Počátky češtiny

a dalších
slovanských
jazyků
M G R . VÁC LAV M A Š E K
 4500 př. n. l. až 2500 př. n. l.
Jedná se o jazyk, kterým se mluvilo v pravlasti
Indoevropanů.
O tom, kde byla pravlast Indoevropanů se
(pra)indoevropština vědci hádají, ale nejpravděpodobnější je oblast
dnešní Ukrajiny, části Ruska a Kazachstánu.
Nemáme žádné dochované památky, ale ve
všech indoevropských jazycích najdeme stejná
nebo podobná slova - např. matka mať, mutter,
mother, madre či madar...
Kde se dnes mluví indoevropskými
jazyky?
Praslovanština
1000 př. n. l. – 900 n. l.
Podobně jako u indoevropštiny nemáme písemné památky.
Jedná se tedy od konstrukt (odhad, jak jazyk vypadal).
Většina dnešní slovní zásoby pochází z praslovanština (kromě
přejímek z cizích jazyků).
Slovanské jazyky si mezi sebou v zásadě rozumí.
Pračeština
10. – 12. století
Opět neexistují písemné památky v pračeštině.
Jako spisovný jazyk sloužila latina a po určitou dobu také
staroslověnština.
Co je staroslověnština?
Jde o nejstarší písemně dochovaný slovanský jazyk.
Nejedná se o předchůdce češtiny, ale na pračeština vliv mít mohla.
Jazyk se na naše území dostal z politických důvodů – na žádost velkomoravského
knížete Rastislava ji vytvořili dva bratři Konstantin a Metoděj (Řekové od Soluně).
Vznikl pro náboženské potřeby (jazyk bohoslužby), později po pádu
Velkomoravské říše byla u nás nahrazena latinou.
Pro zápis staroslověnštiny vytvořili bratři písmo hlaholice. Hlaholice později
nahradilo písmo cyrilice, ze které později vznikne azbuka.