Steinbauer UTEE BEL2 Komplet Prezentace

Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Technická 12, 616 00 Brno, Česká Republika

http://www.utee.feec.vutbr.cz
Komplexní inovace studijních programů a zvyšování kvality výuky na FEKT VUT v Brně
OP VK CZ.1.07/2.2.00/28.0193
ELEKTROTECHNIKA 2
(BEL2)
Komplet přednášek
doc. Ing. Jiří Sedláček, CSc.

doc. Ing. Miloslav Steinbauer, Ph.D.
doc. Ing. Petr Drexler, Ph.D.
UTEE FEKT VUT v Brně

Komplexní čísla
Komplexní čísla
• Komplexní čísla jsou jakousi „nástavbou“ reálných čísel. V oboru reálných

čísel však můžeme odmocňovat pouze nezáporná čísla, takže například
rovnice x2 + 1 = 0 zde nemá řešení.
• Komplexní číslo píšeme ve tvaru (a+ib), kde a a b jsou reálná čísla. Písmeno i
značí imaginární jednotku, která se formálně zavádí jako číslo splňující rovnici
i2 + 1 = 0, tj. jako −1.
V elektrotechnice kvůli možné záměně s označením proudu písmenem i
označujeme imaginární jednotku písmenem j.
• Komplexní čísla jsou významná nejen v matematice, ale také ve fyzice,
zejména v elektrotechnice, optice, hydrodynamice i jinde.
• Pro rozlišení budeme reálná komplexní čísla označovat tučným písmenem
(např. A), na rozdíl od reálného čísla A.
Komplexní číslo značíme tučným písmem A

nebo také pomocí znaku „stříška“: Â
4
Komplexní čísla
Komplexní číslo zobrazujeme jako bod v komplexní (Gaussově)

rovině. Pro jeho zápis je možné použít více tvarů, nejčastější jsou:
Im Algebraický (složkový) tvar: A   a  jb

A a je reálná část a = Re{A},
b
b je imaginární část b = Im{A}
A
Exponenciální tvar: A  Ae j
 A je absolutní hodnota (modul)
Re  je fázový úhel (argument)
a
5
Tvary komplexních čísel
Im
Algebraický Exponenciální tvar A
(složkový) tvar b
A   a  jb j A
A  Ae
Komplexní 
Re
číslo A a
A  A cos   j A sin  A  A  Poznámka:

Eulerův vztah
Goniometrický tvar Verzorový
(Kenellyho) tvar e j  cos   jsin 
6
Převod tvaru komplexních čísel
Im
Algebraický tvar A Exponenciální tvar
b
A   a  jb A  Ae j
A

Re
a
a  A  cos  A  a 2  b2
b
b  A  sin    arctan
a
180  π rad
Pozor na jednotky úhlu na kalkulačce (rad, deg)!
7
Funkce arctan(x)
Im
C A Funkce arctan (x) má obor hodnot:
2
<-/2; /2> nebo <-90°; 90°>, tedy 2 kvadranty!
Správně lze proto pomocí uvedeného vztahu převést

pouze čísla z pravé části komplexní poloroviny
 (zeleně vyznačeno).
-2 2 Re Číslo C = -2+2j se po převodu do exponenciálního

tvaru zobrazí na číslo B!
 2   2 
arctan    arctan  
 2   2 
Obdobně číslo D = -2 -2j se zobrazí na číslo A.
D -2 B
 2  2
  Im  arctan    arctan  
 arctan   pro Re  0  2  2
  Re 
 
arctan  Im   180 pro Re < 0 Proto je potřeba při převodu čísel z levé komplexní
   poloroviny (se zápornou reálnou částí) přičíst k
  Re 
výslednému úhlu  (180°).
8
Operace s komplexními čísly
A1  A1 e j1   a1  jb1  A2  A2 e j2   a2  jb2 
• Pro sčítání a odečítání se používá algebraický tvar

A  A1  A2   a1  jb1    a2  jb2    a1  a2   j  b1  b2 
• Pro násobení a dělení se používá exponenciální tvar:

  A1  A2  e
j1 j 2 j1  2 
A  A1  A2  A1e  A2e fáze = součet fází
A1 A1e j1 A1 j1 2 

A  j 2
 e fáze = rozdíl fází
A 2 A2e A2
• Pro umocňování platí Moivreova věta:
An  An  e jn
9
Úvod do harmonických veličin
v elektrických obvodech,
fázory, imitance
Lineární obvody Opakování BEL1
ve stacionárním ustáleném stavu - SUS
• stacionární průběh nemění po dobu pozorování (teoreticky bez časového

omezení) svou velikost ani smysl
• v praxi se vžil název stejnosměrný (zkratka ss), což však není
terminologicky zcela správné
• napětí a proudy jsou proto charakterizovány jedinou hodnotou: značeny
velkými písmeny jako U a I
u(t) i(t)
U I
0 t 0 t
11
Determinované průběhy – periodické Opakování BEL1
• Hodnoty funkce se po určité době T, tzv. periodě, opakují:

i  t  kT   i  t  ,
kde k je libovolné celé číslo.
• Jednotkou periody je sekunda (s).
• Převrácená hodnota periody je kmitočet (frekvence) f, f 1 T
jednotka je Hertz (Hz)
Příklad: i  tk   i  tk  T   i  tk  2T  
i(t)
i(tk)
T 2T
0 tk tk+T tk+2T
t
Perioda T
Periodická funkce je plně určena svým průběhem v době jedné periody

12
Charakteristické hodnoty Opakování BEL1
periodických průběhů
• Periodická funkce je plně určena svým průběhem v době jedné periody
• Pro některé účely vystačíme se znalostí pouze určitých charakteristických
hodnot
• Časové hodnoty:
• perioda T
• kmitočet f
• úhlový kmitočet w
• počáteční fáze Y
• Amplitudové hodnoty:
• maximální hodnota Im
• střední hodnota (stejnosměrná složka) Is nebo I0
• střední absolutní hodnota Isa
• efektivní hodnota I, nebo také Ief , Irms
13
Střední hodnota (stejnosměrná složka) Opakování BEL1
• Je to průměrná hodnota časové funkce za dobu jedné periody

T
1
IS  I 0   i  t  dt
T0
• Fyzikálně se jedná o takovou hodnotu stacionárního proudu, který

přenese stejně velký elektrický náboj, jako proud původní
• Geometricky se jedná o výšku obdélníka s délkou hrany rovné době
periody a stejné ploše, jako je plocha vymezená původní funkcí
Im
i(t)
i(t) střídavý průběh
S  S  I 0T
S Im
S
I0 I0=0
S T T
0 t0 0 T/2
t t
S
-Im
14
Střední absolutní hodnota Opakování BEL1
• Je to průměrná absolutní hodnota časové funkce za dobu jedné periody

T
1
I sa   i  t  dt
T 0
• Geometricky se jedná o výšku obdélníka s délkou hrany rovné době periody a
stejné ploše, jako je plocha vymezená absolutní hodnotou původní funkcí
i(t) střídavý průběh i(t) absolutní hodnota průběhu

Im Im
S Isa
I0=0 T S
0 T/2 0 T/2 T
S t t
-Im
15
Efektivní hodnota Opakování BEL1
• Nejčastěji užívaná charakteristika v technické praxi - vyjadřuje

energetické účinky proudu
• Je to taková hodnota stacionárního proudu, který má za dobu jedné
periody stejné tepelné účinky jako proud původní
– energie přeměněná v teplo v lineárním rezistoru s odporem R
T
RI T   Ri 2  t  dt
2
• Z předešlé rovnice plyne definiční vztah pro efektivní hodnotu

T
1 2
I  i  t  dt
T 0
• Značí se velkým písmenem I (bez indexu), pouze v případě možné

záměny jako Ief , případně Irms (z anglického root-mean-square)
16
Harmonický průběh Opakování BEL1
• Jedná se o nejdůležitější souměrný střídavý periodický průběh, který nalézá

uplatnění v praxi i při teoretických úvahách
• Matematicky se dá popsat pomocí funkce sinus nebo kosinus
• Např. harmonický průběh proudu pomocí funkce sinus:
i  t   I m  sin wt  
• Im je maximální hodnota (A)

• w je úhlový kmitočet; jednotka radián za sekundu (rad.s-1)
2π
w  2πf 
T
• Y je počáteční fáze; jednotka radián (rad)
• Protože platí cos(x) = sin(x+/2), dojde při vyjádření harmonické funkce
pomocí kosinu jen ke změně fáze o /2 rad.
17
Harmonický průběh Opakování BEL1
u(t)
T - doba periody
Um
w - úhlový kmitočet (rad/s)
0
2π
U T/2 T t w  2πf
w T T
okamžitá hodnota počáteční fáze
u  t   U m  sin wt  U 
maximální hodnota fázový úhel
18
Harmonický ustálený stav - HUS
• Existuje pouze v lineárních obvodech
• Budicí zdroje - harmonické funkce sin(wt+), které musí mít shodný
kmitočet w
– proto všechny veličiny v HUS (proudy, napětí, toky, …) jsou
harmonickými funkcemi
• Ustálené amplitudy - stav po odeznění přechodných jevů (po
připojení, přepnutí, změně hodnot …)
HUS - důležitý stav

• pro silnoproudou elektrotechniku (výroba a rozvod energie, točivé i
netočivé stroje)
• pro slaboproudou elektrotechniku (přenos informace, měření …)
• z hlediska analýzy vlastností obvodů (symbolická analýza) –
podobnost s SUS (stejnosměrné obvody)
19
Motivace – k čemu je symbolická metoda?
Časová oblast Komplexní (Gaussova) oblast
Schéma reálného obvodu Symbolické schéma

i(t) I ZR  R
uz(t) R L Uz ZR ZL Z L  jw L
U C
Transformace U
ZC
1
ZC 
Musí být jw C
harmonický!
2. K.z. :  u t   0 2. K.z. : U  0
u z  t   u R  t   u L  t   uC  t  U z  U R  U L  UC  ZR  I  ZL  I  ZC  I
di  t  1 UZ
U m sin wt   R  i  t   L   i  t  dt I
dt C ZR  ZL  ZC
Řešení integrodiferenciální rovnice Řešení komplexní algebraické rovnice
Výsledek Zpětná Obraz výsledku

transformace I  I 
i  t   I m sin wt   (fázor)
20
Fázory
Časový průběh Gaussova rovina
Im
Im i(t) Matematický
model
Reálný svět
t i Im
Re
ti i
0
ti   i  wt i
w
Fázor proudu
j i v měřítku
Im  Im  e
Okamžitá
hodnota
i  t   I m sin wt  i  maximálních hodnot
j i Im v měřítku
I  I e  efektivních hodnot
2
21
Symbolická metoda řešení obvodu v HUS
u  t   U m  sin wt  U 
V symbolické metodě definujeme
komplexní okamžitou hodnotu napětí (komplexor) - u(t)
u  t   U me
jw t  u  alternativní značení „stříškou“ û  t 
V čase t = 0 je hodnota napětí u(t) daná komplexním číslem Um - tzv. komplexní
maximální hodnotou, stručněji fázorem maximální hodnoty
j u
Um  U me alternativní značení Û m
Imaginární část komplexní okamžité hodnoty napětí u(t) představuje okamžitou
hodnotu napětí
(jde vlastně o zápis transformace komplexoru zpět do časové oblasti)
u  t   Im u  t 
22
Fázory - transformace
Časový průběh Gaussova rovina
i(t)  Im
i  t   I m sin wt  i  I m  I m  e j i Fázor (maximální hodnoty)
i(t)  Im Komplexor
i  t   I m  e jw t  I m  e j i e jw t 
 Im  e 
j w t+ i 

i  t   Im i m  t   Im I me jwt   I m   cos w t+ i   j sin w t+ i  
Příklad
I m  2,5  e-j1,2   0,906  j2,33 A
i  t   2,5sin  314t  1, 2  A
Im
I  1, 77  e-j1,2   0, 641  j1, 65  A
2
23
Fázor
Fázor
• komplexní číslo, vyjadřující v komplexní rovině reálný
harmonický časový průběh (napětí, proudu)
• vyjadřuje maximální (resp. efektivní) hodnotu a počáteční fázi
(fázový posun)
• je to matematický model - symbol používaný v symbolické
metodě řešení obvodů v HUS
• Používá se zápis ve složkovém i exponenciálním (nebo
verzorovém) tvaru, např.:
I  12  j35 A I m  12e j0,52 A U  230120 V
24
Fázorové diagramy
Im
i(t)
u(t) Im  Im
Um Um
t i
tuti ti u Re
tu  i  wt i
 u  wt u
R
   u  i
u(t)
i(t) L
Posuv  je definován rozdílem
počáteční fáze napětí u a proudu i.
25
Souvislost komplexoru a fázoru
s harmonickým průběhem
Gaussova rovina Časový průběh
Im wt u(t)
u’’
u 0
u’ Re t
u
w
Rotující fázor u(t) komplexor (komplexní okamžitá hodnota)

u  t   u  j u  Um  e jwt  U m  e j u  e jwt  U m  e 
j wt  u 
Um  U m  e j fázor v měřítku maximální hodnoty
26
Základní operace symbolického počtu Sčítání a odčítání
Im A   a  ja 
C B   b  jb 
c
B Sčítání:
b
C  A  B   c  jc  
  a  ja    b  jb  
a 
A   a  b   j  a  b 
Re
0
b a c
27
Základní operace symbolického počtu Sčítání a odčítání
Im A   a  ja 
B   b  jb 
B
b
a 
b d
A
Re
0
b a Odčítání:
d  D  A  B   d   jd    A   B 
D   a  ja    b  jb  
B b   a  b   j  a  b 
28
Základní operace symbolického počtu Násobení a dělení
Násobení:
Im C C  A  B  C e j   A  B  e 
j   
C  A B
C   a  ja    b  jb  
A  ab  jab  ajb  j2 ab 
  ab  ab   j  ab  ab 
  
B
0  Re
A   a  ja   A e j
B   b  jb   B e j
29
Základní operace symbolického počtu Násobení a dělení
Im
D D  A/ B Dělení:
D
A A
 De j  e j   
B B B
0  Re D
 a  ja   b  jb 
. 
  
 b  jb  b  jb 
A   a  ja   A e j  ab  ab   j  ab  ab 

B   b  jb   B e j  b 2
 b 2

30
Základní operace symbolického počtu Násobení a dělení „j“
A  A e j
Násobení j: j  1 e jπ/2
Im
C  jA  A e jπ / 2  A e j  π / 2
otočení o /2
C π/2
A Dělení j: 1/j   j, tj. j2  1
 90
A
D    jA  A e jπ/2  A e 
j   π/2 
 j
0 -π/2  90 Re
otočení o -/2
D
31
Základní operace symbolického počtu Derivace a integrace
i t   Im e
jw t  
 I me jwt
Derivace:
di(t )
 jwI m e jwt  jwi  t 
Im
di  t  dt
dt wt
i t  násobení jw
= násobení w + posun o /2
w
π/2  90
I
Integrace:

Re 1 1
0 -π/2  90
 i  t  dt  I m e jwt
dt  I me jwt  i t 
jw jw
I /w
 i  t  dt dělení jw
= dělení w + posun o -/2
32
Vztah mezi u(t) a i(t) Opakování BEL1
u základních lineárních obvodových prvků
• vztah mezi dominantními obvodovými veličinami popisuje lineární
rovnice s konstantou úměrnosti (R, G, L, C, …)
Rezistor Induktor Kapacitor
NESETRVAČNÉ SETRVAČNÉ
i(t) i(t)
i(t) u(t) u(t)
u(t) L
R C
  L i q  C u
di du
u  R i uL iC
dt dt
33
Základní obvodové prvky v HUS Rezistor
i (t) u  R i Um u(t)
u(t) Im
R u t   ? i(t)
~  i  u
i  t   I m sin w t  i 
u  t   U m sin w t  u   R  I m sin w t  i 
Im Um
Um  R  Im  u  i
Im
   u  i  0  0
U
Re
I
34
Základní obvodové prvky v HUS Induktor
i (t) di Um
u(t) uL u(t) I
dt m i(t)
L
u t   ?
~ u
i  t   I m sin w t  i  ~ i
u  t   U m sin w t  u 
 π
u  t   L  I m sin w t  i    w LI m sin  wt  i  
d
dt  2  Im
Um   π/2 Im
U m  w LI m  u   i  π / 2
   u  i  π / 2 I U
Re
35
Základní obvodové prvky v HUS Induktor
Im
i (t)
Um
u(t)  Im
=
L 2
I
U
0 Re
induktivní reaktance X L  wL U m  w LI m  X L I m
   u  i  π / 2
di d
uL u  t   L i  t   jw L i  t  U m  jw L I m
dt dt
36
Poznámka k HUS
Harmonický průběh (HUS) Neharmonický průběh
i (t)
u(t)
L u(t) u(t) i(t)
i(t)
di ~ u
uL ~ i
dt Nejedná se o
HUS!
d sin wt   
 w cos wt   w sin  wt   Nedochází k
dt  2
Im posunu, ale ke
Fázový posun je změně tvaru!
důsledkem Um U I m
vlastnosti
Nelze použít
harmonické
funkce! I Re symbolické analýzy!
37
Základní obvodové prvky v HUS Kapacitor
i(t) 1
u   idt u(t) Um
u(t) C Im
i(t)
C u t   ?
i  t   I m sin w t  i  ~ i ~ u
u  t   U m sin w t  u 
Im
1 Im  π
u  t    I m sin wt  i  dt  sin  wt  i   Im
C wC  2
I   π/2
1
Um  Im  u  i  π / 2 Re
wC U
   u  i   π / 2 Um
38
Základní obvodové prvky v HUS Kapacitor
Im
i(t) Um

u(t) = 
2
C Im
I U
0 Re
1
kapacitní reaktance XC 
1 Um  Im  X C Im
wC wC
   u  i   π/2
1 1 1 1
u   idt u  t    i  t  dt  i t  Um  Ιm
C C jwC jwC
39
Impedance Z
Um  U m  e j u I m  I m  e j i
Exponenciální tvar Algebraický tvar
U U m U m j u  i 
Z   e  Z  e j   R  jX  
I Im Im
Z je komplexní konstanta ! rezistance reaktance
Induktor
Um  jw LI m  ZL  jw L
Kapacitor
1 1 1
Um  I m  ZC   j
jwC jwC wC
40
Imitance prvků v obvodu v HUS
Impedance Admitance
R
1
rezistor ZR  R YR   G
R
ZL  jw L 1
L
induktor YL 
jw L
C
1
kapacitor ZC  YC  jwC
jw C
1
Vzájemný vztah mezi impedancí a admitancí: Z
Y
41
Impedance – LC úloha 1A
• Pomocí generátoru a osciloskopu řízeného PC zobrazíte časové

průběhy harmonického napětí a proudu na různých impedancích
• Zobrazíte odpovídající fázorové diagramy
• Určíte změřenou hodnotu impedance a porovnáte s teoretickou
R4 L4
L
UR
34,8
IRL
42
Impedance Příklad 1
ZL roste lineárně s
Určete impedance prvků pro kmitočet Z kmitočtem
f = 50 Hz a jejich kmitočtovou závislost.
R = 20 , L = 31,8 mH, C = 212 mF
ZR nezávisí
na kmitočtu
w  2πf  2π  50  314,16 rad  s-1

0 w
R ZC klesá hyperbolicky
ZR
s kmitočtem
ZR  R  20 
L ZL
ZL  jw L  j314,16  31,8 103  j10 
C ZC
1 1
ZC     j15 
jw C j314,16  212 10 6
43
Impedance - příklad Příklad 2
Určete impedanci Z sériového obvodu pro kmitočet f = 50 Hz.

R = 20 , L = 31,8 mH, C = 212 mF
R L C
w  2πf  2π  50  314,16 rad  s-1
ZR  R  20 
ZR ZL ZC ZL  jw L  j314,16  31,8 103  j10 
1 1
ZC     j15 
jw C j314,16  212 10 6
Z  ZR  ZL  ZC   20  j5 
Z
44
Symbolická analýza (obvodu v HUS)
Oblast proměnné t Komplexní proměnná
R C Lineární transformace ZR ZC
u(t) U
i(t) I ZL
L
1 t di  t 
u t   R  i t     U  I   Z R  ZC  Z L 
C 0
i t dt  L
dt
Harm. veličiny u(t), i(t), … Komplexory u(t), i(t), …
Poč. hodnoty veličin u(0), i(0),… Fázory U, I, …
Hodnoty R, L, C Impedance ZR, ZL, ZC
(Charles Proteus Steinmetz 1893) 45

Symbolická analýza (obvodu v HUS)
Časová oblast Komplexní (Gaussova) oblast
Schéma reálného obvodu Symbolické schéma

i(t) I ZR  R
uz(t) R L Uz ZR ZL Z L  jw L
U C
Transformace U
ZC
1
ZC 
jw C
2. K.z. :  u t   0 2. K.z. : U  0
u z  t   u R  t   u L  t   uC  t  U z  U R  U L  UC  ZR  I  ZL  I  ZC  I
di  t  1 I
UZ
U m sin wt   R  i  t   L   i  t  dt ZR  ZL  ZC
dt C
Řešení integrodiferenciální rovnice Řešení komplexní algebraické rovnice
Výsledek Zpětná Obraz výsledku

transformace I  I 
i  t   I m sin wt   (fázor)
46
Časté chyby při výpočtech symbolickou metodou
• Komplexní čísla v prezentacích i skriptech jsou v souladu s normou

sázeny tučně, v ručně psaném textu je označujte „stříškou“:
ZAB  Z AB  e j ˆ  Z  e j
Z AB AB
• Rozlišujte fázor:
– Im v měřítku maximálních hodnot
– I v měřítku efektivních hodnot
ˆI  2  ˆI
m
• Nelze kombinovat oblast časovou a komplexní!
Îm  I m i  I m sin wt  i 
Îm  I m i  i  t   I m sin wt  i 
• Komplexní čísla ve složkovém tvaru důsledně závorkujte:
ẐAB  15  e j60   7,5  j13 
• Používejte paměti kalkulačky pro ukládání mezivýsledků, ušetříte čas a
vyvarujete se chyb daných přepisováním čísel.
• Pozor na jednotky úhlů (rad × deg) při dosazování do kalkulačky.
47
Analýza obvodů v HUS
pomocí SKM
Základní metody analýzy elektrických obvodů
S využitím symbolické metody můžeme aplikovat na obvody v HUS

stejné metody analýzy, jako na obvody SUS.
Metody analýzy
Pro speciální případy Univerzální metody
- metoda postupného zjednodušování - přímá aplikace Kirchhoffových z.

- metoda úměrných veličin - metoda smyčkových proudů (MSP)
- transfigurace - metoda uzlových napětí (MUN)
- princip superpozice - modifikovaná metoda uzlových napětí
- Thèveninova a Nortonova věta (MMUN)
49
Spojování zdrojů
Sériové řazení zdrojů napětí
U  U1  U2  ........  Un
U1 U2 Un
I I
U U U U
U U
Paralelní řazení zdrojů proudu
I I
I1 I2 In U I  I1  I 2  .......  I n U
I I I I
50
Spojování imitancí
Sériové spojení
U1 U2 Un I
I
Z1 Z2 U Z
U Zn
n
U  U1  U2   Un  I  Z1  Z2   Zn   I  Z Z  Zj
j1
Z  Z1  Z2   Zn
51
Spojování imitancí
Paralelní spojení Zkrácené značení:

I I Z  Z1 || Z2 || ...|| Zn
U U n
1
Y1 Y2 Yn Y Y   Yj Z  n
1
I1 I2 In
j1

j 1 Z j
Z  1/ Y
Speciálně pro 2 impedance:
Y1  1/ Z1 Yn  1/ Zn Z1Z 2
Z  Z1 || Z 2 
Y2  1/ Z2 Z1  Z2
I  I1  I 2   I n  U  Y1  Y2   Yn   U  Y Z1 Z2 Z
Y  Y1  Y2   Yn
52
Dělič napětí
U1
Z1 U1 =? U2 = ?
U Z2
U U2 Celková impedance obvodu je Z  Z1  Z2
I
U U
a proud obvodem I 
Z Z1  Z 2
Z1 Z2
proto napětí U1  I  Z1  U U2  I  Z2  U
Z1  Z2 Z1  Z2
53
Dělič napětí
Z1 Z2
U1  U U2  U
Z1  Z 2 Z1  Z 2
Z1
U1
I
U U
Z2 U2
U1 Z1

U2 Z2 U2 Z2

Závěr: Napětí se v napěťovém děliči dělí v
U Z1  Z 2
přímém poměru impedancí.
54
Dělič proudu
I1 =? I2 = ? Z1Z2
I1 I2 Protože U  IZ  I
I U Z1  Z2
I
Z1 Z2
jsou proudy větvemi:
(Y1) (Y2)
U Z2 Y1
I1  I I
Z1 Z1  Z 2 Y1  Y2
I1 Y1 I1 Y1 U Z1 Y2
  I2  I I
I 2 Y2 I Y1  Y2 Z2 Z1  Z2 Y1  Y2
Závěr: Proud se v proudovém děliči dělí

v přímém poměru admitancí.
55
Metody pro speciální případy
- metoda postupného zjednodušování
• Princip - postupné zjednodušování obvodu až na obvod obsahující jeden
zdroj a jednu imitanci
• Postupná náhrada
• sériově řazených prvků
• paralelně řazených prvků
Klady: Zápory:
• jednoduchá metoda • zdlouhavá a pracná metoda
• použití zákl. matem. operací • analýza pouze jednodušších obvodů s
• vhodné pro „ruční výpočty“ jediným zdrojem
• postup řešení je „individuální “
(vyžaduje zkušenost )
• některé obvody nelze takto řešit
(vyžadují např. aplikaci metody
transfigurace obvodu)
56
Metoda postupného zjednodušování Příklad 1
R1 L
Postupným zjednodušováním určete celkovou impedanci Z dvojpólu
podle obrázku při kmitočtu 50 Hz. Hodnoty prvků obvodu jsou:
R2 C R1 = 120 , R2 = 200 , L = 250 mH, C = 2 mF.
w   πf  314 rad  s -1 ,
Z R1  120 
Z R2  200 ,
Z L  jw L  j78,54 ,
ZR1 ZL
1
ZR2 ZC Z ZC    j1592 .
jw C
1
R2
Z Z jwC
Z  Z R1  Z L  R2 C  R1  jw L    316,9  j53,8   321, 49, 64 
Z R2  ZC R2 
1
jwC
57
Reálné zdroje, dualita zdrojů
Reálný zdroj U Reálný zdroj I

I Vzájemné přepočty I
zdrojů
1 U U
Zi  Zi U Ii
Yi 1 Yi
Yi  I
Ui U Zi
U i  I i Zi
Ui
Ii  Ii  I
Zi U
U  Ui   U  Ui  Zi I Yi
Parametry se určí ze stavu zdroje: napětí naprázdno U0 a proud nakrátko Ik
Ui  U 0 U0 Ii  I k Ik
Zi  Yi 
Ik U0
58
Metoda náhradního zdroje Příklad 2
i2  t   ?
R1 ZL 1
Z L  jw L  j10 , ZC =   j10 , U  100 V
I2 jwC
U
U ZC
R2
Ui ze stavu naprázdno Zi po vyřazení zdrojů
R1 ZL
w L  10 , 1/wC  10 , R1 ZL
R1 =R 2  10 , U Ui Zi
U ZC ZC
u  t   10 2 sin wt  V I1 R2
Zi
I2
Ui
U ZC R1  Z C
R2 Ui  U C  U  Z i  jw L  
R1  ZC R1  Z C
 j10 10   j10  10
 10   5  j5  V  j10     5  j5  
I2 
Ui 10  j10 10  j10 1  j
Zi  R2
5  j5 i2  t   0, 6324  sin wt  63, 43  A
I2   0, 4472  63,43 A
5  j5  10
59
Metoda náhradního zdroje Příklad 2
U  100 V u  t   10 2 sin wt  V
I 2   0, 2  j0, 4   0, 4472  63, 43 A i2  t   0, 4472 2  sin wt  63, 43 A
0 0,2 U U m  10 2
Re
u(t)
I m  0, 4472 2
63, 43
t
0
-0,4
I2
63, 43 i(t)
Im T
360
60
Příklad – náhradní zdroj Příklad 3
Určete parametry náhradních zdrojů (napěťového – Théveninova věta i proudového –

Nortonova věta) pro obvod dle obrázku.
Hodnoty prvků obvodu jsou: u(t) = 100sin(628t) V, R = 1 k, C1 = 1 mF, C2 = 4,7 mF.
u(t)
R U
U  100 / 2  70,710 V
R Ui
U C1 C2 U 1
ZC1 ZC2
ZC2    j338,8 
jwC2
ZC2  j338,8
Ui  U  70, 71 
R  ZC2 1000  j338,8 Ui
U
Zi
R
Zi   7, 281  j21, 49   22, 69  71, 28 V
ZC2
Ii Ui 22, 69  71, 28

I Yi Ii    70, 710 mA
Zi 320,9  71, 28
R  ZC2 1000    j338,8  1
Zi    Yi   1  j2,952   3,11671, 28 mS
R  ZC2 1000  j338,8 Zi
 103  j303,9   320,9  71, 28 
61
Příklad – realizace náhradního zdroje Příklad 3
Zi  103  j303,9   Ui Zi
U
Ui  22,69  71, 28 V
Varianta Théveninův zdroj + sériová kombinace
ui  t   Im Ui  e jwt   ui(t)
Ri Ci
 22, 69 2 sin  628t  71, 28  V
U
Ri  Re Zi   103  1
 jIm Zi    j303,9 
jwCi
1
Ci   5, 24 m F
628  303,9
62
Příklad – realizace náhradního zdroje Příklad 3
Zi  103  j303,9   Ui Zi
U
Ui  22,69  71, 28 V
Varianta paralelní kombinace (Y)
ui  t   Im Ui  e jwt  
ui(t) Ci
 22, 69 2 sin  628t  71, 28  V U

Ri
1 1
Yi   = 1  j2,952  mS
Zi 103  j303,9 
jwCi  jIm Yi   j2,952 mS
1 1
Ri    1 k
Re Yi  110 3 2,952 103
Ci   4, 7 m F
628
63
Metoda úměrných veličin Příklad 4
I UR1 I2
UL u2(t) =? u  t   U m sin wt   10 2 sin wt 
U ZL ZL = j10 ,
R1 R2 U2
U ZC
UC ZC = -j10 , R1 = R2 = 10 
IC
Volíme U2  1  1  j0  V
I2  U2 / R 2  1 / 10   0,1  j0  A UL  I2  Z L  j10  0 ,1   0  j V
UC 1  j
UC  U2  UL  1  j  V IC     0,1  j0,1 A
Z C   j10 
I  I2  IC  0,1  0,1  0,1j  0,1j A UR1  I  R1  10  j0,1   0  j V
U 10
U  UR1  UC  j  1  j  1  j2  V k    2  j4 
U 1  j2 

U2  k  U2   2  j4  1   2  j4   4, 4721e j63,43 V

Obdobně pro další obvodové
u2  t   U m sin wt  u   6,325sin wt  63, 43  V veličiny
64
Metoda Kirchhoffových rovnic Příklad 5
i(t) A L  0,5 H, R  120 , C  5 m F,

i1(t) i2(t) U  230 V, f  50 Hz
uL(t)
uC(t)
i t   ?
C L
u(t)
uR(t)
u  t   U m sin wt   230 2 sin 100πt  U  2300 V
S1 S2
R A: -I  I1  I 2  0
S1 : UC  U  0
S2 : U R  U L  U C  0
1 I1  jwCU  j100π  5 106  230  j0,3613 A
S1 : I1  U
jwC
I1 (1/ jwC ) j0,3613  ( j636, 6198)
I I2   
S2 : I 2 R  I 2 jw L  1  0 R  jw L 120  j157, 0796
jwC
 1,1635  e j0,9184   0, 7064  j0,9246  A
A : I  I1  I 2  0,7064  j0,5633  0,9035  0,6732 A
i  t   I m sin wt  i   1, 2777sin 100πt  0,6732  A

65
Metoda smyčkových proudů (MSP) Příklad 6
R1 L i2(t) Z L  j10 , Z C   j10 , R 1 =R 2  10 ,

u(t)
u  t   10 2 sin wt  V i2  t   ?
U C R2
 Z  I    U  U  100 V
ZL  R1  Z C ZC   IS1   U 
R1
 Z    
U
I2
 C R2  Z L  Z C   IS2   0 
U ZC R2
IS1 IS2
10  j10 j10  IS1  10
 j10    
 10   IS2   0 
10  j10 j10 
   10  j10 10   j10    j10    200  j100 
 j10 10 
2  j100
I 2  IS2    0,4472  63,43 A
10  j10 10   200 - j100
2      j100
 j10 0 i2  t   0,6324sin wt  63,43  A
66
Metoda smyčkových proudů (MSP) Příklad 6
U  100 V u  t   10 2 sin wt  V
I 2   0, 2  j0, 4   0, 4472  63, 43 A i2  t   0, 4472 2  sin wt  63, 43 A
0 0,2 U U m  10 2
Re
u(t)
I m  0, 4472 2
63, 43
t
0
-0,4
I2
63, 43 i(t)
Im T
360
67
Metoda uzlových napětí (MUN) Příklad 7
u1(t)
L Z L  j10 , Z C   j10 , R 1 =R 2  10 , u1  t   ?
u2(t)
u2  t   ?
u(t)
R1
u  t   10 2 sin wt  V
U C R2
 Y   U  I  U  100 V
1
YL 2  R11  Z C1  Z L1 Z L1   U10   I 
 1 1

1     
I U10 U20
  Z L R2  Z L   U 20  0 
I G2
G1 YC  0,1 j0,1   U10  1 
 j0,1 0,1  j0,1   U   0
0    20   
U 10
I   1 A
R1 10 1 j0,1   0,1 1 
1      0,1  j0,1  2      j0,1
0 0,1  j0,1  j0,1 0
 0,1 j0,1 

   0,1   0,1  j0,1   j0,1   j0,1   0,02  j0,01
 j0,1 0,1 j0,1
68
u1(t)
L Z L  j10 , Z C   j10 , R 1 =R 2  10 , u1  t   ?
u2(t)
u2  t   ?
u(t)
R1
u  t   10 2 sin wt  V
U C R2
   0,02  j0,01 1   0,1  j0,1 2   j0,1

1 0,1  j0,1
1
YL 2 U10    6,325  18,43 V
 0, 02  j0,01
U20
I U10 2  j0,1
I G2 U 20    4, 472  63,43 V
G1 YC  0, 02  j0,01
U2  U20   2  j4   4, 472  63,43 V
0
u2  t   6,325sin wt  63, 43  V
U1 - z původního schématu!
U1
ZL
U2=U20
U U1  U  U10   4  j2   4, 47226,57 V
U R1 U10
ZC
u1  t   6,325sin wt  26,57  V
R2
69
U  100 V u  t   10 2 sin wt  V
U1   4  j2   4, 47226,57 V u1  t   4, 472 2  sin wt  26,57 V
U2   2  j4  4, 472  63, 43 V u2  t   4, 472 2  sin wt  63, 43 V
U m  10 2
Im
U1 u(t)
26,57 U1m  4, 472 2 U 2m  4, 472 2 u1(t)
0 U
4
t
63, 43 Re
0
26,57
T
360 63, 43
-4
360
T u2(t)
U2
70
Analýza obvodu v HUS – LC úloha 2A
• Na jednoduchém obvodu v HUS (napájeném generátorem se

sinusovým průběhem napětí) změříte:
– proudy jednotlivých smyček a větví
– napětí v uzlech
• Naměřené hodnoty porovnáte s hodnotami určenými pomocí
MSP resp. MUN
I1 I2
UR1 UC1
A1 A2
R1 C1 I3
U A3
UC2 UR2
C2 R2
71
Vázané cívky
Vloženímmagnetické
Cívky bez vzájemné magnetického obvodu
vazby vznikne
(nesdílejí vazba tok)
magnetický
Cívky magneticky vázané v HUS
I1 M12
i1(t) 12
u2(t)
U2 L1 L2
L1 L2
12 sdílený magnetický tok

U2  jw M12I1
12  i1  t  Faradayův indukční zákon
Použití: d12 di
• transformátory u2  t    M12 1
dt dt
• vázané obvody s galvanickým oddělením
72
Transformátor
73
Vázané cívky v HUS
Náhrada vzájemné indukčnosti M zdroji indukovaných napětí
(v nevázaných induktorech)
I1 I2
I1 M12 I2
U1 UL1 UL2 U2
U1 U2
L1 L2
L1 L2
U12 U21
U1  jw L1I1 +jw M12I 2

U 2  jw L2I 2 +jw M12I1
U1  U L1  U12 U 2  U L2  U 21
Činitel (konstanta) vazby k U L1  jw L1I1 U L2  jw L2I 2
M12 U12  jw M 12I 2 U 21  jw M 12I1
k k  0,1
L1L2
74
Vázané cívky v HUS
Obrácená orientace vinutí cívek
I1 M12 I2 I1 I2
U1 UL1 UL2 U2
U1 U2
L1 L2
L1 L2
U12 U21
U1  jw L1I1 - jw M12I 2 U1  U L1  U12 U 2  U L2  U 21

U 2  jw L2I 2 - jw M12I1 U L1  jw L1I1 U L2  jw L2I 2
U12  jw M 12I 2 U 21  jw M 12I1
75
Vázané cívky v HUS – příklad MSP Příklad 8
I1
R1 I2 M12 I3 Vypočítejte proudy I1, I2, I3

I1 I2 I3
R1
ZL1 ZL2
U U
ZL1 ZL2
R2 IS1 IS2
U1 U2
ZC
U1  jw M12I3  jw M12IS2
U 2  jw M12I 2  jw M12  IS1  IS2  R2 ZC
 R1  R2  jw L1   R 2  jw L1  
   IS1   U  U1    U  jw M12IS2   U  jw M12 IS2 
1       
   R 2  jw L1  R2  jw L1  jw L2   IS2   U 2  U1   jw M12  IS1  IS2   jw M12IS2   jw M12IS1  2 jw M12IS2 
 jwC 
 R1  R2  jw L1   R 2  jw L1  
   IS1   U  U1    U  jw M 12IS2 
1    
   R 2  jw L1  R2  jw L1  jw L2   IS2   U 2  U1   jw M12IS1  2 jw M12IS2 
 
 jwC 
1  R1  R2  jw L1   R 2  jw L1  jw M 12  
IS1  I1  IS1     IS1    U 

 2 jw M 12  IS2   0 
   R 2  jw L1  jw M 12  R2  jw L1  jw L2  1
I 2  IS1  IS2
  jwC 
IS2  2 I 3  IS2

76
Impedance jako dvojpól
i(t) L I ZL
u(t) U
UL UR
R ZR
Im
Příklad: zářivkové svítidlo
UL U
0,35A L
230V 210V
100V

0 Re
UR I
Poznámka:
Tlumivka snižuje provozní napětí na zářivce, navíc se uplatňuje
při zapalování výboje (více v teorii přechodných dějů).
77
Fázorové diagaramy – LC úloha 4A
• Změříte napětí a proudy na různých impedancích složených z

prvků R L C
• Na základě naměřených hodnot sestrojíte fázorové diagramy
(grafickým postupem)
IC
C
I RL L
UR=UC
UL
IR R
U
U
UL

IC I
U I
UR=UC
IR
78
Impedance jako dvojpól Příklad 9
Příklad: Tzv. „srážecí“ impedance pro snížení napětí, například pro napájení
signalizační žárovky ze síťového napětí.
Pro žárovku 12V/1,2W: I

P 1, 2
R
I   0,1 A
U 12 C Ž
Úbytek napětí na C: ~230V
12V
50Hz
UC  U 2  U ž2  2302  122  229,7 V
Potřebná kapacita C:
Im UŽ
1 U C 229, 7
XC     2297  0 Re
wC I 0,1 I
1 1 
 C   1,39 μF
w X C 100  2297
Poznámka:
R vybíjí z bezpečnostních důvodů kondenzátor
po odpojení napájení. UC U
79
Impedance jako dvojpól Příklad 10
Příklad: Napájení LED napětím ~230 V

Potřebnou kapacitu „srážecího“ kondenzátoru lze určit podobně jako v předešlém případě.
R2 Pro proud LED cca 16 mA:

C = 220 nF
~230V C
R1 = 1 k
50Hz D1 D2 R2 = 1 M
R1
Poznámka:
D1 je nutná pro průchod střídavého proudu, každou z diod prochází jedna půlperioda
R1 omezuje nárazový proud při zapnutí,
R2 vybíjí z bezpečnostních důvodů kondenzátor po vypnutí.
80
Výkon v HUS
81
Výkon v HUS
i(t)
u(t) R L u  t   U m sin wt  u  Zjednodušení:    u  i

U C
i  t   I m sin wt  i   u  0   i  
u  t   U m sin wt  okamžitý výkon p t   u t   i t 
i  t   I m sin wt    p  t   U m I m sin wt   sin wt   
použitím : sin  sin   0,5  cos      cos     
p t  
Um Im
2
 cos   cos  2wt    
U m  2U , I m  2I
p  t   UI cos  UI cos  2wt   

82
Výkon v HUS
u, i, p R: cos = 1
p  t   U  I cos   U  I cos  2wt    p(t)
R
stálá (konstantní) kmitavá složka
složka i(t)
u, i, p u(t) wt
-  -  - 
stálá složka = U.I
= amplituda kmitavé složky
U∙I
U∙I ∙ cos
u, i, p L a C: cos = 0
p(t)
i(t)
wt
i(t)
 p(t)
C wt
u(t)
u(t)
okamžitý výkon p t   u t   i t  L stálá složka = 0
83
Výkon v HUS
Rozklad okamžitého výkonu p(t) na činnou pč(t) a jalovou pj(t) složku:
p  t   U  I  cos   cos  2wt      UI 1  cos  2wt   cos   sin  2wt  sin   
 UI cos  1  cos  2wt    UI sin  sin  2wt   pč  t   p j  t 
P Q
P  U  I cos  (W) činný výkon

p
Q  U  I sin  (var,VAr) jalový výkon pč(t)
pj(t)
p(t)
S U I (VA) zdánlivý výkon
Pro výkony platí tzv. trojúhelník výkonů
S 2  P2  Q2 wt
Účiník 
P U  I  cos 
cos   
S U I
84
Výkon v HUS
• Činný výkon P koná práci (mění se na Účinnost přeměny dodávaného

mechanickou, tepelnou nebo jinou formu užitné výkonu na výkon činný vyjadřuje
energie) účiník
• P P
Směr toku P se nemění, směřuje od zdroje ke cos   
spotřebiči, pulsuje v čase s kmitočtem 2f. S U I
QQQ
P2

• P1 Jalový výkon Q nekoná ve spotřebiči práci, ale
vytváří pole (magnetické v induktoru, elektrické v
kapacitoru)
• Směr toku Q se mění s kmitočtem 2f.
85
Výkon v HUS
Účinnost přeměny dodávaného

činného výkonu na užitečný výkon
vyjadřuje účinnost P
 2
P1
86
Komplexní výkon
 j u  j i I
S  UI
j i 
U U e I  I e I  I e
j u  j i j( u  i ) j
Z
U e  I e  U  I e  U  I e  U
 U  I  cos   jsin    P  jQ
P  ReS, Q  ImS, S  S
1
S  U  I  U m  I*m Při výpočtu z maximálních hodnot.
2
 U 
 U 2
S  U  I   U        U 2  Y Pozn.: U·U* = U2
Z  Z
S  U  I  Z  I  I  Z  I 2
87
Výkon Příklad 11
Pasivním dvojpólem protéká proud I = (5-j3) A a vytváří na něm I

napětí U = (80+j60) V. Určete komplexní výkon S činný výkon P,
jalový výkon Q, zdánlivý výkon S a dále účiník cos .
U Z
S  U  I  80  j60    5  j3   220  j540   583,1135,7 VA
P  ReS  220 W S  S  583,1 VA
Q  ImS  540 var
P 220
cos    0,377
S 583,1
88
Měření výkonu a práce
Wattmetr
měření činného výkonu
Indukční elektroměr
měření činné práce
89
Poznámka k měření výkonů
• Výkony na zátěži Z v HUS můžeme změřit pomocí tří měřidel:

V-metru, A-metru a W-metru
• Činný výkon P je přímo změřen wattmetrem
• Zdánlivý výkon S určíme jako součin naměřeného napětí a proudu
• Jalový výkon Q se dopočítá z trojúhelníku výkonů
S  UZ  IZ  VA 
Q  S 2  P2  VAr 
IZ
A W
UZ
V Z
90
Výkonové přizpůsobení
Zi
Z =R+jX Obecná zátěž
U
Ui Zi=Ri+jXi Vnitřní impedance zdroje
I Z
Přenos maximálního výkonu P ze zdroje do zátěže?
  


P  ReS  ReU  I   Re Ui
* Z Ui
 
 Z i  Z  i
Z  Z  
 2 R  jX 
 Re U i 
 
 R  Ri  j  X  X i   
   R  R i  j  X  X i  
 
U i2  R  
 0, 0
 R  Ri 
2
 X  Xi 
2 R  Ri , X   X i 
R X

P

R
 0,5 Pmax 
U i2 ZZ *
 P Ri  R 4 Ri i
91
Kompenzace jalového výkonu
• Jalový výkon Q nekoná užitnou práci Příklad: zářivkové svítidlo

• Jalový proud ovšem zatěžuje přenosovou I1 L
soustavu, kde způsobuje ztráty
U
 Q je nutno minimalizovat kompenzací
I1 L
U
R
92
V praxi jde většinou o induktivní zátěž (Q kladné) a kompenzuje se kapacitami (Q záporné).
I1 L I2 L I3 L
U U Ck U Copt
R R R
I1  I 2  I3  min.
P P P=S QL-QC=0

 QL-QC
QL S
S
QC
Bez kompenzace Částečná kompenzace: Optimální kompenzace:

QL – QC 0 cos   1 QL – QC = 0 cos  = 1
93
Bez kompenzace Částečná kompenzace
L QL-QC L QL
QL
Ck
R R
Jalový výkon je přenášen

lokálně, „přelévá“ se mezi C a L
P P
Tlumivka zářivky s
 kompenzačním  QL-QC
kondenzátorem
QL S
S
QC
94
Kompenzace jalového výkonu Příklad 12
I1 L Zářivkové svítidlo napájené ze sítě 230V/50Hz má spotřebu 38 W a

U
účiník cos  = 0,65. Určete:
a) odebíraný proud I1 a jalový výkon Q
R
b) vhodnou velikost kompenzačního C pro cos  = 1,
c) proud I2 odebíraný při kompenzovaném zapojení.
P 38
a) P  U  I1 cos  I1    0,254 A
U cos 230  0,65
Q U  I1   P2   230  0,254  382  44,37 VAr
2 2
U2
b) Kompenzační C musí mít stejný jalový výkon (s opačným znaménkem) QC 
ZC
I2
U2 1 QC 44,37
L Z    C    2,67 μF
QC wC wU 2π  50  230
U C 2 2
C
R
P 38
c) Při optimální kompenzaci je Q=0 (cos  = 1) a platí: I 2    0,165 A
U 230
95
Centrální kompenzátor jalového výkonu
Jištění
Stykače
3fáz. kondenzátory
různých hodnot C
96
Regulátor ovládající
připojování kondenzátorů
dle aktuálního cos 
Jištění
Stykače
3fáz. kondenzátory
různých hodnot C
97
Vlastnosti základních pasivních
lineárních obvodů 1. řádu (RC, RL)
98
Dvojbrany Opakování BEL1
I1 I2 Admitanční rovnice dvojbranu:
 I1   y11 y12   U1 
I    y   
U1 U2  2   21 y 22   U 2 
Impedanční rovnice dvojbranu:
 U1   z11 z12  I1 

U   z   
 2   21 z 22  I 2 
Hybridní rovnice dvojbranu:
 U1   h11 h12  I1 

Dvojbran:  I   h   
 2   21 h 22   U 2 
• Má vstupní bránu a výstupní bránu
• Lze chápat jako „černou krabičku“ s dvěma dvojicemi svorek
• Dvojbran je popsán vztahy mezi U a I na branách, popisuje se maticovou
rovnicí (např. admitanční Y, impedanční Z,…)
99
Výpočet pomocí MUN Opakování BEL1
Výpočet přenosu napětí naprázdno KU0:

KU 
U VÝST 1
U10 
U VST 
2
U 20 

2
 2
 20    2 K U0 
U
K U0
U10 1 1 1

Výpočet vstupní impedance naprázdno Zvst0:
U VST U10 1 U10 1 1 1 1

Z VST  Z VST0  U10  Z VST0    Z VST0  
I VST I  I I  I 
100
Pasivní lineární setrvačné obvody
Setrvačné obvody
Setrvačné obvody (dvojbrany)
Vložené Parazitní
1. řádu 2. řádu vyšších řádů
Použití: Úprava signálu (dáno počtem akumulačních prvků, tedy řádem dif. rovnice)
(kmitočtově závislé děliče)
RC R CR C PRO u
R L C
u1 u2 u1 R u2
C
SRO
LR L RL R
u1 R L u2
u1 R u2 u1 u2
L C
101
Setrvačný (integrační) článek RC
R Z rovnice pro kapacitor:
1
u2  t    i1  t  dt
u1(t) u2(t)
i1(t) C
C
u1  t   u2  t 
i1  t  
1 R
u2  t    u1  t  dt u2  t   u1  t 
RC
u1  t 
i1  t  
t  R C R
časová konstanta
Použití:
- získání integrálu časového průběhu
- odstranění šumu ze signálu (vyhlazení)
102
Setrvačný (integrační) článek RC
1
u2  t    u  t  dt
Harmonický průběh t 1
Neharmonický průběh
u1(t) u1(t)
u2 << u1 u2 << u1
u2(t) u2(t)
R
Není-li u2 << u1, je u2(t) nutno řešit pomocí diferenciální rovnice.
u1(t) u2(t)
C
Analýza je jednoduchá jen pro harmonický ustálený stav.
103
Vlastnosti článku RC pro HUS
R
I1 R
u1(t) u2(t) U1
i1(t) C U
U2
u1  t   U1m sin wt  ZC
u2  t   U 2m sin wt   u 
i  t   I m sin wt   i  U1
U 2  Z CI1 
ZC
I1  U1
R  ZC R  ZC
Napěťový přenos RC článku:

1 1
K U w  
U w  ZC jw C 1 1  jwt
K U w   2   
U1 w  R  Z C R  1 1  jw RC
U2 w   K U w   U1 w 
jw C
104
Fázorový diagram RC článku
R U1 U1
I 
R  ZC R  1
U1 U2=UC jw C
U I
ZC 1
U1  U R  UC  R  I  I
jwC
I I
UR  UR
UC U1
 U1
UC   90
w→0 Oblast přenosu w→∞ Oblast „kvaziintegrace“
105
Hodograf RC článku
R
U 2 w  1
U2 K U w   
U1
U I1 U1 w  1  jw RC
ZC
K U w    w0  KU  1
K U w  0 
0 0,5 1
Re w   KU  0
w w  wmez 
1

1
RC t
-j0,5
K U w  wmez wmez
Im 1 1 1 j
K U wmez       0,5  j0,5
1  jwmez RC 1 j 2
106
Pracovní oblasti RC článku
OBLAST INTEGRACE OBLAST PŘENOSU
K U w    K U w  0 
0 0,5 1
Re
K U w  wmez  1 1
K U w  wmez  K Umez    j   K Umez  e j
-j0,5 2 2
wmez
Im 2 2
K U w  wmez  1 1
K Umez       
1
 0, 707
   
2 2 2
1 1   45
wmez  
RC t U 
K Umez(dB)  20log  2   3, 0103 (dB)
 U1 
107
Modulová a fázová charakteristika RC článku
R
U1 U2 U 2 w  1
K U w    K U w   e
j w 
U I1 
ZC U1 w  1  jw RC
Hodograf - Modulová
komplexní kmitočtová Argumentová
kmitočtová charakteristika (fázová)
charakteristika kmitočtová
1 charakteristika
1 K u (w ) 
K U (w )  1  (w RC ) 2
1  jw RC  (w )  arctan(w RC )
0 0,5 1 1
0
Re K u w   w 
 w 
0.9
-10
0.8
-20
w 0.7 -30
0.6 -40
K u w  0.5 -50
0.4 -60
-j0,5
wmez
0.3 -70
w
0.2 wmez -80 w
Im 0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
wmez
-90
0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
108
Logaritmické charakteristiky RC článku
R
 U w  
K U(dB) w   20log  K U w    20log  2  (dB)
U1 U2 U
 1  w  
U I1
ZC
K u dB w 
Bodeho asymptoty
-5 3 dB
-10
-15 Log. modulová

-20
kmitočtová
charakteristika
-25
-30
-35
-20 dB/dek
-40  w 
log  
-45
 wmez 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
109
Logaritmické charakteristiky RC článku
R
 U w  
U1 U2 U
 1  w  
U I1
ZC
0
 w  -10
Log. argumentová
-20 kmitočtová
charakteristika
-30
-40
45
-50
-60
-70 Bodeho asymptoty

-80  w 
log  
-90
 wmez 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
110
RC článek - shrnutí
R Filtr typu dolní propust (DP)
U1 U2 K u dB w 
0
U I1 -5 3 dB
KU(dB) (w)
ZC -10
-15
-20 Pásmo
U w  1 -25 propustnosti
K U w   2   K U w   e j w 
U1 w  1  jwt
-30
-35
-40  w 
log  
KU(dB) w   20log  KU w  
-45
 wmez 
(dB) 10
-2
10
-1
10
0
10
1
10
2
t  R C 1 1
0
w  wmez    w  -10
RC t -20  (w)
-30
R w  wmez 45
-40
-50
1 -60
u2  t    u1  t  dt
u1(t) u2(t) -70
i1(t) C
t -80
-90
 w 
log  
 wmez 
u2  t   u1  t 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
111
Vazební (derivační) článek CR
C u2  t   R  i1  t 
u1(t) R u2(t) Z rovnice pro kapacitor:
i1(t)
d  u1  t   u2  t  
i1  t   C
dt
du1  t  u2  t   u1  t 
u2  t   RC du1  t 
dt i1  t   C
dt
t  R C
časová konstanta
Použití:
- získání derivace časového průběhu
- odstranění stejnosměrné složky signálu
112
Vazební (derivační) článek CR
du1  t 
u2  t   t
Harmonický průběh dt Neharmonický průběh
u1(t) u1(t)
u2 << u1 u2 << u1
u2(t)
u2(t)
C
Není-li u2 << u1, je u2(t) nutno řešit pomocí diferenciální rovnice.
u1(t) R u2(t)
Analýza je jednoduchá jen pro harmonický ustálený stav.
113
Vlastnosti CR článku pro HUS
C
I1 ZC
u1(t) R u2(t)
i1(t)
U1
U
U2
R
u1  t   U1m sin wt 
u2  t   U 2m sin wt   u 
i  t   I m sin wt   i  I1 
U1
U 2  RI1 
R
U1
R  ZC R  ΖC
Napěťový přenos CR článku:

U 2 w 
R R jw RC K U w  
jwt
K U w     
U1 w  R  Z C R  1 1  jw RC 1  jwt
jw C
U2 w   K U w   U1 w 
114
Fázorový diagram CR článku
ZC U1 U1
I 
R  ZC R  1
U1 U2=UR
U R jw C
I
1
U1  UC  U R  I  RI
jwC
I
I
 UR
 UR
U1 U1
UC
UC
  90
w→∞ Oblast přenosu
w→0 Oblast „kvaziderivace“
115
Hodograf CR článku
ZC
U 2 w  jw RC
K U w   
U1
U R
U2 U1 w  1  jw RC
I1
K U w  wmez  w0  KU  0
Im
wmez
w   KU  1
j0,5
w
1 1
w  wmez  
RC t
K U w   
Re
0 0,5 1
K U w  0 
jwmez RC j j 1  j
K U wmez       0,5  j0,5
1  jwmez RC 1  j 2
116
Pracovní oblasti CR článku
OBLAST DERIVACE OBLAST PŘENOSU

Im
wmez
j0,5
w K U w  wmez 
K U w  wmez 
K U w  wmez 
K U w    1 1
Re K Umez    j   K Umez  e j
0 0,5 1 2 2
K U w  0  2 2
1 1 1
1 1 K Umez         0, 707
wmez      
2 2 2
RC t
  45
U 
K Umez(dB)  20log  2   3, 0103 (dB)
 U1 
117
Modulová a fázová charakteristika CR článku
ZC
U1 U2 U 2 w  jw RC
R
K U w    K U w   e  
j w
U
I1 
U1 w  1  jw RC
Hodograf - Modulová
Argumentová
komplexní kmitočtová
(fázová)
kmitočtová charakteristika
kmitočtová
charakteristika charakteristika
w RC
jw RC K u (w ) 
K U w   1  (w RC ) 2  w   arctan 
 1 
1  jw RC 
 w RC 
90
K u w  1  w  80
0.9
70
wmez 1
0.8
0.7 60
j0,5
w
2
0.6
50
0.5 +45°
40
0.4
Ku(w) 0.3 30
0.2
20
0.1 w
wmez 10 w
0
wmez
0  w  0,5 1 0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
0
Re 0 0.5 1 1.5 2 2.5 3 3.5 4
118
Logaritmické charakteristiky CR článku
ZC  U w  
U1 U2 U
 1  w  
U R
I1
K u dB w 
-5 3 dB
-10
Bodeho asymptoty
-15
Log. modulová
-20
kmitočtová
-25 charakteristika
-30
+20 dB/dek
-35
-40  w 
log  
-45
 wmez 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
119
Logaritmické charakteristiky CR článku
ZC  U w  
U1 U2 U
 1  w  
U R
I1
90
 w  80
Log. argumentová
70 kmitočtová
charakteristika
60
50
45
40
30
20 Bodeho asymptoty
10  w 
log  
0
 wmez 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
120
CR článek – shrnutí
ZC Filtr typu horní propust (HP)
U1 U2 0
U R K u dB w 
-5 3 dB
KU(dB) (w)
I1 -10
-15
-20
Pásmo
U w 
propustnosti
jw RC
-25
K U w   2   K U w   e j w  -30
U1 w  1  jw RC -35
-40  w 
log  
KU(dB) w   20log  KU w  
-45
 wmez 
(dB) 10
-2
10
-1
10
0
10
1 2
10
t  R C 1 1 90
w  wmez    w  80
 (w)
RC t 70
60
C w  wmez 45
50
40
u1(t) du1  t 
30
R u2(t)
i1(t) u2  t   t 20
 w 
dt 10
0
log  
 wmez 
u2  t   u1  t 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
121
Články LR a RL
Integrační LR článek Derivační RL článek
ZL R
U1 U2 U1 U2
U R U I1 ZL
I1
jw L jwt
K U w  
R 1
K U w    
R  jw L 1  jwt R  jw L 1  jwt
L
časová konstanta t
R
Problémy s reálnou cívkou - omezené Q, parazitní C
122
Shrnutí vlastností základních článků 1.řádu
Setrvačný (integrační) Vazební (derivační)

článek RC článek CR
R ZC
U1 U2 U1 U2
I1 R
I1
ZC
U 2 w 
 K U w   e  
j w
K U w  
U1 w 
123
Shrnutí vlastností základních článků 1.řádu
U 2 w  Z2
I1 Z1 K U w    I1 Z1
U1 U1 w  Z1  Z2 U1
U U
U2 U2
U2 w   K U w   U1 w 
Z2
Z2
1 jw RC
K U w   K U w  
1
wmez 
1  jw RC RC
1  jw RC
OBLAST OBLAST
INTEGRACE PŘENOSU w  wmez Im
wmez
j0,5
w
0 0,5 1
Re
w  wmez
w
Re
0 0,5 1
-j0,5 OBLAST OBLAST
wmez PŘENOSU
Im DERIVACE
124
0 0,5 1 wmez
 w 
Re HODOGRAF - komplexní j0,5
w
w Ku(w)
K u w 
1 jw RC
-j0,5
wmez
K U w   K U w   0  w 
0,5 1
Im 1  jw RC 1  jw RC Re
0
Log. modulová
K u dB w 
-5
3 dB
-10 kmitočtová
-20 dB/dek +20 dB/dek
-15
charakteristika
w RC
K U w  
-20
K U(dB) w   20log  KU w   (dB) 1  w RC 

-25 2
1
K U w  
-30
 w 
1  w RC 
-35
2
-40 log  
-45
 wmez 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
Log. argumentová 90
 w 
kmitočtová 80
0º → -90º charakteristika 70 +90º → 0º

60
 w   arctan  w RC  45
50
40
30
 1 
 w   arctan 
20
  w 
 w RC 
10 log  
0
 wmez 
-2 -1 0 1 2
10 10 10 10 10
125
Článek RC – souvislost KU a časových průběhů
R
u1 u2 oblast přenosu
C
w wmez
1
KU   0,707
2
KU(dB) (w)   -45°
w  wmez
oblast integrace
w  wmez
 (w)
126
Článek CR – souvislost KU a časových průběhů
C
u1
R
u2 oblast přenosu
w wmez
KU(dB) (w)
1
KU   0,707
2
  +45°
w  wmez
oblast derivace
w  wmez
 (w)
127
Fourierova harmonická analýza Opakování BEL1
(rozklad na harmonické složky)
Periodický signál: SPEKTRUM periodického signálu
f t   f t  k  T 
k  0,  1,  2,...
w1  2πf1

f  t     ck sin  kw1t  k  
k 0
128 128
Přenos neharmonického signálu
Obdélníkový signál Výstupní signál
R
u1(t) u2(t)
C
w1 1 w1
1. harmonická U1 wk    U 2 wk 
0 1  jwk RC 0
t t
R
3. harmonická w3 w3
U1 U2
0 C 0
t t
5. harmonická w5 w5
0 0
t t
další harmonické wn wn
129
Neharmonické signály v setrvačných obvodech
RC (integrační)článek
u1(t) u2(t) t
C
oblast přenosu w wmez
w  wmez
oblast integrace w wmez

130
Neharmonické signály v setrvačných obvodech
CR (derivační) článek
u1(t) R u2(t) t
oblast derivace w wmez
w  wmez
oblast přenosu w wmez

131
Všepropustný článek
U1/2
R
UR UR w roste
R1
U1 U2
U U2
U1/2 C UC U1/2
R1 UC
1 U2
jwC 1 R jw RC
U C  U1  U1 U R  U1  U1
1 1  jw RC R
1 1  jw RC UR
R U2
jwC jwC U1/2
U1 1 U U 1  jw RC
U2  UC   U1  1  1 
2 1  jw RC 2 2 1  jw RC
U1 1  w RC   e
2  jarctan w RC 
U UC
   1  e 2 jarctan w RC 
2 jarctan w RC  2
1  w RC   e
2
U 2 w 
 0,5  e 
j 2 arctan w RC  
K U w   Použití: Jako tzv. „fázovací článek“
U1 w 
132
Využití CR článku
Unap
R1 R2 R3
U
T2
C1
T1
U2
U1 R4
Vazební článek (oddělení ss složky)
Derivační článek
(získání krátkého spouštěcího impulsu)
133
Využití CR článku
Zapojení 3stupňového zesilovače

s vazebními články
Totéž zapojení, výpočtové schéma

pro střídavé signály
134
Kaskádní řazení článků
K U  K U1  K U2 K Un
K U  K U1  K U2 K Un
  1   2  ......   n
Následující dvojbran nesmí příliš zatížit dvojbran předcházející
Z vst2 Z výst1 ,
Z vst3 Z výst 2 , atd.
Alternativně lze vřadit oddělovací zesilovače
RC obvody s aktivními prvky (OZ) všechny typy filtrů DP, HP, PZ, PP, FČ
Příklad PP :
135
Využití CR a RC článků
CR jako vazební článek

resp. filtr HP
RC jako filtr DP
Kaskádní řazení článků
Oddělovač synchronizačních impulzů v televizoru Salermo
136
Wienův článek
R C
-8
Ku (dB)
-10
U1 U2
R -12
C
-14
1
K U w  
-16
 w w  1
3  j  mez  -18 wmez 
 wmez w  RC
-20
-22 -1 0 1
w/w0
10 10 10
150
˚
Oscilátor s WČ 100
Wienův článek:
50
• Je pásmová propust 2. řádu
• Nejčastěji jsou hodnoty obou R a obou C shodné 0
• Při mezní kmitočtu je přenos 1/3 a fázový posun 0
• Používá se v oscilátorech pro kmitočty do řádu -50
100 kHz
-100
• Nevýhodou je velká šířka pásma (proto malá
stabilita kmitočtu oscilátorů s WČ) -150 -1 0 1
w/w0
10 10 10
137
Vlastnosti základních pasivních
lineárních obvodů 2. řádu
(rezonanční obvody RLC)
138
Kmitavý obvod LC a RLC
• Kmitavý obvod LC: Energie se přelévá z elektrického pole C do

magnetického pole L a zpět  kmitavý děj (harmonický)
• Vložením R vznikne exponenciálně tlumený kmitavý děj (část
energie se umořuje v R ve formě tepla)
139
Kmitavý obvod LC a RLC
• Kmitavý obvod LC: Energie se přelévá z elektrického pole C do

magnetického pole L a zpět  kmitavý děj (harmonický)
• Vložením R vznikne exponenciálně tlumený kmitavý děj (část
energie se umořuje v R ve formě tepla)
R
I C
L
140
Sériový rezonanční obvod RLC (SRO)
1  1 
Z  Z w  e
L j w 
U R
 R  jw L   R  j w L  
U I C jw C  w C 
Impedance
Z w   R 2  w L  1/ wC 
2
Z w 
 w L  1/ wC 
 w   arctan  
 R 
 1  1
w
 r L  0 wr L 
0
Z wr   R w  wr 
C wr C
90
REZONANCE
(Thomsonův vzorec)
 w  0  wr   0
1 1
wr  , fr 
LC 2 LC
90
wr 141
U 1
I w    I w  e
jY I w 
R L U
Z w 
U
 1 
R  j w L 
U I C

 wC 
I w  Ir  U / R Rezonanční
křivka Při rezonanci =0
U
Ir
Ir 
2 proud je maximální R
Im wmd I w 
B  wmh  wmd
w w
j0,5
wmd wmh Ir
90 B
 I w  Mezní kmitočty
45 0 i 0,5 U 1
Re
0
45
90 wr
-j0,5
Hodograf
šířka pásma propustnosti B (rad/s, Hz) wmh
142
U U 1
I w  
U/R Ir
 wr  I w   
Z w   1  LC w L  w w  1  jQS F
R  j w L  1 j r   r 
 wC  R  wr w 
Rezonanční křivka činitel jakosti SRO

I w  Ir wr L
I w  
1 1 L
QS   
Ir
1  QS2 F 2 R wrCR R C
2
činitel rozladění
w wr f f r
QS roste F   
wr w f r f
fr Empirický vztah,
B
QS platí pro QS > cca 5
B klesá s QS
w šířka pásma
143
Fázorový diagram SRO
1  1 
Z  R  jw L   R  j w L 
U R L jwC  wC 
U I C U R  UC  U L  U  0  U  U R  UC  U L
1
U U R  R  I , U L  jw L  I , UC  I
Rezonance: Ir  , U R  U, jwC
R
wr L UL
ULrez  jwr L I r  j U  j QS U U
R UL+UC w  wr
1 1 RL
UCrez   Ir   j  U   jQS U
jwr C wr RC UR
I
UC
ULrez  jQS U
I Napětí na C a L
je při rezonanci UL
UR = U maximální a je UR w  wr
Q-násobkem U! I
UCrez   jQS U RC
UL+UC
Praktické důsledky – využití jevu rezonance UC U
144
Rezonanční obvody – LC úlohy 5A a 6A
• U obvodů SRO a PRO v HUS proměříte kmitočtovou závislost

napětí UC
• Ověříte vliv odporu na činitel jakosti Q a šířku pásma B
SRO I PRO
I L
RA Ri
Ug L C
G V UC
RB
Ug C UC Rn
V V RL
Rezonanční křivka SRO

3000
UCmax
RA
2500
UC max
2000
2
UC (mV)
1500 UCmax RB
UC max
1000 2
B
500
0
30 35 40 45 50 55 60
f (kHz)
145
Měření činitele jakosti
Pro měření činitele jakosti cívek se používá Q-metrů

• Změnou kmitočtu se najde rezonance, pak podíl napětí Uc a napětí
generátoru dá činitel jakosti Q
1
U Crez   Ir 
R L jw r C
U f
~ C V-metr
1
j  U   jQS U
wr RC
146
LCR metry
• Q-metry jsou vytlačovány komplexnějšími přístroji - měřiči

impedancí (tzv. LCR metry)
• Slouží k měření obecných dvojpólů
• Měří: f, C, L, R, Q, tan 
Paralelní rezonanční obvod RLC (PRO)
1  1 
Y  Y w  e
j w 
G  G  jw C   G  j wC 
w L 
U
I I L C jw L 
Admitance
Y w   G 2  wC  1/ w L 
2
Y w 
 wC  1/ w L 
 w   arctan  
 G 
 1  1
w
 r C  0 wr C 
0
Y wr   G w  wr 
L wr L
90
REZONANCE
(Thomsonův vzorec)
 w   wr   0
0
1 1
wr  , fr 
LC 2 LC
90
wr 148
I 1
U w    U w  e
jY U w 
G I
Y w 
U
I L C  1 
G  j wC 
I

 w L 
U w  Ur  I / G Rezonanční
křivka Při rezonanci =0
I
Ur 
Ur
2 napětí je maximální G
Im wmd U w 
B  wmh  wmd
wmd wmh w j0,5
w Ur
90
Mezní kmitočty B
 U w  45
0 U 0,5 I 1
Re
0
45
90 wr
-j0,5
Hodograf
šířka pásma propustnosti B (rad/s, Hz) wmh
149
I I 1
U w  
I/G Ur
 wr  U w   
Y w   1  LC w C  w w  1  jQP F
G  j  wC  1 j r   r 
 w L  G  wr w 
činitel jakosti PRO

Rezonanční křivka
U w  wrC 1 1 C
U w  
Ur QP   
Ur G wr LG G L
1  QP2 F 2
2
činitel rozladění
w wr f f r
QP roste F   
wr w f r f
fr Empirický vztah,
B
QP platí pro QP > cca 5
B klesá s QP
w šířka pásma
150
Fázorový diagram PRO
1  1 
YG  jwC  G  j wC 
w L 
G
I I L C
U jw L 
IG  IC  I L  I  0  I  IG  IC  I L
1
I I G  G  U , I C  jwC  U , I L  U
rezonance : Ur  , IG  I jw L
G
IC
wC
I Crez  jwr C Ur  j r I  jQP I IL+IC
I
w w
G r
RC
1 1
I Lrez   Ur   j I r   jQP I IG
U
jwr L wr LG IL
I Crez  jQP I
U IC
IG w  wr
IG = I Proud procházející C a L U
je při rezonanci RL
maximální a je IL+IC
I Lrez   jQP I I
Q-násobkem proudu I! IL
151
Paralelní rezonanční obvod RLC
Teoretická varianta zapojení Praktická varianta zapojení
1 U
G
L
U  R  jw L  L C
I I C jw C I
Z I
1
R  jw L 
jw C R
Ideální induktor!
1/ G
U w   I Reálná cívka (ztrátová)
1  jQP F
1 L R
 R  jw L  
CR Porovnáním jw C C jw C
G U w   I  Z  I
R  jw L 
1
I

R  j w L 
1 
L jw C  wC 
L 1
Přepočet z praktické  R
varianty zapojení U w   I
CR jwC V praxi je w 
1  jQP F L
152
Použití RLC v zapojení jako dvojbran
jako kmitočtové filtry 2. řádu typů: DP, HP, PP, PZ (podle zapojení a parametrů)
DP – dolní propust U w  Z2 HP – horní propust

K U w   2 
R L
U1 w  Z1  Z 2
U1 U2 U1 R C U2
C
L
KU (db) Logaritmická modulová
KU (db)
40 kmitočtová charakteristika
40
Q=20 Q=20
20
Q=3
± 40 dB/dek
20
Q=3
0 0
Q=1 Q=1
-20 -20
-40 -40
0.1 1
w / wr 10 0.1
 (°)
1 w / wr 10
 (°)
0 180
Q=3 Q=20 Q=3 Q=20
-30 150
-60 Q=1 120 Q=1
Semilogaritmická argumentová
-90 90
-120 60
-150 30
-180 0
0.1 1 w / wr 10 0.1 1 w / wr 10
153
Použití RLC v zapojení jako dvojbran
PP – pásmová propust PZ – pásmová zádrž
U 2 w  Z2
C L K U w    R
U1 w  Z1  Z 2
U1 U2 U1 L U2
R
C
KU (db) Logaritmická modulová
KU (db)
10 kmitočtová charakteristika
10 Q=5 Q=20
0 0
Q=3
Q=1
-20 -20
-40 Q=20 -40

Q=200
-60 -60
0.1 1 w / wr 10 0.1 1 w / wr 10
 (°)  (°)
Semilogaritmická argumentová
90 90
Q=20 Q=200
60 60
30 Q=3 30 Q=20
0 0
-30 -30 Q=5
-60 -60 Q=1
-90 -90
0.1 1 w / wr 10 0.1 1 w / wr 10
154
Praktické použití rezonančních obvodů
Příklad využití DP a HP
Reproduktorové výhybky (zde dvoupásmová soustava)
155
Příklad PZ-pásmové zádrže Příklad PP-pásmové propusti
Příklad PRO - kompenzace účiníku
156
Rezonanční zesílení v komunikačních přístrojích
LC obvod
Při ladění se LC obvod přijímače nastavuje do

rezonance s pracovní frekvencí vysílače.
Praktické případy rezonančních obvodů
Příklad laděných PP-pásmových propustí
158
Typické zapojení dvoustupňového mf zesilovače
159
Laditelné cívky
Kondenzátory
160
Ideální případ DP 2. řádu Rezonance sériová

L
Rezonance paralelní
U1 C
U2
Technická cívka
Rp L
U1 C
U2
Cp
161
Trojfázové obvody
162
Vznik vícefázové soustavy
Jednofázová soustava u(t)

RZ Zátěž
(Spotřebič)
Zdroj
Trojfázová soustava
Vedení Fáze
u1(t) R1
u1(t) R1
u2(t) R2 u1  t  , u2  t  , u3  t  u2(t) R2
Stejný kmitočet a amplituda
u3(t) R3 u3(t) R3
a) nevázaná – 6 vodičů b) vázaná – 3 (4) vodiče
163
Vícefázové soustavy
Výhody Typy soustav

• výroba – generátory • Trojfázová (běžná rozvodná
(jednoduchost, nižší soustava)
hmotnost) • Dvoufázová (jednofázové
• rozvod – transformace, točivé stroje s rozběhovým
menší ztráty v rozvodu vinutím …)
• užití – snadné vytvoření • Šestifázová (usměrňovače
točivého magnetického pole pro trakce)
(pro realizaci jednoduchých, • Vícefázové
levných indukčních motorů) (krokové motory …)
164
Nikola Tesla (1856-1943)
Narozen 10.6.1856 v Smiljanu (Rakousko – Uhersko)
Studium:
• ve Štýrském Hradci (Graz)
• v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě, prof. Domalípa
(1880) – pouze jeden semestr
• v Budapešti (1881)
Práce:
• 1882 - Paříž, Edisonovy továrny
• 1883 - Štrasburg – sestrojil první indukční motor
• 1884 - odcestoval do Ameriky, Edisonovy továrny
(pracoval na vývoji stejnosměrných strojů),
odchází po rozepři s Edisonem
• 1886 - zakládá Tesla Electric Co.
• 1888 – patent na dvoufázový asynchronní motor,
spolupráce s G. Westinghousem, Pittsburg
(systém na střídavý proud)
• 1889 - Colorado Springs (laboratoř VN)
165
Z historie
Ukázka z přednášek prof. Domalípy, u něhož N. Tesla

v Praze studoval experimentální fyziku
166
Válka proudů
• Edison vedl nesmlouvavý boj za to, aby se standardem elektrifikace stal

stejnosměrný proud. Edison měl zpočátku výhodu, protože jeho stejnosměrné
sítě již ovládly velká města.
• Na druhé a nakonec vítězné straně "války proudů" (War of Currents), tedy na
straně proudu střídavého, stál především George Westinghouse, zakladatel
stejnojmenné firmy, Nikola Tesla
• V Českých zemích představoval zastánce stejnosměrné koncepce Fr. Křižík,

střídavý proud propagoval např. prof. List.
167
Válka proudů
• V roce 1887 na desce připojené k tisícivoltovému generátoru popravil před

novináři asi tucet zvířat (psů, koček, ale i koní).
• 4. ledna roku 1903 pak před zhruba 1 500 diváky a novináři asistoval při
utracení slonice Topsy. To bylo zřejmě dosti nerudné zvíře patřící lunaparku
na Coney Islandu, které během předchozích tří let zabilo tři ošetřovatele.
168
Válka proudů
Edward Dean Adams Power Station na Niagaře

• Výstavba započala 1893
• Elektrárna spuštěna 16. 11. 1896
• Dvoufázový systém 11 kV / 25 Hz
• 10 dvoufázových generátorů po 500 HP = 37 MW
169
Válka proudů
• V roce 1891 byl v Německu (Frankfurt n. Mohanem) na mezinárodní

elektrotechnické výstavě představen trojfázový rozvod, který se ukázal jako
nejekonomičtější varianta
• V roce 1892 začala do AC systémů silně investovat firma General Electric
• V Evropě se dominantní firmou AC rozvodů stal Siemens & Halske
• Standardem v Severní Americe se stává systém 120 V / 60 Hz a v Evropě 220-
240 V / 50 Hz
170
Trojfázová soustava - fázory
fázory UU, UV, UW

uU(t), uV(t), uW(t)
uU  t   U m sin w t    UU
uV  t   U m sin w t  120    U V  U U  e  j120
uW  t   U m sin w t  120    U W  U U  e +j120
souměrná Im
uU  t  uV  t  uW  t  soustava UW
12
0
UU
120
Re
0 
12
UV
171
Trojfázová soustava
SOUSTAVA SOUSTAVA SOUSTAVA

NESOUMĚRNÁ VYVÁŽENÁ SOUMĚRNÁ
Im
Im Im
UU
UW UW
UN 120

UU
120
UU 

Re Re Re
UN=0 UW 120

UV UV
UV
UU
uU  t   uV  t   uW  t   0
UV  U U  e j120
U U  UV  U W  0 U W  U U  e+j120
172
Operátor natočení
fázory UU, UV, UW Operátor natočení a

2
j120
j π 1 3
ae   j
Im
Im
a =e 3
2 2
UW
12 4π 2π
0 j 1 3
12
j
1 a e
2
e   j
0
3 3
120
UU
2 2
120
Re Re
0
0
1 3
12
12
a  j
2 2
UV a2 1
a2    j
3
2 2
UU  UU 1 1  1  j0
2π
j
UV  UU  e 3  a2  U U
a2+a+1=0
2π
+j
UW  UU  e 3  a  UU Souměrná trojfázová soustava je vždy vyvážená
173
Vznik trojfázového střídavého napětí
uU  t  uV  t  uW  t 
Časový průběh
Generátor
174
Trojfázová soustava - zapojení
Nevázaná trojfázová soustava Vázaná trojfázová soustava

L1
U1
U1N=U1 Zapojení do hvězdy
U3N=U3 N
U3 U2 U2N =U2
L2 L1
Im L3
U1
U31=U3 U12=U1

120
120
Zapojení do trojúhelníka

Re
U3 120 L2
U2
U23 =U2 L3
175
Popis trojfázové soustavy
I1 U UZ = Uf UZ = US
L1
U
I1
U10 IZ = If U1
U12 IZ = IS
Z1 I12
IN UN I31
N N
U30 Z1 Z3
U20 Z2 Z3
Z2
I2 I3
I2 L2 V U2 U3
V
I3 U23 U31 I23
L3 W
W
Zdroj Zátěž Y(N) Zátěž 
fázová napětí Uf U10, U20, U30 (U1N, U2N, U3N) nebo UU, UV, UW
sdružená napětí Us U12, U23, U31 nebo UUV, UVW, UWU

fázové proudy If I1, I2, I3 nebo IU, IV, IW
napětí zátěže UZ proudy zátěže IZ

176
Trojfázový zdroj – zapojení Y
Spojení do hvězdy
L1
UUV=U12 IU
UU=U1
0 IN Zapojení YN
N nebo Y (nevyveden bod 0)
UW=U3
UV =U2 UWU=U31
IV
L2
UVW=U23 IW
L3
fázová napětí Uf UU, UV, UW
sdružená (síťová) napětí Us UUV, UVW, UWU
Aplikací I.K.z. na bod 0 : IU  IV  IW  I N
177
Vztah mezi Uf a Us
L1
UU=U1
0
N
UW=U3
UWU=U31 L2
L3
UUV = UU – UV
UVW = UV – UW Sdružené napětí je rozdílem fázových napětí
UWU = UW – UU
178
Vztah mezi Uf a Us
UUV  UU  UV  UU  a UU  UU 1  a   3UUe
2 2 j30o
Sdružená
 1 napětí
3 3 3
1 a 1    j
2
  j  3 e j30
 2 2  2 2
UUV
UWU
j30
UW
UUV  UU  UV  3UU e
 j90 30 UU
UVW  UV  UW  3UU e
UWU =UW  UU  3UU e j150 Fázová
UV napětí
ZÁVĚR: Sdružená napětí jsou √3krát větší než
fázová a jsou pootočena o +30°
UVW
US  3U f
  30
179
Vztah mezi Uf a Us
UUV  UU  UV
180
Symetrická a nesymetrická zátěž Y
Symetrická zátěž Nesymetrická zátěž
I1  I 2  I3  0 I1  I 2  I3  I N
Pro souměrnou soustavu (zdroj i zátěž) IN = 0

181
Trojfázový zdroj – zapojení 
Spojení do trojúhelníka
U
IU
IUV
UUV
UWU Trojfázový zdroj  musí být
vyvážený!
IWU
IV
V
UVW IVW IW
W
Sdružené proudy Is IUV, IVW, IWU
Fázové proudy If IU, IV, IW
182
Vztah mezi IS a If pro 
U Fázové
IU proudy
IUV IWU IV
UUV IU
UWU
30 IUV
IWU Sdružené
IV proudy
V IVW
UVW IVW IW
W
I U  I WU  I UV IW
Fázové proudy tvoří
I V  I UV  I VW ZÁVĚR :
vyváženou soustavu
I W  I VW  I WU
I f  3 IS
IU  IV  IW  0   30
183
Rozvodná síť TN-S – značení vodičů a svorek
3f spotřebič tř. I 3NPE 3f spotřebič tř. I 3PE 1f spotřebič tř. I

do hvězdy – 3x230V do hvězdy – 3x230V 1NPE – 1x230V
184
Značení vodičů barvami, připojení zásuvek
Střídavá soustava, izolované vodiče

Vodič, žíla kabelu Poznávací barva
L Fázový nebo krajní černá, hnědá nebo šedá
N Nulový (střední) světlemodrá
PE Ochranný zelená / žlutá
PEN Vodič PEN zelená / žlutá (+ světlemodrá)
L PE N L1 L2 L3 N L1 L2 L3
PE PE
185
Rozvodná síť – připojení spotřebičů
Připojení 5P Připojení 4P
L1 L2 L3 N L1 L2 L3 L PE N
PE PE
186
Připojení 3f motoru – 4P / 5P
Připojení 5P (s N) – 3f+1f spotřebič
Připojení 4P (bez N) – čistě 3f spotřebič 3f spotřebič
1f spotřebič
187
Byt s 3f přípojkou
• V bytě jsou 1f spotřebiče (230 V)  potřebujeme vodič N

• Mohou být i 3f spotřebiče (3 × 400 V).
• Celek se chová jako nesouměrná 3f zátěž  vodičem N teče vyrovnávací proud
188
Výkon v trojfázových obvodech
Výkon jednofázového obvodu v HUS Opakování
u, i, p R: cos = 1
p  t   U  I cos   U  I cos  2wt    p(t)
R
stálá (konstantní) kmitavá složka
složka i(t)
u, i, p u(t) wt
stálá složka = U.I
= amplituda kmitavé složky
U∙I
U∙I ∙ cos
u, i, p L a C: cos = 0
p(t)
i(t)
wt
i(t)
 p(t)
C wt
u(t)
u(t)
okamžitý výkon p t   u t   i t  L stálá složka = 0
190
Výkon jednofázového obvodu v HUS Opakování
Rozklad okamžitého výkonu p(t) na činnou pč(t) a jalovou pj(t) složku:
p  t   U  I  cos   cos  2wt      UI 1  cos  2wt   cos   sin  2wt  sin   
 UI cos  1  cos  2wt    UI sin  sin  2wt   pč  t   p j  t 
P Q
P  U  I cos  (W) činný výkon

p
Q  U  I sin  (var,VAr) jalový výkon pč(t)
pj(t)
p(t)
S U I (VA) zdánlivý výkon
Pro výkony platí tzv. trojúhelník výkonů
S 2  P2  Q2 wt
Účiník 
P U  I  cos 
cos   
S U I
191
Komplexní výkon Opakování
 j u  j i I
S  UI
j i 
U U e I  I e I  I e
U Z
j u  j i j( u  i ) j
U e  I e  U  I e  U  I e 
 U  I  cos   jsin    P  jQ
P  ReS, Q  ImS, S  S
1
S  U  I  U m  I*m Při výpočtu z maximálních hodnot.
2
 U 
 U 2
S  U  I   U        U 2  Y Pozn.: U·U* = U2
Z  Z
S  U  I  Z  I  I  Z  I 2
192
Výkon trojfázové soustavy
(OBECNÁ) NESOUMĚRNÁ SOUSTAVA
I1 I2
U1 U2 okamžitý výkon p  t   p1  t   p2  t   p3  t 
Z1 Z2
komplexní výkon S  S1  S2  S3  U1I1*  U2I*2  U3I*3
I3
U3 činný výkon P  Re S  P1  P2  P3  W 
Z3
P  Re S  U1I1 cos Z1  U 2 I 2 cos Z2  U3 I3 cos Z3
jalový výkon Q  Im S  Q1  Q2  Q3  VAr 

Q  ImS  U1I1 sin Z1  U 2 I 2 sin Z2  U3 I3 sin Z3
zdánlivý výkon SS  VA 
193
Výkon trojfázové soustavy
SOUMĚRNÁ SOUSTAVA
Z  Z1  Z2  Z3 I1  I 2a  I3a2
I1 I2
U1 U2 (Z  Z1  Z2  Z3 ) U1  U2a  U3a2
Z Z
komplexní výkon
I3
S  S1  S2  S3  U I  U1a  I1a 
2 *
 U1a  I1a 
* 2 *
U3 1 1
a a  1 , a  a   1
 2 *
Z * 2
S  3Ui I*i  VA  i = 1, 2 nebo 3
P  Re S  3Ui Ii cosi  W

Q  Im S  3Ui Iisini  VAr 
S  S  3Ui Ii  VA 
194
Okamžitý výkon v 3fázové soustavě
p  t   pU  t   pV  t   pW  t  p  t   uU  t  iU  t   uV t  iV t   uW t  iW t 
Okamžitý výkon lze vyjádřit obdobně jako u jednofázové soustavy
p  t   Re S  DP e j2w t   P  DP cos  2w t    S komplexní výkon

P činný výkon
U souměrných obvodů je pulsační výkon nulový Dp komplexní pulsační výkon
p  t   P  3 UI cos  DP  DP e j
p
w Re
wt DP
 DP
P

Im
Q 0 t
195
Porovnání zapojení Y a  pro stejné Z
Zapojení do hvězdy Zapojení do trojúhelníka
IfY If
IZ = If UZ = Uf
IZ = IS
Z Přepojením zátěže z Y do  se ztrojnásobí UZ = U S
N výkon na zátěži
i proudy fázových vodičů! Z Z
Z Z
Z
3  SY  S
3  I fY  I f
U Z  Uf U Z  US  3Uf e j30
UZ
U 2
U 2 IZ  U Z2 3U f2
S ZY   Z f Z S Z  
Z Z Z Z
U
I fY  I Z  f - j30 US - j30 3Uf e j30 - j30 U
I f  3I Ze  3 e  3 e 3 f
Z Z Z Z
196
Přepínač Y/
Z Z Z
L1 L1 L1
Z Z Z
L2 L2 L2
Z Z Z
L3 L3 L3
Poloha 0 Poloha Y Poloha 
Výkon P = 0 Výkon P = 1/3 Pmax Výkon P = Pmax
Využití: rozběh indukčních motorů vyšších výkonů

• 3× menší výkon při rozběhu
• menší proudový a mechanický ráz
S  3  SY I f  3  I fY
197
Poznámka k výpočtu výkonu souměrné soustavy
Zapojení do hvězdy Známe (např. změříme) Zapojení do trojúhelníka
If
napětí a proud fází Uf a If If
IZ = If UZ = Uf Počítáme-li výkon souměrné IZ = IS

soustavy z fázových napětí a
ZY UZ = U S
fázových proudů, nezáleží na
N tom, zda je zátěž zapojena Z Z
ZY ZY do Y nebo D
Z
(ZY není samozřejmě rovno Z)
S  3U I *
f f
U Z  Uf I Z  If I f -j30
U Z  US  3Uf e I Z  IS 
j30
e
3
S Z  UZI*Z  Uf I*f S Z  UZI*Z  Uf I*f
SY  3S Z  3Uf I*f SY  S S  3S Z  3Uf I*f
198
Porovnání ztrát při přenosu energie
P
Jednofázová soustava P  UI1f cos  I1f 
I1f R1f
P, cos  U cos 
2 R1f P 2
U P1f  2 R I  2
2
U cos 2 
1f 1f
R1f
1f zdroj U 1f zátěž
P
Trojfázová soustava P  3U Z I3f cos  I 3f 
I3f R3f
P, cos  3U cos 
U R3f P 2
U
UZ  P3f  3R I  22
U cos 2 
3f 3f
3
Závěr: Pokud R1f = R3f jsou celkové ztráty v
R3f
3f soustavě poloviční!
Souměrný 3f R3f Souměrná 3f Naopak lze odvodit, že při stejných povolených

zdroj 3×U zátěž ztrátách P3f a P1f vystačíme u 3f soustavy se 75%
objemu materiálu vodičů (R3f > R1f).
199
Neharmonický odběr proudu
Řízené usměrňovače Impulsní napájecí zdroje

(tyristory, triaky)
u  t   U m sin wt 
i  t   I m sin wt   
Proudy (a tím i napětí na zátěži) jsou NEHARMONICKÉ !
Z, S, P, Q, S, cos  NELZE DEFINOVAT
PROBLÉMY s měřením výkonu, odběru, …
200
Fourierova harmonická analýza Opakování
(rozklad na harmonické složky)
Periodický signál: SPEKTRUM periodického signálu
f t   f t  k  T 
k  0,  1,  2,...
w1  2 f1

f  t     ck sin  kw1t  k  
k 0
201
Výkon neharmonického proudu
n
zdánlivý výkon
U U i2
i 0 S U I
n n
n S U   I 2 2
I  I 2 i i
i i 0 i 0
i 0
Skutečné efektivní hodnoty (TRMS)
n
P   U i I i cos i  činný výkon
i 0
n
p(t )  u(t ).i(t ) Q   U i I i sin i  jalový výkon
i 0
2 2 2 2 2 2 2
S  P Q S  P  Q  Pdef
Pdef  f U i  I j  deformační výkon
i j
Pdef
S Ui, Ii ……. efektivní hodnoty i-té harmonické složky
Q
P
202
Výkon neharmonického proudu
Pdef  f U i  I j 
Deformační výkon vzniká vzájemným působením
neodpovídajících si harmonických složek proudů a napětí.
Deformační výkon je nulový: i j
• pro harmonický průběh napětí a proudu
• pro neharmonické průběhy v případě odporové zátěže
Pro posouzení obsahu vyšších harmonických se zavádí THD

(Total Harmonic Distortion): n
• podíl efektivního napětí 2. a vyšší harmonické U i
2
k 1. harmonické složce THD  i 2

• existují i jiné definice U1
• nezahrnuje vliv ss složky
203
Výkon neharmonického proudu v 3f soustavě
n
Účiník se počítá pouze z Opravdový účiník (P.F. – Power Factor)
1. harmonické P  U i I i cos i zahrnuje všechny harmonické složky
i 0
n
P
U
n n
cos   1
S1
S U   Ii
2
i
2
P P i  I i  cos i
i 0 i 0
   i 0
S U I n n
cos     i
U  I
i 0
2
i
2
i 0
Ekvivalentní výkony 3f sítě: P  P  P  P U V W činný
S  S  S  S U V W zdánlivý
Q  Q  QV  QW jalový

U
Ekvivalentní P

opravdový účiník
S
204
Příklad měření parametrů sítě - Analyzátor 3f sítě
Analyzátor sítě DMK 40 je číslicový TRMS

multimetr řízený mikroprocesorem, určený pro
měření parametrů 1f a 3f soustav. Měří:
• Uf skutečnou efektivní hodnotu fázových
napětí
• US skutečnou efektivní hodnotu sdružených
napětí
• If skutečnou efektivní hodnotu fázových
proudů
• P činný výkon v jednotlivých fázích
• Q jalový výkon v jednotlivých fázích
• S zdánlivý výkon v jednotlivých fázích
• f kmitočet
• opravdový účiník v jednotlivých fázích (P.F.)
Je použit v laboratorní úloze 2B • účiník v jednotlivých fázích (cos )
• harmonické složky napětí a proudů do 22.
harmonické
• odebrané i dodané energie
205
Elektrické stroje
206
Elektrické stroje
Točivé stroje Netočivé stroje
207
Motor
208
Vznik točivého magnetického pole motoru
U1 I1
U2
0
W2
V2
W1
V1 I2
I3
3 cívky po 120°
209
Točivé magnetické pole
Pokusy s „motory“ Volba kmitočtu:
• Francois Arago 1825 125 Hz, 133 Hz, 25, 30 Hz
• Walter Baily 1879 60 (50) Hz
• Galileo Feraris 1885 -Turino
Asynchronní motor (Nikola Tesla)

• 1882 idea
• 1883 první asynchronní motor
• 1888 patent (dvoufázový motor)
Tzv. „Válka proudů“ - Westinghouse versus Edison

Vítězství koncepce střídavého proudu:
• 1893 – kontrakt na vodní elektrárnu na Niagaře
210
Z historie
N. Tesla: ukázka z knihy o vícefázových

proudech – dvoufázový indukční stroj
211
Animace vzniku točivého pole
Točivé magnetické
i3 pole
Vzájemnou záměnou dvou

libovolných vinutí (např. 2 a 3) se
i2 změní smyl otáčení pole!
i1
212
Asynchronní motor
Rotor s vinutím nakrátko Momentová charakteristika
Synchronní otáčky
213
Motor
214
Motory
Reverzace směru otáčení motoru

záměnou dvou fází.
215
• Přidáním kompenzačního prvku s opačnou reaktancí

k zátěži se zmenší Q procházející napájecím vedením
 snížení přenosových ztrát
• Energie jalového výkonu se akumuluje v
kompenzačním prvku
216
Jalový výkon je přenášen přenosovou soustavou a zvyšuje ztráty,

proto je nutné jej minimalizovat  kompenzace jalového výkonu.
217
Kompenzace pomocí lokálních

prvků (kompenzační C) nebo
centrálních kompenzátorů.
218
• Umístění v rozvodně objektu

• Obsahuje baterie kompenzačních C
• Připojování C řídí jednotka podle aktuální
hodnoty účiníku
219
Účinnost
Příklad výpočtu
(ze štítkových údajů motoru)
Příkon motoru:
400
P1  3U f I f cos   3   8,3  0,83 
3
 4773 W
Výkon motoru: P2  4000 W
Účinnost motoru:
P2 4000
   0,84
P1 4773
220
Trojfázové tranformátory
221
Šestifázová soustava
Lu2V Lu3W Lu4 X Lu5 Y L6uZ

Im
uLU1 UW -UV
Im
UY UZ
u Usměrněný průběh
0
-UU UU
12
(malé zvlnění) UU Re
0 t UX

Re
60
UW UV
-UW
UV
Časový průběh Fázorový diagram

U L1=U
L2=-W
V L3=V
3f síť L4=-U 6f síť
W L5=W
L6=-V
Zapojení zátěže:
• hvězda YY,
Použití:
• šestiúhelník,
výkonové usměrňovače
• dvojitý trojúhelník DD
(např. železniční trakce)
Transformátor Yy0
222
Analýza trojfázových obvodů
223
Analýza trojfázových obvodů v HUS
A) Nesouměrný zdroj a/nebo nesouměrná zátěž YN (obecný případ)
I1 Z1  Z2  Z3
ZV
U10 U1
Z1
IN ZN Pozn.: Případné
impedance fázových
U30 Z3 vodičů Zv se přičtou
U20 Z2
UN k impedancím zátěže
I2
U2 U3
I3 ZV
ZV
Metody řešení : Postup analýzy:
• Kirchoffovy rovnice 1.výpočet UN, IN
• MSP 2.výpočet napětí na zátěžích
• MUN 3.výpočet proudů zátěží
4.výpočet výkonů (pomocí S)
224
I1
1) Výpočet UN a IN
U10 U1
Z1
IN ZN
U30 Z3
U20 Z2
UN
I2
U2 U3
I3
Přepočítáme zdroje U10 U 20 U30

Z1 Z2 Z3 I10  , I 20  , I 30 
Z1 Z2 Z3
IN
I1 I2 I3
UN
IN
U10 U20 U30 ZN UN
Y1 Y2 Y3 YN
I10 I20 I30
225
1) Výpočet UN a IN
IN UN
Y1 Y2 Y3 YN
I10 I20 I30
Y  UN  I
 YN  Y1  Y2  Y3 U N   U10Y1  U20Y2  U30 Y3 

U10 Y1  U 20 Y2  U30 Y3 I1
UN 
YN  Y1  Y2  Y3 U10
UN
Z1
U1
U30 Z3
U20 Z2
I2
U2 U3
I N  YN  U N I3
Pozn.: Pro zapojení Y (bez středního vodiče)

je YN = 0
226
I1
2) Výpočet napětí na zátěžích
U10 U1
Z II.K.z. vyplývá: Z1
IN ZN
U1  U10  U N U30
U20 Z2 Z3
U 2  U 20  U N I2
UN
U2 U3
U3  U30  U N I3
3) Výpočet proudů zátěží 4) Výpočet výkonů

(tedy i fázových proudů)
S1  U1I1* Pn  Re S n 
I1  U1 / Z1
S 2  U 2 I*2 Qn  Im S n 
I 2  U2 / Z2
I 3  U 3 / Z3 S 3  U 3I*3 S n  Sn
227
B) Souměrný zdroj – nesouměrná zátěž Y (poruchy zátěže)
I1
Porucha:
U10 U1 a) zkrat 1. fáze
Z1 Z1 =0 (U1 = 0)
b) vodič 1 přerušen
U30 Z1  ∞
U20 Z2 Z3
I2
U2 U3
I3 Z II. K.z.:
U3  U30  U10  0
U10  U
U3  U30  U10
U 20  a  U
2
U2  U20  U10  0
U 30  a  U
U2  U20  U10
228
U30
Z2 Z3 U3 U30
Závěr: Při zkratu fáze se -U10 U10

U2 U3 napětí na zbývajících
impedancích √3× zvětší!
U10 U20 U30

U20 U
U1  0 U2 20
U2  U20  U10  a2U  U  U  a2  1  3Ue-j150
U3  U30  U10  a U  U  U  a  1  3Ue j150
1 3 1 3 1 3
a  1 e j120    j a2  1    j  1  3  e j150 a 1    j  1  3  e j150
2 2 2 2 2 2
229
B) Souměrný zdroj – nesouměrná zátěž Y (poruchy zátěže)
I1 =I1 0
Porucha:
a) zkrat 1. fáze
U10 U1
Z1 ZU11
Z1 =0 (U1 = 0)
b) zátěž 1 přerušena
U30 Z1  ∞
U20 Z2 Z3
I2
U2 U3
I3
U10  U I1  0 Z II. K.z.: U1  U10  U20  U2

U 20  a 2  U Z I. K.z.: I 2  I3
U 30  a  U
230
Z2 Z3
U1  1,5  U U30
U U3
U2 U3
I U2   j
3
U U10
U U1
2
U20 U30 3
U3  U 2 =j U
2
U20
U -U30
Z 2  Z3 U2
U 20  U30 U 20  U30
I I
Z 2  Z3 2Z
U1  U10  U20  U2  U  a2 U  0,5U  a2  a   1,5  U
U2  I  Z  0,5  U20  U30   0,5  a2 U  aU   0,5U a2  a  a2  a   j 3
Závěr: Při přerušení fáze se na ní napětí zvýší na 1,5násobek (!)
a napětí na zbývajících impedancích se zmenší 0,5√3 = 0,866krát.
231
C) Nesouměrný zdroj – nesouměrná zátěž  (obecný případ)
I1
U10 U12
I12
I31
U30 U20 Z1 Z3
Z2
I2
I3 U23 I23
U31
Metody řešení : Postup analýzy:

• Kirchoffovy rovnice 1. výpočet napětí na zátěžích
• MSP 2. výpočet proudů zátěží
3. výpočet fázových proudů
4. výpočet výkonů (pomocí S)
232
I1
Pro souměrný zdroj:
U10 U12
U31 U3 U12
I12
I31
U30 Z1 Z3 30 U1
U20 j30
Z2 U12  3U1e
I2
U 23  a 2 U12
I3 U2
U23 I23
U31 U 31  aU12
U12  U10  U 20
U23
1) Výpočet napětí
na zátěžích
U 23  U 20  U30 3) Výpočet fázových proudů
U31  U30  U10 I1  I12  I31 , I 2  I 23  I12 , I3  I31  I 23

4) Výpočet výkonů
2) Výpočet proudů zátěží I12  U12 / Z1 S1  U12 I12
* Pn  Re S n 
(sdružených proudů)
I 23  U 23 / Z 2 S 2  U 23I*23 Qn  Im S n 
I 31  U 31 / Z3 S 3  U 31I*31 S n  Sn
233
D) Souměrný zdroj – souměrná zátěž (Y nebo )
Výpočet se zjednoduší – počítáme pouze pro 1 fázi!

I1
Z1  Z2  Z3  Z U N  0
U10 U10 Lze doplnit nulový vodič, opticky
UN = 0 Z
vzniknou 3 jednofázové obvody.
U30
U20 Z Z U10
I1 
I2 Z
U20 U30
I 2  a2I1 , I3  a I1
I3
S  3  S1  3  U10I1*
Postup výpočtu:
• Vypočteme potřebné veličiny pro jednu fázi (např. 1.)
• Veličiny ve zbývajících fázích získáme pouhým natočením pomocí
operátoru a2 resp. a
• Celkový komplexní výkon je S = 3·S1
Stejně postupujeme i pro zapojení 
234
Příklad
Spotřebič je zapojen do hvězdy, impedance Z1 = Z2 = Z3 = Z = (10 + j25) . Je napájen souměrným
zdrojem o sdružených napětích US = 400 V.
( U12= 400ej 0, U23 = 400e-j120, U31 = 400ej120).
Vypočtěte proudy, celkový komplexní, činný, jalový a zdánlivý výkon spotřebiče.
U Souměrná napájecí soustava i zátěž

I1
U12 U1
U I 2  a 2 I1
Z1 I1  1
Z I 3  a I1
Z2 Z3
U31
I2 U3
I3
U2 U3
V
U23 U31 U12
W 30
U2 U1
U
UN  0 U1  12 e  j30  231  30 V
3
U23
235
Příklad
U
I1 U1 231  30
U12 I1    8,577  98, 20 A
Z1
U1
Z 10  j25
I 2  a 2 I1  I1e  j120  8,577141,80 A
Z2 Z3
I2
I3 I 3  aI1  I1e j120  8,57721,80 A
U2 U3
V
U23 U31 S  3  S1  3  U1I1  3  Z1 I12 
  2207  j5517   594268, 20 VA
W
P  Re S  2207 W
Q  Im S  5517 var
S  S  5942 VA
236
Alternativně pomocí MSP
I1
U12
Z
IS1
Z Z
I2
U23 IS2 I3
U31
MSP  2Z Z   IS1   U12 

  Z 2Z    I    U  I1  IS1
   S2   23 
I 2  I S2  I S1
 20  j50 10  j25  IS1   400 
 
 10  j25 20  j50  I   400 120 I 3  IS2
   S2   
237
Rozklad nesouměrné soustavy na souměrné složky
Im Im
UW UW UU = Ua + Ub + U0
UU UU
UV = a2Ua + aUb + U0
UW = aUa + a2Ub + U0
Re Re
UV UV
Souměrné složky napětí a proudu lze
Nesouměrná
fyzikálně interpretovat a
soustava
jsou přímo měřitelné.
Sousledná Zpětná (inverzní) Nulová

Im
(synchronní) soustava Im (netočivá)
UaW soustava Im soustava
UbV
UaU U0
Re Re Re
UbU
UbW
UaV
UaU = Ua UbU = Ub U0U = U0
UaV = a2Ua UbV = aUb U0V = U0
UaW = aUa UbW = a2Ub U0W = U0
238
Im Im Im
UW UaW Im
UU UbV
UaU
U0
Re
UV Re Re Re
UbU
UbW
UaV
Nesouměrná Sousledná Zpětná Nulová

soustava soustava soustava soustava
činitel nesouměrnosti činitel nevyváženosti

Ub U0
  Při U0 = 0 je soustava vyvážená
Ua Ua
Používají se např. pro posouzení kvality přenosu elektrické energie.
239
Nesouměrná
UU soustava
IU Z
UV IV Z Výkon nesouměrné trojfázové soustavy
vyjádřený souměrnými složkami
UW IW Z
ZN IN S  3(Ua I*a  Ub I*b  U0 I*0 )
Proud IN je způsoben nulovou složkou,

při I0 = 0 je IN = 0, soustava je vyvážená
UaU UbU IU Z
UaV UbV IV Z IU  Ia  Ib  I0
UaW UbW IW Z IV  a 2Ia  a Ib  I0
U0 ZN I N IW  a Ia  a 2Ib  I0
Rozklad na souměrné složky - důležitý v teorii točivých elektrických strojů

240
Přechodné děje
v lineárních obvodech 1. a 2. řádu
241
Úvod k analýze přechodných dějů
Analýza lineárních obvodů
V přechodném stavu
V ustáleném stavu
(setrvačné prvky L, C)
Stacionárním Periodickém Přechodné děje
Obvody v SUS
(pouze R) Harmonickém Obvody v HUS (R, L, C)
Neharmonickém Harmonická analýza

(Fourierův. rozklad)
Východiska analýzy přechodných dějů

• Ohmův zákon
• Kirchhoffovy zákony
• Princip superpozice
242
Přechodný děj
t=0
R2 R2 R2
L L L
I1 i(t) I2
U U U
U U U
C R1 C R1 C R1
Ustálený i t  I2
stav před
I1 Ustálený
Přechodný stav po
t = 0+ děj
t = 0-
0 t
243
Význam analýzy přechodných dějů
Vznik přechodných dějů
• Náhlou změnou v obvodu

– připojení, odpojení či zkratování části obvodu
– změna hodnoty prvku obvodu
• Budicím signálem obecného průběhu
– zapnutí/vypnutí zdroje či změna jeho hodnoty
– vstupní obecný signál
– úder blesku do vedení …
244
Význam analýzy přechodných dějů
Projevy přechodných dějů v praxi

tepelné a dynamické
vznik nadproudů
účinky ničí zařízení
ENERGETICKÉ
SOUSTAVY
vznik přepětí ohrožuje izolaci
klesá životnost
ELEKTRONIKA elektronických
součástek
spolehlivost
VÝZNAM analýzy přechodných dějů
245
Analýza přechodných dějů
Analýza obvodů s OBECNÝMI PRŮBĚHY časových veličin

Přechodné děje vznikají pouze v setrvačných obvodech (L, C)
Metody řešení:
• Klasická metoda (řešení diferenciálních rovnic)
• Operátorová metoda (Laplaceova transformace)
• Duhamelův (konvoluční) integrál
• Metoda stavové proměnné
• Numerické metody
246
Klasická metoda řešení přechodných dějů
Formulace diferenciálních Kirchhoffovy rovnice

rovnic obvodu
prvkové rovnice i(t) = f (u(t))
Rezistor Induktor Kapacitor
i(t) i(t) i(t) u(t)

u(t) u(t)
R L C
u  R i di du
uL iC
dt dt
Rovnici sestavujeme pro obvod PO ZAČÁTKU přechodného děje (tedy pro t  0+)
247
Příklad – sestavení diferenciální rovnice obvodu
t=0
uR  t   uL  t   U  0
R
U di  t 
U
i(t) L uR  t   R i  t  uL  t   L
dt
di  t 
Ri  t   L U  0
di  t  dt
L  Ri  t   U
dt
Obecně pro n-tý řád – nehomogenní diferenciální rovnice řádu n s konst. koeficenty:
dn x t  d n1 x  t  dx  t 
an n
 an1 n 1
 ...  a1  a0 x  t   y  t 
dt dt dt
konstanty závislé na uvažovaná obvodová veličina pravá strana rovnice
parametrech obvodu (napětí, proud, náboj, tok) (nezávislé zdroje)
248
Řešení diferenciální rovnice obvodu v časové oblasti
dn x t  d n 1x  t  dx  t 
an n
 an 1 n 1
 ...  a1  a0 x  t   y  t 
dt dt dt
Výsledek: x  t   x0  t   xp  t 
obecné řešení partikulární řešení

homogenní rovnice (partikulární integrál)
přechodný děj ustálený stav

po přechodném ději
Výpočtem homogenní rovnice
Výpočtem ustáleného stavu
d n x0 d n1 x0 dx0 - SUS
an n  an1 n1  ...  a1  a0 x0  0 - HUS
dt dt dt
249
Obecné řešení homogenní rovnice
d n x0 d n1 x0 dx
an n  an1 n1  ...  a1 0  a0 x0  0
dt dt dt
Formální náhradou dostaneme charakteristickou rovnici
d n x0 n 1
n
  n
a n  n
 a n 1  ... a1  a0  0
dt
Pro jednoduché (nenásobné) kořeny je výsledek tvaru:
n K1, K2, …, Kn - integrační konstanty

x0  t    K k ek t Integrační konstanty se určí z počátečních podmínek
k 1 (tj. ustáleného stavu před přechodným dějem)
Počet počátečních podmínek = řád obvodu
1.řád 2.řád
x0  t   Ket x0  t   K1e1t  K2e2t
250
Přechodný děj
x (t )
Přechodný
děj
Ustálený Ustálený
stav před 0 n stav po t
x  t    K k ek t  xp  t 
k 1
Počáteční podmínky pro výpočet Výpočet partikulárního řešení

integračních konstant - SUS
- HUS
251
Obvody 1. řádu
R R
uC(t) a iL(t) jsou stavové veličiny

u(t) uC(t) u(t) - určují energetický stav prvku
iL(t) L
C - energie je spojitá veličina
 stavové veličiny jsou SPOJITÉ!

Energetický stav obvodu  uC, iL se nemohou změnit skokově
1 1 2
wC  t   CuC2  t  wL  t   LiL  t 
2 2
Obsahují JEDEN akumulační prvek
 jsou popsané diferenciální rovnicí 1. řádu
x  t   x0  t   xp  t  x0  t   Ket
252
Určení počáteční pomínky
Příklad obvodu
t=0 iL(t) iL(t)
U R1 L U R1 L
U C U C
uC(t) R2 SUS uC(t) R2
Určení počáteční podmínky v SUS U R2

iL  0   uC  0   U
Vycházíme ze stavu pro t<0 R1  R2 R1  R2
• nahradíme:
- induktory zkratem
- kapacitory rozpojením Ze spojitosti stavových veličin plyne:
• vypočteme počáteční podmínku pro iL  0   iL  0   iL  0 
stavovou veličinu (uC , iL)
uC  0   uC  0   uC  0 
253
Obvod RL Příklad 1
t=0
uR(t)
L  stav. veličina i(t) uR  t   uL  t   U  0
di  t  di  t 
U R
uL(t) uL  t   L Ri  t   L U  0
U dt dt
i(t) L
počáteční podmínka:
di  t  R U
stav před přech. dějem  i t  
iL(0) = 0 (implicitní podm.) dt L L
Obecné řešení Partikulární řešení z ustáleného stavu

z homogenní rovnice po odeznění přechodného děje
di0  t  R U
 i0  t   0 ip  t   iL  t    
dt L i  t   i0  t   ip  t  R
Charakteristická rovnice
t
U L
R
  0 
R R
 t i  t   Ke 
t t
L L i0  t   Ke L
R R
254
Pokračování příkladu 1 Příklad 1
t=0
t
U
i  t   Ke 
t
U R
R U
i(t) L
Nalezení integrační konstanty z

počáteční podmínky iL(0) = 0
pro t = 0:
0
U U U t

i  t   1  e t 
i  0  0  K e t  K R 
R R U
R
U tt U U  t

i  t    e   1  e  t  0;  
t
R R R 
Pozor: tato funkce i(t) platí pouze pro t  0
0 t
255
uR(t)
U t U U
t
 t t=0
i t    e   1  e t 
R R R  U R
U uL(t)
i(t) L
 t

uR  t   R iL  t   U 1  e 
t
 
 t
 t
uL  t   U  u R  t   U  U  1  e t   U e t
 
 t

nebo také: uR  t   U  1  e t 
 
di  t  U d  t RL  t
U
uL  t   L  L   e   U e t
dt R dt  
t
Rovněž funkce uR a uL platí pouze pro t  0
uL  t   Ue t
Všimněme si, že uL(t)
není spojitou funkcí! 0 t
256
Průběhy exponenciálních funkcí
y  t   e t
y
Při řešení přechodných dějů 1. řádu jsou
výsledkem exponenciální funkce
y  t   1  et rostoucí funkce

1 (např. nabíjení C)
y  t   et
klesající funkce
(např. vybíjení C)
0 t
257
Obvod RC Příklad 2
t=0
uR(t)
C  stav. veličina uC(t) Ri  t   uC  t   U  0
duC  t  duC  t 
U
U
R
C uC(t) i  t   C RC  uC  t   U  0
i(t) dt dt
nulová poč. podmínka:
duC  t  1 U
stav před přech. dějem  uC  t  
uC(0) = 0 (zadáno !) dt RC RC
Obecné řešení Partikulární řešení z ustáleného stavu

z homogenní rovnice po odeznění přechodného děje
duC0  t  1 uCp  t   uCp  t     U

 uC0  t   0
dt RC uC  t   uC0  t   uCp  t 
1 1 1 t t
 0   uC0  t   Ke

t
uC  t   Ke t  U t  RC
RC RC t
258
t t=0
uC  t   Ke t  U U R
U C uC(t)
Nalezení integrační konstanty z explicitní

počáteční podmínky uC(0) = 0
pro t = 0:
0
uC  0   0  K e t  U K  U  t

uC  t   U 1  e 
t
 
t
 t

uC  t   U e  U  U 1  e 
U
t t
 
0 t
259
t
 t
 t=0
uC  t   U e  U  U 1  e 
t t
  U R
C uC(t)
U
i(t)
duC  t  d t
i t   C  CU  1  e  
t
dt dt  
 1 tt  U tt
 CU  0  e  e  t

 RC  R uC  t   U 1  e t 
 
nebo také: U
U
u R  t  U  uC  t  Všimněme si, že R
i t     i (t) = iC(t) není U tt
R R spojitou funkcí! i t   e
R
 t

U  U 1  e 
RC
0
  U tt t
  e
R R
260
Nabíjení kapacitoru s nenulovou počáteční
podmínkou
uR(t) Nenulová poč. podmínka:
t=0
stav před přech. dějem
uC(0) = U0 (zadáno !)
U R
U C uC(t)
i(t) Obecné řešení stejné t

uC0  t   Ke t
t Partikulární řešení stejné uCp  t   uCp  t     U

uC  t   Ke t  U
U
Změní se integrační konstanta
z explicitní počáteční podmínky uC(0) = U0 U0  0
0
uC  0   U 0  K e t  U K  U0 U U0  0
0 t
t
  t t
uC  t   U 0  U  e  U  U 1  e   U 0e t
t t U0  0
 
261
Vybíjení kapacitoru Příklad 3
t=0
Poč. podmínka explicitní:
uC  t   uR  t   Ri  t 
uC(0) = U0 (zadáno !)
duC  t 
i  t   C
uC(t)
C
i(t) duC  t  1 dt
R  uC  t   0
dt RC duC  t 
uC  t    RC
C  stav. veličina uC(t) dt
Obecné řešení Partikulární řešení z ustáleného stavu po

z homogenní rovnice odeznění přechodného děje
duC0  t  1 uCp  t   uCp  t     0

 uC0  t   0
dt RC
t

uC  t   uC0  t   Ke t
1 1 1 t
 0   uC0  t   Ke

t
RC RC t
262
t=0
t
uC  t   Ke t t  RC uC(t)
C
i(t) R
Nalezení integrační konstanty z explicitní
počáteční podmínky uC(0) = U0
pro t = 0:
0
uC  0   U 0  K e t K  U0 U0
t t
uC  t   U 0 e t U0
uC  t   U 0e t
R
uC  t  U 0 tt
i t    e
R R
0 U 0 tt
i t   e t
R
263
U0
uC  t   U 0 t0
t
uC  t   U 0e t
t
1
uC  t   U 0e t t0
U 0e  0,368U 0
uC(t) je spojitou funkcí

0 t t
pro t = t
i t   0 t0
U0
U 0 tt
R t
i t   e t0
U0 t R
i t   e
R
i (t)= iC(t) není spojitou funkcí!
0 t
264
Vypínání proudu induktorem Příklad 4
iL(t) t=0
L L
uL(t)
U U
iL(t)
U
R1 U
R1
R2 R2
1 2
wL  t   LiL  t 
2
iL(t) - stavová proměnná = spojitá
U
Implicitní počáteční podmínka: iL  0   iL  0  
R2
265
L
uL(t)
II.Kz. : uR2  t   uL  t   uR1  t   0
U
iL  0  
iL(t)
diL
R1 R2 R2iL  L  R1iL  0
R2 dt
iL  t     0 diL R1  R2
 iL  0
Partikulární řešení je nulové dt L
t
R1  R2 R1  R2 1
Char. rovnice:  0    iL  t   Ket  Ke t
L L t
U U L
iL  0   K  t
R2 R2 R1  R2
U tt U  1  tt R1  R2 tt
iL  t  
diL
e uL  t   L  L    e  U e
R2 dt R2  t  R2
266
U tt diL R1  R2 tt

iL  t   e uL  t   L  U e
R2 dt R2
t=0 10 A
t
uL(t) iL  t   10e t
L
iL(t)
U U
R1 0 t
R2
0 t
Např: U  100 V uL  t   1000e t
t
R1  90 
1000 V
R2  10 
Závěr :
Při vypínání L mohou vznikat velká přepětí !
267
Zapalování zážehových motorů Praktické využití
Přerušením proudu vinutím zapalovací cívky

(přerušovačem) dojde k indukci vn na sekundárním
vinutí a zažehnutí směsi ve válci motoru jiskrou
zapalovací svíčky
268
Vypínání proudu induktorem Praktické využití
Využití tzv. zhášecí diody pro vybití energie akumulované v induktoru:

• dioda vede jen po rozpojení spínače, nezatěžuje napájecí zdroj
• omezuje napěťové špičky při rozpínaní induktivní zátěže prakticky na nulu
t=0
iL(t)
uD(t)
iL(t) L L
U U
U U
uD(t)
R R
Dioda se skokem otevírá a vede

Dioda nevede
proud, energie z L se umoří v R
269
Vypínání proudu induktorem Praktické využití
Využití tzv. zhášecí diody pro vybití energie akumulované v induktoru:

• dioda vede jen po rozpojení spínače, nezatěžuje napájecí zdroj
• omezuje napěťové špičky při rozpínaní induktivní zátěže prakticky na nulu
t=0
L iL(t) L
iL(t)
U U
U U
R R
Dioda se skokem otevírá a vede

Dioda nevede
proud, energie z L se umoří v R
270
Přechodný děj v obvodu Příklad 5
s harmonickým napětím
di
t=0 R L  R i  U m sin w t  
dt t
L
i0  t   Ke t , t 
u(t) řešení homogenní rovnice: R
L Partikulární řešení - pomocí symbolické metody
i(t)
Um
U
Im  m ip  t   sin w t     ,
Z
u  t   U m sin wt   i  0  0 Z
 wL 
Z  R 2  w 2 L2 ,   arctan  
 R 
t
Um
i  t   i0  t   ip  t   Ke t  sin w t    
Z
Um  t

i  0  0 K 
Um
sin     i t    
sin w t       sin     
e t
Z Z  
271
t=0 R i t 
u(t) t
L
i(t)    0 0
i t 
Um  t

i t    sin w t      sin     e 
t
Z   t
ustálená složka přechodná složka 3 0
  
2
Závěr k řešení přech. dějů s harm. zdrojem:
Přechodná složka i t 
- řešení pomocí diferenciální rovnice t
- exponenciální průběh
Ustálená složka  0
  
- řešení symbolickou metodou (HUS) 2
- harmonický průběh
272
Obvody 2. řádu
Obsahují 2 akumulační prvky (L+C, C+C, L+L)
 jsou popsány diferenciální rovnicí 2. řádu
Výsledek je tvaru: x0  t   K1e1t  K2e2t
příklad obvodu 2.řádu Rozmanitější charakter přechodných dějů
t=0 R1
C1 uC2  t  uC1  t 
U R2
U
C2
0 t
273
Obvody 2. řádu Příklad 6
duC  t  di  t 
t=0 i t   C Ri  t   L  uC  t   U
dt dt
R L
U uC(t) duC  t  d 2uC  t 
 uC  t   U
U i(t)
C RC  LC 2
dt dt
d 2uC  t  R duC  t  1 U
  u C  t  
dt 2 L dt LC LC
Homogenní diferenciální rovnice:
Charakteristická rovnice:
d uC  t 
2
duC  t 
   w0 uC  t   0
2
2
2  2  2  w02  0 1,2     2  w02
dt dt

R činitel tlumení uC  t   A1e1t  A2e2t  U
2L
1 duC  t 
i t   C
w0  rezonanční kruhový
LC kmitočet
dt
274
Obvody 2. řádu - pokračování Příklad 6
1,2     2  w02
  w0   w0 platí při R  2
L   w0
C
1,2     1,2   1.2    jwV
U  t U  t U
i t   e sinh   t  i t   te i t    e t sin wVt 
L L wV L
Aperiodický děj Kriticky tlumený děj Periodický děj
(mez aperiodicity)
i t  Nejrychlejší ustálení!
t=0
U R L
U i(t)
C
0 t
275
Přechodné děje v obvodech RC a RLC
LC úloha 3B
• Zobrazíte přechodný děj v obvodu RC a určíte jeho časovou
konstantu
• Zobrazíte přechodný děj v obvodu RLC a určíte kmitočet jeho
vlastních kmitů a činitel tlumení
276
Řešení přechodných dějů
pomocí operátorové metody
(Laplaceovy transformace)
277
Analýza přechodných dějů
Analýza obvodů s OBECNÝMI PRŮBĚHY časových veličin
Metody řešení:
• Klasická metoda (řešení diferenciálních rovnic)
• Operátorová metoda (Laplaceova transformace)
• Duhamelův (konvoluční) integrál
• Metoda stavové proměnné
• Numerické metody
278
Laplaceova transformace
Časová oblast L.T. Oblast proměnné p

f (t) F(p)
originály I.L.T. obrazy
Zpětná transformace (originál): Přímá transformace (obraz):
f  t   L 1 F  p  F  p   L  f  t 
  jh h
1
f t   lim  F  p  ept dp F  p   lim  f  t  ept dt
2πj h   jh h
0
Zpětná transformace: f(t) musí být „časová funkce“, tedy:
f  t   0 pro t  0
• pomocí slovníku
• rozkladem
• numericky
p    jw
279
Motivace – využití L.T. pro řešení přechodných dějů
Časová oblast Oblast proměnné p

i(t) t=0 I(p)
L Uz R pL
Uz R 1
U C
L.T. p
pC
Schéma reálného obvodu Operátorové schéma
Řešení integrodiferenciální rovnice Řešení algebraické rovnice
 u t   0  U p   0
U z  u R  t   u L  t   uC  t  Uz
 UR p   UL p   UC p  
p
di  t  1
U z  R  i t   L   i  t  dt  1 
dt C  I  p    R  pL  
- řešení char. rovnice, partikulární řešení,  pC 
kalibrace konstant
Obraz výsledku
Výsledek UZ
I.L.T. I p 
 1 

i  t   A1e 1t
 A2e 2t
 1 p  R  pL 
 pC 
280
Jednotkový skok (Heavisideova funkce)
0 t  0 
Jednotkový skok
1t    
Funkce f(t) není L. transformovatelná!
1 t  0 f t 
také značeno H  t  , u  t  1t 
t
1 0
0 t 1t   f t  je časová funkce
Význam jednotkového skoku:
h
F  p   lim  f  t  e pt t
0
dt
h
0
f  t   0 pro t  0 Funkce 1(t)· f(t) splňuje definici
Laplaceovy transformace.
281
Časové omezení funkcí
1  t   sin wt 
1 0 t
1  t  t0 
1  t  t0   sin wt 
0 t0 t
sin wt 
0 t
t0
1  t   sin w  t  t0  
0 t t
0
sin w  t  t0   t0
1  t  t0   sin w  t  t0  
t t
0 0
t0 t0
282
L.T. matematických operací
Operace Časová oblast Oblast proměnné p
Časová funkce 1t   f t  F p 
Násobení konstantou A  f t  A F  p 
1 p
Změna měřítka f  at  F 
a a
Posuv v čase 1  t  t0   f  t  t 0  ept0  F  p 
Posuv v p e at  f  t  F p  a 
p F  p   f  0 
d
1. derivace f t 
dt
f t  dt
t

1
Určitý integrál  F p 
0 p
Konvoluce f1  t   f 2  t    f1 t   f 2  t  t  dt
t
F1  p   F2  p 
0
283
Slovník L.T.
Funkce Časová oblast Oblast proměnné p
Jednotkový impulz (Diracova f.)  t  1
1t 
1
Jednotkový skok (Heavisideova f.)
p
A 1  t 
A
Konstanta (násobená skokem)
p
t 1  t 
1
Rampová funkce p2
1
Klesající exponenciála e at 1  t  pa
1  e  1t 
 at
a
Rostoucí exponenciála p p  a 
1
t  e at 1  t  p  a 
2
w
Harmonická funkce sin wt  1  t 
p2  w 2
cos wt  1  t 
p
Harmonická funkce
p2  w 2
284
Příklady přímé L.T. - obrazy budicích signálů
Originál Obraz
t=0
U(p)
U0 u(t)
U
1
u  t   U 0 1  t  U p  U0
p
U0
Všimněte si, že původní funkce spínače je
„schována“ ve zdroji, kde sepnutí odpovídá
jednotkovému skoku.
0 t
285
Originál Obraz
u  t   u1  t   u2  t  U  p   U1  p   U 2  p  
 
U0 U 0 U 0 pt U 0
  e  1  ept
p p p
0 t t
protože L 1  t  
U0 1
u1  t   U 0 1  t  U1  p  
p p
U0
U 0 pt
U2  p    e
0 t p
u2  t   U 0  1  t  t 
protože L  f  t  t   ept  F  p 
-U0
286
Originál u  t   u1  t   u2  t   u3  t 
Obraz
U0
U  p   U1  p   U 2  p   U3  p  
t t 2
2U 0 4U 0 p 2U 0 2U 0  p 
  e 2  e  pt  2 1  e 2 
t/2 t t p2 t p2 t p2 t p  
0 t 
2U 0
U1  p  
2U 0
U0 u1  t   t 1  t 
t t p2
2U 0
u3  t   t t   1t t  U3  p  
2U 0
ept
t t p2
0 t
4U 0  t   t  t
u2  t    t   1 t   4U 0 p
t  2  2 U2  p   e 2
t p2
-2U0
287
Zpětná L.T.
f  t   L 1 F  p  Transformovaný obraz musí být

ve tvaru ryze lomené racionální funkce:
  jh
1 Qm  p 
f t   lim  F  p  ept dp F p   mn
2πj h   jh Pn  p 
Pokud je v čitateli zlomku obrazové funkce F(p) polynom vyššího nebo stejného stupně
(m  n), upravíme jej dělením polynomu polynomem.
Zpětná Laplaceova transformace (I.L.T):

• podle definice – obtížné (nevlastní integrál funkce komplexní proměnné)
• pomocí slovníku L.T.
• rozkladem pomocí Heavisideova vzorce
• numericky – N.I.L.T
288
Zpětná L.T. pomocí slovníku
 w 
Příklad : L 1  2 2
 sin wt   1
 p  w 
p  500
F  p   20 2  p 
L 1  2 2
 cos wt   1
p  106 p  w 
Zlomek je třeba rozložit na součet parciálních zlomků vhodného tvaru:
p 104 p 103
F  p   20 2  2  20  10
p  10 p  10 p  10  p  10 
6 6 2 3 2 2 3 2
f  t   L 1 F  p 
f  t   20  cos 103 t   10  sin 103 t   1
289
Zpětná L.T. pomocí rozkladu
(Heavisideův rozklad)
Qm  p 
Transformovaný obraz F(p)
• musí být ve tvaru ryze lomené racionální funkce (m < n)
F p  
• musí být vykrácený Pn  p 
= kořeny jmenovatele (póly) a čitatele (nuly) musí být různé
Póly (kořeny jmenovatele):

Pn  p   0
Určíme n pólů funkce F(p)
(kořeny jmenovatele):
p1 , p2 , ..., pn
Pro nenásobné póly platí jednoduchý vztah

(z teorie reziduí):
 Qm  p  
  n Q m  p i  pi t dPn  p 
f t  = L 1
 e P  p i  
 Pn  p  
 i 1 P  pi 
dp pp
 i
Pro násobné póly platí poněkud složitější vztah, který lze najít v matematické literatuře.
290
Zpětná L.T. pomocí rozkladu
(Heavisideův rozklad)
p4
Příklad : F p   2
2p  5p  3
Qm  p  Q p   p  4 dP  p 
F p   P  p    4p  5
Pn  p  P  p   2p 2  5p  3 dp
Určíme póly:
5  25  24  1
Pn  p   0 2p  5p  3  0, p1,2  
2
4 1,5
Q  p1  p1t Q  p 2  p2t
f t   e  e  3et  2,5e1,5t   1
P  p1  P  p 2 
Q  p1   1  4  3 Q  p 2   1,5  4  2,5
P  p1   4   1  5  1 P  p 2   4   1,5   5  1
291
Operátorové imitance
i(t) i(t) i(t)
u(t) u(t) L u(t)
C
R
t
1
u  t    i  t  dt di  t 
u t   R  i t  C0 u t   L
dt
U p   R  I p  U p  
1
I p  U  p   pL  I  p 
pC
Operátorová impedance Operátorová admitance
U  p   Z  p  I  p  Pro nulové počáteční podmínky! Y  p   1/ Z  p 

I(p) 1 I(p) I(p)
R U(p) U(p) pL U(p)
pC
1 1
G pC
R pL
292
Základní zákony v operátorovém tvaru
Kirchhoffovy zákony v oblasti operátoru p

– Pro uzel (I. K.z.)
 I p  0
n
– Pro uzavřenou smyčku (II. K.z.)
 U p  0
n
Ohmův zákon v oblasti operátoru p
U p   Z p  I p 
I(p)
U(p)
Z(p) I p  Y p  U p 
293
Základní metody analýzy operátorovou metodou
Metody analýzy
operátorovou metodou (pomocí L.T.)
Pro speciální případy Univerzální metody
- metoda postupného zjednodušování

- metoda úměrných veličin - přímá aplikace Kirchhoffových z.
- transfigurace - metoda smyčkových proudů
- metoda superpozice - metoda uzlových napětí
- Thèveninova a Nortonova věta - modif. metoda uzlových napětí
294
Řešení přechodných dějů operátorovou metodou
Časová oblast Oblast proměnné p

i(t) t=0 I(p)
L Uz R pL
Uz R 1
U C
L.T. p
pC
Schéma reálného obvodu Operátorové schéma
Řešení integrodiferenciální rovnice Řešení algebraické rovnice
 u t   0  U p   0
U z  u R  t   u L  t   uC  t  Uz
 UR p   UL p   UC p  
p
di  t  1
U z  R  i t   L   i  t  dt  1 
dt C  I  p    R  pL  
- řešení char. rovnice, partikulární řešení,  pC 
hledání konstant
Obraz výsledku
Výsledek UZ
I.L.T. I p 
 
 1 
i  t   A1e 1t
 A2e 2t
1 p  R  pL 
pC 

295
Výhody řešení přechodných dějů
operátorovou metodou
Klasická metoda Operátorová metoda

• Diferenciální rovnice (-) • Algebraické rovnice (+)
• Kroky řešení(-): • Řešení najdeme v celku (+)
– řešení homogenní rovnice
– hledání partikulárního integrálu
– kalibrace integračních konstant
• Problém s I.L.T. (-)
Nemusíme sestavovat výchozí diferenciální rovnice a ty pak transformovat, ale

popíšeme prvky ve schématu operátorovými charakteristikami a sestavíme přímo
rovnice v obrazech
Další výhody operátorové metody:

• řešení odezvy obvodu na libovolný obecný tvar budicího signálu
• řešení odezvy obvodu na periodický signál
296
Srovnání SKM a operátorové metody
Symbolicko-komplexní Operátorová metoda
metoda (použití Laplaceovy transformace)
Originál harmonická funkce: Originál (téměř) libovolná funkce:

u  t   U m sin w t   u t  t  0,  

t   ,  
Obraz – komplexor, fázor Obraz : U  p    u  t  ept dt
u  t   U me 
j w t  
U  U me j Stejný obraz 0
u  t   2 sin wt  U 1 U p  1 u t    t 
Impedance má fyzikální význam poměru Operátorová impedance nemá

fázorů U a I, je měřitelná. fyzikální význam.
UL p 
Z L w  
UL
 jw L jw p ZL  p    pL
IL IL p 
Formální podobnost
Formální podobnosti lze využít – metody řešení známé z SUS a HUS
zůstanou v platnosti, mění se pouze význam proměnných.
297
t=0
uR(t) i t   ? UR(p)
uR  t   ?
U0 U0 UL(p)
R R
U uL(t) uL  t   ? p
i(t) L I(p) pL
L.T.
U0 R R Z  p   R  pL
p U 1 U0 1 L  U0
I p    0   L U p 
R  pL p  R
Lp  
L  R
pp  
R R  R
pp   I p 
Z p 
 L  L L  L
1  
 a
  U0   t 
R
 at
L    1 e 1 I.L.T. i t   . 1  e L   1
 p  p  a   R  
298
Pokračování příkladu Příklad 7
UR(p)
U0 1
I p  U0   t 
R
p  R i t   . 1  e L   1
U0 R
UL(p) Lp   R  
p  L
I(p) pL
 1   at
R
 t
L 1    e 1 uL  t   U 0 e L
1
 p  a 
    t 
 
 
R
a
L 1    1 e
 at
1 uR  t   U 0  1  e L   1
p p  a  
   
U0 pL 1
U L  p   I  p   pL   U0
 R R
uR  t 
p p U0
Lp  
 L L
U0
i t 
R R
U0 R
UR p   I p   R   U0 L
p  R  R uL  t 
Lp   pp  
 L  L
0 t
Slovník LT 299
Obvod RC Příklad 8
t=0 i t   ?
R uC  t   ? U0 R
UC(p)
U0 C uC(t) 1
U p
i(t) I(p) pC
L.T.
uC(0) = 0
1
U0 Z p   R 
pC
p pC U 0C U 0C U 1
I p       0 U p 
R
1 pC pRC  1 
RC  p 
1  R

1 I p 
Z p 
 p
pC  CR  CR
1  1   at t
L    e 1 I.L.T. i t  
U 0 RC
e 1
p  a  R
Slovník LT 300
U 1 t
I p  0 . i t  
U 0 RC
e 1
UC(p) R p 1 R
U0 R
1 CR
p
1    t

 
 
I(p) pC
uC  t   U 0 1  e RC   1
a  at
L    1 e 1
 
 p p  a    
1
1 1 U0 1
UC p   I p      U0 CR
pC pC R p  1  1 
pp  
CR  CR 
U0
uC  t 
t=0 U0
R
U0 R
U C uC(t)
i(t) i t 
0 t
Slovník LT 301
Složitější obvody Příklad 9
t=0 I(p)
uL(t) R1  20 
U0 R1 U0 UL(p)
R2  30  R1
U i(t) p
R2 L R2 pL
L  0,3H
U 0  120 V
i  t   ?, uL  t   ?
a) postupným zjednodušováním R2pL

Z  p   R1 
R2  pL
U0 120
p p 120 30  0,3p 1200  12p
I p     .  2
R pL
R1  2 20 
9p p 20  30  0,3p   9p 5p  200p
R2  pL 30  0,3p
R2pL 1200  12p 9p 72

UL  p   I  p   2  
R2  pL 5p  200p 30  0,3p p  40
302
t=0 I(p)
uL(t) R1  20 
U0 R1 U0 UL(p)
R2  30  R1
U i(t) p
R2 L R2 pL
L  0,3H
U 0  120 V
UL p  
72  1   at  72 
L 1    e 1 uL  t   L 1    72e  1  V 
40 t
p  40  p  a   p  40 
1  Q m  p  
1200  12p  
 1200  12p    n Q m  p i  pi t
I p  i t   L  2
1
L   e
5p 2  200p  5p  200p 
   Pn  p  
  i 1 P  pi 

Q  p   12p  1200, Póly funkce I(p): p  5p  200   0 Q  p1   1200 , Q  p 2   720
P  p   5p 2  200p, p1  0, p 2  40 P  p1   200 , P  p 2   200
P  p   10p  200  1200 0t 720 40 t 

i t   
 200
e 
200
e 
  1  6  3, 6e

40 t

1 A
303
t=0
uL(t) R1  20 
U0 R1 U0 UL(p)
R2  30  R1
U p
R2 L R2 pL
L  0,3H
U 0  120 V
b) určení uL(t) pomocí MUN UL(p)

 1  U0
 UL  p  
U0 1
 1
G  G2  G1 p
G1 G1 G2
 pL  p pL
 1 1 1  6
    L
U  p  
 20 30 0,3p  p
 1   at
6 L 1    e 1
p  a 
p 60p 6  60 72
UL p     
 1 1 1  60p  200  p  40  72 
 
 20 30 0,3p     uL  t   L 1    72e  1  V 
40 t
p 
p 3 2
    p  40 
304
t=0
uL(t) R1  20 
U0 R1 U0 UL(p)
R2  30  R1
U p
R2 L R2 pL
L  0,3H
U 0  120 V
c) určení uL(t) pomocí Thèveninovy věty

Ui(p) UL(p)
U 0 R2 72 R1R2 Zi
Ui  p    V Zi  p    12 
p R1  R2 p R1  R2 pL
pL 72 0,3p 72
U L  p   Ui  p   
Zi  pL p 12  0,3p p  40
 1   at  72 
L 1    e 1 uL  t   L 1    72e  1  V 
40 t
p  a   p  40 
305
t=0
R1  20 
U0 R1
U i(t) uL(t) R2  30 
R2 L
L  0,3H
U 0  120 V
i  t    6  3, 6e 40 t   1  uL  t   72e 40t 1  V 

  2, 4  3, 6 1  e 40 t    1  A 
6A i t  72 V
2, 4 A
uL  t 
0 t 0 t
306
Řešení přechodných dějů
pomocí operátorové metody
- nenulové počáteční podmínky
307
Model C s nenulovými počátečními podmínkami
1 u 0  IC(p)
iC(t)
UC  p   IC p   C  1
uC(t) pC p UC(p)
C pC
uC  0 
p
q  t   C  uC  t 
t
1
uC  t    iC  t  dt  uC  0  I C  p   pCUC  p   CuC  0 
C0 IC(p)
UC(p)
Počáteční CuC  0 
podmínka
pC
308
Model L s nenulovými počátečními podmínkami
iL(t) 1 i 0 
uL(t) IL p   UL p   L  IL(p)
pL p
L
iL  0  
UL(p)
1
p
pL
  t   L  iL  t 
t
1
iL  t    uL  t  dt  iL  0 
UL  p   pLI L  p   LiL  0 
L0 IL(p)
UL(p)
Počáteční pL
podmínka
LiL  0 
309
Modely prvků s nenulovými počátečními podmínkami
Časová oblast Oblast operátoru p

iC(t) IC(p) IC(p)
C uC(t) 1 UC(p)
pC UC(p)
CuC  0 
uC  0  uC  0 
p pC
Počáteční stav je při

operátorové metodě zahrnut
přímo v modelech. IL(p) IL(p)
UL(p)
iL(t) UL(p)
iL  0   pL
uL(t) p
1
L pL
LiL  0 
iL  0 
310
Modely prvků s nenulovými počátečními podmínkami
IC(p)
IC(p)
1 uC  0  
UC(p)
U p  p UC(p)
pC I p     C  uC  0   CuC  0 
Z p  1
uC  0  pC pC
p
Přepočet zdrojů (dualita zdrojů)
IL(p)
IL(p)
UL(p)
UL(p) pL
iL  0  
1
p iL  0 
pL U p   I p  Z p    pL  LiL  0 
p LiL  0 
311
Vybíjení kapacitoru Příklad 10
t=0 I(p)
1
uC(t) pC UC(p)
C
i(t) R L.T. U0 R
p
poč. podmínka uC(0+) = U0

U0
p U0 U0 U0 1
t I p     
U0  1 
i t  
1 1 R p 1
e RC
1 I.L.T. R
pC
p R 
pC 
pR 
C RC
R 
 1   at
L 1    e 1
p  a 
t 1
 UC  p   RI  p   U 0
uC  t   U 0e RC
1 I.L.T.
p
1
RC
312
t=0
uC(t)
C
i(t) R
U0
t
 t
uC  t   U 0e RC
1 U0 uC  t   U 0e t 1
t
R
U 0 RC
i t   e 1
R
0 U 0 tt
i t   e 1 t
R
313
t=0
Pro uvedený obvod vypočítejte časový
průběh proudu a napětí na induktoru.
U0 R1
U uL(t)
L
i(t)
R2
U 0  20 V, R1  3kΩ ,
R2  1kΩ , L  5H
314
Určení počáteční podmínky Příklad 11
t=0 U 0  20 V, R1  3kΩ ,
R2  1kΩ , L  5H
U0 R1
U uL(t)
L U0 20
i(t) iL  0   iL  0     5  mA 
R1  R2 4000
R2
Určení počáteční podmínky

Vycházíme ze stavu pro t<0
U0 R1 • pro SUS nahradíme:
U uL(t)
- induktory zkratem
L
i(t) - kapacitory rozpojením
• vypočteme poč. podmínku pro
stavovou veličinu (uC , iL)
R2
315
t=0 U 0  20 V, R1  3kΩ ,
UL(p)
R2  1kΩ , L  5H
LiL  0 
U0 R1 U0
U uL(t)
p
L pL
i(t) L.T. I(p)
R2 R2
poč. podmínka iL  0   5  mA 
U0 20
 LiL  0   5  5 103
p p 25 103 p  20 5 103 p  4
I p      2
pL  R2 5p  1000 5p  1000p
2
p  200p
5 103 p  4
U L  p   pL  I  p   LiL  0   5p 2  5  5 103 
p  200p
5  5 103 p  5  4  25 103  p  200  15
 
p  200 p  200
316
t=0 Q p
5 103 p  4
I p   2 
p  200p P p  P  p   2p  200
U0 R1 Určíme póly funkce I(p): p 2  200p  0

U uL(t)
L p1  0, p 2  200
i(t)  Q  p1  p t Q  p 2  p t 
i  t    e1  e 2   1 
 P  p1  P  p 2  
R2
 4 0t 3 200t 
 e  e  1
 200 200 
i t 
20 mA i  t    0, 02  0, 015e 200t  1  A 
15V
 15e 200t  1  V 
di
uL  t   L
5mA
dt
uL  t  Alternativně z obrazu:
0 UL p  
15  1   at
t
p  200 L 1    e 1
 p  a 
317
Přechodná a impulzová
odezva lineárního dvojbranu
318
Odezva dvojbranu na standardní vstupní signály
vstupní výstupní
signál U1 signál U2
Dvojbran
KU Ze známé odezvy na standardní signály lze
určit odezvu na libovolný jiný vstupní signál.
 K U w  e  
U2 j w
K U w  
U1
U2 p 
K U p  Odezva obvodu
U1  p 
v kmitočtové
v časové oblasti
oblasti
Standardní harmonický jednotkový jednotkový

signály signál skok 1(t) impulz (t)
319
Jednotkový skok 1(t) a jednotkový impulz (t)
(Heavisideova a Diracova funkce)
Jednotkový skok 0 t  0  Jednotkový impulz
 t  
d
1t 
1t    
1 t  0 L   t   1
dt
L 1  t  
1
p
1(t) (t) d
1   t   lim ft  t 
t0 0 dt 0
1  t   lim ft0  t 
t0 0 Plocha = mohutnost = 1
0 t 0 t
 0 t0

f t 0  t    t / t0 0  t  t0  0 t0
 1 t  t0 d 

1/t02 ft 0  t    1/ t0 0  t  t0
1 dt  0
 t  t0
1/t01
S=1
0 t02 t01 t 0 t02 t01 t
320
Přechodná a impulzová charakteristika
u1 u1
1 1
h(t) - přechodná
Jednotkový skok 1(t) charakteristika u2  h  t 
0 t 0 t
d
 t   1t  g t  
d
h t 
dt Dvojbran výstupní dt
t vstupní
signál u2 t
1  t     t  dt signál u1 KU ODEZVA h  t   h  0    g t  dt
0 0
u1
u1
u2  g  t 
0 t 0 t
g(t) - impulzová
Jednotkový impulz (t) charakteristika
321
Přechodná a impulzová charakteristika
Jednotkový skok 1(t) K U p 
U 2  p   H  p   U1  p  K U  p  
1 p
Dvojbran
KU(p) Přechodná charakteristika
0 t
1
U1  p    K p  
p h  t   L 1 H  p   L 1  U 
 p 
Jednotkový impulz (t)
U2  p   G  p   U1 p  K U p   K U p 
Dvojbran
Impulzová charakteristika
0 t KU(p)
U1  p   1
g  t   L 1 G  p   L 1 Κ U  p 
322
Určení přechodné a impulzové Příklad 12
charakteristiky
R Určete přechodnou a impulzovou charakteristiku RC článku.
1
u1 u2 pC 1 1/ t
C K U p     , t  RC
R
1 1  pRC p  1/ t
pC
u1  t   1  
1

L 1 
a 

  1 e
 at
1
p p  a  
 
u2  t   h  t 
 K U p    1/ t
1 

 
t

h t   L 
1
  L  
  1  e t
 1
 p   p  p  1/ t  
   
0 t
u1  t     t   1   at
L 1    e 1
1  p  a 
t
u2  t   g  t   1/ t  1 tt
g  t   L K U  p   L 
1 1
  e 1
 p  1/ t  t
0 t
323
Určení přechodné charakteristiky Příklad 13
Odvoďte obecný výraz pro obraz napěťového přenosu KU(p),

R1
u1(t) R2 u2(t) vyčíslete ho pro uvedené parametry obvodu, vypočtěte odezvu
obvodu na jednotkový skok h(t) a uveďte její hodnoty pro t = 0,
t  ∞, t = 1 ms.
L
L = 2 H, R1 = 2 k, R2 = 3 k
K U p  2p  3000 Q p 
H p   
K U p  
pL  R2

2p  3000 p p  2p  5000  P  p 
pL  R1  R2 2p  5000
P  p   4p  5000 P  p   p  2p  5000   0
 p1  0, p 2  2500
1  Q  p   Q  pi  pit
h  t   L H  p   L 
1
 e 
 P  p   i P   pi  Q  p1   3000, Q  p 2   2000
Q  p1  p1t Q  p 2  p2t P  p1   5000 , P  p 2   5000
 e  e 
P  p1 
 P p2 


3000 0t 2000 2500 t
e  e   0, 6  0, 4e 2500 t   1  V  h  0   1, h     0, 6 V
5000 5000 h 1ms   0, 6328 V
324
Řešení periodického ustáleného stavu pomocí L.T.
Pomocí L.T. lze analyzovat odezvu obvodu na periodické neharmonické buzení.

Obecný periodický signál f(t) lze rozložit na opakující se impulzy délky T (perioda).
f
f1 f2 f3 f4 f  t   f1  t   f 2  t   f3 t   ...
Obraz prvého impulzu

0
T T T T
t L  f1  t   F1  p 
Obraz periodického průběhu
f 2  t   f1  t  T   1  t  T  F2  p  = L  f 2  t   F1  p  epT F1  p 
F p  
f3  t   f1  t  2T   1  t  2T  F3  p  = L  f3  t   F1  p  e 2pT
1  epT
F1  p 

L  f  t   F  p   F1  p   F2  p   F3  p   ...  F1  p  1  epT  e2pT  ...   1  epT
Součet nekonečné geometrické řady s koeficientem e-pT
325
Řešení odezvy obvodu na libovolný průběh
K U p
U1  p  
1 vstupní Dvojbran
výstupní
signál U2 U 2  p   H  p   U1  p  K U  p  
signál U1 p
p KU(p)
U  p Přechodná ch.
K U p   2
U1  p   K p 
Jednotkový skok
h  t   L 1 H  p   L 1  U 
 p 
vstupní výstupní U2  p   G  p   U1  p  K U  p   K U p 
U1  p   1
Dvojbran signál U2
signál U1
KU(p)
Impulzová ch.
U2  p
K U p  
Jednotkový impulz U1  p  g  t   L 1 G  p   L 1 K U  p 
U1  p   F1  p  vstupní Dvojbran
výstupní
signál U2
U2  p   K U  p  U1  p 
signál U1
u2  t   L 1 K U  p  F1  p   L 1 G  p  F1  p 
KU(p)
U2  p
K U p   t
U1  p  u2  t   g  t   u1  t    g t  u1  t  t  dt
Obecný průběh 0
326
(Duhamelův) konvoluční integrál
U1  p   L u1  t  vstupní Dvojbran výstupní

signál U2
U2  p   K U  p  U1  p 
signál U1
u2  t   L 1 K U  p  U1  p   L 1 G  p  U1  p 
KU(p)
U2  p
K U p   t
U1  p  u2  t   g  t   u1  t    g t  u1  t  t  dt
Obecný průběh 0
Konvoluce
d
g t   h  t   h  t 
dt t
u2  t   g  t   u1  t    g t  u1  t  t  dt 
t 0
f 2  t   h  0  f1  t    g t  f1  t  t  dt  d
t
d
t
0   h t  u1  t  t  dt   h  t  t  u1 t  dt
t dt 0 dt 0
 h  t  f1  0    h t  f1 t  t  dt 
0
Závěr:
t
známe-li f1(t) a g(t) nebo h(t) dvojbranu,
 h  0  f1  t    g  t  t  f1 t  dt 
0
můžeme určit f2(t), tj. odezvu obvodu na
t obecný signál pomocí konvolučního
 h  t  f1  0    h  t  t  f1t  dt (Duhamelova) integrálu.
0
327
Odezva na libovolný signál Příklad 14
R Určete odezvu derivačního článku RL na vstupní signál

u1(t) tvaru rampové funkce.
u1 u2 a) Pomocí operátorového přenosu
L
U 1
U1  p  
pL p
K U p   
T p2 R  pL p  R / L
U
u1  t   t 1
T
U p
U 2  p   U1  p   K U  p  
UL
 
TR p 2T p  R / L
UL   t
R
U u2  t   1  e L  U 1 UL R/L
TR    
  T p  p  R / L  TR p  p  R / L 
0 T t
1   
UL 
 UL   t 
 
R
 a   at u2  t   L  1 R/L
L    1 e 1  1  e   1
L
 
 p p  a    TR p  p  R / L  
  TR  
328
R Určete odezvu derivačního článku RL na vstupní signál

u1(t) tvaru rampové funkce.
u1 u2 b) Pomocí konvolučního integrálu
L
Vybereme například tento tvar:
t
u2  t   h  t  u1  0    h  t  t  u1 t  dt
p
K U p  
U
u1  t   t 1 0
T pR/ L
 K U p   1    RL t du1  t  U
h t   L  1
L 
1
  e 1 u1  0   0, u1  t   
 p  p  R / L  dt T
t
UL   RL t t   UL   t 
t t R R
  t t  U
u2  t   h  t  u1  0    h  t  t  u1 t  dt   e L
 1dt   1 e   1  e   1
L
0 0
T TR   0 TR  
329
Impulzová charakteristika Příklad 15
C
Pro obvod na obrázku vypočtěte impulzovou odezvu
(charakteristiku) g(t) a načrtněte její průběh.
u1(t) u2(t) R1 = 1 k , R2 = 2,2 k, C = 15 mF.
R1 R2
R2 33p  2200
K U p  
R 1/ pC 33p  3200
R2  1
R1  1/ pC
 33p  2200 
g  t   L 1 K U  p   L 1   Pozor – není ryze lomená funkce (m=n)!
 33p  3200 
33p 2200  před aplikací Heavisideova rozkladu musíme
K U p     rozložit na zlomky a vydělit.
33p  3200 33p  3200
3200 2200 1000  t 
 1   1
33p  3200 33p  3200 33p  3200
30,3 L 1 1    t 
K U p  1 
p  96,97  1   at
L 1    e 1 0 t
 p  a 
 30,3 
g  t   L 1 1      t   30,3e  1
96,97 t
 p  96,97  30,3
330
Odezva obvodu na velmi krátký impulz
libovolného tvaru
vstupní Dvojbran výstupní Impulzová char.
signál U1 signál U2
KU(p)
U2  p
K U p  
U1  p 
g  t   L 1 K U  p 
t
f 2  t    g  t  t  f1 t  dt
0
Pro g(t) = konst. během Ti

Ti
f 2  t   g  t   f1 t  dt  g  t   M
0
Závěr: Odezva obvodu na velmi krátký impulz libovolného tvaru

= impulzová odezva × mohutnost (plocha impulzu) M
 není třeba realizovat Diracův impulz, stačí velmi krátký impulz libovolného tvaru
331
Nulové body a póly přenosové funkce
vstupní výstupní
signál signál
z1 , z 2 ,... z m nulové body
Dvojbran
p1 , p2 ,... pn y y  t   e at
KU(p)
póly
y  t   eat
1
Qm  p  bmp m   b1p  b0 bm  p  z1  p  z 2  ...  p  z m 

K U p    
Pn  p  anp n   a1p  a0 an  p  p1  p  p 2  ...  p  p n  0 t
impulzová odezva Q m  p i  pi t
n n
g  t  = L K  p   
1
e   A  pi  eit e jwit
i 1 Pn  pi  i 1
STABILITA lineárního obvodu: pi   i  jwi
Stabilní i  0
Mez stability i  0 0 t
Stabilní Nestabilní
332
Přenosová vedení
333
Elektromagnetické vlnění
EMG vlnění je příčné

(E i H jsou kolmé na směr šíření)
334
Elektromagnetické vlnění
335
Obvody se soustředěnými a rozprostřenými
parametry
i(x, t)
v  délka vlny (m)
u(x, t)
 f vf rychlost šíření vlny (m·s-1)
 f f kmitočet (Hz)
0 x
R L
l C
délka vlny  je daleko větší než rozměry prvků

se •l
SOUSTŘEDĚNÝMI • řešení založené na obvodových zákonech
parametry  teorie elektrických obvodů
Obvody
s délka vlny  je srovnatelná s geometrickými rozměry
ROZPROSTŘENÝMI obvodu nebo obvodových prvků
parametry •l
• řešení založené na Maxwellových rovnicích
 teorie elektromagnetického pole
336
Přenosová vedení - úvod
337
Přenosová vedení
Přenosové vedení
i1(t) i2(t)
i(x,t)
G
u1(t) u(x,t) u2(t) Z2
Napětí a proudy
jsou funkcí f(x,t)
x
l
Popis pomocí
parciálních diferenciálních rovnic i(x, t)
u(x, t)
0 x
338
Šíření vln na vedení
i1(t) i2(t)
i(x,t)
G
u(x,t) Vedení nekonečné nebo
u1(t) u2(t) Z2 přizpůsobené
(bude vysvětleno dále)
x
l
i(x, t) vf
u(x, t)
Vlny (napětí a proudu)

0 x se šíří podél vedení
fázovou rychlostí vf
339
Přenosová vedení – primární parametry
i1(t) i2(t)
dx
i(x,t)
R0dx L0dx u(x,t)
G u 1 (t) u2(t) Z2
C0dx Náhrada vedení
G0dx kaskádou dvojbranů
x
R0dx L0dx R0dx L0dx R0dx L0dx
C0dx C0dx C0dx

ElementGvedení
dx 0 G0dx G0dx
Primární parametry vedení

C0 [F/m] měrná kapacita
L0 [H/m] měrná indukčnost
R0 [/m] podélný odpor
G0 [S/m] příčná (svodová) vodivosti
340
Příklady vedení
Koaxiální kabel
Vzdušné vedení
(telegraf, telefon, přenos el. energie)
Dvojlinka
R0dx L0dx
C0dx
G0dx
341
Výpočet primárních parametrů vedení
(užitím Maxwellových rovnic)
Typ vedení Dvojlinka Koaxiální kabel Tenký vodič
na plošném spoji
a w
h
r
d
Primární parametr
h - tloušťka Cu
r
π 2π π
Měrná kapacita C0 (F/m) ln  a / r  ln  r2 / r1  ln  2d / w 
m0 ln  a / r  m0 ln  r2 / r1  m0 ln  2d / w
Měrná indukčnost L0 (H/m)
π 2π π
π 2π π
Měrná vodivost G0 (S/m) ln  a / r  ln  r2 / r1  ln  2d / w 
1 wm0  1 wm0  1 1 
Měrný odpor R0 (/m)   
2πr 2 2π 2  r1 r2  wh
 - permitivita dielektrika  - měrná vodivost dielektrika
m0 - magnetická konstanta  - měrná rezistivita vodiče
342
Základní rovnice vedení
Pro dx (element vedení) platí:
u  x, t  i  x, t 
 dx  dx
i  x, t  x x i  x, t 
i  x, t   dx
x
u  x, t 
R0dx L0dx u  x, t 
u  x, t   dx
C0dx x
G0dx
x dx
Základní rovnice vedení
u  x, t  i  x, t  i  x, t  u  x, t 
  R0i  x, t   L0   G0u  x, t   C0
x t x t
343
Počáteční a okrajové podmínky
Pro získání jednoznačného řešení soustavy rovnic potřebujeme znát:
Počáteční podmínky:
i1(t) i2(t) u  x, 0  i  x, 0 
i(x,t)
Tzn. rozložení vlny podél
vedení v čase t = 0
G u1(t) u(x,t) u2(t) Z2
Okrajové podmínky:
x
u  0, t   u1  t  , i  0, t   i1  t  ,
l u  , t   u2  t  , i  , t   i2  t 
u  x, t  i  x, t 
  R0i  x, t   L0 pro x = 0 resp. x = l
x t
i  x, t  u  x, t 
 G0u  x, t   C0
x t
344
Telegrafní rovnice vedení
i1(t) i2(t)
u  x, t  i  x, t 
  R0i  x, t   L0
i(x,t)
A:
x t G u1(t) u(x,t) u2(t) Z2
i  x, t  u  x, t 
B:  G0u  x, t   C0 x
x t
Derivací A podle x: Derivací B podle t: l
 2 u  x, t  i  x, t   2i  x , t   2i  x, t  u  x, t   2u  x , t 
  R0  L0  G0  C0
x 2
x tx xt t t 2
Obdobně derivací A podle t a B podle x
dostaneme druhý výraz. Telegrafní rovnice
 2u  x, t   2u  x, t  u  x, t 
 L0C0   R0C0  L0G0   R0G0u  x, t 
x 2
t 2
t
 2i  x, t   2 i  x, t  i  x, t 
 L0C0   R0C0  L0G0   R0G0i  x, t 
x 2
t 2
t
345
Řešení dějů na vedení pomocí L.T.
u  x, t  i  x, t 
Základní rovnice   R0i  x, t   L0
x t
i  x, t  u  x, t 
Laplaceova transformace  G0u  x, t   C0
x t
dU  x, p 
  R0I  x, p   pL0I  x, p     R0  pL0  I  x, p 
 x  t  
dx
L    p  X p  dI  x, p 
 t   G0 U  x, p   pC0 U  x, p     G0  pC0  U  x, p 
dx
Platí pro nulové
počáteční podmínky!
346
Řešení dějů na vedení pomocí L.T.
 2u  x, t   2u  x, t  u  x, t 
Telegrafní rovnice  L C   R C  L G   R0G0u  x, t 
x 2 t 2 t
0 0 0 0 0 0
 2i  x, t   2 i  x, t  i  x, t 
Laplaceova transformace  L C   R C  L G   R0G0i  x, t 
x t t
2 0 0 2 0 0 0 0
d 2 U  x, p 
2
 p2 L0C0 U  x, p   p  R0C0  L0G0  U  x, p   R0G0 U  x, p 
dx
 x  t   γ2
  p  X p  d U  x, p 
2
L 
 t  2
  R0  pL0  G0  pC0  U  x , p   γ 2
 p  U  x, p 
dx
  2 x  t  
  p  X p  γ p   R0  pL0  G0  pC0  (p) – operátorová
2
L 
 t 
2
konstanta šíření
d 2I  x, p 
Platí pro nulové
2
 p2 L0C0I  x, p   p  R0C0  L0G0  I  x, p   R0G0I  x, p 
počáteční podmínky! dx
d 2I  x, p 
Obdobně z druhé
rovnice pro proud: 2
  R0  pL0  G0  pC0  I  x , p   γ 2
 p  I  x, p 
dx
347
Odvození obecných vztahů
I1(p)
Konstanta šíření (operátorová) I2(p)
I(x,p)
γ p   R0  pL0  G0  pC0  G U1(p) U(x,p) U2(p) Z2(p)
x y=l-x
Telegrafní rovnice
(v operátorovém tvaru) l
d U  x, p 
2 Řešení telegrafních rovnic je:
 γ 2
 p  U  x, p   0
U  x, p   UP  p  e γp x  UO  p  e γp x
2
dx
d 2I  x, p 
2
 γ 2
 p  I  x, p   0 I  x, p   I P  p  e γp x  I O  p  e γp x
dx
POSTUPNÁ vlna ODRAŽENÁ vlna
Řešení:   γ p  0
2 2
Postupná a zpětná vlna je pouze fikce - fyzikálně

1,2  γ  p  reálná je jen okamžitá hodnota napětí nebo
proudu na vedení
348
Dosazením řešení U(x,p) U  x, p   UP  p  e γp x  UO  p  e γp x

do základní rovnice:
dU  x, p 
   R0  pL0  I  x, p 
dx
γ  p  UP  p  e  γ  p  UO  p  e    R0  pL0  I  x, p 
 γp x  γp x
γ p
I  x, p  
R0  pL0

U P  p  e γ p  x  U O  p  e  γ p  x  

1
ZV p 
 U P  p  e γ p  x  U O  p  e γ p  x 
Vlnová impedance (operátorová)
R0  pL0 R0  pL0 R0  pL0

ZV  p     
γ  R0  pL0  G0  pC0  G0  pC0
349
I1(p) I2(p) Obrazy napětí a proudu na konci
I(y,p)
vedení (dosazením x = l):
G U1(p) U(y,p) U2(p) Z2(p)
I2 p   I  , p  
ZV
1
p 
 U P  p  e γ p   U O  p  e γ p  
x y=l-x
U2  p   U  , p   UP  p  e  UO  p  e
 γp   γ p 
l
U 2  p   Z V  p  I 2  p   γp
Řešením těchto dvou rovnic dostaneme UP p   e
postupnou UP a odraženou UO vlnu napětí: 2
U  p   Z V  p  I 2  p   γp
U  x, p   UP  p  e γp x  UO  p  e γp x UO  p   2 e
2
I  x, p  
1
p
 U P  p  e γ p  x  U O  p  e γ p  x  Mezi U a I na konci U2 p 
 Z2  p 
ZV vedení (zátěži) platí: I2 p
Obraz napětí a proudu ve vzdálenosti y=l-x U2 p  U2 p 
 I2 p   I2 p 
od konce vedení: ZV  p  Z  p 
I  y, p   e γp  y  V e γ p  y
2 2
Použitím: y x U 2  p   ZV  p  I 2  p   γ p  y U 2  p   ZV  p  I 2  p   γ p  y
U  y, p   e  e
2 2
350
TDR – Time Domain Reflectometry Praktické využití
Princip „radaru“
• Přístroj vyšle impulz a přijme odraženou vlnu
• ze zpoždění mezi vysláním a příjmem se při
známé vf určí vzdálenost k místu poruchy.
• přesnost lokalizace může být velmi vysoká (např.
lepší než 1m u podmořských kabelů)
• stejný princip se používá i u optických kabelů -
OTDR
Místo poruchy
vedení (kabel)
Vlna na vedení
351
TDR – Time Domain Reflectometry Praktické využití
Vyhledávání poruch ve strukturované kabeláži

Zde diagnostikován přerušený pár 3-6 ve vzdálenosti 4,2 m od zásuvky.
352
Přenosová vedení v HUS
353
Řešení vedení v HUS
I1
Formální náhradou p = jw I2
I(x)
dostaneme rovnice pro HUS
G
U1 U(x) U2 Z2
x y=l-x
Sekundární parametry l
Konstanta šíření: γ  R0  jw L0  G0  jwC0   m-1 

Z R0  jw L0
Vlnová impedance: ZV    
γ G0  jwC0
Telegrafní rovnice d2U  x 

(pro HUS) 2
  R0  jw L0  G0  jwC0  U  x   γ 2
U  x
dx
d 2I  x 
2
  R0  jw L0  G0  jwC0  I  x   γ 2I  x 
dx
354
Rozložení napětí a proudu podél vedení při známé hodnotě U2 a I2:

I1 I2
e  e I(y)
cosh    G
2 U1 U(y) U2 Z2
e  e
sinh    x y=l-x
2
l
U2
 Z2
Měříme od konce vedení - y I2
U 2  ZV I 2  γy U 2  ZV I 2  γy
U y  e  e  U 2 cosh  γy   ZV I 2 sinh  γy 
2 2
U2 U2
 I2  I2
Z Z U
I  y  V e γy  V e γy  2 sinh  γy   I 2 cosh  γy 
2 2 ZV
355
Rozložení napětí a proudu podél vedení při známé hodnotě U1 a I1:
I1 I2
I(x)
U1 G
 Z vst U1 U(x) U2 Z2
I1
x y=l-x
Měříme od začátku vedení - x

Záměnou indexů 1 a 2,
záměnou y  -x
U1  ZV I1  γx U1  ZV I1 γx
U  x  e  e  U1 cosh  γx   ZV I1 sinh  γx 
2 2
U1 U1
 I1  I2
ZV Z U
I  x  e γx  V e γx   1 sinh  γx   I1 cosh  γx 
2 2 ZV
356
Konstanta šíření
Konstanta šíření umožňuje určit rychlost vlny na vedení (a tedy i zpoždění signálu na výstupu vedení),
délku vlny, útlum vlny na vedení.
měrný útlum měrný posuv

konstanta
šíření γ    j   R0  jw L0  G0  jwC0 
2π Poznámka: měrný útlum () je v jednotkách Np/m

Délka vlny na vedení  (Neper na metr). Jednotka Np vychází z přirozeného
 logaritmu. Dnes se častěji přenos a útlum vyjadřují v
jednotkách dB, které vycházejí z dekadického
w
Fázová rychlost vf  logaritmu.
 1  Np   20 log  e   8, 686  dB 
Přepočet:

Časové zpoždění t 
vf w
U2
Přenos vedení (útlum) KU   e 
U1
357
Bezeztrátové vedení
R0dx L0dx L0dx

C0dx
C0dx
G0dx
R0  jw L0 L0
ZV  Z V  RV 
G0  jwC0 C0
γ    j   R0  jw L0  G0  jwC0  w
γ  j  jw L0C0  j
vf
fázová rychlost
   c  T .... ve vakuu
w 1
délka vlny na vedení činitel zkrácení vf  
 L0C0
w T 2π  vf
  vf T   k  měrné časové zpoždění
   c
t m  L0 C0
358
Pupinace vedení
U dlouhých vzdušných a kabelových vedení je problém s relativně velkou kapacitou C0. Její vliv lze
kompenzovat umělým zvýšením L0 zařazením tzv. pupinačních cívek pravidelně v určitých
vzdálenostech.
Tím dojde ke snížení činitele útlumu , ovšem za cenu snížení přenášeného pásma, neboť kombinace
L0C0 vytváří filtr typu dolní propust.
Pupinace vedení se používala zejména pro telefonní analogové linky, kdy se tímto opatřením užitečný
dosah signálu zvýšil až třikrát.
Vylepšení vedení pro snížení přenosu

patentoval r. 1899 Mihajlo Idvorski Pupin
(1858-1935), srbský fyzik
359
Činitel odrazu na konci vedení
G Z2 Činitel odrazu
na konci vedení
Postupná vlna
UO Z2  ZV
vf ρ2  
Odražená vlna
vf
UP Z2  ZV
UO
UP Poměr stojatých vln
U max 1  ρ2
PSV  
Umax Stojatá vlna
Umin
U min 1  ρ2
/2
PSV se označuje často také jako SWR z anglického "standing wave ratio" a udává se
také jednotkách decibel (dB).
Nepřizpůsobení zátěže na koncích vedení vzniká stojaté vlnění.

PSV – je mírou kvality impedančního přizpůsobení zátěže k vedení.
360
Měření PSV
• Co nejlepší přizpůsobení (PSV  1) celého ρ  Z 2  Z V 1  ρ2

PSV 
Z2  ZV
2
přenosového řetězce je důležité např. u 1  ρ2
vysílačů. Nepřizpůsobení snižuje vysílaný
výkon, vlna odražená od
nepřizpůsobeného vstupu antény může
poškodit vysílací elektroniku.
• PSV (SWR) metr se zapojuje obvykle těsně
před anténu
• PSV metr bývá doplněn ladicími obvody,
dovolujícími přizpůsobit impedanci antény
vlnové impedanci vedení (nejčastěji
koaxiální kabel 50 )
361
Šíření vln na homogenním vedení – LC úloha 5B
• Na homogenním vedení pro různé zatěžovací impedance

– Změříte činitel stojatých vln
– Vypočtete činitel odrazu
• Proměříte průběh stojaté vlny podél vedení přizpůsobeného,
naprázdno a nakrátko
R2
Klíčování
ref PSV
40 Měřené vedení
MIC
Generátor 27 MHz
/4
(vysílač CB) swr SET MATCH
Zatěžovací impedance
Reflektometr
362
Činitel odrazu na začátku a na konci vedení
Zi I1 I2 Činitel odrazu na konci vedení
G
Z2  ZV
ρ2 
Ui U1 U2 Z2
Z2  ZV UO
ρ
l
UP
Činitel odrazu na začátku vedení
Zi  Z V
ρ1  Snahou je vedení na obou koncích přizpůsobit: Zi = Z2 = Zv
Zi  Z V - nedochází k odrazům na vedení a ke vzniku stojatých vln
Extrémní případy nepřizpůsobení (totální odraz vln):

a) Vedení nakrátko: Z2 = 0  = -1 U0 = -UP
b) Vedení naprázdno: Z2 = ∞ 2 = 1 U0 = UP
363
Vstupní impedance vedení v HUS
Zi I1 I2
Vstupní impedance vedení je: I(y)
Z  Z V tanh  γ  G
Z1  Z V 2 Ui U1 U(y) U2
Z V  Z 2 tanh  γ 
Z2
- Mění se periodicky s délkou l x y=l-x

Ui U2
- Závisí na sek. parametrech Zv a  I1   Z2
l I2
- Závisí na zátěži vedení Z2 Zi + Z1
U1 = I1  Z1 U  y   U2 cosh  γy   ZV I 2 sinh  γy 
U2
I  y  sinh  γy   I 2 cosh  γy 
ZV
U2
 Z V tanh  γ 
U
Z1  1 
U   2
U cosh   V2
γ  Z I sinh    I2
γ
I1 I  U2
sinh  γ   I 2 cosh  γ  1 2
U 1
tanh  γ 
ZV I 2 ZV
364
Vstupní impedance bezeztrátového vedení
γ  j
U1  U2 cosh  γ   ZV I 2 sinh  γ  cosh  jx   cos  x     

U1  U 2 cos  2π   RV I 2 jsin  2π 
   
sinh  jx   jsin  x 
U
I1  2 sinh  γ   I 2 cosh  γ  U2    
I1  jsin  2π   I 2 cos  2π 
ZV

2π
ZV  RV RV    

Vstupní impedance bezeztrátového vedení: s použitím: U 2  Z2I 2
       
Z 2 cos  2π   jRV sin  2π  Z 2 cos  2π   jRV sin  2π 
Z1 
U1
    R    
       
V
I1 Z2
j sin  2π   cos  2π  RV cos  2π   jZ 2 sin  2π 
RV        
365
Vstupní impedance pro zvláštní případy vedení
    Zi I1 I2
Z 2 cos  2π   jRV sin  2π 
Z1  RV     G
    Ui U1 U2
RV cos  2π   jZ 2 sin  2π 
   
Z2=RV
  l
Z1  f  Z 2 , RV , 
 
1) Přizpůsobené vedení
Z2  RV Z1  RV
Vstupní impedance přizpůsobeného vedení:

• je rovna vlnové impedanci
• nezávisí na délce vedení l
366
    Zi I1 I2I=0
Z 2 cos  2π   jRV sin  2π 
2
Z1  RV     G
    Ui U1 U2=0
U2
RV cos  2π   jZ 2 sin  2π 
   
2) Vedení naprázdno l
 
jX
Z2   Z10   jRV cot  2π 

 
3) Vedení nakrátko
 
Z2  0 Z1k  jRV tan  2π 
  -jX
Vedení naprázdno
λ 3λ/4 λ/2 λ/4 0
Vedení nakrátko
3λ/4 λ/2 λ/4 0
367
4) vedení zatížené reaktancí

Kousek konce vedení nakrátko Z1 Z2
délky y má impedanci:
 y  y
Z2  j ZV tan  2π 
  
Poměry na vedení se nezmění, když Náhrada konce y
konec vedení nakrátko y nahradíme impedancí Z2
impedancí Z2 .
Z opačného pohledu: zatížíme-li vedení
namísto zkratu impedancí Z2, chová se jako Z1 Z2
vedení delší resp. kratší.
Induktivní zátěž vedení elektricky prodlužuje,
kapacitní zkracuje o y.  y
  Z2 
y   arctan  
2π  j Zv 
368
   
Z 2 cos  2π   jRV sin  2π 
Z1  RV     Z1 Z2
   
RV cos  2π   jZ 2 sin  2π 
   
5) Vedení délky /2
 Z2 cos  π   jRV sin  π 

 Z1  RV  Z2
2 RV cos  π   jZ2 sin  π 
Vstupní impedance půlvlnného vedení je rovna impedanci zátěže Z2
6) Vedení délky /4  impedanční invertor
 Z2 cos  π / 2   jRV sin  π / 2  RV2

 Z1  RV 
4 RV cos  π / 2   jZ2 sin  π / 2  Z2
Vstupní impedance čtvrtvlnného vedení je úměrná reciproké hodnotě Z2
369
Vstupní impedance krátkého vedení
Vstupní imitance pro krátké vedení:
2π
L0      0
Z1k  jRV tan    jRV j w L0C0  jw L0 
C0
Z Taylorova rozvoje:
1 1 C
Y10  j tan   j   j 0 w L0C0  jwC0 tan  x  x0  x
RV RV L0
Možnost určení primárních parametrů

měřením na krátkém vedení (l << )
Změřením indukčnosti L L Z1k
vedení nakrátko zjistíme L0: L0  
jw
Změřením kapacity C vedení C Y10
C0  
naprázdno zjistíme C0: jw
Změřením R vedení nakrátko
zjistíme R0 , měřením G vedení R G
R0  , G0 
naprázdno zjistíme G0.
370
Přechodné děje na homogenním vedení
LC úloha 6B
• Na předloženém homogenním vedení (koaxiální kabel)
– Změříte primární parametry
– Vypočtete parametry sekundární
– Určíte rychlost šíření vln
• Proměříte průběh vstupního i výstupního napětí při buzení

obdélníkovým impulsem pro vedení přizpůsobené,
nepřizpůsobené, naprázdno a nakrátko
Rg = Rv ug
ug G u1 u2
Z2
0 t
371
Skládání vln na vedení – výklad k laboratorní úloze 6B
u1P, u2P, u1P, u2P,
u1O u2O u1O u2O
postupná vlna
odražená vlna postupná vlna U postupná vlna U postupná vlna
U U
odražená vlna
t td t t odražená vlna t
2td 2td odražená vlna td
u1 u2 -U
u1=u1P+u1O 2U u2=u2P+u2O u2
2U u1
u1=u1P+u1O
U
u2=u2P+u2O=0
U
2td
t td t
2td 2td
t t
2td
-U
Vedení zakončení naprázdno td   tm  L0 C0 Vedení zakončení nakrátko

vf
UO
2 
UO
 1 2   1
UP UP
372
Nezkreslující vedení (Heavisideova podmínka)
Zaveďme podmínku: R0 G 0

L0 C 0
Vlnová impedance:  R0   R0 
  j w    j w 
R0  jw L0 L0  L0   L 0  0
L   L0  konst. Z  konst.
Z V w   
G0  jwC0 C0  G0  C0  R0 
V
C0
  jw    jw 
 0
C   L0 
Konstanta šíření:
R  G 
γ w     j   R0  jw L0  G0  jwC0   L0  0  jw  C0  0  jw     konst.
 L0   C0 
  w  konst.
R  R  R 
 L0C0  0  jw  0  jw   L0C0  0  jw   R0G0  jw L0C0
 L0  L0   L0  w
  vf   konst.
Za této podmínky platí: 
Zv nezávislá na kmitočtu  přizpůsobení je stejné pro všechny harmonické složky
 nezávislé na kmitočtu  všechny harmonické složky mají stejné tlumení
vf nezávislá na kmitočtu  všechny harmonické složky se šíří stejně rychle
373
Nezkreslující vedení (Heavisideova podmínka)
R0 G 0 Příklad přenosu obdélníkového impulzu (oboustranně přizpůsobeným) vedením

 Zv
L0 C 0
G
u1 u2 Zv
ZV  konst. l
  konst. u1

u2 Vedení nezkreslující
e
w
vf   konst. u2 Vedení zkreslující

0 t 0
td  t m t
Závěr: Při přenosu nezkreslujícím vedením nedochází ke změně tvaru časového průběhu
signálu, pouze k jeho útlumu a zpoždění.
374
Proč koaxiální kabel právě 50  a 75  ?
• Vlnová impedance koaxiálního kabelu je

m0 ln  r2 / r1 
L0 m0 1  r2  60  r2 
ZV   2π  ln   ln     
C0 2π 4π 2 0  r  r1   r  r1 
ln  r2 / r1 
• Měrný útlum kabelu

R0
  8.686 dB/m 
2Z V
při dosazení pak
r f m0   1 1 
  8.686     dB/m 
r    r1 r2 
2  60  ln  2 
 r1 
r ,  materiálové parametry dielektrika a vodiče
f pracovní kmitočet
375
Kritérium minimálního útlumu

• Pro koaxiální kabel s r2 = 10 mm
lze odvodit vztah a grafickou závislost mezi Zv a 
• Je zřejmé, že minimální útlum
má kabel 50 – 77  Útlum vs. vlnová impedance
v závislosti na dielektriku pro Cu koaxiál s r2 = 10 mm
– vzduch r = 1
– PE r = 1.43
– PTFE r = 2.2
376
Kritérium maximálního výkonu

Maximální přenášený výkon je omezen
• Maximální dovolenou intenzitou E
– Omezeno dielektrickou pevností
– Souvisí se špičkovým výkonem Útlum vs. vlnová impedance
• Maximálním povoleným oteplením pro Cu koaxiál s r2 = 10 mm
– Omezeno materiálem dielektrika
– Souvisí s průměrným výkonem
• Nejlépe vyhoví kabel 30 – 60 
377
Závěr:
• Pro kabely výkonové se volí 50 
– Kompromis mezi 30  pro max. výkon a 77  pro
min. útlum
– Použití v měřicí technice, vf technice, vysílačích…
• Pro sdělovací kabely se volí 75 
– Maximální přenášený výkon zde nehraje roli
– Hodnota 75  je vhodná i s ohledem na snadnou
transformaci na 300  (což je impedance dvojlinky
a také dipólu) pomocí tzv. „balunu“ 1:4
– Použití např. v CATV, TV apod.
Balun (Balanced-Unbalanced)
378
Praktická aplikace vedení Praktické využití
Vedení jako médium pro přenos informací
R0 G 0 Pro využití vedení pro přenos signálu:

ZS  - Vedení musí být nezkreslující (musí
L0 C 0 splňovat Heavisideovu podmínku)
G - Vedení musí být přizpůsobené,
ZL tedy zátěž z obou stran musí být
rovna vlnové impedanci (pak
nedochází k odrazům)
Za těchto podmínek nedochází ke

zkreslení časového průběhu signálu,
pouze k jeho útlumu a zpoždění.
379
Příklady vedení Praktické využití
Dvojlinka
Koaxiální kabel
Primární (a tedy i sekundární)

parametry závisí na fyzických rozměrech
a na materiálových vlastnostech vodiče
a dielektrika.
R0dx L0dx Běžné hodnoty ZV:
• Dvojlinka 300 
C0dx • Koaxiální kabel 75  pro TV)
G0dx
• Koaxiální kabel 50  (vf technika)
380
Konec
Technická 3098/12
616 00 Brno
Czech Republic
381

Steinbauer UTEE BEL2 Komplet Prezentace

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Steinbauer UTEE BEL2 Komplet Prezentace

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Vysoké učení technické v Brně

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií

Technická 12, 616 00 Brno, Česká Republika

doc. Ing. Jiří Sedláček, CSc.

UTEE FEKT VUT v Brně

• Komplexní čísla jsou jakousi „nástavbou“ reálných čísel. V oboru reálných

Komplexní číslo značíme tučným písmem A

Komplexní číslo zobrazujeme jako bod v komplexní (Gaussově)

Im Algebraický (složkový) tvar: A   a  jb

A  A cos   j A sin  A  A  Poznámka:

Správně lze proto pomocí uvedeného vztahu převést

-2 2 Re Číslo C = -2+2j se po převodu do exponenciálního

A1  A1 e j1   a1  jb1  A2  A2 e j2   a2  jb2 

• Pro sčítání a odečítání se používá algebraický tvar

• Pro násobení a dělení se používá exponenciální tvar:

A1 A1e j1 A1 j1 2 

• stacionární průběh nemění po dobu pozorování (teoreticky bez časového

• Hodnoty funkce se po určité době T, tzv. periodě, opakují:

Periodická funkce je plně určena svým průběhem v době jedné periody

• Je to průměrná hodnota časové funkce za dobu jedné periody

• Fyzikálně se jedná o takovou hodnotu stacionárního proudu, který

• Je to průměrná absolutní hodnota časové funkce za dobu jedné periody

i(t) střídavý průběh i(t) absolutní hodnota průběhu

• Nejčastěji užívaná charakteristika v technické praxi - vyjadřuje

• Z předešlé rovnice plyne definiční vztah pro efektivní hodnotu

• Značí se velkým písmenem I (bez indexu), pouze v případě možné

• Jedná se o nejdůležitější souměrný střídavý periodický průběh, který nalézá

• Im je maximální hodnota (A)

okamžitá hodnota počáteční fáze

maximální hodnota fázový úhel

HUS - důležitý stav

Časová oblast Komplexní (Gaussova) oblast

Schéma reálného obvodu Symbolické schéma

Řešení integrodiferenciální rovnice Řešení komplexní algebraické rovnice

Výsledek Zpětná Obraz výsledku

Rotující fázor u(t) komplexor (komplexní okamžitá hodnota)

Um  U m  e j fázor v měřítku maximální hodnoty

Rezistor Induktor Kapacitor

Exponenciální tvar Algebraický tvar

• Pomocí generátoru a osciloskopu řízeného PC zobrazíte časové

w  2πf  2π  50  314,16 rad  s-1

Určete impedanci Z sériového obvodu pro kmitočet f = 50 Hz.

Oblast proměnné t Komplexní proměnná

Poč. hodnoty veličin u(0), i(0),… Fázory U, I, …

Hodnoty R, L, C Impedance ZR, ZL, ZC

(Charles Proteus Steinmetz 1893) 45

Časová oblast Komplexní (Gaussova) oblast

Schéma reálného obvodu Symbolické schéma

Řešení integrodiferenciální rovnice Řešení komplexní algebraické rovnice

Výsledek Zpětná Obraz výsledku

• Komplexní čísla v prezentacích i skriptech jsou v souladu s normou

S využitím symbolické metody můžeme aplikovat na obvody v HUS

Pro speciální případy Univerzální metody

- metoda postupného zjednodušování - přímá aplikace Kirchhoffových z.

Paralelní řazení zdrojů proudu

Paralelní spojení Zkrácené značení:

Závěr: Proud se v proudovém děliči dělí

Reálný zdroj U Reálný zdroj I

U  100 V u  t   10 2 sin wt  V

I 2   0, 2  j0, 4   0, 4472  63, 43 A i2  t   0, 4472 2  sin wt  63, 43 A

Určete parametry náhradních zdrojů (napěťového – Théveninova věta i proudového –

Ii Ui 22, 69  71, 28

 22, 69 2 sin  628t  71, 28  V U

I  I2  IC  0,1  0,1  0,1j  0,1j A UR1  I  R1  10  j0,1   0  j V