11.

Defektoskopie – které metody jsou vhodné pro hledání vnitřních a které

povrchových vad materiálu a konstrukcí
- ultrazvuk – UT - povrchové (plošné) vady
- UT prozvučí i několikametrové tloušťky ocele
- levnější než RT
- zkreslení výsledků - skutečná vada bývá větší

- rentgen – RT - objemové vady (dutiny)

- snadno se prozařují výrobky z lehkých slitin
- u ocelí je obtížné prozařování přes 200mm tloušťky stěn

12. Korozní napadení – vrstva korozních produktů, elektrochemická ušlechtilost

kovů
- Pilling Betworthovo číslo PB- hodnotí kompaktnost korozní vrstvy PB = Mv/Av
Mv molekulární objem oxidů materiálu (kovu)
Av atomárního objem oxidů materiálu (kovu)

když PB<1 vzniká nesouvislá vrstva

PB >1 praskající vrstva (tlakovým pnutím)
PB=1 vrstva brání dalšímu průběhu koroze

- elektrochemická ušlechtilost kovů - schopnost tvořit ve vodivém prostředí ionty (oxidická anodová
reakce)
- hodnotí se potenciálem vůči standardní uhlíkové elektrodě sycené
vodíkem

- ochrana proti korozi – jedna z možností je učinit konstrukci pasivní pomocí polarizací vnějším DC
zdrojem-katodická i anodická proudová hustota si jsou rovny

Elektrochemická ušlechtilost Korozní odolnost

kov Potenciál [V] pořadí
Au 1,5 Au
Pt 1,2 Pt
Pd 0,987 Pd
Ag 0,8 Zr
Cu 0,337 Ti
Pb -0,126 Ag
Sn -0,136 Mo
Mo -0,2 Cr
Ni -0,25 Cu
Cd -0,403 Ni
Fe -0,44 Pb
Cr -0,74 Al
Zn -0,762 Sn
Mn -1,18 Fe
Zr -1,53 Cd
Ti -1,63 Zn
 Al -1,66 Mg
Mg -2,37 Mn
13. Rozdělení slitin železa (i ocelí) podle obsahu %C ve fázovém diagramu Fe-Fe3C
- oceli - slitiny Fe s obsahem C do 2% (max. rozpustnost C v austenitu)

- litiny - nad 2 %C
14. Vliv obsahu C, S a P na vlastnosti oceli

C - má podstatný vliv na vlastnosti ocelí

-ovlivňuje pevnost, tvrdost, kalitelnost (s rostoucím C pevnost stoupá, ale klesá plasticita a
houževnatost)

S - zhoršuje vrubovou houževnatost a tranzitní teplotu

-působí lámavost za tepla
-ocelích bývá do 0,04%
-automatové oceli s obsahem S až 0,4% mají proto drobivou třísku

P- působí popouštěcí křehkost

-zhoršuje svařitelnost, vrubovou houževnatost a tranzitní teplotu
-u litin podporuje slévatelnost a odolnost proti opotřebení (litinové brzdové špalky vagonů ČD obsahují
až 1,8%P!)
-v ocelích by jeho obsah neměl překročit 0,04% (až na výjimku)

15. Uveďte příklady a vlivy karbidotvorných a nekarbidotvorných legujících prvků

v oceli
Karbidotvorné - Cr, Mn, Mo, W, V, Ti, Nb

Cr- zvyšuje odolnost proti oxidaci a korozi

- zvyšuje odolnost proti opotřebení

Mn - zvětšuje mez kluzu i pevnost v tahu, aniž zhoršuje plasticitu (tažnost, kontrakci )
- zlepšuje svařitelnost oceli za studena
-zvětšuje odolnost oceli proti opotřebení
-zvětšuje součinitel teplotní roztažnosti a zmenšuje tepelnou vodivost

Mo - zvyšuje prokalitelnost
- výrazně snižuje popouštěcí křehkost
- zlepšuje jemnost zrna a zlepšuje svařitelnost
- při vyšším obsahu Mo se snižuje tvářitelnost
-zvyšuje odolnost proti korozi
- vysoký obsah zvyšuje odolnost proti vytváření důlkové koroze

W - podporuje velmi účinně odolnost proti popouštění a vznik druhotné tvrdosti

- malé množství W zvyšuje relativně více prokalitelnost než množství velké
- větší množství podporuje tvorbu přechodných struktur a zbytkového austenitu
- snižuje odolnost proti tvorbě trhlinek při tepelné únavě
- při větším obsahu snižuje houževnatost a plastické vlastnosti oceli
 -W zvyšuje odolnost proti otěru a řezivost oceli při zvýšených teplotách

V - zvyšuje odolnost proti opotřebení

- podporuje však křehnutí ocelí za tepla a zvyšuje odolnost proti stlačenému vzduchu
- zvyšuje pevnost, mez kluzu, houževnatost, tepelnou odolnost, mez únavy a žíhací teplotu u
tepelného zpracování
- snižuje citlivost proti přehřátí u tepelného zpracování

Ti - následkem své silné afinity ke kyslíku, dusíku, síře a uhlíku působí silně dezoxidační
- váže síru a tvoří karbidy
- používá se pro zjemnění zrna a v ocelích odolných proti korozi
- za účelem dosažení vyšší koercitivní síly je přidáván do slitin na výrobu trvalých magnetů
- jde o velmi drahý materiál, cena1200 kč/kg

Nb, Ta - vyskytují se téměř vždy společně, neboť jsou velmi obtížně od sebe oddělitelné
- tvoří karbid a jsou proto přidávány jako stabilizátory do ocelí odolných chemikáliím

Nekarbidotvorné - Si, Al, Ni, Co, Cu

Si -zhoršuje ( zejména při obsahu vyšším než 1 %) svařitelnost ocelí

- podporuje růst zrna při vyšších teplotách
- zmenšuje kritickou rychlost ochlazování
- všeobecně se přísada Si projevuje tak, že netvoří v ocelích karbidy, ale rozpouští se ve feritu
a zvětšuje pevnost v tahu, tvrdost a při obsahu nad 1 % zhoršuje houževnatost, zvětšuje
permeabilitu, hysterezní ztráty a sklon k magnetickému stárnutí
- zmenšuje elektrickou a tepelnou vodivost
- zmenšuje rychlost difúze uhlíku v železe a zlepšuje odolnost proti oxidaci za zvýšených teplot
při obsahu nad 12 % zlepšuje velmi podstatně odolnost proti korozi v kyselinách

Al - je nejsilnější, velmi často používaný dezoxidační prostředek

- pozitivně působí na odolnost proti stárnutí
- v malých dávkách napomáhá ke zjemňování zrna
- protože s dusíkem vytváří velmi tvrdé nitridy, je nejčastějším legujícím prvkem v nitridačních
ocelích
- zvyšuje odolnost proti tvorbě okují a proto se přidává do feritických žáropevných ocelí

Ni - způsobuje značné zvýšení vrubové houževnatosti i při nízkých teplotách (-200 °C)
- přidává se do cementačních a zušlechťovaných ocelí
- způsobuje odolnost proti korozi
- austenitické Cr-Ni oceli odolávají oxidačnímu prostředí především vlivem Cr
- austenitické oceli mají při teplotách nad 600 °C větší pevnost vzhledem k vyšším teplotám
rekrystalizace a jsou prakticky nemagnetické
-při tepelném zpracování zvyšuje Ni prokalitelnost (avšak podstatně méně než Mn a Cr)
- v normalizačně žíhaných ocelích zjemňuje perlit
 - vysoký obsah Ni obsahují oceli, které mají mít vysokou houževnatost, zejména při záporných
teplotách

Co - při vyšších teplotách zabraňuje růstu zrnitosti

- zvyšuje pevnost za tepla
- zvyšuje tepelnou vodivost
- používá se pro výrobu kvalitních permanentních magnetů
- zvyšuje tvrdost, odolnost proti opotřebení, teplu a korozi, elektrickou vodivost a magnetické
vlastnosti

Cu- dostává se do oceli z některých druhů rud či přetavováním odpadu a nelze ji hutnickými
pochody
odstranit
- zpomaluje rekrystalizaci a nepatrně zvyšuje pevnost oceli
- malé množství Cu zvyšuje odolnost C-ocelí proti rezivění, vlivu povětrnosti a vlhku
- větší obsah však způsobuje výrobní obtíže
- povrchové praskání při zpracování nad 1000°C

16. Které prvky významně zvyšují korozivzdornost s žárupevností, odolnost vůči

žáru a opalu v ocelích i litinách
- korozivzdornost zvyšuje Cr, Ni a Co, také Cu (proti atmosférické korozi) a snižuje W a B

- žáruvzdornost výrazně zvyšují Al, Si, Cr a společně Ni+Co+Cr; snižují B, Mo, Ti

o
 Oceli žáruvzdorné jsou odolné proti opalu v různých prostředích až do teplot 1200 C. Vyznačují se vysokými obsahy Cr a
Ni. Dále bývají legovány Si a Al.
o
 Oceli žárupevné snášejí dlouhodobé zatížení při teplotách až 550 C. Jsou legovány Cr,V,Mo,W. Zaručuje se mez kluzu
při zvýšených teplotách a tzv. hodnoty meze tečení.

17. Možnosti ovlivňování dynamických a statických vlastností kovových součástí

- působením na celý objem nebo jen na povrch polotvaru nebo hotové součásti

tváření za studena – zvyšuje mez kluzu

- charakteristický tok tvářecích vláken (textura) působí anizotropii mechanických
vlastností a deformace po obrábění

tváření za tepla – kombinuje se s tepelným zpracováním

- obvykle spočívá v řízeném procesu ochlazování z válcovací či dokovací teploty
- zpevňování povrchu mechanickou deformací nad mez kluzu (válečkování, kuličkování,
tryskání,…) hotových součástí se přiblíží hodnota Rp k Rm
 - získá se efekt podobný jako při tepelném zušlechtění, ale jen v tenké povrchové vrstvě
několika desetin mm
- lze aplikovat u kovů a slitin schopných deformačního zpevnění
- zpevnění přes vyčerpání plasticity, ale vede k vadám v materiálu a ztrátě efektu zvýšení
meze únavy.

transformační zpevnění - oceli se strukturou nestabilního austenitu -TRIP oceli

- lze plastickou deformací transformovat na martenzit
- tomuto stavu přísluší velmi vysoké hodnoty např. Rp 1600MPa a KIC 70MPa.m0,5
- podobně lze vytvrdit na povrchu litiny po izotermickém kalení (ADI)
- kontaktními vlastnostmi pak jsou schopny konkurovat cementovaným ocelím

18. Specifikace CVD, PVD metod, kovových a nátěrových vrstev v aplikacích

CVD metody - tepelně-chemické - povlak se vytváří reakcí sloučenin přiváděných k povrchu v plynném
stavu za vysokých teplot (900°C)
- vrstvy do 15m TiN, TiC, WC, AlN, BN jednoduché i kombinované se
aplikují především na nástroje RO a SK
- životnost břitu se obvykle zvýší až 5x
- samomazné vrstvy na bázi TiAlN+MoS, WC+C, diamant+grafit

PVD metody - tepelně-fyzikální - nízkoteplotní depozice z par naprašováním a napařováním – do 250°C

- PVD odstraňují nevýhodu CVD – nutnost zahřátí substrátu na vysoké
teploty
- komponent z materiálu povlaku v reakční komoře “sublimuje”
odpařováním, rozprášením do atmosféry reaktivního plynu C3H nebo N2
v magnetickém a elektrickém poli
- nejrozsáhlejší aplikace – TiN

19. Co je kalitelnost a prokalitelnost ocelí, Jominiho zkouška a pás prokalitelnosti.

Kalitelnost - schopnost oceli vytvořit martenzit ochlazením

Prokalitelnost - schopnost vytvořit po kalení martenzit i uvnitř průřezu součásti

Jominyho zkouškou (ČSN 42 0447) – určuje prokalitelnost

- kritický průměr (dvojnásobek hloubky prokalení) je takový, kdy v ose

se nalézá ve struktuře oceli ještě 50% martenzitu
 pás prokalitelnosti

20. Komu slouží IRA a ARA diagramy, popouštěcí křivky?

pro technology - určí teplotu ohřevu na austenit (austenitizační teplota), kritickou ochlazovací rychlost a
teploty začátku a konce vzniku martenzitu