Národní obrození

- situace s českým jazykem nebyla ideální  jazyk méně cenného obyvatelstva, hlavním
jazykem byla němčina
- české národní obrození = vzkříšení českého jazyka, snaha pozvednout úroveň českého
jazyka na jazyk vzdělanců a motivovat obyvatele k národní uvědomělosti
- umožněno několika faktory: 1) velký vliv mělo osvícenství – víra v rozum, optimismus,
rovnoprávnost lidí, myšlenková svoboda
2) tereziánské a josefínské reformy – 1773 – zrušení josefínského řádu, 1781 – toleranční
patent (povoleno svobodné vyznání evangelické), 1781 – zrušeno nevolnictví
3) omezení cenzurního dozoru, opoziční názory proti jezuitům, všeobecná školská reforma,
zakládání vědeckých společností
- r 1779 – soukromé Pražské poštovské noviny  poté Schonfeldské Pražské noviny

Josef Dobrovský
Díla: Dějiny české řeči a literatury – první dílo, které hodnotí dějiny české literatury,
vyzdvihoval období husitství
- dle autora je možné situaci zlepšit pouze v případě, že budeme znát literární dědictví a
budeme ho využívat
Zevrubná mluvnice jazyka českého – položil základy pro novou jazykovou normu, stanovil
pravidla tvorby slov, zvýraznil rozdíl mezi psaným a mluveným jazykem
- analogická oprava pravopisná – rozlišování i, y, koncovky podst. jmen podle vzorů
Slovník německo-český – 2 díly
Základy jazyka staroslověnského – první vědecká mluvnice staroslověnštiny
Česká prozódie – ovlivnila vývoj české poezie, doporučil používat přízvučný verš

Josef Jungmann
Slovesnost – první učebnice literatury, slohu pro gymnázia,
- kniha obsahovala teorii literatury doplněnou ukázky textů od Husovy doby po soudobou
literaturu
Historie literatury české – první česky psané dějiny, idealizoval některá období z českých
dějin
Slovník česko-německý – 5 dílů, se svými spolupracovníky na něm pracoval přes 30 let
Stať Rozmlouvání o jazyce českém – zformuloval své pojetí českého jazyka a jeho význam
pro národní kulturu
- napsal první české sonety a první českou romanci Oldřich a Božena
- překládal náročná díla evropské literatury a dokazoval tím, že je to v češtině možné – např.
Óda na radost, Ztracený ráj, Atala

Pavel Josef Šafařík

- inicioval jednu z pravopisných reforem – písmeno j nahrazeno písmenem i
- psal vlastní básně – sbírka Tatranská Múza s lýrou slovanskou
- překládal antické klasiky a německé osvícence
- největší význam má jeho dílo vědecké – Dějiny slovanské řeči a literatury ve všech
nářečích (německy)
- Slovanské starožitnosti (česky) – dějiny Slovanů, tvrdí, že Slované jsou praobyvateli Evropy
stejně jako Řekové, Římané a Germáni

František Palacký
- zasadil se o vznik Matice české – peněžní fond podporující hodnotnou českou literaturu
- podílel se na rozvoji Královské české společnosti nauk
- významná byla jeho modernizace vlasteneckého, dnes Národního muzea
- byl zastáncem austroslavismu (chtěl zachovat habsburskou monarchii, ale všechny
slovanské národy mají stejné právo jako ostatní)
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (společně se Šafaříkem) – vlastenecký spis,
který nabádal básníky k užívání časomíry
Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – 5 dílů, výklad dějin jako zápas němectví a
slovanství, za vrchol českých dějin považuje husitství, kdy se česká demokratičnost projevila
naplno

Divadlo
- r. 1739 – založeno první kamenné divadlo – Divadlo v Kotcích – německé, činohra a opera
- jediná hra v českém jazyce – r. 1771 se jí stal Kníže Honzík (neúspěch kvůli německým
hercům)
- r. 1783 – otevřeno Hraběcí Nosticovo divadlo – nejprve se hrálo pouze německy, poté i
česky i české hry, r. 1789 bylo přejmenováno na Stavovské divadlo
- v letech 1786 až 1789 existovala Bouda – vlastenecké divadlo na Koňském trhu (Václavák)
- dřevěné divadlo, česko-německé, hlavní postavou zde byl Václav Thám
- od r 1812 se opět hrálo na půdě Stavovského divadla, hlavními představiteli byl Jan
Nepomuk Štěpánek a Václav Kliment Klicpera
- oblíbené byly vlastenecké hry, frašky, historické hry, překlady slavných světových dramat
- s příchodem Štěpánka a Klicpery mohly české hry konkurovat německým
Václav Thám – spoluzakladatel divadla Bouda, hry Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka
Karel Ignác Thám – jazykovým rádcem divadelníků v Boudě, překládal významná zahraniční
díla – např. Loupežníci, Macbeth apod.
Prokop Šedivý – autor dvou frašek – Mastné krámy a Pražští sládci
Jan Nepomuk Štěpánek – dramaturg a spoluředitel Stavovského divadla, psal frašky a
veselohry, např. Čech a Němec
Václav Kliment Klicpera – historické veselohry, tragédie, pohádky
- nebál se používat hovorovou mluvu
Díla: hry Blaník, Božena, Hadrián z Římsů, Veselohra na mostě, Divotvorný klobouk,
Rohovín Čtverrohý
Loutkové divadlo – především na venkově, hrály vlastní hry
- Matěj Kopecký, Prokop Konopásek

Jan Kollár
-slovenský česky píšící básník, sběratel a vydavatel ústní lidové slovesnosti
- láska Mína, pozdější hrdinka jeho literární tvorby
Slávy dcera – lyrickoepická básnická skladba  autor v ní vyjádřil hlubokou víru ve
Slovanstvo a ve jeho velkou budoucnost, zároveň lásku k Míně
= soubor znělek, který byl neustále rozšiřován
- základem celého díla je sbírka Básně = milostné znělky věnované Míně
- text se obrací do slané minulosti Slovanů, bohyně Sláva si stěžuje radě Bohů, že Slované
museli ve své historii strpět různé křivdy, autor opěvuje Mínu jako dceru bohyně Slávy,
kterou pro Slovany stvořil Milek (bůh lásky), jako náhradu za všechna příkoří. Mína s Milkem
putují po oblastech, které byly dříve obývány Slovany
- skladba je rozdělena do předzpěvu – nejemotivnější část Slávy dcery, žalozpěv nad
slovanskou minulostí, ale zároveň víra v lepší budoucnost slovanských národů, psán
časomírou, a 5 zpěvů – Sála, Labe, Dunaj, Léthé (slovanské nebe), Acheron (slovanské peklo)
– básník oslavuje ty, kteří se zasloužili o Slovanstvo a odsuzuje zrádce a nepřátele, především
Germány

František Ladislav Čelakovský

- autor ohlasové poezie (druh poezie, který čerpá z anonymní lidové tvorby)
Ohlas písní ruských – napodobil ruskou lidovou epiku, látku čerpal z ruských bylin
(středověké zpěvy), je zde bohatýrská epika, zvířecí báje, lyrické milostné básně
- k Rusku měl silný citový vztah, viděl v něm vzor pro nesvobodný český národ
Ohlas písní českých – tato sbírka je lyričtější, tematika především milostná, úvodní báseň je
Toman a lesní panna – tragický příběh zklamaného milence, kterého zvábí lesní panna
Další sbírky: Smíšené básně, Růže stolistá
Činnost sběratelská: Mudrosloví národu slovanského v příslovích (sbírka přísloví a
pořekadel), Slovanské národní písně
- próza národního obrození – hrála podřadnou úlohu, v počátku plnila funkci zábavnou –
knížky lidového čtení, povídky rytířské, staré cestopisy, drobné prózy sentimentálního
charakteru, próza historická s námětem ze současnosti - význačnější prozaici: Prokop Šedivý,
V. K. Klicpera, Josef Linda, Prokop Chocholoušek

Rukopisy – Rukopis královédvorský a zelenohorský

-někteří obrozenci těžce nesli absenci starých památek v kontextu české literatury, a tak
vznikly padělky, které je měly nahradit, sehrály velkou roli v posilování národního
sebevědomí a staly se inspirací pro literární tvorbu, výtvarné a hudební umění

- za autor-padělatele – jsou považováni Václav Hanka (básník, jazykovědec, archivář Českého

muzea) a Josef Linda (novinář a spisovatel)

- v pravost těchto rukopisů nevěřil Dobrovský, zatímco Palacký a Šafařík byli přesvědčeni, že
se jedná opravdu o díla staré české literatury

- spory o Rukopisy neutichly ani po 200 letech, dodnes existuje Česká společnost rukopisná,
která bojuje za uznání jejich pravosti

RK – nalezen ve Dvoře Králové, údajné části české poezie ze 13. století, obsahuje 14 básní na
pergamenových stranách (básně Záboj, Slavoj, Oldřich, lyrickoepické skladby, lyrické básně)

RZ – zámek Zelená Hora, údajný zlomek básnické skladby z přelomu 9. a 10. století na
pergamenových listech, báseň Libušin soud