Professional Documents
Culture Documents
3. A 4. DÍL
(první dva díly jsou k dostání v knihkupectvích)
OBSAH
3. DÍL – ÚTOK NA AMERICKOU DEMOKRACII
3. DÍL
ÚTOK NA AMERICKOU DEMOKRACII
11. září 2001 v noci, tentýž den, kdy došlo k nárazům letadel do amerických
budov, rozdala lékařská kancelář Bílého domu personálu Dicka Cheneyho
ciprofloxacin - antibiotikum proti původci antraxu s tím, že ho mají užívat a že jde
o preventivní opatření (http://www.washingtonpost.com/wp-
srv/aponline/20011023/aponline201158_000.htm). Krátce po útocích z 11. září bylo také
evakuováno 3800 zaměstnanců armádní laboratoře ve Fort Detricku, která
pracovala na vývoji očkovacích látek proti bakteriologickým zbraním
(http://www.chicagotribune.com/entertainment/movies/chi-0109130352sep13,0,7586105.story).
V minulosti tato laboratoř vyvinula jeden z amerických kmenů bakterie, která
vyvolává onemocnění antraxem. K antraxovým útokům byl použit právě tento
kmen bakterie. Využil někdo nepřítomnosti zaměstnanců ve Fort Detricku
k odebrání části zásob antraxu?
18. září 2001, tedy už týden potom, co zaměstnanci Bílého domu začali užívat
ciprofloxacin, byly odeslány dopisy obsahující antraxový prášek, do televizní
stanice NBC a do redakce deníku New York Post a nejspíš ještě do 3 dalších
redakcí. Bylo to den předtím než byl americkému kongresu poprvé předložen
k hlasování návrh takzvaného Vlasteneckého zákona, který reagoval na útoky z 11.
září omezením práva na soukromí amerických občanů a tím i americké
demokracie. Návrh by, mimo jiné, uzákonil tajné prohledávání bytů a navrhovaná
definice terorismu umožňovala trestat jako teroristy i odpůrce vlády, pokud by
použili násilí. Tento návrh zákona v kongresu neprošel.
Další verze návrhu zákona byla kongresu předložena 2. října 2001. O den
později vůdce demokratické většiny ve Sněmovně reprezentantů, Tom Daschle,
který měl s ohledem na své postavení moc schválení zákona zpomalit nebo
znemožnit, vyjádřil pochybnost, že by zákon mohl být schválen během jednoho
týdne, jak si to přála vláda. Čtvrtého října předseda sněmovního výboru pro
soudnictví, demokrat Patrick Leahy, který z titulu své funkce řídil diskusi o
návrhu zákona, obvinil Bushovu vládu, že porušila dohodu, která o tomto zákonu
existovala. Devátého října byly další dva dopisy s antraxovým práškem odeslány
kongresmanům Daschlemu a Leahymu. Tato várka antraxu byla zpracována
mnohem sofistikovanějším způsobem než ta první. Dopis senátoru Daschlemu
byl otevřen 15. října. Po doručení dopisu Tom Daschle ustoupil od svého
původního názoru, že zákon má platit jenom dva roky a souhlasil se čtyřletou
platností a 26. října 2001 byl Vlastenecký zákon odhlasován.
Podle oficiálních záznamů zemřelo na nákazu antraxem celkem 5 lidí, mezi
nimi dva zaměstnanci třídírny pošty ve Washingtonu. K některým dalším se spory
(spora je bakterie, která v důsledku nedostatku živin ve svém okolí změní svůj stav
tak, aby mohla přežít) antraxu pravděpodobně dostaly v dopisech, které přišly do
styku s dopisy obsahujícími antraxový prášek. Nakaženo bylo celkem 22 lidí,
z toho jedenácti se spory antraxu dostaly do plic, kde jsou smrtelně nebezpečné, u
zbytku pronikly do oděrek v kůži, kde je nákaza antraxem snadno léčitelná.
Anglický deník The Sunday Times uveřejnil 5. ledna 2003 článek od autora
knihy o antraxových útocích, který získal informace ke své knize od vědce Petera
Jahrlinga, který se podílel na první analýze antraxového prášku z dopisu senátoru
Daschlemu v armádní laboratoři ve Fort Detricku, hned po jeho otevření,
v polovině října 2001
(http://www.timesonline.co.uk/tol/news/article808542.ece?token=null&offset=60
&page=1). Podle článku začal prášek nejdříve studovat expert na antrax John
Ezzel. Ten zjistil, že prášek se vznáší a usoudil z toho, že se tedy jedná o spory
zbavené elektrostatického náboje, tedy zpracované tak, aby se vznášely ve
vzduchu, odkud se mohou dostat do plic a mohly tak být použity jako biologická
zbraň. Druhý den, ve čtyři hodiny ráno, povolal velitel armádní laboratoře ve Fort
Detricku, plukovník Edward Eitzen, na pomoc virologa Petera Jahrlinga, který byl
specialistou spíš na neštovice než na antrax. Nejspíš proto, že měl bezpečnostní
prověrku ke studiu tajných vojenských patentů. Ten si pozval na pomoc experta na
práci s elektronovým mikroskopem, Toma Geisberta. Tom Geisbert zjistil, že
spory antraxu jsou absolutně čisté a že je na ně „nalepeno“ jakési bláto. Jahrling se
podíval do elektronového mikroskopu a usoudil, že k buňkám byla přidána nějaká
přísada, což odpovídalo vojenskému zpracování spor antraxu zaměřenému na to,
obalit spory izolačním materiálem a oslabit tak jejich elektrický náboj, aby se
navzájem nepřitahovaly a nepadaly k zemi. Udělali několik fotografií a Jahrling je
odnesl šéfovi Velitelství armádního lékařského výzkumu generálovi Johnu
Parkerovi. Ten se šel osobně podívat do elektronového mikroskopu a viděl totéž,
co ostatní. Rozhodl se proto přizvat další mikrobiology podléhající jeho velení.
John Parker o vysoké kvalitě a účinnosti prášku z dopisu Daschlemu hned
neinformoval ani americké Centrum pro kontrolu nemocí ani ředitelství americké
pošty. To mělo za následek úmrtí dvou úředníků z třídírny pošty v Brentwoodu,
protože zaměstnance pošty nikdo na onemocnění antraxem nevyšetřil ani jim
nepodal protilátky.
O den později, 17. října 2001, zjistil Tom Geisbert pomocí mikroskopu, že
shluky antraxu se samy rozpadají na jednotlivé spory a ty se pak vznášejí ve
zkumavkách. Sunday Times psaly, že po tomto zjištění si Jahrling, který měl
bezpečnostní prověrku, prostudoval americké patenty na výrobu antraxu,
použitelného jako zbraň. Co zjistil, Sunday Times nenapsaly. O zjištěních vědců
z Fort Detricku se od „vysoce postaveného vyšetřovatele“ dozvěděl americký
vynálezce použití antraxu jakožto biologické zbraně hromadného ničení, William
Patrick, který byl v minulosti také vedoucím odboru vývoje ve Fort Detricku. Ten
řekl médiím: „…že se zdá, že je tam přísada, která zabraňuje sporám antraxu, aby
vytvářely shluky“. Patrick také řekl, že zbavit částečky náboje je „černé“ umění, o
kterém je veřejně známo jen málo detailů a že tvrzení některých federálních
úředníků, že materiál nebyl toho typu, který může být použit jako biologická zbraň
hromadného ničení jsou „nesmyslná“
(http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9B03E4D61231F936A15753C1A
9679C8B63).
Tentýž den v 10 hodin dopoledne, zorganizovala FBI konferenční rozhovor 30
účastníků, zejména představitelů vlády, kterého se účastnili i lidé z Centra pro
kontrolu nemocí. Do hovoru byli zapojeni i Jahrling a Eitzen. Když se FBI
Jahrlinga zeptala, co zjistili vojenští vědci, odpověděl, že antrax byl „vyroben
profesionálně“ a že byl „energetický“, neřekl ale, že byl zpracován tak, aby mohl
být použit jako zbraň hromadného ničení. Když se lidé z Centra pro kontrolu
nemocí ptali Jahrlinga, jestli jsou částečky prášku tak malé, že by mohly
proniknout hluboko do plic, odpověděl jim Jahrling záhadně a neurčitě, že
spory antraxu v dopisu Daschlemu byly 10 krát koncentrovanější a účinnější než
kterékoliv spory antraxu vyrobené ve Fort Detricku. Podle článku v Sunday Times
z těchto vyhýbavých formulací lidé z Centra pro kontrolu nemocí nepochopili, že
spory antraxu z Daschleho dopisu jsou mnohem nebezpečnější než spory antraxu
z první várky dopisů a ani teď nezkontrolovali zdravotní stav zaměstnanců pošty
v Brentwoodu a nepodali jim protilátky. Nicméně tentýž den večer přišli lidé,
oblečení v ochranných oblecích (ten, kdo je tam poslal, zřejmě přinejmenším tušil,
co riskují) mezi nic netušící a nechráněné poštovní úředníky na poště v
Brentwoodu zjistit, jestli je tam rozptýlený antrax. Tito lidé zřejmě ale nebyli
z Centra pro kontrolu nemocí a zřejmě mu ani neohlásili, že na poště prášek s
antraxem našli, jakkoli by je muselo logicky napadnout, že zaměstnanci pošty jsou
vystaveni smrtelné nákaze. Příští den se na ředitelství FBI sešli vědci z Fort
Detricku s vědci z laboratoře Batelle, kde CIA dál vyvíjela antrax, použitelný jako
zbraň, po americkém podpisu smlouvy o zákazu biologických zbraní a kam vědci
z Fort Detricku poslali prášek s antraxem z Daschleho dopisu také k analýze.
Podle New York Times byl prášek s antraxem ve Fort Detricku před odesláním do
Battelle ozářen, ale vědci v Battelle o tom nevěděli a rozhodli se proto zabít spory
antraxu sterilizací tlakovou parou, čímž prášek ztratil své původní vlastnosti. Než
vědci zjistili příčinu jejich rozdílných výsledků, uplynul týden. Potom vědci
z Battelle potvrdili výsledky armádních vědců z Fort Detricku
(http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9804EEDF1738F93AA35752C1
A9679C8B63&sec=&spon=&pagewanted=all). Na setkání u ministra
zdravotnictví ale vědci z Battelle oponovali vědcům z Fort Detricku a tvrdili, že
antrax z Daschleho dopisu byl 10 až 50 krát méně účinný než tvrdili armádní
vědci. Jeden z armádních vědců během setkání vybuchl a řekl šéfce laboratoře
FBI, že by měla alespoň upozornit Centrum pro kontrolu nemocí, že mezi
armádními vědci a vědci, pracujícími pro CIA existuje neshoda. Přesto Centrum
pro kontrolu nemocí nebylo varováno. Toto centrum zorganizovalo podávání
ciprofloxacinu proti antraxu zaměstnancům pošty v Brentwoodu až po 22. říjnu, po
smrti dvou jejích zaměstnanců. Protože, jak uvidíme, byl prášek vyroben v USA,
vyvolává to otázku, jestli si autor těchto útoků, a tím by v tomto případě byla
některá agentura americké vlády, mimo jiné, nechtěl vyzkoušet nejnovější
americkou zbraň hromadného ničení. To by nebylo nic nového - je známo, že
zkouškám americké atomové bomby v nevadské poušti přihlíželo tisíce vojáků,
přestože se vědělo, že radioaktivní záření zabíjí.
Americký ministr zdravotnictví požádal 24. 10. 2001 generála Parkera, aby mu
vysvětlil, jak nebezpečný byl použitý antrax. Generál Parker s sebou znovu vzal
Petera Jahrlinga. Když přijeli k ministrovi, čekal tam na ně i ředitel FBI a řada
vysokých představitelů CIA. Jahrling jim předložil fotografie použitého antraxu,
které pořídil Geisbert pomocí elektronového mikroskopu a fotografie irácké
pokusné napodobeniny antraxu. Elektronoptické snímky spor byly odlišné,
protože Iráčané používali k tomu, aby spory zbavili náboje, bentonitu, zatímco
v prášku, který byl použit v dopisech Daschlemu a Leahymu, byl křemen. Na cestě
zpátky zastavil Parkera s Jahrlingem telefonát, aby okamžitě přijeli do Bílého
domu. Generál Parker požádal Jahrlinga, aby s sebou do Bílého domu nebral
elektronoptické snímky irácké cvičné napodobeniny antraxu. Jahrling uposlechl a
nechal je v autě. Ustoupil tedy názoru státní moci a nepředložil jí důkaz o tom, že
antrax použitý k útokům nebyl vyroben v Iráku. V Bílém domě na ně čekali
ministr spravedlnosti John Ashcroft, ředitel FBI, Robert Mueller, ministr
zdravotnictví, Tommy Thompson a ministr bezpečnosti Tom Ridge. John Ashcroft
žádal Jahrlinga, aby mu řekl, jestli tak nebezpečný antrax mohl vyrobit Irák.
„Atmosféra v sále začala působit jako kdyby se sešla válečná rada, která má
rozhodnout, jestli se má nebo nemá zaútočit na Irák“, psaly Sunday Times. Podle
vlastního vyprávění se Jahrling lekl, že vyvolá válku a odpověděl vyhýbavě
(http://www.timesonline.co.uk/tol/news/article808542.ece?token=null&offset=60
&page=1). Podle Los Angeles Times z roku 2008 nebyla jeho odpověď zas tak
vyhýbavá (http://articles.latimes.com/2008/sep/17/nation/na-anthrax17), aby
neumožnila americkému tisku využít jí k obvinění Iráku. ABC News zveřejnily
svou zprávu, že, podle tvrzení tří expertů, byl antrax vyroben v Iráku, protože
obsahoval bentonit a že analýza byla provedena „ve Fort Detricku v Marylandu a
jinde“, dva dny po tomto setkání (http://www.anthraxinvestigation.com/abc.html).
Zprávu převzala řada dalších médií. Americká vláda se tak vyhnula možnému
obvinění z falšování informací před útokem na Irák. Zřejmě se řídila úvahou, že
takový čin je podle mezinárodního práva trestným činem.
Už po dvou týdnech ale laboratoř ve Fort Detricku oznámila, že k útoku byl
použit kmen antraxu Ames, který byl vyroben v USA. Že antrax byl amerického
původu údajně potvrdila začátkem roku 2002 i Národní laboratoř Sandia, která
zjistila, že 1 gram prášku obsahoval 1 bilión spor antraxu, což je vydatnost, kterou
disponuje jen antrax vyráběný v USA. Vědci ze Sandia potom údajně měli
zakázáno výsledky své analýzy zveřejnit až do roku 2008
(http://www.sandia.gov/news/resources/releases/2008/anthrax.html). Údajně
nesměli protestovat ani když v den prvního výročí antraxových útoků, půl roku
před útokem na Irák, otisknul Washington Post článek, ve kterém znovu tvrdil, že
antrax, použitý k útokům, mohl být vyroben v Iráku.
Ve dnech 10. a 11. října 2001, šest dní po zveřejnění první zprávy o nákaze
antraxem, souhlasila FBI, po dotazu z univerzity v Iowě, aby tato univerzita
zlikvidovala kompletní archiv vzorků amerických výrob antraxu, který udržovala
od roku 1928. Zničením těchto vzorků bylo, alespoň pro lidi bez vědeckých
znalostí, znemožněno zjistit, kdy byl použitý antrax vyroben a do kterých
laboratoří v USA byl rozeslán. FBI a univerzita v Iowě tak, alespoň
z nevědeckého pohledu, znemožnily úspěšné vyšetřování těchto útoků
(http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?sec=health&res=9804EEDF1738F93AA35752C1A96
79C8B63&sec=health&pagewanted=1). Tuto interpretaci rozhodnutí FBI podpořil i
rozhovor, který poskytl v červenci 2007 v talk show Alexe Jonese na rozhlasové
stanici v Austinu, Francis A. Boyle, expert na mezinárodní právo, který pracoval
ve vládě otce prezidenta Bushe USA jako poradce pro biologické zbraně a v roce
1989 vypracoval pro americký kongres návrh konvence o biologických zbraních.
Když se Francis Boyle z New York Times dozvěděl, jak pokročilé technologie
bylo k výrobě antraxu použito, uvědomil si, že spory antraxu, použité k útokům
byly vyrobeny v USA. Sešel se proto s Marion Spike Bowmanem, vedoucím
právního oddělení ředitelství FBI, který, o měsíc a půl dříve, dvěma svými
rozhodnutími znemožnil odhalení útoků z 11. září a řekl mu, že antraxové útoky
mohl provést jen někdo, kdo pracoval pro americkou vládu a dal jí seznam lidí,
kteří měli k antraxu přístup. Podle Francise Boyla nechala FBI zlikvidovat
americké zásoby antraxu brzy po tomto upozornění. Francis Boyle byl přesvědčen,
že antraxové útoky měly pomoci k vytvoření policejního státu v USA
(http://www.scoop.co.nz/stories/HL0612/S00222.htm,
http://www.afterdowningstreet.org/?q=node/24273).
Protože laboratoře ve Fort Detricku a Sandia zjistily, že antrax použitý
k útokům byl vyroben v USA, musela FBI, i po zničení archivu amerických výrob
antraxu, pokračovat ve vyšetřování ve spolupráci s předními americkými
vědeckými ústavy. V červnu 2002 vědci z Genomického výzkumného ústavu
analyzovali úplnou sekvenci DNA několika kmenů bacilu, použitého k výrobě
spor antraxu a vytvořili si tak předpoklad k určení konkrétního amerického zdroje
antraxu podle mutací, ke kterým v něm došlo. Po dalším roce se jim podařilo najít
4 nejvýznamnější mutace. FBI potom nasbírala přes 1000 vzorků z různých
laboratoří v USA, aby v nich vědci z Genomického výzkumného ústavu mohli
hledat shodné mutace. Osm z těchto vzorků mělo 4 shodné mutace, které
odpovídaly mutacím bakterií odebraných v roce 1997 z uhynulé kozy (
http://www.newscientist.com/article/dn2265-anthrax-attack-bug-identical-to-army-strain.html), ze
kterých vyrobil spory antraxu ve Fort Detricku vědec Bruce Ivins, který ho potom
i skladoval. Z Fort Detricku byly poslány vzorky do laboratoře v Porton Down ve
Velké Britanii, do Francie do Pasteurova ústavu, do 3 laboratoří amerických
univerzit, do armádní laboratoře Dugway Proving Ground a do komerční
laboratoře Battelle, která pokračovala ve vývoji antraxu pro CIA potom, co v roce
1969 USA podepsaly mezinárodní dohodu o zákazu vývoje a používání
biologických zbraní. Do styku s antraxem, použitým v dopise Daschlemu, přišlo
celkem 100 vědců, které všechny FBI bezúspěšně vyšetřovala na detektoru lži. FBI
také zjistila, že vzorek, který FBI předal v roce 2002 Bruce Ivins tyto
charakteristické znaky neobsahoval, přestože Bruce Ivins tento kmen antraxu
vyprodukoval. Z toho vyplývalo, že se Bruce Ivins zřejmě pokusil FBI oklamat.
Bruce Ivins spáchal sebevraždu koncem července 2008, až 4 roky po tomto
zjištění. FBI rok předtím agresivně vyslýchala jeho děti, nezakrytě ho sledovala,
aniž by ho skutečně obvinila, jenom ho varovala, že by mohl být obviněn z vraždy.
Za jediného viníka ho FBI označila až po jeho smrti. Hlavním důkazem proti němu
byl fakt, že vždy ve dnech před útoky pracoval přes čas ve své laboratoři, což jinak
nebylo jeho zvykem. Jeho přesčasy začaly v polovině srpna 2001. Tedy zhruba tři
týdny před útoky z 11. září. Ivins potom pracoval dlouho přes čas od 14. do 16.
září. První dopisy byly odeslány 18. září. Další přesčasové hodiny měl od 28.9. do
5.10.2001 a druhé dva dopisy s antraxem byly odeslány 9. října.
V únoru 1999 byly v USA rozeslány dopisy s práškem podobajícím se antraxu
redakci deníku Washington Post, kanceláři televizní stanice NBC, dvěma
poštovním úřadům a vládní kanceláři ve Washingtonu. V obálkách byl vzkaz, že
se jedná o antrax. CIA kvůli tomu tenkrát požádala Williama Patricka, autora
patentu, podle kterého je možné zpracovat spory antraxu tak, aby ho mohlo být
použito jako zbraně, aby vypracoval tajnou studii o tom, jak by mohl proběhnout
případný teroristický útok s použitím antraxu a jak by na něj měla reagovat
americká armáda (New York Times, 3.12.2001). Antraxové útoky z roku 2001 se
se studií Williama Patricka shodovaly natolik, že americká odbornice na
biologické zbraně, Barbara Rosenbergová, usoudila, že tato zpráva mohla být
použita jako model pro útoky z roku 2001 a že v tom případě by je musel provést
někdo, kdo by měl bezpečnostní prověrku, která by mu umožnila přístup k této
tajné studii. Pachatel se také úspěšně vyhnul tomu, aby na obálkách a v nich
zanechal jakékoli stopy, které by mohly vést k jeho odhalení, což naznačuje, že
k tomu musel mít výcvik (na obálkách ani v nich nebyla nalezena ani odesílatelova
DNA (http://www.totse.com/en/politics/terrorists_and_freedom_fighters/163722.html). Ivins
neměl přístup ke studii, která byla uložena na CIA ani neměl výcvik k tomu, aby
na obálkách nezanechal stopy DNA. Ivinsovi také chyběl motiv. Podle deníku
Washington Post uváděla FBI v žalobě jako motiv fakt, že v červnu 2000 nařídila
americká vláda firmě BioPort zastavit výrobu očkovací látky proti antraxu, na
jejímž vývoji se Ivins podílel a kterou používala armáda i vědci, pracující na
výzkumu a že se obával, že kvůli tomu dojde k zastavení výzkumu. Podle Los
Angeles Times ale Ivins, společně s dalšími dvěma kolegy přijal nabídku pracovat
na vylepšení vakcíny a v roce 2002 problém vyřešili. Ivinsovi tedy nehrozilo, že
by přišel o práci. Jeho kolegyně a žákyně, Merryl Nassová, napsala po jeho
obvinění, že Ivins nebyl z těch, kteří po antraxových útocích vydělali na vládních
investicích do vývoje prostředků proti antraxovým útokům
(http://anthraxvaccine.blogspot.com/2008/08/improbable-ending-scientist-bruce-ivins.html).
Nassová také napsala, že Ivins pracoval jenom s kmeny bacilu antraxu v tekutých
médiích, která se používala ve Fort Detricku, a že kdyby tam z něj vyráběl spory
antraxu, nemohl by to zatajit před svými kolegy. Prášek se sporami antraxu by se
mu nikdy nepodařilo z laboratoře úplně odstranit a FBI by tam ve spolupráci
s vědci musela nalézt jeho zbytky. Tyto zbytky se v laboratoři ve Fort Detricku
FBI pokusila nalézt v červenci roku 2004 (nebylo ještě pozdě, protože spory
bakterie antraxu jsou schopny přežít několik set let), ale nenašla je. Později je
nenašla ani v Ivinsově domě. Že laboratoř ve Fort Detricku měla jen tekutý antrax
a že výrobu prášku se sporami antraxu by museli zaregistrovat i jeho kolegové
opakoval i hlavní biologický inspektor OSN z let 1994-98 Richard O. Spertzel,
který dohlížel i na to, aby Irák nevyráběl antrax a který v minulosti také pracoval
ve Fort Detricku. Obvinění nevěří ani další Ivinsovi spolupracovníci, včetně jeho
bývalého šéfa. Desítky expertů na bioterorismus, včetně zkušených vyšetřovatelů
a členů kongresu pochybuje o tom, že útoky provedl Ivins nebo že je provedl sám.
Aby se spory antraxu dostaly dost hluboko do plic a mohly tam způsobit
smrtelné onemocnění, musí být menší než 5 mikronů. V dubnu 2002 informoval
časopis Newsweek, že se z vládních zdrojů dozvěděl, že „tajná nová analýza
ukázala, že spory antraxu, nalezené v dopise adresovaném Patricku Leahymu byly
rozemlety do jemných mikroskopických částic, které nedokázali vyrobit američtí
experti na biologické zbraně“ a že „byl pokryt chemickou sloučeninou, kterou
neznají ani experti, kteří v tomto oboru pracovali celé roky“. Newsweek napsal, že
za těchto okolností mohl spory antraxu, které byly použity k útokům, vyrobit buď
výjimečně schopný jedinec nebo „tým vědců s přístupem do špičkových
mikrobiologických laboratoří“
(http://www.ph.ucla.edu/EPI/bioter/sophisticatedstrainanthrax.html).
V roce 2003 napsal časopis Science
(http://www.anthraxinvestigation.com/Anthrax_Science.pdf), že vědci, kteří
prášek z dopisů analyzovali pro FBI tvrdili, že nejpřekvapivější byl způsob, jak
byl sporám „odňat“ elektrostatický náboj a konstatovali neobvyklé povrchové
vlastnosti spor, jejich vysokou koncentraci, výjimečnou čistotu prášku a také
skutečnost, že byl modifikován na technologicky špičkový aerosol. Časopis
Science také napsal, že asi před rokem a půl laboratoř, která analyzovala spory
antraxu v dopisu Daschlemu oznámila, že objevila něco, co se zdálo být
chemickým přídavkem, který zlepšoval přilnavost mezi křemenem a sporami a že
američtí zpravodajští důstojníci informovali zahraniční kolegy z oblasti biologické
obrany, že tímto přídavkem bylo polymerní sklo. Toto sklo je produktem
nanotechnologického postupu a nemůže proto být vyrobeno žádným amatérem.
Washington Post napsal, že několik vědců se shodlo na názoru, že
nejpravděpodobnější způsob, jak vyrobit tak malé spory povlečené látkou, která
by je zbavovala elektrického náboje, by bylo použít „jemných částeček skla
známých jako „kouřový křemen“ a smísit je se sporami ve sprejové sušičce“.
Podle časopisu Science měli v březnu 2002 „… federální vyšetřovatelé laboratorní
výsledky, které ukazovaly, že prášek se sporami antraxu ze Senátu byl zpracován
polymerním sklem“ a tuto informaci dostali i experti na biologické zbraně ze dvou
zemí NATO. Částečky kouřového skla mají rozměr od 0.012 do 0,3 mikronu a
přilepí se ke každé větší částici. Výkonný ředitel společnosti vyrábějící sprejové
sušičky, které jsou k tomu nutné, řekl novinářům z Washington Postu:
„Potřeboval byste chemika, který se vyzná v kouřovém křemenu, vědce z oboru
nauky o materiálu a pár inženýrů mechaniků, abyste to dokázal“ „…a „taky hodně
spor antraxu na experimenty“. Řekl také, že celá práce by stála milióny dolarů.
V říjnu 2002 napsal Washington Post, že významný počet vědců a expertů na
biologické zbraně tvrdí, že „vyrobit tak sofistikovaný a nakažlivý aerosol by
vyžadovalo vědecké znalosti, technickou kompetenci, přístup k drahému vybavení
a bezpečnostní znalosti, které pravděpodobně přesahují schopnosti osamělého
individua“ (http://www.washingtonpost.com/ac2/wp-dyn/A28334-2002Oct27).
V roce 2002 řekl Richard O. Spertzel : „Podle mého názoru je v této zemi jen 4-5
vědců, kteří jsou schopni vyrobit tuto látku a já jsem jeden z nich. A dokonce
s dobrou laboratoří a pomocným personálem by mi mohlo trvat rok než bych
přišel s tak dobrým produktem“. Richard O. Spertzel také řekl: „Mnohé vědecké
disciplíny a technologie, potřebné k výrobě spor antraxu nejsou v tomto případě
ve Fort Detricku k dispozici“. Bruce Ivins byl bakteriolog specializovaný na
očkovací látky a neměl znalosti z oboru aerosolů. To o něm řekl i šéf, který ho
najímal do Fort Detricku. Bruce Ivins tedy nemohl prášek z dopisu Daschlemu
vyrobit sám. Před odesláním druhého, mnohem nebezpečnějšího, prášku se
sporami antraxu, ukončil Ivins přesčasovou práci ve své laboratoři 4 dny před
odesláním těchto dopisů, zatímco u prvního, méně sofistikovaného prášku,
ukončil přesčasovou práci dva dny před odesláním dopisů. Pokud pracoval na
výrobě prášku do dopisů, zbývaly v případě dopisů Daschlemu a Leahymu před
jeho odesláním dva dny navíc, které mohly být použity k dalšímu zpracování
antraxu v jiné laboratoři, která měla vybavení na jeho přeměnu na biologickou
zbraň. V takovém případě by ale musel na antraxových útocích pracovat tým
vědců a ten by mohla dát dohromady buďto americká vláda nebo některá její
agentura, například CIA, která věděla i jak zabránit tomu, aby se na obálkách
antraxových dopisů našly stopy DNA odesílatele a znala tajnou studii Williama
Patricka na téma provedení antraxových útoků. Vybavení k přeměně spor antraxu
na biologickou zbraň měla laboratoř Battelle, která jako jediná pokračovala ve
vývoji antraxu pro CIA potom, co armádní laboratoře začaly v roce 1969
respektovat americký podpis pod mezinárodní dohodou o zákazu biologických
zbraní. Laboratoř Battelle psala, podle časopisu Science, na svých webových
stránkách že je jednou z mála farmaceutických firem na světě, která vyrábí
elektrostaticky nabité aerosoly pro inhalaci a že jejich nový
„elektrohydrodynamický aerosol spolehlivě dodává víc než 80% léku do plic
v jemném (isokinetickém) oblaku částeček o uniformních rozměrech“
(http://www.anthraxinvestigation.com/Anthrax_Science.pdf). Bylo tedy velmi
pravděpodobné, že antrax s vlastnostmi, které popisoval americký tisk v roce
2002, byl vyroben právě v laboratoři společnosti Battelle. V roce 2003 napsal
časopis Science, že laboratoř Battelle je pravděpodobně jedinou laboratoří na
světě, která má takové vybavení.
Činnost FBI od roku 2006 působí dojmem, že se snažila zabránit tomu, aby
musel být autor nebo spoluautor antraxových útoků hledán právě v laboratořích
společnosti Battelle. V roce 2006 napsal Douglas Beecher, vědec pracující pro
FBI, ve vědeckém časopisu Applied and Evironmental Microbiology, že je
„široce rozšířeno chybné pojetí, že spory byly vyrobeny s použitím přísad a za
využití komplikovaných pracovních postupů typických pro výrobu biologické
zbraně“ (http://www.anthraxinvestigation.com/Forensics.pdf). Jeho článek napadl nejdřív
šéfredaktor časopisu, s tím, že ve vědeckém časopisu by každé tvrzení mělo být
doloženo odkazy na vědecká fakta a dokumentaci, které by ho dokazovaly a které
v Beecherově článku chyběly. Později napsala do stejného časopisu dr. Kay
Merisheová, šéfka biologického plánování a operací OSN dopis, ve kterém
Beechera žádala, aby zveřejnil vědecká data, která by toto jeho tvrzení potvrdila.
Svou žádost zdůvodnila tím, že v roce 2006, na schůzce v Paříži věnované
nešíření biologických zbraní vědec, který pracoval na analýze spor antraxu
z dopisů popsal spory antraxu jako „bez povlaku, ale řekl, že obsahovaly přísady,
které ovlivňovaly jejich elektrický náboj“. Douglas Beecher na tuto žádost
neodpověděl. (časopis Chemical&Engineering News k tomuto tématu v prosinci
2006 poznamenal: „Mluvčí FBI odmítal žádosti o rozhovor s Beecherem“ -
http://pubs.acs.org/cen/government/84/8449gov1.html). Tomu, že FBI v těchto
výrocích klamala veřejnost nasvědčuje i tvrzení Richarda O. Spertzela, že, podle
jednoho z jeho bývalých inspektorů při zvláštní komisi OSN, sdělila FBI
v listopadu 2001 německému ministerstvu zahraničí, že antrax použitý při útocích
byl pokryt polymerovaným sklem. Podle Spertzela také FBI ve stejné době
zveřejnila tiskové prohlášení, podle kterého byly spory antraxu v prášku pokryty
„produktem, který nikdy předtím nebyl podobným způsobem použit“
(http://online.wsj.com/article/SB121789293570011775.html?mod=todays_us_opi
nion.).
Chtěla-li FBI dokázat, že prášek nebyl zpracován v laboratoři pracující pro
americkou vládu a vybavené technologiemi na výrobu antraxové zbraně, musela
dokázat, že by laboratoř, bez takového vybavení, byla schopna vyrobit stejný
prášek. V prosinci 2002 uložila armádní laboratoři Dugway Proving Ground,
která měla antraxový prášek vyrobený Ivinsem ve Fort Detricku, aby se pokusila
vyrobit z něj prášek, který by byl laciný a vznášel se bez použití křemene.
Laboratoř Dugway Proving Ground použila k výrobě prášku technologie vyvinuté
v 50. letech v laboratoři ve Fort Detricku a prášek zůstával ležet na dně zkumavek
(http://www.anthraxinvestigation.com/Anthrax_Science.pdf). V září 2003 napsaly
USA Today, že se FBI ani dva roky po útocích dosud nepodařilo zjistit, jakým
způsobem byl antraxový prášek vyroben, tedy zopakovat jeho výrobu
(http://www.usatoday.com/news/washington/2003-09-29-anthrax_x.htm). Richard
Spertzel to v roce 2003 komentoval pro časopis Science: „To potvrzuje to, co
pořád říkám: abyste udělali dobrý prášek, potřebujete přísadu.“ Tři týdny po
obvinění Bruce Ivinse tvrdila najednou FBI New York Times, že se jejím vědcům
podařilo zopakovat výrobu antraxu, který se snadno vznášel ve vzduchu po
pouhém vysušení tekutiny, ale nepodařilo se jim přitom zreprodukovat vysokou,
technologicky podmíněnou kvalitu křemene. To připsali přirozené proměnlivosti
(http://www.nytimes.com/2008/08/19/us/19anthrax.html?_r=2&pagewanted=2&h
p#). Ještě 14 dní předtím, 5.8.2008, napsal Richard Spertzel ve Wall Street
Journal, že se to FBI nepodařilo ani po 18 měsíčním úsilí
(http://online.wsj.com/article/SB121789293570011775.html?mod=todays_us_opi
nion). Bylo to proto, že se mu ještě nedonesla zpráva o čerstvém úspěchu vědců,
najatých FBI? FBI také tvrdila, že spory antraxu, které se snadno vznášely ve
vzduchu, mohla vyrobit jedna osoba za 3 - 7 dní s pomocí zařízení, které bylo
k dispozici ve Fort Detricku. Pokud se FBI takový prášek podařilo vyrobit, trvalo
týmu vědců 6 let vyrobit to, co podle tvrzení FBI, mohla stihnout jedna osoba za 3
– 7 dní! Podle článku ve Washington Post (http://www.washingtonpost.com/wp-
dyn/content/article/2008/08/18/AR2008081802174.html), zprávu o tom, že se
vědcům FBI podařilo zopakovat výrobu spor antraxu z dopisů Daschlemu a
Leahymu přednesl novinářům James P. Burans, ředitel Národního centra pro
biologickou soudní analýzu. Nepotvrdil jí zatím žádný z vědců, kteří museli
zopakování výroby antraxu provést a zpráva zatím nebyla potvrzena ani v žádném
vědeckém časopise. Nelze jí tedy považovat za seriózní informaci, zvláště proto,
že bez přísady, o které James Burans tvrdil, že ve vyrobeném prášku nebyla
obsažena, není možné zabránit tomu, aby se buňky antraxu lepily na sebe a
vytvářely shluky. Spora má totiž vždycky elektrostatický náboj
(http://www.natur.cuni.cz/fyziol/odd_neuro/bioel_jevy_1_07.ppt#258,3,Snímek3) a vázat se
na sebe je přirozenou vlastností jak bakterií, tak i jejich spor, protože během
svého růstu mění svůj elektrický náboj a buňky s opačným nábojem se navzájem
přitahují (http://www.asm.org/Media/index.asp?bid=42907). Prášek se sporami
antraxu vyrobený vědci FBI se tedy bez patřičné přísady nemohl vznášet.
Aby tuto námitku vyvrátili, tvrdili vědci a experti, najatí FBI k analýze
antraxu 18. srpna 2008, že i když v prášku“ z dopisu senátoru Daschlemu „našli
křemík, vyskytoval se tam přirozeně a nebyl tam přidán“
(http://articles.latimes.com/2008/sep/17/nation/na-anthrax17), přestože předtím
psaly New York Times, že se vědcům „nepodařilo zopakovat vysokou…kvalitu
křemene“ a nikoli křemíku. Křemík je také izolační materiál, ale nepoužíval se
v amerických programech na výrobu antraxu, použitelného jako biologická zbraň
hromadného ničení. Křemík byl v roce 1980 nalezen u bakterie Bacillus cereus,
příbuzné bakterie způsobující antrax a odborníci usoudili, že se tam vyskytnul
přirozeně. Informaci o této skutečnosti poskytl FBI molekulární biolog
z Harvardské univerzity Matthew S. Meselson. V článku v časopise Science
z roku 2003 se ale psalo, že od roku 1980 nebylo publikováno nic o tom, že by
v buňkách bakterie Bacillus cereus bylo objeveno významnější množství křemíku
a že odborníci jsou přesvědčeni o tom, že šlo o anomálii nebo dokonce o
intoxikaci (http://www.anthraxinvestigation.com/Anthrax_Science.pdf). Tvrzení
odborníků a expertů najatých FBI, že křemík se v prášku se sporami antraxu
v dopisech určených Daschlemu vyskytoval přirozeně, tedy nemá přesvědčivé
vědecké opodstatnění.
Laboratoř ve Fort Detricku požádala v říjnu 2001 Armádní patologický institut
o prozkoumání antraxového prášku rentgenovým spektrometrem
(http://www.anthraxinvestigation.com/AFIP.html), který rozeznává atomy
přítomné ve studované látce. Výsledky testu nejsou na internetových stránkách
laboratoře dostupné (http://www.afip.org/cgi-bin/siteindex.cgi?pletter=D).
Zástupkyně ředitele ústavu Florabel Mullicková v té době řekla: „Křemen
zabraňuje sporám antraxu ve shlukování, což usnadňuje jeho přeměnu na aerosol“
a že křemen „byl klíčovou složkou“. Podle časopisu Science řekl Frank Johnson,
šéf odboru chemické patologie ústavu: „Byl tam křemen, o tom nelze
pochybovat“. Už koncem října 2001 zveřejnil tento nález Armádního
patologického institutu tiskový mluvčí Bílého domu Ari Fleischer
(http://abcnews.go.com/US/story?id=92006&page=1). Generálmajor John Parker,
velitel lékařského výzkumu americké armády, řekl: „Bylo tam obrovské množství
křemene“. Křemen je sloučeninou křemíku a kyslíku a rentgenový spektrometr
nachází jen jednotlivé atomy, nikoli sloučeniny. Rentgenový spektrometr zřejmě
našel v prášku i kyslík. To potvrdila, ve svém tiskovém prohlášení z 21.8.2008,
Národní laboratoř Sandia
(http://www.sandia.gov/news/resources/releases/2008/anthrax.html). V dubnu
2007 zveřejnil Richard O. Spertzel na Internetu prohlášení, ve kterém uvádí:
„Nelze pochybovat, že materiál v dopisech Daschlemu a Leahymu…obsahoval
hydrofilní křemen“
(http://www.lauriemylroie.com/files/Spertzel_on_Shoham_Jacobsen2.htm).
Národní laboratoř Sandia ve svém tiskovém prohlášení, které také zveřejnila až po
obvinění Ivinse, tvrdila, že křemen nebyl se sporami smíšen, byl uvnitř spor a
dostal se tam přirozeně, během přeměny bakterií na spory. Národní laboratoř
Sandia použila ke studiu prášku z dopisů elektronového mikroskopu, který je
schopen proniknout dovnitř studovaného materiálu
(http://www.sciam.com/article.cfm?id=sandia-anthrax-mailing-investigation). Její
tvrzení ovšem odporuje obecným vědeckým poznatkům o přeměně bakterií na
spory. Při tomto procesu se pod vnějším pouzdrem bakterií vytvoří další pouzdro
složené hlavně z vápníku, cukrů a aminokyselin, které neobsahují křemen ani
křemík. „Obrovské“ množství křemíku nemohlo tedy být tímto způsobem
vysvětleno (fotografie z monitoru rentgenového spektrometru byla zveřejněna
v časopise Chemical and Engineering News v roce 2006 -
http://pubs.acs.org/cen/government/84/8449gov1.html).
Při slyšení v americkém Kongresu, 15. září 2008, kongresman Jerrold Nadler
zaútočil na ředitele FBI s otázkou, jak se mohl do prášku se sporami antraxu
dostat křemík. Někdo ho zřejmě informoval, že je vyloučeno, aby se tam dostal
přirozeně. Tentýž den virolog Peter Jahrling, který se podílel na první analýze
prášku ve Fort Detricku, vystoupil s prohlášením, že se dopustil „čestného omylu“
(http://articles.latimes.com/2008/sep/17/nation/na-anthrax17), když řekl, že prášek
se sporami antraxu použitý v dopise kongresmanu Daschlemu „byl
pravděpodobně upraven, aby byl smrtonosnější“. Jahrling, který si v roce 2001
prášek prohlížel elektronovým mikroskopem a viděl ho smíšený s jakýmsi blátem,
teď řekl, že tenkrát na něj to, co viděl, „udělalo silný dojem“ a „podívám-li se
zpět, myslím, že jsem se mýlil a souhlasím s názory odborníků“. Ustoupil přitom
před tvrzeními dvou mužů z národní laboratoře Sandia, kteří nebyli biology a
nevyznali se v biologických zbraních, od svého předchozího tvrzení, že spory
antraxu byly v prášku smíšeny s přísadou. Jeho vystoupení v roce 2008 dokazuje
jenom to, že stejně jako v roce 2001, před návštěvou Bílého domu, kdy byl
ochoten nepředložit elektronoptické snímky irácké cvičné napodobeniny antraxu,
aby z útoků mohl být obviněn Irák, znovu ustoupil názoru státních institucí. Že
vědci v amerických vládních laboratořích mohou být donuceni tvrdit i vědecké
nepravdy, dokazuje i vyšetřování pádu věží Světového obchodního centra.
V závěru své studie o antraxových útocích z ledna 2002 Barbara Rosenbergová,
molekulární bioložka a odbornice na biologické zbraně hromadného ničení
napsala, že „po sérii nekontrolovaných prohlášení pro média byli příslušní experti
požádáni, aby zachovali klid a v některých případech se zdá, že byli požádáni, aby
‚opravili‘ svá předchozí prohlášení“. V květnu 2002 popsalo ve vědeckém
časopise Journal of Medical Association 16 vědců spory antraxu z dopisů jako
„biologickou zbraň“ „s výjimečně vysokou koncentrací a uniformní velikostí spor,
nízkým elektrostatickým nábojem, zpracovanou tak, aby nevytvářela shluky“.
Generál Parker tedy opravdu povolal ke zkoumání antraxového přášku ve Fort
Detricku další mikrobiology, kteří spadali pod jeho velení a ti potom zveřejnili
své poznatky.
Fakt, že byl prášek se sporami antraxu zpracován jako biologická zbraň
hromadného ničení, tedy že byl oslaben nebo zcela eliminován elektrostatický
náboj spor, potvrdil zcela jednoznačně článek v časopisu Americké lékařské
společnosti z 11. prosince 2002 (http://jama.ama-
assn.org/cgi/content/full/288/22/2853). V článku píší vědci, kteří studovali prášek
z budovy amerického Kongresu, že částice prachu odebrané v Kongresu 25 dní po
otevření dopisu a potom ještě dvakrát později, obsahovaly shluky spor o velikosti
až 100 mikronů, nicméně 80% částic, odebraných v budově, mělo rozměry od 0,95
do 3 mikronů. Jednotlivé spory měly uniformní rozměry a „reaerosolizovaly se“ –
jinými slovy shluky spor antraxu se rozpadaly stejně jako tehdy, když se na ně
dívali pod elektronovým mikroskopem vědci z Fort Detricku, včetně Petera
Jahrlinga. Z místnosti, kde byl dopis otevřen, se prášek se sporami antraxu rozšířil
do místností o patro výš. Spory se vznášely ve vzduchu i když testovací tým
minimalizoval svůj pohyb a snažil se změřit klidový stav. V článku byl studovaný
materiál jednoznačně popsán jako aerosol. Spory tedy byly zbaveny
elektrostatického náboje, aby se mohly vznášet ve vzduchu a musely obsahovat
„obrovské“ množství křemene, který jejich náboj izoloval. Takové množství
křemene se nemohlo dostat přirozeně do spor během jejich vývinu. Bruce Ivins
tedy nemohl antraxový prášek z dopisu Daschlemu vyrobit v laboratoři ve Fort
Detricku metodami, kterými tam byl vyráběn před americkým podpisem
mezinárodní dohody o zákazu vývoje a používání biologických zbraní v roce
1969. Podle Orley Bourlanda, šéfa vývoje antraxu jako biologické zbraně
hromadného ničení ve Fort Detricku z té doby, nebyly ve Fort Detricku spory
antraxu zbavovány elektrostatického náboje a v jednom gramu antraxového prášku
bylo jen 20 – 30 miliard spor
(http://www.anthraxinvestigation.com/Anthrax_Science.pdf) oproti 1 biliónu spor
v dopise určeném senátoru Daschlemu.
Podle řady mikrobiologů nemohl být prášek v Daschleho dopisu vyroben bez
tryskového mlýna nebo sprejové sušičky
(http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9804EEDF1738F93AA35752C1
A9679C8B63&sec=&spon=&pagewanted=all). Jak podle bývalého zaměstnance
laboratoře ve Fort Detricku, Richarda Spertzela, tak podle časopisu Science tato
laboratoř neměla vybavení na zpracování antraxu jako biologické zbraně
hromadného ničení. I podle oficiálních informací americké armády o Fort Detricku
byla většina technologie na výrobu biologických zbraní hromadného ničení ve Fort
Detricku po americkém podpisu dohody o zákazu používání biologických zbraní
v roce 1969 zničena (https://www.detrick.army.mil/cutting_edge/chapter09.cfm).
Bruce Ivins tedy mohl v laboratoři ve Fort Detricku spory antraxu z dopisů
kongresmanům Daschlemu a Leahymu vyčistit, ale nemohl je tam zpracovat na
aerosol přidáním křemene a podle všeho i polymerovaného skla, které je
produktem nanotechnologie
(http://www.anthraxinvestigation.com/Anthrax_Science.pdf) (výsledky tajného
výzkumu, který odhalil v prášku přítomnost polymerového skla, o kterém psaly
Newsweek, Washington Post a časopis Science, nebyly dosud zveřejněny – časově
se tyto výsledky přibližně shodují s ukončením výzkumu Národní laboratoře
Sandia). Kdyby Ivins chtěl provést antraxové útoky, nemohl by je provést sám,
musel by vyčištěný antrax předat ke zpracování další laboratoři, která měla
vybavení na to, aby z něj vyrobila aerosol.
V březnu 2009 předložil republikánský poslanec americké sněmovny
reprezentantů Rush Holt návrh zákona, podle kterého by měla být sněmovnou
vytvořena vyšetřovací komise, která by celou kauzu antraxových útoků znovu
vyšetřila ve spolupráci s americkou akademií věd
(http://www.house.gov/list/press/nj12_holt/030309.html). Zatímco návrh zůstával
ležet ve sněmovně reprezentantů, v únoru 2010 FBI oznámila, že vyšetřování
antraxových útoků oficiálně ukončila. New York Times na to reagovaly
úvodníkem, ve kterém psaly, že tvrzení, že Bruce Ivins měl technické vybavení a
znalosti, potřebné k výrobě „vysoce vyčištěných spor, použitých v dopisech… by
mělo být ověřeno nezávislou analýzou“ a že New York Times „jsou nakloněni
tomu, souhlasit s… Rushem Holtem z New Jersey, který volá po tom, aby zjištění
byla ověřena nezávislým vyhodnocením“
(http://www.nytimes.com/2010/02/28/opinion/28sun2.html).. Rush Holt požádal 3.
března 2010 několik výborů amerického kongresu, aby vyšetřily „způsob, jakým
se vláda vypořádala s útoky“. Mimo jiné psal: „Nevíme, jestli vysvětlení FBI pro
přítomnost křemene ve sporách antraxu je opravdu vědecky platné. Nevíme, jestli
vědci a vládní a soukromé laboratoře, které pomáhaly FBI s vyšetřováním,
opravdu souhlasí se zjištěními a závěry vyšetřování FBI.“ Příští den se k Rushi
Holtovi přidal člen sněmovny reprezentantů Jerrold Nadler. Psal: „Dodnes zdaleka
není jasné, jestli pan Ivins měl buď znalosti nebo vybavení, potřebné k výrobě
materiálu“. K této výzvě se připojili i další kongresmani
(http://www.opednews.com/articles/1/Congress-Calls-for-New-Inv-by-George-
Washington-100312-887.html). Otázka, jestli existuje v USA síla, která by
dokázala proměnit v jistotu pravděpodobný útok americké vlády proti vlastnímu
lidu a jeho politickým reprezentantům s cílem získat přístup k arabským ropným
polím a omezit americkou demokracii, tak zůstává ještě otevřená v případě
antraxových útoků stejně jako v případě útoků z 11. září. Nicméně do října roku
2010 nebyla v USA ustavena žádná nová vyšetřovací komise. Politika americké
vlády se tedy s nástupem Baraka Obamy nezměnila.
V průběhu roku 2001 vydali George Bush a generální prokurátor John Ashcroft
směrnice, podle kterých mají federální agenti pronikat do různých občanských a
církevních seskupení amerických občanů.
Protiváleční aktivisté v kalifornském Fresnu, v říjnu roku 2003, zjistili z
fotografie na úmrtním oznámení v novinách, že jedním z členů jejich skupiny byl
víc než půl roku zástupce šerifa pro boj s terorismem. V jejich skupině používal
falešné jméno, uváděl i jiné zaměstnání a projevoval sympatie k jejich činnosti. V
Aucklandu zase došlo ke srážkám mezi policií a protiválečnými demonstranty, ve
kterých policie použila gumové projektily, na základě informací, které policii
dodalo kalifornské Protiteroristické informační centrum
(http://www.boston.com/news/nation/articles/2003/11/30/new_surveillance_guidel
ines_fue_debate_in_california?mode=PF). V březnu 2006 obdržela organizace
amerických právníků na obranu občanských svobod ACLU na základě žádosti,
podané podle zákona o svobodě informací, kterou podala jménem 150 organizací,
dokumenty, ze kterých vyplývalo, že protiteroristická jednotka místní kanceláře
FBI ve městě Pittsburg, od listopadu 2002 do března 2005, tajně vyšetřovala
činnost místní organizace, která protestuje proti válce v Iráku. Informace
pocházely od informátora, který do skupiny proniknul a fotografoval její členy.
Zprávu o protestech proti válce v Iráku FBI nazvala „Jde o mezinárodní
terorismus“. Protiteroristická jednotka FBI z Denveru sledovala i činnost aktivistů
proti vymycování lesů v Colorado Springs v roce 2002. Koncem listopadu 2003
New York Times psaly o odhalení důvěrného memoranda FBI z října téhož roku,
ve kterém instruovala místní policie, aby "podávaly zprávy o jakékoli podezřelé
aktivitě při protestech místním protiteroristickým oddělením"
(http://www.iht.com/articles/119339.html
http://www.globalresearch.ca/articles/ANS311A.html). Mezi aktivitami, které
měly být sledovány, bylo v memorandu uvedeno např. "používání Internetu k
náboru lidí, získávání peněz a koordinace činností před demonstracemi". Americká
vláda tedy, začala sledovat své oponenty a využívalo k tomu prostředky, které
získala v rámci „protiteroristických“ bezpečnostních opatření.
V roce 2010, za Obamovy vlády, FBI v Minneapolis, Chicagu a státu Severní
Karolina prohledávala byty a kanceláře protiválečných aktivistů pro „podezření
z materiální podpory terorismu“. Zabavila pevné disky z počítačů a jeden mobilní
telefon (http://edition.cnn.com/2010/CRIME/09/24/fbi.searches/index.html) a
předvolala některé aktivisty před soud. Když se po akci FBI jeden z aktivistů sešel
se svým známým, byl tento známý vzápětí dotazován FBI, o čem spolu mluvili.
Aktivisté se shodovali v názoru, že cílem této akce bylo je zastrašit. Za materiální
podporu terorismu hrozí v USA trest až 15 let ve vězení.
FALÚDŽA
4. DÍL
VYVOLÁ PERSPEKTIVA ENERGETICKÉ KRIZE
SVĚTOVOU VÁLKU? PŘEŽIJEME ROK 2012?
Nové sankce proti Iránu byly odhlasovány v radě bezpečnosti OSN 9. června 2010. O
pět dní později Amiri nahrál video, ve kterém řekl, že byl unesen a mučen CIA, aby od
něj získala důkazy o íránském vývoji atomové bomby
(http://www.bbc.co.uk/news/10269255). Není možné vyhnout se domněnce, že tak
Amiri reagoval na fakt, že byl využíván americkými úřady k prosazení útoku na svou
vlast. Když se CIA o této nahrávce dozvěděla, podařilo se jí ho přimět, aby nahrál jiné
video, ve kterém tvrdil, že žije šťastně v USA, ale nepodařilo se jí ho přimět, aby řekl, že
podal USA informace o íránském vývoji atomové bomby. Ve videu řekl: „Nepodílím se
na vývoji zbraní a nemám zkušenosti ani znalosti z této oblasti“ (a že nikdy neopustil
svou rodinu, což lze přeložit i tak, že byl unesen -
http://www.bbc.co.uk/news/10269255). Není divu, že CIA tuto videonahrávku
zveřejnila až potom, co byla zveřejněna Amiriho první nahrávka. Nepotvrzovala totiž nic
z toho, co americká média tvrdila, že Amiri řekl. Potom Amiri nahrál třetí video, kde řekl,
že pokud se mu něco stane a nevrátí se do Iránu, bude to způsobeno americkými
zpravodajskými službami. Toto video odvysílala íránská televize 30. června 2010. ABC
News na to reagovaly článkem, ve kterém psaly , že Amiri „byl vědeckou hvězdou
íránského jaderného programu“ a že „američtí představitelé říkají, že Amiri byl hlavním
americkým špiónem uvnitř íránského jaderného programu. Amiri přímo vyvrátil Národní
zpravodajský odhad z roku 2007, který dospěl k závěru, že Teherán zastavil svůj projekt
vývoje jaderné zbraně v roce 2003“ (http://abcnews.go.com/Blotter/iranian-defector-
escaped-cia/story?id=11053597). Další detaily přidaly 16. července New York Tímes,
když psaly, že „vědec Šahram Amiri popsal americkým zpravodajským důstojníkům, jak
se teheránská universita stala tajným řídícím centrem jaderného úsilí země, potvrdili
představitelé“
(http://www.nytimes.com/2010/07/16/world/middleeast/16iran.html). Kdyby
v době, kdy Amiri zveřejnil své třetí video CIA chtěla někoho přesvědčit, že Amiriho
neunesla, a že jí opravdu sdělil informace, které předávala médiím a zahraničním
diplomatům, musela by zveřejnit na YouTube nahrávky z Amiriho výslechů, které si
nepochybně pořizovala. Pokud jí ale Amiri nic takového neřekl, neměla jeho tvrzení o
tom, že byl unesen a že ho CIA nutila, aby jí podal nepravdivé informace o íránském
vývoji atomové bomby, čím vyvrátit.
Když se Amiri vrátil do Iránu, tvrzení ABC News a dalších amerických médií o
Amiriho práci v Iránu a jeho výpovědích o ní, byly zpochybněny i v americkém tisku.
Sám Amiri řekl po návratu do Iránu, že byl specialistou na zdravotní fyziku. Totéž napsal
už v říjnu 2009 Guardian: „Podle zprávy Asociated Press řekli Amiriho příbuzní, že
prováděl na universitě v Teheránu výzkum lékařských isotopů“. Al-Shark Al-Awsat
psal v říjnu 2009, že mu Amiriho rodina řekla, že „bádal o lékařském použití
jaderné technologie“. New York Tímes psaly „O panu Amirim, který byl
specialistou na měření radioaktivních materiálů, se něvěří, že by byl ústřední
postavou jakýchkoli snah Iránu o vývoj atomové bomby“
(http://www.nytimes.com/2010/07/16/world/middleeast/16iran.html), BBC News
řekli „nejmenovaní američtí představitelé… že byl ve skutečnosti vědcem na
nízké úrovni, ale že doufali, že ho použijí, aby se dostali k výše postaveným
íránským představitelům“ (http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-
10661066) a nakonec napsal Philip Giraldi, bývalý protiteroristický agent CIA, v
časopisu American Conservative, na základě informací od svých bývalých kolegů
ze CIA: „Amiri neměl přístup k současnému íránskému jadernému programu, byl
považován za zdroj na nízké úrovni, který byl schopen jenom vzpomenout si na
rozhovory s ostatními vědci, ze kterých vyplývalo, že neexistoval projekt jaderné
zbraně“ http://www.amconmag.com/blog/the-spy-who-returned-to-the-cold/.
Tvrzením CIA o tom, co Amiri řekl, nemůže být věřeno, když je Amiri nepotvrdil
dokonce ani když pod jejím tlakem natáčel své druhé video. Další nedůvěru
vzbuzuje množství proti řečících si zpráv o způsobu jeho zmizení a jeho vztahu
k rodině a zřejmě zfalšovaných informací o jeho práci na výstavbě zařízení u
města Kom. Kdyby Amiri svobodně přišel do USA sdělit tam informace o
íránském vývoji atomové bomby, které už předtím sděloval jako špión,
neexistoval by důvod, aby jeho sdělení zůstalo utajeno celých devět měsíců. Bylo
by velmi brzo po jeho zmizení předáno IAEA k ověření a kdyby bylo pravdivé,
bylo by promptně předloženo světové veřejnosti.
Ani Obamova vláda tedy není schopná obhájit svá tvrzení, kterých chce zjevně
použít k vojenskému útoku na Irán, přesvědčivými důkazy o íránském vývoji
atomové bomby a pokračuje tak v úsilí obsadit světové ropné zdroje bez ohledu na
mezinárodní právo. Kdyby se USA podařilo vojensky ovládnout i Irán a potom
Saudskou Arábii, staly by se, v případě energetické krize, všechny ostatní státy
světa závislými na ochotě USA dodávat jejich ekonomikám ropu (například Čína
dováží 19% své spotřeby ropy z oblasti Středního východu) a USA by tak,
alespoň do přechodu na alternativní energetické zdroje, ovládaly svět, který by se
musel podrobovat jejich potřebám a zájmům. Záleželo by totiž do značné míry na
USA, jestli a které z ostatních států upadnou do více nebo méně hluboké
ekonomické krize. Podle tajné studie německého Bundeswehru, zveřejněné v září
2010, se po ropném zlomu stane ropa rozhodujícím faktorem v mezinárodních
vztazích, „krize nabídky zlikviduje liberalizaci globálního trhu s energiemi a
většina dodávek bude probíhat na základě dvoustranných mezinárodních
kontraktů exportérů s politicky privilegovanými partnery“
(http://www.blisty.cz/2010/9/3/54320.html). Pokud by ovšem o dodávkách ropy
začali rozhodovat vojáci, nastal by ve světě válečný stav a krize by tak nejspíš
vedla ke světové válce.
Na jaře roku 2010 řekl Glenn Sweetnam, hlavní expert Obamovy vlády na trh
s ropou, že jestliže nedojde k novým investicím do těžby ropy, začne těžba klesat
v roce 2011 (podle nedávno zveřejněné tajné studie bundeswehru dojde
k ropnému zlomu někdy kolem roku 2010 a bezpečnostní důsledky budou
pociťovány ještě 15-30 let http://www.blisty.cz/2010/9/3/art54320.html). Zahájení
těžby na novém nalezišti přitom vyžaduje 7 let práce. Americké ministerstvo
energetiky očekává, že od roku 2011 do roku 2015 bude těžba ropy klesat o 2%
ročně, zatímco poptávka bude dále stoupat a v roce 2015 se tak vytěží 80 miliónů
barelů ropy denně, zatímco poptávka bude po 90 miliónech barelů ropy denně.
Poptávka tedy bude převažovat nad nabídkou o 11%
(http://petrole.blog.lemonde.fr/2010/03/25/washington-considers-a-decline-of-
world-oil-production-as-of-2011/). Podle tabulek amerického ministerstva
energetiky jenom 6 z 15 zemí produkujících ropu bude ještě schopno těžbu
výrazně zvýšit, zatímco u 7 z nich začne těžba ropy výrazně klesat. Logickým
výsledkem bude prudce stoupající cena ropy. V době poslední hospodářské
konjunktury od podzimu 2007 do léta 2008 její cena stoupla o víc než 100%.
Poptávka po ropě roste zejména v rychle se rozvíjející Číně a Indii, zemích, které
mají dohromady přes 2 miliardy obyvatel (v roce 2030 by jenom tyto dvě země
měly spotřebovávat víc než 2/3 současné světové spotřeby ropy). Roste i světová
populace – na světě žije v současné době 6,7 miliardy obyvatel a v roce 2030 jich
má být 8,2 miliard. Růst průmyslové výroby, životní úrovně a populace neustále
zvyšuje množství dopravovaného zboží a 80% vytěžené ropy se spotřebovává
právě v dopravě. V současné době se na světě spotřebovává zhruba 30 miliard
barelů ropy ročně a výrazné zvýšení produkce ropy se nedá očekávat v krátké
době. Kdyby růst spotřební civilizace pokračoval stejným tempem jako doposud,
jezdilo by v roce 2030 po naší planetě 1,2 miliard aut, z toho 200 miliónů
nákladních aut dopravujících zboží. V roce 1997 jezdilo 600 miliónů aut, z toho
100 miliónů nákladních aut. Za třicet let by se tedy množství aut zdvojnásobilo.
Tato auta by už ale nemohla jezdit na ropné produkty, protože při takovém
množství aut by poptávka po ropě převyšovala nabídku o tolik, že by si cenu nafty
nebo benzinu většina řidičů nemohla dovolit zaplatit. Obecně se tvrdí, že od
chvíle, kdy bude vyčerpána polovina světových zásob ropy, nebude už možné
zvyšovat její těžbu a její cena už bude jenom stoupat, protože už nebude možné
zvyšovat její těžbu. Od chvíle, kdy začne trvale převažovat poptávka nad
nabídkou, stanou se nafta a benzin postupně pro většinu řidičů cenově
nedostupnými
Podle předpovědi mezinárodní agentury pro energii by do roku 2030 měla
spotřeba ropy stoupnout o 55% tedy na 47 miliard barelů ročně. Dá se očekávat,
že doprava, která v současné době jezdí z 95% na ropné produkty, začne využívat
levnějšího zemního plynu. Pokud bude ropný průmysl produkovat zhruba 30
miliard barelů ropy ročně, jako v současné době, chybějících 17 miliard barelů
ropy by tedy mohla spotřebovávat auta používající jako pohon zemní plyn.
Přechodem velkého množství aut na spotřebu zemního plynu by se měla snížit
poptávka po ropě a cena ropy by mohla i klesnout. Řada automobilek už
předvedla nové modely, které mohou jezdit na benzin i zemní plyn a auta, která
jezdí na benzin, mohou používat i zemní plyn po poměrně malé úpravě.
V roce 2009 se vědělo o 6.342 biliónech krychlových metrů zemního plynu a
v roce 2005 bylo na světě (podle americké vlády) spotřebováno asi 35 biliónů
krychlových metrů zemního plynu. Plyn by tedy při neměnné spotřebě vydržel
159 let. Americká vláda předpovídá, že v roce 2030 se bude spotřebovávat 52
biliónů krychlových metrů plynu. Protože 1 krychlový metr zemního plynu
obsahuje energii přibližně 1 litru ropy a 1 barel ropy obsahuje 159 litrů,
spotřebovalo by se v roce 2030 nejméně 2.7 biliónu krychlových metrů zemního
plynu (místo chybějících 17 miliard barelů ropy) na dopravu. V USA a Kanadě už
těžba zemního plynu dosáhla svého vrcholu a od nynějška bude jen klesat.
Vyvrcholení světové těžby zemního plynu se zatím moc neodhaduje. Podle
odhadu vlády kanadské provincie Alberta by světová těžba plynu měla vrcholit
mezi rokem 2023 a 2026, podle jiných odhadů mezi léty 2030 a 2035. Vzhledem
k velikosti světových zásob zemního plynu to může být i později. Od té doby
začne poptávka po zemním plynu převažovat nad nabídkou a začne tedy i výrazně
stoupat jeho cena. Už předtím ale bude jeho cena růst i v závislosti na stoupající
ceně ropy.
Americké firmy Peabody Energy a Conoco Philips studují možnost postavit
zařízení na přeměnu uhlí na zemní plyn. Existují i technologie na přeměnu uhlí na
tekutinu vhodnou k pohonu aut. Při určité ceně zemního plynu a ropy by se tato
zařízení zřejmě vyplatilo postavit a používat. Mezinárodní agentura pro energii
předpovídá, že rostoucí cena ropy a plynu povede k využívání uhlí. V současné
době se ví o 800-900 miliardách tun uhlí, které ještě bude možné vytěžit a
spotřebovává se 6,2 miliardy tun ročně, z toho 75% na výrobu elektřiny. Protože
ceny zemního plynu začnou rychle stoupat možná od roku 2035, mohlo by se stát,
že by se uhlí začalo zplynovat nebo zkapalňovat někdy kolem tohoto data. To by
mohlo vést ke stabilizaci cen ropy a zemního plynu. Podle předpovědí ale bude
těžba uhlí vrcholit kolem roku 2025 při roční produkci o 30% vyšší než je ta
současná a od té doby nebude možné těžbu uhlí zvyšovat a jeho cena začne také
nezadržitelně stoupat (podle vědecké studie zveřejněné v roce 2010 v časopise
Science Direct vyvrcholí těžba uhlí už v roce 2011 -
http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6V2S-
50338NC-
1&_user=10&_coverDate=08/31/2010&_rdoc=1&_fmt=high&_orig=search&_so
rt=d&_docanchor=&view=c&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&
_userid=10&md5=2af22f74bbc5897925c6cddc44cbed20). Cena uhlí bude stoupat
v návaznosti na rostoucí ceny ropy a zemního plynu a zavedením ekologické daně
– Mezinárodní agentura pro energii nedávno žádala o investice do omezení emisí
oxidu uhličitého, ke kterým dochází v největší míře při spalování uhlí, do roku
2050 ve výši 45 biliónů dolarů, nemá-li dojít k ničivým klimatickým změnám. I
tyto výdaje se promítnou do cen energií.
V Brazílii, v USA i v Evropě se kvůli ubývajícím zásobám ropy a její rostoucí
ceně začala vyrábět paliva pro pohon aut ze zemědělských plodin. Brazílie je
v současné době největším světovým výrobcem a vývozcem etanolu. V letošním
roce ho má vyrobit skoro 7 miliard barelů. V Brazílii etanol pokrývá 20%
spotřeby aut. USA vyrábějí ročně 4 miliardy galonů etanolu a v roce 2012 ho
plánují vyrobit 7,5 miliardy. Protože ale neustále roste světová populace (v roce
2030 má dosáhnout 8,2 miliard a v roce 2050 9 miliard) a zároveň ubývá
zemědělské půdy, je výroba paliv ze zemědělských plodin neudržitelná, nemají-li
lidé začít umírat hlady. V Číně dnes připadá na jeden hektar obdělávané půdy 10
lidí a v České republice 3. Jedno auto potřebuje na svůj roční provoz
několikanásobně větší rozlohu zemědělské půdy než jeden člověk (podle
amerického vědce, Davida Pimentela, spotřebuje jedno auto za rok na svůj provoz
sklizeň ze 4,4 hektaru kukuřice, zatímco na výživu 1 Američana stačí 0,6 hektaru
půdy). Podle jedné zprávy OSN by dokonce množství kukuřice spotřebované na
naplnění 1 nádrže auta uživilo jednoho člověka po celý rok
(http://www.righttofood.org/A62289.pdf). V USA se už v současné době
spotřebovává ¼ zemědělské výroby na pohon aut. Podle OSN už dnes umírá na
světě denně 24.000 lidí hlady. Snaha nahradit ropu zemědělskými plodinami by
tedy musela vést k situaci, kdy by lidé umírali proto, aby mohla jezdit auta.
Jedinými v současné době známými možnostmi, jak zabránit v budoucnosti
ekonomické krizi, způsobené vysokou cenou energie a kolapsu civilizace, jsou tak
jaderná, vodní, větrná a sluneční energie. Uran je ve stopových množstvích
obsažen v mořské vodě i v zemské kůře a jeho zásoby se odhadují na 40 miliónů
tun. Navíc může být nahrazen thoriem, jehož zásoby jsou ještě 3,5krát větší než
zásoby uranu, tedy 140 miliónů tun. V roce 1999 bylo na výrobu elektřiny
spotřebováno 61.600 tun uranu a v roce 2005 bylo v jaderných elektrárnách
vyrobeno 6,3% energie, kterou svět v tomto roce spotřeboval. Kdyby měly
v současné době jaderné elektrárny pokrýt veškerou světovou spotřebu energie,
spotřebovávaly by tedy asi milión tun uranu nebo thoria ročně. Při nerostoucí
spotřebě energie by jaderné elektrárny mohly světu dodávat veškerou potřebnou
energii ještě 180 let a to se očekává, že se jejich účinnost ještě 100krát zvýší.
Slunce dodává na Zemi za 1 hodinu více energie než svět spotřebuje za 1 rok.
Jen zhruba tisícina této energie je spotřebovávána na fotosyntézu. Za rok dodává
slunce na Zemi dvakrát více energie než jsou veškeré světové zásoby fosilních
paliv a uranové rudy dohromady. Je jen otázka času, kdy se naučíme tuto energii
zpracovávat. Mořské vlny by byly schopné vyrábět ročně 8 až 80.000.000 GWh
elektrické energie a tepelná energie oceánů 10.000.000 GWh ročně. 30 miliard
barelů ropy, které se v současné době na celém světě spotřebují za jeden rok, je
ekvivalentní 13.140.000 GWh elektrické energie. Technologie na získávání této
energie jsou zatím v zárodku a příliš drahé
Institut technologie v Massachusetts pracuje na vývoji zařízení, které by
ukládalo sluneční energii pohlcenou fotovoltaickými články, pomocí elektrolýzy,
do výroby vodíku, který by mohl být používán na vytápění domů v noci. Vědci
z institutu tvrdí, že za 10 let bude možné, aby si každý dům vyrobil dostatek
energie k vlastnímu vytápění a další spotřebě energie v domácnosti. Stejný systém
by mohl být využíván i k výrobě vodíku na pohon aut. Používání vodíku jako
paliva nezpůsobuje emise oxidu uhličitého. Protože obnova světového vozového
parku probíhá 14 let, po kterých se stará auta většinou vyřazují z provozu, mohl
by už za 14 let být vyřešen problém s drahou energií i klimatickými změnami,
pokud by za tu dobu byl postaven dostatek jaderných, slunečních, větrných a
vodních elektráren a začala být dostupná technologie na výrobu vodíku pomocí
elektrické energie. Většina aut by přešla za dostupnou cenu na vodíkový pohon
nebo na pohon stlačeným vzduchem. Z předchozích údajů vyplývá, že čím déle
potrvá přechod na alternativní energetiku, tím dříve mohou nastat zároveň
ekonomická a klimatická krize, obě způsobené tím, že se k výrobě energie bude
používat drahých fosilních paliv, jejichž spalování přidává do zemské atmosféry
kysličník uhličitý, který se zahřívá působením slunečního záření.
Jediným vysvětlením, proč se USA pokouší řešit tyto energetické problémy
dosazováním svých vojáků do zemí, bohatých na energetické suroviny je touha
amerických elit ovládnout svět a přinutit ho, aby sloužil blahobytu USA. Válka
v Iráku je už v současné době stála 743 miliard dolarů a připočtou-li se výdaje na
léčení zraněných amerických vojáků, kteří Irák okupovali, bude válka stát
nejméně 1 bilión amerických dolarů. USA spotřebovávají ročně asi 7 miliard
barelů ropy a 100 amerických jaderných elektráren o průměrném výkonu cca 1
Gwh vyrobí ročně 876000 GWh, což je energetický ekvivalent 535 milónů barelů
ropy. Zhruba 13 násobek jaderných elektráren by tedy pokryl současnou
americkou spotřebu ropy. Dalších 1300 jaderných elektráren by tedy zbavilo USA
závislosti na ropě a dokud nebudou vynalezeny levné metody výroby elektřiny ze
sluneční energie nebo z energie oceánů, neexistuje jiné řešení nastávajících
energetických problémů této civilizace.
Stavba jaderné elektrárny o výkonu 1 GW trvá tři roky a stojí 1,5 miliardy dolarů.
Stavba 1300 jaderných elektráren by tedy stála 2 bilióny dolarů. Kdyby se vláda
USA v roce 2000, kdy CIA nečinně přihlížela přesunu teroristů z Al Kajdy do
USA k přípravě útoků z 11. září, rozhodla postavit jaderné elektrárny za jeden
bilión dolarů, ušetřila by životy statisíců Iráčanů za stejné peníze, jaké jí stojí
válka v Iráku a skoro polovina amerických aut by mohla v současné době jezdit na
vodík vyráběný pomocí těchto jaderných elektráren pravděpodobně za nižší cenu
než jaká bude cena ropy v roce 2014. Jedna kilowatthodina energie vyrobené
v jaderné elektrárně přijde, včetně nákladů na stavbu, na 3 centy (průměrná cena 1
kWh je ale v USA v současné době 10,22 centů). Jeden galon benzinu (3,7 litru)
vydá energii 39 kWh a stál v létě 2008 4 dolary. Tedy stejně jako 39 kWh
elektrické energie za průměrnou cenu, za kterou se ve stejné době prodával
(kdyby USA zaplnily nevadskou poušť foto voltaickými články, vyráběla by tato
elektrárna zhruba 200 tisíc GWh elektrické energie za rok - při stávající
výkonnosti této technologie by tedy nahradila roční výkon zhruba 225 jaderných
elektráren, cena elektrické energie by ovšem byla výrazně vyšší než cena energie
vyrobené v jaderných elektrárnách). Americký útok na Irák lze tedy pochopit i
jako neochotu současných USA reagovat na měnící se podmínky na energetickém
trhu. Odkládat řešení blížící se energetické krize způsobem, který si zvolila
americká vláda svědčí o nezralosti a destruktivnosti myšlení amerických elit.
Jak vyplývá z analýz a faktů uvedených v prvním dílu této knihy, americká
vláda s drtivou pravděpodobností umožnila útoky z 11. září a dokonce teroristům
pomáhala, aby dosáhli co největšího efektu. V září roku 2010 byly na základě
žádosti podle zákona o svobodě informací zveřejněny video záznamy z New
Yorku z 11. září 2001. Na jednom z nich je zaznamenán rozhovor dvou hasičů,
kteří mluví o tom, že před pádem věží Světového obchodního centra slyšeli
výbuchy. Sérii nejméně deseti výbuchů slyšel i Anthony Saltalamacchia, který byl
v podzemí severní věže a řada dalších lidí. Podle Mezinárodního centra pro
studium útoků z 11. září, které o videozáznamy požádalo, byla některá videa
vystříhána tak, aby na nich nebyl zachycen zvuk výbuchů. Americká vláda po
útocích z 11. září, jak je patrné z analýz vyšetřování, zřejmě sama zorganizovala
antraxové útoky. Obojí proto, aby mohla okupovat Irák a vyhlásit tzv. válku proti
terorismu, která je válkou za dobytí světových energetických zdrojů a ovládnutí
světa a ve které používá i mučení lidí. Zároveň si připravila technické podmínky
pro likvidaci demokracie. Způsob, jakým získala souhlas mezinárodní veřejnosti,
amerických občanů i amerického kongresu s omezením americké demokracie a
likvidací mezinárodního práva musí v každém soudném člověku vyvolávat vážné
obavy před budoucností. Angličtí i američtí experti na terorismus předpovídali, že
„válka s terorismem“ potrvá ještě 30 let, což je zhruba doba, po jejímž uplynutí se
bude muset světové hospodářství obejít bez ropy.
Po skončení 2. světové války proběhly v Norimberku procesy s viníky jejího
vzniku. Principy, podle kterých byly procesy vedeny, byly později přijaty OSN
jako základ mezinárodního práva, jehož uplatňování mělo zabránit vzniku dalších
válek. Podle těchto principů je zločinem „vedení agresivní války v rozporu
s mezinárodními smlouvami, dohodami nebo zárukami“. Útok na Irák rada
bezpečnosti OSN nikdy neschválila a v září 2004 řekl tehdejší generální tajemník
OSN, Kofi Anan: „Z našeho hlediska a z hlediska Charty OSN byla válka
nelegální“. Bývalý americký prezident George Bush se tak, podle mezinárodního
práva, dopustil zločinu. Proti mezinárodnímu právu se provinil i pokud (jak je
nanejvýš pravděpodobné) vydal rozkaz k mučení vězňů. Vysoká komisařka OSN
pro lidská práva, Navi Pillay v roce 2009, při příležitosti zvolení USA do Výboru
pro lidská práva OSN, zcela věcně USA požádala, aby potrestaly americké
vyšetřovatele, kteří v rámci „války proti terorismu“ mučili zajaté vězně
(http://www.reuters.com/article/latestCrisis/idUSLE883985). I „účast na plánu
nebo konspiraci sloužícím… k zahájení války“ je podle mezinárodního práva
považována za zločin. Tohoto zločinu se dopustili i všichni ti, kteří vědomě
využívali falšovaná fakta k tomu, aby americká vláda obhájila před světovou i
domácí veřejností okupaci Iráku. Pokud dojde k útoku na Irán, bez jasných
důkazů o tom, že skutečně vyvíjí atomovou bombu, bude se ve světě prohlubovat
stav bezpráví jako příprava na příchod energetické krize. Pokud dojde k tomu, že
o tom, do kterých států má být dodávána ropa a zemní plyn, bude rozhodovat
americká armáda, může tím snadno být zahájena třetí světová válka. Lidí, kteří by
jí přežili, by nemuselo být mnoho.
Podle studie německého Bundeswehru způsobí ropná krize kolaps tržního
hospodářství a vlády budou muset mechanismus trhu nahradit úspornými
programy nebo přímým vládním řízením výroby důležitých výrobků. Pokud
soukromé společnosti nejsou schopny v rámci tržního hospodářství reagovat na
blížící se krize s předstihem, je nutné, aby k potřebným akcím bylo delegováno
právo vládám. Studie Bundeswehru řeší očekávanou nespokojenost občanů
v důsledku ekonomické krize „obavou o přežití demokracie“. Systematický útok
posledních amerických vlád na demokracii nepochybně souvisí s těmito
vyhlídkami. Likvidace demokracie by ale jenom dále vytvářela politickou situaci,
jejímž logickým pokračováním by byla světová válka. Reálně myslitelná obrana
občanů před takovým vývojem může spočívat jen v tom, že budou dohlížet na to,
aby se jejich vlády staraly o včasný přechod na alternativní energetické zdroje.
Česká republika spotřebovává ročně 73 miliónů barelů ropy, což je ekvivalent
119.574 GWh elektrické energie. České vodní přehrady vyrobí ročně 6.561 GWh
elektrické energie a větrné elektrárny by zřejmě nepomohly o mnoho více.
Vzhledem k tomu, že sluneční energie bude v budoucnosti spotřebovávána spíše
na topení, může se česká doprava do budoucnosti spoléhat zatím jenom na jaderné
elektrárny (pokud nebude Evropská unie spoléhat na elektřinu vyrobenou mořem
nebo na Saharské poušti). Těch by ale muselo být postaveno ještě 7 (o výkonu 2
GW, jaký má elektrárna v Temelíně) aby pokryly elektrickou energii
pravděpodobně spotřebovávanou v budoucí české dopravě.