Professional Documents
Culture Documents
Radl Dějiny Biologie Díl 2
Radl Dějiny Biologie Díl 2
Emanuel R·dl
DÏjiny
biologick˝ch teoriÌ
novovÏku
II
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 2
Emanuel R·dl
DÏjiny
biologick˝ch teoriÌ
novovÏku
II
Z nÏmËiny p¯eloûili:
Zuzana äkorpÌkov·, Tabita Landov· a Ivan Landa
ACADEMIA
Praha 2006
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 4
Obsah
P¯edmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
1. kapitola
Biologie na konci 18. stoletÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
»·st prvnÌ
BIOLOGIE V PRVNÕ POLOVINÃ 19. STOLETÕ 27
2. kapitola
Lamarck a Cuvier . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
2.1. Lamarckovy n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.2. Lamarck˘v vztah ke Cuvierovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3. kapitola
Idealistick· morfologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.1. Spir·lnÌ teorie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.2. UËenÌ o metamorfÛze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
3.3. Homologie a analogie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
3.4. Systematika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
3.5. Teorie o podstatÏ kategoriÌ v klasifikaci zv̯at . . . . . . . . . . . . . 50
3.6. P¯echod k evoluËnÌmu pojetÌ svÏta zv̯at . . . . . . . . . . . . . . . . 53
4. kapitola
Embryologie p¯ed Darwinem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
4.1. Odvrat od preformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
4.2. Vznik novÈ embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
4.3. Karl von Baer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
5
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 6
5. kapitola
BunÏËn· teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
5.1. StaröÌ n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
5.2. Schleidenovo vystoupenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
5.3. Schwann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
5.4. DalöÌ osudy bunÏËnÈ teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
6. kapitola
Fyziologie p¯ed Darwinem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.1. NÏmeck· fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.2. Francouzsk· fyziologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
7. kapitola
P¯echod od naturfilosofie k modernÌ vÏdÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
7.1. Naturfilosofie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
7.2. K nov˝m smÏr˘m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
7.2.1. Mill. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
7.2.2. Obrat v NÏmecku: Liebig, Lotze, Fechner . . . . . . . . . . . . . 87
7.3. MaterialistÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
7.4. Pozitivistick· filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
7.5. ⁄cta k vÏdÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
»·st druh·
ROZMACH DARWINISMU 95
8. kapitola
P¯Ìchod darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
8.1. StaröÌ ˙vahy o p˘vodu zv̯at . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
8.2. Vliv geologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
8.3. Vestiges . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
8.4. Huxleyho a Spencerovy vzpomÌnky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
9. kapitola
Charles Darwin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
9.1. Darwin˘v ûivot. Erasmus Darwin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
9.2. V˝chodisko Darwinovy teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
9.3. Darwinova teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.3.1. Natura non facit saltus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.3.2. Vznik p¯echod˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
9.3.3. DÏdiËnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
9.3.4. älechtitelstvÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
9.3.5. Boj o ûivot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
6
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 7
OBSAH
10. kapitola
Alfred R. Wallace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
11. kapitola
P¯ijetÌ Darwinovy teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
11.1. Podstata vÏdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
11.2. P¯ijetÌ Darwinovy teorie v Anglii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
11.3. P¯ijetÌ Darwina ve Francii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
11.4. P¯ijetÌ Darwina v NÏmecku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
11.5. V˝znam nov˝ch d˘kaz˘ pro darwinismus . . . . . . . . . . . . . . 147
11.6. NadöenÌ z Darwinovy teorie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151
12. kapitola
Kritika darwinismu staröÌmi smÏry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
13. kapitola
Filosofie a etika evolucionismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
14. kapitola
Vliv darwinismu na jinÈ obory myölenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
14.1. Chemie, petrografie, astronomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
14.2. BarevnÈ vnÌmanÌ a jeho evoluce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
14.3. JazykovÏda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
14.4. Pedagogika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170
14.5. Sociologie a dÏjepis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
14.6. Soci·lnÌ demokratÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
14.7. Poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
14.8. Kriminalistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176
15. kapitola
Darwinismus a n·boûenstvÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
15.1. Podstata sporu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
15.2. N·zor Darwin˘v a n·zory darwinist˘ . . . . . . . . . . . . . . . . 179
15.3. Stanovisko cÌrkve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
15.4. P˘vod protikladu mezi stvo¯enÌm a p¯irozen˝m povst·v·nÌm . . . 182
16. kapitola
Kr·sa v ûivÈ p¯ÌrodÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
16.1. Goethovy a Humboldtovy n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
7
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 8
17. kapitola
Mimikry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195
18. kapitola
Pokrok a ˙padek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200
19. kapitola
Haeckel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
19.1. Charakteristika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
19.2. Haeckelovy vöeobecnÈ n·zory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207
19.3. Vztah k Darwinovi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
19.4. Fylogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210
19.5. Z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
19.6. Gastreov· teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215
19.7. MonÈry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217
19.8. Z·vÏr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
20. kapitola
SamoplozenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
»·st t¯etÌ
DARWINISTICK¡ BIOLOGIE 227
21. kapitola
Antropologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
21.1. Paleontologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
21.2. Anatomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231
21.3. Darwinovo pojetÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234
21.4. ChybÏjÌcÌ Ël·nek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236
22. kapitola
RasovÈ teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238
23. kapitola
Darwinistick· morfologie a embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
23.1. Vztah morfologie a historick˝ch vÏd . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
23.2. P¯echodnÈ formy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
23.3. Org·ny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247
23.4. Boj proti typ˘m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
23.5. Darwinistick· embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254
8
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 9
OBSAH
24. kapitola
GeografickÈ rozö̯enÌ zv̯at a rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258
24.1. Humboldtova klasifikace rostlin podle jejich habitu . . . . . . . . . 258
24.2. Darwinovo historickÈ a experiment·lnÌ pojetÌ . . . . . . . . . . . . 259
24.3. Wallacovy zoologickÈ oblasti a jejich botanickÈ analogie . . . . . . 261
24.4. N·vrat ke studiu p¯ÌmÈ z·vislosti fauny a flÛry na okolÌ . . . . . . 262
25. kapitola
Paleontologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265
25.1. ObecnÈ pozn·mky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265
25.2. Paleontologie a darwinismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267
25.3. Reakce proti Darwinovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270
26. kapitola
P¯irozen˝ v˝bÏr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273
27. kapitola
Carl von N‰geli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276
28. kapitola
BunÏËn· teorie po Darwinovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279
28.1. BunÏËn· teorie v embryologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281
28.2. Neuronov· teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283
28.3. Spekulace o ûiv˝ch Ë·sticÌch menöÌch neû buÚka. . . . . . . . . . . 284
28.4. N·mitky proti bunÏËnÈ teorii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286
29. kapitola
DÏdiËnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288
29.1. Zrod nauky o dÏdiËnosti a jejÌch z·konech . . . . . . . . . . . . . . 288
29.2. DÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292
»·st Ëtvrt·
⁄PADEK DARWINISMU 297
30. kapitola
DalöÌ osudy teorie o p¯irozenÈm v˝bÏru ñ neodarwinistÈ . . . . . . . . . . 299
30.1. Wagner a nÏkte¯Ì sp¯ÌznÏnÌ teoretikovÈ . . . . . . . . . . . . . . . . 299
30.2. Roux . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300
30.3. Weismann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301
31. kapitola
Psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308
31.1. Gall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308
9
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 10
32. kapitola
LamarckistÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320
32.1. Cope . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322
32.2. Eimer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 325
32.3. Butler . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326
32.4. Pauly, Hering, Semon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328
32.5. Schopenhauer a von Hartmann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330
32.6. JinÌ neolamarckistÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332
33. kapitola
EvoluËnÌ myölenÌ v botanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333
34. kapitola
Nauka o individualitÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337
35. kapitola
Druh a niûöÌ jednotky v klasifikaci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342
35.1. PohlavÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343
35.2. Mnohotv·rnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346
35.3. Skupiny menöÌ neû druh. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347
35.4. VariaËnÌ statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351
35.5. FyziologickÈ druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353
35.6. PromÏnlivost jako d˘sledek vlivu okolÌ . . . . . . . . . . . . . . . 354
36. kapitola
Rozmnoûov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
36.1. Druhy rozmnoûov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
36.2. Teorie o podstatÏ pohlavÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359
37. kapitola
K¯ÌûenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362
37.1. Nauka o vlastnostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362
37.2. Hybridizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364
37.3. Friedmannova teorie konvergence . . . . . . . . . . . . . . . . . . 367
38. kapitola
V˝vojov· biologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368
38.1. Rouxova v˝vojov· mechanika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371
10
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 11
OBSAH
39. kapitola
Hans Driesch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
39.1. Podstata ontogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375
39.2. Nauka o entelechii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379
39.3. Drieschova logika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380
39.4. ObecnÈ pozn·mky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383
40. kapitola
⁄padek darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386
40.1. Odklon duchovnÌch proud˘ od darwinismu a p¯ÌrodnÌ vÏdy . . . . 386
40.2. ⁄padek objektivnÌ vÏdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388
40.3. RacionalistickÈ p¯etvo¯enÌ darwinismu . . . . . . . . . . . . . . . . 390
40.4. Nov· fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392
40.5. Nauka o ˙Ëelnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395
40.6. Krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399
41. kapitola
DÏjiny vÏd a jejich podstata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 403
41.1. VÏda a v˝klad jejÌch dÏjin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409
41.2. Nauka o pokroku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410
41.3. Idea a jejÌ uzn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411
PÿÕLOHY
I. Darwinism v »ech·ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415
1. »esk· biologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415
2. Naturfilosofie v »ech·ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 417
3. LÈta pades·t· aû osmdes·t· . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418
4. »esk˝ darwinism . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 420
5. Rozpor mezi vÏdou a literaturou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425
6. Masaryk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 426
7. F. Mareö . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427
11
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 12
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 13
Pozn·mka vydavatel˘
k p¯ekladu druhÈho dÌlu
Origin·l a jeho p¯eklady. Druh˝ dÌl DÏjin biologick˝ch teoriÌ s podtitulem DÏjiny
evoluËnÌch teoriÌ v biologii 19. stoletÌ vyöel nÏmecky roku 1909.I Z·roveÚ ve stejnÈm
roce vyöla Ëesk· mutace pod n·zvem totoûn˝m s podtitulem nÏmeckÈ verze.II
V ËeskÈ verzi se samoz¯ejmÏ nejednalo o druh˝ dÌl, n˝brû o samostatnÏ pojatou
knihu, neboù prvnÌ dÌl Ëesky nevyöel. ZatÌmco Ëesk· verze se novÈho vyd·nÌ
nedoËkala, reedice nÏmeckÈho vyd·nÌ vyöla roku 1970 spolu s prvnÌm dÌlem
pod titulem DÏjiny biologick˝ch teoriÌ novovÏku I.-II.III Roku 1930 vyöel anglick˝
p¯eklad rovnÏû jako samostatn· kniha (tedy bez prvnÌho dÌlu); toto anglickÈ
vyd·nÌ doprovodil R¡DL novou p¯edmluvou.IV äpanÏlsk˝ p¯eklad obou dÌl˘
n·sledoval o rok pozdÏji, roku 1931.V RovnÏû je zajÌmavÈ, ûe oba tyto p¯eklady
se doËkaly reedice roku 1988, ve öpanÏlskÈm p¯ÌpadÏ vybavenÈ novou p¯edmlu-
vou JOS… M. L”PEZE PIÑERA (viz v prvnÌm dÌle tohoto vyd·nÌ).
Jak naznaËuje podtitul, kniha je celkovÏ koncipov·na jako rozbor vzniku
a rozö̯enÌ evolucionistickÈho myölenÌ, zejmÈna darwinismu, ve vÏd·ch o ûivotÏ.
DÌlo tak vlastnÏ p¯edstavuje rozs·hlou anal˝zu biologickÈho myölenÌ v 19. stoletÌ
s Ëetn˝mi p¯esahy k p¯Ìbuzn˝m disciplÌn·m od geologie k psychologii, vÏd·m so-
ci·lnÌm a filosofii. Jiû prvnÌ Ë·st o biologick˝ch teoriÌch v prvnÌ polovinÏ 19. sto-
letÌ je ps·na optikou toho, co p¯edch·zelo DARWINOVI, p¯eddarwinovskÈ biologie.
TÏûiötÏ knihy leûÌ v prost¯ednÌch dvou Ë·stech o vzniku, povaze a p¯evratnÈm
vlivu darwinismu a o jeho öirokÈ recepci jak v jednotliv˝ch disciplÌn·ch, v bio-
logickÈ teorii a v modernÌ vÏdÏ v˘bec, tak ve filosofii, n·boûenstvÌ a kultu¯e
modernÌ spoleËnosti. V poslednÌ Ë·sti o ˙dajnÈm ˙padku darwinismu se pak
I
Geschichte der biologischen Theorien, II. Teil. Geschichte der Entwicklungstheorien in der Biologie des
XIX. Jahrhunderts. Leipzig: Wilhelm Engelmann 1909. 604 stran.
II
DÏjiny v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ. Praha: Jan Laichter 1909. 564 stran.
III
Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit, I.-II. Mit einem Geleitwort von Adolf Meyer-
Abich. Hildesheim ñ New York: Georg Olms Verlag 1970. 351 a 604 stran.
IV
The History of Biological Theories. Translated and adapted from the German by E. J. Hatfield.
London: Oxford University Press 1930. 408 stran. 2. vyd. 1988.
V
Historia de las teorÌas biolÛgicas. II. Deste Lamarck y Cuvier. TraducciÛn del Alem·n por F. GarcÌa
del Cid y de Arias. Madrid: Revista de Occidente, Aveniga de Pi y Margal 1931; 2. vyd. Madrid:
Alianza Editorial 1988.
13
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 14
14
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 15
I
Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit, I. Teil. Zweite g‰nzlich umgearbeitete Auflage.
Leipzig und Berlin: Wilhelm Engelmann 1913. 351 stran.
II
Zur Geschichte der Biologie von LinnÈ bis Darwin. In: Die Kultur der Gegenwart, ihre Entwicklung
und ihre Ziele (Hrsg. P. Hinneberg), Drittel Teil: Mathematik ñ Naturwissenschaften ñ Medizin,
Vierte Abteilung: Organische Naturwissenshaften (Ed. R. v. Wettstein), Erster Band: Allgemeine
Biologie (Red. C. Chun ñ W. Johannsen). Leipzig und Berlin, B. G. Teubner 1915, s. 1ñ29.
15
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 16
zmÏnu smyslu. MusÌme proto na tomto mÌstÏ zopakovat, co platilo i pro prvnÌ
dÌl, ûe totiû novÈ vyd·nÌ nem· slouûit jen z·jemc˘m o R¡DLOVU osobu, jeho filo-
sofickÈ myölenÌ a myölenkov˝ v˝voj, n˝brû m· b˝t i modernÌm textem, kter˝ by
mohli vyuûÌvat Ëten·¯i se z·jmem o dÏjiny biologie.
Jinak jsou z·sady tohoto vyd·nÌ, zp˘soby citacÌ a pozn·mek, zvolenÈ termi-
nologie apod. totoûnÈ se z·sadami uplatnÏn˝mi v dÌlu prvnÌm, proto odkazuje-
me na tam uvedenou podrobnÏjöÌ ˙vodnÌ pozn·mku. Pouze p¯ehledy literatury
k jednotliv˝m kapitol·m a tÈmat˘m, autorem v tomto dÌle prov·dÏnÈ mÈnÏ
d˘slednÏ, jsme tentokr·t ne¯adili do hlavnÌho textu za kaûdou kapitolu, ale
ponech·vali jsme je v textu nebo v pozn·mk·ch pod Ëarou podle origin·lu. Za
sto let od vyd·nÌ R¡DLOVY knihy se nov· literatura k biologii 19. stoletÌ, a k dar-
winismu zvl·ötÏ, rozrostla do takovÈ ö̯e (ËÌtajÌcÌ nÏkolik cel˝ch univerzitnÌch
knihoven), ûe jejÌ souvislÈ doplnÏnÌ Ëi dokonce komentov·nÌ by si vyû·dalo cel˝
nov˝ svazek; v dobÏ nov˝ch informaËnÌch technologiÌ a zejmÈna internetu by ta-
kov˝ pokus byl zbyteËnou pracÌ. »ten·¯e proto odkazujeme na novÏjöÌ podrob-
nÈ p¯ehledy dÏjin biologie, uvedenÈ v prvnÌ pozn·mce k prvnÌmu dÌlu ñ v nich
(zejmÈna v syntÈze I. JAHNOV… a kol.) se lze informovat o dalöÌ literatu¯e k uv·-
dÏn˝m osobnostem a tÈmat˘m. NÏco podobnÈho platÌ i o koment·¯Ìch vydava-
tel˘ ñ vyËerp·vajÌcÌ koment·¯ ke vöem kapitol·m R¡DLOVY knihy by v praxi zna-
menal vznik ˙plnÏ nov˝ch dÏjin biologie 19. a 20. stoletÌ. To vöak nem˘ûe b˝t
cÌlem vyd·nÌ tohoto sto let starÈho klasickÈho dÌla. JeötÏ ve vÏtöÌ m̯e neû v prv-
nÌm dÌle proto platÌ, ûe cÌlem anotacÌ vydavatel˘ nebylo poskytnout takov˝to
vyËerp·vajÌcÌ koment·¯, n˝brû pouze mÌsty, kde jsme na to staËili, poukazovat
na souvislosti, kterÈ n·m vzhledem k R¡DLOVI Ëi dneönÌ situaci biologie p¯ipada-
jÌ zajÌmavÈ, a inspirovat Ëten·¯e k samostatnÈmu ËtenÌ a porozumÏnÌ. KaûdÈ
z tÈmat, o kterÈm R¡DL pojedn·v·, dovoluje Ëten·¯i, a dokonce jej k tomu opako-
vanÏ vyz˝v·, aby se s·m pustil do studia a se soudy a z·vÏry autora se na vlast-
nÌ pÏst konfrontoval. Pokud mnohÈ pas·ûe p¯ech·zÌme v koment·¯Ìch mlËenÌm,
neznamen· to, ûe by si sv˘j v˝klad a doplnÏnÌ nezasluhovaly, n˝brû je to d˘sled-
kem naöich omezen˝ch sil a nutnosti jednou text koneËnÏ odevzdat nakladateli.
VÏnov·no pam·tce
Rudolfa Burckhardta
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 18
P¯edmluva
Abych mohl tento spis, pokraËov·nÌ prvnÌho dÌlu DÏjin biologick˝ch teoriÌ, nabÌd-
nout Ëten·¯i jako uzav¯en˝ celek, rekapituloval jsem v prvnÌ kapitole to, co je
nezbytnÈ pro porozumÏnÌ, a zapoËal jsem tedy lÌËenÌ takzvan˝m protikladem
mezi CUVIEREM a LAMARCKEM. HlavnÌ myölenka dÌla z˘stala nezmÏnÏna, avöak
podstatnÏ jsem ji prohloubil a osvÏtlil z vÌce stran. M˘j soud o nÏkter˝ch osobnos-
tech, zvl·ötÏ o BUFFONOVI a GOETHOVI, byl v prvnÌm dÌle jeötÏ ovlivnÏn p¯Ìliö silnou
vÌrou v objektivnÌ vÏdu, proto jsem ho v tomto dÌle modifikoval a vϯÌm, ûe lÈpe
odpovÌd· jejich historickÈmu v˝znamu. TakÈ jsem se snaûil zvolit formu lÌËenÌ p¯Ì-
stupnÏjöÌ odbornÏ neökolenÈmu Ëten·¯i. Kde to bylo jen trochu moûnÈ, vych·zel
jsem z p¯ÌmÈho studia pramen˘ ñ bez nÏho je podle mÈho n·zoru psanÌ dÏjin
nemoûnÈ. »Ìm vÌce se vöak ËasovÏ blÌûÌme dneönÌm nauk·m, tÌm tÏûöÌ je ˙loha
zachovat si nadhled a lÌËit je nestrannÏ. I proto jsem o nejnovÏjöÌch n·zorech pojed-
nal jen kr·tce a jen potud, pokud to bylo nutnÈ pro zavröenÌ celku.
PrvnÌ dÌl tohoto spisu p¯ijali mnozÌ kritikovÈ p¯·telsky, nechybÏly vöak ani
v˝tky; jestliûe na nÏ nereaguji v˝slovnÏ, neznamen· to, ûe jsem na nÏ nebral
ohled; pokud byly principi·lnÌ povahy, m˘ûe b˝t teorie dÏjin, kterou pod·v·m
v tomto spise, povaûov·na za odpovÏÔ.
SvÈmu p¯Ìteli prof. RUDOLFU BREICHOVI, kter˝ mi velice pomohl p¯i redakci
textu, vyslovuji up¯Ìmn˝ dÌk.
Kr·tce po prvnÌm dÌlu tÈto pr·ce vyöla broûura RUDOLFA BURCKHARDTA Biologie
a humanismus. Jeho vöeobecnÈ n·zory o podstatÏ dÏjin biologie a o jejÌm p¯ÌtomnÈm
stavu, kterÈ jsou v tomto spise rozvinuty, jsou ˙zce sp¯ÌznÏny s m˝mi. S radostÌ
jsem p¯ijal jeho dopisy, v nichû mÏ sv˝m ide·lnÌm zanÌcenÌm povzbudil k dalöÌ
pr·ci a snaûil se mÏ p¯esvÏdËit, ûe jsem na spr·vnÈ cestÏ: jistÏ ta nejuölechtilejöÌ pod-
pora, kterou n·m spolupracovnÌk m˘ûe poskytnout. Ve jmenovanÈm spise
BURCKHARDT douf·, ûe brzy p¯ijde doba, kdy biologie znovu zÌsk· svÈ ÑhistorickÈ
vÏdomÌì. Zda m˘j spis je s to toto vÏdomÌ podpo¯it, z˘st·v· nerozhodnuto. To, ûe
jej vÏnuji BURCKHARDTOVÃ pam·tce, m· znovu potvrdit starou pravdu, ûe je-li myö-
lenka jednou posl·na do svÏta, p¯eûÌv· smrt jednotlivce a vöude hled· p¯·tele.
18
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 19
V tomto spise jedn·m o biologick˝ch theoriÌch jinak, neû b˝v· zvykem. Odpo-
vÏÔ na ot·zku, zda a pokud n·zory, o kter˝ch jedn·m, jsou spr·vny, povaûuji za
soukromou vÏc Ëten·¯ovu, do kterÈ se jen s takovou asi opatrnostÌ mÌch·m, jako
do spor˘ o pravost toho Ëi onoho n·boûenstvÌ. Povaûuji theorie (pokud majÌ cenu
skuteËn˝ch n·zor˘ a nejsou jen mrtv˝mi naukami ökolnÌmi) za ud·losti, za nutnÈ
vlastnosti urËit˝ch lidÌ, urËit˝ch pomÏr˘ spoleËensk˝ch a obdobÌ myölenkov˝ch;
vϯÌm, ûe n·zory jsou nÏËÌm o sobÏ, faktem, kterÈ se dÏjepisci jevÌ v stejnÏ urËit˝ch
obrysech jako p¯Ìrodopisci zv̯ata a rostliny. ñ Stav vÏdy ve dvac·tÈm stoletÌ
lÌËÌm jen v nejvöeobecnÏjöÌch obrysech.
TÏöÌm se, ûe spis bude srozumiteln˝ i Ëten·¯i neodbornÌku. R·d bych, aby byl
Ëten, jako byl ps·n: co pod·v·m, jest m˘j n·zor, a vϯÌm, ûe i Ëten·¯ ñ neuËen˝
Ëten·¯ ñ sv˘j n·zor o vÏcech v knize probÌran˝ch nebo, ¯eknÏme obecnÏji, sv˘j
osobnÌ pomÏr k tÏmto vÏcem m·; aù mÏ¯Ì sv˘j ˙sudek, kter˝ si o tom onom utvo-
¯il, s m˝m. Shled·-li, ûe jeho n·zory jsou jinÈ, lepöÌ, p¯eji mu z toho pozn·nÌ tako-
vou radost, jakou jsem mÏl j·, kdyû jsem o onÏch ot·zk·ch p¯em˝ölel.
I
P¯edmluva k ËeskÈmu vyd·nÌ (DÏjiny v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ, J. Laichter, Praha
1909) je ponech·na v p˘vodnÌ jazykovÈ ˙pravÏ. (Pozn. vyd.)
19
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 20
Ps·t knihu je ohromnÈ potÏöenÌ, avöak nejvÏtöÌ radost zaûÌv· autor, kdyû je jeho
snaûenÌ u konce, kdyû m· pocit, ûe je uû voln˝ a smÌ se vÏnovat jin˝m vÏcem.
Kdyû jsem dopsal svou knihu, cÌtil jsem se pr·vÏ v takovÈm öùastnÈm rozpoloûe-
nÌ, a ani zpr·va, ûe je rozprodan·, mi nebyla dostateËnÏ siln˝m popudem, abych
se k dÌlu opÏt vr·til. P¯itom revize knihy se stala nutnostÌ. Kniha, to je historie,
a historie nepostojÌ, bez ust·nÌ se vyvÌjÌ, vyn·öÌ do pop¯edÌ novÈ myölenky a vrh·
tak na minulost vûdy novÈ svÏtlo. Popt·vka po anglickÈm p¯ekladu mÏ povzbu-
dila k novÈmu ˙silÌ. Dle poûadavk˘ anglick˝ch nakladatel˘ jsem se opÏt dal do
pr·ce, mÌsty jsem kr·til, jinde zase mÏnil Ëi p¯id·val ñ vöude tam, kde bylo t¯eba
z·sadnÌm zp˘sobem objasnit, v jakÈ situaci se nach·zÌme dnes.
NeuËinÌm zde pokus uv·dÏt, co vöechno jsem zde z nÏmeckÈho origin·lu
z roku 1909 ponechal a co jsem vypustil. MÌsto toho se pokusÌm velmi struËnÏ
shrnout nejv˝znaËnÏjöÌ zmÏny, ke kter˝m v postavenÌ vÏd doölo od nÏmeckÈho
vyd·nÌ. Jen s vÏdomÌm tÏchto zmÏn je moûnÈ n·leûitÈ pochopenÌ p¯edkl·dan˝ch
n·zor˘.
Pokles z·jmu o DARWINOVU teorii, kter˝ lÌËÌm v nÏmeckÈ verzi, nad·le pokra-
Ëoval. P¯itom vöak nebyla vznesena û·dn· p·dn· v˝hrada proti evoluËnÌ teorii,
kter· hl·s·, ûe se ûivÈ organismy vyvinuly tak, ûe sloûitÈ vznikalo z jednoduchÈ-
ho bÏhem nekoneËn˝ch vÏk˘, a ûe ËlovÏk se vyvinul ze zv̯ecÌho p¯edch˘dce. Je
pravda, ûe teorie vlastnÏ nezÌskala ani û·dn˝ rozhodujÌcÌ vÏdeck˝ d˘kaz ve sv˘j
prospÏch. Je vöak na z·kladÏ bezpoËtu veden˝ch d˘kaz˘, tak vrcholnÏ pravdÏ-
podobn· a v˝hrady v˘Ëi nÌ jsou tak slabÈ, ûe pro vöechny praktickÈ p¯Ìpady
I
Do angliËtiny R¡DLŸV spis v upravenÈ verzi p¯eloûil E. J. HATFIELD (anglickÈ vyd·nÌ zaËÌn· aû
n·stupem darwinismu, tj. 8. kapitolou nÏmeckÈho origin·lu a tohoto p¯ekladu). KromÏ R¡DLO-
VY novÈ p¯edmluvy je anglickÈ vyd·nÌ uvedeno n·sledujÌcÌ P¯ekladatelovou pozn·mkou: ÑMÈ
podÏkov·nÌ pat¯Ì profesoru Julianu Huxleymu, kter˝ jako prvnÌ doporuËoval, ûe by R·dlovo
dÌlo mÏlo b˝t zp¯ÌstupnÏno anglick˝m Ëten·¯˘m, a dr. Charlesi Singerovi za jeho odbornou
pomoc a rady p¯i pr·ci na p¯ekladu. 17. ˙nora 1930. E.J.H.ì Pozn·mka je cenn˝m a pozoruhod-
n˝m svÏdectvÌm, ûe jednÌm z inici·tor˘ anglickÈho p¯ekladu R¡DLOVY knihy byl JULIAN HUXLEY
(1887ñ1975), v˝znamn˝ evoluËnÌ genetik a p¯ednÌ propag·tor neodarwinovskÈ biologie.
CHARLES SINGER (1876-1960), lÈka¯ a p¯ÌrodovÏdec, se zase proslavil jako jeden z nejv˝znamnÏj-
öÌch britsk˝ch historik˘ p¯ÌrodnÌch vÏd. Jeho StruËnÈ dÏjiny biologie (1931) n·sledovaly rok po
p¯ekladu R¡DLA. (Pozn. vyd.)
20
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 21
21
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 22
TakÈ svÏtu ûiv˝ch organism˘, zd· se, vl·dnou myölenky, a jistÏ by st·lo za to
studovat je blÌûe, abychom se pak odhodlali vrhnout na minulost novÈ svÏtlo. To
je ovöem pouh˝ n·vrh do budoucna. Dnes ËelÌ biologickÈ vÏdy krizi ñ krizi jeötÏ
v·ûnÏjöÌ dnes neû p¯ed dvaceti lety, kdy jsem k problÈmu p¯istupoval v nÏme-
ckÈm vyd·nÌ tohoto dÌla.
Ale abych to uzav¯el. Byla to slavn· doba, ta druh· p˘le 19. stoletÌ, kter·
zhlÈdla zrod evoluËnÌ teorie. Tuto knihu jsem psal, abych sv˝m Ëten·¯˘m p¯ed-
vedl, jak nesmÌrnÏ d˘leûitÈ byly tehdy formulovanÈ p¯edstavy. Ot·zka po p˘vo-
du druh˘ poloûena b˝t musela ñ byla nevyhnuteln· pro intelektu·lnÌ pokrok
lidstva. DARWINOVA teorie p¯edstavuje obrovsk˝ krok vp¯ed ñ ale p¯esto jen krok,
nikoli konec cesty. N·ö cÌl leûÌ daleko p¯ed n·mi a kr·Ëet st·le d·l musÌ b˝t ˙ko-
lem dneönÌ generace.
22
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 23
1. kapitola
ZaËÌn·m svÈ vypr·vÏnÌ na zlomu 18. stoletÌ nikoli proto, ûe by snad aû v tÈto
dobÏ zaËÌnaly evoluËnÌ teorie. DÏl·m tak proto, ûe nelze jinak neû zvolit nÏjak˝
urËit˝ okamûik myölenkovÈho proudu, jehoû prameny se ztr·cejÌ v prapoË·tcÌch
lidskÈho myölenÌ.1 V 18. stoletÌ, zvl·ötÏ v jeho druhÈ polovinÏ, uû urËitÈ evoluË-
nÌ p¯edstavy existovaly. V jistÈm smyslu uû existovala i modernÌ vÏda, totiû spo-
leËensk˝ z·jem o pozn·v·nÌ p¯Ìrody, reprezentovan· osobnostmi jako LAVOISIER,
LAPLACE, COULOMB; z biolog˘ jmenujme systematika LINN…A, anatomy DAUBEN-
TONA a VICQ DíAZYRA, fyziologa a antropologa BLUMENBACHA. O vÏdu se zaËÌna-
la zajÌmat i ve¯ejnost: VOLTAIRE (+1778) nep˘sobil jen zl˝mi vtipy, n˝brû i popu-
larizacÌ vÏdy ñ sezn·mil francouzsk˝ elegantnÌ svÏt s NEWTONOV›M uËenÌm,
kterÈ mÏlo pro odp˘rce cÌrkve v 18. stoletÌ asi stejn˝ v˝znam jako DARWINOVO
uËenÌ ve stoletÌ devaten·ctÈm. ROUSSEAU (+1778) neblouznil jen o kr·s·ch p¯Ìro-
dy, o malebn˝ch hor·ch a divok˝ch parcÌch, n˝brû takÈ doporuËoval sv˝m Ëte-
n·¯k·m, aby si blÌûe vöÌmaly kvÏtin v p¯ÌrodÏ, a ze suchÈ LINN…OVY botaniky
udÏlal scientiam amabilem pro d·my. Tehdy takÈ BUFFON zaloûil svou sl·vu obrov-
sk˝m popul·rnÌm P¯Ìrodopisem a BONNETOVA biologick· pojedn·nÌ vyöla v nÏko-
lika vyd·nÌch.
Filosofie uû d¯Ìve ilustrovala svÈ myölenky na p¯Ìkladech ze ûivÈ p¯Ìrody
a zvl·ötÏ LEIBNIZ (+1716) byl biologiÌ zaujat. Znovu oûivil PLAT”NOVO uËenÌ o hie-
rarchii bytostÌ, kterÈ, kolik jich jen je, lze uspo¯·dat do ¯ady. Ta poËÌn· nejjedno-
duööÌmi a stoup· po bezv˝znamn˝ch a nespoËetn˝ch stupnÌch ke komplikova-
nÏjöÌm a komplikovanÏjöÌm, aû vrcholÌ v nejdokonalejöÌm ñ v Bohu. NenÌ ûiv·
p¯Ìroda se sv˝mi jednoduch˝mi, sloûit˝mi a nejvyööÌmi bytostmi vhodn˝m
d˘kazem tohoto uËenÌ? Slovo Ñp¯echodì, jehoû si my tak v·ûÌme, mÏlo uû tehdy
d˘leûit˝ filosofick˝ v˝znam: v p¯ÌrodÏ nenÌ nic neû p¯echod, natura non facit sal-
tus, to bylo heslo myslitel˘ LEIBNIZOVY orientace. MÏli za to, ûe neexistujÌ û·dnÈ
p¯esnÏ ohraniËenÈ ¯Ìöe: miner·ly pozvolna p¯ech·zejÌ v rostliny, rostliny ve zvÌ-
¯ata, lÈtajÌcÌ ryby jsou pouze p¯echodem od ryb k pt·k˘m, orangutan p¯echodem
od zv̯ete k ËlovÏku a andÏlÈ p¯echodem od ËlovÏka k Bohu. Tak psali nap¯. C.
BONNET (1745) a R. ROBINET (1761).
NÏkter˝m nestaËilo popÌr·nÌ ohraniËenosti ¯ÌöÌ. D˘slednÏ rozvedli heslo o p¯e-
chodech d·le a tvrdili, ûe v p¯ÌrodÏ neexistujÌ ani skupiny typu rod˘ a druh˘ a jsou
23
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 24
jen jednotlivÈ bytosti. Ot·zka, zda jsou druhy v p¯ÌrodÏ, nebo zda jsou to jen
lidmi vymyölen· jmÈna, byla v polovinÏ 18. stoletÌ ökolnÌ ot·zkou filosofie.
Z LEIBNIZE Ëerpali p¯ÌrodnÌ filosofovÈ i pojem v˝voje.2 V jeho filosofii vöe p¯e-
ch·zÌ ze zavinutÈho stavu (involuce) v evoluci a ûiv· p¯Ìroda opÏt nabÌzÌ pro
tuto p¯edstavu plno p¯Ìklad˘: kvÏt se vyvÌjÌ z poupÏte, ËlovÏk z dÌtÏte, slepice
z vajÌËka. JeötÏ krok, a p¯edstava evoluce se musela rozö̯it na dÏjiny tvorstva
v˘bec. A vskutku tento krok uËinil BONNET, kdyû lÌËil, jak jsou dneönÌ zv̯ata
potomky jin˝ch, d¯Ìve ûijÌcÌch, a jak z dneönÌch zv̯at jednou vzniknou novÌ
a dokonalejöÌ tvorovÈ.
P¯itom vöak tehdy slovo Ñevoluceì mÏlo pr·vÏ opaËn˝ v˝znam neû dnes.
Kdyû se dnes mluvÌ o v˝voji ËlovÏka z opice, rozumÌme tomu tak, ûe ËlovÏk byl
d¯Ìve nÏËÌm jin˝m a stal se ËlovÏkem z ne-ËlovÏka. Pro LEIBNIZE a pro 18. stoletÌ
v˘bec znamen· vÏta Ñvöe se vyvÌjÌì tolik, ûe vöe tu bylo uû od poË·tku, jenûe Ñza-
vinutoì. UËilo se, ûe neûijeme aû po narozenÌ, n˝brû ûili jsme uû celÌ v mate¯-
skÈm tÏle, ve vajÌËku, a byli jsme uû celÌ i se svou matkou ve vajÌËku jejÌ matky.
Uû v EvÏ byli uzav¯eni jako ruskÈ matrjoöky vöichni lidÈ, kolik se jich jeötÏ naro-
dÌ, a od stvo¯enÌ svÏta pouze rostou. BONNET sice vϯil v promÏnu zv̯at, ale ne
snad v tom smyslu, ûe nap¯Ìklad tygr se jednou promÏnÌ v jinÈ zv̯e, n˝brû jen
ûe pokroËÌ v zjemnÏlÈho, inteligentnÌho tygra (tak psali BONNET 1745 a ROBINET
1761). Nevznik· tedy nic novÈho, n˝brû zdokonaluje se jen to, co uû existuje.3
JeötÏ dlouho se v 19. stoletÌ zachov·vala vÌra, ûe od stvo¯enÌ svÏta nic novÈho
nevznik·; nicmÈnÏ vyskytly se i p¯edstavy, kterÈ d·valy slovu Ñv˝vojì nov˝ smysl.
Francouzsk˝ konzul v EgyptÏ DE MAILLET napsal v roce 1716 dÌlko (vyölo ano-
nymnÏ aû roku 1748), v nÏmû naivnÏ lÌËÌ, jak vöechen ûivot vznikl v mo¯i, jak
dokonce i lidÈ tam kdysi plavali a pt·ci byli rybami. Ryba se dostala na suchou
zemi, öupiny a ploutve jÌ vyschly, a staly se pe¯Ìm a mÌsto ryby sk·kal na b¯ehu
pt·Ëek. V roce 1749 se D. DIDEROT neb·l uËit, ûe snad i nejdokonalejöÌ zv̯ata vy-
krystalizovala ze zemÏ, a BUFFON, MAUPERTUIS, HOLBACH, DE LA METTRIE uËili po-
dobnÏ. Byly to myölenky filosof˘, kte¯Ì odmÌtali kaûdou ideu Boha a chtÏli za kaû-
dou cenu uk·zat, ûe je moûnÈ se bez nÌ v p¯ÌrodÏ obejÌt. Myölenky snÌlk˘, o kterÈ
exaktnÌ vÏda nedbala, a mÏlo trvat jeötÏ dlouho, neû si na takovÈ ot·zky troufla.
V exaktnÌ biologii na konci 18. stoletÌ ud·val tÛn nap¯ed LINN… a potom CUVIER.
KARL VON LINN… (1707ñ1778) byl od p¯Ìrody nad·n schopnostÌ vöe struËnÏ
definovat a klasifikovat, a protoûe velk· rozmanitost rostlin a zv̯at je vhodn·
pro rozvoj takovÈho nad·nÌ, provedl LINN… ve velkÈm mϯÌtku klasifikaci p¯Ì-
rodnÌch objekt˘, zavedl pojmy druhu, rodu, ¯·du, t¯Ìdy, ¯Ìöe: jakoby rubriky
v katalogu, jen s tÌm rozdÌlem, ûe rubriky si ËlovÏk volÌ podle pot¯eby, zatÌmco
druhy a rody jsou d·ny p¯Ìrodou. KaûdÈ bytosti dal dvÏ jmÈna, rodovÈ jmÈno
(Turdus, drozd) a druhovÈ jmÈno (musicus, zpÏvn˝). Jeho rozs·hl· Ëinnost mÏla
velk˝ vliv, a sbÌr·nÌ a popisov·nÌ vnÏjöÌch znak˘ i klasifikov·nÌ p¯ÌrodnÌch objek-
t˘ se stalo zvl·ötÏ v Anglii a v NÏmecku bezmyölenkovitÏ pÏstovanou vÏdou,
vÏdou herb·¯˘ a sbÌrek. Pr·zdnota tÈto nauky byla jednou z p¯ÌËin rozkvÏtu
24
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 25
nÏmeckÈ naturfilosofie, kter· v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ zatlaËila LINN…ŸV smÏr
do ˙stranÌ, kde vegetuje dodnes.4 V Anglii nahradil LINN…OVY n·zory aû DARWIN
sv˝m nov˝m pojetÌm ûivota. PanstvÌ LINN…OV›CH teoriÌ podporovala v NÏmec-
ku zvl·ötÏ dogmatick· ökolsk· vÏda, v Anglii vÏdeck˝ diletantismus a konzerva-
tivnÌ duch.
Ve Francii LINN…OVY deskriptivnÌ snahy nenabyly toho v˝znamu jako v NÏ-
mecku. LINN…ŸV souËasnÌk a soupe¯ BUFFON (1707ñ1788) podnikl velkolep˝ po-
kus pochopit biologii francouzsk˝m zp˘sobem ñ jako tÈma kr·snÈ literatury.
ElegantnÌm stylem a plasticky podal sv˝m krajan˘m ve svÈm velkÈm P¯Ìrodopisu
ne-li hlubok˝, pak aspoÚ celostnÌ obraz p¯Ìrody, kter˝ se stal v˝chodiskem klasic-
kÈho obdobÌ francouzskÈ biologie. To vyvrcholilo na p¯elomu stoletÌ a zapadlo
teprve po rozö̯enÌ nauk DARWINOV›CH. Proti kultu suöen˝ch rostlin, popsan˝ch
co nejkratöÌ definicÌ, prosazuje BUFFON lÌËenÌ zv̯at pod·vanÈ kr·snou ¯eËÌ. Popi-
suje stavbu jejich tÏla, zp˘sob ûivota, vnit¯nÌ harmonii, a to vöe l·k· ke ËtenÌ
i laika. TakÈ n·sledovnÌci, DAUBENTON, zvl·ötÏ vöak VICQ DíAZYR a CUVIER, se
drûeli tÈto metody pojÌmat zv̯ecÌ tÏlo jako celek a odÌvat myölenky kr·snou for-
mou.
Ale LINN… p˘sobil i na Francouze. ANT. L. DE JUSSIEU (1748ñ1836) vidÏl stejnÏ
jako LINN… ide·l botaniky v klasifikaci rostlin. Z˘stal vöak vÏdÏ svÈ vlasti vÏrn˝
v tom, ûe vÌce neû povrchnÌ vlastnosti suöen˝ch rostlin zd˘razÚoval jejich tÏlo
pochopenÈ jako celek a rozliöoval podstatnÈ vlastnosti od nepodstatn˝ch. Proto-
ûe systÈm zaloûil na v˝znamu anatomick˝ch vlastnostÌ, vybudoval v protikladu
k LINN…OVÃ umÏlÈ klasifikaci takzvanou klasifikaci p¯irozenou. JUSSIEU mÏl
v˝znamn˝ vliv na botaniky ñ jeho n·zory d·le rozvedl zvl·ötÏ P. DE CANDOLLE ñ,
ale takÈ na zoology. CUVIER v zoologii provedl elegantnÏjöÌm zp˘sobem a s vel-
k˝m ˙spÏchem totÈû, oË JUSSIEU usiloval v botanice.
GEORGE CUVIER (1769ñ1832), klasik kaûd˝m coulem, jako prvnÌ z modernÌch
biolog˘ jasnÏ pochopil, ûe organismus je sloûit˝ celek, v nÏmû se harmonicky sjed-
nocujÌ org·ny a funkce. Tak jako v troj˙helnÌku vz·jemn· z·vislost dÈlek a ˙hl˘
dovoluje vypoËÌtat z nÏkolika veliËin ostatnÌ, tak u ûiv˝ch bytostÌ spolu souvisÌ
org·ny a funkce tak, ûe na z·kladÏ znalosti jednÏch lze uhodnout druhÈ. éiv· tÏla
jsou budov·na podle pl·nu, uËÌ CUVIER, a ˙lohou vÏdy, morfologie,I je zkoumat
tyto pl·ny. Jako lze rozdÏlit stavebnÌ pl·ny na nÏkolik sloh˘, tak lze u zv̯at rozli-
öit Ëty¯i z·kladnÌ pl·ny,II a to typ obratlovc˘, mÏkk˝ö˘, Ëlenovc˘ a paprskovc˘.5
CUVIER takto propojil BUFFONOVO plastickÈ pojetÌ zv̯at s LINNOVOU systematikou.
CUVIER byl tÈû zakladatelem paleontologie, a takÈ tÌm rozvÌjel BUFFONOVY
myölenky. Uû d¯Ìve se vÏdÏlo, ûe v zemi jsou poh¯bena vym¯el· zv̯ata, ale
CUVIER jako prvnÌ s velk˝m d˘razem dokazoval, ûe tato zv̯ata pat¯ila k jin˝m
druh˘m neû zv̯ata ûijÌcÌ dnes, a na tÈto myölence vybudoval zvl·ötnÌ teorii
I
N·zev morfologie poch·zÌ od GOETHA.
10
BLAINVILLE je pozdÏji nazval Ñtypyì; u CUVIERA se naz˝vajÌ Ñembranchementsì.
25
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 26
dÏjin organism˘. éivot na Zemi pr˝ jednou zapoËal, neboù v nejspodnÏjöÌch vrst-
v·ch zemskÈ k˘ry, v ûule, rule a nejstaröÌch b¯idlicÌch nejsou û·dnÈ zkamenÏliny.
Nejprve se objevili kor·li, mÏkk˝öi a kor˝öi, potom p¯iöel Ëas prvnÌch rostlin, po
nich Ëas ryb a plaz˘ a nakonec Ëas savc˘ a pt·k˘. Jedno obdobÌ bylo od druhÈho
oddÏleno ohromn˝mi p¯evraty zemskÈ k˘ry, jejichû stopy dosud nach·zÌme ve
zkroucen˝ch a öikm˝ch vrstv·ch. SÌly, kterÈ tyto katastrofy zp˘sobily, byly
nezmÏrnÈ a jejich zdroje n·m nejsou zn·my. Kdyû se ZemÏ uklidnila, p¯iöel nov˝
ûivot, naprosto nov· zv̯ata, kter· byla pozdÏji opÏt zcela vyhubena. Teprve po
poslednÌm p¯evratu p¯ed asi 5 000ñ6 000 lety se na Zemi objevil ËlovÏk. CUVIERO-
VO uËenÌ o katastrof·ch naölo mnoho p¯Ìvrûenc˘ ve vöech zemÌch a ve dvac·t˝ch
letech 19. stoletÌ nebylo mnoho tÏch, kte¯Ì by s nÌm nesouhlasili.6
JinÌ francouzötÌ biologovÈ byli na LINN…OVI mÈnÏ z·vislÌ neû CUVIER a vych·ze-
li p¯i studiu zv̯ecÌho tÏla spÌöe z medicÌnsko-anatomickÈho neû ze zoologicko-
systematickÈho stanoviska. Uû BUFFONŸV spolupracovnÌk DAUBENTON pitval ûivo-
ËiönÈ tÏlo jen kv˘li jeho struktu¯e, bez ohledu na klasifikaci. MladöÌ lÈka¯ VICQ
DíAZYR (1748ñ1794) zav·dÏl srovn·vacÌ anatomii s jeötÏ vÏtöÌm ˙spÏchem a stejnÏ
nez·visl· na systematice byla zkoum·nÌ ze srovn·vacÌ anatomie prov·dÏn·
CUVIEROV›M souËasnÌkem a soupe¯em …T. GEOFFROYEM ST. HILAIREM (1777ñ 1844).
Na nÏmeck˝ch univerzit·ch se sice biologie hojnÏ pÏstovala, avöak byla p¯Ìliö
z·visl· na LINN…OVI. UniverzitnÌ profeso¯i tehdy p¯edn·öeli vÌce obor˘ (zoologii,
anatomii, fyziologii a jinÈ obory). P¯es vöechny svÈ nev˝hody to p¯ispÏlo k tomu,
ûe v NÏmecku se anatomie a fyziologie od sebe neoddÏlily tolik jako ve Francii,
kde CUVIER, GEOFFROY, JUSSIEU byli skoro jen anatomy. Proto tam na konci 18. sto-
letÌ vÌce neû ve Francii kvetl vitalismus a embryologie, coû obojÌ m· blÌû k fyzio-
logii neû k anatomii. J. F. BLUMENBACH (1752ñ1840), J. C. REIL (1759ñ1813) a zvl·ö-
tÏ K. F. KIELMEYER (1765ñ1844) byli nejv˝znamnÏjöÌmi z·stupci tohoto smÏru.
Celkem vöak byla nÏmeck· biologie onÈ doby pln· suchÈ pedanterie. Aû GOETHE
do nÌ zavedl ËerstvÏjöÌ vzduch. Byl proniknut ûiv˝m z·jmem o p¯Ìrodu a cÌtil
nechuù ke scholastiËnosti LINN…OVY vÏdy; p¯iklonil se vÌce k BUFFONOVI. Od nÏho
se nauËil pojÌmat zv̯e a rostlinu jako celek. Z˘stal vöak nÏmeckÈmu pojetÌ vÏrn˝
v tom, ûe do sv˝ch n·zor˘ vloûil vÌce fyziologie a organickou formu povaûoval
jen za v˝raz vit·lnÌch sil. B·snÌka GOETHA vychvalujÌ pro jeho plastickÈ nazÌr·nÌ;
tomu byl vÏrn˝ i jako badatel a velmi tÌm p¯ispÏl k novÈmu porozumÏnÌ ñ i ne-
porozumÏnÌ ñ p¯ÌrodÏ. Jeho p¯ÌrodovÏdeckÈ n·zory, jejichû poË·tky spadajÌ do
roku 1786, uzn·vala ve¯ejnost velmi pomalu, a teprve od dvac·t˝ch let 19. stole-
tÌ zaËaly nab˝vat vlivu.
KoneËnÏ p˘sobily na biology 18. stoletÌ francouzötÌ filosofovÈ, ovlivnÏnÌ anglic-
k˝mi teoriemi LOCKOV›MI, zvl·ötÏ CONDILLAC (1715ñ1780). LAMARCK spojil jeho
n·zory s BUFFONOV›MI teoriemi a podnikl ˙tok na francouzskou vÏdu; ˙tok, kte-
r˝m zaËneme naöe vypr·vÏnÌ.I
I
PodrobnÏji je tato staröÌ doba vylÌËena v prvnÌm dÌle tÏchto DÏjin.
26
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 27
»·st prvnÌ
BIOLOGIE
V PRVNÕ POLOVINÃ
19. STOLETÕ
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 28
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 29
2. kapitola
Lamarck a Cuvier 7
äùastn˝ DARWIN byl nedÏlnÌ dÌtÏ. NevÌm, kte˝ den v t˝dnu se narodil LAMARCK,
ale jistÏ to byl den neöùastn˝, protoûe jej po cel˝ ûivot stÌhala sm˘la a nic se mu
nevedlo. M·lo z·moûn˝ otec ho nutil do duchovnÌho stavu, ale kdyû v roce 1760
zem¯el, syn svlÈkl kutnu, sedl na öpatnÈho konÏ a jel s jednÌm sluhou ze vsi
k arm·dÏ do Vestf·lska, kde tohoto neduûivÈho chud·ka nevidÏli p¯Ìliö r·di.
DÌky öÌlenÈ udatnosti se brzy stal d˘stojnÌkem, avöak nehoda uËinila jeho vojen-
skÈ kariȯe konec. Neölo vöak o zranÏnÌ v bitvÏ, n˝brû o ˙raz, kter˝ neöùastnou
n·hodou utrpÏl na krku, kdyû ho kamar·d ûertem zdvihl za hlavu do v˝öky.I
Musel odejÌt s malou penzÌ, pracoval u bankȯe, studoval medicÌnu a hudbu, sbÌ-
ral a urËoval rostliny a psal o nich pr·ce, samy o sobÏ dobrÈ, ale bez vÏdeck˝ch
n·rok˘.
V roce 1789 dostal mal˝ ˙¯ad (stal se kustodem kr·lovsk˝ch herb·¯˘), ale i ten
mu brzy vzali, aË se tomu ve¯ejnÏ br·nil. Teprve v roce 1793, uû devÏtaËty¯iceti-
let˝, byl on, botanik, jmenov·n profesorem novÏ z¯ÌzenÈ stolice pro zoologii bez-
obratl˝ch p¯i Museum díhistoire naturelle. Nikdo jin˝ totiû mÌsto nechtÏl.
Byl v tomto oboru ñ pro nÏj zcela novÈm ñ velmi piln˝ a vydal brzy d˘kladn·
popisn· dÌla, zvl·ötÏ o vyhynul˝ch mÏkk˝öÌch. Uû za jeho ûivota byla chv·lena
bystrost, s nÌû rozliöoval novÈ druhy a rody. On s·m vöak hledal sl·vu na jinÈm
poli. Jsou badatelÈ, kte¯Ì uzav¯eni do sebe p¯em˝ölejÌ a p¯em˝ölejÌ, aû koneËnÏ
p¯ijdou s nov˝m ¯eöenÌm perpetua mobile nebo najdou novÈ vysvÏtlenÌ pro
pohyb ZemÏ kolem Slunce, a kdyû potom nÏkde slyöÌ, ûe NEWTON vysvÏtlil tento
pohyb gravitacÌ, smÏle se na nÏj vrhnou a stavÌ proti nÏmu svÈ n·pady, aniû by
si p¯edstavili, jakÈho druhu mohou b˝t n·mitky, kterÈ by proti nim nÏkdo mohl
uvÈst. Takto hloubal i LAMARCK. Jeho spekulace, biologickÈ i jinÈ, nesouvisely
nijak s jeho vÏdeckou ËinnostÌ. Vym˝ölel jakousi zvl·ötnÌ fyziku a chemii a ponÏ-
vadû pr·vÏ tehdy vynikal chemik LAVOISIER, LAMARCK na nÏj za˙toËil ve sv˝ch
broûur·ch. LAVOISIEROVA ökola ho ani neuznala za hodna odpovÏdi. Vyd·val ta-
kÈ knÌûky, v nichû p¯edpovÌdal poËasÌ na cel˝ rok, a potkal ho osud vöech podob-
I
V ËeskÈ verzi (R¡DL 1909b, 10) se uv·dÌ: ÑÖ n˝brû vnit¯nÌ zranÏnÌ, kterÈ utrpÏl neöùastnou
n·hodou na krku, kdyû mu kter˝s kamar·d ûertem ,ukazoval Prahuí, jak u n·s ¯ÌkajÌ.ì (Pozn.
vyd.)
29
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 30
n˝ch prorok˘. KoneËnÏ zaloûil i novou biologii, v nÌû popÌral pr·vÏ to, co prov·-
dÏl ve sv˝ch exaktnÌch zkoum·nÌch: dokazoval, ûe v p¯ÌrodÏ nejsou û·dnÈ dru-
hy, rody a v˘bec p¯irozenÈ skupiny. Jako v chemii ˙toËil na LAVOISIERA, tak v bio-
logii zase na CUVIERA, a ani ten o nÏj nedbal.
Ani jinak se LAMARCKOVI neda¯ilo dob¯e. Zem¯ely mu Ëty¯i ûeny a musel se
starat o sedm dÏtÌ, z nichû jen Ëty¯i se doûily dospÏlosti. Kv˘li neöùastnÈ speku-
laci p¯iöel o to m·lo, co vlastnil, a nakonec jeötÏ oslepl. Avöak osud mu dop¯·l
dlouh˝ ûivot, nechal ho ûivo¯it 85 let. Jeho hrob nenÌ zn·m.
I
Co o MARATOVI vÌm, je obsaûeno v TAINE 1885.
II
Podle tehdejöÌch n·zor˘ bylo svÏtlo, teplo, elekt¯ina, magnetismus jemnou tekutinou (fluidem).
30
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 31
LAMARCK A CUVIER
ûivoËich, nap¯. mo¯sk· jeûovka (LAMARCK 1815ñ22, II, 205). ÑTak p˘sobÌ p¯Ìroda
teplem, svÏtlem, elekt¯inou a vlhkostÌ spont·nnÌ neboli p¯Ìmou tvorbu ûiv˝ch
bytostÌ na poË·tku obou ¯ÌöÌ, tam nach·zÌme nejjednoduööÌ z nich.ì (LAMARCK
1815ñ22, I, 75)
P˘sobenÌm stejn˝ch sil se ûivot d·l zdokonaloval, aû vzniklo velmi oûivenÈ
fluidum, kterÈ se vylouËilo z krve a vytvo¯ilo nervov˝ systÈm, dr·hy, jimiû flui-
dum proudÌ nejsn·ze a nejrychleji. ProudÌ-li Ëasto t˝mû smÏrem, uhladÌ si tudy
cestu a objevÌ se zvyk.
Kdyby se vöechny bytosti vyvÌjely ve stejnÈm prost¯edÌ, vyöla by z toho nako-
nec jedno¯ad· stupnice bytostÌ od nejjednoduööÌch k nejsloûitÏjöÌm, neboù po-
krok by spoËÌval jen ve stejnomÏrnÈm tlaku fluid. Avöak organismy ûijÌ ve vodÏ,
na zemi a ve vzduchu, a to musÌ mÌt za n·sledek odchylky od p¯ÌmÈ evoluce ñ
tak nap¯. hmyz vyboËuje z ¯ady bezobratl˝ch, neboù tato skupina jako jedin·
z bezobratl˝ch zÌskala schopnost lÈtat.
Jen tam, kde jsou nervy, jsou takÈ poË·tky duöevnÌho ûivota a takÈ moûnost,
aby zv̯e volilo mezi tÌm a onÌm: schopnost volby se tu st·v· principem pokro-
ku.I Plû cÌtÌ pot¯ebu ohmat·vat p¯edmÏtyII a tento pocit ûene fluida a sÌly na ona
mÌsta na hlavÏ, jimiû lze hmatat. Tato mÌsta pak rostou rychleji, nov· vlastnost se
p¯en·öÌ na potomstvo a je jÌm zdokonalov·na, a hle, vznikla hlem˝ûdÌ tykadla!
Neboù Ñkaûd· vlastnost, kterou si zv̯e v ûivotÏ osvojilo, kterou zdokonalilo
nebo zmÏnilo, se zachov·v· p¯i rozmnoûov·nÌ a p¯en·öÌ se na potomstvo tÏch
jedinc˘, u nichû tyto zmÏny probÏhlyì (LAMARCK 1815ñ22, I, 152). Zde LAMARCK
vyslovil dva principy, za kterÈ je dnes tak chv·len: org·n sÌlÌ cvikem a tato pro-
mÏna je dÏdiËn·.
Tak se tedy pomalu a po dlouh˝ Ëas vyvÌjel na Zemi svÏt zv̯at. Jeho rodo-
kmen vypad· takto: z neûiv˝ch hmot vznikla Ñapatick·ì zv̯ata bez nervovÈho
systÈmu a pocit˘, n·levnÌci a Ëervi; n·levnÌci se vyvinuli v polypy a ti v pl·ötÏn-
ce, ostnokoûce a med˙zy;III potom se objevily nervy a s nimi zv̯ata ÑsenzibilnÌì
neboli pocitov·: z pl·ötÏnc˘ mlûi a z nich ostatnÌ mÏkk˝öi; z neËl·nkovan˝ch
Ëerv˘ krouûkovitÌ, hmyz, pavouci a kor˝öi; heteropoda (skupina mÏkk˝ö˘) dala
vznik nejvyööÌm, ÑinteligentnÌmì zv̯at˘m v po¯adÌ: ryby, plazi (spolu s obojûi-
velnÌky), pt·ci, savci, ËlovÏk ñ i on je dÌlem p¯Ìrody.
Pravdiv· je vÏta, ûe p¯Ìroda neËinÌ skoky, ûe kaûd· ûivoËiön· forma je s jinou
spojena pozvoln˝mi p¯echody. Spr·vnÈ je uËenÌ BONNETOVO a BUFFONOVO, ûe
v p¯ÌrodÏ nejsou p¯ÌsnÏ oddÏlenÈ druhy a rody, ûe takovÈ skupiny si vymysleli
jen lidÈ (LAMARCK 1809, I, 40). LAMARCK shrnuje svÈ v˝vojovÈ z·kony takto
(1815ñ22, I, 151):
I
Nikoli Ëinorod· v˘le, nikoli chtÏnÌ, n˝brû volba!
II
Tento p¯Ìklad pod v˘lÌ rozumÌ naopak chtÏnÌ a nikoli volbu ñ ned˘slednost je hlavnÌ chybou
LAMARCKOVY filosofie.
III
LAMARCK si myslel, ûe uvedenÌ ûivoËichovÈ nemajÌ nervy.
31
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 32
1. éivot se neust·le snaûÌ vlastnÌ silou rozöi¯ovat objem ûivÈho tÏla a jeho
Ë·stÌ, aû do mezÌ, kterÈ on s·m urËuje.
2. Nov˝ org·n vznik· v ûivoËiönÈm tÏle z novÏ nastalÈ pot¯eby, kterou zv̯e
trvale pociùuje, a z novÈho pohybu, kter˝ tato pot¯eba udrûuje a podnÏcuje.
3. V˝voj org·n˘ a jejich sÌla z·visÌ vûdy na jejich cviku; vöe, co tÏlo zÌskalo, co
bÏhem celÈho svÈho ûivota zaËalo nebo zmÏnilo, se uchov·v· p¯i rozmno-
ûov·nÌ a p¯en·öÌ se na potomstvo zmÏnÏn˝ch rodiˢ.
Tuto teorii rozvÌjel v rozvl·Ën˝ch spisech od roku 1800. Zde poprvÈ nÏjak˝ p¯Ì-
rodovÏdec otev¯enÏ dokazoval, ûe dneönÌ zv̯ata (a rostliny) jsou potomky jin˝ch
zv̯at a rostlin a ûe v tom spoËÌv· smysl ûivÈ p¯Ìrody. Tato myölenka zaloûila LA-
MARCKOVU sl·vu u p¯Ìvrûenc˘, jeötÏ dnes se mnozÌ z nich naz˝vajÌ lamarckovci
a prohlaöujÌ svÈho p¯edch˘dce za nejvÏtöÌho gÈnia mezi p¯ÌrodovÏdci.
LAMARCKOVI se vedlo mnohem h˘¯ neû jeho souËasnÌk˘m. TÛn v biologii ud·val
tehdy CUVIER. Tento nezn·m˝ muû z emigrantskÈ rodiny byl povol·n (na LA-
MARCKOVU a GEOFFROYOVU p¯Ìmluvu, jak se mu pozdÏji vyËÌtalo) do Pa¯Ìûe a brzy
sv˝m v˝znamem vöechny p¯erostl, stal se baronem a muûem velkÈho admini-
strativnÌho vlivu, svÏtovou autoritou na poli zoologie a geologie. MÏl jemn˝
smysl pro teoretickÈ ot·zky ñ a se sl·vou p¯ib˝valo protivnÌk˘.
CUVIER mÏl ötÏstÌ; bou¯liv· lÈta revoluce mohl sledovat z klidnÈho ˙stranÌ na
venkovÏ jako dom·cÌ uËitel. Tam ho n·hodou roku 1793 objevil chirurg TESSIER
a poslal roku 1795 do Pa¯Ìûe; to uû se revoluce vydala klidnÏjöÌmi cestami. V Pa¯Ìûi
se sp¯·telil s GEOFFROYEM. ZatÌmco vöak GEOFFROY byl mÏkkÈ povahy a mÏl sklon
k neurËitÈmu filosofov·nÌ, CUVIER byl srozumiteln˝, urËit˝ a d˘kladn˝ jak ve vÏdÏ,
tak v ûivotÏ. NenÌ tÏûkÈ si p¯edstavit obÏ tyto povahy. GEOFFROY byl muûem, jakÈ
m·me r·di, zn·me jejich ide·lnÌ povahu a jsme vûdy ochotni omlouvat jejich sla-
bosti. VÌme vöak, ûe takov˝ muû nedos·hne v ûivotÏ v˝znamn˝ch ˙spÏch˘. Na-
proti tomu muûi CUVIEROVA raûenÌ kolem sebe öÌ¯Ì chlad: jsou p¯Ìliö korektnÌ, nep¯Ì-
stupnÌ, jejich ˙spÏchy pat¯Ì jen jim, zatÌmco ostatnÌm nezb˝v·, neû je obdivovat.
CUVIER öel od ˙spÏchu k ˙spÏchu a nez˘stalo bez povöimnutÌ, ûe se v mno-
hÈm podobal NAPOLEONOVI, s nÌmû byl stejnÏ star˝ a takÈ byli oba n·hodnÏ obje-
veni tÈhoû roku. V roce 1799, kdy se Napoleon stal konzulem, stal se CUVIER
sekret·¯em Akademie a zÌskal tak nejvyööÌ vÏdeck˝ ˙¯ad ve Francii. Roku 1802
se NAPOLEON stal doûivotnÌm konzulem a CUVIER doûivotnÌm sekret·¯em. Sp¯·-
telili se a NAPOLEON jmenoval CUVIERA gener·lnÌm inspektorem francouzskÈho
ökolstvÌ, pozdÏji öÈfem komise pro reformu univerzit.
P¯iölo Waterloo, NAPOLEON padl, nastal politick˝ p¯evrat ñ ale CUVIER z˘stal,
ËÌm byl, a dokonce za Bourbon˘ bÏhem vöude nastupujÌcÌ reakce dos·hl nov˝ch
32
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 33
LAMARCK A CUVIER
poct. Rok 1830 p¯inesl Ëervencovou revoluci, ale za dn˘ nejvÏtöÌho politickÈho
vzruöenÌ CUVIER debatoval v Akademii s GEOFFROYEM o anatomick˝ch problÈ-
mech ñ a opÏt zvÌtÏzil. Revoluce smetla Bourbony a za LUDVÕKA FILIPA zavl·dl opÏt
liber·lnÌ smÏr ñ CUVIER vöak z˘stal, byl jmenov·n pairem a pr·vÏ se mÏl st·t
ministrem vnitra, kdyû po kr·tkÈ nemoci roku 1832 zem¯el.
CUVIEROVI oËividnÏ chybÏl politick˝ charakterI a jistÈ je, ûe pokrok·¯i ho nen·-
vidÏli. é·dn˝ div, ûe Ëasopisy podporovaly odbornÌky, kte¯Ì vystupovali proti
nÏmu. Kdyû roku 1830 vznikla polemika mezi GEOFFROYEM a CUVIEREM, postavi-
la se ve¯ejnost na stranu CUVIEROVA protivnÌka, vyuûÌvajÌc vhodnÈ p¯Ìleûitosti
za˙toËit na jednoho z reprezentant˘ jezuitskÈ reakce ñ s ho¯kostÌ se ukazovalo
na to, ûe Karel X. povaûoval CUVIERA dokonce za vhodnÈho pro ˙¯ad cenzora
(CUVIER tento ˙¯ad nep¯ijal).
GEOFFROY nebyl jedin˝, kdo na CUVIERA ˙toËil z vÏdeck˝ch d˘vod˘. LAMARCK
ho potÌral uû dlouho, nÏkdy otev¯enÏji, jindy mÈnÏ otev¯enÏ, vÏtöinou vöak ani
neuv·dÌ CUVIEROVO jmÈno. TakÈ CUVIERŸV b˝val˝ û·k BLAINVILLE a antropolog
A. DESMOULINSII ho ost¯e napadli. é·dn˝ z tÏchto odbornÌk˘ neuv·dÌ ve svÈ pole-
mice jinÈ d˘vody neû vÏdeckÈ a osobnÌ. Nelze vöak vylouËit, ûe LAMARCK
a GEOFFROY, kte¯Ì byli dÏtmi VelkÈ francouzskÈ revoluce, chovali v˘Ëi CUVIEROVI
i politickÈ antipatie. PoËet CUVIEROV›CH nep¯·tel rostl: jeho ¯eË o LAMARCKOVI
z roku 1832 byla ve zpr·v·ch Akademie otiötÏna aû roku 1835 a ¯Ìk· se, ûe byla
zkr·cena, p¯estoûe CUVIER byl sekret·¯em Akademie. V tÈmûe roce se CUVIEROVI
nepoda¯ilo zajistit pro svÈho chr·nÏnce LAMARCKOVU stolici, kter· p¯ipadla jeho
rozhodnÈmu odp˘rci BLAINVILLOVI. Ti, kterÈ CUVIER d¯Ìve dost nepodporoval
nebo dost nechv·lil ve sv˝ch v˝roËnÌch zpr·v·ch, uk·zali nynÌ svou moc.
N·m se vöak jedn· o to, jak bylo p¯ijato LAMARCKOVO uËenÌ. Jak jsme uvedli,
LAMARCK na CUVIERA opakovanÏ ˙toËil, ten mu vöak neodpovÏdÏl. Referoval
sice o jeho odborn˝ch pracÌch, takÈ je chv·lil, ale jeho spekulacÌ se sotva dotkl;
snad se mezi p¯·teli LAMARCKOV›M fantaziÌm sm·l. I jinak nach·zela LAMARCKO-
VA teorie mal˝ ohlas. GEOFFROY sice takÈ psal o promÏnÏ zv̯at, p¯edstavoval si
vöak problÈm jinak neû LAMARCK. V roce 1825 pÌöe o dneönÌch krokod˝lech, ûe
jsou potomky jin˝ch, vyhynul˝ch druh˘, a pozdÏji, zvl·ötÏ v roce 1835 (viz pr·ce
s tÌmto vroËenÌm), hl·sal, ûe dneönÌ tvorstvo vzniklo promÏnou d¯ÌvÏjöÌho.
Myslel vöak, ûe tato promÏna probÏhla asi tak, jako kdyû pulec p¯ejde v û·bu, ûe
I
NÏkde (v HUMBOLDTOV›CH dopisech?) jsem Ëetl, ûe CUVIER si p¯i sv˝ch p¯edn·ök·ch vedl
nepÏknÏ, ûe p¯ed posluchaËi nen·vistnÏ ˙toËil na svÈ odp˘rce. To m·lo souhlasÌ s elegantnÌm
tÛnem jeho kritik a v˘bec s tÌm, co se o nÏm pÌöe. M·m dojem, ûe CUVIER nebyl bezcharakternÌ
v obyËejnÈm, hrubÈm smyslu tohoto slova, snad mÏl dokonce vÌce charakteru, neû ve¯ejnost
p¯ipouötÌ. Avöak BAERŸV n·zor (v CUVIEROVÃ biografii), ûe badatel m˘ûe slouûit libovolnÈ vl·dÏ,
jen kdyû ta podporuje jeho vÏdu, je sotva spr·vn˝; to lze snad ¯Ìci o ˙¯ednÌkovi, nikoli o politic-
ky ËinnÈm uËenci.
II
M·lokdy Ëteme tak nesluönÈ ˙toky, jako jsou ty DESMOULINSOVY na CUVIERA (a na GEOFFROYE).
Nebyl jsem vöak s to z nich vyËÌst, ûe by se CUVIER k tomuto muûi choval nekorektnÏ.
33
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 34
tedy jedna forma se skokem p¯emÏnÌ v jinou, a snaûil se svÈ mÌnÏnÌ podep¯Ìt
d˘kazem. CUVIER tuto teorii zcela nezavrhl (byla jeho morfologickÈmu stanovis-
ku mnohem bliûöÌ neû teorie LAMARCKOVA), vyûadoval vöak d˘kazy, a tÏch neby-
lo. V˘bec nebyl zap¯Ìs·hl˝m p¯Ìvrûencem n·zoru, ûe vöechny druhy jsou dnes
takovÈ, jak je kdysi stvo¯il B˘h.I Dokonce jeho nejlepöÌ û·k H. DE BLAINVILLE mu
vyt˝kal potÈ, co se rozeöli, ûe jeho teorie katastrof je protikatolick·, neboù uËÌ, ûe
zv̯ata se na svÏtÏ objevovala jedno po druhÈm. On s·m, z·roveÚ û·k LAMARC-
KŸV, dokazoval, ûe vöechna zv̯ata byla stvo¯ena nar·z a jen postupnÏ vymÌrajÌ,
a ze svÈho katolickÈho stanoviska tvrdil, ûe se jednou najde i zkamenÏl˝ ËlovÏk.II
CUVIER vöak nebyl ani pro cÌrkev ani proti nÌ, nestranil v˘bec nikomu.III BLAIN-
VILLŸV ˙tok na CUVIERA je zajÌmav˝ z toho d˘vodu, ûe pozdÏji z CUVIERA udÏlali
obh·jce ortodoxnÌho uËenÌ a cÌrkev ho m·lem prohl·sila za svÈho ËlovÏka. Zapo-
mnÏla, ûe CUVIER byl protestant, za Karla X. byl ¯editelem nekatolick˝ch kult˘
a ˙spÏönÏ h·jil protestantismus proti jezuit˘m.
VidÌme, ûe GEOFFROY, BLAINVILLE ani nikdo jin˝ neh·jili proti CUVIEROVI vÏ-
deckost LAMARCKOV›CH v˝klad˘, n˝brû pouze vöeobecnÏ naznaËovali, ûe LA-
MARCK je hlubokomyslnÏjöÌ. Naz˝vali ho francouzsk˝m LINN…M ñ je dost zajÌma-
vÈ, ûe p¯itom ani nemysleli na jeho teorie a lichotili mu pro jeho pr·ce
systematickÈ. CUVIER tuto nespravedlnost cÌtil a kdyû p¯iöla p¯Ìleûitost, pomstil
se a vyslovil urËitÏ a jasnÏ sv˘j soud o LAMARCKOVI. Bohuûel vöak v ¯eËi, kterou
proslovil v Akademii po LAMARCKOVÃ smrti (1832). Tato nedlouh· CUVIEROVA ¯eË
vystihuje LAMARCKA lÈpe neû vöe, co se o nÏm psalo pozdÏji. CUVIER se zmÌnil
o jeho ûivotÏ, mluvil o jeho diletantismu, uk·zal na jeho d˘leûitÈ systematickÈ
spisy. ÿÌk· o nÏm i to, ûe psal i vöeobecn· pojedn·nÌ a v nich Ñzbudoval poh·d-
kovÈ vzduönÈ z·mkyì, ûe proti LAVOISIEROVI tvrdil, ûe chemickÈ molekuly mo-
hou p¯ech·zet v jinÈ, ûe mezi miner·ly nenÌ druh˘, ûe ûula a vöechny horniny
vznikly ze ûiv˝ch bytostÌ. ZmÌnil, ûe LAVOISIER mu neodpovÏdÏl a ûe on, CUVIER,
se choval k jeho biologick˝m spekulacÌm stejnÏ: ÑNikdo nepovaûoval jeho teorii
za tak nebezpeËnou, aby ji bylo nutno vyvracet, nechali ji na pokoji stejnÏ jako
jeho teorii chemickou a z t˝chû d˘vod˘.ì (CUVIER 1835)
V LAMARCKOVÃ spisu bylo skuteËnÏ mnohÈ, co se nedalo br·t v·ûnÏ: tak t¯eba
slova, kter· po¯·d a po¯·d opakuje, totiû ûe on, LAMARCK, stavÌ svÈ n·zory na
I
N·sledujÌcÌ cit·t svÏdËÌ o tom, ûe i CUVIEROVO uËenÌ vedlo k urËitÈmu pojetÌ fylogeneze. Zn·m˝
fyzik AMPÈRE, CUVIERŸV souËasnÌk, pÌöe jednomu p¯Ìteli: ÑVidÌö, jak jsou dnes paleotheria
a anoplotheria nahrazov·na lidmi? J· aspoÚ douf·m, ûe po novÈ katastrofÏ budou i lidÈ nahra-
zeni tvory dokonalejöÌmi, vzneöenÏjöÌmi, pravdÏ oddanÏjöÌmi. Dal bych polovinu ûivota za jis-
totu, ûe tato promÏna jednou nastane. Nuûe, vϯÌö tomu? ExistujÌ lidÈ dost hloupÌ na to, aby se
mne ptali, co bych z toho mÏl. Nem·m sto d˘vod˘ se rozhnÏvat?ì (Podle JULLEVILLE 1899, 653)
II
BLAINVILLE byl z·m˝m odbornÌkem v morfologii a paleontologii. Uzn·nÌ si zÌskal sv˝mi p¯ed-
n·ökami z roku 1847, kterÈ vydal knÏz F. MAUPIED. Tam dokazuje, ûe dÏjiny ûivota svÏdËÌ
o pravdÏ katolickÈho uËenÌ.
III
CUVIER vöak pr˝ (jak si stÏûuje GEOFFROYŸV syn) popudil proti GEOFFROYOVI knÏze tvrzenÌm,
ûe Ñjeho uËenÌ o jednotÏ pl·nu odporuje svobodÏ a moci Stvo¯iteleì. (Srv. I. GEOFFROY 1841, 75)
34
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 35
LAMARCK A CUVIER
pozorov·nÌ, avöak jinÌ (tzn. CUVIER) jsou zaujati fantaziemi. P¯itom jednou
z vöeobecnÏ uzn·van˝ch LAMARCKOV›CH chyb je pr·vÏ nedostatek pozorov·nÌ
a libov˘le ve volbÏ p¯Ìklad˘, zatÌmco CUVIEROVI se naopak vyt˝k·, ûe se p¯Ìliö
drûel skuteËnosti. TakÈ jeho teorii fluid nebo n·zory, ûe vyhynul· zv̯ata byla
vyhubena ËlovÏkem, ûe hadi p¯iöli o nohy proto, ûe lezli do dÏr atd., naprosto
nebylo t¯eba vyvracet. LAMARCK v˘bec nemÏl smysl pro architektonickou har-
monii ûivÈho tÏla, jÌû pr·vÏ tehdy byli vöichni zaujati. CUVIER mu to vyt˝k·: kdo
si vöimne, jak minuciÛznÏ je propracov·no jedinÈ ptaËÌ pÌrko, zavrhne LAMARC-
KOVY fantazie o vzniku had˘ a tykadel mÏkk˝ö˘.
Brzy se uk·zalo, ûe CUVIEROVA ¯eË byla ukvapen·. Kdyby byl mlËel, byl by
snad spor dopadl jinak. Avöak jeho protivnÌci ¯eË vyuûili: vzbudila pohoröenÌ
(BLAINVILLE 1847, 323), byla otiötÏna aû po t¯ech letech a nÏkter· mÌsta byla vyne-
ch·na. Teprve tehdy se CUVIER v oËÌch svÏta stal LAMARCKOV›M utlaËovatelem
a z˘stal jÌm dodnes. Vöichni, kdo o tom psali, se postavili na LAMARCKOVU stra-
nu: DE BLAINVILLE, I. GEOFFROY (1837, 105), HAECKEL (1882), T. H. HUXLEY (viz L.
HUXLEY 1900ñ1902, II, 42), MARSH (1879, 23), PACKARD (1901, 65). Jen C. E. VON
BAER (1897) je jinÈho n·zoru.I CUVIEROVI se obecnÏ vyt˝k·, ûe kv˘li nÏmu
LAMARCKOVY n·zory neprorazily a ûe musel p¯ijÌt DARWIN, aby po pades·ti
letech znovu objevil v˝vojovou teorii.
Zd· se, ûe dneönÌ vÏdeck˝ soud o CUVIEROVI a LAMARCKOVI urËil zejmÈna
BLAINVILLE. BLAINVILLE svÈho uËitele CUVIERA p¯Ìmo nen·vidÏl a nenÌ t¯eba ËÌst
mezi ¯·dky, abychom z jeho Osteografie uhodli, jak vyhled·val kaûdou maliËkost,
aby mohl CUVIEROVI nÏco vytknout. JistÏ to dÏlal i p¯i sv˝ch p¯edn·ök·ch, potÈ
co proti CUVIEROVÃ v˘li dostal po LAMARCKOVÃ smrti jeho mÌsto. Po CUVIEROVÃ
smrti p¯evzal i jeho p¯edn·öky o srovn·vacÌ anatomii a spojoval v nich LAMARC-
KOVY n·zory s CUVIEROV›MI. BLAINVILLE byl sv·rliv˝ ËlovÏk ñ un caractère diffici-
le ñ bystr˝, ale v teoriÌch m·lo origin·lnÌ.II
U souËasnÌk˘ mÏlo CUVIEROVO a LAMARCKOVO soupe¯enÌ oËividnÏ mnohem
menöÌ v˝znam, neû jak˝ se mu pozdÏji p¯ipisoval; zd· se, ûe nap¯. v NÏmecku
o nÏm v˘bec nevÏdÏli, zatÌmco spor s GEOFFROYEM budil vöeobecnou pozornost.
PozdÏji byly omylem zamÏnÏny osoby a mluvÌ se o sporu s LAMARCKEM.
NenÌ pochyb, ûe z velkÈ Ë·sti LAMARCKA v oËÌch pozdÏjöÌho svÏta povznesly
demokratickÈ principy. JeötÏ dnes hrajÌ i ve vÏdÏ roli argumenty o ÑneöùastnÈmì
I
BAER 1897; V tomto spise od mladöÌho souËasnÌka CUVIEROVA, odbornÌka, kter˝ byl vzd·len od
francouzsk˝ch politick˝ch t¯enic, jsou uvedeny r˘znÈ zajÌmavÈ jednotlivosti, z nichû nÏkterÈ
jsem pouûil v textu. Mimo jinÈ se tam tvrdÌ, ûe CUVIER nebyl KIELMEYEROV›M û·kem, jak se tvrdÌ
v NÏmecku (BAER 1897; 46). Dob¯e je vystiûen CUVIERŸV v˝znam pro paleontologii a mnoho se
pÌöe o tehdejöÌch osobnostech. OstatnÏ st·lo by za to podrobnÏji studovat tehdejöÌ p¯ÌrodovÏdec-
kÈ pomÏry v Pa¯Ìûi. Snad by se naöly nÏjakÈ analogie s politickou ËinnostÌ GOETHOVOU.
II
O BLAINVILLOVI srv. zmÌnÏn˝ BAERŸV spis a BLAINVILLOVU biografii v jeho Osteografii. Z tÈ lze
snadno vyËÌst, ûe ûivotopisec, aËkoli by r·d byl na BLAINVILLOVÃ stranÏ, neuvedl proti CUVIERO-
VI nic a tam, kde chce BLAINVILLOVI ˙toky vysvÏtlit, p¯ich·zÌ do rozpak˘.
35
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 36
I
O vztahu obou GEOFFROYŸ a BORY ST. VINCENTA k LAMARCKOVI srv. tÈû QUATREFAGES 1870.
II
»l·nek konËÌ tÌm, ûe Ñst·lost forem, kterou pozorujeme u organizovan˝ch bytostÌ, vypl˝v·
z p¯ÌËin, kterÈ tuto formu urËujÌ. Tyto p¯ÌËiny sice nejsou nemÏnnÈ, ale v nejvÏtöÌm poËtu p¯Ìpa-
d˘ û·dnou zmÏnu nepozorujemeì. ZmÏnÌ-li se vöak tyto p¯ÌËiny, n·sleduje i zmÏna formy orga-
nismu.
III
PÌöe, ûe LAMARCK m· lepöÌ p¯edstavu o pravÈ organickÈ hierarchii neû CUVIER, neboù postup-
n˝ pokrok zv̯ecÌho organismu, kter˝ je pro n·s dnes jen pohodlnou myölenkou, kter· zkracu-
je v˝klad a zjednoduöuje myölenÌ, by se pak musel st·t skuteËn˝m p¯ÌrodnÌm z·konem. HlavnÌ
ot·zkou ovöem je, pokraËuje COMTE, zda druhy majÌ pevnÈ hranice nebo ne; LAMARCK pr˝ uv·-
dÏl dobrÈ, ale neexaktnÌ z·sady, p¯izp˘sobenÌ a dÏdiËnost.
IV
COMTE 1836, 388; Zd· se, ûe zde doölo poprvÈ k z·mÏnÏ jmen a skuteËn˝ spor mezi CUVIEREM
a GEOFFROYEM se tak postupnÏ promÏnil ve vykonstruovan˝ sv·r CUVIER ñ LAMARCK.
V
Pozn. vyd.: ZpoË·tku jsme jako edito¯i nelehko nesli to, co jsme v p¯ÌpadÏ Isis povaûovali za
velmi nepo¯·dnÈ R¡DLOVO citov·nÌ. Aû kdyû jsme si Ëasopis opat¯ili, pochopili jsme p¯ÌËinu.
RoËnÌk 1817 m· 197 seöit˘ a 12 tabulÌ pr˘bÏûnÏ ËÌslovan˝ch. »l·nky p¯ech·zejÌ plynule z jedno-
ho seöitu do druhÈho, aniû by u pokraËov·nÌ st·la informace, o jak˝ text jde a kde zaËÌn·. OKEN
s·m nenÌ nikde podeps·n, takûe pokud jej R¡DL uv·dÌ jako autora, jde z¯ejmÏ o vöeobecnÏ zn·-
mou skuteËnost. Proto ani nelze tyto p¯ÌspÏvky ¯·dnÏ citovat v seznamu literatury.
36
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 37
LAMARCK A CUVIER
dovÏdci bylo m·lo tÏch, kte¯Ì by nebyli Ëetli Philosophie zoologique. Myölenku
vöak nepovaûovali za dost exaktnÌ: vöichni byli p¯Ìliö zaujati morfologiÌ, a tepr-
ve kdyû ta se p¯eûila, p¯iölo se na chuù v˝vojov˝m ot·zk·m. Teprve kdyû ztrati-
ly p¯itaûlivost ot·zky po vztazÌch vÏcÌ v prostoru, uplatnil se z·jem o jejich vznik
a p¯etv·¯enÌ v Ëase.
Pro dÏjepisce je LAMARCK neobyËejnou osobnostÌ. Jeho teorie obsahovala
pozoruhodnÈ myölenky o souvislosti forem skrze rodokmen, rozliöovala mezi
stavbou organismu a jeho adaptacemi a zab˝vala se vlivem v˘le na organismus.
NejsamostatnÏjöÌ myslitelÈ jako NƒGELI, COPE, EIMER se pozdÏji zab˝vali podob-
n˝mi ot·zkami. V˝znam m· koneËnÏ i to, ûe dnes se mnozÌ naz˝vajÌ lamarckov-
ci, i kdyû jejich uËenÌ m· jinak vöechny znaky pokleslÈho darwinismu.
ProË LAMARCK tehdy neprorazil? Uv·dÏjÌ se dva hlavnÌ d˘vody: n·lada doby
a CUVIERŸV vliv. DruhÈ tvrzenÌ je kaûdop·dnÏ nespr·vnÈ ñ nenÌ moûnÈ, aby vliv
jednÈ osobnosti mohl udusit celÈ duchovnÌ hnutÌ, zvl·ötÏ ne vliv osobnosti, kter·
mÏla tolik nep¯·tel jako CUVIER. ProË CUVIER neutlaËil takÈ svÈho protivnÌka
GEOFFROYE? Ale ani n·ladu doby nepovaûuji za dostateËnÈ vysvÏtlenÌ LAMARC-
KOVA ne˙spÏchu, neboù jeho teorie byla pr·vÏ tak pokraËov·nÌm LEIBNIZOVY filo-
sofie a pojedn·nÌ BONNETOV›CH a BUFFONOV›CH jako n·zory CUVIEROVY, jen ch·-
pala jinak plynulÈ odstupÚov·nÌ bytostÌ. Dnes je zvykem p¯ipisovat ÑdobÏì jak
sÌlu, tak nemohoucnost jednotlivce, p¯irozenÏjöÌ by vöak bylo vykl·dat ne˙spÏch
uËenÌ z jeho p˘vodce samÈho.
V LAMARCKOVÃ ûivotÏ bylo jistÏ mnoho tragickÈho, coû se velk˝m muû˘m
Ëasto st·v·. éivotnÌ nouze, zneuzn·nÌ ofici·lnÌ vÏdou, LAVOISIEREM a CUVIEREM,
opuötÏnost a smrt v zapomenutÌ ñ to vöe v souvislosti s jeho ide·lnÌm ˙silÌm
v·ûnÏ promlouv· k srdci. Nebylo to poprvÈ ani naposled, ûe lidsk· omezenost
ubila myölenku, a stÌûnosti na to by byly zbyteËnÈ. Nep¯ÌznivÈ prost¯edÌ vöak
nezbavuje LAMARCKA viny, ûe byl svÈ teorii m·lo odd·n, ûe nebyl pro svou vlast-
nÌ myölenku dost silnÏ zanÌcen.
Pravda m· v sobÏ ˙ûasnou moc. éivot lidÌ, kte¯Ì p¯inesli novÈ velkÈ pozn·nÌ,
je nÏËÌm tak neobyËejn˝m, ûe byli v kaûdÈ dobÏ povaûov·ni za nÏco zcela mimo-
¯·dnÈho, boûskÈho a prorockÈho. U vöech velk˝ch objevitel˘ vidÌme, jak nejd¯Ìv
n·sledujÌ starou vÌru a snaûÌ se jÌ p¯izp˘sobit sv˘j ûivot. Pak tu a tam z jejich slov
proz·¯Ì novÈ svÏtlo, najednou vzplane nov· myölenka a oni opustÌ svÈ okolÌ, aby
v samotÏ p¯eformovali svÈ n·zory podle novÈho svÏtla. KoneËnÏ vystoupÌ jako
zcela novÌ lidÈ a û·rem novÈ vÌry zaûehnou kaûdou duöi, kter· se jim p¯iblÌûÌ;
jejich ûivot pro nÏ d·l nenÌ niËÌm jin˝m neû vÌtÏzn˝m taûenÌm za d˘kazem prav-
dy jejich uËenÌ. St·v· se, ûe svÏt je odmÌtne, nech· je str·dat v nouzi a opovrûenÌ.
Ale oni u vÏdomÌ svÈ pravdy pracujÌ na nÌ d·l a volajÌ nadch·zejÌcÌ staletÌ za
svÏdky svÈho lepöÌho pozn·nÌ. Co je pro nÏ lidsk· tupost, str·d·nÌ, smrt, pro nÏ,
kte¯Ì se uû za ûivota dovedli povznÈst k vÏËnÈ pravdÏ?
Snad se namÌtne, ûe tuto hrdou mÌru nelze pouûÌt na LAMARCKA. Avöak musÌ
se od nÏj û·dat to m·lo ñ kterÈ je vöÌm: aby vϯil s·m v sebe, aby cÌtil, ûe jeho
37
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 38
myölenka je nÏco kr·snÈho, co tu jeötÏ nebylo, a aby tuto vÌru posÌlil Ëiny. To vöak
LAMARCK neuËinil. Teoretizoval od roku 1794, kolem roku 1800 p¯iöel na myölen-
ku evoluce, n·sledujÌcÌho roku o nÌ poprvÈ psal a od tÈ doby vydal mnoho bio-
logick˝ch spis˘ (poslednÌ teoretickÈ dÌlo je z roku 1820). Dvacet let v nÏm evo-
luËnÌ myölenka ûila, a bÏhem tÏchto dlouh˝ch dvaceti let pro ni neuËinil nic neû
to, ûe se o nÌ vyslovoval v ˙vodech ke sv˝m systematick˝m knih·m a v samo-
statn˝ch broûur·ch. é·dnÈ prohlubov·nÌ n·zor˘: v jeho staröÌch spisech nena-
jdeme stopy ani n·znaky tÈto teorie, nenÌ u nÏj kolÌs·nÌ, b·d·nÌ, ˙silÌ o d˘kazy.
Po dvacet let na sv˝ch n·zorech nic nevylepöil, nic nezdokonalil ani neudÏlal
û·dn˝ pokus je dok·zat. Nehledal potvrzenÌ svÈ myölenky u staröÌch autor˘ ani
jÌ nehledal p¯·tele mezi souËasnÌky, nespojoval ji organicky s myölenÌm svÈ
doby. Ne, LAMARCK svÈ teorii nevϯil.8
NenÌ divu, ûe myölenka evoluce tehdy nebyla uzn·na; avöak je zvl·ötnÌ, ûe
aËkoli vyrostla jako dÌtÏ bez mate¯skÈ l·sky, p¯ece naöla takovÈ, kdo se o ni sta-
rali. To je dostateËn˝ d˘kaz, ûe evoluËnÌ myölenka obsahuje mnoho pravdivÈho
a ûe tomu, kdo se jÌ odd· celou duöÌ, zp˘sobÌ plno radosti.I
I
Literatura: LAMARCKOVY spisy jsou podrobnÏ uvedeny v 1. dÌle tÏchto DÏjin. (»esk˝ p¯eklad
vybran˝ch kapitol ZoologickÈ filosofie lze nalÈzt na www.natur.cuni.cz/markos. ñ Pozn. vyd.)
38
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 39
3. kapitola
Idealistick· morfologie
N·zor˘ o podstatÏ ûivota je mnoho. Kaûd˝ se snaûÌ uchopit ûivot v celÈ jeho ö̯i,
ale aù ho chytÌme za ten Ëi onen konec, vûdy se uk·ûe sto jin˝ch, kterÈ n·m unik-
nou. Zde je sloûitÈ tÏlo plnÈ org·n˘ sloûen˝ch zase z menöÌch org·n˘ atd. a kon-
ce tomu nevidÌme; tam jsou tÏlesnÈ funkce, d˝ch·nÌ, vyûivov·nÌ, pohyb, kaûd·
je zase snad do nekoneËna sloûena z funkcÌ; jsou duöevnÌ jevy, zrovna tak nedo-
zÌrnÏ öirokÈ a hlubokÈ, jsou promÏny tÏla a funkcÌ. V˘bec v˝voj a cel˝ ûivot m·
p¯ÌËinu a ˙Ëel, a my nezn·me ani poË·tek, ani konec. Ide·lem vÏdy by bylo ucho-
pit ûivot jednÌm slovem tak, aby to slovo obsahovalo vöechno: aby vypovÌdalo
vöe o tÏle, o funkcÌch, o duöi, o v˝voji, o vöem, co je na ûivotÏ zvl·ötnÌho. Jako lze
z definice kruhu odvodit vöechny jeho vlastnosti, tak bychom obs·hli definicÌ
ûivota celou jeho plnost.
PoË·tek 19. stoletÌ ûil v p¯edstavÏ, ûe ûivot pochopÌme do nejvÏtöÌ hloubky stu-
diem stavby tÏla. Zvl·ötÏ CUVIER, GEOFFROY a DE CANDOLLE sv˝mi teoriemi ûivili
tuto filosofii, z nÌû vznikl smÏr tzv. idealistickÈ morfologie. N·zev Ñidealistick·ì
dostala vöak aû pozdÏji kv˘li odliöenÌ od evolucionistickÈ anatomie HAECKELOVY.
Byla to jak·si krystalografie ûiv˝ch tÏl: jako se v krystalografii tvarovÈ vlastnosti
krystalu p¯ev·dÏjÌ na schÈma, na myölenÈ osy a roviny symetrie, tak si morfologie
kladla za ˙kol nalÈzt schÈma pro kaûd˝ druh, rod atd. A protoûe schÈma nalÈz·-
me pomocÌ srovn·v·nÌ (mϯenÌ), sledovala tato vÏda srovn·vacÌ metodu, byla to
Ñsrovn·vacÌ anatomieì. Slovo Ñpl·nì bylo ve vöech ˙stech: CUVIER vϯil, ûe ve svÏ-
tÏ zv̯at nalezl Ëty¯i pl·ny, GEOFFROY vϯil v jedin˝, GOETHE hledal jednotn˝ pl·n
rostlin, ide·lnÌ prvorostlinu,I DE CANDOLLE na uËenÌ o Ñsymetriiì zaloûil sv˘j sys-
tÈm rostlin, OWEN v Anglii konstruoval schÈma savce (naz˝val jej Ñarchetypì),9
AGASSIZ pÌöe o BoûÌm pl·nu, kter˝ se ztÏlesÚuje ve stavbÏ zv̯at, a zvl·ötÏ nÏmeËtÌ
naturfilosofovÈ se ztr·celi ve v˝kladech o myölenk·ch, kterÈ k nim promlouvaly
z tÏlesnÈ organizace zv̯at a rostlin. Tehdy vzniklo uËenÌ o jednotnÈ stavbÏ ˙stnÌch
org·n˘ hmyzu (J. C. SAVIGNY 1816) nebo obratlov· teorie lebky, podle kterÈ obrat-
le a lebka jsou tÈhoû z·kladnÌho pl·nu (GOETHE 1790,10 OKEN 1806, DUM…RIL 1824,II
SPIX 1825 aj.). Jsou to uËenÌ, kter· aspoÚ v principu platÌ jeötÏ dnes.11
I
GOETHE ovöem hledal stejnÏ tak i jednotn˝ pl·n, typus, ûivoËich˘.
II
Tuto citaci se nepoda¯ilo dohledat. (Pozn. vyd.)
39
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 40
I
Jde o nÏkolik rozpracovan˝ch studiÌ a pozn·mek s n·zvy ‹ber die Spiraltendenz a Allgemeine
Spiraltendenz der Vegetation nalezen˝ch v poz˘stalosti a za¯azen˝ch do GOETHE 1964-1994, I 10,
343-365. (Pozn. vyd.)
40
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 41
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
projevuje rychl˝m p¯Ìm˝m r˘stem, spiralitu vidÌme jak v mal˝ch rostlinn˝ch Ë·s-
teËk·ch ve spir·lnÌch cÈv·ch, tak ve stavbÏ celÈho tÏla ve spir·lnÌm postavenÌ list˘,
nÏkdy i v uspo¯·d·nÌ Ë·stÌ kvÏtu, jindy v ovÌjenÌ lodyhy kolem pevnÈ opory.
BotanikovÈ KARL B. SCHIMPER (1803ñ1867) a A. BRAUN pojali tuto myölenku
konkrÈtnÏji; chtÏli dok·zat, ûe vöechny rostliny rostou ve spir·le, a proto pr˝
i listy, kterÈ jsou jen v˝sledkem zesÌlenÈho mÌstnÌho r˘stu, jsou uspo¯·d·ny spi-
r·lnÏ. Listovou spir·lu na lodyze lze analyzovat, spojÌme-li vöechny listy na rost-
linnÈm stonku Ëarou tak, ûe postupujeme od nejniûöÌho listu k nejblÌûe vyööÌmu.
NakreslÌme tak na lodyze spir·lu, a kdyû podÈl nÌ jdeme od jednoho listu ke dru-
hÈmu, dostaneme se po 1, 2, 3 Ëi 5 otoËk·ch k listu, kter˝ stojÌ p¯esnÏ nad listem,
od nÏhoû jsme vyöli. Cestou v tÏchto otoËk·ch najdeme v prvnÌm p¯ÌpadÏ 2, ve
druhÈm 3, ve t¯etÌm 5 a ve ËtvrtÈm 8 list˘. Vezmeme-li za Ëitatele poËet otoËek od
jednoho listu k nejblÌûe vyööÌmu a za jmenovatele poËet list˘ v tÏchto otoËk·ch,
obdrûÌme pro postavenÌ list˘ zlomky 1/2, 1/3, 2/5, 3/8, 5/13, 8/21 atd. Tyto
zlomky se dajÌ zjistit nejen mϯenÌm postavenÌ list˘, n˝brû souvisejÌ spolu i tak,
ûe souËet Ëitatel˘ dvou po sobÏ jdoucÌch zlomk˘ d·v· Ëitatele zlomku n·sledu-
jÌcÌho, a totÈû u jmenovatel˘. Matematicky vyj·d¯eno, zlomky konvergujÌ
k nekoneËnÈmu zlomku:
1
2+1
1+1
1 + ...
ZjiötÏnÌm, ûe postavenÌ list˘ na stonku lze vyj·d¯it matematicky, podali
SCHIMPER a BRAUN klasick˝ doklad pro pl·novitost ve stavbÏ rostliny, doklad,
kter˝ mÏl velk˝ vliv na myölenÌ tÈ doby. Estetik ZEISING dokonce vyvozoval, ûe
jejich matematick· formule je jen speci·lnÌm p¯Ìpadem zlatÈho ¯ezu (velmi d˘leûi-
tÈho pojmu v dÏjin·ch estetiky) a ûe tedy rostlinnÈ tÏlo je stejnÏ jako vöechny umÏ-
leckÈ formy budov·no podle estetick˝ch z·kon˘. Avöak spir·lnÌ teorie se nedala
provÈst d˘slednÏ; jen oklikami se jÌ dalo uûÌt na takzvanÈ vst¯ÌcnÈ a p¯eslenitÈ listy.
Proti n·mitk·m, plynoucÌm z tÏchto tÏûkostÌ, ji br·nili ALEX. BRAUN a brat¯i L. a A.
BRAVAISOVI. Avöak v öedes·t˝ch letech spir·lnÌ teorie ztratila na v·ûnosti; vyt˝kalo
se jÌ, ûe uchopuje pouze formu hotovÈ rostliny a nebere ohled na jejÌ embryon·lnÌ
v˝voj, a zvl·ötÏ to, ûe rostlinnou formu pouze popisuje a neud·v· jejÌ mechanickÈ
p¯ÌËiny. V roce 1868 se ji W. HOFMEISTER pokusil od z·kladu nahradit mechanick˝m
v˝kladem; pozdÏji (1878) S. SCHWENDENER dovedl tento v˝klad do d˘sledk˘.I Ale
lÌËenÌ tohoto obratu uû p¯esahuje morfologickÈ obdobÌ.II
I
Literatura: PodrobnÈ vysvÏtlenÌ spir·lnÌ teorie viz v J. SACHS 1875, 175; GOEBEL 1898a, I, 61,
a v uËebnicÌch botaniky. DÏjiny teorie u G‹NTHER 1878ñ79.
II
TÏmto geometrizujÌcÌm tendencÌm vÈvodila ve 20. stoletÌ kniha DíARCY THOMPSONA ([1917],
1995); viz tÈû PRUSINKIEWICZ & LINDENMEYER (1990). (Pozn. vyd.)
41
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 42
42
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 43
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
I
ÑUnd es ist das ewig Eine / das sich vielfach offenbart.ì ⁄ryvek z drobnÈ b·snÏ, kterou
GOETHE zah·jil t¯etÌ seöit Zur Morphologie. PozdÏji ji pojmenoval Parabase. GOETHE 1964-1994, I 9,
192. (Pozn. vyd.)
43
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 44
p¯edstavujÌ z·kladnÌ tÛn nejen jeho uËenÌ o metamorfÛze rostlin, n˝brû i vÏdy
o podobnostech zv̯at a barev. GOETHE totiû mluvil takÈ o metamorfÛze zv̯at,
jÌû rozumÏl jednak promÏnu larvy v hotov˝ hmyz, pak ale takÈ podobnosti mezi
jednotliv˝mi segmenty ûivoËiönÈho tÏla. TakÈ barvy vznikajÌ podle GOETHA pro-
mÏnou ze svÏtla a tmy.
Takto hluboce a öiroce pojat˝ pojem metamorfÛzy se stal z·kladem biologic-
kÈ filosofie v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ. Vöude, kde se jinak mluvÌ o podobnosti,
psalo se tehdy o metamorfÛz·ch, a protoûe pr·vÏ tehdy srovn·vacÌ anatomie,
kter· zkoum· podobnosti, dos·hla svÈho vrcholu, bylo k tÏmto v˝klad˘m mno-
ho p¯ÌleûitostÌ. MetamorfÛza neovl·dala pouze morfologii, n˝brû i fyziologii a filo-
sofii. J. M‹LLER, zn·m˝ fyziolog a ctitel GOETHŸV, pÌöe nap¯Ìklad o v˝tvorech lid-
skÈ fantazie (cituji z B÷HMER 1872, 100): ÑFantazie, p˘sobÌcÌ podle t˝chû z·kon˘
jako p¯Ìroda, tvo¯ÌcÌ totÈû v jin˝ch spoleËn˝ch vztazÌch, dov·dÌ ûivou metamor-
fÛzu organism˘ k smyslovÈmu n·zoru. SpekulativnÌ duch pozn·v· obrazy a pro-
mÏnu forem; fantazie, urËen· ideou, je Ëinn· podle t˝chû z·kon˘ jako p¯Ìroda,
z·konem jejÌho ûivota je sama metamorfÛza.ì
SCHOPENHAUER vyvÌjel z myölenky metamorfÛzy hmyzu sv˘j pojem metafy-
zickÈ v˘le zp˘sobem, kter˝ nenÌ daleko od pojetÌ GOETHOVA. PÌöe o v˝voji hmy-
zu (SCHOPENHAUER 1877, II, 190): ÑMetafyzick· sÌla, kter· je v z·kladu jevu tako-
vÈho zv̯·tka, je tak slab·, ûe nem˘ûe uskuteËnit r˘znÈ funkce zv̯ecÌho ûivota
najednou, proto je musÌ rozdÏlit, aby postupnÏ vykonala to, co se u v˝öe stojÌcÌch
zv̯at dÏje z·roveÚ.ì13
TakÈ exaktnÌ morfologovÈ o metamorfÛze mnoho p¯em˝öleli. HodnÏ se jÌ vÏ-
novali botanikovÈ P. DE CANDOLLE, NEES V. ESENBECK a AL. BRAUN. Zvl·ötÏ BRAUN
(1805ñ1877) ji rozö̯il na pojetÌ celÈho rostlinnÈho ûivota. RozvÌjÌ teorii takto
(BRAUN 1851): z·kladnÌm jevem ûivÈ p¯Ìrody je omlazov·nÌ, neboù takov˝ je bÏh
ûivota, ûe po ml·dÌ n·sleduje dospÏlost a st·¯Ì, a po nÏm novÈ ml·dÌ. Omlazuje
se celÈ individuum, kdyû plodÌ novÈ potomstvo, omlazuje se rostlina, kdyû
vyh·nÌ novÈ vÏtve, listy, kdyû tvo¯Ì nov· pletiva. Avöak i v jednÈ a tÈûe bytosti se
rozmanitÏ st¯Ìd· ml·dÌ se st·¯Ìm: dÌtÏ m· uû starÈ, umÌrajÌcÌ zuby, kterÈ se omla-
zujÌ nov˝mi, a naopak ve vyvinutÈm stavu vznikajÌ mladÈ zuby (zuby moudros-
ti). TÌmto zp˘sobem vznik· vöude v p¯ÌrodÏ ml·dÌ ze st·¯Ì ñ v˝voj ûivÈ p¯Ìrody
se tedy dÏje omlazov·nÌm. SpoËÌv· buÔ v opakov·nÌ (kdyû se nap¯. na vÏtvi st·le
znovu tvo¯Ì stejn˝ druh list˘), nebo se st·v· pokrokem, kdyû po listech jednoho
druhu n·sledujÌ listy jinÈho druhu, po lupenech kalich, potom koruna atd. Meta-
morfÛza list˘ tedy spoËÌv· na jednÈ stranÏ v opakov·nÌ tÈhoû z·kladnÌho pl·nu
rostliny tvo¯ÌcÌ novÈ org·ny, na druhÈ stranÏ v propracov·v·nÌ, prohlubov·nÌ
tohoto z·kladnÌho pl·nu. Rostlina roste tak¯ÌkajÌc ve t¯ech vln·ch, z nichû prvnÌ
dvÏ jsou opÏt zvlnÏny. PrvnÌ vlna zaËÌn· ˙zk˝mi spodnÌmi listy (öupinami),
dosahuje svÈho vrcholu v zelen˝ch öirok˝ch lupenech, aby opÏt klesla k ˙zk˝m
listen˘m. Pak zaËÌn· druh· vlna, stoupajÌcÌ od uûöÌch kaliönÌch list˘ k öiröÌm
korunnÌm, od nich kles· k tenk˝m praönÌk˘m; t¯etÌ vlnu tvo¯Ì plodolisty.
44
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 45
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
I
Literatura: Z modernÌch pracÌ p¯ibliûujÌcÌch uËenÌ o metamorfÛze vzpomenu knihu HANSENOVU
(1907). HANSEN stavÌ GOETHOVU teorii do novÈho svÏtla a dokazuje s velkou d˘kladnostÌ, ûe
GOETHOVY n·zory odpovÌdajÌ tÏm nejmodernÏjöÌm. V mnohÈm ohledu m· jistÏ pravdu a j· jsem
podle toho sv˘j v˝klad GOETHOVY teorie v tomto textu oproti prvnÌmu dÌlu mÈho spisu zmÏnil.
Avöak HANSEN ukazuje jen na svÏtlÈ str·nky GOETHOVY teorie a nedoceÚuje v˝znam jin˝ch bada-
tel˘, zvl·ötÏ LINNA. Za t¯etÌ dokazuje p¯Ìliö mnoho: je pravda, ûe naöe teorie jsou blÌzkÈ GOETHO-
V›M, ale chtÌt dok·zat jejich identiËnost je proh¯eökem proti historickÈ metodÏ. HANSEN zvl·ötÏ
p¯ehlÌûÌ, ûe GOETHE byl vitalistou a morfologem. ZejmÈna vöak k¯ivdÌ ËeskÈmu botanikovi »ELA-
KOVSK…MU, kter˝ svÈho Ëasu psal o GOETHOVÃ nauce o metamorfÛze (»ELAKOVSK› 1884): vyt˝k·
mu leû a vÏdomÈ p¯ekroucenÌ GOETHOV›CH slov. Snad budu mÌt p¯Ìleûitost zab˝vat se HANSENO-
V›M spisem v samostatnÈm Ël·nku; co se t˝k· »ELAKOVSK…HO, nepochybuji, ûe ho k jeho studiÌm
vedly nejËistöÌ motivy a ûe z jeho filosofickÈho stanoviska ñ kterÈ povaûuji za velmi pozoruhod-
nÈ ñ jsou snadno pochopitelnÈ. »ELAKOVSK› totiû stejnÏ jako mnozÌ jinÌ (a jako d¯Ìve i j·) povaûu-
je dynamickou Ë·st GOETHOVA uËenÌ o metamorfÛze pouze za Ñnaturfilosofiiì a jako pozitivnÌ
fakt ch·pe jen morfologicky zjistitelnou podobnost listov˝ch org·n˘. Pak se p¯Ìbuznost mezi
naukou GOETHOVOU a LINN…OVOU zd· mnohem bliûöÌ, neû jak p¯ipouötÌ HANSEN, kter˝ u GOETHA
klade d˘raz na to dynamickÈ. Zde ukazuji, ûe nenÌ p¯ÌpustnÈ vyzdvihovat u GOETHA pouze to
dynamickÈ, ba dokonce ûe fakticky mÏlo u GOETHA p¯evahu morfologickÈ.
45
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 46
I
GEOFFROY jeötÏ rozumÏl ÑanalogiÌì kaûd˝ druh podobnosti, tedy i homologii.
46
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 47
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
47
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 48
3.4. Systematika
Od starovÏku, od PLAT”NA a ARISTOTELA, se m· za to, ûe p¯Ìrodu lze pojmout jako
nep¯eruöenou stoupajÌcÌ ¯adu podstat. LEIBNIZ tuto vÌru obnovil a oûivil a pozdÏji
se stala z·kladem klasifikacÌ organickÈ p¯Ìrody. V dobÏ, kterou jsme pr·vÏ vylÌËili,
vl·dlo p¯esvÏdËenÌ o tom, ûe podstata organismu je v jeho formÏ, a tak se v p¯Ìro-
dÏ hledala ¯ada st·le dokonalejöÌch a dokonalejöÌch forem. Od tÈ doby se takÈ ucho-
v·v· p¯esvÏdËenÌ, ûe klasifikace je vrcholem pozn·nÌ, neboù ch·pe p¯Ìrodu nej-
struËnÏji a nejlogiËtÏji. LINN…, kter˝ podal systÈm p¯Ìrody jako prvnÌ, ho sice nepojal
zvl·öù hluboce, protoûe vÌc neû o filosofickÈ pochopenÌ p¯Ìrody mu ölo o praktickÈ
sestavenÌ rostlin podle znak˘ za ˙Ëelem jejich snadnÈho pozn·v·nÌ, o jak˝si bede-
kr v ¯Ìöi rostlin.17 NicmÈnÏ to byl d˘sledn˝ a ve velkÈm mϯÌtku proveden˝ pokus.
Francouzi jej prohloubili tÌm, ûe popis rostlin podle vnÏjöÌch znak˘ nahradili cha-
rakteristikou podle podstatn˝ch vlastnostÌ, a tak zaloûili p¯irozen˝ systÈm. Byli to
zvl·ötÏ A. L. DE JUSSIEU (1748ñ1836) a A. P. DE CANDOLLE (1778ñ1841), zatÌmco
v Anglii zastupoval podobn˝ smÏr R. BROWN (1773ñ1858) a v NÏmecku S. S. END-
18
LICHER (1805ñ1849).
Vcelku byl v˝voj rostlinnÈ systematiky pravideln˝. Jen v jednom ohledu udÏ-
lalo 19. stoletÌ velmi podstatn˝ pokrok v tom, ûe prohloubilo znalosti tajnosnub-
n˝ch. DneönÌ systÈm rostlin zn· tyto velkÈ skupiny (podle WARMING 1890):19
I. Thallophyta (stÈlkatÈ)
A. Algae (¯asy)
B. Fungi (houby)
II. Bryophyta (j·trovky a mechy pravÈ)
III. Pteridophyta (tajnosnubnÈ cÈvnatÈ: kapradiny, p¯esliËky, plavunÏ)
IV. Gymnospermae (nahosemennÈ: cykasovitÈ, jehliËnatÈ, Gnetaceae)
V. Angiospermae (krytosemennÈ)
48
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 49
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
A. jednodÏloûnÈ
B. dvoudÏloûnÈ
N·zory na systÈm zv̯at se nevyvÌjely tak harmonicky. I ten zaloûil nejprve
LINN…, a podobnÏ jako botanick˝, i jeho zoologick˝ systÈm p˘sobil zvl·ötÏ v NÏ-
mecku, zatÌmco ve Francii jej prohloubil CUVIER. Ten rozliöoval Ëty¯i ¯ady (embran-
chements) zv̯at, kterÈ nejsou navz·jem spojeny û·dn˝m p¯echodem, v kaûdÈ jed-
notlivÈ ¯adÏ vöak lze zv̯ata sestavit do hierarchie, jeû zaËÌn· nejjednoduööÌmi
formami a uzavÌr· se nejsloûitÏjöÌmi. CUVIER (1829) zavedl tento systÈm:
I. Vertebrata (obratlovci): savci, pt·ci, plazi (k nimû poËÌtal i obojûivelnÌky), ryby.
II. Mollusca (mÏkk˝öi): hlavonoûci, plûi, mlûi, pl·ötÏnci, Brachiopoda, Cirrhi-
pedia (pozdÏji ¯azeni mezi kor˝öe).
III. Articulata (Ël·nkovanÌ ûivoËichovÈ): krouûkovci, kor˝öi, pavoukovci, hmyz
(sem pat¯Ì i stonoûky).
IV. Radiata (paprskovci): ostnokoûci, cizopasnÌ Ëervi, hlÌstice, Acalephae, po-
lypi (sem pat¯Ì i mechovky), Infusoria (sem pat¯Ì v̯nÌci).
Od tÈ doby se stal CUVIERŸV systÈm a zvl·ötÏ jeho uËenÌ o typech v˝chodiskem
pro vöechny pozdÏjöÌ systÈmy, aù uû jejich zakladatelÈ na nÏho navazovali nebo ho
odmÌtali. Objevilo se mnoho pokus˘, kterÈ CUVIERA vylepöovaly a zdokonalovaly,
a n·sledkem toho poËet typ˘ rostl a rostl. H. DE BLAINVILLE (1839) rozdÏlil paprs-
kovce na dva typy: paprskovce a ÑbeztvarÈì. NÏmci SIEBOLD a STANNIUS (1845)
zavedli jako novÈ typy skupiny prvok˘ a Ëerv˘, takûe jejich systÈm obsahoval n·-
sledujÌcÌ typy: Protozoa, Zoophyta (= Coelenterata, Bryozoa, Echinodermata), Ver-
mes (vËetnÏ krouûkovit˝ch Ëerv˘), Mollusca, Arthropoda, Vertebrata. R. LEUCKART
(1848) pak rozdÏlil zoofyta na dva typy, Coelenterata a Echinodermata, kterÈ jsou
uzn·v·ny dodnes; jeho systÈm uû nem· daleko k systÈmu modernÌmu.
P¯ijÌm·nÌ nov˝ch a nov˝ch typ˘ jeötÏ samo o sobÏ neznamenalo, ûe by se
zcela zavrhovalo p¯esvÏdËenÌ, ûe jde o izolovanÈ a bez p¯echod˘ existujÌcÌ sku-
piny. S tÌm vöak, jak se n·zory o jejich poËtu rozch·zely a kolÌsaly, ub˝valo takÈ
p˘vodnÌ urËitosti pojmu typu a mizel absolutnÌ rozdÌl, kter˝ CUVIER stanovil
mezi typy a niûöÌmi skupinami. P¯esto se myölenka o uzav¯enosti typ˘ udrûova-
la, tÌm spÌöe, ûe ji podpo¯il C. E. VON BAER sv˝mi zkoum·nÌmi ontogenetickÈho
v˝voje. JeötÏ Ëty¯i roky p¯ed vyd·nÌm DARWINOVA spisu h·jil H. MILNE-EDWARDS
Ëty¯i typy stanovenÈ p˘vodnÏ CUVIEREM.
Tohoto smÏru se systematika drûela od LINN…A aû do poslednÌch let. Vöichni
dosud uvedenÌ badatelÈ hledali p¯irozen˝ systÈm ûivoËiön˝ch forem, neboù vÏdo-
mÏ Ëi nevÏdomÏ povaûovali projevy ûivota za d˘sledek tÏlesnÈ struktury. Obje-
vovaly se vöak i pokusy o jinÈ neû anatomickÈ systÈmy. Ve Francii LAMARCK
zav·dÏl klasifikaci zv̯at podle psychick˝ch vlastnostÌ; protoûe ty vöak nebyly
dostateËnÏ zn·my, nemÏl jeho systÈm ˙spÏch. V NÏmecku se zase OKEN pokou-
öel zaloûit systÈm na fyziologii a rozliöoval tyto skupiny zv̯at:
49
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 50
50
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 51
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
jsou obvykle ost¯e ohraniËenÈ. Vϯili takÈ v kontinuitu p¯Ìrody, mÌsto line·rnÌ
plynulosti si vöak p¯edstavovali plynulost ploönou a tvrdili, ûe od jednoho jedin-
ce, druhu, rodu se setk·v·me s p¯echody nejen vp¯ed a vzad (k vyööÌ a niûöÌ for-
mÏ), n˝brû do vöech stran, k mnoha jin˝m form·m; ûe si tedy lze individua
a druhy p¯edstavit jako mÏsta, okresy, zemÏ na mapÏ, souvisejÌcÌ spolu v mnoha
smÏrech. Tak uËili i PALLAS, DE CANDOLLE a jinÌ.
ProblÈm druhu lze pojÌmat jeötÏ jinak. V p¯ÌrodÏ nepochybnÏ existujÌ druhy,
jinak by nebyly moûnÈ klÌËe k urËov·nÌ, nebylo by moûno o nich v˘bec mluvit.
ProblÈm zaËÌn· teprve tam, kde m·me ¯Ìct, co druhy znamenajÌ. Je snad organic-
k· substance ve svÈ podstatÏ uû takov·, ûe musÌ mÌt zvl·ötnÌ vlastnosti individu-
·lnÌ, odr˘dovÈ, druhovÈ, rodovÈ atd., asi tak, jako m· kaûd˝ p¯edmÏt vlastnost
bodu, linie, plochy a prostoru? To by znamenalo, ûe kaûd˝ organismus musÌ mÌt
zvl·ötnÌ vlastnosti individu·lnÌ, druhovÈ, rodovÈ a ûe tyto skupiny jsou nÏco ab-
solutnÌho, a v celÈ ûivÈ p¯ÌrodÏ by muselo b˝t jedno a totÈû mϯÌtko pro vöechny
druhy, jinÈ, opÏt vöak vûdy stejnÈ, pro rody, atd.
Anebo m· ûiv· substance r·z individuÌ, kter· jsou si vz·jemnÏ vÌce nebo
mÈnÏ podobn·. Ta nejpodobnÏjöÌ sestavujeme do druhu, p¯iËemû vöak stupeÚ
podobnosti u r˘zn˝ch druh˘ m˘ûe b˝t r˘zn˝. ZatÌmco jeden druh (nap¯Ìklad
pes) obsahuje velmi nepodobnÈ formy, jin˝ (nap¯. zajÌc) zahrnuje individua,
kter· jsou skoro stejn·. V tomto p¯ÌpadÏ nelze udat û·dnou vöeobecnou definici
druhu, i zde vöak musÌme opÏt rozliöovat dvÏ moûnosti. BuÔ spoËÌvajÌ znaky cha-
rakterizujÌcÌ druh v podstatÏ druhu samÈho, tak jako rozliöujeme elipsu, hyper-
bolu a parabolu, kterÈ urËujeme podle konstrukËnÌch pravidel. Anebo jsou znaky
urËujÌcÌ druh d·ny vnÏjöÌm svÏtem, jako nap¯. obrysy ostrov˘, kterÈ jsou formo-
v·ny p¯Ìbojem, ˙stÌm ¯ek atd. V druhÈm p¯ÌpadÏ asi nem· smysl hledat pravid-
la, podle nichû je druh tvo¯en, n˝brû budeme zkoumat pouze jeho p¯ÌËiny. Vöim-
nÏme si, ûe v prvnÌm p¯ÌpadÏ dvou druh˘ mohou nap¯. elipsa a kruh b˝t spojeny
p¯echody, a p¯esto b˝t podstatnÏ rozdÌlnÈ; povlovnost p¯echod˘ tedy v˘bec nenÌ
d˘kazem proti existenci druh˘. Ot·zka po podstatÏ druhu se takto schematicky
vysvÏtlen· nikdy v dÏjin·ch biologie neobjevila, nicmÈnÏ spor o pojem druhu mÏl
tento smysl.
LINN… rozliöoval odr˘dy, druhy, rody, ¯·dy a pojÌmal vztah tÏchto skupin takto:
vnÏ systÈmu jsou odr˘dy, kterÈ vznikajÌ jen umÏle nebo n·hodnÏ a kterÈ, odk·-
z·ny samy na sebe, se vracejÌ ke svÈ p˘vodnÌ formÏ. NejjednoduööÌ systematic-
kou jednotkou je druh, nap¯. hruöeÚ, jabloÚ. Druhy tÈhoû rodu majÌ nÏkterÈ
vlastnosti spoleËnÈ (hruöeÚ a jabloÚ, pat¯ÌcÌ k tÈmuû rodu, majÌ obÏ v kaûdÈm
pouzdru po dvou semenech), a tyto spoleËnÈ vlastnosti jsou znaky rodu. Ostat-
nÌ vlastnosti, jako barva korunnÌch lÌstk˘, praönÌk˘, habitus stromu atd. sice
mohou b˝t takÈ rodov˝mi znaky, ale jsou por˘znu rozdÏleny i mezi jinÈ rody.
Rody n·leûejÌcÌ do jednoho ¯·du majÌ opÏt spoleËnÈ znaky ¯·dovÈ, zatÌmco jejich
ostatnÌ znaky se vyskytujÌ takÈ v jin˝ch ¯·dech. KoneËnÏ vlastnosti spoleËnÈ
vöem ¯·d˘m charakterizujÌ rostlinu vöeobecnÏ.
51
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 52
I
Srv. i v˝öe o AGASSIZOV›CH prorock˝ch typech.
52
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 53
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
SIZ 1859, 59). H·jil vöak tuto z·sadu aû p¯Ìliö d˘slednÏ proti uËenÌ o promÏn·ch
druh˘. ZatÌmco toto uËenÌ tvrdilo, ûe anatomickÈ znaky zv̯at jsou promÏnlivÈ
a z·vislÈ na okolÌ, podle AGASSIZE jsou pr˝ od poË·tku konstantnÌ, kaûdÈ zv̯e
m· od svÈho vzniku nejen stejnÈ tÏlesnÈ i fyziologickÈ vlastnosti. A nejen to:
jeden kaûd˝ druh byl od poË·tku rozö̯en v tolika individuÌch a v tolika oblas-
tech, v kolika ûije dnes. DARWIN pozdÏji r·d poukazoval na tuto jednostrannost
a vyvozoval z jejÌ nepravdÏpodobnosti d˘kaz spr·vnosti svÈ teorie; kdo by se
takÈ mohl s AGASSIZEM domnÌvat, ûe B˘h stvo¯il nar·z od kaûdÈho zv̯ete tolik
individuÌ, kolik jich je dnes, kdo si nevöimne, jak m˘ûe jejich poËet kolÌsat?
A p¯ece bylo v AGASSIZOVÃ n·zoru mnoho pravdivÈho; neboù i poËet individuÌ
jednoho druhu a jeho geografickÈ rozö̯enÌ jsou druhov˝mi znaky a nikdo
dosud nedok·zal, ûe by byly pouze n·hodnÈ. O pomÏru poËtu samc˘ a samic
kaûdÈho druhu by se nap¯Ìklad takÈ mohlo vϯit, ûe z·visÌ jen na okolÌ, a p¯ece
to nenÌ pravdivÈ, p¯ece je tento pomÏr pro kaûd˝ druh charakteristick˝!
53
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 54
nelze p¯evÈst na sÌly jako na jednoduööÌ prvky; pr·vÏ proto vzkvÈtala srovn·vacÌ
metoda, kter· jen pomϯuje jednu formu jinou.
Toto formalistickÈ pojetÌ se vöak neuplatÚovalo d˘slednÏ. Jak jsme uû uvedli,
usilovalo se, zvl·ötÏ v NÏmecku, o to, aby i fyziologie, uËenÌ o sil·ch, byla uvede-
na do vnit¯nÌ souvislosti s morfologiÌ. Protoûe vöak tato fyziologie spoËÌvala
v podstatÏ pouze ve vöeobecn˝ch ˙vah·ch, uskuteËnilo se spojenÌ tak, ûe se k po-
pisu forem uûÌvalo dynamickÈ terminologie. Tento podivn˝ smÏr zah·jili v NÏ-
mecku KIELMEYER a zvl·ötÏ GOETHE, ve Francii LAMARCK. GOETHE byl prakticky
morfolog; jeho konkrÈtnÌ teorie, uËenÌ o obratlovÈ povaze lebky, objev lidskÈ me-
ziËelisti, uËenÌ o prvorostlinÏ a z velkÈ Ë·sti i uËenÌ o metamorfÛze jsou morfolo-
gick˝mi spekulacemi o form·ch a o vz·jemnÈm vztahu forem. On vöak touûil po
vyööÌm ide·lu a chtÏl zn·t sÌly, kterÈ organismus vytv·¯ejÌ, a proto psal o verti-
k·lnÌ a spir·lnÌ tendenci, kter· je pr˝ v rostlinÏ Ëinn·, o tom, ûe jemnÈ öù·vy zp˘-
sobujÌ, ûe mÌsto lupenu vyr˘st· korunnÌ pl·tek, o tom, ûe jeden org·n p˘sobÌ na
druh˝ atd.
Tento rozpor mezi GOETHOVOU teoriÌ a praxÌ je historicky d˘leûit˝. Kdo uva-
ûuje o vztahu gÈnia k jeho prost¯edÌ, nach·zÌ tu klasick˝ p¯Ìklad, jak je origin·l-
nÌ duch, kter˝ p¯ich·zÌ s novou myölenkou, nevÏdomky okolÌm zatlaËov·n ji-
n˝m smÏrem, neû kter˝ s·m udal. GOETHE vϯil v sÌly, nehledal je vöak v aktivitÏ
zv̯at a rostlin, nezaloûil, jak by bylo vypl˝valo z jeho uËenÌ, fyziologii nebo bio-
logii organism˘, n˝brû pouze p¯ipojil svou dynamickou vÌru k morfologickÈmu
smÏru svÈ doby pomocÌ slov, kter· ¯Ìkala p¯Ìliö. Zaloûil morfologii ñ jak zn·mo,
i toto slovo poch·zÌ od nÏho.I
Jako druhÈho nevÏdomÈho zprost¯edkovatele mezi dynamick˝m a morfolo-
gick˝m smÏrem jsem jmenoval KIELMEYERA. Ten se klonil k dynamickÈmu v˝kla-
du jeötÏ vÌc neû GOETHE a chtÏl vykl·dat veökerou podobnost a r˘znost organis-
m˘ rozmanit˝mi vit·lnÌmi silami, vnÌmavostÌ, dr·ûdivostÌ, reprodukËnÌ silou,
sekreËnÌ a pohybujÌcÌ silou.II Zastavil se vöak u nejvöeobecnÏjöÌch formulacÌ sv˝ch
n·zor˘, a tak skonËil jako GOETHE: mnoho vöeobecnostÌ, mnoho hloubky, mnoho
slov o tendencÌch a vit·lnÌch sil·ch, ale to vöe jen k tomu, aby se dynamicky znÏ-
jÌcÌmi slovy vyj·d¯ily morfologickÈ popisy.
V prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ se hodnÏ psalo o sil·ch, kter˝mi jsou vytv·¯eny
formy. Jiû mnohokr·t zmÌnÏn˝ morfolog H. DE BLAINVILLE se nap¯Ìklad domnÌ-
val, ûe tak jako sluneËnÌ soustava je ovl·d·na gravitacÌ, urËuje mÌsto zv̯ete
v ûivoËiönÈ ¯Ìöi senzibilita (NICARD 1890, V, 72, 145); podobnÏ nÏmeck˝ paleonto-
log H. G. BRONN (1858) stavÏl vöeobecnÈ ÑsÌlyì nad formy a klasifikoval p¯Ìrodu
takto:
I
TÌmto v˝kladem GOETHOV›CH n·zor˘ se odchyluji jak od sv˝ch d¯ÌvÏjöÌch n·zor˘ (v prvnÌm
dÌle), tak takÈ od HANSENA (1907).
II
PodrobnÏji o KIELMEYEROVI viz v prvnÌm dÌle tÏchto DÏjin.
54
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 55
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
I
MILNE-EDWARDS 1853. Tento nÏmeck˝ text jsem mÏl p¯i ruce. P˘vodnÏ vyöel francouzsky (1851).
55
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 56
hu. Odtud poch·zÌ jednota p¯Ìrody. I kdyû se zd·, ûe ji nÏkterÈ formy nesle-
dujÌ, je to tÌm, ûe jeötÏ nezn·me vöechny vym¯elÈ formy. Lze se domnÌvat,
ûe Ñp¯Ìroda snad jeötÏ neuzav¯ela svÈ dÌlo a teprve v budoucÌch v˝tvorech
vyËerp· celou plnost nÏkter˝ch organick˝ch strukturì. P¯itom p¯Ìroda,
zdokonalujÌc brzy ten, brzy onen princip, vede svÈ tvory ke st·le vyööÌmu
propracov·nÌ.
2. Zdokonalov·nÌ m· nÏkolik p¯ÌËin. Z·visÌ na mnoûstvÌ oûivenÈ substance, ne-
boù celkem vzato jsou vÏtöÌ zv̯ata dokonalejöÌ. Avöak r˘st masy se dÏje
öetrnÏ, s opakov·nÌm stejn˝ch Ë·stÌ ñ z toho plyne Ëlenitost tÏla a vöechny
homologie. äetrnost se projevuje i histologicky: sval se nap¯Ìklad skl·d· ze
vz·jemnÏ podobn˝ch vl·ken.
3. StupeÚ dokonalosti d·le spoËÌv· v dÏlbÏ pr·ce: mÏÚavka, hlouËek protoplaz-
my, prov·dÌ vöechny funkce cel˝m sv˝m tÏlem; ËlovÏk vöak, velmi dokona-
l· bytost, m· jinÈ org·ny pro tr·venÌ, jinÈ pro pohyb atd. Ale i jednotlivÈ
org·ny se diferencujÌ: amÈba se rozmnoûuje dÏlenÌm celÈho tÏla, zatÌmco
vyööÌ organismy majÌ pohlavnÌ org·ny, a ËÌm jsou vyööÌ, tÌm je majÌ prove-
deny jemnÏji.
4. DÏlbu pr·ce p¯Ìroda prov·dÌ opÏt öetrnÏ. Tak se zdokonaluje d˝ch·nÌ: nej-
jednoduööÌ bytosti d˝chajÌ cel˝m povrchem tÏla, potom vöak p¯Ìroda nevy-
tv·¯Ì û·dn˝ zvl·ötnÌ org·n, n˝brû nech·v· vyööÌ zv̯ata d˝chat Ë·stÌ tr·vi-
cÌ trubice (u pl·ötÏnc˘, kopinatce), potom tuto Ë·st propracov·v· (u ryb)
a koneËnÏ z nÌ vytv·¯Ì nov˝ org·n (plÌce), kter˝ vöak st·le jeötÏ souvisÌ s tr·-
vicÌ trubicÌ.
5. Aby p¯Ìroda p¯izp˘sobila zv̯ata vnÏjöÌm podmÌnk·m, buduje jejich pl·n,
a tak vytv·¯Ì analogie mezi zv̯aty.
6. ⁄Ëinnost org·n˘ p¯Ìroda stupÚuje spojov·nÌm: Ël·nky tÏla spl˝vajÌ v hlavÏ
a v hrudi v jednotnÈ org·ny. M˘ûe tak Ëinit i odstraÚov·nÌm org·n˘, kdyû
nap¯. nech·v· zakrnÏt krabÌ ocas, nebo opakov·nÌm org·nu, nap¯. paprsk˘
v rybÌ ploutvi; vûdy vöak p¯Ìroda zachov·v· rovnov·hu vöech Ë·stÌ tÏla.
7. Mezi org·ny p¯Ìroda udrûuje vnit¯nÌ vztah. Kdyû jeden org·n zmÏnÌ, modi-
fikuje i ostatnÌ: tohoto druhu je nap¯. vztah mezi kopyty a chrupem p¯eûv˝-
kavc˘.
8. CUVIER, kter˝ o tÈto korelaci p¯em˝ölel, se vöak m˝lil v p¯edpokladu, ûe
organismus je ovl·d·n nÏjak˝m org·nem (caractère dominateur), nervo-
v˝m systÈmem, jemuû by byly ostatnÌ org·ny pod¯Ìzeny. Neexistuje û·dn˝
takov˝ org·n, zv̯e je ovl·d·no ûivotnÌ silou, kter· uspo¯·d·v· vz·jemnÈ
vztahy org·n˘.
56
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 57
IDEALISTICK¡ MORFOLOGIE
sofie p¯ijde po tÈ jeho, uzavÌr· svÈ v˝klady slovy: ÑM·me-li pokraËovat v ˙va-
h·ch o utv·¯enÌ ûivoËiönÈ ¯Ìöe, je nutno nap¯ed zkoumat vznik tÏchto tvor˘
a snaûit se zÌskat pevnÈ p¯edstavy o vlivu dÏdiËnosti a st·losti nebo promÏnli-
vosti druh˘.ì (MILNE-EDWARDS 1853, 122)
A p¯ece kdyû po sedmi letech vystoupil DARWIN, kter˝ zkoumal vznik tvor˘
a snaûil se zÌskat pevnÈ p¯edstavy o vlivu dÏdiËnosti a st·losti nebo promÏnli-
vosti druh˘, byl MILNE-EDWARDS mezi tÏmi, kdo jeho uËenÌ ost¯e odmÌtli. »Ìm
u nÏj vysvÏtlit tento nedostatek porozumÏnÌ? Byl snad uû p¯Ìliö star˝ a chybÏlo mu
napÏtÌ mysli nutnÈ k tomu, aby pochopil toho, kdo ¯eöil jeho problÈmy? Nebo
mÏl m·lo zkuöenostÌ? Nebo ho snad odstraöovala DARWINOVA Ñbezboûnostì?
Tak si aspoÚ podobnÈ chov·nÌ vykl·dali darwinistÈ. K tomu se jeötÏ vr·tÌme;
nynÌ z˘staÚme u faktu, ûe MILNE-EDWARDS DARWINA neuznal za ¯eöitele sv˝ch
problÈm˘. Neuöel za to trestu: nedostalo se mu cti b˝t jmenov·n mezi ÑDARWI-
NOV›MI p¯edch˘dciì a jak on, tak i cel· idealistick· morfologie propadla zapo-
mnÏnÌ.
Pojmy diferenciace, dÏlby pr·ce, pokroku, homologie, analogie, morfologie,
architektoniky, metamorfÛzy, p¯irozenÈho systÈmu zaloûenÈho na morfologii
apod. se staly pozdÏji majetkem darwinismu. Nikdo nemyslel na to, ûe jsou to
pam·tnÌky jinÈho n·zoru na svÏt. Stalo se, co se vûdycky st·v·, kdyû je jedna
filosofie zatlaËena druhou: jako vÌtÏznÈ k¯esùanstvÌ p¯estavovalo pohanskÈ sva-
tynÏ pro nov˝ kult, jako si p¯ivlastÚovalo starÈ vÌtÏznÈ sloupy a stavÏlo na nÏ svÈ
svatÈ a tak ze zbytk˘ p¯ekonanÈ doby vytv·¯elo ozdoby svÈho uËenÌ, tak Ëinil
i darwinismus. Dnes pozn· jen historik, jak sloupy a kostely jeötÏ nesou v˝raznÈ
stopy myölenek, z nichû vyrostly, a ˙Ëel˘, k nimû byly urËeny. Jejich dneönÌ v˝z-
nam a p¯Ìzdobky p¯ed jeho duchovnÌm zrakem mizÌ a ËÌm vÌce pozn·v· jejich
prav˝ v˝znam, tÌm vÏtöÌ je jeho porozumÏnÌ pro zaölou dobu. Jeho radosti
z pokroku ub˝v·, aû z nÌ zbude jen rezignovanÈ pozn·nÌ, ûe to jinak nenÌ moûnÈ:
ûe myölenky o sobÏ zcela spr·vnÈ musÌ zaniknout ve ÑstÏhov·nÌ teoriÌì.I
I
V ËeskÈ verzi R¡DL pouûil odliönÈ, ale nemÈnÏ v˝stiûnÈ p¯irovn·nÌ: ÑProtoûe nic ûivÈho na
svÏtÏ netrv· vÏËnÏ a vöechno m· v sobÏ z·rodek smrti.ì (Pozn. vyd.)
57
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 58
4. kapitola
58
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 59
li jako spermatozoa vöichni éidÈ. Kdyû Abraham zplodil Iz·ka, vyöel Iz·k z tÏla
svÈho otce a vzal s sebou z·roveÚ celÈ pokolenÌ sv˝ch potomk˘ v sobÏ uzav¯e-
n˝ch.ì (podle LANGE 1866, II, 378)
V preformaci vϯili nejen obskurnÌ spisovatelÈ, n˝brû i zn·mÌ biologovÈ jako
A. HALLER, G. CUVIER, E. GEOFFROY a dalöÌ. Ne¯Ìkejte, ûe to bylo smÏönÈ uËenÌ a ûe
si sotva lze p¯edstavit, jak mohly b˝t takovÈ naivity povaûov·ny za pravdivÈ.
I dneönÌ vÏda je pln· takov˝ch naivit, neboù lidsk˝ duch je neobyËejnÏ d˘sledn˝.
Prohl·sÌ-li jednou nÏjakou faleönou z·sadu za pravdivou, p¯ekroutÌ kv˘li nÌ
i nejprostöÌ zkuöenost. Pr·vÏ lidÈ zkuöenosti b˝vajÌ nejzaslepenÏjöÌ.
V polovinÏ 18. stoletÌ se o jinÈ pojetÌ ontogeneze zasadil nÏmeck˝ biolog C. F.
WOLFF (1733ñ1794). Pod vlivem vitalistickÈho uËenÌ svÈho krajana E. STAHLA
(tÈhoû, kter˝ zaloûil zn·mou flogistonovou teorii) vysvÏtlil v˝voj organismu jako
n·sledek sil, jejichû napÏtÌ zp˘sobuje promÏny forem. ChtÏl dok·zat, ûe takto
vznik· jedna Ë·st organismu po druhÈ, a ve studiu promÏn bÏhem v˝voje a jejich
p¯ÌËin vidÏl hlavnÌ ˙lohu embryologie. Argumentuje, ûe tÏlo ku¯ete nenÌ p¯Ìtom-
no od samÈho poË·tku, n˝brû nejprve se objevuje ve vyvÌjejÌcÌm se vajÌËku jako
rovn· deska (z·rodeËn˝ terËÌk), kter· se pozdÏji zkroutÌ, jejÌ okraje srostou, naËeû
se vnÏjöÌ (konvexnÌ) strana promÏnÌ v tÏlesn˝ povrch, vnit¯nÌ v zaûÌvacÌ dutinu.
WOLFF vöak se sv˝mi Ñepigenetick˝miì n·zory nezÌskal ohlas. Ne˙spÏch ho
jistÏ tr·pil a snaûil se jej p¯ekonat. P˘vodnÏ napsal svÈ pojedn·nÌ ve velmi zhuö-
tÏnÈm stylu, ponÏvadû se mu snaûil d·t p¯ÌsnÏ logickou formu; avöak v onÈ dobÏ
byla v oblibÏ s·hodlouh· upovÌdan· pojedn·nÌ, jak˝mi Ëten·¯e Ëastoval nap¯Ì-
klad BONNET. Neöùastn˝ WOLFF asi vϯil, ûe svÈ teorii zajistÌ p¯imϯenou platnost,
kdyû ji vyzdobÌ podobnÏ, a tak spis vydal v jist˝m zp˘sobem rozö̯enÈm vyd·-
nÌ znovu. Pokus se vöak nezda¯il; teprve potom, co GOETHE a KIELMEYER p¯ipra-
vili p˘du pro v˝vojovÈ spekulace, byl WOLFF uzn·n ñ uû po smrti.
59
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 60
a novÈ smyslovÈ org·ny, aû bytost ve zralÈm stavu dos·hne svÈho cÌle. KIEL-
MEYER se nedostal za takovÈto vöeobecnosti, avöak dynamickÈ pojetÌ spoËÌvajÌcÌ
v z·kladu jeho teorie bylo pilnÏ p¯ijÌm·no jeho û·ky, kte¯Ì si ho velmi v·ûili.
TakÈ L. OKEN, zn·m˝ naturfilosof, velmi p¯ispÏl k znovuoûivenÌ embryolo-
gick˝ch b·d·nÌ; v roce 1806 vydal pozorov·nÌ o v˝voji zaûÌvacÌ dutiny savc˘
a pt·k˘ (OKEN & KIESER 1806ñ07), kterÈ mÏlo velk˝ ohlas. BAER (1828, xvii), kter˝
ono obdobÌ proûil, dokonce tvrdÌ, ûe od OKENOVA spisu se m· datovat znovuoûi-
venÌ v˝vojovÈ biologie savc˘.
Teprve roku 1812 vydal J. F. MECKEL WOLFFOVU pr·ci nÏmecky (p˘vodnÏ byla
ps·na latinsky); roku 1817 pak vyölo prvnÌ dÌlo, kterÈ vÏdomÏ n·sledovalo WOLF-
FOVY principy. I. D÷LLINGER (1770ñ1841), otec zn·mÈho teologa, profesor anatomie
a fyziologie ve W¸rzburgu, se takÈ zajÌmal o embryologii, aËkoli po naturfilosofic-
kÈm zp˘sobu. Povzbuzoval svÈ posluchaËe, aby studovali v˝voj ku¯ete, a poda¯ilo
se mu pro tuto pr·ci zÌskat K. E. VON BAERA (kterÈmu tehdy bylo 23 let), DíALTONA
(dobrÈho kresl̯e) a CH. PANDERA. N·hodou byli vöichni t¯i zakladatelÈ embryolo-
gie, WOLFF, PANDER i BAER, rusifikovan˝mi NÏmci. BAER ostatnÏ brzy opustil W¸rz-
burg a pr·ci provedl PANDER, kter˝ o nÌ vydal roku 1817 zpr·vu, v nÌû popsal prvnÌ
stadia vyvÌjejÌcÌho se ku¯ete.I N·sledoval WOLFFOVY n·zory, epigenezi bral jako fakt
a prohluboval uËenÌ o z·rodeËnÈm listu. Povöiml si, jak se uû p¯ed dvan·ctihodino-
v˝m zah¯Ìv·nÌm okrouhl˝ listovit˝ z·rodek ku¯ete, plovoucÌ nad ûloutkem, dÏlÌ na
dvÏ vrstvy, vrchnÌ ÑserÛznÌì a spodnÌ ÑmukÛznÌì, a jak se z tÏchto dvou Ñlist˘ì
¯adou promÏn tvo¯Ì ku¯e. Zde bujenÌm z·rodeËn˝ch Ë·stÌ poËÌn· krev jako t¯etÌ,
prost¯ednÌ z·rodeËn˝ list, tam se zase objevujÌ poË·tky nervovÈho systÈmu. Jedno-
duch˝m oh˝b·nÌm z·rodeËn˝ch list˘ vznikajÌ obrysy tÏla a vnit¯nostÌ: na h¯betÏ
vznik· z·hyb obr·cen˝ dovnit¯ jako z·klad mÌchy, jin˝ z·hyb tvo¯Ì hrudnÌ a b¯iönÌ
dutinu. R˘stem a st·ËenÌm list˘ se z·rodek p¯etv·¯Ì ve vyvinutou formu.
Po PANDEROVÃ pojedn·nÌ se uËenÌ o z·rodeËn˝ch listech dostalo do pop¯edÌ
b·d·nÌ. Uchoval se i n·zev z·rodeËn˝ list, aËkoli uû nikdo nemyslÌ na analogii
mezi nÌm a rostlinn˝m listem: analogii, o nÌû byli p¯esvÏdËeni WOLFF i PANDER
(ten pod vlivem GOETHOVA uËenÌ o metamorfÛze). PANDEROVO uËenÌ p˘sobilo,
a s·m OKEN uzn·val (Isis 1817, 1529ñ1540) v˝klad, ûe org·ny vznikajÌ oh˝b·nÌm
z·rodeËn˝ch list˘, aËkoli vyslovil o jeho spr·vnosti pochybnost. OstatnÏ brzy
byl tento n·zor potvrzen a prohlouben BAEREM.
I
PANDER 1817. V tÈmûe roce vyölo dÌlo takÈ (podrobnÏji) nÏmecky.
60
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 61
svou ûÌzeÚ po pozn·nÌ: chytal se po¯·d nov˝ch a nov˝ch obor˘ v d˘vϯe, ûe tam
je jeho ötÏstÌ. Botanika, medicÌna, zoologie, embryologie, geografie, antropologie
byly po ¯adÏ jeho oblÌben˝mi studii, a koneËnÏ zjistil, ûe se minul povol·nÌm, ûe
ho p¯Ìroda urËila ke studiu dÏjepisu (viz autobiografii BAER 1865; tÈû STIEDA
1886, 14). I jinak to byl ponÏkud neklidn˝ duch: nÏkolikr·t zmÏnil vlast a nÏkte-
rÈ spisy nechal nedokonËeny. Ve vöech jmenovan˝ch disciplÌn·ch byl origin·lnÌ,
avöak nejzn·mÏjöÌm se stal v embryologii, kterou sv˝m spisem o v˝voji zv̯at
(1828) p¯ivedl k vrcholu.
D˘kladnÏ zpracoval uËenÌ o z·rodeËn˝ch listech; uËil, ûe z nediferencovanÈ-
ho obratlovËÌho z·rodku vznikajÌ dva z·rodeËnÈ listy. Z hornÌho, kter˝ nazval
anim·lnÌm, vznikajÌ org·ny anim·lnÌho ûivota (tzn. org·ny pociùov·nÌ, pohybu
a epidermis), z dolnÌho, vegetativnÌho, vznikajÌ org·ny vegetativnÌ (org·ny v˝ûi-
vy, cirkulace, sekrece, reprodukce). Oba z·rodeËnÈ listy se zdvojujÌ: anim·lnÌ se
dÏlÌ na vrstvu koûnÌ, z nÌû vznik· epidermis a nervov˝ systÈm, a na vrstvu sva-
lovou, kter· se p¯etv·¯Ì ve svaly a kosti. VegetativnÌ z·rodeËn˝ list se dÏlÌ na
vrstvu cÈvnÌ a slizniËnÌ; cÈvnÌ vrstva pozdÏji utvo¯Ì mezenterium a obÏ spoleËnÏ
stÏny tr·vicÌ trubice. Vöechny vrstvy se p¯etv·¯ejÌ v org·ny tÌm, ûe rostou a st·-
ËejÌ se do trubic: tak vznik· koûnÌ, svalov·, nervov· atd. trubice, a z tÏchto trubi-
covit˝ch Ñz·kladnÌch org·n˘ì se pak formujÌ org·ny definitivnÌ. Z nervovÈho
systÈmu se vytv·¯ejÌ smyslovÈ org·ny, z tr·vicÌ trubice slinnÈ ûl·zy, j·tra, sliniv-
ka b¯iönÌ, plÌce; z cÈvnÌ vrstvy srdce, nadledvinky, ötÌtn· ûl·za, brzlÌk, slezina,
WOLFFOVA tÏlÌska, ledviny a pohlavnÌ ûl·zy. V˝voj se tedy dÏje ve stupnÌch:
z nediferencovanÈho z·rodku vznikajÌ z·rodeËnÈ listy, z nich trubicovitÈ z·klad-
nÌ org·ny a z nich se vyËleÚujÌ definitivnÌ org·ny.
BAER prohloubil nauku o v˝voji takÈ dalöÌmi nov˝mi objevy: nalezl vajÌËko sav-
c˘, strunu h¯betnÌ, amnion, serÛznÌ obaly. Dal takÈ podnÏt ke studiu v˝voje niû-
öÌch zv̯at. DÌky jeho ˙silÌ se embryologie stala ve Ëty¯ic·t˝ch a pades·t˝ch letech
ÑmodernÌì vÏdou. V CUVIEROVÃ dobÏ bylo pro embryologii jeötÏ m·lo porozumÏ-
nÌ ñ CUVIER snad BAEROVY pr·ce ani neznal. MladÌ, zvl·ötÏ nÏmeËtÌ uËenci ji vöak
pilnÏ studovali: H. RATHKE (1793ñ1860) popsal pod jejÌm vlivem v˝voj kor˝ö˘,
hmyzu, mÏkk˝ö˘, ryb, ûelv, had˘, krokod˝l˘. W. BISCHOFF (1807ñ1882) zkoumal
v pades·t˝ch letech v˝voj kr·lÌka, morËete a srnky. A. K÷LLIKER, M. J. SCHLEIDEN,
T. SCHWANN, T. H. HUXLEY rovnÏû vyöli z BAEROV›CH teoriÌ ñ avöak tato l·tka uû
pat¯Ì do dalöÌ kapitoly.
Jako teoretik BAER potÌral znovuoûivenÈ uËenÌ o preformaci. AËkoli totiû nov·
embryologie vznikla z opozice v˘Ëi evolucionistick˝m n·zor˘m 18. stoletÌ (evo-
lutio a praeformatio znamenaly tehdy jedno a totÈû), aËkoli jejÌ zakladatelÈ GOE-
THE a KIELMEYER byli epigenetiky, dospÏla preformace pod nov˝m n·zvem k no-
vÈmu rozkvÏtu. é·dn˝ div: myölenka, ûe forma, celek tak uzav¯en˝, m˘ûe
vznikat z nÏËeho jinÈho, je natolik zvl·ötnÌ, ûe se nad nÌ v kaûdÈ dobÏ zam˝ölely
nejlepöÌ hlavy. Jak m˘ûe lidskÈ tÏlo, kterÈ obsahuje tolik org·n˘, tak nutnÏ a har-
monicky spolupracujÌcÌch, propracovan˝ch aû do nejmenöÌch detail˘, vznikat
61
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 62
promÏnou z ˙tvaru, v nÏmû tyto prvky jeötÏ nejsou p¯Ìtomny? AnatomovÈ, kte¯Ì
znajÌ z vlastnÌ zkuöenosti sloûitost tÏla, r·di odpovÌdajÌ na tuto ot·zku tak, ûe tÏlo
v˘bec nevznik·, ûe je i se sv˝mi vlastnostmi obsaûeno uû v z·rodku. Tyto prefor-
maËnÌ teorie vöak r·zem byly p¯ekon·ny, nebyly modernÌ; kde tedy najÌt ¯eöenÌ?
Naölo se modifikacÌ teorie KIELMEYEROVY (1793): ten srovn·val vzestupnou ¯adu
zv̯at s jejich embryon·lnÌm a fylogenetick˝m v˝vojem. Organismy lze sestavit do
vzestupnÈ ¯ady: rostlinstvo zaujÌm· sv˝m jednoduch˝m ûivotem nejniûöÌ stupeÚ,
v˝öe stojÌ dr·ûdiv· zv̯ata (tzn. pohybliv·, nikoli vöak citliv·), jeötÏ v˝öe zv̯ata sen-
zitivnÌ. »Ìm propracovanÏjöÌ je citlivost, ËÌm vÌce m· zv̯e smyslov˝ch org·n˘, tÌm
je pokroËilejöÌ. TakÈ embryon·lnÌ v˝voj ËlovÏka proch·zÌ tÏmito stupni: lidskÈ
embryo nejprve vegetuje, potom je dr·ûdivÈ, a koneËnÏ vznik· jeden smyslov˝
org·n po druhÈm Ñskoro v tÈmû postupu, jako v ¯adÏ organism˘ì. Dokonce i vznik
organism˘ v dÏjin·ch ZemÏ pr˝ sledoval stupnÏ nynÏjöÌ gradace ûiv˝ch bytostÌ.
NÏmeck˝ anatom J. F. MECKEL (1781ñ1833) vykl·dal tyto oËividnÏ epigenetic-
kÈ KIELMEYEROVY n·zory tak, ûe savci a ËlovÏk bÏhem v˝voje ze z·rodku proch·-
zejÌ nejprve stupnÏm nejjednoduööÌho zv̯ete, za nÏû tehdy byli povaûov·ni
polypi (zoofyta, rostlinn· zv̯ata, kter· se sv˝m p¯isedl˝m zp˘sobem ûivota
blÌûÌ rostlin·m). StoupajÌ potom k vyööÌm a vyööÌm form·m, neboù postupnÏ pro-
ch·zejÌ formou Ëerva, kor˝öe, pavouka, plûe, mlûe, hlavonoûce, ryby, obojûivel-
nÌka; ûe tedy bÏhem v˝voje vyËerpajÌ celou hierarchii svÏta zv̯at.
ZatÌmco KIELMEYER mluvil o v˝voji a podobnosti (vit·lnÌch) sil, MECKEL psal
se zd·nlivÏ malou obmÏnou tohoto uËenÌ (poloûil mÌsto vegetativnÌho ûivota
rostlinu, mÌsto dr·ûdivosti Ëerva atd.) o v˝voji a podobnosti forem ñ a vidÌme, ûe
p¯ekonan· preformace tu opÏt zvÌtÏzila. N·lada doby zatlaËila KIELMEYEROVU
epigenetickou myölenku tÌm, ûe jÌ dala smÏr, kter˝ jÌ byl cizÌ. MECKEL byl totiû
anatom, na prvnÌm mÌstÏ ho zajÌmala organick· forma; KIELMEYEROVY sÌly povaûo-
val za vedlejöÌ. MECKELOVO pojetÌ se nynÌ aû p¯Ìliö dob¯e hodilo k tehdy vl·dnou-
cÌmu smÏru, kter˝ zastupoval zvl·ötÏ GEOFFROY. Tento francouzsk˝ morfolog
dokazoval, ûe vöechna zv̯ata pat¯Ì v podstatÏ k jednomu a tÈmuû typu, jen je
u nich ten nebo onen org·n do r˘znÈ mÌry zakrnÏl˝ nebo rozvinut˝; odvozoval
tuto myölenku zvl·ötÏ ze studia kostry. Ukazoval, ûe ËÌm jsou zv̯ata mladöÌ, tÌm
vÏtöÌ jsou podobnosti mezi nimi; u monstrozit shledal, ûe p¯edstavujÌ, jinak sta-
vÏny analogicky s norm·lnÌmi formami, formy p¯edËasnÏ zaraûenÈ ve v˝voji.
Jeho û·ci pak povaûovali za p¯irozenou ot·zku, zda ryba, kter· p¯ece v mnoha
vlastnostech vypad· podobnÏ jako vyööÌ obratlovci, nenÌ takÈ monstrozitou, tzn.
vyööÌm obratlovcem, kterÈmu bylo zabr·nÏno ve v˝voji. …. R. A. SERRES,
GEOFFROYŸV û·k, je p¯esvÏdËen o tom, ûe v˝voj ËlovÏka proch·zÌ formami niû-
öÌch zv̯at. éivoËiön· ¯Ìöe je tak hierarchiÌ st·le vyööÌch embryÌ, zaraûen˝ch na
r˘zn˝ch v˝vojov˝ch stupnÌch; kaûdÈ zv̯e proch·zÌ bÏhem individu·lnÌho
v˝voje vöemi niûöÌmi formami. I MECKEL se klonil k takovÈmu pojetÌ.
Takov˝ je osud lidskÈho myölenÌ: MECKEL objevil zapomenutÈho WOLFFA
a p¯ekladem a vyd·nÌm jeho spisu podnÌtil rozkvÏt embryologie na epigene-
62
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 63
tickÈm z·kladÏ. T˝û MECKEL vöak pod vlivem epigenetickÈ nauky KIELMEYEROVY
vyslovil hypotÈzu, kter· popÌrala pr·vÏ to, co tvrdili jeho oslavovanÌ uËitelÈ.
Neboù tvrzenÌ, ûe vöechna zv̯ata jsou zaraûen˝mi embryi ËlovÏka, neznamena-
lo nic jinÈho, neû ûe neexistuje jin· forma neû forma ËlovÏka. PreformistÈ uËili, ûe
bÏhem embryon·lnÌho v˝voje nejsou û·dnÈ promÏny formy, n˝brû jen r˘st; teÔ
uËÌ MECKEL a SERRES, ûe v ûivoËiönÈ ¯Ìöi neexistuje û·dn· rozmanitost forem, n˝-
brû ûe zv̯ata jsou jen r˘zn˝mi v˝vojov˝mi stavy ËlovÏka.24 P¯itom vöak MECKEL
a SERRES vϯili (SERRES to v˝slovnÏ tvrdil), ûe jejich uËenÌ je epigenetickÈ, oba takÈ
uv·dÏli fakta na d˘kaz svÈho uËenÌ. MECKEL pozoroval hlavnÏ zr˘dy a ukazo-
val, jak jsou monstrÛznÌ embrya ËlovÏka Ëasto velmi podobn· zv̯at˘m. SERRES
zd˘vodÚoval svÈ uËenÌ studiem v˝voje kostÌ. OKENOVA tvrzenÌ, ûe ûiv· p¯Ìroda
p¯edstavuje ËlovÏka rozloûenÈho na prvky, ûe zv̯ata jsou jen nedokonal˝mi po-
kusy p¯Ìrody vytvo¯it ËlovÏka, se velmi hodila k tomuto preformaËnÌmu uËenÌ.
D¯ÌvÏjöÌ uËenÌ, podle nÏhoû je uû ˙pln˝ ËlovÏk uzav¯en ve vajÌËku, bylo velmi
naivnÌ. TeÔ vöak bylo zatlaËeno novou naivitou, na prvnÌ pohled nemoûnou:
myölenkou, ûe ËlovÏk je po ¯adÏ Ëervem, rybou, obojûivelnÌkem. Jak bylo moûno
br·t tak podivn˝ n·pad v·ûnÏ? Tato ot·zka se Ëasto vyno¯Ì, kdyû sledujeme dÏji-
ny lidskÈho myölenÌ; oËek·v·me hlubokÈ, kr·snÈ, strhujÌcÌ myölenky, se zataje-
n˝m dechem jsme p¯ipraveni zvolat ñ Ach! Tak to tedy je! MÌsto myölenek vöak
nach·zÌme podivnosti, nekoneËnÈ proudy pr·zdn˝ch slov a ökolskou pedante-
rii. Coû vÏda nem· û·dn˝ jin˝ obsah?
Uvaûujeme-li d·le, shled·me, ûe na tom pr·zdnÈm snaûenÌ musÌ p¯ece nÏco
b˝t, jinak by mu jistÏ lidÈ nevÏnovali vöechen ûivot a ˙silÌ. Sami by z toho nemÏ-
li radost a druzÌ by jim neuvϯili. Pozvolna nalÈz·me Ëervenou nit v labyrintu
vÏdeckÈho myölenÌ; p¯ich·zÌme k pozn·nÌ, ûe teorie, faleönÈ produkty lidskÈho
myölenÌ, jsou jen slova, pr·vÏ tak nedostateËn· jako vöechna slova, jimiû se Ëlo-
vÏk snaûÌ vyj·d¯it pravou nekoneËnou pravdu, kter· se mu otvÌr· na dnÏ jeho
duöe. NahlÌûÌme, ûe nedostatky teoriÌ jsou nedostatky slovnÌku, ûe se ËlovÏk
v nedostatku nov˝ch slov neöikovnÏ pokouöÌ uchopit star˝mi slovy novou myö-
lenku; ch·peme, ûe nesmÌme zavrhovat slova, n˝brû musÌme hledat, co novÈho
se jimi ¯Ìk·.
KIELMEYER, MECKEL, GEOFFROY, SERRES skuteËnÏ objevili, ûe zv̯ata se sobÏ po-
dobajÌ nikoli jen vyvinut˝m tÏlem, n˝brû i ve svÈm v˝voji, a ûe jsou si tÌm podob-
nÏjöÌ, ËÌm jsou mladöÌ. Bylo vskutku velk˝m objevem, ûe ËlovÏk a zv̯ata se v˘bec
vyvÌjejÌ, i to, ûe lidskÈ embryo m· za hlavou jakÈsi ûabernÌ otvory, podobnÈ
rybÌm û·br·m, ûe zpoË·tku nem· kostru, coû m· spoleËnÈ s mÏkk˝öi. Toto novÈ
pozn·nÌ, vyj·d¯eno star˝mi slovy o formÏ opakujÌcÌ se ve vöech zv̯atech, jistÏ
udalo faleön˝ tÛn: avöak nÏkdo uû se najde, kdo disharmonii rozpozn· a vytvo-
¯Ì pro nov˝ n·lez takÈ novÈ slovo!
BAER s tÏmito embryology v mnohÈm ohledu souhlasil. TakÈ on si vöiml, jak
r˘zn· zv̯ata vypadajÌ ve svÈm v˝voji podobnÏ a ûe ËÌm jsou embrya mladöÌ,
tÌm obtÌûnÏji je lze rozliöit. S doslovn˝m tvrzenÌm o tom, ûe zv̯ata jsou jen zara-
63
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 64
ûen˝mi v˝vojov˝mi formami ËlovÏka, vöak BAER nesouhlasil. Jako CUVIER doka-
zoval proti GEOFFROYOVI, ûe je t¯eba rozliöovat mezi podobnostÌ a identitou org·n˘,
tak potÌral BAER ve spise o v˝voji zv̯at i na jin˝ch mÌstech (1827, 2) MECKELOVY
a SERRESOVY n·zory. Ukazoval, ûe zamÏÚujÌ podobnost s identitou. UpozorÚoval
na to, ûe podstatnÈ vlastnosti nÏjakÈ ûivoËiönÈ skupiny se nikdy nevyskytujÌ
u vyvinut˝ch forem skupiny jinÈ: co dÏl· rybu rybou, tedy d˝ch·nÌ û·brami,
ploutve rozepjatÈ mezi paprsky, zp˘sob pohybu, to se nevyskytuje v û·dnÈm
embryon·lnÌm stadiu savc˘ nebo pt·k˘. Pt·ci by mohli stejn˝m pr·vem jako
ËlovÏk tvrdit, ûe tvo¯Ì vrchol v˝voje a ûe vyvÌjejÌcÌ se pt·k proch·zÌ lidsk˝m sta-
diem, neboù ËlovÏku sch·zÌ zob·k, k¯Ìdla, pe¯Ì atd., a tedy by ËlovÏk ve srovn·nÌ
s pt·kem nebyl tak pokroËil˝ a byl by tudÌû v souladu s onÏmi teoriemi pt·kem
zaraûen˝m ve v˝voji.
Proti uËenÌ o paralelismu mezi gradacÌ zv̯at a jejich embryon·lnÌm v˝vojem
postavil BAER teorii, kterou lze nazvat teoriÌ formaËnÌ; nov˝m zp˘sobem propojil
WOLFFOVU epigenetickou teorii s morfologick˝mi n·zory CUVIEROV›MI. WOLFF
uËil, ûe podstatu v˝voje tvo¯Ì zvl·ötnÌ sÌla, vis essentialis. Tu VON BAER odsunul
do pozadÌ a vyzdvihl WOLFFOVU myölenku, ûe ontogeneze probÌh· jako promÏ-
ny forem. Vöechna zv̯ata se podle BAERA vyvÌjejÌ tak, ûe nejprve vznikajÌ
z·kladnÌ rysy jejich typu a pozdÏji se st·le vÌce diferencujÌ; embryo m· po ¯adÏ
nejprve jen vlastnosti typu, potom t¯Ìdy, ¯·du, Ëeledi, rodu, druhu, aû koneËnÏ se
objevÌ individu·lnÌ vlastnosti. Embryo je nap¯Ìklad nejprve obratlovcem, pak
pt·kem, pak suchozemsk˝m pt·kem, kurovit˝m, ku¯etem a nakonec slepicÌ
urËitÈ odr˘dy a barvy. Je tedy Ñv˝voj individua v˝vojem rostoucÌ individuality
v kaûdÈm vztahuì (1828), a kdyû jsou si ran· v˝vojov· stadia r˘zn˝ch forem
navz·jem podobn·, je to tÌm, ûe jeötÏ nejsou dostateËnÏ diferencovan·, aniû by
vöak proto byla identick·.
TÌmto uËenÌm se tedy BAER v˝slovnÏ obracel proti teoriÌm MECKELOV›M
a SERRESOV›M, pozdÏji vöak A. GIARD (1874) a E. HAECKEL (1903, 46) z jeho tvrzenÌ
vyvozovali, ûe prvnÌ v˝vojov· stadia zv̯at jsou si navz·jem podobn· a ûe BAER
mÏl na mysli p˘vod zv̯at z jednÈ praformy. BATESON (1894, 8) dokonce naz˝v·
MECKELOVU a SERRESOVU teorii ÑBAEROV›M principemì. JistÏ velkÈ neporozumÏnÌ.
S CUVIEREM BAER vϯil, ûe existujÌ Ëty¯i z·sadnÏ r˘znÈ typy zv̯at, a od˘vod-
Úoval tuto teorii takÈ embryologicky. Ve stavbÏ zv̯ete rozliöoval za prvÈ typ,
tzn. vz·jemnÈ postavenÌ org·n˘, a za druhÈ stupeÚ diferenciace tohoto typu.
Nap¯Ìklad sÈpie je jako mÏkk˝ö niûöÌho typu neû mihule (ryba), mihule je vöak
m·lo diferencovan· ryba, ponÏvadû nem· ani kosti, ani p·rovÈ ploutve, ani
sk¯ele atd., zatÌmco sÈpie je velmi dokonal˝, vysoce diferencovan˝ mÏkk˝ö. BAER
uv·dÌ tyto v˝vojovÈ typy:
64
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 65
65
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 66
5. kapitola
BunÏËn· teorie
66
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 67
BUNûN¡ TEORIE
p¯ed oËi nÏco novÈho, prvnÌ, co udÏl·me, je, ûe oËi zav¯eme, aby n·s novÈ pozo-
rov·nÌ neruöilo v p¯emÌt·nÌ o p¯eludech.25
K nov˝m pokrok˘m se dospÏlo, kdyû se na poË·tku 19. stoletÌ zaËalo p¯i zkou-
m·nÌch st·le vÌc uûÌvat mikroskopu. JeötÏ na konci 18. stoletÌ CUVIER mikrosko-
pem pohrdal. X. BICHAT, zakladatel uËenÌ o ûivoËiön˝ch pletivech, ho zavrhoval,
neboù pr˝ ukazuje zkreslenÈ obr·zky objekt˘ ñ a je pravda, ûe tehdejöÌ mikrosko-
py byly nedostateËnÈ. Avöak uû v roce 1807 byly zn·my achromatickÈ objektivy
a uûÌvalo se 180ñ400n·sobn˝ch zvÏtöenÌ. V roce 1837 uû MEYEN zvÏtöoval Ë·sti
rostlin 500kr·t a od Ëty¯ic·t˝ch let se mikroskop pouûÌval vöeobecnÏ. TÌm se po-
zornost anatom˘ obr·tila na jemnÈ organickÈ struktury a zanedlouho se dostavi-
ly i v˝sledky.
Na poË·tku 19. stoletÌ se vöeobecnÏ vϯilo, ûe ûiv· l·tka je jak˝msi hlenem,
kter˝ tu a tam v tÏle utuhne v r˘znorodÈ struktury, a jen tekut˝ hlen s·m byl pova-
ûov·n za nositele ûivota. TakÈ WOLFF byl svÈho Ëasu tohoto n·zoru a p¯edpokl·-
dal, ûe homogennÌ ûiv· z·kladnÌ l·tka v rostlinnÈm tÏle tuhne v ˙tvary, kterÈ se
podobajÌ vËelÌm buÚk·m; odtud tehdy Ëasto uûÌvan˝ n·zev ÑbunÏËnÈ pletivoì
(tissu cellulaire), kter˝ tedy vyjad¯uje nÏco zcela jinÈho, neû co jÌm oznaËujeme
dnes.I FrancouzötÌ botanikovÈ RASPAIL, DUTROCHET a MIRBEL toto uËenÌ ve t¯ic·t˝ch
letech d·le rozv·dÏli a o ÑrostlinnÈ buÚkyì, tzn. kom˘rky s pevn˝mi stÏnami, se
st·le vÌce a vÌce zajÌmali histologovÈ. P¯edstava ûivÈho hlenu tak ustupovala do
pozadÌ a do centra pozornosti se dost·vala pevn·, mikroskopem viditeln· kostra.
I
Proto jsme v tomto p¯ekladu (15. kapitola 1. dÌlu) zvolili radÏji v˝raz kom˘rkovÈ pletivo. (Pozn.
vyd.)
67
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 68
I
ZmÌnÏn˝ popul·rnÌ spis Rostlina a jejÌ ûivot (1864 je datum öestÈho vyd·nÌ, kterÈ m·m p¯ed
sebou; viz SCHLEIDEN 1847) je takÈ ps·n tÌmto otev¯en˝m tÛnem; p¯edmluva pat¯Ì k nejlepöÌm,
kterÈ jsem v novÏjöÌ vÏdeckÈ literatu¯e Ëetl.
II
StaËÌ otev¯Ìt nap¯Ìklad BAEROVU autobiografii (1865): kniha m· 674 stran velkÈho form·tu (a uû
to ukazuje, jak velice si cenil svÈ sl·vy). P¯ekvapuje, jak öos·cky BAER posuzoval nap¯. politiku,
revoluci, jak dÏtinsky pojÌmal komunismus (vϯil, ûe jedna vÏta, poukaz na to, ûe AustralanÈ ûijÌ
komunisticky, staËÌ na to, aby tuto sociologickou teorii v oËÌch jeho Ëten·¯˘ zniËila; avöak je cha-
rakteristickÈ i to, ûe si musÌ stÏûovat, ûe rusk· cenzura vÏtu vyökrtla, protoûe v Rusku bylo
zak·z·no o komunismu ps·t).
68
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 69
BUNûN¡ TEORIE
v·nÌ molekul struktury anorganickÈ, tak m· morfolog z t˝chû sil uËinit srozumi-
teln˝mi organickÈ formy; nenÌ û·dnÈho podstatnÈho rozdÌlu mezi krystaly
a organismy (SCHLEIDEN 1849, I, 72). Heslem botanik˘ budiû zkuöenost, nikoli
pochopenÌ; cÌlem vÏdy budiû do podrobnostÌ jdoucÌ popis dÏnÌ. ÑCel· ¯ada vöech
p¯echod˘ musÌ b˝t zachycena smysly a ve v˝voji nesmÌ z˘stat nepovöimnutÈ
mezery,ì tak tvrdÌ (1849, I, 146) a vyjad¯uje tÌm jednu ze z·sad, kterÈ jsou pro
modernÌ vÏdu nejcharakteristiËtÏjöÌ.
Ide·l induktivnÌ vÏdy ho vedl p¯Ìmo k v˝vojovÈ nauce. Jako postupujeme p¯i
indukci od jednotlivÈho k obecnÈmu, od jednoduchÈho k nejsloûitÏjöÌmu, tak
pr˝ spr·vnÏ uchopÌme ûivotnÌ pochody jen sledov·nÌm jejich ontogeneze, kter·
se rovnÏû dÏje od jednoduchÈho k nejsloûitÏjöÌmu. Za p¯Ìklad uv·dÏl stavbu
rostlin. VyvinutÈ rostlinnÈ pletivo sest·v· z r˘zn˝ch ˙tvar˘: bunÏk, cÈv, sÌtkovic,
mlÈËnic atd., a teprve sledujeme-li jejich v˝voj, pozn·me souvislosti, v˝voj vöech
tÏchto struktur z podobn˝ch poË·tk˘. Proto SCHLEIDEN st·le znovu doporuËuje v˝-
vojov˝ (embryologick˝) p¯Ìstup, proto zavrhuje idealistickou morfologii, uËenÌ
o jednotÏ pl·nu, o metamorfÛze, o homologiÌch. Ustavuje zcela novou definici
morfologie: ÑJe to ˙pln· znalost vöech v˝vojov˝ch ¯ad ve svÏtÏ rostlinì (SCHLEI-
DEN 1849, I, 72).
Kdo by z tÈto vÏty, napsanÈ v roce 1842, neslyöel HAECKELOVY fylogenie z roku
1866? A cel˝ HAECKEL leûÌ ve SCHLEIDENOVÃ postul·tu ÑKaûdou hypotÈzu, kaû-
dou indukci v botanice je t¯eba bezpodmÌneËnÏ zavrhnout, nenÌ-li orientov·na
v˝vojovÏì. (1849, I, 146).
Kniha, v nÌû SCHLEIDEN rozvinul z·sady induktivnÌ botaniky, vyöla v roce 1842,
v dobÏ vöeobecnÈho odvratu od filosofie a vol·nÌ po exaktnÌ vÏdÏ. NovÌ botani-
kovÈ H. VON MOHL, C. VON NƒGELI, W. HOFMEISTER, nespokojenÌ s d¯ÌvÏjöÌ filoso-
fiÌ, zaËÌnali v botanice uplatÚovat svÈ n·zory a stavÏli na odiv odklon od speku-
lace a z·libu v mikroskopu. SCHLEIDENŸV boj proti naturfilosofii a doporuËov·nÌ
indukce tedy padlo na ˙rodnou p˘du, mÈnÏ ˙spÏönÈ vöak byly jeho konkrÈtnÌ
botanickÈ teorie. SCHLEIDEN byl muû, s jak˝mi se setk·v·me Ëasto: siln˝ v negaci
a jist˝ si svou vÏcÌ, dokud ˙toËil. Kdyû vöak mÏl p¯ijÌt s vlastnÌ tezÌ, kdyû mÏl ¯Ìci,
co si on s·m, bez ohledu na ostatnÌ, myslÌ o konkrÈtnÌch ot·zk·ch, kolÌsal a neod-
povÌdal. LidÈ tohoto druhu p¯esp¯Ìliö ûijÌ v druh˝ch, nikoliv v sobÏ. KaûdÈho
obtÏûujÌ heslem o ÑpravdÏì, jÌû vöak nerozumÏjÌ plastickÈ, ûivÈ, skuteËnÈ faktum,
kterÈ je uû samo o sobÏ potÏöenÌm, n˝brû ch·pou pravdu jako soudce, jenû rozho-
duje mezi sv·¯ÌcÌmi se stranami, kterÈ se haöte¯Ì o vÏc, na nÌû jemu d·le nez·leûÌ.
SCHLEIDEN vyt·hl do pole proti vitalismu, avöak oklikou jej s·m p¯ijÌmal.I Vedl
polemiku s materialisty (1863a), p¯estoûe k nim mÏl velice blÌzko. PotÌral mnohÈ
novÈ n·zory, aËkoli odpovÌdaly jeho uËenÌ.II Tak se stalo, ûe se SCHLEIDEN nemohl
I
ÿÌk· sice o ûivotnÌ sÌle, ûe je Ñprincipem lÌnÈho rozumuì (1863a, 58), ale brzy nato p¯ijÌm·
Ñtv˘rËÌ pudì s nÏkter˝mi velmi v·gnÌmi vymezenÌmi (1863a, 62).
II
Tak potÌral epigenetickou teorii v˝voje.
69
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 70
dlouho udrûet na v˝öinÏ, kterou dobyl tak smÏl˝m ˙tokem; kdyû se polemika
klonila k z·vÏru, nemÏl uû co ¯Ìci a rychle klesal na populariz·tora, p¯el se s knÏ-
ûÌmi a materialisty. PozdÏji popularizoval DARWINOVU teorii, aniû by si uvÏdomil,
ûe posluchaËstvo, p¯ed nÌmû nynÌ vedl svou p¯i, st·lo hluboko pod obecenst-
vem, pro kterÈ napsal svou botaniku. Jeho Studie: Popul·rnÌ p¯edn·öky (1857) uû
nesou vöechny zn·mky ˙padku. N·zev sliboval p¯Ìliö mnoho, podtitul p¯Ìliö
m·lo; neboù SCHLEIDEN nepat¯il k tomu druhu populariz·tor˘, kte¯Ì öÌ¯Ì cizÌ myö-
lenky. Musel p¯i kaûdÈ p¯Ìleûitosti stavÏt do pop¯edÌ svÈ vlastnÌ p¯esvÏdËenÌ,
avöak mÌsto aby z˘stal v p¯esnÏ vymezenÈm oboru, ch·pal se brzy p¯ÌrodovÏ-
deck˝ch, brzy historick˝ch, jindy filosofick˝ch tÈmat, aniû by dospÏl k zao-
krouhlenÈmu lÌËenÌ, k vnit¯nÌmu uspokojenÌ. Z Ël·nku Swedenborg und der
Aberglaube, obsaûenÈm ve StudiÌch, m˘ûeme snadno vyËÌst toto kolÌs·nÌ, tuto
vlastnÌ SCHLEIDENOVU povahu.I
Popsan˝m zp˘sobem vedenÈ v˝vojovÈ ch·p·nÌ jev˘ uûil SCHLEIDEN uû p¯ed
vyd·nÌm Botaniky k vysvÏtlenÌ morfogeneze rostlinn˝ch bunÏk (1838). R. BROWN,
zn·m˝ anglick˝ botanik, objevil v roce 1831 v r˘znorod˝ch rostlinn˝ch buÚk·ch
zrnÌËko (dnes mu ¯Ìk·me bunÏËnÈ j·dro). SCHLEIDEN se tohoto objevu chopil
a snaûil se dok·zat, ûe buÚky vznikajÌ z tohoto j·dra, a to tak, ûe ze ûivÈho hlenu
se nejprve vyluËuje j·dro a okolo nÏj se tvo¯Ì malÈ buÚky jako mÏch˝¯ky, kterÈ
rostou tak dlouho, aû se jejich stÏny dot˝kajÌ. TÌmto zp˘sobem, tedy jist˝m dru-
hem krystalizace ûivÈho hlenu, vznik· bunÏËnÈ pletivo. BuÚka je pr˝ element·r-
nÌm org·nem rostliny, jeho stÏny, je-li ˙plnÏ vyvinut, sest·vajÌ z celulÛzy, a jeho
obsah sest·v· z polotekutÈ dusÌkatÈ l·tky. BuÚka je jedin˝m podstatn˝m prv-
kem, z nÏhoû se skl·dajÌ vöechny rostliny, bez nÌ by û·dn˝ch rostlin nebylo.
Proto musÌ b˝t vöechny v˝klady rostliny p¯evedeny na uËenÌ o buÚce: ÑJe t¯eba
zavrhnout kaûdou hypotÈzu, kaûdou indukci, kter· nesmϯuje k tomu, aby vy-
svÏtlila procesy probÌhajÌcÌ v rostlinÏ jako v˝sledek zmÏn probÌhajÌcÌch v jednot-
liv˝ch buÚk·ch.ì (SCHLEIDEN 1842, 147)
Ve vöeobecnÈm pojetÌ se zd·, ûe SCHLEIDENOVO uËenÌ o buÚk·ch odpovÌd· novÏj-
öÌm n·zor˘m, avöak podstatnÏ se od nich liöÌ p¯esvÏdËenÌm, ûe bunÏËnÈ stÏny jsou
hlavnÌ souË·stÌ buÚky a jejÌ obsah je mÈnÏ v˝znamn˝, zatÌmco dnes se Ë·sti buÚky
hodnotÌ pr·vÏ opaËnÏ.26 V souladu se SCHLEIDENOVOU teoriÌ se tehdy t·zali, zda jsou
bunÏËnÈ stÏny homogennÌ nebo porÈznÌ, v jakÈm vztahu jsou buÚky k cÈv·m atd.
Velk˝ zmatek povstal z okolnosti, ûe se nedÏlal rozdÌl mezi j·drem, tukov˝mi kapiË-
kami a ökrobov˝mi zrny ñ to vöe bylo povaûov·no za embryon·lnÌ buÚky. Ani pod-
stata jednobunÏËn˝ch rostlin nebyla SCHLEIDENOVI jasn·.
UrËitost, s nÌû SCHLEIDEN p¯edn·öel svÈ n·zory o vzniku bunÏk, p¯esvÏdËila
mnoho histolog˘ a uËinila buÚky st¯edem b·d·nÌ. Proto byl brzy rozpozn·n
I
Z·kladem Ël·nku je zajÌmav· a pro induktivnÌho p¯ÌrodovÏdce SCHLEIDENA charakteristick·
myölenka, ûe pro dobrÈ lidi je povÏra nevyhnuteln· Ña pouze ËlovÏk, kter˝ je zcela bez srdce
a citu, by se mohl p¯i v·ûnÈm sebezpytov·nÌ ˙plnÏ z¯Ìci povÏrì. (1857, 200)
70
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 71
BUNûN¡ TEORIE
5.3. Schwann
DobrÈ j·dro SCHLEIDENOVY teorie se vöak neztratilo; jeötÏ p¯edtÌm, neû jeho teorie
o vzniku bunÏk zapadla, uûil jeho uËenÌ o v˝voji tk·nÌ z bunÏk THEODOR SCHWANN
(1840ñ1882) i na zv̯ata. Ani d¯Ìve nechybÏly pokusy rozkl·dat ûivoËiönÈ tÏlo na
prvky ñ zmÌnili jsme se o teoriÌch LEIBNIZOV›CH a BUFFONOV›CH. Na konci 18. sto-
letÌ tvrdili E. DARWIN (A. HALLER byl uû d¯Ìve podobnÈho n·zoru) a dalöÌ, ûe
ûivoËiönÈ tÏlo se skl·d· z element·rnÌch vl·ken, a H. MILNE-EDWARDS uËil, ûe
ûivÈ prvky ûivoËiönÈho tÏla jsou drobouËkÈ kuliËky. MnozÌ badatelÈ uû vÏdÏli
o ûivoËiön˝ch buÚk·ch, nÏkte¯Ì je dokonce srovn·vali s buÚkami rostlinn˝mi
ñ ve Francii to byli DUTROCHET, TURPIN nebo DUMORTIER. TakÈ PURKYNÃ (1838,
174) pozoroval buÚky zvl·ötÏ v ûivoËiön˝ch ûl·z·ch a p¯irovn·val tato ÑûivoËiö-
n· zrnÌËkaì k rostlinn˝m buÚk·m,I Ñkde kaûd· buÚka m· vlastnÌ ûivot, p¯ipra-
vuje si ze vöeobecnÈ tekutiny sv˘j vlastnÌ obsah a zprost¯edkuje usazov·nÌ
zvl·ötnÌch l·tek ve zvl·ötnÌch n·drûk·ch na tekutinyì. Avöak tyto n·zory byly
omezeny vöelijak˝mi v˝hradami a vcelku vl·dlo p¯esvÏdËenÌ, ûe rostliny budu-
jÌ sv· pletiva z bunÏk, zv̯ata vöak bÏhem v˝voje sice zprvu takÈ tvo¯Ì buÚky,
avöak pozdÏji jejich tÏlo roste z l·tek vyluËovan˝ch krvÌ.
SCHWANN se drûel SCHLEIDENEM doporuËovanÈho v˝vojovÈho principu, coû
byla dobr· myölenka, neboù na vyvinutÈm ûivoËiönÈm organismu vidÌme buÚky
jako takovÈ pouze na jednotliv˝ch tk·nÌch, jako na epidermis, na ûl·z·ch, nervo-
v˝ch centrech atd. SCHWANN znal SCHLEIDENOVY n·zory z osobnÌch setk·nÌ
a pokusil se dok·zat, ûe Ë·sti ûivoËiönÈho tÏla vznikajÌ z bunÏk stejnÏ jako Ë·sti tÏla
rostlinnÈho (SCHWANN 1839). Dokazoval, ûe chorda pulc˘, z·rodeËnÈ listy ku¯ete,
embryon·lnÌ tk·nÏ vep¯e atd. jsou sloûeny z bunÏk, kterÈ se podobajÌ buÚk·m
rostlinn˝m, a naznaËoval, ûe i svaly a pojivÈ tk·nÏ vznikly z bunÏk. PonÏvadû se
vöechny Ë·sti tÏla tvo¯Ì z embryon·lnÌ tk·nÏ, vznikajÌ vöechny z bunÏk (SCHWANN
1839, 196), Ñtakûe lze vyslovit z·sadu, ûe existuje spoleËn˝ v˝vojov˝ princip pro
nejr˘znÏjöÌ element·rnÌ Ë·sti organism˘ a ûe tÌmto v˝vojov˝m principem je tvor-
ba bunÏkì. TÈto vÏtÏ je t¯eba rozumÏt tak, ûe j·dro vznik· nejprve z bezforemnÈho
hlenu, v nÏmû se tvo¯Ì buÚky, tzn. dutinky vyplnÏnÈ tekutinou, kterÈ se obklo-
pujÌ ztuhl˝m hlenem, a ûe tyto buÚky se r˘zn˝m zp˘sobem promÏÚujÌ v prvky
definitivnÌch tk·nÌ. Myölenku, ûe i dospÏl˝ organismus sest·v· z bunÏk, SCHWANN
neh·jil, aspoÚ ne ˙plnÏ jasnÏ.
I
Srv. ostatnÏ poËetnÈ p¯edch˘dce, kte¯Ì jsou uvedeni ve SCHWANNOVà dÌle.
71
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 72
I
SCHWANN byl nicmÈnÏ zboûn˝ muû; ze strachu, ûe by se z jeho spisu dala vyËÌst proticÌrkevnÌ
tendence, vyû·dal si od svÈho arcibiskupa imprimatur (kterÈ mu bylo udÏleno). PozdÏji jeho
v˝znam vybledl. StejnÏ jako PURKYNÃ zaËal i on svou vÏdeckou dr·hu v NÏmecku a tam ho
dostihlo vol·nÌ, aby se vr·til do vlasti (Belgie). ZatÌmco vöak PURKYNÃ byl ve svÈm vÏku Ëinn˝
jako horliv˝ patriot, jako zakladatel n·rodnÌ vÏdy, o SCHWANNOVI se pozdÏji jeötÏ jednou mluvi-
lo: katoliËtÌ knÏûÌ se odvolali na jeho autoritu pro d˘kaz jistÈho z·zraku, kter˝ se stal v Belgii,
a zp˘sobili tak SCHWANNOVI, kter˝ byl sice pravovÏrn˝, ale i kritick˝, nep¯Ìjemnosti. O SCHWAN-
NOVI a jeho dobÏ viz HENLE 1886.
72
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 73
BUNûN¡ TEORIE
I
PodrobnÏji o tom HENLE (1886) v knize o SCHWANNOVI.
73
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 74
74
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 75
6. kapitola
75
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 76
76
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 77
I
J. E. PURKYNÃ, ‹ber den Begriff der Physiologie, ihre Beziehung zu den ¸brigen Naturwissenschaften
usw. ÿeË prosloven· p¯i otev¯enÌ FyziologickÈho ˙stavu v Praze roku 1851.
II
O M‹LLEROVI srv. R. VIRCHOW 1858b.
77
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 78
78
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 79
79
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 80
novÈ pokusy, ani svÈr·zn· filosofie, ani francouzsk· elegance. Kdyû v nejnovÏj-
öÌ dobÏ budili vöeobecnou fyziologii k novÈmu ûivotu, skoro na BERNARDA zapo-
mnÏli (nejd˘leûitÏjöÌ dÌlo 1878).
TakÈ LAMARCK spekuloval o fyziologii, ba v jistÈm smyslu byl vÌc fyziologem
neû morfologem, protoûe p¯em˝ölel o funkcÌch zv̯at a o jejich vlivu na formu
zv̯ecÌho tÏla. Jeho fyziologie vöak spoËÌvala jen v p¯em˝ölenÌ, nikoli v pozoro-
v·nÌ a experimentu, a tak se blÌûila fyziologii J. M‹LLERA, i kdyû byla mnohem
mÏlËÌ. Jeho fyziologickÈ v˝vody nez˘staly bez vlivu. Zvl·ötÏ je p¯evzal COMTE
do svÈ filosofie, do uËenÌ o vz·jemnÈm vztahu mezi prost¯edÌm a organismem.
Zd· se, ûe takÈ MILNE-EDWARDSOVY ˙vahy, uvedenÈ ve t¯etÌ kapitole, vych·zely
kromÏ z CUVIERA tÈû z LAMARCKA.
S n·stupem darwinismu potkal tyto fyziologickÈ smÏry nestejn˝ osud. TakÈ
DARWINOVOU metodou bylo vykl·dat ûivoËiönÈ formy p¯em˝ölenÌm o jejich zp˘-
sobu ûivota, proto M‹LLEROVA ökola p¯ijala DARWINA p¯·telsky: jak DU BOIS, tak
HELMHOLTZ DARWINŸV v˝kon uzn·vali (o HAECKELOVI a SCHLEIDENOVI nemluvÏ).
C. BERNARD se vöak, vychovan˝ v experiment·lnÌm smÏru, postavil ost¯e proti
darwinismu.I DARWINŸV ˙spÏch dal za pravdu nÏmeckÈmu smÏru a LAMARCKO-
VI; teprve poslednÌ roky se opÏt vracejÌ k ide·m experiment·lnÌ fyziologie.
I
Viz BERNARD 1855, 162, kde rozvÌjÌ n·zory velmi podobnÈ n·zor˘m DRIESCHOV›M. Vztah expe-
riment·lnÌ fyziologie k anatomickÈmu smÏru charakterizuje BERNARD 1878, 5.
80
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 81
7. kapitola
7.1. Naturfilosofie
DneönÌ n·zory na nÏmeckou naturfilosofii jsou velmi nehistorickÈ. P¯ÌrodovÏdci
vöeobecnÏ p¯ijÌmajÌ n·zor, ûe na poË·tku 19. stoletÌ popadla mysli jak·si zt¯eötÏ-
nost. Kdyû si dnes nÏkdo vzpomene na filosofickÈ dedukce z onÈ doby, nap¯. na
OKENOVU z·sadu, ûe podstatou matematiky je nula, podstatou svÏta Ñnicì, a na
jeho pokusy vyvinout z tohoto ÑniËehoì vöechnu rozmanitost svÏta, odvr·tÌ se
od takovÈho blouznÏnÌ s opovrûenÌm. Snadno zapomÌn·me, ûe toto zd·nlivÏ
nesmyslnÈ uËenÌ bylo jeötÏ ned·vno velkolepou pravdou, ûe GOETHE, FICHTE,
SCHELLING, HEGEL, OKEN byli myslitelÈ s neuhasitelnou touhou po pozn·nÌ, ûe
OKENA a SCHELLINGA ñ o GOETHOVI nemluvÏ ñ si vysoce cenili zn·mÌ odbornÌci
jako nap¯. GEOFFROY, DE CANDOLLE, BAER, PURKYNÃ, M‹LLER. ZapomÌn·me, ûe
my jsme pravdÏpodobnÏ zaujati podobn˝mi nesmysly jako oni filosofovÈ a ûe
budoucnost se bude divit, jak jsme jim mohli vϯit.
Naturfilosofie byla p¯esvÏdËenÌm o moci rozumu nad p¯Ìrodou. AËkoli
angliËtÌ filosofovÈ tÌmto p¯esvÏdËenÌm silnÏ ot¯·sli, myslitelÈ na kontinentu je
v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nenechali padnout; na konci 18. stoletÌ byli jeötÏ plni vÌry, ûe
zkuöenost nevede k ËistÈmu, hlubokÈmu pozn·nÌ, ûe je spÌöe pro nevinn˝ rozum
stejnÏ osudn· jako pro panenskou mravnost. JeötÏ ned·vno LESSING myslil, ûe
zkuöenostÌ by pravÈ pozn·nÌ mohlo b˝t oslabeno. ÑJe tato hypotÈza,ì ¯Ìk· o v̯e
ve stÏhov·nÌ duöÌ LESSING (1780) na konci V˝chovy lidskÈho rodu, Ñproto tak smÏö-
n·, ûe je nejstaröÌ? Proto, ûe lidsk˝ rozum, neû jej ökolsk· sofistika rozpt˝lila
a oslabila, hned na ni p¯iöel?ì
Vskutku se KANT na konci stoletÌ pokusil osvobodit rozum od pout zkuöenosti:
vymyslil si p¯edstavu ÑËistÈhoì, tzn. kaûdou zkuöenostÌ neposkvrnÏnÈho rozumu,
a vϯil, ûe v nÏm objevil sÌlu, kter· p¯edpisuje p¯ÌrodÏ z·kony. V NÏmecku jeho
objev vyvolal velk˝ j·sot a ¯ada bystr˝ch hlav byla hotova n·sledovat jeho heslo,
tzn. objevovat ve vlastnÌm rozumu p¯ÌrodnÌ z·kony. Tak vznikla naturfilosofie, ona
velk· vÌra v rozum, vÌra, ûe vöechno v p¯ÌrodÏ pozn·me, kdyû vyjdeme od spr·v-
n˝ch z·sad a dospÏjeme k logicky spr·vn˝m z·vÏr˘m, vÌra, ûe p¯ÌrodnÌ z·konitost
se kryje s rozumovou z·konitostÌ. Naturfilosofick˝ ide·l vyj·d¯il SCHELLING (1800)
tÏmito slovy: ÑDokonal· teorie o p¯ÌrodÏ by p¯Ìrodu promÏnila v rozum.ì
81
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 82
82
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 83
vÏdeckÈ n·zvy (n·zvy ÑKerfeì, ÑLurcheì, ÑQuallenì aj., kterÈ zavedl, se zachova-
ly) a zaloûil (1821) spoleËnost nÏmeck˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ a lÈka¯˘.
Patriotismus naturfilosof˘ byl silnÏ radik·lnÌ; nen·vidÏli öos·ctvÌ jak v politi-
ce, tak i ve vÏdÏ a ve filosofii, nen·vidÏli pohodln˝ materialismus, cÌrkevnictvÌ,
kasty. Je charakteristickÈ, jak se OKEN ve svÈm Ëasopise pokouöel vÏdu demokra-
tizovat: chtÏl do Ëasopisu pojmout vöechny vÏdy, jen ne teologii a pr·vnictvÌ.
Kaûd˝, kdo s·m nÏco napsal, smÏl v jeho listÏ kritizovat druhÈ. Kaûd· ur·ûka tis-
kem se mÏla rozhodnout opÏt jen tiskem; kdo hled· ˙toËiötÏ u soudu, nenÌ
û·dn˝ uËenec.I
TakÈ morfologie silnÏ p˘sobila na naturfilosofickÈ hnutÌ; byla p¯ece srovn·va-
cÌ vÏdou a naturfilosofie si libovala pr·vÏ v origin·lnÌch srovn·nÌch a analogiÌch.
Naturfilosofie je naz˝v·na takÈ filosofiÌ identity, protoûe ve vöech jevech vidÏla
projev tÈûe prapodstaty ñ a totÈû uËili morfologovÈ o struktur·ch organism˘.
Tak spoËÌval v˝znam GOETHOVA uËenÌ o metamorfÛze, objevu lidskÈ meziËelisti
nebo teorii lebky v dokazov·nÌ, ûe tytÈû org·ny se opakujÌ v r˘zn˝ch metamorfÛ-
z·ch. Stejn˝ filosofick˝ odkaz obsahovalo GEOFFROYOVO uËenÌ, ûe vöechny kosti
rybÌ lebky se vyskytujÌ i v lebce savc˘, ûe i hmyz pat¯Ì mezi obratlovce. Pr·vÏ
v tom smyslu psal SCHELLING, ûe v z·kladÏ kaûdÈho jevu jsou t¯i potence, tÌûe, svÏt-
lo a organiËnost. Byla to jen morfologick· jednostrannost, kdyû OKEN vykl·dal,
ûe ËlovÏk je v pupku srostl˝m dvojËetem s jednÌm mozkem v hlavÏ, druh˝m v po-
hlavnÌch org·nech; ûe oko je cel˝m ËlovÏkem atd.
Vöichni zn·mÌ biologovÈ na poË·tku 19. stoletÌ byli naturfilosofy; anatom
a embryolog L. OKEN, geolog H. STEFFENS, fyziologovÈ RUD. WAGNER, JOH.
M‹LLER, K. BURDACH, J. PURKYNÃ, morfologovÈ J. B. SPIX, K. G. KARUS, antropolog
J. F. BLUMENBACH, botanikovÈ NEES V. ESENBECK, A. V. BRAUN, embryolog K. E. v.
BAER atd. VlastÌ naturfilosofie je NÏmecko, naöla vöak p¯·tele ve vöech zemÌch:
ve Francii byli GEOFFROY ST. HILAIRE a BLAINVILLE p¯Ìvrûenci OKENOV›MI, v Ang-
lii anatom R. OWEN, v D·nsku OERSTED a jinÌ.
Ve t¯ic·t˝ch letech vöak uû zaËala r˘st nechuù v˘Ëi p¯epjatostem a p¯Ìliö smÏ-
l˝m metafor·m naturfilosofie. Kdyû A. v. HUMBOLDT zah·jil v roce 1827 v BerlÌnÏ
svÈ esteticko-p¯ÌrodovÏdeckÈ p¯edn·öky, byly jeötÏ p¯ijaty jako senzace. Kdyû
vöak vyöly tiskem (Kosmos 1845ñ58), uû jim nikdo nerozumÏl a vyt˝kal se jim
nedostatek exaktnosti. »asy se zmÏnily, staröÌ romantiËtÌ spisovatelÈ byli buÔ
mrtvÌ (FICHTE zem¯el r. 1814), nebo se odmlËeli jako SCHELLING a OKEN. Anebo
pochopili ducha doby: HEGELOVA filosofie se stala ˙¯ednÌ filosofiÌ absolutismu
a ur·ûela mladÈ hlavy, pobou¯enÈ Ëervencovou revolucÌ. OstatnÏ i HEGEL zem¯el
v roce 1831 a rok na to GOETHE. JeötÏ o mnoho pozdÏji vych·zela naturfilosofic-
k· pojedn·nÌ, nikdo se o nÏ vöak uû nezajÌmal: svÏt zv·ûnÏl. B·snÌci vym¯eli
a rodila se vÏda. Aù ûije vÏda, dokud je mlad·! My jsme vöak p¯esvÏdËeni, ûe
naturfilosofie nezem¯ela, neboù to, co odpovÌd· bytostnÈ pot¯ebÏ ËlovÏka,
I
V p¯edmluvÏ k Isis, I, 1817.
83
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 84
7.2.1. Mill
FrancouzötÌ filosofovÈ z doby p¯ed revolucÌ chodili do ökoly k AngliËan˘m,
zvl·ötÏ k LOCKOVI a NEWTONOVI. I nÏmeck· naturfilosofie, pokud byla zah·jena
KANTEM, vznikla dÌky pokusu nÏmeckÈ spekulace o p¯ekon·nÌ filosofie Skota HU-
MA. A znovu si novÏ vznikajÌcÌ vÏda hledala pojmy v Anglii u J. S. MILLA.
RomantickÈ blouznÏnÌ zachv·tilo sice i AngliËany, kte¯Ì p¯ece tomuto hnutÌ
dali BYRONA a GOETHE a FICHTE urËili duchovnÌ v˝voj CARLYLŸV, vÏdecky vöak
Anglie z˘stala v onÈ dobÏ velmi klidn·. E. DARWIN, kter˝ tehdy p˘sobil, byl sice
ve sv˝ch spisech trochu podivÌnsk˝, nebyl vöak romantick˝, a zoolog OWEN byl
sice idealistou, nikoli vöak romantikem.
V roce 1837 vyöly zn·mÈ WHEWELLOVY DÏjiny induktivnÌch vÏd (1837); dÌlo je to
v mnohÈm ohledu pozoruhodnÈ jak samotn˝m pokusem zpracovat dÏjiny
exaktnÌch vÏd, tak i dobou, v nÌû vyölo. Pr·vÏ v tÈ dobÏ vydal ve Francii COMTE
svou PozitivnÌ filosofii, kter· rovnÏû spoËÌv· v anal˝ze p¯ÌrodovÏdeck˝ch metod.
Biologie a zvl·ötÏ zoologie jsou nejslaböÌ Ë·stÌ WHEWELLOVY knihy. Pro dalöÌ dÏji-
ny je vöak d˘leûitÈ to, ûe WHEWELL, p¯Ìvrûenec KANTŸV, zn· n·zory GOETHOVY,
CUVIEROVY, GEOFFROYOVY a pod·v· objektivnÌ zpr·vu o morfologii. Jeho n·zory
potÌral nejprve astronom HERSCHEL, pozdÏji filosof JOHN STUART MILL (1843).
O tomto sporu se Ëasto mluvilo, avöak jen tak, jako by se jednalo o apriornost
geometrick˝ch vÏt, kterou WHEWELL, n·sleduje v tom svÈho mistra KANTA, obha-
joval a MILL zavrhoval. Ale i biologickÈ n·zory obou byly p¯edmÏtem polemiky
a rozdÌl WHEWELLOVA a MILLOVA pojetÌ je pozoruhodn˝. WHEWELL h·jÌ n·zor, kte-
r˝ tehdy vl·dl na kontinentÏ a kter˝ sdÌleli i GOETHE, CUVIER, DE CANDOLLE atd.,
totiû ûe p¯irozenÈ skupiny (rostlin a zv̯at) jsou skuteËnÏ d·ny p¯Ìrodou, neboli ûe
v z·kladu typ˘ je nÏco objektivnÌho.
Mimo jinÈ uv·dÌ tento p¯Ìklad: V definicÌch rostlinn˝ch ËeledÌ se vyskytujÌ v˝-
razy, kterÈ se nevztahujÌ na vöechny p¯ÌsluönÌky Ëeledi, jako nap¯. kdyû se ¯ekne,
ûe r˘ûovitÈ mÌvajÌ palisty a nemÌvajÌ endosperm. Tato nep¯esnost, kter· p¯ipouötÌ
v˝jimky, nenÌ vöak podle WHEWELLA d˘kazem, ûe by v˘bec nebylo p¯irozen˝ch
skupin r˘ûovit˝ch, n˝brû je jen d˘sledkem nedokonalosti metody, jÌû se jeötÏ
nepoda¯ilo p¯esnÏ urËit podstatu r˘ûovit˝ch. ÑI kdyby byly druhy, jejichû mÌsto
je nejistÈ a kterÈ zd·nlivÏ p¯ÌsluöejÌ dvÏma rodov˝m typ˘m z·roveÚ, snadno
vidÌme, ûe to neruöÌ realitu rodov˝ch skupin, tak jako n·m stromy rozpt˝lenÈ po
rovinÏ nebr·nÌ mluvit o r˘zn˝ch lesÌch na dvou kopcÌch touto rovinou oddÏle-
84
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 85
n˝ch.ì (MILL 1843, 529) MILL vöak ve svÈ induktivnÌ logice soudil jinak. Uû jeho
formulace ot·zky ukazuje, kam m̯Ì, kdyû se pt· (MILL 1843, 526): ÑJsou p¯iroze-
nÈ skupiny d·ny typem Ëi definicÌ?ì
Touto ot·zkou se vyost¯uje rozdÌl mezi DARWINEM a staröÌmi n·zory ñ öestn·ct
let p¯ed DARWINEM. DARWIN bude dokazovat, ûe p¯irozenÈ skupiny jsou d·ny defi-
nicÌ, ûe jsou umÏl˝mi produkty lidskÈho ducha, zatÌmco staröÌ ökoly spolu s WHE-
WELLEM budou h·jit myölenku, ûe typ, rod, druh atd. jsou d·ny samou p¯Ìrodou.
MILL p¯ipravil cestu DARWINOVI, kdyû argumentuje: ÑNebudeme definovat prys-
ky¯nÌk prudk˝ podle vöech rostlin, kterÈ majÌ dostateËn˝ stupeÚ podobnosti se
vzorem prysky¯nÌku, n˝brû z tÏch, kterÈ majÌ jistÈ vlastnosti, jeû byly zvoleny jako
znaky. Skrze nÏ pozn·v·me moûnost p¯ÌbuzenstvÌ a vypoËtenÌ tÏchto znak˘ je
definicÌ druhu.ì (MILL 1843, 523) Tato slova, stejnÏ jako ostatnÌ jeho sem p¯ÌsluöejÌ-
cÌ v˝klady, znÏjÌ tak rozhodnÏ, ûe z nich zcela jasnÏ slyöÌme LINN…ŸV hlas. Neboù co
dÏlal tento popisovatel druh˘ jinÈho, neû ûe vybÌral urËitÈ vlastnosti rostlin jako
znaky a jejich vypoËtenÌm pod·val definici druhu prysky¯nÌk prudk˝?
A jeötÏ na dalöÌho botanika upomÌnajÌ MILLOVA slova: na zakladatele uËenÌ
o metamorfÛze. Jak ten by udivenÏ poslouchal MILLOVY v˝klady! P¯ipomÌn·me
si jeho slova, kdyû v It·lii p¯em˝ölel o prvorostlinÏ, tzn. o vöeobecnÈm typu rost-
liny. Takov˝ typ zcela urËitÏ existuje: ÑPodle Ëeho bych pak jinak poznal, ûe tento
nebo onen ˙tvar je rostlinou, kdyby vöechny nebyly stavÏny podle jednoho
vzoru?ì A GOETHE tento vzor hledal a p¯i hled·nÌ objevil metamorfÛzu, tzn. uËenÌ
o opakov·nÌ tÈhoû typu v rostlinn˝ch org·nech. TakÈ GEOFFROY, CUVIER, DE CAN-
DOLLE, OWEN, v˘bec vöichni morfologovÈ hledali typy, aù uû druhovÈ, rodovÈ
nebo vöeobecnÏjöÌ; hledali je, tzn. byli p¯esvÏdËeni, ûe je lze nalÈzt v p¯ÌrodÏ.
Vskutku stojÌ MILL cel˝m sv˝m v˝kladem klasifikace na LINN…OVÃ stanovisku
a vϯÌ, ûe je vylepöil jen v tom, ûe p¯edpokl·dal p¯irozen˝ systÈm. Avöak pro
morfologickÈ ot·zky, kterÈ tehdy byly st¯edem biologickÈho b·d·nÌ, pro problÈ-
my metamorfÛz, homologiÌ, analogiÌ nemÏl porozumÏnÌ.
Jak to, ûe MILL ve svÈ Logice p¯ehlÈdl srovn·vacÌ anatomii? O tÈto vÏdÏ u nÏj
najdeme nanejv˝ö tu a tam pozn·mku, aËkoli p¯ece CUVIER i pro ni stanovil urËi-
tÈ logickÈ principy. D˘vodem snad je to, ûe Anglie ve t¯ic·t˝ch letech byla v bio-
logii pozadu. Morfologie byla francouzskou a nÏmeckou vÏdou a v Anglii ji pÏs-
toval pouze OWEN, jinak tam vöak kvetla zvl·ötÏ systematika. Neboù i WHEWELL
stavÌ mezi biologick˝mi obory zoologii a botaniku jako ÑklasifikaËnÌ vÏdyì na
prvnÌ mÌsto a pojedn·v· o nich mnohem podrobnÏji neû o srovn·vacÌ anatomii,
i kdyû se o ni zajÌm· daleko vÌc neû MILL. Naopak MILL, jehoû spis je pln˝ polemi-
ky s WHEWELLEM, vypustil i to m·lo ze srovn·vacÌ anatomie, co p¯in·öÌ WHEWELL.
SkuteËnost, ûe Anglie tehdy jeötÏ v podstatÏ st·la na LINN…OVÃ stanovisku, vy-
svÏtluje mnohÈ i pro n·sledujÌcÌ dobu. MILL mÏl velk˝ vliv i na kontinentÏ a pomohl
tam zatlaËit morfologii a znovu oûivit klasifikaËnÌ smÏr. TakÈ DARWIN vÏnoval nej-
podstatnÏjöÌ Ë·st svÈho z·kladnÌho dÌla linnÈovsky pojatÈmu problÈmu druhu
a pouze nÏkolik stran na konci jeho knihy pojedn·v· o morfologii a embryologii.
85
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 86
OstatnÏ MILLOVA induktivnÌ logika pod·v· zcela jinÈ pojetÌ vÏdy, neû jakÈ
tehdy vl·dlo na pevninÏ, zvl·ötÏ v NÏmecku. MILL rozumÌ indukcÌ Ñoperaci, jÌû
objevujeme a dokazujeme vöeobecnÈ soudy (vÏty)ì (1843, 5).
Jak v tÈto definici, tak i v celÈm provedenÌ dÌla vidÌme, jak MILLOVI tanul na
mysli ide·l praktickÈho pozorovatele, kter˝ nepoËÌt· s niËÌm jin˝m neû s tÌm, co
m˘ûe dok·zat druhÈmu, a kter˝ chce mÌt jasno o jednom kaûdÈm kroku, kter˝
podnik·. D˘kazy a jistota z·vÏru jsou pro nÏj hlavnÌ vÏcÌ. é·dn˝ div, ûe takovÈ
dÌlo mÏlo na p¯ÌrodovÏdce velk˝ vliv. NaturfilosofovÈ vöak mÏli zcela jinou logi-
ku. OKEN na jednom mÌstÏ pÌöe, ûe podstatou jeho metody je uchopit v˝sledky,
ÑkterÈ vyskoËÌ v hlavÏ, sami nevÌme jakì ñ to byla jeho logika. Sv˘j objev obrat-
lovÈ teorie lebky popisuje takto: naöel v lese srnËÌ lebku: ÑZvedl jsem, obr·til,
prohlÈdl a bylo to. Je to p·te¯, projelo mi jako blesk cel˝m tÏlem, a od tÈ doby je
lebka p·te¯Ì!ì (podle ECKER 1880, 13)
Podobn˝m zp˘sobem popisoval sv˘j objev tÈto teorie i GOETHE. Naturfiloso-
f˘m bylo zn·mo, ûe novÈ myölenky nevznikajÌ, kdy se n·m zlÌbÌ, ûe jako vöech-
no novÈ p¯ich·zejÌ z nezn·m˝ch hloubek ñ a proto na nÏ ËÌhali, aû p¯ijdou. Proto
filosofovÈ onÈ doby ñ KANT, SCHELLING, SCHOPENHAUER ñ tolik p¯em˝öleli
o genialitÏ: vÏdÏli, ûe kaûd· nov· myölenka je geni·lnÌm Ëinem. Avöak m·lo se
nam·hali s dokazov·nÌm a spolÈhali se na temnÈ sÌly lidskÈ duöe, kter· se d· p¯e-
svÏdËit nÏËÌm jin˝m neû d˘kazy. Z dÏjin bylo lze uvÈst spoustu doklad˘ pro
pojetÌ, podle kterÈho nejjasnÏjöÌ vedenÌ d˘kaz˘ mnohdy niËeho nedos·hlo
a faleönÈ dokazov·nÌ mÏlo velk˝ vliv. Vûdyù z·zraky jsou faleön˝m d˘kazem,
a p¯esto potvrzovaly spr·vn· uËenÌ, a pro selekËnÌ teorii naopak byly uvedeny
tisÌce jasn˝ch d˘kaz˘, a p¯ece byla nespr·vn·. NaturfilosofovÈ vÏdÏli, ûe jasnost
a pravda nejsou vûdycky totÈû. Neboù kaûd· pravda vznik· nejprve jako nejasn·
myölenka, pravda vûdycky p¯edch·zÌ d˘kazu. Jak by jinak bylo moûno zd˘vod-
Úovat pravdu nespr·vn˝mi d˘kazy? Jak by pak bylo moûnÈ, ûe jednotlivec vϯÌ
nÏËemu jinÈmu neû jeho okolÌ?
Avöak pustil jsem se do polemiky s MILLEM, mÌsto abych referoval objektivnÏ.
PodceÚov·nÌ logiky a metody v˘bec vedlo naturfilosofy na scestÌ. NenÌ-li meto-
da vöÌm, je jistÏ podstatnou Ë·stÌ vÏdy, a proto byl MILL pochopitelnÏ doporuËo-
v·n jako protilÈk na naturfilosofii. To, ûe MILL zamÏÚuje psychologick˝ problÈm,
jak p¯ich·zÌme na novÈ myölenky, s dost ploch˝m n·vodem, jak je m·me objevo-
vat, se tehdy p¯ehlÈdlo.
Zn·zornÏme zvl·ötnost MILLOVY logiky jeötÏ na jednom p¯ÌkladÏ. Na jednom
mÌstÏ pojedn·v· o rozdÌlu mezi indukcÌ a niûöÌ logickou operacÌ, kterou naz˝v·
ÑkoligacÌì: je to spojenÌ nÏkolika fakt v jeden celek. Podle MILLA bylo koligacÌ,
kdyû KEPLER spojil jednotliv· pozorov·nÌ obÏhu planety Mars v pozn·nÌ, ûe Mars
opisuje okolo Slunce eliptickou dr·hu (MILL 1843, 20). IndukcÌ bylo teprve NEW-
TONOVO uËenÌ, ûe obÏh vznikl p˘sobenÌm okamûitÈ a dost¯edivÈ sÌly na planetu.
V tomto MILLOVÃ n·zoru vystupuje jeho velk· ˙cta ke kauzalitÏ. Vöechny jeho
d˘leûitÈ logickÈ operace usilujÌ o pozn·nÌ p¯ÌËin: ÑZe vöech pravd vztahujÌcÌch
86
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 87
se na p¯ÌrodnÌ jevy jsou ty, kterÈ se vztahujÌ na ¯·d v n·slednosti, pro n·s nejcen-
nÏjöÌ. Na jejich znalosti je zaloûena kaûd· anticipace budoucÌch vÏcÌ a kaûd· moc
p˘sobit na tyto vÏci k naöemu prospÏchu.ì (MILL 1843, 45) MILL byl p¯ece synem
anglickÈho n·roda, kter˝ zplodil HUMA p¯em˝ölejÌcÌho o p¯ÌËinnosti, synem prak-
tickÈho n·roda, kter˝ chce ovl·dat p¯Ìtomnost a p¯ipravit p¯Ìznivou budoucnost.
Avöak p¯Ìklad gravitaËnÌho z·kona MILL nezvolil vhodnÏ, neboù NEWTON
v˘bec nemohl objevit p¯ÌËiny obÏhu planety kolem Slunce. P¯ÌËiny nelze uhod-
nout, n˝brû jen zkusit, a bylo by t¯eba b˝t p¯i tom, kdyû se ZemÏ pr·vÏ zaËala ot·-
Ëet, abychom mohli ¯Ìci, zda bylo ot·ËenÌ d˘sledkem dost¯edivÈ a okamûitÈ sÌly.
Dnes, kdy se ZemÏ uû ot·ËÌ, je tÏûko h·dat, jak se to vlastnÏ stalo, kdyû p¯ece
podle element·rnÌch logick˝ch pravidel mohlo mÌt nekoneËnÏ mnoho p¯ÌËin
stejn˝ d˘sledek ñ a tak byl NEWTONŸV objev takÈ jen koligacÌ. NEWTON pouze
spojil pozorov·nÌ pad·nÌ p¯edmÏt˘ na naöÌ Zemi s pohybem planet a uk·zal, ûe
obojÌ se ¯ÌdÌ stejn˝m pravidlem. OdmÌtal tedy pr·vÏ to, co mu MILL chce p¯iËÌst
za z·sluhu, totiû hledat p¯ÌËinu gravitace.
VelkÈ objevy byly dosud vûdycky jen koligacÌ, kterÈ si MILL m·lo cenil: KO-
PERNIK, ARCHIM…D…S, KEPLER ani ROBERT MAYER neobjevili û·dnÈ p¯ÌËiny, n˝brû
spojili fakta v novÈ pojmy. Teprve modernÌ ot·zky jako p¯edpovÌd·nÌ poËasÌ,
hygienickÈ p¯edpisy, vÌra v pokrok lidstva jsou indukcemi.
VÏnovali jsme MILLOVI hodnÏ prostoru, protoûe jeho logika je logikou darwi-
nismu a jeho dÌlu nov· biologick· vÏda vdÏËÌ za p¯ÌznivÈ p¯ijetÌ. Vskutku aû
dodnes vl·dne pevnÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe koligace, tzn. novÈ pojetÌ vÏcÌ, neznamen·
nic, n˝brû ûe je nutno vyhled·vat p¯ÌËiny. Kdyû vyöla DARWINOVA kniha, MILL
pochv·lil jejÌ logiku, a pr·vem, neboù MILLŸV n·zor na podstatu kauzality se kryl
s DARWINOV›M v˝kladem druh˘. ÑPokud jde o vöeobecn˝ z·kon kauzality, zd·
se, ûe kdysi jistÏ byla doba, v nÌû nebylo moûno potvrzovat univerz·lnÌ vl·du
tohoto z·kona a celÈ p¯Ìrody stejnÏ spolehliv˝m zp˘sobem jako dnes. Byla doba,
kdy se mnohÈ p¯ÌrodnÌ jevy jistÏ jevily jako svÈhlavÈ, nepravidelnÈ a ne¯ÌzenÈ
z·kony nebo ûe nejsou st·l˝mi n·sledky p¯ÌËin. V onom ranÈm stadiu lidskÈho
vÏdÏnÌÖ p¯esvÏdËenÌ, ûe p¯ÌrodnÌ jevy majÌ nemÏnnÈ z·kony a pravidelnÏ
n·sledujÌ po jin˝ch, p¯edch·zejÌcÌch p¯ÌrodnÌch jevech, vznikalo jen pozvolna.ì
(MILL 1843, 334, 336)
Stejn˝m zp˘sobem, jak˝m se zde vysvÏtluje p˘vod kauzality, bude DARWIN
vykl·dat p˘vod zv̯at, ËlovÏka, mravnosti.
87
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 88
I
Srv. zvl. Mechaniku v˝stavby tvar˘, LOTZE 1852.
II
Podle ˙vodu k nÏmeckÈmu p¯ekladu MILLOVY Logiky, 1849.
88
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 89
I
Srv. millovsk˝ v˝klad z·vÏr˘ v HELMHOLTZ 1896, 581, s n·sledujÌcÌm racionalistick˝m pojetÌm
p¯ÌËiny (tamtÈû, 592). ée HELMHOLTZ nebyl v pojetÌ kauz·lnÌho vztahu d˘sledn˝, poznamen·v·
i VOLKMANN 1896, 158.
II
FECHNER 1851; Srv. tÈû LASSWITZ 1896.
89
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 90
7.3. MaterialistÈ
Materialismus 19. stoletÌ vznikl na nÏmeckÈ p˘dÏ jako protiklad naturfilosofie.
K obratu doölo ve filosofii i ve vÏdÏ z·roveÚ. Ve filosofii ozn·mili odvrat od idea-
lismu HEGELŸV û·k L. FEUERBACH (1804ñ1872) a D. F. STRAUSS (1808ñ1874). V bio-
logii se vöichni v˝znamnÌ û·ci J. M‹LLERA stali oporou ne-li materialistickÈho, pak
aspoÚ mechanistickÈho pojetÌ ûivota. FEUERBACHŸV û·k, fyziolog J. MOLESCHOTT,
popularizoval v NÏmecku p¯esvÏdËenÌ, ûe organismus je jen stroj, kter˝ pracuje
podle p¯ehledn˝ch chemick˝ch a mechanick˝ch z·kon˘, a jeötÏ neomalenÏji ö̯il
tuto vÌru L. B‹CHNER, jehoû zn·m˝ spis SÌla a l·tka (1855) se stal v öedes·t˝ch
a sedmdes·t˝ch letech biblÌ pro ty, kte¯Ì vϯili v hmotu.
Z tÏchto materialistick˝ch knih se oz˝vala radik·lnÌ n·lada, kter· naöla poli-
tick˝ v˝raz v roce 1848.I Aù byl jejich pozitivnÌ obsah jak˝koli, jejich boj proti cÌr-
kvÌm, jejich otev¯en· ¯eË, odvaha st·hnout vÏdu z abstraktnÌho ûivota do kaûdo-
dennÌho z·pasu mÌnÏnÌ byla zdrav˝m Ëinem. V jednom ohledu se toto hnutÌ
podstatnÏ liöilo od francouzskÈho materialismu 18. stoletÌ. V tÈ dobÏ se bojovalo
pomocÌ rozumu a astronomie proti v̯e v z·zraky, proti cÌrkevnÌmu uËenÌ o duöi,
proti v̯e v boûskou proz¯etelnost: VOLTAIRE a NEWTON tehdy byli nejv·ûnÏjöÌmi
bojov˝mi prost¯edky. TeÔ se pohled obracel k nauk·m o ûivotÏ, r·zem byli vöichni
velcÌ materialistÈ biology: KARL VOGT byl zoolog, B‹CHNER lÈka¯, MOLESCHOTT
fyziolog, DARWIN a HAECKEL vyst¯Ìdali NEWTONA a VOLTAIRA.
Materialistick˝m heslem bylo, ûe ËlovÏk je pouze pozemskou bytostÌ, Ñplo-
dem zemÏì jako zv̯ata, a neölo se daleko pro obrazy tÈto myölenky. Ñ»lovÏk je,
co jÌì, Ñbez fosforu nenÌ myölenkyì, Ñmozek vyluËuje myölenky jako ledviny moËì
a je-li v˘bec nad ZemÌ nÏjak˝ vl·dce, je to jen Slunce; stvo¯ilo n·s, ûivÌ n·s a po-
hybuje n·mi. ÑJsme dÏti Slunce,ì k·zal B‹CHNER (Fragmente aus der Naturwissen-
schaften, 564).II Slunce, jehoû vöemohoucnostÌ je vöeobecn· gravitace, jehoû moud-
rostÌ je zachov·nÌ energie, vÏËnostÌ hmota. Jak˝ div, ûe Ëten·¯i byli p¯esvÏdËeni,
ûe tyto vÏty obsahujÌ konkrÈtnÏjöÌ pravdy neû vÏty naturfilosofickÈ, podle nichû
jsou pohlavnÌ org·ny mozkem, duöe svÏtlem a svÏt vznik· samoplozenÌm vyvo-
lan˝m Bohem?
B‹CHNER, VOGT a MOLESCHOTT p¯edstavujÌ jen extrÈm proudu, kter˝ v mÌrnÏjöÌ
formÏ v öedes·t˝ch a sedmdes·t˝ch letech naöel tak vöeobecn˝ ohlas, jako kr·tce
p¯edtÌm naturfilosofie. Je pravda, ûe vÏtöina se vyh˝bala n·zvu materialismus,
s·m B‹CHNER naz˝val svou filosofii pouze Ñrealismemì ñ ale co je po jmÈnu! VÌra,
ûe ûivot je nÏco svÈr·znÈho, nÏco, co stojÌ nad neûivou p¯Ìrodou, byla tehdy d·na
do klatby jako nauka ˙dajnÏ teologick· a heslo o chemicko-fyzik·lnÌm a mechanic-
kÈm z·kladu ûivotnÌch pochod˘ se stalo nejmÌrnÏjöÌm v˝razem vÏdeckÈho p¯e-
I
O bou¯liv˝ch dnech roku 1848 na berlÌnskÈ univerzitÏ vypr·vÌ R. VIRCHOW ve svÈ ¯eËi o J.
M‹LLEROVI (VIRCHOW 1858b, 48).
II
P¯esnou citaci tohoto odkazu se n·m nepoda¯ilo dohledat. (Pozn. vyd.)
90
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 91
svÏdËenÌ. Nelze uvÈst vöechny, kte¯Ì holdovali takov˝m myölenk·m. ÿekne se, ûe
lepöÌ duchovÈ materialismus zavrhovali: p¯Ìkladem bude E. DU BOIS REYMOND,
kter˝ svou ¯eËÌ o HranicÌch p¯ÌrodovÏdeckÈho pozn·nÌ (1872) vzbudil pohoröenÌ u p¯Ì-
vrûenc˘ sÌly a hmoty, kdyû prohl·sil, ûe materialismus nedostaËuje pro v˝klad
mnoha jev˘, zvl·ötÏ psychick˝ch. Ne¯ekl vöak t˝û DU BOIS, ûe Ñanalytick· mecha-
nika dosahuje aû k problÈmu osobnÌ svobodyì (1848)? Ne¯ekl v tÈûe ¯eËi, v nÌû se
od¯ekl materialist˘, ûe poznat p¯Ìrodu znamen· tolik, co p¯evÈst zmÏny v p¯ÌrodÏ
na pohyby atom˘? HELMHOLTZ, FECHNER, LOTZE, PREYER, NƒGELI, HAECKEL, VIR-
CHOW, A. LANGE, DARWIN, T. H. HUXLEY (srv. zvl·ötÏ jeho studii 1894, 130), SPENCER,
G. JAEGER, SCHLEIDEN, SCHWANN, ti vöichni byli buÔ vÏdom˝mi mechanicisty, nebo
aspoÚ nemÏli nic, co by se proti mechanicismu dalo postavit. Jejich n·zory p¯eöly
do v˝vojov˝ch teoriÌ, a teprve tehdy, kdy se darwinismus zaËal rozpadat, zaËalo se
takÈ opouötÏt p¯esvÏdËenÌ, ûe ûivot je hrou sloûitÈho stroje.
91
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 92
I
Protoûe COMTE ve svÈ filosofii spojoval n·zory CUVIEROVY a LAMARCKOVY, st·la by za zkoum·-
nÌ ot·zka, jak CUVIER ovlivnil sociologickÈ teorie.
92
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 93
po dlouhÈm z·pase s nouzÌ z¯ekl svÈho ûivotnÌho ide·lu, vÏdy (kterou ostatnÏ
vûdycky pÏstoval jen soukromÏ), aby se vÏnoval vyööÌmu cÌli, zboûnÈmu ûivotu.
Tak se stalo, ûe jeho vÏdeckÈ pr·ce vyöly teprve 57 let po jeho smrti. LÈka¯ STAHL
postavil proti kartezi·nskÈmu n·zoru o mechanismu ûivota svou vitalistickou
filosofii ne proto, aby podpo¯il pokrok vÏdy, n˝brû proto, ûe DESCARTOVA teorie
neodpovÌdala jeho p¯ÌsnÏ protestantskÈmu pojetÌ ûivota.
Toto individualistickÈ pojetÌ vÏdy, aË v mÌrnÏjöÌ formÏ, vl·dlo jeötÏ v 18. a v prv-
nÌ polovinÏ 19. stoletÌ. Podle nÏho se vztah uËence k vÏdÏ neliöÌ od vztahu b·snÌ-
ka k umÏnÌ: vÏda spoËÌv· v individu·lnÌ genialitÏ uËence, poezie v individuali-
t·ch poetick˝ch.
Kr·sn˝ styl a elegance myölenek, o kterou se snaûili francouzötÌ p¯ÌrodovÏdci,
byla na jednÈ stranÏ jen v˝razem onoho p¯esvÏdËenÌ; na druhÈ stranÏ vöak byla
takÈ v˝sledkem ˙silÌ uplatnit vÏdu ve spoleËnosti. BUFFON, VICQ DíAZYR, CUVIER,
FLOURENS, C. BERNARD, vöichni byli spisovateli vybrouöenÈho stylu. V NÏmecku
se p¯ÌrodovÏdci pokouöeli p˘sobit na ve¯ejnost naturfilosofiÌ, avöak jejÌ tÏûk˝
styl i ˙silÌ o originalitu opÏt ukazujÌ na starÈ p¯esvÏdËenÌ o nep¯ÌstupnÈ uzav¯e-
nosti uËencovÏ.
S ˙padkem naturfilosofie a vlivem COMTOV›M a MILLOV›M se objevil ide·l
neosobnÌ vÏdy. Rostl respekt k vöeobecnosti, ub˝valo vyzdvihov·nÌ individua;
i vÏda podlehla tomuto proudu. Slovo uËenec, kterÈ znamenalo ËlovÏka, jemuû
byl cizÌ dennÌ ruch a jenû ûil jen pro svÈ vÏdeckÈ ot·zky, o kterÈ se jeho okolÌ ne-
zajÌmalo, dost·valo v˝smÏönou chuù. Hrdinou dne se stal badatel, ËlovÏk, kter˝
rozmnoûuje vÏdu pot¯ebnou pro lidstvo.
N·zor, ûe jednotlivec m· svou individualitu obÏtovat spoleËnosti, se rozö̯il
po celÈ EvropÏ a po vöem vzdÏlanÈm svÏtÏ. V Rusku se projevil jako boj nihilis-
t˘ proti p¯eceÚov·nÌ kr·snÈ literatury, vylÌËen˝ tak pÏknÏ v TURGENÃVOVÃ dÌle
OtcovÈ a synovÈ, a jeötÏ pozdÏji musel TURGENÃV, tento jemn˝ a do sebe uzav¯en˝
pozorovatel, ustoupit p¯ed TOLST›M, apoötolem dav˘. V NÏmecku se od naturfi-
losofie, kter· se pyönila tÌm, ûe jÌ nikdo nerozumÌ, p¯eölo k popularizujÌcÌmu
materialismu, od aristokratickÈho HUMBOLDTA k demokratickÈmu HAECKELOVI.
Ve Francii dostaly novÈ smÏry jako vûdy nejradik·lnÏjöÌ v˝raz: ÑB·snÌci a umÏlci
p¯evezmou v lidstvu roli zpÏv·k˘ v kostele nebo tambor˘ ve vojsku. Neû·d·me
od nich jejich dojmy individu·lnÌ, n˝brû naöe.ìI
Anglick˝m vlivem dos·hlo popularizov·nÌ vÏdy rozmachu. V Anglii vÏda ne-
byla ani omezena na katedry jako v NÏmecku, ani nebyla Ë·stÌ kr·snÈ literatury
jako ve Francii, spÌöe si zachovala co nejvÌc ze svÈho starobylÈho r·zu, protoûe
byla pÏstov·na pro uspokojenÌ individu·lnÌ pot¯eby badatele. DARWIN byl sou-
krom˝m badatelem, stejnÏ tak WALLACE, SPENCER, MILL, ROMANES ani GALTON
nebyli profesory, coû jejich vÏdeck˝m pracÌm prop˘jËilo zvl·ötnÌ praktickou
ûivotnÌ svÏûest. Kdyû v NÏmecku nastala reakce proti naturfilosofii, poukazova-
I
Tato PROUDHONOVA slova uv·dÌm podle JULEVILLE 1899, 10n.
93
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 94
94
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 95
»·st druh·
ROZMACH DARWINISMU
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 96
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 97
8. kapitola
P¯Ìchod darwinismu
97
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 98
I
Cenu dostal A. F. SPRING roku 1838.
98
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 99
VZNIK DARWINISMU
na embryologiÌ, kter· lÈpe dovede uchopit ûivot v jeho podstatÏ tÌm, ûe lÌËÌ
vznik, v˝voj a z·nik tÏla: modernÌm se stal embryolog BAER.
Dokladem n·zorovÈ promÏny je novÈ pojetÌ obratlovÈ teorie lebky. Na myölen-
ku, ûe lebka je vybudov·na podle stejnÈho pl·nu jako p·te¯, p¯iöel jako prvnÌ
GOETHE v roce 1790 a na zaË·tku 19. stoletÌ tuto teorii mnozÌ novÏ rozvÌjeli a r˘z-
n˝m zp˘sobem vyjad¯ovali. NÏkte¯Ì mÏli za to, ûe cel· lebka je jen jednÌm obrat-
lem, GOETHE rozliöoval v lebce t¯i a pozdÏji öest obratl˘, OKEN öel do extrÈmu,
neboù n·zor, ûe cel· p·te¯ vËetnÏ lebky je sloûena ze sam˝ch obratl˘, vyj·d¯il
v˝rokem ÑCel˝ ËlovÏk je jen obratel!ì (OKEN 1807, 5).
GEOFFROY öel jeötÏ d·l a dokazoval, ûe i hmyzÌ tÏlo je sloûeno z obratl˘, jenûe
ty jsou vnÏ a org·ny jsou uloûeny uvnit¯. JinÌ, jako C. G. CARUS, holdovali jeötÏ
fantastiËtÏjöÌm myölenk·m. To vöe byly jen variace na tÈma, ûe idea obratle se
opakuje v nejrozmanitÏjöÌch Ë·stech tÏla. Tito morfologovÈ si ovöem nep¯edsta-
vovali, ûe ve vöech Ë·stech p·te¯e a lebky se opakuje zcela urËit˝ obratel, n˝brû
to p¯edpokl·dali jen o vöeobecnÈm pl·nu obratle. GOETHOV›MI slovy, identickÈ
Ë·sti tv˘rËÌ (vit·lnÌ) sÌla rozmanitÏ p¯etv·¯Ì podle urËitÈho schÈmatu.
P¯iöel vöak T. H. HUXLEY, mladöÌ anatom vychovan˝ ve v˝vojov˝ch idejÌch
BAEROV›CH, a zaËal s obratlovou teoriÌ lebky, kterou v Anglii zast·val OWEN,
polemizovat. PopÌral ji z embryologick˝ch d˘vod˘, neboù tvrdil, ûe na zaË·tku
v˝voje je sice lebka segmentovan· jako z·rodek pozdÏjöÌ p·te¯e, ûe se vöak lebka
a p·te¯ vyvÌjejÌ z tohoto podobnÈho zaË·tku odliön˝mi cestami (HUXLEY 1859).
HUXLEYHO n·zor nebyl vyvr·cenÌm GOETHOVA uËenÌ, nebyl nikterak vhodnÏjöÌm
pochopenÌm tÈûe myölenky, jasnÏ vöak ukazuje, jak se Ëasy zmÏnily, jak na mÌsto
vÌry v pl·n nastoupila vÌra ve v˝voj. Sice ölo zatÌm jen o embryon·lnÌ v˝voj, avöak
nechybÏlo mnoho a slovo dostalo öiröÌ smysl, smysl historickÈho v˝voje, evoluce.
Vedle embryologie rostla vöak i ˙cta k paleontologii, vÏdÏ o dÏjin·ch tvorstva.
CUVIER jeötÏ poËÌtal paleontologii ke geologii, BLAINVILLE ji uû postavil do blÌz-
kosti zoologie, neboù, snad pod vlivem LAMARCKOV›M, uv·dÏl vym¯el· zv̯ata
v jednÈ ¯adÏ se ûijÌcÌmi. Paleontologick˝ch znalostÌ rychle p¯ib˝valo a kolem
poloviny stoletÌ uû v NÏmecku vych·zely popul·rnÌ spisy s charakteristick˝m
n·zvem DÏjiny tvorstva. P¯ipravovaly p˘du pro historickÈ pojetÌ svÏta organis-
m˘. V pades·t˝ch letech paleontologie tak kvetla, ûe C. VOGT (1851) rozliöoval t¯i
d˘leûitÈ smÏry tehdejöÌ zoologie: 1. paleontologii, 2. morfologii dneönÌch zv̯at,
3. embryologii. Paleontologii tedy kladl na prvnÌ mÌsto.
Bylo vöak takÈ mnoho v˝znamn˝ch biolog˘, kte¯Ì se nejen dot˝kali myölenky
historickÈho v˝voje p¯Ìrody, n˝brû uû vÏdÏli, ûe v˝vojovÈ ot·zky jsou nejhlub-
öÌm problÈmem biologie. MÌsto mnoha uvedu jedin˝ p¯Ìklad, zato v˝mluvn˝.
C. E. V. BAER, n·m uû zn·m˝ embryolog, p¯edn·öel v roce 1833 na tÈma Vöeobec-
n˝ p¯ÌrodnÌ z·kon v kaûdÈm v˝vojiI o tom, ûe ot·zka stvo¯enÌ je z·kladnÌm problÈ-
I
V jinÈm Ël·nku (1859) BAER dovozuje, ûe vöichni lidÈ vznikli z jedinÈho lidskÈho p·ru, a tvrdÌ
v souvislosti s tÌm, ûe i u zv̯at mohly r˘znÈ druhy vzniknout z jednÈ p˘vodnÌ formy.
99
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 100
I
Nese n·zev: Evam ante Adamum creatam fuisse sive de quodam communi apud Mosen et
Hesiodum errorem circa creationem generis humani. ILLGENŸV Zeitschr. f¸r hist. Theologie 1840,
10, 61.
100
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 101
VZNIK DARWINISMU
101
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 102
8.3. Vestiges
V roce 1844 vzbudila pozornost liter·rnÌ Anglie broûura, v nÌû pod n·zvem Vestiges
of the natural History of Creation (Stopy p¯Ìrodopisu stvo¯enÌ; CHAMBERS 1844) vyslovu-
je anonymnÌ autor hypotÈzy o v˝voji svÏta a zv̯at. Za autora b˝v· prohlaöov·n
R. CHAMBERS (1802ñ1871), populariz·tor, dÏjepisec a cestovatel, kter˝ mÏl jistÈ
geologickÈ znalosti, jinÌ p¯ipisujÌ broûuru jeho ûenÏ; v roce 1884 vyöel spis ve dva-
n·ctÈm vyd·nÌ uû s CHAMBERSOV›M jmÈnem. V˝voj svÏta organism˘ pr˝ zah·jila
boûsk· proz¯etelnost. éivot vznikl Ñchemicko-elektrick˝m pochodemì: nap¯ed
z·rodeËnÈ buÚky, z nichû byly skokem plozeny novÈ a novÈ formy, a ty se vyvÌjely
k dokonalejöÌm stupÚ˘m. JeötÏ dnes vidÌme nÏco analogickÈho v promÏn·ch
u med˙z, tasemnic a hmyzu. Lze uvÈst i fakta na d˘kaz druhov˝ch promÏn: podle
jednÈ autority se kdysi kdesi promÏnily houby v ¯asy, pöenice a oves v ûito, zob·k
krkavce se zk¯ivil jako u k¯ivonosky a dom·cÌ prase m˘ûe opÏt zdivoËet. ZmiÚujÌ
se jak vym¯elÈ, tak ûijÌcÌ p¯echodnÈ formy, jako plazi, kte¯Ì tvo¯Ì p¯echod mezi ryba-
mi, hady a krokod˝ly. Ryby kruho˙stÈ jsou p¯echodem mezi Ëervy, ostnokoûci, hla-
vonoûci a rybami; na ËlovÏka upomÌn· û·ba, delfÌn, lenochod, netop˝r, opice. »lo-
vÏk pravdÏpodobnÏ vznikl z nÏjakÈ velkÈ û·by, kter· pozdÏji vym¯ela. Autor takÈ
p¯ipomÌn· domnÏl˝ paralelismus embryon·lnÌho, systematickÈho a paleontologic-
kÈho v˝voje, v˝znam zakrnÏl˝ch org·n˘ a anatomickou sp¯ÌznÏnost zv̯at.
I
1881. Srv. zvl. dopis MANTELLOVI (1827) a HERSCHELOVI (1836).
102
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 103
VZNIK DARWINISMU
Tato teorie vzbudila senzaci; dÌlo se za t¯i roky doËkalo öesti vyd·nÌ a v roce
1853 vyölo uû po des·tÈ. C. VOGT je p¯eloûil do nÏmËiny, a i tento p¯eklad se
doËkal dvou vyd·nÌ. U odbornÌk˘ sice naivnosti tÈto teorie vzbudily pohoröenÌ,I
ale horlivÏ knihu Ëetli; je jistÈ, ûe WALLACE (a jeho p¯Ìtele BATESE) dovedla k ˙va-
h·m o vzniku druh˘ (1848). Zd· se, ûe spis mÏl vliv i na DARWINA, neboù v roce,
kdy vyöel, zanesl DARWIN poprvÈ svÈ n·zory o vzniku druh˘ na papÌr a sdÏlil je
p¯·tel˘m.II
I
ÑKaûdÈ slabÈ mÌsto tohoto dÌla kritici s nemilosrdnou p¯ÌsnostÌ pran˝¯ovali. Dr·ûdila je jeho
popularita,ì poznamen·v· CH. LYELL o Vestiges ve sv˝ch Principles of Geology (LYELL 1830-32,
vyd. X, dÌl II, 274). K tÏmto kritik˘m pat¯ili i HUXLEY a geolog SEDGWICK.
II
F. DARWIN pÌöe v biografii svÈho otce: ÑOtc˘v v˝tisk Vestiges nese zn·mky peËlivÈho studia,
a na konci je p¯iöpendlen dlouh˝ seznam podtrhan˝ch mÌst.ì Tam se takÈ poznamen·v·, ûe
autorstvÌ dÌla se nÏkdy p¯ipisuje DARWINOVI.
III
Pozn. vyd.: P¯ekl·d·me z anglickÈho origin·lu Life of Huxley, z internetovÈ verze, kde nenÌ
ud·na p˘vodnÌ paginace.
103
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 104
HERBERTA SPENCERA, s nÌmû jsem se sezn·mil tuöÌm roku 1852 a nav·zal p¯·tel-
stvÌ, kterÈ k mÈmu potÏöenÌ nebylo nikdy p¯eruöeno. PoËetnÈ a dlouhÈ byly
z·pasy, kterÈ jsme vedli na toto tÈma. Avöak ani p¯Ìtelova vz·cn· dialektick·
obratnost, ani bohatost vhodn˝ch doklad˘ mne neodpudily od mÈho agnostic-
kÈho stanoviska. Ö
V onÈ dobÏ jsem jeötÏ nikdy ani neslyöel o TREVIRANOVÃ Biologii, pozornÏ jsem
vöak studoval LAMARCKA a Ëetl jsem peËlivÏ Vestiges; ale û·dnÈ z obou dÏl mi
ned·valo dobr˝ d˘vod, abych se vzdal svÈho negativnÌho a kritickÈho stanovis-
ka. Pokud jde o Vestiges, musÌm doznat, ûe kniha mÏ prostÏ dr·ûdila ohromnou
nevÏdomostÌ a zcela nevÏdeck˝m duchem, kter˝ autor projevoval. Pokud na
mne v˘bec mÏla nÏjak˝ vliv, naladila mne proti evoluci; a jedin· kritick· recen-
ze, kv˘li kterÈ mne kdy tr·pilo svÏdomÌ pro jejÌ zbyteËnou tvrdost, je ta, kterou
jsem napsal pod onÌm dojmem o Vestiges. Ö Pokud jde o Philosophie zoologique,
nenÌ v˝tkou LAMARCKOVI, kdyû se ¯ekne, ûe v˝klad ot·zky druh˘ v onom dÌle,
asi v roce 1803, byl ûalostnÏ hluboko pod ˙rovnÌ znalostÌ o p˘l stoletÌ pozdÏjiÖ
NevϯÌm, ûe jak˝koli nestrann˝ zpravodaj, kter˝ dnes Ëte Philosophie zoologique
a kter˝ m· po ruce LYELLOVU ostrou a ˙Ëinnou kritiku (publikovanou tak brzy,
v roce 1830), bude mÌt sklon p¯iznat LAMARCKOVI o mnoho vyööÌ mÌsto v zaloûe-
nÌ biologickÈho v˝voje, neû jakÈ si s·m BACON p¯ipisuje s ohledem na fyzik·lnÌ
vÏdy vöeobecnÏ ñ buccinator tantum.
P¯ed kr·tk˝m Ëasem jsem znovu Ëetl prvnÌ vyd·nÌ Principles of Geology. Kdyû
uv·ûÌm, ûe tuto obdivuhodnou knihu mÏli vöichni skoro t¯icet let k dispozici a ûe
kaûdÈmu Ëten·¯i s bÏûnou inteligencÌ oz¯ejmuje velik˝ princip a velik˝ fakt ñ prin-
cip, ûe minulost je t¯eba vykl·dat z p¯Ìtomnosti, nelze-li dok·zat dobrÈ d˘vody pro
opak, a fakt, ûe û·dnÈ takovÈ d˘vody najÌt nelze, aû kam naöe znalosti o minul˝ch
dÏjin·ch naöÌ ZemÏ sahajÌ ñ, nemohu nevϯit, ûe LYELL byl nejd˘leûitÏjöÌm autorem,
kter˝ pro mne i pro jinÈ upravoval cestu k DARWINOVI. Neboù d˘sledn˝ uniformis-
mus vyûaduje v˝voj jak v organickÈm, tak v anorganickÈm svÏtÏ. Vznik novÈho
druhu jin˝mi neû obvykl˝mi silami by byl mnohem vÏtöÌ ,katastrofouë, neû je kte-
r·koli z tÏch, kterÈ LYELL tak ˙spÏönÏ vylouËil ze st¯ÌzlivÈ geologickÈ spekulace.29
Jak uû jsem ¯ekl, myslÌm, ûe vÏtöina z m˝ch souËasnÌk˘, kte¯Ì o tomto p¯ed-
mÏtu v·ûnÏ p¯em˝öleli, byli p¯ibliûnÏ v tÈmû duöevnÌm stavu jako j·: velmi
naklonÏni tomu, zvolat na mojûÌöovce i evolucionisty ÇMor na oba vaöe domy!ë
a p¯ipraveni odvr·tit se od nekoneËn˝ch a nepochybnÏ neplodn˝ch diskusÌ
a oddat se pr·ci na plodn˝ch polÌch ovϯiteln˝ch fakt˘.ì
Toto HUXLEYHO vzpomÌn·nÌ je velmi cennÈ, protoûe ukazuje, jak ûiv˝ byl z·jem
o tuto ot·zku, jak k nÏmu p¯ispÏly i Vestiges, a slyöÌme takÈ HUXLEYHO up¯ÌmnÈ
p¯izn·nÌ, ûe to nebylo stvo¯enÌ, co se mu zd·lo vÏdecky nep¯ijatelnÈ, a ûe se na
Pentateuch i na evolucionisty dÌval stejnÏ zvysoka. Jak se pozdÏji rozzlobil na
OWENA a K÷LLIKERA, kdyû si totÈû dovolili v˘Ëi DARWINOVI!
MÈnÏ objektivnÌ, avöak pro svou subjektivnost tÌm v˝mluvnÏjöÌ jsou vzpo-
mÌnky SPENCEROVY. Ve svÈ autobiografii vypr·vÌ, jak ho otec vedl ke zvyku pt·t
104
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 105
VZNIK DARWINISMU
105
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 106
I
Literatura: R˘znÈ DARWINOVY p¯edch˘dce uv·dÏjÌ zvl·ötÏ n·sledujÌcÌ auto¯i: CH. DARWIN s·m
v prvnÌ kapitole Vzniku druh˘; E. HAECKEL 1868b, 1882; QUATREFAGES 1870; OSBORN 1896; FENIZIA
1901; PERRIER 1886; POTONI… 1881; WETTERHAHN 1885; ZELLER 1878; DACQU… 1903.
106
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 107
9. kapitola
Charles Darwin 31
I
Pozn. vyd.: viz 1. dÌl tohoto spisu, kap. 14.
II
Nic nenamÌtal k charakteristice E. KRAUSEHO v biografii jeho dÏdeËka: ÑSystÈm ERASMA DARWI-
NA byl s·m o sobÏ v˝znamn˝m p¯edstupnÏm pozn·nÌ, kterÈ n·m otev¯el jeho vnuk, ale chtÌt jej
v naöich dnech oûivit ñ a zaznamenali jsme zcela v·ûn˝ pokus ñ to svÏdËÌ o myölenkovÈ slabo-
sti a duchovnÌm anachronismu, kter˝ nelze nikomu z·vidÏt.ì PodrobnÏji o tÏchto slovech
a podnÏtu k nim viz KRAUSE 1885, 185.
107
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 108
108
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 109
CHARLES DARWIN
109
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 110
¯adou, zatÌmco potravy p¯ib˝v· pouze aritmeticky. Proto nutnÏ vznik· nedosta-
tek potravy, hlad, nemoci, nutnost p¯Ìliö tÏûkÈ pr·ce, nedostateËn· v˝ûiva dÏtÌ,
p¯eplnÏnÈ byty, v·lky, ne¯esti vöeho druhu atd. NynÌ se vyvodÌ praktick˝ z·vÏr:
aby bylo lidstvo öùastnÈ, musÌ jednotlivec omezit sv˘j pud po rozmnoûov·nÌ.
ätÏstÌ lidstva se tak st·v· regulativem pro p¯Ìliö silnou expanzi jednotlivce.
MALTHUSOVY v˝klady podnÌtily mnoho diskusÌ a roku 1834 ovlivnily ˙pravu
anglickÈho chudinskÈho z·konod·rstvÌ.
Ve t¯ic·t˝ch letech dos·hlo toto liberalistickÈ hnutÌ vrcholu ñ dva roky po fran-
couzskÈ ËervencovÈ revoluci doölo v Anglii k liberalistickÈ reformÏ parlamentu.
Tento myölenkov˝ smÏr dlouho p¯etrv·val: BUCKLOVY DÏjiny anglickÈ civilizace
(1857ñ1861) byly jeho pokraËov·nÌm a propracov·nÌm. BUCKLE dokazoval, ûe his-
torie m· b˝t vÏdou, p¯ÌrodnÌ vÏdou, kter· m· zkoumat z·kony lidskÈho ducha,
z·kony p¯Ìrody a jejich vz·jemnÈ p˘sobenÌ, vliv klimatu, potravy, p˘dy atd.
TakovÈto myölenky ovl·daly Anglii, kdyû vystoupil DARWIN. Nebyl sice ani
politikem z povol·nÌ,I ani n·rodohospod·¯em, a BENTHAMA a SMITHE snad ani
neËetl; nezmiÚuje se ani o nÏjakÈm MILLOVÃ vlivu na svÈ n·zory. Zato vöak Ëetl
MALTHUSE ñ v roce 1838, jak vypr·vÌ, kdyû uû p¯es rok p¯em˝ölel o vzniku druh˘.
MALTHUSŸV vliv na jeho myölenky se uk·zal uû ve druhÈm vyd·nÌ jeho cesty kolem
svÏta (1845; Ëesky 1955).II Je zn·mo, ûe od nÏj p¯evzal myölenku p¯Ìliö rychlÈho roz-
mnoûov·nÌ organism˘, z nÏhoû pak plyne boj o ûivot. MÈnÏ uû se vÌ, ûe n·rodohos-
pod·¯ötÌ teoretikovÈ ho ovlivÚovali mnohem vÌc a jejich n·zor ovl·dal celÈ jeho
pojetÌ ûivÈ p¯Ìrody i vÏdeckou metodu. Rozsah dÌla O vzniku druh˘ a z·jem o jeho
obsah byl snad p¯ÌËinou, proË si nikdo nepovöiml podobnosti mezi logikou DARWI-
NOVOU a logikou n·rodohospod·¯˘. Abychom mohli posoudit velkou mÌru tÈto
podobnosti, ËtÏme DARWINŸV Ël·nek V˝tah z jeötÏ neuve¯ejnÏnÈho dÌla o pojmu druhu,
kter˝ vyöel v LINN…OVÃ spoleËnosti roku 1858 z·roveÚ s WALLACEOV›M pojedn·nÌm.
Je jednoznaËnÏ ps·n podle öablony n·rodohospod·¯skÈ logiky, ba dokonce nenÌ
neû pouûitÌm tÈto logiky na p¯Ìrodu. RovnÏû MALTHUSOVA teorie se v tomto pojed-
n·nÌ zd˘razÚuje vÌc neû v pozdÏjöÌch DARWINOV›CH spisech.
Vöichni auto¯i p¯ed DARWINEM, LAMARCKA nevyjÌmaje, vidÏli v p¯ÌrodÏ jed-
notliv· zv̯ata a jednotlivÈ rostliny propojenÈ do vyööÌ jednoty z·kony podob-
nosti tÏl a funkcÌ. »asto sice hovo¯ili o p¯ÌrodÏ, avöak toto slovo u nich znamena-
lo duchovnÌ (nebo i mechanick˝) princip, kter˝ podle vöeobecn˝ch z·kon˘
generuje jednotlivÈ projevy. Jedinec v p¯ÌrodÏ, jeden ËlovÏk, jedno zv̯e, jedna
rostlina, ale i menöÌ nebo vÏtöÌ seskupenÌ jedinc˘ neznamen· pro toto pojetÌ nic
vÌc neû v˝raz vÏËnÈho z·kona. Z·huba jednoho, deseti, sta zv̯at, zniËenÌ celÈho
svÏta znamen· jen tolik, ûe zmizely viditelnÈ projevy nezniËiteln˝ch z·kon˘,
z·kon˘ nez·visl˝ch na ûivotÏ a smrti.
I
Jeho Ñz·jem o politiku byl znaËn˝ì, pÌöe o nÏm jeho syn.
II
O rozdÌlu mezi prvnÌm a druh˝m vyd·nÌm srv. A. KIRCHHOFF v ˙vodu k p¯ekladu DARWINOVY
cesty kolem svÏta (Hendelovo vyd·nÌ, s. XIV).
110
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 111
CHARLES DARWIN
Avöak pro DARWINA, syna praktickÈ Anglie, spoËÌvala p¯Ìroda v jejÌch Ë·stech
a smrt kaûdÈho jednotlivÈho individua pro nÏj znamenala promÏnu p¯Ìrody;
smrt deseti, sta zv̯at desetkr·t, stokr·t vÏtöÌ promÏnu. Ve smyslu n·rodohospo-
d·¯sk˝ch teoriÌ povaûoval celou ûivou p¯Ìrodu za spoleËnost, za st·t, kter˝ sest·-
v· ze zv̯at a rostlin jednajÌcÌch podle vlastnÌch pud˘. Jako byl st·t vyd·v·n za
jednotu sest·vajÌcÌ z jedinc˘, jejichû egoistickÈ z·jmy jsou omezov·ny jen egois-
mem ostatnÌch, tak DARWIN uchopil organickou p¯Ìrodu jako celek sloûen˝
z individuÌ, kter· sledujÌ svÈ individu·lnÌ z·jmy.33
Byla to nov· a velkolep· p¯edstava p¯ÌrodnÌho hospod·¯stvÌ, v nÏmû zv̯ata
a rostliny mÏly b˝t Ëleny spoleËnosti, obËany p¯Ìrody, analogick˝mi obËan˘m
st·tu. Liberalismus upÌral st·tu opr·vnÏnÌ d·vat z·kony, kterÈ by naruöovaly
pr·vo jednotlivce. TakÈ DARWIN neust·le potÌral vÌru, ûe p¯Ìroda je ovl·d·na
nÏjak˝m vyööÌm z·konem, kter˝ reguluje vz·jemnÈ vztahy ûiv˝ch bytostÌ: jen
zv̯ata a rostliny samy si d·vajÌ z·kony sv˝m egoistick˝m zp˘sobem ûivota.
Sotva by se dalo pochopit, jak mohl DARWIN tak silnÏ ovlivnit sociologickÈ teore-
tiky, kdybychom nevÏdÏli, ûe sama jeho nauka p¯edstavuje sociologii p¯Ìrody, ûe
DARWIN p¯enesl na p¯Ìrodu ide·l anglickÈho st·tu vl·dnoucÌ v jeho dobÏ.
Od MALTHUSE p¯evzal DARWIN i logiku. Na z·kladÏ pozorov·nÌ jednotlivc˘ sta-
novil urËitÈ pravidlo (rychlÈ p¯ib˝v·nÌ individuÌ) a pak uvaûoval, jakÈ d˘sledky by
tento fakt v p¯ÌrodÏ mÏl, kdyby platil s·m o sobÏ. Doöel k z·vÏru, ûe rozmnoûov·-
nÌ musÌ vÈst k boji o ûivot, a takto zkonstruovan˝ z·vÏr nazval p¯ÌrodnÌm z·konem.
Laissez faire, laissez passer; la nature va díelle mêmeI ñ to bylo slavnÈ heslo onÏch
dob. Jeho praktickÈ Ë·sti se politikovÈ dovol·vali proti v˘dc˘m st·tu, aby zabr·-
nili kaûdÈmu jejich zasahov·nÌ do pr·v obËan˘. Laissez faire, laissez passer bylo
negacÌ starÈ z·sady, ûe moc kr·l˘ poch·zÌ od Boha. DARWIN, teoretik, p¯evzal
druhou Ë·st hesla a napsal knihu na tÈma, ûe v p¯ÌrodÏ nejsou û·dnÈ boûskÈ
z·kony: la nature va díelle même!
I
Pozn. vyd.: VolnÏ p¯eloûeno ÑDejte vÏcem voln˝ pr˘bÏh, p¯Ìroda si poradÌ.ì
111
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 112
I
Pozn. vyd.: Z dÌla O vzniku druh˘ tam, kde to jde, citujeme z ËeskÈho p¯ekladu (1953), kter˝ byl
po¯Ìzen podle 2. vyd·nÌ, 1860. R¡DL cituje podle vyd·nÌ z r. 1885, takûe nÏkterÈ cit·ty nelze
v ËeskÈm p¯ekladu dohledat.
112
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 113
CHARLES DARWIN
9.3.3. DÏdiËnost
Podobnost potomk˘ s rodiËi naz˝v· DARWIN dÏdiËnostÌ a dokazuje, ûe dÏti po
rodiËÌch nedÏdÌ pouze vöeobecnÏ lidskÈ vlastnosti, n˝brû i vlastnosti individu·l-
nÌ: ÑMoûn·, ûe spr·vn˝ n·zor na celou vÏc by byl, pokl·dat dÏdiËnost jakÈhoko-
li znaku za pravidlo a nedÏdiËnost za v˝jimku.ì (DARWIN 1953, 12) VÏ¯Ì nap¯Ì-
klad, ûe angliËtÌ dÏlnÌci p¯en·öejÌ na svÈ dÏti öirokÈ ruce, ûe silnÏjöÌ ûv˝k·nÌ
u divoch˘ zesÌlilo ûv˝kacÌ svaly, ûe ch˘ze vytvo¯ila tvrdou k˘ûi na chodidle atd.
Potom, co sebral materi·l o zdÏdÏn˝ch vlastnostech, opÏt jej uspo¯·d·v· do
n·sledujÌcÌch Ñz·kon˘ì:34
(1) RodiËe nabudou nÏjakÈ vlastnosti v urËitÈm vÏku.
(2) U potomk˘ se ta vlastnost objevÌ ve stejnÈm nebo skoro ve stejnÈm vÏku:
ku¯ata r˘zn˝ch slepiËÌch odr˘d jsou si navz·jem podobn·, teprve dospÏlÈ
slepice se liöÌ.
(3) DÏdÌ se periodiËnost vlastnostÌ: nap¯. st¯Ìd·nÌ barev u zv̯at, kter· jsou jinak
zbarvena v lÈtÏ a jinak v zimÏ. Otec p¯en·öÌ vlastnosti na syny, matka na
113
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 114
dcery; tak jeleni p¯en·öejÌ parohy jen na samËÌ potomky. Ovöem vlastnosti
se mohou p¯enÈst i na obÏ pohlavÌ: proto majÌ i samci stopy po mlÈËn˝ch
ûl·z·ch, kterÈ p˘vodnÏ pat¯ily jen samicÌm.
9.3.4. älechtitelstvÌ
»lovÏk pÏstuje novÈ odr˘dy tak, ûe kdyû objevÌ novou odchylku od typu (nap¯.
vÏtöÌ vole u holuba), uchov· zv̯e pro dalöÌ chov. Jeho potomci odchylku zdÏdÌ,
u nÏkter˝ch se projevÌ silnÏji, a ti se opÏt vyberou pro dalöÌ chov. Tak se umÏl˝m
v˝bÏrem vypÏstuje nov· odr˘da holub˘, vol·Ë. Tedy ËlovÏk, jeho pot¯eby a vkus
rozhodujÌ o tom, jakÈ odr˘dy budou vytvo¯eny. Individu·lnÌ odchylky organis-
m˘ jsou jen pasivnÌm materi·lem dod·van˝m p¯Ìrodou (n·hodou), materi·lem,
z nÏhoû ËlovÏk vybÌr·. Podstatu plemen ps˘, holub˘, odr˘d r˘ûÌ, karafi·t˘ a vöech
ostatnÌch umÏl˝ch odr˘d nelze pochopit srovn·vacÌm studiem tÏchto forem
sam˝ch, n˝brû musÌ se studovat vkus lesnÌk˘, holub·¯˘, zahradnÌk˘, kter˝ se
v onÏch form·ch projevuje ñ tak by DARWINOVO pojetÌ formuloval p¯Ìvrûenec jinÈ
ökoly neû DARWINOVY.35
114
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 115
CHARLES DARWIN
115
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 116
I
Pozn. vyd.: Tato vÏta v naöem p¯ekladu 2. vyd·nÌ nenÌ: R¡DL cituje anglickÈ vyd·nÌ z roku
1885, 342.
116
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 117
CHARLES DARWIN
117
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 118
I
Pozn. vyd.: nenalezeno v ËeskÈm p¯ekladu.
118
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 119
CHARLES DARWIN
je snazöÌ, pokud h˝be ocasem; s p¯Ìjemn˝m pocitem spojenÈ zjiötÏnÌ se pak stalo
zvykem a dÏdili jej potomci ñ a tu vidÌme, proË pes vrtÌ ocasem, kdykoli je mu
nÏco p¯ÌjemnÈ.I Pt·te se, proË je nebe modrÈ? P˘vodnÏ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nebylo
modrÈ, n˝brû ocelovÏ öedÈ, pozvolna se vöak lidÈ uËili rozliöovat modrou barvu ñ
dÏdiËnost atd.
V tom spoËÌv· podstata DARWINOVY teorie.II
Literatura
E. DARWIN: Nejd˘leûitÏjöÌ spisy 1788, 1794ñ96, 1800. O E. DARWINOVI pojedn·vajÌ: KRAUSE 1880,
tam je uvedena i staröÌ literatura; S. BUTLER 1879 dokazoval, ûe dÏdova evoluËnÌ teorie je lepöÌ
neû vnukova, nemÏl vöak se sv˝m pokusem ˙spÏch. V poslednÌ dobÏ RUD. BURCKHARDT 1908
opÏt ukazuje na vliv ERASMA DARWINA na CHARLESOVO myölenÌ.
C. DARWIN: 1845, 1859, 1868, 1874; pozn.vyd.: ËeskÈ p¯eklady 1914, 1953, 1955, 1970. SouËasnÈ
hodnocenÌ DARWINA a o souËasnÈm darwinismu viz nap¯. DAWKINS 1998; GOULD 2002, 2003;
FL…GR 2005.
I
Tuto hypotÈzu vyslovil E. DARWIN.
II
DÌlo O vzniku druh˘ je DARWINOV›M nejd˘leûitÏjöÌm dÌlem. Jeho jinÈ spisy a teorie zmÌnÌme
pozdÏji. DARWIN napsal zejmÈna: cestopis o svÈ v˝pravÏ kolem svÏta (1839), dÌlo o vzniku kor·-
lov˝ch ostrov˘ (1842), monografii o svijonoûcÌch (1851-54), spis o p˘vodu druh˘ (1859),
o opylov·nÌ vstavaËovit˝ch rostlin (1862), o pohybech ot·Ëiv˝ch rostlin (1875), o promÏnlivosti
domestikovan˝ch zv̯at a rostlin (1868), o p˘vodu ËlovÏka a pohlavnÌm v˝bÏru (1871), o v˝ra-
zech hnutÌ mysli u ËlovÏka a u zv̯at (1872), o masoûrav˝ch rostlin·ch (1875), o n·sledcÌch k¯Ì-
ûenÌ a samooplozov·nÌ rostlin (1876), o r˘zn˝ch tvarech kvÏt˘ u rostlin tÈhoû druhu (1877),
o pohybovÈ schopnosti rostlin (1880), o vzniku ornice p˘sobenÌm Ëerv˘ (1881).
119
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 120
10. kapitola
Alfred R. Wallace
Ti, kdo tvrdÌ, ûe novÈ myölenky jsou d˘sledkem obecnÈho myölenÌ urËitÈ doby,
nemajÌ pro svou tezi kr·snÏjöÌ d˘kaz neû to, ûe dva badatelÈ zcela se liöÌcÌ du-
chem i v˝chovou, DARWIN a WALLACE, p¯iöli souËasnÏ se stejnou teoriÌ. Nejen ûe
oba uËili o promÏnlivosti forem, n˝brû oba objevili ve stejnÈ dobÏ teorii p¯Ìrod-
nÌho v˝bÏru a oba k tomuto uËenÌ p¯ivedl jeden autor, MALTHUS.
ALFRED RUSSEL WALLACE (1823ñ1913) se probÌjel ûivotem zcela po anglicku;
jednu dobu byl uËitelem, potom inûen˝rem u dr·hy a nakonec cestovatelem a p¯Ì-
rodovÏdcem. U n·s se sotva najdou odbornÌci tohoto druhu, v Anglii vöak ne-
jsou v˝jimkou: samorostlÌ, ˙¯ednÏ i filosoficky nez·vislÌ, beze vöÌ ökoly, ale p¯es-
to odbornÌci i filosofovÈ. Na kontinentu zatlaËuje ˙¯ednÌ v˝znam vÏdy lidi
tohoto raûenÌ do pozadÌ; jejich nedostatek ökolskÈ disciplÌny je pro n·s nÏËÌm
podivn˝m, a jejich zcela samostatnÈ n·zory je vzdalujÌ od prost¯ednosti, na niû
jsme zvyklÌ.44 WALLACE jeötÏ vÏ¯Ì ve frenologii, kterou se oded·vna zab˝val. Od
ml·dÌ byl horliv˝m spiritistou, vϯil i v lourdskÈ z·zraky, silnÏ na nÏho p˘sobi-
ly socialistickÈ nauky. P¯ipojme, ûe se takÈ domnÌval, ûe st·t nem· podporovat
vÏdy, protoûe se o nÏ zajÌmajÌ jen nemnozÌ. Bylo by jistÏ nep¯ÌpustnÈ, aby st·t
podporoval t¯eba tov·rny na v˝robu koberc˘, a podobnÏ nutno p¯enechat pÈËi
jednotlivce i vÏdeck· zkoum·nÌ, kter· rovnÏû slouûÌ jen soukromÈmu z·jmu. Po-
pularizov·nÌ vÏdy vöak m· b˝t podporov·no ve¯ejnÏI ñ tady m·me obraz uËen-
ce, s jak˝m bychom se na pevninÏ sotva setkali.
WALLACE si ot·zku po p˘vodu druh˘ poloûil p¯i ËtenÌ Vestiges (CHAMBERS
1844 [1994]). Brzy potom, co tento popul·rnÌ spis vyöel, pokusil se vy¯eöit j·dro
ot·zky, kter· se tam klade. V roce 1847 vycestoval se sv˝m p¯Ìtelem H. W. BATE-
SEM do JiûnÌ Ameriky, aby spolu v povodÌ Amazonky ÑsbÌrali fakta pro ¯eöenÌ ot·z-
ky po p˘vodu druh˘ì.
BATES tehdy v Americe z˘stal a pozdÏji podpo¯il DARWINA teoriÌ o mimikry.II
WALLACE se se sebran˝m materi·lem vracel, avöak loÔ, kter· ho i se sbÌrkami
I
To uv·dÌm podle LOTSY 1906-09, II, 611. Poznamenejme, ûe ona slova mohla b˝t pro WALLA-
CE osudn·; roku 1880 mu byla st·tem povolena roËnÌ penze (na DARWINOVO doporuËenÌ; srv.
L. HUXLEY 1900-1902, II, 15).
II
Pozn. vyd.: O vzniku teorie mimikry a souvislostech s evoluËnÌ teoriÌ viz KOM¡REK 2004.
120
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 121
ALFRED R. WALLACE
vezla do Evropy, sho¯ela, a on s·m si zachr·nil jen hol˝ ûivot. Po dvou letech
v Anglii se opÏt vypravil na cestu, tentokr·t do MalajskÈho souostrovÌ, a roku
1855 poslal z Bornea do Anglie prvnÌ pojedn·nÌ o vzniku druh˘. V roce 1858 po-
slal druhou studii, v nÌû, povzbuzen stejnÏ jako DARWIN Ëetbou MALTHUSE, pro-
hlaöuje za p¯ÌËinu v˝voje takÈ Ñp¯irozen˝ v˝bÏrì, aËkoli neuûÌv· tohoto n·zvu.
Jak vysvÏtlit tuto n·padnou shodu mezi DARWINOVOU a WALLACOVOU teoriÌ?
NenÌ na nÌ nic nepochopitelnÈho. WALLACE se dlouho zab˝val ot·zkou po vzniku
dneönÌch zv̯at; v pojedn·nÌ z roku 1855 poprvÈ uv·dÌ d˘vody, proË je ûivoËiön˝
svÏt po sobÏ n·sledujÌcÌch geologick˝ch obdobÌ vz·jemnÏ pokrevnÏ sp¯ÌznÏn.
Tehdy jeötÏ neznal p¯ÌËiny, kterÈ majÌ za n·sledek promÏny druh˘. Zd· se, ûe si
tehdy jeötÏ v˘bec nepoloûil ot·zku po jejich podstatÏ, pokouöel se dok·zat, jedinÏ
tezi, ûe Ñkaûd˝ druh se objevil jak prostorovÏ, tak ËasovÏ z·roveÚ s d¯Ìve existujÌ-
cÌm blÌzce p¯Ìbuzn˝m druhemì (WALLACE 1870, 37), a tuto tezi zd˘vodÚuje
geografick˝m rozö̯enÌm, geologickou n·slednostÌ a existencÌ p¯irozenÈho systÈ-
mu. PotÈ co si uvÏdomil druhovÈ promÏny, zaËal hledat i jejich p¯ÌËiny. Dostalo se
mu do ruky MALTHUSOVO vöeobecnÏ zn·mÈ dÌlo a bylo nasnadÏ pouûÌt tuto teorii
o pokroku lidstva takÈ na pokrok v p¯ÌrodÏ. A kdyû uû jednou p¯evzal MALTHU-
SOVU metodu, musel p¯ijÌt na pojem boje o ûivot a pojem p¯ÌrodnÌho v˝bÏru, neboù
tyto pojmy jsou pr·vÏ vÏdomÏ vyvozen˝mi d˘sledky MALTHUSOVY teorie; nejsou
nez·visl˝mi objevy, vyno¯ivöÌmi se z nevÏdom˝ch hloubek duöe.
V konkrÈtnÌm provedenÌ se ovöem WALLACOVA teorie od DARWINOVY v˝znam-
nÏ odliöuje. DARWIN byl abstraktnÏjöÌ, zd˘razÚoval vÌce boj o ûivot, variabilitu,
dÏdiËnost, p¯irozen˝ v˝bÏr, vöeobecnÏ pojmovou str·nku teorie. WALLACE naopak
zakl·dal svÈ v˝vody zvl·ötÏ na anal˝ze geografickÈho a geologickÈho rozö̯enÌ
organism˘. Srovn·val faunu r˘zn˝ch oblastÌ, hledal souvislost ûivoËiön˝ch typ˘
vyskytujÌcÌch se v po sobÏ n·sledujÌcÌch obdobÌch zemsk˝ch dÏjin. Studoval
barvy a zvyky zv̯at spÌöe kv˘li nim sam˝m neû pro d˘kaz v˝vojovÈ teorie. Od-
chyloval se od DARWINA i v mnoha jednotlivostech; vϯil, ûe vystaËÌ s jedin˝m
faktorem poh·nÏjÌcÌm v˝voj, s p¯irozen˝m v˝bÏrem, zavrhoval p¯edpoklad
dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ a koneËnÏ se od DARWINA liöÌ i v tom, ûe rasy
dom·cÌch zv̯at nepokl·dal za analogickÈ divok˝m odr˘d·m, n˝brû za nep¯iro-
zenÈ monstrozity.45
Pojedn·nÌ, v nÏmû rozvinul tyto myölenky o vzniku druh˘, poslal WALLACE
DARWINOVI s prosbou, aby je doporuËil k uve¯ejnÏnÌ. Dostalo se DARWINOVI do
rukou pr·vÏ tehdy, kdyû p¯ipravoval svÈ vlastnÌ dÌlo, a pochopitelnÏ ho uvedlo
do trapn˝ch rozpak˘, neboù se mu zd·lo, ûe ho WALLACE p¯ipravuje o plody jeho
dlouhÈ pr·ce. VÏc se urovnala tÌm, ûe bylo WALLACOVO pojedn·nÌ zve¯ejnÏno
z·roveÚ s nÏkter˝mi v˝tahy ze staröÌch DARWINOV›CH rukopis˘ a dopis˘, obsa-
hujÌcÌmi rovnÏû myölenky o vzniku druh˘.
WALLACE (1878) pozdÏji polemizoval s DARWINOV›M uËenÌm o pohlavnÌm v˝-
bÏru a kr·su ûivoËiön˝ch forem a barev odvozoval z boje o ûivot. Vyslovil takÈ
pochybnost o teoriÌch vykl·dajÌcÌch vznik ËlovÏka. Ukazoval na nedostateËnost
121
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 122
I
Literatura: Nejd˘leûitÏjöÌ WALLACOVY spisy jsou uvedeny v seznamu literatury na konci textu.
122
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 123
11. kapitola
123
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 124
124
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 125
I
GOETHE: Faust I. Ë·st, II (Noc), p¯el. Otokar Fischer.
125
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 126
p¯iöel na svÈ objevy, jak je souËasnÌci uznali, jak velkÈ sl·vy dos·hl, v jakÈm ohle-
du podporoval vÏdu. Pr·vÏ naopak: jeho vypr·vÏnÌ vrcholÌ myölenkou, ûe veö-
ker· vÏda je marnou snahou. Vypr·vÌ n·m, jak studoval na vysok˝ch ökol·ch
pr·va, botaniku, astronomii, medicÌnu ñ nebyl vöak po tom o nic moud¯ejöÌ neû
p¯edtÌm. Proto se dal na magii, opustil vysokÈ ökoly a öel do svÏta, do uËenÌ
k alchymist˘m, felËar˘m, kov·¯˘m, lazebnÌk˘m. Po n·vratu pak zaËal budovat
novou, na novÈm pozn·nÌ zaloûenou medicÌnu. Kdyû dnes nÏkdo pÌöe o HELMON-
TOVI, jistÏ podotkne: snad byl zklam·n tehdejöÌ vÏdou, kter· st·la na GAL…NOVÃ
uËenÌ, a zaloûil tedy novou nauku, jejÌû spr·vnÈ principy p¯evzala dneönÌ vÏda.
Jeho ˙toky tedy jistÏ nejsou urËeny naöÌ vÏdÏ. Kdyû vöak HELMONTA Ëteme, zjiö-
ùujeme, ûe HIPPOKRATA a GAL…NA oceÚuje jako v˝znamnÈ muûe, nejost¯ejöÌmi
slovy vöak odmÌt· ty, kte¯Ì Ñp¯evzali z jejich nauk jen to, co pokl·dajÌ za spr·v-
nÈì: ÑNeboù vöechny doby jsou tak ËervivÈ, ûe ctnosti a pravdÏ, jakmile se obje-
vÌ, se hned postavÌ po bok jistÌ z·vistivci. Proto jsou takÈ vöechny lidskÈ vÏci
podrobeny z·niku; neboù cokoli kdo podnikne v nedokonal˝ch, aË up¯Ìmn˝ch
dob·ch z ËirÈ l·sky, to brzy padne na zisk a z nÏho povst·vajÌcÌ pohodlnost,
p˝chu a ctiû·dost. A tak na mÌsto l·sky nastoupÌ pouhÈ jejÌ zd·nÌ. A z touhy po
zisku rostla jeöitnost natolik, ûe i lÌtost nad tÌm, ûe se l·ska promÏnila v pouhÈ
zd·nÌ, brzy pohasla.ì ée by tato slova byla nam̯ena jen proti vÏdÏ 16. stoletÌ?
HELMONTA v˘bec nenapadlo zaloûit nov˝ vÏdeck˝ systÈm; naopak chtÏl zne-
moûnit kaûdou vÏdu, kaûd˝ systÈm. PÌöe: ÑJsem si sice jist, ûe mÏ vÏtöina p¯ek¯iËÌ,
kdyû budu tvrdit, ûe prav· podstata umÏnÌ lÈka¯skÈho je pouze a v˝luËnÏ BoûÌ
milost a dar. TÏûko lze nÏco oËek·vat od ostrÈho a jemnÈho intelektu. Neboù Hos-
podin tvo¯Ì lÈka¯e, nikoliv ökoly.ì
Bylo by tedy omylem tvrdit, ûe dneönÌ vÏda je pokraËov·nÌm HELMONTOV›CH
snah a p¯ekon·nÌm st¯edovÏkÈ vÏdy. Naopak dneönÌ vÏda je pokraËov·nÌm starÈ
a VAN HELMONT se obracel proti kaûdÈ vÏdÏ, starÈ jako novÈ, kter· se zakl·d· na
uËenosti, aù uû je tato moudrost kniûnÌ nebo v˝zkumn·. Spor ökol, systÈm˘, teo-
riÌ ho nezajÌmal. S·m prom˝ölel problÈmy, s·m se t·zal, polemizoval s·m se sebou
(jak hned uvidÌme), radoval se ze sv˝ch objev˘. Uv·dÌ sice jmÈna jin˝ch, chv·lÌ,
hanÌ a hled· p¯edch˘dce, ale to vöe jen proto, aby podal svÈ myölenky, sebe samÈ-
ho jasnÏji, vÏcnÏji a pravdivÏji. Jeho protivnice, scholastika, se chlubila, ûe umÌ
dokazovat, tzn. p¯emlouvat vöeobecn˝ rozum; proti tÈto vÏdÏ, kter· se dovol·v·
uzn·nÌ druh˝ch, stavÏl HELMONT s·m sebe jako toho, komu s·m B˘h prop˘jËil
moc pozn·vat pravdu. Pr·vÏ tak se ani Faust neodvol·v· na v˝zkumnictvÌ,
n˝brû na nadp¯irozenou moc, kter· mu otev¯ela z·hady svÏta:
126
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 127
Jak· neobyËejn· sÌla jedince, kterou si dnes sotva umÌme p¯edstavit, kter·
vöak za dob renesance byla tak Ëast·, vyvÏr· z HELMONTOV›CH slov! Co jsou pro
nÏj ökoly, cel˝ soudob˝ svÏt, tradice staletÌ? Trouf· si p¯evr·tit vÏdu jedenadvaceti
stoletÌ. A tak pÌöe, a sÌlu mu k tomu ned·vajÌ experimenty ani botanika, n˝brû
jeho B˘h. M˘ûe n·m to p¯ipadat jako vychloub·nÌ: jak· vÏda by pak existovala,
kdyby si kaûd˝ mohl beze vöÌ ve¯ejnÈ kontroly uËit, co by chtÏl? Na tuto n·mit-
ku odpovÌd· HELMONT kr·snou alegoriÌ, kter· souznÌ s GOETHOV›M veröem DvÏ
duöe ûijÌ, ach, v mÈ hrudi.
Ve sp·nku se mu zjevila jeho vlastnÌ duöe, usilujÌcÌ o nejvyööÌ ide·ly, a jeho ro-
zum jÌ vytkl nÌzkou ctiû·dost. Oba se p¯ed zkrouöen˝m HELMONTEM dlouho p¯eli,
aû p¯iölo ¯eöenÌ v n·sledujÌcÌm snu: ÑVidÏl jsem p¯ed sebou veskrze kr·sn˝ strom,
kter˝ svÈ vÏtve rozkl·dal rovnomÏrnÏ nad zemÌ. I ûasl jsem up¯ÌmnÏ nad jeho veli-
kostÌ a ö̯Ì. A byl ten strom pln˝ nespoËetn˝ch voÚav˝ch kr·snÏ zbarven˝ch
a leskl˝ch kvÏt˘, z nichû kaûd˝ uû na sobÏ mÏl naspodu bambulku svÏdËÌcÌ o tom,
ûe se jiû brzy obr·tÌ v plod. Z tÏch miri·d kvÏt˘ jsem si jeden utrhl; i zmizela oka-
mûitÏ veöker· v˘nÏ, barva a v˘bec vöechno kouzlo, co v sobÏ kvÏt dosud mÏl.
V tom okamûiku se mi uk·zal smysl vidÏnÌ: totiû ûe vöechny dary BoûÌ by mohly
b˝t jako ty kvÏty a mnohem n·dhernÏjöÌ neû s·m äalamoun na svÈm tr˘nÏ. Z˘st·-
vajÌce na stromÏ, byly plny nadÏje, ale pokud si ËlovÏk nÏkterÈ z tÏchto dar˘ p¯i-
vlastnÌ a dokonce se je pokusÌ oddÏlit od jejich zdroje, nejen ûe mu kvÏt zmizÌ, ale
na tom, kdo jej urval, ulpÌ vina za zma¯enou nadÏji v plod.ì Smysl je jasn˝: ˙silÌ
o pravdu je urËitÈmu ËlovÏku ûivotnÌ nutnostÌ, jako kvÏt pro rostlinu. Moudrost
a novÈ objevy jsou z·sluhou badatelovou pr·vÏ tak m·lo, jako je kvÏt z·sluhou
rostliny; pravda p¯est·v· b˝t pravdou, nenÌ-li organicky spojena se ûivotem.
Vraùme se teÔ k onÏm utajen˝m milovnÌk˘m p¯Ìrody, o nichû jsme se zmÌnili
na zaË·tku; pro dneönÌ vÏdu jsou bez v˝znamu, ale co pro vÏdu HELMONTOVU?
Kdyû öel zklaman˝ ofici·lnÌ vÏdou mezi felËary, tul·ky a alchymisty, naöel tam
pravdÏpodobnÏ m·lo novÈho vÏdÏnÌ, jistÏ vöak mnoho l·sky k p¯ÌrodÏ, o nÌû
umÏl tak kr·snÏ vypr·vÏt. Bezpochyby mezi nimi naöel takovÈ zasutÈ milovnÌ-
ky p¯Ìrody, jacÌ nevym¯eli ani dnes. JistÏ i na nÏ se vztahuje jeho sen o stromu
objÌmajÌcÌm celou Zemi, urËitÏ i oni jsou vonn˝mi kvÏty onoho stromuÖ
P¯i ˙vah·ch o podstatÏ vÏdy jsme zabloudili do 16. stoletÌ. UrËitÏ kaûd˝, kdo
hled· odpovÏÔ na ot·zku, co je vlastnÏ vÏda, a kdo se nespokojÌ s modernÌmi
I
GOETHE: Faust I. Ë·st, VII (Les a sluj), p¯el. Otokar Fischer.
127
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 128
fantaziemi o jejÌ ˙dajnÏ praktickÈ hodnotÏ,47 obr·tÌ sv˘j zvÌdav˝ pohled na dobu
renesance, kter· vydala tak silnÈ osobnosti na poli b·d·nÌ. SouËasnÈ p¯esvÏdËe-
nÌ, podle kterÈho badatel pracuje na pokroku lidstva, snad sice platÌ pro modernÌ
sociologickÈ pojetÌ vÏdy, jistÏ vöak jejÌ povahu nevyËerp·. Dejme tomu, ûe po-
krok existuje: co pro jeho pomal˝ pohyb znamen· pr·ce jednotlivcova? Badatel
p¯i svÈ pr·ci uvolÚuje nejlepöÌ sÌly, nejhluböÌ ˙silÌ, a toto nesl˝chanÈ vnit¯nÌ na-
pÏtÌ by se mÏlo pomϯovat jen pochybn˝m uûitkem, kter˝ m· lidstvo z tÈto jeho
pr·ce? ée by velkolepÈ HELMONTOVO ˙silÌ mÏlo jen ten v˝znam, ûe provedl expe-
riment o v˝ûivÏ rostlin a objevil kyselinu uhliËitou? é·dn˝ badatel, kter˝ to se
svou vÏdou myslÌ up¯ÌmnÏ, s takov˝m pohledem na vÏdu nem˘ûe souhlasit.
Kaûdop·dnÏ renesance nebyla tohoto n·zoru; tehdy ölo o to zniËit vöeobecnou
vÏdu, aby se uplatnila vÏda individu·lnÌ, tedy prav˝ opak dneönÌho ide·lu.
Ovöem i modernÌ vÏda p¯edstavuje pro dÏjepisce jeden moûn˝ druh vÏdy;
podÌvejme se, jak· pravidla se v nÌ samotnÈ objevujÌ. My modernÌ lidÈ se nespo-
kojujeme s ARISTOTELOV›MI slovy, ûe nejsladöÌ ze vöeho je pozn·nÌ; û·d·me vÌc,
usilujeme o to, aby i druzÌ uznali, ûe n·ö objev skuteËnÏ p¯in·öÌ novÈ a pravdivÈ
pozn·nÌ. Podle temperamentu, vychov·nÌ, podle n·rodnÌch zvl·ötnostÌ se kaûd˝
stavÌ k tÈto politickÈ str·nce vÏdy r˘znÏ; teÔ budeme sledovat, jak se k nÌ stavÏli
v Anglii, ve Francii a v NÏmecku.
128
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 129
bÏru a d˘sledky, kterÈ z toho plynou pro uËenÌ o p˘vodu ËlovÏka. Rozho¯Ëeni
byli samoz¯ejmÏ teologovÈ, ale i p¯ÌrodovÏdci. AnglickÈ denÌky a t˝denÌky Times,
Saturday Review, Atheneum, Edinburgh Review, London Review a dalöÌ p¯in·-
öely vedle polemick˝ch Ël·nk˘ o Ñhome ruleìI a o indick˝ch pomÏrech takÈ kritic-
kÈ zpr·vy o DARWINOVÃ dÌle. Po¯·daly se kongresy, na nichû spisovatelÈ, st·tnÌci
a biskupovÈ uplatÚovali svou p¯evahu v debat·ch o vzniku ËlovÏka. Cestovate-
lÈ posÌlali z dalek˝ch zemÌ zpr·vy, kterÈ potvrzovaly nebo vyvracely DARWINA ñ
o problÈmu se diskutovalo tak dlouho, dokud z·jem ve¯ejnosti nep¯it·hla jin· ot·z-
ka. DARWIN s·m v Ëasopisech neagitoval a nepolemizoval, ale p¯esto se o ö̯enÌ
svÈho uËenÌ velmi zajÌmal, a horlivost jeho p¯·tel na nÏm vyl·kala nap¯. n·sledu-
jÌcÌ v˝zvu pro HUXLEYHO: ÑBudete-li ps·t VON BAEROVI, ¯eknÏte prob˘h, ûe
pochvala by pro naöi ot·zku mÏla velkou cenu, a napÌöe-li nÏco, poproste ho, aby
n·m jeden exempl·¯ poslal, neboù bych ho nechal p¯eloûit a pokusil bych se ho
uve¯ejnit v ÇAtheneuë nebo v SILLIMANOVÃ ÇJournaluë, abychom trochu pozlobili
AGASSIZE.ì (dopis z 8. 8. 1860; F. DARWIN 1878)
V DARWINOV›CH dopisech st·le znovu nar·ûÌme na v˝razy jako: ten Ëi onen
jde s n·mi Ñve vöemì, ÑË·steËnÏì, Ñs nÏjak˝mi v˝hradamiì ñ jak to slyöÌme p¯i
volebnÌch agitacÌch. Jako prav˝ AngliËan mÏl porozumÏnÌ pro poûadavky ve¯ej-
nosti a neztÏûoval p¯·tel˘m obhajobu svÈho uËenÌ. Stvo¯itel je v jeho dÌle dvakr·t
p¯edstaven jako Ëinn˝ a je citov·na i cÌrkevnÌ autorita, kter· shled·v· DARWINO-
VY n·zory p¯ijateln˝mi. PouûitÌ DARWINOVY teorie na ËlovÏka je zmiÚov·no zcela
politicky korektnÌm zp˘sobem: ÑI kdyû jsem ve Vzniku druh˘ nikde nezmiÚoval
vznik nÏjakÈho konkrÈtnÌho druhu, pokl·dal jsem p¯ece jen za nejlepöÌ p¯iËinit
k tomuto dÌlu pozn·mku, ûe Çchci objasnit takÈ p˘vod ËlovÏka a jeho dÏjinyë, aby
mne û·dn˝ sluön˝ ËlovÏk nemohl obvinit, ûe utajuji svÈ n·zory. Bylo by ale zby-
teËnÈ a pro ˙spÏch knihy ökodlivÈ, kdybych p¯edkl·dal svÈ p¯esvÏdËenÌ ohled-
nÏ p˘vodu ËlovÏka, aniû bych je mohl doloûit nÏjak˝mi d˘kazy.ì (17. 6. 1876,
dopis WALLACOVI; F. DARWIN 1878) NicmÈnÏ spis narazil na velk˝ odpor. ÑHigh
church partyì se cÌtila uraûena; oxfordsk˝ biskup napsal ostrou polemiku proti
DARWINOVI a takÈ R. OWEN a vÈvoda ARGYLL se pr˝ p¯idali na cÌrkevnÌ stranu
proti DARWINOVI; katolick˝ zoolog MIVART mnoho polemizoval s teoriÌ p¯irozenÈ-
ho v˝bÏru; avöak CH. LYELL, kter˝ byl v p¯·telsk˝ch vztazÌch k vysokÈmu klÈru,
p¯ipravil tam pro DARWINA p¯ÌznivÏjöÌ n·ladu.
P¯Ìvrûenec starÈ idealistickÈ ökoly anatom R. OWEN (1809ñ1892) DARWINOVU
teorii zavrhl a oznaËil uËenÌ o p¯irozenÈm v˝bÏru za starou scholastiku, coû bylo
srovn·nÌ m·lo vhodnÈ. II Avöak nebylo t¯eba zvl·öù se OWENA ob·vat; nepsal dost
jasnÏ a zenit jeho sl·vy byl uû d·vno p¯ekroËen. Mnohem nebezpeËnÏjöÌ protiv-
nÌk vyvstal ve vÈvodovi Z ARGYLLU (1823ñ1900), vynikajÌcÌm st·tnÌkovi, gener·l-
nÌm ¯editeli poöt, pozdÏji sekret·¯i pro Indii, v˝bornÈm stylistovi a ¯eËnÌkovi,
I
Pozn. vyd.: Home rule ñ irsk˝ politick˝ program t˝kajÌcÌ se ¯ÌzenÌ irsk˝ch z·leûitostÌ.
II
Edinb. Review 1860.
129
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 130
I
Viz ARGYLL 1867, 1869. »etl jsem jen jeden jeho Ël·nek v Edinb. Review (236, 1862, 391), kde se
vykl·dajÌ z·sady ÑpanstvÌ z·kon˘ì.
130
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 131
milovala spÌö pravdu neû origin·lnÌ myölenku. N·zev agnostik, kter˝ razil pro svÈ
negativnÌ stanovisko ve vÏcech n·boûenstvÌ, se velmi dob¯e hodÌ pro celou jeho
vÏdeckou Ëinnost.
HUXLEY dal veökerou svou zkuöenost a v˝mluvnost do sluûeb DARWINOVI.
Psal p¯ÌznivÈ refer·ty o jeho dÌle, bojoval za nÏho v Ëasopisech a na shrom·ûdÏ-
nÌch, p¯edn·öel jeho uËenÌ velkÈmu publiku a öikovnÏ odr·ûel ˙toky teolog˘.
Kdyû nap¯. vyöla odmÌtav· kritika DARWINOVY teorie od oxfordskÈho biskupa
WILBERFORCE a HUXLEY zjistil, ûe jejÌ vÏcn˝ obsah poch·zÌ od OWENA, uve¯ejnil
polemiku, v nÌû vydal ve¯ejnÈmu posmÏchu velkÈ biskupovy chyby, a tak zas·hl
toho, kdo st·l za nÌm. Na oxfordskÈm shrom·ûdÏnÌ p¯ÌrodovÏdc˘ opÏt prok·zal
svou p¯evahu v debatÏ tÌm, ûe p¯inutil svÈho protivnÌka, biskupa, pohotovou
odpovÏdÌ k mlËenÌ. Bylo to sice jen vÌtÏzstvÌ trefnÈho slova, avöak debatu sledo-
valo 700 lidÌ, kte¯Ì vidÏli HUXLEYHO p¯evahu, a to znamenalo pro ˙spÏch teorie
mnohem vÌc neû sebevÏtöÌ vnit¯nÌ pravda. TakÈ s OWENEM se HUXLEY st¯etl tÌmto
zp˘sobem: OWEN se nevyj·d¯il o rozdÌlu mezi lidsk˝m a opiËÌm mozkem v do-
stateËnÈ ˙plnosti, HUXLEY na jeho v˝rok za˙toËil a dok·zal jeho nespr·vnost. Mar-
nÏ se pak OWEN br·nil tÌm, ûe HUXLEY podsunul jeho slov˘m jin˝ smysl, ve¯ejn˝
˙spÏch p¯ipadl HUXLEYMU. Ve¯ejn˝ z·jem o spor byl tak velk˝, ûe o nÏm dokon-
ce nÏkdo sloûil pÌsniËku.I
Jinak se vöak DARWINOVA teorie nesetkala v Anglii se zvl·ötnÌmi tÏûkostmi;
tamnÌ myölenÌ bylo uû dlouho zvyklÈ na induktivnÌ a n·rodohospod·¯skou DAR-
WINOVU metodu a zb˝valo pouze, aby osoby, kterÈ se o podobnÈ problÈmy zajÌ-
maly, zaujaly k teorii urËitÈ stanovisko. Potom se tato z·leûitost povaûovala za
poctivÏ vybojovanou.
I
PÌsniËka je uvedena v Huxleys Life (L. HUXLEY 1900-02, I, 191). Aby Ëten·¯ mohl s·m posoudit
sporn˝ bod mezi OWENEM a HUXLEYM, uveÔme jejich vlastnÌ slova. ñ OWEN napsal: ÑProtaûenÌ
lidsk˝ch hemisfÈr smÏrem dozadu je tak v˝znaËnÈ, ûe anatomovÈ p¯isuzujÌ tÈto Ë·sti status t¯e-
tÌho laloku. Je jedineËn˝ pro rod Homo a stejnÏ jedineËn˝ je i ÇzadnÌ roh postrannÌ komoryë, kter˝
charakterizuje zadnÌ lalok kaûdÈ hemisfÈry.ì (Journ. Linn. Soc., 2, 19) TÏmto slov˘m je t¯eba
rozumÏt tak, ûe velk˝ rozvoj zmÌnÏn˝ch Ë·stÌ je charakteristick˝ pro ËlovÏka. HUXLEY vöak ve
svÈ polemice dovozoval, ûe OWEN nepr·vem uËÌ, ûe zmÌnÏnÈ Ë·sti jsou charakteristickÈ pro Ëlo-
vÏka, tzn. ûe se jinak nevyskytujÌ. ÑT¯etÌ lalok nenÌ ani zvl·ötnostÌ, ani charakteristikou ËlovÏkaì,
atd. (Nat. Hist. Rev. 1861, 67) Srv. OWENOVU obhajobu v Edinb. Rev. (V., 240, 1863, s. 558n).
131
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 132
132
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 133
p¯irozenÈ, ûe se tato vÏda bude dÌvat svrchu na tu, kter· zd˘razÚuje nikoli to, co
je spr·vnÈ, n˝brû to, co je pravdivÈ. Tento p¯irozen˝ vztah se vöak brzy stane ne-
p¯irozen˝m, kdyû ofici·lnÌ stanovisko ˙¯ednÌ vÏdy p¯ipisuje sv˝m kritick˝m
(tedy v podstatÏ negativnÌm) snah·m hodnotu vÏdy o sobÏ, a vlastnÌmu vÏdec-
kÈmu ûivotu naopak jen v˝znam odpadk˘ svÈ dÌlny.
Z ve¯ejnÈho charakteru tÈto vÏdy, kter· se stala modernÌ vÏdou v˘bec, d·le
plyne, ûe vÏda je nez·visl· na jednotlivci. UniverzitnÌ ˙¯ady, jako nap¯. profesu-
ra srovn·vacÌ anatomie, filosofie, dÏjin medicÌny, trvajÌ, i kdyû je opustÌ osoba,
kter· je zast·vala. Tento ve¯ejn˝, objektivnÌ charakter nÏmeckÈ vÏdy je nutnÈ mÌt
na pamÏti, chceme-li pochopit zvl·ötnÌ skuteËnost, ûe tam je vÏda rozökatulko-
v·na do pevn˝ch, objektivnÏ vymezen˝ch obor˘ (anatomie, histologie, zoologie
atd.), ûe tam p¯ÌrodovÏdci bojujÌ proti filosof˘m a mohou tvrdit, ûe p¯ÌrodovÏda
znamen· vÌc neû filosofie. ée tam ost¯e rozliöujÌ vÏdu fakt˘ od vÏdy teoriÌ, b·d·-
nÌ od uËenÌ ñ protiklady, jejichû d˘vody nespoËÌvajÌ ani tak v p¯ÌrodÏ nebo v lid-
skÈm duchu, jako spÌö ve st·vajÌcÌm soci·lnÌm z¯ÌzenÌ. V Anglii shled·val st·tnÌk
ARGYLL zcela p¯irozen˝m, ûe kromÏ spis˘ o spr·vÏ Indie a o sporu anglick˝ch
cÌrkvÌ uve¯ejnil takÈ texty proti LYELLOVÃ teorii, polemizoval se SPENCEROVOU fi-
losofiÌ a vyvracel vlastnÌmi zkuöenostmi DARWINOVO pojetÌ kr·sy pt·k˘. DARWIN
a LYELL takÈ shled·vali jeho chov·nÌ zcela p¯irozen˝m a odpovÌdali mu jako ba-
dateli sobÏ rovnÈmu. NÏco takovÈho je v NÏmecku skoro nemyslitelnÈ; tam by
kroutili hlavou, kdyby nÏjak˝ ministr polemizoval s K÷LLIKEREM nebo s GEGEN-
BAUREM a povaûovali by za pov·ûlivÈ, kdyby jeden ËlovÏk psal z·roveÚ o geolo-
gii, ornitologii a filosofii. Tyto vztahy, objektivnost nÏmeckÈ vÏdy, musÌme mÌt na
pamÏti, kdyû sledujeme osudy darwinismu v NÏmecku.
Hned na poË·tku roku 1860 vyölo nÏkolik refer·t˘ o DARWINOVÃ teoriiI a jeötÏ
v tÈmûe roce p¯eloûil jeho dÌlo do nÏmËiny n·m zn·m˝ profesor H. G. BRONN.
Ten zaujal k teorii anglickÈho badatele velmi charakteristickÈ stanovisko. NevÏ-
¯il v ni, p¯esto knihu p¯eloûil, protoûe povaûoval za svou povinnost sezn·mit
n·rod s tak zajÌmav˝m spisem. DARWIN z d˘vod˘, kterÈ uû zn·me, ve svÈm spise
¯ekl, ûe jeho teorii je t¯eba uûÌt i na ËlovÏka ñ BRONN tuto charakteristickou vÏtu
vynechal (bez ud·nÌ d˘vodu). Aby si vöak Ëten·¯ nakonec nepomyslel, ûe BRONN
chtÏl p¯ekladem vyznat svou vÌru v toto uËenÌ (uËitel p¯ece musÌ v˘Ëi teorii
zachov·vat absolutnÏ objektivnÌ stanovisko), p¯ipojil ke svÈmu p¯ekladu doslov,
v nÏmû rozvinul kritickÈ ˙vahy o teorii. Jejich z·vÏr je nanejv˝ö charakteristick˝.
DARWINOVU teorii nemohu p¯ijmout, pÌöe, neboù proti nÌ lze uvÈst r˘znÈ d˘vody:
ÑM˘ûe se namÌtnout, ûe i obvykl· teorie stvo¯enÌ p¯ipouötÌ n·mitky, a to jeötÏ
v·ûnÏjöÌ. Jsou ovöem zcela jinÈho druhu. Teorie stvo¯enÌ, sama o sobÏ nep¯iroze-
n·, nepot¯ebuje odpovÌdat p¯irozen˝mi v˝klady. Zn· jen z·zraky! Proto se n·m
zd· aspoÚ d˘slednÏjöÌ setrvat na starÈm, p¯ÌrodovÏdecky neudrûitelnÈm stano-
I
In: Ausland 1860. O prvnÌm p¯ijetÌ darwinismu v NÏmecku pod·v· nÏkolik zpr·v G. SEIDLITZ,
Kosmos I, 1878, 546-558.
133
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 134
I
Entstehung der Arten, p¯eklad BRONNŸV, 1863, 518.
II
Ono mÌsto (jemuû univerzitnÌ ˙¯ady vyt˝kaly frivolnost a nemravnost) v MOLESCHOTTOVÃ
KolobÏhu ûivota (1887) znÌ takto: ÑKdybychom svÈ mrtvÈ mohli p·lit, obohacovali bychom
vzduch kyselinou uhliËitou a amoniakem a popel, kter˝ obsahuje n·stroje pro novÈ obilÌ, zv̯a-
ta a lidi, by promÏnil naöe pastviny v ˙rodn· pole. I kdyû to sami nezaûijeme, musÌ se jednou
st·t, ûe lidsk· pot¯eba jakoûto z·klad pr·va a nejsvatÏjöÌ pramen mravnosti bude na naöe h¯bi-
tovy pohlÌûet stejnÏ, jako my hledÌme na ustraöenÈho rolnÌka, kter˝ svÈ penÌze ukr˝v·, mÌsto
aby uûÌval ˙rok˘ ze svÈho kapit·lu. Jen nevÏdomost je barbarstvÌm.ì
134
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 135
v˝mluvn˝ a up¯Ìmn˝ styl. K. VOGT zavedl do nÏmeckÈ popul·rnÌ vÏdy tÛn, je-
muû Francouzi ¯ÌkajÌ Ñcauserieì a NÏmci ÑPlaudereiì (neb·l se drsn˝ch v˝raz˘).
VIRCHOW pron·öel svÈ ¯eËi a psal pojedn·nÌ famili·rnÌm tÛnem (coû se rovnÏû
oznaËovalo za ÑPlaudereiì). Vöichni byli v opozici v˘Ëi vrchnosti. B‹CHNER byl
pron·sledov·n pro ˙dajnou nemor·lnost svÈ knihy SÌla a hmota, VOGT musel
p¯ed politickou reakcÌ uprchnout do äv˝carska, MOLESCHOTT dostal od akade-
mickÈho sen·tu heidelberskÈ univerzity d˘tku za v˝öe uveden˝ poûadavek, z¯ekl
se docentury a p¯estÏhoval se do It·lie, VIRCHOW byl zbaven profesury v BerlÌnÏ
(trest byl vöak odvol·n).
Takto to v nÏmeckÈ vÏdÏ v¯elo, kdyû vystoupil DARWIN. StaröÌ odbornÌci, p¯Ì-
vrûenci filosofie, s rozho¯ËenÌm zavrhovali novÈ uËenÌ, v nÏmû vidÏli ˙tok na svÈ
aristokratickÈ principy. NÏkte¯Ì byli dokonce hrubÌ; tak BURMEISTER (1867, 617),
uraûen˝ opiËÌ teoriÌ, nebo zoolog GIEBEL (1869), kter˝ se nechal slyöet, ûe toto
uËenÌ Ñje chaosem nedok·zanostÌ a nedok·zan˝ch pitom˝ch drzostÌì.
C. G. EHRENBERG, zavrhnuv jednotlivÈ DARWINOVY myölenky, prohl·sil celou
teorii za Ñsympatickou nemocì, nanejv˝ö za Ñz·bavn˝ rom·nì (podle HANSTEIN
1877, 123). SCHIMPER, n·m uû zn·m˝ botanik, ji odsoudil jako Ñnejkr·tkozraËejöÌ,
nejhloupÏjöÌ a nejbrut·lnÏjöÌ teorii, jak· je jen moûn·, a mnohem uboûejöÌ, neû je
teorie o vykrystalizovan˝ch atomech [tzn. materialismus], jÌû se pokusil uËinit
zajÌmav˝m jeden modernÌ öaöek a najat˝ öejd̯ìI (podle SACHS 1875, 182).
Etnolog A. BASTIAN napsal, ûe p¯edstavuje v˝raz ÑduchovnÌ lenosti, kter· svÈ-
volnÏ zavÌr· oËi p¯ed ohromn˝m mnoûstvÌm ot·zek, na nÏû by bylo t¯eba odpo-
vÏdÏtì (podle Z÷CKLER 1877, 659).II Geolog O. FRAAS mÌnil, ûe hypotÈza o vzniku
ËlovÏka z orangutana Ñpat¯Ì nanejv˝ö do ¯Ìöe baziliök˘ a jednoroûc˘ì (Z÷CKLER
1877, 659). MÌrnÏjöÌmi slovy, ale obsahovÏ stejnÏ rozhodnÏ zamÌtli teorii dalöÌ ba-
datelÈ: fyziolog WAGNER, geolog GOEPPERT, embryologovÈ BAER a K÷LLIKER, zoo-
log LEYDIG, botanik BRAUN a dalöÌ.
P¯Ìvrûenci demokratickÈ vÏdy naopak anglickou, na MILLOV›CH principech
zaloûenou teorii p¯ivÌtali. SCHLEIDEN (1863), kter˝ jeötÏ pat¯Ì ke staröÌ ökole, byl jed-
nÌm z prvnÌch, kdo se vyslovili pro DARWINA, aËkoli pro sv˘j souhlas neuvedl
û·dnÈ novÈ d˘vody. TakÈ C. VOGT (1864, II, 252) se dal p¯esvÏdËit. D¯Ìve zavrhoval
uËenÌ o promÏn·ch forem a potÌral LAMARCKA, vystupoval s BAEREM proti embry-
ologick˝m fantaziÌm MECKELOV›M a SERRESOV›M, v nichû vidÏl jen ozvuky nen·vi-
dÏnÈ naturfilosofie, kladl d˘raz na to, ûe formy vznikly hotovÈ bez jakÈhokoli boû-
skÈho z·sahu. NynÌ se vöak p¯id·v· k DARWINOVI, aËkoli nenÌ s to se ˙plnÏ
osvobodit od CUVIEROV›CH n·zor˘ o p¯evratech zemskÈ k˘ry. S nÌm L. B‹CHNER
(1868) zost¯uje svÈ uËenÌ o sÌle a hmotÏ tvrzenÌm, ûe ËlovÏk je jen lepöÌ opice, a jejich
mÌnÏnÌ sdÌlÌ i D. F. STRAUSZ. TakÈ R. VIRCHOW (1863, 35) p¯ijal uËenÌ o p¯irozenÈm
I
TÌm öejd̯em je myölen asi B‹CHNER.
II
HAECKEL nÏkde BASTIANA naz˝v· Ñopravdov˝m tajn˝m radou pro vrcholnÈ zmatenÌ (Ober-
konfusionsrat)ì. Zkouöel jsem ËÌst BASTIANŸV spis (1868) a pochopil jsem HAECKELŸV vtip.
135
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 136
I
Bericht ¸ber die Feier des 60. Geburtstages von E. HAECKEL, Jena 1894, 15.
136
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 137
I
Literatura: Nejd˘leûitÏjöÌ popul·rnÌ spisy o darwinismu ze staröÌ doby viz B‹CHNER 1868;
HARTMANN 1876; DUB 1878; STERNE 1876; HAECKEL 1868; JAEGER 1862; ROLLE 1863; SCHLEIDEN
1863; SCHMIDT 1873; FERRIÈRE 1872; CANESTRINI 1880; DUVAL 1886; SOURY 1882.
II
Z tÈto staröÌ popul·rnÌ literatury jsem Ëetl: SEIDLITZ 1875 (poËetnÈ liter·rnÌ ˙daje); ROLLE 1863
(dobrÈ popul·rnÌ dÌlo); B‹CHNER 1868 (zd· se nejslaböÌ a obsahuje jen parafr·ze obecn˝ch prin-
cip˘ darwinismu); DODEL (bez vroËenÌ; nenÌ v˝znamn˝).
III
Podrobn· sbÌrka tÈto literatury se nach·zÌ u Z÷CKLERA a KRAUSE v cit. d. Z parodiÌ je nejzda¯i-
lejöÌ REYMONG 1877, kde se strefuje do HAECKELOVY antropogenie. Jsou tam otiötÏny i karikatury
(kterÈ vych·zely i jinak, nap¯. v ÑFliegenden Bl‰tternì). Jako p¯Ìklad parodie uveÔme PÌseÚ
o gastrei (139; p¯el. F, CvrËkov·):
Jsem st¯evo bu¯tu v˝voje / Vrchol metazoismu;
Skrze mÏ hlad, ûÌzeÚ jde do boje, / Z·klad to egoismu.
Pytel, st¯evo, dÌra velik· / To vöechno je co m·m,
Od ˙st k ûaludku a zpÏt co polyk· / VöeciËko jest co zn·m.
K Ëemu mozek, k Ëemu srdce? / St¯evo jest ûivota z·klad!
Jen bl·zni mohou vϯit p¯ece / V moc idealistick˝ch n·lad.
IV
OtcovÈ a p¯ÌsedÌcÌ [p˘v. oznaËenÌ sen·tu], vöe, o Ëem se domnÌv·me, ûe je velmi starÈ, bylo
kdysi novÈ.
137
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 138
zchlazuje; st·le platÌ slova cÌsa¯e Claudia u TACITA: ÑOmnia, patres conscripti, quae
nunc vetustissima credunt, nova fuere.ìIV
Zde nÏkolik p¯Ìklad˘, jak darwinistÈ pohlÌûeli na svÈ uËitele. ERNST HAECKEL
napsal roku 1873 Z÷LLNEROVI (viz p¯Ìloha k Z÷LLNER 1883): ÑN·hodou zn·m vaöe
lipskÈ biology oded·vna osobnÏ a mohu si myslet, s jak˝m hrd˝m politov·nÌm
budou tito ,exaktnÌ badatelÈë pohlÌûet na svÈ spekulativnÌ omyly: ,uËen˝ë LEUCKART,
jehoû znalosti jsou pr·vÏ tak bohatÈ, jako je jeho porozumÏnÌ zoologii povrchnÌ;
such˝, bezduch˝ SCHENK, jehoû z·sluha je v tom, ûe mÏ odstraöil od botaniky;
a piln˝ ¯emeslnÌk HIS, jehoû horlivost uû za studiÌ drûela krok s jeho omezenostÌ!ì
Nejinak tomu bylo v Anglii. Tam psal HUXLEY svÈmu p¯Ìteli HOOKEROVI o OWE-
NOVI, kter˝ byl tehdy, podle slov HUXLEYHO samÈho, nejvÏtöÌm anatomem v Ang-
lii: ÑJak naprosto nevhodnÈ je jmÈno, kterÈ mu d·vajÌ, jmÈno britskÈho CUVIERA.
Je k tomuto Francouzovi ve stejnÈm vztahu jako anglick· brandy ke koÚaku.ì (L.
HUXLEY 1900ñ2) Jindy pÌöe o OWENOVI nÏmeckÈmu biologovi LEUCKARTOVI (30. 1.
1859; L. HUXLEY 1900ñ2): ÑV tÈto zemi, jak vÌte, byly s ˙spÏchem pÏstov·ny nej-
r˘znÏjöÌ odnoûe biologie, ale nevϯÌm, ûe bychom p¯ed deseti lety byli nalezli
alespoÚ p˘ltucet m˝ch krajan˘, kte¯Ì by mÏli byù jen nejslaböÌ pochopenÌ pro to,
co bychom Vy i j· nazvali ÇvÏdeckou zoologiÌë. Ti, kte¯Ì o vÏcech p¯em˝öleli, brali
OWENOVY osteologickÈ extravagance za non plus ultra morfologick˝ch spekula-
cÌ.ì Jestliûe darwinistÈ takto posuzovali staröÌ generaci, jak˝ div, ûe se cÌtili zcela
opr·vnÏni potÌrat starÈ n·zory a uplatÚovat svÈ novÈ, modernÌ svÏtlo?
Sta¯Ì demokratÈ sledovali s nevolÌ fakt, ûe p¯ed jejich oËima vznikla nov·, na
univerzit·ch nez·visl· autonomnÌ vÏda, kter· sice takÈ byla demokratick·, nikoli
vöak liber·lnÌ. Byli to totiû vÏtöinou liber·lovÈ, tzn. nechtÏli zn·t û·dnÈ p¯esvÏdËenÌ.
Jako cÌrkev Ëi st·t, i vÏda pro nÏ byla vÏcÌ na osobÏ nez·vislou, objektem. Proto se
podstata univerzity, kde je uËenec anonymnÌm ˙¯ednÌkem o sobÏ jsoucÌ vÏdy,
zvl·ötÏ hodila k jejich ûivotnÌmu n·zoru.I PovinnostÌ ˙¯ednÌka bylo pÏstovat vÏdu
mu vyk·zanou, rozmnoûovat ji a p¯ed·vat ji lidstvu; on s·m se sv˝mi osobnÌmi
mÌnÏnÌmi vöak nemÏl do vÏdy zasahovat, stejnÏ jako soudce vykon·vajÌcÌ sv˘j
˙¯ad. V z·kladu tohoto pojetÌ byl demokratick˝ strach, ûe jednotlivec by rozvojem
svÈ individuality mohl poruöit rovnÈ pr·vo vöech. DarwinistÈ tuto rovnov·hu
poruöovali a nezb˝valo nic jinÈho, neû pod¯Ìdit je z·sad·m liberalismu silou.
Kdyû se nejprve pokusÌme naslouchat hlasu lidu, zjistÌme, ûe vöechny liberalis-
tickÈ noviny darwinismus potÌraly: jak Frankfurter Zeitung, tak Augsburger Allge-
meine Zeitung a (Berliner) Nationalzeitung zavdaly darwinist˘m mnohokr·t p¯ÌËi-
nu ke stÌûnostem (srv. HAECKEL 1878a). Ale i univerzity vyslovily svÈ veto.
V roce 1872 mÏl DU BOIS REYMOND zn·mou ¯eË O hranicÌch pozn·nÌ p¯Ìrody. DU
BOIS byl materialistou hrubÈho zrna, ve svÈ ¯eËi nicmÈnÏ dovozoval, ûe se tato filo-
I
DarwinistÈ se takÈ povaûovali za d˘slednÈ demokraty; protikladu mezi sv˝m a VIRCHOWOV›M
pojetÌm vÏdy si byli sotva vÏdomi. O demokratiËnosti v darwinismu srv. DUMONT 1886, 13, a DU
PREL 1878-79, 251n.
138
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 139
I
DU BOIS REYMOND 1882. S touto ¯eËÌ polemizoval darwinista KALISCHER (1883). DarwinistÈ vyt˝-
kali DU BOISOVI francouzskou zbÏhlost v ¯eËnictvÌ a neporozumÏnÌ pro nÏmeckÈho ducha. Tak
pÌöe nejen KALISCHER, ale i HAECKEL 1878a. Je to zajÌmavÈ proto, ûe z tohoto p¯Ìkladu vidÌme
modernÌ n·rodnÏ zabarven˝ charakter nÏmeck˝ch darwinist˘ proti staröÌm liber·l˘m.
II
C. VOGT, Des Darwinisten Zweifel, Frankf. Zeitung 1875 (podle Z÷CKLERA 1877) a Revue scientif.
1875. TakÈ MOLESCHOTT (1887) se vyslovil (v jednÈ ¯eËi v ÿÌmÏ) o darwinismu; obsah ¯eËi vöak
nezn·m.
139
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 140
I
SCHLEIDENOVA slova se sice vztahujÌ na jin˝ VIRCHOWŸV spis, platÌ vöak plnÏ i v naöem p¯ÌpadÏ.
SCHLEIDEN tam podrobnÏ vyvozuje, na co se vztahuje v˝öe uveden· n·mitka proti VIRCHOWOVI.
140
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 141
I
VöeobecnÈ ˙daje o tom, co n·sleduje, jsem Ëerpal z Augsb. Allg. Ztg., 20. Sept. 1877 a n.
II
C. NƒGELI: Die Schranken der naturwiss. Erkenntnis. ÿeË je otiötÏna v NƒGELI 1884, 553n vËetnÏ
shora uvedenÈho filosofickÈho ˙vodu. NƒGELI reagoval v ¯eËi p¯Ìmo na HAECKELOVY v˝vody
a chtÏl je trochu omezit.
141
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:14 StrÆnka 142
I
I HUXLEY povaûoval za nutnÈ distancovat se od fanatismu darwinist˘, srv. jeho ¯eË On the
Coming of Age of the Origin of Species, 1880.
142
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 143
tickÈ ud·losti. (To se patrnÏ vztahuje na boj, kter˝ tehdy zu¯il ve Francii mezi
royalisty a republik·ny.) S opravdovou ˙zkostÌ hledÌ vst¯Ìc ud·lostem, kterÈ se
bÏhem p¯ÌötÌch let u soused˘ odehrajÌ. S radostÌ vöak vÌt· pokrok, kter˝ nastal
v NÏmecku. Je t¯eba vdÏËnÏ vzpomenout trpitele, kter˝ prolil krev v z·pase
o pravdu, OKENA, jenû vybojoval nÏmeckÈ vÏdÏ svobodu. S·m tento sjezd i ¯eËi
na nÏm p¯ednesenÈ dokazujÌ, ûe se dnes tÏöÌme plnÈ svobodÏ. ÑTento majetek
musÌme uchovat a nezach·zet p¯Ìliö daleko. Je t¯eba b˝t umÌrnÏn˝mi, vzd·t se
osobnÌch lib˘stek, abychom zachovali p¯Ìznivou atmosfÈru.ì Duchaplnou a hu-
mornou formou (jak vypr·vÌ zpravodaj) naznaËil hranici mezi spekulacÌ a vÏ-
dou; s kousavou ironiÌ kritizoval HAECKELOVU teorii o duöi atom˘, o oduöevnÏ-
l˝ch buÚk·ch a o p˘vodu ËlovÏka z opice. Dokud neexistujÌ d˘kazy pro takovÈ
uËenÌ, musÌme naopak prosit uËitele, aby o nÏËem takovÈm neuËili. Svoboda uËenÌ
smÌ b˝t poûadov·na jen pro zajiötÏnou vÏdeckou pravdu, pro to, co bylo pro-
st¯ednictvÌm pokusu jako nejvyööÌho d˘kaznÌho prost¯edku dovedeno k neot¯e-
sitelnÈ jistotÏ. ProblÈmy majÌ b˝t pouze p¯edmÏtem b·d·nÌ, nikoli p¯edmÏtem
v˝uky. Kdyby byla evoluËnÌ nauka tak jist·, abychom na ni mohli p¯Ìsahat, pak
bychom ji smÏli, pak bychom ji museli uËit na ökol·ch a uËinit ji z·kladem vöech
naöich p¯edstav o svÏtÏ, spoleËnosti, st·tu. A to i p¯esto, ûe m· neobyËejnÏ po-
v·ûlivou str·nku, totiû socialistickou tendenci. (NezapomeÚme, ûe ¯eË byla pro-
nesena v roce 1877, kdy byli socialistÈ vöeobecnÏ ob·v·ni a nejost¯eji pron·sle-
dov·ni jako strana nep¯·telsk· st·tu; i liber·lovÈ je nen·vidÏli.)
ÑJen si p¯edstavme,ì pokraËoval VIRCHOW, Ñjak se uû dnes descendenËnÌ teorie
utv·¯Ì v hlavÏ socialisty. Ano, p·novÈ, nÏkomu se to m˘ûe zd·t smÏönÈ, ale je to
velmi v·ûnÈ, a chci doufat, ûe descendenËnÌ teorie n·m nep¯inese vöechny
hr˘zy, jakÈ podobnÈ teorie zp˘sobily v sousednÌ zemi. JistÏ m· i tato teorie, pro-
v·dÌ-li se d˘slednÏ, velmi pov·ûlivou str·nku, a ûe se s nÌ st˝k· socialismus, to
v·m douf·m neuniklo.ì Potom, co jeötÏ jednou doporuËil opatrnost, omezenÌ,
nep¯eceÚov·nÌ vÏdeckÈ moci, uzav¯el VIRCHOW svou ¯eË poukazem na BACONA.
A ˙Ëinek ¯eËi? ÑUû bÏhem p¯edn·öky se hlasitÏ oz˝valy zn·mky souhlasu, po
jejÌm zakonËenÌ n·sledoval dlouhotrvajÌcÌ potlesk.ìI
DvÏ ot·zky napadnou vzd·lenÈho pozorovatele: z jakÈho d˘vodu v˘bec VIR-
CHOW vstoupil do darwinistickÈ diskuse? MÏl darwinismus skuteËnÏ tak blÌzko
k socialistickÈmu hnutÌ? VöeobecnÏ se vÏdÏlo, ûe nenÌ-li nÏmeck˝ darwinismus
nov˝m n·boûenstvÌm, je jistÏ novou vÌrou, a p¯Ìvrûenci cÌrkve a vÏdy tu bojova-
li o to, co bylo jejich srdci nejdraûöÌ. Kdyû se srazÌ dvÏ r˘zn· p¯esvÏdËenÌ, b˝v·
spor velmi prudk˝, a touha po vÌtÏzstvÌ, temperament, l·ska, nen·vist vedou
k p¯ehnan˝m, Ëasto hrub˝m projev˘m. Osoba, kter· se sporu ne˙ËastnÌ, toto
p¯eh·nÏnÌ snadno pochopÌ; jistÏ by bylo poruöenÌm dobr˝ch mrav˘, kdyby se
nÏkdo, kdo nem· sympatie v˘Ëi û·dnÈ ze sv·¯ÌcÌch se stran, chtÏl do jejich sporu
mÌchat jako rozhodËÌ. Tato z·sada vöak v exaktnÌ vÏdÏ neplatÌ: tam platÌ jen
I
Augsb. allgem. Zeitung 1877, p¯Ìloha 266.
143
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 144
I
HAECKEL a HELLWALD uv·dÏjÌ zvl.: Germania, Neue Evangelische Kirchenzeitung a Vaterland.
Srv. tÈû HUXLEYHO p¯edmluvu k angl. vyd·nÌ HAECKELOVY Verteidigungsrede, kde se d˘raznÏ
poukazuje na to, ûe VIRCHOW ve svÈ ¯eËi nezachoval objektivitu a ñ vÏdomÏ nebo nÏvÏdomÏ
ñ postavil klerik·ly v˝ö neû darwinisty. HAECKEL VIRCHOWA p¯Ìmo obviÚuje (Freie Wissenschaft,
s. 19), ûe v ¯eËi odvolal svÈ d¯ÌvÏjöÌ lepöÌ p¯esvÏdËenÌ.
II
Aby Ëten·¯ mohl s·m posoudit, nakolik byly tyto v˝tky darwinist˘ opr·vnÏnÈ, uveÔme zde
Ë·st VIRCHOWOVY ¯eËi, p¯ednesenÈ roku 1863 (tedy 16 let p¯edtÌm) na sjezdu tÈûe spoleËnosti ve
ätetÌnÏ. Tehdy pr·vÏ HAECKEL zah·jil svou ¯eËÌ z·pas za DARWINA. VIRCHOW mluvil v p¯ÌmÈ
n·vaznosti na HAECKELOVY v˝vody, a to takto: ÑKdyû se n·m ¯Ìk·, ûe bychom dnes mÏli mÌt stej-
nou teorii stvo¯enÌ, kter· se zd·la p¯irozen· star˝m éid˘m, kdyû m· vl·dnout tato naprosto
mechanistick· p¯edstava, ûe ËlovÏk byl p˘vodnÏ stvo¯en jako hrnec, do nÏhoû byl pak vdech-
nut nosem ûiv˝ dech, jak je to v PÌsmu, tak vϯÌm, ûe si snad m·lokdo ujasnÌ, ûe tato d¯Ìve p¯i-
rozen· p¯edstava co nejhloubÏji odporuje naöim p¯edstav·m, a ûe je osvobozenÌm jedince, kdyû
se mu dovolÌ, aby si utvo¯il jin˝ obraz o stvo¯enÌÖ Proto mÌnÌm, ûe si st·t a cÌrkev musÌ zvyk-
nout, ûe s pokrokem p¯ÌrodnÌch vÏd p¯ijdou jistÈ zmÏny naöich vöeobecn˝ch p¯edstav a p¯edpo-
klad˘ a ûe proti tÏmto zmÏn·m nelze postavit hr·z, ûe spÌöe prozÌrav˝ st·t, rozumn· cÌrkev do
sebe p¯ejme pokrokovÈ, rozvÌjejÌcÌ se p¯edstavy a uËinÌ je plodn˝mi.ì (VIRCHOW 1863, 40) Nic-
mÈnÏ pozorn˝ Ëten·¯ z onÈ ¯eËi vyËte uû vöechny momenty, kterÈ jsou charakteristickÈ pro VIR-
CHOWOVU polemiku s HAECKELEM, totiû chv·lu exaktnÌ vÏdy, osvobozenÈ od kaûdÈ filosofie,
a doporuËov·nÌ opatrnosti ve ve¯ejnÈm pojedn·v·nÌ vÏdeck˝ch nauk. ätÏtÌnsk· ¯eË je v princi-
pu jen pendantem k mnichovskÈ; tam totiû VIRCHOW potÌr· SCHLEIDENOVU z·sadu, ûe bez filoso-
fie je vÏda nemoûn·, v tÈto se stavÌ proti podobnÈ HAECKELOVÃ tendenci.
144
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 145
val! P¯Ìsahali by p¯i nebi i pekle, stejnÏ jako by jejich cÌrkevnÌ protivnÌci p¯Ìsaha-
li na opak.
HAECKEL odpovÏdÏl na VIRCHOWOVU ¯eË spisem Svobodn· vÏda a svobodnÈ uËenÌ
(1878a), nejkr·snÏjöÌm bojov˝m spisem, kter˝ uspÌöil cel˝ boj o darwinismus, jak
poznamenal nikoli bez d˘vodu W. MAY. NenÌ tÏûkÈ si p¯edstavit, jak znÏla
HAECKELOVA odpovÏÔ. VÏdÏl, ûe v˝vojov· teorie je pravdiv· a ûe Ñnikdy nebude
dok·z·na, nestaËÌ-li d˘kazy, kterÈ o nÌ m·me dnesì. Proto ji musel uËit, neboù:
Kdo pravdu zn· a ne¯Ìk·
je zajistÈ politov·nÌhodn˝ dareba.I
HAECKEL d·le uv·dÌ svÈ d˘kazy pro teorii, dokazuje cit·ty z VIRCHOWA, ûe
neudÏlal nic jinÈho, neû ûe vyvodil d˘sledky ze sv˝ch materialistick˝ch n·zor˘
a uËil jim. Pr˝ v˘bec neexistuje û·dn· objektivnÌ vÏda, nejsou û·dnÈ ostrÈ hranice
mezi spekulacÌ a fakty, nenÌ û·dnÈho uËitele, kter˝ by nesmÏöoval vÏc se sv˝mi
subjektivnÌmi n·zory o nÌ. S·m VIRCHOW tak vûdycky Ëinil, kdyû byl HAECKEL
jeho û·kem. Svou ¯eËÌ tak VIRCHOW poslouûil jen klerik·l˘m. HAECKEL se otev¯e-
nÏ vyslovil i o vztazÌch svÈ vÏdy k politice: kaûd· nov· filosofie m· jistÏ urËitÈ
praktickÈ cÌle, musÌ ovlivÚovat i politickÈ n·zory. NicmÈnÏ darwinismus je uËenÌ
spÌöe aristokratickÈ neû demokratickÈ, neboù svÈ teorie buduje na z·sadÏ nerov-
nosti lidÌ. A pak se musÌ vzÌt v ˙vahu, ûe teorii a praxi Ëasto spojujÌ jen velmi
nahodil· pouta, jak dokazuje vztah mezi skuteËn˝m uËenÌm Kristov˝m a k¯es-
ùanstvÌm. Svou obhajobu HAECKEL uzav¯el poukazem na vnit¯nÌ souvislost mezi
VIRCHOWOV›M ˙tokem a d¯Ìve zmÌnÏnou ¯eËÌ DU BOISOVOU: berlÌnsk· vÏda tu
˙toËÌ na ty z mal˝ch univerzit, kterÈ budou beze strachu d·l sledovat svÈ ide·ly.
HAECKELOVA obhajoba nebyla s to zadrûet p·d mladÈho darwinismu v NÏmec-
ku. VIRCHOW dos·hl svÈho cÌle. NÏkolik mÏsÌc˘ po jeho ¯eËi byly sp·ch·ny dva
atent·ty na nÏmeckÈho cÌsa¯e (prvnÌ sp·chal dÏlnÌk, druh˝ doktor filosofie) a byly
politicky vyuûity proti socialist˘m, jimû se kladl za vinu. Klerik·lnÌ denÌky ne-
opomnÏly odpovÏdnost za atent·ty hodit p¯Ìmo na darwinisty (HAECKEL 1878a,
XXIX). Vl·da poûadovala od ÿÌöskÈho snÏmu plnou moc k potlaËenÌ soci·lnÏ demo-
kratickÈ strany, a potom, co byl snÏm jednou rozpuötÏn, jÌ takÈ dostala. Tato opa-
t¯enÌ se jistÏ nep¯Ìmo dot˝kala i darwinismu. V roce 1878 prohl·sil prusk˝ ministr
ökolstvÌ na zemskÈm snÏmu p¯i debatÏ o novÈm ökolskÈm z·konÏ, ûe Ñsi o nÏm
p¯ece nikdo nebude myslet, ûe by nÏkdy dosadil notorickÈ darwinisty do vÏdec-
k˝ch obor˘ st¯ednÌch ökolì. VIRCHOW nejen nic nenamÌtal, n˝brû souhlasil i s n·vr-
hem na disciplin·rnÌ trest pro HERMANNA M‹LLERA, zn·mÈho botanika, profesora
I
HAECKEL 1878a, IX. V BerlÌnÏ se pr˝ naopak zpÌvalo: Kdo pravdu zn· a volnÏ prohl·sÌ / na toho
v BerlÌnÏ policajt poËk· si.
II
H. M‹LLER se br·nil v broûu¯e vydanÈ 1879a. O jinÈm p¯ÌpadÏ disciplin·rnÌho stÌh·nÌ kv˘li
darwinismu srv. Kosmos 4, 1878ñ1879, 357.
145
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 146
I
Jen v Kosmos II (1877-1878) se HAECKELA pokusil h·jit F. V. HELLWALD (ale ne dost energicky).
Pro anglickÈ vyd·nÌ HAECKELOVY obhajoby napsal p¯edmluvu HUXLEY a potÌral v nÌ VIRCHOWO-
VY n·zory. DARWIN vyslovil souhlas s HAECKELOV›M stanoviskem v dopise, kter˝ mu napsal.
CASPARISŸV spis (1878) na obranu HAECKELA jsem neËetl.
II
Postupujme bez b·znÏ, tj. nÏco jako naöe Kup¯edu lev·. (Pozn. vyd.)
III
Das versˆhnende Element in der darwinistischen Weltanschauung, Kosmos 4, 1878ñ1879, 359.
146
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 147
147
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 148
148
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 149
V 17. a 18. stoletÌ se uËilo, ûe lidsk· spermie je mal˝ muûÌËek, a naöli se bada-
telÈ, kte¯Ì potvrzovali, ûe vskutku vidÏli mikroskopem Ë·sti lidskÈho tÏla. JinÌ
naopak tvrdili, ûe zv̯·tko nenÌ uzav¯eno ve spermii, n˝brû ve vajÌËku. Zn·m˝
biolog SPALLANZANI potvrdil tuto teorii studiem v˝voje û·by. Vl·dla tehdy i vÌra
ve flogiston, kter˝ pr˝ ze substancÌ unik· zah¯Ìv·nÌm; a vskutku se uk·zalo, ûe
mnohÈ substance v ohni ztratÌ na v·ze. Vϯilo se v p¯edpotopnÌ lidi a A. SCHEU-
ZER objevil jako d˘kaz zkamenÏlinu, kterou nazval Ñhomo diluvii testisì. CUVIER
vöak v diluvi·lnÌ lidi nechtÏl vϯit a proslavil se d˘kazem, ûe SCHEUZERŸV n·lez
je jen fosilnÌ mlok. Ovöem diluvi·lnÌ lidÈ p¯esto existovali! A tak bychom mohli
sledovat dÏjiny vÏdy krok za krokem a uk·zat, ûe jsou dÏjinami d˘kaz˘, kterÈ
nebyly û·dn˝mi d˘kazy.
ObjektivnÌ vÏda zavedla toto pojetÌ vÏdeck˝ch zjiötÏnÌ, stanovila rozdÌl mezi
faktem, hypotÈzou, teoriÌ, d˘kazem atd. Fakt je pr˝ Ëist˝m, û·dnou subjektivi-
tou neporuöen˝m pozn·nÌm. HypotÈza je moûnost, kter· jeötÏ Ëek· na d˘kaz,
teorie je sestavenÌ zjiötÏn˝ch ˙daj˘ do jednotnÈho pojetÌ. Ve fakta se musÌ vϯit,
v hypotÈzy a teorie se vöak vϯit nesmÌ; fakta jsou pr˝ zcela neutr·lnÌ a hodÌ se
do kaûdÈ hypotÈzy, do kaûdÈ teorie, do kaûdÈ filosofie; hypotÈzy a teorie naopak
odpovÌdajÌ pravdÏ jen potud, pokud jsou podloûeny fakty.
Toto rozliöov·nÌ je vöak jen hrou se slovy, od scholastiky se odchyluje jen
v tom, ûe je o nÏkolik stoletÌ mladöÌ. é·dn˝ poctiv˝ badatel z praxe nevÏ¯Ì ani
v objektivnÌ vÏdu, ani v rozdÌly mezi fakty a teoriÌ, n˝brû pouûÌv· tato slova
jen ze zdvo¯ilosti, aby dodal sv˝m p¯esvÏdËenÌm sluönou formu. Pro nÏho
samÈho je to, co by ostatnÌ oznaËili za hypotÈzu, nejpravdivÏjöÌ skuteËnostÌ,
tedy faktem. On neuzn·v· ÑobjektivnÌ faktaì, n˝brû jen ta subjektivnÌ, neboù
kaûdÈ zjiötÏnÌ ukazuje ve svÏtle jeho objevu novÈ barvy i formy. Neukazuje-li,
je pro nÏho objev bezcenn˝, ba v˘bec neexistuje. DARWIN nap¯Ìklad byl badate-
lem nanejv˝ö objektivnÌm, nicmÈnÏ jeho objektivnost spoËÌvala pouze v tom,
ûe n·mitky protivnÌk˘ projedn·val nejzdvo¯ilejöÌ formou, aniû by se jimi dal
v nejmenöÌm m˝lit ve v̯e ve svÈ uËenÌ. V˝voj organickÈho svÏta, kter˝ vöichni
oznaËovali za teorii, povaûoval ve svÈm nitru bezpochyby za nejpravdivÏjöÌ
skuteËnost, zatÌmco ÑobjektivnÌì fakt, ûe existujÌ druhy, povaûoval za faleön˝.
Kaûd˝ badatel sleduje tuto metodu, musÌ ji sledovat! Byla by to libov˘le,
kdyby nÏkdo stanovil hypotÈzu, o jejÌû pravdÏ by nebyl z·roveÚ pevnÏ p¯e-
svÏdËen. Je to pr·vÏ jen zdvo¯ilost, kdyû svÈ p¯esvÏdËenÌ nabÌdne Ëten·¯i jako
pouhou moûnost.
NeexistujÌ tedy û·dn· objektivnÌ fakta: kaûdÈ zjiötÏnÌ je subjektivnÌ a jako
takovÈ nenÌ bez hypotÈzy, bez teorie, bez filosofie. Kaûd˝ fakt, pokud nenÌ jen na
pap̯e jako slovo beze smyslu, kter˝ vyöel z ducha ËlovÏka jako jeho ûiv˝ pro-
dukt, p¯edstavuje cel˝ mikrokosmos, obsahujÌcÌ novÈ pojetÌ nejen jednotlivÈho
jevu, n˝brû celÈho svÏta. Objev, kter˝ neobsahuje jako moûnost promÏnu celÈho
n·zoru na svÏt, nenÌ v˘bec û·dn˝m objevem.
149
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 150
Proto je z·sada modernÌ vÏdy, nechat fakta mluvit sama za sebe, zcela spr·v-
n·, jen jÌ musÌme d·t pr·vÏ opaËn˝ smysl, neû je jÌ obecnÏ podsouv·n. Mrtv·,
kaûdÈ subjektivity zbaven· fakta jsou nÏm· a nemohou promluvit. Jen ta,
kter· ûijÌ v duchu ËlovÏka, majÌ ¯eË, a ËÌm subjektivnÏjöÌ jsou, tÌm sn·ze jim
rozumÌme, tÌm p¯irozenÏji p˘sobÌ na n·s ñ ûivÈ subjekty. Mrtv· fakta nemo-
hou na sebe vz·jemnÏ reagovat, nemohou nic dokazovat, nic vyvracet, nemo-
hou se spojit k û·dnÈ pravdÏ; proto musÌ objektivnÌ vÏda s·hnout k logice,
k dokazov·nÌ, aby mÏla hybn˝ prost¯edek, p·ku a ˙strojÌ, jimiû lze zabit˝mi
fakty h˝bat sem a tam. Na jednÈ stranÏ fakta, na druhÈ hypotÈzy a teorie:
jedna h˝be fakty sem, druh· tam, a tomu se ¯Ìk· dokazov·nÌ, p¯i nÏmû fakta
sama mluvÌ.
Sledujeme-li v˝voj darwinismu, nezb˝v· n·m neû konstatovat, ûe mrtv·
fakta, sestaven· k jist˝m d˘kaz˘m, mÏla na rozkvÏt tohoto uËenÌ velk˝ vliv.
Dva roky potÈ, co vyölo dÌlo o vzniku druh˘, bylo nalezeno v litografickÈm
v·penci v Solenhofenu prvnÌ zkamenÏlÈ ptaËÌ pe¯Ì z doby druhohornÌ. Rok
nato byly na stejnÈm mÌstÏ objeveny zbytky zvl·ötnÌho pt·ka, kter˝ mÏl na
k¯Ìdlech volnÈ prsty, v zob·ku zuby a jeötÏrËÌ, avöak ope¯en˝ ocas. Tento nej-
staröÌ pt·k dostal jmÈno Archaeopteryx. Pro darwinisty byl tento objev siln˝m
d˘kazem jejich teorie a zv̯e bylo oznaËeno za p¯echod mezi pt·kem a pla-
zem. V roce 1875 objevil americk˝ geolog O. MARSH pt·ky s ozuben˝mi zob·-
ky poch·zejÌcÌ z doby k¯ÌdovÈ, a ti se stali nov˝m d˘kazem, ûe pt·ci poch·ze-
jÌ z ozuben˝ch obratlovc˘. Roku 1879 t˝û MARSH uspo¯·dal vyhynulÈ druhy
konÌ do vzestupnÈ ¯ady, kter· se od tÈ doby povaûuje za z·¯iv˝ d˘kaz DARWI-
NOVY teorie.
D˘kaz˘ darwinismu p¯ib˝valo: od Ëty¯ic·t˝ch let se mnoûily n·lezy dilu-
vi·lnÌch lidÌ; v roce 1863 se dal p¯esvÏdËit i LYELL a v tÈmûe roce vzbudil
vöeobecnou pozornost objev p¯edhistorick˝ch kolov˝ch staveb ve äv˝carsku.
Tyto d˘kazy velkÈho st·¯Ì lidstva byly takÈ d˘kazem darwinismu. V roce
1857 byla nalezena lebka neandrt·lce, o niû se pozdÏji tolik p¯eli p¯Ìvrûenci
a odp˘rci opiËÌ teorie. Roku 1868 vyölo DARWINOVO velkÈ dÌlo o promÏnlivos-
ti domestikovan˝ch zv̯at a rostlin, kterÈ p¯ineslo na podporu nauky nep¯e-
hlednÈ mnoûstvÌ nov˝ch ˙daj˘. Roku 1862 vyöla HAECKELOVA monografie
o radiolariÌch, jÌû tento smÏl˝ apoötol darwinismu zah·jil svÈ objevov·nÌ
mnoh˝ch a mnoh˝ch d˘kaz˘ pro DARWINA. V roce 1868 popsal HUXLEY ˙dajnÏ
nejjednoduööÌ formu ûivota, bathybia, a podal tÌm nov˝ doklad pro pozvolnÈ
p¯echody v p¯ÌrodÏ. Roku 1859 byl objeven v prahornÌ formaci, dosud pova-
ûovanÈ za neûivou, domnÏl˝, velmi jednoduch˝ fosilnÌ organismus, tzv. Eozoon,
a v n·sledujÌcÌch desetiletÌch dokazovaly stovky, ba tisÌce badatel˘ spr·vnost
novÈho uËenÌ.
V n·sledujÌcÌch kapitol·ch rozvedeme blÌûe, jakÈho druhu byly tyto d˘kazy;
avöak doba smetla vöechny tyto historickÈ, filosofickÈ, logickÈ, anatomickÈ, his-
tologickÈ, chemickÈ, geografickÈ a jinÈ d˘kazy, a bÏda myölence, bÏda pozorov·-
150
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 151
nÌ, kterÈ nebylo niËÌm jin˝m neû d˘kazem pro nebo proti DARWINOVI! Zaniknou,
zaöly uû v masovÈm hrobÏ dÏjin a nikdo se k nim nevr·tÌ, leda zvÏdav˝ dÏjepi-
sec, kterÈmu poslouûÌ za znamenÌ doby.
11.6. NadöenÌ z Darwinovy teorie
V takovÈm prost¯edÌ vzniklo darwinistickÈ hnutÌ: vl·dla nespokojenost s p¯ece-
Úov·nÌm rozumu, objevovaly se v˝vojovÈ nauky. P¯iöla anglick· induktivnÌ filo-
sofie, SCHLEIDEN a SCHWANN ¯ekli svÈ slovo, materialistÈ prohl·sili vÏdu za sv˘j
obor a pozitivistÈ ohl·sili uËenÌ, ûe lidstvo bude spaseno jen ve jmÈnu vÏdy.
Nakonec p¯iöel DARWIN, Ëestn˝ a ne˙navn˝ myslitel, k nÏmu se p¯ipojili horlivÌ
p¯Ìvrûenci, a hnutÌ bylo st·le silnÏjöÌ.
DARWINOVA teorie byla ve vÏdÏ pociùov·na jako revoluce, jako zniËenÌ vöeho,
co bylo d¯Ìve, a jako poË·tek zcela novÈ, najednou pravÈ vÏdy. DARWIN s·m
p¯edpovÌdal, ûe jeho uËenÌ p¯inese revoluci, a vöechno se snaûilo jeho p¯edpovÏÔ
uskuteËnit. Bylo by z·bavnÈ i historicky zajÌmavÈ porovn·vat, jak se kaûd· doba
dÌv· svrchu na tu p¯edchozÌ a tvrdÌ o nÌ skoro totÈû, co se jednou bude ¯Ìkat o nÌ
samÈ. Kolikr·t jsme slyöeli od horlivc˘ pro DARWINOVO uËenÌ, ûe teprve s nÌm
p¯iöel do biologie filosofick˝ obsah! P¯ed DARWINEM byli LINN…, CUVIER a jinÌ
ubozÌ pis·lkovÈ ñ ale aù se Ëten·¯ p¯esvÏdËÌ s·m.
ÑV prvnÌ polovinÏ tohoto stoletÌ platilo,ì vypr·vÌ R. HERTWIG (1892, 1) v ˙vo-
du ke svÈ uËebnici zoologie, Ñne-li v˝luËnÏ, tak aspoÚ p¯ev·ûnÏ ve vÏdeck˝ch
kruzÌch pojetÌ, kterÈ jeötÏ dnes vl·dne mezi laiky, ûe ˙kolem zoologie je pojme-
nov·vat jednotliv· zv̯ata, charakterizovat je podle nÏkolika m·lo lehce rozpo-
znateln˝ch znak˘ a uspo¯·d·vat je p¯ehledn˝m zp˘sobem umoûÚujÌcÌm rychlÈ
urËov·nÌÖ Toto pojetÌ bylo bÏhem poslednÌch desetiletÌ st·le vÌce potlaËov·no.ì
Tato slova, napsan· roku 1891, jeötÏ nepat¯Ì k nejodmÌtavÏjöÌm soud˘m o prvnÌ
polovinÏ 19. stoletÌ, jsou i rozhodnÏjöÌ. W. BATESON (1894, 7) pÌöe v ˙vodu ke
svÈmu jinak myölenkovÏ bohatÈmu spisu o promÏnlivosti zv̯at: ÑP¯ed zve¯ej-
nÏnÌm P˘vodu druh˘ vÏnovali p¯ÌrodovÏdci vÏtöinu svÈ aktivity nez¯ÌzenÈmu
hromadÏnÌ dat. VÏtöina z nich to dÏlala pro vÏc samu, a to v nejsilnÏjöÌm smyslu
slova. JistÏûe mnozÌ chovali nadÏji, ûe takovÈ hromadÏnÌ znalostÌ povede nako-
nec k nÏËemu vyööÌmu, ale nadÏje to byla vÏtöinou nejasn·, v·gnÌ. S prohl·öenÌm
doktrÌny o evoluci (Doctrine of Descent) se zcela zmÏnil veöker˝ pr˘bÏh b·d·nÌ
a nadöenÌ p¯ÌrodovÏdc˘ se p¯elilo do jinÈho ¯eËiötÏ. ZaËala se hledat jin· data
a hodnota zoologick˝ch objev˘ se zaËala posuzovat podle nov˝ch kritÈriÌ.ì
Jak uboze vypadala prvnÌ polovina 19. stoletÌ v oËÌch poloviny druhÈ! A jak
posuzovali badatelÈ prvnÌ poloviny 19. stoletÌ sv˘j vztah k dobÏ p¯edchozÌ? R.
LEUCKART (1848, 2), idealistick˝ morfolog, pÌöe v roce 1848, jeden·ct let p¯ed
DARWINOV›M dÌlem: ÑPoËetnÈ a rozmanitÈ byly pokusy o takovÈ vylÌËenÌ [syste-
matiky zv̯at]. Protoûe z·visÌ na kaûdÈm zp˘sobu nazÌr·nÌ, na mnoûstvÌ
dostupnÈho materi·lu a jeho znalostech, je hodnota tÏchto jednotliv˝ch pokus˘
p¯irozenÏ velmi r˘zn·. Nadto je ve staröÌch zoologick˝ch systÈmech vlastnÌ vÏ-
151
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 152
deck· ˙loha ne-li zrovna nepochopena, pak aspoÚ vÏtöinou pod¯Ìzena jistÈmu
praktickÈmu z·jmu. Jako jist˝ druh slovnÌku pod·valy o m·lo vÌc neû prost¯e-
dek k pozn·v·nÌ r˘zn˝ch zv̯at. CUVIEROVO jmÈno znamen· novou z·¯ivou epo-
chu v dÏjin·ch naöÌ vÏdy. Jist˝m pohledem gÈnia poznal tento slavn˝ badatel
velk˝ v˝znam vöeobecnÏjöÌho, ¯ekl bych skoro umÏleckÈho pojetÌ organick˝ch
˙tvar˘. Sv˝m systÈmem usilovalÖ spÌöe o vhled do souvislosti r˘zn˝ch ûivoËiö-
n˝ch forem, vöestrannÈ porozumÏnÌ rozmanitosti jednotlivostÌ.ì
A jak ch·pala p¯ed-cuvierovsk· vÏda sv˘j vztah k p¯edch˘dc˘m? VICQ DëAZYR
chv·lÌ v roce 1788 (11, 19) CUVIEROVA p¯edch˘dce BUFFONA: ÑBUFFON byl tedy
prvnÌ, kdo propojil p¯Ìrodopis s filosofiÌÖ Vynikal p¯edevöÌm dÌky svÈmu umÏ-
nÌ zevöeobecÚovat myölenky a propojovat jednotliv· pozorov·nÌ do vyööÌch cel-
k˘Ö »asto se mu poda¯ilo spojenÌm dosud izolovan˝ch a neplodn˝ch fakt˘
dospÏt k nanejv˝ö neoËek·van˝m z·vÏr˘m.ì
A kdybychom se vr·tili aû k MALPIGHIMU, k VESALIOVI, ke GAL…NOVI, k ARISTO-
TELOVI, pokaûdÈ bychom naöli chvalo¯eË, podle kterÈ p¯ed nimi byla fakta nesro-
zumiteln· a oni do nich teprve vnesli svÏtlo ñ a vöechny tyto chvalo¯eËi by mÏly
pravdu, neboù kolikr·t ËlovÏk objevÌ myölenku, tolikr·t se povaûuje za znovu-
zrozenÈho, pokaûdÈ vidÌ v minulosti mrtv˝ chaos, pokaûdÈ zapomÌn·, ûe p¯ece
i d¯Ìve uû musel mÌt myölenky, a nemyslÌ na to, ûe jednou p¯ijde Ëas, kdy jeho
nynÏjöÌ nadöenÌ ochladne a ustoupÌ novÈmu; a bude se znovu divit, jak mohl
dosud ûÌt tak bezmyölenkovitÏ. Takov˝ je ûivot, takov· je vÏda.
Jako d¯Ìve naturfilosofie, tak byl nynÌ darwinismus vöeobecn˝m hnutÌm,
n·ladou, ve¯ejn˝m mÌnÏnÌm; nevznikl propracov·nÌm, vylepöenÌm a prohloube-
nÌm d¯ÌvÏjöÌch n·zor˘, n˝brû vyrostl na jejich trosk·ch. Zd· se, ûe to je vöeobec-
n˝ osud lidsk˝ch ide·l˘; snad katastrofy neplatÌ v geologii, jistÏ vöak majÌ sv˘j
v˝znam v dÏjin·ch lidskÈho myölenÌ. Od ÿek˘ k ÿÌman˘m, od ÿÌman˘ ke k¯es-
ùanstvÌ, k osvobozenÌ n·rod˘ ñ vöude jde cesta pokroku p¯es mrtvoly p¯ed-
ch˘dc˘, ne-li p¯es skuteËnÈ, tedy p¯es ubitÈ myölenky: star˝ ide·l pad· se sv˝mi
dobr˝mi i öpatn˝mi znaky, aby uvolnil mÌsto novÈmu. Pokrok je revoluce
a kaûd· revoluce je nespravedliv·. Teprve kdyû starÈ ide·ly d·vno zetlely, p¯ijde
nÏkdo, kdo pro nÏ k·ûe spravedlnost, uzn·nÌ pro jejich dobrÈ str·nky ñ p¯Ìliö
pozdÏ.
Darwinismus chtÏl b˝t vöeobecnÏ i v jednotlivostech, vÏdomÏ i nevÏdomÏ
revoluËnÌ, tzn. pr·vÏ opaËn˝, neû byla racionalistick· naturfilosofie. D¯Ìve se
p¯ehnanÏ spolÈhali na rozum a chovali nadÏji, ûe v rozumu objevÌ p¯Ìrodu; teÔ
vl·dne uctÌv·nÌ p¯Ìrody a rozum se povaûuje za podmÌnÏn˝ p¯Ìrodou. Tehdy se
vÏda sklonila p¯ed poeziÌ, jejÌhoû ducha a zp˘sob vyjad¯ov·nÌ p¯ejala; teÔ se na-
opak mÏla poezie st·t vÏdou. ZOLA, b·snÌk, se prohl·sil za vÏdce. D¯Ìve KANT,
SCHELLING, SCHOPENHAUER stavÏli olt·¯e genialitÏ, teÔ LOMBROSO p¯irovn·v·
geni·lnÌ lidi k bl·zn˘m. Tam je to vÏda, kter· nezn· mezÌ v metafor·ch, zde hrozÌ
kritik M. NORDAU b·snÌkovi, ûe ho za jeho originalitu prohl·sÌ z vÏdeckÈho stano-
viska za nep¯ÌËetnÈho. Pouh· negace mÌsto anal˝zy: nebo je snad tÏûkop·dn˝
152
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 153
153
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 154
I
Teprve francouzskÈ vyd·nÌ z roku 1869 obsahuje n·mitky proti DARWINOVI. I v pozdÏjöÌch spi-
sech mluvil AGASSIZ proti Darwinovi.
154
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 155
I
O jeho n·zorech srv. 3. kap. tohoto spisu. O slabÈm ˙Ëinku jeho spisu vypr·vÌ E. R‹TIMEYER
1898, II, 360 (je tam i AGASSIZOVA biografie) a Z÷CKLER 1877, II, 650.
II
BlÌûe o tom vypr·vÌ VOGT 1896, 196 (ökoda, ûe VOGTOVA autobiografie byla p¯eruöena smrtÌ
pr·vÏ na mÌstÏ, kde zaËÌn· b˝t zajÌmav·!); O. FRAAS (podle E. DESOR, Kosmos II, 1882, s. 4);
a HAECKEL 1875, 84. FRAAS a HAECKEL obviÚujÌ AGASSIZE, ûe svÈ lepöÌ p¯esvÏdËenÌ prodal americ-
kÈ stranÏ. SpÌöe vöak odpovÌd· pravdÏ, ûe organiz·torsk˝ a podnikav˝ pud AGASSIZE nutil opa-
t¯ovat si nezbytnÈ penÌze, jak to zrovna ölo. Faleön˝ tÛn a pokrytectvÌ jsem u AGASSIZE nenaöel.
AGASSIZŸV syn ALEX. AGASSIZ vydal otcovu biografii (neËetl jsem ji).
155
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 156
zenÈho v˝bÏru za hrubÈ a faleönÈ pojetÌ, kterÈmu pomohla k vÌtÏzstvÌ jen zd·n-
liv· jednoduchost a proticÌrkevnÌ osten. MIVART s·m naopak vϯil ve vnit¯nÌ
duchovnÌ v˝vojovou sÌlu a nazval svou teorii v protikladu k DARWINOVÃ Ñpsy-
chogenezeì. P¯ÌrodovÏdec musÌ podle nÏho vϯit v ÑprvotnÌ velkou sÌluì, kter·
je sice skryta smysl˘m, ale odhaluje se duchu a neust·le p˘sobÌ v p¯ÌrodÏ: ÑToto
p˘sobenÌ je sekund·rnÌm Ëili odvozen˝m stvo¯enÌm Çper temporum morasë,
kterÈ SV. AUGUSTIN odliöuje od jednor·zovÈho stvo¯enÌ p˘vodnÌho, jeû se ud·lo
na poË·tku Çpotentialiter atque causaliterë. Ten, kdo skrze p¯ijetÌ Çevoluceë vyvra-
cÌ vÌru ve stvo¯enÌ, je tedy daleko od pravdy, neboù evoluËnÌ uËenÌ vÌru ve stvo-
¯enÌ spÌöe potvrzuje.ì (MIVART 1881, 527) V Anglii byly MIVARTOVY n·mitky proti
DARWINOVI dost uzn·v·ny, ale na kontinentu û·dn˝ ohlas nenaöly.
H. G. BRONN p¯ipojil na z·vÏr svÈho p¯ekladu DARWINOVA dÌla kritiku, v nÌû
zavrhl uËenÌ o p¯irozenÈm v˝bÏru z morfologickÈho stanoviska. Kdyû si p¯ipo-
meneme, jak svÈho Ëasu uvaûoval o geometrick˝ch pl·nech ûiv˝ch tÏl, pochopÌ-
me, ûe u DARWINA marnÏ hledal d˘kazy pro to, ûe by evoluce a jejÌ jednotliv· sta-
dia byla nutn·. Boj o ûivot nem˘ûe podle BRONNA vysvÏtlit, proË m· jedna rostlina
listy kopinatÈ, jin· zase ov·lnÈ, a ne naopak, proË jeden druh musÌ mÌt Ëty¯i, jin˝
pÏt praönÌk˘, proË jednomu organismu prospÌv· toto a jinÈmu prav˝ opak.
Ke staröÌm ökol·m pat¯il i histolog a embryolog A. K÷LLIKER (1864). Vyt˝k·
DARWINOVI, ûe lÌËÌ zv̯ata, jako by mÌrou jejich struktury bylo jen p¯izp˘sobenÌ
boji o ûivot a jako by tedy jedna zv̯ata byla boji o ûivot p¯izp˘sobena lÈpe neû
jin·; to pr˝ je nespr·vnÈ. ÑKaûd˝ organismus je takÈ dostateËnÏ dokonal˝ pro
˙Ëel, jemuû slouûÌ, a d˘vod pro jeho zdokonalov·nÌ aspoÚ nelze hledat v nÏm.ì
(1864, 6) ÑDomnÏnka, ûe organismus je tu jen pro nÏjak˝ ˙Ëel a nep¯edstavuje
ztÏlesnÏnÌ nÏjakÈ vöeobecnÈ myölenky nebo z·kona, p¯edpokl·d· jednostrannÈ
pojetÌ vöeho jsoucÌho. Kaûd˝ org·n m· ovöem ˙Ëel a kaûd˝ organismus naplÚu-
je sv˘j ˙Ëel, nicmÈnÏ v tom nespoËÌv· d˘vod jejich existence.ì (1864, 7)49 K÷LLI-
KER nepochybuje, ûe formy jsou genealogicky sp¯ÌznÏny, evoluce vöak podle
nÏho probÌhala skokem. Nap¯Ìklad z vajÌËek se pod vlivem nÏjakÈho vnÏjöÌho
p˘sobenÌ vylÌhl nov˝ druh nebo se promÏna odehr·la podobnÏ jako v˝voj
hmyzu, kde se z vajÌËka st·v· larva a z nÌ pohlavnÏ dospÏlÈ, larvÏ nepodobnÈ
individuum; nebo koneËnÏ podobnÏ jako u vËel, kde jedin· kr·lovna plodÌ dÏl-
nice, trubce i novÈ kr·lovny.50
TakÈ VON BAER (1886, 235ñ480) se zapojil do diskuse. Uû zamlada se vyslovil
proti LAMARCKOVI, jehoû teorii s obdivuhodnÏ spr·vnou p¯edtuchou prohl·sil za
identickou s MECKELOV›M pojetÌm ûivoËiönÈ ¯Ìöe jako ¯ady ˙tvar˘, jimû bylo za-
br·nÏno vyvinout se v ËlovÏka, a obÏ potÌral (BAER 1828, I, 200). Od tÈ doby p¯e-
ölo mnoho let a filosofie i vÏdeck˝ materi·l dostaly za tÏch 50 let od doby, kdy
byl BAER hlavou biolog˘, zcela jinÈ formy. Na d˘kaz, ûe dovede starou pravdu
h·jit i nov˝mi prost¯edky, uvedl ve spise, na nÏmû zanechalo stopy povÌdavÈ
st·¯Ì, svÏdomitÏ novÈ objevy, kterÈ pr˝ svÏdËÌ pro jeho starÈ teorie. Zavrhuje
uËenÌ o selekci a nevÏ¯Ì ve slep˝ mechanismus p¯Ìrody (BAER 1886, 425), proti
156
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 157
nÏmuû stavÌ svÈ starÈ uËenÌ o ˙Ëelnosti vöeho dÏnÌ. Podobnost mezi zv̯aty se
pr˝ uv·dÌ jako d˘sledek jejich spoleËnÈho p˘vodu bezd˘vodnÏ ñ spÌöe ukazuje
na podobnost sil, kterÈ zv̯ata utv·¯Ì. Je ned˘slednostÌ, kdyû novÈ uËenÌ potÌr·
p¯irozenost pojmu druhu, a p¯esto druhy popisuje; bezd˘vodnÈ je i za¯azenÌ Ëlo-
vÏka mezi opice.
I BAER vÏ¯Ì v evoluci, ale je p¯esvÏdËen, ûe v prvnÌch epoch·ch ûivota na Zemi
byla tv˘rËÌ sÌla mocnÏjöÌ neû dnes, ûe od tÈ doby zesl·bla, a dnes je snad uû
vyËerp·na (1886, 435). M· za to, ûe i vyööÌ formy mohly vzniknout samoploze-
nÌm, a zvl·ötÏ vϯÌ, ûe jeden druh vznik· z druhÈho skokem, jak uËili K÷LLIKER,
BAUMGƒRTNER, KEYSERLING (BAER 1886, 437). BAEROVA kritika DARWINOVA uËenÌ
nemÏla ˙Ëinek. DarwinistÈ vysvÏtlovali jeho ÑneporozumÏnÌì novÈ teorii sta¯ec-
kou slabostÌI a je p¯ekvapivÈ, jak m·lo si jeho spisu vöÌmali i DARWINOVI odp˘rci.
JeötÏ menöÌ pozornost vzbudila obhajoba BAEROV›CH n·zor˘, kterou provedl
BAERŸV p¯Ìtel, tartusk˝ filosof G. TEICHM‹LLER (1877).
Zcela svÈr·znÈ postavenÌ zaujÌm· mezi odp˘rci evolucionismu F. MICHELIS.
P˘vodnÏ byl katolick˝m duchovnÌm, ale pohoröilo ho vyhl·öenÌ papeûskÈ
neomylnosti a stal se spolu s D÷LLINGEREM zakladatelem starokatolickÈho n·bo-
ûenstvÌ. Vedle teologick˝ch spis˘ sepsal ¯adu pojedn·nÌ o p¯ÌrodnÌ filosofii,
v nichû principi·lnÏ zavrhuje darwinismus a doporuËuje platÛnskÈ pojetÌ p¯Ìro-
dy. MICHELISOVY spisy (1872, 1875, 1885) p˘sobÌ na Ëten·¯e zvl·ötnÌm dojmem:
zd· se, ûe vÏdeckÈ podrobnosti mu nebyly zn·my a stylisticky jsou tato dÌla takÈ
nanejv˝ö nedostateËn·, takûe vlastnÌ autorovo mÌnÏnÌ je Ëasto nejasnÈ. OstatnÏ
sotva mÏl kdo dost vytrvalosti proËÌst dÌla cel·; p¯esto se nem˘ûeme ubr·nit
myölence, ûe MICHELIS bral v˝klad svÈ filosofie i boj proti DARWINOVI velmi
v·ûnÏ. MICHELIS zavrhuje z·kladnÌ myölenku novÏjöÌ p¯ÌrodnÌ filosofie, ûe vöech-
ny sloûitÈ vÏci se musÌ vysvÏtlovat z jednoduch˝ch; pr·vÏ naopak se musÌ vy-
ch·zet ze znalosti ËlovÏka, abychom pochopili ostatnÌ p¯Ìrodu. V nÌ vidÌ jen zo-
brazenÌ (nikdy v˝voj) ideje, kter· se zjevuje vöude, ve sluneËnÌm systÈmu,
v miner·lnÌ, rostlinnÈ i ûivoËiönÈ ¯Ìöi, stejnÏ jako v ËlovÏku. Nikoli rodokmeny,
n˝brû ide·lnÌ typy je t¯eba hledat: za takov˝ typus Ëi centr·lnÌ formu povaûuje
MICHELIS u rostlin mechy, u zv̯at mÏkk˝öe. RozdÌl mezi obÏma je pr˝ d·n z·-
kladnÌm zamϯenÌm jejich tÏla, neboù rostliny tÌhnou na jednÈ stranÏ do st¯edu
ZemÏ, na druhÈ stranÏ do st¯edu sluneËnÌho systÈmu (a tak jsou sluneËnÌmu sys-
tÈmu blÌûe), zatÌmco osa zv̯at je horizont·lnÌ. V ËlovÏku se tedy opakuje prafor-
ma rostliny, ale na dokonalÈm ûivoËiönÈm tÏle. MICHELIS Ëasto mluvÌ o boji o ûivot,
pojÌm· jej vöak ide·lnÏ: nap¯. v kvÏtu bojuje o ûivot praforma rostliny (poupÏ,
jehoû urËenÌm je r˘st do dÈlky) s pohlavnÌ bytostÌ, kter· p¯edstavuje p¯evr·cenÌ
I
ÑV˘bec nech·pe z·kladnÌ postul·ty fylogenetickÈ teorie,ì pÌöe GIARD (1904). HAECKEL (1878a)
se vyjad¯uje urËitÏji: ÑTento nadan˝ a hlubok˝ myslitel Ö byl ve sv˝ch pozdÏjöÌch letech zcela
neschopen i jen rozumÏt nejd˘leûitÏjöÌm problÈm˘m pracÌ svÈho ml·dÌ, kterÈ otev¯ely novÈ
cesty b·d·nÌ.ì
157
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 158
I
Teorii, podobnou WIGANDOVU n·zoru na vznik svÏta organism˘, vyslovil JOH. V. HANSTEIN
(1880). P¯edstavuje si, ûe kaûd˝ rod, ba dokonce kaûd˝ druh se vyvinul ze zvl·ötnÌ praformy
(s. 307). NejnovÏji zast·v· podobnou teorii REINKE 1905.
158
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 159
d·le dÏlily na buÚky rostlin stÈlkat˝ch a cÈvnat˝ch, ty zase na buÚky uûöÌho ¯·du,
aû nakonec vznikly prabuÚky nejuûöÌch skupin, druh˘, a z nich teprve vyrostly
rostliny. Zd· se, ûe s·m WIGAND pozdÏji na tuto svou teorii mnoho nedal.I
Bylo i mnoho dalöÌch, kte¯Ì uv·dÏli proti DARWINOVI podobnÈ n·mitky; zvl·ötÏ
zoolog F. LEYDIG (1864, 7) zavrhoval jeho uËenÌ o n·hodÏ a poûadoval hled·nÌ z·ko-
n˘ v˝voje. K odp˘rc˘m pat¯Ì takÈ d·le n·m uû zn·m˝ botanik A. BRAUN (1872; viz
tÈû POTONI… 1879), zoolog H. BAUMGARTNER (1870), fyziolog R. WAGNER (1862), filo-
sof J. HUBER (1871); o dalöÌch DARWINOV›CH odp˘rcÌch viz G. SEIDLITZ (1875).
Kdyû dnes listujeme staröÌmi kritikami DARWINA a odpovÏÔmi jeho obh·jc˘,
snadno zjistÌme, ûe se tu sv·¯Ì dva svÏty rozdÌlnÈ ¯eËi, kterÈ si vz·jemnÏ nerozu-
mÏjÌ. DARWIN chtÏl v˝voj popsat, sta¯Ì tvrdili, ûe jej nepochopil. On hledal p¯ÌËiny,
oni d˘vody. Pro nÏho byl v˝voj kronikou svÏta, plnou nejmenöÌch ud·lostÌ, oni tvr-
dili, ûe nenaöel ve v˝voji svÏta û·dn˝ velkolep˝ smysl. U nÏho znamenalo slovo
Ñz·konì pravdÏpodobnost, s nÌû lze ze zn·m˝ch ud·lostÌ usuzovat na urËitÈ
n·sledky, pro nÏ naopak znamenalo vÏËnÈ a nemÏnnÈ pravidlo, kterÈ d·v· smysl
rozmanitosti v p¯ÌrodÏ.
Odtud tolik nedorozumÏnÌ nejen u star˝ch, ale i u mlad˝ch: darwinistÈ byli
velice p¯ekvapeni, ûe muûi jako BAER, K÷LLIKER, BRAUN, kte¯Ì p¯ece k v˝vojovÈ
myölence nemÏli daleko, teÔ tak ost¯e odsoudili novÈ uËenÌ. Nech·pajÌce jejich
odpor, podezÌrali je, ûe se lekli d˘sledk˘ vypl˝vajÌcÌch z teorie pro ËlovÏka a n·-
boûenstvÌ a ûe zap¯eli svÈ d¯ÌvÏjöÌ lepöÌ p¯esvÏdËenÌ. Ani LYELL neuöel tomuto
podez¯enÌ: sice ve svÈm dÌle O geologickÈm st·¯Ì ËlovÏka dokazoval, ûe ZemÏ snad
uû p¯ed dobou ledovou byla obydlena ËlovÏkem, a neodmÌtal ani myölenku, ûe
ËlovÏk povstal z opice, ale po¯·d chtÏl z teorie ökrtnout materialistick˝ z·klad,
kter˝ jÌ dal DARWIN. Je ostatnÏ samoz¯ejmÈ, ûe odvaha mlad˝ch vyvozovat z uËe-
nÌ d˘sledky a ve¯ejnÏ na nich trvat, ûe heslo ÑbuÔ ñ anebo!ì bylo mnoh˝m ze sta-
r˝ch nep¯ÌjemnÈ a ûe hledali r˘znÈ vyt·Ëky ve formÏ kritiky. Z obh·jc˘ novÈho
uËenÌ si vedl v kaûdÈm p¯ÌpadÏ nejlÈpe s·m DARWIN, kter˝ se v pozdÏjöÌch vyd·-
nÌch spisu poctivÏ snaûil p¯ekonat vÏcnÈ n·mitky AGASSIZOVY, BRONNOVY, MI-
VARTOVY, NƒGELLIHO a jin˝ch, aËkoli Ëasto p¯ehlÈdl jejich podstatn˝ obsah a jako
odpovÏÔ nez¯Ìdka pouze opakoval slova, ûe Ñtoto jeötÏ nevÌmeì. K÷LLIKEROVI
odpovÏdÏl HUXLEY zp˘sobem sice duchapln˝m, ale nespr·vn˝m. K÷LLIKER pr˝
teorii vyt˝k· p¯eceÚov·nÌ ˙Ëelnosti v p¯ÌrodÏ, zatÌmco DARWIN p¯ece jak zn·mo
pr·vÏ pojem ˙Ëelnosti z p¯ÌrodovÏdy odstranil! P¯Ìliö jednoduch˝ ˙skok zatajit
Ëten·¯i, ûe v prvnÌ vÏtÏ m· slovo ˙Ëelnost jin˝ smysl neû ve druhÈ!
HUXLEY nakonec nebyl tak daleko od K÷LLIKEROV›CH n·zor˘, jak by se zd·lo
z jeho slov. Byl sice vÏrn˝m p¯Ìtelem DARWINOV›M, avöak nep¯ejÌmal ömahem
vöechny jeho n·zory a zvl·ötÏ nesouhlasil s jeho oceÚov·nÌm p¯irozenÈho v˝bÏ-
ru. P¯ikl·nÏl se spÌö k hypotÈze, ûe novÈ druhy vznikajÌ z d¯ÌvÏjöÌch skokem.
Dokonce uv·dÏl velmi nedarwinistick˝ p¯Ìklad z chemie, kde lze rovnÏû p¯evÈst
jednu slouËeninu na druhou, kter· s tou prvnÌ nenÌ spojena û·dn˝mi p¯echody.
ÑZd· se mi,ì pÌöe, Ñûe podobnÈ z·kony urËit˝ch slouËenin ovl·dajÌ rozmanitost
159
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 160
I
PrvnÌ Ë·st, kter· hovo¯Ì o p¯eddarwinovsk˝ch spekulacÌch, posuzovali darwinistÈ p¯ÌznivÏ,
druhou, kter· mimo jinÈ vykl·d· darwinismus, velmi nep¯ÌznivÏ. Srv. Kosmos 4, 1878, 76; a 6,
1879, 77.
160
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 161
13. kapitola
⁄padek ËistÈ filosofie rozhodnÏ nep¯iöel n·hle; spÌö jej lze krok za krokem sledo-
vat od HEGELA k FEUERBACHOVI a STRAUSZOVI, k SCHLEIDENOVI, LOTZOVI, FECHNE-
ROVI a A. LANGEMU, aû nakonec dos·hl nejniûöÌho bodu v exaktnÌ vÏdÏ. ExaktnÌ
badatelÈ jako HELMHOLTZ, DU BOIS REYMOND, VIRCHOW a jinÌ o filosofick˝ch pro-
blÈmech mluvili. U HELMHOLTZE vöak filosofie byla jen p¯ÌvÏskem jeho teoriÌ
(sice v·ûnÏ mÌnÏn˝m, p¯ece vöak jen volnÏ p¯ipojen˝m), zatÌmco pro oba ostatnÌ
nebyla niËÌm vÌc neû p¯edmÏtem kraso¯eËnÏnÌ. Sklon k filosofov·nÌ i ve¯ejnÈ filo-
sofickÈ instituce se sice zachovaly, nebyly vöak s to se p¯izp˘sobit vÏdeckÈmu
duchu doby. Stalo se tak, protoûe se filosofie vzdala svÈho starÈho privilegia p¯e-
depisovat vöemu myölenÌ z·kony, a za to jÌ p¯ipadla Ëestn· ˙loha zkoumat, co je
vöem vÏd·m spoleËnÈ, Ëeho se vÏdy nechtÏjÌ dot˝kat jakoûto neprozkoumatelnÈ-
ho. Vedle toho pojedn·vala o ÑdÏjin·ch filosofieì, o etice a dala si za ˙kol sluËo-
vat nejistÈ ÑvϯenÌì s jist˝m ÑvÏdÏnÌmì, dohadovat se o podstatÏ n·boûenstvÌ atd.
NejvlastnÏjöÌm znakem tÈto filosofie je to, ûe si v protikladu ke svÈ hrdÈ p¯ed-
ch˘dkyni (kter· vl·dla od starovÏku) vzala za p¯edmÏt pr·vÏ to nejnejistÏjöÌ
vÏdÏnÌ a nic nemohla prohl·sit za svÈ nedotknutelnÈ vlastnictvÌ; byla pak bez-
mocn· a vyd·na napospas kritice exaktnÌ vÏdy. Praktick˝m d˘sledkem tohoto
v˝voje bylo, ûe filosof vlastnÏ nemohl b˝t povaûov·n za odbornÌka. Jelikoû mÏl
zpracov·vat nejvöeobecnÏjöÌ v˝stupy vöech vÏd, necÌtil se doma v û·dnÈ. Exakt-
nÌ badatelÈ ho proto povaûovali za mÈnÏcennÈho, za muûe, kter˝ vlastnÏ nem·
û·dnÈ opr·vnÏnÌ plÈst se do jejich pr·ce. Tak se filosofie a vÏda vz·jemnÏ zcela
odcizily.
Tento ˙padek filosofie byl vöak i k nÏËemu dobr˝: filosofov·nÌ se individuali-
zovalo. P¯ÌrodovÏdci se cÌtili osvobozenÌ od pout filosofie a dost silnÌ na to, aby
si o vÏcech, kterÈ je zajÌmaly, vytvo¯ili vöeobecnÈ p¯edstavy na vlastnÌ pÏst ñ
a sami se stali filosofy. MluvÌme-li o filosofov·nÌ u p¯ÌrodovÏdc˘, myslÌme ob-
vykle na to, ûe nap¯. HELMHOLTZ psal o KANTOVI, HUXLEY o HUMOVI; ale v tako-
v˝ch p¯Ìpadech odbornÌk jako takov˝ cÌtÌ s filosofiÌ jen nep¯Ìmo. VÏtöÌ d˘raz je
t¯eba poloûit na ty oblasti (kterÈ ÑfilosofovÈì pr·vÏ podceÚujÌ), kde se vÏdec tak-
¯ka nevÏdomÏ odvaûuje na filosofickÈ pole, kdyû ustavuje vöeobecnÈ nauky jako
nutnÈ d˘sledky sv˝ch vlastnÌch objev˘. K tomuto druhu filosofie pat¯Ì nap¯Ì-
klad DARWINOVY etickÈ, HUXLEYHO sociologickÈ Ëi HAECKELOVY n·boûenskÈ n·zo-
161
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 162
I
DARWINOVO stanovisko k n·boûenstvÌ viz F. DARWIN 1878.
II
Ze SPENCERA jsem Ëetl jen Principles of Biology.
162
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 163
163
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 164
I
HlavnÌ SPENCEROVA dÌla jsou uvedena v seznamu literatury na konci knihy.
164
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 165
I
O tÏchto filosofech srv. TILLE 1893 a WILLIAMS 1893 (podrobnÏjöÌ neû prvnÌ dÌlo).
165
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 166
14. kapitola
FilosofickÈ smÏry na poË·tku 19. stoletÌ byly p¯es vöechny r˘znosti konzerva-
tivnÌ. V jednotlivostech sice OKEN, FICHTE, HEGEL, GOETHE nep¯ijÌmali p¯esvÏd-
ËenÌ svÈ doby, ale vöechno jejich myölenÌ, i to nejradik·lnÏjöÌ, usilovalo jen
o pochopenÌ toho, co jest. Vrcholem tohoto n·zoru byla snad HEGELOVA slavn·
vÏta, ûe co je rozumnÈ, je skuteËnÈ, a co je skuteËnÈ, je rozumnÈ, kter· vyhlaöo-
vala bezpodmÌneËnou rezignaci jednotlivce na ovlivÚov·nÌ dÏnÌ ve svÏtÏ. Ne-
boù je-li vöe skuteËnÈ rozumnÈ, jak˝ smysl by mÏl z·pas za zuölechùov·nÌ svÏta?
Proto se HEGEL stal baötou konzervativc˘, proto ho mladÌ tak nen·vidÏli i s jeho
heslem.
Spolu s radik·lnÌ reakcÌ proti HEGELOVI n·hle vystoupila naprost· nespokoje-
nost se vöÌm, co jest, a p¯en·öela d˘raz na rozum a pravdu do vytouûenÈ
budoucnosti. Vöechno skuteËnÈ je nerozumnÈ, tak znÏl st·l˝ refrÈn nov˝ch bou¯-
liv·k˘, a ˙kolem exaktnÌ vÏdy je proto obnovit a zlepöit svÏt. ExaktnÌ vÏdou se
vöak ve Francii rozumÏla pozitivnÌ filosofie, zatÌmco v NÏmecku materialismus
a DARWIN. A tak zaËaly nejr˘znÏjöÌ vÏdy a myölenkovÈ proudy nahrazovat svÈ
dosavadnÌ racionalistickÈ systÈmy darwinismem. LavinovitÏ se ö̯ilo p¯esvÏdËe-
nÌ, ûe û·dn· vÏda kromÏ fyziky, chemie a DARWINOVY teorie neobsahuje sama
o sobÏ zaruËenÈ z·kladnÌ pravdy, ûe vöechny vÏdy je t¯eba teprve vybudovat na
z·kladÏ onÏch jedinÏ exaktnÌch pravd. KANTOVA z·sada, ûe na kaûdÈ vÏdÏ je jen
tolik exaktnÌho, kolik lze vyj·d¯it matematicky, byla nynÌ obmÏnÏna potud, ûe
matematika byla nahrazena fyzikou, chemiÌ a p¯ÌrodovÏdou. Boj o ûivot, p¯iro-
zen˝ v˝bÏr, dÏdiËnost, atavismus, degenerace, atomy byly i mimo biologii ber-
nou mincÌ a zav·dÏly se do nejr˘znÏjöÌch vÏd.
DARWIN k tomu s·m p¯ispÏl, kdyû vykl·dal p¯irozen˝m v˝bÏrem tak r˘zno-
rodÈ vÏci jako vznik pt·k˘, p˘vod n·boûenstvÌ, instinkt vËel, barvy kvÏt˘ apod.
Lze-li touto teoriÌ vysvÏtlit tak heterogennÌ vÏci, proË by nemÏla b˝t s to vyloûit
i vznik chemick˝ch slouËenin nebo evropsk˝ch st·t˘? Nelze vypoËÌtat vöechny
poËetnÈ pokusy o zavedenÌ darwinismu do r˘zn˝ch vÏd; uveÔme jen ty nejv˝-
znamnÏjöÌ.
166
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 167
167
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 168
14.3. JazykovÏda
JeötÏ vÏtöÌ v˝znam mÏla DARWINOVA teorie pro jazykovÏdu. Metoda srovn·vacÌ
filologie byla jiû d¯Ìve podobn· srovn·vacÌ metodÏ v biologii. Jako morfologie
srovn·v·nÌm organick˝ch struktur zjiöùuje, co je jim spoleËnÈ, a stanovuje to jako
typ, tak jazykovÏdci srovn·v·nÌm slov r˘zn˝ch jazykov˝ch kmen˘ objevovali
jejich spoleËnÈ ko¯eny. Kdyû byly morfologickÈ spekulace pr·vÏ v nejvÏtöÌm roz-
kvÏtu, vystoupil zakladatel srovn·vacÌ jazykovÏdy, F. BOPP (1791ñ1867), kter˝
svou vÏdu zaloûil na zjiöùov·nÌ spoleËn˝ch prvk˘ slov (nap¯. slov ·smi, sÌmÌ, sum,
im, jesmi). Tehdy vznikl spor o zp˘sob v˝voje ¯eËÌ, podobn˝ diskusÌm biolog˘
o preformaci a epigenezi: jedni spolu s BOPPEM tvrdili, ûe slova dneönÌch jazyk˘
vznikla p¯etvo¯enÌm ko¯en˘ podle z·kon˘, kterÈ spoËÌvajÌ v nich sam˝ch, druzÌ
vϯili s F. SCHLEGELEM, ûe slova se tvo¯ila stmelov·nÌm (aglutinacÌ), tedy epigene-
ticky. Pod vlivem tÏchto badatel˘ a takÈ HERDEROV›M, W. HUMBOLDTOV›M, HEGE-
LOV›M se ˙vahy o historickÈm v˝voji ¯eËi staly oblÌben˝m p¯edmÏtem filosof˘.
Kdyû pak vystoupil DARWIN se sv˝m uËenÌm, mnozÌ filosofovÈ p¯izp˘sobovali
svÈ n·zory jeho teorii.
Do darwinistick˝ch vod zavedl jazykovÏdu A. SCHLEICHER (1821ñ1868). Kdyû
ho HAECKEL upozornil na spis O vzniku druh˘, vydal broûuru ve formÏ otev¯e-
n˝ch dopis˘ HAECKELOVI. Dovozoval v nÌ, ûe DARWINOVA myölenka nenÌ pro
jazykovÏdce v˘bec nov·, neboù ti uû dlouho studujÌ evoluci jazyk˘. Avöak od
p¯ÌrodovÏdc˘ je t¯eba se uËit, ûe pro vÏdu majÌ cenu jen exaktnÌ a objektivnÌ fakta
a na nich zaloûenÈ d˘sledky. JazykovÏda koneckonc˘ nenÌ niËÌm jin˝m neû jed-
nÌm druhem p¯ÌrodovÏdy: ÑJ· aspoÚ vÌm velmi dob¯e, zaË vdÏËÌm studiu dÏl
jako je SCHLEIDENOVA vÏdeck· botanika, VOGTOVY fyziologickÈ dopisy atd.,
pokud jde o uchopenÌ podstaty a ûivota ¯eËi. Teprve z tÏchto knih jsem poznal,
co je to evoluce. DÌky tÏmto p¯ÌrodovÏdc˘m lze nahlÈdnout, ûe pro vÏdu platÌ
jen fakt zjiötÏn˝ jist˝m, p¯ÌsnÏ objektivnÌm pozorov·nÌm a na nÏm vystavÏn˝
spr·vn˝ z·vÏrÖ Jazyky jsou p¯ÌrodnÌ organismy, kterÈ vznikly neurËeny lid-
skou v˘lÌ, rostly a vyvÌjely se podle urËit˝ch z·kon˘, st·rnou a odumÌrajÌ; i jim je
vlastnÌ ¯ada jev˘, kterÈ naz˝v·me Çûivotemë. Glotika, vÏda o ¯eËi, je tedy p¯Ìrod-
nÌ vÏdou.ì (SCHLEICHER, 1863, 6) Proto lze na ni uûÌt DARWINOVU teorii i HAECKE-
LŸV monismus. Je t¯eba jen trochu zmÏnit terminologii: to, co p¯ÌrodovÏdci naz˝-
vajÌ rodem, jmenuje se u jazykovÏdc˘ jazykov˝ ko¯en; a stejnÏ jako biologovÈ se
i filologovÈ p¯ou o hranice tÏchto jazykov˝ch ko¯en˘. Druhy jednoho rodu naz˝-
vajÌ filologovÈ ¯eËmi jednoho kmene, poddruhy jsou dialekty, odr˘dy idiomy
a stejnÏ jako jedinci biologiËtÌ se liöÌ i ¯eË kaûdÈho ËlovÏka nepatrn˝mi znaky od
¯eËi jin˝ch lidÌ. Jazyky lze sestavit do podobn˝ch rodokmen˘ jako zv̯ata
ñ a SCHLEICHER pod·v· na konci svÈho zkoum·nÌ rodokmen indogerm·nsk˝ch
jazyk˘. Jazyky se vyvÌjely, jak ukazujÌ jejich spoleËnÈ ko¯eny, z jedinÈho prajazy-
ka. Tyto ko¯eny jsou v jistÈm smyslu prabuÚkami jazyka, jeötÏ nemajÌ org·ny pro
funkce (jazykov˝mi org·ny jsou substantiva, slovesa atd.) a gramatickÈ funkce
168
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 169
I
Jeho zoologickou teorii p¯ÌznivÏ posoudil i jazykovÏdec STEINTHAL 1888, 217.
169
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 170
14.4. Pedagogika
Nov· filosofie p˘sobila na n·zory o v˝chovÏ dvojÌm zp˘sobem; jednak vöeobec-
nÏ tÌm, ûe zd˘razÚovala nutnost zavedenÌ vÏdeckÈho pojetÌ p¯Ìrody do ökol, jed-
nak sv˝mi speci·lnÌmi teoriemi. Heslo o p¯etvo¯enÌ starÈho n·zoru na svÏt mocÌ
p¯ÌrodovÏdy bylo zavedeno i do ökol. SPENCER, HUXLEY, BAIN a velk· ¯ada dalöÌch
vÏdc˘ vyslovila poûadavek novÈ doby, aby se ökoly z¯ekly p¯ekonanÈho klasic-
kÈho vzdÏl·nÌ a mÌsto nÏj uËinily z·kladem vöeobecnÈho vzdÏl·nÌ studium che-
mie, fyziky a p¯ÌrodovÏdy. Ve vöech zemÌch, a nejvÌce snad ve Francii, se praxe
vÌce nebo mÈnÏ p¯izp˘sobila novÈ teorii. Zd· se vöak, ûe tento n·zor se uû dnes
povaûuje za p¯ekonan˝, aËkoli m· st·le mnoho zast·nc˘.
TakÈ uËenÌ, ûe ËlovÏk je jen souË·stÌ spoleËnosti, rasy, a ûe na zdravÌ jednotliv-
ce z·visÌ zdravÌ celÈ rasy, se uplatnilo v pedagogice: aby n·rod, rasa, potomstvo
bylo zdravÈ, musÌ b˝t i dÏti vychov·v·ny zdravÏ.
Na uËenÌ o v˝chovÏ p˘sobila vöak i vlastnÌ evoluËnÌ filosofie v podobÏ HAEC-
KELOVA z·kladnÌho biogenetickÈho z·kona. SPENCER, PREYER a dalöÌ uËili, ûe Ëlo-
vÏk nejen sv˝m embryon·lnÌm v˝vojem, nejen dÏtstvÌm, n˝brû i sv˝m duchov-
nÌm v˝vojem opakuje ûivotnÌ formy, jimiû proöli p¯edch˘dci. Z toho pak
odvozovali v˝znam klasickÈho studia: klasick· doba p¯edstavuje jeden v˝vojo-
v˝ stupeÚ lidskÈho ducha, a tak je jejÌ studium nutnou souË·stÌ v˝chovy ml·de-
ûe.I Fyziolog W. PREYER odvodil z HAECKELOVA z·kona svou psychologii dÌtÏte: stu-
dium psychick˝ch jev˘ u dÌtÏte n·m umoûÚuje uhodnout minulost lidskÈho
myölenÌ. KromÏ PREYERA (1900) pÏstovali tuto novou vÏdu s·m DARWIN (1872),
G. J. ROMANES (1883) a zvl·ötÏ americk˝ psycholog J. M. BALDWIN (1900).
Na pedagogickÈ teorie p˘sobilo i uËenÌ o dÏdiËnosti a o p¯irozenÈm v˝bÏru.
ÑJsou-li rase d·ny dÏdiËnÈ p¯ednosti a chyby, nakolik lze v˝chovou zmÏnit dosa-
vadnÌ dÏdiËnost v novou?ì mÏla se pt·t nov· filosofie pedagogiky a J. M. GUYAU
û·dal, aby se v˝chova opÌrala o fyziologickÈ a etickÈ z·kony pÏstÏnÌ ras.
I
ée kaûd˝ ËlovÏk ve svÈm duchovnÌm v˝voji opakuje kulturnÌ v˝voj celÈho lidstva, tvrdili uû
HERBART a jeho û·k ZILLER.
170
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 171
171
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 172
172
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 173
I
OstatnÌ literatura viz MASARYK 1898.
II
IndividualistiËtÏjöÌmu zp˘sobu nazÌr·nÌ byli naopak od poË·tku naklonÏni HUXLEY (1890, 290 nn)
a HELLWALD 1884.
173
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 174
pouze materi·lnÌ. SkuteËnost, ûe jejich v˘dci vyöli z idealisty HEGELA, mÏla mal˝
v˝znam; vûdyù i materialistÈ STRAUSZ a FEUERBACH byli HEGELOV›MI û·ky.
Dnes se tyto vztahy zmÏnily. NIETZSCHE zavedl do darwinismu silnÏ indivi-
dualistick˝ moment a na druhÈ stranÏ ani mezi soci·lnÏdemokratick˝mi teoreti-
ky se uû tak silnÏ nevÏ¯Ì v darwinismus a materialismus v˘bec. Darwinismus,
kter˝ k·ûÌ rasovÌ teoretikovÈ, by se dnes snad dal ch·pat jako aristokratickÈ uËenÌ.
14.7. Poezie
V NÏmecku vyölo v sedmdes·t˝ch letech mnoho b·snÌ, povÌdek a rom·n˘ na
darwinistick· tÈmata: o boji o ûivot, o lepöÌ budoucnosti lidstva, o ûivotÏ dilu-
vi·lnÌho ËlovÏka apod. Avöak DARWIN ovlivnil zejmÈna francouzsk˝ naturalistic-
k˝ rom·n. Jako byl z biologie vylouËen kaûd˝ idealismus, tak chtÏl ZOLA vym˝-
tit ze sv˝ch rom·n˘ vöechnu vl·du v˘le, rozumu, ide·lu, vöechnu vl·du duöe,
a nahradit ji mocÌ krve a instinkt˘. HAECKELOVY rodokmeny vstoupily i do bele-
trie, kdyû ZOLA zah·jil cyklus rom·n˘ o Rougon-Macquartech (1871ñ1893)
genealogiÌ hrdin˘, jimû nervozita, alkohol a pohlavnÌ v˝st¯elky vtiskly nezniËi-
telnÈ dÏdiËnÈ znaky (Le docteur Pascal) a zavedly rodinu do neodvratnÈho ˙pad-
ku. ZOLŸV ide·l romanopisce byl stejn˝ jako DARWINŸV ide·l p¯ÌrodovÏdce: p¯Ì-
rodovÏdec nechtÏl p¯Ìrodu pochopit, neboù tÌm by se do vÏdy zavedl subjektivnÌ
moment. Jeho teorie mÏla b˝t zcela neosobnÌ, mÏla pod·vat obraz p¯ÌrodnÌho
dÏnÌ. PodobnÏ i ZOLA zapovÌd· fantazii a nepoûaduje od umÏlce nic vÌc neû fakta
sebran· ve spr·vnÈm po¯·dku: v dÌle nem· b˝t post¯ehnuteln· spisovatelova
ruka, nesmÌ fakta uspo¯·d·vat podle svÈ v˘le, n˝brû musÌ jim dovolit, aby se
uspo¯·dala sama podle svÈho p¯irozenÈho vztahu.
OchabnutÌ z·jmu o ZOLŸV naturalismus vöak neznamenalo ˙bytek z·jmu
o evoluËnÌ filosofii. F. BRUNETIE`RE vedl ve Francii rozho¯Ëen˝ boj proti natura-
lismu a zaöel tak daleko napravo, ûe vkroËil aû do t·bora papeûova. NicmÈnÏ
pevnÏ vϯil v evoluËnÌ filosofii a vych·zel ve sv˝ch kritick˝ch studiÌch z p¯ed-
pokladu, ûe liter·rnÌ proudy jsou druhy podobnÈ druh˘m biologick˝m, vznika-
jÌ, vyvÌjejÌ nezbytnÈ org·ny, dosahujÌ vrcholu, pak upadajÌ a mÏnÌ se v jinÈ
druhy.I
Darwinismus jistÏ silnÏ p˘sobil na liter·rnÌ ûivot takÈ u jin˝ch n·rod˘. Toto
p˘sobenÌ bezpochyby vypadalo u kaûdÈho n·roda jinak podle jeho povahy
a zvl·ötnÌch vnit¯nÌch pomÏr˘. ZatÌmco v Anglii darwinismus vystupoval jako
svÏtov˝ n·zor ost¯e vyhranÏn˝ch individualit, v NÏmecku dostal charakter
uËenÌ, vÏdeckÈho systÈmu, a ve Francii zase vystupoval jako protiklad kr·snÈ
literatury. V Americe byl z·stupcem darwinismu DARWINŸV p¯Ìtel, biolog ASA
GRAY; nic v˝raznÏjöÌho (kromÏ boje proti autoritÏ AGASSIZOVÃ) tam vöak tento
I
O vlivu darwinismu na francouzskou literaturu srv. PETIT DE JULLEVILLE 1899, 383, 416 a jinde.
174
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 175
smÏr nep¯inesl. V It·lii se darwinismus pilnÏ pÏstoval na jednÈ stranÏ jako pro-
tiklad odbornÏ vÏdeck˝ch studiÌ, na stranÏ druhÈ popul·rnÏ. ItalötÌ spisovatelÈ
uv·dÏjÌ i nÏkterÈ DARWINOVY Ñp¯edch˘dceì mezi sv˝mi krajany (CANESTRINI
1880). Pokud jde o jinÈ n·rody, poznamen·m nÏco m·lo o Slovanech.
U Rus˘ p˘sobil darwinismus jako souË·st pozitivistickÈho a materialistickÈ-
ho smÏru, kter˝ se v Rusku rozö̯il v pades·t˝ch letech. P¯edtÌm ruskou inteli-
genci ovlivÚoval HEGEL, nynÌ se od jeho ideologie r·znÏ oprostila a chtÏla ji p¯e-
konat popularizov·nÌm p¯ÌrodovÏdy. Pro onu dobu jsou charakteristick· slova
v˝znamnÈho mluvËÌho tohoto smÏru, PISAREVA: ÑVyh·nÏt obecn˝ lid (profanum
vulgus) z chr·mu vÏdy nenÌ v duchu naöÌ epochyÖ Aristokratismus umÏnÌ je
zavrûenÌhodn˝ jevÖ Monopol vÏdy a vzdÏl·nÌ je jednÌm z nejökodlivÏjöÌch
monopol˘. Co by to bylo za nauku, kdyby svou podstatou byla nep¯Ìstupn· ma-
se?ì (podle OVSJANNIKO-KULIKOVSKIJ 1907, II, 374). Na jinÈm mÌstÏ PISAREV kon-
statuje, ûe abstraktnÌ vÏdy jako filosofie a psychologie jsou jen pr·zdnou scholas-
tikou a ûe p¯ÌrodovÏdeckÈ nauky musejÌ b˝t pod·v·ny tak uchopitelnÏ, aby jim
byly s to rozumÏt i desetiletÈ dÏti nebo nevzdÏlanÌ rolnÌci. TakovÈ nauky sklÌze-
ly v Rusku velk˝ potlesk a byly podporov·ny p¯eklady materialistick˝ch spis˘
K. VOGTA, L. B‹CHNERA (B‹CHNERŸV spis Kraft und Stoff byl v Rusku dlouho
zak·z·n), A. LANGA a dalöÌch. Toto hnutÌ v˝znamnÏ podporovala i dÌla DARWI-
NOVA, HUXLEYHO, SPENCEROVA, HAECKELOVA, WALLACEOVA, RAOMANESOVA aj.,
kter· se rovnÏû p¯ekl·dala do ruötiny; p¯eklad HAECKELOVA spisu byl zabaven.I
OstatnÏ sh·Úka byla spÌöe po vÏdÏ exaktnÌ neû v˝luËnÏ materialistickÈ: vedle
VOGTA byl oceÚov·n i LIEBIG, vedle HAECKELA i VON BAER. NÏkterÈ z dÏtÌ onÈ do-
by dos·hly velkÈho uzn·nÌ i mimo Rusko; tak oba KOVALEVäTÕ (paleontolog a em-
bryolog), CIENKOVSK›, ME»NIKOV a jinÌ.II
U Pol·k˘ darwinismus rovnÏû podporoval liter·rnÌ stranu Ñpozitivist˘ì, kte-
rou vedli A. SWIETOCHOWSKI aj., kte¯Ì potÌrali konzervativismus heslem vÏdeckÈ
pravdy a pokroku. DARWINOVA, SPENCEROVA, HAECKELOVA, HUXLEYHO, O. SCHMID-
TOVA a B‹CHNEROVA dÌla se p¯ekl·dala do polötiny, vznikla pomÏrnÏ velk· popu-
l·rnÌ literatura o darwinismu (zvl·ötÏ od B. RAICHMANNA, J. AUG. WRZEåNIOWSK…-
III
HO, NUSBAUMA, B. DYBOWSK…HO).
U »ech˘ zanechalo materialistickÈ a darwinistickÈ hnutÌ z d˘vod˘, kterÈ zde
nebudeme zkoumat, jen m·lo stop. Teprve v devades·t˝ch letech se »echovÈ
tÏmito systÈmy zaËali pilnÏji zab˝vat; p¯edtÌm pro DARWINA vystoupil botanik
»ELAKOVSK› (1895) a filosof DURDÕK (1906). Darwinismus popularizovali K. BULO-
IV
WA, E. BAB¡K, AL. MR¡ZEK.
I
Profesor V. J. VERNADSKIJ z moskevskÈ univerzity byl tak laskav, ûe mi sdÏlil tyto ˙daje.
II
Z rusk˝ch popul·rnÌch spis˘ o darwinismu uveÔme TIMIRJAZEV1898.
III
Za tyto ˙daje vdÏËÌm profesoru J. NUSBAUMOVI z lemberskÈ univerzity (dnes Lvov, pozn.
vyd.). Z popul·rnÌch spis˘ uveÔme: NUSBAUM 1888.
IV
O ËeskÈm darwinismu viz P¯Ìlohu I., kter· obsahuje poslednÌ kapitolu z ËeskÈ verze tohoto
spisu (R¡DL 1909). (Pozn. vyd.)
175
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 176
14.8. Kriminalistika
I
KURELLA uv·dÌ i literaturu o tomto p¯edmÏtu. Pozn. vyd.: Historii tohoto smÏru viz GOULD
1997.
176
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 177
15. kapitola
Darwinismus a n·boûenstvÌ
177
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 178
kter· nenÌ nikde mimo nitro ËlovÏka. CÌrkev h·jÌ pouh· slova, jimiû oni myslitelÈ
svÈ vztahy k p¯ÌrodÏ vyjad¯ovali, slova uû d·vno mrtv·, slova, kter· ztratila ûivot
jeötÏ d¯Ìv, neû byla dovyslovena. ÑJakmile promluvÌme, uû zaËÌn·me bloudit,ì
¯Ìk· b·snÌk; cÌrkev vöak udÏlala z tÏchto slovnÌch zkamenÏlin z·klad svÈ nauky.56
ModernÌ p¯ÌrodovÏda se z velkÈ Ë·sti vyvinula z tohoto cÌrkevnÌho p¯Ìrodopisu:
starÈ Ñbiologieì byly v˝poËty zv̯at z archy Noemovy Ëi z knihy ZjevenÌ sv. Jana.
Takov˝mi vÏcmi vÏda zaËÌnala, a pak se neust·le snaûila je p¯ekonat, neboù pro
renesanËnÌ lidi, kte¯Ì nav·zali k p¯ÌrodÏ zdravÏjöÌ vztah, byla fantastick· zv̯ata
a nep¯irozenÈ n·zory d¯ÌvÏjöÌch dob pr·zdn˝m slovem. CÌrkevnÌ p¯ÌrodovÏda je uû
d·vno p¯ekonan·, aËkoli se cÌrkev dodnes nez¯eklaI svÈho p¯edpotopnÌho p¯Ìrodo-
pisu, a z¯Ìci se ho nem˘ûe, neboù PÌsmo nedÏl· rozdÌl mezi teologiÌ a p¯ÌrodnÌ filo-
sofiÌ; obojÌ m· za stejnÏ pravdivÈ.57 A i kdyby cÌrkev prohl·sila konkrÈtnÌ nespr·v-
nosti sv˝ch nauk za faleönÈ, co by si dneönÌ p¯ÌrodovÏdec poËal s jejÌmi naukami
o andÏlech, o svat˝ch, v˘bec se vöÌm, co je obsahem cÌrkevnÌ dogmatiky? Ani ve
sv˝ch faktech, ani ve sv˝ch teoriÌch, ani ve svÈ p¯ÌrodnÌ filosofii by nenaöel nic,
s ËÌm by takovÈ pojmy spojil. TeologovÈ to sami uzn·vajÌ, ale nep¯izn·vajÌ, ûe je to
velkou chybou dneönÌ teologie. UkazujÌ, ûe ten Ëi onen ve svÈm z·pase spojoval
teologickÈ nauky s exaktnÌ vÏdou. To je jistÏ pravda; aû p¯Ìliö Ëasto platÌ, ûe Ñmyö-
lenky ûijÌ vedle sebe v mÌruì, ale ony pr·vÏ nemajÌ jen ûÌt vedle sebe, n˝brû majÌ se
prolÌnat, tvo¯it nutn˝ celek, u pravovÏrnÈho badatele musÌ b˝t teologie vidÏt v jeho
teoriÌch a objevech. Zboûn˝ KEPLER se domnÌval, ûe pohyb planet je ¯Ìzen andÏli.
Kdyû KIRCHER p¯iöel na hypotÈzu, ûe na jin˝ch planet·ch je pravdÏpodobnÏ voda,
hned si poloûil ot·zku, zda by byl platn˝ k¯est vodou z Venuöe. NAPIER, objevitel
logaritm˘, mluvil se stejnou v·ûnostÌ o sloûit˝ch vlastnostech tÏchto ËÌsel i o do-
mnÏnce, ûe kobylky stÏhovavÈ jsou mohamed·nskÈho vyzn·nÌ. Tak vypadala vÏda
proniknut· teologiÌ, poctiv· vÏda, poctiv· teologie, pÏstovan· poctiv˝mi badateli,
a takovou vÏdu by dneönÌ teologovÈ museli poûadovat od sv˝ch p¯Ìvrûenc˘. Jin·
ot·zka je, zda je takovÈ proniknutÌ teologie a p¯ÌrodovÏdy dnes moûnÈ.
DARWIN ani LAMARCK boj proti cÌrkvi z biologickÈho stanoviska nezapoËali;
opatrn· polemika s cÌrkvÌ se nalÈz· uû u DE MAILLETA a podrobnÏji u ROBINETA.
ROBINET vÏnoval cel˝ II. dÌl svÈ p¯ÌrodnÌ filosofie (1761ñ63) zkoum·nÌ kosmogo-
niÌ r˘zn˝ch n·rod˘ a d˘kazu, ûe MojûÌöe nelze br·t doslova. Z ¯eckÈho textu
PÌsma vyvozuje, ûe nenÌ nutnÈ vϯit, ûe B˘h stvo¯il svÏt z niËeho. NalÈz· zalÌbenÌ
v hypotÈz·ch o periodickÈm vzniku a z·niku svÏta, p¯iËemû svÈ n·zory opÌr·
o vÏty ze sv. AUGUSTINA a z ”RIGENA.58
CUVIER ukazoval, ûe vyhynul˝ svÏt zv̯at je t¯eba rozdÏlit na nÏkolik obdobÌ,
a zaloûil na tom svÈ uËenÌ o katastrof·ch. Jeho teorii nelze sjednotit s pravovÏr-
nou naukou, neboù Genesis 1,2 ¯Ìk·, ûe ZemÏ byla pust· a pr·zdn·, ne ûe se jÌ
I
Encyklika ÑProvidentissimus Deusì Lva XIII. z roku 1893 pravÌ: ÑTi, kte¯Ì se domnÌvajÌ, ûe
autentick· mÌsta svat˝ch knih mohou obsahovat cokoliv faleönÈho, ti skuteËnÏ buÔ obracejÌ
katolick˝ pojem boûÌho vnuknutÌ, nebo samÈho Boha ËinÌ p˘vodcem bludu.ì
178
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 179
DARWINISMUS A N¡BOéENSTVÕ
stala. To vöak byla jeötÏ ta nejmenöÌ obtÌû; v celÈm biblickÈm lÌËenÌ stvo¯enÌ je ¯eË
jen o jednor·zovÈm stvo¯enÌ; hory vznikly t¯etÌ (nikoli prvnÌ) den; ne¯Ìk· se nic
o tom, ûe by na Zemi existovala nÏjak· voda, hvÏzdy, kontinenty, rostliny d¯Ìve
neû ty dneönÌ atd.I, 59 NicmÈnÏ cÌrkev se proti CUVIEROVI nepostavila, protoûe ze
svÈ teorie nevyvozoval d˘sledky nam̯enÈ proti nÌ.60
I
Viz Z÷CKLER 1879, II, 536. Teolog Z÷CKLER tu v˝slovnÏ ukazuje, co bylo v CUVIEROVÃ uËenÌ ne-
pravovÏrnÈ.
179
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 180
I
Srv. o tom F. DARWIN 1878, II.
II
Z÷CKLER (1879, II, 697) soudÌ, ûe to byl rev. BADEN-POWEL (zem¯. 1861), profesor matematiky
v Oxfordu, velmi liber·lnÌ muû. H·jil z·sadu, ûe vÏdÏ se nem· br·nit, ûe ¯eöÌ svÈ problÈmy nez·-
visle na cÌrkevnÌm pojetÌ. Za takov˝ problÈm povaûoval i ot·zku po st·¯Ì lidskÈho rodu a po
vzniku druh˘.
180
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 181
DARWINISMUS A N¡BOéENSTVÕ
I
JmÈna nÏkter˝ch uv·dÌ DUILH… ST. PROJET a WASMANN.
II
V Kirchenlexikon (1886) se ale darwinismus posuzuje jen podle odbornÏ vÏdeck˝ch pramen˘
a jako jeho vyvr·cenÌ se takÈ uv·dÌ jen odbornÏ vÏdeckÈ pojedn·nÌ (WIGANDŸV spis).
III
OdsouzenÌ je v knize uvedeno beze vöeho podrobnÏjöÌho zd˘vodnÏnÌ, a tak jsme v pokuöenÌ
je br·t cum grano salis. Zanedlouho p¯inesly noviny zpr·vu (jejÌû spr·vnost jsem nezkoumal),
ûe WASMANNOVI p¯edstavenÌ jeho vystoupenÌ nepochv·lili.
IV
WASMANN tvrdÌ, ûe uû p¯ed nÌm zavedl toto rozliöenÌ k tÈmuû ˙Ëelu O. PESCH. Kdyû LAMARCK
¯Ìkal, ûe druhy nevymÌrajÌ, n˝brû promÏÚujÌ se v jinÈ, mÏl na mysli nÏco podobnÈho; on ale
zavrhoval stvo¯enÌ v˘bec.
181
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 182
I
Tuto myölenku kdysi zast·val rusk˝ knÌûe KROPOTKIN.
182
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 183
DARWINISMUS A N¡BOéENSTVÕ
183
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 184
muû˘. SPENCER p¯ekon·val v˝vojovou teoriÌ svou vÌru ve stvo¯enÌ. HUXLEY byl
pokroËilejöÌ: ujiöùuje n·s, ûe to nebyla nevÌra v Pentateuch, co ho p¯ivedlo k dar-
winismu. Byl pod siln˝m nÏmeck˝m vlivem ñ nicmÈnÏ i on mÏl hlavu plnou
MojûÌöe.
PodÌvejme se vöak na DARWINA samÈho. Jak jsme vidÏli, cÌtil povinnost odvo-
lat se na autoritu nezn·mÈho teologa, aby zmÌrnil proticÌrkevnÌ tendenci svÈho
spisu: uû to by bylo na pevninÏ zcela neobvyklÈ. Ale d˘leûitÏjöÌ je, ûe protiklad
svÈ teorie nevidÌ v niËem jinÈm, neû v cÌrkevnÌm uËenÌ: protikladem jeho pojetÌ
druhu je stvo¯enÌ kaûdÈho druhu zvl·öù; protikladem teorie organickÈ ˙Ëelnosti
je uËenÌ teolog˘, ûe zv̯ata a rostliny jsou tu kv˘li ËlovÏku; protikladem teorie
o vzniku kr·sy je p¯esvÏdËenÌ, ûe kr·su vdechl svÏtu B˘h pro potÏöenÌ ËlovÏka.
U sv˝ch odp˘rc˘ AGASSIZE, OWENA, MIVARTA nenach·zÌ nic neû teologii obha-
jujÌcÌ Bibli. VöimnÏme si nap¯Ìklad, jak naivnÏ hled· teologii v n·zorech vÈvody
Z ARGYLLU, kter˝ potÌral DARWINOVO uËenÌ o ˙Ëelnosti argumenty, jeû byly
vyp˘jËeny z prostÈho racionalismu: Ñ»Ìm d·l tÌm vÌc pozn·v·m,ì pÌöe ARGYLL,
Ñûe za cÌl p¯Ìrody musÌme povaûovat rozmanitost o sobÏ a pro sebe.ì ÑR·d bych,ì
op·Ëil DARWIN, Ñaby n·m tu vÈvoda objasnil, co vlastnÏ rozumÌ p¯Ìrodou. Chce
tÌm snad ¯Ìci, ûe stvo¯itel svÏta stvo¯il rozmanitost jev˘ sobÏ nebo ËlovÏku pro
radost? MnÏ se zd·, ûe prvnÌ domnÏnce sch·zÌ pat¯iËn˝ respekt a druhÈ pravdÏ-
podobnost.ì Kdo by uvϯil, kdyby se o tom nep¯esvÏdËil na vlastnÌ oËi, ûe tako-
vÈ teologickÈ a st¯edovÏkÈ argumenty budou v NÏmecku p¯ijaty s j·sotem, ûe
STRAUSZ sloûÌ svou ko¯ist vÌtÏznÈmu DARWINOVI k noh·m a s·m se zap¯·hne do
jeho triumf·lnÌho vozu?
Pouze velk˝ vliv p¯ÌrodovÏdeckÈ n·lady onÈ doby vysvÏtluje STRAUSZOVU (a
RENANOVU) ned˘vÏru ve vlastnÌ sÌlu. ée vöak NÏmci tehdy byli ve vztahu
k n·boûenstvÌ skuteËnÏ pokroËilejöÌ, to vidÌme ze SCHOPENHAUEROVA odsudku
Vestiges, kter˝ je z·roveÚ odsudkem anglickÈ p¯ÌrodovÏdy: ÑU autora Vestiges
jakoûto u AngliËana kaûd· domnÏnka p¯ekraËujÌcÌ pouhou fyziku, tedy metafy-
zick·, spad· hned v jedno s hebrejsk˝m teismem, kterÈmu se pr·vÏ autor chtÏl
vyhnout, a proto nen·leûitÏ rozöi¯uje obor fyziky. Takov˝ AngliËan ve svÈ zpust-
losti a ˙plnÈ nevzdÏlanosti ve vöÌ spekulativnÌ filosofii neboli metafyzice pr·vÏ
nenÌ schopen duchovnÌho pojetÌ p¯Ìrody, nezn· proto nic prost¯ednÌho mezi
pojetÌm jejÌho p˘sobenÌ podle p¯ÌsnÈ, co moûn· mechanickÈ z·konitosti, a p¯e-
dem uv·ûen˝m umÏl˝m v˝robkem hebrejskÈho boha, kterÈho naz˝v· makerem
p¯Ìrody. P·te¯i, p·te¯i v Anglii jsou za to odpovÏdni, tito nejmazanÏjöÌ ze vöech
obskurant˘.ì (SCHOPENHAUER 1877, II, 169)73 Tento soud SCHOPENHAUER uve¯ejnil
v roce 1851 a jistÏ by na nÏm nic nezmÏnil ani o devÏt let pozdÏji po p¯eËtenÌ
DARWINOVA dÌla.
Nejen kontinent·lnÌ filosofie a teologie, i biologie byla od tlaku cÌrkve eman-
cipovanÏjöÌ neû v Anglii. MnozÌ staröÌ p¯ÌrodovÏdci se v boji proti darwinismu
p¯idali k teolog˘m, ale jen proto, ûe byli konzervativnÏjöÌho p¯esvÏdËenÌ a odmÌ-
tali materialismus novÈ teorie. JistÏ bylo dob¯e, ûe sÌla novÈho uËenÌ zlomila
184
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 185
DARWINISMUS A N¡BOéENSTVÕ
jejich konzervativnÌ tendence, avöak darwinistÈ, p¯Ìliö zaujatÌ heslem Ñaut Moses
aut Darwinì, nebyli v pr·vu, kdyû tvrdili, ûe jejich odp˘rci vÏ¯Ì v Bibli.
Kontinent·lnÌ biologovÈ byli racionalisty a lze snadno dok·zat, ûe uû vliv Bible
p¯ekonali. H. BURMEISTER (1854) sice p¯ijÌm· ve svÈ popul·rnÌ geologii CUVIERO-
VO uËenÌ o katastrof·ch, v˝slovnÏ vöak zavrhuje kaûdou myölenku na BoûÌ zasa-
hov·nÌ do p¯ÌrodnÌho dÏnÌ (1854, 324). NevÏ¯Ì sice v promÏny druh˘, ale p¯esto
p¯ijÌm· p¯irozen˝ vznik ËlovÏka a nezavrhuje hypotÈzu, ûe ËlovÏk vznikl samo-
plozenÌm (1854, 562). Zoolog C. G. GIEBEL, kter˝ pozdÏji proslul tvrdohlav˝m
odporem v˘Ëi darwinismu, soudÌ v jednom popul·rnÌm spise (1859)I podobnÏ
jako BURMEISTER; ohrazuje se proti poruËnÌkov·nÌ cÌrkve a v·ûnÏ zkoum· ot·zku,
zda ËlovÏk vznikl z jednoho nebo vÌce praotc˘. L. AGASSIZ, kter˝ byl p¯ece pova-
ûov·n za oporu pravovÏrn˝ch, dokonce horlivÏ h·jil domnÏnku o vÌce praotcÌch.74
K. E. V. BAER byl rovnÏû ve vÏcech vÌry racionalistou.II V·ûil si kaûdÈho n·boûen-
stvÌ, ale za ot·zky typu je-li B˘h osobou nebo m·-li vÏdomÌ, posÌlal do bl·zince.
Vϯil sice v Bibli, nicmÈnÏ Ñaû na mÌsta, kter· odporujÌ rozumuì. Zavrhoval dog-
matickÈ k¯esùanstvÌ, Ñprotoûe vÌra v z·zraky je nevÏdeck·ì ñ toto vöe jsou jistÏ
z·sady, kterÈ by mohl podepsat kaûd˝ racionalista onÈ doby.
Kdyû vystoupil DARWIN, byl vöak racionalismus uû v ˙padku a jeho formul-
ky byly tak neökodnÈ, ûe se za nÏ mohl ukr˝t kaûd˝ opatrnÌk. Je pravda, ûe mate-
rialismus a darwinismus v dobÏ svÈho rozkvÏtu, v öedes·t˝ch a sedmdes·t˝ch
letech, byly naukami skuteËnÏ pokrokov˝mi a ûe jejich p¯Ìvrûence bylo t¯eba
br·t v·ûnÏji neû idealisty. StaËÌ si p¯eËÌst VOGTŸV polemick˝ spisek Uhl̯sk· vÌra
a vÏda (2. vyd. 1855), kter˝ v podstatÏ jedn· jen o vztahu n·boûenstvÌ k vÏdÏ, aby-
chom mohli posoudit, jak z VOGTOV›CH n·zor˘ vane mnohem svobodnÏjöÌ duch
neû ze öos·ckÈ polemiky jeho odp˘rce fyziologa R. WAGNERA, jenû ˙plnÏ p¯ijÌm·
cÌrkevnÌ uËenÌ.III
NÏmeck˝m darwinist˘m bylo ostatnÏ zn·mo, ûe DARWINOVY n·zory neodpo-
vÌdajÌ pokroËilejöÌmu kontinent·lnÌmu stanovisku. A. SCHLEICHER nap¯Ìklad pÌöe
v otev¯enÈm dopise, jÌmû zavedl darwinismus do jazykovÏdy (1863, 7): ÑZd· se,
ûe DARWINOVO dÌlo je podmÌnÏno duchovnÌm smÏrem naöich dn˘, odhlÈdneme-li
od onoho mÌsta, kde autor ËinÌ m·lo d˘sledn˝ ˙stupek zn·mÈ omezenosti sv˝ch
I
V kapitole o Ñvzniku zv̯atì (1859, 22) GIEBEL pÌöe, ûe zv̯ata vznikla buÔ samoplozenÌm, nebo
je stvo¯il Stvo¯itel Ëi jin· sÌla: vÏda to pr˝ neumÌ rozhodnout. Na s. 43 zavrhuje uËenÌ, ûe ËlovÏk
vznikl z jedinÈho lidskÈho p·ru, neboù ÑPÌsmo je n·boûensk· kniha, nikoli uËebnice p¯ÌrodovÏ-
dy, a kdyû si knÏûÌ dovolujÌ tu volnost, ûe neodvrhnou oko, kterÈ je pohoröuje, a nenastavÌ dru-
hou tv·¯, kdyû je nÏkdo uhodÌ, tak n·m zase mohou dovolit, abychom nevϯili pÌsmen˘m
PÌsmaì.
II
Srv. vypr·vÏnÌ v Kosmos II, 71ñ76, sepsanÈho podle zpr·v VON BAEROVA sekret·¯e. V polemice
s darwinisty BAER neh·jÌ nÏjakÈ cÌrkevnÌ uËenÌ, n˝brû jen n·boûenskost; nic nenamÌt· proti zni-
ËenÌ jednÈ n·boûenskÈ formy, douf· vöak, ûe bude nahrazena jinou (1886, II, 24).
III
NevϯÌme vlastnÌm oËÌm, kdyû Ëteme, ûe slavn˝ fyziolog R. WAGNER h·jÌ proti VOGTOV›M
vÏdeck˝m teoriÌm jednoduchost duöe a ve¯ejnou mravnost pomocÌ argument˘, v nichû hraje
roli policie, nar·ûky na VOGTŸV politick˝ smÏr a dokonce na to, ûe VOGTA kdysi kdesi zbili!
185
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 186
krajan˘ ve vÏcech vÌry, ûe s jeho n·zorem lze spojit pojem stvo¯enÌ. Toto mÌsto
p¯irozenÏ nech·me nad·le zcela stranou.ì Takov· slova Ëteme i u jin˝ch darwi-
nist˘ (nap¯. u B‹CHNERA). NÏmci, kte¯Ì uûÌvali DARWINA v boji proti cÌrkvi, muse-
li pouk·zat na jeho ned˘slednosti, podtrhnout jeho materialistickou filosofii
a vyvodit z jeho uËenÌ radik·lnÌ z·vÏry o p˘vodu a podstatÏ ËlovÏka.
Jelikoû DARWINŸV odpor v˘Ëi teologii nebyl na v˝öi kontinent·lnÌho vÏdÏnÌ,
byl boj darwinist˘ proti cÌrkvi velmi povrchnÌ. DarwinistÈ nep¯inesli kromÏ
empirickÈho n·zoru na svÏt novÈ d˘vody pro nevÌru a zp˘sobili hluböÌm odp˘r-
c˘m ortodoxie nem·lo obtÌûÌ: dali cÌrkvi v˝hodu, ûe se stala ofici·lnÌ obh·jkynÌ
mravnÌch ide·l˘ a filosofick˝ch hodnot.I
I
Literatura: NejlepöÌ dÌlo z literatury o vztahu p¯ÌrodovÏdy k cÌrkevnÌ v̯e je od O. Z÷CKLERA
(protestanta); katolick˝ spisek DUILH…A ST. PROJETA je slab˝. Oba spisy jsou citov·ny v textu.
RovnÏû slabÈ a pr·zdnÈ je zn·mÈ liberalistickÈ DRAPEROVO pojedn·nÌ o dÏjin·ch konflikt˘
mezi n·boûenstvÌm a vÏdou. Obsah spisu A. WHITESE (1900) nezn·m. KatolÌci vyd·vajÌ Ëaso-
pis Ñpro zprost¯edkov·nÌ mezi p¯ÌrodnÌm b·d·nÌm a vÌrouì: ÑNatur und Offenbarungì,
M¸nster i. W.
186
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 187
16. kapitola
I
O LAVATEROVÃ vztahu ke GOETHOVI srv. VIRCHOW 1861, 89n.
187
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 188
prvek p¯Ìrody, za fakt, jak tomu bylo u jeho hluböÌho a konkrÈtnÏjöÌho krajana,
n˝brû pouze za subjektivnÌ pocit velkoleposti, kter˝ v n·s vyvol·v· p¯Ìroda.
Tento vzneöen˝ pocit chtÏl vystihnout slovy, a proto je v jeho dÌle cosi pr·zdnÈ-
ho, neurËitÈho, m·lo ûivotnÈho, bez jasn˝ch obrys˘: estetizoval o p¯ÌrodÏ, jak
o sobÏ (ponÏkud jin˝mi slovy)I ¯Ìk·. Kdyû se modernÌ popul·rnÌ spisovatelÈ po-
kouöejÌ p¯edstavit p¯Ìrodu vyt¯Ìben˝mi obrazy, vych·zejÌ z tohoto HUMBOLDTOVA
stanoviska.
I
HUMBOLDT na p¯ÌsluönÈm mÌstÏ (1849, viii) uûÌv· obrat ÑestetickÈ pojedn·nÌ naturhistorick˝ch
p¯edmÏt˘ì.
II
GOETHOVA b·seÚ Gleich und gleich z roku 1814 (V˝mar); p¯el. J. HavlÌËek. (Pozn. vyd.).
III
Pozn. vyd.: Tuto pas·û jsme v ËeskÈm p¯ekladu O vzniku druh˘ nenalezli.
188
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 189
I
Pozn. vyd.: Pas·û jsme v ËeskÈm p¯ekladu O vzniku druh˘ nenalezli, velmi podobn˝ text se
vöak nach·zÌ na s. 67.
189
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 190
190
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 191
navötÏvovat jen mot˝li, kruötÌk öirolist˝ (Epipactis latifolia) jen vosy, silenku nÌcÌ
(Silene nutans, jeû vonÌ jen v noci) jen m˘ry.
Vedle DARWINA a M‹LLERA i ËetnÌ dalöÌ p¯ÌrodovÏdci pojÌmali kr·su kvÏtin jako
ËistÏ ˙Ëelovou n·padnost. ZaznÏly vöak takÈ n·mitky. GASTON BONNIER ñ kter˝
vych·zel ze z·sady svÈho uËitele CLAUDE BERNARDA, ûe z·kon fyziologickÈ finality
spoËÌv· v˝hradnÏ v ûiv˝ch bytostech, nikoli mimo nÏ, a ûe kaûd˝ ûijÌcÌ organismus
je s·m sobÏ ˙Ëelem a m· svÈ vnit¯nÌ z·kony ñ vyvracel DARWINOVO a M‹LLEROVO
altruistickÈ pojetÌ kvÏt˘. Podle BONNIERA (1879) nesouvisÌ barva a velikost kvÏt˘
s poËtem n·vötÏv hmyzu (rezeda je hodnÏ, lilie m·lo navötÏvov·na) a existujÌ n·d-
hernÈ a kr·snÏ vonÌcÌ kvÏtiny, kterÈ nemajÌ hmyzu co nabÌdnout; vcelku se p¯izp˘-
sobenÌ kvÏt˘ hmyzu p¯eceÚuje. Jako M‹LLER uv·dÏl takÈ BONNIER Ëetn· pozorov·-
nÌ ve prospÏch svÈ teorie, avöak jeho negace DARWINOVY teorie nebyla ˙spÏön·.
I
K¯iklavÈ zbarvenÌ majÌ vöak takÈ jedovatÈ plody, na nÏû se tato teorie nehodÌ. GRANT ALLEN pro
nÏ vymyslel jinÈ vysvÏtlenÌ: pt·k tento plod sezobne, otr·vÌ se, um¯e a semeno vzklÌËÌ z jeho tle-
jÌcÌho tÏla, jeû mu poslouûÌ jako mrva.
191
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 192
I
Knihu jsem neËetl, uvedenÈ mÌsto jsem p¯evzal z DARWINOVA P˘vodu ËlovÏka.
192
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 193
neûli jejich krovky, protoûe tyto Ë·sti jsou morfologicky nerovnocennÈ; existujÌ
vöak brouci, kte¯Ì majÌ na h¯betÏ kresby kruh˘, jejichû prvnÌ polovina je na kru-
n˝¯i a druh· polovina na krovk·ch: jejich polohu urËil jen estetick˝ z·kon.
BRUNNER uv·dÌ i dalöÌ p¯Ìklady a domnÌv· se, ûe z·kladem organismu je vnit¯nÌ
tendence ke zdokonalov·nÌ a kr·sa je jejÌm v˝razem.
BRUNNEROVY n·zory vöak nemÏly û·dnou odezvu, stejnÏ jako spis botanika
E. HALLIERA Estetika p¯Ìrody (1890), kter˝ je sice rozvl·Ën˝, ale p¯in·öÌ i konkrÈtnÌ
pozorov·nÌ: ûe v˘nÏ kvÏtin je obvykle p¯Ìjemn·, zatÌmco z·pach zv̯at nep¯Ì-
jemn˝; ûe listy mod¯e kvetoucÌch rostlin nejsou nikdy sytÏ zelenÈ, ale b˝vajÌ buÔ
namodralÈ nebo naûloutlÈ, ûe z rozö̯enÌ barev v p¯ÌrodÏ lze odvodit urËitÈ este-
tickÈ z·konitosti atd. TakÈ se m·lo zohledÚuje, ûe barvy kvÏt˘ nep¯ech·zejÌ
jedna v druhou neuspo¯·danÏ, n˝brû ûe barvy p¯Ìbuzn˝ch forem lze se¯adit do
pevn˝ch ¯ad. A. DE CANDOLLE rozliöoval dvÏ ¯ady: xantickou ¯adu (bÌl·, ûlut·,
oranûov·, Ëerven·) a cyanickou ¯adu (bÌl·, svÏtle modr·, modr·, fialov·). Podrob-
nÏjöÌ anal˝za tÈto klasifikace by st·la za n·mahu.
Ani estetikovÈ neprotestujÌ proti p¯ÌrodovÏdc˘m, kte¯Ì nevÏ¯Ì v objektivnÌ
kr·su v p¯ÌrodÏ, n˝brû se spokojujÌ s nÏkolika vöeobecnostmi o kr·snu v p¯ÌrodÏ
a hned p¯ech·zejÌ k jednomu z produkt˘ p¯Ìrody, k ËlovÏku, a zab˝vajÌ se tou kr·-
sou, kterou vytvo¯il ËlovÏk, n·sleduje p¯Ìrodu.81
Kdybychom z DARWINOVY teorie o kr·se usuzovali na jeho prav˝ vztah k p¯Ì-
rodÏ, nejspÌö bychom se domnÌvali, ûe pro kr·sy p¯Ìrody v˘bec nemÏl smysl, ûe
pro nÏj byly i prakticky jiû p¯ekonan˝m, nevÏdeck˝m hlediskem. To je vöak myl-
n˝ z·vÏr. Aù uû je DARWINOVA estetika jakkoli such·, mÏlk·, nudn·, jeho z·jem
o kr·su p¯Ìrody byl citliv˝ a lidsk˝: ÑR·d jsem ho poslouchal, jak obdivuje kr·su
kvÏtin; byl to zp˘sob vdÏËnosti v˘Ëi kvÏtinÏ samÈ a osobnÌ l·ska k jejÌ jemnÈ
formÏ a barvÏ. VzpomÌn·m si, jak se lehce dot˝kal kvÏtiny, kter· jej uchv·tila;
byl to tent˝û jednoduch˝ obdiv, jak˝ m· dÌtÏ.ì Tak DARWINA lÌËÌ jeho syn (F.
DARWIN 1878).82 Vypravuje, jak otec jeötÏ jako sta¯ec p·tral po ptaËÌch hnÌzdech,
jak se mu lidÈ sm·li pro jeho zanÌcenÌ, pro z·plavu p¯emrötÏn˝ch slov p¯i pro-
stÈm popisu t¯eba larvy svijonoûce (Cirripedia) Ñse öesti p·ry kr·snÏ stavÏn˝ch
plovacÌch blan, jednÌm p·rem n·dhernÏ sloûen˝ch oËÌ a velice sloûit˝mi tykadlyì.
Jsme zvyklÌ hodnotit v˝öe teorii neû praxi, b˝v· vöak namÌstÏ Ëinit takÈ opak, jako
i zde v p¯ÌpadÏ DARWINA; m˘ûeme to ostatnÏ konstatovat jen se zadostiuËinÏnÌm.
193
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 194
by si jinak vÌce cenil jemnÏ zformovanÈ sko¯·pky zavinutce (Cypraea), kter· slou-
ûÌ nÏkter˝m n·rod˘m jako penÌze, neû pln˝ch pytl˘ s obilÌm, jeû majÌ vysokou
v˝ûivnou hodnotu? Kdyû sledujete bÌl· oblaka na nebi, ËistÈ linie blankytn˝ch,
vysok˝ch hor, pochmurnÈ tvary skalisek, pestrÈ kvÏty a kr·su zv̯at, nezakusili
jste ûiv˝ pocit kr·sna, kter˝ je nez·visl˝ na uvaûov·nÌ a fyziologick˝ch pudech?
RUSKIN uzn·v·, ûe DARWIN mnoho a dob¯e pozoroval; avöak unikla mu pr·vÏ
kr·sa forem: ÑTy, kdo vysvÏtlujÌ kr·su uûiteËnostÌ, lze v jejich podivnÈ p˝öe p¯i-
rovnat k Ëervotoˢm zavrtan˝m do desky obrazu, kter˝ namaloval velk˝ umÏ-
lec. Ochutn·vajÌ d¯evo jazykem znalc˘, kdyû se vöak dostanou k barvÏ, nechut-
n· jim; a prohlaöujÌ, ûe takÈ tato kombinace, kterou ani nehledali ani si ji nep¯·li,
je jen d˘sledkem p˘sobenÌ molekul·rnÌch sil.ì (Cituji podle DE LA SIZERANNE
1897, 204)
P¯Ìroda nenÌ vystavÏna jen podle rozumov˝ch, n˝brû i podle estetick˝ch
z·kon˘. Jak vysvÏtlÌ p¯ÌrodovÏdec sv˝mi teoriemi, ûe dravÌ pt·ci, kte¯Ì vyvÌjejÌ
velkou sÌlu, majÌ temnÏjöÌ barvy, zatÌmco ti, kte¯Ì jsou potÏöenÌm pro n·ö zrak,
majÌ z·¯ivÈ zbarvenÌ? Neexistuje duhov˝ orel ani purpurov˝ Ëi zlat˝ racek, ale
ËetnÌ papouöci, baûanti, kolib¯Ìci jsou tak kr·snÌ, jako by byli stvo¯eni jen pro
potÏöenÌ ËlovÏka. é·dn· mechanika nevysvÏtlÌ kr·sy barev ani liniÌ, nelze je
vysvÏtlit bez duöe, jeû vytv·¯Ì kr·su.
K·z·nÌ tohoto modernÌho proroka kr·sy vzbudilo mnoho nadöenÌ, protest˘,
napodobov·nÌ a kritiky; jen samotnÌ p¯ÌrodovÏdci byli natolik pevnÏ p¯esvÏdËe-
ni o spr·vnosti sv˝ch teoriÌ, ûe neshledali za nutnÈ se RUSKINEM zab˝vat. Je prav-
da, ûe v p¯ÌrodÏ, obzvl·ötÏ pak v p¯ÌrodÏ organickÈ, existujÌ pevnÈ estetickÈ
z·kony? Byly skuteËnÏ nÏkterÈ formy stvo¯eny kv˘li kr·se, jinÈ kv˘li sÌle?
DARWIN, HUXLEY, WALLACE ani SPENCER o tÏchto problÈmech, nadhozen˝ch RUS-
KINEM, nep¯em˝öleli. Moûn· teprve p¯ijde ten, kdo skloubÌ se sv˝m vÏdeck˝m
svÏdomÌm v·ûnou ot·zku, zda ËlenitÈ obrysy hor, mÏkk· oblaka na nebi, z·¯ivÈ
barvy drahokam˘, ûlutÈ listÌ a pestrÈ kvÏty rostlin, barvy, kresby a pohyby zvÌ-
¯at, zda vöechny tyto jevy podlÈhajÌ jednomu jedinÈmu estetickÈmu z·konu,
nebo zda lze mezi ûivou a neûivou kr·sou odhalit nÏjak˝ rozdÌl; kdo v sobÏ pocÌ-
tÌ dostatek sÌly, aby objevil novou vÏdu, objektivnÌ estetiku!I, 83
I
Literatura: Kr·su forem niûöÌch zv̯at se pokusil obr·zky zn·zornit E. HAECKEL 1899. Ned·v-
no vyöel spis K. M÷BIUSE Estetika zv̯ecÌho svÏta (1908); je jen popul·rnÌ a bez samostatnÈho ucho-
penÌ problÈmu. M. M÷BIUS (1906, 5-12) psal takÈ o kr·se rostlinnÈ ¯Ìöe. Pozn. vyd.: viz tÈû
STIBRAL 2005.
194
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 195
17. kapitola
Mimikry
1. Dva druhy tÈhoû ¯·du se napodobujÌ kresbou svÈho tÏla; nap¯Ìklad druhy
mot˝l˘ Ëeledi Leptalidae se barvou, kresbou a tvarem tÏla podobajÌ dru-
h˘m Ëeledi Heliconidae. V systÈmu vzd·lenÌ stromovÌ hadi Python amethys-
195
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 196
196
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 197
MIMIKRY
cÌp· vejce, jejichû konce vybÌhajÌ do dlouh˝ch p·s˘; tato vejce se velmi podo-
bajÌ mo¯sk˝m ¯as·m, na jakÈ je ûralok zavÏöuje.I NÏkte¯Ì badatelÈ povaûujÌ za
mimikry i zn·m˝ jev, kdy se nÏkter· zv̯ata, obzvl·ötÏ hmyz, vyd·vajÌ za
mrtv·. Se zjevy mimikry pravdÏpodobnÏ souvisÌ fakt, ûe zv̯ata navötÏvujÌ-
cÌ kvÏtiny se kvÏtin·m podobajÌ n·dhern˝m zbarvenÌm svÈho odÏnÌ: mot˝li,
brouci ûijÌcÌ v kvÏtin·ch a kolib¯Ìci pat¯Ì mezi nejkr·snÏjöÌ tvory.
7. Dosud uvedenÈ podobnosti se t˝kajÌ jen takov˝ch vlastnostÌ, kterÈ lze objevit
zrakem; v organickÈ ¯Ìöi vöak existujÌ takÈ podobnÈ pachy: nÏkterÈ rostliny na-
podobujÌ mrtvoln˝ z·pach a v·bÌ tÌm mouchy a nÏkte¯Ì brouci vonÌ po r˘ûÌch
Ëi piûmu.
8. ExistujÌ takÈ podobnosti v oblasti zvukov˝ch projev˘: strnad, zejmÈna
nÏkterÈ stepnÌ druhy, cvrlik· jako kobylka a takÈ nÏkterÈ jeötÏrky ze sebe
vyd·vajÌ podobnÈ zvuky. Mnoho pt·k˘ napodobuje zpÏv pt·k˘ jin˝ch.
9. Napodobov·nÌ se vyskytuje takÈ mezi rostlinami. ÿasa Caulerpa napodobuje
ko¯eny, stonek a listy vyööÌch rostlin, vÏtve nÏkter˝ch rostlin napodobujÌ listy,
kvÏtenstvÌ sloûnokvÏt˝ch (sluneËnice) se podob· jednoduchÈmu kvÏtu. Ros-
tlina rostoucÌ v jihoafrick˝ch stepÌch (kosmatec, Mesembryanthemum) se
sv˝mi listy tÏsnÏ p¯itisknut˝mi k zemi podob· kamen˘m (MARLOTH 1904),
kvÏty orchideje Ophrys vypadajÌ jako mouchy, vËely, pavouci.
10. Jak Ëasto a u jak˝ch druh˘ se mimikry vyskytuje v jednotliv˝ch skupin·ch
systÈmu zv̯at a rostlin, nebylo dosud prozkoum·no; û·dn˝ p¯Ìpad mimi-
kry nenÌ zn·m u nejniûöÌch typ˘, prvok˘ a l·Ëkovc˘; vÏtöina p¯Ìpad˘ se
objevuje u nejpohyblivÏjöÌch typ˘, Ëlenovc˘ a obratlovc˘.
I
O tom, ûe zv̯ata skuteËnÏ vyhled·vajÌ k ˙krytu mÌsta, kter· se podobajÌ barvÏ jejich tÏla
a kresbÏ, oböÌrnÏji pojedn·v· DOFLEIN (1908).
197
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 198
I
G. JƒGER tvrdil (Kosmos I, 486), ûe ûlut· barva je zpravidla varovnou barvou (nap¯Ìklad u vos);
sv˘j n·zor vöak zd˘vodnil jen nedostateËnÏ.
198
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 199
MIMIKRY
I
Pozn. vyd.: Z·konit˝ v˝voj z vnit¯nÌch p¯ÌËin EIMER oznaËoval termÌnem ortogeneze.
199
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 200
18. kapitola
Pokrok a ˙padek
200
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 201
POKROK A ⁄PADEK
201
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 202
klad ANT. DOHRN (1875), kter˝ chtÏl dok·zat, ûe niûöÌ ryby vznikly degeneracÌ
vyööÌch, pl·ötÏnci degeneracÌ niûöÌch ryb; takÈ l·Ëkovci (Coelenterata) pr˝ p¯ed-
stavujÌ degenerovanÈ formy a jejich ˙padkem vznikla jednotliv· zv̯ata.
V˝raz Ñdegeneraceì ostatnÏ nem· u vöech autor˘ tent˝û v˝znam. V 18. stole-
tÌ jÌm francouzötÌ biologovÈ (BUFFON) rozumÏli prostÏ zmÏnu formy. Aû kolem
poloviny 19. stoletÌ francouzsk˝ psychiatr B. A. MOREL (1857, cituji dle NORDAU
1893, I, 31) oznaËoval slovem ÑdÈgÈnÈrescenceì Ñpatologickou odchylku od p˘-
vodnÌho typu.88 I kdyû tato odchylka m˘ûe b˝t p˘vodnÏ jednoduch·, obsahuje
dÏdiËnÈ prvky, a tak ten, kdo je postiûen jejÌm z·rodkem, st·le vÌce ztr·cÌ schop-
nost plnit svÈ ˙lohy v lidstvu a je ohroûen duchovnÌ pokrok nejen jeho, n˝brû
i jeho potomstvaì. Takto pr˝ vznik· do jistÈ mÌry nov· odr˘da lidskÈho typu,
kter· vöak opÏt rychle zanik·. Degeneraci lze pr˝ rozpoznat takÈ podle tÏlesn˝ch
znak˘: podle asymetrie obou polovin tv·¯e, defekt˘ uönÌch boltc˘, öilh·nÌ, zaje-
ËÌho pysku a jin˝ch takzvan˝ch Ñstigmatì. O tomto druhu degenerace psali poz-
dÏji zejmÈna C. LOMBROSO a francouzsk˝ lÈka¯ C. F…R….
V darwinismu naproti tomu znamen· degenerace spÌöe zjednoduöenÌ neû ˙pa-
dek. DARWIN neuËÌ, ûe nÏkterÈ druhy jsou lÈpe, jinÈ h˘¯e p¯izp˘sobeny ûivotu;
podle jeho pojetÌ se kaûd˝ druh p¯izp˘sobuje sv˝m zvl·ötnÌm ûivotnÌm okolnos-
tem stejnÏ dob¯e, jen jeden je vÌce, druh˝ mÈnÏ diferencovan˝. Tasemnice, kter·
nem· hlavu, smyslovÈ org·ny ani zaûÌvacÌ ˙strojÌ, je podle DARWINA p¯izp˘sobe-
n· sv˝m zvl·ötnÌm ûivotnÌm podmÌnk·m stejnÏ dob¯e jako sloûitÏ stavÏn˝,
samostatnÏ ûijÌcÌ Ëerv.
Jinou ot·zkou je, zda m· pravdu filosof v DARWINOVI, podle nÏhoû jsou vöech-
ny druhy vyskytujÌcÌ se v p¯ÌrodÏ Ñp¯irozenÈì, zda p¯eci jen nÏkterÈ z nich nejsou
degenerovanÈ, neboli, abychom problÈm vyj·d¯ili jasnÏji, patologickÈ Ëi abnorm·l-
nÌ. P¯ipuötÏnÌ patologick˝ch druh˘ by bylo zcela v rozporu s darwinismem. Nejen
proto, ûe takovÈ druhy nemohly podle teorie boje o existenci najÌt mÌsto v p¯ÌrodÏ,
kter· udrûuje jen to, co je zdravÈ, n˝brû p¯edevöÌm proto, ûe v˝raz Ñabnorm·lnÌì
nem· podle DARWINOVY filosofie objektivnÌ platnost ñ podle nÌ je vöechno norm·l-
nÌ. Zda a do jakÈ mÌry skuteËnÏ existujÌ abnorm·lnÌ druhy, dosud nikdo d˘kladnÏ-
ji nezkoumal. TvrzenÌ, ûe existujÌ, zaznÏlo vöak vÌcekr·t. R. VIRCHOW (1886) uËil, ûe
existujÌ jak patologickÈ rasy (buldok, mopslÌk), tak patologickÈ druhy a rody: jako
p¯Ìklad uv·dÏl takÈ cizopasnÈ kor˝öe. RovnÏû J. V. KENNEL (1901) p¯ipouötÌ moû-
nost anom·liÌ v p¯ÌrodÏ a odkazuje na kance babyrusy (Babyrussa alfurus), jehoû
hornÌ öpiË·ky jsou znaËnÏ prot·hlÈ, zatoËenÈ nahoru a dozadu a provrt·vajÌ hornÌ
pysk; na samce narvala s dlouh˝m, öroubovitÏ zatoËen˝m tes·kem; na kulÌka k¯i-
vozobÈho (Anarhynchus frontalis), pt·ka z NovÈho ZÈlandu, jehoû öpiËka zob·ku je
zak¯ivena 30∞ vpravo atd. PodrobnÏji nebyla ot·zka patologick˝ch druh˘ dosud
prozkoum·na, aËkoli by si to velmi zasluhovala: je moûnÈ, ûe mezi patologickÈ
pat¯Ì velcÌ mezozoiËtÌ plazi, zvl·ötnÌ v˝r˘stky na hlav·ch r˘znÈho hmyzu, druhy,
kterÈ jsou vzhledem k pr˘mÏru p¯Ìliö malÈ Ëi velkÈ. Musel by se vöak nejprve ust·-
lit p¯Ìstup, kter˝ by uznal podobnÈ problÈmy za vÏdeckÈ.
202
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 203
POKROK A ⁄PADEK
203
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 204
19. kapitola
Haeckel
19.1. Charakteristika
ERNST HEINRICH HAECKEL (1834ñ1919), b˝val˝ profesor na univerzitÏ v JenÏ, se
narodil roku 1834 v Postupimi.I V ml·dÌ byly jeho nejoblÌbenÏjöÌ Ëetbou
HUMBOLDTOVY a SCHLEIDENOVY spisy. MedicÌnu studoval u nejlepöÌch uËitel˘ svÈ
doby: v BerlÌnÏ poslouchal botanickÈ p¯edn·öky A. BRAUNA, v nichû byla natur-
filosoficky ladÏn˝m zp˘sobem spojena idealistick· morfologie s embryologiÌ
a bunÏËnou teoriÌ, a nemÈnÏ filosofickÈ p¯edn·öky J. M‹LLERA z fyziologie. Ve
W¸rzburgu naöel modernÏjöÌ ökolu: LEYDIG a K÷LLIKER, kte¯Ì znali naturfilosofii
uû jen jako vzpomÌnku z ml·dÌ, zde zakl·dali modernÌ embryologii a histologii.
Poslouchal tam takÈ VIRCHOWOVY p¯edn·öky o buÚce, kterÈ dodaly bunÏËnÈ teo-
rii nejen nov˝ faktick˝ z·klad, n˝brû i nepokrytÏ materialistick˝ smysl.
Jako mlad˝ lÈka¯ odcestoval HAECKEL do It·lie, aniû by si dosud uvÏdomil svÈ
skrytÈ nad·nÌ; nechybÏlo mnoho a byl by se tam stal krajinomal̯em. Teprve na
SicÌlii se rozpomenul na povzbuzov·nÌ svÈho uËitele JOH. M‹LLERA a dal se do
studia m¯Ìûovc˘ (Radiolaria), o nichû roku 1862 vydal vÏtöÌ dÌlo. Jiû v tÈto knize
s uzn·nÌm zmiÚuje DARWINOVU novou teorii. Otev¯en˝ boj za ni zah·jil n·sledu-
jÌcÌho roku na shrom·ûdÏnÌ nÏmeck˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ a lÈka¯˘ ve ätÏtÌnÏ ¯eËÌ
O DarwinovÏ v˝vojovÈ teorii, a od tÈ doby vÏnoval tÈto aktivitÏ veökerÈ svÈ ˙silÌ.
Zcela uchv·cen touto naukou napsal (s podporou svÈho p¯Ìtele GEGENBAURA)
velkÈ dvousvazkovÈ dÌlo o vöeobecnÈ morfologii (1866), jÌmû chtÏl pro DARWI-
NOVU teorii nar·z zÌskat nÏmeckou biologii, morfologii a embryologii. Pokus se
vöak nezda¯il, protoûe nÏmeËtÌ uËenci nespat¯ovali ve spise vÌce neû opoûdÏn˝
plod d·vno p¯ekonanÈ naturfilosofie a sotva mu vÏnovali pozornost. Zklam·n
ne˙spÏchem u odbornÈ ve¯ejnosti se HAECKEL rozhodl jÌt mezi lid:II na radu
I
HAECKEL zem¯el v ˙ctyhodnÈm vÏku roku 1919, tedy aû deset let po vzniku tohoto textu.
R¡DLOVU knihu HAECKEL znal, osobnÌ exempl·¯ (HAECKLEM podepsan˝ a pozn·mkovan˝) se
dochoval v HAECKELOVÃ knihovnÏ v Ernst-Haeckel-Haus v JenÏ. Otisk podepsanÈho titulnÌho
listu viz in HERMANN & MARKOä 2004, 60. (Pozn. vyd.)
II
HAECKEL s·m lÌËÌ (1875, 9), jak jeho dÌlo nebylo zpoË·tku uzn·no a jak prorazil teprve dÌky svÈ
popularizujÌcÌ Ëinnosti.
204
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 205
HAECKEL
sv˝ch p¯·tel zve¯ejnil popul·rnÌ v˝tah z dÌla pod titulem P¯irozenÈ dÏjiny stvo¯enÌ
(1868). Kniha dos·hla velkÈho ˙spÏchu a ze vöech spis˘ nejvÌce p¯ispÏla k ö̯enÌ
darwinismu; vyöla nÏmecky v deseti vyd·nÌch a byla p¯eloûena do jeden·cti
jazyk˘. Od tÈ doby byl HAECKEL slavn˝m muûem.
HAECKEL je NÏmec a Pruö·k, p¯ÌmoËar˝, pln˝ energie, stroh˝ a tvrd˝ k nep¯Ì-
teli. VÏda pro nÏj znamen· boj, kaûdÈ slovo ˙tok ñ nepodob· se ani klidnÈmu
uËenci DARWINOVI, ani kritickÈmu a elegantnÌmu HUXLEYMU. TakovÌ muûi se rodÌ
jen v NÏmecku; v ûil·ch mu proudÌ krev LUTHEROVA, BISMARCKOVA a NIETZSCHO-
VA. Hled·me-li podobnou povahu, nenajdeme û·dnou, kter· by mu byla bliûöÌ
neû FICHTE, velk˝ bojovnÌk za svobodu nÏmeckÈ univerzitnÌ vÏdy, muû sice s ne-
velk˝m vÏdeck˝m rozhledem, zato vöak se strhujÌcÌ p¯esvÏdËivostÌ, kter˝ o sobÏ
¯ekl: ÑM·m jen jednu v·öeÚ, jednu pot¯ebu, jeden pln˝ pocit sebe samÈho: p˘so-
bit mimo sebe!ì (Podle FISCHER 1900, 128) Vyj·d¯il nejen vlastnÌ stav mysli, n˝brû
duöevnÌ stav vöech velk˝ch prorok˘ i HAECKELA slovy: ÑÿÌk·te, ûe filosof m·
myslet na to, ûe se jako jednotlivec m˘ûe m˝lit, ûe se proto m˘ûe a musÌ uËit od
druh˝ch. VÌte, mil˝ Reinholde, jakÈ rozpoloûenÌ zde popisujete? RozpoloûenÌ
ËlovÏka, kter˝ v celÈm svÈm ûivotÏ jeötÏ nikdy nebyl o niËem p¯esvÏdËen!ì (FIS-
CHER 1900, 129) Toto fichtovskÈ p¯esvÏdËenÌ si osvojil takÈ HAECKEL; ani on se ve
svÈ v̯e nikdy nenechal zviklat pouËenÌm, pochybnostmi. P¯esvÏdËenÌ, pevn·
vÌra v DARWINOVU teorii, tvo¯Ì podstatu jeho Ëinnosti, ˙spÏch˘ stejnÏ jako ne-
˙spÏch˘.
HAECKELOVO p¯esvÏdËenÌ bylo natolik pevnÈ, ûe jej nic neodradilo od smÏlÈ-
ho zvÏstov·nÌ jeho vlastnÌch pravd. Nadarmo si uËenci zprvu nevöÌmali jeho
fantaziÌ, nadarmo mÌrnil pokojn˝ DARWIN v dopisech jeho p¯Ìliönou horlivost,
nadarmo jej d˘vÏrnÏ i ve¯ejnÏ napomÌnal HUXLEY, nadarmo jeho nÏmeËtÌ p¯·te-
lÈ. Nebral na vÏdomÌ vtipy DU BOIS REYMONDA, rozho¯ËenÌ, s jak˝m jej odsuzo-
vali W. HIS, A. GOETTE, R‹TIMEYER, A. WIGAND, K. SEMPER, C. CLAUS, F. LOOFS
a jinÌ, ani r·ny, jeû mu zasazovali. Dnes je HAECKEL stejnÏ smÏl˝m obr·ncem vÌry
v evoluci, jak˝m byl na poË·tku svÈ dr·hy.
HAECKEL je velmi plodn˝m spisovatelem a po nÏmeckÈm zp˘sobu m· r·d
tlustÈ knihy; ovöem aù psal o jakÈkoli ot·zce, jeho ceterum censeo vûdy z˘stala
evoluce. Nasadil vöechny sÌly pro svobodu vÏdy, to znamen· pro svobodu k·zat
evoluËnÌ teorii. Studoval systÈm mo¯sk˝ch hub a v˝sledkem byla kuriÛznÌ hra se
jmÈny, jeû mÏla prok·zat, ûe mezi houbami neexistujÌ û·dnÈ druhy, a tudÌû ûe
houby p¯edstavujÌ z·¯n˝ p¯Ìklad evoluce. PÌöe-li HAECKEL o GOETHOVI, pak chce
dok·zat, ûe byl evolucionistou a p¯edch˘dcem DARWINA. Zavrhuje pozitivnÌ
n·boûenstvÌ, neboù m· vyööÌ ide·l, evoluËnÌ teorii. Kdyû Jenu navötÌvil BISMARCK,
HAECKEL mu navrhl prop˘jËit titul ÑËestnÈho doktora fylogenieì.
Evoluce je jedinÈ teplo, jedinÈ svÏtlo, kterÈ vyza¯ujÌ jeho spisy; kdybychom
z nich odstranili evoluËnÌ myölenku, nez˘stalo by nic neû hromada hluËn˝ch slov,
such˝ch popis˘, ËernobÌl˝ch i barevn˝ch obr·zk˘, jeû jsou pr·zdnÈ a bez ûivota
jako vöechny HAECKELOVY teorie. MarnÏ bychom hledali hloubku vnÌm·nÌ, jem-
205
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 206
nost, vtip, ned˘vÏru v˘Ëi vlastnÌm pravd·m, styl, duöevnÌ v˝voj, v˘bec to, Ëemu
se ¯Ìk· originalita. Kdo Ëetl jednu jeho knihu, Ëetl vöechny. P¯esto byl HAECKEL
mnohostrann˝m badatelem. VÏtöina jeho pozitivnÌch pracÌ sice pojedn·v· o syste-
matice zv̯at, kterou pojÌm· p¯Ìliö schematicky, sv˝mi teoriemi vöak ovl·dl celou
morfologii a embryologii a zË·sti takÈ paleontologii a darwinistickou antropologii.
Byl prvnÌm, kdo napsal dÏjiny evoluËnÌ teorie (1868, 1882), vydal velkÈ dÌlo o kr·se
zv̯ecÌch forem (1899ñ1905), byl jednÌm z prvnÌch, kdo zah·jili v˝zkum plankto-
nu,89 psal o n·boûenstvÌ a filosofii. P¯edevöÌm vöak vedl polemiky.
V ˙toku proti sv˝m protivnÌk˘m nezn· HAECKEL hranic. Aù bojuje proti cÌrke-
vnÌm dogmat˘m, aù horlÌ proti odp˘rc˘m evoluËnÌ teorie nebo prosazuje svÈ
embryologickÈ spekulace, aù chv·lÌ DARWINA a jeho takzvanÈ p¯edch˘dce, GOET-
HA, LAMARCKA, nikde nenajdeme n·znak, ûe by ke sv˝m n·zor˘m dospÏl dlou-
h˝m p¯em˝ölenÌm, vnit¯nÌm z·pasem, nikde ani pokus porozumÏt p¯Ìteli Ëi
nep¯Ìteli. VidÌme jen, jak m·v· kyjem proti nep¯Ìteli a nezmÏrnÏ p¯eceÚuje p¯Ìte-
le. DARWINA p¯irovn·v· ke KOPERNIKOVI; a na jinÈm mÌstÏ zase pÌöe, ûe KOPERNI-
KEM biologie je LAMARCK, zatÌmco DARWIN je jejÌm NEWTONEM (HAECKEL 1868).
Prohlaöuje, ûe jeho Ñmonistickouì vÌru musÌ p¯ijmout kaûd˝ poctiv˝ ËlovÏk,
kter˝ m· zdrav˝ lidsk˝ rozum a nÏËemu rozumÌ (1892, 27). S naivitou, kter· se
vyrovn· jen v̯e jeho posluchaˢ, prohlaöuje, ûe teprve s darwinismem zaËÌn·
biologie jako vÏda, ûe v nÌ d¯Ìve v˘bec nebyla filosofie, ûe teprve darwinismus
p¯inese ÑexaktnÌ myölenÌì a odstranÌ ÑtÈmϯ vöeobecn˝ nedostatek skuteËnÏ srov-
n·vacÌho a uv·ûlivÈho pozorov·nÌ p¯Ìrodyì (1866, ⁄vod).90
Jako FICHTE, jako vöichni, kdo chtÏjÌ ohromit a strhnout mysl posluchaˢ
a hned v z·rodku udusit vöechny moûnÈ pochybnosti, opakuje HAECKEL st·le
jednu a tutÈû myölenku. HalÌ ji do silnÏjöÌch a silnÏjöÌch slov, mluvÌ v superlati-
vech, trv· na neot¯esitelnÈ jistotÏ svÈ nauky a absolutnÌ hlouposti vöech, kdo
sm˝ölejÌ jinak. EvoluËnÌ teorii pokl·d· za dok·zanou, stejnÏ tak p˘vod ËlovÏka
z opice, rudiment·rnÌ org·ny povaûuje za nezvratn˝ d˘kaz evolucionistick˝ch
pravd, teorie o v˝bÏru je nejgeni·lnÏjöÌm objevem modernÌho ducha. Kdyû
zn·m˝ etnograf A. BASTIAN s HAECKELEM nesouhlasÌ, odb˝v· ho takto: ÑZajÌma-
v· a pouËn· je okolnost, ûe nad objevem p¯irozenÈho v˝voje lidskÈho pokolenÌ
z prav˝ch opic se nejvÌce pohoröujÌ a hnÏvajÌ zejmÈna ti lidÈ, kte¯Ì se sv˝m inte-
lektu·lnÌm v˝vojem a mozkovou diferenciacÌ oËividnÏ nejmÈnÏ vzd·lili naöim
spoleËn˝m t¯etihornÌm prarodiˢm.ì (1868, ⁄vod)
NenÌ divu, ûe HAECKEL naz˝v· BASTIANOVY spisy ÑbezmeznÏ konf˙znÌmiì
a jeho polemiku Ñplytk˝m tlach·nÌmì. Vöechny HAECKELOVY ˙toky jsou stejnÏ
hrubozrnnÈ: û·dn˝ rozbor, û·dnÈ ˙vahy Ëi d˘kazy, n˝brû jen hrubosti. HAECKE-
LŸV odp˘rce W. HIS Ñpostr·d· porozumÏnÌ pro filosofickÈ operace rozumuì,
n·zory A. GOETTA jsou ÑnekoneËn˝m nesmyslemì, teorie L. AGASSIZE Ñöarlat·n-
stvÌmì, nauky WIGANDOVY Ñneuvϯiteln˝m nesmyslemì atd. (nap¯. HAECKEL
1875, 90; polemiky se nach·zejÌ p¯edevöÌm v r˘zn˝ch vyd·nÌch dÏl Nat¸rliche
Schˆpfungsgeschichte, Antropogenie, Ziele und Wege, Monismus aj.).
206
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 207
HAECKEL
207
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 208
kouzelnÈ slovo, jÌmû vy¯eöÌme vöechny z·hady, kterÈ n·s obklopujÌ, nebo se ales-
poÚ dostaneme na cestu k jejich vy¯eöenÌ!ì (1868, xviii); ÑKaûdÈ bytÌ pozn·v·me
jen z jeho vzniku.ì (1866, 23)91
Proto se z morfologie, kter· byla dosud naukou o architektu¯e zv̯ecÌho tÏla,
musÌ st·t morfogenie, nauka o povst·v·nÌ jednÈ formy z jinÈ; z fyziologie se musÌ
st·t fyziogenie, nauka o v˝voji funkcÌ, a musÌ sledovat tento trend v ontogenezi
i ve fylogenezi funkcÌ. MusÌ proto zkoumat v˝voj ¯eËi, vzp¯ÌmenÈ ch˘ze ËlovÏka,
kultury, neboù to vöechno jsou podle HAECKELA fyziologickÈ a fyziogenickÈ pro-
blÈmy. Studium ËlovÏka je t¯eba p¯etvo¯it v antropogenii, nauku o jeho embry-
on·lnÌm v˝voji a vzniku ze zv̯ecÌch p¯edk˘.
HAECKEL formuluje nÏkolik vöeobecn˝ch evoluËnÌch z·kon˘. PrvnÌ a nejvyööÌ
se t˝k· kauzality: ÑPodle tohoto prvnÌho a nejvyööÌho ze vöech p¯ÌrodnÌch z·ko-
n˘ je vöechno, co v p¯ÌrodÏ existuje, vznik· a zanik·, nutn˝m v˝sledkem mnoû-
stvÌ p¯edch·zejÌcÌch faktor˘, a tento v˝sledek je s·m opÏt faktorem, kter˝
s naprostou nutnostÌ spolup˘sobÌ p¯i dosahov·nÌ dalöÌch v˝sledk˘.ì (1866, I, 98)
Tedy pryË s naukou o ˙Ëelnosti, pryË s ûivotnÌ silou, pryË s vÌrou v mravnÌ svÏ-
tov˝ ¯·d, ve svobodu ËlovÏka! Vöe se nach·zÌ jen v mechanickÈ, kauz·lnÌ souvis-
losti, vesmÌr je jen sloûit˝m strojem, v nÏmû jsou kmitajÌcÌ atomy koleËky, kter·
se seskupujÌ tu v planoucÌ slunce, tam v malÈho brouËka. Tam poh·nÏjÌ planety
vesmÌrem a tu zp˘sobujÌ, ûe ËlovÏk jedn· jako myslÌcÌ a svobodn· bytost.92
NenÌ û·dnÈho podstatnÈho rozdÌlu mezi ûiv˝mi a neûiv˝mi vÏcmi, neboù
vöechny prvky obsaûenÈ v ûivÈ hmotÏ se vyskytujÌ takÈ v hmotÏ mrtvÈ a vöech-
ny organickÈ l·tky lze umÏle vytvo¯it. RovnÏû v tÏlesnÈ stavbÏ nespoËÌv· pod-
statn˝ rozdÌl, neboù neûivÈ krystaly majÌ pr·vÏ tak urËit˝ tvar jako ûivotnÌ formy,
a nejjednoduööÌ organismy zase nemajÌ tvar û·dn˝, podobnÏ jako tekutiny. Orga-
nick˝ svÏt stejnÏ jako anorganick˝ ovl·dajÌ pouze dvÏ sÌly: p¯itaûlivost a odpu-
divost atom˘. Molekul·rnÌ pohyby jsou p¯ÌËinou vöeho, i p¯ÌËinou duöe.93 ÑDuöÌ
nebo duöevnÌ ËinnostÌ obecnÏ rozumÌme souhrn r˘zn˝ch vysoce diferencova-
n˝ch funkcÌ centr·lnÌ nervovÈ soustavy, mezi nimiû jsou nejd˘leûitÏjöÌ v˘le a ËitÌ.
V˘le, kter· je z·kladem svÈvolnÈho pohybu, a takÈ ËitÌ, jsou p¯edstavy, kterÈ se
vyskytujÌ v˝hradnÏ ve vysoce rozvinut˝ch centr·lnÌch nervov˝ch soustav·ch
vyööÌch zv̯at a kterÈ je t¯eba povaûovat za komplikovanÈ molekul·rnÌ pohyby
v gangliov˝ch buÚk·ch. ... »itÌ a v˘le jsou p¯edstavy, kterÈ vznikajÌ v pr˘bÏhu
p¯enosu nervovÈho podr·ûdÏnÌ a p¯eruöujÌ bezprost¯ednÌ vedenÌ reflexnÌch
pohyb˘, jsou do nich jist˝m zp˘sobem za¯azeny.ì (1866, 232) Jak˝ div, ûe
HAECKEL nalÈz· takovou Ñduöiì jiû u jednobunÏËn˝ch, ûe jsou podle nÏj oduöev-
nÏny i rostliny, protoûe (jak ¯Ìk·) vykazujÌ stejnÈ fyziologickÈ funkce jako zv̯a-
ta (1894, I, 75 a 285). Dokonce kaûd˝ atom m· duöi, Ñneboù m· jistÈ mnoûstvÌ
sÌlyì. Sympatie a antipatie, chuù a nechuù, p¯itahov·nÌ a odpuzov·nÌ jsou psy-
chickÈ vlastnosti, kterÈ jsou vlastnÌ vöem atom˘m (1876, 38).
EvoluËnÌ n·zory HAECKELOVY lze shrnout takto: Stvo¯enÌ Bohem je nemysli-
telnÈ a odporuje vöÌ zkuöenosti, proto nezb˝v· nic jinÈho, neû vϯit ve spont·n-
208
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 209
HAECKEL
209
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 210
19.4. Fylogeneze
Jak jiû bylo zmÌnÏno, od 18. stoletÌ vl·dlo p¯esvÏdËenÌ, ûe podstata organismu
spoËÌv· v jeho formÏ a struktu¯e. LINN…, CUVIER, JUSSIEU, DE CANDOLLE, GEOFFROY,
GOETHE, idealistiËtÌ morfologovÈ byli v zajetÌ p¯edpokladu, ûe zv̯e a rostlinu
pochopÌme nejhloubÏji tehdy, kdyû vy¯eöÌme problÈm jejich formy.94 Ovöemûe se
zkouöelo pojmout ûivot i jinak. LAMARCK ve sv˝ch teoriÌch vych·zel z p¯esvÏdËe-
nÌ, ûe podstatou ûivota nenÌ tÏlesnÈ uspo¯·d·nÌ, n˝brû zp˘sob ûivota, ˙silÌ,
pot¯eby, styk s okolÌm, duöevnÌ Ëinnost atd. OKEN takÈ t¯Ìdil ûivoËiönou ¯Ìöi
podle fyziologick˝ch znak˘, ale û·dn˝ z tÏchto pokus˘ nebyl vöeobecnÏ p¯ijat.
DARWIN na tuto myölenku znovu nav·zal: opÏt po svÈm dokazuje, ûe pod-
statou tvora nenÌ jeho forma, n˝brû jeho zp˘sob ûivota, ûe vöechny vlastnosti
zv̯at a rostlin jsou p¯Ìm˝m d˘sledkem jejich vztah˘ k okolÌ. Proto bylo p¯iro-
zenÈ, ûe DARWIN p¯Ìliö nedbal na morfologii a nejvÏtöÌ d˘raz poloûil na ûivotnÌ
podmÌnky. NabÌdl tak jin˝, podle vlastnÌho mÌnÏnÌ vyööÌ, jistÏ vöak nov˝
pohled na p¯Ìrodu a ve sv˝ch spisech lÌËil, co vöechno ze svÈho novÈho stano-
viska objevil. P¯ed jeho oËima se vytr·cely starÈ dojmy, kterÈ kdysi vyvol·valy
v˝razy jako obratlovec, savec, druh, jednota pl·nu, a mÌsto nich se mu nask˝-
taly novÈ obrazy: jednotlivci laËnÏ hledajÌcÌ potravu, mezi nimi zu¯ÌcÌ boj
o ûivot, k¯ÌûenÌ organism˘. DARWIN zaËal vykreslovat p¯Ìrodu s pomocÌ tÏchto
nov˝ch barev.
HAECKEL nedos·hl stanoviska, k nÏmuû dospÏl DARWIN. NevidÏl p¯Ìrodu, kte-
rou DARWIN maloval, n˝brû nadchl se jen pro DARWINOVY obrazy, pro jejich novÈ
barvy. Pouze tyto barvy jej p¯itahovaly, a proto z˘stal u starÈ vÏdy, u morfologie,
a chystal se do nÌ zavÈst novÈ, Ñv˝vojovÏ dÏjinnÈì n·zvoslovÌ. ÑFylogenieì
a darwinistick· morfologie, jak je zaloûili HAECKEL a C. GEGENBAUR, se skl·dajÌ
z t˝chû pojm˘ jako idealistick· morfologie, jen hovo¯Ì jin˝m jazykem. Z HAECKE-
LOV›CH slov bychom to sice nepoznali ñ o to vÌce vöak z jeho Ëin˘.
Nejprve slova: ÑVöechny morfologickÈ vlastnosti organism˘, jejich anatomic-
kÈ i v˝vojovÈ projevy, z anatomick˝ch vlastnostÌ pak tektologickÈ i promorfolo-
gickÈ vztahy jsou nutn˝mi d˘sledky mechanicky p˘sobÌcÌch p¯ÌËin.ì (1866, 364)
Tomu je t¯eba rozumÏt: studujte mechanickÈ p¯ÌËiny tvar˘, vykreslete si je p¯ed
oËima, a organismus z toho vyvstane jako obraz. HAECKEL vöak zcela opominul
nÏco takovÈho uskuteËnit: nikdy neprovedl pokus, aby jen p¯ibliûnÏ naznaËil
mechanismus, kter˝ d· vznik ne¯ku-li ËlovÏku, alespoÚ amÈbÏ, Ñmonȯeì.95 Mi-
kroskopem, skalpelem, filosofiÌ, jeû b·dajÌcÌmu HAECKELOVI p¯edali jeho uËitelÈ,
idealistiËtÌ morfologovÈ, nelze objevit û·dnÈ mechanickÈ p¯ÌËiny! Ovöem bez ohle-
du na to jiû ve formulaci v˝öe uvedenÈ ˙lohy lze spat¯it vliv idealistickÈ morfo-
logie. HAECKEL sice zmiÚuje, ûe je t¯eba evoluËnÏ vykl·dat takÈ fyziologii a psy-
chologii, ve skuteËnosti vöak vysvÏtluje jen morfologii a embryologii ñ protoûe
pr·vÏ tyto vÏdy byly v tehdejöÌ dobÏ v plnÈm rozkvÏtu. A v jeho novÈ, darwinis-
tickÈ morfologii jsou dvÏ zv̯ata, dvÏ rostliny pokrevnÏ p¯ÌbuznÈ nikoli proto, ûe
210
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 211
HAECKEL
211
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 212
vajÌ z jedinÈ buÚky. MÏÚavka, nemajÌcÌ û·dnÈ zvl·ötnÌ org·ny (n·levnÌci Ñuûì je
majÌ), se nejvÌce blÌûÌ schÈmatu vöeobecnÈho zv̯ete, zv̯ete jednoduchÈ buÚky.
Praotec zv̯at proto vypadal jako mÏÚavka. TÌmto zp˘sobem HAECKEL sestavil
svÈ hojnÏ diskutovanÈ rodokmeny, schÈmata podobn· stromu, jehoû kmen
u zemÏ p¯edstavuje nejstaröÌ p¯edky, vÏtve mladöÌ a mladöÌ potomky, a na konci
vÏtvÌ jsou zaznamen·na jmÈna ˙dajnÏ nejmladöÌch zv̯at.
Sv˝mi rodokmeny chtÏl HAECKEL vyvr·tit CUVIEROVU teorii o typech. Darwinis-
mus skuteËnÏ p¯in·öel jinou nauku neû tu, podle nÌû jsou zv̯ata vytvo¯ena podle
Ëty¯ pl·n˘. NynÌ se jiû nem· vϯit v pl·n zv̯ecÌho tÏla; zv̯e je historickou naku-
peninou jednotlivostÌ. Ale i zavrûenÌ typ˘ z˘stalo jen teoretick˝m postul·tem;
v praxi darwinistÈ vϯili v typy stejnÏ jako CUVIER, aËkoli jich ud·vali jin˝ poËet.
HAECKEL s·m to up¯ÌmnÏ p¯izn·v·: ÑNaöe kmeny neboli fyla v podstatÏ pojmovÏ
souhlasÌ s onÏmi nÏkolika Çvelk˝mi t¯Ìdamië Ëi ÇhlavnÌmi t¯Ìdamië ... jichû DARWIN
p¯ipouötÌ jak v ûivoËiönÈ, tak v rostlinnÈ ¯Ìöi jen mal˝ poËet, v kaûdÈ ¯Ìöi asi Ëty¯i aû
pÏt. V ûivoËiönÈ ¯Ìöi se tyto kmeny v podstatÏ shodujÌ s onÏmi Ëty¯mi aû sedmi
hlavnÌmi kategoriemi, jeû zoologovÈ od doby BAERA a CUVIERA rozliöujÌ jako Çhlav-
nÌ formy, vöeobecnÈ pl·ny, vÏtve nebo kruhyë ûivoËiönÈ ¯Ìöe.ì (1868, 370)
ZpoË·tku HAECKEL (zjevnÏ pod DARWINOV›M vlivem) uËil, ûe z jednÈ monÈry
vznikli obratlovci, z jinÈ mÏkk˝öi atd., tedy ûe r˘znÈ ûivoËiönÈ kmeny poch·zejÌ
z r˘zn˝ch monÈr. Co jinÈho vöak znamen· tato hypotÈza ÑpolyfyletickÈhoì
p˘vodu zv̯at, neû ûe jsou v jinÈ formÏ uzn·ny typy, kterÈ majÌ aû na prabuÚky
samostatn˝ v˝voj? Vzhledem k tÏmto d˘sledk˘m pozdÏji HAECKEL p¯edpoklad
polyfyletickÈho v˝voje zavrhl a hl·s·, ûe v˝voj ûivoËiönÈho svÏta se ud·l mono-
fyleticky, tj. ûe vöechna zv̯ata poch·zejÌ z jedinÈ totoûnÈ prabuÚky.
Sestavov·nÌ rodokmen˘ bylo HAECKELOV›M oblÌben˝m konÌËkem. Jeho knihy
P¯irozenÈ dÏjiny stvo¯enÌ, Antropogenie, Systematick· fylogenie jimi opl˝vajÌ a takÈ
v jin˝ch jeho spisech nalezneme podobnÈ tabulky. Skupiny zv̯at a rostlin jsou
v nich buÔ spojeny rozvÏtven˝mi Ëarami, nebo jejich jmÈna visÌ na vÏtvÌch koöa-
tÈho stromu, jÌmû m· b˝t naznaËeno, kter˝mi smÏry se ubÌral v˝voj organism˘.97
Touto metodou se ¯Ìdili tÈmϯ vöichni biologovÈ a v sedmdes·t˝ch, osmdes·t˝ch
letech se stalo zvykem zakonËovat systematick· a anatomick· zkoum·nÌ rodo-
kmenem, nakreslen˝m nebo jen slovy popsan˝m. NÏkte¯Ì auto¯i rodokmeny
hned na poË·tku odsoudili. DU BOIS REYMOND ¯ekl jiû roku 1876, ûe majÌ z pohle-
du historickÈ kritiky asi takovou cenu jako rodokmeny HomÈrov˝ch hrdin˘.
TakÈ HUXLEY, jemuû se zprvu lÌbily, je pozdÏji zavrhl. Dnes tÈmϯ vöichni biolo-
govÈ rodokmeny mlËky opouötÏjÌ a HAECKEL je Ëastov·n posmÏchem, jako by
b˝val byl jedin˝.98
HAECKELOVI se vyt˝k·, ûe sestavil rodokmen ËlovÏka; p¯itom se zamlËuje, ûe
DARWIN jej sestavil takÈ,I ûe W. WUNDT zve¯ejnil rodokmen smyslov˝ch funkcÌ,
I
Na konci 1. Ë·sti svÈho dÌla O p˘vodu ËlovÏka. Pozn. vyd.: v ËeskÈm p¯ekladu z r. 1970 tento
rodokmen nenÌ, mÌsto toho je v doslovu uveden strom HAECKELŸV a nÏkterÈ novÏjöÌ systÈmy.
212
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 213
HAECKEL
213
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 214
214
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 215
HAECKEL
215
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 216
I
TÈmϯ ve stejnÈ dobÏ zavrhli gastreovou teorii takÈ C. SEMPER, AL. AGASSIZ, ILJA ME»NIKOV; proti
jejÌmu teoretickÈmu z·kladu, proti biogenetickÈmu z·konu, m̯ily kritiky W. HISE a AL. GOET-
TA. Ani ty vöak nebyly s to zabr·nit p¯ijetÌ gastreovÈ teorie.
216
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 217
HAECKEL
19.7. MonÈry
Kdyû se roku 1861 a v n·sledujÌcÌch letech vloûil do nekoneËn˝ch spor˘ o v˝znam
bunÏËnÈ teorie nÏmeck˝ zoolog M. SCHULTZE svou definicÌ buÚky jako shluku
protoplazmy s j·drem, mohlo se zd·t, ûe si badatelÈ dajÌ za ˙kol vyp·trat, proË
se tÏlo musÌ skl·dat z bunÏk, proË kaûd· buÚka musÌ obsahovat j·dro, proË se
buÚka nerozmnoûuje jinak neû dÏlenÌm atd. EvoluËnÌ teorie vöak udaly studiu
bunÏk jin˝ smÏr. Neboù DARWINŸV stoupenec, jak vÌme, povaûuje ot·zky po pod-
statÏ vÏcÌ (jako jsou ty, kterÈ jsme pr·vÏ nadnesli, a jako se zkoumajÌ nap¯Ìklad ve
fyzice) za metafyziku a za jedinou ˙lohu svÈ vÏdy pokl·d· sestavov·nÌ ˙daj˘ do
v˝vojov˝ch ¯ad a zaplÚov·nÌ p¯Ìpadn˝ch mezer fakty vymyölen˝mi.
HAECKEL aplikoval svou v˝vojovou teorii takÈ na buÚky. BuÚky s protoplaz-
mou a j·drem povaûoval za p¯Ìliö pokroËilÈ organickÈ ˙tvary a pokouöel se jim
p¯ed¯adit jednoduööÌ struktury. Proto vedle bunÏk rozliöoval Ñcytodyì, skl·dajÌcÌ
se z Ñplassonuì, tzn. z l·tky, v nÌû jeötÏ nenÌ protoplazma a j·dro rozliöeno,
a Ñsyncytiaì, mnohojadernÈ shluky protoplazmy. Bytosti, jejichû tÏlo se skl·d·
z cytod, naz˝val HAECKEL monÈry (moneres = jednoduch˝). DomnÌval se (1868,
1870), ûe jsou velmi ËastÈ a p¯edstavujÌ prvnÌ krok neûivÈ hmoty k ûivotu, proto-
ûe vykrystalizovaly z neûiv˝ch l·tek. DÏlÌ je na zelenÈ ÑfytomonÈryì (¯asy ze sku-
piny sinic ñ Cyanophycaea ñ a zelen· chlorofylov· zrnÌËka rostlin, kter· pr˝
I
Literatura: Kritiku gastreovÈ teorie podal T. H. MORGAN (1901, 207n). Popul·rnÌ a v˘Ëi HAEC-
KELOVI p¯Ìzniv˝ v˝klad biogenetickÈho z·kona napsal H. SCHMIDT 1902.
217
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 218
19.8. Z·vÏr
HAECKEL vytvo¯il jeötÏ mnoho jin˝ch teoriÌ: o prvoplozenÌ, vzniku jazyk˘ a vzni-
ku ËlovÏka atd.; budeme je probÌrat v dalöÌch kapitol·ch. TeÔ jiû jen nÏkolik slov
o Ñmonismuì, jÌmû HAECKEL bojuje proti cÌrkevnÌmu uËenÌ, aËkoli proti nÏmu
I
O bathybiu viz L. HUXLEY (ed.) 1900, 295.
II
Eozoon se nenach·zÌ zdaleka jen v kanadskÈ rule; byl nalezen takÈ ve ävÈdsku, Irsku, Pyrene-
jÌch, Alp·ch, na äumavÏ a jinde. Historii sporu o eozoona viz Kosmos 6, 1878-80, 174n.
218
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 219
HAECKEL
nedok·ûe p¯edloûit nic jinÈho, neû co svÈho Ëasu p¯ednesl D. STRAUSS, jehoû
HAECKEL s oblibou cituje.I Neexistuje pr˝ dualismus mezi Bohem a svÏtem, duöÌ
a tÏlem, ûivou a neûivou hmotou, existuje jen hmota sloûen· z oduöevnÏl˝ch
atom˘. Neexistuje individu·lnÌ nesmrtelnost, p¯etrv·v· jen hmota a sÌla. Neexis-
tuje B˘h, n˝brû jen mechanika atom˘. Neexistuje duöe, existujÌ jen fyziologickÈ
nervovÈ procesy ñ tÏmito a podobn˝mi ot¯epan˝mi hesly ˙toËÌ HAECKEL na cÌr-
kev a vzbuzuje nadöenÌ u sv˝ch Ëten·¯˘. B˘h k¯esùan˘ je pr˝ jen personifikacÌ
lidsk˝ch vlastnostÌ, Ñplynotvarn˝m obratlovcemì (1892, 33). Obzvl·ötÏ vöak
HAECKEL nen·vidÌ papeûstvÌ, Ñtento ˙kaz devaten·ctÈho stoletÌ, kter˝ nejvÌce
zahanbuje lidsk˝ rozumì, a je pln radostnÈ nadÏje, ûe evoluËnÌ teorie a jejÌ d˘sle-
dek, monismus, nahradÌ starou, povÏreËnou vÌru vÏdou. Neboù monismus uËÌ,
ûe svÏt vznikal pozvolna z pral·tky (KANT a LAPLACE), ûe dneönÌ atomy se vyvi-
nuly z praatomu, ûe ûivot vznikl mechanicky z neûivota, ûe jiû atomy jsou odu-
öevnÏlÈ, natoû pak zv̯ata. ée ËlovÏk je jen nejdokonalejöÌm zv̯etem, kterÈ tak
velmi vynik· nad ostatnÌmi ûivoËichy jen proto, ûe se v nÏm öùastnÏ spojilo nÏko-
lik vynikajÌcÌch vlastnostÌ, jeû se jinak vyskytujÌ jen samostatnÏ, nap¯Ìklad hrtan,
mozek, konËetiny, vzp¯Ìmen· ch˘ze (1866, 430; 1892, 38). ée jiû zv̯ata, konÏ,
sloni, vykazujÌ stopy soudnosti, n·boûenstvÌ, mravnosti. Bezohlednost v˘Ëi cÌr-
kvi z¯ejmÏ nejsilnÏji podporovala HAECKELOVU popularitu a je takÈ p¯ÌËinou
˙tok˘, kterÈ proti nÏmu smϯovaly. Jeho polemika s cÌrkvÌ je ostatnÏ nemodernÌ
a svou podstatou n·leûÌ dobÏ, v nÌû byli en vogue B‹CHNER a STRAUSZ. ⁄toky na
HAECKELA, kterÈ se dÏjÌ z n·boûensk˝ch ohled˘, jsou proto rovnÏû zastaralÈ; kdo
se zajÌm· o n·boûenskÈ ot·zky, jistÏ najde jak pro svÈ pozitivnÌ, tak i negativnÌ
stanovisko origin·lnÏjöÌ myslitele, neû byl HAECKEL.
HAECKEL napsal takÈ prvnÌ dÏjiny darwinismu, a jako vöechny jeho pokusy,
i tento mÏl mnoho napodobitel˘. Jeden autor, kter˝ chtÏl zhodnotit velk˝ v˝z-
nam ARISTOTELA, uvedl, ûe p¯ed ARISTOTELEM byli pouze p¯edch˘dci a po nÏm
n·sledujÌ jen napodobitelÈ. Se stejnou ˙ctou vzhlÌûel HAECKEL ke svÈmu uËiteli
DARWINOVI a tÌm zp˘sobil, ûe si biologickÈ dÏjepisectvÌ stanovilo jako jedin˝ cÌl
vyhled·v·nÌ DARWINOV›CH p¯edch˘dc˘.
HAECKELŸV vliv na souËasnÌky byl nesmÌrn˝. Ani DARWIN ani HUXLEY by dar-
winismu nebyli zÌskali onu svÏtovou moc, jÌû skuteËnÏ dos·hl. DARWIN postr·-
dal chuù k boji a HUXLEY zase dogmatickÈho ducha, kter˝ je nezbytn˝ pro p˘so-
benÌ na davy. ObÏ vlastnosti vöak mÏl HAECKEL ve velkÈ m̯e. Nejprve bylo t¯eba
zlomit moc odbornÌk˘, kte¯Ì se, podobni konzervativnÌmu spoleËenstvu, pokl·-
dajÌ za beati possidentes (öùastnÈ vlastnÌky) vöÌ pravdy a pro cizÌ pravdy nemajÌ
pochopenÌ. Teprve kdyû si HAECKEL zÌskal lid svou popularizaËnÌ ËinnostÌ, byl
(sice s Ëetn˝mi protesty) uzn·n za v˘dce biolog˘. Na odbornÈ kruhy p˘sobil jed-
I
Srv. Monismus, s. 23. Ve spise Z·hady svÏta opÌral HAECKEL svÈ n·zory o jistÈho SALADINA.
CÌrkevnÌ historik LOOFS uk·zal (1906), jak obskurnÌ byla tato autorita, odhalil takÈ mnoho jejÌch
omyl˘, ËÌmû byly HAECKELOVY ˙toky pochopitelnÏ velmi oslabeny.
219
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 220
I
Pozn. vyd.: Pas·û se nach·zÌ v p¯edmluvÏ k 1. vyd·nÌ DARWINOVA dÌla z roku 1871. »esk˝ p¯e-
klad (1970), po¯Ìzen˝ podle 2. vyd·nÌ z roku 1874, ji neobsahuje.
220
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 221
HAECKEL
I
ObvinÏnÌ poprvÈ vznesl R‹TIMEYER, pak W. HIS, ned·vno je na z·kladÏ nov˝ch doklad˘ zopa-
koval A. BRASZ (1908).
II
Literatura: Polemick· literatura proti HAECKELOVI je rozs·hl·. Srv. mj. BASTIAN 1875; CLAUS
1874; SEMPER 1876, 1877; HAMANN 1892, 1893; HENSEN 1891; LOOFS 1900. HAECKELOVY biografie:
W. BREITENBACH 1904 (dobr·); DODEL (bez ud·nÌ roku, popul·rnÌ); MAY 1904 (paralely; dobr·);
B÷LSCHE 1894. DalöÌ literatura je uvedena v Bericht ¸ber die Feier des 60. Geburtstages von E. Haeckel,
Jena 1894; kr·tk· autobiografie a seznam HAECKELOV›CH spis˘ tamtÈû.
221
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 222
20. kapitola
SamoplozenÌ
222
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 223
SAMOPLOZENÕ
aby se probudil. JeötÏ na poË·tku 19. stoletÌ vϯili mnozÌ ve spont·nnÌ plozenÌ
v tomto vitalistickÈm smyslu. J. M‹LLER (1837, I, 18) zmiÚuje mnoho autor˘ svÈ
doby, kte¯Ì vϯili ve spont·nnÌ plozenÌ, a uv·dÌ takÈ r˘znÈ d˘vody. Dokonce ani
on s·m si nenÌ zcela jist˝, zda m· samoplozenÌ zavrhovat: vûdyù jak jinak mohla
na Zemi vzniknout prvnÌ ûiv· l·tka neû spont·nnÌm plozenÌm? V literatu¯e tÈ
doby se velmi Ëasto pÌöe o takzvanÈ PRIESTLEYHO hmotÏ: mÌnÌ se tÌm mikrosko-
pickÈ ¯asy, kterÈ se vyskytujÌ ve vodÏ jako zelenÈ povlaky stÏn. O tÈto hmotÏ nÏ-
kte¯Ì vϯili, ûe vznik· Ñz vodyì a ûe se z nÌ vyvÌjejÌ vyööÌ ¯asy a zv̯ata.104 Nap¯Ìklad
jeötÏ roku 1821 jeden spisovatel Ñspat¯ilì, jak z ¯as vznikajÌ buchanky a perlooËky
(Cypris a Daphnia), z jejich mrtv˝ch tÏl ¯asy a z ¯as opÏt zv̯ata (WIEGMANN 1821).
TakÈ PURKYNà (1831) vϯil ve spont·nnÌ plozenÌ a domnÌval se, ûe je nalezl u hub
i jinde.
Ne vöichni badatelÈ vϯili tehdy ve vznik ûivota z neûivÈ hmoty, ale i ti, kdo
pochybovali, se opÌrali jen o vöeobecn· tvrzenÌ. EHRENBERG (1838) st·l v Ëele tÏch,
kdo nevϯili; s pomocÌ öpatnÈho mikroskopu pozoroval ûivot v kapce vody a zjis-
til, ûe v̯nÌci (Rotatoria) majÌ vnit¯nosti. Neodliöoval je od n·levnÌk˘ (Infusoria),
a protoûe u tÏch takÈ nez¯etelnÏ vidÏl vnit¯nÌ uspo¯·d·nÌ (j·dro a vakuoly),
dovozoval, ûe i n·levnÌci majÌ ûaludek, pohlavnÌ org·ny aj. Z toho soudil, ûe
i nejniûöÌ bytosti jsou stavÏny tak sloûitÏ, ûe nemohly vzniknout z neûivÈ l·tky.
V onen Ëas nebyl jeötÏ zn·m˝ proces rozmnoûov·nÌ u mnoha niûöÌch bytostÌ, coû
podporovalo vÌru ve spont·nnÌ plozenÌ; EHRENBERG vöak pozoroval, jak se n·lev-
nÌci rozmnoûujÌ dÏlenÌm, a to jej utvrdilo v jeho ned˘vϯe.
Ot·zka se mnohokr·t bezv˝slednÏ probÌrala i pozdÏji, aû urËit· tvrzenÌ fran-
couzskÈho odbornÌka POUCHETA p¯imÏla francouzskou Akademii, aby na rok
1862 vypsala cenu pro novÈ experiment·lnÌ ¯eöenÌ. POUCHET totiû v Ëetn˝ch spi-
sech (nap¯. 1859) dokazoval, ûe v kaln˝ch vod·ch vznikajÌ sama od sebe vajÌËka
r˘zn˝ch ûivoËich˘ a rozvÌjejÌ se zde jako v mate¯skÈm l˘nÏ, kdyû na tlÌcÌ l·tky
p˘sobÌ vzduch, teplo a elekt¯ina. Cenu obdrûel PASTEUR; nejprve zkoumal vzduch
tÌm, ûe proh·nÏl nÏkolik krychlov˝ch metr˘ vzduchu ˙zkou trubicÌ, opat¯enou
bavlnÏnou z·tkou, aby zachytil vöechny Ë·steËky, kterÈ se v nÏm vzn·öejÌ. Mezi
nimi objevil mikroskopem mnoho niûöÌch ûivoËich˘ a jejich v˝trusy. Pak dal
pova¯it kvasnicemi zadÏlan˝ cukern˝ roztok a nechal jej vychladnout na vzdu-
chu, kter˝ p¯edtÌm silnÏ zah¯·l. Potom n·dobu s roztokem zaletoval a v tekutinÏ
se neuk·zal û·dn˝ ûivot, ani kdyû znovu p¯ivedl Ëerstv˝ (nejprve vöak oh¯·t˝)
vzduch. Kdyû mÏl k roztoku p¯Ìstup obyËejn˝, d¯Ìve neoh¯·t˝ vzduch, ukazova-
ly se v nÏm ûivÈ bytosti.
Tak PASTEUR vy¯eöil ot·zku alespoÚ v tÈ podobÏ, v jakÈ ji poloûil POUCHET,
spor se vöak v Akademii vlekl d·l. POUCHETOVI p¯Ìvrûenci jej p¯enesli do novin,
kterÈ se postavily na jeho stranu. Z·jem jiû ochaboval, kdyû jej znovu oûivil
anglick˝ lÈka¯ H. C. BASTIAN (1872 a jinÈ spisy), kter˝ podle POUCHETOVY metody
dospÏl k podobn˝m z·vÏr˘m jako on. Ze sv˝ch pozorov·nÌ odvodil teorii
nakaûliv˝ch nemocÌ: bakterie nepronikajÌ do tÏla zvenËÌ, n˝brû se vyvÌjejÌ uvnit¯.
223
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 224
I
O novÏjöÌch n·zorech, t˝kajÌcÌch se umÏlÈ v˝roby ûivÈ l·tky, viz ROUX (1906) a L. RHUMBLER
(1906); zde je takÈ uvedena literatura.
224
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 225
SAMOPLOZENÕ
NÏkte¯Ì biologovÈ ud·vajÌ jen vöeobecnÈ d˘vody pro tvrzenÌ, ûe mezi ûivo-
tem a neûivotem neexistuje û·dn˝ podstatn˝ rozdÌl. Jako charakteristickÈ vlast-
nosti ûivota se jinak uv·dÏjÌ:I
1. Uspo¯·d·nÌ, kterÈ spoËÌv· ve specifickÈ formÏ a struktu¯e; ke struktu¯e n·leûÌ
zvl·ötÏ sloûenÌ z bunÏk.
2. ⁄Ëelnost, kter· se projevuje v tom, ûe procesy v organismu se jevÌ jako sou-
Ë·st do sebe uzav¯enÈho celku, jemuû se dÏnÌ pod¯izuje. Za d˘sledek ˙Ëel-
nosti lze povaûovat korelaci organick˝ch struktur a vlastnostÌ v˘bec.
3. éivot m˘ûe vzniknout jen z ûivota.
4. Vlastnostmi ûivota jsou: l·tkov· v˝mÏna, d˝ch·nÌ, asimilace a disimilace,
dr·ûdivost, citlivost, chemick· stavba z organick˝ch slouËenin uhlÌku, a zvl·ö-
tÏ z bÌlkovin; organickÈ slouËeniny vöeobecnÏ, a bÌlkoviny obzvl·öù, vznika-
jÌ v p¯ÌrodÏ jen v ûiv˝ch bytostech.
5. éivou bytostÌ je buÔ rostlina nebo zv̯e;II pouze na nejniûöÌm stupni je roz-
dÌl nepoznateln˝. Jinak spoËÌvajÌ rozdÌly mezi rostlinou a zv̯etem v tom,
ûe zv̯e je soust¯edÏnÏjöÌ, s org·ny smϯujÌcÌmi dovnit¯, rostlina je rozloûi-
tÏjöÌ, org·ny jsou obr·ceny ven (plÌce versus listy). Pouze zv̯ata jedÌ ˙sty,
rostliny se ûivÌ endoosmoticky. Zv̯ata majÌ sloûitÏjöÌ stavbu neû rostliny;
rostlinnÈ tk·nÏ nejsou tak diferencovanÈ jako u zv̯at, rostlina nem· ani to-
lik org·n˘ a takovÈ org·ny jako zv̯e. Zv̯ata nemajÌ chlorofyl; rostlina
p¯edevöÌm vegetuje (roste a rozmnoûuje se), zv̯e m· takÈ anim·lnÌ org·ny
a funkce (svaly, nervy, pohyb, smysly).
Ti , kte¯Ì popÌrajÌ vöechny podstatnÈ rozdÌly mezi ûivotem a neûivotem, vöak
upozorÚujÌ, ûe p¯edevöÌm neexistuje podstatn˝ rozdÌl mezi rostlinou a zv̯etem,
neboù neexistuje û·dn˝ anatomick˝ ani fyziologick˝ znak, kter˝ by p¯Ìsluöel jen
rostlin·m nebo jen zv̯at˘m: existujÌ p¯ece zv̯ata bez patrn˝ch org·n˘ (mÏÚav-
ka); jin· vst¯eb·vajÌ potravu povrchem tÏla jako rostliny (tasemnice); existujÌ
nezelenÈ rostliny (houby); takÈ rostliny se pohybujÌ, majÌ dokonce i cosi jako
nervy a smyslovÈ org·ny.
Ovöem ani mezi ûivotem a neûivotem neexistuje podstatn˝ rozdÌl, neboù (jak
se ¯Ìk·) uspo¯·d·nÌ majÌ takÈ krystaly, jimû se svou pravidelnostÌ blÌûÌ schr·nky
nÏkter˝ch m¯Ìûovc˘ (Radiolaria). MÏÚavka se zase svou mnohotv·rnostÌ podo-
b· kapce vody ñ nem· vnit¯nÌ organizaci, stejnÏ jako ji nem· voda. éivÈ bytosti
rostou tÌm, ûe p¯ijÌmajÌ potravu dovnit¯ (intususcepcÌ), kdeûto krystaly zakl·da-
jÌ novÈ vrstvy; ale intususcepcÌ rostou takÈ tekutiny. Ani dr·ûdivost a citlivost
nejsou pr˝ v˝luËnÏ vlastnostÌ ûivota, neboù stejnÏ jako pÌchnutÌ jehly vyvol·v·
v tÏle energii, kter· jÌm trhne, tak ot¯es zp˘sobuje v nitroglycerinu explozi. Orga-
I
Znaky charakteristickÈ pro ûivot uv·dÏjÌ r˘znÌ auto¯i r˘znÏ. Srv. nap¯Ìklad ROUX 1897;
LIEBMANN 1893, I, 239; VERWORN 1894; BERNARD 1878, 21; DRIESCH 1905.
II
Pozn. vyd.: v tÈ dobÏ se houby i bakterie ¯adily mezi rostliny.
225
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 226
nickÈ l·tky m˘ûe ËlovÏk p¯ipravit i mimo zv̯ecÌ tÏlo a prvky, kterÈ se nach·zejÌ
v ûivÈm tÏle, se vyskytujÌ takÈ v neûivÈ hmotÏ. Pro ûivot je sice velmi charakte-
ristick· l·tkov· v˝mÏna, p¯i nÌû se ûiviny rozkl·dajÌ a p¯emÏÚujÌ v jinÈ l·tky,
zatÌmco cel˝ organismus se nemÏnÌ, avöak neûivÈ enzymy vykazujÌ nÏco podob-
nÈho l·tkovÈ v˝mÏnÏ i mimo ûivou l·tku.I
TakovÈ vöeobecnÈ ˙vahy o analogiÌch mezi ûivotem a neûivotem vöak uspo-
kojÌ m·lokoho, neboù se snadno pozn·, ûe obratn· slova zastÌrajÌ podstatu pro-
blÈmu. KaûdÈmu je p¯ece jasnÈ, ûe mezi Ñuspo¯·d·nÌmì krystalu a zv̯ete, mezi
homogenitou vody a mÏÚavky, mezi dr·ûdivostÌ nitroglycerinu a ûivÈ l·tky spo-
ËÌv· pr·vÏ ten rozdÌl, kter˝ chtÏjÌ uvedenÈ ˙vahy zakr˝t, totiû ûe jedna l·tka ûije,
druh· nikoli.
Proto nÏkte¯Ì nechali problÈm vzniku ûivota zcela padnout a ot·zku obr·tili:
ûivot byl pr˝ d¯Ìve a neûiv· hmota vznikla ze ûivÈ. W. PREYER se rozpomenul na
hypotÈzy star˝ch filosof˘, ûe z·kladem ûivota je oheÚ (1880, 59; 1877ñ78): ned˝-
ch· oheÚ tent˝û vzduch jako organismus a nezadusÌ se, kdyû nem· p¯Ìvod vzdu-
chu? DychtivÏ uchvacuje potravu a str·vÌ vöechno, Ëeho se zmocnÌ jeho jazyky,
aû na nestr·venÈ, nesp·lenÈ zbytky. Kdyû naöe planeta jeötÏ vyd·vala vlastnÌ
svÏtlo, ûila jako ohromn˝ organismus, jehoû dechem byly z·¯ÌcÌ p·ry, krvÌ rozta-
venÈ zlato a potravou meteory. DneönÌ tvrd· zemsk· k˘ra je uû jen mrtvolou
a souËasnÈ organismy jsou pouh˝mi troskami onoho velkÈho, ohnivÈho ûivota.
JeötÏ vÌce popustil uzdy svÈ fantazii BAUMGƒRTNER, podle nÏhoû byla nebesk·
tÏlesa kdysi skuteËn˝mi ûiv˝mi buÚkami; ostatnÏ jiû PLAT”N uËil, ûe hvÏzdy jsou
boûsk· zv̯ata, a G. BRUNO se klonil k podobnÈmu n·zoru; takÈ KEPLER lÌËÌ Zemi
jako velkÈ zv̯e, jehoû velrybÌ d˝ch·nÌ zp˘sobuje odliv a p¯Ìliv, veËer chodÌ sp·t
a r·no se probouzÌ.II
NÏkte¯Ì zas uËili, ûe ûivot se k n·m p¯enesl z jin˝ch svÏt˘ p¯es meteory; ûe
ûivot je Ahasverem vesmÌru a bezcÌlnÏ bloudÌ od jednÈ planety k druhÈ, aby tam
kr·tk˝ Ëas setrval, rozvinul se, a kdyû planeta vychladne, opÏt zmizel a zaËal
novÈ p˘sobenÌ jinde. Dokonce se naöli uËenci, kte¯Ì v samotn˝ch meteoritech
objevovali jako zkamenÏliny zn·mÈ druhy zv̯at, mo¯skÈ houby, kor·ly, lilijice
(Crinoidea) apod.III
I
Podrobnosti o analogiÌch mezi ûivou a neûivou l·tkou viz v M. VERWORN 1901,123n.
II
Tuto myölenku obnovili ned·vno v ponÏkud zmÏnÏnÈ, ale mnohem suchop·rnÏjöÌ podobÏ
SCHROEN a M. BENEDIKT, zË·sti takÈ H. SIMROTH, kte¯Ì oznaËujÌ k¯emiËitanovÈ nerosty za struk-
tur·lnÏ podobnÈ protoplazmÏ. O k¯emiËitanech viz tÈû RHUMBLERŸV v˝öe zmÌnÏn˝ refer·t.
III
Literatura: HAHN 1897, 1881; WEINLAND 1882. O prvoplozenÌ vöeobecnÏ srv. TASCHENBERG
1882; VERWORN 1901.
226
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 227
»·st t¯etÌ
DARWINISTICK¡
BIOLOGIE
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 228
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 229
21. kapitola
Antropologie
Na prahu 19. stoletÌ jen m·lo odbornÌk˘ jeötÏ vϯilo, ûe ËlovÏk vzeöel p¯Ìmo z Bo-
ûÌch rukou, uhnÏten z hlÌny; rychle se rozö̯ilo p¯esvÏdËenÌ, ûe existovalo vÌce
Adam˘. FilosofickÈ a politickÈ debaty o rovnosti Ëi nerovnosti lidÌ ovlivÚovaly
takÈ vÏdu. Nen·vist AmeriËan˘ v˘Ëi Ëernoch˘m, kter· vedla k v·lce Severu
proti Jihu, rozdÏlila rovnÏû antropology na dva t·bory: jeden pro rovnocennost,
druh˝ proti rovnocennosti bÌlÈ a ËernÈ rasy. Obzvl·ötÏ v Americe se rozm·haly
teorie, ûe Ëernoch se liöÌ od bÏlocha do tÈ mÌry jako od öimpanze a ûe vznikl ze
zvl·ötnÌho Adama. Tak psal AGASSIZ a jinÌ napoËÌtali 150 i vÌce Adam˘ ñ tolik,
kolik je r˘zn˝ch n·rod˘ (oböÌrnÏji pojedn·v· o tÈto ot·zce QUATREFAGES 1861).I
Tyto ÑpolygenistickÈì n·zory byly darwinismu vzd·leny pr·vÏ tak jako jedna
filosofie druhÈ. I kdyû AGASSIZ by radÏji mÏl celou hierarchii st·le dokonalejöÌch
Adam˘, od Adama dneönÌch öimpanz˘ aû po Adama bÌlÈ rasy, vϯil navzdory
tomu v principi·lnÌ rozdÌl mezi vöemi tÏmito domnÏl˝mi p¯edky. Kaûd˝ vyjad-
¯oval jinou boûskou myölenku ñ p¯edek öimpanze uskuteËÚoval zcela zv̯ecÌ
pl·n, bÌl˝ Adam ideu inteligentnÌ bytosti. Avöak pro DARWINA jsou oba, öimpanz
i ËlovÏk, zv̯aty, ËlovÏk je jen pokroËilejöÌ, m· vÏtöÌ mozek a disponuje vÏtöÌ zku-
öenostÌ. DARWIN d·le nevϯil v Adama, v poË·tek, n˝brû jen v miliony let trvajÌcÌ
dÏjiny, kterÈ dosud nedospÏly ke svÈmu konci a pokraËujÌ k vyööÌ, ale nezn·mÈ
budoucnosti. Cesta pro jeho n·zory se p¯ipravovala v nÏkolika smÏrech.
21.1. Paleontologie
CUVIER p¯edpokl·dal, ûe ËlovÏk p¯iöel do oblastÌ, jeû ob˝v· od poË·tku historickÈ
doby, teprve v poslednÌm z jejÌch obdobÌ, a s velkou seËtÏlostÌ dokl·dal, ze ËlovÏk
nenÌ staröÌ, neû jak ud·v· bible. ÑNeexistuje fosilnÌ ËlovÏk,ì znÏla jeho z·sada, kte-
rou obratnÏ h·jil proti zpr·v·m, ûe tu a tam byly vykop·ny zkamenÏliny lidÌ. Po
jeho smrti se vöak podobnÈ zpr·vy st·le vÌc ö̯ily ve Francii i mimo ni; Francouzi
poukazovali obzvl·ötÏ na svÈho krajana BOUCHERA DE PERTHEZE, kter˝ od roku 1839
ne˙navnÏ p·tral po stop·ch prehistorickÈho ËlovÏka a po dlouhotrvajÌcÌm zneu-
I
Pozn. vyd.: PodrobnÏjöÌ novÏjöÌ anal˝zu tÏchto diskusÌ viz GOULD 1997.
229
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 230
zn·v·nÌ dos·hl u odbornÌk˘ pronikavÈho ˙spÏchu. Tato zkoum·nÌ byla v mÛdÏ takÈ
ve ävÈdsku. Roku 1863 shrom·ûdil C. LYELL roztrouöenÈ zpr·vy o prehistorickÈm
ËlovÏku ve svÈm dÌle o geologickÈm st·¯Ì ËlovÏka a podruhÈ tak vyvr·til CUVIERA.
V Anglii se LYELLŸV spis netÏöil zvl·ötnÌ v·ûnosti; byl obecnÏ oznaËov·n za
pouhou kompilaci (viz F. DARWIN 1878), p¯esto jeho jmÈno p¯ispÏlo k tomu, ûe
dÌlo zejmÈna v NÏmecku v˝znamnÏ podnÌtilo studium nejmladöÌch zemsk˝ch
vrstev. LYELL zavrhoval n·zor, ûe na naöÌ Zemi byla kdysi potopa, tzn. vöeobec-
n· vodou p¯ivozen· katastrofa. Poukazoval na to, ûe povÏsti o potopÏ se vysky-
tujÌ u n·rod˘, kterÈ od sebe sÌdlÌ velmi daleko, u »ÌÚan˘, jihoamerick˝ch indi·n˘,
Egypùan˘ aj., ûe je lze obecnÏ nalÈzt vöude tam, kde jsou velkÈ ¯eky a mo¯e a kde
lok·lnÌ z·plavy poskytly obyvatel˘m podklad k tÏmto vypr·vÏnÌm. ÑDiluviumì
(jehoû geologick˝ pojem je zde poprvÈ p¯esnÏ odbornÏ vymezen) vzniklo hlodavou
ËinnostÌ vody, vÏtr˘ a ledovc˘, kterÈ p˘sobily po mnoho tisÌciletÌ.
LYELL jiû vÏdÏl, ûe v EvropÏ bylo bÏhem diluvia velmi studenÈ podnebÌ; pozdÏj-
öÌ geologovÈ zjistili, ûe takov· chladn· obdobÌ panovala v naöich krajÌch bÏhem
diluvia nÏkolikr·t za sebou, t¯ikr·t, snad i öestkr·t.106 V dobÏ p¯ed diluviem, v tzv.
t¯etihor·ch, bylo podnebÌ v EvropÏ tak mÌrnÈ, ûe ve Francii mohla ûÌt subtropick·
zv̯ata a rostliny a na äpicberk·ch, kde dnes bÌdnÏ ûivo¯Ì nejchudöÌ rostliny, tehdy
rostly bujnÈ palmy. Nato n·sledovala studen· staletÌ, kdy ledovce sestoupily aû do
bavorskÈ a francouzskÈ nÌûiny, kdy led pokryl tÈmϯ celou Anglii, severnÌ NÏmec-
ko od ˙stÌ R˝na aû po severnÌ hranice »ech a d·le na v˝chod Ruska. OpÏt p¯iöly
teplejöÌ doby, ledovce ustoupily zpÏt do vysok˝ch hor, pozdÏji se vöak jeötÏ jednou
vr·tily do ˙dolÌ. Kdyû v diluviu doba ledov· poprvÈ postupovala od severu k jihu,
t·hlo na jih takÈ zv̯ectvo a rostlinstvo, uvyklÈ teplÈmu podnebÌ, nebo bylo vyhu-
beno zv̯aty p¯ich·zejÌcÌmi ze severu. Na chladn˝ch rovin·ch na ˙patÌ ledovc˘ ûili
sobi, mamuti a nosoroûci, vöichni hustÏ ochlupenÌ, spolu s medvÏdy, hyenami, lvy
a jeleny; jin˝ch druh˘, neû jsou dneönÌ. Z tÈto doby se zachovaly prvnÌ z¯etelnÈ
stopy ËlovÏka, a to hrubÈ kamennÈ n·stroje a kresby na kostech, jeû p¯edstavujÌ
vyhynul· zv̯ata; tu a tam se takÈ naöly, byù velmi z¯Ìdka, jednotlivÈ lidskÈ kosti.
Tato fakta obecnÏ znal jiû LYELL; zejmÈna francouzötÌ uËenci pozdÏji ve svÈ
vlasti objevili mnoho jeskyÚ a ˙dolÌ, kde se vyskytovaly primitivnÌ n·stroje dilu-
vi·lnÌho ËlovÏka, a podle r˘zn˝ch znak˘, jmenovitÏ podle dokonalosti kamen-
n˝ch n·stroj˘, rozliöili ve v˝voji prehistorickÈho ËlovÏka nÏkolik obdobÌ. Nejd˘-
leûitÏjöÌ periody jsou: paleolit, neolit, doba bronzov· a doba ûelezn·. NÏkte¯Ì
francouzötÌ a belgiËtÌ antropologovÈ tvrdÌ, ûe naöli jeötÏ jednoduööÌ kamennÈ
n·stroje neû paleolitickÈ; n·leûÌ pr˝ t¯etihornÌmu ËlovÏku, kter˝ ûil ve Francii
p¯ed diluviem, jeötÏ v pr˘bÏhu v˝öe zmÌnÏnÈho teplÈho obdobÌ. Ovöem jinÌ
v tÏchto kamenech, tzv. Ñeolitechì, spat¯ujÌ p¯irozenÏ vzniklÈ a na r˘zn˝ch mÌs-
tech n·hodnÏ nahromadÏnÈ ˙tvary a v t¯etihornÌho ËlovÏka nevϯÌ.
Je tudÌû jistÈ, ûe v diluviu ûil ËlovÏk, a to se zv̯aty, kter· uû d·vno vyhynula;
sporn· je vöak ot·zka, zda v EvropÏ ûil hned od zaË·tku tohoto obdobÌ, nebo se
objevil aû pozdÏji.I Diluvi·lnÌ ËlovÏk ûil na ˙patÌ ledovc˘ s mamutem, nosoroû-
230
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 231
ANTROPOLOGIE
21.2. Anatomie
Zkoum·nÌ prehistorickÈho ËlovÏka n·s aû na ojedinÏlÈ v˝jimky nezavede za hra-
nice lidstvÌ: nejstaröÌ zn·mÌ lidÈ pat¯ili uû sv˝m zjevem i ûivotem k lidskÈmu
typu a liöili se od zv̯at jako dneönÌ lidskÈ rasy. Respekt p¯ed srovn·vacÌ anato-
miÌ vedl k tomu, ûe evolucionistiËtÌ myslitelÈ kladli menöÌ d˘raz na historick·
fakta neû na anatomickÈ studie. Snaûili se dok·zat, ûe ËlovÏk se stavbou svÈho
tÏla podstatnÏ neliöÌ od zv̯at; a protoûe psychiku povaûovali pouze za d˘sledek
nervovÈ soustavy, pokl·dali duöevnÌ rozdÌly za vedlejöÌ.
Teprve od poloviny 19. stoletÌ se podobnost mezi ËlovÏkem a zv̯aty stala
obzvl·ötÏ zd˘razÚovan˝m d˘kazem evolucionist˘ a vyvolala rozho¯ËenÌ u jejich
odp˘rc˘. P¯ed tÌm se tato podobnost pokl·dala za samoz¯ejmou. Jiû ENNIUS pro-
hlaöoval: ÑSimia quam similis, turpissima bestia, nobis!ì (Ty, opice, nejhnusnÏjöÌ
bestie, ûe jsi n·m podobn·?) GAL…NOS zkoumal anatomickÈ vlastnosti lidÌ na opi-
cÌch. P¯esvÏdËenÌ o podobnosti ËlovÏka a opice bylo natolik silnÈ, ûe VESALIŸV
reform·torsk˝ Ëin spoËÌval pr·vÏ v d˘kazu, ûe se GAL…NOS m˝lil, kdyû tÏlo opice
stavÏl na roveÚ s tÏlem lidsk˝m.
Je pouËnÈ sledovat zobrazenÌ opic v 18. stoletÌ, v dobÏ, kdy jiû existovala srovn·-
vacÌ anatomick· vÏda a lidÈ p¯ece opice dob¯e znali. Opice na obr·zcÌch vypadajÌ
˙plnÏ jako chlupatÌ lidÈ, majÌ inteligentnÌ tv·¯, v ruce h˘l nebo dokonce kvÏtinu
a stojÌ jen na zadnÌch konËetin·ch. Tyto kresby lze nalÈzt jeötÏ v dÌle BUFFONA a nenÌ
zn·mo nic o tom, ûe by ur·ûely nÏËÌ n·boûenskÈ city. ObecnÏ se nejvnit¯nÏjöÌ p¯Ì-
buznost ËlovÏka s opicÌ pojÌmala jako zaruËen˝ fakt. BUFFON nap¯Ìklad popisuje
lidoopy takto:II ÑOpicÌ (singe) naz˝v·m zv̯e bez ocasu, s plochou tv·¯Ì, jehoû zuby,
I
VÏdeck· literatura o diluvi·lnÌm ËlovÏku je pln· nejasnostÌ a doporuËuje se obez¯etnost takÈ
v˘Ëi tzv. zaruËen˝m ˙daj˘m. St¯Ìzliv˝ je popul·rnÌ spis RANKE 1897; mÈnÏ kritick˝ je KLAATSCH
1900. Nekritick˝ je HELLWALD 1880. Fakta o diluvi·lnÌm ËlovÏku shrom·ûdil M. HOERNES 1903.
II
BUFFON 1749-1804, sv. 7, 1. Viz takÈ obr·zky opic v KLAATSCHOVÃ v˝öe uvedenÈm dÌle.
231
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 232
ruce, prsty a nehty se podobajÌ lidsk˝m a jeû chodÌ po dvou noh·ch jako ËlovÏk.
Tato definice ... vyluËuje vöechna zv̯ata, kter· majÌ ocas, tv·¯ s Ëenichem, zak¯ive-
nÈ Ëi zaost¯enÈ dr·py a kter· radÏji chodÌ po vöech Ëty¯ech neû po dvou.ì Tenkr·t
jeötÏ LINN… mohl ¯adit ËlovÏka do tÈhoû ¯·du s opicemi, aniû by vzbudil pohoröenÌ.
Tenkr·t psal lord MONBODDO o p˘vodu ËlovÏka z opice a DE LA METTRIE jeötÏ dou-
fal, ûe se jednou poda¯Ì vötÌpit opicÌm schopnost ¯eËi a zp˘sobnÈ chov·nÌ. Po-
dobnou nadÏjÌ zakonËil i KANT svou Antropologii.
TakÈ morfologovÈ z poË·tku 19. stoletÌ se zab˝vali anatomickou podobnostÌ
ËlovÏka a zv̯at. J. F. MECKEL oböÌrnÏ popisoval lidsk· znetvo¯enÌ a vysvÏtloval
jejich podobnost se zv̯aty (Ñtheromorfiiì) n·m jiû zn·mou hypotÈzou, ûe Ëlo-
vÏk proch·zÌ v pr˘bÏhu svÈho embryon·lnÌho v˝voje vzestupnou ¯adou zv̯at.
ZastavÌ-li se org·n ve svÈm v˝voji p¯edËasnÏ, ustrne na stupni nÏkterÈho zv̯e-
te.107 Tak pr˝ existujÌ lidskÈ nedonoöenÈ plody, kterÈ majÌ hmyzÌ, plazÌ nebo rybÌ
srdce (MECKEL 1862, 10 a 412). TakÈ J. F. BLUMENBACH psal o theromorfii: popiso-
val lidskÈ embryo, Ño nÏmû byli vöichni p¯esvÏdËeni, ûe se podob· û·bÏì, a vy-
kl·dal tyto jevy poruchami tv˘rËÌho pudu (srv. VIRCHOW 1886, 103). GEOFFROY
(1822) rozö̯il svou nauku o jednotÏ pl·nu takÈ na ËlovÏka a zkoumal rovnÏû
¯adu lidsk˝ch nedonoöen˝ch plod˘, aby dok·zal identitu Ë·stÌ lidskÈho a zv̯e-
cÌho tÏla.
V tÈ dobÏ tyto teorie nikoho nep¯ekvapovaly, protoûe rozhodujÌcÌ tehdy neby-
ly jednotlivÈ kosti. I kdyby mÏl ËlovÏk vöechny prvky tÏla zv̯ete a û·dnÈ jinÈ,
rozhodujÌcÌ byla jejich harmonie, idea, kterÈ je spojuje v jednotu. Proto se pouka-
zovalo na vzp¯Ìmenou ch˘zi ËlovÏka, na stavbu nohy a ruky, na jeho inteligenci,
mor·lnost, na ide·l v lidskÈm ûivotÏ. UveÔme jeötÏ jedno mÌsto z BUFFONA na
d˘kaz, jak lidÈ v dobÏ, kdy se zaËali oproöùovat od idealismu, ale jeötÏ nevϯili
v materialismus, pojÌmali rozdÌl mezi ËlovÏkem a opicÌ jen ide·lnÏ. BUFFON
vysvÏtluje na nÏkolika stran·ch svÈho dÌla v˝znam podobnosti mezi opicemi
a lidmi; poukazuje na to, ûe tato podobnost se st·v· tÈmϯ totoûnostÌ, kdyû ke
srovn·nÌ uûijeme Hotentota nebo jeötÏ jednoduööÌho ËlovÏka mÌsto civilizovanÈ-
ho: ÑVezmeme-li u orangutana v ˙vahu jen postavu, pozn·me, ûe bychom toto
zv̯e mohli pokl·dat jak za prvnÌ z opic, tak za poslednÌho z lidÌ, protoûe mu
s v˝jimkou duöe nechybÌ nic z toho, co m·me my, a protoûe se sv˝m tÏlem liöÌ od
ËlovÏka mÈnÏ neû od jin˝ch zv̯at, kter· se naz˝vajÌ t˝mû jmÈnem Çopiceë.
Ö P¯izn·v·m: kdybychom mÏli soudit jen podle formy, mohli bychom povaûo-
vat druh opice za odr˘du ËlovÏka: Stvo¯itel nechtÏl zvolit pro lidskÈ tÏlo model,
odliöujÌcÌ se od modelu zv̯at; zahrnul jeho formu do jednoho a tÈhoû vöeobec-
nÈho pl·nu; ale z·roveÚ s onou materi·lnÌ, opicÌm podobnou formou vdechl
tomuto zv̯ecÌmu tÏlu svÈho boûskÈho ducha.ì (BUFFON 1749ñ1804, VII, 33 a 35)
V tÏchto vÏt·ch snadno post¯ehneme kartezi·nsk˝ n·zor, podle nÏhoû je duöe
p¯ÌvÏskem, nÏËÌm, co lze mechanicky oddÏlit od tÏla; p¯esto tu m· duöe d˘leûi-
tou roli. Kdyû se pak z tohoto pojetÌ vyvodily materialistickÈ d˘sledky, ztratila
vÌra v duöi veökerou oporu. UËilo se, ûe jednota, idea je pr·zdn˝m slovem, jed-
232
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 233
ANTROPOLOGIE
notlivosti jsou vöÌm. Tak zÌskala nauka o p¯Ìbuznosti ËlovÏka a zv̯at nov˝ v˝-
znam: kdo dokazuje, ûe ËlovÏk je tÏlesnÏ identick˝ se zv̯aty, p¯ipouötÌ takÈ, ûe
ËlovÏk je jen zv̯e. StaröÌ auto¯i ch·pali nap¯Ìklad rozdÌl mezi funkcÌ palce u ru-
ky a palce na noze jako znamenÌ, ûe ruka m· v nejhluböÌ podstatÏ ËlovÏka jinÈ
urËenÌ neû noha; naproti tomu novÏjöÌ auto¯i pokl·dali tento rozdÌl za n·hodn˝
d˘sledek p¯izp˘sobenÌ se r˘zn˝m funkcÌm.108
Proto nÏmeËtÌ materialistÈ (zvl·ötÏ VOGT 1863) d˘raznÏ udrûovali tvrzenÌ, ûe
ËlovÏk se sv˝m tÏlem podstatnÏ neliöÌ od opice, a stejn˝ cÌl mÏla takÈ HUXLEYHO
argumentace. V Anglii totiû d¯Ìve prohlaöoval R. OWEN (1857),I aniû by pom˝ölel
na materialistickÈ d˘sledky, ûe se ËlovÏk anatomicky blÌûÌ opicÌm. PostaËujÌcÌ
z·ruku p¯ednosti ËlovÏka p¯ed zv̯aty mÏl v idealistickÈ v̯e v hodnotu rozu-
mu; kdyû vöak nov· filosofie uËinila z duöe produkt mozku, nezbylo mu neû
p·trat po tÏlesn˝ch znacÌch ËlovÏka, jimiû by se liöil od opic. Proto zd˘razÚoval,
ûe ËlovÏk m· mimo jinÈ mnohem rozvinutÏjöÌ Ë·st mozku (pes hippocampi mi-
nor), kter· se u opic v tÈto formÏ nevyskytuje, a na z·kladÏ tohoto a nÏkolika dal-
öÌch d˘vod˘ vytvo¯il pro ËlovÏka ¯Ìöi organism˘ Ñarchencephalaì.
HUXLEY se jiû d¯Ìve z nÏjakÈho d˘vodu zamϯil proti OWENOVI, a nynÌ vyuûil
vhodnou p¯Ìleûitost a vyj·d¯il svÈ nep¯·telstvÌ ve¯ejnÏ. Dokazoval, ûe mezi Ëlo-
vÏkem a opicemi neexistujÌ û·dnÈ podstatnÈ rozdÌly, a opice m· pr˝ takÈ tu Ë·st
mozku, kterou jÌ OWEN upÌral. A ani ÑanatomickÈ znaky, jimiû se ËlovÏk liöÌ od
gorily nebo öimpanze, nejsou tak velkÈ jako ty, jimiû se gorila liöÌ od niûöÌch
opicì (HUXLEY 1863).II
HUXLEYHO v˝klady vyvolaly bou¯i souhlasu i odporu, tak se Ëasy zmÏnily.
P¯ed sto lety takÈ nÏkte¯Ì badatelÈ uËili, ûe ËlovÏk se liöÌ od zv̯at org·nem, jen
tehdy se mÌsto pes hippocampi uv·dÏla meziËelistnÌ k˘stka. Roku 1786 vöak
GOETHE uk·zal, ûe tuto kost m· i ËlovÏk, ale ani jej ani nikoho jinÈho tehdy nena-
padlo, ûe by toto tvrzenÌ mohlo ot¯·st mÌstem ËlovÏka v p¯ÌrodÏ. JedinÈ, na co si
GOETHE stÏûoval, bylo, ûe anatomovÈ nevÏnovali jeho objevu pat¯iËnou pozor-
nost.
I
P¯ed DARWINEM ö̯ili v˝vojovÏ dÏjinn˝ n·hled na ËlovÏka tito auto¯i: A. R. WALLACE (1870), T.
H. HUXLEY (1863), C. LYELL (1863), L. B‹CHNER (1868), F. ROLLE (1865), G. CANESTRINI (1867), F.
BARRAGO (1869). Pozn. vyd.: PoslednÌ dvÏ citace jsou dojemnou uk·zkou opisov·nÌ ve vÏdÏ.
V ˙vodu k P˘vodu ËlovÏka ¯Ìk· DARWIN v pozn·mce pod Ëarou mj.: ÑTak G. CANESTRINI uve¯ejnil
(Annuario della Soc. dei Naturalisti, Modena, 1867, 81) velmi pozoruhodnÈ pojedn·nÌ o rudimen-
t·rnÌch znacÌch ve v ztahu k p˘vodu ËlovÏka. Jinou pr·ci uve¯ejnil v roce 1869 Dr. FRANCESCO
BARRAGO; italsk˝ titul tÈto pr·ce je »lovÏk byl stvo¯en˝ k obrazu BoûÌmu, ale souËasnÏ k obrazu opice.ì
Pozn. vyd.: V ËeskÈm vyd·nÌ (1970) byla tato pozn·mka vynech·na. Navzdory velkÈmu ˙silÌ se
n·m nepoda¯ilo origin·lnÌ znÏnÌ jmenovan˝ch pracÌ dohledat; svÏtovÈ vyhled·vaËe v·s vöak
zaplavÌ desÌtkami citacÌ uvedenÈ vÏty z DARWINA.
II
HUXLEYHO argumentace nebyla v û·dnÈm p¯ÌpadÏ zcela nov·; jeho odp˘rci mu vyt˝kali, ûe jiû
LAMARCKŸV stoupenec VIREY (1824) na z·kladÏ LAMARCKOV›CH princip˘ uËil pokrevnÌ p¯Ìbuz-
nost mezi opicemi a ËlovÏkem a takÈ h·jil mÌnÏnÌ (kterÈ v trochu jinÈ podobÏ vyslovil HUXLEY),
ûe HOM…R se psychologicky liöil od Hotentota jako Hotentot od orangutana.
233
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 234
NynÌ OWEN, GOETHŸV p¯Ìvrûenec, popÌral z·sady tÈhoû GOETHA; spolu s nÌm
protivnÌci idealistickÈ morfologie h·jili jejÌ princip v p¯esvÏdËenÌ, ûe zakl·dajÌ
novou nauku. To p¯ipomÌn· GOETHOVO povzdechnutÌ, jeû vyslovil bÏhem sporu
o meziËelistnÌ k˘stku: ÑOd uËence z povol·nÌ jsem se nad·l toho, ûe popÌr· sv˝ch
pÏt smysl˘. UËenc˘m jde z¯Ìdka o ûiv˝ pojem vÏci, n˝brû o to, co o vÏci bylo
¯eËeno.ì (Podle VIRCHOW 1861, 78)
234
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 235
ANTROPOLOGIE
I
Rudiment·rnÌ znaky ËlovÏka, p¯ipomÌnajÌcÌ zv̯ata, jmenuje R. WIEDERSHEIM 1887. O pokrevnÌ
p¯Ìbuznosti ËlovÏka a opic pojedn·v· GR‹NBAUM 1902.
235
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 236
lidoopi
Avöak jako vöechny rodokmeny m· i tento svÈ odp˘rce a dalöÌ badatelÈ ztv·r-
ÚujÌ historickou souvislost n·rod˘ jinak. NÏkte¯Ì (SCHOETENSACK, MACNAMARA)
povaûujÌ za kolÈbku lidstva Austr·lii nebo blÌzkÈ indomalajskÈ ostrovy,
KLAATSCH ji hled· v EvropÏ, J. KOLMANN si myslÌ, ûe prvnÌ lidÈ byli trpaslÌci,
z nichû vznikla nejprve trpasliËÌ Ëern· a trpasliËÌ ûlut· rasa, kterÈ aû pozdÏji
dos·hly svÈ dneönÌ velikosti. Ani p¯Ìbuznost s opicemi se v û·dnÈm p¯ÌpadÏ
nep¯edpokl·d· vöeobecnÏ: KLAATSCH (1900) se nap¯Ìklad pokouöÌ dok·zat, ûe
ËlovÏk vznikl z vaËnatce, kter˝ se pozdÏji stal poloopicÌ a ta se p¯emÏnila v pra-
ËlovÏka, zatÌmco dneönÌ opice p¯edstavujÌ degenerovanÈ druhy, nepoda¯enÈ
odchylky od p¯ÌmÈ v˝vojovÈ linie ËlovÏka.
I
Tabulka m· jen historick˝ v˝znam. PovöimnÏme si nap¯Ìklad, ûe ÑËernoöiì jsou podle dneönÌ-
ho pozn·nÌ rozr˘znÏnÌ vÌce neû vöechny ostatnÌ lidskÈ skupiny dohromady. (Pozn. vyd.)
236
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 237
ANTROPOLOGIE
I
JmÈno Pithecanthropus vytvo¯il HAECKEL; DUBOIS se o formÏ, kterou objevil, domnÌval, ûe tvo¯Ì
zvl·ötnÌ ËeleÔ, leûÌcÌ mezi opicÌ a ËlovÏkem. Anatomickou anal˝zu kostÌ, kterÈ DUBOIS nalezl,
podal G. SCHWALBE. VOLTZ a SELENKA tvrdÌ, ûe Pithecanthropus byl jiû vcelku pokroËil˝ a ve spo-
leËenstvÌ ûijÌcÌ ËlovÏk.
237
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 238
22. kapitola
RasovÈ teorie I
I
Pozn. vyd.: V ËeskÈm vyd·nÌ (1909) m· kapitola n·zev PlemennÈ theorie.
238
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 239
RASOV… TEORIE
3. »ern· rasa; st¯ednÏ öirokÈ nosy, buÔ rovnÈ vlasy, ov·ln˝ tvar hlavy, prot·h-
l· lebka, Ëern· pleù, vysok· postava (AustralanÈ), nebo vlnitÈ vlasy, elipso-
vit˝ tvar hlavy; m·:
a) prot·hlou lebku, naûloutlou barvu, velmi malou postavu (k¯ov·ci); Ëer-
nou barvu, vysokou postavu (MelanÈsanÈ a afriËtÌ Ëernoöi);
b) norm·lnÌ lebku, Ëernou barvu, st¯ednÏ vysokou postavu (Tasm·nci);
c) kr·tkou lebku, Ëernou barvu, malou postavu (Negriti).
U evropsk˝ch n·rod˘ se nÏkterÈ v˝öe uvedenÈ tÏlesnÈ znaky ras Ëasto obje-
vujÌ v pestrÈ smÏsi, coû se vysvÏtluje k¯ÌûenÌm r˘zn˝ch ras. Z popudu R. VIRCHO-
WA byla provedena mϯenÌ a statistick· anal˝za smÌöenÌ ras na dÏtech ökolnÌho
vÏku v NÏmecku, Rakousku, Belgii a äv˝carsku. Zaznamen·vala se barva oËÌ,
vlas˘ a pleti a zjistilo se, ûe v NÏmecku je 31,80% blond˝n˘ a 14,05% brunet˘,
v Rakousku 19,79% blond˝n˘ a 23,17% brunet˘, zatÌmco zbytek n·leûel ke smÌ-
öenÈmu typu. Na z·kladÏ faktu, ûe v severnÌm NÏmecku se Ëasto objevuje plavo-
vlas˝, v jiûnÌm NÏmecku hnÏdovlas˝ typ, VIRCHOW usoudil, ûe svÏtl˝ germ·nsk˝
typ se smÌsil s jiûnÏjöÌmi tmavöÌmi typy v sousedstvÌ, Valony, Raety, Ladiny, Italy,
Slovinci, Valachy a »echy. K tomuto z·vÏru vedlo VIRCHOWA takÈ srovn·v·nÌ le-
bek. KeltovÈ byli snad tmavÌ kr·tkolebci, NÏmci a SlovanÈ svÏtlÌ dlouholebci
a smÌöenÌ obou typ˘ je p¯ÌËinou toho, proË od severu k jihu (aû k Alp·m) ub˝va-
jÌ dlouholebci a p¯ib˝vajÌ kr·tkolebci.
Tyto myölenky, podpo¯enÈ studiemi dalöÌch antropolog˘, vytvo¯ily z·klad, na
nÏmû teoretikovÈ ras stavÏli svÈ hypotÈzy. V souladu se vöeobecnou snahou za-
vrhnout starou vÌru v moc duchovnÌch princip˘ a oznaËit tÏlo za nejpodstatnÏjöÌ
se pokouöeli takÈ v politice, sociologii a historii emancipovat od starÈho p¯esvÏd-
ËenÌ, ûe tÌm, co k sobÏ lidi pout·, jsou ideje, a pojÌtko k vyööÌm jednot·m spat¯ujÌ
v tÏlesn˝ch vlastnostech. ZatÌmco se spojujÌcÌ Ëlen lidskÈho spoleËenstvÌ obvykle
hledal v jeho dÏjin·ch, n·boûenstvÌ, politick˝ch n·zorech, geografick˝ch vztazÌch
atd., tito teoretikovÈ zd˘razÚujÌ pojem rasy. L. WOLTMANN (1903), stoupenec toho-
to smÏru, uv·dÌ nap¯Ìklad HAECKELOVU z·sadu, ûe dÏjiny lidstva jsou jen Ë·stÌ
v˝voje organickÈho svÏta. Zavrhuje dosavadnÌ dÏjepisectvÌ, kterÈ studovalo jen
v˝voj politick˝ch myölenek a institucÌ, a pokouöÌ se zavÈst dÏjepisectvÌ, kterÈ by
sledovalo v˝voj lidsk˝ch ras. V·lky stejnÏ jako duchovnÌ hnutÌ je podle nÏj t¯eba
vysvÏtlovat z fyziologick˝ch zvl·ötnostÌ a z nerovnosti lidsk˝ch ras, kterÈ ob˝va-
jÌ st·ty. LidskÈ rasy se vöak ¯ÌdÌ t˝miû vöeobecn˝mi p¯ÌrodnÌmi z·kony promÏnli-
vosti a dÏdiËnosti, pokroku a ˙padku jako jinÈ organickÈ bytosti.
Tento postul·t pregnantnÏ vyjad¯uje ide·l rasov˝ch teoretik˘. Mezi nimi lze
rozliöit dva proudy; jedni vÏ¯Ì ve velikou st·lost lidsk˝ch vlastnostÌ a p¯em˝ölejÌ
zejmÈna o d˘sledcÌch k¯ÌûenÌ mezi rasami; myölence v˝voje a nauce o p¯iroze-
nÈm v˝bÏru vÏnujÌ pozornost aû na druhÈm mÌstÏ. JinÌ zas vÏ¯Ì ve velikou pro-
mÏnlivost lidsk˝ch znak˘ a blÌûÌce se jiû touto myölenkou DARWINOVI stavÌ do
pop¯edÌ takÈ d˘sledky boje o existenci mezi lidmi.
239
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 240
K prvnÌ skupinÏ pat¯Ì mj. O. AMMON (1903), kter˝ porovn·val tÏlesnÈ rozmÏry
branc˘ z r˘zn˝ch zemÌ NÏmecka a doöel k z·vÏru, ûe obyvatelÈ onÏch oblastÌ
vznikli k¯ÌûenÌm dvou typ˘, jednoho vÏtöÌho a druhÈho menöÌho; M. ZOGRAFF
(podle AMMON 1903, 20) dokonce rozv·dÏl teorii, ûe ruötÌ voj·ci vznikli smÌöenÌm
t¯Ì velikostnÏ r˘zn˝ch typ˘. NÏkte¯Ì sledovali d˘sledky mÌöenÌ lidsk˝ch ras znaË-
nÏ zeöiroka. Tak nap¯Ìklad G. DE LAPOUGE (1888; podle AMMON 1903, 46), kter˝
srovn·v· obyvatele mÏst s pouliËnÌmi psy, jiû za svou existenci vdÏËÌ mnohon·-
sobnÈmu k¯ÌûenÌ Ëist˝ch ras: ÑPouliËnÌ pes je dosud nejkr·snÏjöÌm v˝sledkem k¯Ì-
ûenÌ a k tÈmuû ide·lu smϯuje takÈ lidstvo. Ve mÏstech jiû vidÌme jen lidi se svÏtl˝-
ma oËima a tmav˝mi vlasy z·roveÚ a naopak, nach·zÌme podlouhlou tv·¯ na
kulatÈ lebce, rysy tv·¯e, kterÈ vlastnÏ pat¯Ì jinÈmu obliËeji, p¯Ìliö kr·tk˝ nos, p¯Ìliö
öirok· ˙sta, p¯Ìliö velkou bradu. Ruce jsou p¯Ìliö kr·tkÈ ve srovn·nÌ s nohama, a ty
jsou zas p¯Ìliö dlouhÈ ve srovn·nÌ s trupem, vousy majÌ jinou barvu neû vlasy;
zavalitÈ trupy nesou ·rijskÈ lebky, malÈ lebky obyvatel˘ St¯edomo¯Ì sedÌ na öÌji
¡rijc˘, kter· je öiröÌ neû hlava, a na ohromnÈm tÏle. »asto nenÌ stejnomÏrn˝ ani
tent˝û org·n. Nos b˝v· na jednÈ stranÏ dlouh˝, na druhÈ stranÏ kr·tk˝, nosnÌ p¯e-
p·ûka öikm·, kaûdÈ oko mÌv· jinou barvu a oËnÌ jamky neodpovÌdajÌ velikosti oËnÌ
bulvy, obÏ poloviny lebky jsou nesoumÏrnÈ a stejnÏ tak obÏ poloviny tÏla. NeladÌ
ani vnit¯nÌ org·ny; takÈ ty se u r˘zn˝ch ras liöÌ, obzvl·ötÏ u kr·tkoleb˝ch a ¡rijc˘.ì
Stoupenci rasov˝ch teoriÌ jsou natolik p¯esvÏdËeni o z·vislosti duchovnÌch
vlastnostÌ na tÏlesn˝ch, ûe se nap¯Ìklad v˝öe uveden˝ O. AMMON nelek· z·vÏru,
ûe vÌra v papeûovu neomylnost je znakem kr·tkolebosti, naproti tomu staroka-
tolictvÌ znamenÌm dlouholebosti.112 Kr·tkolebÈ povaûujÌ tito filosofovÈ vöeobec-
nÏ za duchovnÏ niûöÌ, dlouholebÈ za duchovnÏ vyööÌ. Jiû zmÌnÏn˝ LAPOUGE
v tomto smyslu poznamen·v·: ÑTÈmϯ vöichni velcÌ muûovÈ n·leûeli ke dlouho-
lebÈ rase blond˝n˘, p¯estoûe se zd·, ûe jsou p¯ÌsluönÌky zcela jinÈho n·roda,
a v˘bec bych se nedivil, kdyby svÏtlo, jeû rozö̯ily nÏkterÈ jinÈ rasy, bylo d˘sled-
kem okolnosti, ûe se k jejich lenivÈ hmotÏ p¯imÌsilo nÏco z plavÈho a dlouholebÈ-
ho ûivlu, kter˝ je vöak zast¯en neproniknutelnostÌ doby. SvÏtl· dlouholeb· rasa
moûn· poskytla vl·dnoucÌ kastu Egyptu, Chaldeji, As˝rii. To je tÈmϯ jistÈ v p¯Ì-
padÏ Persie a Indie a moûnÈ i v p¯ÌpadÏ starÈ »Ìny. V˝znam tÈto rasy je tak¯ka
jist˝ v ¯ecko-¯ÌmskÈ civilizaci a v souËasnÈ dobÏ je v˝znam n·rod˘ skoro ˙mÏr-
n˝ mnoûstvÌ dlouholeb˝ch blond˝n˘, kte¯Ì pat¯Ì k jejich v˘dËÌm vrstv·m. K tÈto
rase n·leûeli galötÌ a francouzötÌ jednotlivci, kte¯Ì zakl·dali Francii a jejÌ lesk; jsou
to titÌû lidÈ, kte¯Ì prop˘jËujÌ ûivot a pohyb dav˘m v NÏmecku.ì
Tento smÏr pÏstujÌ antropologiËtÌ teoretikovÈ p¯edevöÌm v NÏmecku. Jelikoû
vÏtöina z nich uûÌv· sv˝ch teoriÌ k oslavÏ NÏmecka, naz˝vajÌ se stoupenci tohoto
smÏru takÈ ÑteoretikovÈ Germ·n˘ì; pat¯Ì k nim O. AMMON, H. DRIESMANS, L. WOLT-
MANN, A. WIRTH, H. S. CHAMBERLAIN, G. LAPOUGE a mnoho antisemit˘. Je tÏûkÈ
vytÏûit z jejich filosofie pravdivÈ j·dro; modernÌ pokusy k¯ÌûenÌ organism˘ ve
skuteËnosti ukazujÌ, ûe se u potomk˘ vytrvale zachov·vajÌ takÈ velmi nev˝-
znamnÈ vlastnosti.
240
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 241
RASOV… TEORIE
Mnoho z jejich n·zor˘ znÌ vskutku fantasticky; nap¯Ìklad uËÌ, ûe ¡rijci od pre-
historickÈ doby v boji o existenci pokroËili tÏlesnÏ, co se t˝Ëe mozku. LebeËnÌ
ukazatel Pragerm·n˘ byl pr˝ pr˘mÏrnÏ o öest stupÚ˘ niûöÌ neû u modernÌch
Germ·n˘ (AMMON 1903, 66). P¯irozen˝ v˝bÏr dnes podle nich opÏt oddÏluje
tmavÈ obyvatelstvo s kr·tk˝mi lebkami od svÏtlÈho obyvatelstva s prot·hl˝mi
lebkami: byst¯ejöÌ dlouhÈ lebky se stÏhujÌ do mÏst a tam p¯edstihujÌ kr·tkÈ lebky,
kterÈ se lÈpe hodÌ k ûivotu na venkovÏ (AMMON 1903, 83). Z uveden˝ch cit·t˘ lze
vyvodit, ûe pojem rasy je u tÏchto teoretik˘ ponÏkud nejasn˝ a Ëasto spad·
v jedno s popul·rnÌm rozdÏlenÌm lidÌ na blond˝ny, brunety a ûidy.
Ze staröÌ doby poch·zÌ ot·zka, zda k¯ÌûenÌ dvou ras vede k ˙padku nebo
k pokroku. Oba n·zory majÌ svÈ stoupence. NÏkte¯Ì, jako A. DE QUATREFAGES,
tvrdÌ, ûe mÌöenci jsou p¯inejmenöÌm stejnÏ inteligentnÌ jako ËistÈ rasy, a poukazu-
jÌ na d˘vtip brazilsk˝ch kreol˘. JinÌ vöak, jako nap¯Ìklad B. L. AGASSIZ, uv·dÏjÌ
˙dajnou niûöÌ inteligenci kreol˘ jako d˘kaz ökodlivosti mÌsenÌ ras. AGASSIZ spat-
¯oval v mÌsenÌ ras p¯ÌËinu politick˝ch zmatk˘ ve St¯ednÌ Americe.
Druh· skupina rasov˝ch teoretik˘ vÏ¯Ì spolu s DARWINEM ve velkou promÏn-
livost znak˘ ËlovÏka; oËek·v· obzvl·ötÏ od p¯irozenÈho v˝bÏru, vl·dnoucÌho
takÈ mezi lidmi, duchovnÌ a tÏlesn˝ pokrok. Samotn˝ DARWIN se tÏmto n·zo-
r˘m blÌûil, kdyû uvaûoval o p˘vodu dneönÌch soci·lnÌch pomÏr˘ a o budouc-
nosti lidstva. Hledal u zv̯at p˘vod lidskÈ spoleËenskosti: ukazoval, ûe uû zvÌ-
¯ata ûijÌcÌ ve spoleËnostech prokazujÌ zn·mky altruismu, ûe v prvotnÌch
lidsk˝ch tlup·ch se moud¯ejöÌ ËlovÏk tÏöil vÏtöÌ v·ûnosti a ovl·dal celou smeË-
ku; ûe ty tlupy, kterÈ mÏly mezi sv˝mi p¯ÌsluönÌky vÌce moudr˝ch, mÏly lepöÌ
vyhlÌdky v boji o ûivot, ûe pochvala spoleËnÌk˘ povzbuzovala lidi k nov˝m
Ëin˘m a ûe se tÌm zvyöovaly jejich duöevnÌ schopnosti. JeötÏ i kulturnÌ n·rody
ovl·d· p¯irozen˝ v˝bÏr: DARWIN (1871, Ëesky 1970, 2005) se ob·v·, ûe by pÈËe
o slabÈ mohla vÈst k ˙padku lidstva, avöak douf·, ûe toto nebezpeËÌ je oslabo-
v·no menöÌ sÚateËnostÌ nemocn˝ch. P¯esto poûaduje, aby tÈto regulaci napo-
mohl z·kon. P¯em˝ölÌ, jak vede bohatstvÌ ËlovÏka k prostop·önostem
a v d˘sledku toho k degeneraci, a tak samo pracuje proti sv˝m öpatn˝m ˙Ëin-
k˘m; stejnÏ je lidstvu m·lo uûiteËn· civilizace, jeû zlepöuje v˝ûivu ËlovÏka.
DARWIN srovn·v· p¯ednosti civilizace i jejÌ öpatnÈ n·sledky a doch·zÌ k z·vÏru,
ûe sice pomalu, ale jistÏ postupujeme vp¯ed.
FRANCIS GALTON, DARWINŸV p¯Ìbuzn˝, uvaûoval o vylepöenÌ lidskÈho rodu
s vÏtöÌ urËitostÌ neû DARWIN. Byl natolik p¯esvÏdËen o dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlast-
nostÌ, ûe dokazoval, ûe tÏlesnÈ a duöevnÌ cviËenÌ, potlaËov·nÌ öpatn˝ch sklon˘,
zamezov·nÌ sÚatk˘ mezi duöevnÏ nemocn˝mi, boj proti p¯elidnÏnosti pozdnÌmi
sÚatky atd. p˘sobÌ, jsou-li provozov·ny ¯adou generacÌ, tÏlesn˝ i duöevnÌ
pokrok lidstva (GALTON 1883).I
I
GALTON je objevitelem dnes Ëasto uûÌvanÈho systÈmu otisk˘ prst˘ za ˙Ëelem identifikace.
PodobnÈ cÌle jako GALTONŸV spis sleduje takÈ pojedn·nÌ A. DE CANDOLLA 1885.
241
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 242
I
Dobrou kritiku tohoto nap˘l filosofickÈho, nap˘l vÏdeckÈho, Ëasto velmi plytkÈho hnutÌ pod·-
v· HERTZ 1904. Proti n·zor˘m darwinistick˝ch teoretik˘ ras brojÌ obzvl·ötÏ lÈka¯i a hygienici;
neakceptujÌ BUNGOVY v˝klady o ub˝v·nÌ schopnosti kojit, ani d˘sledky, kterÈ byly vyvozeny
z ˙mrtnosti dÏtÌ pro p¯irozen˝ v˝bÏr, ani ˙toky tÏchto teoretik˘ na hygienu. Srv. zvl. M. GRUBER
1903; KRUSE 1903 aj. Jako platforma teoretik˘ ras slouûÌ: Archiv f¸r Rassen- und Gesellschaftsbiolo-
gie, kter˝ zaloûili A. PL÷TZ aj. od r. 1904.
242
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 243
23. kapitola
Darwinistick· morfologie
a embryologie
243
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 244
To se vöak nestalo. DARWIN sice otev¯el zvÏdav˝m badatel˘m nov˝ svÏt, ale
jako se ve svÈ dobÏ KOLUMBUS po objevenÌ Ameriky mylnÏ domnÌval, ûe objevil
novou cestu do d·vno zn·m˝ch zemÌ, tak se nynÌ radovali DARWINOVI stoupenci,
ûe se poda¯ilo nov˝m zp˘sobem objevit d·vno zn·m· fakta. Z toho d˘vodu
nezaloûili novou vÏdu, historickou morfologii, n˝brû p¯evzali starou morfologii
s tÌm, ûe jejÌ pojmy ÑvysvÏtlovaliì, jak ¯Ìkali svÈ metodÏ, evolucÌ, p¯izp˘sobenÌm,
dÏdiËnostÌ, bojem o existenci atd. Darwinistick· morfologie se dokonce v jistÈm
smyslu stala p¯Ìmo opakem dÏjin. Pro dÏjepisce je totiû z·kladnÌ vlastnostÌ ud·-
losti datum; nejprve ud·lost za¯adÌ do historickÈ ¯ady dÏnÌ a od tohoto z·kladnÌ-
ho faktu postupuje k posouzenÌ jejÌho vztahu k jin˝m ud·lostem. Jestliûe neumÌ
ud·lost umÌstit v Ëase, jsou vöechny jeho v˝klady ud·losti nejasnÈ. Pro darwi-
nistickou morfologii je naproti tomu pr·vÏ ËasovÈ urËenÌ biologick˝ch ud·lostÌ
(nap¯. doba, kdy se na Zemi objevil ËlovÏk) z·leûitostÌ teorie a vztahy ud·losti
k jin˝m ud·lostem (nap¯. podobnost ËlovÏka a opic) jsou danostÌ, z nÌû zkoum·-
nÌ vych·zÌ. DÏjepisec nap¯Ìklad nesmÌ nic pozmÏnit na faktu, ûe HUS p˘sobil
d¯Ìve neûli LUTHER; aù m· jak˝koli n·zor na p¯ednosti jednoho Ëi druhÈho, na
pokrok Ëi ˙padek, aù se klonÌ k jakÈkoli filosofii dÏjin, HUS je vûdy staröÌ neû
LUTHER. V biologii je tomu vöak jinak: z·visÌ zde na naöem ˙sudku, zda povaûu-
jeme kopinatce (Amphioxus) za staröÌho nebo mladöÌho neû jinou rybu (nap¯.
mihuli ¯ÌËnÌ);I kdo v tomto p¯ÌpadÏ vÏ¯Ì v pokrok, oznaËuje mihuli za mladöÌ, kdo
vÏ¯Ì v ˙padek, pro toho je mihule staröÌ neû kopinatec. Nebo jin˝, jeötÏ markan-
tnÏjöÌ p¯Ìklad: kopinatec je souËasn· ryba, ichtyosaurus je plaz, kter˝ vyhynul
velmi d·vno; a p¯ece darwinista ¯Ìk·, ûe kopinatec je staröÌ, ichtyosaurus mladöÌ
forma. NeurËitost, kterou formu m·me povaûovat za staröÌ a kterou za mladöÌ, je
mezi evolucionisty tak¯ka bezmezn·: ani jedin· forma, ËlovÏka nevyjÌmaje, nem·
pevnÏ stanovenÈ mÌsto v dÏjin·ch svÏta organism˘. ZatÌmco nap¯Ìklad vÏtöina
pokl·d· ryby za primitivnÌ obratlovce a p¯edch˘dce suchozemsk˝ch zv̯at, A.
DOHRN a v poslednÌ dobÏ KOKEN je oznaËujÌ za degenerovan· zv̯ata, kter·
poch·zejÌ ze suchozemsk˝ch ûivoËich˘. Ne vöichni jsou p¯esvÏdËeni, ûe opice
jsou p¯edch˘dcem ËlovÏka; nÏkte¯Ì pojÌmajÌ tento vztah pr·vÏ naopak atd.113
Darwinistick· morfologie (a embryologie) jsou proto historick˝mi vÏdami jen
podle jmÈna: jejich metoda nespoËÌv· ve studiu minulosti forem, n˝brû hledajÌ se
homologie a analogie pomocÌ srovn·nÌ, jak bylo bÏûnÈ p¯ed DARWINEM. K tÈto z·-
mÏnÏ dÏjin se srovn·v·nÌm p¯ispÏl sv˝m vlivem obzvl·ötÏ HAECKEL. Jeho fylogene-
tickÈ teorie, rodokmeny, z·kladnÌ biogenetick˝ z·kon, boj proti typ˘m tvo¯Ì z·-
kladnÌ tÛn vöech morfologick˝ch spekulacÌ sedmdes·t˝ch a osmdes·t˝ch let. V tÈ
dobÏ byl HAECKEL sice Ëasto umlËov·n a ti, kdo tehdy v univerzitnÌch laborato¯Ìch
p¯emÌtali o sv˝ch objevech, potvrzenÌch a vyvr·cenÌch, se radÏji odvol·vali na mÈ-
I
Pozn. vyd.: Ponech·v·me R¡DLOVU terminologii, i kdyû kopinatec pochopitelnÏ nenÌ ryba
a ani obratlovec. »ten·¯ jistÏ rozumÌ, ûe v dneönÌ terminologii nejde o obratlovce, ale o strunat-
ce (Chordata).
244
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 245
245
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 246
pronik· voda pod jejich pl·öù a opÏt vych·zÌ ven; takÈ cel˝ zbytek tÏla obou fo-
rem ûivoËich˘ vykazuje nÏkterÈ analogie.
KOVALEWSKY naproti tomu srovn·val pl·ötÏnce s obratlovci, a sice s tÏmi nejjed-
noduööÌmi, s kopinatcem (Amphioxus; dnes Branchyostoma, pozn. vyd.), asi 5 cm
dlouhou rybou bez kostÌ, konËetin a s velice jednoduchou vnit¯nÌ strukturou.
PALLAS, kter˝ kopinatce roku 1774 objevil, ho povaûoval za slim·ka, a teprve roku
1834 byla uzn·na jeho rybÌ p¯irozenost. KOVALEWSKY naöel mnoho analogiÌ mezi
ontogenezÌ kopinatce a pl·ötÏnc˘. U obou se nervov· soustava na h¯betÏ zakl·d·
z ektodermu. Larva pl·ötÏnc˘ (kter· vypad· jako pulec, je dokonalejöÌ114 neû vyvi-
nutÈ zv̯e a volnÏ plave, zatÌmco dospÏlÈ zv̯e je pevnÏ usazenÈ) m· v ocasu pod
nervovou soustavou org·n, kter˝ se podob· takzvanÈ h¯betnÌ strunÏ (chorda dor-
salis) kopinatce, o kterÈ se jiû d¯Ìve vÏdÏlo, ûe je nejjednoduööÌm p¯Ìpadem p·te¯e.
OstatnÌ badatelÈ potvrdili tuto podobnost mezi prvnÌmi v˝vojov˝mi stadii kopi-
natce a pl·ötÏnc˘ a naöli dalöÌ analogie, z nichû se vyzdvihujÌ obzvl·ötÏ tyto: (1)
obÏ skupiny zv̯at majÌ nervovou trubici, kter· v ml·dÌ ˙stÌ ven otvorem, zvan˝m
nervov˝ otvor (neuroporus); (2) pod nÌm se nach·zÌ h¯betnÌ struna; (3) p¯ednÌ Ë·st
tr·vicÌ trubice je u obou p¯emÏnÏn· v ûabernÌ vak; (4) obÏ formy majÌ ocas (bez tr·-
vicÌ trubice), v nÏmû je naznaËeno ËlenÏnÌ nervovÈ soustavy a svalstva.
Navzdory tÈto podobnosti nejsou vöichni badatelÈ p¯esvÏdËeni, ûe sumky
tvo¯Ì p¯echod mezi obratlovci a bezobratl˝mi. C. SEMPER (1875) se domnÌval, p¯e-
devöÌm na z·kladÏ analogie mezi vymÏöovacÌmi org·ny Ëerv˘ a obratlovc˘, ûe
obratlovci se vyvinuli z krouûkovc˘. A. A. W. HUBRECHT (1887) zas hledal p¯edky
obratlovc˘ mezi p·snicemi (Nemertini), skupinou neËl·nkov˝ch Ëerv˘. W. PATEN
(1901) je zase odvozuje od klepÌtkatce ostrorepa (Limulus), jinÌ od ûaludovce (Bala-
noglossus), kter˝ je p¯Ìbuzn˝ ostnokoûc˘m (Echinodermata; BATESON 1886).
ZejmÈna paleontologovÈ se chlubili, ûe objevili mnoho p¯echod˘; mezi jin˝mi
pt·ka archeopteryxe, kter˝ pr˝ tvo¯Ì p¯echod mezi pt·ky a plazy, d·le dinosaury,
skupinu plaz˘, kter· je ˙dajnÏ takÈ na hranici mezi plazy a pt·ky; ûijÌcÌ i vyhynu-
lÈ ryby dvojdyönÈ (dipnoi), kterÈ pr˝ spojujÌ ryby a obojûivelnÌky atd. A.
FLEISCHMANN (1898a, 363; 1901) ned·vno kriticky osvÏtlil nauku o p¯echodn˝ch
form·ch a nÏkolika p¯Ìklady doloûil, jak p˘vodnÌ nadöenÌ p¯echodn˝mi formami
ochabuje; toto selh·nÌ jej p¯ivedlo k tomu, ûe zavrhl celou fylogenezi. VracÌ se zpÏt
k LEIBNIZOVI a tvrdÌ, ûe ot·zka po p˘vodu zv̯at nen·leûÌ do pracovnÌho progra-
mu exaktnÌ vÏdy (1901, 389).I JasnÏji nemohlo b˝t hled·nÌ p¯echod˘ odsouzeno.115
FLEISCHMANNOVA skepse byla snad aû p¯Ìliö negativnÌ. Jestliûe jsou vöak
v˝sledky fylogeneze obratlovc˘ natolik vratkÈ, ûe je lze vesmÏs pop¯Ìt, je t¯eba
¯Ìci, ûe fylogeneze bezobratl˝ch je jeötÏ nejistÏjöÌ. O obratlovcÌch je alespoÚ zn·-
mo, ûe ryby byly d¯Ìve neû plazi, plazi zas d¯Ìve neû pt·ci a savci; o bezobratl˝ch
vöak fylogenetick· teorie, kter· se opÌr· o morfologii, vÏtöinou nevÌ ani tolik. Uû
I
FLEISCHMANNŸV spis kritizoval L. PLATE (Biologisches Zentralblatt 1901, 133n.); PLATE je bohuûel
natolik v zajetÌ darwinistickÈ dogmatiky, ûe FLEISCHMANNA ˙plnÏ nepochopil.
246
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 247
23.3. Org·ny
Jako chemik rozkl·d· hmotu na prvky, geometr rozebÌr· troj˙helnÌk na strany,
˙hly a plochy, psycholog rozliöuje v lidskÈ duöi r˘znÈ schopnosti, tak se takÈ ana-
tom pokouöÌ srovn·v·nÌm forem zjistit jejich organickÈ prvky, stavebnÌ kameny
I
Rozs·hlejöÌ diskuse o tÏchto a dalöÌch Ñp¯echodn˝ch form·chì lze najÌt v kaûdÈ vÏtöÌ uËebnici
zoologie, kde je takÈ uvedena p¯Ìsluön· literatura. Pozn. vyd.: SouËasnÈ p¯edstavy o evoluci
obratlovc˘ najde Ëten·¯ v RO»EK 2002.
247
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 248
zv̯ecÌch a rostlinn˝ch tÏl. GOETHE naöel prvky organickÈho tÏla v listu a v obratli,
SCHLEIDEN v buÚce, OWEN v homologick˝ch Ë·stech.
Anal˝zu organickÈho tÏla lze ovöem provÈst nÏkolika zp˘soby, z nichû anato-
movÈ up¯ednostÚujÌ obzvl·ötÏ dva: jeden se z¯etelem k funkËnÌmu, druh˝ se z¯e-
telem k morfologickÈmu v˝znamu Ë·stÌ. P¯ednÌ konËetiny konÏ, velryby, pt·ka
jsou strukturou podobnÈ, svou funkcÌ vöak nepodobnÈ, jelikoû slouûÌ v prvnÌm
p¯ÌpadÏ klusu, v druhÈm p¯ÌpadÏ plav·nÌ, v t¯etÌm p¯ÌpadÏ letu. FunkËnÏ se vel-
rybÌ ploutev podob· rybÌ ploutvi, aËkoliv se liöÌ svou strukturou; jeötÏ vÏtöÌ funk-
cion·lnÌ podobnost, spojenou s morfologickou nepodobnostÌ, lze nalÈzt nap¯.
mezi k¯Ìdlem pt·ka a mot˝la.
VÌme jiû, ûe morfologovÈ naz˝vali Ë·sti, kterÈ se podobaly sv˝m pl·nem,
homologickÈ a Ë·sti, kterÈ se podobaly funkcÌ, analogickÈ a ûe HAECKEL a s nÌm
ostatnÌ evolucionistÈ tuto klasifikaci p¯evzali. HAECKEL a GEGENBAUR povaûujÌ za
homologickÈ ty podobnÈ org·ny, kterÈ zv̯ata zdÏdila po spoleËnÈm p¯edkovi:
jestliûe p¯edpokl·d·me, ûe praotec savc˘ byl Ëty¯noh˝, pak jsou konËetiny vöech
savc˘ homologick˝mi ˙tvary; ostatnÌ podobnÈ org·ny, u nichû nelze p¯ipustit
spoleËn˝ p˘vod, jsou analogickÈ,I tj. vznikly z r˘zn˝ch dispozic, avöak n·sled-
kem vnÏjöÌch okolnostÌ se sobÏ p¯ipodobnily. DarwinistÈ rozliöujÌ u analogiÌ
a homologiÌ tyto zvl·ötnÌ p¯Ìpady:
1. AnalogickÈ variace. Podle DARWINA jsou to podobnÈ vlastnosti p¯Ìbuzn˝ch fo-
rem, kterÈ je vöak nezdÏdily po spoleËnÈm p¯edkovi, n˝brû zÌskaly samostat-
nÏ dÌky podobnÈ vnit¯nÌ dispozici. Jako p¯Ìklad uv·dÌ DARWIN (1953, 115) ho-
luby s ope¯en˝ma nohama: r˘znÈ rasy holub˘ majÌ ope¯enÈ nohy, aniû by tuto
vlastnost zdÏdily po svÈm divokÈm praotci, holubu skalnÌm (neboù ten m·
holÈ nohy). D˘vodem, proË se nÏkterÈ rasy odch˝lily stejn˝m zp˘sobem od
p˘vodnÌ rodovÈ podoby, byla podobn· vnit¯nÌ organizace. Pro tent˝û pojem
paleontologovÈ Ëasto uûÌvajÌ jin˝ n·zev: ¯ady forem, kterÈ se sobÏ struktur·l-
nÏ podobajÌ, aniû by tuto vlastnost zdÏdily po spoleËnÈm p¯edkovi, se naz˝-
vajÌ Ñparalelismyì nebo podle n·vrhu R. LANKESTERA Ñhomoplasieì; na nÏ v po-
slednÌ dobÏ kladl d˘raz p¯edevöÌm americk˝ paleontolog H. F. OSBORN (1902).II
2. KonvergentnÌ jsou podle DARWINA takovÈ podobnÈ vlastnosti systÈmovÏ
vzd·len˝ch zv̯at, kterÈ vznikly vlivem podobnÈho prost¯edÌ. Jako p¯Ìklad
se uv·dÏjÌ sloûenÈ oËi kor˝ö˘ a hmyzu, kterÈ sice majÌ podobnou stavbu,
avöak nelze je oznaËit za homologickÈ, protoûe jejich spoleËn˝ p¯edek ˙daj-
nÏ jeötÏ nemÏl sloûenÈ oËi. Prakticky lze rozdÌl mezi konvergencÌ, homolo-
giÌ a paralelismem stÏûÌ zjistit. V poslednÌ dobÏ se pojem konvergence Ëasto
definuje nez·visle na darwinismu a zahrnujÌ se pod nÏj vöechny podobnÈ
I
GEGENBAUR uv·dÌ takÈ tzv. homomorfnÌ org·ny (n·zev zavedl M. F‹RBRINGER) a jejich definice
p¯ipomÌn· LANKESTEROVU Ñhomoplasiiì; pojem vöak d·le nerozv·dÌ.
II
V tomto pojedn·nÌ lze nalÈzt anal˝zu souËasn˝ch n·zor˘ na homologii, jakoû i p¯Ìsluönou lite-
raturu.
248
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 249
249
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 250
250
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 251
251
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 252
I
K darwinistickÈ systematice srv. A. GIARD 1876; 1904, 63n.
252
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 253
15. Echinodermata
(ostnokoûci)
Arthropoda 16. Crustacea (kor˝öi)
17. Paleostraca
18. Arachnoidea
(pavoukovci)
19. Pentastomida
(jazyËnatky)
20. Pantopoda
(nohatky)
21. Tardigrada
22. Onychophora
(dr·pkovci)
23. Myriapoda
(stonoûkovci)
24. Insecta (hmyz)
25. Amphineura
26. Lamellibranchiata
(mlûi)
27. Solenoconcha
28. Gasteropoda
29. Cephalopoda
(hlavonoûci)
30. Phoronidea
(chapadlovky)
Bryozoa (mechovky) 31. Bryozoa ectoprocta
Brachiopoda 32. Brachiopoda
(ramenonoûci)
Echinodermata 33. Endoprocta
(ostnokoûci)
Mollusca
Mollusca (mÏkk˝öi) Tunicata 34. Tunicata
(tj. Ë. 25 aû 29 z posl. Echinodermata Echinodermata (pl·ötÏnci)
sloupce) Tunicata Mollusca
Arthropoda
Vertebrata Vertebrata 35. Cephalochordata
Arthropoda (Ëlenovci) (bezlebeËnÌ)
Vertebrata (obratlovci) 36. Vertebrata
253
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 254
I
Literatura: Systematicky zpracovali darwinistickou morfologii GEGENBAUR 1898; WIEDERSHEIM
1907; LANG 1900. Antidarwinistick˝ je FLEISCHMANN 1898. Proti novÈmu bÏûnÈmu opomÌjenÌ
morfologie a zd˘razÚov·nÌ ˙dajnÏ exaktnÏjöÌ fyziologie (v˝vojovÈ mechaniky) vyj·d¯il dobrÈ
d˘vody jen R. BURCKHARDT (1903, 399-400). Moûn· je nÏco pravdy na jeho domnÏnce, ûe mÈnÏ
formovatelnÌ a paleontologicky dob¯e prob·danÌ obratlovci se vÌce hodÌ pro fylogenetick·
zkoum·nÌ, zatÌmco bezobratlÌ, kte¯Ì jsou p¯ÌstupnÏjöÌ experimentu, se vÌce hodÌ pro v˝zkum
ontogeneze. O pokusu H. FRIEDMANNA obnovit idealistickou morfologii pod n·zvem Ñracion·l-
nÌ nauka o uspo¯·d·nÌì pojedn·me pozdÏji.
254
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 255
I
Kr·tk˝ Ëas se mnoho diskutovalo o BALFOUROVÃ teorii, ûe se z med˙z vyvinuly larvy ostnokoû-
c˘ a ramenonoûc˘, d·le pilidium, trochosphaera, tornania, actinotrocha. K tomuto n·zoru se
p¯iklonil KLEINENBERG (1886), avöak nikdo jin˝ jej nep¯ijal.
255
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 256
I
Tento obrat v n·zorech embryolog˘ lze n·zornÏ sledovat ve velkÈ uËebnici srovn·vacÌ evolu-
ce bezobratl˝ch ûivoËich˘ od E. KORSCHELTA a K. HEIDERA. PrvnÌ, speci·lnÌ Ë·st z roku 1890 je
jeötÏ zcela pod HAECKELOV›M vlivem; druh·, Ñvöeobecn· Ë·stì z roku 1902 nep¯in·öÌ jiû û·dnÈ
darwinistickÈ diskuse, n˝brû pojedn·v· o oplozenÌ (tato anal˝za tvo¯Ì p¯echod od darwinismu
k novÏjöÌm smÏr˘m) a o experiment·lnÌ embryologii.
256
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 257
257
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 258
24. kapitola
258
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 259
¯·d˘ na nÏjakÈm mÌstÏ ZemÏ (NÏmecko) a odtud p¯ibliûnÏ vypoËÌtat poËet vöech
jednodÏloûn˝ch i vöech dalöÌch ¯·d˘, kterÈ zde rostou. Nap¯Ìklad ve Francii chybÌ
podle HUMBOLDTA mnoho druh˘ trav, okoliËnat˝ch a brukvovit˝ch, sloûnokvÏ-
t˝ch, luötinat˝ch a hluchavkovit˝ch, kterÈ v NÏmecku n·leûÌ k nejbÏûnÏjöÌm,
a p¯esto jsou pr˝ pomÏrn· ËÌsla pr·vÏ jmenovan˝ch öesti velk˝ch ËeledÌ v obou
oblastech tÈmϯ identick·; neboù chybÏjÌcÌ nÏmeckÈ druhy jsou ve Francii nutnÏ
nahrazeny jin˝mi druhy t˝chû ËeledÌ. TÏûko ¯Ìci, nakolik je tato HUMBOLDTOVA
myölenka opr·vnÏn·; nicmÈnÏ je pozoruhodnÈ, ûe ji nÏkolikr·t pouûili odp˘rci
vl·dy DARWINOV›CH princip˘, byù se jÌ nikdo neodv·ûil d·t tak abstraktnÌ podobu.
L. AGASSIZ, kter˝ mnoho p¯em˝ölel o geografickÈm rozö̯enÌ zv̯at, zast·val
podobnÈ myölenky jako HUMBOLDT. I on byl p¯esvÏdËen, ûe poËet jednotlivc˘,
druh˘, rod˘ a hranice oblastÌ, jeû ob˝vajÌ, podlÈhajÌ zvl·ötnÌmu z·konu, ¯eËeno
jeho slovy vyjad¯ujÌ BoûÌ ideu. DomnÌval se, ûe poËet masoûrav˝ch zv̯at je ve
vztahu k poËtu jejich ko¯isti a ûe obecnost jednÏch a vz·cnost druh˝ch forem
n·leûÌ k jejich podstatÏ, a proto nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ n·hodn·.
259
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 260
260
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 261
kaûd˝ zv̯ecÌ druh vznikl na jednom mÌstÏ z jedinÈho p·ru rodiˢ a odtud se
buÔ ö̯il na vöechny strany a uchoval si svou vlast jako centrum ö̯enÌ, nebo se
vystÏhoval na jin· mÌsta. SouËasnÈ rozö̯enÌ se ust·lilo po dlouh˝ch etap·ch roz-
manitÈho proplÈt·nÌ vzniku, ö̯enÌ, stÏhov·nÌ jednotliv˝ch zv̯ecÌch a rostlin-
n˝ch druh˘. MezitÌm se z druhu vyËlenily novÈ odr˘dy a pozvolna se z nich
staly novÈ samostatnÈ druhy. Proto je dneönÌ rozö̯enÌ zv̯at a rostlin tak zmate-
nÈ a p¯ÌbuznÈ formy nach·zÌme ve stejn˝ch nebo blÌzko p¯ilehl˝ch oblastech,
vöechny hranice mezi dvÏma oblastmi jsou z·roveÚ hranicemi m·lo p¯Ìbuzn˝ch
forem. Vysok· poho¯Ì, star· a hlubok· mo¯e, starÈ pouötÏ tvo¯Ì hranice mezi jed-
notliv˝mi faunami a flÛrami.
Z·sadou DARWINOVA geografickÈho pozorov·nÌ tedy je, ûe kaûd˝ druh vznikl
pouze jednou a pouze na jedinÈm mÌstÏ, a proto m· pouze jednu pravlast, odkud se
d·l ö̯il. D·le se DARWIN domnÌv·, ûe p¯ÌbuznÈ formy vznikly zpravidla nedale-
ko od sebe, a proto ûijÌ v sousednÌch zemÌch, pokud p¯i stÏhov·nÌ nezabloudily
d·l.118
261
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 262
kaûd˝ druh vznikl pouze jednou a na jedinÈm mÌstÏ. Naöel nap¯Ìklad silnou ana-
logii mezi evropskou, severoasijskou a severoamerickou faunou. Jak jinak lze
vysvÏtlit skuteËnost, ûe v EvropÏ ûije tent˝û bobr jako v Americe, ûe zde i tam se
vyskytuje podobn˝ medvÏd, podobn˝ tur (zubr a bizon), ûe v obou oblastech se
da¯Ì podobnÈ flÛ¯e, neû domnÏnkou, ûe kdysi, v dob·ch, kterÈ se geologicky p¯Ì-
liö neliöÌ od p¯Ìtomnosti, byl Star˝ svÏt spojen s Nov˝m pevninou, p¯es niû se
tato zv̯ata a rostliny dostaly na druhou stranu?
Bylo by zajÌmavÈ oböÌrnÏji zhodnotit tyto smÏlÈ konstrukce, avöak takovÈ
zkoum·nÌ by n·s odvedlo od naöÌ ˙lohy; zmÌnÌme jen, ûe WALLACOVA metoda
naöla mnoho napodobitel˘ a ovl·dla zvl·ötÏ zoogeografii. Ale i botanikovÈ uzn·-
vali za modernÌ tu z·sadu, ûe souËasnÈ rozö̯enÌ rostlin lze pochopit jedinÏ jeho
srovn·nÌm s pomÏry v d¯ÌvÏjöÌch geologick˝ch obdobÌch. Tak jako se pro zoolo-
gy staly smÏrodatn˝mi WALLACOVY oblasti, pro geografy rostlin to byly kvÏteny,
kterÈ sestavil O. DRUDE (1889):
A. Oce·nsk· kvÏtena, kter· zahrnuje mo¯sk· pob¯eûÌ, kde rostou mo¯skÈ ¯asy
a tzv. mo¯sk· tr·va.
B. PevninskÈ kvÏteny.
a) Bore·lnÌ kvÏtena: 1. Seversk· kvÏtena: st¯ednÌ a severnÌ Evropa, severnÌ
Asie, nejsevernÏjöÌ Amerika, kde se rozprostÌrajÌ tundry, lesy, louky, pole
atd.; 2. st¯ednÌ Ë·st SevernÌ Ameriky; 3. v˝chodnÌ Asie; 4. vnit¯nÌ Asie; 5.
st¯edomo¯skÈ zemÏ a orient.
b) AustralnÌ kvÏteny: 6. antarktick· oblast; 7. Nov˝ ZÈland; 8. andsk·; 9.
australsk·; 10. jihoafrick· kvÏtena.
c) TropickÈ kvÏteny: 11. tropick· Amerika; 12. indick· kvÏtena; 13. v˝cho-
doafrickÈ ostrovy; 14. tropick· Afrika.119
I
Tak soudÌ botanikovÈ V. BUNGE, J. BRIQUET, HUXLEY a M‹LLER. K tÏmto n·mitk·m srv. WIESNER
1889, 196; LOTSY 1908, II, 486. Nap¯Ìklad se uv·dÌ, ûe tent˝û druh tr·vy Festuca circinnata se
vyskytuje ve äpanÏlsku a v ArgentinÏ, aniû by se jednalo o p¯enos. D·le se poukazuje na blÌzkÈ
p¯Ìbuznosti mezi nÏkolika vysokohorsk˝mi rostlinami v Alp·ch, na Kavkazu, ve Skandin·vii,
u nichû je DARWINOVO vysvÏtlenÌ stÏhov·nÌm bÏhem doby ledovÈ nepravdÏpodobnÈ.
262
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 263
mnÏnce, jeû je pro DARWINA nejp¯ÌznaËnÏjöÌ, ûe kaûd˝ druh vznikl pouze jednou
a na jedinÈm mÌstÏ.I TvrdÌ se takÈ, ûe DARWIN p¯ecenil v˝znam stÏhov·nÌ orga-
nism˘; stÏhov·nÌ pr˝ nespoËÌv· v koneËnÈm opuötÏnÌ domovskÈho mÌsta, spÌöe
v p¯emÌsùov·nÌ sem a tam pod vlivem podnebÌ, a celkov˝ ˙Ëinek p¯emÌsùov·nÌ
se nejevÌ jako z·sadnÌ oblastnÌ p¯esun fauny. V tomto smyslu nÏkte¯Ì badatelÈ
ned·vno pojali i taûenÌ pt·k˘: nejen naöi pt·ci se stÏhujÌ na jih, n˝brû ve vöech
oblastech od severu k rovnÌku existuje stÏhov·nÌ pt·k˘, jejichû vlna mÌ¯Ì na pod-
zim jednÌm smÏrem, na ja¯e opaËn˝m.
P¯edstavy o podstatÏ geografickÈho rozö̯enÌ zv̯at a rostlin, kterÈ p¯Ìmo
odporujÌ DARWINOVÃ teorii, rozvÌjÌ O. FRIEDMANN (1904, 162). Navazuje na n·zor
L. AGASSIZE, jemuû se darwinistÈ velmi vysmÌvali, ûe podstatnou vlastnost kaûdÈ-
ho druhu utv·¯Ì jeho vlast a nelze ji vysvÏtlovat stÏhov·nÌm, zavleËenÌm ani
podobn˝mi vnÏjöÌmi okolnostmi. TÌm, ûe FRIEDMANN zast·v· spont·nnÌ vznik
kaûdÈho druhu o sobÏ, zd˘razÚuje fakt, ûe druhy vnit¯nÏ souvisejÌ s prost¯edÌm,
v nÏmû vznikly. OddÏlujÌcÌ mo¯e nenÌ podle nÏj dostateËn˝m d˘vodem pro
vysvÏtlenÌ r˘znosti fauny: od tÈ doby, co je JiûnÌ Amerika spojena se SevernÌ,
tedy asi od pliocÈnovÈho obdobÌ, p¯eöla ze severu do JiûnÌ Ameriky ¯ada savc˘,
poch·zejÌcÌch ze StarÈho svÏta; mnoho z nich vöak opÏt vymizelo, takûe v JiûnÌ
Americe je n·padnÏ m·lo velk˝ch savc˘; vznik spojenÌ mezi obÏma kontinenty
nezmÏnil na stavu fauny nic podstatnÈho.
Na NovÈm ZÈlandu nejsou û·dnÌ savci, coû se vysvÏtluje oddÏlenÌm od Aus-
tr·lie v dob·ch, kdy v Austr·lii jeötÏ neûili vaËnatci. V˝skyt netop˝r˘ na NovÈm
ZÈlandu lze podle tÈto teorie vyloûit tÌm, ûe netop˝¯i umÌ lÈtat; jak je vöak
moûnÈ, pt· se FRIEDMANN, ûe se naopak netop˝¯i z NovÈho ZÈlandu nevyskytu-
jÌ nikde jinde na svÏtÏ?
Tato a mnoho dalöÌch zjiötÏnÌ vedou FRIEDMANNA k p¯esvÏdËenÌ, ûe existujÌ
dosud nezn·mÈ psychickÈ souvislosti mezi prost¯edÌm a organismem. FRIEDMAN-
NOVY n·zory v kaûdÈm p¯ÌpadÏ vedou ke zcela svÈr·znÈmu pojetÌ geografickÈ-
ho rozö̯enÌ zv̯at; zd· se vöak, ûe autor je se sv˝mi n·zory osamocen. Botaniko-
vÈ se naproti tomu nikdy neodcizili HUMBOLDTOVÃ metodÏ tak z·sadnÏ jako
zoologovÈ; zabr·nilo tomu samotnÈ rostlinstvo svou jednoduööÌ a zjevnÏjöÌ
z·vislostÌ na okolÌ.120 Fyziologick· geografie rostlin A. SCHIMPERA (1898) uû sv˝m
n·zvem naznaËuje nov˝ smÏr a nenÌ bez v˝znamu, ûe se autor hl·sÌ k novola-
marckovc˘m. ZoologovÈ si ˙vahy o p¯ÌmÈ (fyziologickÈ) z·vislosti zv̯at na jejich
okolÌ oblÌbili mÈnÏ, aËkoli nelze pochybovat o tom, ûe takÈ zv̯ectvo lze rozdÏlit
do skupin, kterÈ jsou p¯Ìmo z·vislÈ na okolÌ. EntomologovÈ oded·vna studujÌ
p¯Ìmou z·vislost hmyzu na okolÌ a rozliöujÌ hmyz, kter˝ ûije v bahnÏ, pod zemÌ
atd., d·le dennÌ a noËnÌ hmyz, sk·kavÈ, bÏhavÈ, plazivÈ skupiny hmyzu atd. Je-
jich pozorov·nÌm se vöak dosud nedostalo zhodnocenÌ v hluböÌm pochopenÌ or-
ganickÈho ûivota. SkuteËnost, ûe se podobn˝ zp˘sob ûivota Ëasto opakuje u r˘z-
norod˝ch zv̯at, svÏdËÌ o tom, ûe jako m· rozliËnost zv̯ecÌch forem urËitÈ
hranice, tak se zp˘sob ûivota pravdÏpodobnÏ ¯ÌdÌ stejnÏ urËit˝mi, dosud neroz-
263
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 264
I
O hlubokomo¯sk˝ch zv̯atech srv. popul·rnÌ dÌlo CHUN 1900. Souhrnn˝m spisem o jeskynnÌ
faunÏ je HAMANN 1896. O sladkovodnÌch zv̯atech ZACHARIAS 1907.
II
Literatura: O geografickÈm rozö̯enÌ zv̯at E. L. TROUESSART 1890. O vztahu paleontologie ke
geografii rostlin CH. FLAHAULT 1907. O vztahu darwinismu ke geografii rostlin LOTSY 1908.
264
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 265
25. kapitola
Paleontologie
265
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 266
naöe ZemÏ trv· jiû miliony let a ûe v pr˘bÏhu tÈto doby postupnÏ p˘sobily ma-
lÈ zmÏny.
DARWIN a jeho stoupenci p¯ejali n·zor o velkÈm st·¯Ì ZemÏ a nemluvili jen
o milionech, n˝brû o statisÌcÌch a tisÌcÌch milion˘ let, kterÈ naöe ZemÏ proûila.
P¯edstava ohromnÈho st·¯Ì organickÈho ûivota na Zemi se p¯ÌhodnÏ p¯irovn·v·
k objevu velk˝ch prostorov˝ch vzd·lenostÌ, v nichû se pohybuje svÏt hvÏzd: te-
prve tÌm zÌskaly dÏjiny ûivota na Zemi kdyû ne obsah, tak alespoÚ osnovu, na
niû se mohly rozprost¯Ìt.I Bohuûel neexistujÌ byù jen p¯ibliûnÏ jistÈ ˙daje ani o cel-
kovÈm trv·nÌ organickÈho ûivota na Zemi, ani o trv·nÌ jednotliv˝ch period; pa-
leontologie se vöak shoduje s dÏjinami lidstva v tom, ûe nejstaröÌ doba byla nej-
delöÌ, a ËÌm byla dalöÌ obdobÌ mladöÌ, tÌm byla kratöÌ.
Jako dÏjepisec studuje minulost z dochovan˝ch dokument˘, tak paleonto-
log konstruuje dÏjiny organickÈho ûivota z dokument˘ uchovan˝ch v zemi.
Z nÏkter˝ch druh˘ hornin, o nichû na z·kladÏ jist˝ch ˙sudk˘ p¯edpokl·d·, ûe
jsou organickÈho p˘vodu, z otisk˘, zkamenÏlin a kostÌ kdysi ûijÌcÌch organis-
m˘ sestavuje vyhynulÈ zv̯ecÌ formy a z pomÏr˘ uloûenÌ zemsk˝ch vrstev
a z povahy jejich zkamenÏlin vyvozuje z·vÏry o prost¯edÌ, v nÏmû tehdy ûila
zv̯ata a rostliny. Takto pozn·v·, ûe v r˘zn˝ch, po sobÏ n·sledujÌcÌch obdo-
bÌch ob˝vala Zemi r˘zn· zv̯ata a rostliny. Jako se jiû v nejstaröÌch dÏjin·ch
lidstva setk·v·me s rozmanit˝mi n·rody, kterÈ stojÌ na nestejnÈ ˙rovni v˝vo-
je, tak se i nejstaröÌ zv̯ena skl·dala z rozliËn˝ch a znaËnÏ pokroËil˝ch forem;
z kor˝ö˘, ramenonoûc˘, mÏkk˝ö˘ aj. Jako mezi lidmi ûily a dosud ûijÌ niûöÌ
n·rody souËasnÏ s vyööÌmi a pokrok neûene kup¯edu celÈ lidstvo najednou,
n˝brû ovl·d· tu ten, tu onen n·rod; jako nÏkterÈ n·rody od nepamÏti setrv·-
vajÌ na tomtÈû kulturnÌm stupni, jinÈ jsou mÈnÏ, dalöÌ vÌce pokroËilÈ; jako nÏkte-
rÈ po svÈm pokroku ustrnuly, nebo znovu upadly a po vÏtöÌm Ëi menöÌm roz-
kvÏtu zcela vymizely z dÏjin svÏta ñ tak tomu bylo i v organickÈ p¯ÌrodÏ.
NÏkterÈ formy (¯asy a ramenonoûci) existujÌ od poË·tku ûivota, aniû by se
podstatnÏ zmÏnily, jinÈ organismy zaûily obdobÌ pokroku, naËeû znovu upad-
ly a buÔ zcela zmizely ze zemskÈho povrchu (trilobiti), nebo d·le vegetujÌ
v mal˝ch poz˘statcÌch (plavunÏ). JinÈ skupiny ûivoËich˘ zase zaËaly v nÏkoli-
ka form·ch, ty se rozvinuly do nesmÌrnÈho bohatstvÌ, aby se pozdÏji staly
vz·cnÏjöÌmi, aniû by ovöem zcela vymizely: plazi dnes ûijÌ jako nepoËetn·
pam·tka na mezozoickou dobu, v nÌû ovl·dali svÏt.
Je obtÌûnÈ vyvodit z promÏnlivÈho st¯Ìd·nÌ forem v dÏjin·ch ZemÏ vöeobecn˝
z·kon v˝voje. Na jeden jev ovöem pouk·zal jiû HUXLEY: ûivot na Zemi trv· milio-
ny let a na miliony lze odhadnout poËet rozliËn˝ch forem ûivota, kterÈ se dosud
objevily. Tato nesmÌrn· rozmanitost je vöak sev¯ena ˙zk˝mi hranicemi. Kdo by
mezi vyhynul˝mi druhy hledal absolutnÏ jinÈ formy, zklamal by se: ani jedna
vÏtöÌ skupina rostlin a zv̯at se nevyskytuje jen zkamenÏl·, n˝brû ke vöem lze
I
O v˝znamu pojmu Ëasu pro geologii srv. F. RATZEL 1902, 346.
266
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 267
PALEONTOLOGIE
snadno najÌt jejich analogii, p¯Ìbuznost s dneönÌmi formami; naproti tomu vöak
existujÌ typy, kterÈ na Zemi ûijÌ odnepamÏti, aniû by se znatelnÏ zmÏnily.
O evoluci ve smyslu pokroku ûivota na Zemi nejspÌöe svÏdËÌ dÏjiny obratlov-
c˘. Z nejstaröÌch vrstev, v nichû se objevujÌ zkamenÏliny, jeötÏ nezn·me û·dnÈ
obratlovce; brzy se vöak objevily ryby, nejniûöÌ skupina obratlovc˘, kter· ûije
dodnes. TÏûko ¯Ìci, zda bÏhem svÈho pob˝v·nÌ na Zemi pokroËily, neboù nejjed-
noduööÌ ryby, kopinatec (Amphioxus) a mihule, nejsou zn·my jako fosilie, zatÌm-
co tzv. ryby dvojdyönÈ (Dipnoi), kterÈ nÏkte¯Ì anatomovÈ pokl·dajÌ za nejvyööÌ
formu ryb, ûily jiû v devonu, tzn. v polovinÏ starovÏku organickÈho ûivota. Nej-
bliûöÌ vyööÌ skupina, obojûivelnÌci, se objevuje pozdÏji neû ryby, totiû v karbonu,
kter˝ panoval po devonu. V n·sledujÌcÌm obdobÌ, v permu, se vyskytujÌ prvnÌ
plazi, v ju¯e (kter· n·leûÌ jiû ke st¯edovÏku organickÈho ûivota) se objevuje prvnÌ
pt·k. Savci, kte¯Ì tvo¯Ì nejvyööÌ skupinu obratlovc˘, jsou vöak staröÌ neû pt·ci,
protoûe se poprvÈ vyskytujÌ v periodÏ, kter· p¯edch·zela ju¯e, v tzv. triasu.
TakÈ dÏjiny rostlinstva celkovÏ znamenajÌ pokrok; nejstaröÌmi formami byly
¯asy, n·sledovaly tajnosnubnÈ rostliny (nap¯. kapradiny), pak cykasovitÈ a jeh-
liËnatÈ, nejpozdÏji p¯iöly vyööÌ jevnosnubnÈ ñ ¯ada, kter· se kryje se systema-
tick˝m postavenÌm jednotliv˝ch skupin. ExistujÌ vöak i ËetnÈ v˝jimky: zd· se, ûe
nÌzko stojÌcÌ liöejnÌky jeötÏ chybÏly v karbonov˝ch lesÌch a jsou zn·my aû z t¯eti-
hor; mechy se poprvÈ vyskytly v polovinÏ druhohor a ve vÏtöÌm mnoûstvÌ rov-
nÏû teprve v t¯etihor·ch.
V kaûdÈm p¯ÌpadÏ p¯edstavuje pokrok svÏta organism˘ znaËnÏ sloûit˝ problÈm.
I
Tento dojem m·m z d˘kladnÈ kritiky CUVIEROV›CH n·zor˘ od A. DíARCHIACA 1864, I, 415n.
267
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 268
I
Pocit ur·ûky lze z¯etelnÏ vyËÌst z DíARCHIACOVY (1864, II) kritiky DARWINOVY teorie .
268
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 269
PALEONTOLOGIE
I
Sestavil jsem tyto n·mitky z v˝klad˘ FUCHSE 1879, KOKENA 1893, aj.
269
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 270
I
Pokus o ûivÏjöÌ pojetÌ paleontologie uËinili NEUMAYR 1893 a KOKEN 1893; pokus vöak nedopadl
zcela uspokojivÏ. A. GAUDRY 1878-1883, 1888 se ve Francii pokouöel zÌskat paleontologii öiröÌ
Ëten·¯sk˝ okruh lÌbiv˝m stylem; jeho spis˘m bohuûel chybÌ jasnÏ zacÌlenÈ myölenky. HodnÈ
p¯eËtenÌ a velmi jasnÈ je dÌlo DEP…RETA 1907, kterÈ poskytuje jasn˝ obraz o nynÏjöÌch paleontolo-
gii ovl·dajÌcÌch myölenk·ch, i kdyû ËinÌ znaËnÈ ˙stupky darwinismu. Autor takÈ p¯eceÚuje v˝z-
nam ZITTELA (jako teoretika) vzhledem ke GAUDRYMU; rovnÏû je sotva moûnÈ odvozovat novÏj-
öÌ teorie o stÏhov·nÌ od CUVIERA, jak ËinÌ autor.
270
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 271
PALEONTOLOGIE
lenky, podle nichû se zv̯e m˘ûe zmÏnit ve svÈ rodovÈ, ËeleÔovÈ, ¯·dovÈ povaze,
aniû by se z·roveÚ mÏnily znaky druhu. Tyto n·zory nabÌzejÌ, jak se zd·, mnohem
vöeobecnÏjöÌ a snad jasnÏjöÌ v˝raz tÈûe myölenky, jakou h·jÌ STEINMANN, ûe totiû
v pr˘bÏhu Ëas˘ Ñse nejpomaleji mÏnÌ velikost a celkov˝ habitus bytostiì (1908, 273).I
Nejd˘leûitÏjöÌ n·mitkou proti STEINMANNOVI vöak z˘st·v·, ûe darwinistickÈ
moûnosti pouze vyst¯Ìdal jin˝mi: musÌ paleontolog vϯit, ûe t¯etihornÌ savci jsou
p¯emÏnÏn˝mi potomky mezozoick˝ch plaz˘, aby mohl mluvit o jejich vz·jemnÈ
posloupnosti? MusÌ dÏjepisec vÏdÏt, z jak˝ch p¯edk˘ poch·zejÌ francouzötÌ kr·-
lovÈ, MARAT, DANTON a jinÌ mluvËÌ revoluce, aby mohl referovat o revoluci?
I
O COPOVI STEINMANN poznamen·v· (1908, 18), ûe ÑaËkoli znovu uplatnil LAMARCKOVY jasnÈ
myölenky ... nemohl najÌt klÌË k z·hadÏ evoluceì.
II
Vedle v˝öe uveden˝ch spis˘ STEINMANNA a FLEISCHMANNA srv. takÈ KOKEN 1902; JAECKEL 1902.
271
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 272
t¯enovÈ zuby
Rod Mastodon se podle tÈto tabulky dÏlÌ na dvÏ ¯ady forem; jejich jednotlivÈ
Ëleny, kterÈ stojÌ vedle sebe (nap¯. M. arvernensis ñ borsoni, M. longirostris ñ turicen-
sis), se k sobÏ vztahujÌ jako druhy tÈhoû rodu, Ëleny, kterÈ n·sledujÌ po sobÏ (M. lon-
girostris ñ arvernensis), p¯edstavujÌ mutace ¯ady forem. ÿada forem se zde objevuje
jako nov· kategorie systematiky, kterou lze definovat jen historicky. ZatÌmco rod
(genus) p¯edstavuje ide·lnÌ, a proto nadËasovou abstrakci nÏkolika podobn˝ch
druh˘, ¯ada forem (DEP…RET ji naz˝v· phylum) se v·ûe k urËitÈmu obdobÌ dÏjin
ZemÏ a m· jednoznaËnÏ urËen˝ smÏr, jak˝m po sobÏ n·sledujÌ jejÌ Ëleny. MnohÈ
¯ady forem se vyvÌjejÌ podle urËit˝ch vnit¯nÌch z·kon˘, vykazujÌ pokraËujÌcÌ rozli-
öov·nÌ tÏlesn˝ch znak˘, p¯ib˝v·nÌ objemu tÏla a Ëasto rozpoznatelnou dobu
ml·dÌ, dospÏlosti a st·¯Ì: jejich vymÌr·nÌ je pak podmÌnÏno vnit¯nÌm uspo¯·d·nÌm.
CelkovÏ vöak ¯ady forem svÏdËÌ pro mnohem pomalejöÌ a v uûöÌch hranicÌch sev¯e-
nou promÏnu forem, neû p¯edpokl·d· darwinismus. Pojem ¯ad forem se nÏkdy
rozöi¯uje i na vÏtöÌ skupiny. Nap¯. u amonit˘: pe¯ovky (Goniatiidae), vrtule (Cera-
titidae) a amoniti (Ammonitidae) se d¯Ìve poËÌtaly mezi Ëeledi (z nichû kaûd·
vznikla z praformy); nynÌ se oznaËujÌ za pouhÈ v˝vojovÈ stupnÏ celÈho kmene
amonit˘, jimiû proch·zÌ velk˝ poËet ¯ad forem, za r˘znÈ pr˘¯ezy v˝vojov˝m
proudem, kter˝ sest·v· z mnoha paralelnÌch liniÌ (oböÌrnÏji STEINMANN 1908, 1, 95).
P¯estoûe ¯ady forem znamenajÌ nov˝ pojem a vytlaËujÌ starÈ rodokmeny,
p¯edstavujÌ konkrÈtnÌ pojetÌ DARWINOVA ide·lu p¯emÏnit systematickÈ pojmy na
historickÈ ¯ady. Jejich z·kladnÌ hypotÈza, ûe kaûd· mutace vznikla pozvolnou
p¯emÏnou z mutace p¯edch·zejÌcÌ, z¯etelnÏ poukazuje na pramen, z nÏhoû tato
nauka vznikla.
272
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 273
26. kapitola
P¯irozen˝ v˝bÏr
Kdyû byla svat· Panna vzata do nebe, nebyl u toho svat˝ Tom·ö, zn·m˝ jako
prvnÌ stoupenec filosofie zkuöenosti, a proto neuvϯil. Tu, jak vypr·vÌ legenda,
mu Marie hodila z nebe sv˘j p·s ñ a od tÈ doby se svat˝ Tom·ö se zcela hmata-
telnou zkuöenostÌ v ruce pokl·dal za obr·cenÈho. Koho by takov˝ d˘kaz nep¯e-
svÏdËil?
Mnoho p¯ÌrodovÏdc˘ (HUXLEY, C. VOGT, LYELL, R‹TIMEYER aj.) zavrhovalo
p¯ed DARWINOV›M vystoupenÌm nauku o pokrevnÌ p¯Ìbuznosti zv̯at. Kdyû
vöak DARWIN poskytl skeptik˘m Ñp·sì svou teoriÌ p¯irozenÈho v˝bÏru, dali si
¯Ìct. Jakpak takÈ ne? Myölenka byla nanejv˝ö jednoduch·: v ûivÈ p¯ÌrodÏ vl·dne
divok˝ boj; kaûd˝ den vidÌme, jak se jedno zv̯e st·v· ko¯istÌ druhÈho, jak velkÈ
mnoûstvÌ jednotliv˝ch ûivot˘ zanik· v d˘sledku nep¯ÌznivÈho okolÌ. StaËÌ nepa-
trn· p¯ednost, aby se zv̯e uchovalo p¯i ûivotÏ a sto jin˝ch zato bylo vyd·no na
pospas smrti. äùastnÏjöÌ jednotlivec p¯eûÌv·, p¯en·öÌ onu p¯ednost na potomky
a ti rovnÏû z˘stanou naûivu, tÌm spÌöe, jestliûe jim p¯Ìroda n·hodou dod· nÏja-
kou novou v˝hodu p¯ed ostatnÌmi zv̯aty. DARWIN nikdy nelÌËÌ p¯Ìrodu tak ûivÏ,
jako kdyû popisuje boj o existenci: ÑVnÌm·me tv·¯ p¯Ìrody z·¯ÌcÌ spokojenostÌ,
Ëasto vidÌme nadbytek potravy; nevidÌme nebo zapomÌn·me, ûe pt·ci, kte¯Ì
kolem n·s vesele prozpÏvujÌ, se ponejvÌce ûivÌ hmyzem nebo semeny a tak neu-
st·le niËÌ ûivot; nebo zapomÌn·me, v jak velkÈ m̯e jsou tito zpÏv·Ëci a jejich
vajÌËka nebo jejich ml·Ôata niËena drav˝mi pt·ky a zv̯aty; neuvÏdomujeme si
vûdycky, ûe i kdyû je nynÌ potravy nadbytek, nenÌ to tak st·leÇ ve vöech obdobÌch
kaûdÈho roku!ì (DARWIN 1953, 48)
Kdyû Ëteme tato slova, vybavÌme si bezdÏËnÏ rokokovÈ obrazy: holoubci
cukrujÌ a nÏûnÏ se hubiËkujÌ, srnec nevinn˝m pohledem pozoruje zamilovan˝
p·rek, kvÏtiny rostou v umÏle zarovnan˝ch z·honech, aby uchvacovaly pohledy
jemn˝ch dam. Onen svÏt zniËila revoluce a DARWIN, vÏdeck˝ revolucion·¯, jej
chtÏl zniËit takÈ ve vÏdÏ. ÿÌdil se p¯itom logikou politick˝ch ekonom˘ svÈ doby:
konstatoval skuteËnost, ûe v p¯ÌrodÏ existuje boj, a dal mu (vedle jin˝ch faktor˘)
v˝znam sÌly, kter· poh·nÌ pokrok. Pak uvaûoval, jak tato sÌla zp˘sobuje evoluci
(vedle promÏnlivosti, dÏdiËnosti, korelace atd.). P¯edstavme si p¯Ìrodu, kter·
bojuje o existenci: n·sledkem takovÈho boje (spojenÈho s promÏnlivostÌ) bude p¯e-
ûitÌ nejvhodnÏjöÌho.
273
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 274
274
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 275
PÿIROZEN› V›BÃR
jeho ide·ly a nadÏji na vÌtÏzstvÌ m· jen ten, kdo zplodÌ hodnÏ dÏtÌ ñ to je smysl
teorie o p¯irozenÈm v˝bÏru.
Kdyû je na teorii nejasn· p¯ÌËina, nelze nic sdÏlit o historickÈm v˝voji tÈto
myölenky ñ dnes rozumÌme p¯irozen˝m v˝bÏrem ˙plnÏ totÈû, co jÌm rozumÏl
DARWIN. Je to tÌm n·padnÏjöÌ, ûe v˝bÏr stojÌ od poË·tku ve st¯edu diskuse: aù dar-
winista nebo odp˘rce, vöichni se domnÌvajÌ, ûe nauce o p¯irozenÈm v˝bÏru musÌ
vyhradit nejvÏtöÌ Ë·st sv˝ch v˝klad˘, aniû by vöak nabÌzeli nÏco jinÈho neû logic-
kÈ d˘vtipnosti.I Od DARWINOVY doby nepokroËily ani n·zory na boj o existenci;
auto¯i se vÏtöinou omezujÌ na zjiötÏnÌ, ûe v p¯ÌrodÏ skuteËnÏ existuje boj; nanej-
v˝ö pod·vajÌ jeho logickÈ anal˝zy, pouhÈ provedenÌ definice, nikoli pozorov·nÌ.122
V û·dnÈm p¯ÌpadÏ nestaËÌ vÏdÏt, ûe ökrkavka naklade 60 milion˘, tasemnice
miliardu a samiËka termit˘ 80 000 vajÌËek v jednom dni, pokud nevÌme, kolik
z nich zanikne jeötÏ d¯Ìve, neû zaËnou s bojem o ûivot.
NenÌ pochyb o tom, ûe ûivotnÌ podmÌnky zv̯at se dennÏ promÏÚujÌ p¯ed
naöÌm zrakem: ve Skotsku vytlaËuje drozd br·vnÌk drozda zpÏvnÈho; v Austr·-
lii zaujÌmajÌ naöe vËely pozvolna mÌsto domorod˝ch vËel bez ûihadel. V naöich
krajÌch se st·le ËastÏji objevuje zvonohlÌk zahradnÌ (Serinus hortulanus), mal˝
zpÏv·k, jehoû u n·s d¯Ìve nebylo moûnÈ spat¯it atd. ñ avöak jakÈ povahy je boj,
kter˝ vede jedny formy k vÌtÏzstvÌ a jinÈ k z·niku, o tom nevÌme skoro nic.
Nauka o p¯irozenÈm v˝bÏru a p¯ijetÌ, jehoû se jÌ dostalo v 19. stoletÌ, je n·zor-
n˝m dokladem antropomorfnÌho vnÌm·nÌ tÈ doby. DARWIN bez jakÈhokoli poku-
su o argumentaci tvrdil, ûe p¯Ìroda se ve svÈm nejvnit¯nÏjöÌm ˙strojÌ ¯ÌdÌ toutÈû
metodou, jako kdyû ËlovÏk vytv·¯Ì novÈ rasy. Vyjma staröÌch kritik˘ po DARWI-
NOVI nikdo nepoûadoval zd˘vodnÏnÌ tohoto p¯edpokladu, dokonce se zd·, ûe
ani ti nejmodernÏjöÌ kritikovÈ si neuvÏdomujÌ, jak nepravdÏpodobnÏ znÌ tento
p¯edpoklad a jak velmi vyûaduje kritickÈ p¯ezkouöenÌ.II
I
OböÌrnÈ pojedn·nÌ o teorii p¯irozenÈho v˝bÏru z darwinistickÈho stanoviska a p¯Ìsluön· litera-
tura je v PLATE 1908.
II
Literatura: Z Ëetn˝ch kritik nauky o v˝bÏru je mezi novÏjöÌmi nejlepöÌ: A. PAULY 1905.
275
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 276
27. kapitola
I
Debatu o DARWINOVÃ teorii zaËal NƒGELI dvÏma Ël·nky uve¯ejnÏn˝mi v roce 1865. PozdÏjöÌ
monografie 1884.
276
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 277
p¯irozenÈho v˝bÏru musÌ st·t zdokonalujÌcÌ sÌla jako hluböÌ princip. Se staröÌmi
morfology rozliöuje u rostlin pl·n a p¯izp˘sobenÌ. Pl·nem je to, co ËinÌ r˘ûi r˘ûo-
vitou rostlinou, jmelÌ ochmetovitou, tulip·n jednodÏloûnou; p¯izp˘sobenÌm
rozumÌ barvu kvÏtu r˘ûe, zvl·ötnÌ ko¯eny jmelÌ, tj. vlastnosti, kterÈ rostlinÏ vtisk-
ly vnÏjöÌ okolnosti.123
Jako sluneËnÌ soustava lÈt· vesmÌrem z nekoneËna do nekoneËna v d˘sledku
vlastnÌ nikdy neochabujÌcÌ sÌly, tak pr˝ i ûivot, kter˝ se kdysi vyvinul z neûivÈ
l·tky, m· setrvaËnost, Ñprincip zdokonalov·nÌì, kter˝ jej ustaviËnÏ poh·nÌ k vyö-
öÌm a vyööÌm form·m. JednoduchÈ buÚky st·le jeötÏ vznikajÌ fyzik·lnÏ-chemic-
k˝mi silami z neûivÈ hmoty a jejich vlastnosti, r˘st, rozmnoûov·nÌ, dÏdiËnost,
promÏnlivost jsou n·sledky mechanickÈho uzp˘sobenÌ jejich l·tky; tyto vlast-
nosti jsou tÌm, co poh·nÌ ûivot k vyööÌm form·m. »lovÏk je potomkem nejstar-
öÌch bunÏk, opice poch·zejÌ z bunÏk o nÏco mladöÌch a dneönÌ n·levnÌci vznikli
teprve ned·vno.124 SouËasnÈ opice nejsou v û·dnÈm p¯ÌpadÏ potomky t¯etihor-
nÌch opic, n˝brû vyvinuly se z niûöÌch forem a jejich potomek se jednou stane Ëlo-
vÏkem, jehoû praotcem nebude dneönÌ ËlovÏk; ten se rovnÏû posune k vyööÌ
formÏ. éivoËiön· a rostlinn· ¯Ìöe se tak podobajÌ zahradÏ ke¯˘, z nichû vyr·ûejÌ
st·le novÈ vÏtve, jejichû poslednÌ vrcholky p¯edstavujÌ dneönÌ organickÈ formy;
rostou dÌky svÈ vlastnÌ vnit¯nÌ sÌle ñ a p¯irozen˝ v˝bÏr? Kdyby nebylo boje o exi-
stenci a jeho n·sledk˘, vzniklo by ohromnÈ mnoûstvÌ forem, kterÈ by se vz·jem-
nÏ ruöily; ale jako zahradnÌk zast¯ih·v· vÏtve ke¯˘ a zabraÚuje tÌm vzniku bez-
tvarÈho houötÌ, tak v boji o existenci zanikajÌ formy, kterÈ by rostly proti smÏru
vöeobecnÈho v˝voje.125
Je snadnÈ odhalit vitalismus NƒGELIHO teorie. Protoûe vöak NƒGELI p˘sobil
v dobÏ nejvÏtöÌho rozkvÏtu vÌry v atomy a stroje, prov·dÌ zeöiroka d˘kaz, ûe takÈ
p¯etrv·v·nÌ, setrvaËnost organickÈho ûivota, umoûÚujÌcÌ pokrok, je jen mechanic-
k˝m n·sledkem urËitÈho seskupenÌ atom˘ a molekul, kterÈ je pr˝ v organis-
mech jen o stupeÚ dokonalejöÌ neû v krystalech. Sestrojuje neviditelnÈ jednotky
ûivota, Ñmicelyì, a je natolik p¯esvÏdËen o jejich existenci, ûe vypoËÌt·v· jejich
velikost asi na triliÛntinu centimetru krychlovÈho. V semeni lÌpy p¯edpokl·d·
na 4000 bilion˘ r˘zn˝ch Ñmicelì a zn·zorÚuje jejich ¯etÏzovitÈ uspo¯·d·nÌ v ûivÈ
l·tce pomocÌ n·kres˘. Protoplazma sestaven· z micel je dvojÌho druhu: prvnÌ,
idioplazma, obsahuje in nuce vöechny vlastnosti a Ñtak¯ka mikroskopick˝ obraz
makroskopickÈho jedinceì (1884, 26). Druh·, stereoplazma, obsahuje naproti
tomu jen nÏkterÈ a na r˘zn˝ch mÌstech tÏla r˘znÈ vlastnosti jednotlivce. Zaöli
bychom p¯Ìliö daleko, kdybychom sledovali NƒGELIHO lÌËenÌ, jak se z micel skl·-
dajÌ vl·kna, z vl·ken sÌtÏ, ze sÌtÌ protoplazma, jak z nich lze odvodit dÏdiËnost
a vznik nov˝ch forem; uvedeme jen ty Ñz·konyì, na nÏû NƒGELI rozloûil princip
zdokonalov·nÌ:
277
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 278
I
Pro NƒGELIHO se SACHS vyslovil jiû ve svÈ uËebnici botaniky roku 1868.
II
Ve spisu z roku 1885 o jest¯·bnÌcÌch se NƒGELI pokusil odvodit tento polymorfnÌ rostlinn˝ rod
z nejz·kladnÏjöÌch st·l˝ch forem. Podporoval takÈ nauku o fermentaci.
278
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 279
28. kapitola
Jiû nÏkolikr·t jsme mÏli p¯Ìleûitost pouk·zat na to, ûe nov· p¯ÌrodnÌ vÏda neusi-
lovala jako d¯Ìve o pochopenÌ p¯Ìrody, n˝brû o duchovnÌ reprodukci p¯ÌrodnÌho
dÏnÌ; ûe mÌsto hled·nÌ p¯ÌrodnÌch pojm˘ usilovala tak¯ka o fotografii p¯Ìrody.
VidÌme vöude, jak byly v souladu s touto snahou z biologickÈ vÏdy vytlaËeny
d¯ÌvÏjöÌ vöeobecnÈ pojmy a nahrazeny vöeobecn˝mi p¯edmÏty. Kde star˝ p¯ÌrodovÏ-
dec hovo¯il o ide·lnÌm typu obratlovc˘, tam nov˝ mluvÌ o skuteËnÈm, kdesi
a kdysi existujÌcÌm p¯edku obratlovc˘. D¯Ìve se p¯em˝ölelo o metamorfÛz·ch a jed-
notÏ pl·nu, dnes se hovo¯Ì o promÏn·ch, kterÈ se ud·ly v urËitÈm Ëase a tkvÌ ve
spoleËnÈm p˘vodu. D¯ÌvÏjöÌ ide·lnÌ podobnost dnes nahradilo materi·lnÌ pokrevnÌ
p¯ÌbuzenstvÌ. RozdÌl mezi staröÌ a novÏjöÌ dobou lze sledovat aû v takov˝ch jed-
notlivostech, jako jsou ilustrace v monografiÌch: d¯Ìve se up¯ednostÚovaly sche-
matickÈ obr·zky, kterÈ reprodukovaly autorovo subjektivnÌ pojetÌ p¯edmÏtu,
dnes se naproti tomu poûaduje nanejv˝ö vÏrn·, zcela objektivnÌ reprodukce pre-
par·tu. OKEN (Isis 1817, seöit 192, 1533) zavrhoval objektivnÏ pravdivÈ kresby
(protoûe z nich nepochopÌme, co jimi autor mÌnil),126 dnes jsou naopak oblÌbeny
pr·vÏ fotografie prepar·t˘. Tento rozdÌl lze najÌt i ve vÏdeckÈ terminologii; star-
öÌ anatomovÈ jen zcela v˝jimeËnÏ zav·dÏli novÈ n·zvy. Slova homologie, arche-
typ a jin· byla zvolena natolik vhodnÏ, ûe platÌ aû dodnes, protoûe skuteËnÏ obo-
hatila vÏdeck˝ slovnÌk. Proto se tehdy usilovalo o to, d·t zn·m˝m slov˘m
nov˝ hluböÌ smysl. GOETHE svou naukou o metamorfÛz·ch prohloubil pojem
listu, a p¯esto v celÈ teorii nezavedl û·dn˝ nov˝ n·zev. Obratlov· teorie lebky
prohloubila p¯edstavu obratle, specifick· smyslov· energie byla hluböÌm poje-
tÌm smyslovÈ Ëinnosti atd. V dneönÌ dobÏ naproti tomu vl·dne instinktivnÌ
odpor v˘Ëi hluböÌmu pojÌm·nÌ ˙kaz˘: zd˘razÚujÌ se jednotlivosti a doch·zÌ
k izolovanosti i nejbezv˝znamnÏjöÌch projev˘ tÌm, ûe kaûd˝ dost·v· nov˝ n·-
zev. P¯itom se db·, aby novÏ zaveden˝ termÌn nic nenaznaËoval a byl pouh˝m
oznaËenÌm.
Propracov·nÌ bunÏËnÈ teorie se dÏlo hlavnÏ v tomto duchu. Jiû SCHLEIDEN
a SCHWANN popÌrali n·zor o ide·lnÌ jednotÏ organismu sv˝m objevem, ûe tÏlo se
skl·d· z bunÏk, protoûe ûivot celku takto rozloûili na ûivot jednotliv˝ch bunÏk.
VIRCHOW rozvÌjel tuto metodu d·l svou naukou o bunÏËnÈ republice a uËenÌm,
ûe nemoc neovl·d· organismus jako jednotn· sÌla, n˝brû vyskytuje se v jednotli-
279
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 280
v˝ch skupin·ch bunÏk. BuÚka se stala pro l·tkovou a silovou biologii tÌm, ËÌm
byl atom pro chemii. Odstranila a ˙dajnÏ ÑvysvÏtlilaì vöechny vöeobecnÈ pojmy:
na buÚku a jejÌ Ë·sti byla p¯evedena dÏdiËnost, promÏnlivost, ûivot, pohlavnost,
oduöevnÏlost a dalöÌ nemateri·lnÌ a temnÈ jevy. JeötÏ dnes je mnoho biolog˘,
kte¯Ì chtÏjÌ vyËÌst vöechny problÈmy ûivota z bunÏk. Tak se stalo, ûe nap¯Ìklad O.
HERTWIG jeötÏ v poslednÌ dobÏ uskuteËnil novÈ vyd·nÌ svÈho dÌla, kterÈ se d¯Ìve
naz˝valo BuÚka a tk·Ú (1902), pod nov˝m titulem Vöeobecn· biologie (1906).127
V souladu s vl·dnoucÌm vÏdeck˝m smÏrem se od doby objevenÌ bunÏk neusilo-
valo o postiûenÌ jejich podstaty a vztahu k organismu origin·lnÌm zp˘sobem, n˝brû
bunÏËn· teorie se p¯ejÌmala jako dogma, na nÏmû nelze nic mÏnit, jen propracovat
jednotlivosti. V obdobÌ od roku 1840 do konce stoletÌ marnÏ hled·me myslitele,
kter˝ by si vytyËil ˙lohu p¯ekonat bunÏËnou teorii novou myölenkou. DuchovnÌ
v˘dci mezi histology onÈ doby, R. VIRCHOW, A. V. K÷LLIKER, E. STRASBURGER, se ne-
pokusili o nic jinÈho, neû ûe rozv·dÏli a opravovali to, co naznaËili, opomnÏli Ëi
pouze kr·tce pojednali SCHLEIDEN a SCHWANN. NevidÏli p¯ed sebou jin˝ cÌl, neû
Ñpostihnout prvky, z nichû se skl·d· to, co [na buÚk·ch] dosud pokl·d·me za jed-
noduchÈì, jak se pokusil p¯edpovÏdÏt budoucnost bunÏËnÈ teorie K÷LLIKER ve svÈ
nauce o tk·nÌch. V d˘sledku toho se b·d·nÌ vyËerp·valo v mikroskopick˝ch anal˝-
z·ch a barvicÌch technik·ch ke zn·zornÏnÌ protoplazmy a j·dra.
NynÌ vyjmenujeme nejobecnÏjöÌ vlastnosti bunÏk a pod·me kr·tk˝ p¯ehled
o navazujÌcÌch teoriÌch. Tvar a podoba bunÏk jsou znaËnÏ rozmanitÈ: existujÌ
buÚky velikosti nÏkolika krychlov˝ch centimetr˘ (ptaËÌ vejce) a jinÈ jsou tak
malÈ, ûe je sotva vidÌme mikroskopem (nÏkterÈ bakterie). BuÚky jsou kulovitÈ,
vl·knitÈ, plochÈ, rozvÏtvenÈ a dalöÌch tvar˘. H. DRIESCH pouk·zal na zajÌmavou
skuteËnost, ûe velikost a tvar bunÏk je u prvk˘ danÈho org·nu konstantnÌ, a jinÌ
auto¯i zve¯ejnili pozorov·nÌ, ûe velikost bunÏk v kaûdÈ tk·ni kolÌs· u kaûdÈho
urËitÈho druhu okolo jistÈho pr˘mÏru. BuÚky nÏkdy majÌ r˘znÈ organely: ¯asin-
ky a biËÌky, jimiû se pohybujÌ, barevnÈ ÑoËnÌ skvrnyì, jimiû vidÌ, ˙sta pro ucho-
penÌ potravy, jemn· svalov· vl·kna aj. BuÚky, kterÈ tvo¯Ì souË·st tk·nÌ, majÌ
naproti tomu organel jen m·lo. RostlinnÈ buÚky se obvykle skl·dajÌ z bunÏËnÈ
stÏny, kter· tvo¯Ì pevn˝ obal kolem buÚky a chemicky se podob· ökrobu, a z bez-
barvÈ polotekutÈ l·tky, kter· p¯ilÈh· na vnit¯nÌ stÏny, uvnit¯ tvo¯Ì chom·Ëek spo-
jen˝ p·sky s povrchem stÏn a naz˝v· se protoplazma. Za t¯etÌ jsou to malÈ dutinky,
tzv. vakuoly v protoplazmÏ, kterÈ obsahujÌ vodu s rozpuötÏn˝mi anorganick˝mi
l·tkami. Protoplazma se skl·d· z bezbarvÈ homogennÌ z·kladnÌ l·tky, v nÌû se
nach·zejÌ velice mal· tÏlÌska, mikrozomy.128 V protoplazmÏ rostlin b˝vajÌ i vÏtöÌ
ökrobov· tÏlÌska a zelen· tÏlÌska, kter· prop˘jËujÌ rostlin·m jejich barvu a naz˝va-
jÌ se zrnÌËka chlorofylu. Rostlinn· protoplazma je po cel˝ ûivot, jak se zd·, v neu-
st·lÈm pohybu. Vûdy obsahuje j·dro, obvykle ov·lnÈho tvaru, kterÈ se opÏt skl·-
d· z velmi rozmanit˝ch souË·stÌ, zvl·ötÏ vöak ze dvou l·tek: jednu lze u mrtv˝ch
bunÏk snadno zbarvit umÏl˝mi prost¯edky, a proto se naz˝v· chromatin, zatÌmco
druh· se barvÌ h˘¯e a naz˝v· se achromatin.
280
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 281
BuÚka se sama vyûivuje tÌm, ûe p¯ijÌm· l·tky a energie a vytv·¯Ì l·tky nezbyt-
nÈ pro ûivot. MÏnÌ takÈ sv˘j tvar r˘stem nebo, je-li samostatn·, takÈ pohybem. Je
dr·ûdiv· a rozmnoûuje se. Rozmnoûov·nÌ bunÏk sleduje modernÌ biologie
obzvl·ötÏ. Od doby VIRCHOWA se vöeobecnÏ uzn·v·, ûe novÈ buÚky vznikajÌ
pouze dÏlenÌm uû d¯Ìve existujÌcÌch bunÏk. Nejprve se v j·d¯e nahromadÌ barvi-
teln· l·tka v tzv. zrnÌËk·ch chromatinu, kter· se seskupÌ ve vl·kÈnka, a ta se brzy
shluknou do klubÌËka. PotÈ se na dvou pÛlech j·dra objevÌ tÏlÌska, tzv. centrozo-
my, a tato dvÏ tÏlÌska ud·vajÌ st¯edy, kolem nichû vzniknou ze starÈho j·dra dvÏ
nov·. Vl·kna klubÌËka se rozestoupÌ ve tvaru nÏkolika smyËek zahnut˝ch do
podkov (chromozomy), kterÈ stojÌ nejprve uprost¯ed mezi obÏma centrozomy.
V tomto okamûiku lze chromozomy spoËÌtat a tvrdÌ se, ûe kaûd˝ zv̯ecÌ a rostlin-
n˝ druh jich m· urËit˝ poËet.I Chromozomy jsou nejmÈnÏ dva, vyskytuje se jich
vöak i 168 a vÌce; jak· je souvislost mezi poËtem chromozom˘ a jin˝mi znaky
druhu, nenÌ zn·mo.
Nato se kaûd˝ chromozom podÈlnÏ rozdÏlÌ na dvÏ stejnÈ Ë·sti; jedna z nich
pak putuje k jednomu, druh· k druhÈmu centrozomu, kde vöechna vl·kna opÏt
utvo¯Ì klubÌËko, rozpadnou se na zrnÌËka chromatinu a nakonec vytvo¯Ì novÈ
j·dro. MezitÌm se rozdÏlÌ takÈ protoplazma, a tak vzniknou ze starÈ Ñmate¯skÈì
buÚky dvÏ novÈ buÚky Ñdce¯inÈì. D·le kaûd· buÔ vede samostatn˝ ûivot (u jed-
nobunÏËn˝ch), nebo obÏ z˘stanou pohromadÏ, nab˝vajÌ r˘zn˝ch podob a funk-
cÌ a tvo¯Ì tk·nÏ.
V poslednÌch letech bylo o procesech v buÚk·ch zve¯ejnÏno takovÈ mnoûstvÌ
pokus˘, pozorov·nÌ a hypotÈz a bunÏËnou teorii zaplavilo natolik nezmÏrnÈ
mnoûstvÌ cizÌch slov, speci·lnÌch problÈm˘ a ot·zek, aû se z toho Ëten·¯i histolo-
gick˝ch dÏl toËÌ hlava. Jako by v buÚce tkvÏla vöechna tajemstvÌ ûivota a jako by
mikroskop dok·zal objevit nezn·mÈ popudy organickÈho ûivota! OstatnÏ
v poslednÌ dobÏ vych·zÌ tento smÏr z mÛdy a za nÏkolik desÌtek let bude pro
dÏjepisce porozumÏnÌ dneönÌ terminologii jemn˝ch bunÏËn˝ch struktur tvrd˝m
o¯Ìökem; nadto o¯Ìökem ztrouchnivÏl˝m, protoûe jej k takovÈmu studiu stÏûÌ p¯i-
vede jin˝ z·jem neû historick˝.129 P¯esto se podÌvejme, jak˝ vliv mÏla bunÏËn·
teorie na jednotlivÈ biologickÈ oblasti.
I
Uv·dÌ se vöak mnoho v˝jimek z tohoto pravidla.
281
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 282
kdyû se rozdÏlÌ celÈ vajÌËko na dvÏ, Ëty¯i buÚky atd., a to m˘ûe b˝t ekv·lnÌ (jsou-li
prvnÌ dce¯inÈ buÚky zhruba stejnÏ velkÈ), nebo unekv·lnÌ (pokud tomu tak nenÌ).
Naproti tomu u parci·lnÌho r˝hov·nÌ se vajÌËko rozdÏluje na dvÏ buÚky, z nichû
jedna obsahuje hodnÏ ûloutku a m·lo protoplazmy, druh· zas mnoho protoplaz-
my, a jen tato druh· (menöÌ) buÚka se d·l dÏlÌ; v tomto p¯ÌpadÏ se pak hovo¯Ì
buÔ o diskoid·lnÌm dÏlenÌ (jestliûe se dÏlÌ jen mal· ploöka na tzv. Ñanim·lnÌmì
konci vajÌËka), nebo o superfici·lnÌm dÏlenÌ (p¯i nÏmû se dÏlÌ jen povrch vajÌËka,
zatÌmco uvnit¯ z˘st·v· nerozdÏlen˝ ûloutek).
Podle tÏchto druh˘ dÏlenÌ rozt¯Ìdil K÷LLIKER ûivoËichy na skupinu s ˙pln˝m
dÏlenÌm (obratlovci, Ëlenovci, plûi, mlûi, hlavonoûci) a skupinu s Ë·steËn˝m
dÏlenÌm (paprskovci, med˙zy, polypi, Ëervi). TakÈ VAN BENEDEN staröÌ v roce
1874 a JƒGER (1870) rozpracovali podobnÈ dÏlenÌ zv̯ectva.
Trvaleji ovlivnila bunÏËn· teorie ˙vahy o podstatÏ embryon·lnÌho v˝voje.
Ze skuteËnosti, ûe buÚky rozvinutÈho organismu vznikajÌ opakovan˝m dÏle-
nÌm a rozliöov·nÌm, se usoudilo, ûe je jistÏ velice z·sluûnÈ sledovat osudy kaûdÈ
buÚky v pr˘bÏhu embryon·lnÌho v˝voje. Zjistilo se, ûe urËitÈ prvky tÏla, nap¯Ì-
klad pokoûka, pohlavnÌ buÚky, nejvnit¯nÏjöÌ bunÏËn· vrstva tr·vicÌ trubice,
vznikajÌ opakovan˝m dÏlenÌm zcela urËit˝ch embryon·lnÌch bunÏk, a dÏly se
pokusy co moûn· nejd·le sledovat tuto genealogickou linii u vöech Ë·stÌ tÏla.
NÏkdy se snaha zda¯ila: BOVERI sledoval vznik pohlavnÌch bunÏk ökrkavky
koÚskÈ aû do Ëty¯bunÏËnÈho stadia: z jednÈ buÚky tohoto stadia opakovan˝m
dÏlenÌm vznikajÌ pohlavnÌ buÚky. U buchanky (Cyclops) se pohlavnÌ buÚky
vyvÌjejÌ teprve z jednÈ buÚky 32ñbunÏËnÈho stadia. D·le se zjistilo, ûe p¯i nestej-
nÈm dÏlenÌ se z menöÌch bunÏk tvo¯Ì ektoderm, z vÏtöÌch entoderm. V jin˝ch
p¯Ìpadech nedopadlo zkoum·nÌ tak uspokojivÏ: svalovina, kter· je v rozvinu-
tÈm stavu jednotn·, vznikala v nÏkter˝ch p¯Ìpadech z ektoderm·lnÌch bunÏk,
v jin˝ch p¯Ìpadech z entoderm·lnÌch a ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ z mezoderm·lnÌch.
VlastnÌ nervovÈ buÚky vznikajÌ z ektoderm·lnÌch bunÏk, tzv. gliovÈ buÚky,
kterÈ jsou roztrouöenÈ mezi nimi, z mezoderm·lnÌch. Zd·lo se, ûe v tÏchto p¯Ì-
padech nem· historie takov˝ v˝znam, protoûe v prvnÌm p¯ÌpadÏ mohla stejn·
tk·Ú vzniknout z bunÏk, kterÈ byly povaûov·ny za z·sadnÏ odliönÈ, v druhÈm
p¯ÌpadÏ zas org·ny, kterÈ v rozvinutÈm stadiu tvo¯Ì jednotn˝ celek, poch·zely
z dvojÌch bunÏk. AËkoli tato pozorov·nÌ velmi sniûovala v˝znam pojetÌ ontoge-
neze jako historie potomstva jednotliv˝ch bunÏk, nebyla s to je potlaËit: badate-
lÈ sice vidÏli nesmÌrnou sloûitost ˙lohy rozplÈst nejr˘znÏjöÌm zp˘sobem prov·-
zanÈ osudy, dÏlenÌ a pohyby milion˘ bunÏk, ale nez¯ekli se jÌ, protoûe norm·lnÌ
osud kaûdÈ buÚky pokl·dali za skuteËnost, fixovanou nepromÏnnou, miliony
let trvajÌcÌ dÏdiËnostÌ. Kdyû vöak studium pochod˘ regenerace odhalilo, ûe
nap¯Ìklad u nÏkter˝ch Ëerv˘ regenerovaly mezodermovÈ buÚky z bunÏk ekto-
derm·lnÌch, ûe se tedy osud bunÏk p¯i regeneraci utv·¯el zcela jinak neû p¯i
norm·lnÌm v˝voji, utrûilo starÈ p¯eceÚov·nÌ bunÏËnÈ teorie v individu·lnÌm
v˝voji smrtelnou r·nu.130
282
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 283
I
OböÌrnÏjöÌ vysvÏtlenÌ neuronovÈ teorie pod·v· K÷LLIKER 1896, kde takÈ uv·dÌ p¯Ìsluönou lite-
raturu.
283
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 284
284
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 285
buÚka obsahuje urËitÈ vlastnosti ve formÏ mal˝ch Ë·stic, se brzy stala podstat-
nou souË·stÌ v˝vojov˝ch teoriÌ. U DARWINA (1868) se ona tÏlÌska naz˝vajÌ Ñgem-
mulaeì, u L. ELSBERGA (1874) a E. HAECKELA (1876) Ñplastidulyì, u H. SPENCERA
ÑfyziologickÈ jednotkyì, u DE VRIESE (1889) Ñpangenyì, u F. GALTONA (1876) Ñsti-
rpsì a WEISMANN (1885) jich zn·, jak uvidÌme, celou hierarchii.
JinÌ auto¯i nemysleli ve sv˝ch spekulacÌch na dÏdiËnost, n˝brû sledovali jen
cÌl rozdÏlit organismus na element·rnÌ tÏlÌska menöÌ, neû je buÚka; nap¯Ìklad
E. BR‹CKE (1861), podle nÏhoû buÚka sest·v· z Ñelement·rnÌch tÏlÌsekì, C. NƒGE-
LI (1884, 21ñ74), kter˝ stavÏl buÚky z Ñmicelì, J. WIESNER (1892), kter˝ naz˝val
tÏlÌska Ñplasomyì, O. HERTWIG (1906), kter˝ se domnÌv·, ûe budou vÏrohodnÏjöÌ,
kdyû je nazve Ñbioblastyì, jak je jiû d¯Ìve oznaËoval R. ALTMANN (1890).
OpÏt jinÌ p¯ÌrodovÏdci se domnÌvali, ûe je lepöÌ vm˝ölet do bunÏk mÌsto tÏlÌ-
sek r˘znÈ fyzik·lnÌ struktury Ëi procesy. Nap¯Ìklad J. B. BERTHOLD (1877) srovn·-
val protoplazmu se smÏsÌ nÏkolika tekutin, M. VERWORN (1901) odvozoval vlast-
nosti ûivota z tekutÈho skupenstvÌ protoplazmy; jinÌ badatelÈ, jako O. HERTWIG,
vöak tento n·zor zavrhovali a uËili, ûe ûiv· Ë·st protoplazmy se nach·zÌ v pev-
nÈm skupenstvÌ. W. HAACKE (1893) si zase myslel, ûe protoplazma se skl·d·
z mal˝ch krystalk˘. O. B‹TSCHLI (1892) zÌskal mnoho stoupenc˘ pro svou nauku,
ûe protoplazma m· pÏnovou strukturu, zatÌmco W. FLEMMING (1882) zas dokazo-
val, ûe se skl·d· z jemn˝ch vl·kÈnek ñ a existuje mnoho dalöÌch hypotÈz tohoto
druhu.
V˝znam, jak˝ si potomstvo sotva dok·ûe p¯edstavit, se p¯ipisoval d¯Ìve zmÌnÏ-
n˝m zrnÌËk˘m chromatinu a z nich se skl·dajÌcÌch chromozom˘m. Jak p¯iöly
k tÈto roli, lze dodnes tÏûko soudit; p˘sobilo zde pozorov·nÌ, ûe se tyto prvky
vyskytujÌ ve vöech dÏlÌcÌch se buÚk·ch, ûe p¯i bunÏËnÈm dÏlenÌ prov·dÏjÌ zvl·ötnÌ
pohyby, ûe oplodnÏnÌ je prov·zeno spojenÌm otcovsk˝ch a mate¯sk˝ch chromozo-
m˘. ZnaËnÏ p˘sobilo takÈ p¯·nÌ mÌt Ñl·tku dÏdiËnostiì a p¯esvÏdËenÌ, ûe ji lze
nalÈzt pod mikroskopem. KoneËnÏ si takÈ p¯ipomeÚme zp˘sob, jak˝m se v labo-
rato¯Ìch prov·dÏly objevy: pod mikroskopem se v buÚk·ch objevila zvl·ötnÌ l·tka
a v knih·ch se Ëetlo o dÏdiËnosti ñ kolik teoriÌ vzniklo tÌmto zp˘sobem! Tato a jeötÏ
dalöÌ p¯ÌËiny vedly k tomu, ûe byl chromatin vyd·v·n za l·tku dÏdiËnosti, skrze
niû se vlastnosti rodiˢ p¯en·öejÌ na dÏti (STRASBURGER 1875; O. HERTWIG 1875;
K÷LLIKER 1889; WEISMANN 1886). Chromozomy se naz˝valy Ñnositeli vlastnostÌì
a vedl se spor, zda kaûd˝ chromozom (vajÌËka) zahrnuje vöechny vlastnosti orga-
nismu, nebo chromozom obsahuje vûdy jinou skupinu vlastnostÌ, nap¯Ìklad jeden
ektoderm, druh˝ nervovou soustavu, dalöÌ zas zuby (E. B. WILSON, BOVERI), nebo
zda kaûd˝ chromozom sice obsahuje cel˝ organismus, jeden vöak poch·zÌ od otce,
druh˝ od dÏdeËka, t¯etÌ od pradÏdeËka atd. (C. RABL).I
I
Ze souhrnn˝ch dÏl o tÈto ot·zce srv. mimo jinÈ: O. HERTWIG 1906; HAECKER 1899; DELAGE 1904;
WILSON 1900; FICK 1907. Z refer·tu R. FICKA lze vidÏt, ûe v poslednÌ dobÏ sl·bne p¯ehnanÈ zd˘-
razÚov·nÌ struktur j·dra i mezi histology.
285
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 286
I
BotanikovÈ vöak Ëasto naz˝vajÌ obsah buÚky Ñprotoplastì po vzoru J. V. HANSTEINA.
286
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 287
I
Literatura: Nejd˘leûitÏjöÌ literatura o buÚce: E. B. WILSON 1900; DELAGE 1904; O. HERTWIG 1906.
287
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 288
29. kapitola
DÏdiËnost
I
LUCAS nepochybuje o dÏdiËnosti zÌskan˝ch znak˘.
288
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 289
DÃDI»NOST
I
DARWINOVO dÌlo The Variations of Animals and Plants z roku 1868, v nÏmû autor oböÌrnÏ pojed-
n·v· o dÏdiËnosti, p˘sobÌ dnes uû dosti zastarale; z¯etelnÏ zde vidÌme vöechny slabÈ str·nky
jeho p¯Ìstupu (zatÌmco v dÌle o vzniku druh˘ je zastÌr· abstraktnÌ pojetÌ problÈm˘). Srovnejme,
jak DARWIN v dÌle O variacÌch polemizuje s POUCHETEM (I, 2) a BUCKLEM (II, 3) a öpatnÏ ch·pe
jejich n·mitky. Tendence MECKELOVA dÌla (1812) DARWINOVI zcela unikla.
289
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 290
I
OböÌrnÏjöÌ anal˝zu z·kon˘ dÏdiËnosti ze staröÌho stanoviska pod·v· RIBOT 1873.
II
Tyto vlastnosti jsou oböÌrnÏ uvedeny v oddÌlu o LOMBROSOVÃ teorii.
III
Proti teoriÌm atavismu polemizuje KOHLBRUGGE 1897.
290
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 291
DÃDI»NOST
291
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 292
n˝ obraz ûivota; avöak nebyl by to obraz p¯irozen˝, neboù nebere v ˙vahu mnoû-
stvÌ p¯Ìpad˘, kdy byla chudoba p¯ekon·na. Stejn˝m zp˘sobem statistiky z ˙sta-
vu pro choromyslnÈ nezohlednily ty p¯Ìpady, kdy majÌ psychicky nemocnÌ lidÈ
zdravÈ dÏti, neboù tyto nep¯ijdou s ˙stavem do kontaktu. Pro posouzenÌ skuteË-
nÈ sÌly dÏdiËnosti je proto kaûd· statistika, kter· zahrnuje pouze nemocnÈ, bez-
cenn·.
Mnoho statistik˘ toto pochybenÌ zd˘raznilo a ze svÈho kritiËtÏjöÌho stanovis-
ka dospÏlo k mÈnÏ skliËujÌcÌm z·vÏr˘m. Nap¯Ìklad O. DIEM (1905) vyvozuje ze
sv˝ch zkoum·nÌ tento n·zor na dÏdiËnÈ zatÌûenÌ duöevnÌmi nemocemi:
1. Bereme-li v ˙vahu celkovÈ zatÌûenÌ (nemocemi, kterÈ pr˝ majÌ dÏdiËnÏ
zatÏûujÌcÌ vliv), je dÏdiËnÈ zatÌûenÌ duöevnÏ zdrav˝ch jen o nÏco menöÌ neû
u duöevnÏ nemocn˝ch, tj. rozdÌly ve zdravÌ jejich p¯edk˘ (v jejich Ñascen-
denciì) nejsou v˝znamnÈ.
2. NemocnÌ jsou vöak v ascendenci Ëty¯ikr·t vÌce zatÌûeni psychick˝mi nemo-
cemi (mezi jejich p¯edky bylo Ëty¯ikr·t vÌce psychicky nemocn˝ch neû mezi
p¯edky zdrav˝ch) a takÈ o nÏco vÌce alkoholismem a povahov˝mi odchyl-
kami neû zdravÌ. ObÏ skupiny jsou skoro stejnÏ zatÌûeny nervov˝mi choro-
bami a majÌ sklon k sebevraûdÏ. Psychicky nemocnÌ jsou 2ñ4kr·t mÈnÏ zatÌ-
ûeni mrtvicÌ a t¯ikr·t mÈnÏ sta¯eckou demencÌ neû zdravÌ.
3. JeötÏ jinÈ v˝sledky vych·zejÌ, zohlednÌme-li rozdÌly mezi zatÌûenÌm od
rodiˢ a zatÌûenÌm od jin˝ch p¯Ìbuzn˝ch. Od sv˝ch rodiˢ jsou nemocnÌ
4ñ8kr·t vÌce zatÌûeni psychick˝mi a nervov˝mi nemocemi neû zdravÌ; dva-
kr·t vÌce alkoholismem, povahov˝mi odchylkami a sebevraûednostÌ.
Podle DIEMA je dÏdiËnÈ zatÌûenÌ duöevnÌmi nemocemi u zdrav˝ch vÏtöÌ, neû
se p¯edpokl·d·; u nemocn˝ch se zas porucha m˘ûe opÏt vyrovnat, nikoli jen
v d˘sledku zk¯ÌûenÌ se zdravou krvÌ, n˝brû i dÌky p¯imϯenÈ ûivotospr·vÏ.
292
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 293
DÃDI»NOST
I
Ve spise Variace pojedn·v· DARWIN oböÌrnÏ o dÏdiËnosti zmrzaËenÌ (1868, II, 26) a uv·dÌ d˘ka-
zy pro i proti. ée si neuvÏdomuje protiklad mezi zÌskan˝mi a vrozen˝mi vlastnostmi, jasnÏ
vysvÌt· z jeho v˝kladu na stran·ch 28-29 (1868, II).
II
V Kosmu, p¯i p¯Ìleûitosti refer·tu o WEISMANNOV›CH Studien zur Deszendenztheorie (1876).
293
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 294
od 12. stoletÌ sv˘j objem ze 1409 cm3 na 1442 cm3 (v d˘sledku nam·havÈ myölen-
kovÈ pr·ce) atd.I Velkou roli v tomto sporu sehr·ly pokusy francouzskÈho fyziolo-
ga BROWN-S…QUARDA (1882), kter˝ poranÏnÌm centr·lnÌ nervovÈ soustavy p¯ivodil
morËat˘m ztr·tu citlivosti prst˘ u nohy a v jin˝ch p¯Ìpadech oËnÌ z·kal. MorËata
si ohlodala necitlivÈ prsty a vznikl· zmrzaËenÌ i z·kal se pravidelnÏ p¯en·öely na
potomstvo. Exaktnost tÏchto pokus˘ vöak byla pozdÏji zpochybnÏna. G. ROMA-
NES upozornil na moûnost, kterou BROWN-S…QUARD p¯ehlÈdl, ûe nemocnÌ rodiËe
sami uhryzali prsty zdravÏ narozen˝m ml·Ôat˘m. JinÌ auto¯i (CHARRIN) na z·-
kladÏ opakov·nÌ tÏchto pokus˘ dospÏli k z·vÏru, ûe nemoc se nep¯enesla vajÌË-
kem, n˝brû dÏlohou, a proto ji nelze povaûovat za dÏdiËnou. Dnes se tÈmϯ obecnÏ
uzn·v·, ûe jednotliv· ani opakovan· poranÏnÌ nejsou dÏdiËn·.
Uvaûovalo se takÈ o dÏdiËnosti mnoha nemocÌ, nap¯Ìklad tuberkulÛzy a syfili-
dy; nÏkterÈ z tzv. dÏdiËn˝ch chorob vöak k vrozen˝m poruch·m pat¯Ì, jako nap¯Ì-
klad duöevnÌ onemocnÏnÌ. U jin˝ch nemocÌ je t¯eba odliöovat vrozenou a dÏdiËnou
dispozici od zÌskanÈ, nedÏdiËnÈ nemoci samÈ. Nap¯Ìklad u tuberkulÛzy je tÏlesn·
slabost vrozen· a p¯en·öÌ se na potomky, zatÌmco vlastnÌ nemoc vznik· n·kazou
zvnÏjöku; ledaûe by se choroboplodnÈ bakterie dostaly do vajÌËka Ëi spermie nebo
se p¯enesly na dÌtÏ dÏlohou. To vöak nenÌ dÏdiËnost ve vlastnÌm slova smyslu;
ostatnÏ tyto p¯Ìpady pr˝ b˝vajÌ vz·cnÈ (podrobnÏji MARTIUS 1905, ZIEGLER 1886).
V dobÏ ˙padku darwinismu dos·hla vÌra v dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ
novÈho rozkvÏtu a tentokr·t p¯eci jen p¯inesla nÏkolik plod˘, kterÈ vöak nikte-
rak nesouvisÌ s intenzitou vÌry jejich obh·jc˘. ZatÌmco NƒGELI, jak jiû bylo zmÌ-
nÏno, prohl·sil modifikace zp˘sobenÈ vlivem klimatu za nedÏdiËnÈ, norsk˝
botanik F. C. SCH‹BELER (1862) dokazoval, ûe v tomto p¯ÌpadÏ dÏdiËnost dok·zat
lze. V hor·ch, kde lÈto konËÌ brzy, musÌ obilÌ zr·t rychleji, aby je nezastihla zima.
ObilÌ, kterÈ se p¯esadÌ z ˙dolÌ do hor nebo z jihu na sever, si podle SCH‹BELERA
brzy zvykne na kratöÌ lÈto, zraje rychleji a p¯ed·v· tuto zÌskanou vlastnost takÈ
potomk˘m, u nichû se udrûuje po nÏkolik generacÌ, i kdyû je p¯eneseno zpÏt do
˙dolÌ nebo na jih. Vedle toho m· pr˝ obilÌ na severu vÏtöÌ a v˘Ëi nep¯Ìzni poËasÌ
odolnÏjöÌ semena; v˘nÏ rostlin se stupÚuje, obsah cukru naproti tomu sl·bne.
NÏkterÈ z takto zÌskan˝ch p¯ednostÌ jsou takovÈho r·zu, ûe myölenku chtÏl
vyuûÌt export, protoûe by jistÏ nebylo bez v˝znamu, kdybychom u n·s seli odol-
nÏjöÌ semena; avöak v˝sledky neodpovÌdaly teorii. SCH‹BELERŸV krajan N. WILLE
(1905) pouk·zal na pochybenÌ v tÏchto pokusech. ⁄roda z jednoho pole obsahu-
je nestejnÏ zral· semena. Klasy, kterÈ vzeöly z rychleji zrajÌcÌch semen, budou
zralejöÌ neû ty, kterÈ vznikly z pomaleji zrajÌcÌch semen. Zasejeme-li celou ˙rodu
v severnÌm kraji, kde je lÈto kratöÌ, budou zr·t jako prvnÌ ta semena, jimû je rych-
lejöÌ zr·nÌ vrozeno, zatÌmco ostatnÌ semena nedozrajÌ v˘bec. Proto d·v· ˙roda
I
Srv. z poslednÌ doby spis METSCHNIKOV 1907, kter˝ se jeötÏ nese v tomto duchu.
Pozn. vyd.: Odkazujeme na knihu GOULD 1997, kde je uveden podrobn˝ rozbor BROCOV›CH dat;
dnes by neobst·la.
294
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 295
DÃDI»NOST
z takovÈho kraje, zejmÈna kdyû ji vÌcekr·t zopakujeme, semena, kter· zrajÌ krat-
öÌ dobu. SCH‹BELEROVY pokusy, pokud jsou v˘bec spr·vnÈ, tudÌû nikterak nedo-
kazujÌ dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnostÌ.I
Pokusy jinÈho druhu se prov·dÏly na mot˝lech. M. STANDFUSZ (1905) zp˘so-
bil zmÏnou teploty, p¯i kterÈ drûel kukly baboËky (Vanessa), zmÏnu v kresbÏ
vylÌhnut˝ch mot˝l˘. Jednou se novÏ zÌskan· kresba opakovala takÈ u potomka
jednoho z tÏchto mot˝l˘, aËkoliv jeho housenka a kukla byly uû chov·ny p¯i nor-
m·lnÌ teplotÏ. JinÌ auto¯i mÏli vÏtöÌ ötÏstÌ: SCHR÷DER (1903) zjistil, ûe zmÌnÏn˝m
zp˘sobem vyvolanÈ zmÏny v kresb·ch mot˝l˘ se dÏdÌ aû do t¯etÌ generace, a to-
tÈû tvrdÌ E. FISCHER (1902) a LINDEN (1904). A. PICTET (1901, 1902) zas p¯ivodil
dÏdiËnÈ zmÏny v kresb·ch housenek a mot˝l˘ zvl·ötnÏ upravenou v˝ûivou hou-
senek. TakÈ v˝zkumy zv̯ecÌ imunity potvrzujÌ dÏdiËnost tÈto zÌskanÈ vlastnosti.
Podle TIZZONIHO & CATTANEA (1892) myöi imunizovanÈ proti tetanu a kr·lÌci imu-
nizovanÌ proti vzteklinÏ p¯en·öejÌ tuto vlastnost na svÈ potomky. BEHRING tvrdÌ
totÈû o imunitÏ proti z·ökrtu, EHRLICH (1891) o imunitÏ proti jedu ricinu a abrinu.
Mnoho p¯Ìklad˘ dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ se uv·dÌ zejmÈna z oblasti
¯as a hub. K. GOEBEL (podle LOTSY 1906, I, 175) nap¯Ìklad uv·dÌ, ûe bakterie Mic-
rococcus prodigiosus,II kter· vytv·¯Ì ËervenÈ skvrny na organick˝ch l·tk·ch, tuto
schopnost ztr·cÌ, pÏstuje-li se na umÏlÈ ûivnÈ p˘dÏ; zÌskan· neschopnost tvo¯it
barvivo p¯etrv·v· po opÏtovnÈm pÏstÏnÌ na brambor·ch jeötÏ po nÏkolik gene-
racÌ.
Zd· se, ûe tyto pokusy, aË pozdÏjöÌ kritika tu a tam umenöuje jejich cenu, p¯eci
jen nasvÏdËujÌ tomu, ûe ÑzÌskanÈì vlastnosti dÏdiËn˝mi b˝t mohou. Pro evoluË-
nÌ teorii vöak nemajÌ velk˝ v˝znam, protoûe novÏ vznikl· vlastnost se neudrûÌ
dlouho, ale jiû ve druhÈ, t¯etÌ generaci sl·bne, a brzy mizÌ ˙plnÏ. DÏdiËnost je
v tÏchto p¯Ìpadech jen dozvukem podr·ûdÏnÌ organickÈho tÏla, nenÌ vöak zmÏ-
nou jeho p¯irozenosti. RozhodnÏ dosud nenÌ zn·m jedin˝ p¯Ìpad, kdy by se zÌs-
kan· vlastnost stala konstituËnÌ, vrozenou vlastnostÌ ñ a to by bylo t¯eba dok·-
zat. PodrobnÏjöÌ ˙daje ve prospÏch Ëi proti dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ viz
DELAGE (1904), DETTO (1904), SEMON (1907).
Jak jednoduöe a jasnÏ se dÏdiËnost jevila DARWINOVI, tak nejasn˝ je tento pro-
blÈm dÌky dalöÌm a hluböÌm anal˝z·m. VeökerÈ pozorov·nÌ, experimentov·nÌ,
p¯em˝ölenÌ nedok·zalo nic zmÏnit na tom, ûe organismus je autonomnÌ indivi-
duum, kterÈ si samo urËuje z·kony svÈ existence a p¯es vöechny n·strahy okolÌ
se vyvÌjÌ jen podle sv˝ch vnit¯nÌch sil, jejichû zdroj je zcela nezn·m˝. Avöak nej-
z·vaûnÏjöÌ n·mitkou, kterou lze uËinit proti spekulacÌm o dÏdiËnosti zÌskan˝ch
vlastnostÌ, je to, ûe neplynou ze skuteËnÈho pozorov·nÌ, n˝brû p¯edstavujÌ jen
˙sudky; z toho d˘vodu majÌ nikoli jen povrchnÌ podobnost se spekulacemi
o spont·nnÌm plozenÌ organism˘.
I
O dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ u m·ku pojedn·v· HOFFMANN 1897.
II Pozn. vyd.: dnes Serratia marcescens.
295
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 296
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 297
»·st Ëtvrt·
⁄PADEK DARWINISMU
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 298
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 299
30. kapitola
299
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 300
30.2. Roux
Roku 1881 vzbudila pozornost badatel˘ darwinistick· broûura, kter· pojedn·-
vala o boji o ûivot v r·mci tÏla jedinÈho zv̯ete. DARWIN ji oznaËil za nejv˝znam-
nÏjöÌ dobovÈ pojedn·nÌ o evoluci a takÈ HAECKEL a WEISMANN ji p¯ijali p¯ÌznivÏ.
O jejÌm mladÈm autorovi, WILHELMU ROUXOVI (1850ñ1924), se uû vÏdÏlo, ûe se
pokusil origin·lnÌm zp˘sobem vysvÏtlit povahu rozvÏtvenÌ cÈv v tÏle z mecha-
nickÈho tlaku proudÌcÌ krve na cÈvnÌ stÏny (ROUX 1880). P¯ÌsnÏ mechanick˝m
vysvÏtlenÌm onoho ˙ËelnÈho rozvÏtvenÌ z¯etelnÏ osvÏdËoval svÈ vzdÏl·nÌ, jeû
nabyl u HAECKELA.
V broûu¯e vyslovil ROUX (1881) n·zor, ûe p¯irozen˝ v˝bÏr, d˘sledek boje mezi
jednotliv˝mi zv̯aty a rostlinami, sice postaËuje k vysvÏtlenÌ vzniku vnÏjöÌch
˙ËelnostÌ, jako nap¯Ìklad vzniku urËit˝m zp˘sobem stavÏnÈ nohy, hrubÈ struktu-
ry oka apod., ale nedok·ûe vysvÏtlit nejjemnÏjöÌ jednotlivosti ˙ËelnÈ stavby org·-
n˘. Nap¯Ìklad stehennÌ kost je p¯izp˘soben· ch˘zi a nesenÌ tÏla nejen svou celko-
vou formou: i jemnÈ tr·mky, kterÈ ji tvo¯Ì, jsou uspo¯·d·ny tak, jak by to chtÏl
d˘mysln˝ inûen˝r, kdyby mÏl ¯eöit ˙lohu, jak z malÈho mnoûstvÌ materi·lu zkon-
struovat sloup, kter˝ by unesl tÏlesnou v·hu. K vysvÏtlenÌ tÏchto jemn˝ch ˙Ëel-
nostÌ, jichû je v tÏle plno, obvykl˝ pojem boje o ûivot nestaËÌ, neboù jeden vhodnÏ
poloûen˝ tr·mek ve stehennÌ kosti jeötÏ ned·v· zv̯eti v˝hodu v boji: tr·mk˘ jsou
statisÌce a teprve spr·vn· poloha vÏtöiny z nich d·v· kosti nezbytnou pevnost.
Toto zdokonalenÌ pr˝ vznik· vnit¯nÌm bojem o ûivot mezi jednotliv˝mi prvky
tÏla. P¯edstavme si, ûe kostnÌ hmota je homogennÌ a vöude rovnomÏrnÏ vyûivov·-
na. Jestliûe ji zatÏûuje tÏlesn· v·ha a svaly ji napÌnajÌ urËit˝m smÏrem, uûÌvajÌ se
jedny Ë·sti kostnÌ hmoty vÌce neû druhÈ. Jsou-li vÌce dr·ûdÏny, sÌlÌ a ubÌrajÌ druh˝m
Ë·stem mÌsto i potravu. V d˘sledku toho z˘st·vajÌ naûivu, zatÌmco sousednÌ Ë·sti,
zaujÌmajÌcÌ mÈnÏ vhodnou polohu, se napÌnajÌ a vyûivujÌ mÈnÏ, a proto zakrÚujÌ.
Tak cel· kost pozvolna zÌsk·v· svou nejjemnÏjöÌ ˙Ëelnou strukturu; a tak se to m·
300
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 301
i s jin˝mi org·ny. TÌmto zp˘sobem lze snadno vysvÏtlit vnit¯nÌ ˙Ëelnosti mechanic-
ky. Je jen t¯eba p¯edpokl·dat, ûe Ë·st tÏla, kter· je vÌce v Ëinnosti, takÈ vÌce sÌlÌ, a to
smÏrem, jak˝m se jÌ pouûÌv·: ûe se tedy ve svalu rozmnoûujÌ fibrily, prodluûujÌ se
ölachy atd. Kdo by nevÏdÏl, ûe cviËenÌm org·n sÌlÌ? ROUX naz˝v· zesÌlenÌ a jemnÏj-
öÌ rozr˘znÏnÌ, kterÈ nast·v· procviËov·nÌm, funkËnÌm p¯izp˘sobenÌm.
Takto ROUX oslaboval v˝tky, kterÈ nauce o p¯irozenÈm v˝bÏru upÌraly schop-
nost vysvÏtlit jemnÏjöÌ ˙Ëelnosti. DarwinistÈ s radostÌ p¯ijali novou metodu obra-
ny, poch·zejÌcÌ z dÌlny pravovÏrnÈho darwinisty. ROUX nikterak nezastÌral, ûe
jeho myölenka je prohloubenÌm HAECKELOV›CH a PREYEROV›CH idejÌ. Proti jeho
teorii se sice dalo namÌtat, ûe vnit¯nÌ z·pas mezi prvky tk·nÏ nelze srovn·vat
s bojem mezi jedinci, avöak DARWIN s·m (nemluvÏ o jeho stoupencÌch) pouûil
pojem boje o ûivot v nejr˘znÏjöÌm smyslu. JinÌ (viz WOLFF 1898, 64) si zase mys-
leli, ûe neexistuje z·sadnÌ rozdÌl mezi vnit¯nÌ a vnÏjöÌ ˙ËelnostÌ, jak jej postulovala
ROUXOVA teorie; ûe nap¯Ìklad dr·p dravÈho pt·ka je jemnÏ uzp˘soben k uchv·-
cenÌ ko¯isti, aniû by bylo moûnÈ vysvÏtlit jeho strukturu vnit¯nÌm v˝bÏrem. Ale
n·mitky tohoto druhu se objevovaly jiû v dobÏ, kdy vÌra ve v˝bÏr zaËala sl·b-
nout a ROUX obr·til pozornost badatel˘ na zcela jinÈ procesy.
30.3. Weismann
Jedna zn·m· spoleËensk· hra spoËÌv· v tom, ûe Ëlen spoleËnosti dostane tÈma,
o nÏmû musÌ p¯ÌjemnÏ a duchaplnÏ promluvit. »teme-li spisy proslulÈho frei-
burskÈho zoologa, m·me pocit, jako bychom se ocitli v takovÈm prost¯edÌ.
Naslouch·me vtipnÈmu vypravÏËi a bavÌme se lehkou hrou myölenek, jeû stou-
pajÌ a zase klesajÌ jako lehce naËechranÈ vlnky, t¯pytÌcÌ se v sluneËnÌch paprscÌch.
Se z·jmem sledujeme v˝voj problÈmu, zda je p¯i r˝hov·nÌ buÚky t¯eba naz˝vat
jednu z dce¯in˝ch bunÏk dcerou a druhou matkou, nebo zda jsou obÏ dcerami;
Ëi zda existuje smrt bez mrtvoly. Se zadostiuËinÏnÌm slyöÌme, jak p¯ich·zejÌ ke
slovu rovnÏû vÏdeckÈ autority: tu d·v· za pravdu DARWINOVI, tu zas NƒGELIMU,
HAECKELOVI, WAGNEROVI, ROUXOVI. PadajÌ jmÈna filosof˘ SCHOPENHAUERA a LEIB-
NIZE a uv·dÏjÌ se i fakta, dokonce nov·. A celÈ toto vlnÏnÌ se nabÌzÌ jako vyt¯Ìbe-
nÈ a p¯ÌsnÏ logickÈ pojedn·nÌ p¯edloûenÈho tÈmatu. Potom oböùastnÏn· spoleË-
nost odmÏnÌ z·bavnou ¯eË potleskem a na ¯adu p¯ich·zÌ soused, aby p¯ÌtomnÈ
obveselil zase jin˝mi myölenkami.
äùastn˝ to vypravÏË! äùastn· to spoleËnost! Co je jim po lidech, kte¯Ì v po-
chmurnÈ osamÏlosti napÌnajÌ vöechny sÌly, aby ze svÈho ducha vydobyli ûivou
myölenku, kte¯Ì nutÌ Ëten·¯e, aby sv·dÏl stejnÏ tvrd˝ boj s jejich dÌlem? Co je jim
po lidech, kterÈ ohniv· vÌra v novou pravdu ûene do öpinavÈho z·pasu skuteË-
nÈho ûivota, aby myölence podrobili cel˝ svÏt?
TÈma, jeû spoleËnost urËila AUGUSTU WEISMANNOVI (1834ñ1914), znÏlo: Ñz·ro-
deËn· plazmaì. SkuteËnÏ obtÌûn· ˙loha rozvinout z tohoto pr·zdnÈho slova,
301
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 302
kterÈ nadto ani nepoch·zelo z vlastnÌ mysli, ¯eË, kter· by uspokojila svÏt.
WEISMANN se k ¯eËi odhodlal. Na poË·tku jeötÏ nejistÏ a s ponÏkud pestrou smÏ-
sicÌ myölenek: vnit¯nÌ konstituce, reakce na okolÌ, dÏdiËnost zÌskan˝ch vlastnos-
tÌ, p¯irozen˝ v˝bÏr, promÏnlivost atd.; nadto s viditelnou snahou emancipovat
se od spoutanosti myölenkami WAGNER a NƒGELIHO. Pak se mu vöak poda¯Ì cho-
pit se slova ze spr·vnÈho konce a proud myölenek o z·rodeËnÈ plazmÏ se bez-
b¯eze rozlÈv·, aû nakonec zd· se, ûe se WEISMANN p¯Ìliö intenzivnÏ pono¯il do
sv˝ch p¯edstav a nem˘ûe se od nich odpoutat. SpoleËnost zaËÌn· reptat. Br·t vÏc
v·ûnÏ ñ to p¯ece nebylo domluveno!
Na konci öedes·t˝ch let byla DARWINOVA nauka vöeobecnÏ rozö̯ena a Ëasto se
oz˝vala i jejÌ kritika; objevovaly se systÈmy, kterÈ vych·zely z jejÌ z·kladnÌ myö-
lenky, ale pokouöely se ¯eöit problÈm jin˝mi zp˘soby. V NÏmecku takto p˘sobili
obzvl·ötÏ botanik NƒGELI a geograf M. WAGNER. Na jejich p¯edstavy ñ tedy niko-
li p¯Ìmo na DARWINA ñ nav·zal WEISMANN ve svÈm prvnÌm spise, jÌmû se roku
1868 za¯adil mezi darwinisty. Pokouöel se v nÏm sm̯it WAGNEROVU migraËnÌ
teorii, jejÌû opr·vnÏnÌ zcela nepopÌral, s DARWINOVOU naukou o v˝bÏru (WEIS-
MANN 1868, 1872). Roku 1876 zve¯ejnil pojedn·nÌ, v nÏmû d·val za pravdu jed-
nak NƒGELIHO Ñtendenci ke zdokonalov·nÌì, jednak HAECKELOVU mechanicismu
(WEISMANN 1875ñ76). Vyslovil alternativu, ûe v˝voj je zp˘soben buÔ Ñfyletickou
silou, nebo reakcÌ organismu na vnÏjöÌ vlivyì (1875ñ76, II, 76), a p¯estoûe se spÌöe
p¯ikl·nÏl ke druhÈ moûnosti, nevzdaloval se p¯Ìliö pojetÌ, kterÈ zast·vali jeho
pozdÏjöÌ protivnÌci, neolamarckistÈ. Alternativa ostatnÏ neuchopila problÈm
dostateËnÏ hluboko, neboù NƒGELI p¯edpokl·dal na jednÈ stranÏ reakci organism˘
na vnÏjöÌ vlivy, na druhÈ stranÏ vöak Ñfyletickou sÌluì, tzn. organick˝ z·klad,
kter˝ ony reakce urËuje. WEISMANN nutnost takovÈho z·kladu ˙plnÏ nezavrho-
val, a tÌm vn·öel do sv˝ch v˝klad˘ jistou vratkost. CÌtil vöak, ûe fyletick· sÌla
obsahuje stopy vitalismu, jemuû se chtÏl za kaûdou cenu vyhnout.
Jestliûe pojem fyletickÈ sÌly urËoval WEISMANNOVO myölenÌ negativnÏ, pak
NƒGELIHO p¯edstavy o dvojÌ povaze ûivÈ l·tky poskytovaly jeho filosofii pozitivnÌ
podnÏt.I Co vöak bylo u NƒGELIHO hypotÈzou, d˘sledkem jeho materialistickÈho
p¯esvÏdËenÌ, to WEISMANN postavil jako fakt a v˝chodisko sv˝ch dalöÌch dedukcÌ.
UpozorÚoval na protoplazmu jako vlastnÌ nositelku ûivota: dokud trv· protoplaz-
ma, trv· i ûivot (1881). PodÌvejme se na tÏlo mÏÚavky, sest·vajÌcÌ z jedinÈ buÚky,
jeû se rozmnoûuje dÏlenÌm: nikdy neumÌr· p¯irozenou smrtÌ, neboù zcela p¯ech·zÌ
ve svÈ dce¯inÈ buÚky, a tak nezanech·v· mrtvolu. JednobunÏËnÈ bytosti jsou tudÌû
nesmrtelnÈ. Jinak tomu je ñ ûel ñ u mnohobunÏËn˝ch, k nimû n·leûÌ i ËlovÏk. Smrt
jedince p¯eËkajÌ pouze jejich pohlavnÌ buÚky ñ jejich protoplazma kontinu·lnÏ,
pokraËujÌcÌm dÏlenÌm p¯ech·zÌ aû do pohlavnÌch bunÏk potomka a odtud opÏt do
jeho potomka ñ protoplazma pohlavnÌch bunÏk tudÌû nikdy nezanik·.134 TÏlo tvo¯Ì
jen smrtelnou schr·nku kolem nesmrteln˝ch pohlavnÌch bunÏk; tÏlo jednotlivÈ
I
O svÈm vztahu k NƒGELIMU se WEISMANN nejjasnÏji vyj·d¯il v p¯edn·öce roku 1886.
302
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 303
bytosti je list, jÌmû se zelen· strom ûivota a jÌmû si udrûuje ûivot, list, kter˝ vöak na
podzim ûloutne a mrtv˝ pad· k zemi. Protoplazma pohlavnÌch bunÏk je kmen,
kter˝ p¯eûÌv· mnoho generacÌ list˘ a pojÌ je v jednotu.I
Smrt ñ podle WEISMANNA ñ nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ podstatnou vlastnostÌ ûi-
vota; je jen Ñp¯izp˘sobenÌmì, kterÈ tu zpoË·tku nebylo, n˝brû se teprve postup-
nÏ vyvinulo, a jeho ˙Ëelnost spoËÌv· v tom, ûe vÏËn˝ ûivot vyööÌch bytostÌ by byl
Ñbez˙Ëeln˝m p¯epychemì. ChtÏjÌ totiû ûÌt i jin· zv̯ata neû pr·vÏ ta, jeû existujÌ;
proto pr˝ vyööÌ organismy obvykle ûijÌ jen tak dlouho, dokud nezajistÌ ûivot svÈ-
ho potomstva. Hmyz, jehoû pÈËe o mladÈ konËÌ nakladenÌm vajÌËek, zpravidla
potÈ umÌr·, zatÌmco ËlovÏku se dop¯·v· vyööÌho st·¯Ì, aby vychoval svÈ dÏti, jeû
nejsou schopnÈ samostatnÈho ûivota po delöÌ dobu.
S napÏtÌm, skoro bych ¯ekl se souhlasem, naslouchalo okolÌ WEISMANNOV›M v˝-
klad˘m, jeû znÏly tak logicky p¯esvÏdËivÏ, a nez·leûelo na tom, jak mnoho z ûivÈ-
ho obsahu ztratila tato nauka o nesmrtelnosti, aby byla logicky p¯esvÏdËiv· a zajÌ-
mav·. Jestliûe nÏkdo nÏco namÌtal, musela to b˝t opÏt jen zajÌmav· myölenka: p¯i
konjugaci n·levnÌk˘ doch·zÌ k vylouËenÌ Ë·steËky jejich l·tky, kter· p¯edstavuje
postr·danou mrtvolu (R. HERTWIG 1889). Ani p¯Ìznivci, ani odp˘rci novÈ nauky
o nesmrtelnosti vöak nezpozorovali, ûe darwinismus, kter˝ byl u DARWINA zaloûen
jako svÏtov˝ n·zor spoËÌvajÌcÌ na nejöiröÌ zkuöenosti, kter˝ byl v HAECKELOV›CH
ruk·ch zbranÌ proti soci·lnÌmu ˙padku, nynÌ u WEISMANNA oblÈk· frak, odhazuje
vöechno p¯Ìliö jednoduchÈ, bou¯livÈ, lidskÈ a st·v· se salÛnnÌ naukou. Nevöimli si,
ûe p¯irozen˝ v˝bÏr, kter˝ DARWIN vyvodil z umÏlÈho ölechtÏnÌ a z tvrdÈho boje
o ûivot v p¯ÌrodÏ a jÌmû se snaûil postihnout rozmanitost organickÈho svÏta, byl
jin˝m druhem v˝bÏru, neû je weismannovsk· selekce, kter· dr·ûdila mÏlkou fanta-
zii p¯edstavou, ûe p¯irozen· smrt je n·hoda a ËlovÏk je vlastnÏ nesmrteln˝! Nikdo
nepost¯ehl, ûe byl p¯ekroËen zenit darwinistickÈ teorie a ûe byl nastolen tento odliö-
n˝ ñ WEISMANNŸV ñ typ v˝bÏru, kter˝ je ûivotnÌm ˙dÏlem vöeho pomÌjivÈho!135
WEISMANN tedy dospÏl k nesmrtelnÈ protoplazmÏ pohlavnÌch bunÏk; nynÌ
bylo t¯eba tuto myölenku rozp¯·dat d·le. MezitÌm se pozornost obr·tila k bunÏË-
nÈmu j·dru, kterÈ se pokl·dalo za mnohem d˘leûitÏjöÌ neû okolnÌ protoplazma.
WEISMANN rozvÌjel rozliöenÌ, kterÈ uËinil NƒGELI mezi idioplazmou a stereo-
plazmou. TÏlo se skl·d· z vlastnostÌ;136 nap¯Ìklad ËervenÈ krvinky jsou jednou
vlastnostÌ, barva oËÌ jinou, skvrna na mot˝lÌm k¯Ìdle, mate¯skÈ znamÈnko na tÏle
ËlovÏka jsou rovnÏû takov˝mi vlastnostmi. Jako se stavebnice, slouûÌcÌ dÏtem
jako hraËka, skl·d· z jednotliv˝ch kamen˘, tak se tÏlo skl·d· z vlastnostÌ. ZtratÌ-li
se jeden k·men, je stavba nemoûn·, ztratÌ-li se jedna vlastnost, nenÌ moûn· ani
stavba ûivÈho tÏla. Ale tÏlo je jeötÏ sloûitÏjöÌ neû stavebnice:
(1) JednotlivÈ vlastnosti nejsou v û·dnÈm p¯ÌpadÏ jen mrtv˝mi kameny,
n˝brû majÌ pr˝ schopnost rozmnoûovat se dÏlenÌm, ËÌmû se kaûd· vlast-
nost m˘ûe n·sobit.
I
PodobnÈ n·zory o nesmrtelnosti p¯edtÌm vyslovili JƒGER 1878 a NUSZBAUM 1880.
303
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 304
(2) Na r˘zn˝ch mÌstech tÏla jsou rezervnÌ vlastnosti; nap¯Ìklad v noze Ëolka
jsou rozvinuty jejÌ vlastnosti a vedle nich tkvÌ v tÏle dosud zavinutÈ vlast-
nosti nohy, kterÈ se zaËnou rozvÌjet teprve tehdy, kdyû Ëolek nohu ztratÌ.
(3) V j·dru vajÌËka spoËÌvajÌ vöechny vlastnosti budoucÌho tÏla, a kdyû se va-
jÌËko dÏlÌ na dvÏ, Ëty¯i buÚky atd., vlastnosti se rozestupujÌ vpravo a vlevo,
nahoru a dol˘, dop¯edu a dozadu. Do mÌst budoucÌ hlavy putujÌ vlastnos-
ti hlavy, do mÌst, kde m· vzniknout noha, vlastnosti nohy, a tak vznik·
rozvinutÈ tÏlo. P¯itom se vöak nerozloûÌ vöechny vlastnosti, n˝brû mnoho
jejich skupin (dÏlicÌ schopnost vlastnostÌ umoûÚuje vznik neomezenÈho
mnoûstvÌ takov˝ch skupin) p¯ich·zÌ jednak do novÏ vznikl˝ch pohlavnÌch
bunÏk, jednak do mÌst, z nichû m˘ûe puËenÌm vyraöit novÈ tÏlo. Vlastnosti
je t¯eba si p¯edstavovat jako skuteËn·, velice mal· zrnÌËka, jeû jsou uzav¯e-
na v j·d¯e vajÌËka a skl·dajÌ se z jeötÏ menöÌch zrnÌËek.
304
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 305
I
WEISMANN (1892a, 200) formuluje v˝chodisko sv˝ch ˙vah tÌmto zp˘sobem: ÑNem·m zde co
Ëinit s celou ot·zkou dÏdiËnosti, n˝brû pouze s jednou, avöak z·sadnÌ ot·zkou: jak to p¯ijde, ûe
jedna jedin· buÚka tÏla v sobÏ sjednotÌ veökerÈ dÏdiËnÈ sklony celÈho organismu?ì
II
Proti WEISMANNOVI vystoupil zvl·ötÏ SPENCER 1893; WEISMANN odpovÏdÏl spisem 1893.
305
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 306
ËlovÏka velmi nedokonal˝m zrakov˝m org·nem, ale postaËuje k tomu, aby spat-
¯ilo lezoucÌ mouchu nebo svÌjejÌcÌho se Ëerva, a tak zajiöùuje dostateËnou obûivu
druhu. Ovöem ani oko sokola nenÌ v ËistÏ optickÈm smyslu absolutnÏ dokonal˝m
n·strojem vidÏnÌ, staËÌ vöak, aby pt·k z v˝öky spolehlivÏ objevil svou ko¯ist, coû
postaËuje k existenci druhu a vyluËuje kaûdÈ dalöÌ stupÚov·nÌ kvality zraku na
cestÏ p¯irozenÈho v˝bÏru.ì (1892a, 585)
TÌm, ûe WEISMANN takto pov˝öil v˝bÏr na jedin˝ a ÑvöemohoucÌì princip v˝-
voje, odpoutal jej od p˘dy skuteËnosti. DARWIN, muû zkuöenosti, se domnÌval, ûe
pozoruje p¯irozen˝ v˝bÏr jako jeden p¯ÌrodnÌ faktor, a proto jej pojÌmal jako ome-
zovan˝ jin˝mi faktory. M˝lil se, neboù jeho utilitarismus a nauka o v˝bÏru byly
jen logick˝mi principy, jimiû pomϯoval p¯Ìrodu. WEISMANN vöak ustavil tento
omyl jako pravdu; p¯irozen˝ v˝bÏr vÏdomÏ nevyd·v· za fakt, n˝brû za logick˝
princip, pomocÌ nÏhoû lze a je t¯eba vysvÏtlit vöechno na organismech. Nauku
o p¯irozenÈm v˝bÏru uû nebylo moûnÈ dovÈst d·l, a tak nezbylo neû hledat
kompromisy se skuteËnostÌ. PodnÌcen jiû zmÌnÏnou ROUXOVOU myölenkou zve-
¯ejnil WEISMANN roku 1895 hypotÈzu, kterou o rok pozdÏji rozvinul v nauce
o boji o ûivot uvnit¯ z·rodku, nazvanÈ Ñselekce z·rodkuì. Prop˘jËil tu hypote-
tick˝m tÏlÌsk˘m novÈ schopnosti: jejich velikost a sÌla pr˝ proporcion·lnÏ z·visÌ
na velikosti rozvinutÈ vlastnosti a na v˝ûivÏ; od p¯irozenosti silnÏjöÌ tÏlÌska na
sebe strh·vajÌ vÌce potravy, sÌlÌ a utlaËujÌ slaböÌ sousedy, z Ëehoû vypl˝v· r˘st jed-
nÏch a zakrÚov·nÌ druh˝ch. P¯edpokl·dejme nap¯Ìklad, ûe nÏjakÈ zv̯e uvyklo
ûivotu v temnotÏ: pak jsou jeho oËi zbyteËnÈ, ba i ökodlivÈ, jsou snadno zranitel-
nÈ. Z jeho potomk˘ majÌ nÏkte¯Ì od p¯irozenosti slaböÌ zrak; tato zv̯ata se v boji
o existenci osvÏdËÌ stejnÏ jako bystrozrak·, protoûe v˘bec nepot¯ebujÌ vidÏt. Do-
jde ke k¯ÌûenÌ mezi bystrozrak˝mi a slabozrak˝mi a jiû toto k¯ÌûenÌ vede k ˙pad-
ku org·nu u potomk˘. WEISMANN naz˝val toto k¯ÌûenÌ Ñpanmixieì a p˘vodnÏ
jÌm vysvÏtloval vznik rudiment·rnÌch org·n˘. Kdyû vöak nÏkte¯Ì z jeho protiv-
nÌk˘ zpochybnili ˙Ëinnost panmixie, p¯ipustil WEISMANN nÏkterÈ z jejich d˘vo-
d˘, obzvl·ötÏ ûe boj mezi jedinci nestaËÌ k vysvÏtlenÌ ˙plnÈho zmizenÌ org·n˘
(kterÈ se pr˝ vyskytuje). Tu je vöak podle WEISMANNA moûnÈ vysvÏtlenÌ pomocÌ
selekce z·rodku. V uvedenÈm p¯ÌpadÏ jsou pr˝ tÏlÌska, jeû obsahujÌ vlastnosti
slabozrak˝ch oËÌ, rovnÏû slaböÌ neû tÏlÌska jin˝ch vlastnostÌ onoho zv̯ete, a pro-
to v boji o potravu, kter˝ se vede mezi tÏlÌsky, podlÈhajÌ, aû jsou zcela potlaËena;
to m· za n·sledek ˙plnÈ zmizenÌ oËÌ zv̯ete ûijÌcÌho v temnotÏ.
Tento boj o ûivot uvnit¯ z·rodku pr˝ takÈ podporuje vznik vhodnÏjöÌch varia-
cÌ a jejich stupÚov·nÌ, d·le vznik cel˝ch skupin org·n˘, znetvo¯enin, variacÌ sko-
kem, zvl·ötnÌch nad·nÌ atd. (WEISMANN 1902, 25. a 26. p¯edn·öka). Dovoluje
pochopit, ûe vnÏjöÌ ûivotnÌ podmÌnky, jako nap¯Ìklad teplota a v˝ûiva, zp˘sobu-
jÌ nejen zmÏny na tÏle, n˝brû i v z·rodeËnÈ plazmÏ (tedy takovÈ zmÏny, kterÈ
jsou dÏdiËnÈ). Neboù ˙Ëinky okolÌ pr˝ zasahujÌ takÈ tÏlÌska v z·rodeËnÈ plazmÏ,
jedny posilujÌ, druhÈ oslabujÌ; nap¯Ìklad se m˘ûe st·t, ûe tÏlÌsko z nÏjakÈho
d˘vodu zesÌlÌ, zaËne utlaËovat svÈ sousedy, coû vede k posÌlenÌ toho org·nu,
306
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 307
kter˝ tÏlÌsko zastupuje. Tento silnÏjöÌ org·n pak zv̯eti umoûÚuje, aby vedlo
öùastnÏjöÌ boj o ûivot, coû m· za n·sledek opÏt lepöÌ v˝ûivu tÏlÌska odpovÌdajÌcÌ-
ho org·nu a jeötÏ intenzivnÏjöÌ v˝voj org·nu v n·sledujÌcÌ generaci atd. TÌmto
zp˘sobem lze podle WEISMANNA vysvÏtlit, ûe variace nekolÌsajÌ slepÏ sem a tam,
n˝brû zachov·vajÌ urËit˝ a pro zv̯e v˝hodn˝ smÏr.
Jak rychle WEISMANNOVY teorie rozkvetly, tak rychle opÏt uvadly; dnes je uû
asi m·lo badatel˘, kte¯Ì vÏ¯Ì v rozdÌl mezi z·rodeËnou a tÏlesnou plazmou, ne-
smrtelnost jednobunÏËn˝ch, vöemohoucnost p¯irozenÈho v˝bÏru nebo v˘bec v de-
terminanty, idy a idanty, aËkoli tento mrtv˝ materi·l se st·le jeötÏ t·hne uËebni-
cemi. NicmÈnÏ WEISMANNŸV vliv byl velik˝; byl vysoce cenÏn i mimo biologii. To
on prohloubil nauku o dÏdiËnosti a propojil darwinismus s histologick˝mi stu-
diemi o bunÏËnÈm j·d¯e, jeû byly svÈho Ëasu pokl·d·ny za modernÌ. On navykl
badatele myölence, ûe organismus musÌ b˝t rozebr·n na jednotlivÈ vlastnosti;
sv˝m heslem o vöemohoucnosti p¯irozenÈho v˝bÏru podnÌtil Ë·st neolamarckis-
t˘. A koneËnÏ ti, kdo v˘bec zaËali pochybovat o hodnotÏ darwinismu, vych·ze-
li ze skepse nam̯enÈ proti jeho spis˘m. Ovöem jeho vlivu je t¯eba p¯ipsat i velkÈ
zploötÏnÌ biologickÈho myölenÌ, kterÈ spoËÌv· v p¯ev·dÏnÌ vöech problÈm˘ na
bunÏËnÈ jevy.
HAECKEL a WEISMANN majÌ velmi r˘znÈ povahy; oba vöak byli DARWINOV›MI
apoötoly. HAECKEL p¯evzal od DARWINA materialisticko-demokratick˝ prvek, WEIS-
MANN sofistick˝ element. PrvnÌ se stal v˘dcem anatom˘ a embryolog˘, druh˝
ud·val tÛn histolog˘m. HAECKEL umlËel embryologa BAERA a vr·til se k MECKE-
LOVI, WEISMANN zavÌral oËi p¯ed BAEREM epigenetikem a vracel se k monotÛnnÌ-
mu, pr·zdnÈmu BONNETOVI.I
I
Literatura: O WEISMANNOVI pojedn·vajÌ p¯edevöÌm ROMANES 1892-93 a MORGAN 1903. Srv.
i kapitolu o dÏdiËnosti.
307
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 308
31. kapitola
Psychologie
31.1. Gall
Na konci 18. a poË·tku 19. stoletÌ byl v˘dËÌm myslitelem psycholog˘ st·le jeötÏ
DESCARTES; LEIBNIZ mu sice odÚal znaËnou sfÈru vlivu, nepokusil se vöak osvobo-
dit od z·kladnÌ kartezi·nskÈ myölenky, ûe duöe je nedÏliteln˝m prvkem. TakÈ
LOCKE n·sledoval DESCARTA tÌmto smÏrem: sice sestavoval duöi z prvk˘ zkuöe-
nosti (a mÏl v tom mnoho napodobitel˘), ale Ëinil tak po zp˘sobu star˝ch chemi-
k˘, kte¯Ì rozkl·dali vodu na vlhkost, hmotnost, bezbarvost a podobnÈ Ñprvkyì.
VlastnÌho problÈmu sloûenÌ duöe se LOCKE nedotkl.
Odv·ûn˝ pokus p¯ekonat kartezi·nskou psychologii podnikl na konci 18. sto-
letÌ nÏmeck˝ lÈka¯ F. J. GALL (1758ñ1828). Vych·zel z praktick˝ch lÈka¯sk˝ch
pozorov·nÌ a pokouöel se, nejprve ve VÌdni, p¯etvo¯it dosavadnÌ ch·p·nÌ duöe.
Byl vöak p¯inucen VÌdeÚ opustit kv˘li obvinÏnÌ z bezboûnosti a ˙dajnÈ materia-
listickÈ tendenci sv˝ch teoriÌ. Procestoval pak r˘zn· nÏmeck· a francouzsk·
mÏsta a bez vÏtöÌho ˙spÏchu jasn˝m a prost˝m jazykem p¯edn·öel svÈ n·zory;
pozdÏji trvale pob˝val v Pa¯Ìûi. Kdyû (jak uËil) vz·jemnÏ porovn·me lidi a zvÌ-
¯ata, zjistÌme, ûe se od sebe liöÌ sv˝mi vlohami. Jeden ËlovÏk m· hudebnÌ talent,
druh˝ zas dobrou pamÏù; pes m· zcela jinÈ nad·nÌ neû bobr. Vlohy majÌ lidÈ
a zv̯ata vrozenÈ, jak lze vidÏt na jejich sklonech a osobnÌch nedostatcÌch. NenÌ
moûnÈ, aby si ËlovÏk osvojil novÈ vlohy zkuöenostÌ. Je vöak moûnÈ, ûe v budouc-
nu se objevÌ novÈ talenty, a pak vznikne novÈ lidstvo. Jak pozn·me, z kolika vloh
se skl·d· duöe ËlovÏka? Je nespr·vnÈ odvol·vat se na apriornÌ tvrzenÌ, ûe staËÌ
vϯit v rozum, neboù rozum p¯edstavuje, stejnÏ jako poËitky, pamÏù, soudnost,
jen vlastnost r˘zn˝ch vloh (GALL 1805, 55, 21). MylnÏ se takÈ z etick˝ch z·sad
lidskÈho rozumu odvozujÌ dÏtsk· l·ska, p¯·telstvÌ a jinÈ vlohy, neboù tyto vlohy
majÌ takÈ zv̯ata, aniû by byla schopna etickÈho uvaûov·nÌ.
U psychick˝ch jev˘ je t¯eba rozliöovat r˘znÈ z·kladnÌ vlohy (forces fondamen-
tales) a obecnÈ atributy (attributs gÈnÈraux). Kaûd· jednotliv· vloha m· vöechny
atributy, tj. rozum, v˘li, pozornost, pamÏù, soudnost atd. Ale jako vedle obec-
n˝ch vlastnostÌ vÏcÌ ñ prostorovosti, nepropustnosti, gravitace atd. ñ rozliöujeme
jeötÏ speci·lnÌ vlastnosti, kterÈ odliöujÌ jednotlivÈ vÏci ñ nap¯Ìklad druhy rostlin
mezi sebou a od kamen˘, a kameny opÏt mezi sebou atd., tak je t¯eba rozliöovat
308
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 309
PSYCHOLOGIE
zvl·ötnÌ vlohy takÈ u duöevnÌ Ëinnosti. Neboù nikdy nejde o pamÏù, v˘li obecnÏ,
n˝brû o pamÏù na urËitÈ vÏci, o pud za urËit˝m cÌlem. Proto existuje tolik z·klad-
nÌch vloh, kolik je r˘zn˝ch pud˘, a to jak u zv̯at, tak u ËlovÏka ñ neboù takÈ Ëlo-
vÏk, kdyû miluje svÈ dÏti, kdyû se br·nÌ proti nep¯Ìteli, kdyû je hrd˝, krut˝, lsti-
v˝, jedn· na z·kladÏ vrozen˝ch instinkt˘ jako zv̯ata.
GALL vyöel z tÈto ˙vahy a hledal z·kladnÌ vlohy (z·kladnÌ pudy) ËlovÏka.
NapoËÌtal jich 27: pohlavnÌ pud, l·sku k dÏtem, p¯·telstvÌ, pud sebez·chovy, lest,
rozumnost, ziskuchtivost, lakomstvÌ, p˝chu atd.
Tyto z·klady GALLOVY psychologie byly naprosto pravdivÈ, neboù kaûd·
vÏda, zaloûen· na rozumnÈm mÌnÏnÌ, musÌ vych·zet z faktu rozmanitosti v p¯Ì-
rodÏ. TakÈ psychologie musÌ zaËÌnat rozkladem duöevnÌho ûivota na prvky. Je
sice zvl·ötnÌ ot·zkou, zda pohlavnÌ pud, l·ska k dÏtem a v˘bec vöechny pudy,
kterÈ GALL uv·dÌ, jsou opravdov˝mi a poslednÌmi prvky, avöak ani v tomto
ohledu nelze GALLOVI nikterak up¯Ìt p¯imϯenou pozorovacÌ schopnost.
Na tÈto rozumnÈ psychologii se vöak GALL pokusil vystavÏt praktickou vÏdu,
frenologii. Mozek je pr˝ materi·lnÌm z·kladem duöe, jeho Ë·sti jsou org·ny pu-
d˘, a ty se nach·zejÌ na povrchu mozku. Kaûd˝ ËlovÏk m· jeden z tÏchto org·n˘
obzvl·ötÏ vyvinut˝ a na p¯ÌsluönÈm mÌstÏ je lebka vypoukl·; vypouklinu najdeme
ohmat·nÌm (k tomu je zapot¯ebÌ zvl·ötnÌ zruËnosti, jÌû nenÌ obda¯en kaûd˝),
a kdyû ji porovn·me s vlohou, jeû u jejÌho nositele vynik·, zjistÌme, kter· vloha
odpovÌd· kaûdÈ vypouklinÏ.
TakÈ pro tuto myölenku uv·dÏl GALL doklady. Vedle praktick˝ch pokus˘
(pokouöel se uhodnout p¯irozenÈ vlohy lidÌ, kte¯Ì mu byli p¯edstaveni poprvÈ)
zkoumal stavbu mozku, sledoval, kudy probÌhajÌ nervy, a nÏkdy tu takÈ zjistil nÏ-
co spr·vnÈho. Hovo¯il jiû o rozen˝ch zloËincÌch, o sklonu geni·lnÌch lidÌ k öÌlen-
stvÌ, o patologickÈm sklonu k sebevraûdÏ, o n·hlÈ ztr·tÏ pamÏti na jmÈna a o dal-
öÌch jevech, jeû jsou z lÈka¯skÈho hlediska pozoruhodnÈ. Avöak jak to Ëasto b˝v·,
p¯ednosti svÈ teorie nespat¯oval v jejÌ z·kladnÌ myölence (v nutnosti rozkl·dat
duöi na jednotlivÈ pudy), ani v onÏch pozorov·nÌch, n˝brû v ohmat·v·nÌ lebky.
GALLOVO öarlat·nstvÌ (na sv˝ch p¯edn·ök·ch vybÌral vstupnÌ poplatek) a aû
p¯Ìliö popul·rnÌ d˘sledky jeho psychologie vzbuzovaly pochopitelnÏ vÌce po-
zornosti neû jeho psychologie sama: GALL a frenologie se stali pojmy, o nichû se
vûdy hovo¯ilo jednÌm dechem. Brali ho v·ûnÏ i mnozÌ odbornÌci jeho doby,
CUVIER, COMTE, OKEN, REIL, FRORIEP, HUFELAND, obzvl·ötÏ vöak GEOFFROY ST. HI-
I
V˝stiûnÏ charakterizuje GALLA podle jeho dobr˝ch i öpatn˝ch vlastnostÌ OKEN v dopise
SCHELLINGOVI (srv. ECKER 1880, 186). GEOFFROY o GALLOVI mimo jinÈ pÌöe: Ñ(Je) autorem filosofic-
kÈho spisu, kter˝ je v dobÏ s tolika fyziologick˝mi objevy velmi pozoruhodn˝. A tohoto autora,
kter˝ je tak hoden naöÌ pozornosti, chtÏli vystavit ve¯ejnÈmu posmÏchu! Bohuûel se tÈto zavrûe-
nÌhodnÈ ˙lohy chopili velmi duchaplnÌ muûovÈ. Pr·vÏ tak to byli velmi duchaplnÌ muûovÈ,
pokud smÌme soudit z jejich ve¯ejnÈho postavenÌ, kte¯Ì obvinili SOKRATA z rouh·nÌÖì
(GEOFFROY 1822, II, 17). TÏmito slovy se GEOFFROY obracÌ pravdÏpodobnÏ proti CUVIEROVI
a FLOURENSOVI (kter˝ byl CUVIEROV›M û·kem a stoupencem).
309
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 310
LAIRE, p¯estoûe jim jeho praxe nebyla nezn·ma.I Uzn·valo se, ûe GALL byl veden
ideou a jeho pohled byl otev¯en˝ pro svÏt, avöak jeho primitivnÌ vystupov·nÌ
a p¯Ìliö popul·rnÌ p¯ÌrodovÏdeckÈ znalosti, kterÈ se pohybovaly na ˙rovni zku-
öenostÌ hajnÈho a pt·ËnÌka, znaËnÏ zabr·nily jeho trvalejöÌmu ˙spÏchu.
GALLA vÏdecky vyvracel P. FLOURENS (1845, 1865). Podle nÏj je GALL skuteËn˝m
reform·torem nauky o mozku. Byl svÈho Ëasu prvnÌm, kdo pouk·zal na nezbyt-
nost zkoumat mozek anatomicky, a jako prvnÌ tvrdil, ûe vöechna hnutÌ mysli
a vöechny duöevnÌ choroby sÌdlÌ v mozku, a naznaËil vztahy mezi stavbou moz-
ku a duöevnÌ ËinnostÌ. Byl Ñhlubok˝m pozorovatelem a svou geni·lnÌ rukou n·m
otev¯el studium anatomie mozku a fyziologieì. Dopustil se vöak velk˝ch chyb.
AnatomickÈ z·klady jeho teorie byly ubohÈ; nemÏl p¯edstavu o rozdÌlu mezi vel-
k˝m a mal˝m mozkem, mezi prodlouûenou mÌchou a jin˝mi Ë·stmi mozku,
n˝brû vöe pokl·dal za Ñmozekì v˘bec. Jeho fyziologickÈ znalosti byly zcela nedo-
stateËnÈ, nejabsurdnÏjöÌ vöak byla podle FLOURENSE GALLOVA psychologie.
FLOURENS dokazuje, ûe se nelze domnÌvat, jak to ËinÌ GALL, ûe se duöe, vÏdomÌ,
osobnost skl·dajÌ z Ë·stÌ. Tato materialistick· nauka odporuje DESCARTOVÃ filoso-
fii ñ ten mÏl pravdu se sv˝m tvrzenÌm, ûe duöe je jednoduch·, nedÏliteln· a svo-
bodn·. ZejmÈna je t¯eba odmÌtnout GALLOVO popÌr·nÌ osobnÌ svobody, totiû
nauku, ûe svoboda v˘le spoËÌv· jen ve schopnosti nechat se vÈst motivy; svobo-
da je naopak schopnostÌ rozhodovat se proti motiv˘m.
FLOURENS potvrzoval svou kritiku pokusy, kterÈ mu zajistily sl·vu: odebÌral
zv̯at˘m Ë·sti mozku, pozoroval jejich reakce a ukazoval, ûe sÌdlem vÏdomÌ jsou
pouze velkÈ hemisfÈry, zatÌmco mozeËek ¯ÌdÌ koordinovanÈ pohyby, ûe Ëtverohr-
bolÌ slouûÌ zrakovÈmu smyslu a prodlouûen· mÌcha d˝ch·nÌ. Ve vöech Ë·stech
velkÈho mozku je pr˝ vÏdomÌ jednotnÈ, neboù aù FLOURENS odebral holub˘m p¯ed-
nÌ nebo zadnÌ, hornÌ nebo postrannÌ Ë·sti mozku, jednota vÏdomÌ tÌm nebyla na-
ruöena. Tyto pokusy vyvr·tily GALLOVU teorii a dodnes se nikdo neodv·ûil reha-
bilitovat jeho nauku o duöi. HypotÈza mozkov˝ch org·n˘ vöak byla obnovena
v modernÌ psychologii a takÈ frenologie naöla modernÌho zast·nce v P. M÷BIOVI
ñ jen GALLOVA psychologie upadla do zapomnÏnÌ.I
Ned·vno jeden myslitel, veden ovöem zcela jin˝mi ˙vahami, dospÏl k podob-
nÈmu pojetÌ psychologie jako kuriÛznÌ öv·bsk˝ felËar. Na podobnÈ myölenky
totiû narazÌme u NIETZSCHEHO v jeho dÌle Mimo dobro a zlo: ÑAvöak je otev¯ena
cesta k nov˝m a vyt¯ÌbenÏjöÌm pojetÌm hypotÈzy duöe; nechù majÌ nap¯ÌötÏ ve
vÏdÏ domovskÈ pr·vo takovÈ pojmy jako Çsmrteln· duöeë a Çduöe jako mnohost
subjekt˘ë a Çduöe jako spoleËenstvÌ pud˘ a afekt˘ë.ì (NIETZSCHE 1996, ß12) NIETZ-
SCHE se k tÈto myölence, kter· tak ˙zce souvisÌ s jeho osobnostÌ, opakovanÏ na-
vracÌ a hovo¯Ì o vz·jemnÈm boji pud˘, o panstvÌ jednoho a rabstvÌ jin˝ch pud˘,
neboù Ñnaöe tÏlo je spoleËenstvÌm mnoha duöÌì (ß19). TakÈ jeho p¯edpoklad, ûe
I
O GALLOVI srv. M÷BIUS 1900, kde lze nalÈzt takÈ kritiku GALLOVY nauky a p¯Ìsluönou literatu-
ru. M÷BIUS h·jÌ GALLOVU frenologii, ale o jeho psychologii se sotva zmÌnÌ.
310
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 311
PSYCHOLOGIE
311
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 312
I
SpecifickÈ smyslovÈ energie byly p¯edmÏtem mnoha spor˘; nejnovÏji je vyvracÌ H. DRIESCH
(1903, 41n; 1908, II, 84n); tvrdÌ, ûe nauka poch·zÌ ze öpatnÏ pochopenÈho KANTOVA uËenÌ, zd· se
mi vöak, ûe DRIESCH se p¯i tom nechal svÈst HELMHOLTZEM. AlespoÚ jsem nezjistil, ûe by M‹LLER
svou nauku vÏdomÏ vztahoval ke KANTOVI, naopak se odvol·v· na PLAT”NA a ARISTOTELA
(1837, II, 257): slova Ñenergie spoËÌvajÌcÌ ve zv̯ecÌ bytostiì hovo¯Ì o nÏËem zcela jinÈm neû
o Ñstruktu¯eì. Je vöak spr·vnÈ, ûe M‹LLER s·m se pozdÏji (Handbuch) p¯ikl·nÏl k d˘razu na
Ñstrukturuì. Velmi pravdÏpodobnÏ ho k jeho teorii podnÌtila GOETHOVA nauka o barv·ch. Ke
specifick˝m smyslov˝m energiÌm srv. W. A. NAGEL 1904.
312
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 313
PSYCHOLOGIE
313
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 314
I
StaröÌ literatura o duöi zv̯at srv. PERTY 1865.
314
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 315
PSYCHOLOGIE
duöi stejnÏ uzp˘sobenou jako ËlovÏk, jen ponÏkud zast¯enou, a uËinil tento n·-
zor z·kladem svÈ teorie o pohlavnÌm v˝bÏru, kter· pracuje se zcela po lidsku po-
jat˝m vkusem zv̯at. NiûöÌm zv̯at˘m DARWIN vkus nep¯izn·v·, protoûe ÑmajÌ
p¯Ìliö nedokonalÈ smyslovÈ org·ny a p¯Ìliö nÌzkÈ psychickÈ schopnosti, aby mohla
ocenit kr·su a jin· l·kadla a pociùovat û·rlivost. U vyööÌch zv̯at vöak pohlavnÌ
v˝bÏr z·visÌ na v˘li, touze a v˝bÏru druhÈho pohlavÌì.
KurzÌvou tiötÏn· slova ukazujÌ, ûe DARWIN nech·val zv̯ata cÌtit, myslet a jednat
zcela lidsk˝m zp˘sobem. O instinktu uËil, ûe je dÏdiËn˝m zvykem, a uplatnil na nÏj
tutÈû teorii jako na tÏlesnÈ vlastnosti. Tam napsal, ûe nechce objasnit vznik ûivota,
n˝brû jen zp˘sob, jak vznikajÌ rozdÌly mezi zv̯aty p¯irozen˝m v˝bÏrem. Zde tvrdÌ,
ûe chce vysvÏtlit nikoli vznik psychickÈho ûivota v˘bec, n˝brû jen rozdÌly mezi in-
stinkty, a je p¯esvÏdËen, ûe tyto rozdÌly takÈ vznikly p¯irozen˝m v˝bÏrem. Jako me-
zi zv̯aty existujÌ individu·lnÌ tÏlesnÈ rozdÌly, tak existujÌ i rozdÌly psychickÈ, a takÈ
ty jsou dÏdiËnÈ. Kdyû se individu·lnÌ psychick· vlastnost osvÏdËÌ v boji o existenci,
potomstvo ji aktivuje a d·le stupÚuje, a nov· schopnost tak vznik· zcela mechanic-
ky. Vedle nich majÌ pr˝ ostatnÏ vliv i mÈnÏ mechanickÈ faktory: zv̯ata ch·pou vöe-
licos sv˝m mal˝m rozumem, a kdyû pochopÌ p¯ednosti novÈho poznatku, osvojÌ si
jej . Takto vznikl˝ zvyk se m˘ûe p¯en·öet i na potomstvo a st·t se instinktem.
Podle tÈto öablony vysvÏtloval DARWIN pudy zv̯at, kterÈ se buÔ jemu samÈ-
mu, nebo jeho protivnÌk˘m zd·ly obzvl·ötÏ n·padnÈ: soci·lnÌ pudy mravenc˘,
pudy dom·cÌch zv̯at, kukaËky, vËel apod. Jeho metodou se ¯Ìdili takÈ jinÌ evo-
lucionistÈ, mimo jinÈ nap¯Ìklad mnohostrann˝ öv˝carsk˝ uËenec A. FOREL (1900),
odbornÌk ve v˝zkumu mravenc˘;I V. BUTTEL-REEPEN (1900), kter˝ studoval zej-
mÈna ûivot vËel a Ëmel·k˘; W. WUNDT, kter˝ psal vöeobecnÏ o duöi zv̯at a spe-
ci·lnÏ o sluchu holub˘;II G. ROMANES ve svÈm dÌle o inteligenci v ûivoËiönÈ ¯Ìöi;
J. LUBBOCK (1819), kter˝ pozoroval ûivot r˘znÈho hmyzu; fyziolog W. A. NAGEL
(1896); A. R. WALLACE (1889). Ti vöichni spat¯ovali ve zv̯atech jen mÈnÏ inteli-
gentnÌ a mÈnÏ zkuöenÈ lidi. BREHMOVO velkÈ popul·rnÌ dÌlo je nejlepöÌ aplikacÌ
tÈto filosofie: anekdoty a vypr·vÏnÌ bodr˝ch lovc˘ a cestovatel˘ do cizÌch kraj˘,
pravda i omyl, duchaplnost i trivialita v pestrÈ smÏsi.III
I
O lÈt·nÌ hmyzu ke svÏtlu pÌöe FOREL takto: ÑKdyû v noci nalÈt·vajÌ na lampu, jsou nepochyb-
nÏ vykolejeni a soust¯edÏni na tento jedin˝ bod. Z toho pramenÌ opakovanÈ neplodnÈ snahy,
kterÈ vrhajÌ nevinnÈ bytosti znovu a znovu do plamen˘.ì (FOREL 1900, 21)
II
WUNDT sice v tomto dÌle odmÌt· nekritickÈ antropomorfizov·nÌ (WUNDT 1897, 385n), staËÌ si
vöak p¯eËÌst prvnÌ kapitolu jeho Grundz¸ge (WUNDT 1901, 19n), abychom vidÏli, ûe je zcela
v zajetÌ antropomorfnÌ psychologie zv̯at. Nap¯Ìklad na s. 21 ¯Ìk·: ÑNem˘ûe b˝t pochyb o tom,
ûe v tomto smyslu majÌ vÏdomÌ vöechny ûivÈ bytosti, od ËlovÏka aû po prvoky. Ö Nap¯Ìklad
mÏÚavka, kterou lze morfologicky vyloûit jako buÚku bez membr·ny, se nÏkdy po kr·tkÈ dobÏ
navracÌ ke ökrobov˝m zrnk˘m, s nimiû se nÏkde setkala, aby je p¯ijala jako potravu do svÈho
mÏkkÈho protoplazmatickÈho tÏla.ì
III
D·le srv. SCHNEIDER 1880, rozvl·ËnÈ dÌlo, obsahuje vöak pokus o klasifikaci psychick˝ch pro-
jev˘ zv̯at; GROOSZ 1896 sice neobsahuje nov· pozorov·nÌ, p¯esto dob¯e t¯ÌdÌ hry zv̯at a uv·dÌ
ËetnÈ p¯Ìklady; M. VERWORN 1889. DalöÌ literaturu uv·dÏjÌ FOREL, WUNDT a WASMANN.
315
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 316
31. 4. Wasmann
Pouze jeden badatel ne˙navnÏ vyvracel antropomorfnÌ psychologii: entomolog
ERICH WASMANN (1859ñ1931). SbÏhl˝ v teologickÈ dogmatice a scholastickÈ filo-
sofii aplikoval nikoli bez ˙spÏchu filosofii TOM¡äE AKVINSK…HO na srovn·vacÌ
psychologii. ZatÌmco evolucionistÈ pokl·dali zv̯ecÌ instinkt pouze za niûöÌ stu-
peÚ rozumu, za rozum ust·len˝ dÏdiËnostÌ, prohlaöuje jej WASMANN ve vÏdomÈ
shodÏ s REIMAREM za podstatnÏ rozdÌln˝ od inteligence. Na jedn·nÌ organism˘ roz-
liöuje za prvÈ ˙ËelnÈ reflexnÌ Ëinnosti, kterÈ se zakl·dajÌ na pouh˝ch nervov˝ch me-
chanismech bez poËitk˘, jako nap¯Ìklad pravidelnÈ pohyby pumpov·nÌ srdeËnÌ-
ho svalu, peristaltickÈ pohyby vnit¯nostÌ p¯i tr·venÌ, k˝ch·nÌ atd. Na druhÈm
mÌstÏ jmenuje instinktivnÌ procesy, p¯i nichû poËitky zasahujÌ p¯ÌËinnÏ, aby p¯ivo-
dily ˙ËelnÏjöÌ Ëinnosti. InstinktivnÌ jedn·nÌ jsou ÑtakovÈ Ëinnosti, kterÈ pramenÌ
z pud˘ smyslovÈ û·dostivosti; p¯i svÈm vykon·v·nÌ jsou d·le ¯Ìzeny smyslo-
v˝m vnÌm·nÌm a poËitkem, a tÏmito dvÏma vlastnostmi se liöÌ od pouh˝ch
reflexnÌch pohyb˘ì (WASMANN 1899, 6). Jako t¯etÌ uv·dÌ WASMANN inteligentnÌ
jedn·nÌ, jejichû hlavnÌm kritÈriem je vÏdomÌ ˙Ëelu, kterÈ je rozliöovacÌm znakem
od pouhÈho instinktu. D·le uËÌ, ûe inteligence spoËÌv· v˝luËnÏ ve schopnosti roz-
pozn·vat vz·jemnÈ vztahy pojm˘ a odvozovat z nich z·vÏry.
Tato pojmov· rozliöenÌ osvÏtluje WASMANN d˘kladnou kritikou modernÌch n·-
zor˘ na duöi zv̯at a ¯Ìk·, ûe inteligence p¯eb˝v· pouze v ËlovÏku, zatÌmco zv̯ata,
ta nejvyööÌ nevyjÌmaje, jsou ovl·d·na jen instinkty a nemajÌ schopnost tvo¯it vöeo-
becnÈ pojmy, nemajÌ form·lnÌ schopnost abstrakce, ani n·hled na cÌl sv˝ch jedn·nÌ.
Da¯Ì se mu uk·zat, jak aktu·lnÌ mohou b˝t scholastickÈ pojmy a ûe byly sice zapo-
menuty, ale nikoli p¯ekon·ny. OdbornÌci vöak WASMANNOVO pojetÌ odmÌtli. P¯ÌËi-
nou nenÌ jen nedostateËnÈ filosofickÈ vzdÏl·nÌ modernÌch zv̯ecÌch psycholog˘
a p¯esvÏdËenÌ, ûe scholastiku nelze spojovat s modernÌ vÏdou, n˝brû takÈ pozn·nÌ,
ûe WASMANN nedospÏl ke svÈ filosofii zanÌcen˝m pohrouûenÌm do projev˘ zv̯ecÌ-
ho ûivota, pot¯ebou vyj·d¯it samostatn· pozorov·nÌ vlastnÌm zp˘sobem. Bylo cÌtit,
ûe WASMANN p¯evzal scholastiku jako hotov˝ systÈm a ex post se pokouöel dok·zat
jejÌ spr·vnost fakty. S tÌmto n·zorem budeme souhlasit, jestliûe si povöimneme
WASMANNOVY nesamostatnosti, kdyû opouötÌ vyölapanÈ cestiËky scholastiky. WAS-
MANN totiû nekriticky souhlasÌ s modernÌmi p¯ÌrodovÏdci v tom, ûe duöi zv̯at
(a tak i duöi ËlovÏka) m˘ûeme postihnout jen nep¯Ìmo, per analogiam k naöemu
subjektivnÌmu ûivotu (WASMANN 1899b, 5, 8, 52 aj.). Tento p¯edpoklad vöak poch·-
zÌ z modernÌho subjektivismu a aristotelskÈ filosofii je cizÌ; ARISTOTEL…S a scholasti-
kovÈ povaûovali psychick˝ ûivot druh˝ch lidÌ za stejnÏ jist˝ jako sv˘j vlastnÌ.
V d˘sledku toho dopadlo neurËitÏ takÈ WASMANNOVO rozliöov·nÌ reflex˘
a instinkt˘ podle p¯Ìtomnosti Ëi nep¯Ìtomnosti poËitku a jeho protivnÌci majÌ plnÈ
pr·vo tvrdit, ûe subjektivita nem˘ûe b˝t vÏdeck˝m rozliöovacÌm znakem.I Ani
I
K tomu srv. WASSMANNOVU polemiku s BETHOVOU ÑteoriÌ reflex˘ì (WASMANN 1899a, 4).
316
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 317
PSYCHOLOGIE
I
Z fyziologickÈho hlediska se pokusil systematicky p¯edstavit vztahy psychologie k histologii
nerv˘ vÌdeÚsk˝ fyziolog EXNER 1894.
317
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 318
ûe kaûd˝ jedinec öÌ¯Ì osobit˝ z·pach, ûe rodina, rasa, druh, rod atd. rovnÏû vyd·-
vajÌ jistÈ charakteristickÈ pachy, takûe lze rozliöovat z·pachy rodovÈ, ËeleÔovÈ,
¯·dovÈ, t¯ÌdnÌ, kterÈ urËujÌ vz·jemnÈ vztahy mezi zv̯aty. Dravci tak pron·sle-
dujÌ p¯ÌjemnÏ vonÌcÌ obÏù, kter· zase unik· p¯ed nep¯Ìjemn˝m pachem dravc˘.
TakÈ pohlavnÌ l·ska, pocit rodinnÈho a rasovÈho spoleËenstvÌ se zakl·dajÌ na
ö̯enÌ a vnÌm·nÌ jist˝ch pach˘. OplodnÏnÌ pr˝ rovnÏû nast·v· teprve skrze v˘nÏ
vystupujÌcÌ ze spermatu a vajÌËka, z aura seminalis a ovularis. Na z·kladÏ tÏch-
to fakt˘ a hypotÈz vyslovil JƒGER svÈr·znou teorii duöe: ony pachy jsou d˘sled-
ky jist˝ch jemn˝ch l·tek vypa¯ovan˝ch z tÏla, kterÈ p¯edstavujÌ duöi ñ existujÌ
pr˝ zvl·ötnÌ l·tky duöe, strachu, touhy, nelibosti atd.I DarwinistÈ p¯ijali spis
pochvalnÏ; E. KRAUSE (1878) se nap¯Ìklad domnÌval, ûe ÑJƒGEROV›M dÌlem zaËÌn·
nov· epocha zkoum·nÌ duöe, totiû objevenÌ duöevnÌ chemieì, vÏdy, kter· p¯Ìmo
navazuje na HELMHOLTZOVU a FECHNEROVU duöevnÌ fyziku. Ale paradoxnÌ v˝raz,
jak˝ JƒGER svÈ ideji prop˘jËil, jÌ zabr·nil vytvo¯it ökolu, aËkoli by bez pochyby
mohla zaloûit ÑduöevnÌ chemiiì, stejnÏ jako HELMHOLTZOVY pokusy vedly
k ÑduöevnÌ fyziceì. JƒGER sklidil mnoho posmÏchu, p¯esto se jeho uËenÌ jeötÏ
nÏkolikr·t pozvedlo, aniû by se vöak ve vÏdÏ ujalo. Italsk˝ spisovatel P. MANTE-
GAZZA ji pouûil ve svÈ povÏstnÈ Ñfyziologii l·skyì, fyziolog A. BETHE (1898) se
vr·til k tÈto myölence,II aby s jejÌ pomocÌ osvÏtlil strojovost v ûivotÏ mravenc˘
a vËel a odmÌtl ˙dajnÏ nevÏdeckou psychologii niûöÌch zv̯at. ⁄spÏönÏji se myö-
lenky chopil J. LOEB (hlavnÏ 1906), aby na chemickÈm z·kladu postavil novou
Ñsrovn·vacÌ fyziologiiì. NovÏjöÌ zkoum·nÌ o takzvan˝ch Ñtropismechì, podnÌ-
cen· zejmÈna LOEBEM, jsou z vÏtöÌ Ë·stÌ oûivenÌm JƒGEROV›CH teoriÌ a sdÌlejÌ s ni-
mi nejen vÏcnou zajÌmavost, n˝brû i teoretickou mÏlkost. Zd· se, ûe z novÏjöÌch
teoretik˘ si jen LOEB (1897) uvÏdomuje, ûe navazuje na JƒGERA.
Jak jsme jiû poznamenali, tato psychologie nemÌnila duöÌ nic jinÈho neû vÏdo-
mÌ. To je vöak pouze subjektivnÌ: jak bychom mohli hovo¯it o vÏdomÌ jin˝ch lidÌ,
o duöi zv̯at? Tvrdilo se, ûe n·s k tÈto domnÏnce nutÌ ˙sudek z analogie: nem˘ûe-
me sice poznat duöi jin˝ch bytostÌ z p¯ÌmÈ zkuöenosti, ale analogick· stavba
mozku vöech lidÌ a vyööÌch zv̯at a analogie jejich jedn·nÌ s naöÌm n·s vedou
k p¯edpokladu, ûe i jejich reakce jsou doprov·zeny vÏdomÌm.
Jelikoû se psychologie takto sama prohl·sila za neexaktnÌ a postavenou pouze
na hypotÈze, bylo p¯irozenÈ, ûe byla povaûov·na za mÈnÏcenn˝ obor. Jak nÌzko
byla hodnocena, se jasnÏ uk·zalo v n·vrhu t¯Ì mladöÌch fyziolog˘III zcela odstra-
nit psychologii (zv̯at) z exaktnÌ vÏdy tÌm, ûe se mÌsto bÏûnÈ ÑsubjektivnÌì ter-
I
D˘sledkem tohoto objevu bylo zn·mÈ JƒGEROVO pr·dlo (Ñj‰grovkyì) k zabr·nÏnÌ p¯Ìliö velkÈ-
mu vypa¯ov·nÌ duöevnÌch l·tek.
II
V tomto pojedn·nÌ se sice hovo¯Ì hlavnÏ o reakcÌch mravenc˘ a vËel, poukazuje se vöak takÈ
na analogie z lidskÈho ûivota.
III
BEER, BETHE & V. UEXK‹LL, 1899, 137. K tomu srv. odmÌtavou kritiku NAGELA 1899; souhlasnÏ
se vyj·d¯il H. E. ZIEGLER 1900. WASMANN, FOREL, BUTTEL-REEPEN, WUNDT a vÏtöina darwi-
nistick˝ch psycholog˘ se vyslovili proti n·vrhu.
318
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 319
PSYCHOLOGIE
minologie zavede ÑobjektivnÌì (ûe se bude ¯Ìkat nap¯Ìklad mÌsto slyöet, vidÏt
ñ fonorecipovat, fotorecipovat). N·pad odstranit vÏdu pouhou zmÏnou n·zv˘
(kter· navÌc postr·dala jakÈkoli teoretickÈ propracov·nÌ) lze sice oznaËit za
bizarnÌ, p¯esto mnozÌ vzali n·vrh v·ûnÏ. Rozpoutala se polemika, v nÌû se obh·j-
ci novÈ terminologie projevili jen jako d˘slednÏjöÌ stoupenci n·zor˘ o vztahu
tÏla a duöe, jakÈ h·jili uû zast·nci paralelismu (srv. VON UEXK‹LL 1900), s tÌm roz-
dÌlem, ûe pokl·dali ˙sudek z analogie ñ a to pr·vem ñ za neexaktnÌ. Jelikoû zavr-
hovali psychologii, poûadovali od fyziologa, aby nap¯ÌötÏ studoval jen fyziologii
nerv˘ a zkoumal viditelnÈ reakce zv̯at. Tento z·vÏr nebyl nikterak nov˝: totÈû
tvrdil p¯ed mnoha lety DESCARTES a takÈ KANT, jak zn·mo, upÌral psychologii
schopnost b˝t exaktnÌ vÏdou; A. COMTE psychologii rovnÏû vyluËoval z hierar-
chie exaktnÌch vÏd.
Kaûd· psychologie, i psychologie ËlovÏka, je nepochybnÏ nemoûn·, pokud je
nemoûn· psychologie zv̯ete. Jedinec totiû m˘ûe vyvozovat Ñsubjektivnostì ji-
n˝ch lidÌ takÈ jen per analogiam, zatÌmco objektivnÏ se mu tito lidÈ pr·vem jevÌ
jako stroje, stejnÏ jako zv̯ata. Vöechno vöak z·visÌ na tom, zda jsou organismy
skuteËnÏ stroje, zda existuje takov˝ protiklad mezi subjektivnostÌ a objektivnostÌ,
jak uËÌ ökoly, a zda je t¯eba psychologii ch·pat jako vÏdu o subjektivnosti, nebo zda
nenÌ naopak stejnÏ objektivnÌ (pop¯. subjektivnÌ) jako vöechny jinÈ vÏdy. OpravÚu-
jÌ snad romanopisce a historiky, kte¯Ì ve sv˝ch spisech lÌËÌ psychickÈ stavy sv˝ch
hrdin˘, k jejich poËÌn·nÌ jen ˙sudky z analogiÌ? Ovöem modernÌ vÏda nezn· prak-
tickou psychologii. Nezn· psychologickÈ skuteËnosti, kterÈ objevujÌ a umÏjÌ ovl·dat
romanopisci, psychiat¯i, historikovÈ, sociologovÈ, politici, lidovÌ ¯eËnÌci. Je p¯e-
svÏdËena, ûe exaktnÌ, pravou, jedinÏ jistou psychologii nelze najÌt jinak neû pod
mikroskopem, na pitevnÌm stole, kdyû ne p¯Ìmo na obr·zcÌch bunÏk; praktickou,
skuteËnou, ûivou psychologii povaûuje modernÌ vÏda za smyölenku.I
Zdalipak majÌ zv̯ata duöi! PohleÔme na vlaötovky: lÈtajÌ nad st¯echami, övi-
to¯Ì plnÈ radosti ze ûivota a pilnÏ sbÌrajÌ potravu pro svÈ mladÈ. Tu mezi nÏ vrazÌ
jest¯·b: n·hlÈ zavl·dne ticho a je slyöet jen öum m·chajÌcÌch k¯Ìdel. NÏkolik
ostr˝ch ot·Ëek, vlaötovka vzlÈt· a jest¯·b zklamanÏ t·hne pryË. Tu se vöechny
vlaötovky zvednou do v˝öky a s vesel˝m j·sotem napodobujÌ jest¯·ba tÌm, ûe se
jedna shora st¯elhbitÏ ¯ÌtÌ na druhou. Lekneme se, jsme plni napÏtÌ, pak plni
radosti: svÏdËÌ snad naöe hnutÌ mysli o duöi, pohnutÌ vlaötovky jen o nervech?
Pozorujme koËku, jak se probouzÌ, pomalu se zved·, hrbÌ h¯bet, natahuje p¯ed
sebe svÈ tlapky, zÌv· s doöiroka otev¯enou tlamiËkou a p¯itom kroutÌ jaz˝Ëkem
a ukazuje dr·pky: bezdÏËnÏ zÌvneme s nÌ. Je snad naöe zÌv·nÌ v˝razem n·lady,
zatÌmco zÌv·nÌ koËky jen d˘sledkem Ëinnosti nerv˘?
I
N·bÏhy k praktickÈ psychologii lze nalÈzt ve zkoum·nÌch P. J. M÷BIA 1898, 1900 a dalöÌch jeho
spisech, kterÈ vöak, pokud mohu soudit, snad v d˘sledku nedostateËnÈho propracov·nÌ nejdou
dost do hloubky. Mnohem zajÌmavÏjöÌ psychologick˝ materi·l obsahujÌ psychiatrickÈ spisy;
tento materi·l vöak dosud Ëek· na teoretickou anal˝zu z psychologickÈho hlediska. Citliv· psy-
chologick· pozorov·nÌ najdeme u NIETZSCHEHO.
319
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 320
32. kapitola
LamarckistÈ
I
Jeho slova znÏjÌ: ÑChraÚte mÏ nebesa p¯ed LAMARCKOV›M nesmyslem ÇtÌhnutÌ k pokrokuë, Çp¯i-
zp˘sobenÌ v d˘sledku pomalu p˘sobÌcÌ v˘le zv̯atë atd. Ale z·vÏry, k nimû jsem byl p¯iveden,
se p¯Ìliö neliöÌ od jeho z·vÏr˘, aËkoli zp˘sob promÏny je ˙plnÏ jin˝.ì (Dopis J. D. H.; F. DARWIN
1878, II.)
II
Srv. obzvl·ötÏ Ël·nky A. GIARDA, jejichû soubor se objevil v roce 1904 pod n·zvem Controverses
transformistes, a E. PERRIERA 1886. Je n·padnÈ, ûe se p¯i vöeobecnÈm n·vratu k LAMARCKOVI zapo-
mÌn· na jeho hluböÌho druha GEOFFROYE ST. HILAIRA.
320
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 321
LAMARCKIST…
Od 80. let se LAMARCKOVO jmÈno oz˝valo st·le ËastÏji. P¯ispÌvala k tomu ROU-
XOVA teorie funkËnÌho p¯izp˘sobenÌ, WEISMANNOVO pop¯enÌ dÏdiËnosti zÌska-
n˝ch vlastnostÌ a pozvolna nast·vajÌcÌ vyst¯ÌzlivÏnÌ z nadöenÌ pro DARWINA. Je
n·padnÈ, ûe se p¯itom nevzpomnÏlo na jeho dÏda ERASMA DARWINA, kter˝ p¯ece
psal o v˝voji svÏta organism˘ podobnÏ jako LAMARCK, a k tomu jeötÏ d¯Ìve a ori-
gin·lnÏji neû on, a nadto mÏl i p¯Ìm˝ vliv na DARWINA. Jak si m·me vysvÏtlit, ûe
dnes se d·v· za pravdu LAMARCKOVI, nikoli vöak E. DARWINOVI? Snad tÌm, ûe u E.
DARWINA nenajdeme hesla, kter· by vyhovovala dneönÌm proud˘m? Nebo je na
vinÏ jmÈno, kterÈ by neodliöilo jeho stoupence od p¯Ìvrûenc˘ jeho vnuka?
LAMARCKOVA nauka byla nejasn·: jejÌ slova h·jÌ slepÈ, mechanickÈ dÏnÌ v p¯Ì-
rodÏ, jejÌ myölenkov˝ systÈm je naproti tomu vitalistick˝. Tato nejasnost p¯eöla
takÈ na jeho n·sledovnÌky, tÌm spÌöe, ûe u nich nenajdeme snahu pochopit
LAMARCKA takovÈho, jak˝ byl ve skuteËnosti. A tak z tÏch, kdo dnes hovo¯Ì
o LAMARCKOVI, si nikdo nestÏûuje, ûe jsou jeho dÌla ps·na nejasn˝m, tÏûko srozu-
miteln˝m stylem, p¯itom vöak jedni vyd·vajÌ jeho filosofii za mechanistickou,
druzÌ za vitalistickou a vÏtöina je p¯esvÏdËena, ûe LAMARCKOVI spr·vnÏ porozu-
mÏla, kdyû tu Ëi onu z jeho myölenek prohl·sÌ za odpustiteln˝ omyl.
Nap¯Ìklad C. DETTO (1904) spat¯uje v LAMARCKOVI vitalistu, a z toho d˘vodu
jej zavrhuje. M. KASSOWITZ (1905, 776) se naproti tomu drûÌ LAMARCKA mechanis-
ty a s jeho pomocÌ vyvracÌ neovitalismus. A. PAULY (1905) zas prohlaöuje
LAMARCKA za gÈnia kv˘li jeho ˙dajnÈmu vitalismu. ZatÌmco PAULY omlouv·
LAMARCKOVY mechanistickÈ teorie jako ned˘slednost, J. P. LOTSY (1906) dokazu-
je, ûe LAMARCK byl mechanicistou, samoz¯ejmÏ v˝teËn˝m, a jeho vitalistickÈ teo-
rie jsou pr˝ p¯ehmatem, kter˝ mu musÌme prominout. Podle PAULYHO zd˘ra-
zÚuje LAMARCK aktivitu ûivota, podle LOTSYHO naopak pasivitu. NÏco zcela
novÈho vyËetl z LAMARCKA T. H. MORGAN (1903, 223): LAMARCK pr˝ netvrdil, ûe
snaha uûÌvat org·n vedla ke vzniku tohoto org·nu, n˝brû ûe Ñsnaha uûÌvat
org·n, aby se jÌm uspokojila nÏjak· pot¯eba, vedla k tomu, ûe se cvikem zdoko-
nalil a ûe se toto zdokonalenÌ zdÏdiloì.
K. GOEBEL (1898b, 1904) zjiöùuje, ûe LAMARCK p¯ipouötÌ psychickÈ v˝vojovÈ
faktory, coû je t¯eba odmÌtnout. G. STEINMANN (1908, 277) zav·dÌ LAMARCKA do pa-
leontologie: objevil u nÏj Ñhistorick˝ pohled, historickou metodu, jeû mu umoû-
nily, aby p¯edbÏhl svou dobu o celÈ stoletÌ a rozpoznal z·konitosti, kterÈ lze i dnes
pochopit jen na historickÈm z·kladuì. P¯itom STEINMANN zavrhuje vitalismus,
a aË to v˝slovnÏ ne¯Ìk·, LAMARCK je v jeho pohledu mechanistou. A. WEISMANN
(1902) z LAMARCKA vyrozumÏl jen to, ûe v podstatÏ vÏ¯Ì v dÏdiËnost zÌskan˝ch
vlastnostÌ, a tudÌû se m˝lÌ.
Abychom Ñch·p·nÌì LAMARCKA zavröili, uveÔme jeötÏ SCHOPENHAUERŸV n·zor
(1854, 242n). ZatÌmco vöichni dosud jmenovanÌ badatelÈ p¯i jinak odliönÈm hod-
nocenÌ LAMARCKA souhlasÌ s tÌm, ûe jeho v˝znam spoËÌv· v evoluËnÌ myölence, ûe
vyzdvihl historickÈ souvislosti svÏta organism˘, SCHOPENHAUER, potÈ co ho
vychv·lil jako Ñzoologa prvnÌho ¯·duì, upozorÚuje, jak spr·vnÏ LAMARCK odvo-
321
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 322
zuje uspo¯·d·nÌ zv̯ete z jeho v˘le; jen p¯edpokladem dÏjinnÈ souvislosti svÏta
organism˘ se vöak LAMARCK dopustil velkÈ chyby. Podle SCHOPENHAUERA tyto
omyly vyhnal z NÏmecka jednou provûdy KANT, stejnÏ jako hrubou, absurdnÌ
francouzskou atomistiku a popul·rnÌ fyzik·lnÏ-teologickÈ ˙vahy AngliËan˘.
Dnes je mnoho tÏch, kte¯Ì se chtÏjÌ poËÌtat mezi LAMARCKOVY stoupence;
z uveden˝ch p¯Ìklad˘ (jeû lze libovolnÏ rozmnoûit) vöak vidÌme, ûe nikoho do-
sud nenapadlo pochopit LAMARCKA z nÏho samÈho, a teprve pak p¯ÌpadnÏ d·l
rozvÌjet jeho myölenky. SpÌöe kaûd˝ rozv·dÌ jen svÈ vlastnÌ myölenky a chce se za-
ötiùovat LAMARCKOVOU autoritou. NejvÏtöÌ Ë·st dneönÌho neolamarckismu nevy-
volalo p¯esvÏdËenÌ o pravdÏ LAMARCKOV›CH idejÌ, n˝brû odvrat od DARWINA.I
Kdo chce, aù vidÌ v tomto n·vratu k LAMARCKOVI triumf dobrÈ, tak dlouho utla-
ËovanÈ pravdy a historickou spravedlnost. OstatnÏ se zd·, ûe jinak spravedlnost
dÏjin spoËÌv· jen v projevech, podobn˝ch neolamarckismu.
DARWINOVA nauka je vÌrou v slepou n·hodu, v mechanismus a materialismus
jako svÏtovÈ principy. V HAECKELOVÃ pojetÌ pak spoËÌv· v p¯esvÏdËenÌ, ûe z·kla-
dem biologick˝ch v˝klad˘ musÌ b˝t anatomick· tÏlÌska. Komu se toto pojetÌ
zd·lo p¯Ìliö jednostrannÈ, ten p¯irozenÏ s vÏtöÌ Ëi menöÌ d˘slednostÌ stavÏl proti
v̯e v nahodilost vÌru ve v˘li, proti mechanismu a hmotÏ duöi a rozum, proti
tÏlesnÈ struktu¯e funkci. »Ìm mÈnÏ se vöak odvaûoval zaötÌtit tento sv˘j n·zor
vlastnÌ autoritou, tÌm vÌce hledal pomocnÌky, kte¯Ì by Ñpotvrdiliì jeho hypotÈzy.
Jelikoû u LAMARCKA nalezl hledanÈ, racionalisticky znÏjÌcÌ vysvÏtlenÌ, nezab˝val
se p¯Ìliö ot·zkou, s jakou vnit¯nÌ pravdivostÌ rozvÌjÌ LAMARCK svou nauku, n˝brû
s·m mu dal za pravdu a vychvaloval jeho genialitu, ËÌmû opÏt hodlal pozdvihnout
v˝znam sv˝ch vlastnÌch myölenek.
32.1. Cope
Americk˝ paleontolog obratlovc˘ E. D. COPE (1840ñ1897) se v roztrouöen˝ch
pojedn·nÌch, aû pozdÏji shrom·ûdÏn˝ch ve vÏtöÌm dÌle (1887), p¯ihl·sil k pojetÌ
evoluce, jakÈ zast·val LAMARCK. V EvropÏ vöak jeho spisy nevzbudily pozor-
nost, protoûe badatelÈ byli jeötÏ p¯Ìliö pohlceni ortodoxnÌmi naukami. SvÈ n·zo-
ry rozvÌjel bez ohledu na jinÈ teorie, kterÈ pr·vÏ platily za modernÌ, a ani nevy-
hled·val p¯Ìleûitost diskutovat s jin˝mi badateli; a tak teprve v poslednÌ dobÏ se
jeho n·zory zaËÌnajÌ oceÚovat.
COPE se velmi p¯esnÏ drûÌ LAMARCKOVY nauky. VϯÌ, ûe niûöÌ rostliny se vyvÌ-
jejÌ prost¯ednictvÌm neûiv˝ch sil, ûe dr·ûdivÈ rostliny (jako nap¯Ìklad mimÛza)
a niûöÌ zv̯ata se mÏnÌ uvyknutÌm na Ëasto opakovanÈ dr·ûdÏnÌ a ûe na vyööÌch
I
N·zev neolamarckismus zavedl A. PACKARD (1901, 396 pozn.). ée neolamarckismus znamen·
˙padek evoluËnÌ myölenky v˘bec, rozpoznal G. WOLFF 1907. Je vöak sotva pochopitelnÈ, jak mohl
tento bystr˝ kritik, potÈ co oznaËil anatomickÈ, embryologickÈ aj. ˙daje za nedostateËnÈ pro zd˘-
vodnÏnÌ fylogeneze, n·hle spat¯ovat jejÌ d˘kaz v tzv. rudiment·rnÌch org·nech (G. WOLF 1907, 24).
322
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 323
LAMARCKIST…
ûivotnÌch stupnÌch p˘sobÌ nejprve nevÏdom·, pak vÏdom· snaha, kter· nutÌ
org·ny k nov˝m v˝kon˘m. TakÈ p¯irozen˝ v˝bÏr pr˝ podporuje v˝voj; ovöem
nepostaËuje, jelikoû dok·ûe vysvÏtlit jen to, jak se dobrÈ uchov·v·, nikoli to, od-
kud poch·zÌ (1887, 397). COPE vöak zavrhuje LAMARCKOVU ned˘slednost v tom,
ûe LAMARCK nech·v· duöi vzniknout z neûiv˝ch sil a ûe jÌ p¯ipisuje roli podporo-
vatele v˝voje teprve na vyööÌch stupnÌch ûivota. COPE nastoluje ûivotnÌ sÌlu jako
podstatu vöech v˝vojov˝ch faktor˘; je p¯ÌËinou, proË fyzik·lnÌ a psychickÈ sÌly
p˘sobÌ jednou na tu, jindy na onu Ë·st tÏla: ÑV˝voj je v˝konem (outgrowth) duöe
a v myölenÌ (mind) spoËÌv· pramen p¯ÌrodnÌch forem.ì Myölenkov· sÌla Ñopat-
¯uje zv̯eti st·le dokonalejöÌ org·ny, aby zÌskalo potravu, nepodlehlo podnebÌ,
uniklo nep¯·tel˘m a zplodilo potomstvoì (1887, 230, 232).
COPE ud·v· takÈ z·kony tÈto ûivotnÌ sÌly, kter· stejnÏ jako jejÌ n·zev (growth
force ñ sÌla r˘stu) p¯ipomÌn· NƒGELIHO pojem principu zdokonalov·nÌ: z·kon
bunÏËnÈho dÏlenÌ, line·rnÌho a prostorovÈho rozmnoûov·nÌ bunÏk, z·kon seg-
mentace atd. SÌla r˘stu pr˝ nep˘sobila ve vöech org·nech z·roveÚ; nÏkterÈ si
pospÌöily (acceleration), jinÈ zaostaly (retardation). Nap¯Ìklad p¯i vzniku ËlovÏ-
ka se opozdil trup a p¯ednÌ konËetiny, hlava byla naproti tomu nap¯ed; lidskÈ
öpiË·ky ve srovn·nÌ s jin˝mi zuby ve v˝voji zaostaly.
Zvl·ötnÌ byl COPŸV n·zor na p¯emÏny organism˘. Podle DARWINA je mezi
druhem a rodem (myö dom·cÌ ñ myö) jen kvantitativnÌ rozdÌl: jedinci jednoho
druhu majÌ vÌce spoleËn˝ch vlastnostÌ neû druhy tÈhoû rodu. COPE naproti tomu
v n·vaznosti na n·zory L. AGASSIZE uËil, ûe kaûd˝ organismus m· zvl·ötnÌ dru-
hovÈ, rodovÈ, t¯ÌdnÌ znaky atd., a v d˘sledku toho se m˘ûe tent˝û druh opakovat
u nÏkolika rod˘. Evoluce pr˝ postupovala nejen promÏnou druhov˝ch znak˘ (se
soubÏûnou stabilitou znak˘ rodu), n˝brû i opaËnÏ promÏnou rodov˝ch znak˘
a se stabilitou znak˘ druhu. Proto je pravdÏpodobnÈ, Ñûe tent˝û druh proöel
v dÏjin·ch celou ¯adou rod˘ a ûil moûn· v nÏkolika geologick˝ch obdobÌch za
sebouì (COPE 1887, 42).
Dokladem jsou pr˝ k¯ikavci a zpÏvnÌ pt·ci, dvouk¯ÌdlÌ a blanok¯ÌdlÌ: v˝voj
probÌhal tak, ûe mnoho rod˘ k¯ikavc˘ kdysi z·roveÚ zmÏnilo svÈ ¯·dovÈ znaky
a stalo se zpÏvn˝mi pt·ky, z·roveÚ si vöak uchovalo svÈ p˘vodnÌ druhovÈ znaky
(COPE 1887, 95, 107). Podobn˝m zp˘sobem se uskuteËnila p¯emÏna dvouk¯Ìd-
l˝ch v blanok¯ÌdlÈ. COPE naz˝v· tyto ¯ady organism˘, jako jsou k¯ikavci a zpÏv-
nÌ pt·ci, dvouk¯ÌdlÌ a blanok¯ÌdlÌ, savci s placentou a bez placenty, homologickÈ
¯ady a jejich druhy, kterÈ si odpovÌdajÌ, heterologickÈ druhy.
COPOVY klasifikaËnÌ n·zory, kterÈ mimo jinÈ origin·lnÏ ËelÌ n·mitce, ûe paleon-
tologie nezn· p¯echody mezi jednotliv˝mi skupinami organism˘, nebyly dosud
d˘kladnÏji zkoum·ny z hlediska zoologie.I Jeho teorie p¯ipomÌnajÌ chemickou
I
COPOVY n·zory nar·ûejÌ i dnes na mnoho neporozumÏnÌ. T. H. MORGAN, modernÏ sm˝ölejÌcÌ
p¯ÌrodovÏdec, o nÏm nap¯Ìklad pÌöe: ÑJestliûe se nÏco takovÈho dÏje, pak jsou naöe klasifikace
jen ûertem, jÌmû si n·s p¯Ìroda dobÌr·.ì (1903, 90)
323
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 324
nauku o sloûenÌ l·tek z prvk˘, kde tent˝û prvek takÈ m˘ûe vstupovat do nejr˘z-
nÏjöÌch slouËenin; COPE s·m na tuto analogii upozorÚuje (1887, 95). V poslednÌ
dobÏ mnoho badatel˘ objevuje tuto myölenku pod vlivem nauky DE VRIESE.I
Ve volnÏjöÌm vztahu ke COPOVÃ teorii jsou vÌdeÚötÌ paleontologovÈ C. V. ETTIN-
GASHAUSEN & F. KRAäAN (1888, 1890). Ze studia vyhynul˝ch forem dubu a buku
vyvozujÌ poznatek, ûe fylogenetick˝ v˝voj druh˘ nespoËÌv· v n·stupu nov˝ch,
d¯Ìve neexistujÌcÌch forem, n˝brû v tom, ûe vöechny specifickÈ vlastnosti (tito
auto¯i je naz˝vajÌ Ñprvky formyì nebo Ñmotivyì) vöech dneönÌch druh˘ dubu
a buku se nerozliöenÏ a v r˘zn˝ch kombinacÌch vyskytovaly jiû v jejich kmenovÈ
formÏ. Kmenov· forma tak na jednom jedinci vyvinula nÏkolik forem listu, kterÈ
jsou dnes znakem r˘zn˝ch druh˘. ÑZd· se, ûe schopnost jednotlivÈho stromu
vytvo¯it novÈ typy list˘ byla tehdy neomezen·; dÏdiËnost prakticky v˘bec ne-
existovala a v nejvzd·lenÏjöÌch krajÌch mohl strom vytvo¯it tent˝û prvek formy,
aniû by byl nutnÏ n·sledkem uûöÌho kmenovÈho p¯ÌbuzenstvÌ.ì (ETTINGASHAU-
SEN & KRAäAN 1890, 243)
Historick˝ v˝voj rodu dub spoËÌval v tom, ûe p˘vodnÌ moûnosti se staly sku-
teËnostmi,138 a tak vznikla z jednoho znaËnÏ se obmÏÚujÌcÌho druhu ¯ada druh˘,
kterÈ vöak postr·dajÌ poË·teËnÌ svÏûest a schopnost p¯izp˘sobenÌ. ÑPrvky
formyì, tzn. morfologickÈ vlastnosti druh˘, povaûujÌ tito auto¯i za nemÏnnÈ
a pouze z r˘znosti jejich kombinacÌ vysvÏtlujÌ rozmanitost druh˘, kterou p¯irov-
n·vajÌ k form·m ¯ady krystal˘ (aù öestistÏnn˝ch Ëi osmistÏnn˝ch). P¯esvÏdËe-
nÌm, ûe prvky formy jsou ËÌmsi nemÏnn˝m a o sobÏ jsoucÌm, se auto¯i blÌûÌ CO-
POVI. SouhlasÌ s nÌm takÈ v tom, ûe v morfologickÈ podobnosti nevidÌ d˘kaz
pokrevnÌ p¯Ìbuznosti a jako COPE se domnÌvajÌ, ûe jednotlivÈ znaky rostliny mo-
hou postupovat, naproti tomu jinÈ se mohou zastavit. ée nap¯Ìklad p¯echod od
tajnosnubn˝ch k jevnosnubn˝m (od Lepidodendron k Araucaria) probÏhl tak, ûe se
uchoval p˘vodnÌ habitus prarostliny, zatÌmco se z·sadnÏ zmÏnil zp˘sob roz-
mnoûov·nÌ.
TakÈ vÌdeÚsk˝ entomolog K. BRUNNER V. WATTENWYL (1873) vysvÏtloval v˝voj
forem pomocÌ psychologick˝ch princip˘. Jako m· ËlovÏk snahu po zdokonalo-
v·nÌ, s jejÌû pomocÌ p¯ekon·v· utilitarismus kaûdodennÌho ûivota, tak i p¯Ìrodu
vede snaha po st·le vyööÌch cÌlech, jednou ve formov·nÌ, jindy vöak takÈ v kr·-
ölenÌ tÏla. Tuto snahu naz˝v· BRUNNER hypertelie (nad˙Ëelnost). Spolu s COPEM
uËÌ (BRUNNER V. WATTENWYL 1861, 222), ûe rod zv̯ete se m˘ûe skokem p¯emÏnit
v jin˝, aniû by zmÏnil svÈ druhovÈ znaky. Druh je podle BRUNNERA hyper-
telick˝m umocnÏnÌm rodu, jak se ponÏkud staromÛdnÏ vyjad¯uje.II
I
O paleontologickÈm v˝voji psali podobnÏ jako COPE: H. S. OSBORN (1890), A. HYATT (1880),
W. B. SCOTT (1891), W. W. WAAGEN (1869), M. NEUMAYR (1889), G. STEINMANN (1908). Ze zoolo-
g˘ se mezi COPOVY p¯Ìvrûence poËÌt· A. S. PACKARD (1901), z botanik˘ GEDDES & THOMSON
(1889).
II
ÑDruh vznik· tÌm, ûe organismus, usilujÌcÌ o sv˘j ide·lnÌ rozvoj, umocÚuje formy hyperteliÌ.ì
(EIMER 1873, 138)
324
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 325
LAMARCKIST…
32.2. Eimer
T¸bingensk˝ zoolog GUSTAV THEODOR EIMER (1843ñ1898) na sebe upozornil v 90.
letech polemikou proti WEISMANNOVI. EvoluËnÏ teoretick˝mi ˙vahami se vöak
zaËal zab˝vat jiû roku 1874, kdyû zkoumal jeötÏrky zednÌ (Lacerta muralis) se
znaËnÏ promÏnlivou kresbou i zbarvenÌm, ûijÌcÌ ve skal·ch v zemÌch okolo St¯e-
dozemnÌho mo¯e. Jeho prvnÌ pr·ce nevzal nikdo na vÏdomÌ: byla to doba rodo-
kmenovÈ anatomie v HAECKELOVÃ smyslu a velkÈ ˙cty k mikroskopick˝m zkou-
m·nÌm. Studie o zbarvenÌ zv̯at se proto nepokl·daly za dostateËnÏ exaktnÌ.
Roku 1888 vydal EIMER rozvl·ËnÈ dÌlo o vzniku druh˘, po nÏmû jako druh˝ dÌl
n·sledovala studie o kresb·ch mot˝l˘ (1889). PozdÏji rozö̯il svou teorii i na jin·
zv̯ata. Ve studii o jeötÏrce (1881) lÌËÌ, jak sice majÌ vöechny jeötÏrky sklon pro-
ch·zet v pr˘bÏhu svÈ fylogeneze stejnou ¯adou barev a kreseb, ûe se vöak r˘znÌ
jedinci zastavujÌ na r˘zn˝ch stupnÌch tÈto ¯ady. Nap¯Ìklad jeötÏrky zednÌ byly
p˘vodnÏ podÈlnÏ pruhovanÈ a ËernÈ a (z vnit¯nÌch d˘vod˘) se vyvÌjely tak, ûe
pozdÏji mÏly mÌsto pruh˘ skvrny a svÏtlejöÌ barvu, a nejv˝öe rozvinutÈ jsou p¯ÌË-
nÏ pruhovanÈ a k¯iklavÏ zbarvenÈ. Dosud nalezneme p¯Ìklady pro vöechny
stupnÏ tohoto v˝voje: na hol˝ch skal·ch se udrûely ËernÈ jeötÏrky, podobnÈ
stÌnu, kterÈ jsou tak ukryty p¯ed zrakem nep¯Ìtele, v k¯ovÌ se naopak rozvinuly
k¯iklavÏjöÌ barvy, neboù jeötÏrky, kterÈ k nim ve v˝voji postoupily, zde z˘staly
uchr·nÏny. P¯irozen˝ v˝bÏr tak p˘sobÌ jen negativnÏ tÌm, ûe odstraÚuje nevhod-
nÈ formy. ZmÏny barvy a kresby se podle EIMERA objevujÌ zprvu na zadnÌ Ë·sti
tÏla, odkud se öÌ¯Ì dop¯edu; nejprve je lze vidÏt u (silnÏjöÌch) sameËk˘, teprve
pozdÏji u samiËek (1888, 31). V knize o mot˝lech rozvÌjÌ stejnÈ schÈma (1897).
P˘vodnÌ kresbou dennÌch mot˝l˘ je pr˝ 11 podÈln˝ch pruh˘ na svÏtle zbarve-
nÈm k¯Ìdle: n·ö otak·rek ovocn˝ (Papilio podalirius), kter˝ m· 10 Ëern˝ch pruh˘
na ûlutÏ zbarvenÈm k¯Ìdle, se jen nepatrnÏ liöÌ od p˘vodnÌ formy. Z tÈto prafor-
my vznikali mot˝li se st·le kratöÌmi pruhy, z nichû se postupnÏ staly skvrny, jako
u otak·rka fenyklovÈho (Papilio machaon). Pak se skvrny rozö̯ily v p¯ÌËnÈm
smÏru a vznikla forma analogick· druhu P. xuthus, aû se nakonec pruhy rozö̯i-
ly po celÈm k¯Ìdle v jednobarevnou ËerÚ.
P¯irozenÈmu v˝bÏru p¯ipisuje EIMER stejnÏ jako NƒGELI jen druhotnou roli.
HlavnÌm faktorem evoluce mu je r˘st organism˘ za hranice individuality. Tento
fyletick˝ r˘st, podporovan˝ podnebÌm, potravou apod., vede organismy z kon-
stituËnÌch p¯ÌËin k nov˝m form·m, a proto je bezprost¯ednÌ p¯ÌËinou promÏnli-
vosti, kter· tak postupuje jednÌm smÏrem (tedy nikoli mnoha smÏry, jak se
domnÌval DARWIN). Proto EIMER naz˝v· svou teorii ÑortogenezÌì (smÏrovan˝m
v˝vojem).
K teorii ortogeneze dospÏl EIMER nepochybnÏ samostatn˝m uvaûov·nÌm,
nemÏl vöak dostatek energie, aby myölenku d˘slednÏ a nez·visle rozvinul.
ZbyteËnÏ a bez p·dnÈho d˘vodu ji postavil proti NƒGELIHO nauce, kter· se jeho
teorii bezpochyby znaËnÏ podobala. Sveden naukou o nemoûnosti dÏdit zÌskanÈ
325
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 326
32.3. Butler
V 70. letech byla ve¯ejnost zaujata DARWINEM do tÈ mÌry, ûe LAMARCKOVY n·zory
sice nezavrhovala, ale pokl·dala je za pouh˝ pokus, p¯ÌvÏsek DARWINOVY nauky.
PrvnÌ, kdo postavil darwinismus a lamarckismus proti sobÏ jako dvÏ moûn· ¯eöe-
nÌ, byl pravdÏpodobnÏ G. SEIDLITZ (v refer·tu o WEISMANNOV›CH n·zorech, 1878,
235). TÈhoû roku vystoupil anglick˝ spisovatel SAMUEL BUTLER (1835ñ1902), aby
vychv·lil LAMARCKA jako pravÈho evolucionistu. Jeho jmÈno se v darwinistickÈ
literatu¯e uv·dÌ z¯Ìdka, pravdÏpodobnÏ proto, ûe BUTLER, snad ponÏkud v˝-
st¯ednÌ povaha, osobnÏ napadl DARWINA a obvinil jej (jistÏ nepr·vem) z nÏjakÈho
omylu. DarwinistÈ, jak se zd·, vypudili BUTLEROVO jmÈno ze sv˝ch diskusÌ.I
Ve spise éivot a zvyk (1878), kter˝ je pln˝ origin·lnÌch psychologick˝ch ˙vah,
BUTLER dokl·d·, ûe fylogenetick˝ v˝voj lze pojmout jako uvyk·nÌ na nov· jedn·-
nÌ. Uv·dÌ ËetnÈ p¯Ìklady, jak se naöe jedn·nÌ Ëast˝m opakov·nÌm st·v· automa-
tick˝m: ËÌm lÈpe si osvojÌme nÏjakou dovednost, tÌm mÈnÏ si uvÏdomujeme zp˘-
sob, jak˝m ji vykon·v·me. Toto vÏdomÌ dokonce ruöÌ hladk˝ pr˘bÏh jedn·nÌ:
jestliûe hrajeme na klavÌr zn·mou skladbu a n·hle chceme vÏdomÏ ovl·dnout
prstoklad, jistÏ se spleteme. PodobnÏ je tomu podle BUTLERA i v ûivotÏ: jsme
natolik zvyklÌ na svou existenci, ûe n·s ani nenapadne o nÌ p¯em˝ölet. Jestliûe se
vöak pokusÌme si ji uvÏdomit, hned o nÌ zaËneme pochybovat a nejprve musÌme
objevit vÏtu Ñcogito ergo sumì, abychom se o nÌ ujistili.
Lze p¯edpokl·dat, ûe i Ëetn· dalöÌ jedn·nÌ, kter· se dnes dÏjÌ nevÏdomÏ, byla
kdysi prov·dÏna vÏdomÏ za urËit˝m ˙Ëelem, a teprve v d˘sledku dlouho trvajÌ-
cÌho cviËenÌ se stala mechanick˝mi a nevÏdom˝mi. Nap¯Ìklad m·me v˝bornÏ
nacviËeno d˝ch·nÌ; novorozenec d˝ch· nedokonale jen nÏkolik minut, p¯iËemû
se podob· ËlovÏku, kter˝ se snaûÌ rozpomenout na Ëinnost, kterou se nauËil jiû
d¯Ìve. S jistotou a nevÏdomÏ polyk·me, tr·vÌme, naslouch·me i pozorujeme
I
O jeho ˙tocÌch proti DARWINOVI srv. E. KRAUSE 1885, 185.
326
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 327
LAMARCKIST…
327
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 328
ku ani nelze ¯Ìci, k jak˝m d˘sledk˘m povedou, tak usilujÌ vöechny organismy
o uspokojenÌ sv˝ch pot¯eb. Cvikem zdokonalujÌ svÈ org·ny nebo n·hodn˝mi
vlivy zÌsk·vajÌ novÈ Ë·sti, na nichû pak d·le pracujÌ, a tak zp˘sobujÌ jejich po-
krok. P¯irozen˝ v˝bÏr m· jen negativnÌ v˝znam, protoûe vyluËuje nedostateËnÈ
pokusy pokroku.
BUTLER vÏdÏl, ûe se sv˝m n·zorem vÌce blÌûÌ LAMARCKOVI (a E. DARWINOVI) neû
CH. DARWINOVI; vÏnoval zvl·ötnÌ spis d˘kazu, ûe DARWINŸV dÏd, LAMARCK
a BUFFON pojali fylogenezi lÈpe neû DARWIN s·m (BUTLER 1879, tÈû 1880). Jeho
psychologickou teorii schvaloval v Anglii WALLACE a v NÏmecku H. M‹LLER
(1879c, 23n). Jeho ˙toky na DARWINA, stejnÏ jako psychologick˝ z·klad jeho teo-
rie m·lo odpovÌdajÌcÌ tehdejöÌm smÏr˘m, zp˘sobily, ûe jeho n·zory zanikly.I
I
Mnichovsk˝ filosof J. FROHSCHAMMER rozv·dÌ ve svÈm dÌle teorii, kter· by mohla b˝t do urËitÈ
mÌry sp¯ÌznÏn· s BUTLEROVOU; avöak autor je p¯Ìliö v zajetÌ metafyzick˝ch obecnostÌ, jimû (ales-
poÚ v kapitol·ch o evoluci, kterÈ jsem Ëetl) chybÌ jasnÈ obrysy. O dÏdiËnosti tvrdÌ: ÑDÏdiËnost je
moûn· dÌky tv˘rËÌ reprodukujÌcÌ potenci fantazie a (re·lnÈ) dÏdÏnÌ je nejvÌce srovnatelnÈ s Ëin-
nostÌ pamÏti, vötÏpov·nÌm, uchov·v·nÌm a reprodukov·nÌm. To, Ëeho je dosaûeno, vstupuje
p¯edevöÌm do tv˘rËÌ sÌly a podÌlÌ se na produktivnÌ potenci ve spojenÌ s hmotn˝m substr·tem.ì
(FROHSCHAMMER 1877, 333)
II
Ve spise jsou takÈ uvedeni auto¯i, jejichû n·zory pokl·d· PAULY za sp¯ÌznÏnÈ se sv˝mi.
328
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 329
LAMARCKIST…
I
O PAULYM srv. G. WOLFF 1907, kter˝ zde takÈ zavrhuje PAULYHO vitalismus.
329
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 330
nÈ: ûe je utvo¯en podle urËitÈ ideje a ûe obr·zky fantazie majÌ urËitÈ formy. Tuto
ideu, tyto formy vöak vytvo¯il organismus s·m, nevznikajÌ nahromadÏnÌm po-
dr·ûdÏnÌ.
HERINGOVU teorii lze snadno rozö̯it na evoluci organism˘, a tento krok byl
ned·vno takÈ uskuteËnÏn. R. SEMON (1907) se pokusil zachr·nit upadajÌcÌ darwi-
nismus tÌm, ûe jej podle HERINGOVA p¯Ìkladu vyloûil psychologicky a k psycho-
logick˝m pojm˘m pamÏti, zkuöenosti, vzpomÌnky, asociace atd. vyhledal mate-
ri·lnÌ analogie, pro nÏû pak bohuûel podle dnes bÏûnÈho smÏru navrhl nov·
jmÈna. Nap¯Ìklad v˝raz ÑmnÈmì znamen· sumu vöeho, co organismus zÌskal s·m
a od sv˝ch p¯edk˘, v˝raz Ñengramì znamen· jednotlivou hmotnou zmÏnu v d˘-
sledku dr·ûdÏnÌ. Tato slova v˝raznÏ ztÏûujÌ Ëetbu dÌla, protoûe Ëten·¯ si je nejprve
musÌ p¯eloûit do obvyklÈ psychologickÈ ¯eËi, aby si vytvo¯il n·zornou p¯edstavu
o jejich obsahu. SEMONOVO dÌlo bylo namnoze se z·jmem p¯ijÌm·no (i ortodoxnÌ-
mi darwinisty);I lze si odtud vytvo¯it obr·zek o kritickÈ situaci darwinismu.II
Ze staröÌch biolog˘ tvrdil WILH. V. REICHENAU (1881) ve svÈ studii o sekund·r-
nÌch pohlavnÌch znacÌch, ûe v˝voj organick˝ch forem lze pochopit psychologic-
ky jen jako d˘sledek v˘le a odtud vypl˝vajÌcÌ volby ze strany zv̯ete, a pouka-
zoval na LAMARCKA a W. ROUXE, kte¯Ì tÌmto smÏrem hledali ¯eöenÌ problÈmu
evoluce.III
I
UËinil tak A. FOREL 1906 a zË·sti L. PLATE 1908, 334.
II
ée SEMONOVA teorie nepoch·zela z ûivÈho nazÌr·nÌ skuteËnosti, lze mj. usoudit z toho, ûe ji
zaloûil na zastaralÈ hypotÈze o dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ; viz ostatnÏ kritiku dÌla
u DRIESCHE (1908, I, 216).
III
Z psychologick˝ch d˘vod˘ p¯ijÌm· LAMARCKOVU nauku takÈ R. H. FRANC… 1907.
IV
Nejaktu·lnÏjöÌ v˝znam m· asi SCHOPENHAUERŸV Ël·nek ‹ber den Willen in der Natur (1854),
kde se mimo jinÈ diskutuje o vztahu mezi org·nem a jeho funkcÌ, o srovn·vacÌ anatomii aj.
V
SCHOPENHAUER Ëetl obs·hl˝ v˝tah z DARWINA v Times. PÌöe: ÑPodle toho nikterak nenÌ p¯Ìbuz-
n˝ s mojÌ teoriÌ, n˝brû je ploch˝m empirismem, kter˝ v tÈto vÏci nedostaËuje: je variacÌ teorie
LAMARCKOVY.ì (SCHOPENHAUER 1880, 384)
330
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 331
LAMARCKIST…
I
HARTMANN mylnÏ tvrdÌ, ûe SCHOPENHAUER se v˝slovnÏ vyj·d¯il pro LAMARCKA. SCHOPENHAUER
vöak chv·lÌ jen lamarckistickou nauku, ûe v˘le je z·kladem organizace; jeho evoluËnÌ nauku ve
svÈ filosofii naproti tomu zavrhuje; srv. 1854, 243.
331
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 332
I
Srv. takÈ jeho p¯edmluvu k francouzskÈmu p¯ekladu ROMANESOVY knihy Instinct and
Intellingence of Animals.
II
DalöÌ literaturu o neolamarckistech uv·dÌ PACKARD, PAULY, DETTO a jinÌ, jiû zmÌnÏnÌ auto¯i.
332
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 333
33. kapitola
I
»ELAKOVSK› rozvÌjel svÈ darwinistickÈ n·zory v pojedn·nÌch publikovan˝ch v letech
1869ñ1894, kter· souhrnnÏ vydal v dÌle Rozpravy o DarwinovÏ theorii (1895).
333
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 334
I
Rodokmeny nejniûöÌch rostlin sestavil ned·vno jeötÏ J. P. LOTSY 1907.
334
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 335
I
J. SACHS 1894, VII, 99. SACHS na tomto mÌstÏ sice nepÌöe p¯Ìmo o uspo¯·d·nÌ, n˝brû o vzniku
podobnostÌ, jimiû vöak mÌnÌ jen form·lnÌ analogie, kterÈ vedou k tÈmuû jako uspo¯·d·nÌ.
335
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 336
gie st·ly Ëasto na pevnÏjöÌ p˘dÏ neû modernÌ spekulace o primitivnÌch for-
m·chì (1905, 73).
Proto zav·dÌ novou vÏdu, organografii. TakÈ jemu z˘st·v· orientaËnÌm
bodem v˝voj. Proti historickÈmu v˝voji vöak zd˘razÚuje viditelnÈ vznik·nÌ a p¯e-
tv·¯enÌ org·n˘: novou metodou je experiment a cÌlem je zkoum·nÌ bezprost¯ednÌch
p¯ÌËin forem. N·zornÏ vysvÏtluje svÈ myölenky na metamorfÛze listu: GOETHE
a jeho doba si p¯edstavovali, ûe existuje urËit˝ ide·l listu, tedy pouze myölenÈ
schÈma, a ûe r˘znÈ listovÈ tvary (tyËinka, korunnÌ pl·tky, listy, öupiny atd.) jsou
konkrÈtnÌm projevem onoho ide·lu. FylogenetikovÈ zmÏnili toto pojetÌ jen
potud, ûe jmenovanÈ formy sestavovali do ¯ady, jÌû p¯ipisovali historick˝ v˝-
znam: z listu se pr˝ vyvinul korunnÌ pl·tek a pozdÏji tyËinka. Podle GOEBELA je
vöak t¯eba pojmout metamorfÛzu jinak. Ideji listu o sobÏ nep¯ÌsluöÌ û·dn· exi-
stence, existujÌ jen skuteËnÈ listovÈ ˙tvary, kterÈ se sobÏ podobajÌ nikoli proto, ûe
by snad byly projevy vöeobecnÈho pl·nu, ani z toho d˘vodu, ûe by jedny vznik-
ly historickou promÏnou druh˝ch, n˝brû protoûe dnes vznikajÌ jedny z druh˝ch.
äupina, kter· vznikne mÌsto zelenÈho listu javoru, je listov˝m ˙tvarem, jelikoû
na prahu svÈho embryon·lnÌho v˝voje byla rovnÏû listem. ZmÏna jejÌ funkce
vöak zp˘sobila, ûe nÏkterÈ Ë·sti embryon·lnÌho listu byly potlaËeny, jinÈ se vyvi-
nuly; tak vznikla v hlavnÌch rysech podobn·, ve zvl·ötnÌm provedenÌ odliön·
forma. Pr·vÏ rozmanitost funkcÌ zp˘sobuje, ûe se tat·û embryon·lnÌ vloha vyvÌ-
jÌ v r˘znÈ org·ny.
TÌmto zp˘sobem nahrazuje GOEBEL form·lnÌ pojetÌ organism˘ evoluËnÌm.
Morfologii upÌr· jakoukoli podstatnou samostatnost: ÑMorfologickÈ je to,ì pÌöe,
ÑËemu jeötÏ nelze rozumÏt fyziologicky.ì (1905, 82) GOEBELOVY n·zory jsou pozo-
ruhodnÈ z nÏkolika d˘vod˘. P¯edstavujÌ extrÈm fyziologickÈho pojetÌ svÏta
organism˘, kterÈ na sebe dnes vöude soust¯edÌ pozornost; p¯edstavujÌ takÈ
zakonËenÌ DARWINEM zah·jenÈho myölenkovÈho pochodu p¯edpokl·dajÌcÌho, ûe
zp˘sob ûivota je p¯ÌËinou forem; zast·vajÌ hledisko, jeû naprosto odporuje stano-
visku morfologie, kter· hledala absolutno ve formÏ, zatÌmco GOEBEL prohlaöuje
za nejd˘leûitÏjöÌ funkci; jsou blÌzkÈ aristotelskÈ filosofii, jako byla morfologie
blÌzk· platonismu. KoneËnÏ je zajÌmav˝ i GOEBELŸV v˝raz Ñfyziologicky rozu-
mÏtì; je to v˝raz, jÌmû darwinistÈ vypudili ze svÈ vÏdy vöechno, co se ned·
vysvÏtlit, n˝brû jen popsat. Avöak zatÌmco darwinistÈ ÑvysvÏtlovaliì vöechno
fylogenezÌ a mechanikou atom˘, GOEBEL vysvÏtluje vöechno fyziologiÌ.
336
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 337
34. kapitola
Nauka o individualitÏ
337
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 338
338
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 339
NAUKA O INDIVIDUALITÃ
jako morfologovÈ ani HAECKEL nezohledÚoval jinou individualitu neû tu, kter· se
projevuje ve stavbÏ tÏla. Stanovil ovöem rozdÌl mezi morfologick˝mi a fyziologick˝mi
jedinci. MorfologickÈho jedince definoval jako Ñjednotlivou organickou prostoro-
vou veliËinu, kter· je jako dokonale uzav¯en· jednota formy nedÏliteln· a kterou
lze v tÈto jejÌ podstatÏ poznat jen jako nepromÏnnou v urËitÈm ËasovÈm momen-
tu. Ö FyziologickÈ individuum (bion) je jednotliv· organick· prostorov· veliËina,
kter· je jako centralizovan· jednota ûivota schopn· sebez·chovy a z·roveÚ je
dÏliteln· a kterou lze kv˘li pohyb˘m, spojen˝m s tÏmito funkcemi, poznat jen
jako promÏnlivou v r˘zn˝ch Ëasov˝ch momentechì (HAECKEL 1866, 265ñ266).
Na z·kladÏ tÏchto pojmov˝ch urËenÌ bychom mohli usuzovat, ûe HAECKEL stavÌ
fyziologickÈ individuum v˝öe neû morfologickÈ, ale jiû skuteËnost, ûe i podstatu
fyziologickÈho individua hled· ve formÏ, poukazuje na p¯evahu jeho struktur·l-
nÌch n·zor˘. HAECKEL skuteËnÏ d·le nezkoumal fyziologickÈ individuum a z·kla-
dem svÈ nauky o individualitÏ uËinil jen morfologickÈ vlastnosti. Stanovil tyto
stupnÏ individuality: buÚka, org·n, antimÈra (postrannÌ org·n oboustrannÏ soumÏr-
nÈho tÏla, jako nap¯Ìklad prav· ruka, levÈ oko), metamÈra Ëili segment tÏla rozËle-
nÏnÈho podÈl jeho osy; d·le pak osoba a kormus (1866, 264).I Ale pouze buÚka si do
urËitÈ mÌry dok·zala obh·jit pr·vo, aby platila za pravou ûivotnÌ individualitu,
aËkoli i jejÌ sl·va vybledla v lesku atom˘, proteinov˝ch molekul a r˘zn˝ch hypo-
tetick˝ch Ë·steËek ûivota, poslednÌch domnÏl˝ch ûivotnÌch jednotek. OstatnÌ stup-
nÏ individuality se sice uv·dÏjÌ v uËebnicÌch, na biologickÈ myölenÌ vöak nemajÌ
vliv. Podle HAECKELOVA p¯Ìkladu se dodnes rozliöujÌ r˘znÈ stupnÏ individuality,
mezi nimi vöak nevedou pevnÈ hranice; nap¯Ìklad O. HERTWIG (1906) ud·v· ök·lu:
1. BuÚka.
2. MnohobunÏËnÈ bytosti, kterÈ se dÏlÌ na bunÏËnÈ kolonie, syncytia a metazoa.
BunÏËn˝mi koloniemi jsou skupiny bunÏk, v nichû kaûd· buÚka ûije takÈ
pro sebe a m˘ûe vytvo¯it novou kolonii (nap¯Ìklad v·leË Volvox); syncytia
jsou tvo¯en· ze spojen˝ch bunÏk, kdy se hranice mezi jednotliv˝mi buÚka-
mi stÌrajÌ; metazoa jsou mnohobunÏËnÈ bytosti s urËitou vnit¯nÌ strukturou
a s diferencovan˝mi buÚkami.
3. Osoby tvo¯Ì buÔ volnÏjöÌ spojenÌ stejnorod˝ch jedinc˘ (kor·li), nebo uûöÌ sjed-
nocenÌ struktur·lnÏ r˘znorod˝ch jedinc˘ (trub˝öi: Siphonophora).
NÏkte¯Ì filosofovÈ rozliöujÌ jeötÏ spoleËnosti, jeû se skl·dajÌ z jedinc˘ r˘znÈho
p˘vodu, kte¯Ì jsou ve vz·jemnÈm vztahu jen psychicky (DEMOOR a spol. 1897).
T÷NNIES mezi nimi rozliöuje spoleËenstvÌ, kdyû jedinci poch·zejÌ z jednÏch rodiˢ,
a spoleËnosti, kdyû tomu tak nenÌ.II Jako zvl·ötnÌ p¯Ìpad spojenÌ nÏkolika ûivot-
I
JinÈ dÏlenÌ zv̯ecÌch individualit zavedl HAECKEL ve svÈm pojedn·nÌ z roku 1878b. Pozn. vyd.:
kormus je soubor Ñosobì, nap¯. trs kor·l˘.
II
K. M÷BIUS naz˝v· ÑûivotnÌm spoleËenstvÌmì (biocenÛzou) zv̯ata ûijÌcÌ v jednom prost¯edÌ
(nap¯Ìklad v rybnÌku), p¯iËemû rozhodujÌcÌ nejsou jen jejich druhy, n˝brû i pomÏry poËtu jedin-
c˘. Srv. k tomu DAHL 1901, 296, kde lze najÌt takÈ literaturu.
339
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 340
nÌch jednotek v celek lze d·le uvÈst symbiÛzu. P¯Ìkladem jsou liöejnÌky, rostlinn·
individua skl·dajÌcÌ se ze dvou organism˘, kterÈ spolu souvisejÌ jen zp˘sobem
ûivota: z hub a ¯as, z nichû jedny i druhÈ mohou ûÌt takÈ samy pro sebe. D·le sem
pat¯Ì r˘znÈ druhy parazitismu, kdy jsou takÈ spojeni v celek takÈ dva jedinci,
a ¯ada dalöÌch jev˘, kdy dvÏ tÏlesnÏ zcela samostatnÈ a sv˝m p˘vodem r˘znÈ
individuality jsou na sebe vz·jemnÏ odk·z·ny pouze sv˝m zp˘sobem ûivota.
Mezi evoluËnÌmi morfology se pozornosti tÏöila nauka o tÏlesnÈ segmentaci,
jak se vyskytuje nap¯Ìklad u deöùovky; rozliöovala se nesegmentovan· zv̯ata jako
ökrkavka nebo mlû, u nichû se neopakuje û·dn˝ podstatn˝ org·n podÈl tÏlesnÈ
osy; segmentovan· zv̯ata se opÏt dÏlila na nÏkolik skupin:
1. U nÏkter˝ch ûivoËich˘ se opakujÌ jen jednotlivÈ org·ny, jako u Ëerva stru-
novce (Gordius) a u chroustnatky. U chroustnatky je ËlenÏnÌ naznaËeno seg-
mentacÌ schr·nky, u strunovce Ëlenitou nervovou soustavou. Toto ËlenÏnÌ
se naz˝v· pseudometamerie.
2. TÏlo tasemnice se skl·d· ze zcela stejnorod˝ch Ël·nk˘, schopn˝ch samos-
tatnÈho ûivota, aû na prvnÌ Ël·nek, kter˝ se naz˝v· hlavou a m· zvl·ötnÌ
stavbu; p¯esto teprve mnoûstvÌ tÏchto Ë·stÌ tvo¯Ì ˙plnou tasemnici. Tento
druh ËlenÏnÌ se naz˝v· strobilace. N·zev je odvozen od strobily, larv·lnÌho
stadia nÏkter˝ch med˙z, kdy se larva podobn· kalichu dÏlÌ kolmo ke
svÈ vertik·lnÌ ose na Ël·nky, kterÈ vznikajÌ puËenÌm, oddÏlujÌ se od larvy
a st·vajÌ se volnÏ plovoucÌmi pohlavnÏ zral˝mi med˙zami. TakÈ u tasemni-
ce vznikajÌ novÈ segmenty puËenÌm z Ël·nku hlavy.
3. VlastnÌ ËlenÏnÌ (segmentace, metamerie) se nach·zÌ nap¯Ìklad u Ël·nkovan˝ch
Ëerv˘, kde je tÏlo rozdÏlenÈ na segmenty, z nichû kaûd˝ tvo¯Ì pomÏrnÏ ˙pl-
nou jednotku; na rozdÌl od tasemnice zde tÏlo tvo¯Ì uzav¯en˝ celek urËitÈ-
ho poËtu Ël·nk˘.
4. JeötÏ vyööÌ stupeÚ p¯edstavuje rozliöen· (heteronomnÌ) segmentace, kter· se
vyskytuje u hmyzu, kdy se hlava, hruÔ a zadnÌ Ë·st skl·dajÌ v podstatÏ
z podobn˝ch Ël·nk˘, ale segmenty hlavy vypadajÌ jinak neû Ël·nky hrudi
a ty opÏt jinak neû Ël·nky b¯icha.
5. NejvyööÌho stupnÏ dosahuje ËlenÏnÌ u obratlovc˘, jejichû tÏlo je sice v z·sa-
dÏ ËlenitÈ (jak je vidÏt na p·te¯i), vnÏjökovÏ vöak tvo¯Ì natolik jednotn˝
celek, ûe je segmentace sotva patrn·.
O v˝znamu segmentace tÏla zaËali p¯em˝ölet GEOFFROYOVI û·ci. V darwinis-
mu se vykl·dala evoluËnÏ: zkoumalo se, kter˝ druh ËlenÏnÌ je jednoduööÌ, kter˝
sloûitÏjöÌ, a podle toho se sestavoval rodokmen segmentace. NÏkte¯Ì povaûovali
za historick˝ poË·tek ËlenÏnÌ tÏla strobilu, jinÌ pseudometamerii niûöÌch Ëerv˘.
Kdyû se darwinistick· morfologie ocitla v ˙padku, vyprchala i ˙Ëast na tomto
zajÌmavÈm morfologickÈm problÈmu.140
S ˙padkem darwinismu nastalo opÏt ûivÏjöÌ porozumÏnÌ pro problÈm orga-
nickÈ individuality. DÌky tomu, ûe se u organismu zd˘razÚuje ˙Ëelnost, jsme
340
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 341
NAUKA O INDIVIDUALITÃ
341
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 342
35. kapitola
I
Srv. takÈ p¯edn·öku H. M. BERNARDA na 5. mezin·rodnÌm zoologickÈm kongresu, BerlÌn 1901,
891, a diskusi k nÌ.
342
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 343
35.1. PohlavÌ
FilosofovÈ marnÏ p·trali v neûivÈ Ëi ûivÈ p¯ÌrodÏ po projevech, jeû by byly ana-
logickÈ vztahu sameËka k samiËce; zd· se, ûe kaûd˝ z nich tvo¯Ì jak sv˝m tÏlem,
tak i sv˝mi funkcemi a svou duöÌ do sebe uzav¯en˝ celek, a p¯ece teprve spoleË-
nÏ p¯edstavujÌ jednotu. Rozezn·vajÌ se tyto stupnÏ pohlavnÌho rozliöenÌ:
a) BezpohlavnÌ bytosti, k nimû pat¯Ì vÏtöina hub, vöechny bakterie a nÏkterÈ
¯asy.
b) Bytosti, kterÈ jsou pohlavnÌ jen fyziologicky, kdy se dva zd·nlivÏ stejnÌ
jedinci spojujÌ k aktu plozenÌ. Ovöem uû v tomto p¯ÌpadÏ b˝v· rozdÌl mezi
samËÌ a samiËÌ buÚkou viditeln˝ pouh˝m okem (u nÏkter˝ch ¯as).
Bytosti, kterÈ se rozmnoûujÌ pohlavnÏ, jsou rozhodnÏ nejpoËetnÏjöÌ; jsou
buÔ hermafrodity, jsou-li obÏ pohlavÌ spojena v jednom individuu, nebo
oddÏlenÈho pohlavÌ.
c) Hermafroditi b˝vajÌ uzp˘sobeni tak, ûe jedinec m˘ûe oplodnit s·m sebe
a takÈ se oplodÚuje. Samy se oplodÚujÌ zejmÈna krytosnubnÈ kvÏty nÏkte-
r˝ch rostlin (nen·padnÈ kvÏty, kterÈ se neotvÌrajÌ a nap¯Ìklad u fialky se
vyskytujÌ vedle obvykl˝ch kvÏt˘).
d) Naproti tomu existujÌ hermafroditi, u nichû je kaûd˝ jednotlivec o sobÏ
dvoupohlavnÌm celkem, a p¯ece se k oplodnÏnÌ spojujÌ dva jedinci; tak je
343
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 344
344
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 345
tom se obvykle vyskytujÌ t¯i typy (jak je tomu u vËel), v jin˝ch p¯Ìpadech
vöak jeötÏ vÌce typ˘ jedinc˘; A. FOREL (1904) rozliöuje u nÏkter˝ch mraven-
c˘ deset r˘znorod˝ch forem, jeû teprve spoleËnÏ tvo¯Ì druh.
i) U jinÈho hmyzu se vyskytuje jedno pohlavÌ v jednÈ formÏ, druhÈ pohlavÌ
naproti tomu ve dvou r˘zn˝ch form·ch; nap¯Ìklad mot˝l Papilio merope m·
jednoho sameËka, ale nÏkolik r˘zn˝ch samiËek; existujÌ vosy (nÏkterÈ
Chalcididae), kterÈ majÌ jednu samiËku, ale dva r˘znÈ sameËky.
j) Nakonec je t¯eba pouk·zat na jiû zmÌnÏnou zvl·ötnost pomÏru pohlavÌ, ûe
u kaûdÈho druhu a kaûdÈ urËitÈ rasy je ËÌseln˝ pomÏr sameËk˘ a samiËek
konstantnÌ.
V oblasti fylogenetick˝ch spekulacÌ nelze nalÈzt mnoho v˝klad˘ o podstatÏ
pohlavÌ; DARWIN se oböÌrnÏ zab˝val jen Ñsekund·rnÌmi pohlavnÌmi znakyì,
a proto darwinistÈ berou v ˙vahu jen jejich p˘vod.
V souvislosti s v˝klady o podstatÏ pohlavÌ se obvykle nadhazuje ot·zka, zda
je pokroËilejöÌ samËÌ, nebo samiËÌ pohlavÌ. Jak zn·mo, ARISTOTEL…S tvrdil, ûe ûena
p¯edstavuje niûöÌ typ neû muû. TakÈ DARWIN (1970) pokl·d· samiËÌ pohlavÌ vÏt-
öinou za mÈnÏ vyvinutÈ neû samËÌ a mnozÌ dalöÌ s nÌm souhlasÌ. Podle V. KENNE-
LA (1896) je samiËÌ pohlavÌ dokonce degenerovan˝m typem, protoûe vajeËnÌk,
kter˝ spot¯ebuje mnoho v˝ûivy, zabraÚuje r˘stu jin˝ch org·n˘. Jen ojedinÏlÌ
badatelÈ se vyslovili pro samiËku jako vyööÌ typ; uËinil tak TH. H. MONTGOMERY,
kter˝ tuto myölenku podpÌr· takto:
1. SameËci b˝vajÌ ve svÈm celkovÈm uspo¯·d·nÌ ËastÏji degenerovanÌ neû
samiËky: nap¯Ìklad zakrnÏlÌ sameËci v̯nÌk˘ (Rotatoria), Ëerva rypohlavce
(Bonellia), svijonoûc˘ (Cirripedia); naproti tomu u samiËek b˝vajÌ zakrnÏlÈ
jen ojedinÏlÈ org·ny (jako nap¯Ìklad k¯Ìdla nÏkter˝ch samiËek hmyzu).
2. Hermafroditi jsou obvykle protandriËtÌ, tzn. sperma dozr·v· d¯Ìve, tedy na
niûöÌm v˝vojovÈm stadiu neû vajÌËka.
3. SamiËky vÏtöiny bezobratl˝ch ûijÌ dÈle neû sameËci, jsou vÏtöÌ, majÌ sloûitÏj-
öÌ pohlavnÌ org·ny a p¯ÌsluöÌ jim pÈËe o potomstvo; to je t¯eba povaûovat za
vyööÌ stupeÚ v˝voje bez ohledu na skuteËnost, ûe sameËci majÌ dokonalejöÌ
smyslovÈ, pohybovÈ a kopulaËnÌ ˙strojÌ.141
SameËci obratlovc˘ majÌ zpravidla jednoduch˝ urogenit·lnÌ v˝vod, zatÌmco
u samiËek se vyskytujÌ dva oddÏlenÈ v˝vody. Sekund·rnÌ pohlavnÌ znaky nema-
jÌ velk˝ v˝znam, protoûe jsou podle fylogenetick˝ch teoriÌ novÏ zÌskanÈ.
ZatÌmco se tedy nÏkte¯Ì p¯ÌrodovÏdci vyslovili pro p¯ednost sameËk˘ a jen
m·lo hlas˘ pro p¯ednost samiËky, hledali stoupenci ûenskÈ emancipace takÈ
v biologii doklady pro p¯edpoklad, ûe ûena stojÌ na tomtÈû duchovnÌm stupni
jako muû. V dobÏ, kdy se u ËlovÏka zd˘razÚuje intelekt, zÌskal poslednÏ jmeno-
van˝ n·zor nejvÌce ve¯ejnÏ vystupujÌcÌch zast·nc˘.I
I
O pohlavnÌm rozliöenÌ zv̯at pojedn·v· J. T. CUNNINGHAM 1900.
345
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 346
35.2. Mnohotv·rnost
»lovÏk je nejprve vajÌËkem, pak embryem, dÌtÏtem, ml·dencem, muûem, star-
cem a n·zev ËlovÏk se nevztahuje na jeden z tÏchto stav˘, n˝brû na jednotu vöech.
Tato rozmanitost forem rozvinut· v Ëase je opÏt p¯ÌznaËn· pro organismy: sice
nap¯Ìklad i voda m˘ûe b˝t tu studen·, tu tepl·, m˘ûe se vyskytovat jako kapka,
snÌh, p·ra, nem· vöak nutnou posloupnost v˝voje; m˘ûe se mÏnit, ale nemusÌ, a to
dvÏma smÏry, zatÌmco u zv̯ete nenÌ moûnÈ, aby se ve v˝voji zastavilo Ëi se do-
konce obr·tilo.
Organismus je tedy rozvinut˝ do ¯ady forem, n·sledujÌcÌch po sobÏ v Ëase,
a ty vznikajÌ jedna z druhÈ. Jednotliv· v˝vojov· stadia b˝vajÌ zavröena, takûe
o sobÏ tvo¯Ì celek, a proto se ûivot st·v· ¯etÏzcem vÌce Ëi mÈnÏ z¯etelnÏ zavröe-
n˝ch f·zÌ. Tento proces je naznaËen takÈ u lidÌ: embryo vede v dÏloze matky ûivot,
kter˝ je narozenÌm jasnÏ oddÏlen od ûivota dÌtÏte. ObecnÏ se bÏhem v˝voje rozli-
öujÌ tyto p¯Ìpady promÏn:
346
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 347
I
Na DARWINA zap˘sobila obzvl·ötÏ kritika HOFFMANNA a FLEEMING JENKINA (srv. F. DARWIN
1878, III, dopis K. Semperovi 19. 7. 1881, a Wallacovi 22. 1. 1869).
347
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 348
I
Cituji podle E. PERRIERA (1886, 280). Podle nÏj referuji takÈ o GODRONOVI.
348
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 349
podle nÌû r˘znÈ druhy neplodÌ p¯i k¯ÌûenÌ plodnÈ potomstvo. Pozvolna vöak
nast·val obrat k tÏmto v˝klad˘m.
Mezi evolucionisty se znovu a znovu objevovala myölenka, ûe novÈ druhy
vznikajÌ n·hlou zmÏnou druh˘ d¯ÌvÏjöÌch. Jak se tato hypotÈza vyvinula z dar-
winismu, lÌËÌ W. BATESON v ˙vodu ke svÈmu velkÈmu dÌlu, vÏnovanÈmu studiu
n·hl˝ch zmÏn (1894). Vypravuje tu o nadöenÌ, s jak˝m byl p¯ijÌm·n DARWIN, jak
se staly ot·zky dÏdiËnosti, embryologick˝ch a anatomick˝ch d˘kaz˘ a jev˘ p¯i-
zp˘sobenÌ dennÌm chlebem biolog˘ a jak bezobsaûnÈ bylo ono nadöenÌ. DARWI-
NOVO dÌlo o promÏnlivosti domestikovan˝ch zv̯at a rostlin bylo jedin˝m pra-
menem, z nÏhoû se Ëerpal materi·l pro dlouhÈ ˙vahy, jejichû struËn˝ v˝znam se
Ëasto dal vyj·d¯it slovy Ñjestliûe to v p¯ÌrodÏ probÌhalo tak, jak si p¯edstavujeme,
pak to tak probÌhaloì (BATESON 1894, vi).
BATESON svÈ dÌlo napsal, aby vyvedl vÏdu z tohoto neutÏöenÈho stavu. Sv˝m
myölenkov˝m pochodem navazoval ñ aniû by si toho byl vÏdom ñ na okamûik,
kdy DARWIN p¯eruöil v˝voj n·zor˘ o podstatÏ druhu: zavrhoval hlavnÌ darwi-
nistickou z·sadu, ûe mezi druhy existujÌ pozvolnÈ p¯echody, a znovu uËil, ûe
rozmanitost forem je p¯eruöovan·. OkolÌ, v nÏmû nelze nalÈzt odpovÌdajÌcÌ roz-
manitost, nem˘ûe p¯edstavovat p¯ÌËinu druhov˝ch rozdÌl˘; novÈ druhy vznika-
ly n·hl˝m v˝skytem nov˝ch vlastnostÌ, kter˝ nast·v· mnohem ËastÏji, neû se
domnÌv·me. BATESONOVO dÌlo se vÏnuje shromaûÔov·nÌ a t¯ÌdÏnÌ tÏchto n·hle
a nezn·m˝m zp˘sobem vznikajÌcÌch vlastnostÌ, ÑdiskontinuitnÌch variacÌì, jak je
autor naz˝v·.
BATESON nechtÏl vyvracet z·sady darwinismu; nevÏdÏl, ûe svou naukou zau-
jal stanovisko, kterÈ mu svou podstatou zcela odporuje, a ûe se vr·til zpÏt ke
starÈ v̯e, podle nÌû jsou druhy vÌce neû praktick˝m soupisem podobn˝ch
forem.
Nepoznali to ani pozdÏjöÌ badatelÈ, kte¯Ì sledovali podobn˝ cÌl. Co BATESON
roku 1894 uskuteËnil v zoologii, to realizoval Rus S. KORSCHINSKY (1899, 1901)
v botanice; na z·kladÏ zahradnickÈ praxe dokazoval, jak Ëasto n·hle vznikajÌ
novÈ formy a potom z˘st·vajÌ konstantnÌ. Nap¯Ìklad z bÏûnÈho ak·tu (Robinia
pseudoacacia) vznikly n·hle bez zjevn˝ch p¯ÌËin tyto novÈ formy: roku 1833
forma bez trn˘, 1855 jin· forma s jednoduch˝mi listy, 1862 nov· forma s r˘ûov˝-
mi kvÏty, 1862 p¯edËasnÏ a bohatÏ kvetoucÌ forma. PlnokvÏt· petunie vznikla
roku 1853; brambo¯Ìk persk˝ (Cyclamen persicum) se pÏstuje jiû od roku 1731, ale
teprve okolo roku 1850 se objevila jeho plnokvÏt· forma. Na z·kladÏ tÏchto
a mnoha jin˝ch p¯Ìpad˘ KORSCHINSKY usoudil, ûe druhy nevznikajÌ tak, jak to
¯Ìk· DARWIN, n˝brû n·hle, a nazval tento zp˘sob vzniku heterogeneze; jinak vϯil
ve vnit¯nÌ princip zdokonalov·nÌ jako NƒGELI.
NejoböÌrnÏji pojednal o problÈmu n·hlÈho vzniku nov˝ch forem amstero-
damsk˝ botanik H. DE VRIES (1901). ZatÌmco BATESON a KORSCHINSKY p¯ejÌmali
svÈ ˙daje jen z literatury, DE VRIES p¯ikroËil k experiment·lnÌmu ¯eöenÌ problÈ-
mu. Z·kladnÌ ideou vÏdomÏ navazuje na francouzsk˝ smÏr, na jednÈ stranÏ na
349
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 350
I
NevÏdÏl, ûe v˝raz mutace oznaËoval zcela jin˝ pojem v paleontologii.
II
Pozn. vyd.: HluböÌ anal˝zu tÏchto myölenkov˝ch rozpor˘ na zaË·tku stoletÌ viz GOULD 2002,
tam i p¯ÌsluönÈ odkazy.
350
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 351
dva jedinci spojÌ, ponese potomek jednak vlastnosti po otci, jednak po matce,
a protoûe rodiËe nejsou identiËtÌ, budou se jejich vlastnosti u potomk˘ r˘znÏ
kombinovat. Naproti tomu nÏkterÈ druhy rostlin a zv̯at se rozmnoûujÌ samo-
oplozenÌm a u nich z˘st·vajÌ individu·lnÌ znaky v r·mci jednÈ generaËnÌ ¯ady
konstantnÌ. W. JOHANNSENOVI (1903) se poda¯ilo z jednÈ odr˘dy fazolÌ (Phaseolus
vulgaris-princesse), u nÌû se kaûd˝ kvÏt oplodÚuje vlastnÌm pylem, vydÏlit dvÏ
takovÈ generaËnÌ ¯ady. Rozt¯Ìdil semena sklizen· z jednoho z·honu podle jejich
velikosti na t¯i skupiny a kaûdou skupinu pÏstoval zvl·öù. PodobnÏ dÏlil druhÈ
a dalöÌ generace. Po nÏkolika generacÌch zÌskal z mal˝ch semen rostliny, kterÈ
mÏly zase jen mal· semena, a z velk˝ch semen rostliny, kterÈ mÏly jen velk·
semena. P˘vodnÌ z·hon fazolÌ tedy obsahoval smÏs forem; jestliûe s JOHANNSE-
NEM nazveme souhrn jedinc˘ rostoucÌch p˘vodnÏ na z·honu populacÌ, pak se
tato populace skl·dala jeötÏ nejmÈnÏ ze dvou forem zjiötÏn˝ch pokusem, tzv.
JOHANNSENOV›CH Ëist˝ch liniÌ. U fazole, kde se kvÏty oplodÚujÌ samy, probÌhaly
linie paralelnÏ vedle sebe; linie se jistÏ vyskytujÌ takÈ jinde, avöak v d˘sledku k¯Ì-
ûenÌ se stÌrajÌ.
P¯edstava Ëist˝ch liniÌ uzavÌr· zvl·ötnÌm zp˘sobem DARWINOVU nauku o dru-
hu. ZatÌmco DE CANDOLLE, morfolog, poËÌtal k jednomu druhu podobnÈ formy,
aniû by p¯ikl·dal v·hu jejich p˘vodu, DARWIN zd˘razÚoval p˘vod ze spoleËn˝ch
rodiˢ jako nejpodstatnÏjöÌ mϯÌtko a podobnost mezi formami pojÌmal jen jako
d˘sledek spoleËnÈho p˘vodu. DE CANDOLLE spat¯oval v druhu formu, abstraho-
vanou od moment·lnÏ osvÏtlovanÈ skupiny rostlin, DARWIN naproti tomu roz-
vÏtven˝ strom, v jehoû kmeni spl˝vajÌ vöechny odchylky. JOHANNSEN spojuje for-
m·lnÌ pohled s evoluËnÌm: v druhu spat¯uje proud forem, kterÈ vöak probÌhajÌ
paralelnÏ vedle sebe.
351
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 352
I
R¡DL necituje a n·m se tuto pr·ci dohledat nepoda¯ilo. (Pozn. vyd.)
II
O variaËnÌ statistice srv. C. B. DAVENPORT (1904) a G. DUNCKER (1899).
352
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 353
vrstev se mÏnily vÌce neû vyööÌ a mladöÌ, a zd˘vodÚujÌ tuto myölenku vÏtöÌ slo-
ûitostÌ dokonalejöÌch organism˘, kter· d·v· promÏnlivosti ˙zkÈ hranice. To bylo
p¯esvÏdËenÌ G. SEIDLITZE (1876, 93), D. ROSY (1899), L. »ELAKOVSK…HO (1894) a mno-
ha dalöÌch.
353
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 354
354
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 355
˙Ëel ruöivÏ nezasahoval do n·zor˘ badatel˘, kdo vÌ, zda by se tÈto nauky drûeli
tak urËitÏ.
DARWINOVI ani jeho stoupenc˘m tento problÈm jeötÏ nep˘sobil tÏûkosti, jelikoû
neuzn·vali Ñpodstatuì organismu; rostlinu, zv̯e, ËlovÏka povaûovali za pouh˝
soubor n·hodnÏ zÌskan˝ch modifikacÌ, nahromadÏnÌ, kterÈ roste po cel˝ ûivot, p¯e-
trv·v· individu·lnÌ ûivot a pokraËuje v potomstvu. P¯esvÏdËenÌ, ûe organismus se
v˘Ëi okolÌ chov· ËistÏ pasivnÏ, ovl·dalo DARWINOVY spekulace o promÏnlivosti
bytostÌ; proto DARWIN neËinil podstatn˝ rozdÌl mezi zmrzaËenÌm, kdy se organis-
mus chov· ËistÏ pasivnÏ v˘Ëi zmÏnÏ svÈho tÏla, a vrozenou odchylkou.
Tento rozdÌl zd˘raznila WEISMANNOVA anal˝za; vrozenÈ variace p¯ipisuje
WEISMANN vnit¯nÌ sÌle organismu a zÌskanÈ vlastnosti odvozuje z vlivu okolÌ.
NicmÈnÏ p˘vodnÌ DARWINOVA z·sada, ûe nelze uzn·vat podstatnÈ rozdÌly mezi
dvÏma druhy proces˘, se udrûela: v û·dnÈm p¯ÌpadÏ se nep¯ipouötÌ, ûe vrozenÈ
variace jsou nÏËÌm absolutnÌm, nep¯evoditeln˝m na p¯ÌËiny, n˝brû i tyto variace
se pojÌmajÌ jako zp˘sobenÈ vlivem okolÌ. Jen zde tento vliv zas·hl hloubÏji do
podstaty organismu a souvislost mezi nÌm a v˝slednou zmÏnou organismu je
sloûitÏjöÌ. Z mechanistickÈho zp˘sobu ch·p·nÌ biolog˘ 19. stoletÌ jeötÏ plyne, ûe
neuzn·vali jinÈ neû jen kvantitativnÌ variace struktury organismu. Rozliöovali sice
variace, kterÈ se t˝kajÌ formy (promÏnlivost velikosti, barvy, kresby, tÏlesn˝ch
proporcÌ, poËtu ˙d˘ atd.), variace funkcÌ (kdyû se nap¯Ìklad zv̯e p¯izp˘sobuje
novÈ potravÏ) nebo takÈ psychickÈ zmÏny (nap¯. drez˙ra), ale vöechny tyto
modifikace organismu odvozovali z p¯esun˘ nÏkter˝ch l·tek ve vajÌËku, tr·vicÌ
trubici, mozku; z p¯esun˘, kterÈ, jakkoli jsou o sobÏ malÈ, vyvol·vajÌ u dospÏlÈ-
ho organismu velkÈ zmÏny.
Tyto nauky jsou dnes oËividnÏ v ˙padku; marnÈ jsou snahy doloûit DARWINO-
VU z·kladnÌ myölenku, pasivitu organismu v˘Ëi vliv˘m okolÌ, a vesmÏs kvanti-
tativnÌ povahu variacÌ, a marnÈ jsou i snahy obejÌt r˘zn˝mi d˘vtipnostmi sku-
teËnost, ûe organismus se chov· aktivnÏ. Dnes nikoho nenapadne, aby
zmrzaËenÌ nebo v·hov˝ p¯Ìr˘stek v d˘sledku vydatnÏjöÌ stravy stavÏl do jednÈ
¯ady se zmÏnami, jako je nap¯Ìklad sezÛnnÌ dimorfismus, aËkoli se v obou p¯Ìpa-
dech hovo¯Ì o n·sledcÌch vlivu vnÏjöÌho svÏta na organismus.
PasivnÌ zmÏny tak v teoriÌch nep¯ipadajÌ v ˙vahu. AktivnÌ reakce organismu
na vlivy okolÌ se t¯ÌdÌ r˘zn˝m zp˘sobem. Lze je ËistÏ empiricky rozdÏlit na mor-
fologickÈ, fyziologickÈ a psychologickÈ; mezi morfologickÈ reakce se opÏt poËÌtajÌ
velmi r˘znÈ p¯Ìpady; mÌsto jejich dalöÌho dÏlenÌ uveÔme nÏkolik p¯Ìklad˘. MÌst-
nÌmi varietami jsou mÌnÏny (NƒGELI aj.) malÈ modifikace rostlinnÈ formy, kterÈ
byly vyvol·ny rozdÌln˝m podnebÌm, osvÏtlenÌm, vlhkostÌ a podobn˝mi rozdÌly.
Nap¯Ìklad obyËejnÈ rdesno (Polygonum amphibium) se vyskytuje ve t¯ech odr˘-
d·ch, suchozemskÈ, vodnÌ a pÌseËnÈ, a ty se od sebe liöÌ uzp˘sobenÌm stonku,
tvarem list˘ a zp˘sobem ochlupenÌ. Tyto rozdÌly je t¯eba ch·pat jako reakci tÈûe
rostlinnÈ bytosti na r˘znÈ druhy okolÌ; neboù vodnÌ formu lze p¯evÈst p¯Ìpadnou
zmÏnou stupnÏ vlhkosti na formu suchozemskou nebo pÌseËnou.
355
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 356
ZoologovÈ zavedli pro tyto variace n·zev mÌstnÌ formy; tÈmϯ kaûd˝ druh,
kter˝ ob˝v· rozlehlejöÌ oblasti, vykazuje nÏkolik mÌstnÌch forem. Nap¯Ìklad
u bÏûnÈho stehlÌka (Carduelis carduelis) jsou horötÌ stehlÌci vûdy kr·snÏjöÌ a vÏtöÌ
neû stehlÌci zahradnÌ a lesnÌ (kte¯Ì se pr˝ od sebe opÏt ponÏkud liöÌ); jiûnÌ pt·ci
majÌ intenzivnÏjöÌ zbarvenÌ a na spodnÌ stranÏ svÏtlejöÌ bÏlobu neû severnÌ (BREHM
je uv·dÌ jako zvl·ötnÌ druh), v˝chodnÌ pt·ci, zejmÈna ti z oblasti Volhy, jsou ob-
zvl·ötÏ velcÌ a uv·dÏjÌ se jako zvl·ötnÌ poddruh (podle NAUMANN 1897ñ1905, III,
293). Vedle nich zn·me jeötÏ ¯adu odchylek, jeû se celkovÏ vyznaËujÌ tÌm, ûe jedna
pozvolna p¯ech·zÌ v druhou. Jen v mÌstech, kde jsou od sebe jednotlivÈ druhem
ob˝vanÈ oblasti oddÏleny nep¯ekroËitelnou hranicÌ, chybÌ takÈ p¯echody mezi
mÌstnÌmi formami. Jeden takov˝ p¯Ìpad popisuje JOHN T. GULICK (1905) u plûe
rodu Achatinella, kter˝ je rozö̯en na Sandwichov˝ch ostrovech v mnoha dru-
zÌch; na jednotliv˝ch mÌstech p¯ech·zÌ postupnÏ jeden druh v dalöÌ; na jin˝ch
mÌstech, kde jsou od sebe p¯echodnÈ oblasti oddÏleny horami a podobnÏ, jsou
od sebe druhy ost¯e oddÏleny.
Jako fyziologickÈ variace lze ch·pat p¯izp˘sobenÌ urËitÈ stravÏ, urËitÈmu
d˝ch·nÌ, teplotÏ, zp˘sobu pohybu (bÏh·nÌ, sk·k·nÌ, ûivotu v urËit˝ch oblastech
atd.). Z psychologick˝ch reakcÌ organismu na vnÏjöÌ svÏt uveÔme jevy drez˙ry. JinÌ
badatelÈ dÏlÌ p¯Ìsluön· fakta podle druhu dr·ûdidel v reakcÌch na svÏtlo, tÌhu,
teplotu, such˝ vzduch, chemickÈ l·tky, podnebÌ atd. Velkou ¯adu experiment·l-
nÏ vyvolan˝ch zmÏn formy uv·dÌ G. KLEBS (1903).
Zvl·ötnÌm p¯Ìpadem reakce organism˘ na vnÏjöÌ svÏt je takzvan˝ sezÛnnÌ
dimorfismus. Takto WALLACE pojmenoval jev pozorovan˝ u mot˝l˘, kte¯Ì se
bÏhem jednoho roku objevujÌ ve dvou generacÌch, na ja¯e a na konci lÈta: jarnÌ
forma se kresbou k¯Ìdel natolik liöÌ od letnÌ, ûe kaûd· z nich byla, dokud se nepo-
znala jejich soun·leûitost, popisov·na jako zvl·ötnÌ druh, jak jeötÏ dnes naznaËu-
jÌ jejich dvojÌ jmÈna: Vanessa levana-prorsa, Antocharis belia-ausonia, Lycaena poly-
sperchon-amyntas apod. SezÛnnÌ dimorfismus byl zn·m˝ jiû na poË·tku 19. stoletÌ;
roku 1879 G. DORFMEISTER experiment·lnÏ dok·zal, ûe rozdÌly v kresbÏ mot˝l˘
vyvol·v· rozdÌl mezi jarnÌ a letnÌ teplotou, neboù umÏl˝m ochlazenÌm larev se
z nich poda¯ilo vychovat jarnÌ formu mÌsto letnÌ. Avöak takÈ pobyt v centrifuze,
zmÏna d˝chanÈho vzduchu Ëi osvÏtlenÌ ûlut˝m svÏtlem vyvolaly podobnÈ
zmÏny jako zmÏna teploty. V poslednÌ dobÏ se uv·dÌ mnoho podobn˝ch p¯Ìpad˘:
nap¯Ìklad z larev samiËky ûluù·ska (Gonopteryx rhamni) se v teple vyvÌjejÌ tmavÈ
samiËky, barvou podobnÈ sameËk˘m (jinak jsou samiËky tohoto mot˝la mnohem
svÏtlejöÌ neû sameËci); u alpskÈho mot˝la Doritis apollo se pokus poda¯il i opaËnÏ,
kdyû se u sameËk˘ p˘sobenÌm chladu vyvolala barva samiËek (STANDFUSZ 1899).
SezÛnnÌ dimorfismus se vyskytuje takÈ u prvok˘ (Protozoa), v̯nÌk˘ (Rotato-
ria; LAUTERBORN 1900, 1903), nebo perlooËek (Cladocera; OSTWALD 1904). Podle
R. V. WETTSTEINA (1900) ho lze pozorovat takÈ u rostlin, kterÈ kvetou dvakr·t do
roka, nap¯Ìklad u kokrhele (Alectorolophus), ho¯ce (Gentiana) nebo svÏtlÌku (Eu-
phrasia).
356
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 357
P¯i vöech zkoum·nÌch o vlivu okolÌ na organismus vÌce Ëi mÈnÏ vych·zÌ naje-
vo nemoûnost uchopit tÌmto zp˘sobem vlastnÌ podstatu organismu. ZaËÌn· se
ch·pat, ûe zmÏny organismu, vznikajÌcÌ vlivem vnÏjöÌho svÏta, neznamenajÌ p¯e-
chod v novou bytost, n˝brû ûe tato bytost z˘st·v· za nimi jako cosi nedosaûitel-
nÈho, neovlivnitelnÈho, a ve zmÏn·ch formy a v dalöÌch reakcÌch jen poskytuje
p¯Ìklady, jak se chov· za r˘zn˝ch okolnostÌ. Z tohoto poznatku vych·zÌ nauka
nÏkter˝ch biolog˘, ûe zmÏny organismu vlivem vnÏjöÌho svÏta majÌ povahu p¯Ì-
m˝ch p¯izp˘sobenÌ. Poukazuje se nap¯Ìklad na projevy imunity: organismus m˘ûe
do urËitÈ mÌry pracovat proti ˙Ëinku jistÈho jedu tvorbou protil·tek; m· takÈ
schopnost p¯izp˘sobovat se urËit˝m svÏteln˝m a teplotnÌm pomÏr˘m charakte-
ristick˝mi regulacemi svÈ ûivotnÌ Ëinnosti. NejmodernÏjöÌ zkoum·nÌ (oböÌrnÏ viz
DRIESCH 1901) navazujÌ pr·vÏ na tento problÈm; nenÌ divu, ûe n·zory o nÏm se
dosud vyjasnily jen m·lo.
357
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 358
36. kapitola
Rozmnoûov·nÌ
358
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 359
ROZMNOéOV¡NÕ
I
Pozn. vyd.: Tuto tezi ve svÈ Zoonomii opakuje jeötÏ E. DARWIN.
359
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 360
visejÌcÌ ot·zky se odpovÌdalo jen uvaûov·nÌm o tÏchto ˙tvarech. Nauka, ûe cel˝ Ëlo-
vÏk je obsaûen jiû ve vajÌËku Ëi spermii, neznamenala p¯ece nic jinÈho, neû ûe jedno
pohlavÌ, aù muûskÈ Ëi ûenskÈ, je nadbyteËn˝m, bez˙Ëeln˝m v˝tvorem p¯Ìrody.
NÏmeËtÌ naturfilosofovÈ naproti tomu prodlÈvali u jevu pohlavnosti plni obdi-
vu: jejÌ nejhluböÌ pojem, pojem polarity, jim Ëasto spl˝val s ideou pohlavnÌch proti-
klad˘. JeötÏ SCHOPENHAUER (1988, Ëesky 1997, II, 44 kap.) vÏnoval zvl·ötnÌ kapitolu
˙vah·m o metafyzice pohlavnÌ l·sky. Vedeni b·snÌky, svÏt·kem GOETHEM, umÏli
oceÚovat osudovou moc pohlavnÌch rozdÌl˘ v ûivotÏ. Od DARWINA vöak biologovÈ
nep¯ipisujÌ tomuto problÈmu zvl·ötnÌ v˝znam. DARWIN sice postavil na rozdÌlu po-
hlavÌ svou teorii pohlavnÌho v˝bÏru, z nÌû odvozoval tÈmϯ veökerou kr·su ûivÈ
p¯Ìrody, avöak v onom rozdÌlu spat¯oval jen druhotnÈ p¯izp˘sobenÌ se vnÏjöÌm
ûivotnÌm podmÌnk·m. Od tÈ doby klesl v˝znam tohoto jevu jeötÏ vÌce: biologovÈ se
sice snaûili p¯ekon·vat pruderii, snadno se dostavujÌcÌ p¯i pojedn·v·nÌ tÏchto ot·-
zek, tÌm, ûe se i v popul·rnÌch dÌlech vyjad¯ovali o procesech p¯i kopulaci. Nakonec
vöak upadali do pedantstvÌ, kterÈ se aû na zcela konkrÈtnÌ hypotÈzy podob·
pedantstvÌ preformist˘ 18. stoletÌ. BiologovÈ, slepÌ v˘Ëi proces˘m skuteËnÈho ûivo-
ta a v zajetÌ mikroskopick˝ch pozorov·nÌ, vidÌ v problÈmu pohlavnosti, v nÏmû
nÏkte¯Ì filosofovÈ spat¯ovali koncentraci vöech problÈm˘ svÏta, vÏtöinou jen che-
mick˝ a bunÏËn˝ problÈm. Z faktu, ûe spermie a vajÌËko jsou buÚkami, usuzujÌ, ûe
mezi nimi neexistuje û·dn˝ podstatn˝ rozdÌl. A jelikoû se domnÌvajÌ, ûe mÌsto
dospÏl˝ch jedinc˘, mÌsto celÈ plnosti jejich ûivota a usilov·nÌ smÏjÌ kl·st pohlavnÌ
buÚky, z nichû tito jedinci vznikli, usuzujÌ, ûe takÈ neexistuje û·dn˝ podstatn˝ roz-
dÌl mezi muûem a ûenou. RozdÌly, kterÈ muû a ûena skuteËnÏ vykazujÌ, jsou pr˝ jen
zvl·ötnÌmi p¯izp˘sobenÌmi kv˘li snazöÌmu spojenÌ spermie s vajÌËkem: ÑVe vöech
struktur·ch t˝kajÌcÌch se pohlavÌ se obmÏÚuje jedinÈ tÈma: umoûnit za prvÈ spoje-
nÌ pohlavnÌch bunÏk a za druhÈ za¯Ìdit v˝ûivu a ochranu vajÌËka. PrvnÌ naz˝v·me
muûsk˝m, druhÈ ûensk˝m uspo¯·d·nÌm, muûsk˝mi a ûensk˝mi sexu·lnÌmi znaky.
Vöechny tyto pomÏry jsou druhotnÈ povahy a nemajÌ co Ëinit s vlastnÌ podstatou
procesu oplodnÏnÌ, kterÈ je spojenÌm dvou bunÏk, a tak ËistÏ bunÏËn˝m jevem.
V tom souhlasÌme s WEISMANNEM, R. HERTWIGEM, STRASBURGEREM a MAUPASEM, kte¯Ì
vyslovili stejnÈ n·zory.ì (O. HERTWIG 1906)
Badateli zb˝v· jen ot·zka, jak˝ v˝znam je t¯eba p¯ipsat samotnÈmu procesu
oplodnÏnÌ. Jak ukazujÌ nejjednoduööÌ formy, bakterie, p˘vodnÏ û·dnÈ pohlavnÌ
rozdÌly neexistovaly. VyvÌjely se postupnÏ a zaËÌnaly kopulacÌ dvou jinak stejn˝ch
bunÏk. K usnadnÏnÌ kopulace pak jedna buÚka p¯ejÌmala ˙lohu z˘stat v klidu
a shromaûÔovat potravu, druh· se stala pohyblivÏjöÌ, a tudÌû menöÌ, a vyhled·vala
prvnÌ buÚku: tak vzniklo rozliöenÌ mezi vajÌËkem a spermiÌ. Kdyû se pozdÏji vyvi-
nuly mnohobunÏËnÈ bytosti, p¯evzaly ˙lohu reprodukce jen nÏkterÈ buÚky a obÏ
pohlavÌ se diferencovala r˘zn˝m smÏrem za ˙Ëelem snadnÏjöÌ kopulace.
TÌmto zp˘sobem lÌËÌ vznik pohlavnÌch rozdÌl˘ STRASBURGER, MAUPAS a WEIS-
MANN. Ten navÌc p¯ipisuje pohlavÌ ˙lohu podporovat promÏnlivost bytostÌ: poto-
mek dÏdÌ nÏkterÈ vlastnosti po otci, jinÈ po matce, a p¯edstavuje tak novou kombi-
360
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 361
ROZMNOéOV¡NÕ
I
Systematicky pojedn·v· o problÈmu pohlavÌ P. GEDDES & J. THOMSON 1889; DANTEC 1899. DÏji-
ny problÈmu HIS 1870 a 1872 (ne˙plnÈ).
II
GOTTFRIED AUGUST B‹RGER (1747-1794), b·seÚ Schˆn Suschen, p¯el. J. HavlÌËek.
361
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 362
37. kapitola
K¯ÌûenÌ
I
Pozn. vyd.: Eigenschaft, angl. treat; v ËeötinÏ se pouûÌv· takÈ znak.
362
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 363
KÿÕéENÕ
kl·dal nap¯Ìklad dÈlku nohou, poËet zub˘, polohu cÈvy, jednotlivÈ svaly, stupeÚ
rozumnosti, odvahu, barvu pleti, schopnost ¯eËi. V zajetÌ materialistickÈho zp˘-
sobu nazÌr·nÌ svÈ doby nemohl jinak, neû ûe si kaûdou z tÏchto vlastnostÌ p¯ed-
stavoval jako tÏlÌsko nebo uspo¯·d·nÌ tÏlÌsek.
Nikdo nezpozoroval, ûe DARWINOVO rozpuötÏnÌ organismu ve vlastnostech
nabÌzÌ jinÈ pojetÌ ûivota neû to, kterÈ pojedn·valo o org·nech, tk·nÌch a buÚk·ch.
HAECKEL DARWINOVU anal˝zu p¯ech·zel, jako by neexistovala. WEISMANN, mo-
dernÌ badatel, ji p¯ejal a rozliöil dva druhy vlastnostÌ, vrozenÈ a zÌskanÈ. AËkoli
se vöak ve sporu o dÏdiËnost vlastnostÌ spot¯ebovalo mnoho tiska¯skÈ Ëerni,
p¯ece se nikdo nepokusil vy¯eöit ot·zku, co m·me rozumÏt vlastnostÌ: WEISMANN
se sice dokonce odv·ûil udat, kolik (dÏdiËn˝ch) vlastnostÌ m· organismus (per-
looËka), ale st·le jeötÏ vϯil, ûe jejich poËet lze uhodnout a priori.
ZatÌm se jinÌ badatelÈ snaûili blÌûe urËit pojem vlastnosti: COPE uËil, ûe tat·û
vlastnost se m˘ûe vyskytovat u r˘zn˝ch druh˘ a rod˘; hovo¯ilo se takÈ o smÌöe-
nÌ vlastnostÌ k¯ÌûenÌm ñ ale v teorii dosud platilo, ûe jen org·ny a jejich Ë·sti jsou
jedin˝mi hmatateln˝mi prvky, na nÏû lze organismus rozloûit. Teprve nejnovÏjöÌ
teoretikovÈ se zbavujÌ tÈto nauky a pokouöejÌ se uchopit pojem vlastnosti jasnÏji.
Zastavme se u historicky zajÌmavÈho ˙kazu promÏny jednoho n·zoru v dru-
h˝. Podle badatel˘, kte¯Ì dnes p¯em˝ölejÌ o rudiment·rnÌm vÏdÏnÌ minulosti, o po-
kroku dneönÌ vÏdy a o ˙loh·ch budoucnosti, spoËÌv· podstata pokroku v rozmno-
ûov·nÌ zkuöenosti, ve st·le d˘kladnÏjöÌm vyplÚov·nÌ mezer v naöich znalostech.
NenÌ vöak nic nehistoriËtÏjöÌho neû tento n·zor: ani DARWIN ani WEISMANN netu-
öili, ûe sv˝m rozkladem organismu na vlastnosti zahajujÌ nov˝ vÏdeck˝ smÏr.
SvÈ n·zory pokl·dali za natolik definitivnÌ, ûe by bylo moûnÈ je vylepöit a dopl-
nit jen v jednotlivostech; a p¯ece se jejich n·zory vyvinuly v novou filosofii. NiûöÌ
stupeÚ vÏdÏnÌ totiû nenÌ charakterizov·n ne˙plnostÌ znalostÌ, n˝brû tÌm, co S”-
KRAT…S naznaËoval slovy, ûe ËlovÏk si neuvÏdomuje to, co nevÌ. Na kaûdÈm stupni
vÏdÏnÌ pokl·d· ËlovÏk svÈ znalosti za definitivnÌ, uzav¯enÈ, a domnÌv· se, ûe
pozdÏji se budou doplÚovat jen mezery v jeho vÏdÏnÌ, na nÏû jeho ûivot nestaËil.
Kdybychom si vöak na z·kladÏ dneönÌch n·zor˘ o pokroku vÏdy chtÏli utvo¯it
p¯edstavu o tom, jak vypadalo vÏdeckÈ pojedn·nÌ p¯ed dvÏma, t¯emi stoletÌmi,
museli bychom dospÏt k domnÏnce, ûe tehdejöÌ auto¯i nebyli kv˘li sam˝m meze-
r·m ve svÈm vÏdÏnÌ schopni ucelenÈho ˙sudku o p¯ÌrodnÌch jevech. Jak˝ omyl!
VezmÏme CUVIEROVU srovn·vacÌ anatomii z poË·tku 19. stoletÌ, vezmÏme BON-
NETOVY fantazie z poloviny 18. stoletÌ, SWAMMERDAMOVY o sto let staröÌ ˙vahy
o hmyzu, ËtÏme jeötÏ staröÌ pojedn·nÌ FABRICIOVA z poË·tku 17. stoletÌ a uk·ûe se,
ûe spisy vöech tÏchto autor˘ se alespoÚ v jednom ohledu zcela podobajÌ spis˘m
modernÌm. VzpomenutÌ auto¯i si v˘bec neuvÏdomujÌ, ûe vÏda je teprve v poË·t-
cÌch, a proto by mÏli b˝t opatrnÌ ve sv˝ch z·vÏrech; ûe obdobÌ po nich p¯inese
novÈ a jinÈ problÈmy i ¯eöenÌ. Nap¯Ìklad FABRICIUS zaËÌn· svou pr·ci (stejnÏ jako
je bÏûnÈ dnes) historick˝m ˙vodem, v nÏmû uv·dÌ autory, kte¯Ì p¯ed nÌm psali
o sluchu, o dÏjin·ch v˝voje a o dalöÌch problÈmech. OsvÏtluje jejich n·zory a pak
363
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 364
pod·v· svÈ vlastnÌ ¯eöenÌ, kterÈ p¯edn·öÌ rovnÏû tÛnem poslednÌ instance, jako je
tomu u ¯eöenÌ dneönÌch. ModernÌ hypotÈza o moûnosti cÌlevÏdomÈ pr·ce na po-
kroku vÏdy je nespr·vn· a vyvr·cena skuteËnostÌ, ûe ËlovÏk nezn· povahu svÈ
souvislosti s budoucnostÌ, jelikoû jako zralÈ ovoce jen visÌ na stromu ûivota a je
s nÌm spojen nezn·m˝mi silami.
Rozbor organismu na vlastnosti se dosud nestal jednotnou, cÌlevÏdomou
naukou s pevn˝m programem, nicmÈnÏ obrysy takovÈho programu se jiû jasnÏ
objevujÌ. Tento rozbor se st·v· z¯ejm˝m ve spekulacÌch o dÏdiËnosti, ve zkoum·-
nÌch o k¯ÌûenÌ organism˘, v teoriÌch o n·hlÈm vzniku nov˝ch forem, v DE VRIESO-
VÃ mutaËnÌ teorii a ve FRIEDMANNOVÃ teorii konvergence. Zd· se, ûe DE VRIES se
mu p¯iblÌûil nejvÌce: takÈ on se kdysi (1889) pokouöel sm̯it bunÏËnou teorii
s naukou o dÏdiËn˝ch znacÌch, takÈ on vϯil v hypotetick· tÏlÌska, kter· obsahu-
jÌ vtÏsnanÈ vlastnosti, ale jiû ve sv˝ch prvnÌch pracÌch poloûil vÏtöÌ d˘raz na
vlastnosti neû na tÏlÌska. Poukazoval na to, ûe tat·û vlastnost, nap¯Ìklad p¯Ìtom-
nost chlorofylu, se u jednÈ rostliny vyskytuje, u druhÈ, p¯ÌbuznÈ rostliny m˘ûe
chybÏt: ûe tedy nemusÌ nutnÏ souviset s dalöÌmi vlastnostmi. Stejn· forma listu,
tent˝û alkaloid m˘ûe b˝t vlastnostÌ r˘zn˝ch rostlinn˝ch druh˘, a takto se kaûd˝
druh skl·d· z mnoha vlastnostÌ, kterÈ se u r˘zn˝ch druh˘ opakujÌ v r˘zn˝ch
kombinacÌch. ⁄loha biologa pak spoËÌv· ve vyhled·v·nÌ tÏchto vlastnostÌ:
ÑUkazuje se, ûe povaha kaûdÈho jednotlivÈho druhu se skl·d· z Ëetn˝ch dÏdiË-
n˝ch vlastnostÌ, z nichû vÏtöina se opakuje u bezpoËtu dalöÌch druh˘. ... Kaûd˝
druh se n·m p¯i tomto zp˘sobu pozorov·nÌ jevÌ jako znaËnÏ sloûit˝ obraz, cel˝
svÏt organism˘ vöak jako v˝sledek bezpoËtu r˘zn˝ch kombinacÌ a permutacÌ
relativnÏ malÈho poËtu faktor˘.ì (DE VRIES 1889, 7) DE VRIESOVA mutaËnÌ teorie
(bez ohledu na jejÌ dalöÌ v˝znam pro evoluËnÌ biologii) vede takÈ prakticky k roz-
boru rostliny na jejÌ vlastnosti; nav·dÌ badatele, aby srovn·nÌm zjiöùoval, co je na
mutaci novÈho, a pozoroval to jako cosi o sobÏ, jako p¯idan˝ stavebnÌ k·men.
37.2. Hybridizace
JeötÏ vÌce neû mutaËnÌ teorie podporuje nauku o vlastnostech anal˝za d˘sledk˘
k¯ÌûenÌ. Jak jiû bylo zmÌnÏno, mezi ûivoËichy obecnÏ panuje tendence plodit
novÈ organismy spojenÌm dvou jedinc˘. Dokonce i v p¯ÌpadÏ, kdy m· organis-
mus obojÌ pohlavnÌ org·ny, se spojujÌ dva hermafroditi, p¯estoûe je moûnÈ
samooplozenÌ, a takÈ v p¯ÌpadÏ nutnosti nast·v·. Tento ˙kaz u rostlin poprvÈ
zpozoroval nÏmeck˝ botanik CHRISTIAN KONRAD SPRENGEL (1793),I kter˝ uËil, ûe
p¯Ìroda r˘zn˝mi zp˘soby zabraÚuje p¯ÌmÈmu oplozenÌ pestÌku pylem tÈhoû
kvÏtu a podporuje oplozenÌ pylem, kter˝ poch·zÌ z jin˝ch kvÏt˘. DARWIN se tÈto
I
SPRENGELOVA zajÌmav· biografie se nach·zÌ v Kosmos 6, 1879, 125n (byl uËitelem na mÏstskÈ
ökole ve Spandau).
364
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 365
KÿÕéENÕ
hypotÈzy, kter· se hodila k jeho ˙vah·m o vztazÌch mezi kvÏty a hmyzem, ujal
a na z·kladÏ rozliËn˝ch pokus˘ tvrdil, ûe Ñje obecn˝m z·konem p¯Ìrody, aby se
û·dn˝ organismus neoplodÚoval s·m po nekoneËnÏ mnoho generacÌ (aËkoli
naprosto nic nevÌme o smyslu tohoto z·kona), ale ûe je obËasnÈ k¯ÌûenÌ s jin˝m
jedincem ñ t¯eba i v dlouh˝ch obdobÌch ñ nezbytnÈì (DARWIN 1953, 70).
Zd· se, ûe velk· podobnost (blÌzk· p¯Ìbuznost) pohlavÌ br·nÌ ˙spÏönÈmu
oplodnÏnÌ a ûe je zapot¯ebÌ jist˝ch rozdÌl˘, aby se sameËek a samiËka mohli dopl-
Úovat. Jestliûe vöak nepodobnost p¯es·hne jistÈ optimum, je oplodnÏnÌ takÈ ztÌûe-
no Ëi znemoûnÏno. Ale takÈ velmi nepodobn· zv̯ata a rostliny se nÏkdy mohou
˙spÏönÏ k¯Ìûit; pravidlem je, ûe dvÏ zk¯ÌûenÈ odr˘dy plodÌ potomstvo, naproti
tomu dva druhy jsou spolu neplodnÈ. Ale i zde existujÌ ËetnÈ v˝jimky.
DARWIN se k¯ÌûenÌm intenzivnÏ zab˝val. Pokl·dal organismus za sumu jeho
vlastnostÌ asi tak, jako je kaûdÈ ËÌslo sumou jin˝ch ËÌsel, kter· se v sumÏ zcela
ztr·cejÌ. U k¯ÌûenÌ dvou forem si p¯edstavoval, ûe se jejich vlastnosti spojujÌ takÈ
tÌmto matematick˝m zp˘sobem a u k¯Ìûenc˘ se uû nevyskytujÌ vlastnosti rodiˢ,
n˝brû vlastnost z nich vypl˝vajÌcÌ. Vedle toho soust¯edil argumentaci na nauku,
ûe k¯ÌûenÌ druh˘ se liöÌ od k¯ÌûenÌ odr˘d a jedinc˘ jen stupnÏm a ûe sterilitu k¯Ì-
ûenc˘ je t¯eba vysvÏtlovat z druhotn˝ch p¯ÌËin.
Metodicky realizoval DARWINOVY n·zory jeho p¯Ìbuzn˝ FRANCIS GALTON. Ten
se domnÌv·, ûe vöechny vlastnosti jsou jen kvantitativnÌmi odchylkami od pr˘-
mÏru a p¯i k¯ÌûenÌ se u potomstva kombinujÌ podle pravidel pravdÏpodobnosti.
PomocÌ v˝poËt˘, kterÈ zde opomineme, doch·zÌ GALTON (1889) k z·vÏru, ûe
potomek dÏdÌ po rodiËÌch vûdy 1/4 sv˝ch vlastnostÌ, 1/16 po dÏdeËkovi, 1/64 po pra-
dÏdeËkovi atd. Stejn· pravidla pr˝ platÌ takÈ p¯i k¯ÌûenÌ mÈnÏ p¯Ìbuzn˝ch forem:
jestliûe jednou nastane k¯ÌûenÌ, smÌsÌ se u potomka krev obou rodiˢ tak, ûe z nÏj
jiû nikdy nelze vychovat p˘vodnÌ Ëistou rodiËovskou formu.
V p¯ÌrodÏ se p·tralo po k¯ÌûencÌch, kte¯Ì vznikli tÌmto zp˘sobem a d·le se roz-
mnoûovali jako novÈ formy, a mnoho jich bylo nalezeno u rostlin (divizna, vrba,
jest¯·bnÌk, r˘ûe aj.). ée mohou k¯ÌûenÌm forem vzniknout novÈ druhy, uËili
zejmÈna FOCKE (1881) a KERNER (1891).
MezitÌm, aniû by to post¯ehla ofici·lnÌ literatura, se p¯ipravovalo jinÈ pojetÌ
k¯ÌûenÌ. Studium tÏchto jev˘ bylo v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ velmi ËilÈ. V Ang-
lii se o v˝klad experiment˘ p¯eli A. KNIGHT a W. HERBERT, v Holandsku nabÌzel
¯adu nov˝ch pokus˘ a v˝klad˘ C. F. GƒRTNER, ve Francii studoval projevy k¯Ìûe-
nÌ NAUDIN (podrobnÏji viz FOCKE 1881). Z·mÏr pokus˘ byl r˘znorod˝; badatelÈ
se pokouöeli zjistit, zda se k¯ÌûenÌ r˘zn˝ch odr˘d ¯ÌdÌ jin˝mi z·kony neû k¯ÌûenÌ
druh˘; zda lze k¯ÌûenÌm vytvo¯it novÈ druhy; zda se k¯Ìûenec vÌce podob· otci
nebo matce apod. Panovala siln· tendence povaûovat k¯Ìûence za nep¯irozenÈ
v˝tvory, kterÈ d·le nedÏdÌ vlastnosti p¯ejatÈ od obou rodiˢ, n˝brû se ve svÈm
potomstvu vracÌ k jednomu z nich.
DARWIN toto mÌnÏnÌ zavrhl a celÈmu b·d·nÌ o k¯ÌûencÌch udal v˝öe zmÌnÏn˝
smÏr. Byli vöak jednotlivÌ badatelÈ, kte¯Ì jej nen·sledovali. Aniû by dbali na obrat
365
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 366
I
O NAUDINOVÃ vztahu k MENDELOVI srv. LOTSY 1908, II, 575.
366
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 367
KÿÕéENÕ
I
Srovn·nÌ GALTONOVY a MENDELOVY teorie pod·vajÌ TSCHERMAK 1905, 663n; DARBISHIRE 1906
(s Ëetn˝mi odkazy na literaturu).
II
HAECKER 1902. TakÈ botanickÈ ˙daje (jistÈ vlastnosti rzÌ) se uv·dÏjÌ jako doklad tÈto teorie.
O jejÌch stoupencÌch a odp˘rcÌch srv. R. FICK 1907, 72n.
367
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 368
38. kapitola
V˝vojov· biologie
V ˙vodnÌch kapitol·ch tÏchto dÏjin jsme pojednali o tom, jak na prahu 19. stoletÌ
vzkvÈtala idealistick· morfologie. JejÌ metodou bylo srovn·v·nÌ, p¯edmÏtem
dospÏlÈ formy zv̯at a rostlin, cÌlem pozn·nÌ podstaty tÏchto forem. JednotlivÌ
badatelÈ se snaûili prolomit hranice tÈto vÏdy: zachov·vali metodu, ale rozöi¯ova-
li materi·l tÌm, ûe brali v ˙vahu takÈ ˙tvary abnorm·lnÌ. Tuto snahu podporovali
zejmÈna v˘dcovÈ morfologickÈho smÏru GEOFFROY ST. HILAIRE, J. F. V. MECKEL a P.
DE CANDOLLE. GEOFFROY (1822) se pokouöel studiem lidsk˝ch znetvo¯enÌ potvrdit
svou tezi o jednotÏ organickÈho pl·nu. J. F. MECKEL (1812ñ18) shromaûÔoval
s nÏmeckou pÌlÌ vöechna fakta o patologick˝ch ˙tvarech u ËlovÏka a podal dÌlo,
kterÈ mÏlo pro onu vÏdeckou epochu stejn˝ v˝znam jako pozdÏji DARWINOVA
obsahovÏ analogick· monografie o promÏnlivosti zv̯at a rostlin.I P. DE CANDOLLE
(1813) vyvodil ze studia rostlinn˝ch znetvo¯enÌ jasnÈ z·vÏry o norm·lnÌ stavbÏ
rostlin. Morfologie se ocitala v ˙padku, do pop¯edÌ vystoupili SCHLEIDEN a BAER
a zaËalo se hovo¯it o mechanickÈm a p¯ÌËinnÈm vysvÏtlenÌ forem. Z tÈto doby
poch·zÌ dÌlo, v nÏmû se z¯etelnÏ odr·ûÌ novÈ sm˝ölenÌ: sedm let p¯ed hlavnÌm
DARWINOV›M spisem je vydali dva nÏmeËtÌ zoologovÈ C. BERGMANN a R. LEUCKART
pod n·zvem Anatomicko-fyziologick˝ p¯ehled zv̯at. ZatÌmco dosud se p¯Ìliö jedno-
strannÏ zd˘razÚovala morfologie, auto¯i chtÏli, aby o struktur·ch hovo¯ila takÈ
fyziologie. Jejich program vystihujÌ tato slova: ÑJestliûe se poda¯Ì vyt·hnout nÏja-
kou nitku z dosud nerozmotanÈho klubka p˘sobÌcÌch p¯ÌËin, jeû stojÌ v pozadÌ v˝vo-
je zv̯ecÌ formy, pak se morfologie stane Ë·stÌ, novou Ë·stÌ fyziologie. StejnÏ jako se
v souËasnÈ dobÏ snaûÌme zjiöùovat kombinaci ˙Ëink˘ urËujÌcÌch formu krystalu nebo
tvorbu a p¯etv·¯enÌ buÚky, tak se bude usilovat takÈ o vytvo¯enÌ nov˝ch zp˘sob˘,
jak vyp·trat p˘sobÌcÌ p¯ÌËiny uspo¯·d·nÌ org·n˘: jednou se bude usilovat o fyziolo-
gii tvar˘.ì (BERGMANN & LEUCKART 1852, 36) Jak je vidÏt, auto¯i se neodv·ûili sv˘j
program uskuteËnit; spokojili se s cÌlem p¯edstavit sovislost mezi stavbou a funk-
cÌ org·n˘; ˙lohu vysvÏtlit existenci org·n˘ z p¯ÌËin p¯enech·vajÌ budoucnosti.
BERGMANNŸV a LEUCKARTŸV pokus zanikl v p¯Ìvalu darwinismu, morfologii
doplnila nikoli fyziologie, n˝brû v˝vojov· biologie (ontogenie), a ona sama se
I
MECKEL zde neprobÌr· patologickou anatomii z hlediska lÈka¯skÈho, n˝brû jako srovn·vacÌ
anatomii; m· b˝t doplnÏnÌm norm·lnÌ anatomie.
368
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 369
V›VOJOV¡ BIOLOGIE
I
UûitÌ astronomie jako p¯Ìkladu je zjevn˝m omylem: astronomovÈ nepopisujÌ pohyb planet
krok za krokem, n˝brû urËujÌ z·kon, podle nÏhoû se planeta pohybuje. Ale omyl je pro darwi-
nistu p¯ÌznaËn˝; v jeho filosofii se skuteËnÏ nerozliöuje post hoc a propter hoc.
369
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 370
370
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 371
V›VOJOV¡ BIOLOGIE
I
O obsahu tohoto spisu jsme pojednali v kapitole o bunÏËn˝ch teoriÌch po DARWINOVI.
371
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 372
duöe z nerv˘ a podobnÏ, n˝brû se pokouöÌ postihnout jej konkrÈtnÏ, jak se proje-
vuje formou tlaku, tahu a oh˝b·nÌ v pr˘bÏhu embryon·lnÌho v˝voje.
Toto uskuteËÚov·nÌ HAECKELOV›CH ide·l˘ vöak vede ROUXE k nevÏdomÈmu
p¯ekraËov·nÌ hranic klasickÈho darwinismu. Uû se nedomnÌv·, ûe ˙loha badate-
le spoËÌv· v duchovnÌm opakov·nÌ toho, co se skuteËnÏ dÏje v p¯ÌrodÏ. Uû mu
nestaËÌ ide·l vÏdy jako fotografie p¯Ìrody, n˝brû v z·kladu vöech jeho pracÌ spo-
ËÌv· ˙silÌ pochopit p¯Ìrodu, poznat, jak pracuje ve svÈ velkolepÈ dÌlnÏ. Proto pohr-
davÏ pohlÌûÌ na ˙dajnÏ jen Ñpopisnouì embryologii minul˝ch staletÌ, kter·
nezn· û·dnÈ Ñp¯ÌËiny dÏnÌì (nutno poznamenat, ûe starou ontogenetiku z tÈhoû
d˘vodu vyvracela takÈ idealistick· morfologie). ROUX ji zavrhuje, protoûe popis-
n· metoda neposkytuje jistotu tvrzenÌ, kterou pr˝ lze zÌskat jen experimenty.
Rozum, kter˝ darwinistÈ tak r·znÏ potlaËovali, se skrze ROUXE doûaduje sv˝ch
ztracen˝ch pr·v. V û·dnÈm p¯ÌpadÏ to vöak nenÌ star˝ rozum idealist˘, kter˝
hledal logickÈ d˘vody pro p¯ÌrodnÌ jevy, kter˝ p·tral po pojmech, jeû se zjevujÌ
v p¯ÌrodÏ, n˝brû rozum pouËen˝ MILLEM a DARWINEM, kter˝ chce zjistit objektiv-
nÌ p¯ÌËiny dÏnÌ. P¯ÌËiny, kterÈ p¯edch·zejÌ dÏnÌ a samy jsou opÏt zap¯ÌËinÏny jevy
d¯ÌvÏjöÌmi.
Odliönost ROUXOV›CH n·zor˘ od n·zor˘ ortodoxnÌch darwinist˘ se n·m vÌce
objasnÌ, jestliûe proti jeho n·zor˘m postavÌme n·mitky O. HERTWIGA, mÈnÏ sa-
mostatnÈho HAECKELOVA û·ka. HERTWIG nech·pe, jak m˘ûe ROUX spat¯ovat nÏco
podstatnÏ novÈho ve svÈm ˙silÌ o p¯ÌËinnÈ pochopenÌ organism˘, jelikoû si p¯ece
vÏda p¯ÌËinnÈ ch·p·nÌ dÏnÌ osvojila jiû d·vno; neboù Ñnauka o v˝voji, jak se do-
sud utvo¯ila, n·s v û·dnÈm p¯ÌpadÏ neuËÌ jen hol·, nesouvisl· fakta, uËÌ n·s na-
opak ¯ady fakt˘, kterÈ jsou k sobÏ v absolutnÏ nutnÈm, p¯ÌËinnÈm vztahuì (O. HERT-
I
WIG 1897, 35).
ZajistÈ tomu tak je, odvÏtÌme na toto tvrzenÌ, jeû je p¯ÌznaËnÈ pro darwinistu
staröÌho raûenÌ; k Ëemu n·m vöak je, ûe jsou fakta p¯ÌËinnÏ spojena, kdyû to
nech·peme? ROUX spr·vnÏ vidÏl, ûe n·zory, podle nichû je p¯ÌËinou souËasn˝ch
forem forma p¯edch·zejÌcÌ, povedou k ˙plnÈmu popisu jak vnÏjöÌho v˝voje, tak
i vöech vnit¯nÌch pohyb˘ l·tky, k ˙plnÈ kinematice v˝voje (ROUX 1897, 5). Tento
ide·l jej vöak neuspokojuje, chce naopak vÏdÏt, proË, hn·na jak˝mi silami opisuje
kaûd· Ë·steËka v z·rodku svou urËitou dr·hu: ÑJakÈ sÌly se vyskytujÌ v oplodnÏ-
nÈm vajÌËku a v jakÈm uspo¯·d·nÌ se nach·zejÌ, ûe jsou s to zah·jit v˝voj jedin-
ce? NevÌme, jakÈ kombinace sil p˘sobÌ v˝voj v dalöÌm pr˘bÏhu, struËnÏ ¯eËeno
nevÌme, proË z jednoduöe formovanÈho vajÌËka vznik· nanejv˝ö sloûit˝, typicky
stavÏn˝ organismus a proË se takto vytvo¯en˝ organismus dok·ûe relativnÏ
nezmÏnÏn udrûet navzdory neust·lÈ v˝mÏnÏ l·tky.ì (ROUX 1897, 15)
I
O nÏco nÌûe vyjad¯uje HERTWIG stanovisko (1897, 36), rovnÏû velice p¯ÌznaËnÈ pro darwinistu:
ÑZa slova d˘vod a n·sledek [tj. d˘sledek] lze stejnÏ dob¯e dosadit takÈ slova p¯ÌËina a ˙Ëinek.ì
Kdo neuzn·v· rozdÌl mezi d˘vodem a p¯ÌËinou, ten u ROUXE pochopitelnÏ nenajde û·dnou
novou vÏdu.
372
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 373
V›VOJOV¡ BIOLOGIE
S ˙myslem ¯eöit tyto problÈmy zakl·d· ROUX novou vÏdu, kter· bude zjiöùo-
vat p¯ÌËiny organick˝ch utv·¯enÌ, bude d·le stavÏt na v˝dobytcÌch popisnÈ
embryologie a p·trat po sil·ch, kterÈ zp˘sobujÌ uspo¯·d·nÌ organismu z vajÌËka.
Jako experiment·lnÌ vÏda bude rovnÏû st·t nad popisnou embryologiÌ, stejnÏ
jako kaûdÈ b·d·nÌ zaloûenÈ na experimentech p¯esahuje b·d·nÌ postavenÈ na
pouhÈm popisu. Bude p¯edstavovat kauz·lnÌ morfologii a bude p¯Ìbuzn· s fyzio-
logiÌ ñ zatÌmco vöak fyziologie zjiöùuje p¯ÌËiny proces˘ v rozvinutÈm tÏle, v˝vo-
jov· mechanika bude p·trat po p¯ÌËin·ch vzniku tÏla.
Snaha vysvÏtlit embryon·lnÌ v˝voj p¯ÌËinnÏ a experiment·lnÏ vede ROUXE
jeötÏ k dalöÌm spor˘m s ortodoxnÌm darwinismem. Teoreticky sice ROUX z˘st·v·
mechanistou, nem˘ûe vöak jinak neû p¯ipsat formÏ organismu vÏtöÌ v˝znam, neû
jak tomu bylo doposud. Jiû jeho ˙silÌ analyzovat utv·¯enÌ poukazuje na v˝znam,
jak˝ p¯ipisuje form·lnÌm zmÏn·m, a pozn·v·nÌ regenerace a umÏle naruöenÈho
v˝voje jej nauËily jeötÏ vÌce povaûovat formu za nÏco v˝znamnÈho. Fyzika a che-
mie, kterÈ m·lo souvisÌ s problÈmem formy, proto u ROUXE pozb˝vajÌ mnoho ze
svÈ ceny. Zd˘razÚov·nÌ onoho Ñjakì p¯i v˝vojov˝ch procesech brzy p¯ivedlo
novou vÏdu k tomu, ûe odsunula stranou norm·lnÌ v˝voj, jehoû vysvÏtlenÌ zpo-
Ë·tku ch·pala jako poslednÌ cÌl, a vöechny zmÏny formy, norm·lnÌ i umÏle vyvo-
lanÈ, povaûovala za rovnocennÈ: p¯edmÏtem v˝vojovÈ mechaniky se stala zmÏna
formy o sobÏ.
Za jeden z nejd˘leûitÏjöÌch problÈm˘ v˝vojovÈ mechaniky pokl·d· ROUX
ot·zku, zda se jednotlivÈ Ë·sti vajÌËka vyvÌjejÌ ve vznikajÌcÌ org·ny z vnit¯nÌ sÌly
(seberozliöenÌm), nebo zda jsou dospÏlÈ ˙tvary produktem vz·jemnÈho p˘sobenÌ
se sv˝m okolÌm, a tudÌû vznikly z·visl˝m rozliöenÌm. DalöÌ, stejnÏ d˘leûit· ˙loha
experiment·tora bude spoËÌvat v urËenÌ mÌsta a Ëasu, kde a kdy zasahuje u em-
brya kaûd˝ formotvorn˝ faktor. TakovÈ problÈmy se ROUX pokouöel ¯eöit na
vajÌËku û·by. D¯ÌvÏjöÌ embryologovÈ pozorovali, ûe existujÌ pevnÈ vztahy mezi
uloûenÌm l·tek ve vajÌËku a polohou pozdÏji vznikajÌcÌch org·n˘. UËil tak
WEISMANN ve svÈ teorii z·rodeËnÈ plazmy a takÈ HIS se domnÌval, ûe budoucÌ
embryo je ve vajÌËku jist˝m zp˘sobem preformov·no. ROUX se to snaûil potvrdit
pokusy. Pozoroval, ûe prvnÌ r˝ha, kter· dÏlÌ vajÌËko na dvÏ buÚky, se vÏtöinou
p¯ekr˝v· se smÏrem pozdÏjöÌ roviny soumÏrnosti tÏla: usmrtil jednu z prvnÌch
dvou bunÏk dÏlenÌ a z buÚky, kter· p¯eûila, se vyvinulo poloviËnÌ, pravÈ nebo
levÈ embryo. DomnÌval se proto, ûe experiment·lnÏ dok·zal, ûe bÏhem dÏlenÌ
vstupuje do kaûdÈ dce¯inÈ buÚky rozdÌln˝ obsah vajÌËka, a tÌm potvrzoval svou
mozaikovou teorii vajÌËka, podle nÌû jsou org·ny ve vajÌËku preformov·ny jako
vedle sebe leûÌcÌ dispozice (ROUX 1888).
Pokusy se pozdÏji uk·zaly jako ne˙plnÈ a nepotvrdila se ani mozaikov· teo-
rie. V˝sledky vöak podnÌtily dalöÌ badatele k podobn˝m experiment˘m a nov·
vÏda rychle zÌsk·vala stoupence. P¯ispÏlo k tomu mnohÈ. ROUX byl horliv˝m
propag·torem, h·jil novou vÏdu proti kritik·m, zaloûil Ëasopis pro p¯Ìsluön·
pojedn·nÌ a p¯Ìznivc˘m novÈho smÏru odklÌzel z cesty takÈ vöechny praktickÈ
373
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 374
p¯ek·ûky. Kdyby byl umÌstil nov˝ smÏr do oblasti fyziologie nebo jej nazval
v˝vojovou fyziologiÌ, jak si to nÏkte¯Ì p¯·li, p¯ipravil by tak svÈ stoupence, kte¯Ì
se rekrutovali p¯ev·ûnÏ z anatom˘, o katedry anatomie na univerzit·ch. Proto
pojmenoval svou vÏdu v˝vojov· mechanika a vyd·val ji za modernÌ, exaktnÌ
odvÏtvÌ anatomie (ROUX 1897, 173).
NicmÈnÏ v˝vojov· mechanika se v NÏmecku p¯Ìliö neujala, protoûe vliv
darwinismu byl a dosud je znaËnÏ citeln˝; zato v Americe zÌskal ROUX ËetnÈ
a horlivÈ p¯Ìznivce. Mezi NÏmci jsou nejzn·mÏjöÌ H. DRIESCH, D. BARFURTH, C.
HERBST, O. MAAS, H. SPEMANN, G. TORNIER, G. WOLFF. Mezi AmeriËany C. M.
CHILD, E. G. CONKLIN, J. LOEB, T. H. MORGAN, E. B. WILSON. N·padn˝ je mal˝
podÌl Francouz˘. Jim, krajan˘m COMTA, by mÏly b˝t mnohÈ z ROUXOV›CH myö-
lenek zn·mÈ; z francouzsk˝ch v˝vojov˝ch mechanik˘ se ËastÏji uv·dÏjÌ L.
CHABRY, Y. DELAGE. RovnÏû nepatrn˝ je podÌl AngliËan˘.
V˝vojov· mechanika studuje p¯ev·ûnÏ jevy regenerace, p˘sobenÌ fyzik·lnÌch
a chemick˝ch Ëinitel˘ na formu organismu (˙Ëinky svÏtla, tepla, tÌhy, kyslÌku,
destilovanÈ vody, r˘zn˝ch jed˘ aj.). »asto se k nÌ poËÌtajÌ takÈ dÏje p¯i oplodnÏ-
nÌ. Pod vlivem DRIESCHE se v˝vojov· mechanika zaËÌn· v poslednÌ dobÏ ubÌrat
nov˝m smÏrem.
V˝vojov· mechanika v˝znamnÏ posunula tÏûiötÏ b·d·nÌ, kterÈ zah·jili DAR-
WIN a HAECKEL: fylogeneze byla odsunuta na druhÈ mÌsto, pokud ne zcela zavr-
ûena. Avöak v˝vojov· myölenka si uchovala p¯evahu, jen byla pojata konkrÈtnÏji,
jako vÏda o viditeln˝ch zmÏn·ch formy.I
I
Literatura: ROUX 1895, 1897, 1905; MAAS 1903; KORSCHELT & HEIDER 1902; HAACKE 1897; DRIESCH
1905, 1906.
374
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 375
39. kapitola
Hans Driesch
I
R¡DL nar·ûÌ na KANTA (Pozn. vyd.).
375
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 376
drûÌ jen z historickÈ setrvaËnosti, proti ûijÌcÌmu badateli p¯in·öejÌcÌmu novÈ p¯e-
svÏdËenÌ.
DRIESCH vyt˝k· darwinismu totÈû co ROUX a GOEBEL, ale ost¯ejöÌmi slovy:
darwinismus neposkytuje racion·lnÌ vhled do dÏnÌ. ÑM˘ûe n·m b˝t zcela lho-
stejnÈ (p¯ipusùme, ûe teorie je spr·vn·), ûe se na Zemi realizovaly pr·vÏ ty a ty
formy a n·sledovaly po sobÏ tak a tak; zcela lhostejnÈ ve smyslu teoretickÈ vöe-
obecnÈ p¯ÌrodovÏdy, jÌû je cizÌ pojem dÏjin, podmÌnÏn˝ch mÌstem a dobou.ì
(DRIESCH 1893a, 27)145
OstatnÏ DRIESCH se zab˝v· ot·zkou p˘vodu druh˘ a v˝voje organickÈho
svÏta, kter· je pro darwinisty ze vöech nejd˘leûitÏjöÌ, jen zcela mimochodem.
Net·ûe se jiû po tom, zda je p¯irozen˝ v˝bÏr vöemocn˝, nebo Ëinn˝ jen zË·sti.
On se pt·, zda je ûivot skuteËnÏ jen quantitÈ nÈgligeable, jen speci·lnÌ kombina-
cÌ chemick˝ch a fyzik·lnÌch jev˘, nebo zda je pod¯Ìzen zvl·ötnÌ z·konitosti.
A sotva obh·jci prvnÌho n·zoru shrom·ûdili d˘vody popÌrajÌcÌ bytostnou
samostatnost biologick˝ch vÏd,I uchopuje DRIESCH problÈm do vÏtöÌ hloubky
ñ jako protiklad mezi vÌrou ve vit·lnÌ Ëinorodou moc a strojovou teoriÌ ûivota.
Protiklad mezi ROUXEM a HAECKELEM se st·v· protikladem mezi prvnÌ a dru-
hou polovinou 19. stoletÌ, ba jeötÏ vÌc ñ protikladem mezi novovÏkou vÏdou
a ARISTOTELEM.
V˝öe jsme si uû p¯edstavili embryologick˝ smÏr, kter˝ se snaûil vylÌËit, jak
vöechny tk·nÏ tÏla vznikajÌ z vajÌËka dÏlenÌm bunÏk, a kter˝ p¯edpokl·dal, ûe se
vlastnosti budoucÌ bytosti nach·zejÌ ve vajÌËku, bÏhem jeho dÏlenÌ se rozestupujÌ
do obou dce¯in˝ch bunÏk a p¯i dalöÌch dÏlenÌch se urËen˝m zp˘sobem postupnÏ
d·le distribuujÌ do jednotliv˝ch bunÏk urËitÈho typu. Tyto teorie, jejichû podstata
smϯuje k p¯edpokladu, ûe ve vajÌËku je jiû obsaûen cel˝ organismus, rozvÌjeli
v r˘zn˝ch modifikacÌch zejmÈna W. HIS, E. R. LANKESTER, W. ROUX a A. WEISMANN.
RegeneraËnÌ procesy, kterÈ vnit¯nÏ souvisÌ se samotnou podstatou organismu,
vöak podobnÈmu p¯edpokladu odporujÌ. JeötÏ nepravdÏpodobnÏjöÌm se tento
p¯edpoklad stal ve svÏtle DRIESCHOV›CH pozorov·nÌ, ûe z izolovanÈ buÚky z·rod-
ku (blastomery) se m˘ûe vyvinout cel· larva (u jeûovky, ale takÈ u jin˝ch ûivoËi-
ch˘). Uk·zalo se tak, ûe v˝sledky ROUXOV›CH pokus˘, kdy zniËenÌm jednÈ ze
dvou blastomer ûabÌho z·rodku dostal larvu s chybÏjÌcÌ polovinou tÏlnÌch Ë·stÌ,
neplatily za vöech okolnostÌ. TakÈ kdyû tlakem uvedeme buÚky (a j·dra) r˝hova-
cÌch stadiÌ jeûovek do naprosto nep¯irozenÈ vz·jemnÈ polohy, jeötÏ tÌm nutnÏ
nezabr·nÌme vytvo¯enÌ novÈ larvy. PozdÏji DRIESCH dok·zal (a ¯ada badatel˘
pozorov·nÌ potvrdila), ûe se celÈ larvy mohou vyvinout i z fragment˘ vajÌËka,
pokud jsou dostateËnÏ velkÈ a obsahujÌ j·dro. Z dvoubunÏËnÈho, Ëty¯bunÏËnÈho,
osmibunÏËnÈho stadia z·rodku jeûovky m˘ûeme izolovat jednu nebo vÌce bunÏk
a z kaûdÈ jednotlivÈ buÚky, z kaûdÈ skupiny bunÏk vznikne cel· larva. Naopak ze
I
RozumÏj jejich redukovatelnost na fyziku a chemii. (Pozn. vyd.)
376
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 377
HANS DRIESCH
dvou vajÌËek, kter· byla p¯inucena splynout v jedno, vznik· opÏt jen jedna nor-
m·lnÌ larva.I, 146
Tato pozorov·nÌ p¯ivedla DRIESCHE k novÈmu pojetÌ ontogenetickÈho v˝voje.
Nejprve se pokusil nahradit teorii o p¯edp¯ipravenosti znak˘ ve vajÌËku uËenÌm
o spouötÏnÌ (Auslˆsung; naz˝val ji ÑteoriÌ epigenetickÈho v˝vojeì; 1894, 29).
P¯edpokl·dal, ûe vajÌËko m· pomÏrnÏ jednoduchou chemickou strukturu, ve
kterÈ se vnÏjöÌm p˘sobenÌm spustÌ jistÈ chemickÈ pochody, ty umoûnÌ opÏt dalöÌ
reakce atd. V˝voj by tak spoËÌval v kask·dÏ chemick˝ch proces˘, na jednÈ stra-
nÏ podmÌnÏn˝ch chemicko-fyzik·lnÌ strukturou vajÌËka, na druhÈ stranÏ vlivy
okolÌ.147 Od anorganick˝ch proces˘ se tyto dÏje podstatnÏ liöÌ svou teleologickou
podstatou: ontogeneze probÌh·, Ñjako by byla po str·nce kvality a ¯·du ¯Ìzena
nÏjakou inteligencÌì (1894, 131).148 Pro organismus je charakteristick· p¯ÌËinnÏ
nerozpletiteln· struktura, kterou lze posuzovat jen teleologicky.
DRIESCH tento postoj, kter˝ nynÌ on s·m oznaËuje za statickou teleologii, pozdÏji
opustil a p¯eöel k teleologii dynamickÈ (1899).149 Jak s·m vypr·vÌ, v˝chodiskem pro
jeho p¯em˝ölenÌ o dynamickÈ teleologii byl pojem odpovÏdnÌ reakce (Antwortsreakti-
on). Takovou reakcÌ je nap¯Ìklad odpovÏÔ na nÏjakou ot·zku, protoûe takovou od-
povÏÔ nelze charakterizovat pouze slepou strojovostÌ: nejde jen o jev p¯ÌËiny a n·-
sledku, n˝brû odpovÏÔ je se svou p¯ÌËinou (kladenÌm ot·zek) ide·lnÏ propojena.
TakÈ organickÈ procesy jsou odpovÏdnÌmi reakcemi tohoto druhu: odejmeme-li
Ëolkovi nohu, odpovÌd· tÌm, ûe nohu regeneruje, vytv·¯Ì znovu. Velikost a tvar
dor˘stajÌcÌ Ë·sti se p¯itom ¯ÌdÌ velikostÌ a formou Ë·sti amputovanÈ. O tomto druhu
reakce lze rovnÏû tvrdit, ûe jÌ rozumÌme v tom smyslu, v jakÈm rozumÌme odpovÏdi
na ot·zku; smyslem reakcÌ Ëolka, kter˝ vyËteme z regenerace, je celÈ, norm·lnÌ zv̯e.
Takto se DRIESCH snaûÌ pojmout veökerÈ biologickÈ dÏnÌ. ShromaûÔoval a pro-
vϯoval materi·l pouûiteln˝ pro odpovÏdnÌ reakce Ëi regulace, jak jim zaËal ¯Ìkat
pozdÏji (1901), rozöi¯oval svou teorii z embryologick˝ch proces˘ takÈ na pocho-
dy fyziologickÈ a psychologickÈ a podpÌral ji nov˝mi pokusy. P¯ibliûme si p¯ed-
stavu organickÈ regulace na nÏkolika p¯Ìkladech.
(1) ZÌskan· imunita spoËÌv· v tom, ûe organismus si pozvolna zvyk· na jistÈ
ökodliviny: pod·v·-li se mu jed ve st·le vÏtöÌch d·vk·ch, uËÌ se jej zne-
ökodÚovat produkcÌ urËit˝ch protijed˘. Tato tvorba protijed˘ (kterÈ orga-
nismus v norm·lnÌm stavu nevytv·¯Ì) je regulacÌ k zachov·nÌ ûivota.
(2) Vrbov˝ proutek zasazen˝ do zemÏ tvo¯Ì p¯ÌdavnÈ ko¯eny a reguluje sv˘j
r˘st a tvar tak, ûe vznik· norm·lnÌ rostlina.
(3) C. HERBST zjistil u rak˘ se stopkat˝ma oËima, ûe dok·ûou regenerovat ampu-
tovanÈ oko. Pokud je vöak z·roveÚ odstranÏno takÈ oËnÌ ganglion obsaûenÈ
I
ZpoË·tku DRIESCH tvrdil, ûe Ñkaûd· libovoln· Ë·st vajÌËka stejnÏ jako vajÌËko po promÌch·nÌ jeho
obsahu m˘ûe produkovat celou larvuì a ûe Ñstruktura vajÌËka nem˘ûe b˝t postavena z rozliË-
n˝ch prvk˘ v nÏjak typicky specifickÈ polozeì (1899, 14). PozdÏji pod vlivem kritiky toto tvrze-
nÌ omezil a p¯ipustil, ûe v˝voj podmiÚuje takÈ jeho struktura, prostorovÈ rozmÌstÏnÌ struktur.
377
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 378
v oËnÌ stopce, vyroste mÌsto oka tykadlo. Kor˝ö zde tedy odpovÏdÏl na z·sah
dvÏma r˘zn˝mi zp˘soby, kterÈ je kaûdop·dnÏ t¯eba ch·pat jako regulace.
Podobn· pozorov·nÌ vedla DRIESCHE k dynamickÈmu v˝kladu WEISMANNOVY
nauky o tom, ûe vlastnosti organismu jsou ve vajÌËku preformov·ny jako tÏlÌska.
NehledÏ na to, ûe je nemoûnÈ p¯edstavit si jako tÏlÌsko nap¯Ìklad d˝ch·nÌ plÌce-
mi Ëi Ëty¯nohost, nem· tato teorie û·dnÈ porozumÏnÌ pro dÏnÌ, pro rozvÌjenÌ
vlastnostÌ z p¯ÌËin vnit¯nÌch. DRIESCH umÌsùuje vlastnosti organismu do tÏla takÈ,
ale pouze jako moûnosti,150 vybavenÈ puzenÌm po uskuteËnÏnÌ. VajÌËko a kaûd·
embryon·lnÌ buÚka majÌ diferenciaËnÌ potenci·l (prospektive Potenz), schop-
nost rozvÌjet urËitÈ vlastnosti: prospektivnÌ potencÌ vajÌËka je rozvinut˝ organis-
mus. TakÈ dostateËnÏ velk· Ë·st vajÌËka jeûovky, obsahujÌcÌ j·dro, nebo jedna ze
dvou, Ëty¯ Ëi osmi blastomer z·rodku m· tutÈû prospektivnÌ potenci. Ektoderm
a entoderm jeûovky uû vl·dnou r˘zn˝mi potencemi, jelikoû izolovanÏ mohou
tvo¯it jen sobÏ rovnÈ; naproti tomu blastulovÈ buÚky sdÌlejÌ potenci stejnou.
Hloub·nÌm o podstatÏ prospektivnÌ potence a organickÈ regulace dospÏl DRIESCH
k nauce o svÈz·konnosti ûivota, kter· stojÌ nad anorganick˝m dÏnÌm. Od ˙padku
naturfilosofie se uËilo, ûe neexistuje podstatn˝ rozdÌl mezi ûivotem a neûivotem ñ
ûivot je pr˝ jen velmi sloûit˝m chemicko-fyzik·lnÌm pochodem, pohybem stroje,
p¯iËemû strojem v nejobecnÏjöÌm smyslu je t¯eba rozumÏt veökerou v prostoru roz-
prostranÏnou r˘znorodost. Strojovou teorii ûivota DRIESCH zavrhuje a stavÌ proti nÌ
Ñdynamick˝ vitalismusì neboli nauku o Ñautonomii ûivotnÌho dÏnÌì. JejÌ nezbyt-
nost a souËasnÏ nespr·vnost strojovÈ teorie vyjad¯uje v podobÏ Ëty¯ d˘kaz˘:
(1) Kdyby existoval jen p¯edem urËen˝, fixovan˝ v˝voj ñ tak znÌ prvnÌ d˘kaz ñ,
bylo by p¯ÌpustnÈ p¯edstavovat si vajÌËko jako nanejv˝ö sloûit˝ stroj, kter˝
dok·ûe vytvo¯it koneËn˝ organismus pohonem sv˝ch jednotliv˝ch Ë·stÌ.
Ovöem skuteËnost, ûe z jednÈ buÚky dvoubunÏËnÈho, Ëty¯bunÏËnÈho,
osmibunÏËnÈho stadia m˘ûe vzniknout cel· larva, tedy z r˘znÈho stejnÈ
a naopak ze stejnÈho r˘znÈ (jelikoû nap¯Ìklad z jednÈ buÚky Ëty¯bunÏËnÈ-
ho stadia se vyvÌjejÌ r˘znÈ org·ny vûdy podle toho, zda byla z tohoto sta-
dia odÚata jedna, dvÏ nebo t¯i buÚky), odporuje podstatÏ stroje jako pro-
storovÈ r˘znorodosti souË·stÌ. A proto je u organickÈho v˝voje Ëinn˝
nefyzik·lnÌ a nechemick˝, vit·lnÌ faktor.151
(2) Druh˝ d˘kaz vyvozuje DRIESCH ze vzniku ˙tvar˘, jak˝m je blastula jeûov-
ky. Blastula vznikla opakovan˝m dÏlenÌm vajÌËka a kaûd· z jejÌch bunÏk
(pop¯. bunÏËn˝ch skupin) dok·ûe totÈû co vajÌËko. NenÌ vöak mysliteln˝
û·dn˝ stroj, kter˝ by se mohl opakovanÏ dÏlit a jehoû kter·koli Ë·st by byla
rovnocenn· s p˘vodnÌm strojem: podstata vajÌËka proto nespoËÌv· v û·d-
nÈ prostorovÏ rozliöenÈ, extenzivnÌ rozmanitosti.152
(3) T¯etÌ d˘kaz je odvozen z anal˝zy jedn·nÌ: p¯i jedn·nÌ (lidÌ i zv̯at) se zkuöe-
nosti (kterÈ DRIESCH naz˝v· historickou b·zÌ reakcÌ) kombinujÌ podle nÏjakÈ
p¯edstavy, coû takÈ implikuje zcela nestrojov˝ proces. Sice bychom si mohli
378
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 379
HANS DRIESCH
379
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 380
se ûelezo podle obecn˝ch z·kon˘ rozpÌn· v teple, jak vodÌ elekt¯inu, jakou m·
hmotnost atd., tak takÈ entelechie charakterizuje zp˘sob, jak se urËit˝ organis-
mus bude vyvÌjet. Ani anorganickÈ konstanty nejsou prostorov˝mi veliËinami:
bylo by nesmyslnÈ mluvit t¯eba o distribuci barvy, hmotnosti, specifickÈ teploty
atd. v kuse ûeleza, jelikoû vöechny plnÏ urËujÌ kaûd˝ prvek ûeleza. Nep¯edstavu-
jÌ extenzivnÌ, n˝brû intenzivnÌ r˘znorodost ñ podobnÏ jako entelechie.155
RozdÌl mezi ARISTOTELOV›M a DRIESCHOV›M pojetÌm entelechie spoËÌv· v prv-
nÌ ¯adÏ ve zp˘sobu, jak oba dospÏli k pojmu: ARISTOTEL…S vych·zel z platÛnskÈ
metafyziky a hledal cestu ke skuteËnosti, DRIESCH naopak vych·zel z (biologic-
kÈ) skuteËnosti, kterou se snaûil pojmout p¯ÌsnÏ logicky. Z tÏchto d˘vod˘ je
pojem entelechie u ARISTOTELA mnohem öiröÌ a zahrnuje nap¯Ìklad i umÏleckou
tvorbu, zatÌmco DRIESCH se omezuje pouze na procesy biologickÈ. Za druhÈ,
DRIESCH p¯ipouötÌ takÈ opr·vnÏnost kvantitativnÌho pojetÌ p¯Ìrody,156 zatÌmco
ARISTOTEL…S se spokojil s kvalitami (takto je jim moûno rozumÏt). DRIESCH takÈ
ponech·v· otev¯enou ot·zku, zda je t¯eba stavÏt entelechii jakoûto tv˘rËÌho Ëini-
tele proti neûivÈ a pasivnÌ l·tce jako nÏco naprosto odliönÈho (jak to ch·pal ARIS-
TOTEL…S, kdyû rozliöoval formu a l·tku). Tyto rozdÌly se vöak t˝kajÌ jen vedlejöÌch
vÏcÌ;I principi·lnÏ souhlasÌ DRIESCH s ARISTOTELEM zejmÈna v tom, ûe (proti poje-
tÌ idealistick˝ch morfolog˘) pokl·d· za re·lnÈ jen jednotlivÈ bytosti. To, co je na
nich obecnÈ, tedy druhovÈ, rodovÈ a jeötÏ vyööÌ vlastnosti, povaûuje pr·vÏ jen za
vlastnosti (nikoli za realizovanÈ ideje).
Na nauce o entelechii stavÌ DRIESCH (1903), rovnÏû v ˙zkÈ n·vaznosti na ARIS-
TOTELA, takÈ psychologii. Jelikoû o subjektivnÌm vÏdomÌ nelze vypovÏdÏt nic
objektivnÌho, zcela zavrhuje psychologii vÏdomÌ, a tak jedin˝m p¯edmÏtem psy-
chologie je jednajÌcÌ organismus. V z·kladu jedn·nÌ (ËlovÏka, zv̯at) spoËÌv· ten-
t˝û charakteristick˝ rys jako v z·kladu v˝vojov˝ch jev˘: jsou nam̯eny k cÌli,
nelze je ch·pat pouze mechanicky, n˝brû jsou vedeny ideou. VezmÏme p¯Ìpad
psa, kter˝ bÏûÌ dom˘: jeho koordinovanÈ pohyby jsou urËeny cÌlem dos·hnout
domova, vyh˝b· se p¯ek·ûk·m, hled· kratöÌ cestu, pouûÌv· d¯ÌvÏjöÌ zkuöenosti
a zp˘sob, jak˝m jich uûÌv·, je urËen zvl·ötnÌm cÌlem, jehoû je nynÌ t¯eba dos·h-
nout.157 Jeho bÏh je ¯Ìzen nÏËÌm, co je zcela analogickÈ entelechii, ¯ÌdÌcÌ v˝voj.
DRIESCH naz˝v· toto skuteËnÈ, aË nehmatatelnÈ, n˝brû jen rozumem uchopitelnÈ
cosi Ñpsychoidemì. Psychoid vystupuje jiû u novorozence jako jistÈ znalostmi
vybavenÈ ˙silÌ, kterÈ se projevuje v jeho prvnÌch pohybech; toto vrozenÈ ˙silÌ
a vÏdÏnÌ, kterÈ p¯edch·zÌ kaûdÈ zkuöenosti, naz˝v· DRIESCH prim·rnÌm chtÏnÌm
a prim·rnÌm vÏdÏnÌm; pozdÏji shromaûÔuje organismus zkuöenosti, podle nichû
¯ÌdÌ sv· jedn·nÌ; tyto zkuöenosti urËujÌ jeho sekund·rnÌ vÏdÏnÌ a chtÏnÌ.158
I
DRIESCH ¯Ìk· (1908, I, 144), ûe oznaËenÌ Ñentelechieì zvolil jen z ˙cty k ARISTOTELOVI, ûe jej ale
chce naplnit nov˝m obsahem; nikde vöak nepouk·zal na podstatn˝ rozdÌl mezi sv˝m a aristo-
telsk˝m pojetÌ nauky o entelechii.
380
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 381
HANS DRIESCH
381
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 382
aby jeho vÏty dokazovaly sebe sama, a nech·v· se pouËit nejen biologick˝mi
skuteËnostmi, n˝brû i filosofy.
Z filosof˘ je mu nejblÌûe KANT, jehoû pokraËovatelem lze DRIESCHE nazvat.
Jako KANT usiluje takÈ on o Ëistou p¯ÌrodnÌ vÏdu, jejÌû vÏty by byly vöeobecnÏ plat-
nÈ, povznesenÈ nad jakoukoli pochybnost. TakÈ DRIESCH se domnÌv·, ûe toho lze
dos·hnout anal˝zou nejvyööÌch logick˝ch princip˘, tzv. kategoriÌ; jeho spis P¯Ì-
rodnÌ pojmy a p¯ÌrodnÌ soudy (1904) smϯuje ke stanovenÌ teorÈm˘, kterÈ by jako
bezobsaûn· schÈmata vyjad¯ovaly to nejobecnÏjöÌ z·konitÈ v p¯ÌrodnÌch vÏd·ch.
MÌ¯Ì vöak jeötÏ za KANTA; tomu se vyt˝kalo, ûe p¯evzal svou tabulku kategoriÌ
(kvantita, kvalita, relace, modalita s jejich pododdÏlenÌmi) od staröÌch autor˘,
a vyt˝kalo se mu takÈ ned˘slednÈ stanovisko k subjektivismu. Tento nedostatek
chce DRIESCH napravit: kategorie pr˝ nejsou v·z·ny jen na subjekt, na j· jako jeho
vlastnosti, n˝brû stojÌ nad nÌm: j· je jiû v˝sledkem naöeho kategori·lnÌho myöle-
nÌ; kategorie jsou v˝sledkem nejobecnÏjöÌ zkuöenosti (1904, 34; 1908 II, 301).
Nejsou sice indukcemi ze zkuöenosti, jak uËili angliËtÌ auto¯i, nep¯edstavujÌ vöak
ani z·sady zkuöenosti p¯edch·zejÌcÌ, n˝brû se probouzejÌ teprve skrze zkuöenost;
ËlovÏk se na nÏ rozpomÌn· teprve u p¯Ìleûitosti zkuöenosti (1908, I, 7). Proto se
KANTOVO uvaûov·nÌ o uûitÌ kategoriÌ mimo zkuöenost a jeho pojem ÑvÏci o sobÏì
jevÌ jako iluzornÌ.
KANTOVA nauka o kategoriÌch slouûila jako v˝chodisko spekulacÌ naturfiloso-
f˘m. ZatÌmco vöak FICHTE a SCHELLING zavrhovali form·lnÌ, analytick˝ postup
svÈho mistra (FICHTE nepokl·dal logiku za û·dnou skuteËnou vÏdu, jelikoû jejÌm
p¯edmÏtem je myölenÌ a tento p¯edmÏt je pr˝ jen nahodil˝m dalöÌm urËov·nÌm
fakticky jiû p¯edpokl·danÈho vÏdÏnÌ), DRIESCH propracov·v· pr·vÏ tuto str·nku
KANTOVY filosofie.
Vedle KANTA vyzdvihuje DRIESCH zejmÈna HEGELA, SCHOPENHAUERA a HART-
MANNA. HEGELA proto, ûe zd˘razÚuje to, co je abstraktnÏ logickÈ, SCHOPENHAUE-
RA a HARTMANNA za to, ûe pokl·dali v˘li za d˘vod dÏnÌ. Naproti tomu FICHTE
a SCHELLING nehrajÌ u DRIESCHE û·dnou roli, protoûe nepÏstovali analytickou
metodu. Oproti obvyklÈ metodÏ biolog˘ povaûovat chemii a fyziku za nÏco uû
danÈho, v co musÌ biolog zcela uvϯit, se DRIESCH hojnÏ zab˝v· logikou tÏchto
disciplÌn, kritizuje ji, srovn·v· ji s logikou biologie, aby tak dospÏl k jasnÏjöÌ for-
mulaci problÈm˘ (nejoböÌrnÏji 1904). Jinak se rozdÌl mezi p¯Ìrodopisem a fyzi-
kou spat¯uje v tom, ûe fyzika stanovuje obecnÈ principy (nap¯Ìklad z·kon lomu
svÏtla, COULOMBŸV z·kon, GALILEŸV z·kon volnÈho p·du), zatÌmco p¯Ìrodopis
popisuje konkrÈtnÌ objekty (konÏ, r˘ûi). DRIESCH toto rozliöenÌ neuzn·v·: takÈ
biologie pr˝ musÌ stanovit obecnÈ, racion·lnÌ pojmy. Pojmy jako buÚka, chromo-
zom, obratlovec nejsou racion·lnÌmi pojmy, n˝brû pojmy kolektivnÌmi, analogic-
k˝mi fyzik·lnÌm pojm˘m tepla, chladu, jeû byly zÌsk·ny jednoduchou abstrakcÌ
z jednotliv˝ch zjiötÏnÌ. Racion·lnÌ, jedinÏ vÏdeckÈ pojmy musÌ b˝t naproti tomu
umÏl˝mi pojmov˝mi konstrukcemi typu fyzik·lnÌch pojm˘ rychlosti, zrychlenÌ,
indexu lomu apod. FyzikovÈ je zavedli, aby nÏjak uchopili dÏnÌ. V metodÏ se tak
382
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 383
HANS DRIESCH
fyzika a biologie shodujÌ, ale jejich p¯edmÏt je z·sadnÏ odliön˝, jelikoû biologie se
zab˝v· ûivotem, kter˝ se ¯ÌdÌ jin˝mi z·kony neû neûivot (1900, 19).
383
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 384
chu jin˝mi slovy O. B‹TSCHLI (1901, 53): ÑI kdyû zcela odhlÈdneme od toho, ûe
p¯Ìrodu nestudujeme jen proto, abychom se nauËili pozn·vat z·konitÈ dÏnÌ v nÌ,
n˝brû takÈ proto, abychom v˘bec vÏdÏli, v Ëem ûijeme a ËÌm jsme obklopeni ...
musÌme se pt·t, co n·s vlastnÏ zajÌm· na z·konit˝ch pochodech, kterÈ vÏtöinou
vypadajÌ jako o sobÏ m·lo zajÌmavÈ matematickÈ rovnice.ìI
TakÈ proti nauce o entelechii lze namÌtnout leccos; zejmÈna to, ûe pojÌm· svÏt
p¯Ìliö atomisticky. ObecnÈ abstrakce jako obratlovec, tvar, myölenÌ povaûuje
DRIESCH jen za vlastnosti entelechie, jimû o sobÏ nep¯ÌsluöÌ û·dn· realita. Tento
p¯edpoklad jej vede ke svÈr·znÈmu pojetÌ dÏjin. DÏjiny, ¯Ìk·, jsou vûdy dÏjinami
tÏl (1908, II, 299). TakÈ dÏjiny vÏdy a umÏnÌ jsou jen dÏjinami lidÌ, badatel˘,
umÏlc˘. PopisujÌ buÔ v˝voj tÏlaII, nebo dÏjiny tÏlesnÈ vlastnosti, kter· se vysky-
tuje na ¯adÏ tÏl, jeû jsou postupnÏ plozena jedno druh˝m. Nebo se koneËnÏ (jako
u dÏjin vÏdy) t˝kajÌ tÏl, kter· jsou k sobÏ v nep¯ÌmÈm vztahu, kaûdÈ p¯eci bylo
zplozeno z jin˝ch rodiˢ. DÏjiny mohou b˝t buÔ v˝vojem (v˝vin jedince), nebo
jsou hromadÏnÌm, kdy se n·slednÈ ud·losti p¯imykajÌ k p¯edch·zejÌcÌm, jako
v p¯ÌpadÏ dÏjin vÏdy. D·le DRIESCH dokazuje, ûe dÏjiny jakoûto kumulace nejsou
exaktnÌ vÏdou, pracujÌcÌ s vlastnÌ z·konitostÌ. Sice se mnozÌ pokouöeli vytvo¯it
filosofii dÏjin, pojÌmat dÏjiny jako v˝voj pr·va, kultury, n·boûenstvÌ, avöak ty je
t¯eba vesmÏs odmÌtnout jako neexaktnÌ. DÏjiny pr˝ nejsou s to poskytovat obec-
nÏ platnÈ v˝povÏdi, a proto nejsou exaktnÌ vÏdou.160
»Ìm tedy jsou? Kam m·me za¯adit dÌla TACITA, TAINA, kam DRIESCHOVU histori-
ckou studii o vitalismu (1905), kdyû ne k vÏdÏ? Na to u DRIESCHE nenajdeme odpo-
vÏÔ. Nelze takÈ uvϯit, ûe by vÏda a umÏnÌ neznamenaly nic, ûe by svÏt sest·val
jen z tÏles: dÏjiny samy dokazujÌ, ûe takov· hypotÈza je nespr·vn·. UkazujÌ, ûe
v kaûdÈ dobÏ panovaly jistÈ myölenky, kterÈ si mocnÏji neû jak˝koli jednotlivec
podrobovaly celÈ masy, celÈ n·rody: m˘ûeme sledovat jejich poË·tky, pokrok,
vrchol a ˙padek, a p¯itom m˘ûeme vÏdÏt o ÑtÏlechì opravdu jen m·lo. K¯esùan-
stvÌ, kl·öternÌ ûivot, reformace, revoluce, st·t, vÏda, darwinismus znamenajÌ p¯ece
I
DRIESCH na tuto v˝tku nereagoval. R·d bych si zde dovolil osobnÌ pozn·mku. DRIESCHOVO ˙silÌ
mÏ p¯itahovalo od svÈho poË·tku, nejen protoûe jsem nahlÈdl jeho origin·lnost, n˝brû takÈ proto,
ûe jsem se do nÏho nikdy nemohl opravdu vmyslit, aËkoli jsem proti jeho vitalismu ani proti jeho
zd˘razÚov·nÌ metody nenamÌtal v˘bec nic p·dnÈho. VidÌm vöak problÈmy jinak neû DRIESCH: ve
svÈm spise (R¡DL 1903) jsem nap¯Ìklad rovnÏû naznaËil vitalistickou teorii, kter· se vöak ¯ÌdÌ zcela
jinou logikou, neû je DRIESCHOVA. V tomto smÏru pro mÏ DRIESCHOVO ˙silÌ nebylo zcela novÈ: jiû
jako student jsem sl˝ch·val od svÈho profesora filosofie T. G. MASARYKA pochybnosti o DARWINO-
Và teorii, kterÈ on rovnÏû vyt˝kal nedostatek racion·lnÌho vhledu. Naöel jsem u nÏj rovnÏû p¯Ìmlu-
vu za vitalismus a zejmÈna zd˘raznÏnÌ racion·lnÌ metody, kter˝ûto d˘raz p¯edstavuje z·kladnÌ
tÛn jeho filosofie. MASARYKOVY z·sady lze vyËÌst z jeho KonkrÈtnÌ logiky (1885). P¯i ËetbÏ dÌla je jen
t¯eba br·t v ˙vahu, ûe bylo naps·no v dobÏ, kdy st·l vysoko kult vÏd a filosof si nemohl dovolit
vnucovat vlastnÌ n·zory odbornÌk˘m; proto se MASARYK, kter˝ byl nadto odbornictvÌm okouzlen,
vyjad¯uje zdrûenlivÏ. Tento m˘j spis, jak se domnÌv·m, se s v˝jimkou svÈ abstraktnÏ logickÈ Ë·sti
¯ÌdÌ metodou, kterou MASARYK naz˝v· Ñrealismemì (tzn. p¯ijÌm·nÌ fakt˘ tak, jak jsou).
II
V tomto odstavci stojÌ ÑtÏloì za nÏmeckÈ ÑKˆrperì ñ slovo v nÏmËinÏ vöak oznaËuje jak tÏlo,
tak tÏleso. (Pozn. vyd.)
384
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 385
HANS DRIESCH
nÏco re·lnÈho; jsou vÌce neû agreg·tem, tkvÌ v nich idea.I SvÏtovÈ dÏjiny (DRIESCH
m· na mysli jen tyto) nepot¯ebujÌ p¯edstavovat û·dnou ideu, ideje v nich vöak byly
a jsou. DÏjepisec m· stejnou ˙lohu jako kaûd˝ jin˝ badatel: ˙lohu objevovat ideje,
to trvalÈ v z·plavÏ jev˘, a popisovat je podle jejich vlastnostÌ. P¯itom ot·zka, zda se
idea ÑvyvÌjÌì, z˘st·v· druhotn˝m problÈmem; hlavnÌ ot·zkou je, ûe je a jak je.
V pojetÌ dÏjin jako hromadÏnÌ v˝tvor˘ jednotlivc˘ se ukazuje, jak byl DRIESCH
navzdory svÈ polemice proti darwinistickÈmu myölenÌ v jeho zajetÌ. StaröÌ histo-
rikovÈ se domnÌvali, ûe v dÏjin·ch musÌ hledat ideje. BUCKLE takovou filosofii
dÏjin zavrhl a pokrok kultury prohl·sil jen za nakupenÌ produkt˘ jednotliv˝ch
lidÌ. Od tÈ doby p¯evaûuje toto atomistickÈ pojetÌ zejmÈna v lÌËenÌch dÏjin vÏdy:
nejsou pr˝ niËÌm jin˝m neû kumulacÌ objev˘. Tato filosofie platÌ takÈ pro darwi-
nismus: byl to p¯ece DARWIN, kdo vyk·zal z p¯Ìrody tv˘rËÌ princip a za skuteËnÈ
prohl·sil pouze jednotlivce. Brojil proti pojm˘m jako druh, rod, proti pl·n˘m
a kaûdÈmu z nich upÌral skuteËnost. To on zak·zal p·trat v dÏjin·ch svÏta orga-
nism˘ po idejÌch, on povaûoval vysvÏtlov·nÌ fakt˘ za vÏdu ñ ve vöech tÏchto
podstatn˝ch bodech souhlasÌ DRIESCH zcela s DARWINEM. DRIESCH zavrhuje pou-
h˝ popis, induktivnÌ systematiku, jelikoû p¯edstavuje jen fakta, kter· nejsou vy-
vol·na rozumem; vysmÌv· se rodokmen˘m; jsou pr˝ Ñgaleriemi p¯edk˘ì, jejichû
souvislost nech·peme. Jak˝ smysl vöak mÏl HAECKELŸV bou¯liv˝ z·pas? HAEC-
KEL tvrdil totÈû co DRIESCH: je t¯eba se odpoutat od pouhÈho popisu, od nesrozu-
miteln˝ch systÈm˘ a povznÈst se k vyööÌ vÏdÏ. MusÌme se nauËit rozumÏt, musÌ-
me vysvÏtlovat ñ a HAECKEL vysvÏtloval galerie p¯edk˘, kterÈ zaloûil CUVIER. Byù
nikoli entelechiÌ, n˝brû fylogenezÌ.
Pokud jde o samotnou fylogenezi, DRIESCH ji nezavrhuje; naopak, posloup-
nost organick˝ch forem povaûuje za nanejv˝ö pravdÏpodobnou; jen si p¯eje
exaktnÌ pouËenÌ o onom Ñjakì (1902). Je dokonce jeötÏ vÌce evoluËnÌm myslite-
lem: potÈ co dok·zal, ûe o ideji, kter· se projevuje ve svÏtov˝ch dÏjin·ch, se
hovo¯Ì nepr·vem, vracÌ se k problÈmu znovu a naznaËuje, ûe idea se snad p¯ece
jenom projevuje (1908, poslednÌ kapitoly). Nem˘ûe sice, jak ujiöùuje, dok·zat
univerz·lnÌ harmonii, svÏtov˝ ˙Ëel ñ avöak vÏ¯Ì v nÏj. Od vÌry k d˘kazu je vöak
kr·tk· cesta: pokud se po nÌ DRIESCH nechce vydat, jistÏ se najdou tacÌ, kte¯Ì ji
objevÌ. TakÈ KANT prohl·sil absolutno za nepoznatelnÈ, a p¯ece je jeho û·ci,
naturfilosofovÈ, uËinili z·kladem svÈ filosofie.
U DRIESCHE se opakuje to, k Ëemu doch·zÌ u kaûdÈho samostatnÈho myslite-
le: domnÌv· se, ûe p¯ekonal darwinismus, a zatÌm mu podlehl. Pozorovatel
odtud m˘ûe vyvodit poznatek, ûe darwinismus nelze tak snadno vyvr·tit, tak
snadno uchopit za ko¯en, jak by se mohlo zd·t. Kdo vÌ, jakÈ hlubiny, kterÈ jsou
zast¯eny n·m, jiû stojÌme p¯Ìliö blÌzko nÏj a m·me k dispozici jen prvnÌ kritickÈ
pokusy o koneËnÈ posouzenÌ, objevÌ v darwinismu pozdÏjöÌ generace.
I
DRIESCH tvrdÌ o st·tu, ûe je pouze agreg·tem (1908, II, s. 345); zd· se mi vöak, ûe modernÌ teo-
retikovÈ st·tu tuto teorii, poch·zejÌcÌ z 18. stoletÌ, zavrhujÌ.
385
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 386
40. kapitola
⁄padek darwinismu
386
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 387
⁄PADEK DARWINISMU
V poezii dos·hl ZOLA vrcholu svÈ sl·vy v osmdes·t˝ch letech, jiû roku 1889
vöak P. BOURGET v p¯edmluvÏ ke svÈmu é·kovi zavrhl naturalismus instinkt˘
i p¯ehnan˝ kult vÏdy a pouk·zal na to, ûe takÈ exaktnÌ vÏda je pln· z·had.
RovnÏû ˙toky F. BRUNETIÈRA proti ZOLOVI sklidily aplaus, velk˝ rozruch vyvola-
la jeho polemika s vÏdeck˝m ide·lem, jak˝ hl·sali CONDORCET, COMTE, RENAN,
BERTHELOT. BRUNETIÈROVA slova o Ñbankrotu vÏdyì (1895, 13) se rychle rozk¯ikla
a ve Francii ani jinde nenaöla odp˘rce, kter˝ by oslabil jejÌ vliv.I PryË je doba, kdy
C. DU PREL smÏl prohlaöovat lyriku za Ñpaleontologick˝ svÏton·zorì, za atavis-
mus, kter˝ bude vym˝cen pokrokem vÏdy (1879). Dekadenti, mystici, stoupenci
NIETZSCHEHO a r˘znÈ modernÌ smÏry se rozbujeli na trosk·ch vÏdeckÈho svÏto-
n·zoru.II
OdumÌr· takÈ filosofie vÏdy, kter· vyvozovala nepotvrzenÈ d˘sledky z vÏdec-
k˝ch hypotÈz. SPENCEROVO jmÈno se ve filosofick˝ch dÌlech objevuje st·le vz·c-
nÏji, HAECKELŸV monismus poklesl z v˝öin vöemocnÈ filosofie na oznaËenÌ bez-
v˝znamnÈ sekty, TAINE je odmÌt·n jako nedostateËnÏ vÏdeck˝; KANT, HEGEL,
SCHOPENHAUER, naturfilosofie opÏt zÌsk·vajÌ respekt.
Probudil se z·jem o n·boûenstvÌ. P¯ÌrodovÏdeckÈ d˘kazy proti exaktnosti
Bible jsou zastaralÈ, v kritice Bible se opÏt dost·vajÌ ke slovu dÏjiny, archeologie
a filologie. A co vÌce, znovu se v·ûnÏ hovo¯Ì o nutnosti n·boûenstvÌ. Nejen filo-
sofovÈ, n˝brû i p¯ÌrodovÏdci (J. REINKE) opÏt uv·dÏjÌ do sv˝ch v˝klad˘ Boha;
pryË jsou Ëasy, kdy COMTE prohlaöoval teologii za dÏtinskou vÏdu. Nejen protes-
tanti (HARNACK, SABATIER), n˝brû i katolÌci (LOISY, SCHELL aj.) probouzejÌ svou
vÏdu k novÈmu ûivotu; z·pasy modernist˘ o pokrok v cÌrkvi jsou znamenÌm
doby.
TakÈ etika uû d·vno povaûuje za p¯ekonanou dobu, kdy chodila do ökoly
k dogmatickÈmu SPENCEROVI, kdy mravnost platila jen jako spoleËensk· ot·zka
a kdy se etickÈ z·kony odvozovaly z princip˘ uûiteËnosti; SPENCEROVO mÌsto
zaujal F. NIETZSCHE. Ten sice takÈ mnoho Ëerp· z v˝vojov˝ch teoriÌ, jeho Ñplavo-
vlas· bestieì, ÑnadËlovÏkì, vyzdvihov·nÌ tÏlesnÈ sÌly, vÌra v lepöÌ budoucnost
odkazujÌ k DARWINOVI. Ot¯esen je vöak respekt p¯ed vÏdou, ot¯esena je sociolo-
gick· mor·lka. Tak pravil Zarathustra: ÑPohleÔ, omrzela mne m· moudrost, tak
jako vËelu med, kdyû ho nasbÌrala p¯Ìliö; t¯eba mi rukou, jeû se natahujÌ.ì (NIETZ-
SCHE 1995, 7) V˝chodiskem jeho mravnÌch z·sad se st·v· vÌra v jednotlivce. SPEN-
CER, praktick˝ inûen˝r, ctitel vÏdy, zast·nce pr˘mÏrnÈ mor·lky, kter˝ vϯil
v pokrok spoleËnosti, solidnÌ a such˝ filosof ustoupil NIETZSCHEMU, klasickÈmu
filologovi, b·snÌkovi, kter˝ zaplatil nen·vist k pr˘mÏrnÈ mor·lce vlastnÌm rozu-
mem.
Zved· se takÈ odpor proti p¯ÌrodovÏdeckÈmu pojetÌ dÏjin. JednotlivÌ myslite-
lÈ sice jeötÏ i nynÌ p¯ipisujÌ p¯ÌrodnÌ vÏdÏ ˙lohu urËovat empirickÈ z·kony dÏnÌ
I
BERTHELOT sice na BRUNETIÈROVU kritiku odpovÏdÏl, aniû by vöak vyvr·til jeho d˘vody.
II
NORDAU 1893, I, 90n, pojedn·v· tyto liter·rnÌ proudy z ÑvÏdeckÈhoì hlediska.
387
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 388
I
Proti nÏmu polemizuje F. EULENBURG 1905, kter˝ uv·dÌ takÈ dalöÌ literaturu.
388
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 389
⁄PADEK DARWINISMU
Biologie byla d·le hrd· na to, ûe svou praktickou str·nkou udrûuje pevnÈ vzta-
hy k ûivotu: sv˝mi vztahy k medicÌnÏ (fyziologii, bakteriologii), podporou
chovu dobytka a zahradnictvÌ, znalostÌ uûiteËn˝ch a ökodliv˝ch organism˘,
pÏstov·nÌm nov˝ch odr˘d. Je bohuûel tÏûkÈ utvo¯it si jasn˝ obraz o praktickÈ
hodnotÏ biologie jako vÏdy: jelikoû se o nÌ tolik mluvÌ, m·me sklon v ni vϯit,
p·tr·me-li vöak po pojedn·nÌch, v nichû by tato hodnota byla vylÌËena in con-
creto, nalezneme jen vöeobecnÈ v˝klady. A p¯ece by mÏla b˝t takov· pr·ce pod-
niknuta, neboù bez takovÈho d˘kazu n·m nezbude, neû abychom darwinismus,
HAECKELOVY a WEISMANNOVY teorie, nauku o buÚce, antropologii, paleontologii,
systematiku, nauku o mimikry a tÈmϯ vöechno dalöÌ, co je p¯ÌznaËnÈ pro dar-
winismus, nemluvÏ o filosofick˝ch a etick˝ch d˘sledcÌch darwinismu, pokl·-
dali za Ëistou ideologii. Pro medicÌnu m· biologie v˝znam jen potud, ûe podpo-
ruje jejÌ teoretickÈ obory; jak ale tyto obory souvisejÌ s lÈka¯skou praxÌ, nenÌ
rovnÏû snadno ¯eöiteln˝m problÈmem. Je v˘bec velmi obtÌûnÈ utvo¯it si bez
d˘kladnÈ anal˝zy ˙sudek o hodnotÏ teorie pro praxi. Na jednÈ stranÏ se mezi
podporovateli praktick˝ch z·jm˘ lidstva nach·zejÌ lidÈ, kte¯Ì mÏli k vÏdÏ jen
povrchnÌ vztahy, na druhÈ stranÏ vöak musÌme b˝t kritiËtÌ k ˙dajn˝m prak-
tick˝m objev˘m a zkoumat, kterÈ objevy se skuteËnÏ osvÏdËily jako takovÈ. Za
t¯etÌ, dÏjiny vzduchoplavby, automobilovÈho a textilnÌho pr˘myslu, chovu do-
bytka, zahradnictvÌ uk·zaly, ûe ÑvÏdaì m˘ûe mÌt jen velmi nep¯Ìm˝ vliv na
technickÈ vymoûenosti.I
Mimo vÏdu nebylo moûnÈ tento vztah nezpozorovat, a proto byla ökolsk· vÏ-
da rozm·hajÌcÌm se individualismem oznaËov·na za suchou a bez porozumÏnÌ
skuteËnÈmu ûivotu. BiologovÈ se vöak dosud nach·zejÌ v zajetÌ omylu, ûe jejich
nauky jsou modernÌ, praktickÈ, svÏûÌ a stojÌ v˝öe neû duchovnÌ vÏdy, dÏjiny, filo-
logie. NechtÏjÌ slyöet nic o velkÈm z·jmu, s jak˝m dnes opÏt nast·v· p¯Ìklon
k tÏmto obor˘m. ZavÌrajÌ oËi p¯ed ˙spÏchy, jichû dosahuje kult NIETZSCHEHO;
domnÌvajÌ se, ûe jeho postoj proti vÏdÏ, proti ÑuËenc˘mìII (ÑuËenci a gÈniovÈ se
vûdy potÌraliì), lze oslabit poukazem na jeho smutn˝ konec. NevidÌ neobvykl˝
˙spÏch spisku anonymnÌho autora Rembrandt jako vychovatel (Anonym 1892),
kter˝ se bÏhem nÏkolika let doËkal vÌce neû Ëty¯iceti vyd·nÌ. DomnÌvajÌ se, ûe
mohou ignorovat kritiku, kterou anonymnÌ autor tohoto spisu nam̯il proti
uËenc˘m; myslÌ si, ûe nen·vist H. S. CHAMBERLAINA (1905) k modernÌ vÏdÏ, jÌû je
prosyceno jeho dÌlo o KANTOVI, vysvÏtlila a oslabila jeho ne˙spÏchy ve vÏdeckÈ
kariȯe.III
I
Vztah vÏdy k praxi by se jevil jinak, kdybychom pojÌmali vÏdu jako individu·lnÌ vztah ËlovÏ-
ka k p¯ÌrodÏ. Pak by byli DARWIN, HAECKEL, KANT, CUVIER v mezÌch svÈ vÏdeckÈ Ëinnosti rovnÏû
Ñpraktikyì podobnÏ jako tov·rnÌk, chovatel dobytka, lÈka¯, obchodnÌk. Pak by se vztah mezi
uËenÌm a praxÌ, mezi ökolou a ûivotem stal nanejv˝ö pedagogick˝m problÈmem a pro vÏdu by
byl bezv˝znamn˝.
II
Srv. jeho Ël·nek My uËenci ve sbÌrce Mimo dobro a zlo, Ëesky 1996.
III
Srv. zp˘sob, jak˝m o CHAMBERLAINOVI pojedn·v· HANSEN 1907.
389
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 390
390
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 391
⁄PADEK DARWINISMU
391
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 392
jinak klonil k bÏûnÈmu zp˘sobu nazÌr·nÌ tehdejöÌch biolog˘, vydal spis s v˝slov-
nou tendencÌ proti HAECKELOVU anatomickÈmu smÏru. Prohlaöoval, ûe je t¯eba
p¯ejÌt od pouhÈ nauky o struktu¯e k fyziologii a experimentov·nÌ a hloubÏji ucho-
pit darwinismus studiem zp˘sobu ûivota zv̯at. Myölenka to byla pozoruhodn·
a zjevnÏ znamenala v·ûn˝ pokus o dalöÌ rozvoj DARWINOVY nauky, avöak postu-
l·t pokus˘ z˘stal u SEMPERA pouh˝m heslem. Jeho dÌlo prakticky nabÌzÌ jen
˙vahy o venkovnÌch pozorov·nÌch vlivu vody, potravy, svÏtla, vzduchu a ûivÈ-
ho prost¯edÌ na faunu TichÈho oce·nu; p¯esto byl spis p¯ijat s velk˝m z·jmem.
Brzy nato vystoupil W. ROUX a zd˘razÚoval jiû na prahu svÈ vÏdeckÈ dr·hy, ûe
ve funkcÌch zv̯at je t¯eba hledat z·klad jejich struktur; zaloûil experiment·lnÌ
morfologii. V botanice zatÌm podporoval fyziologickÈ pojetÌ ûivota rostlin SACHS
a oba, ROUX i SACHS, zÌskali mnoho napodobitel˘. Dnes se experimentov·nÌ obec-
nÏ pokl·d· za modernÌ a pozorujÌcÌ smÏr za zastaral˝. Tento modernÌ, k raciona-
lismu se p¯ikl·nÏjÌcÌ smÏr nepochybnÏ p¯edstavuje dalöÌ v˝voj: darwinistickÈ
heslo kauz·lnÌho vysvÏtlenÌ jev˘ dospÌv· nynÌ k praktickÈmu uskuteËnÏnÌ.
392
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 393
⁄PADEK DARWINISMU
logie, kter˝ hraje v novÏjöÌ dobÏ d˘leûitou roli. N·zev Ñbiologieì pro vÏdu pojed-
n·vajÌcÌ o obecn˝ch ûivotnÌch jevech zavedli tÈmϯ souËasnÏ (1802) LAMARCK
a TREVIRANUS. ZatÌmco vöak TREVIRANŸV pokus z˘stal bez odezvy, A. COMTE
(1836) se chopil LAMARCKEM zavedenÈho termÌnu a pojmenoval jÌm vÏdu, kter·
zkoum· vztahy mezi organismem a jeho prost¯edÌm; od tÈ doby se n·zvu obec-
nÏ uûÌv·.163 Avöak za vl·dy klasickÈho darwinismu, kter˝ se v˝raznÏ zamϯoval
na morfologickÈ a embryologickÈ ˙vahy, nemohla biologie dos·hnout odpovÌ-
dajÌcÌho v˝znamu. N·zvu se Ëasto z·mÏnnÏ uûÌvalo takÈ pro etologii (Ëi ekolo-
gii, nauku o ûivotnÌch zvyklostech zv̯at) a pro biologii v COMTOVà smyslu.
Teprve modernÌ proudy dopomohly biologii k vöeobecnÈmu respektu, aËkoli se
pojetÌ biologie ˙plnÏ neprojasnilo ani dnes: zatÌmco pro jedny je obecn˝m uva-
ûov·nÌm o ûivotÏ, druzÌ tÌmto n·zvem oznaËujÌ obecnou fyziologii a dalöÌ do-
konce obecnou bunÏËnou teorii. NicmÈnÏ toto oznaËenÌ nab˝v· dnes mnohem
vÌce fyziologickÈho obsahu neû v osmdes·t˝ch letech. Jiû se uskuteËnil pokus
op¯Ìt modernÌ Ñobecnou biologiiì p¯Ìmo o COMTA (GLEY 1909).
ZatÌmco obecn· biologie je snahou fyziologicky prohloubit zoologii a anato-
mii, dÏjÌ se v poslednÌ dobÏ takÈ pokusy vyvÈst z ˙padku samotnou fyziologii.
Roku 1894 vyvolala z·jem biolog˘ Obecn· fyziologie MAXE VERWORNA. Spis je zajÌ-
mav˝ v nÏkolika ohledech. P¯edstavuje prvnÌ ñ a pravdÏpodobnÏ i poslednÌ
ñ darwinistickou fyziologii (VERWORN je HAECKELOV›M û·kem). Obsahuje ˙vahy
o r˘zn˝ch anatomick˝ch a histologick˝ch problÈmech jako o v˝znamu buÚky,
o ot·zce, zda m· ûiv· l·tka pevnou Ëi tekutou povahu, o roli j·dra, o fylogenezi,
o vzniku ûivota, o domnÏl˝ch procesech p¯i dr·ûdÏnÌ buÚky atd. V˝teËnÏ napsa-
nÈ dÌlo vöak nesmϯuje k nov˝m myölenk·mI a takÈ se mu vyt˝kalo, ûe ani
v r·mci hranic, kterÈ si stanovil s·m autor, v û·dnÈm p¯ÌpadÏ nestojÌ na v˝öi
vÏdy svÈ doby. P¯esto vöak bylo zoology p¯ijato velmi pochvalnÏ (fyziologovÈ
z˘stali zdrûenlivÏjöÌII) a rychle se doËkalo nÏkolika vyd·nÌ: dostateËn˝ d˘kaz, ûe
pot¯eba darwinistickÈ fyziologie byla vöeobecn·. DÌlo vneslo Ëerstv˝ vzduch do
fyziologie, protoûe se jÌ zab˝valo bez sloûit˝ch p¯Ìstroj˘. Zn·me p¯ece fyziologic-
kÈ instituty na vÏtöÌch lÈka¯sk˝ch fakult·ch: samÈ elektrickÈ dr·ty, reostaty,
zesilovaËe, kymografy, respirometry, hudebnÌ n·stroje, jemnÏ vybrouöenÈ ËoËky,
rezon·tory ñ tato fyziologie je nepochybnÏ nejdraûöÌ vÏdou na svÏtÏ. Ale takÈ jejÌ
teoretick· str·nka je tÏûko p¯Ìstupn·: sam· matematika, teoretick· fyzika a che-
mie, ûe ËlovÏku p¯ech·zÌ chuù se do nÌ vpravit, natoû pak jeötÏ p¯ipojit nÏco vlast-
nÌho. Toto prokletÌ dlouhÈ tradice, kter· chce jen zdokonalovat to, co p¯evzala,
a nic z·sadnÏ nep¯etv·¯et, VERWORNOVA fyziologie prolomila tÌm, ûe obr·tila
pozornost fyziolog˘ k jednobunÏËn˝m bytostem, pro jejichû studium se sloûitÈ
I
Autorovi se pr·vem vyt˝k·, ûe se nepustil do hluböÌho v˝kladu o d¯ÌvÏjöÌch, Ëasto mnohem
d˘kladnÏjöÌch pokusech (ROUX, RAUBER) uËinit buÚku z·kladem biologie. DÌlo n·leûitÏ neoce-
Úuje ani SCHLEIDENŸV, SCHWANNŸV, VIRCHOWŸV v˝znam pro p¯ÌsluönÈ teorie.
II
P¯eËtenÌ hodnou kritiku dÌla z fyziologickÈho hlediska zve¯ejnil F. SCHENK 1899.
393
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 394
I
LOEBŸV spis se podle jeho vlastnÌch slov (1890, 5) ¯ÌdÌ popisem orientaËnÌch pohyb˘ u rostlin,
kter˝ pod·v· J. SACHS ve sv˝ch p¯edn·ök·ch o fyziologii rostlin.
II
ZmÌnÏn˝ spis (1890) pojedn·v· na 118 stran·ch o reakcÌch zv̯at na svÏtlo. Autor tu zohledÚu-
je vöechno moûnÈ, o Ñokuì se vöak v dÌle zmiÚuje jen t¯ikr·t. Dvakr·t (1890, 68, 69) tvrdÌ, ûe oËi
jsou pro fototropismus irelevantnÌ, pot¯etÌ zkoum· speci·lnÌ ot·zku, kter· se t˝k· lidskÈho oka.
ÑStrukturaì zv̯at m· v pojedn·nÌ jen ten v˝znam, ûe zv̯e je bilater·lnÏ symetrickÈ, m· p¯ed-
nÌ, zadnÌ, hornÌ a dolnÌ stranu a skl·d· se z protoplazmy. Kdo chce n·zornÏ vidÏt, jak˝ diame-
tr·lnÌ rozdÌl spoËÌv· mezi touto modernÌ a staröÌ fyziologiÌ, aù srovn· LOEBŸV zmÌnÏn˝ spis
s pÏknou studiÌ fyziologa staröÌ ökoly (EXNER 1891), kter· zohledÚuje pouze strukturu a nerefe-
ruje ani o jedinÈm pokusu na ûivÈm zv̯eti.
394
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 395
⁄PADEK DARWINISMU
moûnÈ, Ñûe dalöÌ zkoum·nÌ v tÈto oblasti rozhodnou o tom, zda a nakolik je smrt
dospÏlÈho zv̯ete urËena samotn˝mi jevy ûivotaì, tedy nakolik je smrt p¯ekona-
telnou n·hodou (1906, 7, 312).I
Jinak jsou vöak LOEBOVY pokusy origin·lnÌ a mnohostrannÈ;II bude ˙lohou
p¯ÌötÌ generace, aby jeho metodÏ nasadila uzdu a p¯ipomÌnala si, ûe je t¯eba br·t
v ˙vahu organickÈ struktury.
Srovn·vacÌ fyziologie n·leûÌ v Americe spolu s v˝vojovou mechanikou k nej-
pilnÏji pÏstovan˝m obor˘m biologie; jako z·stupci obou tÏchto vÏd se uv·dÏjÌ:
C. B. DAVENPORT, E. G. CONKLIN, T. H. MORGAN, E. B. WILSON, R. PEARL, W. BATE-
SON, H. S. JENNINGS, R. M. YERKES a mnoho dalöÌch. K darwinismu m· tento smÏr
jen volnÈ vztahy; vÏtöinou se o nÏj tito auto¯i nezajÌmajÌ; sice jej chv·lÌ, prakticky
jej ovöem nijak neuplatÚujÌ; horlivÏ se vöak zab˝vajÌ experiment·lnÌm studiem
promÏnlivosti a dÏdiËnosti.III
I
TakÈ LOEBOVA teorie instinkt˘ je nemoûnÏ schematick·.
II
Nejd˘leûitÏjöÌ LOEBOVY spisy jsou 1890, 1899, 1906. V EvropÏ je LOEB Ëasto podceÚov·n zjevnÏ
kv˘li svÈmu ultramodernÌmu zp˘sobu nazÌr·nÌ. Sv˘j vztah k evropskÈ fyziologii up¯esnil LOEB
v Ël·nku 1897.
III
P¯ÌznaËnÈ pro tento smÏr jsou spisy: DAVENPORT 1897-1899; MORGAN 1907; HERBST 1901; NÃMEC 1905.
IV
O tÏchto teleologiÌch, kterÈ byly jiû ve druhÈ polovinÏ 18. stoletÌ povaûov·ny za p¯ekonanÈ,
srv. J. V. CARUS (1872) a Z÷CKLER (1877). REIMARŸV spis o pudech zv̯at z roku 1760 je sice jeötÏ
ovlivnÏn touto teologizujÌcÌ teleologiÌ, stojÌ vöak jiû na vyööÌm stanovisku. DarwinistÈ nezohled-
Úovali, ûe po tÈto periodÏ p¯iölo obdobÌ morfologie, a p¯ipisovali teleologickÈ n·zory p¯eddar-
winistickÈ biologii v˘bec.
395
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 396
I
Klasifikace ûivoËiön˝ch p¯izp˘sobenÌ srv. SEIDLITZ (1875, 195) a MORGAN (1903); zde jsou takÈ
probÌr·ny teorie p¯izp˘sobenÌ.
396
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 397
⁄PADEK DARWINISMU
liv˝ch Ë·stÌ oka, jevy regenerace, rozmanitÈ regulace, odsouvali do pozadÌ, a kde
bylo nutnÈ se jimi zab˝vat, oznaËovali je za sloûitÈ p¯Ìpady etologick˝ch p¯izp˘-
sobenÌ.
Kdyû zaËalo opadat nadöenÌ pro p¯irozen˝ v˝bÏr, zd˘razÚovalo se st·le vÌce,
ûe organick· p¯izp˘sobenÌ nelze vysvÏtlovat podle mechanick˝ch princip˘,
a tento poznatek vyvracel celÈ darwinistickÈ pojetÌ p¯Ìrody. P¯ehlÌûelo se, ûe tato
n·mitka je od˘vodnÏn· jen proti DARWINOVà vysvÏtlenÌ ˙ËelnÈho, v û·dnÈm p¯Ì-
padÏ vöak proti faktu, na kter˝ DARWIN s·m s velk˝m d˘razem upozorÚoval, ûe
v organickÈ p¯ÌrodÏ v˘bec existuje tolik ˙ËelnÈho. DARWIN p¯emohl starou morfo-
logii, kdyû strhl formy organism˘ z nehybnÈ strnulosti, s jakou se vzn·öely
v metafyzick˝ch sfÈr·ch, podobajÌce se podle filosofie morfolog˘ PLAT”NOV›M
idejÌm, do skuteËnÈho ûivota a zkoumal jejich ˙ËelnÈ vztahy k prost¯edÌ. DARWIN
s·m se vöak jeötÏ nach·zel v zajetÌ staröÌho zp˘sobu nazÌr·nÌ potud, ûe zohle-
dÚoval p¯ev·ûnÏ nehybnÈ vztahy Ë·stÌ tÏla a funkcÌ k vnÏjöÌmu svÏtu a pohybli-
vost, plastiËnost do nich vm˝ölel jako cosi cizÌho, udÏlenÈho jim zvnÏjöku.
Nap¯Ìklad oko povaûoval za strnul˝ n·stroj, kter˝ slouûÌ urËitÈmu ûivotnÌmu
˙Ëelu organismu; tuto ˙Ëelnost vysvÏtloval p¯edpokladem, ûe oko vzniklo z indi-
ferentnÌho org·nu prost¯ednictvÌm ¯ady struktur, jeû byly st·le lÈpe p¯izp˘sobe-
ny vidÏnÌ. ProhloubenÌ a konkrÈtnÏjöÌ znÏnÌ tÈto nauky spoËÌvalo v tom, ûe se
usilovalo o p¯ÌmÏjöÌ uchopenÌ ˙Ëel˘ tÌm, ûe byly postaveny do ûivota samÈho
jako jeho vlastnosti a mÌsto nehybn˝ch p¯izp˘sobenÌ se zkoumaly ˙ËelnÈ reakce
organism˘ na urËit· dr·ûdÏnÌ. Proto fyziologie p¯evzala v podarwinovskÈ biologii
v˘dËÌ roli v ˙vah·ch o teleologii.
K obratu doch·zelo pozvolna. Fyziolog E. PFL‹GER moûn· prvnÌ analyzoval
organickÈ ˙Ëelnosti z fyziologickÈho hlediska. Stanovil Ñteleologick˝ kauz·lnÌ
z·konì, podle nÏhoû Ñje p¯ÌËina kaûdÈ pot¯eby ûivÈ bytosti z·roveÚ p¯ÌËinou
uspokojenÌ pot¯ebyì (PFL‹GER 1877, 76). Nap¯Ìklad potrava je p¯ÌËinou pot¯eby
zv̯ete; z·roveÚ vöak slouûÌ k jejÌmu uspokojenÌ. ObecnÏ v˝rok vypovÌd·, ûe
organismus reaguje na dr·ûdÏnÌ okolÌ ˙ËelnÏ; nap¯Ìklad z·vraù je pr˝ ˙Ëelnou
reakcÌ, kter· n·s varuje p¯ed p¯istupov·nÌm k propasti, odpor k mrtvole n·s
chr·nÌ p¯ed n·kazou atd. PFL‹GER odvozuje tyto jevy z instinktivnÌho mechanis-
mu, kter˝ je hluboko zako¯enÏn v nevÏdomÈm ûivotÏ. Kompromis mezi mecha-
nistick˝m a fyziologicko-teleologick˝m pojetÌm p¯edstavovala Filosofie nevÏdo-
mÈho EDUARDA VON HARTMANNA (1871 [1869]), kter· proti vl·dnoucÌmu
anatomickÈmu zp˘sobu nazÌr·nÌ zd˘razÚovala fyziologickÈ a patologickÈ regu-
lace a instinktivnÌ jedn·nÌ organism˘ a p¯imlouvala se za teleologii jako princip
rovnocenn˝ s kauzalitou. PFL‹GER i HARTMANN z˘stali bez vlivu na darwinistic-
kÈ myölenÌ.
Po osmdes·t˝ch letech se ËastÏji oz˝valy hlasy, ûe ˙Ëelnost ûivota je jevem sui
generis, kter˝ nelze odvozovat z nakupenÌ nahodilostÌ. Tak soudil americk˝
lÈka¯ E. MONTGOMERY (1881, 1895, 1904), kter˝ ve sv˝ch filosoficko-biologick˝ch
studiÌch rozvÌjÌ myölenku, ûe organismus se svou podstatou liöÌ od anorganickÈ
397
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 398
l·tky, jelikoû nenÌ agreg·tem (bunÏk, tk·nÌ, org·n˘), n˝brû p¯edstavuje jednotn˝
celek, kter˝ je v aktivnÌm a ËinnÈm vztahu ke svÈmu okolÌ. Podle MONTGOMERY-
HO organismus sest·v· z chemickÈ l·tky, kter· je niËena vlivem vnÏjöÌho svÏta,
samoËinnÏ se obnovuje a stavÌ rozvÌjenÌm org·n˘, aby mohla r˘znÏ utv·¯et
funkcion·lnÌ vztahy k okolÌ. Jako protiklad k HAECKELOV›M teoriÌm rozvinul
roku 1888 VIRCHOWŸV û·k a n·sledovnÌk ve W¸rzburgu patolog G. E. RIND-
FLEISCH (1888, 1895) n·zory, kterÈ doporuËovaly Ñzdrûenlivost v˘Ëi neprobada-
telnÈmuì a d˘raznÏ upozorÚovaly na specifiËnost ûivota.I U RINDFLEISCHE se
poprvÈ objevuje n·zev neovitalismus. Fyziolog G. BUNGE se roku 1889 vyj·d¯il
proti mechanistick˝m teoriÌm ûivota a zd˘raznil vit·lnÌ aktivitu. RINDFLEISCHOVI
a BUNGEMU se jiû poda¯ilo upoutat pozornost ve¯ejnosti na svÈ n·zory, kterÈ vöak
byly prozatÌm shled·ny toliko zajÌmav˝mi; od devades·t˝ch let vöak poËet tele-
olog˘ rychle p¯ib˝val. Roku 1890 vystoupil G. WOLFF se svou polemikou proti
teorii v˝bÏru a dokazoval, ûe ˙ËelnÈ na organismech nelze vysvÏtlit, n˝brû jen
p¯ijmout jako prost˝ fakt. Roku 1891 se pro vitalismus vyslovil A. KERNER ve svÈm
znamenitÏ vypravenÈm dÌle éivot rostlin. Roku 1899 zve¯ejnil P. N. COSSMANN
metodologickou studii o vztahu mezi kauzalitou a teleologiÌ, v nÌû prohlaöuje
teleologii za nevyhnutelnou maximu posuzov·nÌ biologick˝ch jev˘.II Od roku
1899 se teleologie zast·val botanik J. REINKE (1899, 1901, 1905)III a vyvolal sv˝mi
studiemi velk˝ z·jem. DarwinistickÈ odvozov·nÌ ˙ËelnÈho v organismech z p˘-
vodnÏ bez˙ËelnÈho prohlaöuje REINKE za p¯ekonanÈ. KoneËnÈ vztahy organism˘
k jejich okolÌ pojÌm· jako fakt. Aby vyj·d¯il odliönost teleologickÈho od slepÏ p¯Ì-
ËinnÈho, rozliöuje v organismech dva druhy sil: energetickÈ sÌly, kterÈ jsou totoû-
nÈ se silami zn·m˝mi z fyziky a chemie, a neenergetickÈ, mezi nimiû rozliöuje
ÑsystÈmovÈ sÌlyì, Ñdominantyì a ÑduöevnÌ sÌlyì. SystÈmovÈ sÌly z·visÌ na struk-
tu¯e organismu; jako urËuje struktura budÌku jeho chod, tak takÈ podmiÚuje spe-
cifick· struktura mozku myölenÌ. Dominantami rozumÌ REINKE Ñsebetvo¯ÌcÌ sÌly
organismuì, tzn. sÌly, kterÈ vytvo¯ily ûivou bytost z vajÌËka. Ty p˘sobÌ jen v orga-
nickÈm svÏtÏ, p¯edstavujÌ jeho vlastnÌ harmoniËnost, podmiÚujÌ vznik specific-
k˝ch struktur, oka, ucha, mozku z plastickÈ hmoty embrya, spojujÌ sumu fyzi-
k·lnÌch a chemick˝ch energiÌ obsaûen˝ch v tÏle ve vyööÌ, je ovl·dajÌcÌ jednotu
a tvo¯Ì p¯echod k nejvyööÌm, psychick˝m sil·m, jeû majÌ pouze lidÈ a vyööÌ zv̯ata.
Stoupenci darwinismu nemohli jinak, neû bezmocnÏ p¯ihlÌûet tomuto novÈ-
mu rozmachu teleologie; vöechny protesty byly bez˙spÏönÈ. O. B‹TSCHLI se po-
stavil proti novÈmu hnutÌ v ¯eËi (1901), kter· co nejd˘kladnÏji shrnovala novÏjöÌ
darwinistickÈ n·zory a h·jila je proti teleolog˘m. Jiû se nezast·v· mechanickÈho
I
V prvnÏ citovanÈ ¯eËi se RINDFLEISCH pokouöÌ p¯ednÈst svÈ n·zory jako pokraËov·nÌ n·zor˘
VIRCHOWOV›CH, jehoû p¯edstavuje jako vitalistu. Proti tÈto podivuhodnÈ myölence se pr·vem
vyslovil O. B‹TSCHLI (1901, 94).
II
O dalöÌch vitalistech z tÈto doby informuje O. B‹TSCHLI ve svÈm nÌûe zmÌnÏnÈm spisu
a H. DRIESCH 1905. MÈnÏ d˘kladn˝ je K. BRAEUNIG 1907.
III
REINKEHO spisy majÌ p¯ednost snadnÈ srozumitelnosti.
398
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 399
⁄PADEK DARWINISMU
vysvÏtlenÌ ûivota z pohybu atom˘, n˝brû proti teorii ûivotnÌ sÌly stavÌ celou fyzi-
ku a chemii, na jejichû z·kladÏ je t¯eba p¯ÌËinnÏ vysvÏtlit ûivot, tzn. p¯evÈst jej na
anorganickÈ. H·jÌ nahodilost, tento z·kladnÌ k·men darwinismu: nelze pr˝ nevi-
dÏt n·hody (nep¯edvÌdatelnÈ p¯Ìpady), neboù p¯Ìroda je jich pln·. Nahodil˝ je
zemsk˝ povrch, rozdÏlenÌ pevniny a mo¯Ì, poho¯Ì a ¯ek, tvary mrak˘. I v lidskÈm
ûivotÏ, v dÏjin·ch, ve v˝voji vÏdy hraje n·hoda velkou roli. TakÈ vyn·lez ˙Ëel-
n˝ch stroj˘ podpo¯ila n·hoda. éivot sice obsahuje mnoho ˙ËelnÈho, ale ne
vöechno je v nÏm dokonalÈ, neboù ûivot je st·le znovu niËen; zanikly jiû i celÈ
druhy a rody, a tudÌû nebyly dostateËnÏ p¯izp˘sobeny ûivotu. Na z·kladÏ tÏchto
d˘vod˘ nechce B‹TSCHLI zavrhnout DARWINOVU teorii, naopak ji navzdory vöem
modernÌm teleologiÌm st·le pokl·d· za nejpravdÏpodobnÏjöÌ v˝chodisko.
B‹TSCHLIHO ¯eË vöak nedok·zala zastavit rozkvÏt filosofick˝ch teleologiÌ a vi-
talismu, jejÌ vliv byl dokonce mnohem slaböÌ, neû lze soudit z jejÌho obsahu ñ p¯Ì-
znaËnÈ to znamenÌ doby. Vystupuje DRIESCH, kter˝ prohlaöuje teleologie REINKE-
HO, WOLFFA a dalöÌch za zastaralÈ a prosazuje dynamickou teleologii, aby se jejÌm
jmÈnem navûdy rozlouËil s darwinismem.
40.6. Krize
S myölenkami se to m· jako s lidmi. Z nezn·m˝ch kraj˘ p¯ich·zejÌ na tento svÏt,
rostou a prospÌvajÌ, nÏjak˝ Ëas ûijÌ s lidskou nadÏjÌ, ûe musÌ ûÌt vÏËnÏ, a pak od-
ch·zejÌ do onÈ zemÏ, z jejÌhoû okrsku se û·dn˝ pocestn˝ nevracÌ. Tento osud stihl
aristotelskou vÏdu, sl·vychtivou vÏdu 18. stoletÌ, ideje CUVIEROVY, naturfilosofii,
tento osud postihuje nynÌ i darwinismus.
Je mnoho tÏch, kdo se proti tomuto osudu bou¯Ì: st·le p¯ece pokl·dajÌ DARWI-
NOVU nauku za spr·vnou a hrdÏ poukazujÌ na to, ûe dosud nikdo nepodal lepöÌ
vysvÏtlenÌ dÏjin ûivoËiönÈ ¯Ìöe neû DARWIN! NepochybnÏ: ale darwinismus neu-
stupuje lepöÌmu pozn·nÌ, darwinismus zanik·. é·dn˝ p¯esvÏdËen˝ darwinista,
ani DARWIN, ani HUXLEY, ani SPENCER, nikdy nep¯iznal nespr·vnost systÈmu. Ale
zest·rli, opustili tento svÏt, nahradili je novÌ badatelÈ, kte¯Ì jiû nezaûili ûivotnost
p˘vodnÌho darwinismu; tito jiû nech·pou jeho prav˝ smysl, jelikoû milujÌ jinÈ
vÏci, nen·vidÌ jinÈ vÏci, nashrom·ûdili jinÈ zkuöenosti neû zakladatelÈ nauky. Uû
neûijÌ v darwinismu, n˝brû pozorujÌ jej jako cosi cizorodÈho. VÏda ûije v novÈm
prost¯edÌ: jiû zde nejsou v˝¯eËnÌ naturfilosofovÈ, nenÌ t¯eba zd˘razÚovat exakt-
nost vÏdy, neûijeme v revoluËnÌ dobÏ, slova libertÈ, egalitÈ, fraternitÈ ztratila svÈ
kouzlo. Proslul· jmÈna mizÌ z jeviötÏ: DARWIN zem¯el (1882) a do jeho klidnÈho
domu, k nÏmuû s ˙ctou putovali filosofovÈ celÈho svÏta, se nastÏhoval dÌvËÌ pen-
zion. HUXLEY svÈho p¯Ìtele n·sledoval a jeho vtipem sröÌcÌ eseje se Ëtou st·le
mÈnÏ. SPENCER je mrtv˝ a jeho filosofii vytlaËuje z·plava nov˝ch systÈm˘.
ObjevujÌ se nov· jmÈna a nastupuje p¯ehodnocov·nÌ hodnot: dnes by se nikdo
neodv·ûil pojedn·vat o GOETHOVI tak svrchu, jak to triumf exaktnÌ vÏdy dovolil
399
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 400
I
Sv˝m pojetÌm p¯ÌËiny jako z·kladu dÏnÌ vyvolal MACH velk˝ zmatek mezi biology.
400
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 401
⁄PADEK DARWINISMU
studuje Ñvöeobecn· biologieì. JakÈ heslo nadchne lidstvo za dalöÌch pades·t let,
jak najdeme jeötÏ obecnÏjöÌ n·zev?
TakÈ v samotnÈ biologii lze vnÌmat stopy ˙padku exaktnÌ vÏdy, jak byla pojÌ-
m·na v sedmdes·t˝ch letech. Jako ve vöech oblastech lidskÈ Ëinnosti, takÈ ve
vÏdÏ je zapot¯ebÌ pevnÈ vÌry, kter· nezm˝lena nahodilostmi dne p¯iv·dÌ ËlovÏka
k jistotÏ. Ned·vno takov· disciplÌna jeötÏ skuteËnÏ existovala; sice se oz˝vali
i pochybovaËi a tÈû nepanovala û·dna shoda o teorii p¯irozenÈho v˝bÏru, o hod-
notÏ jednotliv˝ch fakt˘ a teoriÌ. Vöechny disonance vöak vyrovn·vala moc p¯e-
svÏdËenÌ, ûe DARWINOVA teorie a p¯ÌrodnÌ vÏda zaloûen· jen na faktech je jakoû-
to celek velkolep· a na vÏky jist·. Toto rozpoloûenÌ vöak zmizelo. Metoda
exaktnÌ vÏdy, honit se jen za nov˝mi fakty, vedla k man˝¯e senzaËnÌch objev˘,
kterÈ dnes letÌ svÏtem jako velk˝ v˝dobytek a zÌtra upadajÌ do zapomnÏnÌ. Zaûi-
li jsme jich ¯adu: pitekantropus, chemick· teorie instinkt˘ a umÏlÈho oplodnÏnÌ,
nauka, ûe mravenci jsou pouh˝mi stroji, d˘kaz chemickÈ pokrevnÌ p¯Ìbuznosti
opic s ËlovÏkem, bunÏËn· fyziologie, neuronov· teorie, mutace, chromozomy,
centrozomy, nauka o nesmrtelnosti, radium atd. atd. Zp˘sob, jak˝m byly tyto
skuteËnosti, hypotÈzy a nauky p¯ijÌm·ny jako senzace a hned opÏt tiöe opouötÏ-
ny, musel nakonec p¯ivÈst do öpatnÈ povÏsti vÏdu, kter· takto sm˝kala rozu-
mem sem a tam ve st·lÈ nejistotÏ, na Ëem vlastnÏ je.
Nakonec byl darwinismus zcela zavrûen. H. DRIESCH (1893a, 31) se odv·ûil
v jednom pojedn·nÌ poznamenat: ÑBylo by ur·ûkou Ëten·¯e, kdybych se jeötÏ
v˘bec zmiÚoval o n·rocÌch vyvr·cenÈ takzvanÈ DARWINOVY teorie.ì Na DRIESCHE
jeötÏ nikdo nedbal, on vöak d·l rozvÌjel svÈ n·zory. Bylo nutno o nÏm mluvit
a Ëinilo se tak s rozho¯ËenÌm, a odtud se p¯istoupilo k polemice. NÏkte¯Ì uznali
tu Ëi onu n·mitku, postavili se na jeho stranu a DRIESCH se stal v˘dcem novÈho
smÏru.
Vedle DRIESCHE a WOLFFA je t¯eba jmenovat jeötÏ O. FRIEDMANNA, E. ALBRECH-
TA, J. REINKEHO a dalöÌ. TakÈ v t·bo¯e staröÌch smÏr˘ povstal pochybovaË v A.
FLEISCHMANNOVI, kter˝ vyvracÌ darwinismus na z·kladÏ anatomick˝ch, embry-
ologick˝ch a paleontologick˝ch fakt˘ a zjiöùuje zhroucenÌ vöech descendenËnÏ
teoretick˝ch d˘kaz˘.I
DarwinistÈ jeötÏ ûijÌ: jeötÏ mnozÌ jsou tÌmto smÏrem nadöeni nebo jej alespoÚ
h·jÌ. VÏ¯Ì v teorii nebo tvrdÌ, ûe v ni vϯÌ, a jistÏ souhlasÌ s nÏkter˝mi z jejÌch prin-
cip˘; rozhodnÏ by nep¯iznali, ûe darwinismus dnes uû nikdo nevyvracÌ. WEIS-
MANN dosud pro svÈ teorie nach·zÌ Ëten·¯e a L. PLATE, HAECKELŸV epigon, jeötÏ
dnes vyd·v· dialektickÈ a apologetickÈ rozbory darwinismu. Botanik P. LOTSY se
tÈmϯ bezpodmÌneËnÏ vyslovuje pro DARWINA. C. DETTO zve¯ejÚuje d˘kladnou
obhajobu mechanismu v organickÈ p¯ÌrodÏ. Fyzik L. ZEHNDER (1899) vytv·¯Ì hy-
I
JmenovanÌ teoretikovÈ vöak vÏtöinou uzn·vajÌ evoluci; zcela ji zavrhujÌ FRIEDMANN 1904;
FLEISCHMANN 1901; STEINER 1908. Popul·rnÏ lÌËÌ krizi darwinismu E. DENNERT 1903, novÈ pokra-
Ëov·nÌ 1906.
401
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 402
potÈzy o vzniku monÈr, bunÏk, dokonce celÈho svÏta po¯·d podle klasick˝ch
teoriÌ HAECKELA, FECHNERA a NƒGELIHO. I. METSCHNIKOV (1904) st·le jeötÏ douf·,
ûe darwinistick· vÏda postupnÏ odstranÌ ze svÏta vöechny disharmonie.I »etnÈ
jsou takÈ pokusy o prost¯edkov·nÌ mezi darwinismem a modernÌmi smÏry; st·le
jeötÏ vych·zejÌ popul·rnÌ dÌla o darwinismu. Je takÈ mnoho jinak modernÌch
badatel˘, kte¯Ì se darwinismu drûÌ.II NicmÈnÏ kaûd˝, kdo chce vidÏt, vidÌ, ûe to,
co zbylo z velkolepÈho hnutÌ, jsou jen disjecta membra: vzpomÌnka na zaölou
sl·vu a Ëasto jen vypreparovan˝ darwinismus, dobr˝ pro pedagogickÈ ˙Ëely, ale
bez srdce a nerv˘. SouËasnÈ rozpoloûenÌ lze spolu s DRIESCHEM charakterizovat
takto: ÑPro prozÌravÈ je darwinismus d·vno mrtev, co bylo v poslednÌ dobÏ jeötÏ
vysloveno v jeho prospÏch, nenÌ nic vÌc neû ¯eË nad mrtv˝m, pronesen· podle
z·sady de mortuis nihil nisi bene, s vnit¯nÌm dozn·nÌm nedostateËnosti obhajova-
nÈho.ì (DRIESCH 1902, 182)
Darwinismus jako z·vazn· doktrÌna, kter· lidstvu panovaËnÏ vnucovala svÈ
nazÌr·nÌ svÏta, je mrtv˝, ale bude trvat d·l jako kyklopsk· ideov· stavba, prove-
den· hlubok˝mi mysliteli, kte¯Ì usilovali o nÏco velkÈho. Potomstvo jej p¯i¯adÌ
k nejv˝znamnÏjöÌm myölenkov˝m systÈm˘m minulosti, na nÏmû budou badate-
lÈ i nad·le zocelovat svou myölenkovou sÌlu.
I
Z popul·rnÌch spis˘ o darwinismu a pro nÏj z poslednÌ doby srv. R. HESSE 1908.
II
Ned·vno byly zaloûeny takÈ descendenËnÏ teoretickÈ Ëasopisy: Zeitschrift f¸r induktive
Abstammungs- und Vererbungslehre. Vyd. CORRENS, HAECKER, STEINMANN, WETTSTEIN, Berlin I,
1908 (spÌöe odborn˝). Archiv f¸r Rassen- und Gesellschafts-Biologie. Vyd. A. PLOETZ aj., Berlin, 6.
roË. 1909 (spÌöe spekulativnÌ; mnoho refer·t˘).
402
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 403
41. kapitola
I
ObÏ poslednÌ dÌla spadajÌ sice do druhÈ poloviny 19. stoletÌ, vzhledem k jejich obsahu je vöak
lze p¯i¯adit k p¯eddarwinovskÈ dobÏ.
403
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 404
I
DÌla o dÏjin·ch biologie: SACHS (1875); FOSTER (1901); F. C. M‹LLER (1902; popul·rnÌ); KRAUSE
(1901); HAESER (1881); TH. PUSCHMANN, M. NEUBURGER & J. PAGEL (1903); F. DANNEMANN (1898);
BURCKHARDT (1907). BiologickÈmu dÏjepisectvÌ slouûÌ Ëasopisy: Zoologische Annalen, vyd. MAX
BRAUN (W¸rzburg); Archiv f¸r die Geschichte der Naturwissenschaften und der Technik, vyd. K. V.
BUCHKA, C. SCHƒFER, H. STADLER, K. SUDHOFF (Leipzig, od roku 1909); Mitteil. z. Geschichte d.
Medizin u. d. Naturwiss., vyd. S. G‹NTHER A K. SUDHOFF (Hamburg VIII, 1909).
II
OpomÌjÌm dÌla o antickÈ biologii.
404
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 405
ch·zÌ k zem¯el˝m, zkoum· myölenky, kterÈ se podobajÌ nebo odporujÌ jeho vlast-
nÌm, zd˘razÚuje to, co je na nich spr·vnÈ, a podtrh·v· jejich omyly, a takto dosa-
huje vÏtöÌ jasnosti ve sv˝ch vlastnÌch n·zorech. A jelikoû ¯adÌ pojedn·vanÈ bada-
tele chronologicky, vytv·¯Ì z·roveÚ ÑdÏjinyì. TakovÈ studie, nap¯Ìklad DÏjiny
botaniky J. SACHSE Ëi DRIESCHŸV Vitalismus jako dÏjiny a nauka, p¯edstavujÌ cennÈ
p¯ÌpravnÈ pr·ce pro dÏjepisectvÌ, neboù badatel, kter˝ si utvo¯il samostatn˝ ˙su-
dek o problÈmu, m· citlivÈ porozumÏnÌ pro jeho jin· ¯eöenÌ a osvÏtluje je ze
svÈho stanoviska; tato dÌla vöak nejsou skuteËn˝m dÏjepisectvÌm, protoûe lÌËÌ jen
to, co je na p¯edstav·ch spr·vnÈ a öpatnÈ, zatÌmco historik musÌ to, co se v dÏji-
n·ch ud·lo, pojednat jako plastickÈ skuteËnosti.I
V poslednÌch letech se biologovÈ zab˝vajÌ historick˝mi studiemi horlivÏji:
jelikoû dospÏli na konec velkolepÈ epochy vÏdy, ohlÌûejÌ se zvÏdavÏ zpÏt, aby si
uvÏdomili, co vlastnÏ proûili. Dosud vöak tyto historickÈ pr·ce p˘sobÌ p¯Ìliö ne-
smÏle; nepokouöejÌ se p¯ekonat namnoze vyzkouöenÈ metody dosavadnÌho
biologickÈho dÏjepisectvÌ: nedozvÌme se z nich nic, co by neuËila, tÈmϯ lze ¯Ìci,
ûe lÈpe, samotn· pozitivnÌ vÏda. »estnou v˝jimkou je esej R. BURCKHARDTA Bio-
logie a dÏjiny biologie (1907). Autor d˘raznÏ upozorÚuje na pojmovou samostat-
nost dÏjin biologie v˘Ëi biologii; poûaduje vlastnÌ metodu pro dÏjiny biologie
a p¯eje si, aby byly p¯i¯azeny k jin˝m historick˝m disciplÌn·m jako filosoficky
rovnocennÈ.
V p¯edch·zejÌcÌch kapitol·ch jsme se pokusili pojednat o dÏjin·ch biologie
z novÈho stanoviska. P¯ÌleûitostnÏ jsme za¯adili vöeobecnÏjöÌ z·sady, kterÈ
mohou mÌt v˝znam pro dÏjepisectvÌ; na z·kladÏ toho, co jsme zjistili, pojednej-
me nynÌ o vlastnÌm p¯edmÏtu dÏjepisectvÌ.
Vöude Ëteme, ûe vÏda spoËÌv· ve zkoum·nÌ pravdy; historikovÈ, kte¯Ì se pokou-
öeli p¯edstavit v˝voj vÏdy podle filosofick˝ch princip˘, vych·zeli rovnÏû z toho-
to pojetÌ a snaûili se pojÌmat dÏjiny vÏdy jako neust·lÈ postupov·nÌ k pravdÏ
a nep¯etrûitÈ p¯ekon·v·nÌ omylu. Proti tomuto p¯edpokladu o podstatÏ vÏdy,
kter· vyrostla z kultu intelektu v 18. stoletÌ, lze vöak mÌt mnohÈ v˝hrady. Na
prvnÌm mÌstÏ uveÔme metodickou n·mitku: jestliûe dÏjepisec p¯edem vÌ, v Ëem
spoËÌv· podstata biologie a dÏjin biologie, proË je studuje? Zkoum·me jen ty
jevy, jimû jeötÏ dob¯e nerozumÌme a jen pokud jim nerozumÌme: jestliûe historik
nedok·ûe studiem dÏjin biologie nahradit jejich pojetÌ nÏjak˝m lepöÌm, pak to
nest·lo za n·mahu. Jestliûe historik p¯istupuje ke zpracov·nÌ dÏjin biologie
s pevnou p¯edstavou o jejich podstatÏ, pak odpovÌd· d¯Ìve, neû byl t·z·n, a ocit·
se v nebezpeËÌ, ûe odpovÌd· öpatnÏ.
I
Vedle v˝öe uveden˝ch spis˘ jeötÏ jmenujme: W. HIS (1870); HANSEN (1907); LANGE (1866).
Rozmach p¯ÌrodnÌch vÏd v 19. stoletÌ p¯inutil takÈ odbornÈ historiky, aby studovali jejich vliv na
duchovnÌ proudy; v NÏmeck˝ch dÏjin·ch K. LAMPRECHTA je vÏnov·no nÏkolik stran takÈ biologii
(1908, III., 142-157 a 294-324). Biolog, kter˝ u LAMPRECHTA hled· samostatnÈ pojetÌ dÏjin vÏdy,
vöak bude zklam·n: neposkytuje (obsahovÏ ani metodicky) vÌce neû ˙vodnÌ Ë·st kterÈkoli lepöÌ
uËebnice zoologie.
405
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 406
Lze snad vyslovit i vÏcnÈ pochybnosti o pojetÌ vÏdy jako snahy o dosaûenÌ
pravdy. Ide·l touhy po pravdÏ nepochybnÏ existuje ñ vyskytuje se pravdÏpo-
dobnÏ ËastÏji, neû se domnÌv·me; slovo Ñpravdaì vöak nenÌ jednoznaËnÈ. Prav-
da jako protiklad k omylu (Ëi ke lûi) je Ëasto vyd·v·na za podstatu vÏdy; zd· se
vöak, ûe tato pouze logick· pravda, prost· vöeho obsahu (jasnost, spr·vnost), je
z¯Ìdkakdy hnacÌ silou b·d·nÌ. DÏjiny n·s uËÌ, ûe pravda jako negace omylu mÌv·
slab˝ vliv na sm˝ölenÌ: proti DARWINOV›M idejÌm bylo hned na poË·tku p¯edne-
seno tÈmϯ vöe, co se proti nim v˘bec d· namÌtnout, a proti HAECKELOVI byly
hned na prahu jeho liter·rnÌ Ëinnosti uplatnÏny z·vaûnÈ argumenty. Kritika vöak
z˘stala bez ˙spÏchu. ZakladatelÈ darwinismu naopak nep˘sobili jako napravi-
telÈ d¯ÌvÏjöÌch vÏcÌ, jako nositelÈ lepöÌch pravd, n˝brû jako bojovnÌci za novÈ
ideje, za novÈ skuteËnosti. V tomto ohledu je nejpouËnÏjöÌ KANTŸV vliv na natur-
filosofii; jeho dÌlo bylo umocnÏnou kritikou, logikou o sobÏ, a p¯ece KANT nikte-
rak nevyvolal u sv˝ch n·sledovnÌk˘ ost¯ejöÌ kritiËnost (tzn. rozliöenÌ pravdy
a omylu), n˝brû p˘sobil zejmÈna jako objevitel apriority.I
TotÈû platÌ takÈ o ˙silÌ jednotliv˝ch badatel˘: sice uv·dÏjÌ v ˙vodech ke sv˝m
studiÌm, ûe pr·ci podnikli ze z·jmu o pravdu, ûe sv˝mi studiemi chtÏjÌ uvÈst na
pravou mÌru nauku o individualitÏ chromozom˘, o v˝znamu mezenchymu,
o funkci sluchovÈho ˙strojÌ. Kaûd˝ vöak vÌ, ûe tyto teoretickÈ ot·zky m·lokdy
p¯edstavujÌ skuteËn˝ podnÏt ke zkoum·nÌ. Studie vznikajÌ spÌöe na z·kladÏ
zda¯il˝ch prepar·t˘, n·hodn˝ch pozorov·nÌ, n·hodnÏ zÌskanÈho materi·lu,
zatÌmco aktu·lnÌ problÈmy p¯istupujÌ teprve druhotnÏ, aby udaly smÏr zkou-
m·nÌ, a Ëasto jen proto, aby mu zajistily z·jem ve¯ejnosti. Je to skuteËnost, svÏûÌ
fakt, jenû p¯itahuje badatele! Tak je tomu takÈ v p¯ÌpadÏ, kdy badatel vyslovuje
novou teorii, neboù se o ni zajÌm· opÏt nejprve jako o myölenku, kter· p¯edsta-
vuje nÏco skuteËnÈho, neû jako o lepöÌ vysvÏtlenÌ st·vajÌcÌho. Neboù takÈ teorie
rostou jako zelenÈ vÏtve na zlatÈm stromu ûivota a seschnou a zeöedivÌ teprve
tehdy, kdyû ztratÌ v˝znam svÏûÌ skuteËnosti a stanou se pouh˝mi logick˝mi
pravdami.
Jestliûe vöak takÈ aktivnÌ badatel m˘ûe mÌt pr·vo poukazovat na pravdu jako
cÌl svÈho ˙silÌ, historik, kter˝ zkoum· dÏnÌ samÈ a nikoli jeho cÌl, nesmÌ v onÈ
z·sadÏ, ûe vÏda spoËÌv· ve zkoum·nÌ pravdy, spat¯ovat vÌce neû program, jako
nap¯Ìklad politick˝ dÏjepisec vidÌ v politick˝ch z·sad·ch jednotliv˝ch stran jen
program, kter˝ nelze ztotoûnit s jejich praktickou ËinnostÌ. DÏjepisec vÏdy musÌ
zjiöùovat skuteËnÈ podnÏty ke zkoum·nÌ p¯Ìrody: zajÌm· ho nap¯Ìklad, zda
k vÏdeckÈ pr·ci vedl boj o udrûenÌ ûivota, touha porazit protivnÌka, anebo n·ho-
da. Snadno zpozoruje, ûe ve vÏdÏ vyvst·vajÌ jistÈ rozdÌly, kdyû p¯ech·zÌ z jednÈ
I
Doufejme, ûe Ëten·¯ nebude chtÌt z uvedenÈho vyËÌst, ûe kaûd· kritika je marn· a bez˙Ëeln·;
nepochybnÏ je p¯Ìznakem vzdÏl·v·nÌ, nech·me-li se ovlivÚovat kritikou, pravdou; tato skuteË-
nost n·m vöak nem˘ûe zabr·nit, abychom pouk·zali na skuteËnÈ pomÏry, kterÈ se ¯ÌdÌ jin˝mi
z·kony neû ide·lnÌmi.
406
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 407
I
H. DRIESCH (1904, 4n) rozliöuje Ëty¯i stupnÏ skuteËnosti. PrvnÌm stupnÏm je to, co je bezprost¯ed-
nÏ pociùov·no, druh˝m jsou vÏci, t¯etÌm (vÏdeck˝ stupeÚ) myölenkovÈ symboly, utvo¯enÈ katego-
ri·lnÌ nutnostÌ na z·kladÏ kvalitativnÌch dat a vybavenÈ podle vÏdomÈ libov˘le. »tvrt˝m stup-
nÏm jsou kvalitativnÏ urËenÈ jednotky (Ñatomyì). DRIESCHOVA anal˝za stupÚ˘ skuteËnosti je
v˝znamn·, sdÌlÌ vöak se sv˝m logick˝m (KANTOV›M) stanoviskem tu chybu, ûe je v nÌ logick· kon-
strukce pojmu identifikov·na s konstrukcÌ p¯irozenou. Nejprve by se muselo empiricky (psycho-
logicky a anal˝zou skuteËnÈho utv·¯enÌ pojm˘) dok·zat, ûe vÏc (jako druh˝ stupeÚ skuteËnÈho)
je konstruov·na z prvk˘ prvnÌho stupnÏ, z prvk˘ bezprost¯ednÏ danÈho. DRIESCH sice zd˘razÚu-
je, ûe jÌm uveden· hierarchie skuteËnostÌ m· v˝znam jen pro reflektujÌcÌ (nikoli vöak pro naivnÌ)
rozum. Ale jelikoû v z·mÏnÏ naivnÌho rozumu s reflektujÌcÌm spoËÌv· z·kladnÌ chyba KANTOVA
systÈmu, oËek·vali bychom u DRIESCHE d˘kladnÏjöÌ rozbor pr·vÏ tohoto uzn·vanÈho omylu.
407
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 408
408
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 409
I
SCHOPENHAUER nechtÏl uznat dÏjiny jako vÏdu. Neboù zatÌmco vÏda zd˘vodÚuje vöeobecnÈ
pojmy, dÏjiny pr˝ majÌ za p¯edmÏt jen lÌËenÌ jednotlivostÌ: vÏdy hovo¯Ì Ño tom, co jest neust·le;
naproti tomu dÏjiny o tom, co je jen jednou a pak uû nikdyì (SCHOPENHAUER 1997). Tomuto tvr-
zenÌ, k nÏmuû se p¯id·v· i DRIESCH, lze vöak odporovat tÌm, ûe dÏjiny (vÏdy) hovo¯Ì o ojedinÏ-
l˝ch jevech jako o projevech vÏËnÈ pravdy; jelikoû studujÌ ideje ËlovÏka o ûivÈ p¯ÌrodÏ, jsou
k nim ve stejnÈm vztahu jako biolog k organism˘m.
409
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 410
410
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 411
nÌ mezer, mÌnil tÌm ve skuteËnosti jen zavröenÌ svÈ nauky: budoucnost, kter·
v nauku p¯estala vϯit, h·zÌ spolu s naukou p¯es palubu i povinnost doplÚovat
mezery v rodokmenech.
Je sice pravdÏpodobnÈ, ûe ideje majÌ jistou v˝vojovou sÌlu a öÌ¯Ì se d·l za hrani-
ce ˙silÌ jednotlivce (jak uk·zal v˝voj darwinismu), ale tento v˝voj se dÏje v nevÏdo-
mÈ sfȯe ducha; lze jej historicky konstatovat, nikoli vÏdomÏ ¯Ìdit. A tak p¯edstava
z·mÏrnÈ ˙Ëasti na pokroku vÏdy postr·d· jak˝koli z·klad. Ve skuteËnosti je p¯e-
svÏdËenÌ o vÏdeckÈm pokroku pramalou hnacÌ silou pro b·d·nÌ: pouze v knih·ch
stojÌ, ûe uËenci pracujÌ kv˘li lepöÌ budoucnosti. Prakticky se ¯ÌdÌ spr·vn˝m instink-
tem, ûe jejich pr·ci je t¯eba povaûovat za uzav¯en˝ celek, nikoli za pr·ci p¯Ìpravnou.
Kaûd˝ objev, kaûd˝ historick˝ jev je absolutnÌ a ojedinÏl˝; m· svou hodnotu kv˘li
sobÏ samÈmu, nikoli kv˘li svÈ pouûitelnosti pro ˙Ëely budoucnosti.
I
NICOLAUS LENAU (1802-1852), Schlussgesang, p¯el. J. HavlÌËek. (Pozn. vyd.)
411
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 412
Historik nesmÌ zavÌrat oËi p¯ed touto skuteËnostÌ; nesmÌ hledat pravdu jen na
tr˘nu ve¯ejnÈho uzn·nÌ, n˝brû vöude tam, kde lidÈ myslÌ; aù nezapomÌn·, ûe
jeötÏ dnes, ûe takÈ ve vÏdÏ platÌ nesmÌrnÏ kr·sn· slova, vy¯Ëen· p¯ed 2000 lety,
o kr·lovstvÌ, kterÈ nenÌ z tohoto svÏta. Souhrou n·hod je idea tu podporov·na,
tu potlaËov·na; aù se tÌm historik nenech· zm˝lit, neboù jeho cÌlem je pozn·vat
ideje, nikoli lÌËit vÏhlas tohoto svÏta. A i kdyû objev beze stopy zanikl v n·zoro-
vÈm st¯etu, nep¯est·v· b˝t p¯edmÏtem dÏjepisectvÌ, neboù z˘st·v· pravdiv˝m
a jako takov˝ p¯ech·zÌ do pravdy, kter· ûije v historikovi; on s·m musÌ nÈst
pravdu v sobÏ a neËekat, aû mu bude vnucena zvnÏjöku, spoleËnostÌ. Neboù p¯Ì-
liö Ëasto nach·zÌ p¯Ìleûitost myslet na FEUCHTERSLEBENOVA slova:
»Ìm horlivÏji bude historik usilovat, aby spat¯il tento Ñskromn˝ smutekì ve
vÌru n·zor˘, tÌm vÌce bude badatelem, filosofem, tÌm vÌce bude ËlovÏkem.II
I
ERNST VON FEUCHTERSLEBEN (1806-1849), p¯el. J. HavlÌËek. (Pozn. vyd.)
II
Zde konËÌ druh˝ dÌl DÏjin biologick˝ch teoriÌ tak, jak jej R¡DL ukonËil v p˘vodnÌ nÏmeckÈ verzi
z roku 1909, jeû pak byla p¯ekl·d·na do angliËtiny a öpanÏlötiny. Na rozdÌl od prvnÌho dÌlu jiû
nedoölo k pozdÏjöÌmu p¯epracov·nÌ knihy. V tomto novÈm vyd·nÌ pro ˙plnost n·slednÏ p¯ipo-
jujeme dvÏ p¯Ìlohy: poslednÌ kapitolu z p˘vodnÌho ËeskÈho vyd·nÌ o ËeskÈm darwinismu a stu-
dii o biologii 19. stoletÌ z roku 1915, kter· je poslednÌm R¡DLOV›M vyj·d¯enÌm na danÈ tÈma.
(Pozn. vyd.)
412
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 413
PÿÕLOHY
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 414
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 415
P¯Ìloha I.
Darwinism v »ech·ch I
1. »esk· biologie165
Z·jem o biologii byl u n·s na zaË·tku 19. stoletÌ velmi ûiv˝: Kaöpar hrabÏ Stern-
berg, Corda, hrabÏ J. Berchtold, J. S. Presl, K. B. Presl, J. PurkynÏ a jinÌ uËenci zna-
menajÌ jmÈna vynikajÌcÌ. S poË·tku vöak Ëesk· a nÏmeck· vÏda nebyly jeötÏ roz-
liöeny ñ obojÌ byly ªbˆhmisch´; teprv kdyû vedenÌm Jungmannov˝m jazykov·
str·nka dostala vrch, poËalo se uvaûovati o tom, je-li zvl·ötnÌ Ëesk· vÏda moûna
a co slovem tÌm jest rozumÏti. Jak zn·mo, smÏr Jungmann˘v rozumÏl ËeöstvÌm
hlavnÏ Ëesk˝ jazyk, vedle nÏhoû jeötÏ minulost naöeho n·roda mÏla v˝znam.
Nav·zati vöak organicky naöi vÏdu na Ëeskou minulost nikdo se nepokusilII
(ostatnÏ ani podnes nenÌ takovÈ pr·ce, a tak dosud naöe n·zory o ËeskÈ p¯Ìrodo-
vÏdÏ v staröÌch dob·ch jsou velmi matny); proto vÏda pÏstovan· jazykem Ëesk˝m
stala se naöim vlastenc˘m ide·lem.
Zakladateli naöÌ vÏdy byli J. Sv. Presl a J. PurkynÏ.
Presl psal ve velk˝ch knih·ch o vÏdeck˝ch ot·zk·ch po Ëesku. Knihy ty ne-
jsou ani vÏdeckÈ v tom smyslu, aby vyjad¯ovaly individu·lnÌ n·zor spisovatel˘v
na p¯Ìrodu, ani nejsou zase tak popul·rnÌ, aby vybÌraly ËtenÌ pro lid z·ûivnÈ
a pr·vÏ pot¯ebnÈ, n˝brû stojÌ asi uprost¯ed mezi obojÌm: vyhovovaly touze spi-
sovatelovÏ ps·ti o p¯ÌrodÏ (dle odborn˝ch knih cizÌch) a obracely se k n·rodu,
pod·vajÌce mu Ëesk˝m jazykem psan· uËen· pojedn·nÌ.III Myslil-li Presl pro
budoucnost docÌliti vÌce, neû ps·ti o vÏdÏ Ëesk˝m jazykem, tÏûko ¯Ìci. Slova
z ˙vodu ke ªKroku´, jÌm redigovanÈmu, neznÌ dosti urËitÏ:IV ªJako kaûd˝ ËlovÏk
s·m o sobÏ, tak i kaûd˝ n·rod musÌ dle svÈ povahy, dle svÈ p¯irozenosti se cho-
I
NamÌsto poslednÌ metodologickÈ kapitoly zakonËil R¡DL Ëeskou verzi druhÈho dÌlu zvl·ötnÌ
kapitolou o darwinismu v »ech·ch, kter· samoz¯ejmÏ zase nebyla ve vyd·nÌ nÏmeckÈm; DÏjiny
v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ, Praha 1909, s. 522-551. Pro ˙plnost ji zde p¯etiskujeme a jako
dokument ponech·v·me v p˘vodnÌ jazykovÈ ˙pravÏ vËetnÏ odkaz˘ na literaturu. (Pozn. vyd.)
II
JedinÏ »elakovsk˝ konal takovÈ studie Ël·nky: Adam Zaluûansk˝ ze Zaluûan ve svÈm .pomÏru
k nauce o pohlavÌ rostlin. OsvÏta, 1876. T˝û, O vÏdeckÈm v˝znamu Jana Svat. Presla, Almanach
Akademie, 1892. T˝û, Opic a Jordan. P¯ÌspÏvek k ot·zce rostlinnÈho druhu. MusejnÌk, 50, 1876.
III
Srovn. spisek o Preslovi, v p¯ed. pozn. uveden˝.
IV
Krok, 1821. S. 7.
415
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 416
vati a vzdÏl·vati, jestliûe svÈho urËenÌ dojÌti a mezi ostatnÌmi svÈ mÌsto slavnÏ
a statnÏ drûeti m·´ ...
Vskutku byli tehdy nemnozÌ naöinci, kte¯Ì pouze popularisov·nÌ po Ëesku
p¯ipouötÏli, vÏdu vlastnÌ za mezin·rodnÌ povaûujÌce. V. We i t e n w e b e r k·zal
na p¯. v éivÏ:I ªRozum aù slouûÌ celÈmu svÏtu, srdce ale vlasti.´
PodobnÏ M. F. K l · c e l v ˙vaze ªKosmopolitismus a vlastenectvÌ´II pokl·d· za
samoz¯ejmo, ûe vÏda se m· pÏstovati mezin·rodnÌm jazykem, a navrhuje v Ël·nku,
ostatnÏ i jinak p¯Ìliö samorostlÈm, starou ¯eËtinu za svÏtov˝ vÏdeck˝ jazyk. K. B.
S t o r c h nechce dokonce o ËeskÈ filosofii a v˘bec o n·rodnÌ filosofii ani slyöeti a pÌöe
zcela urËitÏ:III ªKdo by si Ëeskou n·rodnÌ filosofii as tak myslil, jako na p¯. ËeskÈ
n·rodnÌ b·snictvÌ, myslil by arci nÏco, ËÌm by se fantasie mohla velmi lÌbeznÏ pÏsti-
ti, co by vöak asi tolik skuteËnosti do sebe mÏlo, jako nÏjak· n·rodnÌ fysika nebo mat-
hematika, kdyby kdo o nÌ snÌti chtÏl ... Vûdyù jiû sama ,vÏda n·rodnÌí jest nesmysl...´
TakÈ v programu M u s e j n Ì k a klade se hlavnÌ d˘raz na Ëesk˝ jazyk, nikoli
na vÏdeckost; û·dajÌù se tam: ª... Pojedn·nÌ z oboru vöech nauk a umÏnÌ p¯Ìrod-
nÏ Ëesky sepsan·, v nichûto zvl·ötÏ k jasnosti a ËistotÏ a k opravdovÈmu vzdÏl·-
nÌ ¯eËi naöÌ skrze vÏci samÈ prohlÈdati se bude.´
P u r k y n Ï p¯edstavoval si Ëeskou vÏdou Ël·nky psanÈ po Ëesku; pravÌù:IV Od
prvnÌho poË·tku svÈ p¯ÌrodovÏdeckÈ liter·rnÌ Ëinnosti (1818), kter· se tehd·û
uprost¯ed nÏmeckÈ, pak i evropeiskÈ ve¯ejnosti vyvinovala, nep¯est·val jsem
touûiti, aby nÏkdy i v mÈ ËeskÈ vlasti ta doba nastala, kdeûto by i n·ö n·rod v du-
chovnÌm vÏdeckÈm ûivobytÌ, ve vlastnÌch, jemu p¯irozen˝ch form·ch (mÌnÌm ¯eË
i pÌsmo) tak daleko pokroËil, aby uËenec, jsoucÌ jeho Ëlenem, Ëeho by vlastnÌ zku-
öenostÌ nebo d˘vtipem vydobyl, nebo Ëemu u jin˝ch n·rod˘ se p¯iuËil, i jin˝m
jeho vlastnÌ mluvou sdÌleti mohl.´
Jak z uveden˝ch mÌst vidÏti, byly tu myölenky o jakÈs specificky ËeskÈ vÏdÏ,
byly i spory o jejÌ moûnost, ale nikdo se nepodjal ˙lohy, systematicky promysliti
a v program uvÈsti, co Ëeskou p¯ÌrodovÏdou b˝ti m·. Naöi vlastenci oddali se n·la-
dÏ, tehdy u n·s vl·dnoucÌ, vyjad¯ovali se pro ni, hledÏli svoji Ëinnost dle nÌ za¯Ìdi-
ti; nepod·vali ji vöak jako osobnÌ p¯esvÏdËenÌ, jako novÈ vnit¯nÌ pozn·nÌ, n˝brû
spÌöe jen jako praktick˝ d˘sledek pomÏr˘. NicmÈnÏ vidÌme, ûe byli tehdy u n·s
jedni pro ,n·rodnÌ vÏduí, druzÌ pro popularisov·nÌ vÏdy, kter· jest bezn·rodnÌ.
TradicÌ, kterou tato doba ËeskÈ biologie n·sledujÌcÌm dob·m zanechala, jest
hlavnÏ ËeskÈ n·zvoslovÌ vÏdeckÈ, kterÈ druh· generace, p¯edstavovan· A. F r i Ë e m
a L. » e l a k o v s k ˝ m , d·le pÏstovala. Za p˘sobenÌ tÏchto dvou muû˘ hovory
o podstatÏ ËeskÈ biologie umlkly; jen p¯irozen˝ pud a tradice urËovaly smÏr. FriË
dal svou ËinnostÌ ËeskÈ biologii ˙kol, studovati zv̯enu Ëeskou a ö̯iti v ËeskÈm lidu
vzdÏl·nÌ ökolou a popul·rnÌmi spisy: uËebnice p¯Ìrodopisu pro st¯ednÌ ökoly, VesmÌr,
I
N·stin ûivotopis˘ Ëesk˝ch p¯Ìrodozkumc˘. éiva, 1. 1853. S. 21.
II
»as. Ëes. Mus., 16., 1842
III
Filosofie a naöe literatura. NÏkolik myölÈnek snad vËas. »as. Ëes. Mus., 22., 1848.
IV
éiva, 5., 1857. S. 147.
416
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 417
PÿÕLOHY
Mal· geologie a zvl·ötÏ sbÌrky musejnÌ ukazujÌ jeho ide·ly. »elakovsk˝, duch filo-
soficky nadan˝, studoval takÈ kvÏtenu Ëeskou a staral se o ËeskÈ n·zvoslovÌ rost-
linopisnÈ; vedle toho vöak snaûil se pojati jednak svoji vÏdu z nejöiröÌho filosofic-
kÈho stanoviska, jednak hledÏl pochopiti takÈ vÏdeckÈ snaûenÌ sv˝ch Ëesk˝ch
p¯edch˘dc˘; neb·l se kritisovati n·zory o Preslovi vl·dnoucÌ a ¯eË jeho o Preslovi
moûno mÌti za vylÌËenÌ toho, co »elakovsk˝ Ëeskou vÏdou rozumÏl.
ZatÌm, v letech t¯ic·t˝ch a Ëty¯ic·t˝ch, v cizinÏ zmohutnÏl ide·l vÏdy exaktnÌ,
neosobnÌ, nen·rodnÌ; bylo to v dobÏ, kdy my jsme jeötÏ vÏdecky ûili myölenkami
Preslov˝mi a Jungmannov˝mi, o p¯erod, jak˝ se ve svÏtÏ ud·l, se nestarajÌce. Jest
to pochopitelno; ide·l exaktnÌ vÏdy se p¯ÌËil stanovisku naöich vlastenc˘: oni
kladli na prvnÌ mÌsto ËeöstvÌ a tu zase Ëesk˝ jazyk, svÏt stavÏl nejv˝öe vÏdu; oni
byli sv˝mi touhami vedeni za individualisov·nÌm n·rod˘, vÏdeck˝ ide·l na-
opak chtÏl n·rodnÌ rozdÌly se svÏta smazati. Bohuûel nikdo z naöich si asi neuvÏ-
domil jasnÏ tohoto rozdÌlu; aspoÚ û·dn˝ vlastenec proti sobÏ naöe n·rodnÌ touhy
a ªvÏdu´ nepostavil a nepokusil se ¯eöiti rozpor, jak˝ tu patrnÏ byl. Mezin·rod-
nÌ vÏda p¯inesla darwinism; fakt, ûe my jsme k novÈ vÏdÏ nezaujali stanoviska,
mÏl zvl·ötnÌ vliv na p¯ijetÌ Darwinova uËenÌ u n·s.
2. Naturfilosofie v »ech·ch
V prvnÌ polovici 19. stoletÌ filosofie, vÏda, poesie, vlastenectvÌ byly nerozluËn˝m
celkem. Jako mnohÈ jinÈ ide·ly takÈ naturfilosofii p¯inesli z NÏmec naöi vlastenci
a oûivili ji u n·s ñ trochu opoûdÏnÏ sice, ale horlivÏ. Druh˝ dÌl » e l a k o v s k È h o
R˘ûe stolistÈ jest zb·snÏnou naturfilosofii; A m e r l i n g psal podivuhodnÈ fantas-
tickÈ ˙vahy o podstatÏ p¯Ìrody; P u r k y n Ï byl v nÏkter˝ch Ël·ncÌch éivy smÏl˝m
naturfilosofem (pÌöe, ûe druhdy Novalis mÏl naÚ velk˝ vliv) a A. S m e t a n a vydal
velk˝ spis v duchu tÈhoû smÏru. Ani jinÌ vlastenci nevyh˝bali se tomuto smÏru:
P a l a c k ˝ byl pro Kanta, ä a f a ¯ Ì k v·ûil si Okena a K o l l · r nejen Okena poslou-
chal, n˝brû oddal se v JenÏ i rostlinopisu, tehdy u naturfilosof˘ velmi oblÌbenÈmu;
Vo c e l psal i novelly v duchu naturfilosofickÈm. Jak byla u n·s naturfilosofie roz-
ö̯ena, vidÌme jeötÏ dnes po venkovsk˝ch staröÌch knihovn·ch, kde Ëasto vedle
éivy najdeme Amerlinga, Humboldta, Okena i vöelikÈ mÈnÏ v˝znamnÈ fantasie.
Mezi tehdejöÌmi naturfilosofy a dneönÌmi naöimi darwinisty byl i ten velk˝ roz-
dÌl, ûe tito v Darwina vϯÌ, protoûe vÏda tak k·ûe; onino vöak byli naturfilosofy od
srdce, svojÌ duöevnÌ disposicÌ; oni naturfilosofii tvo¯ili, dneönÌ Darwina p¯ijÌmajÌ.I
I
HlavnÌ spisy z ËeskÈ naturfilosofie: K. S. Amerling, DuchovnÌ ûivot nynÏjöÌch Ëas˘, »as. »es. Mus.,
1837, 1838. Skizze zu einem biologisch harmonischen Natursystem, 1852. »lovÏk velk· poh·dka.
V Praze 1840. Orientierungslehre. V Praze 1891. A. Smetana, Der Geist, sein Entstehen und Verge-
hen, Prag 1865. ñ PurkynÏ J., Papierstreifen aus d. Portefeuille eines verstorbenen Naturforschers
(anonymnÏ), Breslau 1850 (Ëesky PurkynÏ 1910. ñ Pozn. vyd.). RozmanitÈ Ël·nky v éivÏ od tÈhoû.
ñ P. W. Frost a P. W. Koù·tko, »lovÏk v podobenstvÌ, Ëili zrcadlo pro kaûdÈho, jemuû na tom z·leûe-
no, ûeù ËlovÏkem. V Praze 1846. ñ »elakovsk˝ F. L., R˘ûe stolist·. V Praze 1880.
417
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 418
I
Alf. äfastn˝, O spasenÌ po smrti. V Praze, 1873, s. 11.
418
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 419
PÿÕLOHY
jeho naturfilosofie nepotÌral. PurkynÏ s·m pak nemÏl, nemohl uû mÌti smyslu pro
to novÈ, co se ve svÏtÏ dÏje; duch vÏdy Schleidenovy, duch materialismu a darwi-
novstvÌ mu byl cizÌ, ûiltÏ po¯·d jeötÏ v ide·lech Fichteov˝ch a Herderov˝ch.
O Darwinovi se zmiÚuje ve spisku ªAustria polyglotta´, vystavÏnÈm cele na her-
derovstvÌ (r. 1867!): s pochvalou tam pÌöe o tom, ªco Darwin o rozplemeÚov·nÌ
vöelik˝ch druh˘ rostlin i zv̯at duchaplnÏ pron·öÌ´,I uûÌv· s·m myölenky boje
o ûivot pro v˝voj n·rod˘, ale necÌtÌ, ûe tento v˝klad jest v odporu s ªvyööÌm postu-
pem opanov·nÌ n·rod˘´, rozumov˝m, humanitnÌm, jakÈ v dalöÌm doporuËuje.
Vedle PurkynÏ mÏl tehdy na naöe p¯Ìrodozpytce vliv B a r r a n d e . I on byl vÏren
staröÌm smÏr˘m a postavil se sv˝mi d˘vody proti Darwinovi; naöinci vöak, zd· se,
nemÏli ani dosti chuti drûeti se jeho staröÌho smÏru, ani dosti energie, aby d˘slednÏ
a otev¯enÏ se vyslovili pro novÈ n·zory. R. 1862, kdyû vÏda v cizinÏ uû vöude zvÌtÏ-
zila, u n·s zanikl jedin˝ p¯ÌrodovÏdeck˝ list ñ éiva; a co jest horöÌ, referent v Liter·r-
nÌch listech (p¯Ìloze k N·r. List˘m) nedovedl tehdy v jejÌ prospÏch povÏdÏti û·dn˝
z tÏch smÏl˝ch, v˝bojn˝ch argument˘, za jak˝mi öla vÏda v cizinÏ; litoval jen, ûe s nÌ
ztr·cÌme vlastenecko-vÏdeck˝ org·n; charakteristickÈ ostatnÏ jest, ûe Purkyni uû
d·vno vyËÌtali, ûe k n·m zav·dÌ p¯Ìliö vysokou vÏdu. PurkynÏ pak s·m byl p¯Ìliö
individualistou a nevychoval si û·k˘; jak se mu nepoda¯ilo svoji vÏdu p¯enÈsti na
svÈ lidi, jest vidÏti z ªDennÌku´ dra E. G r È g r a ,II assistenta PurkyÚova (z r. 1860).
VyjÌmaje bezbarvÈ pozn·mky o museÌch a ˙stavech nenajdeme nic, co by ukazova-
lo na GrÈgr˘v ûiv˝ vÏdeck˝ z·jem; politika a vlastenectvÌ jej uû tedy zcela zaujaly.
NaturfilosofovÈ naöi zvolna vymÌrali, ale novÈ smÏry nep¯ich·zely. Jak· byla
u n·s v letech öedes·t˝ch, sedmdes·t˝ch n·lada myölenkov·? Kvetl H · l e k . Jeho
b·snÏ ªV p¯ÌrodÏ´ vznikly v tÈ dobÏ, kdy na jednom konci Evropy psal Taine, uËe-
nec-b·snÌk, a na druhÈm konci bou¯ili proti romantice a pro vÏdu Pisarev a Do-
broljubov. V H·lkov˝ch b·snÌch vÏdeck· n·lada jest vystiûena snad tÌmto mÌstem:
To jeötÏ nenÌ p¯Ìrodou,
Kdyû zn·me cos dle jmen a d·t,
Jdeù ona v˝ö, neû s oblohou,
Nad mo¯e hluböÌ tisÌckr·t ...´
Proti komu se tu H·lek ñ snad ñ obracÌ, vysvÏtlÌme si z jinÈho jeho spisu.
V ªEpiötol·ch k naöemu studentstvu´ (1873 v N·r. Listech) H·lek v˝slovnÏ
I
PurkynÏ, Austria polyglotta. V Praze 1876, s. 17.
II
MUDr. E. GrÈgr: DennÌk. Vydal a ˙vodem opat¯il Dr. ZdenÏk V. Tobolka. V Praze 1908. GrÈgr
zaËal se zab˝vati anthropologiÌ a jsa radik·lnÌho sm˝ölenÌ, byl p¯ece zp˘sobil˝ k tomu, aby
ot·zky o p˘vodu ËlovÏka u n·s do literatury zavedl. Ale ani v éivÏ, ani v kritickÈ p¯Ìloze
k N·rodnÌm List˘m, ani v Liter·rnÌch listech (z r. 1864 a 1865) nenÌ o darwinismu zmÌnky.
V Liter·rnÌch listech, 1865, s. 689, jest Ël·nek ª»lovÏk pravÏk˝ a vysokÈ st·¯Ì lidskÈho pokole-
nÌ´; nenÌ moûn·, aby si byl spisovatel neuvÏdomil, ûe sv˝m Ël·nkem volky nevolky musÌ se
postaviti proti bibli, aby byl nevzpomnÏl uËenÌ materialist˘, ale ani jednoho, ani druhÈho
v neslanÈm, nemastnÈm Ël·nku nenÌ.
419
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 420
zamÌt· suchou vÏdu, û·daje individualit: vÏdou rozumÌ vyuËov·nÌ latinÏ, poË-
t˘m atd. od pedantick˝ch professor˘ na st¯ednÌch ökol·ch ...
VÏdu tehdy popularisoval F. J. S t u d n i Ë k a . O v˝znamu jeho pro naöi vÏdu
nebudiû pochybov·no; jen doklad uv·dÌm, jak necÌtil pot¯eby sezn·miti Ëten·¯e
s tehdejöÌm ruchem svÏtov˝m. R. 1873 vydal spisek ªV p¯ÌrodÏ´, sebranÈ to Ël·nky
ËasopiseckÈ z let 1861 a pozdÏjöÌch; Ëtouce je mnÌme se b˝ti p¯eneseni do idyll osm-
n·ctÈho stoletÌ. P. slednÌ Ël·nek jedn· o svÏtovÈm n·zoru vÏdeckÈm a o palaeonto-
logii, ale o Darwinovi nevÌ. TehdejöÌ Ëesk· vÏda ûila, ûivo¯ila jen z tradic Preslov˝ch
(PurkynÏ z˘stal ñ do dneöka ostatnÏ ñ nepochopen); tyto tradice vöak se zuûovaly
a zuûovaly, aû z nich z˘stalo mÌsto vÏdy jen jakÈs z·bavnÈ povÌd·nÌ.
4. »esk˝ darwinism
Nebylo ËeskÈho materialismu; nebylo ani ËeskÈho darwinismu, aËkoli Ëesk˝ch
Ël·nk˘ o DarwinovÏ uËenÌ jest p¯ece nÏkolik. Ve¯ejn˝m mluvËÌm pro Darwina
byl J o s. D u r d Ì k . R. 1869 vydal spis o Leibnicovi a Newtonovi,I ve kterÈm se
tvrdÌ mezi jin˝m, ûe z·sady Leibnicovy znÌ jako anticipace myölenek Darwino-
v˝ch. PozdÏji jeötÏ nÏkolikr·t DurdÌk psal i p¯edn·öel o Darwinovi a moûno jest
tvrditi, ûe Darwin v jeho Ëinnosti mÏl dosti patrn˝ v˝znam. DurdÌk vöak ani
samostatnÏ Darwina nepochopil, ani proÚ nebojoval zp˘sobem tehdy v cizinÏ
obvykl˝m; stÌral s Darwina vöe, co bylo v nÏm svÏtobornÈho, pokrokovÈho, pro-
ticÌrkevnÌho a smi¯ov·nÌm jeho nauk s vÏdou ˙¯ednÏ uznanou, s filosofiÌ a ethi-
kou, zahalil vöechno, co bylo na Darwinovi revoluËnÌho. DurdÌk nebyl ñ nechtÏl
b˝ti ñ ani v˝vojov˝m filosofem, ani materialistou, ani p¯Ìrodozpytcem; byl
Herbartovcem, esthetikem; nenÌ divu, ûe Darwina nepochopil. OstatnÏ, ani ten
zp˘sob, jak Darwina vykl·dal, nezanechal u n·s patrnÏjöÌch stop.
TakÈ O. H o s t i n s k ˝ zaujal k Darwinovi stanovisko. V Ël·nku ªDarwin a dra-
ma´II dokazuje, ûe uËenÌ o boji o ûivot nep¯ÌËÌ se umÏleckÈmu n·zoru, ûe lze na nÏm
zaloûiti psychologickou stavbu dramatu, a doporuËuje tuto myölenku, neboù pak by
drama st·lo na ªsk·lopevnÈm z·kladÏ p¯ÌrodnÌ vÏdy´. Ovöem ¯eöenÌ pomÏru mezi
Darwinovou naukou a stavbou dramatu, jak ji pod·v· Hostinsk˝, sotva by bylo lze
p¯ijati: boj o ûivot jest pr˝ podstatou theorie Darwinovy; na jeviöti zn·zornÌ se boj
kollisÌ mezi jednotlivcem a spoleËnostÌ, pohlavnÌ v˝bÏr l·skou a celÈ drama idealiso-
vanou episodou velkolepÈho boje vöech proti vöem. Takov˝mto zp˘sobem vöak
dalo by se myölenek Darwinov˝ch uûÌti uû dokonce o vöem na svÏtÏ ñ ale tak se to
I
DurdÌk J., Leibniz u. Newton, Halle 1869. DurdÌk se vyslovil o Darwinovi v tÏchto spisech:
O pokroku p¯ÌrodnÌch vÏd. VesmÌr, 1874, s. 86 sq. (a samostatnÏ). O uËenÌ DarwinovÏ, OsvÏta,
1871, s. 51 sq. Darwin. Politik, 1870. 12. b¯ezna. Darwin u. Kant. Ein Versuch ¸ber das Verh‰ltnis
des Darwinismus zur Philosophie. Z poz˘stalosti vydal A. PapÌrnÌk. V Praze. 1906. (S v˝kladem
vydavatelov˝m.)
II
äest rozprav z oboru krasovÏdy a dÏjin umÏnÌ. V Praze 1877.
420
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 421
PÿÕLOHY
tehdy dÏlalo; Hostinsk˝ se aspoÚ neb·l vzÌti darwinismus tak, jak byl, a neobruöo-
val jej vöelik˝mi v˝hradami. Avöak ani jeho Ël·nek tuöÌm nep˘sobil.
Rozhodn˝ v˝znam mÏl Darwin na ûivot L. » e l a k o v s k È h o , syna velkÈho
b·snÌka.I »elakovsk˝, prof. botaniky na universitÏ, vyrostl jeötÏ v ideÌch natur-
filosofick˝ch, jakÈ mu vötÏpoval PurkynÏ; v ml·dÌ p¯ekl·dal Shakespeara a do
éivy p¯eloûil tehdy Novalis˘v Ël·nek ªUËennÌci SaiötÌ´, pln˝ filosofick˝ch obra-
z˘, povzbuzen byv k tomu zajistÈ PurkynÌ.II Stal se botanikem a n·zory Al. Brau-
novy, kterÈ byly vrcholem idealistickÈ morfologie v NÏmcÌch, vryly se v jeho
mladou mysl, aby ji uû neopustily. Kdyû p¯iöel Darwin, »elakovsk˝ p¯etvo¯oval
svÈ myölenky rationalistickÈ na v˝vojovÈ, jak to i NÏmci z onÈ doby, W. Hof-
meister, C. N‰geli i jinÌ Ëinili. Jako ve vöem p¯em˝ölenÌ jde i tu samostatnÏ. Nebo-
jÌ se mluviti ani o materialismu, ani o proticÌrkevnosti novÈho uËenÌ, a t¯ebas
nebyl nijak zaujat pro tyto str·nky jeho, klidnÏ je dozn·v·. Filosoficky ¯eöÌ si
v˝voj po zp˘sobu Fechnerovy ªtendence k stabilitÏ´, na kterou p¯iöel pr˝ sa-
mostatnÏ a dle nÌû druhy, ËÌm jsou novÏjöÌ, tÌm jsou st·lejöÌ. NejblÌûe stojÌ N‰ge-
limu; s nÌm omezuje v˝znam p¯irozenÈho v˝bÏru, s nÌm takÈ ustanovuje ªz·ko-
ny´ v˝vojovÈ, jakÈs to stupnÏ, po kter˝ch v˝voj rostlinstva pokraËoval. Jsou to:
z·kon zpletivÏnÌ (vznik pletiv), zvÏtvenÌ, rozhojnÏnÌ (dÏlenÌ bunÏËnÈ), zr˘znÏnÌ,
z·kon redukce, sr˘stu, rozdÏlov·nÌ (celku v Ë·sti), uvnit¯nÏnÌ (Ë·sti p˘vodnÏ
nahÈ zavÌrajÌ se dovnit¯ jin˝ch Ë·stÌ), z·kon urychlenÈho v˝voje, p¯izp˘sobenÌ.
MyslÌ, ûe dnes uû jest v˝voj zhruba ukonËen a ûe se dÏjÌ leda promÏny nepatrnÏj-
öÌ; vÏ¯Ì v prvoplozenÌ, kterÈ se ud·lo aspoÚ na poË·tku ûivota na zemi, nedÏje-li
se po¯·d; ost¯e zavrhuje Wigand˘v boj proti Darwinovi.
Tyto n·zory »elakovsk˝ ztÏlesÚoval v konkretnÌch vÏdeck˝ch studiÌch a stal
se tak z·stupcem zvl·ötnÌho smÏru darwinovskÈho, kter˝ mÏl p¯Ìvrûence
i odp˘rce. V »ech·ch vöak tento »elakovsk˝, filosof a darwinista, nenaöel ani
p¯ÌznÏ ani nesouhlasu; jeho v˝klady vyznÏly docela napr·zdno; u n·s p˘sobilo
jen jeho sbÌr·nÌ rostlin a jeho n·zory morfologickÈ. Zvl·ötnÌ osud! »elakovsk˝
mÏl stejnÈ pochopenÌ pro Goethea jako pro Darwina, od studia filosofie Novali-
sovy p¯eöel aû k seps·nÌ klÌËe k urËov·nÌ rostlin, jedin˝ vÏdomÏ pÏstoval d·le
Preslovy ide·ly po zdokonalenÌ ËeskÈho jazyka vÏdeckÈho ñ ale kdyû um¯el,
ve¯ejnost sotva si jeho v˝znamu vöimla.
Vych·zely jeötÏ jinÈ spisy o DarwinovÏ uËenÌ. F. S t. K o d y m vydal r. 1876
dvÏ pojedn·nÌ v ªEpiötol·ch svobody´, v nichû lÌËil theorii o p¯irozenÈm p˘vo-
du svÏta uËenÌ Darwinovo.III Spisk˘m vöak sch·zÌ pr·vÏ, co by Ëten·¯, sveden jsa
I
Rozpravy o DarwinovÏ theorii a o v˝voji rostlinstva. V Praze 1895. SebranÈ Ël·nky, uve¯ejÚo-
vanÈ od r. 1869.
II
éiva, III., 1855. Pozoruhodna jest pozn·mka, PurkynÌ k Ël·nku p¯ipojen· a svÏdËÌcÌ o tom, jak
PurkynÏ Novalise ctil.
III
F. St. Kodym, NovÏjöÌ n·zory o stvo¯enÌ svÏta a nÏkdejöÌm obyvatelstvu jeho, jak postupem Ëasu
se mÏnilo. Epiötol Svobody Ë. 2. V Praze 1876. T˝û, »emu uËÌ Darwin? TamtÈû, Ë. 8. V Praze 1876.
421
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 422
n·pisem sbÌrky, v nich hledal: kdo by odjinud nevÏdÏl, jak revoluËnÏ novÈ uËenÌ
vystupovalo, od Kodyma se toho nedovÌ: najde jen nejvöeobecnÏjöÌ v˝klady beze
vöech z¯eteln˝ch d˘sledk˘. V prvnÌm spisku jest nejradik·lnÏjöÌm mÌstem tvrze-
nÌ, ûe n·hl· stvo¯enÌ nestaËÌ; v druhÈm, nade vöi mÌru popul·rnÌm, nenÌ ani
zmÌnky, ûe darwinism se vztahuje takÈ na ËlovÏka.II
NovÈ obdobÌ kr·snÈ literatury odvozujÌ u n·s od N e r u d y. Ve feuilletonech
Neruda Ëasto nar·ûÌ na novÈ proudy filosofickÈ a vÏdeckÈ v cizinÏ, ale m· v sobÏ
jeötÏ p¯Ìliö mnoho lehkomyslnÏ ûertovnÈho tÛnu: jak Hegel tak Darwin jsou mu
spÌöe l·tkou pro pobavenÌ Ëten·¯stva vöelik˝mi duchaplnostmi neû p¯edmÏtem
opravdovÈho p¯em˝ölenÌ. Za to vzal Neruda novou vÏdu v ªKosmick˝ch pÌs-
nÌch´ doopravdy. SvÏtovou tehdejöÌ n·ladu docela vystihujÌ veröe:
ªD¯Ìv svÏta p˘vod sezn·me
A sil vöech tajnÈ zdroje,
D¯Ìv na dno Ëas˘ sestoupnem
A seËtem svÏt˘v roje.
My um¯em, avöak d¯Ìve si
Hrob vysteleme sl·vou,
SvÏt cel˝ musÌ nad hrobem
St·t s obnaûenou hlavou.´
a ozvÏnou Darwinov˝ch myölenek, ne-li dokonce ozvÏnou Du Prelovy theorie
o vzniku vesmÌru jsou jeho slova:
Kde rozvoj je, je boj ñ po svÏtÏ boj je vöude.
A bez mrtvol zde nejsou p¯etvary,
I hudba sfÈr jen v·lky pÌseÚ hude,
A vÏËnÏ v ˙tok znÏjÌ fanf·ry!
Celkem vöak ani Nerudu nelze mÌti za z·stupce ªvÏdeck˝ch´ ide·l˘.
I
Naöel jsem jeötÏ tyto Ël·nky z doby staröÌ, vztahujÌcÌ se na Darwina: Em. P u r k y n Ï, Das Alter
d. Menschengeschlechtes. Politik, 1876, Nro. 4 sq.; (proti v˝voji ËlovÏka z opice). V RiegrovÏ
NauËn. slovn. (z r. 1862) pod heslem ªDarwin Ch.´ chv·lÌ se Darwin˘v objev ªnovÈho z·kona´,
ªûe vöechny p¯edeölÈ i nynÏjöÌ organismy dajÌ se uvÈsti zpÏt nejvÌc asi na p˘l tuctu rostlinn˝ch
a ûivoËiön˝ch z·kladnÌch tvar˘...´ Podeps·n M(al˝?). Pod heslem ªLamarck´ stojÌ: ªMnohÈ
vöak z jeho hypothesÌ novÏjöÌ vÏda zavrhla; nejvÌce z nich proslula ta, ûe sloûitÏjöÌ bytosti
povst·vajÌ z jednoduööÌch pokraËujÌcÌm v˝vinem, o kterouû uËenci dosav·de vedou spor.´ Pod
heslem ªTransmutace a tr. theorie´ jest v˝vojov· myölenka kr·tce vysvÏtlena a jmÈno Darwi-
novo p¯ipojeno. ñ Ant. Stecker, Haeckel a jeho genealogickÈ systÈmy. MusejnÌk 49., 1875.
T˝û, O rozvoji organism˘ zem ob˝vajÌcÌch, LumÌr, 1876 (dlouh˝ Ël·nek, obsahujÌcÌ takÈ v˝klad
Darwinova uËenÌ; mÌsty jest nespr·vn˝). ñ Vejdovsk˝ F., Karel Darwin. K 70let˝m jeho naro-
zenin·m. LumÌr, 1879, s. 148 sq. (kr·tk˝ rozhled, jak se uËenÌ Darwinovo ö̯ilo). T˝û, O novÏj-
öÌch smÏrech vÏdeckÈho p¯Ìrodozpytu, VesmÌr, 1876, s. 105 sq. (OböÌrnÏji o Darwinovi.) ñ Po
roce 1880 snad bylo takov˝chto p¯Ìleûitostn˝ch Ël·nk˘ trochu vÌc. (Vil. Kurz a F. Klap·lek
psali tehdy o v˝voji tvorstva v OsvÏtÏ a LumÌru. PodstatnÏ vöak z˘stalo p¯i starÈm aû do deva-
des·t˝ch let.
422
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 423
PÿÕLOHY
Toù tedy ËeskÈ darwinovstvÌ. Snad jsem nÏkter˝ Ël·nek p¯ehlÈdl, ale na vÏci,
ûe u n·s darwinovskÈho hnutÌ nebylo, nic to nezmÏnÌ.I Avöak nebylo ani vÏdec-
kÈho odporu proti Darwinovi: Ël·nek syna PurkyÚova v Politik z r. 1876 jest,
myslÌm, jedin˝m zamÌtnutÌm Darwina. Nikdo neodvozoval d˘sledk˘ z Darwi-
nov˝ch theoriÌ; jedinÏ star˝ PurkynÏ dotkl se toho, ûe pro poË·tky n·rod˘
moûno jest uûÌti uËenÌ o boji o ûivot; jinak ale nikdo se nepokusil ¯eöiti boj »ech˘
s NÏmci s darwinovskÈho stanoviska; nikdo nep¯em˝ölel, jak˝ vliv na ËeöstvÌ m·
k¯ÌûenÌ mezi »echy a NÏmci; nikdo si nedal ot·zku, zdali opravdu nÏkterÈ naöe
vlastnosti poch·zejÌ z t. zv. staletÈho ˙tisku, jehoû n·sledky se dÏdÏnÌm p¯en·öe-
jÌ; nikdo ve¯ejnÏ nerozbÌral ot·zku, nenÌ-li vÏda vyööÌ z·sadou neû n·rodnost,
nikdo nespojoval problÈmy vÏdeckÈ s n·rodnostnÌmi. D˘slednÏ si vöÌmali dar-
winovstvÌ pouze knÏûÌ. Ve ªVlasti´ od zaË·tku veden byl systematick˝ boj proti
materialismu, proti vÏdÏ, proti Darwinovi, proti nauce o prvoplozenÌ atd. V kaû-
dÈm roËnÌku najdeme nÏkolik Ël·nk˘ ñ vÏtöinou parafrasÌ spis˘ nÏmeck˝ch,
I
Aby Ëten·¯ mohl srovnati naöe pomÏry s jin˝mi, uv·dÌm polskou literaturu o Darwinovi,
o nÌû mi prof. J. Nusbaum z university lvovskÈ dal k disposici tento p¯ehled:
Prof. J. N u s b a u m p¯eloûil s·m do polötiny Darwinova dÌla ªO powstawaniu gatun-
kÛw´ Warszawa 1885 (spol. s S. Dicksteinem); ªZmiennoöÊ zwierzπt i roúlin w stanie udo-
mowienia´, Warszawa 2a tomy 1888ñ1890; ªPodrÛø naturalisty na okrÍtie Beagle,´ Warsza-
wa 1887; ªAutobiografia i listy K. Darwina,´ Warszawa 1891. Jin· dÌla Darwinova, zvl·ötÏ
ªDobir p≥ciowy i pochodzenie cz≥owieka´, p¯eloûil na jazyk polsk˝ Dr. L. M a s t o w s k i
(LwÛw 1875), a dÌlo ªWyraz uczuÊ u cz≥owieka i zwiery≥´ (Warszawa 1874) p¯eloûil Dr. K.
Dobrski.
Z jin˝ch darwinistick˝ch spis˘ majÌ Pol·ci p¯eloûeno: E. H a e c k l a (Dzieje utworzenia
przyrody, L. Mastowski, LwÛw), H. S p e n c e r a (2 sv. filosofie, Warszawa), H u x l e y h o
(Stanowisko cz≥owieka w przyrodzie, O przyczynach zjawisk w przyrodzie organicznej,
p¯el. prof. Wrzeúniowski), Q u a t r e f a g a (K. Darwin i jego poprzednicy, Dr. O. Ochorowicz),
O s k . S c h m i d t a (ªDarwinizm´), dÌla B ¸ c h n e r o v a , Av e l i n g o v a i jin·.
Z p˘vodnÌch darwinistick˝ch spis˘ uv·dÌme jen nejhlavnÏjöÌ: B r o n i s l a w R a i c h m a n ,
JÍdrüÈj åniadecki i Karol Darwin, Warszawa. ñ A u g . Wr z e ú n i o w s k i , Karol Darwin, jego
üycie i prace ªWszechúwiat´, 1882. ñ T. S k o m o r o w s k i , Teorya Darwina rozwiniÍta przes Haec-
kla ªPrzyroda i Przemys≥´ okolo r. 1870. ñ RozmanitÈ Ël·nky o darwinismu psali d·le J.
R o s t a p i Ò s k i , J. S t o l z m a n n , A. Wr z e ú n i o w s k i , Br. R a i c h m a n , H. H o y e r, L.
M a s t o w s k i , N i e w i d o m s k i , S k o m o r o w s k i , J. N u s b a u m , B. D y b o w s k i , G r o c h o w -
s k i , a to v Ëasopisech: ªAteneum´, ªBiblioteka Warszawska´, ªCzas´, ªKosmos´, ªPrzyroda
i Przemys≥´, ªWszechúwiat´, ªPrawda´, ªPrzeglad Tygodniowy´ atd. mezi l. 1870 a 1908.
D˘sledky darwinistickÈ rozv·dÏny jsou v tÏchto spisech: J. N u s b a u m Zasady ogÛlne
nauki o rozwoju zwierzπt, Warszawa 1888, str. 293 (rozebr.). ñ T˝û, Z zagadek üycia, 2e wyd. Str.
205. LwÛw 1908. ñ T˝û, Z teki biologa (rozpravy o nynÏjöÌm stavu theorie p¯irozenÈho i pohlav-
nÌho v˝bÏru). LwÛw 1905. S. 232. ñ T˝û, Ze zagadnieÒ biologii i filosofii przyrody (darwinizm
po Darwinovi). S. 211. 2. vyd. LwÛw 1905. ñ T˝û, Szlakami wiedzy. S. 540. 2. vyd. LwÛw 1908.
ñ T˝û, RozwÛj üycia organicznego w ªPoradniku dla SamoukÛw´, Warszawa 1903. ñ T˝û,
Wiadomoúci poczπtkowe z biologii. 8∞. S. 194. 2. vyd. Warszawa 1907 atd. ñ B. D y b o w s k i ,
O staroüytnoúci rodu ludskiego, 1906. ñ T˝û, O teoryich ewolucyjnych i mutacyjnych 1902.
Darwinism mÏl vliv na t. zv. realisty polskÈ; takÈ o jak˝chsi demonstracÌch k v˘li darwinis-
mu (proti Nusbaumovi) psaly svÈho Ëasu noviny.
423
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 424
a pokud jsem vidÏl, bez svÈr·zn˝ch n·zor˘. I samostatnÈ knihy proti darwinis-
mu byly od katolickÈ strany vyd·v·ny.I
Kolem devades·t˝ch let se pomÏry zlepöily a od tÈ doby se u n·s o Darwino-
vi a vÏdÏ pÌöe vÌce. Ale faktum jest, ûe my jsme darwinism a exaktnÌ vÏdu nep¯i-
jali ze svobodnÈho, uvÏdomÏlÈho rozhodnutÌ, po bojÌch a kritice, n˝brû vpustili
jsme je jaksi manÏ a neznatelnÏ k sobÏ: pro »elakovskÈho, kter˝ byl u n·s pro
darwinism, jsme nemÏli pochopenÌ, a proti nÏmu jsme nemÏli proË b˝ti.
My jsme hnutÌ materialistickÈ, darwinistickÈ a nadöenÌ pro vÏdu zaspali. Zdra-
v˝ vÏdeck˝ v˝voj dÏje se tÌm, ûe proti otev¯enÈmu mÌnÏnÌ jednoho stavÌ se stej-
nÏ otev¯enÈ mÌnÏnÌ druhÈ: tak Cuviera porazil Lyell, tak Humboldta Haeckel,
tak Haeckla Driesch. VÏda ûije individualitami, osobnÌm p¯esvÏdËenÌm, stejnÏ
jako kter·koli jin· Ë·st ve¯ejnÈho ûivota; u n·s vöak toho nebylo, u n·s ûila a ûije
tradicÌ. Viniti z toho nelze ovöem nikoho a takÈ by to nemÏlo smyslu; jen konsta-
tovati a pochopiti to jest naöÌ vÏcÌ, tÌm spÌöe, ûe d˘sledky jdou aû do dneöka.
Po rozdÏlenÌ university naöe p¯ÌrodovÏda, jdouc za svÏtov˝m proudem, p¯eruöi-
la spojenÌ s minulostÌ, stala se exaktnÌ a mezin·rodnÌ: F. Ve j d o v s k ˝ zavedl k n·m
tento smÏr a B. R a ˝ m a n jej p¯ed ve¯ejnostÌ h·jil; dosud se u n·s udrûuje; m·
v˝znamnÈ z·stupce, zn·mÈ u n·s i v cizinÏ, ale trpÌ toutÈû vadou, jako mezin·rodnÌ
vÏda: p¯Ìliö se vzd·lil skuteËnÈho ûivota liter·rnÌho. U n·s jest tÌm h˘¯e, ûe ªvÏda´ se
dosti nevûila; slovo to znÌ n·m ku podivu studenÏ, cize, ˙¯ednÏ. V naöich rom·nech
vÏda vystupuje dosud v podobÏ zapomnÏnliv˝ch professor˘ anebo knihomol˘,
v novÏjöÌ dobÏ jako vnÏjöÌ p¯Ìzdobek muûe, velice z¯Ìdka jest autorovi vÏda zjevem,
kter˝ s·m o sobÏ st·l mu za to, aby jej rom·novÏ studoval.II K tomu jeötÏ jsme n·chyl-
ni podezÌrati vÏdu z nevlastenectvÌ. Ale, co hlavnÏ p˘sobÌ, je, ûe my dnes cÌtÌme, jak
vÏdeck˝ ide·l ve svÏtÏ upad·, ale sami, ned·vno teprv se do nÏho vpravivöe, nem·-
me sÌly jej p¯ekonati: nech·v·me ˙padek vÏdy p¯es sebe se p¯elÌti, jako jsme nechali
materialism a darwinismtu. M·me z novÏjöÌ doby spisky o darwinismu, ale cÌtÌme,
ûe tyto ot·zky uû dnes nejsou ûivÈ ñ a co jest ûivÈ, plemennÈ theorie, navazov·nÌ na
staröÌ smÏry, nietzscheovstvÌ, ˙toky na vÏdu, toho u n·s jest m·lo.III
I
Na p¯. F. Heusler, VÏdy p¯ÌrodnÌ a bible. V BrnÏ 1888. F. St¯ebsk˝, Bible a p¯Ìroda. V Praze 1889.
II
VÏda jako soukrom·, trochu smÏön· z·bava zapomnÏnliv˝ch professor˘ jest vlastnostÌ na p¯.
hrdin Sv. »echov˝ch; vÏdu jako vnÏjöÌ p¯Ìzdobek vylÌËili F. X. Svoboda a HladÌk; u kritik˘ B¯e-
zinov˝ch znamen· vÏda asi ªp¯Ìrodu´. VÏdeck˝ z·jem rom·nem vystihnouti pokusil se Arbes.
III
O DarwinovÏ theorii v poslednÌch letech u n·s psali: V e j d o v s k ˝ F., Zoologie vöeobecn·
i soustavn·. DÌl I. V Praze 1898. ñ F. P o Ë t a, O tvorstvu p¯edvÏkÈm. V Praze 1900. (V ˙vodu.)
ñ M a r e ö F., Vöeobecn· fysiologie. V Praze 1894. T ˝ û, Idealism a realism v p¯ÌrodnÌ vÏdÏ.
V Praze 1901. ñ J . B u l o v a, V˝klad ûivota ze z·kon˘ p¯ÌrodnÌch. V Praze 1904. (NaivnÌ, ale
up¯ÌmnÈ.) ñ A l . M r · z e k, O nauce v˝vojovÈ. V Praze 1907. ñ B. N Ï m e c, Anatomie a fysio-
logie rostlin. V Praze 1907. ñ K a d e ¯ · b e k A., O darwinismu. V Praze 1906. ñ E. B a b · k ,
O theorii v˝vojovÈ. V BrnÏ 1904. ñ F. K r e j Ë Ì, O filosofii p¯Ìtomnosti. V Praze 1903. ñ Z p¯ekla-
d˘: T. H u x l e y, UvedenÌ do biologie a jinÈ essaye. V Praze 1899. H a e c k e l E., Z·hady svÏta.
V Praze 1905. ñ A. D o d e l, MojûÌö Ëi Darwin. V Praze 1902. ñ KonkretnÌ ot·zku v˝vojovou ¯eöil
E. K o v · ¯ ve spise O p˘vodÏ lidskÈ mluvy. V Praze 1898.
424
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 425
PÿÕLOHY
425
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 426
6. Masaryk
I
Konkretn· logika. V Praze 1884, s. 64. ñ TakÈ v Ël·ncÌch Zol˘v naturalism (Naöe Doba 1896)
a ModernÌ ËlovÏk a n·boûenstvÌ (tamtÈû 1897, 1898) por˘znu se zmiÚuje o darwinovstvÌ.
426
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 427
PÿÕLOHY
Avöak tyto n·zory Masarykovy ku podivu m·lo p˘sobily. JistÏ ûe mezi jin˝m
i proto, ûe Masaryk jich nepodal jako nov˝ objev, jako ûivÈ faktum, o kterÈm by
bylo lze pracovati d·l, n˝brû vyslovil je pouze mimochodem a za nÏjak˝m jin˝m
˙Ëelem neû k v˘li nim sam˝m. JistÏ i proto, ûe Masaryk tÌhl hlavnÏ k dÏjepisec-
tvÌ, politice a filologii a na tyto obory strhl takÈ pozornost sv˝ch odp˘rc˘. Bojem
proti rukopis˘m, pro novÈ pochopenÌ ËeskÈ politiky, sociologick˝mi spisy zp˘-
sobil jistÏ, ûe ve¯ejn˝ z·jem o p¯ÌrodnÌ vÏdy, byl-li jak˝, jeötÏ poklesl. Masaryk m·
d·le d˘vody proti heslu ªvÏda pro vÏdu´; uËenec m· pr˝ p˘sobiti svojÌ vÏdou.
Tento poûadavek jest zajistÈ nejv˝znaËnÏjöÌ pro Masaryka a nejbliûöÌ ide·l˘m
objektivnÌ vÏdy, ve kter˝ch vyrostl. Ale kaûdÈ heslo m· svou stinnou str·nku.
Touha po ªp˘sobenÌ´, po zve¯ejnÏnÌ vÏdy vedla na konec k popularisaci, k pom-
pÏ a Ëasto k vnit¯nÌ neup¯Ìmnosti: p˘sobenÌ tu bylo, ale p¯esvÏdËenÌ sch·zelo.
A pak, jedinÏ p¯irozen˝m jest takovÈ p˘sobenÌ, kde se ËlovÏk prostÏ pod·v·, kde
ani sobÏ ani jin˝m nedÏl· n·silÌ; jedinÏ takovÈ p˘sobenÌ na okolÌ jest zdravÈ,
jak˝m p˘sobÌ na p¯. pt·k, kter˝ zpÌv· kdesi v ztracenÈm k¯ovÌ. Pro koho zpÌv·?
Snad aby povznesl kr·su lesa? »i pro samiËku, pro jinÈ pt·ky, pro majitele lesa,
pro poutnÌka, kter˝ tam zabloudÌ? Pro nic z toho nezpÌv·, leda snad pro sebe, ba
ani pro sebe ne; vûdyù nep¯em˝ölÌ o ˙Ëelu zpÏvu. ZpÌv·, protoûe musÌ ñ chv·lÌ
p·na Boha, kr·snÏ ¯ÌkajÌ. A p¯ece p˘sobÌ, a jak! Za zpÏvem p¯ijde samiËka; ml·-
Ôata se od nÏho uËÌ; jinÌ pÏvci tÈhoû druhu jej slyöÌ, a je-li dobr˝m pÏvcem, zdo-
konalÌ se zpÏv v celÈm kraji. JinÌ pt·ci jej napodobujÌ; majitel lesa jest hrd na tuto
ozdobu, zbloudil˝ poutnÌk se tÏöÌ jeho zpÏvem ñ ale n·ö pÏvec nevÌ o tom vöem
nic; ËÌm jest mu p·n lesa, ËÌm poutnÌk? Leda nep¯Ìtelem, p¯ed kter˝m se ukryje.
A tak jest s kaûd˝m p˘sobenÌm: ªchv·la p·na Boha´ jest konec, za kter˝ se ani
ten vÏdec nedostane, kter˝ se sebe vÌce p˘sobiti nam·h·.
7. F. Mareö
Mareö jest svÈr·zn˝m biologem. Kaûd˝ vycÌtÌ, Ëta jeho ˙vahy, ûe vlastnÏ nejde
o to, m·-li pravdu Kant (jak tvrdÌ Mareö) Ëi nic, zdali jest d˝ch·nÌ dÏjem fysi-
k·lnÏ chemick˝m Ëi fysiologick˝m, zdali byl v˝voj Ëi nebyl, n˝brû ûe tu jde
o v·ûnÏjöÌ vÏci; ûe Maröovi jde o takov˝ pomÏr ËlovÏka k p¯ÌrodÏ, jak˝ hled·
b·snÌk, romanopisec, prav˝ filosof, pomÏr, ve kterÈm osobnÌ p¯esvÏdËenÌ jest
pravdou, nikoli vÏc. Tuto z·sadu Mareö po dlouhÈm hled·nÌ objevil; ba snad
jeötÏ ani neobjevil: hledal pravdu ve faktech, hledal ji v theoriÌch, hledal ve
filosofii, a koncem hled·nÌ byla slova, ûe ª˙kolem vÏdy nenÌ a nem˘ûe b˝ti
pozn·nÌ pravdy´.
Podivn· slova, jeötÏ podivnÏjöÌ cel˝ z·vÏr knihy o idealismu a realismu,
v nÏmû p¯ich·zejÌ. JakÈs divokÈ tÛny znÏjÌ z toho z·vÏru, plnÈ disharmoniÌ; jen
jednotlivÈ jemnÏjöÌ tÛny zachytneö, kterÈ napovÌdajÌ, co by mohlo p¯ijÌti, aû se
bou¯e utiöÌ: tÛny o ªötÏstÌ z tvo¯ÌcÌ pr·ce´, o ªumÏnÌ, kterÈ nehled· pravdy
427
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 428
venku, ve faktech, mimo ûivot, n˝brû v ûivotÏ´. Jak b˝v·, v tu chvÌli, kdy se hle-
d·nÌ pravdy vzdal, Mareö, zd· se, ji naöel.
Neboù opravdu p¯esvÏdËenÌ, aù vÏdeckÈ, aù jakÈkoli, nenÌ mimo n·s, ani ve
faktech, ani v theoriÌch, ani ve filosofii, neboù kaûd˝ m·me uû p¯edem p¯esvÏd-
ËenÌ, ale skrytÈ, nepochopenÈ; v sobÏ sam˝ch je musÌme hledati, a fakta, filosofie
jsou jen reagenciemi, kter˝mi svÈ sm˝ölenÌ pozn·v·me. Chcete-li, sbliûte si toto
probÌjenÌ se fakty s ªumÏleck˝m tvo¯enÌm´, nechcete-li mu ¯Ìkati ªvÏdeckÈ hle-
d·nÌ pravdy´; v tom se obojÌ st˝k·, ûe jest projevem individu·lnÌ vÌry.
Jednaje o vÏdeck˝ch ot·zk·ch, Mareö vöak napo¯·d ölape po tÈto svÈ z·sadÏ.
Kdo bojuje za vÏdu, kter· jest individu·lnÌm pomÏrem k p¯ÌrodÏ, ten bude nen·-
vidÏti pr·zdn· hesla, kter˝m ¯ÌkajÌ Kant, Darwin, a kter˝m d·vajÌ jmÈna konËÌcÌ
na -ismus, do û·dnÈ z cÌrkvÌ nep˘jde. Kdo û·d·, aby vÏda byla ûivotem, ten ne-
zaËne ûÌti vÏdu filosofick˝mi abstrakty, neboù ûivot jest bÏhem vöednÌch ud·-
lostÌ a nejhluböÌ pravdy jsou v nejobyËejnÏjöÌch faktech.
Mareö se zastavil v p˘li cestÏ: vyslovil poûadavek po individualisaci vÏdeckÈ,
ale neprovedl ho. Vöude jest to patrno; vizme, jak jeho stanovisko k darwinismu
z·polÌ s touto dvojakostÌ. Co Mareö p¯ijÌm· z darwinismu, co zamÌt·?
ªEvoluËnÌ theorie p¯edstavuje srozumitelnou souvislost velkÈho mnoûstvÌ
biologick˝ch skuteËnostÌ, ideÌ, velice prospÏönou pro porozumÏnÌ i pro jednotn˝
v˝zkum zjev˘ ûivotnÌch.´ ªVÏdeckÈ theorie jsou v˝tvory lidskÈho rozumu, kterÈ
majÌ cenu jako regulativnÌ idey, ¯ÌdÌcÌ pokusy o jednotnÈ pozn·nÌ; nesmÏjÌ se
vöak br·ti konstitutivnÏ, jakoûto v˝razy pravÈho skuteËna.´I
Tyto dvÏ vÏty znamenajÌ: Darwin a Haeckel majÌ pravdu, ale jejich pravda
nenÌ absolutnÌ, n˝brû jen lidskou. Kantovy antinomie jsou z·kladem tÏchto vÏt
Maröov˝ch, ony nejnespr·vnÏjöÌ, st¯edovÏkÈ h¯ÌËky slovnÌ, kter˝mi Kant vyvo-
zoval, ûe jest moûno stejnÏ dok·zati, ûe jest duöe jednoduch· jako ûe nenÌ, ûe jest
vesmÌr nekoneËn˝ nebo ûe jest koneËn˝ atd. Jest vedlejöÌ vÏcÌ, ûe Kantovy anti-
nomie jsou faleöny; to jest hlavnÌ, ûe Mareö uûÌvaje jich i na konkretnÌ theorie
vÏdeckÈ, jednak dÏl· z tÏchto cosi p¯em˝ölenÌ ned˘stojnÈho ñ koho by l·kalo,
p¯Ìti se o myölenku, kde ano nebo ne nem· pln˝ smysl jistoty? jednak zahraûuje
si vöechnu cestu ke kritice darwinismu a v praxi jej v celÈm rozsahu p¯ijÌm·. Tato
slova Maröova jsou podeps·nÌm Darwinovy theorie: ªDarwinovo uËenÌ nehl·sa-
lo mechanick˝ p˘vod a mechanick˝ v˝voj ûivota za dan˝ s prvotn˝mi ûivotnÌmi
vlastnostmi; nehl·salo vöemohoucnost p¯ÌrodnÌho v˝bÏru v utvo¯ov·nÌ ûivotnÌ-
ho ˙Ëelna, n˝brû uzn·valo i jinÈ Ëinitele, i p¯izp˘sobivost a schopnost k v˝voji,
danou prvotn˝m tvar˘m ûivÈ hmoty.II
Ale Darwin byl beze vöÌ pochyby pro mechanick˝ p˘vod ûivota, vûdyù lamar-
ckovstvÌ, kterÈmu rozumÏl vitalisticky, nazval nesmyslem a vitalistovi Copeovi,
jak napsal, nerozumÏl, tak mu byl vitalism cizÌ. NenÌ pravda, ûe uzn·val ûivot za
I
Idealism a realism v p¯ÌrodnÌ vÏdÏ. V Praze 1901 s. 264 a 266.
II
TamtÈû s. 278.
428
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 429
PÿÕLOHY
429
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 430
P¯Ìloha II.
1. P¯ed Darwinem
LinnÈ a Buffon. Doba LudvÌka XIV. a n·sledujÌcÌ stoletÌ do politiky i do vÏdy
znovu, byù v umÌrnÏnÈ podobÏ, vnesly ide·ly renesance (ide·ly, o kter˝ch ñ
nakolik se t˝kajÌ biologie ñ pojedn·v· oddÌl K prehistorii modernÌch p¯ÌrodnÌch vÏd
a medicÌnyII); zjemnÏlÈ spoleËenskÈ zp˘soby, pravda, jiû neumoûÚovaly zjevy ta-
kov˝ch bou¯liv·k˘, jako byl PARACELSUS, a nebyly ani zvl·öù p¯ÌznivÈ pro vÏdu
tak odv·ûnou, jako byla vÏda VESALIOVA, LEONARDOVA, HARVEYOVA. NicmÈnÏ
zaËali b˝t chov·ni v ˙ctÏ svobodnÌ, po sl·vÏ touûÌcÌ vÏdci, coû p¯ispÏlo k znaËnÈ-
mu rozvoji vÏd vËetnÏ biologie. Obzvl·ötÏ se v 18. stoletÌ proslavili p·novÈ KARL
VON LINN… (1707ñ1778) a LOUIS L. BUFFON (1707ñ1788). Jejich myölenky byly veli-
ce vlivnÈ jeötÏ hluboko do 19. stoletÌ. Od tÏchto myölenek chceme vyjÌt a sledo-
vat v hrub˝ch rysech osudy biologie od konce 18. stoletÌ aû po vöeobecnÈ p¯ijetÌ
darwinismu. Zpr·vu o jednotlivostech nalezne Ëten·¯ v ostatnÌch kapitol·ch to-
hoto dÌla; biologick˝m nauk·m podarwinovskÈ epochy se vÏnuje n·sledujÌcÌ Ël·-
nek p¯ÌtomnÈho svazku.III
LINN…ŸV vÏdeck˝ ide·l ñ dos·hnout co nejvÏtöÌ ö̯e systematicky uspo¯·danÈ-
ho vÏdÏnÌ ñ naöel zejmÈna v NÏmecku a Anglii stoupence, kte¯Ì spat¯ovali jeötÏ
I
R¡DL pl·noval p¯epracovanÈ vyd·nÌ druhÈho dÌlu, to se vöak jiû neuskuteËnilo kv˘li vypuknu-
tÌ prvnÌ svÏtovÈ v·lky. Roku 1915 vöak jeötÏ stihl nÏmecky vydat aspoÚ t¯icetistr·nkov˝ p¯ehled,
kter˝ p¯edstavuje ˙vodnÌ studii ke svazku Obecn· biologie, vydanÈho pod redakcÌ C. CHUNA a W.
JOHANNSENA v r·mci prestiûnÌ encyklopedickÈ ¯ady Die Kultur der Gegenwart: Zur Geschichte der
Biologie von LinnÈ bis Darwin. In: Die Kultur der Gegenwart, ihre Entwicklung und ihre Ziele
(Hrsg. P. Hinneberg), Drittel Teil: MathematikñNaturwissenschaftenñMedizin, Vierte Abteilung:
Organische Naturwissenshaften (Ed. R. v. Wettstein), Erster Band: Allgemeine Biologie (Red. C.
Chun ñ W. Johannsen), Leipzig und Berlin, B. G. Teubner 1915, s. 1-29. Do sbornÌku p¯ispÏly
v˘dËÌ osobnosti tehdejöÌ biologie, zejmÈna nÏmeckÈ (nap¯. W. JOHANSSEN, W. OSTWALD, W. ROUX,
H. SPEMANN). P¯etiskujeme zde proto na z·vÏr p¯eklad tÈto poslednÌ autorovy souvislÈ formula-
ce na tÈma dÏjin biologie. Z nÏmeckÈho origin·lu p¯eloûil Robert KanÛcz. (Pozn. vyd.)
II
Jde o ˙vodnÌ studii z jinÈho svazku 3. Ë·sti, 2. oddÌlu, ¯ady Die Kultur der Gegenwart. (Pozn.
vyd.)
III
A. FISCHEL: Die Richtungen der biologischen Forschung mit besonderer Ber¸cksichtigung der zoolo-
gischen Forschungsmethoden, v tomtÈû sbornÌku jako tento R¡DLŸV text, s. 30-55. (Pozn. vyd.)
430
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 431
PÿÕLOHY
tÈmϯ celÈ stoletÌ po LINN…OVà vystoupenÌ nejvyööÌ cÌl biologie v klasifikaci a po-
drobnÈm popisu rostlin a ûivoËich˘. Tento cÌl byl bohuûel vykoupen rezignacÌ na
jakÈkoli hluböÌ uchopenÌ biologick˝ch problÈm˘ a na plastiËnost pod·nÌ. BUFFON
si jednostrannost svÈho velkÈho övÈdskÈho rivala uvÏdomoval; zatÌmco v LIN-
N…OVI m˘ûeme vidÏt ztÏlesnÏnÌ geni·lnÌho profesora, kter˝ aû pedantsky apliku-
je svou zamilovanou metodu, BUFFONOVI tanul na mysli ide·l diletanta, kter˝
pÏstuje vÏdu jako vyt¯Ìbenou intelektu·lnÌ z·bavu. MÏl z·libu v pojedn·v·nÌ
popul·rnÌch tÈmat, jako nap¯. ot·zek po vzniku svÏta, po st·¯Ì ZemÏ, vzniku
velk˝ch zv̯at, podstatÏ plozenÌ atd. Vliv jeho Historie naturelle byl obrovsk˝;
v mnoha vyd·nÌch se toto velkolepÈ dÌlo ö̯ilo po celÈm intelektu·lnÌm svÏtÏ
a biologickÈ problÈmy, kterÈ pozdÏji v n·vaznosti na BUFFONA zamÏstn·valy
CUVIERA, PALLASE, GOETHA, LAMARCKA, dokl·dajÌ, ûe BUFFONŸV vliv se i v p¯ÌsnÈ
vÏdÏ vyrovn· vlivu LINN…OVU.
PojetÌ biologie v 18. stoletÌ. Biologie, dcera medicÌny, od kterÈ v obdobÌ rene-
sance jeötÏ nebyla oddÏlen·, se v 18. stoletÌ zaËala emancipovat a ûÌt vlastnÌm ûivo-
tem; pozornost laickÈho intelektu·lnÌho svÏta, kter˝ do tÈ doby p¯Ìliö jednostran-
nÏ povaûoval za hodny svÈho z·jmu jen matematicko-fyzik·lnÌ disciplÌny, se k nÌ
pomalu zaËala obracet. Ve sv˝ch teoriÌch usilovala tato vÏda o vysokÈ cÌle, jednot-
livÈ disciplÌny byly vöak m·lo diferencovanÈ: LINN…, BUFFON, HALLER, E. DARWIN
stejnÏ jako ostatnÌ badatelÈ tohoto obdobÌ byli univerz·lnÌ biologovÈ (nikoli jen
zoologovÈ, jen botanici, jen fyziologovÈ). Pouze p¯irozenÈ intelektu·lnÌ vlohy kaû-
dÈho jednotlivÈho badatele t·hly BUFFONA vÌce k zoologii, LINN…A vÌce k botanice,
E. DARWINA k ˙vah·m o zp˘sobu ûivota ûivoËich˘ a rostlin. VöeobecnÏ vl·dla ke
konci 18. stoletÌ ve vÏdÏ z·liba v popisu rostlin a ûivoËich˘ a d·le v anatomii;
fyziologie (zejmÈna jejÌ vitalistickÈ pojetÌ ve slavnÈ montpellierskÈ ökole) pat¯ila
tenkr·t jeötÏ zcela do oblasti medicÌny. Ch·p·nÌ procesu utv·¯enÌ organickÈho tÏla
urËovaly plochÈ nauky o preformaci; mÏlo se za to, ûe potomci jsou jako maliËkÈ
hotovÈ bytosti ukryti v tÏle rodiˢ a v˝voj ûe spoËÌv· ve zvÏtöov·nÌ. C. F. WOLFF
(1733ñ1794), v Rusku p˘sobÌcÌ nÏmeck˝ uËenec, sice zast·val teorii epigeneze,
podle kterÈ se organismus teprve postupnÏ utv·¯Ì bÏhem svÈho embryon·lnÌho
v˝voje, jeho souËasnÌci vöak tÈto teorii nevÏnovali pozornost.
LINN…ŸV vÏdeck˝ v˝kon p¯edstavoval spÌöe vrchol, svornÌk snaûenÌ p¯edcho-
zÌch staletÌ neû program pro budoucnost; BUFFONOVY n·zory se naproti tomu
staly pramenem, jenû mÏl nap·jet vÌcero proud˘ ve vÏdÏ nadch·zejÌcÌ doby.
V tÏsnÈ n·vaznosti na BUFFONA rychle rozkvetla srovn·vacÌ anatomie neboli morfo-
logie, v jistÈm smyslu krystalografie ûivÈho tÏla, jeû p·trala po z·konit˝ch vzta-
zÌch mezi jednotliv˝mi Ë·stmi tÏla. Na moûnost takovÈ vÏdy poukazujÌ jiû A. V.
HALLER v NÏmecku, P. CAMPER v Holandsku, J. HUNTER v Anglii a DAUBENTON
a JUSSIEU staröÌ ve Francii, jako samostatnou disciplÌnu ji sv˝mi konkrÈtnÌmi
i teoretick˝mi spisy zaloûil pa¯Ìûsk˝ lÈka¯ F. VICQ DíAZYR (1748ñ1794); na poË·t-
ku 19. stoletÌ morfologie p¯iËinÏnÌm CUVIERA, GEOFFROYE, JUSSIEUA, DE CANDOLLA,
GOETHA a ¯ady dalöÌch badatel˘ rozkvetla ve vysoce v·ûenou vÏdu.
431
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 432
432
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 433
PÿÕLOHY
433
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 434
434
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 435
PÿÕLOHY
lenky, jeû se za vl·dy naturfilosofie zrodily, dobou n·sledujÌcÌ p¯ejaty jako neot¯e-
sitelnÈ pravdy. Byù je pravda, ûe snaha naturfilosof˘ k·zajÌcÌch p¯ev·ûnÏ z univer-
zitnÌch kateder p¯edn·öet geni·lnÌ myölenky byla mnohem silnÏjöÌ neû touha s·m
se dobrat pravdy, vykonala naturfilosofie p¯esto mnoho pozitivnÌho: z jejÌch myö-
lenek povstala nov· embryologie, nauka o buÚce, klasick· fyziologie.
⁄padek naturfilosofie. Po t¯ic·t˝ch letech zaËala b˝t naturfilosofie terËem
posmÏchu; neöetrnÈ ˙toky proti nÌ obr·til chemik J. LIEBIG, filosof H. LOTZE podko-
pal jejÌ obecnÈ nauky a fyzik a fyziolog G. T. FECHNER si z naturfilosof˘ utahoval ve
sv˝ch povÌdk·ch. NamÌsto ˙silÌ o geni·lnÌ koncepci se nynÌ zaËalo stavÏt na spe-
cializovanÈ mravenËÌ pr·ci; pozn·nÌ svÏta se mÏlo dos·hnout trpÏliv˝m sbÌr·nÌm
mal˝ch pozorov·nÌ; cestu nynÌ biolog˘m ukazovala MILLOVA induktivnÌ logika
vyslovujÌcÌ se pr·vÏ pro takov˝ vÏdeck˝ provoz. Idealistickou jednostrannost
nahradila p¯edpojatost materialistick·: pr˘kopnÌky tohoto novÈho smÏru, kter˝
p¯ipravil p¯ÌznivÈ p¯ijetÌ DARWINOVY teorie, byli fyziolog J. MOLESCHOTT, zoolog
a paleontolog K. VOGT, lÈka¯ L. B‹CHNER, pozdÏji zoolog E. HAECKEL.
Neû DARWINOVU teorii vylÌËÌme, chceme jeötÏ p¯ehlÈdnout jednotlivÈ oblasti
biologie, kterÈ se v prvnÌ polovinÏ 19. stoletÌ ustavily jako zvl·ötnÌ disciplÌny.
Morfologie p¯ed Darwinem. Morfologie, o kterÈ jiû byla ¯eË, se v 19. stoletÌ
postupnÏ vystÏhovala z Pa¯Ìûe do NÏmecka a Anglie. Ani CUVIERŸV û·k H. DE
BLAINVILLE, v·ûen˝ osteolog, ani GEOFFROYŸV syn ISIDORE GEOFFROY, pozoruhod-
n˝ morfolog, kter˝ jako prvnÌ po¯·dal rody ûivoËich˘ do paralelnÌch ¯ad s navz·-
jem si odpovÌdajÌcÌmi Ëleny, nebyli s to ˙padek francouzskÈ morfologie zastavit;
ta znovu oûila v rukou AngliËana RICH. OWENA (1804ñ1892). OWEN rozliöil
v pojmu podobnosti forem pojmy dva: pojem homologie (srov. SPEMANNŸV Ël·nek
DÏjiny a kritika pojmu homologie)I, tj. podobnost podstatn˝ch Ë·stÌ p¯i souËasnÈ
nepodobnosti Ë·stÌ nepodstatn˝ch, a pojem analogie, pod kter˝m se rozumÌ po-
dobnost nepodstatn˝ch Ë·stÌ, kdy Ë·sti podstatnÈ podobnÈ nejsou. Tak jsou ptaËÌ
k¯Ìdla a p¯ednÌ konËetiny savc˘ homologickÈ, zatÌmco Ëelisti obratlovc˘ a Ëelisti
hmyzu pouze analogickÈ. E. HAECKEL a C. GEGENBAUR zavedli tyto pojmy do
darwinistickÈ anatomie a uËinili z nich svÈho Ëasu hojnÏ diskutovanÈ n·stroje
novÈho uËenÌ. OWENEM se p¯eddarwinovsk· morfologie uzavÌr·; pr·vÏ zmÌnÏnÌ
nÏmeËtÌ anatomovÈ a v Anglii T. H. HUXLEY ji podrobili vl·dÏ darwinismu.
TÈû botanick· morfologie se z Francie vystÏhovala do Anglie, kde nalezla
vlivnÈho p¯Ìznivce v R. BROWNOVI (1773ñ1858); BROWN morfologii pÏstoval pou-
ze jako prost¯edek k systematick˝m cÌl˘m, dok·zal jÌ vöak vdechnout leccos
z induktivnÌho ducha Anglie, takûe pozdÏjöÌ ˙toËnÌci proti staröÌ morfologii
(SCHLEIDEN) se snaûili svÈ novÈ nauky op¯Ìt o BROWNOVU metodu.
Embryologie p¯ed Darwinem. VelkÈ v·ûnosti doöla jiû v prvnÌ polovinÏ 19. sto-
letÌ embryologie. 18. stoletÌ tuto vÏdu v˘bec neznalo; ve slepÈ v̯e v z·sadu, ûe nic
I
Zur Geschichte und Kritik des Begriffs der Homologie, v tomtÈû sbornÌku jako tento R¡DLŸV text,
str. 63ñ86. (Pozn. vyd.)
435
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 436
novÈho pod sluncem nem˘ûe vzniknout, nemÏlo pro promÏny, kter˝mi organis-
mus od vajÌËka k z·rodku, od z·rodku k mladÈmu a k dospÏlÈmu zv̯eti proch·-
zÌ, û·dnÈ pochopenÌ. S oblibou se h·jila nauka, podle kterÈ cel˝ v˝voj od vajÌËka
k ˙plnÈmu organismu spoËÌv· pouze v r˘stu jiû od samÈho poË·tku p¯ÌtomnÈho
hotovÈho tÏla (teorie preformace). Ovöem jiû roku 1759 publikoval C. F. WOLFF
svou epigenetickou teorii, podle kterÈ pudÌ organismus k v˝voji samostatn· vit·l-
nÌ sÌla, p¯iËemû ten svÈ org·ny postupnÏ buduje z nediferencovanÈho z·kladu
(Anlage). PotÈ, co bylo dlouho ignorov·no, vyölo WOLFFOVO pojedn·nÌ r. 1812
znovu a nÏkolik badatel˘, J. PANDER, DíALTON a K. E. V. BAER, se hned pokusilo ana-
lyzovat ve smyslu tÈto nauky v˝voj ku¯ete. Jednomu z nich, BAEROVI (1792ñ1876),
se poda¯ilo rozs·hl˝mi pozitivnÌmi pracemi, jakoû i teoretickou argumentacÌ
uvÈst principy novÈ embryologie v soulad s naukou CUVIEROVOU. Velk˝ rozruch
vzbudil takÈ jeho objev savËÌho vajÌËka, po kterÈm badatelÈ od HARVEYE marnÏ
p·trali. BAER rozliöil anim·lnÌ (hornÌ) a vegetativnÌ (dolnÌ) z·kladnÌ list (Blattan-
lage) embrya a kaûd˝ z tÏchto z·rodeËn˝ch list˘ (Anlagen) rozdÏlil opÏt na dva
listy (vrstvy k˘ûe, sval˘, cÈv, pojiva), ze kter˝ch mÏly vznikat koneËnÈ org·ny.
Toto rozliöenÌ jednotliv˝ch z·rodeËn˝ch list˘ mÏlo velk˝ v˝znam pro pozdÏjöÌ
embryologii. J. F. MECKEL a M. DE SERRES zast·vali v tÈ dobÏ uËenÌ, podle kterÈho
proch·zÌ kaûd˝ organismus bÏhem ontogeneze ¯adou stadiÌ, z nichû kaûdÈ
odpovÌd· jednomu stupni v systÈmu ûivoËich˘, takûe nap¯Ìklad ËlovÏk jako em-
bryo proch·zÌ ËervÌm, mÏkk˝öÌm, rybÌm, plazÌm stadiem, neû dos·hne koneËnÈ
lidskÈ podoby. BAER tuto nauku upomÌnajÌcÌ na preformismus nahradil pojetÌm,
podle kterÈho ontogeneze spoËÌv· v postupnÈ diferenciaci, tj. v postupu od vöe-
obecnÈho a neurËitÈho k zvl·ötnÌmu a konkrÈtnÌmu.
TakÈ v botanice n·sledoval po periodÏ idealistickÈ morfologie kr·tk˝ rozkvÏt
ontogenetickÈho b·d·nÌ. Coby jeho v˘dËÌho ducha jmenujme W. HOFMEISTERA,
jednoho z nejlepöÌch nÏmeck˝ch botanik˘, jehoû zkoum·nÌ o analogii ve v˝voji
jevnosnubn˝ch a tajnosnubn˝ch rostlin spadajÌcÌ do poloviny stoletÌ byla p¯ijata
s velk˝m nadöenÌm. HOFMEISTER uËil, ûe ve v˝voji vöech rostlin od mech˘ v˝öe lze
konstatovat n·padnÈ st¯Ìd·nÌ generacÌ, kdy po sobÏ vûdy n·sledujÌ pohlavnÌ
a nepohlavnÌ generace. Tak byl odhalen nov˝ spoleËn˝ rys v organizaci r˘zn˝ch
typ˘ rostlin a na svÏtÏ byl dalöÌ argument pro darwinismus, jenû mÏl brzy nato
vzniknout. Jinak byl HOFMEISTER mÈnÏ teoreticky zdatn˝ neû BAER a tam, kde se
pouötÏl do obecnostÌ, podporoval tehdy se vzm·hajÌcÌ vÌru v mechaniËnost ûivota.
BunÏËn· teorie p¯ed Darwinem. JeötÏ modernÏjöÌ neû BAEROVA zkoum·nÌ
o procesu v˝voje byla po Ëty¯ic·t˝ch letech bunÏËn· teorie. Z·jem o ni ûivilo vÌce-
ro nov˝ch okolnostÌ. BICHAT obr·til pozornost badatel˘ na drobnÏjöÌ Ë·steËky
tÏla a postupnÏ se st·valo zvykem uûÌvat p¯i studiu tk·nÌ mikroskop. R. BROWN
objevil v rostlinn˝ch buÚk·ch malou Ë·steËku, pozdÏji tolik diskutovanÈ j·dro;
francouzötÌ botanikovÈ, RASPAIL, DUTROCHET, MIRBEL, zkoumali jemnÏjöÌ texturu
rostlinnÈ, J. PURKYNÃ ûivoËiönÈ tk·nÏ; vöichni tito badatelÈ byli jiû pojmu buÚky
na stopÏ. Nakonec vystoupil M. SCHLEIDEN (1804ñ1881), odv·ûn˝ nÏmeck˝ refor-
436
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 437
PÿÕLOHY
437
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 438
438
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 439
PÿÕLOHY
439
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 440
440
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 441
PÿÕLOHY
441
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 442
spoleËnost zv̯at a rostlin bezuzdnÏ sledujÌcÌch svÈ individu·lnÌ cÌle; z jejich sou-
ûitÌ vznikajÌ bez dalöÌho sÌly podporujÌcÌ ˙Ëelnost v uspo¯·d·nÌ, p¯eûÌv·nÌ
a pokrok ûiv˝ch bytostÌ. Organick˝ ûivot se bÏhem mnoha milion˘ let vyvinul
z nÏkolika jednoduch˝ch forem ûivota; postupn˝mi, sotva znateln˝mi zmÏnami
vznikajÌ neust·le novÈ variace, kterÈ se vÏtvÌ v druhy, rody, Ëeledi atd., takûe cel˝
organick˝ svÏt, kter˝ kdy ob˝val naöi Zemi, p¯edstavuje jedin˝ velk˝ strom ûivo-
ta, kter˝ se rozvÏtvuje ËÌm d·l vÌce. Od kaûdÈho dneönÌho organismu vede do
minulosti p¯es nepatrnÈ stupÌnky nep¯eruöen· cesta zpÏt aû k poË·tk˘m ûivota.
NeexistujÌ û·dnÈ p¯irozenÈ druhy a rody coby zjevenÌ nÏjakÈho jednotnÈho z·mÏ-
ru, ale pouze plynul· ¯ada forem, vÌce Ëi mÈnÏ ost¯e ohraniËen˝ch jen dÌky meze-
r·m vznikajÌcÌm v d˘sledku vymÌr·nÌ p¯echodov˝ch stupÚ˘.
D˘sledky DARWINOVY teorie zas·hly tÈmϯ vöechny oblasti biologie. Jelikoû
podle DARWINA je tÌm, co urËuje skladbu organism˘, jejich zp˘sob ûivota, ztratila
morfologie, pro niû byla skladba nÏËÌm absolutnÌm, dosti ze svÈ v·ûnosti; ˙kolem
se prop¯ÌötÏ stalo vysvÏtlit strukturnÌ vlastnosti organism˘ z jejich ûivota: d˘raz
se nynÌ kladl na nauku o zp˘sobu ûivota zv̯at, na ekologii. V systematice
DARWIN zavrhl nauku o pl·nech a typech a o p¯irozen˝ch kategoriÌch a zavedl
mÌsto toho rodokmeny, tj. posloupnosti navz·jem podobn˝ch bytostÌ, mezi
nimiû mÏla b˝t genetick· souvislost. ZatÌmco p¯edchozÌ systematici pod jmÈnem
ÑlichokopytnÌkì rozumÏli st·l˝ pl·n zv̯ecÌho tÏla, kter˝ se manifestuje ve stav-
bÏ tÏla konÏ, nosoroûce, tapÌra a tÏl vym¯el˝ch lichokopytnÌk˘, oznaËoval
DARWIN tÌmto jmÈnem posloupnost zv̯at, jeû zaËÌn· takzvan˝mi Condylarthra
v t¯etihor·ch a prozatÌm konËÌ dneönÌmi formami. Paleontologie nemÏla nad·le
nalÈzat obecnÈ ideje vyjevujÌcÌ se v kaûdÈ periodÏ stvo¯enÌ, ale vyplÚovat meze-
ry v rodokmenech vym¯el˝mi formami; biologick· geografie mÏla od nynÏjöka
studovat p¯ÌËiny a n·sledky migrace organism˘ a vysvÏtlit dneönÌ geografickÈ
rozloûenÌ svÏta organism˘ z jeho minulosti. Antropologii p¯ipadla ˙loha prok·zat
anatomicky, paleontologicky a psychologicky p¯Ìbuznost ËlovÏka se zv̯aty.
StaröÌ badatelÈ se sice vÏtöinou postavili proti DARWINOVÃ teorii, ale mladöÌ
uËeneck˝ svÏt ji p¯ijal s nadöenÌm. V Anglii se k nÌ jiû p¯ed DARWINOV›M ve¯ej-
n˝m vystoupenÌm p¯ihl·sil filosof H. SPENCER, kter˝ rozvinul mechanisticky
pochopen˝ evolucionismus ve velkoryse pojat˝ systÈm. D˘vtipn˝ anatom a pa-
leontolog T. H. HUXLEY novÈ uËenÌ nesmÌrnÏ podpo¯il svou v˝mluvnostÌ, sv˝mi
popul·rnÌmi spisy i konkrÈtnÌmi v˝zkumy. P¯ÌznivÈmu p¯ijetÌ novÈ teorie napo-
mohlo i to, ûe souËasnÏ s DARWINEM s nÌ p¯iöel i anglick˝ p¯ÌrodovÏdec a cestova-
tel A. R. WALLACE (1823ñ1913). Aniû by vÏdÏl o DARWINOV›CH pl·nech, vystoupil
WALLACE tÈû s koncepcÌ postupnÈho vzniku druh˘ v boji o ûivot. V konkrÈtnÌm
vypracov·nÌ vykazuje ovöem WALLACOVA teorie ve srovn·nÌ s teoriÌ DARWINO-
VOU ¯adu odliönostÌ. Z anglick˝ch badatel˘ se k novÈmu uËenÌ p¯ihl·sili zejmÈ-
na geolog C. LYELL a botanik R. HOOKER.
P¯ijetÌ Darwinova uËenÌ. V NÏmecku p¯evzali selekËnÌ teorii zejmÈna mate-
rialistÈ (C. VOGT, L. B‹CHNER, E. DU BOIS-REYMOND, E. HAECKEL). NejvÌce p¯ispÏl
442
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 443
PÿÕLOHY
443
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 444
444
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 445
PÿÕLOHY
I
Die Zweckm‰ssigkeit, v tomtÈû sbornÌku jako tento R¡DLŸV text, s. 87ñ149. (Pozn. vyd.)
445
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 446
446
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 447
PÿÕLOHY
447
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 448
448
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 449
PÿÕLOHY
449
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 450
typy organism˘ po Zemi rozö̯ily ze svÈ pravlasti, DARWIN zase uvaûoval o pro-
st¯edcÌch, dÌky kter˝m jednotlivÈ organismy svou domovinu opouötÏjÌ. Historic-
kÈ vysvÏtlenÌ souËasnÈho geografickÈho rozö̯enÌ organism˘ se uk·zalo jako
velmi p¯irozenÈ a bylo pro DARWINOVU teorii v˝znamnou oporou.
V poslednÌch desetiletÌch se vztahy mezi biologickou geografiÌ a darwinis-
mem Ë·steËnÏ uvolÚujÌ v souvislosti s tÌm, jak anatomicko-klasifikaËnÌ trend p¯e-
vl·dajÌcÌ za klasickÈho darwinismu ustupuje trendu fyziologicko-ekologickÈmu.
Dnes se na prvnÌm mÌstÏ zd˘razÚujÌ ûivotnÌ podmÌnky, kterÈ nutÌ kaûd˝ ûivoËiö-
n˝ a rostlinn˝ druh zvolit si danou lokalitu. Tento smÏr byl podnÌcen mj. expedi-
cemi podniknut˝m za ˙Ëelem pr˘zkumu mo¯e, k nimû pat¯Ì zejmÈna ta, kterou
podnikl na lodi Beagle DARWIN (1831ñ1836), d·le expedice Challenger pod vede-
nÌm W. THOMSONA, na plankton zamϯen· expedice V. HENSENA, americkÈ expe-
dice vedenÈ A. AGASSIZEM a expedice Valdivia pod vedenÌm C. CHUNA. SouËasnÏ
se zkoumala i sladkovodnÌ fauna a flÛra a o ûivotnÌch podmÌnk·ch mo¯sk˝ch
a vodnÌch ûivoËich˘ se mnoho vyjasnilo. Tento smÏr b·d·nÌ sice strukturnÌ vlast-
nosti jednotliv˝ch forem rozhodnÏ neztratil ze z¯etele, avöak masov˝ v˝skyt jed-
notliv˝ch druh˘, jejich vertik·lnÌ pohyb v mo¯i a specifickÈ ûivotnÌ podmÌnky
v hlubinn˝ch vodnÌch vrstv·ch jej dovedly k tomu, ûe si na prvnÌm mÌstÏ vöÌm·
tÏchto ûivotnÌch podmÌnek a historickou perspektivu odsunul aû na druhÈ mÌsto.
h) BunÏËn· teorie. DARWIN sice bunÏËnou teorii zaloûenou v p¯edch·zejÌcÌm
obdobÌ pro svÈ uËenÌ p¯Ìmo nevyuûil, p¯esto vöak hr·la v darwinistickÈm pojetÌ
ûivota v˝znamnou roli. P¯edevöÌm se usilovalo o rozö̯enÌ naöich znalostÌ o mik-
roskopickÈm ûivÈm svÏtÏ. Dokonalost mikroskop˘ dos·hla netuöenÈ ˙rovnÏ
a ruku v ruce s tÌm se zdokonalovala i mikroskopick· technika.
V prvnÌch dek·d·ch 19. stoletÌ se pod mikroskopem studovaly buÔ celÈ, ane-
bo pouze skalpelem a jehlou naporcovanÈ objekty. Teprve kolem poloviny stole-
tÌ se zaËalo uûÌvat r˘zn˝ch reagenciÌ, pomocÌ kter˝ch se objekt, jenû mÏl b˝t
zkoum·n, usmrtil a fixoval ve stavu co nejbliûöÌm p¯irozenÈ textu¯e, pak se
pomocÌ mikrotomu roz¯ezal na tenouËkÈ pl·tky, obarvil r˘zn˝mi barvidly a pak
teprve vloûil pod mikroskop. Rozmanitost prost¯edk˘ fixace, tuûenÌ a barvenÌ
rostla tÈmϯ donekoneËna; ve stejnÈ m̯e se pochopitelnÏ mnoûila i cytologick·
literatura. V protoplazmÏ byly pozorov·ny r˘znÈ struktury a vedly se spory
o to, zda pravou strukturou protoplazmy je struktura niùovit·, zrnÌËkovit·, nebo
pÏnov·; mnoho p¯Ìvrûenc˘ mÏla pÏnov· struktura h·jen· O. B‹TSCHLIM. Ale vÌce
neû o protoplazmu se cytologovÈ zajÌmali o j·dro, ve kterÈm lze po fixaci a obar-
venÌ pozorovat ¯adu struktur. Jemnost a z·hadnost tÏchto struktur p¯itahovala
zvÏdavost cytolog˘ a mikrochemickÈ studium bunÏËnÈho j·dra a jeho sloûek,
chromozom˘, centrozomu, tzv. jadÈrka a promÏn j·dra probÌhajÌcÌch bÏhem
bunÏËnÈho dÏlenÌ, se brzy stalo nejd˘leûitÏjöÌ oblastÌ cytologie.
MikroskopickÈ studium je dostateËnÏ zajÌmavÈ jiû samo o sobÏ a darwi-
nistick˝m pojetÌm ûivÈ bytosti jako konglomer·tu anatomicky dan˝ch org·n˘ na
zajÌmavosti jeötÏ zÌskalo. Byla totiû snaha zjemnit jiû velmi pokroËilou srovn·va-
450
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 451
PÿÕLOHY
cÌ anatomii tÌm, ûe se mÌsto anal˝zy tÏla na org·ny rozloûÌ na prvky jeho jemnÈ
sloûky, totiû tk·nÏ a buÚky. N·sledkem toho vznikly nauky promÌtajÌcÌ darwi-
nistickÈ teorÈmy do oblasti nejsubtilnÏjöÌch sloûek tÏla: mluvilo se o boji o ûivot
mezi jednotliv˝mi druhy tk·nÌ a buÚkami (WEISMANN, ROUX); chromozomy, tj.
mal·, v bunÏËnÈm j·dru urËit˝m zp˘sobem identifikovateln· tÏlÌska, se braly
jako nositelÈ dÏdiËn˝ch vloh, byla snaha vysvÏtlovat struktury viditelnÈ v bunÏË-
nÈm j·dru, procesy probÌhajÌcÌ p¯i bunÏËnÈm dÏlenÌ a fenomÈny spojenÈ s oplod-
Úov·nÌm pomocÌ r˘zn˝ch fyzik·lnÌch analogiÌ a v˘bec se tÌhlo k tomu, p¯ipiso-
vat mikroskopick˝m fenomÈn˘m, r˘zn˝m zrnÌËk˘m a dÏj˘m identifikovan˝m
v buÚk·ch vÏtöÌ v˝znam neû organick˝m vlastnostem vnÌmateln˝m pouh˝m
okem. Tento trend v b·d·nÌ z·roveÚ podpo¯il z·libu ve zkoum·nÌ mikroskopic-
ky mal˝ch ûivoËich˘ a rostlin. W. FLEMMING, ED. STRAflBURGER, TH. BOVERI, E. B.
WILSON, O. HERTWIG, A. WEISMANN, Y. DELAGE, O. B‹TSCHLI a ¯ada dalöÌch biolo-
g˘ dali do sluûeb tohoto smÏru b·d·nÌ svÈ nejlepöÌ sÌly.
i) Nauka o oplodnÏnÌ a dÏdiËnosti. ProblÈm oplodnÏnÌ, o kterÈm biologovÈ
diskutovali v kaûdÈ dobÏ a nikdy jej nevy¯eöili, studovali v tÈto epoöe nejhorli-
vÏji cytologovÈ jakoûto problÈm sjednocenÌ muûskÈho a ûenskÈho bunÏËnÈho
j·dra. PodnÏt k tomu dal O. HERTWIG, kdyû (1875) oplodnÏnÌ na ono L. AUERBA-
CHEM (1874) pozorovanÈ sjednocenÌ p¯evedl. Vöechna pozornost badatel˘ se
nynÌ soust¯edila na vznik pohlavnÌch bunÏk, na jejich komplikovanÈ zr·nÌ, na
tÏlÌska viditeln· v j·dru pod mikroskopem a jejich promÏnlivÈ seskupov·nÌ
bÏhem oplodnÏnÌ. Pr·ce celÈ ¯ady cytolog˘ uk·zala, ûe zmiÚovanÈ fenomÈny
spojenÈ s oplodnÏnÌm probÌhajÌ u vöech organism˘ v z·sadÏ stejn˝m zp˘sobem.
Ke konci minulÈho stoletÌ platilo mikroskopickÈ studium proces˘ spojen˝ch
s oplodnÏnÌm prov·dÏnÈ na usmrcen˝ch, obarven˝ch a do ¯ez˘ rozdÏlen˝ch
materi·lech za nejmodernÏjöÌ odvÏtvÌ biologie.
R˘znÌ badatelÈ se snaûili o jadernÈ struktury op¯Ìt teorie dÏdiËnosti. HypotÈ-
zy CH. DARWINA, A. WEISMANNA, C. V. NƒGELIHO, H. DE VRIESE, podle kter˝ch by
mÏly b˝t jednotlivÈ vlastnosti, jako barva, specifick˝ charakter jednotliv˝ch
org·n˘, dispozice k jist˝m nemocem atd., v·z·ny na jist· tÏlÌska uzav¯en· ve
vajeËnÈ buÚce a ve spermii, vzbudily velk˝ rozruch i mimo odbornÈ kruhy.
Vöeobecn˝ sklon k atomistickÈmu pojÌm·nÌ organism˘ vedl d·le biology k to-
mu, ûe kladli velk˝ d˘raz na zp˘sob, jak jsou organismy sloûeny z bunÏk. Jako si
chemik nedok·ûe p¯edstavit substance jinak neû jako vybudovanÈ z atom˘ a mo-
lekul, na jejichû hypostazovanÈ vlastnosti se snaûÌ p¯evÈst vöechny vlastnosti tÏles,
tak se tÈû v biologii vöeobecnÏ chov· p¯esvÏdËenÌ, ûe buÚky jsou vlastnÌm, p˘vod-
nÏ a pro sebe ûijÌcÌm substr·tem organismu a ûe vöechny fenomÈny spojenÈ se
ûivotem je t¯eba vykl·dat jako projevy bunÏËnÈho ûivota. NejjasnÏjöÌho v˝razu se
tomuto p¯esvÏdËenÌ dostalo ve slavnÈ ObecnÈ fyziologii M. VERWORNA.
j) Neurologie. ⁄spÏchy slavilo toto pojetÌ tÈû v neurologii, zejmÈna od doby,
kdy si zjednaly vöeobecnou platnost teorie öpanÏlskÈho histologa RAM”NA Y CA-
JALA, vybudovanÈ na z·kladÏ metody odhalenÈ italsk˝m anatomem C. GOLGIM.
451
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 452
452
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 453
PÿÕLOHY
453
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 454
Literatura
K dalöÌmu studiu dÏjin biologie se hodÌ mj.: CARUS 1872; R¡DL 1905, 1909, 1913; SACHS 1875; MAY
1914. D·le viz historickÈ ˙vody r˘zn˝ch Ël·nk˘ v tomto svazku a v ostatnÌch svazcÌch ¯ady Kul-
tur der Gegenwart, zejmÈna svazku Ë. 4 vÏnovanÈho evoluËnÌ teorii.
454
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 455
Stanislav Kom·rek
455
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 456
pochopitelnÏ ch·pe dÏjiny biologie p¯edevöÌm jako historii onÈ duchovnÌ po-
sloupnosti, k nÌû s·m pat¯Ì. V˝sledkem je ovöem strhujÌcÌ dÌlo, kterÈ neobyËejnÏ
p¯esvÏdËivÏ za¯azuje biologickÈ myölenÌ do kontextu myölenkov˝ch proud˘ tÈ
kterÈ doby a velice ˙zce ch·pe souvislost dÏjin vÏdy s Ñvelk˝miì dÏjinami, niko-
li jako nÏco izolovanÏ se vyvÌjejÌcÌho.
R·dl projevil v mnoha smÏrech zcela neobyËejnou jasnoz¯ivost a anticipoval
¯adu pozdÏjöÌch koncepcÌ. Jedn· se nap¯. o anticipaci konceptu p¯eruöovan˝ch
rovnov·h a zejmÈna o prvnÌ formulaci sociomorfnÌho modelov·nÌ v biologii na
p¯Ìkladu klasickÈho darwinismu, byù samotnÈho termÌnu ÑsociomorfnÌ modelo-
v·nÌì uûÌv· poprvÈ aû rakousk˝ filosof Ernst Topitsch (1958) ve svÈ knize
Ursprung und Ende der Metaphysik. Jde v z·sadÏ o d˘leûit˝ vhled do skuteËnosti,
ûe biologick· doktrÌna kaûdÈ doby spat¯uje pro ûivou p¯Ìrodu jako konstitutivnÌ
pr·vÏ ty procesy, kterÈ jsou konstitutivnÌ takÈ pro fungov·nÌ tÈ kterÈ spoleËnos-
ti (nenÌ v˘bec n·hodou, ûe Darwin a Wallace p¯iöli v pades·t˝ch letech 19. stole-
tÌ nez·visle s konceptem selekcionistickÈ teorie evoluce ñ konkurence a p¯eûÌv·-
nÌ lÈpe adaptovan˝ch je hybn˝m motorem nejen ranÈho kapitalismu, ale v jejich
vidÏnÌ i p¯Ìrody jako celku). Tento proces je samoz¯ejmÏ nevÏdom˝ a nem· pri-
m·rnÏ slouûit k apologezi dobovÈho spoleËenskÈho fungov·nÌ; ani se nemusÌ
jednat o pouhou projekci ñ z bohatÈ samoobsluhy jev˘ v p¯ÌrodÏ se vyberou ty,
jeû tÈ kterÈ koncepci nasvÏdËujÌ, v posledku ale k nÏËemu podobnÈmu slouûÌ ñ,
aby bylo fungov·nÌ spoleËnosti legitimnÌ, musÌ odpovÌdat ÑkosmickÈmu ¯·duì.
ée je tento ¯·d konstruov·n podle spoleËensk˝ch danostÌ a cel· koncepce je
tudÌû zacyklen·, z˘st·v· aktÈr˘m vÏtöinou milosrdnÏ skryto. Tak se pohybuje
st¯edovÏk˝ ûivoËich v nemÏnnÈm a hierarchicky uspo¯·danÈm svÏtÏ, ûivoËich
klasickÈho darwinismu m· tytÈû cÌle jako britsk˝ obËan tÈûe doby, Dawkins˘v
sobeck˝ gen stejnÈ jako obyvatel informaËnÌch spoleËnostÌ p¯ÌtomnÈ Èry vËetnÏ
vÏdc˘ (d˘leûit˝ je poËet kopiÌ, resp. citacÌ) atd.I
V literatu¯e reflektujÌcÌ biologii a jejÌ dÏjiny je R·dlova pas·û zdaleka prvnÌ
(n·sleduje jiû zmÌnÏn˝ Topitsch v roce 1958 a o dva roky pozdÏji Ël·nek H. M. Pe-
terse v Ëasopise Ratio, str. 22ñ37). NenÌ bez zajÌmavosti, ûe vlastnÏ prvnÌm, kdo si
vöiml toho, ûe Darwin˘v obraz p¯Ìrody je projekcÌ soudobÈ anglickÈ spoleËnosti,
byl Karl Marx (v dopise Engelsovi z 18.6.1862, ten potom tyto teze opakuje v do-
pise Lavrovovi z 12.-17.11.1875). Protoûe se vöak jednalo o soukromou korespon-
denci, leûely dopisy dlouho nepublikov·ny a ani po uve¯ejnÏnÌ nikdy ch·p·nÌ
historie p¯ÌrodnÌch vÏd neovlivnily, takûe cel˝ Marx˘v vhled p¯edstavuje spÌöe
historickou kuriozitu ukazujÌcÌ, ûe novÈ a p¯ekvapivÈ n·pady mohou poch·zet
i od osob ze zcela odlehl˝ch oblastÌ, zato s pozorovacÌm talentem (kter˝ Marxovi
paradoxnÏ v nÏkter˝ch oblastech politiky a ekonomie chybÏl).
I
VÌce o sociomorfnÌm modelov·nÌ viz v publikacÌch autora tÈto statÏ: DÏjiny biologickÈho myöle-
nÌ, Praha, VesmÌr 1997, s. 9-11; P¯Ìroda a kultura, Praha, VesmÌr 2000, s. 58-60; Mimikry, aposema-
tismus a p¯ÌbuznÈ jevy, Praha, Doko¯·n 2004, s. 40-48.
456
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 457
I
PodrobnÏji v knize DÏjiny biologickÈho myölenÌ, op. cit., s. 72-84.
457
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 458
pochybnost. JednotnÈ ËeskÈ vyd·nÌ jeho DÏjin p¯in·öÌ ËeskÈmu Ëten·¯i nikoli
okomentovan˝ pietnÌ reprint Ëehosi kdysi v˝znamnÈho, ale kompaktnÌ a v mno-
hÈm Ñdramatick˝ì text, poskytujÌcÌ z·sadnÌ a origin·lnÌ pouËenÌ o minulosti bio-
logick˝ch disciplÌn.
458
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 459
Pozn·mky vydavatel˘
1. kapitola
1
Druh˝ dÌl svÈho spisu R¡DL pojal do znaËnÈ mÌry jako samostatn˝ celek, jako öiroce pojat˝ roz-
bor vzniku a diferenciace evoluËnÌho myölenÌ v 19. stoletÌ, jemuû vÈvodÌ DARWINOVO uËenÌ
a z nÏho vzeölÈ r˘znÈ vÏtve darwinismu. Cel· prvnÌ Ë·st knihy aû do vzniku darwinismu m·
uk·zat öirokÈ teoretickÈ, pojmovÈ i prakticko-badatelskÈ pole, ze kterÈho DARWIN vych·zÌ a ve
kterÈm se teprve mohl uplatnit. R¡DL si uvÏdomuje, ûe modernÌ myölenka evoluce jako snad
nejv˝znamnÏjöÌ intelektu·lnÌ produkt 19. stoletÌ m· hlubokÈ ko¯eny v evropskÈ novovÏkÈ vÏdÏ
a filosofii p¯edchozÌch staletÌ. UpozorÚuje na to hned v prvnÌch vÏt·ch tÈto ˙vodnÌ kapitoly,
stejnÏ jako na skuteËnost, ûe kaûd· modernÌ teorie m˘ûe nach·zet svÈ p¯edobrazy hluboko
v d·vnovÏku; s R¡DLEM soudob˝ pokus o takovÈ velmi podrobnÈ a vöestrannÈ vypracov·nÌ
dÏjin evoluËnÌho uËenÌ od starovÏk˝ch kosmogoniÌ aû do souËasnosti viz v knize SCHMIDTA
Geschichte der Entwicklungslehre (1918), kter· je ovöem ps·na jednostrannÏ z pozice HAECKELOVA
monistickÈho uËenÌ. Nem˘ûeme si p¯itom nevöimnout dvojÌho z·kladnÌho akcentu R¡DLA jako
historika myölenÌ: kromÏ kontinuity a historick˝ch p¯edobraz˘ jednotliv˝ch problÈm˘ Ëi pojm˘
klade souËasnÏ d˘raz na principi·lnÌ rozdÌlnost (a tedy diskontinuitu) mezi staröÌ v˝vojovou
myölenkou a modernÌm evolucionismem. Nejedn· se o ned˘slednost, n˝brû o samotnÈ j·dro
R¡DLOVA p¯Ìstupu, kterÈ se bude neust·le znovu ukazovat p¯i lÌËenÌ biologie 19. stoletÌ, jmeno-
vitÏ ve snaze vystihnout epoch·lnÌ historickou jedineËnost darwinismu a z·roveÚ jej pochopit
v kontextu p¯edch·zejÌcÌch i paralelnÌch biologick˝ch nauk. V ˙vodnÌ kapitole tak R¡DL jen
v struËn˝ch rysech p¯edstavuje hlavnÌ osobnosti a naËrt·v· z·kladnÌ problÈmy a pojmy biolo-
gie 18. stoletÌ, nezbytnÈ pro porozumÏnÌ v˝voji evoluËnÌho myölenÌ ve stoletÌ n·sledujÌcÌm.
Jedn· se vöak o problematiku, kterou se jiû velmi detailnÏ zaobÌral v celÈ druhÈ polovinÏ prvnÌ-
ho dÌlu sv˝ch DÏjin; zejmÈna zde upozorÚujeme na kapitolu Zrod evoluËnÌho pojetÌ svÏta organis-
m˘ (v ËeskÈm p¯ekladu uvedena jako P¯Ìloha X.). Za hlavnÌ prameny modernÌ myölenky evolu-
ce povaûoval anglickou empiristickou filosofii, jejÌ recepci ve francouzskÈm osvÌcenstvÌ a jeho
historismu, teorie vych·zejÌcÌ z tehdejöÌ geologie, paleontologie a embryologie a koneËnÏ LEIB-
NIZOVU filosofii. Personifikov·na je pak tehdejöÌ biologie v osobnostech LINN…A a BUFFONA, kte¯Ì
p¯edstavujÌ dva rozdÌlnÈ p¯Ìstupy ñ klasifikujÌcÌ a ökolsk˝, kladoucÌ d˘raz na systÈm v prvnÌm
p¯ÌpadÏ, liter·rnÌ a celostnÌ, zd˘razÚujÌcÌ jedineËnost v p¯ÌpadÏ druhÈm. CUVIER a LAMARCK ve
Francii a nÏmeck· naturfilosofie jsou pak skuteËnou branou do biologickÈho myölenÌ 19. stole-
tÌ, kde napÏtÌ mezi fyziologick˝m (dynamick˝m, zamϯen˝m na funkci) a morfologick˝m
(zamϯen˝m na struktury) p¯Ìstupem k ûivÈmu svÏtu tvo¯Ì skuteËn˝ hybn˝ moment nov˝ch
teoriÌ, pozorov·nÌ i experiment˘.
2
Znovu nar·ûÌme na terminologick˝ problÈm pojmu Ñv˝vojeì, na nÏjû jsme jiû nÏkolikr·t upo-
zornili v prvnÌm dÌle a kter˝ je klÌËov˝ pro smysl celÈho spisu. Podle R¡DLOVA v˝kladu tento
pojem pro modernÌ biologickÈ myölenÌ poch·zÌ sice od LEIBNIZE, ale v pr˘bÏhu Ëasu paradoxnÏ
zcela mÏnÌ sv˘j v˝znam vlastnÏ v opak LEIBNIZOVA pojetÌ. Podobnou principi·lnÌ promÏnu smy-
slu ostatnÏ prodÏlala i cel· ¯ada jin˝ch pojm˘, spojen˝ch v novovÏku s problematikou historic-
kÈho procesu ñ klasick˝m p¯Ìkladem m˘ûe b˝t pojem revoluce v historicko-politickÈm myölenÌ:
459
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 460
od p˘vodnÌho smyslu n·vratu (zpÏtnÈho toËenÌ) k nÏËemu staröÌmu se ve stejnÈ dobÏ jako
pojem Ñevoluceì zcela mÏnÌ v dnes obvykl˝ smysl z·sadnÌho radik·lnÌho p¯evratu, svrûenÌ sta-
rÈho a nastolenÌ novÈho politickÈho reûimu (nenÌ nahodil˝ spoleËn˝ z·klad obou promÏnÏn˝ch
pojm˘: e-volutio; re-volutio). Nejde vöak jen o R¡DLEM zd˘razÚovan˝ rozdÌl mezi staröÌm leib-
nizovsk˝m pojmem v˝voje (evoluce) 18. stoletÌ (znamenajÌcÌm Ëasto v podstatÏ ÑpreformaËnÌì)
a jeho modernÌ transformacÌ, n˝brû takÈ mezi jeho v˝znamem na poË·tku 20. stoletÌ, kdy
R¡DLOVA kniha vznik·, a naöÌm dneönÌm uûitÌm. NÏmeckÈ slovo Entwicklung se p¯ekl·d· jako
v˝voj, ale obÏ slova poukazujÌ na dva odliönÈ procesy: na evoluci jako na dÏjinn˝ v˝voj tvorstva
a na ontogenezi jako na v˝voj individu·lnÌ. SnaûÌme se proto p¯ekl·dat dle kontextu. Podobn˝
problÈm je pak s p¯ekladem v R¡DLOVÃ dobÏ pouûÌvanÈho adjektiva genetisch (ve smyslu Ñevo-
luËnÌì): slovo genetick˝ m· dnes jin˝ v˝znam a nehodÌ se, jeho p˘vodnÌ v˝znam se rozpadl do
adjektiv fylogenetick˝ nebo ontogenetick˝; dle kontextu takÈ p¯ekl·d·me jako v˝vojov˝ nebo evo-
luËnÌ.
3
P¯estoûe to zde nenÌ v˝slovnÏ uvedeno, jedn· se o tzv. teorii Ñpreformaceì, kter· m· podle
R¡DLOVA pod·nÌ v prvnÌm dÌlu ideov˝ z·klad v novovÏkÈ mechanistickÈ vÏdÏ, jejÌmiû zaklada-
teli jsou GALILEI, DESCARTES aj. Pr·vÏ novovÏk˝ mechanicismus, p¯ev·dÏjÌcÌ vöechny kvalitativ-
nÌ jevy na element·rnÌ, kvantitativnÏ vyj·d¯itelnÈ prvky Ëi sÌly, potlaËoval smysl pro ch·p·nÌ
vzniku nÏËeho ÑnovÈhoì. Oporu nach·zel v tehdy nov˝ch mikroskopick˝ch zkoum·nÌch
a jemu komplement·rnÌch matematick˝ch postupech, pracujÌcÌch s nekoneËnÏ mal˝mi veliËina-
mi (nap¯. infinitezim·lnÌ poËet). To vöe v biologickÈ teorii vedlo pr·vÏ k p¯evl·dajÌcÌ p¯edstavÏ
preexistujÌcÌch nekoneËnÏ mal˝ch jedinc˘, kte¯Ì p¯i svÈm ontogenetickÈm v˝voji a zrozenÌ pro-
dÏl·vajÌ pouze kvantitativnÌ promÏnu. Opakem tÈto teorie byly teorie Ñepigenezeì, kterÈ vûdy
ñ vÏdomÏ Ëi nevÏdomÏ ñ navazovaly na starovÏkÈ Ëi renesanËnÌ vitalistickÈ n·zory o specifickÈ
schopnosti (sÌle) ûivota Ñtvo¯itì nÏco novÈho. Je jistÏ pozoruhodnÈ, ûe jeden z podnÏt˘ moder-
nÌ evoluËnÌ myölenky v biologii jakoûto myölenky vznik·nÌ nÏËeho ÑnovÈhoì R¡DL spat¯uje
pr·vÏ v rezistenci, p¯ekon·v·nÌ a potlaËov·nÌ mechanistickÈho n·zoru, urËujÌcÌho pro novovÏ-
kou fyziku Ëi astronomii.
4
Zde i na mnoha jin˝ch mÌstech (zejmÈna u DARWINOVY teorie) pozorujeme R¡DLOVU nechuù
k nauk·m klasifikaËnÌm, k po¯izov·nÌ seznam˘. ⁄lohou vÏdy p¯ece nenÌ invent·¯ poloûek svÏta
(kter˝ m˘ûe b˝t nekoneËn˝), n˝brû nalÈz·nÌ obecn˝ch princip˘ (Ñz·kon˘ì), pod nÏû se tyto
poloûky dajÌ shrnout, jimiû se dajÌ vysvÏtlit. M˘ûeme jistÏ namÌtnout, ûe taxonomie p¯ece do
seznam˘ takÈ vn·öÌ ¯·d tÌm, ûe zav·dÌ vyööÌ taxony, a dÌky tomu se v biodiverzitÏ dok·ûeme
vyznat. S tÌm by R¡DL jistÏ souhlasil: jeho kritika je spÌöe nam̯ena proti vÏdc˘m, kte¯Ì se cel˝
ûivot zab˝vajÌ muËivou ot·zkou, kolik je vlastnÏ na svÏtÏ druh˘ ostruûin Ëi pampeliöek.
5
CUVIEROVY Ëty¯i typy organizace se zcela nekryjÌ se souËasn˝mi taxony, i kdyû je p¯edjÌmaly;
tak nap¯Ìklad zmÌnÏnÌ Ñpaprskovciì (Radiata) zahrnovali jak dneönÌ radi·lnÏ soumÏrnÈ ostno-
koûce (Echinodermata), tak i l·Ëkovce (Cnidaria). PodobnÏ skupina v textu oznaËov·n· coby
ÑËlenovciì (Articulata) se v˝znamovÏ nekryje pouze s dneönÌmi Ëlenovci (Arthropoda); do
ÑArticulataì spadali i nap¯. dneönÌ krouûkovci (Annelida). Principy, na jejichû z·kladÏ CUVIER
doch·zel k tomuto svÈmu rozliöenÌ, se R¡DL detailnÏji zab˝v· v p¯ÌsluönÈ kapitole o CUVIEROVI
v prvnÌm dÌlu: jeho cÌlem bylo urËenÌ organism˘ podle stavebnÌho pl·nu, tj. morfologie.
6
VöimnÏme si, jak CUVIEROVA Ñteorie katastrofì klade d˘raz na z·kladnÌ p¯etrûitost mezi jednot-
liv˝mi geologick˝mi epochami a tÌmto zp˘sobem vnit¯nÏ souvisÌ s uËenÌm o Ëty¯ech zcela odliö-
n˝ch (obdobnÏ p¯etrûit˝ch) stavebnÌch pl·nech organism˘ ñ v principu tutÈû myölenku CUVIER
uplatÚuje na diachronnÌ i synchronnÌ rovinÏ biologickÈho uvaûov·nÌ. Tento p¯ÌsnÏ (mezi epo-
chami a mezi skupinami organism˘) diferencujÌcÌ zp˘sob myölenÌ znamenal pro modernÌ bio-
logii z·sadnÏjöÌ pr˘lom neû systÈmy LAMARCKA a GEOFFROYE ST. HILAIRA, osvÌcensky konzervu-
jÌcÌ v podstatÏ staröÌ p¯edstavy o racion·lnÌ jednotÏ a teleologickÈ smysluplnosti svÏta p¯Ìrody
(linearita p¯ÌrodnÌch objekt˘ podle stupnÏ dokonalosti u LAMARCKA a apriornÌ jednota stavebnÌ-
ho pl·nu, platnÈho pro vöechny ûivoËichy, u GEOFFROYE ST. HILAIRA). PostupnÈ zp¯ÌstupnÏnÌ
460
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 461
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
2. kapitola
7
V˝klad CUVIERA i LAMARCKA R¡DL podal jiû v prvnÌm dÌle (viz 13. a 15. kapitolu v ËeskÈm p¯e-
kladu). Odkazujeme proto Ëten·¯e na tam uvedenÈ vysvÏtlujÌcÌ pozn·mky t˝kajÌcÌ se tehdejöÌho
pojmoslovÌ a problÈm˘. Pro R¡DLA m· vöak zvl·ötnÌ v˝znam se znovu k obÏma biolog˘m vr·-
tit a jejich vztahem zah·jit svÈ lÌËenÌ v˝vojov˝ch teoriÌ 19. stoletÌ. V dobÏ vzniku R¡DLOVY knihy,
tj. na poË·tku 20. stoletÌ, se totiû darwinismus nach·zel v krizi a nejvÌce byl kritizov·n pr·vÏ ze
strany tzv. neolamarckismu, rozvÌjejÌcÌho zejmÈna teorii dÏdiËnosti zÌskan˝ch vlastnostÌ (v r˘z-
n˝ch form·ch v˝kladu k¯ÌûenÌ a mutaËnÌch Ëi hybridizaËnÌch teoriÌ, tzn. nejvÌce vych·zel z tehdej-
öÌ experiment·lnÌ botaniky) a pojÌcÌho se s tehdy mÛdnÌm vitalismem. Zast·nci neolamarckis-
mu (o kterÈm bude pozdÏji v knize ¯eË) povaûovali LAMARCKA zpravidla za geni·lnÌho,
v˝znamnÏjöÌho a nepr·vem zneuznanÈho DARWINOVA p¯edch˘dce; p˘vod tohoto zneuzn·nÌ
spat¯ovali pr·vÏ v mocensk˝ch machinacÌch jeho rivala CUVIERA. ZpÏtnÏ konstruovan˝ domnÏ-
l˝ spor mezi LAMARCKEM a CUVIEREM s jednoznaËnÏ kladn˝m hodnotÌcÌm znamÈnkem ve pro-
spÏch LAMARCKA proto zastÌnil v dobovÈ diskusi na p¯elomu 19. a 20. stoletÌ daleko podstatnÏj-
öÌ teoretickou polemiku mezi CUVIEREM a GEOFFROYEM ST. HILAIREM (jÌû se R¡DL rovnÏû vÏnoval
v 13. kapitole 1. dÌlu). Jak jeötÏ uvidÌme, R¡DL je v˘Ëi darwinismu takÈ kritick˝, jeho pozice je
vöak dosti odliön· od neolamarckist˘, proto je pro nÏj zvl·ötÏ d˘leûitÈ, aby se v˘Ëi nim od
poË·tku jasnÏ vymezil. »inÌ to pr·vÏ v n·sledujÌcÌm novÈm v˝kladu LAMARCKA a CUVIERA.
Lamarckismus R¡DL v˘bec nepovaûuje za v·ûnou vÏdeckou teorii a z tohoto hlediska se R¡DL
jevÌ b˝t daleko vÌce zast·ncem darwinismu. Z R¡DLOV›CH souËasnÌk˘-lamarckist˘ m˘ûeme
(vedle R¡DLEM uv·dÏnÈ literatury) jeötÏ p¯ipomenout tehdy vlivnou pr·ci botanika J. P. LOTSY-
HO o v˝vojov˝ch teoriÌch (LOTSY 1906ñ08) anebo typick˝ p¯Ìklad dobovÈ recepce lamarckismu
v n·stinu jeho dÏjin od ADOLFA WAGNERA (1909). V ËeötinÏ vyöel souËasnÏ s R¡DLOVOU knihou
takÈ lamarckisticky zamϯen˝ ⁄vod k novÏjöÌm theoriÌm v˝vojov˝m od R¡DLOVA kolegy z praûskÈ
univerzity, botanika KARLA DOMINA (1909). K jejich vz·jemnÈmu n·slednÈmu sporu viz
HERMANN 2003 (R¡DL obvinil DOMINA z plagi·torstvÌ LOTSYHO pr·ce). Z novÏjöÌ literatury
ke zmÌnÏn˝m spor˘m ve francouzskÈ p¯eddarwinovskÈ biologii viz zejm. vynikajÌcÌ a objektiv-
nÌ anal˝zu T. A. APPELA (1987).
8
V tvrzenÌ, ûe LAMARCK nevϯil sv˝m vlastnÌm teoriÌm, a tedy v n·roku, aby vÏdec vÏdÏ vϯil,
R¡DL opÏt odkr˝v· sv˘j epistemologick˝ koncept, ve kterÈm na z·kladÏ vlastnÌ zkuöenosti
s historick˝m v˝vojem biologickÈho myölenÌ novovÏku (st¯Ìd·nÌm a st¯et·v·nÌm do znaËnÈ
mÌry nez·visl˝ch a protikladn˝ch typ˘ biologickÈho myölenÌ ñ paradigmat) odmÌt· p¯evaûujÌcÌ
objektivistick˝ p¯Ìstup v historiografii, vÏdÏ i filosofii, a p¯itom se snaûÌ vyhnout svÈvolnÈmu
relativismu. Viz k tomu é¡RSK› 2004. R¡DL odsuzuje LAMARCKOVY evoluËnÌ spekulace jako zcela
nepodloûenÈ empirick˝mi daty a z·roveÚ rehabilituje CUVIERA s jeho empirismem, reflektova-
n˝m kritickou racion·lnÌ anal˝zou. R¡DL byl skuteËnÏ prvnÌ, kdo historicky dekonstruoval teh-
dejöÌ p¯evl·dajÌcÌ n·zor na vztah LAMARCK-CUVIER. NenÌ bez zajÌmavosti, ûe k velmi podobn˝m
z·vÏr˘m doöel pozdÏji takÈ nap¯. MICHEL FOUCAULT ve svÈ z·sadnÌ pr·ci Slova a vÏci z roku 1966
(FOUCAULT 2000, 285n, 291). TvrdÌ zde, ûe Ñn·sledkem retrospektivnÌ iluze b˝v· LAMARCK p¯ece-
Úovan˝ na ˙kor CUVIERAì a ûe p¯edstava o vöemocnÈm ÑreakËnÌmì CUVIEROVI, kter˝ br·nÌ
pokrokovÈmu revolucion·¯i LAMARCKOVI, je ÑpÏkn˝ p¯Ìklad naivityì; ukazuje tÈû, ûe LAMARCK
ch·pal transformace druh˘ na z·kladÏ ontologickÈ kontinuity, kter· byla jeötÏ tradiËnÌ konti-
nuitou klasickÈho p¯Ìrodopisu (p¯ÌrodnÌ historie), a nikoli modernÌho evolucionismu. Naproti
461
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 462
tomu CUVIER vnesl podle FOUCAULTA do klasickÈ stupnice jsoucen radik·lnÌ Ñdiskontinuitu
ûiv˝ch foremì, kter· teprve umoûnila Ñpochopit velk˝ proud Ëasuì a Ñnahradit p¯ÌrodnÌ histo-
rii ,historiÌ¥ p¯Ìrodyì. S. J. GOULD se naopak v poslednÌ dobÏ pokusil opÏt reinterpretovat
LAMARCKA jako skuteËnÈho zakladatele evoluËnÌ teorie (GOULD 2002). R¡DL s·m se touto proble-
matikou jeötÏ podrobnÏji zab˝val ve studii Blainville a Lamarck (R¡DL 1911).
3. kapitola
9
Zde se R¡DL dopustil posunu, neboù RICHARD OWEN vytvo¯il idealizovanÈ schÈma obratlovce
(nikoli savce, jak R¡DL mylnÏ uv·dÌ)! Toto idealizovanÈ schÈma, spoleËnÈ vöem t¯Ìd·m obratlov-
c˘, naz˝val Ñarchetypeì. Viz OWEN 1848; PANCHEN 1994.
10
Odkaz se nevztahuje k û·dnÈ publikaci, ale ke GOETHOVÃ druhÈ cestÏ do It·lie, kde na pl·ûi
u Ben·tek naöel Ñp¯ÌhodnÏì rozpadlou ovËÌ lebku. To ho vedlo k ˙vah·m o jejÌm obratlovÈm
p˘vodu, kterou publikoval aû v seöitech Zur Morphologie v roce 1817 jako dodatek k Ël·nku
Dem Menschen wie den Tieren ist ein Zwischenknochen der oberen Kinnlade zuzuschreiben (GOETHE
1964ñ94, I 9, Nachtr‰ge, 181ñ186). Vyjad¯uje se ale v tom smyslu, ûe se mu tuto skuteËnost
nikdy nepoda¯ilo p¯esvÏdËivÏ prok·zat, a cel· vÏc m· pro nÏho tudÌû ÑezoternÌ povahuì. O to
vÌc byl pohoröen, ûe OKEN p¯iöel ÑexoternÏì s tÌmtÈû. Obvinil ho proto z kr·deûe jeho myölen-
ky, coû vöak nebyla pravda, neboù OKEN na vÏc p¯iöel docela nez·visle. OpÏt se tak ukazuje
v dÏjin·ch vÏdy Ëast˝ jev, ûe stejn· myölenka se objevuje ve stejnÈ dobÏ nez·visle u vÌce mys-
litel˘.
11
PlatÌ to jeötÏ i dnes? Od R¡DLOVY doby k velk˝m zmÏn·m nedoölo, odpovÏÔ by mÏla b˝t ano.
P¯i tÈto p¯Ìleûitosti vöak m˘ûeme vysvÏtlit nepokoj, kter˝ projevuje R¡DL vöude tam, kde se
bude mluvit o DARWINOVÃ teorii. DARWIN, jak vÌme a jak pozdÏji uvidÌme i v R¡DLOVÃ lÌËenÌ,
odmÌtl uvaûovat o pl·nech, z·konech Ëi ide·ch, kterÈ formujÌ podobu ûiv˝ch bytostÌ, a mÌsto
toho zavedl pohled historick˝. K˘Ú m· Ëty¯i nohy ne proto, ûe by existoval jak˝si ide·l Ëty¯no-
hosti, do kterÈho vöichni Ëty¯noûci nutnÏ ÑkrystalizujÌì (ve smyslu, v jakÈm krystalizujÌ do öes-
ti˙helnÌkovÈ soustavy snÏhovÈ vloËky), n˝brû proto, ûe spoleËn˝ p¯edek vöech Ëty¯noûc˘ mÏl
shodou okolostÌ Ëty¯i konËetiny a ne öest jako u p¯edka hmyzu. Navenek vypad· rozdÌl mezi
obÏma vysvÏtlujÌcÌmi schÈmaty zanedbateln˝; kdyû vöak opustÌme p¯edpoklad jednotÌcÌch
princip˘, znepokujuje se R¡DL, jsme odk·z·ni na zcela nevÏdeckÈ hromadÏnÌ kazuistik a ad hoc
vysvÏtlenÌ pozorovan˝ch jev˘, tak jak to dÏl· taxonomie. Jin˝mi slovy, opÏt budeme konstruo-
vat pouze dlouhÈ seznamy bytostÌ a podle n·mi zvolen˝ch kritÈriÌ (Ñhistorick˝ch pramen˘ì)
budeme vykl·dat jejich genealogie. R¡DL ukazuje, ûe z podobnÈho vysvÏtlenÌ nebyl nadöen
skoro û·dn˝ z p¯ÌrodovÏdc˘, protoûe ti p¯ece majÌ hled·nÌ bezËasov˝ch z·kon˘ (ÑidejÌì) p¯Ìmo
v popisu pr·ce. Ukazuje, jak DARWINOVI n·sledovnÌci, zejmÈna HAECKEL, nevÏdomky otupili
ost¯Ì DARWINOVY myölenky tÌm, ûe vlastnÏ p¯evzali celou starou morfologii a jen ji podloûili evo-
luËnÌ rÈtorikou. Tato forma darwinismu vöak nevl·dla o moc vÏtöÌ vysvÏtlujÌcÌ kapacitou neû
staröÌ nauky a byla vlastnÏ nadbyteËn· ñ R¡DLOVI souËasnÌci ji nepot¯ebovali. V jeho dobÏ p¯e-
vzaly vl·du vÏdeckÈ smÏry v pravÈm smyslu slova ñ fyziologie, Ñv˝vojov· mechanikaì a p¯e-
devöÌm genetika. TÌmto pohledem hodnoùme ËastÈ R¡DLOVY v˝roky ve smyslu, ûe darwinismus
je mrtev: m· na mysli dobovou formu darwinismu, kterou, zd· se, nikdo nepot¯eboval a pro
evoluci mÏli tehdejöÌ biologovÈ k dispozici ñ jak vϯili ñ vhodnÏjöÌ vysvÏtlovacÌ schÈmata. Aû
Ñvelk· syntÈzaì, neodarwinismus t¯ic·t˝ch let 20. stoletÌ, vr·tila darwinovsk· vysvÏtlenÌ do
hlavnÌho proudu biologie. To se jÌ poda¯ilo dÌky tomu, ûe p¯estala br·t za hlavnÌ kritÈrium vzh-
led a funkci organism˘ a soust¯edila se na virtu·lnÌ jednotky (alely) a dynamiku jejich frekven-
cÌ v populacÌch. Takto uchopen˝ problÈm byl oklikou opÏt p¯Ìstupn˝ matematickÈmu, tedy
vÏdeckÈmu zkoum·nÌ.
12
TakovÈ vyj·d¯enÌ by vöak bylo GOETHOVI cizÌ. NemluvÌ o str·venÈ potravÏ, ale vûdy o postup-
nÈ filtraci v rostlinÏ stoupajÌcÌch öùav.
462
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 463
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
13
To m· vskutku v jistÈm smyslu blÌzko ke GOETHOVU pojmu rostlinnÈ (sukcesivnÌ) a ûivoËiönÈ
(simult·nnÌ) metamorfÛzy, jak je charakterizoval ve Vortr‰ge ¸ber die drei ersten Kapitel des
Entwurfs einer allgemeinen Anleitung in die vergleichende Anatomie GOETHE 1964ñ1994, 193ñ209.
R¡DL nÏkolikr·t opakuje, ûe od vyd·nÌ 1. dÌlu svÈ mÌnÏnÌ o GOETHOVI v˝raznÏji zmÏnil a ûe mu
lÈpe porozumÏl. Tato tendence smÏrem k vÏtöÌmu ocenÏnÌ GOETHOVY metody a biologie pak
vrcholÌ ve spise Romantick· vÏda z roku 1918, kde se R¡DL tvrdÏ vyrovn·v· s nÏmeckou naturfi-
losofiÌ a kde se mu GOETHE st·v· pozitivnÌm antipodem KANTOVA deduktivismu a apriorismu
(R¡DL 1918, 33ñ47). V meziv·leËnÈ dobÏ se vöak R¡DL od GOETHA opÏt odvr·til, coû je n·zornÏ
patrnÈ nap¯. v DÏjin·ch filosofie (R¡DL 1932ñ33, II, 277ñ279).
14
⁄kolu klasifikace analogiÌ u ûivoËich˘ se pozdÏji v meziv·leËnÈ dobÏ ujal v Praze p˘sobÌcÌ
rusk˝ biolog M. M. NOVIKOV (nap¯. 1930, 1935). Pro morfologickÈ podobnosti org·n˘ Ëi habi-
tu·lnÌ podobnosti cel˝ch organism˘, kterÈ nejsou zap¯ÌËinÏny ani p¯ÌbuzenstvÌm forem ani kon-
vergencÌ pod vlivem funkce Ëi vnÏjöÌho prost¯edÌ, NOVIKOV zavedl nov˝ termÌn homomorfie
(Homomorphie). K NOVIKOVOVI viz HERMANN & KLEISNER 2005. V tÈûe dobÏ se zab˝val n·ö bota-
nik B. NÃMEC (1931) problematikou analogiÌ u rostlin.
15
Na dÌle nÏmeckÈho zoologa CARLA GEGENBAURA (1826ñ1903) lze z·roveÚ vidÏt posun d˘leûitosti
pojÌm·nÌ pojm˘ analogie a homologie v oblasti srovn·vacÌ anatomie. PrvnÌ vyd·nÌ proslulÈ
GEGENBAUROVY uËebnice Z·klady srovn·vacÌ anatomie vyölo roku 1859, tedy souËasnÏ s DARWINOV›M
P˘vodem druh˘. Nebylo tudÌû jeötÏ ovlivnÏno nov˝m evoluËnÌm uËenÌm a bylo myölenkovÏ plnÏ
v souladu s koncepËnÌm rozvrhem starÈ ökoly. V druhÈm vyd·nÌ z roku 1870 je patrn˝ siln˝ p¯Ìklon
k evoluËnÌ nauce: staröÌ metoda je nynÌ ost¯e odmÌtnuta a p¯Ìliön· pozornost zamϯen· na fyziolo-
gickÈ souvislosti se povaûuje za z¯ejmou p¯ek·ûku. Tento trend vrcholÌ ve t¯etÌm GEGENBAUROVÃ
dÌle, kterÈ vych·zÌ ve dvou svazcÌch v letech 1898 a 1901 pod titulem Srovn·vacÌ anatomie obratlov-
c˘, s p¯ihlÈdnutÌm k bezobratl˝m (Vergleichende Anatomie der Wirbelthiere, mit Ber¸cksichtigung der
Wirbellosen). MÌsto v˝zkumu z·konitostÌ utv·¯enÌ (Formungsgesetze) zde nastupuje zkoum·nÌ his-
torickÈho v˝voje organism˘ (historische Entwicklung) a GEGENBAUR je prohlaöuje za hlavnÌ ˙lohu
srovn·vacÌ anatomie. V souvislosti s tÌm se homologie st·vajÌ jedin˝m legitimnÌm p¯edmÏtem
komparativnÏ anatomickÈho zkoum·nÌ, neboù upomÌnajÌ na prim·rnÌ genealogickÈ souvislosti.
PoslednÌ GEGENBAUROVA pr·ce tedy obsahuje zcela novÈ pojetÌ srovn·vacÌ anatomie, kter· je zde jiû
pochopena jako historick· vÏda. Ke GEGENBAUROVI viz HOSSFELD, OLSSON & BREIDBACH 2003.
16
Na vöech tÏchto p¯Ìkladech je vidÏt, jak ûije myölenka evoluËnÌho procesu ch·panÈho jako
paralela k individu·lnÌmu v˝voji, tj. jako procesu, kter˝ spÏje k jistÈmu cÌli. Pak p¯ijde darwinis-
ta HAECKEL, kter˝ sice p¯istupuje k ûivÈmu z ˙plnÏ jin˝ch pozic, myölenku vöak zvedne a zaËne
razit sv˘j biogenetick˝ z·kon: ontogeneze rekapituluje fylogenezi.
17
Jde o tzv. pohlavnÌ systÈm, zaloûen˝ na poËtu reprodukËnÌch org·n˘ kvÏt˘. LINN… seskupil
druhy do rod˘ a t¯Ìd podle poËtu a uspo¯·d·nÌ tyËinek, a tyto pak rozt¯Ìdil do ¯·d˘ podle poËtu
pestÌk˘. PodrobnÏji o tom v prvnÌm dÌle R¡DLOVY knihy.
18
ENDLICHER p˘sobil takÈ v BratislavÏ a VÌdni a napsal mj. kvÏtenu Bratislavy a okolÌ (Flora poso-
niensis, 1836).
19
R˘znÈ systÈmy, kterÈ R¡DL v knize uv·dÌ, ponech·v·me bez koment·¯e; ohlednÏ dneönÌho
nazÌr·nÌ odkazujeme na souËasnÈ uËebnice a p¯ehlednÈ Ël·nky. Pro ilustraci k prvnÌmu systÈ-
mu: skupina hub (Fungi) je samostatnou v˝vojovou skupinou, kter· do rostlin v˘bec nepat¯Ì.
ProtipÛlem skupiny Thalophyta jsou dnes rostliny cÈvnatÈ (Cormophyta), kam pat¯Ì vöechny
ostatnÌ skupiny oznaËenÈ ¯Ìmskou ËÌslicÌ. Velk· a heterogennÌ skupina ¯as (Algae) se dnes dÏlÌ
na vÌcero vysok˝ch taxonomick˝ch skupin (divisio).
20
R¡DL nar·ûÌ na zn·m˝ st¯edovÏk˝ spor o univerz·lie, kter˝ mÏl dalekos·hlÈ teologickÈ kon-
sekvence (t˝kajÌcÌ se nap¯. v˝kladu BoûskÈ trojice, tedy i JeûÌöova boûstvÌ). älo o ot·zku, zda
obecnÈ pojmy jsou skuteËnou vÏcÌ (res ñ realistÈ), anebo pouh˝m n·zvem (nomen ñ nominalistÈ).
Srovn·nÌ je skuteËnÏ dobr˝m p¯Ìkladem pro lepöÌ pochopenÌ n·sledujÌcÌch odstavc˘ o episte-
mologickÈ a vÏcnÈ povaze druh˘.
463
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 464
4. kapitola
21
Zde se moûn· pousmÏjeme, protoûe dnes to p¯ece umÌme: z vajÌËka m˘ûeme izolovat DNA
a na z·kladÏ signatur genetickÈho textu poznat, o jak˝ druh jde, ba nÏkdy (jako u toho ku¯ete)
i jakÈho bude pohlavÌ Ëi dokonce barvy. I zde vöak platÌ ono R¡DLOVO Ñkdybychom to nevÏdÏli
ze zkuöenostiì. Uvedenou diagnostiku m˘ûeme prov·dÏt jen dÌky tomu, ûe jsme uû analyzova-
li DNA kur˘, a proto jejich signatury na DNA zn·me. Nejd¯Ìv jsme si tedy definovali kura
a teprve potÈ jsme mu p¯i¯adili signaturu. U zcela nezn·mÈho druhu bychom si neporadili.
22
To je, pravda, n·zor dost sporn˝: jak rozhodnout, zda je ÑsloûitÏjöÌì dospÏl˝ ËlovÏk, nebo lid-
sk˝ plod s plodov˝mi obaly? PatrnÏ zde mimodÏk p¯ijÌm·me laick˝ axiom ÑnejsloûitÏjöÌ je to, co
je dospÏlÈì, ale podobnÈ uvaûov·nÌ nem· s vÏdeck˝m hodnocenÌm nic spoleËnÈho. NavÌc
mnohÈ skupiny organism˘ (paraziti, ascidie apod.) mÌvajÌ i podle tohoto laickÈho kritÈria
v dospÏlosti znaËnÏ zjednoduöenou strukturu (ve srovn·nÌ s ran˝mi stadii v˝voje).
23
Toto p¯esvÏdËenÌ, se kter˝m se v dÏjin·ch setk·v·me vûdy znovu a znovu, je morem biologie.
Nelze myslet novÈ, pokud budeme povaûovat svÏt za systÈm, kde jsou d·ny poË·teËnÌ a koneË-
nÈ podmÌnky a pravidla jejich vz·jemnÈho p˘sobenÌ. Takov˝ systÈm m˘ûe sice b˝t neskonale
sloûit˝, ale p¯esto m· jen charakter kaleidoskopu: realizuje pouze moûnosti p¯ÌtomnÈ, resp.
vypoËitatelnÈ uû na zaË·tku. R¡DL o tom opÏt referuje nÌûe v podkapitole vÏnovanÈ BAEROVI.
24
UpozorÚujeme na velmi podobnÈ uËenÌ LAMARCKOVO ñ viz 15. kapitolu 1. dÌlu.
5. kapitola
25
VÏda si nep¯eje nov· paradigmata, ¯ekli bychom dnes: velmi zajÌmav˝ a d˘leûit˝ post¯eh,
kter˝ bohuûel zapadl, aby se stal slavn˝m aû za dalöÌ p˘lstoletÌ v KUHNOVÃ Struktu¯e vÏdeck˝ch
revolucÌ (Ëesky 1997).
26
V naöÌ dobÏ se dopracov·v·me k syntÈze: nezavrhujeme buÚku, ale st·le vÌc se ukazuje d˘le-
ûitost dynamick˝ch sÌtÌ mezibunÏËnÈ hmoty (kam pat¯Ì i bunÏËnÈ stÏny rostlin) p¯i morfogene-
zi i p¯i udrûov·nÌ identity tk·nÌ.
6. kapitola
27
Fyziologie, zvl·ötÏ ta mechanistick· v 19. stoletÌ, se ne¯adÌ k R¡DLOV›M oblÌben˝m tÈmat˘m
a kapitoly jÌ vÏnovanÈ nepat¯Ì k nejlepöÌm. CelkovÏ o v˝voji fyziologie v 19. stoletÌ viz v ËeötinÏ
JANKO 1975; p¯estoûe tÏûiötÏ pr·ce leûÌ aû v krizi a rozkladu mechanistickÈ koncepce na p¯elomu
19. a 20. stoletÌ, pod·v· sluön˝ p¯ehled z·kladnÌch koncepcÌ z celÈho stoletÌ. O PURKY“OVI viz
JANKO & äTRB¡“OV¡ 1988 (tam i dalöÌ literatura). Pominout nem˘ûeme ani monografii o HERMAN-
NU HELMHOLTZOVI od M. TOM¡äE (1996), kter˝ pro tento smÏr vÏdeckÈho a filosofickÈho uvaûov·-
nÌ v 19. stoletÌ projevuje daleko vÏtöÌ pochopenÌ a porozumÏnÌ neû R¡DL, kterÈmu je z pochopitel-
n˝ch d˘vod˘ mechanicismus vnit¯nÏ nesympatick˝. A koneËnÏ chceme p¯ipomenout monografii
o CLAUDE BERNARDOVI od OTAKARA POUPY (1967), jenû naopak BERNARDOVO dÌlo a p˘sobenÌ ve
Francii ukazuje jako silnou dobovou alternativu k mechanistickÈ fyziologii, p¯evl·dajÌcÌ v NÏmec-
ku. »esky vyöel p¯eklad BERNARDOVA ⁄vodu do studia experiment·lnÌ medicÌny (BERNARD 1961). Na
z·kladÏ zde zmÌnÏnÈ literatury si lze snadno a pomÏrnÏ komplexnÏ doplnit ty str·nky v˝voje
v˝znamnÈ biologickÈ disciplÌny, kterÈ R¡DL zkresluje Ëi opomÌjÌ.
8. kapitola
28
Zde i jinde R¡DL odkazuje na obs·hlÈ kompendium DARWINOVA syna FRANCISE éivot a dÌlo
Charlese Darwina (1878), kterÈ mÏl k dispozici v nÏmeckÈm p¯ekladu. Snaûili jsme se dohledat
464
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 465
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
odkazy v origin·lu, ten vöak nem·me k dispozici v tiötÏnÈ formÏ, jen z internetu, kde p˘vodnÌ
paginace nenÌ uvedena. K uvedenÈmu odkazu se m˘ûe vztahovat toto mÌsto z DARWINOVA
vlastnÌho ûivotopisu: ÑObËas se ¯Ìk·, ûe ˙spÏch P˘vodu druh˘ potvrzuje, ûe Çmyölenka visela ve
vzduchuë, nebo ûe ÇlidskÈ mysli byly na ni p¯ipravenyë. MyslÌm, ûe to nebude aû tak pravda,
protoûe p¯ÌleûitostnÏ jsem se ptal nem·lo p¯ÌrodovÏdc˘, a nikdy jsem nenarazil na û·dnÈho,
kter˝ by vypadal, ûe pochybuje o nemÏnnosti druh˘. Dokonce i LYELL a HOOKER, kte¯Ì mi
naslouchali se z·jmem, nikdy, myslÌm, se mnou nesouhlasili.ì Ot·zka, pravda, znÌ, nakolik r˘z-
norodÈ obecenstvo DARWIN oslovoval ñ pro komunitu dobov˝ch anglick˝ch gentleman˘ to
zajistÈ mohlo platit, ale R¡DL, kter˝ zn· n·zory evropsk˝ch biolog˘, je pr·vem ironick˝.
29
Toto je d˘leûitÈ svÏdectvÌ, Ëasto v dneönÌ dobÏ kritizovanÈ nap¯. GOULDEM. Kdyû uû se muse-
la vpustit do vÏdy historie, tak tam mÏla b˝t jaksi na zap¯enou ñ jen prosÌm û·dnÈ opravdovÈ
ud·losti! Velmi to p¯ipomÌn· termodynamiku, kter· takÈ vznikala v onÈ dobÏ: Kdyû pracuje
parnÌ stroj, nepochybnÏ se nÏco dÏje. Kdyû vöak chceme jeho Ëinnost vysvÏtlit, musÌme se uch˝-
lit ke Carnotovu cyklu, kter˝ pracuje s infinitezim·lnÌmi v˝chylkami ñ takûe se tam vlastnÏ
skoro nic nedÏje. Jen tak m˘ûeme Ëinnost stroje uchopit vÏdecky.
30
Zd· se, ûe toto proroctvÌ se jeötÏ ani po stu letech p¯Ìliö nenaplniloÖ Dokonce se zd·, ûe dnes
R¡DLŸV popis platÌ v jeötÏ vÏtöÌ m̯e.
9. kapitola
31
V˝klad DARWINA a klasickÈho darwinismu p¯edstavuje nejd˘leûitÏjöÌ Ë·st celÈho R¡DLOVA
dvousvazkovÈho dÌla, dÌky nÌ se stalo tak zn·m˝m, citovan˝m a p¯ekl·dan˝m do dalöÌch jazy-
k˘. PodotknÏme zde jen struËnÏ, ûe R¡DLOVO stanovisko nenÌ zcela jednoznaËnÈ a bylo p¯edmÏ-
tem diskusÌ od vzniku dÌla aû do souËasnosti. R¡DL je v˘Ëi r˘zn˝m ideologizacÌm darwinismu
znaËnÏ kritick˝, zejmÈna tam, kde se podle nÏj jednostrannÈ posuzov·nÌ biologick˝ch problÈm˘
pouze z hlediska fylogeneze st·v· jedin˝m n·strojem, prosazuje se na ˙kor jin˝ch p¯Ìstup˘
a tradic biologickÈho myölenÌ, a dokonce se snad st·v· p¯ek·ûkou nÏkter˝ch nov˝ch experi-
ment·lnÌch Ëi teoretick˝ch metod. Z·vÏreËn· Ë·st hovo¯Ì jasnÏ o soudobÈm ˙padku darwinis-
mu a v souladu s dobovou neovitalistickou doktrÌnou R¡DL jednoznaËnÏ prohlaöuje, ûe darwi-
nismus je mrtev (cituje v tÈto souvislosti DRIESCHE). Tento zjevn˝ rozpor s dalöÌm v˝vojem
darwinismu jako ˙st¯ednÌ vÏdeckÈ doktrÌny modernÌ biologie byl a je R¡DLOVI opakovanÏ vyËÌ-
t·n jako fat·lnÌ omyl. Na druhou stranu nelze p¯ehlÈdnout, ûe celÈ dÌlo bylo R¡DLEM formulo-
v·no na z·kladÏ fascinace darwinismem, ûe jej povaûuje od dob ARISTOTELA za v˘bec nejv˝zna-
mnÏjöÌ biologickou nauku (na rozdÌl od tehdy mÛdnÌho lamarckismu), kter· doslova
zformovala novou epochu evropskÈ vÏdy, a ûe odkaz darwinismu je v R¡DLOV›CH oËÌch nejd˘-
leûitÏjöÌm tÈmatem i biologie budoucÌ. P¯ipomeÚme si slova z p¯edmluvy k anglickÈmu vyd·nÌ,
kde se R¡DL i po dvaceti letech hl·sÌ ke svÈmu p˘vodnÌmu stanovisku, opÏt konstatuje trvajÌcÌ
pokles z·jmu o DARWINOVU teorii, a p¯itom tvrdÌ, ûe tato teorie je Ñtak vrcholnÏ pravdÏpodobn·
a v˝hrady proti nÌ jsou tak slabÈ, ûe pro vöechny praktickÈ p¯Ìpady m˘ûeme jejÌ pravdivost bez-
peËnÏ p¯edpokl·datì. UpozorÚujeme na tuto ambivalenci hned na poË·tku R¡DLOVA v˝kladu
DARWINA a darwinismu, aby se Ëten·¯ nenechal svÈst k jednostrannÈmu ËtenÌ a vnÌmal tehdejöÌ
kontext. P¯ipomeÚme, ûe rok vyd·nÌ R¡DLOVY knihy (1909) byl z·roveÚ rokem v˝znamnÈho
DARWINOVA dvojitÈho v˝roËÌ (100 let narozenÌ a 50 let od vyd·nÌ Vzniku druh˘). U tÈto p¯Ìleûitos-
ti vyöel tÈhoû roku v Cambridgi rozs·hl˝, öestisetstr·nkov˝ reprezentativnÌ sbornÌk Darwin and
Modern Science (viz SEWARD 1909), do kterÈho p¯ispÏli nejv˝znamnÏjöÌ biologovÈ tÈ doby snad ze
vöech biologick˝ch obor˘ a smÏr˘ b·d·nÌ. CelkovÈ vyznÏnÌ, vËetnÏ p¯ÌspÏvk˘ zast·nc˘ tehde-
jöÌho tzv. neodarwinismu, je v pozoruhodnÈm souladu s v˝öe naznaËenou R¡DLOVOU ambiva-
lencÌ ñ DARWINOVA teorie je ch·p·na jako epoch·lnÌ, ale vlastnÏ jiû p¯ekonan· nejnovÏjöÌmi expe-
riment·lnÌmi smÏry v˝zkumu (podrobnÏjöÌ anal˝zu jednotliv˝ch p¯ÌspÏvk˘ tohoto sbornÌku
viz GOULD 2002).
465
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 466
NovÏjöÌ literatura k DARWINOVI a darwinismu se kryje s cel˝m v˝vojem biologie 20. stoletÌ
a s Ëetn˝mi smÏry filosofie a soci·lnÌch vÏd; kromÏ vöech z·kladnÌch p¯ehled˘ a kompendiÌ
k dÏjin·m biologie a literatury uv·dÏnÈ zde v jin˝ch pozn·mk·ch p¯ipomÌn·me jen velmi v˝bÏ-
rovÏ nÏkolik titul˘, z nichû lze tÈû Ëerpat dalöÌ literaturu; obecnÈ p¯ehledy JUNKER & HOSSFELD
2001, WEBER 2000, 2002 (struËn˝ z·kladnÌ p¯ehled DARWINOVY nauky a jejÌho v˝voje do souËas-
nosti), BR÷MER, HOSSFELD & RUPKE 2000, BROWNE 1996, DESMOND & MOORE 1995, DEPEW & WEBER
1995, RUSE 1979 (1999), KOHN 1985, YOUNG 1985; DARWINOVO uËenÌ a jeho recepce: ENGELS 1995,
KELLY 1981, OSPOVAT 1981, BOWLER 1996, NYHART 1995. KritickÈ vyd·nÌ DARWINA: APPLEMAN
1970. »eskÈ p¯eklady DARWINA: O vzniku druh˘ (1914, 1953), O p˘vodu ËlovÏka (1970), VlastnÌ
ûivotopis (1951), P¯ÌrodovÏdcova cesta kolem svÏta na lodi Beagle (1955), O pohlavnÌm v˝bÏru (2005).
32
Tak jak to ËinÌ R¡DL, i dnes se v uËebnicÌch darwinismu upozorÚuje na to, ûe na DARWINA mÏla
velk˝ vliv liber·lnÌ filosofie a uËenÌ o ÑneviditelnÈ ruceì a ûe DARWINOVA teorie je vlastnÏ Ñsocio-
morfnÌm modelemì spoleËnosti (viz n·sledujÌcÌ pozn·mku), ve kterÈ on s·m ûil. Na tuto podob-
nost upozorÚujÌ i mnozÌ dneönÌ evolucionistÈ, zejmÈna neopomenou pouk·zat na Ñneviditel-
nou rukuì (trhu v ekonomice, p¯ÌrodnÌho v˝bÏru v evoluci). Kupodivu vöak mlËky p¯ech·zejÌ
druhou stÏûejnÌ sloûku liber·lnÌho uËenÌ ñ svobodu jednotlivce. V ekonomice je to jednotlivec,
kdo se star·, a spojenÈ starosti jsou onou neviditelnou rukou, kter· pak vyk¯es·v·, sjedn·v· eko-
nomiku, kulturu nebo mor·lku. EvolucionistÈ tedy na analogii upozornÌ, ale vz·pÏtÌ Ñstarost
o sebeì z organism˘ sejmou ñ ve vöech modernÌch verzÌch darwinistickÈ teorie (snad s v˝jimk-
ou KAUFFMANA 2004) jsou ûivÈ bytosti naprosto bezmocn˝mi a nesvÈpr·vn˝mi produkty nevi-
ditelnÈ ruky mutace a selekce, pop¯. jsou vehikuly sv˝ch gen˘. JakÈkoli usilov·nÌ jedinc˘ zav·-
nÌ vitalismem a pavÏdou. éivÈ bytosti se p¯ece na evoluci nepodÌlejÌ, ona se jim p¯ihodÌ! Viz
i n·sledujÌcÌ pozn·mku.
33
Toto jsou n·dhernÈ pas·ûe, kter˝ch si dnes m·lokdo v DARWINOVI povöimne. NemyslÌme teÔ
konstatov·nÌ, ûe O vzniku druh˘ je zakladatelsk˝m dÌlem ekologie, ale pozn·nÌ jeötÏ hluböÌ,
kterÈ neölo pod nos souËasnÌk˘m a irituje i R¡DLA. TÌm pozn·nÌm je, ûe svÏt nenÌ ¯Ìzen vyööÌmi
principy, idejemi, z·kony, n˝brû ûe je neust·le sjedn·v·n sv˝mi obyvateli. ZatÌmco, jak poukazu-
je R¡DL, u myslitel˘ jako LAMARCK nez·leûelo na hekatomb·ch a katastrof·ch, protoûe vöechno
se dalo znovu restaurovat podle nemÏnn˝ch princip˘, kterÈ se zniËit nedajÌ, DARWIN upozorÚu-
je na v˝znam existence kaûdÈ jednÈ bytosti ñ kaûd· z nich hraje roli p¯i sjedn·v·nÌ budoucnos-
ti svÏta (viz v tomto ohledu KAUFFMAN 2004). Jin˝mi slovy: tÌm, ûe se jedna konkrÈtnÌ bytost
objevÌ na svÏtÏ, se svÏt uû zmÏnil a nÏkam jinam se posunuje i jeho trajektorie do budoucna.
Tento historick˝ pohled na evoluci p¯izn·vajÌcÌ ûiv˝m bytostem aktivnÌ ˙Ëast na dÏnÌ byl z·hy
potlaËen, protoûe by Ëinil vÏdu komplikovanou, ne-li nemoûnou; i to R¡DL dob¯e ch·pe. V dneö-
nÌch neodarwinistick˝ch p¯ÌbÏzÌch o sobeckÈm genu nebo v sociobiologii jsou ûivÈ bytosti opÏt
jen pasivnÌmi objekty, nikoli konajÌcÌmi subjekty. N·sledujÌcÌ odstavce, kterÈ mluvÌ o p¯ÌrodnÌm
hospod·¯stvÌ a sociologii p¯Ìrody, jeötÏ vÌce podtrhujÌ tento zapomenut˝ aspekt DARWINOVA
uËenÌ. Zv̯ata a rostliny si samy d·vajÌ z·kony, jak· to troufalost ñ vûdyù tÌm p¯izn·v·me, ûe
ûivot je nad¯azen fyzice! S heslem ÑLa nature va díelle mêmeì se ve fyzikalizujÌcÌ vÏdÏ, posta-
venÈ na bezËasov˝ch z·konech, daleko nedostaneme! VidÌme, jak˝mi r˘zn˝mi cestami m˘ûe
ten, kdo chce, najÌt ÑvitalistickÈì, tj. fyzice a chemii odporujÌcÌ tendence snad u kaûdÈho biolo-
ga. Strach z vitalistickÈho na¯ËenÌ pak vede biology k neuvϯitelnÏ silnÈ autocenzu¯e (a cenzu¯e
koleg˘), a to i dnes, 80 let po vzniku kvantovÈ fyziky, kter· r·znÏ zametla s tÌmto druhem Ñfyzi-
kalismuì.
JeötÏ jednou upozornÌme na fenomÈn tzv. sociomorfnÌho modelov·nÌ. Je s podivem, jak lidÈ
vnÌmajÌ skuteËnost prizmatem svÈ vlastnÌ kultury. »asto se p¯emÌt·, proË na myölenku Ñdarwi-
novskÈì evoluce nep¯iöel uû ARISTOTEL…S Ëi nÏkdo po nÏm, proË se muselo na DARWINA Ëekat tak
dlouho. Inu proto, ûe liber·lnÌ uËenÌ se objevilo aû koncem 18. stoletÌ jako pop¯enÌ hierarchickÈ-
ho uspo¯·d·nÌ spoleËnosti, zakotvenÈho v Bohu. Pak uû Ëek·nÌ na DARWINA netrvalo ani sto let.
PodrobnÏji o sociomorfnÌm modelov·nÌ viz nap¯. KOM¡REK 2000.
466
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 467
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
34
K z·kon˘m jsme se vyjad¯ovali v souvislosti s 15. kapitolou 1. dÌlu vÏnovanou LAMARCKOVI,
zde jen p¯ipomÌn·me, ûe i mezi Ñz·konyì vl·dne hierarchie. JistÏûe, 19. stoletÌ naz˝valo z·ko-
nem kdejakou pravidelnost. Budeme-li pozorovat dostateËnÏ velkou skupinu lidÌ, po Ëase
budeme schopni formulovat Ñz·konì o tom, ûe obvykle veËer chodÌ lidÈ sp·t a r·no zase vst·-
vajÌ. Nechceme zde karikovat, ale snad vöechny Ñz·konyì jmenovanÈ R¡DLEM v souvislosti
s DARWINOV›M dÌlem jsou tohoto typu. Kdybychom vöak statut z·kona p¯isoudili opravdu jen
tÏm nejvyööÌm Ñpatr˘mì, spoleËn˝m pro celou p¯Ìrodu, tj. tomu, Ëemu se ¯Ìk· Ñz·kladnÌ z·ko-
ny fyziky a chemieì (nap¯. gravitaËnÌ, pohybov˝ atd.), pak si hned povöimneme nejd˘leûitÏjöÌ
charakteristiky DARWINOVA uËenÌ: neobsahuje a ani nepot¯ebuje û·dnÈ p¯ÌrodnÌ z·kony, navzdo-
ry tomu, ûe celou knihu DARWIN konËÌ odstavcem o z·konech (viz cit·t nÌûe v textu kapitoly,
v oddÌlu o p¯ÌrodnÌm v˝bÏru). R¡DL spr·vnÏ konstatuje, ûe jde o uËenÌ sociologickÈ, a tÈmϯ sto
let po nÏm ke stejnÈmu z·vÏru doch·zÌ GOULD (2002).
35
Vöechno je pravda, ale po¯·d z˘st·v· skuteËnost, ûe ûivÈ bytosti lze pomÏrnÏ snadno formo-
vat vnÏjöÌmi silami, kterÈ v tomto p¯ÌpadÏ p¯edstavujÌ ölechtitelÈ. Odchylky, kterÈ ölechtitel˘m
dovolÌ se sebou manipulovat v jistÈm smÏru, budou mÌt vÌce potomk˘ neû ty, kterÈ tuto schop-
nost nemajÌ nebo tlaku vzdorujÌ. Pak ovöem staËÌ p¯em˝ölet, zda by nemohly existovat i jinÈ sÌly
neû vkus ölechtitel˘, kterÈ by takto mohly p˘sobit takÈ. Takto se DARWIN ptal a takto p¯iöel na
myölenku p¯ÌrodnÌho v˝bÏru.
36
R¡DL tedy ukazuje, ûe expresivnÌ metafory jako Ñboj o ûivotì (nebo dneönÌ Ñsobeck˝ genì)
vlastnÏ nemajÌ opodstatnÏnÌ. Ve skuteËnosti nikomu o nic nejde, jedin· vlastnost organism˘ je
ta, ûe jsou. Jen tÌm, ûe jsou, nÏjak, ËistÏ pasivnÏ, aniû by cokoli ÑchtÏlyì, p˘sobÌ na svÏt. Nevidi-
teln· ruka, tj. p¯ÌrodnÌ v˝bÏr, tento pasivnÌ materi·l formuje, a to tak, ûe kaûdÈmu individuu
urËuje numerus clausus na potomky ñ podle toho, jak se v moment·lnÌm kontextu svÏta proje-
vuje zmÌnÏnÈ p˘sobenÌ. JeötÏ lÈpe vynikne tato p¯edstava v neodarwinistickÈm pod·nÌ, kde
p¯edmÏtem selekce nejsou jedinci, ale geny. U organism˘ m˘ûeme b˝t jeötÏ na pochyb·ch, zda
opravdu m·me odhodit svou laickou zkuöenost, avöak jistÏ bez odporu nahlÈdneme, ûe mole-
kul·m DNA opravdu uû z principu nem˘ûe o nic ÑjÌtì.
37
Uû sto let panuje mezi Ëesk˝mi p¯ÌrodovÏdci v·da, zda DARWINŸV termÌn natural selection p¯e-
kl·dat jako Ñp¯ÌrodnÌ v˝bÏrì nebo Ñp¯irozen˝ v˝bÏrì. Nehodl·me p¯ispÌvat do tÈto neplodnÈ
debaty a pouûÌv·me oba v˝razy jako synonyma. Koneckonc˘ kaûd˝ z nich osvÏtluje jeden
z aspekt˘ tohoto procesu: kon· ho p¯Ìroda, tj. û·dn· transcendentnÌ sÌla, kter· by st·la nad p¯Ì-
rodou, a odehr·v· se p¯irozenÏ, tj. nijak nenaruöuje ¯·d vÏcÌ.
38
OpÏt vÏc, kter· irituje mnohÈ odp˘rce darwinismu dodnes: odchylky mohou vznikat vöemi
smÏry, a tyto n·hodnÏ uchopenÈ odchylky se st·vajÌ materi·lem pro dalöÌ kolo v˝bÏru. M˘ûe-
me sestavit prakticky nekoneËn˝ seznam vlastnostÌ jedince, a kaûd· z tÏchto vlastnostÌ se m˘ûe
posunout k nov˝m hodnot·m nebo k nov˝m kvalit·m. NenÌ preferovan˝ch smÏr˘ pro zmÏnu
ñ neexistujÌ trendy ani z·konitosti. Podobn· tvrzenÌ musela nutnÏ rozËilovat p¯Ìvrûence staröÌ
morfologickÈ ökoly, kter· rozvÌjela tÈmata morfologick˝ch korelacÌ.
A jeötÏ k v˝roku, ûe odchylky jsou uchopeny ñ uchopeny k˝m? Neviditelnou rukou neosob-
nÌho p¯ÌrodnÌho v˝bÏru ñ ono Ñseì to uchopÌ, aniû by bylo t¯eba p¯edpokl·dat vybÌrajÌcÌ vÏdo-
mÌ nebo z·kon, kter˝ by vybÌr·nÌ usmÏrÚoval. V˝bÏr je z·leûitost kontextu ñ jist· odchylka m·
smysl (fit) jen v urËitÈm mÌstÏ a Ëase, v jinÈm kontextu z˘stane nepoznanou nebo bude dokon-
ce zhoubn·. Jenomûe zde pouûÌv·me pojmy jako kontext a smysl a p¯itom trv·me na tom, ûe
Ñseì to sjedn·, ûe kontext a smysl vyvstanou jaksi automaticky. To je ale jako p¯edpokl·dat kva-
draturu kruhu. Proto je filosofov·nÌ nad DARWINOVOU teoriÌ tak l·kavÈ ñ a tak m·lo plodnÈ.
39
JeötÏ jednou upozorÚujeme na z·sadnÌ rozdÌl mezi staröÌmi genealogiemi (nap¯Ìklad LAMARC-
KOVOU) a genealogiÌ DARWINOVOU. StaröÌ p¯edstavy v podstatÏ nikoho nepohoröovaly, protoûe
samy byly souË·stÌ p¯edpokl·danÈho ¯·du v pozadÌ, odhalovaly ho: evoluce ûivota byla stejnÈ-
ho ¯·du jako t¯eba Ñevoluceì letu st¯ely nebo p·du laviny, p¯edstavovala z·konit˝ a opakova-
teln˝ sled ud·lostÌ. Lamarckovsk· genealogie se d· p¯irovnat ke kazetÏ s hudebnÌ nahr·vkou:
467
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 468
pokaûdÈ, kdyû ji vloûÌme do p¯ehr·vaËe, uslyöÌme stejnÈ melodie a ve stejnÈm po¯adÌ. I kdyby
veöker˝ ûivot zmizel, zbude tady LAMARCKOVO Ñkom˘rkovÈ pletivoì, a p˘sobenÌm Ñfluidì, vÏË-
n˝ch princip˘ evoluce, se jednou biosfÈra zrestauruje i s ËlovÏkem jako sv˝m vrcholem. DARWIN
toto vöechno zruöil a jeho evoluce je ad hoc sjedn·van˝m pochodem, kter˝ û·dn˝ cÌl nem·. Jak
pÌöe GOULD (2002), LAMARCK usiloval, aby se z·kon naplnil, tj. aby z·kony zahrnovaly i ûivou
p¯Ìrodu. DARWIN p¯iöel, aby z·kon zruöil.
Avöak navaûme na p¯edchozÌ pozn·mky: nelze se ubr·nit dojmu, ûe p¯i darwinovskÈm (lepöÌ
by bylo ¯Ìkat DARWINOVÃ) sjedn·v·nÌ nejsou ûivÈ bytosti û·dn˝mi pasivnÌmi d¯evÏn˝mi figurka-
mi na öachovnici, jak˝mi je chceme mÌt my dnes ñ figurkami, kterÈ kdosi vyrobil a kter˝mi kdosi
pohybuje. P¯ÌrodnÌ v˝bÏr nenÌ u DARWINA formujÌcÌ silou, kter· by nahradila Boha kreacionist˘
nebo nisus formativus staröÌch vitalist˘, p¯ÌrodnÌ v˝bÏr je spÌöe prost¯edÌm, kterÈ dovoluje dialog.
P¯ÌrodnÌ ñ Ëi v tomto kontextu spÌöe p¯irozen˝ v˝bÏr ñ je procesem uchopov·nÌ öancÌ kaûd˝m ze
ûiv·Ëk˘ (srv. MIDGLEY 1985). SouËasn· evoluËnÌ biologie ukazuje ¯adu p¯Ìklad˘, ûe jsme dodnes
toto DARWINOVO poselstvÌ nestaËili vst¯ebat. Pak se badatelÈ, podle svÈ n·tury, p¯iklonÌ k r˘zn˝m
trik˘m. Ten nejbÏûnÏjöÌ p¯ipomÌn· Ëeskou privatizaci: vöe probÌh· striktnÏ podle z·kon˘, jen tu
a tam se Ñzhasneì, a v tÏchto singul·rnÌch momentech bez vl·dy z·kona nastanou mutace, kterÈ
pak po rozsvÌcenÌ v˝znamnÏ ovlivnÌ pr˘bÏh (opÏt uû z·konit˝) dalöÌch ud·lostÌ. Druh˝ p¯Ìstup
zjevnÏ nebo skrytÏ vn·öÌ prvky ortogeneze, tj. smÏrovanÈ evoluce na zp˘sob lamarckovskÈ. NenÌ
nutno mluvit hned o TEILHARDOVI DE CHARDIN (Ëesky 1993). Trendy v evoluci rozpozn·vajÌ nap¯Ì-
klad paleontologovÈ GRASS… (1973) nebo CONWAY MORRIS (2003). JinÌ se uchylujÌ k omezenÌm
(constraints) ñ obvykle se odvol·vajÌ na to, ûe jen urËitÈ tvary, procesy a ¯etÏzce p¯ÌËin jsou moûnÈ
(viz nap¯. WEBSTER a GOODWIN 1996). NejËastÏjöÌ p¯Ìstup je alibistick˝ ñ auto¯i se uch˝lÌ do oblas-
ti buÔ molekul nebo statistiky a studujÌ uû jen frekvence v˝skytu ñ aù uû imagin·rnÌch Ñalelì,
nebo konkrÈtnÌch informaËnÌch ¯etÏzc˘ makromolekul. Vöe ostatnÌ ñ morfologie, fyziologie,
a tedy i evoluce ñ jsou epifenomÈny sice zajÌmavÈ, ale samy o sobÏ nejsou p¯edmÏtem studia.
Vöechny tyto nejr˘znÏjöÌ p¯Ìstupy majÌ jedno spoleËnÈ: shodnou se v tom, ûe ûiv˝m bytostem se
evoluce jen tak Ñp¯ihodÌì. Pozn· se to nap¯Ìklad podle toho, ûe se nikdo z nich nepozastavÌ nad
nav˝sost nesmysln˝m spojenÌm Ñmechanismus evoluceì. S. KAUFFMAN (2004) jako snad jedin˝
ze souËasn˝ch svÏtov˝ch biolog˘, kter˝ p¯isuzuje ûivotu svÈbytnost; dokonce je mu ûivot s·m
hlavnÌm aktÈrem evoluce. PlatÌ za to tÌm, ûe b˝v· oznaËov·n za vitalistu.
40
Tady R¡DL DARWINOVI k¯ivdÌ: jedineËnosti sice d˘leûitÈ jsou, ale z nich se opÏt provede zobec-
nÏnÌ. Jde ovöem o zobecnÏnÌ ˙plnÏ jinÈho druhu, neû na jakÈ byla vÏda doposud zvykl·: zobe-
cnÏnÌ typu sjedn·v·nÌ, smlouv·nÌ podmÌnek pro dalöÌ kolo evoluce, nikoli zobecnÏnÌ na nemÏn-
nÈ z·konitosti, kterÈ z˘st·vajÌ stejnÈ a platnÈ, aù se nÏco dÏje, nebo se nedÏje nic. Jde tedy
o z·konitosti srovnatelnÈ s pravidly ekonomick˝mi, spoleËensk˝mi nebo kulturnÌmi ñ nikdo
nebude jejich existenci popÌrat, p¯esto oËividnÏ nemajÌ charakter Ñp¯ÌrodnÌch z·kon˘ì.
41
Tento odstavec shrnuje to, co je ohromnou novinkou v DARWINOVà uËenÌ. P¯ÌËinnÈ z·konitos-
ti lze hledat tam, kde lze p¯edpokl·dat poË·tek, okrajovÈ pomÌnky a jasn· pravidla. Jestliûe
v ûivÈ p¯ÌrodÏ, podobnÏ jako v kultu¯e, vûdy uû nÏco bylo p¯edtÌm, jestliûe p¯i zkoum·nÌ vûdy
nastupujeme do ÑrozjetÈho vlakuì, nelze od sebe jasnÏ oddÏlovat p¯ÌËiny a ˙Ëinky ud·lostÌ.
Sociologick˝ charakter DARWINOVY teorie je vskutku rud˝m hadrem, kter˝ dodnes dr·ûdÌ
zast·nce ÑexaktnÌ vÏdyì odhalujÌcÌ nemÏnnÈ z·kony ve svÏtÏ, kde nem˘ûe nic vznikat, kde lze
vöechno odvodit.
42
JistÏûe, to ale neznamen·, ûe nebylo d˘leûitÈ jim naslouchat a nÏjak podle nich uzp˘sobit sv˘j
ûivot. Pr·vÏ proto o delfskÈ veötÌrnÏ vÌme dodnes: vûdyù mÏnila bÏh svÏta!
43
V˝raz Ñstruggle for lifeì nemusÌ b˝t nutnÏ p¯ekl·d·n jako Ñbojì ñ lze pouûÌt i v˝razy Ñsnahaì,
Ñ˙silÌì, Ñproklesùov·nÌì apod. To by d·valo DARWINOVY v˝roky do jinÈho kontextu, moûn· lÈpe
vystihujÌcÌho jistÈ aspekty celÈho uËenÌ. JistÏûe se najdou i pas·ûe, kterÈ dovolujÌ p¯ekl·dat jako
Ñboj o ûivotì; domnÌv·me se vöak, ûe se tento v˝raz ust·lil v ËeötinÏ dÌky pas·ûi p¯es nÏmeck˝
p¯eklad ÑKampf ums Daseinì, kde ÑKampfì je spÌöe ˙porn˝m bojem, z·pasem, neû ËÌmkoli
468
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 469
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
jin˝m. JistÏûe nepopÌr·me, ûe ch·p·nÌ ve v˝znamu Ñbojì se ust·lilo uû z·hy po zavedenÌ teorie
a dnes se uû m·lokdo pozastavÌ nad tÌm, ûe slovo Ñstruggleì m· i jinÈ v˝znamy.
10. kapitola
44
Tento post¯eh by zaslouûil rozvinout ñ zejmÈna v naöÌ zemi. Po dvou stech letech existence
jednotn˝ch ökolnÌch osnov to doölo tak daleko, ûe kdyû byly osnovy zruöeny, majÌ s tÌm problÈ-
my ne snad û·ci, ale vÏtöina uËitel˘. NenÌ pak divu, ûe vöichni jedinci v populaci jsou formov·-
ni podle jednoho kopyta.
45
Na podobn˝ch maliËkostech se pozn· nad¯azenost DARWINOVA. Ten si podobnÈ hodnotÌcÌ
soudy o tom, co je norma a co monstrozita, nedovolil, protoûe uû tÌm by teorii omezil. TotÈû
platÌ pro rozdÌl v n·zorech obou autor˘ na vznik ËlovÏka.
11. kapitola
46
SouËasn· sociologie vÏdy tento n·zor ponÏkud poopravila. O to je zajÌmavÏjöÌ R¡DLŸV vhled,
kter˝ je p¯edmÏtem tÈto kapitoly.
47
Zde to zaËÌn·: odluka vÏdy a st·tu nikdy neprobÏhla, naprost· vÏtöina vÏdeckÈ aktivity je hra-
zena st·tem. Imagin·rnÌ ÑdaÚov˝ poplatnÌkì, na kterÈho se vöichni odvol·vajÌ, Ñm· pr·voì
vÏdÏt, na co jeho penÌze jdou. VÏdeckÈmu jazyku nerozumÌ, ale vÏta Ñtomu ty nerozumÌöì by ho
urazila, a p¯ÌötÏ by t¯eba penÌze na vÏdu Ñnedalì. Je t¯eba ho proto chl·cholit vÏtami o tom, jak
z·kladnÌ v˝zkum ˙stÌ rovnou ñ a dle moûnosti do dvou let ñ do lÈËenÌ rakoviny a do pr˘myslo-
v˝ch patent˘. O tom, zda by mÏl ˙stit takÈ do ölechtÏnÌ nov˝ch odr˘d, nem· uû ÑdaÚov˝
poplatnÌkì, masÌrovan˝ r˘zn˝mi z·jmov˝mi a medi·lnÏ v˝¯eËn˝mi organizacemi, aû tak jasno.
48
Slovo Ñmaterialistick˝ì, zd· se, iritovalo hlavnÏ proto, ûe cel· teorie se t˝kala opravdu vÏcÌ
tohoto svÏta, aniû se odvol·vala na nÏjakÈ vyööÌ principy, kterÈ to vöechno ѯÌdÌì.
12. kapitola
49
Toto je zajÌmavÈ stanovisko, kterÈ se dnes uchopuje z opaËnÈho pÛlu v teorii tzv. sobeckÈho
genu: zde organismus s·m o sobÏ û·dn˝ ˙Ëel nem·, jedin˝m ˙Ëelem, kter˝ si dovedeme p¯ed-
stavit, je p¯enos gen˘ do dalöÌ generace.
50
OpÏt existuje soudob· paralela k tÏmto n·zor˘m. VnÏjöÌ prost¯edÌ, kterÈ by u vöech organis-
m˘ najednou p¯ebudovalo regulaËnÌ sÌtÏ tÏla (nap¯Ìklad by ovlivnilo ötÌtnou ûl·zu a skrze ni
funkce z·vislÈ na jejÌch hormonech), by mohl jednor·zovÏ posunout cel˝ prostor morfologiÌ
a funkcÌ. Viz nap¯. M‹LLER a NEWMAN 2003.
51
Jak uvedeme v koment·¯i k 19. kapitole vÏnovanÈ HAECKELOVI, toto srovn·nÌ s naturfilosofiÌ
jistÈ opodstatnÏnÌ m· ñ zejmÈna v jejÌm rodiöti, NÏmecku.
13. kapitola
52
GOULD (2002, 197) se v pozn·mce pod Ëarou s R¡DLOV›M hodnocenÌm shoduje, kdyû pÌöe
o SPENCEROVI toto: ÑSPENCEROVA hvÏzda zapadla dost dramaticky. Kdysi byl uzn·v·n jako poly-
matick˝ filosof, dnes na nÏj pohlÌûÌme jako na neËtenÈho v˝znaËnÈho p¯edstavitele viktori·nskÈ
doby, trpÌcÌho akutnÌ logorheou. V naöich kruzÌch si p¯esto m˘ûe n·rokovat nezpochybniteln˝
odkaz: zpopularizoval slovo, kterÈ nakonec zvÌtÏzilo jako n·zev celÈ naöÌ disciplÌny, slovo, kterÈ
DARWIN p˘vodnÏ nechtÏl p¯ijmout a rezignovanÏ se s nÌm sm̯il aû potÈ, co triumfovalo dÌky
SPENCEROVI ñ slovo evoluce.ì SPENCER je tedy pachatelem podivuhodnÈho kotrmelce, kter˝ se
p¯ihodil s v˝znamem slova Ñevoluceì bÏhem 19. stoletÌ.
469
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 470
14. kapitola
53
Dnes se nemluvÌ o duchu, ale o virtu·lnÌ informaci. Toto pojetÌ se liöÌ jen v tom, ûe vϯÌme
v moûnost kvantifikace, mϯenÌ mnoûstvÌ informace. VÏtöina evoluËnÌch biolog˘ vidÌ v tÏle jen
vedlejöÌ prvek evoluce, kter˝ je nutn˝ jen a jen kv˘li kopÌrov·nÌ informaËnÌch celk˘.
15. kapitola
54
TradiËnÌ vÏda, jako n·boûenstvÌ ducha, byla ryze racionalistick·. V tom byla dÌtÏtem racion·l-
nÌ teologie k¯esùanskÈ, odtud jejÌ deistick˝ z·klad, na kterÈm vÏdomÏ Ëi alespoÚ bezdÏËnÏ st·le
lpÌ (MIDGLEY 1992). S touto vÏdou, sv˝m duchovnÌm dÌtÏtem, k¯esùanskÈ n·boûenstvÌ (v novovÏ-
kÈm h·vu jako spiritualita) uzav¯elo ke svÈ ökodÏ a z·hubÏ tzv. starou smlouvu (PRIGOGINE
& STENGERS 1977, Ëesky 1984). Smlouva spoËÌv· v tom, ûe vÏda se bude zab˝vat fungov·nÌm
svÏta, p¯iËemû s·m svÏt se ch·pe jako konstrukce ñ svÏtostroj (mundi machina). N·boûenstvÌ byla
p¯idÏlena starost o smysl tohoto fungov·nÌ. N·boûenstvÌ tedy b·dalo nad ot·zkou ÑproËì (tj.
i odkud a kam, ot·zkou po p˘vodu a smyslu stvo¯enÌ), vÏda nad ot·zkou Ñjakì, nad povahou
svÏtovÈho ¯·du a podstatou ÑhmotnÈî skuteËnosti. TÌm byla n·boûenstvÌ p¯idÏlena jak·si
z·svÏtnÌ oblast. éit· skuteËnost vöak byla pod vl·dou tÈto ÑstarÈ alianceì pr·vÏ opaËn·. VÏda
zkoumala ÑsvÏtî z hlediska abstraktnÌch, matematick˝ch, logick˝ch, racion·lnÌch z·konitostÌ,
tedy neviditeln˝ch, nehmotn˝ch, nadp¯irozen˝ch ñ vlastnÏ z·svÏtnÌch. TakovÈ z·svÏtÌ vöak pro-
stÈ lidi nezajÌmalo a lidskou pot¯ebu Boha, vÏdÏnÌ, poezie a kr·sy, o kter˝ch mluvÌ R¡DL, nenapl-
Úovalo. SkuteËnÏ ûitou skuteËnostÌ byla nad·le vÌra, nebo alespoÚ jejÌ zesvÏtötÏlÈ podoby (mor·l-
ka, m˝tus, kultura). Proto mohla mÌt tato zvl·ötnÌ star· aliance tak dlouhÈ trv·nÌ. Proto spor mezi
vÏdou a n·boûenstvÌm vypuk· teprve s p¯Ìchodem darwinismu. R¡DL, dÌky svÈmu biologickÈ-
mu i teologickÈmu vzdÏl·nÌ a s tÌm souvisejÌcÌ dvojÌ ñ vÏdeckÈ i n·boûenskÈ ñ zkuöenosti, n·m
p¯edvede dokonal˝ rozbor tohoto prazvl·ötnÌho dogmatu, kter˝ dodnes z˘st·v· vÏtöinÏ prota-
gonist˘ skryt˝; proto usilujÌ o smÌr mezi vÏdou a vÌrou v naprostÈ neznalosti povahy jednoho
i druhÈho. Spor vypukl, teprve kdyû DARWINOVA teorie starou smlouvu poruöila (PRIGOGINE
a STENGERS 1984). EvoluËnÌ uËenÌ p¯in·öÌ novou odpovÏÔ na ot·zky odkud a proË, mÏnÌ nebo
popÌr· smysl a cÌl, a tak doölo ke st¯etu z·jm˘. R¡DL uk·ûe, ûe darwinismus p¯edstavuje nov˝
ide·l vÏdy, odliön˝ od ide·lu racionalistickÈho, protoûe abstraktnÌ principy a obecnÈ z·konitosti
nahrazuje p¯ÌbÏhem, Ë·steËnÏ historick˝m, ale pr·vÏ tak ryze fiktivnÌm etiologick˝m m˝tem.
Z biologie darwinismus ËinÌ historickou vÏdu, pod·vanou v podobÏ vöeobecnÏ srozumitelnÈho
vypr·vÏnÌ, zaloûenÈho na jedineËn˝ch ud·lostech, n·hodÏ, ötÏstÌ, boji, st¯etech a st¯Ìd·nÌ epoch
a vl·d (vl·da plaz˘ vyst¯Ìd·na vl·dou savc˘, svÏt tajnosnubn˝ch prales˘ vyst¯ÌdajÌ jevnosnub-
nÈ, svÏt zv̯at vy˙stÌ v svÏt ËlovÏka). To vöe je lÌËeno v barvit˝ch obrazech vzmachu, vzestupu,
pokroku. Tak vznik· scientismus pro lid, kter˝ je s to vytlaËit k¯esùanstvÌ. Srovnejme s ran˝m
k¯esùanstvÌm, kterÈ se sv˝m smyslem pro p¯Ìrodu a duöi nahradilo antick˝ polyteismus, natolik
spjat˝ s abstraktnÌ filosofiÌ, ûe uû mohl uspokojovat pouze intelektu·ly.
DARWIN se tak jevÌ jako reform·tor vÏdeckÈho n·boûenstvÌ, inspirujÌcÌ laick· hnutÌ s n·ro-
kem na vöeobecnou platnost. Evolucionismus, jak R¡DL ukazuje, se brzy st·v· vÏcÌ nejen biolo-
gie, rozöi¯uje se do oblasti soci·lnÌ, jazykovÈ, politickÈ, ba p¯Ìmo kosmickÈ. VÏda dodnes popu-
listicky vyuûÌv· evolucionismus, kter˝ je zcela v rozporu s postupnÏ ustavenou pozdÏjöÌ
ortodoxiÌ. Ta uû je opÏt ryze racionalistick· a neodpovÌd· p˘vodnÌmu darwinismu s jeho refor-
m·torsk˝m posl·nÌm ñ i kdyû vÏda pr·vÏ za tuto p˘vodnÌ formu dodnes vdÏËÌ svÈ popularitÏ
a Ëerp· z nÌ svou prestiû. K¯esùanstvÌ, jehoû j·drem bylo vtÏlenÌ logu, tedy opak logizace tÏla,
tÈto p¯Ìleûitosti nevyuûilo ñ to vöak jiû R¡DL ne¯Ìk·. Zato odliönost radostnÈ zvÏsti evolucionis-
mu oproti racionalismu vÏdy v˝bornÏ a snad jako jedin˝ dokonale vystihl. Z·roveÚ n·m uka-
zuje, jak byla tato odliönost institucionalizacÌ a racionalizacÌ pokradmo zruöena, podobnÏ jako
se radostn· zvÏst vtÏlenÌ rozplynula v institucÌch a dogmatech cÌrkve.
470
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 471
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
55
R¡DL uplatÚuje svÈ evoluËnÌ (tj. p¯irozenÈ) pojetÌ pravdy. Pravda nenÌ mimo pozn·nÌ, vÌru a p¯e-
svÏdËenÌ, n˝brû je vûdy jejÌm j·drem a z·kladem. Se zmÏnou n·boûenstvÌ, kterÈ je zdrojem toho-
to vöeho, se mÏnÌ pravda i povaha svÏta. Galileovsko-newtonovskÈ uËenÌ zmÏnu v myslÌch lidÌ
nep¯ineslo, evolucionismu se to vöak poda¯ilo. VÏda se t˝k· pozn·nÌ pravdy a dÏjiny vÏdy jsou
pro R¡DLA dÏjinami pravdy. Vûdyù jinak by byly pouze ¯etÏzem omyl˘! ñ coû je pr·vÏ postoj n·bo-
ûensk˝, vËetnÏ n·boûenstvÌ vÏdy. Jako pro k¯esùany p¯ed Kristem Ñlid bydlel v temnot·chî, tak
pro darwinisty biologie, ba dokonce vÏda v˘bec p¯ich·zÌ aû s DARWINEM. Jako se pro k¯esùany filo-
sofie ñ Ñmoudrost tohoto svÏtaî ñ stala s p¯Ìchodem Krista bl·znovstvÌm, tak se s DARWINEM i veö-
ker· filosofie, mytologie, moudrost vÏk˘ st·v· ñ jak R¡DL uk·ûe ñ tm·¯stvÌm a nevÏdomostÌ.
Je ovöem ot·zkou, zda k¯esùanstvÌ skuteËnÏ bylo takÈ Ñp¯Ìrodopisemî, jak tvrdÌ R¡DL nÌûe,
nebo zda mu tuto roli nep¯isoudil aû novovÏk, kter˝ jinou pravdu, neû je vÏdeck·, nezn·. Je
totiû n·padnÈ, ûe tzv. k¯esùansk· p¯ÌrodovÏda Ëi kosmologie, kter· se teprve s novovÏkem
neöùastnÏ zaËala prolÌnat s vÏroukou (viz zn·m˝ p¯Ìpad GALILEI, KOPERNIK a mnoho dalöÌch),
poch·zÌ z pohansk˝ch zdroj˘, od PLAT”NA, ARISTOTELA, GAL…NA, AVICENNY, kte¯Ì oËividnÏ stojÌ
mimo p˘vodnÌ symboly vÌry. Zda Ñslova Genezeî, jimiû R¡DL mÌnÌ stvo¯enÌ svÏta, lze povaûo-
vat za MojûÌö˘v svÏton·zor tisÌciletÌ p¯edtÌm, neû takov˝ absolutnÌ pojem Ëi postoj existoval, je
takÈ nanejv˝ö pochybnÈ.
56
D˘vÏru v logos (definovan˝ pojem) a lex (z·kon) zdÏdila ¯Ìmskokatolick· cÌrkev z ¯eckÈ vzdÏ-
lanosti a ¯ÌmskÈho pr·va. TÏmito prost¯edky vyslovila svÈ Ël·nky vÌry neboli dogmata (coû
kupodivu znamen· n·zory), na kter˝ch bylo t¯eba se sjednotit, aby bylo v˘bec moûno smyslu-
plnÏ o tajemstvÌch vÌry hovo¯it. ée se tato z·vaznost poh¯Ìchu rozö̯ila i na zkuöenostnÌ v˝po-
vÏdi, tedy na pravdy povaûovanÈ za p¯irozenÈ, byl nep¯Ìjemn˝, ale nepodstatn˝ z·drhel. To
proto, ûe pravÈ vÏdÏnÌ se v tÈto tradici stejnÏ t˝kalo jen pravd nadp¯irozen˝ch. Z povahy logic-
kÈ v˝povÏdi a pr·vnÌ normy ovöem plynou i vöechny logickÈ d˘sledky. Proto ty nejv˝znamnÏj-
öÌ obsahy n·boûenskÈ vÌry nejsou v ofici·lnÌch definicÌch zahrnuty: jsou hluboce pravdivÈ, p¯e-
svÏdËivÈ, ale nesmÏjÌ b˝t autoritativnÏ vysloveny (definov·ny), protoûe by z nich bylo moûno
stejnÏ form·lnÏ vyvodit i opaËnÈ, ba absurdnÌ d˘sledky.
NovovÏk· vÏda na tuto tradici antickÈho p˘vodu nav·zala; proto si jejÌ poznatky dÏlajÌ
n·rok na v˝luËnost, z·vaznost, bezrozpornost atd., p¯iËemû svÈ pravdy vyd·v· za v˝povÏdi
o p¯ÌrodÏ, tedy o p¯irozenÈm, nikoliv o nadp¯irozenÈm. Z tÈhoû d˘vodu byla nucena prohl·sit
p¯Ìrodu za abstraktnÌ z·leûitost (rozprostranÏnost, geometriËnost, z·konitosti). Darwinismus je
vzpourou proti tÈto formalizaci p¯irozenÈ zkuöenosti.
57
Je ovöem ot·zkou, zda tyto besti·¯e chtÏly b˝t biologiÌ v tom smyslu, ve kterÈm sleduje pozn·-
nÌ ûivota R¡DL.
58
Dogma, ûe B˘h stvo¯il svÏt z niËeho, se opÌr· o jedinÈ biblickÈ mÌsto, kde se mluvÌ o stvo¯enÌ
z nejsoucÌch ÑvÏcÌî; ostatnÏ biblickÈ myölenÌ nezn· tak abstraktnÌ pojem jako nebytÌ a ani se
o nÏj p¯Ìliö nestar·. éidovskÈ pod·nÌ (kabala) mluvÌ o ¯adÏ stvo¯enÌ a mnoûstvÌ za sebou jdou-
cÌch i paralelnÌch svÏt˘ (svÏty zaniklÈ se naz˝vajÌ ÑsvÏty sko¯·pekî). Stvo¯enÌ z niËeho je p¯ed-
stava iracion·lnÌ, protoûe n·sledujÌcÌ stav, svÏt, nelze vyvodit ze stavu p¯edchozÌho. Racion·lnÌ
teologie proto uvaûovala o svÏtu p¯ÌtomnÈm v mysli BoûÌ, tzv. vÏËn˝ch ˙radk˘ ñ setk·v·me se
zde tedy s preformismem, tentokr·t kosmick˝m.
59
Gen 1.2. Dle hebrejskÈho origin·lu ZemÏ nebyla pust· a pr·zdn· a tma nebyla nad propastÌ,
n˝brû ona sama, jako protipÛl nebe, byla tou tmou nad propastÌ! V den t¯etÌ se tato ZemÏ, jakoû-
to souö, vydÏlila v˘Ëi vod·m, a ihned sama ze sebe na BoûÌ pokyn vydala zeleÚ ñ byliny a stromy.
Tolik biblickÈ zjevenÌ. Vöe ostatnÌ ñ trapnÈ a nesmyslnÈ spory a ˙dajn˝ k·men ˙razu mezi
vÏdou a n·boûenstvÌm ñ jsou m˝ty, poh·dky a ikonografie hodnÈ EFFELOVA Stvo¯enÌ svÏta. Spor
o potopu je sporem o kontinuitu. V PÌsmu je potopa lÌËena jako zruöenÌ a znovuustavenÌ stvo¯e-
nÌ, odpovÌdajÌcÌ tomu, co se dnes naz˝v· hromadnÈ vymÌr·nÌ, p¯iËemû Noemova archa slouûi-
la jako Ñbottleneckî, ˙zkÈ hrdlo l·hve. Jak vÌme z R¡DLA, i CUVIER p¯ipouötÏl, ûe novÈ zabydle-
nÌ se dÏlo p¯istÏhov·nÌm p¯eûivöÌch druh˘ z mÌst, kter· unikla katastrofÏ.
471
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 472
60
Teorie znamen· doslova ÑpodÌvan·ì. (VÏrouka nezn· teorie, zn· symboly a Ël·nky vÌry ñ defi-
novanÈ, tj. logem formulovanÈ nadp¯irozenÈ pravdy. Tyto pravdy se net˝kajÌ vÏcÌ vznikl˝ch,
p¯irozen˝ch, jednotliv˝ch, jedineËn˝ch, hmotn˝ch, ani p¯ÌbÏh˘ a ud·lostÌ.) LogickÈ vyj·d¯enÌ
teorie pomocÌ p¯esnÏ definovan˝ch pojm˘ umoûÚuje, ba p¯Ìmo zavazuje z definovan˝ch p¯ed-
poklad˘ (Ñaxiom˘ì) vyvodit vöechny d˘sledky, kterÈ jsou pr·vÏ tak platnÈ. Nejz¯etelnÏji vystu-
puje racionalistick˝ poûadavek d˘slednosti pr·vÏ v matematice (aritmetice, geometrii, logice
a ostatnÌch form·lnÌch disciplÌn·ch). Spor s GALILEJEM, respektive s KEPLEREM, se vedl o to, zda
je matematika popisem skuteËnosti, Ëi zda je skuteËnost sama matematick·.
CUVIER vöak nevyvozoval ze sv˝ch teoriÌ d˘sledky, byl v˘Ëi vÏrouËn˝m definicÌm zcela
mimobÏûn˝, a tudÌû nepostiûiteln˝. Uû ve 13. stoletÌ uËili GROSSETESTE a ROGER BACON, ûe svÏt
vznikl z jedinÈho hmotnÈho bodu svÏtelnÈ povahy, a tato kosmogonie, p¯edch˘dce souËasnÈ
kosmologie velkÈho t¯esku, aË zcela nesluËiteln· s biblick˝m lÌËenÌm, p¯esto nikoho nepohoröo-
vala. Je navÌc spornÈ, ba nav˝sost nepravdÏpodobnÈ, ûe by obsahem prvnÌ kapitoly Genese
bylo skuteËnÏ stvo¯enÌ, tj. v˝roba, v˝stavba svÏta. Slovo svÏt se zde ostatnÏ v˘bec nevyskytuje.
61
DARWIN nevϯil ve svÏtov˝ ¯·d, jenûe pr·vÏ tento svÏtov˝ ¯·d jednotnÈ, rozumovÏ uchopitel-
nÈ a logicky vyj·d¯itelnÈ skuteËnosti byl p¯edmÏtem a cÌlem tradiËnÌ vÏdy. VÏda, jak uû jsme
upozornili, musÌ z˘stat, aù vÏdomÏ Ëi bezdÏËnÏ, deistick· (zn·m· jsou tr·penÌ, kter· mÏli
s Bohem KEPLER, NEWTON Ëi EINSTEIN). Ateismus evolucionist˘ vöak popÌr· tuto bezrozpornou
racionalitu svÏta, jeû tvo¯Ì v˝chodisko a z·klad novovÏkÈ vÏdy. Racion·lnÌ jednota je transcen-
dentnÌ svÏtu, protoûe je p¯edpokladem jeho vysvÏtlenÌ a porozumÏnÌ. Dle evolucionist˘ se tento
¯·d teprve t·pavÏ a nahodile ustavuje, tak jako spoleËenskÈ ¯·dy v dÏjin·ch. Moûnost, ûe by
tuto jednotu v Ëase mohla mÌsto logickÈ totoûnosti nahradit narativnÌ konzistence (p¯irozen·
jednota p¯ÌbÏhu, kter˝ p¯esto, ûe je otev¯en˝, je v kaûdÈm okamûiku se sebou harmonick˝, tak
jako ûivotnÌ p¯ÌbÏh kaûdÈho duöevnÏ zdravÈho ËlovÏka), byla pro Z·pad nep¯ijateln· Ëi nesro-
zumiteln· ñ aËkoliv vytv·¯Ì samu osnovu biblickÈho zjevenÌ.
62
V devades·t˝ch letech 20. stoletÌ vystoupili nÏkte¯Ì nositelÈ Nobelovy ceny ve Spojen˝ch st·-
tech s poûadavkem na vl·du, aby potlaËila propagaci a ö̯enÌ astrologie. Kdyû se jich PAUL
FEYERABEND ptal, zda studovali astrologii a jak ke sv˝m negativnÌm z·vÏr˘m doöli, zjistil, ûe
û·dn˝ z dot·zan˝ch se astrologiÌ nikdy nezab˝val. Zkr·tka to nepovaûoval za nutnÈ. Podobn·
situace panovala v DARWINOVÃ dobÏ ve vztahu vÏdc˘, ale i myslitel˘, k odborn˝m teologick˝m
ot·zk·m. Netuöili, ûe rozumÏt teologii a n·boûenstvÌ je p¯inejmenöÌm pr·vÏ tak n·roËnÈ, jako
porozumÏt ûivÈ p¯ÌrodÏ. Bezpochyby z druhÈ strany, ve vztahu teolog˘ k vÏdÏ, nebyla situace
o mnoho lepöÌ. Kolik inkoustu vyteklo, kolik tiska¯skÈ Ëerni bylo spot¯ebov·no na pseudoprob-
lÈmy, kterÈ nemajÌ s vÏdou, zjevenÌm ani s dogmatikou tÈmϯ nic spoleËnÈho.
DARWINOVO uËenÌ je ateistickÈ jen druhotnÏ, v prvnÌ ¯adÏ (snad bezdÏËnÏ) ˙toËÌ na novovÏk˝
racionalismus v˘bec. MÌsto p¯ÌËin ve smyslu obecn˝ch racionalistick˝ch princip˘ nabÌzÌ d˘vody,
konkrÈtnÌ nahodil˝ p¯ÌbÏh. R¡DL d·le uk·ûe, jak se zejmÈna HAECKEL pokusil svrhnout novovÏ-
kou vÏdeckou racionalitu a nahradit ji tzv. empiriÌ, etiologick˝m m˝tem. Z·leûitost byla sloûitÏjöÌ
v tom, ûe n·boûenstvÌ se tehdy tÏsnÏ prolÌnalo s politick˝m establishmentem, a zejmÈna v protes-
tantsk˝ch zemÌch bylo ztotoûÚov·no s mÏöùanskou mor·lkou, tradicionalismem, konzervatis-
mem. Ironick˝m rysem tÈto tragikomickÈ z·leûitosti, kter· se t·hne dodnes, je materialismus,
jehoû se dovol·vali kontinent·lnÌ evolucionistÈ typu HAECKELA a dalöÌch. P¯es sv˘j deklarovan˝
mechanicismus se p¯itom vlastnÏ jako jedinÌ ujali pr·v p¯Ìrody a svÈbytnosti stvo¯enÌ, tÈmat, kter·
obÏ strany konfliktu, jak teologovÈ, tak racionalistiËtÌ p¯ÌrodovÏdci d·vno zradili a opustili. A tak
boj vÏdy proti cÌrkvi pod praporem materialismu, evolucionismu a darwinismu nav·zal na
romantickou tradici FrancouzskÈ revoluce (ROUSSEAU), zatÌmco vÏdeck˝ racionalismus, proti
nÏmuû bylo evoluËnÌ uËenÌ vzpourou v ¯ad·ch vÏdy, byl dÏdicem tradice osvÌcenectvÌ.
63
Spor o z·zraky je dalöÌ tematikou, kter· vöe nanejv˝ö komplikuje. Z·zrak je definov·n jako
nevysvÏtliteln˝ z·sah do p¯irozenÈho dÏnÌ. Jako takov˝ je pohoröenÌm pro racionalismus, kter˝
si na rozdÌl od pouhÈho poûadavku racionality dÏl· n·rok na vysvÏtlenÌ vöeho, totiû vysvÏtlenÌ
472
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 473
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
473
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 474
dovÏdeckÈ pojetÌ Bible, kterÈ dle R¡DLA bylo z·hy opuötÏno, ostatnÏ PÌsmu vnutila novovÏk·
vÏdeck· racionalita.
69
Tento zvl·ötnÌ psychologick˝ ˙kaz, kter˝ R¡DLA tak zaujal, je upadlou podobou logickÈho d˘ka-
zu sporem. V exaktnÌch oborech ñ ale pr·vÏ jen v nich ñ skuteËnÏ platÌ, ûe je-li nÏco nemoûnÈ, pak
opak je nutn˝: nap¯Ìklad z d˘kazu, ûe nem˘ûe existovat nejvyööÌ prvoËÌslo, se vyvozuje, ûe prvoËÌ-
sel je nekoneËnÏ mnoho, i takov˝ch, kter· nikdo nikdy z principu vÏci nenalezne. Je vÌc neû z¯ejmÈ,
ûe mimo form·lnÌ oblast, a tÌm spÌö oblast vÌry a vϯenÌ, je tento zp˘sob uvaûov·nÌ nep¯ijateln˝.
70
Doslova p¯Ìroda je sobÏ samotnÈ souznÏl·, ÑkonsonantnÌî, to vöak p¯ece neimplikuje totoû-
nost, toliko melodiËnost ñ tedy Ëasovou promÏnu! Neust·le se setk·v·me s nedostatkem smy-
slu pro narativnÌ souvislost, tj. dÏjovou jednotu, kter· p¯esto m˘ûe b˝t napÌnav·, dramatick·,
obsahovat zmÏny a obraty, jeû tak jako diferenciace tÏlesn˝ch org·n˘ p¯ispÌvajÌ k celistvosti ñ tj.
konsonanci. Darwinismus p¯ehlÈdl moûnost, ûe evoluËnÌ zvraty mohou mÌt dÏjovou n·vaznost,
ztotoûnil kontingenci (tj. shodu okolnostÌ, kter· m˘ûe b˝t vyuûita nebo promarnÏna) s lhostej-
nou nahodilostÌ. Tento mechanick˝ aspekt darwinismu dovolil nad·le upÌrat stvo¯enÈmu
smysl, cÌl, zkuöenost, obsah atd. Ironicky je pr·vÏ mechanismus ñ ztÏlesnÏn˝ z·mÏr ñ teleologi-
ck˝m pojmem. V podstatÏ tedy neölo o vÌru v Boha, n˝brû o vÌru v daleko hluböÌm slova smy-
slu, tu, kter· ËinÌ ËlovÏka ËlovÏkem. älo o ned˘vÏru ve skuteËnost, a v tom mÏli n·boûenötÌ
odp˘rci darwinismu pravdu, jakkoliv naivnÏ ji vyjad¯ovali.
71
Znovu p¯ipomÌn·me, ûe to byly aû racionalizace mnohem pozdÏjöÌ, neû byla staroz·konnÌ
i novoz·konnÌ zjevenÌ. Aû tyto racionalizace uËinily z tajemstvÌ stvo¯enÌ vskutku neuvϯitelnou
a absurdnÌ konstrukËnÌ proceduru, v˝kon jakÈhosi nadinûen˝ra.
72
Jedin· Anglie mÏla jednotu koruny a cÌrkve, anglick˝ kr·l Ëi kr·lovna je jejÌ hlavou. V Anglii
takÈ daleko radik·lnÏji a oËividnÏji neû kdekoliv jinde doölo k p¯echodu od hermetickÈho
k vÏdeckÈmu postoji ke svÏtu, totiû mezi alûbÏtinskou dobou a vl·dou JAKUBA I. V tÈ dobÏ
vznikla Kr·lovsk· vÏdeck· spoleËnost, prvnÌ instituce tohoto druhu na svÏtÏ, svÏtsk· a racionalis-
tick· orientace, kter· zah·jila ÑnormalizaËnÌ obdobÌì v˘Ëi alûbÏtinskÈ mystice. Pro J. A. KOMEN-
SK…HO byla d˘vodem rozho¯ËenÌ a odsouzenÌ.
73
SCHOPENHAUER m· pravdu, ûe anglick· reformace, kter· se silnÏ op¯ela o Star˝ z·kon, nevyr˘-
stala z hebrejskÈ tradice. AnglickÈ ostrovy byly po staletÌ ûid˘m nep¯ÌstupnÈ. Odtud dogmatic-
k· a naivnÌ doslovnost ostrovanskÈ biblickÈ exegeze, kter· ËinÌ z Boha biblickÈho zjevenÌ pr·vÏ
Ñmakeraî, v˝robce veökerÈ danosti. NicmÈnÏ, jak R¡DL d·l ukazuje, skuteËn˝ spor byl veden
mezi iracionalismem evolucionismu a racionalismem tradiËnÌho scientismu, a tato situace vËet-
nÏ povrchnÌho nedorozumÏnÌ trv· dodnes. Odp˘rci darwinismu, ÑvÏdeËtÌ kreacionistÈî, jsou
daleko vÏdeËtÏjöÌ, tj. racionalistiËtÏjöÌ, neû se evolucionistÈ domnÌvajÌ.
74
V USA vöak mÏlo toto uËenÌ podtext spoleËensko-politick˝: otroctvÌ se dalo lÈpe zd˘vodÚo-
vat, jsou-li otroci jinÈho p˘vodu neû jejich p·ni. BlÌûe viz GOULD 1995.
16. kapitola
75
V tÈto souvislosti upozorÚujeme na dÌlo zoologa ADOLFA PORTMANNA (1960, Ëesky 1997).
Kr·sa jako jevenÌ, projevov·nÌ se navenek, byla pro nÏj vlastnÌm smyslem bytÌ kaûdÈ ûivÈ bytos-
ti ñ tedy jejÌ prapodstatou. Ke zmÌnÏnÈmu pavÌmu vÏj̯i: PORTMANN p¯irovn·v· v˝sledn˝ optic-
k˝ dojem k dutÈmu zrcadlu, ve kterÈm tÏlesnost ustupuje zcela do pozadÌ. PavÌ samec se p¯i
otev¯enÌ vÏj̯e fakticky (tj. fenomenologicky) dematerializuje.
76
Pr·vÏ hled·nÌ obecnÈho, univerz·lnÌho, prvotypickÈho zaslepilo i samotnÈho GOETHA v˘Ëi plura-
litÏ estetick˝ch k·non˘. R¡DLŸV post¯eh je zde naprosto unik·tnÌ, pr·vÏ pluralita k·non˘, do kte-
r˝ch je t¯eba se dlouhodobÏ zasvÏtit, proniknout, osvojit si je, je pro vÏdeck˝ postoj k svÏtu, kter˝
chce jak zn·mo vöe, umÌstit do jedinÈho r·mce obrazu svÏta, argumentem pro relativismus estetiky.
77
DARWIN vych·zÌ z tradice britskÈ estetiky 18. stoletÌ, kde se prolÌnaly preromantickÈ a klasici-
zujÌcÌ tendence, p¯estoûe v jeho dobÏ jiû byla d·vno za zenitem. JednÌm ze z·kladnÌch rys˘ toho-
474
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 475
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
to obdobÌ bylo odmÌtnutÌ substancionalistickÈ teorie kr·sy a zamϯenÌ pouze na zkoum·nÌ toho,
co a jak estetickou libost vyvol·v·. DARWIN proto nedefinuje û·dnÈ kr·sno jako takovÈ, ale uva-
ûuje, co p¯Ìjemn˝ pocit p¯i vnÌm·nÌ (zjednoduöen˝mi pojmy jej naz˝v· prostÏ pocitem kr·sy)
zp˘sobilo. Podle nÏj vznik· tento pocit libosti podobnÏ u lidÌ i ûivoËich˘ a zp˘sobujÌ ho urËitÈ
barvy, odstÌny Ëi tvary. Tuto libost se pokouöÌ vysvÏtlit fyziologick˝m z·kladem ñ nap¯. rytmem.
R¡DL tedy nem· pravdu, kdyû oznaËuje DARWINOVO vysvÏtlenÌ jako psychologickÈ. Kritika
DARWINA je vöak samoz¯ejmÏ v souvislosti s estetick˝mi jevy zcela namÌstÏ ñ Ëasto opravdu p¯Ì-
liö zjednoduöuje, redukuje Ëi uûÌv· p¯Ìliö v·gnÌ pojmy. Jeho p¯Ìnosem vöak evidentnÏ z˘st·v·
ot·zka ñ majÌ zv̯ata smysl pro kr·su, majÌ vkus? PonÏkud nespravedlivÈ je podsouvat DARWI-
NOVI, ûe z˙ûil kr·su na ˙Ëelnost. Podle nÏj p¯ece estetickÈ jevy vznikajÌ v procesu pohlavnÌho
v˝bÏru, kter˝ jde Ëasto proti v˝bÏru p¯ÌrodnÌmu. EstetickÈ, Ëasto hypertrofovanÈ struktury
svÈmu nositeli p¯ece ËastÏji ökodÌ (je d¯Ìve polapen pred·torem). A pr·vÏ proto p¯ich·zÌ DARWIN
se svou koncepcÌ kr·sy ñ a estetickÈ libosti, prim·rnÏ nez·vislÈ na uûitku.
78
Neodarwinistick· biologie ¯adu takov˝ch pokus˘ provedla ñ v˝sledek byl Ëasto p¯ekvapiv˝.
Ne vûdy se totiû d· usuzovat ze vzhledu sameËk˘ na vkus samiËek. Nap¯Ìklad samec m˘ûe mÌt
urËitou barvu Ëi strukturu, ale samice preferujÌ atrapy zdobenÈ jinak. Net˝k· se to ovöem jen
pohlavnÌho v˝bÏru ñ ml·Ôata kukaËky l·kajÌ svÈ adoptivnÌ rodiËe na vybarvenÌ a strukturu
rozev¯enÈho zob·Ëku, kter˝ je pro nÏ p¯itaûlivÏjöÌ neû zob·k jejich vlastnÌch ml·Ôat.
79
Darwinismus urazil ve snaze vysvÏtlit estetickÈ jevy delöÌ cestu. ZpoË·tku jsou p˘vodnÌ
DARWINOVY myölenky celkem vöeobecnÏ odmÌt·ny. Ve t¯ic·t˝ch letech 20. stoletÌ p¯ich·zÌ vöak
FISCHER s teoriÌ, ûe samice si skuteËnÏ vybÌr· podle vkusu. Preference urËitÈ struktury zaËne sice
pouze jako mÛda, tÈ se vöak jiû samice nem˘ûe zpronevϯit, protoûe by odsoudila svÈ syny
k absenci potomk˘. PozdÏji p¯ich·zÌ jeötÏ ¯ada teoriÌ, soubornÏ naz˝van· Ñteorie dobr˝ch
gen˘ì. Samice si podle nich vybÌr· takovÈ struktury, barvy, hlasovÈ projevy, kterÈ svÏdËÌ o kva-
lit·ch sameËka. TÌm m˘ûe b˝t pr·vÏ co nejkomplikovanÏjöÌ Ëi nejn·padnÏjöÌ projev: d· se tÏûko
falöovat a svÏdËÌ o zdravÌ svÈho nositele Ëi o jeho schopnostech p¯eûÌt i s n·roËn˝m handicapem.
K tomu jeötÏ p¯istoupila tzv. hypotÈza ÑsmyslovÈho tahuì, vysvÏtlujÌcÌ z·libu samic v urËit˝ch
struktur·ch nastavenÌm smyslov˝ch org·n˘ na urËit˝ typ podnÏt˘ (vertik·ly, horizont·ly, body,
urËitÈ barvy Ëi kontrasty), jeû jsou pak preferov·ny i u samc˘. RIDLEY ovöem p¯ipomÌn·, ûe ke
konci devades·t˝ch let nastal n·vrat k p˘vodnÌm DARWINOV›M myölenk·m: ÑDarwinova teorie
samiËÌho v˝bÏru byla po celÈ stoletÌ ignorov·na a biologovÈ se s urputn˝m ˙silÌm pustili do hle-
d·nÌ jin˝ch vysvÏtlenÌÖ Zd·lo se, ûe kaûd· teorie je lepöÌ neû p¯edstava, ûe ptaËÌ samiËky jsou
schopny vnÌmat kr·su sv˝ch sameËk˘Ö Jenûe nelze pozorovat dvo¯ÌcÌho se p·va, aniû v·s
napadne, ûe m· jeho ocas co do ËinÏnÌ s namlouv·nÌm samic. Vûdyù takto na celou ˙vahu p¯iöel
i DARWIN.ì (RIDLEY 1999, 111)
80
WALLACE sice popÌral kr·su v p¯ÌrodÏ a jejÌ v˝znam v pohlavnÌm v˝bÏru (ten neuzn·val),
neboù to se podle nÏj rovnalo nep¯ÌpustnÈmu antropomorfismu, vysvÏtloval ji vöak jako v˝raz
ûivotnÌ energie, takûe vlastnÏ uzn·val kr·su jako projev mÌry skuteËnosti (respektive zp˘sobu
jejÌho lidskÈho vnÌm·nÌ). RozdÌl nenÌ tak velik˝, jak se s·m domnÌval.
81
Zde R¡DL spr·vnÏ upozorÚuje na zvl·ötnÌ situaci v estetice. CelÈ 19. stoletÌ, p¯edevöÌm po
HEGELOVà Estetice (1835, Ëesky 1966), prakticky zcela o kr·su p¯Ìrody ztratilo z·jem, aË v umÏnÌ,
kultu¯e a spoleËnosti doch·zÌ doslova ke Ñkultu p¯Ìrodyì. Na tuto zajÌmavou situaci upozorÚu-
je i ADORNO ve svÈ EstetickÈ teorii (Ëesky 1997). Zvrat nast·v· prakticky aû v sedmdes·t˝ch
letech, kdy se objevuje tzv. environment·lnÌ estetika (A. CARLSON).
82
Pro doklady o nadöenÈm vnÌm·nÌ p¯ÌrodnÌch kr·s nemusÌme chodit k jeho synovi. Spoustu
citlivÈho lÌËenÌ p¯ÌrodnÌch, zejm. krajinn˝ch kr·s najdeme v DARWINOVà CestÏ kolem svÏta, kde
navazuje spÌöe na HUMBOLDTŸV cestopis, ale i svoji Ëetbu romantick˝ch b·snÌk˘ (WORDSWORTH,
COLERIDGE). Pas·ûe k estetickÈmu postoji k p¯ÌrodÏ nalezneme i ve VlastnÌm ûivotopise.
83
Z·vÏreËnÈ vysokÈ hodnocenÌ RUSKINOVA poselstvÌ zd˘razÚuje a potvrzuje hlubok˝ rozumÏjÌ-
cÌ R¡DLŸV biologick˝ cit, neoddÏliteln˝ od estetickÈ vnÌmavosti. PORTMANN se pokouöel a snad
475
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 476
17. kapitola
84
R·dl v tÈto kapitole pojem mimikry uûÌv· v tom nejöiröÌm slova smyslu, tedy vËetnÏ p¯Ìbu-
zn˝ch fenomÈn˘ jako je krypse, barvomÏna apod. Mimikry v uûöÌm slova smyslu obvykle zahr-
nuje pouze p¯Ìpady, kdy modelov˝ organismus (model) je napodobov·n jednÌm nebo vÌce
druhy zpravidla nep¯Ìbuzn˝ch organism˘ (mim). Z novÏjöÌ literatury odkazujeme na KOM¡REK
2000 a na obs·hlou bibliografii KOM¡REK 1998.
85
Pojem varovnÈ zbarvenÌ (warning colouration) popsanÈ 1867 A. R. WALLACEM se v˝znamovÏ
shoduje s dnes popul·rnÌm termÌnem Ñaposematismusì, kter˝ poch·zÌ od anglickÈho p¯Ìrodo-
vÏdce E. B. POULTONA (1890).
86
DalöÌ uk·zka R¡DLOVA biologickÈho myölenÌ spojenÈho s vyt¯Ìbenou vnÌmavostÌ. Jako se obh·j-
ci estetickÈ str·nky ûivÈ skuteËnosti zamϯujÌ na nÏkolik v˝jimeËn˝ch, n·padn˝ch, a proto
v posledku podez¯el˝ch a pochybn˝ch p¯Ìpad˘ (typu pavÌho vÏj̯e), tak badatelÈ v oblasti mimi-
kry zd˘razÚujÌ st·le tytÈû krajnosti, kterÈ se pro svou v˝jimeËnost vystavujÌ podez¯enÌ z bezv˝-
znamnosti. R¡DL naproti tomu zahrnuje mimikry do obecnÈho a vöudyp¯ÌtomnÈho jevu n·podo-
by, ËinnÈ podobnosti. V podob·ch a podob·nÌ je, zd· se n·m, tÏûiötÏ ûivotnÌch projev˘ vöeho
druhu a na vöech ˙rovnÌch. Jenom naprost· ztr·ta vnÌmavosti a porozumÏnÌ pro podob·nÌ, vzh-
led a zjev, m˘ûe povaûovat mimikry za zcela ojedinÏl˝, nevysvÏtliteln˝, snad ani neexistujÌcÌ feno-
mÈn. Pr·vÏ tak, jako mohla ztr·ta lidskÈ p¯irozenosti vydÏlit zboûnost Ëi kulturnost do zvl·ötnÌ
kategorie nadstandardnÌch, ba podivÌnsk˝ch a v kaûdÈm p¯ÌpadÏ postradateln˝ch pot¯eb.
18. kapitola
87
IlustrativnÌm p¯Ìkladem (kter˝ je zmÌnÏn i nÌûe v textu) b˝v· parazitick˝ krab Sacculina carci-
ni. Larva tohoto stvo¯enÌ je standardnÌ, dospÏlec vöak parazituje na jinÈm krabu Carcinus mae-
nas. TÏlo parazita je tvo¯eno hlavnÏ pohlavnÌ ûl·zou a cÈvami, kterÈ po vzoru mycelia hub pro-
r˘stajÌ hostitelem. Tento zp˘sob parazitickÈho v˝voje zaujal mnoho badatel˘, mezi nimi i K.
LORENZE, a vyslouûil si vlastnÌ oznaËenÌ Ñsacculinizaceì.
PodobnÈ obrazy dodnes pat¯Ì k evergreen˘m evoluËnÌch pojedn·nÌ. PovöimnÏme si p¯itom, jak
R¡DL, a po nÏm vÏtöina biolog˘, zcela automaticky bere za kritÈrium uspo¯·danosti Ëi Ñpokroko-
vostiì pouze dospÏlÈ stadium organismu. Jakkoliv filigr·nsky mohou b˝t uspo¯·dan· jednotliv·
ontogenetick· stadia (nap¯Ìklad neuvϯitelnÏ specializovanÈ larvy), nestojÌ to tÈmϯ nikomu za
pozornost. ZapomÌn· se takÈ, ûe zjednoduöenÌ tÏlnÌ stavby u parazit˘ (nap¯Ìklad ztr·ta smyslo-
v˝ch org·n˘, Ëasto org·n˘ vnit¯nÌch, tvary tÏla apod.) je vyv·ûeno hluboce propracovanou sousta-
vou vztah˘ (manipulace hostitele, Ñmolekul·rnÌ mimikryì, reciproËnÌ vztahy apod.), kterÈ parazi-
tovi dovolujÌ tento zp˘sob ûivota. Skoro û·dn˝ biËÌkovec nevydrûÌ v krvi jako trypanosoma; takÈ
z ploötÏnc˘ se v j·trech udrûÌ jen motolice, jejich volnÏ ûijÌcÌ a ÑplnÏ vyvinutÌì p¯ÌbuznÌ nic podob-
nÈho nesvedou. B˝t parazitem znamen· svÈmu hostiteli velmi dob¯e rozumÏt ñ takûe v jakÈm ohle-
du platÌ, ûe parazit ûije ÑjednoduööÌì zp˘sob ûivota, jak se doËteme o nÏco nÌûe? Absurdnost
podobn˝ch v˝klad˘ m˘ûe ilustrovat takÈ ot·zka: Je had Ñdegenerovan˝ì, protoûe nem· nohy?
476
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 477
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
88
GOULD (1995) takto referuje o BLUMENBACHOVÃ systÈmu lidsk˝ch ras (z 18. stoletÌ). BLU-
MENBACH se domnÌval, ûe p˘vodnÏ stvo¯enou rasou byla Ñkavkazsk·ì, a z nÌ vöechny ostatnÌ
povstaly postupnou ÑdegeneracÌì ñ coû vöak neneslo zpoË·tku û·dn˝ pejorativnÌ n·dech ñ pro-
stÏ se rozr˘znily.
19. kapitola
89
V roce 1891 HAECKEL napadl Ñplanktonovou teoriiì VICTORA HENSENA, kter˝ zkoumal produk-
tivitu a trofickou strukturu mo¯Ì: mϯil populace planktonu na z·kladÏ uniformnÌho rozmÌstÏ-
nÌ jedinc˘. Podle jeho pozorov·nÌ jsou totiû populace planktonu agregovanÈ, nerovnomÏrnÏ
rozmÌstÏnÈ. Z tÏchto d˘vod˘ HAECKEL takÈ odmÌtal uûÌv·nÌ statistick˝ch nebo matematick˝ch
metod v ekologii.
90
Tato pozn·mka stojÌ za koment·¯. Biologie vskutku s DARWINEM p¯estala b˝t ÑchemiÌ a fyzi-
kou ûiv˝ch soustavì a vnesla do vÏd nÏco, co v nich p¯edtÌm nebylo ñ historii. Jak obtÌûn˝ ˙kol
tÌm DARWIN p¯ed vÏdce i filosofy postavil, dokumentuje n·sledujÌcÌch 150 let v˝voje. Znovu
a znovu nach·zÌme ˙pornÈ pokusy o n·vrat k ÑnemÏnn˝m z·kon˘m p¯Ìrodyì, nebo alespoÚ ke
statistice a logice, nemluvÏ o teoriÌch vöelijak teleologick˝ch. OstatnÌ vÏdy, snad s v˝jimkou kos-
mologie, kter· m· podobnÈ problÈmy, tento v˝voj zpovzd·li sledujÌ, aniû by cÌtili pot¯ebu oto-
Ëit pohled a po 400 letech se mÌsto Ñfyzikalizace biologieì pokusit o Ñbiologizaci fyzikyì.
91
Samotn˝ program morfogeneze, naplÚujÌcÌ z·sadu omnis forma ex forma, p¯edstavuje n·vrat
k p¯irozenÈmu myölenÌ, kterÈ vyj·d¯ili milÈtötÌ prvomyslitelÈ, kdyû na ot·zku po povaze kaûdÈ
vÏci odpovÏdÏli: fysis, p¯irozenost, povst·v·nÌ (proto si od ARISTOTELA zaslouûili oznaËenÌ fysiol-
ogoi). Dle tÈto starÈ z·sady je kaûd· vÏc ztÏlesnÏnÌm zp˘sobu, jak˝m povstala; jejÌ podoba toto
povst·v·nÌ zp¯ÌtomÚuje jakoûto povahu, Ñn·turuî vÏci. PojmovÈ diskurzivnÌ myölenÌ, kterÈ
z·hy vyst¯Ìdalo iÛnskÈ myölenÌ MilÈùan˘, tento individu·lnÌ p¯Ìstup ke skuteËnÈmu, p¯Ìstup
uzn·vajÌcÌ jedineËnost a svÈbytnost, pop¯elo, a novovÏk· vÏda je mimo jinÈ odkazem tohoto ¯ec-
kÈho racionalismu. Z toho hlediska je darwinismus, tak jak je reflektovan˝ a kodifikovan˝ jeho
prorokem HAECKELEM, iracion·lnÌ a protivÏdeck˝, jak R¡DL spr·vnÏ podtrhuje. Naskytla se öance
alternativnÌho vztahu ke skuteËnosti, öance, kter· by do vÏdy navr·tila hodnotu p¯irozenÈ zku-
öenosti ñ pr·vÏ toto sjednalo darwinismu tak v¯elÈ p¯ijetÌ a pov˝öilo ho na novÈ n·boûenstvÌ.
Avöak ani tento darwinismus se nevymanil z novovÏkÈho zatÌûenÌ a byl, jak R¡DL ukazuje,
odsouzen k z·niku. HAECKELOVO pod·nÌ lze dle R¡DLA ch·pat jako zaË·tek konce darwinismu,
i kdyû pr·vÏ dÌky HAECKELOVÃ mesi·öskÈ horlivosti dos·hl v nÏm nejvyööÌho vzmachu. OnÌm
kamenem ˙razu byla pro novovÏk oblig·tnÌ ideologiËnost, v˝luËnost a tudÌû samosp·sn· nesn·-
öenlivost. R¡DL vynikajÌcÌm zp˘sobem analyzuje nesluËitelnost HAECKELOVA panevolucionismu
s mechanistick˝mi, racionalistick˝mi (a dodejme objektivistick˝mi) p¯edsudky, poklesl˝mi na
axiomy, dogmata, postul·ty, pr·zdnou rÈtoriku. HAECKEL, a ostatnÏ nikdo po nÏm, û·dn˝
Ñmechanismus evoluceì neobjevil ani neprok·zal. Zato sv˝m v˝tvarn˝m umÏnÌm n·zornÏ p¯ed-
vedl ñ jako drama ñ svÈbytnÈ promÏny forem a n·dhernÈ analogie a soubÏûnosti ve zp˘sobech
utv·¯enÌ ûiv˝ch tÏl a podob. S bohat˝m vyuûitÌm moûnostÌ, kterÈ poskytovalo ÑnovÈ umÏnÌî (po
naöem secese), objevil laickÈ ve¯ejnosti eidetick˝ ¯·d ûivÈ skuteËnosti. Ten je podle naöeho n·zoru
vlastnÌm j·drem a nejvÏtöÌm p¯Ìnosem DARWINOVY nauky ñ tedy nikoliv abstraktnÌ postul·ty
typu boj o ûivot, p¯eûitÌ schopnÏjöÌho, p¯ÌrodnÌ v˝bÏr apod. Je s podivem, ûe tuto nepochybnou
z·sluhu R¡DL ve svÈm jinak hlubokÈm a spravedlivÈm vylÌËenÌ a zhodnocenÌ haeckelovskÈho
darwinismu p¯ehlÈdl a neocenil. »ten·¯i doporuËujeme sledovat, kolik pojm˘, p¯edstav, v˝raz˘,
pohled˘, kterÈ jsou dnes ust·lenou souË·stÌ biologickÈho vzdÏl·nÌ, poch·zÌ pr·vÏ od HAECKELA.
92
PodrobnÏjöÌ rozbor HAECKELOV›CH kauz·lnÏ mechanistick˝ch tir·d a trv·nÌ na nutnosti p¯iro-
zenÈho vysvÏtlenÌ uk·ûe, ûe p¯irozen˝m vysvÏtlenÌm zmÏn mÌnÌ HAECKEL takovÈ, kterÈ lze
smyslovÏ sledovat nebo si je alespoÚ p¯edstavit, zn·zornit ñ viz d·le R¡DLEM uv·dÏn· HAECKE-
LOVA charakteristika duöe, kter· je (p¯ekvapivÏ ve shodÏ s tradicÌ!) postaven· na schopnosti
477
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 478
478
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 479
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
ky a snÏhovÈ vloËky. Za dan˝ch podmÌnek se hromadÌ to, co je nad·le nemÏnnÈ, na ˙kor toho,
Ëeho promÏnou vznik·. To platÌ jak pro nebeskÈ soustavy, tak pro geologickÈ ˙tvary, jak pro ves-
mÌrn· tÏlesa, tak pro prvky, spoleËenstvÌ a kultury, jazyky i zvyky. Ba i samotnÈ p¯ÌrodnÌ z·ko-
ny, vlastnosti hmoty, prostoru a Ëasu si vysvÏtlujeme spÌöe genealogicky, kosmogonicky a histo-
ricky neûli logicky (metafyzicky, racion·lnÏ). Ve vesmÌru se hromadÌ jak dlouho trvajÌcÌ tÏlesa
(nap¯. hnÏdÌ trpaslÌci), tak chemickÈ prvky, kterÈ jsou Ñpopelemî p¯emÏny jin˝ch prvk˘ (nap¯.
ûelezo). V tomto smyslu lze mluvit i o chemickÈ evoluci soustav, v nichû se pochopitelnÏ hroma-
dÌ ty nejstabilnÏjöÌ, obvykle koncovÈ produkty chemick˝ch promÏn. éivot v uûöÌm slova smy-
slu zaËal vznikem slouËenin, kterÈ sice nevynikajÌ trvalostÌ, ale d·vajÌ vznik slouËenin·m
podobn˝m ñ jde o tzv. replik·tory.
94
VidÌme, ûe HAECKEL se pohybuje v˝hradnÏ v oblasti p¯edstav, to je ovöem, jak R¡DL p¯esnÏ
poznamen·v·, r·mec idealistick˝. U HAECKELA jde vûdy o konkrÈtnÌ p¯edstavy. Srovnejme s GOET-
HEM ñ ten mÏl potÌûe se zaloûenÌm a vybudov·nÌm srovn·vacÌ metody: vÏdÏl, ûe spat¯it podobnost
je zvl·ötnÌ v˝kon, kter˝ naz˝val duchovnÌm, podobnost lze vzt·hnout toliko k Ñtypuî nebo ideji.
I kdyû GOETHE trval na tom, ûe vidÌ ideje na vlastnÌ oËi, vÏdÏl, ûe k tomuto pat¯enÌ nelze nikoho
p¯ivÈst, ûe neexistuje û·dn˝ postup Ëi metoda, jak toto Ñcosiî, z·klad podobnosti, p¯edvÈst. HAEC-
KELOVI tento problÈm odpad·, protoûe ono ide·lnÌ z¯enÌ prostÏ ztotoûnÌ s fantazijnÌm obrazem
spoleËnÈho p¯edka. Jestliûe vöechny z·rodky mnohobunÏËn˝ch organism˘ proch·zejÌ podobn˝m
stadiem Ñgastrulyî, pak tuto podobnost zastoupÌ HAECKELOVA mytick· prabytost gastraea. Vöech-
ny bytosti, jejichû ontogeneze proch·zÌ tÌmto stadiem (jak pozdÏji R¡DL uvede, gastruly vznikajÌ
nejrozmanitÏjöÌm zp˘sobem), jsou jednoduöe potomky gastraey.
R¡DL ukazuje, ûe HAECKEL p¯evzal celou idealistickou morfologii a pouze ji zmytologizoval.
HAECKEL je skuteËn˝m tv˘rcem m˝t˘. ZatÌmco ¯eËtÌ myslitelÈ a jejich n·sledovnÌci aû do novo-
vÏkÈ racionalistickÈ vÏdy p¯ev·dÏli p˘vodnÌ mytickÈ a mytologickÈ p¯edstavy na pojmy,
HAECKEL tuto tendenci obracÌ. IdealistickÈ pojmy a rozumovÈ n·hledy nahrazuje pravÏk˝mi
bytostmi. V tom je takÈ jedno z tajemstvÌ ˙spÏchu tohoto novÈho typu vÏdÏnÌ: vych·zÌ vst¯Ìc
p¯ÌbÏhu a p¯irozenÈ p¯edstavivosti, v nichû myslÌ laici, a souËasnÏ odbornÌk˘m dovoluje Ëinit
to, co Ëinili dosud.
95
HAECKELOVY tvary si svou realizaci vynucujÌ, p¯etv·¯ejÌ se. Naproti tomu v pozadÌ DARWINO-
VA myölenÌ stojÌ mentalita inûen˝rsko-instrument·lnÌ, vyr˘stajÌcÌ ze zkuöenosti pr˘myslovÈho
rozvoje. DneönÌ genocentrismus zase p¯ipomÌn· v˝voj programov˝ch systÈm˘: nejde o tvaro-
vou podobu ani o n·strojovou ˙Ëinnost, toliko o nabÌdku tvo¯ÌcÌ popt·vku. Pro DARWINA se
selekce vztahuje k ˙Ëinnosti, u HAECKELA k vzhlednosti (p¯enesenÌ pozornosti od motor˘ ke
tvaru karosÈrie), u neodarwinist˘ k uplatnÏnÌ.
96
Z tohoto kruhu samoz¯ejmÏ nenÌ v˝chodiska. DneönÌ Ñmolekul·rnÌ taxonomieì srovn·v·
po¯adÌ b·zÌ nebo aminokyselin v makromolekul·ch a na z·kladÏ tohoto srovn·nÌ sekvencÌ
z dnes ûijÌcÌch organism˘ pak konstruuje evoluËnÌ stromy. EvoluËnÌmi je samoz¯ejmÏ m˘ûe
naz˝vat jen proto, ûe uû p¯edem p¯ijala axiom o spoleËnÈm p¯edkovi srovn·van˝ch organism˘.
97
F. JACOB ¯Ìk·, ûe lze ¯adit buÔ systematicky, nebo metodicky. SystematickÈ ¯azenÌ je staröÌ, m·
p˘vod uû v antice a vrcholÌ ve scholastice: zvolÌ se vhodnÈ rozliöovacÌ znaky a podle nich se vÏci
nebo bytosti rozt¯ÌdÌ do skupin. Rostliny takto m˘ûeme t¯Ìdit podle vzhledu (byliny, ke¯e, stromy),
podle stanoviötÏ (pouötnÌ, vodnÌ) nebo zp˘sobu rozmnoûov·nÌ (tajnosnubnÈ, jevnosnubnÈ).
Vhodn˝m znakem je ten, kter˝ co nejost¯eji a nej˙plnÏji danou skupinu rozdÏlÌ. Je z¯ejmÈ, ¯Ìk·
JACOB, ûe takov˝ch systÈm˘ m˘ûe b˝t vÌc. Druh˝ p¯Ìstup je metodick˝. ZvolÌme typick˝ p¯Ìpad
(nap¯. druh) a srovn·nÌm zjiöùujeme stupeÚ vzd·lenosti. Takov˝ systÈm m˘ûe b˝t dle JACOBA pouze
jeden. Navzdory vöem podobnostem mezi p¯ed- a podarwinistick˝mi systÈmy je z¯ejmÈ, ûe
evolucionistick˝ p¯Ìstup je metodick˝, tedy postupn˝. ZtotoûnÌme-li posloupnost podobnostÌ s Ëaso-
vou liniÌ, dojdeme k tomu, co naz˝v· HAECKEL p¯irozen˝, a tudÌû jedin˝, prav˝, skuteËn˝ systÈm.
98
Tato vÏta n·m dnes, kdy se bez rodokmen˘ neobejde skoro û·dnÈ sluönÈ biologickÈ pojedn·-
nÌ, p¯ipad· neuvϯiteln·. Je to zajÌmav˝ dobov˝ vhled do zaË·tku 20. stoletÌ, kdy vedle sebe exi-
479
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 480
stovalo nÏkolik biologick˝ch ökol (genetika, evoluËnÌ biologie, embryologie, fyziologie apod.),
kterÈ spolu v podstatÏ nekomunikovaly. VÏk ÑVelkÈ syntÈzyì byl zatÌm v nedohlednu. Podrob-
nÏji viz nap¯. SAPP 1990, GOULD 2002.
99
Zde opÏt, jakoby jen mimochodem, zato vöak v˝stiûnÏ, vyj·d¯il R¡DL povahu v˝voje vÏdec-
kÈho pozn·nÌ skrze strukturu vÏdeck˝ch revolucÌ, kterÈ pozdÏji zjednaly svÏtovou sl·vu T. S.
KUHNOVI. ZmÏnu vÏdeckÈ teorie (nauky, postoje, paradigmatu) nezp˘sobÌ poznatky, kterÈ jsou
s nÌ pospolu (vyvracejÌ, falzifikujÌ, jak uËil POPPER), n˝brû prostÏ zmÏna z·jmu. Teoretick˝ zlom
vöak m˘ûe b˝t ryze internÌ, m˘ûe probÏhnout jako ËistÏ vnit¯nÌ z·leûitost odbornÈ komunity.
Ideje, symboly, obrazy, m˝ty nikdy nep¯est·vajÌ p˘sobit, podobnÏ jako umÏleck· a liter·rnÌ dÌla
p¯eûÌvajÌ zmÏny tv˘rËÌch styl˘, smÏr˘ a epoch. Pr·vÏ k tÏmto v˝kon˘m se upÌr· R¡DLŸV histo-
riografick˝ realismus. »ekajÌ na novÈ pochopenÌ a ocenÏnÌ, nez·visl· na dobov˝ch faktech, zjiö-
tÏnÌch, ˙dajÌch a n·mitk·ch, kterÈ byly proti jejich platnosti vzn·öeny.
100
SkuteËnost, ûe se r˘znÈ z·rodeËnÈ elementy mohou podÌlet na tvorbÏ tÈhoû org·nu, dokl·d·
svÈbytnost podoby, bez ohledu na to, jak je obvykle ñ standardnÏ ñ utv·¯ena. Dnes je k dispozi-
ci bezpoËet doklad˘, ûe prokazatelnÏ pozvolnÈ evoluËnÌ p¯etv·¯enÌ urËitÈho org·nu Ëi tvarovÈ
struktury proch·zÌ nap¯ÌË tk·nÏmi, ba i geny, kterÈ se na jejich uskuteËnÏnÌ podÌlejÌ u p¯Ìbuz-
n˝ch organism˘ nebo v p¯ÌbuznÈ linii. Z tÈto empirie vych·zejÌ r˘znÈ verze vitalismu, struktu-
ralismu, organicismu apod., kterÈ se vöechny snaûÌ doloûit teleologick˝ (k p¯edem danÈmu cÌli
zamϯen˝) charakter z·rodeËn˝ch a evoluËnÌch pochod˘ (ARISTOTELOVA entelecheia, p¯evzat·
DRIESCHEM a obvykle, byù nep¯esnÏ, ch·pan· jako duöe, obsahuje slovo telos ñ cÌl). Tvar jako
takov˝ je pr·vÏ tak skuteËn˝ jako tk·Ú, dÏlenÌ bunÏk, fyziologie Ëi p¯edpis. Naproti tomu sou-
Ëasn· molekul·rnÌ biologie a fyziologie se nezab˝v· niËÌm jin˝m neû mechanismy regulace
a komunikace, jako kdyby se kaûd· buÚka, mozkov· Ëi svalov·, musela v kaûdÈ chvÌli teprve
dozvÏdÏt, co dÏl· a co m· dÏlat.
101
Sinice nejsou ¯asy, ale bakterie ñ o tÏch vöak HAECKEL nic nevÏdÏl. Jinak docela dobr˝ post¯eh:
chloroplasty rostlin se dnes opravdu povaûujÌ prim·rnÏ za potomky volnÏ ûijÌcÌch bakteriÌ.
102
V novÏjöÌ dobÏ p¯ipomnÏl tuto afÈru ˙dajn˝ch HAECKELOV›CH podvod˘ (spoËÌvajÌcÌch p¯ede-
vöÌm v ˙ËelovÏ kreslenÈ dokumentaci) JAN SAPP (1990). SAPPŸV postoj je dokonce jeötÏ mÈnÏ p¯Ìsn˝
neû R¡DLŸV. VÏdeckÈ ilustrace, zvl·ötÏ umÏlecky vyvedenÈ jako HAECKELOVY, neslouûÌ jako doku-
mentace, n·hraûka tehdy neexistujÌcÌ fotografie, ale pr·vÏ tak jako uspo¯·d·nÌ pokusu, prezentace
dat, pojmoslovÌ doslova k ilustraci sdÏlovanÈho vhledu a sm˝ölenÌ. Nejde o atlas urËov·nÌ, n˝brû
o Ñargumentaci obrazemî, tj. d˘kaz skrze n·hled. Obraz uv·dÌ vnÌmavou duöi v pohyb, p¯iv·dÌ
div·ka k pochopenÌ. PodobnÏ ostatnÏ fungujÌ jak filosofickÈ ˙vahy, tak matematickÈ d˘kazy.
20. kapitola
103
Tento trend asi vyvrcholil v 60. letech 20. stoletÌ, kdy jsme byli ze vöech stran ohromov·ni sta-
tistick˝mi v˝poËty o naprostÈ nepravdÏpodobnosti ûivota v kontextu druhÈho termodynamic-
kÈho z·kona. Od tÈ doby je situace optimistiËtÏjöÌ ñ p¯evl·d· n·zor, ûe ûivot se ve vesmÌru obje-
vuje vöude, kde to jen je moûnÈ.
104
Nikoho, kdo pracuje v laborato¯i, takovÈ ˙vahy nep¯ekvapÌ: i v n·dobÏ s tou nejËistöÌ redes-
tilovanou vodou se Ëasem na stÏn·ch objevÌ zelen˝ ¯asov˝ povlak! Ale v·ûnÏji: Uk·zali jsme si
v kapitole o LAMARCKOVI (1. dÌl kap. 15), ûe samoplozenÌ znamenalo logickÈ dotaûenÌ kartezi·n-
skÈ deterministickÈ biologie.
105
VöimnÏme si, jak se nÏkter· tÈmata tvrdoöÌjnÏ navracejÌ po cel· staletÌ, aniû by se jakkoliv roz-
ö̯ilo jejich pozn·nÌ. PÏnov· struktura p¯ipomÌn· LAMARCKOVO kom˘rkovÈ pletivo ñ ale nep¯i-
d·v· k tÈto p¯edstavÏ v˘bec nic. PodobnÏ kdyû odmrötÌme DRIESCHOVU entelechii jako vitalis-
tickÈ bl·znovstvÌ a nahradÌme ji slovy jako Ñorganizaceì, Ñkomplexitaì nebo Ñinformaceì,
nezÌskali jsme kromÏ jinÈho pojmenov·nÌ v˘bec û·dn˝ nov˝ vhled. ProstÏ ÑorganizujÌcÌ prin-
cipì, nazvÏme si ho jak chceme.
480
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 481
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
21. kapitola
106
Dnes rozpozn·v·me asi 26 Ñledov˝ch dobì v obdobÌ pleistocÈnu, kterÈ zapoËalo p¯ed asi 2,5
miliony let a skonËilo p¯ed 10 000 lety.
107
Dnes se na tento rozdÌl pohlÌûÌ pr·vÏ naopak. »lovÏk je totiû nejpodobnÏjöÌ mlad˝m stadiÌm
sv˝ch opiËÌch p¯Ìbuzn˝ch. Jsme tedy neotenizovan˝m stadiem, lidoopem, kter˝ uvÌzl v juvenil-
nÌm stadiu; aË tÏlesnÏ nedospÏlÌ, pohlavnÏ dospÌv·me (tak jako zn·m˝ axolotl nebo domestiko-
van· zv̯ata).
108
FRI» (1943) ukazuje pohybliv˝ palec na noze p¯ÌsluönÌka ÑdegenerovanÈhoì kmene indi·n˘
a p¯ipisuje to zn·mce probÌhajÌcÌho n·vratu k opicÌm.
109
DARWIN uv·dÌ svÏdectvÌ, ûe jazyk primitivnÌch domorodc˘ se stÏûÌ liöÌ od zv̯ecÌch sk¯ek˘.
SouËasn· lingvistika naproti tomu p¯esvÏdËivÏ dok·zala, ûe tzv. primitivnÌ jazyky jsou svou stav-
bou neskonale bohatöÌ a Ñd˘myslnÏjöÌî, neû jazyky kulturnÌch n·rod˘. Jsou mnohem n·roËnÏjöÌ
na rozbor a porozumÏnÌ, jsou vöak z nedostatku liter·rnÌ tradice velmi promÏnlivÈ a pomÌjivÈ.
22. kapitola
110
R¡DL netuöil, kam toto t¯ÌdÏnÌ dospÏje jeötÏ za jeho ûivota. A povöimnÏme si: v jeho dobÏ
pat¯ily vöechny tyto studie do seriÛznÌ vÏdy. Byla to seriÛznÌ vÏda, jen ji poslÈze zneuûili? Jestli-
ûe ano, proË se jÌ nÏkdo nezab˝v· dnes ñ jen z obavy, ûe bude proti nÏmu vedena medi·lnÌ kam-
paÚ? TÌm by se vÏdec p¯ece ¯Ìdit nemÏl! Byla to od prvopoË·tku pavÏda, jen vÏdci nerozpozna-
li jejÌ charakter vËas? Pak by st·lo za to prozkoumat, proË jej nerozpoznali: vÏda se mohla pouËit
a vËas odstranit z·rodky podobn˝ch Ñnaukì. Tyto a mnoho dalöÌch ot·zek se vyno¯Ì p¯i studiu
nÏkter˝ch dobov˝ch dokument˘ ñ teÔ, kdyû vidÌme, k jak˝m d˘sledk˘m popisovanÈ nauky
vedly.
111
Viz obs·hlou esej o BLUMENBACHOVI a jeho t¯ÌdÏnÌ (GOULD 1997). V tÈto knize takÈ dalöÌ ˙daje
o variabilitÏ ËlovÏka a o modernÌch n·hledech na problematiku rozdÌl˘ mezi lidsk˝mi skupina-
mi. Cel· tato kapitola R¡DLOVA dÌla je pouze historick˝m dokladem.
112
To je odkaz na dobov˝ spor: kdyû katolick· cÌrkev v 19. stoletÌ prohl·sila dogma o papeûovÏ
neomylnosti, odtrhli se od nÌ (na severu, jak jinak ñ proto ÑdlouholebÌì) starokatolÌci.
23. kapitola
113
Cel· tato pas·û je svÏdectvÌm o jistÈ dobÏ. Dnes se biologovÈ shodnou, ûe vöechny dnes ûijÌcÌ
organismy jsou stejnÏ ÑstarÈì, tj. majÌ za sebou stejnÏ dlouhou evoluci. To, co se rozpozn·v·
dnes, jsou ÑprimitivnÌì ñ vöemi sdÌlenÈ ñ znaky, a znaky vyskytujÌcÌ se jen u nÏkter˝ch skupin.
Spolu s paleontologick˝m z·znamem to umoûÚuje rekonstruovat pr˘bÏh evoluce.
JeötÏ k Ñdatov·nÌì v lidsk˝ch dÏjin·ch: jistÏûe HUS ûil d¯Ìve neû LUTHER, ale jde o zjiötÏnÌ
v r·mci jednÈ kultury. TakÈ u v˝vojovÈ ¯ady konÌ dok·ûeme rozpoznat, kter· forma je staröÌ Ëi
primitivnÏjöÌ. I v lidsk˝ch dÏjin·ch vöak mohou existovat pochybnosti, zda t¯eba cÌsa¯ AUGUS-
TUS byl souËasnÌkem nebo p¯edch˘dcem toho Ëi onoho mandûuskÈho Ëi japonskÈho panovnÌka
ñ p¯esto se dÏjiny nezhroutÌ.
114
VidÌme, ûe p¯i vöÌ kritice si i R¡DL myslÌ, ûe vÌ, co je dokonalejöÌ a co mÈnÏ dokonalÈ. Pohybo-
vat se je p¯ece ÑdokonalejöÌì neû ûÌt p¯isedle!
115
R¡DL m· jistÏ pravdu, ûe historickÈ uËenÌ nepat¯Ì do ÑexaktnÌì vÏdy, a s·m na st¯et obou kon-
cepcÌ poukazuje v p¯edchozÌch kapitol·ch. Ale zde zase prozrazuje posun myölenÌ s·m R¡DL:
proË m· b˝t Ñodsouzenoì pozn·nÌ jen proto, ûe nepat¯Ì do ÑexaktnÌì vÏdy?
116
ZajÌmav˝ posun od tÈ doby: dneönÌ evoluËnÌ spekulace se t˝kajÌ zejmÈna mnohobunÏËn˝ch
eukaryot, a v˝klady evoluce proto obvykle zaËÌnajÌ v kambriu (p¯ed 540 miliony let) nebo tÏsnÏ
p¯ed nÌm. P¯edchozÌ 3 miliardy let ñ vÏk bakteriÌ ñ se takÈ k podobn˝m teoriÌm Ñjaksi nehodÌì.
481
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 482
24. kapitola
117
Jako naturfilosof vnÌmal HUMBOLDT ûivot jako celek a zd˘razÚoval vliv podnebnÌch a p˘d-
nÌch faktor˘ na vegetaci: tyto dva faktory ovlivÚujÌ vnÏjöÌ habitus, p¯evl·dajÌcÌ formy rostlin,
a dod·vajÌ tak krajinÏ specifickou fyziognomii (zavedl nap¯. pojem asociace). PodobnÈ pojetÌ
jev˘ a spoleËenstev p¯es velk· prostranstvÌ bylo v jeho dobÏ zcela novÈ. PozdÏjöÌ auto¯i p¯evza-
li jeho klasifikaci rostlin podle vnÏjöÌho habitu.
118
Nutno zd˘raznit, ûe DARWINOVA teorie evoluce p¯ÌrodnÌm v˝bÏrem tvo¯Ì takÈ z·klad ekolo-
gie. Zde velmi napomohl takÈ HAECKEL, ker˝ novou vÏdu zavedl a takÈ ji v roce 1866 pojmeno-
val. Pokl·d· ekologii (aneb teorii ekonomie p¯Ìrody) za disciplÌnu fyziologickou, protoûe jejÌm
˙kolem je objasnit komplikovanÈ vztahy mezi organismy (a nejen abiotickÈ podmÌnky existen-
ce). MnozÌ ameriËtÌ ekologovÈ dnes povaûujÌ celou DARWINOVU doktrÌnu za ekologickou,
DARWINA za otce ekologie a ekologick˝ch disciplÌn (vegetaËnÌ, populaËnÌ, evoluËnÌ ekologie)
a knihu O vzniku druh˘ za prvnÌ uËebnici ekologie. Ve svÏtle pozdÏjöÌho v˝voje, kdy se zd˘ra-
zÚoval spÌöe vliv mÌstnÌch environment·lnÌch faktor˘, m˘ûe podobn˝ pohled p¯ipadat p¯ekva-
pujÌcÌ, avöak staËÌ prostudovat zejmÈna t¯etÌ kapitolu DARWINOVA dÌla.
119
RostlinnÌ geografovÈ rozliöujÌ dnes jednu oce·nskou a öest pevninsk˝ch vegetaËnÌch oblastÌ:
holarktickou, neotropickou, paleotropickou, australskou, kapskou a antarktickou.
120
Nov˝m smÏrem se v R¡DLOVÃ dobÏ st·v· ekologick· rostlinn· geografie, pozdÏji oznaËova-
n· jako ekologie rostlin Ëi geobotanika. Od tzv. taxonomickÈ rostlinnÈ geografie se tento smÏr
liöÌ sv˝m zamϯenÌm na kauz·lnÌ vliv fyzik·lnÌho prost¯edÌ na vegetaci. ZakladatelÈ oboru, A.
WARMING v D·nsku, A. SCHIMPER v NÏmecku a F. CLEMENTS v USA, vych·zeli z ekologickÈ kri-
tiky p¯Ìrodozpytu (natural history). KlÌËem k pochopenÌ geografickÈho rozö̯enÌ rostlin jim bylo
fyzik·lnÌ prost¯edÌ, zejmÈna klima. Metodologicky se orientovali na fyziologii a kritiku popis-
n˝ch studiÌ. CLEMENTSOVA kniha Research methods in ecology (1905) znamenala pr˘lom v ch·p·nÌ
a v˝zkumu rostlinn˝ch spoleËenstev jako integrovan˝ch jednotek (CLEMENTS mluvÌ o Ñsuper-
organismuì). Do oblasti se zav·dÏjÌ exaktnÌ metody, experiment·lnÌ p¯Ìstupy a pozornost se
zamϯuje na v˝zkum sukcesÌ. R¡DL tento rodÌcÌ se trend nezaznamenal.
121
Toto jazykovÈ humpol·ctvÌ se dnes zahnÌzdilo snad ve vöech vÏd·ch. Tak se dozvÌd·me, ûe
kdyû myslÌme, n·ö mozek prov·dÌ (Ëi m·) psychologii, ûe naöe srdce m· fyziologii nebo ûe p¯i
vzniku ûivota p˘sobila organick· chemie.
122
ObtÌû p¯etrv·v· dodnes; lze ji dob¯e ilustrovat nap¯. na nejnovÏjöÌ uËebnici evoluËnÌ biologie
(FLEGR 2005).
27. kapitola
123
OpÏt se n·m vracÌ to, na co jsme upozornili uû u BUFFONA, LAMARCKA a dalöÌch: nic neû atomy,
a pak krok stranou a m·me moule intÈrieur, tissu cellulaire, organizaci, informaci, komplexitu atd.
ñ tyto vÏci nejsou p¯edmÏtem striktnÌ vÏdy a ona o nich neumÌ nic ¯Ìct, takûe se tento krok stra-
nou v ofici·lnÌm krÈdu zamlËÌ.
124
Podle R. lÌËenÌ to vypad· jako typick˝ mechanick˝ determinismus typu LAMARCK. PodobnÏ
i v dalöÌm textu tÈto kapitoly.
125
Ot·zkou st·losti druhov˝ch znak˘ a moûnosti rozliöenÌ znak˘ st·l˝ch a nest·l˝ch se NƒGELI
zab˝val ve spolupr·ci s A. PETEREM. V mnichovskÈ botanickÈ zahradÏ prov·dÏli dlouhodobÈ
pokusy (17 let!) s alpsk˝mi rostlinami, zejmÈna s jest¯·bnÌky (Hieracium) skupiny Piselloidae.
V˝sledky publikovali roku 1885, rok po MENDELOVÃ smrti.
RozliöujÌ t¯i kategorie znak˘: stanoviötnÌ, individu·lnÌ a st·lÈ. Pouze kultivaËnÌ pokusy mohou
rozhodnout o pravÈ hodnotÏ nÏkterÈ formy. Avöak samo zavedenÌ do kultury zp˘sobÌ, ûe rost-
liny v kr·tkÈ dobÏ pozmÏnÌ nÏkterÈ ze sv˝ch znak˘ a ztr·cejÌ nejednu ze sv˝ch zd·nlivÏ urËujÌ-
cÌch vlastnostÌ. Kultura tak spolehlivÏ odhalÌ, co je znakem podmÌnÏn˝m stanoviötÏm a co je
482
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 483
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
znak st·l˝, dÏdÏn˝. NƒGELIHO pr·ce zapoËala celÈ jedno stoletÌ ˙silÌ o indukci transformace rost-
lin prost¯ednictvÌm transplantacÌ nebo cestou kultivacÌ v peËlivÏ specifikovan˝ch lokalit·ch
(BONNER 1895, KERNER 1895, CLEMENS & HALL 1918). Ve 20. stoletÌ se v˝zkum ubÌral hlavnÏ eko-
logicky a vedl k rozvoji experiment·lnÌ taxonomie (CLEMENS & HALL 1918) a gynekologie
(TURRESON 1922, CLAUSEN, KECK & HIESY 1939, 1940 aj.).
28. kapitola
126
Citovan· pas·û je z koment·¯e na latinsky psanou disertaci C. PANDERA o ran˝ch stadiÌch
v˝voje ku¯ecÌho vajÌËka. OKENŸV nÏmeck˝ koment·¯ je vkl·d·n rovnou do latinskÈho textu.
Odstavec znÌ: ÑTento odstavec tvo¯Ì punctum saliens celÈ knihy a je objevem hodn˝m toho
jmÈna. Nepot¯ebuje to samoz¯ejmÏ û·dn˝ koment·¯ ñ protoûe je rozdÌl mezi vidÏn˝m a nevidÏ-
n˝m. MusÌme si p¯itom p¯·t, aby se obr·zky nepo¯izovaly jenom dle p¯Ìrody (protoûe se z nich
nic nenauËÌme), n˝brû podle ide·lu. Kaûd˝, kdo po¯izuje anatomickÈ n·kresy, by si mÏl p¯ede-
vöÌm vzÌt za svÈ, aby kreslil vÏci nikoli jak se jevÌ, n˝brû jak jsou. TakzvanÈ kreslenÌ podle p¯Ìro-
dy je vûdy jen zd·nÌm ñ nevidÌ spr·vnÏ oko mal̯e, n˝brû oko fyziologa. Obr·zky, kterÈ m·me
k dispozici (a ty ide·lnÌ mezi nimi sch·zÌ), pochopenÌ nikterak nepomohou. Aû budou badatelÈ
schopni vysvÏtlit a popsat vznik z·kladnÌch tÏlnÌch Ë·stÌ z tohoto podÈlnÈho ¯ezu (protoûe o ten
se jedn·) tak, aby jednotlivÈ Ë·ry spolu souvisely, pak majÌ vyhr·no a Isis nech· na jejich poËest
vyrazit kresbu na pamÏtnÌ minci.ì
127
VÏtöina dneönÌch biolog˘ se bude divit, jak zde m˘ûe R¡DL pociùovat nÏjak˝ problÈm: vûdyù
bunÏËn· teorie je dnes neoddÏliteln· od biologickÈho myölenÌ a za stoletÌ, kterÈ uplynulo od
vyd·nÌ tÈto knihy, se stala spolu s molekul·rnÌ biologiÌ mocn˝m n·strojem. P¯esto na hlavnÌ
R¡DLOVY v˝tky nedok·ûeme odpovÏdÏt dodnes. D· se to shrnout jednou vÏtou: buÚky p˘sobÌ
lok·lnÏ, mnohobunÏËnÈ tÏlo glob·lnÏ ñ jak vypadajÌ p¯evodnÌky mezi obÏma ˙rovnÏmi ñ nap¯Ì-
klad v morfogenezi?
128
Toto je velmi d˘leûit· vÏta: m·lokdo z biolog˘ by ji takto podepsal, neboù dnes vÌme, ûe ona
ÑhomogennÌ l·tkaì ñ cytoplazma ñ m· velmi sloûitou a dynamickou strukturu. Takov· p¯ed-
stava buÚky ñ podobnÏ jako BOHRŸV model atomu ñ leûÌ vöak v naöem podvÏdomÌ, a kdyû
pot¯ebujeme uvaûovat o vlastnostech buÚky, vûdy jaksi sklouzneme do p¯edstavy homogennÌ-
ho roztoku, ve kterÈm se vzn·öejÌ organely. V angliËtinÏ se dokonce cytoplazmÏ zaËalo odne-
d·vna ¯Ìkat cytosol ñ coû bylo p˘vodnÏ biochemickÈ oznaËenÌ pro homogennÌ bunÏËn˝ extrakt.
129
Na jednÈ stranÏ m· R¡DL pravdu, dnes n·s moûn· vÌce zajÌm· ÑinformaËnÌ podstataì ûivota
uloûen· v DNA, ale p¯esto lze ¯Ìct, ûe celkovÏ prorokoval nespr·vnÏ a bunÏËnÈ struktury jsou
n·m dodnes ohromn˝m zdrojem pozn·nÌ.
130
»ten·¯ jistÏ neoËek·v·, ûe budeme uv·dÏt Ñna pravou mÌruì pouûitou terminologii a anach-
ronismy ñ po str·nce faktografie jde prostÏ o dobov˝ dokument. NenÌ vöak jasnÈ tvrzenÌ
v poslednÌ vÏtÏ. Je nepochybnÈ, ûe buÚky r˘znÈho ontogenetickÈho p˘vodu se mohou dedife-
rencovat a d·t vznik struktur·m, kterÈ by se v kontextu organismu nevytv·¯ely (ztÏlesnÏnÌm
tohoto p¯Ìstupu byla ovce Dolly). Unik· n·m ale logickÈ propojenÌ s tvrzenÌm, ûe toto zjiötÏnÌ
zasadilo bunÏËnÈ teorii ñ v souvislosti s embryogenezÌ ñ smrtelnou r·nu.
131
R¡DL na mnoha mÌstech projevuje svou nechuù k mikroskopov·nÌ, a to ho vede ke öpatnÈmu
hodnocenÌ v˝voje celÈho jednoho odvÏtvÌ biologie. V˝zkum chromatinu, jak my dnes vÌme, byl
v tehdejöÌ biologii opravdu klÌËov˝m.
132
To je vlastnÏ zrcadlov˝ obraz k prvnÌmu. Dnes vÌme, ûe organismus je tvo¯en dvÏma z·klad-
nÌmi komponentami ñ buÚkami a mezibunÏËnou hmotou. Chceme-li, m˘ûeme prohl·sit, mezi-
bunÏËnou hmotu za kontinu·lnÌ Ñorg·n tvaruì, buÚky pak sedÌ v tÈto ÑpÏnÏì, kterou spole-
Ën˝m ˙silÌm stavÏjÌ, a podle jejÌ struktury opÏt stavÏjÌ sebe. Nervov· soustava sice nenÌ tÌm
p¯Ìkladem, ale technicky vzato je veöker· mezibunÏËn· hmota rostlin opravdu jedinou obrov-
skou molekulou. Sekvoje jako velk· molekula obepÌnajÌcÌ vrstviËku ûiv˝ch bunÏk na povrchuÖ
483
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 484
29. kapitola
133
Doba to patrnÏ chtÏla: souËasnÏ s nÌm p¯iöel s podobnou myölenkou i MENDEL.
30. kapitola
134
Jaksi se zamlËÌ, ûe mezitÌm musÌ dojÌt k oplozenÌ, jinak pohlavnÌ buÚky hynou jako kaûd· jin·
buÚka. A oplozenÌm vznik· protoplazma nov·.
135
P¯edn·öky z roku 1902, ze kter˝ch Ëerp·me, p¯ednesl WEISMANN (1834ñ1914) uû na sklonku
svÈ vÏdeckÈ kariÈry ñ samu teorii rozpracoval v p¯edchozÌch dvaceti letech. Nereflektuje proto
n·stup modernÌ genetiky, kter˝ zaËal v roce 1900. Genetika se odvr·tila od chemicko-fyzik·lnÌ-
ho vysvÏtlenÌ dÏdiËnosti, pojÌm· vlohy jako Ëernou sk¯ÌÚku a vÏnuje se statistickÈ kombinatori-
ce jejich fenotypov˝ch projev˘; nepot¯ebuje hloubat nad Ñmateri·lnÌ podstatouì chemick˝ch
pochod˘ spjat˝ch s dÏdiËnostÌ. Weismannovsk˝ smÏr na dlouh· desetiletÌ odum¯el a v povÏdo-
mÌ vÏtöiny biolog˘ z nÏho zbyly jen dvÏ anekdoty. PrvnÌ lÌËÌ, jak WEISMANN st¯Ìhal po mnoho
generacÌ myöÌ oc·sky, aby dok·zal, ûe zÌskanÈ vlastnosti nemÏnÌ dÏdiËnÈ predispozice (mimo-
chodem, tento pokus prov·dÏl jako mlad˝ doktorand). Druhou je teorie z·rodeËnÈ plazmy,
kter· ¯Ìk·, ûe v embryon·lnÌm v˝voji se z·klady pohlavnÌch bunÏk (jako jakÈsi Ñmaster copiesì)
z·hy oddÏlÌ stranou a jsou chr·nÏny p¯ed vöemi z·ludnostmi tÏlesnÈho ûivota a takÈ p¯ed moû-
nostÌ zÌskat novÈ zkuöenosti. Tato teorie se po sto let papouökuje, aniû by se pouk·zalo nap¯Ì-
klad na rostliny a houby, kde neplatÌ ani v n·znacÌch. U Ë·sti ûivoËich˘ zd·nlivÏ platÌ, dokud si
neuvÏdomÌme, jak˝mi intenzivnÌmi rekombinacemi tato ÑnemÏnn·ì z·rodeËn· plazma proch·-
zÌ v kaûdÈ generaci.
Abychom pochopili WEISMANNOVU teorii, nutno uvÈst, ûe na sklonku 19. stoletÌ existovaly
uû propracovanÈ techniky, jak barvit chromatin v j·d¯e; biologovÈ tudÌû znali chromozomy,
karyotyp, mitÛzu i meiÛzu. Chromozomy se vÏtöinou barvily jako ¯etÌzky chromatinov˝ch zrnÌ-
Ëek. TakÈ se vÏdÏlo, ûe poruchy poËtu nebo tvaru chromozom˘ ˙zce souvisÌ s rozvojem urËit˝ch
znak˘ individua ñ fenotypu. Z toho povstala chromozomov· teorie dÏdiËnosti, podle kterÈ
nikoli cel· buÚka, n˝brû pouze chromatin v j·d¯e nese Ñinformaciì pot¯ebnou k v˝stavbÏ novÈ-
ho jedince. WEISMANN vypracov·v· svou teorii dÏdiËnosti na z·kladÏ uveden˝ch poznatk˘.
Jestliûe je chromatin sÌdlem dÏdiËnosti, ¯Ìk· (Ëerp·me z p¯edn·öek WEISMANN 1902), pak
kaûdÈ j·dro obsahuje potenci·l (Anlagen) k v˝stavbÏ minim·lnÏ dvou r˘zn˝ch bytostÌ. K tomu-
to z·vÏru vede ˙vaha, ûe kaûd· sada pohlavnÌch bunÏk musÌ obsahovat celou bytost; vûdyù je
absurdnÌ p¯edstava, ûe by vajÌËko bylo zodpovÏdnÈ za nÏkterÈ struktury a spermie za jinÈ; navÌc
vidÌme, jak se vlastnosti rodiˢ mÌchajÌ v ¯adÏ znak˘. Tuto ˙vahu WEISMANN rozvÌjÌ d·l a doch·-
zÌ k z·vÏru, ûe buÚka nese z·klady nejen dvou, ale velkÈho mnoûstvÌ jedinc˘: jednotku nesoucÌ
veökerou informaci na vytvo¯enÌ jedince (Personenanlage) nazval Ñidì a ztotoûnil ji s jednÌm
chromatinov˝m zrnÌËkem na chromozomu (s·m chromozom jako ¯etÌzek Ñid˘ì je Ñidantì).
V dalöÌm v˝kladu si povöimnÏme, nakolik v tÈ dobÏ chybÏla p¯edstava Ñteorie informaceì
ñ pracovalo se se strukturami na jednÈ stranÏ, fyzikou a chemiÌ na druhÈ. ÑInformaËnÌì prvek
zavedl do biologie poprvÈ aû SCHR÷DINGER v r. 1944 (Ëesky 2004).
Pak se WEISMANN pt· (1902, I, 384), zda idy odpovÌdajÌ vÌc preformaËnÌ nebo epigenetickÈ
teorii, a doch·zÌ k z·vÏru, ûe preformace by vedla k absurdnostem; p¯i epigenezi by zase musel
p¯edpokl·dat nÏjak˝ formujÌcÌ princip zvenku a stal by se vitalistou. Proto hodl· teorii postavit
na novÈ z·klady, kterÈ by si vystaËily pouze s chemick˝mi procesy kanalizovan˝mi zvenku
zn·m˝mi fyzik·lnÌmi silami. To by znamenalo syntÈzu epigenetickÈho a preformaËnÌho pohle-
du: ÑJak majÌ tyto z·klady vypadat, nenÌ vÌcemÈnÏ pochyb. Jestliûe veökerÈ snahy novÏjöÌ biolo-
gie spoËÌvajÌ v tom, aby se nauËila ch·pat ûivot v pojmech vz·jemnÈho p˘sobenÌ fyzik·lnÌch
a chemick˝ch sil v·zan˝ch na hmotu, pak pod tyto snahy spad· takÈ individu·lnÌ v˝voj, jelikoû
i ten tvo¯Ì souË·st ûivota. SnaûÌme se tedy pochopit mechaniku ûivota; jejÌ souË·stÌ je takÈ
484
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 485
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
32. kapitola
138
OpÏt urputn· snaha nep¯ipustit nic novÈho: vöechno uû tady bylo p¯edtÌm v moûnosti.
139
R¡DL p¯Ìliön˝m p¯Ìvrûencem neolamarckist˘ nenÌ, a proto jim vÏnuje mÈnÏ pozornosti,
i kdyû se i mezi nimi rodily novÈ myölenky a p¯Ìstupy. D·nsk˝ botanik E. WARMING svou kni-
hou Plantesamfund (1895; nÏmecky 1896, anglicky 1909 pod n·zvem Pedology of plants), asi nej-
v˝znaËnÏjöÌ ekologickou monografiÌ p¯elomu stoletÌ, v˝raznÏ ovlivnil v˝voj pr·vÏ se rodÌcÌ eko-
logie. Rozliöuje ûivotnÌ formy (epharmony), kterÈ jsou adaptacemi na ekologickÈ faktory, a je
autorem teorie kauz·lnÌ souvislosti mezi stanoviötÏm a vegetacÌ (stanoviötÏ je p¯ÌËinou, porost
v˝sledkem). WARMING obzvl·öù ovlivnil americkou rostlinnou ekologii a jejÌ orientaci od popis-
n˝ch metod k fyziologii Ëi Ñontogeniiì spoleËenstev (COWLES, CLEMENTS). LAMARCK byl darwi-
nisty, a zejmÈna neodarwinisty, Ëasto vystavov·n posmÏchu a anekdotickÈmu p¯evypravov·nÌ.
Teprve epigenetickÈ p¯Ìstupy poslednÌch let opÏt poukazujÌ na d˘leûitost zkuöenostÌ organismu
s jeho prost¯edÌm.
34. kapitola
140
DneönÌ v˝klad p¯edpokl·d·, ûe se segmentace objevila v r˘zn˝ch liniÌch organism˘ nez·vis-
le. Segmentace obratlovc˘, Ëlenovc˘ a krouûkovc˘ tedy neznamen·, ûe vöechny t¯i skupiny
vzeöly ze spoleËnÈho, uû Ël·nkovanÈho p¯edka.
485
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 486
35. kapitola
141
Na vöech v˝Ëtech v tÈto kapitole R¡DL prozrazuje dobovou umanutost sestavov·nÌm Ñûeb¯ÌËk˘
dokonalostiì ñ ne ûe by je sestavoval on s·m, ale referuje o nich a nep¯id·v· û·dn˝ koment·¯ o po-
öetilosti tohoto poËÌn·nÌ. ProË by t¯eba delöÌ ûivot mÏl b˝t v˝razem vÏtöÌ (Ëi menöÌ) dokonalosti?
37. kapitola
142
Jak vypl˝v· z korespondence mezi MENDELEM a NƒGELIM (uve¯ejnil ji CORRENS v r. 1905), byl
to pr·vÏ NƒGELI, kter˝ svou ned˘vϯivostÌ k MENDELOV›M v˝sledk˘m zÌskan˝m k¯ÌûenÌm hra-
chu odradil MENDELA od publikov·nÌ v˝sledk˘ pokus˘ s jin˝mi rostlinami; podle mnoha histo-
rik˘ vÏdy nemusely b˝t tyto pr·ce ignorov·ny. Z korespondence se dozvÌd·me, ûe MENDEL k¯Ì-
ûil vÌce neû dvacet rostlinn˝ch druh˘, mj. Hieracium, Cirsium, Geum a dalöÌ.
NƒGELI v˝znam MENDELOV›CH v˝sledk˘ nedocenil, jeho v˝sledky zpochybÚoval a nikde je
necituje. DomnÌval se, ûe potomstvo k¯Ìûenc˘ musÌ b˝t za vöech okolnostÌ variabilnÌ.
143
MENDEL vöak mÏl i rozs·hl˝ chov vËel a po roce 1870 zkoumal Ñbastardizaciì (k¯ÌûenÌ) r˘zn˝ch
plemen. Zkouöel vyölechtit nov· plemena; v˝sledky sv˝ch pokus˘ vöak nepublikoval.
39. kapitola
144
Na zaË·tku ËtenÌ tÈto kapitoly je t¯eba si p¯ipomenout dvÏ d˘leûitÈ skuteËnosti. Za prvÈ, jak jsme
vidÏli, v R¡DLOVÃ dobÏ spor ÑDARWINOVA teorie nebo vÌra ve stvo¯enÌì nebyl tak aktu·lnÌ, jak to vnÌ-
m·me dnes my, zejmÈna pod vlivem importu kreacionismu v podobÏ ultraprotestantsk˝ch n·zo-
r˘ z USA. Spor mÏl spÌöe podobu ÑDARWINOVA teorie nebo racion·lnÌ, deterministick· vÏdaì.
V tomto smyslu nutno ËÌst ËastÈ R¡DLOVY v˝roky o smrti darwinismu: v dobÏ psanÌ tÈto knihy
opravdu vÏda zvÌtÏzila nad historick˝m pojetÌm darwinistick˝m. VÏda tedy nechce dÏjiny a DRIESCH
chce b˝t vÏdcem. Proto tak trv· na tom, ûe vöechno na ûivÈm nutno vysvÏtlit p¯ÌsnÏ logicky, racio-
n·lnÏ. Je lhostejnÈ, ûe se mu vÏdci vysmÌvali a vysmÌvajÌ, a je takÈ lhostejnÈ, zda pr·vem nebo niko-
li. JistÈ vöak je, ûe jestliûe nÏkdo p¯i¯kne DRIESCHOVI punc mystika, pak ¯Ìk· jen tolik, ûe vÏda je mys-
tikou. DRIESCHŸV problÈm leûÌ jinde a uû jsme ho zmÌnili v koment·¯Ìch k prvnÌmu dÌlu tÏchto
DÏjin v souvislosti s BUFFONEM, LAMARCKEM a dalöÌmi: jakmile nÏkdo vystoupÌ nad r·mec mecha-
nickÈho modelu ûivÈho, zaËne se setk·vat s paradoxy, kterÈ nenÌ snadnÈ vÏdecky vysvÏtlit. MusÌ se
udÏlat Ñkrok stranouì, zavÈst veliËiny, kterÈ vÏdecky definov·ny nejsou, jako nap¯. organizace,
komplexita, informace, DRIESCHOVA entelechie, MONODOVA gratuita apod., a potÈ se vr·tit do vÏdy
a p¯edstÌrat, ûe jde o ¯·dnÈ a dob¯e definovanÈ pojmy. Na tomto kroku si zatÌm vyl·mala zuby snad
kaûd· vÏdeck· teorie ûivota. DRIESCHŸV problÈm je v tom, ûe si tento krok stranou neuvÏdomÌ
a bude se snaûit vybudovat pojem entelechie jako mϯitelnÈ veliËiny.
145
»ili: jednotlivosti evoluËnÌch proces˘ n·s nezajÌmajÌ, my hled·me p¯ÌsnÈ z·konitosti v poza-
dÌ. Kdyby se byl DRIESCH vÌce vÏnoval evoluci, asi by skonËil s nÏjakou teoriÌ ortogeneze; on se
vöak soust¯edil na ontogenetickÈ procesy, kterÈ jsou oËividnÏ teleologickÈ.
146
P¯ipomeÚme si p¯Ìklady ÑjednovajeËn˝ch dvojËatì (Ëi dokonce öestn·cterËat u p·sovc˘ -
armadill˘), kter· se objevujÌ v d˘sledku rozdÏlenÌ ran˝ch z·rodk˘. OpaËn˝m p¯Ìkladem jsou
chimÈry ñ ÑdÏti pÏti rodiˢì ñ u myöÌ: vyjmeme ran˝ z·rodek bÌlÈho kmene a ËernÈho kmene
myöÌ, z·rodky spojÌme in vitro a vloûÌme do dÏlohy dalöÌ myöi, kter· je donosÌ. NarodÌ se stra-
kat· myöka obsahujÌcÌ propletenec tk·nÌ z jednoho nebo druhÈho z·rodku, podle toho, kterÈ
blastomery se podÌlely na jejich vzniku. Myöka jako celek je zcela norm·lnÌ, nic jÌ nechybÌ ani
nep¯eb˝v·. Dnes n·m proto DRIESCHOVA epigenetick· argumentace nep¯ipad· nijak nep¯Ìpad-
n·, v dobÏ, kdy se vϯilo na distribuci vloh, jak lÌËÌ R¡DL, musela b˝t p¯ekvapenÌm.
147
Ta vÏta by mohla docela dob¯e st·t i v dneönÌch uËebnicÌch v˝vojovÈ biologie. Jen mÌsto che-
mickÈho spouötÏnÌ by tam vystupovala kask·da genetick˝ch podprogram˘. ChemickÈ pocho-
486
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 487
POZN¡MKY VYDAVATELŸ
487
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 488
zem ÑdruhovÏ specifickÈ tÏloì a dostaneme naprosto smysluplnÈ v˝roky, nejen v R¡DLOVÃ, ale
p¯Ìmo v DRIESCHOVà textu.
155
Podsouv· se myölenka, ûe se DRIESCH inspiroval veliËinami jako teplo, teplota, entropie,
voln· energie apod. Ty takÈ (na rozdÌl od nap¯. hybnosti) nejsou odvoditelnÈ na ˙rovni molekul
a pot¯ebujÌ kolektivnÌ chov·nÌ velkÈho poËtu molekul. Tato domnÏnka by vöak zaslouûila hlub-
öÌ anal˝zy DRIESCHOV›CH i dobov˝ch spis˘.
156
Vskutku, DRIESCH poskytuje i vzorce: pro determinaËnÌ potenci·l buÚky S (prospektive
Bedeutung) ud·v· funkci S = f (a, g, E), kde a, g jsou geometrickÈ parametry (rozloûenÌ a veli-
kost) a E je naöe entelechie. DalöÌ rozpracov·nÌ uËenÌ mÏlo vÈst k rozvedenÌ a kvantifikaci tÏch-
to veliËin. Nevedlo a je ot·zkou, zda ölo o slepou uliËku, nedostatek û·k˘, nebo nevhodnÈ naËa-
sov·nÌ myölenky.
157
EvoluËnÌ zkuöenost druhu Canis se nebrala v ˙vahu; jak uû jsme vidÏli v˝öe, s p¯edpokladem
historicity a zkuöenosti se nepracuje.
158
Od podobn˝ch schÈmat se odvÌjÌ celÈ stoletÌ spor˘ o to, co je d˘leûitÏjöÌ: dÏdiËnost nebo zku-
öenost (nature ñ nurture)? Viz nap¯. GOULD (1997).
159
Sherlock Holmes a rom·ny J. VERNA n·m pak tyto ide·ly vpravili do povÏdomÌ.
160
Coû je zajistÈ pravda, a pr·vÏ proto se biologie neust·le pohybuje na pomezÌ vÏd p¯ÌrodnÌch
(tam by r·da spoËinula) a historick˝ch.
40. kapitola
161
To je zvl·ötnÌ v˝rok: jakÈ z·kony by to mÏly b˝t? DARWIN p¯ece û·dn˝ p¯ÌrodnÌ z·kon nefor-
muloval, jeho teorie je spÌöe sociologick·.
162
Je zvl·ötnÌ, ûe historick˝ materialismus, kter˝ se pr·vÏ p¯ipravoval na rozhodujÌcÌ vystoupe-
nÌ, R¡DL nebere v ˙vahu. Z¯ejmÏ na v¯enÌ v Rusku nedohlÈdl.
163
Takûe Ñbiologieì veöla ve vöeobecnÈ povÏdomÌ ve smyslu ekologie. Vöak takÈ DARWINOVO
uËenÌ je v z·sadÏ ekologickÈho r·zu. Odtud jeho p¯Ìbuznost se sociologiÌ, jak R¡DL upozorÚuje.
DarwinovskÈ v˝chodisko dalo zpÏtnÏ podnÏt k HAECKELOVÃ definici ekologie ñ vztah organis-
m˘ k prost¯edÌ (Generelle Morphologie der Organismen).
41. kapitola
164
WHEWELLOVI a jeho pojetÌ tzv. konsilience se v jednÈ ze sv˝ch poslednÌch knÌûek oböÌrnÏ
vÏnuje S. J. GOULD (2003). GOULDOVO pojedn·nÌ p¯edstavuje dÏjiny novovÏkÈ vÏdy a mÌsta bio-
logie v nÌ.
P¯Ìlohy
165
Celou kapitolu je t¯eba ch·pat jako historick˝ dokument, kde se R¡DL daleko spÌöe a jeötÏ
zaujatÏji neû v jin˝ch kapitol·ch vypo¯·d·v· s tehdejöÌm stavem biologie v Ëesk˝ch zemÌch. Zej-
mÈna jeho lÌËenÌ ËeskÈho darwinismu je znaËnÏ selektivnÌ a nep¯imϯenÏ kritickÈ, R¡DL zde
pomÌjÌ celou plej·du sv˝ch souËasnÌk˘, coû takÈ uû v dobÏ vyd·nÌ dÌla budilo mezi Ëesk˝mi bio-
logy nevoli. Daleko vyrovnanÏjöÌ pohled na Ëeskou biologii p¯itom p¯inesl nap¯Ìklad v Ël·nku
urËenÈm pro zahraniËnÌ publikum Minulost a budoucnost ËeskÈ vÏdy p¯ÌrodnÌ (R¡DL 1911b). Z novÈ
literatury objektivnÏ hodnotÌcÌ Ëeskou biologii odkazujeme zejmÈna na pr·ce J. Janka; pro star-
öÌ obdobÌ JANKO & äTRB¡“OV¡ 1988, pro novÏjöÌ JANKO 1982, speci·lnÏ pro problematiku ËeskÈ-
ho darwinismu JANKO 1983; celkovou syntÈzu, kde lze nalÈzt mnoûstvÌ dalöÌ literatury, JANKO
1997.
488
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 489
* HvÏzdiËka uveden· za odkazem oznaËuje titul, kter˝ R·dl neuv·dÌ a kter˝ tedy doplnili vyda-
vatelÈ: novÏjöÌ ËeskÈ p¯eklady R·dlem citovan˝ch autor˘, novÏjöÌ vyd·nÌ uv·dÏn˝ch pracÌ, pra-
menn· a sekund·rnÌ literatura pouûÌvan· vydavateli v pozn·mk·ch apod.
489
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 490
BATES, HENRY WALTER: The naturalist on the river Amazonas, London 1863.
BATESON, WILLIAM: The Ancestry of Chordata, Quart. J. Mi. Sci. 26, 1886.
BATESON, WILLIAM: Materials for the study of variation, London 1894.
BATESON, WILLIAM: The Progress of Genetics since the Rediscovery of Mendelës Papers. Progressus
rei bot., Jena I, 1907.
BAUMGARTNER, H.: Natur und Gott, 1870.
BEAUMONT, ELIE DE: Notice sur le système des montagnes, Paris 1852.
BECHTEREW, WLADIMIR MICHAILOWITSCH, VON: Die Leitungsbahnen im Gehirn und R¸ckenmarke,
Leipzig 1899.
BEER, TH., BETHE A., UEXK‹LL, J. V.: Vorschl‰ge zu einer objektivierenden Nomenklatur in der
Physiologie des Nervensystems. Zentralbl. f. Physiol., 13, 1899, 137.
BENTHAM, JEREMY: An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, 1789.
BERGMANN, CARL & LEUCKART, RUDOLF: Anatomisch-physiologische ‹bersicht des Tierreichs, Leipzig
1852.
Bericht ¸ber die Feier des 60. Geburtstages von E. Haeckel, Jena 1894.
BERNARD, CLAUDE: Introduction à líÈtude de la mÈdecine expÈrimentale, Paris 1855; Ëesky viz
1961.
BERNARD, CLAUDE: LeÁons sur les phÈnomènes de la vie communs aux animaux et aux vÈgÈtaux, Paris
1878.
BERNARD, CLAUDE: ⁄vod do studia experiment·lnÌ medicÌny. Claude Bernard ñ ûivot a dÌlo, St·tnÌ
zdravotnickÈ nakladatelstvÌ, Praha 1961.*
BERTHELOT, PIERRE-EUGÈNE-MARCELLIN: La science et la morale, Revue de Paris 1895.
BERTHOLD, G.: Studien ¸ber Protoplasmamechanik, Leipzig 1877.
BETHE, A.: D¸rfen wir Ameisen und Bienen psychische Qualit‰ten zuschreiben? Pfl¸gers Archiv,
70, 1898, 15nn.
BISCHOFF, T. L. W.: Entwicklungsgeschichte des Kanincheneies, Braunschweig 1843.
BLACKMORE(OV¡), SUZANNE: Teorie mem˘. Port·l, Praha, 2000.*
BLAINVILLE, HENRI-MARIE DUCROTAY DE: Osteographie, Paris 1839.
BLAINVILLE, HENRI-MARIE DUCROTAY DE: Histoire des sciences d¥organisation, 1847.
B÷HMER HEINRICH: Geschichte der Entwicklung der wissenschaftlichen Weltanschauung in Deutsch-
land, Gotha 1872.
BOIS REYMOND, EMIL HEINRICH DU : Untersuchungen ¸ber die tierische elektrizit‰t, Berlin 1848.
BOIS REYMOND, EMILE DU: Leibnizsche Gedanken in der neueren Naturwissenschaft, Berlin 1870.
BOIS REYMOND, EMILE DU: Darwin versus Galiani, 1876.
BOIS REYMOND, EMIL HEINRICH DU: Goethe und kein Ende, Berlin 1882.
BOIS REYMOND, EMIL HEINRICH DU: ‹ber die Grenzen des Naturerkennens (1872), Leipzig 1882.
BOIS REYMOND, EMILE DU: Darwin und Kopernikus, Reden II, 1887.
B÷LSCHE, WILHELM: E. HAECKEL, Berlin 1894.
BONNET, CHARLES DE: TraitÈ díinsectologie, Paris 1745.
BONNIER, GASTON: Les nectaires, Ètudes critique, anatomique et physiologique. Ann. Sci. nat. 6.
sÈrie, 8., 1879.
BOULE, MARCELLIN: Líhomme fossile de la Chapelle aux Saints. C. R. Acad. Sci. 147, 1908, 1349ñ1352.
BOVERI, THEODOR: Das Problem der Befruchtung, Jena 1902.
BOWLER, PETER J.: Life¥s Splendid Drama. Evolutionary Biology and the Reconstruction of Life¥s Ancest-
ry, 1860ñ1940, Chicago 1996.*
BRAEUNIG, K.: Mechanismus und Vitalismus in der Biologie des 19. Jahrhunderts, Engelmann, Leipzig
1907.
BRASZ, A.: Das Affenproblem, Leipzig 1908.
BRAUN ALEXANDER CARL FRIEDRICH: Betrachtungen ¸ber die Erscheinung der Verj¸ngung in der
Natur, Leipzig 1851.
490
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 491
BRAUN ALEXANDER CARL FRIEDRICH: ‹ber die Bedeutung der Entwicklung in der Naturgeschichte,
Berlin 1872.
BREITENBACH, WILHELM: Ernst Haeckel, Ein Bild seines Lebens und seiner Arbeit, Odenkirchen 1904.
BR÷MER, RAINER, HOSSFELD, UWE & RUPKE, NICOLAAS A. (eds): Evolutionsbiologie von Darwin bis
heute, Berlin, VWB 2000.*
BRONN, HEINRICH GEORG: Morphologische Studien ¸ber die Gestaltungsgesetze der Naturkˆrper ¸ber-
haupt und der organischen insbesondere, Leipzig und Heidelberg 1858.
BRONN, HEINRICH GEORG: Untersuchungen ¸ber die Entwicklungsgesetze der organischen Welt
w‰hrend der Bildungszeit unserer Erdoberfl‰che, Stuttgart 1858.
BROWN-S…QUARD, CHARLES-…DOUARD: Faits nouveaux Ètablissant líextrème frÈquence díÈtats
morbides produits accidentellement chez les ascendants. C. R. Ac. sci. Paris, 94, 1882.
BROWN-S…QUARD, CHARLES-…DOUARD: HÈrÈditÈ díune affection due à une cause accidentelle.
Faits et arguments contre les explications et les critiques de Weismann. Arch. Physiol. 24,
1892.
BROWNE, JANET: Charles Darwin. Voyaging, London 1996.*
BR‹CKE, ERNST WILHELM VON: Die Elementarorganismen. Sitzungsber. Wien. Akad. 44, 1861.
BRUHNS, KARL: Alexander von Humboldt. Eine wissenschaftlische Biographie. I-III, Brockhaus,
Leipzig 1872.
BRUNETIÈRE, FERDINAND: La science et la religion, Paris 1895.
BRUNNER V. WATTENWYL, KARL: Orthopterologische Studien. Verh. der zool.-botan. Ges. Wien 11,
1861, 221ñ228.
BRUNNER V. WATTENWYL, KARL: ‹ber die Hypertelie in der Natur, Verh. d. k. k. zool.-botan. Ges.
Wien 23, 1873, 133ñ138.
BRUNNER V. WATTENWYL, KARL: Die Farbenpracht der Insekten, Leipzig 1897.
B‹CHNER, LOUIS (LUDWIG): Der Fortschritt in Natur und Geschichte im Lichte der Darwinschen Theo-
rie, Stuttgart 1884.
B‹CHNER, LOUIS (LUDWIG): Kraft und Stoff, Leipzig 1870; 1. vyd. 1855.
B‹CHNER, LOUIS (LUDWIG): Sechs Vorlesungen ¸ber die Darwinsche Theorie, Leipzig 1868.
BUCKLE, HENRY THOMAS: History of Civilization in England (1857ñ61).
BUFFON, GEORGES LOUIS LECLERC DE: Histoire naturelle gÈnÈrale et particulière, 44 sv. Paris
1749ñ1804; dalöÌ pouû. vyd. 54 sv. Aux Deux Ponts 1785ñ1791.
BUFFON, GEORGES LOUIS LECLERC DE: Oeuvres complètes de Buffon. Nouvelle Èdition, annotÈe par M.
Flourens, Garnier Frères Paris 1855ñ7.
BUNGE, GUSTAV VON: Lehrbuch der physiol. und pathol. Chemie, 2. vyd. 1889.
BUNGE, GUSTAV VON: Physiologische und pathoogische. Chemie, 4. vyd. 1898.
BURCKHARDT, RUDOLF: Zur Geschichte der biologischen Systematik, Basel 1903.
BURCKHARDT, RUDOLF: Biologie und Humanismus. Drei Reden, Jena 1907.
BURCKHARDT, RUDOLF: Geschichte der Zoologie, Leipzig 1908.
BURMEISTER, HERMANN: Geschichte der Schˆpfung, 1851, 5. vyd., Leipzig 1854; 7. vyd. 1867.
BUTLER, SAMUEL: Life and Habit, London 1878.
BUTLER, SAMUEL: Evolution, Old on New or the Theories of Buffon, Dr. Erasmus Darwin and Lamarck
as compared with that of Mr. Ch. Darwin, London 1879.
BUTLER, SAMUEL: Unconscious Memory, London 1880.
B‹TSCHLI, OTTO: Untersuchungen ¸ber mikroskopische Sch‰ume und das Protoplasma, Leipzig 1892.
B‹TSCHLI, OTTO: Mechanismus und Vitalismus, Leipzig 1901.
BUTTELREEPEN, HUGO VON: Sind die Bienen Reflexmaschinen? Biol. Zentralbl. 20, 1900.
BUTTELREEPEN, HUGO VON: Die phylogenetische Entstehung des Bienenstaates usw. Biol. Zentral-
bl. 23, 1903.
CAILLOIS, ROGER: ZobecnÏn· estetika, Odeon, Praha 1968.*
CANDOLLE, ALPHONSE L. P. DE: Histoire de la science et des savants depuis deux siècles, Genève 1885.
491
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 492
492
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 493
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Variations of Animals and Plants under Domestification, London
1868.
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Descent of Man and Selection in Relation to Sex, 2 svazky, John
Murray, London 1871; 2. p¯eprac. vyd·nÌ, 1874.
DARWIN, CHARLES ROBERT: The Expression of Emotions in Men and Animals, London 1872.
DARWIN, CHARLES ROBERT: O vzniku druh˘ p¯irozen˝m v˝bÏrem Ëili zachov·v·nÌm vhodn˝ch odr˘d
v boji o ûivot. Praha 1914.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: VlastnÌ ûivotopis, Praha, OsvÏta 1951.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: O vzniku druh˘ p¯ÌrodnÌm v˝bÏrem neboli uchov·nÌm prospÏön˝ch plemen
v boji o ûivot. Podle 2. krit. vyd·nÌ, nakl. »SAV, Praha 1953.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: P¯ÌrodovÏdcova cesta kolem svÏta na lodi Beagle, Mlad· fronta, Praha
1955.
DARWIN, CHARLES ROBERT: O p˘vodu ËlovÏka, Academia, Praha 1970.*
DARWIN, CHARLES ROBERT: O pohlavnÌm v˝bÏru. Academia, Praha 2005.
DARWIN, ERASMUS: The Botanic Garden (b·seÚ, jejÌû druh· Ë·st se naz˝v· The Loves of Plants), 1788.
DARWIN, ERASMUS: Phytologia or the Philosophy of Agriculture and Gardening, London 1800.
DARWIN, ERASMUS: Zoonomia or the Laws of Organic Life, London 1794ñ96. Viz tÈû novÈ vyd. The
collected writings of Erasmus Darwin. Faksimile; Thoemmes Continuum, Bristol 2004.
Zoonomia zde jako dÌl 5ñ8, podle 3. vyd·nÌ 1801.*
DARWIN, FRANCIS: Life and letters of C. Darwin, 3 Vols, London 1878.
DAVENPORT, CHARLES B.: Experimental Morphology, New York 1897ñ1899.
DAVENPORT, CHARLES B.: Statistical Methods with special reference to biological variation, London
1904.
DAWKINS, RICHARD: Slep˝ hodin·¯, Paseka, Praha 1998.*
DAWKINS, RICHARD: Sobeck˝ gen, Mlad· fronta, Praha 1998.*
DE CANDOLLE: viz CANDOLLE, DE
DELAGE, YVES: La structure du protoplasma et les thÈories sur líhÈrÈditÈ et les grandes problèmes sur la
biologie gÈnÈrale, Paris 1895, 2. vyd. 1903.
DELAGE, YVES: LíhÈrÈditÈ et les grands problèmes de la biologie gÈnÈrale, 2. vyd., Paris 1904.
DELBOEUF, JOSEPH: Les mathÈmatiques et le transformisme. Revue Scientifique, 2d sÈr. 29 (1877),
669ñ79.
DELBR‹CK, BERTHOLD: Einleitung in das Sprachstudium. Ein Beitrag zur Geschichte und Methodik der
vergleichenden Sprachforschung, Leipzig 1880.
DELPHINO, FED.: Il materialismo nella scienza, Genova 1880.
DEMOOR, JEAN, MASSART, JEAN, VANDERVELDE, …MILE: LíÈvolution rÈgressive en biologie et en sociolo-
gie, Paris 1897.
DENNERT, EBERHARD: Vom Sterbelager des Darwinismus, Stuttgart 1903, novÈ pokraËov·nÌ 1906.
DEP…RET, CHARLES: Les transformations du monde animal, Paris 1907.
DEPEW, DAVID J. & WEBER, BRUCE H.: Darwinism Evolving. Systems Dynamics and the Genealogy of
Natural Selections, Cambridge, MA 1995.*
DESMOND, ADRIAN & MOORE, JAMES: Darwin, M¸nchen 1995.*
DETTO, CARL: Die Theorien der direkten Anpassung und ihre Bedeutung f¸r das Anpassungs- und
Deszendenzproblem usw., Jena 1904.
DIEM, OTTO: Die psychoneurotische erbliche Belastung der Geistesgesunden und
Geisteskranken. Arch. Rass. Biol., 2, 1905.
DILTHEY, WILHELM: Einleitung in die Geistewissenschaften, Leipzig 1883.
DODEL, ARNOLD: E. Haeckel als Erzieher, Gera (bez ud·nÌ roku).
DOFLEIN, F.: ‹ber Schutzanpassung durch ƒhnlichkeit. Biol. Zentralbl. 28, 1908, 243n.
DOHRN, ANTON: Der Ursprung der Wirbeltiere und das Prinzip des Funktionswechsels, Leipzig 1875.
DOMIN, KAREL: ⁄vod k novÏjöÌm theoriÌm v˝vojov˝m. Praha 1909.*
493
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 494
494
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 495
495
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 496
GAUDRY, JEAN ALBERT: Les enchaÓnements du monde animal dans les temps gÈologiques, 3 sv., Paris
1878ñ1883.
GAUDRY, JEAN ALBERT: Les ancêtres des nos animaux dans les temps gÈologiques, Paris 1888.
GEDDES, PATRICK, THOMSON & J. ARTHUR: The Evolution of Sex. London 1889.
GEGENBAUR, CARL: Grundz¸ge der vergleichenden Anatomie, Leipzig 1859; 2. vyd. 1870.*
GEGENBAUR, CARL: Vergleichende Anatomie der Wirbeltiere, I-II, Leipzig 1898 a 1901.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: Philosophie anatomique II. Des monstruositÈs humaines, Paris 1822.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: Recherches sur líorganisation des gavials, Paris 1825.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: Sur líinfluence du monde ambiant pour modifier les formes des
animaux. MÈm. Ac. sc. 12, 1833.
GEOFFROY ST. HILAIRE, …TIENNE: …tudes progressives díun naturaliste pendant les annÈes 1834 et 1835
atd., Paris 1835.
GEOFFROY ST. HILAIRE, ISIDORE: ConsidÈrations historiques sur la zoologie. Revue des deux mondes,
1837.
GEOFFROY ST. HILAIRE, ISIDORE: Essai de zool gÈn. etc., Paris 1841.
GEOFFROY ST. HILAIRE, ISIDORE: Histoire naturelle gÈnÈrale, Paris 1854.
GIARD ALFRED: Revue scientif., sÈr. 2, Ann. 4, 1874.
GIARD, ALFRED: Les faux principes biologiques et leur consÈquence en taxonomie, 1876.
GIARD, ALFRED: Controverses transformistes, Paris 1904.
GICHARD, R.: LíidÈe díÈvolution etc., Paris 1903.
GIEBEL CHRISTIAN GOTTFRIED: Die Naturgeschichte des Tierreichs, Leipzig 1859.
GIEBEL CHRISTIAN GOTTFRIED: Der Mensch, sein Kˆrperbau, seine Lebenst‰tigkeit und seine
Entwicklung, Leipzig 1869.
GLEY, M. E.: Les sciences biologiques et la biologie gÈnÈrale. Revue scientif. 1909, 1.
GODRON, DOMINIQUE ALEXANDRE: De líespèce et des races dans les êtres organisÈs et spÈcialement de
líunitÈ de líespèce humaine, 2 vols, J. B. Baillière, Paris 1859.
GOEBEL, KARL: Organographie der Pflanzen, Jena 1898a.
GOEBEL, KARL: ‹ber Studium und Auffassung der Anpassungserscheinungen bei Pflanzen, M¸nchen
1898b.
GOEBEL, KARL: Die kleistogamen Bl¸ten und die Anpassungstheorien. Biol. Zentralblatt, 24, 1904.
GOEBEL, KARL: Die Grundprobleme der heutigen Pflanzenmorfologie. Biol. Zentralbl. 25, 1905.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: Versuch, die Metamorphose der Pflanzen zu erkl‰ren, Gotha 1790.*
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: S‰mtliche Werke, Cotta, T¸bingen 1806.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: ‹ber die Spiraltendenz der Vegetation, In: S‰mtliche Werke Cotta,
T¸bingen 1806.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: Entdeckung eines trefflichen Vorarbeiters, 1817.
GOETHE, JOHANN WOLFGANG VON: Die Schriften zur Naturwissenschaft. Vollst‰ndige mit
Erl‰uterungen versehene Ausgabe im Auftrag der Deutschen Akademie der Naturforscher Leopoldi-
na, Weimar 1964ñ1994.*
GOETTE, ALEXANDER: Die Entwicklungsgeschichte der Unke, Leipzig 1875.
GOULD, STEPHEN JAY: Jak nemϯit ËlovÏka, Nakl. LidovÈ noviny, Praha 1997.*
GOULD, STEPHEN JAY: The structure of evolutionary theories, Belknap, Cambridge, Ma. 2002.*
GOULD, STEPHEN JAY: The hedgehog, the fox, and the magisterís pox, Harmony Books, New York 2003.*
GRASS…, PIERRE-PAUL: LíÈvolution du vivant. MatÈriaux pour une nouvelle theorie transformiste. Albin
Michel, Paris 1973.*
GRAY, ASA: Darwiniana, London 1861.
GROOSZ, K.: Die Spiele der Tiere, Jena 1896.
GRUBER, M.: F¸hrt die Hygiene zur Entartung der Rasse? M¸nch. Med. Wochenschr. 1903.
GR‹NBAUM, ALBERT S. F.: Note on the ÑBlood Relationschipì of Man and the Antropoid Apes, The
Lancet 1, 1902: 143 (18.1.1902).
496
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 497
497
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 498
498
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 499
HOSSFELD, UWE, OLSSON, LENNART & BREIDBACH, OLAF (eds.): Carl Gegenbaur and Evolutionary
Morphology. Special Issue Theory in Biosciences, 122, 2003, Ë. 2/3.*
HUBER, JOHANN NEPOMUK: Die Lehre Darwins kritisch betrachtet, M¸nchen 1871.
HUBRECHT, A. A. W.: Relation of the Nemertea to the Vertebrata, Q. J. Mi. Sci. 77, 1887.
HUMBOLDT, ALEXANDER VON: Ansichten der Natur, 3. vyd., Stuttgart a T¸bingen 1849.
HUMBOLDT, ALEXANDER VON: Kosmos, Entwurf einer physischen Weltbeschreibung, Cotta, T¸bingen
1845ñ1865.
HUMBOLDT, ALEXANDER: Pohledy na p¯Ìrodu se vÏdeck˝mi v˝klady. Tiskem a skladem c. kr. universi-
tnÌho knihkupectvÌ Karla Goriöka ve VÌdni. Na Ëesko p¯eloûil VojtÏch äafa¯Ìk. VÌdeÚ 1862.
HURST, C. H.: Biological Theories III. The Recapitulation Theory, Nat. Sci. 2, 1893.
HUXLEY, LEONARD (Ed.): Life and Lettres of Thomas Henry Huxley, 3 vols, London 1900ñ1902.
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the Anatomy and the Affinities of the Family of Medusae, Proc. R.
S. London, 1849.
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the Theory of the vertebrate Skull. Ann. and Mag. of Nat. Hist. III, 1859.
HUXLEY, THOMAS HENRY: Geological Contemporaneity and persistent Types of Life, Coll. Ess. 8, 1862.
HUXLEY, THOMAS HENRY: Evidences of the Manës Place in Nature, London 1863.
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the natural inequality of men, 1890.
HUXLEY, THOMAS HENRY: Evolution and Ethics, Coll. Ess. IX. 1894,
HUXLEY, THOMAS HENRY: On the physical basis of life. Methods and results, 1894.
HYATT, A.: Transformations of Planorbis at Steinheim with Remarks on the Effects of Gravity
upon the Forms of Shells and Animals. Proc. Amer. Assoc. Science. 29, 1880.
JAECKEL, O.: ‹ber verschiedene Wege phylogenetischer Entwicklung in Deutschland, Jena 1902.
JƒGER, GUSTAV: Die Darwinsche Theorie ¸ber die Entstehung der Arten, 2 Vortr‰ge, Wien 1862.
JƒGER, GUSTAV: ‹ber den Ursprung der menschlichen Sprache, Ausland 1867, 1869.
JƒGER, GUSTAV: Nachtrag zu der Theorie ¸ber den Ursprung der Sprache, Ausland 1870.
JƒGER, GUSTAV: In Sachen Darwins, insbesond. kontra Wigand, Stuttgart 1874.
JƒGER, GUSTAV: Lehrbuch der allgemeinen Zoologie, Leipzig 1878.
JƒGER, GUSTAV: Die Entdeckung der Seele. Zugleich Lehrbuch der allgemeinen Zoologie, III. dÌl, 2. vyd.
1880.
JANKO, JAN: Vznik a rozklad mechanistickÈ koncepce ve fyziologii. Osudy mechanicismu v zrcadle synte-
tick˝ch zpracov·nÌ fyziologie v 2. polovinÏ 19. a na zaË·tku 20. stoletÌ. Pr·ce z dÏjin p¯ÌrodnÌch
vÏd, sv. 5, Praha 1975.*
JANKO, JAN: Vznik experiment·lnÌ biologie v »ech·ch (1882ñ1918). Academia, Praha 1982.*
JANKO, JAN: Darwinovo mÌsto ve v˝voji biologie a Ëesk˝ evolucionismus. »asopis N·rodnÌho
muzea, p¯. 102, 1983: 67ñ73.*
JANKO, JAN & äTRB¡“OV¡, SO“A: VÏda PurkyÚovy doby. Academia, Praha 1988.*
JELLINEK, Georg: Allgemeine Staatslehre, Heidelberg 1905.
JOHANNSEN, WILHELM: ‹ber Erblichkeit in Populationen und in reinen Linien, Jena 1903.
JORDAN, ANDR…: De líorigine des arbres fruitiers, 1853.
JORDAN, ANDR…: Remarques sur le fait de líexistence en sociÈtÈ à líÈtat sauvage des espèces vÈgÈtales affi-
nes atd., Lyon 1873.
JULEVILLE, PETIT DE: Histoire de la langue et de la littÈrature francaise, 1899.
JUNKER, THOMAS & HOSSFELD, UWE: Die Entdeckung der Evolution. Eine revolution‰re Teorie und ihre
Geschichte, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2001.*
KALISCHER, SOLOMON: Goethe als Naturforscher und Herr du Bois als sein Kritiker. Eine Antikritik,
Berlin 1883.
KASSOWITZ, MAX: Allgemeine Biologie, 3 svazky, Wien 1899.
KASSOWITZ, MAX: Vitalismus und Teleologie. Biol. Zentralbl. 25, 1905, 776.
KAUP, JOHANN JAKOB: Skizzierte Entwicklungsgeschichte und nat¸rl. System der europ‰ischen
Tierwelt, 1829.
499
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 500
KELLER, C.: Die Mutationstheorie von de Vries im Lichte der Haustiergeschichte. Arch. f. Rassen-
und Gesellschaftsbiologie 2, 1905.
KELLY, ALFRED: The Descent of Darwin. The Popularization of Darwinism in Germany, 1860ñ1914,
Chapel Hill 1981.*
KENNEL, J. VON: Studien ¸ber sexuellen Dimorphismus, Variation und verwandte Erscheinun-
gen, Schr. nat. Ges. Dorpat 1896.
KENNEL, J. VON: ‹ber eine stummelschw‰nzige Hauskatze atd., Zool. Jahrb. (Syst.) 15, 1901.
KERNER, ANTON JOSEPH RITTER VON MARILAUN: Pflanzenleben, Leipzig a Wien, 1891.
KIELMEYER, CARL FRIEDRICH VON: Rede ¸ber das Verh‰ltnis der organischen Kr‰fte untereinander in der
Reihe der verschiedenen Organisationen, die Gesetze und Folgen dieser Verh‰ltnisse, Stuttgart
a T¸bingen (1793) 1814.
KLAATSCH, HERMANN: Entstehung und Entwicklung des Menschengeschlechts. In: H. KRƒMER,
H., ET AL.: Weltall und Menschheit, 2. sv., 1900.
KLEBAHN, HEINRICH: Die wirtswechselnden Rostpilze, Berlin 1904.
KLEBS, GEORG: Willk¸rliche Entwicklungs‰nderungen bei den Pflanzen, Jena 1903.
KLEINENBERG, N.: Die Entstehung des Annelids aus der Larve von Lopadorhynchus. Zeitschr.
wiss. Zool. 44, 1886.
KOHLBRUGGE, J. H. F.: Der Atavismus, Utrecht 1897.
KOHN, DAVID (ed.): The Darwinian Heritage, Princeton 1985.*
KOKEN, ERNST: Die Vorwelt und ihre Entwicklungsgeschichte, Leipzig 1893.
KOKEN, ERNST: Pal‰ontologie und Deszendenzlehre, Jena 1902.
K÷LLIKER, ALBERT: ‹ber die Darwinsche Schˆpfungstheorie, Zeitschrift f¸r wiss. Zoologie 14, 1864.
K÷LLIKER, ALBERT: Handbuch der Gewebelehre, 1889; 1896.
K÷LLIKER, ALBERT: Die Energiden von Sachs im Lichte der Gewebelehre der Tiere. W¸rzb. verh. N.
F. 31, 1897.
KOM¡REK, STANISLAV: Mimicry, aposematism and related phenomena in animals and plants.
Bibliography 1800ñ1990, VesmÌr, Praha 1998.*
KOM¡REK, STANISLAV: P¯Ìroda a kultura. SvÏt jev˘ a svÏt interpretacÌ aneb Jak je to doopravdy, VesmÌr,
Praha 2000.*
KOM¡REK, STANISLAV: Mimikry, aposematismus a p¯ÌbuznÈ jevy. Mimetismus v p¯ÌrodÏ a v˝voj jeho
pozn·nÌ, Doko¯·n, Praha 2004.*
KORSCHELT, EUGEN & HEIDER, K.: Lehrbuch der Entwicklungsgeschichte, 2 dÌly, Jena 1890, 1902.
KORSCHINSKY, S.: Heterogenesis und Evolution. Naturw. Wochenschr. 14, 1899; Flora 89, 1901.
KRAEMER, HERMANN: Die Kontroverse ¸ber Rassenkonstanz und Individualpotenz, Reinzucht und
Kreuzung im Lichte der biologischen Forschungen atd., Bern 1905.
KRAMER, PAUL: Theorie und Erfahrung. Beitr‰ge zur Beurteilung des Darwinismus, Halle 1877.
KRAUSE, ERNST: Kosmos 4, 1878, 323.
KRAUSE, ERNST: L. M. Monboddo und sein Buch ¸ber den Ursprung der Sprache, Kosmos 5, 1879.
KRAUSE, ERNST: E. Darwin und seine Stellung in der Geschichte der dsezendenztheorie, Leipzig 1880.
KRAUSE, ERNST: C. Darwin und sein Verh‰ltnis zu Deutschland, Leipzig 1885.
KRAUSE, ERNST: Geschichte der biologischen Wissenschaften im 19. Jahrhundert, Berlin 1901.
KRUSE, W.: Entartung. Zeitschrift f¸r Sozialwissensch. 1903.
KUHN, THOMAS C.: Struktura vÏdeck˝ch revolucÌ. OIKOYMENH, Praha 1997.*
KURELLA, HANS: Naturgeschichte des Verbrechers, Stuttgart 1893.
LAMARCK, JEAN-BAPTISTE DE: Recherches sur líorganisation des corps vivants et particulièrement sur son
origine, sur la cause de ses dÈveloppements et des progrès de sa composition et sur celles qui, tendant
continuellement à la dÈtruire, dans chaque individu, amènent necessairement sa mort, Paris 1802.
LAMARCK, JEAN-BAPTISTE DE: Philosophie zoologique, ou exposition de considÈrations rÈlatives à líhistoi-
re naturelle des animaux, Paris 1809; 2 sv. Paris 1873 (vyd. Ch. Martius); Paris 1994 (vyd. GF-
Flammarion, ˙vod a pozn·mky A. Pichot).*
500
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 501
LAMARCK, JEAN-BAPTISTE DE: Histoire naturelle des animaux sans vertèbres, 7 Vols., Paris 1815ñ22.
LAMPRECHT, KARL: Deutsche Geschichte, Berlin 1908.
LANDOIS, LEON: Die Transfusion des Blutes, Leipzig 1875.
LANG, ARNOLD: Vergleichende Anatomie der wirbellosen Tiere, Jena 1900 (nedokonËeno).
LANG, ARNOLD: ‹ber die Mendelschen Gesetze, Art- und Variet‰tenbildung atd., Luzern 1906.
LANGE, FRIEDRICH ALBERT: Geschichte des Materialismus und Kritik seiner Bedeutung in der
Gegenwart, I.-II. Iserlohn 1866.
LAPOUGE, VACHER DE : LíhÈrÈditÈ dans la science politique. Revue díanthropologie, 1888.
LASSWITZ, KURT: Gustav Theodor Fechner, Stuttgart 1896.
LAUTERBORN, R.: Der Formenkreis von Anurea cochlearis. Verh. nat. Ver. Heidelberg, N. F., 6, 1903,
1907.
LEIBNIZ, GOTTFRIED WILHELM: Gothofredi Guillelmi Leibnitii Opera Omnia. Nunc primum collecta....
Ed. L. Dutens. 6 vols. Geneva, 1768; repr. Hildesheim: Georg Olms, 1989.
LESSING, GOTTHOLD EPHRAIM: Erziehung des Menschengeschlechts, Berlin 1780.
LEUCKART, RUDOLF: ‹ber Morphologie und verwandschaftverh‰ltnisse der wirbellosen Tiere, Braun-
schweig 1848.
LEUCKART, RUDOLF: ‹ber den Polymorphismus der Individuen und die Erscheinung der Arbeitsteilung
in der Natur, Gieflen 1851.
LEYDIG, FRANZ VON: Vom Bau des tierischen Kˆrpers, 1864.
LIEBIG, JUSTUS: ‹ber das Studium der Naturwissenschaften, 1840.
LIEBIG, JUSTUS: Chemische briefe, Heidelberg 1844.
LIEBIG, JUSTUS: Reden und Abhandlungen, Heidelberg 1874.
LIEBMANN, O.: Gedanken und Tatsachen, I, Strassburg 1893.
LINDEN, M. V.: Die Fl¸gelzeichnung der Insekten. Biol. Zentralbl. 21, 1901.
LINDEN, M. V.: Die Ergebnisse der experimentellen Lepidopterologie. Biol. Zentralbl., 24, 1904.
LINN… CARL VON: Genera plantarum, 4. vyd·nÌ, 1764.
LOEB, JACQUES: Der Heliotropismus der Tiere und seine ‹bereinstimmung mit dem Heliotropismus der
Pflanzen, W¸rzburg 1890.
LOEB, JACQUES: Einige Bemerkungen ¸ber den Begriff, die Geschichte und die Literatur der
allgemeinen Physiologie. Pfl¸gers Archiv, 69, 1897.
LOEB, JACQUES: Einleitung in die vergleichende Gehirnphysiologie und vergleichende Psychologie,
Leipzig 1899.
LOEB, JACQUES: Vorlesungen ¸ber die Dynamik der Lebenserscheinungen, Leipzig 1906.
LOOFS, FRIEDRICH: Anti-Haeckel, Halle 1900, 1906.
LOTSY, JAN PAULUS: Die x-Generation und 2x-Generation. Biol. Zentralbl. 25, 1905.
LOTSY, JAN PAULUS: Vorlesungen ¸ber Descendenztheorien mit besonderer Ber¸cksichtigung der botani-
schen Seite der Frage, I.-II. Jena 1906 a 1908.
LOTSY, JAN PAULUS: Vortr‰ge ¸ber botanische Stammesgeschichte, Jena 1907.
LOTZE, HERMANN: Von der Mechanik der Gestaltbildung, Allg. Physiologie, 1852.
LUBBOCK, JOHN: On the senses, instincts and intelligence of animals, London 1819.
LUCAS, PROSPER: TraitÈ philosophique et physiologique de líhÈrÈditÈ naturelle dans les Ètats de santÈ et de
maladie du système nerveux, Paris 1847.
LYELL, CHARLES: Principles of Geology, 1830ñ32.
LYELL, CHARLES: Geological Evidence of the Antiquity of Man, London 1863.
LYELL, K. M.: Life, Lettres and Journals of Sir C. Lyell, London 1881.
MAAS, OTTO: Einf¸hrung in die experimentelle Entwicklungsgeschichte, Bergmann, Wiesbaden 1903.
MACH, ERNST: Die Mechanik in ihrer Entwicklung, 3. vyd., Leipzig 1897.
MACH, ERNST: Die Analyse der Empfindungen, 3. vyd., Jena 1902.
MAGENDIE, FRAN«OIS: Quelques idÈes gÈnÈrales sur les phenomènes particuliers aux corps vivants,
Bull. sci. mÈd. 1809, 2.
501
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 502
502
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 503
503
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 504
NÃMEC, BOHUMIL: Pozn·mky o analogiÌch rostlin, NauËnyje Trudy Rus. Nar. Univ. v Prage, 4: 1931,
243ñ254.*
NEUBURGER, MAX & PAGEL, JULIUS (edd.): Handbuch der Geschichte der Medizin, 3 sv., Jena
1901ñ1903.
NEUMAYR, M.: Die St‰mme des Tierreichs I, Wien 1889.
NEUMAYR M.: Erdgeschichte, 2 sv., Leipzig 1893.
NICARD, P. DE: …tude sur la vie et les travaux de M. de Blainville, J.-B. Baillière, Paris 1890.
NIETZSCHE, FRIEDRICH: NeËasovÈ ˙vahy, Athenaeum, Oxford 1988; Mlad· fronta, Praha 1992.*
NIETZSCHE, FRIEDRICH: Radostn· vÏda, Orientace, Praha 1992.*
NIETZSCHE, FRIEDRICH: Tak pravil Zarathustra, Votobia, Olomouc 1995.*
NIETZSCHE, FRIEDRICH: Mimo dobro a zlo, Aurora, Praha 1996.*
NORDAU, MAX: Die Entartung, Berlin 1893.
NOWIKOFF, MICHAEL: Das Prinzip der Analogie und die vergleichende Anatomie. Eine Studie ¸ber eine
Gesetzm‰sigkeit in der Biologie, Jena 1930.*
NOWIKOFF, MICHAEL: Homomorphie, Homologie und Analogie, Anat. Anzeiger 80, 1935:
321ñ400.*
NUSBAUM, J.: Zasady ogÛlne nauki o vyviju zvierzat, Warszawa 1888.
NUSZBAUM, M.: Die Differenzierung des Geschlechts im Tierreich. Arch. f. m. Anat., 18, 1880.
NYHART, LYNN: Biology Takes Form. Animal Morphology and the German Universities 1800ñ1900,
Chicago 1995.*
OKEN, LORENZ & KIESER G. D. VON: Beitr‰ge zur vergleichenden Zoologie, Anatomie und Physiologie,
I.-II., Bamberg u. W¸rzburg 1806ñ07.
OKEN, LORENZ: ‹ber die Bedeutung der Sch‰delknochen, Goebhardt, Bamberg 1807.
OKEN, LORENZ: Neue Bewaffnung, neues Frankreich und neues Deutschland, Jena 1814.
OKEN, LORENZ: Lehrbuch der Naturfilosofie, 1809 ñ 1811, 3. vyd. Z¸rich 1843.
ORTMANN, ARNOLD E.: Grundz¸ge der marinen Tiergeographie, Jena 1896.
OSBORN, HENRY FAIRFIELD: Trans. Amer. Phil. Soc. XVI, 1890.
OSBORN, HENRY FAIRFIELD: From the Greeks to Darwin, New York 1896.
OSBORN, HENRY FAIRFIELD: Homoplasy as a Law of latent or potential Homology. Amer. Natur. 36,
1902.
OSPOVAT, DOV: The Development of Darwin¥s Theory. Natural History, Natural Theology, and Natural
Selection, 1839ñ1859, Cambridge 1981.*
OSTWALD, WILHELM: Die ‹berwindung des naturwissenschaftlichen Materialismus, Leipzig 1895.
OSTWALD, WILHELM: Vorlesungen ¸ber Naturphilosophie, Leipzig 1902.
OSTWALD, WILHELM: Experimentelle Untersuchungen ¸ber den Saisondimorphismus bei den
Daphnien. Arch. Entwicklunkgsmech. 18, 1904.
OSTWALD, WILHELM: Grundrifl der Naturphilosophie, Leipzig 1908.
OUDEMANS, J. TH.: Falter aus kastrierten Raupen atd., Zool. Jahrb. 12, Systematik 1899.
OVSJANNIKO-KULIKOVSKIJ, D. H.: Istoria russkoj intelligencii, Moskva 1907.
OWEN, RICHARD: Lectures on Invertebrate Animals, London 1843.
OWEN, RICHARD: Anatomy and Physiology of Vertebrates, 1846.
OWEN, RICHARD: On the Archetype and Homologies of the Vertebrate Skeleton, John van Voorst,
London 1848.
OWEN, RICHARD: On the Characters, Principles of Divisions and primary groups of the Class
Mammalia. Proc. Linn. Soc. 2, 1857.
PACKARD, ALPHEUS SPRING: Lamarck, the Founder of Evolution, New York-London-Bombay 1901.
PANCHEN, A. L.: Richard Owen and the concept of homology. In: HALL, B. K. (ed.) Homology: the
hierarchical basis of comparative biology, Academic Press, San Diego 1994, 21ñ62.
PANDER, CHRISTIAN HEINRICH (IVANOVI»): Historia metamorphoseos, quam ovum incubatum prioribus
qunque diebus subit, W¸rzburg 1817; v tÈmûe roce nÏmecky.
504
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 505
PATEN, W.: On the Origin of the Vertebrates. V. Int. Zool. Kongr., Berlin 1901.
PAULY, AUGUST: Der Darwinismus und Lamarckismus, Entwurf einer psychophysischen Teleologie.
M¸nchen 1905.
PERRIER, EDMOND: La philosophie zoologique avant Darwin, 2. vyd., Paris 1886.
PERTY, M.: ‹ber das Seelenleben der Tiere, Leipzig a Heidelberg 1865.
PETIT DE JULLEVILLE, L.: Histoire de la langue et de la littÈrature franÁaise VIII, Paris 1899.
PFEFFER, WILHELM FRIEDRICH PHILIPP: Die Umwandlung der Arten, ein Vorgang funktioneller
Selbstgestaltung. Verh. naturw. Verein, Hamburg 1894.
PFEFFER, WILHELM FRIEDRICH PHILIPP: Pflanzenphysiologie, Leipzig 1897.
PFLAUNDER, L.: Beitr‰ge zur chemischen Statik, Pogg. Ann. 1867.
PFLAUNDER, L.: Der Kampf ums Dasein unter den Molek¸len usw., Pogg. Ann., 1874.
PFL‹GER, EDUARD: Die teleologische Mechanik der lebendigen Natur. Arch. f. ges. Phys. 15, 1877, 76.
PICTET, ARNOLD: Experimentelle Untersuchungen ¸ber die Vererbung erworbener Eigenschaf-
ten. Allg. Zeitschr. Entom., 6, 1901 a 7, 1902.
PIEPERS, M. C.: Die Farbenevolution bei den Pieriden, Leiden 1898.
PIEPERS, M. C.: Mimikry, Selektion, Darwinismus, Leiden 1903.
PIEPERS, M. C.: Noch einmal Mimikry, Selektion, Darwinismus, Biolog. Studien, Leiden 1907.
PLATE LUDWIG: Bedeutung des Selektionsprinzip, 2. vyd., Leipzig 1904.
PLATE LUDWIG: Selektionsprinzip und Probleme der Artbildung. Ein Handbuch des Darwinismus,
Leipzig 1908.
PORTMANN, ADOLF: Neue Wege der Biologie. Piper, M¸nchen 1960.*
PORTMANN, ADOLF: NovÈ cesty biologie. J˘za a J˘zov·, Praha 1997.*
POTONI…, H.: A. Brauns Stellung zur Deszendenztheorie, Kosmos 5, 1879, 366.
POTONI…, H.: Aufz‰hlung von Gelehrten, die in der Zeit von Lamarck bis Darwin sich im Sinne
der Deszendenztheorie ge‰ussert haben. ÷sterr. bot. Zeitg. 1881, Ë. 10.
POUCHET, F…LIX-ARCHIMÈDE: HÈtÈrogÈnie ou traitÈ de la gÈnÈration spontannÈe, basÈe sur de nouvelles
expÈriences, Paris 1859.
POULTON, E. B.: The colours of animals, their meaning and use. Especially considered in the case of inse-
cts. Kegan, Paul, Trench, Tr¸bner & Co., London 1890.*
POUPA, OTAKAR: Claude Bernard, VÏdeck· kniûnice portrÈty, sv. 23, Orbis, Praha 1967.*
PREL, CARL DU: Kampf ums Dasein am Himmel; die Darwinsche Theorie nachgewiesen in der Mechanik
der Sternenwelt, Berlin 1874, 2. vyd. 1876.
PREL, CARL DU: Philosophische Betrachtungen ¸ber die Nebularhypothese, Kosmos 4, 1878/79,
251.
PREL, CARL DU: Die Lyrik als pal‰ontologische Weltanschauung. Kosmos 5, 1879: 39.
PREYER, WILHELM: Kosmos II, 1877ñ78, 204ñ217.
PREYER, WILHELM: Naturwissenschaftliche Tatsachen und Probleme, 1880.
PREYER, WILHELM: Die organischen Elemente und ihre Stellung im System, Wiesbaden 1891.
PREYER, WILHELM: Die Seele des Kindes, 5. vyd., Leipzig 1900.
PRIGOGINE, ILYA, STENGERS, ISABELLE: La nouvelle alliance. Scientia 112, 1977, 287ñ304.*
PRIGOGINE, ILYA, STENGERS, ISABELLE: Nov· aliance I-II. Pokroky mat., fyz. a astronomie 19, 1984,
181ñ195 a 241ñ252.*
PRUSINKIEWICZ, PRZEMYSL & LINDENMEYER, ARISTIDE: The algorhitmi cbeauty of plants, Springer,
New York 1990.*
PRZIBRAM, KARL: Formregulationen verletzter Kristalle, Zeitschr. f. Kristallogr., 39, 1904.
PURKYNÃ, JAN EVANGELISTA: Ber. d. Schles. Ges. f. vaterl. Kultur, 1831, 92.
PURKYNÃ, JAN EVANGELISTA: In: Bericht ¸ber die Versamml. Deutscher Naturforscher und ƒrtzte,
Praha (1837) 1838.
PURKYNÃ, JAN EVANGELISTA: ⁄trûky ze z·pisnÌku zem¯elÈho p¯ÌrodovÏdce. J. Otto, Praha 1910, s p¯ed-
mluvou E. R¡DLA (p˘vodnÏ anonymnÏ nÏmecky 1850).*
505
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 506
PUSCHMANN, THEODOR, NEUBURGER, MAX, & PAGEL, JULIUS: viz NEUBURGER, M. & PAGEL, J.
1901ñ1903.
QUATREFAGES, ARMAND DE: UnitÈ de líespèce humaine, Revue de deux mondes 1861.
QUATREFAGES, ARMAND DE: Charles Darwin et ses prÈcurseurs franÁais, Paris 1870.
QUATREFAGES, ARMAND DE: Les Èmules de Darwin, Paris 1894.
QUINCKE, G.: ‹ber Protoplasmabewegung, Biol. Zentralbl. 1888.
RABL, CARL: ‹ber die z¸chtende Wirkung funktioneller Reize, Leipzig 1904.
R¡DL, EMANUEL: Untersuchungen ¸ber den Phototropismus der Tiere, Leipzig 1903.
R¡DL, EMANUEL: Geschichte der biologischen Theorien. I. Teil. Seit dem Ende des siebzehnten
Jahrhunderts, Engelmann, Leipzig 1905.
R¡DL, EMANUEL: Geschichte der biologischen Theorien. II. Teil. Geschichte der Entwicklungstheorien in
der Biologie des XIX. Jahrhunderts, Engelmann, Leipzig 1909a.
R¡DL, EMANUEL: DÏjiny v˝vojov˝ch theoriÌ v biologii XIX. stoletÌ, Laichter, Praha 1909b.*
R¡DL, EMANUEL: Blainville a Lamarck. ⁄vaha z filosofie dÏjin vÏdeck˝ch. éiva 21, 1911a, 33ñ37,
68ñ73; dalöÌ vyd.: R¡DL 1914, 64ñ97.*
R¡DL, EMANUEL: Ziele und Wege der Ëechischen Naturwissenschaft. »echische revue 4, 1911b:
136ñ154; Ëesky jako: Minulost a budoucnost ËeskÈ vÏdy p¯ÌrodnÌ, R¡DL 1914, 40ñ63.*
R¡DL, EMANUEL: Geschichte der biologischen Theorien in der Neuzeit. I. Teil. Zweite, g‰nzlich
umgearbeitete Auflage, Engelmann, Leipzig 1913.
R¡DL, EMANUEL: ⁄vahy vÏdeckÈ a filosofickÈ, Praha 1914.
R¡DL EMANUEL: Zur Geschichte der Biologie von LinnÈ bis Darwin. Allgemeine Biologie (Red. C.
Chun & W.Johannsen), ¯ada Die Kultur der Gegenwart, Ë·st 3, oddÌl 4 (Organische
Naturwiss.), svazek 1. B. G. Teubner, Leipyig-Berlin 1915, 1ñ29.
R¡DL, EMANUEL: Romantick· vÏda, Praha 1918.*
R¡DL, EMANUEL: The history of biological theories, Oxford University Press, London 1930.*
R¡DL, EMANUEL: Historia de las TeorÌas BiolÛgicas. 1. Hasta el Siglo XIX.;.2. Desde Lamarck y Cuvier,
Edit, Madrid 1988 (podle vyd·nÌ z r. 1931).*
R¡DL, EMANUEL: DÏjiny filosofie, I.-II., Praha 1932ñ33.*
RANKE, JOHANNES: Der Mensch, Leipzig 1897.
RATZEL, F.: Die Zeitforderung in den Entwicklungswissenschaften. Ann. d. Naturphil. I, 1902.
RAUBER, AUGUST: Formbildung und Formstˆrung in der Entwicklung von Wirbeltieren, Leipzig 1880.
RAUBER, AUGUST: Neue Grundlegungen zur Kenntnis der Zelle. Morph. Jahrb. 8, 1883.
RAUBER, AUGUST: Die Regeneration der Kristalle, 1895ñ1901.
REICHENAU, WILHELM VON: Die Nester und Eier der Vˆgel in ihren nat¸rlichen Beziehungen betrachtet,
Leipzig 1880.
REICHENAU, WILHELM VON: ‹ber den Ursprung der sekund‰ren m‰nnlichen Geschlechts-
charaktere, insbes. bei den Blatthornk‰fern. Kosmos 10, 1881, 172.
REIMARUS, HERMANN SAMUEL: Allgemeine Betrachtungen ¸ber die Triebe der Tiere, Hamburg 1760, 2.
vyd. 1773.
REIMARUS, HERMANN SAMUEL.: Fragmente des Wolfenb¸ttelschen ungenannten, Bey & Weyer, Berlin
1784.
REINKE, JOHANN: Die Welt als Tat, Berlin 1899.
REINKE, JOHANN: Einleitung in die theoretische Biologie, Berlin 1901.
REINKE, JOHANN: Philosophie der Botanik, Leipzig 1905.
RENAN, ERNEST: éivot JeûÌö˘v, 1864.
REYMONG, M.: Das neue Laienbrevier des Haeckelismus, 2. vyd., Bern 1877.
RHUMBLER, L.: Aus dem L¸ckengebiet zwischen organismischer und anorganismischer Materie.
Ergebn. Anat. und Entwicklungsgeschichte, 15 (1905), Wiesbaden 1906, 1.
RIBOT, TH…ODULE: LíhÈrÈditÈ, Paris 1873.
RICHARD, G.: LëidÈe díÈvolution dans la nature et líhistoire. Paris 1903.
506
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 507
507
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 508
SCHLEICHER, AUGUST: Die Darwinsche Theorie und die Sprachwissenschaft. Offenes Sendschreiben an
Herrn Dr. E. Haeckel, Weimar 1863.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Beitr‰ge zur Phytogenesis M¸ll. Arch. 1838.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Die Botanik als induktive Wissenschaft, 1842, 3. vyd. 1849.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Studien. Popul‰re Vortrage, Leipzig, 2. vyd., 1857.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: ‹ber den Materialismus der neueren deutschen Naturwissenschaft,
Leipzig 1863a.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Das Alter des Menschengeschlechts, die Entstehung der Arten und die
Stellung des Menschen in der Natur, Leipzig 1863b.
SCHLEIDEN, MATTHIAS JACOB: Die Pflanze und ihr Leben, Leipzig 1847, 6. vyd. 1864.
SCHMIDT, HEINRICH: Haeckels biogenetisches Grundgesetz und seine Gegner, Odenkirchen 1902.
SCHMIDT, HEINRICH: Geschichte der Entwicklungslehre, Alfred Krˆner, Leipzig 1918.*
SCHMIDT, OSCAR: Die Entwicklung der vergleichenden Anatomie, Jena 1855.
SCHMIDT, OSCAR: Deszendenztheorie und Darwinismus, Internat. Bibliothek II, Leipzig 1873.
SCHMIDT, OSCAR: Die naturwissenschaftlichen Grundlagen der Philosophie des Unbewuflten, Leipzig
1877.
SCHMIDT, OSCAR: Darwinismus und Sozialdemokratie, Kassel 1878.
SCHNEIDER, GEORG H.: Der tierische Wille, Leipzig 1880.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: ‹ber den Willen in der Natur, 1854.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: Parerga und Paralipomena, Brockhaus 1877.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: Briefe, 2bd., Reclam 1880.
SCHOPENHAUER, ARTHUR: Die Welt als Wille und Vorstellung, Haffmanns Ver., 1988.*
SCHOPENHAUER, ARTHUR: SvÏt jako v˘le a p¯edstava, 2 dÌly, Nov· tisk·rna, Pelh¯imov 1997.*
SCHR÷DER, C.: Die Zeichnungsvariabilit‰t von Abraxas grossularia L. Zeitschr. Entom., 8, 1903.
SCHR÷DINGER, ERWIN: Co je ûivot?/ Duch a hmota/ K mÈmu ûivotu, VUTIM, Brno 2004.*
SCH‹BELER, F. C.: Die Kulturpflanzen Norwegens, Christiania 1862.
SCHWANN, THEODOR AMBROSE HUBERT: Mikroskopische Untersuchungen ¸ber die ‹bereinstimmung
in der Struktur der Tiere und Pflanzen, Berlin 1839.
SCHWENDENER, S.: Mechanische Theorie der Blattstellung, Leipzig 1878.
SCOTT, W. B.: Amer. Journ. Morphol., 1891.
SEIDLITZ, GEORG: ‹ber die Vererbung der Lebensformen, Eigenschaften und F‰higkeiten organischer
Wesen auf ihre Nachkommen, St. Petersburg 1865.
SEIDLITZ, GEORG: Die Darwinsche Theorie, 2. vyd., Leipzig 1875.
SEIDLITZ, GEORG: Beitr‰ge der Deszendenztheorie, Leipzig 1876.
SEIDLITZ, GEORG: Kosmos 4, 1878, 235.
SEIDLITZ, GEORG: Zur Darwin-Literatur, Kosmos I, 546; IV, 233.
SEIGNOBOS, CHARLES: La mÈthode historique appliquÈe aux sciences morales, Paris 1901.
SEMON, RICHARD: Die Mneme als erhaltendes Prinzip im Wechsel des organischen Geschehens,
Engelmann, Leipzig, 2. vyd. 1907.
SEMPER, KARL: Die Verwandschaftsbeziehungen der gegliederten Tiere, W¸rzburg 1875.
SEMPER, KARL: Der Haeckelismus in der Zoologie, Hamburg 1876.
SEMPER, KARL: Offener Brief an Herrn Prof. E. Haeckel in Jena, Hamburg 1877.
SEMPER, KARL.: Die nat¸rlichen Existenzbedingungen der Tiere, 2 dÌly, Leipzig 1880.
SEWARD, A. C. (ed.): Darwin and Modern Science. Essays in Commemoration of the Centenary of the
Birth of Charles Darwin and of the Fiftieth Anniversary of the Publication of the Origin of Species,
University Press, Cambridge 1909.*
SIEBOLD, THOMAS & STANIUS, H: Lehrbuch der vergleichenden Anatomie, 2 Bd, Berlin 1845,
SINGER, CHARLES: A short History of Biology, London 1931; 2. vyd. 1951.
SIZERANNE, ROB. DE LA: Ruskin et la rÈligion de la beautÈ, Paris 1897.
SMITH, ADAM: BohatstvÌ n·rod˘, Liber·lnÌ institut, Praha 2001.*
508
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 509
509
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 510
510
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 511
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: On the law which has regulated the introduction of new species.
Ann. Mag. Nat. Hist. 1855, nÏm. Erlangen, 1870.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: The geographical distribution of animals, 2 Vols, London 1876.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Tropical nature and other Essays, London 1878.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Darwinism, London 1889.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: The Malay archipelago, London 1894.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Natural selection and tropical nature. London 1878, novÈ vyd. 1895a.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: Island life, London, 2nd ed. 1895b.
WALLACE, ARTHUR RUSSELL: My life, 2 Vols., London 1905.
WALTHER, J.: Auslese in der Erdgeschichte, Jena 1895.
WARMING, E.: Lehrbuch der ˆkologischen Pflanzengeographie, Berlin 1896.
WARMING, JOHANNES EUGENIUS B‹LOW: Handbuch der systematischen Botanik, Berlin 1890.
WASMANN, ERICH: Die psychischen F‰higkeiten der Ameisen, Stuttgart 1899a.
WASMANN, ERICH: Instinkt und Intelligenz im Tierreich, 2. vyd., Freiburg in Br. 1899.
WASMANN, ERICH: Die moderne Biologie und die Entwicklungstheorie, Freiburg in Br. 1904,
2. vyd.
WEBER, THOMAS P.: Darwin und die Anstifter. Die neuen Biowissenschaften, Kˆln 2000.*
WEBER, THOMAS P.: Darwinismus, Fischer Taschenbuch, Frankfurt am Main 2002.*
WEBSTER, GERRY & GOODWIN, BRIAN C.: Form and transformation. Generative and relational principles
in biology, Cambridge University Press, Cambridge (UK) 1996.*
WEINLAND, DAVID FRIEDRICH: ‹ber die in den Meteoriten entdeckten Tierreste, Esslingen 1882.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber die Berechtigung der Darwinschen Theorie, Leipzig 1868
WEISMANN, AUGUST: ‹ber den Einflufl der Isolierung auf die Artbildung, Leipzig 1872.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber den Saisondimorphismus der Schmetterlinge, Leipzig 1875.
WEISMANN, AUGUST: Studien zur Deszendenztheorie, 2 Ë·sti, Leipzig 1875ñ76.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber die letzten Ursachen der Transmutationen, Leipzig 1876.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber die Dauer des Lebens, Salzburg 1881.
WEISMANN, AUGUST: ‹ber das Problem der Vererbung, Jena 1883.
WEISMANN, AUGUST: Die Kontinuit‰t des Keimplasmas etc., Jena 1885.
WEISMANN, AUGUST: Die Bedeutung der sexuellen Fortpflanzung f¸r die Selektionslehre, Jena 1886.
WEISMANN, AUGUST: Aufs‰tze ¸ber Vererbung und vervandte biologische Fragen, Jena 1892a.
WEISMANN, AUGUST: Das Keimplasma. Eine Studie ¸ber Vererbung, Jena 1892b.
WEISMANN, AUGUST: Die Allmacht der Naturz¸chtung, Jena 1893.
WEISMANN, AUGUST: Neue Gedanken zur Vererbungsfrage, Jena 1895.
WEISMANN, AUGUST: Vortr‰ge ¸ber Deszendenztheorie, Jena 1902.
WERNER, E.: Nochmals Mimikry und Schutzf‰rbung, Biol. Zentralbl. 28, 1908.
WETTERHAHN, D.: Beitr‰ge zur Geschichte der Entwicklungslehre. Kosmos 16, 1885, 401.
WETTSTEIN, R. V.: Der Saisondimorphismus als Ausgangspunkt f¸r die Bildung neuer Arten im
Pflanzenreiche. Ber. deutsch. bot. Ges. 1900.
WETTSTEIN, R. V.: ‹ber direkte Anpassung. Sitzungsber. Wien Akad. 1902.
WETTSTEIN, R. V.: Der Neolamarckismus und seine Beziehungen zum Darwinismus, Vortr. 74.
Vers. deutsch. Naturf. u. ƒrzte (Karlsbad), Jena 1908.
WHEWELL, WILLIAM: History of the inductive sciences from the earliest to the present times, 3 dÌly,
London 1837.
WHEWELL, WILLIAM: Indications of the Creator, 2. vyd., 1846.
WHITES, A.: A History of the warfare of science with theology in Christendom, London 1900.
WHITMANN, CHARLES OTIS: The Inadaequancy of the Cell Theory of Development. Journal of
Morphology 8, 1893, Ë. 3: 639ñ658.
WHITMANN, CHARLES OTIS: The Problem of the Origin of Species. Congr. of Arts and Sciences, St.
Louis 1904.
511
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 512
WHITNEY, WILLIAM DWIGHT: Scriptures on the Views of A. Schleicher resp. the Nature of Langua-
ge etc. Trans. Amer. phil. Assoc. 1871.
WIEDERSHEIM, R.: Der Bau des Menschen als Zeugnis f¸r seine Vergangenheit, Leipzig 1887.
WIEDERSHEIM, R.: Einf¸hrung in die vergl. Anatomie der Wirbeltiere, Jena 1907.
WIEGMANN: ‹ber Entstehung von Entomostraken und Podurellen aus der Priestleyschen gr¸-
nen Materie atd., Verh. Leop. Car. Ak., 1821, II.
WIESNER, JULIUS: Biologie der Pflanzen, Wien 1889.
WIESNER, JULIUS: Die Elementarstruktur und das Wachstum der lebenden Substanz, Wien 1892.
WIGAND, ALBERT: Der Darwinismus und die Naturforschung Newtons und Cuviers, Braunschweig
1874ñ1876.
WIGAND, ALBERT: Die Genealogie der Urzellen als Lˆsung des Deszendenzproblems, Braunschweig
1872.
WILBERFORCE, SAMUEL: Quart. Review 1860.
WILLE, N.: ‹ber die Sch¸belerschen Anschauungen usw. Biol. Zentralbl. 25, 1905.
WILLIAMS, W.: A review of the system of ethics founded on the theory of evolution, London 1893.
WILSON, EDMUND B.: The cell in development and inheritance, New York 1900.
WINDELBAND, WILHELM: Geschichte und Naturwissenschaft, Straflburg 1894.
WOLFF, GUSTAV: Beitr‰ge zur Kritik der Darwinschen Lehre. Biol. Zentralbl. 10, 1890.
WOLFF, GUSTAV: Beitr‰ge zur Kritik der Darwinschen Lehre, Leipzig 1898.
WOLFF GUSTAV: Die Begr¸ndung der Abstammungslehre, M¸nchen 1907.
WOLTMANN, LUDWIG: Politische Anthropologie, Eisenach und Leipzig 1903.
WUNDT, WILHELM: Vorlesungen ¸ber die Menschen- und Tierseele, Hamburg a Leipzig 1897.
WUNDT, WILHELM: Grundz¸ge der physiologischen Psychologie, 5. vyd. 1901.
YOUNG, ROBERT M.: Darwin¥s Metaphor. Nature¥s Place in Victorian Culture, Cambridge 1985.*
ZACHARIAS, OTTO: Das S¸flwasserplankton, Leipzig 1907.
ZEHNDER, L.: Die Entstehung des Lebens aus mechanischen Grundlagen. Freiburg i. B. 1899.
ZELLER, EDUARD: ‹ber die griechischen Vorg‰nger Darwins, Berlin 1878.
ZIEGLER, E.: Kˆnnen erworbene pathologische Eigenschaften vererbt werden und wie entstehen
erbliche Krankheiten und Miflbildungen? Beitr‰ge zur pathol. Anat. und Physiol. I, 1886.
ZIEGLER, H. E.: ‹ber den derzeitigen Stand der Cˆlomfrage. Bericht ¸ber die Vers. d. deutsch.
Naturf. und ƒrzte 1898.
ZIEGLER, H. E.: Theoretisches zur Tierpsychologie und vergleichenden Neurophysiologie. Biol.
Zentralbl., 20, 1900, 1n.
Z÷CKLER OTTO: Geschichte der Beziehungen zwischen Theologie und Naturwissenschaft, 2 dÌly,
G¸ttersloh 1877ñ79.
ZOLA, …MILE: Les Rougon-Macquart, 1871ñ1893.
ZOLA, …MILE: Le roman expÈrimental, Paris 1880.
Z÷LLNER, JOHANN CARL FRIEDRICH: ‹ber die Natur der Kometen, Leipzig 1883.
é¡RSK›, VIKTOR: R·dl¥s Rejection of Lamarck as a Case Study of the Non-Objectivist Concept of
Science. In: HERMANNñMARKOä 2004, 164ñ172.*
512
Dejiny biologickych teorii 2 dil.qxd 3.7.2006 8:15 StrÆnka 513
Emanuel R·dl
DÏjiny
biologick˝ch teoriÌ
novovÏku
II
DÏjiny evoluËnÌch teoriÌ
v biologii 19. stoletÌ
K vyd·nÌ p¯ipravili a pozn·mkami opat¯ili
Tom·ö Hermann, Anton Markoö a ZdenÏk Neubauer