = letohrádek Hvězda postavený císařem Ferdinandem I. Habsburským
Mockrát jsem o tom přemýšlel, lyrický subjekt

proč otiskli se celým tělem do hlíny, motiv smrti, spojení s hlínou
zrovna když odkvétala kostřava kostřava = druh trávy, její odkvétání symbolizuje podzim
a modrý česnek. Jaký to mělo smysl, motiv pozimu

kde byla sladkost toho počínání psychologie obětování se, hrdosti, hrdinství
a kdo jim v mramorovém lese mramorový = epiteton, mramor = symbol náhrobku, zdi cimbál =
zahrál na cimbál. symbol Moravy, lidové hudby
Nebo snad věděli, že do lásky se chodí motiv láska × válka

tak jako na vojnu a nic nám nezaručí,
jestli se vrátíme. A když, tak jestli celí. větný ekvivalent
■ 4 strofy po 3 verších, bez rýmu

■ hutné vyjadřování, využití větného ekvivalentu
■ inverze evokují starobylost, vznešenost
■ otázky bez značení otazníkem + reflexe
■ reminiscence na bitvu na Bílé hoře (1620). Pozdější legenda dramaticky líčí poslední hrdinný odpor
Moravanů, kteří se odmítli vzdát a padli všichni do jednoho muže u hradební zdi.

Jan Skácel (1922–1989)
■ přispíval do mnoha periodik, autor rozhlasových pásem
■ v 70. a 80. letech publikoval z politických důvodů v samizdatu
■ z jeho básní vznikaly dramatizované koláže, zhudebňuje je Hradišťan J. Pavlici
58 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
■ meditativní lyrik, spjatý s moravskou kulturní tradicí, stojí mimo dobové proudy a směry
■ vliv F. Halase a J. Kainara, silné přátelství s O. Mikuláškem
■ rysy poezie:
1. básně – obrazy, jež rozvíjejí jeden základní motiv, jednu situaci
2. poezie meditativní, uvážlivá, hluboká
3. virtuózní práce s náznakem, nad každou básní se vznáší opar tajemství
4. úsporný a hutný výraz, s nímž zachycuje jednoznačnost chvíle, ale i všechno, co tento prchavý mo-
ment přesahuje
5. vědomí, že člověk je pevně zakotven v řádu přírody, kde rostliny a zvířata jsou nositeli tajemného
smyslu existence; svět a příroda obklopující člověka jsou šiframi a ani člověku není dáno odhalit
jejich smysl
6. opírá se o lidovou moudrost a staré jistoty, buduje vnitřně harmonický svět, jehož centrálními body
jsou láska, domov, příroda a prostí lidé, vyrůstá ze starých lidských ctností, upřednostňuje čistotu
a opravdovost ducha, dožaduje se mravnosti a podle ní poměřuje a hodnotí svět
7. motivy: klid, ticho, prostota, pokora, moudrost, vlaky, dálky, cesty, čas, krajina, srdce, dlaň; základ-
ní hodnoty: domov, příroda, etika, křehkost, sensitivita, něžnost, smrt, moravanství, venkovanství
8. významný je motiv ticha, vědomí trvalého mlčení skutečnosti kolem nás
Kolik příležitostí má růže (1957) – básnická sbírka
■ obrazy každodenního života jsou promítnuty do několika stálých motivů – jistot: domov, vesnice,
kořeny, příroda, strom, voda
■ využívá postupů lidových písní
■ výrazová úspornost, tvarová sevřenost, zachycení jedinečné situace
■ důraz na morální rozměr bytí
■ upřednostňuje se splynutí s okolními lidmi, nikoli stav vlastní duše
Co zbylo z anděla (1960) ‒ rozšiřuje se repertoár motivů – symbolů: déšť, vítr, sníh, křídla, píseň, víno
Hodina mezi psem a vlkem (1962) ‒ tragické polohy života
■ významová hutnost a dynamičnost
■ motivy odkazují k existenciálním situacím (láska – smrt)
■ úsilí o tvar básně – podobenství
Smuténka (1965) – barvitost stylu, sošnost básnických obrazů, metafory vyrůstají především z vizuál-
ních představ
Metličky (1968)
■ poetika kratších, formálně pevně vázaných básní s hutnou metaforikou, ale i se symbolickou plat-
ností stěžejních motivů, směřujících k pointě, takřka gnómického charakteru
■ zkratkovitost, jazyková plynulost, slovo odkazuje i na skutečnost mimo sebe
■ archaismy, regionalismy
■ básně komentářem reálného světa a zároveň mikrosvětem, v němž vše drží pohromadě a má svou
přirozenou funkci
■ základním stavem lyrického „já“ je nostalgie, smutek, bolest
■ motivy nahoty (ve smyslu ztráty iluzí) a čistoty (ideálního stavu)
■ svět je rozdělen do protikladů (krutost – radost, čistota – prázdnota, příroda – lidé, jaro – zima)
Naděje s bukovými křídly (1983) – dvě části: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
■ 200 čtyřverší
■ lyrické miniatury připomínají princip japonských haiku ve smyslu redukce všeho nepodstatného a v úsilí
o obrazné zachycení podstatných věcí, tím jsou básnické obrazy posunuty do obecné podoby
■ hravost, momentální nápad, improvizace
■ etymologické hříčky, hláskové posuny, využití homonymie apod.
■ kolísání od hravosti ke spirituálnosti, od postřehů ze života zvířat k otázkám bytí ve světě, ohlasy
lidových písní, venkov kontra město, minulost kontra povrchní současnost
Dávné proso (1981)
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 59
Odlévání do ztraceného vosku (1984)
Kdo pije potmě víno (1988)
A znovu láska (1991)
■ větší oproštěnost a zároveň i přesnost básnického sebevyjádření
■ bilanční odstup, smutek, skepse, zklamání nad povrchností každodenních životů
■ vědomí stáří a smrti je vyvažováno návraty do minulosti (dětství, lidová píseň)
■ vnímání totožných motivů z různých hodnotících úhlů
■ poezie pro děti
■ vytvořil specifický útvar, který sám nazýval malé recenze a kurzívky (fejetonky) – tradicionalismus,
citlivé pojmenování aktuálních problémů často prostřednictvím malého detailu, posmutnělý senti-
ment, etický akcent
Jedenáctý bílý kůň (1964)
Třináctý černý kůň (1993)
Skupina Ra → v 30. letech v Rakovníku, knižní edice r. 1942 → brněnská linie → výtvarný sborník Roztrha-
né panenky
■ r. 1944 sloučení se Surrealistickou skupinou
■ nedůvěra k čistému psychickému automatismu, promyšlená kompozice děl
Ludvík Kundera, Zbyněk Havlíček
Ludvík Kundera (1920) ‒ literární kritik, básník, dramatik, překladatel
Živly v nás (1946)
Klínopisný lampář (1948)
Letní kniha přání a stížností (1962)
Vůně soli (1996)
Katolicky orientovaní básníci – viz skripta pro 3. ročník, + Ivan Slavík, Josef Kostohryz, Josef Suchý
Skupina 42 (1942‒1948) ‒ výtvarnicko‒básnická skupina
■ v centru pozornosti město, jeho periferie, obyčejný člověk, běžný svět a život (vliv civilismu)
■ depoetizace a prozaizace básní, epičnost
■ hovorová mluva, slang
Jindřich Chalupecký, Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Jan Hanč
Ohnice ‒ literární skupina kolem Kamila Bednáře nazvaná podle sborníku z r. 1947 a Ortenovy sbírky
Kamil Bednář (1912‒1972) ‒ básník, autor knih pro děti, překladatel
■ navazoval poetikou na F. Halase
■ sdružil kolem sebe počátkem 40. let mladé básníky
■ stať Slovo k mladým (1940) ‒ koncepce „nahého člověka“ = důraz na lidskou jedinečnost, nitro,
podstatu lidské
existence, odvrat od materialistického světa
Dynamoarchismus – básníci sdružení kolem deníku Mladá fronta, mluvčím Jan Grossmann
■ společním edičním počinem skupiny sdružující různé individuality sborník Aktiv (1946)
Ladislav Fikar, František Listopad, Jan Vladislav
Skupina kolem Rudého práva, režimní básníci – nejlevicovější, komunistická ideologie Ivan Skála,
Miroslav Florian
„Květňáci“ ‒ literární skupina kolem časopisu Květen (1955 ‒ 1959)
■ „poezie všedního dne“ ‒ každodennost, nepatetičnost, prostota, racionální pozorování skutečnosti
Miroslav Holub, Jiří Šotola, Karel Šiktanc Jiří Suchý
Host do domu ‒ literární skupina kolem stejnojmenného brněnského časopisu od r 1954
■ prostor pro uznávané i začínající autory
■ důležitá úloha v 60. letech
Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Milan Uhde, Josef Kainar, Milan Kundera
60 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
1. TÉMA A ÚČEL TEXTU

Téma je vystiženo nadpisem. Text pojednává o období let 1969‒1971, které se označuje jako norma-
lizace. Účelem textu je na jisté odborné úrovni seznámit čtenáře s vymezením a použitím pojmu nor-
malizace, časovým ohraničením. Text není celý, jde o úvod k delšímu článku, který by nepochybně
pokračoval znaky a dopady normalizace.
2. ZDROJ, ADRESÁT
Autorem textu je člen naší špičkové vědecké instituce – Akademie věd České republiky, konkrétně
jejího Ústavu pro soudobé dějiny. Text byl patrně publikován v odborném tisku, popř. na webových
stránkách odborně zaměřených. Adresátem jsou odborníci, popř. zájemci o danou problematiku
z řad laiků.
Text pracuje s objektivními fakty i jejich interpretacemi, celkově se míra objektivity posiluje autor-
ským plurálem, trpnými konstrukcemi vět apod. (Podrobněji viz jazykový rozbor textu.) Jako sub-
jektivní prvek můžeme chápat glosu řečeno slovy pronikavého soudobého analytika tohoto fenoménu,
Milana Šimečky, protože autor posiluje věrohodnost vlastního článku odkazem na citaci autority
a hodnocením pronikavý. Výrazněji se autorský subjekt projevuje v závěru odstavce, kdy přechází
k úvahové části textu (Já se ve svém příspěvku pokusím zastavit u tří aspektů problému normalizace.).
Funkční styl – odborný, na pomezí odborného a populárně naučného
Slohový postup – výkladový, v závěru si autor klade otázky, které ukazují, že text by dále směřoval
k odborné úvaze
Slohový útvar – odborný článek
5. KOMPOZICE
Celý text je jedním jediným, vlastně úvodním odstavcem k mnohem delšímu textu. V úvodu se vy-
mezuje pojem normalizace vzhledem k dobové situaci, autor textu odkazuje na různé dobové zdro-
je a interpretace pojmu, poukazuje na úskalí v používání termínu, jeho kritiky a vysvětluje, proč se
termínu bude držet on sám. V závěru odstavce si autor vymezuje odborné okruhy a otázky, které
analyzuje a odpovídá na ně svou argumentací v další části textu.
6. ČÍSELNÉ INDEXY
Odkazují na tzv. poznámky pod čarou, v nichž autor textu uvádí použitý zdroj informací. Jsou napsané
menším typem písma na konci dané stránky, často opravdu pod čarou. Jde o prvek typický pro odborný
styl. V závěru celého textu obvykle bývá připojen seznam zdrojů s úplnými bibliografickými údaji.
7. SYNTAX + JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
Syntax – text je tvořen souvětími. Vyskytují se v něm v něm četné vsuvky, definice, doplňující a zpřes-
ňující informace, vysvětlující poznámky, odkazy na autority, odkazy na citace, otázky k odborné úvaze
(hlavně v závěru úryvku), poznámky pod čarou. Graficky se realizují využitím pomlček, závorek, apozič-
ních výrazů.
Jazyk – přesné vyjadřování, pečlivý výběr slovní zásoby, která je důsledně spisovná, slovesa myšlení
(chápeme, rozumíme), využívání obecně známých zkratek (KSS, KSČ), autorský plurál (normalizací rozu-
míme, …), lexikalizovaná metafora (jednotlivé pilíře), velké množství slov odborných, cizích a sousloví
(normalizace, konsolidace systému, intervence, emocionalita, rezignace, protiintervenční rezistence,
negativní konotace, …)
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 61
Podrobný rozbor:
NORMALIZACE 1969‒1971
OLDŘICH TŮMA, ÚSTAV PRO SOUDOBÉ DĚJINY AV ČR
Nejprve bude vhodné se aspoň několika slovy zastavit u termínu samotného. = vymezení termínu a jeho
pojmového chápání v úvodu je typické pro odborný styl Normalizací rozumíme = použití autorského
plurálu (stejně i dále v textu) je typické pro odborný styl, text se objektivizuje opětovnou konsolidaci
systému = využití cizích slov a sousloví, jehož struktura a jednotlivé pilíře = lexikalizovaná metafora
byly předtím ‒ během jara a léta 1968 = vsuvka ‒ tak nebezpečně rozvolněny = definice. Do jisté míry
ovšem toto rozvolňování pokračovalo i po srpnové intervenci = odkaz na historické události předchá-
zející tzv. normalizaci a dokonce svým způsobem vlastně během celonárodního odporu proti intervenci
v prvních dnech po 21. srpnu vyvrcholilo = přesné vyjadřování, pečlivý výběr slovní zásoby, která je
důsledně spisovná. Normalizaci chápeme jako postupné obnovení režimní kontroly nad společností ‒
obnovení pořádku, řečeno slovy pronikavého soudobého analytika tohoto fenoménu, Milana Šimečky1. =
definice + odkaz na odborný zdroj, vsuvka se subjektivním prvkem, odkaz na autoritu Volání po nor-
malitě se objevilo ve vystoupeních celé řady politiků reformní části vedení KSČ = odborné sousloví hned
27. srpna po jejich návratu z Moskvy, po podepsání tzv. moskevského protokolu. = odkaz na historické
události předcházející tzv. normalizaci V různých obměnách se s tímto slovem setkáme v Dubčekově
rozhlasovém projevu, který především díky své vypjaté emocionalitě sehrál klíčovou roli = využití frazeo-
logického obratu v ovlivnění společnosti směrem k rezignaci na pokračování v otevřené protiintervenční
rezistenci2, v projevu Gustáva Husáka na sjezdu KSS = využití všeobecně známých zkratek v Bratislavě3
i v projevu prezidenta Svobody4. = odkaz na citace pojmu v projevech tehdejších významných politi-
ků(je dobré, pokud maturant ví, kdo byl Alexandr Dubček, Gustáv Husák, Ludvík Svoboda!) Tento
termín je v oněch projevech užíván především v souvislosti jakéhosi neurčitého příslibu, že normalizují‒li
se poměry (jinak řečeno, společnost demobilizuje a zastaví intenzivní, otevřený odpor proti okupaci) =
vysvětlují glosa v závorce, povede to nějakým nejasným a blíže nespecifikovaným způsobem k obnovení
normálních poměrů v dalším smyslu slova, totiž k odchodu cizích vojsk ze země = upřesnění, vysvětle-
ní. Ještě častěji pak vždy znovu mluvili o nezbytnosti normalizace ve smyslu návratu ke standardnímu
fungování komunistického režimu ti, kteří takové obnovení pořádku postupně přebírali do svých rukou,
Husák především. dobové chápání pojmu protireformními silami Termín měl kritiky už ve své době,
kteří oprávněně argumentovali, že pod heslem normalizace jsou nastolovány poměry zcela nenormální.
= hovoří se o paradoxnosti pojmu, protože normalizace nastoluje společensky nenormální poměry,
tedy pojem má své kritiky, viz dále Má své kritiky, jakožto nereflektovaný dobový termín i dnes. Jde
nicméně o termín tak zavedený a jeden z mála termínů, které překročily rámec českého (a slovenského)
jazyka a československého kontextu, že je obecně srozumitelný. Je ostatně používán velmi intenzívně i do-
dnes, jako termín se silně negativní konotací pro charakteristiku celé škály jevů = frazeologický obrat
v soudobém českém veřejném životě. = autor vysvětluje své stanovisko Já se ve svém příspěvku poku-
sím zastavit u tří aspektů problému normalizace. = subjektivní použití zájmena já, jinak je pro odborný
text standardně naznačena myšlenková struktura pokračování textu Půjde jednak o časové vymezení
– kdy vlastně normalizace začala, kdy byla dovršena. Zvolený časový rámec, respektive jeho různé varian-
ty samozřejmě úzce souvisí s interpretací – s odpovědí na otázky, kdo byli hlavní aktéři (chceme‒li, viníci)
normalizace a kde je třeba hledat příčiny relativně rychlé a z hlediska režimu úspěšné konsolidace. Za
druhé ‒ proč byla konsolidace komunistického systému v Československu na počátku sedmdesátých let
tak úspěšná? A nakonec ‒ byla situace v Československu v období, jež označujeme jako normalizační (tedy
celé takřka dvacetileté období, k němuž je začátek sedmdesátých let jen úvodem) = vysvětlující glosa
v závorce opravdu tak specifická a v rámci sovětského bloku zvláštní?= otázky k odborné úvaze
1. Milan ŠIMEČKA, Obnovení pořádku, Brno 1990. Šimečka napsal svou studii v polovině 70. let, před rokem 1989 vyšla několikrát v zahraničí.
2. Jitka VONDROVÁ – Jaromír NAVRÁTIL (ed.), Komunistická strana Československa.
3. Kapitulace (srpen – listopad 1968) (= Prameny k dějinám československé krize 1967‒19670, 9/3), Praha 2001, dok. č. 167. 3 Tamtéž, dok. č. 166.
4. Ondřej FELCMAN a kol. (ed.), Vláda a prezident. Období pražského jara (prosinec 1967 – srpen 1968) (= Prameny k dějinám československé
krize 1967‒1970, 8/1), dok. č. 150.= poznámky pod čarou, citace zdrojů informací
62 ÚSTNÍ ZKOUŠKA

Epika s psychologizujícími lyrickými pasážemi (líčení, úvahy)
Novela s romantickým námětem, někdy označováno i jako povídka
2. NÁZEV A HLAVNÍ TÉMA DÍLA
Krysař je hlavní postavou díla, jednotícím dějovým prvkem. Krysař není jméno, ale profese postavy –
pomocí své tajemné, čarovné píšťaly je schopen vyvést z města krysy a utopit je. Hlavním tématem
díla je milostná deziluze, která přinese tragické následky, rozbití romantického snu o životě zbaveném
všednosti a přízemnosti.
3. ČASOPROSTOR
V ukázce se postavy krysaře a Kristiána ocitají nedaleko Agnesina domu, kousek od dveří a předza-
hrádky. Agnes bydlí stranou města Hameln.
Dílo se celé odehrává v hanzovním městě Hameln (město tohoto jména skutečně existuje v severo-
západním Německu, je známé svými letními „krysařskými“ slavnostmi) a jeho okolí (hora Koppel,
řeka Vesera). Čas není přesně určen, čtenář si asi nejspíše představí středověk.
4. NÁMĚT DÍLA
Námět není původní, Dyk se inspiroval středověkým německým příběhem o krysaři z města Ha-
meln, který se ve městě traduje a připomíná dodnes. Podle pověsti odvedl krysař svou kouzelnou
píšťalou z města všechny děti (patrně připomínka odchodu mladých lidí při středověké kolonizaci),
aby potrestal místní konšely za jejich lakotu.
5. KOMPOZICE
Novela se skládá z 26 krátkých, číslovaných kapitol. Děj je vystavěn chronologicky.

Jde o 12. kapitolu, ocitáme se tedy asi uprostřed novely.
7. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB
Příběh je vyprávěn v er‒formě. Vypravěč stojí nad dějem, proniká do psychologie postav, vysvětluje
jejich úvahy a chování, líčí atmosféru dění.
krysař – tajemný muž, má vysokou, štíhlou postavu, chodí vzpřímeně, má melodický hlas a hlavně tem-
né, téměř uhrančivé oči. Jako by jimi dokázal každého a vše „prokouknout“. Nedozvídáme se jeho jméno
a takřka nic nevíme ani o jeho minulosti, ani o jeho plánech do budoucnosti. Naznačuje se, že už není
úplně mladý, prošel se svou kouzelnou píšťalou kus světa, nemá nikde domov, lásku ani přátele. Za úplatu
zbavuje města krys tak, že neslyšně píská na cizokrajnou píšťalu a krysy jdou omámeně za ním. Krysař je
pak utopí. Krysař si je dobře vědom moci, již mu píšťala dává, ale dosud jí nikdy nezneužil, ba ani nevy-
zkoušel. Jde o romantického (resp. neoromantického) hrdinu – krysař je výrazná individualita, která je ve
společnosti stigmatizována stejně jako např. rasové, kati. Když propadne lásce, žena jeho snů je nedostup-
ná, nebo jí brání v naplnění milostného citu konvence. Agnes má již svého milence, dlouhého Kristiána, ale
krysař se ho rozhodne ignorovat a s Agnes naváže tajný milostný vztah. Zatím byl vždy on tím, kdo měl city
a vztahy pod kontrolou, říká, kdyby se muž nechal ovládnout ženou, považoval by to za slabost. Ačkoli je
zklamán přístupem konšelů (odmítají mu vyplatit sjednanou odměnu 100 rýnských za to, že město zbavil
krys), rozhodne se město ušetřit své pomsty kvůli Agnes. Do Agnes se skutečně zamiluje a snad poprvé
v životě cítí lásku. Propadá však milostné deziluzi, když mu Agnes oznámí, že nechtěně čeká dítě s Kristi-
ánem, a poté dívka spáchá sebevraždu. Hledá stejně jako romantický hrdina únik v protispolečenském
a sebezničujícím gestu a jeho osud je tragický. Zapíská na svou píšťalu z plných sil, aby přehlušil bolest ve
svém srdci, a omámení obyvatelé jdou za hlasem nástroje, který je zve do země sedmihradské – ráje, který
má bránu v propasti pod horou Koppel. Do propasti nakonec padá i krysař sám.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 63
dlouhý Kristián – milenec Agnes, sebevědomý syn počestných měšťanů hammelnských, pracuje
v obchodě svého bezdětného strýce a věří, že jednou krám se soukenným zbožím zdědí. Miluje
Agnes majetnicky, Agnes je zároveň jeho důvěrnicí, svěřuje se jí se svými starostmi ohledně bu-
doucnosti. Raduje se, když jeho strýc Ondřej vážně onemocní a dědictví má na dosah. Krysařem
pohrdá jako všichni ve městě, ale zároveň se jej trochu bojí.Zahyne spolu s ostatními hamelnskými
v propasti pod horou Koppel.
Agnes – něžná, půvabná dívka, milenka Kristiánova. Krysař ji okouzlí na první pohled a ona se stává
jeho milenkou. Působí až nevinně a dětsky, dokáže vášnivě milovat, ale i chlácholit, vyslechnout,
mluvit i mlčet v pravý čas. Poznává, že vztah ke Kristiánovi není pravá láska, ale dál se s ním stýká
tak, aby se nepotkávali s krysařem. Krysař o tom ví, ale nijak mu to nevadí. Její lehkovážné chování
dělá starosti Agnesině matce, která se o osud dcery bojí, snad i v souvislosti s vlastními životními
zkušenostmi, které jsou jen lehce naznačeny. Agnes miluje život, lásku a užívá si je naplno, za své
skutky se nestydí, stále vyzařuje auru čistoty a panenskosti. Žije mimo kategorie dobra a hříchu.
Zlomí se ve chvíli, kdy zjistí, že nosí Kristiánovo dítě, jež počali ještě před krysařovým příchodem.
Bolest je pro ni natolik trýznivá a nesnesitelná, že se vypraví do „země sedmihradské“ – spáchá
sebevraždu skokem do řeky.
9. DĚJ PŘED UKÁZKOU
Krysař je rozezlen, že mu konšelé nevyplatili slíbenou odměnu, ale rozhodne se nevykonat pomstu
kvůli Agnes; cítí k dívce dosud nepoznanou a nevídanou náklonnost, pouto.
10. DALŠÍ POSTAVY
Sepp Jörgen – chudý rybář, docela pohledný, urostlý, statný mladík, dobrý, ale těžkopádný co do
myšlení (možné naznačení mentální retardace). Vše pochopí až se zpožděním, druhý den, neplánu-
je svoji budoucnost, nic nečeká. Hammelnští a zejména děvčata se mu posmívají, což nese těžce,
ale protože není schopen na urážky okamžitě reagovat, ostatní si z něj nic nedělají. Sní o dívkách
a miluje svého drozda v kleci, protože ten mu krásně zpívá a neubližuje mu. Má důležitou roli v zá-
věru příběhu, kdy se ho se zpožděním zmocní melodie krysařova flétny a vede jej k propasti, ale
nakonec ji přehluší pláč nemluvněte. Sepp Jörgen odchází z města, aby našel ženu, která by dala
dítěti napít. Sepp Jörgen se stává symbolem životní síly, před pomstou a smrtí ho neuchránil jen
jeho handicap, ale hlavně jeho čisté a laskavé srdce.
Agnesina matka – ani ne tak stará žena, jako spíše utrápená životními starostmi, má neblahé před-
tuchy ohledně své dcery. Ačkoli Agnes miluje, není jí schopna dát svou lásku najevo. Ve chvíli, kdy
pozná, že Agnes spáchala sebevraždu, přichází o rozum.
Konrád Röger – krčmář v hostinci U žíznivého člověka, kulatý, rád si sám přihne. V jeho hostinci
se scházejí ctihodní měšťané i cizinci putující přes Hammeln, uzavírají se zde smlouvy, provozují
oslavy, jde o centrum dění v Hammeln. Krčmář zná všechny sousedy, jejich rodiny a dění v celém
městě jako zpovědník. Krysař jej však nemá rád, nelíbí se mu ani atmosféra Žíznivého člověka, cítí
v ní něco zatuchlého, rozkladného, neupřímného.
Gottlieb Frosch – truhlář, radní; Bonifác Strumm – krejčí, radní, ošidí jménem hammelnské rady
krysaře o jeho odměnu poukazem na rozpory v právní platnosti uzavřené smlouvy, jsou sebejistí,
myslí na svůj prospěch, krysařem pohrdají a dávají mu to najevo. Nebojí se ho, ale začnou je trápit
zvláštní, strašidelné, až skoro mystické sny.
Magister Faustus z Wittemberka – aluze na faustovskou pověst, symbol pokoušení krysaře, který
stejně jako Faust má co do činění s tajemnými, možná nečistými silami, krysař však pošetilému my-
stikovi odolá, řídí se totiž rozumem, ale neztratil ani srdce. V rozhovoru s ním si krysař uvědomuje,
že to, co cítil k Agnes, dosud nepocítil k žádné ženě, třebaže jich měl mnoho, a že sní o společné
budoucnosti.
64 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
11. SLOVNÍ ZÁSOBA
Autor volí vytříbenou slovní zásobu, jednak spisovnou neutrální, jednak slovní tvary archaické a ar-
chaizující, objevují se i metafory, přirovnání – viz rozbor níže. Dociluje tím patosu, text v korespon-
denci s obsahem vyznívá „literárně“, poeticky, vznešeně.
12. SYNTAX
Poměrně krátké věty a souvětí. Častá je práce s pomlčkami, středníky, dvojtečkami, třemi tečkami.
Přestože jsou věty krátké, jsou stylisticky vybroušené. Podrobněji viz rozbor níže.
13. UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY, SYMBOLY, MOTIVY + DALŠÍ PROSTŘEDKY VZHLEDEM K VÝŠE
UVEDENÉMU
XII
Stáli proti sobě.
Příchozí patřil = hleděl, knižní výraz zamračeně na krysaře. Podezíravě jeho oči hledaly – inver-
ze, dociluje je básnického charakteru textu, čeho se zachytiti – archaický infinitiv zakončený
na ‒ti, objevuje se i dále v textu; ale krysař, klidný, skoro mramorový = apozičně přidaný pří-
vlastek, jim unikal. Pěst pravice Kristiánovy sevřela se bezděčně = inverze, stejně tak i dále
v textu; výraz krysařův se však neměnil. Čekal. Kristián hledal slova; a jeho pobouření rostlo
s tím, že jich nenalézal = archaická vazba předmětu na sloveso.
Tu zalétl pohled Kristiánův od krysaře k blízkým dveřím; a jeho nevraživé oko= synekdocha jako
by odměřovalo vzdálenost. A nepatrnost této vzdálenosti dala mu promluviti:
„Znám vás. Jste krysař –“ pomlčka naznačuje napětí mezi postavami. Krysař pokynul hlavou
a mlčel. Tón Kristiánův byl jízlivý… ale jeho jízlivost vyzněla naplano. Ani rys se nepohnul v tváři
krysařově. Naopak se jeho oči rozjasnily: a držel svýma očima Kristiána jako žalářník vězně =
přirovnání.
Ale Kristián nechtěl se ještě smířiti se svým vězněním.
Promluvil opět:
– – „Co zde činíte = nikoli děláte, vytříbená slovní zásoba vyššího stylu, krysaři? Co chcete
vůbec v Hammeln?“ = Kristián má podezření, že krysaře v Hammeln drží ještě něco jiného než
jeho služba. Krysař naklonil se k růžovému keři a utrhl jeho nejkrásnější květ.
„Co činím, vidíte. Voním k růži = symbolika, náznak, růže – Agnes, láska k dívce.“ Pichlavé oči
Kristiánovy vzplanuly zlým ohněm = metafora.
„Vonět k růži nepřísluší krysaři. A jste přece krysař.“ = výtka, krysař není vnímán jako běžný
člověk, je společensky vyloučen, stigmatizován
„Krysař, ano. Jsem k vaší službě. Topím krysy, chcete‒li a chci‒li. Utopil jsem mnoho krys v Ha-
mmeln = paralela k budoucímu konání, temný náznak tragických událostí, vědomí krysařovy
moci; ale dnes se mi nechce je topiti = krysař od Agnes odešel v rozněžnělé, láskyplné náladě.“
„Jste v cizí zahradě = symbolika, na Agnes by si krysař neměl myslet, patří jinému, tedy Kristiá-
novi, krysaři.“
„Jsem na místě, kde cítím krysy. Páni konšelé a vy se domníváte, že už není v Hammeln krys.
Klamete se, jako oni se klamou. Jsou zde a tuším nedaleko. Mám pro to jasný smysl: řemes-
lo! = temná hrozba; Kristián svým myšlením a chováním reprezentuje postoj vychytralých
měšťanů, symbolika města plného krys, tedy zkaženosti, hříchu, přetvářky A nemyslete si,
že jsem byl u Žíznivého člověka, protože vidím krysy – aluze na jednání krysaře s radními
Fröschem a Strummem, kteří mu odmítli dát odměnu… mnoho krys… Žíznivý člověk se mi ne-
líbí; krčmář Röger je příliš roztomilý a má příliš trpké víno = narážka na faleš Hammelnských
obecně. Jsem střízliv = metafora, jsem při jasném rozumu, rozumím tomu, co se zde děje. Ale
krysy jsou zde. Staly se pouze ostýchavějšími. Dříve byly dotěrné; až na stůl vyskakovaly. Ale
kdo vám ručí za to, že se opět dotěrnými nestanou?“
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 65
„Je to naše starost, krysaři: dovedeme je zkrotit = Kristián reprezentuje Hammeln, snaha
působit suverénně, nadřazeně!“
„S pomocí mé píšťaly = symbolika krysařovy moci, zajišťuje mu nedotknutelnost, ale přináší
společenskou izolaci. Ale radím vám, příteli, mějte pozor na mou píšťalu. Krysy hynou, slyší‒
li její zvuk; a vy si nepřejte ji kdy slyšeti = hrozba.“
A krysař přeměřiv = přechodník minulý, knižní prvek zahradu v květu, domek v květu – sym-
bolika Agnes a stádium krysařova vztahu k ní, kdy jeho láska dosahuje vrcholu dlouhého Kris-
tiána, odcházel pomalými a vážnými kroky.
Kristián hleděl za ním nechápavě. Nyní by chtěl ještě mnoho říci; slova se tlačila na jeho rty. Ale
krysař byl již vzdálen. Dlouhý Kristián zavrtěl hlavou a kráčel ke dveřím.
Agnes ještě spala = Agnes spí po noci lásky a vášně s krysařem.
Kristián hleděl na spící a hlavou mu hučela slova krysařova. – Ale spící byla stále zřetelnější a kry-
sař zmizel v mlze = Kristián se blíží k Agnes jako milenec, přestává myslet na krysaře a na
předchozí rozhovor.
Agnes ještě spala, s dětsky svým, nevinným výrazem. Poměrně krátká, avšak propracovaná sou-
větí, úsečné věty zvyšují dějové napětí. Syntaktické prostředky a slovní zásoba dává textu výrazně
poetický, literární charakter. Z ukázky lze vyčíst, že při nečekaném setkání dvou soků v lásce má
navrch krysař. Kristián se snaží působit suverénně a cítí vůči krysaři pohrdání, ale zároveň mu nero-
zumí a to ho znepokojuje. Krysařova blízkost ho do jisté míry paralyzuje. Krysař se v prekérní situaci
chová klidně, s nadhledem, nenechává se zahnat do kouta, naopak zneklidňuje Kristiána. Jádrem
je dialog obou postav, ale důležitější než to, co si řeknou, je to, co si naznačí, či co smlčí. Autor po-
stihuje psychologii postav a jejich vzájemný napjatý vztah. Pracuje se se symbolikou a náznakem
– vonění k růži, postavení krysaře ve městě, jeho moc danou píšťalou, narážka na cizí zahradu, …
Přestože je Agnes předmětem střetu mezi krysařem a Kristiánem, zůstává mimo toto soupeření.
V celém textu novely pak najdeme zejména tyto symboly:
snítka jasmínu – kterou Agnes dá krysaři v první kapitole se svou láskou, symbol oddání se lásce
píšťala – zdroj krysařova umění vyvádět krysy a jeho moci; pokud krysař píská tiše, kouzlo působí
jen na krysy, jakmile zahraje hlasitě, píšťala omámí i lidi, symbol krysařovy výlučnosti
krysy = symbol hříchu, zkažené společnosti, kde jsou hlavní hodnotou peníze, moc, kde kvete faleš
země sedmihradská – ráj, kde není zla a hříchu, vypráví o ní stará hammelnská pověst, symbol očiš-
tění a nalezení dobra a pokoje, symbol naděje na lepší život
propast – neznámo, které děsí i láká, podle pověsti brána do země sedmihradské, tedy ráje
oděvy – rubáše v Strummově snu – symbolizují předtuchu zlého osudu obyvatel Hammeln
růže – symbol, lásky, krásy, čistoty, Agnes
magistr Faustus – symbol spojení s nečistými silami, pokušení, ale zároveň pošetilosti
blázen a dítě – symbolika nezkažených, čistých duší, které přežijí pohromu a nesou pochodeň živo-
ta dál, symbol naděje
Viktor Dyk (1877–1931)
■ básník, prozaik, dramatik a publicista etického a nacionálního zaměření
■ byl činorodým členem dvou pravicových stran, byl oponentem tzv. hradní politiky TGM
■ redigoval různé noviny, literární časopisy a sborníky
■ do literatury vstoupil na samém konci 19. století jako básník negace a protispolečenské vzpoury
■ rysy tvorby:
1. skepse spojená s útočnou ironií, ale i touha po jejím překonání
2. rozpor rozumu s citem, vůle s neschopností činu, snu a skutečnosti
3. má blízko k symbolismu, dekadenci, často využívá staré literární předlohy
4. napětí mezi vysokými cíli a ideály a přízemností reality a soudobých problémů
66 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
5. absolutní hodnotou je národ spjatý tradicí a mravním posláním
6. sklon k sebeironii, epigramatičnosti, vyhrocené pointě, paradoxním rýmům
Buřiči (1903) ‒ protispolečenský přístup zosobňují tři zločinci
Satiry a sarkasmy (1905) ‒ napadá vady a nedostatky národní společnosti
Milá sedmi loupežníků (1906) ‒ romantická balada
■ příběh o dívce, která se postupně stává milenkou sedmi vyvrženců, zrazuje je a přivádí na šibenici,
aby se pomstila za úkladné zavraždění svého přítele
■ v této skladbě dostupuje vrcholu Dykův anarchismus, jeho kult síly a vášně
■ úchvatné podání
Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok (1915‒1922) ‒ válečná básnická tetralogie
■ vlastenecky vyhrocená poezie naplněná bojovnou touhou po znovunabytí národní svobody
■ sbírka Okno obsahuje neznámější Dykovu báseň Země mluví
Devátá vlna (1930) ‒ vrchol Dykovy lyriky, alegorický podtext básní
Krysař (1915) – novela
■ vychází ze staroněmecké pověsti, již obohacuje motivem milostné deziluze
■ do města Hammeln přichází tajemný krysař, aby zbavil město krys, ačkoliv svůj úkol splní, nedosta-
ne od radních řádně zaplaceno
■ navíc se přidává osobní citové zklamání ze zmařeného vztahu k Agnes a rozhořčení nad zkaženou
a pokryteckou morálkou měšťanů
Zmoudření Dona Quijota (1938) ‒ drama, nejvýraznější dílo českého divadelního symbolismu
■ na motivy Cervantesova románu
■ hlavní hrdina pod vlivem četby rytířských románů o udatnosti a cti opouští svůj domov a přátele
a se svým sluhou Sancho Panzou se vydává do světa
■ Don Quijote má hluboce romantickou povahu, okolní svět nazírá specifickým pohledem, realistic-
kým protějškem je mu věrný sluha Sancho Panza, Don Quijote se dává do služeb domnělé dámy
svého srdce ‒ Dulciney z Tobosy ‒ tou je ve skutečnosti Dolores spřažená s podsvětím, ostatním
lidem je pro smích
■ jeho přátelé ho touží „vyléčit“, nastraží mu léčku, a když je Quijote poražen, musí na rok svých
ztřeštěných kousků zanechat
■ přátelé donutí Quijota, aby konečně „prozřel“ a pochopil, jak se sám oklamával
■ Don Quijote však toto bolestné poznání neunese a brzy umírá, protože bez svého snu nemůže žít
■ úsečný výraz, vyhrocený dialog a symbolický význam jednotlivých hrdinů
Viz anarchističtí buřiči u vzorového PL P. Bezruč: Slezské písně
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 67
1. ÚČEL
Text má čtenáře informovat o laureátce Nobelovy ceny za literaturu v r. 2013 Alici Munroové a obezná-
mit je s osobností kanadské spisovatelky a tématy a stylem jejích děl.
2. HLAVNÍ MYŠLENKY
Alice Munroová patří mezi významné kanadské spisovatele a světové povídkáře; v češtině zatím
vyšly tři její povídkové knihy; autorka je srovnávána s autory tzv. jižanské prózy a s A. P. Čechovem;
upozorňuje se na snahu Kanady „zviditelnit“ svou národní literaturu v rámci světového kontextu;
statistiky v udílení Nobelových cen za literaturu.
3. NÁZEV OCENĚNÍ
Švédský chemik Alfred Nobel je vynálezce dynamitu. (Ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude
vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární
tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Cena byla poprvé udělena r. 1901. Ve všech oblastech, v nichž je
udělována, je považována za nejprestižnější ocenění.)
4. ZDROJ A ADRESÁT
Text je převzat ze zpravodajského serveru Českého rozhlasu, který aktuálně doplňuje zpravodajství
během dne; adresátem je široká veřejnost, ale přece jenom zpráva více zaujme intelektuální část pří-
jemců, kteří se alespoň základně orientují v kultuře, literatuře a mají širší společenské povědomí.
Text je objektivní, hodnotící prvky se podávají jako zprostředkované. (Munroová je označována za
mistryni povídek už několik desetiletí. Podle Kolinské ve svých dílech spojuje tradice a moderní postupy
vyprávění.)

Slohový útvar – zpráva
7. KOMPOZICE + GRAFIKA
Titulek, údaje o době zveřejnění na webových stránkách zpravodajského serveru, perex (= shrnující prv-
ní odstavec), zpráva založená na práci s dostupnými informacemi o autorce a její práci, citace slov od-
bornice na kanadskou literaturu, v závěru statistika, zajímavosti a méně podstatné informace. Obsaho-
vě je zpráva komponována klasicky, tedy čím blíže k začátku, tím podstatnější jsou uváděny informace
(kdo, kdy, kde, co), čím blíže ke konci textu, tím méně relevantní fakta (proč, jak apod.).
8. SYNTAX
Je typická pro publicistický styl, v textu se vyskytují jednodušší věty a souvětí, protože cílem textu
je přehlednost a srozumitelnost
9. SLOVNÍ ZÁSOBA
Základem je spisovná neutrální slovní zásoba, v textu nenajdeme aktualizované výrazy, ani zvlášť
rafinovanou slovní zásobu, na textu lze vidět, že důležitějším prvkem je spíš aktuálnost zprávy, než
její celková stylistická vytříbenost.
10. UVOZOVKY
Citátový výraz (Kanadský Čechov), citace vyjádření odbornice
68 ÚSTNÍ ZKOUŠKA

Epika, román s prvky antiutopie, filozofická alegorie na půdorysu tradiční robinsonády.
2. TÉMA A MOTIVY DÍLA I UKÁZKY
Autor odmítá svým dílům říkat romány, nazývá je báje, mýty. Jsou to symbolická podobenství, v kte-
rých zachycuje odvěký svár dobra zla v člověku. Ústřední téma tradičních robinsonád, tedy jak přežít, se
v díle posouvá hlavně do roviny morální.
Motivy díla: individuální prospěch x obecné blaho; demokracie x tyranie; civilizovanost, humanita x di-
vošství; řád x násilí, anarchie; dobro x zlo; racionalismus x fanatismus; přežití x smrt; lidská svoboda x
totalitarismus
Motivy ukázky: lastura = právo promluvit ve shromáždění, chlapecký kolektiv, oheň = cesta k záchraně,
respekt x despekt mezi chlapci, pravidla, naděje x beznaděj, spolupráce, starost o sebe navzájem, domi-
nance, čekání na záchranu, anglická slušnost/gentlemanství
3. ČASOPROSTOR
Děj je situován do blíže nespecifikovaného období zuřícího válečného konfliktu někdy v budouc-
nosti na pustý ostrov v Tichomoří.
4. NÁZEV DÍLA
„Pán much“ je doslovným překladem hebrejského slova označujícího staré fénické pohanské božstvo
Baalzebúb, u nás známého jako Belzebub, později chápaného jako satan, ďábel. Souvisí s obsahem
a posláním knihy. Zároveň v druhé části knihy chlapci napíchnou hlavu zabitého prasete na kůl, kolem
páchnoucí hlavy začnou kroužit mouchy, chlapci si z ní vytvoří jakési božstvo, obětují jí. Simon, jeden
z chlapců, ve stavu transu či duševní nemoci, ve fantazii či v důsledku přílišné sensitivity s hlavou roz-
mlouvá, ta jej děsí a pronáší strašlivá slova a proroctví. Je to symbol ovládnutí ostrova a společenství
chlapců zlem. Zlo a jeho příčiny jsou kladeny do nitra člověka samého: je zároveň jádrem symbolické
roviny románu i klíčem k jeho interpretaci jako výpovědi varující lidstvo před zničením civilizace.
5. SYMBOLIKA
V díle se vyskytují velice konkrétní detaily, které čtenář jako reálný detail chápe, a teprve v kontextu
celého díla jej povyšuje na symbol
ostrov – izolované prostředí, „laboratorní“ podmínky pro autorův myšlenkový experiment, co by
se stalo se společenstvím ocitajícím se mimo dosah civilizace a jejího vlivu
dětský svět – absence dospělých jako autorit a nositelů norem chování, děti dosud nejsou zatíženy
předsudky a neřestí dospělých, hra vnucená okolnostmi, symbolika lidského podvědomí
lastura – symbol řádu, práva a demokracie; ten, kdo ji drží, má právo ve společenství mluvit; moment,
kdy se rozbije, symbolizuje rozpad řádu, demokratických zásad, vítězství barbarství, násilí, zvůle
oheň – symbol naděje na záchranu, vyžaduje udržování, řád; chlapci se zavážou o oheň starat ve
svém vlastním zájmu, ale postupně ztrácejí smysl pro povinnost, o oheň se nestarají, jak by měli,
a naděje na spasení se zmenšuje
Čuňasovy brýle – zdroj ohně = možnosti na záchranu, symbol Čunasovy racionality, Čuňas „ritu-
álně“ provádí čištění brýlí ve chvíli, kdy přemýšlí, vyhodnocuje situaci tak, aby byla prospěšná pro
celek; v okamžiku, kdy jsou zničeny, mizí rozumová možnost řešení situace, mizí jejich majitel, na
ostrově přebírají vládu temné stránky lidské mysli, chlapci bojují o holé přežití, společenství se roz-
padá, vládne chaos
obluda/netvor – symbol iracionálního strachu, který v člověku vybudí pudové jednání
lov na prasata – opojení krví, barbarství, v člověku se probouzí jeho zvířecí podstata, chuť zabíjet
a konat zlo
masky – skrývají barbarství v člověku, symbol pokrytectví, neochoty odhalit skutečnou, děsivou
podstatu věci, odlidštění, odmrštění hodnot humanity
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 69
Ralph – symbol přirozené autority, zastánce demokracie, řádu, civilizovanosti, podle některých
výkladů reprezentuje freudovské „ego“
Čuňas – reprezentuje racionalitu, logiku, vědu; je to civilizovaný člověk, ale zároveň je závislý na
péči ostatních členů společenství, pociťuje soucit, v psychoanalytické interpretaci zastupuje „su-
perego“
Jack – představuje totalitarismus, diktátorství, pudovou složku jednání člověka, tedy Freudovo „id“
6. KOMPOZICE
Román se skládá ze 12 kapitol (Zvučící mušle, Oheň na hoře, Chatrče na pláži, Pomalované tváře
a dlouhé vlasy, Obluda z moře, Obluda ze vzduchu, Stíny a vysoké stromy, Dar temnotám, Vyhlídka na
smrt, Mušle a brýle, Skalní hrad, Lovecký pokřik), děj je vystavěn chronologicky se silnou gradací.

Ukázka je vybrána z kapitoly 2. Oheň na hoře, kdy chlapci kvůli záchraně pomocí Čuňasových brýlí založí
signální oheň, ale ten se vymkne kontrole a zapálí les na ostrově, zároveň zmizí jeden z „mrňousů“.
8. POSTAVY
Jména nejsou zvolena náhodně. V druhé kapitole a v úplném závěru knihy se objevuje aluze na kla-
sické dílo ostrovní dětské literatury – knihu Korálový ostrov R. M. Ballantyna, která vypráví o ztros-
kotání 3 chlapců – Ralpha, Jacka a Peterkina – na pustém ostrově. Hoši zažívají různá dobrodružství
a překážky překonávají s příkladnou odvahou a křesťanskou ctností. Golding s tímto pojetím tra-
dičních britských ctností prostřednictvím svým postav polemizuje.
Postavy se dělí do dvou protichůdných skupin:
Ralph – charismatický, s přirozenou autoritou. Představuje zodpovědnost, je nositelem demokra-
cie, řádu, ale právě kvůli tomu se později znelíbí tak, že jej chlapci chtějí fyzicky zlikvidovat.
Jack – posedlý mocí, diktátor, potřebuje slepý dav, poslušné, ničeho se neštítící nohsledy. Počíná si
chytře, rafinovaně, dokáže při své cestě za mocí odstraňovat vše, co by mu bránilo v úspěchu. Přes-
tože se sám bojí, vystupuje jako suverén a pohrdá všemi, které považuje za slabochy. Díky dravosti
a nevybíravosti má v dané situaci naději na úspěch, jeho strategie dokáže chlapce strhnout, je pro
ně atraktivní. Jackovo zneužití moci končí vraždami, byť je osobně neprovedl.
Čuňas – moudrý rádce společenství, druh Ralpha, snaží se uvažovat jako dospělí a napodobovat je.
Málokdy se mu však podaří zjednat si dostatečný respekt, někdy ho okřikne i jeho hlavní opora Ralph.
Ostatní jím poněkud pohrdají, protože na společenském žebříčku a kvůli své mluvě stojí níže než ostatní
chlapci, je také zdrojem posměchu, protože je tlustý a neohrabaný, handicapuje jej také špatný zrak.
Je symbolem smutně komického intelektuála, který svou pasivitou a neschopností vykonat čin obrací
osud proti sobě. Je zároveň ve své snaze a prozřetelnosti osamocen, nepochopen. V jeho tragickém
skonu se odráží věčná ironie osudu moudrých v historii světa, které „semele“ nevědomý dav.
Roger – stává se nástrojem Jackovy posedlosti, jehož slabosti – opojného pocitu bezprostřední
moci nad jiným člověkem – dovede Jack výborně využít. I Rogerovi pomůže maska, pod níž skryje
poslední zbytky studu.
Simon – zasněný filozof, velmi senzitivní osoba, nositel morálních idejí, chlapec s utkvělou předsta-
vou, že povinností člověka je odhalovat zlo. Je velmi hloubavý, propadá svým představám. Jeho varu-
jící hlas nejenže není vyslyšen, ale Simon sám tragicky hyne vlivem stejného zla, před kterým varuje.
9. VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB, VYPRAVĚČ + SYNTAX
Dílo je vyprávěno v er‒formě, vypravěč nám zprostředkovává děj, stojí nad ním, působí objektivně,
věcně. Děj je vyprávěn chronologicky a je zachycen v jádru realisticky. Souběžně s ním se buduje ale-
gorická rovina sdělení, v které se jednotlivé složky dobrodružného realistického příběhu přehodno-
cují a posouvají do roviny podobenství o člověku, jenž je, v důsledku izolace od institucí ztělesňujících
společenské normy, postupně „očišťován“ od nánosů civilizace: sociálně podmíněné stereotypy cho-
vání a jednání jsou v něm přehlušeny barbarskou živočišností, temnými silami pudovosti.1
1. MACURA, Vladimír. Slovník světových literárních děl. 2. vyd. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80‒207‒0948‒7.
70 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Syntax není nijak složitá, text je velmi srozumitelný, skladba se podílí na tom, že děj je dynamický,
má rychlý spád a udržuje čtenáře v napětí. Jednoduchost skladby zároveň odkazuje na zdánlivě ne-
komplikovaný svět dětí. Důležité jsou významy, které se skrývají pod tímto zdánlivě jednoduchým,
jednoznačným povrchem.
10. SLOVNÍ ZÁSOBA
Liší se podle postav, má charakterizační funkci. Rovina vypravěče je důsledně spisovná. Většina
chlapců pochází z „lepších“ rodin, proto i jejich vyjadřování je obvykle spisovné, popř. nese prvky
hovorové. Čuňas je inteligentní, ale je sirotek, kterého vychovávala prostá teta, proto hovoří výraz-
ně nespisovným jazykem.

Nejsou nijak výrazné, v textu najdeme metaforické vyjádření «Slunce na západě bylo jako kapka žhnou-
cího zlata, klouzající stále blíž a blíž k prahu světa, lexikalizovanou metaforu sprška potlesku», ale jinak
je text střízlivý. Působí více silou obsahu a symboliky než rafinovanými ozdobami. Pokud už autor tropy
a figury využívá, pak převážně v plánu vypravěče.
William Golding (1911 – 1993): Pán much(1954)
■ prvotina
popřel obecné představy o anglické společnosti, o neposkvrněném a neohroženém mladém Brito-
vi, jak se to tradovalo od dob Rudyarda Kiplinga
■ povýšení do obecně lidské problematiky
■ v lidské duši najdeme i sklony ke zlému, které mohou za určitých okolností vyplout na povrch a stát
se dominantními v motivaci jednání člověka
■ představa toho, co by se stalo, kdyby člověk odvrhl všechno, co si lidstvo po léta vývoje od barbar-
ství k civilizaci trpce vydobylo – etické normy předávané staršími, bez nichž by lidstvo pokleslo na
úroveň primitivního společenství ovládaného zlem a potlačujícího dobro
■ napětí, psychologický vývoj skupiny civilizovaných chlapců, která pod vlivem okolností divočí
■ jako deus ex machina přináší záchranu důstojník britské lodi, který zabrání úplnému zdivočení
ztroskotanců
■ cíl sdělení, morálka musí být silná bez ohledu na situaci a okolnosti
■ otázka zneužití moci v rozboru využito doslovu Radoslava Nenadála2
2. GOLDING, William. Pán much. Praha: Naše vojsko, 1968. Máj (Naše vojsko).
K autorovi obecně
■ měl zkušenosti z válečného námořnictva, účastnil se klíčových bojových akcí, po válce se stal učite-
lem na chlapecké škole, kde pronikl do duše dospívajících s jejich sklony k dobru a zlu, pak se začal
věnovat pouze literární činnosti
■ srovnáván s poetikou F. Kafky, J, Joyce, R. Musila, A Camuse
13. LITERÁRNÍ A OBECNĚ KULTURNÍ KONTEX
Britská próza 2. poloviny 20. století
■ různorodá, autoři angličtí, skotští, irští, indičtí, australští
■ rozhněvaní mladí muži, univerzitní román, sociální témata ‒ dělnický román
■ podstatný vztah realita versus fikce
■ napětí mezi tradicí a inovací, uměleckým experimentem
Rozhněvaní mladí muži
■ od 50. let v Anglii, nevytvořili žádnou lit. skupinu s jasně formulovaným programem
■ směřují proti anglickému pořádku, konvencím, společenské hierarchii => ostrá sociální kritika
■ mnohem mírnější než beatnici, tradicionalismus, návaznost na realistický, humoristický, satirický,
psychologický, sociální román
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 71
■ typickým motivem: mladý hrdina, čerstvý absolvent univerzity, má nechuť nastoupit úspěšnou ka-
riéru v anglické společnosti, vystupuje proti pohodlnosti, pokrytectví a falešné morálce, avšak díky
výhodnému sňatku se společností nakonec splyne
■ využití hovorového jazyka, štiplavý humor, otevřenost
John Braine (1922 ‒ 1986)
Univerzitní román
■ souvisí s mohutným rozvojem univerzit a univerzitního vzdělávání na Západě
■ podstatou žánru trapné až skandální situace, konflikty hlavního hrdiny (učitele) s vedením ústavů
a kateder, s kolegy a zejména s kolegyněmi
Kingsley Amis (1922 ‒ 1995)
■ univerzitní profesor
■ autor dlouhé řady románů, inspirován jak rozhněvanými mladými muži, tak univerzitním románem
David Lodge (1935)
■ nejvýznamnější představitel univerzitního románu
■ intelektuální vynalézavost + čtenářská atraktivnost (poutavost, vtipnost, humor, parodie, ironie)
■ propojení literární teorie, interpretace literárních děl přitažlivou tematikou (dobrodružství poznání
ve světě vědy a kultury i dobrodružství sexuální
Existenciálně humanistická próza
Graham Green (1904 ‒ 1991)
■ prozaik, dramatik a publicista
■ psychologické romány, řešení závažných etických a filosofických problémů
■ ovlivněn humanismem a existencialismem, křesťanstvím i komunismem
■ téma dobra a zla v člověku a ve světě, vztah posvátného a světského, mravnosti a nemravnosti, víry
a hříšnosti, …
■ příběhy se odehrávají ve zcela konkrétním prostředí
■ různé žánry románu
Postmodernismus
Salman Rushdie (1947)
■ typický postmoderní autor
■ jeho romány jsou mnohohlasá směs různých lidských bytostí, kultur, myšlenek, politiky, biografů
a písní
John Fowles (1926 ‒ 2005)
■ jeden z největších mágů postmoderní světové literatury
■ romány na principu hry se žánry a čtenáři, velké množství odkazů
Reakce na válku
Patrick Ryan (1916 ‒ 1989)
James Clavell (1924 ‒ 1994)
Literatura s prvky sci‒fi, dystopie
George Orwell (1903 ‒ 1950)
■ vlastním jménem Eric Arthur Blair
■ prozaik, novinář, reportér, esejista, jeden z nejčtenějších autorů 2. pol. 20. st.
■ proslul po své smrti dvěma esejisticko‒alegorickými, politicko‒utopickými romány reagujícími na
dobu 30. a 40. let, v níž se prosazoval totalitarismus, rasismus, absolutizace moci; zároveň to jsou
prorocké vize a texty varující před možným budoucím vývojem
■ snaha být politicky objektivní
Farma zvířat (1945) ‒ podobenství, bajka o životě ve státě po vítězné revoluci
1984 (1949) ‒ proslulý román
■ vize totalitního státu v Oceánii, v němž vládne Velký Bratr a jediná „státostrana“, lidé jsou rozděleni
do kast, jsou stále pod kontrolou, newspeak
72 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
■ vzpoura hrdiny Winstona Smitha, který si přes zákaz vede deník a zamiluje se, což jsou v Oceánii
nejtěžší zločiny
■ nakonec jsou on a jeho přítelkyně Julie prozrazeni, je jim „vymyt mozek“, Smith je nucen dobrovol-
ně milovat své mučitele a nakonec je zastřelen
■ střízlivý, věcný styl, smysl pro konkrétní detail, odstup, prognostické vidění
■ důraz na funkci jazyka ve společnosti
14. DÍLA PODOBNĚ ZAMĚŘENÁ
Viz Karel Čapek, George Orwell, knihy Herberta George Wellse, Aldouse Huxleye, Julese Verna, Ray
Bradbury: 451 stupňů Farenheita, Ondřej Štindl: Mondschein, Cormack McCarthy: Cesta,
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 73
1. ÚČEL
Seznámit čtenáře s osobními zážitky cesty na kole ve dvou přes země bývalého Sovětského svazu.
2. ZDROJ A ADRESÁT
Zdrojem je evidentně tiskovina nebo webové stránky zaměřené na cestování (např. Lidé a země,
Země světa).
Srovnání života ve městě a na venkově, země s převažujícím muslimským živlem a převážně křes-
ťanské země, posouzení infrastruktury, chování a myšlení lidí
Text je subjektivní, sdílí se osobní zkušenosti a postřehy z cesty.

Slohový postup – informační, popisný, vyprávěcí
Slohový útvar – cestopisná reportáž
Typická pro publicistický styl: titulek, mezititulky. Jde evidentně jen o část delšího textu, cestovatelé
opouští Ázerbajdžán a vjíždějí do Gruzie (chybí třetí země z titulku – Arménie). Ve výňatku najdeme in-
formační a popisnou pasáž Vítejte v Gruzii!, převážně vyprávěcí pasáž Kde je chyba? a jen naprostý úvod
k pasáži, která by se zřejmě věnovala Stalinovu rodišti Gori.
7. SYNTAX
Jsou použity zřetelně jednoduché věty a souvětí. Text je ozvláštněn přímou řečí ve vypravování.
Elipsu najdeme ve vyjádření Nevíme, kudy se vydat, kterou okreskou k němu jet. V textu najdeme
i větné ekvivalenty (Auta naprosto žádná. Sláva!) V části věty městem Tianeti, polorozbořeným a opuš-
těným vidíme apoziční přívlastek. V poslední části nalezneme přístavek volný (rodiště možná největ-
šího vraha v dějinách lidstva – Josifa Vissarionoviče Džugašviliho neboli Stalina).
9. SLOVNÍ ZÁSOBA
V titulku aktualizované spojení drsná cyklojízda. V první části textu je použita slovní zásoba spisov-
ná neutrální, stylisticky zabarvené je slovo chaloupkách. V druhé části textu oddělené mezititul-
kem najdeme vyprávěcí subjektivní pasáž, tomu odpovídá i slovní zásoba: vedle spisovných slov
se používají v ukázce slova nespisovná v přímé řeči (možný, blbě – expres.), vzniklá univerbizací
(okreska, kilák), slangové slovo šotolina. Zajímavým prvkem je citace odpovědi domorodce na ces-
tovatelův dotaz v ruštině, byť v přepisu latinkou. Přídavné jméno famózní a spojení pozitivní barvy
má text ozvláštnit, fungují jako aktualizované výrazy.
74 ÚSTNÍ ZKOUŠKA

Literární druh – drama = základní literární druh určený k jevištnímu provedení, děj je předváděn
prostřednictvím dialogů a monologů
Literární žánr – tragédie = dramatický literární žánr vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dra-
matickém konfliktu se silami, které je přerůstají a s kterými vedou nerovný boj až do tragického
konce
2. POSTIHNĚTE TÉMA A MOTIV VÝŇATKU A CELÉHO DÍLA
Téma – hledání a poznání pravdy s tragickými důsledky pro titulního hrdinu
Motiv – Oidipús je nařčen z vraždy bývalého thébského krále Láia věštcem Teiresiou, nařčení vnímá jako
mocenský útok zosnovaný švagrem Kreóntem; s podezřením se svěřuje své manželce Iokasté, která se
jej snaží uklidnit a vypráví mu, jak to bylo s věštbou o Láiově smrti a jeho skutečným skonem, což ale
Oidipa ještě více rozruší
3. ČASOPROSTOR
Děj se odehrává během jediného dne (takřka v reálném čase) v mytické době v řeckých Thébách
před Oidipovým palácem.
4. KOMPOZICE
Jde o klasickou antickou tragédii, která se tradičně skládá z 5 částí: expozice (úvod do zápletky, před-
stavení postav), kolize (zápletka, prvotní konflikt), krize (dějové a dramatické vyvrcholení), peripetie
(zvrat, zdánlivé odvrácení tragického konce), katastrofa(tragické vyústění).
Děj je chronologický, ale pátrací, „detektivní“ zápletka je odhalována při retrospektivním vypravová-
ní postav.

Úryvek je vybrán z druhé poloviny díla, přibližně z krize, kdy se Iokasté snaží Oidipa přesvědčit, že
Oidipův pocit nebezpečí a obavy jsou nepodložené.
6. ZÁPLETKA
Expozice: thébský lid přichází k Oidipovi bědovat nad morem, z delfské věštírny dojde zpráva, že
nemoc bude hubit lidi i zvířata tak dlouho, dokud nebude potrestán vrah krále Láia
Kolize: střet Oidipa se slepým věštcem Teiresiou, kdy Oidipús začne vyhrožovat slepému věštci,
který s ohledem na Oidipa nechce nic prozradit, a ten mu naznačí, že vrahem je on sám
Krize: střet Oidipa se švagrem Kreóntem, kdy Oidipús obviňuje svého švagra z intrik a touhy po
moci, naznačuje Kreóntovo zločinné spolčení s Teireisiou; v Oidipovi však klíčí nejistota, kterou roz-
šíří také Iokasté, jež se paradoxně snaží manžela uklidnit
Peripetie: rozhovor Oidipův s královnou Iokasté a Korinťanem, kdy se mu oba snaží vysvětlit, že se
nemusí ničeho obávat, protože navzdory dávné věštbě král Láios zemřel rukou neznámých lapků
při cestě do Delf
Katastrofa: po rozhovoru s pastýřem, který měl kdysi pohodit Láiovo a Iokastino dítě stižené straš-
nou věštbou, že jednou zabije svého otce a svou matku si vezme za manželku, ale odnesl je do
sousedního království, kde se chlapečka ujal bezdětný královský pár a přijal jej za vlastního,poslem
a Kreóntem shledává Oidipus pravdu (on sám je oním dítětem, nic nevěděl o svém původu a před-
pověděném osudu, nevědomky zabil svého skutečného otce a Thébané ho za odměnu za osvoboze-
ní od Sfingy oženili s ovdovělou královnou, tedy Oidipovou biologickou matkou), oslepí se, Iokasté
se oběsí, Oidipus svěřuje vládu a své děti Kreóntovi a odchází do vyhnanství
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 75
7. OIDIPOVSKÝ KOMPLEX
Termín z psychologie, resp. z Freudovy psychoanalýzy označující milostnou náklonnost syna k mat-
ce. Podle Freudovy vývojové teorie začnou chlapci ve věku 3‒6 let pociťovat náklonnost k matce
a nenávist k otci, kterého vnímají jako soka. Později tento prvek vymizí vytěsněním do podvědomí.
Pokud ovšem přetrvává, stává se patologií.
Oidipús (v překladu „oteklá noha“, jako novorozenci mu probodli a svázali kotníky na nohou) =
thébský král, manžel Iokasté, otec 4 dětí; thébským králem se stal ženitbou s vdovou po králi Láiovi,
když uhádl hádanku Sfingy, která ohrožovala Théby dobrý král, záleží mu na blahu vlasti, proto se
rozhodne pomoci prosícím obyvatelům Théb, které i s jejich dobytkem sužuje mor vášnivý, rychle
vzplane tvrdohlavě si jde za svým cílem, i když tím vlastně zničí svou rodinu i sebe samého, nedbá
varování = mužský princip, aktivita, racionalita, statečnost jeho povaha je v záměrném kontrastu
s Iokasté
Iokasté = thébská královna, první manžel Láios, s nímž měla syna, kterého se kvůli věštbě zbavili,
druhý manžel Oidipús, s ním má 4 děti (Antigoné, Isméné, Eteokla, Polyneika) svému muži je milující
manželkou, oddanou přítelkyní a rádkyní, když začne tušit pravdu, Oidipa od jejího poznání zrazuje
jak se později ukáže, je Oidipovou matkou, když si Oidipús nedá říct a odhalí se strašná pravda,
spáchá sebevraždu = ženský princip, pasivita, únik před nepřízní osudu v sebevraždě
9. DALŠÍ POSTAVY
Kreón = bratr Iokasté, švagr, a jak se později ukáže, i strýc Oidipa
Teiresiás = slepý věštec
Korinťan = sluha domnělých Oidipových rodičů, převzal dítě od pastýře a donesl je na korintský
královský dvůr
Pastýř = sluha Láiův, měl pohodit královské novorozeně v lese, ale předal je Korinťanovi, odhalí
Oidipovi poslední díl skládačky při poznání pravdy
Další postavy: Diův kněz, prosebné poselstvo, náčelník sboru, sbor thébských starců, posel, sluha
Oidipův
10. FORMÁLNÍ ANALÝZA UKÁZKY
Iokasté: Ó pane, zjev mi také, při bozích, jednající postavy, dialog
co vznítilo tak velký tvůj hněv?
Oidipús: Slyš, tys mi více než ti zde, choti má:
byl Kreóntův to úklad proti mně. odkaz na další důležité postavy
Iokasté: A je to obvinění důvodné?
Oidipús: Vždyť praví, že jsem zabil Láia! věta zvolací, motiv vraždy – hlavní zdroj konfliktu díla
Iokasté: Má důkaz sám či jiný mu to zjevil?
Oidipús: On poslal sem s tím věštce podlého; = Teiresias, důležitá postava
svá ústa chránil viny vší.
Iokasté: Co pravíš, klidně odval ze srdce
a poslyš mne, bys poznal, bezpečné
že věštní síly nemá žádný tvor.
Hned pádný toho důkaz uslyšíš.
Kdys přišla věštba – nedím, od Foiba, retrospektiva
leč od Foibových sluhů Láiovi,
že skrze syna je mu souzena smrt,
jejž porodit mám z jeho objetí.
Však zabili ho cizí lupiči,
dí zvěst, prý na rozcestí v úvoze –
(Oidipús sebou trhne) scénická poznámka
76 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
a děcku sotva minuly tři dni,
když je dal na kotnících zohavit
a pohodit kýms do neschůdných hor.
I nepřivodil Foibos, aby byl Foibos, přízvisko boha Apollóna
syn vrahem otce, ni by Láios
byl zabit synem, jak se toho bál. verš založen na daktylském hexametru
A tak to přece věštba určila!
Nuž toho nedbej! Co bůh odkrýt chce,
to bez věštců nám zjeví jasně sám.
Oidipús: Ó ženo, kterak tato slova tvá
mé nitro zmátla, pobouřila hruď! replika
Jde o dialog mezi dvěma postavami divadelní hry. Repliky jsou ve verších, což bylo v období antiky na-
prosto běžné.
Antická tragédie se nesměla rýmovat, ale používala rytmizovaný verš, tzv. daktylský hexametr. Jde o ča-
soměrnou poezii. V textu najdeme také scénickou poznámku.
Vysvětlení pojmů:
dialog = rozmluva dvou či více jednajících postav
retrospektiva= literární postup, kdy je přerušena hlavní dějová linie a příběh se vrací do časového oka-
mžiku, který ději předchází
scénická poznámka = slouží režisérovi a hercům k vysvětlení jevištní akce, nebo popisuje prostředí (tedy
požadavky na kulisy apod.).
Foibos, přízvisko boha Apollóna = starořecký bůh slunce, světla, umění básnického, hudby, věštné síly,
lékařství, ztotožňován i se Sluncem jak Foibos
časoměrná poezie = verše jsou založeny na střídání dlouhých a krátkých slabik podle určitého principu
daktylský hexametr = metrum typické pro antiku (řečtinu i latinu), založené na střídání dlouhých a krát-
kých slabik, jde o šest stop za sebou (využívá se daktyl nebo spondej); do češtiny se překládá velice
složitě, protože český jazyk je založen na jiném, a sice přízvučném principu (proto jsou spondeje často
nahrazovány trocheji)
daktyl = stopa připomínající valčíkový rytmus, po dlouhé/přízvučné době následují dvě krátké/nepří-
zvučné (um‒ta‒ta)
spondej = stopa založená na dvou dlouhých dobách
trochej = stopa založená na dlouhé/přízvučné a krátké/nepřízvučné době, připomíná polkový rytmus
(um‒ta)
stopa = jednotka metra, slabiky střídající se rytmicky podle rytmické normy
metrum = pravidelné opakování zvukových prvků (stop) podle rytmické normy
rytmus = realizace metra i s případnými odchylkami od pravidelnosti, tedy rytmické normy
replika = jednotlivá promluva postavy v dramatu, reaguje na předchozí promluvu
Originálním jazykem díla je stará řečtina, přesněji řečeno aiolské nářečí řečtiny. Překladatel použil
spisovnou, knižně až archaicky zabarvenou slovní zásobu (leč, pravit, přivodit, …), která textu do-
dává na vznešenosti. V ukázce jsou i básnická slova či tvary (dím, bys poznal, ni, kýms…).
Nepřirozený slovosled (inverze) přispívá rovněž k patetickému vyznění textu a je způsoben nutností
přeložit text hexametrem. V ukázce se postavy oslovují, najdeme zde otázky a odpovědi, větu zvo-
lací. Jinak se v ukázce žádné výrazné umělecké prostředky neobjevují.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 77
Sofoklés (5. st. př. n. l.) – námětem dramat člověk x osudu, morální konflikty
■ patřil k aristokratické vrstvě athénské společnosti, politicky činný, podporující kult tradičních řeckých bohů
■ např. Král Odipús, Antigoné, Élektra, …
■ zavedl třetího herce
Král Oidipús (asi 430 ‒ 425 př. n. l.) ‒ jedno z nejvýznamnějších antických dramat, dodnes inscenová-
no
■ zpracovává všeobecně známý mýtus o Oidipovi, vznešenost námětu i formy
■ tragédie osudu, nemožnost člověka uniknout svému předurčení, věštba musí být naplněna, jeho
zápas (agón) je marný, ale to nezmenšuje hrdinství hlavní postavy
■ monology, dialogy, archaismy, poetismy, metafory, přirovnání, symbolika, inverzní slovosled
■ dramatičnost netkví v akci, ale v postupném odkrývání skutečností prostřednictvím dialogů
■ v textu najdeme i úvahové pasáže zprostředkované hlavně chórem
■ maximálně 3 jednající postavy + „němé postavy“, jeden herec mohl hrát víc rolí
■ retrospektiva, vlastně detektivní odkrývání minulosti, indicií
■ první a poslední scéna jsou v protikladu: Oidipus – mocný vladař x Oidipus – ubohý slepec a vyhnanec
14. OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT
Attické období řecké literatury (5. ‒ 4. stol. př. n. l.) – politickým i kulturním centrem Athény, zvláště
za Perikla
■ období řeckých poleis, rozvinuté hospodářství založené na obchodu a řemesle
■ řecko‒perské války
■ v Athénách politický boj mezi stranou demokratickou (Periklés) a aristokratickou
■ posílení moci vojenské a námořního spolku
■ důležité stavby v Athénách
■ péloponnéská válka (Athény x Sparta), zánik athénské demokracie
■ žánry a oblasti: tragédie(Aischylos, Sofoklés, Euripídés), komedie (Aristofanes), dějepisectví, řeč-
nictví, filosofie
Klasická antická tragédie
■ původní spjata s náboženstvím, kultem boha Apollona a Dionýsa
■ rozmluva mezi knězem, později náčelníkem chóru, a lidem, později chórem, je základem dialogu
■ spojuje vystoupení sboru (chóru), mluvené slovo, zpěv, tanec
■ důležitá role chóru (sboru) se postupně oslabuje
■ zpracovává všeobecně známý námět ‒ příběhy z mytologie, částečně z historie
■ základem je konflikt hlavního hrdiny se silou, která jej přesahuje ‒ osud, moc, mravní norma, …
a jíž hrdina podléhá
■ vznešený styl řeči, ve verších, aiólština
■ i ženské role hráli muži, velkolepá výpravy, kostýmy, speciální boty, masky
přírodní amfiteátry, účast diváků povinná (pocta bohu = vlastně náboženský rituál)
■ účelem katarze (očista) = vnitřní účastí s osudy hrdinů se v divácích měly uvolnit kladné psychické síly
■ vývoj: k sboru se jako protipól oddělil 1. herec (Thespis) => možnost dialogu, základ dramatična,
později přibyl 2. a 3. herec (dialogy, jinak na jevišti byly i tzv. němé postavy), jeden herec mohl hrát
víc rolí, pokud se postavy na jevišti nepotkaly
■ stavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
■ odehrává se často v takřka reálném čase, často trojdílné cykly + satyrské drama
■ o smrti hrdinů se pouze referuje, smrt není nikdy předváděna na jevišti
■ možnost využít principu deus ex machina = dramatický prostředek pro řešení zápletky, která se již ne-
může vyřešit přirozeným způsobem; původně se na jeviště prostřednictvím kladky snesl bůh (odtud
název „bůh ze stroje“), který konflikt svým zásahem ukončil, vyřešil; později obecně nepřirozený, vnější
zásah do děje za stejným účelem, což v některých uměleckých obdobích běžně přijímáno (renesance,
klasicismus kvůli přímé inspiraci antickými postupy), dnes je však považováno za neumělost autora
78 ÚSTNÍ ZKOUŠKA
1. ÚČEL TEXTU
Informovat čtenáře o možnosti strávit letní brigádu v zahraničí, zprostředkování zkušeností člověka,
který tuto možnost využil.
2. AUTOR A ADRESÁT TEXTU
Autorem textu je redaktor serveru určeného pro vysokoškolské studenty a brigádník. Adresátem
jsou zjevně stejně staří lidé, vysokoškolští studenti, kteří mají v létě prázdniny a mohou si přivydě-
lat, ale hlavně nabýt zkušenosti.
3. MÍRA OBJEKTIVITY
Hodnocení brigády v Egyptě je podáno subjektivně, opírá se o autentické zkušenosti studenta.
Funkční styl – publicistický, určeno pro internetové médium
Slohový útvar – rozhovor, článek s rozhovorem
Stavba textu – titulek, úvodní část oddělená kurzivou, podtitulek úvod s citací brigádníka, rozhovor – tedy
střídání otázek vytištěných tučně a odpovědí
6. JAZYK A SYNTAX
Jazyk redakční části je spisovný, neutrální, slovo shání je hovorové. Respondent odpovídá v základu
spisovně, ale v jeho textu najdeme i slova nespisovná (ty šílený turistický večírky), expresivní (sranda).
Celkově je slovní zásoba poměrně chudá. Syntax v redakční části i v odpovědích respondenta je jedno-
duchá. Text nepůsobí příliš formálním dojmem, spíš jako přátelské popovídání dvou kamarádů.
7. VÝZNAM ZKRATKY CV
Z latinského curriculum vitae = životopis, používá se i v anglických textech, čteno [síví].
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 79
ŘEŠENÍ
(VERZE 2018–2022)

1 C
2 unavili, objevili, mátovým, dovnitř
3 A.A – B.N – C.A – D.A
4 4.1.A – 4.2.D – 4.3.B
5 B
ÚLOHY K PROCVIČENÍ

1 D
2 C
3 B
4 N–N–A–A
5 C
6 B
8 A–N–N–N
9 B
10 mimikry, raritou
13 C
14 A–A–N–A
15 A
16 B
17 C
18 C
19 B
20 C
21 B
22 N–N–N–N
24 A
25 B
DIDAKTICKÝ TEST 81

1 C
2 sluhou, byt, mne
3 A.A – B.A – C.N – D.N
4 4.1.D – 4.2.B – 4.3.E
5 D

1 N–A–N–N
2 A
3 C
4 C
5 C
6 C
7 D
8 A–A–N–A
11 A
12 D
14 A
15 červenobílou
16 C
17 D
18 svou
19 C
20 B–A–E
21 C
82 DIDAKTICKÝ TEST
LEXIKOLOGIE

22 C
23 B
24 D
25 C
26 B
27 D
28 D
29 A
30 B–E–A
31 B
32 pasivní
33 A–A–N–A
34 B
35 A
36 potuchy
37 C
38 A–N–N–N
39 páníčkovi
SYNTAX

40 C
41 D
42 A–N–A–A
43 B
44 B
45 C
46 nevyjádřený
47 N–N–A–A
48 D
49 1.A – 2.C – 3.D – 4.B
50 C
51 A
52 C
53 čtyři
54 B
DIDAKTICKÝ TEST 83
SYNTAX

55 C
56 1.A – 2.D – 3.E
SOUHRNNÁ CVIČENÍ

57 D
58 A
84 DIDAKTICKÝ TEST

1 D
2 obývací, fialovým, zsinalém, okenních
3 B
4 D
5 D
JERUZALÉM

1 N–A–N–N
2 1.D – 2.B – 3.A – 4.C
3 D
4 C
5 C
7 B
8 A–N–N–N
9 svůj, naším
10 3
13 nic
14 tisíciletí
ROZPOLCENÁ ŽENA

19 1.C – 2.B – 3.D – 4.A
20 A–N–A–N
21 C
22 C
23 D
25 25.3
DIDAKTICKÝ TEST 85
ROZPOLCENÁ ŽENA

26 N–A–N–N
27 které
31 částice
32 abych zjistila
33 doprava‒doleva

37 N–A–N–N
38 1.C – 2.D – 3.B – 4.A
39 C
40 A
41 D
43 N–N–N–A
51 jak se říká
52 B
53 A
86 DIDAKTICKÝ TEST

1 C, A, E, B, D
2 2.1.C – 2.2.B – 2.3.D – 2.4.A

1 C
2 A–N–N–N
3 A
4 C
5 D–B–A–E–C
6 A
7 stopnul jsem to
8 A
9 C–D–F–B
10 řečnický
11 D
12 N–N–A–A
13 minci
14 B
15 C
16 C
DIDAKTICKÝ TEST 87

1 C
2 A
3 D
4 A
5 5.1.C – 5.2.F – 5.3.B – 5.4.D

1 1.F – 2.B – 3.E – 4.A
2 B
3 William Styron
4 A–A–A–A
5 A
6 Molière
7 lyrika
8 A
9 1.F – 2.B – 3.E – 4.C
10 C
11 drama
12 A–N–A–A
13 1.E – 2.B – 3.C – 4.D
14 B
15 D
88 DIDAKTICKÝ TEST

1 A 1
2 C 1
3 max. 2
3.1 Ladislav Fuks
3.2 recenze
4 jenž 1
5 D 1
9 A 1
10 D 1
11 D 1
14 C 1
15 B 1
16 A 1
19 A 1
20 B 1
21 A 1
22 šíje 1
23 C 1
24 D 1
25 A 1
26 D 1
27 C 1
28 E–B–D max. 3
31 C 1
32 D 1
DIDAKTICKÝ TEST 89

1 B 1
3 C 1
4 B 1
5 C 1
10 C 1
11 D 1
12 D 1
14 D 1
16 D 1
18 D 1
19 C 1
20 B 1
21 C 1
22 B 1
max. 3
2. únos, souhlas
24 1. D – 2. B – 3. E – 4. A max. 4
25 D 1
26 D 1
27 B 1
28 D 1
29 1. Paříž/Lyon, Neapol/Bologna, 2. andělský učitel max. 3
30 C 1
32 C 1
90 DIDAKTICKÝ TEST

1 C 1
3 B 1
4 C 1
5 A 1
6 brunet 1
12 C 1
13 C 1
14 D 1
15 A 1
17 C 1
18 D 1
19 C 1
21 D 1
22 B 1
23 D–C–B max. 2
25 D 1
26 C 1
27 D 1
29 B 1
30 A 1
31 B 1
32 B 1
33 A 1
DIDAKTICKÝ TEST 91

1 A 1
2 D 1
4 odborný 2
5 C 1
7 renomé 2
9 D 1
10 B 1
12 romantismus 2
13 C 1
15 B 1
16 C 1
17 C 1
18 B 1
19 D 1
20 D 1
21 C 1
22 D 1
23 C 1
24 D 2
27 A 1
28 B 1
30 C–A–D max. 3
32 C 1
92 DIDAKTICKÝ TEST

1 1.1.A – 1.2.A – 1.3.A – 1.4.N
2 C
3 A
4 D
5 B
6 pes může žít
7 7.1.N – 7.2.N – 7.3.A – 7.4.A
8 8.1.B – 8.2.F – 8.3.D – 8.4.E
9 B–A–D–C–E
10 C
11 C
12 A
13 vzpomněl, z Osvětimi, Rusové
14 D
15 D
16 D
17 17.1.N – 17.2.N – 17.3.A – 17.4.N
18 nejviditelnější, nejnovější, největší
19 D
20 B
21 A
22 22.1.A – 22.2.A – 22.3.A – 22.4.N
23 A
24 C
25 mře, mřít
26 D
27 Shakespeare (William)
28 28.1.C – 28.2.D – 28.3.A
29 přelom, poddruh, výzkum, naděje, oživení
30 B
31 B
32 D
DIDAKTICKÝ TEST 93
VYPRAVOVÁNÍ
Když mi (ve výchozím textu je ER forma) bylo třináct a byly v létě prázdniny, byl jsem během letních prázdnin
u babičky na vesnici. Mám tam spoustu kámošů kamarádů. Scházíme se každý den. Nejčastěji na hřišti. Hrajeme
fotbal nebo si jen tak kecáme povídáme. Když je teplo, chodíme se taky koupat do rybníka. Jednou nás to už nebavilo,
a tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Seděli jsme na lavičce na hřišti. A vtom přišli přišly holky a sedly si k nám.
A taky říkali říkaly, že se nudí, že by to chtělo něco vymyslet. Zuzanu napadlo, že bysme bychom mohly i jít spát
ven pod širák. Její táta by nás nechal přespat u nich na zahradě. Všichni nadšeně souhlasili. A pak ještě Ondru
napadlo, že bysme bychom mohli přespat na starém hradě.
Starý hrad je zřícenina kousek za vesnicí, musí se tam jít lesem asi 3 km do kopce. Sou Jsou tam zbytky sta-
rých zdi zdí a 2 dvě brány a taky docela zachovalá věž. Tam Dovnitř se ale nemůže, protože už tam nejsou schody.
Uprostřed nádvoří je díra do země, asi tam byl nějaký sklep, ale už je skoro zasypaný. A vedle něj je ohniště, protože
tam v létě chodí čundráci trampové.
Tak jsme se rozhodli, že půjdeme ve středu spát na hrad. Připravili jsme si spacáky a buřty vuřty a já jsem
řekl, že seženu pivo. Děda ho má v komoře, tak mu ňáký vezmu. Ale někdo mi s ním musí pomoct, do toho kopce ho
neponesu. (nevhodná informace) Ve středu odpoledne jsme vyrazili. Teda né ne všichni, Patrika babička nepustila,
ona se o něho hrozně bojí. Šli jsme do kopce.
„Hradní pán nás vítá,“ smála se Zuzana. Vesele jsme vběhly do nádvoří a začaly se chystat k přenocování. Šero
rychle přešlo v tmu, a když nad lesem vyšel měsíc, děti se semkly do jednoho klubka. Hradní zřícenina, v jejímž středu
seděly, vypadala pohádkově i strašidelně zároveň.
Tak jsme zapálili oheň, pekli jsme buřty. Piva jsem měl jenom 2 flašky, protože děda ho víc doma neměl. Když jsme
snědli buřty a vypili to pivo, tak jsme šli spát. Mně byla v noci zima, tak jsem byl rád, že už je ráno a jdeme domů.
94 PÍSMENÁ PRÁCE
MOTIVAČNÍ DOPIS
CHYBNÁ PRÁCE
Adresa příjemce je až druhá,
Cestovní kancelář CESTA
121 01 Praha
Jaromír Řezník
Květná č. 123
625 25 Brno

Vážená paní ředitelko. Za oslovením se píše čárka,

a proto se začíná odstavcem
Hledám si vhodnou prázdninovou brigádu a na internetových strán- a malým písmenem
kách jsem našel váš inzerát, ve kterém hledáte externí průvodce pro Českou
republiku.
Jmenuji se Jaromír Řezník, narodil jsem se ve Svitavách dne 25. 9. 1998 Důležitá je zdvořilost – vždy
a v současné době bydlím s rodiči v Brně. Mám atletickou štíhlou postavu. velké písmeno
Měřím 185 cm. Na mém kulatém obličeji jsou nejvýraznější modré oči, nad
nimiž se klene husté obočí. Husté světlé vlasy mám upravené do účesu „hřib“.
Nejraději nosím sportovní oblečení, ale jako průvodce jsem zvyklý nosit přede- Tento odstavec vůbec nepatří
psané oblečení. do motivačního dopisu.
Jsem studentem posledního ročníku střední odborné školy knihovnické. Dochází k penalizaci
Četba historické beletrie, historie a zeměpis jsou mými zálibami již od základ- v kriteriu 1B
ní školy. Vždy o letních prázdninách jsme podnikali s rodiči výpravy do zají-
mavých míst naší krásné vlasti. Nejraději jsem měl prohlídky ve starobylých
hradech a zámcích. S zaujetím jsem poslouchal výklady průvodců. Pro správnou výslovnost je
Jednou jsme s rodiči navštívili Karlštejn. Tam se mi líbilo hodně, ale jen třeba napsat „Se zaujetím ...
do chvíle, než jsem na nádvoří zakopl. Rozbil jsem si obě kolena, ale to by
nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že se mi všichni kolem smáli – a pak jsem Práce se tímto odstavcem od-
s nimi měl jít na prohlídku. Bylo mi trapně.
Nesmírně rád se také toulám městy, prohlížím si jejich náměstí, ale chyluje od zadaného tématu.
i zákoutí, kam moc lidí nechodí. O každém místě jsem se „vygouglil“ informace. Pasáž je dějovým popisem
Na střední škole jsme se začal více zajímat o práci průvodce. Nejprve jsem události z pisatelova dětství,
pracoval v informačním středisku v místě svého bydliště a před třemi lety ty však nijak nesouvisí s té-
jsem získal práci průvodce na hradě Buchlově. Postupně jsem zjistil, že nejde matem (hledáním brigády),
jenom o to, naučit se výklad, ale také být vnímavý k návštěvníkům a přizpů- v motivačním dopise působí
sobit se jim. Získal jsem mnoho zkušeností, složil jsem průvodcovské zkoušky
prvního i druhého stupně. Zvládám také administrativní agentu. Budu velmi obdobné prvky rušivě.
rád, pokud získám další zkušenosti při práci průvodce.
Mám lvýborné komunikační dovednosti, hovořím plynně anglicky a cel- Slovo „vygouglil“ není
kem dobře německy. Dokážu pracovat samostatně, jsem pracovitý a spo- vhodné. Nahradit „vyhledal
lehlivý. Můj vzhled a vystupování jsou vždy v souladu se zásadami slušného na internetu“.
společenského chování.
V případě Vašeho zájmu se rád dostavím k pracovnímu pohovoru. Tento odstavec je třeba
rozdělit alespoň na dva.
S pozdravem
Řezník Vhodnější stavba věty, rozlišit
Jaromír Řezník vzhled a vystupování
Vždy celé jméno a příjmení
PÍSMENÁ PRÁCE 95
ZPRÁVA
Ve středu a ve čtvrtek minulý týden přišel na gymnázium Trutnov Jan Novák s virtuální realitou. Ve středu
22. a čtvrtek 23. února 2017 zavítal na Gymnázium Trutnov (vlastní název) pan Jan Novák se svými přístroji.
Zrekonstruované prostory pod střechou se stali staly dějištěm moderní výuky. Novinku si prakticky vyzkoušeli stu-
denti třetích ročníků a septim a ponořili se do světa virtuální reality. Měli jsme biologii, chemii, dějepis a chemii.
A o přestávkách hry.
Mně se prezentace líbila moc, užil jsem si lyžování a nemusel jsem jít na matematiku. Vyzkoušel jsem si chemii,
ale ta nebyla dobře připravená. Program správně nefungoval. (subjektivní hodnocení)
Po teorii přišla na řadu biologie. První dva dobrovolníci si za pomoci asistentů nandali nasadili brýle a ces-
tovali lidským tělem a letěli s krvinkama krvinkami až do srdce. Oddělovali jednotlivé orgány a prohlídli prohlédli si
jednotlivé svaly a nervovou soustavu. Nabité Nabyté znalosti byly potom otestoványpřiřazováním pojmů.
hodnocení) se program sekal a byl pomalej pomalý a měl mouchy. Dělali Tvořili jsme sloučeniny v prostoru speciální
laboratoře.
Po chemii byl dějepis a zeměpis.Viděli jsme Egypt, Towerbridge, kostel a taky jsme viděli pearl Harbor. V prů-
běhu poslední hodiny měli studenti k dispozici různé destinace, od starověkého Egypta, přes Towerbridge, Gaudího
architekturu až po Mars. Porozhlédli se také po Pearl Harboru.
teda super.
96 PÍSMENÁ PRÁCE
ÚVAHA
Co je to vlastně odvaha? Odvaha je když se někdo chová odvážně statečně nebo i přímo hloupje. Každý za
něco odvážného může povařovat něco jiného. Můžeme obdivovat akrobati na laně, záchranáře v akci nebo třeba
kluka, co stojí na jedoucím autě a jako by na něm serfovat.
Jednou jsem vyděl jak hořel sousední dům. Oheň šlehal z okem minimálně na 2 metry. Žár byl cítil až u nás.
A to bydlíme kus dál. Světla všude bylo, jak ve dne. Když přijeli hasiči statečně zachraňovali fše, co se dalo. Běhaly
z domu a ven a vynášeli všechny, na koho přišli. Hlavně lidi teda. A nakonec i zvířata. Považoval jsem je za hrdiny.
A kdo je to vlastně hrdina? Mislím si, že to je člověk, který nasazuje životy pro někoho jiného, kolikrát si to
ani nezaslouží. A myslym si, že i v tomto případě může mít každý jinou představu, co je to hrdinství. Někomu může
připadat hrdiné, když provede něco přes zákas rodičů, někdo si připadá jako hrdina, když překoná svůj strach.
Nebo hrdina je právě hasič, jak jsmem psal. Nebo někdo, kdo zkrátka nasazuje život za někoho jiného.
Ale zpjet k tématu odvaha. Za odvážného můžeme považovat toho, kdo překoná sám sebe. Odstraní svůj blok
nebo se snaží překonat svůj strach např. z výšek, z pavouků atd. Takový lidé se často ocitnou v nebezpečné situaci,
když kolikrát balancují na hranici života a smrti. Problém je že to kolikrát dělají pro zabavu. Ti jsou podle mně
hloupý a nerozvážný. Mnohdy si neuvědomují, jaké problémy mohou svým počínáním způsobit. Stačí jedno zaváhání
nebo jeden špatný pohyb a zábava může zkončit tragédií.
Na závěr této práce bych chtěl říct, že se těško dá říct, jestli odvážnému štěstí přeje nebo ne, protože to je rela-
tivní. Podle mě to není pravidlem a samozřejmostí, aby každému, kdo je odvážný štěstí přálo, nejde to
PÍSMENÁ PRÁCE 97
POPIS FOTOGRAFIE
CHYBNÁ PRÁCE
Fotograii, jenž jež jsem si k popisování zvolil, byla vyfocena pořízena v prostředí vlakového nádraží na vlako-
vém nádraží. Motivem Dominantní jsou dvě osoby jdoucí z nástupiště po nástupišti. V popředí jde kráčí starší žena
v bílém svetru s dlouhým rukávem a tmavších kalhotech. Její výraz tváře mi nepřijde moc veselý, ale spíše smutný.
O kousek za ní Za ní vychází po schodech malý chlapec v barevném tričku triku zastrčeném v džínových
kalhotech. Zkoumá, co si nese v igelitovém sáčku. Asi se jím jim stala nějaká nepříjemnost. Buď jim dvojici ujel
vlak, nebo nastoupili do nesprávného a ocitli se v cizím městě. Hledají rozpis vlakových spojení, aby se dostali do
plánovaného cíle. Nebo jen žena vypadá unaveně a těší se již domů z dlouhých nákupů. Pozadím obrazu za osobami
je V pozadí fotografického záběru vidíme vlakové nástupiště.
V levém spodním rohu jsou schody vedoucí z podzemního průchodu, které směřují do přední části fotografe
i do zadní. Poschodí je nahoře ohraničeno staroanglickým zdobeným kovovým zábradlím. Schodiště označuje nápis
„Nástupiště 1 a 3“. Vrchní pravá část zabírá Pravá část snímku nabízí pohled na celou nástupištní budovu. Před
ní stojí pergola sloupy zastřešení a na jednom sloupu vysí visí hodiny, na kterých je ukazují za deset půl čtvrté
odpoledne. U zdi stojí je umístěný pár laviček, na kterých a na nich sedí vlakový vlakoví pasažéři. Barák Nádražní
budova má v přízemí spoustu oken a dveří. Před ním ní se táhnou koleje, čekající na vlak, který ve stanici momen-
tálně není. Fotografie na mě působí dobře, protože zachycuje běžnou denní situaci a vztah vztahy
mezi lidmi.
98 PÍSMENÁ PRÁCE
REFERÁT
Sovův Pacov
vzhledem k tomu, že jste všichni účastníci recitační soutěže, předpokládám, že se zajímáte o literaturu a především
o poezii. A tak se vám pokusím přiblížit dobu a podmínky, ve kterých Sova tvořil, a taky vám představit další směry,
které se objevily na přelomu století.
Ve světě vznikaly nové umělecké směry, jako poezie prokletých básníků, dekadence, symbolismus, impresioni-
smus a dekadence. K hlavním představitelům patřili Poe, Verlaine, Baudelaire nebo Rimbaud. U nás vládli Habs-
burkové a lidi byli utlačováni a nespokojení s tehdejší mocí a sociální a politickou situací. Nespokojení byli i mladí
spisovatelé, a proto vznikla roku 1895 Česká moderna. Byla to skupina začínajících kritiků a básníků, kteří protes-
tovali proti tehdejší situaci a v manifestu kritizovali i tehdejší umění, například Jaroslava Vrchlického. Manifest
bylo jejich jediné společné dílo, po čase se rozešli; každého zaujal jiný umělecký směr.
plná symbolických vyjádření. Smrt je pro něj vysvobozením z pozemského života a naději vidí v posmrtném životě
mimo tento svět.
České autory ovlivnil i naturalismus. Ve svých dílech zachycují často až příliš objektivně průběhy smrtelných
chorob nebo dlouhé smrti. Naturalismus je umělecký směr, který není určen všem čtenářům, protože se v něm obje-
vují až nechutné popisy, a to některé čtenáře odradí.
Antonín Sova, pacovský rodák, tvoří v duchu impresionismu, symbolismu a dekadence. Pocházel z učitelské
rodiny. Ve svém mládí odešel do Prahy, ale ke konci života se uchýlil do rodného Pacova, kde taky umřel.
Kromě představitelů České moderny tvořili v této době i anarchističtí buřiči. Ti žili nezávazným životem a od-
mítali se podřídit jakémukoliv řádu nebo autoritě.
PÍSMENÁ PRÁCE 99
CHYBNÁ PRÁCE
Tábor 21. 3. 2017
Vážený Mistře,
kdybyste byl dnes mezi námi, viděl by jste byste, že svět, který jste vytvořil ve svých románech Hobit a pán
prstenů Pán prstenů, stále uchvacuje miliony lidí oslovuje čtenáře po celém světě. Vaši hrdinové jsou stále dobře
známí, hlavně známí hlavně díky filmovému zpracování vašich Vašich děl. Dokonalé vyobrazení fantastického světa
Středozemě dodnes uchvacuje miliony čtenářů a obdivovatelů okouzluje Vaše obdivovatele, a to díky naprosté literár-
ní propracovanosti a komplexnosti příběhů. Vytvořil jste vše, od různých úchvatných přírodních míst až po jazyky,
které jednotlivé rasy a postavy používají ke komunikaci i k zaznamenání své rozmanité kultury. Spolu s tím jste
stvořil i nové bytosti, jako jsou například hobiti, elfové, skřeti, trpaslíci, zlobři a další. Obzvlášť hobiti, miniaturní
lidé s chlupatými chodidly obohatily obohatili rozsáhlý svět fantasy literatury, k jehož zrodu jste významnou měrou
přispěl. Vaše dílo dodnes napomáhá množství lidí v tom pomáhá mnoha lidem tím, že jim dodává inspiraci a životní
odvahu, aby překonávali své každodení každodenní potíže, stejně potíže stejně jako hrdinové vašich Vašich románů.
Nakonec bych vám pane Tolkiene Vám, pane Tolkiene, rád poděkoval za to, co jste vytvořil, protože to dodnes vnáší
potěšení do srdcí vašich Vašich oddaných čtenářů.

Pavel V…
100 PÍSMENÁ PRÁCE

CHYBNÁ PRÁCE
17. 2. 2017 poctil svou návštěvou Novou Paku Miloš Zeman, prezident České republiky. V poledne se setkal ve
zdejší Střední škole gastronomie a služeb s představiteli města. Poté se přesunul na Masarykovo náměstí před budovu
školy. Přítomná pousta lidu zde mohli vidět spoustu policistů a ochranky. Přítomné shromáždění občanů zde mohlo
spatřit veliké množství policistů a členů ochranky. Zeman zahájil setkání s obyvateli Nové Paky vtipem o morové ráně.
Občané se zeptali pana prezidenta v následné diskusi na mnoho otázek. Občané v následné diskusi preziden-
tovi položili řadu otázek. Při dotazu na Rusko Zeman pronesl, že ví, že je mnohými považován za ruského (čínského
či amerického) agenta ale (interpunkce) dodal, že vždy byl a bude agentem českým. Odpovídal vtipně a útočil i na
novináře. Miloše Zemana se nebáli zeptat ani mladší občané. Jednoho ze školáků zajímalo, proč měl prezident při no-
voročním projevu nakřivo sako. Čímž (nevhodné připojení věty) Tím rozesmál většinu Masarykova náměstí i samotného
prezidenta. Ten na dotaz toho (nevhodné použití demonstrativa) mladého školáka reagoval pohotově. Po celou dobu
prezident takto prokládal svou řeč vtipnými vsuvkami a proto (interpunkce) se z obecenstva neozýval jen aplaus, ale
i smích. Místy to bylo docela husté. Např. při Zemanových odpovědích na otázky ohledně skandálu s novinářem Pe-
routkou. Pan prezident si stále stojí za svým výrokem že (interpunkce) nějaký Peroutkův článek adorující Hitlera exis-
tuje a (interpunkce) s případnou omluvou vyčká až po projednání odvolání prezidentské kanceláře vůči verdiktu soudu.
Nakonec proběhla závěrečná konference, při níž prezident kladně zhodnotil třídení třídenní návštěvu králove-
hradeckého kraje Královehradeckého kraje kladně. Miloš Zeman zdělil sdělil občanům, že Hradecko je jeden z nej-
šťastnějších krajů bez problémů s nezaměstnaností, s růstem mezd, ovšem též bohužel nejstarší kraj v celé republice.
Jo, ještě k těm dotazům! Některé dotazy byly docela až stupidní, třeba o bohovi Bohu. Prezident dostal věcné
dary, například piva z Novopackého novopackého pivovaru (není vlastní název), kus nějakého prastarého
PÍSMENÁ PRÁCE 101

slovní zásobou.
opíšete‒li ho, nezapočítává se do rozsahu. Vypravujte o nějaké osobě, se kterou jste se již fyzicky se-
tkali. Nemuselo dojít k přímému kontaktu (dotyku), ale setkání si pamatujete, nějakým způsobem vás
ovlivnilo, zanechalo ve vás stopy (pozitivní, negativní). Nezapomeňte na zápletku. Vypravování můžete
oživit přímou řečí, vhodně zvolenou slovní zásobou.

do rozsahu práce. Informace v něm uvedené však musí být v písemné práci uvedeny (Co? Kdy? Kde?
Kdo? Jak? Proč?). Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek, který upoutá pozornost čte-
nářů (můžete použít název zadání, v takovém případě se nezapočítává do rozsahu práce). Do článku
můžete zakomponovat přímou řeč jako citaci účastníků akce.
zprávu, reportáž, fejeton, interview, komentář aj. Další možností je útvar nevyhraněný, musí však vyka-
zovat prvky publicistiky (viz výše). Téma vybízí k napsání objektivní zprávy nebo k zamyšlení nad danou
tematikou (pak by to byl komentář). Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek, který

chybovat lidské?
25 Vaším úkolem je napsat zprávu do regionálního deníku. Tématem je počet dětí narozených jak
sezdaným párům, tak mimo manželství v jednotlivých krajích České republiky. Ve zprávě je nutné
zachovat objektivní postoj a vyvarovat se vyjádření vlastního názoru (subjektivního). Pracujte s vý-
chozím grafem, informace v něm uvedené musí být v písemné práci uvedeny. Z formálního hlediska
je vhodné využít atraktivní titulek, který upoutá pozornost čtenářů (můžete použít název zadání, v ta-
kovém případě se nezapočítává do rozsahu práce). Žádoucí je neutrální vyjadřování a prosté konsta-
tování faktů. Zprávu pište v čase minulém. Zohledněte cílovou skupinu čtenářů.



aby nám kdosi zvenčí vnesl do anarchie života aspoň náznak smysluplnosti. Beckett napsal hru
jako podobenství o pouti člověka ke konci jako o cestě nás všech životem ke smrti. Pouť je vyplněna
protože nedává odpovědi na vyřčené otázky. V tom však je právě její výhoda i její síla. Nicméně hra
není snad ani tak krutá, jako je v tomto ohledu pravdivá. Tou pravdou, tou odpovědí by snad mohl
být Godot – ale je tomu tak opravdu? A je to vůbec podstatné? (…) Můžeme se dohadovat, že je Go-
dot jistým ztělesněním dobra, ovšem proč pak bije bratra onoho malého chlapce? Godot může
2005. Repertoár. ISBN 80‒86151‒92‒1.
5. KOMPOZICE
106 ÚSTNÍ ZKOUŠKA

mi s rekvizitami.
jinak.
10. PŘIJETÍ DÍLA
nehratelného. Hra byla nakonec inscenována v malém pařížském divadle Théâtre de Babylone,
které se po jedné sezóně provozu ocitlo před krachem, jako představení na rozloučenou. Po pr-
votním šoku a nepochopení, kdy bylo publikum zmateno, na sebe navzdory pesimistickým očeká-
váním drama strhlo pozornost diváků a kritiky a premiéra skončila bouřlivým potleskem. Ačkoli si
divadlo nemohlo dovolit žádnou propagaci, byly reprízy vyprodány a představení se stalo událostí
sezóny. Théâtre de Babylone bylo finančně zachráněno pro další období.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA 107

■ irský literát, který se tvorbě naplno věnoval od 2. pol. 30. let a od 50. let žil ve Francii a psal francouzsky
■ na západě též vznikají satirické a humoristické romány, které mířily nejen k nepříteli, ale i do vlastních řad
stenciální linie)
■ téma násilí
lem přetékající

1. TÉMA TEXTU
2. ÚČEL TEXTU
Lanos.
3. ZDROJ, ADRESÁT
4. OBJEKTIVITA
7. JAZYK, SYNTAX


Hodnocení vzhledu a jízdních vlastností automobilu Daewoo Lanos. V první části textu se čtenář sezna-
muje s historií konstrukce vozu, hodnotí se exteriér a interiér auta, dále pak jízdní vlastnosti. V druhé
části se objevuje rating jednotlivých parametrů vozu se slovním zdůvodněním zvoleného hodnocení.
Gogol rozpracoval tradovanou anekdotu, pracuje se záměnou osob; hejtman a šestice městských či-
novníků získávají informaci, že do města se chystá kontrola, a za revizora považují mladíka, který uvízne
v místní hospodě kvůli dluhu; snaží se předcházet si ho, hostí jej, uplácejí, Chlestakov toho využívá, do-
konce se naoko zasnoubí s hejtmanovou dcerou; včas však městečko opouští; městští úředníci poznají
svůj omyl z dopisu, který neoprávněně rozlepí poštmistr; v tu chvíli se ohlásí skutečný revizor.
5. KOMPOZICE
Anton Antonovič Skvoznik‒Dmuchanovskij = hejtman, manželka Anna, dcera Marja, má v městečku
respekt, ač se nechá napálit, není hloupý, vyzařuje z něj autorita, drží se zuby nehty svého postu, který
získal nesnadným postupem, taktizuje, emoční přechody jsou u něj velmi rychlé; jeho manželka a dce-
ra – provinční krásky, fifleny, vzájemné konkurentky v boji o Chlestakovovu pozornost, mají rády drby,
prožívají silně svou příslušnost k městské honoraci; Luka Lukič Chlopov – školní inspektor, Amos
Fjodorovič Ljapkin‒Ťapkin, okresní soudce, Artěmij Filipovič Zemljanika – správce chudinského
ústavu, Ivan Kuzmič Špekin – poštmistr, Christian Ivanovič Hübner – okresní lékař, Štěpán Iljič
Uchovertov– náčelník policie = městská honorace, úředníci, každý má na starosti některou ze správ-
ních složek ve městě, všichni funkci zneužívají, jsou to korupčníci a mají strach z odhalení a potrestání,
přestože bojují za stejný cíl, bují mezi nimi vzájemná skrytá nevraživost a jsou schopni se pomlouvat.
110
10. VYZNĚNÍ DÍLA
Ruština
Překladatel na základě originálu postihuje jazykem charakteristiku postav: Chlestakov jako úřed-
ník z Petěrburgu používá spisovný jazyk s hovorovými prvky, Osip a kupci jako prostí lidé užívají
nižší jazykovou vrstvu, zde je přeložena (nespisovnou) obecnou češtinou, oslovení otče je typické
pro ruskou společnost.
14. PŘIJETÍ DÍLA
tický realismus

dějem)

1. ÚČEL TEXTU
2. AUTOR, ADRESÁT
3. OBJEKTIVITA
5. ÚTVARY
znam příloh
7. JAZYK, SYNTAX
8. SPRÁVNOST TEXTU


2. NÁZEV DÍLA
Na dalekém ostrově v budoucnosti vzniká továrna, která produkuje umělé bytosti podobné člově-
ku – Roboty, kteří jsou levnou náhradou lidské pracovní síly a postrádají emoce, důstojnost, samo-
6. KOMPOZICE
levná pracovní síla v podobě robotů, všeho je dostatek, lidé zlenivěli, stali se neplodnými a zrani-
telnými, protože jsou zcela závislí na Robotech.
113
pokroku, vidí i daň, kterou lidstvo za život v pohodlí zaplatí. Jeho promluvy jsou skeptické a kri-
tické oproti nadšení jeho kolegů. Rád manuálně pracuje jako zedník, práce mu dává smysl života,
přestože lidé už dávno nepracují. Jako jediný přežije válku mezi lidmi a Roboty, protože se díky
manuální práci Robotům podobá. Když zjistí, že je jediným člověkem na světě, prosí Roboty, aby ho
zabili, ale ti ho potřebují: musí najít recept na jejich „reprodukci“. V závěru poznává, že dva Roboti
jsou nadáni lidským citem a vysílá je do světa. Do Heleny se zamiloval stejně jako všichni ostatní,
ale jako silná osobnost s ní jedná na rovinu, nesnaží se jí svět ukazovat v růžovějších barvách.

12. SODOMA
místa hříchu.
Hovory s TGM (1928 – 1935)
sever (1936) ‒

šel
skutečných hodnot
potřebuje
nějších hodnot

■ hrozba fašismu

■ rysy pohádek:
Literární vývoj

1. ÚČEL TEXTU
2. ZDROJ, ADRESÁT
3. OBJEKTIVITA
resp. dívek.
6. JAZYK, SYNTAX
módy (bomber, sukně áčkového střihu, lacláče, orientální a květinové potisky, design); syntax je
nekomplikovaná, založená na jednoduchých větách a souvětích, v textu najdeme řečnické otázky
(Už jste se stihly navnadit jarními teplotami a sluníčkem? Víte, který by vám tam neměl chybět?),
zvolací věta v titulku (Zkuste módní bomber!), větné ekvivalenty (Lehká bunda na jaro? Módní bom-
ber!), citace slov odbornic


kritizuje společenské nedostatky (v tomto případě kritika ruského a rakouského absolutismu, ka-
tolické církve, zvlášť jezuitů, policie, vojenské moci)
3. ČASOPROSTOR
4. KOMPOZICE
1. zpěv – Perun a Vladimír: Car Vladimír vyšle drába k bohu Perunovi (slovanský bůh hromu a bles-
ku) s požadavkem, aby mu bůh na jeho svátek zahřměl. Perun, líčený jako venkovský pantáta, na
žádost reaguje celou řadou stížností na náročnost svého úřadu a hrubě odmítne poskytnout carovi
své služby. Drába nakonec vyžene a ten carovi vyřizuje, jak Perun reagoval na jeho rozkaz. Vladimír se
rozzlobí a rozhodne se, že Peruna potrestá. Trest však odloží, protože si nechce kazit oslavy svátku.
Ty proběhnou jako velká hostina pro papaláše. Kritika absolutistických způsobů vlády, sociálních roz-
porů, nadřazení světské vlády církevní, bůh je líčen směšně, líčení poměrů na panovnickém dvoře.

Peruna odsoudí raz dva a ještě stejným trestem pro výstrahu postihne jednoho žurnalistu. Ostrá
kritika policie ve službách státního aparátu, vojenské moci a soudního systému, Perun se stává nevinnou
„zázraků“.
útočí na praktiky katolické církve, pokrytectví, touha po moci a pohodlném životě církevních hodnostářů,
odráží se vlastní Havlíčkova zkušenost ze semináře.

6. MOTIVY UKÁZKY
zástupci církví – propagují svou víru a svého boha, potřebují je, cílem není dobro věřících, ale je-
jich vlastní zisk, výhody a moc
Poslyšte, milí křesťané, výstavba se inspiruje lidovými texty, oslovení + vystižení
tu smutnou novinu, obsahu zpěvu

zacpi sobě uši
za ubohou duši.

na ocas kobyle,

na ocase valach.

ukrutně mučili,
celé plné bláta,

blátem pomazání.






11. KOMIKA
čenských jevů):
■ aktualizace

lem Windischgrätzem; snaha rakouské vlády potlačit také revoluci v Uhrách vyvolala další nepoko-
je ve Vídni, jež opět potlačil se svým vojskem Windischgrätz, nový císař František Josef I. s pomocí
vojska rozpustil říšský sněm v Kroměříži a vyhlásil oktrojovanou (vydanou z rozhodnutí panovníka
bez souhlasu zastupitelského orgánu) březnovou ústavu, uherská revoluce byla definitivně poraže-
na r. 1849
realismu)

1. TÉMA A ÚČEL
2. ADRESÁT
jektivní postoje).
5. KOMPOZICE
6. SYNTAX
7. UVOZOVKY


3. TÉMA
4. ČASOPROSTOR
5. KOMPOZICE
2. zpěv – před druhou částí předchází jakýsi prolog skládající se ze 7 veršů (4+3), jež pravidelně otevírá
všechny části, přináší obraz několika starých předmětů určených pro krášlení žen v opuštěném

7. MOTIVY UKÁZKY
8. LYRICKÝ SUBJEKT
10. ROZBOR UKÁZKY

III












val v samizdatu
samozřejmostí

3. lyrické období (30.‒60. léta) ‒ vlastní poetika založená na rytmicky pravidelném, stroficky přísně,
ale variabilně
subjektu
izuje, zpovědní,
vzpomínkový ráz
1948‒1956
knih


1. TÉMA A ÚČEL
2. ADRESÁT
5. KOMPOZICE
6. SYNTAX
8. KAFKÁRNA


3. část Crambetataria (= až 150 cm vysoká vytrvalá bylina patřící do čeledi brukvovitých, typický je
pro ni kulatý, keřovitý tvar, český název katrán tatarský, roste v teplejších oblastech, u nás jde
o ohrožený rostlinný druhvyskytující se pouze v nejjižnějších částech Moravy, aluzi najdeme v po-
slední básni oddílu, kdy na pouzdřanské stepi bere vítr katránový keř, který se mění v uťatou hlavu)
najdeme básně Podzim s Moravany, Únor, Převozné pro Charóna, Potom, Láska, Vábení, Kdo nás
napomene, Zlatá brána, Jiná báseň o srdci, Co je k ponechání, Trubači, Otázky, Druhá báseň o Brně,
Dno, Třmeny. Hlavním tématem je sváděný zápas, válečné vize, boj se smrtí, životními pohromami,
lov zvířat, motivy srdce, odvahy.
3. ČASOPROSTOR
kém bezčasí.
5. LYRICKÝ SUBJEKT

7. ROZBOR UKÁZKY
■ metafora
■ epiteton
v jeho meditativním účinku, a tak nás nijak nepřekvapí onen „pětník ticha“. V centru pak stojí jednoveršová
strofa „Je chvíle, která půlí krajinu.“ Uvědomujeme si závažnost, téměř osudovost časového okamžiku,







■ rysy poezie:
ment přesahuje
jejich smysl
ních představ
Metličky (1968)
přirozenou funkci

Skupina Ra → v 30. letech v Rakovníku, knižní edice r. 1942 → brněnská linie → výtvarný sborník Roztr-
hané panenky
Vůně soli (1996)
podstatu lidské
Miroslav Florian

Téma je vystiženo nadpisem. Text pojednává o období let 1969‒1971, které se označuje jako nor-
malizace. Účelem textu je na jisté odborné úrovni seznámit čtenáře s vymezením a použitím pojmu
normalizace, časovým ohraničením. Text není celý, jde o úvod k delšímu článku, který by nepochybně
2. ZDROJ, ADRESÁT
z řad laiků.
k odborné úvaze
5. KOMPOZICE
ních výrazů.
(chápeme, rozumíme), využívání obecně známých zkratek (KSS, KSČ), autorský plurál (normalizací ro-
zumíme, …), lexikalizovaná metafora (jednotlivé pilíře), velké množství slov odborných, cizích a souslo-
ví (normalizace, konsolidace systému, intervence, emocionalita, rezignace, protiintervenční rezistence,

Podrobný rozbor:
text standardně naznačena myšlenková struktura pokračování textu Půjde jednak o časové vyme-
zení – kdy vlastně normalizace začala, kdy byla dovršena. Zvolený časový rámec, respektive jeho různé
varianty samozřejmě úzce souvisí s interpretací – s odpovědí na otázky, kdo byli hlavní aktéři (chceme‒li,
viníci) normalizace a kde je třeba hledat příčiny relativně rychlé a z hlediska režimu úspěšné konsolidace.
Za druhé ‒ proč byla konsolidace komunistického systému v Československu na počátku sedmdesátých
let tak úspěšná? A nakonec ‒ byla situace v Československu v období, jež označujeme jako normalizační
(tedy celé takřka dvacetileté období, k němuž je začátek sedmdesátých let jen úvodem) = vysvětlující
glosa v závorce opravdu tak specifická a v rámci sovětského bloku zvláštní?= otázky k odborné úvaze


3. ČASOPROSTOR
4. NÁMĚT DÍLA
5. KOMPOZICE
krysař – tajemný muž, má vysokou, štíhlou postavu, chodí vzpřímeně, má melodický hlas a hlavně
temné, téměř uhrančivé oči. Jako by jimi dokázal každého a vše „prokouknout“. Nedozvídáme se jeho
jméno a takřka nic nevíme ani o jeho minulosti, ani o jeho plánech do budoucnosti. Naznačuje se, že už
není úplně mladý, prošel se svou kouzelnou píšťalou kus světa, nemá nikde domov, lásku ani přátele. Za
úplatu zbavuje města krys tak, že neslyšně píská na cizokrajnou píšťalu a krysy jdou omámeně za ním.
Krysař je pak utopí. Krysař si je dobře vědom moci, již mu píšťala dává, ale dosud jí nikdy nezneužil, ba
ani nevyzkoušel. Jde o romantického (resp. neoromantického) hrdinu – krysař je výrazná individualita,
která je ve společnosti stigmatizována stejně jako např. rasové, kati. Když propadne lásce, žena jeho snů
je nedostupná, nebo jí brání v naplnění milostného citu konvence. Agnes má již svého milence, dlouhého
Kristiána, ale krysař se ho rozhodne ignorovat a s Agnes naváže tajný milostný vztah. Zatím byl vždy on
tím, kdo měl city a vztahy pod kontrolou, říká, kdyby se muž nechal ovládnout ženou, považoval by to za
slabost. Ačkoli je zklamán přístupem konšelů (odmítají mu vyplatit sjednanou odměnu 100 rýnských za to,
že město zbavil krys), rozhodne se město ušetřit své pomsty kvůli Agnes. Do Agnes se skutečně zamiluje
a snad poprvé v životě cítí lásku. Propadá však milostné deziluzi, když mu Agnes oznámí, že nechtěně čeká
dítě s Kristiánem, a poté dívka spáchá sebevraždu. Hledá stejně jako romantický hrdina únik v protispole-
čenském a sebezničujícím gestu a jeho osud je tragický. Zapíská na svou píšťalu z plných sil, aby přehlušil
bolest ve svém srdci, a omámení obyvatelé jdou za hlasem nástroje, který je zve do země sedmihradské
– ráje, který má bránu v propasti pod horou Koppel. Do propasti nakonec padá i krysař sám.

10. DALŠÍ POSTAVY
budoucnosti.

11. SLOVNÍ ZÁSOBA
12. SYNTAX
UVEDENÉMU
XII
Stáli proti sobě.
přirovnání.
Promluvil opět:
„Krysař, ano. Jsem k vaší službě. Topím krysy, chcete‒li a chci‒li. Utopil jsem mnoho krys v Ham-
meln = paralela k budoucímu konání, temný náznak tragických událostí, vědomí krysařovy
moci; ale dnes se mi nechce je topiti = krysař od Agnes odešel v rozněžnělé, láskyplné nála-
dě.“
novi, krysaři.“

Kristián hleděl na spící a hlavou mu hučela slova krysařova. – Ale spící byla stále zřetelnější
a krysař zmizel v mlze = Kristián se blíží k Agnes jako milenec, přestává myslet na krysaře
a na předchozí rozhovor.
■ rysy tvorby:

lidem je pro smích

1. ÚČEL
3. NÁZEV OCENĚNÍ
4. ZDROJ A ADRESÁT
vyprávění.)
8. SYNTAX
9. SLOVNÍ ZÁSOBA
10. UVOZOVKY


totalitarismus
respekt x despekt mezi chlapci, pravidla, naděje x beznaděj, spolupráce, starost o sebe navzájem, do-
minance, čekání na záchranu, anglická slušnost/gentlemanství
3. ČASOPROSTOR
4. NÁZEV DÍLA
5. SYMBOLIKA
V díle se vyskytují velice konkrétní detaily, které čtenář jako reálný detail chápe, a teprve v kontex-
tu celého díla jej povyšuje na symbol
a konat zlo

perego“
6. KOMPOZICE
Ukázka je vybrána z kapitoly 2. Oheň na hoře, kdy chlapci kvůli záchraně pomocí Čuňasových brýlí zalo-
ží signální oheň, ale ten se vymkne kontrole a zapálí les na ostrově, zároveň zmizí jeden z „mrňousů“.
8. POSTAVY
kotání 3 chlapců – Ralpha, Jacka a Peterkina – na pustém ostrově. Hoši zažívají různá dobrodruž-
ství a překážky překonávají s příkladnou odvahou a křesťanskou ctností. Golding s tímto pojetím
tradičních britských ctností prostřednictvím svým postav polemizuje.
věcně. Děj je vyprávěn chronologicky a je zachycen v jádru realisticky. Souběžně s ním se buduje
alegorická rovina sdělení, v které se jednotlivé složky dobrodružného realistického příběhu přehod-
nocují a posouvají do roviny podobenství o člověku, jenž je, v důsledku izolace od institucí ztělesňují-
cích společenské normy, postupně „očišťován“ od nánosů civilizace: sociálně podmíněné stereotypy
chování a jednání jsou v něm přehlušeny barbarskou živočišností, temnými silami pudovosti.1

10. SLOVNÍ ZÁSOBA
■ prvotina
ztroskotanců
K autorovi obecně

Univerzitní román
David Lodge (1935)
a hříšnosti, …
Postmodernismus
a písní
Reakce na válku


1. ÚČEL
2. ZDROJ A ADRESÁT
Země světa).
7. SYNTAX
Elipsu najdeme ve vyjádření Nevíme, kudy se vydat, kterou okreskou k němu jet. V textu najdeme i vět-
né ekvivalenty (Auta naprosto žádná. Sláva!) V části věty městem Tianeti, polorozbořeným a opuště-
ným vidíme apoziční přívlastek. V poslední části nalezneme přístavek volný (rodiště možná největší-
ho vraha v dějinách lidstva – Josifa Vissarionoviče Džugašviliho neboli Stalina).
9. SLOVNÍ ZÁSOBA


konce
3. ČASOPROSTOR
4. KOMPOZICE
ní postav.
6. ZÁPLETKA
moci, naznačuje Kreóntovo zločinné spolčení s Teireisiou; v Oidipovi však klíčí nejistota, kterou
rozšíří také Iokasté, jež se paradoxně snaží manžela uklidnit
při cestě do Delf
sousedního království, kde se chlapečka ujal bezdětný královský pár a přijal jej za vlastního,po-
slem a Kreóntem shledává Oidipus pravdu (on sám je oním dítětem, nic nevěděl o svém původu
a předpověděném osudu, nevědomky zabil svého skutečného otce a Thébané ho za odměnu za
osvobození od Sfingy oženili s ovdovělou královnou, tedy Oidipovou biologickou matkou), oslepí
se, Iokasté se oběsí, Oidipus svěřuje vládu a své děti Kreóntovi a odchází do vyhnanství

thébský král, manžel Iokasté, otec 4 dětí; thébským králem se stal ženitbou s vdovou po králi Lái-
ovi, když uhádl hádanku Sfingy, která ohrožovala Théby dobrý král, záleží mu na blahu vlasti, pro-
to se rozhodne pomoci prosícím obyvatelům Théb, které i s jejich dobytkem sužuje mor vášnivý,
rychle vzplane tvrdohlavě si jde za svým cílem, i když tím vlastně zničí svou rodinu i sebe samého,
nedbá varování = mužský princip, aktivita, racionalita, statečnost jeho povaha je v záměrném kon-
trastu s Iokasté
druhý manžel Oidipús, s ním má 4 děti (Antigoné, Isméné, Eteokla, Polyneika) svému muži je milují-
cí manželkou, oddanou přítelkyní a rádkyní, když začne tušit pravdu, Oidipa od jejího poznání zra-
zuje jak se později ukáže, je Oidipovou matkou, když si Oidipús nedá říct a odhalí se strašná pravda,
9. DALŠÍ POSTAVY
královský dvůr
Oidipův

prosto běžné.
Antická tragédie se nesměla rýmovat, ale používala rytmizovaný verš, tzv. daktylský hexametr. Jde
o časoměrnou poezii. V textu najdeme také scénickou poznámku.
(um‒ta)

Král Oidipús (asi 430 ‒ 425 př. n. l.) ‒ jedno z nejvýznamnějších antických dramat, dodnes inscenová-
no
za Perikla
nictví, filosofie

1. ÚČEL TEXTU
6. JAZYK A SYNTAX

ŘEŠENÍ
(VERZE 2017)

1 D
2 C
3 B
4 N–N–A–A
5 C
6 B
8 A–N–N–N
9 B
10 mimikry, raritou
13 C
14 A–A–N–A
15 A
16 B
17 C
18 C
19 B
20 C
21 B
22 N–N–N–N
24 A
25 B
DIDAKTICKÝ TEST 159


1 N–A–N–N
2 A
3 C
4 C
5 C
6 C
7 D
8 A–A–N–A
11 A
12 D
14 A
15 červenobílou
16 C
17 D
18 svou
19 C
20 B–A–E
21 C
LEXIKOLOGIE

22 C
23 B
24 D
25 C
26 B
27 D
28 D
29 A
30 B–E–A
31 B
32 pasivní
33 A–A–N–A
160 DIDAKTICKÝ TEST

LEXIKOLOGIE

34 B
35 A
36 potuchy
37 C
38 A–N–N–N
39 páníčkovi
SYNTAX

40 C
41 D
42 A–N–A–A
43 B
44 B
45 C
46 nevyjádřený
47 N–N–A–A
48 D
49 1.A – 2.C – 3.D – 4.B
50 C
51 A
52 C
53 čtyři
54 B
55 C
56 1. A – 2. D – 3. E
SOUHRNNÁ CVIČENÍ

57 D
58 A

JERUZALÉM

1 N–A–N–N
2 1.D – 2.B – 3.A – 4.C
3 D
4 C
5 C
7 B
8 A–N–N–N
9 svůj, naším
10 3
13 nic
14 tisíciletí
ROZPOLCENÁ ŽENA

19 1.C – 2.B – 3.D – 4.A
20 A–N–A–N
21 C
22 C
23 D
25 25.3
26 N–A–N–N
27 které
31 částice
32 abych zjistila
33 doprava‒doleva

ROZPOLCENÁ ŽENA


37 N–A–N–N
38 1.C – 2.D – 3.B – 4.A
39 C
40 A
41 D
43 N–N–N–A
51 jak se říká
52 B
53 A


1 C
2 A–N–N–N
3 A
4 C
5 D–B–A–E–C
7 A
8 stopnul jsem to
9 A
10 C–D–F–B
11 řečnický
12 D
13 N–N–A–A
14 minci
15 B
16 C


1 1.F – 2.B – 3.E – 4.A
2 B
3 William Styron
4 A–A–A–A
5 A
6 Molière
7 lyrika
8 A
9 1.F – 2.B – 3.E – 4.C
10 C
11 drama
12 A–N–A–A
13 1.E – 2.B – 3.C – 4.D
14 B
15 D


1 A 1
2 C 1
3
3.1 Ladislav Fuks max. 2
3.2 recenze
4 jenž 1
5 D 1
9 A 1
10 D 1
11 D 1
14 C 1
15 B 1
16 A 1
19 A 1
20 B 1
21 A 1
22 šíje 1
23 C 1
24 D 1
25 A 1
26 D 1
27 C 1
28 E–B–D max. 3
31 C 1
32 D 1


1 B 1
3 C 1
4 B 1
5 C 1
10 C 1
11 D 1
12 D 1
14 D 1
16 D 1
18 D 1
19 C 1
20 B 1
21 C 1
22 B 1
max. 3
2. únos, souhlas
24 1. D – 2. B – 3. E – 4. A max. 4
25 D 1
26 D 1
27 B 1
28 D 1
29 1. Paříž/Lyon, Neapol/Bologna 2. andělský učitel max. 3
30 C 1
32 C 1


1 C 1
3 B 1
4 C 1
5 A 1
6 brunet 1
12 C 1
13 C 1
14 D 1
15 A 1
17 C 1
18 D 1
19 C 1
21 D 1
22 B 1
23 D–C–B max. 2
25 D 1
26 C 1
27 D 1
29 B 1
30 A 1
31 B 1
32 B 1
33 A 1


1 A 1
2 D 1
4 odborný 2
5 C 1
7 renomé 2
9 D 1
10 B 1
12 romantismus 2
13 C 1
15 B 1
16 C 1
17 C 1
18 B 1
19 D 1
20 D 1
21 C 1
22 D 1
23 C 1
24 D 2
27 A 1
28 B 1
30 C–A–D max. 3
32 C 1

VYPRAVOVÁNÍ
Když mi (ve výchozím textu je ER forma) bylo třináct a byly v létě prázdniny, byl jsem během letních prázdnin
u babičky na vesnici. Mám tam spoustu kámošů kamarádů. Scházíme se každý den. Nejčastěji na hřišti. Hrajeme
fotbal nebo si jen tak kecáme povídáme. Když je teplo, chodíme se taky koupat do rybníka. Jednou nás to už nebavilo,
a tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Seděli jsme na lavičce na hřišti. A vtom přišli přišly holky a sedly si k nám.
A taky říkali říkaly, že se nudí, že by to chtělo něco vymyslet. Zuzanu napadlo, že bysme bychom mohly i jít spát
ven pod širák. Její táta by nás nechal přespat u nich na zahradě. Všichni nadšeně souhlasili. A pak ještě Ondru
napadlo, že bysme bychom mohli přespat na starém hradě.
Starý hrad je zřícenina kousek za vesnicí, musí se tam jít lesem asi 3 km do kopce. Sou Jsou tam zbytky sta-
rých zdi zdí a 2 dvě brány a taky docela zachovalá věž. Tam Dovnitř se ale nemůže, protože už tam nejsou schody.
Uprostřed nádvoří je díra do země, asi tam byl nějaký sklep, ale už je skoro zasypaný. A vedle něj je ohniště, protože
tam v létě chodí čundráci trampové.
Tak jsme se rozhodli, že půjdeme ve středu spát na hrad. Připravili jsme si spacáky a buřty vuřty a já jsem
řekl, že seženu pivo. Děda ho má v komoře, tak mu ňáký vezmu. Ale někdo mi s ním musí pomoct, do toho kopce ho
neponesu. (nevhodná informace) Ve středu odpoledne jsme vyrazili. Teda né ne všichni, Patrika babička nepustila,
ona se o něho hrozně bojí. Šli jsme do kopce.
„Hradní pán nás vítá,“ smála se Zuzana. Vesele jsme vběhly do nádvoří a začaly se chystat k přenocování. Šero
rychle přešlo v tmu, a když nad lesem vyšel měsíc, děti se semkly do jednoho klubka. Hradní zřícenina, v jejímž středu
seděly, vypadala pohádkově i strašidelně zároveň.
Tak jsme zapálili oheň, pekli jsme buřty. Piva jsem měl jenom 2 flašky, protože děda ho víc doma neměl. Když jsme
snědli buřty a vypili to pivo, tak jsme šli spát. Mně byla v noci zima, tak jsem byl rád, že už je ráno a jdeme domů.

MOTIVAČNÍ DOPIS
CHYBNÁ PRÁCE
Adresa příjemce je až druhá,
Cestovní kancelář CESTA
121 01 Praha
Jaromír Řezník
Květná č. 123
625 25 Brno

Vážená paní ředitelko. Za oslovením se píše čárka,

a proto se začíná odstavcem
Hledám si vhodnou prázdninovou brigádu a na internetových a malým písmenem
stránkách jsem našel váš inzerát, ve kterém hledáte externí prů-
vodce pro Českou republiku.
Jmenuji se Jaromír Řezník, narodil jsem se ve Svitavách dne Důležitá je zdvořilost – vždy
25. 9. 1998 a v současné době bydlím s rodiči v Brně. Mám atletic- velké písmeno
kou štíhlou postavu. Měřím 185 cm. Na mém kulatém obličeji jsou
nejvýraznější modré oči, nad nimiž se klene husté obočí. Husté světlé
vlasy mám upravené do účesu „hřib“. Nejraději nosím sportovní ob- Tento odstavec vůbec nepatří
lečení, ale jako průvodce jsem zvyklý nosit předepsané oblečení. do motivačního dopisu.
Jsem studentem posledního ročníku střední odborné školy kni-
Dochází k penalizaci
hovnické. Četba historické beletrie, historie a zeměpis jsou mými
zálibami již od základní školy. Vždy o letních prázdninách jsme v kriteriu 1B
podnikali s rodiči výpravy do zajímavých míst naší krásné vlasti.
Nejraději jsem měl prohlídky ve starobylých hradech a zámcích.
S zaujetím jsem poslouchal výklady průvodců. Nesmírně rád se také
toulám městy, prohlížím si jejich náměstí, ale i zákoutí, kam moc lidí Pro správnou výslovnost je
nechodí. O každém místě jsem se „vygouglil“ informace. Na střední třeba napsat „Se zaujetím ...
škole jsme se začal více zajímat o práci průvodce. Nejprve jsem pra-
coval v informačním středisku v místě svého bydliště a před třemi
lety jsem získal práci průvodce na hradě Buchlově. Postupně jsem Slovo „vygouglil“ není
zjistil, že nejde jenom o to, naučit se výklad, ale také být vnímavý
vhodné. Nahradit „vyhledal
k návštěvníkům a přizpůsobit se jim. Získal jsem mnoho zkušeností,
složil jsem průvodcovské zkoušky prvního i druhého stupně. Zvládám na internetu“.
také administrativní agentu. Budu velmi rád, pokud získám další
zkušenosti při práci průvodce.
Mám lvýborné komunikační dovednosti, hovořím plynně ang-
licky a celkem dobře německy. Dokážu pracovat samostatně, jsem Tento odstavec je třeba
pracovitý a spolehlivý. Můj vzhled a vystupování jsou vždy v souladu rozdělit alespoň na dva.
se zásadami slušného společenského chování.
V případě Vašeho zájmu se rád dostavím k pracovnímu po- Vhodnější stavba věty, rozlišit
hovoru. vzhled a vystupování
S pozdravem
Řezník Vždy celé jméno a příjmení
Jaromír Řezník

ZPRÁVA
Ve středu a ve čtvrtek minulý týden přišel na gymnázium Trutnov Jan Novák s virtuální realitou. Ve středu
22. a čtvrtek 23. února 2017 zavítal na Gymnázium Trutnov (vlastní název) pan Jan Novák se svými přístroji.
Zrekonstruované prostory pod střechou se stali staly dějištěm moderní výuky. Novinku si prakticky vyzkoušeli stu-
denti třetích ročníků a septim a ponořili se do světa virtuální reality. Měli jsme biologii, chemii, dějepis a chemii.
A o přestávkách hry.
Mně se prezentace líbila moc, užil jsem si lyžování a nemusel jsem jít na matematiku. Vyzkoušel jsem si chemii,
ale ta nebyla dobře připravená. Program správně nefungoval. (subjektivní hodnocení)
Po teorii přišla na řadu biologie. První dva dobrovolníci si za pomoci asistentů nandali nasadili brýle a ces-
tovali lidským tělem a letěli s krvinkama krvinkami až do srdce. Oddělovali jednotlivé orgány a prohlídli prohlédli si
jednotlivé svaly a nervovou soustavu. Nabité Nabyté znalosti byly potom otestoványpřiřazováním pojmů.
hodnocení) se program sekal a byl pomalej pomalý a měl mouchy. Dělali Tvořili jsme sloučeniny v prostoru speciální
laboratoře.
Po chemii byl dějepis a zeměpis.Viděli jsme Egypt, Towerbridge, kostel a taky jsme viděli pearl Harbor. V prů-
běhu poslední hodiny měli studenti k dispozici různé destinace, od starověkého Egypta, přes Towerbridge, Gaudího
architekturu až po Mars. Porozhlédli se také po Pearl Harboru.
teda super.

ÚVAHA
Co je to vlastně odvaha? Odvaha je když se někdo chová odvážně statečně nebo i přímo hloupje. Každý za
něco odvážného může povařovat něco jiného. Můžeme obdivovat akrobati na laně, záchranáře v akci nebo třeba
kluka, co stojí na jedoucím autě a jako by na něm serfovat.
Jednou jsem vyděl jak hořel sousední dům. Oheň šlehal z okem minimálně na 2 metry. Žár byl cítil až u nás.
A to bydlíme kus dál. Světla všude bylo, jak ve dne. Když přijeli hasiči statečně zachraňovali fše, co se dalo. Běhaly
z domu a ven a vynášeli všechny, na koho přišli. Hlavně lidi teda. A nakonec i zvířata. Považoval jsem je za hrdiny.
A kdo je to vlastně hrdina? Mislím si, že to je člověk, který nasazuje životy pro někoho jiného, kolikrát si to
ani nezaslouží. A myslym si, že i v tomto případě může mít každý jinou představu, co je to hrdinství. Někomu může
připadat hrdiné, když provede něco přes zákas rodičů, někdo si připadá jako hrdina, když překoná svůj strach.
Nebo hrdina je právě hasič, jak jsmem psal. Nebo někdo, kdo zkrátka nasazuje život za někoho jiného.
Ale zpjet k tématu odvaha. Za odvážného můžeme považovat toho, kdo překoná sám sebe. Odstraní svůj blok
nebo se snaží překonat svůj strach např. z výšek, z pavouků atd. Takový lidé se často ocitnou v nebezpečné situaci,
když kolikrát balancují na hranici života a smrti. Problém je že to kolikrát dělají pro zabavu. Ti jsou podle mně
hloupý a nerozvážný. Mnohdy si neuvědomují, jaké problémy mohou svým počínáním způsobit. Stačí jedno zaváhání
nebo jeden špatný pohyb a zábava může zkončit tragédií.
Na závěr této práce bych chtěl říct, že se těško dá říct, jestli odvážnému štěstí přeje nebo ne, protože to je rela-
tivní. Podle mě to není pravidlem a samozřejmostí, aby každému, kdo je odvážný štěstí přálo, nejde to

POPIS FOTOGRAFIE
CHYBNÁ PRÁCE
Fotograii, jenž jež jsem si k popisování zvolil, byla vyfocena pořízena v prostředí vlakového nádraží na vlako-
vém nádraží. Motivem Dominantní jsou dvě osoby jdoucí z nástupiště po nástupišti. V popředí jde kráčí starší žena
v bílém svetru s dlouhým rukávem a tmavších kalhotech. Její výraz tváře mi nepřijde moc veselý, ale spíše smutný.
O kousek za ní Za ní vychází po schodech malý chlapec v barevném tričku triku zastrčeném v džínových
kalhotech. Zkoumá, co si nese v igelitovém sáčku. Asi se jím jim stala nějaká nepříjemnost. Buď jim dvojici ujel
vlak, nebo nastoupili do nesprávného a ocitli se v cizím městě. Hledají rozpis vlakových spojení, aby se dostali do
plánovaného cíle. Nebo jen žena vypadá unaveně a těší se již domů z dlouhých nákupů. Pozadím obrazu za osobami
je V pozadí fotografického záběru vidíme vlakové nástupiště.
V levém spodním rohu jsou schody vedoucí z podzemního průchodu, které směřují do přední části fotografe
i do zadní. Poschodí je nahoře ohraničeno staroanglickým zdobeným kovovým zábradlím. Schodiště označuje nápis
„Nástupiště 1 a 3“. Vrchní pravá část zabírá Pravá část snímku nabízí pohled na celou nástupištní budovu. Před
ní stojí pergola sloupy zastřešení a na jednom sloupu vysí visí hodiny, na kterých je ukazují za deset půl čtvrté
odpoledne. U zdi stojí je umístěný pár laviček, na kterých a na nich sedí vlakový vlakoví pasažéři. Barák Nádražní
budova má v přízemí spoustu oken a dveří. Před ním ní se táhnou koleje, čekající na vlak, který ve stanici momen-
tálně není. Fotografie na mě působí dobře, protože zachycuje běžnou denní situaci a vztah vztahy
mezi lidmi.

REFERÁT
Sovův Pacov
vzhledem k tomu, že jste všichni účastníci recitační soutěže, předpokládám, že se zajímáte o literaturu a především
o poezii. A tak se vám pokusím přiblížit dobu a podmínky, ve kterých Sova tvořil, a taky vám představit další směry,
které se objevily na přelomu století.
Ve světě vznikaly nové umělecké směry, jako poezie prokletých básníků, dekadence, symbolismus, impresioni-
smus a dekadence. K hlavním představitelům patřili Poe, Verlaine, Baudelaire nebo Rimbaud. U nás vládli Habs-
burkové a lidi byli utlačováni a nespokojení s tehdejší mocí a sociální a politickou situací. Nespokojení byli i mladí
spisovatelé, a proto vznikla roku 1895 Česká moderna. Byla to skupina začínajících kritiků a básníků, kteří protes-
tovali proti tehdejší situaci a v manifestu kritizovali i tehdejší umění, například Jaroslava Vrchlického. Manifest
bylo jejich jediné společné dílo, po čase se rozešli; každého zaujal jiný umělecký směr.
plná symbolických vyjádření. Smrt je pro něj vysvobozením z pozemského života a naději vidí v posmrtném životě
mimo tento svět.
České autory ovlivnil i naturalismus. Ve svých dílech zachycují často až příliš objektivně průběhy smrtelných
chorob nebo dlouhé smrti. Naturalismus je umělecký směr, který není určen všem čtenářům, protože se v něm obje-
vují až nechutné popisy, a to některé čtenáře odradí.
Antonín Sova, pacovský rodák, tvoří v duchu impresionismu, symbolismu a dekadence. Pocházel z učitelské
rodiny. Ve svém mládí odešel do Prahy, ale ke konci života se uchýlil do rodného Pacova, kde taky umřel.
Kromě představitelů České moderny tvořili v této době i anarchističtí buřiči. Ti žili nezávazným životem a od-
mítali se podřídit jakémukoliv řádu nebo autoritě.

CHYBNÁ PRÁCE
Tábor 21. 3. 2017
Vážený Mistře,
kdybyste byl dnes mezi námi, viděl by jste byste, že svět, který jste vytvořil ve svých románech Hobit a pán
prstenů Pán prstenů, stále uchvacuje miliony lidí oslovuje čtenáře po celém světě. Vaši hrdinové jsou stále dobře
známí, hlavně známí hlavně díky filmovému zpracování vašich Vašich děl. Dokonalé vyobrazení fantastického světa
Středozemě dodnes uchvacuje miliony čtenářů a obdivovatelů okouzluje Vaše obdivovatele, a to díky naprosté literár-
ní propracovanosti a komplexnosti příběhů. Vytvořil jste vše, od různých úchvatných přírodních míst až po jazyky,
které jednotlivé rasy a postavy používají ke komunikaci i k zaznamenání své rozmanité kultury. Spolu s tím jste
stvořil i nové bytosti, jako jsou například hobiti, elfové, skřeti, trpaslíci, zlobři a další. Obzvlášť hobiti, miniaturní
lidé s chlupatými chodidly obohatily obohatili rozsáhlý svět fantasy literatury, k jehož zrodu jste významnou měrou
přispěl. Vaše dílo dodnes napomáhá množství lidí v tom pomáhá mnoha lidem tím, že jim dodává inspiraci a životní
odvahu, aby překonávali své každodení každodenní potíže, stejně potíže stejně jako hrdinové vašich Vašich románů.
Nakonec bych vám pane Tolkiene Vám, pane Tolkiene, rád poděkoval za to, co jste vytvořil, protože to dodnes vnáší
potěšení do srdcí vašich Vašich oddaných čtenářů.

Pavel V…

CHYBNÁ PRÁCE
17. 2. 2017 poctil svou návštěvou Novou Paku Miloš Zeman, prezident České republiky. V poledne se setkal ve
zdejší Střední škole gastronomie a služeb s představiteli města. Poté se přesunul na Masarykovo náměstí před budovu
školy. Přítomná pousta lidu zde mohli vidět spoustu policistů a ochranky. Přítomné shromáždění občanů zde mohlo
spatřit veliké množství policistů a členů ochranky. Zeman zahájil setkání s obyvateli Nové Paky vtipem o morové ráně.
Občané se zeptali pana prezidenta v následné diskusi na mnoho otázek. Občané v následné diskusi preziden-
tovi položili řadu otázek. Při dotazu na Rusko Zeman pronesl, že ví, že je mnohými považován za ruského (čínského
či amerického) agenta ale (interpunkce) dodal, že vždy byl a bude agentem českým. Odpovídal vtipně a útočil i na
novináře. Miloše Zemana se nebáli zeptat ani mladší občané. Jednoho ze školáků zajímalo, proč měl prezident při no-
voročním projevu nakřivo sako. Čímž (nevhodné připojení věty) Tím rozesmál většinu Masarykova náměstí i samotného
prezidenta. Ten na dotaz toho (nevhodné použití demonstrativa) mladého školáka reagoval pohotově. Po celou dobu
prezident takto prokládal svou řeč vtipnými vsuvkami a proto (interpunkce) se z obecenstva neozýval jen aplaus, ale
i smích. Místy to bylo docela husté. Např. při Zemanových odpovědích na otázky ohledně skandálu s novinářem Pe-
routkou. Pan prezident si stále stojí za svým výrokem že (interpunkce) nějaký Peroutkův článek adorující Hitlera exis-
tuje a (interpunkce) s případnou omluvou vyčká až po projednání odvolání prezidentské kanceláře vůči verdiktu soudu.
Nakonec proběhla závěrečná konference, při níž prezident kladně zhodnotil třídení třídenní návštěvu králove-
hradeckého kraje Královehradeckého kraje kladně. Miloš Zeman zdělil sdělil občanům, že Hradecko je jeden z nej-
šťastnějších krajů bez problémů s nezaměstnaností, s růstem mezd, ovšem též bohužel nejstarší kraj v celé republice.
Jo, ještě k těm dotazům! Některé dotazy byly docela až stupidní, třeba o bohovi Bohu. Prezident dostal věcné
dary, například piva z Novopackého novopackého pivovaru (není vlastní název), kus nějakého prastarého

slovní zásobou.
opíšete‒li ho, nezapočítává se do rozsahu. Vypravujte o nějaké osobě, se kterou jste se již fyzicky se-
tkali. Nemuselo dojít k přímému kontaktu (dotyku), ale setkání si pamatujete, nějakým způsobem vás
ovlivnilo, zanechalo ve vás stopy (pozitivní, negativní). Nezapomeňte na zápletku. Vypravování můžete
oživit přímou řečí, vhodně zvolenou slovní zásobou.

do rozsahu práce. Informace v něm uvedené však musí být v písemné práci uvedeny (Co? Kdy? Kde?
Kdo? Jak? Proč?). Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek, který upoutá pozornost čte-
nářů (můžete použít název zadání, v takovém případě se nezapočítává do rozsahu práce). Do článku
můžete zakomponovat přímou řeč jako citaci účastníků akce.
zprávu, reportáž, fejeton, interview, komentář aj. Další možností je útvar nevyhraněný, musí však vyka-
zovat prvky publicistiky (viz výše). Téma vybízí k napsání objektivní zprávy nebo k zamyšlení nad danou
tematikou (pak by to byl komentář). Z formálního hlediska je vhodné využít atraktivní titulek, který

chybovat lidské?
25 Vaším úkolem je napsat zprávu do regionálního deníku. Tématem je počet dětí narozených jak
sezdaným párům, tak mimo manželství v jednotlivých krajích České republiky. Ve zprávě je nutné
zachovat objektivní postoj a vyvarovat se vyjádření vlastního názoru (subjektivního). Pracujte s vý-
chozím grafem, informace v něm uvedené musí být v písemné práci uvedeny. Z formálního hlediska
je vhodné využít atraktivní titulek, který upoutá pozornost čtenářů (můžete použít název zadání, v ta-
kovém případě se nezapočítává do rozsahu práce). Žádoucí je neutrální vyjadřování a prosté konsta-
tování faktů. Zprávu pište v čase minulém. Zohledněte cílovou skupinu čtenářů.



aby nám kdosi zvenčí vnesl do anarchie života aspoň náznak smysluplnosti. Beckett napsal hru
jako podobenství o pouti člověka ke konci jako o cestě nás všech životem ke smrti. Pouť je vyplněna
protože nedává odpovědi na vyřčené otázky. V tom však je právě její výhoda i její síla. Nicméně hra
není snad ani tak krutá, jako je v tomto ohledu pravdivá. Tou pravdou, tou odpovědí by snad mohl
být Godot – ale je tomu tak opravdu? A je to vůbec podstatné? (…) Můžeme se dohadovat, že je Go-
dot jistým ztělesněním dobra, ovšem proč pak bije bratra onoho malého chlapce? Godot může
2005. Repertoár. ISBN 80‒86151‒92‒1.
5. KOMPOZICE

mi s rekvizitami.
jinak.
10. PŘIJETÍ DÍLA

10. PŘIJETÍ DÍLA
■ irský literát, který se tvorbě naplno věnoval od 2. pol. 30. let a od 50. let žil ve Francii a psal fran-
couzsky
■ na západě též vznikají satirické a humoristické romány, které mířily nejen k nepříteli, ale i do vlast-
ních řad
stenciální linie)
■ téma násilí
lem přetékající


1. TÉMA TEXTU
Hodnocení vzhledu a jízdních vlastností automobilu Daewoo Lanos. V první části textu se čtenář
seznamuje s historií konstrukce vozu, hodnotí se exteriér a interiér auta, dále pak jízdní vlastnosti.
V druhé části se objevuje rating jednotlivých parametrů vozu se slovním zdůvodněním zvoleného
hodnocení.
2. ÚČEL TEXTU
Lanos.
3. ZDROJ, ADRESÁT
4. OBJEKTIVITA
7. JAZYK, SYNTAX


Drama, satirická komedie
Gogol rozpracoval tradovanou anekdotu, pracuje se záměnou osob; hejtman a šestice městských
činovníků získávají informaci, že do města se chystá kontrola, a za revizora považují mladíka, který
uvízne v místní hospodě kvůli dluhu; snaží se předcházet si ho, hostí jej, uplácejí, Chlestakov toho
využívá, dokonce se naoko zasnoubí s hejtmanovou dcerou; včas však městečko opouští; městští
úředníci poznají svůj omyl z dopisu, který neoprávněně rozlepí poštmistr; v tu chvíli se ohlásí sku-
tečný revizor.
5. KOMPOZICE
Anton Antonovič Skvoznik‒Dmuchanovskij = hejtman, manželka Anna, dcera Marja, má v měs-
tečku respekt, ač se nechá napálit, není hloupý, vyzařuje z něj autorita, drží se zuby nehty své-
ho postu, který získal nesnadným postupem, taktizuje, emoční přechody jsou u něj velmi rychlé;
jeho manželka a dcera – provinční krásky, fifleny, vzájemné konkurentky v boji o Chlestakovovu
pozornost, mají rády drby, prožívají silně svou příslušnost k městské honoraci; Luka Lukič Chlo-
pov – školní inspektor, Amos Fjodorovič Ljapkin‒Ťapkin, okresní soudce, Artěmij Filipovič
Zemljanika – správce chudinského ústavu, Ivan Kuzmič Špekin – poštmistr, Christian Ivanovič
Hübner – okresní lékař, Štěpán Iljič Uchovertov– náčelník policie = městská honorace, úředníci,
každý má na starosti některou ze správních složek ve městě, všichni funkci zneužívají, jsou to ko-
rupčníci a mají strach z odhalení a potrestání, přestože bojují za stejný cíl, bují mezi nimi vzájemná
skrytá nevraživost a jsou schopni se pomlouvat.

10. VYZNĚNÍ DÍLA
Ruština
Překladatel na základě originálu postihuje jazykem charakteristiku postav: Chlestakov jako úřed-
ník z Petěrburgu používá spisovný jazyk s hovorovými prvky, Osip a kupci jako prostí lidé užívají
nižší jazykovou vrstvu, zde je přeložena (nespisovnou) obecnou češtinou, oslovení otče je typické
pro ruskou společnost.
14. PŘIJETÍ DÍLA
tický realismus

dějem)

1. ÚČEL TEXTU
2. AUTOR, ADRESÁT
3. OBJEKTIVITA
5. ÚTVARY
znam příloh
7. JAZYK, SYNTAX
8. SPRÁVNOST TEXTU


2. NÁZEV DÍLA
Na dalekém ostrově v budoucnosti vzniká továrna, která produkuje umělé bytosti podobné člově-
ku – Roboty, kteří jsou levnou náhradou lidské pracovní síly a postrádají emoce, důstojnost, samo-
6. KOMPOZICE
levná pracovní síla v podobě robotů, všeho je dostatek, lidé zlenivěli, stali se neplodnými a zrani-
telnými, protože jsou zcela závislí na Robotech.

pokroku, vidí i daň, kterou lidstvo za život v pohodlí zaplatí. Jeho promluvy jsou skeptické a kri-
tické oproti nadšení jeho kolegů. Rád manuálně pracuje jako zedník, práce mu dává smysl života,
přestože lidé už dávno nepracují. Jako jediný přežije válku mezi lidmi a Roboty, protože se díky
manuální práci Robotům podobá. Když zjistí, že je jediným člověkem na světě, prosí Roboty, aby ho
zabili, ale ti ho potřebují: musí najít recept na jejich „reprodukci“. V závěru poznává, že dva Roboti
jsou nadáni lidským citem a vysílá je do světa. Do Heleny se zamiloval stejně jako všichni ostatní,
ale jako silná osobnost s ní jedná na rovinu, nesnaží se jí svět ukazovat v růžovějších barvách.

12. SODOMA
místa hříchu.
Hovory s TGM (1928 – 1935)
sever (1936) ‒

šel
skutečných hodnot
potřebuje
nějších hodnot

■ hrozba fašismu

■ rysy pohádek:
Literární vývoj

1. ÚČEL TEXTU
2. ZDROJ, ADRESÁT
3. OBJEKTIVITA
resp. dívek.
6. JAZYK, SYNTAX
módy (bomber, sukně áčkového střihu, lacláče, orientální a květinové potisky, design); syntax je
nekomplikovaná, založená na jednoduchých větách a souvětích, v textu najdeme řečnické otázky
(Už jste se stihly navnadit jarními teplotami a sluníčkem? Víte, který by vám tam neměl chybět?),
zvolací věta v titulku (Zkuste módní bomber!), větné ekvivalenty (Lehká bunda na jaro? Módní bom-
ber!), citace slov odbornic


kritizuje společenské nedostatky (v tomto případě kritika ruského a rakouského absolutismu, ka-
tolické církve, zvlášť jezuitů, policie, vojenské moci)
3. ČASOPROSTOR
4. KOMPOZICE
1. zpěv – Perun a Vladimír: Car Vladimír vyšle drába k bohu Perunovi (slovanský bůh hromu a bles-
ku) s požadavkem, aby mu bůh na jeho svátek zahřměl. Perun, líčený jako venkovský pantáta, na
žádost reaguje celou řadou stížností na náročnost svého úřadu a hrubě odmítne poskytnout carovi
své služby. Drába nakonec vyžene a ten carovi vyřizuje, jak Perun reagoval na jeho rozkaz. Vladimír se
rozzlobí a rozhodne se, že Peruna potrestá. Trest však odloží, protože si nechce kazit oslavy svátku.
Ty proběhnou jako velká hostina pro papaláše. Kritika absolutistických způsobů vlády, sociálních roz-
porů, nadřazení světské vlády církevní, bůh je líčen směšně, líčení poměrů na panovnickém dvoře.

Peruna odsoudí raz dva a ještě stejným trestem pro výstrahu postihne jednoho žurnalistu. Ostrá
kritika policie ve službách státního aparátu, vojenské moci a soudního systému, Perun se stává nevinnou
„zázraků“.
útočí na praktiky katolické církve, pokrytectví, touha po moci a pohodlném životě církevních hodnostářů,
odráží se vlastní Havlíčkova zkušenost ze semináře.

6. MOTIVY UKÁZKY
zástupci církví – propagují svou víru a svého boha, potřebují je, cílem není dobro věřících, ale je-
jich vlastní zisk, výhody a moc
Poslyšte, milí křesťané, výstavba se inspiruje lidovými texty, oslovení + vystižení
tu smutnou novinu, obsahu zpěvu

zacpi sobě uši
za ubohou duši.

na ocas kobyle,

na ocase valach.

ukrutně mučili,
celé plné bláta,

blátem pomazání.






11. KOMIKA
čenských jevů):
■ aktualizace

lem Windischgrätzem; snaha rakouské vlády potlačit také revoluci v Uhrách vyvolala další nepoko-
je ve Vídni, jež opět potlačil se svým vojskem Windischgrätz, nový císař František Josef I. s pomocí
vojska rozpustil říšský sněm v Kroměříži a vyhlásil oktrojovanou (vydanou z rozhodnutí panovníka
bez souhlasu zastupitelského orgánu) březnovou ústavu, uherská revoluce byla definitivně poraže-
na r. 1849
realismu)

1. TÉMA A ÚČEL
2. ADRESÁT
jektivní postoje).
5. KOMPOZICE
6. SYNTAX
7. UVOZOVKY


3. TÉMA
4. ČASOPROSTOR
5. KOMPOZICE
2. zpěv – před druhou částí předchází jakýsi prolog skládající se ze 7 veršů (4+3), jež pravidelně otevírá
všechny části, přináší obraz několika starých předmětů určených pro krášlení žen v opuštěném

7. MOTIVY UKÁZKY
8. LYRICKÝ SUBJEKT
10. ROZBOR UKÁZKY

III












val v samizdatu
samozřejmostí

3. lyrické období (30.‒60. léta) ‒ vlastní poetika založená na rytmicky pravidelném, stroficky přísně,
ale variabilně
subjektu
izuje, zpovědní,
vzpomínkový ráz
1948‒1956
knih


1. TÉMA A ÚČEL
2. ADRESÁT
5. KOMPOZICE
6. SYNTAX
8. KAFKÁRNA


3. část Crambetataria (= až 150 cm vysoká vytrvalá bylina patřící do čeledi brukvovitých, typický je
pro ni kulatý, keřovitý tvar, český název katrán tatarský, roste v teplejších oblastech, u nás jde
o ohrožený rostlinný druhvyskytující se pouze v nejjižnějších částech Moravy, aluzi najdeme v po-
slední básni oddílu, kdy na pouzdřanské stepi bere vítr katránový keř, který se mění v uťatou hlavu)
najdeme básně Podzim s Moravany, Únor, Převozné pro Charóna, Potom, Láska, Vábení, Kdo nás
napomene, Zlatá brána, Jiná báseň o srdci, Co je k ponechání, Trubači, Otázky, Druhá báseň o Brně,
Dno, Třmeny. Hlavním tématem je sváděný zápas, válečné vize, boj se smrtí, životními pohromami,
lov zvířat, motivy srdce, odvahy.
3. ČASOPROSTOR
kém bezčasí.
5. LYRICKÝ SUBJEKT

7. ROZBOR UKÁZKY
■ metafora
■ epiteton
v jeho meditativním účinku, a tak nás nijak nepřekvapí onen „pětník ticha“. V centru pak stojí jednoveršová
strofa „Je chvíle, která půlí krajinu.“ Uvědomujeme si závažnost, téměř osudovost časového okamžiku,







■ rysy poezie:
ment přesahuje
jejich smysl
ních představ
Metličky (1968)
přirozenou funkci

Skupina Ra → v 30. letech v Rakovníku, knižní edice r. 1942 → brněnská linie → výtvarný sborník Roztr-
hané panenky
Vůně soli (1996)
podstatu lidské
Miroslav Florian

Téma je vystiženo nadpisem. Text pojednává o období let 1969‒1971, které se označuje jako nor-
malizace. Účelem textu je na jisté odborné úrovni seznámit čtenáře s vymezením a použitím pojmu
normalizace, časovým ohraničením. Text není celý, jde o úvod k delšímu článku, který by nepochybně
2. ZDROJ, ADRESÁT
z řad laiků.
k odborné úvaze
5. KOMPOZICE
ních výrazů.
(chápeme, rozumíme), využívání obecně známých zkratek (KSS, KSČ), autorský plurál (normalizací ro-
zumíme, …), lexikalizovaná metafora (jednotlivé pilíře), velké množství slov odborných, cizích a souslo-
ví (normalizace, konsolidace systému, intervence, emocionalita, rezignace, protiintervenční rezistence,

Podrobný rozbor:
text standardně naznačena myšlenková struktura pokračování textu Půjde jednak o časové vyme-
zení – kdy vlastně normalizace začala, kdy byla dovršena. Zvolený časový rámec, respektive jeho různé
varianty samozřejmě úzce souvisí s interpretací – s odpovědí na otázky, kdo byli hlavní aktéři (chceme‒li,
viníci) normalizace a kde je třeba hledat příčiny relativně rychlé a z hlediska režimu úspěšné konsolidace.
Za druhé ‒ proč byla konsolidace komunistického systému v Československu na počátku sedmdesátých
let tak úspěšná? A nakonec ‒ byla situace v Československu v období, jež označujeme jako normalizační
(tedy celé takřka dvacetileté období, k němuž je začátek sedmdesátých let jen úvodem) = vysvětlující
glosa v závorce opravdu tak specifická a v rámci sovětského bloku zvláštní?= otázky k odborné úvaze


3. ČASOPROSTOR
4. NÁMĚT DÍLA
5. KOMPOZICE
krysař – tajemný muž, má vysokou, štíhlou postavu, chodí vzpřímeně, má melodický hlas a hlavně
temné, téměř uhrančivé oči. Jako by jimi dokázal každého a vše „prokouknout“. Nedozvídáme se jeho
jméno a takřka nic nevíme ani o jeho minulosti, ani o jeho plánech do budoucnosti. Naznačuje se, že už
není úplně mladý, prošel se svou kouzelnou píšťalou kus světa, nemá nikde domov, lásku ani přátele. Za
úplatu zbavuje města krys tak, že neslyšně píská na cizokrajnou píšťalu a krysy jdou omámeně za ním.
Krysař je pak utopí. Krysař si je dobře vědom moci, již mu píšťala dává, ale dosud jí nikdy nezneužil, ba
ani nevyzkoušel. Jde o romantického (resp. neoromantického) hrdinu – krysař je výrazná individualita,
která je ve společnosti stigmatizována stejně jako např. rasové, kati. Když propadne lásce, žena jeho snů
je nedostupná, nebo jí brání v naplnění milostného citu konvence. Agnes má již svého milence, dlouhého
Kristiána, ale krysař se ho rozhodne ignorovat a s Agnes naváže tajný milostný vztah. Zatím byl vždy on
tím, kdo měl city a vztahy pod kontrolou, říká, kdyby se muž nechal ovládnout ženou, považoval by to za
slabost. Ačkoli je zklamán přístupem konšelů (odmítají mu vyplatit sjednanou odměnu 100 rýnských za to,
že město zbavil krys), rozhodne se město ušetřit své pomsty kvůli Agnes. Do Agnes se skutečně zamiluje
a snad poprvé v životě cítí lásku. Propadá však milostné deziluzi, když mu Agnes oznámí, že nechtěně čeká
dítě s Kristiánem, a poté dívka spáchá sebevraždu. Hledá stejně jako romantický hrdina únik v protispole-
čenském a sebezničujícím gestu a jeho osud je tragický. Zapíská na svou píšťalu z plných sil, aby přehlušil
bolest ve svém srdci, a omámení obyvatelé jdou za hlasem nástroje, který je zve do země sedmihradské
– ráje, který má bránu v propasti pod horou Koppel. Do propasti nakonec padá i krysař sám.

10. DALŠÍ POSTAVY
budoucnosti.

11. SLOVNÍ ZÁSOBA
12. SYNTAX
UVEDENÉMU
XII
Stáli proti sobě.
přirovnání.
Promluvil opět:
„Krysař, ano. Jsem k vaší službě. Topím krysy, chcete‒li a chci‒li. Utopil jsem mnoho krys v Ham-
meln = paralela k budoucímu konání, temný náznak tragických událostí, vědomí krysařovy
moci; ale dnes se mi nechce je topiti = krysař od Agnes odešel v rozněžnělé, láskyplné nála-
dě.“
novi, krysaři.“

Kristián hleděl na spící a hlavou mu hučela slova krysařova. – Ale spící byla stále zřetelnější
a krysař zmizel v mlze = Kristián se blíží k Agnes jako milenec, přestává myslet na krysaře
a na předchozí rozhovor.
■ rysy tvorby:

lidem je pro smích

1. ÚČEL
3. NÁZEV OCENĚNÍ
4. ZDROJ A ADRESÁT
vyprávění.)
8. SYNTAX
9. SLOVNÍ ZÁSOBA
10. UVOZOVKY


totalitarismus
respekt x despekt mezi chlapci, pravidla, naděje x beznaděj, spolupráce, starost o sebe navzájem, do-
minance, čekání na záchranu, anglická slušnost/gentlemanství
3. ČASOPROSTOR
4. NÁZEV DÍLA
5. SYMBOLIKA
V díle se vyskytují velice konkrétní detaily, které čtenář jako reálný detail chápe, a teprve v kontex-
tu celého díla jej povyšuje na symbol
a konat zlo

perego“
6. KOMPOZICE
Ukázka je vybrána z kapitoly 2. Oheň na hoře, kdy chlapci kvůli záchraně pomocí Čuňasových brýlí zalo-
ží signální oheň, ale ten se vymkne kontrole a zapálí les na ostrově, zároveň zmizí jeden z „mrňousů“.
8. POSTAVY
kotání 3 chlapců – Ralpha, Jacka a Peterkina – na pustém ostrově. Hoši zažívají různá dobrodruž-
ství a překážky překonávají s příkladnou odvahou a křesťanskou ctností. Golding s tímto pojetím
tradičních britských ctností prostřednictvím svým postav polemizuje.
věcně. Děj je vyprávěn chronologicky a je zachycen v jádru realisticky. Souběžně s ním se buduje
alegorická rovina sdělení, v které se jednotlivé složky dobrodružného realistického příběhu přehod-
nocují a posouvají do roviny podobenství o člověku, jenž je, v důsledku izolace od institucí ztělesňují-
cích společenské normy, postupně „očišťován“ od nánosů civilizace: sociálně podmíněné stereotypy
chování a jednání jsou v něm přehlušeny barbarskou živočišností, temnými silami pudovosti.1

10. SLOVNÍ ZÁSOBA
■ prvotina
ztroskotanců
K autorovi obecně

Univerzitní román
David Lodge (1935)
a hříšnosti, …
Postmodernismus
a písní
Reakce na válku


1. ÚČEL
2. ZDROJ A ADRESÁT
Země světa).
7. SYNTAX
Elipsu najdeme ve vyjádření Nevíme, kudy se vydat, kterou okreskou k němu jet. V textu najdeme i vět-
né ekvivalenty (Auta naprosto žádná. Sláva!) V části věty městem Tianeti, polorozbořeným a opuště-
ným vidíme apoziční přívlastek. V poslední části nalezneme přístavek volný (rodiště možná největší-
ho vraha v dějinách lidstva – Josifa Vissarionoviče Džugašviliho neboli Stalina).
9. SLOVNÍ ZÁSOBA


konce
3. ČASOPROSTOR
4. KOMPOZICE
ní postav.
6. ZÁPLETKA
moci, naznačuje Kreóntovo zločinné spolčení s Teireisiou; v Oidipovi však klíčí nejistota, kterou
rozšíří také Iokasté, jež se paradoxně snaží manžela uklidnit
při cestě do Delf
sousedního království, kde se chlapečka ujal bezdětný královský pár a přijal jej za vlastního,po-
slem a Kreóntem shledává Oidipus pravdu (on sám je oním dítětem, nic nevěděl o svém původu
a předpověděném osudu, nevědomky zabil svého skutečného otce a Thébané ho za odměnu za
osvobození od Sfingy oženili s ovdovělou královnou, tedy Oidipovou biologickou matkou), oslepí
se, Iokasté se oběsí, Oidipus svěřuje vládu a své děti Kreóntovi a odchází do vyhnanství

thébský král, manžel Iokasté, otec 4 dětí; thébským králem se stal ženitbou s vdovou po králi Lái-
ovi, když uhádl hádanku Sfingy, která ohrožovala Théby dobrý král, záleží mu na blahu vlasti, pro-
to se rozhodne pomoci prosícím obyvatelům Théb, které i s jejich dobytkem sužuje mor vášnivý,
rychle vzplane tvrdohlavě si jde za svým cílem, i když tím vlastně zničí svou rodinu i sebe samého,
nedbá varování = mužský princip, aktivita, racionalita, statečnost jeho povaha je v záměrném kon-
trastu s Iokasté
druhý manžel Oidipús, s ním má 4 děti (Antigoné, Isméné, Eteokla, Polyneika) svému muži je milují-
cí manželkou, oddanou přítelkyní a rádkyní, když začne tušit pravdu, Oidipa od jejího poznání zra-
zuje jak se později ukáže, je Oidipovou matkou, když si Oidipús nedá říct a odhalí se strašná pravda,
9. DALŠÍ POSTAVY
královský dvůr
Oidipův

prosto běžné.
Antická tragédie se nesměla rýmovat, ale používala rytmizovaný verš, tzv. daktylský hexametr. Jde
o časoměrnou poezii. V textu najdeme také scénickou poznámku.
(um‒ta)

Král Oidipús (asi 430 ‒ 425 př. n. l.) ‒ jedno z nejvýznamnějších antických dramat, dodnes inscenováno
za Perikla
nictví, filosofie

1. ÚČEL TEXTU
6. JAZYK A SYNTAX

Vpohode Reseni CJ

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Vpohode Reseni CJ

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

ŘEŠENÍ

■ VERZE 2017 158

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení

Úloha Správné řešení Body

Úloha Správné řešení Body

Úloha Správné řešení Body

Úloha Správné řešení Body

Úloha Správné řešení

Noc na starém hradě

Cestovní kancelář CESTA Adresa příjemce je až druhá,

Brno dne 5. 4. 2017 Doporučuje se, aby název

Vážená paní ředitelko.

Vždy celé jméno a příjmení

Vzhůru do virtuální reality

Odvážnému štěstí přeje?

Fotografie z vlakového nádraží

Tábor 21. 3. 2017

Ještě jednou děkuji.

CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU

1. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

10. PŘIJETÍ DÍLA

5. FUNKČNÍ STYL, SLOHOVÝ POSTUP, SLOHOVÝ ÚTVAR

CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU

1. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

6. ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA

8. DALŠÍ DŮLEŽITÉ POSTAVY

13. UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY

14. PŘIJETÍ DÍLA

15. KONTEXT AUTOROVY TVORBY REALISMUS V RUSKU

16. LITERÁRNÍ SMĚR

CHARAKTERISTIKA NEUMĚLECKÉHO TEXTU

CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU

1. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

5. PODSTATA DĚJOVÉ ZÁPLETKY

7. ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA

9. DALŠÍ DŮLEŽITÉ POSTAVY

10. FORMÁLNÍ STRÁNKA UKÁZKY

13. UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY

14. KONTEXT AUTOROVY TVORBY

CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU

1. LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

Kdo máš tuze měkké srdce, vypravěč se obrací na čtenáře

Přivázali ho za nohy dehonestující způsob mučení a smrti, er‒forma

Tak je ti cárští katané lidová výslovnost

Umřeli jsou bez zpovědi

„Tak to chodí na tom světě,

Dnes vám, bozi, vy ubozí,