Professional Documents
Culture Documents
PhDr. Zdenčk Hejzlar (1921) vystudoval v roce 1940 učitelský ústav v Hradci Králové, avšak
k dlouhodobějšímu učitelskému působení se dostal až v šedesátých letech v Ostravě, kde byl i ře
ditelem školy. Při zaměstnání studoval na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci.
Už ve druhé polovině třicátých let se podílel na činnosti levicových studentských organizací
a po nacistické okupaci na činnosti ilegální komunistické strany. V roce 1943 byl gestapem zatčen
a poslán do koncentračního tábora Buchenwald. V letech 1946—1951 byl předsedou Svazu mlá
deže a po roce 1948 i členem ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění. V roce 1952 byl
označen za „prodlouženou ruku spiknutí Rudolfa Slánského“, zbaven funkcí, vyloučen z KSČ
a poslán na nucenou práci v dolech jako voják PTP. Po propuštění pracoval jako horník a valcíř
v Ostravě; na konci padesátých let se mohl vrátit k původnímu učitelskému povolání.
V roce 1968 byl rehabilitován, jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu
a zvolen poslancem České národní rady. Po vpádu vojsk států Varšavské smlouvy do Českoslo
venska se aktivně podílel na tzv. vysočanském sjezdu KSČ, kde byl zvolen do ústředního výboru
strany a jeho předsednictva. Na nátlak Moskvy byl v září 1968 odvolán z funkcí a poslán jako di
plomat do Vídně.
Po zasedání ÚV KSČ v září 1969, kde byl označen jako příslušník „druhého, protistranického
centra“ se rozhodl nevrátit se do Československa. Odešel do exilu ve Svédsku, kde působil na In
stitutu pro mezinárodní politiku ve Stockholmu. Angažoval se také v exilovém seskupení česko
slovenské opozice kolem časopisu Listy. Uveřejnil německy rozsáhlou práci Reformní komunis
mus, švédsky a norský knihu Praha ves tínu Moskvy, anglicky spolu s V. V. Kusínem knihu
Československo 1968—69 a množství menších prací a článků ve sbornících, časopisech a novi
nách i komentářů v rozhlase a televizi.
Pane Hejzlare, pro naši starší generaci je Vaše jm éno spojeno s poválečným
mládežnickým hnutím a pak — z doby „pražského ja ra 1968*' — s působením
Československého rozhlasu; na Ostravsku si mnozí vzpom ínají i na Vaše uči
telské působení. Kdy a ja k jste se dostal do Švédská a čemu jste se tam věno
va l?
693
především pozoruhodnou pohtikou demokratických socialistů. Byl jsem dobře
přijat; dostal jsem zaměstnání na Institutu pro mezinárodní politiku, kde jsem
sledoval vývoj v S S S R a ostatních zemích tzv. „reálného socialismu“ a vývoj
ve stranách a hnutích západoevropské levice. Mohl jsem pracovat zcela svo
bodně a ve své publicistické i lektorské činnosti ve Skandinávii i jinde věnovat
mnoho úsilí také pravdivé informaci o poměrech v Československu. S velkým
zájmem jsem se samozřejmě seznamoval se švédskou společenskou situací,
i když jsem pro mezinárodně politické zaměření své práce nemohl dostatečně
hluboko pronikat do všech jejích oblastí. To platí i o švédském školství, na
které se budete ptát. Leccos o něm vím, protože jsem nemohl potlačit zájem
bývalého učitele, ale za znalce se nepokládám.
694
monopolizovaný sektor veřejných služeb ve správě státu a obcí zůstává sice
i nadále důležitým faktorem rovnosti všech občanů při využívání služeb, avšak
jako každý monopol bez konkurence tenduje k neefektivnosti a byrokratizaci.
To do určité míry platí i o školství. Internacionalizovaný kapitál přenáší své
investice jinam, jestliže se mu švédské mzdové náklady a daně jeví jako nevý
hodné. Integrační proces v západní Evropě nutí Švédsko, aby se i bez členství
v E H S přizpůsobovalo ekonomickým a sociálním normám svých západoe
vropských partnerů.
Na jedné straně sílí lidová nespokojenost, protože stát a obce už nemají
prostředky na takové reformy, které by odpovídaly tužbám dnešní společnos
ti, a na druhé straně sílí i ve Švédsku novoliberalistické a konzervativní ten
dence. I švédští sociální demokraté stojí před nesnadným úkolem, aby přehod
notili a modernizovali své ideologické dědictví a aby modifikovali svou politi
ku podle současných potřeb. Jinak se může stát, že to budou jejich liberální
a konzervativní protivníci, kdo v příštích volbách dosáhne vládní moci.
695
ni v soukromém než ve veřejném sektoru. To vede k častým přechodům z ve
řejné oblasti do soukromých služeb, také u pracovníků školství. 1 švédští učite
lé si stěžují, že jejich náročná práce není dostatečně oceíiována a honorována,
i když jejich platy — mezi 9 000 a 17 000 švédských korun měsíčně podle poč
tu let v povolání a při 30—50% daně z příjmu — jsou ve veřejném sektoru
nad průměrem.
Zabralo by mnoho místa, kdybych měl popsat celý švédský školský systém
a jeho přednosti i slabiny. Omezím se proto bez nároku na úplnost jen na ně
které skutečnosti, které mne zaujaly.
Švédské školy jsou účelněji a moderněji vybaveny a je na nich zaměstnáno
více pedagogických i jiných pracovníků než je jinde obvyklé. Jejich provoz
a údržba jsou však velice nákladné — náklady na jednoho žáka jsou také nej-
vyšší na světě — a obce i stát jsou v poslední době nuceny hledat úsporná
opatření. Žáci na všech stupních škol zásadně svým učitelům tykají a chovají
se k nim s otevřeností, která by stoupencům autoritativní školy vyrazila dech.
To je znakem hlubokého demokratismu, avšak vzhledem k tomu, že se ve
Švédsku tak jako jinde projevují u mládeže různé agresívní sklony, „únava
školou“ a tu a tam i sklon k vandalismu, opíjení a dokonce i užívání narkotik,
je někdy udržování kázně při vyučování pro učitele velkým problémem. Klasi
fikace se provádí a vysvědčení vydávají až od 8 . ročníku základní školy; v niž
ších ročnících se žákům i rodičům sdělují jen ústní hodnocení. Gymnázium se
neukončuje maturitou, avšak závěrečná klasifikace v posledním ročníku je
rozhodující pro přijetí na vysoké školy; některé atraktivní obory vyžadují
prakticky výborný prospěch ve všech předmětech. Všechny školy jsou koedu-
kované a chlapcům i děvčatům se dostává stejných vědomostí o rodině a ve
dení domácnosti, o sexuálním soužití i o péči o dítě a cvičí se ve stejných do
vednostech — od oprav elektrospotřebičů a motorů až k šití, pletení a vaření.
Výuce cizích jazyků se věnuje mimořádná pozornost. Angličtina je povinná už
od 3. ročníku, takže absolventi gymnázií mají za sebou 10 let výuky a mluví
i píší anglicky. Je to také třeba, protože mnoho učebnic na vysokých školách
je jen anglických. Mezi volitelnými předměty je už na vyšším stupni základ
ních škol a pak na gymnáziích vždy ještě jeden nebo dva jiné cizí jazyky. Děti
přistěhovalců mají právo na doplňující výuku ve svém mateřském jazyku
a ambulantní učitelé přijíždějí do škol, i když tam jsou třeba jen dva takoví žá
ci. Koncentrace přistěhovalců na určitých místech však vytváří problémy; jsou
školy, kde vedle švédských dětí jsou děti až 27 jiných národností. Na základ
ních školách i gymnáziích je věnována velká péče zprostředkování poznatků
o společnosti a ideologiích, o švédském ekonomickém, sociálním i politickém
systému i o jiných systémech a o mezinárodních vztazích. Na školy jsou zváni
politikové různých stran k diskusím s učiteli i žáky a před volbami se na ško
lách provádějí pro poučení o volebním mechanismu „cvičné volby“ podle vzo
ru voleb skutečných. Výuku náboženství provádějí církve mimo školu, avšak
mezi vyučovacími předměty je v určitém období i „nauka o náboženství“, v níž
696
se žáci seznamují se základy všech významnějších náboženských vyznání ve
světě. Na školách je zavedena žákovská samospráva s vlivem na rozhodování
0 podmínkách vyučování, a studenti gymnázií i vysokých škol mají své dobro
volné organizace, na vysokých školách také stranickopolitické kluby. Stranic-
kopolitická angažovanost studentů a mládeže není však ani v soudobém Švéd
sku příliš vysoká.
Za důležitý íikol ve školství devadesátých let se pokládá modernizace výuky
v souladu s prudkým rozvojem vědy a techniky, zejména informační, ještě in
dividualizovanější přístup k žákům, ještě větší přizpůsobení školní výuky po
třebám praktického uplatnění absolventů při současném zvyšování úrovně
všeobecného vzdělání a vytváření stavu, kdy výchovné i vzdělávací cíle budou
1nadále určovat demokratické orgány státní moci, avšak kdy prostředky k do
sahování těchto cílů budou samostatně volit ti, kdož na škole pracují.
697
ků nese stát, který také financuje vysoké školy. Poměr zatížení obcí a státu je
asi 1 :1. Rozvoj a kontrola základních škol a gymnázií je proto věcí školských
správ obcí; ty také ustanovují učitele, i když tito jsou placeni státem. Ředitelé
škol a jejich zástupci jsou však ustanovováni školskými správami krajů.
Závazné jednotné osnovy a základní organizační principy jsou určovány
centrálně rozhodnutími parlamentu a vlády na návrh ministra školství a kon
kretizovány a kontrolovány Ústřední školskou správou. Výsledky vzdělávací
práce škol v jednotlivých předmětech se měří závaznými celostátními testy,
celková práce škol se kontroluje soustavou inspekce. Ředitelé, kteří jsou v pří
padě základních škol často ustanovováni nikoliv jen pro jednu školu, ale pro
celý takzvaný ředitelský obvod, mají značnou pravomoc, aby mohli v rámci
obecných směrnic rozhodovat o jejich pedagogické i organizační realizaci po
dle podmínek jednotlivých škol. Současné řízení školství se však pokládá za
příliš centralistické a administrativní, a diskutují se hluboké decentralizační
změny. Tendencí pro devadesátá léta je převedení osobních nákladů učitelů na
obce a pdostatné rozšíření kompetence ředitelů i možností vlivu místních or
gánů a rodičů na práci školy.
V otázkách pracovních podmínek zaměstanců mají odborové organizace na
škole přesně vymezené právo spolurozhodování. Vývoj platů a základní změ
ny pracovních podmínek určuje výsledek jednání o kolektivní smlouvě mezi
centrálami těchto organizací a státem.
698
do povolání, učí se jejich základům v podnikových učilištích. Ti, kteří hned za
městnání nenajdou, mají možnost navštěvovat zvláštní kursy při gymnáziích,
kde se jim mj. pomáhá i s volbou povolání.
Profesionální příprava dosud nekvalifikovaných dospělých — například žen
z domácnosti, ale i tělesně postižených — a rekvalifikace těch, kteří chtějí ne
bo musí měnit povolání, se provádí ve zvláštní síti odborných učilišť, jejichž
provozovatelem je Ústřední úřad práce; účastníci kursů dostávají zvláštní
státní podporu. S velikými strukturálními změnami ve švédském hospodářství
je zejména potřeba rekvalifikace zvlášť rozsáhlá a významná. V některých
případech ji provádějí i podniky, které musí zaměstnanci opustit, anebo ty, do
nichž přecházejí. Pro tělesně postižené zřizují obce a podniky se státní podpo
rou zvláštní přizpůsobená pracoviště.
Další odborné vzdělávání pracujících, na něž je kladen velký důraz, se pro
vádí v podnicích a v institucích mimoškolního vzdělávání, již nyní má asi čtvr
tina švédských zaměstnanců zajištěno kolektivními smlouvami týdenní place
né volno v roce pro další odborné vzdělání a v devadesátých letech má být
tato možnost rozšířena na všechny zaměstnance. Na neplacené volno k těmto
účelům má každý zaměstnanec zajištěno právo už dlouhá léta.
Ministerstvo pracovních sil spolu s ministerstvem školství, odbory a svazy
zaměstnavatelů vydávají směrnice pro obsah a formy profesionální přípravy
a provádějí kontrolu jejich dodržování.
669
Několik velikých celostátních vzdělávacích organizací — největší z nich
v určitém spojení s univerzitami, politickými stranami nebo jinými společen
skými organizacemi — má pobočky ve všech větších místech, a pořádá nepře
hledné množství večerních i jiných kursů — od kursů šití a pletení přes kursy
o daňovém systému až ke kursům o kybernetice a kursům všech možných ja
zyků. Část z nich je bezplatná, v jiných si účastníci musí kurs platit, ale nákla
dy jsou nízké, protože stát a obce tuto činnost dotují. Některé z těchto organi
zací provádějí výuku švédštiny pro přistěhovalce, kteří mají právo na 250
hodin placeného pracovního volna pro tyto kursy.
Rozsáhlou vzdělávací činnost pro dospělé provozují i odborové svazy, cír
kve, politické strany a jiné společenské organizace a instituce, i jednotlivé
podniky.
Žil jsem teď příliš dlouhou dobu v cizině, než abych mohl a chtěl dávat rady,
ale vyslovovat přání snad mohu.
Českoslovenští učitelé mají za sebou těžká desetiletí režimu, který promě
ňoval školu v nástroj jednostranné indoktrinace a který nutil učitele, aby slou
žili a posluhovali ve škole i mimo ni i v tom, co se příčilo jejich přesvědčení
a svědomí. To teď patří minulosti a naprostá většina učitelů to jistě přijímá
s velkou úlevou. Svobodnější učitel bude však teď potřebovat modernizovat
své odborné i pedagogické znalosti a přál bych proto učitelům aby jim tato
nezbytná inovace nebyla příliš namáhavou. Přechod k novému hospodářské
mu i politickému uspořádání se neobejde bez velkých těžkostí, napětí a sociál
ních i názorových konfliktů. Přál bych učitelům — tak jako všem ostatním —
aby se touto skutečností necítili zaskočeni a zmateni, a aby se brzy vyrovnali
s dosud nezvyklým otevřeným střetáváním zájmů i názorů, protože to patří
k základům demokracie. Přál bych svým bývalým kolegům, aby se školský
systém brzy stabilizoval, aby stát a obce přes všechny hospodářské potíže ne
musely na školství šetřit, aby byl na školách klid umožňující soustředění k pe
dagogické práci, a aby učitelům bylo přiznáno takové postavení ve společnos
ti i taková hmotná odměna za práci, jaké jim pro jejich závažnou úlohu při
formování budoucích generací přísluší. A protože vím, že se tomu i v nové si
tuaci bude do cesty stavět mnoho překážek, přál bych jim, aby měli odvahu
a sílu za své místo na slunci demokratickými prostředky i bojovat, kdykoliv
toho bude třeba.
700