OBSAH

Msto pedmluvy .............................................................. .................................7 Preludium ......................................................................... ...............................17 DL PRVN ................................................................................................. Fyziologick, psychologick a karmick podklady pro sjednocen individulnho byt s absolutnem .........................................21 Prvn rozmluva Otzky zpsobu provn a cest ke svobod .................................................. 22 Druh rozmluva Psychologick a parapsychologick podklady jgy .........................................43 Tet rozmluva Problmy karmy, dobra a odosobnn ............................................................. 56 tvrt rozmluva Rozbor podmnek a snah, kter vedou k vymu stupni it .......................... 74 Pt rozmluva Pouky o korelaci kvalit a realizaci transcendentna .......................................126 DL DRUH O specilnch jgch a o jze integrln ............................................... est rozmluva Osvtlen duchovnch smr jakoto stezek pozitivnho psychickho a technickho mystickho sil .............................................. 144 Sedm rozmluva Integrln jga v pprav, prbhu a vsledcch .......................................... 199 Zvr ............................................................................................................. 231 Vysvtlivky ................................................................................................... 237 Doslov ........................................................................................................... 264 Rejstk .......................................................................................................... 267 143

MSTO PEDMLUVY
Motto:

ln prineipio erat Verbum, et Verbum erat apud Deum, et Deus erat Verbum. Boe erat in prineipio apud Deum. Omnia per ipsum faeta sunt; et sine ipso faetum est nihil, quod faetum est. Slyel jsem bohy! Jejich jemn a ist hlas mne ji v nejtlejm dtstv vbil do nadzemskch oblast jako do mho domova. To bylo pinou, e jsem se stal snlkem, kter se ve svm it vznel nad zem. Potom vak tvrd skutenost vednho ivota zaala obracet mj zrak k zemi, jej tvnost byla hluboce odlin od nadzemsk sfry, odkud ke mn pronikal hlas boh. Tm se cel moje citov pirozenost rozbouila, take i m nitro se naplnilo bolest a touhou. A to byl potek mho hledn boh, jejich hlas jsem slyel. .. Zaal jsem hledat rj, kter jsem tuil za bezhlasmi slovy boh, za slovy, jim jsem tehdy sotva mohl rozumt. Proto m hledn trvalo velmi dlouho. Ale jednoho dne, nhle, jsem bohy nalezl. Sedli na pahorku svta a rozmlouvali o jze ... S nkolika slovy, jim jsem ponkud rozuml, jsem se pak uzavel do sebe a snail jsem se podle nich t; domnval jsem se, e mi poskytnou monost slyet stle jejich hlas, rozumt mu a nalzt tak ji na trvalo rj, jej jsem tuil za zstnou jejich ei. A pak se to skuten tak stalo ... Slyel jsem opt bohy. Mluvili ji o jze, kter je v ppravnch stupnch psychologickm eenm problm ivota. To snad je zarejc skutenost, alespo pro ty, kdo svedeni naukou svta v, e vyeen vech tivch problm ivota zvis na vyeen jejich osobnch (citovch) problm. Ale ty jsou z absolutnho hlediska jen zdnliv vznamn, z nejvyho hlediska pouze nicotn. Tito lid, kte ve svtskch vcech vid nejpodstatnj prostedky k ukjen smyslovch poadavk, hledaj i v jze jeden z takovch prostedk, jeho pomoc by chtli dospt k ukojen smyslovch cht. Proto tou, aby byla jga ve sv nejzaz fzi podobn bud' technice, nebo nktermu druhu kouzelnictv, to jest nauka, kter jim bez osobnch obt me poskytnout smyslov uspokojen v jejich nikdy nenasytn povanosti.

Osobn jsem rd, e jga takov nen. Kdyby takov byla, pak by v n mohl vyniknout pouze ten, kdo nejlpe technicky nebo ivoin mysl. J vak jsem byl vdy lovk velmi prost a a dosud jsem se nenauii svtsky pohotov myslet a ze veho pohotov tit. Akoli dnes nelkm nad touto svou indispozic, pece jen bych nedostatek tto pohotovosti hluboce pocioval, kdyby j pi hledn na poli ivota pomoc jgy bylo teba. Tehdy mne "bolel ivot", a proto jsem touil prv tento problm vyeit. Slyel jsem vak bohy! To mi pomohlo pochopit, e vyeen vech mch osobnch problm, kter m tehdy tsnily, jsem skuten mohl najt jen pomoc vhledu. Prv vhled m vedl k objevu pslunch psychologickch a karmickch zkon, je lovku poskytuj monost zasahovat do vlastnho it a tmto zpsobem se propracovat ke stanovisku nezaujatho pozorovatele. Tak jsem se z pmch posteh pouil o tom, co je nezbytn pi een bezprostednch problm bn itho ivota. Toto piznn nech vak nikoho nevede k mylence, e jsem bohm nauku odcizil. Radji nech pihldne k potiteln skutenosti, kterou jsem nakonec nael: problm astnho ivota je problm ryze psychologick, kdeto jeho een je problm mravn. Byl bych t nerad, aby si nkdo myslil, e jsem ctitelem njakho "prodovdeckho postupu" v een. Domnvm se toti, e toto odvtv vdy me lovku pomoci odhalovat pouze ty faktory, je se mohou mit, vit a jinak zevn provovat, tedy faktory hmotn. Ale ivot obsahuje faktory dal, nap. psychologick a karmick; o jejich existenci se dovdme jen za pedpokladu, e rozvineme analytick sebepozorovn, je nen zakaleno ukvapenmi rozumovmi zvry. Mm se nyn o tomto postupu rozepsat? Soudm, e radji nikoli, ponvad by to mohlo vst ke zbyten nzorov polemice. J zatm mohu besedovat s tmi, kdo tu, e een problm ivota nen v technick, nbr v psychologick oblasti. Slyel jsem bohy! Ale na tom nebylo dosti. I sm jsem pracoval na "vinici poznn". Hrouil jsem se do vlastn bytosti s postojem nejv ostraitho pozorovatele, a proto jsem mohl najt bezasov platnou zkonitost skutk. Potom jsem ji pestal uznvat, e vechny ty rozlin zsahy do ivota, kter se lidem ppadn nabzej pod nlepkou s npisem jga, jsou inn ... V souladu se zkonem o logickm mylen jsem pochopil, e spontnn tendence provn a jejich zptn zvy v tomto mylen vyaduj jin een ne rzn pochybn dechov, meditan a koncentran cvien nebo jgick pozice. Bytost jakoto iv tvor, kter je mocn strhovn bezprostednmi pocity, toti nedb na nepm a subtiln mravn psoben
8

tchto cvien. Mus vak dbt na pocity, kter lovk vzbuzuje z vlastn vle, a pouv je jako protikladu k pocitm vystupujcm samovoln. Vzhledem k tomu se tato jga zd odlin od bn znmch tradinch jg. Ale opravdu jen zd. Prav tradin jgy obsahuj vechny morln pouky, jich si vak tm nikdo nevm, nebot' ho obtuj. To je chyba, ke kter pi studiu tradinch jg dochz velmi asto. A prav dvod nezjmu o mravn pouky je v tom, e je mravn sil obtn; mravn perod je velmi nesnadn, ponvad vyaduje pm zsahy do pocit, kter vldnou lovku a nikoli lovk jim. Mravn perod je vak pesto jedinm pedpokladem pro zskn vldy nad sebou a nad pocity, co je hlavn zklad celkovho duchovnho perodu. Obte, kter jsou spojeny s mravnm perodem, jsou pravou pinou toho, e se mravn sil jakoto ppravn prce v jze pehl. Hledajc lid se radji pokouej pokraovat v dalch jgickch disciplnch, jejich elem je vlastn nco, co lovk dosud ani nehled a nezaml. V tto knize chci tene upozornit pedevm na to, e vechny nalhav problmy bezprostednho it maj bt eeny psychologickmi zsahy do vlastnho byt. ten v n m poznat a pochopit, e mravn pepodstatnn je sice prce ppravn, ale zrove samostatn jga, kter jej ve svm vyvrcholen pozvedne vysoko nad bn lidstv.. Tak vysoko, e si za normlnch okolnost ve sv fantazii neme vykouzlit vy cl. N a tto cest jsou meznky, kde na lovka ekaj mnoh zzraky, jene pi opravdovm mravnm zdokonalovn je kad pli zamstnn sebou samm, aby nad nimi uasl. Potebn stupe pepodstatnn, v nm k tmto zzrakm dospv, mu dv tuit, e v dalm stupni existuje monost vyeit problmy bolesti, strasti a ivotnch nesnz jet dokonaleji. To mu nedovoluje vnovat pozornost zzrakm, kter pi sprvnm postoji zane poznvat jako vraznj energetick vyjadovn se svho vlastnho bytostnho stavu a zvltnch psychicko-fyziologickch podmnek. Pozn, e kdy dovr nezbytn pepodstatnn, pekro vechno it, je dosud bylo v poddanstv citu a svtskosti; tu se asto zastav, aby vystopoval piny zzrak, jich byl asten a je poznal. Plat tedy zsada, e snaha o mravn pepodstatnn je vlastn jgou, i kdy se o n mluv jenom jako o prci ppravn. Proto je nutn, aby kad pracoval s vdomm, e mravn perod, kter na nm jga vyaduje, pomh pedevm jemu sammu v bezprostednm provn, a e proto nemus myslit na konen vsledek tohoto perodu. Vsledky prav jgy le pro cvicho lovka v nadsmyslov oblasti a je jich teba naped doshnout, aby se mohly zhodnotit; mravn ozdravn a jeho

prvodn zjevy ve form proitk samy vzbud dvru v dal monosti pi postupu v jze. Prav jga se tedy uskuteuje nad hranin arou mravnho zdokonalen. Proto z hlediska prmrn chpajcho lovka prav jga pracuje s hodnotami nadrelnmi, take se o n d sotva mluvit s nkm, kdo se mravnost nepokusil uskuteovat. Tato kniha m bt uebnic jgy i v oblasti pesahujc dimenzi obvykl mravnosti. Proto se mus zabvat i jgou nejvy. Pitom ovem pedpokldm, e i tto jze porozum kad, kdo bude postupovat od stupn ke stupni a pracovat systematicky podle jejch smrnic. Z tohoto hlediska je tato kniha podobn uebnici matematiky, j me tak kad porozumt pouze postupn. Podstatn zmny v byt, jich se dosahuje pedevm mravnm silm na mystick cest, vyplvaj toti jedna z druh, bez nsilnch zvrat v bn itm ivot. Kadho vak velmi zajm otzka, jak dlouho trv takovto vvoj k mravn a duchovn dokonalosti. To proto, e by rd vyeil problmy svho ivota co nejrychleji a domnv se, e ve zle jen na kvalit nauky. Jako nezasvcen nech vak o jej kvalit neuvauje, nem-li jinch mtek ne sv osobn nzory na to, co je a co nen rozumn! K jeho uspokojen je mono odpovdn ci, e kad nauka je vce nebo mn dobr, podle toho, jak jsou jej mravn zetele. Jestlie svtsk morlka proti vlastnmu kritriu jedinc, co se m nebo sm a co se nem nebo nesm, nedovede lidem ukzat jin mravn smr, ne aby kad potel sv protivnky pst nebo rozumem, pak ji sotva kdo me uznat za dobrou a duchovn povznejc. Proti tomu nboenstv, dokud si zachovvalo istou formu, se vdy zakldalo na morlce v dobrm smyslu. A uvauje-li se dnes o takovto morlce s despektem, pak k tomu dolo proto, e byla chybn uplatovna. Ti, kdo ji druhm vnucovali, mli velmi asto zjem vhradn na tom, aby z n mli sami prospch. Ale i jin duchovn nauky, jako nap. mystika, je vysvtlovali svtt lid, dosply k bagatelizovn morlnch otzek. Tak se mnoh z mystickch nauk peadilo do kategorie nauk okultnch, kter maj lidem umonit, aby pochopili a porozumli systmm duchovnch nauk, ale nenut je k tomu, aby se mravn zdokonalovali a tmto zpsobem nastoupili cestu duchovnho vvoje ze stavu lidskho do boskho. Rozmlouvajc bohov v tto knize pojali mravn otzku praktick jgy jako ppravnou jgu, a proto kaj, e mravn perod vede jet dle ne k vyeen nalhavch problm bn itho ivota. Jak dlouho vak bude trvat, ne se lovk mravn perod? To souvis s energi, s jakou se kdo chop een tohoto kolu. Tm se tato otzka pln nezodpovd, nebo m ve se lovk vyvine na cest mravnho ozdravn, tm mn mu na ase zle. Pro by tak 10

spchal! ije harmonicky me t eny. Jen bolest nut ke spchu. Je tu vak jet nco jinho. Mravn ozdravn postupuje v pln shod s pepodstatnnm bytosti v jejm strukturlnm pojet. Tm vystupuje nov otzka: jak jsou inky mravnho sil? O tom lze ci toto: kdo pracuje na mravnm ozdravn, jak je pedepsno integrln jgou, o n tato kniha bude mluvit, mus ctit duchovn promnu svho byt jako pouh prvodn jev mravn promny. Pocity blaenosti, kter jsou vsledkem mravnho ozdravn, se stanou tm ivelnmi a jsou vsledkem promny, pociovan a fyzicky. To znamen, e zatm co v prvopotku duchovnho vvoje pociuje usilujc lovk sv tlo jenom jako tkou, hutnou hmotu (pociuje-li je vbec), zan pozdji zjiovat, e blaen pocity, je pochzej z mravn oisty, proud tlem jako nadpozemsk vibrace, jejich kvalita se zd bt stejn reln jako kvalita pocit ze smyslovch vjem. Tyto "ibrace se toti bezprostedn dotkaj samho tla a usilujc pozdji zjiuje, e jeho tlo jaksi subjektivn prochz promnou, jej tendence smuje k dalm a dalm stupm zduchovnn. Potom as, kterho je teba k dosaen promny, ustupuje do pozad a dleitjm se stv vyvrcholen kvality promny. Touc lovk zan pomalu chpat, e se spokojenost a dovren mohou slouit a v okamiku, kdy blaenost provzen pocity a dojmy, e bytost, resp. jej vdom jsou v pslunm pojet nekonen, me sdlet samo jeho tlo. To znamen, e mu zane zleet na tom, aby mohl t ve svm vlastnm tle pocity, je provzej dosaen pimenho stupn mravn o1>rody, a aby doshl cle mystiky; velebnho cle, kter me bt dokumentovn identifikac stavu nekonenosti nejen na rovni vdom, nbr i na rovni byt (tla). Cten se jist zept, zda je to mon? Odpov zn: nech kad, kdo si to chce ovit, kr cestou strukturln promny byt prostednictvm mravn obrody. Mluvil jsem ji o tom, e jde o prvodn jevy" praktickho duchovnho sil. Snad vznik otzka, zda se lovk pi praktickm sil v jze nestane jet vce. zaujatm falenou osobitou mylenkou, pedstavou nebo dojmem ne lovk bn. Nikoli! Z rozmluvy boh je patrno, e se vychz z fyziologickch a psychologickch pedpoklad a e se tud pipout, aby si lovk zachoval kritick postoj ke vem stavm a proitkm, je v nm vystupuj. Pozorujte a zkoumejte psychologick a fyziologick stavy a procesy; kdy pitom nebudete omezeni materialistickmi nzory, stanete se moudrmi. Usilujte.o mravn promnu a budete moci zjiovat, e pomalu opoutte dosavadn zkladnu, na n bytuj vichni tvorov hnan ivoinmi impulsy. A novou zkladnou se vm stane reln provn promny. Zvry mohou bt a fantastick. Mus tomu napomhat vra a pijat pesvden? Pesvdte se, e ne! 11

V jze m serizn badatel jednu velkou vhodu. Nemus bt zaujat a sm pracovat s nejvt ostraitost. Ale jga je praktick nauka. Proto je nutno pijmout jej nvody a dit se jimi. Jeliko pravou jgu pedchzej ppravn prce, nem se dlat nic jinho ne zasahovat do vlastnch pocit a petvoit je ve astn. Clovk se m ctit astnm a tento pocit tst m pipodobnit silou vle moi, ve kterm nech koupat celou svou bytost. A tm, e uzn transcendentn jsoucno jako iv a inn bostv, m se vyprostit z psychologick st, do n ho lapily smysly. To vechno znamen, e nikdo nemus mnit svj svtov nzor podle koli vle. Co by pak bylo v jze nevdeckho?, Neobvykl postup? Obvykl postup selhv. Mme vysoce vysplou techniku, ale neastn a mravn bezcenn lidi, z nich mnoz maj v povaze barbarsk prvky. Odstran tyto vn mravn zvady jet vce stroj? Odpov dv doba. Pedkldm tedy tenm rozmluvu boh. Mohou ji posuzovat. Jej hodnotu a praktick vznam vak nepoznaj, dokud nezanou uskuteovat jej praktick nvody. To je ostatn prav dvod, pro ji pedkldm. Jsem si vdom toho, e mnohm jejm vvodm nebudou mnoz teni rozumt. Ale to jim zatm nemus vadit. Pi psan tto rozmluvy jsem musil myslit na to, e jgick nauka m velmi patnou povst z rznch dvod, jich se zde nen teba dotkat. Ale j vm, e me velmi vydatn pomoci tm, kdo bez vry v Boha hledaj Svtlo, jm by si mohli posvtit na sv osobn problmy, je jim ppadn psob mnoh bolesti. Musel jsem uvit, e se jga a dosud chpala jako tajemn disciplna, kter m lit neduhy ivota kouzly a ppadn t arlatnskmi zsahy. A to rozhodlo o form podn. Doufm, e prv takov podn, jakho jsem v tto knize pouil, me pomoci tm, na n jsem myslil. Nboenstv a vda se jim zdaj bt vi sob v nesmiitelnm rozporu, akoli tomu tak nen. Jeliko to nevd, v vce vd ne nboenstv. Vda jim podv prodovdeck fakta, co se jim zd spolehlivj ne to vechno, co jim pedkld nboenstv. A pece oboje jim asto me bt pouze pedmtem vry. Nboenstv vak pedkld vci jinho druhu ne vda. Proto by lidem mlo zleet pedevm na logickch vvodech z poznatk oboudiscipln, kter maj nitern obastovat kadho tvora, a to z mravnch hodnot. Situace je dnes takov, e nyn mus nboenstv pracovat trochu proti vd. Jestlie toti vda odhalila psychicko-fyziologick faktory byt jakoto pouh spontnn a na niem nezvisl biofyzikln initele, nepomohla tm lidstvu ani trochu, aby si zlepilo stav vc na rovni subjektivnho provn. Naopak. Byl pijat nzor, e ivot je adou mechanickch funkc a tm vzniklo nebezpe, e lid jako aktivn initel ve svt, a proto i na poli karmy, propadnou plnmu mravnmu 12

znehodnocen. Nsledkem toho se ji nyn lidstvo ocitlo na cest budoucch tkch nsledk svho mravnho znehodnocen, je ns ji dnes sten postihuj. Tm se ovem zdnliv pozitivistick a materialistick vda v oblasti pro it nejdleitj, toti v oblasti provn, stala pouze pasvn disciplnou. Stala se takovou alespo potud, e chpe mravnost jako initele, kter je pln podroben faktorm psychicko-fyziologickm a s touto "mravnost" pln souhlas, pokud se pmo nep policejnmu pojet morlky. Svm pojetm a postojem dovedla tedy vda lidstvo k nzoru, e moc pud a cit, je psob spontnn, m prvo lovku diktovat vechno jeho jednn, resp. e mu je diktuje. Dnen nboenstv jist ji uznv tot. Avak tm, e a dosud svm vcm zdrazuje, e je nezbytn rozvjet mravn hodnoty, zstv potenciln strkyn mravnosti. Poskytuje velkmu mnostv lid i podporu ve snaze dospt k vym stupm mravnosti nebo jim poskytuje alespo pesvden o nezbytnosti mravnho povznesen a zdokonalen. Jga sluuje vdu a nboenstv. Vdou je v systm u a ve stopovn psychologickch faktor vzhledem k jejich veobecnmu karmickmu vlivu v ivot jednotlivce. Nboenstvm pokud si dovoluje tvrdit, Ze duchov a fluidick emanace existuj nebo se mohou personifikovat. Ale budi j odputna tato mal zdnliv chylka od pravidla vdeckho postupu. Jga lovka povzn do oblasti stav hodnot pro bnho lovka iracionlnch, ve skutenosti vak transcendentnch; badatelsk duch, schopn dokonalejch posteh, je nachz jako hodnoty racionln. Proto se jedn spe o stupe vvoje systmu ne o zpsob nazrn. Pak se bude moci kad hledajc lovk pesvdit, kolik logiky a vdeckosti jga obsahuje. Slyel jsem bohy! Mluvili o jze. A j jsem mohl zjiovat, e nevedou hranin ru mezi svtem osobnm a univerzlnm, mezi bytm ivm a neivm, mezi jednotlivmi a mnohmi projevy stvoen. Ve bylo pro n jednou a tout emanac Jednoho Jedinho, kter se na zjevn plni projevila v rozlinch formch. Toto resum se mi stalo radostnou pedzvst. Pochopil jsem, e tebae jsme jenom jako list stromu, jsme tak njak i samm stromem. Strom je zase zem, ta substanc (prahmotou), ta esenc (tj. empirickm vdomm), ta pirozenost bo, ta Bohem a ten Vnost. Tm se ve mn zrodil pedpoklad pro uskutenn V nosti, kter je na vrcholu karmickho zrn touhou kadho z ns. Zle tedy pouze na tom, jak dalece je kdo v zajet smysl a tm i svta. Pedpokldm, e mnoz jsou pipraveni. Vm, e jsou nasyceni proitky, je pochzej z citovch bou, orkn a vech nepokoj, kter 13

tyto boue pipravuj pro jejich bytost, a e si ji chtj odpoinout v tichu a pohod. Rozprvjc bohov se k tomu svou rozmluvou sna lidem dopomoci. Vysvtluj a pouuj tene, jen pak iny me doshnout cle, kter mu objasnili. A j to kadmu ze srdce peji. Pokyny tedy ten dostv. Je na nm, aby se je snail pochopit, uskutenit a hluboko si vtpit mylenku na duchovn vvoj, jak m tato kniha na zeteli. Domnv-li se vak, e je mystikem, jeliko z njakch pin pijal definitivn nzor, e problm duchovnho vvoje je mono eit pedevm meditacemi, koncentracemi a dechovmi cvienmi, bude muset vyvinout velik sil, aby svj chybn nzor pezkoumal a opel se konen o jin fakta ne osobn, citov. Mus se snait pochopit, e vechno, co v nm vol po bezprostednm zsahu do jeho souasnch problm, nle do oblasti vibrac, a e tento vztah mus odpovdat zsad similia similibus curantur, nebo jenom takov zsah je v jeho souasnm stavu inn. Vm, e homeopatick zsada v duchovnm vvoji, kterou zastvm, nemus bt veobecn uznna. Kdo se ji nauil sousteovat a me se pomoc soustedn domhat stav vnitnho uvolnn a tst, nebude chtt pipustit, e je nezbytn mnit postup. Bezprostedn inek koncentrac se mu zatm jev jako nejspolehlivj argument proti tvrzen, e je nezbytn v mystickm usilovn mnoh zmnit. Ale jeho stanovisko nerozhoduje v celkovm rmci problmu, jej m jga na zeteli. Chci-li tud zastupovat jgu jako takovou, musm vdy pihlet k vznamu psychologickch a fyziologickch projev, kter m v souladu se zkony logiky nabdaj, abych se dval na problmy ivota a byt neosobn. Musm pihlet k tomu, e problmy, je se tkaj bezprostednho provn, jsou problmy tkajc se vibrac, a e se tud daj eit adekvtnm naptm, je lovk me vzbuzovat vl vyvolanmi doucmi pocity. Naproti tomu soustedn vyvolv pouze nadsmyslov psychick vlnn nebo napt, jejich inek ovem nle do jin kategorie vibrac, ne jsou ta vlnn, je se vykazuj pirozenm provnm. Z tohoto hlediska je v otzce nezbytn promny povahy provn inek sousteovn procentuln velmi nepatrn; promny, od n jedin me lovk oekvat uspokojivj vsledek. Nkdy dokonce maj soustedn docela jin inek, ne byl oekvn. Nech se tedy ten namh pochopit, e problm ivotnch osud, kter chce vyeit, nle do kategorie problm vibranch. Nech se namh, aby pochopil, e mu vlastn zle pedevm na tom, aby astn il. To je otzka, je se tk prostho a skutenho (pocitovho) it, a nikoli otzka duchovnho vvoje, jak si sm namlouv nebo 14

si dal namluvit. Pak bude moci pochopit, e mus postupovat tak, jak mu tato kniha doporuuje. A k tomu postupu bych chtl jet dodat: dovolme-li pociovn, aby se manifestovalo ve stavech neosobnch, meme za pslunch podmnek zjiovat, e tyto stavy jsou vlastn pouhm odleskem byt a provn v rozlinch sfrch kosmu. Ve kle pocit je mon peliv analzou identifikovat pocity pekeln, zvec, lidsk i bosk. Kad z tchto pocit se me zmocnit lovka a ovldnout ho. To vak lovk uznat nechce. Proto, tebae je podroben pocitm, mluv o sv moci nad prodou. Ale proda je pouhm zhmotnnm pedstava personifikac pocit. V jakm pomru k n je potom ten, kdo tvrd, e ji pekonal? Je v n utopen i s bezduchmi a przdnmi pesvdenmi a nzory. J ogn si nesm lht. Mus piznat fakt, e jeho bytost je podrobena prod, a proto se mus snait osvobodit se ze zvislosti na prodnm dn vhodnmi a neselhvajcmi prostedky. Mohu ho ujistit, e to nebudou pedevm rozlin soustedn. Spe to bude soubor dobrch pocit, kter na sob vynut a kter bude udrovat proti opanm pocitm, je v nm chce vzbudit okol nebo proda. Jenom dobrmi, zmrn udrovanmi pocity ustoup ty pocity, kter lovku vnucuje proda. Chtn pocity se vak kvalitativn vyvjej. Radost se nap. rozvj a mn a v postupn se zjemujc blaenost; kdy si lovk tuto blaenost uvdom, nalezne se v boskch stavech. To proto, e bosk stavy jsou prv stavy pocitovmi. Tyto pocity vrchol v pocitech brahmickch, ve svt Brahmy, jen je oblast, v n me lovk pocity jako cosi a doposud doucho pekonat. Kdy je pekon, pesune se jeho osobn vdom do oblasti moudrosti a vdom nadosobnho, nadbrahmickho. Jinmi slovy to znamen, e se touc lovk prostednictvm pocit vhodn povahy, je na sob vynutil, me dostat a do svta Brahmy, kter v jinm smyslu pedstavuje vrcholn stupe vvoje osobnho nebo empirickho vdom. Vzhledem k tmto vztahm je ovem jist, e teprve ve svt Brahmy, kam se lovk me dostat zkvalitovnm mravnosti, me zat pravou jgu. Ne dospje do svta Brahmy, plat pro nho jenom ppravn st jgy. To bu kadmu pouenm, co mus uinit, ne dozraje pro jgu v jejm nejvym aspektu. Konen me bt kad z hledajcch lid asten, e een deliktnch problm it je vbec mon. Za celou dlouhou dobu po svm duchovnm "probuzen", v n jsem se setkal s mnohmi mystiky, nepodailo se mi nalzt lovka opravdu astnho nsledkem toho, e by vyeil vechny zhady svho duchovnho vvoje. Byli to jen lid, kte se domnvali, e "neho doshli", a pece jsem v nich mohl vidt jenom to, e byli stle podrobeni pudovm silm sv ni pirozenosti, a to prv prostednictvm nezkvalitnnho pociovn. Proto se mi vichni jevili 15

jenom jako zcela svtt lid, kte na rozdl od materialist mli o sob jet vy mnn, ale jinak se vbec nepokoueli vymanit z podru prody. Vzhledem k svm vlastnm zkuenostem jsem jejich ponn povaoval za nebezpen obelhvn sebe samch, ale ... kad z nich chtl jt svou vlastn cestou dle. Zda k dobrm vsledkm? O tom se mus na konci svho ivota pesvdit oni sami, a se setkaj s jeho vsledky a vystnmi v karmickm ohledu. Vm vak jet o jinch lidech. O tch, kte stle hledaj a dosud se neodvili utvoit si konen sudek o sv vlastn mravn a duchovn hodnot. Doufm, e jim tato kniha bude moci nco dt. Proto jsem ji napsal a poslm ji do svta. K by jim pomohla na jejich cest! Kvtoslav Minak

16

PRELUDIUM
Jednoho dne v rji, prv pi vchodu slunce - co je asi ve dv hodiny mstnho asu kdekoli na zemi - poctil Vidnani-Buddha, e je zasaen do svho boskho srdce paprskem touhy boho kajcnka. Proto zaal uvaovat o svm sestupu na zem. Neuvaoval vak jenom z tto prost piny. Clovk-kajcnk byl schopen uvdomit si pi sv bosk kzni i sebe sama, a to jak na rovni psychologick pirozenosti, tak i na rovni svho hmotnho tla. A jeliko jeho touha byla proitna tak dalece, e psobil jako samo bostv, byla vybavena kdly, jimi nesena mohla z pirozench pin dostihnout srdce Vidnaniho. Jak z tohoto dvodu, tak i tm, e si kajcnk uvdomoval, e je vybaven lidskou pirozenost a hmotnm tlem, petvelo se jeho duevn sil v paprsek, hust oblak, v duchovn kou, kter housti a housti, a se stal neodolatelnou silou. Tato sla vnukla Vidnanimu mylenku a pocit, e se i jeho pirozenosti zmocuje te a hmotnost, kter ho stahuje z boskch vin na zem. Uvauje o tom, zaal si Vidnani uvdomovat, e mus eit' tuto situaci, kter byla pro nho zcela nov. Uvaoval ve svm boskm srdci a duchu, zda m elit zmocujc se ho magnetick sle, kter zahalovala jeho vdom, prodchnut istotou jeho vlastn tlesn pirozenosti. Nebo zda m povaovat touhu pozemskho kajcnka, kter se ho dotkala, za hlas osudu, za pkaz bo, uposlechnout ji a sestoupit na zem, aby se srdce kajcnka naplnilo radost. Buddhov jsou vak do jist mry tak bodhisattvy. Proto bylo mono snadno uhodnout, e Vidnani nejspe sestoup na zem. To byla zprva, kter se rozila v nebi boh jako blesk. Bohov se shromdili a usoudili, e je nezbytn souhlasit se sestupem Vidnaniho na zemi. Slbili mu vak, e budou ochraovat jeho svtelnho ducha, a na zemi, v tle lovka, bude po uritou dobu jako kad jin lovk zahalovn lidskmi sklony a pitahovn k cest dol, do pipoutanosti na smyslech a na hmot. Tm byla cel tato zleitost rozhodnuta a Vidnani-Buddha se klonil k tomu, e sestoup na zem. Ani neekajc na toto rozhodnut, usoudila bohyn Aptasat-Devi, e vci takto dopadnou, a proto rychle, sestoupila na zem, doufajc, e si s Vidnani-Buddhou bude moci po rozprvt o "Tajn nauce srdce", o n se domnvala, e ji tak dobe nezn. Mnila .tak, e bude pro dobro lid prospn o n promluvit. Pospila si, aby byla brzy na zemi, a doufala, e pozn svtlo Vidminiho, jakmile ve svt zaz. Tak, skryta, zaala t svj lidsk ivot. 17

Pozdji; kdy se octl v lidskm tle i Vidnani-Buddha, chtla ovem proda podie svch pirozench tendenc zahalit jeho prav vdom. Chtla je zcela zakrt a uinit podobnm vdom lidskmu. Ale jak to ji bv u boh, tak tomu bylo i u Vidnaniho: vyvinul v sob odpor proti tmto tendencm, kter se v jeho nitru vyvinuly psobenm prody. Tento odpor v nm pramenil pmo z Ducha, jen v nm sdlil a byl velmi vyvinut. Takt se zaal boj boha Vidnaniho o pemoen prody, kter se ho zmocovala. A potom, kdy Vidnani v tomto boji zvtzil, bylo uinno zadost zkonu, e osvobozujc mystick cesta mus bt opt nalzna a znovu odevzdvna lidem jako dar boh. Tm bud' ten pouen, e zrod-li se bosk bytost v lidskm tle, sna se proda zskat nadvldu i nad jejm duchem, tak jako ji m nad duchem kadho obyejnho lovka. Ale u bosk bytosti je svteln podstata vlastn pirozenosti dosti mocn, aby ji donutila jak k boji s prodnmi silami, tak i ke snaze o vtzstv boskho Ducha nad hmotou. Dokonce j nechyb ani pedpoklady k dosaen tohoto vtzstv. O jak boj jde? Bohov bojuj s moc prodnch sil - jim podlhaj vechny bytosti lpc na fyzickch tlech vysokou snahou o to, aby udreli bosk vdom nezakalen. Kdy se jim konen poda podrobit prodn tendence fyzickho tla boskmu vdom, pak mus cel jejich bytost uznat boskou kvalitu tto sloky, kter je fyzickmu tlu nadazena. A tomu se k realizace boskch stav. Je nutno vdt, e snaha udret bosk stavy na rovni dennho vdom neme bt nikdy bez nsledk i pro fyzickou bytnost. Uvme-Ii, e lidsk vdom v sob v jist form zahrnuje i fyzickou bytnost, meme si dovodit, e kosmick nebo bosk Vdom je jistou formou nebo obmnou vdom lidskho, ale e nsledkem sv inkarnace zahrnuje v sob t fyzick byt. Z toho ovem vyplv, e i lidsk bytost me svmi tendencemi ovlivovat bosk vdom. Proto boj o zachovn a podren boskho vdom v cel jeho slv je bojem o podroben si fyzickho byt prv boskm vdomm. A tm se tento boj hledajc bytosti stv snahou o povznesen vlastnho byt na boskou rove. V boskch oblastech se zd bt zkonem, e jejich obyvatel mus sestupovat na zem, pijmout na n lidsk tla a bojem o udren boskho vdom si ta tla. podrobit. Pak mus prostednictvm uvdomn si svho lidstv zpsobit, aby jejich lidskm tlm byla vtisknuta bosk povaha a aby tmto aktem byla proda v subjektivnm lidskm smyslu povznena k bostv. Normln tendence pirozenosti vech ivch tvor smuje toti k vtmu zhutnn. Kdyby tato tendence nemohla bt brzdna, pak by ivot y prodovdeckm pojet spl rychle k degeneraci, kter 18

se projevuje psychickm a potom i fyzickm zhutnnm a zmrtvnm. Bosk sloky, je tak rychle nedegeneruj, ztratily by vechny vztahy k fyziologickm slokm, take nm znm podek by tm byl poruen. Hmota by toti zaala ztrcet ivotnost a ta by ustoupila do oblasti jev nleejcch do neprojeven prody. Proto se ivotnost, kter se v istm projevu tak velice podob bostv a tak k nmu smuje, jaksi automaticky vzpouz prodnm tendencm byt na rovni pudov ivotnosti, kter ji chce vypudit z oblasti biologick do oblasti neprojeven. V lidsk oblasti se tento odpor ir ivotnosti vyjaduje tm, e se rozncuj touhy po boskch oblastech a proitcch, kdeto v boskch oblastech se tato ivotnost personifikuje v postavch nebo pedstavch fyzicky vce souhlasnch s irou ivotnost, kter je blzk bostv. Ale tato ivotnost jakoto sla pedstavuje v lidsk sfe u boskch bytost neuvdoml sklon, kter je donucuje podrobit si sv vlastn lidsk tla. Kdy se tedy bosk bytosti, je nm v tomto stadiu mohou pedstavovat vyvinut bosk vdom, ocitnou v lidskch tlech, vdy se nsledkem vnitnch popud sna zruit vliv prodnch tendenc takto nabytch fyzickch tl. To znamen zamezit a oddlit degeneraci ivoucho stvoen prost ji tm, e maj boskou pirozenost, kter se jim pipomn. Zan-li se vak boj o zchranu rozvinutho boskho vdom jenom jaksi instinktivn, toti v pedtue nebezpe jeho ztrty, nikdy neme ihned probhat podle pravidel, je by logick rozum mohl zetzit li nauku. Ale vtzstv neplnovitho boje vede obyejn k dosaen stupn, kter je nazvn Pratjeka-Buddha. O Vidnani-Buddhovi se vak pedpokld, e jeho vdom je rozen a pln jasu. Proto kdy se vtlil, musil jeho zpas o zachovn vrozenho a dokonce ji rozvinutho boskho vdom probhat alespo do jist mry podle pravidel nauky, kter osvobozuje od sil prody, jejich psobenm jsou pemhny bosk kvality v lidstv. To prv vdla Aptasat-Devi a to tak bylo znmo ve shromdn boh, kte dvali souhlas k tomu, aby Vidnani sestoupil na zem. Ale i bohov, kdy se ocitnou v lidskch tlech, zapomnaj asto na svou pedchoz slvu. Jejich bosk pirozenost se jim pipomn vce i mn podvdom. Z toho u nich vznik spontnn odpor proti hnacm silm prody, odpor, kter se me vyvinout v boj o poznn. Tento boj se obvykle postupn mn v systm, jen plat pro vechny tlesn bytosti. Nebo ani bohov, ani lid nemohou s spchem pemhat tendence byt jinak ne podle I veobecn platnch pravidel duchovnho rstu a vvoje. Z toho dvodu je pak t nauka znovu nalzna a znovu a znovu uvdna do ivota, akoli skryta existuje na zemi od nepamti. Kdy se tedy Vidnani-Buddha inkarnoval do lidskho tla, byl tak 19

puzen vnitn pirozenost k tomu, aby pemhal tendence lidskho byt. Obval se jim podizovat, a proto v sob rozncoval bosk vdom, bosk usuzovn a bosk pociovn. Tmto zpsobem se propracovval k vtzstv nad svm prv pijatm lidstvm. Tento boj trval velmi dlouho. Lidstv se mu vnucovalo, kdeto bosk vdom se v nm zastiovalo ... U boskch povah a inkarnac je vak pravidlem, e nikdy nedovol, aby je ovldla slastn smyslovost jejich vlastnho lidstv, je nebv zateno pekelnou karmou. Nepipust to a do t doby, kdy bosk vdom zastn vechno jejich lidstv, ba i byt. Tak tomu bylo i u Vidnaniho. Usiloval o to, aby upevnil bosk vdom v rmci svho byt, a poslze doshl toho, e ji pestalo mizet v bounch stavech lidskosti. Naopak skuten zastnilo celou jeho lidskou pirozenost a vyniklo v jeho bytosti jako ze boskosti a osvcen. Tato ze ji mohla bt patrna kadmu duchovnmu zraku a na lidsk rovni vykrystalizovala v nauku o metodickm pemhn tendenc lidstv, kter stahuj bytosti dol na scest, do prodnosti a pak nakonec do pekelnho svta. Tak se ocitl Vidnani-Buddha na plni naeho svta a zaal do nho vyzaovat svtlo upevnn boskm vdomm. To byl stav a souasn i okamik, kter pipomnl bohyni, zvan Aptasat, jej vlastn pirozenost. Rozpomnla se na sebe, na svj bok pvod a na svj mysl v minulm byt a zaala putovat ve smru ze, a konen pila k Vidnanimu, s nm zaala tuto rozmluvu .

20

DL PRVN
Fyziologick, psychologick a karmick podklady pro sjednocen individulnho byt s absolutnem

21

PRVN ROZMLUVA
Otzka zpsobu provn a cest ke svobod
Aptasat: Kdy se rozhlm po plni projevenho svta a spatuji vechny jeho tvory koupat se v Boskm Dechu Ducha Zivota, jsem tmto pohledem tak nadena a okouzlena, e bych na tomto svt chtla bt snad stle. Povz mi, Vidnaji, pro tvorov obdaen lidskmi tly z tohoto ndhernho svta odchzej, a miluj ivot? Pro neij v lsce bo a neraduj se ze ivota, jak to inme my, bohov, kte znme svou podstatu, meme se z n tit a tm i dlouho t, upamatovat se na vlastn minul ivoty a poznvat bostv, je sdl jako strce veho dobrho v centru naeho byt, harmonizuje je a tm in jeho existenci snesitelnou? Vidnani: Pohled na tento svt je jist chvatn, ale jen pro bohy, kte maj istou pirozenost, a potom pro tvory, kte si jako inn jedinci podvdom pipomnaj blaho svho karmickho mld. Nsledkem toho reaguj na impulsy z latentnho boskho zdla svho byt. Jsou to jedinci, kte dosud nedozrli tak dalece, aby je to vedlo k samovoln introspekci, kter je pinou dalho, ale ji uvdomlho rozvoje boskch kvalit v jejich bytosti. Mluvme vak pedevm o tchto karmicky mladch tvorech. Protoe dosud nejsou duchovn zral, nen jim znm zkon ivota, podle nho je byt pouze procesujc skutenost. Jen z toho dvodu mohou bezstarostn t svj ivot prostednictvm smyslovho vnmn jeho tvar a niternch vzruch a dojm, kter z toho pochzej. Tvary jsou vak msi ivm. Zij vnitn a tento jejich ivot vzhledem k centru, kter je jejich nejvym J, transcendentnm faktorem, je obecn jakousi vibrac nebo procesem. Proces je zase prokazateln jenom disharmonickm vlnnm celho stvoenho skupenstv, jm je bytost. Proto je cel it spe vnitnm tenm, adou konflikt, jimi jsou tvorov tbeni a vedeni ke svmu zulechtn. Tak je to v plnu Nejvyho Bostv, kter tou absorbovat vechno stvoen a promnit je ve kvalitu sob podobnou. Vzhledem k tomu je it utrpenm a utrpen je kesacm kamenem, jm se m zantit duchovn Svtlo, je je ve tvarech ivotnost nebo je prost ivotem tvaru, hmoty. Pokud je bytost ivotnmi zkuenostmi mlad, je ivelnj a tm i duevn vce odoln vi disharmonim, je pochzej z niternho ten. Proto se prostednictvm pozornosti upoutv vdomm na povrchov vzhled stvoen. Postehuje toti, usuzuje a zjit'uje ve jen prostednictvm smysl, zatench obvykle citovou pchylnost nebo odporem k vcem hmotnho svta. To je dvod, pro se takov bytost me radovat vce ne ta, kter je karmicky zralej. 22

Je-li nkter bytost z hlediska ivotnch zkuenost star a jej vdom se ji nechce zabvat registrac stle se opakujcch smyslovch vjem, sna se nebo pokou o to, aby mohla na psychologick rovni setrvvat v tzv. pirozenm stavu. Proto sestoup vdomm hloubji do vlastnho byt, kde se ovem hned stane obt vnitnho dn. Z objektivnho hlediska to je pinou utrpen, kdeto ze subjektivnho hlediska zan takov bytost utrpen registrovat. Aptasat: Nejvy Bostv se vak zd tak vysoko povzneseno nad stvoen, e je mon bn uvaovat o tom, jako by k tvorm ani nemlo pm vztahy. A pece k, e plnem Nejvyho Bostv je absorpce veho. Jak tedy pohlet na tyto vztahy Nejvyho byt k nejnimu? Vidnani: Nejvy Bostv, tedy Bh jakoto pouh kvalita, je vlastn vyhrannm kosmickm Vdomm, kter m urit tendence i psoben. V bytostech a tvorech je zajist t obsaeno, a to jako jejich tzv. Nejvy J. Toto J se jim ovem pipomn jen prostednictvm neuvdomlch tueb po lepch ivotnch okolnostech; nakonec se bytosti stvaj obt tchto vysokch tueb. Jsouce jimi podncovny, zanou usilovat o zlepen stavu svho byt a to zpsob urychlovn karmickho bhu jejich ivota. Na potku vak zpravidla nitern struktura tvor a pedevm lidskch bytost nebv takov, aby dobe snela urychlen osudovho dn karmy. Proto upadaj do vnitnch konflikt a tm tak do utrpen a bolest, jimi rychleji dozrvaj k nezbytnm ivotnm zkuenostem. Na nich vvojovch stupnch se vak tvorm nejvy J nepipomn dosti zeteln. Proto tak ty existence, kter jsou ve svm duchovnm vvoji teprve na tchto stupnch, mohou setrvvat v dostaten vnitn harmonii, resp. ve spokojenosti, zaloen ovem na duevn tuposti. To jim dovoluje, aby zskvaly z vjem vce oblaujcch smyslovch vzruch a pocit. Vzhledem k tomu nemohou tvorov nejniho du vnikat do hlubin ivota, jeho pulsace je vlastn pinou niternch konflikt. Setrvvaj spe na povrchu a ij z vjem a dojm a smyslovch vzruch, z nich pramen pesvden o tom, e zevn ivot je ndhern. A tak nic nevd o obecn platnm zkonu, podle nho se tvr sly byt stetvaj a srej v psychologick oblasti. Bytosti mravn a karmicky pokroil vdycky toto stetn identifikuj. Aptasat: My, bohov, si vak dobe pipomnme vechen nepokoj psychologick rovn, to nitern dn, kter je ivotem, a pece netrpme, jak tomu je, jak prav, u ostatnch tvor ijcch na zemi. Vme pece, e i tito tvorov maj boskou pirozenost, kter je jejich podstatou, a proto by se z n jist t mohli radovat jako my, bohov. Pro je tomu jinak, Vidnaji? Vidnani: Kdy vzniklo stvoen a jeho jednotliv tvary se zaaly 23

projevovat jako ivouc individua proto, e pijaly kosmick Dech a vzhledem k vlastn fyziologick struktue na nj reagovaly, vibroval v nich zprvu tento Dech jenom jako hybn nebo oivujc sla orgn, kter ji dve sm pomohl vytvet obmnami sv podstatn innosti. Ale tento kosmick Dech, pokud psobil jenom jako hybn nebo oivujc sla orgn, se jet neprojevoval jako duch lovka, resp. jako ir vdom sdlc ve tvarech. Projevoval se jen jako psobi'v sla animlnch impuls a takov zstval dlouho a dlouho. Ale i v tto form mohl ji piiovat tvaru nebo tvoru ivotn zkuenosti; nsledkem tchto ivotnch zkuenost se tento Dech v iv prod postupn opt izoloval a promoval se ve zdnliv dosud nebvalou formu, v duchovn Dech. To je stav, kter se ze souasnho lidskho hlediska jev jako pijet boho Ducha tvary. Jet pozdji, kdy se izolovan duchovn Dech projevil ve tvaru jako Duch sm, zprvu jen ve form jstv a empirickho vdom, mohly se tyto dv sloky jevit jenom jako vyhrann a tm vlastn izolovan od hmoty, a m tato hmota jakoukoli povahu nebo tvar. Tm ovem vvoj tvaru a jeho duchovn npln dospl jakoto individuum a na stupe, kde se vyjaduje jako lidsk existence. Vzhledem k veobecnmu vvoji stvoen je lovk tvorem, jen je vybaven dobe izolovanm empirickm vdomm. Cst jeho vdom se bhem doby transformovala v dobr druh sebevdom. To je stupe, na nm se pon vdom ivot tvaru. V potench stadich biologickch projev tvaru, kter se ji stal lovkem, neme tvar resp. lovk - vnmat psychick stavy svho nitra a jeho esenci (Ducha) v te kvalit, jako oboje vnmaj bohov. Jeho tlo psob na jeho vdom jako na tvary nebo na tla tch ivoich, kte v karmicky vvojovm procesu nedoshli stupn lovka. Proto, hled v sebe, se nedostaten vyzrl lovk neme tit z vlastn vnitn pirozenosti jako my, bohov. Spatuje v sob spe netnou bezduchost a bezradnost, kdeto zivou pirozenost, kter je v bozch tak vyvinuta, vbec nevnm .. Pipomnm vak: toto je ovem jenom doasn stav duchovn nevyvinutch ivch bytost. Z hlediska neosobnho a zkuenostnho vvoje shromauje nap. lovk svm itm ndheru boskho Dechu. A j dosti nahromad, pak se mu pohled do sebe stane tak potenm jako nm bohm, kte jsme jeho starmi duchovnmi bratry. ~ Aptasat: Podle tvch slov je dosti znan rozdl mezi bohy a lidmi. Ale kdy duchovnm zrakem prohldm sfru ivota rozdruenho v rznch tvarech, zd se mi, e kad tvor v sob m boskou jiskru, kterou me snadno rozdmychat a p~k se koupat v tomto slastnm boskm ohni. Co bohov maj v tomto smru ped ostatnmi tvory 24

njakou vhodu, nskok, nebo dokonce bohov vce pokroili na cest vvoje a rozvoje tto bosk jiskry? Vidnani: Bohov jsou bytosti, je poznaly svou niternou pirozenost jakoto pirozenost boskou a zc. Jako takovou ji vak prmrn lid nepoznvaj. Proto se bohov mohou radovat, hledce do svho nitra. Jejich bosk a zc pirozenost psob na jejich vdom tak mocn, e je povzn nad vnitn dn pln konflikt. Protoe tyto konflikty nemohou zashnout jejich vdom, je stle sdl v boskm jasu, podporuj jejich celkov karmick zrn v proitcch vnitn harmonie. Vyvrcholenm tohoto karmickho zrn se jejich byt povznese nad formy. Proti tomu lid, hledce do sebe, mohou v sob najt pouze bouliv procesy. Jsou to ony konflikty, kter jsou symbolem psobiv a psobc moci prody, kter se uplatuje tm, e na bytostech i vech tvarech stvoen vynucuje vvoj k vym formm ivota. Jeto vak je lovk vdomm ponoen do tchto konflikt, znamen jeho postupn zvnitnn vlastn jen stupovn utrpen, dokud jeho nitro nevykrystalizuje tak dalece, aby mohlo symbolizovat ziv bostv v bozch ji vyvinut. Nauka o zbotn u, jak toho doshnout brzy a s menmi bolestmi. Aptasat: To ve, co jsi prv ekl, ukazuje spe na pirozen vvoj tvar a tvor. Proto se me uvaovat o tom, e stvoen se vrac k svmu vlastnmu duchovnmu prapvodu hlavn vvojem, podmnnm vlivy, je pochzej ze souit jeho jednotlivch jev. Ale lid nejsou vdy s tmto pomalm vvojem absolutn spokojeni. A kdy uvauj o bozch, jejich vdom je pece tak vznno v tlech, pak by se ani oni nemuseli radovat, kdyby sprvn zhodnotili situaci, v n jako bytosti ij. ekni mi, Vidnaji, jak uvaovat o tto situaci, aby se bytost v cel sv pirozenosti mohla pouit o tto he ivota a nemusela tolik trptI Vidnani: Nespokojenost se souasnm psychickm stavem pon tehdy, kdy je tvar z povrchnho hlediska produchovnl tak dalece, e se v nm zane projevovat animln duchovn ivot. To znamen, e pijal tolik esenciln sly jakoto kosmick du~hovnosti, e si ji zaal uvdomovat v jej vlastn podstat, toti v jej nezvislosti (svobod) na psobcch psychologickch protikladech. V tomto okamiku vznik v bytostech touha uskutenit tuto svobodu jak v osobnm (psychologickm), tak i v bytostnm (fyziologickm) smyslu. Pirozenost tla a orgn je pinou toho, e bytost tto svobody neme doshnout. V tomto smyslu je hmotn byt pouze "zprlinitlou" a tm k prochzen duchovn sly zpsobilou hmotou, kter se pro svou pirozenost hls spe k hmot sam o sob ne k duchovnm kvalitm. Proto vzdoruje vdomm akcm, jejich elem je uinit z bytosti opt Ducha (v kosmickm smyslu), kterho pedstavuje esenciln (kosmick) sla, ptomn v kad hmot i tvaru. Ale pesto 25

je to pinou, e kad bytost zane usilovat o realizaci poznan nebo tu;n ~uchovn volnosti, ovem podle svho vlastnho pochopen a svch zpusobu. Obecn je zpotku toto sil nesystematick a asto m abstraktn rz vzhledem ke konkrtn skutenosti provn a byt a jeho tendencm. Tm se takov sil mnohdy stv jenom kritickm naptm, jm se vyvozuje teplo, kter zase jinm zpsobem rozruuje pvodn strukturu tvaru, jej bytost nos jako tlo. To samo je ovem stlm utrpenm. Aptasat: To tedy znamen, e tvar a tvor jsou stavy vvojov ady nebo postupu. Ale tvorov pedstavuj vvojov stav, v nm si ji konkretizovan, a proto ivouc, osobn vdom pipomn esenciln kvalitu, kter je kosmickm Vdomm a v jinm smyslu Nejvym kosmickm J. Z toho dvodu asi tvorm zle na tom, jak se tvar vyvinul v bytost a ta k uvdomn si tto kosmick skutenosti. Ci snad je tomu jinak? Vidnani: Skuten jsem ml na mysli stav, v nm se ji kosmick Duchovost (kosmick Vdom), jakoto kvintesence ocenu Duchovosti nebo vesmru, bytosti pipomn tak dalece, e se k n jej animln vd0m zane hlsit jako k svmu vlastnmu j. Pak vznik touha, asto jen neuvdoml, promnit v tuto kvintesenci cel byt. Nebol' bytosti, kter vytuily, e tato kvintesence existuje, t instinktivn tu, e se jejm vestrannm rozvojem a uskutennm na rovni prostho sebeuvdomn skon bolesti jejich ivota. Orgny a dobe zcelen organismus se vak tto Duchovosti nechtj poddat. Proto dochz k boji vdom jakoto kvality sam o sob s celkovou bytostnost. K boji prv toho vdom, kter vnm kosmickou Duchovost, s tou bytostnost, kter se chce vyvat pocity a kter chce prodlouit svou existenci pocitovm spojovnm se s jinmi tvary projevenho svta. Vdom, ozaovan velebnou kosmickou Duchovnost, kter vznikla obmnou kosmick Duchovosti, je j vak tak aktivizovno, e se bytost nepodvol elementrnm tendencm svho byt, aby ji dle unely. To je boj, v nm vtzc vdom dokazuje sv jednotliv vtzstv nad tendencemi byt teplem nebo jinmi stavy, jimi bude byt jednou zcela pemodelovno. Aptasat: Mm tomu tedy rozumt tak, e utrpen a boj jsou vlastn teplem, jm se m rozruit struktura vekerho materilu byt ve fyzickm smyslu? A e elem ivota je pepodstatnn celho byt ve voln kosmick Dech, jen je pojmov pro lovka Duchem, tedy nm, co je skuten jen jaksi nadsmyslov? Vidnani: Vskutku tomu tak je, bohyn. Jakmile se kosmick esence upout nebo i jen samovoln vymez v njakm (i fyziklnm) tvaru, ihned se promn. Promn se pedevm v osobn vdom, kter se 26

pak ovem ocit pod tlaky, je vznikaj gravitac tvaru nebo tak fyziklnm vymezenm jev. Tak pro esenciln slu vznik deprese, je posuzovna citem je vdy vlastn utrpenm. Deprese m vak psobit na esenci bytosti tak, aby v bytosti vzbudila touhu po absolutn svobod, ili aby bytost zaala thnout k absorbovn substanc tm, e by je poznala jako esence sam. Tmto zpsobem lze toti substance pepodstatnit a v prapvodn skuteno, je je z hlediska smyslovho vnmn kosmickou Przdnotou. Nebol' prv tato Przdnota se stv v tvaru i v bytosti osobnm vdomm, jestlie o n chceme uvaovat jako o diferencovan skutenosti. -

Aptasat: Pro vak my, bohov, netrpme, kdy sloka nazvajc se vdom, je vzhledem k naemu byt stejn upoutna ve tvarech, jako je tomu u jinch tvor? Vidnani: Bohov nemohou trpt, nebol' jejich vdom kotv ve stavech nebo silch, je mn strukturu tl, a nikoli ve tvaru, kter je tmito silami promovn. Jinak je tomu u lid nebo u jinch tvor. Ale to je jejich dlem. Jsou upoutni na tla, a proto mus trpt, nebol' prv tla prochzej promnami, ili zduchovujcmi procesy. Jen vvojovm procesem mohou podlidsk bytosti a charaktery zmnit karmick zaten, kterm jsou odsouzeny setrvvat vdomm v promovanch slokch, toti v tle. Jeto tm, e jejich rozum je pro karmick ne zsluhy pod tkm pkrovem nepoznn a tm je zapaen vhradn do slueb fyzickch poteb byt. U lid je tento pkrov slab. Proto mohou mnohem snadnji rozumt nauce o odpoutvn vdom od promovanch sloek a tm uniknout utrpen. N a cest k tom uto niku nemaj dokonce v tomto ohledu dnch zbran, krom nevry v nadsmysln dobro a rznch falench pesvden. To jsou jenom stnov pekky pro kadho, kdo chce vdom pesunout nad rove ivoinho it, upoutat se na sly promujc bytnost a tm doshnout radostnho provn, kter je samozejmm prvodcem tohoto stavu psychologickch faktor. Nechl' tedy kad v, e tvary, akoli jsou ve svm vym aspektu pouhou vibrac, kter m pslunou frekvenci, pece jen z hlediska dennho vdom pedstavuj neintelektualizovanou, ba neprostupnou hmotu, jej psoben na vdom je jen nepzniv, a proto vyvolv patn duevn stavy. Ze veobecnho hlediska je lovk tvor, jen thne jak vdomm, tak i smyslovou vzbroj pedevm k tlu, kter je tm a hutnjm vyjdenm vibrac tvocch bytnost. Bosk bytosti a stejn i lid, kte realizovali boskost, vak thnou vdomm k \lYmu druhu vibrac nebo napt, kter jsou ivotem. Zivot a napt jsou sly, take jsou pro vdom jevy kvalitativn blimi ne hmota, a proto na n nepsob tak tce jako tla. Tm je poloen pedpoklad pro l'astnj 27

pociovn, k nmu se tak nesnadno propracovavaj lid, kte lp na svch tlech. Aptasat: Mohou tvorov vbec porozumt, co mnme silou, kter me psobit na strukturu tl? Krom toho vznik otzka, zda tato sla psob samoinn, nebo jen tehdy, je-Ii uritm zpsobem usmrovna a modifikovna. Vidnani: Slu, kter mn strukturu tla, je mon poznvat v psychologickch projevech, ale jinak to je faktor, kter mohou tvorov jenom tko identifikovat. Na psychologick rovni lze tuto slu i jej povahu snadno poznat, jestlie ji nkdo zamenm vle promt do materilu vlastnho byt. Vle je toti duevn silou, kter me vechny sly byt sjednotit a spoutat. Vytv z promujcch ivotnch sil proud, jeho intenzita, ji mu dala vle a kvalita, ji mu udlily stavy vdom, me v nejv dobrm smyslu mnit strukturu materilu a vlastnho byt, do nho usmrnnm proud. Aby vak sla, jakoto initel promujc, mohla bt takto pochopena a donucena vtkat proudem do materilu, kter j m bt promnn, mus kontroln initel, toti vdom, sdlit jako strce tto zmrn promny v nadfyzickch slokch. Mus sdlit nad ivotnmi silami, kdesi v ivot v jemnjm smyslu toho slova. Nebo sdl-li v tlech a v tlesnch orgnech, pak je jejich vznm, kter setrvv v pevnch zdech materilu, jen m bt jakoto pasvn sloka a ob ivotnch sil promovn ivotnmi zkuenostmi. Aptasat: Znamen to tedy, e t bytost, kter nle do kategorie tvor duevn poutanch na promovan sloky tla me jaksi vystoupit z du bytost sob podobnch a duchovn se zalenit do du bytost, kter dovedou manipulovat prom ujcmi slokami (silami), nebo do du bytost, kter v nich sdl svm vdomm? Vidnani: Je tomu prv tak, bohyn, jak prav. Pochop-Ii toti bytost, e se me poutat na promujc sloky nebo v nich sdlit svm vdomm, m ji tuto monost. Jestlie toti nkdo nco pochop, znamen to, e to v jistm smyslu ji uskutenil. Karmick uzrn pro pochopen duchovnho ivota poskytuje kadmu monost, aby doshl vyho stupn na ebku bytostnho vvoje a tm se vadil do vy kategorie byt. Aptasat: Co se vak za tchto okolnost stane s oputnmi promovanmi slokami? Nestanou se pro ivot a karmick zrn bezelnmi a neporu bytost, kter je opustila, d, jeho je pece lenem? Neopustila protizkonn karmu, kter ji mla povznet v jejm vlastnm du na rovni celho byt? Vidnani: Uvauje-li, bohyn, o tom, jak veobecn jsou bytosti posluny zkona v zleitostech jejich normlnho zalenn do ivotnho procesu, pomysli, e jgick nauka je naukou svobodomyslnch znalc tohoto

28

zkona. Ti v poukch nboenstv, kter se opr o pedstavy a domnnky teolog, nevid nic smrodatnho. Pokroil jognov se jednak d zkonem o vyrovnvn silovho napt, jednak se opraj o vliv a kvalitu sdla uvdomovn. N a zklad tohoto zkona je mono pochopit, e bytosti mohou bez kodlivch karmickch nsledk tohoto nenboenskho inu vdomm opustit nevhodn sdla sebevdom a uchlit se do sdel vhodnjch. Jognov se mohou uchlit do tchto sdel nebo sfr zvlt tehdy, kdy tento in neznamen tk, vyhnut se nebo vymann z prosted, kter jim bylo ureno karmickm nebo mravnm zkonem, nebo kdy tento in neznamen tk za novmi smyslovmi poitky nebo uhbn se osudovm situacm z pouh slabosti; za tchto okolnost mohou opustit nevhodn sdla uvdomn. Kdyby vak z tchto sdel nebo sfr unikli z jinch dvod, hromadili by nezslunou karmu, kter by je oslabovala a petvela ve tvory, kte by pak byli ve svm ivot snadno drceni duchovnmi i karmickmi pekkami. Vzhledem k tomu jsou jognov za pslunch okolnost povinni setrvvat na svm karmou vykzanm mst a zstat tam tak dlouho, a se jim dky zskanm ivotnm zkuenostem stane provn vztahujc se k tomuto mstu zcela bezdvodnm. Teprve potom si mohou bt jisti, e doshli stupn pslun karmick zralosti, kter jim dovoluje uren msto opustit, a to teba i proti vli boh a lid, a e smj kret dle za obecn neznmm mystickm clem, jm je Nejvy Uskutenn. Uvaujeme-li vak dle o vznamu zalenn empirickho, tj. dennho vdom tvor, meme poznat, e je toto zalenn pro vdom nejv rozhodujc v oblasti povechnho provn. Povechn provn se v ivot manifestuje rozlinmi pocitovmi stavy. Ale krom dennho vdom existuj jet jin vdom, kter se mohou projevit za zvltnch podmnek. Jedno z nich nap. udruje podek a souhrn funkc celho organismu. Je vak vdy mn patrn ne vdom denn a sdl ve vegetativnm nervovm systmu. Toto vdom se asto chybn nazv podvdom. Toto rozlenn vdom je vak jen hrub. Kad sloka byt je toti vybavena vlastnm vdomm a tm se orgny stvaj v souhe celho organismu do jist mry autonomnmi. Z toho dvodu je ovem nutno povaovat vtinu sloek byt (fyzickch i duevnch) za neovladateln. Nejsou toti v dosahu normlnho dennho vdom, a proto jsou vlastn jakoby oputn vdomm ivota nebo dennm vdomm, akoli je jinak patrn, e jsou tak iv. Nsledkem nich zetel, jim se podrobuj, denn - empirick vdom bytost nebo tvor sestupuje z oblasti vdom dennho nebo empirickho do oblasti rznch druh podvdom: tam, kde zane vldnout vcem, kter jsou podrobeny silm podvdom. To vede 29

k znehodnocen kvality dennho vdom a pece se o tom z nevdomosti neuvauje jako o hchu plynoucm z poruen zkona karmy. Tento zkon toti bytostem pikazuje, aby se vyvarovaly nechat transformovat by i jen st dennho vdom v podvdom nebo je nechat zapadnout pod prh tohoto vdom. Nimi zeteli a padkem vdom, jen je na nich zvisl, se stv patrnou karmick zkonitost. Ukazuje se toti, e ivot oytost se d prv vdomm pepodstatnnm v podprahov nebo podvdom, a to spe ne vdomm dennm. Zivot bytost je zen spontnnmi podvdommi vzruchy a impulsy, a proto psn spravedliv, pesn podle zkona o naptch, je tvorov vnej do podprahovho ivota svm zevnm ivotem. Vzhledem k tomu se tvorov nemus starat o to, zda se dopoutj hchu, kdy opust nkter z vdom itch stav a uchl se do stav jinch. Pro tuto okolnost plat toti toliko jeden mravn zkon: uchl-li se bytost od dosud itho osudu do jinho pomoc nov psychick orientace, mus si bt vdoma toho, e dobro, kter pijm a kter pochz pouze z jej nov psychick orientace, mus ihned splcet vrou v dobro, uctvnm Nejsvtjho Bostv a konnm dobrch skutk od prvho okamiku sv obrody. Nem, jak se u neovldajcch se tvor zpravidla stv, neodpovdn unikat zlu, je si v minulosti pipravila skutky, mylenm a psychickmi stavy, a neodpovdn se chpat dobra, je jako vl vyvolan stav pochz z nov psychick orientace. Tak by toti jen prohloubila svou slabost a nevdomost. Tato slabost a nevdomost se zprvu projevuje tm, e bytost vid sv dobro jen ve smyslovm vnmn novch objekt, je ji citov t a tm pocitov vzruuj. Kdy si takto pon, neme zlikvidovat zlou karmu a do koene. Naopak hromad nov dojmy, kter se v jejm byt jaksi seazuj v karmu novou a nakonec ve svm byt vytvo nepedstavitelnou zm stav a napt, z nich je pouze jedin vchodisko, toti celkov zhroucen. Bolesti, kter provzej zhroucen, jsou jist vt ne bolesti vznikajc vasnm relnm eenm, je jogn spatuje v petven toho duevnho stavu, v jakm byl ped svou novou psychickou orientac. Aptasat: To ovem znamen, e provn nebo v provn modifikovan karma je skutenost jen relativn platn. Jestlie je tuto vc nutno takto chpat, pak se kad skutenost stv pouhou neskutenost. Jak je potom mon, e se ve jev tak skuten? Vidnani: Vechny smyslov skutenosti, je meme identifikovat svm vnmnm, jsou skuten.ostmi jen ze subjektivnho hlediska. Z objektivnho hlediska neexistuje nic skuten30, a na kosmickou Przdnotu, kter m lohu projektujc sly, a pak na bezdechou (neivotnou) kosmickou Przdnotu, kter je pasvnm initelem, jej lze modelovat 30

v rozlin jevy stvoen. Z tohoto hlediska ve jen samo sebe dokazuje, nebo popr. Jinak je to jenom stnohra, klamajc smysly. Chpe-li vak bytost sv pociovn jako dkaz neho skutenho, co m podle jejho vlastnho pozorovn a zjit'ovn pro ni vysok vznam, pak povauje neskutenosti objektivnho svta za skutenost. Tm se j ovem vechny zitky, zskvan smyslovmi dotyky a vjemy, zdaj i skutenmi, a jsou vlastn holou neskutenost. Kdyby proto nkter bytost dovedla zaujmout stanovisko pln nestrannho pozorovatele veho dn, postehovala by zcela zeteln, e je pouze zdnliv. Zjiovala by, e kad dj m jen takovou povahu a vznam, jak na nj reaguje ten kter jednotlivec. Tm by zskala poznn, e vechno dn je neskuten, a mohla by i pochopit, e jeden a t dj se bere v vahu a pociuje zcela individuln a subjektivn, vdy podle mravn hodnoty tvora, jen jm na sebe nech psobit. Pozdji, a by se nauila konfrontovat skutenou bezpovahovost jednotlivchdn se svm nevzruitelnm nitrem, kter se ji stalo schopnm jen pozorovat, vymanila by se ze svta zdnlivch skutenost a tm by doshla pocitu svobody, spojen vdy s pocitem nezkalenho tst. Aptasat: Subjektivn ili osobit pocitov ivot se vak tvorm zd bt tak skutenm, e nemohou zaujmout tak neutrln postoj ke vemu dn, aby mohli spatovat jeho neskutenost a neskutenost vech jev vbec. Svt dn a jev se jim vdy jev jako dosti skuten, a to pesn ve shod se stupnm jejich pocitovho ulpvn. Nzor tch, kdo jso.u odpoutni a kte jen pozoruj, jim proto zstv tak ciz, e jej vbec nemohou pochopit. Jak je tedy duchovn stav takovch tvor? Maj njakou nadji, e se vyman ze svta pelud, jen se jim jev jako svt skutenost? Vidnani: Je-li nkdo v zajet subjektivnho svtovho nzoru, meme to povaovat za karmick trest, kter ho postihl za to, e si zakldal na osobitosti. To znamen, e kdy si ji nkdo dovol klesnout duchovn tak hluboko, e je sm sob objektem hodnm obdivu, mus nst pirozen nsledky tohoto svho morlnho poklesku. Tyto nsledky se projevuj pedevm ve stupovn vznamu pociovn v jeho subjektivnm dosahu. Objektivn neskuten svt a ivot se takov bytosti stv svtem a ivotem skutenm a konflikty, kter pramen z tohoto nazrn, mus akceptovat jako psoben vznamnch skutenost zevnch proti jejm skutenostem vnitnm, pocitovm. Jeto trest, ktermu takov bytost podlh tak dlouho, dokud se nevyl ze subjektivismu a opt nepozn, e vechno, co se odehrv ped jejma oima, je jen relativn skutenost. Kdy zane na dn takto nazrat, skon pro ni i trest za subjektivn ivotn nzor a stane se schopnou ihned t v pocitech svobody, kter ji vynesou na stupe tch, kdo ji netrp. 31

Aptasat: Osobitost je tedy sama o sob tak velikm trestem, e pmo zkresluje skutenostn zkladnu svta. Ale a je tomu jakkoli, it samo je pece silou, kter vede k zosobnn. A priori donucuje vdom tvora, aby se zcela obracelo k byt, je je nositelem jeho j, a t k vymezen existenci, kter se mu pipomn ze vech zevnch skutenost nejnalhavji. To je ovem situace, kter se zd bt kosmicky spravedliv. Tvorov, pokud nejsou pmo osvceni, nemohou pochopit, e by pro n mohlo bt jin, psnj spravedlnosti, ne jakou sami znaj, toti t, kter je nut souhlasit s tm, aby ponechali vdom jeho tendenci zapadat do bytostn existence a tm ovem do psychickch zmn a konen do zmn vbec. Vidnani: Kdo nechpe, e vstupem vdom do byt v oblasti fyzickch sloek m uloenu povinnost toto vdom znovu osvobodit, ale naopak holduje osobnosti, vnmn a dojmm, ten mus potat se zmenenm pole (rozsahu) uvdomovn. Jeho chpn, sudky, zjiovn atd. jsou zuovny vztahem j k pocitm; to in jeho svt tak uzoukm, jako je psychick obzor jeho bytosti, spolhajc jenom na smysly a na jej subjektivn smyslov zjmy. Toto je nevdomost, jej hustota je mrn moci zosobnn. A tato nevdomost in mtkem radosti jenom to, co lovka pjemn vzruuje na rovni pocit. Jeto mtko zvete, jeho blaho vyvr z plnho bicha, rozplozovacch akt a pokoje, kter mu eventuln dopv jeho okol. Aptasat: Rda bych se vak vrtila k otzce karmickho trestu za osobitost. R.ekl jsi, e po ukonen trestu za osobit nzory je bytost opt povznesena nad utrpen. Kam se podje karma, kter pronsleduje tvory a do okamiku, kdy jsou povzneseni k bytostem, kter netrp? Nebo snad je i karma jen podmnn skutenost? Vidnani: Jestlie uvaujeme, jak se bn uvauje, toti ist subjektivn, pak karma existuje jako siln a o vem rozhodujc initel; ze stanoviska objektivn vidoucch vtlench du vak karma vdy neexistuje. Tvorov jsou toti vlastn bytosti, je mohou psychickm naptm vyvolat na tich hladin Bezmezna vlnn, kter pak trv ve vesmru jako nad pomysln dlouho trvajc vibrace. Ale tyto vibrace se innch bytost nemusej vbec dotkat. Nebo bytosti nemaj dnou skutenou podstatu. Jestlie se jakoto subjektivn skutenosti pocitov dotkaj skutenost zevnch, jde tu vlastn pouze o dotyky ehosi netrvalho s netrvalm. A jestlie to, eho se nkdo jakoto nositel tla dotk, nen vyzbrojeno takovm druhem dennho vdom, jeho jas a sla by se vyrovnala jasu a sle vdom tohoto nositele tla, a jestlie krom toho jeho vdom jakoto nositele jstv setrvv v klidu bytosti pesvden, e je mimo tuto hru a pocitov to dokazuje, pak pro nho zstv vechno dn jednou vc, kdeto on je vc druhou, je neme bt dostiena zptnm psobenm toho, co vykonal.

32

Z tohoto hlediska karma opravdu neexistuje. Je pouze jevem, kter me psobit jen .tehdy, kdy ten, kdo nco in, trp pedstavami o vysokm vznamu j a moje. U koho nerozhoduje jstv, nbr toliko Vevdom jakoto nemiteln kosmick Skutenost, u toho nen zchytnho bodu pro vsledn napt, je je osudov innou karmou. Nebo kosmick Vdom je pouhou pozorujc Skutenost, pro ni je karma jenom vlnnm, je me ulpt na tvaru jen jako ptk na strom. Kdy je tvar nebo tvor, kter je do jist mry schopen uvdomovat si sebe, pesvden, e je pvodcem vyvolanho napt, pak pro nho existuje i karma jakoto sla s jistmi inky. Jinak meme karmu povaovat za pouhou vlnu, kter nikdy neme poruit klid sebevdom, je m povahu Vdom kosmickho. Tm, co jsem prv ekl, nechci ovem tvrdit, e neuvdoml stavy psychickho napt se ve zptnch incch nikdy neprojev jako karmick sly, je postihuj jejich pvodce. Nevdomost toti nepipout, aby zaniklo jstv, kter je samo oporou pro zachycovn zptnch vboj napt vyvolvanho chtnm. Jinmi slovy: nevdom tvor klade podmnky pro zptn vybit karmy spontnnm zdrazovnm svho jstv, kter obyejn povauje za nejvznamnj skutenost ze vech skutenost, je vnm. To znamen, e pokud jde o spontnn psychick projevy bytost zatench nevdomost, vystupuje u nich jstv jako relativn nejvznamnj skutenost. Tm jsou vytvoeny podmnky k postien kadho konatele skutk jejich zptnm psobenm. Pedevm toho initele, jeho neosobn poz.orujc lovk s pln rozvinutm uvdomovnm vnm pouze jako mton jev, tebae je tento jev ivm tvorem. Proto se zptnmu psoben vlastnch skutk me vyhnout pouze lovk, kter dovede ztlumit nejen vdom uplatovn chtiv vle, nbr i spontnn, tj. vdomm neregistrovan impulsvn chtn. A znamen to tak, e karmu mohou zruit pouze ti, kdo maj potebn vdn a kdo sebe znaj jak na rovni vdom, tak i podvdom i spontnn pirozenosti, a dovedou ji na obou rovnch krotit skutky sprvnho umravnn, vytyenmi jgou. Aptasat: To ovem znamen, e tvorov provaj svou karmu pouze subjektivn, kdeto objektivn tato karma neexistuje. Jenom subjektivn ovem tak existuj bytosti a vechny tvary, kdeto objektivn nen nieho. Pak se jen meme pozastavit nad tm, e i my, bohov, majce sv tla, lpme jaksi na tlesn existenci. Vzhledem k naim povahm a naemu chpn se zd lpn velmi hlubok, take bn tvor je me jen obtn vystopovat a zniit a do koen. Jak jsou nsledky tohoto neuchopitelnho a tce eitelnho problmu chtnP Vidnani: Existence tvaru dokazuje, e zde je i inkujc karma. Kdo to

33

v, ten neme upadnout do bludu, e ji zcela vyhladil karmu a e je proto tvorem absolutn svobodnm. Jin blud me bt vyvoln konstatovnm, e se ji nen teba trpit nad mravn zvadnm chovnm, nad nm se lovk trpil dve, ne se podle sv domnnky stal jognem. Jde tu jen o nzor, jm lovk me - snad - udlat podek, ale jen na povrchu svho byt. Uvnit jeho byt me zstat karma v pln sle a psobnosti. Touha po it v tle, je za tchto okolnost provz stav duevnho uvolnn, dle seskupuje a pod silov napt, kter jsou v konen fzi pvodci tl ovldanch prodnmi silami. Tam, kde je tato touha pouze neuvdoml, vytv karma jen existence bytost nevdomch. Proto meme vidt jenom velkou dvku domlivosti v tom, kdy je nkdo pesvden, e zastavil kolo znovuvtlovn, protoe se mu da pekonvat dosavadn mravn stanovisko a nkter projevy svho byt nebo nlady. Koen touhy po ivot tkv hluboko v bytosti, kdesi v jejm podvdom, a me bt nalezen jenom objektivnm pozorovnm jednak ink tueb po vyvn se v nem, jednak pudu sebezchovy. Proto mohu doloit: touha po ivot pracuje v nitru bytost tajn jako zlodj v noci, a proto je teba vyvinout velmi jasn objektivn nazrn, aby ji a jej psoben lovk objevil. Jist ji neobjev, kdy ho i jen nepatrn stn klamnho pesvden svd na scest. V takovm ppad mu me pomoci jenom pouka, e pokud je vdom ivota vznno ve tvaru, v tle, lp na nm bytost jako na jedinm monm prosted projev ivota. Kolo znovuvtlovn je proto mon zastavit bud' povznesenm dokonale rozvinutho uvdomovn nad rove impulsvnch chtn vynucovanch prodou, nebo promnou vech kvalit byt v nevtlujc se kosmick Vdom. Moudr bytost vak dovede pochopit jak vznam touhy po ivot, tak i vznam dokonalho nelpn nebo lpn. Dovede pochopit, e nelpn lze uskutenit jak mentln, tak i pocitov, ale dovede pochopit i to, e krom lpn povrchnho, je me ruit mentlnmi a pocitovmi stavy, existuje jet nesnadno zruiteln vnitn lpn. Toto lpn se ohlauje pudovmi vznty, vboji a vzruenmi, jejich povahov kvality jsou pmo zvisl na mravnch kvalitch lovka a jeho podvdom. Jeliko se v obvyklch ppadech podvdom ji dvno dostalo z dosahu dennho vdom a tm i z dosahu vle lovka, nen snadn tlumit jeho tendence a jeho uplatovn. Uvaujc o tom, chpe moudr bytost, e charakteristick uplatovn sil podvdom se dje prostednictvm vzdouvajcch se vln ivotnch sil a duevnch napt, na kterch se teprve udvaj zehy sebeuvdomovn. To ji vede k poznn, e je teba, aby kad nejprve z karmickho hlediska uzrl, ne bude schopen uinit zehy vdom nezvislmi 34

jak na tvaru nazvanm byt, tak i na momentlnch stavech nitra. Proto se takov bytost nenech oklamat pocity a zdnm mentln a pocitov svobody, nbr sestoup svm bdlm vdomm prv do stedu (ohniska) spontnnch vln a napt v byt, do stedu pudov pirozenosti, do podvdom, kde se vynasna zabrnit spontnnm zehm vdom j a moje, a to prv v tchto vlnch a na jejich povrchu. Kdo tlum zehy vdom j a moje, urychl sv karmick zrn, nebo ponoen v tchto vlnch a naptch, s vdomm mentln pocitov svobody, promn povahu tchto karmicky zvadnch vln a napt ve vlny a napt nezvadn. Jinmi slovy: promn zevn i vnitn kvality veho svho provn, kter je vlastn v subjektivnm smyslu konkrtnm vyjdenm zmn v psychickm napt, a povznese se tak na rove bytost ve utvench, aby s nimi krel k idelu jgy. K tomu, co jsem ekl, bych chtl jet doloit: zehy vdom se skuten mohou dt jenom na niternch stavech a na materilu byt. Nen-li tchto podmnek, nen zpravidla vdom ptomno. Meme ci, e poznvan, toti denn vdom, nen ptomno vbec. Ale v potench stadich vvoje ivota a duchovnosti tvor ij tvorov psobenm vdom vyho, nadbytostnho, ani si to ovem uvdomuj. To je pinou, e se u nich zane rozvjet bytostn vdom tzv. samo o sob, a to a do stavu, v nm se toto vdom vyhran. A pak ji tito tvorov zskvaj monost penet sebeuvdomovn bytostn struktury do vdom nadbytostnho. Kdy doshnou tohoto stupn, zskvaj slu i monost nedopustit, aby se zehy vdom dly na pocitovch stavech nebo vjemech, resp. na subtilnm psychologickm materilu, kter ji t poznvaj jako soubor duchovnch sloek byt. Toto poznn je velmi v~namn. Od tohoto okamiku me toti bytost pesunovat vdom, obsahujc vechny sloky byt, do vdom nadbytostnho a zapot tak vvoj znamenajc promnu uvdomovn diferencovanho v uvdomovn nadbytostn nebo transcendentn. Vy stupe tohoto vvoje umouje bytosti pejt z oblasti svta diferencovanho do nediferencovanho, do kosmu a nakonec ppadn i do Vevdom v jeho kosmickm smyslu. Karmick zrn jist napomh k tomu, aby mohl bt dovren tento vvoj. A toto zrn lze urychlit vdomm ponoenm se do niternho dn, piem je nutno ubrnit se jeho psoben na vdom. Tmto zpsobem se brzy pozn zkon zptnho psoben dn. Tento zkon je zkonem psobcm na tvr procesy a jeho poznnm je zskna monost vymanit se z nho. Kdo se z psoben tohoto zkona vyman, postoup v du stvoen dky svmu vnitnmu uspodn. Tak se me kad tvor vyvjet a do sfr bytost nejjemnji utvench a nakonec nad svt utven, k prav duchovn svobod. Aptasat: Mluvil jsi o tom, jako by bytosti ve utven krely k idelu 35

jgy. Tm je tedy eeno, e jga je na jistch rovnch bnou prax, ba je tam snad pmo i zpsobem ivota. Proto by bylo zhodno ci nco o idelu jgy, jen m bt samozejmm vsledkem jgickho sil. Vidnani: Pochop-li bytost prav stav vc jak v oblasti projev mechanickch, tak i vdomch a pudov chtivch, a t i nsledky tchto projev na rovni struktury byt, jist nebude utkat od problmu, kter se tm naskt. Prv naopak. Kdy pozn, e mechanick procesy (impulsy a psychick zmny) jakoto vslednice duevnch napt, kter jsou z hlediska dennho vdom podprahov, nelze jednodue likvidovat, jeto se vymkly vli, jist uposlechne zkon prody a zane spolupracovat na jejm velikm neuvdomlm dle, je smuje k tzv. Velikmu Osvobozen. Aptasat: Jak to uin? Vidnani: Tm, e bytost bude ve svm nitru zachovvat hlubok pocity svobody a zptomn si pomalu ve vdom sebe samu, a to v nejirm a nejhlubm smyslu toho slova. Nsledkem toho se zanou vechny sloky jejho byt zdnliv samovoln povznet na rove kvality vdom, kter je-li osvobozeno od vztah k prod, je vlastn st Vdom kosmickho. A nezapomene-li pitom na to, e si m uvdomovat sebe samu ve vech momentlnch psychologickch stavech a pocitech, a to s vdomm oprotnm od elementrnch stav znamenajcch ivoin tendence, ubere silm, vytvejcm tla, oivujc sly Ducha. To je teprve zatek konce vnho kolobhu stvoen a ruen tvoreb v oblasti byt samsra, a tak zatek monosti vdy se nalzt ve kvalit vdom, dokud bytost zcela nedozraje k doucmu ztotonn osobnho vdom s vdomm transcendentlnm. A vru, nikdo se nemus obvat tto cesty! Kdy se toti zane chpat sloek svho byt svobodnm od svta odpoutanm dennm vdomm, pozn, e uchopen kad dal sloky vlastnho byt vdomm je vlastn jenom radostnou akc. Vdy kad takov akce znamen osvobozen dal sti spontnn se uplatujcho vlastnho byt z otroctv utvecch sil, jejich psoben se vyznauje pouze tm, e vyvolv nitern konflikty. A a jednou usilujc lovk podchyt a ovldne vechny sloky svho byt a bude pitom stle setrvvat ve bdlm uvdomovn si j, tentokrt ji oitnho od vech smyslovch vjem, spout vesmr, jen se projevuje tvr innost, a to se vemi jeho silami a projevy. Tm se stane rovnm Brahmovi, tvrci veho projevenho i pomyslnho svta. Uva toti, bohyn, e tvr sly hmotnho svta jsou pouze silami duchovnmi, i kdy se zdaj bt silami fyziklnmi. Proto povauje-li nkdo sv vlastn tlo za posledn skutenost, hodnou jeho nejvyho zjmu, pak tm jenom urychluje a zintenzvuje vstebvn vech 36

duchovnch sil sv bytosti prv fyzickmi slokami byt, co je pinou urychlujc se duevn degenerace. Toto je ostatn obvykl proces u bn ijcch bytost. Jga chce tento obvykl proces zmnit. Proto pedepisuje, aby lovk uritm zpsobem pouil moci vle, co vak nezbytn mus bt provzeno bdlm vdomm. Jej ci maj upnat vli na svou stle vibrujc niternou bytost, aby jej neklid pekonali, a mus si ji t stle zptomovat ve vdom jako nejdleitj psychologick objekt, nebo pouze tmto zpsobem zmn tendenci tto bytosti ke kvalit vdom msto k tlu. Pak teprve doshnou zmny na rovni tendenc vlastnho byt; msto k tlu budou pak duchem (vdomm a ostatnmi psychicko-fyziologickmi faktory) spt k vym kvalitm projevenho byt. A kdy si pitom sekundrn budou stle uvdomovat sv tla, povede jejich celkov sil k vyerpn duchovnch princip fyzickho byt, take konen cel jejich bytost zane spt vzhru, do oblasti vdom samho o sob, je je vlastn synonymem Brahmana. Aptasat: Z tvch slov vyplv jako nezvratn fakt, e vechno stvoen je vlastn jednotou. Jinak by nebylo mono pipustit, e usebrn v nejirm smyslu toho slova by mohlo mt ohlas v celku. Mystick prce by byla prac zce osobn a nikdy by nemohla mt vliv na vnj svt. Ale nzor, e mystick prce je prac zce osobn, se zd bt z lidskho stanoviska pirozenj, kdeto nzor, e mystick sil jedince psob na vechen zevn svt, je nepochopiteln a zvltn. Jde mi tedy o to, zda jsem ti dobe rozumla? Vidnani: Kdo ovldne sebe sama, ovldne cel vesmr. To proto, e pi ovldn sebe sama manipuluje s tou silou nebo kvalitou, kter i ve vesmru uruje zkony pohybu a vzniku jev. Vle lovka je v tomto ppad vdy silou zkonodrnou. Je stejnou kosmickou i bytostnou moc, kter je schopna pozdret i urychlit procesy v duevn sfe i pohyby kosmickch jev, take me mnit i funkce gravitanch sil. Tm se podek vc me' posouvat ve smru, kam se zamila vle. Tmto aktem se pak zakld pina novho podku bud' v bytosti, je-li innost vle striktn zamena na bytnost jejho majitele, nebo v kosmu, kdy se uplatuje v neomezenm prostoru jakoto pouhm pojmu. Nikdy ovem nejde o postrkovn svt z jejich msta rukama jogna ani o jejich podroben bezprostedn moci pn, nbr o vytvoen podmnek pro jejich zmny v rmci preciznch postup vyvolnm tzv. perturbac, poruch v pohybech. Nebo ani osud nen nim jinm ne setrvanost v peduren drze; k jeho zmn me dojt pouze posunutm jeho gravitanho centra, tedy vyvolnm on perturbace, kter bv pinou vzniku jak nov drhy, tak i osud, i bh tles. S ohledem na to vle, jej moc se zvyuje potlaovnm vznt v byt, 37

se v makro kosmickm pojet me charakterizovat jako inn energie, kter dv vemu stvoen zkony, jimi se pak stvoen d. Je to prna jogn a gravitan sla vdy. Aptasat: Rozumm-li ti dobe, pak cesta k duchovn dokonalosti se sama sebou stv cestou moci a sly. Na takov cest asi h na kadou bytost nebezpe, e zneuije zskanch sil a pak propadne pe, co je zase pedpokladem pdu do jet vtho zosobnn, ne kterho se bytost zaala cvienm jgy vzdvat. K tomuto zosobnn me dojt hlavn tehdy, kdy nedoke ovldnout velik celky - e boh: nedoke-li ovldnout urit vesmrov sti. Nen proto lpe vyhnout se tto moci tm, e se lovk zane nitern 'upoutvat na celky a kvality, kter vesmr ovldaj, tedy na Brahmu, kter je tvrm prapvodcem veho? Vidnani: Kdy se nkdo rozhodne opustit dosavadn linii impulsvnho, a proto neuvdomlho it, a zane usilovat o it uvdoml, okamit zskv dv teoretick monosti. Bud' nebude pihlet k niemu vnjmu a bude se jen snait o pm podroben si sebe, nebo zane spatovat duchovn dokonalost v plnm podroben se vnj sle, snad sammu Bohu. Zane-li si podrobovat sebe pmo, vystavuje se zkouce pokory, v n asto prohrv ten, kdo nedovede velmi byste a zevrubn pozorovat a hodnotit sebe sama na rovni vech svch monost. Nebo m vce lovk dovede sob vldnout, tm vce se me vystavovat rstu a rozvoji sebevdom, co je stav existujc stle na kritickm stupni zvratu v pchu. Proto jgick nauka obsahuje pouen, aby lovk uctval bostv, kter mu m pedstavovat nejvy mravn i povechnou dokonalost; tmto uctvnm m penst vechny vsledky ctnostho it na toto bostv. Pak si zachov pesvden, e je jenom prostm, nic neznamenajcm lovkem. A tato pokora se mu vyplat na dalch stupnch duchovnho vvoje. Nezd se vak, e lovk me snadno volit svou cestu. Jestlie upad do utrpen a poznv pi tom, e mu me uniknout toliko pmm ovldnm sebe, pak doshne plnho vtzstv ve svm sil jenom tm, e ovldne vechny sloky svho byt, zevrubn si je uvdom a bude je ovlivovat pomoc toho, e v sob rozvine bezpinn dobr duevn stavy. A a doshne plnho vtzstv nad bolestmi (utrpenm), ji nikdy nebude chtt upadnout do optnho utrpen, kter na nho h ve stavu, jen se vyvj nsledkem toho, e vdomm opustil vechny sloky svho byt. Clovk me ovlivovat sloky svho byt dobrmi stavy pouze tehdy, kdy je nepout z okruhu uvdomovn, piem ovem mus zachovvat dobrou nladu. A ovlivuje je takto tm vce a hloubji, m vce se dobr duevn stavy staly pirozenou npln jeho vdom. Doopravdy 38

je vak bude ovldat a tehdy, kdy je vdomm vbec neopust. Za tchto okolnost a za pedpokladu, e bude vdy setrvvat v dobrm stavu, zane mnit polaritu svho byt. Krom toho, vzhledem k souvztanosti veho byt a stvoen, zane ovldat i ty sloky, z nich jsou sloeny vechny bytosti i kosmick jevy, pokud ovem maj stejnou povahu a stejn funkce jako bytnost ovldajcho se jogna. A to je zpsob, jm lovk dosahuje moci, ji vlastn jen bytost ovldajc sebe absolutn; dospv ke sjednocen s Brahmou, k rozvoji stejn moci, jakou m Brahma, a t k rozvoji tvr sly nebo ke schopnostem Boha. Pes tato zdnliv nepochopiteln vystn sil zptomnit si sloky svho byt ve vdom a ovlivnit je stavy, je nle vdom, meme pece uveden zpsob povaovat za pirozenou cestu duchovnho rstu. Je to zpsob, kter je nutno povaovat za akt sebe obrany vi utrpen, za cestu, kter se pon ovldnm sebe sama v pocitech. Pozdji se ovldn na rovni pocit roziuje na ovldn sebe vcelku a poslze na ovldn veho, co existuje v zevnm svt. Na ovldn, je perst rmec vc tkajcch se vlastnho byt. Nakonec se roz na nejir oblasti vzdlenho subjektu jak vzhledem k pocitm, tak k jeho sebeuvdomovn. Tak ovldn, kter pon subjektem, vrchol v ovldn veho stvoenho i pomyslnho byt. Kdy je dosaeno tohoto stupn, zane ji zleet jen na mravn hodnot ovldajcho se jogna. Zle na tom, zda se bude trvale dit mravnmi pkazy jgy a zda pozn a pochop smysl a vzjemn zvislosti materil v subjektivn bytosti a v povechnm stvoen vbec. Sm rozhodne, zda pouije tohoto poznn a tto sly k prostmu utien bolesti a nikoli k sebevyvyovn nebo k holdovn sv vyhrann bytostnosti, jej existence je za tchto okolnost sama o sob dkazem, e lovk stle podlh pe a tm i pekeln karm. Veker svt v jeho jednotlivch i hromadnch projevech meme povaovat za oblast rozlinch projev, vytvench jednou stejnorodou silou, ili za absolutn platnou jednotku. Proto pouze pcha, utajen nebo ukryt pod popelem nevdomosti a bludu, me tvorm vnukat domnnku, e jsou nezvislmi individualitami uprosted jinch individualit a e si tedy me jedna druhou podrobovat. Pokus-li se nkdo dospt ke konci utrpen tm, e se vdom upoutv na Brahmu, pak prv tm, e se uvdomuje jakoto j, in svou oddanost nedokonalou nebo nedostatenou. Proto se mimo cvien v oddanosti mus kad snait t o to, aby ovldl svou bolest pmo; to vede k tomu, e neuvdomle a pes pomysln plnou oddanost Brahmovi dospv ke zpodobnn a ztotonn s Nm a tm ovem k ovldn veho vnjho svta, jak je tomu pi tzv. pirozenm jgickm postupu. Ale jen za pedpokladu, e se ct poddn Brahmovi, sm lovk krejc cestou oddanosti odstranit z vdom samo sebou vyvstvajc zjitn, e m pm vliv na stavy 39

vlastn vnitn pirozenosti a v dalch vztazch na vechno, co existuje mimo jeho vlastn bytost. Avak i takovto sprvn postup je jen pomyslnou ochranou ped vznikem pchy z nezdravho sebevdom. Ve vyvinut povahy mus doshnout pokory bez tohoto zastrn pravdy o vysokch incch snahy uniknout utrpen. Aptasat: Mluvil jsi o dvoj cest k dokonalosti. Ale lid se domnvaj, e cesta me bt jen jedna, m-li bt z duchovnho hlediska sprvn. Zejmna kest'an maj tento nzor. Uvauj, e lovk je tvor, ijc pod zkonem Boha Stvoitele, take osvobozen nebo spsa se jim zd bt pirozenm clem sil na cest uskutenn mravnch a nboenskch pouek, kter stanovila teologie. Domnvaj se, e Velik Uskutenn me bt toliko vsledkem podroben se Bohu, i kdy si lovk podr vdom sebe sama, vdom svho lidstv a uvdomovn vbec. Tm je ovem vytyena cesta slabosti se vemi vadami sobectv a jstv, a to jako jedin a jedin sprvn cesta. Vechny ostatn cesty se jim zdaj bt silm, kter me skonit jenom v pekle. Vidnani: Cesta ke svobod se opravdu dl na dv stezky. 1. Clovk poznv, e trp a e je v jeho moci, aby sv utrpen odstranil. Poznv vak, e toho neme doshnout jinak ne tm, e se zane ovlivovat pslunmi stavy na rovni sv psychologick bytnosti, tedy dobrmi nladami a duevnm povznesenm. Proto se zane namhat, aby potlail nebo pemohl nepzniv duevn stavy, pocity a mylenky, je vystupuj v jeho bytosti, nebo je zane mnit dobrou npln svho vdom. N a zklad souvztanosti veho stvoenho zane svm silm psobit i na nitern stavy, pocity a mylenky jinch lid. Jestlie nebude tmto zjitnm uveden do zmatku a strachu, doshne plnho ovldnut sebe a tm i veho jsoucho. Tak zcela bez mylenky na Boha me doshnout jeho moci a kvalit. 2. Clovk poznv, e trp, a puzen nitrem se zane sklnt pod t mocnho osudu. To v nm probud vru v existenci Boha a ve snaze uniknout utrpen se zane oddvat Bohu, a se s nm jednou sjednot. Zatm, co se oddv Bohu, dochz u nho k ast podivuhodn zmn osobnho vdom s vdomm boskm; to je cesta k realizaci boskho vdom a bo sly. Cesta k rozvinut boskho vdom a bo sly vede t nebezpenmi skalmi morlnch nesnz a upadn. Jda touto cestou, me se kad lovk, jen dosud nepoznal poadavky dokonal oddanosti, pidrovat jstv, skrvajcho se asto v pouhch projevech osobnho vdom v podob jstv. To je ovem proheovn proti kolu, jeho clem je uskutenit dokonalou oddanost. Chce-li nkdo bt opravdovm bhaktou, mus vyhlazovat kad zeh osobnosti, byt' se udval toliko ve vdom. Jinak se vystavuje nebezpe, e se zane povaovat za slabou bytost, j pomohla jin 40

bytost, kter se odevzdal. Pak me ustrnout ve ve v Boha, kterho zane povaovat za primrnho initele, kdeto on sm, neoprotn od ivotnho pudu, zstane ve svm sebevdom nerozvit, pesvden, e je jen slabm a nemohoucm tvorem. Tento psychologick rozpor se stv pekkou jak k nleitmu mravnmu oitn, tak k uspokojen z poznatku, e ten, kdo se oddv Bohu, vstoupil ji na spsnou stezku ivota. To se mu stane trvalou ivotn zkoukou a t i nebezpem, e duchovn padne; toto nebezpe ho pak bude provzet a do okamiku, kdy pozn zkonitost skutk, toti zkon karmy. Zde se ji ob cesty sbhaj, toti cesta oddanosti i cesta sebeovldn. Kdo se oddv Bohu, jist jednou tak pozn, e je sm initelem, jen ovlivuje svj osud. Tm dospje k stejnmu poznn jako ten, kdo kr pmou cestou, cestou sebeovldn, kter vrchol v poznn, e kad lovk je sm pnem a tvrcem svch osud a dn, v jejich stedu se nalz. Vzhledem k tomu je nutno pokldat dualistick pojet duchovnch skutenost za prospn jen v prvnch fzch duchovnho vvoje. Pozdji mus bt ke snaze dobt boskch oblast pilenno rozeznvn. Kdyby tomu tak nebylo, trval stav, vyvolvan pesvdenm, e je lovk na nkom zvisl, by se projevil v jeho bytosti jako initel, jen ji uvd do temnho nepoznn skutenosti. Vesmrn podek ve vztazch jednotlivch jev stvoen se v nejv objektivnm pojet nechv poznvat pouze jako mechanick dn rozlinch skupenstv, jeho hierarchick soustava se zakld na stupnch rozvoje osobitho vdom a na jeho schopnosti zptomovat si rozlin kvality na ir nebo u duchovn prostorov bzi, ji jognov nazvaj Cidakaa. Pokud bytost pi vvoji empirickho, dennho vdom, nedoshla posteh odhalujcch zkonitost skutk a dn, me a sm chpat psychologick initele kosmickch a bytostnch jev dualisticky. Postehuje-li tak dobe, e vnm tuto zkonitost, mus zavrhnout vru v to, jak je vesmr uspodn. Msto toho mus sledovat tuto zkonitost, zalenit se do jejho harmonickho uplatovn a snait se tak pmo doshnout vyho vvojovho stupn na ebku byt. Jinak by se duchovn zmrzaila a nsledkem toho vystavila nebezpe, e bude na tomto vvojovm ebku svrena na ni stupe. Aptasat: Znamen to tedy, e cesta k utien bolesti me bt jen cestou k nejv pomysln bo moci, i kdy me bt souasn cestou, na n se smazv vlastn j zeknutm se sama sebe s myslem, aby se lovk pln odevzdal kosmickmu veovldajcmu J, kter se lidem pedstavuje jako Bh? Vidnani: Kad, kdo ji doshl Velikho Uspokojen, jist proel tmito dvma cestami, ve vsledcch vak jako cestou jedinou. Ten, kdo usiluje, poznv, e ovldnm pocit a duevnch stav tyto mravn iny nejlpe zdokonal tm, e bude vytrvale vyhlazovat a vykoeovat jstv jeho 41

utpnm v bezmeznm J univerza. Tm se me jednak zmocnit sloek, kter jsou ve stlm tajuplnm spojen se vemi slokami jinde vtlenmi, jednak me zamezit tomu, aby dochzelo k jakmkoli akcm vle, kter pedstavuje existenci vyhrannho jstv. A jeliko znemouje kadou akci vbec tm, e se uvdomuje v nadosobit jsoucnosti, meme jeho ponn povaovat za iny pokory. Zmocn-li se lovk vl sloek byt na jedn stran a na druh stran j nedovol, aby se projevovala jakoukoli osobitou akc, vytvo ze sebe bytost, kter v sob skuten taj obrovitou moc. Pesto vak ho tato moc nedonut, aby vyboil z pocit'ovn a uvdomovn si, e je malou bytost. To je ovem velik kze, kter ho vede k realizaci boho-lidstv. A teprve na vrcholu boho-lidstv me bytost doshnout Nirvny; teprve na tomto vrcholu jj touhy pestvaj, nebot' jsou zcela ukojeny, zatm co jej poznn doshlo nadpomyslnho stupn. K blimu vysvtlen: v lovku je obsaen transcendentln prvek v zrodenm stavu. Jeho rozvit je zvisl na udrovn przdnoty vdom vzhledem k psychologickm objektm, je jsou v nm obsaeny, a t vzhledem k tvrm procesm. Kdy se tento prvek v lovku opravdu rozvine, vdy se pro nho me stt objektem, jen dovede upoutat jeho smyslov vdom do t mry, e se v ad objekt pro jeho vnmn stane objektem dominantnm. Vzhledem k tomu se podrun uvdomovn procesujcho byt a tla stv initelem, kter me zpsobit, e se tato bytost i tlo zptomn v nyn ji vysoce vyvinutm transcendentlnm prvku bytosti a poslze se v nm ve rozpust jako bezvznamn initel. Kdy se to poda, je tento akt nutno povaovat za prvou realizaci duchovnosti nebo t duchovosti. Druh realizace proti tomu zpsobuje, e procesujc bytnost bude duchovnost, resp. duchovnm prvkem zakrvna, a to pedevm na rovni subjektivnho uvdomovn. Tet realizace zpsobuje, e se procesujc bytnost rozpust v transcendentlnm prvku. Tvor, kter si pi tto realizaci dovede zachovat osobit vdom, povstane nhle jako bytost, jej subjektivn uvdomovn pekroilo hranici oblasti, v n je kad uvdomovn zvisl na jednom jedinm tle. Jinmi slovy: tet realizace udluje tvoru monost povstat jako bytost zcela duchovn s tm vdomm jako bytost lidsk, ale ji bez tla, bytost, jej rozmry jsou kosmick.

42

DRUH ROZMLUVA
Psychologick a parapsychologick podklady jgy
Aptasat: Kdy uvauji o tvch slovech, smazvaj se mi pedstavy lid o tom, e na jedn stran existuje Nejvy Bytost, na druh stran bytosti stvoen a ji tm odsouzen k omezenm. Dokonce se mi zan vechno jevit spe jako ada personifikovanch jev, je jsou jen podmnn trval. A nenachzm hranic mezi jevy, kter poznvme na jedn stran jako tvr a bosk a na druh stran jako zvisl na nepodchycench nebo neovldnutch silch a naptch v byt; proto si kladu otzku, co je Brahm (Bh), co je stvoen, co je lovk? Posvit', Vidnaji, do tchto zhad a pochybnost! Vidnani: projeven a pomysln svt meme vdy povaovat bud' za zvltn stav silovch seskupen, nebo za sfru tvarovch skutenost. Prvn je sprvn z absolutnho hlediska, druh ze stanoviska zvislho na osobnch a fyzickch zkuenostech nebo z hlediska, je v lovku vyvolv jstv a osobitost. Ve skutenosti je vak sprvn prvn, nadosobn hledisko. Z tohoto hlediska je vechno jen silou nebo naptm, je se jako skutenost jev pouze tomu, kdo podlh zosobujcmu se jstv. Uvaujeme-li takto, je Brahm, Bh Stvoitel, pouze kvalitou, je sdl kdesi v absolutnu, take vlastn t nle do sfry jev. Protoe vak je v tvrm kosmu kvalitou a jevem nejvym, me ho i prost lidsk bytost prvem chpat jako byt, kter m z absolutnho hlediska podle sv povahy tvr moc. To je ovem skutenost, ji prost lidsk bytost nedovede pochopit jinak, ne e brahmick kvalita je silou njak personifikovanou nebo vtlenou. Ale tm mn me pochopit, e t moc, ovem jako nevyvinut nebo zroden, je obsaena stejn v inteligentnch a uvaujcch bytostech jako i ve vech bytostech ostatnch. Kdy to konen pochop, me Brahmu povaovat bud' za slu nebo za stav. Je obsaen ve vem stvoenm, i kdy jm nen poznn, protoe je to jen voln sla, ji bytosti nemohou vrazn ani vnmat, ani identifikovat. Stav Brahm je tedy kvalita, kter v bytostech nen dnou z vrazn procesujcch sloek. Proto se obvykle povauje za cosi od byt odlinho nebo pouze podmnn skutenho, co lidsk bytost v sob me objektivn zjit'ovat jen za pedpokladu, e si zachov nebo rozvine schopnost vnmat kadou skutenost jako jev vrazn, ohranien nebo vymezen. Vzhledem k tomu se stav Brahm me povaovat za psychologick jev nebo fakt v bytostech, kter vak unik kad evidenci, vyjma ppady, 43

e se lovku poda zmohutnt slu vnmn pomoc koncentrace. Proto je Brahm stavem, jej je nutno adit mezi stavy parapsychologick. Ale tu se i lovk, schopn zjit'ovat vechny stavy v sob zcela objektivn, ocit na nejist pd skutenost, je jsou neuritmi jevy; z toho se d dedukovat, e stav Brahm je pro zdnliv objektivn vdeck zjit'ovn stavem jakoby psychologicky neexistujcm. Ve vesmru jev a tvrho dn vak stav Brahm existuje, a to jako jsoucnost, kter nen tak striktn zvisl na promnlivch skutenostech zevnho svta. Proto jej me najt jenom ten, kdo ptr ve sv bytosti a sna se najt vechny sloky a sly v n bytujc nebo ji prostupujc. Proto i ty, bohyn, vzhledem ke sv pirozenosti, mj Brahmu, Boha Stvoitele, za stav, kter me najt ve sv bytosti pedevm jako stav existujc prv na rozhran sil utvecch a utvench. Pokud jde o stvoen, me je chpat jako existenci, kter vzela z oscilace fyziklnch sil a napt nevnmatelnch smysly. Proto je jeho realita pouze relativn a me se jedinci jevit jako skutenost pouze do t doby, dokud jsou v tomto stvoen spojeny nesourod prvky, duchovn a hmotn. Jakmile se tyto prvky rozlou, pestv byt i jeho krize existovat a tm i realita stvoen, at' se jev jako tvar, nebo jen jako mrtv hmota. Z toho dvodu se neiv jevy stvoen mus povaovat za skupenstv prvk a sloek vzjemn se prostupujcch moc karmickho zkona, ili za adu jev, vznikajcch jakousi interferenc, kter je dna kosmickmi initeli a projevila se tvarem. iv stvoen m bt naproti tomu povaovno za soubor ne zcela slouench kvalit trojho vidma, toti hmoty, psychologick soustavy a vdom. Aptasat: Nebudu-li uvaovat o tvm nzoru na stvoen, zd se mi tvj nzor na stvoitele z bnho lidskho hlediska velmi tko pochopiteln. Proto vyvstv otzka, zda Brahm, povaujeme-li Ho za jsoucnost nleejc do sfry jev, jak sm prav, me bt vbec povaovn za Stvoitele? Je-li toti Brahm silou a vechno stvoen rovn silou, resp. naptm, pak se nezd bt rozdlu mezi Stvoitelem a stvoenm. Ale stvoen jist muselo bt stvoeno a pak je nutno pedpokldat, e tu je nebo byl i Stvoitel. A tento Stvoitel mus bt vytvoen alespo z jinho materilu ne stvoen - mus mt jinou pirozenost, jin kvality a jin sloen. Co je nutno o tom soudit? Vidnani: Brahm, ili Bh Stvoitel, je kvalitou, kter m skuten zvltn povahu, nebot' existuje a na rozhran jev a Przdna. Pokud vak jde o jevy, musme je rozdlovat do dvou kategori. Jedny vznikly z neustlho a vehementnho chtn, je je tvr energi a moc, druh psobenm tvrch sil a proces v kosmu. N a rozhran Przdna a vech jev existujcch ve vesmru vzchz z chaosu vnho tvoen tzv. duchovn tlo, tvar, kter vdy pedstavuje soudrn energetick napt. 44

A toto tlo nebo tvar mohou bytosti poznvat jako slu nebo stav, jen v sob obsahuje setrvan energie t ve form sklon k tvoen. Vle je jev, jen vznik vvojem empiricky nedokazatelnch sil vnho tvoen v sly u empiricky dokazateln; ve vesmrnm duchovnm tle vle sklony k tvoen stle posiluje a tm je in i impulsvnmi. Tyto sklony se vzhledem k mnohostrann vesmrn pulsaci nebo oscilaci mn ve sklony s pesnmi tendencemi, co se z hlediska zkonitho (spontnnho) vzjemnho protipsoben jednotlivch jev (gravitace) stvoen zd bt faktem kosmicky protipirozenm. To je skutenost, v n musme hledat jak pvod Boha, tak i vesmrnho duchovnho tla, jejich tvr moci a vech jev vbec. A vzhledem k tomu, e Bh je schopen chtt a mt urit zmry, me vtiskovat v asov nebo trvn pedstavujc dimenzi do prostoru obrazy, kter se jako vymezen, a proto existujc v prostoroasu, postupn vyvjej v individuality a nakonec uzraj tak dalece, e se stanou smyslovmi nebo hmatatelnmi skutenostmi. Z toho je zejm, e nejvy stupe vdomho, a proto uritho chtn, je stav, vldnouc projevenm skutenostem. projeven skutenosti vak mohou vznikat i chtnm neuvdomlm. Uvaujeme-li proto o uvdomlm chtn, musme o nm uvaovat jako o tvr sle, kter je prostoupena schopnost vytvet urit pojmy, je se poslze projev jako stvoen ve vech konkrtnch projevech. A to, co stoj za touto tvr silou jako neznm zkonodrn initel, je prv stav Brahm, otec veho toho, co se nm jev jako tlesn byt. Proto Brahmova existence a byt pedstavuj jev sm o sob, kter me existovat jenom potud, pokud m slu nebo schopnost vymezovat pojem sebe samho. Ale Brahmovo byt, kter je u bytnost, neme ji bt stavem zvanm Brahm, protoe je pouhou zplodinou jeho vlastnho sebeuvdomn a tud neobsahuje urit vdom tvr tendence. Nebo lpe: Brahmovo byt nen vlastn Brahmou. Tm budi eeno, e pojem vymezovan uvdomnm me lovku pedstavovat pojem sm o sob, ili pojem potenciln nezvisl. Dozraje-li takovto pojem ve svm vvoji smrem zdola nahoru tak dalece, e se vyvine v pojem neurit, stane se neohranienm. V tomto stupni samovolnho vvoje miz z pln jev jakoto nco dosud uritho" jako tvar, nebot' se prost stv vlastnost samou o sob. Nepovauje-li tato vlastnost sebe samu za "vlastnost" ili neuvdomuje-li se tak, stv se prostm pdomkem Nejvyho kosmickho J, pdomkem, jej mus lovk chpat jako kosmick vdom. Ale vdom je z hlediska kvalit jev inn a jeho innost se vyjaduje stavem, kter bytosti oznauj za bdl vdom. V jinm pojet by toti Nejvy kosmick J i vdom vyvolvalo pedstavu, e je pouze bezduchou kosmickou przdnotou, kter je opakem nejvyho ivoucho Uskutenn. 45

Mluvil-Ii jsem o vlastnosti jako o jistm aspektu uritho pojmu, chtl bych doloit, e se z lidskho hlediska vlastnosti zdaj bt duchovnm majetkem tvor. Ve skutenosti, tj. z kosmickho hlediska, se vlastnosti mus povaovat za arupa-dvas, ili bohy bez formy. Vzhledem k tomu jsou tito bohov bez formy vesmrn mocnosti, jejich kvalitativn msto je a na prahu absolutna. Jestlie lovk vlastnost vymez tm, e ji vyjd formou uritho pojmu, me i on sm pomoc penosu j do n zskat pedpoklad pro pepodstatnn v charakteristick byt boha bez formy. Aptasat: Z tvho hlediska, je jsi prv vysvtlil, jev se svt podstatn jinak, ne o nm lid maj pedstavu. Ale j se domnvm, e kdy uznaj tv nzory, pijdou do zmatku. Dokonce se mi zd, e je to me uvst na scest, kde dochz k rozvoji materialistickho smlen a nazrn, kter je pece v definicch skutenosti t opakem pravdy. Jak se maj tomuto scest vyhnout? Vidnani: Vesmr je oblast, v n existuj pouze jevov klamy, protoe vechny tvary v nm bytujc jsou toliko energetickm naptm. Tato skutenost vak nem nikoho vst k pesvden, e se sm zbavovat vech mravnch korektiv, a na hrub materialistick, kter ho podncuj k tomu, aby vechno hodnotil pouze ze stanoviska osobit elnosti. Klam, pochzejc ze subjektivnho svtovho nzoru jedinc, nen v objektivnm smyslu klamem z jejich zce osobnho hlediska. To, co pociuj, je pro n vdy skuten, i kdy chpou neskutenost, resp. bezvznamnost toho z hlediska teoretickho nebo svtovho. Zijce na jedn stran jako objektivn neskutenost, ale jako subjektivn skutenost uprosted stejnch skutenost na druh stran, nemohou se zbavit nzoru, e skutenm je vechno, co sv pocity akceptuje jako nco skutenho. Tmito vztahy je podmnn a vytven mravn zkon, kter m kadho vst k tomu, aby nakonec odstranil sv klamn pedstavy o skuten povaze nebo podstat tvor. Nebo bazruj-li tvorov na pociovn a v v n a tm i v provzejc je osobitost,- nikdy nemohou uniknout nsledkm pochybn mravnosti levnm nzorem o neskutenosti veho. To proto, e osobitost a pociovn jim in klam stvoen stvoenm skutenm a jako stejn skuten jim pedstavuje i jejich byt, kter se pouze spalujc moc zneosobnn me stt opravdu neskutenm. Aptasat: Domnv se tedy, Vidnaji, e materialismus nen pozitivn svtov nzor, tebae je t zaloen na mnohch pravdch, jejich znalost byla a do nedvna jakoby vyhraena esoternmu nboenstv? Pozoruji pece, e i ty sm se svmi nzory pibliuje k nzorm materialist. Jak je mon, e by nkdo, nazraje jako ty, mohl stle uznvat morlku, ji praktick duchovn nauky sice pedepisuj, ale 46

vtinou nevysvtluj? Je pece jist nutn znt pravdu, kter se tak snadno zaste nepravdou, jej pvod je v osobitm nazrn a ctn. Vdy prv nepravdou, vznikajc z osobitho ctn, lovk upad do hrubho materialismu a omyl s nm spojench. Vidnani: Nech kad v, e materialistick nazrn vede k tku od sprvn cesty k pravd a k piznn se k ivoinm sklonm z mravn slabosti. Nebo pozn-li lovk, e vechno, co existuje, je neskuten, neznamen to jet, e je na rovni vdom (jakoto stavu bytujcho v prosted samch neskutenost) naprosto zbaven vzjemnch ovlivnn tmito neskutenostmi. Vdy i ony se nsledkem vlastnho sebeuvdomovn t pociuj jako nco skutenho. Proto se tak nikdo neme vyhnout inkm karmy, kter zprostedkuje dobr nebo patn pocity. Pozn-li lovk krom toho, e zdnliv skuten jevy jsou opravdu neskuten, ihned ho to neosvobozuje od dosavadnch vztah k tmto jevm; tm je tak zachovno sebepoznvn a sebeuvdomovn na rovni pocit, kter jsou vzbuzovny tmito vztahy. Pokud lovk tyto pocity akceptuje, m setrvat v pesvden, e pouh poznn neskutenosti veho jsoucho neru podmnky k nezbytnmu uznn subjektivnch jev jako jev skutench, akoli z objektivnho hlediska to skutenosti nejsou. To znamen, e jenom na zklad tchto zetel vznik nutnost, aby byl uznvn karmick zkon. Jinak by se poznn n~skutenosti zdnliv skutench jev stalo bytosti prokletm, jm by poznamenala svj osud. Musela by vytrpt pslun karmick tresty, nebo se nedila zkonem zptnho psoben in. Proto poznatek, jen objasuje zdnliv skutenosti jako pouh neskutenosti, m zstat ryze teoretick a do okamiku, kdy toto poznn pijme cel jeho bytost. Dokud z tohoto poznatku nevyvod, e se nemus a ani neme, ba dokonce se nesm obastovat takovmi iny, kter se jinch bytost dotkaj bolestn. N ebot' teprve kdy cel bytost pijme toto poznn a nsledkem toho se nebude chtt obastovat sobeckmi. iny, uke se i ona sama jako neskuten, kter si proto nezasluhuje t pozornosti, ji j a dosud lovk vnoval. Jinmi slovy: dokud nebude znieno bludn pesvden, e je vlastn bytost skuten, mus lovk jinm bytostem piznvat prvo na iny lsky, jakch si d pro sebe. Vzhledem k tomu se poznatky svm obsahem mohou ukzat jako hodnoty bud' abstraktn, nebo konkrtn. Abstraktn jsou tehdy, kdy se zakldaj jen na intelektulnch subjektivnch vjemech a jsou openy o urit osobit zvr. Kdy vak poznvajc zane svj poznatek sdlet se svm vlastnm tlem, s celou svou bytost, stv se poznatek pravdou, nebo je to poznatek konkrtn. To znamen, e je teba uvdt poznatky do skutenosti jednnm, kter je s nimi ve shod v absolutnm smyslu, nebo - podle mystick 47

nauky - maj bt uvdny do ivota tm zpsobem, e si mystik, jen si je pln vdom svch poznatk, zptomuje ve vdom sv tlo. Zptomovn tla ve vdom v uritm duevnm stavu nebo za uritho poznn se proto mus povaovat za teoreticky dobrou metodu penen neho z oblasti abstraktn do skutenosti. V mystick praxi me kad usilujc lovk sm poznat, e toto je jedin cesta k realizacm ehokoli. Aptasat: Mluvil jsi prve o zneosobnn. Jist me bt spatovno ji v tom, pochop-Ii nkdo, e ho prv relativn povaha, tj. neskutenost veho jsoucho, m pimt ke skutkm lsky pro druh, ale nikoli pro vlastn osobu. Pece je ji dosti na tom, e poznal neskutenost veho jsoucho. Me se dvat na sebe jako na nic a uprat sob sammu to, co jej obastuje na pudov rovni. Jin lid tuto monost nemaj. Chpou sebe jako skutenost a skutenm se jim zd bt vechno, co se jich dotk. Tm jsou jist dostaten potrestni, a proto si zasluhuj, aby je kad moudr lovk zahrnoval iny lsky vce ne sm sebe, protoe se poznal jako neskutenost. Ale stav symbolizujc opravdov a hlubok zneosobnn nen pece mono pochopit jen tak snadno. Jak bys jej ble vysvtlil? Vidnani: Kdo je chycen v sti osobitosti (sobectv), me se snad myln domnvat, e kdy vyhladil chtivost nejniho druhu, vyhladil t jstv, a e je potlaen citu dkazem odosobnn. A pece se asto osobitost, ili jstv, u nho dle me projevovat iny, je kon proto, aby sm sebe obastnil, a kter ho dokonce v och druhch kvalifikuj jako lovka bezcitnho. Proto vzme, e se skuten odosobnn vyznauje pouze iny, jimi lovk obastuje jin lidi. Nkdy bludn nazrn na povahu skutk dokonce provz i sudky o innosti charitativn. I charitativn innost toti me bt provzena touhou po vlastnm uspokojen nebo obastnn a u v nebi, nebo na zemi. Pi hlub duchovn bezcennosti "dobrodince" mohou vci dospt tak daleko, e se mu dobroinnost stane neustvajc a nezmrnou innost, jako tomu je u sobc. Proto se odosobnn stv problmem. Obecn emancipace novho vku psob opravdu nepzniv na mravn snahy, je stanovila jga, i kdy se tato emancipace zd bt triumfem lidskho ducha nad rozlinmi pochybnmi povrami minulosti. To znamen, e v subjektivnm smyslu se emancipac nezlepilo nic. Pinesla jenom tk od uritch mravnch korektiv, jejich elem bylo tlumit elementrn pudy a chte; vede tedy vlastn k mravnmu padku, kter se bhem doby stane vce a vce zjevn. V jgickm mravn sil to kad usilujc lovk pozn nejlpe. Zk jgy, kter sm sob rad, me pi mravnch nzorech, jak na kontinentu pevldaj, ve snaze o vyhlazen jstv skuten dospt k pesvden, e m jen vyhladit urit pocity, kter bvaj vsledkem 48

mravnch nzor, asto tch nejlepch. To je pramenem rozvoje bezcitnosti a tm i sestupu z dosavadn mravn rovn na rove ni, elementrn. Proto o takovm postupu musme soudit, e je vstupem na scest, tkem od morlky, pdem na cest duchovnho vvoje. Vrame se vak k problmu jednn vedoucmu k odosobnn. Moud lid e tento problm tm zpsobem, e pijmou nzor, e skuten odosobnn, kter vdy m boskou povahu, mus bt provzeno soucitem, a proto ozaovno iny lsky k jinm bytostem. Setrvvaj na stanovisku, e skuten odosobnn neme bt provzeno sobeckmi iny, jimi se ukj vlastn bytost (osobitost) a jej chte. Nebo kon-Ii nkdo nco, aby sebe uspokojil, kon to proto, e si zachovv osobitost. Skuten odosobnn je patrn toliko ve skutcch, kterch se lovk dopout se zetelem na ukojen poteb jinch lid, kdeto na sebe a jakkoli sv uspokojen vbec nemysl. Takovmi iny se lovk vzdv a odk vsledk sv innosti de facto. Skutenm odknm se nt ohe, jen stravuje nsledky spontnnho sebe-uvdomovn, je vystupuje jakoto vyhrann jstv. Kdy je konen znieno vyhrann j, objev se klamn povaha byt a veho jsoucho. Pak lovk doshne vykoupen ze zdnlivost a jejich pvodnch psoben na pocitov stavy. Aptasat: Pevld pesvden, e cit a tm i pociovn je vlastn v du byt vym stavem mravnosti ne rozumnost a e je tm ovem i vym stupnm duchovnho vvoje. Ty vak zdrazuje, e je teba doshnout vykoupen ze zdnlivost a jejich prvodnch po citovch stav. To mus znamenat, e o pociovn nikdy neuvauje jako o projevech mystickho ducha, jak se to mnohdy dje. Rozumm tomu tak dobe? Vidnani: Opravdu, bohyn, pociovn, je nen citem, kter nutk k inm lsky, je pouze elementrnm vnitnm j nebo du klamnch jev, toti bytost. Je-li pociovn znieno, je znien i klam skutenosti toho, co je vpravd neskuten. Ale pociovn je zde a je z duchovnho hlediska vlastn dekadentnm stavem nejvych kvalit jev. Upevuje se v nich a rozvj nsledkem toho, e trvaj na ideji j, take se (tyto jevy jakoto bytosti) mus povaovat za skuten. N a zklad toho pak tyto jevy nebo bytosti mus povaovat za skuten i jin jevy svho vlastnho klamnho svta. Nebo klamn i relativn skuten jevy tvo vzjemnmi vztahy svj osud i svt, kter se jim t jev jako skuten. Krom toho kad klamn jev i bytost klade na ostan jevy sv rovn poadavky, aby ukjely jeho vlastn pocitov poteby a tyto jevy mu je bud' spluj, nebo nespluj. Z toho pak vznikaj karmick zsluhy a dluhy, jejich dozrvn utvrzuje a zesiluje v kadm jevu klam osobitosti. Zesl-Ii tento klam dostaten, pak se jev stv domnlou 49

skutenost mezi skutenostmi sob podobnmi. Ale z chybnho nzoru na skutenost vyvr i materialistick pojet celho svta skutenost. Kdy vci dospj tak daleko, zane bytostem svtat, e veker it je beztn. A tu ji me pomoci jenom nauka, kter opravuje toto vit pesvden. Chtl bych jet doloit: mluvil-li jsem o schopnosti pociovn jako o dekadentnm stavu jev, je to proto, e funkce pociovn jsou dokladem toho, e se tyto jevy (bytosti) dosud nevymanily z podru niho ivoinho j. V nim j nen obsaeno nadbytostn vdom v takov me, aby se mohlo projevit jako reln psobc faktor; konkrtn se projevuje vystoupenm vych mravnch zetel. Zivoin j se naopak projevuje rozvojem vjem, kter nsledkem reakc na impulsy skrytho ctn nut bytosti ke skutkm ve vlastn prospch bez ohledu na pocity, kter svm ponnm bud v ostatnch bytostech. Ni j nememe povaovat za j vyhrann. Toto j se v bytostech vyhrauje teprve v okamicch, v nich dochz ke vzniku elementrnch pocitovch reakc. To znamen, e urit smyslov dotyk s njakm zevnm pedmtem, kter vyvolv pocitovou reakci, vyprovokuje i osobn vdom, aby vylehlo v ideji j, co konen pojem j zformuje; tyto reakce jsou potkem psychologickho ubrn tvora za hledanmi smyslovmi poitky. Jde tedy vcelku o kolobh v bytostnm, pocitovm a impulsvnm smyslu a to ve pod ideou vylehujcho jstv, kter se pro bludnou vru v relnou hodnotu vc zevnho svta neosvobodilo ze zd tla. Aptasat: Prohldaj-li bytosti dobe sebe samy, poznvaj, e schopnost pociovn je vlastn v pslunm smyslu jejich du. Ale nepostehuj vdy, e se zneosobujc pociovn petv v istou dui, kdeto pociovn, kter je zateno egoismem, v dui neistou. To jist mus vst k nzorovm rozdlm mezi jednotlivmi bytostmi, ke klamnm pesvdenm, o nich jsi ekl, e je nutno je odstranit sprvnou naukou. Jak klamn pesvden m na mysli, Vidnaji? Vidnani: Je to prv tzv. idealistick pojet svta, jakho jsou schopni materialisticky smlejc lid. A tento rozpor v nzorech a pojetch projevenho svta vede ke klamnmu zlvru, e v tomto vesmru existuj skutenosti fyzick a duchovn a e je mezi nimi jaksi dokonale oddlujc pehrada, ili e jsou od sebe njak vrazn oddleny. My vak vme, e je nutno vechny jevy chpat z toho hlediska, e vznikaj z jedn podstaty, a maj proto t pvod. Jejich zdnliv rozdlnost pochz z toho, e jsou tvorov schopni vnmat okoln svt pouze v mezch uritho vidma; zvis to na omezench schopnostech smyslovch orgn, piem ovem tyto schopnosti nejsou pro jeden druh tvor psn vymezeny. Proto lze toto omezen zruit; je-li toto omezen zrueno, miz pro vnmn kad, a do nejzazch mez platn 50

rozdl od veoivujc kosmick Przdnoty a k neiv hmot. Pak se konen vechny jevy, je vdy existuj v uritch fyziklnch hranicch, jev jako duchovn, hled-li na n probuzen lovk smrem od veoivujc kosmick Przdnoty jakoto od skutenosti neutven. Nebo se mu jev jako vymezen nebo vymeziteln, ili jako bytosti, hled-li na n smrem od tvaru jakoto potku bytnosti. Aptasat: Mme tedy usuzovat, e sprvnm nzorem na svt je nzor monistick. Jene tento n~or, jak se zd, vc lid stejn jako nevc nemohou snadno pijmout. Proto meme soudit, e tento monistick nzor pslu k vysokmu stupni duchovnho vvoje. Jeto vak vechno m svj druh pl, mohou tak materialist dospt k istmu monismu? Vidnani: Materialistick pojet svta me vskutku vst k jistmu druhu monismu. Je to vak monismus nsiln a zvrcen, hledme-li k monismu, kterho se dr bytosti duchovn dospl. V materialismu vznik problm vztahu toho, co poznvme, k tomu, co nebo kdo poznv; tento problm lovku nedovoluje, aby dospl k istmu, pravmu monismu. Prav a sprvn monismus nachz hmotu jako perifrii Ducha, ili toho neho, co je podstatou pole vibrac. Bl ke stedu jsou tyto vibrace poznvny jako energie a jet bl ke stedu jako vyhrann vdom, kdeto ve stedu samm jako vdom samo o sob, ili jako samo absolutno. Vdom samo o sob je tedy Duch, kdeto vdom diferencovan je schopnost nebo energie. Zivotn sly jsou vibranmi formacemi, ili silami procesujcmi, kdeto mrtvou hmotu meme povaovat za podmnn ustrnulou energii neboli za projev . Vpravd vak je vechno projevem jedn a te substance, kter jen ve vibranm poli pedstavuje rozdln jevy. Proti tomu je "vdom samo o sob" nemnnou, neprocesujc skutenost, a proto je relativn nm pln rozdlnm od ostatnch jev; je Duchem skutenho svta. Tm je eeno, e je sprvn a nezbytn dvat se na svt a vechny jeho jevy ze stanoviska jsoucnosti nebo byt neutvenho. Nebo jenom to, co je neutven, v sob taj schopnost vyvjet se k pojmovm skutenostem asi tak, jako se slunce svou promnou me stt pevnou zem. Pevn tvary nevytvej neutvenou jsoucnost, stejn jako przdnota kosmu neme bt vytvoena tlem hvzd. Proto je nutn povaovat duchovn nazrn za sprvn, kdeto materialismus za hrub omyl duchovn degenerovanch du, kter pozbyly sly odporovat zhutujcm tendencm veho svta. Aptasat: Jestlie analyzujeme bytost se vemi jejmi silami a schopnostmi, nalzme sloky nebo jevy, je nleej jednak do kategorie sloek fyziologick bytnosti, jednak do kategorie sloek nebo jev duchovnch. Povaujeme-li fyzick sloky za skutenosti utven, pak duchovn 51

musme povaovat za neutven. Povz mi, Vidnaji, kter poznateln sloky je mono povaovat za duchovn a zda jsou v njakm vztahu k duchovnm slokm vesmrnm? Vidnani: Odmyslme-li si z vesmru vechno stvoen, najdeme v nm toliko Przdnotu, ji meme chpat bu jako bezduch nic, nebo jako volnou duchovost, ili jaksi difzn rozepjat jas, jen m kladnou povahu, ppadn jako Przdnotu potenciln kladnou. Tento jas m vpravd schopnost poznat se. Ale poznn sebe, by se udlo jen v kosmu nebo v jeho silch a bylo proto jakkoli neomezen, je pece initelem, kter tento fyzikln potencil vymezuje. Z toho meme usuzovat, e dojde-li u kosmickho jasu z njak piny k akci sebepoznn, formujc "j", vznik tm ji i prostor jakoto pojem. Tm se jas stane vymezenm. Jako takov m v kosmu ihned svj protjek, jej mudrci nazvaj akou, kter se pak vlastn stane ivnou pdou pro vznik stvoen. Tmto zpsobem obdr jas poznateln tvar, ili tlo, zatm co on sm se ve tvaru ili v tle stv ihned funkc, ji meme oznait za bytostn vdom. A jeliko m toto vdom pm vztah ke tvaru, jeliko t vzniklo rozruenm jednoty prapvodu, zpsobuje to, e se vdom stv silou nebo schopnost, kter se vlivem podmnek tp ve vdom smyslov a nadsmyslov. Smyslov vdom je nejist substanc projevenho stvoen. Jako takov je jeho duchovn kvalitou, kdeto jeho nadmyslov st pedstavuje skutenost ryze duchovn, nco, co je v bytostech esenc, kter se ji nikdy pmo nesmuje se stvoenmi skutenostmi, akoli je prostupuje. Tak vzchz stvoen jako Bh a proda z prapvodn Przdnoty a rovnovhy vesmrnch sil a napt. Bh jakoto vymezujc se st prapvodn kladn kosmick kvality, ili jasu, kter nebyla strena do stvoen na jedn stran, a proda jakoto perifern projev vibrac oznaujcch funkci (bdlost) vdom v jeho kosmickm pojet na druh stran. Pitom je ovem proda ve vech svch jednotlivch projevech a tvarech, vdy podle sv povahy, prostoupena esenciln silou, kter se ped projevenm pedstavuje jako Nejvy J. A Nejvy J prody je toton s kosmickm J, s J veho projevenho svta jakoto fyzikln nebo strukturln jednoty. Z toho je snad zejm, e dokud neexistovalo stvoen jakoto soubor pevn v sebe uzavench tvar, neexistovalo ani to, co povaujeme za Boha. Bylo zde jenom kosmick Vdom, ili Przdno, jeho tendenc je nepepodstatovat se ve tvary, a tak to Przdno, je meme poznvat retrospektivn. Krom toho byl zde i prostor (aka), v nm se mohlo zobrazit vechno, co se nech poznvat smysly jako stvoen. Stvoen by vak neexistovalo nebo by svou existenci nemohlo identifikovat, kdyby je neprostupovala esence, kter je aspektem projevenho 52

Boha. A tento aspekt projevenho Boha se jev ve svt bytost jako jejich vdom. Nebt vdom, spovalo by na vem tk nepoznn sebe a tud i nicotnost, smrt. Jedin tehdy, kdy je ve stvoen ptomna esenciln sla, toti vdom, .stv se toto stvoen tvory, kte jsou v trvalm kontaktu se svm prapvodem. A prv prapvod, ili vdom, kter na sebe upozoruje jako na esenci bytnosti - ve vesmru prapvod, kter se nm zhutuje a tm kles kvalitativn, a se stane bytm, a proto tvarem podle zkona pirozen karmy - nedovoluje pirozen klesajc tendenci esenc, je smuje k dalmu zhutovn fyziklnch a superfyziklnch prvk, aby byla rovnomrn. Cst prapvodu, kter si zachovv duchovn povahu a je sama sob strcem, tvo na sestupn linii druh sti prapvodu, v ake, kter kles do byt, pekky a zastvky. To je pinou, e se hmota organizuje a oivuje prv silou nebo schopnost vdom. Tyto okolnosti in sestupnou linii stvoen sloitou. Na zastvkch tto linie se vytvej organismy, kter v sob taj prapvodn duchovost. Ta se me organizovan slouenin, kter je bytost, pipomnat tak intenzvn, e v n zmobilizuje k akci vechny dosud zmrtvl sly. Tak se prapvodn kosmick Duchovnost me opt realizovat v byt a tmto zpsobem pomoci tvoru nebo bytosti, aby se mohli vrtit k svmu prapvodu se svm vekerm organismem. N a tchto vztazch je stejn zaloeno provn jako vznik veho stvoen se vemi jeho sloitostmi a zhadami, kter in nesrozumitelnm ponn jednch tvor a bytost vi jinm tvorm a bytostem tho du. Tak vznikl Bh, bohov, andlsk, hmotn a belsk bytosti se svmi podivnmi osudy a ivotnmi cestami. Proto bohyn vz, e vesmr jakoto nekonen prostor bez hranic a bez stvoen je vlastn tak bytnost, tj. z naeho hlediska skutenost potenciln ivouc. A jeliko je iv, mohl se vymezit vlehem pojmu j. Ale kdy se vymezil, pestal bt bezmeznm. Od toho okamiku ho ovem meme chpat pedevm dualisticky; vesmr jakoto prosted i soubor jev a rzn modifikace projev kvality zvan vdom na jedn stran. N a druh stran prostor jako pole, kter stvoen poskytuje monost, aby se projevilo. Ale to, co se vymezilo, degeneruje. Ryze duchovn stav bezmezna se po vymezen nebo sebeuvdomn smruje, hutn a tp a tm se vytvej pedpoklady pro vznik stvoen. Ale tento postup, jak jsem ji ekl, nen pmoar. Dje se ve vlnch a opoovn kvant v degeneranm spdu je pinou vzniku rozlinch stup hutnosti stvoenho. Vznikaj jednotky rozdlnch kvalit a jejich skladba se nakonec projevuje v utven organism. Vznikaj bohov, lid, zvata, rostliny, plodn pda, pskovec a kovy. Ale ve vem tom je mono nalzt jeden spolen prapvod; tu vce, tu mn zakalen podle zkona o vlivu povahy nboje jevu. 53

Aptasat: Mluvil jsi o zkladnm kosmickm prvku, jej jsi definoval jako Przdnotu, ji je mono chpat bu jako bezduch nic, nebo jako volnou duchovost, jaksi jas majc kladnou povahu. Jakm zpsobem je mon poznat pirozenost tohoto zkladnho kosmickho prvku? Mluv o nm jednak jako o samm stvoen, jednak jako o duchovn podstat ivoucho stvoen, kter me tvora vrtit zpt k jeho prapvodu. Tmto zpsobem jej me bn lovk tko chpat jako tent. Jak m na nj nazrat, aby jej v obou projevech rozpoznal jako jedin? Vidnani: Utajen jas kladn povahy ve vesmru je ze smyslovho hlediska vizuln temnotou, kdeto z absolutnho hlediska vlastn ivou esenc przdnho (vesmrnho) prostoru; bytosti jej vak mohou poznat jako kosmick vdom. Toto vdom se poznnm sebe samho, resp. sebe-uvdomnm, vyhran a tm se ji stv stvoenm. Nejprve stvoenm kvalitativn substancionlnm, pozdji (ze smyslovho hlediska) hmotnm. Jeliko vak to, co se vymezilo, me existovat toliko v tom, co si zachovalo povahu absolutna, je tm poloen pedpoklad ke vzniku jevu, kter je ve svm prapotku kosmickm Vdomm, kdeto pozdji se dekadenc sv pvodn povahy stv stvoenm. Proto stvoen jakoto soubor vymezench a fyzikln prostupnch skutenost existuje vlastn v tom, co se a dosud nevymezilo, a je proto bezmezn. To zpsobuje, e je bezmeznem prostupovan, a to jako kosmickou duchovn kvalitou. A protoe to, co se nevymezilo, je vdy existenc relativn ivj ne to, co se vymezilo, oivuje toto vymezen tm, e je prostupuje a uruje mu ty tendence, kter mu umouj, aby se nakonec opt vrtilo do svho kosmickho prapvodu, do absolutna. Aptasat: Mohu tomu rozumt tak, e existuje pbuznost mezi stvoenm a nestvoenm, ba i mezi stvoenm samm ve vech jeho jevech? Vidani: Rozhran mezi jednotkami stvoen a mezi stvoenm a nestvoenm je vyvolno ryze duchovnmi initeli, je musme hledat v rozlinch stupnch degenerace pvodn poyahy vdom na cest asov prostorovch vztah. Najde-li bytost vechny stupn toho, co se projevilo jako jemn odstny projev kvantitativn dekadence pvodn povahy vdom, zmiz toto rozhran jak mezi bytost samou a ostatnm stvoenm, tak i mezi jejm vdomm a Vdomm, kter je kvalitou sly nebo nevtlen schopnosti univerza. Bytost usilujc o poznn pozn pi sestupu do nejhlubho svho nitra, e duevn stavy, je nalz na tto cest, jsou pouhm duchovnm odleskem veho existujcho. A prochzejc vm existujcm jakoto stavy vlastnho vdom a rozlinch projev morlky vzhru k tomu, co lze povaovat za nadstvoen a dol do stvoenho, tedy k Duchovnu a materilnm jevm, poznv, e povrchov kvalita jev, a se tolik li od svho prastavu, pece v podstat zstv stle tou silou, tebae se prv nachz v rozdlnch formch a projevech. 54

VSECHNO JE JEDNOTA! Nessln mnostv bytost, tvar, duchovnch a psychologickch stav a jev bu jako samch o sob, nebo jako kvalit protikladnch - vechno zstv jednotou, i kdy pozorujc bytost konfrontuje sloky svho byt s kosmickou esenc. Nikde nen hranic. Poznv, e vechno existujc je jedinou bytnost, piem jednotlivosti ve-jsoucna se j jev jenom jako dy tto nezmrn bytnosti. To poznvajc, me bytost setrvvat na rovni svho vdom v jednot veho jako v tto nezmrn bytnosti a doshnout s n ztotonn jakoto se skutenost vesmrnou, i kdy samou o sob. Aptasat: Moud lid mus pochopit, e tv tvrzen je pravdiv, nebo ct, e nevdomost, neboli neprostoupen bytnosti nadosobnm Vdomm, individualizuje vechno do t mry, e ten, kdo je nevdomost olen, nechce ji vbec uznat, e vechno existujc m duchovn prapvod. Kdeto ti, kdo jsou vce pr:ostoupeni nadosobnm vdomm, poznvaj, e jsou nejen duevn toton s tmto prapvodem, nbr nachzej i sv tla v jaksi pbuznosti s nm. Pitom vak zstv otzkou, zda je mono njak poznat a identifikovat vdom samo o sob, kter je nejvy slokou stvoen, vlastn esenc bytnosti. Vidnani: Bytosti mohou poznat a identifikovat i kosmick Vdom, a proto tm snadnji osobn vdom, je pro jeho charakter nazvme "vdom samo osob". Mohou je poznat a identifikovat analyzujc schopnost nebo silou, kter je znmm dennm vdomm, promnnm v nstroj. Nedovol-li bytost svmu vdom, aby nsledovalo pocit, stav, dojem apod., nbr setrvalo v nehnutosti, ve svm pirozenm stavu, uin je bdlm, analyzujcm, samo sebe poznvajcm. Tmto zpsobem doshne usilujc bytost toho, e vechno projeven rozlo a bude je moci nestrann pozorovat. Vdom samo o sob pak odvod tm, e bude sprvn prohldat, resp. analyzovat pravou povahu jev a postehovat jejich (duchovn) podstatu. Kdy bytost pozn duchovn podstatu ivoucch jev, bude ji kvalifikovat jako esenci, je prostupuje vechno ostatn stejn jako ji samu a najde i zvltn zpsob, jak do n absorbovat veker sloky svho byt. To je poznn zpsobu, jak se lovk sm me stt touto jedinou Skutenost, kter poslze pestane bt pedmtem poznvn; to vede k tomu, e zstane sm sebou v bezcln duchovn jsoucnosti veho projevenho svta. 55

TET ROZMLUVA
Problmy karmy, dobra a odosobnn
Aptasat: Nyn, kdy jsi mi vysvtlil, e Duch a byt jsou jedno, rda bych se t zeptala na konkrtnj vci tkajc se problm bytost. Nebo bytosti ij svj vlastn osobn ivot, a jeho een je proto zajm. ekni mi nco o tom, jakm zpsobem mohou pemoci vliv sloek psychicko-fyziologick pirozenosti, kter jim zastraj jak pravou (boskou) pirozenost, tak i duchovn vdom, a kter jim znemouj poznat pravou podstatu byt, v nm je upoutno jejich vdom. Soud, e existuje i logick uebn postup, jm je mono urychlit karmick zrn? Postup, kter umouje tvorm najt svou pravou boskou pirozenost, ani by museli dospvat k jejmu poznn dlouhm vvojovm procesem a ivotnmi zkuenostmi, jich jsou obt? Vidnani: Skuten, bohyn, takov postup existuje. Jmenuje se jga. Je to pedevm nauka o sprvnm umravnn, za druh nauka o spravnm rozliovn a za tet nauka o sprvnm vyluovn nevtanch due vnch stav. Aptasat: To je metoda obshl, a byla bych proto rda, kdybys mi o n postupn ekl nco bliho. Mluvil jsi o sprvnm umravnn, sprvnm rozliovn a o sprvnm vyluovn nevtanch duevnch stav. ~ekni mi proto nejprve, co je mnno sprvnm umravnnm? Vidnani: Sprvn umravnn se projevuje skutky a mylenkami, kter nemohou bt pinou vyvoln neblahch pocit a duevnch stav v naich blinch. Skutky a mylenkami se toti tvo karma, kter je silou, je m vdycky mocn vliv na kvalitu vdom. To znamen, e fyziklnmi vztahy k byt a naptm z innosti se vytv karma, kter m tut lohu jako nosn vlna osobnho vdom. Tato karma me sama sebe jakoto morln fyzikln hodnotu vtiskovat do vdom j. J nsledkem toho propad bludu, e se nezaehuje na dn nosn vln, nbr e zstv nezvislou individuln skutenost. Aptasat: Kter skutky zpsobuj pjemn a pzniv duevn stavy? Vidnani: Jsou to skutky dobra. Skutky dobra se rozum ty, jimi se lovk vzdv svch vlastnch a sob mil.:h vc. Jimi se t rozvjej stavy odosobnn. Odosobnn, je je provzeno vestrannou innost, tvo karmu pinejc duchovn osvcen a moudrost a zbotn cel bytnosti. Naopak skutky, provzen sobectvm, tj. pohnutkami, je smuj k vlastnmu obohacen, ivoinmu uspokojen a uitku, k poten vnj osobnosti konajcho, pispvaj'-jenom k poslen egoismu. 56

Egoismus zhuuje temnotu nevdomosti a nerozeznvn, vede k zakalen vdom ak rozvinut dmonickch stav bytnosti. Aptasat: Mohl bys ble definovat dobr skutek? Pevld toti pesvden, e dobrmi skutky jsou i ty, jimi lovk obastuje bytosti sob nejbli, sv pbuzn, akoli je zejm, e od takovch in oekv i svj vlastn domnl nebo skuten zisk. Nkdy dokonce lid konaj skutky ctnosti ve prospch lid pokrevn nepbuznch, ale za tyto skutky ekaj odmnu podle crkevnch slib a pedstav nebo jen uspokojen z toho, e budou chvleni a povaovni za dobr lidi. Vidnani: Nen dobrho skutku vyjma toho, jm lovk nkoho obastn a nikoho nezarmout, ani za svj skutek ek vdk nebo v nj me doufat. Takov skutek m bt vykonn z prostedk, schopnost, sil nebo poznatk, jich lovk nabyl zkonit. A budou to jist iny nejlep, kdy ten, kdo je vykonal, na n ihned zapomene, zvlt kdy s dary nedv konajc pjemci dobrch skutk i pn poehnn. Aptasat: Mluvil jsi o tom, e karma ovlivuje vdom, ba e se stv jeho nosnou vlnou. To je pinou, e se lovk me ctit vdy dobrm. Pak vznik problm, co dlat, aby smrteln lovk poznal pravou povahu tebou formulovanch dobrch skutk a nutnost vykonvat je. Vidnani: Jestlie lovk, bohyn, obrac zetel k sob sammu, k vlastn osobnosti, pak vdy kon jenom sobeck skutky, je maj prospvat vhradn jemu sammu. Z toho vak vznik sil, kter vzhledem k hledanm pocitovm obastnnm konajcho posiluje i fiktivnho initele, jinak eeno jeho osobnost. Tm se ovem jeho vdom zuuje a jeho mravnost se pizpsobuje jeho vlastnm fyzickm potebm. Tak se osobnost stv stedem jeho vekerch zjm a nsledkem toho se jeho vdom stle vce zatemuje a zuuje. Kdy vak lovk kon skutky dobra, jak byly prve definovny, ru zosobujc tendence. Rstem odosobnn se zvyuje i kvalita vdom a tmto vdomm se lovk zbavuje egocentrickho postoje. A protoe rozvj vy kvality vdom, stv se schopnm i objektivn o vem usuzovat. Je-li tedy vdom odosobnnm rozeno a kvalitativn zlepeno, zvyuje se schopnost lovka pozorovat ve z nadosobnch hledisek. Vsledkem toho me bt poznn, e vdom j se u nevdomho tvora vdy ztotouje s vlnou, ji pedstavuje karma v innosti. Toto poznn pispje k pravmu zhodnocen odosobnn ve skutcch a jedin tak me bytost nalzt boskou pirozenost, ji m vdy v sob. Z toho pak vyplv, e to vechno zpsobuje karma jakoto energie i hnac sla. Proto mus lid vyhledvat karmu tm, e se budou dopoutt skutk; tyto skutky vak mus bt dobr, nebo jenom ty vedou ke Svtlu. Aptasat: Podle tvch slov je osobitost nejdleitjm initelem v otzce vyvn dobr nebo zl karmy. Clovk vak tou po dobru, je spatuje ve vtzstv nad prodou, a pece si chce podret osobnost. Osobnost 57

se mu toti zd bt zrukou skutenosti it a byt. Proto hled jin cesty k vlastnmu uspokojovn ne ty, kter mu. nabz jga. Sna se zci se sebe a zapomenout na sebe, pokud je v nedoucch stavech duevnch a pocitovch. Tm se sna, jakoby k tomu pudov veden, pivodit jaksi mechanick a pomysln znik osobnosti. Domnv se toti, e tento znik by se nemusel projevit tak nalhav ve skutkovm a pocitov proitkovm svt, kam je takov lovk upjat svmi idely. Je tento jeho zpsob zkn, i kdyi je zdail, dobr a inn? Vidnani: Kdo kon dobro, odstrauje osobnost. Vetkna v in, zanik osobnost inem, jm se lovk zk neho vlastnho, ili skutkem dobrm. Tak prv prostednictvm skutk dosahuje toho, co m jinak uloeno vykonat mentln a vdom i na poli duchovnho vvoje. Je nutn mt na pamti, e vdomm a mentlnm zknm se sebe sama na rovni fiktivnho j lovk nemus zashnout koen cty k sob sammu a ke sv osobnosti. Kdy se zk sebe sama na rovni fiktivnho j, me se jet jeho citov a tud voln psychick pirozenost projevovat prv sobeckmi skutky. Tm se napovd, e je teba, aby lovk vdomm sestoupil a do sfry vnj innosti. Tam se m stt innm v dobru, aby odumela i jeho voln, mravn a psychicky zvadn pirozenost, bez ohledu na to, co se stane s fiktivnm initelem, tj. s osobnost. Tak mus lovk vykonat cel dlo zknm se svta ve skutcch, kdy se ji zekl v mysli a vdom. Ostatn k otzce tkajc se zkn se svta na mentln rovni a vdomho oputn sebe sama na rovni fiktivnho j je nutno pipomenout, e se povauje za pomrn snadn. Vzhledem k tomu je ovem relativn stejn snadn doshnout dokonalosti na tchto rovnch. Ale kdy lovk doshn~ dokonalosti jenom na mentln a vdom rovni a pak setrvv v tomto stavu, bude znovu napaden pokuenm, aby se zase pipoutal. Pouze zeknutm na rovni vitlnich energi toti nastane odklon od svta v cel bytosti, tj. pedevm emocionln a pozdji i pudov. Pokuen tch, kdo se zekli svta pouze v mysli a uvdomovn, pramen z toho, e nebylo promnno pociovn. Pak se me toto nov pokuen pekonvat tm, e se lovk bude zkat vekerch ivoinch sklon. Tmto zknm se toti odkn prohloub a zdokonal, co pak vede k zdokonalovn celkovmu, tj. na rovni celho byt. Oitnm vdom pocitovm a mentlnm zulechtnm, co ve je vsledkem odkn, je se tk dosavadn psychick orientace, stoup bytost na ebku celkovho zdokonalen, toti fyzickho, duevnho a duchovnho. Nebo pokud se lovk neoist a nezdokonal na plni pocitovho ivota, me se jeho zdokonalovn povaovat pouze za duchovn, a proto nepln, neskuten, abstraktn. Pokud 58

je zdokonalen pouze duchovn, psob jenom v oblastech, v nich lovk celkov neije. Zije spe na rovni pocitov. Dokonce se me uvaovat o tom, e zdokonalovn v duchovn sfe vlastnho byt me uspokojovat jenom marnivce. To inkuje jen do doby, ne se jejich bytnost, vnmav na pocity, celou silou vzbou proti souborn nevmavosti, kter se tito lid dopustili svm zjmem o jin sloky svho byt ne o tlo. Potom ti, kdo se sna o tento druh sebezdokonalen, jist opust svou "dokonalost" a stanou se opt lidmi, jim me pociovn neomezen diktovat kad jejich jednn. A z dokonalosti, j si snad i vili, nezbude pak ji nic, krom vzpomnky, e kdysi zaili lep duevn stavy. Prav dokonalost se jim potom opt stv jenom snem ... Aptasat: Mm tedy rozumt, Vidnaji, e osobnost je pravm pvodcem nepoznn, dritelem zla, mrakem zatemnn? Vidnani: Prv tak tomu je, bohyn, jak sama prav! Osobnost, akoli je to ve skutenosti pouze pomysln jev, se lovku vnucuje jako svt sm pro sebe, svt se zkony pro sebe; ona je pvodcem sobeckch nzor, jejich morln zetele jsou velmi pochybn. Osobnost chce existovat a uplatovat se na tomto svt jako absolutn skutenost a bytnost, a to pmo ve stedu sob podobnch fyzickch jev, lid. Ale mravn hlediska tch, kdo se povauj za absolutn skutenost, jsou rozdln, a proto vedou k boji a jsou pln nepravdy. Kdo tedy db o osobnost, ten sv osobn byt povauje za samoeln. Shodn s tm i sv mravn zetele pizpsobuje osobitmu pociovn, co vede k vyvolvn veobecnho zmatku (na svt), nebo i jin lid, kte si v sami sebe, maj sv osobn hlediska. Z toho pramen vechno zlo, zraovn jedn bytosti druhou, zlovoln napt mezi nimi a nakonec boj se snahou vyhladit odprce, jeho hchem se zd bt, e db na sv vlastn pociovn stejn jako jeho protivnk. Tak se ve sfe osobnost spravedlnost zvrh v prvo lovka silnjho a spolenost trp bojem o moc a jej uplatovn. Aptasat: Akoli tv dvody pro obhjen pirozench nsledk uznvn osobnosti jsou vcn, pece mnohmu lovku zstane osobnost zzranou a centrln skutenost; bude se proto jej ztrty bt. Domnv se toti, e by jej ztrtou upadl do nicoty, do bezelnosti, bezduchosti a e by se mu jeho ivot stal przdnm. Odpovz proto, jak zabrnit tomu, aby tento beztn nzor vznikl, uvauje-Ii se o nsledcch znien osobnosti! Vidnani: Kdy ji lovk sv zjmy zcela upjal na svou ni osobnost a kdy pro nho pestane existovat kad vnj vc jako skutenost sama pro sebe, protoe mu nebyla zjevn nijak uiten, omezil skutenostn svt na sebe sama. Vechno ostatn se mu pak stv jenom bezduchou existenc; t se vak vdy ds, jakmile proke, e je vybavena vraznj individualitou, ne jakou je sm schopen vykazovat. 59

Nev-li si vak takto sebe sama, svho pomyslnho j, nbr setrvv na pirozenm stanovisku, e i on sm existuje bud' jako skutenost uprosted skutenost, nebo jako neskutenost uprosted neskutenost, zachov si monost nalzt pro vdom ir zkladnu, ne je jeho osobnost. N a tto zkladn miz dojem, e mimo vlastn j nelze v tomto svt nalzt dnou podobnou skutenost; to odstran i beztn nzor, e za pomjivou osobnost neexistuje nic jakkoli skutenho, vyjma bezdech smrteln propasti. Z toho pak vzejde radostn poznn, e ve vesmru nen dnho zniku, nbr jen bezasov pepodstatovn byt v jin existence, v nich lovk v njak form ije dle a stle. Pak konen pestane mt strach ze smrti a jeho vlastn osobnost se mu stane nezajmavou a zbytenou pt. Proto ji me t astn, zbaven sobectv a veho utrpen, kter je provz. Aptsat: Vm, e osobnost je msi pomyslnm. Pece se vak ped n skln i ten, kdo se domnv, e ze vech lid sml nejvcnji a je mezi nimi mudrcem. Dokonce snad prv nejvce u tchto lidskch typ meme pozorovat, e kdy pomysl na mon znik vlastn osobnosti, otevr se jim pedstava dsnho przdna smrti. Proto i tito lid lp na osobnosti a holduj j. Jako obecn uznan rozumi se pak stanou ivm dokladem toho, jak velik slabiny m tzv. realismus nebo racionalismus. Tm se ujasuje, e tzv. realistick nebo racionalistick a domnle objektivistick smlen je jenom padkov, materialistick a e je za nm pevn vetknuto nadpomysliteln subjektivn nazrn. Proto se zdka kdo me chlubit skuten objektivnm nazrnm. Mohl by si spe stovat na lpn na tom, co je smyslov zjevn, na lpn, je provz subjektivn a bludn nzor na hodnotu j. Ne vrame se, Vidnaji, ponkud dozadu, kdy jsi ekl, mluv o sprvnm umravnn, e tmto umravnnm jsou skutky a mylenky, je nepinej patn duevn stavy. ekni mi nco o povaze tchto skutk a mylenek. Vidnani: Nezvadnm skutkem je ten, kter nepot osobnost initele', pokud je chtiv poitk, nebo skutek, kter jin tvorov nepoct jako skutek zl, i kdy je dovoleno, aby jm lovk vzbudil pocit vlastnho uspokojen. Nezvadnou mylenkou je ta, kter neobsahuje dn pn zla. Dokonce je nutno dbt i pocit. Vzhledem k pocitm je nutn povaovat za zl skutek kad nevldn pocit, jm lovk reaguje na zl skutky jinch lid, jimi je ppadn postien. Aptasat: Mlo by se tedy uvaovat tak, e i pocit bolesti, vyvolvan uritmi skutky jinch lid, je se lovka bolestn dotkaj, je vlastn skutkem proti zsad o sprvn mravnosti? Vidnani: Vskutku tomu tak je, bohyn. Jestlie nkdo dovol, aby v nm vystoupil bolestn pocit proto, e mu bylo ubleno, pak zlmi 60

pocitovmi skutky odpovd tm, kdo mu ubliuj. Nebo i pocity rozvluj silov pole psychologick bytnosti a vytvej napt, karmu. Toto napt me nalzt vstupn brnu do nitern bytnosti tch, kdo mu ubliuj, a vyvolat v nich napt, jeho konenm nsledkem je trest. Tak postien lovk tm, e- pipustil, aby v nm vzeel pocit bolesti, kdy mu bylo ubleno, projevil navc, e je zaten kladnm pomrem k sv vlastn osobnosti. A to je nakonec i dkaz toho, e dovoluje, aby se v nm vytvely podmnky pro vznik zatemujcho napt a tm i pro bolest a utrpen za reakci na zlo. Zniil-li toti nkdo svoU osobnost, kde je ten, jen me bt doten njakm skutkem? Nen tu nikoho, kdo me odpovdt na iny druhch lid, a proto neme vzniknout ani napt, ani karma, je pedstavuje dluh ubliujcho a pohledvku postienho. Pro tento in se opravdu nemus zrodit ani ten, kdo ubliuje, ani ten, komu bylo ubleno. Akoli je tedy osobnost jev pomysln, je pece prostedm nebo podmnkou pro upoutn karmickho napt. Je jakousi oporou pro zachycen volnch fyziklnch sil asi tak, jako jsou stavidla prostedkem k tomu, aby zachytila proudc vodu. Reakce osobnosti na dn vytv zdnliv pomysln, ale pece jen fyzikln hrze, kter mn nebo i vracej proudy sil proti n vyslan. To pak i pro pomysln skutenosti, jimi jsou tvorov, tvo podmnky provn souasnho i budoucho, tj. karmu. Kdy vak osobnost zmiz v ohni jejho zneuznvn nebo zkn se j, zmiz i zdnliv pomysln stavidla pro proudc napt. Potom se ve svt bytost, alespo v individulnm smyslu, stane veker innost naptm, je nem ve vitln sfe dn zchytn bod, tedy naptm, je v bytosti nenajde prosted, v nm by se uplatnilo jako pvodce astnho nebo neastnho provn. To Ptoto, e provn je vlastn jen prost psychologick stav vyvolan duchovnm naptm v prostoru nebo ve vlastn bytosti lovka. Aptasat: Zdrazuje tedy vlastn, Vidnaji, vznam dn, je pochz z in. To znamen, e nen dlu, kter by byl vepsn v osud lovka ciz silou, podle kesanskho pojet Bohem. ijc a konajc lovk, kter tmto zpsobem pedstavuje tvr, a proto pinnou existenci, je sm pvodcem vech vslednch ivotnch nahodilost, karmickch peduren, a proto snad m sm v rukou kle k veker sv karm. Tm vznik otzka, zda to jsou vbec jenom iny nebo innost, je roztej nebo zastavuj kolo znovuvtlovn? Vidnani: Ciny a innost nikdy nezastav kolo znovuvtlovn. Nebo innost je sama karmou, kter initele peduruje k inkarnaci. Ale jist je, e vhodn innost a vhodn iny vytvej karmu chrnc bytosti ped znovu vtlenm na ni rovni. Vy rove je mstem duevn 61

geniality, m vznik pedpoklad, e tam bytosti mohou pochopit cestu k osvobozen. Nepihldneme-li k tmto monostem, je poskytuje genialita, vy rove bytostem udluje harmonick provn. A nen-li bytost dosud syta touhy po ivotnch slastech, ned si vyho vsledku. Proto kad bytost i sama za sebe mus dbt na to, aby se pidrovala vhodn innosti a vhodnch in, je j slibuj osobn i spoleensk vzestup ve sfe vech druh bytost. Zstame vak u otzky vznamu innosti ve vztahu k oten se kola znovuvtlovn. Je nutn povaovat touhu po ivot za mrak nepoznn, kter svd bytosti k domnnce, e smj, mohou, nebo i mus upnat zjem k vlastn osobnosti? Zjem o vlastn osobnost in kadho citlivjm na skutky jinch lid; pociovn utuuje lpn na byt jedn a te pirozenosti. Tak je udrovn chod kola vtlovn na jedn rovni, v estijevn sfe smyslovho byt. Tchto est sfr smyslovho byt je jen jedno z pol vekerch projev stvoen nebo jeden komplex z rozshl stupnice komplex vlastnch pocit. Vzhledem k tmto vztahm je mon pedpokldat, e bytost, kter vnitn souhlas s momentlnmi stavy svho vdom, neme vystoupit z oblasti, zahrnujc tchto est sfr. Pobyt v nich je zvisl na existenci pociovn, je je zpravidla v osobitm ivot lid nejvym rozhodujcm initelem, protoe prv na nm obecn lid tolik lp. Kdo vak zskal karmick zsluhy tm, e se drel spsn morlky, me se po rozpadu svho tla vtlit stejn snadno ve svt boh, jako se pro nahromadn nezslun karmy me zrodit mezi pekelnky. A obvykl nzor, e je it po smrti poutno na formy jakoto konen projevy byt, zpsobuje, e se lovk zpravidla nedostane ve, ne je svt boh. Nzor, e osobit it je konen, je zaloen na tom, e nebylo ovldnuto pociovn. Je-li pociovn ovldnuto, nic ji lovku nebrn, aby vystoupil jet ve, ne je nejvy svt tchto esti sfr, svt boh. M-li vak bt zastaveno kolo znovuvtlovn vbec, mus bytost doshnout toho, aby v n nevyvstvaly pocity vyvolvan zlmi skutky, jimi se jin lid dotkaj jej osobnosti. Bude-li se proto bytost reakc tohoto druhu varovat, odstran dvod pro pobyt na rovni smyslovho svta. Konflikty, je pochzej z jej touhy po tom, aby byla obastovna dobrmi skutky na jedn stran a toho, e j lid ubliuj na druh stran, urychl jej uzrn pochzejc z ivotnch zkuenost. A na zklad tto zralosti ivotnch zkuenost, nikoli z neuvdoml ivoin touhy po radostnjm vyuvn rznch stav ivota, pomalu pestane touit po ivot na rovni smyslovho svta. To znamen, e kdo po niem netou, vchz do proudu zkona o stlm duchovnm vzestupu na ebku znovuvtlovn; tak bytost 62

karmickm vyzrnm opout tento svt, aby konen vykroila na cest vedouc k vym stupm a inkarnacm na poli existenc a poslze doshla stav a kvalit absolutna. Aptasat: Mluvil jsi o vhodn innosti a o vhodnch inech, kter vytvej karmu, chrnc lovka ped znovuvtlenm na nich rovnch. R.ekni mi, jak povahy mus bt tato innost nebo tyto iny? Vidnani: Jsou to iny dobroty. Karma z takovch in rozpout osobnost, jej existence je podmnna egocentrickm zamenm vdom. Ciny dobra pinej duevn uvolnn, kter se za uritch podmnek mn v radostn vjemy. Radostnost takto vznikajc se stupuje a mn v blaenost; blaenost je duchovn lzn, v n se z bytosti vyplavuj strusky nebo usazeniny osobitho it. Po vyplaven tchto strusek a usazenin vznikaj podmnky pro vzestup bytosti na ebku karmy. Podle stupn tohoto druhu duchovnho oitn se konajc bytost povznese tak vysoko, e vdomm zane pronikat zdmi vznice vlastn osobnosti. Pozdji se jej sebe-uvdomovn, oitn blaenostmi, me rozit a za hranice vlastnho byt. To je potek pravho a vysokho duchovnho it. Zatm tedy, co bytost setrvv za hranicemi vlastn bytostnosti, v tto dve netuen volnosti, v blaenosti oprotn, chce stle vnmat kvality duchovnho prostoru, kter ji nala a je dokonce i schopna jej vnmat. Pak se ji nechce zastavit, dokud se svmi rty nedotkne vrcholn kvality substancionlnho svta, samho Brahmy. Aptasat: Je tedy mon si myslit, e prv karma, pochzejc ze skutk, uruje vi na ebku znovuvtlovn? Vidnani: Skutkov karma je vdy rozhodujc initel tam, kde existuje tvar. Tvar je vsledkem jejho psoben a podle kvality skutk jsou tvorov vybaveni takovm druhem tl, jejich struktura odpovd pmo kvalit (povaze) provn. Proto jsou rozhodujcm soudcem v otzkch karmy jenom skutky. Jenom ony uruj, jakmi tly budou bytosti vybaveny a jak osudy je budou potkvat na plni projevenho svta. Karma, pochzejc ze skutk, ovlivuje dokonce kadho i na rovni vy, duchovn. To proto, e kad tvar pedstavuje soudrn silov napt, kter je jev existujc nejen na rovni tvar, nbr i na sam hranici hmatatelnch skutenost. Toto napt se na prodn rovni projevuje jako tvary smyslov oblasti, kdeto na duchovn rovni jen jako tvary, kter obyvatel hmotn sfry mohou postehovat toliko pomoc zbystench smysl. Aby vak nedolo k omylu pi posuzovn karmickch ink skutk, je nutn doloit, e skutky, vytvejc karmu, nevznikaj pouze tlesnou innost. Za takov skutky je mon povaovat i zmrn vyvolvan duevn napt ve vlastn bytosti, pozitivn mylen a vechny emoce, na n lovk reaguje tm, e je akceptuje. To vechno je innost 63

vyvolvajc karmu, a to i tehdy, kdy k n jsou tvorov donucovni prostedm, v nm ij. To proto, e vechna tato innost bv provzena popudy, kter vystupuj z jejich vlastnho nitra, co symbolizuje astenstv i na tto nedobrovoln innosti. Cinnost, k n lovka donucuje spoleensk prosted, je mu zpravidla proti mysli, a proto o n meme soudit, e je zaloen na vsledn karm. Ale za vslednou innost je mon povaovat i tu, kter nut lovka, aby se staral o svj denn chlb a o chlb pro svou rodinu. Obvyklm elem tto innosti, a jsou prvodn zjevy it jednotlivce jakkoli, toti bda i bohatstv, je to, aby doshl pedevm bezprostednho bytostnho obastnn a krom toho i nevdom pocitovho provn, pochzejcho z duevnho rozvoje, jej svt touto innost na tvorech vynucuje. A jestlie ten, kdo se dopout tto innosti, tebae jde o innost z donucen - ani jejm psobenm vyvol psychick a pocitov konflikty u jinch tvor - nevytvo ji dnou karmu, nevytvo tm ovem ani podmnky pro nov budouc provn v novm vtlen. Takovouto innost naopak vyvolv karmick dispozice dobr povahy, kter se pak samoinn uplatuj jako vliv, jen podmiuje jeho duchovn postup a rst. Uvme-li vak dle, e i vslednou innost me provzet dosud nezanikl ivotn pud, kter je konen sm pinou reinkarnace tvor, me bt i vsledn innost z karmickho hlediska pinnou, a proto zhoubnou, i kdy ten, kdo vytv takovou karmu, je initel abstraktn, toti j ponoen do chtn toho, co pro sebe povauje za dobr. Je nutno mt stle na mysli, e je nesnadn stanovit hranici mezi svtem skutenost a abstrakt. Touha po vsledcch innosti je uchopovac akc t pomysln sti bytosti, ji nazvme "due". A pocitov uchopovn toho, co pin vybjejc se vsledn karma, vzbuzuje skuten napt v pomysln skutenosti, j je j. Napt pak, obecn jenom jako povahov neuriteln vraz sly, si j pevede do njak pocitov kategorie, z eho vznik dobr nebo zl proitek, vdy podle osobitho postoje bytosti, kter lne k proitkm. A to je ze subjektivnho stanoviska jedin opora pro existenci skutenost a abstrakt. V itelnost a mitelnost jsou v tto oblasti jen podrunm dkazem. Neme-li toti bytost to, co se vd podailo zvit a zmit, njak okusit a tm zat pocitov, neexistuje to pro ni jakoby navzdory fyziklnmu zjitn. Aptasat: Zdrazuje stle vznam karmy. Vysvtli mi proto, co je vlastn karma z fyziklnho hlediska. Nebo lidem nen jasno, co slovo karma znamen, co karma je a jak si ji maj vysvtlovat. Vidnani: Karma je napt, ppadn podntn nebo inn sla, kter je obsaena v kadm jevu jako jej kvalitativn zabarven vnitn napt, by potenciln; toto napt zachovv svou vi zdnliv nepmo, tj. duevnm astenstvm na konn, k nmu ooadn lovka samo 64

nut. Jej kvalita je v jinm smyslu urovna vztahem inn bytosti k veobecn uznvanm mravnm nzorm, je se v n njakm zpsobem vdy obrej. Vztahy k projevm byt, tedy k innosti, a se dotkaj skutk, mylenek nebo pocit, vyvolvaj pak rozlin psychologick stavy; ty pak pedstavuj vnitn napt, je otevr vstupn dvee osudovm komplexm, jak mohou initeli pinst jak lid, tak okolnosti. Uvauje-li se dle, e atavistick mravn hledisko jedince, je je vsledkem dlouhodobch vitch spoleenskch morlnch norem, me chpat jako morln nezvadn pouze skutky, mylenky a pocity, kter umenuj zosobnn, ctu k jstv, i prost egocentrismus, pak vznik dobr pomr mezi jeho konnm a jeho duevnmi a fyzickmi skutky (v podob duevnho napt) jenom tehdy, kdy tyto skutky odpovdaj tmto jeho vym mravnm zetelm. Dobr vztah mezi nm a skutky, kter vykonv, mu udluje psychickou rovnovhu, ze kter vznik radostn nlada. Tato nlada in skutkov napt przranm, m je kvalitativn rozmluje (sublimuje) a tm i povyuje. Proto se takov innost v nsledcch projevuje vdy jako rozvoj "svtla due" nebo jako pokroilost charakteru a nkdy a nadprmrn duevn nadn. Zl konn proti tomu in duevn obzor jedince neprzranm a vyvolv disharmonii mezi jeho "strcem vdom", toti svdomm, a vdomm "samm o sob" pro jeho npl. Z toho pramen to, e si lovk konajc zlo pon jako pozorovatel zaujat svm sobectvm, jen pak hled na svt pouze ze stanoviska dn a skutk, je maj mt vznam pro nho samho. Me se tedy poznvat jenom jako bytost, kter ije v dostech, pijmajc zcela samozejm sluhy od svch blinch. To znamen, e nedb a nehled na svtelnou npl svho vdom a sv vlastn bytnosti, nbr jenom na svou zevn bytost jakoto nositelku mravnho poskvrnn. Nsledkem toho se jeho obzor vc a vc temn a tato temnota se ovem obr ve vyzaovn jeho bytosti. Takov lovk ji neme it kolem sebe ovzdu dvry, optimismu a radosti, kterm se zskvaj ptel a pomocnci. Tak je poslze jakoto lovk, kter se dil sobeckmi zeteli, vleen nsledky sv innosti, svch skutk a kr vstc vsledkm, je si zcela zaslouil. Aptasat: Me tv vysvtlen, Vidnaji, znamenat i to, e se tvorov mohou rozhodovat pro dobr nebo zl konn sami podle uen o existenci svobodn vle? Vidnani: Z absolutnho stanoviska maj tvorov svobodnou vli jenom v oblasti dosti, kter se tk toho, co si mohou pt v rmci vlastn vsledn karmy. Ale i kdy jsou bez odporu vleeni karmou, nos v sob jakoto strce svho vlastnho ivota duevn (osobit duchovn) Svtlo, je zskali na zklad toho, e svm utrpenm v mnohch dvjch vtlench nahromadili urit mnostv dobr karmy. Proto mohou vdy zat vykonvat skutky ctnosti a dobra. 65

Cm druhoadj vak je v bytostech funkce tohoto Svtla, tm mn mohou tyto bytosti pochopit, e dobr konn je absolutn nezbytn. iny vak vytvej samoinnou karmu, a jsou jakhokoli druhu. Proto i kdy lovk kon dobr skutky neuvdomle, pece tm prosvtluje a povyuje schopnost prohldn sebe i svta, resp. nazrn na svt. Proto je mon slibovat si od dobrch in mimo jin i rozvoj schopnosti pro pochopen karmy. Je-li karma pochopena, je tm zskna monost poznat inky dobrho konn, jm se rozruuje struktura osobnosti ztemnl sobectvm a zlmi iny. Aptasat: Jak je tomu, Vidnaji, s otzkou spchu na cest jgy? Me ho nkdo doshnout z vlastn vle, bez ohledu na karmu a skutky? Vidnani: Kdo nem kapitl v podob dobr a bosk (pomocn) karmy, me sotva uvit v relnou podstatu a hodnotu jgy. To znamen, e jgick snaha je vlastn vsledkem dobr, zslun karmy. Proto bez dobr karmy neme nikdo zat uskuteovat jgu, jej ti vtve vyrstaj z kmene dobra, ti vtve, o nich jsem mluvil na potku: toti pedevm sprvn umravnn, potom sprvn rozliovn a poslze sprvn vyluovn nedoucch psychicky identifikovatelnch stav. Tvorov postrdajc dobrou karmu jsou toti na zklad tlaku vlastn pirozenosti nuceni vynechat prv prvn z tchto t vtv; tm se jejich jgick sil stv pouze silm o dosaen zevnch vhod, a to bez ohledu na cestu zkona o vsledn karm. To je ovem jga nesprvn, zakldajc se na nesprvnm sil. Jeto vlastn cesta nepochopen a bludu; cesta, kter vede jednak k myslnmu poruovn zkonnho uspodn spolenosti z karmickho hlediska, jednak k poruovn podku, kter zaruuje existenci vesmrnho byt. Cesta, kter m vst k vlastnmu zevnmu tst bez ohledu na zkony vsledn karmy, je vak naprosto neschdn pro tvory, kte jsou vybaveni pouze bnou morln a psychickou vzbroj. Proto mus nejprve vyvjet sil, aby nejdve zskali pomocnou dobrou karmu a pak teprve mohou vstoupit na cestu zkona, na kter pozdji budou moci zskat dal monosti. Aptasat: Jestlie je na cest jgy tolik teba pomocn karmy, jak ji mohou zskat ti tvorov, kte z njakch vnitnch popud byli podnceni k tomu, aby vstoupili na cestu jgy bez tto karmy? Vidnani: Pomocnou karmu mohou tvorov zskat jen ctnostnm itm. Chtj-li jt cestou jgy, mus ji nezbytn zskat ji pedem. Nebo kdyby se nkdo z njakch dvod mohl cvien rozliovacho a vyluovacho chopit bez tto karmy, brzy by poznal, e je bytost mravn zcela patn. Pozn-li se nkdo jako takov, snadno upadne do duchovn propasti, kde se zastavuje jeho duchovn rst, zmocuje se ho zoufalstv a zlo, kter otevr sv elisti vdy na kadho, kdo nem dobrou karmu. Jene ve zmti karmickho napt, stav a dispozic me lovk 66

zskat pleitost, aby zaal usilovat o jgu ji tehdy, kdy jet nem dobrou ochrannou karmu. V tomto ppad ho jen moudrost me nauit, e m mt stle na zeteli snahu vybudovat ochrannou ze proti svdcm neviditelna. Vybuduje ji tm, e uzave brny mysli a sebevdom a nebude si uvdomovat vsledky, jich dosahuje prostm psychickm silm. Moudr pochopen ho me vst k tomu, aby il v kzni pokory a neporuoval ji zkon sprvnho postoje a konn, take jej potom jeho jgick sil ji me vst k dovren sprvn promny byt, k emu m konen dospt. Je nezbytn, aby kad vdl, e nezsluha, ili patn karma, tvo pi jgickm sil ventily, kter jsou jinak v byt uzaven jakoto latentn psychologick komplexy. Z toho dvodu usilujc lovk pi mravn ne kzni vytv jgickou snahou karmu, kter se mu v budoucnosti stane pekkou, ji vekerm svm psychickm silm nebude moci pekonat a zruit. Kdy se naopak uzave svtu tm, e bude dodrovat kze pokory, nebo kdy prost zastav duevn innost, bude se jeho emanovan vitln sla promovat a konen se petvo v jemn a ist vyzaovn, kter z nho bude vychzet. Takov vyzaovn se promuje v karmu dobr povahy, kter jej povznese a povede k dosaen dalch vsledk na cest za vlastnm mystickm zdokonalenm. Aptasat: Pedpokldejme vak, e bytost nepostrd dobrou ochrannou karmu. Jak potom me dospt k sprvnmu rozliovn? Yidnani: Rozliovn je vsledkem nestrannho pozorovn mylenek, pocit, duevnch stav a skutk. Aptasat: ije-li vak lovk ve stlm nebezpe, e na rovni svho vdom splyne se stle psobcm psychologickm faktorem, kter je jinak vlnou pevldajc karmy, jak je mono pedpokldat, e bude moci nestrann pozorovat sv iny, mylenky, pocity a duevn stavy? Vidnani: Dobrota, kter se projevuje zknm se toho, co je lovku mil, odstrauje zkryt nevdomosti a vyprouje vdom z psychologickch stav, kter sobet tvorov nemohou odlouit od vdom. Nakonec mu poskytuje monost, aby se postavil na stanovisko sebevdomho, nezaujatho pozorovatele svch vlastnch stav, pocit a mylenek. Tak dobrota, jakoto zneosobujc innost, povzn tvory a ke stupni, na nm se mohou stt jogny, kte se pozorovnm sebe samch poznvaj jako vdom, na stavech, pocitech a mylenkch nezvisl bytosti. To je pedpoklad pro spn vyluovn nechtnch, duchu kodlivch stav. Kdo tedy kon dobro, odstrauje zkryt nevdomosti; skutkem, jm se vzdv neho, co ho obastuje, se vzdv mraku, kter mu zastiuje obzor, jen se hned velmi roz, kdy mrak nen ptomen. Tak skutky dobra initel pomh pedevm sob sammu. Proto me 67

bt rd, e existuj bytosti, kter na nem lp a po nem tou. Ti vichni z nho snmaj temnotu nepoznn, nebo pijmaj to, co jim daruje. Proto lovk, jen kon dobro, me bt vdn za to, e existuj ti, kdo pijmaj jeho ctnostn skutky. Proto se jim m dle odmovat tm, e jim bude dvat i z poznn zskanho znienm mraku, kter mu zahaloval vnitn tv svta, jinak snadno postehnutelnou. Aptasat: Jak vak m lovk pozorovat sebe sama, aby odliil sv j od duevnch stav a pocit, nebudeme-li uvaovat o potebn pomocn karm? Nezd se toti, e je to snadn kol. Nebo kad bytost je do jist mry zachycena v sti subjektivnch nzor, ve stavu, v nm svmu vlastnmu pocitovmu provn pikld takovou dleitost, e se jej vdom zaehuje vdy na hranici uvdomovanch pocit, kter sluuje s vdomm j a moje. Tm ovem procesy a jstv zstvaj neodluiteln; to j znemouje, aby mohla snadno a nestrann pozorovat sebe sama, akoli jedin sebepozorovn ji me pivst k osvcen a pinst touenou moudrost. Vidnani: Jestlie lovk nelp na pociovn a nezakld si na nm jako na podstatnm psychologickm stavu, vytvoil ji podmnky pro to, aby mohl sebe sama objektivn pozorovat na rovni vylehujc ideje j stejn snadno, jako je na tto rovni me pozorovat ciz, pocitov nezastnn lovk. Nelp-li na pocitech, me je pozorovnm jaksi oddlit od vdom a tm zskat monost pozorovat je tak, jako by to byly pocity jinho lovka. A nezastnn na mylenkovm procesu, stv se schopnm pozorovat i sv mylenky jako nezastnn divk a zaazovat je do sprvnch kategori podle jejich povahy. Tak odosobnn, jist pestane zaujat pedpokldat, e kad jeho in, pocit a mylenka jsou sprvn a oprvnn, kdeto pocity, mylenky a iny jinch lid sprvn a oprvnn nejsou, jestlie v nm zrovna nevyvolvaj douc poten a radost. To je stanovisko odosobnnho lovka na potku a pozdji je to jeho stanovisko jako nestrannho soudce vlastnch in. Toto .stanovisko mus kad duchovn usilujc lovk nezbytn zskat, aby se mohl stt spnm analytikem, jen me analytickch schopnost pout jako pomcky k urychlen svho vlastnho duchovnho vvoje. Aptasat: Jak nsledky m zaujat posuzovn vlastnch nebo cizch in, mylenek a pocit? Zaujatost je toti bnj zjev ne nezaujatost, a proto bude dobe, kdy se lid dovd, jak nsledky postihuj btosti na tro jim tak pirozen linii ivota. Vidnani: Jestlie nkdo, bohyn, posuzuje iny, mylenky a pocity zaujat, uzavr se v subjektivnch nzorech a zastr sm z vlastn vle slunce pravdy. Jeho vyhrann osobnost se tm posiluje, jeho nzor se zuuje a jeho vdom se otevr jenom stem skutenosti, ivota a dn, je mu vyhovuj a je se mu lb. Pak se zane uzavrat do temn osobitosti, jej tendence smuj k zatemnn a k bolesti. 68

Takov lovk vpravd neme bt jognem. Zije stle v sti klamu a nakonec i on sm se stane klamem, kter se z hlediska podmnek pro existenci osobnosti bude musit jednou v bolesti rozplynout pod ohnivm sluncem pravdy. Toto je, bohyn, prav vsledek egocentrismu, jen nejprve pivod ztrtu Boskho Svtla obsaenho v byt a pozdji zpsob, e se vdom lovka pono do proces ovldajcch bytost ve strukturlnm smyslu. A kdy ji zcela zapomene na Bosk Svtlo, je vdy kad bytosti vrac vru v existenci vnosti, do n me sama vstoupit prv pomoc vry, zstv mu ji jen to, co je procesem, a je proto neskuten. A setrvv-li dle vdomm v neskutenosti, tm se s n ztoton. Potom zane t tuto neskutenost tm vdom a provat s n i jej osudy, kter peduruj, e se jeho psychologick bytnost bude muset rozplynout vlivem vnjch initel. Takov lovk me bt ovem zachrnn opravdu a v okamiku nejposlednjm, kdy ho jeho touha po ivot, obsaen v pudu sebezchovy, na cest k znien zastav prv a vystupujc hrznou mylenkou na ponajc se jeho zkzu. Aptasat: Jestlie, Vidnaji, je lovk schopen nezaujat pozorovat vechny sv iny, pocity, mylenky a duevn stavy, posta mu to k uskutenn vysokch cl jgy? Vidnani: Nezaujat sebepozorovn v oblasti in, mylenek, pocit a duevnch stav je jen st jgick praxe. Samo o sob by nemlo el. N ebot' co by bylo lovku platn vdt, e prov takov i jin duevn stavy, dopout se tch i onch in, pipout ty nebo ony pocity a setrvv v takovch i jinch mylenkch? Snad by si mohl zoufat nad sebou samm, nad svou povahou a svmi sklony. Nebo by se mohl tak stt ke vemu tomu lhostejnm a tm se vzdt slabho mravnho kritria, jm byl obdaen ji od svho narozen. Pak by mohl pln zapadnout do primitivnch ivotnch nzor, kter psob to, e se nechv pemhat smyslovmi reakcemi a funkcemi. Nebo je vce ne jist, e ve veker innosti, v n lovk vyerpv sv ivotn sly, se vdy projevuje vce sobectv a zla, ne altruismu a dobra. Toto poznn vru neme nikomu pispt k tomu, aby mohl navdy setrvvat v mylenkch, e je mravn bezhonn. Proto je nutno povaovat sebepozorovn jenom za prpravu ke snaze uskuteovat dlo tet vtve jgy, toti vyluovac metodu. Mj na zeteli, bohyn, e se potek mravnho rozvratu u lovka mus hledat prv v pesvden lid, dnes ji bnm, e kad jedinec sm je mravn bezhonn a povahov dobr, kdeto ostatn svt patn, podl a zl. Ale mnoz z mravn degenerovanch lid o sob vbec neuvauj. Pesto vak zastvaj tot stanovisko ke svmu mravnmu ulenn, jestlie se chovaj tak, jako by cel svt byl jejich neptelem. Toto stanovisko se projevuje nejmrnji, ili v dokonalejm zakuklen 69

tehdy, kdy je zejm, e se nepozoruj, e lp na hmot a vynucuj si, nebo by si alespo pli vynutit na svt jako na neptelskm bitevnm poli to, po em tou. J ognov ovem takovto postoj nesm zaujmat. Mus pozorovat a hodnotit sv iny podle jejich inku na jin lidi. Oddaj-li se vak tomuto sebezpytovn jet ve stavu bytost morln neukznnch, poznaj se jako lidi nepochopiteln patn. Pak je na nich, aby z toho vyvodili zvr nejsprvnj - aby uznali, e existuje konkrtn transcendentln moc, kter je mravn dokonal a kter za jejich oddanost na n vyzauje svou mravn dokonalost a vzauje ji do nich. Pak ovem budou jinm zpsobem provdt to, co je uvedeno ve tet vtvi jgy, ve vyluovac metod. Aptasat: Neuvaujme, Vidnani, o vyluovac metod, kter se v podstat opr o postoj nleejc bhakti jze, o oddanost vym kvalitm. Zajm mne spe osobit akce, j m lovk ut, chce-li vylouit nechtn mylenky, city a duevn stavy. Mohl bys mi ci, jak provdt tuto vyluovac metodu, kdy jsi tak velmi zdraznil jej nutnost? Vidnani: Doshl-li ten, kdo cvi jgu, schopnosti nezaujat pozorovat popudy k inm t kter povahy a poznvli jasn, e jedny jsou povahy zl, kdeto jin povahy dobr, pak se m pidrovat dobrch, kdeto vechny zl vyluovat. Aptasat: Pro je nutn pidrovat se na cest jgy dobrch in, mylenek, pocit a dobrch duevnch stav a vyluovat zl? Pomh to snad jognovi pmo v jeho sil o duchovn zdokonalen, nebo jej to chrn ped strhujcm zlem? Vidnani: Jestlie jsou, bohyn, zl mylenky, iny a pocity pravmi pvodci zl karmy a zl duevn stavy naped nsledkem a potom zase pinou novch zlch mylenek, pocit a in, pak zdrovnm se zla v tchto projevech ivota uzave lovk zlu brnu, a proto ped nm me bt skuten chrnn. Kdy se potom naopak vdomm upout na dobr pocity a dobr duevn stavy, zachytne se dobr karmy, kter se v nm rozvine. Tak se postupn propracuje k boskmu ivotu a pociovn, kter je v prvn ad zhutnou a v samu bytost sraenou dobrou karmou. Upout-li se vak na dobr pocity, mylenky a duevn stavy, chpe se vlastn karmickch vsledk. Ty me, ba mus stle rozvjet, protoe jsou velmi slab; nevyvraj z relativn pevahy takovch in, v nich maj obvykle svj pvod, nbr pouze z akc vle. Jga dovoluje, aby lovk pouil zptomujc sly vle a vdom k zadren dobr karmy, jestlie podnty k pmmu rozvinut dobrch duevnch stav vychzej ze snahy zachrnit se ped sebeznienm na cest zla. Pitom je nutn dbt na to, aby schopnosti zskat dobrou karmu bez dozrlch dobrch skutk nebyly zneuvny, jak tomu bv, 70

kdy lovk usiluje podle tchto nvod pouze s tm myslem, aby doshl astnch proitk. To znamen, e mu jga toto een nabz jenom jako pomcku pro vstup na cestu dobra. Jga chce tedy lovku pomoci. Proto, kdy hledajc lovk nesetrvv v dobrch duevnch stavech, pocitech a mylenkch pro nahromadnou zlou karmu, rad: mu, aby je vyvolal a upevnil silou vle, nebo se v, e ho toto naladll povede k dobrmu konn. Pak se pomalu uvede do chodu kolobh dobrho napt v byt a odtud pichz zchrana ped bolest, zlem a zoufalstvm. A kdyby snad ten, kdo cvi podle nvodu jgy, nedoshl nieho jinho ne zmny zl karmy, jist by byl znan uspokojen, i kdyby snad dosud nevdl, e dobro samo vede k postupu v du stvoen. Jga, kter vede k velikm vsledkm, je vdy jenom pro ty, kdo tou dospt vysoko v du stvoen a jsou pitom dosti siln, aby nemuseli pihlet ke kvalit pevldajc skutkov karmy, kter je ovlivuje, a aby se nemuseli nechat unet jej moc ve do boskch svt. Aptasat: Mohlo by se tedy, Vidnaji, uvaovat o tom, e pro mnoh z cvicch lid me bt dobro nejvym clem na cest jejich jgickho sil? Vidnani: Dobro je jednak boskm provnm, jednak tlem boskch oblast. Svtlo vak je jejich podstatou. Chce-li proto nkdo dospt k Bo podstat, ke Svtlu, pak mus naped dospt k dobru. Nebo jako zlo zastr svtlo Bosk povahy, tak dobro tuto clonu odstrauje. Vzhledem k tmto vztahm je jist, e kdy se lovk chop dobrch karmickch fond, je me najt v it dobrch duevnch stav vyvolvanch silou vle, a rozvine-li pln toto latentn dobro, pibl se pociovnm a vbec celou psychicko-fyziologickou npln k boskm oblastem. Pak mu dobro, kter se po rozvit a zeslen stane nosnou vlnou jeho pirozenosti, umon nazrat na Svtlo, kter je podstatou Bostv a v nm Bostv vlastn sdl. Pak bude moci rozvinout toto Svtlo, vstoupit do jeho ze a poznat se v nm jako bytost s tout pirozenost, jako je pirozenost bo. Potom bude moci konen pekroit rozhran mezi svm lidstvm a samm Bostvm a bude moci vejt do pln ze osvcen; ta mu pak pinese celkov ozdravn, upevn jeho dobrou a bo pirozenost a nakonec ho dovede ke sjednocen s Nejsvtjm svtlem nebo bytm. Aptasat: Lidsk pirozenost je vak tak nepoddajn, e se vzpr kad zneosobujc snaze. Je toti onemocnl egocentrickm nazrnm, a proto sleduje se vemi slokami tendence sobeckosti. Clovk proto me jen obtn pochopit uitenost cesty boh, cesty k odosobovn, cesty k uskutenn nadosobnho boho ivota. Pihleje k tomu, Vidnaji, jsi vbec pesvden o tom, e lovk me doshnout tak vysokho cle? 71

Vidnani: Postupuje-li lovk obezele, nen dvodu myslit si, e neme jt cestou boh. Uv-li u sprvn zhodnot karmick vznam sobeckch tendenc sv pirozenosti, a to ve vech jejch samoinnch nsledcch, a zmn-li tyto tendence tm, e ji pestane reagovat na touhy sv vlastn smyslov pirozenosti a naopak bude peliv dodrovat mravn smrnice pro jogny, pak jist vykoen sobectv a povstane jako bytost mravn oitn a pipraven pro jgu. Mus bt alespo tak dalece umravnn, aby si veliksky nemyslil, e se sm beze vech ohled vnovat tzv. vym cvienm, jejich pomoc lze pmo odstraovat zkryt z bosk podstaty vlastnho byt. Nebo nemocen karmicky, mohl by nhle pochopit, e jeho vlastn pirozenost postrd douc boskost a to by ho mohlo svrhnout do propasti zhoubnho poznn, e je jen patnou bytost. elem jgy nen rozmnoovat v lovku zlo, nbr jenom dobro. Proto mus lovk mravnm ivotem karmicky nejprve ozdravt a pak teprve se poznvat jako Bh v cel sv pirozenosti. Aptasat: Mravn ivot si vak nelze pedstavit bez skutk mravnosti, nebo konen i it samo se neustle vyjaduje skutky. Proto me lovk snadno pochopit zkon skutk ve smyslu reakc na vytven napt. ekni mi tedy, Vidnaji, jakmi skutky me lovk rychle karmicky ozdravt? Vidnani: Tradin jgick nauka vypotv tyto skutky, bohyn. Ale j mm na mysli integrln jgu. Podle jejho uen me plin zdrazovn umravnlosti ve skutcch vst k rozvoji fanatickho pesvden, k zen nzor v sudcch o povahovch kvalitch a tendencch bytosti. Sprvnj je pihlet ke kvalit pocit, mylen a pohnutek. Touc lovk se m zulechtit a umravnit ve svm nitru a do t mry, aby v nm nevznikaly popudy k sobectv a osobnm zetelm pi konn. M odpoutvat mysl od vc, kter maj slouit jeho sobeckm choutkm, cit od vc, kter ho maj smyslov (tlesn) oblait, a vdom od vech vc, kter mu jakkoli pipomnaj sfru smyslovch skutenost. Pak se jist na psychologick rovni stane mravn dokonalm a tm je dna zruka, e i jeho konn se stane dobrm . Mravn a osudov sestupn cesta bytost se vdy pon ve sfe jejich zjm a pokrauje v kvalit jejich tueb a mylenek. Poslze ji mohou jen tko mnit, nebo zjmy, tuby a mylenky ovlivuj povahu pocit. Vzhledem k tomu jsou skutky popelem nebo zplodinou duevn orientace. Jeto vak musme myslit na to, e se mravn zvady ji lidskho pociovn dotkly, musme si t pipomenout, e prv niternou kzn pedevm v pocitech a pak v mylenkch a zjmech je mon cestu sestupu zatarasit, zabrnit samovolnmu duchovnmu klesn, mravn se oistit a vstoupit na cestu boh. Skutky toti vyvraj 72

vdy z npln vdom, z povahy pocit a mylenek, kter lovk chov. Proto duchovn rst a mravn dokonal skutky nemohou nikdy vyvrat z prostho dodrovn neohebnch pravidel morlky, je lovk pro sv pociovn a mylen neme uznvat, i kdy je ji uznv z jinch pin. Propadl-li ji lovk patn karm pod jistou mez, me jen obtn pochopit dvody pro dobr konn. Proto mus bt nabdn nebo veden k tomu, aby se dsledn pidroval dobrch mylenek, pocit a duevnch stav. Akoli tmto zpsobem nebude ihned a pmo znieno jeho sobectv, pece jen tmito dobrmi stavy ozdrav. Setrvvaje v dobrch mylenkch, pocitech a duevnch stavech, bude pozdji tmito psychologicko-mravnmi initeli jako sklony sv bytosti pomalu veden ke konn dobrch skutk, jimi jsou dobr stavy podeprny; dobr bude podporovat dobr a do okamiku, kdy bude pln odstranno zlo a kdy se v cel jeho bytosti objev Bosk Svtlo. Tm, bude dosaeno vsledku na cest dobr karmy a to je vstupn brna do jgy. Aptasat: Jak jsou bezprostedn, viditeln znaky karmickho ozdravn? Vidnani: Clovk s dobrou karmou je radostn, schopn vry, m vnitn klid a sebedvru a tendence jeho nitern pirozenosti naznauj, e kr cestou k zbotn svho byt, a to i tehdy, kdy tu chyb znaky, e si tyto tendence uvdomuje a dr se jich mysln. 73

TVRT ROZMLUVA
Rozbor podmnek a snah, kter vedou k vymu stupni it
Aptasat: Rda bych navzala na pedel rozhovor, v nm jsi zdrazoval, e je nezbytn dret se dobre karmy a vytvet ji, nebo jsi ji uvdl jako pmho initele ve vci celkovho zbotn tvor. Odpor zl karmy je vak u smyslov ijcch tvor velmi mocn, take je neustle nut k mylen a skutkm, kter jsou v rozporu se zsadami karmickho ozdravn. Jejich vdom se neme vyprostit z okruhu pesvden, e sobeck konn je sprvn a odvodnn existenc byt. V tto duevn zatemnlosti nejsou schopni uvit, e existuje bosk svt, kde nevldne zl karma a v nm mohou t bytosti v radostech tm, e se vzdvaj toho, co se smyslov ijcm tvorm zd nejjistjm pramenem poten. Jak mohou odstranit toto netst, je vzelo z jejich zatemnlosti? Vidnani: Aby se lidsk bytosti oprostily od svho velikho zatemnn, kter pochz ze sobectv a pipoutanosti k pomjivm tlm, mus uvit, e mohou karmicky ozdravt prv tm, budou-li klst pm odpor tendencm vlastnho byt, nemocnho domnnkou, e bez zvislosti vdom na pomjiv bytnosti neme existovat radost. Mus se uit askezi, provdt ji, oistit se j a pipravit se jej pomoc na pijet dobr karmy. Aptasat: Co maj tvorov pokldat za askezi a jak ji maj provdt? Vidnani: Mus ze sebe pouitm vle vykoenit smyslov sklony, aby ji nebyli pohnni ivoinmi pudy a impulsy. Mus se snait, aby mezi obyvateli sv rovn neuplatovali nedouc iny, aby nechovali nedouc mylenky, nepropadali nedoucm pocitm a nepipoutli, aby v nich vystupovaly nedouc duevn stavy. Jeto je vak nesnadn vylouit vechny nedouc projevy z jednotlivch skutk, mylenek, pocit a nlad, mohou se k tomu propracovat tm, e budou usilovat o zmnu npln svho vdom. Maj ve svm vdom chovat jenom kladn (dobr) mylenky, pocity, pohnutky, nlady atd. A tak jako zmr bytost na nedostatek potravy, tak v nich po zanechn zlch sklon zeme duch odporu a zla, kdeto duch dobra a tst se rozvine, upout jejich smyslov vdom, kter se pak ztoton s vdomm, je je prostoupeno boskmi kvalitami. Nebo dobro, je-li opravdu sprvn chpno, vede k zneosobnn; a zneosobnn, je se vyjaduje iny lsky a ctnosti, je bo pirozenost, bom tlem. Aptasat: M-li lovk zasahovat vl do tendenc vlastn bytosti, pocit'uje to tak, jako kdyby znsiloval "svat zkony" bytostnho (smyslov74

ho) ivota, by mu i duchovn autority za tyto zsahy slibovaly dobro. Proto ovem neme uznat, e je askeze dobr, a naopak se domnv, e je lpe setrvati na pvodn linii svho osobitho it. Proto mi povz, Vidnaji, jak viditeln uitek m lovk z askeze? Vidnani: Kdy nkdo peme osobnost v oblasti vznt jstv na jedn stran a jej sklony obastovat se mnohm, co smyslov oblauje, na stran druh, pozn, e se propracoval ke vskutku dobrm, hmatatelnm vsledkm. Zvlt kdy si vzpomene, e nespokojenost a neastn nlada se me lid zmocovat i tehdy, kdy jsou obklopeni mnohmi vcmi, po jakch tou ten, kdo je nem a mysl si, e by ho uinily astnm. Pak ji snadno pochop, e zle na nem jinm ne na dalm shromaovn "vc denn poteby". Dokonce zane dobe rozumt zkuenostem asket, z nich vysvt, e zeknut se mnohch tzv. nezbytnch ivotnch poteb me vst pouze k vnitnmu uspokojen, uvolnn od permanentn strasti. Nitern uvolnn je vdy nutno spojovat s vystupovnm a rozvjenm pocit tst. Co tedy lovka trp a in neastnm, je prv to, e jeho touhy nebyly ukojeny; v mystickm smyslu proto, e trvaj. Z tohoto hlediska jsou tedy duchovn rakovinou, i kdy jsou blznivm svtem povaovny za zdrav, podntn nebo pinn sly, kter lovka vedou k rozvoji prv v tom, co m lidem domnle pinst pocit tst a naplnn. A jako rakovina zachvacuje postupn vechny tlesn orgny, tak je i duchovn podstata lovka vc a vc postihovna vzruchy z novch objekt touhy, z objekt, je by lovk chtl mt a o nich se domnv, e by ho mohly uinit astnm. Ale vnitn naplnn, je lovk hled tmto zpsobem, nepichz. Doshne-li toho, eho si dal, poznv, e ho to astnm neuinilo. Proto mohu opakovat: touhy jsou nemoc ducha. Je-li lovk z tto nemoci vylen, neme bt neasten. Je-li poslze zbaven pedstav o ivotnch nezbytnostech a potebch, je voln jako ptk a ije v okamicch, resp. v ptomnosti. Pestvaj pro nho starosti, co se stane za tden, za msc, za rok, zda snad nezchudne, nebo zda ho bude provzet tst - protoe spokojenost s jakmkoli souasnm stavem je vdy provzena tstm. Spadnou-li tedy z lovka okovy domnnky, e mus usilovat o nahromadn mnohch tzv. nezbytnost, zbav se i starost, kter ho olupuj o radosti i o zdrav. To vru dovede dobe ocenit i lovk jakkoli "realisticky" myslc. A kdyby nedovedl pochopit, e prv touhy jsou nemoc ducha a pvodci nespokojenosti, nech si uvdom, e touhy nepestvaj, nbr se rozmhaj a rozvjej, take je nakonec nelze uspokojit nim menm ne neuskutenitelnm inem pokoit cel svt. Kdyby vak doshl i tto mety tvor zachvcench dost, stejn by poznal, e tst le kdesi mimo tuto cestu a e radost, kter tst 75

podmiuje, je stejn jako bolest pedevm vnitn zleitost kadho jednotlivce. Pi hlubm postehovn by poznal, e radosti a tst me doshnout jen za pedpokladu, e zjednal podek v sob samm a e se zprost tueb. To znamen, e by teprve na konci obvykl cesty ivotem nael zatek sprvn cesty, kter ho zatm nevb: hledat tst prostednictvm znien tueb. Nenechme se klamat tm, e nkdo ve svch tubch nem a k pokoen celho svta, jak j~em tvrdil. Uspokojen na nich stupnch je jen doasn stav, kter je mo-no odvodnit organickm uspodnm bytosti toucho lovka. Ale v da!i;m jeho ivot se mohou dostavit vyvolvac momenty, jejich nsledkem je dal rozvoj tueb. Stane-li se nkdy, e se nkter lovk zastav na cest rozvoje tueb na cel prv it ivot, pak je to zase jen doasn pm. Vyvolvac moment se me dostavit i po jeho tlesn smrti, v procesech, v nich jeho it pokrauje. Cas nerozhoduje a do okamiku, kdy bytost z vlastnho rozhodnut zni tuby silou vle. Dolome tedy: lid asto povauj za nezbytnosti to, co si d jenom jejich chtiv pud. Z toho dvodu nen vlastn ani skromnost sprvn pochopena. Za skromnost se m povaovat jen to, kdy nkdo vdom setrvv ve spokojenosti s menm hmotnm zaopatenm, ne jak vykazuje limit mravn neukznnch lid. Krom toho se za skromnost povauje i to, kdy lovk kriticky porovnv vlastn nzory s veobecnm nazrnm na tu jistou vc, ji posuzuje. Nechov-li se tak, pak me bt z vyho mravnho hlediska povaovn jen za lovka prmrnho, kter je jist umravnn, kdy se spokoj tm, aby sv tlo udrel pi ivot nezbytnou potravou, spnkem a zpotku i zdravotnm oetovnm. Toto vechno mus bt dodrovno, aby lovk jakoto duchovn typ v tle mohl Liskat ivotn zkuenosti, jejich konenm vsledkem je jasn poznatek, e vechen utven svt i byt jsou pomjejc. Pokud jde o otzku, co je vlastn realistick mylen, pak je mono odpovdt, e jm me bt i mylen duchovn, tebae podle obvyklch nzor takov me bt jen mylen materialistick. Prmrn lid se toti domnvaj, e jsou realist, ale jsou vlastn materialist. To znamen, e podlhaj klamu, kter vznik tm, e dvuj pouze smyslovm postehm. Fyzika ji vlastn opravila jejich bludn a pyn pesvden, e rozumn a realistick je jen stanovisko oprajc se o smyslov hodnocen jev. Ale oni pesto trvaj na tom, e materialismus a realismus jsou toton. Neukznn lovk povauje za nezbytnosti pro zachovn sv existence to, co mnohdy pochz z inspirace vyvolvan jeho bytnost, zachvcenou hltavost, ji se nepokusil omezit ani v nejmenm. Ale neomezovn se ve sklonech a ve chtivosti se zd pinet uvolnn, kter blahodrn 76

psob na lidsk zdrav, a proto zdnliv prodluuje ivot. Neomezovn vak ve skutenosti pin jen doasnou levu. Nebo nepotlauje-li lovk sklony a chte, vzbuzovan funkcemi smyslov pirozenosti, zane se jeho vdom trvale upnat na svtsk vci a smyslov poitky. Zatmco svmi zjmy dl mimo vlastn bytost, d se jeho vdy procesujc psychologick bytnost ve vech svch jednotlivch slokch na psychick cesty rznch smr, co poslze vede k rychlmu duevnmu a fyzickmu vyerpn. Tak uvolnn, kter se zpotku zdlo bt blahodrn, pozdji pin neekan opotebovn a strnut celho organismu a tm i porn nemoci a povechnou degeneraci. Dokud si lid tato fakta nemohou ovit vlastnm sebepozorovnm a zkuenost ze zkn, mli by uvit mystickm mravnm poukm, je se jim snad zdaj bt paradoxn: sebevlda, zvnitnn a uvdoml setrvvn uvnit vlastn bytosti vbec vede k obastnnm dnenmu lovku ji neznmm, ale pesto hlubokm a dobrm. Tyto duevn akce maj takov vznam, i kdy se to snad jev jako radikln omezovn zdravch sklon, vedoucch lovka k doucmu ivotnmu rozvoji. Zatek tto ivotn cesty me ovem odstraovat. Clovk se toti domnv, e si vlastnm omezovnm psob strast a neme pochopit, e si naopak pipravuje spokojenost astn bytosti, kter se zbavila poadavk. My vak spolu, bohyn, hovome na zpadnm kontinent, kter propadl bludnmu uen a pesvden, e cesta ke tst vede pouze psychickm rozvojem smrem od ega. Proto musme potat s tm, e mluvme-li o cest prv opan, pochop ns jenom mlo lid. Zd se vak, e tento kontinent ji dky nzorm, kter v nm vldnou, dospl a k nalhavm a jeho obyvateli nepekonatelnm karmickm nsledkm psychickho rozvoje navenek od ega; a jm jeho obyvatel budou mocn postieni, pochop, e je teba se snait kret po cest prv opan. Jeto vak jsou nsledky psychickho rozvoje smrem od vlastn bytosti velmi neuten, radji se tmto smrem nedvejme. Povzme jen takto orientovanm lidem zpadnho kontinentu, e askeze je nutn. Povzme jim, e askeze, je je m pimt k nvratu k sob samm, je zprvu obastn tm, e poznaj svou vlastn pravou pirozenost, kter je bosk; potom je zane uspokojovat i proto, e se zmen jejich chtivost, a nakonec je obda vnitnm uklidnnm. Toto uklidnn se velmi pzniv projev na nebezpen cest zrychlujcho se tku od sebe samch, po n jdou, na cest. tku, kter je hlavn pinou jejich utrpen a rychlho rozvoje prvk animality. Aptasat: Jestlie askeze obastuje zevn, nen tm zcela vyerpna jej innost? Me j asketa zskat i vnitn hodnoty? Je inn v duchovnm rstu lovka? Odpovz, prosm, Vidnajil Vidnani: Jestlie ten, kdo provd askezi, potlauje nejen touhy, nbr 77

vechny ostatn bezprostedn psychick stavy a projevy - jeto si je vdom toho, e prv jejich vlivem se zapd do pediva karmy - udruje vlastn psychickou rovnovhu a tm kon soustedn. A nezvol-li si pro sv vlastn vdom dn jin objekt, vyjma univerzln prostor prost veho nebo ir univerzln jas, pak jej askeze na rovni jeho pirozenho uvdomovn dovede k oprotn od veho diferencovanho. Tak askeze soustednm, kter vznik jakoto pirozen nsledek duevnho oprotn na rovni pirozenho dennho vdom, pipravila lovku pdu pro realizaci kosmickho Vdom, plnho jasu a vdn. Nebo spsnou askezi v nejirm smyslu toho slova musme povaovat za psychologick odstrann pekek, je plynou ze zdnliv sprvn a pirozen diferenciace tvrho kosmickho dla, diferenciace, kter pochz z neustle se opakujcch uvdom ovacch akt tvor. Tmto zpsobem je ovem askeze t ppravou pdy k tomu, aby zosobujc se vdom mohlo natrvalo proniknout do nediferencovanho irho Przdna kosmickho Ducha. V askezi jde tedy o to, aby ten, kdo se j oddv, pochopil, e askeze znamen nejen zkat se pocit nebo dojm z toho, co vnm, nbr i ruit vechny uvdom ovac akce, a konen zeknout se sebe sama jakoto vlastnmu vdom se pipomnajc osobit vyhrann jednotky. Takovou askez se toti vyit'uje cel pole zeh j a moje. Tm se tak proist obzor nebo pole vdom a promn se v nesmrnou, jasu plnou Przdnotu kosmickho Ducha, kter pedstavuje samo nediferencovan vdom. Bn lovk by rd identifikoval vekerou skutenost jen oima, prsty a jazykem. Ale asketa to init nesm. Citovm nevnmnm vidnch objekt, pach, zvuk, chut a hmatovch efekt jako bdl a sebe si neustle vdom lovk se mus dostat na zkladnu bytosti smysly neovlivovan a tm zvit slu vlastnch posteh. Potom se z vlastn zkuenosti pesvd, e je za viditelnm vesmrem vt a reln vesmr neviditeln, kter je zkladem nebo pvodem vesmru utvenho. Tmto zjitnm dospje k osvobozujcmu poznn, jeho psobenm bude vykoupen ze zdnlivost a bolest na n se pojcch. Dopovzme vak jet to, co je jist patrn z toho, co jsem dosud ekl: osvcujc soustedn nevznik mechanickm upnnm pozornosti, je je nsiln usmrovna vl. Takov soustedn je toti hrub, a proto msto k osvcujcmu rozen pole vdom vede jenom k jeho zmenen a zen. Jemn a mysticky innj soustedn vznik tm, e se lovk vzdv smyslovch objekt jakoto opory pro vdom pozorovn. Nem se vak vzdvat pouze objekt, je si zvolil jako oporu pro askezi nebo je si prv uvdomuje, nbr vech objekt smyslovho skutena, kter jej mohou jakkoli vzruit teba pouze tm, e je vnm, nebo 78

zdnliv smyslov potit, protoe je vnm. Prv toto vnmn je oporou nevtanho zosobovn nebo vyhraovn vdom. Jsou-li tyto opory vdom odaty a lovk nehled dn jin, jeliko ji vyhladil touhu po smyslovch poitcch, me vdomm setrvvat ve stavu, jen se jev jako nadosobn sebeuvdomovn. A nepestane-li usilovat o nejvy bdlost, zni nelpnm na objektech vechny hranice pro pozornost plnou uvdomn. To je pinou vzniku soustedn, kter umouje postehovat kvality stvoen v jejich pvodnm, tj. nepersonifikovanm nebo neutvoenm vesmrnm stavu. Pak ji poznv pravdu, kter podmiuje existenci veho jsoucho, odpout vdom od stavebnho materilu tzv. skutenosti, jen vytv i jeho byt, a doshne osvobozen poznnm prapodstaty veho. Obyejn, resp. chtn a mechanick soustedn nevede tak vysoko: omezuje dokonalost a hloubku vhledu ve stejnm pomru jako pirozen dispozice pro urit pojmy a vnmn ovlivuje kvalitu a stupe soustedn. Teprve kdy se cvic lovk vzd domnnek o povaze skutenosti a pekon impulsy k jej klasifikaci, odstran psychologick initele omezujc rozsah vjem pi soustedn. To proto, e tmto ponnm pemh sklon k vytven uritch pojm a k vyhrannmu vnmn. N a konci svho sil dospje jako k pirozenmu nsledku k samovolnmu pojet nevymezench (transcendentnch) kvalit, kter vlastn v bytostech vytvej osobnost. Aptasat: Ne kad lovk je vak schopen provdt askezi nebo ji jen pochopit. Jsou prost due, je nejsou schopny rozeznvat jevy a stavy na psychologick rovni, a pece maj touhu uniknout z neutenho stavu ivota, v nm jsou vechny poiny diktovny zeteli, jejich zdlo je kdesi v podvdom. Je cesta do sfry boh schdn i pro takov lidi? Vidnani: Ani bohov, ani lid, ani jin tvorov nemaj nic, co by kdysi nechtli, po em by netouili, co by nemilovali - krtce: na em by nelpli. Nebo prv touhy a nklonnosti jsou initelem, jen psychologicky upravuje bytosti tak, e se dostanou do pasvnho stavu vzhledem k tomu, co si ply nebo pej, a tm se vytvej podmnky k uskutenn toho ve sv dob. Takovm zpsobem se touhy a nklonnosti petvej ve ventily, jimi jsou bytosti na jedn stran vnitn upravovny pro pijet toho, co si ply, kdeto na druh stran se tak odstrauje ve, co se v nich me projevit jako zbrana k uskutenn vc kdysi danch. Jednoho dne, kdy jsou ji odstranny vechny psychologick, a proto i karmick pekky, brnc, aby se dan mohlo dostavit, vzniknou ideln podmnky k jeho realizaci. Uskutenn toho, co si lovk peje, je vak vsledkem tueb a nklonnost a vede k tomu dlouh cesta. To proto, e lovk m mnoh asto si odporujc pn, take upad do momentlnch karmickch 79

indispozic, kter oddal uj realizaci toho, co prv je jeho pnm. Ale souasn to bud domnnku, e cestu k realizaci danch vc je pece jen mono zkrtit. Jak? Kdy se krom jedin tuby, vznesen vi vemu, co existuje, veho przdn a mlenliv lovk otevr jenom tomu, po em tou, jist toho brzy doshne. A to i vc nejvych. Proto kdyby nkdo, prv mlenliv a vzhledem ke vemu existujcmu przdn, touil po osvobozen z kruhu neboskch existenc, me toho doshnout pomrn snadno, usuzujeme-li podle lidskch asovch mtek. Tm dve a snadnji, m vce a dokonaleji bude umt pomjet sebe jakoto lovka s jinmi uritmi sklony a tubami a pipomnat si sebe sama jenom ve sv touze po volnosti, dobru a bosk lsce, nebo si ppadn sebe pipomnat v tchto vlastnostech a stavech. Tak toti zstane uzaven byt lidskmu a oteven boskmu. Jako neme vejt ten, jemu neoteveme, nbr jenom ten, jemu oteveme dvee, tak do lovka, otevrajcho se pouze bostv a dobru, vstoup prv jen bostv a dobro, kdeto lidstv zstane mimo okruh jeho relnho provn. Aptasat: Je toto sil rovn st jgy, Vidnaji? Vidnani: To, o em jsem prv mluvil, je vlastn cestou oddanosti v jist sprvn form. Oddanost je psychick otevrn se nemu a otevrnm prokazuj tvorov oddanost. Niternm otevrnm neboli oddanost zni bytost odpor vi tomu, emu se otevr, kdeto vemu ostatnmu znemouje, aby do n vstupovalo a rozvjelo se v n. N a poznn tohoto zkona byla vybudovna jga oddanosti, j nle velk a estn msto v silch o realizaci vych forem existence. Je to prost metoda, kter m toucm lidem dopomoci k vsledkm duchovnho sil prostm duevnm otevenm se tomu, eho si daj, a proto opravdu nevyaduje takovou duevn obratnost, jakou vyaduj jgy tzv. vy. Kdo cvi oddanost, zvol si prost idel, na nj se duevn zcela upout, ponechvaje ho ped svma oima a ve svm vdom jako nejvznamnj ze vech skutenost, jimi je obklopen. Tm se jeho idel vyvine a zsk reln kvality. Nakonec se lovku, jen cvi oddanost, stane ivou skutenost, kter do nho postupn vnikne, zmocn se jeho vdom a poslze se projev celm jeho ivotem. To je zkon, jm se d realizace kadho idelu, resp. sil. Realizuje se podle nho idel svtsk i bosk; lovk vak poct uskutenn idel tak rozdlnch nestejn. Nebo svtsk idel nepochz z nadsmyslov nebo nadsvtsk oblasti, nbr z oblasti smysl, take vzhledem ke svm vlastnostem zane lovka zatovat rznmi konflikty. Svtsk idel proto lovka psychicky upoutv do vzen, za n lze povaovat urit vnmn, akoli m kad idel zdi tohoto uvdomovn zboit; po tom konen kad dycht vdom i nevdom. Bosk idel naopak vdy symbolizuje oblast nadsmyslovou - i kdy 80

asto zakalenou hmotnm pojetm a pedstavami lovka, kter se ho dr - ili neomezenj skutenost, take jej realizac me lovk uniknout ze zd tsnivho lidstv. Proto je bosk idel vdycky douc pro ty, kdo mus jt cestou oddanosti, protoe maj men intelektuln slu. Aptasat: Povaujeme-li vak oddanost za duevn oteven se nemu, pak se za tmto aktem me skrvat tup duevn nehnutost, pasivita. Naproti tomu v du stvoen pozorujeme, e nap. bohov jsou v nitru sv bytnosti ivj ne tvorov, kte sdl na nich rovnch psychick sfry. Vzhledem k tomu je zcela mon, e se oddanost me stt spe cestou sestupnou ne vstupnou. Sestupnou prv nsledkem rozvoje pasivity, kter tak asto h v oddanosti, a kter ji proto me bt cestou ke zlmu. Je mon, Vidnaji, tomuto hrozcmu zlu snadno uniknout? Vidnani: Oddanost m bt symbolizovna mlcm lovkem, jen se v duevn tichosti a smyslov nedostivosti cele upn k touenmu, svtcmu, vysoce ivmu Bostv, je mus bt chpno jako nadpozemsk kvalita svho druhu. Tmto ponnm lovk zstane uzaven tamasick neinnosti i jejm zhoubnm vlivm. Touha po boskch kvalitch nebo po samm bostv, kter vdy mus provzet oddanost, vytvo t k bostv vztahy, a to jako ke skutenosti nadsmyslov a vysoce inn. To je dostatenou zrukou, e lovk, oddvajc se boskm kvalitm nebo bostv i Bohu, bude chrnn ped kadm nedoucm ovlivnnm a do okamiku, kdy v sob samm doshne realizace boskch kvalit nebo samho Boha. Aptasat: Mlen u prost mlcho lovka, Vidnaji, se vak nikdy pli nevzdaluje od pln neinnosti, kter vdy m tamasickou povahu. Jak m takov lovk eit problm, aby neupadl do zatemnn, do tamasu? Vidnani: Kdo cvi oddanost, nesm bt neinn. Jeho innost m bt vnitn, ili m se jevit ve vysokm stupni bdlosti, v ivm zjmu o idel, kter si zvolil. M se jevit i v duevn ivosti, v jejm svtle lovk bez ustn mus vyrovnvat dotrajc vlivy smyslovho svta, vlivy, kter jinak vyvolvaj dojmy z toho, co vid, sly, ich, chutn a hmat. Ziv zjem o nco lovka vdy duevn aktivizuje, a ho poslze uzpsob k tomu, e sm zane vyzaovat duevn energii. Kdy naproti tomu ije jen tak, e pijm ve mon vlivy a vyzaovn veho, co jej obklopuje, rozvj se jen v tamasickm smyslu. Nebo innost v nejsprvnjm pojet, toti innost, je se projevuje vyzaovnm duevn energie volnm naptm, me vyvrat toliko z dostediv tendence psychick aktivity, ili ze sousteovn. Tmto zpsobem se jednak upoutv, jednak kondenzuje bytostn vyzaovn, je jinak samovoln unik. silm o kondenzaci samovolnho biofyziklnho vyzaovn 81

lovk zpsob, e toto vyzaovn vysoce rozkmit. Tm jsou vyvolny podmnky k uskutenn univerzln psychologick promny vlastnho byt, jejm prvotnm nebo duchovnm pvodcem je duevn ivost a vysok bdlost. Z toho dvodu je mon kondenzaci samovolnho vyzaovn bytnosti povaovat za innost, kterou lze v uspokojivm stupni zjiovat jen u bytost, jejich pvod je v boskm svt. Z lidskho hlediska je zejm, e podmnkou kondenzace duchovosti je voln napt, kterm se tlum vlastn smyslov a duevn reakce na vnj svt. Tmto zpsobem jsou toti vechny nejjemnj bytostn esence zpravidla neustle z tla vyzaujc zadrovny, ustalovny a zhuovny a tm transformovny v jev podobn substancionln materii, fluidu. Z nho se vytv jaksi vnitn nebo duchovn tlo, je se konen me stt obydlm vdom, souhrnu vech sloek, kter jsou z psychologickho hlediska samm lovkem. A poda-li se lovku uinit napt vle stavem trvalm a zachovat pitom vdom nejvt monou i, bude t tak, jako ij bohov. Pedpokldejme vak, e se lovk i pesto, e tuto ivotn linii intelektuln pochopil, nsledkem vrozench dispozic a tomu odpovdajc karmy ocit pod velikmi tlaky smyslovch skutenost. Pod tlaky, kter by se chtly v jeho dui obret a vyvolvat v nm strhujc dojmy, akoli je i pesto duevn tak iv a inn, e kondenzuje vyzaovn svho byt. Za takovch okolnost se ocit ped pekkou, kter ho nabd k tomu, aby se uchlil k modlitb. Modlitba symbolizuje pozmnnou a povrchovj innost, ne o jak jsem prv mluvil. Vzhledem k tto pekce si mus zvolit krtkou modlitbu a zabvat se j velmi intenzvn, mysle na jej slovn vznam. Tmto ponnm se jist uzave dojmm ze smyslovho svta, je ho mohou svdt na scest. Aptasat: Podle tvch slov se zd, e modlitba me bt t jednou z vtv mystickho vvoje. Je tomu tak skuten? Vidnani: Jestlie oddanost znamen sil o uskutenn idelu trpnm postojem jistho druhu, pak modlitba vyjaduje snahu o zmnu tendenc byt pmm zsahem innost jinho druhu. Modlitba je slovo, ppadn prpov, jejm uitm lovk rozechvv psychickofyziologickou soustavu, kter pedstavuje bytostnost, a to zcela jinmi vibracemi, ne jak vyvolvaj slova nebo svtsk e. Tak chvnm, je pochz z modlitby, me bt promnno byt uritm pmm zsahem pslun povahy, a nemus se proto ekat na promnu pomoc idelu, jeho vlivu a psoben je mono se otevrat oddanost. Aptasat: Aby se vyhnul nstrahm patn pochopen a tud i patn provdn oddanosti, mohl by lovk volit cestu modlitby a oekvat od n stejn vsledek jako od sprvn provdn oddanosti? Modlitba, 82

jak se zd, netaj v sob takov nebezpe jako oddanost, a proto by je snad bylo mono zamnit. Nebo nikoli? Vidnani: Jako se vechny nemoci tla nevyl jednm lkem, tak tak nelze lit nemoci ducha silm jednoho druhu. Modlitba je volbou vibrac v lb vibracemi, kdeto oddanost volbou postoje v otzkch postoje. Modlitba je nejist psychickou innost ze vech, kdeto oddanost symbolizuje duevn uvolnn, od nho se oekv vtok chtnch vibrac nebo kvalit, jejich vstup do lovka m postupn potlait kvality nechtn. Modlitba ve form mantry vyvolv vibrace podle povahy mantry a jestlie se lovk vnuje tto innosti dlouho, pak se zmn jeho pirozenost. Cinnost vznikajc z neuvdomlch popud, kter zase vyvraj z ivotnosti podvdom a citov pirozenosti, bude potlaena. Cvic se nsledkem toho psychologicky ocitne ve stavu, kter povahov odpovd innosti, jej mravn kvalita je pmo zvisl na kvalit modlitby. Proti tomu oddanost vyaduje, aby touc potlail vechna psychick vzdut, . kter neodpovdaj povaze idelu, jm m bt bostv. Kdo si v tom sprvn pon, zaujme postoj bytosti ekajc. V tomto postoji m setrvat a do okamiku, kdy bude uchvcen mravnmi hodnotami a vlastnostmi idelu a probuzen k innosti, kter vyzaovnm a vibracemi souhlas s jeho vnitn duevn npln. Proto jsou jak cesta modlitby, tak i cesta oddanosti cesty, po nich se me s spchem jt jenom tehdy, kdy jejich pouit odpovd momentlnmu naladn nebo povaze toho kterho jedince. Nen-li tchto podmnek, stv se jak modlitba, tak i oddanost innost na hromad vnitnho balastu, i kdy se mus pedpokldat, e bytost, pouvajc tchto hodnot, je obdaena jen malou relativn pevahou dobrch karmickch kvalit. Oddanost i modlitba proto me pinst prav duchovn vsledek jen jako nhodn dl v neuvdomlm kloptn ivotem. Aptasat: S jakmi povahovmi kvalitami mohou bytosti spn jt cestou modlitby? S jakmi povahovmi kvalitami pak cestou oddanosti? Vidnani: Kdo se cvi v tom, aby rozvinul duevn klid, a pece upad do temn duevn nehnutosti (pasivity). Kdo se pi duevnm uklidovn nestv jsavjm a radostnjm a v tto nlad se samovoln nepozved k tuenmu bostv na zklad rozvjejc se nitern sly z tohoto sil pochzejc. Ti vichni mus modlitbami pozmnit vibrace svho byt tak, aby se shodovaly s vibracemi boskch tl nebo byt. Cesta oddanosti je pro ty, u nich lze s jistotou pedpokldat, e a potla fyzicko-psychick chvn, kter je vlastn samovolnou innost a vyzaovnm tlesn bytnosti, budou moci bezprostedn vnmat nejvy Skutenost, kosmickho Ducha, a v radosti se k nmu upnat. Ti sm oddanost pmo odstraovat povrchov zkryt ze svho nejhlubho nitra a odkrvat vechny bosk kvality, je jsou obecn skryty 83

v nitru bytost pod jejich povrchovou psychickou orientac. Jinmi slovy: oddanost mus cviit ti, kdo pi cvien relaxace neupadaj do mentln neinnosti a mus vzhledem k svm duchovnm a karmickm dispozicm naplovat sv nitro bostvm, protoe je nemaj v povrchovm vdom nebo v sob dosud nevyvinuli vnitnho lovka bosk povahy. Za tchto okolnost oddanost vdy pin spch. Kdeto modlitba se hod pro ty, jejich nitro vykazuje tendenci k neinnosti (pasivit), ale jinak maj ponkud zbotl nitro nebo v sob nos vzrostlho vnitnho lovka s boskou povahou, jen vak dosud nen inn nebo je nehybn. Ti mus sv nitro oivovat vibracemi slov, je jsou vyjdeny modlitbou nebo mantrou, prpovd. Aptasat: Ped tm, ne jsme mluvili o oddanosti a modlitb, mluvili jsme o askezi. Jestlie se spch v modlitb a oddanosti zakld na povaze lid, jist je tomu tak i u askeze. R.ekni mi, Vidnaji, kte z lid se v n maj cviit? Vidnani: Jsou povahy, u nich nen mono pedpokldat, e pekonaj chte prostm odvrcenm pozornosti od smyslovch skutenost nebo tm, e se upnou ke skutenostem vym, duchovnm. Chtn u nich toti trv jako nezruiteln a mocn napt nebo tendence, je neustle prorej skrze pozornost, ji se sna usmrnit jinam. Tak chtn strhuje jejich vdom k sob a pln je nedoucmi sklony a pedstavami. Krom toho takov povahy asto nemaj za smyslovm chtnm vbec dn vy zetele. Odstran-li lnut ke smyslovm vcem, nemohou se tyto vy zetele projevit v jejich vdom jako innj podncovn k realizaci nebo i jen k hledn boskho idelu a ve form kvalit, nebo personifikac. Z toho dvodu tyto povahy mus tlumit touhy a dosti po svtskch vcech pmo, to jest silou vle a to je vlastn askeze. Budou-li lid s takovou povahou cviit nechtn a dbt na to, aby setrvvli v dobrch nladch - kter se snadno mn v nedobr, odmt-li od pirozenosti chtiv lovk vci, kter jej smyslov potuj - budou provdt povznejc spsnou askezi. Takov askeze je duchovn eln, protoe je provzena dobrou nladou i po zeknut se veho, co pochz ze smyslovho svta a co lovka smyslov potuje. A protoe tato nlada nen zaloena na tzv. objektivnch pinch, je bezpinn a postupn se mn v dobr tendence, tendence do boskho svta. Aptasat: Dle se naskt otzka podmnek rozliovn. Domnvm se toti, e i rozliovn, kter m mt vznam pro duchovn rst, mus bt stanoveno jen pro nkter povahy. Doufm, e v i to, jak povahy mohou rozliovn povaovat za pomocn prostedek v duchovnm vvoji? Vidnani: Jestlie nkdo osudovm zrnm dospl k rozvit inteligence a intelektu, ale jet neprohldl a celou bytost neuznal, e vechen ivot 84

a dn na smyslov rovni jsou marn a pomjiv, a nevzdal se proto veho, dospl jako smyslov ijc lovk k okamiku, kdy me uskutenit jgu nazravm sousteovnm a dostedivou tendenc duevnch sil. Absorpce bytostn pirozenosti v neprocesujc kosmick N emnno ostatn nen dve vbec mon. Nem-li toti lovk dostaten rozvinutou inteligenci a intelekt, neme toto Nemnno pochopit. Proto se me zkat pomjivho ivota na smyslov rovni teprve a dozraje ivotnmi zk ue n ostm i. Ale prost uzrn prostednictvm ivotnch zkuenost vede sp k tomu, aby se lovk chpal ivota (tj. utvenho) na tzv. vy, ili jemnj rovni, a nikoli k tomu, aby se veho zekl. Ale z vych rovn se zkajc se lovk mus vracet na rovn ni pro samovolnou dekadenci toho, co je utven. Tm vak, e se cvic lovk z vych rovn mus vracet, vyvine se postupn v inteligentn a intelektuln typ, kter zane chpat, e pro nho nen jin cesty k dovren vlastnho zdokonalen, krom metodickho rozliovn. Tm je tato cesta zejm urena tak pokroilm charakterm, u jakch se vechny ivotn zkuenosti mn v inteligenci a intelektuln slu. Z toho, co jsem prv ekl, m bt zejm, e se ivotn zkuenosti u kadho tvora bezprostedn nemn v inteligenci a intelekt. Ran (elementrn) typy tvor s lidskmi tly a jet vc ovem tvorov ni dospvaj ivotnmi zkuenostmi pedevm k jakmusi psychickmu zastavovn se na cest ivotem, k vahm, kter teprve jejich rozum povznej. Tmto nepmm postupem je obdauj inteligenc a intelektuln silou. Protoe vak tato modifikace nen pm, trv takov boj velmi dlouho. V hlubin elementrnjch bytost toti nadle existuje pesvden, e jenom hmotn, resp. smyslov svt m absolutn hodnotu. Proto se tyto psychick zastvky ukazuj bt jenom konkrtnm projevem odporu svta na cest jedinc smujcch od bytosti do svta. U takovch bytost tedy nejde o vahu nebo poznn pomjivosti veho utvenho, nbr jen o uvdomn si pekek a odporu, kter jim svt klade do cesty; tm dospvaj i k vaze, jakm zpsobem je pekky mon zdolat a odpor pekonat. Tak vznik pedpoklad pro rozvoj "ivoin inteligence", resp. inteligence elem a dravc, a tm t utilitaristickch sklon, kter tak ztuj existenn monosti tvor intelektuln mn vyvinutch. Nech se vak zd bt tento vsledek ivotnch zkuenost na ni rovni a u ranjch lidskch typ jakkoli dmonick, pece je inteligence dravce pedchdcem inteligence skuten. Tm meme dospt k zvru, e vchova tvor ivotnmi zkuenostmi m celkov vysokou 85

hodnotu a vede pes mnoh duevn a duchovn vstupy a pdy k duchovnmu vvoji, k vzestupu na ebku existenc. Aptasat: Mezi rznmi typy lid jsou t takov, kte jsou osudem postaveni do okolnost, v nich vechen jejich as stravuje prce. Mohou i oni vstoupit na cestu jgy, na cestu duchovnho oprotn a osvobozen? Nebo prv prce je nejmohutnjm a nejinnjm pojtkem mezi jejich duchem a prodou a tm i jejich nejvt pekkou na cest k zdokonalen. Existuje i pro n cesta, na n by se mohli zcela vymanit z poutajc moci prody, kter na n pro jejich pracovn zalenn m tak mocn, ba osudov vliv? Vidnani: Clovk, jeho vechen as je stravovn vnj innost, tj. prac, a Jemu se proto nedostv asu k pomylen na sebe, k pomylen, kter je pinou rozvoje jeho duchovn pirozenosti a jejch kvalit, me eit problm odpoutn a tud i problm duchovnho vvoje , karma jgou. Nebo prv karma jga je vypotna na to, aby pomohla ruit zvislost vdom (mysli) na smyslovch vcech a nakonec lovka pipravila na mystickou cestu. Podmnkou je zjem o realizaci duchovna a jeho kvalit, kter vdy unikaj tm, kdo se vdomm a smysly ponouj do svta smyslovch skutenost. Aptasat: Co vak je karma jga a jak ji lovk m provdt? , Vidnani: Kdo ije v tomto svt a mus mu vnovat nebo mu vnuje mnoho pozornosti, snadno se zaplete do jeho kol. Nepoznv pak el svho it a smysl psychickho podroben karm, jejmi okovy je pivdn k nzoru o samoelnosti zevn innosti a sv zevn existence. Domnv se, e innost nebo prac plat za svou existenci. Tato domnnka vak zkresluje jeho ivotn nzor. To zpsobuje, e el svho konn vid v innosti, kter je patrn na smyslov rovni, tedy v innosti zamen k prospchu vlastn zevn bytosti, j konnm pmo slou. Tak se lovk ocit v kole innosti, kter osobnost posiluje, zmohutuje a vyhrauje. Tmto zosobovnm, vytvejcm pedpoklady k sobeck innosti, jej silou je pojem osobnosti neustle udrovn a posilovn, je lovk strhovn do zbytench, bezpodstatnch bolest a trap. A innost se mu stv kletbou, kter vytv mrak zastiujc jeho boskou pirozenost a kter se projevuje vdy, kdy je vyhlazovna existence pomyslnho, ale vyhrannho jstv. Dozraje-li nkter z lid nitern tak, e zapomene na pomysln a bezduch dosud uctvan vlastn j, na osobitou elnost prce, a pokld sv povinnosti za kliky st, do n jej prv osobitost zaplt, zane pracovat jako svobodn lovk. A svobodn lovk vytv vlastn svobodu prv uprosted zotroujc psobnosti povinnost a prce. A to je karma jga. Karma jogn pracuje a kon sv povinnosti jako kad jin lovk, ale jenom s pocitem, e je pln svobodn a nezvisl. Pracuje jako 86

nkdo, kdo sv povinnosti vykonvat nemus, ale vykonv je, protoe tu jsou. Pitom vak zved a rozvj pocit duevn svobody a nenech se ve patnm smyslu dotkat konnm a jeho nsledky. Naopak vdy v sob najde a rozvine dobrou nladu jako nkdo, kdo nem dn povinnosti a prv trv volnou chvli v krsn voln prod. To mu napomh roztrhat pouta pocitu nesvobody, zniit kletbu prce a uskutenit pravou volnost. Jestlie pak nadto doke bt v pocitu volnosti nejv vkonn a vypnout touhu k nebi nebo k Bohu, vstoup na cestu osvobozen, na cestu jgy. Aptasat: Jestlie jsou vnjmi zbranami k uskutenn jgy vnj zetele jako svtskost, uctvn sebe samho a' sv vyhrann osobnosti, jak jsou dal pekky, pekky vnitn? Vidnani: V hrubm smyslu je to ve, v jemnjm nerozeznvn stav a jev boskch od neboskch a toho, co podporuje rozvoj boskch stav a co je tlum. Ve je zbujel, aktivizovan pud, kter vede k nzoru, e vechen vnj (zevn) svt je zde pouze k tomu, aby ukojoval tuby ivch tvor. Tento nzor modeluje psychickou soustavu bytosti v psychologickou bytnost nebo ve tvora s j, jeho vdom je ponoeno jenom ve chtch a v jejich sfe. Sfra cht - i chte sam - lovku nedovol ani zat, ani poznat blaenost prtc z istho, vbec neupoutanho vdom. Tm mn pak jeho sfru, kter symbolizuje irou duevn nezvislost a duchovn svobodu. Sfra istho vdom se toti obr ve vdom bytosti jako stav i pocit pln nezvislosti a tm i jako neomezenost osobnho vdom vzhledem k ivoin bytnosti; nakonec zmiz kad hranice pro byt vyhraovan obvykle sugestivn silou pojm. Jenom vyhrann byt vnuk svm pirozenm stavem vdom bytosti dojem, e je osobn omezovna. Vyhrann byt toti me zjiovat jen to, e za pomyslnmi hranicemi vyhrann osobitosti nen dn hmatatelnj skutenost. Clovk, kter nerozeznv, povauje za nejlep a nejvy, a proto z jistho hlediska i za bosk, jenom pjemn smyslov dotyky a efekty, kter vyvolvaj pesvden o skutenosti pomyslnho j a vc smyslovho svta; jejich zdnliv skutenost je posilovna jejich vzjemnm psobenm na sebe. Prv smyslovmi dotyky a -efekty je veker pociovn uvdno do rozechvn, jeho ozvy jsou zejm ve fyzickm tle. Proto nerozeznvajc lovk nedovede pochopit, e je to prv bezpinn radost, kter jedin me mt bosk pvod. Takov lovk nev, e bezpinn radost rozruuje psychologick rmec vytven sobectvm, kter omezuje skutenosti a bytnost jenom na hmotu a tlo. Zruen tohoto rmce nakonec vytv pedpoklad k proit nadsmyslov radosti, ji bytosti mohou poznvat jako mystick vytren. Sobectvm poutan lovk nev, e jen v bezpinn radostnosti se jeho vdom me dotkat bostv. Tak me i poznvat smysl zneosob87

nn, jeho uskutennm je mon vdom zat bezmeznost ve vem a vude ptomnho kosmickho Ducha, nebo jinak kosmick Vevdom. Teprve po tomto zitku me pochopit, e cesta k Velikmu Uskutenn je Cestou od radosti k radosti, od pocitu tst menho k pocitu (proitku) tst vtho, a radostn a blaen stavy a pocity vyrostou i z pomyslnch hranic jedince, kter se pak ve svm lidskm vdom sklon ped ivmi vlastnostmi Bezmezna. Ped nimi sklonn a uctvaje cle Bezmezna potla bhem doby vyhrann osobn jstv a v tomto stavu bude moci Bezmezno realizovat i s jeho vlastnostmi ve vlastn bytosti. Jestlie mluvm o ivotnosti Bezmezna, musme jet doloit, e dme-li z hlediska byt Przdnot kosmu pohyb, uinili jsme Bezmezno ivm vzhledem k subjektu. dan pohyb mu poskytneme tm, e je budeme konfrontovat s kvalitou, je je vyjdena bdlost vdom. Bdl vdom symbolizuje innost, kterou nhle zme ve vem, a je to z hlediska lidskch smysl vc iv nebo neiv. Uctvnm ivota, kter jsme dky bdlosti vlastnho vdom uzeli prochvvat stvoenm a Przdnotou kosmu, jsme se pipravili k jeho realizaci. A Przdnota kosmu je ivotem duchovnm. Aptasat: Vesmr se obvykle chpe jenom jako prosted mechanickho dn. Proto jej lid nemohou uvdt v neju vztah s biologickmi a psychologickmi jevy v byt, i kdy v, e ivot vyvr z vesmrnch pedpoklad. Proto nebudou moci pochopit teorii o resorpcch ivotnch pochod ve zdnlivou djovou mechaniku makrokosmu. Sp se budou dret mylenky, e biologick a psychologick fakta symbolizuj zdokonalen vvoje pslun makrokosmick mechaniky, nebo dokonce e znamenaj jej vykrystalizovn ve skutenost vy, kter je reprezentovna individualizovanm ivotem v tvarech sloench z ivch bunk. Zaujati tmto nzorem sotva budou moci odstranit hranici, dlc zdnlivou individuln ivotnost od zdnliv neivotnosti kosmu jakoto souboru jev. Proto jim bude init obt pochopit absolutn pravdu, e resorpce psychicko-fyziologickho souboru v kosmickou propast je jedin akt, jen me bt chpn jako in osvobozujc a spsn. Ne pesto musme tuto indispozici v chpn bn orientovanch lid povaovat jen za subjektivn pekku, kter proto nesm zastrat nejvy cl osvobozujc Nauky. ekni mi, Vidnaji, jak smr a vznam m sil o realizaci Bezmezna v bytostnm rmci? Zd se toti, e kvalifikujeme-li Przdnotu kosmu jakoto duchovn ivot, nabv tato otzka na vznamu. Z toho hlediska nen duchovn dokonalost ji jen individulnm provnm v jistm prosted a stavu, nbr Velikm Pepodstatnnm, v nm se vdom pesouv z byt vzanho na tlo do kosmu, kter si pak lovk uvdomuje jako sv dvj lidsk byt. Z toho dvodu m dokonce otzka o realizaci Bezmezna v bytostnm rmci vznam zvl velik. 88

Vidnani: Cesta k realizaci Bezmezna v rmci vlastnho normlnho byt se dl ve dv vtve: jedna pedstavuje sil o bezvjimen upoutn pozornosti na duchovn kvality, je meme najt vude a ve vem - pitom se lovk ji nestar o svou bytost a bytostnost. Druh se vyznauje spojovnm kvalit. Prvn pedstavuje podporovn rstu a vlivu duchovnch kvalit neustlm zjmem o n; to je pinou, e se v n pepodstatuje cel vnitn bytost lovka. Pi tomto postoji se vak hrub sloky bytosti vymykaj ze sublimujcho vlivu bytostnho vdom. Realizace duchovnch kvalit proto znamen stren lidskho vdom do duchovnch oblast, piem se zrove vdom zcela odpoutv od tla. Proto realizace ir duchovnosti tm vdy ukonuje bytostnou existenci usilujcho lovka. Druh vtev pedstavuje snahu zptomnit si ve vdom kvality jak boskho, tak i vlastnho lidskho byt a t i snahu pochopit je jako jedinou skutenost ve smyslu jejich skuten, to je duchovn pirozenosti. To vak souasn znamen, e se mus dbt o to, aby se bosk kvality sluovnm s bytostnmi nemnily a nestaly se jim podobn. Dle je nutn dbt tak na to, aby ten, kdo se sna bt si stle vdom boskch kvalit, pitom neztratil z vdom svou bytost jakoto prost souhrn bytostnch sloek a tm aby nezaal sjednocovat pouze sv denn vdom se svm boskm idelem. To by toti znamenalo sluovn dvou abstrakt, co nle do prve oznaen cesty i vlastn vtve, na kter se .vak za tchto okolnost nezda zat bosk byt v lidskm tle a vdom. Pi pokusu uvdomovat si souasn dv tak sob vzdlen kvality, jako je Przdnota kosmu a hmota, vdy vznik nebezpe, e se snac se lovk vdomm upout pouze na jednu z obou kvalit. Zejmna kosmick Przdnota me lovka na rovni dennho vdom zvbit, nebo je vdy pijatelnj tomu, kdo tou po radostn volnosti. Proto ti, kdo se sna bt si vdomi tchto dvou protikladnch kvalit v momentlnm a bezprostednm aktu uvdomn, mus neustle dvat pozor na to, aby znovu a znovu zabraovali samoinnmu pechzen svho vdom od jedn kvality ke druh a vyrovnvali jejich vliv na sv vdom. To je teba opakovat tak dlouho, dokud se jim nepoda uvdomit si ob kvality jako kvalitu jedinou, tu, ve kter se sluuje povaha obou. Potom chtn upnut uvdomnm prostoupen pozornosti, kter obsahuje ob kvality, relativnm zdraznnm jedn z tchto kvalit cvicmu dovol bu zakusit duchovn Przdnotu fyzicky, nebo poctit inek ponoen tla do Przdnoty, co vede ke zkuenostem nadfyzickm. Neme-li lovk zat bosk stavy v pirozenm stavu sebeuvdomn, bv zpravidla nespokojen s vsledkem svho mystickho snaen. Neme je zat proto, e nen karmicky zcela zral, a proto ani v srdci, ani na rovni bnho sebeuvdomn netou po ovlivnn boskmi stavy. Takov lovk mus nejprve zat bosk stavy a na smyslov 89

rovni, a to je mon pouze za pedpokladu, e bude sluovat a sjednocovat pirozen stavy a kvality svho byt a vdom s boskmi. Jakmile se mu poda slouit tyto stavy a kvality zcela a dokonale, zane nosit a t bosk ivot ve svm lidskm tle. Kdy nadle ije v boskch stavech jako bytost vdom si i sv lidsk pirozenosti, pe podstatn se jednou zcela v bytost boskou. Jinmi slovy: stane se bytost podobnou Eliovi, kter "chodil stle s Bohem, a ji nebyl vidn, nebo byl Bohem vzat". Lid vyzrl karmicky i ivotnmi zkuenostmi ovem netou po dalm zavn boskch stav v tle, a proto zpravidla usiluj o pm vstebn sebe samch do kvality Ducha. Kdeto lid karmicky a ivotnmi zkuenostmi nevyzrl se mus snait, aby bosk stavy zaili v tle a tak pmo poznali, e t bosk ivot je douc. A doke-li nkter lovk fixovat bosk ivot v lidskm tle, me po svm dozrn pesunout vdom fyzick bytnosti do boskch kvalit a za vhodnch podmnek se me dokonce stt neviditelnm na plni smyslovho svta tm, e si dokonale uvdom, e je boskou bytost ve vech slokch svho byt. Mluvm-li o tom, e se lovk me stt neviditelnm, me se to snad zdt lovku, jen nic nev o sle mystickch promn, neuvitelnm zzrakem. Ale psoben jedn bytosti na druhou je de facto zvisl jen na trvalm stavu spontnn a difzn psobc sugesce. Kdy se vdom rozvine v mystickm smyslu a zbotn vlastnho byt pokro, pejdou osobn vdom i mysl do kvalit jinm lidem neznmch. To je prav dvod, pro mysl toho, kdo jde touto cestou, nebud u jinch lid dojmy, kter zdrazuj jeho existenci. A to je podstata neviditelnosti. Aptasat: Velik Uskutenn nepichz a po tkch a bolestnch zkoukch, nbr prv rozvojem kladnch nlad. To toti vyplv z tvch vysvtlen. A lidem je to pece tak nepochopiteln, nkdy a protismysln. Objasni tento problm, Vidnaji, posvi na nj svtlem pravdy! Vidnani: Cesta bolesti, kter by mla vystit a v Nejvym Uskutenn, vlastn vbec neexistuje. Dokonce neme bt ani vstupn branou do mystiky pro ty, kdo jsou vnitn ideln vyrovnni, mysticky usiluj, nemaj dn osobn problmy, postrdaj sklony k smyslovm vcem a nevznik v nich reakce na psoben smyslovch vc. Cesta bolesti je vak nutn pro ty, kdo trp sobectvm, z jeho popud by chtli strhvat blaenost nebes do svta tzv. smyslovch krs, stle zneiovanch smyslovou chtivost. Cesta bolesti je nutn a pirozen, jestlie na n m bt likvidovna chtiv osobnost, kter znemouje, aby lovk mohl vyrst ze svho dostivho byt, a tak tehdy, mus-li z psychick pirozenosti vyhladit vechny nsledky karmicky dozrlho egocentrismu. Jinak je bezeln nebo i kodliv. Nebo me-li bolest smt bytostn poskvrnn, jist neme poskytovat duchovn rst, za nj 90

se povauje pronikn sframi istoty a blaha. Bolest jakoto moc nebo sla oiujc pestv lovku pomhat v tom okamiku, kdy splnila svj prav el. Pak lovk jako bytost veskrze oitn mus projevit pchylnost k bostv vrouc a istou radostnost, kter smazv vechnu osobitost, nebo znamen uvdomovn se v boskch stavech a kvalitch. Nic tedy nesm ruit zsnuby lovka s Nejvym kosmickm Vevdomm nebo Veduchem. On mus kret k jeho realizaci stavy radosti, tst a vrouc touhy a tak vemi dalmi boskmi pvlastky a stavy a do okamiku, kdy jeho bosk pociovn zanikne nsledkem dokonalho uskutenn boskho Vdom. Aptasat: Tv pouen, Vidnaji, se asi nebude lbit tm, kdo upadli do bludnch teologickch nzor (nauen) o metod, jej pomoc se maj navazovat dobr styky s Bohem. Jejich ustlen tradin vra je inspiruje k pesvden, e nklonnost Boha k lovku je podmnna jen sebetrzn, j se mus podrobit i lovk mravn ji zcela uzpsoben pro spojen s Bohem v pravm citu lsky. Chtl bys k tomu jet nco doloit? Vidnani: Kdo se domnvaj, e se mohou piblit k Bohu jenom utrpenm, nedomysl, e utrpen vznik pouze z toho, e se rozehnvaj s oputnou, smrti plnou bytostnost, kter prv zan mysticky umrat. Takto umrajc lid by netrpli, kdyby si uvdomili, e se vzdvaj jen toho, co propad smrti a co je z boskho hlediska mravn poruen soubor, nazvajc se lidskou existenc. Spe by se radovali, e tento jejich neblah stav konen pestv. Plni radosti by v mystickm umrn poznali, e mohou t oprotni od tto neskuten jsoucnosti. Nezkrueni mystickm umrnm a netsnni pnmi a dostmi mysticky zmrajc osobnosti zaij ti, kdo se vzdvaj byt propadajcho smrti, rozvinut chtn radostivosti; ta se nakonec promn v radost, je pramen z toho, e zanaj tuit duchovn volnost. A a peij kad zjem o to, zda it bez osobnosti je vbec itm, zanou zrat do bezedn propasti kosmick volnosti a vdechnou ji. Pak pomalu zanou stoupat v du stvoen a pepodstatovat se ve svteln duchovn bytosti. A nyn bych chtl jen pipomenout: ani bytost, kter ji pemohla jstv, nezane t v pocitu volnosti a nepozn jej, dokud nezapomene na sebe v zce osobnm smyslu. Pipomn-li si sebe jako cosi skutenho nebo vyhrannho, by i bez j, ulpla vlastn na ivot prostednictvm jemnho zosobovn. Jemn zosobnn je ovem t pekkou na cest k zait prav duchovn svobody. Vdom sebe, i kdy vystupuje jenom spontnn, meme vdy oznait za upevujc a vyhraujc; proto je povaujme za zosobnn, kter je pekkou na cest k zait dokonal svobody. Je nutno s konenou platnost zruit uvdomovn vyhraujc se v pojmu j, aby se mohla osobnost rozpustit a aby lovk mohl zat stav svobody. Nevyhraujc 91

se vdom lze rozvinout potlaovnm veho, co lovka podncuje k vytven uritch pojm a tm, e netvo mentln zvry o niem z toho, co postehuje. Aptasat: Ano, je tomu tak, Vidnaji! Bohov se pibliuj k Nejvymu, ani jako lid pomlej na to, e si maj zpsobovat bolest. Pibliuj se k Nejvymu tm, e zmrn rozvjej jeho semenn pvlastky, blaenosti, kter jsou v nich snad zejmj ne v lidech. Ale ani tm, e v bozch je zrodek nejsvtjho Bostv zejmj ne v lidech, se ned odvodnit cesta bolesti jako cesta pro lidi lep, cesta, j se maj dostat k bostv. Je to snad skuten omyl nebo njak hlub mravn poruen, kter u lid tvo chybn nzor? Vidnani: Duchovn a nzorov zen je pirozenm vsledkem egoismu. Trvajc egoismus sm na potku cesty vnucuje bytostem, smujcm k duchovnm oblastem a clm, mylenku na to, e je cesta bolesti nezbytn. A konen egoismus sm o sob je cestou bolesti, protoe vede k zavjen se duchovnch sil bytnosti, m je zhutuje. Tyto zhutnl sly pak jako hust mrak zakrvaj fiktivn skutenost, kter se nm pedstavuje jako osobnost a ji lze ve vztahu k dosud prmrn sle intelektu povaovat za skutenost. Tendence k zhutnn duchovnch sil bytnosti psychickm zavjenm vede osobn vdom k pesvden, e bostv je prv za dovrenm tohoto zavjen, ili jinak za stupovnm bolesti a za pomyslnou mez. Poutn v omylu tmto nzorem, kter se vyvj z egoismu, lovk krejc po svm scest jen tko chpe, e bostv me najt prv na konci opan cesty. Tko pochop, e me dospt ke tst jen za pedpokladu, e obrt sv kroky proti dosavadnmu smru, kter se mu zd bt pirozen, nebo jej nastoupil v dvn minulosti, ji ve svch pedcch. Jak me chpat on, kter hled stupovn a prohlubovn tst ve zdokonalujcm se a upevujcm zosobnn, e je cesta ke tst cestou stupujcho s~ odosobnn? Zije v sti klamnch vah, jimi se utvrzuje na skluzavce zosobovn. Jak by potom mohl pochopit, e schody k Nejsvtjmu, kter se ponaj vyzenm problmu osobitosti, by mohly bt utvoeny z materilu radosti a vytren? N a sv zvrcen cest bolesti zpravidla mus dospt k subjektivnmu pochopen, e bolest radost nelze zskat. Mus dospt ke zkuenosti, e bolest nen trnem bostv, nbr jen postupnm realizovnm knectv zla, jeho stupn jsou tak hork a bolestn, e jimi sotva bude moci projt a na konec. Nebo vzrstajc touha po uskutenn boskho ivota, kter tkv v hlubinch kad bytosti, se mu najednou promn ve vstran poznn, e tam dle ve zlu nelze hledat bosk idel. Pak konen jist zamtne jak osobitost, tak i zvrcen nzory, je se na ni poj, a vkro na cestu boh, na cestu blaha nepodmnnho osobitost. Aptasat: Jak se me lovk tak hluboce mlit? Co mu neme bt 92

jasn, e by se nsledkem sobectv zavjel do ivoin osobitosti a tm navrstvoval spousty na prav jdro sv bytosti, na duchovn vdom, kter pak pod jejich tlaky me t jen v kech a utrpen? Vdy se to pece zd tak snadno pochopiteln! Vidnani: Blud vznik z nzor, o nich je kad pesvden, e si je vytv sm a nezvisle na svm ctn a na astenstv jev zevnho svta. Zatm vak je kad lovk ddicem nzor, a proto je pouze akceptuje. Tm se zd, jako by nzory tkvly v organismu a v duevnm prostoru bytost a z nho vyvraly do vdom, kde si je pak lovk pisvoj jako vsledek vlastnch rozumovch vah. Proto zvlt tzv. ivotn nzory lze tak tko mnit. Ale mus se zmnit, jestlie m bt uskutenn idel jgy. Jej cl le toti na stran odosobnn. Zddn a vchovou pijat nzory lovka naopak neodchliteln vedou cestou bludnch pesvden, kter existenci osobnosti utvrzuj. Poznn jogna je vak nadosobn. Proto provd-li kdo jgu takto pouen a ponech-li si jako korigujcho initele vru v Boha a v dobro, bude se neustle dret zchrannho lana, jm je tato vra. Tohoto lana spontnn pouije ke sv zchran vdy, kdy se ocitne na nebezpench srzech cesty, na n se dostv poruovnm nitern harmonie, vyvrajc z vry v Boha a v dobro. Proto ten, kdo je lapen v sti nesprvnch nzor a kdo by patn chpal nauku a vkroil na cestu bolesti, bude zachrnn vraznm varovnm, jeho se mu dostane od kvality nazvan Bohem a pak dobrem, s nm je ve spojen vrou. Bude varovn jet dve, ne dojde na konec tto zvadn cesty. Odtud pochz tvrzen, e kad lovk m svho vnitnho vdce. K pedchzejcmu tvrzen je vak teba doloit: kdo by se neupnal na ivho Boha a na dobro, nbr obracel by vechen svj zetel jenom k osobnosti, k jejm sklonm a choutkm, toho by jeho vnitn vdce ped zlem nevaroval. Naopak, podncoval by ho pokraovat na cest k dovren bolesti a k jejmu plnmu uskutenn v bytosti. Nebo tento vnitn vdce je podle stupn duchovnho vvoje bytosti bud' zosobujc se pudovou pirozenost, jej intenzita a projevy se stupuj mrn k odporu, jej lovk klade jejm choutkm; nebo je to realizovan vy (nadosobn) J. To se zosobuje za tm elem, aby prospn zashlo, jestlie je blaho bytosti ohroeno vdomm silm o realizaci zla. Aptasat: Uvaujme vak o lovku, jak vskutku je: o lovku, kter je svmi nesprvnmi nzory vlastn chrnn ped akutnjm nebezpem duchovnho pdu, jeho monost se stupuje mrn s jeho mravn nevzanost, kter se zde projevuje odmtnm veho, co je bolestn. Nehrozilo by takovmu lovku njak nebezpe, kdyby chtl jt cestou boh? Bolest a utrpen pece sluuje dv jeho pirozenosti, toti esenci 93

duchovnosti, tvoc jeho j, a substance ostatnch duchovnch sloek jeho byt. Proto by mohl tkem od bolesti jet vce poruit rovnovhu mezi tmito dvma pirozenostmi. Vzhledem k tomu povauji pro lovka za nebezpen, aby bez rozmyslu vstoupil na cestu sam radosti. Musme pece brt v vahu, e spoleensk morlka, akoli v mnohm ohledu falen, tvo pece jen jist mravn korektiv. Lidsk bytosti jsou jm chrnny ped mravnm odchlenm, jeho bezprostednm nsledkem je zeslen karmy, kter je uvd na scest, je kon v nim ne lidskm svt. Ale materialistick nzory nov doby smuj k odstrann tchto mravnch korektiv takovm pojetm morlky, kter nedb na pocity jinch bytost pi uskuteovn vlastnch osobnch cl jedinc. Tm ovem vznik nebezpe, e se velik st lidsk spolenosti morln odchl, a to je pedzvst nesnesitelnho spoleenskho ivota v budoucnosti. Z osobnho karmickho hlediska nen teba toto nebezpe hodnotit. Zlo vdy plod zlo, kdeto dobro plod dobro. Vynalzn cest menho odporu se stane vynlezem velikho veobecnho proklet. Jak m lovk vzhledem k tomu vemu o tto vci uvaovat? Vidnani: Nen ivotnch cest, na nich by na lovka neekalo njak nebezpe. A ji jde cestou, je se vyznauje bezpodmnenm poslouchnm pud vlastn bytosti, nebo cestou mlo ujasnnch jgickch snah, nebo cestou, je je vyznaena vdomm a mentlnm odvracenm se od bolesti a utrpen, vude na lovka h nebezpe. Cesta, vyznaen bezpodmnenm poslouchnm pud vlastn bytosti, tedy cesta bnho lidskho pudovho it, asto lovka ohrouje tm, e ztrat jak nklonnost k dobrm, povznejcm a boskm vcem, tak i monost upoutvat se na n, akoli prv v tomto upoutvn me bt jeho zchrana. Ppadn bv tak svm ivotnm stylem strhvn na cesty "nejmenho odporu", co vede k rozplvn nebo ke ztrt sebevdom (individuality). To ovem znamen, e se takov lovk snadno stane hkou zevnch vliv a z toho vyvrajcch patnch nlad a osudovch nepjemnost. To je zase pinou, e se sloky jeho byt, pi smrti rozestoup nebo rozpadnou, nebo e se on sm ve smyslu vdom nebo jstv t petvo nebo pe podstatn na rovni posmrtnho sebeuvdomovn v astrln stn, jev nebo straidlo. Cesta, vyznaovan mlo ujasnnmi, ili nepochopenmi jgickmi snahami, taj zase nebezpe, e lid s tmto psychologickm zatenm budou snadno ovlivnni personifikujcmi se abstraktnmi nzory, je se jim zjev jako bytosti obvajc psychick vesmrn prostor. Kdo je ovlivnn tmito jevy, propad falenm pesvdenm, kter mu zkresluj duchovn nauku a jej spsonosn vznam. Jindy zase tato cesta taj nebezpe v tom, e se na n probouzej mediln schopnosti, k emu dochz nesprvnm usmrnnm mysli, zeslen vl. Jindy 94

se toto nebezpe projevuje dmonickmi vizemi a pocity pronsledovn. K tomu vemu dochz proto, e lovk neovldl mysl, kter je velmi inn v pedstavivosti, a nsledkem toho se obrazy nebo pedstavy odluuj z jeho vdom k fantazim a neplodnm spekulacm. Proti tomu cesta, vyznaen uvdomlm mentlnm odvracenm se od bolesti a utrpen, taj v sob nebezpe, e lovk mravn upadne nebo e se rozestoup a rozpadnou duchovn a ostatn sloky jeho byt. To proto, e se tento druh snaen snadno mn v cestu, kter smuje od konkrtnho, nalhav se pipomnajcho, karmou udlovanho provn. Pokud jde o innost mysli, o n jsem mluvil jako o inn v obrazivosti, je nutno doloit, e me bt inn i ve slovech. Je-li inn v pedstavch a nedl-li myslc lovk svm vdomm na reln pd a neuvauje o vem logicky, mohou se pedstavy jeho mysli od jeho bytosti odpoutat, jakmile na sebe sthnou dosti sil vyzaujcch z jeho fyzickho tla a bytnosti. Potom se mu mohou tyto pedstavy objevovat jako duchovn zjeven rznch kvalit, veobecn nepznivch. Nakonec me bt myslc lovk pronsledovn vplody sv fantazie a dospt a k uritmu stupni psychickho onemocnn. Aptasat: Z tvch slov je zejm, e jemn rozdly v postoji k ivotu a otzkm duchovnho rstu mohou mt znan vliv na vvoj duchovnosti vbec. Jak je zde prav dvod nebo pina odchylek, jejich vliv je tak dalekoshl? Jestlie je to karma, jakm postojem je petvena nebo utvena v innou ivotn slu? Vidnani: Reflexn ili povrchn smyslov pozorovn a zjiovn neme nikoho informovat o skutench rozdlech mezi lidmi. Protoe jsou vichni vyzbrojeni e a rozumem, rozumov schopnosti se povrchnmu pozorovateli nejev tak vznamn, jako jsou pro sledovn lovka na rovni projev jeho it podmnnch pudovmi impulsy z podvdom. Zde vak rozhoduje i pociovn, kter nen tak prhledn, take je nesnadnj tyto rozdly objevit. A pece jsou ve skutenosti rozdly mezi lidmi nad pomysln velik. Zvlt vezmeme-li v vahu inn sly karmy. Vzhledem k tmto silm a pociovn existuj jednak lid, kte jsou hkou sil vnjho svta a sil vlastn due (pocitov pirozenosti), a jednak lid, kte tmto silm dovedou elit nebo jim i el. Lid, kte jsou hkou sil vnjho svta a sil vlastn pschy, svm itm vlastn vyerpvaj zslunou karmu, kter je vynesla k zrozen v lidskm svt a nyn je udruje v lidskch inkarnacch. Naopak ti, kte tmto silm el, jednaj vlastn tak, e stle zstvaj vlastnky karmy lidstv, ba rozmnouj ji dle. Nebo lidsk byt je z karmickho stanoviska vsledkem t karmy, kter vznik potlaovnm impuls pochzejcch z pudov pirozenosti. 95

Z toho, co jsem prv ekl, lze dedukovat, e se nsledky vyerpvn karmy lidstv projev v prav strukturlnho uzpsobovn takto ijcch lid, aby se asem stali mtohami. N erozvjejce dal karmu lidstv, propadaj na rovni svho vdom stle vce do vzdouvajcch se sil podvdom oblasti svho byt a tm ovem do ivoinho psychologickho prosted. Kad vlna podvdom ivotnosti strhv toti na sebe pozornost lovka a tm i st jeho dennho vdom, petvoujc je v nzk, do jist mry samostatn, citm podroben j. A lid, kte si ji pocitov vzruchy zanaj uvdomovat, tou, aby se vce a vce opakovaly. Nsledkem toho pro n zan existovat pouze jist poet vnjch mohutn psobivch psychologickch moment, kter jejich vdom ovldaj z nitra a toto vdom se pak usdluje mimo jejich vlastn bytost. Proto po zruen vazby sloek byt, tedy po smrti, spje linie jejich budoucho (posmrtnho) uvdomovn za tmito nkolika touenmi a slu ovldn pemhajcmi momenty. Pak se jakoto bytosti v samsru ji astnji utven rozchzej v nkolika mtonch (latentnch) vdomch, kter jsou sluebnky a otroky nkolika vc pedmt jejich dostivosti. Ti vak, kdo hnacm silm svho ctn el ovldnm cit, dospvaj k pravmu opaku. Tebae na zatku snahy klst pekky silm osudu, jeho smr jsem prv popsal, obvykle vychzej ze sebevdom nebo sebe cty, pece jen se v dal etap me tento amorln projev ukzat jako initel, jen m vysok a bytost zachraujc mravn hodnoty. Sebevdom nebo sebe cta je toti potkem toho, e se lovk zane pozorovat. Kdo sebe dobe sleduje, transformuje psychologickou energii, j k tomu pouv, v sebeuvdomovn, a to v siln vyhrannm a podle okolnost i zbotlm j. A tak se sebeuvdomovn v nejhlubm pojet stv ctnost, jej smysl je v tom, e pen nebo pevd vdom do boskho stavu. To znamen, e sebepozorovn se stv nepmm soustednm, je bv velmi asto ve spojen s boskmi kvalitami. Pedstavuje-li takto vznikajc soustedn trval zptomnn materilu byt (vlastnho tla) ve vdom a pozmn-li se ve zptomnn vdom, me se rozvinout do vdomho sluovn materilu (tla) a jeho nejvyho aspektu, toti boskho (kosmickho) Vdom. To je ji prce, jejm pirozenm vsledkem je utuen pout sloek byt v boskch stavech. Poutn (sluovn) tchto sloek na bosk stavy a pocity, by je to pi sebe ct jen poutn samovoln, je symbolem vzniku karmy astnho utven, kter se jak v obecnm smyslu, tak i vzhledem k boskm jevm samoinn zlepuje, kvalitativn povyuje, harmonizuje a zjemuje. Pak se sebevdom a sebe cta, oprotn ji od nich forem vyhrann - co je vlastn ji sebe povyovnm nad jin tvory nebo pchou 96

- stv vdomou a soustedn pedstavujc prac, kter bude korunovna dobrm vsledkem. To znamen, e se bytost usilujcho lovka nejprve upevn v lidskch existencch a pozdji, kdy se tyto existence zulecht, se povznese a k nadsmrtnmu byt, alespo v bnm smyslu toho slova. Aptasat: Copak jsou lid vzhledem k na pirozenosti bytosti tak neastn, e je jejich vdom tak zeno jako vdom ivoich? Co pltvaj kapitlem karmy svch inkarnac tak jako ivoichov, take se stle pohybuj na okraji propasti monho pdu z ve sv pomrn dobr existence, protoe nehled k zchran? K zchran, je me pochzet z jejich ivotnch zkuenost, tvocch v nich jist zbrany proti nevyhnutelnmu sestupu? Vidnani: Prohldne-li, bohyn, sfru lidskch bytost, skuten ti neme uniknout to, e v n existuje nesetn mnostv obmn provn nich tvor, a tak to, co je velikou strast a zatemnnm byt: e toti apriorn initel, kter je vede ivotem, je pud. Pud to je, kter jim stejn jako nim tvorm udv v ivot smr i morlku, a proto se jejich vdom zuuje stejn jako u ivoich, kte nemaj vy zetele. Pevn vtina lid hodnot vechno stejn jako zvata jen z hlediska spontnnch popud, je vyvraj z t sti jejich bytosti, kter nen prosvcena uvdomnm. Nsledkem toho se jejich vdom zuuje a vechny jejich zjmy se upnaj jen k nkolika svtskm vcem, je v nich bud smyslov cht. To je velik ivotn strast lid, kterou maj odstranit tm, e pouij nauku boh, o n spolu mluvme. Pomoc tto nauky maj lid pochopit, e nemaj vnovat vechnu pozornost jenom vnjm jevm, aby jimi nebyli duevn absorbovni. To je podmnka pro roziovn pole jejich uvdomovn a tm i pro jejich osvcen. Ve vztahu k tomuto osvcen nem vnj vzdln cenu. Me snad lovku dt povechn informace o jevech v relativn skutenm svt, ale neme mu poskytnout pouen o vznamu rozvoje mravnch hodnot ani je neme pomoci rozvinout. Z toho vznik kolize mezi povrchn inteligenc a hnacmi silami nepekonan vonosti lidskho byt. A vzhledem k tmto vztahm petrvv strast ld do t doby, a morlnm zsal;1y do psychologick bytosti roz sv vdom. Tyto morln zsahy mus ovem chpat tak, e budou klst odpor expresvn se uplatujc vlastn pudov pirozenost. Aptasat: Neuvaujme o votn cest, na kter se ld ned kzn, o cest, je se vyznauje plnou poslunost vzntm pudov pirozenosti, ani o cest neujasnnch jgckch snah, kter se me stt dobrou jen pod vedenm zkuenho vdce, an o nsledcch toho veho. Pece bych vak rda vdla, jak jt cestou radost, kter se snadno stv cestou prochzejc abstrakty. Vysvtli to, Vdnaji, k dobru vech, kdo se stal neastnmi pro roztrku mezi vlastnm svtem konkrtnm a duchovnm a kdo by 97

mohli bt pozvednuti na cest jgy, na cest duchovnho vvoje! Vidnani: Kdo je tak neasten, e se na rovni vdom pohybuje v abstraktech, zatm co vzdlen konkrtnho svta prov ve form nadpirozench stav a mimo okruh bnho uvdomovn blaenost tch, kte jdou k Velikmu Uskutenn v pravm duchu, ili to prov mimo hranice realistickho pojet skutenosti, ten by se ml uit sdlet svj dobr duevn stav se svou vlastn fyzickou bytost. Ml by dvat. pozor na to, aby dobr duevn stavy proval tlesn, jako nap. smyslov radosti rozechvvajc tlo, a nikoli v zapomnn na tlo a v tku od svho byt, kter se vzhledem ke svmu mravnmu poruen vzpr vym nadsmyslovm radostem. Kdo se takto sna, ml by chpat sv radosti a dobr duevn stavy, je prov, jako dobrou pedzvst a vyut j tm, e jsa pln tchto nadjnch vc, bude si dobe uvdomovat celou svou bytost, tlem ponaje a pocity kone. Ml by se snait pesvdit celou svou bytost, e i ona, stejn jako jej vdom, ije ve vech svch slokch tut blaenost ponajcho duevnho uvolnn, ponajc duchovn svobody. Nebo prv pohledem do vlastn bytosti nebo i jenom na ni, v blaen volnosti od smyslovch vc odpoutanho vdom, nastv kondenzace duchovosti, kter se pro vt hutnost stane tlu a vem slokm niho byt lovka pijatelnou. Jinmi slovy: duchovost v nejlepm smyslu toho slova se tmto postupem stane pirozenm a provanm stavem, jako se zdaj bt pirozen jin smyslov stavy, je lovk prov. To vechno nastane, kdy lovk sdl radostn pocity s tlem. Kdy se tm ned, je mon chpat jeho radostn nlady jako abstraktum. Jde-li o svtskho lovka, trvaj toti jenom po dobu smyslovho vzruchu; jde-li o snlka, pak jenom dokud jeho vdom sdl mimo jeho vlastn bytost. Kdy se vdom navrt do pirozenho pocitovho stavu nebo do tla, miz dobr stav. Pak lovk, kter je z psychologickho hlediska pouhou uvdom ovac monost, zane provat stavy, k nim ppadn nelne, nebo jich by se rd zbavil. Proto zavajce radost jako bytosti duevn odpoutan, maj si usilujc lid vdy uvdomovat sv tla a tm uvdt v pohyb dobrou karmu relnho ivota, kter nakonec ji nebude budit jen dobr pocity, nbr se stane i vkonnou silou veobecn promny jejich byt. Mystick snaen je nutno povaovat za reln jenom potud, pokud jsou usilujc lid schopni vechny sv nadsmyslov stavy vnet do tla pomoc souasnho uvdomovn si tohoto stavu a svho fyzickho tla. Ale na tuto pouku vtinou nikdo nedb. Nsledkem toho bv' tzv. zvnitnn tkem od tla a tud m dle tm plnjm pobytem vdom v oblasti abstrakt. Tm dochz k mnohm nedoucm diferencm mezi dvma podstatami byt, toti ivoinou a vy, kter je vdy v lovku njak ptomna. 98

Aptasat: Plat tato teorie promny byt vhradn ve sfe ivch tvor, nebo se o n me uvaovat jako o jevu, kter se me zalenit do kosmogonie, jak ns j u duchovn "zeci"? Domnvm se toti, e jga m bt zaloena na tvrm procesu v kosmu, m-li vbec obdret pee reln nauky. Nebo snad plat jin zkon pro vvojovou linii bytost a jin pro zdnliv neivotn vesmrn stvoen? Vidnani: Zivouc prapodstatou stvoen, a se v konen fzi projev jako slunen koule, planety, prodn tvary nebo iv bytosti, je princip, jen se v ivch tvorech projevuje jako vdom. Prv vdom jakoto inn sla je v kosmickm tvrm procesu projektujc energi a silou, kter v prvopotku byla Svtlem, o nm prohlsil Moj, e bylo Bohem stvoeno prvho dne. V t dob (tedy v potcch fyziklnho asu) bylo Vdom v kosmickm smyslu pouze beztvrnou kosmickou kvalitou, z naeho hlediska vak potenciln ivouc, a proto schopnou samu sebe uvdomnm se sebe sam vymezovat. Jestlie se tato kvalita z njakch pin skuten vymezila, vznikl ze souasnho hlediska lidskch bytost faktor, kter znme jako prostor. Jakmile zaal existovat prostor, byl tu ji initel, jen svou existenc mohl konkrtnji vyjdit potencovanou ivotnost kosmickho Vdom. Tm budi eeno, e kdy kosmick Vdom samo sebe vymez a pak si zachovv tento kosmicko-psychologick stav, pak se jakoto ivouc princip nebo jednodueji jako princip ivota petv nsledkem spolupsoben dalho faktoru - asu - postupn v kosmick oblak. Tento oblak pomalu houstne a zhutuje se. Pitom ji me nalzat spontnn vystupujc, latentn ivouc centrum pouze ve svm fyzickm stedu, kter navdy zstv stedem veho ivota i prapvodu, a ji vzhledem k jejich kvalit nebo i k form. A kosmick oblak hutn dle, a se stane prahmotou, ili skutenou stavebn ltkou hmotnch tl. Z prahmoty se ji vytvej pevn kosmick tlesa. Tato tlesa zase na svm povrchu prochzej promnami, uzpsobujce se postupn a k tomu, aby dala ze svch tl vzniknout dalm ji miniaturnm tlm, je jsou provvna ivoucm a je oivujcm kosmickm principem, kosmickm Vdomm. Toto Vdom se v tchto miniaturnch tlech vce a vce ustaluje, psobc pitom na jejich hmotu, kter je souborem stic, vypuzench nebeskmi tlesy. Z toho vznik pedpoklad, e se tyto tvary stvaj tly ivoucch bytost. Tato tla, by z potku jenom jako neivouc tvary, psob zase zptn na provvajc je ivouc kosmick princip. Z tohoto vzjemnho psoben prodnch tvar a kosmickho Vdom vznikaj nakonec tvorov, kte ve svm vvoji dospvaj a ke stavu, v nm se dobe izoluje v nich upoutan kosmick Vdom, kter se nsledkem toho stv vdomm bytostnm. A to je prbh stvoen. Obdobou tohoto prbhu je vznik bytosti od jejho poet. Kosmick Vdom je toti kosmickm oplodujcm faktorem, jeho ivotnost 99

se neprojev tvarem jen do okamiku, ne najde vhodnou ltku k vybudovn ivoucho tla. V mateskm tle je to vajko, v kosmu ltka, ji mudrci Vchodu oznaili jmnem aka. Jenom v n se me kosmick V dom vymezit. Tmto aktem se vytvo pedpoklady pro transformaci aki v tla. V kosmu to jsou slunce, planety a jejich pedchdci, toti hvzdn oblaky a mlhoviny, ve svt bytost substance, obsaen v tlech. V kosmickm tvrm procesu, na rozdl od procesu vznikajcho spojenm oplodujcho initele a vajka, je pouze ta odchylka, e kosmick Vdom i kosmick stavebn ltka budoucho stvoen nejsou takovm hmotnm materilem, jak by t mohl bt zjitn smysly, byt' byly zbysteny technickmi pomckami pro dokonalej pozorovn'. Aka je toti nejen prostor, nbr i v prostoru rozptlen materil, kdeto kosmick Vdom je ivotnost, kter je obsaena v celm kosmu. Je v nm rozprostena jako latentn ivouc potencil, jen pro svou kvalitu a objem unik kadmu optickmu a jinmu technickmu zjit'ovn. Clovka ovem t meme povaovat za individualizovanou fzi tto veobecn tvorby, kter obsahuje kosmick ivotn princip, kosmick Vdom. Toto Vdom vak lovk ve svm stavu mus chpat jenom jako subtiln duchovn skutenost. Tuto skutenost, kter je esenc kosmu, tvorov bn vstebvaj nimi principy svho byt. Tyto principy se u nich uplatuj pozitivn pedevm v jejich podvdomch j a podvdomch oblastech, kter zase jsou pravou podstatou citov pirozenosti. Karmick dozrvn byt, je pramen ze ivotnch zkuenost, vak zpsobuje, e vce a vce esenciln sly (kosmickho ivotnho principu) zstv tmito nimi principy nevstebno; to je pedpoklad pro pepodstatnn tto sly nebo energie ve vli, rozum a inteligenci. Vle, rozum a inteligence pivdj tvora, tj. fyzikln zauzlinu kosmickho Vdom a hmoty, k dozrn. Ze zralosti vznik poznn, e je teba silou vle zabraovat tomu, aby dochzelo k dalmu zavjen vlastnho vdom a tm k jeho promn ve tvary i v podvdom j. Toto je pda, z n vyrst jga. Jej znalci, kte mohou pomoc smysl zostench jgou vidt postup stvoen, vyuvaj tchto posteh k formovn nauky. A tato nauka obsahuje poadavek, aby kad hledajc lovk upevoval uvdomnm prostoupenou pozornost ve svm fyzickm tle tm, e sv tlo zptomn ve vdom, a to za radostn nlady a pocit t'astn volnosti. Tmto zpsobem se do bytosti vn vce duchovnho principu stvoen, toti kosmickho Vdom a jeho nich modifikac. Takovm postupem se konen vyvol druh nebo nov fze kosmickho tvoen, tentokrt v mikrokosmu. N ebot' ivotn kosmick princip (vdom), srejc se na svm sestupu v dobr pocity, ale v tlech 100

dobrmi pocity t vytven, se v nitru bytosti zhut'uje do t mry, e se stane oblakem, jen v n vytv nov duchovn tlo. Toto tlo se po uzrn stv velmi vhodnm obydlm pro zosobujc se vdom. Jognm vak ani toto nesta. Proto pouvaj svho vdom k mysln asimilaci tla a pirozench jev uvdomovn prv opanm postupem, ne jak pozorujeme v prod. Pouvaj sv vdom k mysln transformaci tla s tendenc, aby tlo povili na kvalitu kondenzovanho vdom. Kdy se jim to poda, vymtaj ze svho vdom pojem tvaru, ili vlastn tlo nebo byt v principilnm smyslu. Tm zskaj monost usdlit se empirickm (dennm, pirozenm) vdomm v nediferencovanm ili v kosmickm ivota plnm Przdnu. Toto vak je vyvrcholen, je musme pokldat za akt tzv. Velikho Odtlen. Nepoutj-li toti jognov na rovni vlastnho vdom transformovan tlo z pomyslnho stavu, jen symbolizuje kondenzovan vdom, ale naopak mu upraj hmotn vlastnosti, ru tak pro sebe as i prostor a tm ovem ru i obvykl pojmy znac psychologick vymezovn a ohranien. V tomto stavu pak setrvvaj tak dlouho, a sv vdom klonc se k zehm j a moje pivedou do plnho klidu. Pak jim jejich osobn vdom, oprotn ji od vztah j a moje, umouje, aby se povznesli jak fyzicky, tak duchovn a do stavu Sjednocen s netvrnm kosmickm Vdomm. Proto je mon chpat jgu jako relnou nauku, kter m sv kosmick opodstatnn, svou analogii v tvrm kosmickm procesu a postupu. Aptasat: Z tvch slov vysvt, e vdom (esence), psychologick sly a projevy (substance) a tvary jsou vlastn jednou a tou realitou, kter vak je v rznch stupnch tvrho projevu. Vysvtli, prosm, Vidnaji, jak m lovk ve vztahu k tomu chpat mravn dvody jgickho sil? Vidnani: Esence, substance a tvary maj opravdu jeden a t pvod. V konenm projevu se vak tvorm jev rozdln vzhledem k jejich mal posteh ovac schopnosti a smyslov prokazatelnosti tchto kvalit. Z absolutnho hlediska je zejm, e tvary jsou byt, jeho zevn ivotn projevy jsou takka samou nehybnost. Substance, tj. duevn sly a projevy, jsou v pomru k ivotnm projevm tvar tak iv a rychl jako mylenky nebo pocity, kdeto esence, tj. rzn stavy vdom, jsou pouze neutvenm, jasuplnm stavem ir volnosti. Z toho se podle skutenosti dovozuje, e substancionln kvality, i kdy jsou personifikovan, jsou vy ne hmotn tvary, kdeto esenciln kvality jsou jet vy. To proto, e se ve sfe stvoen podobaj nevtlenmu,' pratvrmu elementu, kdeto ve sfe byt psychologickmu uvolnn a stavu ir nlady za pomysln nejbdlejho vdom. Protoe tyto vztahy znme, vyhledali jsme cestu lovku jakoto bytosti schopn vdom volit mezi pedmty zjm . N a tto cest me pekonat stavy, je vznikaj z pasvnho poddvn se pocitm, kter 101

absorbuj esenciln (duchovn) sloku jeho bytosti a stahuj tak jeho duchovn pirozenost dol do pln zvislosti na tzv. pirozench chtch fyzickho tla a jeho domnlch potebch. N a tto cest se lovk m upnat na zvolen dobr pocity a dle usilovat o uskutenn rovnodunosti astn, nic nechtjc bytosti. Toto je idea jgy jakoto nauky se vzneenmi cli. Taj v sob praktick pouky, jak zabrnit progresvnmu upadn do ivoinosti a jejch nsledk, toti do duchovnho zmrtvn a rozpadu sloek byt v pouh silov formace rznch kvalit. Taj v sob slu, jej pomoc se mohou bytosti povznst do stavu Zivota (samho o sob) a dle a do stavu, v nm mohou uskutenit nevymeziteln (nediferencovan) ist psychologick stavy a vlastnosti, je by rdy ily, ale nemohou, protoe se jim tyto stavy a vlastnosti neda rozvinout nad latentn stav. Toto je tedy jga, kter nen kouzelnictvm. Je to jga, kter vede k vdommu sil o rozvinut vych stav a kvalit byt, jga penosu vdom z mlhav pojmovosti animlnho it a pudovch podnt do uvdomovn se ve stavech a oblastech it boskho, je se vyznauje pomysln nejlepmi pocitovmi stavy. Je to jga vedouc k penosu bytostnho vdom do irho Vdom kosmickho, ktermu se v bytostnm smyslu me rozumt jako irmu uvdomn v istm nadbytostnm a nadsmyslovm stavu ne-bytostn kosmick Vejednoty. Aptasat: Vzhledem k tom u, co jsi ekl o jze, je jist; e lid obvykle nechpou jej ideu. Kad se domnv, e je jga kouzelnictv, kter se opr o tajn technick nvody a postupy. Prav idel jgy, toti sluovn nich substanc a sloek byt se slokami a substancemi vymi a pevody prvch v druh, mu na mysl ani nepipadne. Proto kritit badatel v oblasti ivotnch projev dochzej k nzoru, e jga nem lidem co ci. Dokonce ji povauj za disciplnu, kter je spe rejditm prospch ne metodikou poznn. Domnv se i ty, Vidnaji, e by jgick nauka nemla bt podezvna z kouzelnictv? Je toti znm, e titul "jogn" bv sluovn s pedstavou mystickch nebo magickch sil, proto by se musel nzor na jgu zmnit od zkladu. Vidnani: Slovo jga by se llemlo spojovat s pedstavou zvltnch schopnost a sil, jich jognov, odboiv ze sprvn cesty, uvaj pro vnj ely. Mystick schopnosti a sly, kter se mohou pi jgickm sil rozvinout, jsou toliko jeho prvodnm jevem. Skutenm elem jgy vdy zstv sjednocen sloek s kvalitou vdom, ili jejich ztotonn se slokami nejvymi, z nich je nejkonkrtnjm prototypem samo vdom v istm kosmickm pojet. Kdy proto lovk slou vechny sloky svho byt s nadbytostnm vdomm a v tomto stavu setrvv, pak kon jgu. Kdo tedy uv jgickch sil, jich eventuln nabyl, k vyvolvn kouzelnickch jev, uplatuje sebe sama jakoto nedokonalou bytost 102

proti bohm v kosmu. To ovem nen nic jinho ne elementrn zdrazovn jstv, je usilujcho lovka vdy vzdaluje od pravho idelu jgy. V obecnm smyslu je uvn jgickch sil jen zevn (svtsk) snaen a takov snaen znamen sebe vyzaovn, odklon od centra (prapodstaty) vlastnho byt. Kdo tmto zpsobem neodpovdn vyzauje sly sv bytosti do psychickho kosmickho prostoru, kter je zaten nimi vztahy a zeteli, je neschopen konat tak jemnou a usilovnou prci, jako je sluovn sloek vlastnho byt a jejich zpodobovn nebo ztotoovn se slokami vymi nebo s Nejvym kosmickm principem obsaenm v jeho vlastn bytosti. Z toho, co jsem ekl, je tedy zejm, e jga znamen nejen sluovn psychicko-fyziklnch sloek byt a kosmu, nbr i jejich zpodobovn, resp. sjednocovn jakoto kvalit. Jeliko jsou konen cle jgy duchovn, vyaduje se, aby kad hledajc nebo usilujc lovk doshl zpodobnn tla a duevnch sloek s vdomm. Kdo to nedoke, nekon jgu, nbr jenom nut psychickou pirozenost k tomu, aby se stala zpsobilou vyvolvat fenomenlnvboje. Aptasat: Prav cle jgy, o nich jsi prv mluvil, jsou vak tak vzneen a vysok, e je lovk jakoto svtsky ijc bytost sotva me pochopit a uinit si o nich pedstavu. Z toho soudm, e bude jenom mlo lid moci jt touto cestou, jgou vyznaovanou. Co o tom soud, Vidnaji? Vidnani: Jist ne kad lovk me tyto cle pochopit a jt takovou cestou k jejich uskutenn. Zejmna ten, kdo vdomm a dosud pevn kotv ve smyslovm svt a slibuje si ukojen svch etnch smyslovch dost od svtskch vc a idel, ten opravdu nebude schopen pochopit tyto vysok cle jgy a dvody pro jejich uskutenn. Na svt vak existuj v lidskch tlech pokroilej due, kter se ji svtskch vc nasytily. Jsou to lid, jim jejich nitro napovd, e ve vesmru mus existovat cosi vyho; nco, co snad opravdu bude moci ukojit jejich neujasnn vy a ideln touhy. Ti sp budou moci pochopit kvalitu dobr duchovn nauky a vrou v ni pak mohou bt podncovni k tomu, aby vytrvali ve vysok snaze a tak nakonec uskutenili jej idel. Krom nich existuj na svt lid karmicky zcela vyzrl, lid duevn a duchovn velmi pokroil, obdaen vdeckm duchem a rozumem, kte jsou krom toho ji syti svta. Ti jist pochop prav vznam jgick nauky a snadno ji budou moci uskutenit. Snadno pochop i nejvy mysl jgy, jestlie krom toho zskaj poznn, e pole smyslovch posteh, ohranien vyhrannm uvdomovnm, pedstavuj kosmicky sfry vybaven vlastnmi ivotnmi podmnkami, projevy a personifikacemi. Poznaj, e to jsou sfry stejn pln ivota a skutenost, jako tomu je na poli postehnutelnm lidskmi smysly. Pak budou i schopni pipravit se na realizace, je jga zaml lidem poskytnout. Takovm lidem se jgick nauka uke jako jasn a realistick, protoe smuje 103

ke konkrtnm clm. K clm, kter lze pochopit a po jejich dosaen se pesvdit a poznat, e v cel jze nen nic nejasnho. Aptasat: Mluv o tech druzch lid, licch se od sebe stupnm karmick zralosti. Jak rozdly se u nich projev v jejich pirozenm postoji k duchovnmu vvoji a k duchovnm otzkm vbec? Vidnani: Z psychologickho hlediska je mon zaadit lidi do t skupin, kter se od sebe li nzory, pojetm zevnho svta i vztahem k duchovnmu ivotu. Projevuje se to takto: 1. Lid, kte jsou zcela ve vleku smysl a smyslovch vc. Jejich duevn obzor je pln omezen hrub smyslovm postehovnm. Jejich mylen je omezovno nekompromisn touhou po pocitovch zitcch, jejich splnn vid jen ve smyslov postehnutelnm svt. Z duchovnho hlediska to jsou lid, jejich cel psychick soustava (souhrn duevnch sil a schopnost, sdruench v pojmu j) je zamena do oblasti hmotnch tl. To jim zabrauje, aby mohli vystoupit nad prodnost jak vdomm, tak i jstvm i vekerou psychickou vzbroj. Jejich elementrn prodn tendence a z nich vyvrajc mentln sklony zpsobuj, e duchovn princip byt, kter je ptomn ve vech bytostech, absorbuj animlnm (pudovm) vdomm. Toto animln vdom je z hlediska jejich dennho vdom autonomn psychologickou slokou, take se vymyk panstv vle. Proto je i vyhrann j tchto bytost podrobeno psoben prodnosti. Reinkarnace jejich duchovnho principu, kter je jstvm samm o sob, se nsledkem toho mohou opakovat jen v takovch tvarech, jejich duchovn ivot se neme ani rozvinout, ani projevit nad neurit a nejasn stav. 2. Do druh kategorie nleej lid karmicky pokroilej. Jev se to v tendencch jejich dennho vdom a tm ovem i v cel jejich psychologick pirozenosti; ta se vdy udruje nad oblast smyslovho vyvn prostednictvm niternch (pocitovch) dotyk nebo vzruch. Akoli tito lid tendence ke smyslovmu vyvn jet nepotlaili a nepekonali, idel pro n pece jen znamen dost, aby nad nimi tyto tendence vdy a bez odporu nemohly vtzit. Z duchovnho a reinkarnanho hlediska tito lid smuj do oblasti idej. Proto na jedn stran bhem ivota ztrcej zjem o smyslov vci pln a dokonale, ale na druh stran se jim pesto duchovn ivot nestane dosti relnm, aby jej mohli t jako ivot skutenosti. Proto pro n na konci fyzickho it pestv existovat tento (smyslov) ivot jako vznamn. Ale jejich duchovn hodnoty jsou dosud nereln, proto v nich mohou vyvolvat pouze dojem, e je ivot beztn. Z karmickho hlediska u takovch lid rozhoduj skutkov zsluhy. Tyto zsluhy ve form karmickch vibrac strhvaj do svch drah duchovn principy jejich byt. Ty se pak reinkarnuj jakoto uvdomn ve form j do existenc, je odpovdaj ivotnm podmnkm jejich 104

skutkovho naladn a tm i povaze tomu nleejcho provn. 3. Tetm druhem lid jsou vlastn boho-lid. Ti sami a bezprostedn dospvaj k nzoru, e smyslov ivot je bezdech (bezduch). Proto jej pro duchovn idel lehce opoutj, jakmile se s tmto idelem setkaj. Kdy se dovd o duchovnm ivot, hned se jim (tento ivot) jev jako dosti douc, aby v nj pln uvili a byli podnceni ke snaze jej i realizovat. Nakonec poznaj, e je duchovn ivot stejn reln jako ivot smyslov. A protoe se jim tmto poznnm stv t samozejm, aby se pidrovali dobra jak ve skutcch, tak i v mylenkch a pocit'ovn, a t aby setrvvali vdomm na rovni nadsmyslov, navazuj takov lid na karmu duchovnch bytost. To je mon povaovat za pslib, e budou jejich pt vtlen nadsvtsk; pinejmenm to bude bosk reinkarnace. Po uzrn karmy, je pochz z takto itho ivota, zcela zapomnaj na smyslov ivot. Kdy na nj zcela zapomenou, zakon etz pinnost, je vyvolvaj dal reinkarnace. Aptasat: Domnv se tedy, Vidnaji, e jga neobsahuje nic nepochopitelnho, take se lid nemus uchylovat k ve bez dkaz? Z tvch slov toti vyplv, e kad z onch t kategori lid dospv k vlastnmu ivotnmu nzoru v souhlasu se stupnm sv karmick a duchovn zralosti. Z toho dvodu se t zd, e se jga kadmu lovku me stt naukou, kter mu me pinst duevn naplnn v jeho souasnm stavu. Je tomu tak skuten? Vidnani: Vru samu o sob nelze povaovat za cestu k uskutenn a k poznn pravdy. Vra je sla nebo schopnost, kter se me stt velmi vznamnou podntnou energi prv pro prve uvedenou druhou kategorii lid. U nich se z hlediska duchovnho uskutenn mus pedpokldat, e jet nejsou karmicky dostaten sta, i kdy u jejich bytost uzrla v oblasti ivotnch zkuenost. Tato zralost v poten fzi jet neposkytuje pochopen, nbr toliko tuen zamlenho cle jgy jako cle relnho a pravdivho. Kdeto lidem, kte vd, e to, co je pro vechny lidi z niho hlediska pouze pomysln skutenost, me bt z vyho hlediska dal dimenz projevenho jsoucna, stv se i jgick nauka jasnj a przranj. Tito lid snad ihned nepochop, e tyto dal dimenze mohou bt svtem plnm skutenost, ale e je tento svt uzaven do jistch fyziklnch hranic. Proto nebudou moci hned pochopit zkuenostn a postehovou zkladnu vysoce pokroilch jogn. To je vak jen mal nevdomost. Pekonaj ji vahou, e z tto zkladny me bt abstraktn jas a istota kosmickho V dom, nebo jinak Ve-vdom, konkretizovna tak dobe, jako je konkretizovna zkuenostn zkladna povechnho pocit'ovn svtskch lid. Bude-li tedy tento druh lid silou vle, vry a imaginace moci spatovat jak konkrtn skutenosti, tak i vy provn, k nmu vede jga, 105

jako kvality majc pln stejnou povahu, pak se bude moci (tento druh lid) v t povechn relativit mylenkov a rozumov snadno pohybovat. Pak bude konkretizovat relativn skutenosti svm vlastnm provnm a upevovnm v rozlinch relativnch proitkovch stavech. Nebo je-li nkomu nabdnuta nauka, kterou me chpat jako metodu k ukojen jakchkoli tueb, bude vdy postaven ped mal nebo vt nejasnosti, je se mu ji mohou jevit jako tuen, ale dosud nedosaen cl. Aptasat: Je tedy nutno chpat svt skutenost tak, jako by byl vzhledem ke svmu univerzlnmu obsahu kvalit rozdlovn neviditelnmi hranicemi, kter snad nemus bt zjistiteln smyslem hmatu, ale pro jin smysly pece jen existuj? Vidnani: Ano. Dimenze univerza jako svta skutenost rozdluj souhrn jev nejen fyzikln a psychologicky, ale jsou dokonce dobe patrn i mezi jednotlivmi stavy subjektivnho provn tvor. Z hlediska provn se vak tyto pehrady daj snadno pekroit. To proto, e jsou bytosti pocitovm ivotem rozvinuty jak nad hranin ru svho dennho vdom, tak i pod ni. Z toho dvodu ten, kdo bedliv pozoruje sv pocity a rozleuje je do jednotlivch psychologickch kategori, me po ase snadno identifikovat i ty, kter nejvce vybouj z tzv. normln psychologick bze. To je pedpokladem pro to, aby lovk na jedn stran mohl vdomm proniknout z jedn sfry do druh a vystopovat vechny pocity vystupujc ve svm byt na stran druh. , To znamen, e se fyzikln od sebe oddlen sfry mohou kvalitou provn odret ve vdom lovka jako fyzikln psychologick formace. Odrej se jako vnj objekty, kter se ve vdom bytosti stvaj vraznmi v pesnm pomru ke stupni vdom pozornosti, s jakou sleduje sv pocity, prostupujc rozlinmi sframi. Pirozenou povahou nebo silou tchto pocit je - jak me pozorovat - sret se v tchto sfrch a tm vytvet pedstavu j, co znamen, e se srej ve tvary, kter se jinm bytostem pedstavuj ti jako bytosti. Clo vk vak zpravidla sleduje pocity na rovni vlastnho sebe-uvdomn jen velmi nedokonale. Proto pronik z jedn sfry do druh sp odtait, pomoc neuvdomlch pocit nebo i vizuln. Potom si casto ve fantazii dokresluje to, co lze oznait za ivotn podmnky sfr. Ve sfe lid jsou vak t lid, kte dovedou mnc se pocity sledovat s bdlm vdomm a analyzujc mysl. Do"edou rovn chrnit svou mysl i vdom ped vemi vlivy jev z jinch dimenz a ped jejich spontnnm psobenm, je se tak snadno obr v pocitech bytost neschopnch sebe pozorovat a ovldat se. Takov ovem mohou i dennm vdomm pronikat za hranice oblasti, vykzan lidem s prmrnou nazravou schopnost. To jim umouje vnmat a pozdji i zavat to, co nelze zavat za obvyklho stavu smyslovho vnmn. 106

Kdy se tito lid uschupn prohldat celou svou bytost nazravm soustednm a vdomm, kter ji nen zakalovno pociovnm, je se vzdouv nsledkem reakc smysl, zanou zcela mechanicky pepodstatovat i sv tla silami sfr, v nich duevn pebvaj. Tak prostupujce rznmi sframi nazravou silou bdlho vdom, zskvaj monost pestupovat ze sfry do sfry nejprve smyslovm vnmnm, potom vdomm a provnm a nakonec i ostatnmi slokami sv bytosti. Aptasat: Nyn bych se chtla vrtit k tvmu pedchozmu vysvtlen a zeptat se t na to, jakm zpsobem vznikaj tebou vymezen kategorie lid. Jeto nhodn, nebo tu psob hlub a konkrtnj initel? Vidnani: Vznikaj postupem tvrho procesu, ale i karmickm zrnm, kter je vsledkem ivotnch zkuenost. Budeme-li vzhledem k tto otzce za nejni projev it z hlediska ivota bytost pokldat samu zemi, kter je podkladem nebo ivotn podmnkou pro existence ivotnj, pak je to vzjemn vliv zem, vzduchu a tepla, jen poskytuje mrtv zemi ivotn zkuenosti pomoc zvtrvn a eroze. Z vtrnm a eroz se zem pipravuje na to, aby se stala ivou ve form rostlin nebo ivoich. Do ivota rostlin a ivoich zasahuje ji tolik vliv, e z hlediska ivotnch zkuenost zraj rychleji a vraznji ne sama zem. Nechme-li stranou rostlinn ivot a vnujeme-li pozornost ivoichm, zjistme, e zskvaj ivotn zkuenosti nepomrn rychleji ne rostliny nebo prodn tvary. Konenm vsledkem tchto zkuenost je vznik jaksi inteligence. Cesta nejnich tvor k nabvn ivotnch zkuenost, obmujcch se v duchovnm rstu, se u vych tvor m dle tm vce zkracuje. Jinak eeno: inteligence, jakoto konkrtn vyjden duchovnho rstu tvor nebo bytost, vykazuje vvoj tm rychlej, m vy je bytost v du stvoen. Vvojem inteligence jako duchovn sloky bytosti se pozmuje i roucho (tlo), v nm sdl vdom. Tak se ze sv pirozenosti vyvj kmen v zemi, ta v rostlinu nebo i ivoicha. N a vrcholu vvoje v ivoin sfe sdl ve zjevnm svt bytost lovk.' Clo vk pedstavuje vrchol vvoje prodnch a ivoinch tvar projevenho (smyslovho) svta. Ale ani lid nejsou ve sv sfe na stejnm stupni duchovnho vvoje. Jsou lid, kte jsou karmicky velmi mlad jako lid. Ti se dennm vdomm vce poutaj na pocitov hnut. Z toho dvodu usuzuj podle subjektivnch mtek, zaloench t na pocit'ovn. Schopnost nebo sla pociovat vak dovede dlit veker pocity, vzbuzovan smyslovmi dotyky se svtem smyslovch skutenost, jen na pjemn a nepjemn ve smyslu ivoinho provn. Zevn svt vak zskn osobit pjemnch pocit klade pekky. Tm u duevn nevyzrl tvory odkat si mnoh z chtnch pjemnch vc. Toto odkn se stv kesacm kamenem, jm jsou tvorov dost 107

nuceni zastavovat se na cest za poitky. To je pedpokladem k tomu, aby se v nich mohl vzntit jas objektivnho nazrn. Objektivn nazrn je prvn krok na cest k produchovnn. Povechn to znamen, e vdom, kter je u nejnich tvor zcela ponoeno do po citov pirozenosti, se ivotnmi zkuenostmi pomalu pesunuje z oblasti pocit do oblasti mysli a rozumu. Tyto dv poslednj psychologick sloky obsahuj vce kvality vyznaujc se przranost a jasem. Proto tak obsahuj vc neosobnch tendenc, uvaujeme-li o nich pouze z hlediska subjektivnho postoje ivoin osobitosti ke svtu. Bytosti utkvl na vlastnch tlech chpou jako relnou jen oblast pocit; oblast mysli a rozumu jako abstraktn. Zatm pak, co se jejich vdom jakoto sloka, vymezujc se v pojmu j, pesunuje od pocit do oblasti mysli a rozumu, vchz skuten tam, kde je vce vyvinut kvalita, kter m duchovn povahu. Tak lid, nazrajc na sebe duchovn jako na subjekt, postupn vdomm opoutj dosud pro n bezprostedn pocitov reakce a nachzej stle vy, z hlediska bezprostednch (pocitovch) stav abstraktn sloky, a to jako oblasti ist reln jsoucnosti. Nakonec bezpen zjiuj, e oblasti mysli a rozumu jsou reln sfry, v nich je lovku teprve teba nauit se t a dokonale poznvat. Kdy lovk poslze najde mysl a rozum jako sfru relnch jev a kvalit, stane se mu i duchovn ivot doucm. Zane tuit, e sfra mysli a rozumu pedstavuje sfru skutenost, v nich je mono t astnjm ivotem ne ve sfe pocit, kde je udrovn existence jedinc podmnno obt jinch existenc nebo jejich tl. Kdy hledajc lovk upn pozornost k tmto sfrm, abstraktnm z hlediska pocitovch vztah duchovn nevysplch jedinc, zanou se mu tyto sfry jevit stle relnji. Jednoho dne je pozn jako svty obydlen bytostmi, jejich tla a zpsob ivota kvalitativn odpovdaj tmto sfrm, resp. karm tchto sfr. Pak zane touit po realizaci takovho zpsobu ivota a jeho touha zpsob, e se nitern odvrt od veho pozemskho. Od t doby zane bt zral pro pijet duchovnho tla, je nelze postehnout smyslovou vzbroj smyslov ijcch tvor. Jakmile je pijato duchovn tlo, dochz na cest jgicky nezvadnch skutk ke karmickmu zrn pro pijet andlskch tl a tl boh. Jednou pak bude mono tomu, kdo usiluje o jgu, splynout vjedno se samm Stvoitelem veho tlesnho svta. Zastav se vak v tomto stavu? Kdy se bytost, syta zkuenostmi veho svta, uvdom ve tvr moci Brahmy, jist zatou po vnm klidu Nirvny. Proto sprvnmi znalostmi a sprvnm ovldnm ukon sv tvr vyzaovn a usne v pokoji Zkladn jsoucnosti Bezmezna. Aptasat: Tvrd-li, Vidnaji, e jsou vy formy psychologickch jev bytnosti pouhm odleskem fyzikln, pp. psychick soustavy Univerza, 108

pak mus potat s tm, e se to bude lidem zdt jako pouh fantazie. R.ekni mi proto, zda ti dobe rozumm, jestlie z tvch slov chpu, e je psychologick pirozenost tvor pouhm odleskem jev subjektivn pirozenosti Univerza. Nebo je naopak pirozenost Univerza odleskem psychologick bytnosti tvor? Vidnani: Akoli kad svtsk lovk povauje mysl, rozum a cit za sly nebo schopnosti svho vlastnho tla, pece je nutno je z jinho hlediska pokldat za kvality kosmickch sfr a bytnost na lovku nezvislch. Tyto bytnosti, resp. existencce, vak mohou ve svm prosted vznikat i nsledkem psychickho ustrnut tvor pochzejcch z jinch sfr. Vzhledem ke kvalitm, je je pedstavuj, mohou bt autonomn sfry a jejich bytnosti vnmny bytostmi vech ostatnch sfr. Prv prostednictvm bdlho vdom mohou bt vlastnosti sfr od lidsk odlinch poznny usuzovac schopnost lovka, kter je potom me rozlenit podle jejich kvality a vlivu. Tak mohou bt mysl a rozum poznny a kvalifikovny jako sfry obsahujc morln ist skutenosti a me t bt zjitno, e jejich vlivy vyvolvaj radostnj vzruchy ne vlivy citov oblasti. Ctn je toti psychologickm vzdutm niho druhu a tato vzdut jsou vsledkem pulsace ivotnch sil tla. Psobc ivotn sly obsahuj jenom mlo przran esence byt, kter je v jinm smyslu zkladnou (pirozenost) vdom. Proto jsou reakce citu relativn vce samovoln ne nap. reakce mysli, take ctn nsledkem svch bezprostednch vztah k tlu vyvolv "ivotn ze", kter zce souvis s ivoinm teplem. Zivoin nebo fyziologick teplo je spalovac proces, kter se ve vych slokch, toti ve vdom a rozumu, obr jenom jako utrpen. Proto je mono ci, e pokud je pociovn nebo cit v ivot rozhodujcm initelem, vdycky to znamen upoutvn bytosti na sfru smyslovch a bolestnch proitk. To je jasn, zejmna kdy tuto sfru porovnme s ivotnmi podmnkami sfr, je jsou vytveny funkc vdom samho o sob, nebo mysli, nebo intelektu. livotn ze musme povaovat za nekompromisn vli k ivotu v souasn form, v n psychologick tvor existuje. Jej reakce jsou rozlin, ale na poli spontnnch projev byt udluje tvorm ivoin teplo, onch 37 stup Celsia pro lidsk tla. Pikld-li lovk nejv rozhodujc vznam pociovn a pocitovm pro.itkm, me vdom, intelekt a mysi chpat jenom jako sly nebo schopnosti svho vlastnho tla, je mu vzhledem ke sv povaze nemohou poskytovat proitky, po nich tou jakoto ctc bytost. Kdy vak konen dozraje a povznese se nad lpn na pocitech hlavn hmatovch, tj. i chuovch, zane chpat a poznvat, e jak rozum, tak i vdom tak poskytuj provn, ale jinho druhu ne smyslov. Tyto proitky vdy 109

maj vy charakter ne fyzicky dotykov (hmatov), a proto jsou z hlediska obvykle ijcch lid ist a ulechtilej. Jeliko vak nejsou hmatov nebo dotykov v hrubm nebo obvyklm smyslu a nedrd bytost na rovni tlesnho pociovn, jsou pouze radostn a projevuj se vtinou v podob rznch vytren. Pokud nkdo tohoto radostnho provn doshne, neml by se jm nikdy spokojit. Je to toti jen poten fze vjem tohoto druhu, vjem, kter postrdaj relnou prkaznost, jakou maj nap. skuten smyslov vjemy. Proto se asem rozplvaj a stvaj se nezetelnmi. Clovk se proto mus dl duevn (mravn) povznet potlaovnm pociovn ve form vehementnch cht a dospt tak k pokraujcmu rozvoji rozumu a tzv. vyho uvdomovn a tm i k postupnmu odosobnn v pocitovch projevech. Toto odosobnn z realistickho hlediska vrchol v postehnut sfr rozumu a vdom jako kvalit, sfr nebo svt, je jsou obydleny personifikovanmi jevy. Tyto personifikace provaj vibrace tchto sfr jako pocity a sdlej je jako jist druh pjemnho provn s odosobnnm lovkem. Aptasat: Zd se, e souvztanosti mezi osobnm bytm a kosmickmi jevy, je nelze snadno pochopit, jsou ti nm naprosto samozejmm. Vzhledem k tomu vak ve mn vystupuj dal otzky, je se tkaj tohoto problmu, ale chci je odloit na pozdji. Proto se vrtm ponkud zpt, kdy jsi mluvilo tom, e se bytost uvdom v tvr moci Brahmy. ~ekni mi, jak je mon, aby dolo k takovmu zvratnmu zpodobnn nemohoucho tvora (lovka) s vemohoucm Brahmou? Vidnani: Zpodobnn nebo ztotonn lovka s Brahmou je nsledek pslunho druhu sebe-uvdomn. Toto sebe-uvdomn je zase zprostedkovno dokonalm poznnm sebe sama v nejvym aspektu vlastn bytosti, kter je z tohoto hlediska boskou pirozenost. Vyaduje to pln rozvinut schopnosti setrvvat v jednom pn v nitru vibrujcm radostnost. Obecn lovk vak v takovm stavu neme setrvat. Jednak proto, e se nezn jakoto ivouc individuum v nejirm smyslu toho slova, jednak proto, e jsou jeho pn jen odpovd na jeho chvilkov citov vztahy a vzduti, vznikajc z neregulovanch smyslovch vjem. Tyto citov vztahy a vzdut tedy nejsou chtn. Jsou vyvolvny psychologickmi dispozicemi lovka a vlnivm naptm v prostoru. Clo vk je pouze akceptuje podle svch (bytostnch) sklon, tj. podle karmickch dispozic vyjdench stavem vdom, kter vtinou symbolizuje kvality nikoli nebesk. Vznik psychologickch dispozic pro ztotonn s Bohem nebo se stavem spsy je tedy zvisl na psychologickch stavech a tendencch, kter lovk vytvoil ve svch minulch inkarnacch. Krom toho je zvisl i na jeho momentln povechn innosti a t na kladnm, teba i ne110

uvdomlm postoji k vsledkm tto innosti. Prv jen stavem vc je lovk nucen vykonvat vli, kter je utajena v jeho podvdomm uzpsoben a ve vlnivm napt v prostoru. To je skutenost, kter napovd, e lovka musme v mnohm ohledu povaovat jenom za mnc se psychologicko-fyzikln skupenstv. Toto skupenstv je polem a ivnou pdou pro tvary nebo bytosti, je vyvinuly schopnost pesn a trvale zamovat svou vli jednm smrem, k jedn kvalit. Tyto tvary jakoto bytosti ve vesmru existuj. Ziv se nkdy vdom, jindy nevdom produkty impulsvn chtivosti tvor, kte se nedovedou ovldat. To proto, e chtivost ve zptnm vlivu vypuzuje nebo vyr z chtivho tvora nco ivotn sly zabarven tm, co pedstavuje v prostoru jsouc nebo proudc pn. Jeho pnem je jenom ten, kdo je schopen dret se jednoho pn podle sv vle neomezen dlouho. Jestlie pn nepinese uskutenn toho, eho si bytost dala a ji vl, nebo citem, nebo mocnm psychickm vzeptm, pedstavuje na jedn stran ztrtov vron ivotn energie bytosti. N a druh stran me pn pedstavovat psychicky psobivou energii, kter je projevem chtn bytost, je se ovldaj a ovlivuj ns. To znamen, e tvary nebo bytosti, je samy sebe neznaj, iv tvary nebo bytosti, kter sebe znaj nebo lpe uvaj sv vle a chtn. Proto jsou tyto bytosti proti onm mocnj. Jejich moc stoup mrn s jejich schopnost setrvat pi jedn mylence a jednom pn libovoln dlouho. Kdy takov bytosti ji nemaj pn, nbr jen jednu vysokou ideu, vzroste jejich moc tak, e peshne moc kadho hmotnho tvaru nebo bytosti neuvajc vle. Potla-li dle takov bytosti vechnu innost mysli a zanou setrvvat v jasnm a zevrubnm uvdomn si sebe samch jakoto bytost prostch pn a mylenek, stvaj se (tito pni svch pn) vldci vesmru. Kdy se jim poslze poda zruit stavy vyznaujc se vyhraujcm nebo ohraujcm se vdomm, dosahuj spsy. Aptasat: To, co jsi prv ekl, Vidnaji, ukazuje na moc a vliv pirozench zkuenost na jedn stran a na vliv karmickho uzrn tvar a bytost na stran druh. Uvauji-li vak o vzjemnm psoben tchto bytost a tvar, vznik ve mn mylenka, zda to neznamen kontinuitu provn vekerenstva. Toto provn ovem nen pmo zvisl na dnm individuu a tak nen pirozen odstupovan, take vzhledem ke sv povaze nachz v bytostech pouze vhodnou pdu pro sv uplatnn a pak se v nich uplatuje na zklad uritho uzpsoben. Kdyby tomu tak skuten bylo, byl by tm ve vesmru a mezi bytostmi vytvoen podek, jeho poruovn jakmkoli trvalm pnm by bylo sp zlem ne dobrem. Dokonce i jga by pro sv vysok cle, jich se m doshnout urychlen, ili bez pihldnut k pirozenmu vvoji tvora, byla jakmsi nedobrm nsilm. Nebo snad je jgick sil usmrovno tak, e toto 111

uzpsoben neporuuje, nbr jen pomh pronikat k prapvodu veho bez ruivch zsah do existujcho podku? Vidnani: Akoli je jga skuten revolun zsah do proces a vvoje vlastn bytosti, pece do karmickho uspodn vc mezi ostatnmi bytostmi a do ivota tchto bytost zasahuje pouze induktivn. Abys to mohla snze pochopit, vysvtlm ti, bohyn, zpsob a psychologick prosted pro jgickou disciplnu. Penos a ddinost bunk jakoto stavebnch kamen tl ukazuje jasn na stejn pvod veho, co se bytostem jev jako tlesn. Jene z nejvyho hlediska je tato pbuznost nebo souvztanost tajemn a lze ji jen obtn vystopovat. Jeliko cl jogn le a za n, mus ji poznat a objevit. To se jim poda tm, e nechaj oprn bod pro pozornost dobe kontrolovanou vdomm od perifernch projev uvdomn, kter se upn na sfru tvar, sestupovat skrze pocitovou oblast a podvdom ke sfe funkn sly karmy jakoto utvec zkladn tlesnho jsoucna. Dle pak sestupuj pozornost a do temn oblasti "Przdnoty", kter taj piny vzniku stvoen (aka), a jet dle do absolutn Przdnoty, je je sama absolutn (vesmrnou) skutenost. Spoutjce se pak jakoto lid jasn, ile a bdle ve pozorujc po oprnm bodu pro vdomou pozornost do centra svch bytost, je nechvaj prostupovat rozlinmi stavy tvoen, nachzej jako pozorovateln objekty sv pozornosti nejprve rozlin pocity a stavy vlastnho byt a vdom, je vznikaj zdnliv samovolnm vzdouvnm jejich vlastn psychologick pirozenosti. V dal fzi analytickho pozorovn zjiuj, e tyto jednotliv pocity a stavy vdom, je se vynouj za hranic bnho (perifernho) uvdomovn, prodlaly ji svou inkarnaci v jinch lidech, kte existovali ji ped jejich vlastnm fyzickm zrodem. J ognov tmto zpsobem nachzej jednotliv stavy svho vdom, pocity a psychologick uzpsoben jako ji kdysi realizovan a stle se realizujc v jednotlivch tvorech nebo bytostech. Jeto vak obracej svj zetel s vtm zjmem prv do minulosti, k inkarnaci stav realizovanch v bytostech kdysi ijcch, poznvaj vztan, e se no do propasti minulosti asov tko miteln. Pak za sprvnch podmnek pomoc bdlho pozorovn nhle pronikaj svtem vekerho byt do svta zrodkovho a jet dle do svta nerost a postupn a do prapotku vekerho utven. V asovm smyslu pronikaj a do toho okamiku, kdy jet nebyl tento svt, nbr jenom jeho tvr pina. Jakmile jognov vniknou do oblasti nebo do obdob tvrch pin, naleznou i Tvrce. Tu se nhle ocitaj v zi vepoznn a tm i na konci svho hledn a tud ve stavu bytost, kter jsou ji spokojeny. A jejich spokojenost pak ji nebude poruena dnm pnm. To znamen, e jognov, kte jsou na tomto stupni duchovnho vvo112

je, pronikaj vekerm stvoenm ne jako chtiv tvorov, kte tou v nem se vyvat nebo vybudovat osobn moc, nbr jako bytosti, kter tou po poznn, jm by mohly rozeit problmy it a ukonit tak utrpen, z nho se nemohou vymanit ti, kdo jsou zapleteni do hry ivota. Ne vrame se ponkud dozadu, kdy jsem ekl, e hledajce, vychzej jognov od perifernch projev stvoen jakoto pedmt, kter si chtj uvdomit a z nich nejprvnjm je ovem jejich vlastn tlo. Jeto maj odtud vychzet jako ivouc jednotky, kter se nect zvisl na niem z toho, co existuje, a jako takov se t zevrubn uvdomuj, tm samovoln vznik idea prostoro-asu, uren rozlinmi stavy mezi dvma krajnmi, jimi jsou: jogn jakoto doasn a jenom domnle nezvisl bytost na jedn stran a Brahm (Stvoitel) jakoto posledn a nejvy projev existence v ivoucm kosmu, zastoupen zde stavem jognova vdom na druh stran. A do relnho stavu brahmickho vdom se jognov mohou propracovat jenom tehdy, kdy krom doucho stavu vdom setrvvaj v jednom druhu pocit. Budeme-li tedy o takovmto jejich sil uvaovat, velmi snadno si dovodme, e tm dochz k perodu nebo k pesunu jejich dennho vdom, a to od tvaru samho a k brahmickmu stavu. Tm je narsovna cesta, po n se m ubrat denn vdom kadho lovka. Cesta, kter se vine vekermi stavy, je se mohou jak v bytosti, tak i v kosmu vyskytnout v budoucnosti, vyskytuj se v ptomnosti a vyskytovaly se i v minulosti. Jeliko dky jgickmu sil hledajc lid krej touto cestou rychleji ne bytosti ostatn, vystupuj z jejich ady, v n a dosud s nimi putovali, pedchzej je, duevn pekonvaj a mnohdy i zdolvaj. Pitom se jim me zdt, e oni sami postupuj cestou prv opanou ne lid ostatn, ne ada tchto bytost, jdoucch ke spse velmi pomalu. Krom toho adu tchto bytost ani nemus poznvat jako bytosti, nbr jen jako vlastn nespsn psychologick stavy a komplexy, je mus pekonvat, jestlie chtj stle postupovat rychleji ne ostatn bytosti. Kdy pekonvaj tyto zdnliv vlastn duevn stavy a komplexy, obr se to v jinch bytostech jako rozlin pocity, kter ovlivuj i jejich karmu. Nebo, jak jsem ekl, tyto stavy a komplexy nejsou nic jinho ne ostatn bytosti, kter ij zdnliv jako pln samostatn a nezvisl. Tmto jognov, pemhajce samy sebe a rozlin stavy svho vdom, mylen a pociovn, induktivn zasahuj i do ivota jinch bytost; z toho vznik mnohonsobn ovlivovn jejich karmy. Vzhledem k jejich snaze a cli, k nmu se sna dospt, je to vak dovoleno. Chtj toti dospt k nejvymu stavu v ivoucm kosmu, k nmu smuj i vechny ostatn bytosti. Z toho dvodu se mohou tato ovlivnn a psoben povaovat za 113

dobr, i kdy se nkdy zd, e nejsou bezprostedn pzniv. Jejich zdnliv bezprostedn povaha se zd bt nepzniv jenom proto, e jin bytosti hledaj jakoto svj nejvy idel prv nco jinho ne Nejvy Uskutenn. Aptasat: Domnvm se, e kad soustedn nebo soustedn sebepozorovn nevede k postehm a vsledkm, je jsi prv popsal. Soustedn se vtinou chpe jako chtn upnn pozornosti, je pirozen vysuje toliko v energickm nazrn nebo mylen na zvolen pedmt. To se vak vtinou me dt jen za postupnho zuovn uvdomovacch monost. Proto je samozejm, e je vdm principem takovho sousteovn sla; to jist vyluuje poznn, je pochz ze sprvnho nazrn. Ci je tomu snad jinak, Vidnaji? Vidnani: Podkladem osvcujcho soustedn nikdy nesm bt pouze chtn upnn pozornosti na jeden pedmt, ili nesm se provdt bez doprovodu dalch psychologickch moment. Sprvn soustedn vznik uvdomlm setrvnm pozornosti na jednom pedmtu nebo objektu, piem sousteujc se lovk mus dbt na to, aby nedopustil, aby se zmenovalo pole jeho uvdomovn. Naopak mus usilovat o to, aby s intenzitou soustedn vzrstala i jeho extenzita, kter symbolizuje zorn pole, je provz pirozen snadn uvdomovn. To znamen, e mylen mus pi soustedn zstat uvolnno a e se intenzita soustedn nesm projevit ve stupujcm se duevnm napt nebo v zen pole uvdomovn. Pak pedmt soustedn zstane skuten jedinm objektem pro vdomou pozornost, zatmco bdlost a psychick mentln uvolnn obstar potebn vhled. Vhled s nleit intenzvnm soustednm podmiuje rozvoj pronikajc nazrav schopnosti. Tyto vibrace udluj nazrn analytickou povahu, take pak jako jeho nosn sly pomhaj odhalit tendence a kvality a vbec i smysl pozorovanho pedmtu, psychologickho stavu, pp. i jinch jev. Kdy tedy lovk, kter se takto sousteuje, pozoruje celou svou bytost, hlavn ovem jej netlumen city, voln vystupujc mylenky a duevn stavy i materil vlastn bytosti nebo tla, vydvaj mu tyto jevy, jsouc v neustl innosti, sv tajemstv. Tak jogn pronik tajemstv byt i jeho zetzen a kontinuity stav nsledujcch jeden po druhm. A to je tak moment, kter ho vede k poznn a obrozen v moudrosti. Tm se jeho sil stv elnm, jeho it vyerpvnm karmy a procesy v jeho bytosti jist skon ve spse. Aptasat: A dosud jsem ve tvch slovech neslyela potvrzen vry v reinkarnaci, akoli jsi v jistm smyslu o tto vci dost mluvil. Zejmna o naich pocitech, kter byly kdesi nkm ity a nyn opt vystupuj v tom kterm lovku jako pocity, je snad ani nepronikaj nad nejni 114

bod hladiny jeho dennho vdom. Jak si potom vysvtlovat vru v reinkarnaci? Vidnani: Kdy tvorov pijmaj tla zrozenm, stvaj se vdycky ddici zkuenost tvor niho du. Ddin odevzdvan zkuenosti jednak potvrzuj, jednak opodstatuj vru v reinkarnaci. Krom toho me tuto vru potvrdit zkuenost, kterou lze zskat tm, e sledujeme etz vlastnch uvdom ovacch akt a zeh. Toto sledovn se mn v upamatovn se na jet dvnj minulost, ne je potek souasn existence. Sleduje-li tedy lovk samovoln vylehujc zehy vlastnho uvdomovn v jednotlivch stavech a pitom se mentln no do stedu vlastn bytosti skrze pociovn, neme se vyhnout tomu, aby vnmal a poznval fyzick objektivace tchto rznch stav. A tyto stavy jev naprosto jasn znmky toho, e se vztahuj k objektivacm pbuznm nebo totonm s jeho souasnou existenc. Jeliko vak dospv k tmto zjitnm a postehm prv pi sestupu do stedu vlastn bytosti, tedy od perifernho projevu, jm je tlo, k centru byt jakoto jejich prapvodu, me je poznvat jen jako projevy kdysi existujc a s pmm vztahem k jeho osob. Vzhledem k tomu to nen klam, e svm zjiovnm jde po stopch svch vlastnch minulch existenc. Z objektivnho hlediska nerozhoduje, zda ho vede stopa, ji sleduje, v sebe uzavenmi seky vlastnch ivotnch zkuenost jistho druhu, kter se dokonce nezdaj mt k jeho souasnmu zehu vdom dn vztah. Nebo vede-li ho vzpomnkami na existence v jeho vdom logicky tak zetzen a v tak dobr shod se souasn vystupujcmi projevy jstv a jeho prvodnch charakteristickch rys, e to ve bud dojem, jako by tmito minulmi existencemi byl on sm, v nynj podob jako pm pokraovatel svch vlastnch dvjch ivotnch zkuenost nebo i jako ppadn jev ve stle se obnovujc linii uvdomovacch akt. Pravdou zstv, e v pokraujc linii uvdom ovacch zeh pi sestupu do stedu vlastn bytosti poznv lovk sebe jako pokraovatele zkuenost v asovm pojet nyn znovu vystupujcch, kdeto v dvjch jm sledovanch existencch poznv sebe sama jako bytost provajc duevn stavy tehdy pro nho vznamn a rozhodujc. Nebo me sebe poznvat jako bytost, kter se uvdomuje v provn njakch osud v minulosti v njak konkrtn existenci ji itch. Proto me pokldat svou nynj inkarnaci za reinkarnaci sebe samho. Zvlt kdy me poznvat, e vzpomnky, je vystupuj v jeho vdom, jsou v plnm souladu s jeho nynjmi ivotnmi nzory, kter v nm vystoupily zdnliv bezdvodn. M pro sebe jasn dkaz v tom, e ivotn zkuenosti, kter zskv, jsou jen dalm rozvjenm zkuenost, na n svmi vzpomnkami navzal. Aptasat: Z tvch slov se mi zd, e o zkonu reinkarnace nelze uvaovat 115

jako o zkonu pevtJen jakhosi niternho lovka, jen sdl uvnit tl lid, pevtlen ehosi, co lid povauj za dui. To, co pokldme za dui, nutn mus bt jen souhrn duevnch sil a schopnost, sdruovanch v jakmsi jstv, snad v jstv vym ne prv v tom, kter se chce vyvat ve svt tlu bezprostedn blzkm, ve svt smyslovm. Kdyby toti tomu tak bylo, pak by byla hranice ivotnch monost pro skutenosti prv kdesi u tohoto jstv. Tm by se ovem veker vesmr v jeho nejvym aspektu jevil jako sama sebe vymezujc pedstava. Za hranic smyslov postehnuteln skutenosti by nemohlo bt nic jinho, ne bezdech przdnota ve umrtvujc kosmick Noci. To vak odporuje jak empirick skutenosti, tak hlubokm smyslovm postehum. Z jejich zornho pole v sob tato Przdnota taj tvr slu i podmnky. To je patrn z toho, e ze sebe vyzauje stvoen. Souasn z toho lze dovozovat, e se reinkarnace mus tkat vech sloek bytnosti, snad i tl, protoe i tla jsou emanac nepoznatelnho vesmrnho prastavu, kter je nm ze smyslovho hlediska pouhou przdnotou. Vidnani: Jestlie jsou tla emanacemi neho nezjevenho, ili jistou formou projevu neviditelna, pak ani ta nemohou zanikat. Zstvaj stle v kolobhu ivot, by ji vzhledem k souasnmu stavu pestala bt oivovna vdomm a jeho dalmi modifikacemi, je nutno chpat jako duchovn sly bytnosti. Jimi oputna, klesaj tla do bezivot; proda je vak ihned uvd do novch forem byt vypaovnm, tlenm apod. To je nutno povaovat za jeden proud, kterm petkaj ivotn zkuenosti tvor ze ivota do ivota. Jinm proudem, jm jsou peneny ivotn zkuenosti, je pm rozmnoovn. I tmto zpsobem odevzdvaj ploditel a rodika sv ivotn zkuenosti plodu - a to je jin druh reinkarnace. Tato reinkarnace rozmnoovnm je vvojovou reinkarnac v kadm rodu a je vbec otzka, zda nen v otzce reinkarnace individu nejv rozhodujc. etz uvdomovacch akt, akoliv v prvopotcch souasn existence tvora nen vrazn, pece nen nijak peruen, jestlie sledujeme svou existenci do dal minulosti, vyjden dobou naeho poet a dobou jet dvj. Tento etz pokrauje jet dle, a za jejich mez, kde je vlna sebe-uvdomn opt zeteln. Uvdomovn meme pokldat za registran funkci vdom utkvlho na j. N a rovni jeho zdnliv pudovch nebo samovolnch projev pi znovuzrozovn mohou bt jeho svdky opravdu jenom nerozvit j a nevyhraujc se vdom, kter pro svj vlastn stav mus thnout k dalmu vvoji na poli individualizace. Toto uvdomovn, v prvnch vvojovch stupnch tvor pouze jako ze sebe sama prtc uchopovac sly, tedy ivota chtiv pud, je vak pece jen sla dostaujc k tomu, aby s sebou strhla procesujc materil, tj. bytnost. Linie uvdomovn, 116

jeho jednotliv akty zdnliv vyvraj jeden z druhho, bud pi zptnm jejich sledovn dojem, e se pam rozvj do minulch inkarnac. Z toho lze dedukovat, e existuje pm ddictv ivotnch zkuenost. Nebo uvdomovac akty v souhrnu zstvaj jistou formou sebe-vdom, kter je nejvznamnjm duchovnm jevem ve vtlen. Spjatost souasnch uvdom ovacch akt s uvdomovnm v budoucch okamiCch a vtlench to zejm pipout. Jestlie vak uvaujeme o uvdom ovacm aktu jako o zehu vdom samho o sob, ili o vdom nezvislm, je jist klamn kad domnnka, kter identifikuje minul zeh vdom jako njak toton s nynjm zehem. To plat i za pedpokladu, e tyto zehy vdom ukazuj na to, e jsou spolu spjaty co do msta nebo materilu, na nm se udly. Idea jstv, provzejc uvdom ovac akce, toti velmi snadno zamuje vdom samo o sob za jstv samo o sob. Jeliko se pak jstv jakoto idea nepetrit obnovuje, vychzejc takka jedna z druh, me vznikat dojem a pesvden, e se pevtluje j. Ale tento omyl nen pli zvan. Zhasnutm jstv zhasnaj i uvdom ovac akce, by jen samy o sob. Tm je vyznaena cesta k vymazn cel bytosti z oblasti byt ve smyslu idej, a to jejm pepodstatnnm v kosmick nebo absolutn Vdom. Aptasat: Znamen to tedy, e akoli je problematick, zda minul existence, na ni se lovk upamatoval, byl on sm nebo nkdo jin, kdo je s nm njakm zpsobem v hlubokm kontaktu, pece jen ten, kdo se upamatoval, sm zstv ddicem zkuenost tchto tvor svch pedk - jejich mylen, pociovn, vnmn atd. zce navazuje na jeho mylen, pociovn, vnmn atd.? Potom vznik otzka, zda ho neustl obohacovn ivotnmi zkuenostmi vzhledem k prapvodu v linii jednotlivch uvdomn jakoto ivho byt vede k stlmu vzestupu v du bytost i nikoli. Co mme soudit o tto otzce, Vidnaji? Vidnani: Zivotn zkuenosti, vznamn pro duchovn vvoj, je nutno hledat v rmci tzv. samoinn karmy. V jejm napt a povaze maj tvorov zajitn stl vzestup v du bytost. U nich td tvor tomu tak skuten je. Tito tvorov se toti nevzdaluj z cest, kde psob samoinn karma. Naopak. Tato karma jim uruje vechny akce vle a chtn i pudov podnty a mravn orientaci jejich vdom. To znamen, e je v nich tdch tvor uspodno vechno tak, e je jejich vdom inn jen na rovni pedmt a existenc, je je mohou psychicky a fyzicky vzruovat a vyvolvat u nich citov zitky nebo uspokojovat jejich osobn a bytostn sklony a touhy. U lid je tomu jinak. Ti jsou na rovni osobnho vdom na takovm stupni vnitnho psychologickho vvoje, e maj monost chpat vznam vc odtaitch. N a zklad toho maj schopnost urovat si jako pedmty 117

domnl poteby i ty, je jim z hlediska jejich samoinn karmy nenleej. Karma, vznikajc z tchto pedpoklad, je vznamn proto, aby se jejm psobenm mohli udret na stupni souasnho veobecnho vvoje na ebku lidstv. Prav pina vzniku popud a hnut vle, je nut lidi k tomu, aby vdom a s pomoc vech svch duevnch schopnost usilovali o odtait vci, i kdy jim, jak ji bylo eeno, z hlediska skutkov karmy vbec nenleej, je v tom, e mohou chpat odtait vci a urovat, e je zdnliv potebuj. Z tohoto ponn vznik tzv. osobn karma, kter se vzhledem k relativn rovnovze samoinn karmy jednak mocn vzdouv, jednak ocit ve znan depresi. Zdan pedmt, stav nebo osud, kter lovka pout jen proto, e jej pochopil, mu me bt jenom evokovanou skutenost. Ve, co evokuje, na nho klade zvltn, tk a pm osobn poadavky pedevm mravn, zvlt nenle-Ii to, eho si d, do kategorie vc pro lidskou existenci dovolench. Jestlie evokujc lovk tmto poadavkm nedostoj a neustle trv na tom, aby zskal to, eho si d, i kdy mu to vzhledem k dozrl karm nenle, proheuje se z karmickho hlediska proti svmu (lidskmu) stavu. A tento stav zskal jak dlouhm vvojem jakoto bytost, tak i kvalitativn vy samoinnou karmou, proitnou nepznivmi ivotnmi zkuenostmi. Proto si tmto zvadnm ponnm pipravuje odsouzen, jm bude postupn a vzhledem ke sv postehovac schopnosti pomalu a nepozorovateln uvren do niternch konflikt, kter mu v mysli a ped oima vykouzl existence pekla a zla vbec. Toto zlo ho pak bude vce a vce fascinovat, a se jm jeho nitro a vdom zcela napln. Nakonec ho na ebku existenc sthne zpt Gol. Tak nzko, aby to odpovdalo jeho relativn iv pedstav o osudech tvor a existenc, kte mohou bt postieni njakm pro bytost nalhavm zlem. Aptasat: Z tvch slov vysvt, e ve svt bytost nen jen jedna inn karma. Nebo kdyby byla jen jedna, pak by ve sv innosti byla lenna ve vce vtv s rozdlnmi charakteristickmi rysy. Ale a je tomu jakkoli, ekni mi, Vidnaji, jak k tmto rozdlnm druhm inn karmy dochz a jak se v nich lovk m orientovat, aby spl k svmu vlastnmu dobru? Vidnani: J sou ti druhy karmy: samoinn, osobn a bosk. 1. Samoinn karma ~mbolizuje vibrujc energii byt. Proto se u bytost uplatuje hlavn tm zpsobem, e v nich vyvolv spontnn pocitov hnut a impulsy, jim nedovedou odolat a jimi se na svm nim vvojovm duchovnm stupni nechaj pinutit ke skutkm, nejastji sobeckm. Jeto ve skutcch vyvolvanch psobenm tto karmy zejm nespolupsob absolutn pevaha vdom vle inn bytosti a jej nezvisl osobn rozhodnut, je to karma, pp. vibrujc energie, kter bytost vede cestami osudovho peduren prostednictvm neuv118

domlch popud z podvdom oblasti. Na tchto cestch me pes rozlin obte zskat pimen ukojen, je vyaduje jej vlastn vn chtiv bytostnost. Tm bytost, veden samoinnou karmou, dochz k okamikm niternho uspokojen, kter ji ukolbv v pohod; tato pohoda ji vede vdy vzhru cestou pomalho duchovnho, ale tak samoinnho vvoje. Jinmi slovy: samoinn karma je psychologick potence, kter ve form tce pekonatelnch impuls pror rozvahou a rozumem bytost a tm je v souhlasu s osobnmi karmickmi dispozicemi, transformovanmi v psychologickou pirozenost a duevn tendence, tm rovnomrn vede vzhru na ebku existenc. To proto, e pin karmick dozrvn doplovnm tueb a ivotnch zkuenost, jak to vyaduje sama bytost ve svm veobecnm uzpsoben. J ognov to vd, proto se sna vyadit vekerou osobn karmu a navzat na karmu samoinnou. Jestlie se usilujc lovk dovede zbavit chtn niho du, je vznik z pirozenho uzpsoben jeho bytosti, vede samoinn karma k zzraku rychlho a ped pdy zabezpeenho duchovnho vvoje. K snazmu pochopen: bytostn stav tvora je konkrtnm vyjdenm podmnn ustrnul vibrace korpuskul, je tmto zpsobem vytvej fyzick existence. To znamen, e je bytost jakoto ivoin jev vlastn souhrnem vibrac tak nzk nebo pomal frekvence, e vzhledem ke sv struktue nechce akceptovat rozkazy vle tvora. Naopak se sama zmocuje vldy nad jeho vl a tm vlastn pedstavuje primrnho initele, jeho poadavky mus tvor jako sebe si vdom jednotka uspokokovat. Z celkovho hlediska tkajcho se bytost vak nikoli nezmrn. Jde pedevm o to, aby tvor splnil poadavky spontnn karmou neustle tlumoen a ze struktury byt vyplvajc a tm aby jednou dospl k plnmu uspokojen, co je podmnkou duchovnho rstu. Struktura byt vak m vdy dva aspekty. Ni aspekt se projevuje vl, uplatujc se chtnm, jeho objekty jsou ureny psychologickmi komplexy podvdom. Vy aspekt se nsledkem dozrl harmonick karmy uplatuje nklonnost k dobru. Vykonv-Ii tedy nositel bytnosti nleit duevn tlak na svou bytost, nut ji, aby se klonila k tomu, co m nadsvtskou povahu, pak se zmn i jeho chtn, kter je podmnno samoinnou karmou. Nsledkem toho se cel jeho bytost zane upnat k nadsvtskm kvalitm a hodnotm, jako se a dosud upnala ke kvalitm a hodnotm svtskm. Takto se zane uplatovat druh aspekt samoinn karmy a zane lovka vst vzhru - ke astnjmu ivotu a bytostnmu utven. To tedy je zpsob, jak pout samoinn karmy k vlastnmu budoucmu dobru. I kdy je zahrnovn pklady svta, kter se zcela podrobuje animlnm impulsm z ni sti pirozenosti bytost, mus tvor nalzt 119

zpsob, jak udlit vy sti sv bytosti vedouc postaven. Pak bude v souhlasu s vym aspektem samoinn karmy kret vzhru po ebku provn a existenc. Jinak by ho te vn chtiv bytnosti stle stahovala dol, na scest, do nzkho svta plnho bolesti. 2. Osobn karma je napt, kter v bytosti vyvolvaj iny, jich se lovk dopout na zklad bezprostednch smyslovch reflex na svtsk jevy. Z toho vznik chtn a to se zase nsledkem schopnost uplatovat osobn rozhodnut a vli projev iny. Takov iny jsou vykonvny bud' z domnl poteby, nebo z pomyslnch nezbytnost. Vzhledem k tomu nabvaj inku napt, kter vyvolvaj nebo utvrzuj ideu, je z nejvyho hlediska me bt vdy jen bezduchou przdnotou promtajc se v podob jev. Jestlie pi vytven tto karmy nevznikaj podnty k innosti z vych nadsvtskch zetel, nbr jen ze zetel svtskch, pak ten, kdo se dopout jakchkoli skutk, vytv karmu. Ta se stv kolesem vlekoucm jeho j, resp. jeho samho, rozlinmi osudy, jejich ozvy v jeho bytosti jsou ponejvce nedouc. Proto ten, kdo vytv osobn karmu a je ovldn hlavn svtskmi zeteli, vyvolv jen takov vlny a napt, je mu ve vsledcch pinesou jenom trze. Nebo vyvolvn nzk osobn karmy se asem stv nemoc, v n lovk zcela zaslepen vyvolv vlny, kter mu vldnou, zmtaj jm vnitn i zevn, podrobuj si ho a nakonec ho zni. Clovk je bytost poznvajc. Proto m vrozen dispozice poadovat to, co mu osud jako ovoce jeho zral karmy nechce dt. Vle mu zase podle monost poskytuje monost toho skuten doshnout. To je pedpoklad pro vytven osobn karmy. Proto m-li lovk, jen o nco usiluje, jenom osobn pn niho druhu, pak uskuteovnm svch zmr pichz do konfliktu s jinmi bytostmi. Jin bytosti mnohdy vystupuj jako neuvdoml strci toho, co on sm prv na svt d. Podncovny vlastnm podvdomm prost nechtj souhlasit se stavem vc, kter jim nkdo chce pipravit svmi osobnmi poadavky. Tak z pin jim neznmch a asto zcela neuvdomle daj na chtivm lovku odplatu nebo odmnu za sluhy, kter mu prokazuj tm, e dovoluj splnit jeho pn. Neme-li vak lovk, usilujc o nco z vlastn vle, splcet to, co d, ani karmickmi zsluhami vrostlmi do jeho bytosti, ani stupnm a kvalitou svho stavu vdom, citu a mylen, bude postien duevnmi pohnutmi nebo svdomm a tm i duevnmi stavy, kter symbolizuj potek jeho vlastnho karmickho scest. Z toho dvodu byly dvny dvjm neofytm v magii pouky, jak se maj vyhnout pirozenm nsledkm, kter vyplvaj z domhn se neho ve svt proti zkonu uzrl karmy. To vak bn lid neberou na vdom, nebo o tom ani nevd. 120

Proto jsou vleni patnou osobn karmou, kterou si pipravili dost po tom, co jim z hlediska jejich uzrl karmy nepat. V jze se ovem velmi asto doporuuje, aby lovk svj duchovn vvoj urychlil tm, e se dopust skutk, je vytvej osobn karmu. Tyto skutky jga specifikuje, ale povechn lze ci, e jde o dobr skutky, je mus bt provzeny vysokmi a nadsvtskmi zeteli. Usilujc lid, kte pracuj osobit, maj mt vdom zcela naplnno nadsvtskou skutenost, kter je Bohem, nebo radost nezapinnou zevnmi vcmi apod., nebo tm ve sv bytosti vyvolvaj napt vysok povahy. Potom toti, v konench vsledcch svho ponn, bvaj svou osobn karmou strhvni do proudu, kter tee vzhru k nebeskm, rajskm nebo duchovnm vinm. 3. Bosk karma vznik vlastn oddanost Bohu, boskmu svtu nebo boskm kvalitm. Kdo se duevn zcela no do bosl,<ho svta nebo kvalit, je si pitom dobe vdom sama sebe v obyejnm smyslu a m se k tomu, aby udroval cel sv nitro v intencch k boskmu svtu, tvo boskou karmu. Podle stupn rozeznvn se tmto zpsobem lovk me upnout a na nejvyho Brahmu. Jeli vnitn upjat a k tto duchovn fyzikln pin kosmu a zachovv vestrannou innost, tj. tlesnou a duevn, jist bude vytvet karmu, kter bude unet celou jeho bytost k Bohu. Zcela zaujat boskm idelem me dokonce na sebe pln zapomenout. V tomto stavu ji nebude vytvet karmu, kter by se na psychologick rovni mohla stt duchovnm semenem, je vyd novou bytostnou existenci zatenou nepoznnm. To znamen existenci, jakou vidme u bnch lidskch bytost. Bude naopak vytvet karmu, kter vyst v pepodstatnn cel jeho bytosti v bostv samo, a to v bostv, kter ji dve poznal svm pochopenm. Aptasat: Prve jsi mluvilo nebezpe, je plyne z proheovn se proti zkonu vvoje, kter se opr pedevm o samoinnou karmu. Mluvil jsi o nebezpe sestupu na ebku existenc, kter je toho nsledkem. Pedpokldejme tedy, e nkdo takovmu netst skuten propadl. Me se po svm sestupu dokat niternho usmen a opt postoupit na ebku existenc? Vidnani: Jestlie lovk, kruen vdomm zla, pi pijmn fyzickho tla sestoup jakoto uvdomovac monost do sfry nich tvor, kte se ani v nejmenm nevymanili z vlivu samoinn karmy, bude po odpykn karmickho trestu, kter je vyjden pslunm stupnm nevdomosti, opt moci stoupat na ebku bytostnho vvoje proto, e znovu zane poslouchat pirozen zkony svho druhu. Tak jej samoinn karma pomalu opt vynese mezi lidsk bytosti. Zde vak znovu obdr monost vytvet osobn karmu, a proto zase bude moci pekraovat zkon o poslunosti impuls pochzejcch z psoben 121

samoinn karmy. Tm me znovu klesnout mezi ni tvory a pak optovn vystoupit ve, a na tto nerovn cest inkarnacemi nahromad dost potebnch ivotnch zkuenost, ukldajcch se stle v jeho bytosti. Kdy jich dost nahromad, jist se ji nech vst samoinnou karmou i na lidsk rovni. Pestane poruovat zkon pirozench karmickch dar a odmn pochzejcch z it lidskch osud a poskytovanch vdy a vem lidem v rmci jejich pravho duchovnho stupn. Pak jednoho dne pomoc samoinn karmy pekro lidstv a uvdom se v andlskch nebo boskch stavech. Tam ji smyslov (osobn) chte nepekej tomu, aby se jet dle nechal vst samoinnou karmou, kter v tchto sfrch piiuje ji jen dobr osudy a harmonick vvoj k vym stavm existence. Aptasat: Co osobn karmu vytvej jen lidsk bytosti? Vidnani: Ptomnost osobn karmy skuten lze nachzet a zjiovat pedevm u lidskch bytost a pak u nkterch druh bytost neviditelnch, je vzhledem k cest pirozenho duchovnho rstu a vvoje tvor jdou postrann cestou. Bohov, andl a jin tvorov, jejich zosobujc vdom nebo vyhrann jstv nen v sobeckm smyslu tak aktivn jako u lidskch bytost, jsou tak zeni samoinnou karmou. Nevdom bytosti vak tto karm podlhaj, kdeto andl a bohov se j podrobuj. Proto jsou nevdom bytosti otroky utvecch a podajcch karmickch sil, kdeto andl a bohov jejich pny, alespo v jistm smyslu. Nevdom tvorov nepekrauj zkon karmy, protoe jsou vdomm zcela ponoeni do citov oblasti svho byt. Z tto oblasti pichzej do jejich vdom jenom ve pekonvajc nalhav impulsy, jejich nejcharakteristitjm rysem je bojovat o zachovn vlastn hol existence teba i pomoc zlch in. Z toho dvodu je vdom nevdomch tvor zahaleno nepoznnm, a proto tak p v duchovnm otroctv. Krom toho nevdom tvorov nemaj monost si uvdomit, e vznam jejich in m velik a irok dosah a e jejich iny mohou ostatn tvorov, kter tyto iny postihuj, pociovat jinak, ne je pociuj oni sami. Mohou proto setrvvat v klidn nitern pohod nasycench dravc. Tento stav je vak z nejvyho objektivnho hlediska pece jen podmnkou duchovnho rstu, postupu a vvoje, tebae je to vzhledem k vvoji bytost s ist karmou vvoj pomal a bolestn. Bohov - a stejn tak by tomu mlo bt i u lid - se nechvaj vst vym aspektem samoinn karmy, take nepichzej do konfliktu se zkony vztah mezi tvory a s dalmi zkony, jimi se d ivot bytost. A jeliko je existence boh jet vy a ist ne existence lid, uplatuje se u nich tento vy aspekt samoinn karmy snadnji; z toho dvodu v nich t nevystupuj impulsy niho druhu, je vedou ke zlmu konn. Proto jsou bohov jaksi samoinn chrnni ped sestupem na ebku byt, sestupem vynucenm zlou karmou. 122

Lid vak mohou jt dle. Mohou se pln odosobnit a kret tak ke sv spse. Jene prv zde je jedno nebezpe - kad existence ve tvaru oznauje v pirozen linii svch projev ptomnost psychologicky zosobujcho j. Tm dobro pro existence ovlivovan vlastnmi tly vrchol ve svt lepch tvar - v dvickm svt. Dvas pedstavuj nejvy bod otejcho se kola znovuvtlovn mezi existencemi utkvlmi na j. N eodosobnn tvorov zde v dobrch podmnkch dosahuj vrcholu bytostn existence, vyuvajc zsluh, je zskali stenm neuvdomlm odosobnnm. Po jejich vyit zpravidla opt sestupuj na rove nich tvor. Vzhledem k tto skutenosti by se ml kad lovk zci sebe sama, svho jstv. To je zruka, e nebude vyvat dobrou karmu v dvickm svt duevnm podrobenm se sv dvick existenci. Tm bude tato jeho dvick existence jen vrcholnou vlnou ve sfrch bytost s j. V dom vzdn se sebe, svho j, je pedpokladem duchovnho pozvednut do jet vych sfr ne dvickch. Pitom se tento postup opr o dobro pramenc z odosobnn, je vytv karmu vldnouc oblastem existujcm nad esti sframi karmickho svta, jeho moc sv obyvatele vdy pekonv. V dvick existenci toti pevld karma, s n je duchovn postup mnohem snaz ne v existencch nich. Dobro dvickho svta umouje vy duchovn stavy poznat, kdeto odosobnn umouje jich doshnout. K blimu vysvtlen: est sfr, toti peklo, svt pret, zvat, lid, asur a dv, tvo kolo pevtlovn nevdomch tvor s rozdlnmi podmnkami na rovni jejich provn, tl aj. Kdo tou vymanit se z tohoto kola, mus se nauit nezapomnat na sebe ve zbotlm vdom a pociovn pi veker osobn innosti. Tm se vlastn pekonv impulsvnost. Z toho vznik pedpoklad pro vdom a rozvn konn, jm zanik karma vytvejc nevdomost a nevdom existence a s tm vm spojen bolestn provn. Nebo zapomn-li lovk pi innosti na sebe v tom smyslu, e nerozvj bosk pociovn a vdom, bude ohroovn duevnmi emanacemi, kter se stvaj karmou jeho budoucho vtlen v nevdomch existencch. V tchto existencch zeteln pevld cit, ili bytostn sla, jej tendence je jasn egocentrick. Ta zase v konench karmickch nsledcch strhuje st dennho vdom tvor na rove nezetelnho vdom a tm do zvislosti na spontnnch psychologickch projevech, na kolotavou cestu psychologickch reinkarnac podrobench nevdomosti. Kdy si oproti tomu lovk uvdomuje sebe sama pi innosti v nejirm smyslu toho slova, vytv emanace, jejich vsledkem je sebepoznn, kter poslze pijmou vechny sloky jeho vlastnho byt, nebo cel bytost je vytvena zptnm psobenm in. Sebepoznn posky123

tuje vdom slu vymanit se z mechanicky psobcch psychologickch projev a innost, kter jsou vdy provzeny pedstavou j. Vysok stupe odosobnn a eliminace ideje jstv vede k znien veker nevdomosti, kter zprvu upoutv vdom do funkc v rmci pesn vymezenm a tud i do tvar nebo tl. Po pekonn tohoto stavu opout odosobnl a jstv prost lovk svou bytnost s latentn karmou esti jmenovanch sfr v n obsaenou a tm zskv podmnky pro postup do nadsmyslovho svta. Tam jsou jin rje a jin nebe, jimi bude moci projt ke spse, bude-li dle stupovat sv odosobnn a do stupn, v nm je znieno osobn vdom sebe sama jakoto tlem obdaen bytosti. Aptasat: Jak jsou osudy bytosti, kter zde ila jako lovk a nyn se ji pozvedla na vy rove, na rove duchovnch bytost? Vidnani: Pokud takov bytost neporu zkon samoinn karmy, bude stoupat ndherami ivota dvjm utrpenm proitnho a povznesenho ke stle vtmu lesku formy i due, a se snad jednou pepodstatn v Brahmu. Ale tento postup vtinou nebv tak pmoar. Jestlie je mono samoinnou karmou proistit bytost zevn i vnitn a do jistho stupn, me bt dal inek tto karmy ruen lehkmi zvany sebeuvdomovn nebo i jinmi podrunjmi psychologickmi pinami. Jsou to pedevm rozlin idely, pak t vzpomnky na minulost, naden pro nco, by idelnho, a t i urit vjemy a stanoviska k dn ve svt a v prod. To me pimt i karmicky velmi pokroilou bytost k optnmu sestupu do niho svta na rovni jejho uvdomovn. Takto se v lidskm svt objevuj asketi, mystikov nebo jognov vych stup. Ti se upamatovvaj na ivotn podmnky svho pedchzejcho vtlen nebo na toto vtlen samo. Poznvajce zkon, jm se d setrvn bytost na vy rovni, nachzej a zanechvaj ostatnm ijcm lidem na zemi spsnou nauku, kter lidem karmicky vyzrlejm me pinst mnoho dobrho. Tito asketi, jognov a mystikov, ijc na zemi v lidskch tlech, zpravidla postupuj v du bytost ji tm, e poznali svou duchovn rozvinutou pirozenost; ta je u nich vdy potenciln natolik siln, aby se jim stala douc a znmou ihned po jejm odhalen. Co se tk monosti pepodstatnn v Brahmu, je nutn doloit, e mezi esti sframi a vymi nebeskmi svty je prh, kter je mono pekroit toliko pesunem vdom. Zdn bytosti se vak nepoda jej pekroit, nem-li dosti ivotnch zkuenost, kter zskv ve smyslovm svt hmatu nebo citu. Proto meme soudit, e bytost, kter poprv doshla existence ve svt dvas, mus opt sestoupit do nich oblast. Nem toti pi prvnm dvickm vtlen zjem o dal duchovn postup a rst. To pochz z jistho stupn duevn otuplosti, je vznik jako pirozen nsledek tkho ivota v nich sfrch. Proto se bytost pi prvnm 124

vtlen ve svt dvas spokojuje s pjemnjmi ivotnmi okolnostmi a lepmi podmnkami tto sfry a vyv svj ivot a karmu jako poitek. Opakovn ivotnch zkuenost kadho druhu se vak omrz, a proto bytost po nkolika vtlench v dobrch podmnkch dvickho svta zane hledat zpsob, jak by unikla z okruhu kadho druhu vtlovn. To je potek jejho niternho dozrvn k nezbytnmu pesunu vdom z okruhu osobitosti do neosobnho uvdomovn. Tmto uvdomovnm se bytost dostv na zatek postupu k vym stavm a existencm, ne je samsro nevdomch reinkarnac v estismyslovm a esterm zpsobem projevenm svt.

125

PT ROZMLUVA
Pouky O korelaci kvalit a realizaci transcendentna
Aptasat: Slyme slova , bosk puvod", "due", "bosk pirozenost". M kad tvor, i ze sfr nich ne lidskch, boskou pirozenost? Nebo ji m jen ta bytost, kter se vrtila z nebeskch sfr? Vidnani: Obecn pochz kad tvor pvodn z boskho svta a m v sob nco z boSk pirozenosti. Tato bosk pirozenost se v nm vak nemus zeteln projevovat a je u vtiny bytost sp latentn. Bosk nebo duchovn pirozenost je toti kvalita obsaen v samm vzduchu zem jako jedna z jeho sloek. Proto ji vichni tvorov pijmaj vdechovnm a ona se pak sluovnm se slokami fyzick bytnosti nebo upevnnm v nich petv v bosk vdom nebo v tento druh sebevdom. U tvor na ni rovni ne lidsk je bosk vdom takka neznateln. U lid se vak me projevit jako velice zeteln. Proto lze v rmci tvor s fyzickmi tly lovka povaovat za bytost duchovn velmi vyvinutou, i kdy se na nim vvojovm stupni pli neli od zvete, protoe klade draz na citov vzruchy a proitky stejn jako ivoichov. Bhem vvoje se vak u nho toto bosk vdom stupe po stupni rozvj pomrn velmi rychle, take se duchovn rozdl mezi sammi lidmi nezd bt tak velik a patrn, jako tomu je mezi lovkem a zvaty. Aptasat: Mohu se tedy domnvat, e hybnou silou toho, co se jako ustrnul nebo upoutan kvalita jev v bytostech jako jejich podstata, je vzduch? Vidnani: S vdechovanm vzduchem vstupuje do tl krom kyslku to, co jognov znaj jako prnu. Modifikac prny jsou ivotn sly, z nich jednou je vdom, jinou tzv. lidsk duch, kter je vlastn z bnho lidskho hlediska personifikovanm nebo vyhrannm vdomm, ili jstvm. Vzhledem k tomu jsou vechny tvary a dc bytosti spojeny s kosmickm Vdomm, je se projevuje bud' ve form kosmickho J nebo jako "due" Univerza. Systm dchn, jeho vliv na kvalitu uvdomovn je velmi znan, nen u vech tvor a bytost vdy t. Je rozdln nejen mezi tvary a bytostmi, nbr i mezi bytostmi sammi. Nebudeme-li uvaovat o zpsobu, jak dchaj prodn tvary, a vnujeme-li pozornost pouze dchn tvor, meme z psychologickho stanoviska konstatovat, e nap. zvata dchaj v nladch vdom, je je zcela ponoeno do pudov pirozenosti jejich byt. Nsledkem tto psychologick orientace kles i kvalita npln jimi vdechovanho vzduchu, take vyhovuje jejich pudov pirozenosti a posiluje jejich ivotnost. 126

Proto na ist uvdomovn, jm je npl vdechovanho vzduchu modifikovna v duchovn kvality, zstv jenom nepatrn st. V tom meme vidt pravou brzdu duchovnho pokroku a rstu tvor. Brzdc sla ni pirozenosti vak ustupuje tm vc, m vy jsou bytosti v du ivotnch stvoen. Uvdomovnm samm o sob, kter je v bytosti strcem a oprnm pilem duchovnch kvalit, se animln vdom tvor promuje. Nsledkem toho postupuj ze stavu bytost nich k vym, od du k du a jejich duchovn hodnoty rostou rychleji a rychleji. Po pln promn vdom dokonvaj duchovn dospl tvorov produchovnni vdomm dchnm za istho nebo a nadsmyslovho uvdomovn, tj. bez ptomnosti uvdomovn nebo vdom pudovho. Zneptomnn pudovho a smyslovho vdom pi klidnm a rovnomrnm vdechovn je jgickou snahou a vvojem v jeho nejist, pp. nejsubtilnj form. Takov dchn toti mocn psob na rozvoj duchovnch hodnot a asto jej tak urychluje, e ten, kdo db na vytven tchto podmnek, nabv poznatku za poznatkem a zjiuje, e se jeho pirozenost promuje s tm bezdechou prudkost. ist a vdom dchn, kter nen rueno ptomnost pudovho a smyslovho vdom, je pinou prudkho duchovnho rstu, z nho se lovka s bnou lidskou pirozenost mohou zmocovat zvrat. inek tchto pevratnch zmn se pro subjekt tlum tm vc, m lpe lovk doke setrvvat vdomm v sob samm, v nedostivosti, v prostot nepemlejcho, ale radostiplnho tvora, v duevnm klidu a pokoji. To vechno psob konejiv na prudk vry v pocitov bytnosti, vry, je ho za jinch okolnost mohou psychologicky zniit nebo alespo pivodit rozestoupen sloek jeho byt, jindy zmatek nebo rozlin mnie. Aptasat: Jestlie je stupe duchovnho sebevdom u rznch bytost rzn a jestlie toto uvdomovn me bt chpno jako odlesk kosmickho Ducha, J nebo Vdom, pak ovem v bytostech i toto Vdom vznik, a proto nen vn. A jestlie je toto Vdom v lovku nejvym prvkem, existuje vbec njak vn Podstata? Vidnani: Zivot bytost je neustvajc proces. Tm je dn pedpoklad k rozluovn sloek byt a tud v naem pojet k jejich mizen, i kdy jsou to z hlediska bytostnch existenc sloky nejvy. Vzhledem k tomu nen vnho J. Nebo to, co m duchovn povahu a je odleskem nejvyho kosmickho byt, toti ist vdom a Ducha pln J stv, se neme vyskytnout tam, kde k tomu nejsou vhodn podmnky. Ni jstv, jeho existence se vyjaduje vztahem k citov pirozenosti a k citovmu provn stejn tak jako tlo a ivotn sly, se ni vyzenm. Pestane-li tedy njak bytost t, pak jej vdom, je meme povaovat za vdom samo o sob, splyne s Vevdomm a jej zbotl 127

jstv se sluuje s Brahmou. Ni (smyslov) vdom, kter oivuje emocionln, pedevm vak citovou pirozenost, a je proto stle obten npln ze smyslovch vjem, pechz do novch ivotnch existenc, opakujcch se inkarnac. ivotn sly, jejich duchovn tendenc je ulpvat na smyslovch pedmtech, tedy uchopovat, se zachycuj na novch tlech. Citov pirozenost, jej tendence jsou urovny obrazotvornost, pechz jako personifikovan skupenstv do astrlnho (duchovit nevdomho) tvaru, kdeto tlo se vrac do kolobhu ivot rozkladem. Zaehujc se sebevdom je vdom vyhrann v projevy jstv. Tajemnmi vztahy k pedchozm zaehnutm tvo etz, jeho jednotlivmi lnky jsou pedchoz existence (byt' jenom jako uvdomovac okamiky) a jen je v zkm vzahu k jstv jakoto relativn ideov jednotce ns samch. Toto zaehujc se sebevdom bude mt monost pokraovat ve svch uvdom ovacch aktech prv ve sloce, kter se ijc bytosti nejvce pipomnala, ili na n nejvce lpla. Tmto zpsobem vznik tzv. samsro jakoto nepetrit proces vznikajcch a zanikajcch jev; proces, kter nsledkem funkce pamti neni kontinuitu uvdomovacch akt provzench ideou jstv. Bytost jako takov v tom nachz podmnky pro sv vlastn pechzen z existence do existence, a to a do okamiku, kdy se na rovni svho jstv slou se zbotlm nebo kosmickm Vdomm, je je v bytostech vdy njak ptomno. S tmto vdomm zanikne ve Vevdom nebo ve volnm kosmickm Vdom tm, e se s nm slou. Tak unikne samsru, nebot' vstoup do stavu znamenajcho vn pokoj, kter se d nalzt pouze ve kvalit nebo v prvku, jen se z hlediska asu nikde nestv stvoenm. Aptasat: Clovk tedy nemus vit ve vn J ani se nemus bt trestu za neuznn neho, co podle mnohch nboenskch pouek jist existuje? Vidnani: Vra v existenci vnho Jv osobnm pojet je zcela bludn, leda by lo o vru v Jv bytosti neupevnn a nikterak zosobovan, tedy v J ir, kosmick a bez pvlastk. Toto J je vak v bytostech pouze ptomno. Proto je musme povaovat za J kosmick, existenc byt nevymeziteln, nevyhraniteln. Vechno ostatn v bytostech jsou pouze netrval sloky. Vzhledem k tomu je bytost jakoto celek pouh proces, doasn skupenstv, je se ve svm ase rozpad. Po rozpadu se vechny sloky jejho byt vracej ke svmu vlastnmu pvodu, kde se, neoiveny vdomm a jstvm, stvaj pouhm materilem, ili stavebnm kamenem novch sloenin pslun sfry. Ale jenom potud je tato pravda o pomjejcnosti bytosti shodn s materialistickm nzorem na pomjejcnost lovka. Z duchovnho hlediska putuje kad jednotliv sloka, oivovna latentnm, pocity obtenm vdomm, do novho kolobhu ivota a stv se vce nebo mn vznam128

nou pro uvdom ovac monosti, tj. pro vdom tzv. sam o sob, podle toho, jak ji jej nositel pomjel nebo uznval. To je podkladem tvrzen, e se ten kter lovk vtlil tam nebo tam. Doopravdy se vak stalo jen to, e stle vylehujc idea jstv, posluna zkona podku, peskoila tam, kde jsou pro vdom pedpoklady k zdraznn nebo vyvn se v jeho oblben sloce. Jeto je idea jstv cosi ryze abstraktnho a nov materil, na nm se jstv znovu zachytilo, ciz a velijak snesen, neme se uvaovat o bytostn nebo duchovn a psychologick identit tch, kdo se pevtlili. Co tu je stle, je jen pokraujc proces zdnliv pevn struktury byt se zdraznnm pslunch karmickch dispozic, vyvolvanch tvory zpsobem ivota a konn. Tyto procesy v ryze duchovn form zanechvaj tvorov na zemi jako svou karmickou pozstalost svm karmickm potomkm, na n pak toto ddictv psob jako psychologick podnty k osobitm ivotnm projevm. Jinak vak tito potomci mohou bt jenom polem pro pokraujc zehy vdom a vzruchy jejich vlastnch pedk smrt ji zniench. Aptasat: Mluv, Vidnaji, jen o mechanickch procesech, je snad mohou skonit i v blahu nirvny. Ale v uen o jze jsou zmnky i o nesmrtelnosti, kter m bt vsledkem jgickho sil. Proto vznik otzka, zda tato nesmrtelnost t nen mylena jako skutenost vyplvajc z mechanickch a nepestvajcch proces v samsru, proces, jejich otrokem se stv kad tvor, lnouc k projevm pocit'ovn? Vidnani: U bn ijcch bytost je pravidlem, e jsou jejich uvdom 0vac akty jen reakce na rozlin smyslov vjemy. Z toho dvodu je nutn tyto akty pokldat za uvdomovn samo o sob ve smrteln smyslov oblasti, tedy bez jakhokoli sluovacho vznamu na rovni psychologick existence. Tm se stv, e jsou takto ijc bytosti jako palivo, kter ho a hoenm se rozpad v nesoudrn steky popela, je bvaj rozvty vtrem rozkladn psobc karmy. J gick nauka, jejm podkladem je uen o elnm zsahu do poznanch psychickofyziologickch proces a napt, chce lovka nauit, jak zmnit samovoln kolotn ivoty, je jsou podmnn inky prody a obten nevdomost. To je elem tzv. sluovac jgy. Jej ci maj za kol zptomovat si ve vdom rzn sloky svho byt a uvdomovat si je jako kvalitu svho druhu. Tm dospvaj k sjednocujcmu pojet vech sloek bytosti vdomm. Prohloubenm analytickho pozorovn sloek obshnutch vdomm lze poznat pravou povahu vyzaovn vlastn bytosti i jeho tendence. Toto vyzaovn je u bn ijcch bytost centrifugln; poznnm lze toto vyzaovn zmnit na centripetln. Po dosaen tto zmny ve vyzaovn bytosti se velmi utu soudrnost sloek. Vnuj-li tomu ci jgy mnoho pozornosti, mohou pemoci vliv asu a nepoznat smrt. 129

Je vak velmi nesnadn propracovat se a na vrchol jgickho sil, jm je ve obsan uvdomn si sebe sama. Proto obsahuje jgick nauka mnoh pouky a pkazy, zvlt morln, kter mravn nevyvinut zatenci tak asto pehlej a zanedbvaj. Pravm elem vech tchto pikjlzjgy je toti nauit lovka tomu, aby dokzal zamezit rozptlen -mysli, vdom a zjm. To je vlastn soustedn, je se dostavuje samovoln z mravnch kvalit a pedpoklad usilujcho lovka. Zatenci, kte se domnvaj, e sami sob dovedou nejlpe poradit, se z nevdomosti a pod tlaky vyvolvanmi pudovou pirozenost vlastnho byt sousteuj tak, e vd silou jejich soustedn je pouze innost mysli a vle. Ale toto soustedn vzhledem k jejich pirozenm psychologickm tendencm jen zesiluje jejich mravn kazy. Proto je teba dodrovat mravn pkazy, z nich pak vzejde soustedn samovoln a pln jasu. Samovoln soustedn se vak samo nezam. Jev se sp jako klid vdom a duchovnch sil. K jeho douc obmn, tzn. k rozvinut jeho dynamickho charakteru, dochz zjmem o vlastn bytost. Pi pirozenm postupu soustedn se zjmem o vlastn bytost je vdomm nejprve pijato tlo. A nezasahuje-li ten, kdo usiluje o jgu, ani potom do tohoto pirozenho postupu rozvjejcho se soustedn, dok se toho, e se zane stup.ovat intenzita jeho soustedn. Sla, ji lovk soustednm sbr a usmruje, se postupn zane promovat v energii, kter pi vt intenzit soustedn neme zstvat na povrchu tla jakoto smysly vnmanm tvaru. Vnik do tla a prostupuje je smrem od povrchu k centru byt jako inn energie. Je-li soustedn provdno za bdlho vdom a pozorovn, pronik nejprve k ivotnm silm, potom k pocitm, pak k duevnm stavm a nakonec k emusi v bytosti nemnnmu, co je tichm svdkem vekerch nepestvajcch zmn; svdkem, kter jinak lovku zstv skryt. Tm budi eeno, e po zevrubnm obshnut cel bytosti nazravm soustednm vznik soustedn technicky dokonal. Ten, kdo se a dosud jen pozoroval, se nhle zane sousteovat, a to tm zpsobem, e obshne vechny sloky svho byt. Potom mu ji zbv jen je sluovat, pp. promovat svm relativn vraznjm vztahem k slokm vym. Tm kon soustedn sluovac, jeho pomoc se slou ni sloky byt s vym principem, jm je vdom. Pevodem nich sloek na bzi bytostnho vdom a donucenm jich, aby thly a vyzaovaly se k stedn jednotce vlastn bytosti, k onomu Svdku, kterm je absolutn bdl vdom srejc se v J, bude ji jogn snadno moci ze svho uvdomovn vylouit pojem asu a prostoru a tm i to, co nazvme smrt. Je-li jogn svm vdomm stle blzk tomuto Svdku, je blzk 130

nirvn. V n me najt pokoj, kter nebude ruen impulsvnmi vstupy do samsra na psychologick rovni. Aptasat: Existuj na zemi lid, kte v jze doshli psychologickch nebo duchovnch stup, v nich jsou prostor, as a smrt neznm pojmy? Vdnan: Tohoto stupn dosahuj dva druhy usilujcch. Pedn ti, kdo se pln zekli svta a trvale setrvvaj v duevnm pokoji. Potom ti, kdo jet thnou ke svtu funkc sloek sv bytosti, kter ze svho dennho vdom pln vylouili, a kter je proto vbec neznepokojuj. Ti, kdo se zcela zekli svta a vykoenili ho ze sv bytosti symbolizovan uvdomovnm a jstvm, a proto v jze doshli stupn, v nm jsou as a smrt neznmmi pojmy, nemohou bt oznaovni slovem lid. Sdl na hranici svta viditelnho a neviditelnho, na prahu tchto dvou svt; maj tak zmnn tla, e jejich uzpsobenm nleej sp do sfry jev, je ji nelze postehnout. Tam sdl jako strci veobecn i vlastn bytostn harmonie, v tom silovm poli a napt, kter cl k pokoji nirvny. Z absolutnho hlediska ovem lze i jejich stav pokldat za pechodn. Me bt povaovn za prchoz stanici tch, kdo jsou kandidty vnosti, kter v pojet ivota tvor me bt analogi pojmu nirvny. Ale tuto otzku je lpe s uritost nezodpovdat. Je dleitj vdt, e tyto nesmrteln bytosti nkdy me postehnout ten, kdo se touhou duchovn vypn a k prahu absolutna, k nirvn; k prahu, jeho vnmn symbolizuje absolutn bdlost a duevn ivost. Vdom dotyk lovka s kvalitami absolutna me bt pramenem vznamnch pouen o cest k nesmrtelnosti, o ivot, o zkonech karmy a o nauce sam. A lovku se tm otevr cesta k nesmrtelnm adeptm ... Dal jsou ti, kdo ji doshli v jze stup, v nich jsou prostor, as a smrt neznmmi pojmy, a pitom pece jet thnou ke svtu prostedniclvm sloek vlastn bytosti, kter si jet zcela nepodmanili vymi zeteli. Ti ji musili na rovni svho vlastnho dennho vdom pochopit, e je ivot v tle marn a nevede k niemu dobrmu. Zbytky tohoto samovolnho lpn jim vak nedovoluj uskutenit fyzickou nesmrtelnost, kterou se rozum pepodstatnn tla bhem jednoho ivota nebo existence neustlm jeho zptomovnm ve kvalit, jakou se vyznauje vdom, jm jsou bytosti vybaveny. Proto usiluj o to, aby absorbovali sv j v kosmickm Vevdom. Pomoc tto absorpce odchzej z tto zem, ani jsou znepokojovni touhou po ivot v tle. Lid vak tou po nesmrtelnosti. Tato touha jim ukld povinnost, aby sjednotili vechny sloky sv bytosti ve svm vdom. Pak maj tyto sjednocen sloky tak posvtit vdomm proitnm vymi zeteli, aby se i jejich fyzick bytnost promnila v duchovn kvality, obsaen ve formch, toti v tmana, ir vdom atd. V tomto psychickm stavu a stavu vdom maj setrvat jakoto bytosti, je nevnmaj kee fyzickch cht. Maj setrvat ve stavu duchovnho (citovho, mylenko131

 vho atd.) vykoupen jako ti bl bohov ve form lid, o nich jsem prve mluvil. Bl bohov, kte poskytuj sv rady a veden tm, kdo hledaj na cestch jgy. Takov vyhldky vak lidi nevb. Tou po tom, aby se mohli smyslov vyvat bez strast a znepokojovn, ale to z absolutnho hlediska nen mon. Smyslov provn symbolizuje neodvratiteln prchod nekonenm samsrem. Toto provn je hrzn spalovac a obnovovac bytostn proces, jen nsledkem touhy po smyslovm provn vede k nucenmu prchodu samsrem. To ovem vyluuje monost zskat douc a evidentn nesmrtelnost. Aptasat: Je-li samsrick byt spalovac proces, jakm zpsobem zskv spalovac ltky? Vdy pece dn materil neme hoet do nekonena, ani se vyerp. Vidnani: Kad iv a fyzikln (kosmick) existence pedstavuje silovou i gravitan jednotku, jej modifikace se v ivoucch tvorech projevuje touhou t, nebo lpe v pudu sebezchovy. Pud sebezchovy je vlastn vehementn cht, jen se snahou o uplatnn stv mocnou psychologickou uchopovac silou. Tm je vytvoeno fyzikln prosted dostediv sly, kter pout duchovn substance. V nejzevnjm projevu jsou tyto substance spalovac materil, kter je na periferii tlem bytost. Ble k centru je to jen sla, kter se chtnm pout a neustle obnovuje, jako i trvale obmuje v duchovn a fyzikln substance, tedy i v tla. Odtud vznik nepetrit proud stvoen, v nm se prolnaj esenciln( duchovn prvky s prvky tzv. smyslovmi. Tm od bezpotenosti do bezkonenosti vytvej na plni smyslovho jsoucna existence, co jsou nejen ivouc tvorov, ale i hvzdy a jin modifikace kosmickch existenc. Pitom zle jen na tchto kosmickch existencch a bytostech (z psychologickho hlediska jsou to jen monosti, kter jsou schopn uvdomovat se ve form j), jak postoj zaujmou k tto hrzn, grandizn he vesmrna. Meme pedpokldat, e se fyzikln, v jistm smyslu hmotn existence a neosvcen tvorov, budou v tto he chovat vce i mn pasvn. Sp se budou snait o to, aby si zachovali svou existenci stupovnm cht, podmnnch pudem sebezchovy. Tento pud je falen, ale pece zdnliv pirozen obrana bytost i existenc sloench z rznch fyziklnch a psychologickch prvk. Osvcenj tvorov vak zatou po vyprotn z tto hry. Vid toti, e strhujc sla bytosti m sestupn tendence, je smuj do samsra. Tam prohldajc lovk spatuje vc pd ne vzestup, tedy jaksi pdavek zkruujcch ivotnch zkuenost, jak nepotebuje Vdom, kter me provdnm pslun formy jgy setrvvat v jasu. Tak se chpe tto nauky, kter m pro toucho lovka vdy t smysl: uniknout z kruhu vtlovn pomoc absorpce sebevdom v nejvych 132

a nejistch slokch veobecn tvorby, jak me jako takov pochopit. Pokud jde o nepetrit proud tvoen, chtl bych jet doloit, e vzjemn prostupovn vibrac rzn intenzity nebo kvality vytv v napt rozlin shluky. Tyto shluky, prseky vibranch kivek, se jev jako peludy, je smysly vnmaj jako stvoen vech stup jak na rovni existenc, tak i ivotnosti. Z lidskho hlediska vak tyto zmny, ovlivovn a vzjemn prostupovn napt meme povaovat za asov neomezen. Proto se mluv o tvrm dn jako o vnm. Pro kad individuum je vak pesto asov omezen, by z lidskho hlediska jeho ukonen nelze dohldnout. Aptasat: M to tedy znamenat, e cesta jgy nen pro lovka cestou k clm pln neznmm a vymykajcm se jeho pochopen? Vidnani: Nikoli, bohyn! V jze vdy jde o to, aby lovk usiloval a nakonec realizoval jenom to, co chpe, ale co je pro jeho pochopen tm nejvym. Zpotku to snad vdy bv jenom stav radosti a pocitu tst. Jeto vak jga znamen t vdom a objektivn sebepozorovn, nachz lovk, kter ji provd, ve vlastn bytosti postupn dal stavy a kvality, zejmna krize a bolesti, ale krom toho i stavy vy, kter mu dovoluj zat duevn uvolnn. Jsou-li tyto druh stavy konen objeveny, chpe lovk, e by ml realizovat prv tyto stavy a t i kvality, je se na n poj. Tak pomalu a postupn ve vdom nachz a uskuteuje vy a vy sloky, a najednou pozn rovnovn stav nad protiklady, velebnou kosmickou Przdnotu, kter m povahu vdom. A pozn tak, e tto realizaci v jeho ivot pedchz poznvn sebe sama v 'tomto stavu. Tu si pak ji snadno dovod, e teoreticky dospl a k meznku osobitosti a V na, kter me uskutenit poznvnm sebe jako Vnosti. K blimu vysvtlen: a se lovk sna uskutenit cokoli, vdycky to uskuten tm, e se v tom pozn. Bohatstv i chudoba, zdrav i choroby, moc i slabost, vzestup i pd, produchovnn i pudovost, ili vechny pry protiv v provn. Je vak nesnadn uvdomit se v tom, co pro lovka bylo a dosud cizm stavem nebo prostedm. Ale doke-li to, me v tom vidt zatek realizace toho, co v nm vyvolv cht. Zbranou realizace vc nich i vych jsou toti vdy jen pesvden, ohledy na souasnou skutenost, nevra a sugestivn vliv souasnho stavu nebo okolnost. Nemohou-li tyto pomysln zbrany konat sv zhoubn dlo, pak nech v tom ti, kdo chtj doshnout nejvy realizace, spatuj velmi innou magickou moc, kter jim me nejvce pomoci. Aptasat: Z tvch slov je zejm, e tam, kde bytost ztrc oporu ve sfe vyhrannch skutenost, z nich pochz jej fyzick i psychick byt, tam pro ni miz i kad hranice mezi vemi jevy, kter me svmi smysly zjiovat. Pak vznik snad ji jen nepm otzka, jak jsou vztahy mezi przdnotou a vdomm, mezi vdomm a psychologickmi 133

jevy a mezi psychologickmi jevy a fyzickou pirozenost. Vztahy tchto jev nejsou zejm vzhledem k omezenm lidskm schopnostem postehovn, proto je obtn najt poten vchodisko i zjmov pole jgy. Rda bych slyela tvou odpov na otzku, jak jsou tyto vztahy a poten vchodisko jgickch snah. Vidnani: J gick nauka vyrst z poznn zkon, vldnoucch psychologick bytnosti a jejmu fyziklnmu obsahu. Cel tato oblast toti pedstavuje sfru utvecch sil, z jejich tendenc je mono pouit se o zkonech utven. Nebo psychologick faktory jsou zkladnou pro rozvinut kaleidoskopu, v nm se postehuje cel stupnice skutenost od prazkladu a k smyslov postehnutelnm (hmotnm) jevm. Z tto zkladny je pak mono subjektivn odstranit hranice mezi jevy ivmi a neivmi, osobnmi a kosmickmi. Od takovho poznn, resp. hlediska, si jga slibuje, e kadho vn usilujcho lovka dovede a nad oblast diferenciac, k monistickmu pojet pedtvrho kosmickho stavu, vetn stvoen samho. Monistickm nazrnm zanikaj dl pravdy o skutenm svt a lovk najde pravdu nejvy. Pravdu odstraujc vechny osobn problmy i s problmem, kter je pro kad individuum nejzvanj, toti s problmem smrti jakoto protikladu bytostnho ivota. Pedevm je teba vylouit domnnku, e lovk poznnm dlch pravd o skutenm svt doshne poznn, jm by rozeil problm vztah mezi tak rozdlnmi faktory, jako je tlo, psychologick pirozenost a rzn formy vdom. Technick a fyzick jgick cvien mohou bt spn jen s pomoc dalch initel, unikajcch mechanicky ijcm a myslcm tvorm. Z toho dvodu nap. integrln jga obsahuje dal pouky, je maj hledajcmu lovku poskytnout sprvn nzor, kter mu pome dospt a na pl cesty praktickch snah v jze. Jestlie toti vme, e nap. pochopen vztah mezi osobnm a kosmickm itm odvv pojem smrti jako absolutnho konce existence, pak vme i to, e takovto poznn me vyvolat dal filozofick nmty. A ty nkdy hledajcho lovka uvdj na stopu, kter vede k postehm, odvodujcm uen o metempsychze a tm konen k poznn pin reinkarnac. Kdo pochopil, e se ivotnost obsaen v byt vlastn pelv, protoe je to vlnc se materil, jeho psychologickm behem me bt jen vyhrann j utkvl na tle, me snadno pochopit i to, e je statick bytostnost jenom pochvou pro me dynamick ivotnosti. Potom snadnji pochop, e to, co se jev jako statick, je jinm projevem toho, co je dynamick. To je konen prvn krok na cest k poznn, e vechno existujc je vlastn jen urit stav nebo projev kosmick substance. A tato substance je zase obmnou toho, co znme pod nzvem unya-unyata, tedy przdnota a zase ne przdnota. 134

Ono unya-unyata je teba chpat jako vesmrn stav pomyslnho klidu i przdnoty, kter v sob samm obsahuje jaksi potencil, vytvejc peludy zformovanch substanc, ili tla tvary. Prv tyto peludy - skutenosti, kter jsou v jinm projevu samou Przdnotou, sktaj tomu, kdo to ji pochopil, monost poznat vztahy mezi Przdnotou a skutenost. To znamen, e se jist stupe rozvoje potencilu Przdnoty v jevech projev jako jej kvalita, kter je z lidskho hlediska latentnm kosmickm Svtlem, kdeto z absolutnho hlediska kosmickm Vdomm. Jga se mus oprat o zklad, jm je utven svt, symbolizovan zde tvorem hledajcm sv tst., Z toho dvodu jde v jze pedevm o to, aby ten, kdo o jgu usiluje, svou neperuovanou pozornost znemonil, aby se v nm potencil Przdnoty jakkoli vymezoval. Toto vymezovn je zvisl na pirozenm stoupn tohoto potencilu v bytosti z rznch pin, ale hlavn je zvisl na vylehovn ideje jstv. Tmto zpsobem dospje usilujc lovk k zniku osobnho vdom. Jeho postupn znik je dokumentovn promnou v kosmick substance (prasubstance), kter se ji dky udrovan, neperuovan a od pedstav a vjem oitn pozornosti nemohou opt zhuovat a tm petvet v jevy. Naopak, jsou pod tlaky oitnho a neohraniovanho uvdomovn nuceny se rozpoutt a petvet v nepostehnuteln a nezfOrmovateln kvality nebo i v nicotu, kter je Przdnem absolutna. Pak usilujc lovk jakoto podmnn sebe si vdom bytost ztrc veker psychologick opory petvejc se v j, kdy pekonv i kvalitu bytostnho vdom, aby konen zanikl v Przdnot, kter je hlavn zkladn pirozenost projevenho kosmu. Zruiv tedy veker psychologick opory petvejc se v j a promniv okamiky sebeuvdomovn ve stav vdom podobnho bezbeh vodn hladin, neponechv ji nic pro rozklad, nic co me bt pastvou pro smrt. Z toho tedy vyplv, e kosmick Przdnota je pole s jistm potencilem, jeho stoupnut vede k jeho zmn v projev zvan osobn vdom. Proto je osobn vdom oporou podlhajc ji promnm, tj. smrti. Odstran-li nkdo toto vdom, projevujc se uvdom ovacm i akty bytosti, a to tm, e nejprve nedovol, aby se zformoval jakkoli vjem, a poslze zru vnmn, dostane se za prh, kter dl oblast vymezench jev od oblasti, kde nedochz k vymezovn. Pi snaze odstranit toto vdom mus bt zachovna bdlost, aby pirozen aktivita vdom nezanikla nsledkem smyslov otuplosti. Z a prahem, o nm jsem se prv zmnil, najde hledajc bytost nevymezen kosmick jsoucno jako kosmickou Przdnotu, v n se konen sama rozpust. Dve vak, ne se rozpust v tto Przdnot, objev, e tato Przdnota a osobn vdom, je ji nyn poznv jako vdom 135

samo o sob, jsou dvojnci. Mezi nimi je pouze ten rozdl, e jeden je Przdnem s nepatrnm potencilem, kdeto druh Przdnem s potencilem vym. Tm je konen uren vztah mezi Przdnem jakoto kosmickou skutenost a vdomm jakoto nemitelnm, nevaitelnm atd. jevem. Stejn tomu je s vdomm a psychologickmi projevy. Povaujeme-li toti vdom za kosmickou Przdnotu vyjadujc se jistm potencilem, jeho ve nakonec rozhodla, aby se Przdnota mohla stt vdomm, pak ne zcela harmonick zmny v kosmickm potencilu, kter se projevil jako vdom, se pi uritm urychlen stvaj dalmi jevy, substancemi nebo fluidy. Jejich nejt a nejhutnj psychologickou modifikac je cit. Modifikac citu se vytvej dal psychologick momenty, kter jsou v souhrnu duevnmi silami a schopnostmi lovka. Povaujeme-li vak duevn energii nebo sloky za duchovnj projev toho, co je v hrubm projevu hmotou, a hmotu zase za hrub, resp. degenerovan psychologick emanace, pak je zejm, e jsou psychologick faktory ivotn silou hmoty. Z hlediska hmoty je to ovem ivotn sla, jej tendence jsou centripetln. Tm se hmotn prosted stv ivoucm svtem, v nm se mohou projevovat psychologick faktory. To znamen, e je i sama ivotnost jinm projevem psychologick pirozenosti. Jej elementrn formac je cit, kter zase je zkladn utvec silou hmoty, jejm prostednictvm hmota zskv vlastnosti stl obnovy. To se vrazn jev na bytostn rovni, a to ve form problmu vivy. Ptomnost citu vak dovoluje pedpokldat, e je hmota proniknuta i dalmi psychologickmi faktory, z nich nejvy je vdom. Z absolutnho hlediska tedy musme hmotu pokldat za hrub projev psychologickho faktoru - citu. To proto, e je hmota t jenom adou zmn v potencilu Przdnoty. Tyto zmny se ji jev jako vibrace promtajc se samozejm do prostoru jako jevy postehovan pti smysly. Z toho dvodu musme hmotu povaovat za jev stejn abstraktn, za jak povaujeme jak vdom, tak i psychologick faktory. Hledajc lovk se vak mnohdy nech mlit neprostupnost, t atd. hmoty. Ale to jen potud, pokud zapomn na to, e sv zjitn opr o mry, kter z absolutnho hlediska selhvaj. Jakmile zni uvdomovn vylehujc v momentech a pevede vdom do stavu, kter je podobn klidu vodn hladiny, pak vlastnma oima uvid, e je zdnliv pevn hmota pouhm stavem vibrac, o em se pozdji bude moci pesvdit i hmatem ... Je-li tedy vdom kosmickou Przdnotou s jinm potencilem, kter je mono zvyovat, pak jeho zvenm zvme i slu jeho pronikavosti. To ve je zvisl na transformaci jednotlivch uvdom ovacch akt 136

v nepetrit tok uvdomn. K tto transformaci vak m dojt primo na rozhran diferenciac a Przdnoty. Tedy ve vesmru, kde krom osobnho vdom najdeme "inn" (tj. dynamicky se chovajc) substance, je se asem mn ve fluida. A tato fluida jsou z absolutnho hlediska ji jaksi pevnj ltky, je lze ve svt bytost pokldat za emanace zvisejc na jistch projevech citu. Z toho dvodu me bt cit chpn jako fyzikln jev, kter je konkrtn magnetickm fluidem nadfyzick povahy. Fluidem, je svm chovnm piiuje i hmot nebo tlu toho, kdo je m, ltky utiujc jeho touhy a poteby. Tm vznik kolobh rznch absorpc a vmk nebo vpotk a souasn i na nich zvisl dojem ivota nebo ivotaschopnosti hmoty. Urit rychlost tchto absorpc a vmk nebo vpotk poskytuje smysly vyzbrojenmu tvoru monost chpat takovou st hmoty jako tvora, jen v sob nos vechny potebn psychologick faktory a vdom jako kad hmota neoiven, jene u tvor se to ve jev v rychlejm protipsoben ne ve hmot zdnliv neiv. Pedstavuj-li tedy zmny v potencilu, kter se ji projevil jako osobn vdom, t ltku nebo substance a dle fluida, pak se ve vy fzi vzjemn ovlivovn Przdnoty, substanc a fluid formuj jako psychologick faktory. V ni fzi se formuj jako jev, kter oznaujeme slovem hmota. Nsledkem toho musme psychologick faktory pokldat za duchovn pedchdce fyzickch tl bytost. Tm tato tla, ovem jen v jistm smyslu, nejsou nim jinm ne prv tmito psychologickmi faktory. Proto se sm tvrdit, e je hmota tl dalm stupnm dekadence psychologickch projev; m vce duevnch kvalit je tlm vzato, tm vce se tato tla zdaj bt hmotou v tradinm smyslu. Po vylouen psychologickch faktor pod jistou mez se tla stvaj tzv. mrtvou hmotou. Tmto poznnm je v jze dn nmt zptnch absorpc. A neexistuje-li mezi bnmi faktory dn, jen by uvaujcmu lovku inil absorpci pijatelnou, pak ho jga nala prv v jevu, kter je osobnm vdomm. Mnm ovem vdom oitn od hmotnch zplodin vnench do nho smyslovm vnmnm jev fyzickho svta. K valita osobnho vdom se podle jgy zvyuje likvidac mezer mezi jednotlivmi uvdom ovacm i akty; to se zase me stt pomoc neperuitelnho toku vdom pozornosti, kter je usmrovna k rozhran diferenciac a Przdnoty. Vtahovnm soustavy, zvan bytost, do vdom - piem je tato soustava vnmna jako vibrace - se toti materil bytostn soustavy stv pro vdom stravitelnm. Z tohoto hlediska se soustava byt na rovni uvdomovn petv ve fluida a substance, kter jsou vlastn psychologickmi faktory. Nakonec se cel bytost ve smyslu hmotnch i psychologickch sloek stv kvalitativn prv 137

takovou jako osobn vdom, kter jogn s neohranienm vdomm mn v kosmickou Przdnotu, jeliko mu bere jeho opory. Tmito oporami jsou urit pojmy v procesu uvdom ovacch akc a v jednotlivch okamicch vylehujcho uvdomovn vbec. Tak se pomoc jgy, ji nazvm integrln, postupn absorbuje vechno, co se jev jako tlesn, v psychologick faktory, a to samm vdomm jogna. Zruenm opor vdom miz jogn jakoto bytost ve svm nepromnnm prapotku, v kosmick Przdnot, kter neme bt potravou venic smrti, protoe smrt me vdy kosit jen to, co je doasn, sloen, vyhrann. Aptasat: Tm, co jsi prv ekl, Vidnaji, napovd, e existenci stvoen lze vysvtlovat sp fyzikln mechanicky ne jako vsledek akc njak kosmick vle, kter by mohla bt silou uitou Bohem. Pesto vak je nm znmo, e existuje zkonit podek. To zase bud domnnku, e by takov vle mohla skuten existovat, samozejm jako tvr initel v absolutnu skrytho Stvoitele. Z toho ovem vznikaj mnoh pochybnosti, kter jsou tm vznamnj, m vce se tu mohou zvry ze subjektivnch zkuenost pemlejcho lovka dostat do rozporu s bezivotnmi poznatky mechanick vdy. Jak se dostat z tchto rozpor? Vidnani: Pokud jde o projevenou skutenost, lze jej vznik skuten vysvtlit fyzikln mechanicky. Pihldneme-li vak ke kvalitativnm rozdlm mezi jednotlivmi jevy projeven skutenosti, tj. k jejich psychologickmu charakteru, pak s fyzikln mechanickm nzorem v jeho souasn form nevystame. Kvalitativn rozdly jev nebo bytost jsou pmo zvisl na jejich karmick zralosti, na jejich dosavadnch ivotnch zkuenostech a na samovolnm vlivu karmick zralosti na strukturu bytnosti. To lze ostatn velmi snadno pochopit. Sta, kdy se lovk, kter by to rd poznal a pochopil, ope o jednoduchou pouku, kter prav, e je v jeho moci, aby byl nebo nebyl spokojen se svm osudovm dlem. Bude-li spokojen, nehled k eventulnm momentlnm osudovm obtm, bude se t - prv mrn k dkladnosti, s n bude tyto obte pekonvat - vyvjet do astnch niternch stav. Pak bude poznvat inek sv bezpinn duevn orientace v kvalitativn fyziklnm vvoji v celkovm bytostnm rmci. Tento vvoj, akoli je vlastn jen subtiln a z hlediska dlky lidskho ivota pomal, se pece jen v lovku odr jako markantn pocitov zkuenost. Moudr lovk z n me vychzet a zaznamenvat dlouhodob psoben momentlnch duevnch stav na strukturu sv bytosti. Tm me objevit zkon zmn fyziklnch faktor byt, kter jedin rozhoduje v tvrm kosmickm dn a tm samozejm i v promnch kvalit tl jev. 138

Objev-li nkdo tento zkon, co potom zle na tom, zda uvauJe, e je existence veho podmnna fyzikln mechanickm psobenm neznmho mechanickho initele nebo vl skrytho Stvoitele? Tento zkon toti s dostatenou uritost odhaluje potenciln ivotnost vech prvk stvoen. Z toho konen kad rozumn lovk me stanovit postult, e je existence stvoen bud' vslednic slepch funkc neivotnho initele obsaenho v nekonenm vesmrnm prostoru, nebo tak zkonitm zvrem vdomch akc njakho inteligentnho kosmickho initele, a pece pjde po dobr stop zkona stvoen. Nejv rozhodujc je pro lovka nakonec to, e nael pinn vztah mezi zdnliv rozdlnmi initeli, jako jsou vdom, psychologick podstata a tlo. Dle to, kdy z toho vyvodil, e je lpe udlovat nim kvalitm sv bytosti chtn tendence, ne se jimi nechat ovlivovat a stnostmi na osud bytostn degenerovat. Je toti jist, e a jednou lovk doshne spchu v sil o uplatovn doucch morlnch smrnic ve sv vlastn psychologick pirozenosti a na zklad toho pozn, e chtn dobr smrnice mohou dky svmu trvalmu mechanickmu vlivu zmnit celkovou strukturu jeho bytnosti a v dostaten dlouhm ase ji pemnit, najde tak sprvnou odpovd' na kosmogonick problmy: problmy vzniku, trvn a zniku stvoen. Bude mu jasn, e je z absolutnho hlediska naprosto lhostejn, zda polo jako primrnho pvodce toho, co existuje, sebe, vdomou kosmickou vli, nebo mechanick protnn vibranch kivek zkladnch stic vytvejcch stvoen. Nael toti ve sv momentln situaci vkonnho initele, kter promuje jeho vlastn bytnost. Poznnm tohoto initele objev i cestu k prapvodu veho jsoucho, cestu, kter vede ivoucmi skutenostmi vych a vych kvalit a jev. Z bytostnho hlediska jsou tyto kvality a jevy lidmi, andly, bohy, Brahmy, "bohy bez tvaru". Z prodnho a fyziklnho hlediska jsou hmotou, tvrmi silami, svtlem, jasem a irou Przdnotou, kter je spolenm prapvodem veho jsoucho. Pozn tak, e tato ir Przdnota je potenciln iv. A protoe je skutenost kosmickou, me bt z bytostnho hlediska vysvtlovna jako neivotn mechanick initel, kdeto z hlediska bytost osvcench t jako initel ivotn a vdom si sebe a svch akc. Zle tedy na nzoru. Vzhledem k nmu me bt kosmick zklad stvoen pokldn bud' za ivotn ve smyslu ivch bytost, nebo za neobshnuteln mechanicky tvr, ale vdy se mu mus pikldat charakter oboj. Takov charakter sloek byt se toti jev i u bytost, kter jsou mikrokosmem. I v nich jsou obsaeny urit sloky, je tyto bytosti mohou kontrolovat svm vdomm a je mohou ovldat, kdeto jin se jejich vli a vdom vymykaj. Z tohoto hlediska to, eho si jsou bytosti vdomy 139

a co mohou ovldat, nle do kategorie nebo sfry ivota, kdeto ostatn do sfry autonomn innosti nebo mechaniky. Kolik ivotnosti je v tom, co si bytosti uvdomuj, proti tomu, co se jim zd bt jevem ist mechanickm, to nech si rozhodne ten, kdo chce vahami rozhodnout otzku kvalit a jev, resp. ivotnosti a neivotnosti jev existujcch ve vesmru. Z absolutnho hlediska je toti kad jev potenciln iv, protoe obsahuje cosi z kvality, j je vdom, a je i uvnit sebe sama v pohybu. Rozdly, je se tkaj zdnliv ivotnosti a neivotnosti jev, jsou toti udvny uritm v:dmem. Ve sfe uritho vidma je iv to, co je ze sfry jinho vidma neiv. Zde je pvod mylenky na vesmrnou relativitu, kter se neme vztahovat na bezmeznou Przdnotu, ale urit se mlie vztahovat na vechno stvoen. Kdo by pak chtl rozhodnout s konenou platnost otzku tkajc se ivotnosti nebo mechaniky zkladnho faktoru stvoen? Rozhodne-li to nkdo, rozhodne to jen pro sebe. A v mezch svho poznn pak me pout zkona o povaze a kvalitch stvoen pro sv celkov povznesen nebo k vvoji k nadosobnmu it. V nm skon stav pocit vzanch na jeho bytostn omezen a msto nho vystoup na rovni jeho vdom dosud nepoznan a nepopsateln stav neomezenosti, a absolutna. Aptasat: Domnvm se, Vidnaji, e tv pojet existence a ivotnosti kosmickch a nich skutenost vyaduje pirovnn, je by je dobe \"ystihovalo. Vzhledem k tomu, e je lovk v zajet smyslovho vnmn, neme tak snadno vidt ivot v tom, co nestoj na nohou, neme se na nich pohybovat z msta na msto, nepijm pitom potravu a nevykazuje alespo minimln duevn ivot. Uve proto takov pirovnn, jakm snad svj nzor lidem pibl. Vidnani: Vzhledem k povaze hmoty lze pirovnat jak tvary, tak i bytosti k vlnm, je se vytvoily na hladin vodnch spoust. Tak jako se vlny vodn hladiny pohybuj, znovu a znovu vystupuj a opt miz, tak tak vznikaj na rovni tvr sfry bytosti a tvary a jejich podmnn ivot. Uvaujeme-li dle o tom, zda vodn vlny maj svj osobn ivot, nememe si to dobe domyslit. Ale sub specie aeternitatis bychom se stejnou nesnz mohli uvaovat o existenci nebo neexistenci osobnho ivota tvor. Z tohoto hlediska jsou tvorov vlnami na spoustch hmoty, jej uzpsoben v bytostnosti tvo podmnky ke zdnliv relativn ivotnosti, jej intenzitu ovem meme mit jen z ni platformy, sub specie temporis. V zhledem k tto relativit ivotnosti a neivotnosti jevu setrvejme u dalho pirovnn existence a ivotnosti tvar a bytost s vodnmi vlnami. 140

Maj-li tyto vlny jaksi osobn ivot, pak se v nm nutn obr kvalita, z n vznikla jejich tla, toti kvalita vody. Psychologick ivotnost vodn vlny me bt jen funkc vodn kvintesence, obsaen v tle vodn hladiny. Vznik tto kvintesence je zvisl na univerzln gravitaci jev a element v bezasm tvrm procesu vesmrna. Prv vzhledem k tomu, e bychom byli nuceni adit i psychologick jevy u vodn vlny do kategorie vodn substance, musme dospt k zvru, e vzhledem k analogii duevnho ivota tvor v sob "osobn ivot vodn hladiny" odr pevahu nzor, je se vztahuj ke kvalit, oznaen jmnem "voda". Vodn kvintesence, jakoto osobn denn vdom, podvdom i dal vy duevn schopnosti vodn hladiny, udruj tento tvar v kruhu duevnch projev, je jsou vyme:a:ny kvalitou vody. Tm je vystiena analogie vodn vlny a tvar a bytost vzelch z kvality "zem". Je-li tedy vodn vlna vybavena osobnm uvdomnm a duevnm ivotem, pak se tito psychit initel jakoto inn elementy obracej a otej ve vodnch spoustch, z nich tato vlna vzela, jejich st stle je a v nich i zanikne. Toto je zdnliv beznadjn skutenost nerozbitelnosti kvalitativnho subjektivismu, kter je nutno pedpokldat vude tam, kde je duevn ivot tvaru absorbovn nebo alespo vzn kvalitou, z n tvar vzeel. Vzhledem k tomu je vak beznadjn i to, chtj-li tvorov, kte se dosud nevymanili z duevnho zajet prvku, z nho vzela jejich tla, bdat o povaze skutenosti sub specie aeternitatis. Takov bdn me bt jen statistikou a registrac jev, v nejlepm ppad vztahovanou k relativnmu oprnmu bodu, a proto z nho neme vzejt osvobozujc poznn. Z toho dvodu osvcen tvorov tuto cestu za hledanm osvcenm zavrhuj a radji si vmaj dalch monost, kter jim poskytuje kvalitativn subjektivismus tvrch jev v kosmu. Bedliv si vmaj, e kvintesence vody je v porovnn s vodn vlnou - jakoto pedstavitelka jej psychologick vitality - vzhledem ke sv pirozenosti v adekvtnm spojen s kvintesencemi jinch kvalit. To se jev jako dvee, jimi lze uniknout z duevn tsn, zpsoben kvalitativn pevahou prvku, z nho vzelo tlo jednoho jedinho prvku. Kvintesence uritho prvku, kterou osvcenj tvor vnm jako tvar, jen je prostupovn jinmi kvalitami, s nimi se stk na rovni prostoru (aka), poskytuje tvaru monost zcela se odpoutat z kruhu vlastnho prvku tm, e na stynm mst kvintesenc (aka) do sebe nech vnikat kvintesence jin. V porovnn s vodn vlnou me bt jinou zvolenou kvintesenc vzduch nebo prostor. Zvlt prostor je vzhledem k vodnm spoustm 141

nekonenem, kter me pojmout vodn spousty jako objekt a na zklad toho pekonat prvkov subjektivismus vodn hladiny. Prakticky to lze uinit tm, e ten, kdo je cele poutn kvalitou, z n vzeel, uvauje o svm byt jako o byt odtaitm vzhledem ke svmu vlastnmu psychologickmu vybaven a uvdomn. Tmto zpsobem dospje k monosti pozorovat vechno, co prov, a tm se jev (v naem ppad vodn vlna, v jinm ppad bytost) zane na psychologick rovni vymaovat z kvalitativnho subjektivismu. Kdy se jev konen s velikou opatrnost a dmyslem na psychologick rovni zcela odpout od prvku, z nho vzeel, stane se duevn objektivnm, sprvn ve pozorujcm, moudrm a schopnm uniknout samsru ve sv sfe. Po psychickm osvobozen ze sv sfry pozn a pochop, e me uniknout z tsncch jej vliv jednoho prvku pln, protoe transformace vyvolvan na psychologick rovni moc vle jsou obdobn s transformacemi na rovni vdom a psychologick pirozenosti v samovolnm vvojovm procesu. Dokonce se meme domnvat, e osvobozovn mysli a vdom ze zvislosti na tle je subliman proces, kter tvoru umouje, aby sublimovanou bytnost pojal svm vdomm jako ivouc substanci. Tm doshne stupn adeptstv, v nm je objekt - vlastn tlo - tak tvrlivm materilem, e se s nm d manipulovat jako s pova- , hou nebo s jinmi tvrlivmi psychologickmi nebo hmotnmi kvalitami.

142

DL DRUHY
o specilnch jgch a o jze integrln

143

SEST ROZMLUVA
Osvtlen duchovnch smr jakoto stezek pozitivnho psychickho a technickho mystickho sil
Aptasat: A dosud jsme, Vidnaji, mluvili o jze z hlediska filozofickho. Nyn bych byla rda, kdybychom mluvili o jej praktick povaze. Akoli se jga len v nkolik vtv, kter maj velmi rozdlnou povahu, pece jen, jak vm, sleduje vdy t cl, toti vykoupen lovka z oblasti smyslovho svta jakoto sebe si vdomho individua v zkladn kvalit univerza. Ale nezasvcenm lidem je nejasn, zda se tyto rozdly tkaj jen kvality nebo zda jsou zsadn. Proto je jga rozdlovna na jgy tzv. ni a vy. To zase zpsobuje, e se lid chpou t jej formy, o n se domnvaj, e odpovd jejich inteligenci, pirozenosti nebo jistm jejich povahovm zvltnostem. Rda bych slyela tvj nzor, a proto mi povz, zda skuten jsou jgy ni a vy. Vidnani: Jednotliv jgy jsou jenom eln, a proto by o nich neml nikdo uvaovat jako o jgch samostatnch. Kadou vtev jgy, ji lid pokldaj za jgu, je teba povaovat za specifikum a tm se mnohdy stv nezbytnou pro duchovn vvoj. Z toho dvodu nen jg vych a nich. Z toho snad je zejm, e pro duchovn vvoj nelze volit jgy podle vlastnho sudku a hodnocen. Lid toti hodnot sebe samy a sv vlastn mravn, povahov a intelektuln kvality z zce osobnho hlediska. Podle svch karmickch dispozic a tm podle stupn vlastnho sebevdom se domnvaj, e jsou duevn vyspl pro urit druh jgy. Je-li tento sudek nesprvn, vede je to k tomu, aby pouili nevhodn vtve jgick soustavy. Pak msto aby hladina jejich vyhrannho zosobovn klesala, naopak se zved: svou osobnost jen posiluj. Uznvaj sklon k jejmu uplatovn a nkdy jej dokonce pedkldaj jako doklad svho vyho stupn duchovnho vvoje a uzrn. Tm se ovem sebe si vdom bytost jenom dkladnji zaplt do kola zvislost na psoben prodnch sil, kter maj bt jgou zrueny. Vlastnm sebehodnocenm, v zajet osobitch nzor, se lovk snadno dopout omylu, jm mn el jgy. Potom msto aby spl k osvobozen, spje k vt zvislosti na osobitosti, kter podle stupn sly a vyhrann zuuje jeho duevn obzor a kal jeho vdom subjektivnmi mtky a nzory. Proto je nutn, aby hledajc dobe znal vd ideu t kter vtve jgy a dky znalosti postupu v een momentlnho duevnho stavu pouil t jgy, kter mu prv me nejvce pomoci. Aptasat: Velmi mne zajm vd idea jg, a proto prosm odpovz na m

144

otzky. Pedevm mm na mysli rada jgu. Jak je jej vd idea? Vidnani: Rada jga je metoda, jej pomoc lze odhalit a rozvinout duchovn prapodstatu vlastnho byt, a to pomoc zsah vle do pocitov pirozenosti, do mylen a nlad. Rada jga ns nejprve u, jak zamit vechno mylen na jednu vc nebo jedin objekt a pak silou usmrnnho mylen znekodnit pociovn i mylen v jejich vlniv form. Rada jogn mus toto vechno uskutenit za pedpokladu, e si zachov schopnost nenaruenho smyslovho vnmn, i kdy nadle tto schopnosti nepouv v pln me. To znamen, e je v rada jze soustedn prvoadm initelem, jen je zcela prostoupen vl. Ale pesto nesm toto sousteovn zvyovat hladinu duevnho napt, nbr naopak ji mus sniovat. Tm je dn pedpoklad, aby lovk mohl i pi cvien podle smrnic rada jgy vnmat pedmty zevnho svta tak snadno, jako je toho schopen lovk, kter se nesousteuje, ale naopak se sna vechno iv vnmat, jsa duevn klidn a bystr. Proto se ml ten, kdo se domnv, e provd rada jgu, ale nen za svch soustedn s to zachovvat schopnost uvdomovat si a vnmat detaily prosted, v nm ije, a to v celm rozsahu. Takovho meme pokldat za bnho lovka a nikoli za rada jogna. Kdo mrn k sousteovn pozornosti na pedmt koncentrace sniuje varian schopnost svho dennho vdom, ili kdo zvyuje intenzitu toku pozornosti na kor jeho extenzity, dopout se chyby. A k tto chyb me zstat lhostejn jenom lovk neschopn zjiovat, e u nho dochz k subtilnm zmnm na psychologick rovni vlastnho byt, a hodnotit jejich prav ruiv vznam. Akoli m i toto psychologicky nepln soustedn v duchovnm vvoji velk vznam, pece jen nelze pehldnout, e krom duchovnho vvoje lovka od jgickho sil oekv i rozvoj duevnch schopnost; rozvoj, kter je vsledkem jinho jgickhoptupu. Proto soustedn, jeho vsledkem je sniovn varian schopnosti dennho vdom, v celm rozsahu neuspokojuje a je nezbytn s nm pestat. M-li jgick soustedn pinst osvcen, kter je vsledkem duevnho rozpnn a rozvoje, me se to stt jedin tm, e se lovku poda rozit oblast, v n je inno jeho denn vdom. To je problm, kter rada jga e poukou o zdvojen pozornosti nebo soustedn za jeho stoupajc intenzity i extenzity. Rada jogn mus upnat pozornost na zvolen objekt a souasn dvat pozor i na to, aby jeho pohotovost k pozorovn a uvdomovn smyslovch vjem nebyla snena ani v nejmen me. Tmto ponnm vzrst uzpsoben rada jogna k analytickmu vnmn, jm se akt uvdomn len na rzn fze a tm i na momenty poznvn. To lze nazvat asnm dobrem, dobrem osvcen. Kad, kdo vkroil na cestu duchovnho vvoje, je oekv 145

s vt uritost ne dobro vn, duchovn, kter je kadmu lovku nepedstaviteln, a proto si je vlastn ani ned. Aptasat: Pedpokldejme vak, e je lovk, kter usiluje o duchovn vvoj podle pouek rada jgy, schopen mocn upnat pozornost i mylen na jeden objekt, ani dopust, aby se jeho vdom zilo pirozenm psobenm zamovn nazrav a usuzovac sly. Pak je jist pirozen, e se cel jeho bytost ocitne na poli jeho vlastn vdom pozornosti. Tm ji zskv monost odhalit i tu svou lep nebo boskou pirozenost, resp. boskou prapodstatu, ji v sob nos kad iv bytost. Co m dlat dl, aby tuto prapodstatu rozvinul a rozvinutm uskutenil? Vidnani: Mus ji nechat vystoupit na rove svho bdlho vdom, a to jako jedin vznamn objekt. Teprve potom vdom pozornost, vl mocn usmrovan k vlastn bosk pirozenosti, spln svj kol a potla vechny samovoln vystupujc nedouc duevn stavy. Tmto zpsobem jsou tedy vytvoeny podmnky rozvoje nitern pirozenosti, kter se jognovi projev jako ist stav nitra ode veho oprotnho a nadto zbavenho pdechu napt, je zpravidla provz stav rada. Duevn napt je vlastn nejvt pekkou osvcujcch ink jgickho sil. Pi rada jze se me vmovat nejsnze. Pinu je dluno hledat v poadavku tto vtve jgy, aby kad energicky usmroval pozornost. Rada jogn zpravidla upn pozornost na zvolen objekt, ani ji uzpsobuje k promn roziovnm jejho pole pomoc meditace, kter tak pzniv psob na rozvoj varian schopnosti dennho vdom. Hled si jen toho, aby mu objekt pozornosti neunikl z oblasti uvdomlho pozorovn. Takov postup vak pirozen vede k zuovn vdom. Proto rada jga klade poadavek, aby pozornost dobe prostoupenou uvdomnm provzel zjemujc initel, tj. jednak nejv bdl vdom, jednak dispozice k okamitmu a ivmu smyslovmu vnmn. Ti, kdo cvi podle zkladnch pouek rada jgy a nepochop celou ideu tto jgy, jsou velmi snadno strhvni negativn strnkou sousted'ovac praxe, toti samovolnm tlumem smyslovho vnmn. Setrv vajce v soustedn, nechvaj se vc a vc poutat jeho pedmtem a tm samoinn zanik duevn stav, kter se nazv "sprvn dotaz". N sledkem toho se jejich snaha o dokonal upoutn na pedmt pro soustedn stv silm o urit druh zevnho zrn na tvar imaginovanho pedmtu, zatm co se zmenovnm pole uvdomovn sn temnota nepoznn na jejich mysl. To se ostatn dje vdy, kdy se nezvyuje intenzita soustedn prv v pomru k zmenovanmu poli uvdomlho pozorovn. Nebo tam, kde je pole vjem zmenovno pozorovnm jedinho pedmtu, je nutn 146

najt vchodisko k proniknut do Przdnoty postupnm zmenovnm objektu a k jeho nekonen malosti. Tm se nekonen mal bod pro uvdoml pozorovn stane dennmu vdom zkladnou pro nov zven jeho varian schopnosti v novm neosobnm postoji. Vdom v psychologickm smyslu me a mus bt pokldno za slu nebo schopnost, kter se vyprost z omezen pochzejcho z osobitosti prost tm, e j jogn poskytne nekonen malou zkladnu, na kter vdy svt prostorov nekoneno; o tom svd styk extrm na jist fyzikln hranici. Tak rada jogn vychz ze zvolenho objektu pro pozorovn, jej umsuje do vlastn bytosti, a klade tento pedmt jako symbol souboru vech sloek vlastn bytosti, kter nachz v tomto objektu. Tento objekt pak postupn umenuje a zuuje, a se on sm jakoto sebe si vdom bytost na zklad tohoto sil nhle uvdom nad vekerou smyslovou skutenost, v "Nekonenm prostoru". Odtud se vyvj k "Nekonenmu vdom", dle k "i docela nieho" a nakonec k "Rozhran monho vnmn". Tmto zpsobem rada jogn dosahuje ty vych klasickch buddhistickch vnor zmenovnm pole uvdomlho pozorovn, jeho oporou byl objekt, kter si zvolil pro soustedn. To znamen, e rada jga lidem poskyt!lje monost proniknout pomoc intenzvnho soustedn z osobitho stavu uvdomovn do stavu uvdomovn transcendentlnho. Intenzita soustedn se ze veobecnho hlediska me prv umenovnm objektu pro soustedn postupn zvyovat a na formu pouhho bodu, jej jogn chpe jako ivotn v nejirm smyslu toho slova a kter vlastn obsahuje i jeho samho jako jstvm se vyznaujc individuum. Nebo prv nekolsavou jistotou nebo vrou v ivotnost pedmtu koncentrace se na poli posilujcm vli bytosti zachovv faktor, kter zvyuje i jognv intelekt. To je pedpoklad pro to, aby se ped jeho zrakem mohl vynoit obrys absolutna, kter me postehnout tm dokonaleji, m dokonaleji dovede usilovn usmrovat pozornost k zmenujcmu se objektu koncentrace. Krom toho se pi tomto postupu me zachovat zvdavost, a to je prv to, co jsem prve oznail jako "sprvn dotaz''. Aptasat: Mluv o vztahu mezi intenzitou koncentrace a pedmtem, kter si jogn vol za jej oporu, a kter se m stt v rada jgickm sil nekonen malm. ekni mi jet, pro prv za nekonen malm bodem svt absolutno? Vidnani: Existuj dv cesty k realizaci absolutna. 1. Clovk pojme do vdom pedstavu vudyptomnho Boha, klan se mu, uctv ho a bez pochyb pedpokld, e tento Bh existuje. Tmto postojem se duchovn, resp. ve svm vdom, rozpn v pmm pomru 147

ke kvalitm svho idelu, a jednou dospje k monosti realizovat i absolutno, pokud ovem jeho Bh absolutno symbolizoval. 2. Clovka nezajm, zda Bh existuje nebo neexistuje. Hranice omezen, kter jeho psychologickmu byt ukld sama existence jeho fyziologick bytnosti nsledkem jejho pirozenho uzpsoben, me pekroit jen za pedpokladu, e se mu poda zvit intenzitu vdomho vnmn a pozorovn tak dalece, a v oblasti zmenovn jev skutena pekro hranice' monost, stanovench pro duevn schopnosti lidskch bytost. Tato druh cesta je cestou rada jgy. Rada jognm je znmo, e zvyovn upotebiteln duevn energie, kter je v pmm pomru k stupni sousted'ovn, je t zvisl na povaze objektu, kter je pojat za oporu soustedn. Z toho dvodu tato jga v prvn fzi soustedn doporuuje, aby ten, kdo usiluje o jgu, jako vnmateln objekt obshl svou bytost. Ve druh fzi m sv bytosti udlit monost psobit na jeho mysl (vdom), jako kdyby mla jen jednu uritou vlastnost a tou je napt nebo energie. Toho se docl tm, e lovk usilujc o jgu potla vechny ostatn, nyn ruiv momenty. Tm dospv ke tet fzi jgickho vvoje, kdy se toti tyto momenty ji nedostavuj. Pak se ji jeho bytost jev jako jednotka pln energie. T udl smr do neutrln oblasti nebo sfry _ co se tk pedevm zjm a samovolnho vnmn - kterou nachz jako pomysln objekt nebo prostor. Prostor, kter ped nm le jako ped individuem, je je pouhm projevem energie. Stle se zvyujc zjem o prostor, kter ped nm le jako fiktivn skutenost, tvo pedpoklad pro realizaci jeho kvality. V tto etap zmrnho sil o realizaci "kvality fiktivnho prostoru" se jako ruiv initel vmuje charakter vlastn bytosti, i kdy je bytost jenom energi. V rada jze se odstrauje tm, e jognov tomuto prostoru ubraj rozsah, zmenujce ho postupn tak, a se stane bodem. To znamen, e stane-li se bytost jogna jakoto objekt pro pozorovn a nazrn pouhm bodem, dospl ji na hranici bytostnch monost kladnho psychologickho rozvoje. Ale rada jogn m dospt tak daleko, e uin bod, o nj se opr pozornost, nekonen malm. Toho docl tm, e nech "nepedstaviteln mal bod" uvdomlmu pozorovn mizet, piem zkou, aby ji mohl setrvvat pouze v uvdomn sv vlastn bytosti, ji povauje za plnou energie. Kdy se mu to poda, stane se "sm sebou", tj. psychologickm bytm, kter nem dnou oporu pro funkci vdom a smysl. To je pedpoklad pro to, aby se jeho vdom nhle mohlo octnout na poli "neobshnutelnho skutena". N a tomto poli mus pejt k nov procedue prostorovho zmenovn bytostn uvdom ovac zkladny - tentokrt ovem ji s kvalitami bytosti vnmajc eji ne ostatn lidsk bytosti. Tm se jeho psycholo148

gick a magick potence zvt. Po vce procedurch tohoto druhu dospje rada jogn do stavu, kter se vyznauje vdomm neomezenosti na psychologick rovni a pozdji i na rovni fyzick. To znamen, e ze veobecnho hlediska je fiktivn prostor individu pojem subjektivn a pmo odpovd jejich psychickm dispozicm. Zvt-li nebo zmen-li nkdo tento prostor vc, ne kam sah hranice subjektivnho pojmu, jen se tk prostoru lidskch bytost, vdy se octne v transcendentln oblasti. V bhakti jze je tato oblast za nadmrnm rozenm subjektivnho prostoru, v rada jze za jeho nadmrnm zmenenm. Proto tyto jgy prostupuj jgy ostatn. Aptasat: Rada jga tedy nen jen cesta k zskn magickch sil a nadprmrnho sebeovldn? Vidnani: Rada jga je cesta k rozvoji magickch sil, protoe tyto sly vdy provzej sebeovldn vl. Uvauje-li se vak o cli jgy, pak je cesta sly jenom cesta, kdeto cl mus bt shodn s clem vech ostatnch jg. Tvorov vak bvaj oklamni prostedky, kter se jim zdaj bt clem. Proto chpou rada jgu jako nauku o rozvoji magickch a psychickch sil a nikoli jako nauku o cli, k nmu se kr cestou dokonalho ovldn sebe, na n se tyto sly asto rozvjej. Aptasat: Domnvm se vak, e podmnky pro rada jgu tkv v povaze lovka. Byla pych proto rda, kdybys mi ekl, co lovka peduruje pro tuto cestu. Vidnani: Rada jga je urena pro ty, kdo jsou nadni pekypujc vl, ale jim nechyb jemn schopnost analytik. Jejich energie mus toti bt transformovna silou samovolnho vhledu, ili extenzvnm a do hloubky pronikajcm soustednm. Tm bude k sle pidna jemnost, kdeto energii moc proniknout pehradou vnmanch smyslovch skutenost k utvecm silm stvoenho svta. Rada jga vak me bt prospn i fyzicky slabm lidem. Najdou v n pomoc v soustedn, jm se jemn psychick substance vznikajc za jinch okolnost mohou vracet zpt do vlastn bytosti. Tm toti dochz k uklidnn duevnmu i tlesnmu. V povechnm klidu jsou tyto substance dobe absorbovny a jakoto stavebn kameny bytosti posiluj kadho, kdo cvi podle pouek rada jgy. Slab lid by mohli v rada jze najt velikou pomoc, nebol' v n lze zskat vestrann poslen. Nemli by vak v n hledat duchovn nebo psychickou moc, nebol' prv vestrann poslen sv bytosti mohou pokldat za dostaten dobro. Poslen bytosti je toti pedstupnm duevn a duchovn sly, kter je zase vsledkem harmonickho psoben bytostnch sloek na sebe. Slab lovk, cvic podle pouek rada jgy, nejprve ztlum nadmrn 149

samovoln vyzaovn ivotn energie ze svho tla, kter se podob sle esenciln, toti duchovn, prchav. Ztlum-li jej vyzaovn, pak se tato energie nejprve ve fyziklnm smyslu upout a pak se zane postupn transformovat v substanci, kter bude absorbovna jeho citovou, z okultnho hlediska astrln pirozenost. Bytostn vyzaovn, kter meme povaovat za produkt vyivovacho procesu, m vlastn stejnou kvalitu jako svtlo. Jeho struktura se vak mn, klade-li mu lovk jako samovolnmu vyzaovn pekky, a to zavedenm dostedivch tendenc psychologickho napt pomoc vle vdomm prosvcen. Tm se toti toto vyzaovn stv hutnjm, a proto substancionlnm, s tendenc stt se innou energi. Zavdn dostediv tendence psychologickho napt proto vede k transformaci tohoto vyzaovn, podobn transformaci elektrickho proudu a napt. A je-Ii toto vyzaovn transformovno v substancionln tvar, me ji bt absorbovno tlem, je na n reaguje jako na povechn posilujc prostedek. Pokud nen spontnn vyzaovn bytostn struktury tlumeno vl, podob se vparm nebo fosforeskovn hmotnho tla. Klade-Ii mu vak lovk pekky upnutm uvdoml pozornosti k nemu konkrtnmu, by to byla pouh pedstava nebo pomysln bod, transformuje se toto vyzaovn a vytv to, co okultist znaj pod jmnem astrln tlo, ale co my nazveme astrln pirozenost. Astrln pirozenost meme povaovat za pvodce zchovn sly existence bytnosti, jeto obsahuje pud sebezchovy. Je to pirozenost egocentrick, ili m centripetln tendenci. Jakmile bytost cvicho lovka tlesn i psychicky ozdrav mylenkov~m a duevnm uklidnnm, zachovv se a hromad stle vce esenciln, tj. mentln a substancionln duevn, citov - sly v jeho tle i v psychick bytnosti. Pebytkem tchto sil se osobnost stv magnetickou a je pedchdkyn osobnosti pravho rada jogna. Magnetick osobnost je pedchdcem mocn osobnosti rada jogna proto, e teprve trvalm nvratem mentln a duevn, resp. citov energie pomoc energickho sousteovn podle nvodu rada jgy zintenzvn vibrace a dostediv tekouc psychologicko-fyzikln energie tak, e pekon hranici vymezenou vibracm neovldajc se bytosti a zane psobit vn jako magick sla osobnosti. To vak neznamen, e se ji ten, kdo cvi podle pouek rada jgy, stane kouzelnkem. Dostediv vibrace ivotnch (psychologicko-fyziklnch) sil mus bt stupovny velmi mocn, jestlie maj pekroit mez obvyklch psychickch jev a vyvolat vznamnj zevn fenomny a k tomu jet lovku umonit, aby na rovni svho dennho vdom doshl oblasti poznn. Jinak se lovk, jen zvyuje dostediv psobc vibrace pomoc nemetodickho sousteovn, ocit v nebezpe, e bude 150

psychickmi silami stren do zkzy. A k vystupovn dostediv tendence ivotnch sil a po vybudovn magnetick osobnosti je cesta opravdu dlouh. Proto se mus slab lovk pedevm obrnit velkou trplivost, chce-li doshnout ozdravn a pak ostatnch vsledk kolen podle metody rada jgy. Aptasat: Domnvm se, e jsi rada jgu osvtlil dosti, a proto bych rda pikroila k dna jze. Jak je jej skuten charakter? Vidnani: Na prvnm stupni sleduje dna jga stezku sprvnho rozboru sil a stav pirozenosti jognovy bytosti. Na druhm stupni vede svho ka na stezku vyznaujc se vyluovnm nedoucch nebo nespsnch stav a k rozvoji stav spsnch. N a tetm stupni, kdy ji dna jogn objevil svou vlastn nejvnitnj pirozenost, ho dna jga u chpat tuto pirozenost jako jedinou skutenost, kter jej m zajmat, a tm vylouit z vdom vechno, co nen touto pirozenost. Za tchto okolnost se dna jognovi stane jeho nejvnitnj pirozenost jedinou skutenost, kter ho zajm a ji jako takovou me uznat. To je pedpoklad pro jej rozvoj a realizaci na rovni pirozenho uvdomovn. Aptasat: Jak se provd tento rozbor sil a stav vlastn pirozenosti? Vidnani: Duchovn usilujc lovk se svou mysl mus vdom vnoit do vlastn bytosti a objektivn pozorovat jej mylenkov a pocitov projevy a duevn stavy, ovem jako bytost na vech tchto jevech nezastnn. To je toti pedpoklad pro to, aby mohl oddlit prav a osudov vznamn kvality a tendence vech jednotlivch pocit a duevnch stav ode vech, je lze zaadit do prostch a bezvznamnch. Tak zsk pouen o povaze a sklonech vlastn bytosti a tm i o psychologicko-fyziologickch initelch svho byt v karmickch otzkch. Bude-li dna jogn pozorovat voln vystupujc pocitov stavy a tendence sv vlastn pirozenosti, pi objektivnm sudku jist dojde k zvru, e jako lovk, kter se mravn kzni nepodrobuje jen pro oi veejnosti, nen jen bytost dobr a k dobru thnouc. Veker jeho bytost od cht, jejich pvod se hled v domnlch tlesnch potebch, a k pocitm, kter jsou ivnou pdou tueb, vykazuje jen hrub sobectv. To vru neme pinst poznn, e je sm sebe pozorujc lovk dobr. Objektivn pozorovn sebe vak nevede jenom k poznn vlastn patnosti, nbr i k poznn nsledk postihujcch toho, kdo si ponechv vrozenou chtivou povahu, kter se vdy projevuje v inech. To vede k zvru, e je nezbytn doshnout druhho stupn snaen v dna jze, tj. sil o vylouen nedoucch nebo nespsnch stav z vdom a mysli. 151

Aptasat: Jak dna jogn docl toho, aby tyto stavy ze sv mysli a ze svho vdom vylouil? Vidnani: Tm, _ e bude setrvvat v dobrch mylenkch, pocitech a duevnch stavech a t tm, e si nebude chtt uvdomovat tendence k sobectv a zlu, kter me najt ve vlastn bytosti, ijc pociovnm. Dobr mylenky, pocity a duevn stavy, kter bez peruovn dolhaj na vdom a mysl, vyist jejich pole. Jedin tm me bt odkryta pravda o povaze vc. Proto meme pokldat dobr pocity, mylenky a duevn stavy za spsn. Jejich rozvoj je podmnn tm, e v nich usilujc setrvv. Nleit rozvinut dobrch mylenek, pocit a duevnch stav tedy vede k odkryt bo:>k pirozenosti vlastnho byt u tch, jim se to podailo. Jej odkryt a uznn vede k tomu, aby se projevila i nejvnitnj pirozenost byt, kterou je zpotku mono poznat t jako stav. Stl zjem o nejvnitnj pirozenost, provzen rozvojem spsnho a povznejcho dobra v bytosti - je se projevuje v mylen, pocitech a duevnch stavech - rozvine tuto pirozenost tak, e vynikne nad vechna vzdut osobitho pociovn, kter bude konen potlaeno a znieno. Jedinou realizovanou skutenost se pak stane Nejvnitnj podstata byt ve form samho usilujcho lovka - dna jogna. Pokud jde o duevn sil, rozhoduje v dna jze extenzvn soustedn. Ona jogn m pojmout do vdom svou bytost, pokud se tk jejch kvalit, v nejirm monm mtku, aby mohl postehnout veker zmny, je se v n odehrvaj. M se snait zachytit mnc se pocity i duevn stavy a psobit na n nazravou pozornost, plnou zcela rozvinutch boskch stav, a tyto mnc se pocity a duevn stavy potla, peme nebo promn. Aptasat: Mohl bys mi, Vidnaji, vysvtlit, jak je rozdl mezi silm v rada jze a dna jze? Ob tyto jgy jsou toti po strnce osobnho sil pozitivn, take rozdl mezi nimi nen tak zejm. Vidnani: Prav rozdl mentlnho sil v rada jze a dna jze je nutno spatovat v tom, a rada jogn vnuje pozornost intenzit soustedn, k n bdlost pilen extenzitu. Dna jogn vnuje pozornost extenzit soustedn, k n analyzujc pozornost pilen intenzitu. Rada jogn pror k absolutnu na rovni svho vdom pomoc soustedn, jeho intenzitu zvyuje dovolenm zenm pole uvdomovn. Kdy vystihne podmnky, za nich sm dochzet ke zen pole uvdomovn, napt vle a k stupovn energickho soustedn, dosahuje touenho vsledku. Dna jogn proti tomu nejvym rozenm pole uvdomovn, spolu s analyzujcm soustednm, odli dn od klidu a tento klid uskuten sprvnm vnmnm, kter opr o sousted'ovac akce k nmu zamen. 152

Postup dnina se tedy odliuje od postupu rada jogna tm, e rada jogn pozornost promt svou duevn slu do materilu sv bytosti, ani se star o jej funkce v jejich sobeckm vznamu, kdeto dnin se o tento materil star, zceluje ho a sjednocuje ve svm vdom a bedliv sleduje jeho projevy. Tm se dostavuje poznn psychickofyziologickch funkc z absolutnho hlediska. Poznn tchto funkc umouje, aby je lovk odlouil od bytostnho vdom, kter je zase poznno jako esence ivotnosti a bytnosti a tm t jako jedin vznamn initel ve vekerm ivot i ve stvoen. Z tohoto hlediska se dna jga jev jako metoda, vyznaujc se duchovnj povahou ne rada jga. Vzhledem k tomu je jejm bezprostednm vsledkem poznn duchovnch kvalit a element stvoen. Pozdji dosahovanm vsledkem je postupn absorpce procesujc soustavy bytnosti ve kvalit vdom, kter je nejvy duchovn jsoucnost jak v bytostech, tak v kosmu. Je-li tedy rada jga cestou mentln aktivity, pak musme dna jgu povaovat za cestu permanentn analzy kvalit. Dna jogn mus pomoc pozorovn vech projev bytosti odliit elementrn ivoin projevy ivota od tch bytostnch sil, tendenc a napt, kter maj vyi'povahu. Pak mus doclit toho, aby se tyto vy sly staly innmi, kdeto elementrn ivoin projevy innmi bt pestaly. Tmto zpsobem dna jogn zmn pirozen tendence vlastn bytosti a ocitne se na cest realizac vych psychologickch kvalit. Pozn-li jednou dna jogn tu st sv pirozenosti, kter je svdkem vech projev, a ji dobrch, nebo zlch, nael to, co se jmenuje tman, jen je vlastn Brahmou v lovku. Potom bude moci rozvinout prv tuto esenciln pirozenost a nechat zaniknout dobr a zl tendence a sklony, kter jsou dvoj tv ivelnosti byt. Tm pekro oblast tvrch proces a vstoup do oblasti Ducha, ili do oblasti potenciln ivotnosti, kter bezprostedn pedchz sammu absolutnu. Aptasat: Nyn jet, Vidnaji, je teba ci, co lovka peduruje pro dna jgu. Mohl bys mi na to odpovdt? Vidnani: Pro dna jgu lovka peduruje siln rozvinut intelekt, tzv. siln rozumovost spojen s inteligenc, pp. touha po vdn, kter je jakoby vetkna v jeho organismu. Z hloubky sv bytosti ovlivovn touhou po vdn nebo poznn, mus bt lovk pmm poznnm kvalit a sil toho, co je, pesvden o povaze skutenosti. Toho lze doclit toliko analyzujcm nazrnm a vahami (meditacemi) o tom, co si pedloil jako objekt pro pozorovn. Tak pozn a pochop sloky sv bytosti stejn jako jejich funkce, sly a tendence i karmick nsledky vech tchto projev. Potom bude moci odvodit, e tu je i existence nepromnn podstaty veho jsoucho, a kdy se mu to poda, pilenit k sil podle pouek dna jgy t i sil podle smrnic rada jgy. 153

Pak bude moci tuto nepromnnou podstatu realizovat. Aptasat: Dalm dem jgy je hatha jga. Mohl bys mi ci, jak je jej charakter? Vidnani: Ti, kdo na mystickch cestch hledaj pouen nebo osvobozen, nech povauj hatha jgu za jgu poloh a znamen, jimi se m psobit na vnitn pirozenost, aby se mohla projevit. To vak nen jednoduch. Proto se zan s proiujcmi cvienmi jak fyzickmi, tak morlnmi. Tmi se bytost piprav na snadnj vyvstn tmana. Potom se uije poloh. Jejich elem je zpolarizovat bytost tak, aby ivotn sly proudc v tle nepekely projevm Nejvyho Ducha v lovku. Sprvn polohy toti mus vykonvat tlak na rzn centra tla, jm se z tchto center uvoln energie v nich upoutan. Ta pak rozlinmi drahami stoup tlem ve form vibrac a petv strukturu bytosti toho, kdo cvi podle pouek hatha jgy. Zvnitnn, duevn uvolnn a klid jsou dal psychologick momenty, je maj zabrnit tomu, aby se uvolnn energie z tla vyzila. Dokonce ji maj tyto vlastnosti vracet zpt do tla jako mocnou a innou',energii, kter ve form vibrac pronikne hrubou strukturou tla a tm cpomh odhalit jeho vnitn energetickou duchovn podstatu. Z tchto vztah by si kad ml dovodit, e dokonal poloha jako adekvtn prostedek metody hatha m vlastn bt podmnkou pro dosaen nitern harmonie. Jejm pirozenm nsledkem m bt vyvstn kvality zvan duchovnost. Tuto kvalitu lze uskutenit jejm pochopenm a kladnm postojem k n, jen ji umouje asimilovat. Pi cvien poloh se vak t mus dbt na sprvnou regulaci mysli, jeliko je jejich psobenm cel psychick soustava drdna ke zven innosti. Kdo cvi polohy, bezpodmnen mus dret mysl v klidu a zamstnvat ji klidnm pemlenm, resp. uvaovnm o tle, pedevm o jeho spodn sti a jet spe o nohou. Jinak by se jeho mylen zrychlilo nad ppustnou mru, co lovka psychicky vyerpv. Pi energickm cvien sprvnch poloh vede a k patologickm duevnm stavm. Z toho dvodu ti, kdo nejsou dosti rozumn a byst, aby mohli zvit inky cvien poloh, by mli vyhledat nkoho, kdo tyto vci zn, a poradit se s nm. Vrame se vak k tmanovi, kterho musme pokldat za nejvy sloku nebo kvalitu cel struktury byt. Vzhledem k tomu, e je na cest ke spse nezbytn, aby se v lovku projevil tman, vynik vznam rozvoje morlnch hodnot; jedin ony mohou promnit bytost a pipravit ji na projev tmana nejvy kvality, dosaen v byt. Povaujeme-li toti za zklad bytosti tlo, pak jsou jeho psychologickma rukama sobectv, chte a egoismus vbec. Ale psychologickbytnost u lovka tm nen jet vyerpna. Je zde dle mysl, 154

rozum a vyhrann jstv, je jsou nstroji jstv prostho, jeho existence je centrem, kter je v souhrnu s ostatnmi psychologickmi faktory vlastn bytost na poli vesmrna. A duchem prostho jstv je tman. Meme-li povaovat sobectv, chte a egoismus za nejni projev jaksi morlky, protoe jejich zetele jsou ist subjektivn, pak musme povaovat mysl, rozum a vyhrann jstv za jevy z morlnho hlediska vy a ist. To je ostatn zejm z jejich funkc. Jak mysl, tak i rozum i vyhrann jstv se toti mohou projevovat vym stupnm zneosobnn. Cm vy je zneosobnn, tm vce jasu prosvt tmito slokami nebo jevy v bytosti. Ale jas je vlastnost, pp. pirozenost tmana a tman . ve vesmrnm pojet je vlastn nejvy jsoucnost v soustav vesmrn tvorby. Je-li po kvalitativn strnce vnitn uspodn tvorby takov, pak je mon zneosobujcch kvalit mysli, rozumu a vyhrannho jstv pirozen doshnout morlnmi snahami, kter se mus jevit v odosobujcch skutcch, tj. ve skutcch dobrch a v mravnosti. Tmito snahami se lovk propracuje a nad vyhrann jstv, k jstv prostmu, kter pedstavuje spontnn, a proto z hlediska osobn karmy nehn projev egocentrismu. Po vylouen tohoto projevu, tj. egocentrismu, se bytost vymauje z tch psychologickch initel, kte ji omezuj. Pak se ji jakoto uvdomovac monost ocitne v tmanovi a stane se jako on nejvy kvalitou nebo bytm ve vesmrnm pojet. Aptasat: V hatha jze se krom poloh zdrazuj i cvien dechov, shrnut pod nzvem prnajma. Nezd se mi, e tato cvien maj t el, jak pipisuje polohm. Spe se zdaj mt charakter osobitch akc, jimi se vytv vibrace nebo chvn, kter projevu tmy sp brn, ne aby jej podporovalo. Me se tento nzor povaovat za sprvn? Vidnani: Prnajma je prce s elementem z fyziologickho hlediska individua cizm. Z toho dvodu jsou jej douc inky pmo zvisl na rovnovze mezi strukturou byt a mnostvm pijat prny. Proto se prnajma neme povaovat za manipulovn s dechem, nbr za sil o identifikaci a pak o vnmn duchovnch kvalit vdechovanho vzduchu. Aby vbec mohla bt prnajma inn, je nutn, aby ten, kdo ji provd, byl ve sprvn nlad, ve sprvnm duevnm stavu a to se ovem me projevit v cel jeho bytostn struktue. Clo vk, kter m provdt prnajmu, mus pedem pekonat spontnn bytostn tendence a uzpsobit se ke zptomnn si tla ve vdom; sv tlo pak mus chpat, jako by bylo prost vech povahovch vlastnost, vyjma jeho zemitou pirozenost. Potom vnmn dechu psob, e se tlo cvicho ocitne v rytmickm strukturlnm pohybu. V tomto stavu se stane schopnm reagovat na vnman dech, kter je vlastn dechem duchovnm. Podle stupn vystiench podmnek se provdn prnajma stane innou i v duchovnm vvoji. 155

Nevystihne-li cvic podmnky pro cvien prnajmy, stane se jeho domnl prnajma toliko dechovm cvienm, kterm se snad me poslit tlo, ale v oblasti psychologickch projev to me bt pinou energitjho uplatovn ivoinch sklon. Z toho dvodu neme bn lovk cvien prnajmy pochopit, a jestlie ji kdo provd, ani zn inky rozlinch cviebnch akc, provd duchovn daleko mn inn cvien dechov. Proto, bohyn, mluvme-li o prnajm, mluvme o vci bnm lidem neznm a k duchovnm elm pro n neinn a nepochopiteln, pokud o n nebudou poueni lovkem, jen ji zn z vlastn mystick praxe. V obecnm smyslu hatha jognov, kte jsou vdci tch, kdo hledaj na cestch jgy, doporuuj prnajmick cvien jako nsiln a prudk agens za elem myslnho promovn bytostn struktury ve smyslu zlepen jejch kvalit. To se jist zd bt odchlenm od stezky zdnliv spontnn, pm duchovn promny. Ale odchlen je zde vyvaovno nsledky chtn promny. Jej pomoc m toti bt duchovno poznno hrubmi smysly a tm fyzickou zkuenost. Jestlie tato nsiln promna bytnosti s sebou nese t probuzen schopnost vyvolvat magick fenomny, pak se tyto schopnosti povauj za uvolnn a rozvinut ivotn energie. Ta m bt pouita pedevm k douc resorpci fyzick bytnosti v bytnost vy, z hlediska lid v bytnost duchovn, kter je obdaena znaky boskosti a bosk moci. Aptasat: To znamen, e clem hatha jgy nen poslit tlo a rozvinout psychick nebo magick schopnosti a sly? Vidnani: Vznam slova jga je spojen. Spojen s vym nebo kosmickm Duchem veho ivho stvoen. Proto neme bt jejm clem rozvoj psychickch schopnost a magickch sil. To jsou toti jen milnky na cest k cli jgy. V nkterch jgch nejsou tyto milnky vrazn a robustn. V hatha jze, v n se nsilnmi akcemi mn polarita vech sloek bytnosti, me dochzet k psychicko-fyzickm jevm neobyejn povahy, nebol' to vyplv z nsilnho tlaku na sloky fyzickho byt, je maj bt promnny. Ale pro moudr mistry hatha jgy nejsou tyto jevy ani pekvapujc, ani zajmav. Jsou jen znamenm, e se uvolnilo a zmnilo vyzaovn duchovnch fluid rozlinch neurofyziologickch center, je lze jinmi znaky a polohami promnit v tzv. materializovanou duchovnost. Uvnm a usmrovnm takto pochopen duchovnosti zanaj ci hatha jgy poznvat nadsvtskou kvalitu, ji lze v obmn povaovat za tmana. Proto je v hatha jze uinn projev duchovn podstaty a hmatateln zetelnm, a to pomoc obmn lymfy, tj. vlastn duchovnho fluida bytosti, nebo obmny emanac ivotn energie, jako i sprvnmi vjemy duchovnho dechu, prny. V hatha jze je dokonce mon potat s duchovnmi kvalitami jako 156

s kvalitami materilnmi, co in tuto vtev jgy naukou opravdu realistickou, jak si to jen mohou pt ti, kdo hledaj dkazy jenom ve smyslovch postezch. Pekkou pro tyto lidi me bt jen psn kze, ji hatha jga pedpisuje, ale ji nedoke dodret tm nikdo z tch, kdo kladou draz prv na smyslov postehy. Aptasat: Hovoil jsi o hatha jze jako o jze poloh a znamen, m jsi nechal nepovimnutm dalho initele v jze, toti soustedn. Ale hatha jga jakoto nauka vnujc zjem subjektu neme soustedn pomjet, nebol' by tm, kdo cvi podle jejch pouek, neposkytovala zchytn bod pro jejich vnmavost. Tm by vechny polohy, jejich elem je pimt k projevu energii ukrytou v orgnech, podncovaly jen k rozzaovn, kter bv v mnohch ppadech zhoubn. ekni mi proto, zda se i v hatha jze uv soustedn a zda njak spolupsob na cest hatha? Vidnani: V hatha jze je sousteovn druhoadm initelem. Je obsaeno v samoinn vyvstvajc pozornosti, ji na sebe poutaj psychicko-fyzick cvien, podmnn fyzickm klidem. Jen zpotku veden dechu, mravn kze a pozice vykonvaj tlak na pozornost, kter se samoinn usmruje na vznamn msta a k jistm stediskm v tle cvicho lovka. Stupe pozornosti, probuzen tmto zpsobem, se v hatha jze povauje za dostaujc koncentraci duevnch sil, je se v jinch jgch uskuteuje pmm sousteovnm mysli a upnnm pozornosti. Pozice, mravn kze a veden dechu jakoto spoluinitel v soustedn, kte podmiuj douc mystick vvoj, jsou vzhledem ke kvalit tohoto vvoje vhodnj ne pm duevn nebo mentln sil. Vechny tyto ti mravn kony toti lovka duevn ozdravuj. Zcela zdrav lovk setrv v dobrch duevnch stavech a m dobrou nladu, kter in soustedn snadnm, lehkm a radostnm. Takovm soustednm se vlastn spontnn usmruj vechny duevn sly pmo k vym slokm bytosti. Proto sprvn provdn hatha jga me velmi rychle vst k mystickm vsledkm, je provzej mystick vvoj. Odstrauje toti pekky, kter se skrvaj ve patnch nladch, a nepikrv mystick cl duevnm naptm, je podle nzor hatha jogn pochz z rozlinch disfunkc v organismu. Tm, e cvicm poskytuje duevn lehkost, kter m svj pvod v dobrch fyzickch stavech, umouje tm, kdo cvi podle jejch pouek, nalzt mystick cl jako pirozen stav jejich bytosti, kter je jinak jejich vdom utajen; stav, kter meme povaovat jen za nadbytostn. Aptasat: Nyn bych jet chtla vdt, kter povahov kvality peduruj lovka pro hatha jgu. Chtl bys mi odpovdt, Vidnaji? Vidnani: Za prv je to stupe adekvtn karmick zralosti, kter se v potcch jev jako samovoln odpor k ivoinosti, co je objektivn 157

zjistiteln stupe veobecnho duevnho vvoje individua. Za druh je smrodatn, zda mysl jogna jet uvauje v pojmech bytostn elementrnch. Za tet rozhoduje i to, e ten, pro nho je vhodn hatha jga, dosud nen schopen sousteovat se nebo e tato schopnost pro soustedn nen dosud u nho tak vysok a ist, aby se jm nevnely pmsky nzkho racionalismu do duchovn vvojovho sousteovn. Za tchto okolnost je vdy nutno pout metody, kter slibuje, e pivod soustedn tm, e zmn polaritu bytosti, ke kterto zmn dochz hrubmi kony ne zmrnm mentlnm usmrnnm. V hlubm smyslu to znamen, e je hatha jga uren pro lidi, jim pro jejich uzpsoben lpe vyhovuj tk a hrub cvien fyzickch poloh a kon ne cvien jemnj, mentln. Podle toho jsou ovem v hatha jze i psychick zitky vraznj a pesvdivj. Proto hatha jga pipravuje ty, kdo jdou k mystickmu cli podle jejch smrnic, k adu nejlepch uitel a guru v jze. Aptasat: Dalm dem jgy je karma jga. Ta neobsahuje pedpisy k mentlnm cvienm ve form rznch soustedn, ale je spe jistm druhem morlky v bnm ivot. Pece vak obsahuje tajemstv postoje k ivotu, innosti a prci. Proto bych rda slyela tv vysvtlen karma jgy jakoto cesty ke spse. Chtl bys mi ji vysvtlit? Vidnani: Karma jga je cesta, na ni lovk vstupuje tm, e sprvn kon svou zevn prci. Lid se vak obyejn dopoutj skutk jen z touhy po vsledcch vlastn innosti. Proto svou innost provzej karmicky zhoubnm sebeuvdomovnm, je vylehuje ve form j a moje. Pitom tyto pivlastujc psychologick momenty posiluj chtivou, pociovnm se vyznaujc osobitost. Vsledkem tohoto postoje ovem je zatemujc napt, kter jako mrak zahaluje jejich vdom, je by jinak muselo vdy zstat ist. Nebo jak kvalita napt ze skutk, k nim jsou lid inspirovni osobitm chtnm, tak i kvalita zosobovn, prostoupen pociujc osobitost, zachvcenou chtivost, nle do stejn karmick kategorie. Vibrace a hutnost kvalit je pro vdom t nebo silou, kter je (vdom) zahaluje a zatuje. Duchovn innou silou pak na rovni kvalit byt zstv jen ta st vdom, kter se u lidskch bytost projevuje sp jako pudov rozum ne jako ir vdom v jeho prav, skuten pirozenosti. O pudov vznty se oprajc rozum je vak aktivizovn toliko podnty, je vyvraj z chtivho a pudem sebezchovy zachvcenho j. To je zejm podmnkou nebo pinou, e cel bytost, zachvcen chtnm, setrvv pod vlivem duevnho obluzen. Setrvvajc v tomto obluzen, me povaovat za skuten jenom vci sfry tlesn hmatatelnch skutenost. Takov bytosti miz pinn svt, resp. jeho funkce, v propastech neskutena; hranice tohoto pinnho svta lze urovat pomoc 158

duevnch schopnost tvor vytvet napt nebo vibrace, jimi pipravuj pdu k uskutenn toho, co poaduj. Karma jga je cesta k nprav tohoto nzorovho poruen. N a jedn stran pihl k prav povaze vdom, jak se jev z absolutnho hlediska, toti k jeho obastujcmu vlivu na bytosti, pokud se v nich me projevovat bez pekek. N a druh stran pihl k povaze napt z in a stanov smrnice pro konn skutk, kter se smj vykonvat jen za plnho uvdomn nitern nezvislosti nebo svobody. Karma jogn postupuje k jze sprvnm konnm skutk. To znamen, e svou pociujc bytost ponech pod vlivem zevn prce, kdeto vdom chrn ped zatemujcmi vlivy tm, e db na to, aby zstalo oprotno od zjmu o el prce. Krom toho se sna o to, aby se psoben prce nedotkalo jeho pociovn. To se projevuje nap. navou, zaneprzdnnm mysli, problmy prce a mylenkami na jej konen vsledek, a ji povechn (vsledek prce povechn), nebo individuln (zisk z prce). Za tchto okolnost pracujc lovk duevn setrvv ve stavu jogna, jen rozvj spsonosn duevn stavy specilnmi mentlnmi cvienmi ve fyzickm klidu. Kdo tedy pracuje v obecnm smyslu, me rozvinout spsonosn stavy duevnm uvolnnm pi pln innosti. Nebo zaneprzdnn prac, neme analyzovat duevn stav a nechvat vyvjet a vystupovat douc stavy zsahy sv vle, jako to in rada jognov a dna jognov. Usiluje jen o to, aby vyvolal stav, jen se vyznauje dokonalm duevnm oprotnm od psoben prce, kterou vykonv a kter i pro zcela prost astenstv na prci vdy zahaluje ducha. V tomto duevnm oprotn se karma jogn vypodv s pekkami realizace doucho stavu pomoc lehkho zaneprzdnn mysli, kter pochz z toho, e vdom sleduje to, co prv kon. Aptasat: Tak tedy pi karma jze nen nezbytn se dokonale duevn oprostit od vykonvan prce, mluv-li o lehkm zaneprzdnn mysli uvdomovnm si vlastnho konn? Vidnani: V karma jze jde nejdve o to, aby bylo vyhlazeno jstv a aby se jogn nauil nepisvojovat si cokoli z toho, co je v dosahu jeho vnmn. To se u mnohch povah nejsp poda plnm zjmem o vykonvanou prci, piem se zsadn a zmrn mus zapomnat na jej el a vsledek. Nebo zjem o el a vsledek prce podncuje jstv, aby vyvstvalo i jinm zpsobem ne v pouhm aktu sebeuvdomovn. Cir zjem o vykonvanou prci poskytuje vdom monost, aby zstalo bdlm. Tomu vdom, jm karma jogn kontroluje procesy a stavy ve svm nitru a jeho usmrovnm zabrauje tomu, aby mohlo vyvstvat jakoto sebevdom pirozenho lidstv. Takto provd karma jogn t vy jgu, jgu kontroly, kter mu slibuje osvcen. Kdy se lovk nezajm o prci, ji vykonv, nebo se vbec nezajm 159

o svou innost a kdy souasn, ale neuvdomle potlauje vyvstvn jstv v jeho tendenci projevovat se obvyklm zpsobem, dospv naopak k negativnm vsledkm. Takto si ponajc lovk by se mohl snadno stt pro sprvn, tj. spsn konn, psychicky tupm. Sp se dok toho, e se v nm rozvine osobitost posilujc pociovn; tato bsobnost se-pa~ stv nekontrolovatelnou. :lije a holduje duevnm stavm, jimi se vdom bu zastr temnotou, nebo pout na rove, nad ni se m lovk provdnm jgy povznst. Aptasat: M-li karma jga takovto svrz, pak se jist pedpisuje specifickm povahm a stupm karmick zralosti. Mohl bys mi, Vidnaji, ci, komu je urena? Vidnani: Karma jga se pedpisuje tm, kdo jako bytosti sebe si vdom dosud duevn pevn kotv ve svt smyslovch skutenost a nenalzaj ani slu, ani as k osvobozujcm cvienm jinch jg. Tak ti, kdo miluj tento svt a domnvaj se, e jedin v nm mohou dospt k touenmu tst, maj v karma jze nalzt spolehlivou cestu k tomuto tst a k vyvn se v nm. Nebo astnm lovkem na tomto svt me bt opravdu jen ten, kdo nen svtem duevn pemhn mnohmi povinnostmi, je na nho svt klade. Takov lovk se toti pro sv duevn stavy me ctit astn a spokojen, a to je opravdu jedin pramen tst, kter nikdy neme vyschnout. Pocit tst vak bv podrobovn zkoukm, je je mono pekonat v prv ad tm, e se lovk vdom dr vl v pocitu duevn volnosti a bezstarostnosti. A to je problm i vd idea karma jgy. Clovk nem trhat koen svtskch povinnost, nbr zniit ho tm, e bude trvale udrovat dobr duevn stav. Pak bude moci vzrstat pocit jeho osobnho tst tak, e se bude moci konen promnit v jgu, ili v duevn rst. Tm m bt doloeno, e ani nejmn duevn vyvinutm a karmicky nezralm bytostem nen uzavena cesta k Nejvymu Uskutenn, pokud se j ovem nevyhbaj nevhodnm chovnm. Je-li lovk zavalen svtskmi povinnostmi a m mysl tak nepoddajnou, e ji neme vyprostit ze svta a povznst nad svtsk problmy, pak me nastoupit cestu duchovnho ozdravn tm, e bude vykonvat sv povinnosti pro Pna Boha, jak jej sm dovede chpat. Tmto zpsobem vznik nejmen odpor nitra vi novmu zpsobu mylen; tento odpor nitra se vak bhem doby stle sniuje. Za nkolik let bude moci i duevn slab a karmicky nezral lovk vdechnout pocit volnosti, m se konen tendence jeho bytosti docela zmn. Bude t moci jt k osvobozen s domnle astnji utvenmi lidmi, s tmi, kdo se mohou vnovat tzv. vym cestm jgy. Aptasat: Dal velebnou vtv jgy je lja jga. Je velebena jako cesta k nejrychlejmu uskutenn stavu lja. Mohl bys mi vysvtlit tuto velebnou, avak tajnou nauku? 160

Vidnani: Lja jga chce lovka dovst k realizaci duchovnch kvalit prostednictvm ponoen se do centra svho byt, kter je v kadm jedinci v jeho srdenm dlku, v hlubin hrudnku. Toto ponoen se m uskutenit za pomysln nejhlubho mentlnho utien, piem si m lovk zachovat dispozice pro naslouchn. Nleit mylenkov tich, bdl a pozorn, s napjatmi smysly pro vnmn a pitom zamen k centru sv bytosti, mus ten, kdo chce cviit lja jgu, pronikat vibran sfrou bytostn struktury, kter je proti mentlnmu tichu a vdom bedliv pozorujcho lovka lomozem tvorby a dn. Ticho a bedliv pozorovn pedmtu pro soustedn, pozorovn, kter je innou silou, ili kvalitou prostupujc vibran sfrou k centru bytosti, je symbolizuje ticho ve-jsoucna, je podmnkou pro odlien ticha stavu Brahm od vivosti v brahmanda. Tm se stane zejmm i uskutenitelnm nepopsateln stav lja. Ten, jen cvi lja jgu, se propad do ticha Brahm jako bytost dosud zcela naplnn ivotnost, a to pmo z tvrho procesu. Proto se v lja jze stv stav Brahm neobyejn silnm zitkem. A provn stavu Brahm v netvrm psychickm stavu, tichu, se vtiskuje pevn do vdom. Tento stav se pak jako takov stv tak doucm, e nut lovka, cvicho lja, aby se brnil niternmu vstupu do hluku stvoen. Tak se uskutennm stavu lja dosahuje dobrho zkladnho stavu duchovna, jen potom snadno uzrv, hledme-Ii k pekkm, kter se v it mohou vyskytovat. Pak tomu, kdo takto cvi, zbv jen to, aby v zitku ticha Brahm neztratil z vdom existenci svho j a tmto zpsobem aby mohl vnst zkuenost lja do dennho vdom. Pak se stane jognem smru lja. Aby tomu kad mohl lpe rozumt, chtl bych doloit, e kdo nedv bedliv pozor na prbh snahy o soustedn, domnv se, e je provd toliko mylenm na jeden objekt. A pece jen podle osobnch dispozic se pi sousteovn zamstnv objektem pro soustedn bu vdomm, nebo mylenm, nebo vyciovnm, nebo i naslouchnm. Sousteuje-Ii pozornost s tendenc k naslouchn, ocitne se na cest lja jgy. N a tto cest projde na rovni svho vdom rozlinmi sluchovmi efekty, nebo souasn stav vesmru, v nm ijeme, je stavem tvrm. To znamen, e se vesmr v souasn dob vyznauje venm stavebnch steek vesmrnho tvoen nebo vibracemi, kter jsou samy tenm, a proto zvukem, jej me zaznamenat ten, kdo hluboce utichne celou svou bytost. Utien cel bytosti je ideou lja jgy. Podle tho uen je bn lovk upoutn sluchovou pozornost na tvr proces byt a jsoucnosti tak, e ije uprosted ten, kterm je i on sm ve svm bytostnm stavu, 161

a proto mu zvukov efekty tvrho dn pln unikaj. Kdy hluboce utichne a toto utien provz obracenm pozornosti od ticha "netvoen", odli ve sluchov oblasti tvr dn od absolutnho ticha; proto me slyet zvuky, je provzej stav lja. Aptasat: Mohu se snad domnvat, e centrum bytosti nebo byt, je klade do hlubiny hrudnku proti srdenmu dlku, koresponduje s lja stavem, kter je v kosmickm smyslu potencilem majcm duchovn povahu nebo je zkladnou vekerch budoucch projevench skutenost? Za tchto okolnost by byl jeden kad tvor skutenm mikrokosmem nejen obrazn, nbr i ve skutenosti. Vidnani: Ziv tvory si meme pedstavit jako pole vibrac. Perifernm projevem tchto vibrac je projeven bytnost, ili tlo. Ble k vlastnmu centru jsou iv tvorov jen promnlivm naptm, kter se v obdob jedn manvantary nevyvine v hutnou, smyslov postehnutelnou formu. Tato napt se ze subjektivnho hlediska vyjaduj pocity, mylenkami a duevn energi. V centru samm jsou bytosti skuten ljou, stavem snad podmnn nchylnm k tvrmu projevu. Uvaujeme-li takto o tvorech a ivch bytostech, jsou mikrokosmem, prostorem, jen je vyplnn tvrmi procesy, ustrnulmi vibracemi, ili tvary a tvrm pedpotkem, tmou. Ale tvorov podlhaj klamu. Vnmaj okoln svt svmi smysly a povauj se - vzhledem k sv podobnosti s jeho jevy - za hotovou zevn skutenost, jej ivotnost se vyjaduje jen smyslov postehnutelnm pohybem. A pece za zjevn se projevujc ivotnost existuje nekonen stupnice ivotnch projev a vibrac, jejich dleitost na jedn stran a nezruitelnost jejich neustl obnovy na druh stran je zejm kad bytosti ihned, jakmile ji postehne. Zivot pece nen mono definovat jako strojnou hmotu, kter byla njakm vvojem vyvrena na pl pohybujcch se jev. Zivot jakoto pohyb je jen dlm projevem Veivota, kter je tu vce, tu zase mn utajen, ale vdy ve vem ptomn, a se na plni pohybu jev teba jen jako pln nehybnost. A jestlie je v ivch tvorech ivot jakoto vudyptomn skutenost vraznj ne ve formch tzv. neivch, je to vy stupe projev latentnho ivota, kter se vtiskuje do tvaru, mn jeho materil v strojnou hmotu. V strojn, a proto ze smyslovho hlediska iv hmot, je ji ivot, jen podmiuje ivot tvor, mn utajen ne ve tvarech tzv. neivch. Proto jsou tvorov vzhledem ke kvalit hmoty ble k strukturlnmu centru, z nho ivot vyvr a jen se z lidskho hlediska jev jako pulsujc schopnost obsaen ve tvarech. Pro ty, kdo hledaj v duchovnu, je tento ivot skuten, protoe je ivotem kosmickm. Jeho centrum je v bytostech v oblasti srdce, v oblasti ulechtilch cit, v hlubin hrudnku, na ni poukazuje lja jga. 162

Aptasat: Co peduruje lovka k lja jze, k cest zvuku a ticha? Vidnani: Cvien lja me provdt ten, kdo je duchovn a karmicky zral tak, e u vnm a chpe stav Brahm. Kdeto ten, jeho pirozenost je sama boue a jeho vdom je zmtno psychologickmi bouemi, neme doshnout potebnho utien k lja. Kdy se takov lovk no do centra sv bytosti, me zde identifikovat pouze chaos a innost a to mu znemouje poznat stav lja. Jeho prce bv marn a jeho dvra v jgu je tak podrobena tk zkouce. Proto se cvien lja me s spchem provdt jen na doporuen zkuenho vdce. Sousted'uje-li se nkdo bez pokyn jgickho vdce, dospv nkdy t ke klidu, kter sm od sebe dopln pozornm naslouchnm. Tu pak jako protiklad hlubokho utien, kterho doshl nsledkem plnho vymcen proces, odehrvajcch se v jeho bytosti, z vdom, usly nhle syiv zvuky, hvizd, lomoz a jin zvukov projevy, je nle tvrmu procesu v kosmu. Kdy se pak sni setrvat v pozornosti provzen mentlnm a psychickm utienm, uskuten soustedn nleejc lja jze. Pak vechny zvuky tvrch proces v kosmu projdou jeho vdomm, a kdy se nakonec pln odpout od tvrch zvukovch efekt, zaije utien, lja, je je pln bosk blaenosti. Aptasat: A dosud jsme mluvili o jgch, resp. o zpsobu realizace stav transcendentln nebo t centrln bytnosti pomoc zen vle, usmrovn intelektu a psychologickch i fyziologickch regul. Tyto vechny kony vak mnoz lid mohou povaovat za prci se slokami a kvalitami bytosti, jak jsou pro n odtait. Proto bych se t rda zeptala na jgu, kterou je mono uskutenit jim bli a znmj potenc byt, toti citem, jeho smrnice uruje jga zvan bhakti. Jak m tato jga charakteristick rys? Vidnani: Bhakti jga se rozdluje ve dv hlavn vtve. 1. Uctvn bostv, kter nle do kategorie pozitivnch projev ctn a jeho regulace. 2. Oddanost boskm kvalitm nebo Bohu, kter nle do ctn rozvjenho v pasvnm duevnm postoji. Kdy bhakti jogn uctv bostv, probouz i chtn citov vztahy k nadsvtsk pomysln jsoucnosti, kter me symbolizovat Boha - kosmickho Ducha. Ten podle nzoru bhaktiho obsahuje nebo vlastn dobro a lsku. Dlouhodobm a velm uctvnm Bostv se mn tento vztah v iv kontakt. Cvi-li vak oddanost, pak mus svj duevn i bytostn postoj ke vemu zevnmu svtu upravit tak, e k nmu zru vechny citov a duevn vztahy, signifikujc prostou ivoinost. Zru-li tyto vztahy, piprav sv nitro k tomu, aby se v nm mohla usdlit a rozvinout nadsvtsk, 163

a dosud pro nho pomysln jsoucnost, kterou uctv a kter je Bohem kosmickm Duchem. Kdo kr cestou uctvn, m vyhledvat nadsvtsk, dobr nebo bosk stavy, a m se jimi v mysli zabvat tak dlouho a hluboce, e z n vymt vechny mylenky na svt i problmy, kter vznikaj ze svtsk pchylnosti a odporu. Tyto psychologick projevy pochzej z empirick bytnosti pro jej vztahy ke svtu. A doshne tohoto stavu, vnitn se sklon ped idelem, jen obsahuje nadosobn mravn istotu a dokonalost. Dokonalost spatuje bud' ve stavu pomysln vyhrannm, tedy ve tvaru, kter povauje za Boha, nebo v nezosobnn kvalit, kter napluje cel vesmrn prostor a kvalitativn je vlastn kosmickm Bom Duchem. Toto je smysl pozitivnho duevnho postoje, kter m lovka prv vzhledem k Bohu nebo k boskm stavm vst k velikmu duevnmu uvolnn. Tmto duevnm postojem se otevraj dvee, jimi me vstoupit nadosobn mravn istota a dokonalost do vdom lovka, protoe se mu tm stala jedinou prostou nebo vesmrnou skutenost, kterou uznv. V problmu jgy si vdycky musme uvdomit, e zeslen psobnosti kvalit, a1' mravnch nebo prostch silovch, se me doshnout pouhm z racionalistickho hlediska relativn psobivm duevnm postojem. To znamen, e se nedoucm stavm a pocitm me pouhou orientac citu a vdom zabrnit, aby se v lovku mohly projevovat. Zdoucm zase orientace citu a vdom poskytne monost, aby vystoupily na rove vdom a zstaly tam a do okamiku, kdy zcela ovldnou pole oblasti vdom. Ale problm relativn pevahy kvalit v incch na vdom je irok a sloit. Orientace citu a vdom toti vytv karmu stejn jako ji vytvej skutky. Tato karma vak nen tho druhu jako karma, je pochz ze skutk. Pomoc orientace citu a vdom lovk me nitern pmo vstoupit do sfry pocit, mylenek a duevnch stav, kter a do podrobnost povahov odpovdaj doucm nebeskm citm, je si uvdomuje. Z toho je zejm, e lovk me rozhodnout celou otzku karmy tm, e vl uskuten oddanost; pak se ji nemus zajmat o skutky a jejich karmickou hodnotu. Vtina tch, kdo hledaj na mystick cest, se vak d oklamat jinou patrnou skutenost. Z ivoinch sklon pramenc ctn se toti zpravidla jev jako cenn provn, je ovem pi obvykl celkov duevn pasivit lovka un vdom smrem, kter mu uruje karma, zakotven pmo v bytostn struktue, v jejm celkovm uzpsoben. Z toho dvodu se mnoz lid nect dosti siln, aby se nitern, pedevm citov, povznesli k blaenosti nadosobn mravn istoty a dokonalosti. Tmto lidem nech1' pome vysvtlen, e jejich neuten stav, 164

tkvc v jejich karm, zakotven v sam jejich bytnosti, pramen z toho, e po dlouhou dobu, v rmci jejich rodu a ve vech projevech jejich ivota, uznvali a zdrazovali vznam jen tch stav a skutk, kter pinej poten a prospch jejich zevn ivoin osobnosti. N a plni ivota bez kzn z toho vznik karma, kter s velkou moc strhuje vekerou psychickou pirozenost tvor do neschopnosti vzdorovat hnacm silm jejich byt. Tm je strhv i do stavu, jen symbolizuje tm absolutn nitern podroben hrub smyslov prod. Toto je skutenost, kter napovd, e je innost vl vyvolan orientace citu a vdom omezovna vlivy innosti v oblasti skutk. To proto, e skutky maj vliv na ctn a mylen, take prv tmto zpsobem lovka duevn upoutvaj v nzkm svt, akoli je douc, aby podporovaly vzrst a vzestup jeho bytostn i psychologick soustavy do blaenosti, je pochz z nadosobn mravn istoty a dokonalosti. Aby hledan vnitn ozdravn bylo podepeno vemi hlavnmi druhy karmick moci, ml by proto bt poukaz na citovou orientaci a na orientaci vdom jako na initele, jejich pomoc lze eit nalhav problm niku z degenerativnho stavu ivoinho poci1'ovn, souasn poukazem na mylenkov a skutkov umravnn. Pak si dn z lid nebude moci stovat na strhujc vliv ivoinho poci1'ovn ani na domnl strukturln nesprvn psoben potenciln amorlnho odklonu od ivoinosti na rovni vdom a mysli, kter se pp. a dosud uplatuje v jeho vlastnm provn. Nebude si muset na to stovat, i kdy si bude vdom, e tento odklon od ivoinosti a tm i od zla, je postihuje jeho bytost, bv pinou toho, e se pak me dopoutt skutk zla ve 1'astnm stavu lid, kte nemaj po vky vytven crkevnick svdom. Pozn toti, e se za tchto okolnost lid mohou dopoutt zlch skutk pouze tak dlouho, ne dozraje karma z jejich skutk a odvane jejich citovou pohodu z chybn morlky, podloenou vdy jen nerozvinutou duevnost a moc. Nerozvn povahy vak asto chpou jgu tak, e si lovk nem nic dlat z toho, co se ho a dosud nepzniv dotk vzhledem k jeho dosavadnm morlnm nzorm, vtpenm crkevn vchovou. N a tto cest se ovem dospv k zvru, e je v prv ad teba, aby se lovk domhal pocit tst, i kdy skutky, city, mylenkami nebo slovy nkoho zran. To je vak velmi zvadn ponn. J ogn m jednat tak, aby se ho nemlo co dotkat, protoe dodruje pedepsanou morlku a nsledkem toho nikomu neubliuje. Nedotk-li se lovka nic z toho, m se nechv poznvat jinm lidem jako ten, kdo se s dobrm svdomm dopout zlch skutk, pak se ho to nedotk pouze proto, e je mravn otupl. Mravn otuplost vede k zvadnmu ponn, kter vy st v karmickm padku a v duchovn zkze. 165

Z toho, co jsem ekl, vyplv, e dn karmick stav nen nezmniteln. Vdy lovk me, a ji orientac citu, vdom nebo skutk, zashnout do souasnho stavu karmy. A sna-li se svj karmick problm vyeit, je jen otzka jeho duevnho vvoje, zda jej vye kuse a nesprvn, nebo pln a sprvn. Nesmme se dt oklamat zdnlivmi vhodami tch, kdo tento problm e nepln a chod svtem pchajce zlo, ani doposud byli zasaeni kruc silou karmy. Nsledkem toho, e se spojuj s vlastnm probouzejcm se svdomm, je stejn karma uvede na cestu promny v dmonick due. Takov lid jsou provinilci, kte chod svtem a ekaj zatm na svj trest. Nebo inn sla karmy je vdy mocnj ne lovk, protoe se uplatuje tm, e v nm probud spontnn hnut a impulsy nebo t samovoln pocity, kter se mu vnucuj do vdom a tm ho nut k uritm skutkm. Tmto zpsobem vnut karma lovku takov ponn, kter se mu stane na rovni provn bu poehnnm, nebo zhoubou. O tom, co jsem prv ekl, se ostatn me pesvdit kad, kdo se sna uniknout deprimujc sle pocit, prosted a okolnost, do nich byl zavt svou karmou. A mlo by to bt t pouenm, e se nikdo nem pestat snait o to, aby mohl setrvvat v dobrch pocitech a duevnch stavech, dokud pln mravn a pocitov neozdrav. Jinak by takov lovk pesvdil ty, kdo znaj zkon karmy, e pouil jenom doasn pomoci na cest k plnmu Uskutenn a e na tto zemi chce ekat na t trest z pipoutanosti k smyslovmu svtu, ne pod kterm dosud il. Na jgick nauce nelze dat, aby ped lidmi zakrvala vstupn brny k celkov spse. Mus ukzat na zpsoby, jak lze dospt k psychologickmu ozdravn prostednictvm zmny citov orientace a orientace uvdomovn, kter pinese nitern uvolnn a ukon obdob vnitnch konflikt. To se m povaovat za pedstupe ozdravn"plnho, kter nen teba definovat. Je jen mono doloit, e pln ozdravn bytosti je vsledek dovren sprvn mravn orientace. Bhakti jga pokld za potek mravnho ozdravn hledn vesmrn mravn dokonalosti, kterou je Bh a ji bhakti jogn uznal jako skutenost, je je v rmci jeho vry pedmtn. Prvn dotyk bhaktiho s touto vesmrnou skutenost, by snad obecn pouze pomyslnou, je citov. A pece me tento citov dotyk dostait k tomu, aby byl k bhakti vytren z dosavadnho citovho stavu do pocit nkdy a nevyliteln astnch. Ale ani to mu nesm stait. Provaje takov pocity, ale nedbaje jich z hlediska zce osobnho pociovn, mus se sklnt ped touto pomyslnou, jasu a tst plnou skutenost, ped Bohem, aby vytvoil pedpoklad pro jej hlubok pojet celou bytost, dokud svm Bohem nebude uchvcen a na rovni prostho uvdomovn si sebe sama. 166

Toto tedy je vsledek -jemn a prost zamen pozornosti na svho vlastnho Boha. Zdn analza ani chtn nesm ruit v prostot ducha udrovan vztah k vlastnmu Bohu. Duevn uvolnn, kter takovou pozornost provz, zpsob, e se lovk piprav na hlub vnikn nadsvtskho (boskho) provn do sv bytosti. Tm bude postupn promn~n nejprve duevn a s postupujcm zboovnm svho vlastnho pomyslnho idelu i duchovn. Aptasat: Z toho, co jsi ekl, je zejm, e bhakti jga nen tak jednoduch metoda, jak se lid asto domnvaj. Vidnani: Bhakti jga je opravdu metoda. Nen to proto natolik jednoduch praxe, aby ji lovk mohl spn provdt i pi instinktivnm tpn a bez pouit kritickho hodnocen mimobytostnch vliv, vyvolvanch duevnm postojem. Lid duevn inn, aktivn, mohou dojt k omylu, e se v bhakti vyaduj akty pomyslnho podrobovn se Bohu jakoto abstraktn a bezduch existenci. Takov pomysln podrobovn je vak bezspn, jeliko me znsilovat vrozen charakter bytosti nebo proto, e pirozen vnitn aktivita tch, kdo se takto sna, dl kvalitativn odpovd hrubmu svtskmu snaen a jeho sobeckmu zamen. Lid s pasvn povahou se naproti tomu snadno piklon ke cvien zaloenmu na patn pochopen oddanosti, kter se projev jako dal prohlubovn jejich povechn pasivity a sklonu k instinktivnmu tpn. Tm si tito lid vlastn situaci jenom zhor, nebo upadaj do hlub pasivity, ani si pedem zajist, aby do jejich bytosti vnikly kvality a vibrace bosk sfry nsledkem vytven vztah k bostv. Svm instinktivnm tpnm vlastn cvi jen posedlost silami, emanacemi a jevy samovoln vyzenmi z jejich vlastn podvdom pudov pirozenosti. To ovem nen vbec dn jga, nbr jej prav opak. Ani o mystickm, ani o jgickm sil si nesm nikdo myslit, e je to snaha o prohlouben pasivity a k njak mylen mezi, kde dobr Bh navtv dui zkrouenou pasivitou. Duchovn sil m bt vdy aktivn, ale toto aktivn sil m bt zameno jinam ne do smyslovho svta. To vyplv z pedpokladu, e se mnohdy tm, kdo usiluj o uskutenn jgy, absolutn przdnota duchovn vizulnho prostoru jev sp jako objekt ne jako stav, do nho se sna upadnout. Vzhledem k tomu se snaha uskutenit przdnotu v oblasti mylen a vech vjem duevn netenost nebo nehybnost ponejvce zvrhv v prohlubovn pasivity; v n se lovk stane koist rozlinch sil a sklon, kter ho odvedou daleko od idelu jgy. V bhakti jze stejn jako v jinch jgch vdy jde o to, aby duevn velmi il a inn lid proistili, usmrnili a produchovnili samovolnou innost vlastn bytosti zneosobnnm, umravnnm a duevnm oprotnm ode veho smyslovho zamen. Tm se vibrace jejich duevn piro167

zenosti kvalitativn zlep a na zklad toho se jejich bytostn pirozenost stane podobnou tomu, co si meme pedstavovat jako bosk svty, sly nebo kvality. To je nejlep pedpoklad k uskutenn boskho stavu. Pasvn povahy by mly msto patn pochopen oddanosti, k n zpravidla maj sklon, rozvjet duevn ilost a chu k inm, aby se pemodelovala jejich pasvn povaha. Za tchto okolnost maj jako cvien pijmout rozvoj nadsmyslov, tedy ist duchovn innosti, k n se ovem mus nejprve propracovat. Tyto povahy vak narej na velik odpor, kter pramen z jejich instinkt a z tendenc k neinnosti, k pasivit. Jen velmi obtn se stvaj ilmi, protoe v sob nemohou najt dvod k pozitivnm projevm, nebo je mnohdy smyslov projeven svt vbec nezajm. Maj radji pokoj ode veho a tento stav pirozen lhostejnosti se velice bl stavu, kter se vyznauje podlhnm kvalit tamas. Aptasat: O bhakti je vak nutno soudit, e nevede k monistickmu pojet veho svta i Boha, zejmna v potench stupnch duchovnho vvoje. Jak je potom mono doufat, e bhakti dovede lovka na nejvy stupe produchovnn? Vidnani: Na prvnch stupnch bhakti existuje pro toho, kdo cvi podle jejch smrnic, vdy dvoj jsoucnost, toti on a jm zboovan nebo uctvan skutenost, j m bt Bh. Ale v horku lsky a uctvn, kter se stupuje cvienm se v bhakti, poznv touc lovk ve svch "zboovacch akcch", e to, co zbouje, mus mt i podstatu. To je pro bhakti jogna potkem cesty k rozeznvn. Nebo linie bhakti me bt chpna jako zdokonalujc se zboovn, jm se zboovan idel asem uin zjevnm jako zevn objekt. Ten zboovan idel, svou existenc dosvdujc, e m dui, ili vnitn ivot a pirozenost, kter jsou jeho vnitn podstatou. Kdy je dosaeno poznn, pestv u bhaktiho vztah vidoucho k vidnmu a zan se vztah ijcho k ijcmu. To je potek optnho zosobnn bhaktiho, jen se obloukem vrtil k sob sammu, ke sv vnitn pirozenosti, kter je odrazem t zbotna akcemi zboovn neho mimo vlastn bytost. Pak bhakti doshne toho, co se nazv prvnm stupnm dokonalosti, v nm jogn poznv sebe sama jak9 Boha, bostv nebo njakou boskou jsoucnost. Poznnm sebe jako Boha, bostv nebo bosk jsoucnosti zmohutn v jeho bytosti jak sla, kter ho promuje, tak i jeho vnitn pirozenost. To proto, e v psychologickm smyslu zan psobit soustedn duevnch energi ovlivnnch ivm uvdomovnm boskho svta nebo jeho kvalit. Bhakti jogn me najednou vidt vechno jako pln Boha nebo jako samho Boha, a to od. povrchu toho, co vid, a k jeho jdru. Jeliko jako takovho bude vidt i sebe sama, promn se i on sm z lidsk bytosti 168

v bytost boskou. Z parapsychologickho hlediska pak ji pestane it na svt mezi lidmi a zane t v promnnm svt mezi bohy. Jednou dokonce doshne plnho zapomnn na tento svt a vije se do svt boskch, kde se nhle prostm sebeuvdomnm objev jako bytost, ani zaznamen destruktivn vliv smrti, za n se prv ocitl. Aptasat: Jak postup bys, Vidnaji, doporuoval tm, kdo chtj jt Gestou bhakti? Mlo by se toti uvaovat o tom, e je pro dnen lidi cesta bhakti jedin dobe schdn, protoe nevyaduje jako jin jgy tak ostr vdom zamen jednm smrem pomoc soustedn, kter je prostoupeno sebevdomm a vl. Ponechv lovku jeho dualistick pojet svta a nabd ho k prci s pirozenmi pocity, kter maj bt pomalu povzneseny a promnny. Tm se bhakti jga stv. vnitn cestou, cestou, kter z hlediska psychologick pirozenosti tvor vede vzhru. Vede k vym svtm nebo kvalitm a zajiuje je na dalch stupnch duchovnho vvoje, protoe kad pedchoz stupe opoutj proitm. Bhakti jga svou povahou do jejich nitra vn nadsvtsk kvality a vlivy a tm se stv spolehlivj ne karma jga, pi n nemus bt zetele vysloven tak nadsvtsk. Vidnani: Bhakti se pon obrcenm veker pozornosti k Bohu, zanechnm svtskho uvaovn a vypovdnm poslunosti pociovn zvislmu na pudovch vzntech. Pak se m ten, kdo se chce duchovn zdokonalit, snait o to, aby ve vem spatoval Boha. Takovho Boha, jak jej dovede chpat jako nejist, transcendentln, njak vymezitelnou duchovn jsoucnost. T m vnovat vechnu svou pozornost, utkat se k n od pocit a stav, ktermi je strhovn do svta, do vn apod. M neustle ve sv mysli uvdomle setrvvat u tto pomysln, transcendentn bytosti, dokud si nezvykne t v jakmsi oslnn, kter pramen z jejho psoben. J oslnn, se zbotlm vdomm, k nmu dospl neustlm pemlenm o boskch vcech, m provdt jgu promny tm, e zane vnovat pozornost sob jakoto bytosti, jak vskutku je. Kdy se bude na sebe takto dvat a nedovol mysli a vdom, aby zesvt~ly zabvnm se tm, co do jeho mysli vnej svtsk tendence vlastn bytosti, pevnji a pevnji spout vechny psychologick faktory sv bytosti pouty zbotlho pozorovn. Tm se zane duchovn rst jogna, kter bude uveden na cestu duchovnho vvoje, urenou mu vnitnm uzpsobenm. Na ni mu jist pome sm osud, a proto se nemus starat o to, jak bude dl. Nebo prv vzrstajc havost touhy po uskutenn duchovna otevr jeho brny. Dokud se to nestane, me nebo mus ten, kdo hled na mystick cest, kret cestou zboovn kvalit nebo pedstav, kter vystihuj pirozenost Bo, nebo cestou zboovn bo:E podoby, kter tto pirozenosti odpovd. Aptasat: Kdy jsi mi tak zevrubn vysvtlil vechno, eho je teba 169

k bhakti, rda bych se t jet zeptala na askezi. Co o n soud? Je t cestou k produchovnn? Je cestou k duchovn svobod? Vidnani: Askeze je dvoj: spsn a nespsn. Spsn askeze mus vst k rozvoji dobrch stav, a proto ji nelze chpat jako trpen ani jako kruen ivotnch sil v tle. Tebae je odknm, pece nesm zvyovat napt potlaovnm njakho sklonu nebo je v njak form stupovat pod pkrovem potlaujc vle. To se toti prv dje u nespsn askeze. Akoli se to zd paradoxn a nepochopiteln, pece existuj lid, kte nachzej zlibu v trpen sebe samch. Tito lid jsou vak nitern velmi podobn pekelnkm, kte t nachzej rozko v trapch, ve kterch utpj a ni prvodce boskosti, toti blaen pocity a stavy, bezpinn duchovn poten a lsku. Takov lid asto nachzej zlibu prv ve zvrcen askezi, nebot' jej pomoc vzdoruj blaenostem pochzejcm z boskho stavu. Takov blaenosti v nich vzhledem k jejich vlastnmu karmickmu a bytostnmu poruen vdy probouzej pocity viny, ba i hrzy. Tak se asketi jdouc cestou pekeln, nespsn askeze, zkaj dobrch stav a pocit a nsledkem toho upadaj do strasti plnch pocit, k nim vzhledem ke kvalit sv vlastn pirozenosti instinktivn lnou. Tyto pocity se v nich vc a vc rozvjej a po jejich uzrn takov asketi dospvaj a k jejich realizaci na rovni svho vdomho a bn itho ivota. To znamen, e mravn a karmick poruen nejprve pivod strach ped pocity, jejich povaha odpovd povaze Bo, toti ped pocity blaenosti, kterch se asketa nesm nikdy vzdt. Mravn karmicky poruen tvor se ze strachu uchl do pocit bolesti a niternch konflikt. Kdy uskuten tento zvadn stav v adekvtnm stupni, promn se tento stav v samovoln napt zl povahy, kter na rovni vdom lovka jen nesnadno pout ze svho spru. Nsledkem vlastnho mravnho a karmickho poruen si lovk provdnm nespsn askeze zahrv jenom se zlem, aby se nemusel chvt strachem ped Bostvm a Pravdou. Potom pln upad do otroctv zla. To je nutno chpat jako obtn snesiteln napt v bytosti, kter vlastn vdy pemh osobn vdom utkvl na j, a1' ji je jeho nositel ivou bytost nebo tvarem. Aptasat: Podle tvch slov se zd, e m askeze svj hlubok el, a proto mi, prosm, bl vysvtli tu askezi, kter je cestou k produchovnn. Vidnani: Jestlie askeze sniuje poet a slu stav a nklonnost nespsnch, pak je to dobr askeze. V em se vak jev takov askeze? Jestlie asketa odknm vyvj tlak na svou osobnost a na jej egoistick zamen, jestlie j nedovoluje vyvat se ve smyslovch rozechvnch, kter se vyvolvaj smyslovmi vjemy, dojmy a dotyky, jestlie pitom neupadne do pocit nespokojenosti, ochuzen a oputnosti a jestlie 170

potla touhu po tom, eho se zk, take i pi zkn doke bt spokojen, pak provd spsnou askezi, kter podporuje duchovn rst. Provdt takovou askezi vak nen snadn. Clovk, jen si zvykl na smyslov vydraovn, tm vdy upad alespo do tuposti a rezignace, jakmile tato vydraovn nsledkem tlak askeze pestanou. Ale toto vystn asketickch zsah je vlastn znmkou, e je asketa v citov pirozenosti dosud hluboce nemocn. Souasn je to i pipomnka, aby kad, kdo chce askezi cviit, vdy dval pozor na vechny prvodn jevy svho asketickho sil a snail se dobe se orientovat ve vech problmech s askez souvisejcch. Na odkn se mus pipravit tm, e v sob vy pstuje moc ctit se radostn mrn k sle asketickch zsah do svho provn. Mus se nauit, aby se ctil radostn bez zevnch pin, nebo lpe bez piny. Teprve potom, dbaje toho, aby neporuil takto vzbuzen radostn stavy, sm askez vykonvat tlak na osobnost a jej choutky. Odkaje se poten, kter prt ze smyslovch vzruch, mus se ctit radostn, ba 1'astn jako lakomec pi nhlm zbohatnut. Potom bude moci doufat, e se mu odkn stane pmm a innm zsahem do zdnliv pirozenho, protoe spontnnho Inut ke smyslovm vcem. Kdo cvi askezi, toho mus utovat vdom, e kdy se zk smyslovch poten, vyhlazuje pekky svho duchovnho postupu nebo zrn. Mus bt 1'asten pomylenm, e jsou pekky na cest k produchovnn tak mton, e je lze tak jednoduchm prostedkem odstranit. N ebo1' prv v takovmto ob1'astnn me bt nalezena opora pro trval duchovn rst, pro kter se vlastn askeze m provdt':t. Proto chce-li nkdo provdt askezi, aby prv jej pomoc urychlil svj duchovn vvoj, nech1' nikdy nezapomn na to, e mus stle vyrovnvat tlak z odkn mysln vyvolvanmi pocity tst a radosti, nadenm pro nejvy pomysln dobro duchovnho svta a t vyvolvnm strhujcho citu lsky k Bohu. Pak se likvidace osobnosti askez skuten stane pedzvst niternho obrozen v boskm dobru, kter podporuje duchovn rst. Aptasat: R.ekni mi jet, Vidnaji, pro odlien spsn askeze od nespsn, v em je hlavn nutn spatovat nespsnou askezi? Vidnani: Kdy asketa, jen se zk smyslovch poten, upad do prohlubujc se beznadje a nespokojenosti, prohlubujcch se pocit ochuzen a oputnosti, je ji na scest, je kon ve sfe velikch strast, v pekle. Nebo1' prv .tm, e se zekl smyslovch poten, zekl se i duchovnho "pasvtla", kterm jsou smyslov poten; "pasvtla", v nm je udice Boha zaputna sp ne ve strastech. Vdy l' i smyslov poten vedou k duevnmu uvolnn a odvdj lovka od tragick a zhoubn vnosti, kter pochz z pepjat vry ve hmotu a smyslovost. Nesmrn lpn na smyslovch slastech se vak t mus pokldat 171

za stav mravn zvadn. Tento stav je vak pece lep ne chmurn vnost, pochzejc ze lpn na smyslovch vcech, nebo tup lhostejnost, neten i k volnosti a radosti, co pochz z te piny. Za chtivost smyslovch slast je skryt nebo zjevn inorodost nebo schopnost k n a inorodost je symbolem odporu vi hnacm silm prody. V chmurn vnosti a v tup lhostejnosti podlh lovk prodnm silm. Vzhledem k tomu nle tup lhostejnost sp tamasu, kdeto inorodost radasu, kter me bt vce nebo mn prostoupen sattvou, kter vldne radosti a tst. Nakonec se vak m lovk povznst nad vlastnosti projeven prody tm, e akoli je inn, zstv citov indiferentn ke vemu, co nle smyslovmu svtu. Nezn-li vak nkdo zevrubn astn pocity, je maj lid duevn ode veho oprotn, a pece se astnch pocit zcela zk, pivolv na sebe zl nsledky patnho ponn, jeho se tm dopout. Tyto nsledky se jev v tom, e se u nho zane prohlubovat ponur nlada a vra ve hmotu; tm si vlastn hled cestu k duchovnm stavm bolestiplnho, pekelnho svta. Krom toho se u nho zanou rozvjet duchovn sly, jejich viditelnm vrazem je prav uskutenn beznadje, pocitu ochuzen, oputnosti a nespokojenosti. Zakotv-li konen v tchto strasti plnch stavech, vejde na scest, kter povede k postupn realizaci zla, a proto bude brzy moci konstatovat, e se a vtlil do negativnch duchovnch stav. Proto brzy, e je lidsk pirozenost velmi nemocn sklony ke smyslovmu svtu, jeho fiktivn sly nebo stavy vlastn tvo duchovn prosted tlesnch existenc smyslovho svta. Kdy tedy nkdo, nejsa v tomto smyslu pozorn, z njakch dvod rozvine negativn nlady, mimodk se oteve i nimu duchovnmu prosted, kter jej jako tlesnou bytost bezprostedn obklopuje. Tmto zpsobem ovem piprav t pdu k tomu, aby do jeho bytosti zaaly rychle vnikat vlivy tohoto prosted, kde se pak rozvinou a nakonec uchvt a promn celou jeho bytost. Tyto sly se lovka mohou snadno zmocovat proto, e pochzej z bezprostedn jej obklopujc kvalitativn nzk sfry a jsou vzhledem k jeho sklonm jakoto lidsk bytosti innj, vraznj a poznatelnj. Krom toho psob stle a bezprostedn na lidsk nitro. Tyto sly jsou t innj, vraznj a snadnji poznateln ne sly vedouc ke spse, jejich uplatnn zvis na udrovn bezpinn radosti. Bezpinn radost je bytostem s fyzickmi tly z hlediska kvalit provn vzdlenj, a proto mlo znm. Nyn je jet teba zdraznit, e se psychick stavy lid penej do prostoru a trvaj v nm jako napt, kter se podob napt elektromagnetickmu. Svou existenc toto napt v lidech vzbuzuje sklony nebo psychick stavy, je maj tut povahu jako ty, kter byly dve 172

vtisknuty do prostoru. Proto mohou lid soudit, e jsou vlivy prostoru dozrlou setbou jejich it a ponn, kter zpsobuje, e tvorov s hmotnmi tly maj piblin stejn zjmy. A jeliko je tato setba obecn setbou svtskch sklon, je velmi obtn, chce-li nkdo pstovat sklony mezi lidmi neobvykl, nadsvtsk. Psychick prosted, v nm lovk ije, si tedy chce nad nm zachovat svou moc, kter modeluje jeho povahu a sklony. Nechce-li tomuto vlivu podlehnout, setk se s odporem v sam sv dui (pirozenosti), jestlie ji dve karmicky nedozrl v nov, od obecnch lid odlin typ. K valita duevnch stav, pocit a mylenek tedy nen jenom individuln pozoruhodn psychologick stav. Je to naopak energie, jej hladina me bt velmi vysok vraznmi snahami o nco. Tato energie vytv napt, kter je duchovnm prostedm. Ze smyslovho hlediska se toto prosted jev jako przdn prostor, jen ve form psychologicky psobivch kvalit zahaluje vechny bytosti. Protoe vtina lid holduje duevnm stavm, pocitm a mylenkm, kter jsou svtsk a vedou k nzkmu zosobnn, a v tomto psychologickm zabarven tvo svmi skutky napt, vytv toto napt nzk, nedobr a smyslov duchovn prosted. Smyslm se toto prosted jev jen jako przdn prostor, ale ve skutenosti je to napt, je me modelovat jejich povahu. Proto se vlastn nsledkem svho zevnho zalenn ocitaj ti, kdo usiluj o lep a vy duevn a duchovn stavy, v jim neptelskm spoleenskm, resp. prostorovm prosted. Maj proto i velik obte pi snaze realizovat douc pozmnn psychologick stavy. Cel jejich bytost, nepodroben dosud vli, je jakoby ponoena ve vodch amorlnho duchovnho prosted nebo prostoru. Proto mohou zjiovat, e jsou vystaveni znanmu odporu. S spchem jej pekonaj teprve tehdy, a si pozitivnm silm o dobr psychologick stavy vytvo sv osobn prosted, kter se jim stane ostrovem v moi neblahho psoben svta, obklopujc je jako prostor s uritou povaho vou npln. Ale vzhledem k tmto jednotlivcm, na adresu vech ostatnch lid: jestlie ,nebudete klst odpor dostem, je pochzej z va vlastn ivoin pirozenosti, a jestlie nadle pjdete cestou smyslovho chtn, nepoda se vm vyeit problm neastnch okolnost ve svt a v ivot. Stst toti dozrv se sprvnou a vdomou vnitn orientac, a proto jsou jeho hlavn prameny v mentln a duevn oblasti kadho jednotlivce. Proto muste zat napravovat svt dobrou morln vchovou sebe samch. Pak budou vae skutky ovlivnny dobrmi duevnmi stavy a jako takov vytvo dobr duchovn prosted, kter samo odstran bolest, zoufalstv, zlo a vlky z vaeho ivota. Dobrch nebo zlch in se lid dopoutj vdy a potom, kdy dozrly jejich dobr nebo zl mylenky, pocity a duevn stavy. Budou-li proto 173

naplovat prostor jen jemn a dobr emanace duevnch vznt, pak v takovm prosted zane vyrstat nov generace, kter - bude-li toto prosted dosti siln - nepozn bolesti, jimi lidstvo nyn trp. A dobr prosted bude psobit pzniv i na duchovn vvoj vech lid. Budou se moci zrodit lid, kte poznaj karmick zkony a prostednictvm spsn morlky budou moci v rmci tchto zkon vst lidstvo a k nepedstavitelnmu tst. .. Aptasat: Je jist samozejm, e lovk, kter tou po duchovnm vzrstu, jm by se povznesl nad vedn ivot, v nm je kad jedinec podroben moci sv ni pirozenosti, mus nejprve pochopit zkony zptnho psoben vech poin. Mus pochopit, e it a jeho osudy jsou vsledkem souhry duevnch a fyzickch akc a reakc, z nich prv jsou pinou druhch, i kdy se nezdaj bt logick nebo vbec v njak souvislosti. Kdy to pochop, me vyvodit sprvn z~vry pro sv konn a tmto zpsobem si pipravit nejlep podmnky pro pokojn duchovn ivot a vvoj. To, jak pravm, se tk kad metody, a ji lid jmenuj rada jga, dna jga, karma jga, bhakti jga nebo askeze, a konen se to tk i vednho zpsobu ivota. Tys vak mluvil o tchto zkonech ve spojen s askez a j se domnvm, e je to sprvn. Askeze je toti odprn, kter jet vraznji ne obvykl zpsob ivota bud reakce jak psychologick soustavy samho jedince, tak i reakce nezosobnnch transcendentlnch sil vesmrnho prostoru a dokonce i reakce ostatnch bytost a tvor, kte podvdom vyciuj snahy len vlastn skupiny. Vzhledem k tomu bych byla rda, kdybys mi, Vidnaji, povdl, jak lovk m provdt askezi, jestlie ji chce uinit cestou k_svmu produchovnn? Vidnani: Askeze provz kad sil o duchovn postup a vvoj. A lovk kr cestou rada jgy, dna jgy, bhakti jgy nebo karma jgy, vdy je to vlastn cesta asketick. Nebo na kad z tchto cest mus ten, kdo hled na cestch smujcch k duchovnmu zdokonalen, klst odpor osobnosti, unen obecn pulsujcmi svtskmi pocity a innost smysl. A tento odpor je prv askeze, jak ji me chpat moudr lovk. Dle je askeze kad sil, kter se jev jako nepm odpor proti tendencm vyplvajcm z neuvdomlch projev bytostnch sklon a pocit. Ale kolskou se askeze stv a tehdy, kdy se rozvinula v metodick odpor vi sklonm bytostn soustavy v nejirm monm mtku. Ne se takovou stane, nut tvory k askezi pekky, je jim klade zevn . svt tm, e nespluje jejich tuby, choutky a nklonnosti. Pokud lovk neprovd askezi dobrovoln, ale jen z donucen, kter pochz z prosted, v nm ije, nepovzn ho tato askeze nad eit tkch ivotnch zkuenost k duchovnmu zrn a postupu. Lidsk bytosti jsou vak v du tvor duchovn vce vyvinuty ne jin tvorov s hmotnmi tly; maj rozum a vli, jich mohou pouvat ke konkrtnm 174

elm. To jim dv monost dospt k poznn, e mohou sv duchovn zrn urychlit ke svmu dobru: kdy toti rozumem zpracovvaj poznatky, je je nakonec vedou na cestu askeze, ale v prvn fzi nikoli na cestu takov askeze, kter m spsonosn dosah. Proto me bt jinak velmi uiten askeze zmnna ve kodlivou a odstraujc. Ale v pravm smyslu je to velkolep cesta. Moudr bytost toti me prv askez uzavt brny strastiplnch sfr a doshnout stavu turya, jen je blzk plnmu osvobozen. Takov bytost provd askezi, kdy se zk pocit a duevnch stav, kter se manifestuj v tch kterch sfrch, a pidruje se jasu pln przdnoty vlastnho bytostnho vdom ve smyslu pznivch stavu a pocit s tendenc ke kvalit Vdom kosmickho. Takovto askeze j poskytuje monost, aby doshla nejvych stav nlad a existenc v naem kosmu. Uskutenn tchto stav, nlad nebo existenc v cel psychologick soustav usilujc bytosti bude dosaeno soustednm. To je nutno chpat jako pslun stupe pozornosti upnan do vlastn bytosti, ale tato pozornost mus bt prostoupena jasem rozenho a odosobnnho vdom. Pi tomto postupu bude pirozen nsledovat duchovn vykoupen bytosti, kter je touhou a clem vech bytost, a ji jsou si toho vdomy, nebo ne. Z pedchzejcho tedy vyplv, e je pro askezi uzpsoben kad lovk, kter je v oblasti vdom sama sebe strhovn bnmi sklony sv vlastn bytosti, pedevm jej citovou pirozenost. To napovd, e askeze je vlastn nezbytn kze, j se mus podrobit kad lovk, a to tm vc, m vc se dosud nechv vst city, resp. pudy. Cit nebo i pud je toti v uritch stadich duchovnho vvoje neovladateln moc vlekouc tvory cestami neumrnitelnho citovho vyvn bez ohledu na to, zda tyto cesty vy st v jejich pln duevn a duchovn degeneraci, nebo nikoli. Proto je nutn uloit citu pouta a uzdy askez, aby byl poslun a projevoval se jen svm vym aspektem, toti milosrdenstvm, lskou, soucitem a sklonem k obtavosti. Tu se pak uke, jak prospn je askeze, i kdy se jej prvn zsahy do bytosti zdaj bt zbyten omezujc, ba v osobnm smyslu bolestn. Aptasat: Dkuji ti, Vidnaji, za objasnn problmu askeze v tak irokm mtku. Ale askez jet nejsou vyerpny domnle speciln velk cesty k osvobozen, ke spse. Je zde dle buddhismus, kter je zvlt hodn cty, a proto je nutn, aby byl tak objasnn. Ale buddhismus m dv vtve: mahajnu a hnajnu. Ob tyto jny, povahy, se zdaj bt samostatnmi cestami, a proto bych se t na n chtla zeptat. Pedevm na hnajnu. Jak charakteristick rys m hnajna? Vidnani: Hnajna je cestou k vykoupen pro ty, kdo pochopili marnost veho svtskho snaen a kdo se na zklad takovho pochopen chtj 175

sami zcela a pmo osvobodit z vliv svta, jimi jsou pemhni. Takov lid maj upoutat vechen svj zjem na sebe samy, snait se a usilovat o setesen kadho psychickho jha, jm jsou spjati s ostatnm svtem. Maj se starat jen o sebe a nestarat se o jin tvory krom toho, aby jim neubliovali. Maj bt t pesvdeni o marnosti svch snah, kter se promtaj v touze skuten pomoci jinm tvorm a bytostem. Z tohoto hlediska je zejm, e stoupenci hnajny mus vdt, e mylenku na dokonal oprotn ode vech pout vbec mus kad lovk pochopit sm. Mus vdt, e mylenka na dokonal odpoutn je vtin lidskch byiost svm vznamem bud' vzdlena, m je jim nepochopiteln i sil o duchovn osvobozen, nebo e tuto mylenku znaj a to jim ukazuje i cestu k duchovnmu osvobozen. N ebot' cesta k duchovnmu osvobozen se zan prv poznnm takov mylenky v jejm skutenm vznamu. Stoupenci hnajny maj tedy vdt, e cestou k osvobozen mus kad lovk kret sm a sm k n dospt, protoe potebuje vlastn zkuenosti a nikoli jen uznat zkuenosti jinch lid, kte duchovn usiluj. Z toho dvodu mohou chpat kadou snahu pomhat jinm bytostem radou v otzkch duchovnho vvoje jako marnou nebo bezelnou, nkdy dokonce i jako kodlivou. Takovho pesvden se mus stoupenci hnajny dret a do okamiku, kdy je zane pobzet a volat k pomoci jinm bytostem to, co je ji pln probudilo a co jim me nco vnukat v souladu s jejich karmickou zralost a poznnm zkona duchovnho vvoje. Hnajna je proto v oblasti vle cestou bytost a tvor jdoucch ke sv spse samostatn, ili podle buddhismu jednotliv jdoucch. Tch bytost a tvor, kte jsou bez sobeckch mylenek a inspirac upmn pesvdeni o tom, e nejsou povolni it nauku o duchovnm osvobozen, ji podle svho vlastnho mnn neuskutenili v nejvym jejm smyslu. Z toho dvodu se v hnajn sdruuj ti, kdo putuj k svmu nejvymu duchovnmu cli za plnho oprotn ode vech zjm, vyjma zjmu vlastn zdokonalen. To ovem znamen, e je i hnajna cesta k realizaci duchovna. Jestlie j nkdo dosahuje v zapomnn na vechen zevn svt, stv se vysokou realizac, jej kvalita odpovd kvalit nirvny. Aptasat: Je mon, aby cestou hnajny krel kad lovk, ktermu se zachce? Vidnani: Nikoli, bohyn! sil podle pokyn hnajny nesm bt zaloeno na sobeckch vahch a pohnutkch ve vztahu k zevnmu svtu. Prv tam, kde se vyskytuje citov vztah k smyslovmu nebo vnjmu svtu, tam se kon pedpoklady pro spnou hnajnu. Kdyby njak lovk nedbal strhujcch jej citovch vzdut, jejich pravou pinou je jeho osobn vztah k vnjmu svtu, a el dl jako 176

stoupenec hnajny, uvalil by na sebe proklet za sobectv. Nebo citov vzdut, je jsou podmnna citovmi vztahy k vnjmu svtu nebo i k vymezen pojatmu svtu nadsmyslovmu, jsou dkazem, ie se u nho me uplatovat karma sounleitosti. Tm mu jsou karmicky pieny i povinnosti k tvorm, bytostem a vnjm vcem. To ukonuje cestu hnajny. Hnajna tedy znamen kze, jejm smyslem je, aby se lovk pinutil setrvvat v osamocenosti. Tha pocitu osamocen je toti pro nho nalhavm pokuenm, kter mus ve svm vdom a pocitech pekonat, aby osvdil svou neochvjnou pchylnost k jej mylence, resp. k samot, kter je prostoupena sattvou. Podlehne-Ii nkdo pokuen, kter se dostavuje jako odezva na dle trvajc osamocen, pestv jt cestou hnajny. Z toho je zejm, e ani hnajna nesm slouit sobeckm zetelm nkoho, kdo je mravn poruen a nect povinnosti k druhm bytostem krom okamik, kdy ct potebu ukojit touhu po spolenosti druhch lid. Tm toti ten, kdo chce jt cestou hnajny ze sobeckch dvod, respektuje touhy sv ivoin pirozeno:..ti, jako je respektuje kad veskrze svtsk lovk. Ale pitom nect stejn jako on povinnost zaplatit za pijman sluhy, akoli si tak jako duchovn lovk ponat nesm. Proto by si ml kad, kdo chce jt cestou hnajny, zeteln uvdomit, e je hnajna navdy pijatou kzn t v pln samot a bezzjmovosti vi vemu svtu. Nebo neporuiteln samota a vestrann bezzjmovost, vyjma zjmu o idel nejvyho Uskutenn, in hnajnu cestou nesobeckch ekatel spsy stejn, jako ji in mahajna, po jej cest jdou bytosti k idelu dokonalosti v obti a ve zkn se sebe samch v mylenkch na blaho jinch tvor a bytost. Jestlie tedy nkdo vylou vechen zevn svt ze svho vdom a nenech se jm vdom zlkat pi svch eventulnch pocitovch vyptch - co je prapotkem vztahu ivoin pirozenosti k smyslovmu svtu - ale naopak doke setrvat v nevyruitelnosti jako bytost se svm souasnm stavem pln spokojen, je schopen jt cestou hnajny. Potom vak mus dbt na to, aby u nikdy nenael zlibu v nem z obklopujcho jej svta. Dbaje toho a pipomnaje si to, me se na tto cest udret a dokonce na n doshnout spchu. Tento pslib by vak neml zajitn, kdyby byl neten k vcem svta, kter ho obklopuje, a proto by nikdy nemusil eit problm pchylnosti a odporu ve svch pirozench bytostnch vztazch. Nebo vrozen lhostejnost bv zpravidla pouze klidem organismu, jeho piny mohou bt i jinho rzu, ne je zbotn vlastn bytosti. A v jze je nutno pedpokldat, e dojde k vestrannmu rozvinut bytosti ekatele, z eho pramen zkouky pchylnosti a pozitivnch vztah ke svtu vbec. Jsou na svt panicov a panny, lid, kte nejev zjem o svt a dn 177

v nm, a pece se duchovn nevyvinuli. Pro? Protoe jsou zdnliv ctnostn nsledkem hlubokho spnku jejich erotick bytosti. Sp v nich Bh nebo dmon, ale sp. Sp stle a mohl by nkdy spt nadpomysliteln dlouho. Ten, kdo ho v sob nos, ho vak me probudit k rozvoji a k zintenzvnn jeho projev pirozenm karmickm dozrnm vibrac kvalit v soustav sv bytosti. K tomu dojde nsledkem duevn bdlosti, k n dozrl a kter sama pibrzd "vozidlo jeho ivota" na cest svtem. Pak se me ten, kdo v sob nos zosobujc se transcendentln faktory, nhle podivit nad projevy sv bytosti. Dosud neten, me se najednou stt chtivm nebo tupm, me se stt chpavm apod. To proto, e, zvenou duevn aktivitou a bdlost v nadmrnm stupni probudil to, co a dosud v sob nosil jako spc j. O stoupenci hnajny se pedpokld, e mocnmi npory zkn a sousteovn nebo tak pibrzd'ovnm sv duevn innosti ji probudil vnitnho lovka, kterho v sob nos, a e proti jeho tendencm dovede jt cestou, j jt chce. Ale tmito aktivnmi projevy vle se brzy potk se zkoukami a pokuenmi, v nich sv rozhodnut bude muset potvrdit. Jin potvrzovn pchylnosti k hnajn nem toti cenu. Na cestch nejmenho odporu vi sv vnitn pirozenosti - i kdy se tyto cesty zdaj z duchovnho hlediska slibn a dobr - nikdy neme ten, kdo jde cestou hnajny, ci, e na nich setrv jet v nsledujcm dni. Dosud klidn a pokojn, me nsledkem vzniku jinch podmnek nhle propadnout dostem, kter ukon jeho dosud zdnliv nezmnitelnou cestu. Msto osamocenho lovka meme v nm ji ztra nalzt tvora, kter holduje nebo alespo chce holdovat vcem, je jga zakazuje. Proto ti, kdo chtj jt cestou, na kter je mono urychlit duchovn a karmick zrn, vdy mus vstoupit na cestu zkouek a osvden, a ji jde o jgu nebo o buddhismus. Aptasat: Co mn vrazem "vozidlo ivota"? Vidnani: Vozidlo ivota je vlastn pomysln soustava silovch napt, je pochzej ze stavu vyzrl karmy a jsou na lidsk rovni lidskou bytost ve vech jejch slokch. Z kosmickho hlediska je toto "vozidlo" vytveno parapsychologickm hypnotikem prostoru vzhledem k monad, kdeto vzhledem k jstv duchovnmi vlivy prosted. Chce-li se nkdo z tohoto "vozidla" vyprostit a pitom se vyhnout ztrt vdom sv existence, mus psychickm silm zmnit spontnn tendence vyplvajc ze sv vlastn bytosti a zskat tmto zpsobem monost ze sv vle volit cesty na poli psychologick pirozenosti. Aptasat: Jak praktick pouky udluje hnajna tm, k;do chtj jt jej cestou? Vidnani: Hnajna je formou pozmnnho pvodnho buddhismu. Tak zcela sprvn vyluuje vechny metafyzick zetele, o n se opraj 178

rzn jin nboenstv. Svou cestu k duchovnm clm zaloila na racionalistickm zkladu, v praktickm pojet na prostm sebepozorovn v oblasti vech fyzickch kon a t na zmn mentlnch tendenc z extravertnch na introvertn. Ale pouze potud je hnajna buddhismem pvodnm. Tento buddhismus se toti dle vyvjel do metafyziky v rmci pirozenho vvoje, jen u tvor vdycky spje z oblasti elementrnch a jinch kvalit ke kvalitm, je ji maj povahu transcendentn. Tomuto vvoji se hnajnist vyhbaj. Tie meditujce, nevyvjej transcendentn mysl, nbr vtinou setrvvaj v mylen s tendencemi svtskmi nebo pzemnmi, nebo k nicot. To je pinou, e to jsou asketi, kte si sice odpraj svtsk poitky, ale jinak setrvvaj ve svtsk nebo tzv. spodn sfe, ani vezmou za svou nmahu pirozen uitek. I hnajna je vlastn mystikou svho druhu. Proto se v n zrcadl vvoj mysli a vdom k transcendenci; toto je toti pirozen vsledek sprvnho duchovnho sil, je je askez, kter se jev v odklonu mysli od svta. Tento odklon me bt spn jen tehdy, kdy lovk ve sv mysli od svta trvale abstrahuje, co jinak znamen, e ji pln nadsvtskmi kvalitami. Dsledn hnajnist se na nadsvtsk kvality neupnaj, ale pouze "usmrt" mysl. Vsledkem toho me bt i nalezen nadsvtskch kvalit, ale vtinou pouze przdnoty, jej charakter je temn nebo svtl podle toho, jak nlady pevldaj v mysli a vdom lovka. U slab ndech optimismu pozmuje podobu Przdnoty v Przdnotu svtlou. Kdy vak v mysli lovka pevld jakkoli ndech pesimismu, je Przdnota, je se lovku objev ve vdom, temn. A Przdnota, kter m vdom lovka poslze "oslnit", m vdy bt svtl. To proto, e symbolizuje duchovn rst, jen m vdy postupovat pes nebesa, k Przdnot, kter vdy znamen samovoln zeknut se svta a znik ivoinho chte. Jinak je ovem zklad hnajny sprvn. Nevychz z bn nboensk nebo ateistick pedpojatosti, je vdy zastv jen idealistick nebo materialistick hledisko. Proto me sprvn zhodnotit vechny faktory a kvality ivota, a tak se stt vdeckou disciplnou smujc k duchovnmu vvoji. Jej pomoc mohou vichni stoupenci hnajny odhalit totonost hybnch psychologickch faktor vlastn bytosti i hybnch kosmickch fyziklnch initel. Hnajna tedy nezn jin initele, rozhodujc v otzce blud nevdomosti a pipoutanosti nebo osvcen a spsy vyjma ty, je me kad lovk v sob najt jako pirozen sly a schopnosti. Nsledkem toho nedb hnajna o Boha ani o rozlin personifikovan psychick moci a e problm osobn spsy jen zvraznnm doucch kvalit, je vedou ke spse. Stoupenec hnajny nejprve zamtne vechny metafyzick problmy, aby se mohl bez ruivch moment ponoit do sv bytosti a pozorovat 179

vechny jej inn sly, je po ase pozn jako dynamicky psobiv. Potom konen pomoc sprvnho mylen, ctn, uvaovn a ponn nech kvalitativn nejlep inn sly rozvinout, aby mohly psobit k jeho blahu tak samovoln, jako kvalitativn patn sly psob ke zkze. Kdo tedy sprvn pochop mylenku hnajny, ten se v duchovnm bdn omez pouze na svou bytost, ji bedlivm pozorovnm rozlo ve kvality, sly, funkce a charaktery. To je podmnka, aby mohl zcela rozvn vyvolat ve sv bytosti chtn tendence. Kdy se mu to poda, pak jeho psychologick soustava pestane bt pedmtn a eln sob sam a naopak se projev jako kosmos v miniatue. Vlastn bytost se stoupenci hnajny projev jako pole sil, jejich kvanta a formace jsou rozlinmi stavy a procesy pouze tehdy, je-li orientovn jen svmi egoistickmi impulsy. Kdy osobitost rozbije, stvaj se tato kvanta a formace djstvm sil a projev na bytosti nezvislch, ili jakmsi psychicko-fyziologickm vesmrem, jak tomu vpravd je. Stoupenec hnajny pojal za objekt bdn jen svou vlastn bytost. Pesto se ocit v grandiznm kosmickm djstv se vemi jeho fyzickmi a psychologickmi silami, je v tvrm procesu vytvej vechno iv i neiv a psob tu pak ped jeho zrakem, v dosahu jeho vidn a vnmn. Prv tm, e bez zaujatosti pozoruje svou vlastn bytost, dospje k tomu, e sv nitro, je se obvykle vzdouv mncmi se stavy, pozn jako pole sil, kter se innost petvej v bohy, lidi a dmony, vetn samho Brahmy, kter jinak je symbolem tvrce vidnho svta. Proto hnajna nepotebuje Boha. Nachz ho a ukazuje v sam bytosti svch stoupenc jakoto innou kvalitu svho druhu. Proto je jen na stoupencch hnajny, jestlie dok i nedok udret redukovan kosmologick nzor proti psobivm impulsvnm silm vlastn psychologick bytnosti. Tyto impulsvn sly je ve form svtovho nzoru, vzniklho za dlouhou dobu v pedchozch inkarnacch v jejich pedcch, stle vracej k pesvden, e podek je a mus bt naprosto jin. Ale toto pesvden pramen jen z planch vah. Clovk se me jen tko vypodat se skutenost, kter zobrazuje zdnliv neohranien vesmr jako pouhou monost vjem v naprosto iluzornm, ili neexistujcm prostoru. Ale poda-li se hnajnistovi pomoc pmch posteh tuto skutenost pijmout jako nzor uznan celou jeho bytost, najde onen Archimdv bod a s nm souvisejc moc nad hnacmi silami karmy. Tento bod vak v hnajn neznamen i radost z moci. Tam, kde lovk rozpoznal jedinou tvnost tch sil, kter tu vytvej bytost, kdeto jinde vesmr, hled k docela jinm obzorm. Vechny fyzikln oscilace vytvejc vesmrn jevy jsou vzhledem k bytostnmu pociovn bezpotenou a bezkonenou strast. Proto se hnajnist jen pokouej 180

pivst tvr proces, jeho jako sloen bytosti mus bt i nechtn astni, k jeho konci dv, ne sami zaniknou z vlastnch mikrokosmickch pedpoklad. Stane-li se tedy lovk, kter usiluje podle pouek hnajny, vzhledem k subjektivnmu pojet svta stedem kosmu, me ji tiit tvr mikrokosmick dn sprvnou pmluvou vlastn bytosti, aby dn pomjela. Do t doby je kad jedinec stekou, kter podlh gravitan sle mocnjch initel. Proto mus poslouchat jejich popudy, aby se astnil ivota. A je-li nucen zastovat se ivota, pak ije neradostn. Nem pokoje, kdy si ho peje, nbr jen kdy mu je udlen pemhajcm jej initelem, kter ve vztahu k nmu zatm umdlv. Proto mus jt od strasti ke strasti ... Aptasat: Znamen to snad, Vidnaji, e lovk me ruit ty vztahy, kter ni jeho duchovn svobodu, jen pomoc hnajny? Kdyby tomu tak bylo, pak by vlastn byly vechny ostatn cesty zbyten a kad by ml hledt, aby hned pouil hnajnu. Ale tys i tyto cesty chvlil, a proto mi ekni, jak se to m s tmto problmem? Vidnani: V hnajn vyvstv nejvy cl od samho potku velmi zeteln. Kdy toti jej stoupenci pochop sprvnou ideu hnajny, jsou ji na zatku zbaveni metafyzickch nzor, kter jsou pekkou nejvyho Uskutenn. Ale kad lovk se neme tchto nzor zbavit jen tak lehce. Proto je mus pivst k prav krystalizaci a tm se konen vylou dualismus, svrajc vechny ivouc tvory. Pak se lovk uvdomle nebo neuvdomle stane stoupencem hnajny, kdy ji se jm nemohl stt hned na potku. Ostatn je teba doloit, e i ti, kdo od potku pracuj podle smrnic hnajny, prv poznnm vznamu petven dosud volnch fyziologickch sil dospvaj ke zmn nzor, nkdy s uvenmi zmry, z kterch vlastn vznikla mahajna. Bytostn sly, kter se petvej v bohy a dmony, zane duchovn probuzen lovk z dobrch dvod uctvat jako bytosti, jejich ivot nen na nm zvisl. Tak jinm zpsobem paralyzuje karmick vznam, kter pro nho maj. Tu se asto stoupenec hnajny stane stoupencem mahajny, ani vechny tyto sly dve uvede do klidu. Takto me doshnout nirvny jako lovk tzv. jednotliv jdouc, jen nle hnajn. Aptasat: Jestlie hnajna znamen duchovn vvoj v osamocenosti, vvoj, pi nm lid mus pekonvat vlivy svta, kter na n stle dolhaj, v em bychom pak mli spatovat mahajnu? Vidnani: Mahajna je cesta obti a podroben, ale nsledkem toho je t cestou moci, sly, slvy a z:'otn. Kdo zn karmu a jej zkon, tomu se tm napovd, e vd mylenkou mahajny je paralyzovat vhodnm duevnm postojem zhoubn nsledky touhy po spojovn se s jinmi bytostmi na podklad emoc vznikajcch 181

z pocitovch vzdut ivoin pirozenosti a touhy po pocitovch zitcch vbec jakoto po poteb pramenc z bytosti. N ebot' pokud tyto zdnliv spontnn touhy zstvaj v pvodnm eiti bytosti zamen do svta, zstvaj psobivmi silami, kter ji vedou a usmruj do zvislost, ili do zotroen osobnho vdom ivoinou pirozenost. Nsledkem toho dochz k nitern degeneraci, ke ztrt vyho bytostnho J, kter je Duchem, jen je zase odleskem Ducha kosmickho se zetelem na vechny jeho kvality. Vzhledem k tmto tendencm byt jde tedy o ztrtu, kter vede k duchovnmu zatracen. Hledme-li do budoucnosti s ohledem na vlastn bytostnou existenci, je za duchovn zatracen nutno v prv fzi povaovat to, e vdom lovka propad do oblasti ivoinho it, kter je zateno hrzami pomjejcnosti a beztnosti. V mahajn je vak t znmo, e se lovk likvidac pocit'ovn vystavuje nebezpe, e rychle propadne do duchovn pchy a tm do duchovnho zatracen. V pocit'ovn je spatovno jaksi zchrann lano, jeho se poutj ti, kdo z nesprvnch dvod a nesprvnm zpsobem potlauj sv ctn. Proto se v mahajn nedoporuuje, aby lovk zniil pocit'ovn, nbr aby je promnil. Mahajna tm dospv k mylence upnut Ducha nebo vdom bud' na bosk kvality, nebo na Boha, piem se do vdomho zptomovn tchto kvalit ve vdom zahrnuje cel soustava byt, tj. in se to vemi slokami a projevy byt. Tyto sloky a projevy byt se upnutm mysli na vy, duchovn kvality zulecht'uj a povyuj. Tak samovoln likviduj sobeckost a poslze vyst v bezmezn soucit a lsku k blinmu. V takovmto stavu pocit'ovn prosvcuje stoupenec mahajny celou svou bytost (mravn silou a Svtlem) a to je pedpokladem pro jeho duchovn postup sframi zbotn a ke jsoucnostem nadpomyslnm. Jestlie pitom nezapomene, e m pomoc tchto stav doshnout duchovnho sebe-sjednocen, najde nirvnu v boskch stavech svho vlastnho nitra. Aptasat: Co mn slovem sebe-sjednocen? Vidnani: Sebe-sjednocenm se mysl shrnut vech fyzickch a psychickch faktor ve stavu bdlho a boskch kvalit plnho uvdomn. Tmto zpsobem budou bosk kvality vetkny do bytosti, prostoup ji a promn z lidsk v boskou nebo i ve vy. To je zkladn 'pouka o tom, jakm zpsobem m bt dosaeno nejvy realizace. Aptasat: Mahajna se vak zd pojmov tak obshl, e ji lze jen obtn sledovat jako cestu, jej hlavn mylenkou je duchovn rst a pokrok. Mimo jin dv i monost, aby vznikaly zvltn typy, o nich se tko me soudit, e jsou nboensk. Z toho dvodu bych chtla vdt, co vechno lze pipoutt jako poznvac znak mahajny. Me m o tom, Vidnaji, pouit? 182

Vidnani: Oporou mahajny je poznn karmickho zkona, zkona nesmrtelnosti a karmickho uzpsoben tch, kdo hledaj vy smysl ivota. Proto se mahajna jako cesta k duchovn dokonalosti 'mnohdy skrv v provn jistch duevnch stav, ve zpsobu ivota a jeho tendencch, a to vechno s pihldnutm k sprvnmu vchodisku tchto ivotnch projev. Jestlie nkdo tyto zetele chpe sprvn a d se jimi v celm svm ivot, pak me bt praktickm stoupencem mahajny, ani by to na nm mohl kdo poznat. N ebot' vce ne na inech zle na zetelch, se ktermi jsou iny vykonvny. Ale to je problm, kter mohou eit jen moud lid. Usuzujeme-li objektivn, meme nejmrnj stezku mahajny vidt v nezmniteln vli sledovat jist cl, kter lovka vnitn uspokojuje. Ale boskou stezkou se mahajna stv a tehdy, kdy m tento cl boskou povahu a kdy ten, kdo se ho sna doshnout, dovede neustle setrvvat v souladu s bo vl. To zase je mon, jen kdy zachovv v~ta.hy k b<fskmu svtu nebo boskm kvalitm jejich mocnm uctvamm. Necht' vak nikdo nepokld bo vli za vli Brahmy nebo za vli Boha Otce, kter nesdl pmo v lovku. Brahmou nebo Bohem Otcem je bosk princip dlc v lovku. Vliv tohoto principu lovk nikdy nen schopen potlait, co je dvodem, e se tento princip me aktivn uplatnit v jeho ivot. Nedovol-li proto lovk ivoin pirozenosti inn se uplatovat ani v nejmenm, nbr dovol jen tomuto boskmu principu, aby se uplatoval, ije cele v souladu s bo vl. .~ ebot' bosk princip v lovku je tmanem a tman je Brahmou. Tento princip je lovku dosaiteln povznenm mysli nad svt smyslovch vc a jev. Nejprud stezka mahajny je ve zeknut se sama sebe. Ale toto zeknut mus bt uskutenno ve stle trvajcm pocitu velik lsky k jinm tvorm a bytostem, zejmna kdy se ji dostavilo poznn, e se nelze absolutn vyhnout zlm skutkm, jestlie nkdo ije a sna se svj ivot zachovat. N ebot' kdo zkaje se sama sebe, by tento poin neprovzel soucitem a lskou, mohl by snadno bt ovldnut dmonickmi silami elementrnho it, je jako duchovit atmosfra obklopuje vechno iv. Aptasat: Jestlie se stoupenec mahajny neme vyhnout skutkm, protoe v nich vid prostedky k ukjen konkrtnch poadavk fyziologick a citov pirozenosti vyznaujc se chtnm, jakch skutk se sm dopoutt? Vidnani: Kdo tou jenom po dosaen boskho svta a boskho provn nebo se zcela odevzdat tomu, co je bosk, kdo takto zamen utp a ni sv vyhrann osobn jstv poadujc pouze smyslov vci, ten sm konat jakkoli skutky. Nebot' nepoznamenny osobnmi zeteli, mohou jeho skutky bt jen spravedliv, co znamen vc ne 183

dobr. A jsou spravedliv tm vce, m vce miz osobnost initele v ohni odkn nebo odosobnn. Ale spravedliv skutky jsou vdy skutky sly. Kdo je kon a je skuten prost osobnosti, kr ji cestou bodhisattvy. N a tto cest postupn zanik dokonce i vdom osobitosti. Z toho dvodu znamen bodhisattva bytost, kter sotva me bt pokldna za bytost lidskou. A zde je hranice, kde ji neexistuje monost sledovat stezku bodhisattv. Zneosobnn, kter neoslabilo slu ke konn, tedy zna mahajnu v praxi. Ale jen velmi vzcn je mon najt u jedn bytosti zneosobnn na jedn stran a podnty ke konn ve stlm projevu na druh stran. Zneosobnn toti podlamuje kad zjem na konn a konn se zase lovk nechce dopustit tehdy, kdy k tomu nem osobn dvody. V mahajn se vak vyaduje, aby lovk spojil zneosobnn s innost. Proto je nezbytn se na tuto stezku pipravit. Jakm zpsobem? Nedbaje sebe, m lovk bt neustle inn, protoe ije uprosted rozlin innch lid, kte prv innost plat za svou existenci. Kdy mu sta tento dvod k innosti, propracuje se jist a k tomu, e bude umt bt inn skutky bez osobnch dvod. Pak je inspirovn ke konn toliko momentlnm seskupenm rozlinch okolnost. Tak, ani sm pro sebe pomysln existuje, ije ve svt jako inn nahodilost, kter se snadno stv vkonnou rukou spravedlnosti nejvyho Boha. To zase je pedpoklad pro rychl duchovn zrn jeho bytosti jakousi prudkou mystickou cestou, jejho cle me takov lovk doshnout prv pro sv odosobnn. Musme pedpokldat, e je duchovn vvoj skuten brzdn pouze projevy vyhrann osobnosti. U duchovn neprobuzench lid je tato osobnost vlastnost, kter upevuje jejich vdom v oblasti smyslovho skutena, kde nen jinch cest ne cest tvor podrobench smyslm. Jakmile vak tato osobnost zanikne nsledkem toho, e lovk pro vdom vytvo nadosobn pole, pak ten, kdo bytostn dosud ije v samsru, uvd svou innost ve sfe skutk do chodu kolo vvoje, kter ho celkov vyn nad toto samsro a trh provazy, jejich jeden konec je ve vdom a druh ve smyslovm svt. Aptasat: V mahajn jsou vak obsaeny t i jin praktiky ne ty, kter poukazuj na nejkrat cestu ze samsra. Je mono soudit, e tyto praktiky le jen stranou cesty, ji jsi prv objasnil? Vidnani: V mahajn je skuten mono najt stezky, kter vedou k vysokm mystickm clm i vyvnm se v bytostnch sklonech, ba doknce vnch. To vak jsou stezky, po nich me bezpen jt jenom ten, kdo m diamantov pevnou vru v dobro, je vnitn spjat s bostvm a um setrvvat ve stavu zneosobnn, i kdy se ji pro nahromadnou karmu ocit na srzu zptnho psoben in, je vzhledem k osobnm zetelm nebyly zcela nezvadn. 184

Jeto se vak tyto podmnky vyskytuj jen zdka, je lpe o tchto stezkch nehovoit. Je vbec nejlpe vyluovat jakkoli pesvden, e by kdokoli mohl jt tmito vedlejmi stezkami. Zvlt lid s prmrnou schopnost nazrn se nesmj odvit jimi jt. Prv pro sv prmrn schopnosti nazrn jsou povinni sklnt se ped majesttn moc Neprojevenho Skutena a snait se smovat k duchovnm vsledkm a uskutennm tradin jgou, kter nm pedkld pouze nemnn a neohebn mravn pravidla. Maj chpat mahajnu jako cestu, na n je lovk duevn spojen s vekerenstvem v nejnnjch, nejistch a nejradostnjch citech prosycench touhou po Nejvym Uskutenn. Aptasat: Zd se, e nechce podrobn popisovat cesty duchovnho vvoje, na kterch se uskuteuj vysok duchovn cle pomoc vyvn bytostnch sklon, ba i vn, jak prav, a j se t domnvm, e nen nezbytn se jich bl dotkat. Ale lovk, jen je vybaven jen prmrnou intelektuln schopnost a kter z njakch pin vkro na cestu mahajny a sna se na n postupovat tm zpsobem, e se nitern zane spojovat s vekerenstvem v nejnnjch, nejistch a nejradostnjch citech, pece jenom bude st moci pochopit, co se mysl touhou po Nejvym Uskutenn. Proto bych rda, abys mi je ble vysvtlil. Vidnani: Nejvy Uskutenn je mono definovat jako rozplynut zosobujcho uvdomovn v nadpomyslitelnm tst, je symbolizuje stav ir kosmick Przdnoty.Toto tst je indiferentismem, posuzujeme-li tento stav z hlediska bnho lovka. N adpomysliteln tst je kosmick, v nim smyslu nezosobujc stav, jen vyplv z bezpinn radosti, a ta zase pochz z toho, e lovk ze sebe setese kad jho svtskosti a osobitosti. Ale i nezosobujc bezpinnou radost bn lovk me pochopit, jeliko se na jeho stupni obas vyskytuje. Tm kad lovk obas zav jaksi odlesk tohoto tst v tch chvlch, kdy prost starost a zjm o svt se najednou zane "ctit dobe" , akoli k tomu nem pinu v pmch smyslovch vjemech a zitcch, je by mly pmou souvislost s plnou kapsou, plnm bichem nebo s pohlavnm ukojenm, pp. pejmenovanm na cit srdce nebo na lsku. Upamatuje-li se na tyto chvle, bude si moci uinit pedstavu, o jak stav jde. Bude-li vdt, o jak stav jde, bude ho moci vzpomnkou opt vyvolat nebo ho mt na zeteli jako stav douc. Jinmi slovy: bude moci touit po Nejvym Uskutenn v pojet lidsky pochopitelnm. vvoj k Nejvymu Uskutenn se dje v etapch. Proije-li lovk nejvy pocitov stavy, je dovede pochopit, me dospt k pesvden nebo i k poznn, e snad existuj jet vy, do tto chvle mu nepochopiteln pocitov stavy, k nim se me propracovat vym stupnm odosobnn. Tak stupe po stupni lovk nsledkem svho odosobnn jde k pochopen a pp. i k uskutenn stav nejvych, kter se ad do nebeskch a nadnebeskch. 185

K blimu vysvtlen: stupnice stav, o nich jsem prv mluvil, se ve vztahu k bn uzpsoben bytosti neme povaovat za promnu stavu samho o sob. Doshne-li lovk uritho stupn mystickho zasvcen, uskuten a proije nejvy stav, jej me prv pochopit. Kdy tento postup opakuje, me postupn vystoupit a na rozhran Przdnoty irho vdom a perifern sfry bytostnch stav, je jsou prostmu uvdomovn bytosti stavy konkrtnmi; t bytosti, kter je uvdna v ivot pslunmi hnacmi silami karmy. To jinak znamen, e lovk pomoc odosobnn nejprve doshne rozhran svta smyslov postehnutelnho a nepostehnutelnho. Potom, kdy se sv odosobnn sna dle prohloubit, pekro toto rozhran jednak smrem k centru sv bytosti, jednak k nadfyzickm kvalitm kosmu, kde se mu oteve dal stupe vibranho pole veivota. To proto, e za periferi psychologicky i fyzikln vymeziteln inn soustavy byt a tvorby existuje dal vibran svt, jej je nutno oznait za nadsmyslov, alespo z hlediska ivoin osobitosti vymezen pirozenosti. Pitom je tak teba vdt, e se i tato nadsmyslov sfra jev z bytostnho hlediska jako sfra innch dynamickch emoc. Tak jsou od sebe oddleny sfry provn, akoli se z absolutnho hlediska prostupuj. Kdy se jimi lovk nau prostupovat, dojde jednou a k centru svho byt, kter je toton s tmanem, tj. Duchem absolutna, s Brahmou v semennm stavu soustavy samho byt. Aptasat: Soud, Vidnaji, e cestou mahajny me jt dost lid, kte usiluj o sv duchovn zdokonalen? Vidnani: Cestou mahajny mus jt kad, kdo nedovede doshnout dokonalho a boskm Duchem poznamenanho osamocen. Takov lovk toti vdy ije zapleten v stch svta. Proto mu nezbv, ne aby sv pouta posvtil boskm omilostnnm, kterho doshne zbot'ovnm veho, eho se dotk, co kon a s m vbec njakm zpsobem pichz do styku. Zatmco tato sv pouta posvcuje, sbr zkuenosti sv povahov dobroty a neosobitosti. Tyto zkuenosti ho nakonec dovedou k tomu, aby se zekl veho a tm uskutenil nejvy stav duchovnho vvoje, pro nj je pedureno vechno iv byt. Kdyby se nkdo z tch, kdo hledaj, snail nezbytn vvoj na mahajnsk cest sluovat s postupem na cest hnajny, propadl by nsledkem eventuln karmick nezralosti do sobectv, jakm se vyznauj zl samoti. Ti maj velmi mnoho vyhrannch osobitch tueb, ale nedovedou ppadn vsledky svho hledn na stezce duchovnho it, toti blaenost duchovn procitlch bytost, sdlet ani se svm tlem, ani s ostatnmi lidmi, kte nejsou tak t'astni, aby ji mohli najt a v n t. Tm jsou tito lid pedureni k duchovnmu pdu. Jen jednomu by se mli vyhbat ti, kdo jdou cestou mahajny: kadmu okultismu, jeho se mahajna zd bt pln. Stoupenci mahajny mus t 186

jako lid s kit'lov istm nitrem a v zjmu, aby sv nitro ji nikdy neposkvrnili osobitmi nklonnostmi a mylenkami. Tento mravn korektiv nedovoluje dnmu stoupenci mahajny, aby se snail stt se kouzelnkem, magikem nebo mystikem, kter dovede a me pouvat vych psychickch sil. Sm se stt jen mravn istm lovkem, jen pro svou mravn istotu zskv pslib, e doshne boskch realizac v pocitech a stavech pirozenho lidstv. Tato vtev mahajny sice nen extrmistickou mystickou stezkou, ale zato je bezpen .. Povrchn nzor na jgu a duchovn sil vbec se nedovede zbavit pedstavy o vvoji kouzelnch sil pi mystickm a duchovnm snaen. Pesto vak jsou mystick sly vedlejm produktem mravn oisty, ji lovk pojal jako nezbytn lnek jgickho snaen. Jsou projevem konfliktu smyslov pirozenosti s pirozenost nadsmyslovou, kter se probudila mravnm silm jogna. Jakmile se vy pirozenost zcela probud, usnaj robustn mystick sly a zanou se probouzet sly jemnj, je jsou prospn duchovnmu vvoji toho, kdo je zskal. Ale o tchto silch nemnm nic ci. Jen bych chtl podotknout: duchovn velikni jako Buddha, Rmakrina, Je a jin mn znm z tch, kte doshli mystickho cle kteroukoli mystickou cestou, nedokazovali svou duchovn velikost hypnotickou moc, je zosobnn due povauj za zkladn magickou slu. Nekonali zzraky arodj; jejich duchovn moc se projevovala v jinch aspektech. Toto bych chtl zdraznit, snad i proti slovm Novho Zkona o ivot. a zzracch J eovch. Tyto zzraky mohou bt pokldny za prvodn jevy na cest k niternmu probuzen toho, kdo rozvinul boskou pirozenost tm, e el pmou cestou a bez zastvek k pln duchovn promn sv bytostI. Tedy zase fragment z vkovitho ivota bytosti, je v kolotavch promnch samsrickch existenc dovedla monadu k mrav'~ n nadmrn ist lidsk existenci, kter pila na svt s pedpoklaein Nejvyho Uskutenn. Aptasat: Dkuji ti, Vidnaji, za obrn vysvtlen stezek k duchovnmu zdokonalen, kter pochzej z Orientu a je jsou tak jasn pesnost a charakteristikou. Ale pohleme jet k Okcidentu. Tam existuje jedna velik nboensk vtev, kest'anstv. Toto kest'anstv obsahuje ezoterickou st, kter je vlastn mystikou, tj. naukou o vnm ivot. Je i ona dobrou naukou o stezce k duchovnmu obrozen a zdokonalen? Vidnani: Kest'anskou mystiku bych chtl charakterizovat jako dobrou cestu k produchovnn, jestlie ten, kdo j jde, najde sprvn postoj k sob a k Bohu a jestlie pochop ve, co je v n rozhodujc a univerzln. N ebot' tato cesta se a dosud op-stala ani vdeckou, ani metodickou. Naopak klade svm stoupencm do cesty pekky uenm o tvrci a stvoenm, take nevede k sprvnmu pochopen vztahu mezi lovkem 187

a prapvodem veker jsoucnosti, kter je oznaovn jmnem Bh. Toto nepochopen, je se ovem pokld za ctnost opravdov pokory, ste crkevn autority, kter praktickou mystiku neznaj, ale velmi asto ji autoritativn formuluj a stav se jako jej pedstavitel. Ze zmti jejch nboenskch pouek, kter ji in ne-mystikou, ale pouze mysticismem, mus tedy sm vyhrabat perly pravdy a znalost metody ten, kdo se chce propracovat k nejvymu poznn pomoc kest'ansk mystiky. Sm mus najt sprvn vztah k Nejsvtjmu bud' v podob tvaru, nebo kvality. Vyhrabat tyto pravdy je vak mon jen s velikmi obtemi. Ti, kdo je zanou hledat, jsou toti zpravidla pod vlivem kontinentlnch nboenskch nzor, kter jsou obsaeny v samm vzduchu Okcidentu jako magicky psobiv atmosfra dosud neustlench nzor, je jsou z pirozenho hlediska extrmn. Mnoz z tch, kdo hledaj pomoc tto vrouky, podlhaj tzv. autoritm, kter mystiku vbec neznaj. Mohou jim vak vnukat nedvru k jejich eventulnmu niternmu veden, kter jim mnohdy me bt nejlepm pomocnkem na cest k duchovnmu zdokonalen. Tyto pouky pestvaj krtit duchovnost, kter se pro jeho karmickou zralost v kesanovi vyvj a probojovv, teprve kdy v jeho hlubokm a neprohldnutelnm nitru velmi uzraje kvtina duchovn dokonalosti. Pak vtzn vyraz nad povrch kalnho konglomertu rozlinch nauen vrostlch do jeho bytosti dlouhodobmi povechnmi nzory a nauenmi, je se maj nazvat teba i kesanskou mystikou. Zbonmu lovku, kter hled na cestch duchovnho zdokonalen a pekroil ji meze chybnho uen, se pak tyto pouky stvaj toliko psnm korektivem jeho duchovnho zrn. Mohou stle sret do prachu eventuln v nm klc duchovn pchu, ped jejm sprem nikdy nen v dostaten me chrnn ten, kdo kr jinou, ppadn prv metodickou cestou. Zlo, pochzejc z nepoznn zkona duchovnho vvoje a vztah lovka a Boha, je me ve zlm smyslu inn zasahovat na potku mystick cesty, se tedy me obrtit ve velik dobro v dalch krocch na tto cest kesansk mystiky. To ji zase in rovnocennou s mystikou orientln. Orientln mystika obsahuje znalost zkona duchovnho vvoje a vztah mezi lovkem a Bohem, proto me tomu, kdo po tom tou, velmi brzy otevt cestu do duchovna. Pak vak ji vtinou neme zabrnit tomu, aby u nho vyvstvaly nov nezdrav nzory nebo bludy, kter nelze odstranit ani rychle nabvanmi duchovnmi postehy a zitky. Stv se dokonce, e zitky tohoto druhu lovka v jeho bludech jet vce utvrzuj. Mme-li tedy v tto souvislosti uvaovat o duchovnm vdci v kesansk mystice, musme mt na zeteli toto: kdyby strcem duchovnho 188

vvoje ka tto mystiky nebyl moudr mistr - psycholog, nbr jen mistr - mystick technik, lovk, kter zn metodu, jej pomoc lze pronikat do duchovna, jist by kadho vedl nejkrat cestou k duchovnmu Uskutenn. Ale na cest k tomuto Uskutenn ekaj na kadho hledajcho jedince jist zitky, kter v nm mohou ntit nepodloenou jistotu a dvru ve vlastn dobro a tst, je ho ji neopust. Toto pesvden je potkem novho rozvoje vyhrann osobitosti, kter poruuje bosk zkony na vym karmickm stupni, ne byl ten, na nm se tohoto poruovn lovk a dosud dopoutl. Proto je radno, aby si byl kad snac se lovk vdom toho, e nen moudr, a aby se snail bt prost jako ten, kdo nic nezn. V tomto stavu m setrvat a do okamiku, kdy se nhle zcela "probud", kdy doshne osvcen. Toto je vlastn zkladn mylenka kesanskho nboenstv a mystiky, i kdy snad tato mylenka ji zapadla do zapomnn. Jeto dobr mylen-. ka, stejn jako nen dobr, kdy lovk na tot skal zapomn v jze, kterou lid Okcidentu znaj a provdj. Aptasat: Nazv-li kesanskou mystiku kalnm konglomertem rznch nauen, co povauje v tto mystice za dobr a charakteristick? Vidnani: Kesansk mystika je podle pravdy syntzou rada jgy a bhakti jgy. Rada jga je do kesansk mystiky vlenna poukami. o tom, aby lovk pi hledn Boha nebo duchovnho ivota postupoval aktivn, piem jsou tyto aktivn projevy vlastn soustednm. J sou to projevy pi hledn duchovnho cle tm innj, m vce dovede ten, kdo hled, vidt Boha vude v projevenm svt i v sob. Bhakti jga je do kesansk mystiky vlenna oddanost Bohu, modlitbami, vrou, vroucnost a pedevm nzorem dvojnosti, toti vdomm. sebe a Boha: Boha jakoto duchovnho initele, kter lovku udluje douc duchovn dary nebo hodnoty. Z toho hlediska je kesansk mystika ist a dobr nauka, kter je lep ne patn pochopen jgy. Aptasat: vvoj intelektu a emancipace zavinil, e se pomcky v kesanskm nboenstv a tm i v kesansk mystice povauj za modlstv, take je domnle racionalisticky smlejc lid zavrhuj jako peitek vhodn jen pro dtsky naivn typy. Myslm toti na sochy, obrazy, obady a uctvn svtc a svtic. Co ty o tom soud? Vidnani: Povauje-li nkdo kesansk nboenstv za peitek, protoe toto nboenstv doporuuje uctvat Boha, svat osoby apod. prosted-., nictvm soch a obraz, pak to me bt pouze z neznalosti zkona' psoben symbol rozlinch kvalit. Pedmt uctvn sm, i kdyby to byla jen mrtv hmota, je pece jen odrazovou deskou dobrch vznt, je na nj vyslaj ti, kdo jdou cestou uctvn. Tento pedmt vdy za skutky cty uctvajcmu jej lovku vrt psobiv sly, kter ho vnitn promuj a pozvedaj na cest k duchovnmu zdokonalen, pp. a na hranici absolutna. Vrt je v pesnm pomru k hloubce 189

a kvalit cty, jakou prokazuje k pedmtu uctvn. V mystice jde vdy jen o vnitn promnu. Aby mohl lovk svou pirozenost a bytost snze promnit, vynalezli sta misti "Cesty promny" (mystiky) jako inn pomcky nejen urit soustedn, nbr i skutky ctnosti, uctvn bn nevnmanho Boha, ba i obrazy a sochy. elem toho veho je usnadnit kadmu hledajcmu lovku, aby snze upevnil pozornost na duchovn prospn pedmty. Tato pozornost zase pomh usmrovat jeho duevn energie k pedmtu uctvn li podle okolnost u nho probouz pchylnost k dobru, bostv nebo k boskm kvalitm byt. Intelektualizace a emancipace dnen doby neznamenaj jet duevn prohlouben, vysplost a osvcen. Naopak se zd, e se modern lovk svmu nitru velmi odcizil, jestlie ho srovnvme s lidmi starho svta. Je svmu nitru a sob tak ciz, e by se mohl a snad i ml povaovat za tvora s podprmrnmi schopnostmi ve vztahu ke svmu vnitnmu ivotu. Ml by sp pouvat ne nepouvat pomcky, kter by v nm ntily vy vznty. Nebo obecn je teba, aby se zevnch pomcek chpal kad, kdo si nen vdom potku svch pocitovch vzdut a me sv pocity nachzet a tehdy, kdy se pln rozvinuly. A poznvacm znakem toho, e byl zaznamenn potek citovch vzdut, je rozeznvac schopnost, kterou je t mono povaovat za cit, prozen vak intelektem. . Proto nezle na tom, za co se lovk povauje, nbr na tom, m vskutku je. Je-li vzdlen svmu nitru tak dalece, e vnm pouze to, e m prv dobrou nebo patnou nladu, je to lovk duchovn zaostal, ktermu mohou zevn pomcky kest'anskho nboenstv na cest k duchovnmu zdokonalen nesmrn pomoci. Tyto pomcky ho toti mohou vrtit ze zevnho svta k sob sammu a a se k sob sammu navrt, bude moci hledat Boha v sob samm a tak Ho tam nalzt. Jinak zstane vystaven nebezpe, e v sob najde pouze svt, kter ho trp a jemu by chtl uniknout. Aptasat: Co soud o kesansk mystice, jejm dosahu na poli realizac? Vidnani: Kesansk mystika si vymezuje duchovn cle. Dje se to proto, e jej stoupenci jsou pesvdeni o vesmrnm podku pesn podle crkevnch dogmat. Pokud se nechaj kesant mystikov takovm pesvdenm omezovat, nemohou doshnout Nejvyho Uskutenn. Mohou nanejv dosahovat jenom vytren, jejich pomoc lze prohlubovat vztahy k Bohu nebo k boskm sfrm; to se jim ohlauje rozmanitmi vnitnmi proitky a stavy, je kesansk mystika jmenuje milosti. Jogn, jen vnm, chpe a pojm nitern nebo duchovn ivot jako obmnu svta smyslov postehnutelnho, povauje tyto "milosti" .jen za vy smyslov stavy a na rozdl od kesanskho mystika o nich v, e jich me doshnout zmrn. Tm se zdnliv rozchzej cesty jogn a kesanskch mystik. 190

Zatm co jognov vd, e i nejvy realizace je vsledkem pslunch sil, domnvaj se kesant mystikov, e tato realizace me bt jen darem vesmrnho Zkonodrce, Boha Otce, pod jeho dohledem se domnvaj t nejen v oblasti zevn, nbr i v oblasti duchovn. Z toho dvodu kesant mystikov nemohou pekroit stav lid, nazrajcch na ivot a svt dualisticky, primitivn. Nemohou ani poznat, e bez ohledu na to, jak se k ivotu stav, vdy svm nejhlubm nitrem kotv v oblasti za kadou diferenciac, v onom Przdnu, kter na tle prostoru vytv fata morgnu "skutena". . A protoe se kesant mystikov povauj za vymezen byt i absolutn, neme jejich sil vystit do nejvy realizace. Me vystit jen do extz, pi nich nevystupuj emanace ivotn energie z cel jejich fyzick bytnosti souasn, nbr jen uritmi jejmi ventily. To je pinou, e se tyto emanace mohou formovat toliko v urit, snad i nevslovn siln dobr pocity nebo vjemy, je samozejm dovoluj postehnout jen dl pravdy a nikoli pravdy absolutn. Pes tyto subjektivn zbrany nelze vak o kesanskch mysticch ci, e nemohou doshnout nejvy realizace. Nebo jde-li nap. nkdo cestou kesansk mystiky a je nzorov "pohanem", toti lovkem, jen neuznv vesmrn podek podle crkevnch radk, pak by zboovnm uritho pojmu a inorodm hlednm Boha snadno mohl poznat to, co zbouje, jako Boha s formou. Za nm by mohl tuit i Boha bez formy. Vytu-li nkdo, e za Bohem ve form existuje Bh bez formy, vytv ji pedpoklad pro nejvy realizaci, pro nejvy dosaen. Monost doshnout nejvy realizace maj vak skuten jen lait pvrenci kesansk mystiky. Mnich nebo knz je povinen chpat svt a stvoen podle crkevnho teologickho nzoru a tm si mus sm zavt dvee k monosti ztotonit se s absolutnem nebo realizovat nadtvrn skuteno, je m boskou povahu. Proto meme vyslovit tento postult: kesansk mystika je cesta k duchovnm realizacm s dobrmi pedpoklady pro dosaen realizace nejvy, ale kup si na tto cest mnoh pekky. Jejich pvod je dluno hledat v rozumskch rezulttech o nejvy skutenosti, je kesanskm mystikm pedkldaj svtsky orientovan crkevn pedstavitel. To je pinou, e ti, kdo putuj cestou kesansk mystiky a dbaj o nzory crkevnch pedstavitel kesanstv, nemohou chpat duchovn skutenost jako nco konkrtnho. Mohou ji jen odsouvat a na rove skutenost nepochopitelnch. Odtud pramen obte, s nimi se nutn mus vypodat kad hledajc lovk, jen by chtl doshnout nejvy duchovn dokonalosti pomoc kesansk mystiky. Aptasat: Kesansk vrouka pro laiky je vrouka o nejvy instanci spasitele. Spasitel je v n vydvn za jedinho a vrcholnho prostednka 191

mezi lovkem a Bohem, ba je podle tto nauky sm Bohem v lidskm habitu. To je jist vznamn poukaz na totonost lovka s Bohem. Ale mnoh nasvduje tomu, e se tato syntza vbec nechpe. Vrouka vede hranin ru mezi lovkem na jedn stran a Bohem a spasitelem na stran druh. Tato hranin ra vlastn vcmu lovku tyto existence nesmrn vzdaluje a tvo nzor, kter ho duchovn velice pokozuje. A tento nzor zasahuje do cel kest'ansk mystiky. Proto vznik otzka, zda nauka o spasiteli vbec me mt ten vznam, jak se j pikld. Pihlm toti k tomu, e i kest'ant mystikov pijmaj crkevn nzory na vznam spasitele. Mystika vak me bt naukou se doucm poslnm a tehdy, kdy se lovk vzd vech dosavadnch nzor a pesvden, kter m-ly vliv na to, aby se v nm upevnily ideln pedstavy o skutenosti. Tyto nzory a pesvden jsou mocn psobiv sly, jimi vldne duchovn prosted, v nm se lovk narodil a v nm ije. Kdyby tomu tak nebylo, pak by mohla mystika v obvyklm podn pedstavovat jeden druh vtvarnho umn, kterm se me zlepovat vzhled oprskan budovy peitho hrub smyslovho vzkumnictv. Nebylo by to tedy nic jinho ne jinak se projevujc hledn na smetiti smyslovosti s pomoc zaujatho nazrn na skutenost a na jej hodnocen ze stanoviska zavacch pocit. A pece pravda me sv poselstv pst jen na ist list nitra, toho nitra, kter je zbaveno pijatch nesprvnch nzor a pesvden o svt a skutenosti vbec. Vidnani: Vznamu funkce spasitele neme rozumt ten, kdo trp bnmi lidskmi nzory na ivot a vechno dn na svt. V podstat se spasitelem stv kad praktick mystik, kter spje k nejvymu duchovnmu Uskutenn rozvinutm stavu bodhisattva, piem mus usilovat i o vdom obshnut skutena ve svm vdom. Toto skuteno mus ovem obshnout a do nejzazch projev a mez. Z hlediska byt to pedstavuje vechny sloky byt od tla a do vdom, tedy krom tla a vdom celou duevnost se vemi jejmi funkcemi a projevy. Z hlediska zevn tvorby to pak znamen uvdomit si ve vesmru ve od hmoty pes fyzikln faktory a po kosmickou Przdnotu, kter pedstavuje potcmciln schopnost tvoit. Bezdechou przdnotu si uvdomovat nemus, protoe je pouze "zd, na n se 'stvoen' promt". Jenom takto pojat sil znamen, e usilujc lovk uchvacuje svm vdomm ve existujc od hmoty a po Ducha, tj. i to, co je bn nespasiteln. Teprve tmto zpsobem se bodhisattva stv spasitelem, nebot' u obshl cel kosmick kontinuum, jemu je povinen dt smr svmi niternmi tendencemi, je mus bt ke spse. Kdy tuto skutenost rozvedeme, meme pochopit, e se z hlediska subjektu me spasitelsk funkce vyjdit jistmi iny zrovna tak, jako se jimi vyjaduje pedzvst spchu v sil jen o vlastn spsu. Ale spasi192

telsk ad je ve svch dosazch omezen. Uchvacuj-li aspiranti duchovn dokonalosti sv vlastn bytostn sloky, uchvacuj je jenom duchovn. To je pedpokladem apriornho dosaen osobn dokonalosti v duchu, tedy osobn dokonalosti duchovn. Stejn tak se dje tm, kdo pracuj na ir zkladn. Cekatel dokonalosti s funkc spasitele me svm soustednm uchvtit skutenost nejprve jenom jako pojem, kter mus nechat ztotonit se s boskm Vdomm kosmu. Jeliko je pro nho skutenost jenom pojmem, je tato jeho innost pouh pprava pdy, z n ovem mohou ostatn bytosti vlastn snahou dobvat svou spsu. Bytosti - skutenosti - mohou toti bt aspirantovi dokonalosti s funkc spasitele t jenom pojmem nebo abstraktnm jevem. Vzhledem k tomu, e na n pesto ve skutenm smyslu psob, je tm zejm i tajemn spojitost jev svta pomyslnho s jevy svta skutenho. Spojitost svta pomyslnho se skutenm dv kadmu z tch, kdo usiluj o spsu, monost ovlivovat to, co je skuten. To proto, e ve vztahu k zmrn rozvjenmu sil spojen sloek vlastnho byt s nadpomyslnmi vesmrnmi kvalitami vl je empirick skutenost opravdu jenom vce nebo mn pasvn stav ovlivniteln silou vle. Monost spojit na rovni pirozenho uvdomovn kvality nadpomyslnho svta s relnm bytm je zrove pedpokladem, e se nkte z usilujcch lid mohou stt spasiteli nechtn, z pouh neznalosti zkona vztah, v jeho mezch nevdom pracovali s myslem osvobodit se na irok zkladn, ili tm zpsobem, e se snaili vdomm obshnout celou svou vlastn bytost. K tvrzen, e skuten nebo hmotn byt lze ovlivovat silami, je me promtat vle, je jet nutno doloit, e i fyzick bytnost je v absolutnm smyslu jen proces, a proto cosi jen podmnn ivoucho. Zivotnost tto bytosti je vak proti psychologickm faktorm v bytosti obsaenm tak mton a pomal, e me bt jen obt duevnch sil, resp. jejich pasvnm subjektem, jen mus akceptovat podnty vyslan psychologickou oblast. Tm je tak podloena idea bytostn promny, kter je konenm clem jogn. Aptasat: V kest'anstv se vak uvauje o spasiteli, jen si je vdom sv lohy, a to snad mn vc v hlubok prospch vcch lid. Nebo je tomu jinak, Vidnaji? Vidnani: V hierarchii guru se skuten vyskytuj i takov, kte se zcela kladn stav k idelu inn pomhat lidskm bytostem k jejich veobecnmu osvcen a duchovn obrod. Tito guruov znaj zkon karmy a vztah a vdom pracuj na dle spsy, kter pesahuje oblast jejich vlastn bytosti. Vdom pracuj na tom, aby si ve svm vdom v co nejirm pojet zptomnili svou vlastn empirickou bytnost tm, e vechny jej sloky sjednocuj ve vlastnm vdom jako v jim znm prapin 193

skutenost. Ale toto dlo me bt pedevm jen duchovn. Ve sfe projev, me bt inn pomoc spasitele shledvna v tom, e urychl karmu lid v celosvtovm mtku. To je asto pinou, e spasitel svm duchovnm silm vynucuje na ostatnch lidskch bytostech duchovn pokrok. Z toho hlediska ovem nemohou vidouc mudrci rozhodnout, zda je dlo spasitele mono ve veobecnm smyslu povaovat za dlo dobra a lsky - pihlm-li toti ke stanovisku svtskch lid, je maj k smyslovmu ivotu a k pocitm radosti a strasti. Pesto vak by se mlo spasitelsk dlo povaovat za pokyn a prvn pomoc svtskm lidem na cest k jejich vlastnmu produchovnn. Je dobr t vdi, e tento pokyn a tato pomoc me tmto lidem uniknout v hluku j:jich vlastnho svtskho mylen, svtskch zjm a snah. Ti, kdo hledaj na cestch poznn a jsou syti ivotnch zkuenost, mohou mnoho zskat ze snah tch, kdo usiluj o svj duchovn rst na irok zkladn (tedy spasitel). Jeto mon, kdy se zachyt vln duchovnosti, kter tito spasitel na svt vyvolali a zanechali a jejich tendence smuje ke spse. Ale tyto vlny bhem doby slbnou. Ti, kdo hledaj duchovn osvobozen, se mus ponoovat do duchovnch hlubin samsra tm vce, m dvnj je okamik, kdy byly tyto vlny vyvolny. Jeto tedy iveln a prudk touha po uskutenn boskch stav, spojen se zptomnnm fyzick bytnosti ve vdom, kter na zklad bytostnch vztah pozved vechny bytosti na vy stupe duchovnosti. To proto, e bn ijc lid a tvorov vbec ij tak, e se svm vdomm zcela zamuj do vnjho svta a k tm vcem zevnho svta, k nim jsou puzeni neznmmi niternmi initeli, pedevm vak sklony, ani vbec kdy obrt soustednou pozornost k duchovnm kvalitm, existujcm v jejich vlastnm byt. Nsledkem toho jsou ovldni silami a naptmi, kter vyvolvaj bytosti zmrn sebe si uvdomujc. Jestlie je takovou bytost ten, kdo tou po uskutenn boskho ivota, strhv s sebou i ostatn lidsk bytosti, take se pp. stv jejich spasitelem. Aptasat: Jak je to potom s vrou ve skutenou a bezprostedn pomoc spasitel? Znamen vbec nco tato vra v tomto svt skutenost, jeho pravou relnost nelze ani pochopit? Vidnani: Bezpodmnen a prost jistoty pln vra ve skutenou a bezprostedn pomoc spasitel je akt, kter me vst vc bytost k zskn pomocnch duchovnch vln nebo i k identifikaci vdy existujc vesmrn duchovn kvality. Ta v prvnm stadiu me vst lovka po nebeskch cestch. Pojem spasitele toti vzbuzuje ve sprvn vcm lovku dojem iv a inn psobc skutenosti, kter obecn znamen projev nadsvtsk nebo duchovn kvality. A tato kvalita je vzhledem k nmu velmi psobivou silou. Proto je takov vra poehnan. Pitom vak zstv pravdou, e spasitel nikdy nen fyzick bytost, dlc v nevidi194

telnu. Nen to ani trval, vn a samoinn psobc sla, kter m duchovn povahu a kter by se mohla stt ddictvm spsy lidskmu rodu od okamiku, kdy byl nkdo uznn za spasitele tmi, kdo prv stoj za ttem, jen nese npis "Kesan". Spasitel jsou bodhisattvov, bytosti s bezmeznm soucitem, kte krej k vlastn spse cestou vyznaujc se iroce pojatmi oporami pro sjednocovac snahy nespasench vc ve vdom, tj. nkterch bytostnch sloek a tl, s boskm Duchem, zvanm Paratman. Takto pracujce, spasitel nemohou jakoto lidsk bytosti obshnout vechny projevy ivoucho byt, zejmna vak nemohou obshnout jevy a okolnosti budouc. Proto se lidsk bytosti mohou stt jen ddici jejich snah a ulechtilch zmr. Pomoc jejich pokyn pak mohou realizovat stavy a stupn, je spasitel uskutenili, a to dokonce na stejn zkladn jako tito jejich pedchdci. To proto, e nen Boha-Stvoitele v kesanskm pojet. Existuj pouze personifikovan a nepersonifikovan elementy, kter, pokud v nich trvaj tendence k vymezitelnmu byt, mus vesms putovat samsrem. Tyto v prostoru bytujc a vlnc se sly, energie a bytnosti maj jen jeden protiklad ve vesmru: klid toho, co je ve stvoenm svt nestvoen a co je vlastn Bh, jen je pinou vytven faty morgny diferencovanho, a proto domnle skutenho svta. Ti lid nebo bytosti, kte dovedou vst ostatn lidi k tomuto Bohu, jsou spasiteli, ale vdy jen tch, kte je pochopili. Ostatn zstvaj dle zapleteni v kolo samsra a nevnmaj vrazn svit bodhisattv nebo jej nezaznamenvaj pro bolesti ivota a dn, v nich se utpj. A dozraj a nasyt se hrznch samsrickch konfliktu, je s sebou pin svtsk it, pak i oni budou vnmat Nejvy Svtlo, kter vdy na zemi bylo a zstane na n navdy. Pozdji jim svitne nadje, e se jejich vlastn pou me t ukonit a naleznou osvobozen jakoto ovoce svho vlastnho karmickho dozrn. Pro snaz pochopen: v du vvoje duchovnho stvoen, kter vede bytosti k jejich optnmu nvratu k duchovnmu prapvodu byt, prochzej monady, zskav ji lidsk tla, stavy vvoje, je mono oznait za spasitelsk. Kdy se utpj ve smrtnm vyhrann nebo zosobnn, nemohou init nic jinho ne se brnit tomu, aby se zakalilo jejich vdom tamasem, kter se na n me snet v neutenm stavu zosobnn jako spnek smrti. To je pedpoklad, e vstoup do doucho bdn. Ale prvotn bdn, do nho se lovk probral, mu pestane brzy stait. Proto se mus probouzet dl, na ir zkladn uvdomovn. Tm pone chpat, e mus burcovat do ivotnjch projev i sv tlo a to se na potku dje tm, e je prost pinucuje k innosti. Pozdji vak aspirant duchovn dokonalosti dospje k poznn, e se mus nauit znt tuto innost a pp. ji regulovat. To je potkem duchovnho vvoje, jak jej 195

mli na zeteli dvj mudrci a guruov na duchovnch cestch. Ale i bez pomoci tchto mudrc a guru lovk ve svm pirozenm bytostnm vvoji dozrv ke kontemplativnmu sebepozorovn, jeho vlastnm clem je zevrubn zptomnn si sebe sama ve vdom. Tak pirozenm vvojem dospv k potku velebenho extenzvnho zptomnn sebe sama ve vlastnm vdom jakoto duchovnho typu. Tento typ se promnou osobnho vdom vyvj a proit'uje tak dalece, e se poslze stane nadbytostnm (kosmickm) Vdomm. Toto V dom na zklad svho pepodstatnn se v J me ji absorbovat materiln bytostnost a tm ji i promnit v bytostnost smysly nepostehnutelnou. To je stupe, kter meme povaovat za velik cl osobnho ivota. N a cest k nmu, prv v okamiku, kdy si ji lovk zane zptomovat celou svou bytost ve svm proitnm a povahov nadbytostnm vdom, vstupuje na cestu spasitel, j putuje tm vraznji, m dokonaleji si ve svm vdom zptomn svou fyzickou bytnost v jej sounleitosti s bytnost vech tvor. Vzhledem k tomu musme spasitele povaovat za mystika, jen prochz pechodnm stavem na svm vlastnm pochodu k ztotonn se s boskou nad-existenc, j lze opravdu doshnout teprve a ve stavu Buddhy. Aptasat: Dkuji ti, Vidnaji, za osvtlen vech duchovnch smr, kter mne zajmaj a kter, jak se domnvm, jsou nyn dobe osvtleny jako stezka pozitivnho duevnho sil. Tm vak samovoln vznik otzka, jak msto nle pasivit. Pasivitu toti mnoz lid uznvaj nebo dokonce veleb, jeliko jim poskytuje douc vnitn uvolnn a vyhovuje tedy jejich nklonnosti k neinnosti. Ale tato neinnost znamen smiovn se s ivoinost, kter tak mocn ovld lidsk bytosti. Me se dokonce ci, Vidnaji, e cel zdnliv pozitivistick Okcident podlh hlubok psychologick pasivit alespo vi hnacm silm ivoin bytostnosti. Zkoumaj tu, zhodnocuj a pozoruj tm kadou z bytostnch sil, ale nakonec pece jen souhlas s prv pevldajcm stavem. To se mi zd hroznou pasivitou jak v projevech, tak i v nsledcch. Nebo se snad mlm a nechpu, e i pasivita me bt jakousi duchovn cestou s nadj na dobr vystn, zvlt kdy se povauje za hlavnho initele i na mystick cest oddanosti? Odpovz mi, prosm, na mou otzku! Vidnani: Pasivita neme bt dobrou duchovn cestou, vyjma ve vztahu k innmu psoben tzv. samoinn karmy, j se lovk zmrn podrobuje. Ale pesto se pasivit nesm podrobovat dn lovk 'vren do vru svtskho ivota, pokud mus takka vehementn hjit holou zevn existenci. V tomto stavu je pasivita vdy jenom rozkladn duevn stav, jm se vyjaduje souhlas se patnm karmickm vybavenm. 196

Pvrenec pasivity vtinou chce nemysln tento stav jet zhorit tm, e odstrauje zbrany proti vem duchovnm silm, proudm a naptm v prostoru, je jej ovlivuj. Potom se ji pasivita stv opravdu cestou, ale jen takovou, po n jdou nevdom tvorov. Vede je do propasti dmonickch ovlivnn a tm do zoufalstv, bolesti, rozplvn individuality a ke ztrt bosk npln jejich bytosti. Pvrenci pasivity chpou tuto poddajnost vi vem vnjm neznmm vlivm jako dobrou nebo alespo jako pijatelnou jenom proto, e vyhovuje sklonm jejich bytosti k duevn lhostejnosti a neinnosti. Doopravdy vak pasivita znamen rst a rozvoj zlch sklon. Pipout toti bezvhradn uctvn vlastn osobnosti a jej poddn se nzkm vlivm psychick sfry. Proto pasivita lovka pipravuje na nvrat k jakmusi pozitivismu s nejsobetjmi zeteli. Tmto zpsobem tedy pasivita pechz v aktivitu; je jakousi vstupn branou k aktivit nikoli t'astnch a oprotnch du, nbr k aktivit dmonick se vemi nsledky duchovnho a mravnho rozkladu. Proto by se mla pasivita povaovat za nebezpen stav, kter je nutn co nejdve zmnit. Bylo by dokonce lpe neuvaovat o n jako o njakm ivotnm stylu, nbr ji bezvhradn opustit a uchlit se k zasvn semen budoucho tst.To se dje pozitivnm jednnm, kter vyst'uje ve vytvoen dobrch karmickch dispozic. Z duchovnho hlediska ij lid uprosted nadsmyslnch emanac vlastn ivoinosti. Ty jsou silami a naptm, kter se mohou snadno uplatnit vude tam, kde nenajdou odpor. Aktivita je nejlepm pramenem odporu. Nikoli vak aktivita, kter se vyjaduje lidskou hltavost; za takovou aktivitou se me skrvat zcela pasvn duch. Pasvn duch je pole, je se me .jocela snadno stt rejditm personifikovanch nebo nepersonifikovanch zlch energi. Povaha se kaz, mravnost upad a vystupuj hrzn pedzvsti. Proto je nezbytn, aby se kad snail o to bt aktivn bytost. Duevn aktivita v tomto smyslu znamen burcovn vnitnho, tj. dobe pocit'ujcho, myslcho a uvaujcho lovka, kter bude imunn vi bezprostedn jej napadajcm zlm vlivm. Tato aktivita se stane dobrou duchovn pedzvst, kter vyst v poehnn, je se pak zane snet na veker provn lovka. Aptasat: Jak je to, Vidnaji, s bnmi lidmi, kte se vysloven nejev ani jako pvrenci, ani jako odprci nadsmyslnho ivota, nbr ij pouze svj zcela svtsk ivot? Je jim souzeno" vn zatracen" , protoe svou mysl od svta neoprot'uj, nebo jejich osud nen tak jednoznan? Z naich pedchzejcch rozhovor toti vysvitlo, e se vdy mus vyvjet njak snaha, jejm prostednictvm jsou trhna pouta k samsru. Nic takovho vak nenajdeme u zcela svtskch lid. Proto bych rda vdla, jak to z duchovnho hlediska bude s tmito lidmi. 197

Vidnani: I nejobyejnj ivot je snahou o vykoupen, nebo zatracen. To je skutenost, ji lovk nem ani tak ve vli, jako v okolnostech, v nich ije, a v hnacch silch svho byt, jemu podlh. Existuj lid, kte jsou u svm zaloenm zarputil, se sklony konat zlo a usilovat pouze o svj prospch, ale jsou tak lid, kte tou po harmonii a pispvaj k jejmu vzniku. Z psychologickho hlediska ti prvn, egocentrit, zatuj svou mysl pouze svtskmi vcmi a tm na ni navaluj temnotu nepoznn. Takov prv svmi energickmi snahami tuto temnotu zhuuj a tm vlastn spj k svmu pirozenmu potrestn, kter zan zenm zjm a krizemi ducha. V smyslu duchovn nauky se tito lid pohybuj po scest k vtlen do pekel. Druh druh lid spje k intelektulnmu rozvoji, co lze povaovat za cestu vzhru, k astnmu provn, na nebeskou stezku, k osvcen a astnjmu utven. To ovem nevyplv z karmickch odmn, s nimi disponuje zevn initel, Bh, nbr z tendenc jejich duevnosti. Ta se rozvj do e prv proto, e pro vznik harmonie asto svmu okol obtuj dobr skutky. Dobr skutky jsou faktory rozruujc duevn omezenost, do n se uzavraj vichni sobci svmi egocentrickmi zeteli. Jsou to sly podncujc, aby se lovk klonil k rozhledu. Kdo si na tento rozhled zvykne, neme u t v uzoukm prostoru duevnosti sobce, nbr stle vce jen v rozletu lovka nelpjcho na svm zkm prostoru ivotnch zjm. Snaha net v zkm prostoru duevnosti sobce znamen zakldat tendence k duevnmu rozpt mystik, kte vid svj cl v rozletu. do nekonenho prostoru. Tm se i prost lovk, jen vbec nic nev o duchovnch naukch a jejich metodch, stv mystikem podle svch snah a nikoli pouze podle svch rozlinch zjm. Jedin, co v bnm ivot lze ci jako o "vn zdrujc pekce na duchovn cest", je to, e svtsk zjmy neumouj duchovn vvoj urychlit systematickm odpoutvnm ducha od svta. Tm se "cesta prostho lidstv" stv nekonen dlouhou. Ke konci se vak stejn urychluje, protoe pemra ivotnch zkuenost in lovka nejen nedostivm takovch zkuenost, nbr naopak dostivm, aby vznik tchto zkuenost ustal. To je potek odvrcen se od svta, co ovem je u snaha mystick, i kdy dosud neformln. Prost je to it samo, co lovka vede po mystick cest; kdo chce tuto cestu urychlit, mus pracovat tak, aby sv ivotn zkuenosti naplnil, a tak zaal jt po mystick cest zpsobem ivota a nikoli tzv. duchovnmi snahami. Pak se toti vsledky jeho mystickho sil odraz v ivot a nikoli v doasnch vytrench, po nich asto lovk trp "duchovn kocovinou".

198

SEDM ROZMLUVA
Integrln jga v pprav, prbhu a vsledcch
Aptasat: Pedpokldejme, Vidnaji, e nkdo z lid usly nai rozmluvu, rozhodne se rozvinout duchovn kvality, o nich jsme mluvili, a bude se snait rychlit sv duchovn a karmick zrn. To se me dt jen nkterou z jg. Kterou z nich bys mu poradil? Vidnani: Metodick rychlen duchovnho a karmickho vvoje se pedepisuje individuln, jak jsem ji naznail v naem rozhovoru o jednotlivch jgch. Mezi lidskmi bytostmi jsou lid, kte se ani v nejmen me nevymanili z pemhajcch je vliv ctn a z nho vyvrajcch impuls, je vylehuj do vdom. Tyto impulsy jim diktuj vechny poiny, ani na n mohou psobit rozumem, kter by je dve, ne se projev inem, mohl roztdit podle jejich povahovch kvalit a i:ink v karmickm, ili ve spoleenskm smyslu. Dle jsou t lid, kte ij v kole nesmyslnho pemlen, je je na poli uvdomovn zcela odcizilo jejich ctn. Ti t vykonvaj pokyny, je jim udluj psychologit initel jejich byt prostednictvm impuls, kter svm vdomm nezaznamenvaj. Nevd nic o sv psychick pirozenosti, kter jim uruje cestu ivotem, jsouc posluna sluovn, utvec a zchovn sly karmickho peduren. Tito pemlejc lid by vak mohli spe poznat rozhodujc vznam spontnnho uplatovn sv vlastn psychologick pirozenosti v proitcch a inech. Ale ovldni mylenm, je je zvisl na psoben jejich bytostnch sklon, nemohou zabrnit jeho difzn tendenci. Proto jsou stejn indisponovni pro jgu jako ti, jejich indispozice pochzej z pevahy vzdut citov pirozenosti. Z toho vyplv, e ctn musme u tchto lid povaovat za tak mocn, e je schopno nedovolit jejich mysli a rozumu, aby mohli vit a hodnotit jeho kvality a pp. je pozmnit. Nehledm-li k dalm kategorim a zvltnm typm, me bt kad z lid tchto dvou kategori podncovn k hledn dosud nenalezenho citovho uspokojen prv na cest jgy. Ale v jejich momentlnm stavu jim nelze doporuit dnou z jg. Jgu vdycky musme povaovat za metodu, vyadujc na lovku, aby reguloval mylen, analyzoval pocity a duevn stavy a vykonval na psychologick rovni sluovac prce, je se tkaj materilu bytnosti a vdom, a dokonce aby stopoval a zmrn rozvjel bosk pociovn. Lid zcela podzen pociovn by mli hledat jgu ve snaze pekonat vnitn lhostejnost vi vemu tomu, co se v nich dje, ovldnout a peko-

199

nat to, co je podncuje k mylen innmu pouze na rovni pudovch sklon. Hledat jgu t ve vyhlazovn pocitovch reakc na vjemy pijman prostednictvm neuvdomlho vnmn. Vstupn brnu k jze najdou v dokonalm pozorovn vlastnho tla, mylenek, pocit a duevnch stav a t i v ivm smyslovm vnmn okolnho svta, ovem bez toho, aby pocitov reagovali na vjemy. Potom by se mli nauit tit se z toho, e vechno, co mohou vidt, je tak krsn, stehouce se stle, aby nebyli doteni nejprchavjm pomylenm na potujc vznam toho v osobnm smyslu. A to uskuten, pak se jim cesta k dalm stupm sama oteve. Ti, kdo jsou obt neustvajcho pemlen, je m z psychologickho hlediska difzn povahu, by se mli nauit vmat si sebe. Mli by pekonat stav vyznaujc se neustlmi mylenkovmi vpady ze sv vlastn bytosti a neustlm bloudnm mysli. Mli by se donutit k tomu, aby prostednictvm sebeuvdomovn setrvvali v sob samch bez ndechu nepokoje vyvrajcho z tendenc sv mysli. Tm by ji doshli soustedn, kter se me stt soustednm analytickm, kdy je obda extenzitou. Intenzitu mu udl tm, e zastav mylen obracejc se siln navenek. Pak teprve smj hledat metodu, kter podporuje jejich duchovn vvoj. Z toho je snad patrn, e piny, kter vedou lidi na cestu jgy, jsou tak rozlin, e je nutno nehledat u vech jejch stoupenc neklamn pedzvsti duchovnho rstu. Nkdy toti lid vstupuj na cestu jgy jenom proto, aby zniili karmu, kter je pirozenm ivotem vede k duchovnmu vvoji, a tak nastupuj cestu dol, do pekelnho svta, i kdy mli mysl jt cestou prv opanou. To znamen, e i zde psob sple karmickch pin, jim lovk nedovede vzdorovat, nbr se jimi nech vst pln a bezvhradn. Pro takovho lovka je nejlep, aby krel cestou mravn kzn, na n se vzd vech domnnek a pesvden o povaze ivota a skutenosti nebo slibnho oekvn, e svm ponnm nastoupil cestu urychlujcho se duchovnho vvoje. Nebo na cest duchovnho vvoje pomoc ryze duchovnho sil je nezbytn pokora a ta se skrv v sil o umravnn bez pslibu njak odmny, zvlt duchovn. My ovem, bohyn, nememe v tto rozmluv myslit na lidi, kte se teprve duchovn zanaj probouzet a nemaj dispozice pro duchovn osvobozujc sil. Ti jsou dosud v hlubokm zajet svta a jejich touha po harmonitjm provn, ji by chtli realizovat pomoc jgy, je jenom neujasnn a slab. Dokonce asto smuje k ist svtskm vsledkm, akoli k tomu jga nikoho nenabd ani nevede. Nepochop-li to tito lid, pak bude jejich eventuln jgick sil podmnno slepou dvrou ve velivou slu neobvyklch prostedk k een. Jejich vytrvalost tm bude vystavena velikm vkyvm, vtinou tak velikm, e je tm zarueno, e oj jgy pozdji odpadnou.

200 Jeto ve vych stupnch jgy nemohou odpadnout vdy beztrestn _ a odpadnut u takovch typ je tm jist, protoe nerozumj clm jgy - nech za zkuebn kmen povauj kol, o nm jsem se prve zmnil: nech doshnou duevnho klidu, jm jsou obdaeni lid, kte vldnou svm mylenkm, pocitm a duevnm stavm. Sprvn vykonan mal kol je toti stejn vznamn a pin malm dum velk prospch jako sprvn vykonan velk duchovn a duevn kol, jej pln duchovn velik lovk. Nebo a jakkoli tk a hutn mrak obluzen a nepoznn le na principu vdn u lid citov svtu podrobench, nebo je vznamn autonomita sloek byt u lid roztritch a tkavch, vdy se jedn o mal problm bytostn nedokonalosti. Vysvitne to v porovnn s problmy nedokonalosti, je mus eit citov a rozumov velice vyvinut jedinci. K tmto poslednjm, bohyn, musme mluvit. Musme jim ci, e mohou nalzt nejlep a nejdkladnj rozeen svch osobnch problm pomoc integrln jgy, o n jsme vak spolu a dosud ble nemluvili. Aptasat: Co mn vrazem integrln jga? Vidnani: V integrln jze se poaduje, aby v sil o Nejvy Uskutenn vnoval lovk pozornost vem silm sv bytosti ve snaze poskytnout jim hledan vchodisko. V integrln jze mus bt cit kontrolovn rozumem a rozum citem. Mus bt vystopovny a zdraznny slabiny pirozenosti v jejm mravnm a karmickm vznamu a vnovna zven pozornost jejich likvidaci vytvenm vych mravnch kvalit v tzv. povaze. Je teba se vyvarovat toho, aby hledajc lovk na zklad sklon stle piznval nezaslouenou ctu nkterm vitm mylenkm, pesvdenm a zvyklostem a bl se je zamtat jen proto, e mu byly odevzdny jako rodov nebo nrodn mravn ddictv. Nebo integrln jga mu slibuje, e hledanho cle doshne a potom, kdy se ji nau rozleovat svou bytnost na jev jako nco podmnn statickho a jej projevy jako nco podmnn dynamickho. Pak bude moci pozorovat to, co je v nm na psychologick a fyziologick rovni dynamick a sledovat sv vztahy k statickm slokm a vlastnostem, oboje usmrovat k duchovnu a tm je kvalitativn povyovat. Tmto postupem se pozorujcmu lovku stv bytost, tj. jej statick a dynamick sloky, toliko projevem, s nm lze manipulovat podle vlastnch uven a rozhodnut. A ze veho toho, co v bytosti pozoruje, mus poznat cit jako nejv rozhodujcho psychologickho initele v otzkch vech osud bytost. Proto pak mus pi praktickm sil o zmnu bhu ivota vnovat citu nejvt pozornost. Najde-li lovk ve sv bytosti nkter sloky jako statick a jin jako dynamick, nesm zapomnat, e jsou takov jenom podmnn. I tlo 201

je procesem fyziologickch sloek, i kdy se jev jako statick skutenost. Z psychologickho hlediska me bt lovk oproti tomu bytost duevn tak zmrtvlou, e se zd, jako by mohla pijmat pouze to, co do n vstupuje prostednictvm vjem. Sm lovk se jev jako neschopn projevovat se jako bytost, kter m slu zmrn chtt to, co rozumem rozpoznal jako sprvn a douc. S ohledem na to nesta jenom poznat faktick stav byt nebo jeho pirozenost, nbr mus se poznat i jejich relativn povaha. Jinak by si hledajc lovk mohl vytvet urit, ale nesprvn nzor, kter je otcem fanatickho pesvden, nedomylenost a blud. Kdo tedy usiluje o to, aby doshl vsledk prostednictvm integrln jgy, nesm z ukvapenosti nebo nedomylenosti zastvat pesvden, e existuje i jin zpsob een bezprostedn_ se uplatujcho osudu, ne je zmna psoben psychologickch initel. Jinmi slovy eeno je to zmna v psoben faktor rozhodujcch v otzkch nepoznn, obluzen, vitch pesvden a niternch konflikt. Tmito rozhodujcmi faktory jsou rzn stavy citu, jeho nejnim aspektem je pud ve vech formch. Nejvym aspektem citu je cit sounleitosti, toti lska, jej vibran citov projev se jet me ozvat jako initel, kter vzruuje bytost. Poznn vech tchto psychickch projev jakoto sil dosud iv ni citov pirozenosti vyaduje, aby byl lovk do uritho stupn inteligentn. Inteligence je vak ovocem jistho stupn odosobnn, kter pochz jednak z uritho stupn karmickho uzrn, jednak ze schopnosti s analyzujc silou pozorovat jevy, kter lovk vnm. Pozorovnm jev maj bt zskny podmnky a as k jejich analze. To pak je projev doucho stupn inteligence a odosobnn, kterm se spluje zkladn poadavek integrln jgy. Proto je integrln jga syntzou nkterch lnk jgy, o nich jsme ji dve mluvili. Aptasat: O jak postup se opr integrln jga? Vidnani: Z toho, co jsem ekl, me snad vyplvat, e integrln jga symbolizuje iroce zaloen duchovn sil, pi nm se bere v vahu jak cit, tak i rozum, ba dokonce i vechny zdnliv pirozen, spontnn a podvdom projevy byt. To jest ty projevy byt psychologick bytnosti lovka, kter nevnm nejen pi citov a morln nekzni, nbr ani pi povrchnm (neanalytickm) sebepozorovn. To znamen, e zkladnm pedpokladem integrln jgy je analyzujc sebepozorovn, je m kontemplativn povahu. Toto pozorovn se mus dt na irok bytostn zkladn a navc si lovk pi nm mus zachovat akn slu k psychickm zsahm do spontnnch promn na prahu podvdom, jemu pak podle poteb mus udlovat jinou tvnost nebo tendenci, ne jakou m dosud. V tto jze se tedy pedpokld pedevm, e lovk bude schopn 202

vyvolat inn mravn zsahy do citu, mysli a vdom, ba dokonce i do fyziologickch pesun ivotnosti, resp. do innosti ivotn sly, ji, pokud si pon jako analytik, me postehnout nejprve jako energii nebo napt v tle a pozdji jako fluidickou substanci, kter se v tle pesouv nebo pelv podle prv pevldajcch podmnek. Aby se k tomu dosplo, klade integrln jga tyto poadavky: 1. 2. Sprvn umravnn. Snahu zmocnit se tla vdomm prostednictvm pozorovn.

3. Zptomnit si bytost ve vdom na rovni fyzick i psychologick a permanentn si uvdomovat vechny duevn projevy a stavy. 4. Znemonit, aby byla nm poruena rovnovha, j u bylo dosaeno a ji lze nyn zjistit dky neperuovanmu uvdomovn duevnch projev a stav. 5. Kdy je duevn rovnovha udrena, rozvjet v bytosti nadsvtsk nlady a duevn 8tavy tak dlouho, a se stanou trvalm samovolnm psychickm stavem lovka. 6. Kdy je definitivn odstranno nedobr psychick zabarven nedoucmi stavy a jsou dokonale rozvinuty nadsvtsk nlady a duevn stavy, uvdt psychickou ivotnost do klidu za doznvajcho dobrho psychickho naladn. 7. Zruit konen psychick i psychologick opory uveden v estm poadavku a doclit toho, aby usilujc lovk, jakoto sebe si vdom bytost, zaval stav istho vdom, neohranienho ani tlem, ani vyhrannm vnmnm, ani vdomm jakhokoli omezujcho initele. Aptasat: Z toho, co jsi ekl, vyplv otzka, je se tk konkrtnho postupu v praktick integrln jze pro ty, kdo by jej pomoc chtli urychlit sv duchovn uzrn a povechn zlepit sv karmick dispozice. Nesmme toti zapomenout, e nezasvcen lid pokldaj jgu jen za adu technicky dokonalch pouek. Domnvaj se, e se tyto pouky tkaj pedevm tlesnch poloh a dle prostch koncentrac a meditac abstraktn povahy. Pitom si nedomysl, e by za tchto okolnost kad lovk musel chpat tuto nauku jako metodu, jej pomoc lze doshnout a udret hledan stav jen za neobvyklch podmnek, je se v prostm ivot nevyskytuj. Jinmi slovy to znamen, e se jga pokld za nauku bnmu ivotu vzdlenou, abstraktn. Z tohoto hlediska by vechny cle, jejich dosaen slibuje, mohly bt - na rozdl od bnho stavu jogn - jen stavem, jen je pmo zvisl na rznch jgickch cviench a na zvltn psychologick situaci. My vak vme, e se cle, jejich dosaen jga slibuje, mus projevit v bnm provn. Proto i jgou hledan nejvy cl bude nakonec nalezen v bnm provn zrovna tak, jako v nm zpravidla mohou nalzt ivoin stav bn lid. Mm tm na mysli ty, kte zstvaj lhostejn vi vemu ulechtilejmu vnitnmu ivotu, akceptuj prost 203

kad popud a stav pochzejc z jejich ivotnho cten, akoli po vchodisku a nsledcch tchto ivoinch popud zpravidla netou. Vtina lid vak pijala nzor, kter jim tak mocn vnucuje jejich ivoin pirozenost, e je it msi samm o sob. Ze se obohacovn ivota, k nmu m pispvat jga, nem nijak dotkat projev spontnnho ctn a jm zprostedkovanho provn. Je jim nepochopiteln, e by mli v jze postupovat tak, aby jej cle nali v bnm provn. Proto bych rda, abys mi ekl nco vce o sprvnm postupu v jze, jm by se pak mohl dit kad lovk. Vidnani: Zkoumme-li objektivn bytost, vechny jej sloky a projevy, objev se jako nejv rozhodujc, nalhav a nejivji se uplatujc pekka na cest k harmonickmu provn psychick rozptlen. Jeliko je psychick rozptlen pmo zvisl na tom, do jak mry se lovk podrobuje citovm projevm, lze z toho dovodit, e jsou veker ivotn problmy vlastn problmy citovmi. Toto poznn ukazuje vstupn brnu integrln jgy. Kdo si tedy peje urychlit sv karmick zrn a svj duchovn vvoj pomoc jgy, mus za duevn pohody soustedit vechny duevn sly a podrobit cit psn kontrole. Mus se starat o to, aby se ji nenechal strhnout samovoln vystupujcmi citovmi vznty, nbr naopak vnutil sv bytosti s konenou platnost chtn city. Ty ovem mus bt ulechtil a pln lsky ke vemu, co ije, a nesm bt podmnny neovladatelnmi popudy z podvdom. Tm doshne psychick promny, kter je pedpokladem rozvoje ctn dovolenho jgou. Rozvojem takovho ctn se doshne tak hlubokho zakoenn a zeslen vliv promujcch bytost, e bude mono oekvat zmnu polarity ve struktue byt. Spontnn ivoin ctn bude postupn potlaeno, vykoenno a znieno. Poslze bude vytvoen nov ctc lovk, kterho ji nenapadne pijmat nco za elem vlastnho citovho obt'astnn a vyvat se prostednictvm pocitovch vzruen. Naopak se bude chtt svmi city rozzaovat do celho ivoucho svta, a to ve form lsky, porozumn a skutk milosrdenstv. Z toho, co jsem prv ekl, je ovem zejm, e dosaen tto mety citov promny vyaduje dlouhou dobu. Ale promna ctn je prvn podmnka, od n nelze ustoupit. Symbolizuje toti dovren ppravnch prac praktick jgy. Poadavek promny ctn se vak jev jako tm mn uskuteniteln, m vce me lovku ivotn smrnice urovat pocit'ovn a skrvat se pitom za zstnu neuvdomlch pud. Dobrou pedzvst je teprve to, kdy lovk pozn rozhodujc vliv ctn v ivot. Tento vliv je v bnm ivot tak mocn, e impulsy pocitov pirozenosti prochzej polem rozumu bez povimnut, zastvek a zbran. Diktuj proto lovku 204

vechno jeho jednn; v nm JSou zejm impulsy a neodolateln chte, kter ho enou ke skutkm. Citov usmrnn vak vyvr z jin mravn kzn. Ta je sama o sob velice vznamn v sil o dosaen vech stup v jze, jimi mus projt ten, kdo se sna doshnout jgickho cle. A touto kzn je systematick pozorovn sebe. Kdo tedy tou po vysokch realizacch na cest jgy, m pi sil o sprvn umravnn pozorovat sv tlo, mylen, pocit'ovn a vechny duevn stavy, kter se ho zmocuj. M se snait zptomnit si ve vdom nejprve sv tlo, a to jakoto trvale vnmateln objekt, ve kterm bydl a ije, a krom toho usilovat o to, aby si je zevrubn uvdomoval. M se tak snait o to, aby se jeho tlo stalo dobe pozorovanm objektem a aby mohl zjit'ovat, jak psob na jeho mysl jako skutenost, kterou neovlivuje. Tmto zpsobem se postehovac a zjit'ovac schopnost ka tto jgy prohloub do t mry, e bude moci pozorovat a zjit'ovat i sv mylen, 'pocit'ovn a vechny duevn stavy. Pak konen bude schopn sousteovat se tak, jak se to v jze d: bude schopen sousteovat se ve stavu, kter se vyznauje vdomm pozorovnm a vnmnm veho, co se v nm dje. To je podmnka, aby se pozornost neodchylovala od pozorovanho objektu vzatho ze skutenosti, nebo objektu pomyslnho, nap. pedstavy. Nebude odchylovat vdomou pozornost ani od psychickch zmn nebo duevnch stav, je chce pozorovat a hodnotit z hlediska nezbytn mravnosti. To je pedpoklad pro nabyt duevn moci, s jej pomoc me psobit na svou citovou pirozenost a vnucovat j tendence nebo kvality, je chce ve svm byt rozvinout ve shod s poadavky integrln jgy. Vzhledem k tomu, co jsem prv ekl, je tedy citov pirozenost a do okamiku, kdy si lovk zane zevrubn uvdomovat vlastn bytost, autonomn slokou ivoin soustavy jeho vlastn bytosti, j dovede vldn01' tm mn, m vce ponechv vy sloky, toti mysl, rozum a vdom jako pasvn initele. Tato pirozenost ho inspiruje ke vem inm, take mus bt povaovna za prvoadho initele v otzkch, je se tkaj rozvoje schopnosti a sly k pemoen karmy. Karma je v jistm aspektu ivotn smrnic, j se vechno iv zpravidla podrobuje. Proto ani jga neme povaovat za psobiv faktor v duevnm ivot tvor nic jinho ne prv rozhodujc vliv na tyto smrnice. Necht' se vak nikdo nedomnv, e me zskat tento vliv na svj ivot rozvojem vrozen povahy ctn a nikoli rozshlm sebeuvdomovnm. Vjimkou je tu pouze to, kdy city jejich rozvoj jga poaduje - vystupuj samovoln a pmo, ani pitom tlum bdlost vdom. Vrozen ctn toti vtinou jen posiluje vztahy k tomu, co vede k pudovmu ukjen a co tedy posiluje osobnost. Tm se schopnost 205

pociovat vdy projevuje sp jako duevn sla s tendenc centripetln, msto centrifugln, jak se na n d v praktick jze. Pro snaz porozumn: obecn lovk tou po pocitovch zitcch. Nsledkem toho m jeho ctn ve sv nejposlednj fzi na rovni psychologick pirozenosti tendenci sly dostediv psobc. To je ovem teba pokldat za zeteln projev sobectv. Clovk, a to zvlt ten, kter tou po realizacch na cest jgy, mus bt na rovni svch cit puzen k inm dobra, ktermi se zvtuje blaho jinch bytost. Takov ctn se projevuje tendenc odstedivou, a je proto pinou sublimace psychologick bytnosti. Pedevm se vak tato sublimace tk vyhrannho jstv, kter svmi koeny tkv v pojmov ohranienm svt. Kdy nkdo, posluen jgy, vzbud a rozvine vy pocity, kter nejsou podmnny vjemy a dojmy ze smyslovch kontakt s vnjm svtem, tj. pocity ulechtil a pramenc ze soucitu a lsky ke vemu, co ije, pozmn bhem doby vechna spontnn hnut ivoin pirozenosti, nutc ho k aktivit, tedy vlastn celou povahovou zkladnu sv bytosti. Tato hnut se pak v souladu se zkonem karmy stanou nosnou silou, kter se postupn zmocuje cel bytosti usilujcho lovka. Poslze ji un vstc k pepodstatnn v boskou pirozenost se vemi osudy boskch bytost, je z toho vyplvaj. To je ovem fakt, kter nasvduje tomu, e se nejedn o dosaen nejvyho idelu, idelu absolutn svobody. Nen vak jin ztity v jednotlivch epochch snahy o uskutenn nejvych cl jgy v celkovm jejm pojet. Dokud je nutn chpat bytost jako monadu odnou tlem, musme ji chpat jako existenci, jej psychologick soustava je podrobena karmickm a morlnm hodnotm. A tyto hodnoty jsou vlastn materil, z nho jsou vybudovny orgny, duchovn a duevn sloky, ba dokonce i tlo jakoto jev i hmotn jsoucnost. Jestlie lovk zane bt s tmito hodnotami nespokojen, mus pebudovat celou psychickou pirozenost sv bytosti. Mus se chopit nejulechtilej mravnosti jako initele, jen m bt stle vkonn ve svtle bdlho vdom, nebot' to jinak eeno znamen, e se vdom chop ulechtilejho materilu. Ten se zprvu stane jakousi terickou npln orgn a jinch sloek jeho bytosti i tla, ale pozdji sammi tmito orgny, slokami a tlem. V dob, kdy se tento duchovn materil stv npln jmenovanch sloek, je to ji sla, kter je s to ovlivovat vdom a vytvoit tak innou zbranu vi vlivm vnjho svta, je jsou vlastn podprnou silou egoismu. Jinmi slovy: ve stedisku doucch mravnch hodnot, jich lovk nabyl vdomm ,dodrovnm mravnch pkaz jgy, se velmi brzy ocit v ohnisku innch sil, vedoucch k promn jeho mravn 206

hodnoty. Potom, kdy nad nm vldu zskaj sly mravnosti, vytvej se podmnky, e se promn v boho-lovka. To jest v lidskou bytost, jej vnitn kvality ve vibranm smyslu maj jasnou tendenci do svta boskch existenc, i kdy se jet nkter sti jeho bytosti upnaj do smyslovho svta. Existence tvor je toti vsledkem dozrl karmy. Z nejsubtilnjho stanoviska je mon karmu, kter vytv existenci ivch tvor, spatovat v tch psychicko-fyziologickch emanacch, kter se dostvaj do vibrace nsledkem pozornosti, ji bytost vnuje sob sam vzhledem k vyhrannmu j. Povaha prosted je pole, na nm se odehrvaj vibran procesy. Prostedm ovlivnn vibrace psychicko-fyziologickch emanac postupn dozrv ve vibran krizi, kter m tvr povahu a jejm viditelnm projevem je sbalujc se fyzikln skupenstv, pijmajc nakonec formu odpovdajc svmu druhu. To je prav pina tvrch proces v samsru, kter je mono zastavit toliko zmnou povahy vyzaovn bytostn struktury nebo bytostnch emanac. Z toho vyplv, e se cesta do nirvny vyznauje tm, e lovk udluje vyzaovn sv bytosti tendenci k rozplvn. To je mono uinit pouze tak, e se vyhlazuje samovoln vylehovn ideje j a moje. V tom ppad se lovk stv bodem, jen se ve vyzaovn vlastnch emanac pohybuje po hyperbolick kivce, take as a msto, kde se projevuje zptn psoben jeho konn, je a za okruhem vkonn karmy vytvejc novou existenci. Ono msto je dokonce a za vemi existencemi jeho reinkarnan ady. Z hlediska sloek ivoin pirozenosti si tedy nikdo neme pt vce, ne aby mohl odpovdajcm morlnm ivotem vstoupit do vibranho pole a tendence boskho ivota. Tam se teprve uke, zda si peje jet nco vc ne t bosk ivot. Je pravdpodobn, e si nikdo vc pt nebude, jestlie mu imponuj tzv. empirick skutenosti. Takov lovk je ponoen do moe pociovn, a proto ho neme zajmat oblast pro souasn jeho stav nepochopiteln, oblast nadtvr Przdnoty .. C4;>vk, kter a dosud nepochopil absolutno jako stav pro nho douc, podle sv pirozenosti bude vdy touit po jistm druhu pocitovch vzruch, i kdyby to byly vzruchy nejvy z nebeskch. Proto se jeho duchovn vvoj m ubrat cestou, kter zan v bnm stavu jeho vdom, je pijme za sv vchodisko oblast fyzickho byt. Pak pokrauje pocitovou oblast a svj cl najde v centru bytosti, kter je jistm projevem kosmickho Vdom a nejvych kosmickch kvalit. Na tto cest jist dospje ke vem pznivm dostupnm pocitovm proitkm a jeho karmick zralost uke, kter sfra pocitovho provn je pro nho z psychologickho stanoviska nejvym idelem, nebo prv k n bude lnout. A prochzeje sframi po citovho provn, 207

me i nezral lovk nabt ivotnch zkuenost, kter mu dovol odmtnout kad pocitov vzruch a z toho dvodu uznat jenom nirvnu za svj vlastn douc stav. Lze vak pedpokldat, e pokroilej charaktery, due, jejich pravm domovem je dky jejich povechn zralosti absolutno v nadtvrm klidu, budou moci pekroit vechny bosk oblasti. Ale i takov povahy mus boskou pirozenost naped rozvinout doucm pocit'ovnm, a to a ke stupni, kdy jim tato pirozenost bude klst pokuen. Nebo teprve v boskch pocitovch proitcch je pro takov lidi utajena zkouka jejich duchovn zralosti a pipravenosti nebo nepipravenosti na realizaci nirvny. V citovch krizch, ve "svtobolu", vysl i due primitiva do jeho vdom touhu po pln svobod. To proto, e byla prv zviklna jej dvra v absolutn kladnou hodnotu citovch vzruch. Kdy vak konflikty ustanou, karmicky nezral due opt upad do pevnch okov smyslovosti a do lpn na pocitovch vzruch. U pokroilejch du k tmto projevm nedochz. Jsou-li vak obdaeny tly, jsou tak obdaeny ivoinm pociovnm, kter lze hloubji ukjet a tehdy, kdy doshnou boskho provn. Projev-li se vak u nich i po dosaen boskho provn indiferentismus prosvcen bdlm vdomm ke vem pocitovm proitkm, tentokrt k boskm, dokazuje se tm, e i pokuen z boskho pocit'ovn je pro n neinn. To je ovem pedpoklad pro spontnn vykroen ze dve, kter jsou na nejvy a nejzaz hranici pocitovho provn. Tm, co jsem prv ekl, bych chtl zdraznit, e ten, kdo hled pomoc jgy sv osvobozen, mus nejprve uvdomlm citovm zulechtnm a povznesenm doshnout nejvyho stavu na rovni citovho provn. Nikoli vak pouze v oblasti uvdomovn a abstraktnho ctn, nbr i v oblasti spontnnho, vdomm neprosvcenho pocitovho ivota, aby prv na pd vrozen schopnosti uvdomn doshl vrcholu provn, kter m boskou povahu. Ne to uskuten v pln me, nesm u nho pevldnout dn jin zjem. Bosk ivot je toti hledajcmu lovku zkoukou, kter le daleko ped nm a kter mus vyvrat z jeho spontnnho provn. To ovem vyaduje, aby v prv ad doshl bosk rovn prostm stavem vdom. Zapomene-li se takto usilujc lovk v boskm svt a boskm provn, a stane se proto bytost tmto provnm zcela ovldanou, stejn jako je nyn tvorem ovldanm provnm ivoin citovm, bylo jeho dosavadn it pece jenom pokrokem na cest k absolutn dokonalosti. V boskm svt se toti spln vechna jeho pn a dopln potebn ivotn zkuenosti nejlepho druhu, kter tak jako neblah zkuenosti tak zapadnou do jeho podvdom. Odtud za vhodnch podmnek, nebo snad i v jin existenci, vystoup opt na rove jeho bnho uvdomn. 208

Zprvu snad jenom jako neujasnn ivotn zkuenosti v podob vzpomnek, ale to ve mu dopome k pochopen, e m dovrit zeknut se ivota, kter se vyjaduje i vyerpv citovmi akcemi a reakcemi, je jsou pinou vzniku existenc z mnoha hledisek nedoucch. Aptasat: Z tvch slov vyplv, e problm vstupu na cestu jgy je problmem vdomho usmrnn nklonnost a ivota a nikoli promylench mentlnch akc, jimi se pouze labyrint jev a projev rozmnouje a zvtuje. A to je potiteln skutenost. Znemouje toti, aby se penel balast zvadnch pedstav, domnnek a osobnch idel - balast, kterm je vdy zatena ivoinost - ze stavu pirozenho it tvor do jejich it dalho, tebae u idelnho. To je zrukou, e se nikomu neschvaluje libovoln smovat podmnky rznch sfr a tmto zpsobem vnet neistoty svtskosti do boskch svt. Cle jgy jsou vak vysok. Jsou vy ne jakkoli duevn stavy zvisl na provanch pocitech a to nm vnuk otzku o zpsobu dalho postupu. Chtl bys mi ji zodpovdt? Vidnani: Kdo uvdomlm mravnm silm dovril promnu ivoin pirozenosti v pirozenost boskou tak dalece, e se mu bosk ivot stal bnm nebo pirozenm; kdo ije tyto bosk pocity v pln rozvinutm indiferentismu vi svtu a ivoinmu ivotu, na nm a dosud lpl jako na sob samm, doshl prahu. Odtud me vykroit jako badatel v duchovnu, ili jako lovk, kter je schopen se zcela bdlm vdomm sledovat zmny a stavy i v nadpocitov oblasti svho byt. Prost vztah ke svtu, jen uznv za skutenost toliko empirickou skutenost a za nezzbytnou potebu toliko smyslov vyvn, kterm se pmo vyivuje ivoin ctn, zskal pedpoklad, e neviditelnm prostedm bude pijat ptelsky. Bude ptelsky pijat ve sfrch, v nich se me ocitnout i samoinnm pesunem osobnho vdom jakoto do kvalit tzv. samch o sob. Dolome vak k tomu, e vstoupit do uritho duevnho stavu, jen nle do sfr jsoucch a za hranic stav lovku prv obvyklch, me pouze ten, kdo se tmto stavm dovede pizpsobit tomu odpovdajcm morlnm uzpsobenm. Jinak se mu tento stav stane pramenem mnohch vnitnch konflikt, jimi bude nejvy cl duchovnho ivota zkreslen a povahov znehodnocen. Proto je teba, aby kad vdl, e kolize nzor s niternmi stavy mysticky usilujcho lovka velmi asto pochzej ze spontnnho zptnho psoben, je vyvolvaj obyvatel t sfry, do n nle neobvykl duevn stav, kterho dosahuje silm a touhami. Z toho dvodu je nezbytn, aby ten, kdo roste duchovn, rostl i morln. Tm se toti vyhne nedoucm niternm rozporm, z nich asto vyvstvaj zvrcen nzory. 209

Aptasat: Jakm zpsobem lze penst osobn vdom z oblasti ivoin pirozenosti do oblasti vdom jakoto kvality sam o sob? Vidnani: Penosu vdom se doshne vdomm soustednm na nejir psychologick zkladn, soustednm, kter nen zakaleno citovmi vztahy ke smyslovmu svtu. Takov soustedn je kvalitativn velmi vysok nsledkem istoty vdom a citovho indiferentismu vi svtu smyslovch skutenost, pedstava nesprvnch pojm. Je to soustedn, v nm vdom me obshnout nejen jevy, je imponuj kadmu, kdo se ped svm soustednm neoistil ppravnmi pracemi, o nich jsem mluvil dve. Me obshnout i kvality, jejich psobenm se lovk duchovn povzn, roste, mn a duevn i duchovn zkvalituje. Ale ist soustedn je fakt ideln, proto je obecn tk je doshnout. Tm nikdo z tch, kdo tou po dosaen vysokch stup v jze, toti nechce pipustit, e mravn problm je v otzce bytostn promny problmem nejpednjm a e jeho uspokojivm vyeenm bude skuten vyeena apriorn otzka bytostn a karmick promny. Tato promna pmo souvis s dosahovnm nadsmyslovch cl, k nim kad lovk automaticky smuje, pokud se nech vst samoinnou karmou. Jestlie na to vak hledme ze stanoviska pn, kter jemn a mlo zeteln vystupuj z nejvt hlubiny jeho bytosti, pak jich dokonce energicky tou doshnout. Protoe vak nezn tato pn, kter jen nezeteln vystupuj z hlubin jeho vlastn bytosti do jeho vdom, a dokonce podlhaje smyslovosti, nedb o mravn problm ani o vznam mravnch hodnot v provn. Proto se hned a neodpovdn chpe sousteovn, je v mravnm ohledu zdnliv nepoaduje takov osobn obti jako mravn kze ve smlen, ctn a skutcch. Sousteovn, jeho se za tchto pedpoklad lovk chpe, vtinou nsledkem neumravnnosti bv provzeno pociovnm ivoinho rzu. Proto nen ani dosti siln, ani kvalitn, aby lovku, jakoto bytosti stle si vdom svta, umonilo proniknout a za oblast jeho karmy vznikl ze smyslovho provn, diktovanho mu pociovnm. Neme ho tud dovst ke ztotonn jeho souasnho stavu osobnho vdom se stavem Vdom kosmickho a nadpomyslna samho. Takov soustedn neme bt nim jinm ne innost na hromad balastu; proto lze vylouit, e by mohlo vst k touenm idelnm mystickm vsledkm. Sousteovn samo je toti nutn povaovat za psychick sil, jeho pomoc mohou bt rozvjeny duchovn kvality v nadpomysln krtk dob. To ovem plat jen potud, pokud jeho kvalita nebude snena silami a sklony, je strhuj vdom na nedouc cesty. To jest silami a sklony, kter se do soustedn mohou vmovat jako nsledek mrav!l nekzn, je m bt podle jgickch smrnic odstranna. Kad moudr lovk proto nejprve znemon, aby se do jeho sil o duchovn doko210

nalost mohly vmovat ni zetele a sklony tm, e morlnm silm spn dovr oistu bytosti. Pak ist a pipraven se jist sousted tak, e pronikne do oblasti Boha, do oblasti pedtvr a nad-tvr, do oblasti nediferencovan, ale skuten, kter existuje za hranic vvojov linie skutenost, jejich tla a pvod jsou v oblasti diferenciac. Clovk, kter by nebyl indiferentn vi vemu, co nle jak do oblasti skutenost, je se nerozliuj vytvenm rozlinch projev, tak i do skutenosti ni, by oblast rozliovatelnmu skutenu nadazenou vnmal jako oblast bezduch przdnoty a bezbytostnosti. I jeho snaha o soustedn by proto byla marn; o soustedn, jak je douc pro jgick vvoj. Bezduch przdnota nerozlenn skutenosti by se vmovala do jeho sil o koncentraci jako temnota a tup duevn znehybnn, ba jako vlastnost sniujc potencil bdlosti. To bu kadmu pipomnkou, aby se tolik nestaralo sousteovn, nbr spe o ppravn prce, jimi se nejprve morln zulecht a pak pomalu bytostn pepodstatn. Aptasat: Je-li mravn ozdravn tak zvan, je douc, abys uvedl, ktermi konkrtnmi skutky by se lovk k nmu dopracoval. Jinak by toti byla tato jga nepln, akoli ji pece uvd jako smrodatnou pro kadho, kdo tou doshnout duchovn dokonalosti. Vidnani: Bylo by jist lpe, kdyby kad hledajc a touc lovk pochopil mravnost bez toho, e by bylo nutn specifikovat jej pile. Specifikac skutk ctnosti vznik nebezpe, e se ten, kdo hled na cestch duchovnho zdokonalen, stane formln pln mravnm, kdeto ve skutenosti i nadle zstane bytost, kter je v mnohm ohledu jet stle podrobena ivoinosti. Formln mravnost je jenom jako povrchov zabarven budovy, v n me kad bytost t v naprost zvislosti na svch sklonech a pudech. Proto integrln jga poaduje, aby lovk toto pravidlo zmnil a umravnil se v celm svm it, mylen a pociovn nezvisle na vnjch projevech budcch dobr zdn u jinch lid. Mus dokonce doshnout toho, e se nebude musit nutit k ivotu ve ctnosti ani ke skutkm ctnosti, nbr e ctnosti bude v sob nalzat a nebude musit kad svj mravn nedostatek pokldat za ctnost, jako to in svtt lid. Formln mravnost, kter jenom z uritho stanoviska v sob me zahrnovat jist poet ctnost, m toti v karmick otzce jenom nepatrn vznam. Pulsace pudovho ivota me pi formln mravnosti existovat dl a bt v pln me inn proto, e nebyly uskutenny vechny ctnosti, chpan z absolutnho stanoviska. Formln mravnost je jako pp, kter bude odvto karmou ze skutenho it nepodrobenho mravnosti a z jeho tendenc, tedy ze it, v nm je lovk podroben mnohm jeho projevm. Formln mravnost je jako modlitba papouka, kter se zmn 211

v zden kik, kdy se k nmu nhle pibl neptelsk koka ivoinosti. Proto je nezbytn, aby se kad vce staral o to, aby umravnn prolnulo svmi koeny vechen jeho ivot, jako jej nyn proln impulsvnost z iv sly pud. Pak umravnn s nedostatky bude kvalitativn vy ne pln bezvadn formln mravnost. Aptasat: J vak chci pedpokldat, e skuten touc lovk chpe, e formln mravnost neme vyhlazovat pirozen itou ivoinost. Chci pedpokldat, e kad tou zmnit vechen svj ivot i to, co ho modeluje a co je karmou. Ze je mu proto ji jasn, e se mus pokouet t v mravnosti a ve ctnostech a nikoli je provdt. Proto prvem kladu otzku o konkrtnch skutcch vedoucch k dokonalmu umravnn, kter pomh pi jgickch snahch. Vidnani: Nejjednodum zpsobem dokonalho umravnn je tak dokonal vra a oddanost Bohu, e zastn a uml celho ivoinho lovka. Pak se stane initelem v ivot lovka jenom Bh, kdeto lovk - ivoich - jakoto initel bude vlastn znien. A jeliko v Bohu pedpokldme morlku nejvy a nejdokonalej, je tmto problm mravnosti vyeen pln a velmi jednodue. Ale lovk je tvor sebevdom. Proto si snadno uvdomuje, e je to on sm, kdo vykonv skutky, take Bh jakoto initel, psobc skrze nho, zstane vdy za hranic jeho sebeuvdomn jako fiktivn skutenost nebo spe neskutenost. A jestlie si lovk uvdomuje, e je sm pvodcem svch skutk, pak je i jejich budoucm ddicem. Protoe vak nsledkem ivotnch nzor a sil je jeho jstv, ponoen do sfry cit, vdy jet snkou mravnch nedostatk, neme tyto mravn nedostatky vyvit formln mravnost, at' je jgicky jakkoli nezvadn. Skryt v jstv, ije ve chtn, ili v egoismu, a proto je jeho mravnost vdy dosti formln. Skutenou zstv jenom jeho innost v jstv a tato innost ho vdy mravn znan zneit'uje. Pedpokldejme vak, e nkter lovk je k sob dosti upmn, sna se zniit vechny projevy jstv a pitom poznv, e mus konat i skutky ctnosti. Pro toho mohou bt oprnmi body tato mravn pravidla: 1.Nekonat zlo skutky a nepsobit je ani mylenm, ani ctnm. 2. Uvdomovat si neustle sv tlo jakoto hmotn objekt a t vechny vlastn pocity, mylenky a duevn stavy a mravn je povyovat. 3. Zniit dostivost po svtskch vcech a neuspokojovat touhy a vn svho tla a jstv. 4. Vzbudit naden pro duchovn vykoupen, jako i radost a vru v Boha. 5. Vnovat se vnitnmu klidu a rozjmavmu sebepozorovn ve stavu blaench pocit. 212

6. Nereagovat na ivoin sklony sv vlastn pirozenosti a setrvvat v pocitech volnosti, bezstarostnosti a ppadn i blaenosti. 7. Nepochybovat o svch schopnostech, umoujcch zskat vznamn spchy na cest k nejvymu sebezdokonalen nebo vykoupen. 8. 9. Vit v nejv pzniv prbh svho osudu. Pt dobro vem bytostem bez ustn.

10. Klant se Bohu, pravd a dobru, vzvat je a bt si jist, e je mono se jich dovolat a uskutenit je ve vlastnm ivot. Tato pravidla zhruba oznauj skutky umravnn. Ale kdo tou po vykoupen, me tyto skutky mravnosti uskutenit hloubji nebo povrchnji a podle toho se jimi dostat na cestu, kde zsk vt nebo men dkazy ze zkuenost. Ale pitom je teba mt neustle na zeteli, e se jedn o it mravnosti a nikoli o sportovn vkony na poli mravnosti. Mus bt zmnn zpsob ivota a pijat mravnost se mus stt poslednm slovem v otzkch it. Jinak budou vsledky umravnn bud' mlo zeteln, nebo dokonce povedou pozdji k pmmu odporu a neptelstv vi vemu mystickmu snaen. Aptasat: Klasick mravn pedpisy jgy obsahuj t zkaz pohlavnho' ivota, zabjen a ubliovn, jm je formln zakzna masit strava v kad form. Nic takovho se vak ned pmo vyst z deseti tebou uvedench bod umravnn. Jetm snad dovoleno to, co zakazuj mravn pedpisy klasick jgy? Vidnani: V mravnm zdokonalovn se vyaduje jak cudnost, tak i zdrovn se masit stravy. Ale nezd se, e toto vyvrcholen mravnosti pin stejn vsledek jako poten snahy o umravnn. Vdy je teba uvaovat o zptnm psoben mravnho sil a tu je asto u zatenk dleitj, aby dbali o rozvoj dobrch sklon v povaze. Neubliuje-Ii lovk dnmu tvoru a dr-li se neustle pn veho dobra vem bytostem, zaniknou v jeho nitru mnoh napt zl povahy. Vnitn konflikty a neklid tm mohou bt pomalu odstranny, kdeto vnitn mr a sla se budou prohlubovat a stupovat. A lovk jednou dozraje k poznn, e zkaz sexulnho ivota a povn masa je hluboce odvodnn. Kdo nap. jde vysokou stezkou duchovn hodnotnho umravnn, neme si dovolit poskvrovat se neistotami, kter na jogna pechzej z partnera, jeho si zvolil ke svmu pohlavnmu ukjeni. To tak znamen, e zekne-li se lovk veho svta v mysli, zane t v jistm jasu nebo v oslnn jasem. Pohlavn dost vak obrt vechnu psychologickou energii jeho byt zpt do svta. Kdy partner, zvolen za tchto okolnost pro pohlavn styk, neije v jgick mravnosti nebo v n nen upevnn, ba dokonce je jenom tvor svtsk, pak pohlavn spojen s nm symbolizuje vyvolvac moment toho, e se ten, kdo chce jt cestou 213

jgy, dobrovoln podrobuje svtskm naptm v dui, i kdy je dve teba ji pekonal. Dopust-li se tedy ten, kdo jde cestou mravn oisty, skutku pohlavnosti, mus potat s tm, e ztrat jas, kterho doshl pedchozm umravovnm. Proto se k jgy mus vyhbat sexulnm stykm, hlavn vak nedovolenm. Ale problm pohlavnosti neme bt vyeen prostm zkazem pohlavnch styk. Fyziologick procesy, vyvrajc z karmick hodnoty tvor, jsou nkdy elementem nejv rozhodujcm. Z toho dvodu ten, kdo usiluje o jgu a vzdv se pohlavnho ivota, mus pohlavnost niit nepmo, tj. plamennm nabzenm se Bohu. Mus dvat sebe Bohu jako obtinu, a to tak hav, jak to vyaduje nalhavost vystupujcch pohlavnch cht. Jinak by ho pohlavn sebevlda vedla do duevnch stav zuujcch vdom. To se projevuje tak, e duch lovka zapad do tamasick kvality. Tak se lovk na cest mravn oisty ocit mezi Scyllou, kde me bt znien nevhodnm spojenm se svtem skrze partnera pro pohlavn ivot, a Charybdou nicho napt, jeho pvod je v kladen pekek pirozenm projevm fyziologickch funkc v bytosti. Proto je nkdy lpe, aby navdy zaal t ve vrouc oddanosti Bohu a od toho, co je jgou zakzan jako mravn zvadn, utkal mylenkami a pocity v touze, aby byl vysvobozen ze sv mravn tsn. A pojdn masa? Vyvrcholenm zkazu zabjet a ubliovat je zkaz masit stravy. Z estetickho hlediska jedlk masa pijm do sebe i neistoty, je absorbuje se zvecm masem, kter u ijcho zvete bylo obydlm animlnho ducha, rozlinch pud a nevdomosti. Kdeto z karmickho hlediska plat tento zkon: "Kdo j maso, bude zabit!" Jenome ani zde se ned situace vyeit formou prostho zkazu jst maso. Mnohdy je nutno uinit stupky z karmicko-fyziologickch dvod u lovka, kter hled. Pak je ovem na aspirantovi jgy, aby velm a neutuchajcm pnm dobra vem bytostem paralyzoval zneit'ujc vliv pojdn masa. Ale pihlm k nezbytnostem jak v pohlavnm ivot, tak i v pojdn masa. Shovvavost a omluvy jsou jen mravn poskvrujc slabost. Je teba, aby se k jgy poradil se svm uitelem. Aptasat: Z tvch slov se zd, e morln pokyny maj hlub dvod ne ideln etick. Proto bych rda slyela, jakm zpsobem se projevuje zdrenlivost ve spontnnch, resp. impulsvnch projevech bytostn soustavy a jak pp. ovlivuje karmu, jejm psobenm se lovk stv sp mechanickm tvorem ne bytost, kter me voln vldnout svou vl? Vidnani: Absolutn zdrenlivost, jej nejvznamnj st na ivoin rovni je zdrenlivost sexuln a na rovni mentln zastaven duevn innosti, vrchol v Maha Videha, ve Velikm Odtlen. Toto odtlen 214

vyvr z psychicko-fyziologickch pesun ivotn energie. Ale absolutn zdrenlivost, tedy pln zastaven duevn innosti, je na konci zdrenlivosti, kter se pon zdrenlivost sexuln. Prv sexuln zdrenlivost se m vyvolat konflikt mezi tm, co lovk chce a co nle do oblasti vle na jedn stran, a na druh stran tm, co se projevuje formou bytost n impulsvnch sklon, nleejcch expresvn se uplatujc sle podvdom. Tento konflikt m vst snacho se lovka a k vtzstv nad vlastn ivoinou pirozenost. Z toho dvodu jga pi stanoven mravnch korektiv pro jogny neobsahuje ideln etick hlediska. Pihl jen k tomu, aby byly vyvolny adekvtn psychologick momenty. Ten, kdo studuje jgu, je me chpat jako mysln vyvolvn konflikt mezi jeho mravnm nzorem a bytostnmi pudy. Tyto konflikty, zprvu jen jako mentln, se maj zmnit v akutn boj s ni pirozenost. Tmto bojem se odhal nejpsobivj initel na cest duchovnho vzestupu nebo sestupu bytosti. A usilujc lovk pozn, e je pvod sestupu nutno hledat v podlhn silm ni, psychologick, karmou ovldan bytnosti, jejich nejenergitjm projevem je pohlavnost. Duchovn sestup kon v nejv monm zatemnn a egoismu, jejich karmickm vyjdenm v souasnm provn je net'astn ivot pekelnch a dmonickch tvor. Od sexuln zdrenlivosti se tedy oekv boj s nimi bytostnmi sklony, jejich aktivita je zdrenlivost -zvyovna. Ale boj sm se nesm stt samoelnm. K tomu by dolo tehdy, kdyby ten, kdo nechce poruit pkaz sexuln zdrenlivosti, podlehl fyziologickm tlakm, je pochzej z pohlavn impulsvnosti, tj. tlakm, jejich objektivnm projevem jsou tvrd nrazy ivotn energie do mozku. Tyto nrazy jsou pinou, e se zastr nebo zuuje oblast bdlho uvdomovn. Pak lovk, zachovvajc pkaz sexuln zdrenlivosti, mus elit t nsledkm tohoto sil. Cel se jim jednak pozorovnm vlastn mentality, jednak buzenm radosti a vnmn prostoupenho ivou smyslovou radost - a toto ve mrn k tlakm ze zdrenlivosti. Doke-li lovk zachovvajc zdrenlivost elit tmto tlakm uctvnm bostv ve t'astnm stavu duevn ilho a problm prostho lovka, pak se zptn psoben napt za zdrenlivosti projev jako vibrace, je promuj jeho bytost. V morlnm pkazu zdrenlivosti se tedy pihl k vyvoln napt, kter promuj bytost. Ten, kdo usiluje o jgu a tou doshnout pe podstatn n sv bytosti, aby zskal zruku, e jeho tendence na ebku existenc bude vzestupn, mus vdy dbt na to, aby pomoc sexuln i duevn zdrenlivosti dospl k psychick a bytostn krizi. Potom jsa si j dobe vdom, mus neustle vyrovnvat veker reakce ivoin pirozenosti zdrenlivost omezovan, a to ve t'astn nlad lovka bez problm. Pak jist d sv ivoin pirozenosti dobr smr. 215

Bude-li toti asten ve svm nitru, bude mentln pirozenost strhvat pirozenost ivoinou a nebude jako a dosud duevn strhvn z mentln oblasti do oblasti ivoinosti. Ale sexuln zdrenlivost je boj, kter m sv dleit fze. Prost sexuln zdrenlivost by se stala pro vli nenosnou, kdyby snac se lovk nedbal kzn smysl. Kdo chce vydret na cest sexuln zdrenlivosti, mus nezbytn steit sv vnmn, aby prostednictvm vjem nevpustil do sv bytosti strhujc pokuitele. Mus dvat pozor na to; aby nevidl, neslyel, neichal, nechutnal, nehmatal a neuvdomoval si to, co bud pohlavn dost. Tm zsk nejen vhodnj pozici na bojiti zdrenlivosti, nbr oist jak sv vdom, tak i sv zrn do sebe. Takto ist a sebe stehouc, pomalu dozraje od sexuln zdrenlivosti ke zdrenlivosti absolutn, kter je nejmocnjm a nejvym soustednm na plni bytostnho svta. A absolutn zdrenlivost ho povede k tomu, e se u opravdu nebude du nebo nitrem dotkat smyslovch skutenost. Za tchto podmnek bude konen moci vyjmout svou bytost z oblasti asu a prostoru a tm dospt k nepmmu zitku absolutna, z nho si pinese poznn cest a metod k Nejvymu Uskutenn. Jinak zdrenlivost nen eln. -

Aptasat: Pedpokldejme, e nkter lovk bude chtt provdt jgu, ale nikoli umravnnm, kter vrchol v zastaven duevn innosti - co se mu bude zdt jist velmi obtn - nbr jen meditacemi, soustednm, pozicemi a jinmi pracemi technickho rzu a pracemi mysli a rozumu vbec. Jak nsledky hroz takovm lidem? Vme toti, e mentln aktivitou zasahuje lovk do niternho nebo psychickho svta, kter na jeho akce vdy reaguje. Proto se mi zd nutn zodpovdt i tuto otzku. Vidnani: Tlaky, je na lovka vykonvaj bytosti nebo tvary z jinch, tj. smyslov bn neidentifikovatelnch sfr a jim lovk pro nekvalitn mravn hodnoty svou duevn vzbroj neme vzdorovat, psob na nho zptn jako elementrn podntn energie, kter vyerpv jeho ivotn potencil. Z toho dvodu dochz k disfunkcm v jeho bytostn soustav, a to je nakonec pedpokladem rozlinch onemocnn. Ale v jze vdy jde o to, aby se z jejch k stali lid absolutn odoln, velmi siln. Jejich odolnost a sla vak mus vyvrat z mravn kzn. Umravnnm m jogn nabt sly a soustednosti, jich po osvcen sm ut ke skutkm spravedlnosti z dobra. Jeto vak kad skutek znamen vboj duevn energie, vztahuje se een jen na innost z pebytku energie, ji lovk zskv umravnnm. Kdo je morln slab, a pece tou po oslujcch vsledcch jgy, uchl se asto k soustednm, meditacm a jinm pracem ryze duevnho typu. To je ponn, kter ho me pivst ke stejnm vsledkm jako 216

fixn idea nevyrovnan typy a povahy. Ten, kdo usiluje o jgu pouze mentln, promt duevn, resp. ivotn energii do chaotickch fyziklnch vr sv neukznn bytnosti. Tm pedevm vytv pedpoklad pro nadmrn vybjen tto energie, naraz-li ve svm ivot na vzruujc momenty. Duevn vypjat, me svou duevn energii v okamicch vzruen vybt nadmrn a tm se tak oslabit, e se bhem doby msto jognem plnm sly stane vyerpancem, kter se bude pohybovat nad propast zhroucen nebo do n me i spadnout. A neviditeln svt, jm je obklopen, je pln neviditelnch hladovch dravc, kte ho zadv. Msto jogna se z nho stane vyerpan, nemocn lovk nebo lenec. Neviditeln svt, kter ns obklopuje, je toti jenom dal dimenz svta smyslovch skutenost. Proto je nutn, aby kad povaoval smysly postehnuteln svt jenom za jednu ze sfr, kter se prostorov prostupuj a jen kvalitativn oddluj. Pak pochop, e je mezi vemi svty jist spojitost, kter je dokumentovna pslunmi reflexy u vech bytost urit sfry. Proto se mohou bytosti jedn sfry ivit fluidy a emanacemi bytost jin sfry. Jogn, kter rozlinmi psychickmi cvienmi oteve ventily ivotn energie, jimi j ze sebe vyzauje vc; ne dokud jgu neprovdl, me se nadt toho, e tvorov a formy, je pochzej z jinch sfr, vsaj jeho ivotn energii, ji takto vyzauje. Vsaj ji jako fluidickou potravu, o n se domnvaj, e ji pijmaj z prostoru a nikoli z nho. Proto se mu jga stane pouze vyerpvnm ivotnch sil, ili cestou k zdravotnmu padku a zsti i k vcem horm. Aptasat: Domnvm se, Vidnaji, e dobe rozumm vznamu umravnn na cest duchovnho vvoje. Ostatn poznn tohoto vznamu je v naem dvickm svt bn. Vme dobe, e morlka pedstavuje podstatnou ivelnou potenci bytostnch existenc, jejich hodnota a osudy jsou s n v pm souvislosti. N a zklad morlnch pedpoklad jsou bytosti vybaveny tly pslunch kvalit a tak jejich spoleensk ivot je na nich zvisl. Bez morlnch hodnot nen existence tvor vybavench vdomm vbec mon. Bytosti, kter se poutaj na svt prostednictvm ivoinch sklon, vak nemohou hodnotit morlku z tho hlediska jako my, take je rozsah jejich zjiovn a tm i sudku omezen. Nsledkem toho nemohou z vlastn zkuenosti poznat rozdly mezi psobivmi silami, je rozhoduj o jejich osudech a byt, a nemohou se vymanit z jejich vlivu. Proto snad bude dobe, kdy jim povm to, co je pravdiv a hlubm postehovnm objektivn zjistiteln: e toti r.emaj morlku pi sil o duchovn vvoj zanedbat, nebot' prv morln hodnoty ur kvalitu a vybaven jejich budouc bytnosti, kter je plodem karmy. Rda bych jim ekla, aby se snaili rozumt, kdy zdrazuje potebu mravnho,sil, je se m pochopit takto: morln hodnoty jsou realita, 217

kterou nemohou zprovodit ze svta tm, e se budou snait rozvinout dobrou karmu psychickm silm. Dobr karma je ovocem morlnho sil, a proto snaha vytvet ji jinm zpusobem nevede k niemu dobrmu. K morlnmu zulechtn, jeho silou se bytnost vytla z dosavadn ivotn linie, je povedou jenom skutky ctnosti. Na linii morlnho zulechtn se ji bytnost nesetkv s odporem pirozench nklonnost, nbr jen s odporem vnjho prosted. S tmto odporem vak lid nikdy nepotaj; kdy se pece dostav, pokldaj jej pouze za nevyhnuteln zlo, souvisejc se spoleenskm ivotem a zalennm jedince. Toto zlo vak me jet lovka ponechat v duevnm pohodl a o to mu konen nejvc jde. Duevn pohodl je mu tak drah, e kdy eventuln pozn jgu, zpravidla ani neuvauje o nezbytnosti a psobc sle mravnosti, kter je vazbou domu jeho skutenho svta. Tmto nzorem a duevn orientac ovem poruuje metodick postup v jze a chpe se prost sil mentlnch. Jenom proto povauji za dleit zdraznit, ne se t budu ptt na dal postup, e nm, bohm, je podle veobecn platn skutenosti mravn ulenn energi, kvalitou nebo karmou, kter sama rozhodne celou otzku duchovnho postupu v bytostnm smyslu. Mravn ulenn je vkonn sla vytvejc emanace, kter se v pozdj fzi projev jako fyzikln struktura toho, co nazvme mystickou cestou. Bez spsnho mravnho ulenn me bt kad mystick snaen jenom jako by se k jgy vznesl do vzduchu, kde se dn tvor neudr navky. Chtla bych ci, e morln hodnoty jsou dldnm na mystick cest, a proto zaruuj pevnou pdu pod nohama tch, kdo usiluj o duchovn zdokonalen. A tak bych chtla vloit na srdce kadmu, kdo chce pokraovat v mystickch snahch, aby se nedval vstc mystickm metm, dokud nepijme nezbytn mravn smrnice, kter uvd a zdrazuje. A tyto mravn smrnice pijme a rozhodne se ji nikdy je neopustit, nech pozoruje sv tlo a pokus se zmocnit se ho vdomm, jak jsi to formuloval ve druhm ze sedmi poadavk integrln jgy. To jsem chtla pedeslat, abych ctila, e jsem uinila zadost odpovdnosti, kter vyplv z mch dotaz. A nyn, kdy jsme dosti zdraznili vznam vstupn brny na cest duchovnho vvoje, ekni mi, Vidnaji, co m lovk dlat dl, kdy nastoupil cestu sprvnho umravnn a rozhodl se ji neopustit? Mluvil jsi rovn o druhm initeli na cest k duchovnmu zdokonalen, jm je pozorovn tla. Proto meme pistoupit k tetmu bodu, jej jsi definoval jako sil zptomnit si bytost ve vdom ve smyslu fyzickm i psychickm, co je dal fz ve snaze zmocnit se tla vdomm; pak se dospv k uvdomovn si vech duevnch projev a stav. Jak se tomu m rozumt? 218

Vidnani: Kdo pozoruje sv tlo stle den ode dne, dospje k tomu, e si je bude moci stle vce uvdomovat. Bude-li si sv tlo stle uvdomovat, ani ustane v tto snaze, bude si je moci po ase uvdomovat nejen jakoto formu, nbr i jako kvality. To znamen, e zsk schopnost poznvat vechny duevn projevy a stavy, nebo je to jenom dal stupe hlubokho a dokonalho pozorovn tla, kter se automaticky mn v sebepozorovn, ili v pozorovn tla i jeho psychologickch initel. I tomu se m vnovat mnoho asu. Nebo psychologick projevy vznikaj, trvaj a zanikaj. To je mono zjiovat teprve analytickm sebe pozorovnm, je pochz z povrchnho sebe pozorovn, kter se prohlubuje dle trvajcm cvienm. Tmto cvienm se toti odstrauje duevn napt; po jeho odstrann se pozornost pirozen prohlubuje. Aptasat: Co m hledajc lovk dlat dl, aby mohl pokraovat k vytenmu cli v jze? Vidnani: M podle tvrt pouky dbt na to, aby neztratil duevn rovnovhu, kter se pirozen dostavuje jako vsledek sprvnho sebepozorovn. Je teba ci, e dokonal sebepozorovn, kter se zmnilo v soustedn na tlo a psychickou pirozenost, vede k duevn rovnovze a odolnosti vi vzruujcm momentm. Tuto rovnovhu mus lovk usilujc o jgu steit jako prvn a pro nho dleit vsledek svch duchovnch snah. Aby tomu mohl kad dobe rozumt, bude dobe doloit, e v jze skuten nejde o schopnost vyvolvat psychick fenomny, nbr o psychologick pepodstatnn na privnm stupni a na stupni druhm o pepodstatnn tlesn. Vzhledem k tomu je duevn rovnovha pedpokladem mocnho a innho soustedn, jeho neme bt dosaeno bez tto opory. To znamen, e lovk, kter se chce vyhnout namhavmu, klidnmu a do hlubin vlastn bytosti pronikajcmu sebepozorovn, nikdy nedoshne duevnho klidu nezbytnho pro dal analzu vlastnho byt, jeho pinnch a vslednch karmickch sil a pedpoklad a pro dosaen schopnosti vyluovat opory uvdomn, k n mus poslze dospt. Doshne nanejv toho, e na chvli zabrn tkav tendenci mylen. Ale po duevnm vyerpn jeho mylen opt zsk volnost a jeho neklid se tm jen zv, jako se nap. znovu a vce rozbou moe, kter bylo jen doasn' uklidnno vyputnm olejem. Dalm vsledkem takovho ponn je psychick vyerpanost, neurzy a nkdy vci jet hor, nap. posedlost. Jen proto je nutno zdraznit, e usilujc lovk mus vstoupit na cestu namhavho udrovn duevn rovnovhy, kdy k n ji dospl sprvnm postupem v jze, v n chce dojt cle. 219

Aptasat: Pedpokldejme, e lovk doshne duevn rovnovhy plynouc z pedchoz kzn a e vytrv na cest jejho udren. Co m dlat dle? Vidnani: M podle pt pouky vzbudit nadsvtsk nlady a duevn stavy a naplnit jimi svou bytost tak, aby se staly jeho trvalm samovolnm psychickm stavem. Jinak by ho tato rovnovha dovedla k duevnmu znehybnn, kter je nutn povaovat v jgickm sil za pekku. N adsvtsk nlady a duevn stavy hledajcmu lovku umouj uniknout z dosahu pekek, pochzejcch z umrtvujcho tamasu, a nadto ho vedou k rozvoji boskch kvalit v it. Tm se byt me snadno zprzranit a tak povyovat od sfry ke sfe a do nejvych nebeskch. Aptasat: Mohl bys definovat nlady a duevn stavy nadsvtsk povahy? Prmrn lovk me ve vrazu "nadsvtsk" nalzt i to, co nadsvtskm nen, a to by ho mohlo svst s dobr cesty, kterou ppadn nael., Vidnani: N adsvtsk nlady a duevn stavy maj pvod v radostiplnch pocitech a duevnch stavech, kter se po vylouen svtskch zetel objevuj na rovni dennho uvdomn. Jestlie lovk smysly unikl z hmotnho svta a duevn nad svt povznesen hled do oblasti nediferencovan jakoto bytost prost problm a nerozehnvajc se s oputnm svtem, nhle poct bezpinn rozradostnn. To se postupn promuje a v tryskajc blaenost nezvislho lovka, jen me hledt na svt, ani se ho svt me dotknout. Tato blaenost se stane pozdji ivelnou. Pokud takov zstane, ani se lovk na svt znovu upout, bude ji brzy moci oznait za pociovn nadsvtsk, resp. nebesk. V tom pak m setrvat tak dlouho, a se jm napln cel jeho bytost. Aptasat: A co m init potom? Vidnani: Kdy se bytost hledajcho a usilujcho lovka napln nadsvtskmi pocity tak, e se v nich cel koupe, mus je nechat rozvn a obezele doznt, aby mohl dospt ke klidu. Tento postup je nezbytn z toho dvodu, e nadsvtskmi pocity mus bt pocity svtsk zcela vytlaeny. Jenom tak zanikne spontnn se projevujc ivotnost v jasu nadsvtskch oblast. Dvj uvdn psychick pirozenosti do klidu nevede k takovm vsledkm. Kdo se chce neuven uvst do strast zniujcho uklidnn dve, ne v sob rozvine nadsvtsk pocity, nezbytn zapadne do umrtvujcho tamasu, a proto dospje k horm koncm, ne kdyby jgu vbec nezaal provdt. Tm je vytyen tento axiom: lovk se mus dret systmu, v nm budou ni kvality nahrazovny vymi a odstrannm vych kvalit se odstran opory, je jsou v bytostnm svt prvotn pinou budoucch strast. Mus se varovat vry v zzranj a jednodu, nebo lpe eeno zdnliv mn vyadujc "metody", aby neztratil cestu skutench 220

een a neupadl do lky svdc, kte napadaj kadho, kdo m k vrcholu jgy. Nejvy cle jgy le toti na konci sprvnch psychologickch een. A v psychologick oblasti ek na lovka mnoho neuvitelnch pekvapen. Z univerzlnho hlediska je psychologick pirozenost jak svtem fyziklnm, tak svtem okultistickch fenomn, toti svtem astrlnm. Ale cl v n nalzt nelze. Psychologick pirozenost je vlastn svt matoucch fenomn, poznatk a schopnost, ale a se lovk jakkoli pokou najt v nm lk na prostou bolest a ivotn strast, nikdy jej tam nenajde. Jeto svt, kter me na otzku, jak se zbavit strasti, odpovdat jen ukazovnm na dal zzraky dn. A tch je tolik, e mohou jen vyerpvat duevn slu pozorujcho lovka. Jen proto je nutn ped tmto svtem varovat. Kdo tohoto varovn uposlechne, me kret za psychologickou oblast. To znamen tam, kde mohou bt odstranny opory pro vdom a nsledkem toho rozputna bytostnost v takovm stupni, e bude hledajc lovk moci nhle zvolat: "Dosaeno vykoupen, doit ivot istoty!" Vykoupen vak nle a do tet etapy. V prvn etap mus lovk usmrnit ivoinou bytost skutky umravnn, jimi se zvyuje morln hodnota bytosti na rovni pudov pirozenosti. V druh etap je nutno zpracovat bytost na rovni dennho vdom. Ale ani vyvanutm na rovni sil a napt neme bt dosaeno cle. Proto se mus pout soustedn, jeho pomoc se rozhodne otzka zniku bytostn soustavy vyzenm do doucch kvalit nebo stav, oznaench snad nejlpe jako kvality oblasti nediferencovan (nerozliiteln) . Svta nediferencovanch jev nelze doshnout ani nejdokonalejm umravnnm. Pokud lovk pracuje na rovni bytostnch stav a napt, pracuje vlastn na rovni sil. Jejich ztlumen "na mst", ili v uritm nim duevnm stavu, neme pinst vdom zkuenosti Nejvyho Uskutenn. Proto kdy lovk nedovedl bytost' mravnm uzpsobenm a na vrchol oblasti sil a napt, dovedl ji pouze do oblasti Brahmy, kter oblast sil a napt uzavr na hoej hranici. Pomoc sprvnho soustedn vak me proniknout i touto uzvrou, a to ji jen do oblasti nediferencovan, kde sebe si vdom bytost zanikne v nad tvrm pokoji. Aptasat: Pedpokldejme tedy, e lovk pochop vznam prvnch esti tebou vy jmenovanch krok, v jejich prbhu jsou vyvolvny reln a bytost promujc vibrace, jak nelze vyvolat pedasnm sousteovnm. Ze proto bude podle tchto pouek usilovat tak dlouho, a bude moci vnmat svou bytost jako souhrn sloek, kter thnou jenom k tomu, co je nesvtsk a nadsvtsk. Pedpokldejme, e sprvn pozn sv mylen jako sv a inn, i kdy se ji nebude dotkat empirickho neboli pro221

jevenho svta; dle e v sob ji nebude nachzet duevn stavy, kter by musel kvalitativn hodnotit jako samo sebou se dokazujc spojovn jeho podvdom pocitov bytosti se zjevnm smyslovm svtem. Pedpokldejme, e snahou o dokonal umravnn proistil sv mylen v dostaten me a e duevn iva sv me pi objektivnm pozorovn nachzet sebe nad tm, co je projeven, nebo se poznvat jako ten, kdo pekonal psoben svta. Takov lovk je vdy dosti ist, sv a siln, aby mohl zachovat smr mylen a zjm, kter jim vytkl. Me se poznvat jako bytost, kter vystoupila nad rove lid a tvor, jejich veker ivotnost je podrobena ivoinosti. Nebo se me poznvat jako lovk, jen mravnm silm jet za ivota v tle uskutenil bosk ivot, byt' tento ivot neme a dosud poznvat a vnmat jako svt objektivn. Proto nemohly ani jeho bytostn touhy zcela uhasnout. Jeto vak tyto touhy - usuzovno z hlediska smyslovho byt - vyvraj z ukznnho it projevujcho se v nadbytostnch stavech a nadto se v nich sna udret, smuje s jejich pomoc jet ve, do oblasti nadnebeskch stav. Protoe vak krom tchto tueb m i jin mravn pedpoklady pro dal postup, mme mu cestu k tomuto postupu jasn ukzat. Stanovil jsi sedm krok, kter se opr o soustedn a je dalm initelem v otzce Velikho Uskutenn na cest integrln jgy. A j bych byla rda, kdybys povdl, jak se m toto soustedn provdt. Vidnani: Soustedn, kter m skuten pomoci v dalm postupu na cest integrln jgy, mus mt jednak extenzitu, jednak intenzitu. To vyaduje velikou mru bdlosti a veobecn duevn ivosti. Proto ten, kdo cvi soustedn, si mus bt stle vdom toho, co vlastn dl, kdy se sousteuje. Pitom mu nesm uniknout z vdom ani jeho bytost, ani pedmt nebo opora pro soustedn. Kdy obshne pedmt nebo oporu zvolenou pro soustedn pi ivm a bdlm uvdomovn si tto prce, dospl vlastn ke kontrolovan duevn innosti psychologick bytnosti. Vdom innost na mentln rovni je pedpokladem dalho mystickho postupu. Ten lze spatovat v tom, e se soustedn pozornosti udl sprvn smrnice a kvality. Zpravidla vak ci jgy o takovto postup nedbaj. Podle svch n'iternch tendenc se jeden z tch, kdo cvi jgu, namh postehnout klid a ticho za projevy byt. Jene pro nedostatenou ochrannou moc morlnho sil vn do takto inn mysli a vdom napt, je vznik z ivoinosti, a je proto zateno temnotou a psobivmi silami, je vedou k duchovnmu pdu. Proto takov lovk poznv, e klid a ticho, je nachz za bytostnmi projevy, jsou jenom symboly temn nehybnosti. Ve skutenosti je tato psychologick przdnota plna latentn ivoinosti, kter vyjde z koncentrac usmrnnho mylen jet vce poslena. To proto, e takto orientovan lovk nedbal morlky, a tedy neodstranil 222

podmnky pro dal trvn a rozvoj latentn ivoinosti. Ppadn duevn obrozen, pochzejc z takovho soustedn, je proto vlastn bezvznamn udlost, nebot' z n vychz k optnmu ivotu tm t lovk, kter ml bt znien intenzvnm psobenm koncentrace. Druh zase neuvauje o problmu dobrho a kvalitnho soustedn. Proto pi svch pokusech o soustedn jenom usiluje o zmenen varian schopnosti vdom a tm i o jeho prost zahalovn tupost, tamasem. Tet, pln drav ivoinosti, nachz v soustedn posilu pro svj temperament a pod jeho tlaky provd asto soustedn, pi nm pouze zr na pomysln dobr duevn stav. Cel jeho bytost vak pitom me dl pulsovat v ivoinch stavech bez pekek, tak voln, jako kdyby lovk ani nevyvjel duchovn sil. Ctvrt je zase v zajet utkvl mylenky, se kterou se ztotouje do t mry, e si ji ji neuvdomuje; proto se j nechv strhvat jakoto psychologickou silou, kter pln ovld jeho duevn ivot. Za tchto okolnost usiluje mystickm cvienm vlastn jen o to, aby byl utkvlou mylenkou unen jet dokonaleji, ne kdy se nesousteuje. Pt nalz v soustedn pomoc pi sv snaze utci od nezbytnho uvdomovn se v jstv, kter m bt promnno nebo poveno, ale nikoli oputno. Nebo soustednm dovruje rozplvn svho vdom v abstraktech, v nicot, kde ivoinost neme bt zniena, nbr pouze uvedena do klidu. Takov stav neme bt z hlediska logickch vah trval prv pro jeho karmick vlastnosti u bytosti majc tlo. Je tedy mono oekvat, e se takto usilujc lovk po ase ze svho zdnlivho uklidnn probud k jet vt smyslov chtivosti a hltavosti. Nkdy pi takovm umrtvovn dochz k vyerpvn ivotn energie tm, e se tato energie promt do prostoru jako ada duchovitch personifikac vznikajcch z lidskch vn, kter pak v prostoru bytuj a putuj jm, hledajce sv ivitele. Tak pi tto jgicky dleit prci dochz k mnohm chybm. K chybm, z nich jsem nkolik uvedl za pklad, aby se z nich mohli pouit ti, kdo usiluj o to, aby vdom posteh li nadtvrnou Skutenost. Tato Skutenost je toti Przdnotou, kter z hlediska kvalit odpovd vdom. Nleitm uvdomovnm se v soustedn a jeho prohloubenm uskuten cvic lovk tuto Przdnotu na rovni svho vdom. Ponechme vak stranou chyby, jich se dopoutj mnoz z hledajcch lid. ~eknme jen, e jsou zde uvedeny proto, aby se z nich mohli pouit ti, kdo jsou schopni jt dle. Jim povzme, e oitni mravnm silm a zevrubnm sebe uvdomovnm na rovni svho byt se mohou zat sousteovat tak, e upnou vdomou pozornost plnou uvdomn k "niemu" nebo do Przdnoty, kter se jim mus stt oporou pi soustedn. Kdy tuto oporu najdou a mohou konstatovat, e dky dovren ppravnch (morlnch) prac jejich bytost setrvv v klidu dokonalho 223

nechtn, mus pro vdomou pozornost hledat jinou oporu. Jestlie se vak jejich bytost znovu vzbou chtnm, co by se mohlo stt tehdy, kdy nedoshnou vrcholu v ppravnch morlnch pracch, mus pedevm svou bytost uvdt opt a opt do klidu. Pitom nesm dopustit, aby se jejich soustedn s oporou v Przdnot rozpadlo. Akoli je tento klid vynucen vl proti tlaku ivoin pirozenosti, pece jen zaruuje spch v dalm sil o zdokonalen soustedn. Jak jsem ji ekl, m ten, kdo doshl soustedn s oporou bud' v "niem", nebo v Przdnot, hledat jinou oporu. Tou m bt energie, kter se jev jako pirozen a od vmetk chtiv mysli a citu oprotn napt v bytosti; toto napt je vlastn ivotn sla tla a jej psoben na vdom. Sousteujc se lovk nech pozoruje sv tlo jako prostou skutenost nebo jev a sna se je vnmat co nejivji, ani je ovlivuje svmi osobitmi pedstavami, pocity a sudky. Ty jet mohou bloudit jeho mysl nebo vdomm a existovat proto, e dosud nepotlail z podvdom vyvrajc ivotnost ovlivujc jeho rozum. Tm ve svm cviebnm kursu vytvo pedpoklad pro projeven se a trvn t existenc: 1. 2. vdom; sly, kter mus provzet sousteovn;

3. pedmtu, jen svou pirozenost m odpovdat prodnm tvarm se vemi prodovdeckmi atributy, kter se povauj za ivotnost. Pedmt, kter si lovk zvol za oporu pro sv sil o koncentraci, m ovem pouvat podle svch duevnch dispozic v jednotlivch okamicch nebo obdobch. Jestlie toti tendence uvdomovn smuje do oblasti nediferencovan, pak m bt oporou pro soustedn bu tlo jakoto jev s pesnm ohranienm, nebo t symbol, jen vznik vymezenm pojmu tla a jeho kvalit. Vystupuj-li vak pud a ve tak dalece, e je nutno povaovat je za jedin initele usmrujc vdom a duevn sly usilujcho lovka do smyslovho svta, pak mus bt za pedmt soustedn pojato ticho a nedeterminovan nitern, resp. povechn harmonie. A pozoruje-li, e jedinou skutenost, kterou me vnmat, je lhostejnost na rovni normlnho uvdomovn, pak mus pojmout za pedmt hodn pozornosti jenom bdlost, ivost a ilost, ani bude dbt na povahu objektu pro pozornost. Ale vdy a za vech okolnost nech kad mysticky snac se lovk db o to, aby si zachoval dispozice pro urit, pesn vyhrann vnmn skutenost, pedevm vak vlastnho tla, i kdy je chpe pouze jako oporu pro soustedn. To znamen, e pi soustedn, pi nm je zvoleno za oporu nebo pedmt tlo, mus bt vnmn poskytnuta uritost uvdomovn si kontur fyzickho tla. Jako vy a jakoby oivujc initele v aktech neperuovanho uvdomovn mus bt pi tomto soustedn chpny 224

nadfyzick a nediferencovan sloky vlastn bytosti, kter jsou v jinm aspektu samm vdomm. Jestlie vak mus bt pojato za pedmt ticho a nedeterminovan nitern harmonie, pak mus bt jej ppadn mocn bezprostedn projev tlumen uvdomovnm si tla. Pitom usilujc lovk nesm nechat zaniknout stavy blaenosti, kter pochzej z nitern harmonie, ticha a klidu. sil o redukci ivotem pulsujcch skutenost na ti initele vede k tomu, e bytost cvicho lovka zane odporovat jeho snaze o duchovn oitn a povznesen, zejmna kdy nebude potlaovat tento odpor a bude stle a intenzvn sv bytosti udlet zcela nov smrnice. Udl je toti bytosti, kter chce t pirozenm stavem, v nm se netlum spontnn pulsace ivotnosti, jej sted je v podvdom. Naopak chce bt pouhm v duevnm klidu dlcm pozorovatelem opory pro soustedn, resp. pedmtu pro soustedn. Nsledkem takovho postoje dochz k boji s dosud neusmrnnou ivotnost, k boji o udren opory pro soustedn, toti pedmtu, tla nebo Przdnoty, k boji, v nm me zvtzit pouze ten, kdo se nenech unst dnou ze vzdouvajcch vln psychologick bytnosti na rovni jejho pociovn. Doshne-li v tom vtzstv, jsou upevnny: 1. pozorovac princip; 2. to, co se pozoruje; a je zachovn 3. rovnomrn tok pozornosti. Pak to, co lovk pozoruje, toti opora pro soustedn, pedmt nebo tlo, zane do vdom vyslat douc kvalitu - nap. tla o sob v jeho absolutnm vznamu - z eho konen vznik elov dokonal soustedn. Pak jde ji jen o to, aby si lovk pi tomto iroce zaloenm a obtnm sousteovn zachoval bdlost vdom a ilost, nebo vliv tohoto soustedn psob na duevn ilost v zevnm smyslu povechn spe tlumiv ne povzbudiv. Kdo tedy cvi soustedn, nech pojme do vdom sv tlo jako kvalitu a pozoruje je ve stavu bdlho a ilho uvdomovn. Za njakou dobu se soustedn, kter a dosud bylo z absolutnho hlediska prostm pozorovnm tla, stane intenzvnm. Intenzvn soustedn zase vede k tomu, e pozorovan pedmt, jm je tlo jako jev, bude prostupovn jeho energi. A je-li toto sousteovn provzeno zcela jasnm a bdlm uvdomovnm, podob se tomu, jako kdyby dobe si sebe vdom a pozorovn schopn lovk vnikal do svho tla jako do objektu objektivn pozorovanho. To je pedpoklad pro zjiovn pocit, mylenek a duevnch stav a tm i pedpoklad pro objektivn psychologick poznn sebe sama. Krom toho me takto postupujc lovk zjiovat existenci jinho 225

dleitho fyziologickho, pp. psychologickho faktoru, jen provz bytostn it: toti napt, kter je ivotn schopnost nebo silou, jej obmnou jsou psychologick projevy bytost. Vzhledem k racionalistickmu stanovisku mystick praxe doporuuje integrln jga, aby si lovk dobe vmal psoben fyziologickch faktor, kter dky vystupovan sle pozorovn mue zjit'ovat. Rad km, aby se na tyto faktory nauili psobit, protoe z toho me vzejt mnoh dobro. To znamen, e se v linii integrln jgy na tomto stupni doporuuje, aby se lovk, kter ji postehl zvyujc se napt ivotn energie ve svm tle, snail tohoto napt zmocnit vl vdomm prostoupenou a donutil je, aby stoupalo tlem vzhru, k sted vdom, k hlav. Tm toti doshne stupn, na nm je mono chopit se ivotn sly vl a eventuln ji vthnout do vdom, je je kvalitou, kter tuto slu produchovn. Bude-li ivotn sla produchovnna, bude moci vekerm tlesnm emanacm poskytnout jedin vchodisko, toti nad tvrn stav nediferencovanho vdom. Aby bylo tomuto postupu lpe rozumno, je vhodn doloit, e je-li lovk psychologicky pepodstatnn morlnm silm a dalmi pti kroky, zjemn se i jeho vnmn. Jako zatenk vnmal skuteno jenom jako adu tvar, je prostednictvm vjem psobily na jeho psychologickou pirozenost. Psychickm odpoutnm, pramencm z uskuteovn pedchzejcch esti prac, dospl vak k,tomu, e vnm skutenost tak, jako by jej jevy byly pouze znaky, silami a charaktery. Ale tato fze postehu pomalu miz. Potom se mu vechno zane jevit jenom jako stav sil a napt, jim lid pipisuj charakter v pesn shod se svmi vlastnmi psychologickmi a karmickmi dispozicemi. Dospl-li k integrln jgy k tomuto stupni, neme se ji sousteovat tak, jako kdy jet vnmal skuteno jako adu tvar. Vy stav vnmn, je mu ukazuje skuteno jenom jako stav sil a napt, pozmuje jeho pozornost nebo soustedn tak, e objekt pro soustedn ji neme tlumit a vymezovat jeho uvdomovn. Me je jenom roziovat a prosvtlovat a tm mu udlit slu prozen skutenost svta ve svtle pravdy. Aptasat: Domnvm se, e je tato loha velmi tk, jeliko to je manipulace se schopnostmi vdom, je jsou pro lovka abstraktn. Vzhledem k duevnm tendencm a dispozicm dnenho lovka je dokonce nutno vbec pochybovat, zda si nesplete pojmy, o nich jsi nyn mluvil. Vidnani: Tato loha, bohyn, je jist snaz, ne se zd. Pozorovnm tla se intenzita soustedn automaticky zvyuje a doke-li usilujc lovk, aby se jeho chtn sousted'ovn neprojevilo v mozku ve form napt, pak se toto napt objev v tle. Potom je ovem ji snadn nutit 226

toto napt, aby vyslalo impulsy vzhru, k hlav, kde je me vnmat jako napt penesen. Tm konen docl toho, co jognov znaj pod vrazem "zvedn apny". Tato apna symbolizuje jednu z obmn dechu, kter je zaten nimi principy, pudy, a na nm se nezbytn mus poadovat, aby protknul stedisko prny, kter je v prsou. Tmto zpsobem se konen uskuten prnajma v nejvlastnjm duchovnm smyslu. A intenzita soustedn se bude dle prohlubovat a zjemovat; tak se z prostho soustedn stane soustedn analytick. Pedpokldejme vak, e intenzvn soustedn, provzen vdomou pozornost, nebude mt zniujc vliv na projev vdom formou J JSEM, nbr bude samovoln pechzet v soustedn analytick. Z povahy tohoto soustedn usilujc lovk pozn, e mu jeho dal prohlouben umouje zjit'ovat vznik mylenek, pocit a duevnch stav a dokonce i to, e je me vyhlazovat ji pi jejich zrodu. Z toho me soudit, e doshl stupn, kter vzhledem k obvyklmu uritmu nebo konkr~tnmu vnmn umouje provdt tzv. neomezteln vjemov soustedn; jako objekt mu me pidlit bu stavy, nebo jevy oblasti pomyslnch skutenost, nebo smyslovho jsoucna, nebo oblasti samho nadtvrna. Do vech tchto oblast bude moci proniknout analytickou pozornost, jasn prosvtlenou bdlm vdomm. Pomoc tto pozornosti bude moci poznat ti zkladn kvality jsoucnosti, toti tvar, sil a Przdnoty, a bude mt i monost volit mez nimi tu, kter se mu bude zdt nejvhodnj jako trval sdlo osobnho vdom. Usdlit se, v kterkoli z poznanch kvalit - co v na ei znamen vytvoit z n zkladnu pro zaehujc se vlastn osobn vdom - bude moci tm, e si ji prost zvol jako skutenost, kter ho nejvce zajm. To znamen, e takto cvic lovk vlastnm' silm zskv nadpomyslnou moc nad subjektem a zle jenom na jeho zkuenostech z pedchozch vzkum, do kter oblasti usmrn svou vnitn bytost. Kad z boh v, e ten, kdo se ppravnmi pracemi v jze nleit mravn oistil, jist pojme za idel Przdnotu oblasti N ad-tvrna. Kad kabt diferenciace mu bude pli tsn a kad pocitov ivot svmi kvalitami pli rychle pomjiv a nedostaten uspokojujc, aby je mohl volit jako sdlo pro sv osobn vdom. Idelnm sdlem hodnm dosaen se mu bude zdt jenom absolutno v ped tvrm stavu, resp. Svtla pln kosmick Przdnota; proto se zam tmto smrem. Jsa schopen zptomnit si subjekt do vech podrobnost ve svm osobnm vdom, bude t schopen pestoupit ze samsra do tto Svtla pln kosmick Przdnoty, a to jako ivouc, tlem jakoto douc kvalitou obdaen bytost. Aptasat: Rozumm tedy dobe, chpu-li, e soustedn znamen vdom zptomnn objektu, kterm pro toho, jen provd vy jgu, m bt 227

Absolutno v pedtvrm stavu, resp. Svteln kosmick Przdnota? Vidnani: Ano, bohyn! Aptasat: My vak vme, e objektem pro soustedn m bt pro racionalisticky smlejcho lovka cosi vlastnho. Tm ovem vznik problm, jakm zpsobem m cvic lovk uinit vlastnm vesmrn stav, jm je pece Absolutno ve svm pedtvrm stavu. Mohl bys mi to vysvtlit, Vidnaji? Vidnani: Kdo tou doshnout spchu v jgickm sil a doshne sprvnm zpsobem ivota stupn, kdy ji netou po smyslovch vcech a pejde ke cvien koncentrac, ponajcch bedlivm vnmnm a pozorovnm tla, jak jsem prve kal, dospje pozdji k tomu, e bude schopen pozorovat sv mylenky, pocity a duevn stavy. To je stupe, kdy vdom zane psobit na rovni psychologick. Nsledkem toho lovk zan bt schopen i sousteovn dalho, v nm me pijmout za oporu t pomysln objekty neboli pedstavy. Tyto pedstavy vak, protoe k nim dospl, a kdy jeho vdom zaalo psobit na psychick rovni, nejsou ji jen fantastickmi obrazy, nbr prototypy skutench vc. To proto, e vstoup-li lovk na psychickou rove, a kdy bytostn dozraje, vstoup tam v normlnm duevnm stavu nebo uvdomovn, kter se ji li od stavu ivoin psychologickho prv schopnost bezprostednho vnmn. Dky tomuto vnmn me takov lovk formovat sv pedstavy z psychologickch faktor objektivn skutenosti. Tm sv soustedn, kter ppadn neusmruje k svmu tlu, usmruje k pravm psychologickm faktorm, jestlie je zam do oblasti sil. Ale on tak me soustedn zamit do oblasti nad tvr Przdnoty: kdy to uin, pijme jako objekt pro soustedn kosmick prostor s tvrm potencilem nebo s tvrmi silami. Toto soustedn se vak nsledkem toho stv vdomm zptomnnm kvalitativn jemnjho nejvyho Skutena, kter se prostorov rozpn ve stejnm rozsahu jako projeven vesmr, ale pro svou povahu obsahuje vechno vesmrn stvoen. Meme tedy pedpokldat, e ten, kdo se mravn oistil a potom pistoupil ke cvien se v sousteovn, pechz pomrn snadno od pozorovn tla a psychologickch jev k tvrm silm a potom dokonce k vesmrnmu prostoru, v nm tyto sly pracuj, vytvejce svmi sloitmi kmitoty vechno stvoen. Vzhledem k tomu je mono ci, e takto postupujc lovk svm vdomm prochz nejdve vesmrem tvar, potom sil a nakonec nadtvr Przdnoty, v n jist najde oblast svho celkovho utien nebo spsy. eknme to srozumitelnji: ten, kdo v ppravn fzi jgy svou bytost, je se obvykle vyv pocity, petvoil tak dalece, e se stal imunnm vi impulsm vyvrajcm z jeho vlastnho podvdom (kter je z hle228

diska konkrtnch pojet bytnost pocitovou), osvobodil sv denn vdom jakoto jev o sob ze zd uritch, a proto zformovanch skutenost. Setrvvaje v tomto stavu vdom jakoto sebe si vdom bytost, zbaven vech vztah k smyslovmu svtu, nebo jako J prost vech vlastnost, jimi jsou obdaeny lidsk bytosti, v jistm stupni svho vyzrn pozn, e nen rozdlu mezi tmto J o sob a duchovn npln vesmru. Jasupln Przdnota kosmu me bt takovmu lovku jenom jeho vlastnm rozenm a istm vdomm samm o sob, take me postupovat ve svm duchovnm vvoji a za omezen uren bytostem jejich tly a smyslovm vnmnm. Neomezovn na rovni sebe-uvdomn vlastn bytost a bytostnou strukturou, me myslit na sebe, na sv tlo a vekerou vlastn bytostnost z bezmezn Przdnoty Absolutna jako ze zkladny vlastnho sebeuvdomovn. To pirozen pozmuje dosah jeho vdomch zkuenost ze sousteovn. Vida sv tlo a mysle na n, dv se vlastn a mysl na vekerou hmotu a psychologick faktory vesmrna. Z toho vznik soustedn, kter mu umon okusit to, co je ji mimo rmec poznateln skutenosti, ba i skutenosti pomysln. Pak sousted'ujc se lovk zan chpat sebe jako bytost vbec ji neomezovanou a jako neomezitelnou chpe i oporu pro sv sousted'ovn. Kdy m takovto sousted'ovn adekvtn intenzitu, udluje bytostem slu k prozen veker skutenosti podle pravdy. Kdo takto cvi, stoje na tto zkladn, perozuje se v moudrou, jasuplnou a neobshnutelnou bytost. Proto moudrou, protoe si nsledkem trvn zbytk jstvj podrela uritost a tm se stala chpavou, vnmavou atd. Proto jasuplnou, protoe niemu ze svta smyslovch skutenost neposkytla vzhledem k sob sam uritost a vliv, nbr piznala tomu jen jsoucnost jako kvalitu. V takovm stavu nen dn vc schopna vyvolat citov vztah prostednictvm dojm. A proto neobshnutelnou, protoe se v prostm uvdomn ocitla na stanovisku, z nho me poznat klamnou povahu byt jev na jedn stran a skutenost Przdnoty, na jejm tle jsou tyto jevy vykresleny, na stran druh. Aptasat: Znamen to, e vyvrcholen jgy umouje ruit tendence k veker determinaci, att se tkaj oblasti bytostn nebo vesmrn? Pipustme-li to, pak nm pece miz lovk a ten jist pvodn nemil k takovmu vchodisku. Proto vznik otzka, zda nen kolize mezi pvodnmi ambicemi toho, kdo se chce stt jognem, prvodnm zjevem jgy a samoinnm nsledkem jgickch sil. Vidnani: Vechno vyrovnn pichz, bohyn, z citovho pepodstatnn, k nmu lovk dospje dovrenm ppravnch prac v jze. 229

Citov promnn a schopn poznn, zstv ten, kdo provd jgu vysokho stupn, vdy neteny k pomjivmu svtu hmatatelnch skutenost, jeho nejzevnjm projevem je on sm jako bytost s tlem. Indiferentismu pln, opout svou bytost jako nco pln nezajmavho a kliden a asten vchz do oblasti astnch pocit z indiferentismu, tedy do oblasti pocit, kter se pro svou povahu mohou povaovat za blaenost vymykajc se vekermu bnmu pochopen. Dokud lovk nedoshl vdomho vykoupen, tato blaenost dozrv a povyuje se, a, pestane bt citovou blaenost vbec a stane se blaenost zneosobnn a indiferentismu. Pak ji jogn chpe idel sebeuvdomovn v nadcitov a bezmezn jsoucnosti, m ji realizoval bytnost, z hlediska smyslovho vnmn indiferentn, ili nadcitovou. Jeho bytost, bazrujc jenom na ctn, me pak se vemi svmi tubami po keovitch svtskch zitcch a vzruench spt na vky a zstat zapomenuta, nebo i trvat jako skutenost, j si jogn nevm. Pozdji jogn dokonce zapomene i na to, e se jako mal lovk, kter dbal a dosud na mravn kze v rmci jgy, ji ve svm uvdomovn pepodstatnil z mal bytostnosti v odstraujc a nejhlub pokoru vzbuzujc vesmrnost a e se mu uvaovn a mylen v mezch vesmrna stv t jenom msi pirozenm. Nakonec dozrv a zanik ten, kdo takto usiloval, v bezmeznu jako v emsi vlastnm, skutenm, nadvesmrnm, tj. ve vnosti, jakou vnost jedin me bt. Aptasat: Tm, co jsi prv ekl, se jga zd bt velikm poehnnm tm, kdo ji poznali a dospli k jejm clm. Vymanili se z pasivity prost stafe a mohli zat hru o sv vysvobozen, jeho skvlou pedkomnatou je velkolepost evidentn nesmrtelnosti a mnoh jin zzraky, utiujc velkou bolest byt. Pro tento vsledek, kterho je mono doshnout ivotem v kzni, dkuji ti za vechny smrtelnky, kte p v okovech nepoznn a s nm souvisejcho zla. Dkuji ti za ty, kdo jsou zral pro cestu a hledaj ji, nebo doufm, e takto poueni jist nezbloud. Vidnani: Vrcholnho vsledku, bohyn, se snad doshne obtnji, ne se zd. Ale je dobe ci lidem o jze. Jedin ona me vysvtlit problmy ivota, je jsou v zkm spojen s mravnmi zeteli - a ty jsou pravmi pvodci nalhavho zla nebo dobra v provn. Potud se zd bt povinnost tch, kdo Zskali poznn, sdlit nauku lidem. Za tchto okolnost ovem i j konm jen svou povinnost, nebo splcm dluh, kter mi vznikl tm, e jsem zskal existenci na lidsk rovni. Nebo vechny bytosti, objeviv se na njak rovni byt, vdy pijmaj sluhy od jinch bytost, ijcch v tto sfe, a ty jim poskytuj a umouj jejich existenci. Protoe to vm, velmi rd jsem s tebou hovoil o jze, kter snad me mnohm lidem velmi prospt ... 230

ZVR
Kdy Aptasat-Devi a Vidnani-Buddha skonili svj rozhovor a Aptasat podkovala Vidnanimu za mnoh vysvtlen, jich se j dostalo, setrvali v hlubokm boskm mlen ... Ped zraky Vidnaniho se pak z hlubin zapomnn zaal pomalu vynoovat odlesk duchovnho ivota, kter je vdy jen povenm ivotem tzv. relnm; ivota, z nho vzchzej k it vechny ivouc bytosti. To mu pipomnalo jeho vlastn pvod, kter se mu skryl za zstnou jgick nauky. Proto pomyslil na jej marnost. A uzrla doba, aby se ponoil do ohnivho lna Brahmana, lna, kter je ve svm nejvym aspektu samm Bezmeznem ... Znaje nauku, kterou v rozhovoru s bohyn formuloval, vdl, e pro bytosti, kter se upoutvaj na vlastn fyzickou bytost, je obtn jt cestou, kter se nyn rozvjela ped nm samm. Nebo milujce samy sebe ve sv smrteln pirozenosti, v n se utp jejich vdom, nemohly by pociovat lno Brahmana, houc svou istotou a bezmeznost, jinak ne jako spalujc a nic ohe. U bohyn Aptasat vak tomu bylo jinak. Vidouc ped sebou rozvjet se Bezmezno prv nsledkem harmonie, jej pinou byl rozhovor o nauce, rozhovor, jemu dobe rozumla, zaala k Bezmeznu ctit lsku, byt' se zjevovalo jako pln houcho ohn. A lskou k nmu vytvoila svod, kter penesl brahmick teplo prtc z BezmezJ;la a na bytosti tly obten, a to ve vym citovm aspektu, v nm sama pebvala svm mylenm, ctnm a vdomm. Tm byly ytvoeny podmnky pro trvn tto iv nauky, kter snad opravdu me bt pt jenom v nejposlednjm stadiu doucho USKUTEN, ale je nezbytnm pomocnkem pi hledn a uskuteovn ve stadich dvjch. Nech je tedy tato nauka velmi dobrou pedzvst pro vechny, kdo hledaj skutenou spsu na cest jgy!
M!

TAT!

SAT!

_____________________________________________________________________________

ten, jen knihu doetl, patrn dobe rozpoznal, e nzor, jako by ivot byl jenom adou chemickch reakc, nen sprvn. Pestal proto vit, e je nutno souhlasit s jeho hnacmi silami, psobcmi prostednictvm funkc podvdom. Domnvm se, e pochopil vznam 231

mravnch a psychologickch initel v it a souit bytost. Tm pochopil i to, co bytosti in bytostmi, toti onen psychick potencil, jeho prostednictvm se stv hromada biologickch proces pouhm nositelem Inteligence. Ta, jakoto prvek vtlen, sbr ve tvoru ivotn zkuenosti, aby lovk jako psychologick tvor na jejich zklad poznal zkruujc nsledky vn touhy po ivot a uzavel je vyvolvnm spokojenosti a dobrch nlad. Cten mi odpust, e jsem se tak lehce vyhnul ptrn po njak dui v tle a e jsem si pitom neponal jako ti vdci, kte chtj zevrubn proniknout tajemstvm chemickch proces fyzickch tl tvor a poslze za nimi najt jejich eventulnho inteligentnho pvodce. Tento zpsob toti neuznvm jako eln, leda bych pikldal dleitost materilnmu pojet a hledn a snail se jejich pomoc prodlouit ivot nenosn zatkan vznamnjmi psychologickmi problmy. Ostatn jsem na pmj cest ke stejnmu cli poznal, e skuten existuje monost pm nezvislosti psychologick soustavy na tle. A na zklad jistch zkuenost jsem zvdl, e by tu stailo, aby lovk metodickm postupem stle spl k uskutenn tto nezvislosti. Co se tk mne samho, soudm, e - vzhledem k trvn ivota "zmna krl ivot". Zd se mi, e je jen pramenem utrpen, chce-li nkdo pracovat proti prod a vyrvat j tajemstv nezpiitelnho byt. Mohl bych ci lidem, kte maj o tyto vci zjem, e jsem i j postupoval do mysticismu, do t oblasti, kde je mono vystopovat funkce prodnch zkon. A z toho nakonec vzchz pochopen metod, jimi m bt dosaeno nezniitelnho byt i bez boje o jeho uskutenn. Kdo by mne mohl sledovat a sem, nezbytn by narazil na tyi Buddhovy pravdy: pravdu o utrpen, o vzniku utrpen, o zniku utrpen a o cest vedouc k zniku utrpen. Prv na tomto stupni se ped lovkem rozvj netuen perspektiva novho zpsobu ivota, smujcho k zakonen strast, je duchovn slepotou rann lid hledaj prv na opanm konci cesty, na konci cesty rozvoje strastnho ivota. Prazklad pravho pochopen ivotnch problm, a jakkoli deliktnch, osobitch a zvltnch, je teba hledat jen v oblasti psychologickch jev. Jen v psychologick bytnosti je sla, kter umouje jednm, aby osudovou thu ukldali na bedra druhch a poslze odrazem nebo karmickm dozrnm svch akc t sami trpli. Z toho dvodu trvm na stanovisku, e a jakkoli chemick procesy uinily z hmoty bhajcho tvora, pece je tento moment pro lovka tak bezvznamn, jak je to jen vbec mon. Zivot je zde a opr se o psychologick initele, s nimi je nutno se seznmit, aby "biologick reakce" lidem nepinesly veobecnou zkzu. S ohledem na tento vrok vyslovuji dvru, e je lidstvo dosti vzdlan, aby dovedlo najt rovnovhu mezi vdeckm konstatovnm biologickch 232

fakt a do o bijc skutenost, e vli a vdom lze dit k doucm vcem, je by pinesly veobecn poehnn. Zd se mi, e nen teba dle setrvvat pi nzoru, e se rozum vyvinul z ivoinch funkc a e je mu proto ureno, aby v domnle neptelskm svt na prvm mst koistil a teprve snad na hromad koisti uvaoval v abstraktnch pojmech, jak je mono shrnout v pojmu laick morlka. Je nutno uvit, e se lidstvo krok za krokem bl kritickmu bodu, kde ho bude moci zachrnit jenom poznn zkona o pin a nsledku, kter je tak snadno srozumiteln: neme bt zlch in bez zlho psychologickho zamen. A neme bt dobra, jestlie se jeho zrna, skutky, nezasvaj do psychologick oblasti lovka. Vzhledem k tomu je teba potat s vznamnm handicapem mezi technickou vysplost lid a jejich mravn hodnotou. Dky technick vysplosti se jim podailo poloit atom na fyzikln kovadlinu a fyziklnm perlkem ukonit jeho dosavadn ivot. Vzhledem k jejich mravnm kvalitm se to vak zd bt pouhou etapou v magickm tanci, pi nm se v zchvatu autogenn sugesce len dervii s hocmi pochodnmi ocitli a ve vratech tovrny, kde se vyrb dynamit. Meme si jen poloit otzku, zda jim jejich dobr gnius bude moci vnuknout spsn mravn mtka, jako se zlmu gniovi podailo je pivst do nalhavho ne- bezpe? V nynj etap tohoto nalhavho nebezpe se mi zd douc, aby se ji nezanedbvalo studium psychologickch problm, a to ve vztahu k aktivnm zsahm do zpsobu mylen a pociovn a nikoli ve vztahu k registraci psychologickch jev a projev. Ml by se vystopovat zpsob, jak znekodnit nemorln funkce ivotnho pudu ovlivujcho u lovka vy psychologick initele, aby se konen zmnil smr od zla k dobru a tak lidstvo dosplo k opravdov civilizaci. Konstatovn fakt mechanickch dj v subjektivnm provn by m- lo vas ustoupit studiu vztah mezi psychologjckmi pinami osudovch nsledk. Tm by se mohla formulovat k dobru vedouc nezbytn mravn vchova, kter by snadno paralyzovala vzrstajc nebezpe. Moud a vznamn lenov lidsk spolenosti by si msto vyhledvn pin k vlkm mli dobe vimnout, jak se zl mylenkov formace realizuj v nemorlnm ponn, a na zklad toho se snait, aby uvedli v chod ernov nic zlo prv tam, kde je jeho pvod. Mme pece ji dosti zkuenost, e ani zkony a zkazy npravu nepivod. Byla tu crkevn inkvizice, kter se nevhodnmi prostedky snaila vykoenit odpor, aby se vytvoil jaksi status quo; ten ml crkevnm pedstavitelm poskytnout bezpen pohodl, aby ji nemuseli pemlet a aby lid il ve ztrnul poslunosti morlnch korektiv, probouzejcch pochybnosti. A tak tu vznikl odpor, kter nakonec smetl crkevn moc policejn i politickou.

233

Jeto se vak lid nezmnili, penesla se tato moc na obansk zzen, kter muselo vytvoit novou policii a stanovit mravn normu; ale tu ji tak napadaj duevn neukznn lid ulice. Tak stoj vedouc lenov lidsk spoleCnosti nad novm kotlem, v nm to ve a bude vt tak dlouho, a psychologit initel v lidech z ulice pivod jeho explozi. To vechno pouze proto, e nikdo nedb zkona o pin a nsledku. A ve by se mlo vyeit neohrabanmi zsahy do pschy lid, pouovanch, e ivot je pouh mechanismus, jen me natropit mnoho zla, pokus-li se nkdo do nho zashnout proti laick zsad o sprvn ivotosprv. V tto knize jsem se snail tene seznmit se zkonem o pin a nsledku. A byl bych rd, kdyby se nad tm lid zamyslili k svmu dobru a dobru svch blinch. Je to pece tak jednoduch! Zamtat nenvist, nepejcnost, zlobu, neblah pocity atd. Ji tm si lovk pome, aby pozdji pomohl druhm rozsvnm magnetickch zrnek dobroty. A tak jako vzrostla zrna psychologickch zvad, jist vzrostou i zrna vysokch mravnch hodnot. A poehnn, jeho konce budou a za hrobem jedinc, bude vdy provzet toho, kdo zaal rozsvat dobro ... Kad by si ml vzt za svj kol nespokojit se s tm, e se na svt vyskytuj lid dob a zl, nbr vnovat se vlastn psychologick vchov; pihlet pitom k zkonu karmy, ale nevmat si individulnho ivota, kter zan zrozenm a kon hrobem. Ml by se snait, aby pochopil vechno iv jako jednotu, resp. organick celek, za jeho souladn ivot je on jako jedna jeho buka stejn odpovden jako lid ostatn. Zijeme ivot, kter nm byl odevzdn naimi rodii a v dalm sledu naimi pedky, a nai potomci jej budou ddit i s jeho hodnotami, jako jsme jej zddili my. Tomu konen lze rozumt jako zkonu karmy a reinkarnace, z jejich etzu nikdo neme vypadnout, leda tak vysokm mravnm zkvalitnnm sv bytosti, e kvalitativn pestane patit k du bytost vybavench fyzickmi tly. Potom, jak mohu kadho ujistit, pozn, e jeho existence jet zdaleka nen vyerpna, nbr e se pesunula do stejn relnho prosted vych dimenz. Zivot je toti kruhem v kruhu a osobn znik neexistuje, leda v doasnm utlumen a prodlouen vln, na nich vegetuje psychologick soustava. Tm pro kadho tvora existuje e -skutk, i kdy styn body setby a sklizn nejsou spjaty funkc pamti. A lovk, jen nem monost prodlouit nit vzpomnek, me hledat karmickou sklize kdesi ve svch potomcch ... Tak tedy lovk, jen pojal uen tto knihy jako vn a praktick . studium,' jist se ocitne v grandiznm svt dlouhodobch psoben duchovch tvar a povstvajcch a zanikajcch jev, jsoucch v dokonal souhe pinnch a vslednch sil aktivity tvor zachvcench chtivost. A schopen kzn analytika, jen s nleitm odstupem me 234

pozorovat zmny ve sv psychologick pirozenosti, me skuten prodlouit nit vzpomnek daleko za svj nynj bytostn potek, aby se tu nael jako prav pina toho, co mu te je dlem. Bude moci pochopit, e on sm stejn jako cel lidstvo nen trn vldami a hospodsky mocnmi jedinci, nbr jen fiktivn psychologickou strukturou, jej kvalita byla podmnna nerozumnm ponnm jeho pedk, v jejich nkterm individuu se ppadn t me sm najt. Pochop, e za tto situace tomuto zlmu stavu nelze uinit konec dalmi zkony a vldnmi nazenmi, nbr pouze sprvnou mravn orientac, kter napt zl povahy v psychologick soustav prost odstran. A bude-li moci sledovat stopu i svmi minulmi inkarnacemi, uvid, e dky sprvn mravn orientaci nebude muset stJe sdlet zl osud tch, kdo nepochopili sprvn mravn stanovisko. Jeho osud se zmn, jakmile uzraj jeho iny smujc k jeho vlastnmu zlepen. Prv v tto souvislosti jsem chtl lidstvu pedloit mravn a bytostn spsnou nauku, kterou jsem vloil do st bohm. Nezleelo mi pitom na niem jinm ne na tom, abych plnil svou povinnost, ji, jak ctm, na m vkld m existence, kter je, jak vm, umonna obtmi ostatnch lid a jinch tvor. Byl bych rd, kdyby se mnou stejn smleli i jin lid, ti, kdo o sob kaj, e jsou duchovnmi lidmi, nebo chtj kret k uskutenn vysokch cl mystickch nauk. I ti nejsou prosti vech lidskch zchvv, a proto si nemohou ponat jako Buddhov, z nich lidstv vyvanulo beze zbytku. Mnoz z nich, nebo snad dokonce vichni, je jsem poznal, byli i proti svmu pesvden, e jsou odpoutan nebo povznesen, pouze lidmi. A tm ped nimi leel nesplnn kol, kter znamenal, e si maj ponat jako bodhisattvov, z nich teprve dozrnm vyrstaj Buddhov. Teprve stav Buddhy lovka opravuje, aby byl nebo se stal pln indiferentnm; stav bodhisattva, jen pedchz stavu Buddhy, je stavem povinnost vi lidskmu rodu. Jeto i stav bodhisattva je provzen vysokou ivotn moudrost, je blouznivm marnivcem ten, kdo se bez takov moudrosti ct zral k tomu, aby sv lidstv, jeho vn ho neopustily, ji neproioval skutky lsky. Kolik tch "mystik", plnch lidstv, prosklho ivoinost, jsem vidl stt nad duchovnmi problmy ivota, je by byli chtli eit mravnm nzorem z ivoinosti povstalm! A sta se zavrala nad vyknutm osvobozujcho uen. K by tato kniha vydala sv dobr plody! Sp ne sta me pomalu zvrtit problematick ivotn pesvden mystik, zaloen na ivotnch nzorech, je se asto neli od nzor utilitarist a na planou domnnku, e zn-li nkdo nco z mystiky, je ji mystikem. K by jej ten pochopil, e problm spsy, kter je evidentn v asovm i vnm smyslu, jakmile j lovk doshl, vbec nezvis na skoku z ivoinosti do absolutna, nbr na provn, je vysuje v osvobozen. 235

Kdy toto pochop, stane se nejprve lovkem, jeho jstv a egoismus se rozpust skutky sprvn mravnosti, a teprve pak bude pomalu ctit, jak dospv k osvobozujcmu indiferentismu. Tm je i toto pochopen oiujc a osvobozujc. A nebe mru se bude moci rozklenout nad lidmi i mystiky, kte zanechali touhy po technickch nebo okultnch senzacch a zaali problematiku ivota plnho trap eit mravnm silm!

236

VYSVTLIVKY
ABSTRAKTN, ABSTRAKTA - skutenosti zvltn povahy, kvalitativn subjektu vzdlen, odtait. Tyto zdnliv vtvory fantazie Js-ou z absolutnho hlediska vlastn skutenosti, kter zrak a hmat drd mn ne skutenosti fyzick. Jsou to objekty z astrln pln, bohat na jevy a nejrozmanitj tvary. Dotkaj se vak jen uritch povah, pro n jsou vnmateln pedevm prostednictvm zrakovch vjem, pokldanch za halucinace. Pokud psob na cit, odvdj lovka od hrub smyslovho ivota do ivota ve snn. Viz tak astrln. AGENS - initel, pvodce. AKSA - stavebn ltka stvoen, kter souvis s prostorem. Jej existenci je mono objevit a po vzniku prostoru. Vzhledem k tomu, pokud chpeme vesmr jako absolutno, musme stavebn ltku tl - aku - pokldat za neexistujc, resp. za latentn a nekonen dk praelement. Jakmile se vak vesmr stv prostorem, tu ji meme aku pokldat za smyslov vnmateln jev. Jinmi slovy: konen prostor nelze oddlovat od stavebnho materilu, kter je po dobu existence prostoru vdy v innosti a je na rovni elektromagnetickch oscilac tak "hust", e se z nho mohou vytvet formace; ty se samy sebou stvaj jevy, vybavenmi gravitan silou, kter poruuje rovnovn stav kosmickho stavebnho materilu. Tmto zpsobem se vytvo empirick vesmr s rotanm momentem formujcch se podprostor, ili kosmickch tl. Tm je ake pien charakter prapodstaty kosmickch tl - a tm konen vech tl vbec. V prapotku je tato prapodstata pouze prostorem, ale v dal etap kosmickmi tlesy, nezapomnme-li ovem na relativn povahu existujcho byt. Pojem existence neho si nememe odmyslit od pojmu "pole", na nm se promt jakkoli existence, kter je v prapvodnm stavu akou. Z jinho hlediska je aka synonymem svtovho teru. ANDL - mravn ulechtil a ist bytosti neviditelna, je se vak nepovznesly k tak vysokmu stupni odosobnn, aby ze svho byt zcela vylouily tamasick prvek a tm zruily nevdomost. Proto jsou do znan mry upoutny na tvar, jeho struktura symbolizuje neuvdoml zdrazovn jstv; to zpsobuje, e jejich schopnost vnmn je omezena. Jsou to bytosti, kter bezdn zskaly velmi dobrou karmu pro sv pocitov it, ale nikoli k poznn relativn povahy skutenosti. Andly vak je teba dlit do dvou kategori: 1. Ni, kte se duevn pli nepovznesli nad rove lid, akoli jsou proti lidem vybaveni nepomrn dobrou karmou, ~ mohou proto t v lepch ivotnch podmnkch.

237

2. Vy, kte jsou karmicky tak oitni, e jsou zbaveni karmy projevujc se elementrnmi tendencemi, take maj ziv tla a tm i dispozice pro osvcen. Proto se lze s nimi setkat blzko hranice, kde pirozen skutenosti" jev ji svou relativn povahu. Viz: sfry. ARUPA DVAS - bohov bez formy. Viz: bohov. ASTRLN - doslova hvzdn. V dnenm smyslu st neviditelnho svta, obydlen elementrnmi typy, kter jsou vce ne lid podrobeny citovm a pudovm silm sv bytosti. T svt tvar a personifikac, jejich pvod je v emanacch pochzejcch z citovch vzdut u lid a kter nepostrdaj pslun vdom. Z absolutnho hlediska sfra, zabrajc celou psychologickou oblast tvor. Proto do astrln sfry nle vechny personifikujc se city a pudy, je se zjevuj v nejrznjch podobch: od d'belskch s vl kodit svmu zploditeli a po andlsk a dvick, je se zdaj bt posly nebe. Tedy personifikace, kter vzely z lid, ale pozdji dozrly, oddlily se od nich a tak se staly zdnliv samosta<tnmi existencemi. Jinm druhem bytost, zaazovanch t do astrln sfry, jsou prodn duchov, kte povstali z emanac prody a jejch tvar. Jsou to vlastn zosobnn emanace fluid a vyzaovn hmoty, pp. ivl. Proto by se do astrln oblasti nemly zaazovat. TMAN - kosmick J bosk povahy v lovku, je se v nm upevuje a zosobuje silou sebeuvdomn. BHAKT A - uctva osobnho boha. BL BOHOV - bytosti nebeskch svt, do nich pronikaj jognov rznmi dna, ili soustednm s vhledem. Viz: bohov. BODHISATTVA - Buddha soucitu. Tedy bytost, kter doshla osvcen ve sfe dn, ale setrvv v projevenm svt s myslem vyzaovat do nho lsku, soucit a porozumn. Jinak: osvcen dritel bosk lsky. BOHOV - mravn, karmicky i fyzicky ist bytosti vy fyzikln fovn. Jsou schopny vdom pouvat vle, ale z fyziklnho hlediska sdl ve vym vidmu, ne je vyhrazeno lidem. Kvalitou karmy provaj to, co je obsaeno ve sfrch, je jsou vlastn nebi rznch stup blaenosti. Ale i lid se mohou stt bohy, jestlie zulecht svou pirozenost. To se dje lskou k dobru, svtlu a pravd v nadosobnm smyslu. Takto ijce, zskvaj karmu, je je nitern un stavy a pocity, kter v poslednch okamicch jejich ivota vy st ve vize, usmrujc vechno jejich nitro do svtelnch sfr boh. Kdy zhasne jejich vdom na zemi, dovruj dobro ve vytvoen dispozic pro dokonalou objektivaci ve sfe boh. To znamen, e tendence duevnch sil, je jsou urovny kvalitou cit, mylen a duevnch stav, uruj se stle vt jistotou, e zehy vdom, kter a do okamiku smrti odpovdaly lidsk existenci, zanou odpovdat objektivacm bosk povahy, jak to bylo ji v lidskm tle ureno kvalitou cit, mylenek a duevnch stav. Jemnost, dobrota a intenzita kladnho bytostnho vyzaovn, jako i stav vdom, udvaj stupe 238

nebo sfru boh, kam lovk po sv smrti bude putovat. Buddhismus t jedenaticet sfr, do nich je mono se vtlit. Viz: sfry. BoSK JISKRA V LOVKU - kosmick bosk Duch v lovku (v nepersonifikovanm stavu), jen byl obmnn vrou, vroucnost a jinmi ctnostmi zbonosti a citu. Tmto zpsobem toti vzplane kosmick bosk Duch v lovku a promn se v teplo a dle ve svtlo, jeho sdlo je v prsou. Obyejn jsou lidsk bytosti ddici bosk jiskry v lovku. Tm je tato jiskra jaksi odizolovna od toho, co v bnm ivot provme. Ale lovk me boskou jiskru rozdmchat citovm povznesenm nad smyslovost. A povznese-Ii se lovk a nad rove spontnnch funkc pocitovosti, stv se tato jiskra prostorem nebo sfrou, kter je konen Bohem nebo tmanem, jen me lovku ukzat cestu k nejvym realizacm. B0SK PIROZENOST - ta st vnitn pirozenosti tvor, kter se na zevn rovni projevuje vrou v Boha, lskou k blinmu, pchylnost k dobru a nadenm, je bytost usmruje k nadsvtskm nebo nadsmyslovm oblastem. Vzhledem k tomu je mono tvrdit, e u nkterch lid je tato pirozenost vce, u jinch mn vyvinuta. Zkladn bytostn zetele tvor odhaluj stupe vvoje bosk pirozenosti. BoSK OMILOSTNN - t milost bo: bud' psychick prka, budc u lovka dobr pocitov stavy, nebo tak vnitn veden, je nabd k rozvjen dobroty v povaze a k poznn pravdy. K boskmu omilostnn lze dospt tak mocnm uctvnm bostv, e jako psychick objekt potla vechny tendence a zjmy lovka o svt a naopak vytv stle ivj vztahy uctvajcho k Bohu. Prostednictvm tchto vztah se lovk sjednot s Bohem na rovni pocit, je nle tomu, co je v povaze lovka nadbytostnou psychickou kvalitou. Tmto pilnutm k nadbytostnm kvalitm se otvraj vechny dosavadn uzvry vi duchovosti, kter pak uctvajcho bud' jakoby zalv, nebo se v nm hromad, a se v nm konen vyvine do ivouc skutenosti, je ho jako sm Bh vede po vech cestch v ivot. To znamen. e bosk omilostnn je pirozenm vsledkem prudk zbonosti, a proto je mono je doshnout chtn, systematicky. Nen-li lovk schopen chpat bosk omilostnn jako pirozen nsledek pirozench pin, dospv k domnnc'e, e' bosk omilostnn je milost, ji tvorm udluje Bh podle svho vlastnho uven, tedy mimo zkon o pin a nsledku. BRAHM - jet pochopiteln, protoe determinovateln jsoucnost, prv na rozhran beztvrnosti (Przdnoty) a stvoen vech stup. Je Ho mono postehnout pomoc nejv rozvinut postehovac schopnosti. Proto je mono pokldat jej za prvotn pinu viditelnho vesmru, za prvopoten stupe tvrho utvoen. V antropomorfnm pojet je Brahm povaovn za Boha - bytnost, jen z vlastnho rozhodnut a vle nechal vzniknout vesmr. Ve stupnici rozlinm zpsobem proje239

vench skutenost, tedy z objektivnho hlediska, je Brahm smyslov zaznamenatelnm prapotkem stvoen, duchovou silou v kosmu, kter smrem dol se stv stvoenm, kdeto vzhru kvalitou smyslov nezaznamenatelnou: nejprve vak irm Duchem kosmu, ve pak kosmickou Przdnotou. Clovku me Brahm pedstavovat nejsubtilnj stav utven, prasubstanci stvoen. Proto Ho lze chpat jako prapotek objektivnho vesmru, akoliv z hlediska pocit Ho lze povaovat za nejvy duchovn proitek, chpeme-Ii proitek jako pocitov vzruch. Viz: sfry. BRAHMANDA - svtov systm, resp. vesmr se vm, co obsahuje. BUDDHA - osvcen. V textech o buddhismu vtinou princ Gautama Siddharta, jen zemel kolem roku 543 ped Kristem. Asi ve ticeti letech odeel do bezdomov, aby se oddal nejpsnj askezi a pozdji osvobozujcm a osvcujcm meditacm, jejich pomoc doshl osvcen a vykoupen asi ve 35 letech svho vku. il piblin 80 let. Kde nen uvdn Buddha Gautama, mn se stavem buddha jist forma stvoen. Pedstavuje osvcen, prostoupen indiferentismem s malm ndechem neosobnho soucitu se vm, co ije. Z tohoto hlediska je zejm, e se na cest k odosobnn me stt buddhou kad lovk, jestlie jeho srdce nevyprahlo od soucitu a lsky. BH BEZ FORMY - kosmick potencil duchovn povahy s tvrmi znaky nebo s tvr tendenc. Z objektivnho hlediska stav pedchzejc substancionlnmu vyjden ve vesmru. V pomru k tm, kdo uctvaj Boha: nad-diferencian pedchdce substanc, kter jsou v dalm sledu samm stvoenm. Viz: Brahm. BH S FORMOU - v pomru k tm, kdo uctvaj Boha: prvotn pina viditelnho vesmru, ji si uctvajc lovk uin bli tm, e si ji njak vymez. Jinak tot jako Brahm. BH STVOITEL - Brahm ve svm vlivnm psoben na toho, kdo se mu klan. Viz: bosk omilostnn. BYTNOST - vdomm a ivotnost vybaven struktura, chpan jako veobecn procesovn zdnliv pevnho materilu jejho tla a veker jeho nitern struktury (duevnosti). BYTOST - typ, ne-boli zdnliv statick, ili neprocesujc bytnost, zejmna vzhledem k bludnmu pesvden o nejvym vznamu jstv jakoto podmnky pro vrazn, a proto t'astn it. Fakticky tedy cosi neexistujcho, pomyslnho, jeho byt zvis na klamnch pesvdench o skupenstv, v nm se me projevit osobn vdom formou jstv. Vzhledem k vyhrannmu jstv pole pro zachycen se nebo projeven karmickch vr, lfdlujcch provn. BYTOSTNOST - souhrn sloek, jej lovk klamn pokld za bytost, pi em do jist mry poznv, e jde o skupenstv pomjiv. V tomto vrazu jsou fyzikln a psychick sloky bytosti pokldny za auto240

nomn, za jaksi fyzikln skupenstv, v nm vy sloky symbolizuj bytnost psychickou, kdeto ni fyzickou. Mysl se tedy na typ, chpan prodovdecky. CESTA BOH -- zprvu zmrn a pozdji samovoln neustle se obnovujc citov vzdut provzen nadsvtskIJ1i zeteli. Tmto zpsobem se toti zeslabuje duchovn spojen bytosti se sfrou smyslovch skutenost, kdeto sfra skutenost nadsmyslovch vce a vce vystupuje jako sfra skutenost relnch. Kdy konen bytost, krejc cestou boh, zapomene na svt smyslovch skutenost, nastupuje cestu vych citovch vzdut, je vedou k jej objektivaci v nadsmyslovm svt. CIT - jedna z modifikac psychologickch projev, a to ve stavu elektromagnetick tvr sly, poutan na fyzick tlo, sly, kter se a dosud sama nestala tlem. Jestlie tedy rozlenme psychick sly bytosti podle kvalit, pak v prv, esenciln trojici, je nejvy osobn vdom. Druh je rozum, tet mysl. Substancionln jsou cit, pud a tzv. vasanas. Krom nich obsahuje bytnost bytostn centrum, je v asov prostorovch vztazch vytv fiktivn jdro, tzv. jiskru bo. Navrstv-li se ustrnul esence a substance na toto centrum, vytvo jev, kter je fyzickou bytost. Vzhledem k centru bytost jsou vasanas podntnou silou pudu, kter je zchovnou silou byt, nebot' zprostedkuje vechno to, co shrnujeme pod pojem viva. Cit, jakoto sublimovan, a proto vlastn intelektem proniknut pud, je uchopovac sla, je psob na rovni vdom. Proto mu meme udlovat chtn tendence. Vzhledem k tomu je vak i pud citem, jene je dosud ponoen v hlubin podvdom a jako takov symbolizuje neuvdomlou uchopovac slu, kter spolupracuje s vegetativnm nervovm systmem. Cit nle do kategorie vitln sly, ji je mono usmrovat do chtnch stav a oblast, a tak vzhledem ke sv vitln povaze vytv mocn a zeteln psobivou karmu, kter bytost dovede do tchto stav a oblast. Dky tomu je cit duchovn energetickou vzbroj bytost a tato vzbroj udl tlu i byt vechny karmick a kvalitativn hodnoty na rovni relnho provn. Proto tak, ponech-li se cit ve stavu samoinn psobc funkce, petv se v pud a v tto form stahuje s sebou dol, do nevdom tuposti i esenciln sloky, toti mysl, rozum a vdom. Cit neovlivovan vymi zeteli proto obsahuje tendence k zhutnn a tm i k tlumen intelektem prosvcen ivotnosti. Je-Ii vak ovlivovn chtnmi dobrmi nladami, vrou v Boha a vdomm upnnm se lovka ke skutenostem transcendentlnm, postupn se oprost od lohy funkce udrujc fyzickou bytnost a stane se silou, kter pechz ve vysok vibrace, je v jasu a pi trvajcm zosobnn se mn v manas nebo mysl. Manas, prost napt a pirozenho neklidu, je vlastn rozumem, jen kvalitativn odpovd osobnmu vdom, je-li mu znemonno, aby byl funkc. Z fyziklnho 241

hlediska meme cit povaovat za elektromagnetick faktor, kter se v mrtv hmot jev jako gravitan fenomn, kdeto v iv hmot jako faktor lnut, podmnnho psychickmi vztahy. Jinak je cit gravitace ve vy oktv: podncuje toti iv organismus ke skutkm, jejich clem je zachovn vlastn existence. DECH DUCHA IVOTA - vlastn prna, ji lovk me "vdechovat" vnmnm. Jej vdechovn ve stavu proitnho citu a vdom psob pzniv na rozvoj duchovn nebo bosk pirozenosti, jejm je prna dechem. Viz: prna. DMONICK SLA - inn a energi bohat sobeckost, v n klesl potencil vych zetel pod uritou mez, kdeto zetel k vyhrannmu jstv vysoko vystoupil. DENN VDOM - vdom empirick. Viz: vdom. DVAS, DVICK - bohov, bosk. Viz: bohov. DUCHOVN - esenciln, ale pece jen psychologicky empirick kvalita. Jinak vlastn skutenost kvalitativn tak jemn hmotn, e ji lze pirovnat jen k jasu nebo k irmu svtlu. DUCHOVN TLO - v bytostn tvar sraen a zhutn ivotn sla s kvalitou bosk karmy. Duchovn tlo se zskv tm, e lovk setrvv v nadsvtskm uvdomovn, pi nm si zachovv jstv, a provz je tomu odpovdajcmi pocity. Tedy nic ne zformovan duchovn element, jen se zhustil ve fluidickou substanci, kter pijm tvar uritost v sebeuvdomovacch akcch. Jeto jeho tvr pinou nen ivotn ze, je m ukojit bytostnou pocitovost, nbr pouze zuritl sebe-uvdomovn, je mono duchovn tlo povaovat za ist, pihlme-li k projevm jeho pirozenosti .. DUCHOVNOST - duchovn substance bytnosti, ji svm silm jognov rozvjej nad bn lidsk prmr. Pak z n erpaj uitek ve form nadsvtskch vnuknut a tendenc bytostnosti, co pispv k monmu vystn vech bytostnch sil do sfr nad pomyslnch niternch a pocitovch stav. Tm je vlastn duchovnost jakousi jemnou formou bytostnho projevu; jej rozvoj je velmi douc, jestlie se chceme dopracovat k veobecnmu zlepen osudu. Nedostaten rozvit duchovnost in tvory mravn nzkmi. Nsledkem nerozvit duchovnosti smuje tendence jejich bytostnosti k strastnm stavm, pocitm zhutnn a do mraku hlubokho duevnho zatemnn. Jej rozvoj je umonn vrou v Boha, vroucnost a udrovnm nadsvtskch kvalit ve vdom. Viz: duchovn tlo. DUCHOVNOST MATERIALIZOVAN - duchovnost, ji lovk, jen ji nos, slouil s tlem pomoc clevdom zamen vdom pozornosti. Tm ji vlastn transformoval v jakousi ltku, kter je v zkm vztahu k tlu a nasledkem tohoto vztahu a sv h:ality tlo promuje. Jejm sprvnm pouitm se tlo ozdravuje, prosvtluje nebo a zdu242

chovuje. Na nejvym stupni svho vlivu se duchovnost materializovan stv sama tlem, je svmi kvalitami me unikat bn' postehovac schopnosti. Stv se tlem, je se podob tlu z hrobu vstalho Jee. DUCHOVOST - nejv subtiln kosmick kvalita, kter se dky napt a vysok oscilan povaze neme projevit jako hmota nebo sla, prostupuje vak vzhledem k tto kvalit stejn prostor jako hmotu a tvary. Z lidskho stanoviska me bt vnmna bu jako vysok duchovn prosted, nebo jako Przdnota, nebo jako velmi mlo zeteln pocitov stav nejvy kvality. Je-li chpna jako Przdnota, pak se v pomru k bytostem na jejm tle odehrv nco z molekulrnch, atomickch a elektronovch vibrac, ale sama se dji neprojevuje. Jga svm km vlastn ukld, aby usilovali o zjitn duchovosti, ji vak svm vdomm nemaj absorbovat. Kdy se jim to poda, zstane polem, resp. esenc, kter me absorbovat bytostnost, nebo jej kosmick povaha odpovd nirvn, projev-Ii absorpn charakter vi bytostnmu svtu. To znamen, e obecn je duchovost kvalitou, kter si podr a vzhledem k jgickmu snaen m podret kosmickou povahu, i kdy vm prostupuje a je eventuln zjitna uzpsobenm smyslovho vnmn a postehovn. DUE - souhrn duevnch schopnost a sil, sjednocench v jstv. Jej prav povaha se me poznat z psychickch tendenc lid. Tak se nkter due me jevit jako tk pocity, jimi ji obdauje neist svdom. Jin se me jevit jako temn pro svou zkou osobitost, kter pokld za nic vechno, co je vn hranic viditelnho a hmatatelnho. Jin zase me jevit znmky due dmonick pro nepejcnost, zvist, zlost a jin morln nedostatky a vady. Opt jin se me jevit jako temn a mton, protoe nev v existenci nadsvtskho a oddv se tup lhostejnosti a nehybnosti. Dal se zase me jevit jako przran a jasn s boskmi vlastnostmi a tendencemi pro svou vru v Boha, nesobeckost a ve iv zahrnujc lsku nebo pro jin vysok mravn kvality. Ale v jze se usiluje o znien due vbec, nebo se povauje za cit, jen vykrystalizoval v bytost nsledkem trvajc osobitosti lovka. Due vak nesm bt zniena znemravnnm nebo otupnm dennho vdom, nbr bezpojmovm uvdomovnm, kter m bt zachovno, zatmco lovk vnm smyslov skutenosti. Je-Ii due zniena a bytostnost je pitom proskl bostvm, meme tento stav pokldat za nejlep vbec. Nebo prv znienm due je znieno i nespolehliv obydl vdom, v nm karma me lovku urit ve, co mus prot. Bez due, nebo jinmi slovy za stavu nevymezujcho sebe-uvdomn, nebo znienm vdom vbec, je lovk skuten osvobozen z pout provn, kter je zvisl na bytostn struktue. DUE UNIVERZLN - kosmick duchovn sloky, kter jsou sjednoceny kosmickm Vdomm. Z lidskho hlediska je to ve vesmrnm 243

prostoru dlc, jsouc i putujc napt, je vesmrn Vdom me vnmat jako jdro svho empirickho byt. Lidskm bytostem v~k toto "jdro" kosmu unik. Postehnou-li je vak pece, poznaj je jako "ivot" kosmu, jen proud bytostnmi tly a vyvQlv v nich ozvy v podob astnch proitk. Jinak chpna pedstavuje due univerzln jakousi kosmickou bytnost, kter se vyhrauje projevem kosmickho jstv. Tedy kosmos ve form bytosti, snad v pomru k lovku jako slon k njakmu mikroorganismu. EN - (ec.) vk, obdob. ESENCE - viz: duchovost. GURU - uitel a vdce v jze. HNAJNA - mal povoz nebo smr jinho (cejlonskho) buddhismu. HMOTA O SOB - hmota v bnm pojet, tj. zbaven vech psychologickch faktor, je t obsahuje. Tedy nic ne vibrace nekonen malch, stic bez prosted, kde se tyto vibrace mohou projevovat. Proto neskutenost, alespo z absolutnho hlediSka. INKARNACE - vtlen. Z hlediska inkarnace je lovk skupenstvm bytostnosti, bytnosti a inteligence. Bytostnost symbolizuje objekt ili tlo, bytnost procesujc skupenstv niternch sloek, inteligence duchovn kvality bytostnosti. Krom inteligence se me inkarnovat bosk pirozenost, ale nkdy i pirozenost dmonick. Akoli jist poet lidskch tl jsou jen lid, pece zase jin lidsk tla mohou bt schrnkou vych duevnch, duchovnch nebo i mravnch kvalit. V lidskch tlech se mohou vyskytovat svtci s nadlidskm poznnm a umravnnm, ale tak ukrutnci, jejich zlovolnost perst rmec vad charakteru prmrnho lidstv. Tu pak ji nejde o lidi, nbr o inkarnace, jejich duevn a morln prmr odpovd prmru monad, kter jsou odny lidskmi tly. A meme-li vit, e morln nebo amorln nadprmrn typy maj sv vdom obteno svmi vlastnostmi, schopnostmi a silami, sdruujcmi se v jstv, pak zejm jsou tyto typy jenom jakousi duchovn bytnost nebo bytostnost, je je v lidskm tle jen jakoby na nvtv, ili vlastn inkarnovna. Po doit ivota v lidskm tle najde tato bytnost nebo bytostnost opt svou vhodnou, jejm morlnm hodnotm odpovdajc objektivaci. J UNIVERZA - pn univerzln due. Viz: due univerzln. JGA - spojen, jednak lovka jakoto psychickho typu s Bohem, jednak lidskho vdom s Vdomm kosmickm. Nebo i spojen kvalit, obsaench ve vdom i v podvdom bytosti s tmi kvalitami, kter jsou obsaeny v tzv. vym vdom, je odr nadskutenost. Znamen t spojen pocit, kter se probouzej smyslovmi vjemy s tmi pocity, je vyvstvaj po pekroen hranic osobitosti. T spojen podvdom a jeho dechu s vdomm nebo i s nadvdomm a jejich de~hem. KARMA - k akcm a reakcm vedouc napt v bytosti. Toto napt 244

m sv povahov kvality a vybj se prv za okolnost nejlpe odpovdajcch bytostnm sklonm a pedurenm. Pokud bytosti mohou provzet sv akce vl k nim (akoli jejich pvod vdy tkv ve vnitnch popudech), zd se karma pouhou smylenkou. Nebo schopnost vle k inu bud dojem jist mry zdnliv volnosti, ji m kad tvor, setk-li se s podmnkami, kter mu umouj doshnout splnn jeho pn. Ale karma se u nezd bt smylenkou, kdy pozorujeme utven osudu z hlediska tzv. neodolatelnch pud, v jejich tlacch se nkdo prv ocitl. Pod jejich tlakem, pokud nenut k neestnm skutkm, dopoutj se lid i skutk obansky nezvadnch, jako je nap. volba druha nebo druky, sil o sociln vyniknut aj. A prv s tm pichz i "osud", s nm se lovk me nebo nemus smit a podle toho poznvat nebo nepoznvat etz pin a nsledk v ivotnch udlostech. Boj s nsledky rozlinch in pochzejcch z tzv. vlastnch rozhodnut, poskytuje monost poznat, jak je obtn mnit osud, zejmna m-li lovk morln skrupule. Ale bez nich se me stetnout s polici. .. Proto je jen zdnm, jestlie lidi povaujeme za absolutn pny vlastnch in. Mohou se jich jenom dopoutt, jestlie tlaky z podvdom jsou velmi mocn, nebo se jich nedopoutt, pevld-li rozum nad citem. Dopust-li se jich, pak za nimi krej nsledky, kter povaze in vcelku vdy odpovdaj. Proto karma symbolizuje jak dispozice, tak i uzpsoben tvor: jimi jsou tvorov uvdni do innho ivota, kde se pak- setkaj s porozumnm nebo nesouhlasem a tm s pznivmi nebo s nepznivmi nsledky. Zle jen na hustot mraku nepoznn konajcch lid a lid kolem nich, aby se domnvali nebo nedomnvali, e lovk je pnem svho vekerho konn i odpovd svta na toto konn. KARMA PINN - karma, pochzejc z in, kter byly podmnny vl k inu, ohledy na vsledky in i vdomm o inu za uvdomn si vlastnho jstv. KARMA VSLEDN - osudov nahodilosti, kter pichzej do cesty lid nevolny. Jsouli osudov nahodilosti sprvn pijaty, dochz k vyrovnn karmickch t a tm k zruen karmy jakoto pinn sly. Vstoup-li vak lovk do protiakce, me se klesajc vlna opt vzedmout; tm se vsledn karma promn v karmu pinnou. Protoe tak lid obecn jednaj i ve vztahu k samoinn karm, vznik pojem samsro. Viz: samsro. KARMICK PEDUREN - bytostn napt a uzpsoben, kter lovk normln vbec nezjiuje, kter ho vak inspiruje nebo i nut k projevm a inm, na n svt osobitn reaguje. Karmick peduren se projevuje i vybavenm fyzickch tl. Zvata maj zpravidla svj osud rozhodnut svm tlem a jeho psychickm vybavenm a rovn tak lid, tebae varianta ivotnch nahodilost je u lid podstatn vt 245

ne u nich tvor. Tm jsou karmick peduren obsaena i v tlech bytost a je na lovku, chce-li pedpokldat, e je ddicem svho tla podl!' rodovho pvodu nebo jeho vlastnm pvodcem ve svch minulch existencch. KARMICK ZKON - zkon pin a nsledk za iny, pocity, mylenky a duevn stavy. Odplata pichz jednou akcemi a reakcemi jinch bytost a tvor bud' za skutky, nebo za fyziognomick znaky, nebo za mentln psoben apod. Podruh naptmi a pocity, je skutky v ns jako v initelch vyvolvaj. Potet zrozenm jakoto prostedm upoutvajcm vdom tvora innho jistm zpsobem. Potvrt karmickm ddictvm, kter jsme pijali jako potomci svch pedk. Ostatn cel lidsk spolenost je ddicem ivotnch, socilnch, 'mravnch a hospodskch podmnek, kter j pipravili jej pedkov svmi iny, pocity, mylenkami a duevnmi stavy, pedkov, jejich prodlouenou existenc jsme my vichni. Kdyby se tito nai pedkov duevn oiovali a povzneli, kdyby ili v mravnosti a v lsce k blinmu, sotva bychom si musili stovat na podmnky, v nich nyn nucen ijeme. Ale nai potomci budou zase sklzet nai setbu, nmi rozvinut a v ivotn podmnky petvoen morln kvality. Je jist, e si na toto ddictv budou moci velice stovat, jestlie jim neodevzdme nic jinho ne tdn nenvist, pocit socilnch kivd, materialistick nazrn na svt a mravn zvady, pochzejc z netlumench cht. To vechno znan zt jejich ivot, nebo i ve skutcch, mylenkch, pocitech a duevnch stavech plat zkon o zachovn energie, kter je zkonem karmy. KOSMICK DUCHOVOST - t kvalita jako kosmick Duch, ale ve stavu sly, avak neustrnul nebo nevyhrann ve tvarech, a proto s tendenc k innosti nebo k innmu vyjden. KOSMICK nebo t BOZSK VDOM - obdoba bytostnho vdom, jestlie je vesmr povaovn za ivouc, prostorov vt a psychologicky vy jednotku. KOSMICK DUCH - przdnota nekonenho vesmrnho prostoru, kter m povahu jako vdom a je djstvm v innosti, jeho poslednm vyjdenm je stvoen. KOSMICK SEBEVDOM - schopnost vesmru uvdomovat se a chpat v jstv. To je pochopiteln, kdy je lovk schopen povaovat vesmr za vy individuum, jm skuten je. Jinak je kosmick sebevdom nepochopiteln. KVINTESENCE - charakteristick podstata neho, zhutn zachycen jdro. LJA - zvuk, resp. ultrazvuk, jeho obmnnm psobenm je stav blaenosti. Tak nadempirick skutenost, odrejc se v citech cvicho lovka, jen je mysl zamen na kosmickho (boskho) Ducha. 246

Vnmn lja je zvisl na hlubokm soustedn, kterm je uveden do napjat pozornosti t sluch. Kosmicky: proudn nebo vibrace smyslov nepostehnutelnch steek, resp. vln, je na vy akustick zkladn vyvozuje zvuky, kdeto v bytosti vibrace pzniv rozvlujc pocitovou hladinu. LIDSK DUCH - povahovch kvalit prost jednotka naplujc bytost a projevujc se jako vy fyzikln faktor byt. Jaksi obdoba vdom _ tedy esenciln stav bytnosti, kter me bt zrcadlem i polem dn, kter je bytnost. MAGICK SLY - metodickm postupem zmohutnl vyzaovn ivotn sly, kter se pak d pout k rznm manifestacm na zklad vztahu. V ni oktv psob magick sly v prosted, jemu magik vnucuje svoje smrnice nebo vize. Ve vy oktv pochzej magick fenomny z promny vnitnho dechu, resp. prny, a ze vztahu k rznm kvalitm bud' pirozenm, nebo kosmickm. Nimi magickmi silami se proto vyvolvaj subjektivn jevy, kdeto vymi jevy objektivn. MAHAJNA - velk povoz nebo smr severnho (himlajskho a transhimlajskho) buddhismu. MANTRA _ prpovd', jejm elem je: upevnit vdom v uritm stavu nebo kvalit, aby se tm vytvoily podmnky k jejich uskutenn. Tedy za prv opora pro vdomou pozornost, jej pomoc m bt zptomnno to, co si pejeme. Za druh vibrace, odpovdajc kvalit doucho stavu. Od manter se d, aby vibrace slova tak zeslily a zmohutnly, e vytvo vztah mezi podvdomm cvicho lovka a tm, co chce doshnout nebo uskutenit. Konen jsou tmto zpsobem vytvoeny podmnky pro setkn adatele se danm a je vytvoen i pedpoklad, aby adatel danho mohl doshnout nebo je realizovat. MANVANTARA - obdob, tajc 8 640 000 000 rok. MEDlTACE _ soustedn mysli, pi nm je vdom naplnn uritmi pocity a duevnmi stavy. Meditace je na rozdl od soustedn cvienm s jistou psychickou npln, vehementn se dotkajc innch ivotnch sil. N a zklad toho me meditujc lovk postehnout sfry vysokho pocitovho provn, tedy sfry nebesk, a realizovat je tm, e tyto vysok pocitov stavy duevn moc sdl s celou svou bytost, tedy -i s tlem. METEMPSYCHZA - (ec.) sthovn du, pevtlovn. MONADA - vlastn lidsk duch, jen se prostednictvm organickho uzpsoben no do ivotnho dn, aby v nm dospl k ivotnm zkuenostem a jejich pomoc poznal marnost ivota ve smrtelnm tle. Konenm odmtnutm takovho ivota se monada opt pepodstatn ve svj kosmick prapvod. MYSTICK SMRT - duevn usmrcen a souasn zatek duevn a pedevm mravn obrody, je pedchz obrodu duchovn. Mystick 247

smrt je smrt due, kter pedstavuje souhrn cit, chtn a popud, je jsou zcela obrceny do svta smysl. Dochz k n vyhlazovnm emoc, sklon a chtn, je nsledkem karmickch dispozic v bytosti samovoln vystupuj. Jeliko pi vyhlazovn lidskch sklon vznik jaksi duevn vakuum, je mystick smrt potkem zrodu toho, co je nadlidsk. Nesm vak bt provzena lhostejnost k nadsvtskm kvalitm, nbr naopak kladnm postojem k nim. Je-li lovk, propadajc se do mystick smrti, lhostejn k bostv, me mystick smrt vst k Souasnmu zrozen dmonickho ducha. NADPOMYSLNO - vesmrn skutenost, ji lovk neme vystihnout svm smyslovm vnmnm, ale ani fantazi, pestoe jej obrazy pochzej t z jist vy oblasti skutenho. N adpomyslrio se vdy povauje za kvalitativn bosk. NEBE - astn sfra smyslovch dost. Dochz v nm k objektivaci tch "du", kter se oistily mravnost, ale svmi mravnmi kvalitami nedosply do nadsmysln oblasti. Tedy sfra harmonickho provn, ale s uritm ndechem nevdomosti, pokud jde o poznn skutenosti. Viz: sfry. NEJVYS BOSTV - nedeterminovateln skutenost s jistmi mravnmi tendencemi, je maj bt morlnm korektivem pro bytosti, kter chtj doshnout stavu irho tst. Proto je nejvy bostv kosmickm potencilem ve funkci kosmickho strce karmickho zkona, ukazujcho cestu k dobru. T transcendentln vdom, je je prostoupeno dobrem, lskou a spravedlnost. NEJVYS J - viz: tman. NEKONENOST VDOM - v buddhismu druh z vych vnor, v nm vdom nen poloena hranice jeho dosahu. NEOFYT - (ec.) nov adept nkterho nboenskho uen. NEPROJEVENO - e ivota za hranic smyslovho vidma lid. Ve vztahu k lidskmu pociovn sfra boh, duch, dmon a rozmanitch sil, podncujcch nebo i strhujcch k rznm inm. NESPSN STAVY - ty duevn stavy, kter se odrej ve vdom jako nsledek sklon a tendenc k tomu, co je pomjiv a pochz ze smyslovho svta. Stavy zkruujc bolesti, zla, nevry, pipoutanosti k pozemskm vcem, neradostnosti a jinch negativnch forem nlad. Tyto stavy jsou cestou k zniku bytosti, kter nyn jet ije pod svtlem bdlho uvdomn, nebo tak k jej objektivaci ve sfe mtonosti a zmrtvn. NIRVNA - stav, v nm dosaitel okou vnost v asnm stavu a je ji bytostn oprotn od asnosti v bytostnch silch a tendencch. V nirvn me ten, kdo j doshl, konstatovat, e pro jeho bytost se ji zastavilo kolo znovuvtlovn. Uskutenn nirvny je etapov. Nejd:ve 248

je vykoupeno vdom a potom postupn ostatn psychick a bytostn sloky. OSOBNOST - souhrn schopnost, sil a kvalit, je jsou sdrueny ideou jstv. Bez zetele na transcendentln (duchovn) princip v bytosti jenom ada proces, tvocch pomyslnou jednotu vlivem vasanas, proces, kter se rozpadnou smrt a jakoto jeden celek zanikaj. Jestlie tedy j me existovat na zklad jistho stavu vdom, osobnost trv vlivem seskupen, jemu vldne karma. Proto se j snze ovld ne osobnost. PEKLO- neastn sfra smyslnch dost. Sdruuj se v nm "due" zcela podroben uchopujc sle chtn, kter ji dozrla ve sv psobnosti. V tomto stavu toti chte pevldaj nad monost jejich splnn. Z toho vznik trze, vnitn rozpory a nesnze, zpsobujc bytostem v pekle sdlcm nadpomysln muka. Ta se projev objektivn jako nsledek toho, e si pekeln bytosti vzjemn ubliuj; to pramen z jejich vnitnch rozpor. PERSONIFIKACE - postavy, utvoen v kosmu pomoc pedstav bytost ze subtiln ltky duevnho ivota. Jsou to proto vlastn plastick projekce inn mentln a duevn sly do jemn fluidick ltky. Tyto projekce se asem osamostatn, nebo zanou postupn pijmat ltky, je podle zkona vivy potebuj k udren svho ivota. Takto zanou pomalu zrt do stavu samostatnch bytost jinch dimenz. Vzhledem k tomu jsou personifikace vlastn typy, mnc se v bytosti, je na plni neviditelnho svta tlesn dozrvaj a na stupe viditelnosti nebo fyzick hmotnosti. Ve vesmrnm prostoru jsou personifikace obdobou stvoen od "nieho" (z hlediska smysl) pes mlhoviny a studenm svtlem se projevujc plynn koule a ke sluncm a planetm a jejich optnho rozpadu v sublimt, jen miz v bezmeznm prostoru. V tomto ppad jde o t dj ve form bytostnch postav nebo samch bytost. Tedy jevy v neviditelnu v takovm stupni svho zrn, kdy je mono je oznait za duchy. Pokud jde o vvoj typu v bytost, je k tomu dn pedpoklad kvalitou pedstavy, kter obsahuje v minimln dvce latentn ivotnost asi tak, jak tomu je u spermat. Zenu zastupuje duchovn ltka obsaen v prostoru. POCITOVOST - hmatov vnmavost bytosti ve fyzickm i psychickm ohledu. Jej funkc je zprostedkovat dotyk monady s empirickm svtem prostednictvm zraku, sluchu, ichu, chuti a hmatu. Tmto zpsobem se uvd do chodu kolo duevn i fyzick vivy toho skupenstv, kter je tlem, bytnost nebo osobnost. Jinak: do podvdom vrostl postoj k zevnmu svtu, jm se bytostem a tvorm umouje, aby se spontnn chpaly neho k utien pudu sebezchovy. Vym 249

projevem pocitovosti je soucit, jm bytost vyzauje sebe sama k dobru a poten ostatnch bytost. PODVDOM - viz: vdom. POLARITA - ustlen tendence a vyzaovn bytost. Z toho dvodu i stav organismu a jeho duchovnch ink na okoln svt. POZOROVATEL - stav vdom, kter umouje zrcadlit dn. Ve vesmru zkladn jsoucnost, kter se dosud nedostala do vibrace, a proto pole, odrejc stvoen a do nejjemnjch nuanc. V bytosti stav vdom, jen vznik po dokonalm oprotn vdom od stvoen, ili po dokonalm zeknut se veho. Jinak vdy jsouc kosmick skutenost, objevujc se za uritch podmnek. PRAHMOTA - hmota ve stavu kosmick aki. Jej postupn formace se objevuj jako hmotn skutenosti. Stav hmoty jakoto sly, zazname_ nateln fyziklnmi prostedky. Z lidskho hlediska stav hmoty na rozhran zjit'ovn a nezjiovn. PRNA - ivotn sla, obsaen v prostoru. Zdnliv je jednou ze sloek vzduchu, jej tvorov pijmaj dchnm. V tlech pak je prna tzv. duchovnm vzduchem, kter proud orgny nebo je v nich ustlen, take je poznvna jako ivotn sla nebo ivotaschopnost jednoho kadho orgnu i tla. PRNAJMA - "vdechovn prny", co se dje jednak normlnm vdechovnm, jednak jejm vnmnm. Nepihlejce ke stavm vdom, pocit, duevnch stav a reakcm na smyslov vjemy, meme chpat, e prna proud do tla s dechem, ale opt z nho vychz s minimln monost se v tle upoutat. To znamen, e stavy vdom, pocity, duevnmi stavy a reakcemi na smyslov vjemy jsou dny pedpoklady k upoutn prny, co se pak jev stoupnm hladiny oivujc sly. Protoe si toho jognov jsou vdomi, udl svmu vdom nejvy mon stav. Potom, vdomi si sami sebe ve fyzickm i duevnm smyslu s pedstavou ivoucho prostoru ve form sly, dchaj v tom smyslu. Tmto zpsobem toti mohou pijmat mnoho prny, kter se kvalitou npln vdom transformuje ve vysokou transcendentln slu, ji lid chpou jako duchovnost. Jeto to in vdom, in z pijmn prny metodick postup k zamlenmu cli. Nemetodick prnajma vznik, jak jsem ji ekl, dchnm za uritch stav vdom, pocit, duevnch stav a reakc na duevn vjemy. Tm jsou veker duevn stavy skutenmi stavidly pro prnu, kter jinak z tla chce neustle unikat. Takto v tle upoutna, posiIuje vak tvory prv v tom, co jejich psychologick stavy povahov pedstavovaly. Zl a zarputil lovk, jen v sob neustle nos jen zlo, provd dchnm prnajmu, kter napomh dle rozvjet zlo v jeho povaze. Kdeto dobr a Bohu se klanc lovk provd svm dchnm prnajmu, jej pomoc stupuje dobrotu svho srdce a vytv pedpoklady k realizaci stavu 250

Boha, i kdy tuto prnajmu provd bezdn. Nebo dchn za uritho duevnho stavu je vdy prnajmou, vedouc ke chtnm nebo k nechtnm vsledkm. Proto je douc steit mylenky, bytostn sklony, duevn stavy i vlivy vnmanch objekt. Pak dech me napomhat k zlepovn podmnek osobnho ivota. PRATJEKA BUDDHA - osvcen, jen a dosud nepochopil, e je nutno inn odevzdvat vysok duchovn obsah sv bytosti jinm toucm bytostem. Stav ni stavu Buddhy. PRETA - svt stn. Viz: sfry. PUD - citov projev podvdom. Manifestuje se jako instinkt a cht, a je proto uchopovac silou, projevujc se spontnnmi akcemi bytosti za elem jej povechn vivy. Tedy ni forma citu, zapadlho do podvdom, kde se projevuje silou, jejm prostednictvm je bytost vedena cestami nezmnitelnho osudu. Jinak st citu, kter se vymkla vli, a je proto autonomn silou neovladateln sti bytosti, zvan vegetativn systm. PUDOV VDOM - viz: vdom. RADAS - jeden aspekt trojjevn prodn iveln sly, poznvan jako vlastnost nebo jakost. Nejvy z projev kosmick vlastnosti je sattva, druh radas, tet tamas. Sattva je svtlem pravdy, radas moc dosti a tamas silou spontnnho uchopovn nebo nevdomost, ovldanou pudy. Proto sattva nle bohm, kdeto radas a tamas nim bytostem. RJ - astn sfra smyslovch dost. Odliuje se od nebe tm, e v nm sdlc tvorov vc podlhaj smyslovosti, ne bytosti nebesk. Viz: sfry. RMAKRISN A - v pravdu nejhloubji proniknuv indick svtec minulho stolet (1836-1886). Jeho jmno prozrazuje, e byl povaovn za inkarnaci boha Vinu. REINKARNACE - znovuvtlovn, kter se v jistm smyslu mus pokldat za nezvratitelnou skutenost. Pedpokladem reinkarnace je touha po ivot. Jej pomoc se bytost chpe subtiln ivotn sly jakoto ltky, kter magnetickou silou uvdomovn bytost ve form jstv vytvo vy fyzikln podmnky pro vznik sloek utvejcch bytost. Funkci sloek obdr, a se stanou autonomn a tm budou moci psobit v mezch gravitanho zkona. Pokud jsou pro existenci tlesnho byt ideln podmnky, je stupe touhy po ivot snen natolik, e se karma, j je existence podmnna, vyerpv itm. Kdeto v dob, kdy hroz nebezpe ivota, me se touha po ivot tak vystupovat, e se projev jako energick initel, jen zane opt sdruovat rozpadajc se sly byt a na zklad toho vytvet podmnky pro dal objektivaci osobitosti, kter je skladbou vdom a jstv na jist rovni ivoucch existenc. Strcem vztahu mezi osobnm vdomm a ivotnmi silami je pud, kter vdy bije na poplach pi ohroen existence osobitho byt. Vzhledem k tto situaci - v n se pud 251

prv nachz - pojme vdom jako nejvznamnj slu byt pouze vli k ivotu, kter se vlivem samskr a vasanas stane psychologickm silm o existenci v uritch podmnkch. Poslze se do tchto podmnek pesune i uvdom ovac monost nebo schopnost, kter se posiluje kladenm drazu na j. To. znamen, e prv silou jstv zskv bytost - pokldan za uvdom ovac monost nebo schopnost _ pedpoklad k zaehnut na materilu, z nho se vytvej tla bytost ve zmnnch podmnkch, kde doshne optnho uzrn v bytost. Vzhledem k samskrm a vasanm zstvaj pi vzept vle k ivotu v innosti sly a psoben, jejich kvalita odpovd kvalit pedchozch nlad, podmnnch skutky. Vsledn vyzen ivotnch sil z tla pi smrti je pro pozorujcho lovka vodtkem, jeho pomoc me urit budouc existenci tvora nebo bytosti. Tm je konen pedureno ve, co se vztahuje k optnmu upoutn ivotn energie v nov existenci. A jeliko vle k ivotu je potenc, na ni lovk ve svm ivot vbec nepsob, zaruuje se - ovem - lovku nekonen ivot, jeho pulsace je mimo dosah jeho vdom a vle. Proto lovk neme zaznamenvat pechod z jedn existence do druh. Za hranic dennho vdom vak existuje mnoho dn. Rozenm oblasti dennho vdom je mono toto dn zjit'ovat. A jednm druhem dn je prv "vlnn" ivotn sly, kter nen absolutn vzno na fyzickou existenci tvora, nbr pen se z existence do existence. Jeliko vak tyto pesuny nebo penosy nejsou vdy dobr _ ani dobr bt nemohou pro egoistick tendence fyzickch existenc _ poskytuje jga prostedky k zastaven kola reinkarnac. A neexistuje-li snad jin prostedek k jeho zastaven, jist jm je vyhlazen ivotnho pudu. Ale nikoli jen z oblasti vdom, nbr - a to pedevm _ z oblasti podvdom, kde jsou prv skryty piny spontnnho uchopovn, ili ivotn pud v innosti. ROZHRAN MONHO VNMN - tvrt z vych buddhistickch vnor. Je nutno ho pokldat za stav, kter umouje dosaen hranice, kde se lovk ocit blzko znien zn po ivot a kde svt monost ponoit se do nirvnsk Przdnoty a ukonit vechno dal znovuvtlovn. Symbol nejvy mon vldy nad jemnm uchopovnm vlastn ivouc bytostnosti. SAM O SOB - vc beze vztah, ist a nezvisl. V kladnm smyslu se vraz "sam o sob" me vztahovat na ir vdom, neohranien bytm, kdeto o nich faktorech nelze ci, e mohou existovat bez vztah. Napklad hmota sama o sob je vlastn stav nemon; mluvm-li vak o n takto, myslm na velk stupe pevahy charakteru hmoty, toti pedevm na pevldnut te a temnoty. Mluvm-li naproti tomu o vdom, pak myslm na jeho istotu a nezvislost na nich elementech. Proto se osobn vdom samo o sob stv Vdomm kosmickm po na252

prostm zruen vztah ke hmot a psychologickm faktorm. Necht' je tedy ten pozorn vdy tam, kde mluvm o vci sam o sob. SAMSRO - kolobh ivot a smrt, jimi prochz monada, pokud jej nositel nezniil touhu po ivot. Pojetm absolutna se bytosti vyman ze samsra. Viz: reinkarnace. SAMSKRAS - sklony jakoto vsledky dvjch dojm. Projevuj se ve form psychickho napt, na nm se zaehuje osobn vdom a pod jeho vlivem lovk uvauje a jedn. Vzhledem k tomu samskras uruj tendenci vdom a tm i vznamn osobn sklony, je mohou rozhodnout budouc ivotn okolnosti nebo reinkarnaci bytost. SA TTV A - viz: radas. SEBEVDOM - sluujc a poutajc ivotn sla bytostn oblasti. SFR Y - kvalitativn odstnn a v sebe uzaven oblasti provn a posteh. Tedy nikoli oblasti od sebe prostorov oddlen. J ogn je me poznat jako stavy svho vdom. Subjektivn stavy vdom odpovdaj objektivnm stavm a existencm v kosmu. Stavy vdom jsou proto stavy od sebe se licch existenc, bytujcch ve vesmru, take nen mono vst spolehlivou hranin ru mezi svtem osobnm a kosmickm ani mezi jednotlivmi stavy vdom. Tedy jenom jaksi spektrum vzhledem k univerzlnmu byt. Z toho dvodu je provn jistho duevnho stavu pobytem vdom v urit sfe: podle povahy duevnho stavu ve sfe smyslnch dost t'astn nebo net'astn povahy nebo i stavtl vych, kam pechz vdom, kdy se oit'uje od vlivu smyslov pocitovosti. Zevn promtnut stavy vdom - a peje-li si ten, tedy stavy vdom ve form odlesku existujcch sfr - dl buddhismus na net'astn sfry smyslovch dost, t'astn sfry smyslovch dost, svty istch forem a svt bez forem. Za net'astn sfry smyslovch dost se povauj: 1. nirayika, neboli peklo; 2. tirahanagata, neboli zvec svt; 3. preta, ili svt stn, straidel a net'astnch duch, a tak asura nebo svt dmon. Do tto kategorie spad i tvrt oblast, lidsk, akoli je povaovna za t'astnou oblast. Potom pichzej jako svty pt oblasti svty boh jako t'astn sfry smyslovch dost, z nich est se pokld za ni rj, sedm a osm za rje vy. Devt, dest a jedenct se pokhd za nebesk svty. Jako est oblast nsleduje svt Brahm se temi druhy boh, z nich nejvy je Mahabrahmn, ili svt Velikho Brahmy nebo Boha. Nad svtem Brahm existuj dal svty Boh, z nich prvnho je mono doshnout prvnm dna, toti soustednm s vhledem. Obsahuje ti druhy Boh, z nich nejvy jsou Abhassara, ili bohov zc. Sem po zniku kosmu pichzej podle buddhistick nauky vechny bytosti z pedchozch sfr, nebot' byly oitny velikm utrpenm a .hrzami 253

poslednch dn svta. Potom nsleduj ti dal nebesk svty, dosaiteln ve druhm dna. V tetm dna vstupuje jogn do dalch svt, rozdlench na dva nebesk svty, z nich vy je obydlen Bohy, kte ji nemaj postehovac, zjiovac a pociovac schopnosti. Oblast dosaiteln tvrtm dna obsahuje pt skupin Boh, z nich pt, nazvan Akanith, pedstavuje nejvy hranici arupa-dhatu, ili oblasti forem. Potom konen pichzej tyi oblasti arupa-dhatu, ili svt bez formy, kter jsou dosaitelny tymi vymi vnory. A tak tu stoji nad sebou jedenaticet svt rozdlench do trncti sfr, z nich jedna kad me bt realizovna stavem vdom nebo niternho provn, co je pedpokladem jejich pozdjho uskutenn na rovni bytostnho stavu. Nebot' uskutenn a objektivace v t kter sfe pichz jako vsledek relativn pevahy npln vdom, pochzejc z bytostnch zetel v it. V okamiku smrti, kdy se sloky bytostnho ivota rozestupuj, mue se vdom podle karmickch dispozic tvora zaehnout a na vrcholu boulivch vln okamiku dovn, kter asto zasahuj do velmi vysokch sfr. Z lidskho stanoviska to vak znamen, e povaha trval npln vdom, odpovdajc ppadn pouze lidskm existencm, povede ke znovuvtlen bytosti t kter sfry ve svt lid. Kdyby vak velik st lid dovedla udret jednu uritou mimolidskou npl svho vdom, pak by se v lidskm svt vytvoily podmnky ivota, jak nachzme ve sfrch a posud mimolidskch. Tmto zpu.sobem se sfry prostupuj, akoli se nems. Pesto je vak mon jednu sfru v druh i realizovat. Pak mue tvor provat to, co je bytostem jeho sfry a dosud povahov cizm provnm. SIMILIA SIMILlBUS CURANTUR - (lat.) podobn se l podobnm. SKUTECNOST - to, co je vzhledem k subjektu vznamnm initelem v provn a v ivot. Krom toho je subjektivn vechno neskuten, i kdy se to nkdy jev jako objektivn skutenost. Z absolutnho hlediska nen skuten nic z toho, co je sloen a odliuje se jako jednotlivost. Skutenost me proto bt pouze przdnota uvnit atomu, kter je polem nebo prostedm pro dn, na nm se vykouzluj fantomatick, tzv. objektivn skutenosti. A jeliko tato przdnota zeje za kadm jevem a dnm, je jenom ona skutenost. Mimo ni je vechno jen pechodnm jevem, stavem nebo pomjivm procesem, a proto je neskuten. SLOKY - jednotliv orgny pole sil a schopnost tvoru i prostoru a stejn tak i ustlen duchovn jevy jako nap. jstv, sebevdom, souhrn uritch pocitu, nzoru a ustlench pesvden. Proto musme sloky rozdlovat do t kategori: 1. sloky fyzick, 2. duevn a 3. duchovn. Jejich souhrou je vytvoen cel vesmr i kad individuum 254

s jeho povahovmi, morlnmi, duevnmi i fyzickmi znaky. V jze se usiluje o penos duleitosti jednch sloek na druh a konen o jejich petvoen. SMYSLOV VDOM - v podstat tman v samsarick oblasti, ale jinak t fiktivn opora pro odraz dn, kter se pak pen na usuzovac slu a rozum. T duchovn initel, kter stoj za smysly a jejich funkcemi. Viz: vdom. SPSA - vyprotn osobnho vdom ze samsarickch stav, v nich setrvvalo vlivem osudovch sil. Tak jeho pozdj penos do absolutna. Vzhledem k tomu spsa neznamen penos vdom do nadsvtskch stavu a pocitu, tedy do nebe, nbr do absolutna, kter nen dotkno stvoenm ani dnm. Jinak znik jstv, konen "likvidace" "due" a znik osobnho vdom ve stavu za vekermi druhy projevu stvoen. SPSN STAVY - okamiky provn blaench nadosobnch stavu nebo absolutna nsledkem rozvinut morlnch a duevnch hodnot. Krom toho ustlen cit lsky ke vemu, co ije, a stavy prtc z oitn vdom od svtskosti v kad jej form. SPRVN DOTAZ - soustedn na njakou kvalitu, msto na tle nebo v tle, pi nm je vdom ve stehu, podobnm tichm pnm projevovan zvdavosti. Jako je rna reakc na pd kladiva na kovadlinu, tak na soustedn, zvan "sprvn dotaz" , je reakc poznn nebo vdn. STRCE VDOM - viz: svdom. SUB SPECIE AETERNITATIS - (lat.) pod zornm hlem vnosti. SUB SPECIE TEMPORIS - (lat.) z asnho hlediska, z hlediska asu. SUBST ANCE - fluidick ltka duchovn povahy, ji mono oznait za zkladn stavebn ltku veker bytnosti. Je to stav nsledujc po dekadenci duchovnosti vyhrann vdomm j, stav, kter se pak nsledkem gravitace dle zhutuje a petv v ivly, toti ve vzduch, vodu, ohe a zemi. Tedy vlastn prahmota v jemnjm stavu, resp. prahmota ve vy vibraci. Jejmi bezprostednmi formacemi jsou duchovn tvary, je se dal degenerac mn v tvary pro ns hmotn. SVDEK - synonymum pozorovatele. Tedy stav ve zrcadlcho bdlho vdom. Viz: pozorovatel. SVDOM - v bytost vrostl mravn korektiv, jeho pusobenm lovk sm pocitov kvalifikuje sv iny. Tedy nic danho, nbr vytvoenho nebo vypstovanho bhem existenc v rod, v mstech nebo ve stavech bez ohledu na narozen a smrt toho, kdo svdom nos. Akoli to je tedy pouze fiktivn initel, pece jen je mocn a konkrtn a ovlivuje napt v tle, to napt, kter je karmou. Proto je to vlastn nejvy a jedin smrodatn soudce veho naeho vdomho pomln a karmy z nho vyplvajc. SVT BRAHMY - sfra stavu Brahm, do n se meme dostat odpovdajcm stavem vdom. Tedy oblast provn, kter je na hranici 255

projevenho a neprojevenho svta, vzhledem k pln rozvinut schopnosti smyslovch posteh, k n dochz zastavenm duevn innosti. Viz: sfry. SVTELN BYTOSTN PODSTATA - zosobnn emanace mravnosti, tvoc dvojnka; ten me existovat, ani si ho lovk uvdomuje. Kdo nap. kon skutky ctnosti v nleitm odosobnn, ije jako inn bytost ve stavu, jeho emanace vytvej siluetu duchovn bytnosti. Tato bytnost se stv prostedm, kam se postupn pesune vdom lovka, kter kon skutky ctnosti. Pi zniku jeho existence se tam jeho vdom pesune a to je pedpokladem jist budouc objektivace nositele tohoto vdom ve sfe, kam svteln bytostn podstata kvalitativn nle, toti v nebi. Jeto tedy substancionln stav emanac mravnosti, kter dozrvaj do bytostnho stavu. SEST SFR - prvnch jedenct svt pti nejnich oblast. Tchto jedenct svt pedstavuje est sfr bezdnho pevtlovn. Tedy oblast samsrick. Viz: sfry. TAMAS - viz: radas. TURYA - stav mravnho a duchovnho oitn, jen se v bytostnm, stavu poznv jako stav pedchzejc pochopen a realizaci absolutna, bytostnost redukovanho. VASANAS - karmick pbuznosti a vztahy, je se konkrtn vyjaduj podvdommi popudy. VN PODSTATA - viz: pozorovatel. VDOM - nejvy kvalita skutenosti, a proto jev fyzikln. Z hlediska ivoucch tvor kosmicky nejvy ivotn element a tm i prodnm zkonm nadadn prvek. Ten, kdo doshl spchu v jze, jej poznv jako nadosobn nebo kosmick Vdom. Pozdji, pi dokonalm odosobnn, jako jas obsaen ve vesmrnm prostoru. Je prapvodem a tm i nejvy kvalitou stvoen, a proto jejm strcem a vldcem. T ivouc esenc vesmru, kter dosud jako "nic" se nhle promt do oblasti jev jako hvzdn oblak (substance) a dle se postupn petv ve slunce a planety (tvary). Ty se po vypren lhty jejich byt rozpadaj zase v prach a pozdji v substance (toti v nesoudrn steky rozplynutch tles) a nakonec zase v samo vesmrn Vdom, kter je smysly nepostehnutelnm jasem bezmezn Przdnoty a tud vizuln temnotou univerza. Podle Moje Svtlo, kter stvoil Bh prvnho dne, zatm co slunce a ve dni tvrtm. Ze stanoviska funkc je vesmrn Vdom kvalitativn toton s vdomm bytostnm. Pot tu me init nezbytn pedstava univerza jakoto iv bytosti. Bytostn je nutno chpat vdom v trojm aspektu: 1. podvdom, 2. vdom, 3. nadvdom. Za podvdom meme pokldat parapsychologickho strce vegetativnho dn v bytostech. Podvdom je dvojho' druhu: jednak psychologick, jednak fyziologick. Psychologickmi pro256

jevy podvdom jsou pudy a chte jakoto reln psychologick faktory duchovn povahy, ovlivujc bytostn organismus. V tomto druhu podvdom proto tkv duchovn pina uchopovacch akt podvdom sti bytosti. Jejich vlivem se vytvej a upevuj peduren, kter unej vdomm vybavenou bytost v asov nekonen ivot, v nm pechz z jedn existence do druh. Kdy prv uveden st podvdom dala impulsy k fyziologickm funkcm, produkuj tyto funkce to, co bychom mohli pokldat za druhou st podvdom. Tento aspekt podvdom nen zvisl na dennm vdom a jako autonomn initel rozkazuje fyzickmu tlu a jeho jednotlivm orgnm prostednictvm vegetativnho nervstva. To ve se dje ve shod se zkonem karmickch peduren, kter jsou steena a zachovvna prvou st podvdom a dle i tou st vdom dennho, je jako denn vdom nen dosud zcela rozvinuta. Z toho lze usuzovat, e podvdom je tou st vdom, kter nespolupracuje s vl, nbr chov se jako autonomn parapsychologick faktor, jako vldce nad vm, co nachzme v bytosti od citu smrem dol. Tm se podvdom jev jako duchovn sla nebo duch i due bytostn struktury, jako funkce, impulsy, pocity a duevn stavy, tedy psychologick faktory, je nememe pokldat za produkt hmotnho tla, nbr prv za jeho duchovn slu, jej funkce za okruhem vdom maj za kol steit a zachovat bytostn ivot. V dom samo, toti denn vdom, lze dlit na vdom prost i bytostn, je je t mono oznait za vdom na vli nezvisl; potom na vdom, kter se projevuje vyhrannm jstvm; nakonec na smyslov vdom. Prost bytostn vdom je pedevm psychologickm pojtkem mezi vdomm a podvdomm. Klesne-li jeho hladina pod hranici uvdomovn, stv se podvdomm; vzduje-li se nsledkem vysokho stupn bdlosti, stv se nad vdomm. Ale v kadm ppad je vyrovnvajcm initelem na poli celkov pulsace bytostnosti, ~ter se nm jev jako ivotnost. Z tohoto vdom vychzej impulsy, kter samo zskv z vdom spontnnch funkc, toti z podvdom, take meme konen tvrdit, e vlastn a z tohoto druhu dennho vdom je zena innost vegetativnho nervovho systmu. Zle tu jen na amplitud uvdomovn. Jejm rozvojem se roz i oblast prostho bytostnho vdom, m konen bytosti zskvaj monost uplatovat svou vli i ve fyziologickch funkcch, jak to vidme u fakr. Pot pi zamlenm roziovn amplitudy uvdomovn a tm i aknho dosahu bytostnho vdom je neznalost metody rozvoje uvdomovn a poddvn se vdom fyziologickm funkcm a stavm. Lid zpravidla ij tak, e vbec nedbaj o vznam stupovn duevn ilosti, nbr naopak se na rovni prostho oUvdomovn nechvaj unet rozlinmi psychologickmi faktory. Tm se zmenuje amplituda prostho 257

bytostnho vdom a k hranici, kter se vyznauje schopnost evidOvat jen nkolik bytostnch zjm, tkajcch se nepmo snahy zachovat . existenci. Tm se ovem amplituda prostho bytostnho vdom redukuje do t mry, e bytostn vdom kles a na rove vdom spontnnch funkc, ili na rove podvdom. Ale i pesto prost bytostn vdom ste rozlin bytostn tendence, kter, kdyby nebyly steeny, stahovaly by lovka dol, asto a pod mez, odkud ji nen. nvratu k ztracen fyzick nebo duevn rovnovze. Proto je tento druh vdom nejdleitj slokou bytostn existence a jeho dleitost je zdraznna tm, e vdy vystupuje jako strce ptomnosti. Jeliko vak jeho jiskivost nechvaj lid zeslabovat poddvnm se citm a pudm, je to znmkou bytostn degenerace dnench lid. Nedbaj o jeho jiskivost a oddvaj se pirozenmu klesn potencilu bdlosti, a tak se asem stanou stroji, jejich ivotnost se projevuje jen v samoinn snaze o zachovn souboru sloek tlesnho byt. Kdo vak zvyuje potencil bdlosti, zvedne i rove hoench hrot amplitudy prostho bytostnho vdom, take dostihne jasu. Nsledkem toho cel jeho bytostnost zane stoupat po ebku mravnosti a k nebeskm objektivacm, je mohou bt uskutenny v tle a pmo na zemi. Druh druh dennho vdom, projevujc se ve vyhrannm jstv, je jenom fiktivn existenc; pedstavuje vak duchovn slu, jev nebo prosted, vnucujc bytosti jistou karmickou linii. J stv, jakoto silov duchovn jev, sluuje psobiv abstrakta, z nich je vlastn bytost stvoena a je tmto zpsobem pivd na rove zdnliv skutenho byt. Proto je vdom" vehiklem", unejcm vechny pinn karmick sly a ke hrobu. V kritickch okamicch, na prahu ivota a smrti, vdom j, jeho hladina se mocn vzdouv vl k ivotu, projevovanou pudem sebezchovy, sdru uchopujc psychologick sly; j samo je pak odevzd na msto jejich uren podle zkona o realizaci karmickch kvalit v urit existenci. Jinmi slovy: prv vdom j je psychologickm faktorem, penejcm pinn sly bytostnch existenc, je vedou k novm objektivacm. V okamiku smrti vdom j tyto sly sdru a nsledkem nklonnost, vzelch z karmickch dispozic, je usmrn k vhodn a jim odpovdajc nov objektivaci. J stv pak zanikne jako housenka v kukle a nov motl - vdom - pesko na nov materil, kde bude pokraovat v nepetrit linii sebe-obnovy. Smyslov vdom jakoto tet druh dennho vdom pedstavuje uvdom ovac okamiky, odehrvajc se na materilu, kter je tlem a tyto okamiky pedstavuj dotyk smysl s pedmty. Realita smyslovho vdom je stupovna prv existenc jstv, co konen v souhrnu ud~luje ivotnosti intenzitu. Bez jstv by smyslov vdom vyjadovalo ivotnost jen v mlhavch projevech; tak je vznam funkc smyslovho vdom vzn na vdom j. 258

Za doby duchovn degenerace bytost se prv smyslov vdom stv vdomm nejdleitjm. Provz uvdomovn njakm pocitem, mylenkou nebo duevnm stavem. Duchovn degenerujc lid netou po stavu vdom o sob, nbr prv po uvdomovn se v pocitovch efektech. Proto je v dobch duchovn degenerace smyslov vdom povaovno za nejvy ze vech skutenost. N advdom je bnm dennm vdomm, jeho hladina se vzdula nad rove smysl a pocit. T analytickm soustednm v bytost roste amplituda dennho vdom do t mry, e jeho hoen mez pev hranici, urenou empirick bytostn existenci, a zane probhat nadsmyslovou oblast; st dennho vdom, probhajc nadsmyslovou oblast, je pak zvna nadvdomm. Zptomnnm uvdomovn v nadvdom pestupuje lovk jakoto uvdom ovac monost z asnosti a vymezen do nadasovosti a neomezenosti, m hladina dennho vdom vystoup ve ne vechny bytostn sloky, do oblasti, kter je tuenm nebo i hledanm clem vech bytost a tvor. Ve stanoven definice pro vdom vznikaj jist nejasnosti. Do podvdom se zahrnuje vechno, co pochz z oblasti mimo denn vdom, akoli se stv, e nkter vjemy pochzej z nadvdom. Proto by bylo nejlpe oddlovat podvdom od nadvdom tm, e podvdom pikneme lohu dohlitele nad fyziologickmi a psychologickmi funkcemi, ponaje citem a kone impulsy, jejich elem je zachovn existence tla. N advdom pikneme vjemy, je jsou pravdami a poznatky nadsmyslov oblasti, nap. vdeckmi pravdami, p,esahujcmi rmec smyslovho zji1'ovn, nebo mravnmi poznatky, je mohou pispvat k veobecnmu blahu. Psychick fenomny nle vtinou do oblasti podvdom, zejmna kdy pochzej z neovldan pulsace ivotnch sil tla. Jinak je vdom teba chpat jako nejvy relnou sloku veobecn tvorby. Poj-li se na vdom j, a to a1' bytostn, nebo kosmicky, vdy se vymezuje a zhutuje, take se stv substanc a v dalm stupni sv degenerace samm stvoenm. Proto je nutno povaovat vechno stvoen za vdom v jistm jeho projevu. A dokud se toto vdom nevymez, zstv jen duchovnm Svtlem veho svta i bytost a tvor. A toto Svtlo svt v bezedn propasti vesmru nebo bytost, ani je jejich temnoty mohou kdy obshnout. Z fyziklnho hlediska je vdom ltka, prasubstance, kter se vyvinula z absolutn Przdnoty, z naeho hlediska z vizuln temnoty vesmru. Z toho dvodu je prvnm vesmrnm jevem, kter vak v organickch sloueninch, zvanch iv bytosti, zastupuje prapvodn kosmick element. Vzhledem k tomu je nezbytn, abychom pi definovn charakteru vdom dvali pozor na to, zda je chpeme z hlediska kosmickho, nebo bytostnho. Z kosmickho hlediska me bt vdom pouze silou nebo funkc v prbhu tvrm, kdeto z hlediska bytostnho esenc, 259

resp. prima materi, kter je vzhledem ke sv kvalit faktorem superfyziklnm. Z toho dvodu resorpce fyziklnch faktor bytostn existence do kosmick (absolutn) Przdnoty probh prv kvalitou oznaitelnou v projevu za vdom; na rovni tto kvality poznvaj jognov svou bytost jako vesmrnou esenci, kter pechz do absolutna tm, e se j vezme jej charakter rozptm osobnho uvdomn a do bezmezna. I z toho dvodu lze vdom poznvat jenom jako prvotn projev absolutna, kter meme vnmat pouze jako absolutn Przdnotu; v prbhu bytostn resorpce meme vak vdom poznvat i jako prasubstanci, kter symbolizuje "Nejvy Uskutenn". Tm se stalo, e pedkldm vraz "vdom" jako nejvy stav i jako jev, projev nebo funkci. Rzn hlediska konkrtn zejm z textu m k tomu opravuj. VDOM NADBYTOSTN - nadvdom. Viz: vdom. VDOM O SOB - prost bytostn vdom. Viz: vdom. VDOUC - bdl, duevn stavy a svtsk dn pozorujc vdom. Je ptomno v kadm lovku. Neprojevuje-li se, je to jen proto, e ho lovk nedb a msto nho db uvdomovn projevench ji popud z pudov oblasti. VHLED - analyzujc rozjmav soustedn. Vhledem lze poznat a rozlenit nebo rozloit ve sloky celou lidskou bytost a pirozenost. Je to vlastn jedin nstroj, jm je mono vniknout do iv bytosti, ani by se poruila celkov jej struktura. Zevnmi nstroji lze analyzovat jen mrtvoly. VIBRACE - naptm v gravitanm poli zpsoben variabilita zkladnch prvk toho, co je stvoen. Poet zmn v ase rozhoduje o kmitotu a tm souasn o fyzikln kvalit jevu vyvolanho tmto zpsobem. Z hlediska fyzickch bytost a jejich smyslovch schopnost tvo vibrace ti zkladn okruhy poznateln prody: okruh kvality vdom, okruh sfry psychologick, do n se potaj vechny jevy astrln nebo neviditeln sfry, je meme rozlinm zpsobem zjit'ovat, a okruh sfry fyzickch skutenost. Kad z tchto okruh dovoluje dlit vibrace na nkolik vsek, je pak pedstavuj rozdln jevy nebo skutenosti ve smyslu vizulnm. Ve skutenosti jsou vak vechny tyto jevy a skutenosti rozdln vnitn i zevn a jejich rozdlnost je zpsobena kmitotem vln nebo zkladnch stic v gravitanm poli, je se vyjd njakou formou. Forma toti je zase gravitanm polem se temi okruhy vibrac stejn jako sm vesmr. VSEOIVUJC KOSMICK PRZDNOTA - kosmick Vdom. Viz: vdom. VEVDOM - kosmick Vdom. Viz: vdom. ZKON ODRAZU - zkon akce a reakce ve smyslu energicky uplatnnho myslu a jeho odezvy v silovm nebo bytostnm prosted, v nm 260

byl mysl uplatovn. V magii odezva psychologickho prosted bytost obklopujcho svta nebo sam vlastn bytosti. Nebo tak zvraty ve stavu napt bytosti nsledkem tak energickch akc, e je jimi zaujata cel bytost. ZKON VIVY - na tvaru zvisl jev absorpc a vmk, dle citu, resp. pudu, zprostedkovan podvdomm. Rozhodujc je to, e tvar je neodmysliteln od existence psychologickch, parapsychologickch, resp. transcendentnch sloek, je ve zjevnjch nebo tm nezjevnch projevech uvdj do chodu kolo zkona vivy. Ve sv bunn struktue je kad tvar vybaven citlivost na vmnu ltek, kter se uskuteuje pedevm vivou. Jejm prostednictvm se vymuj stavebn ltky byt uvnit a v mezch pvodnho tvaru. Kad iv tvar je takto citliv a nsledkem sv citlivosti je vybaven i vdomm, kter je vude tam, kde je cit. Potravou mohou bt rozlin ltky. Nejsubtilnj jsou sloky vzduchu, nejhrub ltky fyzick. Sloky vzduchu mn zkladn materil bytnosti, jak tomu je nap. pi zvtrvn. Tm je jejich inek sp duchovn. Naproti tomu fyzick ltky jsou jako potrava jistou formou sublimovny, proto se podle zkona vivy mn fyzikln struktura potravy uvnit ivho organismu. Zkon vivy je ve drtc koleso, jm je ve existujc petveno v jin ltky. Jejich nejvym projevem je nektar, jeho ekami jako cestou dochzej k hledanmu cli bytosti, vdom krejc k zastaven kola reinkarnac. Symbol bezednho kosmickho jcnu, do nho pad vechno iv i neiv, aby v podob zen Vesmrn J soucnosti dalo vzniknout novm formm, je proly strast vzniku a zniku. V nejnifm projevu pak zkon zachovn existence nejnich organism, orientovanch jen na zskvn ltek, hodcch se za potravu. ZEHY VDOM - okamiky uvdomovn v jistm mst, stavu a ase. Podle buddhismu okamiky plnho rozvinut dennho vdom, je jsou nejsprvnj asomrou pro jednu existenci. N ebot' mimo okamik uvdomn probh it stavem ne-jsoucnosti, ili existence nen vlastn nim jinm ne asovmi zlomky monho uvdomn v jistm stavu, podmnkch a mst. Tito initel tvo toti vdy komplex, na nm se ud uvdom ovac zeh, a vznam tohoto komplexu zanik s uvdQmovacm aktem a opt vynikne novm zehem. Tmto zpsobem se vytv etz uvdom ovacch okamik jakoto relativn jednotlivch existenc, probhajcch pomaleji se utvejcm a zanikajcm komplexem, toti fungujcm organismem. Tedy vlastn dv ady reinkarnanho procesu, z nich ovem lovka bnho typu zajm reinkarnace pol pro zehy vdom, tedy tl. Relativn vak tento sekundrn initel opravdu nem co dlat v otzce it, jeliko ivot lze mit prv okamiky plnho uvdomn. Ostatn stavy vdom peazuj vdom na druh msto a primrnm initelem 261

se stv vdom zasten, ili podvdom; lovk v tu dobu veg~tuje ve funknm procesu organismu a jeho psychologickch faktor, jejich vdm initelem je podvdom. To znamen, e kdyby amplituda vdom byla vt ne od stavu rozvinutho dennho vdom a k vdom zastenmu, byly by tyto jeho doln meze ne-vdomm a z psychologickho stanoviska vlastn smrt. Okamiky rozvinutho dennho vdom, resp. uvdomn, by se nezdly spojeny, a proto, pokud by se udvaly na stejnm materilu, byly by vdy potkem, prbhem a skonenm jedn existence. Jeto se pak spodn mez stavu vdom nkdy skuten znan sn, stv se, e minulost bv zapomenuta a lovk pon nov ivot od okamiku zmenen rozkyvu vdom. Ale kivka vdom vzhledem ke kivce funkc fyzickho tla nen docela zvisl na fyzickm tle. Nsledujc uvdom ovac akt se proto me udt i mimo tlo, jak je dokzno studiem parapsychologickch jev. Ud-li se vak uvdomovac akt a po funkn katastrof v tle, ud se zpravidla jako potek nov ady uvdomovn na jinm materilu podle stejnch smrnic, jako tomu je pi penosu vdom, za ivota. Tm se jev uvdomovn jako ada zeh vdom, kter nen peruena fyzickm znikem, leda by bhem existence v tle byla zniena ze po ivot. Prv ze po ivot je poutajcm initelem uvdomovn; vyerpanost organismu je jen penesen snen amplitudy vdom. ZNOVUVTLOVN - viz: reinkarnace. IVOT - vzjemn prolnn t forem vibrac, vytvejcch pole fyzickch skutenost, psychickch faktor a vdom. Tmto zpsobem jsou vytvoeny ti existence, toti tlo, psychick sly a duchovn jev, je pi asov a mstn konvergenci tvo podmnn ivouc individuum. Z absolutnho hlediska je iv vechno, jeliko vechno prostupuje kosmick esence, ili nad-ivouc prvek, jen ve styku s tvary je in vce i mn ivmi podle kvality a skladby materilu. IVOTN ENERGIE - molekulrn vibrace, vyvolan naptm vle zamen proti tlu jako oprnmu bodu. Vyerpvnm ltek z potravy vznikaj produkty, je jsou jednak stavebnm materilem, jednak terickm fluidem. Vibrace tohoto fluida vznik nrazy volnho napt na ohranien uvdom ovacch monost, je jsou pomyslnou zd superfyzickch produkt. Je to tedy elektrofyziologick jev, jeho hladina stoup, nebo kles podle stavu soustedn ve stavu rozenho pole monho uvdomovn. ivotn energie se me stt opravdu patrnou teprve po nleitm zven molekulrnch vibrac vlivem soustedn pozornosti, kter je vedena smrem k tlu, ani by vak penela zpt do vdom hrub prvky fyzickho vyzaovn. To znamen, e vezme-li si lovk jako objekt uvdomn pln pozornosti tlo a psob na n elektrizujc silou vle, ani dovol, aby tlo psobilo na vdom jako hutn tvar, 262

nbr jen jako ustlen vibran pole, rozkmit duchovn prosted, obsaen mezi vymezenm vdomm a tlem do t mry, e se to projev jako napt v tle. A tit tohoto napt se pesouv, budc dojem napt silovho; jindy lze toto napt zjit'ovat jako npl bytostn struktury, napt vyzaujc se nhlmi zvraty vle k inu. Clovk poznv, e bytost nen jen pevnou strukturou, nbr i polem rozlinch energetickch proces. Tmto zpsobem se ivotn energie jev jako silov, p.padn psychick nebo i duchovn jev ivouc bytosti. ZIV BH _ Bh jakoto pojem, jemu uctvajc lovk udluje ivot kvalitou sv pedstavy. N ebot' zosobnme-li si urit vlastnosti, vykonali jsme jistou prci na rovni pedstav. Ale pedstava me bt jen obrazem. Duchovn vyvinutj lovk j me vdechnout ivot. Pak, shrnuv jst vlastnosti v zosobnl pedstav, ije ped tv iv skutenosti, kter konen me bt prototypem bostv, nalezitelnho ve vesmru. Ostatn nen Boha krom uritch vlastnost shrnutch v pedstavu bytosti. A ivotnost nebo neivotnost Boha-pedstavy rozhoduje o duchovnosti nebo animalit vcho lovka. Tedy nic ne vztahy uritch funkc vdom a pedstav personifikovanch kvalit k individuu.

263

DOSLOV
Besedu boh zaal Kvtoslav Minak pst zatkem let padestch. V t dob ml u za sebou prvn vydn Pm Stezky (1939) a Vnitn_ ho smyslu Novho Zkona (1945), existovaly i prvn verze Cesty k dokonalosti, Svtla gni i nkterch dalch jeho dl. Autor ji tehdy rozhodl pout pro sv dal dlo formu dialogu, kter spolu vedou. Aptasat a Vidnan. Jako vechny jeho spisy vznikala i Beseda boh ze strunch poznmek, kter autor u pi prvnm pepisu podstatn rozioval a pepracovval. Prvn takto pepsanou verzi po ase zpracoval znovu: opatil ji mnostvm korektur a vloek, znovu pepsal (nebo v pozdjch letech tento pepis nkomu svil), a tak vznikala dal, vdy rozshlej verze. U vtiny jeho dl se dochovalo nkolik postupn roziovanch variant, nejmn ti, ale u nejzvanjch dl i osm. Vdycky znovu nenavn zpasil o jet jasnj, srozumitelnj, jeho km pochopitelnj vyjdenJ. K Besed boh se takto vracel dv desetilet, a na potku let sedmdestch vznikla varianta est a posledn, kter je podkladem tohoto prvho kninho vydn. V nejtemnj dob teroru padestch let znamenaly rukopisy s takovm obsahem pm ohroen ivota jejich autora a hrozbu vzen nebo pinejmenm rznho pronsledovn pro kadho, kdo by je pechovval. Byla dokonce obdob, kdy byla situace tak nebezpen, e K. Minak st svch rukopis zniil a vechny zbvajc skrval u ptel, kte byli mimo podezen. Vechny rukopisy byly ukryty v nkolika padestilitrovch konvch na mlko, jejich vka zalita asfalt~m; za nejpsnjch bezpenostnch opaten byly pak konve zakopny - aby soused nic nemohli ani tuit - na zahradch rodinnch domk na Slovensku i v Cechch. Kdy po nkolika letech nejhor nebezpe pominulo, byly konve opt vyzdvieny, ale ne vechny zstaly nepokozen. Do nkterch vnikla voda a rukopisy jsou nenvratn ztraceny. To tak plat, a na nkolik nhodnch vjimek, o cel nesmrn zajmav korespondenci, kterou K. Minak vedl se svmi ky od potku druh svtov vlky a do roku 1968. Sm ji zniil, aby sv ky pp. nekompromitoval a neuvedl Sttn bezpenost na jejich stopy. Od roku 1968 a do roku 1974 jsou veker jeho rukopisy a korespondence zachovny. Obdob politickho tn (piblin od poloviny let edestch) vyuil K. Minak krom veden svch k t ke vdy novm pokusm prorazit zaarovan kruh a zveejnit nkter sv dal dlo alespo v pekladu 264

a v zahrani. Zrove se trvale vracel ke svm starm pracm a snail se je co nejdokonaleji pipravit pro tisk. Do posledn chvle tak stle psal nco novho. Tvorba, kterou po sob za tchto okolnost zanechal, je impozantn. Sv dlo psal proto, aby lidem pomhalo. Jene jeho roziovn, teba jen stroj opisn, mohlo ohrozit jak tene, tak autora. Proto za svho ivota (a jeho ddicov prakticky a do dneka) sv rukopisy dval k dispozici jen s podmnkou, e je ten, kdo byl touto dvrou poctn, nebude ani opisovat, ani dl it. Mnoz svj slib nesplnili - vtinou je k tomu vedla snaha podlit se o to, co je zaujalo. Nekontrolovateln tak vznikaly nespolehliv opisy, ryvky, vytren ze souvislosti, nejrznj pravy a dokonce i pln falzifikty podepisovan jeho znakou Mk. Mnoh byly roziovny ji za jeho ivota i pozdji - sten nezitn, sten za penze. Dnes koluj pes vekerou nai zkostlivou snahu zachovat pesnou podobu a autentinost Minakova dla dov stovky rzn starch a zcela nespolehlivch strojopis jeho dl nebo prac, je jsou za jeho dla vydvny. Jejich majitel jsou vak pesvdeni, e vlastn dla autentick. Ptr tomu me udlat jen spolehliv vydn celho dla z autorovch rukopis, kter on sm pipravil pro tisk. Tak je vydna i Beseda boh. Kvtoslav Minak se snail co nejlpe pipravit vydn svch dl. Opatil je pedmluvami i poznmkami ke grafick prav, k nkterm zpracoval i anotace. Seadil je do edin ady, kterou nazval Pm Stezka. Z n se mu podailo uveejnit jen prvn dva tituly, tj. Pmou Stezku a Vnitn smysl Novho Zkona. Zamlen ada obsahuje jak jeho vlastn originln spisy, jako je nap. Beseda boh, tak i nkolik dl jinch autor. Nikdy se toti nedomnval, e jsou jeho spisy a jeho nauka jedin sprvn nebo nejlep jak pro jeho pm ky, tak i pro ir okruh lid, kte chtj pracovat na svm duchovnm zdokonalen. Cel ivot v rozhovorech a ve vech svch dlech zdrazoval kvality buddhismu, kesanstv i jinch duchovnch nauk, poukazoval na vzjemn souvislosti, upozoroval na ppadn mon nebezpe, nabdal k toleranci. Podle jeho pn neformln obec jeho k "tie a neoficiln spolupracuje s kesanstvm a jeho crkvemi na poli mravnm, ale krom toho vyvj t mystickou innost podle smrnic tibetsk mystiky. Z toho dvodu si udruje nezvislost a svou existenci opr o mystick a duchovn zkuenosti svch vlastnch pokroilch len." Proto tak vybral nkter zvl vznamn buddhistick i jin dla a doprovodil je komenti. Snad nejvznamnj z tch, kter zaadil do edin ady Pm Stezky, je rozshl soubor nazvan Tajemstv Tibetu s podtitulem Psychologick, mravn a mystick studie s pouitm knih Sedm tibetskch text a Bardo Thedol od Ewanse Wentze. Dle 265

sem pat komentovan peklad dla Ewanse Wentze Milarepa, velk tibetsk jogn a rozbory pouek z Knihy zlatch pedpis od Heleny P. Blavack pod nzvem Mahajna. Krom toho komentoval jet dal autory. Je to Lao-c'ovo Tao te ting, Jga stra od Patandaliho, Pronikav vhled Alexandry David Neelov, Nyanatilokovo Slovo Buddhovo. Spolenm vydavatelskm problmem uvedench komentovanch dl jsou peklady, kter ml k dispozici. Nkde jsou nepesn, nkde jazykov zastaral. Bude stt jet mnoho sil zskat peklady nov, kvalitn a spolehliv, zejmna u tibetskch text. Teprve potom bude mon pipravit je k vydn. Prozatm pracujeme pedevm na pprav Mlnakovch spis originlnch. V roce 1990 vychz vedle Besedy boh i Pm Stezka. Jeto dotisk druhho vydn, kter vylo v roce 1988 v Innsbrucku, titno bylo v Kanad ve spoluprci s pan Zdenou Skvoreckou. Do tisku je rovn pipraven vbr z nkolika destek drobnch prac K. Minaka pod nzvem Jga v ivot souasnho lovka. vodn krtk prce se zabvaj smyslem jgy a jejm mstem v kadodennm ivot normlnho obana. Druh st je vnovna nkterm filozofickm a duchovnm smrm, jako je buddhismus a'zenbuddhismus. Zvren st osvtluje vztahy mezi jgou a zdravm tlesnm i duevnm, otzku nesmrtelnosti a sexuln problm. Pro rok 1991 pipravujeme Cestu k dokonalosti, Svtlo gni, Mal mystick slovnk naun a snad i Spsu. Tm by byla vydna vechna originln dla zkladn ady, krom autobiogragie Kara a Astrologie. Nmtem Cesty k dokonalosti je metodika prce na vlastnm zdokonalovn, jejm zkladnm prostedkem je sebepozorovn. Vede k poznn psychickch proces ve vlastn bytosti jako pvodc vlastnho osudu. U, jak tuto psychologickou metodiku uplatnit v ivot. Svtlo gni ukazuje systematick postup uplatovn mravnch hodnot a jeho pm nsledky v kvalit provn subjektu. Popisuje, jak zmrnm zenm vdom pozornosti sebrat vechny duevn sly, vrhat je usmrnnou mysl do vlastn bytosti pi zachovn kritickho postoje ke vem vznikajcm reakcm a tak zskat vdn. Mal mystick slovnk naun m zjemcm slouit jako pruka, kter podv abecedn azen vysvtlen k mnoha termnm souviscm s duchovnmi naukami. Spsa m podtitul een psychicko-fyzikln. Formuluje mystickou nauku jako systm v pojet, kter spojuje biologii a fyziku. Veker sil vydavatel dla Kvtoslava Minaka m jedin cl: aby toto dlo bylo dostupn co nejvtmu potu lid a pomhalo vem, kdo chtj pracovat na svm duchovnm zdokonalen. Bezov, 16. bezna 1990 266 Zora Subrtov