Bunky

Samuel Oláh & Adam Debnár

Prokaryotická a eukaryotická
bunka

Samuel Oláh
 Organizmy
• nebunkové organizmy: vírusy
• bunkové organizmy:
• prokaryotické
• archeóny
• baktérie
• sinice (cyanobakterie)
• eukaryotické
• prvoky
• huby
• rastliny
• živočíchy
 Štruktúra bakteriálnej bunky
u niektorých baktériách

u niektorých
baktériách

všetky biochemické procesy

prebiehajú v jednom priestore
Štruktúra eukaryotickej bunky
 Porovnanie eukaryotickej a
prokaryotickej bunky
Eukaryotická bunka Prokaryotická bunka
veľkosť väčšina živočíšnych buniek:
10-30 µm
väčšina: 1-10 µm
väčšina rastlinných buniek:
10-100 µm
DNA DNA je vždy v komplexe DNA netvorí komplex
s histónami s histónami
jadro prítomné; obsahuje jadérko nie je prítomné
ribozómy 80 S 70 S
(podjednotky 60 S + 40 S) (podjednotky 30 S + 50 S)
 Porovnanie eukaryotickej a
prokaryotickej bunky

Eukaryotická bunka Prokaryotická bunka

vnútorné vnútorný priestor je rozdelený väčšinou chýba
membrány na kompartmenty
elektronový na vnútornej membráne na bunkovej membráne
transportný špecializovaných organel:
systém & mitochondrií a chloroplastov
syntéza ATP
 Porovnanie eukaryotickej a
prokaryotickej bunky

Eukaryotická bunka Prokaryotická bunka

cytoskelet mikrotubuly, mikrofilamenty, chýba „klasický“ cytoskelet
intermediárne filamenty známy u eukaryotických
buniek
mitotické prítomné ako dočasná
vretienko štruktúra v priebehu mitózy chýba
a meiózy
bunková • je prítomná iba • prítomná
stena u rastlinných bunkách a • chemicky odlišná od
bunkách húb bunkovej steny
• nikdy neobsahuje eukaryotických buniek
kyselinu murámovú (obsahuje kys.
murámovú)
 Štruktúra bakteriálnej bunky
bakteriálna bunka:
• bakteriálny „chromozóm“
• plazmidy
• ribozómy
• plazmatická membrána
• bakteriálna bunková stena
• kapsula (púzdro)
 Štruktúra bakteriálnej bunky
• bakteriálny „chromozóm“
• zvyčajne: jednoduchá molekula cirkulárnej DNA
• DNA je obalená pomocou bielkovín do slučiek
• bakteriálny „chromozóm“ je prichytený k bunkovej membráne
• obalená DNA sa nazýva nukleoid
• nacháza se volne v cytoplazme
 Štruktúra bakteriálnej bunky
• plazmidy
• malé molekuly DNA (väčšinou cirkulárne)
• nesú veľmi málo génov
• gény v plazmidoch:
• nie sú potrebné pre základné životné funkcie
• doplnková genetická informácia
• napr.: gény rezistence voči antibiotikám, ...
• plazmidy si baktérie často vymieňajú medzi sebou
 Štruktúra bakteriálnej bunky

• bakteriálna bunková stena

• peptidoglykan
• hybridná molekula: polysacharid + protein
• chemické zloženie bakteriálnej bunkovej steny sa vždy líši
od chemického zloženia bunkovej steny eukaryot
(toto má význam v imunite živočíchov)
 Štruktúra bakteriálnej bunky

• kapsula (púzdro)
• prítomná iba u niektorých prokaryotických bunkách
• polysacharidy s vysokou molekulovou hmotnosťou
(amorfný materiál podobný slizu)
• hygroskopický materiál
(má veľkú kapacitu zadržovať vodu)
 Bakteriálna bunka
• bunkový tvar:
• gulovitý („koky“)
• tyčinkovitý
• špirálovité bunky: „spirochety“
 Baktérie: bunkové delenie
plazmidy

„bakteriální chromozom“

Bunkové delenie bakteriálej

bunky sa nazýva binárne
delenie
 Štruktúra eukaryotickej bunky
 základné znaky spoločné pre všetky eukaryotické bunky:
 bunková membrána (cytoplazmatická membrána)
 cytoplazma
 jadro
 endoplazmatické retikulum
 Golgiho komplex
membránové organely
 peroxizómy
 lyzozómy
 mitochondrie
 cytoskelet
 ribozómy
 centrozóm
Štruktúra živočíšnej bunky

Golgiho komplex
Cytoplazmatická membrána

sacharidové
řetězce
 Cytoplazmatická membrána
• obklopuje obsah celej bunky
• bariéra mezi bunkou a vnútorným prostredím
• membrány:
• selektívne priepustné (selektivne permeabilné):
• regulujú, čo (a kedy) môže do bunky vstúpiť a čo (a kedy)
môže bunku opustiť
• na povrchu cytoplazmatické membrány: receptory pre
hydrofilné signálne molekuly (peptidové hormony)
• „semipermeabilný“ – označuje polopriepustnosť – toto
se týka iba fosfolipidovej dvojvrstvy
• membrány majú okrem fosfolipidov aj proteíny pre
transport molekúl / iónov
 Cytoplazmatická membrána
• asymetrická štruktúra
• fosfolipidová dvojvrstva, ktorá obsahuje:
• proteíny
• steroidy
• sacharidy – na vonkajšej strane
 Jadro
 zde je uložena DNA v komplexu
s proteiny – chromatin: mění svoji
strukturu v závislosti na transkripční
Jádro
aktivitě
 od cytoplazmy je odděleno dvojitou
jadernou membránou
 jaderné póry umožňují pohyb
jadérko
makromolekul (např. RNA) přes
jadernou membránu
 obsahuje jadérko (nukleolus):
jaderná
membrána  jadérko se vytváří na místech
chromozomů, která se nazývají
organizátor jadérka (v těchto
místech chromozomů jsou
geny pro rRNA)

http://micro.magnet.fsu.edu/cells/nucleus/nucleolus.html
 Jádro

jaderný
chromatinové
pór
vlákno

 v jádře jsou chromozomy

 v jádře probíhá většina replikace DNA a transkripce

http://micro.magnet.fsu.edu/cells/nucleus/images/chromatinstructurefigure1.jpg
 Mitochondrie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mitochondrie#mediaviewer/File:Animal_mitochondrion_diagram_cs.svg
 Mitochondrie
 zdroj buněčného ATP
 regulátor buněčné smrti (apoptózy)

mitochondrie: elektronový transportní řetězec

mezimembránový
prostor

http://people.eku.edu/ritchisong
 Mitochondrie
 odlišují se od ostatních organel:
 mají svoji DNA
 nové mitochondrie vznikají dělením existujících
(podobně jako se dělí prokaryotické buňky)
 příklad endosymbiózy
 mitochondrie mají některé znaky prokaryot:
 cirkulární DNA
 dělí se podobně jako bakterie
 prokaryotický typ ribozomů
 jsou semi-autonomní organely:
 mitochondrie mají redukovanou genetickou informaci ve své DNA
 většina ancestrálních mitochondriálních genů se v průběhu evoluce
přestěhovala do buněčného jádra
 replikace mitochondrií je řízena buňkou

 v buňkách jsou přítomny v různých počtech (záleží na typu buněk)

 Cytoskelet
 funkce:
cytoplazmatická
1. rigidní „kostra“ buňky membrána

(pevná opora)
mikrofilamenta
2. pohyb:
• transport organel mitochondrie

uvnitř buňky
• pohyb některých intermediární
filamenta
buněk
endoplazmatické
retikulum

mikrotubuly

měchýřky

http://www.uic.edu/classes/bios/bios100/lecturesf04am/cytoskeleton.jpg
 Cytoskelet
 hlavní složky cytoskeletu:
 mikrotubuly
 mikrofilamenta
 intermediární filamenta
 motorové proteiny

http://www.sci.muni.cz/ptacek/CYTOLOGIE6_soubory/image130.jpg

 mikrotubuly + mikrofilamenta – vysoce dynamický systém:

 polymerizační / depolymerizační cykly mikrotubulů
 motorové proteiny se pohybují na mikrotubulech
 mikrofilamenta (aktin)
 Mikrotubuly
 dynamická struktura
 tvar duté trubičky složené z dimerů tubulinu
 tubulin: heterodimery vznikají sestavením alfa-tubulinu a
beta-tubulinu
 v buňce pořád rychle polymerizují a depolymerizují

http://micro.magnet.fsu.edu/cells/microtubules/microtubules.html
 Mikrotubuly
 vytváří strukturní síť v buňce
 účel: vnitrobuněčný transport
 slouží jako „dopravníkové pásy“  pohyb organel
v cytoplazmě: organely jsou podél mikrotubulů
transportovány s pomocí motorových proteinů
 př.: transport sekrečních měchýřků z GA, transport
mitochondrií v cytoplazmě, ...
 také vytváří mitotické vřeténko (dočasná struktura)
 svazky mikrotubulů: základ bičíku (u člověka: spermie)
 Mikrofilamenta
 dynamická struktura
 vznikají lineárním uspořádáním molekul aktinu
 většinou: na periferii buňky
 poskytují buňce také mechanickou pevnost
 vytvářejí kontraktilní prstenec
(u živočišných buněk je důležitý pro buněčné dělení)
 buněčná lokomoce:
 leukocyty, améby
 svalová kontrakce (aktin + myozin)
 Motorové proteiny
 vážou se na mikrotubuly a mikrofilamenta
 pro pohyb podél mikrotubulů a mikrofilament využívají
energii ze štěpení ATP
 v každé eukaryotické buňce: desítky různých motorových
proteinů (každý typ má svoji konkrétní funkci)
 funkce motorových proteinů:
 transport membránových organel (mitochondrie, Golgiho
měchýřky, atd.) uvnitř buňky
 pohyb mikrofilament v buňce
(svalová kontrakce, kontraktilní prstenec)
 Intermediární filamenta
 nepohyblivá složka cytoskeletu
 více než 40 různých proteinů v savčích buňkách
 tkáňově specifické proteiny
 Centrozom
 organela u povrchu jaderné membrány
 funkce: organizace mikrotubulů do prostorové sítě 
i tvorba mitotického vřeténka
 obsahuje centrioly
 duplikuje se během S-fáze buněčného cyklu,
 v profázi se centrozomy vzdalují k opačným pólům, kde
dochází k tvorbě mitotického vřeténka
 Ribozomy
 probíhá na nich syntéza proteinů
 velká + malá podjednotka
 složení:
 proteiny
 rRNA
 často jsou přisedlé na membráně endoplazmatického
retikula

 vytvářejí se v jadérku (u eukaryot)

 Endoplazmatické retikulum (ER)
 komplex plochých váčků a rozvětvených trubiček
 všechny váčky a trubičky jsou navzájem propojené 
ER má jen 1 velký, bohatě členěný vnitřní prostor

je napojeno na
jadernou membránu

http://micro.magnet.fsu.edu/cells/endoplasmicreticulum/endoplasmicreticulum.html
 Endoplazmatické retikulum (ER)
 přes ER jsou transportovány molekuly z jádra do
cytoplazmy
 2 části ER:
 drsné ER (ribozomy na povrchu)
 syntéza proteinů
 hladké ER (bez ribozomů)
 syntéza lipidů
 přestože oba typy ER vypadají jako oddělené od sebe,
jsou to součásti jedné organely
 malé váčky se odškrcují z ER a jsou transportovány
do GA
 Golgiho komplex / aparát (GA)
 soubor měchýřků
 většinou je napojen na ER
 GA modifikuje molekuly vytvořené v ER

http://micro.magnet.fsu.edu/cells/golgi/golgiapparatus.html
 Lyzozomy
 malé membránové organely
 recyklační centrum buňky: štěpí makromolekuly na jednoduché
složky, které jsou v cytoplazmě znovu použity k syntéze
 podílí se i na autofagii

http://www.modares.ac.ir/elearning/Dalimi/Proto/images/Lectures/lysosomes.gif
 Peroxizomy
 obsahují oxidační enzymy
 rozklad molekul mastných kyselin (beta-oxidace)
 detoxifikace různých toxických látek
 detoxifikace volných radikálů
 Buněčné spoje
 některé živočišné tkáně (např. pojivové tkáně): mezi
jednotlivými buňkami je extracelulární matrix

 jiné tkáně (např. epitely): cytoplazmatické membrány

sousedních buněk jsou těsně spojeny  4 typy
buněčných spojů u obratlovců:
 těsné spojení
 adhezní spojení
 desmosomy
 mezerová spojení (gap junctions)

http://www.nature.com/nrmicro/journal/v3/n5/images/nrmicro1150-f2.gif
 Buněčné spoje
 těsné spojení
 vytváří „těsnění“ kolem celé
buňky – vytváří úzký pás těsně
pod apikální částí buňky
 zabraňují průchodu molekul mezi
buňkami
 molekuly musí vstoupit do buňky
 K čemu to je?
 kontrola, co může projít přes
epitel

http://virtuallaboratory.colorado.edu/Evolution/Contents/Topic6-3_Adhesion.htm
 Buněčné spoje
 adhezní spojení
 pevné mechanické spojení mezi
sousedními buňkami
 např. buňky v srdečním svalu,
v epitelech
 jsou zprostředkovány tzv.
kohezivními molekulami (kadheriny)

http://www.nature.com/nrg/journal/v3/n3/fig_
tab/nrg758_F3.html
 Buněčné spoje
 desmosomy
 bodové spoje
 pevně drží sousední buňky u sebe
(běžné v epitelech)
 jsou pevně spojeny s intermediárními
filamenty

http://antranik.org/detailed-features-of-epithelia//
 Buněčné spoje
 mezerová spojení (gap junctions)
 mezibuněčné kanály
(průměr kanálu: 1.5–2 nm)
 umožňují volný pohyb iontů a malých
molekul mezi sousedními buňkami
(do molekulové hmotnosti cca1000
daltonů)

http://antranik.org/detailed-features-of-epithelia//
 Dělení eukaryotických buněk
 dělení somatických buněk:
 mitóza
 počet chromozomů zůstává stejný

 dělení buněk určených k reprodukci:

 meióza
 počet chromozomů je redukován na ½
 vznikají gamety