Výroba oceli

-vyrábí se ze surového železa v:

 Konvertorech
-nejpoužívanější je kyslíkový konvertor
-podstatou výroby je dmýchání tekutého surového železa kyslíkem a uhlík
odchází v plynném stavu – CO2
-kyslík se vhání tryskou shora na hladinu tekuté lázně
-tryska je chlazená vodou
-dříve se používal k dmýchání vzduch s kyslíkem
-dalšími používanými jsou: Bessemerův a Thomasův konvertor

 Martinských pecích (siemens – martinských)

-má plochou nístěj ze žárovzdorného zdiva, v níž se surové železo
s přídavkem šrotu zahřívá spalováním generátorového plynu a vzduchu,
nebo spalováním těžkých olejů (1750°C)
-zkujňovací pochod (odstraňování uhlíku) trvá 7 – 12 hodin
-výhodou je že se lázeň téměř neobohacuje dusíkem ze vzduchu, protože je
chráněna struskou
-vyrábí se i ušlechtilé oceli

 Elektrických pecích
 Obloukové
-umožňují jednodušší kontrolu výrobního procesu
-mají vyšší náklady na výrobu oceli, ale vyrábí ušlechtilé oceli a oceli
vyšší jakosti
-mezi uhlíkovými elektrodami a kovovou vsázkou se zažehne elektrický
oblouk o teplotě 3500°C a nežádoucí příměsi shoří
 Indukční
 Nízkofrekvenční (mají železné jádro, nepoužívají se)
 Vysokofrekvenční (jsou bez jádra)
-je tvořena indukční cívkou
-vyrábí se tak oceli ve vakuu:
-neprodyšná komora, ze které se vývěvami vysaje vzduch a plyny
-dosahuje se žádaného složení oceli
-vyrábí se tak nejnáročnější oceli a slitiny
Odlévání oceli
-vyrobená ocel se vypouští do slévacích pánví, ve kterých je na dně vypouštěcí
zátka
Z výlevky se ocel odlévá:
 Do kovových forem zvaných kokily, v nichž tuhne na ingoty, určené ke
zpracování ve válcovnách a kovárnách
-kokily jsou tlustostěnné litinové formy kruhového, čtvercového,
mnohoúhelníkového průřezu

 Do pískových, hliněných a žáruvzdorných forem, jejichž tvar a rozměry se

blíží hotovému výrobku
-v těchto formách tuhne ocel na ocelové odlitky