Karel IV.

Karel IV. Se narodil 14. 5. 1316 v Praze. Jeho matkou byla Eliška Přemyslovna a otcem Jan
Lucemburský. Jeho otec ho po narození nejdříve věznil a poté ho poslal na převýchovu do Francie.
Díky tomu dosáhl skvělého vzdělání. Ovládal diplomacii, rytířství a domluvil se dokonce pěti jazyky.
Byl zde biřmován na Karla, podle svého strýce a oženěn s jeho první manželkou Blankou s Valois. Když
se Karel vrátil do Čech, našel je ve velmi špatném stavu. Země byla prakticky v rozkladu a většina
jejich majetku byla rozebrána šlechtou. Nezbývalo mu nic jiného, než vše zpátky vybojovat, či
s pomocí měšťanů a církve od šlechty odkoupit. Dne 26. 8. 1346 zahynul jeho otec při bitvě u
Kresčaku a Karel se díky tomu stal českým králem, králem Svaté Říše římské a po absolvování
korunovační cesty do Říma v roce 1355 dokonce i římským císařem. Po smrti jeho první manželky byl
oženěn ještě třikrát, tentokrát ale již z politických důvodů. Tím se mu podařilo rozšířit území Koruny
české o Horní Falc, Dolní Lužice a Braniborsko. Karel IV. Se nejdříve pokusil vydat zákoník Majestas
Carolina, který měl vymezit majetek krále a šlechty. Pro velký odpor panstva ale zákoník nevyšel.
Úspěšnější už byla Zlatá bula Karla IV. Ta dovolovala pouze souhlas většiny kuřfistů ke zvolení
římského krále, kde jako první mezi kuřfisty stál právě král český. Dále dovoloval, že českou korunu
může zdědit i žena, což do té doby bylo nemyslitelné. Karel IV. je znám především za svou
zakladatelskou činnost. Mezi jeho významné stavby patří například Karlštejn, Tepenec (Karlsburg),
Radyně (Karlskrone), Kašperk (Karlsberg), Montecarlo, Lauf nebo Tangermünde. Hlavně se ale
věnoval přímo Praze, kde nechává vystavět Nové Město Pražské, Karlův most (zvaný Kamenný) a
zakládá Univerzitu Karlovu.

František Palacký
František Palacký se narodil 14. 6. 1789 v Hodslavicích. Byl to historik, politik, spisovatel a organizátor
veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního
českého dějepisectví. V 60. letech 19. století získal přezdívku Otec národa. Studoval jak v Česku, tak
na Slovensku. Právě na Slovensku se začal zajímat o české dějiny a české vlastenectví. Předčasně
ukončil studia a vydal se na dráhu vychovatele. V roce 1823 přijel do Prahy a začal studovat české
dějiny. Na doporučení Josefa Dobrovského vypracoval hraběti Františku Šternberkovi rodokmen
Šternberků. Roku 1831 byl českými stavy pověřen funkcí zemského historiografa. Také byla v tomto
roce na jeho popud založena Matice česká. Jednalo se o světovou organizaci při Společnosti
Národního muzea, která sdružuje zájemce o kulturu, historii a Národní muzeum. Literární činnost
Františka Palackého je velmi rozsáhlá. Psal jak básně, tak politické články a projevy nebo vědecké
texty. Jeho stěžejním dílem jsou Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Jedná se o pětidílný
soubor českých dějin od mytických dob do roku 1526. Při psaní tohoto díla důkladně studoval listinné
materiály v archivech celé Evropy. V tomto díle byla poprvé formulována filozofie českých dějin a
idea českého národa. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě se staly základním dílem
moderního českého dějepisectví a ideologickou oporou národního obrození. Revoluční rok 1848
otevírá Palackému další životní etapu, a to politickou. Do roku 1849 byl poslancem Ústavodárného
sněmu ve Vídni a Kroměříži. V 50. letech se stáhl do ústraní a do politiky se vrátil na počátku 60. let
jako poslanec Českého zemského sněmu a také by jako jediný Čech nešlechtického původu jmenován
Františkem Josefem I. doživotním členem Panské sněmovny rakouské říšské rady. V roce 1866obdržel
řád Železné koruny II. třídy. Díky tomuto ocenění měl možnost nárokovat si šlechtický titul, čehož
ovšem nevyužil. O dva roky později položil základní kámen Národního divadla. František Palacký
zemřel 7. 5. 1876 na otok plic a selhání srdce.
Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. 3. 1850 v Hodoníně a zemřel 14. 9. 1937 v Lánech. Narodil se
do chudé rodiny. Jeho otec byl Slovák a matka Němka. Nikdy se nepotvrdily fámy, že je Tomáš
Garrigue Masaryk levobočkem statkáře Redlicha nebo dokonce samotného císaře Františka Josefa I.
Své prostřední jméno Garrigue získává od své manželky Charlotty Garrigue, kterou poznal při jeho
působení na univerzitě v Lipsku. Nebojí se jít proti proudu a za své názory umí bojovat. Vystupuje
proti českému antisemitismu a zpochybňuje pravost Královedvorského a Zelenohorského rukopisu.
Po vypuknutí 1. světové války emigroval. S pomocí E. Beneše a M. R. Štefánika organizuje
československé legie. Začíná usilovat o samostatný stát. Objíždí státy Dohody, které přesvědčuje o
jeho nápadu. Společný stát Čechů a Slováků ještě neexistuje, ale armádu má. Přesvědčí samotného
amerického prezidenta Wilsona. Dokument o naší nezávislosti, který v USA podepisuje, je označován
jako Washingtonská deklarace. 28. října je vyhlášena samostatná Československá republika, kterou
podepisují „muži října“. Do Československa přijíždí Tomáš Garrigue Masaryk 20. prosince už jako
zvolený prezident. Jeho cesta domů je všemi občany oslovována a získává přezdívku „prezident
Osvoboditel“. Prezidentem byl zvolen čtyřikrát po sobě. Byl milován i kritizován, ale stal se
nejvýznamnější osobností období 1. republiky. 14. 12. 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval a o dva
roky podlehl na zápal plic.

Václav Havel
Václav Havel se narodil 5. 10. 1936 v Praze. Byl to dramatik, esejista, disident, kritik komunistického
režimu a hlavně poslední československý a první český prezident. Pocházel z významné pražské
podnikatelsko-intelektuálské rodiny spjaté s kulturním a politickým děním ve 20. až 40. letech 20.
století. Tento fakt se stal důvodem, proč mu komunistická moc po ukončení povinné školní docházky
nedovolila dále studovat. Vyučil se proto chemickým laborantem. Z kádrových důvodů nebyl přijat na
žádnou vysokou školu humanitního zaměření. Dva roky tak strávil na ekonomické fakultě na ČVÚT a
další dva roky ve vojenské službě. Po návratu se stal jevištním technikem, dálkově studoval
dramaturgii na Akademii múzických umění a začal psát divadelní hry. Během Pražského jara působil
v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. Po obsazení Československa vojsky
Varšavské smlouvy musel opustit divadlo a začal vystupovat proti politické represi. V roce 1975
napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi. Vyvrcholením všech jeho činností bylo
publikování Charty 77. V roce 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě
vězněných. Za své občanské postoje strávil téměř 5 let ve vězení. Dva dny po začátku sametové
revoluce (19. 11. 1989) bylo na setkání v Činoherním klubu ustanoveno Občanské fórum. Havel se od
počátku sral hlavním představitelem. 29. 12.1989 byl Federálním shromážděním zvolen
československým prezidentem. Postupně začaly narůstat rozpory mezi českou a slovenskou
politickou reprezentací. Havel byl zastáncem společného federativního státu a v tomto směru
uplatňoval i svůj politický vliv. V červenci roku 1992 odstoupil z funkce a na několik měsíců ustoupil
z veřejného života. V době politického směřování k samostatnému českému státu potvrdil, že se chce
ucházet o funkci prezidenta republiky. 26. 1. 1993 byl zvolen. V Česku Havlova popularita během
doby v prezidentském úřadu klesala, ale v zahraničí byl stále obdivován. Rok 1996 byl pro Havla
těžký, jelikož se staly dvě zásadní události. Zemřela jeho manželka Olga Havlová a bylo mu
diagnostikováno nádorové onemocnění plic. Svůj třetí a zároveň poslední mandát ukončil 2. 2. 2003.
Po odchodu z politiky se opět věnoval literatuře. Po těžkých nemocech zemřel 18. 12. 2011 a den
před Vánoci toho roku se konal státní pohřeb. Za svá literární díla, smýšlení a celoživotní úsilí za
dodržování lidských práv obdržel řadu vyznamenání, cen, doktorátů a opakovaně byl navržen na
Nobelovu cenu míru. I po smrti zůstal Havel určitou ikonou boje za svobodu a demokracii.