Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.

cz)
Seminárky.cz – Největší. Nejlepší. Stahuj.

Milá sedmi loupežníků

Dyk Viktor
Milá sedmi loupežníků vyšla poprvé v roce 1906 jako druhá Dykova lyrickoepická kniha.
Předchozí Buřiči z roku 1903 jsou analýzou zrodu zla ze sociálních příčin. Následující
lyrickoepická kniha, která je často dávána do souvislostí právě s Milou sedmi loupežníků, je
kniha Giuseppe Moro z roku 1911, řešící problematiku nadosobního závazku. Milá sedmi
loupežníků stojí uprostřed této triády, nechce analyzovat žádnou konkrétní problematiku a tím
se od zbylých knih odlišuje.
Ve veršovaném prologu autor vzpomíná na to, jak před sedmi lety přišel do romantické nálady
a vyvstalo v něm pocitové jádro celé skladby. Nacházíme tu autorův výklad knihy, především
ve formě literárních odkazů, např. na filosofii Nietzscheho nebo na Schillerovy Loupežníky.
V postavu hlavní hrdinky je vtěleno mnoho romantických pocitů a vizí, i když v ní nalezneme
i psychologické rysy ženy z přelomu století.
Tato záhadná dívka se přidá v divokých temných lesích k bandě loupežníků. K nim se váže i
epizoda, odhalující jejich účast na potlačeném selském povstání, která nám umožňuje zařadit
si příběh chronologicky kamsi do poloviny osmnáctého století.
Tato dívka se stává milenkou všech, patří všem a stejně tak všechny miluje. Její loupežničtí
souputníci zavraždí krásného mladého muže, který jí připomněl její dávnou lásku. Krutá
pomsta na knězi, který v době lidového povstání držel s pány, vyvolá v dívce hrůzu z hříchu.
Je zabit také poutník, který se do ní zamiloval jako do vysněné bytosti, a v kterém i ona sama
našla zalíbení. Potom se těsněji sblíží s jedním loupežníkem, ten je ale zabit svými druhy,
protože porušil přísahu - rovnoměrné rozdělení její lásky mezi všechny. Vzápětí milá zradí
tlupu, její poslední píseň potom zaznívá ve chvíli, kdy nosí polní květiny k šibenici, na které
se její druhové houpají.
Z celé básně vyznívá těsné spojení lásky a vraždy. Eroticky laděná skladba ukazuje
nerozlučné spojení vášně a lásky, stejně jako zrady a krutosti. Viktor Dyk touto skladbou
obnovuje žánr romantické balady, který čerpá látku z lidové pověsti nebo je v tomto směru
stylizován.
V kompozici básně zcela chybí autorská řeč, jedná se jen o různé monology postav, z nichž
každý jako by tvořil krátkou vlastní báseň. Tato útržkovitost vyvolává pocit dramatičnosti a
napětí.
Motivy umocňují především postavu psance, doplněnou ještě volbou scenérie - pochmurné
krajiny snad inspirované Krkonošemi.
V Milé sedmi loupežníků je znovu stvořen svět velkých vášní, jaký známe z lidových balad.
Mnohé z epizod lze chápat jako motivaci milenčina jednání, spíše než o nějaké vyhraněné
poselství jde ale autorovi o vyvolání romantického pocitu a nálady:
Když slunce svítilo, na cestu vyšel,
les šuměl nad hlavou, ptáky pět slyšel.
V větvích stromů se modralo nebe.
Poutníče mladý, líto mi tebe.
Potůček teče rudý.
Kam noha vstoupila, vyrostl květ

1
Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)
Seminárky.cz – Největší. Nejlepší. Stahuj.

a ptáci tichli, když počal pět.

Nikdy jsem písně té neuslyšela.
Stesk, hoře zoufalé a touha vřelá.
Potůček teče rudý.