ª^õÙĹħÐĴĀóòÊÙħÙýÙÐòôĩĀĴ•Êðħô‡r˜”ħĹħžðĞIJÐòøòħħ

Ýħ¤ĞºÐÙÁýrħIJõòÊÙ

¥¹ýħ¡ĞĀõqôħÝħ¥¹ýħ¨IJġòõħÝħ¨¹ĞĩòýħªøÙõô¹ħÝħ
ªĩ¹ô¹Ğ¹ħJÙÀĀIJýĀĴ]

1. Úvod

Při záchranném archeologickém výzkumu v Chrudimi v Hradeb-

ní ulici v roce 2006 byly získány velice zajímavé novověké křížové
závěsky z mosazného plechu. Oba pocházejí z výplně nepravidelné
velké raně novověké odpadní jámy /výkop – k. 501/ odkryté ve
čtverci 2, A2 a A3 na severozápadní části zkoumané plochy /obr. 1/.
Určit tvar a rozsah horních partií této jámy bylo poměrně nesnadné
kvůli dalším terénním zásahům.1 Jáma vakovitého profilu s pode-
branými stěnami /obr. 2 a 3/ v horních partiích dosahovala maximál-
ní šíře 3,6 m, při bázi pak šíře 2,74 m, a maximální hloubky 4,08 m
/horní partie – 269,60 m. n. m.; báze – 265,52 m. n. m./. Výkop jámy
prošel souvrstvím raného a vrcholného středověku, narušil kamenné
roubení středověké jímky k. 943 a zahloubil se do sprašového podloží.
Po dosažení spraše byl výkop jámy rozšířen podebráním stěn, což
přímo evokuje primární účel tohoto terénního zásahu. Jáma podle
našeho názoru původně sloužila jako zdroj cihlářské hlíny, je jen
otázkou, zda byla hlína využita místními hrnčíři, nebo jako staveb-
ní materiál. Teprve sekundárně byla tato rozměrná jáma využita jako
odpadní areál při vyklízení trosek domů po ukončení třicetileté
války a revitalizaci tohoto domovního bloku.2

191
 2. Popis

Oba křížové závěsky jsou vyrobeny z mosazného plechu s otvorem

pro očko v horní části svislého břevna. Střížky mají tvar rovnora-
menného kříže s rozšiřujícími se rameny. Ražby jsou mělké, sou-
měrné.
Křížek inv. č. A306633 měří 28 mm na výšku a 22,5 mm na šířku.
Tloušťka plechu je cca 0,5 mm. Hmotnost medailonu po čištění je
1,20 gramů. V poli jsou četné stopy koroze /obr. 4a/. U položky
A325124 která na výšku měří 27 mm a na šířku 22,5 mm, je tloušťka
plechu taktéž cca 0,5 mm. Hmotnost medailonu po čištění je 1,20
gramů. V poli se nachází souvislá vrstva koroze. /obr. 4b/ Střížky
jsou mírně poškozeny. Střihy nůžek na plech zasáhly i obrazové pole
/zmetky?/.
Líc i rub obou závěsků je totožný, proto budeme při popisu před-
mětů vycházet pouze z položky A30663. Tato položka má oproti
položce A32512 navíc v horním otvoru dochované očko z mosazné-
ho drátu určené na zavěšení předmětu a ploška kolem otvoru je
trojúhelníkového tvaru. U položky A32512 je tato ploška řešena jako
mnohoúhelník.
Na lícové straně obou křížů je uprostřed ražby vyobrazena v per-
lovci stojící postava v sutaně s holí ve tvaru kříže v pravé ruce,
v levé ruce drží pohár, z něhož vylézá had. Postava má kolem hlavy
náznak svatozáře. V horní části svislého břevna se nachází zkratka.
Zprava doleva je zde ve třech řádcích umístěn nápis +Z+D.I.A.+.
V dolní části svislého břevna lze přečíst také zprava doleva ve dvou
řádcích zkratku S. SEB STIA: V levé části vodorovného břevna čteme
ve třech řádcích zkratku BIZ B+Z F+B a v jeho pravé části stejně
členěnou zkratku +SA +HG FRS. Na rubové straně lze ve střední
části předmětu rozlišit z perlovce vytvořený stejnoramenný kříž opět
se zkratkou nápisu tvořenou písmeny CSSML na svislém břevnu
a písmeny NDSMD na příčném břevnu. Okolo tohoto centrálního

192
kříže lze nalézt opis tvořený další zkratkou. Opis začíná písmenem na
poslední pozici v horní části svislého břevna a čte se klasicky zprava
doleva. Tvoří ji písmena V.R.S.N.S.M.V.S.M.Q.L.I.V.B.IHS. Posled-
ní zkratkový nápis je umístěn mezi jednotlivými břevny vnitřního
kříže a zní CSPB. Vnější hrana přední i zadní strany křížů je ozdo-
bena drobnými kroužky kombinovanými tenkou hladkou linkou.

3. Analýza ikonografie a nápisů křížů

Oba exempláře náleží k široké skupině náboženských svátostek,

pro které se v odborné literatuře užívá souběžně označení Benedik-
tovy feniky, popř. Benediktovy medaile.5 Pro označení podtypu,
k němuž se řadí i dvojice chrudimských nálezů, se užívá termínu
křížové závěsky sv. Benedikta /Benediktuskreuzanhänger/ 6 případ-
ně označení Benediktovy kříže.7 Abychom pochopili význam a funk-
ci křížů je zapotřebí si alespoň stručně rozebrat zkratky jednotlivých
nápisů na popisovaných předmětech. Latinské barokní nápisy vyjá-
dřené zkratkou najdeme na drobných křížcích celkem tři a k nim je
nutno připočíst tři zkratky jmen.
První nápis najdeme na lícní straně okolo stojící postavy v sutaně.
Je umístěn celkem v šesti horních řádcích a čte se po řádcích zleva
doprava: +Z+D.I.A+B.I.Z+S.A.B+Z+H. G.F+B.F.R.S. Tato nenápad-
ná zkratka složená z osmnácti písmen a sedmi křížků je zkratkou
zápisu tak zvaného Zachariášova požehnání.8 Doba vzniku Zacha-
riášova požehnání spadá pravděpodobně do počátku 17. století
a modlitba je spojena s ochrannou funkcí proti moru. Jeho „účinnost“
vychází z příhody, která se měla udát v roce 1564 v průběhu trident-
ského koncilu, kdy patriarcha Antiochie měl touto modlitbou ochrá-
nit účastníky koncilu před morovou nákazou. Samotné zaříkávadlo
oslavuje Boha, vyzívá ho k ochraně místa i lidí právě před morem
a zaříkává temné síly, mimo jiné i ďábla, aby nevstupovaly do míst,
která jsou Zachariášovým požehnáním chráněna.

193
 Ve spodním břevnu je umístěna zkratka jména S. SEB STIA; tj.
svatý Šebestián. Svatý Šebestián je chápán jako patron mnoha pro-
fesí: vojáků, lučištníků, železářů, hrnčířů, koželuhů, slévačů cínu,
zahradníků, ale i jako ochránce invalidů či atletů. Dále byl vyhledá-
ván coby spolehlivý pomocník při nemocech dobytka, choleře ale
i moru. A právě tato schopnost potlačovat mor je důvodem, proč byl
Šebestián v některých případech připojován k vyobrazení svatého
Benedikta často v kombinaci se Zachariášovým požehnáním. Schop-
nost ochrany před morem se u ostatků sv. Šebestiána měla poprvé
projevit v roce 680. Ostatky tehdy byly neseny Římem a zároveň ve
stejné době začala v Římě odeznívat morová epidemie. Proto záslu-
ha na zažehnání moru byla přiřčena právě tomuto světci.
Další nápis je umístěn ve středové ploše rubové stany a je složen
ze tří vět a dvou jmen a až na vložená jména přestavuje ustálenou
formu zobrazení takzvaného kříže sv. Benedikta. První věta, vyjá-
dřená čtyřmi písmeny C S P B, je umístěna mezi jednotlivými
rameny vnitřního kříže a představuje zkrácení věty C[RVX]
S[ANCTI] P[ATRIS] B[ENEDICTI]. V překladu: Kříž svatého otce
Benedikta. Zkratka druhé věty je umístěna ve svislém a vodorovném
rameni kříže a v nezkrácené verzi zní: C[RVX] S[ACRA] S[IT]
M[IHI] L[VX] N[ON] D[RACO] S[IT] M[IHI] D[VX]; v překladu:
Kříž svatý budiž světlem mým, ne drak budiž mi vůdcem [zlým].
Zkratku poslední věty z rubové strany najdeme v místě vnějšího
opisu kříže a je ukončena zkratkou Ježíšova jménem IHS. Nápis je
tvořen písmeny V.R.S.N.S.M.V.S.M.Q.L.I.V.B Jeho nezkrácená forma
zní: V[ADE] R[ETRO] S[ATANA] N[VMQVAM] S[VADE] M[IHI]
V[ANA] S[VNT] M[ALA] Q[VAE] L[IBAS] I[PSE] V[ENENA]
B[IBAS] I[ESVS] H[OMINIUS] S[ALVATOR] v překladu: Ustup
dále, Satane, aniž k hříchu neraď mně; hříšné jest, co slibuješ, sám
nechť si jed vypiješ. Ježíš, spasitel člověka.9 Nápis odkazuje na kult
svatého Kříže. Ten se poprvé průkazně objevuje na náboženských
medailích až v šedesátých letech 17. století a podobně jako Zachari-

194
ášovo požehnání má obecně ochranný charakter. Vychází z tradice
zázračné záchrany svatého Benedikta před otravou. Benedikt údaj-
ně, před napitím, křížem požehnal pohár plný otráveného nápoje
a ten poté praskl, což Benediktovi zachránilo život. Postava s kali-
chem na líci kříže znázorňuje sv. Benedikta. Kalich s hadem pak
připomíná neúspěšný pokus o jeho zavraždění pomocí otráveného
nápoje.
Sv. Benedikt a jeho kříž se těšily obzvlášť velké úctě v průběhu
17. a 18. století v oblasti jihoněmeckých zemí a Rakouska. Byl pat-
ronem umírajících a dobré smrti. Rovněž jej lidé prosili o pomoc
proti moru,10 posedlosti zlým duchem, horečce, růži, latiáze, epilep-
sii a při ohrožení života jaké představovaly otrava či porod. Ochra-
na před těmito chorobami a obtížnými stavy se očekávala i od
Benediktových feniků.
První medaile s vyobrazením sv. Benedikta /obr. 5/ jsou v jižním
Německu doloženy po roce 1647,11 respektive od roku 166012 a již od
počátku měla jejich magická moc velmi široký záběr. Původní rozsah
účinnosti vymezoval Enchiridion Leonis Papae (1525), přeložený do
němčiny jako „Der wahre Geistliche Schild“. Jedná se o knížku
požehnání, zaříkání a magických formulí, která se od svého prvního
německého vydání v r. 1647 šířila, i přes církevní zákaz, v mnoha-
četných výtiscích. Jinou dobovou „náboženskou“ příručkou, v níž
se bylo možné o moci a používání Benediktova feniku poučit, byla
tzv. „Geistliche Apotheke“. I z tohoto dílka je patrné, že tyto před-
měty měly charakter amuletu „všestranného“ použití. Lidé je nosili
zavěšené na krku, ve váčku s penězi, ve škapulíři, často i na svém
růženci jako přívěsek. Obzvláště účinné měly být tyto medaile pro-
ti čarodějnictví a všemu, co pocházelo od ďábla. Jako ochrana proti
zlým duchům se vkládaly do základů nebo naopak do vrcholových
klenáků novostaveb. Zahrabávaly se pod domovní prahy, prahy stá-
jí a pod krmné žlaby, dále na místa, kde hrozila vysoká voda nebo
laviny. Lidé je přibíjeli na dětské kolébky, nebo našívali na řemeny

195
se zvonky, se kterými chodil dobytek na pastvu. Vodou, do které se
Benediktova medaile vložila, se pak měl nemocný dobytek umývat
nebo napájet. Feniky se přiletovávaly i k vědrům, do nádob na pití,
na máselnice, dojačky (vědra používaná při dojení) a další užitné
nádoby. Zaorávaly se do pole proti housenkám a jiné hmyzí havěti,
měly napomáhat rašení obilí a také chránit ovoce předtím, aby na ně
„čarodějnice“ neseslaly liják a kroupy. Protože měly kromě krupo-
bití a nečasu odvracet i zasažení bleskem, vkládaly se rovněž do
kostelních věží. Na jejich zázračnou moc se spoléhalo rovněž při
ohrožení ohněm – během požáru si údajně lidé Benediktův kříž
zavěšovali na stěnu, neboť věřili, že tak zůstane jejich příbytek pla-
menů ušetřen. V některých bavorských a rakouských oblastech se
pak stal Benediktův fenik typickou součástí pohřební výbavy.13
Na rozdíl od lidu, u církve se Benediktovy feniky podpoře dlou-
ho netěšily.14 Jejich uctívání již hraničilo s mírou pověrčivosti, kterou
byly církevní kruhy ochotny v rámci katolické zbožnosti tolerovat.15
K oficiálnímu uznání kultu ze strany církve a zároveň ustálenému
způsobu provedení Benediktových feniků došlo až v první polovině
18. století /obr. 6/.
Za hlavní místo výroby Benediktových medailí se pokládá Sal-
zburg, konkrétně dílna benediktinského kláštera sv. Petera v Sal-
zburgu. Zboží se vyrábělo v masovém množství a již na konci 17.
století se kromě Německa a Rakouska rozšířilo také v Alsasku,
Švýcarsku a Francii.16 Výroba, alespoň pokud jde o medaile, pokra-
čovala i v průběhu 18. století a dnes je známo dokonce přes 200
(popř. až 600) variant těchto výrobků.17
Pokud se týká chrudimských závěsků, pak zatím nejsrovnatelněj-
šími nálezy v českém prostředí jsou ty, zachycené při archeologickém
výzkumu pohřebiště u kostela sv. Jana v Oboře (Praha – Malá Stra-
na) a závěsek, zachycený při archeologickém výzkumu Kladrubské-
ho kláštera v západních Čechách.18 Datace pražských křížků byla na
základě typologického srovnání s německým materiálem a nálezo-

196
vých okolností stanovena na přelom 17. a 18. století. Stejnou dobu
vniku lze předpokládat u závěsků z Chrudimi. Místem jejich výroby
je patrně Salzbursko, popř. některá z bavorských dílen. Přes zjevnou
podobnost celkového tvaru, velikosti, materiálu i provedení výzdo-
by, se však tyto exempláře od pražských, ale i publikovaných němec-
kých, jedním detailem výrazně liší. Zatímco u známých nálezů
doplňuje obraz sv. Benedikta v medailonu nápis: S•P•B|ENED, roze-
psaný na patě kříže /obr. 7/ a obraz sv. Šebestiána nápis: S•SEB|ASTIA
/obr. 8/, je na obou dvou chrudimských nálezech shodně vytvořena
kombinace těchto světců. Tj. obraz sv. Benedikta doplňuje na patě
kříže jméno sv. Šebestián. O čem tato zdánlivě nelogická kombina-
ce vypovídá? V první řadě, že tyto medaile mohly vzniknout teprve
poté, když lidé oba světce na medailích dobře znali a kombinace
obrazu a jména u nich nevzbudila rozpaky. Za druhé, že tato zámě-
na nemusela být čistě náhodná. S přihlédnutím k barokní tendenci
kumulovat ochranné symboly je možné, že se v případě těchto nále-
zů jednalo o pokus vměstnat do malé plochy místo jednoho rovnou
tři symbolicky ztvárněné světce (nesmíme totiž zapomenout na
spodobnění sv. Zachariáše, respektive jeho požehnání) a zvýšit tím
tak ochrannou moc předmětu.

4. Závěr

Jak vyplývá z detailního ikonografického a epigrafického rozbo-

ru oba křížky byly vyrobeny v západní Evropě, patrně v dílně bene-
diktinského kláštera sv. Petera v Salzburgu někdy na konci 17.–18.
století. Tomuto datování by odpovídala i doba vyhloubení jámy při
revitalizaci domovního bloku zpustlého po třicetileté válce. Do jámy
se tedy tyto předměty dostaly společně se starší keramikou, sklem
a kamnářskými výrobky z 16.–17. století z vyklízených zaniklých
domácností.

197
LITERATURA:

Dostál, B.: Spätburgwallzeitliche und neuzeitliche Grabstätte in

Znojmo. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, 1968,
řada E 13, s. 7–66.
Fassbinder, S.: Wahllfahrt, Andacht und Magie. Bonn 2003.
Frolík, J. – Musil, J.: Záchranné archeologické výzkumy v Chru-
dimi v roce 2006. Archeologické výzkumy v Čechách 2006, Zprávy
České společnosti archeologické, 2007, suppl. 68, 46 – 48.
Hagn, H.: Stadtarchäologie in München: Die Funde aus dem
Pfisterbach, Das archölogische Jahr in Bayern, 1988, s. 163–168.
Niedermeier, H.: Die Benediktusmedaille. Bayerisches Jahrbuch
für Volkskunde, 1960, s. 73–81.
Nováček, K. a kol.: Kladrubský klášter 1115–1421. Osídlení –
architektura – artefakty. Západočeská univerzita v Plzni – Scripto-
rium, Plzeň 2010.
Omelka, M.: Nález neobvykle členěného medailonu s vyobrazením
kříže svatého Benedikta a Zachariášova požehnání ze Šporkovy
ulice čp. 332/III v Praze. Archeologica Pragensia, 2006, roč. 18,
s.144–152.
Omelka, M. – Řebounová, O. – Šlancarová, V.: Soubor křížků ze
zaniklého hřbitova při kostelu sv. Jana v Oboře (Praha – Malá Stra-
na). II. Speciální kříže. Archeologie ve středních Čechách, 2010, roč.
14, č. 1, 467–520.
Vilímková, M. – Preiss, P.: Ve znamení břevna a růží. Praha 1989.
Zíbrt, Č.: Pověra o délce Kristově. Český lid, 1908, roč. 17, s. 70–75.

POZNÁMKY:

1
Zejm. postavení mladší zdi k. 920 a z proklesávání vrstev do starší jím-
ky k. 943. Pozn. aut.

198
2
K okolnostem a průběhu výzkumu srov.: Frolík, J. – Musil, J.: Záchran-
né archeologické výzkumy v Chrudimi v roce 2006. Archeologické výzku-
my v Čechách 2006, Zprávy České společnosti archeologické, 2007,
suppl. 68, 46–48. Cit. s. 46–47.
3
Čtverec A2, začišťování profilu, k. 123–128 – tj. nalezeno v horních
partiích odpadní jámy. Pozn. aut.
4
Čtverec A3, k. 158 – tj. nalezeno při bázi odpadní jámy. Pozn. aut.
5
Fassbinder, S.: Wahllfahrt, Andacht und Magie. Bonn 2003, s. 231.
6
Tamtéž, s. 233.
7
Omelka, M. – Řebounová, O. – Šlancarová, V.: Soubor křížků ze zanik-
lého hřbitova při kostelu sv. Jana v Oboře (Praha – Malá Strana). II. Speci-
ální kříže. Archeologie ve středních Čechách, 2010, roč. 14, č. 1, s. 480–481.
8
Omelka, M.: Nález neobvykle členěného medailonu s vyobrazením kříže
svatého Benedikta a Zachariášova požehnání ze Šporkovy ulice čp. 332/III
v Praze. Archeologica Pragensia, 2006, roč. 18, s. 144 – 152.
9
Vilímková, M. – Preiss, P.: Ve znamení břevna a růží. Praha 1989, s. 122–123.
10
Sv. Benedikt, sv. Šebestián a sv. Zachariáš patřili k oblíbeným ochrán-
cům proti této chorobě a postavy především prvních dvou světců se
v kombinaci s požehnáními objevují na řadě dobových tisků.
11
V tomto roce byl objeven v metském klášteře obraz, pocházející z počát-
ku 15. století, který se stal předlohou novověkých kopií. Velkou populari-
tu získaly Benediktovy feniky v souvislosti s čarodějnickým procesem ve
Straubingu (1647). Tehdy šest obžalovaných čarodějnic vypovědělo, že
nedokázaly získat kontrolu nad klášterem v Metách kvůli tomu, že tam
byl zahrabán jakýsi mocný (tj. Benediktův pozn. aut.) kříž.
12
Viz cit. v pozn. č. 5, s. 234.
13
Niedermeier, H.: Die Benediktusmedaille. Bayerisches Jahrbuch für
Volkskunde, 1960, s. 74.
14
Zasloužil se o ně opat břevnovského kláštěra Benno II. Löbl (1738–1752).
Na jeho popud vydal papež Benedikt XIV. roku 1741 dekret „Coelestibus
Ecclesiae thesaurius“, který kromě toho, že vysvětloval význam formulí,
stanovil rovněž pevnou podobu Benediktových feniků (Viz cit. v pozn.
č. 5, s. 235).
15
Od 11. stol., kdy kult spojený s křížem sv. Benedikta vznikl, až do 17.

199
století neměl oficiální charakter (Dostál, B.: Spätburgwallzeitliche und
neuzeitliche Grabstätte in Znojmo. In: Sborník prací filosofické fakulty
brněnské university, 1968, řada E 13, s. 60).
16
Viz cit. v pozn. č. 5, s. 234.
17
Viz cit. v pozn. č. 5, s. 238.
18
Nováček, K. a kol.: Kladrubský klášter 1115–1421. Osídlení – architek-
tura – artefakty. Západočeská univerzita v Plzni – Scriptorium, Plzeň
2010, tab. B8:15.

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA:

Obr. 1 – Chrudim – Hradební ul. Situační plán čtvercové sítě zkou-

mané plochy. Podle podkladů dodaných firmou GEO – CZ upravil
Petr Netolický.
Obr. 2 – Západní profil čtverců 2 a A2 pod zdí 920. Kreslil J. Frolík
a J. Musil.
Obr. 3 – Západní řez čtverce A3. Řez odpadní jámou /výkop – k. 501/.
Kreslil J. Frolík a J. Musil.
Obr. 4 – Benediktovy kříže z Chrudimi – Hradební ulice. Foto J. Musil.
Obr. 5 – Typická forma Benediktovy medaile, 3. třetina 17. stol. –
1. polovina 18. století. Převzato z Fassbinder 2003, Taf. 27:1.
Obr. 6 – Dobový tisk, na kterém je mimo jiné vyobrazen rovněž štít
sv. Benedikta. Převzato ze Zíbrt 1908, obr. na str. 73.
Obr. 7 – Benediktův kříž s vyobrazením sv. Benedikta, 17./18. sto-
letí, Hřbitov u sv. Jana v Oboře, Šporkova ulice, čp. 322/III, Praha
– Malá Strana, inv. č. 16d. Převzato z Omelka – Řebounová – Šlan-
carová 2010, obr. 7.
Obr. 8 – Benediktův kříž s vyobrazením sv. Šebestiána, 17./18. sto-
letí, Hřbitov u sv. Jana v Oboře, Šporkova ulice, čp. 322/III, Praha
– Malá Strana, inv. č. 791. Převzato z Omelka – Řebounová – Šlan-
carová 2010, obr. 8.

200
Příloha – Obr. 1

201
Příloha – Obr. 2

202
Příloha – Obr. 3

203
Příloha – Obr. 4

Příloha – Obr. 5

204
Příloha – Obr. 6

205
Příloha – Obr. 7

Příloha – Obr. 8

206