DÌJINY STÁTÙ

Dìjiny Rumunska Kurt W. TREPTOW ed.

Nakladatelství Lidové noviny
(c) Kurt W. Treptow, 1997
Translation c Miroslav Tejchman, 2000
Epilogue c Miroslav Tejchman, 2000
Nástin èesko-rumunských vztahù c Miroslav Tejchman, 2000
Cover & Typo c Vladimír Vimr, 2000
ISBN 80-7106-348-7
Autoøi: Ioan Bolovan, Florin Constantiniu, Paul E. Michelson, Ioan Aurel Pop, Cris
tian Popa, Marcel Popa, Ioan Scrutu, Kurt W. Treptow, Marcel Vultur, Larry L. Wa
tts
Z anglického originálu A History of Romania vydaného v nakladatelství The Center for Rom
anian Studies, Ias Ýi 1997
pøelo il, doplnil, upravil, doslovem opatøil a Nástin èesko-rumunských vztahù napsal Mirosl
Tejchman Obálku navrhl a knihu graficky upravil Vladimír Vimr Na obálce pou ito obrazu Z
avra dìní Michala Chrabrého, Constantin Lecca, Muzeul Na#ional de Art# al Rom#niei, Buku
re V roce 2000 vydalo NLN, s. r. o., Nakladatelství Lidové noviny, Jana Masaryka 56, 1
20 00 Praha 2
Odpovìdná redaktorka Galina Tomí ková Sazba a reprodukce Martin Kumhera Vytiskla tiskárna E
ON, dru stvo, Srázná 17, 586 01 Jihlava Doporuèená cena vèetnì DPH 325,- Kè

I. STAROVÌK
1. doba kamenná a bronzová
PALEOLIT
Území souèasného Rumunska je kontinuálnì osídleno od doby, kterou historici nazývají star í
nnou (paleolit). Bìhem tohoto období byli lidé sbìraèi.
V údolí øeky D#rjova, levého pøítoku Oltu, nalezli archeologové jednoduché kamenné nástroje
ily tvrdit, e se èlovìk v tìchto konèinách objevil ji 600 000 let pø. n. l., tedy v obdob
zhraní nejstar ího a starého paleolitu.
Více archeologických nálezù se vztahuje ke støednímu paleolitu (250 000 a 40 000 let pø. n
, kdy i na území dne ního Rumunska il neandrtálský èlovìk, který byl nositelem tzv. monste
tury. Aè jeho kultura byla primitivní a nezanechal mnoho stop, pøesto existují dùkazy lids
ké èinnosti ze støedního paleolitu v karpatské oblasti, zvlá tì uprostøed tohoto období. Ne
em je objev krytého osídlení z Ripiceni "Izvor" v upì Botoýani, pova ovaného za nejbohat í
enzívnìj í osídlení svého druhu v jihovýchodní Evropì.
V mlad ím a pozdním paleolitu (40-10/8000 let pø. n. l.) vystøídal neandrtálce typ èlovìka
piens fossilis.
V prostoru dne ního Rumunska pøevládala kultura aurignacká a gravittiana, ovlivnìná tzv. ku
rou magdalénskou. Jeskynní malby, nalezené v Ciciulat v upì S#laj, a závìsný amulet z Mito
ul Galben v upì Botoýani jsou prvními výrobky umìlec kého a nábo enského charakteru lidí,
emí. Konec pozd ního paleolitu patøí do geologické souèasnosti - holocénu, kdy podnebí a i
støedí na Zemi nabylo v podstatì dne ního charakteru.
Dal í epochu vymezují leta 10/8000 a 5500 pø. n. l. V tomto období, nazývaném mezolit (èi
olit), se objevily skromné sezónní pøíbytky lidí, spolu se známkami sbírání rostlin, výrobo
trojù (jako napø. motyky, no e èi ípy), poèínajícího zemìdìlství a domestikace zvíøat. Pot
a Ostrovul Corbului a Ostrovul Banului nedaleko elezných vrat a podél støedního Dnìstru.
Zmínìné dùle ité klimatické zmìny v kombinaci s mimoøádnì pøíznivými biologickými a geograf
y, aby se pøedhistorický èlovìk Støedního východu stal pìstitelem. Èlovìk pokroèil z lovce
vin se pøemìnil v zemìdìlce. Nová éra, pro kterou je charakteristická domestikace rostlin a
, je známá jako mlad í doba kamenná (neolit) a je vymezená lety
5500 a 2500 pø. n. l. Poèátky usedlého ivota, spolu s objevením se prvních rurálních komu
roèilej í techniky pøi zpracovávání kamene (le tìní a perforace), po u ívání keramiky a poz
ly základní zmìnu v ivotì lidského osídlení, která se nìkdy nazývá "neolitická revoluce".
osídlení vedly k hlubokým psychologickým zmìnám. Místo migrantských tlup o 20 a 50 lidech
o charakteristické pro èlovìka z paleolitu, neolitiètí farmáøi èasto ili ve vesnicích se 1
byvateli.
Tato nová produktivní ekonomika se postupnì roz íøila z oblasti Sýrie a Palestiny na východ
k Mezopotámii a na severozápad k Anatolii a do oblasti Egejského a Støedozemního moøe. Blí
st Balkánského poloostrova k pøedoasijské, zvlá tì anatolské oblasti, vedla k tomu, e se t
ropy stala dal ím støediskem neolitického vývoje a nástupi tìm roz íøení neolitického zemìd
kontinentu.
Tak se neolit v Evropì vyvíjel postupnì, zaèínaje v oblasti Egejského moøe a v pohoøí Balká
V kontextu tohoto v eobecného fenoménu zaèal neolitický vìk v karpatsko-dunajské oblasti ja
vìk zemìdìlských a pasteveckých komunit, praktikujících vykluèování a vypalování lesa, kter
lnách podél Dunaje. První tlupy pøi ly z Thesálie a vytvoøily kulturní skupinu v C#rcea (v
)-Ocna Sibiulii ( upa Sibiu)-Gura Baciului ( upa Klu ). Byla souèástí kultury starèevsko-lr
zahrnující rozsáhlé území od dne ního Bulharska, pøes Srbsko do Moldavska. Roz íøení neolit
bytku území dne ního Rumunska probìhlo v následujících nìkolika vlnách osídlení.
Vyvrcholením neolitického vývoje v Rumunsku byla pozdní doba kamenná (tzv. eneolit èi chalk
lit) ve 4. a 3. tisíciletí pø. n. l., kdy do lo v tomto regionu k dùle itému pokroku v soci
hospodáøském i du evním ivotì obyvatel. Nejreprezentativnìj í výsledky v tomto období byly
urou Ariusd ve východním Sedmihradsku, kulturou Cucuteni v Moldavsku, kulturou Gumel
ni#a v Muntensku a Dobrud i, kulturou Petresti v Sedmihradsku a kulturou S#lcu#a v
Oltensku. Nejcharakteristiètìj í byla v první polovinì 4. tisíciletí pø. n. l. kultura cuc
-trypilská v Sedmihradsku a na území dne ního Maïarska a Uk ra jiny.
Výtvory neolitické a aneolitické civilizací v karpatodunajské oblasti patøí k nejdùle itìj
rické Evropì a spolu s archeologickými nálezy ve zbytku dunajské kotliny, na Jadranu, Egej
ských ostrovech a na jihu Apeninského poloostrova vytváøí to, co se nìkdy nazývá Stará evro
lizace. Charakterizovalo ji trvalé usídlení, smí ené hospodáøství (obdìlávání pùdy, pìstová
ky a zpracovávání mìdìné rudy v Sedmihradsku a Banátu), jistá hierarchie èlenù komunity, ex
okroèilej ích mezilidských svazkù (od roz íøení rodiny k územní kmenové struktuøe) a uspoøá
videl do malých komunit. V oblasti duchovní byly významné svatynì v Par#a, C#scioarele a T
ruýeýti. Tisíce nalezených antropomorfních a zoomorfních figurek z hlíny èi kamene, velmi r
tických a stylizovaných, prokazují existenci nìkolika bo stev, uctívaných tìmito lidmi. Vel
odost keramických forem a jejich mimoøádnì pestré zdobení jsou dùkazem vysokého vkusu lidí
olitických a eneolitických civilizací.
Kolem roku 3000 pø. n. l. zaèaly na území dne ního Rumunska pronikat první skupiny lidí ind
pského pùvodu, kteøí v následující dobì (2500-200) urèili proces indoevropeizace, resp. vyt
ckého substrátu, z kterého v budoucnu vznikly dácké kmeny.
Málo je toho známo o jazyku a etnicitì tìchto lidí, ale v eobecnì se pøedpokládá, e patøil
ské populaci. Toponyma a hydronyma, vytvoøená s úèastí hlásek nt(h) a s(s), se nalézají v c
to-balkánské oblasti, jako Perinthos, Tiaranthos, Algyscus, Odessos a dal í, mohou být pozù
tatkem mluveného jazyka tìchto Protoevropanù.
Proto e první lidé indoevropského pùvodu, kteøí se usadili v karpatském a balkánském prosto
dal ích stoletích prosadili jako Thrákové, mluví se nìkdy o nich jako o Prathrácích.
THRÁKOVÉ (cca 2000-650 pø. n. l.) Ji po roce 2500 pø. n. l. se zaèaly objevovat nespecifik
vané komuny tìchto Prathrákù. Na ly se po nich pohøební mohyly, zoomorfní figurky, kola z j
uchých kár a hrnce nízké kvality, patøící k archeologické kultuøe Cucuteni a Gumelni#a. V t
bjevily i opevnìné usedlosti s pøíkopy a valy, mnohé hroty ípù a kopí, velké èepelové no e
aly na to, e do oblasti pøi li migrující lidé, kteøí tu vytvoøili stav nejistoty a konflik
východoasijských stepí a byl to zaèátek migrace národù z východu, které v jednotlivých vlná
nìkolik tisíc let (od poloviny
4. tisíciletí do druhé poloviny 2. tisíciletí), pøi ly do oblasti Staré evropské civilizace
ly nové kultury, zpùsobily stìhování nì kterých komunit, ale i nové syntézy a modifikace st
iálních struktur.
Tyto události jsou spojeny s procesem indoevropeizace obrovského území mezi Indickým poloo
strovem a západní Evropou. Na konci eneolitického vìku (kolem 3500 pø. n. l.) probìhla dùle
nická a kulturní syntéza, která vyústila v objevení se nových etnik a kultur. Tyto "národy"
identifikovat s tradièními etnickými skupinami Staré Evropy: Øeky, Ilyry a Thráky. Poslední
ali znaènou èást støední a jihovýchodní Evropy, vèetnì území dne ního Rumunska. Øecký histo
"populace Thrákù je vìt í, ne v kterékoliv jiné zemi, s výjimkou Indie. Kdyby se Thrákové
notit pod jedním vládcem v homogenní celek, byli by nejmocnìj ím národem na zemi a nikdo by
jim nemohl postavit".
Dal í historické období, doba bronzová (3500-1200 pø. n. l.) rovnì pøinesla vývoj thráckéh
a. V dobì bronzové, která zaèala na území dne ního Rumunska kolem roku
1800 pø. n. l. a trvala tisíc let, zaèala první etapa formování thráckých kmenù. Zhruba kol
2000 pø. n. l. se pùvodní neolitické obyvatelstvo zaèalo mísit s indoevropskými kmeny, kte
do Evropy pravdìpodobnì z jihozápadní Sibiøe.
Civilizace bronzového vìku v karpato-dunajské oblasti je dal í dùle itou kapitolou v dìjiná
Evropy.
Toto období charakterizovaly klid a stabilita, zvlá tì v letech
2000 a 1500 pø. n. l., které pøinesly bezprecendentní prosperitu. Do lo k prudkému demogra
kému rùstu, co prokazují archeologické vykopávky mnoha velkých osídlení, z nich nìkterá b
alurgie doby bronzové, i kdy není místního pùvodu, dosáhla vysoké úrovnì, co dokazují boh
vých pøedmìtù (nástrojù, zbraní a perkù) v rozlièných lokalitách v Sedmihradsku, nìkteré z
ovaly nìkolik tisíc pøedmìtù (v Uioara a Úp#lna). Rozvíjely se vztahy se sousedními i vzdál
, co dokazují nálezy baltského jantaru, nebo mykénských meèù a motyk. Thrácká spoleènost b
stratifikována: mnohé nálezy, jako zlaté miniatury lodìk, èetné perky, schránky s bohatým
opevnìná sídli tì, bojové sekery, meèe a dýky, ukazují na existenci bohaté aristokracie hrd
ajících Mykéòany.
Svatynì, nalezené v S#lacea (severozápadní Kri ana), S#rata-Monteoru (severovýchodní Munten
), a oltáø, nalezený v Sighiýoara (v Sedmihradsku), prokázaly, e vedle kmenové aristokraci
ravdìpodobnì existovala vrstva knì í. A koneènì pak i ni í vrstvy, zabývající se kutáním v
mesly, zemìdìlstvím a obchodem. Pokud jde o kulturní ivot Thrákù, jejich keramické výtvory
iènými dekory, v kterých pøevládají abstraktní geometrické a vlnovkovité motivy, svìdèí o m
Archeologické nálezy a lingvistika dále ukazují na komplikované nábo enství, ve kterém se s
oví bohové se starými, a proto e pøevládla indoevropská bo stva, pøevládlo uctívání slunce
spalování zemøelých. Thrákové mluvili jazykem pøíbuzným jazyku starých baltických, slovansk
dických národù, které v echny zahrnujeme do skupiny zvané satem. Thrákové, kteøí ili na úz
Slovenska a po Øecko a severozápadní Anatolii, mluvili pochopitelnì mnoha dialekty.
Tvùrce a iøitele kultur doby bronzové v karpato-balkánském, tzv. protothráckém prostoru lz
a ovat za nejstar í pøedky dne ních Ru munù.
Poèínaje rokem 1400 pø. n. l. do lo na karpato-dunajském území k dùle itým kulturním a etni
ké kmeny z území kultury Sabatinovka se hnuly na západ, zatímco tvùrci pohøebních mohyl (Hü
er-Kultur) se vydali ze støední Evropy na východ a jihovýchod, a tak zpùsobili pøemístìní n
ráckých kmenù a masivní stìhování národù na jih a jihovýchod Evropy, dál do severozápadní A
o Egypta, Sýrie, Fénicie a Palestiny. Tento jev, který se udál na konci doby bronzové a na
poèátku doby elezné (1200-1000 pø. n. l.), je znám jako velká egejská migrace. V jejím pr
eré thrácké kmeny, Phrygiové, Bythinové a Moesiové, stìhovaly z Balkánského poloostrova do
e.
K historickým dùsledkùm migrace thráckých kmenù v karpatské oblasti patøil poèátek nové výv
ní doby elezné (zvané hal tatské). Smí ení etnických a kulturních skupin pøedchozího obdob
edlo ke zøetelnìj ímu rozdìlení mezi severními a ji ními Thráky. Dìlení thráckých kmenù pok
a 1150 a 850 pø. n. l.) a støední (850-650 pø. n. l.) doby elezné. Za tzv. pozdního Hal t
0 -450 pø. n. l.) lze ji mluvit o Getech a Dácích, dvou odno ích thráckých kmenù, obývajíc
verními Karpaty, pohoøím Balkán (Haemus), støedním Dunajem, Èerným moøem a Dnìstrem.
Proces diferenciace mezi thráckými kmeny v jihovýchodní Evropì se zkomplikoval v polovinì l
tisíciletí pø. n. l. V dùsledku pùsobení vlivù sousedních civilizací, vnitøních rozporù, g
ostavení a vnìj ího ohro ení, do lo k rozdílnému vývoji na jih a na sever od pohoøí Balkán.
teré byly v pøímém kontaktu s pokroèilou civilizací Øekù, Per anù a Makedoncù, se vyvíjely
kmeny, které ily na sever od hor, vèetnì Getù a Dákù, se rozvíjely pomaleji, mj. i proto,
dal ím invazím nomádských kmenù.
GETOVÉ A DÁKOVÉ O století pozdìji, za vlády øímského císaøe Hadriána, se geograf Ptole maio
rých thráckých kmenech, ijících v severních balkánských oblastech, a uvádí Gety na obou bø
ostoboky v severním a støedním Moldavsku a Tyragety na øece Tyras (Dnìstr).
Informace alexandrijského vìdce v ak byly velmi chudé. Dal í autoøi byli ve vyjmenovávání d
kých kmenù pøesnìj í, pøi èem zále elo na tom, zda psali v øeètinì, èi v latinì. Øecký his
to vysvìtloval tak, e "nazývá zmínìné kmeny Dáky, proto e si tak sami øíkají a volají je
e známo, e nìkteøí Øekové je oznaèují za Gety". Informaci øeckého historika potvrzují osta
ny, jejich autory byli Trogus Pompeius, Appian a Plinius star í. Strabon informace je tì
víc specifikoval a zaznamenal, e Dákové mluví stejným jazykem jako Getové, tedy dialektem
kého jazyka. Proto dne ní historiografie obvykle u ívá termín Geto-Dákové k pojmenování kme
ezi Karpatami, pohoøím Balkán a Èerným moøem. Stejnì jako Keltové v západní Evropì, byli Ge
kou bází, na kterou byla v jihovýchodní Evropì pozdìji implantovaná latina, a tak vznikl je
románský národ v této oblasti: Rumuni.
Getové a Dákové obývali obrovské území. Strabón pí e, e "Getové zaujímají území k moøi a n
stranì smìrem k Nìmecku a k Isteru (Dunaji)". Informace øeckého geografa doplòují jiné lite
ngvistické a archeologické dùkazy, které v echny dohromady dokazují, e Geto-Dákové obývali
a severozápadì k Moravì a støednímu Dunaji, na jihozápadì území dne ního Srbska a na jihu k
hodní hranicí území Geto-Dákù tvoøilo pobøe í Èerného moøe a øeka Dnìstr, pøípadnì Bug, na
jina a ji ní Polsko.
Èasem nìkterá okrajová geto-dácká území ovlivòovala pøítomnost jiných národù, jako Keltù na
Øekù a Skytù na východì a germánských Bastarnù na jihovýchodì. Tím se vydìlila území, obýv
o mezi Tisou, pohoøím Balkán, Èerným moøem, Dnìstrem a severními Karpaty se pøítomnost Geto
ontinuálnì.

Poslední fáze první doby elezné (cca 650-450/400 pø. n. l.) a první dvì fáze druhé doby e
450/400 do poèátku 2. století pø. n. l.) znamenaly zvlá tní historické období v evoluci sev
ráckých kmenù. Stále je tì byly rozdrobeny, procházely obdobími hospodáøského, sociálního a
, která se od sebe navzájem li ila, a pøicházely do kontaktu s jinými národy, ovlivòujícími
istorii.
Od poloviny 7. století pø. n. l. zalo ili Øekové nìkolik kolonií (apoikia) a obchodních osí
poria): Histria (Istros, Istrie, Istropolis, dnes Istria v upì Constan#a, zalo ené kolo
nisty z Milétu roku 657 èi 656) na pobøe í jezera Sinoie, Tomis (Tomeus, Tomi, dnes Consta
n#a), Argamum (Orgame, dnes Capul Dolojman v upì Tulcea), Calatis (dnes Mangalia v u
pì Constan#a), Tyras (døíve Cetatea Alb# v Rumunsku, dnes Belgorod Dnestrovskij na Ukr
ajinì) a "Histrijský pøístav" (v ji ní Besarábii, neidentifikován). Na západním a severním
to osídlení, nále ející "Øekùm za moøem", tvoøila spoleèenství institucí, civilizací a jazy
mìstem. V historii regionu hrála integrující roli a pøedstavovala dùle itou kapitolu histo
Thrákù a Skytù.
Vzhledem k vyspìlej í kultuøe a pokroèilej ím institucím mìli Øekové velký vliv na místní o
inspirovali k vytváøení sofistikovanìj ích forem organizace. Úzké vzájemné vztahy vedly k p
enizaci sousedních thráckých kmenù. Øecký vliv se roz íøil daleko za hranice regionu a øeck
luxusní pøedmìty a nejlep í oleje a vína se prodávaly po celé Dobrud i, ale také v severní
, Muntensku a Oltensku. Dùsledkem øeckého vlivu byl kulturní pokrok celé oblasti.
Politické vztahy mezi øeckými kolonisty a místními thráckými kmeny se mìnily. Èasto byly mí
jindy nepøátelské, plné handrkování o poplatcích. Zvlá tì v období helénském, kdy v eobecnì
cké mìstské státy k tomu, aby pøijaly ochranu getských králù.
Tak Øekové sehráli dùle itou roli ve vývoji Geto-Dákù. Odkryli je z historické anonymity, z
do støedoevropského hospodáøského obìhu, a tím polo ili základ pro pozdìj í latinizaci obla
Ostatní národy, s nimi Geto-Dákové pøi li bìhem 7. a 3. století pø. n. l. do styku, nemìl
statný vliv jako Øekové. Platí to tøeba o Skytech (kmeny íránského pùvodu), o nich se mluv
století na severní a východní hranici geto-dáckého území, nebo Bastarnech (kmeny germánské
kteøí se koncem
3. století usadili v severním a støedním Moldavsku a v Besarábii.
Jedinì Keltové, kteøí pøi li ze západní èásti kontinentu koncem 4. století pø. n. l. a usad
mihradsku, sehráli podstatnìj í roli. Pøispìli významnými vynálezy a tech nikami druhé doby
ské) v západních oblastech a Geto-
-Dákové se od nich nauèili tavení eleza a pou ívání hrnèíøského kruhu. Do konce 2. století
Keltové s domácím dáckým obyvatelstvem.
Bìhem první èásti geto-dáckého starovìku probìhly dùle ité hospodáøské, sociální a politick
lkán, Dunajem, Èerným moøem a za Karpatami, byli pokroèilej í ne obyvatelé sedmihradské pl
astí mezi støedním Dunajem, Tisou a západními Karpatami. Vysvìtluje se to faktem, e ti dru
li dlouho ovládáni Skyty a pak Kelty, zatímco kmeny, ijící v karpatsko-balkánské oblasti,
zy dostaly pod vliv více pokroèilých Øekù,
2. království dákù cca 650 pø. n. l. - cca 150 pø. n. l.
Per anù a Makedoncù. Historické dùkazy také ukazují, e nìkteré kmeny, ijící za Karpatami
, jako Getové, Moesiové a Tribaliové, zalo ily v 6. a
3. století pø. n. l. vlastní mocné politické organizace, vedené domácími dynastiemi.
Nejstar í psané informace o území severního Balkánu se zmiòují o Getech, ijících ji nì od
Hérodotos v Histories uvádí, e bìhem ta ení perského krále Dareia I. proti Skytùm v letech
pø. n. l. se Getové v Dobrud i postavili Per anùm na odpor. Byli v ak pora eni. To je první
zmínka o Getech. O století pozdìji Thúkydidés mluví o nìjakých Getech, ijících ji nì od Du
o boku krále Odrysianù Sitalkese proti spojencùm Athén za Peloponéské války v roce 429 pø.
V dal ím uvádí, e byli strùjci vítìzství krále Seuthese nad athénskými u Chersonesu.
Politické zmìny, ke kterým na Balkánì do lo bìhem vzestupu Makedonie a pádu øeckých mìstský
intenzifikaci politických a diplomatických aktivit národù v celé oblasti. Poslední významn
Odrysanù Cotys I. pøipojil vedle Dákù i kmeny Misyjcù a Tribaliù.
Kdy v roce 360 pø. n. l. zemøel, "stát" se zaèal rozpadat. Po dobytí odrysijského královst
ihu Thrácie v roce 341 pø. n. l., uzavøel Filip II.
Makedonský alianci s králem Skytù Ateasem, který právì v té dobì napadl Dobrud u. Skytùm kl
dpor Histrie, jí velel tyran, oznaèovaný starými prameny jako "král Histrianù" a které voj
pomáhala Byzanc. Zatím Filip dobyl Perinthos na pobøe í Egejského moøe a rychle poslal voj
a pomoc Ateasovi. Ten mezi tím mìsto dobyl sám, vojáky nepotøeboval a odmítl ji nepotøebno
ouvu.
Aby potrestal Skyty za jejich zpup-nost, uzavøel Filip v roce 340
pø. n. l. smlouvu s getským králem Cothelasem, kterou stvrdil sòatkem s jeho dcerou Mede
ou. Stala se estou enou Filipa II., který vzápìtí zaútoèil na Skyty a zahnal je zpátky za
a tak pro svého nového tchána obnovil kontrolu nad celou Dobrud ou. Po návratu do Makedon
ie, cestou pøes území dáckého kmene Tribaliù, utrpìl Filip porá ku a zra nìní.
Zhor ení politické situace na území severnì od pohoøí Balkán vedlo Filipova syna a nástupce
a v roce
335 k výpravì proti Tribaliùm. Byla to souèasnì pøíprava velkého ta ení proti Persii. Mladý
Tribalie a podnikl krátké ta ení na sever pøes Dunaj proti Getùm, kteøí chtìli zabránit, a
4 tisíci jezdcù a 10
tisíci pì ákù pøekroèil øeku. Informace, které zanechal Arrian obsahují i popis hospodáøské
sociálního a vojenského vývoje Geto-Dákù, ijících na levém bøehu Prutu. Øecký historik tak
kedonská armáda pøe la pøes bohatá obilná pole a dobyla mìsto.
Úspìchy zajistily Alexandrovi mír podél severních hranic balkánského teritoria kontrolované
kedonci.
Bylo to v ak jen nakrátko, proto e ji roku 326 pø. n. l. padl v boji s Gety a Skyty, usil
ujícími o porobení øeckých mìst na pobøe í, neopatrný vojenský guvernér Thrácie generál Zop
smrt Alexandra Velikého v roce 323 pø. n. l. oslabily makedonskou kontrolu nad duna
jskou oblastí, a naopak umo nily Getùm stát se tu rozhodujícím faktorem.
Projevilo se to jejich anga ovaností v událostech po rozpadu Alexandrovy øí e. Bìhem posled
dvou desetiletí 4. století pø. n. l. poskytli rozhodující pomoc øeckým kolonistùm na èernom
edeným mìstem Callatis v boji s makedonským Lýsimachem, králem Thrácie.
Av ak nejdùle itìj í epizodou, kterou popsalo hned nìkolik starovìkých autorù (Diodorus Sic
bón, Trogus Pompeius), byl konflikt mezi Lýsimachem a Gety, vedenými Dromichaitem. Jeh
o království le elo nìkde v ji ním Moldavsku a východním Muntensku a hlavním mìstem byla He
pravdìpodobnì druhé jméno pro Piroboridava (dnes Poiana v upì Galac). Pøíèinou konfliktu
machem a Dromichaitem bylo, e makedonský král chtìl z Dunaje udìlat severní hranici svých
kánských území, zatímco getský vládce si chtìl udr et kontrolu nad øeckými mìsty na pobøe í
h 300 a 292 pø. n. l. uspoøádali dvì ta ení proti Getùm a obì zkrachovala.
Lýsimachos i jeho syn Agathocles byli zajati a konflikt skonèil tím, e Makedonie uznala
getskou suverenitu nad územím mezi dolním Dunajem a Èerným moøem. Nová aliance byla stvrze
man elstvím.
Keltská invaze na Balkán v letech 279 a 278 pø. n. l. podstatnì zmìnila politické i etnické
o ení regionu. V Thrácii, na ruinách Lýsimachova království, vznikl nový stát keltského krá
Je tì pøedtím pronikli Keltové do Sedmihradska.
V dal ím období jsou prameny a záznamy o Getech a Dácích skoupé.
Dva v Histrii odkryté nápisy naznaèují, e geto-dáètí vládci Zalmodegikos a Rhemaxos kontro
mìstské státy kolem roku 200 pø. n. l. Politická formace prvního byla v severní Dobrud i, d
na sever od Dunaje. Ve 2. století se v ji ní Dobrud i vytvoøila státní formace Skytù, jim
e králové Sariakes, Canites, Acrosas a Charaspes. O pøípadných vztazích s Gety není nic zná
, co zbylo, jsou zmínìná jména, zachovaná na mincích, ra ených v Callatis. Je také známo,
en z místních králù, Oroles, zastavil postup germánského kmene Bastarnù do ji ního Moldavsk
i je tì stoupla moc Geto-Dákù, ijících v Karpatech, zejména kdy je vedl král Rubobostes (
ké o variantu jména Burebisty a o události z dal ího století) a kdy poklesl vliv Keltù v S
radsku.
Tak na zaèátku 2. století pø. n. l. geto-dácká spoleènost získala zejména politickou zku en
umo nilo v dal ím období vytvoøit pokroèilej í systém organizace a hrát aktivní roli ve výv
odní Evropy.
VRCHOL GETO-DÁCKÉ SPOLEÈNOSTI Uprostøed 2. století pø. n. l. vstoupili Geto-Dákové do nové
vého vývoje, nejvýznamnìj í z celé historie, která skonèila nastolením øímské nadvlády nad
eritorii.
Po materiální stránce toto období charakterizovala obecná specifika druhé doby elezné: int
ráce v metalurgii, precizace a diverzifikace výroby a obchodu, v eobecné u ívání hrnèíøskéh
a zahranièních mincí a impozantní demografický rùst, který vedl k tomu, e bìhem l. stolet
ilo severnì od Dunaje na milion lidí. Nejzajímavìj ím aspektem této civilizace je objeven
rozvoj protomìstského systému, pøedstavovaného tzv. davae. Je to slovo geto-dáckého pùvodu
mená sídli tì. Jednalo se o organizované oblasti, které byly spoleèenskými, správními, obch
enskými a nábo ens kými støedisky geto-dáckých kmenù. Nìkteré byly zbudovány zvlá tní tech
helénské, keltské èi øímské civilizace a tvoøily tzv. murus Dacicus. Èetná dácká opevnìní b
mí severnì od Dunaje (význaèným pøíkladem je komplex opevnìní v horách Sebeý, který vytváøí
lem hlavního mìsta dáckého království Sarmizegetusy), kde Dákové vytvoøili jeden z nejsilnì
systémù v "barbarském" svìtì. Co mj. také vysvìtluje, proè tak dlouho trvaly øímsko-dácké
ystematická snaha Øímanù tato opevnìní likvidovat.
Impozantní hospodáøský vývoj geto-dáckých území inspiroval obchodní svazky s øímským svìtem
y Øímanù v této oblasti ly zase ve stopách Øekù a vedly k invazi obchodníkù, kteøí pøiná e
ky italských dílen jako nádobí, bronzové a sklenìné pøedmìty, ji ní vína a oleje, a naopak
ny, sùl, dobytek, kù e, zlato, støíbro a elezo.
Zlaté pøedmìty, vyrobené geto-dáckými øemeslníky, byly nalezeny i ve vzdálené Skandinávii.
i Dákové zaèali razit Øeky a Makedonci inspirované mince, pøijímat i mince øímské, èím usn
tup do støedomoøského hospodáøského obìhu. Extenzívní obchodní svazky s øímským svìtem vytv
zdìj í romanizaci Geto-Dákù.
Lze øíci, e Øím dobyl Dácii zprvu ekonomicky, a pak i vojensky.
Základním zamìstnáním Geto-Dákù bylo zemìdìlství. Pou ívali døevìné pluhy ta ené voly, chov
dácké konì vysoko cenili a ve vzdáleném Øecku. Geto-Dákové ili v jednoduchých rodinných d
hlíny a slámy. Domy mìly ètvercový pùdorys a byly vystavìny tìsnì jeden vedle druhého. Pra
geto-dácká spoleènost se dìlila na dvì tøídy, na lechtu (tarabostes, pileati), která se id
ovala no ením ko ených èapek, a svobodné lidi (cometai, z come, co znamená vesnice, capill
Svazky mezi tìmito dvìma skupinami je tì ké definovat, pravdìpodobnì lo o nìjakou formu p
odných lidí a jejich vesnic lechtì. Málo, ne-li vùbec, u ívali otroky a není známo, e by
ví existoval nìjaký trh s otroky.
Vojen tí, politiètí a nábo en tí pøedáci se obvykle rekrutovali ze lechty.
Dákové byli støední postavy, nosili bohaté vlasy a plnovous.
Jejich podobu známe z basreliéfù na Trajánovì sloupu v Øímì. Nosili ko ili pøes nohavice a
v pase pøepásanou opaskem. Za patného poèasí oblékali plá , spjatý na rameni sponou, nebo
kenná èi vlnìná èepice byla vyhrazena vládnoucí tøídì. Zvlá tností Dákù byl zahnutý meè a p
ou, prodlou enou pruhem látky do formy hada. Takový praporec v boji, kdy ho nafoukl vítr,
vydával skøípavý zvuk.
Geto-dácké umìlecké výtvory charakterizuje jednota výrazu a techniky. Jejich architektura,
mìní a øemeslné výrobky reflektují tyto charakteristiky a potvrzují syntézu s rozsáhlými vl
atních kultur.
Geto-Dákové vyrábìli vysoce kvalitní nádobí, velmi rùznorodé co do forem, technik a zdobení
s nalézají archeologové po celém rumunském území. Nejzajímavìj í nálezy svatyní svìdèí o sp
v Sedmihradsku (Sarmizegetusa, Costeýti a Racoý), Vala sku (Popeý ti), Moldavsku (Barboýi,
Brad a B#tca Doamnei) a severní Bukovinì (Dolin jany).
KULT ZALMOXIDA Základním nábo enstvím Geto-Dákù byl Zalmoxidùv kult. Dodnes se odborníci ne
na tom, zda lo o mono- èi polyteistické nábo enství. Vedle Zalmoxida, který byl pravdìpodo
em zemì, vegetace a plodnosti, je známo je tì jméno Gebeleizis, jen byl bohem slunce, a Be
ais, bohynì mìsíce, lesù a kouzel.
Kult boha Zalmoxida charakterizovala víra v nesmrtelnost ducha a silné vazby ke státní s
truktuøe. Hérodotos napsal "vìøí, e nezemøou, a ti co pøesto zahynou, jdou pak pøímo k Zal
Gebeleizisovi, nebo jak jej volají". V dobì Hérodota komunikovali Dákové se svým bohem ritu
i obìtmi, ale v dobì Platóna, který se o nich zmínil v dialogu Charmides, se ji jako prost
níci k bohu konstituovala vrstva knì í.
Kult Zalmoxida byl plnì zaèlenìn do státní struktury. Stejnì jako lechtici se i knì í li i
Dáètí knì í byli vá ení pro svou vzdìlanost. Mìli urèité znalosti z botaniky a lékaøství a
prvu øeckého a pak latinského. Jejich vìhlas se udr el po staletí.
Na ni í spoleèenské úrovni byla úcta k Zalmoxidovu kultu nevalná, a to pomohlo, aby do nìj
ly nìkteré øecké a øímské prvky. Aristokratickou povahu Zalmoxidova kultu dokládají úzké vz
rálem a veleknìzem. Kombinace obou funkcí v nìkterých obdobích svìdèí o neoddìlitelnosti ná
u. Dal ím dùle itým aspektem Zalmoxidova kultu bylo odmítání smyslného svìta ve jménu ducho
Aby mohli komunikovat se Zalmoxidem a nakonec dosáhnout nesmrtelnosti, museli se
Dákové zøíci tìlesných pøání.
Platón ve zmínìném dialogu vypráví, jak thrácký lékaø øekl Sokratovi, e do lidské du e je
ak se "rychleji dostaví zdraví". Idea odmítání tìlesných pøání byla pøíèinou pøíkazu Burebi
ea znièit v celé zemi vinice, proto e víno má korumpující vliv na spoleènost.
POLITICKÝ IVOT GETO-DÁKÙ Politický ivot Geto-Dákù se mìnil bìhem 2. a 1. století pø. n. l
stupnì mizely politické formace z oblastí mezi pohoøím Balkán, Dunajem a Èerným moøem, kter
byty Øímany. Naopak zesílila getodácká formace na sever od Dunaje, nalézající se pùvodnì v
mimo karpatský oblouk, pozdìji v horách Sebeý a v Sedmihradsku. Toto geto-dácké království
lné vazby na øímský svìt, zvlá tì provincie, obývané Geto-Dáky.
To v e se dìlo na pozadí politických a územních zmìn v oblasti a ve znamení postupu øímské
o jihovýchodní Evropy. V roce 168 pø. n. l. padlo makedonské království a stala se z nìj øí
incie, po porá ce achajskéko spolku vznikla v roce 146 pø. n. l. provincie Achaia, Øímané o
i mìstské státy na pobøe í Èerného moøe, nìkolikrát porazili Thráky na severním Balkánì v l
vali vojenské ta ení na sever od Dunaje. V roce 106 pø. n. l. se Dákové poprvé støetli s Øí
edonský prokonzul M. Minutius odrazil útok Dákù severnì od Dunaje. Úspì né bitvy svedl s Dá
nský prokonzul Scribonius Curio v roce 74 pø. n. l. na území dne ního Banátu. V letech 72 a
pø. n. l. Terentius Varro Lucullus ovládl øecká mìsta na pobøe í Èerného moøe. V dùsledku t
meny, které ily mezi pohoøím Balkán a Dunajem ztratily nezávislost. Dostaly se pod pøímou
a zaèal intenzívní proces jejich romanizace.
BUREBISTA
V prùbìhu prvního století pø. n. l. se králi Burebistovi (cca
70-44 pø. n. l.) podaøilo poprvé sjednotit getodácké kmeny a podøídil si i Kelty a snad i B
arny. V letech 55
a 48 pø. n. l. si Burebista porobil v echna øecká mìsta na západním pobøe í Èerného moøe.
konec postavil i Øímu. Strabón (Poseidonios) o nìm napsal: "Nejprve získal vá nost svého km
kdy pozvedl lid uvr ený èetnými válkami do alostného stavu. Výchovou, støídmostí a poslu
vnì, e zakrátko vytvoøil velkou øí i a vìt inu sousedních kmenù porobil. Zaèali se ho bát
estnì pøekroèil Dunaj a plenil Thrácii a k daleké Makedonii a illyrské zemi."
Starý nápis z Dionysopolis vypráví, e Burebista byl "první a nejmocnìj í mezi v emi králi,
li Thrácii, pán celého území této strany velké øeky". Jeho království, s centrem pravdìpodo
hodním Muntensku a jihozápadním Moldavsku, vyu ilo diplomatických i vojenských prostøedkù k
ení rozsáhlých území, rozpínajících se od pohoøí Balkán k severním Karpatùm a od Panonské n
dácký stát se stal dùle itým faktorem regionu. Podle Strabóna mohl dácký král povolat do z
tisíc mu ù. Burebista zasáhl i do øímské obèanské války a podpoøil Pompeia proti Juliovi Ca
y byl na bøeznové Idy v roce 44 pø. n. l. Caesar zavra dìn, pøipravoval právì ta ení proti
i. Ten se v ak, krátce nato stal rovnì obìtí spiknutí a jeho království se rozpadlo.
Øím teï mohl sní it tlak a spí e ovlivòovat rozlièné geto-dácké formace.
V následujícím období rozdrobenosti vládli drobní kmenoví náèelníci, z nich nìkteøí, jako
kou eli Dáky znovu sjednotit. V oblasti orasteiských hor se udr ela státní formace, které s
v èele Deceneu, Comosicus, Scorilo a Duras-Diurpaneus.
Øímané podnikali v té dobì výpravy na sever, aby získali koøist a otroky, ale i zastra ili
to napadali hranice impéria a znepokojovali provincie na Dunaji.
V 5. roce na eho letopoètu Sextus Aelius Catus pøivedl 50 tisíc dáckých zajatcù. Øím v ak m
o zlato, kdy se ocitl na pøelomu vìku ve finanèní tísni. Roku 11
n. l. správce Panonie Cornelius Lentilus porazil Dáky v Banátu a Oltensku.
V roce 15 n. l. vznikla provincie Moesia. Dobrud a zùstala jako souèást klientského thrácké
království.
Za císaøe Claudia byla v roce 46 spojena Dobrud a s provincií Moesia, která se rozprostíral
na levém bøehu Dunaje od ústí Sávy a po dunajskou deltu. V roce 56 správce provincie Silv
s Aelianus pøivedl pøes 100 tisíc dáckých zajatcù. Souèasnì zaèal stavìt opevnìní podél hra
Kdy po smrti císaøe Nera v roce 69 vypukla obèanská válka, vzbouøily se dácké, bastarnské
ké kmeny a napadly Moesii.
V letech 85 a 86, kdy v Sarmizegetuse vládl Duras-Diurpaneus a v Øímì Domicián, vpadli Dák
o Moesie.
Øímské oddíly Cornelia Fuska je porazily a zahnaly za øeku. Král Duras se nato vzdal vlády
rospìch svého synovce, zku eného váleèníka Decebala.

ØÍMSKO-DÁCKÉ VÁLKY Decebal (84-106 n. l.) vytvoøil mocný stát. Byl to nejlépe organizovaný
aný "barbarský" stát v 1. století na eho letopoètu a stal se hrozbou i pro Øím, který vytvo
ncie Moesia roz íøil svou moc po Dunaj a Èerné moøe. Schopný politik, diplomat a vojenský s
Decebal mobilizoval i sousední kmeny proti Øímu, jak pøi el na trùn v roce 84. Pøekroèil Du
hned zaútoèil na Moesii, kde porazil øímskou armádu, které velel správce provincie Oppius
inus. Pak pokraèoval ve vítìzném ta ení a odrazil øímský protiútok, vedený Corneliem Fuskem
zaútoèil ji nì od Dunaje, vyplenil Moesii a zastavila jej a nová øímská armáda Iuliana Te
ného velitele, který Dáky zahnal zpátky za Dunaj. Roku 89 byla uzavøena po vítìzství u baná
pae smlouva mezi dáckým králem a císaøem Domiciánem (81-96), uznávající Dácii za klientské
tvrzující jeho územní status. Navíc smlouva poskytla Dákùm øímské vzdìlance, váleèné stroje
lep ení obranných kapacit.
Situace se zmìnila po nástupu císaøe Trajána (98-117), který rozhodl o ta ení proti dáckému
aby bylo jednou prov dy zlikvidováno jako hrozba na severní hranici øí e. Kromì toho, e se
pomstít za poni ující porá ku øímských vojsk za císaøe Domiciána, mìl Traján dal í vá né dù
o pro pøipravované ta ení proti Partskému království. Také doufal, e ovládne bohaté zlaté
i zva oval mo nost ko lonizace jejich území. Proto ji v prvých letech své vlády dal nový c
vém bøehu Dunaje v soutìsce elezná vrata prokopat strategickou silnici, která byla oznaèen
ako Tabula Traiane.
Øímské dobývání bylo náplní dvou dlouhých válek (101-102 a
105-106). Je tì pøed prvním ta ením vykonal Traján peèlivé pøípravy, napø. najal vojáky z M
kteøí znali dáckou taktiku. Trajánova 150 tisícová armáda se pøepravila pøes Dunaj po lodíc
Bersobis (Berzovia). Ta ení provázely tì ké boje, proto e Dákové tvrdì vzdorovali ve svých
nostech.
Øímané nakonec získali dùle ité vítìzství u Tapae, a kdy pøi la zima, zastavili se v blízk
ta Sarmizegetusy.
Na jaøe roku 102 pøe li Dákové do protiútoku a napadli øímské pozice v Dobrud i a podél Dun
ze ulehèit ohro enému hlavnímu mìstu. Protiútok ale selhal, proto e øímské oddíly z Moesie
v bitvì u Tropaea Traiani (Adamclisi) a Nicopole. To umo nilo císaøovi pokraèovat v útoku
a Sarmizegetusu. S øímskou armádou pod hradbami nezbylo Decebalovi, ne po ádat o mír.
Dákové se museli vzdát výhod, které získali smlouvou z roku 89, a vydat váleèné stroje a øí
Traján získal právo mít vojenské posádky v dáckých pevnostech podél levého bøehu Dunaje. P
ika Cassia Diona umístili Øímané posádku i do hlavního dáckého mìsta. Poté, co se z Dácie s
kému architektovi Apollodórovi z Dama ku postavit pøes Dunaj pevný most, který spojí Dácii
významné dílo øímského stavitelství, byl postaven u Drobeta, kde Traján zøídil i stálou vo
ku.
Nový konflikt mezi Øímany a Dáky vypukl o tøi roky pozdìji, kdy Decebal nechtìl plnit podm
vé smlouvy a odmítal odzbrojení. V roce 105 proto Traján podnikl nové ta ení proti Dákùm.
Armáda pøekroèila Dunaj po novém mostì, ale pak se vydala jinou cestou, pøes oltenské plánì
lt a pak severozápadním smìrem podél øeky a pøes prùsmyk Turnu Roýu pøekroèila Karpaty. Na
106 císaø opìt stál pøed hradbami Sarmizegetusy. Tentokrát mìsto dobyl a donutil Decebala s
bytkem vojákù ustoupit na sever. Po nìkolika arvátkách dácký král zvolil sebevra du, aby n
zajetí. Pøíbìh obou ta ení proti Dákùm dodnes zachycují reliéfy na Trajánovì sloupu v Øímì.
Traján pøemìnil nejvìt í èást Dácie v provincii. Byla poslední pøipojenou k impériu.
Dobytí území na sever od Dunaje obývaného geto-dáckými kmeny Øímany znamenalo základní zmìn
ituaci regionu. "Barbarská" politická formace, schopná postavit se impériu, zanikla. Øím se
tak stal jedinou autoritou v karpato-dunajské oblasti. Svobodný vývoj Geto-Dákù se zastavi
l.
Øímská armáda se vrátila z Dácie s obrovskou koøistí. Poklady, naloupené u Dákù, pomohly oz
omiku impéria. Do Itálie bylo pøivedeno mnoho nových otrokù. Na Trajánovu poèest vznikaly v
níky vítìzství a mezi nimi i ji zmínìný Trajánùv sloup.
ØÍMSKÉ PANSTVÍ V KARPATO-DUNAJSKÉ OBLASTI Nová provincie nejprve zahrnovala sedmihradskou (
arpatskou) èást Decebalovy øí e. Maramure , Kri anu a severní Moldavsko Øímané nedobyli a d
bodní Dákové - kmeny Kostobokù a Velkých Dákù.
Ji mnoho let se diskutuje o osudu dáckého obyvatelstva, které si Øímané podmanili. Nìkteøí
ové tvrdili, e to znamenalo absolutní pøeru ení svazkù mezi øímskou provincií Dácií a dáck
umentovali tím, e Øímané vybili pùvodní obyvatelstvo. Podobná politika byla proti zájmùm i
roto se zdá tento argument nereálný.
Nastolení øímské nadvlády pochopitelnì zásadnì zmìnilo historický vývoj Geto-Dákù: staré kr
eho specifické formy spoleèenské organizace zamìnila øímská správa, do lo k pøesunùm obyvat
la se jeho sociální struktura.
Mnoho Dákù odvedli Øímané do otroctví. Jiné najímali do rùzných vojenských jednotek, roztro
na v ak zùstala a stali se z nich nevolníci. Pøíliv latinsky mluvících kolonistù s odli ným
ota, jinou kulturou i nábo enstvím, pøinesl dramatické zmìny do struktury obyvatelstva regi
nu a zmìnil jeho duchovní ivot. Z tìchto dùvodù nastolení øímské vlády znamenalo významný
zí doby.
Pøes dramatické zmìny, ke kterým v øímské Dácii do lo, je tøeba vidìt i prvky kontinuity, j
torem bylo samo místní obyvatelstvo, které se stalo základní etnickou bází romanizovaného o
elstva na tomto území. Brutalita válek s Øímany, kombinovaná s pøirozeným pøáním po svobodì
ná smrt je lep í ne otroctví a poní ení, vedla mnohé Dáky, zejména lechtice, k tomu, e v
boji nebo spáchali sebevra du, a tak následovali svého posledního krále. Je i mo né, e nì
ny Dákù uprchly a usadily se v sousedních zemích, neobsazených Øímany. Nicménì obrovská
3. pod nadvládou øíma
vìt ina místního obyvatelstva pøe ila pád království, podrobila se dobyvatelùm a pøizpùsobi
tické situaci. Tito lidé si uchovali mnoho prvkù své tradièní kultury, napø. jazyk a nábo e
eré dodaly latinitì v této oblasti Evropy jistá specifika.
Nastolení øímské vlády se uskuteènilo v dobì, kdy impérium ji postupnì asimilovalo rozlièn
turní skupiny. Úøady mìly zájem na co nejrychlej í integraci obyvatelstva novì dobytých úze
struktur a, jak zaznamenal Tacitus, nabízely v tomto smìru výhodné podmínky.
Øímské autority podporovaly jednotu, uznávajíce nutnost, aby i nelatinské národy se podílel
civilním ivotì v øí i, a tak eliminovaly rozdíly mezi vítìzi a pora enými. Romanizace dosa
dáckého obyvatelstva probìhla, a nakonec vyústila ve zformování rumunského národa.
MOESIA
V roce 15 na eho letopoètu, kdy politická nestabilita v regionu ohro ovala balkánské dr av
ia, se rozhodly øímské úøady vytvoøit na území mezi pohoøím Balkán a Dunajem provincii Moes
Pùvodnì lo jen o území ohranièené øekami Dravus (Dráva v Srbsku) a Dimun (Belene v Bulhars
zdìji, po rozbití státu Odrysianù a vzniku provincie Thrácie v roce 46, bylo k Moesii pøipo
eno území mezi dolním Dunajem a Èerným moøem. Do této doby uvedená území kontroloval thráck
tát a øecká mìsta na pobøe í, tvoøící teï federaci, podøízenou guvernérovi Moe sie. Tak se
naje stalo integrální souèástí øímského státu.
V roce 86 císaø Domicián rozdìlil provincii Moesia na Moesia Superior s hlavním mìstem Sing
dunum (Bìlehrad, Srbsko) a Moesia Inferior s hlavním mìstem Tomis (Constan#a, Rumunsko
). Hranici mezi provincie mi tvoøila øeka Ciabrus (Èibrica, Bulharsko). Od doby první øímsk
-dácké války (101-102) zahrnovala severní èást provincie Moesia Inferior (a do roku 117) i
Moldavska, Muntensko, jihovýchodní Sedmihradsko a pravdìpodobnì i východní Oltenii. Po roc
117 z tìchto území na sever od Dunaje Moesia Inferior zahrnovala jen oblast øímského tábor
Barboýi (u Galace) a nìkteré strategické body severnì od ústí øeky.
Strategické umístìní, existence øeckých mìst, dlouhá stabilní tradice nezávislosti a blízko
h provincií urèily, e se Moesia Inferior vyvíjela ponìkud jinak, ne severnìj í balkánské
dy Moe sia Superior a Dácie. Nicménì zùstalo mnoho prvkù spoleèných v em tøem územím.
Nejdùle itìj í byl spoleèný thrácký etnický substrát oblastí støedního a dolního Dunaje. Na
izaèní proces postupnì vytvoøil to, co lingvisté nazývají "øímsko-dunajskou komunitou" èi "
lingvistickou jednotou", ze které vze el rumunský národ.
Pøítomnost dácké populace v Moesia Inferior je potvrzena psanými prameny (Strabón, Ovidius
Cassius Dion), toponymy èi hydronymy v této oblasti (Oescus, Sucidava, Capidava, Di
nogetia, Buridava atp.), jmény, nalezenými na nápisech (Arcibalis, Mucasius, Durrises
Bithi atp.), stejnì jako dal ími kulturními prvky, odkrytými pøi archeologických vykopávkác
ný kontakt s Øímany, ijícími ve mìstech, vojenských táborech (canabae) a vesnických oblast
hlil proces integrace domorodcù do správní struktury øímského státu. Rozlièné nápisy ukazuj
nìkteøí Geto-Dákové aktivní v místní správì, slou ili ve vojenských jednotkách, budovali v
i dedikace císaøi a psali je latinsky. Jak velkého pokroku dosáhla romanizace, ukazuje p
ostupná pøemìna tradièních jmen na øímská (Genicius Brini, Aurelius Dalenes, Titus Valerius
), u ívání latinského jazyka, uctívání nìkterých øímských bohù, oslavy øímských svátkù a pø
toletí bylo mìstské obyvatelstvo silnì romanizováno a dalo se ji mluvit o Dáko-Øímanech.
Øekové, ijící na èernomoøském pobøe í spolu s Geto-Dáky, hráli dál dùle itou roli v ivotì
své národní instituce, jazykovou a kulturní autonomii, ale i do jejich ivota hluboce pron
ikla øímská civilizace, jak dokazuje vytvoøení conventus civium Romanorum v Callatidì (Mang
lia), usazování Øímanù v Histrii a Tomidì (Constan#a) a pøijetí øímského mincovního systému
Øímané pøedstavovali nejdùle itìj í etnický faktor v Moesia Inferior. Na rozdíl od Dácie, k
izace provádìná systematicky, do této provincie latinsky mluvící lidé pøicházeli neoficiáln
. Øímské kolonisty pøitahovaly mo nosti, které provincie nabízela, jako pøístup k moøi, úro
na, kterou poskytovala armáda i loïstvo. Usazovali se v øeckých mìstech a podél pobøe í, al
ve vnitrozemí a podél Dunaje, kde vytváøeli èetná nová vesnická osídlení. Tyto vesnice pak
ko dùle itá støediska romanizace pùvodního obyvatelstva. Kolonisté pou ívali vyspìlej í tec
alitnìj í nástroje, pøiná eli s sebou i nové formy organizace, propracovaný legislativní sy
lé politické, morální a nábo enské koncepce a íøili latinský jazyk. Jejich vyspìlá civiliz
místní, i øeckou, a tak se z Moesia Inferior stalo brzy pøedmostí balkánské latinity.
Z administrativního hlediska byla Moesia Inferior konzulární provincií, kterou spravoval
legatus Augusti pro praetore, vybíraný z øad bývalých konzulù. Na rozdíl od ostatních thrá
vincií se zde udr ela øada zvlá tností v soudní a správní praxi. Øecká mìsta si uchovala au
a tu øada komunit z Øímanù, èi místních obèanù a dal ích etnických skupin s privilegovaným
aes), jako napø. Civitas Ausdecensium blízko mìsta Tropaeum Traiani (Adamclisi).
Provincie mìla silnou vojenskou ochranu, proto e hranièila s Dunajem a územími, obývanými s
odnými getodáckými kmeny. Byla toti dùle itým pøedsunutým místem impéria, pokud nebyla dob
omì legie byly v provincii i poèetné pomocné oddíly. Vojáci a veteráni tvoøili, stejnì jako
tních provinciích, dùle itý nástroj romanizace pùvodního obyvatelstva tím, e budovali used
avìli silnice, najímali místní lidi do vojska a mìli velký vliv v mìstech i na venkovì a po
latinu a øímskou víru. O romanizaci provincií Moesia Inferior, Moesia Superior a Dácie se
z velké èásti zaslou ila armáda.
Moesia byla obilnicí impéria. Dùle itou roli hrály také rybolov, øemesla a obchod, které mì
tou tradici v øeckých mìstech na èernomoøském pobøe í. Po øímské okupaci byly tyto aktivity
dováním bezpeèného systému silnic (provincií probíhaly tøi císaøské silnice) a existencí do
tomto ohledu se Moesia Inferior, na rozdíl od ostatních dvou geto-dáckých provincií, orie
ntovala spí e k øímskému východu, zvlá tì k øemeslnickým a obchodním støediskùm na Helespon
u a Egyptì, i kdy udr ovala styky i se sousedními územími.
Mìsta hrála dùle itou roli v hospodáøském, sociálním, vojenském a kulturním ivotì Moesie.
isky øímské civilizace, udr ujícími integritu obrovského impéria a pøitahujícími místní oby
esia Superior bylo utvoøeno pìt kolonií a pìt municipií, v Moesia Inferior jedna kolonie a
pìt municipií. Souèasnì existovala i øada dal ích, nadìjnì se vyvíjejících lokalit. Vedle
ovincie významnì pøispívala mìsta øecká. Pod ochranou císaøské autority pro ívala v echna o
perity. Zvlá tì to platilo o Tomidì (Constan #a), o ní dobový nápis hlásal, e je to "bril
pole a první mìsto na levém bøehu".
Z kulturního hlediska Øímané obohatili denní ivot obyvatel území mezi pohoøím Balkán, Duna
m. I v tom se Moesia li ila od ostatních dvou provincií. Byla místem vstøebané øímské i hel
ry, ale také místem, kde se pùvodní kulturní a nábo enské hodnoty geto-dáckého obyvatelstva
y víc, ne tøeba v Dácii. Mnohé z umìleckých dìl, odkrytých v Moesia Inferior patøí mezi ne
inciích.
Patøí mezi nì napø. pohøební oltáø a mausoleum v Tropaeu Traiani (Adamclisi).
Stejnì jako v ostatních provinciích se i v Moesia Inferior uctívali rozlièní bohové. To pro
jednak pøetrvávaly nìkteré místní øecké kulty (zejména kulty zakladatelù mìst a pak Apolóna
Dionýsia, který byl thráckého pùvodu), ale také dácké kulty (thrácký rytíø Derzelas), stejn
bohù (Diana, Ceres, Fortuna), ale i nìkterých bohù orientálních (Cybele, Isis a Mithras).
obèanù na duchovní jednotì impéria, jejich oddanost øímským hodnotám a loajalitu k impériu
raxí kult císaøe a øímských bo stev. V Histrii byl v 1. století postaven chrám, vìnovaný Au
oho chrámù po celé provincii bylo pak vìnováno nejvy ímu bo stvu impéria Jupiterovi.
Proto e byla Moesia èástí øí e, oficiálním jazykem tu byla latina, co dokazují èetné nalez
Lingvistický výzkum pak prokázal, e latina, kterou se mluvilo v Panonii, Dácii a Moesii,
se zformovala v dialekt, obvykle nazývaný dunajská latina. Pro Moesii Inferior bylo ty
pické, e se tu, zejména podél pobøe í, pou ívala hodnì i øeètina.
Politický vývoj provincie Moesia od 1. do poèátku 3. století je spojen s historií øímské øí
celého Balkánu flaviánskými císaøi nastalo období hospodáøské prosperity, politické stabili
ního rozvoje. Za Trajána Moesia pro ívala období vojenské konsolidace a územní expanze, kdy
pøipojena území na sever od Dunaje. Konflikt Marka Aurelia (161-180) s Kvády a Markomany
v letech 161 a 180 a vyplenìní území ji nì od Dunaje v roce 170 dáckým kmenem Kostobokù t
litu naru ily. Bylo znièeno mnoho lokalit, mezi nimi Noviodunum, Dinogetia, Ibida, T
ropaeum Traiani, Histria a Callatis. Po tìchto tì kých dobách se ivot vrátil do normálních
a to za vlády dynastie Severù (193-235). Moesia v té dobì dosáhla svého nejvìt ího rozvoje
, co patøila Øímu.
Po smrti císaøe Alexandra Severa (222-235) postihla øí i øada barbarských nájezdù a jako dù
jenská anarchie. Opakované nájezdy svobodných kmenù: Karpù a Gótù v roce
283, Karpù v roce 258 a 263, Gótù, Karpù, Taifali, Bastarnù a dal ích v roce 248 a 250, Gó
v roce 258 a 263, Gótù a Heruliù v roce 267 a
269, drtivá porá ka øímské armády u Abritta (Razgrad v Bulharsku) v roce 251, i to, e mnoh
rpátorù chtìlo vyu ít dunajské armády ve svých vnitøních konfliktech, vedlo nakonec k destr
oesie, zvlá tì Moesia Inferior. Teprve po velkém øímském vítìzství u Nesta v roce 267 a Nai
Srbsku) v roce 269 bylo mo né konsolidovat obranné linie a vybudovat nová opevnìní v provin
iích na jih od Dunaje. Ústup øímských armád z Dácie za císaøe Aurelia na (270-275) pomohl p
ranu impéria na støedním a dolním Dunaji a redukoval délku hranic, které bylo tøeba bránit.
posilování imperiálních hranic pokraèovalo i za císaøe Diokleciána (284-305), který poskyt
t provincie území Dobrud e, pøejmenované na Scytia Minor. Novou provincii hájila I. legie I
via (sídlo v Noviodunu) a II. legie Herculea (sídlo v Troesmidì).
DÁCIE (106-271) Vojenský diplom, objevený v Porolissu (Moigrad v upì S#laj) informuje, e
1. srpna 106 byla na území severnì od Dunaje zøízena øímská provincie Dácie.
Z politické mapy tehdej ího svìta zmizelo dácké království a zbyly jen èetné dácké svobodné
Kri any, Maramure e, Moldavska a Multenska, které netvoøily souèást provincie.
Nová provincie byla nejzaz í výspou impéria v barbarském svìtì, umístìná mimo jeho pøirozen
Peèlivì plánovaná imperiální politika, výborná organizaèní a správní strategie úøadù a dobø
stém, to v e pomáhalo sni ovat pocit nejistoty, který byl pro region charakteristický, a Dá
byla nakonec plnì integrována do øí e.
Na severu za Dunajem se hranice mìnily po léta a staly se stabilní a za vlády Pia Antonia
a císaøù z rodiny Severù (138-235). V té dobì provincie zahrnovala území mezi øekou Tisa,
oku s Dunajem, pak podél dolního toku øeky Mureý, podél západní strany Apusenských hor, pod
omeý a podél východních a støedních Karpat po Cumidava (R#ýnov v upì Bra ov), prùsmyk Ruc#
dní Muntensko a dolù po Dunaji.
Pùvodní geto-dácké obyvatelstvo, které se stalo základem nové civilizace, poskytlo své spec
rysy, zatímco latinsky mluvící kolonisté pøinesli na sever od Dunaje své øímské zvlá tnosti
u geto-dáckých obyvatel prokazují literární prameny (Cassius Dion, Lactantius a Eutropius)
, nápisy, oznamující porá ku Dákù, ale ne jejich vyhlazení, velký podíl vojenských jednotek
ojákù, naverbovaných na územích severnì od Dunaje, jména v nìkterých nápisech (napø. Deceba
P. Aelius Decianus), místní toponyma a hydronyma geto-dáckého pùvodu, která dál u ívali Øím
elum, Apulum, Dierna, Cumidava, Malva, Potaissa, Alutus, Marisia, Carpates atp.)
a asi 170 slov geto-dáckého pùvodu jako buz# (ret), b#iat (chlapec), c#tun (osada), m
az#re (hrách) a vatr# (oheò), která se uchovala v rumun tinì, stejnì jako èetné archeologic
pávky. Postupný rozvoj romanizace, posilování císaøské moci a snaha integrovat místní obyva
do politických a správních struktur impéria zmìnily statut pùvodních obyvatel. Podíleli se
e kerém dìní ivota v provincii, vzájemnì se stýkali s úøady a latinsky mluvícími kolonisty
roli v hospodáøských vztazích mezi vesnickými a mìstskými oblastmi. Nakonec se stali i øíms
. Poèetní Ulpiové, Aelio vé a Aureliánové, kteøí se objevují na místních nápisech, zahrnují
potvrzují fakt pokraèujícího formování dako-románského obyvatelstva.
Øímané mìli rozhodující vliv na vývoj Dácie. Vojáci a kupci, správci èi prostí lidé, veterá
i v ichni se podíleli na utváøení nové civilizace na území na levém bøehu Dunaje. Pøicházel
iky, Galie, Dalmácie, ale i ze západoevropských provincií, pøípadnì i z Orientu. Pøinesli s
u øímské hodnoty, mluvili latinsky, zachovávali øímské tradice a pomáhali íøit toto v e, c
tým faktorem romanizace.
Zvlá tností provincie Dácie bylo, e instalace øímské nadvlády probíhala pod pøímým dohlede
rit, které jí daly oficiální a organizovaný charakter a pøinesly s ní masivní a pokraèující
obèanù. Historik Eutropius pochopil tento proces a napsal "Trajánus, poté co si podrobi
l Dácii, pøivedl sem velmi mnoho lidí z celého impéria, aby orali zemi a osídlili mìsta". A
a nápisù prokázala, e 80 procent kolonistù pøicházelo do Dácie z vysoce romanizovaných èás
hli pøemìnit toto území v kolébku latinity.
Z administrativního hlediska se statut Dácie za více ne 160 let øímského panství nìkolikrá
yla imperiální provincií, které stál v èele legatus Augusti v hodnosti propraetore èi konzu
podle poètu legií, umístìných v provincii. V roce 118 císaø Hadrián (117-138) ve snaze zdok
t systém obrany a vylep il koordinaci hospodáøských, finanèních a politických zále itostí r
ncii do tøí distriktù. Byly to Dolní Dácie (Dacia Inferior), za vlády Marka Aurelia zvaná D
a Malvensis, zahrnující východní Oltenii, jihovýchodní Sedmihradsko a snad i Muntensko, Hor
Dácie (Dacia Superior), za vlády Marka Aurelia zvaná Dacia Apulensis, zahrnující západní Ol
sko, Banát a vìt í èást Sedmihradska a Dacia Porolissensis na severu Sedmihradska. Za císaø
xandra Severa vznikla nábo enská rada tøí Dácií, zvaná concilium trium Daciarum.
Zpoèátku bylo hlavní mìsto provincie v Colonia Dacica (zvané za vlády Hadriána Colonia Ulpi
raiana Augusta Dacica Sarmizegetusa), pozdìji bylo pøeneseno do Apula (Alba Iulia).
Strategická a geopolitická poloha Dácie a její hospodáøská dùle itost pøinutily øímské úøad
r et velký poèet vojákù, aby bránili invazím migraèních kmenù a støe ili zlaté doly v Apuse
Slo ení plukù, posílaných do Dácie, bylo jiné v dobì jejího dobývání a jiné v dobì, kdy ji
V dobì vrcholícího øímského panství na Dunaji, tj. koncem
2. století, byla vojenská situace Dácie stejná jako v ostatních provinciích podél Rýna a Du
které se staly hlavními pro obranu impéria. Dácii bránily dvì legie: XIII. Gemina sídlila
pulu, V. makedonská v Potaissi (dnes Turda v upì Klu ). Obèas byly do provincie posílány i
díly z jiných legií. K obranì hranic impéria slou ila v provincii stálá hotovost v poètu 30
a 40 tisíc vojákù (asi desetina vojska celé øímské øí e). lo jednak o zmínìné legie, v kt
øím tí obèané, jednak o pomocné sbory (auxilia) z místních obyvatel. Dácie mìla jako jiné
e opevnìnou obrannou linii na hranici (limes), kterou støe ily vojenské tábory (castra, ca
stella) v dùle itých pøístupových místech. Jako hranièní provincie byla Dácie výhodnou obla
ojákù a kolonizaci veteránù.
Ustavení øímské vlády na územích severnì od Dunaje s sebou také pøineslo zmìny hospodáøskéh
. Charakterizovala je výstavba sítì kamenných cest, intenzifikace výroby, zavádìní nových t
gií a diverzifikace vyrábìných pøedmìtù. Do dáckých území pøi el nový vìk hospodáøské prosp
tavovala nejdùle itìj í hospodáøskou èinnost v provincii. Od poèátku byly zlaté doly císaøs
zvlá tní správou, kterou øídil procurator aurariarum, sídlící v Ampelu (Zlatna), nedaleko o
tìj ího hornického støediska Alburnus Maior (Roýia Montana) v Apusenských horách. Dolovalo
støíbro, mìï, elezo, sùl a tì il stavební kámen.
Vyu ívání tìchto zdrojù usnadòoval systém cest, obìh mincí a pøítomnost kupcù z celé øí e.
ior byla Dácie orientována na západní èást kontinentu, a proto také spadala do ilyrské celn
ortorium publicum Illyrici).
Nìkteøí historikové ve snaze prokázat, e romanizace Dácie nebyla dokonèená, argumentovali
ký element se v provincii dostateènì nerozvinul.
Systematické archeologické výzkumy v posledních desetiletích zcela zmìnily pøedstavu o urba
aci øímské Dácie, a naopak prokázaly, e karpatská provincie se postupnì stala nejurbanizov
ch balkánských území. Dùle itou roli v tomto procesu sehráli vojáci. Vrcholu urbanizace byl
a eno za vlády císaøské dynastie Severù. Je prokázáno
11 mìst, z nich sedmi byl poskytnut statut coloniae: Drobeta (Drobeta-Turnu Severin
), Romula (Reýca), Ulpia Traiana (Sarmizegetusa), Colonia Aurelia Apulensis (Alba
Iulia), Colonia Nova Apulensis (Alba Iulia), kde byl umístìný tábor XIII. legie Gemina,
Napoca (Cluj-Napoca), Potaissa (Turda). Ètyøi dal í mìla statut municipia: Dierna (Orýova),
Tibiscum (Jupa), Ampelum (Zlatna), Porolissum (Moigrad).
Øímská mìsta jako otevøená støediska øemesel a obchodu a stejnì jako vojenská sídli tì pøit
lé øí e a tak pøedstavovala dùle itý prvek romanizace.
Ostatní men í typy osídlení, jako tábory, vìt í vesnice (vici), nebo osady (pogi), rovnì p
uto procesu.
V øímské Dácii vznikala iroká a pøepestrá kála umìleckých a kulturních prací. Cenné jsou
staveb, jako napø. Trajánùv most u Drobeta, správní a vojenské budovy, domy, aquadukty a a
fiteatry, ale také archeology objevené sochy a mozaiky (v Ulpia Traiana, Apulum a Ro
mula). Existují také dùkazy o fungujícím systému veøejného kolství. Aèkoliv nebylo dosa en
nìkterých dal ích provinciích s daleko vìt í kulturní tradicí, umìlecké a kulturní výtvory
cký cit, vytøíbenost a mentalitu obyvatel mladé provincie a odrá ely i upevòující se romani
Z hlediska lingvistiky pøedstavovalo ustavení øímské nadvlády, stejnì jako v ostatních thrá
vinciích, první fázi v historii rumunského jazyka. Jazyk, kterým se mluvilo v Dácii byl dia
ektem latiny, obvykle oznaèované jako dunajská latina a ze které se pozdìji zrodila moderní
rumun tina. Byla to vulgární latina, kterou mluvili obyèejní lidé, co lze dokázat tisíci n
nápisù v karpatské oblasti. Domorodci je tì nìjaký èas mluvili svým jazykem, ale jak se ro
instituce a rostl vliv romanizace, zaèali lidé u ívat mnohá latinská slova, a bylo nakonec
sa eno jazykové jednoty mezi kolonisty a Geto-Dáky.
OSUD ZALMOXIDA Nábo enská situace v Dácii byla slo itá, stejnì jako v kterékoliv jiné øímsk
Významným aspektem zde je absence informací o tom, co se stalo se Zalmolxidem, tradièním b
ohem Geto-Dákù.
Øímané hned na poèátku znièili v echny svatynì a místní knì í pøi li "o práci". Nìkteøí his
manizací domácího obyvatelstva, které prostì pøijalo øímské bohy. Av ak dùvody zmizení Zalm
jsou slo itìj í. Dùle itou pøíèinou byl elitáøský charakter kultu a jeho úzké vazby na get
ièením, spolu s vládnoucí vrstvou potkal stejný osud i nábo enství.
Kdy nebyl stát, lidé u nemìli vztah k svému bohu. Zmizel Zalmoxis a Geto-Dákové ztratili
vní království.
Druhou pøíèinou byla skuteènì intenzívní romanizace, která souèasnì pøiná ela nové kulty. M
y pøijatelné pro ni í vrstvy, které je vzhledem k pøedchozím kontaktùm ji znaly. Proces r
usnadnilo i to, e kult Zalmoxida pøedstavoval nábo enství aristokracie a prostý lid v nìm
hrál roli. Koneènì, Øímané mìli silnou pobídku znièit poslední zbytky nábo enství, na které
dácký stát, aby se pojistili, e nevyvstane znovu jako hrozba øímské moci. Poslední zbytky
lxidova kultu, které pøe ily, zcela jistì absorbovalo køes anství, kdy se ve 2. a 3. stole
íøit do provincie.
Po celou dobu øímského panství docházelo ke vzpourám. Nìkteøí Dákové tvoøili v horách a les
, oznaèované Øí many jako latrones (loupe níci). Do lo i k nìkolika vìt ím vzpourám pùvodní
va. Podporovaly je kmeny, které zù staly mimo impérium, pøedev ím Karpové. Nìkdy propukly i
ury otrokù.
Za císaøe Caracally (211-217) vpadli do Dácie poprvé Gótové.
Souèasnì ji napadli i Jazygové a znovu Karpové, usazení od 3. století v Moldavsku. Zejména
posledních pokraèovaly i v dal ích desetiletích. V polovinì
3. století obsadili Karpové a Sarmati ji ní Moldávii a Vala sko, které byly od té doby pro
ro ztraceny.
V roce 269 zaútoèili Gótové na Dolní (Inferior) Moesii, vyplenili severní Øecko a Makedonii
akonec je zastavil císaø Claudius (268-270).
ODCHOD ØÍMANÙ Z DÁCIE Dìjiny øímské Dácie konèí za vlády císaøe Aureliána (270-275).
Podaøilo se mu sice odrazit útoky barbarù na západní i východní hranici impéria, vyhnal Gót
sie i Thrácie, rozhodl se v ak opustit Dácii. Byl to dùsledek rozsáhlých zmìn, ke kterým v
do lo po smrti císaøe Alexandra Severa a které vyplynuly z vnitøních sporù a útokù barbarù
Provincie Dácie se, vzhledem k pozici za pøípadnými obrannými liniemi a stále èetnìj ím bar
dùm, postupnì stávala izolovanìj í.
Nakonec byla, v rámci celkové politické a vojenské strategie, obranná linie sta ena za Duna
.
Odchod z Dácie probìhl v období relativního klidu. Aèkoliv karpatská provincie utrpìla v le
h 236 a
249 novými nájezdy Karpù, Sarmatù a svobodných Dákù, od té doby, co se vlády ujal císaø Dec
251) se nesetkáváme s významnìj ími projevy vojenského odporu v provincii. To proto, e bar
oky byly namíøeny proti provinciím le ícím ji nì od Dunaje (Moesia, Thrácie, Achaia a Dalmá
ak byla Dácie je tì izolovanìj í. Její opu tìní umo nilo podstatnì zkrátit obrannou linii,
périu koncentraci mu ù a zdrojù k odrá ení barbarské invaze ji nì od Dunaje.
Aèkoliv nìkteøí starovìcí spisovatelé tvrdili, e Dácie byla ztracena døíve, tedy ji za cí
erý vládl v letech 253 a 268, archeologické nálezy prokázaly, e v té dobì byla je tì souè
v Dácii skonèila za císaøe Aureliána, kdy se zmìnila mocenská rovnováha v prostoru severnì
je a Dácie ztratila svùj strategický význam. Kromì toho dál dr et provincii by pøi lo velmi
Proto v roce 271 Aurelián naøídil sta ení øímské správy z provincie. Probìhlo v klidu a us
ou ádné zprávy o tom, e by se pøi tom v provincii nìco znièilo. Dácie nebyla porobena sou
ody a její obyvatelé ili dál ivotem øímské provincie.

NÁSLEDKY ROMANIZACE V MOESII A DÁCII Moesia a Dácie byly pohranièní provincie, ale ne peri
ferie.
Latina tu padla na úrodnou pùdu a rychle zapustila koøeny. Usnadnila to øada faktorù, pøede
v ak skuteènost, e Thrákové byli hodnì dlouho otevøeni hodnotám støedomoøské civilizace. Ø
v tìchto provinciích dosáhla vysokého stupnì a pøispìla k rychlé romanizaci pùvodního obyva
Masivní kolonizace, civilní aktivity armády, administrativní opatøení, urbanizace, výstavba
vesnic, poèetných cest, rozvoj obchodu a u ívání oficiálního latinského jazyka, to v e pøi
raci Dácie a Moesie do øímského svìta, k jejich romanizaci. Tak se v prùbìhu nìkolika deset
tala karpato-balkánská oblast èástí sjednocené Evropy pod øímským vlivem. Tento pro evropsk
orii dùle itý fakt byl také rozhodujícím momentem pro evoluci rumunského národa. Vysoký stu
izace domácího obyvatelstva se nejjasnìji prokazoval pokraèujícím pou íváním latiny, podr e
, pozdìji, pøijetím latinské formy køes anství.
Sta ení øímských legií a úøadù znamenalo faktické osvobození obyvatel Sedmihradska, Banátu,
dní èásti Vala ska od nadvlády impéria. Vìt ina obyvatel zùstala, ode li jen vojáci, úøední
Osvobození otroci zaèali hospodaøit na svém, rolníci nemuseli platit danì. Klid v ak dlouho
trval.
Zaèalo tzv. stìhování národù. Nejprve územím bývalé Dácie pro la masa Gótù, stìhujících se
zmìn v ivotì pùvodních obyvatel v ak nezpùsobili a byli asimilováni. Ve 3. a 4. století s
davsku a Sedmihradsku pokou eli usadit Antové, pøedchùdci Slovanù. Jejich vùdce, jistý Boz
oval s Góty. Územím Dácie ve 4. století pro li Hunové a zpusto ili je. Po nich pøi li Gepid
ch Langobardi a Avaøi.
Pobyt tìchto migrujících národù mìl vìt inou pøechodný ráz.
Územím dne ního Rumunska procházely a spokojily se s tím, e je místní obyvatelstvo zásobov
k Gótové, Hunové, Gepidové, Avaøi a dal í nezanechali ádné stopy v obyvatelích bývalé Dáci
i Slované, kteøí se objevili koncem
6. století.
První slovanské kmeny do ly k Dunaji roku 571. Archeologické výzkumy prokázaly, e v moment
kdy Slované pronikli na území obývané Prarumuny, mìli jen základní kulturu. Vedli primitivn
nský ivot, neznali hrnèíøský kruh, dìlba práce byla nepøíli vyvinutá a byli polytheisté.
ovala vliv Slovanù na Protorumuny. Výzkumy ukázaly, e proces probìhl obrácenì a e pùvodní
pøedali Slovanùm své kulturní hodnoty. Slované pøevzali nìkteré techniky výroby keramiky, t
b, jejich zdobení a nìkdy i na slovech jako rusalii z latinského rosalia, koleda èi kolj
ada z latinského calendae apod.
Jediný pùvodní slovanský prvek, který definitivnì vstoupil do jazyka místních obyvatel bylo
Slovanù samotných-Sclavus (v rumun tinì Úchiau). Silnìj í slovanský vliv na rumunský jazyk
oval od poèátku
9. a v 10. století, kdy se ji dunajská latina stala rumun tinou.
V dùsledku èetných povstání na Balkánì a kolapsu imperiální obrany severních hranic pøekroè
oce
602 Dunaj, co ovlivnilo Rumuny, ijící v oblasti. Usazení Slovanù mezi Dunajem a Balkánem
ilo východní latinské národy na rozlièné romanizované skupiny na jihu, jihozápadì a severu
poloostrova. Pohyb vìt iny Slovanù na jih od Dunaje usnadnil relativnì neru ený vývoj lati
populace severnì od øeky a asimilaci zbývajících Slovanù v karpato-dunajské oblasti. Zhruba
té e dobì kolem roku 602
ztratilo byzantské císaøství kontakt s oblastmi, obývanými Dáko-Rumuny.
Pùvodní obyvatelstvo této oblasti pøispìlo k nastolení míru, hned co se Slované usadili, a
voøení politické stability pod nominální dominací Avarù (Pax Avarica).
Spí e formální dominaci Avarù vystøídala poèátkem 9. století nadvláda protobulharské øí e c
zøejmì do rumunské oblasti pronikla slovanská liturgie. íøili ji od poloviny století v Bul
u a pøilehlých zemích áci Cyrila a Metodìje.
Du evní a materiální kultura latinizovaného obyvatelstva severnì od Dunaje charakterizovala
jednota, kterou potvrdily èetné archeologické nálezy v Úipotu (Suceava), Botoýani (Moldavsk
), Hansku (Besarábie), Ipoteýti-
-C#ndeýti-Ciurelu (Muntensko a Oltensko) a Bratei (Sedmihradsko).
Z vykopávek je také zjevný køes anský charakter. Av ak lingvistická izolace latinsky mluvíc
telstva nad Dunajem, vedla ke vzniku rozdílù mezi rumun tinou a ostatními románskými jazyky
Patøí k nim nìkteré archaismy, bohatství pøedpon a pøípon, nedostatek synonym atp. V zásad
poèátkem 7. století byl ukonèen specifický vývoj rumun tiny jako románského jazyka, který m
stní základní lexikální a gramatickou strukturu. Zaèátkem 8. století se zavr ila evoluce v
nentù, definujících rumunský národ jako zvlá tní etnickou skupinu v jihovýchodní Evropì. Js
harakteristické: tradièní sociální a hospodáøská struktura, øímská materiální kultura, lati
pøijetí køes anství.
Toto historické období skonèilo, kdy v roce 681 pøe li Bulhaøi Dunaj a zalo ili svùj první
nì se v roce 680 hnuli Avaøi smìrem k Panonské ní inì a polo ili tam základy druhého avarsk
V roce 700
tak vstoupila katpato-dunajská oblast do nového stadia vývoje.
PØIJETÍ KØES ANSTVÍ Køes anství pomalu pronikalo na území bývalé Dácie s øímskými kolonisty
toletí, co potvrzuje øímský autor Tertullianus. Od poèátku 4. století, kdy císaø Konstanti
ký prohlásil køes anství za oficiá lní nábo enství impéria, se stalo dùle itým i v karpato-
 kdy ji bylo jasné, e tato území dlouho pod øímskou nadvládou nebudou. Dokazuje to zøíze
Tomidì (Constan#a) na èernomoøském pobøe í. íøení køes anství, probíhající v této oblasti
oda, je dolo eno i tím, e nìkterá slova z církevního ivota jsou výraznì latinského pùvodu
ric# (latinsky basilica), køí = cruce (latinsky crux,-cis), knìz = preot (latinsky pres
biterum), bùh = dumnezeu (latinsky dom/i/ne deus), velikonoce = paýti (latinsky pasc
ha, -ae), vánoce = cr#ciun (latinsky creation, -onis), andìl = û ýnger (latinsky angelus
) atp.
Druhý faktor, který pomáhal íøit køes anství mezi národy, ijícími na území bývalé Dácie,
odél Dunaje ve 4. století, kdy se køes anství stalo státním nábo enstvím. K ji zmínìnému
yla dal í v Singidunu (Bìlehrad v Srbsku), Viminaciu (Kostolaè v Srbsku), Ratiarii (Acea
r v Bulharsku) a Marcianopoli (Úumla). V echna u ívala latinu, co prokazují odkryté nápisy
Proto e se církev zaèala organizovat a ve stoletích po slovanské invazi do jihovýchodní Ev
byla slavonizována. Slovan tina se stala oficiálním jazykem církve i v rumunských zemích,
ak mnoho termínù, vztahujících se k církevní hierarchii, je odvozeno od slovanských, které
mnohdy mají svùj pùvod v øeètinì.
Napø. metropolita = mitropolit (staroslovansky mitropolitu ý), patriarcha = patriarh
(staroslovansky patrijarhu ý), opat = starej (staroslovansky starû ýcû ý), mnich = c#lug#
r (staroslovansky kalugeru) atp.
RUMUNI JAKO ZVLÁ TNÍ ETNICKÁ SKUPINA Od ostatních národù východní Evropy se Rumuni v mnohém
Pøedev ím spolu s Øeky a Albánci patøí k nejstar ím obyvatelùm jihovýchodní Evropy. V echny
y (Ukrajinci, Bulhaøi, Srbové i Maïaøi) pøi ly do regionu pozdìji, za zvlá tních okolností
atelných historických momentech. Za druhé rumunský národ je produktem romanizace geto-dácké
nické báze. Byl to dlouhý evoluèní proces, který zaèal prvními kontakty Thrákù s Øímany a s
cí pùvodního obyvatelstva. Ostatní migrující národy mìly ni í kulturní úroveò, a proto nem
nogenezi Rumunù a byly jimi samy asimilovány.
Území, na kterém probíhala etnogeneze Rumunù, je o nìco vìt í ne území, na kterém ijí dne
ormoval v dùsledku procesu romanizace v øímských provinciích Thrácie, Makedonie, Moesia Inf
rior, Moesia Superior, Dácie a pøilehlých územích, která ve starovìku obývali Thrákové. Dìj
a Dácie pøedstavují jen èást historie etnogeneze Rumunù. Vývoj východního latinského obyvat
l postupnì omezován pøíchodem dal ích národù a definitivnì naru en pøíchodem Slovanù. Tak v
mánského obyvatelstva po celém Balkánském poloostrovì (Arumuni, Istrorumuni, Meglenorumuni)
Jména Rumunù (rom#n, rum#n, r#m#n, r#m#r, arm#n) reprezentují aspekty jejich individua
lity. Nepochybné je odvození od jména Øíman. Tak jsou Rumuni a výcar tí Romansch jediní z
dù, kteøí si zachovali pùvodní jméno. V pøípadì Rumunska to zpùsobily: pøítomnost Øímanù
4. vznik rumunského národa
v karpato-dunajské oblasti od 1. století, kdy domorodci pochopili, e patøí k vy í civiliz
ne je barbarská, se kterou byli dosud v kontaktu; fakt, e od 4. století se jméno Øíman st
synonymem pro køes ana a barbar synonymem pro pohana; skuteènost, e v této oblasti chybìl
silná a pevná barbarská státní formace, jako tøeba v západní Evropì, která by mohla na jed
mích podnítit urèité etnické rozdíly, a koneènì to, e etnogeneze Rumunù ji skonèila.
Latinská báze jazyka je dal í odli ný rys Rumunù. Jazyk je základním aspektem k definování
ity: abstraktnì vyjadøuje její pohled na svìt, lidské vztahy, mentalitu a nálady. Rumunský
yk byl obohacen výpùjèkami z jazykù sousedních, zejména slovanských. Slovanská slova v ak v
a do jazyka a po definitivní stabilizaci latinské gramatické struktury a základního slovní
Koneènì, Rumuni spolu s Øeky, jsou nejstar ím køes anským národem jihovýchodní Evropy. Poèí
století byla jejich etnogeneze nerozliènì spjata s køes anstvím.
Sousední národy, ji ní a východní Slované a Maïaøi, pøijali køes anství pozdìji, a ke konc
Vytvoøení rumunského národa má mnoho spoleèného s etnogenezí ostatních neolatinských národù
, e Rumuni nemìli vlastní státní organizaci a museli pøijmout nadvládu barbarù. Zaznamenal
ji dobové dokumenty, které se opìt zmiòují o Rumunech, jakmile se znovu zaèali projevovat
olitickém ivotì regionu.
Platí to o dobì, kdy vytvoøili první vlastní politické formace, s nimi vstoupili do støedo

STØEDOVÝCHODNÍ A JIHOVÝCHODNÍ EVROPA V RANÉM STØEDOVÌKU (OD 9. DO 11. STOLETÍ) Ke konci prv
letí za ila støedovýchodní a jihovýchodní Evropa dramatické zmìny. Národy, které tuto oblas
oèily do éry støedovìku, období, v nìm se poèaly vytváøet feudální struktury. Tento vývojo
omalily, ale nezastavily nájezdy barbarù z eurasijských stepí. Politická, sociální a ekonom
situace této èásti Evropy v prùbìhu 8. a 9. století hluboce ovlivnila historii Rumunù.
V období a do 8. století byla pro území na støedním a dolním Dunaji pøíznaèná relativní po
. Zaji ovala ji na jedné stranì kontrola Avarù nad velkou èástí Støední Evropy (tzv. Pax A
na stranì druhé Chazarský chanát ve Støední Asii, stát, který tvoøil hráz a pøeká ku na ce
národùm, stìhujícím se smìrem na Západ (tzv. Pax Khazarica). Migrace pasteveckých národù z
ojená s útoky ruských váleèníkù na Chazary vedla v koneèném výsledku k dezintegraci chazars
východì. Tyto události, spolu s porá kou avarského chanátu Karlomanovými vojsky na Západì,
karpato-kavkazské oblasti k vzniku mocenského vakua. V dùsledku toho do lo k dal í vlnì stì
vných kmenù, politická mapa oblasti se zmìnila, vytváøely se nové vztahy mezi státy, které
eèný zájem na kontrole nejdùle itìj ích hospodáøských a strategických zón - vnitøního karpa
e a západního pobøe í Èerného moøe.
Maïaøi obecnìji známí jako Uhøi byli prvními koèovníky, kteøí se usadili ve stepích severnì
Ze svého pùvodního domova v oblasti Altajských hor se odstìhovali na západ, kdy je vyhnaly
né nomádské kmeny. Osídlili stepní zemì mezi støední Volhou a Uralským pohoøím, potom pøesí
øekami Donem a Dnìprem. Koneènì, kolem roku 840, se usadili v Atelkuzu (Etel-Küzü = mezi ø
mi), na území mezi øekami Dnìprem a Dnìstrem. Roku 837 je povolal bulharský car Krum k obra
emí na dolním Dunaji; pozdìji se v tomto století zapletli do nìkolika bulharsko-byzantských
konfliktù. Po porá ce od Bulharù a Peèenìhù, kteøí znièili jejich osady, opustili Maïaøi, v
Atelkuz a odstìhovali se na sever. Minuli Kyjev, potom pro li Vereckým prùsmykem v sever
ních Karpatech a usadili se v Panonské ní inì, mezi øekami Tisou a støedním Dunajem, stejnì
iné nomádské kmeny pøed nimi. Noví pøíchozí byli multijazykovou, multietnickou skupinou, v
egyeri) tvoøili dùle itou men inu. Èasem jak oni, tak jejich jazyk, který je ugrofinského p
, ovládli ostatní kmeny. Jeden z tìchto kmenù byli Sékelové, národ diskutovaného pùvodu.
Anonymní notáø uherského krále Bély magister P. Dictus ve své kronice Gesta Hungarorum, pra
dobnì sepsané na sklonku 12. století) líèí, e v dobì pøíchodu do Panonie se Maïaøi støetli
kým, bulharským a rumunským. Rumunský národ byl zaøazován k "øímským pastevcùm"
(Blachii ac pastores Romanorum). Jiný pramen, konkrétnì Iluminovaná kronika Vídnì, vysvìtlu
význam tohoto výrazu "vlahi byli øím tí kolonisté a pastevci ti, kteøí zùstali v Panonii z
..". Jinými slovy, podle starých latinsko-uherských kronik, Rumuni byli potomky øímských ko
onistù, kteøí pokraèovali v ivotì na území bývalých øímských provincií a ivili se jako pa
ytka.
Panonská ní ina skýtala velmi vhodné podmínky pro nomádský styl ivota a tak se v ní Maïaøi
ala se jejich domovem. Dále do údolí øek Mureý, Someý a Criý zaèali vstupovat a bìhem 10.
y hledali lep í pastviny, ale do pozdní poloviny 11. století svou kontrolu nad Sedmihrads
kem neroz iøovali. K expanzi smìrem na východ Maïaøi pøikroèili a poté, kdy je roku 955 po
øece Lechu nìmecká vojska za podpory èeského kní ete Boleslava I., a tak zastavila jejich
nájezdy dál do Evropy. Pak Maïaøi pøijali usedlý zpùsob ivota a zaèali vytváøet vlastní fe
Roku 1000, za vlády vévody Vajka (pokøtìného na tìpána), pøijali Maïaøi køes anství, a tak
herské, jemu vládla dynastie Arpádovcù. Král tìpán obdr el od pape ské kurie právo ke zøi
vé vùle, tzv. právo apo tolského krále. Expanzí smìrem na východ a jihovýchod nové královst
lo svou kontrolu nad Chorvatskem, Dalmácií, Slovenskem a Sedmihradskem.
Na konci století se v Atelkuzu, pùvodní domovinì Maïarù, usadili Peèenìhové, turecký národ.
oletí se pøesunuli do stepního území na sever od dolního Dunaje, odkud poøádali nièivé náje
ntskou øí i, Sedmihradsko a Uhry. Po porá ce od Byzantincù a Maïarù, se nìkteøí Peèenìhové
h zemích, nechávaje svoje stopy v øadì toponym a hydronym.
K pøesídlení Peèenìhù do oblasti dolního Dunaje do lo pod tlakem Oguzù, které vytlaèili z ú
ckého moøe a øeky Volhy Kumáni. Kolem poloviny 11. století Oguzové ili na pláních severnì
, odkud roku 1064 podnikli osudovou výpravu proti byzantské øí i.
Epidemie a byzantský protiútok vyústily v jejich zkázu.
V letech 1065-1078 zaujali místo Oguzù Kumáni a podnikli nìkolik útokù na byzantské císaøst
a Sedmihradsko. Postupnì se v této oblasti usadili a pøijali køes anství.
Po otevøené stepi volnì koèující nomádské kmeny vyvolaly rozsáhlé migrace a v dùsledku toho
ní hospodáøského ivota a zpomalení celkového rozvoje tìchto místních obyvatel.
Vývoj rumunské spoleènosti na zaèátku støedovìku neprobíhal izolovanì, ale v kontextu se vz
ových státù ve støední a východní Evropì. Kdy na západì dobylo uherské království Sedmihra
rozdìlení rumunského obyvatelstva, co se stalo záva nou pøeká kou pøi formování jednotnéh
sudy Rumunù rovnì ovlivnily bulharský stát, kdy roz íøil svou kontrolu nad rumunskými zem
v 9. a 10. století. Po zhroucení první bulharské øí e roku
1018, se stal Dunaj znovu severní hranicí byzantského císaøství. Byzantinci roz íøili svou
u na Dobrud u ji roku 971, pøièem pøíznivì ovlivnili politický, spoleèenský a hospodáøský
vatelstva na celé dal í století.
Kyjevská Rus byla státem, který pøedstavoval ambiciózního rivala byzantského císaøství pøi
d ústím Dunaje a nad obchodními cestami Èerným moøem. Kyjevský kní e Svjatoslav zasahoval o
968 do roku
971 do konfliktù mezi Bulhary a Byzantinci

II. STØEDOVÌK
5. na cestì ke státnosti
a pøitom se neúspì nì pokusil obsadit nìkolik sídel v Dobrud i.
Kyjevská Rus, po oficiálním pøijetí ortodoxního (pravoslavného) køes anství za vlády kní et
brilantním vývoji za vlády kní ete Jaroslava Moudrého, za ila rychlý úpadek a dezintegraci;
z rozhodujících chanátù, halièsko-volyòský, mìl v ak i nadále urèitý vliv na obyvatelstvo
i a øekou Dnìstrem. Ve stejném období (druhá polovina
10. století) se poèalo formovat polské království, stát, který rovnì vstoupil do kontaktu
y v dobì své expanzionistické politiky.
Navzdory v em migracím docházelo k demografickému rùstu spolu s intenzívnìj ím obìhem zbo í
jících obchodních cestách. Aktivity cizích kupcù jako byli Janované v ústí Dunaje a na Èern
Chilie (Licostoma), Cetatea Alby (Maurocastron, Asprocastron), Viciny a dal ích pøístavù,
svìdèily o zájmu o místní produkty. Obchodní cesty, které køi ovaly rumunské zemì, spojova
odní Evropu s ústím Dunaje, Èerným moøem, Caøihradem a Jaderským moøem. Podél tìchto cest,
d Panonské ní iny napøíè Sedmihradskem k ji ním Karpatùm, a od Baltického moøe pøes Polsko,
Siret a Dnì str, vznikala ekonomická, politická a nábo enská centra, která urychlovala proc
zrodu státních útvarù.
Toto historické pozadí ovlivnilo vývoj rumunské spoleènosti na poèátku støedovìku. Významný
livòovalo i následující bìh rumunských dìjin.
POÈÁTKY RUMUNSKÉHO FEUDALISMU A RANÉ POLITICKÉ ÚTVARY První zmínka o existenci rumunských p
h formací spadá do poèátkù 9. století. Jejich vznik byl spjat s rozvojem feudalismu v rumun
kých zemích. Literární prameny z raného støedovìku zmiòují Rumuny pod jménem Vla i (Vlahi,
achi, Volohi, Olachi-olahok, Vlah, Ilac a Iflak). Rumuni si sami øíkali Rum#n nebo R
om#n; obì tato jména naznaèují jejich románský pùvod, kterým se odli ovali od okolních náro
Støedovìké kroniky se zmiòují i o vùdcích rumunských politických útvarù nazývaných upani (
ové, knezi (sing. cneaz) a vojvodové (sing. voievod), kteøí byli obklopeni bojovníky a boh
atými lechtici (maiores terrae), vlastnícími pùdu obdìlávanou velkým poètem závislých roln
Poèátky formování rumunského feudalismu jsou v dùsledku nedostatku podrobnìj ích informací
v mlze. Nejpravdìpodobnìji spadají do samých zaèátkù éry velkého stìhování národù, kdy náje
mácímu obyvatelstvu a pokusili se vyu ít vítìzství.
Lingvistické záznamy a struktura feudálních institucí v rumunských zemích podporují teorii,
vanské invaze vedly k vytvoøení vládnoucí tøídy, která byla postupnì asimilována rodilým ru
telstvem. Toté postihlo Peèenìhy v 10. století a Kumány v 11. a 12. století. Oba tyto koèo
y tureckého pùvodu, pocházející ze Støední Asie, se po pøíchodu do Moldavska a Vala ska usa
dných zemìdìlských pùdách, ovládly domácí obyvatelstvo a poté byly tímto obyvatelstvem post
y, stejnì tak jako Bulhaøi slovanským obyvatelstvem v Bulharsku.
Potøeba vytvoøit obranný systém vedla k upevnìní feudalismu a podpoøila vznik spoleèenské s
bojarù. Je na místì podotknout, e tento proces mìl své prvopoèátky v rovinách, sice bohatý
ský potenciál, ale svou nechránìností o to víc zranitelnìj ích pøed útoky.
Postupnì se tento proces roz iøoval do dal ích oblastí.
Jedním z faktorù, který napomohl roz íøení feudalismu bìhem 13. a
14. století, byla skuteènost, e se rumunské zemì rozprostíraly podél vzkvétajících obchodn
pojujících Východ se Západem. Tak jako pøiná ela existence tìchto cest s sebou jisté mno st
tak si také vy adovala øádnou ochranu, a proto pøirozenì následovalo upevnìní feudalismu s
nstitucemi. Vzrùstající feudální spoleèenský, politický a hospodáøský systém vedl k vzniku
jakými byla vojvodství a kní ectví, která se postupnì spojovala a bìhem 14. století se z n
voøila kní ectví vala ské a moldavské.
V rámci tìchto státù také existovala velká spoleèenství svobodných rolníkù, zatím je tì ne
Feudální vztahy mezi vlastníky pùdy a rolníky se poèaly významnì roz iøovat a ve spojitost
ním osmanské nadvlády nad rumunskými zemìmi a jejich stále vzrùstající ekonomickou exploata
bìhem 16. století.
Feudalismus v rumunských zemích a v celé støedovýchodní Evropì se podstatnì li il od západn
smu; odrá el v sobì charakteristické rysy vyplývající ze specifických podmínek, v nich se
xistovaly zde tøi hlavní spoleèenské skupiny: bojaøi (feudální tøída vlastnící pùdu), závis
a svobodní rolníci.
Pouze v Sedmihradsku, které spadalo pod vládu uherského království, feudalismus pøevzal øad
adních rysù.
Se stabilizací politické situace docházelo k demografickému, ekonomickému a spoleèenskému v
, a to podporovalo proces sjednocování vesnických komunit ve vìt í uskupení. Mezi pøíèiny,
u vedly, lze zahrnout potøebu exogenních man elství, spoleèné exploatace pøírodních zdrojù
vodních pramenù, zásob minerálù, lesù apod.) a organizace obrany proti potenciálním nepøát
Osady ve specifických geografických oblastech, jako byly náhorní plo iny, roviny a údolí, s
pojovaly dohromady. Tato spoleèenství vesnic zaèala jako prosté svazky osad v konkrétních j
dnotlivých geografických oblastech; pozdìji se vyvinuly v cnezats, cnezats de vale (zøízené
v údolích øek - údolní kní ectví), vojvodství a koneènì zemì (##ri). Tento vývoj se neodehr
rumunských zemích, ale pomáhá vysvìtlit vznik prvních politických útvarù zaznamenaných lite
ny v raném støedovìku.
V 9. století spisovatel Moise z Choren hovoøil o "Balak zemi" ji nì od Karpat. Archeolog
ický výzkum také identifikuje nìkolik oblastí, umístìných pøedev ím v øíèních údolích s hus
aná údolní kní ectví, jako byly Vlaýca, Vl#sia les, C#mpulung Muscel a dal í, v echny zmiòo
erárními prameny. Obdobnou situaci nacházíme na východ od Karpat, kde historické prameny z
1. století hovoøí o "zemi Vlachù" a "republikách" Vrancea, Tigheci, C#mpulung Moldovenesc,
Codrii Her#ei, Codrii Cosminului a Ýara Úepeni#ului. V zemích za Karpatami migrace po
sledních stepních národù bránily rozvoji podobných rumunských politických útvarù.
V Dobrud i prameny z 10. století hovoøí o existenci upanátu Dimitrie (v Mircea Vod#, v kra
i Constan#a). Na konci následujícího století Anna Komnéna psala o tøech rumunských politick
cích v Dobrud i, Tatos (Tatu), Sestlav a Satza (Saccea), kteøí byli zapleteni do událostí n
dolním Dunaji za vlády byzantského císaøe Alexiose I. Kommena. Stejná pisatelka také odkaz
na "jistého Pudil#, vùdce dobrud anských Vlachù".
Anonymní notáø uherského krále Bély III. hovoøí ve svých Gesta o existenci nìkolika rumunsk
kých vojvodství ve støedním a západním Sedmihradsku bìhem 9. a 10. století: vojvodství Meno
se sídelním místem Biharea a rozprostírající se mezi øekou Tisou na západì, lesem Igfon výc
adey, a po Piatra Craiului, øekou Someý na severozápadì, øekou Mureý na jihu a Por#ile Mes
i na východì; vojvodství Gela, dux Blacorum s pravdìpodobným hlavním mìstem Dab#ca v Transy
ké náhorní plo inì a vojvodství Glada v Banátu, mezi øekami Mureý a Dunaj. V echny z tìchto
olitických útvarù mìly pevnosti, armádu a správní celky.
O století pozdìji, uherské kroniky (Gesta anonymního notáøe, Gesta Simona z Keza, Chronikon
Budense) ji hovoøí pouze o dvou rumunských vojvodstvích, co lze chápat, jako náznak toho,
ezidobí se udál proces sjednocení. Gyla, dux magnus et potens, ovládal témìø celou Transylv
u náhorní plo inu; tento ortodoxní køes anský vùdce se ze v ech sil sna il udr ovat styky s
Mezitím se také roz íøil Banat Voievodat Ahtuma. Podle hagiografického pramene (Legenda San
tio Gerardi Episcopi), hlavním sídlem Ahtumova státu byla Morisena (Cenad). Tento proc
es sjednocování vypovídá o tendenci, smìøující k vytvoøení støedovìkého rumunského státu v
ytím Sedmihradska uherským královstvím.
Ke konci 9. století byli Rumuni usedlým zemìdìlsko-pasteveckým národem, pokøtìným praprapøe
oha stoletími, který zaèal vytváøet malé feudální politické útvary a vzhlí el k Byzanci jak
takto vytvoøených politických útvarù od 9. do 11. století pøedstavoval zárodek kní ectví (c
vodství, které se mohly v prùbìhu 14. století eventuálnì spojit k vytvoøení støedovìkých kn
u.
NASTOLENÍ UHERSKÉ NADVLÁDY A KOLONIZACE SEDMIHRADSKA (OD 11. DO 14. STOLETÍ) Maïaøi dosáhli
pcovitých území na konci Panonské ní iny, která se pozdìji stala souèástí království Arpádo
etí do Sedmihradska vstupovali jen velmi sporadicky. Vlastní dobývání Sedmihradska se odeh
rávalo postupnì od 11. do 13. století, zaèínalo na severozápadì (údolí Someý), a pokraèoval
ih a jihovýchod. Rozdíly mezi rumunskou feudální organizací a západním feudálním modelem, k
vzali od Nìmcù, jsou snadno rozeznatelné v literárních pramenech vzniklých po roce 1000.
Komitát (Comitat) byl institucí, kterou noví vládci nahradili stará rumunská a rumunsko-slo
anská kní ectví a vojvodství. Komitáty byly zøizovány postupnì jak byla nová území podrobov
stí, dobytých na rumunských a rumunsko-slovanských vládcích. Území na západì a severu Sedmi
chránìná rumunskými vévody od 9. do 11. století, byla pøipojena k uherskému království a p
Více ne jedno století uplynulo od první zmínky v listinì z roku
1111 o Bihorském komitátu (nacházejícím se blízko Panonie, v oblasti, které kdysi vládl Men
t) po údaj o t#rnavském komitátu ve støedním Sedmihradsku v listinì z roku 1214. lo o otev
lasti, lehce dobyté a snadno udr itelné. Ménì úspì ní byli Uhøi v oblasti Maramure e, kde s
panze podél údolí øeky Someý zarazila o pevnost Medieý nedaleko Satu Mare, centra jednoho z
starých rumunských vojvodství.
I kdy se Sedmihradsko stalo souèástí uherského království, uchovalo si relativní autonomii
svou vlastní politickou tradici, úspì nì hájenou a do 11. století, kterou prostì nebylo mo
at.
Pøeva ující rumunské etnické slo ení také bylo na pøeká ku plné integraci do zbývajícího kr
nedbat odli né politické tradice, a tak se zde pokusili zøídit kní ectví. V letech 1111 a
listiny sice zmiòují Mercuria, princeps Ultrasilvanus, vysokého úøedníka u královského dvor
e ji neuvádìjí, e by vyvíjel nìjakou èinnost v Sedmihradsku. Po dal ích více ne 60 let v
ce Sedmihradska nezmiòují jménem, ani pod titulem kní ete, ani vojvody. A roku 1176 se obj
vil v listinì jako politický vùdce Sedmihradska jistý vojevoda Leustachius.
Lze uèinit závìr, e ve snaze konsolidovat vládu nad Sedmihradskem, dospìlo uherské královs
onec k dohodì s èástí místní lechty podmínìné udr ením zvlá tní politické tradice oblasti
o si Sedmihradsko, zemì s pøevahou rumunského obyvatelstva, uchovalo stejný typ politické
organizace, který byl pak zaveden v sousedících rumunských kní ectvích Vala sku a Moldavsku
o tak je di nou provincií støedo vìkého uherského království, která mìla výsadu být uznáván
ví.
K obranì východních hranic království a konsolidaci vlády v Sedmihradsku, prosazovala uhers
koruna politiku usídlování Maïarù v èástech vojvodství, hlavnì v otevøených ní inách a kopc
lí. Králové propùjèovali tìmto osadníkùm rùzné výsady a mnozí z nich získali lechtické tit
Ponìvad Maïarù bylo pøíli málo na to, aby mohli osídlit v echna prázdná dobytá území, kol
dmihradsko a pøilehlé rumunské oblasti pod uherskou kontrolou i lidmi z jiných národù; ti p
k dostávali zvlá tní privilegia k usazení ve vojvodství a stali se loajálními poddanými krá
l pøípad Sékelù, Sasù, nìmeckých a johanitských rytíøù a dal ích. Nìkteré z tìchto pokusù s
ylo v pøípadì zmínìných øádù.
Sékelové se pøipojili k Maïarùm ji za nájezdu na Panonskou ní inu a získali si èestné míst
i své váleènické chrabrosti. S Maïary ili bok po boku mnoho let a nezvratnì se k nim pøimk
vlá tì termíny svého jazyka. Poprvé bránili hranice království v Kri anì, ale kolem polovin
tí listiny dokládají jejich pøítomnost ve støedním Sedmihradsku na øece T#rnava, a pozdìji,
století, se jich nejvíce usadilo ve východní èásti Sedmihradska, podél Karpat. Bojovnost v
a Sékely k tomu, aby se stìhovali dále na východ a jihovýchod, souèasnì s roz iøováním hran
Od uherských králù dostávali za úkol hájit hranice a za to jim bylo ponecháno svobodné post
vlastní organizace a byla jim udìlována zvlá tní privilegia. Maïarský kronikáø líèí, e od
orazili Sékelové do Kri any, ili s Rumuny v míru a uèili se od nich èíst a psát.
Z hospodáøských dùvodù povolal král Gejza II. do Sedmihradska první skupiny nìmeckého obyva
. Sasy, které nìkteré dobové texty zmiòují pod jménem Flandrenses nebo Germáni, uher tí krá
i bìhem 12. a 13. století v nìkolika úspì ných vlnách hlavnì v ji ní èásti Sedmihradska. Je
rogenní populaci, pùvodem z frankofonních oblastí na levém bøehu Rýna a ze støedního a ji n
Byli to zku ení kupci, zemìdìlci a zruèní øemeslníci. Èást jich byla usídlena v okolí Sibin
Bistri#a, ostatní pak v "zemi" B#rsa (Ýara B#rsei, dne ní upa Bra ov). V souvislosti se s
i hospodáøskými a obrannými úkoly byli vybaveni èetnými výsadami, zaruèující jim osobní svo
oudnictví, samosprávu a církevní organizaci. Usazení Sasù v Sedmihradsku dalo význaèný impu
odáøskému ivotu této oblasti a pøispìlo k rozkvìtu mìst, která zaèala nabývat západní char
postavení lechty upravovala Zlatá bula Ondøeje II. z roku 1222, platná i v Sedmihradsku,
obdr eli i Sasové zákonem známým jako "Zlatá bula Sasù" nebo "Adreanum" a stvrzeným roku 12
em Ondøejem II. významná privilegia. Pro lechtu kumánského a rumunského pùvodu na území me
ami a Dunajem byla podobná bula vydána roku 1227 jako odmìna za podporu uherské expanze.
Sasové a Sékelové se organizovali podle územního a administrativního hlediska do stolic (sc
une, sedes), majících velkou míru autonomie a odpovìdných pøímo korunì.
Navzdory kolonizaci Sedmihradska tìmito skupinami, zùstávali ve vojvodství majoritní popul
ací Rumuni.

RUMUNSKÉ POLITICKÉ ÚTVARY JI NÌ OD KARPAT (10.-13. STOLETÍ) Záhy vznikaly na území mezi ji
ami, Dunajem a Èerným moøem malé politické útvary, jim bránily ve vývoji poslední vlny koè
urasijských stepí. Poèátkem 10. století psané prameny zmiòují místní vùdce Gerge a Dimitrie
azi tìchto koèovných národù, a dokonce li tak daleko, e uznali suverenitu jistých barbars
Rumuni se zúèastnili po boku Bulharù velkého povstání proti Byzanci v letech 1185-1186. Nìk
brud an tí feudálové spolu s Kumány poskytli Bulharùm, vedeným bratry Asenem a Petrem a po
Janem zvaným Kalojan (1197-1207) pomoc proti byzantské øí i. Mìlo to prospì ný vliv i na po
ary existující v Dobrud i a na sever od Dunaje. Výsledkem úspì ného povstání byl vznik vlac
ské øí e s hlavním mìstem Trnovo (II. bulharská øí e) pod vládou dynastie Asenovcù.
Její samostatnost byla potvrzena tím, e roku
1200 pape Inocenc III. ve svém listu Janovi Kalojanovi jej oslovil jako panovníka a nár
od oznaèil za potomky Øímanù (Kalojan sám se nazýval "císaøem Bulharù a Vlachù"). Nový stát
nil i církevnì zøízením patriarchátu se sídlem v Trnovu a ovládl také Dobrud u. Jeho moc v
13. století zaèala upadat.
Po dobytí rumunských a rumunsko-slovanských útvarù v Sedmihradsku poèalo uherské království
at o roz íøení svého vlivu do oblastí na jih a východ od Karpat. Roku
1247, est let po velkém mongolsko-tatarském vpádu, za nìho do lo k nebývalému zpusto ení
mí, Béla IV. vydal privilegium pro pøevora rytíøského øádu johanitù, které obsahovalo podmí
h mìl øád kolonizovat Vala sko a chránit je proti pøípadným novým útokùm Tatarù. Tak se z
"Charta johanitských rytíøù" dovídáme o existenci rumunských útvarù zvaných "cnezat" nebo "
jihu Karpat, jejich vládci byli vazaly uherského krále. Na západì byla Severinská zemì (Te
e Zeurino), která zahrnovala ji ní Banát a západní Oltensko a byla kolem roku 1230 prohlá e
Severinský banát. Dále na východ jsou jmenována dvì vévodství, blí e nelokalizovaná, patrn
enska a v jeho severní èásti (asi pod vládou Jana a Farcaýe). Mezi øekami Jiu a Olt se rozk
ala "zemì" vojvody Litovoje, která se mu ponechávala za dosavadních podmínek, a to vèetnì v
nad "zemí" Ha#eg na sedmihradké stranì ji ních Karpat. V údolí øeky Argeý le elo vojvodství
o, ponechané mu rovnì beze zmìny. Je pravdìpodobné, e tento vojvoda vládl také nad "zemí"
o by vysvìtlovalo úzké svazky mezi Vala skem a touto oblastí, neporu ené po celý støedovìk
olitické útvary procházely sjednocovacím procesem, který vyústil ve vznik vìt ích a silnìj
hospodáøský rozvoj této oblasti pøinesl bohatství místním vládcùm a jejich pánùm; mìla voje
i, nábo enskou hierarchii (byly zaznamenány kostely a biskupství) a feudální spoleèenskou s
kturu tvoøenou maiores terrae a rustici, to znamená bojary, cnezi, juzi a vojvody na
stranì jedné, a poddanými na stranì druhé. Dokumenty té doby se zmiòují o hnutí poddaných
radska a po Vala sko proti tuhému feudálnímu zøízení ve vojvodstvích. Uprostøed 13. stolet
pøevaze Kumánù a nièivé tatarské invazi roku 1241, existovalo na jihu Karpat nìkolik malýc
unských politických útvarù, které pøijaly lenní svrchovanost arpádovských králù.
Díky tomu, e byly silné a dobøe zorganizované, dokázaly tyto malé politické svazy pøe ít n
Vala tí vládcové v ak usilovali o osamostatnìní a vyu ívali k tomu zejména rozbrojù v uher
poslední ètvrtinì 13. století odmítl vojvoda Litovoi, jeden z následníkù vojvody ji zmínìn
rchovanost krále Ladislava Kumánského. Sna il se vyu ít zmatkù v Uhrách, zapøíèinìných poku
hanských rituálù, a vyhlásil roku 1272 nezávislost své zemì, rozprostírající se v Oltensku
dmihradsku, na uherském království. Pìt let na to do lo k válce, v ní zmìøil síly a jeho a
koneènou platností pora ena v jihozápadním Sedmihradsku, v zemi Ha#eg, tvoøící souèást vojv
oku
1247. Litovoi byl v boji zabit a jeho bratr B#rb#t upadl do zajetí. B#rb#ta vykoup
ili jeho stoupenci za velkou sumu penìz a pravdìpodobnì potom vládl nad vìt inou bratrových
mí. My lenka vytvoøit na jihu Karpat nezávislý politický útvar nezanikla, pouze byla odsunu
na vhodnìj í chvíli.
Ke konci 13. století vzrùstal význam vojvodství na východì od øeky Olt, které kdysi ovládal
av. Tento stát obnovili rumun tí lechtici ze Sedmihradska, legenda zaznamenala jména Negr
u Vod# a Radu Negru z F#g#raýe. Ti roz íøili svou vládu na rumunské zemì, které nepatøily d
kého království. V rumunských povìstech se dochovalo vyprávìní o tìchto událostech pod názv
at. (Teorie, podle které Rumuni, potomci Øímanù, kteøí kdysi dobyli království Dákù, ustoup
rbarských invazí na poèátku støedovìku do sedmihradských hor, odkud se pak vrátili do Vala
oldavska, aby tu vytvoøili svá kní ectví.) Byl tím dán impulz ke vzniku dùle itého nového p
ru.
Vládcem, který dokázal na jihu Karpat sjednotit rùzné politické útvary byl vojvoda Basarab
10-1352), kterého ostatní uznali za kní ete (voievod ýi domnia), jeho jméno prozrazuje, e
kumánského pùvodu. Jeho úsilí bylo korunováno úspìchem - vytvoøením vala ského kní ectví.
To se ve svých støedovìkých hranicích rozprostíralo od Karpat k Dunaji a Èernému moøi, vèet
ucího Moldavska blízko ústí Dunaje, která se pozdìji nazývala Besarábií. Proces sjednocován
útvarù ve Vala sku a vznik tohoto nového kní ectví v jihovýchodní Evropì urychlila politic
Uhrách, vzniklá po vymøení dynastie Arpádovcù roku 1301.
Basarab, aby posílil své postavení, podporoval Anjouovce Karla Roberta, dosednuv ího na uh
erský trùn, a bulharského cara Michala i mana v jeho válce s Byzancí. Svedl øadu vítìzných
ngoly, a roz íøil tak svou autoritu a k ústí Dunaje. Basarab posílil své dynastické svazky
spojenectví s bulharskými a srbskými vládci a zru il vazalský pomìr k uherskému království
Jeho poèínání nezùstalo bez odezvy. Roku
1330 zahájilo uherské vojsko, vedené králem Karlem Robertem z Anjou, ta ení na jih Karpat,
by Basaraba pøinutilo uznat uherskou svrchovanost. Vala ský kní e chtìl dosáhnout dohody, a
jeho návrhy byly odmítnuty.
V blízkosti Basarabova sídla Curtea de Argeý do lo k bitvì, v ní byl Karel Robert donucen
upu. Jeho vojsko bylo pak zaskoèeno Basarabový - mi oddíly a v památné bitvì u Posady znièe
Padl zde výkvìt uherské lechty i èetní duchovní a králi se podaøilo zachránit holý ivot.
ydobyl mezinárodní uznání nezávislosti své zemì.
Za Basarabova syna a nástupce, Nicolae Alexandra (1352-1364), "velkého vojvody a kní ete
", zùstával základní otázkou mezinárodního postavení Vala ska vztah k uherskému království
Nicolae Alexandru si obratnou sòatkovou politikou získal kontakty nejen se srbským a
bulharským dvorem, ale dostal se i do blízkosti uherského krále, nebo jedna z jeho dcer b
yla man elkou slezského vévody Ladislava Opolského, uherského palatina a pøíbuzného Ludvíka
. Své dùchody z obchodu posílil Nicolae Alexandru udìlením privilegií bra ovským kupcùm. Vý
bylo i zøízení metropolitního stolce v Argeý. V této zále itosti se Nicolae Alexandru obrá
yzanci, která byla vedle Øíma druhým støedovìkým centrem dùle itým pro legalizaci moci. Rok
dr el uznání biskupství v Argeý, tehdej ím hlavním mìstì zemì, jako sídla metropolity vala
zemi zaji tìna nezávislost i v nábo enské oblasti.
Následující kní e, Vladislav-Vlaicu (1364-1377) pokraèoval v politice svých pøedchùdcù a sn
zajistit nezávislost zemì. Za jeho vlády do lo ve Vala sku poprvé k zavedení vlastní mìny,
se zlaté dukáty, støíbrné dináry a bany, a dále k posílení obchodních stykù se Sedmihradsk
e klá tery staly dùle itými kulturními centry a v Severinu bylo zalo eno druhé metropolitní
Za Vladislava-Vlaicu byla ji ní hranice zemì ohro ena krizí bulharského státu, který se teh
zpadl na carství Trnovské a Vidimské. Vlády nad Dobrud ou, politickým útvarem rozkládajícím
Dunajem a Èerným moøem, se zmocnila Byzanc. Záhy ale proti ní vypuklo povstání, do jeho èe
ostavil dobrud ský pøedák Balica. Jeho nástupci Dobroticiovi se podaøilo dosáhnout autonomi
elé Dobrud e. Od císaøe získal titul despoty. Ke konci 14. století byla Dobrud a, jí vládl
Dobrotici a Ivancu jako vazalové Byzance, zaèlenìna do hranic Vala ska. Byl tak vytvoøen
nárazníkový prostor, který mìl umo òovat mladému kní ectví se lépe bránit novému nebezpeèí
Vztahy mezi Vala skem a Uhrami zhor il uherský útok, jeho obìtí se na èas stalo vidinské c
de vládl Vladislavùv vagr Sracimír. Výprava Ludvíkova proti Vladislavovi-Vlaicu roku 1369
konèila v ak jeho porá kou u Cetatea
6. první rumunská kní ectví
D#mbovi#ei a mírem, v nìm uherský král uznal nezávislost Vala ska a udìlil kní eti v léno
F#g#raý a staré rumunské vojvodství Amlaý. Roku 1369 také vtrhli poprvé do Vala ska Turci,
h vpád byl v ak odra en. Po dlouhém sjednocovacím procesu se Vala sko stalo první rumunskou
mí, která získala nezávislost. Nezávislé kní ectví bylo známo, nikoli náhodnì, jako Vala sk
a Rom#neasc#). Bylo tak pøedurèeno stát se po dal í generace politickým centrem rumunského
a.
POLITICKÁ A NÁBO ENSKÁ SITUACE NA VÝCHOD OD KARPAT (12.-13. STOLETÍ) Nájezdy koèovných náro
jských stepí mìly nejcitelnìj í dopad na územích východnì od Karpat.
Tyto kmeny, obzvlá tì Peèenìhové, Oguzové, Kumáni a Tataøi, prosadily svou kontrolu nad výc
Karpat na dlouhou dobu a staly se brzdou rozvoje politických útvarù domorodého rumunského
obyvatelstva. Pøesto v ak písemné prameny z té doby zmiòují ve východních èástech Karpat ex
itických, vojenských i nábo enských organizací. Bìhem 12. a
13. století prameny zmiòují "zemi Volohoveni", patøící Rumunùm v severním Moldavsku, s mìst
enovaným Bolohovo.
Pape ský list z roku 1234, zaslaný dìdiènému uherskému princi, po adoval intervenci proti R
v Moldavsku. Dùvodem k tomu bylo "biskupství Kumánù", kteøí mìli své "pseudo-biskupy" (tzn.
doxní hierarchy) a ignorovali naøízení katolického biskupa. V listu se dále praví, e Rumun
u v diecézi (která zahrnovala støední a jihozápadní Moldavsko, podél východních Karpat) vel
zastoupeni a namísto, aby konvertovali ke katolické víøe, pokusili se pøimìt Uhry, Sasy a o
tatní obyvatele království uherského k pøijetí svých ortodoxních zvykù a víry.
Existence církevní hierarchie nasvìdèuje tomu, e rumunský politický útvar mohl v této obla
iknout je tì v dobì pøed velkou tatarskou invazí, k ní do lo roku 1241.
Za est let nato, kdy byla tatarská nadvláda stále je tì dostateènì silnou, se øíkalo, e j
em Olaha (je mínìno rumunský), pocházející pravdìpodobnì z východní oblasti Karpat, cestova
, aby tu pøedal dary chánovi.
Roku 1276 nìmecký franti kánský mnich Thomas Tuscus zaznamenal, e Rumuni v severním Moldav
byli ve válce se svými rusínskými sousedy. Kolem let 1307-1308
rakouská ver ovaná kronika vypráví, e Otto Bavorský, uchazeè o uprázdnìný uherský trùn, by
atec k vojvodovi Rumunù, pravdìpodobnì z oblasti situované ve východních Karpatech. Tato ep
zoda byla spjata s boji o trùn, které vypukly po vymøení dynastie Arpádovcù.
Po roce 1300 se poèal zvìt ovat vliv Uher a Polska na malé státní útvary na východì Karpat.
y dva dùvody pro roz iøování vlivu do tìchto území: byly to válka proti Tatarùm a nastolení
ezi schismatiky a barbary v souladu s apo tolským posláním, jím pape povìøil uherské král
zøízení biskupství v této oblasti, tentokráte nazvaném Milcov (bývalé biskupství Kumánù), n
letí katolická ofenzíva pokraèovala. Prameny zmiòují "mocné mu e tìchto zemí" (potentes ill
ium), kteøí chránili statky a zbo í katolického biskupství.
V Historii Polska zaznamenal kronikáø Jan D#ugosz jména nìkterých z tìchto "mocných mu ù",
lízké vztahy s Polskem. Podle nìho, kolem poloviny 14. století po smrti tìpána, vojvody v
davsku, vypukl zápas mezi jeho syny, tìpánem a Petrem. Petr se zmocnil trùnu za pomoci vìt
y místního obyvatelstva a uherských kolonistù. Ale tìpán, který mìl pøísahou stvrzenou vìr
skému, se roku 1359 do Moldavska vrátil s polskou pomocí. Podle kronikáøe D#ugosze v ak pol
ké vojsko pøekvapili Rumuni a porazili je.
Ve stejném roce 1359 nacházíme v domácích kronikách a historických povìstech zmínky o Drago
rumunském lechtici z Maramure e, který el na lov praturù spolu se skupinou svých vìrných
h, pøi el do Moldavska a stal se zakladatelem rodu vojvodù této zemì. Bez ohledu na mlhavo
st kronik, je zøejmé, e kolem poloviny 14. století (nejpravdìpodobnìji v rozmezí let
1352-1353) vládl nad èástí Moldavska (pravdìpodobnì v severozápadních a západních oblastech
r hranièících s Maramure í a Sedmihradskem) Dragoý, rumunský hodnostáø ze Sedmihradska, kte
zalem uherského krále.
Na území hranièícím s Karpatami, Dnìstrem a Èerným moøem se zaèala od 12. do 14. století ob
malých státních útvarù, jim , stejnì jako v jiných oblastech, vládli vojvodové, kteøí byli
usedních státù. V dùsledku úpadku mongolsko-tatarské moci se poèaly prosazovat Polsko a Uhr
které se zmocnily kontroly nad tìmito rumunskými politickými útvary. Bìhem protimongolských
ní, organizovaných ve východní èásti Karpat, si uherská koruna zajistila pomoc Rumunù ve Va
a Sedmihradsku a k nim pøiléhajících oblastech, obzvlá tì v Maramure i.
Po dobytí Sedmihradska poèalo uherské království usilovat o odstranìní rumunského vojvodstv
amure i.
Bylo to souèástí uherských snah centralizovat správu království a zavést západní feudální s
terá mìlo království pod kontrolou. Nìkolik rumunských vládcù v Maramure i, jako Dragoý Vod
racovalo s korunou, slou ili jí na výsost oddanì, aby si udr eli své bohatství a privilegia
statní, vedení vojvodou z Maramure e (zvolen byl sborem cnezi), zvaným Bogdan, vládcem údol
o kní ectví se sídlem v Cuhea, kompromis s uherským královstvím odmítli. Mezitím uherský kr
rokem 1359, vytvoøil v severovýchodním Moldavsku, pod vedením Dragoýe, zvlá tní obranné úze
pøed útoky Tatarù. Mìlo v ak slou it i k neutralizaci rostoucího polského vlivu na východ o
t. V ústním podání zùstal zachován mýtus o Dragoýovi zakladateli ve spojitosti s ji zmínìn
výpravou roku 1359. Av ak bez ohledu na tuto povìst a skuteènost, e byl vazalem uherského
krále, zùstal Dragoý uchován v obecném povìdomí rumunského národa jako první sedmihradský v
Dragoýovi vládl jeho syn Sas. Oba byli zmiòováni jako sedmihrad tí vojvodové v pøibli nì st
y synové vojvody tìpána bojovali o moc v oblastech hranièících s Polskem, pravdìpodobnì na
hoveni.
Existenci malých rumunských politických útvarù na východ od Karpat lze tudí dolo it okolo
y 14. století. Nìkteré z nich byly závislé na Polsku nebo Uhrách, zatímco jiné, zvlá tì v j
o oblasti, zùstaly pod mongolsko-tatarskou správou.
Kolem roku 1359 Bogdan Cuhea, vojvoda z Maramure e, který byl ve sporu s uherským králem
pøibli nì od let
1342-1343 a který byl charakterizován jako "notoricky nevìrný poddaný" krále, pøesunul cent
svého odporu na východ Karpat. Nìkteøí rumun tí lechtici z F#g#raýe pøijali ke konci 13.
jnou strategii a pøe li na jih Karpat. Neschopno uchránit svou autonomii v Maramure i, nás
ledovalo Bogdana z této oblasti pøes hory do Moldavska okolo dvì stì cnezi, kteøí se zde sp
jili s místními bojary ve vzpouøe proti uherské nadvládì. Bogdan odstranil Dragoýovy násled
vyhlásil nezávislost Moldavska.
Krátce nato, bìhem zimy 1364/1365 odrazili Moldavané útok uherské armády vyslané králem Lud
. z Anjou, a tak uchránili nezávislost této druhé rumunské zemì.
V následujících letech, za vlády vojvodù La#cu (1365-1375), Petra I. Muýata (1375-1391) a R
mana I. (1391-
1394) bylo dokonèeno územní sjednocení Moldavska v jeho historických hranicích. Prvním vojv
u, který legalizoval tuto skuteènost kní ecím titulem, byl Roman I. Roku
1392 si hrdì pøipsal "Moldavský vojvoda a dìdic celé Valachie (Moldavie) od hor a po bøeh
. Takto se Moldavsko stalo druhým nezávislým rumunským kní ectvím.
Jeho dva katoliètí sousedé, království uherské a polské, se v ak nehodlali zøíci svých po a
vanost nad tímto kní ectvím. Uhry se dovolávaly své apo tolské mise obracet pohany a schism
na víru jako dùvodu pro roz íøení svého vlivu do Moldavska.
Rumuni se tomuto tlaku ubránili a svou nespokojenost vyjádøili pøímo Svaté stolici. Roku 13
4 pape Øehoø XI. vìdìl, e "ty èásti rumunských národù," ijící v oblasti "podél hranic uh
arù", které se øíká Moldavsko, nepøijaly katolickou víru, proto e "jsou nespokojeny s bohos
uherských knì í" a po adují hierarchu, "který bude znát øeè jejich národa".
Obecnì øeèeno, tradièní zahranièní politikou støedovìkého Moldavska byly pokusy vyva ovat p
ký vliv neustálým po tváváním jednoho proti druhému. Ve snaze udr et nezávislost své zemì M
li spojenectví se dvìma katolickými královstvími. Na sklonku 14. století, po vytvoøení pols
erské dynastické unie, bylo v Moldavsku zøízeno sídlo metropolity podøízeného Byzanci. Uzná
avomocí na jihu Karpat, v Moldavsku, a s tím související absolutní nezávislosti zemì, tudí
Východního svìta, k nìmu Rumuni, díky své ortodoxní víøe, tíhli po celý støedovìk.
VÝZNAM ZALO ENÍ NEZÁVISLÝCH RUMUNSKÝCH STÁTÙ K sjednocení a centralizaci støedovìkých rumun
14. století. Dva z nich, Moldavsko a Vala sko, byly nezávislé; Sedmihradsko pod uhersko
u nadvládou jako vojvodství mìlo rozsáhlou autonomii a politicky a hospodáøsky se orientova
o na jih a východ Karpat.
Po celý støedovìk bránily, kromì jiných faktorù, vytvoøení jednotného rumunského státu uher
dmihradsku, etnickém a politickém jádru rumunského národa, a vliv sousedních mocností, obzv
ského království a pozdìji osmanské øí e. Vedlo to k tomu, e Rumuni, podobnì jako Italové,
Rusové, ili v oddìlených politických útvarech, z nich byly nìkteré pod cizí vládou.
Nicménì tato rumunská kní ectví byla efektivním nástrojem organizace a obrany svých obyvate
nì jako stvrzením støedovìké rumunské civilizace.
Ve stejné dobì se nìkolik sedmihradských vojvodù, tøeba e byli vysokými úøedníky uherského
dní moci pova ujíc své zemì za regnum, a dokonce zasáhlo do bojù o uherský trùn. Mezitím vo
a ska a Moldavska také uplatnili v Sedmihradsku význaèný vliv - za støedovìku vládli nad ro
teritorii ve vojvodství (jako je F#g#raý a Amlaý), vytváøeli pevné hospodáøské svazky s pro
podporovali zde duchovní ivot rumunského obyvatelstva.

MEZI BYZANCÍ A ZÁPADNÍM SVÌTEM Ve støedovýchodní a jihovýchodní Evropì trval støedovìk obec
v západní Evropì. Proto i støedovìk v rumunských zemích trval od 8. a 9. století do konce
letí, kdy lze pozorovat pod vlivem duchu renesance dùle ité zmìny ve vnitøním uspoøádání a
ní. Bìhem tohoto období byly v rumunských zemích vytvoøeny a poèaly fungovat zvlá tní polit
ekonomické, vojenské, nábo enské, kulturní a právnické instituce. Ve stejné dobì, od svého
století, se stala rumunská kní ectví souèástí konglomerátu mezinárodních vztahù a konflikt
jejich autonomii, ale znièit jejich existenci se nepodaøilo.
Ve støedovìku se Rumuni ve støedovýchodní a jihovýchodní Evropì nacházeli v unikátní situac
ka svého jazyka a pùvodu byli pøíbuzní s románskými národy západní Evropy (Italy, Francouzi
talánci, Provensálci, Rétoromány a Portugalci), ale díky své geografické poloze a nábo enst
zby na byzantský a slovanský svìt. Tvoøili románskou enklávu u bran Orientu, izolováni od z
ku latinismu, a èelili celé øadì nebezpeèí, s nimi museli zápasit, aby se ubránili.
Znaky latinismu, "peèetì Øíma", jak je nazývá historik Nicolae Iorga, se trvale zachovaly o
doby, kdy dal Øím Rumunùm jméno a jazyk. Povìdomí svého románského pùvodu si uchovávali po
slou ilo jim jako prostøedek obrany a sebezáchovy. O tìchto poèátcích se cizí poutníci a hu
ozvídali od samotných Rumunù. Zaznamenávali tato fakta a v prùbìhu 14., 15. a 16. století s
mi seznamovali celý západní svìt.
Bìhem støedovìku, obklopeni slovanskými, uherskými a tureckými sousedy, pøebírali Rumuni ro
té vlivy z tìchto prostøedí; nejsilnìj í impulzy v ak pøicházely z Byzance, slovanskými ces
hledu na to si v ak Rumuni uchovali svou svébytnost. Italský humanista Antonio Bonfini
, ivotopisec uherského krále Matyá e Korvína, v 15. století o Rumunech napsal: "Skuteènost
ou Rumuni potomky Øímanù, je a podnes dolo ena jejich jazykem, tento jazyk, aèkoliv jsou o
klopeni rùznorodými barbarskými národy, nemù e být znièen...Aèkoli v emo né barbarské útoky
cii Dácii a øímské národy...mù eme vidìt, e øímské kolonie a legie, které byly je tì zøíze
Vystaveni vlnám barbarských útokù, si stále uchovávali románský jazyk a bojovali divoce, ab
neztratili, a èlovìk mohl pozorovat, e bojovali nejenom, aby si uchovali svùj zpùsob ivo
ale je tì více proto, aby si uchovali svùj jazyk."
Typicky humanistickým a velmi pùsobivým jazykem Bonfinius nehovoøí pouze o románském pùvodu
nských národù a jejich kontinuitì s Dáky, ale také, podobnì jako pape Øehoø XI. roku 1374,
unském jazyku jako dùvodu jejich vzdorování asimilaèním tendencím ze strany sousedù.
STØEDOVÌKÁ SPOLEÈNOST Ji od samých poèátkù v sobì nesla støedovìká rumunská civilizace peè
dobovými vlivy obzvlá tì byzantsko-slovanského svìta. Dokládají to latinské názvy pro vesn
z latinského fossatum), volení vùdci spoleèenství zvaní juzi (sg. jude, z latinského judex
ale také pou ívání slovanských termínù, jako napøíklad cnezi ze slovanského kneaz, knjaz. V
kteøí byli vybíráni mezi juzi a cnezi, se nazývali vévodové (duca, pl. duci, z latinského
ducis), anebo vojvodové (voievozi, ze slovanského vojevoda). Dokládá to, e slovan tí vládc
eøí sem pøi li v raném støedovìku v dobì slovanských invazí, podlehli postupné asimilaci do
tvem.
Ve Vala sku a Moldavsku se èlenové nejvýznamìj í spoleèenské skupiny, tj. usedlé lechty vl
ali bojaøi. lo o termín vypùjèený ze slovanského jazyka.
Jednalo se o dìdiènou vrstvu spoleènosti, která v ak zdaleka nebyla uzavøená a stabilní. Vl
muloval ve svých rukou pravomoci, umo òující mu udìlovat bojarské tituly, propùjèovat pùdu
gia. Tak se mohla tato skupina rozrùstat o nové bojary. Rozhodnì se také nejednalo o jed
notnou spoleèenskou skupinu. Nìkteøí bojaøi mìli v dr ení rozsáhlá území, jiní pouze malé s
jara závisela na rodinných svazcích. To hrálo velkou roli nejen ve vztazích kní ete a bojar
e i mezi bojary samotnými. Vzhledem k nedostatku pramenného materiálu z té doby je v ak tì
dolo it.
V Sedmihradsku se slovo bojar zachovalo pouze v oblasti F#g#raý, která byla vévodstvím,
v nìm vládla v prùbìhu 14. a na poèátku 15. století kní ata vala ská. Zbývající území Sedm
, uznávaní uherskou korunou, lechtici v západním slova smyslu a pøedev ím uherského pùvodu
echta pøe ívala pøedev ím v odlehlej ích, okrajových oblastech, kde získala vlastnictví svý
spodaøovala svùj pozemkový majetek na základì zvykového práva.
Dynastie z Anjou, zvlá tì za vlády krále Ludvíka I. (1342-1382), ve snaze sjednotit vnitøní
herského království, zavedla pøísný poøádek ve spoleènosti, který jasnì definoval jak posta
ak poddaných. Opravdový lechtic musel být katolíkem a musel vlastnit královskou listinu o
arování svých pozemkù králem. Tak se podaøilo vìt inu rumunských lechticù automaticky vylo
vrstvy - byli pravoslavní a nevlastnili královskou donaèní listinu na své pozemky, jim vlá
na základì zvykového práva, a tudí nelegálnì. V dùsledku toho mnoho z nich o své pozemky
postaveno na úroveò poddaných. O nìco liberálnìj í byla situace v odlehlých a komunikaènì
blastech Sedmihradska, které se tì ily vìt í samostatnosti, nebo dopad panovnické moci tu
lab í. Zde byla mo nost legalizovat lechtický titul a stav pasováním na rytíøe.
Oficiální tlak uherské koruny zpùsobil, e mnozí z rumunských lechticù konvertovali ke kat
u a brzy podléhali "maïarizaci", aby se dostali mezi feudální elitu. Za uznání svých zvykov
ráv a privilegií pak vìrnì slou ili korunì. Øada z nich se vyznamenala v bojích s Turky a z
a se mezi plnohodnotné pøíslu níky aristokracie. Mnozí z nich si právì díky tomu zachovali
5. století své etnické dìdictví.
Ve støedovìku tvoøili poddaní vìt inu obyvatelstva. Nevolníci, kteøí obdìlávali pùdu dr eno
známi jako rum#ni nebo vecini. Jejich poèet se v prùbìhu druhé poloviny
15. století zvý il. Èásteènì k tomu vedlo narùstající hospodáøské vykoøis ování ze strany O
lil v 16. století. Svobodní poddaní, obzvlá tì v Moldavsku a Vala sku, rovnì tvoøili význa
vského obyvatelstva. Byli vlastníky zemìdìlských statkù nazývaných moýie, zdìdìných od skut
nárních pøedkù. Tito moýneni, nazývaní také moýteni nebo r#zeýi v Moldavsku, mìli osobní vl
oliv pastviny byly ve spoleèném dr ení vesnické obèiny. Zemìdìlská pùda byla rozdìlena na d
lnì rozdìlované, obvykle taháním losù, podle systému známého jako dev#lm#ýie.
V Sedmihradsku byl rozdíl mezi poddanými zemìdìlci a jejich lechtickými pány vnímán jinak.
kládají kroniky, v povìdomí elity støedovìkých Uher vládlo pøesvìdèení, e lechtici jsou n
vatelù, zatímco na poddané se nahlí elo jako na potomky pora ených národù.
Mechanismy feudálního hospodáøství byly obzvlá tì v Sedmihradsku jasnì definovány. Nesvobod
byli poèetnìj í a mìli pevnì stanovené povinnosti vùèi svému feudálnímu pánovi, korunì a k
práci a odvodu naturálií. Mezi nejtí ivìj í povinnosti patøily povinnosti vùèi lechtì a c
1437 vedly narùstající a utu ující se nelítostnost a tvrdost feudálního systému, provázené
sátkù a omezováním mo nosti stìhování k nebývalému napìtí mezi poddanými. Poslední kapkou b
ckého biskupa Georgiu Lepeýe vybrat v nových penìzích dlu né danì církvi zpìtnì za tøi roky
ulzem k prvnímu velkému rolnickému povstání v rumunských zemích, které vypuklo v povodí øek
jaøe 1437.
Povstání se rychle roz íøilo po celém Sedmihradsku. Vzbouøení rolníci, kteøí po adovali soc
litická práva, si vybudovali opevnìný tábor na kopci Bob#lna blízko Klu e. lechtické vojsk
je oblehlo, odmítlo jakékoliv vyjednávání. Bylo v ak v èervnu 1437
pora eno a jeho velitel sedmihradský vévoda Ladislav Csáky musel vyjednávat. Na schùzce s v
i povstalcù v M#n#ýstirea uzavøená dohoda upravovala pøedev ím povinnosti rolníkù. lechta
a se sní ením daní a dávek a obnovením svobody stìhování (po zaplacení dluhù), jako i práv
vdovì èi pøíbuzným nejsou-li dìti. Sjednaný mír v ak nemìl dlouhého trvání. lechta hledala
ni nevýhodných podmínek zbavit. Biskup Lepeý a jeho bratr Lorand, místovévoda sedmihradský
volali na 16. záøí 1437
do C#p#lna shromá dìní lechty, Sékelù a Sasù, aby se sjednotili k vzájemné podpoøe. K potl
alo ili Fraterna Unio, která se pozdìji stala Unií tøí národù (Unio trium nationum), alianc
ou mezi uherskou lechtou, pøedstaviteli Sékelù a saskými patricii. Byl to první známý akt,
umunské obyvatelstvo, prakticky bez vlastní lechty, bylo zbaveno v ech politických práv. U
ie tøí národù se stala na celý støedovìk pevným základem pro systém vlády v Sedmihradsku, z
o alianci vylouèen rumunský národ. Konflikt pokraèoval, rebelùm se podaøilo zabrat mìsta Kl
iud, Turda a Dej. Koneènì, ke konci prosince
1437 a na zaèátku ledna 1438, lechta odpor rolníkù rozdrtila a mìsta znovu obsadila. Násle
alo represivní váleèné ta ení a je tì silnìj í utu ení feudálního systému.
Se zvy ujícími se feudálními povinnostmi narùstala mezi sedmihradskými rolníky znovu nespok
st. Roku
1514 pape Lev X. vyzval k velké køí ové výpravì proti Turkùm.
Pøi té pøíle itosti slíbil osvobození z nevolnictví tìm rolníkùm, kteøí uposlechnou jeho vý
e. S tím v ak nesouhlasili
7. støedovìká rumunská civilizace
feudálové, a pøinutili pape e, aby se svých plánù zøekl. Vzápìtí na to vypukly rolnické bou
evøenou válku. Tak jako v øadì jiných rolnických povstání støedovìké Evropy, vedl i toto po
, mu jménem Jiøí Dó a, pùvodem Sékel.
Spoleènì se svým bratrem Grigorem a zchudlým knìzem Laurentiem Meszarosem Dó a zformuloval
gram, obsahující po adavky rolníkù na ulehèení bøemene feudálních povinností. Dó a vedl rol
ré porazilo lechtickou armádu pod velením upana tìpána Báthoryho, vládce Teme váru, a ce
a Mihaila Csákyho, který v boji zahynul. Povstání se roz íøilo a do pohranièních oblastí M
mì B#rsa, Banátu a do území, obývaných Sékely. lechta se ocitla v tì ké situaci. Sedmihrad
Zápolský byl nucen narychlo zorganizovat velkou lechtickou armádu. Hlavní boje se soustøed
ly na obléhání Teme váru, v nìm se shromá dilo místní lechtické vojsko. Kdy se ji zdálo
pomoc právì od Jana Zápolského.
Dne
15. èervence Zápolského armáda definitivnì pod teme várskými hradbami porazila Dó ovo vojsk
atní vùdci povstání byli zajati, muèeni a pak veøejnì popraveni. Pro Jiøího Dó u byl pøipra
est - byl usazen na roz havený elezný trùn, na hlavu mu byla posazena havá elezná koruna
tìlo bylo poté rozètvrceno. V echno rolnictvo bylo prohlá eno za "zásadnì vìènì znevolnìné
etua servitute).
Zvy ující se feudální povinnosti vysvìtlují zhor ující se situaci rolníkù v Sedmihradsku. Z
nického povstání roku 1437 byla povinnost jednoho nevolníka odpracovat na lechtické pùdì j
den v roce, kolem roku 1514 byli ji rolníci povinni pracovat pro svého pána jeden den v
týdnu.
V rumunských zemích uvnitø ka dé spoleèenské skupiny, patøící do feudální spoleènosti, exis
fliktních zájmù. Je v ak nemyslitelné mluvit o "tøídních zájmech" jako takových v 15. stole
o tøídním konfliktu mezi bojary a rolníky. Povinnosti nevolníkù, obzvlá tì ve Vala sku a Mo
nebyly pøíli tvrdé a loajalita èasto pøesahovala spoleèenské kategorie. Je pravdou, e rod
a mìla daleko vìt í význam pøi utváøení svazkù mezi èleny spoleènosti ne jakýkoliv pøedpok
Ve Vala sku a Moldavsku se povinnosti rolníkù nezvy ovaly tak dramaticky jako v Sedmihra
dsku. Pøi rozdìlování feudálních poplatkù a ostatních forem dùchodù tu byly zvýhodòovány ús
církevní lechty. Navíc na rozdíl od katolické církve, východní církev nikdy nepo adovala
danì. V dùsledku toho ve Vala sku a Moldavsku nikdy nevypukla rolnická povstání v takovém r
ahu jako v Sedmihradsku. Liberálnìj í situace v obou kní ectvích vedla k tomu, e po celý s
raný novovìk docházelo k intenzívní migraci rolníkù ze Sedmihradska do Vala ska a Moldavska
byly feudální povinnosti ni í a ménì tvrdé. Tuto migraci lze dolo it je tì pøed vznikem r
a východì a jihu Karpat, od roku 1234 v Moldavsku a od roku 1247 ve Vala sku.
Ve srovnání se západní Evropou byl vývoj mìst omezený; mìsta postupnì vznikala a rozvíjela
tých obchodních cest, køi ujících rumunské zemì; ji nì a východnì od Karpat se nazývala trh
tímco v Sedmihradsku, které spadalo pod saský vliv, byla obehnána hradbami a pøipomínala zá
ní mìsta.
Jako politická, hospodáøská, nábo enská a kulturní centra byla mìsta oporou ústøední politi
støedkovávala styky s ostatní Evropou.
V rumunských zemích existovalo znaèné mno ství velkých mìstských center. Vìt ina z nich mìl
dní a obrannou roli: Bra ov, Sibiò, Sighiýoara a Bistri#a v Sedmihradsku; Suceava, Jasy
a Cetatea Alb# v Moldavsku; a Curtea de Argeý, T#rgoviýte, Chilia, Br#ila a Giurgiu
ve Vala sku. V tomto období navíc nacházíme první zmínku o Bukure ti, která se mìla pozdìji
tským centrem. Aèkoliv jako osada existovala ji ve 14. století, a za vlády Vlada III.
Draculy do lo k opevnìní tohoto mìsta na øece D#mbovi#a a k jeho pový ení na kní ecí rezide
e takto zmiòováno v listinì z roku 1459.
V Sedmihradsku se mìsta stala nezávislými samosprávnými celky, jim vládla v dy rada dvanác
mì anù. Byla pøímo podøízena uherské korunì a obdaøena vymezenými mìstskými privilegii.
Ve Vala sku a Moldavsku mìla mìsta sice podobnou organizaci, ale autonomii, pøíznaènou pro
edmihradsko, postrádala v dùsledku své pøímé podøízenosti kní eti. Obvykle kdy dal nìjaké
anovil mu kní e správce (p#rc#lab), který odpovídal za organizaci a obranu. Mìsta ila pøed
bchodu, samotná výmìna mezi mìstem a vesnicemi byla znaènì omezena.
STØEDOVÌKÝ STÁT V rumunských zemích také fungovala feudální hierarchie a vazalské vztahy, i
ha úpravami a specifickými rysy. Hlavou státu byl "velkovévoda a kní e", panovník, který ne
den titul slovanského pùvodu (voievod) znamenající vojenského velitele, a druhý, zdìdìný z
a pøevzatý z císaøské formulace (dominus), vyjadøující, e je svrchovaným pánem zemì a podd
ové v rumunských zemích byli zároveò kní aty, nejvy ími pøedstaviteli svých státù, monarch
yslu, zatímco prostí vojvodové byli pouze podøízenými tìchto vládcù. Øímská tradice tak vti
i nesoucí slovanský název zøetelnì rumunskou svéráznost.
Univerzální titul vojvody dr el vládce Sedmihradska, jeho panovníkem byl uherský král; pat
i nejvy í úøedníky uherského království spadající pod pravomoc koruny. Na druhé stranì mìl
e vìcech moci výkonné, vojenské, soudní, správní a zákonodárné. Jako pán nad celou svou zem
ativa zvaná dominium eminens. Titul vládcù Vala ska a Moldavska je uvozen v kancléøských li
nách v dy èásticí Io (odvozené od biblického jména Ioannes), podle byzantského vzoru oznaèu
anovnictví a moc pocházející od boha.
V Moldavsku a Vala sku nebyl znám pojem primogenitury ustanovující pravidla nástupnictví na
trùn.
Nástupnické právo se opíralo o dìdiènì volební princip, odvozený od slovanského zvykového p
jarù provolal jednoho z mu ských èlenù vládnoucí rodiny za kní ete; pøitom v ichni mu tí p
egitimní, tak nelegitimní, mìli na trùn stejný nárok. Tento dìdicko-volební systém vedl pøi
jùm mezi kní ecími potomky, kteøí se sna ili získat si podporu jednotlivých bojarských klik
kandidaturu. To také vytváøelo pøíhodné podmínky pro vnìj í zásahy do dynastických sporù,
ví. Ve snaze vyhnout se politickým pøevratùm zpùsobeným boji o trùn, nìkteøí vládnoucí pano
ad Mircea Starý, vybrali nástupce je tì za svého ivota.
Kní e prakticky vykonával absolutní moc v zemi, pøesto e mu byla k ruce kní ecí rada nazýva
omnesc, slo ená z mocných bojarù. Privilegia Rady a její slo ení byly definitivnì stanoveny
vlády Mircey Starého (1386-1418) ve Vala sku a Alexandra Dobrého (1400-1432) v Moldavsku
; postupnì v ak procházely v 15. století promìnami odpovídajícími mìnícím se potøebám obou
Mezi èleny kní ecí rady patøilo nìkolik nejmocnìj ích a nejvlivnìj ích bojarù, pøívr encù k
dreg#tori (pl.), pocházejících rovnì z øad bojarù. Po celé 15. století byli nejdùle itìj
bojaøi, zastávající úøady v radì výhradnì z titulu postavení velkých pozemkových vlastníkù.
i bojaøi, kteøí v ak byli zároveò dvorskými hodnostáøi. K postupným zmìnám ve slo ení rady
a na poèátku
16. století, kdy se skládala ji témìø výluènì z bojarù, kteøí byli zároveò kní ecími úøedn
Kdy bìhem 14. století vznikla správní organizace státu, v podstatì byly pøevzaty byzantské
uce, vypùjèené ze star ích jihoslovanských státù, pøedev ím Bulharska a vyhovovující potøeb
letí najdeme mezi tituly, které dostávali èlenové kní ecí rady, násle dující:
upan - jde o termín vypùjèený ze slovanského jazyka, který znamenal kní ete nebo pána. Dos
velcí bojaøi, obvykle èlenové kní ecí rady.
Bán - vysoký hodnostáø v kní ecí radì Vala ska, jeho úøední moc se vztahovala hlavnì na Ol
 v Severinu, pozdìji byla jeho sídlem Craiova. Velký bán z Craiovy (titul vznikl roku 15
04) byl nejvy ím hodnostáøem v zemi po kní eti a zastupoval kní ete v Oltensku.
Mohl pøedsedat kní ecí radì a vládnout zemi za nepøítomnosti panovníka. Pomáhali mu ni í ú
Logof#t - poprvé se objevuje mezi lety 1390-1400; logof#t byl hlavou kní ecí kanceláøe, kde
zodpovídal za vyhotovování listin a korespondenci. Opatroval velkou peèe , kterou se stvrz
ovaly listiny vycházející z panovníkovy kanceláøe. Jeho podøízenými byli druhý a tøetí logo
panovníkovy kanceláøe, kteøí se nazývali diákové, gramatikové i písaøi a sepisovali listin
vníkovou kanceláøí. Byl nejdùle itìj ím dreg#torem v Moldavsku a druhým nejdùle itìj ím mu
Vornic - poprvé zmínìn v listinì z roku 1389, byl nejdùle itìj ím dreg#-torem v kní ecí rad
jako smírèí soudce, mìl soudní pravomoce, které mohl vykonávat po celé zemi. Kromì toho by
rávcem dvora, tj. panovníkových slu ebníkù. Èasem byli v radì zastoupeni dva vornici, z nic
n mìl ni í hodnost.
Sp#tar - byl vojenský úøedník, obvykle velitel jízdy (ve Vala sku). První zmínku o nìm nach
tinì z roku 1415. Mezi jeho povinnosti patøilo opatrovat panovníkùv meè.
Èasem slou ili v kní ecí radì dva sp#tari (pl.).
Stolnic - poprvé byl zmínìn v listinì z roku 1392. Zodpovídal za zásobování dvora potravina
mìl na starosti dvorní spí e. Mezi jeho povinnosti patøilo ochutnávat jídla, podávaná panov
Paharnic - poprvé zmínìn v listinì z roku 1392, se øádným èlenem kní ecí rady stal a po ro
starosti zásobování dvora pitím; nesl odpovìdnost za kní ecí vinné sklepy. Ochutnával víno
dávaného kní eti, zda není otráveno. V Moldavsku byl tento úøedník také znám jako ceaýnic.
Comis - poprvé byl zmínìn v listinì z roku 1415. Mìl za povinnost starat se o kní ecí konì
t dopravu poplatkù a ostatních darù sultánovi. V Moldavsku vykonával rozsudky; pomáhali mu
odøízení, kteøí se jinak zdr ovali na vesnicích, kde vymáhali výkon prací pro panovníka.
Vistiernic - byl poprvé zmínìn v listinì z roku 1392. Mìl na starosti zemskou pokladnu, je
splývala s pokladnou panovníkovou. Byl kní ecím pokladníkem a zodpovídal za v echny peníze
utracené kanceláøí. Musel vydávat peníze nezbytné na udr ování dvora a vojska. Jeho podøíze
(výbìrèí daní) a dijmari (výbìrèí desátkù). Pozdìji musel vistiernic vybírat i peníze na po
ovinnost mìl rovnì starat se o ko e iny a aty urèené jak pro kní ecí atnu, tak na dary.
v ech vesnic v zemi, vybíraných daní a zaznamenával v echny dary, které kní e obdr el.
V 18. století, kdy byly oddìleny pøíjmy zemì od pøíjmù panovníka, mìl pøíjmy panovníkovy na
as. Podøízenými úøedníky vistiernica a camarase byli camarasii de ocna (vybírali pøíjmy ze
onopolu), pohranièní celníci (pro pohranièní clo), camanari (vybírali desátek z vosku a poz
vybírali pøíjmy z hostincù).
Stratornic - poprvé byl zmínìn jako èlen kní ecí rady v listinì z doby vlády Vlada Dracula
18. èervence 1437 pod názvem postelnic. Byl vy ím úøedníkem nejbli ím panovníkovì osobì.
usel umìt cizí jazyky, nebo zastával té funkci tlumoèníka u panovníka a mìl na starosti s
ahranièím. Staral se rovnì o kní ecí obytné prostory. Jeho podøízeným byl dveøník, který b
eli k panovníkovi.
Armaý - je poprvé zmiòován v listinách za vlády Vlada III.
Dracula, ale jako èlen kní ecí rady se objevuje v listinì vystavené 3. èervna 1478. Zodpoví
a vykonávání panovníkových rozsudkù, a ji ve formì trestù tìlesných nebo i hrdelních. Mìl
innosti a mezi jeho úkoly spadala povinnost dohlí et na cikánské otroky panovníka.
Clucer - byl vysokým úøedníkem, který mìl na starosti ochranu potravinových zásob na kní ec
Satrar - pomáhal panovníkovi za vojenských výprav. Pozdìji se objevil ve Vala sku dal í úøe
který mìl zpoèátku jistou vojenskou pravomoc, ale pozdìji pùsobil pouze jako strá ce panovn
Mezi ostatní dùle ité úøedníky patøili:
P#rc#lab - poprvé zmiòovaný ve Vala sku roku 1368, byl vojenským velitelem hradu nebo opev
nìného mìsta.
Portar - je zmiòován pouze v Moldavsku. Byl vojenským velitelem pevnosti Suceava, hlav
ního mìsta kní ectví.
V 16. století byl nahrazen hatmanem, který se stal velitelem celého vojska.
Gr#m#tic - byl kní ecí sluha, který nemusel nutnì pocházet z øad bojarù, a který pracoval p
f#tem. Jeho povinností bylo psát v echny oficiální listiny a korespondenci vydávanou dvorem
Jméno gr#m#tica se obvykle v listinì uvádìlo za seznamem èlenù kní ecí rady, a to v samost
ulaci, která informovala o místì, kde byl dokument vydán, a datu, kdy byl úøednì oznámen.
S malými výjimkami, mìli èlenové kní ecí rady podobné postavení jako kancléø, strá ce pokla
hodnostáøi v západní Evropì.
Základ feudální hierarchie tvoøila ni í a støední lechta, která se nepodílela pøímo na vl
oleènì s dal ími spoleèenskými skupinami tvoøila shromá dìní stavù (adun#rile de st#ri). Tø
v západní Evropì po celý støedovìk, lze v rumunských zemích nalézt rovnì , ale s podstatným
Shromá dìní stavù se skládalo ze lechty, církve, vojenských úøedníkù a mì anù. Mìlo domác
. Toto shromá dìní se ve Vala ku a Moldavsku scházelo nepravidelnì a jen podle potøeby.
V Sedmihradsku, které spadalo pod uherskou svrchovanost a bylo kolonizováno cizími národ
y, mající zvlá tní privilegia, se tato shromá dìní, a do 16. století nazývala congregation
nebo universitates. Na konci 13. století, kdy v Sedmihradsku toto shromá dìní poèalo fungov
t, a po celé následující století jej tvoøili pøedstavitelé uherské, saské, sékelské a rumun
ty. Po roce 1366 uherský král Ludvík I. z Anjou pøijal v Sedmihradsku opatøení na posílení
ké moci a na podporu roz íøení katolické víry v zemi. V jejich dùsledku byli ortodoxní Rumu
to shromá dìní vylouèeni a poèátkem 15. století nebyla ji více rumunská lechta uznávána j
Od té doby nemohli rumun tí cnezi a vojvodové vykonávat moc pøinále ící jim jako pøedstavit
u.
Výsledkem toho bylo, e poèali organizovat tradièní rumunské autonomní svazy, nazývané kraj
to oblastech posílili ji existující místní rumunská shromá dìní, obdaøili je soudními a ad
rivilegii a právem øe it majetkové spory mezi ni í lechtou. U uherské koruny pak protesto
oti znásilnìní svých tradièních práv. Královské úøady v ak na jejich snahy nereagovaly, neo
h svobody vydáním oficiálních listin, v nich by uznaly jejich práva a výsady, jak to uèini
pøípadì sedmihradských kolonistù.
Ti z rumunských vùdcù, kteøí pøijali køes anskou víru a byli pový eni do lechtického stavu
at shromá dìní stavù, ale nikoli jako reprezentanti svého stavu, ale jako pøedstavitelé uhe
hty.
Takto rumunská lechta postupnì ztrácela svou etnickou identitu, nebo èasem se titul lech
e stal synonymem pro Magyar a termín natio nobilium pro natio hungarica.
Odstranìní Rumunù ze shromá dìní jako pøedstavitelù samostatného stavu nabylo jasných obrys
37-1438.
Tehdy, v reakci na rolnické povstání v Bob#lnì, dospìli uher tí lechtici, Sasové a Sékelov
terá pozdìji vyústila v Unii tøí národù, vyluèující Rumuny jako zvlá tní stav.
Po celém území osídleném rumunským národem tvoøily základ pro výkon práva staré øímské zvyk
a pasteveckým potøebám. Rumunské právní termíny jako lege (zákon), judecat# (soud), martor
k) a jur#m#nt (pøísaha) jsou latinského pùvodu. Ve venkovské spoleènosti soudci zvaní juzii
latinského judices) nebo cnezi, vykonávali spravedlnost spoleènì se staøe iny vesnice, o n
ch se hovoøilo jako o "starých a moudrých mu ích", podle starovìkého zvykového práva ius V
(vala ské právo ve smyslu zemského práva) a jeho støedovìké obdoby zvané ius keneziale (kn
oliv se v Sedmihradsku nìkdy ve svých právních zásadách odvolávali na ius Valachiae, bylo t
právo rumunské zemì.
Pozdìji, bìhem 14. a 15. století, bylo staré zvykové právo nahrazeno novì sepsanými právním
v Sedmihradsku podle západního feudálního vzoru, ve Vala sku a Moldavsku podle vzoru byza
ntského. Soudní dvory byly rozdìleny a rozvrstveny tak, jak k tomu ve støedovìku do lo po c
lé Evropì. Církevní a laické právo existovaly vedle sebe. Nezávisle na bojarských soudech e
valy místní soudy a spravedlnost vykonávaná dvorskými úøedníky.
Ve Vala sku a Moldavsku kní ecí rada slou ila jako nejvy í zemský soud. Spoleènì s kní ete
t napøíè zemí, aby vykonávala spravedlnost. Rozsudek mìl být stvrzen v podobì hrisova (smlo
jiný oficiální dokument, vydaný kní ecí kanceláøí, obvykle potvrzující dr bu pùdy, nebo pri
ale odvolán se zmìnou kní ete. K omezení takových pøípadù byly zavedeny vysoké pokuty nazýv
které se ukládaly tìm, kdo by znovu otevøeli právní spory bez øádných dùvodù.
Na nejni í úrovni soudili ménì záva né pøípady "staøe inové", hrající obzvlá tì dùle itou
itách. V Sedmihradsku, pøes ve kerou snahu feudálù podmanit je, pøe ívaly velké poèty svobo
privilegovaných saských a sékelských územích, stejnì jako v hornatých a kopcovitých oblast
vinìní svobodní rolníci mohli ádat, aby byli souzeni svými pány, anebo sobì rovnými; v tak
6, 12 nebo 24 bojarù, anebo "svobodníkù" rolníkù nazývaných jur#tori, mìlo vynést jednomys
dek, proti nìmu ji nebylo mo né se odvolat.
Rumunské zemì chránila armáda a systém opevnìní. Hlavním úkolem lechticù a bojarù bylo boj
u svých pozemkù a pøijít na pomoc svému nejvy ímu panovníkovi, vojvodovi nebo kní eti v do
v pøípadì potøeby. Za tìchto okolností byla panovníkova ádost ádostí zemì, nebo zájmy k
oto né se zájmy státu.
Vojvodové tøí rumunských zemí byli rovnì vojenskými veliteli.
Armáda se skládala z velkých feudálních pánù, církevních hodnostáøù, ni í lechty, svobodn
na oddíly (cete), které vedly vysoce postavení bojaøi; existovaly v ak i cete zformované z
mì anù. V dobách velkého nebezpeèí byli mobilizováni v ichni mu i, kteøí mohli unést zbraò
ouèástí ozbrojených sil, zvlá tì bìhem 15. a 16. století, se stali oldnéøi. Mezi vysokými
ko èlenové kní ecí rady, mìlo nìkolik vojenské hodnosti: sp#tar (nosiè meèù) v dobì nepøíto
armádì a comis se staral o konì kní ete potøebné do bitvy.
Bìhem 15. a 16. století v ude v Evropì do lo k modernizaci armády pou íváním støelných zbra
ko poprvé pou ilo dìlostøelectva na poèátku 15. století, za vlády Vlada III. Dracula. Byly
ovány nedobytné pevnosti, obzvlá tì podél hranic: v Severinu, Turnu, Giurgiu, Br#ile a Chil
i na Dunaji; v Hotinu, Orhei, Tighinì a Cetatea Albì na Dnìstru; v Mehadii, Poienari,
Bran, Cr#ciunì a Neam#u v Karpatech. Mnoho klá terù, zvlá tì v Moldavsku, bylo rovnì opevn
obách války slou ilo jako útoèi tì pro místní obyvatelstvo.
V Sedmihradsku, pod vlivem Sasù, vznikla velká mìsta s hradbami (Bra ov, Sibiò, Sighiýoara,
Klu atd.). Stejnì tak bylo opevnìno mnoho saských kostelù, pøedev ím na jihu zemì.
lechtici a kní ata, zvlá tì v Sedmihradsku, vystavìli kamenné pevnosti, slou ící jako sídl
bami a støe ená vì emi, v Ha#egu, F#g#raýi, Kri anì a Maramure i. Vojvodská a kní ecí sídla
geýi a T#rgoviýti ve Vala sku, v Bai#, Siretu, Suceavì, R#d#u#i, Roman a Vaslui v Moldav
sku a v Klu i, Alba Iulii, Devì a Hunedoara v Sedmihradsku, byla komplexem impozantníc
h budov, slou ícím zároveò jako sídlo a pevnost.
CÍRKEV A JEJÍ ORGANIZACE Rumunské zemì v dy tvoøily hranièní oblast mezi východní a západní
voslavím a katolicismem; a pozdìji mezi tìmito dvìma vírami a reformací.
Dìjiny církve se staly ivým aspektem støedovìkých rumunských dìjin díky mocnému pøipoutání
Rumuni si uchovávali podstatu køes anství v té podobì, jak ji zdìdili od svých pøedkù, Dako
zase pøevzali v latinì z Øíma. Na rozdíl od jiných národù v jihovýchodní Evropì (zvlá tì B
Ukrajincù, Rusù a Maïarù), Rumuni spoleènì s Øeky a Albánci neznají pøesné datum pøijetí k
Køes any byli od pradávna díky rané christianizaci svých prapøedkù.
V letech 500-1000 bylo rumunské (øímské) køes anství uchováváno v populárních formách, s od
u, ale bez jakékoliv dobøe organizované církevní hierarchie.
Ta vznikla a pod vlivem východní církve, prostøednictvím Slovanù, kteøí se po roce 600 usa
zi Byzancí a Rumuny. A tak v oblasti mezi Karpatami a Dunajem do lo kolem roku 1000
k tomu, e v køes anské liturgii nahradil latinu jazyk staroslovanský, který se pozdìji ve
ovìku stal i jazykem psané rumunské kultury.
Rumuni byli jediným románským národem význávajícím pravoslaví a pou ívajícím staroslovan ti
i kulturní jazyk.
Nejmen í rumunské politické útvary 9. a 13. století mìly politické a nábo enské vazby k By
pství byla spojená s pravoslavnou církví. Vznik nezávislých rumunských státù na jihu a vých
vedl ve
14. století ke vzniku sídel metropolitù - výrazu svrchovanosti tìchto státù a bo ího práva
cù. Sousední katolické státy se rùznými prostøedky pokou ely roz íøit do rumunských zemí ka
hy pøimìt Rumuny ke konverzi na katolickou víru byly spjaty s úsilím o získání politického
Za tìchto okolností se stalo pravoslaví pro Rumuny prostøedkem k uchování vlastních tradic
azykové identity. Platilo to zejména v pøípadì Sedmihradska, kde se Rumuni ocitli pod vládo
katolického království.
Poèátkem 14. století se dynastie z Anjou sna ila ze v ech sil pøipoutat rumunskou elitu ke
atolictví, trestala pravoslavný klér a redukovala poèet pravoslavných kostelù. Ji ve
13. století shromá dìní v Budì zakázalo pravoslavným vìøícím stavìt kamenné kostely obehnan
násilnou konverzi v ak selhaly. Lze to dolo it ze zachovaného chvaloøeèení krále Ludvíka I.
em Bonfinim. Øíká se v nìm, e výsledkem královy katolické horlivosti bylo, e na sklonku s
il jednu tøetinu obyvatelstva Uher stoupenci katolické víry.
Jinými slovy dvì tøetiny obyvatelstva Uher tvoøili pravoslavní, pohané èi heretici. Pøipust
e v Sedmihradsku byla stejná situace (aèkoliv je známo, e ve srovnání se samotnými Uhram
nebyla tak velká katolická populace), pak zde katolíci, jmenovitì Uhøi, Sasové, Sékelové a
oèet rumunských konvertitù tvoøili pouze jednu tøetinu obyvatel, zatímco dvì tøetiny pøedst
pravoslavní Rumuni. Proti úsilí obrátit na víru pravoslavné vìøící v Sedmihradsku stála po
a ska a Moldavska, která naopak pomohla v této provincii pravoslaví posílit.
Metropolita na jihu Karpat vykonával pravomoce nad pravoslavnými vìøícími v Sedmihradsku a
nìmu pøilehlých oblastech; biskupové a knì í pro tyto oblasti byli svìceni ve Vala sku. Pr
ní biskupové severního Sedmihradska a Maramure e byli také pod ochranou moldavského kní ete
tropolity. Kní ata z jihu a východu Karpat stavìla v Sedmihradsku pravoslavné kostely, kte
ré vybavovala statky, knihami a perky, a slou ila jako duchovní pastýøi Rumunù, kteøí se o
od katolickou vládou.
Církev byla nejdùle itìj í kulturní institucí ve støedovìku.
Mnozí z kní at zalo ili kostely a klá tery a témìø v ichni je osvobodili od daní a obdarova
ky. Kostely a klá tery kromì svého vlastního poslání slou ily také jako koly, knihovny, ar
iskárny. Vzdìlaní hierarchové a knì í podporovali psaní ve staroslovan tinì a pozdìji v rum
 se uèiteli íøícími vzdìlání ve v ech rumunských zemích.
Význaèné kostely a klá tery byly vystavìny mezi 11. a 16. stoletím v mìstech Densuý, Strei,
#ngiorgiu, S#nt#m#ria Orlea, Gurasada, Ribi#a, Criýcior, Úcheii Braýovolui, Perii Mara
mureýului, Prislop, R#me#i a Fe leac v Sedmihradsku, v Tismana, Vodi#a, Cozia, Arg
eý, C#mpulung, T#rgoviýte, Dealu a Snagov ve Vala sku a v Siret, Suceava, Bistri#a, Vo
rone#, Putna, Arbore, C#priana, Moldovi#a a Sucevi#a v Moldavsku. Stojí podnes jak
o symboly zbo nosti a umìlecké originality, vystavìné jako na odiv v celé nádheøe svých vni
riérù a v nìkterých pøípadech i venkovních maleb. Jsou rovnì ukázkami architektonické dove
lkorysých darù svých zakladatelù.
Rozsáhlé pozemky vlastnìné klá tery uèinily z církve význaènou politickou a hospodáøskou sí
Metropolita, jak se tituloval duchovní vùdce zemì, se také zúèastòoval zasedání kní ecí rad
ojednávány zále itosti pøímo se týkající církve. Stejnì jako bojaøi, ani duchovenstvo nepøe
olitou spoleèenskou skupinu.
Roku 1359, za vlády kní ete Nicolae Alexandru, který povolal do Arge ýe arcibiskupa z Vici
ny, Øeka Iachinta, uznal caøihradský patriarcha církev v novém kní ectví za autokefální a j
rvního vala ského metropolitu. Novému metropolitovi souèasnì udìlil také pravomoc nad pravo
i Rumuny v Sedmihradsku. Císaø Jan V. Palaiolog zøízení metropole podpoøil, nebo v ní vidì
u proti pronikání uhersko-katolického vlivu. Brzy poté vzniklo druhé metropolitství v Sever
nu. Curtea de Argeý slou ila jako sídlo vala ského metropolity a do roku 1517, kdy je kní
goe Basarab pøenesl do T#rgoviýte. Roku 1665
bylo pøemístìno do Bukure ti. Kní e Radu Veliký (1496-1508) za své vlády pozval do zemì býv
kého patriarchu Nifona II. Ten reorganizoval církev v kní ectví a vytvoøil nová biskupství
nicu V#lcea a Buz#u. Posléze se v ak dostal do sporu s panovníkem, musel zemi opustit
a uchýlil se do klá tera na hoøe Athos.
V Moldavsku zøídil sídlo metropolity v Suceavì kní e Petr I. Muýat (1375-1391). Okolo roku
8 vysvìtil halièský metropolita za suceavského metropolitu Moldavana Iosifa.
Bylo to výrazem nechuti kní ete a bojarù podøídit se Caøihradu a posílat tam své biskupy k
Caøihrad zato Iosifa odmítal dlouho uznat. Církev v Moldavsku byla uznána patriarchou a z
a vlády Alexandra Dobrého, který zalo il biskupství v R#d#u#i a v Romanu. Ze Suceavy bylo
sídlo metropolity pøeneseno roku 1564 do Jasù. V letech 1597 a 1599 vzniklo je tì biskupst
v Huýi.
Panovníci udìlovali biskupùm rùzné výsady a majetek. Biskupùm podléhali popové na vesnicích
h a pøi bojarských sídlech, kteøí jim odvádìli roèní poplatek.
Biskupové byli té soudci v zále itostech spadajících do církevního práva, jako napøíklad v
h, pøi mravnostních deliktech apod. Vedle svìtského duchovenstva mìly v pravoslavné církvi
kou úlohu mni ské øády a klá tery. Klá tery byly nejen støedisky vzdìlanosti, ale pro své s
charakter i dùle itými hospodáøskými a obrannými body. Nejstar í klá tery zalo ili cizí mni
ich Nikodém zalo il kolem roku 1370 ve Vala sku malý klá ter Vodi#a. Kdy bylo území Severi
nátu zabráno uherským státem, pøesídlil do Tiýmany a vybudoval tu roku 1378 nový klá ter. B
panovníci zakládat vlastní klá tery (Cozia, Argeý aj.), nad nimi vykonávali patronátní prá
lá ter v Moldavsku zalo il suceavský biskup a pozdìj í metropolita Iosif (kolem roku 1380),
e i zde pøevládly záhy klá tery kní ecí (Probota, Bistri#a, Vorone# aj.). Velkým zakladatel
yl kní e tìpán Veliký.
Vala tí a moldav tí panovníci poskytovali hmotnou pomoc také zahranièním církevním institu
po kozeny tureckými výboji. Mimoøádnou podporu získávaly klá tery na hoøe Athosu v Øecku, k
odkazovali i celé vesnice. Rumunská kní ata byla známa svou nábo enskou tolerantností. V S
radsku mìla pravoslavná církev, v dùsledku katolické vlády, pouze statut tolerované církve.
muni byli vìt inou pravoslavného vyznání, a zùstávali tudí pod jurisdikcí metropolity vala
pství v Hunedoara bylo zmínìno v polovinì 15. století a metropolitství v Alba Iulii roku 14
9. Roku 1488 moldavský kní e tìpán Veliký zøídil biskupství ve Feleac. V této dobì se ocit
vìøící Sedmihradska pod silným katolickým tlakem, aby konvertovali; poèátkem 16. století by
zmìnu vystaveni stejným zpùsobem tlaku protestantských církví.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY A VZNIK TURECKÉHO NEBEZPEÈÍ Na rozdíl od Sedmihradska, které se stalo so

erského království, získaly Vala sko a Moldavsko bìhem 14. století nezávislost. I nadále v
hro ovány expanzionistickými choutkami sousedù. Cesta k tomu, aby nebyly pora eny a zaèlenì
do cizího státu, vedla pøes øadu vojenských vítìzství a politických manévrù. Mìly také lenn
mocnostem, obvyklé po celé støedovìké Evropì. Tuto situaci odrá ely dvoustranné mezinárodn
té doby: Uhry zpochybòovaly úsilí Polska vykonávat ochranu a auxilium et consilium nad Mo
ldavskem a Vala skem. Kdy poèínal být tlak Uher pøespøíli silným, moldav tí vládci obecnì
lství vùèi Polsku, vala tí vládci obvykle uznávali za suveréna uherského krále, ale pøitom
styky s Polskem. Díky moudré politice lavírování mezi dvìma vel kými mocnostmi støedovýchod
východní Evropy se obìma rumunským kní ectvím podaøilo zachovat nezávislost.
Tì kosti nastaly, kdy se v tomto prostoru objevila mocnost nová, osman tí Turci, kteøí pop
oèili do Evropy v polovinì 14. století v byzantských zemích.
Postupný ústup byzantského císaøství ze scény dìjin, který vyvrcholil roku 1453 jeho zánike
tí Caøihradu Turky, poznamenal v prùbìhu 14. a 15. století mezinárodní styky v jihovýchodní
K jeho úpadku pøispìl silný tlak sousedních národù jako byli Srbové a Bulhaøi v Evropì èi T
sii a Thrácii. Byzanc kromì toho ztratila ve svém sporu o kontrolu nad Èerným moøem ve pros
h Janova a Benátek dùle ité ostrovy. Vzájemná køes anská rivalita na Balkánì a benátsko-jan
moøi ulehèily turecký postup do jihovýchodní Evropy. V prùbìhu padesáti let, do roku 1400,
né úspì nì okupovali prázdná byzantská, bulharská a srbská území, pøevzali kontrolu nad dùl
ako byly Adrianopolis (Drinopol), Philippopolis, Sofie, Ni , Soluò a dal í. Zakrátko osman
ská øí e okupovala a anektovala bulharská carství v Trnovu a Vidinu. Po tìchto úspì ích se
tavili, pokraèovali dále, dosáhli Dunaje, a pøímo tak ohrozili Vala sko, Moldavsko a Uhry.
MIRCEA STARÝ A JEHO NÁSLEDNÍCI Kdy osmanská expanze dosáhla a Dunaje, dosedl na vala ský
Rada I. Mircea Starý (1386-1418), "nejstateènìj í a nejchytøej í mezi køes anskými kní aty"
terizoval kronikáø Leunclavius. Byl jedním z nejvìt ích kní at rumunského støedovìku.
Ta eními z let 1388 a 1390 si zajistil Mircea vládu nad ústím Dunaje na obou jeho bøezích.
l kontrolu i nad despotstvím dobrud ským a nad dùle itým dunajským pøístavem Silistrou, kte
k Vala sku poté, co v zimì 1388/1389 porazil s pomocí bojovníkù z Dobrud e armádu velkovez
-Pa i.
Je tì v roce 1389 pøivtìlil ke svému kní ectví i enklávy Amlaý a F#g#raý v Sedmihradsku. Zv
politicky zvý il presti své zemì a její vliv v regionu. Pozornost vìnoval konsolidaci hran
na Dunaji. Posílil systém pevností podél Dunaje, zdokonalil vojenskou a správní organizaci
kní ectví tak, aby bylo s to se bránit rostoucímu ohro ení, pøedstavovanému osmanskou øí í.
té doby jsou známé z titulu, který si panovník psal na svých listinách v letech 1402-1408:
v Kristu Bohu pravovìrný a nále itì úctu vzdávající i Krista milující a jediný panující. J
voda a panovník, s milosrdenstvím Bo ím a z Bo í milosti panovník a vládce celé zemì Ugrovl
orami i území tatarského a hercog Am laýu i F#g#raýu a pán severinského banátu a obou zemí
Dunajem a k velikému moøi."
Mirceovou první aktivitou, která mìla pøispìt k zadr ení osmanského postupu na Balkán, bylo
jenského kontingentu na pomoc srbskému despotovi Lazarovi, s ním byl spøíznìn, do bitvy na
sovì poli roku 1389. Aèkoliv byl sultán Murad I. (1360-1389) zabit bìhem bitvy, jeho syn
Bajezid I. (1389-1402) pøevzal velení a rozdrtil spojená køes anská vojska. Despota Lazar
ahynul na boji ti a Srbsko ztratilo nezávislost. O ètyøi roky pozdìji Osmani dobyli trnovs
ké carství a pøemìnili je na pa alik. Vala sko se tak ocitlo v pøímém sousedství osmanské ø
V této situaci bylo rozhodující pro dal í osud zemì získat spojence. Jako první se jím stal
oldavský kní e Petr Muýat. S cílem zajistit ochranu nezávislosti kní ectví uzavøel Mircea S
ou alianci jak s Polskem, tak s Uhrami. Spojeneckou smlouvu s polským králem Vladisl
avem Jagellonským podepsal v Lublinì roku 1390. Po celý Mirceùv ivot v ak zùstával jeho ne
pojencem král Zikmund Lucemburský.
Protiturecká aliance neu la pozornosti sultána Bajezida.
V odpovìï na ni se vypravil s velkou armádou o 40
tisících mu ích, rozmno enou o oddíly nových vazalù ( tìpán Lazarevi , Marko Kralevi ) v po
mu ù, proti Vala sku.
Tak na jaøe 1395 Osmani pokraèovali ve svém postupu do jihovýchodní Evropy, poprvé pøekroèi
naj a stanuli na pùdì rumunských zemí. Dne 17. kvìtna 1395 Mircea Starý porazil mocnou ture
kou armádu, kterou vedl sultán Bajezid I., v bitvì u Rovine. Svého vítìzství v ak nemohl pl
Osmani dostali èas, aby se vzpamatovali a znovu zaútoèili. Poèetnì daleko slab í Mirceovy
y ustoupily k sídelnímu mìstu Argeý, kde do lo k nové bitvì. Vala ské vojsko v ní bylo pora
nezbylo ne ustupovat, a kdy jej zradili i nìkteøí bojaøi, utekl do Sedmihradska. Pronásle
útoèníky a opu tìn nìkterými ze svých bojarù, kteøí se spojili s jeho rivalem Vladem I., b
jmout azyl v Sedmihradsku, zatímco sultán uvedl na trùn jeho soka Vlada I., který záhy ovlá
l východní èást kní ectví. Proti odboji bojarù a proti hrozbì nové turecké výpravy uzavøel
ve vyhnanství a bez trùnu, v Bra ovì roku 1395 novou obrannou a útoènou smlouvu s králem Z
undem Lucemburským. Spojenými silami se jim podaøilo znovu získat Dobrud u. Povstalci se v
k spojili se sultánem a Mirceovi se nepodaøilo je potlaèit ani s uherskou pomocí.
Po následující dva roky Mircea a Vlad spolu bojovali o vala ský trùn, pøièem ka dý vládl p
 Mircea se sna il zlep it své postavení a napomoci mu k tomu mìla úèast na køí ové výpravì
ganizované uherským králem Zikmundem Lucemburským v záøí 1396. Na Zikmundovu výzvu se dosta
vìt západního rytíøstva, k nìmu se pøipojily sbory uherské, byzantské, bulharské a Mirceov
Mircea mìl zku enosti s taktikou nepøítele. Nebylo mu ale popøáno sluchu a západní rytíøi p
vedení boje ve svém stylu. A tak rytíøi, odìní v brnìní, zaútoèili sice první, ale záhy ztr
s jádrem køes anského vojska a ocitli se v sevøení janièáøù, kteøí je pobili èi odvlekli d
bezmezná panika, nedisciplinované a nepoèetné vojsko bylo u Nicopole témìø totálnì znièeno
za následek, e carství vidimské bylo pøemìnìno v pa alik a statky bulharských bojarù konfi
vydìsilo vala ské bojary natolik, e poèali od Vlada odpadat. Mircea se rychle z katastro
fy u Nicopole vzpamatoval a bìhem dal ího roku koneènì uspìl a definitivnì získal nazpìt sv
Vlada I. Pora ený Vlad uprchl do pevnosti D#mbovi#a, obsazené sedmihradskými vojáky, a ti
jej zajali a odvezli do svého kní ectví. Roku 1397 byl Mireca v emi uznán za jediného pána
a.
V roce 1401 vyhnal Mircea zbytky tureckých oddílù z Vala ska, ale i z nìkterých oblastí Sed
radska.
Poslední osman tí vojáci se teï skrývali v Dobrud i. Po porá ce sultána Bajezida roku 1402
nkary, kde ho porazil mongolský vùdce Tamerlán, se ocitla turecká øí e v krizi zmítána boji
ezi Bajezidovými syny, Sulejmanem, Musou a Mehmedem. Za této situace se stal Mircea
Starý opìt iniciátorem protiturecké ofenzívy. Znovu se zmocnil Chilie a Silistry, uzavøel s
ojenectví se srbským kní etem tìpánem Lazarevi em a obnovil smlouvu s polským králem Vladi
odporou jednotlivých kandidátù na trùn se obratnì vmì oval do vnitøních bojù v turecké øí i
idova syna Musy a pozdìji i neman elského syna Mustafy k získání trùnu. Nejprve pøispìchal
y na pomoc Musovi a stál mu po boku v letech 1409-1411. Musa s jeho pomocí dobyl Dri
nopol, pak porazil a dal zabít bratra Sulejmana a sám se dal provolat sultánem. Faktic
ky v ak ovládal jen Rumelii. V té dobì se Mircea Starý ocitl na vrcholu své moci. Za pomoc
oskytnutou Musovi získal i øadu územních výhod. Musu v ak odstranil tøetí z bratrù Mehmed,
ud vládl v Malé Asii a jeho k akci pøímo vyzval byzantský císaø Manuel II. Palaiolog. Prot
med nepatøil k jeho pøátelùm, zaèal Mircea podporovat dal ího uchazeèe o sultánský trùn Mus
k byl, stejnì jako dosavadní Mirceùv favorit, na hlavu pora en Mehmedovou armádou. Právì v
kdy vala ský kní e odmítl platit haraè ve vý i tøí tisíc zlatých.
Po svém vítìzství nový sultán Mehmed I. podnikl ta ení proti Vala sku. Zmocnil se celé Dobr
vrzí Turnu Severinu a Giurgiu, které promìnil v ráje (obce s nemohamedánským obyvatelstvem
odøízené Osmanùm) a donutil Mirceu, aby uznal osmanskou suverenitu.
Pøesto e si Mircea udr el úplnou samostatnost v rozhodování o vnitøních zále itostech zemì,
lasit s placením roèního poplatku sultánovi. Tøi tisíce zlatých byly cenou za mír a nezávis
mì. Díky svému tvrdo íjnému odporu a uvá livé politice spojencù, podporované diplomatickými
stvími, dokázal Mircea zabránit roz íøení turecké nadvlády na sever od Dunaje. Nicménì Dobr
la Turkùm do rukou pøi ta ení roku 1417, byla ztracena.
Pøesto e byli jeho kandidáti na osmanský trùn definitivnì pora eni, Mirceova úèast na tomto
onfliktu turecké øí e zvý ila presti Vala ska, a tím i jeho roli v jihovýchodní Evropì. Av
v protiturecké politice, zakotvené pøedev ím ve smlouvì s králem Zikmundem z roku 1406, se
odaøilo uskuteènit pro odpor Benátek, Janova, a dokonce i byzantského císaøe. Ti dávali pøe
separátním jednáním pøed bojem. Nakonec i Mirceovi spojenci, Vladislav Jagellonský a Zikmu
d Lucemburský, dali pøednost uzavøení pøímìøí s Turky, a tak osamocenému Mirceovi nezbylo n
e zanechat válèení.
Mircea se sna il, ale bezúspì nì zajistit klidný plynulý pøechod moci po smrti tím, e je t
l spoluvladaøem nejstar ího syna Michala (1418-1420). Poprvé Michala takto zmiòovala listi
na z roku 1391, ale po roce 1415 ji dùslednì uvádìl "Já Michal, vojvoda a kní e".
Mircea Starý zemøel 31. ledna 1418 a byl pochován v klá teøe Cozia, který dal vystavìt, aby
tal jedním z nejdùle itìj ích nábo enských center rumunských zemí. Nále el bezesporu k nejv
yl nositelem my lenky aktivního odporu proti Turkùm, získal pro ni uherskou pomoc, a tak
zabránil tomu, aby se turecká vláda pøenesla za Dunaj.
Pøi své smrti zanechal svou zemi se zaji tìnými hranicemi s velkou mezinárodní presti í. Vý
o byla ostatnì i ra ba zlatých dukátù s latinskou a církevnìslovanskou legendou a s obrazem
rceovým. Významné bylo i jeho dílo kulturní.
Navzdory snahám Mircey uchovat synu Michalovi vala ský trùn, vypukla po jeho smrti øada bo
jù mezi následníky, které význaèným zpùsobem oslabovaly kní ectví. Michal I. vyu íval i nad
dovy, ale musel ji zaplatit Severinským banátem. Roku 1419 s pomocí Zikmunda porazil T
urky, usilující o ovládnutí pevnosti Severin. Na podzim tého roku v ak uherský král sám an
everinský banát a svìøil jej svému vojevùdci Pippo Spanovi. Roku 1420 svrhl Michala z trùnu
n II., syn Mirceo va bratra Dana I. (asi 1383-
1386) a poté, témìø po celé desetiletí, se na vala ském trùnu støídali Dan II. a syn Mircey
Praznaglava.
ALEXANDR DOBRÝ A JEHO NÁSLEDNÍCI Syn kní ete Romana I. Muýata (1391-1394), Alexandr Dobrý (
0-1432), dosedl na moldavský trùn s pomocí Mircey Starého v roce 1400. Stejnì jako jeho va
la ský protìj ek, i on za své dlouhé a slavné vlády rozvinul a posílil v Moldavsku orgány p
ci. Kdy se ujal vlády, byly v jeho sousedství tøi velmoci:
Polsko, Uhry a Turecko. Mìl podporu Vladislava Jagellonského, a proto roku 1420 pøijal
polskou svrchovanost. Aktivnì podporoval boj Polákù s nìmeckými rytíøi a odrazil první úto
nských vojsk.
Styky Moldavska s Uhrami byly v té dobì slabé. Na Dunaji se stali jeho sousedy Turci,
ale díky své zemìpisné poloze nebylo Moldavsko v takovém nebezpeèí jako Vala sko. Tataøi na
o ívali vnitøní krizi. Za ivota Mircey Starého mìlo Moldavsko s Vala skem dobré styky. Po
rti do lo kvùli vmì ování Alexandra Dobrého do vala ských zále itostí nepøímo ke sporu s Tu
byla v ak zemì u etøena tureckých i tatarských nájezdù.
Alexandr také podporoval církevní organizace. Významným zpùsobem pøispìl ke konsolidaci mol
církve.
Nejtì í problém pøedstavovalo urovnání starého sporu s patriarchou v Caøihradì, který vypu
rýce Petra I. Muýata a vyvrcholil vynesením klatby nad Moldavskem.
Obratným jednáním dosáhl toho, e roku 1401
patriarcha oficiálnì uznal metropolitu Iosifa. Na jeho pøání poslal caøihradský patriarcha
ei I. do Vala ska Grigore Ýamblaca a Arhona Manuilu, aby zkoumali situaci v kní ectví. Kdy
podali pøíznivou správu o stavu v kánonické oblasti, uèinil patriarcha zmínìné rozhodnutí.
l po nìjaký èas v Moldavsku, byl nazýván "mare dasc#l" (uèený, vzdìlaný uèitel) církve mold
Pøedná el v Suceavì o organizaci církve a o køes anské morálce, napsal staroslovansky øadu
pøedstaveným klá tera Neam# a panovníkovým církevním rádcem. Také popsal ivot a skutky sv
o ostatky pøivezl Alexandr Dobrý roku 1402 do Suceavy. Pozdìji se Ýamblac stal metropolit
ou v Kyjevì. Jako církevní pøedstavitel Kyjeva a také Moldavska, se zúèastnil koncilu kostn
o (1415-1418), který odsoudil Jana Husa, a vedl zde diskuse o mo ném sjednocení pravosla
vné a katolické církve.
Po celou dobu vlády Alexandra Dobrého pokraèovala politická a hospodáøská konsolidace zemì.
dporoval domácí i zahranièní obchod, který usnadòovaly cesty, vedoucí podél tokù øek k pøís
emì. Obchodníci se objevili v Suceavì, Romanu, Jasech, B#rladu atd. Se svolením panovníka
se tam usazovali i cizí mì ané, Sasové, Arméni, Uhøi a Poláci. Moldavsko je tì nebylo popl
8. obrana køes anství
Alexandr s úspìchem udr oval pøátelské vztahy se sousedními státy. Po smrti své první eny
s Ringalou, sestrou vévody litevského a sestøenicí polského krále Vladislava Jagellonského
tkem do lo k posílení vlivu katolické církve v Moldavsku - vzniklo nové biskupství v Bai, a
plnilo tak biskupství v Siretu, zøízené za vlády La#ca (asi 1365-1375). Zároveò dbal na to,
y doèasná ofenzíva katolické církve neoslabovala pozice církve pravoslavné, a proto zalo il
oslavný metropolitní úøad, dvì biskupství a nìkolik klá terù.
Vzhledem k døívìj ím politickým a hospodáøským stykùm mezi Moldavskem a Polskem, Alexandr p
ou svrchovanost krále Vladislava Jagellonského roku 1402
slo ením lenní pøísahy. V rámci svých závazkù pomáhal Polákùm v jejich válkách proti nìmeck
411, 1414 a 1422.
Roku 1410 poslal své vojsko do bitvy u Grunwaldu, kde bojovalo i po boku èeských váleèníkù,
zi nim byl údajnì i Jan i ka z Trocnova. Moldavské vojsko naposledy pøispìlo k porá ce nì
ní roku 1422 v bitvì u Marienburku. Po boku Polákù tu kromì Moldavanù bojovali i Rusové, Li
ci a mnozí dal í. Moldavský letopis líèí tuto událost slovy: "Král vyzval vojvodu Alexandra
u poslal pomoc proti køi ákùm. Ten nezklamal pøátelství a poslal na pomoc moldavské jezdce,
sáhli velikého vítìzství. Nebo v boji s køi áky nejdøíve se obrátili na útìk, tak e je roz
tlaèili k lesu, a kdy tu opì ali (sesedli s koní), postøíleli jim ípy konì, tak e se pøe
zachránit útìkem. A tu na i sedli na konì a mnoho jich pobili. Za to na im po návratu domù
podìkoval Alexandr Vod#."
K posílení vztahù s Polskem, udìlil Alexandr zvlá tní privilegia kupcùm ze Lvova, kteøí mìl
oruny monopol na obchod s Orientem. Rovnì zøídil arménské biskupství v Suceavì a v eobecnì
al èinnost arménských kupcù, kteøí hráli v hospodáøském ivotì Moldavska dùle itou roli. Dá
v Moldavsku usadili husit tí uprchlíci z Èech.
Roku 1420 se podaøilo odrazit první turecký útok na Moldavsko, vyvolaný Alexandrovou snaho
u vmì ovat se do zále itostí Vala ska, odkud chtìl z trùnu odstranit kní ete Dana II. Vnitø
e Vala sku vyu il k tomu, aby zabezpeèil ji ní hranice svého kní ectví a pozdvihl jeho hosp
tuaci. Roku 1421 dobyl strategickou pevnost Chilii na Dunaji, pøedstavující rovnì dùle itý
bod, jím procházela velká èást moldavského obchodu. Koneènì roku 1429
získal je tì jednou polskou ochranu proti novým uherským nárokùm. Ale ji v listopadu 1430
stal do sporu s Poláky, který vydr el a do roku následujícího. Spolu s tatarským sborem se
ili k armádì litevského kní ete Swidrigai lla a vojsku nìmeckých rytíøù a pak v ichni spole
e Lvovu a Kamenici. Pak v ak byla na jihu Polska tato spojená armáda pora ena a musela u
stoupit.
Za své vlády vybudoval kní ectví, které sahalo na jihu a k Dunaji a Èernému moøi, na výcho
na severu témìø a k Halièi.
Obdobnì jako ve Vala sku po smrti Mircey Starého, tak i po smrti Alexandra Dobrého v led
nu 1432 následovalo v Moldavsku dlouhé období nestability vyplnìné zápasem jeho synù Iliaýe
o trùn. Oba se dovolávali polské pomoci a platili poplatek polskému králi. Polská strana po
ze na èas oba smíøila, kdy zemi rozdìlila na dvì èásti - Iliaýovi pøipadla "horní zemì" (s
o) a tìpánovi "dolní zemì" (ji ní Moldavsko). V touze po moci se tìpán zmocnil Iliaýe a d
it. Ani jemu se nevyhnul trpký osud, dal ho stít Roman, syn Iliaýùv. Roman se v ak musel o
vládu dìlit se strýcem Petrem II., který mìl podporu svého vagra Matyá e Korvína. Po nich
i Ciubar, Alexandrel a Bogdan II.
(1449-1451), který byl rovnì synem Alexandra Dobrého a otcem tìpána Velikého. Svedl boj s
v lesích Krasny (1450) a o rok pozdìji zahynul rukou vlastního bratra, Petra Arona. P
etr Aron se pokoøil pøed Poláky a Uhry, aby se udr el na trùnì. Tyto vnitøní konflikty zemi
bovaly.
Jedním z výsledkù bylo, e roku 1456, právì za vlády Petra Arona (1455-1457), Moldavsko uzn
tureckou svrchovanost a souhlasilo s placením tributu sultánovi ve vý i dvou tisíc zlatých
roènì. Zatím tento poplatek pøedstavoval pouze symbolickou cenu za mír a kní ectví si uchov
nou nezávislost. Byl v ak poèátkem tureckého vlivu v Moldavsku, který po celé následující s
al.
ALEXANDR ALDEA A VLAD DRACUL -
HLEDÁNÍ ROVNOVÁHY MOCI Zatímco Vala sko se stalo pøedmìtem rivality mezi uherským královstv
nskou øí í, Moldavsko, jemu se turecká expanze na èas vyhnula, pokraèovalo v tradièní vaza
ce vùèi Polsku. Turecká armáda v ak svými vojenskými ta eními v letech 1420, 1432 a 1438
ohrozila Sedmihradsko. Bez ohledu na odpor Vala ska a Uher pøedstavovalo ji nyní turecké
nebezpeèí záva nou hrozbu pro støední Evropu.
Kní ata Vala ska, konfrontována s touto realitou, se pokou ela velmi opatrnì a jemnì lavíro
ezi sousedními mocnostmi, aby uchránila podstatnou èást své autonomie. Nejlep ím pøíkladem
tegie byl kní e Vlad II. Dracul (1436-1442; 1443-1447).
Kdy v roce 1430 vypukl turecko-benátský spor o Soluò, vala ský kní e Dan II. pøeorientoval
olitiku na Portu. Vedlo ho k tomu pøesvìdèení, e nastala pøíhodná chvíle k tomu, aby se uc
rùn.
Nato Vlad, který od roku 1429 sídlil v Sedmihradsku, v lednu 1431
narychlo odcestoval ke dvoru císaøe Zikmunda Lucemburského do Norimberku. Zde se mu do
stalo od císaøe, který ho formálnì tituloval jako kní ete vala ského, vøelého uvítání. Ve s
by kní eti" "Draèí øád" (køi ácký øád, zalo ený Zikmundem v roce 1418 pro boj s tureckými n
Jana Husa). Díky tomuto øádu Vlad ve el v povìdomí jako Dracul, co v tehdej í rumun tinì z
rak". Jméno Dracula (ve starorumunské podobì Draculea), jím pozdìji proslul jeho syn Vlad
II. Dracula a je je známé podnes, je odvozeno od pøedchozího; pøípona -a/ea znamená "syn k
-
Dracula tudí znamená "syn Draculy" a spojuje ho s otcem Vladem II.
Sotva Vlad opustil Norimberk jeho nadìje, e se stane kní etem Vala ska, se rychle rozplyn
uly. Pod nátlakem litevského kní ete Swidrigailla, Zikmund Lucemburský zmìnil názor. Namíst
da se rozhodl podpoøit Alexandra Aldeu, kterého jako kandidáta na vala ský trùn prosazoval
oldavský kní e Alexandr Dobrý. V létì
1431 vtrhl Aldea s moldavskou podporou do Vala ska a vyhnal Dana II. Vlad II. Drac
ul zùstal v Sedmihradsku nadále jako uchazeè o trùn. Èekal zde na pøíhodnou situaci, která
dovolila opìt se pokusit o dosa ení svého cíle.
Alexandru Aldea (1431-1436), syn Mircey Starého, byl rozporuplným panovníkem. Vala ského t
rùnu se zmocnil ve velmi tí ivé dobì. Smrt moldavského panovníka Alexandra Dobrého roku 143
sla období nestability, pro které byl pøíznaèný rozvrat a pøetrvávající anarchie. Nový vala
citl na holièkách, bez opory svého dosud nejhorlivìj ího spojence. Kromì toho byla v jihový
Evropì, po porá ce Benátek ve válce o Soluò roku 1430 a po dobytí ji ní Albánie roku
1432, na vzestupu turecká moc Za tìchto okolností se Alexandru Aldea sna il o smíølivou vni
politiku a mnoho èlenù kní ecí rady Dana II. ponechal na svých místech. V zahranièní politi
podporu svých spojencù, a byl proto donucen vyjednávat se sultánem Muradem II. (1421-145
1). Odjel do Drinopolu a uzavøel zde smlouvy s Turky. Zavázal se platit roèní danì, a navíc
souhlasil s povinností poskytovat sultánovi vojenskou pomoc, kdy o ni po ádá, stejnì jako
lat rukojmí Portì. Anarchie provázející konec vlády Dana II. vyústila za kní ete Alexandra
oku 1432 v úplnou kapitulaci pøed Turky. Témìø na deset let Vala sko pøestalo existovat jak
ezávislá zemì.
Turkùm se otevøela cesta do Sedmihradska. Pøesto e se kní e zúèastnil roku 1432 turecké výp
rá zpusto ila ji ní Sedmihradsko, sna il se udr ovat vyrovnané vztahy jak s Uhrami, tak i o
nskou øí í. Ve stejnou dobu, kdy respektoval a plnil dohody uzavøené se sultánem, vysílal p
k Zikmundovi ve snaze obnovit styky s uherským královstvím. Jeho pokusy vyznìly naprázdno.
Vladovi Draculovi tak poskytl pøíle itost, aby mohl znovu nastolit otázku své kandidatury
na vala ský trùn.
Po smrti Alexandra Aldey roku 1436 Vlad Dracul vtrhl do zemì a dosedl na trùn. V nìkte
rých smìrech vláda Vlada Dracula byla podobná vládì jeho pøedchùdce. Podobnì jako Aldeovi,
ladovi sice okolnosti pøikazovaly udr ovat obezøetnou rovnováhu mezi mocnostmi, bojujícími
prvenství v oblasti dolního Dunaje, av ak místo toho nový kní e ukvapenì vypovìdìl smlouvu
se sultánem Aldeou. Po tureckém útoku na Vala sko v listopadu 1436 a smrti jeho protekt
ora, Zikmunda Lucemburského v roce 1437, stejnì Vlad musel hledat dohodu se sultánem M
uradem II., který se chystal v estrannì vyu ít tì kostí, jim èelilo uherské království, ne
ndovy smrti a násilného rolnického povstání, které vypuklo v letech
1437-1438 v Sedmihradsku. Dracul slo il hold sultánovi v Drinopolu a pøijal za podobné s
ituace obdobné podmínky jako Aldea v roce 1432.
V souladu s uzavøeným spojenectvím se Vlad s kontingentem vala ského vojska pøipojil k osma
ské armádì, kdy se sultán pustil do útoku na ji ní Sedmihradsko. Ta ení do Sedmihradska by
; turecké síly se setkaly na otevøeném poli s malým èi ádným odporem. Nepodaøilo se jim v
ani Cetatea Alb# a musely ustoupit. Zpìt s sebou vzaly ohromné mno ství koøisti a velký po
zajatcù, které si uèastnící rozdìlili po návratu.
Stejnì jako jeho pøedchùdce Alexandr Aldea, který se pøipojil k tureckému nájezdu na Sedmih
sko roku
1432, i Vlad Dracul poèal èinit mírové nabídky Uhrám témìø okam itì po svém návratu do Vala
Vladovy snahy balancovat mezi obìma mocnostmi v ak vyvolávaly podezøení na obou stranách.
Zanedlouho potom zaèal slou it ve vojsku krále Albrechta Habsburského nový pretendent na v
ala ský trùn Basarab II., syn Dana II.
Personální unie uherské a polské koruny, výsledek volby polského krále Vladislava III. Jage
nského za krále uherského, k ní do lo po smrti Albrechta Habsburského roku 1439, pøinesla
ení pokusù o køí ové výpravy. V dùsledku toho se Vlad Dracul poèal odklánìt od svého spojen
a zaèal podporovat protiturecké úsilí sedmihradského vládce Jana Hunyadyho. Poté, kdy Hun
v bøeznu 1442 porazil turecké vojenské síly u Sintimberu nedaleko Alby Iulie v Sedmihrad
sku, byl Dracul Turky povolán do Drinopolu. Zde mìl prokázat setrvávající loajalitu ke svém
uverénovi. Pøi svém odjezdu zanechal ve Vala sku jako vládce svého nejstar ího syna Mirceu.
to pova oval sultán za Draculovu zradu, uvìznil kní ete v Gallipoli a naøídil útok na Vala
Vala tí bojaøi povolali na pomoc Jana Hunyadyho, který odrazil nový turecký útok a u tìdøi
1442 Turkùm rozhodující porá ku v bitvì na øece Ialomi#a. Pøitom vyu il pøíle itosti a na v
l svého chránìnce Basaraba II. Sultán si uvìdomoval nebezpeèí, hrozící jeho øí i, pokud by
a sko pod kontrolou. Na konci roku 1442 se proto rozhodl propustit Vlada Dracula z
a podmínky, e po le Portì jako rukojmí své dva mlad í syny, Vlada a Radu. Ti se vskutku st
ureckými vìzni jako dùkaz neutuchající otcovy loajality vùèi osmanské øí i.
Poèátkem roku 1443 Vlad Dracul vpadl do Vala ska a uchvátil nazpìt "svùj" trùn. Silná opora
rou si zajistil u lechty, mu umo nila snadný návrat. Zku enosti z pøedchozího roku a sultá
vrátit mu syny vedly na podzim roku 1443 k jeho neutralitì, kdy Hunyady organizoval
protitureckou výpravu do Srbska. Bìhem tzv. dlouhé kampanì (1443-1444) 35 tisícová armáda H
adyho, v ní byl i vala ský oddíl, vyslaný Draculem, pronikla pøes Banát do údolí øeky Mora
Ni a Sofii.
Turecká vojska pøitom porazila estkrát. Navzdory velkému vítìzství v bitvì u Ni e 3. listo
, které vedlo k obnovì Srbska pod vládou Jiøího Brankovi e a pøedznamenalo poèátek albánské
eného Skanderbegem, zùstával Dracul obezøetný v zále itosti pøipojení se ke køí ové výpravì
4 králem Vladislavem a Janem Hunyadym. Podle historika Ilie Miney "Vlad Dracul nez
amý lel vymìnit turecké vazalství za vazalství vùèi Uhrám. Na konci novì ra ené cesty spjat
chtìl vidìt obnovenou samostatnost Vala ska".
Vypravuje se, e Vlad II. radil králi Vladislavovi, aby ta ení nepodnikal. Podle jeho názo
ru sultána doprovázelo na lov více mu ù ne èítalo vojsko uherského krále vypravené do boje
výpravì odmítl, nicménì v ak na osudové ta ení do Varny vypravil kontingent vala ského voj
00 mu ù pod velením svého syna Mircey. Blokáda èernomoøského pobøe í loïstvem Benátek a Dub
a a sultánovi Muradovi II. se podaøilo vèas vylodit poèetnou armádu. Køi ácká výprava skonè
astrofou dne 10. listopadu 1444, kdy køes anská vojska utrpìla u Varny porá ku a v boji pad
i jak král Vladislav, tak pape ský legát kardinál Cesarini. Dracul odøízl køes anské síly,
ly smìrem na sever, a rychle uvìznil Hunyadyho.
Po pohromì u Varny se Vlad rozhodl k aktivní úèasti na chystané nové dunajské výpravì, kter
klonku roku 1445 organizoval burgundský køi ák Walerand de Wavrin ve spolupráci s pape skou
flotilou, jí velel kardinál Francesco Coldolmieri. Flotila v ak nedokázala v øíjnu
1444 zabránit pøevozu osmanských vojsk z Anatolie do Evropy a pak dál jejich pøesunu do Po
dunají. O to usilovnìji se sna ila napomáhat Draculovi a Hunyadymu ve snaze získat nazpìt d
najské pevnosti, které v bitvì u Varny Turci obsadili. Dracul jasnì vidìl v ta ení pøíle it
zabezpeèit své ji ní hranice proti vzrùstající osmanské moci. Pøes poèáteèní úspìchy ta ení
ské síly dosáhly Nicopole, kde se pøipojily k uherským silám, jim velel Hunyady. Turci se
nuli pøímému støetu. Kolem 1. øíjna byly køes anské síly donuceny, kvùli ztenèujícím se zás
e se blí ící zimì, ta ení vzdát.
Konflikt mezi Janem Hunyadym a Vladem Draculem mìl své poèátky v roce 1442, kdy Hunyady
dosadil na vala ský trùn Basaraba II. Situace se pøiostøila v následujícím roce, kdy se va
mítl pøipojit k Hunyadyho køes anské koalici. Kromì toho sedmihradský kní e jistì nikdy neo
raculovi, e ho po katastrofì ve Varnì zadr el. Nelehká spolupráce bìhem dunajského ta ení
, v nìm Hunyadymu navíc pøinále ela druhoøadá role, nemohla smazat vzájemnou nevra ivost.
Vyostøování vztahù mezi Vala skem a Uhrami bylo úmìrné tomu, jak Dracul a Hunyady podporova
pokraèujícím boji o moldavský trùn opaèné strany.
Zhor ující se vztahy s Uhrami pøinutily Vlada Draculu, aby roku
1446 opìtovnì uzavøel mír se sultánem. Jan Hunyady, kterého ani porá ka u Varny neodradila
kraèování v protiturecké kampani, ho zaèal podezøívat, e se dohodl s Turky. Napsal proto d
. èervence 1447 radním mìsta Bra ova a sdìlil jim, e by mìli propùjèit svou pomoc novému p
ovi na trùn, Vladislavovi, dal ímu synovi Dana II. A tak po více ne roce Hunyady vyrazil
z Bra ova, zaútoèil na vala ské kní ectví a na trùn uvedl svého kandidáta Vladislava II.
Vlad Dracul byl zabit poblí Balteni a jeho nejstar ího syna Mirceu pohøbili za iva velmo i
T#rgoviýte.
JAN HUNYADY A OBRANA KØES ANSTVÍ Roku 1439 vyhlásil florentský koncil unii východní a západ
s cílem obnovit úsilí na záchranu Byzance a odstranìní turecké nadvlády z jihovýchodní Evr
Hlavní podmínkou v ak bylo, aby pravoslavná církev pøijala katolická dogmata a uznala pape
hlavu církve. Praktický význam této unie byl tudí omezen, nebo k ní pøistoupil jen byzant
VIII. Palaiolog a nìkolik pravoslavných hodnostáøù. Byl mezi nimi i moskevský metropolita,
kterého po návratu domù èekalo sesazení z úøadu a uvìznìní. Nadìji snahám vyøèeným na konci
onální unie uherské a polské koruny v èele s králem Vladislavem III. (1440-1444). Køes ansk
hdy na el svého bojovného zastánce v rumunském lechtici ze Sedmihradska, Iancu de Hunedoar
, obvykle známém jako Jan Hunyady, který byl jedním z nejschopnìj ích vojevùdcù své doby.
Otec Hunyadyho, Voicu, byl za své vojenské slu by v bojích proti Turkùm nobilitován Zikmund
m Lucemburským, který mu roku 1409 daroval hrad a panství Hunedoara. Jeho syn Jan slou i
l ve vojsku vévody milánského a pozdìji byl rovnì ve slu bách Zikmundových.
Zúèastnil se jeho ta ení za císaøskou korunou do Itálie, doprovázel ho na koncil basilejský
l se na posledních bojích s husity. Roku 1437 pomáhal odrazit turecký útok na srbskou pevn
ost Semendria. Roku 1438 jmenoval nový uherský král Albrecht Habsburský Jana Hunyadyho s
polu s jeho bratrem bánem v Severinu a správcem Teme váru. Po roce 1439, za bojù o uherský
rùn mezi Ladislavem Pohrobkem a Vladislavem III., se postavil za jagellonskou kand
idaturu.
Roku 1441 se stal sedmihradským vévodou a vùdcem Sékelù. Zaujal rozhodující roli v boji pro
Turkùm. Z tohoto svého postavení se ze v ech sil sna il koordinovat spoleènou akci, jí by
hna tøi rumunská kní ectví postavila proti turecké hrozbì. Na podzim roku 1441
porazil tureckou armádu nedaleko Bìlehradu. Ani ne pùl roku nato, v bøeznu 1442, v ak u Si
ntimbru nedaleko Bra ova sám utrpìl porá ku od osmanské armády, která pronikla pøes Vala sk
mihradska. V dal í bitvì za pouhé ètyøi dny nato Osmany mezi mìsty Alba Iulia a Sibiò poraz
jejich armádu znièil. V záøí 1442
svedl novou bitvu s osmanským vojskem, kterému velel vrchní správce Rumelie ehabeddin, v ú
olí øeky Ialomi#a.
Rozdrtil je a právì tímto vítìzstvím zahájil svou kampaò proti osmanské øí i. Ta ení roku 1
ta ení, pøi nìm Hunyady svedl est vítìzných bitev, pøivedlo jeho vojska pøed Sofii a skon
dným vítìzstvím nad Turky u Ni e. Tato køí ová výprava zpùsobila Turkùm tì ké ztráty a sult
jsou ohro eny jeho výboje na Balkánu. Uzavøel proto v èervenci 1444 v Segedínì s Uhrami pø
deseti let. Král Vladislav toto pøímìøí poru il, kdy podlehl naléhání kardinála Juliana C
zorganizování nového ta ení proti Turkùm. Køí ová výprava do Varny uskuteènìná roku 1444 v
orá kou køes anù a smrtí krále Vladislava i kardinála Cesariniho. V dùsledku toho Polsko vy
o z protiturecké koalice.
Po bitvì u Varny a smrti krále Vladislava se uherská lechta spojila a uznala nároky Ladis
lava Pohrobka, syna Albrechta Habsburského, na uherský trùn. Roku 1446 se Jan Hunyady
stal zemským správcem Uher a vládl za nezletilého panovníka. Sna il se zesílit centrální mo
vliv uherského království do Vala ska a Moldavska. Jeho cílem bylo sjednotit v echny síly k
poleènému zápasu s tureckou expanzí.
To jej vedlo k èastým zásahùm do vnitøních zále itostí obou kní ectví.
Ve Vala sku prosadil na trùn Vladislava II., v Moldavsku uèinil kní etem Petra II., svého z
tì, který mu odstoupil Chilii. Jan Hunyady si takto chtìl zajistit v echny opìrné body na D
naji a vytvoøit si podmínky pro nové ta ení. K tomu do lo na podzim 1448, kdy s armádou asi
tisíc mu ù, slo enou pøevá nì z drobné lechty a poddaných ze Sedmihradska, táhl údolím Mor
e obrátil do Makedonie, aby se tu spojil s albánským vùdcem Skanderbegem. Koneèným cílem ta
lo proniknout do Øecka a dojít k Caøihradu.
Srbský despota Jiøí Brankovi v ak Hunyadyho zradil. V pøedstihu informoval sultána, Turci
mohli pøipravit a Jana Hunyadyho napadli na Kosovì poli. Po tøídenním boji byl pora en, zaj
t a na krátký èas uvìznìn Srby.
Tím skonèilo období ofenzívy proti Turkùm a bylo opìt tøeba pøistoupit k obranì. Jan Hunyad
ro dal í boje je zapotøebí, aby ve Vala sku i Moldavsku zùstaly u moci ty síly, které jsou
ny pokraèovat v odporu. Po porá ce na Kosovì poli do lo k oslabení jeho vlivu v obou kní ec
Moldav tí bojaøi svrhli Petra II. a na trùn dosadili Bogdana II.(1449-1451). I za nìho si
v ak Hunyady dokázal udr et vliv a uzavøel s ním spojeneckou smlouvu o vzájemné pomoci a po
. Bogdan II. mu slo il lenní pøísahu, co zcela pøirozenì narazilo na odpor Polska. Na konc
oku 1451 do lo k uzavøení pøímìøí mezi Uhrami a Tureckem, na nìm mìl svùj podíl i vala ský
dy vrátil enklávy Amlaý a F#g#raý na území Sedmihradska.
Roku 1452 bylo toto pøímìøí pøemìnìno v tøíletý mír, uzavøený v Drinopoli. Sultán se v nìm
y, vèetnì Sedmihradska, ani na Vala sko a Srbsko. Dále pøislíbil neroz iøovat svou moc za D
a respektovat nezávislost Vala ska s tím, e bude platit roèní poplatek a bude dodr ovat sv
ní závazky k Uhrám.
Sám Jan Hunyady tomuto míru nepøikládal pøíli velký význam a vedl dále øadu diplomatických
na podzim 1452 jednal s byzantským císaøem o spolupráci v boji s Osmany. Jednání ale pøeru
kdy císaø odmítl jeho konkrétní návrhy. Jeho vliv v Uhrách v ak slábl díky rostoucímu odpo
jeho vládì.
Magnáti uvedli Ladislava Pohrobka pøedèasnì na trùn (1453), aby moc Hunyadyho omezili. I t
ak v ak zùstával nejmocnìj ím a nejbohat ím uherským lechticem.
Zeslabené køes anstvo a katolický Západ lhostejný k tureckému postupu umo nily Mehmedu II.
-1481) dobýt roku 1453 Caøihrad. V letech 1454 a 1455 podnikli Turci øadu nièivých nájezdù
oldavska, které odmítlo pomoc nabízenou Hunyadym. Sám Hunyady vytáhl v létì 1454
proti Osmanùm do Srbska, porazil jejich pøedvoj, dobyl Kru evac a postoupil a k Pirotu.
V té dobì do lo ke zhor ení vztahù Hunyadyho s Vala skem. Pøestal mít dùvìru k Vladislavovi
l v Sedmihradsku vala ská léna Amlaý a F#g#raý a chystal se nastolit na trùn syna Vlada Dra
uly, Vlada Ýepeýe.
S prosazující se tureckou nadvládou po celém Balkánském poloostrovì, v Evropì znatelnì upad
pora protitureckých køí ových výprav. Nový statut ú in Bosporu a Dardanel zmìnil také polit
ci v èernomoøské oblasti. Mezitím se Mehmed II. Dobyvatel pokusil postoupit smìrem na Uhry
a støední Evropu.
Roku 1456 zahájil ta ení do Srbska a zamíøil k Bìlehradu, který byl vstupní branou do vlast
er. V té dobì nemìl ani pape ani evrop tí panovníci pøíli chuti naslouchat volání o pomoc
úsilí Jana Hunyadyho, který dokázal shromá dit vojsko o síle pøibli nì 30 a
60 tisíc mu ù, jemu se sám postavil do èela, byl Mehmed II. zastaven pøed hradbami Bìlehra
Dunaji. Od
4. èervence 1456 obléhala armáda Mehmeda II. Bìlehrad, bránìný pevností, její posádce vele
Mihail Szilágy. V polovinì mìsíce se podaøilo sedmihradskému loïstvu porazit slabou osmans
flotilu a dopravit do pevnosti posily, zbranì a potraviny.
Kdy Turci poèátkem druhé èervencové dekády pronikli do mìsta, pevnost nejen e se ubránila,
eèný protiútok jejich obráncù donutil Osmany k ústupu. Neorganizovaný ústup pod palbou a no
m pìchoty se za dva dny zmìnil v epilog celého tureckého ta ení. Mehmed II., dobyvatel Caøi
du, byl u Bìlehradu pora en. Po nìkolikadenním boji byli Turci zahnáni na útìk. Do dìjin se
cké ta ení roku 1456 zapsalo jako fiasko.
Jan Hunyady se stal se hrdinou køes anského svìta. Pape Pius II.(humanista Eneo Silvio Pi
ccolomini) jej velebil ve své Kosmografii za to, e "pozdvihl nejenom slávu Maïarù, ale i
Rumunù z nich vze el" jako pravý "Kristùv bojovník". Bylo to v ak poslední vítìzství Jana
Brzy nato, 11. srpna 1456, zemøel v Zemunu u Bìlehradu na mor. Jeho tìlo pochovali v k
atedrále v Albì Iulii, sídelním mìstì sedmihradských kní at.
Prosazování turecké pøevahy v oblasti Èerného moøe, které se postupnì stalo, jak je nazýval
ví páni, tureckým jezerem, èelilo mnoha pøeká kám. Intenzívní odpor Trapezuntu, gruzínských
na Chána Uzun Hasana na východì a zarytá opozice Vala ska, Moldavska, Uher a Polska na zápa
to v e bránilo turecké expanzi. Av ak hlavní bøemeno tohoto úsilí nesla rumunskákní ectví.
VLAD III. DRACULA (ÝEPEÚ) Situace dvou synù Vlada II. Dracula, dr ených sultánem jako rukoj
se po smrti jejich otce zmìnila. Star í z nich, Vlad, známý jako Dracula, se nyní stal nás
níkem trùnu; nebylo to tak dávno, co se za turecké podpory pokusil zmocnit otcova trùnu.
Po úkladné vra dì otce a nejstar ího bratra Mircey na pøíkaz Jana Hunyadyho roku 1447, se V
II. stal sultánovým kandidátem na vala ský trùn. Bìhem kosovského ta ení roku 1448, kdy Vla
. (1447-1456), následník Vlada II. Dracula, doprovázel køes anské síly, se Vlad zmocnil s t
ckou podporou vala ského trùnu (øíjen - listopad). Velice krátce po Vladislavovì návratu by
donucen uprchnout. Po nìkolik následujících let pak trávil èas støídavì v Moldavsku a Sedm
u, kde vyvíjel znaèné úsilí, aby si získal podporu Jana Hunyadyho ke svému znovudosazení na
trùn.
Roku 1456, poté co se Hunyady dostal do konfliktu s Vladislavem II., podpoøil Vlada
a dal mu souhlas k tomu, aby se zmocnil vala ského trùnu, zatímco on, jeho ochránce, se vy
dal bránit Bìlehrad pøed tureckým útokem.
Zároveò Ýepeýe povìøil, aby za jeho nepøítomnosti bránil ji ní Sedmihradsko.
Vlad III. Dracula (1456-1462) byl zastáncem autoritativní vlády.
Staral se o zavedení poøádku, posílení armády a rozvoj obchodu a hospodáøství. Byl nesmiøit
do se mu odmítli podøídit. Hlavní období jeho vlády bylo poznamenáno neustálými konflikty s
z Bra ova, k nim docházelo v dùsledku zápasu o uherskou korunu, který se rozhoøel roku 145
o smrti krále Ladislava Pohrobka.
Ve druhé polovinì roku 1457 se zostøil konflikt kní ete s mìsty Bra ovem a Sibiò. Sedmihrad
, nespokojená s obchodní politikou vala ského kní ete, podporovala rozlièné pretendenty na
trùn. To bylo v dobì, kdy spolu bojovali pøíznivci Mihaila Szilágyho a krále Ladislava V. a
kdy tento boj vyústil v to, e se uherským králem stal Matyá Korvín, druhý syn Ianka z Hun
y.
Na jednání pøedstavitelù vzájemnì znepøátelených stran v mìstì Sighiýoara koncem listopadu
i pøedstavitelé Bra ova, e nebudou podporovat Ýepeýova konkurenta Dana II. Poté, co své zá
edodr eli, pøistoupil v roce 1459 kní e k represím proti saským øemeslníkùm, kteøí byli ve
respektovali jeho pøíkazy. Nejprve bylo 41
bra ovských nara eno na kùl a nato jich bylo 300 za iva upáleno.
Vzápìtí vala ská armáda vpadla do Sedmihradska, kde v okolí mìst Bra ov a B#rsei vyplenila
a mnoho obcí. V roce 1460 Ýepeý definitivnì zvítìzil nad Danem II., který pøi el s malým vo
strojeným bra ovskými. Dana, který si musel sám vykopat hrob, dal exemplárnì popravit a hne
ato se vydal s vojskem na dal í trestnou výpravu do Sedmihradska. Kní e usiloval také o to,
aby upevnil svou moc v kní ectví. Dosazoval loajální bojary do kní ecí rady a naopak dìlal
, aby omezil nekontrolovatelnou moc velkých bojarù a zabránil jim ji zneu ívat.
Opíral se tedy o èást bojarù a mì anstvo nepoèetných mìsteèek.
Podpora vala ských kupcù a úsilí zajistit bezpeènost na cestách mìly pøispìt k o ivení obch
K dosa ení svých cílù Vlad III. neváhal pou ívat nevhodné a netaktické prostøedky, které po
ou drsnost. Pro svou mimoøádnou oblibu nará ení lidí na kùl si vyslou il pøezdívku "napicho
e své v eobecnì drsné dobì v ak nijak zvlá tní abnormalitou nebyl, i kdy díky anglickému s
Stokerovi ve el do svìtové literatury.
Vlad III. Dracula mìl nesporný podíl na hospodáøském vzestupu svého kní ectví. Vynalo il ne
abránil saským obchodníkùm ze Sedmihradska brzdit vývoj mìst ve Vala sku. Pøinutil je, aby
li a kupovali jenom ve mìstech a zakázal jim pøímý obchod s rolníky a bojary. Nìkolikrát po
výpady do birského a f#g#raýského kraje, kde loupil a hromadil koøist. Svým konáním si zne
nejen mì any sedmihradských mìst, ale i domácí vysokou lechtu.
Nejlépe zdokumentovanou èástí jeho vlády je konflikt s Turky v letech 1461 a 1462. Dracula
který se pøimkl k Uhrám a uzavøel spo jenectví s novým králem, Matyá em Korvínem, synem Ja
y ho, odmítl roku 1459 dále platit sul tánovi roèní poplatek a v zimì
1461/1462 zaútoèil na turecké pozice podél Dunaje a v severním Bulharsku.
Mehmed II. se zprvu pokusil zmocnit Vlada III. úskokem za pomoci Øeka Katavolinose a
Hamzy-Pa i, velitele pevnosti Nicopole. Pod záminkou územního sporu pozvali Vlada do Gi
urgiu. Opatrný Vlad se v ak tajnì nechal doprovázet oddílem vojska. Kdy léèka vy la najevo
vojáci zakroèili a zadr eli Katavolina i Hamzu-Pa u.
Na okraji T#rgoviýte byli nabodnuti na kùl spoleènì s tureckými hlídkami. Pak následovala ø
eýových ukrutností. V zimì 1462 osvobodil Giurgiu, pøesunul se na ji ní dunajský bøeh, kter
od ústí a po pøístav Zimnicea. Pobil mnoho Turkù a zmocnil se velké koøisti.
Napø. u dunajské pevnosti Zimnicea dal údajnì zmasakrovat témìø 24 tisíc Turkù, kteøí se vz
e stáhl na sever od Dunaje, provázen mnohými køes any, kteøí chtìli uniknout turecké porobì
Osmanskou odpovìdí byl mohutný vpád turecké armády, která se dala na pochod v dubnu 1462 po
edením Mehmeda II. (1451-1481). Øíkalo se tehdy, e osmanská armáda má pøes 200 tisíc mu ù,
ochybnì pøehnané. Faktem v ak bylo, e témìø dvì stovky tureckých lodí pøipluly Dunajem a p
vypálit dùle itý pøístav a pevnost Br#ilu. Po dohodì s uherským králem Matyá em Korvínem ne
ut turecké oddíly pod vedením vezíra hloubìji do zemì. Sám se soustøedil na úder proti jádr
rmády, kterému velel sultán. V noci zaútoèil na nepøítele u T#rgoviýte, porazil ho a zahnal
Zatím èást tureckého vojska operující ve Vala sku svrhla Vlada z trùnu po dohodì s nìkterým
nahradili ho jeho bratrem Radu Krásným (1462-1474). Vlad III. Dracula byl pøinucen skrýv
at se v horách na hranicích Sedmihradska. Zde èekal na pøíchod krále Matyá e Korvína, který
vil s vojskem na pomoc svému spojenci. Korvín, povzbuzovaný Sasy z Bra ova, kteøí nikdy Vla
ovi nezapomnìli útoky proti sobì, se v ak nakonec rozhodl podpoøit povstalce a uznat nového
kní ete.
Draculu zajal a uvìznil na základì fale ných dùkazù dodaných bra ovskými mì any. Byl obvin
l tajnou korespondenci se sultánem, v ní mu pøislíbil pomoc proti Matyá ovi.
Vlad strávil nìkolik let v uherských vìzeních a do roku 1475, kdy se opìt stal kandidátem
orvína na vala ský trùn. Za podpory svého bratrance, tìpána Velikého, který uzavøel spojen
kým královstvím, se mu podaøilo zapudit protureckého kní ete Basaraba Laiotu v listopadu 14
a znovuzískat vala ský trùn. Jeho tøetí vláda, podobnì jako prvá, trvala pouze nìco pøes mì
Turci zahájili protiútok a dosadili opìt Basaraba Laiotu na trùn. Tentokrát byl Vlad zabit
v boji.
Pod jménem Dracula se mrtvý kní e stal postavou legend, které zdùrazòovaly buï jeho nevýslo
utost, anebo jeho silný smysl pro spravedlnost. Je tì v jeho vlastní dobì o nìm zaèala kolo
øada zkazek i v nìmèinì a ru tinì. Ji z konce roku 1462 je nejstar í dochovaný nìmecky ps
obsahující povìsti íøené budínským dvorem o skutcích Vlada Ýepeýe. Tento text je integrová
ku ana Thomase Ebendorfera. Jak plynul èas, pøestìhoval se Dracula do Sedmihradska, zemì,
kde odjak iva kvetly teorie vampyrismu.
TÌPÁN VELIKÝ Nejvìt ím støedovìkým rumunským kní etem byl tìpán Veliký, syn kní ete Bogda
zavra dìní otce il ve vyhnanství v Sedmihradsku a Vala sku. Na jaøe roku 1457 vpadl tìpá
avska s vojenskou pomocí svého bratrance Vlada III. Draculy zmocnil se trùnu. Tím skonèilo
trpké období vnitøních bojù, které se rozhoøely po smrti tìpánova dìdeèka Alexandra Dobré
ok pøedtím ne se stal vládcem zemì, jeho strýc a pøímý pøedchùdce Petr Aron pøistoupil na
ké Portì, za souhlasu shromá dìní stavù, jako symbolické ceny za zaji tìní míru.
Na poèátku vlády pokraèoval tìpán Veliký v zahranièní politice svého pøedchùdce a zùstával
ka, tak osmanské øí e. Vyhýbal se otevøeným konfliktùm se svými soupeøi. Ve v í tichosti se
il na hlavní cíl, jím bylo zbavit zemi závislosti na Turecku.
Velkou péèi poèal vìnovat vojenské pøípravì zemì. Vytvoøil si vlastní palácovou gardu o síl
ou pro nejohro enìj í oblasti. Dal í vojsko slo ené z drobnìj ího bojarstva, ale i z poddan
i
3000 mu ù. Tyto dvì formace doplnil poèetnìj ím jezdeckým vojskem svobodných rolníkù. Kromì
ních sborù vybudoval masovou armádu z rolnictva o poètu asi
30 tisíc jezdcù, vedenou zvlá tním hejtmanem, a doplnìnou ménì poèetnou pì í armádou z roln
ska nakupoval v Bra ovì, Sibini a v Bistri#i. Vìnoval se i opevòování pohranièních mìst a n
ostavil. Jeho vojenská pøíprava trvala plných est let a pøinesla své ovoce.
Nejprve se tìpán dostal do konfliktu s uherským králem Matyá em Korvínem, který podporoval
Petra Arona o znovuzískání moldavského trùnu. Za Matyá em stál i tehdej í vala ský kní e, k
al spojencem uherského krále proti Turkùm. V této situaci tìpánovi nezbylo, ne se v roce
pøipojit k tureckému útoku na Vala sko a na Vlada III. Dracula. Pøi obléhání Chilie utrpìl
stehnì. Pevnost v ak dobyl a za tøi roky v lednu 1465. Matyá e se sna il oslabit v Sedmihr
ku podporou spiknutí, za ním stáli pøedáci Sékelù a Sasù. Cílem spiknutí bylo osamostatnìn
Akce v ak neuspìla a uherský král Matyá Korvín podnikl na podzim roku 1467 odvetné ta ení
vska, kde znièil øadu mìst jako Bac#u, Roman a Neam#. tìpán nakonec uherský vpád do Moldav
prosinci roku 1467 odrazil v bitvì u Baia.
Matyá ovo le ení bylo pøi noèním pøepadu zapáleno ze v ech stran a uherský král, tì ce zran
na útìk. Byl to konec snah uherského království násilím znovunastolit suverenitu nad Molda
em.
Koncem èervence 1468 do lo k uzavøení moldavsko-polské dohody, v ní se Kazimír IV. zavázal
e na moldavský kní ecí stolec vnucovat ádného uchazeèe.
V letech 1469 a 1474 tìpán doøe il v echny sporné otázky, které mu bránily v uskuteènìní
Nájezdy Tatarù byly odra eny a jejich voje zatlaèeny za Dnìstr.
Roku 1470 koneènì skonèily i pokusy Petra Arona zmocnit se moldavského trùnu. Pøi výpadu ze
dmihradska byl zabit a mnozí jeho stoupenci z øad bojarù popraveni. Neúspìchem skonèily i p
kusy Radu Krásného vniknout do zemì. V odvetném ta ení pronikl tìpán a k Cetatea D#mbovi#
dil na vala ský trùn Basaraba L#iotu (1473-1477), který projevil ochotu stát se jeho spoje
ncem.
Sesazení Radu Krásného podporovaného tureckým vojskem z vala ského trùnu vyústilo v první
s Turky. V listopadu 1473 Osmané neuspìli s pokusem dosadit zpátky na moldavský trùn Radu
Krásného. Jejich armádu tìpán porazil a více ne dvì tisícovky zajatcù dal narazit na kùl.
roku vpadla do Vala ska dal í turecká armáda, s její pomocí Radu vyhnal L#iotu Basaraba. P
sám zmocnil vlády a spoleènì s Osmany vpadl do Moldavska. Ji v bøeznu 1474
byl v ak L#iota zpátky. Mehmed II. dal moldavskému kní eti ultimátum. V nìm po adoval daò,
odmítl platit, a dále navrácení strategicky dùle ité pevnosti Chilia, dobyté na Vala sku r
5. tìpánovo odmítnutí pobídlo sultána k odvetné akci. V zimì roku 1474 zahájila velká ture
velením Sulejmana Pa i invazi do Moldavska. Pøes pomoc ze Sedmihradska a Polska se nem
ohlo tìpánovo vojsko vyrovnat poèetní pøevaze nepøítele. Moldavská armáda mìla asi 40 tisí
bylo pìt tisíc Sékelù, 1800 Uhrù a dva tisíce Polákù. Proti ní stálo 120 tisíc Osmanù, kter
la ský sbor L#ioty Basaraba. tìpán pou il taktiku pusto ení zemì a pøed postupujícími útoè
Vaslui, kde na el vhodné místo ke svedení boje: zalesnìný a pøedev ím ba inatý terén. Zde 1
v bitvì u Podul #nalt porazil poèetnì mnohem silnìj í turecké vojsko. Velitel a øada dal í
h pøedákù byli zajati. Po bitvì celé tøi dny pronásledovala lehká moldavská jízda nájezdník
pobila. lo o nejvìt í porá ku Turkù na rumunském území.
Kní e se poté pokusil roz íøit protitureckou koalici hledaje podporu z Krymu. Své vítìzství
ldavský kní e s hrdostí a dùstojenstvím celé køes anské Evropì. "Porazili jsme je, roznesli
kopytech a nabodli na své meèe, za co musí být veleben Bùh." Zároveò kní e varoval evrops
pøed návratem Turkù a jejich novým pokusem dobýt Moldavsko, "bránu køes anství". Na hrozící
zoròoval slovy "jestli e tato brána, na e zemì, bude ztracena, Bùh chraò, potom se ocitne c
s anský svìt ve velkém nebezpeèí". Od pape e Sixta IV. se sice dostalo moldavskému kní eti
buzení, kdy jej vyhlásil "bojovníkem Kristovým", ale materiální pomoc pøicházející z panov
vropy byla zoufale malá.
Kní e tìpán potøeboval spojence, vojsko a peníze. To jej pøinutilo, aby zahájil jednání s
Matyá em Korvínem.
Dne 12. èervna 1475 tìpán uzavøel spojenectví s Uhry, aby vytvoøil spojenou køes anskou fr
terá by se postavila Turkùm na odpor. V té souvislosti uznal lenní svrchovanost Matyá e Kor
a. Na oplátku obdr el od uherského krále jako dar dvì velká panství v Sedmihradsku s témìø
70 vesnicemi a pøíslib pomoci proti v em nepøátelùm s výjimkou polského krále.
V létì 1476 sultán Mehmed II. osobnì vedl novou mohutnou armádu, je tì poèetnìj í ne pøed
urecký vpád do Moldavska. Turci plenili celou zemi a dostali se a k hlavnímu mìstu Suceavì
av ak pevnost nemohli dobýt. Dne 26. èervence se obì vojska støetla ve velké bitvì v R#zbo
i (Valea Alb#), v ní moldavské vojsko utrpìlo porá ku. tìpánovi se v ak podaøilo uniknout
m ustoupit. Sultán poté obléhal pevnost Neam#, dùle itou moldavskou ba tu, ale ani ji nebyl
s to dobýt.
Odpor kladený pevnostmi Suceava, Neam# a Hotin, rány, které Turkùm zasadil manévry svých vo
sk kní e tìpán, blí ící se vojsko Matyá e Korvína, nedostatek potravinových zásob a vypukn
faktory, které nakonec pøinutily Turky dát se na ústup. Oèitý svìdek vypráví, e sultán op
ani by dobyl jedinou pevnost a ani by Moldavsku zpùsobil jinou ztrátu.
Po ústupu Turkù sestoupil tìpán z hor a ujal se svých vladaøských povinností. Ponìvad Val
lo stranou bojù s Turky, stalo se tého roku na podzim cílem tìpánovy vojenské ofenzívy, z
herskou podporou. tìpán ji úspì nì zavr il, kdy celkem rychle dosadil na vala ský trùn op
e Vlada III. Dracula propu tìného z budínského vìzení. Jeho vláda byla ale velmi krátká, ne
obìtí bojarského spiknutí. Neustálé zmìny na vala ském trùnu znemo òovaly poèítat s touto
cem. To umo òovalo Turkùm obnovit útok pøes Vala sko na Sedmihradsko. Do lo k tomu roku 147
V bitvì na planinì C#mpul P#inii nedaleko Or#ýtie Turky odrazilo vojsko vedené sedmihrad
ským vévodou tìpánem Báthorym. Sedmihradsko se tím na del í dobu zbavilo nebezpeèí nadvlád
ldavsku toto nebezpeèí nadále hrozilo.
"Pokud Rumuni budou vládnout v Chilii a Cetatea Albì," øekl sultán, "a Uhøi v srbském Bìleh
nemù eme zvítìzit nad køes any."
Aèkoliv se uherský král pova oval za lenního pána kní at Moldavska a Vala ska, bylo toto je
avení suveréna pouze formálním. Spoèívalo zejména ve spolupráci v protitureckém boji, v jeh
Veliký. Poèetní sílu oddílù úèastnících se protiturecké války vyèíslila oficiální listina
orencii takto: Uhry - 14 tisíc mu ù, Sedmihradsko - 28 tisíc mu ù, Moldavsko - 32 tisíc a k
Vala sko -
38 tisíc mu ù. V tém e roce do lo vystoupením Benátek z protiturecké koalice k oslabení poz
kého v jeho snahách zastavit turecký postup do Evropy.
Caøihradský mír ukonèil válku mezi Benátkami a osmanskou øí í. Benátky postoupily Turkùm sv
jském moøi a zavázaly se odvádìt vysoký roèní poplatek. Zùstaly jim ostrovy Kréta a Korfu a
ivilegia pro své obchodníky na území osmanské øí e.
Pøímìøí Benátek s tureckou øí í uvolnilo Portì ruce proti janovským mìstùm na Èerném moøi,
ky. Upevnilo se dominantní tureckého postavení v Morei, kterou Turci dobyli roku 1460,
v Albánii, je se od roku 1479 stala na celá staletí provincií osmanské øí e, a v Egejském
Po smrti Mehmeda Dobyvatele roku 1481, se Moldavsko ve spolupráci s Uhrami pokusil
o osvobodit oblast dolního Dunaje, ale bezúspì nì. O tøi roky pozdìji (1484) nový sultán Ba
I. (1481-1512) dobyl poslední dvì rumunské pevnosti v oblasti Èerného moøe, Chilii a Cetate
Albu. Pro Moldavsko to pøedstavovalo ztrátu dùle itých strategických bodù, významných celn
lké hospodáøské kody.
V této situaci tìpán hledal cestu k polskému králi. Roku 1485
slo il lenní pøísahu do rukou Kazimíra IV. v nadìji, e získá pomoc k dobytí ztracených mìs
po bojích netou il a uzavøel s Turky mír.
tìpánovy nezdary dodaly odvahu èásti bojarù k vystoupení proti nìmu. Od míru si opozice sl
oslabení panovnické moci, nìkteøí bojaøi se dokonce pokusili dosadit s tureckou pomocí na
vlastního kandidáta, ale byli ve dvou bitvách pora eni. tìpán ji v ak nemohl sám pokraèov
a proto roku 1485 uzavøel s Turky mírovou smlouvu a obnovil placení roèního tributu 3000
benátských dukátù.
tìpánovy snahy o posílení pozic Moldavska a o ochranu zemì pøed vzrùstajícím tureckým vmì
aly do konfliktu s vala skými kní aty, nebo usiloval o to, aby se z jejich zemì stal náraz
stát.
Roku 1481 kní e Basarab Mladý napsal hodnostáøùm do Sibinì a stì oval si, e "od doby, co v
Moldavsku, nemá rád ádného z vládcù Vala ska. Nepøál si sou ití s kní etem Radu, ani s Bas
se mnou. Já nevím, kdo mù e ít s ním".
Poslední etapu tìpánovy vlády poznamenal konflikt s polským králem. Situace po tom, kdy s
Kazimíra, Vladislav, od roku 1471 èeský král, stal roku 1490 i králem uherským, nebyla pro
Moldavsko pøíznivá. Rùst jagellonské moci znepokojoval i moskevského kní ete Ivana III. To
alo základem moldavsko-moskevského spojenectví. Styky s Moskvou v ak nebyly v moldavské za
hranièní politice nìèím novým. První tìpánova man elka, kyjevská knì na Jevdokije, byla se
Olejkovièe a vnuèkou moskevského kní ete Vasilije I. Dimitrijevièe. tìpán s ní uzavøel sò
3 a mìl s ní dvì dìti, Alexandra a Helenu. Nové spojenectví zpeèetil rodinným svazkem, kdy
Helena uzavøela sòatek s kní etem Ivanem, synem moskevského vládce Ivana III. Politický pod
t mìl i man elský svazek syna Alexandra. Na poèátku roku 1489
se o enil s dcerou sedmihradského vévody Bartolomea Dragfiho, aby se posílily vzájemné vzta
y obou zemí.
Po smrti Kazimíra IV. nastoupil na polský trùn jeho syn Jan Albrecht, velkovévodství litev
ské pøipadlo synu Alexandrovi a pro tøetího Kazimírova syna, Zikmunda se poèítalo s trùnem
vským. Král Jan Albrecht, usilující o obnovu lenního panství nad Moldavskem, vtrhl roku
1497 se svým vojskem do zemì. tìpán vydal rozkaz ke shromá dìní zemské hotovosti. Opustil
vydal se k mìsteèku Roman, kde se zatím shroma ïovalo vojsko, které nakonec tvoøilo 40 tis
ldavských vojákù a oddíl dvou tisíc tureckých vojákù a stejnì silný oddíl, který poslal Rad
 se je tì pomoc od uherského krále Vladislava II. Polský vpád tìpán zastavil pøed hradbami
kterou nepøátelské vojsko nemohlo dobýt. tìpánovi pøispìchal na pomoc jeho tchán, sedmihr
Bartolomeu Dragfi, jeho zásluhou do lo mezi znepøátelenými stranami k uzavøení pøímìøí. Kd
dmínky pøímìøí, jejich armáda se sice zaèala stahovat, av ak jinou cestou, bylo jejich vojs
a rozdrceno v bitvì u Coldrii Cosminului. V pokraèující válce tìpán zpusto il ji ní území
kutí. Mírová smlouva, zprostøedkovaná Vladislavem II., králem èeským a uherským, byla podep
rl#u 16. dubna 1499. Obnovila vztahy mezi Polskem a Moldavskem na základì principu r
ovnosti, neobsahovala ádnou zmínku o lenním svazku s Polskem, ani s Uhrami a zároveò stano
ila podmínky polsko-moldavsko-uherské spolupráce v dal ím boji proti Turkùm.
Otevøenou zùstala otázka Pokutí. Její nejschùdnìj í øe ení mìlo nalézt spoleèné moldavsko-p
ané na 29. záøí 1502.
Poláci se v ak k jednání nedostavili a nereagovali ani na dal í stanovený termín, kdy ji
upoval a v ude dosadil své lidi.
Na sklonku ivota, koncem èervna 1504, urèil tìpán za svého nástupce syna Bogdana z man el
rií de Mangop. Pøi té pøíle itosti nechal stít bojary, kteøí si pøáli, aby se nástupcem sta
ynù (zøejmì tìpán, který pobýval u osmanského dvora). tìpán Veliký zemøel 2. èervence 150
panovníkem v historii rumunských zemí; panoval po celých 47 let, dva mìsíce a tøi týdny.
tìpánovy pozoruhodné úspìchy spoèívaly více ne ve váleènické stateènosti v politickém a d
aøadil mezi nejrafinovanìj í politiky Evropy 15. století. Jako vládce malého státu, obklope
i velkými mocnostmi, si tìpán umìl s touto situací poradit. Podle potøeby a momentální sit
kázal obratnì získávat výhody pro své kní ectví po tváváním mocných sousedù jednoho proti d
ací systém v Moldavsku, aby kompenzoval vzrùstající dùle itost støelných zbraní ve váleènic
nesla rozvoj státním institucím. Vystavìl øadu klá terù a kostelù. Mnohé z nich zùstávají u
emì podnes, vèetnì klá terù Vorone#, Humor, Neam# a Putna, kde jsou pohøbena moldavská kní
ropì byl pova ován za jednoho z nejdùle itìj ích panovníkù své doby a býval titulován Steph
s.
Heroické století protitureckého odporu bylo spjato s velkými jmény protagonistù ideálu køi
kteøí vzbuzovali obdiv u svých souèasníkù, se jmény Jana Hunyadyho, Vlada III. Draculy èi
kého. Italský humanista Filippo Buonaccorsi Callimachus psal pape ovi kolem roku 1490
o jejich stateèném odporu a jeho výsledcích: "Basarabové nejenom vzdorovali po velmi dlouh
ou dobu s omezenými silami proti celé síle Turkù, ale velmi èasto je napadali dokud neztra
tili svého velkého vládce a vojenského vùdce Vladislava Draculu.
Moldavané, aèkoliv ztratili své pevnosti na Èerném moøi, Chilii a Cetatea Albu, stále dr í
ytek své zemì a zpùsobili v pøedcházejících letech tak velikou kodu Turkùm, e sultán byl
uznat tìpána, kní ete moldavského jako spojence a pøítele...."
Patnácté století bylo epilogem køi ácké éry, s jeho odchodem hrdinský køi ácký ideál pomalu
Støedovýchodní a jihovýchodní Evropì pøineslo 16. století nové útrapy zvlá tì poté, co osma
vé moci za sultána Sulejmana Zákonodárce (1520-1566), v Evropì zvaného Nádherný.
Novým plánùm na køi ácké výpravy bránily malicherné spory a po etilost vládcù. Kní ata Vala
oví jako byli Neagoe Basarab (1512-1521), Radu z Afumati (1522-1529, s pøestávkami), B
ogdan III. (1504-1517), tìpán Mladý (1517-1527), Petr Rareý (1527-1538; 1541-1546) a dal í
e sna ila ochránit nezávislost svých zemí, probudit køes anské touhy po svobodì a obrátit e
stické tendence Uher a Polska smysluplným smìrem, v souladu s jejich vlastními obecnými záj
y.
Ale 16. století uchovávalo toto dìdictví minulosti pouze po krátký èas, v nìm je tì tì ilo
arého, Jana Hunyadyho, Vlada III.
Draculy èi tìpána Velikého. Dìjiny se brzy poèaly ubírat jiným smìrem. Roku 1521 padl do r
Bìlehrad, "klíè ke støední Evropì". O pìt let pozdìji, roku 1526, bylo uherské vojsko veden
králem Ludvíkem Jagellonským znièeno v bitvì u Moháèe. Potom následovalo roku 1529 první ob
y a koneènì roku 1541 zmizelo uherské království z mapy Evropy; jeho srdce se stalo na dal
150 let tureckým pa alikem.
RUMUNSKÁ KULTURA A SPOLEÈNOST V 15. STOLETÍ Støedovìká rumunská kultura, stejnì jako tehdej
st, udr ovala kontakt s ostatní Evropou a byla ovlivnìna velkými kulturními proudy té doby
ak východoslovansko-byzantského svìta, tak západní Evropy.
V rumunských zemích, stejnì jako jinde v Evropì, se støedovìká vzdìlanost stala doménou cír
ejí laicizaci docházelo a v období vrcholného feudalismu.
Po celé Evropì se jazyk písemných kulturních památek li il od národních, místních jazykù. R
mihradských Rumunù, sice tradiènì pou ívali slovanské, cyrilské písmo, které se v jejich ze
a do poloviny 19. století, ale kvùli svým nepøetr itým vazbám se západní Evropou upøednost
ulturní jazyky latinu a øeètinu.
Vedle psané církevnìslovanské slovesné tvorby existovala a po celé období feudalismu pøevlá
dová ústní slovesnost. Ústnì tradovaná tvorba, pøíznaèná pro venkovskou spoleènost, zùstala
hována. Tato lidová lyrická a epická literatura (balady, doiny, pohádky, legendy apod.) se
inspirovala venkovským a pasteveckým ivotem, nejvýznamnìj ími okam iky v ivotì èlovìka (
a smrt), jeho zápasem o pøe ití.
Pro rumunskou lidovou lyriku je nejpøíznaènìj í doina, píseò s charakteristickou volnou hud
textovou èástí. Nejvìt í mno ství lyrických a epických písní je v rumunské folklórní tvorbì
týøe, ohro eného na ivotì a jeho vìrné oveèky (miori#a). Tak spatøila svìtlo svìta balada
se po v ech rumunských zemích ve stovkách variant, balada, vyjadøující celou filosofii iv
zpùsob porozumìní svìtu, charakteristický pro rumunský lid. Zrcadlí se v ní mnoho rozlièný
a citù, poèínaje dorozumíváním se s pøírodou a konèe rezignací tváøí v tváø smrti, od staro
poklid vìèného ivota.
Mimo venkovský svìt se rovnì rozvíjela ústní slovesnost hrdinských a historických balad, v
dobných tìm, které zpívali trubadúøi na západoevropských dvorech. Jejich ústøedními postava
legendární osobnosti jako Negru Vod#, Jan Hunyady, Vlad III. Dracula a tìpán Veliký. Mnoh
tìchto legend se zrodily v prostøedí venkovanù, z nìho se dostaly a na kní ecí dvory, kd
e doèkaly svého sepsání.
Slovanské písmo se rozvinulo v raném 12. a 13. století. Dokladem toho jsou nápisy vytesané
o kamene, nápisy na keramice, votivních obrazech èi na stìnách, anebo nábo enské texty opis
a pergameny. Nacházíme proto sbírky byzantské literatury s nábo enským, právnickým a filoso
sahem. Dùle itými centry slovanského písemnictví byly klá tery a kostely Bistri#a, Putna a
v Moldavsku, Tiýmana, Vodi#a a Cozia ve Vala sku a Peri, Prislop, Feleac a Úcheii Braýo
vului v Sedmihradsku. Rozvoj písem nictví byl rovnì spjat s panovnickými dvory, kde vznik
ala celá øada písem ností, vyhotovovaly se tu dùle ité listiny a vedla diplomatická korespo
e. Mezi tehdej í vzdìlance patøili pøedev ím knì í, nìkdy bojaøi a nìkteøí bohat í kupci.
Nejdùle itìj í rukopisy té doby se rodily na dvorech panovníkù.
Patøila mezi nì napøíklad Kronika poèátkù moldavské zemì, sepsaná koncem poloviny 15. stole
Velikého. Vypovídá o historickém povìdomí své doby a chápání vìèných hodnot minulosti.
Z politických a diplomatických dùvodù byla kronika také sepsána v nìmèinì a pol tinì, aby v
mì hrála významnou roli v mezinárodních vztazích, íøila znalosti o Moldavsku a jeho kní et
emi zemì. Pøibli nì ve stejné dobì byly sepsány slovanské povídky o Draculovi. Opìvovaly je
st, rozhodnost a smysl pro spravedlnost. Kronika Vala ska vznikla s nejvìt í pravdìpodobno
stí na poèátku 16. století pod patronací Rada z Afuma#i, jeho náhrobní kámen je ve skuteèn
sobì kronikou vrytou do kamene, líèící v ech devatenáct bitev, které kní e svedl s Turky.
V Sedmihradsku se rozvinulo latinské písmo, nebo latina se stala úøedním jazykem uherského
ovství a katolické církve. U ívali jej také ti z Rumunù, kteøí se stali katolíky. Latinská
vétala ve mìstech, sídlech biskupù a klá terech, stejnì jako v kní ecí kanceláøi.
Sedmihradsko rovnì udr ovalo styky s velkými evropskými univerzitními centry v Boloni, Víd
a Krakovì. Mezi rukopisy pøevládaly nábo enské texty, slou ící duchovním a vzdìlávacím potø
pùvodní rukopisy, z nich nìkteré, jako napøíklad Chronicon Dubnicense, mìly historický ch
. Tato kronika, sepsaná na pøíkaz rodiny Dragoýesti (její jméno bylo pomaïar tìno na Dragf
mure e, vyjadøuje protiturecké ideály doby tìpána Velikého.
V umìní, obzvlá tì v architektuøe a malíøství, pøevládalo zaujetí krásou; vyvinulo se v ori
umunským, v nìm se snoubily byzantské a gotické vlivy.

VALA SKO A MOLDAVSKO - VAZALOVÉ TURECKA V 16. století, kdy byla osmanská øí e na vrcholu sv
i, se rumunská kní ectví nejednou ocitala v nebezpeèí, e se dostanou pod pøímou tureckou v
un tí bojaøi se obávali trpkého osudu bulharské, srbské a albánské lechty, zbavené svých r
fiskací a konfrontované s fyzickým, hospodáøským a politickým vykoøenìním. Bojaøi si tudí
ezi politikou odporu a smíru.
Kdy se hrozba zøízení pøímé turecké vlády na severu od Dunaje stávala stále zøejmìj í, boj
kní aty, aby bojovali proti turecké øí i. Vojenskými vítìzstvími dokázali, e rumunská kní
bena zbranìmi. Pak teprve projevili vùli jednat s Turky a pøijmout politické dohody, kte
ré by jim garantovaly hospodáøský, spoleèenský a politický statut quo.
Demografické a hospodáøské následky válek proti Turkùm ohrozily domácnosti rumunských bojar
ily hospodáøský systém obou zemí. Vala sko a Moldavsko navíc oslabovaly vnitøní boje a trva
ládnoucích rodù obou kní ectví.
Dynastie Basarabù ve Vala sku vyhasla roku 1512, kdy mocný bojarský rod Craioveskù, ovláda
lé Oltensko, zosnoval spiknutí, aby sesadil Vlada Mladého (1510-1512) a na trùn dosadil èl
ena vlastní rodiny, Neagoa. Neagoe a jeho následníci pøijali jméno Basarab a zfal ovali gen
alogické listiny, aby tak legalizovali svou vládu.
Neagoe Basarab (1512-1521) mìl oporu ve velkých bojarských rodech a zjednal si pomìrnì znaè
ou autoritu.
Po jeho smrti následovaly dal í boje, za nich se zdálo, e pøemìna Vala ska v turecký pa a
ratitelná.
Za pomoci sedmihradského vévody Jana Zápolského nakonec èást bojarstva vynesla na trùn kní
u z Afuma#i (1522-1529), kterému se podaøilo krizi odvrátit. Svedl øadu bitev, vìt inou vít
a i za cenu neustálého zvy ování roèního poplatku Portì za ehnal hrozící nebezpeèí.
Situace v Moldavsku se vyvíjela obdobnì. Následníci tìpána Velikého prokázali neschopnost
t v politice proslulého otce. Po tìpánovì smrti nastoupil na trùn syn z man elství s Marií
gop, Bogdan III.
(1504-1517). Nebylo pro nìho lehké udr et nezávislost kní ectví, ponìvad Turci se nevzdáva
a podmanìní zemì a nezbývalo ne sultána alespoò naèas uspokojit zvý ením odvádìného roèníh
Zhor ily se i vztahy s Vala skem a zemi navíc zatì ovaly pìt let trvající neustálé boje s P
e slabé vlády Bogdanova syna Útef#ni#y (1517-1527) tì ila lechta, která rozchvacovala kní
y a neustále zvìt ovala politickou moc. Útef#ni#a pøecenil své síly, kdy se pokusil tvrdì
. Dal popravit øadu bojarù a brzy nato se stal sám jejich obìtí.
To v e vedlo lechtu a mnohé z kní at k hledání "modu vivendi" s Vysokou Portou, co se odr
olísání mezi politikou odporu a smíru. Politiku odporu dokládá øada velkých válek vybojovan
rotitureckých køí ových výprav, v nich hrála rumunská kní ectví nepostradatelnou roli. Pol
y nesprávnì chápanou jako zradu bojarù) vyjadøovalo mnoho smluv s osmanskou øí í. Moudrá kn
yli Mircea Starý, Vlad Dracul nebo tìpán Veliký, se sna ila ze v ech sil udr et opatrnou r
u mezi tìmito dvìma alternativami, a tak uchránit nezávislost svých kní ectví.
Italský humanista Callimachus, kdy psal pape ovi s obdivem o vojenském náporu Rumunù proti
Turkùm, prohlásil: "Nepodlehli vojenskému tlaku, ale uèinili tak podmíneènì" a "uzavøeli sm
nikoli jako pora ení, ale jako vítìzové". Tyto dvoustranné smlouvy garantovaly rumunským k
jak zachování domácích institucí v nezmìnìné podobì, tak absolutní moc kní at. Dále zaruèo
pøi zahraniènì politických jednáních, omezenou pøítomnost Turkù v rumunských zemích, respek
vné køes anské víry a zákaz jakýchkoliv islámských nábo enských projevù v kní ectvích; výmì
tánovi povinnou roèní daò a v dobì potøeby mu poskytovala vojenskou pomoc.
Bìhem 15. a na poèátku 16. století se obecnì, a na nìkolik málo výjimek, uvedené klauzule
spektovaly. Av ak turecký tlak postupnì zaèal autonomii kní ectví ohro ovat. Nejcitelnìji s
lo projevovat v prùbìhu 16. století. A do jeho poloviny byla turecká lenní svrchovanost na
rumunskými kní ectvími více teoretickou, ne skuteènou. Zmínìná daò byla pøedev ím symboli
ako výkupné za mír. Do té doby zùstávala Moldavsku a Vala sku pøinejmen ím tomu odpovídajíc
ivitách na mezinárodní úrovni.
Od poloviny 16. století, po dobytí Uher Turky, se poèala turecká svrchovanost nad rumuns
kými kní ectvími projevovat se stále narùstající tí ivostí, zvlá tì z hospodáøského hledisk
anì.
Nezávisle na ní pøibývalo dal ích výdajù a povinností. K získání a udr ení si trùnu bylo za
K tomu pøistupovaly mimoøádné slu by a závazky jako byla napøíklad povinnost vyvá et urèit
ze do turecké øí e, a to za ceny o 15 a 20 procent ni í ne obvyklé ceny na evropských tr
obchodní monopol).
V politice se turecké vmì ování prosazovalo formou schvalování kní at sultánem, co v praxi
e trùn musel být zaplacen Vysoké Portì. Svoboda a nezávislost v zahranièní politice kní e
a nou mìrou omezena a do lo k anexi nìkolika rumunských území (po anektování Turnu, Giurgiu
d e, Chilie a Cetatea Alby následovalo zabrání Tighiny, Br#ily a Banátu).
Docházelo k èasté výmìnì kní at, tak e ádný z nich se nemohl nikdy stát pøíli mocným; za
vnì ke zvýhodòování pøíslu níkù mnoha cizích národù pøi jejich pøíchodu do rumunských zemí
itickou a vojenskou hranicí, oddìlující køes anský svìt od zemí, které se nacházely pod pøí
upací.
Z pohledu turecké politické a nábo enské doktríny byla rumunská kní ectví souèástí dar-al-a
pøísahy", na rozdíl od zemí dobytých a pøímo vèlenìných do "Domu islámu" èi zemí, pova ovan
le, které bylo zapotøebí dobýt, a patøila tudí do "Domu války". Zaøazení rumunských zemí d
pøedpokládalo existenci mírových smluv a mírových dohod, vydaných sultány a stvrzujících vz
cké øí e s rumunskými kní ectvími a ostatními státy.
Tyto smlouvy se staly vrcholným dùkazem autonomního statutu rumunských kní ectví pro celou
opu.
O staletí pozdìji je v jiné formì, pod názvem "kapitulace", pou ívala rumunská aristokracie
vém boji o národní osvobození.
PETR RAREÚ A JEHO NÁSLEDNÍCI Vládu syna tìpána Velikého, Petra Rareýe (1527-1538; 1541-154
ldavsku komplikovala skuteènost, e spadala do doby, kdy do lo ke zhroucení uherského králo
ství a kdy osmanská moc dosáhla svého vrcholu. Petr Rareý strávil mnoho let v exilu na pols
královském dvoøe. Na trùn dosedl roku 1527 za podpory moldavských bojarù. Jak pokraèovala
o uherský trùn mezi Ferdinandem Habsburským a tureckým kandidátem Janem Zápolským, Petr ve
vychytralou politiku, hrál na obì strany, popuzoval je proti sobì a sna il se získat Sedmi
hradsko do svého dr ení. Roku 1529 pøevzal do své dr by jak statky, které pùvodnì patøily j
ovi Velikému, tak velkou èást kraje Sékelù a støíbrné doly v Rodnu.
Následujícího roku oblehl Bistri#u a pøinutil její saské obyvatele, aby se mu poddali. Na z
adì dohody s Janem Zápolským dostal za pomoc proti Ferdinandovi Habsburskému pevnosti Bi
stri#a a Rodna.
Kdy v létì vala ská armáda porazila oddíly Ferdinandových stoupencù, konsolidovalo to situ
ského natolik, e s podporou drobné lechty a mì anù ovládl nejdùle itìj í sedmihradská mì
lii a dal í.
Dne 8. záøí 1529 prohlásili v Budínì Turci Zápolského uherským králem. Na podzim tého roku
s Moise-Vodou nové ta ení do Sedmihradska. V jeho rámci moldavský kní e obnovil autoritu na
oldavskými enklávami v Sedmihradsku.
Roku 1531 Petr zahájil válku proti polskému království, aby opìtovnì získal oblast Pokutí,
ztratil za své vlády Bogdan III. (1504-1517). Po støídavých úspì ích ve výbojích proti Pols
roku 1531 v bitvì u Obertynu pora en. Ranìný Rareý zanechal v rukou vítìzù celé dìlostøelec
armáda ztratila pìt tisíc mu ù. To zeslabilo jeho postavení vùèi Portì, tak e musel zvý it
o nìkolik dal ích let pokraèoval v politice po tvávání Habsburkù a Turkù proti sobì navzáje
uzavøel dohodu s Ferdinandem I. Habsburským o spoleèném boji proti Osmanùm.
Nakonec ztratil dùvìru obou stran. Kdy se sultán Sulejman I. (1520-1566) v létì roku 1538
ozvìdìl o Petrovì tajné korespondenci s Ferdinandem Habsburským, rozhodl se sesadit ho z t
rùnu. Vpadl s obrovskou armádou do zemì v dobì, kdy na jejím severu probíhaly boje s Poláky
na východì ji ohro ovali Tataøi. Petr Rareý odrazil Tatary u Stef#neýti a uzavøel dohodu s
y. Byl odhodlán se bránit, ale bojaøi ho opustili, a tak mu nezbylo nic jiného ne uprchno
ut do Sedmihradska. Sulejman I. vstoupil do Suceavy a novým kní etem jmenoval Útefana L#
custu. Turci pøevzali také kontrolu nad Tighinou a Bud akem. Tighina se stala v té dobì ra
jí. Tého roku sultán jmenoval nového kní ete, a tak zahájil období turecké nadvlády v Mold
Po více ne roce stráveném v sedmihradském vìzení Petr Rareý uprchl a rozhodl se získat naz
enou dùvìru Porty. Podaøilo se mu to a s tureckou podporou znovu dosedl roku 1541 na m
oldavský trùn. Po svém návratu nechal okam itì popravit bojary, kteøí ho pøed tøemi lety zr
své druhé vlády sice podporoval Osmany, ale zároveò se velmi sna ivì pokou el získat západ
hl osvobodit Moldavsko od turecké nadvlády. Vedl jednání o spojenectví i s markrabìtem Joac
ymem II.
Brandenburským. Nicménì jeho snahy uchránit obratnými diplomatickými tahy nezávislost Molda
a se minuly úèinkem a vzrùstající tureckou nadvládu v rumunských zemích zastavit nemohly. M
hy Petra Rareýe lze zapoèíst výstavbu èi pøestavbu øady kostelù a klá terù. Nejvýznamnìj ím
dovi#a, který proslul vnìj ími nástìnnými malbami.
Navzdory snahám Petra Rareýe a ostatních kní at se turecká kontrola nad rumunskými kní ectv
lé 16. století stále zvy ovala úmìrnì tomu, jak se rùzní pretendenti pøedhánìli ve snahách
soké Porty k tomu, aby mohli dosednout na trùn. Období vlád bezohledných kní at jakými byli
Cercel a dobrodruzi typu Despota Vody (Iacob Eraclid) v druhé polovinì 16. století je
obrazem politického úpadku rumunských kní ectví.
JAN CHRABRÝ - POKUS O ODPOR K o ivení protitureckého boje do lo za Jana Chrabrého (1572-157
). Jako nesmírnì bohatý mu si Jan koupil u Porty moldavský trùn za 200 tisíc zlatých. Po j
vzetí se soustøedil na posílení kní ecí moci a pøijal tvrdá opatøení vùèi bojarùm a církevn
vynesla pøezdívku "Ukrutný". Nechal popravit velkého bojara Ionaska Sbierea a mnoho jeho
pøívr encù.
Také se pokusil svrhnout tureckou nadvládu získávaje si respekt vojákù a obyèejných lidí, o
jeho stateènost a odvahu. V zahranièí získal pomoc záporo ských kozákù.
Na poèátku roku 1574 kní e odmítl zaplatit sultánovi daò, nebo Porta ji zdvojnásobila a mí
síc po adovala 80 tisíc zlatých. Na jaøe 1574 následoval vpád turecko-vala ské armády, kter
alovat na moldavský trùn Petra Úchiopula. Jan Chrabrý ji porazil pøekvapujícím útokem blízk
. Po tomto vítìzství moldavský kní e za pomoci kozáckých oddílù napadl a zapálil turecké pe
, Tighinu a Cetatea Albu.
Tyto strategicky dùle ité opìrné body se mu v ak nepodaøilo dobýt, co vedlo sultána Selima
6-1574) k vyslání nové armády, opìt podporované vala skými oddíly a Tatary z Krymu. Turci p
Dunaj u Oblucita, ani narazili na sebemen í odpor. P#rc#lab Eremia, kterého Jan Chrabrý
vyslal, aby je zadr el, se nechal uplatit
30 tisíci zlatých a ustoupil se svým vojskem bez boje. Navíc slíbil oklamat panovníka tím,
øekne, e Turkù je málo a jsou snadno porazitelní.
Dne 10. èervna 1574 do lo k poèáteèní, nerozhodné konfrontaci vojsk protivníkù. Moldavský k
e jízdu, která ho zradila a pøe la na stranu nepøítele, a nemoha pou ít své dìlostøelecké s
e ùm, byl pøinucen ustoupit. Zøídil opevnìný tábor u Cahulu, kde vzdoroval útokùm nepøítel
11. do 13. èervna). Poté se podmínìnì nepøátelským silám vzdal, nebo pøevy ovaly jeho vlas
v ak podmínky nedodr eli. Kní ete Jana usmýkali a rozètvrtili a jeho pøívr ence zmasakroval
ný, by hrdinský pokus zbavit se tureckého jha nemohl zadr et zvy ující se kontrolu Porty n
munskými kní ectvími.
SEDMIHRADSKO JAKO AUTONOMNÍ KNÍ ECTVÍ (DRUHÁ POLOVINA 16. STOLETÍ) Turecká lenní svrchovano
d oblastmi na jihu a východì Karpat se od roku 1541 uplatòovala i nad Sedmihradskem, k
teré po rozpadu støedovìkého uherského království získalo statut autonomního kní ectví.
Ponìvad Sedmihradsko vstupovalo do turecké sféry vlivu pozdì, mìlo ménì povinností vùèi Po
konání. Prospìch mu pøiná ela i výhodnìj í geografická poloha, Turci se sna ili zabránit H
d ním získali kontrolu. Nicménì z právního pohledu, od poloviny 16. století do konce 17. st
tí, mìly s malými rozdíly v echny tøi rumunské zemì stejný mezinárodnì politický statut - b
kní ectvími ve vazalském pomìru k osmanské øí i.
Za tìchto okolností se Sedmihradsko, ve srovnání s pøedchozím obdobím, kdy bylo vévodstvím
herského království, tì ilo lep í situaci. Stalo se kní ectvím namísto vévodství, anektoval
h hranicích obývané Rumuny (Banát a do jeho okupace Turky, Kri anu, Maramure a nìkteré ob
a severozápadì). V èele zemì stál kní e, kterého volil snìm a potvrzoval na trùnì sultán. N
zemì uchovala vlastní instituce a tradice.
Po zøízení budínského pa aliku roku 1541 se poèalo kní ectví významnìji orientovat na Vala
.
V této dobì tvoøili majoritní èást obyvatelstva Rumuni, ale politickou moc v zemi soustøedi
ve svých rukách hlavnì uherská lechta. Ta chápala pøe ití Sedmihradska jako dùkaz pokraèov
vství.
Kní ectví, nová forma politického uspoøádání Sedmihradska, ztìlesòovalo zájmy tøí støedovìk
asù a Sékelù.
V dùsledku dezintegrace katolických Uher a uprostøed konfliktù mezi Habsburky a osmansko
u øí í zaèaly pronikat také do Sedmihradska my lenky reformace. Nacházely pøíznivou odezvu
uherským, saským a sékelským obyvatelstvem; naopak u rumunského obyvatelstva byla jejich o
dezva slabá. Luteránství se stalo oficiálním vyznáním Sasù, kalvinismus a unitáøství pøitah
nou èást uherské a sékelské populace. S pøihlédnutím ke zku enostem z minulosti, kdy vzájem
y oslabily politické národy natolik, e byly napø. v roce 1437, kdy vypuklo rolnického pov
stání, zranitelné a z celé situace se nakonec zrodila Unie tøí národù - uherského, saského
Souèasnì snìm oficiálnì uznal nová protestantská vyznání a postavil je na roveò vyznání ka
oslavná víra, nábo enství vìt iny rumunského obyvatelstva, postrádala politickou oporu, a n
roto uznána jako oficiální víra zemì. Získala pouze statut víry "tolerované".
Systém tøí oficiálních národù a ètyø pøijatých vyznání byl formálnì schválen za vlády tìpá
roku 1571. Tak se Sedmihradsko zapsalo do dìjin dávno pøed vypuknutím tøicetileté války jak
emì nábo enské sná enlivosti mezi katolickým a protestantským vyznáním, v tehdej í Evropì u
ce. Tato tolerance v ak mìla omezený zákonný rámec.
Vztahovala se pouze na ty, kteøí byli katolíky, døíve ne se stali protestanty. Jinými slov
i, kteøí byli pøedtím privilegovaní jako katolíci, se nyní stali privilegovanými jako luter
lvinisté èi unitáøi spoleènì s tìmi, kteøí zùstali vìrní katolické víøe. Proto se tento tol
pøibli nì jen na tøetinu obyvatelstva Sedmihradska.
Naopak situace pravoslavných Rumunù se neustále zhor ovala, nebo byli vylouèeni jak ze stø
oficiálnì uznaných národù, tak i oficiálnì uznávaných nábo enství. Dùsledky tohoto ménìcen
aly v echny aspekty ivota: územní, politické, spoleèenské a duchovní. Územní aspekt se odr
zemì komitátù patøila uherské lechtì, Fundus regius patøil Sasùm a scaune (územní a admin
azy) na východì a jihovýchodì Sedmihradska patøily Sékelùm. Pouze Rumuni, rozptýlení po cel
evlastnili ádné území, které by jim bylo pøiznáno jako vlastní.
Zvy ující se výluèné etnické slo ení z privilegovaných skupin zvaných národy odrá elo polit
riminace; lechta se cítila zahanbena oznaèením natio Hungarica, zatímco Sasové a Sékelové
pnì poèali upevòovat své etnické povìdomí. Rumuni, kteøí postrádali politickou moc, nemìli
e národem. Ze spoleèenského pohledu také èasem zesílila pøedstava, e vlastníky pùdy byli v
nì Uhøi a pøevá nou vìt inu nevolníkù tvoøili Rumuni. V nábo enství se název rumunský/Rumun
"pravoslavný" èi "schizmatický". To, e pravoslavné vyznání nebylo uznáno jako rovnocenné
pøijatým vyznáním, vyvìralo ze skuteènosti, e nábo enská diskriminace vycházela z etnickéh
imoto rumun tí knì í byli jedinými èleny sedmihradského duchovenstva postavenými na roveò n
i naprosto stejné povinnosti jako ostatní poddaní.
Spojení vý e uvedených faktorù statut Rumunù zhor ovalo. Roku
1551 sedmihradský snìm po adoval, aby Habsburkové, soupeøící s Turky o kontrolu nad Sedmihr
kem, vyslovili souhlas s tím, e kní e zemì bude v dy vybírán "ze støedu uherského národa"
Hungarica).
V letech 1554 a 1555 jiný snìm rozhodl, e "køes anský" rolník, byl tím mínìn rolník katoli
ntský, nesmí být obvinìn ze zloèinu pokud proti nìmu nebude sedm køes anských svìdkù. Naopa
rolník, tedy Rumun, mohl být obvinìn pokud proti nìmu byli tøi køes an tí svìdkové, anebo s
h. V polovinì 16. století chorvatský humanista Anton Veranèi napsal: "Sedmihradsko je osíd
eno tøemi národy, Sékely, Sasy a Uhry; já bych nicménì pøipojil Rumuny, kteøí aèkoliv jsou
i tìm ostatním, nemají ani ádnou svobodu a ani lechtu, ani svá vlastní práva."
Zavedení turecké svrchovanosti nad Sedmihradskem nezmìnilo vnitropolitickou situaci v
kní ectví. Nicménì turecká svrchovanost, která se roz íøila na v echna tøi rumunská kní ect
o politické hnutí, které na konci století vyvrcholilo prvním politickým sjednocením rumunsk
emí. Do té doby v ak kní e tìpán Báthory vedl protureckou politiku i poté, co se stal král
Tato situace doznala zmìn a za kní ete Zikmunda Báthoryho (1583-1597; 1598-1599 a 1601-16
02), který se pøipojil k protiturecké Svaté lize vedené Habsburky.
9. POD OTOMANSKOU SUVERETOU KULTURA V 16. STOLETÍ Ji ke konci 15. století byl v rumu
nských zemích znát jak vliv italské a nìmecké renesance pøicházející sem z Uher a Polska, t
y lenek na znovuzrození, pøicházejících z byzantského a pravoslavného svìta.
Pøesvìdèení, e hodnoty starovìku byly výjimeèné a e by mohly být opìt pøijaty ovlivòovalo
eckou tvoøivost.
Mezi Rumuny povìdomí jejich románského pùvodu posilovalo hrdost na to, e jsou potomky Øíma
cestovatelé se dozvídali od samotných Rumunù o jejich vynikajících pøedcích a zaznamenali t
nformaci v písemnostech, které posléze kolovaly po celé Evropì. Tak napøíklad v letech 1532
534 Ital Francesco della Valle pøi svých cestách Sedmihradskem a Vala skem vyslechl "his
torii osídlování této zemì" od nìkolika prostých mnichù z klá tera Dealu, blízko T#rgoviýte
y tuto zemi dobyl, rozdìlil ji mezi své vojáky a uèinil z ní øímskou kolonii, tak e Rumuni
otomky, jak se øíká, tìchto starých kolonistù a uchovávají si jméno Románi."
Roku 1562 øecký dobrodruh Iacob Eraclid zvaný Despot Vod# (1561-1563), který se stal mol
davským kní etem, vyzýval Moldavany, aby se pøipojili k protitureckému boji a apeloval pøit
na jejich øímský pùvod.
Vyzýval je "bojovat dnem i nocí s proklatými nevìøícími Turky, u proto e jste stateèný li
, potomci skvìlých Øímanù, kteøí otøásli svìtem". Tentý kní e zalo il latinskou kolu v Co
rofesory a zøídil akademii a knihovnu. My lenkám renesance se rovnì otevøel dvùr vala skéh
ra Cercela (1583-1585), kní e sám býval ponoøen do literatury a byl silnì ovlivnìn italskou
lturou.
Po objevu knihtisku byly rumunské zemì mezi prvními zemìmi støedovýchodní Evropy, které poè
t tohoto prostøedku k íøení kultury. Zalo ení tiskáren pøispìlo rozhodující mìrou k rozvoj
vní ti tìné knihy se objevily v T#rgoviýti, Bra ovì a Alba Iulii.
Nejdùle itìj í knihy pravoslavné víry byly vyti tìny ve slovanském jazyce, oficiálním jazyk
kve ve Vala sku. Kní e Radu Veliký pozval do T#rgoviýte srbského mnicha Macaria, vyuèeného
kách a známého v pravoslavném svìtì nìkolika církevnìslovanskými texty. Jeho zásluhou se ob
1508
první kniha vyti tìná v rumunských zemích:
Lithurgier. Macarius vydal roku 1510 je tì Octoih a roku 1512
Evanghelier. Tiskárna zásobovala svými tisky v echny tøi rumunské zemì a rozesílala je i do
ských zemí okupovaných Turky.
Zanedlouho nato se objevila kniha politických rad Nauèení vojvody Neagoe milovanému synu
Teodosiovi, prùvodce vládnutím ne nepodobný Machiavelliho Vladaøi. Kniha pochází asi z let
18 a 1521 a je nejcennìj ím pùvodním dílem vzniklým na území Rumunska v církevnìslovanském
, e jádro textu je dílem samotného kní ete Neagoe Basaraba, vladaøe, jen ve svém konání o
itický a kulturní rozhled. Nauèení vycházejí z byzantských vzorù a skýtají rady køes anském
t, jak vést diplomatická jednání a války.
V Moldavsku podporovali Petr Rareý, Alexandr L#puýneanu a Petr Chromý na svých dvorech k
ronikáøe, kteøí psali slovanským jazykem a opìvovali kní ecí ctnosti vyvolávajíce analogie
a napodobujíce rétorický styl starovìkých spisovatelù.
V Uhrách na sklonku existence království a po jeho znièení vyvíjel èinnost nejvýznaènìj í h
emì, mu hrdý na svùj rumunský pùvod, Niccolas Olahus. Byl autorem básní, epitafù, spisù et
h a historických, z nich nejdùle itìj í je Hungaria (1536). V této práci se vyslovil pro s
ní vala ských, moldavských a sedmihradských Rumunù; rovnì zde pøitakal jejich øímskému pùv
za jednoho z èelných evropských humanistù své doby a dopisoval si s Erasmem Rotterdamským,
králem humanismu", jeho byl pøítelem.
V tém e období vydal saský humanista Johannes Honterus mapu rumunských zemí nazvanou Dacia.
Napsal nìkolik knih populárnì nábo enského, historického, zemìpisného i právnického obsahu.
l tiskárnu a humanisticky orientovanou, dobøe organizovanou kolu.
Øímské nápisy z Dácie pro zmìnu zveøejnil v Itálii uherský humanista Szamosközi (Zamosius).
Pod vlivem reformace se v 15. století znovu zrodily snahy uvést domácí jazyky do církevního
kulturního a politického ivota. V tomto ohledu byly rumunské zemì v dy pøíkladem toleranc
orozumìní. Pod vlivem tìchto nových idejí pøelo ili husit tí uprchlíci roku 1430 bibli do m
oldavském Trotuý.
Ve stejné dobì (kolem roku 1420) se objevily první zmínky o písemných projevech v rumunském
zyce.
Výsledkem snah Rumunù z ni í lechty a mìst v Sedmihradsku, kteøí chtìli zvý it kulturní ú
y nejstar í existující rumunské písemnosti - v e nábo enské texty pøelo ené ze staroslovans
mun tiny. Vznikly na konci 15. a na poèátku 16. století a podle místa vzniku se nazývají Ma
ure ské texty (Textele Maramureýene). Patøí k nim pìt rukopisù, z toho tøi altáøe, Psaltir
an#, Psaltirea Úcheian# a Psaltirea Hurmuzachi, dále Codicele Vorone#ean a Catehismu
l Martian. První dochovaný text v rumunském jazyce je dopis z roku 1521, v nìm bojar Neacý
z C#mpulungu informuje bra ovského starostu Hanse Bencknera o pohybech turecké armády n
a Dunaji.
Av ak o nejpozoruhodnìj í roz íøení rumunských písemností se zaslou il knihtisk. Diakon Cor
s pomocí Sasù a finanèní podporou kní at vala ských a moldavských, vydal v druhé polovinì 1
set rumunských a dvojjazyèných rumunsko-slovanských knih. Bra ov se stal v tomto období jed
z nejdùle itìj ích center rumunské kultury. S pomocí místních rumunských knì í, øemeslníkù
Moldavska a Vala ska se zde vyvinuly nejdùle itìj í kulturní instituce: bohatý a vìhlasný
nìný krásnými pøedmìty, kola nav tìvovaná studenty z celého Sedmihradska, archiv a knihovn
o kola písaøù a pøekladatelù, kteøí vybavovali témìø v echny materiály potøebné pro publik
. Z bra ovské tiskárny se díky knihtisku rumunské knihy roz íøily po v ech tøech rumunských
ly základ rumunskému literárnímu jazyku. Tímto zpùsobem Coresi pøispìl ke sjednocení rumuns
rárního jazyka a otevøel mu cestu do církevní sféry, kde bìhem dal ího století nahradil pøi
azyk slovanský.
Rumunské umìní 16. století takté vyjadøovalo tuto smìsici tradièního a inovovaného. Episko
Curtea de Argeý, vystavìná kní etem Neagoe Basarabem roku 1517, je architektonickým skvost
m, v jihovýchodní Evropì unikátním. Podle lidové tradice vystavìl tìpán Veliký ètyøia ètyø
et dva z nich byly identifikovány). Následovníci, zvlá tì Petr Rareý pokraèovali v jeho prá
zdobili nejpozoruhodnìj í moldavské kostely venkovními nástìnnými malbami a freskami, které
hovaly dodnes díky pou ité originální smìsi barev odolávající po staletí.
Kostely severní Moldávie jsou jedineènými evropskými památkami.
Navzdory toleranènímu statutu pravoslavného nábo enství v Sedmihradsku, rumunské umìlecké a
zde pokraèovaly jak v podobì výstavby nových monumentù, tak restaurováním starých, v dy za
ysé podpory kní at a bojarù ze zakarpatských kní ectví. Zvlá tní rysy rumunské spoleènosti
se odrá ely v umìní té doby, postrádajícím velkolepost oficiálního umìní privilegovaných vr
y døevìných kostelù s malbami interiérù v Apusenských horách, Maramure i, kraji Hunedoara a
mìstech, jsou dokladem jedineènosti rumunské civilizace v Sedmihradsku.
Po celé Evropì se prosazovaly národní jazyky a íøil knihtisk.
Tento proces vtiskl osobitost 16. století a neodmyslitelnì patøil k dialogu mezi kultu
rou a spoleèností.
Rumunské zemì se staly pøirozenou souèástí tohoto celoevropského fenoménu. V té dobì se rum
ost stala útoèi tìm pøíslu níkù utiskovaných národù Balkánu. Mnoho vzdìlancù z oblastí ji n
Pøená eli svou èinnost do rumunských zemí, nabízejíce svou kulturní tvorbu celému pravosla
Ji v 15. století pravoslavné komunity v Jeruzalémì, Caøihradu, Hoøe Sinaj, Hoøe Athos, nac
pod muslimskou nadvládou, obdr ely velkorysé dary - perky, knihy a peníze od rumunských k
. Na èas rumunská kní ectví zastávala vedoucí duchovní a materiální postavení v balkánském
Koneènì, rumunská kultura, otevøená jak západnímu, tak východnímu svìtu, sehrála podstatnou
 upevòování jednoty Rumunù, tak pøi vytváøení obrazu jejich románského pùvodu a jejich kont
mích, která obývali. V této etapì, kdy stále evidentnìji sílil smysl pro kulturní jednotu,
oznání spoleèného dìdictví a jazyka poslou ilo jako základ pro první, velký pokus o politic
ní rumunských zemí.
MICHAL CHRABRÝ - PRVNÍ SJEDNOTITEL RUMUNSKÝCH ZEMÍ Pozoruhodná osobnost pozdní renesance, t
p vysnìný Machiavellim k uskuteènìní jeho snu o italské nezávislosti a jednotì, kní e Micha
kázal shromá dit ve kerou energii své zemì a svými úspìchy uvádìl v ú as celou Evropu.
Michal, narozen roku 1558, se povznesl mezi bohaté a vlivné bojary, dr el nìkolik významnýc
úøadù jako vysoký dvorský úøedník na vala ském dvoøe a roku 1590 dosáhl hodnosti bána v Cr
vytvoøení silné hospodáøské základny, která mu mìla zvý it osobní moc a presti . Zamìøil s
díky investicím do tohoto ambiciózního programu se nakonec stal nejbohat ím vlastníkem pùd
ní ectví. Ji roku
1588, kdy zastával úøad nejvy ího stolnica, vlastnil dvacet vesnic. Vedl bojarskou opozici
proti kní eti Alexandrovi Zlému (1592-1593). Po nutných úplatcích a darech získal uznání sv
tury od Porty a roku
1593, za podpory anglického velvyslance v Caøihradì, Edwarda Bartona a øeckého bankéøe Andr
cuse Cantacuzina, dosáhl vala ského trùnu.
Kdy se stal kní etem, zaèal posilovat ústøední moc státu, nahradil stávající èleny kní ecí
jálními vùèi své osobì. Jeho dùvìra ve feudální systém tvoøící mocenskou základnu ve spojen
podporu lechty, vedla Michala k posílení pozic bojarù oficiálním pøipoutáním poddaných k
e Vala sku zavr en feudální vývoj.
Na poèátku své vlády Michal pøijal za vlastní protitureckou politiku, vstoupil do Svaté lig
v ní byly zastoupeny habsburská øí e, panìlsko, Benátky, pape ský stát a nìkteré italské
jich válce proti sultánovi a uzavøel celou øadu politických a vojenských smluv, s cílem pos
mezinárodní pozice svého kní ectví.
Spolu s kní etem moldavským a sedmihradským zahájil vzpouru proti turecké moci. Pozval 13.
istopadu 1594
turecké vìøitele do správy pokladny pod záminkou, e jim budou zaplaceny dluhy. Potom je ne
hal zavøít v budovì a spálil ji i s nimi do základù. Pak naøídil zmasakrovat v echny Turky
ku a bìhem zimy
1594/1595 zaútoèil na turecké pevnosti podél Dunaje a získal nazpìt pevnosti Giurgiu a Br#i
a. Mezitím Moldavané, vedení kní etem Aronem (1592-1595), se na Turcích zmocnili Ismailu. M
chalovy nájezdy pokraèovaly daleko smìrem na jih a k Drinopolu a vyvolávaly paniku v Caøih
adì, kde zavládl strach, e se vala ský kní e ka dou chvíli objeví pøed hradbami hlavního m
vání. Michalova vzpoura a výpady za koøistí postihovaly tureckou øí i nejen z hlediska voje
ale i politického a hospodáø ského.
Politicky jeho vzpoura pøiná ela povzbuzení balkánským národùm utlaèovaným Turky. Hospodáøs
r poci ován neménì silnì. Odmítnutí dále posílat dobytek a p enici z rumunských zemí vyvola
ve skladech Porty a zpùsobilo vlnu drahoty v Caøihradì. Neplacení poplatku zvý eného o 30
zlatých rozvracelo tureckou pokladnu právì v dobì, kdy Porta potøebovala dosta teèné mno s
na válku s Habsburky.
V odpovìï na to naøídil sultán velkovezírovi Sinan Pa ovi, aby v létì 1595 vpadl do Vala sk
se proti tomu rozhodl pojistit uzavøením spojenecké smlouvy se Zikmundem Báthorym, kní ete
sedmihradským.
Vyslal proto do Alby Iulie poselstvo. Bojaøi z poselstva v ak uzavøeli takovou úmluvu, p
odle ní mohl Michal ve Vala sku zastávat pouze úøad místodr ícího sedmihradského kní ete a
mìla stát bojarská rada. Michal se musel vzdát práva uzavírat samostatnì smlouvy a udìlova
osti ve vlastní zemi. Kromì toho dovolil sedmihradskému snìmu, aby spolu s Radou dvanácti
vala ských bojarù urèoval vý i daní vybíraných v kní ectví. Zikmund Báthory se pokusil vynu
i na Aronovi. Kdy moldavský kní e odmítl pøijmout tak omezující podmínky, Zikmund zahájil
tví a na trùn dosadil svého chránìnce tìpána Razvana (1595). Výsledkem tìchto manévrù bylo
l ve známost jako vládce nad v emi tøemi rumunskými kní ectvími.
Smlouvu uzavøeli vala tí bojaøi ve svùj prospìch, v rozporu s pøáními Michala, kterého pou
ituace pøinutila, aby tvrdé podmínky aliance akceptoval. Zatímco bojaøi vyu ili pøíle itost
ení svých privilegií, Michal chápal spojenectví jako provizorní øe ení. Byl si velmi dobøe
osti, e sedmihradský kní e postrádá prostøedky k tomu, aby si podmínky smlouvy mohl vynuti
druhé stranì vala ský kní e získal cennou materiální podporu umo òující mu, aby se mohl po
protiútoku.
Michalovo manévrování se ukázalo úspì ným. Kdy turecká armáda, vedená velkovezírem Sinan P
létì 1595 do Vala ska, kní e, neschopen zabránit Turkùm v pøekroèení Dunaje, se dal na ústu
. Bral v úvahu poèetní pøevahu tureckých sil, a proto vybral za místo bitvy dne 23. srpna 1
95
C#lug#reni, uzavøenou oblast, obklopenou kopci, která neposkytovala tureckým oddílùm dosta
teèný prostor k manévrování. Tøi pa ové padli v boji a byla ukoøistìna zelená korouhev Pror
ou s sebou turecká vojska, pochodující do bitvy tradiènì nosila. Nicménì C#lug#reni pøedsta
o pouze taktické vítìzství; Michal pokraèoval v ústupu pøed poèetnì silnìj ím nepøítelem sm
co Turci okupovali T#rgoviýte a Bukure . V Bukure ti pøemìnili kostely na me ity a z klá t
staveného Alexandrem Vodou, udìlali pevnost. Vala ský kní e se utáboøil ve Stoeneýti, kde è
edmihradskou a moldavskou pomoc. Na poèátku øíjna 1595 spoleèná armáda tøí kní ectví, dopln
dobyla T#rgoviýte. Brzy nato Osmani vyklidili Bukure .
S blí ící se zimou, byli Turci nuceni dát se na ústup z Vala ska.
Michal, nyní ji posílen o sedmihradské a vala ské kontingenty, takticky èekal na zahájení
ud nezatlaèil Turky k Dunaji. Dne 28. øíjna 1595 u Giurgiu Michal podnikl znièující útok, k
urecké vojsko pøepadl a rozdìlil je. Osvobodil deset tisíc vìzòù a získal nazpìt koøist, kt
cké oddíly zmocnily za ta ení.
Pøi pokusu o pøechod pøes Dunaj velká èást turecké armády zahynula. Následujícího dne Micha
vnost Giurgiu a dal ího dne ji za pomoci toskánského dìlostøelectva dobyl. Toto a mnohá jin
ví vala ského kní ete pøimìla Turky, zaneprázdnìné válkou s Habsburky, k tomu, e roku 1598
halem mír, a uznali tak jeho nezávislost. Nicménì vala ský kní e si uvìdomoval nebezpeèí, j
stavovala turecká hrozba pro jeho kní ectví.
Mìl sice autoritu jako vùdce protitureckého odboje, ale nedostávalo se mu ádoucí pomoci an
d Habsburkù, ani ze Sedmihradska èi Moldavska, které roku 1595 napadli Poláci, aby na trùn
dosadili kandidáta Porty bojara Ieremia Movilu (1595-1600). Tím bylo Moldavsko fakt
icky vyøazeno z protiturecké aliance. Situaci dále komplikovala vrtkavost sedmihradského
kní ete Zikmunda Báthoryho.
Roku 1597 zahájil Zikmund jednání s císaøem Rudolfem II. o postoupení svých práv na sedmihr
rùn výmìnou za vévodství Opole a Ratiboø ve Slezsku. Michal se pokusil Báthoryho uvìznit, n
obával, e nìmecká svrchovanost by mohla znamenat ohro ení tak tì ce dobyté nezávislosti k
y spojenecké smlouvy uzavøené se Zikmundem roku
1595 byly sice znaènì nevýhodné, ale ve skuteènosti se Michal tì il úplné autonomii. Kdy B
1598
abdikoval na moldavský trùn, Michal, aby si uchránil vydobyté pozice, okam itì zahájil jedn
s Turky, tak s Habsburky.
Porta podmiòovala jakékoliv spojenectví obnovou placení roèní danì sultánovi. Vala ský kní
zhodl uzavøít spojenectví s Habsburky a uznal Rudolfa II. za svého nového suveréna. Podmínk
ového spojenectví byly mnohem liberálnìj í ne ty, které si pøed tøemi lety stanovil Zikmun
Výmìnou za uznání lenní svrchovanosti císaøe získal tìpán podporu pro armádu, uznání dìdiè
a skem a pokud by nemìl dìdice, nabývalo shromá dìní stavù právo vybrat si nového kní ete.
i autonomie kní ectví. Smlouva zaèala platit v èervenci 1598, kdy slo il kní e slib vìrnos
ou zástupce Rudolfa II. v klá teøe Dealu. K dorozumìní Michala Chrabrého s Habsburky pøispì
ající nedùvìra habsburského dvora vùèi sedmihradským kní atùm dostávajícím se stále více do
Situace poèala být mnohem spletitìj í, kdy se vrtkavý Zikmund neèekanì vrátil na sedmihrad
pnu roku 1598, aby se ho za necelý pùlrok náhle dne 30. bøezna 1599
zøekl ve prospìch kardinála Ondøeje Báthoryho, pøíbuzného moldavského kní ete Ieremia Movil
aného Poláky. Ondøej po adoval, aby Michal uznal své vazalství. V té e dobì sedmihradský kn
nání s Portou, která vyústila v uznání vazalského pomìru jménem v ech tøí rumunských kní ec
Michal pøedstíral poslu nost vùèi Ondøejovi, ale tajnì kul pikle a sna il se pøesvìdèit Rud
by dal sedmihradského kní ete odstranit. Tyto plány ztroskotaly pro indispozici Rudolfa
II. Michal se tedy obrátil k Turkùm a zahájil tajná jednání se sultánem. Souhlasil s placen
minální danì a s tím, e pod jeho ochranou Turci evakuují strategické dunajské pevností Giu
Br#ilu. Ve stejné dobì pokraèoval Michal i v jednáních s Rudolfem II. ve snaze zajistit si
císaøùv souhlas k invazi do Sedmihradska. Kardinál Ondøej Báthory intrikoval proti vala sk
anovníkovi a sna il se prosadit na vala ský trùn bratra moldavského kní ete Simiona Movilu.
Vzrùstající moci vala ského panovníka nepøál ani polský kancléø Jan Zamojský. Jako jediné ø
al Chrabrý vidìl spojení v ech rumunských kní ectví pod jednou vládou.
Po dokonèení ve kerých pøíprav podnikl Michal bleskový vpád pøes Karpaty a porazil dne 28.
Báthoryho armádu v bitvì u Selimb#ru, blízko Sibinì. Ondøej byl zajat a s at Sékely, kdy u
itvy.
Sékelové pøinesli Báthoryho hlavu Michalovi. Kní e projevil s jejich èinem nesouhlas a vypr
l svému sokovi nákladný pohøeb. Michal poté vstoupil do Alba Iulia, tehdej ího hlavního mìs
 kde byl dne 1. listopadu 1599 provolán kní etem Sedmihradska. Svolal snìm, jeho se zúèast
i i vala tí bojaøi. Byla pøijata také opatøení naznaèující, e obì zemì mají tvoøit jeden
Jako kní e Michal respektoval tradièní uspoøádání Sedmihradska; odpøisáhl, e bude podporov
systém tøí uznaných národù a ètyø pøijímaných vyznání a uchová úøední jazyky kní ectví (lat
pùdy nìkterých nepøátel, potvrdil dr avy jmenovaných lechticù a privilegia mìst a potlaèi
nských rolníkù, kteøí povstali proti svým pánùm pøi pøíchodu vala ského kní ete do Sedmihra
o nepøedstavitelné, aby mohl konat jinak, ani by ztratil podporu svých vlastních bojarù. M
chal spoléhal na feudální systém jako na základnu své moci a bylo pro nìho nemyslitelné, ab
zmìnil spoleèenský základ své opory. Nicménì pøinutil snìm, aby uznal rovnost pravoslavnýc
válených vyznání a osvobodil je od feudálních povinností. Ji roku 1595 Michal podøídil rum
avoslavnou církev v Sedmihradsku církvi vala ské a roku 1599 naøídil, aby byla postavena me
ropolitní katedrála v Alba Iulii. Pøes v echny snahy se Michalovi nepodaøilo získat dùvìru
kých lechticù, kteøí k nìmu mìli odpor jako k cizinci a témìø okam itì zaèali intrikovat.
Aby upevnil kontrolu nad Sedmihradskem, Michal rychle pøipravil výpravu proti Moldav
sku, jeho vládce Ieremia Movil#, vazal polského krále a spojenec Báthoryù, pøedstavoval ne
tuálnìj í ohro ení. Ani by èekal na souhlas Rudolfa II., vpadl Michal do Moldavska na jaøe
1600 jménem císaøe. Nenarazil témìø na ádný odpor, Suceava kapitulovala po dvou týdnech, a
t í tøí týdnù získal kontrolu nad celým kní ectvím. V Jasech v èervenci roku 1600 velký kní
sám sebe prohlásil "z Bo í milosti za kní ete Vala ska, Sedmihradska a celého Moldavska". M
Chrabrý takto dosáhl poprvé politického sjednocení v ech tøí rumunských kní ectví.
Rudolf II. jmenoval rumunského kní ete místodr itelem, ale poèal se obávat jeho rostoucí mo
ostavení Michala Chrabrého nevyhovovalo ani Habsburkùm, ani Polsku, ani Turecku. Sedmi
hradská a moldavská lechta se obávala o svá práva a nebyla spokojena se silným vládcem. Sp
osnované Habsburky a uherskou lechtou mìlo za cíl Michalovo odstranìní ze sedmihradského t
Rudolf II., nedùvìøující uherské lechtì, se nejdøíve pokusil s vala ským kní etem vyjedná
zøekl Sedmihradska sám. Kdy zjistil, e Michal s tím nebude souhlasit a nepodrobí se, vyd
l Rudolf souhlas s povstáním proti nìmu. Sedmihradská lechta se odmítla dostavit na snìm s
aný kní etem do Sebeýe na
1. záøí 1600, shromá dila se v Turdì a pøísahala zde vìrnost císaøi. Vedená habsburským gen
orazila vala ského kní ete dne 18. záøí 1600 v bitvì u Mir#sl#u. Michal Chrabrý se stáhl do
Ve stejnou dobu napadli Poláci Moldavsko, znovu dosadili na trùn Ieremia Movilu a vp
adli do Vala ska, kde Simion Movil# porazil Michalova vojska u Buz#u.
V dobì této krize odjel Michal do Prahy, aby zde po ádal císaøe Rudolfa II. o pomoc. Císaø
asil s podporou protiútoku na uherskou lechtu, která se mezitím staèila obrátit proti Habs
urkùm. Potom Michal znovu vstoupil do Sedmihradska v èele císaøské armády a spojil své síly
ilami Jiøího Basty.
Spoleènì porazili sedmihradské lechtice vedené Zikmundem Báthorym, který se opìt vrátil na
e
3. srpna 1601 v bitvì u Gurusl#u. Basta, který chtìl zùstat jediným pánem v kní ectví, cíti
chal mohl opìt získat pùvodní moc a mo ná se stát oblíbencem císaøe Rudolfa II., a naøídil
l úkladnì zavra dìn. Ortel vykonala skupina valonských oldnéøù dne
19. srpna 1601 v C#mpia Turzii. Ani Rudolf, ani arcikní e Matyá nedali souhlas k vra dì, a
e nezasáhli proti Bastovi, proto e ho potøebovali, aby podrobil uherskou lechtu v Sedmi
hradsku.
Michal nemìl v úmyslu dosáhnout sjednocení rumunských zemí.
Taková idea byla 16. století naprosto cizí. To, èeho dosáhl, bylo výsledkem osobních ambicí
by chránit své pozice na trùnì a pøání dosáhnout nezávislosti v kombinaci s odporem k turec
tví a dopadu tí ivého tributu. Prokázal výjimeènou diplomatickou a vojenskou obratnost, kdy
il s intrikami sousedních mocností a dokázal, by na chvíli, sjednotit pod svou vládou Vala
o, Sedmihradsko a Moldavsko. Av ak základy pro upevnìní jeho díla v té dobì neexistovaly.
Pøesto e sjednocení v ech rumunských kní ectví pod vládou Michala Chrabrého mìlo jepièí iv
dal ích generací, obzvlá tì v 19. století, kdy rumun tí intelektuálové usilovali o sjednoce
emí v jeden národní stát.

Mírová smlouva mezi otomanskou a habsburskou øí í, podepsaná 11. listopadu 1666 v ivatorok
onèila tzv. dlouhou válku, trvající více ne tøináct let. V prùbìhu tohoto konfliktu do lo,
ko, k politickému sjednocení rumunských zemí za Michala Chrabrého.
Aèkoliv mírné územní zisky by zdánlivì ukazovaly na to, e Porta vy la z konfliktu jako vít
eènosti dohoda obsahovala nìkteré klauzule, které indikovaly poèínající úpadek otomanského
prvé sultán pøijal císaøe za rovnocenného partnera a uznal jeho titul, navíc císaø ji nemu
t roèní tribut Portì. Fakt, e po více ne desetiletí vojenského úsilí muselo otomanské imp
vat mírovou smlouvu, pøiznávající rovnost velkého evropského soupeøe, nespornì prokázal, e
sultána Sulejmana Nádherného ji minuly. Úpadek impéria nebyl sice je tì definován, av ak
d Karpat skonèila Porta se systémem spoleèné polsko-
-otomanské suverenity nad Moldavskem.
Vzhledem k vlastním vnitøním potí ím a anga ovanosti v konfliktu s Perskou øí í, nemohla se
at do tøicetileté války v Evropì a musela se jen omezit na podporu protihabsburské kampanì
edmihradského kní ete Gabriela Bethlena a Jiøího Rákócziho I.
Ve druhé polovinì 17. století pro ili Otomané za vlády velkovezírù z albánské rodiny Köprul
"obrození", které vyvrcholilo obléháním Vídnì roku 1683. Neúspìch turecké armády pøed hradb
a rakouské øí e oslabil otomanské pozice ve støedním Podunají. Císaøská reconquista zatlaèo
u z Uher a Sedmihradska a posunula hranice habsburské øí e ke Karpatùm a Slovensku, co pot
rdil karlovický mír z 5. února 1699.
Krátký polský návrat do Moldavska, který byl dùsledkem vojenské ofenzívy krále Jana Sobiesk
ebyl schopen osvobodit kní ectví od Turkù. Porta mìla je tì dost sil a nezbytných prostøedk
razila i první ruský pokus o roz íøení vlivu do jihovýchodní Evropy, který skonèil ta ení P
itvou u St#nileýti v roce 1711. Na sever od Èerného moøe se v ak Ruská øí e ji etablovala
tická a vojenská síla, vyzývající otomanskou kontrolu tohoto regionu.
Rumunská kní ectví vyu ívala tì kostí, které mìla Porta, aby se anga ovala v nezávislých ak
ihradska ve tøicetileté válce, pokus Rákócziho II. získat polskou korunu, èi snahy konsolid
t autonomii kní ectví. Spoleèné úsilí rumunských kní ectví v letech 1658 a
1662 osvobodit se od otomanské nadvlády v ak neuspìlo. A o celá desetiletí pozdìji, kdy ra
polské a ruské armády dosáhly jejich hranic, byly obnoveny snahy o vymanìní se z turecké n
lády. Úèast Moldavska a Vala ska v protiotomanském boji nakonec vedla Portu k tomu, aby pr
o suverenitu uplatnila novou politickou strategii, samozøejmì jen pro obì kní ectví, proto
edmihradsko musela roku 1699 pøenechat Habsburkùm.
POLITICKÁ SITUACE V RUMUNSKÝCH KNÍ ECTVÍCH V 17. STOLETÍ Spojení rumunských kní ectví se Sv
a rozhodné vojenské akce, které podnikl Michal Chrabrý v letech 1594 a 1595, pøinutily Vel
o vezíra Ferhat Pa u, aby se pokusil pøemìnit Moldavsko a Vala sko v otomanské vilájety, a
zru it jejich autonomní statut. Jak v prùbìhu ta ení v roce 1595 procházela turecká armáda
m, zaèal nový Velký vezír Senan Pa a v ude zavádìt otomanskou správu. Tento pokus o zru ení
statutu kní ectví nevy el, proto e Michal Chrabrý s pomocí Sedmihradska donutil útoèníka k
obil mu tì ké ztráty.
Ta ení Michala Chrabrého na jih od Dunaje zpùsobilo v Caøihradì mnoho starostí. Porta si z
o vyvodila dvì ponauèení. Nezbytnost udr et materiální závazky rumunských zemí na rozumné ú
nedo lo k jejich ekonomickému kolapsu èi vojenské akci a potøeba respektovat autonomní stat
t kní ectví, který vyplýval ze zaèlenìní Moldavska a Vala ska do toho, co Otomané nazývali
dy mezi území pod otomanskou suverenitou, která si podr ela své politické, správní a vojens
ktury.
Jestli e první politické sjednocení Rumunù pod Michalem Chrabrým bylo jen pøedobrazem pozdì
jednoty, dùsledky protiotomanského boje byly daleko zøejmìj í. Po celé 17. století kdykoli
ta zaèala zva ovat pøemìnu kní ectví v pa aliky, vzápìtí od podobných úvah odstoupila ze st
ohlo vyvolat v kní ectvích vojenskou reakci, podobnou té za Michala Chrabrého a vést k nové
alici kní ectví, která by s pomocí Habsburkù ohrozila suverenitu osmanské øí e nad tìmito ú
Po celé 17. století bojovaly v kní ectvích o moc velké bojarské rody. V Moldavsku to byli z
a Movilové a ve Vala sku Buzeskové. Do pomìrù v Moldavsku se vmì ovali pol tí králové, do s
ala sku Habsburkové.
Setrvávající autonomní statut kní ectví nebránil Portì, aby vnucovala svou pøímou vládu nad
volala protiturecké povstání v letech 1658 a
1662. Hned na poèátku tohoto nového rumunsko-
-otomanského konfliktu v roce 1658 roz íøila Porta území teme várského pa aliku o pevnosti
ransebeý a Inen, stejnì jako o horskou èást Banátu a oblast Halmagiu.
V roce 1660 Turci okupovali Oradeu a upu Bihor a vytvoøili z nich nový pa alik Oradea.
Tak upevnili svou kontrolu rumunských kní ectví.
Rozsah materiálních závazkù vùèi Portì - tributu, mucareru (roèní, tzv. malé a tøíleté, tzv
ládce kní ectví), dárky, rekvizice obilí, zvíøat, døeva a práce - ostøe poklesl na poèátku
ovnání s úrovní druhé poloviny století pøedchozího. Zvlá tì pokud lo o tribut a dárky plac
. Redukce tìchto materiálních závazkù byla pøímým a okam itým dùsledkem snah tøí rumunských
z turecké nadvlády v prùbìhu Dlouhé války zemí Svaté aliance s otomanskou øí í. Porta uzna
umunských kní ectví bylo kontraproduktivní.
Ekonomická krize, vyvolaná stále rostoucími materiálními závazky vùèi Portì, sjednotila v e
politické síly k odporu vùèi turecké porobì.
Kvantitativní redukci tributu ilustruje evoluce re imu materiálních závazkù, vnucených Port
kní ectvím. V roce 1593, rok pøed vypuknutím války s Portou, byl roèní tribut Vala ska 115
tých, Moldavska 65 tisíc a Sedmihradska 15 tisíc (po celou dobu osmanské nadvlády se Sedmi
hradsko tì ilo mírnìj ímu re imu závazkù vùèi Portì). Vý e tributu, který platilo Moldavsko
století. Od prudkého poklesu na poèátku století, po prudký vzestup na 41 tisíc v roce 1654.
omanské a polské kampanì v Moldavsku na konci století zpùsobily takovou devastaci, e Porta
souhlasila s redukcí tributu na 26 tisíc zlatých.
Svoboda akce vala ských a moldavských kní at významnì poklesla zvlá tì poté, co na kní ecí
a Jasech zasedli slabí vládci. Zatímco v obou mìstech se kní ata dál pova ovala za autokrat
ce a hrála si na jakýsi odraz byzantských císaøù, pøedev ím se tímto "vyznamenali" Radu Mih
ile Lupu, v Caøihradì tato kní ata stále více pova ovali za souèást administrativního systé
postavení bylo asi tak na úrovni pa i se dvìma tuiu, zatímco tøeba Velký vezír mìl tøi tuiu
byl moldavský kní e George Duca, který v roce 1681 od Porty dostal je tì funkci hatmana Ukr
jiny, a tak získal tøetí tuiu; tuiu doslova znamená koòský ohon a pou íval se jako svým zpù
nostní oznaèení).
Dlouhá historie rumunsko-otomanských vztahù jen pøesvìdèila Portu jak nejistá je loajalita
unských kní at vùèi suverénovi, tedy sultánovi. Po zradì moldavského Útefana Petriceica a v
orghe Ghicy, kteøí se spojili s polským vojskem v bitvì u Hotinu roku 1673, zkou ela Porta
na krátkou dobu jinou strategii, která se pak, po letech 1711 a 1716, stala dlouhodo
bým øe ením.
Dosazovala Øeky, loajální slu ebníky øí e, na trùny v obou kní ectvích. Masivní infiltrace
ldavska zaèala v 16. století a za povzbuzování ze strany otomanù zesílila v prùbìhu 17. sto
Nejprve to byli øeètí obchodníci. Následovali metropolité, posílaní caøihradským patriarcho
poté, co se vala ské a moldavské klá tery podrobily klá terùm na hoøe Athosu a ve Svaté ze
ec to byli øeètí dragomani neboli tlumoèníci. Proto e korán zakazoval Turkùm uèit se jazyky
ných køes anských národù, pou ívali ve styku s nimi právì tìchto tlumoèníkù, kteøí zaèali h
iplomacii, a tedy i pøi jmenování panovníkù v rumunských zemích. Nìkteøí z nich se prostøed
li do pøíbuzenských stykù s místními bojarskými rodinami, nebo zakládali nové lechtické ro
lávalo silné reakce domácích rumunských bojarù, kteøí vidìli v Øecích vá né ohro ení svých
akázek. Experiment, který se uskuteènil v letech 1673
a 1678/1683 pøedstavoval krátké období, ale byl pøedobrazem fanariotské éry v Moldavsku a
u, která pak trvala víc ne století.
SEDMIHRADSKO JAKO PROMOTOR SJEDNOCENÍ Sedmihradsko tì ilo z rakousko-otomanského konflik
tu zapoèatého roku 1593 a z míru, který následoval v roce 1606. Porta odmìnila kní ete tìp
který bojoval s Habsburky a v nìkolika bitvách i porazil jejich vojska, titulem Král støed
ních Uher (Orta Macar Kiraly). Velký vezír ho korunoval na Rákosziho planinì, tradièním mís
novace uherských králù. Jeho postavení je tì posílila dohoda s císaøem Rudolfem II. z 23. è
6, který ho rovnì uznal za kní ete a vládce Sedmihradska a postoupil mu Satmársko a okrsky
reg a Ugocsa.
V první polovinì 17. století, za vlády Gabriela Bethlena, Jiøího Rákócziho I. a Jiøího Rákó
stalo Sedmihradsko centrem pokusù o sjednocení tøí rumunských kní ectví, respektive o vytv
konfederace mezi nimi. Báthoryho, který chtìl ovládnout rumunská kní ectví i Polsko a pokou
nejprve dobýt Vala sko, v ak porazil Radu Úerban v bitvì u Bra ova roku 1611.
Báthoryho nástupce Gabriel Bethlen (1613-1629), který rovnì snil o tom, e získá královsko
u, prokázal velkou politickou a vojenskou schopnost. Sna il se konsolidovat ústøední moc n
a úkor vysoké lechty a zajistil si stabilní roèní pøíjem pùl milionu florenù. Vytvoøil tak
15 tisících dobøe vycvièených a vyzbrojených oldnéøích.
Bethlen chápal válku s Habsburky jako obranu protestantismu pøed katolickou protirefor
mací. Konflikt pøeru ilo nìkolik mírových smluv: trnavská roku 1615, mikulovská roku 1622,
ku 1624 a bratislavská roku
1626. Vítìzství u Vídnì bylo vyvrcholením sedmihradských vojenských akcí, kdy Bethlen vyu i
burkù na poèátku tøicetileté války a spojil se s Èechy. V ech svých cílù v ak nedosáhl: nes
uherským, ani èeským, ani polským a ovládal jen sedm komitátù v západním Sedmihradsku.
Na druhé stranì Karpat udr oval Bethlen úzké styky s rumunskými kní aty. Sám se dostal na t
ocí vala ského kní ete Rada Mihney a moldavského kní ete Útefana Tomýy. V ichni tøi si vzáj
a e se do smrti neopustí. Dne 5. kvìtna 1619 podepsal Bethlen formální spojeneckou smlouv
u s novým vala ským kní etem Gavrilem Movilou, zavazující oba k podpoøe v pøípadì útoku a k
ochranì zájmù vùèi Portì. Sám Bethlen ve smlouvì vidìl základ pro konfederaci v ech tøí kní
Po získání urèitých výsledkù v boji s Habsburky se zaèal Bethlen zaobírat pøedstavou, e ja
jednotí v echna tøi rumunská kní ectví. Plán nikdy nepøekroèil hranice pouhého projektu, ni
ve svìtle pøedchozích sna ení Michala Chrabrého a politiky Rákócziho I. a Rákócziho II.
Bethlen se také pokusil konvertovat sedmihradské Rumuny ke kalvínství. Usiloval o to, ab
y pro své snahy získal souhlas caøihradského patriarchy Chirila Lucarise. Argumentoval pøi
tom tím, e jeho politika pozvedne kulturní úroveò kléru, kdy mu zpøístupní nábo enské kni
Odpovìï patriarchy ukázala, jak silnì je v zahranièí chápána etnická jednota Rumunù. Nápad
v ak Lucaris odmítl a zdùvodnil to právì tím, e k tomu, aby se povedl, bylo by "nejprve n
pøeru it krevní svazky a skrytá spojení sedmihradských Rumunù s Rumuny z Moldavska a Vala s
epochybnì by to neakceptovala ani kní ata v tìchto zemích a bránila by se tomu, kdy ne zbr
tak alespoò skrytým povzbuzováním takového odporu".
I kdy Bethlenovy plány vytvoøit dácké království a konvertovat Rumuny ke kalvínství neuspì
echal jako dìdictví svému nástupci Rákóczimu politiku konfederace rumunských zemí a sbli ov
ní ectvími na druhé stranì Karpat.
RADU ÚERBAN - EPILOG VÌKU MICHALA CHRABRÉHO Pøímým nástupcem Michala Chrabrého v boji s Oto
a ve spolupráci s habsburskou øí í byl Radu Úerban (1602-1611). Dostal se na vala ský trùn
bojarù loajálních k Michalovi Chrabrému a jeho synovi, kterého také Úerban adoptoval pod jm
Nicolae P#traýcu. Na ádost rakouského císaøe zaútoèil na pøedáka protihabsburského hnutí v
a spojence Porty Moise Székelyho a porazil ho v bitvì u Bra ova 17. èervence 1603. Úerban
pokraèoval v protiturecké politice svého významného pøedchùdce, a proto se také spojil s V
oce 1611 sedmihradský kní e Báthory náhle zaútoèil ve Vala sku a Úerban musel ustoupit do M
a. Po pøeskupení sil pøe el znovu do útoku a porazil Báthoryho v bitvì u S#n Petru blízko B
Zatím v ak Turci vpadli do Vala ska a dosadili na trùn loajálního kní ete. Radu Úerbanovi
, ne se odebrat do exilu ve Vídni. Vojenské èiny vala ského kní ete vytvoøily jakýsi epilo
chala Chrabrého.
Pokud materiální po adavky Porty hrozily, e vyvolají hospodáøskou katastrofu a naru í auto
tut kní ectví, podporovali bojaøi kní ete, který byl exponentem boje s Portou. Ekonomická t
ená rozliènými formami vykoøis ování zdrojù jednotlivých kní ectví Portou ve druhé polovinì
vaná pokusy o zavedení pøímé otomanské správní struktury ve Vala sku i Moldavsku v prùbìhu
ní v roce 1595 vedla k sjednocení v ech sociálních skupin v zemi k odboji vùèi Portì. Vedl
ichal Chrabrý a poté Radu Úerban.
DVÌ POLITICKÉ FORMULE PORTY A PROTIØECKÁ REAKCE Obnovení ekonomické suverenity se uskuteèni
v podmínkách výhodných jak pro Portu, tak i pro vala ské bojary. Porta se vzdala plánu pøem
la sko v pa alik a dosadila na kní ecí stolec Radu Mihneu (1611-
1616), syna Mihney II. (1577-1583, 1585-1591), bývalého vala ského kní ete, který konvertov
k islámu.
To, e byl synkem "konvertovaného Turka", dalo Mihneovi zvlá tní statut a souèasnì byl pro
ky zárukou loajality. lechta øe ení nabídnutá Portou pøijala. Na rozdíl od pøedchozího kní
dnost protiturecké politice, vystavující zemi trestným výpravám Porty a vy adující si velké
hospodáøské obìti, Radu Mihnea zaruèoval stabilní fungování staré strategie dar al-ahd, uz
mního statutu kní ectví a mírnìj í re im materiálních závazkù. Kronikáø Radu Popescu správn
eré v roce 1611 Radu Mihnea nastoupil, slovy e "se mu v echno hladce podøídilo".
V Moldavsku existovalo mezi bojary silné propolské hnutí, co nejlépe ilustrovala vláda Ier
mia Movily (1595-
1600, 1600-1606), který se stal vazalem polského krále a o enil se s dcerou polského lecht
ce. Proto tu Porta volila jinou taktiku a sna ila se o fyzickou likvidaci protivníkù.
Krutost nového kní ete Útefana Tomýy (1611-
1613), který byl ochoten dát popravit kohokoliv, vedla k tomu, e se bojaøi zaèali bát, e
ustále stojí na kraji hrobu". Vláda teroru vyvolala vzpouru mezi lechtou, která znovu ote
vírala dveøe pro polský zásah. A právì tomu chtìla Porta jednou prov dy zabránit. Krutý Tom
tal spí e pøítì í a v roce 1616 místo nìj Porta dosadila Radu Mihneu s úkolem kní ectví "zk
Zatímco Sedmihradsko za vlády Bethlena a dvou Rákócziù pro ívalo období stability, Vala sko
avsko poèátkem tøicátých let 17. století procházely obdobím nepokojù.
Narùstající nespokojenost místních bojarù byla reakcí na jejich øecké protipartnery, usadiv
okolí, poté, co si zajistili nejlep í státní zakázky, získali pozice u dvora a zakoupili mn
ajetkù. Pronikání Øekù do Vala ska zaèalo ji v pøedchozích stoletích. Jak rostly výzvy Por
ci, øí e se pomalu transformovala z tureckého na turecko-øecký stát.
Vala sko a Moldavsko se staly pøita livými místy pro morální a politický vzestup, stejnì ja
ohacení tìchto bývalých subjektù byzantských císaøù. Naopak v Sedmihradsku status ortodoxie
en tolerovaného nábo enství vytváøel pro Øeky nehostinné místo.
III. RANÝ NOVOVÌK
10. Øekù se záhy projevila a brzy vy
Nespokojenost s pronikáním Øekù se záhy projevila a brzy vyústila v násilnosti. K prvnímu p
u protiøeckého násilí do lo ve Vala sku, kde v letech 1617 a 1619 místní bojaøi, vedení Lu
#eanem pobili øecké bojary a kupce. Druhé protiøecké povstání v roce 1631 donutilo kní ete
omýu (1629-1633) vydat 15. èervence prohlá ení, výslovnì zamìøené proti Øekùm. Proto e v ec
kteøí "zasahují do zále itostí dvora a nemilosrdnì kupèí s na í zemí", naøídil kní e "vyho
e o enili s rumunskými enami, nebo vlastnili v kní ectví pùdu".
Vypovìzeni byli i øeètí mni i. Tuto antiøeckou reakci, kromì toho e byla brzkou afirmací e
uvìdomìní, provázely tak poèetné výjimky z daní pro bojary, a bylo jasné, e xenofobní pos
ou vedeny jen a jen jejími hospodáøskými zájmy.
V Moldavsku se bojarùm do protiøeckého boje podaøilo zatáhnout i prosté lidi. Øekové byli n
e oznaèeni za pùvodce v eho zla v zemi. Pod tlakem velkého selského povstání v roce 1633 mu
abdikovat kní e Alexandru Iliaý (1631-1633) a opustit zemi. Po celou cestu útoèil dav na
jeho dru inu s køikem "Dejte nám Øeky", a tak nezbylo, ne jich nìkolik vydat a dav je na m
usmrtil.

MATEI BASARAB A VASILE LUPU - DVA BRILANTNÍ VLÁDCI V dal ím období sehráli významnou roli b
, jejich pøedstavitelé, Matei Basarab ve Vala sku a Vasile Lupu v Moldavsku, usedli na
trùn. Druhý z nich byl albánského pùvodu. Vláda tìchto dvou kní at, nejdel í v celém 17. st
tovala vítìzství místních sil nad Øeky.
Matei Basarab (1632-1654) shromá dil kolem sebe bojary a vládl s nimi v dokonalé shodì. Je
ho vláda trvala více ne dvì desetiletí a bylo to období panské reakce ve v ech smìrech. Od
blasti s masivním znevolnìním dosud svobodných sedlákù, a po oblast kulturní, kde v jazyku
y slavismy. Kronikáø Miron Costin, jeho politickým ideálem byla spoleèná vláda kní ete s b
tvoøil oslavný portrét kní ete: " astný mu , nejlep í ze v ech panovníkù této zemì, mírný,
, nikdy nepora ený, bez báznì a hany, jeden z nejvìt ích váleèníkù svìta." Fakt je, e Basa
a sku stabilitu a prosperitu a sám postavil mnoho kostelù a klá terù.
Vasile Lupu (1634-1653), Basarabùv moldavský souèasník, který se dostal na trùn díky bojars
povstání proti Øekùm, vládl v plném souladu s tìmi, kteøí ho k moci pøivedli. Zatímco v ak
patriarchálním duchu starých bojarù, pokládal se Lupu za reinkarnaci byzantských císaøù. N
ho osobnost popsal Costin jako "èlovìka vzne ené povahy, spí e císaøe, ne kní ete".
Lupu mìl pøedchùdce v Radu Mihneovi, ale pøekonal ho sklonem chovat se jako byzantský císaø
ydával spoustu penìz na podporu caøihradského patriarchátu, nad kterým mìl skuteèný patroná
lupracoval s metropolitou kyjevským Petrem Movilou, který byl synem Simiona Movily a
jedním z nejvìt ích reformátorù pravoslavné církve. Synod, svolaný do Jasù, kterého se zúè
avitelé patriarchátu a kyjevské - ho metropolity, schválil dogmatický text zvaný Ortodoxní
fese.
Kní e Lupu podporoval umìní, kulturu a kolství. Zalo il kolej Academia Vasilian# a s pomoc
ra Movily zøídil v Jasech tiskárnu. Dal také postavit Chrám Bo í Trojice a klá ter Golia. T
olávalo dojem, e moldavský kní e je skuteèný byzantský císaø, který vládne v Jasech.
Moldavsko v ak bylo pro tak ambiciózního kní ete pøíli malé, a proto pøesvìdèoval Osmany,
za loajalitu dali i kní ecí stolec ve Vala sku a Sedmihradsku.
Kdy se v roce 1639 prohlásil za kní ete souèasnì Moldavska i Vala ska dostal se do vojensk
onfliktù s Basarabem. Ve v ech byl pora en a Porta ho nepodpoøila ani v pokusu dosadit n
a vala ský trùn aspoò syna Iona, a tak se v roce 1645 Lupu pøipojil k protiturecké frontì a
ojil se s Poláky. V dal ích letech Moldavsko zdevastovaly nájezdy Tatarù a kozákù. Lupu hle
pomoc u Bohdana Chmelnického, jeho synovi dal svou dceru Roxandu. Kdy v roce 1653 k
ní ete svrhlo bojarské povstání vedené logof#tem George Útefanem, uprchl do Polska a po áda
oc zetì. Ten pøivedl kozáky a Lupa znovu dosadil na trùn. Krátce nato bylo v ak jeho vojsko
17. listopadu 1653 u Finta pora eno a Lupu nakonec zemøel v caøihradském exilu v roce 16
61.
KONSOLIDACE VZTAHU MEZI KNÍ ECTVÍMI Války mezi M. Basarabem a V. Lupu nic nezmìnily na tom
, e dál trvaly pøedstavy o konfederaci, která by byla pøedstupnìm k vytvoøení vysnìného dá
Konsolidace kní ecí moci probìhla v Sedmihradsku za Bethlena a pak obou Rákócziù. Své inst
na trùn dosáhl Basarab s pomocí Jiøího Rákócziho I. (1630-1648).
Oba pak spolu uzavøeli nìkolik pøátelských a spojeneckých smluv a sedmihradský kní e mìl po
ch".
Sedmihradsko-vala ská spolupráce pokraèovala i za Rákócziho II.
(1648-1657) a nejlépe ji vystihla slova samotného Basaraba: "Kdo by mohl mít obavy z t
oho, e na e zemì, Vala sko a Sedmihradsko, udr ují tak dobré vztahy? Nikdo, s výjimkou boh
Imperiální ambice V. Lupu, který se zajímal o Sedmihradsko, ale pøedev ím Vala sko, vytváøe
onflikty mezi Moldavskem a Sedmihradskem, které vyústilo ve spoleèné sedmihradsko-vala ské
ojenské ta ení do Moldavska, je vyhnalo Lupu a nahradilo jej jeho logof#tem George Útefan
em (1653-1658).
V té e dobì sedmihradský kní e pùsobil jako vùdce neformální konfederace tøí rumunských kní
lustrováno, kdy sedmihradské vojsko pomohlo vala skému kní eti Constantinu Úerbanovi (1654
) potlaèit povstání srb - ských a bulharských oldnéøù zvaných seimeni. Tyto lidi pùvodnì p
l na jednotlivých panstvích a teï se je bojaøi sna ili znevolnit. Úerban jim slíbil nápravu
ohou-li mu na trùn. Kdy tak neuèinil, oldnéøi se v roce 1655 vzbouøili a jejich odpor pøe
v rozsáhlé lidové povstání, ke kterému se pøidali i dorobanci a lidé z mìst. A po dvou le
odaøilo oldnéøe i dorobance, tvoøící základ armády vybudované povstaleckým kní etem M. Vod
Rákócziové nepøestali zdùrazòovat svou nadøazenost nad kní ectvími. Rákóczi I. zaèal opìt k
ky, a tak byl zata en do tøicetileté války. Ale po vítìzství u Drégelypalánku 5. kvìtna 164
boku sedmihradského vojska bojovaly i oddíly z Moldavska a Vala ska, naøídila Porta Rákócz
zastavit boj.
Dohoda, podepsaná 29. srpna 1645 v Linci, obnovila platnost mikulovské smlouvy a sed
mihradskému kní eti potvrdila jeho práva dìdièného vládce nad komitáty Satu Mare a Szabolcs
Vestfálský mír, který ukonèil tøicetiletou válku, zahrnul mezi signatáøe i Sedmihradsko. Dí
ce Bethléna a Rákócziho I. se stalo èinitelem v konfliktu, který mj. vyústil v roztøí tìní
jak dvì staletí.
Stejnì jako jeho pøedchùdce tìpán Báthory tou il i Rákóczi po polském trùnu. Tyto ambice v
erovat Porta: vyhnala jak Rákócziho, tak C. Úerbana a George Útefana, kteøí oba snahy sedmi
radského kní ete získat polskou korunu podporovali.
VE STOPÁCH MICHALA CHRABRÉHO V echna tøi kní ata odmítla sesazení a rozhodla se bojovat s P
. Následovala dlouhá válka (1657-1662), v ní se mìnili protagonisté protitureckého tábora.
Místo C. Úerbana Porta jmenovala kní etem Mihneu III.
(1658-1659), obskurní a divnou osobnost. Øíkalo se o nìm, e je syn Radu Mihney, jiné prame
y to v ak popírají.
Podnícen skutky Michala Chrabrého (dokonce si i vzal jeho jméno), rozhodl se bojovat s
Portou za svobodu, a spojil se proto i s Rákóczim II. Jeho úmyslu se v ak zalekli velcí b
ojaøi, kteøí vyjádøili své znepokojení slovy:
"Pane, co dobrého nám to pøinese! Obáváme se, e nebudeme s to splnit tento úkol a e naopa
pøipoutáme pozornost hada, který nás zcela pohltí, proto e jsme malá, bezmocná zemì, s mal
elstvem a Turci jsou velmi mocní a vítìzí po celém svìtì, od východu k západu." Oponenti vá
tou udali Mihneu, av ak ten byl natolik obratný, e se nejen zbavil v eho podezøení, ale sá
aèal popravovat protivníky své protiotomanské politiky.
Nìjaký èas se spoleèné frontì tøí kní at (Úerban poté, co se musel vzdát trùnu ve Vala sku,
ku) daøilo odrá et útoky Otomanù a jejich tatarských spojencù. V té dobì do lo k øadì bitev
i Rumuni støídavì úspì ní. Vítìzství Mihney III. v bitvì u Fr##eýti 23. listopadu 1659 bylo
nským vítìzstvím nad Turky.
Otomanská pøevaha nakonec musela zvítìzit. Mihnea uprchl do Sedmihradska, kde zahynul za
záhadných okolností. Constantin Úerban zvolil exil v Polsku. G. Rákóczi II. byl pora en v
vì u Gilau 22. kvìtna 1660 a krátce nato zemøel. Jeho nástupce Joan Kemény se sna il v boji
kraèovat. Byl v ak Turky pora en v bitvì u Seleaýul Mare 22. ledna 1662. V boji padl. Turc
i opìt obnovili nadvládu nad tøemi rumunskými kní ectvími. K posílení kontroly karpato-duna
sti zøídili v té dobì vara dínský pa alik.
RE IM LECHTY: MEZI PROJEKTEM A REALITOU Po neúspìchu pokusù o svr ení otomanské svrchovano
yla druhá polovina 17. století poznamenaná ve Vala sku i Moldavsku snahou bojarù o vytvoøen
chtického systému. Podobnou politickou strukturu si pøáli ji od konce 16. století a nejvýr
i se to tehdy projevilo dohodou, uzavøenou vala skými bojary se sedmihradským kní etem Zikm
ndem Báthorym v roce 1595. Aèkoliv podmínky dohody nebyly zcela splnìny, udìlala z vala ské
kní ete pouhého zástupce sedmihradského panovníka a skuteènou moc v kní ectví pøedala bojar
Politický program bojarù v 17. století lze redukovat na zøízení re imu nobility. Znamenalo
e státu vládne autorita, tedy kní e, av ak je plnì kontrolován lechtou, nebo urèitou sku
arù.
Vláda Mateie Basaraba poslou ila jako model perfektní spolupráce mezi kní etem a lechtici.
kdy se v roce
1639 V. Lupu pokou el o zavedení autokratického re imu, obrátili se vala tí bojaøi na Rákó
aby si postì ovali, e "od èasù Úerbana Vody (kní e Radu Úerban) a do doby Leona Vody (kní
jsme ztratili na e svobody a ádné nám nezbyly. A Jeho Výsost (mínìn M. Basarab) nám je vr
ektujíc na e zákony...Jestli e Lupu pøijde a bude nám vládnout, budeme muset vyhlásit nové
ovu pøijdeme o své svobody, jak ji se stalo v Moldavsku. I vy, Va e Milosti, byste prot
estoval, kdyby vám císaø chtìl odebrat va e svobody."
Tak èasto citované "svobody" - to byla privilegia lechty, která jako so ciální skupina byl
nepøátelská v em pokusùm panovníka o autoritáøskou vládu. Bojaøi se shlédli v polském mode
l fakticky jen rukojmím lechty a království ve skuteènosti lechtickou republikou.
Kdy otomanská moc zaèala koncem 17. století upadat a zdálo se být mo ným i odstranìní otom
enity, spìchali bojaøi s výzvami ke køes anským velmocím, od kterých oèekávali, e je osvob
umo ní vytvoøení lechtického re imu. V roce 1674 se moldav tí bojaøi obrátili na ruského
em omezit moc kní ete: "Nikdo a zvlá tì ne kní e, nemá mít kontrolu nad bohatstvím zemì a n
it danì.
Jedinì vlastníci a zemì sama má mít kontrolu." Polský model zcela jasnì invokoval jiný dopi
resovaný polskému králi Janu Sobieskému z roku 1684, v kterém bojaøi ádali, aby byli vyòat
cení daní a mohli se tì it "stejným svobodám jako polská lechta".
Skupiny bojarù, jako byli pøíslu níci rodiny Cantacuzinù a B#leanù ve Vala sku, nebo rodiny
inù èi Rusetù v Moldavsku, zuøivì zápasily o to, kdo bude ovládat panovníka, který se nìkdy
hou loutkou.
Nejlep ím pøíkladem byl Antonie Vod# z Popeýti (1669-1672), lokaj z rodiny Cantacuzinù, kte
nakonec musel jíst a pít podle pøídìlu, který mu stanovili patroni. Lze-li ov em vìøit kron
iny B#leanù.
Pokusy bojarù ustavit lechtický re im nemohly uspìt. Porta rozhodnì nesouhlasila se systém
kolektivní vlády, by by i fungovala jen de facto, nebo by vyústila v kontrolu bojarù èi s
iny bojarù nad kní etem. Je známo, e napøíklad vztahy Porty k Dubrovnické republice byly è
pjaté, proto e tu vládlo kolektivní vedení, na nì Turci nebyli zvyklí. Porta dávala pøedno
vládci, který odpovídal za plnìní sultánových pøíkazù. Otomani sice nechali bojary kní ata
akmile kní ata dostala od sultána povìøení, stala se jedinou autoritou.
V tomto smìru lze jako typický pøíklad uvést Constantina Cantemira, který byl zemanského pù
a prakticky negramotný (umìl se jen podepsat). Bojaøi ho pøivedli na trùn, proto e mysleli,
ho budou snadno ovládat. K jejich zdì ení se v ak ukázal jako autoritáøský vládce, pøesvìd
vot svých poddaných. Také se tak nakonec choval a dal popravit dva nejvýznamnìj í bojary Ve
ica Costina a jeho bratra slavného kronikáøe Mirona Costina, nejlep ího politického a histo
ického myslitele a znalce staré rumunské literatury.
Snahy bojarù pøemìnit Moldavsko a Vala sko ve dvì malá Polska neuspìly; s výjimkou krátké v
kní at, realizujících jen pøání bojarských frakcí, které je dosadily na trùn. Jediným výsle
na ení bylo nakonec jen èasté svolávání stavovských shromá dìní v prùbìhu 17. století. Tato
vilegované stavy (bojaøi, klérus a urèité kategorie správních a vojenských èinitelù) a proj
litické a finanèní otázky. Prostý lid byl pochopitelnì vylouèen. Celé 17. století bylo zlat
dobných institucí ve smyslu frekvence jejich zasedání. Jejich èetnost podtrhovala zmìnu, ke
které do lo ve vztahu mezi kní etem a lechtou. Politická moc lechty vzrostla, a její hlas
tudí více sly et. Nejdùle itìj í zasedání shromá dìní byla dvì. Jedno z roku 1631 donutilo
povìzení Øekù z Vala ska a druhé z roku 1668 pøinutilo jeho syn Radu Leona vydat nový dekre
ti Øekùm a oznaèit je za " patné a pro zemi nepøátelské lidi".
Bojaøi si také vypracovali zahraniènì politický program, který shrnul zmínìný Miron Costin:
erý se opírá o køes anství, musí být vá ený, proto e tato zem byla v dy køes anská, ale mus
mì a ne bláznivý, aby ji nepøivodil zkázu."
Tento program proklamoval zásadní solidaritu s køes anským svìtem, jeho integrální souèást
nské zemì. Aplikaci této zásady v ak podmiòoval pøednostním zaji tìním bezpeènosti zemì. Ji
i e mocenská rovnováha byla pro køes anský svìt nepøíznivá, bylo tøeba se vystøíhat úèasti
, které by mohly ohrozit èi dokonce zruinovat zemi. Proto zaujali bojaøi nepøátelský postoj
k plánùm Mihney III. vzkøísit z mrtvých snahy Michala Chrabrého. Podobná situace nastala i
oce
1673.
PROTOFANARIOTSKÝ EXPERIMENT V roce 1672 Otomani dobyli polskou pevnost Kamenica. B
yl to dùsledek obnovy jejich moci za Velkých vezírù z rodiny Köprülü, zejména velkovezíra Z
ed Pa i.
M. Costin, který byl v tureckém táboøe jako posel moldavského kní ete, na dotaz, zda mají M
ané radost z posledního úspìchu Porty dal svou známou odpovìï: "My Moldavané jsme rádi, jes
e své území kterýmkoliv smìrem, s výjimkou na í vlastní zemì."
Kdy bylo po roce obnoveno vojenské ta ení, oba rumun tí panovníci, Útefan Petriceicu z Mol
a a Gheorghe Ghica z Vala ska, pøebìhli bìhem bitvy u Hotinu 11. listopadu 1673 k Polákùm.
ozdìji Ghica, jeho zrada byla kamuflovaná zajetím, se vrátil do otomanského tábora.
Turci utrpìli tì kou porá ku.
Moldav tí lechtici dostali pøíkaz od Petriceika pøipojit se k Polákùm, ale pochopili, e v
tinu má jen taktický, a ne strategický význam. Proto odmítli splnit kní ecí rozkaz. Slovy M
Costina: "A ji cokoliv pøiká ete, nevydáme na i zemi Tatarùm."
Zrada Petriceika u Hotinu pøimìla Portu k tvrdým opatøením, aby si udr ela kontrolu nad obì
kní ectvími. Dimitrie Cantemir to shrnul: "Kdy Porta vidìla, jak moldavský a vala ský kní
bitvy pøebìhli k nepøíteli a e porá ku vlastnì zapøíèinili moldav tí a vala tí zrádci, p
ovat kní etem Moldavana, ale Øeka, který má dùm a rodinu v Caøihradì a který se vyzná ve vá
I jindy se ji stalo, e Porta jmenovala zahranièního kní ete (jako byl napø. v roce 1619 D
atinec Gaspar Gratiani), ale to byla spí e výjimka z pravidla, e byl jmenován místní bojar
patøící ke kní ecí rodinì - stávající èi pretendující -, nebo zvolený lechtou.
V roce 1673 Porta experimentovala se statutem Moldavska a Vala ska a ponechala kní ect
vím autonomii, kdy jim souèasnì za panovníky dosadila dùvìryhodné Øeky z Caøihradu. To ant
fanariotský re im v dal ím století. Do tohoto protofanariotského období patøili v Moldavsk
itraýco Cantacuzino, Antonie Ruset a George Duca v letech 1673 a 1685 a ve Vala sku G
eorg e Duca v letech 1673 a
1678.
Boj mezi dvìma bojarskými frakcemi ve Vala sku, rodinami B#leanù a Cantacuzinù, vyvolával p
litické napìtí a vedl k novým politickým útokùm. Porta proto skoncovala s experimentem a jm
vala pøíslu níka rodiny Cantacuzinù Úerbana vala ským kní etem, zatímco zku eného a Otomanù
ntina Cantemira jmenovala moldavským kní etem. Ú. Cantacuzino (1678-1688) nemilosrdnì proná
ledoval své protivníky z rodiny B#leanù, které dal uvìznit, muèit a popravit a pak zalo il
oritativní re im, vyluèující jakoukoliv opozici.
Neèekaná smrt Cantacuzina pøivedla na trùn jeho synovce Constantina Br#ncoveana (1688-17
14). Na poèátku vlády byl pod vlivem svého strýce stolnica Constantina Cantacuzina, vysoce
kultivovaného èlovìka a zároveò obratného politika. Jeho souèasník v Moldavsku Constantin
mir (1685-1693) vládl eleznou rukou. Za neustálých bojù mezi protureckou rodinou Rosetiù a
propolskými Costiny se musel chovat krajnì zdr enlivì i k protiturecké koalici.
Ji za vlády Úerbana Cantacuzina zaèalo smiøování mezi dvìma bojarskými
11. následovníCI Michala chrabrého
frakcemi. Jeho nástupce Constantin Br#ncoveanu pokraèoval v této politice a zajistil s
i dlouhou a sta - bilní vládu, pøedstavující pro Vala sko období prosperity a pokroku. Podp
Porty si kní e vykoupil velkými dary. Mnoho penìz také vynakládal na rozsáhlou stavební èi
ale pøedev ím na zahranièní politiku.
Koincidovalo to s otevøením tzv. východní otázky, tj. zahájením boje mezi velmocemi o dìdic
manského impéria v Evropì.
ÚPADEK OTOMANSKÉ MOCI Velké vojenské úspìchy za velkovezírù z rodiny Köprülü byly jen posle
zapadajícího slunce otomanské moci. Známky zaèátkù tohoto úpadku lze pozorovat na konci 16
a poèátku 17. století, av ak událostí, která dala tomuto postupnému úpadku dramatický chara
o neúspì né obléhání Vídnì vojskem velkovezíra Kara Mustafy Köprülü a porá ka otomanské arm
skem u Kahlenbergu v roce 1683. Neúspìch pod hradbami hlavního mìsta habsburské monarchie
následoval odchod turecké otomanské nadvlády ze støedního Podunají, zpeèetìný øadou vojensk
pøinutily Portu uzavøít v roce 1699 karlovický mír.
Úerban Cantacuzino, George Duca a sedmihradský kní e Michal Apaffy se museli pøipojit k ot
omanské armádì a zúèastnit se obléhání Vídnì. Vala ský a moldavský kní e mìli pøitom tajné
uzino, který nenávidìl Turky, byl rozhodnut zabránit jejich vítìzství.
Dlouho se u Vídnì uchovával køí , který tam vztyèil a u kterého se pak slou ily masové m e.
Po neúspìchu armády Kara Mustafy pod Vídní do el Úerban Cantacuzino (1678-1688) k závìru,
omanské moci dává rumunským zemím mo nost se s pomocí Habsburkù osvobodit od turecké nadvlá
roto dlouhá a slo itá jednání s císaøem Leopoldem I. (1658-1705).
George Duca (1678-1683) musel po návratu domù do Moldavska èelit snahám Útefana Petriceika
získat zpátky s pomocí Polákù a kozákù trùn. Po poèáteèních úspì ích a nabytí kontroly nad
eského, nakonec polské pokusy skonèily neúspìchem.
Rakouský protiútok po osvobození Vídnì nalezl tøi rumunské zemì v odli né situaci. Zatímco
lády Úerbana Cantacuzina a Constantina Br#ncoveana pro ívalo období stability a po roce 17
00 i prosperity, Moldavsko muselo èelit znaènému hospodáøskému a demografickému úpadku za v
dùle itých panovníkù. Sedmihradsko se stalo frontovou linií císaøské reconquisty. V té dobì
ail Apáffy (1661-1690), slabý mu , neschopný se vyrovnat s novými vojenskými a politickými
mi.
SEDMIHRADSKO POD VLÁDOU HABSBURKÙ Habsburkové pova ovali Sedmihradsko za území pøidru ené k
le zároveò se i od nich li ící.
Individualitu kní ectví vnímali zøetelnìji, kdy se poprvé setkali s jednotnou køes anskou
u a teritoriální entitou po vytlaèení otomanské armády za rakouské hranice.
Nejdùle itìj ím faktorem pøi zaji ování habsburské dominace nad Sedmihradskem byla císaøsk
kcemi, èi pouze jejich hrozbou, donutila Apáffyho, aby se zøekl snah o udr ení rovnováhy me
i obìma soupeøi (roku 1686 Sedmihradsko pøijalo ochranu rakouského císaøe, av ak o rok pozd
zavøelo obrannou alianci s Portou, které dál platilo tribut). Kdy rakouské oddíly generála
rafa dobyly øadu sedmihradských pevností, prohlásil 9. kvìtna 1688 sedmihradský kní e, e s
omanské suverenity a pøijímá ochranu císaøe Leopolda I. Bra ov, který se pokusil rakouské o
vzdorovat, nechal Garafa zèásti vypálit.
Smrt Apaffyho 15. dubna 1690 otevøela Habsburkùm cestu k likvidaci posledních zbytkù sed
mihradské autonomie. Ètrnáctiletý syn zesnulého panovníka Mihail Apáffy II. byl sice prohlá
m, av ak musel odjet do Vídnì.
Zatím sedmihradským kní etem Porta jmenovala Imre Thökölyho, vùdce Kurucù, bojovníkù za nez
er. Ten s podporou uherské protestantské lechty a vala ského kní ete Br#ncoveana porazil v
ce 1690 u Z#rneýti císaøskou armádu a zajal jejího velitele generála Heisslera.
Na radu generála Garafa kombinovat tlak s ústupky (timor et amor) vydal císaø 4. prosinc
e 1691 Leopoldùv diplom, který v 18 èláncích urèil statut Sedmihradska v rámci impéria. Sed
dsko se zavázalo platit roènì císaøi v dobách míru 112 tisíc zlatých a v dobì války 400 tis
ví si podr elo samostatnost a své tradièní politické a nábo enské struktury. Autorita stavù
byla uznaná v podobì, jak se dotvoøila v 15. století. Tak Sedmihradsku zùstal re im Unio tr
um nationum, v nìm vládla uherská lechta, sas tí patriciové a pøedáci Sékelù. Byla také u
atolické, luteránské, kalvínské a uniatské. Snìm, stejnì jako správní a soudní instituce, z
a dál platily zákoníky Tripartitum Werböcziho a Approbatae a Compillatae.
Vzhledem k tomu, e nový kní e Apáffy byl pøíli mladý, byla správa kní ectví ji døíve svì
em. V roce 1696 byl Apáffy II. donucen vzdát se kní ecího titulu, který si pøisvojil rakous
Vídeòský dvùr pak postupnì pøevzal správu provincie, a tak postupnì likvidoval její autono
dr ela si v ak politickou individualitu, vyplývající ze statutu kní ectví.
Obratné støídání mezi politikou síly a ústupkù nepøesvìdèilo v ak sedmihradskou lechtu ve
kní ectví, i kdy Leopoldùv diplom teoreticky zachoval jeho politické struktury a instituce
Autoritáøství vídeòského dvora, katolická protireformace a frustrace vìt iny obyvatel kní e
oèekávajících splnìní slibù z druhého Leopoldova diplomu z 19. bøezna 1701, vedly k velké n
osti. Ta nakonec vyústila v povstání, které vedl Franti ek II. Rákóczi (1703-1711), stojící
oa lice rozlièných etnických i sociálních skupin, spojených jen nenávistí k habsburské moci
revolty, zapoèaté v pøíznivých mezinárodních podmínkách, kdy Rakousko válèilo s francouzský
XIV, jen také Rákóczimu poskytl finanèní pomoc, byl brzy promrhán, kdy se ukázalo nemo n
t rozporné zájmy jednotlivých skupin povstalcù.
Samo povstání ukonèila dohoda ze Satu Mare z roku 1711, zaruèující generální pardon a potvr
ivilegií zemské lechty, která upevnila nadvládu Habsburkù nad Sedmihradskem. Podle pøímìru
historika Michaela Csereie jen nahradila "døevìné jho otomanské Porty elezným jhem Habsbu
kù".
Mír ze Satu Mare Rákóczi odmítl a uprchl na dvùr francouzského krále. V roce 1717 mu nabídl
ostinství Porta a zbytek ivota strávil v otomanské øí i.
Úèast Rumunù v povstání Rákócziho vyjadøovala jak jejich nespokojenost s feudálním re imem
dálù, tak i to, e Habsburkové nesplnili sliby z druhého Leopoldova diplomu. Rumuni stále t
ti èekali na výhody, které jim byly slíbeny za to, e pøijali unii s øímsko-katolickou cír
Vídeòský dvùr poskytl záruky na majetky v Sedmihradsku, garantoval nábo enskou svobodu (jen
m pro ètyøi uznávaná nábo enství a pravoslaví zùstalo nadále nábo enstvím tolerovaným), neh
rotireformace. Habsburkové vidìli v konverzi Rumunù, kteøí tvoøili vìt inu obyvatel kní ect
k ke zmìnì mocenské rovnováhy v zemi. Tøi stávající politické národy ji byly v podstatì zí
konverze Rumunù ke katolicismu by mohla vytvoøit mocnou sociální a politickou sílu proti n
im. Z hlediska sedmihradských Rumunù byla unie s katolickou církví naopak prostøedkem k zís
sociálních, hospodáøských a politických výhod. Rozhodnì jim ne lo o rozhodnutí duchovního c
Císaøský dvùr a katolická církev zpoèátku vykazovaly znaènou flexibilitu. Ne ádali úplnou k
pøijetí ètyø èlánkù, které byly základem unie ortodoxní (pravoslavné) a katolické církve,
na koncilu ve Florencii: uznání pape ské svrchovanosti, filioque ve vyznání víry, ve které
h Svatý následuje za Otcem a Synem, uznání existence oèistce a u ívání nekva eného chleba p
øeètí katolíci, jak se tìmto konvertitùm zaèalo øíkat, si uchovali v echny ze svých tradic
za pøijetí unie ortodoxní klérus dostal stejná privilegia jako klérus katolický.
Tak byla Rumunùm nabídnuta mo nost pøekonat dosavadní tolerovaný statut, kdy budou souhlas
s urèitými zmìnami doktríny, které sice mìly teologický význam, ale pro vìt inu vìøících by
Proto e by nejvíce získali knì í, byli to oni, kdo byli první ochotni otevøenì diskutovat o
atolické církve. Jako výsledek jednání s jezuitou Paulem Baranyi veøejnì vyhlásil ortodoxní
který se se el v únoru
1697 ve mìstì Alba Julia pod vedením metropolity Teofila, pøistoupení k unii. Formální proh
teré pøi této pøíle itosti udìlali jezuité, zdùrazòovalo, e cílem unie je oèistit církev o
konstatovalo, e pøívr enci unie v Sedmihradsku mají stejná práva s pøíslu níky stávajícíc
o jim umo òuje pøístup k veøejným funkcím. Ortodoxní klérus ádné prohlá ení, které by vys
, nevydal.
Krátce nato v ak zemøel metropolita Teofil, a tak se shromá dìní znovu se lo, tentokráte po
nictvím nového metropolity Atanasie Anghela. Rozhodnutí, které on a dal ích 38 èlenù synodu
psali 7. øíjna 1698, pøipomenulo jen podmínky, za kterých synod pøijal unii, tedy " e budou
spektována na e tradièní procesí, m e, svátky a liturgie, stejnì jako na e taláry a roucha,
yby toto bylo jakkoliv zmìnìno, ztratily by pro nás tyto znaky význam".
Rozhodnutí synodu stvrdil císaøský diplom ze 16. února 1699, který poskytl uniatským knì ím
a privilegia jaká ji mìli knì í katoliètí a zdùraznil, e s nimi ji nelze dále zacházet
Usnesení synodu odmítl zemský snìm i politické národy Sedmihradska, odmítající se vzdát dvì
trvající úplné kontroly nad politickým ivotem v kní ectví.
Odmítla je také naprostá vìt ina Rumunù, kteøí v dùsledku císaøského diplomu vidìli v unii
ezi knì ími a pape enci, tedy snahu, aby první mìli stejná privilegia jako druzí.
Aby zmírnil lidový odpor k unii, vydal císaø dal í dekret, známý jako druhý Leopoldùv diplo
zna
1701. Potvrzoval v nìm stejná práva uniatských a katolických knì í, formálnì jmenoval rady
sní otázky a dodal závazný slib, e vìøící, který pøistoupí k unii, bez ohledu na jeho soci
ude tì it v em obèanským právùm, co ho osvobodí od statutu tolerovaného národa. Sedmihrad
chopili jako zru ení statutu nerovnosti vìt iny obyvatelstva kní ectví, kterému byli vystav
staletí.
Druhý Leopoldùv diplom zasadil vìt í úder privilegovaným stavùm, ne první diplom z roku 16
dvùr musel volit, zda podpoøit privilegované národy, nebo Rumuny, volil první. Tak byl dr
uhý diplom od poèátku na nic, proto e císaøský dvùr nakonec, zastra ený vlastním radikalism
slibù nesplnil. Pro Rumuny se stal jen bezpøedmìtným výnosem, na který se v dal ím boji za
právnost s privilegovanými národy po celé 18. století mohli odvolávat.
Máme-li nìjak hodnotit dùsledky unie men iny sedmihradských Rumunù s Øímem, je tøeba vidìt
i negativa. Unie vytvoøila komunikaèní kanál s Øímem, jeho spirituální pøítomnost v rumuns
vìdomí nikdy nezmizela. "Zùstali jsme Rumuny," psal Iorga, "proto e jsme se nemohli dis
tancovat od pramáti Øíma." Nyní unie obnovila pøímý kontakt s Vìèným mìstem a znovu pøipome
turní dìdictví.
Pochopitelnì kontakt byl omezen na men inu uniatského obyvatelstva, ale tato men ina se
stala zárodkem pro politickou a intelektuální elitu sedmihradských Rumunù, která pøevzala v
ucí roli v úsilí o národní emancipaci v ech Rumunù v kní ectví. Na poèátku dal ího, 19. sto
tické nad ení, vytvoøené touto elitou v Sedmihradsku, pøekroèí Karpaty a bude pùsobit jako
or k osvobození rumunských kní ectví od otomanské nadvlády.
Na druhé stranì unie do jisté míry oddìlila Rumuny ze Sedmihradska od Rumunù ijících za Ka
a stejnì tak i rozdìlila samotné sedmihradské Rumuny. Rozhodnutí metropolity Atanasie Ang
hela pokládal ortodoxní svìt za zradu pravé víry. Hierarchie ortodoxní církve, vèetnì patri
aøihradského a metropolity uherskovala ského,tento akt proklela a odsoudila. Vala ský metro
olita Teodosie napsal do Bra ova, Sibinì a dal ích míst v Sedmihradsku dopis, v nìm zavrhl
odsoudil unii a jejího duchovního otce Atanasia oznaèil za "lháøe a zrádce pravé víry a nov
.
Proto e v ak jen skuteènì malá èást rumunského obyvatelstva kní ectví pøistoupila k unii, v
o vztahy s tìmi, co ili v Moldavsku a Vala sku, pøíli nenaru ilo.
Vala ský metropolita, který ze své pozice mìl tradiènì jurisdikci nad ortodoxními vìøícími
ka, kde toto nábo enství nebylo oficiálnì uznáváno, posílal do kní ectví nábo enské knihy,
tanasius Angel pøijal unii, sna ily se císaøské úøady odøíznout konfesní svazky mezi vìøící
Karpat. Pøes pøeká ky, které zaèaly vytváøet, v ak sedmihrad tí Rumuni dál vidìli v církvi
at ochránce a obránce víry po celé vzru ené
18. století. Za nábo enských perzekucí také utíkali do Moldavska nebo do Vala ska.
Zvá íme-li pozitiva a negativa unie s Øímem, abychom mohli nìjak definovat koneèný efekt, t
ní daleko pøevá ilo druhé. Unie umo nila sedmihradským Rumunùm vytvoøit vlastní politickou
elitu, která sehrála zásadní roli pøi vytváøení národního uvìdomìní.
Rychlý postup císaøských armád po odra ení Turkù od Vídnì a zaèátek ustanovování rakouské s
uèinily z Moldavska a Vala ska frontovou linii konfliktu mezi Habsburky a Otomany. P
ro vládce obou kní ectví se stalo absolutnì nevyhnutelným navázat vztahy s velmocí, která s
jejich spojencem proti osmanské hrozbì.
Rychlé støídání moldavských kní at neumo nilo vytvoøit stabilní prostøedí, která by vzala v
ký kontext. V duchu politiky, její základy nastínil Miron Costin, mìlo Moldavsko v dy stát
tranì køes anù. Nikdy ale ne za cenu znièení zemì, a proto moldavský kní e Constantin Cante
a sebou mocné bojary, nikdy nevstoupil do aliance s Janem Sobieskim, který viditelnì n
ebyl dost silný, aby mohl vyhnat Turky z Moldavska. Naopak Cantemir bojoval proti
polskému králi jako vzorný vazal Porty. V té e dobì v ak, 15. února 1690, podepsal tajnou d
s Habsburky. V ní souhlasil s tím, e uzná císaøskou suverenitu, jakmile rakouská armáda d
Br#ily a øeky Siret. Nikdy se tak nestalo.
Cantemirùv vala ský souèasník Úerban Cantacuzino jednal dlouho s Leopoldem I. a pokou el se
at jeho uznání de facto nezávislého Vala ska a pro svou rodinu dìdièného kní ecího titulu.
hra grandiózního plánu kní ete na obnovu byzantského císaøství, kterému by vládli Cantacuzi
i.
Vídeòský dvùr poté, co fakticky zlikvidoval autonomii sedmihradského kní ectví, si v ak nep
silného rumunského státu ji nì od Karpat, který by se mohl stát pøeká kou rakouské expanze
dní Evropy. Nakonec v ak 11. února 1688 pøijal Cantacuzinovy podmínky, ale tentokráte zase
al kní e, zda má spojit své síly s protitureckou koalicí. Výsledkem byla skuteènost, e do
vstoupilo rakouské vojsko, aby "pomohlo" Cantacuzinovi v rozhodování.
Kní e urychlenì vyslal emisary do Vídnì s instrukcí podepsat smlouvu o prohlá ení loajality
eho uznání za suveréna. Zprávy o Cantacuzinovì náhlé smrti v ak delegaci zastavily na cestì
12. vzestup habsburkù
Nový kní e Constantin Br#ncoveanu (1688-1714) obratnì udr oval ne u tralitu mezi Habsburky
, Otomany a Rusy a odmítl postavit se oficiálnì na stranu Rakouska, dokud o jeho síle ne
bude pochyb. Byl v ak pod vìt ím vnìj ím tlakem ne jeho pøedchùdci a císaøské vojsko na va
lo dodávek proviantu. Br#ncoveanu se v ak spojil s Turky, kteøí pøi li podpoøit svého favor
Sedmihradsku, porazili u Z#rneýti
11. srpna 1690 císaøskou armádu a zajali jejího velitele generála Heis slera.
Anexe Sedmihradska a katolická protireformace Habsburkù zpùsobily, e vládci Moldavska a V
ala ska se zaèali obracet na Rusko, v jeho ortodoxním carovi získali pøirozeného nástupce
tských císaøù a kteøí k Moskvì vzhlí eli jako ke tøetímu Øímu. Pro spoleènou víru bylo Rusk
pojencem ne habsburská øí e. Handicapem byla vzdálenost Ruska, které mìlo spoleèné hranice
skem jen v letech
1792 a 1793. Ale vítìzství Petra Velikého nad védským králem Karlem XII. u Poltavy v roce
vý ilo ruskou presti .
Moldavský kní e Mihai Racovi## (1703-1705, 1707-1709) zva oval pøípadné svazky s Ruskem, al
yl hned sesazen, proto e pøevládly obavy, e nezdar by mohl vést k pøípadné pøemìnì kní ect
zachovala autonomní statut kní ectví a jmenovala novým panovníkem Nicolae Mavrocordata (17
9-1710), syna Velkého dragomana Alexandru Mavrocordata, který sjednal karlovický mír a b
yl nejvá enìj í osobností v øecké ètvrti Caøihradu Fanaru.
Jmenování Mavrocordata se zprvu zdálo náhodné. Vypadalo to, e jeho rival Antioh Cantemir p
ostì nemìl tolik penìz, kolik Porta chtìla za jmenování. Nový vládce, který ani neumìl rumu
m itì zvládl autoritáøský zpùsob vlády, jednal tvrdì s bojary a více ne kdokoliv pøed ním
 rolníkùm a vùbec daòovým poplatníkùm. Jeho nejdùle itìj ím úkolem v ak bylo ostøe sledovat
ní situace kolem tohoto tureckého pøedmostí.
Napìtí, které autoritáøství nového kní ete vytvoøilo mezi ním a bojary, a zvlá tì podpora,
toval krymský chán, skoncovaly nakonec s vládou Mavrocordata. Na trùn pøi el Dimitrie Cante
ir (1710-
1711). Chán svou podporu odùvodòoval tím, e je nutné mít v Moldavsku kní ete, který bude d
aby zabránil C. Br#ncoveanovi, aby se osvobodil od otomanské nadvlády, a naopak bude s
to dodat zrádného prince k potrestání Portì.

ZAÈÁTEK VÌKU FANARIOTÙ Za témìø pìtadvacet let vlády se podaøilo Constantinovi Br#ncoveanov
nazývanému Altan bey (Zlatý princ), vytvoøit období míru a prosperity, zejména po karlovick
z roku 1699. Kní e vyu il celý svùj znaèný diplomatický talent, aby si udr el trùn, pøesto
podezírali Turci, znepokojovaní èetnými kní ecími diplomatickými aktivitami.
Na konci války Br#ncoveanu provedl finanèní reformu, podobnou té, kterou nadekretoval mo
ldavský Antioh Cantemir v roce 1700. O rok pozdìji tedy vala ský kní e vydal dekret, definu
statut plátcù daní (souèasnì upravující i statut kolonistù, tì ících se rùzným výhodám), ob
lhùty placení.
Danì bylo mo no splácet ve ètyøech splátkách. Konec finanèního chaosu, který nespornì nová
pùsobil na stabilitu a prosperitu kní ectví, ale i na rùst obyvatelstva, zpùsobený pøedev í
lníkù z ostatních balkánských zemí a z Moldavska a Sedmihradska. Porta na to odpovìdìla tím
okam itì tribut.
Bohatství zemì skýtalo kní eti vìt í prostor k politickému manévrování. Za prvé získal výji
dárky do Caøihradu. Pak zajistil moldavský trùn pro svého adoptivního syna Constantina Duc
(1693-
1695, 1700-1703) a koneènì v roce 1699 získal uznání své vlády na do ivotí. Proto e vìdìl v
dobné rozhodnutí nemusí Porta respektovat, cítil se ohro en, kdy ho náhle v roce 1703 povo
i do hlavního mìsta. Souhlasil proto se zvý ením tributu o 260 sáèkù zlata. A bezpeèný náv
l, e tato obì nebyla zbyteèná a e on sám osobnì triumfoval.
Zku enost, plná frustrace, z jednání s vídeòským dvorem a zvlá tì s katolickou protireforma
radsku, pøimìly Br#ncoveana, aby se díval k velké východní velmoci k Rusku. Poslal také emi
a, Davida Corbeu ze Sedmihradska (který se v roce 1707 stal øádným zamìstnancem Petra Veli
kého), jeho poslání skonèilo v roce
1709 podpisem spojenecké smlouvy mezi Vala skem a Ruskem. Podle ní mìl vala ský kní e v pøí
ktu s Portou pomoci carovi 20 tisíci vojákù.
Na druhé stranì Cantemir, který se stal moldavským kní etem právì proto, aby zabránil pøípa
oveana, zaujal sám antiotomanské stanovisko a sna il se osvobodit své kní ectví od Osmanù a
oøit si vlastní dìdiènou vládu. Proto také podepsal 24. dubna 1711
v Lucku dohodu s Petrem Velikým, v ní bylo v èlánku tøetím zdùraznìno, e moldavský trùn p
Cantemirovy rodiny. Smlouva dále v èlánku estém zdùrazòovala, e "v echna moc zùstane v r
a v èlánku jedenáct stanovovala hranice kní ectví podél Dnìstru, Dunaje a hranic s Moldavs
Sedmihradskem a Polskem.
Protiotomanské ta ení Petra I. skonèilo velkou porá kou v bitvì u St#nileýti v roce 1711. C
ir musel odejít do exilu v Rusku, kde il do smrti. Pøebìhnutí kní ete, pova ovaného dosud
ního, kombinované s obojakým postojem Br#ncoveana (vala ský kní e zùstal neutrální a èekal,
dne, zatímco jeho sp#tar Toma Cantacuzino se otevøenì pøidal k Rusùm), pøimìly Portu, aby k
onsolidaci kontroly nad obìma kní ectvími pøijala zvlá tní opatøení.
Místo Cantemira Porta je tì jednou poslala do Jasù Nicolae Mavrocordata. Tentokráte, aby zí
kal podporu bojarù, je pøekvapil smíølivou politikou. Jeho pozici v ak od poèátku u Porty p
opával strýc stolnic Constantin Cantacuzino, který chtìl získat trùn pro svého syna Útefana
Útefan se sice dostal k moci, av ak po krátké dobì byl i se svým otcem popraven.
Constantin Br#ncoveanu byl sesazen a spolu se svými ètyømi syny a adoptivním synem Ianac
he V#c#reskem 15. srpna 1714 v Caøihradì popraven. V roce 1716 se stal vala ským kní etem j
zmínìný Mavrocordat. Tak zaèal fanariotský vìk v rumunských kní ectvích.
BAROKNÍ SENZITIVITA V KULTUØE A UMÌNÍ Vzdìlanost 17. století v rumunských zemích mìla nìkol
rysù. Do písemnictví vstoupila mluvená øeè lidu - rumun tina a pronikla i do církevního i
popøedí se dostala svìtská vzdìlanost, co se projevilo pøedev ím v dìjepisectví. Rumunská
víjela v kontaktu s evropskými kulturními proudy, s humanismem prostøednictvím Polska, s r
uským a øeckým pravoslavím, anglickým puritanismem a francouzským karteziánstvím.
O íøení vzdìlanosti a soudobých duchovních proudù se nejvíce zaslou ily koly a knihtisk.
Do doby vlády velkých panovníkù a mecená ù kultury V. Lupu v Moldavsku a M. Basaraba ve Val
spadá rozmach kolství. Lupu zalo il v roce 1641 v Jasech kní ecí kolu s vyuèovacím jazyk
lovanským.
Obdobnou akademii zalo il v T#rgoviýti Basarab. Vedle církevních kol vznikla v kní ectvích
16. století øada kol, které vydr ovali panovníci. V Sedmihradsku pùsobily kalvínské koly.
Jak v 16., tak i v 17. století poskytovaly tyto koly jen základní, pøípadnì støední vzdìlá
zdìlání vy í odcházeli na univerzity v Praze, Krakovì, Vídni, Lipsku, ve Lvovì, ale také v
ologni èi Padovì.
Od konce 17. a na poèátku 18. století se stává na kolách vyuèovacím jazykem rumun tina a s
nav tìvují i dìti z kupeckých a mì anských rodin. V té e dobì proniká do obou kní ectví i
tøednictvím soukromých uèitelù u bojarských rodin, ale i øeckých kol jako byla akademie pø
.
Sávy v Bukure ti.
Za zlatý vìk staré rumunské literatury je pova ováno 17. století.
Významné literární a umìlecké výtvory, které v nìm vznikly manifestují barokní citlivost a,
muloval Edgar Papu, "výraz vysoce povznesené reality, vystavené nepøetr ité hrozbì, e bude
a vnìj í silou. Jako výsledek této tragické situace barokní existence zaujala v pozici obra
prostøednictvím výbuchu nádhery, jako náhrady za reálnou sílu. To je slavná nádhera barokní
.
Jak kulturní, tak i umìlecká úroveò barokní senzitivity dostala vý -raz. Rumunská spoleènos
tále ohro ovaná otomanskou hrozbou, pøijala defenzívní postoj. Politická elita, kní e a bo
vení jakékoliv vojenské moci, hledali kompenzaci ve spirituální oblasti.
Frustraci mezi bojary prohluboval neúspìch snahy instalovat nobilitu, která by mìla kont
rolu nad kní ecí autoritou. Právì z prostøedí nejvìt ích bojarù, uvìdomujících si svou moc
velcí kronikáøi, kteøí pozvedli v 17. století úroveò literatury. V Moldavsku Grigore Urech
iron Costin a ve Vala sku stolnic Constantin Cantacuzino.
Základní otázkou jejich rumunsky (ne ji slovansky) psaných dìjin Moldavska a Vala ska byl
ský pùvod obyvatel kní ectví a násled -nì jednota moldavských, vala ských a sedmihradských
Kronice Moldavska (Letopise#ul Ý#rii Moldovei) to Ureche vyjádøil známými slovy "máme svùj
v Øímì". Costin, autor jiné Kroniky Moldavska (Letopise#ul Ý#rii Moldovei de la Aron Vod#
#ncoace), nejznamenitìj í ze v ech kronik co do formy i obsahu, vìnoval dokonce zvlá tní p
ce jednoty a pùvodu Rumunù. V práci o pùvodu Moldavanù (De neamul Moldovenilor ýi din ce #a
# au ieýit str#moýii lor) to formuloval velmi sugestivnì: "Aèkoliv si dnes øíkáme Moldavané
dy se neptáme -
Mluvíte moldavsky?, ale øíkáme v latinském jazyce - Mluvíte rumunsky? Staré jméno zùstalo,
po staletí cizinci dávali jména rùzná.
Pùvod se ale nezmìnil. A tak zùstává skuteènost, e v Moldavsku, stejnì jako ve Vala sku, t
obyvatel zemì je Rumuni a oni si tak øíkají i v maïarských zemích. Ve Vala sku také øíkají
rumunská."
Kdy je tì studoval na univerzitì v Padovì, navrhl Constantin Cantacuzino napsat podrobnou
historii Vala ska a jeho obyvatel pøedpokládaje, e by se opírala o studium vyprávìcích pr
dokumentù, nápisù a folklóru.
Jako jediný kronikáø 17. století se také ve své kronice zmiòuje nejen o latinském pùvodu sv
ale zahrnuje i Geto-Dáky a líèí syntézu s pozdìj ími øímskými kolonisty. Zvlá tì pak zdùra
dnotu Rumunù, obývajících bývalou Dácii: "Jsme praví Øímané, rodilí Øímané mimoøádné víry a
sídlení sem poté, co král Decebal byl po opakovaných bojích pora ený. V ichni ostatní císaø
olonisty a z nich se zrodili dne ní Rumuni.
Je tøeba chápat, e Rumuni nejsou jen ti, co ijí zde a kdo jsou blízcí øímským koøenùm, al
mihradsku, stejnì jako Moldavané a v ichni ti co ijí za souèasnými hranicemi."
Zdùrazòování pùvodu Rumunù kronikáøi 17. století bylo výrazem barokní senzitivity. Rumuni s
v kolektivní pamìti své pøedky z rumunských kolonistù a neustálé zdùrazòování tohoto faktu
usi kompenzací úpadku kní ectví pod nadvládu Porty. Proto se také zdùrazòoval vzne ený pùvo
to vztah mezi minulostí a souèasností ve zmínìné práci o pùvodu Moldavanù popsal takto: "Te
rý se dívá do zrcadla a ptá se, odkud jsme pøi li, zapomeò v echny fale né historky psané
nebo se zlomyslným úmyslem."
Kroniky tìchto velkých bojarù souèasnì odrá ely program vala ské a moldavské aristokracie:
htického re imu. Historické události a osobnosti jsou posuzovány podle tohoto názoru. Kdy
Ureche líèí Michala Chrabrého, neopomene dodat, e prolil mnoho urozené krve, èím míní ex
bojarù, stojících kní eti v cestì. Naopak obskurní Petru Úchiopul je pro nìj pøíkladem har
práce kní ete s bojary a je hodnocen jako "královská vèela bez ihadla".
Tragický osud proniká tìmito kronikami, zvlá tì v pøípadì Costina, který byl s at v roce 16
e C. Cantemira i se svým bratrem hatmanem Velicikem. V jeho podání se èlovìk jeví zcela bez
ocným vùèi ivotním strastem, které ho jednou vynesou na vrchol a vzápìtí vrhnou do hlubiny
mrti (fortuna labilis).
Urèitou kompenzací za tuto nestabilní a nejistou situaci byly pro kronikáøe právì jimi naps
nihy.
V roce 1688 kolektiv vìdcù, vedený bratry Radu a Úerbanem Greceanovými, ukonèil pøeklad Bib
Dnes se nazývá Bible Úerbana Greceana. V prùbìhu 17. století tiskárny ve tøech rumunských
tiskly mnoho nábo enských a právnických knih. Byly dùkazem znalostí rumunské kulturní elity
neutuchajícího smyslu pro etnickou jednotu bez ohledu na politické hranice. V roce 16
46
vytiskli v Jasech první zákoník s titulem Rumunská kniha norem, odvozených od imperiálních
a jiných sbírek. V roce 1643 moldavský metropolita Varlaam vydal rumunsky psaná kázání pod
vným názvem Rumunská kniha nauèení (Cartea rom#neasca de #nv###tur#) pro "celý rumunský nár
jako populární výklad evangelií s nìkolika hagiografickými texty, který se stal velmi roz í
rumunských zemích. Manifestací jak pokusu kompenzovat frustrace rumunské kulturní elity,
tak konzervativní reakce bojarù, bylo vydání do slovan tiny pøelo eného slavného Imita#io C
obecnì pøisuzovaného Tomá ovi z Kempenu, v roce 1647. V úvodu významný humanista a vagr k
raba Udriýte N#sturel zdùraznil, e latinský jazyk je zøejmì pøíbuzný jazyku rumunskému. Me
Varlaam, sám obì bouølivé doby, musel nakonec odejít do exilu. Jeho nástupce Metropolita
oftei vydal v roce 1673 zdaøilý pøeklad almù z pol tiny Psaltirea in versuri (Ver ovaný a
básnickou sbírku v rumun tinì.
V roce 1675 naøídil synod v Alba Iulia pravoslavným knì ím v Sedmihradsku slou it bohoslu b
umun tinì.
Od roku 1697 se rumun tina stala liturgickým jazykem i uniatù.
V Moldavsku a Vala sku se v ak prosadila a v
18. století.
Metropolitou moldavským byl v letech 1670 a 1686 vzdìlaný Dosoftei. V roce 1679 napsal
a vydal první liturgii v rumunském jazyce a tøi roky nato ètyøi svazky ivotù svatých. Na j
t ruský patriarcha poslal do Jasù první tiskárnu. Kdy v roce 1686 zaútoèil na Moldavsko po
král Sobieski, Dosoftei ho podpoøil. Pak ode el s ním a il a do smrti v roce 1693 v Polsk
.
Kolem zlomu století zaèal publikovat své práce Dimitrie Cantemir.
V roce 1698 vydal Snìmování neboli hádání mudrce s lidmi aneb Spor du e s tìlem, první rumu
sofický spis. Dal í práce tohoto vzdìlaného kní ete jsou zmínìny dále.
Barokní nádheru, patrnou zvlá tì v architektuøe, v Moldavsku a Vala sku reprezentují budovy
7. a poèátku
18. století, libující si v mnohosti forem a dekorací.
Klá ter Dragomirna, zbudovaný metropolitou Anastasie Crimkem a vysokými dvoøany Lukou a Si
mionem Stroinici mezi léty 1606 a 1609, má velmi pùsobivou strukturu, která se zvedá hrdì
ebi. Chrám Bo í Trojice v Jasech, postavený v roce 1639 Vasilem Lupu, je unikátní bohatostí
ulptur v kameni, které jej obklopují. Tý kní e postavil klá ter Golia, jeden z nejreprezen
nìj ích pøíkladù rumunského baroka, v hlavním mìstì Moldavska mezi lety 1650 a 1653.
Ve Vala sku za dlouhé vlády kní ete Br#ncoveana vznikl specifický sloh, který se nazývá br#
a kombinuje prvky renesance a baroka s tradièními rumunskými umìleckými formami. Nejznámìj
ou v tomto slohu je kní ecí palác v Mogoýoaie z roku 1702, a klá ter Horezu z let 1690 a 1
Ten vyzdobila skupina malíøù, vedených Øekem Konstantinosem, zakladatelem rumunské malíøské
hodného období od støedovìkého k modernímu umìní.
Nejvýznamnìj í barokní památkou 17. století v Sedmihradsku je biskupský dóm v Oradea, navr
architektem Giovannim Batistou Riscem a dokonèený vídeòským architektem Franzem Antonem Hi
ldebrandtem. Uniatská církev postavila chrámy v Blaji a Lugoji.
Pravoslavní se museli spokojit s mnohem skromnìj ími stavbami. Ze svìtských staveb té doby
nejznámìj í památkou biskupský palác v Oradea z let 1762
a 1770.
K lep ímu pochopení barokní senzibility, která stála u základù rumunských kulturních a umìl
prùbìhu 17. století je vhodné pøipomenout slova rakouského generála Heisslera ke kní eti B
anovi poté, co byl v roce 1690 zajat u Z#rneýti: "Moc se neradujte z toho, e jsme ztr
atili bitvu.
Ná císaø má mnoho takových jako jste vy. Dnes jsem padl do otroctví, ale vy jste byl otrok
u kdy jste se narodil." Kní e na trùnì "vyvolený Bohem", vládnoucí ve stylu byzantských
velmi dobøe vìdom, e je v postavení sultánova "otroka", který ho dle své vùle mù e vymìnit
pravit.
Tato nejistá existence, smìs vzne enosti a poní ení, vytváøela tragické situace ve spoleèno
hrozbou utlaèovatelské cizí moci. Politická a kulturní elita rumunské spoleènosti se sna i
to realitu kompenzovat historickou literaturou odhalující "vzne ený" pùvod rumunského národ
umìním, které si libovalo v rozmaøilosti a brilantnosti. Napø. ka dá ze tøí vì í klá tera
orovaná.
REFORMY FANARIOTÙ Nastolením fanariotského re imu v Moldavsku a Vala sku sledovala Porta k
onsolidaci kontroly nad obìma kní ectvími, zvlá tì vzhledem k upevnìní habsburského panství
dsku, a faktu, e se jako mocenský faktor v Evropì objevilo Rusko. Rozhodnutí Porty uryc
hlily i rùzné manifestace protitureckých nálad v obou kní ectvích. Na rozdíl od místních vl
o novou strategii a v novém politickém kontextu kooperujících se sultánovými protivníky, t
rakouskou a ruskou øí í, byli fanariot tí Øekové èi Greko-Rumuni integrováni do hiearchie
e se stali kní aty, obvykle zastávali funkci Vysokého dragomana) a prokázali na stolci v J
sech èi Bukure ti, e jsou skuteènì loajálními slu ebníky Vysoké Porty. Kní ata øeckého pùv
arioté podle caøihradské ètvrti Fanar, kde ili pùvodnì øeètí kupci. Fanariotské øe ení byl
i udr ením autonomního statutu rumunských kní ectví a vytvoøením pøímé turecké správy ve fo
u severnì od Dunaje nebylo ji v 18. století mo né, proto e Vídeò a Pe trohrad by to netole
y. Také by to definitivnì odcizilo moldavskou a vala skou aristokracii. Takto byl auto
nomní statut kní ectví zachován, ale byla sem vnucena jistá omezení. Volba kní ete bojary,
stala pouhou formalitou, byla zru ena v roce 1730. Od té doby byla kní ata pøímo jmenována
tánem, poté co volbu zvá ili vysocí èinitelé Porty. Tato si tuace umo òovala fanariotským p
atòovat ve vztahu k bojarùm vìt í autoritu, ne mìla kní ata døíve.
Zøízení fanariotského re imu nebylo chápáno jako zlom v tradici rumunské spoleènosti. I pøe
711, resp.
1716, vládli v Jasech a Bukure ti Øekové. A za nìkolik desetiletí, kdy reformy fanariotský
novníkù zaèaly zasahovat do bojarských privilegií, pochopila moldavská a vala ská aristokra
v roce 1711/1716 do lo k dùle ité zmìnì v politickém ivotì obou kní ectví. Na kní ecích s
rodin, z nich nìkteré vládly støídavì v Moldavsku a Vala sku. Doba vlády 74
fanariotských panovníkù trvala v prùmìru tøi roky.
Fanariotské století (1711-1821) se dá nazvat "stoletím reforem", proto e v té dobì se staly
hny aspekty ivota spoleènosti, tedy finance, zemìdìlství, správa, justice, církev a kultur
objektem rozsáhlé reorganizace, vedoucí k nastolení øádu a k modernizaci rumunské spoleènos
O fiskální reformu se sice pokou eli ji místní vládci Cantemir a Br#ncoveanu po podepsání
ckého míru v roce 1699, ale reforma nebyla roz íøena na ostatní oblasti.
V pøípadì vlády fanariotù, zvlá tì Nicolae a Constantina Mavrocordata a Alexandru a Constan
Ipsilanti, byla reformní snaha systematická a v ezahrnující. Stejnì jako jejich zmínìní pøe
ni se museli vypoøádat s demografickou a fiskální krizí, vyvolanou boji na rumunském území
turecko-rakousko-ruské války, chtivostí ostatních fana riotských vládcù, vedených pøáním o
a neustálým zvy ováním poplatkù Portì.
V echno to vedlo k tomu, e poplatníci skrývali majetek nebo utíkali.
Nejvy í stupeò otomanského vykoøis ování pøedstavuje, s výjimkou konce 16. století, právì
Haraè (daò) stoupl v Moldavsku ze
65 na 260 tisíc dukátù a ve Vala sku dokonce na 300 tisíc.
V polovinì
18. století byla zavedena nová daò sultánovi, zvaná "d ajd a", která pøedstavovala víc ne
araèe.
Podobnì stouply i naturální dávky, reprezentující desetitisíce pytlù obilí a mouky, stáda o
elké mno ství másla a medu. To v e muselo dopravovat mno ství vozù s potahy.
K dosud po adovaným penìzùm, obilí, døevu, ovcím atp. bylo teï tøeba zahrnout znaèné sumy,
zaplatit uchazeèi o kní ecí stolec. Zprávy od pøedstavitelù C. Mavrocordata u Vysoké Porty
jí, e pøedstavitelé kní ete se zamìstnávali skuteènou "diplomacií úplatkáøství" a ve snaze
ysokých otomanských hodnostáøù museli platit dary, penìzi, ko e inami a dal ími cennostmi.
Èasté zmìny vládcù v Moldavsku a Vala sku byly pøíle itostí pro dodateèné výdaje, které pak
okrýt nové danì. Vedlo to k tomu, e nìkteøí vysocí èinitelé Porty protestovali proti kontr
vnímu charakteru tìchto praktik, naru ujícím tradièní principy otomanské správy, obvykle se
t daòové poplatníky od pøíli ného vykoøis ování. Opakované naru ování tìchto zásad nutnì ve
kdy se mìní ka dých deset mìsícù panovník? Tato nespravedlnost... se dìje ne na jednom mu
celé zemi a na rolnících, proto e kní e nedá své peníze, ale vysaje z rolníkù krev a dá nám
to se vyjadøovali hodnostáøi spí e výjimeènì. Vìt inou o nich platilo to, co napsal jeden z
datových povìøencù v bøeznu 1742: "Mnoho z nich je rozzlobených, e nedostávají své dárky è
bychom chtìli vyhovìt v em, nestaèilo by celé bohatství Moldavska a ani ne celé øí e, zvlá
tato, kdy vysocí úøedníci neznají slitování."
Tak se fanariotská kní ata ocitla v bludném kruhu. Aby vyhovìla po adavkùm Porty a zklidnil
mínìnou demografickou a fiskální krizi, musela reformovat daòový systém tak, aby byla zaji
abilita a mo ný nárùst platících sedlákù. Na ne tìstí neexistovala regulace materiálních po
alita o trùn odsoudila jakýkoliv pokus o zavedení fiskální disciplíny specifikací objemu da
su, kdy se má platit.
Pøes uvedené pøeká ky se N. Mavrocordat (1715-1716) a zvlá tì jeho syn Constantin (panující
1730-
1769 celých 17 let v Moldavsku i Vala sku, z toho ètyøikrát v prvním a estkrát v druhém kn
i efektivnì reorganizovat daòový systém. Opatøení, která provedl druhý z nich, smìøovala k
daòového kodexu zavedením jednotné v eobecné danì, placené na ètyøikrát v prùbìhu roku. Sou
ektivní fiskální odpovìdnosti, který byl jednou z pøíèin èastých útìkù rolníkù a pøesnìji v
ní kategorie, vyòaté z daòové povinnosti.
C. Mavrocordat, který vládl v duchu osvícenského absolutismu, také omezil poèet dní roboty
12 ve Vala sku a 24
v Moldavsku roènì. Byl loajální k Portì.
Zakládal koly a tiskárny a za rusko-turecké války v letech 1768
a 1774 byl zajat. Krátce nato byl osvobozen, av ak brzy zemøel. Daòová reforma "spustila"
ii dal ích opatøení. Fanariot tí vládci rychle poznali, e fiskální situaci nelze oddìlit o
spektù ivota spoleènosti.
Stabilitu báze poplatníkù napø. naru ovala existence nevolnictví, a proto muselo v 18. stol
tí pøijít jeho zru ení.
Proto e si Moldavsko i Vala sko udr ely autonomii, zachovali si bojaøi zatím
13. nástup fanariotù
i statut výluèného partnera kní ete, spravujícího zemi. Jejich ekonomická a sociální síla,
resti , které se ve spoleènosti tì ili, umo òovaly bojarùm "pøesvìdèit" místní kní ata, aby
e z otomanské nadvlády. Tak se podøízení aristokracie kní eti stalo zájmem Porty k posílení
nad Moldavskem i Vala skem. A i to sledovaly reformy fanariotù.
Obyvatelstvo na bojarských majetcích se dìlilo do dvou kategorií: nevolníci a svobodní sedl
.
Povinnosti druhých byly vymezeny kontraktem se statkáøem.
Nevolníci (ve Vala sku se nazývali "rum#ni", v Moldavsku "vecini") byli pod osobní pravo
mocí svého svìtského èi církevního pána. Osobní poddanství je zavazovalo být kdykoliv pánov
, co v praxi znamenalo, e jejich závazky vùèi nìmu nebyly nièím omezeny. V pøípadì sporu
em a jeho pánem ohlednì závazkù ne mohl vládce zasahovat, proto e autorita feudála nad jeho
ddanými byla absolutní. Bìhem první poloviny 18. století se objevily snahy, zejména v Molda
sku, postavit nevolníky na roveò cikánských otrokù a pøemìnit svobodné rolníky v nevolníky,
i dvanáct èi více let na stejné usedlosti. Naopak ve Vala sku se prosazoval opaèný trend, t
vytvoøit takový systém pro nevolníky, který by, z èistì praktických dùvodù, jim dal stejný
mìli svobodní sedláci, tedy s kontraktem na práci na feudálovì statku.
Aby skoncoval s migrací venkovského obyvatelstva, které hledalo, kde je systém feudálních z
zkù snaz í, sna il se kní e sjednotit závazky rolníkù vùèi statkáøùm v rámci celé zemì. V p
vobodných sedlákù, jejich závazky byly omezeny maximálnì 12 dny práce na panském statku ro
poplatky v penìzích.
Aby i nevolníci mohli pøejít od systému zcela neregulované práce k systému práce regulované
nejprve tøeba zru it nevolnictví. K tému tlaèila demografická a fiskální krize, vyvolaná m
zatí ených tyranskými danìmi, které na nì uvalil kní e Mihail Racovi##.
Proto vydal kní e Constantin Mavrocordat 1. bøezna 1746 dekret, umo òující tìm nevolníkùm,
ovolnì vrátí, aby se stali svobodnými. Po takovém opatøení mohlo následovat ji jen zru ení
k nìmu do lo kanonickým zavr ením z 5. srpna 1746, které zdùraznilo nesluèitelnost mezi k
morálkou a institucí nevolnictví (køes an nemù e zotroèovat svého bli ního). Páni nevolníkù
je propustili na svobodu, a tak vysvobodili jejich du e. Ti, kteøí by tak neuèinili, byl
i povinni pøijmout od nevolníka 10
talerù za jeho svobodu. Tak byly sjednoceny dosavadní dvì kategorie rolníkù a ka dý z nich
el na pánovì majetku odpracovat v roce 12 dní. Tato slu ba byla vyu ívaná hlavnì v zemìdìls
ormou feudální renty zùstal desátek.
V Moldavsku, kde byl odpor proti zru ení nevolnictví silnìj í a kde demografická a fiskální
nebyla tak zøetelná, byl statut nevolníkù redefinován 6. dubna 1749, a to tak, e se stali
rávnì nájemci, kteøí mohli kdykoliv vesnici opustit a museli na panském odpracovat 24 dní v
ce. Pøetrvávající rozdíl mezi 12 dny, kterými byli povinováni svobodní sedláci, a 24 dny, s
i dosavadním nevolníkùm, vyvolával neustálé napìtí. A do roku 1766, kdy Grigore Ghica usta
ecnou dvanáctidenní povinnost. Souèasnì zavedl tzv. nart (normy práce), který ve skuteènost
vy oval stanovený rozsah dní, proto e norma prostì nemohla být za jeden den splnìna.
Reformy se roz íøily i na správní oblast a na justici. K posílení kní ecí kontroly a vylouè
sdikce jmenoval C. Mavrocordat dva prefekty (ispravnici) pro ka dý kraj v Moldavsku
i Vala sku, kteøí mìli správní, daòové a soudní kompetence. A aby daòoví poplatníci byli ch
zneu íváním ze strany tìch, kteøí dávají pøednost vlastnímu zisku, zavedl Mavrocordat plat
své úøedníky.
K modernizaci justièního systému byl zaveden protokol, jak zapisovat kní ecí verdikty a udì
tresty do registru. Byly vydány i obsáhlé právní kodexy jako Pravilniceasca Condic# Alexan
dra Ipsilantiho v roce 1780, Legiuirea Caragea v roce 1818 ve Vala sku a Code Scar
lata Callimachiho v roce 1816/7 v Moldavsku, které vycházely z francouzských èi rakouských
vzorù.
Reformy fanariotù postrádaly kontinuitu, proto e s výjimkou nìkolika osvícených kní at, jak
Nicolae a Constantin Mavrocordat nebo Alexandru èi Conststantin Ipsilanti, lo o sla
bé osobnosti a velmi èasto o pouhé koøistníky. Nezdar zapøíèinil i svévolný charakter otoma
ce: napø. pokusy o to nejdùle itìj í, o fiskální regulaci, byly maøeny neexistencí systému,
uloval závazky kní ectví vùèi Portì.
Snahou eliminovat pøe ilé feudální prvky a prosadit modernizaci základních struktur moldavs
vala ské spoleènosti akceptovali fanariot tí vládci politiku osvícenského absolutismu, a nì
h dokonce pøedstihli velké postavy tohoto smìru v Evropì, jako byl tøeba rakouský císaø Jos
. (napø. zru ení nevolnictví v Moldavsku a Vala sku se uskuteènilo o celá desetiletí døíve,
vedl rakouský císaø v Sedmihradsku). Mezi reformami fanariotských vládcù a reformami osvíce
evropských despotù z 18. století byl zásadní rozdíl. Zatímco poslední se sna ili integrovat
listické prvky do feudálního systému a modernizovat jej bez zmìny jeho podstaty, fanariot t
anovníci usilovali o modernizaci moldavské a vala ské spoleènosti pro zdokonalení feudálníh
oøis ovatelského mechanismu a v prospìch Porty. Otomanská nadvláda pro svou svévolnou povah
voøila hlavní pøeká ku rozvoje kapitalistických hospodáøských vztahù v moldavské a vala ské
manská suverenita pøispìla k vytlaèení rumunských zemí na okraj v rámci otomanského impéria
n potvrdilo po roce 1829, kdy byl formálnì rozbit turecký obchodní monopol.
Rumun tí bojaøi byli proti fanariotským reformám ze sociálních i nacionálních dùvodù. Útok
vilegia musel vést ke konzervativní reakci. V prùbìhu turecko-rakousko-ruské války v letech
1787 a
1792, kdy rakouská armáda doèasnì okupovala Vala sko, ádali bojaøi velitele císaøské armád
rského, aby odvolal fanariotské reformy, o nich tvrdili, e mìly znièit lechtu a prastará
ilegia, èím by oni byli zbaveni majetku, kdysi obdr eného od dávných vládcù.
Nepøátelství bojarù vùèi fanariotským vládcùm vyjadøovalo i pøání moldavské a vala ské aris
eckou nadvládu. Vyu ívali tak i nové situace, která vznikla v souvislosti s úpadkem otomans
moci a s tím, e v dùsledku rusko-rakousko-turecké války byla obì kní ectví doèasnì okupova
kouskými vojsky.

VÝCHODNÍ OTÁZKA A DUNAJSKÁ KNÍ ECTVÍ Fanariotské století koincidovalo se zesílením rakouské
s cílem rozdìlit si dìdictví "nemocného mu e Evropy". Hlavním jevi tìm vojenského zápasu m
mi v Evropì se staly rumunské zemì, pøedev ím Moldavsko a Vala sko. Èást rumunských území p
obu pod cizí vládu a v echna území byla posléze devastována válkou.
Po arevackým mírem z roku 1718 skonèila válka Turecka s Rakouskem, v ní Habsburkové získal
Oltensko.
Poslední se vrátilo k Vala sku roku 1739
dohodou bìlehradskou, která zakonèila rusko-rakousko-tureckou válku z let 1735 a 1739. Ba
nát se stal bezprostøedním korunním panstvím. V jeho èele byl a do roku 1851
vojenský velitel, zastávající zároveò funkci guvernéra. Teprve pak se i v Banátu zaèala vyt
ní správa výmìnou za neutralitu ve válce rusko-turecké 1766 a 1774 odstoupila Porta Rakous
Bukovinu.
Bukure skou smlouvou z roku 1812, kterou skonèila rusko-turecká válka z let 1806 a 1812,
usko anektovalo moldavské území mezi Prutem a Dnìstrem, které dostalo název Besarábie (døív
k nazývala jen ji ní èást tohoto území, podle dávného støedovìkého vladaøe Vala ska).
Politický statut dunajských kní ectví zaèal zajímat velmoci. Za rusko-turecké války v letec
a 1774 napø.
Rusko plánovalo anexi obou kní ectví, jejich území ji také vojensky okupovalo. Narazilo v
lný odpor vídeòského dvora. A kdy vzájemné napìtí mezi Habsburky a Rusy hrozilo eskalovat
ikt, do nìho by bylo zavleèeno i Prusko, proto e mìlo smlouvu s Ruskem, navrhl Fridrich I
I., aby místo anexe rumunských kní ectví si Rusko, spolu s Rakouskem a Pruskem, rozdìlily p
lské území. Tak byla rusko-rakouská konfrontace nad statutem dunajských kní ectví motivem p
vní dìlení Polska z roku 1772.
Bìhem dal í fáze vývoje "východní otázky" vypracovali rumun tí aristokraté øadu memorand oh
ace politické a správní struktury kní ectví a jejich mezinárodního statutu. Nejèastìji se v
evovala idea absolutní autonomie Moldavska a Vala ska vùèi Vysoké Portì, postavená na kapit
h dohodách. Bìhem mírového kongresu ve Focýani a v Bukure ti v letech 1772 a 1773 pøedstavi
moldavských a vala ských bojarù pøedlo ili návrh textu tzv. kapitulací, které mìla poskytno
tvím Porta. Tyto kapitulace vycházely z tradice absolutní autonomie a podle pøedstav boj
arù je mìly garantovat habsburská monarchie, Rusko a Prusko.
S ohledem na vnitøní organizaci byla pro kní ectví doporuèována jako forma vlády konstituèn
ie. Tu si v ak ka dý z návrhù pøedstavoval jinak, od absolutní monarchie ke lechtickému re
IOAN I. MICU-CLAIN A ZÁPAS O PRÁVA RUMUNÙ V SEDMIHRADSKU Osmnácté století bylo také svìdkem
boje o národní emancipaci sedmihradských Rumunù.
Zatímco vesnické oblasti byly poznamenány odporem k unii s Øímem a potvrzováním vìrnosti or
ii (jako bylo napø. hnutí, které vedl Visarion Sarai v roce 1744 a Sofronie z Cioara v
letech
1757 a 1761), biskup øeckokatolické církve Ioan Inochentie Micu-Clain zaèal zápas o získán
h práv jako mají jiné národy i pro Rumuny.
Od doby, co se v roce 1729 stal biskupem, se sna il, po více jak dvì desetiletí, prosadi
t pro Rumuny stejná práva, jaká mìli Maïaøi, Sasové a Sékelové. Ve svých memorandech poukaz
vízelnou situaci rumunského národa a jeho knì í a ádal pro nì politická a sociální práva.
i mezi privilegované národy a mìli získat pøedstavitele v zemském snìmu a jiných úøadech. M
ní it i bøemeno nevolnictví, a zejména redukovat robota a lechta mìla vrátit pùdu, kterou
em pøivlastnila.
Rumuni mìli mít naprosto volný pøístup do kol, k øemeslùm a obchodu. K podpoøe tìchto po a
Clain argumentoval tím, e Rumuni jsou nejstar ími obyvateli Sedmihradska, proto e jsou po
tomky øímských kolonistù. Poukazoval také na to, e Rumuni tvoøí vìt inu obyvatelstva a maj
ke státu. Jejich danì pokrývají vìt inu státních výdajù, a proto si zaslou í podílet se na
ktivity Micu-Clain pøecházel od støedovìké k moderní ideji národa. Práva ádal nejen pro un
, ale pro v echny sedmihradské Rumuny.
V roce 1737 pøenesl Micu-Clain biskupskou rezidenci z F#g#raýe do Blaj, kde také zaèal v
roce 1741 stavìt katedrálu Svaté trojice. Z jeho podnìtu také vznikly v Blaji v roce 1754
obecná, latinská a knì ská kola, které se staly støedisky rumunské vzdìlanosti. Clainovy
ovnosti Rumunù v ak narazily na odpor privilegovaných stavù a uvedly ho do konfliktu i s
habsburskými úøady.
Biskup Micu-Clain svùj zápas prohrál, v roce 1751 se musel vzdát biskupského úøadu a ode el
at pomoc do Øíma, kde v roce 1768 zemøel. Boj sedmihradských Rumunù za politická a sociální
se pøenesl ze snìmu do venkovských oblastí.
Ji v roce 1763 povstali rumun tí hranièáøi. V pøedchozím roce vláda zøídila z bývalých nev
ke støe ení ji ní a jihovýchodní hranice kní ectví, ale i k pøípadnému pou ití proti lech
tøi sékelské pluky na východní hranici a rumunsko-ilyrsko-nìmecký pluk v Banátu). Kdy Víd
a slib, e dùstojníci budou jmenováni z místních lidí a e ve velení bude pou ívána mateø t
davky hranièáøù sociálního charakteru), vojáci se vzbouøili. Povstání bylo hravì potlaèeno
kolem. V roce 1766 byly v echny hranièáøské pluky po ústupcích vlády v nìkterých otázkách
Dál trval neklid mezi rumunským obyvatelstvem kní ectví. V letech
1779, 1780, 1782 a 1783 nav tívily delegace nevolníkù Vídeò, aby pøedlo ily císaøi petice s
o adavky, pøedev ím po adavkem zru ení nevolnictví.
Povzbuzen politikou osvíceného Josefa II. (1780-1790) odjel do Vídnì i nevolník na císaøské
etku ve Zlatna zvaný Horea (Vasilie Nicola Ursu), aby si císaøi stì oval na tì kou situaci
unských sedlákù, vystavených zlovùli lechty a císaøských správcù.
Úzké sepjetí sociálního a národního boje sedmihradských Rumunù bylo dáno faktem, e tvoøili
iny obyvatel kní ectví. Proto e systém závazkù je utlaèoval daleko více ne Maïary a proto
u vlastní elitu, zaujali nepøátelský postoj k celé spoleènosti, která je pova ovala jen za
t vhodný k vykoøis ování.
Nespokojenost narùstala, a koncem roku 1784 vybuchla v násilí.
Pùvodnì mnozí sedláci doufali, e se zbaví nevolnictví vstupem do pohranièních plukù. Nábor
taven. Dne 31. øíjna 1784 se v Mestec#nu shromá dila skupina sedlákù, vedených nevolníkem z
andu Criýanem a rozhodla se jít do Alba Iulie, aby se tu dali naverbovat, proto e si t
o prý pøeje i císaø. Kdy se
1. listopadu pokusili Criýana zatknout, sedláci se vzbouøili a zabili tøi úøedníky. Na shro
en pozdìji je Criýan vyzval k útoku na lechtice.
Pod vedením Horey, Criýana a Cloýky (Ion O#rga, nevolník z C#rpiniý) sedláci plundrovali do
y aristokratù a nutili lechtice k pøestoupení na ortodoxní víru, nebo je zabíjeli a lecht
erky "oddávali" s nevolníky. Po obsazení Aradu 6. listopadu se rebelové pokusili obsadit
i Deva. Dne 11. listopadu vydali ultimátum, v kterém mì anùm vysvìtlovali cíle své revolt
ali si pøitom i s radikální my lenkou zru ení feudalismu: "Nebude u lechta, ka dý najde z
h slu bách a bude moci íti ze zisku. Vzne ení statkáøi budou muset opustit své statky. Bud
it danì jako ostatní lidé a jejich zemì bude rozdìlená na císaøùv rozkaz mezi rolníky."
Tváøí v tváø hrozící pohromì hledaly císaøské úøady východisko v podobì rozlièných opatøení
cíl - zastavit, oslabit a nakonec zlikvidovat povstání. Pøedstavitelé zemské správy a vojen
velení vìdìli dobøe, e za napjaté mezinárodní situace (kdy hrozila válka rusko-turecká a
flikt s Nizozemím) nelze riskovat, aby se napìtí a následné konflikty pøenesly do dal ích o
monarchie.
Zatím se podaøilo pøivést vojenské posily z Uher a 15. listopadu císaø naøídil armádì potla
V rozhodující bitvì u obce Mih#ileni pobila 7. prosince císaøská vojska povstalce. Pak obkl
zbytky jejich armády i s jejími vùdci v Apusenských horách. V beznadìjné situaci Horea jak
ejvy í velitel týden nato rozpustil poslední povstalecký oddíl a sám spolu s Cloýkou se po
útìk z obklíèené oblasti. Nìkolik dní pøed koncem roku byli oba zatèeni. Tøetí z vùdcù pov
v horách a do konce ledna 1785, kdy byl rovnì zatèen.
Povstání bylo potlaèeno a zaèalo úètování. Ozbrojené oddíly místních feudálù mnohé rolníky
dal ích uvrhly do vìzení, bez ohledu na to, zda se zúèastnili povstání, èi ne.
Horea a Cloýka byli lámáni kolem v únoru 1785 a Criýan spáchal sebevra du ve vìzení. Dne 22
1785
Josef II. zru il nevolnictví a poskytl rolníkùm právo svobodného pohybu.
Po potlaèení Horeova povstání pøevzali boj za práva sedmihradských Rumunù, zapoèatý biskupe
Clainem, rumun tí intelektuálové, kteøí vìt inou vze li z øeckokatolické církve a absolvova
øímskou univerzitu. Tato intelektuální elita se stala známá jako Sedmihradská kola. Její
telé, jako byli Samuil Micu, George Úincai, Petru Maior, Ion Budai-Deleanu, dr.
Ioan Punariu-Molnar a dal í, zaslali v bøeznu
1791 císaøi Leopoldovi II. memorandum nazvané Supplex Libellus Valachorum. V nìm shrnuli
a znovu pøipomenuli ji desítky let staré argumenty Micu-Claina.
Autoøi memoranda mj. dokazovali, e Rumuni jsou nejstar í obyvatelé Sedmihradska, a to v r
oce 1746
objevenou kronikou anonymního notáøe krále Bely. Memorandum ádalo pro Rumuny stejná práva,
se podíleli na práci snìmu i na státní správì.
Císaø postoupil petici zemskému snìmu, který ji odmítl, stejnì jako svého èasu odmítl po ad
laina.
Pøesto ji jen fakt vzniku memoranda pøedstavoval nový vývojový stupeò rumunského národního
ování.
Druhý Supplex vznikl koncem bøezna 1792 z podnìtu ortodoxního biskupa Gherasima Adamovic
iho a øeckokatolického biskupa Ioana Boba a po adoval proporcionální zastoupení Rumunù na z
kém snìmu.
Potkal jej stejný osud jako memorandum pøedcházející.
Konzervativní reakce, podporovaná císaøským dvorem a lechtou francouzské revoluce ( lechti
grace), pùsobila v celé øí i a bránila i národnímu boji sedmihradských Rumunù po roce 1789.
Snahy získat pro sedmihradské Rumuny svobody a rovnost se na pøelomu 18. a 19. století pøe
sunuly z politické do kulturní oblasti. V èele byla skupina intelektuálù, pocházející ze Se
adské koly.
Èelní pøedstavitelé této koly vytvoøili teorii latinity rumunského národa a pøedsevzali si
oká í filologickými a historickými pracemi. Tak Samuil Micu-Clain napsal latinsky gramatik
u Základy dákorománského neboli vala ského jazyka (1780), Gheorghe Úincai Kroniku Rumunù a
národù (Hronica Rom#nilor ýi a mai multor neamuri) a Petru Maior Dìjiny o poèátcích Rumunù
(Istoria pentru #nceputul Rom#nilor #n Dacia).
KONEC KULTURNÍ EPOCHY Nastolení fanariotského re imu silnì ovlivnilo kulturu moldavské a va
a ské spoleènosti. Jako pøedstavitelé Porty usilovali fanarioté pøedev ím o oslabení rumuns
uální elity, tedy bojarù, kteøí byli hlavními exponenty barokní senzitivity a kulturní tvor
. století.
Velmi mnohotvárná a rozsáhlá tvorba Dimitrie Cantemira (1673-1723) byla jakousi prolonga
cí tohoto trendu.
Byl autorem první rumunské novely Istoria Hieroglific# (1703-1705), typicky barokního
literárního výtvoru, zahaleného do alegorie. Jeho nejcennìj í práce v ak byla syntetizující
ncrementorum atque decrementorum aulae otomanicae (Dìjiny vzestupu a pádu otomanského
dvora), která postihla vzestup a pád impéria a po rok 1672. Do angliètiny byla pøelo ena v
ce 1734, do francouz tiny v roce 1743 a do nìmèiny v roce 1745. Rozsáhlý analytický horizon
, stejnì jako podlo enost bohatou dokumentací, tvoøí základ práce Hronicul vechimei a Rom#n
oldo-Vlahilor (Kronika starobylosti Rumuno-Moldo-Valachù), napsané v letech
1719 a 1722. Descriptio Moldaviae (Popsání Moldavska) z let
1714-1716 je geografické, etnické, institucionální a nábo enské popsání moldavské skuteènos
apou, která sama o sobì je kartografickým skvostem.
Práce Dimitrie Cantemira, vzniklé hlavnì v Rusku, kde il po roce
1711 v exilu, ho proslavily po celém tehdej ím svìtì. V èervnu 1714 ho zvolili èlenem Berlí
ademie. Svými pracemi Cantemir vytvoøil pøechod od støedovìkých kronik k moderní rumunské h
iografii.
Ion Neculce pokraèoval v díle støedovìkých kronikáøù a jeho Letopis moldavské zemì od panov
Dabija (Letopise#ul Ý#rii Moldo -vei dela domnia lui Eustratie Dabija) má nejen umìle
ckou úroveò, ale je i cennou prací historiografickou, tøeba e nedosáhla úrovnì práce M. Cos
lastní text kroniky pøedchází 46
historických legend, které z Negulcey udìlaly zakladatele rumunského krátké povídky. Fanari
ký re im v zásadì nepøál vzniku velkých kronik, jaké vznikaly pøedtím v bojarském prostøedí
ruhé polovinì
18. a na poèátku 19. století objevily historické práce, pak svou úrovní o mnoho nepøevý ily
niky z pøedchozích století.
V umìní vznikly na poèátku fanariotské vlády poslední kreace v br#nkoveánském stylu. Nejlep
e klá terní komplex ve V#c#reýti, postavený N. Mavrocordatem mezi lety 1716 a 1722. Jeho r
ozsáhlé rozmìry a umìlecká hodnota z nìj èiní nejvìt í památku rumunské architektury 18. st
nìj í proporce je také Stavropoleos, chrám v Bukure ti z roku 1724, skuteèným perkem br#nk
stylu. Umìlecká díla v ak v zásadì nedosahovala úrovnì z pøedcházejících století.
Fanariotský vìk byl poznamenán otomanským vykoøis ováním a rusko-rakousko-tureckými válkami
ovzbuzoval. Na druhé stranì, znovuzrození rumunské kultury v Sedmihradsku díky snahám Sedmi
radské koly, poznamenalo zaèátek periody dramatických zmìn, do které vstoupily rumunské ze
derním vìku.

TROJNÁSOBNÁ REVOLUCE Na poèátku 19. století "trojnásobná revoluce" zaèala s myriadou vìcí,
ec vedly ke vzniku moderního svìta. Byl to vìk povstání proti tradièním re imùm, éra masové
epocha ideologií, z nich nejpotentnìj í byl nacionalismus. Fakt, e vývoj a pronikání prù
politických a kulturních revolucí do jihovýchodní Evropy trvaly o celá desetiletí déle ne
mìl dùle itý vliv na jejich konkrétní prosazování. Navíc se objevily na východì kontinentu
e na západì.
Zatímco tam jako první probìhla prùmyslová revoluce, která Rumunsko a celý východ dostihla
toletí dvacátém, jako první se ve východní Evropì projevila revoluce kulturní a po ní násle
voluce politická. Tato obrácená posloupnost mìla rovnì vá né následky.
Kulturní revoluce, spojená s osvícenstvím a romantismem, se v jihovýchodní Evropì objevila
ativnì rychle. I kdy platí, e ne do la tøeba do Rumunska, byla Rakouskem a dal ími prost
ována a transformována. "Pøeklad" podstatnì zmìnil její sílu i povahu, by si podr ela univ
opský charakter.
Její ideje se staly primární silou modernizace v celé jihovýchodní Evropì.
Transformaèní vlivy politických a sociálních nepokojù, spojených se západními demokratickým
emi, byly iroce cítit na jihovýchodì kontinentu a projevily se v srbských povstáních v let
1804 a 1812 a 1813, událostech v moldavském kní ectví roku 1821, v Øecku v letech
1821 a 1829, respektive na v ech støedo- a jihovýchodoevropských územích otomanské, habsbu
carské øí e. A to pøesto, e celý region ovládla po roce 1815 postnapoleonská reakce pod ta
rakouského kancléøe Klementa Metternicha. Pokraèování feudálního a quasi-feudálního systém
dní Evropì kromì toho poskytovalo pro podobná hnutí velmi úrodnou pùdu.
V kulturní oblasti, jak ji bylo øeèeno, bylo sémì pro rozmach moderní rumunské kultury zas
e tì za støedovìkých kní at tìpána Velkého a Constatina Br#ncoveana a dál pìstováno v 18.
ou kolou, které stáli v èele Samuil Micu, Gheorghe Úincai a Petru Maior. Na poèátku stolet
byly uèinìny dal í sice váhavé, pøesto v ak záva né kroky k uskuteènìní kolské reformy, V
a Veniamin Costache zaèal odstraòovat øecký vliv v církvi zalo ením nového semináøe v roce
om ji následovalo roku 1813 zalo ení první rumunské koly v Jasech, kterou øídil George As
sachi byl pod vlivem Sedmihradské koly a prosadil národní prvky, vèetnì výuky v rumun tinì
e
1816 zorganizoval první divadelní pøedstavení v rumun tinì.
Podobnì tomu bylo ve Vala sku, kde se roku 1818 v Bukure ti stal øeditelem nové koly Sv. S
sedmihradský Rumun Gheorghe Laz#r. Místo øeètiny prosadil jako vyuèovací jazyk rumun tinu,
zavedl dokonce i stálé kurzy historie a filosofie, zalo ené na ideálech Sedmihradské koly.
Roku 1819 studenti koly sehráli první divadelní pøedstavení v rumun tinì. Dal í romanizaèn
ovalo v roce 1819 ustavení Dionisia Lupu vala ským metropolitou. Poprvé po dlouhé øadì Øekù
l nejvy ím funkcionáøem pravoslavné církve Rumun.
14. východní otázka osud sedmihradska
Dùsledkem toho v eho bylo zvý ení èi dokonce znovuobnovení pocitu hrdosti nad tím, e je nì
, ale také silnìj í pøání po rychlej í zmìnì a reformách.
Z toho pak vyplynulo, e se Rumuni zaèali víc zajímat o vlastní etnogenezi, zaèali si uvìdo
at, e jsou souèástí ir ího, modernizujícího se svìta a zaèali se seznamovat s ideami zápa
ckých revolucí.
Dodateèný regeneraèní faktor tvoøil pøíliv uèitelù ze Sedmihradska do Moldavska a Vala ska
avidelných odchodù mladých Rumunù na francouzské, nìmecké, belgické, èi výcarské vysoké k
V politické oblasti rostl nepokoj v kní ectvích, proto e fanariotský re im se vyèerpal a v
nské øí i pokraèoval umrtvující úpadek. Støedovýchodoevropské øí e, rakouská, pruská a rusk
lu a výhody a vìt inou i na úkor rumunského národa. V roce
1775 anektovalo Rakousko Bukovinu, tvoøící dosud severní èást Moldavska. V té e dobì se car
prohlásilo za protektora Moldavska a Vala ska. Rozdìlení Polska mezi velmoci v roce 179
0 mìlo nepøíznivý dopad i na rumunské zemì.
Roku 1802 Rusko dokonce prosadilo, e bude spolurozhodovat o zmìnách na kní ecích stolcích.
roku car zøídil v Moldavsku a Vala sku konzuláty, které mìly prosazovat zájmy ruské politik
bou zemích. Napoleon proto pøimìl Portu, aby pro podezøení z rusofilství pøedèasnì odvolala
Jasech a Bukure ti. To bylo ov em podnìtem k nové rusko-turecké válce v letech 1806 a 1812
oku 1812 po podepsání buku re ského míru zejména Moldavsko je tì více upadlo v závislost n
eré anektovalo èást jeho území mezi Prutem a Dnìstrem, nazývajíc ho teï Besarábií. Po adavk
acení tributu rostly neúmìrnì tomu, jak byla stále víc neschopna zajistit veøejný poøádek v
vích.
Národní kulturní obrození mìlo hluboké politické implikace. Mezi rokem 1769 a koncem vlády
iotù cirkulovalo v kní ectvích více ne 80 memorand a projektù reformy. Obsahovaly stereoty
o adavky nahrazení øeckých fanariotù panovníky z místní lechty, a po po adavek vytvoøení
demokratické republiky". I reakèní vala tí bojaøi uznávali, e - slovy historika Vlada Geo
- "køes anská jihovýchodní Evropa prochází kontinuálním procesem politického radikalismu. Z
zlièných dùvodù a témìø na ka dé sociální úrovní je tøeba proto oèekávat zmìny".
Pøi mírovém jednání v i tovì roku 1791
pøedlo ili vala tí bojaøi velmocím pamìtní spis po adující nezávislost zemì.
V rumunském obrození vstupovaly do hry rozlièné faktory. Psaní a aktivity intelektuálù, zvl
edmihradské koly, které podnìcovaly diskuse a uvìdomování si svého rumunství, to byly klíè
ní obnovì. Ideály francouzské revoluce zaèaly do kní ectví pronikat i prostøednictvím emisa
Napoleonem do Moldavska a Vala ska, aby tak vykonával tlak na Portu. Nelze pøehlí et ani vý
nam èinnosti francouzských konzulátù v Bukure ti a v Jasech.
Inspirací byly i aktivity ostatních národních vùdcù z jihovýchodní Evropy, jako byl napø. F
Rigas a dal í øeètí a srb tí nacionalisté. Paradoxem bylo to, e konzervativní nároky rusk
rotektorem pravoslavných, oslabovaly dal í øí e a objektivnì povzbuzovaly národní a sociáln
a Balkánì. Koneènì souèástí evropského my lení a ivota se staly i sociální protesty a refo
y nezanedbatelnou roli (i kdy ne zase tak dùle itou, jak tvrdila marxistická historiogr
afie).
TUDOR VLADIMIRESCU A POVSTÁNÍ 1821
Národní uvìdomìní Rumunù posílilo srbské povstání i odpor Bulharù proti pokraèujícímu poøeè
u se rychle íøily buòky tajné øecké organizace Pøátelské sdru ení (Filiki Eteria), zalo en
Odìse v roce 1814 s programem sjednotit protiturecké úsilí balkánských národù. První organ
znikly v Bukure ti, Jasech a Galaci a vstupovali do nich nejen Øekové, ale i nìkteøí rumun
jaøi, církevní hodnostáøi, obchodníci a øemeslníci. Obì rumunská kní ectví hrála dùle itou
lucionáøù, nebo jen tudy jim mohla pøijít pøedpokládaná pomoc z Ruska.
Výbuch spustil pokus øeckých vlastencù vyvolat v eobecné protiturecké povstání vpádem na úz
.
Shromá dili se v Rusku a 6. bøezna 1821 pøekroèili Dunaj. Vedl je Alexandros Ypsilantis, g
enerál ruské armády a jeden z osobních adjutantù cara Alexandra I., syn a vnuk bývalého mol
ského a vala ského kní ete. Plán byl prostý: vpadnout do Moldavska a Vala ska, kde mìla Ete
toupence, pøedev ím Øeky, ale i mezi Rumuny a s jejich pomocí dramaticky znovunastolit "výc
odní otázku", osvobodit Øecko a snad i dal í køes anské národy jihovýchodní Evropy.
Ypsilantis byl srdeènì, av ak opatrnì, pøijat v Jasech moldavským kní etem Mihaiem Su#u (18
21), který byl èlenem Eterie a také svobodným zednáøem a metropolitou Costachem. Potøebnou
enskou pomoc v ak nezískal. Nerealizovala se ani pomoc, kterou sliboval ruský car.
Ne tìstím Ypsilantise bylo, e jeho akce koincidovala se schùzkou pøedstavitelù velmocí v L
i, kde car nakonec akci odsoudil a vyslovil souhlas s tureckou vojenskou interve
ncí. Zvlá tì, kdy do ly zprávy, e v Jasech a Galaci eteristé zavra dili nìkolik tureckých
y èekaly Ypsilantise ve Vala sku, kde se rozhodli jít vlastní cestou.
Klíèovou postavou byl Tudor Vladimirescu. Narodil se kolem roku
1780 v rodinì svobodného oltenského sedláka, pak il u bojarské rodiny v Craiovì, kde se mu
ké dostalo vzdìlání. Mluvil øecky, rusky a nìmecky a vyznal se trochu i v právu. Od roku 18
byl oblastním náèelníkem v Cloýari ( upa Gorj). Byl i pøíslu níkem oltenských pandurù, s kt
rusko-turecké války v letech 1806 a 1812. Získal hodnost poruèíka a vysoké ruské vyznamená
teènost. Panduøi vznikli poèátkem století. Byly to placené oddíly jakýchsi èetníkù, kteøí m
jný poøádek.
Potom pøímo na místì pozoroval srbské povstání, strávil nìjaký èas ve Vídni, kde byl øádnì
nèil v rodném Vala sku jako státní úøedník, dost bohatý na to, aby postavil kostel. Jeho vl
aly styky s ruskými diplomaty, kteøí jej podporovali jako nositele øádu sv. Vladimíra. Byl
rdý, pøesný, bojového a nepovolného ducha a nemluvný, aspoò tak jej tehdy popisovali souèas
al í charakteristické rysy této neobyèejné osobnosti, která se stala trvalou souèástí rumun
mýtu, prý byly podnikavost, svárlivost a pohrdání byrokratickou neschopností.
Po roce 1815 vznikla øada plánù na osvobození z turecko-fanariotské nadvlády. Koncem roku 1
20 se dokonce èást bojarù pokusila svrhnout nenávidìná kní ata, a to spoleènì s Eterií. Ne
amìnit otomanskou kontrolu øeckou. V boji s Portou spoléhali na ruskou pomoc, a ru tí konz
ulové v Jasech a Bukure ti a zejména øeètí zamìstnanci obou konzulátù je v tom jen podporov
Koneènì nebylo tajemstvím, e ruský ministr zahranièních vìcí Ioannis Capodistrias podporuj
ození balkánských køes anù z tureckého jha.
Kdy v lednu 1821 zemøel vala ský kní e Alexandru Su#u (nelze vylouèit, e byl otráven), vy
ojaøi ad interim vládní výbor (Comitet de obladuire), který se obrátil na Tudora Vladimires
a se ádostí, aby mu zajistil vojenskou pomoc v nadcházejícím boji. Pøípadná akce mìla i od
zornost turecké vlády od prùchodu vojska Ypsilantise rumunským územím do Øecka. Vladimiresc
djel okam itì s oddílem vojákù kní ecí gardy (arnauti) do Oltenska a zaèal shroma ïovat pan
a ostatní dobrovolníky a opevòovat nìkteré klá tery.
Cílem bojarù bylo obnovit vládu místních kní at. Vladimireskovy snahy byly ponìkud odli né.
ly sice také konec vlády fanariotù, ale i poznání, e je tøeba øe it agrární problém a zabý
korupcí. Cíle nebyly nezbytnì protiøecké. Jak Vladimirescu, tak vedoucí èlenové vládního vý
G. Br#ncoveanu, B.
V#c#rescu a G. Ghica, byli ve styku s Eterií. Zùstávalo jen nejisté, zda Vladimirescu na
konec skuteènì pozvedne prapor sociální, politické èi nacionální revolty. Taková nejistota
la v tìch èasech atypickou.
Dne 23. ledna 1821 vydal Vladimirescu v Padeý prohlá ení, ve kterém vyzval k odstranìní "ïá
terý ruinuje zemi, a k tomu, aby byli zvoleni místní vládci. Souèasnì ubezpeèil Portu, e r
e není namíøena proti ní, èím se chtìl jen jistit pro pøípad, e nedojde slíbená ruská pom
Prohlá ení zaèínalo øeènickou otázkou: "Jak dlouho je tì necháme draky církevní i politické
Jak dlouho je tì budeme otroky?" Tím se v ak stávalo víc výzvou k sociální revoltì. A odpov
byla okam itá: domy velkých bojarù a klá tery byly vydrancovány a zapáleny (zejména úèetní
i k dal ím násilnostem. Vladimirescu pochopil, e by to vedlo jen ke katastrofì, a pokusil
se zmìnit sociální charakter sil, které shroma ïoval.
Proto také, kdy se jeho oddíly pøiblí ily k Bukure ti, vydal 20. bøezna dodateèné prohlá e
u opìt ujistil o své loajalitì a zopakoval svùj program boje proti zneu ívání moci úøedníky
zvolení místního kní ete, vytvoøení lidového shromá dìní a národní armády, to v e pøi zacho
Souèasnì Vladimirescu uznal prozatímní vala skou vládu a pøísahal jí poslu nost. Obrátil se
tickou elitu své zemì s návrhem, aby se obrátili na divan v Jasech, proto e "myslíce stejnì
ko Moldavci, získáme jistì spravedlnost pro obì kní ectví".
Moldavská pomoc, stejnì jako ochota Vladimireska spolupracovat s Ypsilantisem, byly
podmínìny ruskou podporou. Ypsilantisovi sice pùvodnì Petrohrad leccos sliboval, kdy v ak
o lo na vìc, mìl car v Lublani silnì protirevoluèní náladu, kterou Metternich jen pøihøíval
oncem bøezna do lo do Bukure ti sdìlení, e Rusko nepomù e, proto e "Ypsilantis si vedl zce
d pøání Jeho Velièenstva".
Toté sdìlení denuncovalo Vladimireska jako "obskurního dobrodruha", zbavilo jej vyznamenán
dalo na vìdomí Portì, e "car by vidìl s radostí, kdyby turecká vláda bezodkladnì pøijala
novì klidu v kní ectvích". Bylo tedy jasné, e ádná pomoc Eterii nedojde a e pøijde-li ru
proti ní.
Torpedovalo to nejen hnutí Eterie, ale i vìt inu z toho, èeho chtìli dosáhnout bojaøi a Vla
irescu.
Vladimireskova armáda v poètu asi 8000 mu ù pøi la do Bukure ti
2. dubna 1821. Krátce pøedtím se Ypsilantisovy oddíly v poètu nìkolika tisíc mu ù objevily
ru a v polovinì dubna i ony dorazily k Bukure ti. Ypsilantise pøivítal metropolita a boj
aøi, trvalo v ak týden, ne se se el s Vladimi reskem.
Jednání mezi obìma pøedáky brzy zkrachovalo. Vladimirescu, který se ji vidìl jako vala ský
chtìl vyhnout otomanské intervenci. Vìt ina velkých bojarù uprchla do Sedmihradska a Vladim
rescu byl skuteèným pánem v zemi. A vìdìl také, e Ypsilantis nemá ádnou ruskou podporu. Z
i více uvìdomoval rozpory mezi jeho výzvami k reformì a aliancí s Øeky, kteøí sehráli v pos
to letech zvlá tì negativní roli v kní ectvích. Ostatnì Vladimireskovi ani tak ne lo o nìja
ní, byl spí e pro reformu svévolného, hrabivého a rozmaøilého re imu s tureckou podporou.
Kdy se v polovinì kvìtna asi tøicetitisícová otomanská armáda objevila na scénì, stáhl se
u do Oltenska a Ypsilantis do T#rgoviýte. Vladimirescu dál pùsobil v jakémsi modu vivend
i s Portou a naléhal jen na zlep ení podmínek pro rolníky ve Vala sku cestou legálních refo
tím, e Porta instaluje jiného, ne fanariotského kní ete. Ypsilantis teï ve Vladimireskov
nejen rivala, ale i nepøítele, který musí být eliminován. Vlákal Vladimireska do léèky a v
8. na 9. èervna 1821 jej dal zabít.
Krátce nato, dne 19. èervna, otomanská armáda smetla u Dr#g#ýani nedisciplinované a nekurá
Ypsilantise. Stateènì se bili jen mladí Øekové ze "Svaté legie" a necelá tisícovka vala sk
rù. Sám Ypsilantis uprchl do Sedmihradska a pozdìji zemøel v Rakousku.
Zbytky jeho "armády" ustoupily do Moldavska, kde byly znièeny.
Jak øecké povstání, tak akce Vladimireska se pak jevily jako zbyteèné. Turecké oddíly zùsta
tvích je tì
16 mìsícù a po celou tu dlouho dobu jen plenily a devastovaly hospodáøství obou zemí i jeji
obyvatelstvo.
Vìt ina bojarù se dál skrývala v Sedmihradsku, kam utíkali i obchodníci; rolníci, pokud moh
e skrývali v lesích.
Vznikl také problém reorganizace. Anglie a Rakousko "pøesvìdèily"
Portu, aby kní ectví nepøemìnila v pa aliky, resp. je nepodøizovala vládì vojenských komisa
do jejich èela znovu jmenovala panovníky z místních bojarù. Z Moldavska a Vala ska nato odj
lo po sedmi bojarech do Caøihradu, aby tam jednali o po adavcích rumunské lechty a o budo
ucnosti svých zemí. Mj. po adovali nastolení domácích panovníkù, zru ení kní ecích gard, tv
ejich nahrazení rumunskými vojáky, vypovìzení øeckých mnichù a odstranìní výsad pro Øeky,
avkù Porta nakonec pøijala a pøedev ím souhlasila se jmenováním nových kní at. Vìt ina zmín
vkù byla splnìna a drinopolským mírem.
Malý zbytek Eterie pøe il v Øecku, které se v roce 1829 domohlo nezávislosti. V kní ectvích
av dy likvidovaná vláda fanariotù a Turci se obrátili k místním bojarùm. Na moldavský trùn
li Ioana (Ioni#u) Sandu Sturdzu (1822-1828) a na vala ský Grigore Ghicu (1822-1828).
Tak si Porta usmíøila bojary. Rusové v ak byli ura eni, proto e car nebyl konzultován, a t
podle mínìní Petrohradu, byly naru eny smlouvy. Zatím se v ak spokojili s protestem.
Události v Moldavsku a Vala sku v roce 1821 byly souèástí ir ích evropských tendencí k rev
vstáním: panìlsko 1814 a 1819, Portugalsko 1820 a 1821, Itálie 1820 a 1821, Srbsko 1800
2 a
1803, Øecko 1821 a 1829 a Polsko 1830. V té e dobì vrcholilo úsilí Metternicha a jeho kong
ový systém potlaèil revoluce a zmaøil zmìny. Ledy v ak byly prolomeny ve východní otázce a
mohli vstoupit do nové fáze národního vývoje.
Bylo by chybou vidìt rok 1821 jako skuteènou národní revoluci. To v ak neznamená, e nemìl
vliv na rumunskou budoucnost. Hodnì udìlal tím, e skoncoval s vládou fanariotù v obou kní
. Vedl také k rusko-turecké válce v letech 1828 a 1829, která trvale oslabila osmanskou d
ominaci nad Moldavskem a Vala skem. To pak otevøelo cestu pro rumunské sebevìdomí a kultur
ní rozvoj a umo nilo nové generaci rumunských intelektuálù vytvoøit národní vìdomí moderníh
dovedlo Rumuny k revoluci 1848.
Aèkoliv nová kní ata nebyla ani zvlá tními reformátory ani nacionalisty, stabilita jejich v
mezení obrovského odlivu zdrojù ze zemì a povolení dal ího kulturního rozvoje a vzdìlávacíc
olo ilo základ pro rozmach rumunského nacionalismu v polovinì století. Øecké koly byly zav
nahrazeny rumunskými.
Moc øeckých klerikù v poèetných klá terech byla zlomena. Zaèaly se objevovat rumunské èasop
ikace a jazykové spoleènosti. Koneènì události z roku 1821 poskytly Rumunùm trvalý symbol j
ch prvního odporu v moderní dobì.
Pokus o povstání se ukázal jako fiasko. Rusko nejen e nepomohlo, ale car se pod vlivem M
etternicha a povstání ve panìlsku a v Itálii postavil proti jakýmkoliv zmìnám v jihovýchod
Hlavní iluzí se ukázala øecká kontrola situace v kní ectvích. Ypsilantisova reputace mu e a
ce se ukázala víc jako zbo né pøání ne skuteènost. Dvojakost bojarù, z nich mnozí v rozho
tekli, ukázala, e v této skupinì není ádný revoluèní elán. Koneènì Vladimireskùv apel na
vání a byl pøíli pragmatický.
Kdy zapálil plamen, který nakonec ani v takové síle sám neoèekával, oddal se vyèkávavému v
nièemu.
Slo itost situace, místní, regionální i mezinárodní, udìlala také mnoho pro vyèkávavé chová
atrné a dvojsmyslné deklarace hlavních protihráèù.
IV . NOVOVÌK
15. rumunské zemì ve vìku eforem a revolucí
To velmi stì uje mo nost urèit jejich skuteèné motivy a cíle. Na jedné stranì je pravda, e
roku 1821
daleko pøesáhly rámec spontánních selských akerií, typických pro pøedmoderní éru, je v ak
sti z roku 1821 nebyly zdaleka koherentní a plánované.
Nakonec Vladimirescu byl zabit døíve, ne staèil nìèeho konkrétního dosáhnout. Ypsilantisov
ly znièeny, spontánní výbuch rumunských sedlákù byl potlaèen a rumun tí bojaøi prchli, prot
vé.
Snad nejtrvalej ím a nejvýznamnìj ím dùsledkem roku 1821 bylo vytvoøení symbolu pro rumunsk
tí. Ve ètyøicátých letech se Vladimirescu stal ztìlesnìním nacionálního mýtu a personifikac
Dvojsmyslnost roku 1821 zapøíèinila takový hagiografický pøístup a Vladimirescu se stal pøe
ou a pøedchùdcem jakéhokoliv osvobození èi politických zmìn a vìdci-vlastenci hledali prece
V roce 1843 napsal Mihail Kog#lniceanu: "Událostem z roku 1821
dlu íme v echno, proto e probudily národního ducha, který dosud totálnì spal." Jestli e, ob
osti 18. století smìøovaly k úpadku, vývoj ve století 19. lze vidìt jako rostoucí úspìch af
munského národa, který kulminoval sjednocením v roce 1918.
RUMUNSKÝ KULTURNÍ A NÁRODNÍ VÝVOJ Mezi rokem 1821 a spojením Moldavska a Vala ska byl rozma
kultury motorem reformy, zmìn a národního vývoje. Toté platí o Sedmihradsku. Obecnì to rep
tovala expanze kolství, vznik nových a nových novin a èasopisù, zakládání rozlièných insti
vadel a kulturních spoleèností. Prominentním pøíkladem byla v roce 1827 z podnìtu Dinicu Go
ka zalo ená Literární spoleènost (Societatea literar#), která si dala za cíl podporovat kul
u na v ech úrovních v intencích reformního programu. Pøedev ím se v ak rumunský vývoj preze
literárními a umìleckými kreacemi.
Klíèovou slo kou tìchto kulturních aktivit byl soustøedìný zájem o národní ideu, symbolizov
Dáky a postavou Michala Chrabrého. Mezi významnými èasopisy byly tituly jako Dacia literar
#, Arhiva rom# neasc#, Prop#ýirea (Pokrok), v echny vydávané Moldavanem Mihailem Kog#lni
ceanem a Magazin istoric pentru Dacia, vydávaný Augustem Treboviu Laurianem ze Sedmi
hradska a Nicolae B#lceskem z Vala ska. Dácký ideál nejen e mluvil o minulé slávì, ale také
otì rumunských zemí. Krátké spojení v ech tøí za Michala Chrabrého se stalo dal ím symbolic
Michalùv muèednický duch poskytoval inspiraci.
Mladá generace rumunských revolucionáøù, liberálù, pøi la ze kol a mìla svùj nacionální se
umuni jsou potomci Trajánových legionáøù, Michala Chrabrého a tìpána Velkého. Vìøili, e n
odu a sjednotí se. Tito mladí revolucionáøi jako R#dulescu, Bolintineanu a B#lcescu, zdùvo
dòovali, e skuteènými nepøáteli rumunského národa jsou Rusko a Rakousko, a nikoliv Turecko
ré se v dy spokojilo s nominální kontrolou Moldavska a Vala ska, zatímco obì dvì prvnì jmen
moci utlaèují a odnárodòují Rumuny v Besarábii, Sedmihradsku a Bukovinì.
Ve Vala sku ve kole Sv. Sávy pokraèoval v práci Laz#ra jeho ák Ion Heliade-R#dulescu. Byl
jen uèitelem, ale také hlavou literátù, vydavatelem a novináøem. Jeho Gramatica Rom#neasc#
1828) velmi prospìla boji za vytvoøení moderního rumunského literárního jazyka a za to, aby
psal latinkou, a ne azbukou. V období Organického statutu se program koly roz íøil o pøed
niverzitního typu. Dal í koly se zøizovaly v ka dé upì a v roce 1838 bylo rozhodnuto o zø
h kol na vesnicích.
V øíjnu 1833 vznikla v Bukure ti Filharmonická spoleènost (Societatea filarmonic#), usilují
o kultivaci rumunského jazyka a zøízení Národního divadla. V èele stáli Ion C#mpineanu, Cos
Aristia, Ion Heliade-
R#dulescu a dal í. Spoleènost pùsobila do roku 1838.
Rozvoj národní vìdy a kultury sledovala Societatea rom#n# de agricultur#. Po roce 1840
vzniká øada spolkù s výraznì politickým programem, v nich nabývají pøevahy mladí radikálo
V Moldavsku pokraèoval v rozvoji kolství George Asachi, který v roce 1828 zalo il v Jasec
h slavnou kolu pøi chrámu Nejsvìtìj í trojice. Dal ím krokem bylo zalo ení Mihaileánské ak
a Mih#ilean#) v roce
1835 kní etem Mihailem Sturdzou. Krátce pøedtím zalo ili v Jasech Spoleènost lékaøù a pøíro
adních kol, zøizovaných státem ve mìstech, vzniklo i nìkolik desítek podobných kol na ven
u nìkterých osvícených bojarù.
Støediskem rumunského kolství v Sedmihradsku se stalo mìsto Blaj, kde se øeckokatolická k
oz íøila na nadaci, vedenou Sedmihradskou kolou. Její pøední postavou byl Timotei Cipariu,
erý byl také pøedním exponentem latinizujícího trendu. Dùle ité byly i koly v Úcheii Braýo
ke staré základní kole v roce 1834 pøipojila støední obchodní kola.
Gheorghe Bari#iu, klíèová osobnost sedmihradské politiky a kultury v polovinì století, vedl
obchodní kolu mezi lety 1836 a 1839. Bra ov byl také sídlem roku 1835 zalo ené organizace
na rom#n#, nejdùle itìj í sedmihradské kulturní spoleènosti pøed zalo ením ASTRY v roce 186
V roce 1850 byla rumunská gymnázia v Blaji, Bra ovì a Beiuýi a mnoho základních kol, zejmé
nátu.
Sedmihradské kolství bylo trvalým vkladem k národnímu obrození.
Mnozí rumun tí uèitelé ze Sedmihradska následovali pøíkladu Laz#ra a odcházeli do Moldavska
a a Bukoviny. Patøili k nim Ioan Maiorescu, Florian Aaron, August Treboviu Laurian
, Simion B#rnu#iu a Aron Pumnul.
Kulturní obroda se manifestovala v tisku. V roce 1829 zaèal vydávat Heliade-R#dulescu
v Bukure ti první rumunské noviny Curierul rom#nesc, které v roce 1837 dostaly i literární
hu Curier de ambe sexe (Posel pro obojí pohlaví). Je tì v roce 1829 zaèal Asachi v Moldavs
ku vydávat èasopis Albina rom#nesc# (Rumunská vèela), ke kterému v roce 1837 pøibyla literá
ha Al#uta rom#neasc# (Rumunská loutna). V Sedmihradsku od roku 1838
redigoval George Bari#iu èasopis Gazeta de Transilvana (Sedmihradské noviny) s literár
ní pøílohou Foaie pentru minte, inim# ýi literatur# (List pro rozum, srdce a literaturu)
. V echna zmínìná periodika nejen e o ivila národní kulturu a podnítila bezprecedentní publ
rozmach, ale pøedev ím umo nila vznik mladé generace, která si byla více vìdoma dìdictví a
a politicky a kulturnì afirmovat. A to Rumuny posunulo dál na cestì k øe ení otázky identit
NÁVRAT MÍSTNÍCH KNÍ AT Jedním z nevýznamnìj ích bezprostøedních dùsledkù povstání v roce
1821 byl návrat domorodých kní at na moldavský a vala ský kní ecí stolec. Odstranìní fanari
1821 eminentní, av ak sultán se k tomu odhodlal a tváøí v tváø "zradì" øecké revoluce. Dn
1. èervence 1822 jmenovala Porta Ioana (Ioni##) Sandu Sturdzu kní etem moldavským a Grig
ore Ghicu kní etem vala ským. Tento krok budou mnozí pozdìji pova ovat za první vìt í ústup
prospìch roz íøení autonomie kní ectví. Turci také usnadnili odvolání øeckých úøedníkù a vr
ní at dìdièné klá tery, které dosud zcela ovládali Øekové.
Obì kní ata byla znevýhodnìna, proto e se musela vyrovnávat s násilnou a drahou tureckou ok
faktickým pøe íváním nìkterých aspektù fanariotského systému. To vytváøelo témìø nepøekona
t pokraèoval ve stejných podmínkách jako za fanariotù, vèetnì otomanské kontroly celního sy
ebyla nakonec pøíli úspì ná s redukcí otomanského drancování, pøesto obì kní ata byla s to
i, vèetnì reorganizace veøejné správy, pokroku ve kolství a prvních krokù k znovuobnovení
ních milicí. Dál pokraèovala agitace za rozsáhlej í reformy a v tom smyslu vznikla spousta
jektù, návrhù a platforem. Jmenování kní at na sedm let je v ak oslabovalo ve vztahu vùèi b
tì. Situaci také komplikovaly neustálé nároky na trùn ostatních bojarù, pøesvìdèených, e j
u í vládnout.
Zahranièní scénì v tomto období dominovala pokraèující rusko-turecká konfrontace, zvlá tì v
u otázkou. Vznikla kolem toho øada dohod a konvencí s dùle itými ustanoveními i ohlednì kní
roku 1826 v Akkermanu podepsaná rusko-turecká dohoda potvrdila právo Moldavska a Vala s
ka volit svá kní ata z místních bojarù. Jejich volbu v dy mìly potvrdit Porta a Rusko. Kní
ala dvouleté mo ratorium na placení daní. Klíèový v ak byl slib Porty, e povolí libe raliz
hodu a bude souhlasit s vytvoøením bojarských komisí k vypraco - vání v eobecných opatøení
l pro vnitøní reorganizaci v obou kní ectvích. V podstatì Rusko uspìlo v získání vìt ího vl
aji.
Akkermanská dohoda nemìla dlouhého trvání a rusko-turecká rivalita vedla k nové válce v let
828 a 1829, která skonèila ruskou okupací Moldavska a Vala ska. Drinopolský mír z roku 182
bsahoval øadu významných ustanovení ohlednì obou kní ectví. Turecké ráje v Br#ile, Giurgiu
verinu byly rozpu tìny a moldavská hranice s impériem stanovena podél Dunaje. Tím bylo do V
la ska vèlenìno i tøicet dunajských ostrovù a do Moldavska jezero Brales. Porta musela souh
asit se správní a legislativní autonomií Moldavska a Vala ska a dát jim i hospodáøskou samo
ost. Svrchovanost Turecka se omezila na vybrání poplatkù (tøi miliony piastrù) a potvrzován
anovníkù. Tribut byl zru en a obìma kní ectvím garantována svoboda obchodu. Obì mohla pou í
ji vlastní plavidla. V roce 1833 Porta kní ectvím pøiznala práva na vlastní námoøní vlajku.
Celkem byl posílený ruský vliv v regionu a Rusku byl pøiznán statut protektora obou dunajs
kých kní ectví.
Ruská okupace kní ectví mìla trvat do té doby, ne Turecko splatí Rusku váleènou náhradu ví
i milionù dukátù. Petrohrad doufal, e to v e "zacementuje" vytvoøením zcela nového vládníh
s názvem organický (místo pro carovo ucho pøíli revoluènì znìjícího slova "ústavní") pro
a sko.
Dlouhodobé ruské zámìry ohlednì obou kní ectví zùstávaly nejasné.
Guvernérem, který mìl dohlí et nad pøemìnou kní ectví, se 19. listopadu 1829 stal carský ge
reformátor Pavel D. Kiselev. Nezabýval se jen organickým statutem (Regulamentul organi
c-Re `glement organique), ale podnikl i nìkteré kroky v oblasti veøejného zdravotnictví a
k zlep ení rolnického hospodaøení.
Nejprve v ak bylo tøeba sehnat potraviny, proto e po válce hrozil hlad, a provést nezbytná
patøení proti epidemii moru. Organický statut byl relativnì progresivnìj í ne to, co v té
tovalo v samotném Rusku. I proces jeho zavádìní byl otevøený, vèetnì komisí, jmenovaných Ru
tnými Rumuny. V èele ètyøèlenné moldavské a rovnì ètyøèlenné vala ské komise, slo ené z bo
erál Matvej Leoniè Minèaki.
Výsledným produktem byl identický statut pro Moldavsko a Vala sko, ve skuteènosti jejich p
rvní skuteèná ústava. Podobnost obou také pøedpokládala sjednocení. Ostatnì statut výslovnì
l, e "pùvod, nábo enství, zvyky a spoleèný jazyk obou kní ectví, stejnì jako jejich spoleè
dostaèující dùvody k u í jednotì, které bylo dosud bránìno".
Kní ata se volila na do ivotí mimoøádnými obèanskými shromá dìními (Adunarea obýteasc# extr
ruce estièlenné správní rady (Sfatul administrativ), tzn. e se pøedpokládal typ konstitu
chie evropského typu. Nová obèanská shromá dìní (Adunarea obýteasc#) byla vlastnì parlament
yl dal í pozitivní rys. Moldavské shromá dìní mìlo 35 a vala ské 42 èlenù, volených z nejvì
vysokých církevních hodnostáøù. Byl také vytvoøen základ pro moderní soudní systém ustavení
aèních dvorù, nezávislých formálnì na kní eti èi shromá dìní.
Ve Vala sku i Moldavsku vznikl v ka dé upì soudní tribunál a dva divany (soudní dvory) z V
a jeden z Moldavska tvoøily dohromady apelaèní soud. Dal í opatøení smìøovala k modernizac
dáøské a finanèní správy, aèkoliv i dál zùstával quasifeudální systém, favorizující bojary
opatøení, jako napø. zru ení cechovních monopolù, ji vyslovenì pøipravovala pùdu pro rozvo
italistické ekonomiky. Podobnì úèinkovalo opatøení v oblasti státních financí. Byl reformov
tém a místo dosavadní zmìti poplatkù vznikla jednotná daò z hlavy. Bojaøi a knì í ov em dál
Mìly vzniknout i zárodky budoucí armády. V Moldavsku o 1154 a Vala sku o 4700 vojákù a také
anièní jednotky. Potvrzen byl i ruský protektorát a mo nosti otomanského zasahování do vnit
ostí kní ectví byly prakticky eliminovány.
Statuty koncentrovaly moc do rukou bojarù a dál oslabily pozice rolnictva. Rolníci ztr
atili právo spoleèných privilegií (døevìné uhlí a døevo z lesa a pastviny), redefinováním v
ráv mìli men í pøístup k pùdì a podstatnì mìli omezenou mo nost chovu domácích zvíøat. Naop
nnost roboty na panském.
Narùstajícím problémem se stala nespokojenost zemìdìlcù.
ÉRA ORGANICKÝCH STATUTÙ Ruské pøání mít dál hegemonii nad kní ectvími dominovalo na samém p
kdy kní ata jmenovala suverénní velmoc a nevolili je místní bojaøi. Alexandru Ghica byl vy
pro Moldavsko Rusy a Mihail Sturdza pro Vala sko Turky. Oba "statutární panovníci" zaèali
vládnout v tì ké finanèní a hospodáøské situaci, která vyplynula z pøedchozí estileté rusk
Pokraèovaly správní a legislativní reformy, zapoèaté je tì Kiselevem. Vládu obou kní at tak
o èasté ruské vmì ování do domácích zále itostí kní ectví. Pøesto toto období pøispìlo k pr
ady sjednocení v roce 1859.
Alexandru Ghica (1834-1842) sice dobøe vypadal, byl v ak velmi nerozhodný a zajímal se pøe
dev ím o to, jak se udr et u moci. Hrdý na své pøedky, mezi kterými bylo sedm historických
ku ený úøedník a velitel, nehodlal být jen ruským pì cem. Podporoval i národní a reformní s
stranì si odcizil shromá dìní podporou Rusy prosazované zmìny statutu, podle které Petrohra
aøihrad mìly mít v budoucnu právo mluvit do jeho pøípadných zmìn. Opatrný byl proto, e se
la sko nepostihl osud Polska v 18. století. Zmìna byla nakonec vnucena dekretem z roku
1838. V èem se Ghica a shromá dìní shodli bylo, e regulace jsou nefunkèní. Koncem tøicátý
n e se oslabily pozice panovníka, ale znovu se objevilo protiturecké a protiruské nacion
alistické hnutí. Vedl je Ion C#mpineanu. Zprvu kritizoval protektorátní a suverénní velmoci
ze zahranièí, volaje souèasnì po sjednocení a sociálních reformách.
Po návratu do vlasti ho dal Ghica zatknout, a tak se C#mpineanu stal vzorovou figu
rou a zásadní inspirací pro postupnì vznikající reformní generaci osmaètyøicátníkù.
Ghica provedl dal í nepopulární a nejapná opatøení: odòal finanèní podporu Filharmonické sp
a il se pronásledovat a pozatýkat bulharské radikály, usilující o osvobození od otomanské n
zaèal s reformou agrárního re imu. Nedokonèil v ak nic. Poèátkem ètyøicátých let se od nìj
ry ovládané shromá dìní.
V roce 1840 neuspìlo spiknutí proti Ghikovi a mezi zatèenými byl i B#lcescu. Èí e pøetekla.
nebyl zadobøe ani s ruským konzulem. Nakonec shromá dìní pøesvìdèilo rusko-tureckou vy etøo
Ghikova pozice je neudr itelná. V roce 1842 jej suverénní mocnosti sesadily. Na jeho míst
o shromá dìní zvolilo George Bibeska (1842-1848), který vedl kampaò proti pøedchozímu kní e
znám jako frankofil.
Kní e Bibescu byl vychován v Paøí i a byl plný dobrých úmyslù.
Av ak i on brzy ztratil podporu shromá dìní, proto e vìnoval pøíli mnoho pozornosti ruským
shromá dìní suspendoval a vládl dekrety.
Roz íøil vala skou armádu, vnesl jakýsi poøádek do financí, podporoval celní unii mezi Vala
davskem a vìnoval pozornost i hlavnímu mìstu. V Bukure ti inicioval zalo ení parku Ciýmigiu
Kiselevského bulváru. Na druhé stranì si odcizil nacionalisty za poskytování hospodáøských
usùm.
Mláde a liberální elementy proti sobì po tval tím, e zavedl nový systém cenzury, zru il
zakázal studovat ve Francii. Volby do shromá dìní v roce 1846 tak zmanipuloval, e vá nì z
il jakoukoliv mo nost pokojné zmìny. Ironií jeho vlády bylo, e mnoho mladých ode lo prostì
iny, zejména do Francie, aby tu vyèkávali, a kní e padne, a tak se dál radikalizovali.
V mnoha ohledech se stí nosti na Ghicu teï vlastnì jen opakovaly.
Nakonec byla celá spoleènost z kní ete Bibeska ne astná. Ten je tì k tomu trpìl nadmìrnou
ré bojary, netající se tím, jak jsou schopni vládnout. Kdy se pøes Vala sko pøehnala revol
oku 1848, byl Bibeskùv pád zøejmý. Nemìl ani odvahu podpoøit reformy, ani rozhodnost se jim
postavit.
Místo toho ode el do anonymního exilu.
Sturdza (1834-1849) vládl svému kní ectví mnohem pevnìj í rukou.
Byl to lstivý politik, obratný diplomat a celkem snadno vnucoval svou vùli moldavskému s
hromá dìní. Zmìny statutu, které ve Vala sku otrávily vztah mezi kní etem Ghikou a shromá d
v Moldavsku v roce 1835. Obecnì tu fungovala lep í spolupráce v legislativní i správní obl
i a Sturdzova opatøení rozhodnì pøispìla k modernizaci vnitøní struktury zemì. Zvlá tì úspì
v oblasti kultury, která vyústila v zalo ení Mihaileánské akademie, pøedchùdkynì jasské uni
Sturdza také prosadil vìt í vliv a ustavení kontroly nad stále je tì pøevá nì øeckými klá t
Sturdza také vìnoval pozornost výstavbì cest a mostù, splavnìní øek Prutu a Siretu, vybudov
slu by a zøízení regulace kolem pøístavu v Galaci, prohlá eném v roce
1837 za svobodný pøístav.
V jeho neprospìch pùsobila hrabivost s jakou dokázal za své vlády násobit majetek a to, e
sna il vládnout autokratiètìji a byl poslu nìj í vùèi Petrohradu. Tehdej í ruský konsul v J
jvlivnìj í èlovìk v kní ectví. Stále ménì populárnímu vladaøi neprospìlo, kdy v roce
1847 ve lo ve známost, e zfal oval volby do shromá dìní. Prodávání a kupování titulù (jest
bylo v Moldavsku 850 bojarù, v roce 1849 stoupl jejich poèet na 3800) a jiné finanèní ohav
nosti sice plnily kní ecí pokladnu, na druhé stranì v ak to v e jen posilovalo pohrdání vla
yl s to èelit revoluènímu hnutí v roce 1848, jeho pozice natolik erodovaly, e musel stejnì
odejít.
I v Moldavsku pùsobily tajné spolky, prezentující se napø.
"manifestem karbonáøù". Obdobnou roli jako Bratrství tu sehrál Vlastenecký spolek (Asocia#i
patriotic#) ve Vaslui, který mìl poboèky v dal ích mìstech.
Jeho èlenem byl i A. Ion Cuza, pozdìj í panovník spojených kní ectví.
NÁRODNÍ A SOCIÁLNÍ HNUTÍ, 1834-1848
Zpáteènický charakter statutù a striktní kontrola, vykonávaná Ruskem nad èinností obou kní
1834 a 1848, jen zrychlily rùst sociálních, politických a kulturních aktivit v kní ectvích
letech.
Rolnictvo bylo nespokojenìj í a tvrdohlavìj í. Mladá generace, zèásti vzdìlaná v zahranièí,
ztrpèení z ruského vlivu. Volala také po vìt í demokratizaci politického ivota a vytvoøení
litických institucí.
Desetiletí pøed rokem 1848 poznamenalo finální stadium vytváøení moderního rumunského národ
dního uvìdomìní v této dobì byl ve znamení pøechodu od osvícenství, pøes romantismus a po
ku 1848. Zahrnoval rùznost forem, od opozice v obou shromá dìních k tajným revoluèním organ
vytváøeným podle vzoru zednáøských a karbonáøských spoleèností v Evropì. Navíc bìhem tìcht
y kontakty a spolupráce mezi studenty, intelektuály a politickými pøedáky z Moldavska, Val
a ska a Sedmihradska. Souèasnì zesílily i svazky s národními hnutími v ostatních zemích, zv
ou emigrací.
Tato spojení urychlovala radikalizaci rumunského národního hnutí.
Pro ilustraci uveïme aspoò konspirace polského emigranta Adolfa Davida v letech 1834 a
1835 v Banátu, se kterým spolupracoval Damaschin Bojinca a dal í rumun tí pøedáci.
Cílem bylo vytvoøení jednotné a nezávislé rumunské republiky na v ech Rumuny obývaných územ
bude pøíkladem pro ostatní národy rakouské monarchie.
Hlavní hnutí kolem sebe ve tøicátých letech shroma ïoval Ion C#mpi neanu. V letech 1837 a
z jeho prostøedí vze ly dva dùle ité dokumenty, a to Akt sjednocení a nezávislosti a projek
y. Nehlásaly jen osvobození a jednotu, ale i reformy a modernizaci rumunské spoleènosti.
V roce 1839 úøady v Moldavsku odhalily a potlaèily spiknutí, které vedl Leonte Radu, usil
ující o vytvoøení konfederace Moldavska, Vala ska a Srbska.
V roce 1840 vznikla ve Vala sku dal í významná tajná organizace.
Jejími pøedáky byli Dumitru Filipescu, Eftimie Murgu, Nicolae B#lcescu a J. A. Vaillan
t a její program se vyznaèoval dùrazem, kladeným na sociální problémy. Murgu se zapletl i d
ormulace národního programu pozdìji v Banátu. Byl pøíkladem personálního spojení mezi refor
radikály i mimo rumunské zemì.
Od tøicátých let sílilo nacionální hnutí. Objevily se nové projekty, jak získat nezávislost
desetiletí dokonce idea vytvoøení nezávislého státu ze Srbska a obou kní ectví pod garancí
vá generace budoucích rumunských pøedákù vyznávala slova "Dákové" a pak "Rumunsko". V roce
l vycházet èasopis Dacia literar#, o pìt let pozdìji Magazinul istoric pentru Dacia a pa
k Rom#nia vii toare Floriana Arona a Arhiva rom#neasc# M. Kog#lniceana. Také v pro
gramu tajné organizace z roku 1839 se objevila idea "Sjednocené rumunské republiky" z
obou dunajských kní ectví a Sedmihradska.
Zatèení C#mpineana, Rada, Filipeska a dal ích jen málo zpomalilo konspiraèní èinnost, zvlá
u. V roce 1843 tu vznikla skupina Bratrství (Fr##ia), která spojila mnoho budoucích vùdcù
revoluce 1848, jako napø.
Ion Ghica, Nicolae B#lcescu a Christian Tell, a potvrdila pøesvìdèení, e národní a sociáln
my mù e pøinést jen revoluce. Mladí rumun tí intelektuálové, kteøí studovali v Paøí i, jako
ové, C. A.
Rosetti, Nicolae B#lcescu, Mihail Kog#lniceanu a Ion Ghica, byli rovnì aktivní. V roc
e 1845 zalo ili spoleènost rumunských studentù, která otevøenì volala po nacionálním a soci
amu, zalo eném na svobodì, rovnosti a bratrství a která rozvíjela úzké osobní kontakty s fr
kou liberální elitou, pøedev ím s lidmi jako Jules Michelet, Edgar Quinet a Alphonse de La
martine, ale i s polskou emigrací, kterou pøedstavovali Adam Mickiewicz a Adam Czart
oryjski a dal ími. Bylo to typické pro Evropu ètyøicátých let, aèkoliv problémy unifikace a
osti a otázky kolem rumunské národní identity byly èistì specifické.
Po odchodu hlavních vùdcù Sedmihradské koly na poèátku 19. století vstoupilo národní hnutí
e. Do ètyøicátých let bylo sedmihradské kní ectví pod správou absolutistického re imu kancl
.
V letech 1811 a 1834 zùstával zemský snìm rozpu tìn a Vídeò jmenovala guvernátora a velite
y v regionu. Guvernátory byli v období 1822 a 1834 Johann Jósika a 1842 a 1848 Jozef Tel
eki.
Po znovusvolání snìmu v roce 1834 se zaèalo prosazovat hnutí, po adující provedení urèitých
sociálních reforem, které by podstatnìji nenaru ily stávající feudální systém. Zatím se pro
gonismus mezi velkou uherskou lechtou a Vídní. Hlavním cílem maïarské elity bylo vymanit S
ihradsko z kontroly Vídnì a spojit je s uherským královstvím.
Rumunùm, pøedstavujícím edesát procent obyvatel kní ectví, byl dál odpírán pøístup k polit
enému pro tøi privilegované "národy" - Maïary, Sasy a Sékely. Rumuni nemìli zastoupení ve s
jen nìkolik ni ích úøedníkù ve státní správì bylo rumunského pùvodu. Jejich pøedstavitelé
nd k vídeòskému dvoru a od snìmu po adovali rovná práva, ov em marnì.
Rumunské obyvatelstvo trpìlo dvojím útlakem, politickým a sociálním. Proto také memoranda a
ramy rumunské elity v dy zdùrazòovaly i sociální aspekty. Tak bylo národní hnutí více spjat
ky sociálních reforem a zájmy prostých lidí. Stále vìt í roli v národním hnutí hráli svìt t
V roce 1842 sedmihradský snìm pøijal zákon o maïar tinì jako oficiálním zemském jazyku, a t
je tì vyostøilo. Rumun tí intelektuálové energicky reagovali. Simion B#rnu#iu, George Bari
, Timotei Cipariu a dal í publikovali protesty proti denacionalizaci.
Jazykový zákon sice neschválil císaø, a proto nevstoupil v platnost, prohloubil v ak nedùvì
munských intelektuálù k Maïarùm a stále více je tlaèil do nacionalistických aktivit, a tak
oval národní hnutí.
Aèkoliv národní uvìdomìní sedmihradských Rumunù bylo ve ètyøicátých letech plnì rozvinuté,
kého absolutismu dosud nevytvoøilo politickou organizaci.
V letech 1841 a 1847 do lo v Apusenských horách k novému povstání Mocù. Do èela povstav íc
níkù se postavila Kateøina Vargová. Teprve po pìti letech se podaøilo tuto "panovnici Mocù"
tknout a hnutí potlaèit.
Historické území Besarábie mìlo rozlohu kolem 45 555 km2. Jeho ji ní èást s pevnostmi Ismai
ia a Cetatea Alb# (Belgorod Dnestrovskij, Akkerman) roku 1484, resp. 1538
pøe la pod pøímou tureckou správu. Podobnì na severu pevnost Hotin (Chotin) byla od roku 17
3 rovnì pod pøímou tureckou správou. Od 16. století do roku
1812 se pod pojmem Besarábie rozumìla jen ji ní èást území, Turky a Tatary nazývaná Bud ak.
mí mezi øekami Prutem a Dnìstrem ovládali ve 12. století Kumáni, o sto let pozdìji patøilo
ordì. V 15. století tudy vedla dùle itá obchodní cesta ze Lvova k Èernému moøi.
Po anexi území mezi Prutem a Dnìstrem tu v roce 1812 zaèalo Rusko vytváøet nový správní sys
se vyhnulo potí ím s Napoleonem, roz íøilo název Besarábie na celé novì anektované území. V
eho hlavním mìstem stal Ki inìv a souèasnì byl vydán dekret o reorganizaci místní správy. M
liberální povahu a pøedpokládal uchování a respektování starých zákonù a tradic z Moldavska
u ívání národního jazyka v rámci samosprávné autonomie. Besarábii spravoval vojenský guvern
statní správní a soudní autority byli volení civilisté.
Po roce 1825 reakèní re im cara Mikulá e I. zaèal mìnit i autonomii Besarábie. Pokraèující
ké války stále více militarizovaly celé území, slou ící jako výchozí místo ruských ta ení n
yl zru en autonomní statut Besarábie a zaèala násilná rusifikace.
Ru tina se stala jediným úøedním jazykem.
Souèasnì petrohradská vláda podporovala kolonizaci, ke které zvala pøedev ím Nìmce. Rumunsk
lstvo postihly represe, exil a ztráta národní identity.
Na poèátku 19. století patøila Dobrud a k dunajskému pa aliku s hlavním mìstem Ru èuk. Ture
valy kolonizaci v první polovinì století, hlavnì Rusù, Bulharù, Nìmcù a Tatarù. Pøesto Rumu
stavovali, zejména v severní Dobrud i, podstatnìj í èást obyvatelstva. Zajímavým fenoménem
e ovèích stád ze Sedmihradska, Moldavska a Vala ska na zimu do Dobrud e. Kulturní a nábo en
místních Rumunù se vyvíjel velmi skromnì kolem klá terù, kostelù a kol v Babadag, Turtuca
.
Bukovina byla od 14. století souèástí moldavského státu. Na jejím území pùvodnì le elo hlav
ava a nejdùle itìj í moldavský klá ter Putna s hrobkou panovníkù. Pøenesením hlavního mìsto
do Jasù zaèal význam této èásti kní ectví upadat. Koncem edesátých let 18. století se o Bu
at velmoci, pøedev ím ze strategických dùvodù. Smlouvou ze 7. kvìtna
1775 postoupila Porta Habsburkùm "tolik území z moldavského kní ectví, kolik bude tøeba k z
o spojení mezi Sedmihradskem a Halièí".
Rakousko získalo území o rozloze 10 440 km2, na kterém ilo 75
000 lidí. Vìt inou to byli Rumuni, av ak podél Dnìstru k starobylému C#mpulungu ili Ukraji
v nepoèetných mìstech Arméni a idé. Jinak lo o území velmi zaostalé, kde nestál jediný m
 jen nìkolik kilometrù mizerných cest. V celé oblasti nebyl jediný lékaø, ani lékárník a je
. Zato doslova kvetlo 26
velkých klá terù, kterým patøila vìt ina pùdy.
Zpoèátku byla Bukovina zaèlenìna do Rakouska jako zvlá tní provincie pod vojenskou správou.
oku 1786
byla spojena s Halièí a na poèátku 19. století v ní ilo pøes 200
tisíc lidí. Rakouské úøady, vìrné zásadì rozdìl a panuj, podporovaly usazování Ukrajincù, P
k vyvá ily vìt inu rumunského obyvatelstva.
Díky úsilí intelektuálù, jako byli bratøí Hurmuzakiové a biskup Isaia Baloýescu, se rozvíje
omìní Rumunù. Císaøským dekretem z roku 1844 byla rumun tina pøipu tìna jako vyuèovací jazy
voslavných kolách. To umo nilo rumunskému obyvatelstvu vzdìlávat se v národním jazyku. Dal
t pøi el v roce 1848, kdy v Èernovicích vznikla pedagogická kola s akreditací pro rumunsky
uvící uèitele.

ROK 1848 V RUMUNSKÝCH ZEMÍCH Rok 1848 se projevil na tøech rùzných místech, proto e existov
tøi rumunská hlavní teritoria. Souèasnì tyto separátní akce vzájemnì propojovaly vztahy, s
ne je pouhé napodobování èi shoda náhod. Za tøetí je tøeba vidìt, e v echna tøi revoluèn
cná revoluèní hnutí, která v roce
1848 zasáhla Evropu. A tak události v rumunských zemích byly stejnì produktem místních okol
tí a faktorù, jako i obecných evropských trendù a událostí.
Existují vá né rozdíly v politické, sociální a geopolitické situaci tøí rumunských území. S
li sociálnì, nábo ensky, nacionálnì a politicky utlaèováni v rámci impéria, jedné z vedoucí
pských mocností. Paradoxnì to znamenalo, e byli nacionálnì uvìdomìlej í ne moldav tí èi v
tak stáli v èele úsilí rumunského národa o integraci do ivota Evropy. Situaci v Moldavsku
ivòovalo sousedství s Ruskem. Kdy zaèala revoluce 1848, byl manévrovací prostor moldavskýc
acionalistù prakticky nulový. Také Vala sko le elo ve stínu Ruska a otomanské øí e. Bylo v
istiètìj í ne Moldavsko, proto e ruský vliv tu oslabovala vzdálenost a tradice a turecký v
stále slab í. Navíc zahranièní kontakty mladé generace z Vala ska, zejména s Francií, byly
jak rok 1848
ukázal, ruská a otomanská vojenská moc tu sice mohla zasáhnout, ale jen in extremis.
Na druhé stranì byli Rumuni ze tøí kní ectví pøíslu níky té e národní, a tedy i lingvistick
istorickou zku enost, mìli shodný kulturní a nábo enský vývoj, a tak, pøesto e dominace tøí
19. století je stavìla pøed rozlièné problémy a okolnosti, se rumunské národní hnutí stáva
gennìj í. Panrumunská mezihra nacionálních pøedákù a intelektuálù pøed a bìhem událostí rok
pøispìla k tomu, e si rumunská elita uvìdomovala spoleèné problémy. Je tøeba i poznamenat,
ské národní hnutí se stalo militantnìj í poté, co nábo ensky orientované zakladatele nahrad
izovanìj í intelektuálové, ovlivnìní moderními evropskými proudy.
Jak ukázalo rolnické povstání v roce 1784, petièní hnutí z let
1790 a 1792, povstání v roce 1821 a èetná následující, rumunské obyvatelstvo pod ruskou, r
u èi tureckou nadvládou nebylo zdaleka neteèné. Proto revoluèní vlna, která se pøehnala Evr
v roce 1848, pøi la v pravou chvíli i pro nì. Jak padaly reakèní re imy po celém kontinentu
n za druhým, Rumuni se sami zaèali prosazovat.
Nicolae B#lcescu, historik a osmaètyøicátník, to sumarizoval a napsal: "Rumunská revoluce
nebyla obvyklý fenomén, nìco pøechodného, bez jakékoliv jiné pøíèiny, s výjimkou vùle minor
evropského hnutí.
V eobecná revoluce poskytla pøíle itost, ale nebyla pøíèinou.
Pøíèiny rumunské revoluce vyplynuly z osmnácti století utrpení a vlastní snahy rumunského n
Jaké byly obecné pøedpoklady Evropy v roce 1848? V první øadì tu byl politický faktor. Mett
ichùv systém, vytvoøený v roce 1815, pøe íval pøíli dlouho. Ztratil poslední stopy flexibi
al se. Dìlat policajta celé Evropì neslo velkou odpovìdnost. S tím je spojen pøíklad Sedmih
ska, kde politický útlak násobil útlak hospodáøský a sociální, který jakoby rostl ze dne na
Potlaèení rumunského národního hnutí pøed rokem
1848 byl politický faktor, vytvoøiv í pokraèující konspiraèní aktivity, kterým rok 1848 dal
Politický faktor se projevoval v dy jako pøedpoklad. V dy revoluce jen podnìcuje dal í rev
a francouzská revoluce 1848 se stala katalyzátorem i pro revoluce v celé Evropì. V Mold
avsku a Vala sku byl její vliv pøímý.
Za druhé dál se rozvíjely a íøily ideje dvojího druhu. Zároveò to byly ideje rovnosti a fr
ké revoluce: v revolucích z roku 1848 je lze nalézt v ude. Byl to komplex my lenek, spojený
h s moderními ideologiemi, zvlá tì s liberalismem a nacionalismem. V pøípadì Rumunù se obì
zájemnì doplòovaly.
Ideje jsou spojeny s tøetím pøedpokladem, rapidním rùstem odcizení intelektuálù od politick
ociálních poøádkù, ve kterých pùsobili. Proto bývá revoluce 1848 nìkdy oznaèovaná za "revol
. Staèí se podívat na Rumuny v roce 1848 a vynikne vedoucí role intelektuálù v revoluci.
Za ètvrté tu existovaly konspirace plánující rozbití stávajících struktur, podporované dosu
i nepokoji a povstáními. Tento faktor pùsobil pøedev ím ve Vala sku.
Závìreèné pøedpoklady jsou spojeny s materiálními faktory. Jedním z nich byl rozvoj støední
v kontextu pokraèující urbanizace. Sice ponìkud rozdílný od ostatní Evropy, nicménì existo
munské zemì také výraznì zaostávaly v prùmyslovém vývoji, co tvoøilo dal í z aspektù, kter
y.
Materiální aspekty se projevovaly i samy, a to jinými cestami, jako tøeba hlad a deprese
. Sucho v letech 1846 a
1847, nálety kobylek v úrodných oblastech v roce 1847 a poèátkem roku 1848 a nezvykle krutá
zima z pøelomu let 1847 a 1848, vyèerpání domácího zvíøectva v dùsledku nákazy zvíøecího mo
holery v létì
1848, mìly katastrofální dopad na beztak ji ubohé ivotní podmínky. Aèkoliv tyto problémy
y výbuch, jistì pøispìly jiskérkou k po áru, který zaèal v roce
1848.
Poèátkem bøezna 1848 docházely zprávy o revoluci v Evropì do Moldavska. Hned se objevily v
asích plakáty s kritikou kní ete Sturdzy a volající po reformì. Idea pøedlo it kní eti mani
rmními po adavky získala bojary i intelektuály. Sturdza odpovìdìl koncem mìsíce publikování
dìlení, e car "vyhlásil rozhodný odpor dal ímu íøení anarchie a zhor ování svazkù mezi ob
Mnozí bojaøi se zalekli a radìji uprchli, av ak protesty veøejnosti pokraèovaly.
Sturdza podnikl neobyèejný krok a zaèal s pøedáky reformního hnutí, vèetnì Vasile Alecsandr
C.
Epureana a dal ích, diskutovat. Dokonce i jakoby dal souhlas ke svolání generálního shromá
kterém by byl prodiskutován a kní eti pak pøedlo en program zmìn. Konalo se
8. dubna v jasském hotelu Petersburg a znamenalo poèátek rumunského roku 1848. Se lo se tu
více jak tisíc lidí, aby otevøenì mluvili o zloøádech vládnoucího re imu a pøípadných zmìn
romá dìní zdùraznilo potøebu postupovat v mezích legality. Obecný tón byl reformovat èi upr
nický statut, ne ho odvrhnout.
Byl vytvoøen estnáctièlenný výbor, v kterém byli mj. i bratøi Moruziové, bratøi Rosettiové
u Ioan Cuza, aby pøedlo il petici o reformách kní eti. Petice-proklamace moldavských bojarù
notáblù mìla 35 bodù a podepsalo ji nìkolik set lidí. Aè se zdálo, e stvrzuje Organický st
ré po adavky, jako po adavek zru ení cenzury, svolání národního shromá dìní a vytvoøení nár
jde jen o instrumentální pøihlá ení se k stávajícímu re imu, které mìlo zabránit represím.
asové demonstrace, jestli e kní e odmítne jeho po adavky. V té dobì Vasile Alecsandri napsa
u manifestaèní poemu-výzvu k národnímu probuzení Deýteptarea Rom#niei (Rumunsko, probuï se)
Kní e Sturdza volil mezi mo nou carskou intervencí i mo nou revolucí, ujistil se, e má pod
jasské posádky, a pak zareagoval. V noci 10. dubna dal zatknout a hned vypovìdìl hlavní pøe
y hnutí a stovky dal ích se ocitly ve vy etøovací vazbì. Revoluce v Moldavsku skonèila døív
a zaèít.
Národní pøedáci, kterým se podaøilo cestou do Turecka prchnout, nebo je pak sami Turci prop
stili, pokraèovali v èinnosti mimo Moldavsko a hráli roli v povstáních v ostatních rumunský
zemích. Nìkteøí z nich se zúèastnili velkého shromá dìní v Blaji 15. kvìtna 1848, které pak
irovalo, aby 24. kvìtna vydali nové prohlá ení Na e zásady pro reformování vlasti. Tento pr
odepsali mj. Vasile Alecsandri, Alecu Russo, Gheorghe Sion a Costache Negri a by
l mnohem radikálnìj í v sociálním a politickém ohledu ne první jasská deklarace. Po adoval
oldavska a Vala ska v jeden stát, roz íøení obèanských práv a svobod a provedení agrární re
V dobì od èervna 1848 do ledna 1849 byla hlavním místem exilu moldavských aktivistù, vedený
Alecsandrim, Kog#lniceanem a Negrim, Bukovina. Pracovali zde na roz íøení svého programu a
v srpnu
1848 Kog#lniceanu sepsal Po adavky národní strany Moldavska, vynikající souhrn idejí národn
nutí, po adující: konec Organického statutu a ruského protektorátu, vnitøní autonomii kní e
politická práva, zru ení nevolnictví a tøídních privilegií a spojení s Vala skem. Kog#lnic
dobì vydal Projekt moldavské ústavy, do kterého zmínìné ideje zapracoval.
Paradoxnì moldavský neúspìch a frustrace roku 1848 byly odmìnìny, kdy byl v roce 1849 unio
ta a zastánce reforem Grigore Alexandru Ghica jmenován sultánem moldavským kní etem. Spolu
Kog#lniceanem, Alecsandrim, Alexandru Ioanem Cuzou a dal ími osmaètyøicátníky pøijel do Ja
tam promptnì instaloval novou správu. Byl to úsvit nového dne, který, spolu s krymskou válk
u, mohl v padesátých a edesátých letech vést k uskuteènìní "pøání národní strany" z roku 1
Vala ská revoluce zaèala 9. èervna 1848. Vala i na rozdíl od Moldavanù byli s to pøipravit
vést daleko úspì nìj í akci. Mìli vìt í tradici v konspiraci, vìt ina pøedákù byla radikáln
vník. Revoluèní elán ve Vala sku byl silnìj í i proto, e mnozí byli svìdky a úèastníky fra
oku 1848 a pak se rychle vraceli domù, aby si v e zopakovali. Pùsobil i fakt, e nový fran
couzský ministr zahranièních vìcí Alphonse de Lamartine a ministr vnitra Alexandre Ledru-R
ollin byli patrony rumunských studentù v Paøí i.
V dubnu a kvìtnu se Nicoale B#lcescu a Alexandru G. Golescu, právì se navrátiv í z Paøí e,
se li s èleny tajné organizace "Spravedlnost a bratrství". Byli mezi nimi Ion Heliade-R#
dulescu, Ion a Dumitru Br#tianové, bratøí Goleskové, Ioan Ghica, Constantin A. Rosetti a
dal í, kteøí vypracovali plán reforem a jejich provedení v Oltenii. Také jednali s vojáky,
tánem Gheorghem Magheru a majorem Christianem Tellem. Dne
22. kvìtna vznikl Revoluèní výbor Vala ska, v jeho èele stáli B#lcescu, Al. G. Golescu a G
Nicolae B#lcescu, kterému bylo v té dobì tøicet let, mìl za sebou pestrou dráhu publicisty,
historika a revolucionáøe. Byl ve vìzení za úèast v tajné organizaci a vydal práci o nesnes
postavení rumunského rolnictva. Mezi tìmi, kdo pøipravovali revoluci, pøedstavoval radikál
køídlo. Støed pøedstavovali liberální pøedáci Br#tianu a Rosetti.
Volba Oltenska, paøeni tì revoluce z dnù Tudora Vladimireska, nebyla náhodná. Konspirátoøi
soudili, e tu najdou podstatnìj í lidovou podporu. Navíc Magheru, bývalý kapitán pandurù,
fektem jedné oltenské upy, co mu poskytlo oficiální krytí. Kní e Bibescu a jeho ru tí por
nièem. Kní e byl pøesvìdèen, e skuteèné nebezpeèí hrozí z pøípadné invaze sedmihradských
jmenoval velitelem v ech pandurù a pohranièních jednotek.
Magheru také mohl poskytnout ochranu a podporu revoluènímu shromá dìní v Islazu 21. èervna
kde byl pøijat manifest vala ského národního hnutí, sepsaný Heliade-
-R#duleskem na základì Balceskova návrhu. Shromá dìní také schválilo novou vládu a vyzvalo
ka k reformám.
Èleny vlády byli Ion Heliade-R#dulescu, Christian Tell, Útefan Golescu, Radu Úapca a Nic
olae Pleýoianu.
Dvaadvacetibodové islazské prohlá ení pøedstavovalo revoluèní program, zamaskovaný do tradi
Po adovalo místní autonomii Vala ska, které by zùstalo pod otomanskou suverenitou, ale ne p
d ruským protektorátem, evropské záruky pro reformy, zru ení nevolnictví a bojarských privi
volbu kní ete, shromá dìní, volené v emi sociálními vrstvami, svobodu tisku, emancipaci id
e zajímavé, e nevolalo po sjednocení s Moldavskem.
Dne 25. èervna 1848 Craiova, hlavní mìsto Oltenska, vøele pøivítala islazskou skupinu veden
u Magherem a dvìma dal ími dùstojníky Tellem a kapitánem Nicolae Pleýoianem a provázenou He
-R#duleskem a Útefanem Goleskem. Pokus kontrarevoluèních elementù z oltenské elity zatknou
t èleny prozatímní vlády byl odra en.
Mìlo to ohlas i v Bukure ti. Dne 23. èervna skupina vala ských revolucio náøù donutila kní
ka sankcionovat revoluèní program a jmenovat prozatímní vládu.
Tvoøili ji R#dulescu, Magheru, Golescu, Kretzulescu, Rosetti a plukovník I. Odobescu
, dosavadní ministr války. Dva dny nato Bibescu odstoupil a 26. èervna se vlády z Islazu
a Bukure ti spojily. Kní eti k rozhodnutí pomohla kulka, která mu prostøelila epoletu, a f
kt, e je tì pøedtím utekl z mìsta ruský konzul.
Novou vládu vedl metropolita vala ský Neofit a byli v ní Heliade-R#dulescu (vzdìlání a nábo
plukovník Ioan Odobescu (národní milice), Nicolae Golescu (vnitro), Ion C#mpineanu (s
pravedlnost), C. N. Filipescu (finance), Ion Voinescu II (zahranièí), Útefan Golescu,
Tell, Magheru, Gheor ghe Scurtu. B#lcescu, A. G.
Golescu, Rosetti a Ion C. Br#tianu byli podtajemníky. Masové shromá dìní 27. èervna na poli
mìstské bukure ské ètvrti Filaret, pøejmenovaném na "Pole svobody", vyjádøilo podporu proz
kolektivnì pøísahali podporu revoluènímu programu a schválili trojbarevný národní prapor s
"Spravedlnost a bratrství". Souèasnì vytvoøili komisi pro propagandu, která mìla agitovat n
vesnicích, vysvìtlovat program prostým lidem a pokusit se je získat pro revoluèní hnutí.
Aè nový re im ne ádal spojení s Moldavskem, jeho tiskový orgán ji tak zdr enlivý nebyl. Bu
Pruncul Rom#n (Dítì Rumunska), které vydával C. A. Rosetti, vydaly apel "Na im bratøím v Mo
vsku", kde se pravilo: "Vala i a Moldavané jsou Rumuni, bratøí, jeden národ: pøijïte a pøid
se k nám a zvedneme vysoce prapor svobody na ochranu na ich svatých práv. Sjedno me se!
Sjednocení se mù eme postavit jakémukoliv nepøíteli na í svobody. A ije svoboda! A ije
Dva prominentní èlenové prozatímní vlády, Neofit a Odobescu, byli známí nepøátelé revoluce.
ost ve vládì byla lstí umírnìných, kteøí chtìli skrýt revoluci pod plá jisté formy legiti
uznání Porty. Byla to chyba. Dne 1. èervence ztroskotal první pokus kontrarevolucionáøù o z
enù prozatímní vlády. Magheru, je tì 30. èervna jmenován v hodnosti "ad hoc" kapitána gener
elem v ech hranièáøských jednotek pandurù a inspektorem národní gardy, jako zázrakem vyvázl
alác, dokud obèané, které po mìstì svolal Ion Br#tianu, nepøi li a nezatkli zrádné plukovní
a Ioana Solomona, kteøí vedli spiklence. První byl ministrem války a druhý velitelem buku
re ské posádky.
Dal í pokus o pøevrat pøi el v noci z 10. na 11. èervence, kdy se prozatímní vláda rozhodla
ut do hor, jako odpovìï na íøené fámy o ruské a turecké intervenci. Moc le ela na ulici. M
a s radostí oznámil, e "rebelové prchli z mìsta" a vyzval k obnovì starých poøádkù.
Plukovníci Odobescu a Solomon byli propu tìni z vìzení a vytvoøili regenci. Kdy se Ion Br#
nu, v té dobì policejní prefekt Bukure ti a organizátor civilní gardy, pøesvìdèil, e ádní
edl davy znovu do ulic. Odobescu a Solomon byli vyhnáni ze zemì a prozatímní vláda se vráti
a. Neofit byl vkleèe donucen odvolat pøed lidem svou zradu a zùstal dál jejím pøedsedou.
V echny snahy získat podporu v zahranièí byly neúspì né.
Prozatímní vláda ustavila vztahy s Portou, pokusila se o styk s maïarskými revolucionáøi a
mocnìnce vyslala do Paøí e a k frankfurtskému parlamentu. Pøes to v e turecké vojenské jedn
síle 20 tisíc mu ù pøekroèily
31. èervence Dunaj a utáboøily se v Giurgiu. Souèasnì s nimi otomanský divan vyslal jako sv
"pozorovatele" zku eného diplomata a velitele Sulejmana Pa u. Ruská vláda rozeslala do ev
ropských metropolí nótu, v které odùvodòovala oprávnìnost tureckého zákroku. A to i pøesto,
ace o zvìrstvech, kterých se tureètí vojáci dopou tìjí na køes anském obyvatelstvu.
Jednání Sulejmana Pa i s prozatímní vládou zdánlivì vyznìlo v kompromis, kdy akceptoval vì
luèního programu. Souèasnì v ak posílil svou armádu o dal ích
12 tisíc vojákù. Dne 9. srpna prozatímní vládu nahradila regentská rada (Locotenen#a domnea
), kterou tvoøili Heliade-R#dulescu, Nicolae Golescu a Tell. Nato byla vyslána deleg
ace do Caøihradu, aby získala sultánùv souhlas.
Zatím realizace reforem probíhala velmi pomalu. Napøíklad komise o agrární reformnì po mnoh
asedáních dospìla jen k závìru, e reforma je potøebná. Snahy Iona Ioneska z Brad a Nicolae
eska vyøe it problém alokací pùdy rolníkùm neuspìly. Nato byla 31. èervence komise rozpu tì
Síla revoluèního re imu slábla. Je tì 27. èervence byl Magheru poslán jako generální komisa
, aby si podrobil opozici, reorganizoval nepravidelné oddíly a milici a vytvoøil tu vo
jenskou základnu revoluce. V polovinì záøí mìl ve svém táboøe a 30 tisíc mu ù a byl pøipra
s Rusy a Turky.
Závìreèný akt vala ské revoluce se konal 18. záøí 1848, kdy Br#tianu vedl masovou demonstra
uský konzulát, aby tu spálili pøedrevoluèní Regulament a Arhondologii (seznam bojarských ro
). Souèasnì dav znièil památník generála Kiseleva.
Týden nato, 25. záøí, oznaèila Porta prozatímní re im za "rebelii, inspirovanou duchem komu
" a tureètí vojáci obsadili Bukure . Poslední odpor rumunských jednotek skonèil u kasáren
Spirii. Zvlá tì stateènì si vedla rota hasièù nadporuèíka Pavla Z#g#nescu. Vzdali se, a kd
støelivo, a Turci je pak pobili. Po celou noc a následující den tureètí vojáci loupili a vr
i.
Jejich velitel Omer Pa a na výzvy, aby zastavil barbarské poèínání svých vojákù, odpovìdìl
Koneènì 28. záøí vstoupily do Vala ska i ruské jednotky a èást z nich se usadila rovnì v B
místodr itel (caimacam) Constantin Cantacuzino dal pozatýkat øadu revolucionáøù, kteøí nest
hnout za hranice. Byli posláni do vyhnanství v Malé Asii, kde ili z penze od turecké vlády
Jiné vezla plachetnice do Semlínu, odkud se jim podaøilo prchnout.
Revoluce skonèila a zbýval jen Magherùv tábor v R#ureni u V#lcea.
Bylo v nìm na 30 tisíc lidí, z toho v ak bylo jen 4000 vojákù pravidelné armády a 8000 chab
ojených dobrovolníkù. Zbytek tvoøili sedláci z okolních vsí.
Magheru dál kontroloval Oltensko a jeho romantické rozhodnutí pokraèovat v odporu proti
kombinovaným silám dvou impérií patøí k nejslavnìj ím momentùm rumunské revoluce z roku 184
a jej v ak pøesvìdèil dùvìrník britského konzula z Bukure ti, jakýsi pan Grant, e dal í od
slední zbývající jednotky vala ských revolucionáøù byly rozprá eny.
Výbuch revoluce ve Vídni v bøeznu 1848 mìl mocný dopad v Bukovinì. Eudoxiu Hurmuzakiové a I
Popovici se pøímo zúèastnili bøeznových událostí v hlavním mìstì monarchie. Dne 20. kvìtna
bratøi Hurmuzakiové, Eudoxiu, Gheorghe a Alexandru a Anton Kral, schválilo dvanáctibodový
program, po adující autonomii Bukoviny, která byla dosud souèástí Halièe, ochranu rumunské
i cestou zavedení rumunského jazyka a tradic do kol a zru ení roboty.
V èervnu se rumunský program roz íøil na Národní petici, která navíc po adovala rovnost pøe
nskou svobodu, svobodu tisku a svobodu obchodu s Moldavskem. Je tì tý mìsíc byla petice za
lána do Vídnì.
V letech 1848 a 1849 obdr el císaø od Rumunù øadu dal ích peticí.
Bøeznová ústava z roku 1849 oddìlila Bukovinu od Halièe a vytvoøila autonomní vévodství s v
emským snìmem.
Po porá ce bøeznového hnutí v Moldavsku a zostøení situace v Sedmihradsku se statek rodiny
muzakiù v Cernuca stal útoèi tìm revolucionáøù Alecsandriho, Kog#lniceana, Cuzy, Negriho, R
Siona, Bari#ia a Pumnula, a tak upevnil svazky mezi revolucí ve Vala sku a v Sedmih
radsku.
Èasopis Bucovina, který zaèal vycházet od øíjna 1848
v Èernovicích, byl dal ím významným pøispìvatelem panrumunských aktivit. Mezi jeho autory b
ukoviny bratøi Hurmuzaki, z Moldavska Alecsandri, Kog#lniceanu a Negri, z Vala ska H
eliade-R#dulescu a D. Bolintineanu a ze Sedmihradska Bari#iu, Úaguna a Andrei Mureýa
nu.
Maïarská obèanská válka a boje v Sedmihradsku mìly implikace v Bukovinì, kam se uchýlilo cí
ko a kde si carská armáda vytvoøila výchozí bod k intervenci. Porá ka revoluce a následná r
namenaly, e nový bukovinský zemský snìm se se el a v roce 1861.
Rumunská revoluce v Sedmihradsku pøedstavuje daleko slo itìj í problém, ne tomu bylo u rev
v kní ectvích. To proto e ji pøekryla maïarská revoluce a byla úzce spojena s událostmi v
ských zemích.
Zaèátek bøeznové revoluce ve Vídni a pak v Budape ti podnítil i revoluci v Sedmihradsku. Ud
i v monarchii zpoèátku favorizovaly Maïary, proto e propu tìní Metternicha pøi lo v dobì, k
dal uherský snìm.
Program maïarské revoluce se sestával z liberálních a progresivních zásad, a rumun tí pøedá
radsku proto na ni zpoèátku hledìli pøíznivì. Poslechli doporuèení Timoteie Ciparia a Georg
i#ia, kteøí radili vyèkat, co bude, a dokonce nebyli ani proti spojení Sedmihradska s Uh
rami, proto e podle nich 1,3 milionù Rumunù v Uhrách a 1,5 milionu Rumunù v Sedmihradsku b
ude s to kvést pod novým re imem, který bude dodr ovat "politická a obèanská práva a rovnos
Maïarský liberalismus, paradoxnì, nikdy nebyl s to pochopit, e politika a metody, které s
hledávali objektivní vùèi nìmeckým Habsburkùm, byly stejnì ofenzívní vùèi Nemaïarùm.
Katastrofa se rýsovala, Rumuni a pøíslu níci ostatních národností byli brzy rozèarováni rad
kými nacionalisty jako byl Lájos Kossuth. Zaèal se projevovat nedostatek propojení mezi
národy monarchie, který pøispìl k pádu revoluce.
Pøed rokem 1848 pøedáci rumunského národního hnutí neinklinovali k revoluci a byli v zále i
vztahù s Maïary umírnìní. Souèasnì si v ak stále víc uvìdomovali potøebu bránit národní pr
, nábo enství a národnost. V roce 1848 rychle pochopili, e kdy se Sedmihradsko stane èást
nedostanou nic.
Rumunská elita v Sedmihradsku pro la intenzívním obdobím organizace, vyjasòování a diferenc
zámìrù v prùbìhu bøezna a dubna 1848. Postupnì se staly jasnými hlavní programové cíle. Poè
l na rumunské øeckokatolické kole v Blaji Aron Pumnul vydal manifest, který okopírovali je
o studenti a bìhem prázdnin roz íøili po celém Sedmihradsku. Dokument poukazoval na nezbytn
st uznání rumunského národa, zmiòoval se o principech rovnosti, svobody a bratrství v koope
aci s Maïary, Sasy a Sékely. Podnìcoval také k tomu, aby se svolalo shromá dìní v ech Rumun
ak rolníkù, tak i intelektuálù, které vypracuje národní po adavky sedmihradských Rumunù.
Na poèátku ètyøicátých let 19. století ilo v Sedmihradsku nìco pøes dva miliony lidí. Z to
unù 1,3
milionu, Maïarù 0,6 milionu a Nìmcù 0,2 milionu. Maïaøi a Nìmci tvoøili vìt inu pøedev ím v
Kní ectví bylo rozdìleno na deset komitátù, spravovaných maïarskými lechtici. Území tzv.
e spadalo pod vojenské velení a zvlá tní správu v èele se zemským hrabìtem mìli sedmihrad t
enland). Jistý druh samosprávy mìli Sékelové.
Úøady se sna ily Rumuny zastavit, av ak bez úspìchu. Na den Sv.
Tomá e v nedìli 30. dubna 1848 se v mìsteèku Blaj konalo národní shromá dìní za úèasti asi
Pøítomné, vìt inou rolníky doslova elektrizoval Simion Barnu#iu prohlá ením, e pøi el èas,
národ vzal svá odvìká práva a zbavil se otroctví. Varoval v ak také pøed násilím. Shromá dì
idaci vztahù mezi uniaty a pravoslavnými a mezi intelektuály a rolníky. Národní ideologie,
polu s liberálními principy a sociální reformou, kterou si tolik pøály masy, se staly zákla
u nadcházejícího boje.
Barnu#iu, Bari#iu, Alexandru Papiu Ilarian, Avram Iancu a dal í se stali delegáty a pøedák
y následujícího kroku - svolání nového národního shromá dìní do Blaje. Zatím rumun tí rolní
a tí a sékel tí, zaèali otevøenì odmítat svým pánùm plnìní feudálních závazkù.
Nìkde si rozdìlili pùdu a lesy a pøedev ím odmítali plnit robotní povinnosti.
16. mezi revolucí a sjednocením
Dne 14. kvìtna 1848, v pøedveèer velkého národního shromá dìní v Blaji na Poli svobody, Bar
erý se stal jakýmsi sedmihradským Mazzinim, navrhl priority radikální agendy. Pøedev ím mu
pojení Sedmihradska s Uhrami, které zásadnì odmítal jako prostøedek eventuální destrukce ru
o národa.
Uznával dva druhy svobod: individuální, které byli maïar tí liberálové ochotní garantovat,
oti kterým ov em Maïaøi vystupovali. Podle Barnu#iova názoru bez národní svobody nemají ind
ní svobody smysl. Proto bylo tøeba první hájit za ka dou cenu.
Druhého shromá dìni v Blaji se zúèastnilo na 40 tisíc lidí z celého Sedmihradska. Pøítomni
zorovatelé z Moldavska a Vala ska. Proto e se tolik lidí neve lo na námìstí, bylo rozhodnut
at shromá dìní na tzv. Øeckém poli za mìstem, které bylo pøejmenováno na "Pole svobody". Hv
su byli Barnu#iu a biskup rumunské pravoslavné církve Andrei Úaguna, av ak samo jednání zce
ovládly ideje prvního. Ve skuteènosti kdyby nebylo Barnu#ia a jeho pøátel, shromá dìní by a
pokornì ádalo postupné reformy od Habsburkù. Místo toho schválilo estnáctibodový program,
Barnu#iových zásadách, a tak se rozhodlo pro národní sebeurèení a pro obèanskou válku v Sed
ku.
Revoluèní Národní petice z Blaje po adovala nacionální práva pro rumunský národ a rovnost v
tí v Sedmihradsku. Ostatní po adavky se soustøedily na jazyk v legislativì a správì, autono
rumunské církve, bezplatné zru ení nevolnictví, zru ení cenzury, poskytnutí vìt ích hospod
svobod, roz íøení kolní výchovy v rumun tinì a vytvoøení rumunské národní gardy.
Otázka spojení s Uhrami byla delegována na nové, proporcionálnì zvolené konstituèní shromá
pøedpokládalo, e vzhledem k tomu, e v nìm budou Rumuni ve vìt inì, nebude chtít spojení
královstvím.
Druhé shromá dìní v Blaji bylo velkým krokem k sedmihradskému roku 1848, proto e ustavilo R
ký národní výbor se sídlem v Sibiu, který mìl jednat jako ad interim vláda. Pøedsedou se st
up Úaguna a jeho zástupcem Barnu#iu. Ve výboru dále byli Papiu Ilarian, Pumnul, Iancu, C
onstantin Romanul-Vivu a Ion Suciu.
V tøetí den konání shromá dìní bylo také rozhodnuto o zøízení národní gardy.
Asi ètvrt milionu Rumunù ilo na území jasské samosprávy (Sachsenlad). Nìmeètí mì ané, kte
, se pokusili Rumuny získat nabídkou podílet se na samosprávì.
Ponìkud jinak se vyvíjela situace na územích, tvoøících èást Uher, (jako byl Banát, Kri ana
Bihor a Arad tzv. Partium). Tady se z poèátku èást rumunských rolníkù pøidala na stranu maï
oluce. Po adovali pøitom obnovení Teme várského Banátu, autonomii ortodoxní církve a rumuns
ejich pøedákem byl Eftimie Murgu. Ten také øídil první velké shromá dìní banátských Rumunù
16. a 17. kvìtna.
Druhého shromá dìní v Lugoji 27. èervna se zúèastnilo na 10 000
lidí. Vypracovalo je tì radikálnìj í program banátských a dal ích uherských Rumunù, ale tak
oøení rumunské národní armády, které velel v hodnosti kapitána Murgu, a oddìlení rumunské p
ve od srbského patriarchátu a zavedení rumun tiny jako úøedního jazyka do správy.
Uherský snìm v Klu i, na který nemìli Rumuni pøístup, zcela ignoroval jejich po adavky a 29
a schválil usnesení o unii Sedmihradska a Uher. Rakouský císaø Ferdinand V., který mìl ji
osti" s revolucí ve Vídni, unii promptnì 10. èervna schválil. Tento èin, spolu s rozhodnutí
nìmu z bøezna o odlo ení abolice nevolnictví, zaèalo situaci radikalizovat.
Pokraèovaly zásahy armády proti rolníkùm a v srpnu byli v Sibini pozatýkáni èlenové Rumunsk
výboru. Byli v ak propu tìni hned poté, co ozbrojení rolníci a rumun tí vojáci nìkterých p
yvinuli patøièný nátlak na úøady.
Od 14. do 23. záøí se v Blaji konalo tøetí shromá dìní, kterému pøedsedal B#rnu#iu. Tentokr
60 tisíc ozbrojených a bojovì naladìných rolníkù. Shromá dìní stvrdilo program z kvìtna, ja
ní Sedmihradska s Uhrami, ádalo okam ité zru ení nevolnictví a zvolení skuteènì reprezenta
o snìmu, v kterém by byly zastoupeny v echny národní skupiny.
Shromá dìní také po adovalo zastavení vojenských exekucí a dal ího pronásledování nemaïarsk
vyhlásili opozici maïarské revoluèní vládì v Budape ti, zaèali Rumuni zkoumat mo nosti ali
berálním a konstituèním Rakouskem, pøípadnì mo nost vytvoøení v rámci monarchie rumunského
radska, Moldavska a Vala ska.
Tøetí shromá dìni v Blaji bylo závìreèným velkým krokem ve vývoji rumunské revoluce v Sedmi
Vytvoøením vlastní revoluèní správy a vojenské struktury realizovalo pùvodní po adavek poli
losti a sebeurèení. B#rnu iu se stal pøedsedou "Pacifikaèního výboru", který pøevzal povinn
ní správy, a byla vytvoøena rumunská armáda, které veleli Avram Iancu, Axente Sever, Simion
Balint a dal í. V nìkterých pøevá nì rumunských oblastech, jako byl komitát Hunedoara, okre
dal í vznikla rumunská samospráva.
Podléhala výboru v Sibini. Tak sedmihrad tí Rumuni pøe li definitivnì na stranu Vídnì, se k
i spolupracovali uher tí Rumuni.
V øíjnu 1848 velitel císaøské armády v Sedmihradsku Anton Puchner odsoudil maïarský revoluè
podepsal dekret o obnovení rakouské správy v kní ectví. Dne
9. øíjna informoval Rumuny, e øí e uznává jejich národní práva, a 16. øíjna uznal i Pacifi
a byl Puchner jmenován civilním a vojenským správcem Sedmihradska.
Rumuni teï bojovali po boku císaøských vojsk proti maïarské revoluèní armádì a Vídeò jim za
národních práv. Císaøská armáda dodala zbranì pro novì vytvoøených 15 rumunských legií, kte
od pøímým velením rakouských generálù. K jednotkám v ak byli pøidìleni dùstojníci z Puchner
ednotky Raku ané pou ívali k odzbrojování maïarské Národní gardy. To, e se tyto jednotky d
do obèanské války a e se dopou tìly nakonec zejména v sékelských oblastech násilností na
atelstvu, je temná stránka v dìjinách obou národù. Rumuni z Uher a Banátu se nepøidali. V A
ských horách Avram Iancu ustavil Rumunskou váleènou radu, která v letech
1848 a 1849 koordinovala vojenské akce proti maïarským jed notkám.
Dal í diskuse o rumunské jednotì v rámci monarchie vznikly v zimì
1848/1849. Pøedstavitelé Rumunù z Bukoviny, Sedmihradska a Banátu zaslali 25. února 1849 m
emorandum císaøi Franti ku Josefovi se ádostí o spojení v ech rumunských území v rámci moc
Nìkolik mìsícù váleèná tìstìna císaøským nepøála. V bøeznu 1849
obsadila vìt í èást Sedmihradska maïarská armáda pod velením generála Józefa Bema. Rumunský
hl do Vala ska a èást jeho èlenù v èele se Úagunem odjela do Bukure ti, aby po ádali o zása
. Jen nìkolik okresù zùstalo pod rumunskou kontrolou, vèetnì mìsta Alba Iulia, pøedev ím v
ské hory, v kterých oddíly Avrama Ianka kladly úspì ný odpor. Na denním poøádku byly krvavé
ukrutnosti, páchané z obou stran. V únoru 1849 se ruská armáda pokusila obsadit Bra ov a ok
lí. Maïaøi se v ak je tì tentokráte ubránili. A rakouský protiútok, zahájený 18. èervna a
kým zásahem, byl úspì ný a revoluèní armáda zaèala kní ectví vyklízet.
V této souvislosti se exiloví vala tí revolucionáøi Nicolae B#lcescu, Gheorghe Magheru a C
r Bolliac obrátili, spolu se sedmihradskými revolucionáøi, na Kossuthovy generály.
Podezírali Habsburky, e jejich "vdìènost" po vítìzství zmizí a Rumuni od Vídnì stejnì nièe
B#lcescu dokázal v polovinì èervence pøesvìdèit Kossutha, aby v Szegedu podepsal Pacifikaèn
jekt a aby
19. èervence maïarský parlament pøijal zákon o národnostech, který byl pro Rumuny pøijateln
10. srpna vydal Kossuth zvlá tní dekret o skonèení nepøátelství mezi Maïary a Rumuny.
Bylo to v ak málo a hlavnì pøíli pozdì. Dne 13. srpna maïarská armáda u Úiria (Világos) ne
kapitulovala. Hned poté Avramovy legie, které nebyly nikdy od Maïarù pora eny, slo ily zbra
Rumunská revoluce v Sedmihradsku skonèila.
Rumunská revoluce v Sedmihradsku nabyla tragického obratu, kdy Rumuni a Maïaøi obrátili zb
anì jeden proti druhému. Chyba byla pøedev ím, i kdy ne výluènì, na maïarském revoluèním r
nalisté byli v otázce vzájemných vztahù velmi umírnìni. Byli pøipraveni s Maïary spolupraco
rozvoji kní ectví, v kterém budou v echny národy svobodné, ale nechtìli to udìlat za cenu z
vlastní identity. Kdyby to vùdci maïarské revoluce pochopili, v e se mohlo odehrát jinak. I
kdy je nepravdìpodobné, e by Habsburkové dovolili Maïarùm a Rumunùm v Sedmihradsku dovr i
oluce.
Rok 1848 byl v mezinárodním i národním vývoji pouhou mezihrou.
Události v rumunských zemích jsou spjaty s v eobecným evropským vývojem a celou Evropu velm
vlivnily. Na druhé stranì na vývoj událostí v roce 1848
pùsobily zvlá tní partikulární zájmy rumunských zemí, místních èinitelù, sil a pøedákù.
Pro rumunský národ je rok 1848 zásadním bodem zmìny, obratem v historii národního obrození.
dobé dùsledky revoluce se zdají nepatrné. Neúspìch v Moldavsku, Vala sku a Sedmihradsku neb
pøekvapením, kdy se vzala v úvahu nezku enost, okolnosti, nedostatek pøíprav a skromnost z
jù revolucionáøù. Status quo antes byl zdánlivì restaurován ve v ech tøech pøípadech.
Bylo to v ak klamné. V prùbìhu deseti let Moldavsko a Vala sko získaly evropskou podporu pr
svou autonomii, která vedla k sjednocení kní ectví v roce 1861 a ke zrodu moderního rumuns
o státu.
Sedmihrad tí Rumuni byli ménì úspì ní. Cítili, e za odmìnu dostali toté , co Maïaøi za tre
1867 bylo Sedmihradsko spojeno s uherskou korunou. Následovala diskriminace a kols
ký zákon na úkor Rumunù. Ale v roce 1918 se tìstí pro Rumuny obrátilo. Hnutí, které zaèalo
1792 a dozrálo v roce 1848, kulminovalo spojením Sedmihradska s rumunským královstvím.
RUMUNSKÉ ZEMÌ MEZI REVOLUCÍ A SJEDNOCENÍM Ruská a otomanská okupace Moldavska a Vala ska tr
a od roku
1848 do roku 1851. Obì velmoci své postavení suveréna kodifikovaly dohodou z Balta Liman
, podepsanou
1. kvìtna 1848, která oficiálnì obnovila re im Organických statutù. Ve skuteènosti v ak jej
y podstatnì zmìnila. Sultán znovu jmenoval kní ata na sedm let. Obèanská shromá dìní v ak b
jejich rozhodovací pravomoce pøeneseny na nové ad hoc divany. Tato shromá dìní ovládali nej
z nìkolika desítek rodin a jejich èlenové byli buï voleni, nebo jmenováni panovníkem. V Jas
a Bukure ti vznikly také dva výbory, které mìly pøipravit revizi Organického statutu. Okup
zùstaly nadále a ruská a turecká komise v obou kní ectvích dostaly sice diskrétní, av ak v
lé pravomoce.
Porta jmenovala Barbu Útirbeye kní etem Vala ska a Grigore Alexandru Ghiku kní etem v Molda
sku na léta
1849 a 1856. Jejich vláda byla v echno jiné ne klidná. Do roku
1851 se museli vyrovnat s okupací. Po krátkém období míru byla v ak opìt kní ectví vystaven
ci po roce
1853, kdy k ruské okupaèní armádì pøibyla za krymské války i rakouská okupaèní vojska.
Podle Regulamentù (statutù), potvrzených v Balta Liman, kní ectví do roku 1853 spolupracova
a a vzájemnì si radila v administrativních a legislativních procedurách. Napø. v dubnu 1853
obì provedla agrární reformy, které mìly alespoò trochu zlep it ubohé podmínky rolníkù. Obì
eènila nìkterá vylep ení v Jasech a Bukure ti a v nìkterých provinèních mìstech.
Moldavský panovník Ghica byl pøíznivec ideálù z roku 1848. Svého èasu byl delegátem revoluè
rty.
Dovolil revolucionáøùm vrátit se do vlasti, a dokonce je zamìstnal ve státních slu bách. Po
al liberální tiskový zákon, umo òují propagaci sjednocení.
Vìt ina rumunských revolucionáøù, kteøí v roce 1848 ode li do exilu, pokraèovala ve své èin
Paøí i, Vídni a Caøihradì. Spolupracovali s polským, maïarským, italským a nìmeckým exilem,
doufali v novou revoluci. V roce 1850 nìkteøí z nich v Londýnì zalo ili Støedoevropský demo
cký výbor. V roce 1851 vytvoøili výbor osmaètyøicátníkù, který se stal kolektivním èlenem M
Evropy.
Opakované pokusy organizovat rumunskou emigraci neuspìly pro osobní konflikty a pøíli nou r
ost názorù.
Také rekriminace událostí roku 1848 sehrála dùle itou roli.
Pøesto, nehledì na politické a taktické opce, v ichni revolucionáøi v exilu byli zajedno v
, e hlavním cílem je spojení a národní nezávislost.
Mezi emigranty byl v letech 1849 a 1852 N. B#lcescu, který vydal v Paøí i velké práce Hosp
tázka v dunajských kní ectvích a Dìjiny Rumunù v dobì vlády Michala Chrabrého. Zùstal prakt
pøedstavitelem revoluènì demokratického køídla. Pak se podílel na vydávání èasopisu Rom#nia
Skupinu radikálù vedl C. Rosetti, upøímný demokrat a bojovník za bur oaznì demokratické ref
jeho skupinì patøili bratøi Ion a Dumitru Br#tianové. Ion Ghica a G. Golescu pøedstavoval
i skupinu umírnìných reformistù, kteøí chtìli své cíle prosazovat diplomatickou cestou s po
h zemí nebo dokonce Turecka.
Velkou autoritu mezi emigranty mìl M. Kog#lniceanu. Byl to encyklopedicky vzdìlaný èlovìk,
který ji mìl za sebou nìkolik seriózních historických prací. Za své poslání pova oval boj
a nenávidìl feudalismus. Pøedstavoval to nejlep í z nastupující prùmyslové generace. Byl pr
a rolnická otázka jej pøíli nevzru ovala.
Dal í podnìt v ak nepøi el z revoluèní politiky, nýbr ze zmìn ve velmocenské rovnováze. Kr
tevøela "východní otázku", která po celé 19. století zamìstnávala Evropu a její diplomacii.
i provázely výbuchy násilí a vlastnì skonèila a výstøely v Sarajevu v roce
1914. V jádru otázky le el postupný úpadek otomanské øí e a to, jak se v jejím rámci postup
ly jednotlivé národy jihovýchodní Evropy a rivalita jednotlivých velmocí, usilujících o ovl
gionu.
K rakouskému a ruskému zájemci o dìdictví Osmanù se postupnì pøidala i Velká Británie, obáv
u obou velmocí ve Støedomoøí, kde mìl Londýn své imperiální zájmy.
Krymská válka zaèala jako spor vùle Mikulá e I., sna ícího se za ka dou cenu udr et ruský "
nu pravoslavných køes anù na Balkánì, vùle Porty, rozhodnuté je tì jednou odporovat ruskému
oneènì vùle Napoleona III., který chtìl Francii vrátit mezi velmoci.
Kdy v roce 1853 zaèala válka, okupovala ruská armáda Moldavsko a Vala sko. Brzy ji pak vys
ly okupaèní jednotky rakouské. V obou pøípadech tíhu okupace nesla ekonomika kní ectví.
Rumunské nacionalistické hnutí chtìlo vyu ít ruského zatlaèování.
Jeho hlavním nepøítelem se stal carismus a mnozí exiloví pøedáci vyzývali mláde , aby vytvá
nické oddíly, které by bojovaly na stranì Porty (jako ji pol tí a maïar tí revolucionáøi).
k my lenku, e by dávali zbranì do rukou Rumunù z kní ectví, odmítali.
V Moldavsku i Vala sku øada publikací a èasopisù jako Timpul, Patria, Rom#nia literar# a S
teau# Dun#rii, zaèala propagovat unii. Kní e Grigore Alexandru Ghica, který v letech 185
3 a 1854 musel prchnout, otevøenì podporoval národní stranu. Na jaøe 1855 poslal v této so
slosti Costache Negriho a Dimitrie Raleta s diplomatickým posláním do Caøihradu a do Vídnì.
Francouzi pøi li s ideou sjednocení obou dunajských kní ectví v jeden nárazníkový stát na D
erém pøedpokládali, e bude ruským protektorátem. Stejné téma odeznìlo v èasopise Steaua Du
pojení Moldavska s Vala skem udr í bøehy Dunaje a pobøe í Èerného moøe mimo konflikty."
Aktivity a kontakty rumunských emigrantù nesly teï ovoce, proto e "rumunská otázka" na la o
vu v evropském veøejném mínìní. Francouz tí spisovatelé a vìdci jako H. A. Ubicini, E. Quin
chelet a dal í, sympatizovali s rumunskou kauzou. Evropský tisk, vèetnì listù Revue de Deux
Mondes, Le Sie `cle, L'Indépendence Belge, The Daily News a The Times, rovnì podporov
al rumunské pozice. Exiloví rumun tí revolucionáøi dál bombardovali evropské politiky, jako
Napoleon III. a lord Palmerston, prounionistickou propagandou.
Ji na konferenci, která od kvìtna 1855 jednala v Paøí i o mo nostech ukonèení krymské válk
ancouzský delegát memorandum, které navrhovalo sjednocení obou kní ectví, èím by vznikla p
xpanze v jihovýchodní Evropì. Jednání pak pøeru ily boje.
Francouzský císaø, který chtìl zatáhnout do války Rakousko, pøi el s novým návrhem. Monarch
spìch Sardinie zøekne Lombardska a za to "získá"
Moldavsko a Vala sko. Vídeòská vláda, která v té dobì mìla v obou zemích okupaèní armádu, v
získání nìèeho za cenu "obìtí", kdy toho mohla dosáhnout jinak.
Na zasedání konference vyslancù v Caøihradu v únoru 1856 Francie znovu Rumuny zklamala. Je
jí zástupce se o jejich kní ectvích ani nezmínil.
Mírový kongres, zahájený v Paøí i v únoru 1856, se zabýval rovnì otázkou sjednocení "dunaj
e teï Moldavsko s Vala skem stále èastìji nazývaly. Na poèátku Francie, Prusko, Rusko a Sar
byly pro sjednocení, Rakousko a Turecko proti a Velká Británie nehlasovala. Nakonec z
vítìzil kompromis. Moldavsko a Vala sko zùstaly pod tureckou suverenitou, ale paøí skou sml
ou z 30. bøezna se velmoci staly garanty jejich budoucnosti. Navíc zùstala otevøena otázka
budoucí organizace kní ectví a Rumunùm bylo slíbeno, e budou vyslechnuti, a o nì pùjde.
sjednocením mìly zabývat ad hoc divany a výbor garanèních velmocí v Bukure ti. Paøí ská sml
vila, e Rusko musí vrátit Moldavsku tøi ji ní besarabské okresy (Cahul, Belgrad a Ismail).
rvenci 1857 je tì podepsali zástupci esti velmocí dohodu s Tureckem, podle které pøipadla
davsku dunajská delta a Ostrov hadù.
Po krymské válce také vítìzné velmoci na paøí ské konferenci prosadily nový statut plavby p
yl zmezinárodnìn tzv. námoøní Dunaj, tedy tok øeky od ústí po pøístav Isacea. K dodr ování
a k zaji tìní její bezpeènosti byla vytvoøena Evropská dunajská komise. Její pùsobnost byla
878 prodlou ena po Galac a v roce 1883 po Br#ilu.
V kní ectvích se zastánci unie spojili do tzv. národní strany, která zahájila kampaò za sje
Pøi tom byli unionisté aktivní nejen v hlavních mìstech, ale i na venkovì.
Lidová podpora se zdála být vysoká, vèetnì velkého nad ení mezi rolníky.
Pøíznivìj í situace pro unionisty vznikla tentokráte v Moldavsku, kde od konce roku 1855 vy
al Kog#lniceanu èasopis Steaua Dun#rii (Hvìzda Dunaje). Od roku 1856 pùsobila v Jasech
Spoleènost pro sjednocení. Pozdìji dokonce vznikl v Bukure ti zvlá tní výbor pro koordinac
onistických akcí v obou kní ectvích.
Otomanská øí e se pøirozenì sna ila unionistické snahy limitovat.
Kdy v létì 1856 uplynulo v Moldavsku i Vala sku sedmileté období tamních kní at, nahradila
ta caimacamy (místodr iteli).
V Moldavsku to byl reakèní bojar Teodor Balý a ve Vala sku bývalý kní e Alexandru Ghica. Pr
vystoupil proti unionistùm, zakázal Hvìzdu Dunaje a zavedl cenzuru. Naopak tomu bylo
ve Vala sku, proto e Ghica byl sice konzervativec, ale v podstatì pøívr enec unie.
Kdy poèátkem bøezna 1857 zemøel Balý, jmenovala Porta místodr itelem pro Moldavsko Nicolae
chi Vogoridu, známého odpùrce sjednocení, pùvodem Øeka a dlouholetého vysokého úøedníka Por
dìlal v e mo né, aby podpoøil separatisty a potlaèil unionisty.
Provedl rozsáhlou èistku mezi státními úøedníky a z více ne stovky soudcù jich pøes devade
uèasnì se sna il korumpovat rozdáváním úøadù, ale i dùstojnických dekretù (dvoutisícová mol
té dobì 60 plukovníkù). Pod záminkou, e pøeká ejí objektivní pøípravì voleb, rozpustil uni
usy zvládnout èervencové volby do ad hoc divanu podplácením, nátlakem, cenzurou a obstrukce
i unionistických schùzí, selhaly po zveøejnìní Vogoridovy tajné korespondence. Byl z toho m
národní skandál a krize mezi velmocemi, vyøe ená a v srpnu
1857, kdy Napoleon III. a královna Viktorie souhlasili s kompromisem v podobì tzv. O
sbornova paktu.
Francie odstoupila od po adavku kompletní unie obou kní ectví pod zahranièním princem, zatí
nglie souhlasila s anulováním zfal ovaných voleb v Moldavsku a konáním voleb nových. Vogori
musel odejít a na jeho místo nastoupila tøíèlenná regentská rada. Dva z jejích èlenù, Vasil
a Anastasie Panu, byli rozhodnými unionisty.
Situace, která vznikla v dùsledku krymské války a událostí po ní, vzrùst role Napoleona III
o arbitra Evropy, to v e dalo Rumunùm nové mo nosti, kterých také hned vyu ili.
Nebylo na tom nic fatálního, ani jejich aktivity nebyly produktem náhody èi nìèí vnìj í vel
Nakonec to prostì byla akce Rumunù samých, kteøí "udìlali Rumunsko". Ukázali, co zmù e mal
nároky a agrese jeho vìt ích sousedù.
Volby ve Vala sku v záøí, stejnì jako pøedtím nové volby v Moldavsku, pøinesly podstatné ví
tù.
Byly zalo eny na nepøímém hlasování ni ích tøíd, a pøesto byly vùbec první zku eností s de
h. Aè divany, které zaèaly fungovat v øíjnu 1857, mìly jen poradní roli, byly dùle ité, pro
aly o ètyøech zásadních otázkách: spojení Moldavska s Vala skem, autonomii nového státu, vo
zahranièí a reprezentativní konstituèní vládì. Zahranièní panovník mìl eliminovat rivalitu
eèù o trùn, ale i redukovat zahranièní zájmy. Moldavský divan navíc vzru enì diskutoval o a
u.
Dokonce tu 15 rolnických delegátù pøedlo ilo vlastní memorandum, po adující sní ení povinno
Nìkteøí bojaøi je okam itì obvinili z prote ování "ducha komunismu". Cíle byly odvozeny od
cí z roku 1848 a tvoøily základ pro aktivity, vyvíjené Rumunskem mezi lety 1857 a 1866.
Návrhy divanù a evropské komise, sídlící v Bukure ti, tvoøily podklad pro diskusi sedmi vel
ejich pøedstavitelé se se li v Paøí i 22. kvìtna 1858. Výsledkem slo itých jednání byla do
. srpna, která se zároveò mìla stát novou ústavou kní ectví. Definovala jejich vnitøní a vn
ala v ak rumunského pøání po plném sjednocení. Aè se od té doby zemì mìla nazývat Spojená k
Vala ska (Principatele Unite ale Moldovei ýi Ý#rii Rom#neýti), mìla mít dva panovníky, dvì
mìsta, dvì oddìlená shromá dìní a dvì vlády. Velké pravomoci pøisoudila konvence kní eti, k
n ten, kdo mìl roèní pøíjem z nemovitostí 3000 rolníkù. Podle usnesení konference mìl v kní
nastoupit jako panovník princ z nìkterého z vládnoucích evropských rodù.
Kní e sankcionoval zákon, který mohl také vetovat. On také mohl pøedkládat návrhy zákonù, j
níky a mìl právo milosti. Aby Rumunùm nebylo líto, e se nemohli sjednotit, mìly mít armády
ní ectví jedno velení a mìly vzniknout Ústøední komise a Nejvy í soudní a kasaèní dvùr ve
ranici obou kní ectví) k øe ení spoleèných problémù, vypracování jednotné legislativy a pøí
Konvence také pøedpokládaly dal í sociální a politické reformy tím, e anulovaly pøe ívajíc
retovaly nový volební øád. Bojaøi nadále nebyli osvobozeni od placení daní a ve shromá dìní
t o moc s necelými ètyømi tisícovkami nejbohat ích obèanù.
Pøes svá omezení pøedstavovaly konvence z roku 1858 krok vpøed k modernizaci rumunské spole
sti. A proto e výslovnì nezakazovaly sjednocení, otevøely dveøe unionistickému hnutí.
To koncem roku 1858 zaèalo s rozsáhlou kampaní pro nové volby.
V Moldavsku v nich národní strana získala velkou vìt inu ve shromá dìní, ale ve Vala sku by
sté v men inì. Separatisté mìli v Moldavsku hned dva kandidáty na kní ecí stolec. Prvním by
hail Sturdza a druhým jeho syn Grigore Sturdza, který to v turecké armádì dotáhl na divizní
generála. Oba se srdeènì nenávidìli, a tak se jejich pøívr enci mohli tì ko shodnout. Zato
ejprve pøedlo ili 38
kandidátù, èím zcela diskvalifikovali svou vìt inu ve shromá dìní.
V polovinì ledna se unionisté se li v Muzeu pøírodní historie.
Nekoneènì dlouho se dohadovali o spoleèném kandidátovi, a nìkdo z nich krátce pøed pùlnocí
a prohlásil, e nikdo neodejde, pokud se nedohodnou. Tehdy padlo poprvé jméno plukovníka C
uzy, který pøi druhém hlasování zvítìzil. Cuza byl ze staré bojarské rodiny, studoval v Jas
aøí i a aktivnì se zúèastnil revoluce 1848. Krátce il v sedmihradském exilu a o devìt let
toupil z místa okresního správce v Galaci na protest proti Vogoridovi. Mìl autoritu a ne
patøil k ádné z unionistických frakcí a dosud na kní ete nekandidoval.
Na zasedání shromá dìní pak unionisté, vedení Mihailem Kog#lniceanu, Costachem Negrim a dal
azili nìkolik mocichtivých pretendentù na trùn, a nakonec dosáhli toho, e 17. ledna 1859 s
romá dìní jednomyslnì zvolilo kní etem Alexandru Ioana Cuzu.
Dìj se teï pøesunul do Bukure ti. I ve Vala sku probìhly volby pod dozorem tøíèlenné regenc
ministrù. A proto e lo o èleny bývalé reakèní Sturdzovy vlády, zaèali ihned pronásledovat
Dokonce se pøipravoval "atentát" na jednoho z nich, který by byl záminkou pro zostøená opat
proti "spiklencùm". Díky fal ování volebních seznamù a pronásledování tìch druhých, zvítìzi
unionisty v pomìru 153:29. Pravda, vìt inu separatistù do jisté míry znehodnotilo to, e èá
ch podporovala kandidaturu G. Bibeska a èást Barbu Útirbeye.
Vala tí unionisté, vedení Ionem C. Br#tianem, C. A. Rosettim, Vasile Boe reskem, N. T. Or
#ýanem a dal ími, zorganizovali poulièní demonstrace a masové protesty k zastra ení protiun
ké vìt iny ve volebním shromá dìní. Ráno 22. ledna doslova obklíèilo pøes 20 tisíc lidí bud
ty, v které se konalo zasedání shromá dìní. Dal í den jich bylo je tì více, lidé protrhli k
nìkteøí z nich se dostali do sálu. Do mìsta pøicházelo stále víc sedlákù z okolí. Veèer
4. února se unionistiètí èlenové shromá dìní se li v hotelu Concordia a shodli se na spoleè
Cuzovi. Den na to, 5. února 1859, shromá dìní rovnì jednomyslnì zvolilo kní etem mu e, kt
len pøed dvìma týdny v Jasech, Alexandru Ioana Cuzu.
Velmoci váhaly, ale dvojí Cuzova volba neznamenala poru ení paøí ské konvence. Slovy Kog#ln
a: "Je to velký výdobytek... Byl to národ sám, kdo dosáhl této unie. Národ, který zvolil je
kní ete pro dvì sesterské zemì s explicitním posláním svést je dohromady." Nakonec rumunsk
compli velmoci akceptovaly, proto e jen Rakousko a Turecko se chtìly postavit rozhod
nutí v kní ectvích. Dne 13. dubna 1859 pøedstavitelé garanèních mocností uznali dvojí volbu
kousko a Turecko a v záøí), trvali v ak na tom, e volba platí jen po dobu jeho vlády.
Tak v roce 1859 Rumuni podnikli dùle itý krok, i kdy nebyl bez vnìj ích rozpakù a nebezpeè
tovali se z neúspì né revoluce 1848, pøekonali nevýhodnou geografickou situaci mezi tøemi n
y spøátelenými velmocemi a vytvoøili jádro, kolem kterého, jak doufali, by se v budoucnu mo
l zformovat jednotný rumunský národní stát. Pøesto e po roce 1859 bylo fakticky vylouèeno p
ké i ruské vmì ování do vnitøních zále itostí, zùstalo faktem, e Rumuni stále je tì museli
nièním tlakem, zpùsobovaným tu nepøátelstvím osmanské øí e, tu podezíravostí habsburské mon
ionismem carského Ruska.
Kdyby "provokovalo" moc, nebo kdyby do lo k pøíli ným "vnitøním nepoøádkùm" byly by tyto ve
váhání intervenovaly a udìlaly cokoliv, aby vrátily v e, co se Rumunùm podaøilo získat, do
o tyto velmoci "pøíjemnìj í" situace konce padesátých let.
VLÁDA ALEXANDRU IONA CUZY, 1859-1866
"Alecu Cuza" nebo "Cuzache", jak byl nový panovník èasto zván, se ocitl v nejednoduché sit
uaci.
Hned na poèátku vlády nará el na odpor èásti domácí aristokracie, její nìkteøí pøíslu níci
ní ecích stolcù. Jako Moldavan vzbuzoval nedùvìru mezi bukure skými politiky a také nìkteø
pokládali spí e za doèasného zástupce "zahranièního kní ete". Pøedev ím v ak potøeboval so
Dvojí volba Alexandru Iona Cuzy jako kní ete dvou kní ectví dala poprvé v moderních dìjinác
poleènou vládu s garancí velmocí, a to jen dva roky poté, co se unifikace stala realitou.
Vládnout systémem, který vytvoøila paøí ská konvence, v ak prostì ne lo. Dvì vlády, dvojí l
tatní zdvojené vy adovalo separaci mezi obìma kní ectvími a vedlo jen k umrtvení a znehybnì
arakter procedur, které pøedpokládala Paøí k øe ení rozdílù mezi dvìma legislativami, znam
u 1859 do roku 1861 se v Moldavsku vystøídalo devìt a ve Vala sku dokonce jedenáct vlád, za
co vìt ina legislativních aktivit skonèila na jednáních a za celou dobu se podaøilo schváli
est spoleèných zákonù.
Cuza hledal øe ení v diplomacii a s tichou podporou Francie mohl nakonec dosáhnout toho,
e od 23. prosince 1861 zaèala oficiálnì existovat Spojená rumunská kní ectví. Od 3. února
ila spoleèná vláda, které pøedsedal Barbu Catargiu. A dva dny na to zahájil èinnost spoleè
lament, pøed kterým Cuza vyhlásil dokonèení sjednocovacího procesu.
Nový re im Rumunùm umo nil sjednotit legislativu, ale nakonec i správu a justici. Hlavním m
em se stala Bukure , kdy si tu Cuza zøídil oficiální rezidenci. Shromá dìní byla znovu zv
nu 1862 jako jedno národní shromá dìní. Nový systém v ak nezmìnil volební re im, stanovený
858, ani její ustanovení ohlednì sociálních reforem. To zaruèovalo Cuzovi problémy, proto e
bní systém automaticky vrátil reakèní vìt inu v parlamentu a tato vìt ina zase znemo nila j
ciální reformy. Definitivní statut unie z roku 1861 byl nesporným úspìchem Cuzy, ironií byl
hlavním výsledkem nakonec bylo rostoucí vnitropolitické napìtí.
Elektorát, vytvoøený paøí skou konvencí, byl velmi úzkým tìlesem s více ne 4000 volièù, je
o zalo eno na majetku. Výsledkem bylo, e existovalo zhruba tolik lep ích funkcí ve státní
ako bylo volièù. V tomto systému se s obrovskou vìt inou obyvatel, kterou tvoøili rolníci,
stì nepoèítalo. Aèkoliv pøíle itostnì jejich zájmy èi po adavky zabloudily na rumun -skou p
cénu, pro politiky nebyly dùle ité, snad jen nìkdy z demagogických dùvodù. Rolnictvo se sta
litickým faktorem a ve 20. století.
Jednokomorový parlament ovládali bohatí velkostatkáøi. Mìl právo inicio vat, zva ovat, mìni
t èi ratifikovat zákony. Moc shromá dìní v ak vyva ovala moc panovníka.
Kní e vládl s ministry, které jmenoval, nikoliv v ak nezbytnì z èlenù shromá dìní. Mìl práv
cionovat èi vetovat legislativu. Svolával a rozpou tìl shromá dìní a vládl v dobì jeho abse
dílel moc s voleným shromá dìním, mìl rozsáhlé mo nosti jednat samostatnì v zahranièní poli
tel armády a ten, kdo kontroluje ministry a dal í vysoké funkcionáøe.
Aby byla jeho moc ponìkud omezena, v echny akty, které vydával, musel kontrasignovat pøeds
eda vlády.
V praxi to v ak nijak kní ete neomezovalo.
Systém jen posilovala centralizace politického ivota podle francouzského modelu.
Reálná politická moc byla za Cuzovy vlády soustøedìna v rukou necelých tøí desítek lidí. Pr
archickou situaci v Rumunsku také dlouho nevznikaly politické strany. Byly tu jen sk
upiny, frakce, osobní kliky, ale nic, co by se dalo oznaèit za politickou stranu. Pøes
to lze rumunské politiky v letech 1859 a 1914 v zásadì dìlit na "konzervativce" a "liberál
".
Za Cuzy se lidé dìlili na ty, kteøí vìøili, e systém, vytvoøený paøí ským kongresem v roce
kojivý, s mo nou výjimkou, e neposkytl ani kompletní unii ani zahranièního panovníka, tedy
ervativce, a ty, kteøí v systému vidìli jen stupeò k plnì sjednocenému a nezávislému Rumuns
terém chtìli uskuteèòovat sociální reformy a vytvoøit ústavní instituce, tj. liberály. Naví
istické pro vìt inu konzervativcù bylo, e se nezúèastnili revoluce 1848, zatímco vìt ina l
Cuza byl v zásadì umírnìný liberál. On a jeho nejbli í spolupracovníci byli nacionalistièt
oldavska, kteøí se aktivnì zúèastnili událostí v roce 1848.
Vìøili, e jisté zmìny, zejména pozemková reforma, jsou nevyhnutelné pro stabilizaci kní ec
olnickým nepokojùm. Hlavními spolupracovníky Cuzy byli Mihail Kog#lniceanu, Costache Neg
ri, Vasile Alecsandri, Nicolae Kretzulescu, generál Ion Emanuel Florescu, Dimitrie
Bollintineanu a Ion Strat.
Oponenti panovníka pøicházeli ze dvou stran, od liberálù i konzervativcù. Pøedev ím to byla
skupina kolem Iona C. Br#tiana a C. A. Rosettiho. Vìt inou to byli lidé z Vala ska, osmaèt
yøicátníci a patøili k nim dále Ionùv bratr Dumitru, bratøi Nicolae, Útefan, Alexandru C.(N
a Radu Golescu, Eugeniu Carada a Anastasie Panu, který jediný nebyl z Vala ska. Byli
organizovanìj í, ne ostatní skupiny a v roce 1861 uèinili nìkteré kroky k rudimentární str
nizaci. Nemìli v ak takøka ádný vliv mimo Vala sko, a dokonce v kní ectví samém se omezova
a a mìsteèka. Mìli výhodu v tom, e vydávali tehdy v kní ectvích nejroz íøenìj í noviny Rom
platformy tìchto vala ských liberálù v roce 1861 se skládal ze tøí bodù: za prvé volební re
volebního práva, za druhé konstituèní záruky oddìlení moci a obèanských svobod (zvlá tì svo
roma ïovací), za tøetí rychlá modernizace stávajících a nových finanèních, obchodních a vzd
odní obrany.
Vala tí liberálové byli také zainteresováni na rumunské iredentì. Sjednocení Moldavska a V
oce 1859
zanechalo mimo rumunská území pod habsburskou èi ruskou kontrolou. A liberálové vìøili v pø
Sedmihradska, Bukoviny a Besarábie. A také nevynechali jediné pøíle itosti, aby nemanifest
vali své iredentistické názory a své pohrdání konzervativními impérii.
Není proto divu, e byli pova ováni za nebezpeèné dogmatiky, a to jak v kní ectvích, tak i
nièí.
Skupina Br#tianu-Rosetti byla zdr enlivìj í v sociálních vìcech.
Jejich názory byly podmínìny nacionalismem.
Argumentovali tím, e agrární otázka pro její výbu nost a nedìlitelnost by mìla zatím být p
u, dokud nebude vyøe ena otázka nacionální. Je tì ké to nepova ovat za racionální.
Cuza permanentnì znepokojoval skupinu osobní rolí na vládì, umírnìnou zahranièní politikou
a sociální reformy. Vala tí liberálové Cuzu a jeho lidi vidìli jako ztracené ve vágní utop
izarní smìsi ideálù Velké francouzské revoluce a moderního socialismu.
Vedle Cuzy a vala ských liberálù je tøeba zmínit se alespoò o jednom jménu: Ion Ghica, poto
ní ecí rodiny, vìdec a liberál anglického typu. V letech 1830 a 1870 asistoval pøi v ech d
tech, nemìl v ak takøka ádnou popularitu, proto e nemohl odvrátit podezøení, e byl urèen
eho obvyklým spolupracovníkùm patøili Dimitrie A. Sturdza z Moldavska a Ioan B#l#ceanu a
nìkdy Alexandru G. Golescu, bratranec ji zmínìných bratøí Goleskù z Vala ska.
Konzervativci se obvykle pova ovali za pøirozenou vládnoucí vrstvu. V Cuzovi vidìli pøivand
ovalce, jeho cesta na trùn byla náhodná a doèasná a nelze jej brát vá nì. Sledovali vícemé
trukce vùèi kní eti a jeho reformám. To, e akceptovali paøí ský kongres, nebylo pøekvapení
dálo, e se moc soustøedí v jejich rukou. Úzké volební právo jim, bohatým velkostatkáøùm, z
vìt inu ve shromá dìní. Nebyli organizováni, nemìli platformu a ani významnìj í tiskový org
ervativcù za Cuzova re imu patøili Barbu Catargiu, Apostol Arsache, George M. Sturdza,
C. N. Br#iloiu, Gheorghe Útirbey, Lasc#r Catargiu, Petre Mavrogheni, Dimitrie Ghi
ca a Manolache Costache Epureanu. Byli silnìj í v Moldavsku. Jejich význam ponìkud oslabil
o v roce 1862 zavra dìní Barbu Catargia, pøedsedy první spoleèné vlády obou kní ectví (jeho
6. èervence stal umírnìný liberál Nicolae Kretzulescu). Patøila sem i umírnìnìj í konzerva
, kterou tvoøili Vasile Boerescu, George Costa-Foru, Constantin Bosianu a Christia
n Tell, jejich reformismus je odcizoval od hlavního konzervativního proudu.
Cuza byl s to uskuteènit øadu reforem, jako napø. opatøení k rozvoji armády, nové daòové zá
oderního univerzitního systému (dekret z roku 1863 vytvoøil první vysokou kolu v Bukure ti
oala supe rioar# de litere) a reorganizace legislativy na moderním základì.
Zároveò vìdìl, e volební problém nelze vyøe it, pokud se neuskuteèní agrární a sociální re
V øíjnu 1863 vytvoøil Cuza novou vládu, v jejím èele stanul Mihail Kog#lniceanu, který zaè
formami. V prosinci byl zestátnìn majetek bohatých dìdièných klá terù, vlastnících více jak
y v zemi.
Je tì pøed tím Cuza zakázal øecké bohoslu by a mnohé mnichy vypovìdìl. O rok pozdìji, v roc
val návrh pozemkové reformy, který v ak parlament odmítl.
To bylo pro Cuzu záminkou, aby jej 14. kvìtna rozpustil a vytvoøil autokratický systém. Úst
vu zamìnil tzv. Roz íøeným statutem paøí ské smlouvy, zvy ujícím pravomoci panovníka. Ten t
ony a jmenoval èást èlenù novì vzniklého senátu.
Nový volební øád pøedpokládal zavedení nových kategorií volièù.
Své rozhodnutí si kní e dal "potvrdit" lidovým hlasováním v pomìru 682 621 : 1307.
Velmoci je tì jednou akceptovaly zmìnu. Francie byla zamìstnána dobrodru stvím v Brazílii,
po polském povstání v roce 1863 nemìlo dost sil a Rakousko a Prusko válèily s Dánskem. A t
tzv. Caøihradský protokol z 28. èervna vzal prostì zmìny v kní ectvích na vìdomí.
Cuzùv reformní program se pak mohl uskuteènit bez vá nìj í legální opozice. Pøedstavoval ko
verzní snù ku návrhù. Na jedné stranì byl kní e autokrat, jmenující témìø celý jím vytvoøen
zásahy takøka finanènì znièil svého hlavního odpùrce Rosettiho. Na druhé stranì vytvoøením
cného volebního práva pro dolní snìmovnu dal rolníkùm poprvé anci volit, by i nepøímo. Ko
864 vy el formou kní ecího dekretu (jako ostatnì vìt ina ostatních) agrární zákon.
Je nepochybné, e situace v zemìdìlství byla neúnosná. Posuny v 19. století od tradièních a
hù k systému vztahù, stanovených zákonem a kontraktem, znevýhodnily rolníky. Souèasnì nový
oøil obrovský prostor pro zneu ívání a pøehnané po adavky vlastníkù pùdy. Cuzova reforma zr
jící formy feudálních povinností a omezení osobních svobod rolníkù. Zákon pøedpokládal urèi
ka dého rolníka, v závislosti na jeho pøedchozím statutu a dr bì, i to, e kompenzace zapla
Asi pùl milionu "osvobozených rodin" dostalo nìco pøes 400 tisíc ha pùdy. Ostatních asi 50
rolníkù obdr elo jen zanedbatelné pøídìly. Rumunský rolník mìl teï ménì pùdy, ne fakticky
u století a vìt inou nebyl s to u ivit rodinu. Zákon vùbec neøe il otázku spoleèných pastvi
udr eli 80 procent své pùdy. V sedmdesátých letech nebyly výjimkou velkostatky s 10 tisíci
tarù. Mohly dál existovat díky tomu, e vìt inu rolníkù jejich vlastní hospodáøství neu ivi
Agrární reforma z roku 1864 uvolnila pracovní sílu. Èást rolníkù odcházela do mìst. Jen v l
9 a 1889
se poèet obyvatel mìst zvý il ze 14,8 na 17 procent. Hlavní mìsto Bukure mìlo poèátkem os
00
tisíc obyvatel. Velmi rychle rostly pøístavy Br#ila a Galac.
Vedle existujících zemìdìlských dílen a manufaktur vznikaly i první moderní podniky. Nejdùl
se stala tì ba ropy.
Na ne tìstí Cuzou a jeho premiérem dobøe mínìná reforma byla patnì koncipována a je tì hùø
Spìch neumo nil adekvátní pøípravu, a to zase umo nilo znaènou vyhýbavost a podvody pøi rea
aòová opatøení naopak zaèala rolníkùm kodit. Zcela ignorován byl i problém atomizace ji t
podáøství. I z hlediska dlouhodobého dopadu na modernizace se reforma nakonec ukázala prob
lematickou.
Dal í reformy následovaly rychle za sebou: byly reorganizovány soudy, pøijat komunální záko
ny okresní samosprávy, zaveden metrický systém mìr a vah, zalo ena obchodní komora a statis
ký úøad, vypracován i nový civilní a trestní zákoník (bohu el podle napoleonského modelu) a
vána církev. Za Cuzovy vlády nejen e vznikla univerzita v Bukure ti a Jasech, ale i dal í v
ké koly jako Zemìdìlská kola v T#rgu Neam#, kola krásných umìní v Jasech, konzervatoø v
ech.
Vznikly také nové obchodní koly v Bukure ti a Galaci a nová gymnázia v Botoýani, Focýani,
Ploieýti a Bukure ti. Podstatnì se zvý il i poèet vesnických kol a v hlavním mìstì byla za
pro Makedorumuny. První áci do ní pøi li z pohoøí Pindus v severním Øecku.
Tato opatøení by za normálních okolností musela panovníkovi pøinést velkou popularitu. Cuzo
v ak podaøilo tak dokonale se odcizit jak konzervativcùm, tak i liberálùm, kteøí proti nìm
voøili velmi efektivní koalici.
Cuzovy reformy byly drahé a zruinovaly státní rozpoèet. Cuza také zemi zadlu il, kdy v roc
864 a 1866 pøijal první zahranièní pùjèky na vysoký úrok. Navíc se poèátkem roku
1865 roze el se svým nejschopnìj ím spolupracovníkem Kog#lniceanem. Koneènì, zdál se být st
gický jako panovník a pøíli povoloval zkorumpované kamarile rádcù.
Ji v roce 1865 propukly v Bukure ti nepokoje a v Moldavsku se íøilo separatistické hnutí.
Pøevrat, který øídili Ion C. Br#tianu a C. A. Rosetti za liberály, Ion Ghica za umírnìné li
a Lasc#r Catargiu za konzervativce a který podpoøili i velitelé armády, donutil 23. února
1866 Cuzu k abdikaci.
Spiklenci v noci s pomocí oddílu dìlostøelcù obklíèili rezidenci, vpadli do lo nice a kní e
lverem v ruce donutili k podpisu rezignaèního aktu. Moci se ujala tøíèlenná prozatímní vlád
Locotenen## domneasc#), v které byli liberál Golescu, konzervativec Catargiu a pluko
vník Haralambie. V nové vládì, vytvoøené Ionem Ghikou se major Lecca, velitel dìlostøelcù,
h pøi puèi, stal ministrem války. Byli v ní i konzervativec Mavrogheni jako ministr fina
ncí a liberál Rosetti jako ministr kolství.
Obyvatelé, deptaní rostoucími danìmi a byrokratickými nepoøádky, se chovali lhostejnì. Za n
dní svr eného kní ete odvezli do Rakouska. Cuza il støídavì ve Vídni a ve Florencii a ve v
zemøel v Heidelbergu. Dnes je pochován v jasském kostele Nejsvìtìj í trojice po boku D. Can
ira.
Je tì v den, kdy Cuza abdikoval (tj. 23. 2. 1866), schválili poslanci parlamentu i senát
u jednomyslnì volbu druhého syna belgického krále Filipa Flanderského, kdy ten odmítl, obr
se Rumuni k sigmaringenské vìtvi Hohenzollernù.
V zaostalé realitì a v podstatì s malou podporou toho udìlal Cuza hodnì. Nejdùle itìj ím je
bylo vytvoøení jednotného státu v roce 1859. Definitivní unie pøi la rychleji, ne mnozí o
aké to, jak vyøe il otázku klá terù, byl triumf. Ve vnitøní politice byl ménì úspì ný. Hand
konzervativní vìt ina v parlamentu. Po roce 1864, kdy vládl prakticky sám, nedokázal plnì v
krizi legitimity. Mj. i proto, e byl v neustálém konfliktu s politickou vìt inou a e je t
ohl vzniknout skuteèný systém politických stran.
Mistrovský kousek reforem - agrární zákon je pøíkladem nedostatku smyslu pro administrativu
Cuzy a jeho rádcù. Pøitom efekt tohoto zákona byl nezanedbatelný a spolu s mírným roz íøení
se stal dùle itým krokem ke zlep ení postavení rolnictva. Zmìny, které Cuza pro vedl v armá
lativì a kolství, znamenaly významné precedenty, i kdy mnohdy nemohly být zatím vyzkou en
bohost místních pomìrù.
Dùsledkem reforem byla liberalizace a modernizace celé spoleènosti, i té její nejkonzervat
ivnìj í èástí. Av ak také dal í posílení centralizace státní moci a to, e spoleènost si ví
neu ívání moci, na autoritáøský a oligarchický systém vlády.

RUMUNSKO POD CAROLEM I., 1866-1914

Vláda Carola I. byla nejdel í v historii Rumunù a jeho jméno je úzce spjato s politickým vý
v dané dobì. Bìhem jeho éry byl zdánlivì vyøe en problém legitimity, i kdy v roce 1870 a
vá nou krizí. Pokud lo o vývojovou krizi úèasti, tedy politických stran, sociálních skupin
o systému, mnoho se proti pøedchozímu období nezmìnilo. Pøed
1. svìtovou válkou byla participace hlavním problémem rumunského politického ivota. Koneèn
la vývojová krize, spjatá s byrokratizací moderní spoleènosti.
V Rumunsku byla expanze byrokratického státního mechanismu primárním rysem období po roce 1
78.
Na druhé stranì, stejnì jako pøed rokem 1866, se nejdùle itìj í události rumunského národa
ických kontextech. Tak aèkoliv období let 1866 a 1914
zahrnulo vznik nezávislého státu v roce 1877, jeho expanzi na pobøe í Èerného moøe pøipojen
roce
1878 (pozdìji i ji ní Dobrud e v roce 1913), vytvoøení království v roce 1881 a koneènì i a
umunska v kontextu jihovýchodní Evropy na poèátku 20. století, nejvýznamnìj í byly události
rozkvìtem moderní rumunské civilizace, tak jak se projevila v dílech národního básníka Emin
nejvìt ího dramatika Caragiala a hudebního génia Eneska. Rumunsko rovnì zaznamenalo význa
rok v hospodáøské oblasti a významnou europeizaci v oblasti kolství, intelektuálních, kult
a sociologických struktur.
Pokraèoval nadále obrácený vývoj ne na Západì, pokud lo o "trojí revoluci". Kulturní zmìn
mìny politické a hospodáøství stále zaostávalo. Proces vývoje rozproudil vá nivé debaty na
?
Odkud pocházíme? a Kam kráèíme? Mnohdy se tyto úvahy staly pro Rumuny pøímo posedlostí.
Situace Rumunska byla v dy o ehavá, nebo se nacházelo na køi ovatce jihovýchodní Evropy, o
expanzionistickými impérii a národy, a tak rumun tí intelektuálové fungovali v národním pro
ako aktivisté "filosoficko-vlastenecké" mentality, ne akademického klidu. Zkrátka byli pr
odukty, tvùrci a obìtmi "ceart# pentru istorie"(pøe o historii). V dobì pøed l. svìtovou vá
u se utváøela rumunská klasická kultura, v jejím rámci bylo jednou z nejdùle itìj ích èinn
tváøení historie.
V období 1866 a 1914 bylo mnoho neúspìchù. Hospodáøský rùst zùstával na velmi nízké úrovni
hnaná a jeho zhoubný vliv byl ignorován a pøehlí en.
Tr ní liberalismus, dùle itý korelativ pro roz iøování politických svobod a budování modern
i, ve skuteènosti neexistoval a je pochybné, zda by aspoò malá èást rumunské elity s ním vù
patizovala. Mnohé z pozitiv v hospodáøském vývoji se udály spí e proti vùli vládní politiky
hospodáøství, tedy zemìdìlství, zaostával vzhledem k neexistenci agrární reformy a proto,
rozvíjena nezbytná infrastruktura, zvlá tì v bankovnictví a kreditu. Obrovská rolnická vìt
stavovala nulový faktor v politickém ivotì.
V echno to je tì zhor ovaly centralistické koncepce vlády, bránící a zpo ïující vznik skute
øádu. Nedostatek otevøené participace v systému a zneva ování lokálních iniciativ a reprez
o rozvoji skuteèných politických stran. Rumunské "strany" zùstávaly spí e frakcemi, èí spí
nizovanými kolem osobností, spojenými více vztahem patron-klient, ne ideály, ideologií èi
amem.
Staré Rumunsko ovládala agrární hiearchie. Moderní Rumunsko bylo ovládáno jinou oligarchií,
u mìstskou, ukotvenou v byrokratickém, samo sebe obnovujícím politickém poøádku. Odhaduje s
efektivní politickou elitu netvoøilo více ne 3000 mu ù.
Vládní aparát potøeboval stále více lidí. A pro mnohé bylo studium jen prostøedkem k získán
ve státní slu bì. Kolem roku 1900 pracovala jen dvì procenta obyvatel ve státních slu bách
procenta v prùmyslu a jen ètvrtina z nich v podnicích s více ne 25
zamìstnanci.
Neúspìchy, spojené pøedev ím s vývojem krize participace a byrokratizace, pøispìly v roce 1
ejkrvavìj ímu rolnickému povstání ve východní Evropì. Nicménì v roce 1914 proces rumunského
koval relativnì stabilní politickou entitu, jaká dosud neexistovala. ok svìtové války byl
ni nároèný, ale pøe ila. Zda dìdictví minulosti spolu s problémy kolem vytvoøení Velkého R
oce 1920 byly pøíli velkou zátì í pro budoucnost se stalo otázkou, kterou mìlo zodpovìdìt
Vládu krále Carola I. lze rozdìlit do dvou èástí. První zahrnovala léta 1866 a 1878 a zaèa
ivním obdobím, mimoøádné politické slo itosti a experimentování, vedoucí témìø ke Carolovì
871.
Následovalo srùstání politického systému v letech 1871 a 1877, které vyústilo v získání ne
ntextu rusko-turecké války v letech 1877 a 1878.
Druhé období bylo érou konsolidace a vnitøního rozvoje. Vidìlo "zakopání se" (uvnitø i mimo
ku) nacionalisticko-liberální oligarchie v letech 1878 a 1888, za "vezírátu" Iona C. Br#t
ianu, proklamaci království v roce 1881 a koneènì vznik rotaèního systému vlády v letech 18
a 1914, kdy se u moci støídali tzv. národní liberálové a konzervativci. Období bylo náhle
asakrem v roce 1907. S blí ícím se koncem této éry bylo Rumunsko zata eno do balkánské válk
xnì vedoucí ke slibu liberální agrární a konstituèní reformy.
Jejich realizaci v ak pøeru ila 1. svìtová válka.
KULTURA, SPOLEÈNOST A EKONOMIKA, 1866-1914
Bylo ji øeèeno, e v daném období probíhal vývoj rumunského národa v nepolitických souvisl
ulturní oblasti to byl "Vìk klasikù" Emineska, Creangy, Caragialea, Junimey, Rumunské ak
ademie, Eneska, Grigoreska a Br#ncuýiho. Byla to doba, kdy univerzity v Jasech a v
Bukure ti dosáhly v emi respektované vysoké úrovnì.
Do konce edesátých let hledal rumunský kulturní ivot cestu k hlavním evropským smìrùm. Sv
tom sehrály pøeklady, poznávací zájezdy na západní univerzity a zakládání vlastních kulturn
ako byla divadla èi literární spoleènosti. Významnì pøispívalo i poèínající historické bádá
kumentù a také první literární a politická periodika.
Rok 1848 znamenal poèátek pøechodu od napodobování k pùvodní tvorbì. Z tìch, kdo pøispìli k
ní literatury, to byli pøedev ím Vasile Alecsandri s lyrickou a epickou poesií, ale i diva
delními hrami a sbírkami lidového folklóru, Grigore Alexandrescu s pohádkami, Costache Neg
ruzzi a Dimitrie Bolintineanu, kteøí prokázali velký talent pøi zaznamenávání velkých národ
orických témat, ale také Nicolae Filimon, s jeho satirickým pohledem na tehdej í spoleènost
mánem Staøí a noví pový enci (Ciocoi vechi ýi noi).
Ke konci 19. století byly výsledky rumunských spisovatelù ji zøejmé a vedle velkých klasik
jevovala i dal í nová jména: básníci Octavian Goga, George Coýbuc, Alexandru Vlahu##, Alexa
u Makedonski a Útefan O. Iosif, memorialista Ion Ghica a novelisté Ioan Slavici, Dui
liu Zamfirescu a Mihai Sadoveanu.
Èestné místo v rumunské tvorbì patøí literární spoleènosti Junimea (Omladina), zalo ené rok
ch.
Vedli ji Titu Maiorescu, P. P. Carp, Jacob Negruzzi, Vasile Pogor a Theodor Rose
tti a byla skuteèným pøedvojem literární a kulturní reformy v Rumunsku. Èasopis spoleènosti
orbiri literare (Literární rozmluvy) vycházel v Jasech od roku 1867 a byl prvním rumunským
literárním periodikem. Maiorescu se pak etabloval jako pøední literární kritik a jeho tøís
vý soubor kritických statí z roku 1908 je nejen základním pramenem ke studiu rumunské kultu
y 19. století, ale také excelentním modelem analýzy a logiky.
Obrazoborectví a rozjaøené schùzky spoleènosti se staly legendární. Heslo "Vstup, kdo chce
kdo mù e ", velmi pøípadnì sumarizuje charakter skupiny.
Junimisté byli s íraví v útocích na prostøednost a strojenost a kritika povrchního napodobo
rme f#r# fond" tj. forma bez základu) byla lékem, který vznikající národní kultura potøebov
Jejich volání po vy í úrovni zøídka minula cíle, a pøedev ím bylo významné, e prosadili h
umìní v rumunském rou e, ale umìní rumunské obsahem i formou. Na druhé stranì je tøeba i vi
unimistù vystudovala v Nìmecku, a proto byli spí e pronìmeètí. Pozdìj ího politického pøedá
rpa oznaèil N. Iorga za "junkera, který se nìjakou náhodou ocitl na bøezích Dunaje".
Junimisté sehráli klíèovou roli pøi formování rumunského literárního jazyka, kdy odmítali
emismus, a naopak prosazovali, aby byl spisovný jazyk blízký jazyku, kterým mluvil normální
Rumun. V té dobì mezi sebou v podstatì zápasily dva literární a jazykové smìry. Jeden sahal
motivy hluboko do minulosti, druhý do lidové tvorby pøítomnosti. První chtìl za ka dou cenu
tinizovat jazyk, a to tak, e se z nìj odstraní v echny cizí prvky a nahradí latinskými odv
ninami. Druhý chtìl vytvoøit základ moderního jazyka z lidové mluvy. Junimisté také umìli k
at na stranì jedné vysoké ocenìní umìní pro umìní a na stranì druhé spoleèný názor na vìt i
. Pro Rumunsko bylo tìstím, e mìlo takové hnutí, které ovládalo pøestup ke kulturní zralo
Nejvìt ím pøínosem junimistù (a nejvìt ím dùkazem jejich kulturní prospì nosti) byla výchov
pora práce tøí tvùrèích géniù, kteøí se ve svých ánrech stali rumunskými klasiky: Mihai Em
Ion Creang# jako národní vypravìè a Ion Luca Caragiale na divadle. V ichni tøi publikovali
v èasopise Convorbiri literare.
Eminescu psal jazykem, literárnì stmelujícím Rumuny do moderní, harmonické formy a stal se
kuteènì kultovní postavou pro rumunskou civilizaci. Eminescu zaèínal jako romantik, psal pù
odní pohádky, byl významným satirikem, bièujícím ve svých epigramech ne vary spoleènosti, a
uèasné básníky pro jejich frázovitost a opovrhování ideály. Na konci ivota byl spí e melan
imista, sna ící se vysnít v Doinì. Pøíbìhy Creangovy nejen uèily, ale i inspirovaly dal í g
unù. Jeho Pamìti z dìtství jsou dùle itým dokumentem o ivotì 19. století. Caragialeho hry
ko skalpel, odhalující slabosti a pøihlouplosti rumunské kultury a politického ivota, a sá
utor tak byl vynikajícím pøíkladem spisovatele a sociálního kritika. Jeho kombinace humoru,
satirické charakterizace a nebojácného pøístupu á la "císaø nemá aty" byly dobrým lékem pr
erá se ve svých tradicích urozenosti stávala ponìkud izolovanou.
Významná byla Caraghialeho novela O factie de Paýti (Velikonoèní svíce), nejdokonalej í rum
oderní román.
Dal í tøi literární hnutí a èasopisy byly Contemporanul (Souèasník), vycházející od roku 18
ul (Rozsévaè), poprvé vy el v roce 1901, a Viea#a ( ivot), zalo en v roce 1906.
Nejdùle itìj ím exponentem prvního byl pøední socialistický teoretik a kritik v dobì pøed 1
ou Constantin Dobrogeanu-Gherea. Byl idovského pùvodu a jeho literární teorie odrá ela pol
zující sociální pøístup k literatuøe a umìní a mìla blízko k ruskému marxismu a narodnictví
rescu spolu zuøivì diskutovali. Teoretický úspìch prvního byl v ak vìt í, ne praktický dop
socialistické práce prostì v Rumunsku neuspìly. Gherea jen získal urèitý vìhlas za svou so
ogizující studii Neoiob#gia (Neonevolnictví) z roku 1910.
S#m#n#torul, který zalo ili Alexandru Vlahu## a George Coýbuc s vlastenecko-historickým
programem, propagoval ideu, e rumunská literatura by se mìla zamìøit na èistì nacionální a
vesnického ivota odvozená témata s morálním a didaktickým úèelem. Vlahu##, nejvìt í básník
y, na sebe upozornil erotickými básnìmi a novelami. Coý buc vydal Balade ýi idile a známou
e stala jeho báseò Noi vrem p#m#nt, v které se malý rolník domáhá svých práv a pùdy. Z kruh
ze li novelista C. Sandu, autor historických románù Mihai Sadoveanu a spisovatel D. Zamf
irescu.
Nejvíce provokující postavou kolem hnutí byl historik Nicolae Iorga. Stál v èele protestù z
ku 1906
proti uvádìní francouzských her v rumunském Národním divadle ve francouz - tinì, které pøe
kandály. S#m#n#torismus jako hnutí mìl své charakteristické rysy (jako v pracích Vlahu#y, C
uka, Sadoveana, Iosifa a dal ích), postupnì v ak ztratil vliv, pøedev ím pro snahy nahradit
tetickou výluèností politickou bezcílnost a také neúspìch v sociálním pøístupu.
Nový proud do pøedváleèné literatury chtìl vnést i èasopisViea#a nou#, zalo ený O. Densuýia
r enci usilovali o spojení rumunské literatury s literaturami cizími a obraceli se k int
elektuálnímu prostøedí mìsta. Smìr nenabyl popularity a po válce zanikl.
Koneènì je tøeba se zmínit o skupinì tzv. poporanistù kolem èasopisu Via#a rom#nesc#, veden
kritikem Garabetem Ibr#ileanem a Constantinem Stere. V mnoha ohledech byla reakcí
na hnutí s#m#n#toristù.
Poporanisté souhlasili s tím, e by rolnictvo mìlo být základem rumunského spoleèenského i
y mìlo poskytovat primární inspiraci pro národní literaturu. Odmítali v ak tradicionalismus
nacionalismus, a proto spí e tíhli k agrárnímu socialismu svých ruských narodnických partne
oranistùm byl vlastní pøedev ím kriticismus. V kreativní oblasti v ak mìli málo co ukázat.
eje byly vlivné, ale ne dominující. Ibr#ileanu pozdìji vydal jednu z nejpronikavìj ích a ne
nìj ích studií o rumunské kultuøe a civilizaci Spiritul critic #n cultura rom#neasc# (1909;
Kritický duch v rumunské kultuøe).
Ve výtvarném umìní byl vùdèí osobností Nicolae Grigorescu. Jeho návrat z Francie (kde praco
arbizonskou skupinou) v roce 1870 byl umìleckou senzací a podnítil renesanci rumunského
malíøství. Mezi ostatními v té dobì vynikajícími mistry tìtce stojí za zmínku Ion Andreesc
an a Útefan Luchian.
Konec období také za il vzestup umìlce, který se stal jedním ze zakladatelù moderního socha
nstantina Br#ncuýi. V jeho tvorbì, která kulminovala po 1. svìtové válce, v dy hrály roli m
z rodného Oltenska.
Také v hudbì se událo mnoho významného. V roce 1868 vznikla v Bukure ti Rumunská filharmoni
jejím dùstojným stánkem se stalo v roce 1885 otevøené Atheneum. Velký génius rumunské hudb
Enescu debutoval se svou první skladbou v roce 1898. Jeho slavná Rumunská rapsodie mìla
premiéru v roce 1903. Pak se dal cestou svìtového skladatele, výkonného umìlce a uèitele.
Je tì v kvìtnu 1896 se v Bukure ti uskuteènila první kinematografická produkce. Pouhých pìt
o v Paøí i realizovali bratøi Lumiérové první svá pøedstavení. První pokus o rumunský hraný
oce
1911 neúspìchem. O rok pozdìji v ak vznikl umìlecký film Válka za nezávislost.
Rozvoj zaznamenalo kolství. V roce 1869 byla pøi bukure ské univerzitì otevøena lékaøská
deset let pozdìji se medicína zaèala studovat i v Jasech. V roce 1881
vznikla v Bukure ti Národní kola pro stavbu mostù a konstrukcí. Památníkem úspì né èinnost
ké vysoké koly se stal v letech 1890-1895
postavený most pøes Dunaj v Cernavod#, který byl ve své dobì nejdel í v Evropì. V roce 1897
výuka na Národní kole architektury. Na pøelomu století pak byla postavena øada významných
architektonicky cenných budov, které navrhli architekti Grigore Cerkez, Ion Mincu a
Petre Antonescu.
Základní kolský zákon z roku 1864 platil a do devadesátých let, kdy byl v roce 1893 a 189
ifikován novými zákony o základním vzdìlání, v roce 1898 zákony o støedním a vysokém vzdìlá
o odborné vzdìlávání. Poslední dva zmínìné zákony byly dílem Spiru Hareta, který nejen e by
ské matematické koly, ale také pozoruhodným reformátorem rumunského kolství, zejména kdy
ch 1897 a 1910 tøikrát ministrem kolství. Koneènì v roce
1896 byla ustavena Casa scoalelor ( kolský ústav), jakási nadace pro správu a organizování
kých financí, vydávání uèebnic a poskytování stipendií.
Rumunsko sice ji zákonem z roku 1864 zavedlo povinné a bezplatné základní kolní vzdìlání,
yl nikdy v úplnosti realizován. Mìl také negativní (snad i vìdomì zamìøený) dopad na "du en
zdìlávacích institucí. Základní vzdìlání jako takové udìlalo vìt í pokrok a po roce 1899,
gramotnost, zvlá tì na venkovì. V tom roce umìlo jen 15% lidí na venkovì èíst a psát. Do ro
klesl poèet analfabetù ve mìstech na 27% mu ù a 44% en, na venkovì na 49 resp. 83%. Vzdìlá
akové mìlo nejen hospodáøský a rozvojový efekt, hrálo dùle itou roli i v tom, e se rumunsk
stalo souèástí evropské civilizace a e se od poloviny 19. století pøece jen vytváøela hor
mì anská slo ka rumunské spoleènosti.
Je tøeba se zmínit i o rozmachu tisku. První rumunské noviny vznikly koncem 18. století, j
iné pozdìji za ruské okupace koncem dvacátých let 19. století. Brzy v ak v dy zanikly.
První noviny skuteènì moderního typu Rom#nia liber# vycházely od bøezna 1877. Od tého roku
el list Indépendance Roumaine. A od roku
1879 v Jasech dvakrát týdnì první list socialistické orientace Basarabia. Socialistický tis
v ak nemìl v Rumunsku na rù ích ustláno a ádné z podobných periodik dlouho nevydr elo.
V roce 1884 vznikl první velký rumunský deník Universul (Svìt) a v tém e roce opozièní libe
Lupta (Boj). Orgánem konzervativcù se stal od roku 1885 v Bukure ti vycházející list Epoca.
Od roku 1888 vycházel Adev#rul (Pravda). Vlivným a typickým pro vznikající rumunský tisk by
Iorgùv Neamul Rom#nesc (Rumunský lid): nebyl rozsáhlý a obsahoval jen málo informací, zato
v ak velmi mnoho komentáøù. Albina (Vèela) vznikla jako periodikum cílevìdomì zamìøené na l
amenala nový pøístup ke vzdìlávacímu procesu.
Podobnì jako Noua Revist# Rom#n# (Nový rumunský èasopis), první rumunské periodikum encyklo
edického charakteru.
Ceart# pentru istorie (pøe o historii) odrá ela rychlý vzestup historiografie na konci 1
9. století. Vedle ji zmínìných literátù se historikové stali snad nejdùle itìj í "známkou"
civilizace. Od sedmdesátých let k uznávaným vùdcùm postmodernistické historie patøili Alexa
D. Xenopol, Dimitrie Onciu, Ioan Bogdan, Nicoale Iorga a Vasile P#rvan. Navíc se v
rakousko-uherské monarchii rovnì formovala nová generace rumunských historikù.
Bogdan, Onciul a Giurescu vytvoøili rumunskou kritickou historiografii. Neváhali odh
alit zbo né podvody v národní historii, kterou vyzbrojili novými lingvistickými a metodolog
ckými postupy evropské koly a vyøe ili nìkteré z nejslo itìj ích problémù minulosti svého
o pùvodu, vìrohodnosti støedovìkých kronikáøù a rozpracování sociální historie. I dnes, po
na jejich prací neztratila hodnotu a je monumentem triumfu kritických metod. Bogdan
byl nìjaký èas vydavatelem èasopisu Convorbiri literare, který v devadesátých letech i pozd
rál roli v krizi historie, podobnou roli, kterou ji jednou sehrál, a to v literatuøe se
dmdesátých a osmdesátých let.
Nicolae Iorga byl fenoménem sám o sobì. Ve tøiadvaceti letech mìl titul z nìkolika evropský
univerzit a stal se profesorem v Bukure ti, publikoval mnoho knih a stovky èlánkù, studií
a recenzí. V roce 1901 vydal práci o Sedmihradské kole v 18. století a stal se známý popul
zací støedovìkých vladaøù Michala Chrabrého (1901) a tìpána Velkého (1904) a tím, jak pøis
procesu hledání místa mytologie v národním vìdomí.
Ú asné bylo jeho úsilí objevit co nejvíce dokumentù k rumunské historii, a do roku 1934 vyd
ne tøicet velkých svazkù pramenných edic. Jeho historie rumunského národa, vydaná v Nìmec
ce 1906, zpøístupnila rumunské dìjiny novým generacím vìdcù v celé Evropì, stejnì jako pìti
ie osmanské øí e (1908-1913), která z nìj udìlala respektovanou osobnost evropské historiog
.
P#rvan právì zaèínal s vykopávkami na èernomoøském pobøe í a brzy se stal pøedním badatelem
adatelem moderní rumunské archeologie. Byl nejen vynikající vìdec, ale i brilantní pedagog
významný organizátor akademického ivota, jeho vize pøekraèovaly hranice oboru. Je tì pøe
u s Iorgou zalo ili v roce 1913 Ústav pro východoevropská studia.
Dozrávala aktivita historikù v rumunských zemích na západ od Karpat. Mezi ty, jejich práce
dovedly a do Rumunské akademie vìd, patøili George Bari#iu, Augustin Bunea, Ion Lupaý a
Ion Nistor. Nìkteøí z nich se stali mluvèími Rumunù pod habsburskou dominací a za tuto svou
ost strávili nìjaký èas ve vìzení. Nová generace sedmihradských historikù zaèala dùslednì v
osavadní jednostranné interpretace nìmeckých a maïarských kolegù ohlednì autochtonnosti rum
obyvatel kní ectví a pøipravovala cestu pro rozvinutí historického výzkumu v tìchto oblast
o
1. svìtové válce.
Dùle itou roli v rumunském kulturním rozvoji hrála Akademie vìd.
Byla zalo ena v roce 1866 jako Rumunská literární spoleènost, v roce 1867 pøejmenována na R
nskou akademickou spoleènost, a koneènì roku 1879 na Rumunskou akademii. Prvním cílem bylo
sjednotit literární jazyk a zavést jednotný pravopis. V padesátých letech se rumunský jazy
yuèoval ve ètyøech rùzných systémech.
Heliade-R#dulescu ve Vala sku chtìl jazyk italizovat, Laurian latinizovat, Cipariu v
Sedmihradsku chtìl zavádìt nové slovní výrazy. A v roce 1862 byl vydán výnos, aby se ve s
a úøední korespondenci výhradnì pou ívalo latinské písmo. V Sedmihradsku se latinkou psalo
oku 1780.
Ji v roce 1867 zaèala akademie vydávat Anály, které se staly nejvýznamnìj ím rumunským vìd
kem. V tém e roce vznikla knihovna AV, která se stala národní konzervaèní knihovnou a dùle
mentaèním archivem. Fakt, e mezi èleny Akademie vìd byli i Rumuni z území mimo království,
val kulturní jednotu rumunských intelektuálù.
Na západ od Karpat hrála nejdùle itìj í kulturní roli Sedmihradská asociace pro literaturu
ru rumunského národa (Asocia#iunea Transilvan# pentru Literatura Rom#n# ýi Cultura Pop
orului Rom#n-ASTRA). Byla zalo ena v roce 1861 z iniciativy George Bari#ia a Timot
eie Ciparia a s pomocí biskupa Andreie Úaguna.
ASTRA podporovala literaturu, kolství, vydavatelské aktivity, èinnost muzeí a knihoven a
rozsáhlé dal í èinnosti, smìøující k posilování a prohlubování kulturní úrovnì rumunského o
a. K nejdùle itìj ím výsledkùm její práce patøilo vydávání periodika Transilvania od roku 1
1898 a
1900 vydání tøísvazkové Enciclopedia Rom#n#, jako prvního obsáhlého zdroje o rumunské civil
Souèástí kultury v ir ím smyslu slova byla i kultura tìla. První sportovní utkání se uskut
nsku ji v první polovinì 19. století. První sportovní spolky tu vznikly ve druhé polovinì
let a první zápas v kopané se uskuteènil v Banátu v roce 1902. O deset let pozdìji vznikla
Bukure ti Federace rumunských sportovních asociací a jen dva roky nato národní olympijský
.
V sociální a hospodáøské oblasti se zmìny dály jen pomalu.
V roce 1859 mìlo Rumunsko 3,9 miliony obyvatel, v roce 1899 ji 6
milionù a v roce 1912 7,2 milionù.
Obyvatelstvo bylo národnostnì relativnì homogenní, nebo více ne
90% tvoøili etniètí Rumuni. ila tu v ak dùle itá idovská men ina. Její pøíslu níci tvoøil
byvatel celého království, ale v Moldavsku idé pøedstavovali 30% mìstského obyvatelstva (v
ch dokonce hodnì pøes 40%), co bylo zdrojem antisemitismu.
Obyvatelstvo Rumunska bylo pøevá nì venkovské. V roce 1899
tvoøilo 85% a v roce 1912 je tì 82% v ech obyvatel rolnictvo. V té e dobì se sice mìstské o
stvo zdvojnásobilo, ale s výjimkou Bukure ti (v roce
1859 122 tisíc a 1916 381 tisíc obyvatel) nebyla tehdy v Rumunsku vìt í mìsta.
Vìt ina obyvatel pracovala v zemìdìlství, orientovaném na pìstování obilí, reprezentujícího
ké produkce. Odpovídala tomu i skladba rumunského exportu: v roce 1913 témìø 70% vývozu tvo
obilí a Rumunsko bylo po Rusku, Kanadì a USA ètvrtým nejvìt ím vývozcem obilí na svìtì. Tøe
exportu kukuøice.
A do 1. svìtové války bylo Rumunsko zemí velkostatkù. Ve starém království kolem pìti tisí
káøù vlastnilo na ètyøi miliony hektarù pùdy, zatímco více jak milion malých rolníkù hospod
tøech milionech hektarù. Prùmìrná velikost rolnického hospodáøství byla tøi hektary, velko
0 hektarù.
Podobná situace byla i v Besarábii. Ponìkud lep í pomìr v prospìch malých a støedních rolní
ihradsku a Bukovinì, kde vlastnili 63, resp. 78 procent orné pùdy.
Mnoho rolníkù bylo vùbec bez pùdy a ivilo se prací na statku.
Hned po zru ení poddanství v roce 1864 si musela vìt ina rolníkù pùdu propachtovávat. Tak a
a pùdy velkostatkù byla obdìlávaná za pacht, který mìl v Moldavsku penì ní podobu a ve Vala
Rolník musel nejprve pacht odpracovat na statkáøovì poli a pak mohl jít pracovat na vlast
ní, na co mu nìkdy zbylo sotva 30 dní v roce.
Zemìdìlství také dominovalo prùmyslu. V roce 1914 byla témìø polovina rumunského prùmyslu s
zpracováním potravin a jen 29% s tì bou ropy (10% rumunského exportu), 14% s tì bou døeva a
ebnictvím a 8% s metalurgií a energetikou. Nicménì ropa se ji jevila jako perspektivní odv
Roku 1858 zaèala pracovat první rumunská rafinerie. V roce 1870 Rumunsko ji vytì ilo 12 t
síc tun ropy a v roce 1913 1,9 mil. tun (z toho na export lo 57%). Rumunsko se v tì bì ro
py dostalo v letech 1911 a 1913 na tøetí místo na svìtì, po USA a Rusku. Souèasnì s ropou
zemní plyn. Jinak bylo Rumunsko pomìrnì chudé na suroviny, zejména uhlí a eleznou rudu. Mì
jedny z nejvìt ích svìtových lo isek kamenné soli.
Rùst ostatních prùmyslových odvìtví a do pøelomu století zaostával. V roce 1902 bylo v cel
pøes
60 tisíc podnikù (v roce 1860 necelých 13 tisíc). Absolutní vìt ina z nich v ak byly podnik
mnohdy spí e øemeslnické dílny, a støední. Jen 625 podnikù mìlo 25 a více zamìstnancù. Do
ji tento poèet stoupl na 1850. V roce 1890 byly v celém Rumunsku zaregistrovány jen ètyøi
kciové spoleènosti s kapitálem 20
milionù lei, v roce 1914 ji 238 s celkovým kapitálem 738 mi lionù lei.
Vìt ina rumunských podnikù patøila k potravináøskému prùmyslu, a byly to mlýny, cukrovary a
, pak následovaly textilky. Tì ký prùmysl teprve vznikal. V letech
1909 a 1911 pro íval celý rumunský prùmysl období rozkvìtu. Vzrostla výroba strojírenského
ojeného s tì bou ropy a stavbou námoøních lodí. Velký význam mìly zahranièní investice, kte
výrobì elektøiny tvoøily
95% v ech investic do tìchto odvìtví, v cukrovarnictví 94%, tì bì ropy 92%, v chemickém prù
a v papírenství 46%. Jinak Rumunsko zaostávalo a je tì pøed
1. svìtovou válkou prùmysl vytváøel jen pìtinu národního dùchodu a bylo v nìm zamìstnáno je
isícovky (ve Francii 155, v Rakousku 60).
A do roku 1875 rumunská obchodní politika závisela na Turecku.
Prvním projevem osamostatnìní byla obchodní smlouva s Rakousko-Uherskem z roku 1875, spoèív
jící na zásadì svobodné výmìny zbo í. Byla výhodná pro habsburskou monarchii, nevýhodná pro
u kromì vývozu obilí nezaruèila nic.
Podobnì tomu bylo u obchodních smluv s Ruskem (1878), Nìmeckem (1881) a dal ími, jejich dù
dkem byla pasivní bilance. V roce 1886 vydala rumunská vláda nový celní tarif, kterým ustou
ila od dosavadní "svobodné výmìny". Rakousko-Uhersko reagovalo celní válkou v letech 1886 a
1891. Vyu ilo toho Nìmecko k ovládnutí rumunského obchodu. Novou obchodní dohodou z roku 18
2 se otevøelo rumunskému obilí a za to získalo zru ení cel na své prùmyslové výrobky.
Pozoruhodnì rostla infrastruktura. Jestli e v roce 1864 bylo v celém Rumunsku jen 970
km zpevnìných cest, v roce 1876 1900 km a v roce 1910 27 tisíc km. Ani ne 10% z toho v a
k tvoøily tzv. národní silnice. Vìt inou lo o místní cesty, na kterých podle zákona z roku
covali zadarmo rolníci. Ve druhé polovinì edesátých let zaèala stavba eleznic a do roku 1
ylo v provozu 1229 km tratí (do roku 1914 3600 km). Postavily je zahranièní spoleènosti,
a zejména kolem udìlování koncesí nìmeckým finanèníkùm, vedeným dr. Bethel Henri Strousber
ly v sedmdesátých letech velké skandály.
První tra Bukure - Giurgiu byla dokonèena v roce 1869. Pøed válkou mìla státní eleznice
otiv a 25
tisíc vagonù. Dùle itá byla i øíèní plavba, kterou v ak plnì ovládala Rakouská paroplavební
roce 1800. V Br#ile a Galaci se stavìly plachetnice, schopné se plavit i po moøi. Pøed
rokem 1914 mìla rumunská øíèní a námoøní plavba pøes 200
vìt ích lodí.
Jen velmi pomalu se rozvíjely bankovní a úvìrové instituce.
V roce 1878 Rumunsko pøijalo zásadu "latinské míry mincovní". Jednotkou mìny se stal leu (p
. lei), který odpovídal novému francouzskému, belgickému èi výcarskému franku. Státní pøíj
y ze státních statkù a státních podnikù (po ta a eleznice), kolkovních platù, monopolù (ta
, karty a støelný prach) a z výnosù pøímých a nepøímých daní.
Od roku 1866 státní výdaje neustále rostly (vojsko, doprava), a proto od konce osmdesátých
et byl rumunský rozpoèet deficitní. V edesátých letech pøijalo Rumunsko první zahranièní p
ka a Anglie a ji v roce
1872 muselo na splácení pùjèek zastavit státní tabákový monopol.
Celková zahranièní zadlu enost dosáhla v polovinì sedmdesátých let pùl miliardy lei, co by
olikanásobek roèního rozpoètu. Na poèátku 20. století Rumunsko na splátky zahranièních dluh
40% svého rozpoètu.
Od poèátku edesátých let vznikaly v Rumunsku první banky. V roce
1865 vznikla s pomocí francouzského, anglického a rakouského kapitálu Rumunská banka a v ro
e 1871 i první úvìrová banka. Národní banka, zalo ená v roce 1880 byla spí e nástrojem libe
i, ne skuteèným hybatelem hospodáøského rozvoje. V roce 1913 devìt nejvìt ích bank (jen 4%
o poètu 220 penì ních ústavù v tehdej ím Rumunsku) kontrolovalo pøes 60% kapitálu, 81% akti
ezervních fondù. V té dobì se banky zaèaly sluèovat v syndikáty, aby mohly poskytovat velké
tátu a mìstùm. Zvlá tì zaostalou oblastí byl agrární úvìr, kde se jeho totální nedostatek n
a zemìdìlském charakteru zemì.
Celkem lze øíci, e rumunské hospodáøství se právì zaèínalo pøipravovat ke startu.
17. zahranièní kní e a nezávislost
Pokrok v prùmyslu byl skromný, ale prùmysl jako takový vykazoval pohyb. Zemìdìlství bylo pr
ktivní, ale za cenu vykoøis ování a srá ení ivotní úrovnì rolníkù.
Významnìj í "støední tøída" v Rumunsku nikdy nevznikla. Na leccos se dalo ukázat jako na po
, víc v ak bylo toho, co spí e vedlo k pesimistickým prognózám.
Sedmihradská ekonomika jako celek se rozvíjela i díky obchodním stykùm s Rumunskem. Celní v
a, která zaèala 1886, v ak tyto styky podstatnì naru ila. Nejvýraznìj í tu byla tì ba uhlí
ledoval prùmysl døevozpracující a potravináøský, rozvíjelo se strojírenství, výroba stavebn
extilní prùmysl. Pøeva ovaly malé a støední podniky. V zemi existovaly filiálky velkých víd
ape ských bank, ale vznikaly i místní, èistì rumunské finanèní instituce.
Po roce 1878 zaznamenala nejvìt í rùst banka Albina, podporující Rumunskou národní stranu a
eènost ASTRA.
CESTA K NEZÁVISLOSTI Vynucená abdikace kní ete Cuzy v roce 1866 umo nila èerstvý start k øe
lémù politického vývoje, tj. otázek, spjatých s legitimizací systému po krymské válce a týk
u na politický ivot sjednocených kní ectví.
Nový re im zaznamenal významný úspìch tím, e pøevrat byl akceptován doma i v zahranièí jak
legitimity, ale i tím, e zvolil parlament, který se stal ústavním shromá dìním a nakonec 2
dosadil na rumunský trùn prince Karla Eitela Fridricha Hohenzollern-Sigmaringen (z
ji ní katolické vìtve Hohenzollernù), vzdáleného pøíbuzného Napoleona III. Byl pøíslu níkem
a vyznamenal se za války s Ruskem a Dánskem v roce 1864 a nyní se stal kní etem a pozdìji
rálem Carolem I.
Princ vstoupil na rumunskou pùdu v Turn Severinu v obèanském obleku a s padìlaným pasem. Pø
jel pøes Rakousko-Uhersko, které právì válèilo s Pruskem.
S pøíchodem Carola do Rumunska byla urovnána cesta k nastolení nového ústavního poøádku. Ko
ivní pøedák Lasc#r Catargiu se stal pøedsedou koalièní vlády (v které byli také Br#tianu, R
a Mavrogheni), je umo nila formalizovat nový systém, fungující s malými úpravami vlastnì a
1923. Dal ím pohybem k národní afirmaci bylo i to, e parlament zøídil Rumunskou literární
st (pøedchùdce akademie). Koneènì parlament také schválil zemìdìlský kontraktaèní zákon, kt
pro rolníky. Tento zákon byl pøipravován ji za Cuzy, a tak není pravdou, e byl pøíèinou j
ení. Nová legislativa jasnì ukázala, e vìt ina rumunské elity v ech barev (a liberálové è
) mìla malý zájem na dal ím roz iøování úèasti na politickém a hospodáøském ivotì.
Nová ústava, která se pøipravovala ji od bøezna, byla výraznì liberální dokument a parlame
válil
11. èervence 1866. Mìla hodnì spoleèného s belgickou ústavou z roku 1835 (i kdy ne tolik,
se obvykle tvrdí) a na papíøe deklarovala vnitropolitické uspoøádání, které bylo stejné ja
západní Evropì, zvlá tì v oblasti obèanských svobod. Napø. byly zcela zru eny restrikce tis
dy v tomto ohledu byla ústava v sedmdesátých a osmdesátých letech modifikována, mnoho Rumu
je tì po padesáti letech pova ovalo za "pøíli liberální". Významnou výjimkou bylo to, e
dní návrh poskytnout obèanství nekøes anùm, narozeným v Rumunsku, co by znamenalo akceptac
ostoucí idovské men iny. Rasové výtr nosti v ak brzy v Bukure ti pøipomenuly, e idovskou
a tak èi onak øe it. Poprvé byla zemì pojmenována Rumunsko a o pøípadné závislosti na Turec
a ani nezmínila. Byla zdùraznìna "nedìlitelnost" státu proti pøípadným mo ným separatistick
v Moldavsku a byla rovnì stanovena zásada oddìlení moci.
Legislativní moc mìl vykonávat dvoukomorový parlament, schvalující nové zákony, které v ak
l a prodlu oval panovník. Vala tí liberálové chtìli pùvodnì jednokomorovou legislativu, ob
ouhé vlády konzervativcù a toho, e rozdìlený parlament poskytne panovníkovi více moci jako
tøedníkovi. Naopak Carol tvrdì podporoval dvoukomorový parlament, který byl pro jeho osobní
moc zárukou rovnováhy. Výkonnou moc vykonával panovník a jeho ministøi. Kní e mìl právo vet
ho akt byl platný jen tehdy, byl-li kontrasignován premiérem. Soudní moc byla nezávislá na
oci výkonné.
Liberálové ustoupili po adavku konzervativcù, kteøí po adovali více restriktivní pruský mod
ního volebního systému, zalo eného na vý i pøíjmu, co v rumunských podmínkách zbavovalo ak
ráva naprostou vìt inu obyvatel, kteøí mohli volit jen v rámci ètvrtého kolegia a prostøedn
litele. Volby do senátu mìly je tì víc omezení. Zavedení restriktivního volebního systému s
ji neukázalo jako astné.
Nicménì nová rumunská ústava pøedpokládala relativnì otevøenìj í spoleènost, ne ústavy v s
Ve srovnání s Ruskem, Rakouskem a Tureckem byl malý státeèek daleko vpøedu na cestì ke kons
uèní vládì.
Problémem ústavy z roku 1866, jak poznamenal svého èasu britský historik R. W. Seton-Watso
n, bylo, e "nedostateènì pøekroèila osvícené zákony, a tak nezbylo ne je zavést a nadchno
vládnoucí tøídu respektem k principùm, které ztìlesòují". Napø. aè bylo v zásadì stanoveno
skuteènosti administrativa získala rozsáhlé pravomoci, kterých zneu ívala, a tak znehodnoco
a i ústavní dokument.
Zvlá tì osudové v tomto ohledu se ukázalo zøízení ústøednì kontrolovaného francouzského sys
podprefektù a starostù. V echny a mnohdy i vylo enì místní zále itosti se pak øídily pøímo
ak vláda dostala enormní pravomoc nad zále itostmi skuteènì místní povahy, pochopitelnì vèe
Sluèitelnost silné, poèestné obèanské tradice se silnou centralizovanou byrokracií je pochy
"Moc smìøuje ke korupci," uèil Lord Acton a je tì ké si pøedstavit jak byrokratická mentali
terá nespornì existuje, se mù e efektivnì vyhnout podvracení lidských aktivit a respektovat
u práva, nezbytnou pro budoucí obèanskou spoleènost a demokratické politické kultury.
Politický centralismus v Rumunsku lze vysvìtlit, jen kdy se podíváme na jeho zvrácený obsa
Základním faktorem byly vlivy francouzského a (pozdìji) pruského centralistického modelu, s
rach z poèínajícího separatismu, rostoucí popularita sociálního in enýrství mezi intelektuá
cké teorie o spoleènosti a koneènì pøání kontrolovat to, co smìøuje k ovládnutí rumunského
lidí bylo s to vidìt nebezpeèí.
Koncem roku 1866 kní ete Carola v zásadì akceptovaly evropské velmoci a zvlá tním fermanem
ho uznal i sultán. Zemì zùstala pod osmanskou suverenitou, zároveò dál profitovala z kolekt
vních záruk sedmi velmocí. V dal ím vývoji energické úsilí rumunské diplomacie, nesluèiteln
velmocí a nadcházející rakousko-pruská konfrontace rozdìlily Evropu a umo nily Rumunsku zn
dostihnout jeho cílù prostým fait accompli.
Následujících nìkolik let bylo charakterizováno rozsáhlou politickou diskusí a konfliktem.
etech 1866 a
1871 se vystøídal témìø tucet vlád a více ne tøicetkrát do lo k výmìnám jednotlivých minis
pøevzala moc liberální skupina Br#tianu-Rosetti. Bylo to poprvé, kdy moc pøe la do rukou po
itické frakce s uceleným programem. Hlavními body tohoto programu byly finance, armáda a
vybudování eleznièní sítì.
Opatøení, uèinìná k jeho realizaci pod osobním dohledem Br#tianovým (který v nové vládì N.
byl ministrem vnitra a vedoucí osobností re imu), velmi pøispìla k hospodáøskému rùstu zem
atnì posílila obranyschopnost nového státu.
Slibné zaèátky brzdila idovská otázka. Zprávy o pronásledování idù v Moldavsku Br#tianu n
val, i kdy sám nebyl antisemita. Na druhé stranì se ustálil familiární vzorec: oficiální p
ntisemitských aktivit nebylo adekvátní tomu, k èemu skuteènì docházelo, a vládní subalterní
o doopravdy nechovali správnì. Br#tianova skupina brzy zaèala ztrácet moc. Podcenila tot
i reakce cizích vlád, obecnì podezírajících liberály z radikalismu, ale pøedev ím znepokoj
radikálové povzbuzovali iredentu v Sedmihradsku a národnì osvobozenecké hnutí na Balkánì (z
bsku a Bulharsku). Vzniklého zmatku vyu ily velmoci k tomu, aby si v roce 1868 vynut
ily odchod liberálního kabinetu.
Carol i konzervativci se rádi zbavili liberálù, jejich ministr války plukovník Gheorghe Ad
ian pøíli podporoval ozbrojené obèanské milice, postavené dokonce v novém zákonì o ozbroje
a roveò pravidelné armádì.
Nová vláda, jí pøedsedal Dimitrie Ghica a v které byl ministrem zahranièních vìcí M. Kog#l
byla je tì vládou konzervativcù a èásti liberálù.
Zdravý politický rùst v Rumunsku mìl také co dìlat s pohrdáním ústavními "jemnostmi" ze str
ních vlád. Volební podvody, vèetnì násilností, se brzy staly "normální" cestou k získání mo
mi. Chybou panovníka bylo, e se s touto praxí smíøil, a tak Rumunsko a do roku 1928 neza
ani jedny nezmanipulované volby.
Zmínìné nedostatky také rozhodujícím zpùsobem zabránily vytvoøení plnì funkèního systému po
umunsku. Kontrolované volby, násobené miniaturností vládnoucí skupiny, nezbytnì vy adovaly
ní permanentních organizaèních struktur a konkrétních zájmových uskupení. Následky pro budo
unska by se v ak nemìly pøeceòovat.
V letech 1868 a 1870 nahradily liberály koalièní re imy. V roce
1870 byli Br#tianu a Rosetti pøipraveni poslat Carola "balit". Jejich pozice se po
dobala té, kterou mìli za Cuzy. Kdyby je kní e nepovolal k vládì, poohlédli by se po jiném
níkovi. Chtìli vyu ít nálad, vzniklých z poní ení Francie po prohrané válce s Pruskem a tak
kandálu kolem eleznièních koncesí pro nìmecké podnikatele.
V srpnu 1870 skupinka vala ských liberálù, vedených Al. Candiano Popeskem, vyhlásila v Ploi
i republiku.
Asi dvacet povstalcù bylo postaveno pøed soud, který je k pøekvapení kní ete Carola promptn
ostil viny pro nedostatek dùkazù. Následovaly protipruské a protinìmecké výtr nosti v bøezn
v Bukure ti, které byly reakcí na bujarou oslavu bukure ských Nìmcù nad porá kou Francie v
neanu. Premiér Ion Ghica reagoval natolik vágnì a neefektivnì, e se zdálo, e panovník ji
poléhat na podporu z nejvy ích kruhù. Dokonce zaèal zva ovat abdikaci, kterou mu rozmluvil
konec Sturdza, ale hlavnì jeho ena, rozená princezna z Wiedù. Pozdìji se stala známou jako
Carmen Silva, zejména kdy v roce 1882 zveøejnila svou první knihu v rumun tinì Povídky z P
(od roku 1883 letní rezidence rumunského panovníka). Vypadalo to, e se Carolovi nepodaøi
lo, stejnì jako Cuzovi, vyøe it základní problémy politického vývoje pøi utváøení politické
ného pokojných zmìn a evoluce.
V roce 1871 svolaná regentská rada Carolovu abdikaci odmítla.
Místo toho Lasc#r Catargiu koncem bøezna vytvoøil konzervativní vládu s úkolem "obnovit poø
a stabilizovat postavení panovníka.
Zku enosti z let 1866 a 1871 pøivedly kní ete a vìt inu vládnoucích elit k tomu, aby pova
tnou parlamentní vládu za nemo nou, èi dokonce pro Rumunsko ne ádoucí.
Problém v ak nebyl v tom, e by se konstituèní vláda sna ila èi ukazovala být ádoucí, spí
ikace a pøístup k tìmto zásadám byly chybné a polovièaté. Ústøedním problémem pro rumunské
talo odhalování toho, jak mohou vládnout uvnitø ústavního uspoøádání, ani by ztratili nìco
 v tomto re imu setrvali a do 1. svìtové války.
Catargiu byl typický pøedstavitel rumunského konzervativismu a tradièních velkostatkáøù, po
jících systém z roku 1866. Jeho pøístup k ústavì byl spjat s pøedstavou o zvlá tním systému
uje nejbohat í statkáøe, a tak si trvale upevòuje svou politickou bázi. Jako Moldavan nesch
aloval agresivní liberalismus. Vìøil, e organizované strany nejsou nezbytné pokud bude trv
t systém, ve kterém je panovník ovládán volbami, které zase kontroluje vláda. Jeho kabinet
pìt let, od roku 1871
do roku 1876, a byl první v moderní rumunské historii, který vydr el po celé volební období
Catargiu kolem sebe shromá dil zku ené státníky vèetnì Mavrogheniho, George Costa-Fory, Nic
Kretzuleska, Ioana Em. Floreska a Christiana Tella. Nová vláda chtìla "jednat rozhodnì",
zatímco její liberální oponenti byli ve zmatku a v nemilosti a souèasnì odporovala volání
kènìj ích oponentù po zmìnì ústavy. Program nové vlády zahrnoval obnovení síly dynastie, ná
nci, pokus o nastolení vnitøního "poøádku" a kultivaci vztahù s rumunskými sousedy (kteøí s
ili díky radikální rétorice liberálù a jejich sympatiím k iredentì). Potøebovala v ak nové
terých by vze el spolupracující parlament. A zde se Catargiu ukázal stejnì energický a stej
ko jeho liberální pøedchùdci. Byl to snad poslední krok k dotvrzení ideje v rumunském polit
ivotì, e volby se mají "dìlat", a nikoliv konat. Podporován uspokojivou "vìt inou" mohl
targiu realizovat konzervativní pøedstavy.
První kroky nebyly pøíli pøesvìdèivé, ale proto e premiér mìl teï plnou podporu panovníka,
tní vìt inu, mìla konzervativní vláda silné postavení. V roce 1872 a
1873 byly schváleny nové agrární zákony, které zhor ily postavení rolníkù, sní ily zadlu en
ytvoøily agrární úvìrovou banku k pøelévání státních subvencí do kapes agrární oligarchie.
du, e nové Agrární úvìrové byro padlo pod kontrolu liberálù a stalo se jedním z nástrojù j
konzervativním velkostatkáøùm, tvoøícím jeho klientelu.
Místo daòové reformy pøivedla konzervativní politika rumunský stát do finanèních problémù.
y eleznic kladlo mimoøádné nároky na státní finance a pùjèky, sjednané k zaplacení, stoupa
Velkou pùjèku sjednal nìmecký podnikatel Henri Strousberg, za kterého se "pøimlouval" sám B
arck. V roce
1871 byl sjednán úvìr 78 milionù lei, který mìl být pokryt veøejným dluhem. V roce 1874 se
ela obrátit k dodateèným zdrojùm ve vý i 27 milionù lei. Mezitím státní rozpoèet pokraèoval
u a byl ji témìø dvojnásobný ne v roce 1866. Konzervativci byli dlouho kritiètí vùèi roli
a Bukure v lokální politice. Po nástupu k moci v ak místo decentralizace administrativy p
a v roce 1874 vláda vesnickou a komunální správu je tì vìt í kontrole ústøedí, ani by se k
Jak plynul èas, ministøi se støídali a slo ení vlády se mìnilo stále rychleji. V roce 1874
targiu k podpoøe pùvodní koalice, která slábla, nìkteré kroky, aby získal vedoucí pøedstavi
eènosti Junimea èi mladých konzervativcù, jako byli Titu Maiorescu, Petre P. Carp a Theo
dor Rosetti. Junimisté velmi pøispìli k formování nové moderní národní kultury a schopnost
s kýmkoliv stát na svém je udìlala blízkými mladé konzervativní generaci, a proto se Catarg
mníval, e se stanou vítaným pøírùstkem do jeho vlády.
Junimisté byli pøesvìdèenými stoupenci dynastie, poøádku a evoluce. Jejich bouølivá kulturn
byla nespornì spektakulárnì efektivní, av ak politický pøínos byl nakonec spí e skromným a
mání.
Role junimistù v politice byla omezena jejich témìø kongeniálním pohrdáním politikou a poli
("Kde jinde by jeden na el vìt í úskoky, povrchnost a nejistotu?") a satirickými sklony. Ca
p nemohl nikdy odolat pøíle itosti, aby mohl mluvit pravdu, zvlá tì kdy to nìkoho urá elo.
targiùv roz íøit touto cestou bázi konzervatismu neuspìl.
V zahranièní politice si byl Catargiùv re im vìdom toho, e pøevládající pozice ligy tøí cí
kého, nìmeckého a ruského) dává Rumunsku málo volby, ne dìlat s otomanským souhlasem malé
pøípadnì mohly vést k vìt í nezávislosti. Iniciativa z roku 1873, která mìla posunout stáva
tì smìrem k vìt í nezávislosti (provázená náv tìvou Carola u Franti ka Josefa ve Vídni a ca
u v èervnu a v èervenci), narazila na ruský odpor.
V této dobì ji Rumunsko celkem nezastøenì demonstrovalo touhu po nezávislosti. Tak napø. u
lo telegrafní dohodu s Rakousko-Uherskem a po tovní dohodu se Srbskem v roce
1871, dohodu o spojení eleznièních systémù s Ruskem a Rakousko-Uherskem v roce 1872, po to
ohodu s Ruskem v roce 1873, dal í eleznièní a obchodní dohodu s Rakousko-
-Uherskem v roce 1874 a 1875, obchodní a námoøní dohody s Ruskem v roce 1876 a zøídilo dipl
matická zastoupení (agencie) v Berlínì, Øímì a Petrohradì v letech 1872
a 1874 (ve Vídni ji vznikla v roce 1869).
Vedoucí a zøejmì urèující roli v tìchto aktivitách hrál Carol, kterému èasto sekundoval Vas
u.
Po èase se zaèala konzervativní koalice dostávat stranou.
Junimisté byli obtí nì sluèitelní se starou konzervativní gardou. V polovinì sedmdesátých l
e vládì zastoupeny nejménì ètyøi rùzné skupiny konzervativcù.
Dezintegrace konzervativní vlády byla jasným dùkazem, e konzervativci dosud nepokroèili na
stadium øady frakcí a individualit. Na druhé stranì vývoj v tomto období byl dal ím krokem
alistickému liberálnì konzervativnímu systému, který pak vydr el a do roku 1918 bez skuteè
tických stran.
Po uplynutí legislativního termínu v roce 1875 konzervativci uspoøádali nové volby, ve kter
je tì jednou smetli liberální opozici. Paradoxním výsledkem bylo, e opozice se sama zaèal
dnocovat, podezírajíc Carpa, e hodlá volby manipulovat do nekoneèna. Ion Br#tianu, C.
A. Rosetti, Mihail Kog#lniceanu a moldavská frakce vedená Nicolae Ioneskem spojily s
vé síly s bývalým ministrem Catargiovy vlády Manolache Costache Epureanem a zaèali se usilo
nì organizovat pod jménem "koalice Mazar-Pa a" (podle jména poislám tìného Anglièana Lakema
eho domì se
1. ledna 1875 konala první tajná schùzka). V té dobì také vznikla liberální strana a po cel
zaèala zakládat místní organizace. Vývoj na mezinárodní scénì pak opozici poskytl pøíle ito
Poèátek orientální krize v èervnu 1875 znamenal znovuotevøení východní otázky. Kní e Carol
aktivnìj í re im. Roli toho, kdo ho v tom podr í, nemohla v ak splnit konzervativní vláda.
spí e prchavých pokusù zalátat erodující koalici, která tu byla od roku
1871, neuspìlo a v polovinì roku 1876 se nikdy neob alovaný inspirátor pokusu o vyhnání Car
v roce 1870 a
1871 Ion C. Br#tianu vyhoupl zpátky na výsluní jako nejdùvìryhodnìj í a nejspolehlivìj í sp
panovníka. Do roku 1888, kdy Br#tianu a jeho kohorta ztratili kontrolu, byli po dv
anáct let pevnì "zakopáni" v politické, hospodáøské a finanèní struktuøe zemì.
Nejprve vytvoøil vládu Em. Costache Epureanu, v ní byl ministrem zahranièí M. Kog#lniceanu
a ministrem financí I. C. Br#tianu, který se také v srpnu 1876 stal premiérem.
Br#tianu a národní liberálové ba ili po moci a chtìli stejnì jako Carol vyu ít východní kri
ezávislosti. Br#tianova hvìzda svítila jasnì a byly to panovníkovy ambice, které poskytly p
ost a nástroj pro liberální nadvládu. Výsledkem byla úèast v rusko-turecké válce a vyhlá en
v roce 1877, její mezinárodní potvrzení o rok pozdìji a vyhlá ení království v roce
1881.
Východní krize pochopitelnì skrývala mnohá nebezpeèí. Rumun tí pøedáci chápali, e nezávisl
dovednou diplomatickou hrou v pøíhodném mezinárodním kontextu. To se zaèalo projevovat v l
875, kdy vypuklo protiturecké povstání v Bosnì a Hercegovinì. Krize pak vyvrcholila o rok
ozdìji, kdy Srbsko a Èerná Hora vyhlásily válku Portì. Souèasnì proti ní povstali i Bulhaøi
moment se Rusko rozhodlo k intervenci pod záminkou ochrany pravoslavných køes anù na Balkán
Rumunsko zatím zùstalo neutrální a vyèkávalo a se velmoci znovu vrátí k agendì územních ro
východní otázky. Nicménì povolilo tranzit dìl z Ruska do Srbska.
Souèasnì se Rumuni sna ili pøesvìdèit velmoci, aby souhlasily s jejich nezávislostí, av ak
a k velmocím z poloviny èervence 1876, aby uznaly "individualitu rumunského státu" a jméno
Rumunska, zùstala bez ohlasu.
Schùzka cara Alexandra II. a císaøe Franti ka Josefa v létì 1876
signalizovala vstup Ruska do balkánské krize.
Carol a Br#tianu se zaèali orientovat na jednání s Ruskem. V záøí
1876 odcestoval Br#tianu do Livadie na Krymu, aby jednal s carem a jeho kancléøem Al
exandrem Gorèakovem.
Shodli se na obecných zásadách pro rusko-rumunskou dohodu, týkající se prùchodu ruských voj
munským územím.
Vyhlá ení nové otomanské ústavy v prosinci 1876, která zdùraznila postavení Rumunska jako j
rivilegovaných" provincií øí e (stejnì jako Srbska, Èerné Hory a Egypta), podnítilo Rumuny
lomatické aktivitì. Veøejné mínìní v Rumunsku se ostøe otoèilo ve prospìch mobilizace armád
islosti. V této souvislosti po ádalo Rusko o uzavøení vojenské dohody. Dne 16. dubna 1877 b
la v Bukure ti podepsána dvoustranná dohoda, regulující prùchod ruské armády Rumunskem. Rus
naopak zavázalo, e uzná a bude bránit integritu a práva Rumunska.
Kdy Porta odmítla splnit doporuèení londýnské konference signatáøù paøí ských dohod, konan
1876, aby dala svobodu potlaèeným národùm, byla cesta k válce otevøena.
Dne 31. bøezna 1877 rumunská vláda rozhodla o v eobecné mobilizaci. Do 18. dubna bylo zmob
ilizováno na
100 tisíc mu ù, z nich 58 700 tvoøilo "operaèní armádu", která zaujala pozice na Dunaji.
Turci reagovali poèátkem kvìtna ostøelováním pohranièních mìst na Dunaji. Odpovìdí bylo roz
mentu v Bukure ti o pøeru ení stykù s Portou a vyhlá ení války. Rumunské dìlostøelectvo zaè
ostøelovat tureckou pevnost Vidin.
Dne 21. kvìtna 1877 rumunský ministr zahranièních vìcí Mihail Kog#lniceanu promluvil v parl
mentu a navrhl vyhlásit nezávislost. Øekl mj.: "Tváøí v tváø váleènému stavu jsme nezávislí
ný národ." Energicky odmítl tvrzení, e Rumuni jsou poddanými tureckého panovníka.
"Chceme být nezávislí, proto e chceme ít svùj vlastní ivot." Nato poslanci schválili 79 h
ou absencích úplnou nezávislost Rumunska. Dùle itý mezník byl pøekroèen. Teï Kog#lniceanu u
získání mezinárodního uznání aktu. Zprvu velmoci pøijaly rumunskou iniciativu chladnì a Ru
lo uva ovat o jakékoliv vojenské spolupráci na jih od Dunaje.
Ve dnech 26. a 27. èervna se první ruské oddíly pøepravily pøes Dunaj a o nìkolik dní pozdì
ní ruská armáda vstoupila u Zimnicea na bulharský bøeh øeky. Spolu s ní i oddíly bulharskýc
volníkù, vycvièené a zformované na rumunském území. Odtud pak ruská vojska postupovala tøem
nitra Bulharska. Støední a nejpoèetnìj í armáda Gurkova smìøovala na Trnovo, dobyla horský
a v polovinì èervence Starou Zagoru. Východní armáda postoupila k øece Lom a západní armád
ence dobyla Nicopol.
V èervenci ruská ofenzíva uváz - la u bulharského mìsta Plevno. Dva útoky neuspìly a pøi dr
18. èervence zaèaly celé prapory utíkat k Dunaji. Den nato velitel ruské armády po ádal Buk
omoc.
Rumunsko 20. èervence vyhlásilo válku Turecku. A kdy neuspìl dal í útok na Plevno v posled
cový den, po ádal velitel ruské armády velkokní e Nikolaj znovu rumunskou armádu o pomoc: "
nás tísní u Plevna a stahují sem velké posily.
Prosím, pøipojte se a udìlejte demonstraci a mù ete-li pøekroète Dunaj."
Po jednání cara s kní etem Carolem byla podepsána nová rumunsko-ruská vojenská smlouva. Pod
emìly rumunské oddíly splynout s ruskými, a naopak Carol se stal vrchním velitelem rumunský
h a ruských vojsk u Plevna. Koncem srpna se boje obnovily. Pøi tøetím útoku 11. záøí utrpìl
3. rumunská divize v "údolí pláèù", ploje ským myslivcùm se v ak podaøilo dobýt tureckou p
t Grivi#a I. Bìhem záøí, øíjna a listopadu obsadila rumunská armáda u Plevna dal í turecká
vojáky Osmana Pa i. Ten podnikl nìkolik neúspì ných pokusù o prora ení obklíèení, ale nako
ince 1877 vzdal s celou armádou rumunským jednotkám. Ruská cesta na Caøihrad byla volná. V
al ích dvou mìsících se rumun tí vojáci vyznamenali v bitvách u Sm#rdanu, Belogradèièe a Vi
ruská vojska postupovala jihovýchodním smìrem na Drinopol a hlavní mìsto. Otomanská øí e m
dat cestu k míru.
Rumunský lid pøinesl velké materiální obìti a více ne 10 tisíc rumunských vojákù ve válce
ovali i dobrovolníci ze Sedmihradska a Bukoviny a v obou zemích se provádìly penì ní sbírky
Rusové zcela ignorovali svého spojence pøi mírových jednáních, která skonèila 3. bøezna 18
em dohody v San Stefanu. Ta sice uznávala rumunskou nezávislost, ale k rumunskému velkém
u zklamání Rusové oznámili, e hodlají reanektovat ji ní Besarábii. Svùj úmysl posílili sou
lem Bukure ti.
Ruské ambice vedly k reakci ostatních velmocí. Na èervenec 1878
byla svolána do Berlína mezinárodní konference, aby rozhodla o míru. Rumunsku byl na ní odm
ut status cobeligerent, aè o to Br#tianu i Kog#lniceanu velmi usilovali. Smìli nakon
ec promluvit jen na plenárním zasedání kongresu, av ak jejich volání po dohodì mezi Rumunsk
Ruskem nikdo nevysly el.
Berlínská smlouva dala vìt í èást Dobrud e Rumunsku, stejnì jako dunajskou deltu a Ostrov h
území, která dosud patøila otomanské øí i (èl. 45). Nezávislost Rumunska v ak uznala jen p
iálnímu uznání mìlo dojít a po zmìnì rumunské ústavy v tom smyslu, aby i idé dostali obèa
va také souhlasila s opìtovným ruským pøipojením ji ní Besarábie.
Aè byli Rumuni potupeni ztrátou ji ní Besarábie a otáleli se zmìnou ústavy, nakonec se podd
S ruskými jednotkami v regionu byl jakýkoliv pokus o fait accompli nemo ný.
Museli také pøipustit, e území které získali v Dobrud i, zahrnující budoucí hlavní rumunsk
a èernomoøské pobøe í, bylo hospodáøsky i strategicky pro Rumunsko daleko dùle itìj í ne
V roce 1876 pøevzalo civilní správu Dobrud e od Porty podle rozhodnutí konference velvysla
ncù velmocí Bulharsko. Sanstefanskou smlouvou byla severní èást Dobrud e (sand ak Tulcea) p
oupena Portou Rusku, které ji na berlínském kongresu "vymìnilo" za ji ní Besarábii.
Území Dobrud e se od roku 1878 dìlilo na severní, kterou Rumuni nazývali Dobroghea veche, a
ji ní, Dobroghea nou#, nebo také Cadrilater (z francouzského Quadrilatére = ètyøúhelník).
V bøeznu 1880 byla v severní Dobrud i zøízena civilní správa, její obyvatelé v ak dostali o
v roce 1909, kdy byl také zru en mimoøádný stav. Území bylo rozdìleno do dvou up, v první
voøili Rumuni 31%, v druhé upì Constan#a 12% obyvatel. Zaèala rumunizace a rumun tina se s
ala povinným jazykem ve kolách a stát vyvlastnil 75% pùdy. Na místní Bulhary a Turky byl s
nì vykonáván nátlak, aby se vystìhovali.

SEDMIHRADSKO ZA NEOABSOLUTISMU A LIBERALISMU Po potlaèení revoluce z let 1848/1849 n

astolil vídeòský dvùr i v Sedmihradsku absolutistický systém vlády.
Vláda a zemský snìm byly zru eny a probìhla nová správní reorganizace cestou vytvoøení est
distriktù. Komitáty Partia (Arad, Bihor, Satmar a Maramure ) byly zaèlenìny do Uher a území
nátu bylo rozdìleno na srbskou Vojvodinu a Teme várský Banát.
Krajní centralizace a germanizace provincie pøedstavovaly dva základní rysy politiky Vídnì
padesátých letech.
Pøesto v e umo òoval neoabsolutismus, ustavený ministrem vnitra Bachem, se národùm monarchi
ealizovat v oblasti hospodáøské, výchovné a nábo enské. Rumunská elita pochopila dùle itost
ulturních a nábo enských institucí pro posilování národního uvìdomìní, a tak intelektuálové
onsolidaci podobných zaøízení.
Uvedení v platnost císaøských dekretù o zru ení feudálních vztahù a poskytnutí pùdy rolníkù
k hospodáøskému rozvoji. Rumuni také profitovali ze zøizování obchodních a prùmyslových kom
ch a podíleli se na jejich aktivitách. Znamenalo to roz íøení podmínek pro vytvoøení støedn
které se postupnì staly základem afirmace národa. Souèasnì stoupal i poèet rumunských sprá
kdy ne proporcionálnì, zvlá tì s poètem rumunského obyvatelstva na venkovì.
Stejnì byl zaznamenán i podstatný pokrok v národním kolství.
Roz íøila se sí vesnických konfesních kol. V Sibini byl otevøen pravoslavný teologický a
nstitut, vznikly pøípravné koly v Ha#egu, Gherle a N#s#udu, teologický semináø v Gherle, g
ium v Bra ovì a první dívèí kola tamté . Významné bylo zøízení prvních tiskáren v Bra ovì
rozlièných kulturních spoleèností, napø. Spoleènosti rumunských en v Bra ovì, nebo ètenáø
ei.
Období neoabsolutismu také poznamenalo boj o autonomii rumunské øeckokatolické církve a vyt
oøení vlastního arcibiskupství. Ministr nábo enství Lev Thun byl zásadnì proti a jediným ús
akonec zøízení øeckokatolických metropolitních chrámù v Alba Iuli# a F#g#raýi. Slavnostní j
andru Streca Úulu#ia metropolitou se konalo a koncem roku 1855.
Vojenské porá ky, které Rakousko utrpìlo v roce 1859 za války s Piemontem a Francií, a inte
fikace národních hnutí v monarchii donutily dvùr, aby upustil od absolutistického systému v
y. Øíjnovým diplomem z roku 1860 (a února 1861) poskytl místní a zemskou autonomii a pøedev
antoval liberální re im. Byly znovuobnoveny komitáty a stolice, vláda pøevzala své pravomoc
byl svolán zemský snìm. Partium a Banát ji zùstaly zaèlenìny do Uher a volání tamních Rum
mii zùstalo nevysly eno.
Rumunská intelektuální elita se stala velmi aktivní a poèátkem roku 1861 svolala národní ko
nci do Sibiu. V jejím èele stáli øeckokatolický arcibiskup Úulu#iu a pravoslavný biskup Úag
Spolupráce obou církevních hodnostáøù byla významným dokladem triumfu nacionální my lenky n
nalismem.
V té dobì institucionalizace rumunské kultury probíhala na nacionálním základì. V roce 1861
kla v Sibini Sedmihradská asociace pro rumunskou literaturu a kulturu, obecnì známá jako
ASTRA. Do sjednocení v roce 1918 byla nejdùle itìj í kulturní organizací Rumunù v Sedmi hr
V té e dobì byla zalo ena Asociace pro rumunskou literaturu a kulturu v Sighetu a Národní a
adská asociace pro kulturu rumunského národa.
Sedmihradský zemský snìm, svolaný do Sibinì na základì volebního zákona, který poprvé umo n
unù volit, se se el poèátkem èervence 1863. Slo ení snìmu odrá elo politické zmìny, ke kter
1848 bylo jeho slo ení odvozeno z re imu tøí privilegovaných národù, který zcela vyluèoval
Naopak snìm z roku 1863 tvoøilo 48 rumunských, 44
maïarských a 33 saských poslancù. Zákony, které snìm pøijal v letech 1863 a 1864, odrá ely
terá ji nemohla být dále pøehlí ena: stále dùraznìj í pøítomnost rumunské intelektuální el
votì Sedmihradska. Po staletích diskriminace a vyluèování Rumunù z politického systému zemì
perioda uvolnila energii národa. Zákony, které pøijal snìm v Sibini, poskytly Rumunùm stejn
ráva jako mìli ostatní obyvatelé zemì. Rumun tina se stala oficiálním jazykem spolu s maïar
nìmèinou. Dal í dùle itou rumunskou vymo eností byl souhlas císaøe z prosince
1864 se zøízením arcibiskupství pravoslavné církve v Sibini pod vedením Andreie Úaguny, èím
z jurisdikce srbské pravoslavné církve v Karlovicích. Úaguna zprvu uèil na semináøi v Karl
a Vr ci, pak byl generálním vikáøem pro Sedmihradsko a od roku 1847 biskupem.
Av ak liberální systém skonèil døíve, ne oèekávali ti, kdo tì ili z reforem po roce 1860.
yl sibinský snìm rozpu tìn a Vídeò zaèala jednat s Pe tí o nalezení uspokojivé formule k zá
e, vá nì po kozené válkami s Pruskem a Itálií a vnitøní opozicí proti Habsburkùm. Maïar tí
spolupráci s Vídní inkorporací Sedmihradska do Uher. Za této situace byl koncem roku 1865
svolán do Klu e nový zemský snìm. Tentokráte byli poslanci voleni podle starého volebního z
roku 1791. Do snìmu se dostali pøevá nì maïar tí lechtici a rumun tí poslanci v nìm tvoøi
u men inu. Snìm schválil unifikaci Sedmihradska s Uhrami, a tak zaèal fungovat dualistic
ký systém, který v roce 1867 nahradil liberální re im. Zákony ze snìmu v Sibini, které posk
rovná práva Rumunùm a urèovaly rumun tinu jako rovnoprávný zemský jazyk, byly anulovány.
BUKOVINA
Jako dùsledek revoluèního hnutí z roku 1848, kdy Rumuni z Bukoviny zaslali do Vídnì øadu sv
o adavkù, poskytla bøeznová ústava z roku následujícího Bukovinì autonomii. Provincie se 4.
849
stala kní ectvím, pøímo podøízeným Vídni a od záøí 1850 mìla jako korunní zemì svou vládu a
o snìmu. Autonomie zùstala v platnosti i po suspendování bøeznové ústavy. V roce
1851 byl jmenován první zemský prezident (Landespresident).
V roce 1857 ilo v Bukovinì ji 447 tisíc lidí a zemì zaèala ztrácet pùvodní výraznì rumuns
Zejména tím, jak se otevøela pro ukrajinskou a idovskou emigraci. Z kulturního a politické
o hlediska se Bukovina germanizovala.
Boj o afirmaci národního vìdomí mezi Rumuny a ostatními národy v Bukovinì bìhem "století ná
oval znaèný dynamismus. V rumun tinì zaèalo vycházet nìkolik novin a èasopisù. Pravoslavná
ncovala zøízení první vysoké koly v Suceavì v roce 1860.
V roce 1862 vznikla Spoleènost pro rumunskou kulturu a literaturu v Bukovinì. Hrála pa
k dùle itou roli pøi provozování rumunské kultury. Vydávala vlastní èasopis, poskytovala á
stipendia, podporovala vydávání literárních, historických a jiných vìdeckých studií. Díky
uzakiových byla v roce 1875 pøi univerzitì v Èernovicích ustavena katedra rumunského jazyka
a literatury.
Rok 1871 také znamenal významný moment v rozvoji národního uvìdomování bukovinských Rumunù.
400 výroèí zalo ení klá tera v Putnì tìpánem Velikým se konaly èetné slavnosti. Se li se
e v ech Rumuny obývaných území: Mihai Eminescu, Ioan Slavici, A. D. Xenopol, Vasile Alecsa
ndri, Mihail Kog#lniceanu, I. Mureýanu a dal í. Mihai Eminescu komentoval oslavy takto
: "Studenti, kteøí sem pøi li ze v ech rumunských zemí, pozdìji podstatnìji pøispìjí k obro
oda."
Arboroasa, spolek rumunských studentù z Bukoviny, vyvíjel znaènou národní kulturní aktivitu
ozdìji ho úøady rozpustily. V bøeznu 1862 vznikla Rumunská národní strana Bukoviny, vystupu
programem autonomie.
Byla to strana pøedev ím velkostatkáøù, úøedníkù a intelektuálù a kladla jen malý odpor odn
akouských úøadù. Jinými slovy byla a do roku 1917 prorakouská a loajální.
BESARÁBIE
Aèkoliv se revoluce z roku 1848 do Besarábie neroz íøila, pøedev ím proto e tu byla rozmíst
onaly se mezi rumunským obyvatelstvem nìkteré národní manifestace. V roce 1848 zaèaly v Ki
vycházet noviny Rom#nul. V dal ím desetiletí pak vycházel èasopis jako dvojjazyèný, v rumu
ru tinì.
Mírová konference v Paøí i v roce 1856 vrátila ji ní besarábské okresy Cahul, Ismail a Bolg
vsku. ilo v nich 117 330 lidí, pøevá nì Rumunù. Na tomto území byly pak uplatnìny v echny
rmy, co pøispìlo k jeho modernizaci. Rumunské národní a kulturní instituce, jejich statut
do roku 1856 velmi nejistý, se mohly rozvíjet. V roce 1864 bylo obnoveno v Ismailu p
ravoslavné biskupství, kterému stál v èele Melchisedec Útefanescu. Ten podporoval zalo ení
emináøe a gymnázia v Ismailu a na území svého biskupství nechal zøídit více ne stovku rumu
ních kol.
Sjednocení kní ectví a události po roce 1859 ovlivnily rozvoj národního vìdomí u Rumunù v s
dní Besarábii. V èetných zprávách informovaly carské úøady Petrohrad o existenci "moldavsko
snu o sjednocení Rumunska". Opatøení proti Rumunùm byla stále ostøej í.
Po roce 1867 byl rumunský jazyk zcela vylouèen z výuky a ru tina se v Besarábii stala jedi
ným vyuèovacím jazykem na v ech kolách. Politiku rusifikace podporovala ruská pravoslavná
a vláda v Petrohradì jmenovala biskupem Pavla Lebedìva, který dostal za úkol dokonèit poru
avoslavné církve v Besarábii. Rumunské koly byly zru eny, knì í, kteøí neumìli rusky, byli
ské knihy v rumun tinì spáleny. Poèet rumunských obyvatel se podle ruských statistik neustá
i oval, z 86% v roce 1817 na
67% v roce 1871. V tom roce také Besarábie ztratila poslední zbytky místní autonomie a sta
la se bì nou ruskou gubernií. Po roce 1889 je tì více stoupla autokratická správa provincie
dòující ve v em ruské obyvatelstvo.
V roce 1897 ily v Besarábii témìø dva miliony lidí. Rumuni tvoøili 47,6%, Ukrajinci 19,7%,
1,8% a Rusové 8% obyvatelstva, ila tu i poèetná skupina Bulharù, Nìmcù a Gagauzù.
RUMUNSKÉ NÁRODNÍ HNUTÍ V SEDMIHRADSKU Jednání mezi maïarskými politickými pøedáky a vídeòsk
la v roce 1866, kdy byla jen nakrátko pøeru ena v prùbìhu prusko-rakouské války. Pro maïars
tické kruhy v Pe ti bylo jasné, e znovuobnovení maïarské vlády na v ech územích, kdysi tvo
ké království, je mo né jedinì v rámci habsburské monarchie. Rumuni ze Sedmihradska proti n
vanému uspoøádání protestovali memorandem, sepsaným koncem roku 1866. Dokument, který napsa
George Bari#iu a Ioan Ra#iu, podepsalo 1493 intelektuálù a císaøi ho pøedlo il druhý z auto
yjadøoval protest rumunského národa proti anexi Sedmihradska Uherskem a ádal pro zemi obn
ovení autonomie. Memorandum také Vídeò varovalo pøed chybou, které by se dopustila dualisti
kým øe ením, a tak pøedvídalo kolaps monarchie v roce
1918.
Nová vídeòská vláda Ferdinanda von Beusta uzavøela jednání s maïarskými pøedáky Ferencem De
ndrássym dohodou z poèátku roku 1867 o dualistickém uspoøádání monarchie. Øí e byla rozdìle
kouskou a uherskou. Korunovace Franti ka Josefa na uherského krále v Budape ti 8. èervna 1
867 potvrdila novou formu vlády. Jednotu rakousko-uherské øí e mìl zaji ovat císaø a tøi s
rstva - zahranièních vìcí, války a financí.
Uhersko dostalo vlastní parlament a vládu a vytvoøilo si i vlastní domobranu, která pùsobil
pøedev ím jako politická síla.
Sedmihradsko, Slovensko, Chorvatsko a Vojvodina byly zahrnuty do uherské èásti monarch
ie. Slo ení jejích obyvatel pøitom demonstrovalo etnickou rùznorodost státu, vytvoøeného v
1867. Podle sèítání v roce 1869
ilo v uherském království 6207 tisíc Maïarù, 2328 tisíc Rumunù,
1825 tisíc Slovákù, 1816 tisíc Nìmcù, 448
tisíc Rusínù, 286 tisíc Srbù a 208 tisíc Chorvatù.
Maïaøi jako dominantní politický národ pøitom tvoøili ménì ne polovinu obyvatel. Podle teh
umunské men iny Alexandru Romana dualismus znamenal "unio duarum nationum contra plu
res". Ve snaze o kompenzaci zaèaly úøady v Pe ti s politikou násilné maïarizace.
Pomocí rùzných prostøedkù nátlaku se jim podaøilo zmìnit podíl maïarského obyvatelstva ze 4
1880 na 54,5% v roce 1910.
Po uzavøení dohody o dualismu ztratilo Sedmihradsko poslední zbytky autonomie a zemská v
láda a snìm byly rozpu tìny. Zemì byla politicky i administrativnì zaèlenìna do Uher. Inkor
e Sedmihradska do celní unie monarchie je zmìnila v "odlo ný" prostor pro zbo í z Pøedlitav
. Bylo jen pøirozené, e hospodáøské dùsledky mìly negativní dopad na obyvatelstvo. Rumuni
staveni násilné maïarizaci, procesu, který teï probíhal ve v ech zemích pod kontrolou Pe ti
Legislativa, kterou pøijal uherský parlament po roce 1869, smìøovala k vytvoøení homogenníh
aïarského národního státu. Zákon è. 44 z roku 1868 sice sliboval rovná práva pro v echny ná
ouèasnì v ak stanovoval existenci jednotného a nedìlitelného národa (maïarského) a maïar ti
jediným oficiálním jazykem v celé zemi. Aèkoliv zákon obsahoval jisté vize, pøíznivé národ
jeho cílem byla asimilace nemaïarských národností.
Koncem listopadu 1868 pøedlo ilo 16
rumunských, sedm srbských a jeden slovenský poslanec pe ského parlamentu protinávrh, pøedp
rovnoprávnost v ech národù v království. Poèátkem prosince v ak král (a rakouský císaø) zák
potvrdil.
V létì 1869 bylo vydáno císaøské rozhodnutí o zru ení vojenských hranic, jejich území bìhe
pak splynula s uherským královstvím.
Volební zákon z roku 1874 ji jasnì znevýhodòoval rumunské volièe v Sedmihradsku, proto e v
nsus byl podstatnì vy í, ne ve zbytku Uher. Ve mìstech byl i v Sedmihradsku census ni í,
tu mìli vìt inu Maïaøi a Rumuni mìli v øadì pøípadù zakázáno se ve mìstech usazovat. Volebn
oho utvoøeny a volební procedura organizována tak, aby byli Maïaøi snáze volitelní, a naopa
umuni zne - výhodnìni. Mnozí zahranièní pozorovatelé zaznamenali ilegální praktiky úøadù bì
nì zastra ování a korupce. Jestli e je tì v roce 1869 se do parlamentu v Budape ti dostalo
munù, v roce 1872
ji jen 22, 1875 14, 1878 13 a 1887 jen devìt. V roce 1910 poèet rumunských poslancù klesl
na pìt. V té dobì ze
440 poslancù uherského parlamentu bylo 392 Maïarù a 40 Chorvatù.
Øadou kolských zákonù z let 1879, 1883, 1891 a 1907 budape ská vláda vnutila vyuèování ma
unských konfesních kol. Tyto koly byly pod kontrolou pravoslavné a øeckokatolické církve
ancovaly je jednotlivé farnosti. Nakonec se maïarský jazyk stal povinným i v mateøských ko
. Naopak stovky rumunských vesnických kol byly zavøeny, proto e ani uèitelé ani áci nezna
ky. Nejvíce opresivní byl kolský zákon Apponyiho z roku 1907, který redukoval poèet základ
munských kol z pùvodních 2756 v roce 1880 na 2170 v roce 1914.
Pe ská vláda u ívala rozlièné administrativní metody k minimalizování pøítomnosti Rumunù v
o bylo napø. rozpu tìní komitátù Severin a Zaranda.
Koncem 19. století klesl poèet rumunských zamìstnancù ve veøejné správì ve v ech sedmihrads
ch na
6 procent. V té dobì vrcholila maïarizace a mìnila se jména lidí, lokalit, øek a pohoøí. Vl
i tiskového zákona a k zamezení manifestací utlaèovaných národù zejména tzv. zákona o agit
národu. Od roku 1886 do roku 1908 byli uher tí Rumuni souzení 353 krát a celkem dostali 1
32 let vìzení a pokuty ve vý i
93 tisíc korun. Idea vytvoøení homogenního maïarského národa se stala zøetelným cílem jeho
bert Apponyi prohlásil na konci 19. století: "Uvnitø uherského státu nesmí existovat ádné
i èi men inová práva... Na ka dý pád je nikdy neuznáme." Reakce sedmihradských Rumunù proti
byla okam itá. Formule z revoluce 1848 a reprezentativních národních shromá dìní byla znov
v roce 1868.
Dne 15. kvìtna t. r. se v Blaji shromá dily tisíce Rumunù k oslavì dvacátého výroèí revoluc
i úèastníci pøijali prohlá ení (Pronun#iamentul de la Blaj), e po adují obnovu politické a
mie Sedmihradska a opìtné nastolení zákonù, pøijatých snìmem v Sibini v letech 1863 a 1864
volali po svolání nového zemského snìmu na demokratických základech.
Prohlá ení mìlo velký ohlas a zprávy o nìm byly publikovány nejen v rumunských novinách, al
ském, nìmeckém, italském a francouzském tisku.
Rozhodnutí úøadù potrestat nejdùle itìj í signatáøe dokumentu bylo nakonec opu tìno kvùli o
rvenci císaøe, který z politických dùvodù zatèené pardonoval.
Dualismus vytvoøil mezi rumunskou politickou elitou dva základní postoje, které ovládly, s
oubì nì èi alternativnì, politickou aktivitu Rumunù v Uhersku do 1. svìtové války. První, r
vaný hlavnì Ioanem Ra#iem a George Bari#iem, byl pasivismus, tj. sta ení se z politického
vota. Tak pasivismem chtìli rumun tí pøedáci vyjádøit protest proti stavu, vzniklému bez je
souhlasu. Neúèastí na politickém ivotì vyjadøovali protest proti dualistickému uspoøádání
Druhá politická orientace, aktivismus, vyzývala k úèasti na veøejném ivotì a vyu ívání par
kù k prosazování a obranì práv rumunského národa.
Aktivistickou skupinu vedl pravoslavný arcibiskup Andrei Úaguna.
Jeho heslem bylo "pracuj a mlè" a pro politickou èinnost chtìl lidi pøipravit drobnou pr
ací. V záøí
1868 získal povolení uspoøádat v Sibini kongres pravoslavné církve, který schválil její nov
zalo ený na demokratických zásadách.
Pøedáci Rumunù z Banátu a Partia, které Uhry anektovaly roku
1860, pøistoupili rovnì na taktiku aktivismu a zúèastòovali se politického ivota. V roce
Rumuni z tìchto území neztratili nic, proto e dualismus se dotkl pouze sedmihradského kní e
Pøítomnost rumunských poslancù z Banátu a Partia v pe ském parlamentu byla chápaná jako p
obranì rumunského národa a jako mo nost bránit se asimilaèní politice uherské vlády vùèi n
nám.
Formování politických stran byl obecný fenomén druhé poloviny 19. století. Pro sedmihradské
erské Rumuny vyplynula z potøeby organizovat národní rezistenci nutnost vytvoøit si politi
ckou stranu. Poèátkem roku
1869 se konala národní konference uherských Rumunù v banátském Teme váru. Po projevech Alex
Mocioniho a Vincen#ia Babeýe byly vypracovány hlavní linie programu Národní strany Rumunù
anátu a Uher.
Jako èást tohoto programu pøijali úèastnící shromá dìní èlánek, vyzývající k solidaritì s o
lupráci se sedmihradskými Rumuny. Pøesto e se pøedpokládalo, e rumunská politická elita v
e pasivní program, pøedstavitelé Rumunù, kteøí se se li v Teme váru, pova ovali za nezbytné
nacionální práva v pe ském parla mentu.
Koncem února a poèátkem bøezna 1869 se z iniciativy Ioana Ra#ia, I. Macelaria a V. Roman
a konala v Miercurea nedaleko Sibinì národní konference sedmihradských Rumunù. Na ní byly p
lo eny základy Národní strany sedmihradských Rumunù. Ilie Macelariu byl zvolen pøedsedou ús
volebního výboru. Pøijatý program byl zalo en na zásadách revoluèního programu z Blaje v ro
a po adoval mj. autonomii Sedmihradska, rovná práva pro v echny jeho národnosti, demokrat
izaci politického ivota, správy a soudních institucí. Pøijata byla pasivistická strategie.
erské úøady reagovaly rychle a výbor, vytvoøený v Miercurea, rozpustily. V té dobì neexisto
Uhrách zákon, který by reguloval existenci politických stran. Volební zákon pouze povolova
volièùm organizovat se bìhem pøedvolební kampanì a pøedpokládal, e zvolení poslanci budou
jako èást tzv. parlamentních klubù. Proto byl také na zmínìném shromá dìní vytvoøen volebn
erence byla oznaèena za pøedvolební shromá dìní. Nakonec pøes v echna protivenství rumun tí
kdy pololegálnì, mohli bránit svá práva svoláváním politických shromá dìní a volebních kro
Odpor proti dualismu se projevil i v kulturních organizacích. Po roce 1869 vznikaly
po celém Sedmihradsku poboèky spoleènosti ASTRA, pomáhající probouzet národní vìdomí na ves
iodické schùzky kontrolního výboru spoleènosti v Sibini a roèní generální shromá dìní, kona
, byly pro rumunské pøedáky pøíle itostí se sejít a diskutovat o politické a kulturní strat
ty místních kulturních a profesních organizací rovnì pøispívaly k posilování národního seb
osazovat rumunskou kulturu. Pøedáci národního hnutí pracovali na formování støední vrstvy,
mìla stát bází politické akce a materiální základnou pro kulturní instituce, které nedostáv
oru. Rumunské banky, zøízené poèátkem sedmdesátých let, podporovaly vytváøení rumunské vesn
povzbuzovaly vznik støedních vrstev ve mìstech. Církev, rozlièné nadace, banky i bohatí jed
i poskytovali tisíce stipendií pro áky a studenty, aby se zmno ila rumunská intelektuální
.
Politika nucené maïarizace, zesílená po roce 1875, kdy se stal uherským premiérem Kalmán Ti
, donutila sedmihradské Rumuny pøeskupit politické síly. Nová národní konference v Sibini v
ce 1875 doporuèila, aby k politice pasivní rezistence pøe li i banát tí a uher tí Rumuni.
V letech 1877 a 1878, kdy Rumuni za Karpatami bojovali za nezávislost, mimoøádnì zesílil i
pocit nacionální solidarity sedmihradských Rumunù s nimi. Mìlo to pochopitelnì také dopad n
ejich národní hnutí. George Bari#iu odjel do Bukure ti poèátkem roku 1881, aby tu s politic
i pøedstaviteli Rumunska T. Maioreskem, Ionem C. Br#tianem a s dal ími prodiskutoval s
trategii obrany práv Rumunù, utlaèovaných uherským re imem.
Po pøedbì ných místních pøípravách se od 12. do 14. kvìtna 1881
konala v Sibini národní konference sedmihradských a banátských Rumunù. Na ní se obì regioná
y z roku 1869 slouèily v Rumunskou národní stranu Sedmihradska, Banátu a Uher. Souèasnì pøi
program po adoval obnovení sedmihradské autonomie na demokratické a liberální bázi, volal p
umun tiny ve správì a justici a aby byli jmenováni rumun tí úøedníci podle proporcí, respek
autonomie církví a konfesních kol a demokratizoval státní aparát a politický ivot. Bod è
amu po adoval revizi zákona o národnostech z roku 1868 a aby byly men inové záruky uvedeny
o praxe, aby Rumuni, aspoò teoreticky, mìli zaruèeno, e si udr í národní identitu.
Pøedsedou strany byl zvolen Vince#iu Babeý, místopøedsedou Partenie Cosma. Byla pøijata op
atøení k reorganizaci regionálních volebních rad a zaji tìní rychlej í a efektivnìj í komun
a ústøedním volebním výborem v Sibini. Bìhem kvìtnové konference navrhl Iuliu Coroianu vyp
at protestní prohlá ení proti dualismu, které by bylo adresováno evropskému veøejnému mínìn
za vypracování takového dokumentu pøevzal George Bari#iu.
Bìhem druhé poloviny roku 1882 bylo jím napsané memorandum distribuováno v Rumunsku, Uhrách
Nìmecku a Francii, jako i v øadì dal ích evropských zemí. Memorandum mìlo apelovat na evr
né mínìní svými vyèerpávajícími historickými a právními argumenty. Dokument byl vá nivým pr
stickému re imu a odsuzoval nespravedlnosti, spáchané na Rumunech po roce 1867. Souèasnì up
zoròoval na dùle itost organizovaného národního odporu proti asimilaèní politice uherské vl
z roku 1882 plnì ospravedlnily sjednocení dvou stran a definovaly novou generaci se
dmihradských politikù.
Dal í dùle itou událostí bylo zalo ení prvních rumunských novin v Sedmihradsku v Sibinì v r
ejich redaktorem byl Ioan Slavici. Vznik Tribuny pøedstavoval dùle itý moment v historii
rumunského národního hnutí. Publikovala názory rumunských politických pøedákù, odmítajících
erskou vládou. Noviny se staly ohniskem nových politických, kulturních a sociálních trendù.
dnou z jejich priorit byla politická výchova lidu, zvlá tì rolníkù, tvoøících vìt inu obyva
Tím, e propagovala základní rumunské kulturní hodnoty a orientaci kulturních hnutí v soula
realitou v Rumunském království, dávala Tribuna jasnou pøedstavu. Ioan Slavici to shrnul v
e známém prohlá ení "Pro Rumuny vychází slunce v Bukure ti", které dalo smìr kulturní i pol
i sedmihradských Rumunù.
Rumunské národní hnutí zintenzívnilo v následujících letech, kdy se mladí politiètí pøedáci
bunì spojili s ústøedním volebním výborem Rumunské národní strany. Na národních konferencíc
letech 1884 a 1887 se projednávala otázka sepsání nového memoranda o situaci Rumunù v Sedmi
radsku.
Chabé výsledky národní strany v Banátu a západouherských oblastech ve volbách v roce 1887 v
k rozhodnutí, aby celá národní strana pøe la k pasivitì. Rozhodla o tom konference strany v
bini poèátkem bøezna 1887. Pøedsedou byl opìt zvolen Bari#iu, tajemníkem Ioan Slavici. Aure
Mureýanu a Iuliu Coroianu byli povìøeni, aby napsali dvì navrhovaná memoranda. Nakonec úst
ní volební výbor pøijal memorandum, napsané Coroianem, které jen nepatrnì upravil. Zatím zi
nìly kontakty a konzultace s králem Carolem a dal ími politiky z Bukure ti. V Rumunsku byl
a v roce 1890 zalo ena Kulturní liga pro podporu aktivit rumunského národního hnutí v Sedmi
radsku.
Jak ochladly vztahy mezi Vídní a Budape tí, rozhodli se pøedáci Rumunské národní strany pøe
randum císaøi. Na jaøe roku 1892 bylo finalizováno a politickou odpovìdnost za nì pøevzal ú
olební výbor Rumunské národní strany, který vedli pøedseda Ioan Ra#iu a místopøedsedové Ghe
Baseýti a Eugen Brote, ale i dal ími èlenové, vèetnì Vasile Lucacia, S. Albiniho, Iulia Co
anu a jiných. V kvìtnu se rozhodlo, e tøísetèlenná delegace pøedlo í memorandum císaøi ve
Josef v ak odmítl delegaci pøijmout a memorandum postoupil pe ské vládì. Ta, ani by je ot
rátila je po tou do domu Ioana Ra#ia v Turda. Kdy se Ra#iu vrátil domù, napadli ho maïar t
remisté a znièili mu dùm.
Pro rumunské pøedstavitele bylo jednání Vídnì pouèením, ale vedlo i k oslabení loajality Ru
sburské monarchii a vyjasnilo, e od císaøe nelze èekat pozitivní výsledky. Memorandum z ro
1882 bylo poslední, kterým se Rumuni obrátili k císaøi. Znamenalo konec rumunského petièníh
tí, které zaèalo ji v
18. století. Z hlediska obsahu poslední memorandum nepøiná elo nic nového, bylo protestem p
oti dualistickému systému, zavedenému v roce 1867, bez konzultace s Rumuny.
Dualismus byl v rozporu s historickými i právními argumenty. Memorandum vá nivì kritizovalo
zákony, pøijaté budape ským parlamentem po roce 1867, a poukazovalo na diskriminaci, které
ly vystaveny tøi miliony Rumunù, ijí v Uhrách, v dùsledku volebního, tiskového a kolského
grární a kulturní politiky uherské vlády.
Memorandum nezlep ilo situaci Rumunù, mìlo v ak vá né dùsledky, proto e posílilo solidaritu
kalo pro nì znaènou èást evropského veøejného mínìní, které nyní pøálo rumunskému boji za n
oranda byl publikován v rumun tinì, maïar tinì, nìmèinì, francouz tinì a ital tinì a byl í
sko-Uhersku a v ostatních evropských zemích.
Uherská vláda postavila v roce 1893 èleny ústøedního volebního výboru Rumunské národní stra
a ob alovala je z protistátní agitace. Proces se
29 rumunskými pøedáky zaèal v Klu i 7. kvìtna a trval do 27. kvìtna 1894. Ob alované hájili
i ze Sedmihradska, ale také nìkolik slovenských právníkù a jeden srbský advokát. Tak memora
pøispìlo k zesílení spolupráce mezi národními men inami v Uhrách. Jejím projevem byl kongre
kých národností konaný v roce 1895 v Budape ti.
Bìhem procesu pøicházely do Klu e tisíce rumunských sedlákù, aby podpoøily své pøedáky na l
h. Úøady uskuteènily pøísná opatøení k udr ení poøádku a mobilizovaly dodateèné vojenské je
dným nepokojùm ve mìstech a obcích.
Tribuna posilovala politický a národní duch lidu, íøila jeho smysl pro národní vìdomí a pl
arizovala s memorandisty.
Soud nakonec nebral v potaz argumenty obhajoby, ani demonstrace na podporu ob alov
aných. Usvìdèil 14 z 29
ob alovaných, a ty poslal do vìzení na est mìsícù a pìt let (navíc byli odsouzeni k zapla
ajù).
Pøedáci Rumunské národní strany zaujali dùstojný postoj, zdùrazòujíce, e to nebyli oni, kd
váni a souzeni, ale sám rumunský národ. V tomto smyslu bylo dùle ité prohlá ení Ioana Ra#ia
ence národa se neprojednává, jen potvrzuje".
Proces memorandistù vyprovokoval mohutné manifestace solidarity a podpory souzeným nej
en v Sedmihradsku, ale i v Rumunsku. V mnoha mìstech se konala shromá dìní a demonstrace a
jejich úèastníci posílali povzbudivé telegramy, v tisku se publikovaly èlánky. Zahranièní
umunské kulturní ligy pracovaly na získání evropského veøejného mínìní pro vìc sedmihradský
kvìtna 1894 se Rumunská akademie obrátila zvlá tním memorandem na v echny akademie svìta,
kázala na postup maïarské vlády v Sedmihradsku. Do Klu e bìhem procesu pøijelo mnoho zahran
dopisovatelù. Ve Francii, Belgii, Itálii a Velké Británii se objevovaly èlánky ve prospìch
mihradských Rumunù a jejich pøedákù, bojujících za legitimní práva. Významné evropské osobn
ko Georges Clemenceau, Emil Zola, G. Carducci, L.
Palma a Lord Fitzmaurice, vystoupily na podporu memorandistù.
Rumunský apel k Evropì demonstroval souvislost národního hnutí s hodnotami evropské demokra
ie a cíl rumunských pøedákù evropeizovat rumunskou otázku. Nová generace rumunských politik
vynikla právì v prùbìhu memorandistického hnutí, pochopila, e mù e apelovat pøímo k národu
níkùm.
Orientace na Rumunsko a na akce, které by mohly urychlit spojení v ech Rumunù, byly stále
zøetelnìj í.
Na konci 19. a na zaèátku 20. století pøinesl proces vytváøení støední vrstvy urèité zmìny
unské národní strany. Nová generace politikù, která pøi la do èela bìhem hnutí memorandistù
 aktivistickou politiku a parlamentní boj. Svou strategií, zalo enou na faktu, e rolníci
ji byli pøipraveni, ale hlavnì s to (díky tomu, e èást z nich mohla nyní volit, proto e m
odpoøit rumunské politické pøedáky v pøedvolební kampani. Tak se zaèala formovat kolem bank
toria a novin Tribuna poporului (Tribuna lidu) v Aradu skupina politikù, propagujících
neoaktivistickou strategii. Patøil k nim Vasile Goldiý, který vypracoval nejdùle itìj í an
odního problému. Dal í podobná skupina vznikla v Or#ýtii kolem Banca Ardeleana a novin Libe
tatea.
V echny tyto skupiny se opíraly o liberály z Rumunska, naopak dosavadní vedení v èele s Ra#
em na lo podporu u konzervativní skupiny Ioneskovy.
Proto e i ostatní uherské národnosti pøijaly aktivistickou strategii, schválila národní kon
ce v Sibini poèátkem roku 1905 nový program Rumunské národní strany, zalo ený na politické
ii aktivismu. Nový program se od dosavadního z roku 1881 li il ve zpùsobu, jak se obrace
l k nìkterým socioekonomickým problémùm a realistickým postojem k existujícím politickým po
zi jeho po adavky byly garance rozvoje rumunského národa jako politické entity, zavedení r
umun tiny ve státní správì, soudnictví a armádì, respektování demokratických práv a svobod,
a malých farmáøù a vypracování sociální a ekonomické legislativy, pøíznivé pro dìlníky. Po
v èele národní strany Gheorghe Pop Baseýti.
Pøijetí neoaktivistické politiky na konferenci v Sibini neznamenalo jen zvý ení aktivity po
itických pøedákù, ale i vy í aktivitu ostatních národních institucí. Zaèalo období dynamic
ospodáøského aktivismu, který maøil výsledky maïarizace, stále silnìji prosazované uherskou
m století. Tuto politiku násilné maïarizace zcela jasnì vylo il Antal Huszár v práci z roku
: "Po potlaèení hlavních politických, hospodáøských, kulturních, vzdìlávacích a konfesních
u následovat taková opatøení uherské vlády, která pøekonají národní rezistenci a pokroèí v
ace."
Po úspì né volební kampani v roce 1905 se nìkteøí pøedstavitelé Rumunské národní strany dos
parlamentu, kde spolu s dvìma Srby a jedním Slovákem vytvoøili klub národností, pracující
existujícím men inovým zákonùm. Krize dualismu v roce 1906, vyvolaná zhor ením vztahù mezi
Vídní, vedla uherskou vládu k dal ímu omezování práv národnostních men in.
V této souvislosti v roce 1906 pe ská vláda rozpustila parlament a vypsala nové volby, v n
dìji, e se zbaví men inových poslancù. Jaké v ak bylo její zdì ení, kdy bylo nakonec zvol
zastupujících národnosti, z nich bylo 15 Rumunù. Rumunská národní strana v této dobì spolu
s rumunskou sekcí Maïarské sociálnì demokratické strany v boji za v eobecné hlasovací práv
ráce tìchto dvou politických sil byla dùle itá a pøedurèovala jejich spoleèný postup koncem
8.
V roce 1910 a dále pak v letech 1913 a 1914 probíhala jednání mezi pøedáky Rumunské národn
a uherskou vládou, která v ak nevedla ke konkrétním výsledkùm.
Neuspìla na protichùdných stanoviscích obou stran. Budape ská vláda se dr ela ideje nedìli
ského národního státu, uvnitø kterého by se mìlo zlep it postavení Rumunù, zatímco Rumunská
astávala princip sebeurèení. Je logické, e druhá formule by, vzhledem k demografické situa
vedla k odtr ení Sedmihradska od Uher. Zatím sílily manifestace podpory a sympatií Rumunù
království a rumunská vláda nepøímo podporovala národní, politické a kulturní instituce v
sku.
V e to jen posilovalo pøesvìdèení mezi rumunskými pøedáky, e jedinì spojení Sedmihradska s
mù e vyøe it situaci témìø tøí milionù Rumunù v Uhrách, strádajících agresivní odnárodòovac
18. BUDOVÁNÍ STÁTU

BUDOVÁNÍ STÁTU Získání nezávislosti dalo nový podnìt v eobecnému rozvoji Rumunska. Jeho oby
více co dìlat s rozvojovou krizí, spjatou s byrokratizací moderní spoleènosti. Expanze byr
kratických státních mechanismù se stala základním rysem období po roce 1878.
Dal í modernizace Rumunska vedla k intenzívním debatám: Bylo Rumunsko v podstatì agrární st
alo prùmyslový rozvoj tì kým èi dokonce nevhodným? Mìlo Rumunsko pokraèovat v integraci do
odnot evropské civilizace a do jakého stupnì? A jak má být systém, vytvoøený v roce 1866, m
kován, aby vy el vstøíc èi se pøizpùsobil navrhovaným zmìnám a po adavkùm souèasnosti? Nìkt
otázky byly zahrnuty ji v pøedcházejících diskusích o kultuøe, spoleènosti a hospodáøství.
rnost k politické stránce zmínìných problémù.
Po roce 1878 do lo nìkolikrát ke zmìnám v rumunské ústavì.
Nejrozpornìj í zmìna byla v roce 1879, kdy byl pod tlakem Evropy, podmiòující tím uznání ne
pozmìnìn èlánek sedmý. Jak ji bylo uvedeno, pùvodní návrh ústavy z roku 1866 navrhoval po
munského obèanství v em rezidentùm bez ohledu na nábo enství. Proti idovské výtr nosti a po
dly k modifikaci èlánku tak, e "jen cizinci køes anského vyznání mohou získat naturalizaci
Nyní byla pod tlakem rumunská ústava zmìnìna tak, e naturalizace cizincù nekøes anské víry
souhlasem vlády. V praxi to znamenalo, e jen málo idù bylo naturalizováno (v letech 1879
1914 ménì ne tisíc; z toho 833 vojákù), a tak idovský problém zùstával. Jen ve svìtì síli
se na Rumunsku po aduje, je nakonec uskuteènìno zcela jinak.
V kvìtnu 1881 se Rumunsko stalo královstvím a Carol I. byl prohlá en za krále. Tato zmìna m
osílit politickou zralost Rumunska a zdùraznit jeho mo nou roli jako faktoru stability
v jihovýchodní Evropì.
Zahraniènì politicky to znamenalo konec bolestného pocitu hrdých rumunských vládcù z podøíz
otomanské øí i, která formálnì skonèila v letech 1877 a 1878.
Vnitropoliticky to nespornì pøispìlo k upevnìní trùnu. Carol vládl pøísnì ústavnì, vykonáva
støídal konzervativní a liberální vlády. Trpìlivì sná el i ironické výpady tisku na jeho ru
se nikdy nenauèil správné výslovnosti. Velmi jej v ak trápilo, e nemá mu ského potomka. V
9
kontinuitu monarchie tedy posílilo uznání Carolova synovce Ferdinanda Hohenzollernského
za dìdice trùnu.
Pokud lo o Carola byl to koneèný krok v etablování dynastie.
Nový následník, mlad í syn Carolova bratra Leopolda, byl oficiálnì uznán v polovinì bøezna
prve se zamiloval do dvorní dámy, pùvabné a inteligentní Heleny V#c#reskové, kdy mu v ak s
hrozil odnìtím následnictví, zasnoubil se v roce 1891 s Marií Alexandrou, vévodkyní z Edinb
u. Její matka byla ruská knì na a byla vnuèkou královny Viktorie. Svatba se konala koncem p
osince 1892. Ferdinand ji v roce 1889 vstoupil do rumunské armády, kde se do roku 191
3 vypracoval a na generála. Za druhé balkánské války byl nejvy ím velitelem rumunské armá
sku.
Zøízení království nejen e poskytlo Br#tianovi a liberálùm kredit za nesporný "národní" úsp
jejich vliv na novì prohlá eného krále. Navíc jak Carol, tak i liberálové doufali, e prest
to krokem, vynahradí negativa, vyplývající ze ztráty ji ní Besarábie.
Na program dne pøi el koneènì i volební systém. Stávající z roku
1866 vyluèoval velké kategorie obyvatel z pøístupu k politickému ivotu. Ne více ne dvì pr
lidí mìla právo pøímé volby, zatímco dal ích asi patnáct procent mohlo volit nepøímo. V roc
ikálnìj í køídlo liberální strany, vedené C. A. Rosettim, navrhlo roz íøení volebního práva
lu volebních kolegií ve prospìch jednotlivého volièe. Debata o tomto návrhu zamìstnávala ru
ou politiku v letech 1882 a
1884.
Nejvíce se cítili ohro eni konzervativci, kteøí se v roce 1880
koneènì seskupili v jednu Konzervativní stranu, vedenou Emanoilem (Manolache) Costache
Epureanem. Ji po dvou letech se v ak odtrhli junimisté v èele s Carpem a Maioreskem. N
aopak v roce 1887 se pøidali tzv. upøímní liberálové (liberali sinceri), které z liberální
pøivedl Gheorghe Vernescu.
Proto e konzervativci mìli tak malé zastoupení v parlamentu vytvoøeném Br#tianem a proto e
byli vìdomi i toho, e Rosettim navrhovaná zmìna volebního systému ve skuteènosti eliminuje
jich volební bázi, ode li v roce 1883 en masse z parlamentu. Tam se teï debata omezila n
a dohadování mezi stoupenci premiéra a tìmi, kdo byli a dosud jeho kolegy. Br#tianu sám na
al na pøijetí vlastního ústavního návrhu, redukujícího poèet kolegií na tøi, ale také obsah
tisku kritizovat panovníka. Rosetti a jeho stoupenci, prosazující zru ení volebních kolegií
ato ode li také z parlamentu a pøeru ili vztahy s Br#tianovou vládou. Za rok Rosetti zemøel
a vedení radikální frakce pøevzal Gh. Panu.
Volební zmìny v roce 1884 sice oslabily konzervativce, ale nijak zvlá tì neroz íøily úèast
v politice. Poèet volièù se roz íøil jen díky hospodáøskému rùstu.
Zatímco v roce 1888 mohlo volit 60 tisíc lidí, v roce 1911 ji sto tisíc. První kolegium tv
lo na 15
tisíc lidí a do parlamentu o 183 poslancích vysílalo 75. Nìco pøes 34 tisíc volièù druhého
0 a koneènì 50 tisíc volièù z kolegia tøetího 38
poslancù. Poèátkem století bylo z více jak esti milionù obyvatel na volebních seznamech ne
90
tisíc. Tak byl v podstatì uchován oligarchický systém z roku
1866, a proto se mezi lety 1884 a 1914
nestalo, e by nìjaká vláda "ztratila" volby.
V roce 1895 uznal caøihradský patriarcha nezávislost rumunské pravoslavné církve. V tém e r
atikán zøídil v Bukure ti arcibiskupství a v Jasech biskupství.
Pokraèovalo Br#tianovo dlouhé ministrování (1876 a 1888). Kdy se zbavil Rosettiho radikál
al se premiér stále autokratiètìj í. Zaèali mu pøezdívat "vezír" pro jeho rostoucí osobní v
i státem.
Výsti nì to ilustruje pøíklad se zákonem z roku 1884 o vytvoøení korunních statkù (v rozloz
ha), který mìl koupit královu podporu Br#tianovi a jeho frakci. Kdy i nìkteøí z jeho dosu
ných zaèali "stávkovat", zamkl dveøe parlamentu a donutil je hlasovat o zákonu. Br#tianova
pozornost byla stále více vìnována modernizaci Rumunska jako prostøedku upevnìní moci jeho
upiny. Zákon o clech z roku 1886 a zákon pro povzbuzení prùmyslu z roku 1887 byly jasnì v
zájmu èásti støedních vrstev, jejich podporu chtìl Br#tianu získat.
Rumunská diplomacie se po berlínské smlouvì z roku 1878
soustøedila na konsolidaci nezávislosti. To, jak Rusko zacházelo s Rumunskem, v situa
ci, kdy byla oslabena role Francie, a naopak stoupl nezájem Velké Británie o støední Evrop
u, vedlo nakonec k úsilí o spojenectví se støedoevropskými mocnostmi. A tak, pøes napìtí me
kure tí a Budape tí a Vídní kvùli Dunaji a situaci rumunského obyvatelstva v Sedmihradsku,
munsko v roce 1883 pøipojilo k trojspolku (Nìmecko, Rakousko-Uhersko a Itálie).
Dohoda byla podepsána 30. záøí 1883 a zakládala se na pøíslibu vzájemné pomoci v pøípadì út
tího státu. Tím bylo mínìno Rusko. Je tì tý den k dohodì pøistoupilo Nìmecko, a tak bylo d
roz íøení nìmecko-rakouské "mírové ligy smìrem na jihovýchod". Detaily o dohodì, obnovené p
892, 1902 a 1912, znali jen král a ministerský pøedseda. Jejím podpisem se Rumunsko chtìlo
vyhnout opakování diplomatické izolace, ve které se ocitlo v roce 1878.
Navíc spojenectví s Nìmeckem a Rakousko-Uherskem bylo pro Rumunsko hospodáøsky výhodné, pro
umo nilo rumunskému zbo í pøístup na støedoevropské trhy, i kdy mezi lety 1886 a 1891 trv
Rumunskem a Rakousko-Uherskem celní válka. Na druhé stranì pakt nespornì ztí il boj sedmihr
kých Rumunù za pøiznání jejich nacionálních práv. Rakouský diplomat Musulin, který v té dob
ure ti svou kariéru o tom pozdìji napsal: "Tzv. sedmihradská otázka byla nejvìt í pøeká kou
chií a Rumunskem. V Bukure ti vzná eli stí nosti na diskriminaci rumunského elementu v Uhrá
Budape ti se zase rozèilovali nad rumunským vmì ováním do vnitøních zále itostí Uher."
V roce 1885 stále víc pøíslu níkù politické elity neschvalovalo panovaèné zpùsoby "vezíra".
sjednocená opozice" z konzervativcù, vedených Lasc#rem Catargiem, liberálù vedených premiér
vlastním bratrem Dimitru C. Br#tianem a nìkterých mladých liberálù, kteøí byli premié rovým
ko byl Tache Ionescu. Následovala hlasitá kampaò v tisku a elita se stále víc zaplétala do
ontroverzí. Konzervativci dokonce vyhro ovali revolucí ve prospìch kní ete Bibeska.
V roce 1888 Carol koneènì pochopil, e Br#tianu ztratil kontrolu nad situací a e se snad
tím i oslabila pozice koruny. Zaèátky toho, co pøerostlo v rolnické nepokoje, a dokonce nás
lnosti z bøezna (policie v krvi utopila dvì demonstrace, organizované opozicí proti koru
pci, a za jarních a letních nepokojù zprvu ve vala ských a pak i moldavských vesnicích èetn
ili na tisíc rolníkù), nepochybnì utvrdily panovníkovy závìry. V poslední den druhé bøeznov
l Br#tianu na ádost krále demisi, by dva mìsíce pøed tím "vyhrál" volby. V létì Br#tianu
dou strany se stal jeho bratr.
Nyní Carol pøivedl k moci konzervativce. Jeho rozhodnutím zaèalo nìco, co se v rumunské pol
tice nazývalo "rotaèním" systémem. Ve více èi ménì regulérních intervalech se støídali konz
iberálové u moci.
Zprvu se Carol pokou el vytvoøit vládu z junimistù, vedených Theodorem Rosetti a Petre P.
Carpem. Pak se konaly volby, aby zmizel i Br#tianùv parlament. Z voleb vy li posíleni
liberální konzervativci, jejich pøedstavitele pøevzal Rosetti do vlády, stejnì jako tzv. è
nzervativce (G. Marin, Al. Lahovary). Junimisté navrhli ambiciózní a aktuální reformistick
ou agendu, vèetnì demokratizace správy, èásteèné pozemkové reformy a zvý ení judikální nedo
to tvoøilo základ Carpova halasnì oznamovaného programu "nové éry" z roku 1888. Av ak prot
ový parlament byl slo en ze v ech konzervativních frakcí, nakonec pøevládly osobní konflikt
vládnutím a junimistický kabinet v dubnu
1889 padl.
Tøi nevýznamné a krátce trvající konzervativní vlády následoval v prosinci 1891 nový kabine
Catargiu, v kterém hráli dùle itou roli junimisté v èele s Carpem. Ponìkud vystøízlivìlí z
ovstání v roce 1888
podnikli nìkteré kroky k øe ení agrární otázky. Pøijali zákon o prodeji státního majetku ro
ifikující rostoucí úvìrové zatí ení z agrárních smluv.
V souvislosti s ekonomikou se nejdùle itìj í akcí konzervativcù a jejich re imu stal dùlní
u 1895, který podporoval zahranièní investice, a tím umo nil vyu ívání rumunského pøírodníh
tech Carpovy vlády se je tì uskuteènila soudní reforma a vzniklo státní obchodní loïstvo. J
y ohlednì decentralizace byly pozapomenuty. Naopak v roce 1892 vláda posílila kontrolu
ústøední správy nad upami a místními orgány a o rok pozdìji zøídila venkovskou policii (è
y mohla rychleji reagovat na lokální nepokoje.
Prefekti a podprefekti, stojící v èele up a okresù, dostali zákonem z 1. listopadu neomeze
pravomoci k udr ování veøejného poøádku.
Liberálové "rotovali" k moci v roce 1895, pøesto e se strana zaèala právì tìpit. Støedobod
politiky mezi lety 1892 a 1895 byl proces s memorandisty a zhor ující se situace sedmi
hradských Rumunù. Novým pøedákem liberálù byl od èervna 1892 veterán Dimitrie A. Sturdza.
Jeho veøejné projevy neustále tloukly na buben "národní zrady" konzervativcù, diskrétnìj í
lo o panovníka.
Konzervativci pøijatý dùlní zákon, který byl pobídkou pro zahranièní kapitál, byl pro liber
hrát nacionální kartou. Blí il se také konec termínu konzervativního parlamentu. Liberálové
bojkotovat a Carol je povolal k vládì. Doufal, e zklidní kampaò proti Rakousko-
-Uhersku, a zejména v tomto ohledu spoléhal na nového premiéra Dimitrie Sturdzu, který pod
obnì jako Maiorescu, Carp a dal í vystudoval v Nìmecku a byl germanofilem.
Sturdzùv kabinet vládl do roku 1899 (s krátkou pøestávkou v letech 1896 a 1897). Sedmihrad
ký problém byl rychle odhozen a Sturdza vyhlásil, e habsburská monarchie je "nezbytností p
vní velikosti pro rovnováhu v Evropì a pro bezpeènost na eho království". Listopadové volby
i liberálù byly pøesunem v jejich prospìch.
Nová vláda byla pøekvapivì sterilní, aèkoliv se s ní poprvé dostaly k moci dvì budoucí "hvì
politiky: ministr kolství Spiru Haret a syn Iona C. Br#tiana Ion I. C. Br#tianu, kt
erý se stal ministrem veøejných prací. Haretova kolská reforma, projednaná a schválená s d
v roce 1896, byla nakonec základním pøíspìvkem Sturdzovy vlády.
Jednou z pøíèin neúspìchu liberální vlády byly snahy utrácet více, ne na co bylo. Vedlo to
jící se finanèní krizi a k tomu, e se vláda èasto zabývala zále itostmi malé, nebo vùbec
dní mìsíce existence liberálního re imu signalizovaly dal í rùst vlivu Národní banky v libe
Liberály také nespornì oslabovalo tìpení strany. Vzniklo nìkolik frakcí, nazývajících se p
eøí jim stáli v èele - sturdzovci, aureliánovci a flevisti.
V roce 1899 rozpoètové tì kosti znásobily zprávy, e Sturdza, aè je bývalým ohnivým obhájce
hradských Rumunù, nedìlá teï nic, aby èelil maïarizaèní politice. Naopak, v roce 1896, za S
a pøihlí ení, Franti ek Josef nav tívil v Sinai krále Carola.
Konzervativci, kopírující stránky ze scénáøe liberálù, se stali více obstrukèní v parlament
organizovali manifestace proti "antinárodní" politice re imu. Carol nato "vyrotoval" S
turdzu.
Nová konzervativní vláda Cantacuzinova mìla co dìlat s tì kou hospodáøskou a finanèní krizí
a ji pùjèka z Nìmecka. Kdy ji v ak po nìkolika mìsících nepodpoøili ani junimisté, ani Car
Rotace v letech 1899 a 1914 pøicházely s monotónní pravidelností: konzervativci 1899 a 19
liberálové 1901
a 1904, konzervativci 1904 a 1907, liberálové 1907 a 1911, konzervativci 1911 a 1913, l
berálové 1913 a
1914. Nebylo tomu tak proto, e vládní kliky a jejich frakce byly jedinými politickými usk
upeními v zemi, ale pro charakter volebního systému z roku 1866, kvùli kterému ostatní poli
ické strany vìt inou existovaly jen efemérnì. Pøíle itostnì získaly pár mandátù, èastìji v
vitelé byli kooptováni do jedné ze dvou vládnoucích skupin a pak obvykle mizeli.
Na konci 19. století se sna ili Constantin Dobrescu-Argeý, Vasile M. Kog#lniceanu a Io
n Mihalache vytvoøit rolnickou stranu (Partidul Ý#r#nesc). Anga ovali se v cenné vzdìlávací
i a mluvili odvá nì (i kdy bez úspìchu) ve prospìch politických práv rolníkù.
V roce 1893 byla zalo ena Rumunská sociálnì demokratická strana (Partidul Social-Democrat
al Muncitorilor din Rom#nia), která postupnì dosáhla men ích úspìchù a získala nìkolik míst
tu. V roce 1899 se v ak socialisté sami znièili, kdy se jejich vùdci, vedení V.
G. Mortunem (skupina, známá v rumunské marxistické historiografii jako "u lechtilí zrádci")
pojili s liberály, argumentujíce tím, e ka dá nadìje na reformu musí být ra ena stávajícím
e v roce 1910 se podaøilo vytvoøit socialistùm novou, av ak jen miniaturní stranu sociálnì
okratického typu (Partidul Social-Democrat din Rom#nia).
Kolem pøelomu století se podstatnì zostøily vztahy s Øeckem a bulharskými nacionalisty. Pøe
m jejich vzájemného sporu byl osud Makedorumunù v Makedonii.
Makedorumuni, nebo také Cincaøi, Arumuni, resp. Kucovala i (z maïarské nadávky "kutia vlah"
= "rumunský pes"), sídlili v rozsáhlé oblasti janinského a soluòského vilájetu. Poèátkem se
t minulého století zaèalo jejich národní obrození, které nará elo na odpor ze strany øeckýc
makedonských teroristù. V roce 1878 si rumunské diplomatické zastoupení v Caøihradì vymohlo
 Porty slib ochrany národních snah soukmenovcù v Makedonii. Jejich pøedstavitele profeso
ra Útefana Mihaileanu zabili v létì 1900
v Bukure ti teroristé z makedonské organizace VMRO.
Koneènì v kvìtnu 1905 vydal sultán Abdul Hamid II. zvlá tní výnos o pøiznání Arumunùm v Mak
u stejných práv jako mají ostatní men iny.
Po balkánských válkách podepsalo Rumunsko dohody s bulharskou, srbskou a øeckou vládou o ru
unských kolách v Makedonii.
V roce 1910 se nacionalistické elementy, vedené Nicolae Iorgou a Alexandru C. Cuzou,
seskupily k vytvoøení Demokratické národní strany (Partidul Na#ional Democrat). Strana mìl
skromný ohlas a pøitáhla pøedev ím ni í úøedníky a intelektuály.
V letech 1899 a 1903 byla rumunská vláda plnì zamìstnána hos - po dáøskou krizí. Pøebytek
ahé veøejné projekty a neprofesio nální vmì ování do ekonomiky vedlo k vysokému veøejnému z
u chaosu. Konzervativní návrhy z roku 1900
na zkrácení rozpoètu 15 procentním uvolnìním státních zamìstnancù (poslaných na dlouhodobou
dovolenou) a sní ením mezd ve státním sektoru, kombinovaným s novou daní z alkoholu, byly
zbuzující, ale nakonec mìly za výsledek jen dal í rozdrobení jejich frakcí a v roce 1901 pø
k moci liberály. Ti prosadili dva roky nato legislativu místních úvìrových bank a v roce 19
4
vesnický dru stevní zákon. Obì opatøení byla populárním lékem reformistického køídla liberá
en malé èásti rolníkù ji zaanga ovaných v dru stvech.
Konzervativci se vrátili v roce 1904. Dál odmítali agrární reformu, a to ze dvou dùvodù: tv
li, e ádný skuteèný agrární problém neexistuje a e soukromé vlastnictví je nedotknutelné
organizovali velkolepé (a drahé) oslavy ètyøicátého výroèí vlády Carola. Toto oslavné pøeds
oho proto, aby pøesvìdèilo Rumuny a vládnoucí elitu, e je v echno v poøádku.
Mìli být prostì hrdí na to, e v porovnání se sousedy, kteøí èasto experimentovali s rolnic
ami, politickým násilím a ostatními druhy "balkánských" nepøíjemností, je moderní Rumunsko
ciální harmonie, mírového rozvoje a ádných politických zmìn. Jak psal tehdy Caragiale: "Ve
sti není státu, pøinejmen ím v Evropì, kde by byly tak velké nesrovnalosti mezi realitou a
a mezi skuteèností a pøáním."
Tyto iluze dramaticky a násilnì explodovaly v roce 1907. Jak ji jsme vidìli, situace v
zemìdìlství pøiná ela vá né problémy vìt inì obyvatelstva a byla zalo ena na systému flagra
Tak pùda, kterou rolníci dostali po Cuzovì a Kog#lniceanovì agrární reformì v roce
1864, se èasem tak rozdrobila, e vìt ina rolnických rodin nebyla s to se o sebe postarat.
Systém zemìdìlských kontraktù uvrhl pak rolníky do bankrotù a expanze rumunského obchodu o
en vedla k posilování systému nepøítomného vlastníka (statkáøe, který pùdu pronajímá).
Povstání zaèalo v únoru 1907 ve Fl#m#nzi v severním Moldavsku.
Protesty rolníkù byly zprvu mírné, zamìøeny na adresu nepøítomných vlastníkù pùdy a na aren
konflikt eskalovat. Èasem se roz íøil na jih do Vala ska a rolníci ji útoèili na mìstské
ièili registry kontraktù, plundrovali bojarské usedlosti, rozebírali si sklady obilí a byl
i zata eni do krvavých srá ek s policií a armádou.
Vládnoucí politická skupina byla okována, av ak brzy se pøeskupila. Konzervativci ustoupil
iberální vládì pod Dimitrie A. Sturdzou, která kombinovala sliby reformy a zlep ení s násil
erál Alexandru Averescu, nový ministr války, a Ion I. C. Br#tianu, nový ministr vnitra,
organizovali rázné a bezcitné potlaèení povstání. Armáda odstøelovala dìly na dvacet vesnic
a mnoho vesnických uèitelù, intelektuálù a rolníkù a pobila pøi potlaèování revolty témìø 1
tèenými byli i Vasile Kog#lniceanu, syn Michala K. a profesoøi Iorga a Cuza. Skuteèný rozs
ah "ceny" povstání z roku 1907 nebyl nikdy vyèíslen. Byl v ak otøesen mýtus vzorového a sta
Rumunska. Stejnì jako i pøedstava o uèenlivém a dlouho ochotnì trpícím rolnictvu.
Krokem vpøed bylo schválení nové legislativy v letech 1907 a
1908, která mìla prospìt rolnictvu, vèetnì nového zákona o zemìdìlských kontraktech, zákona
ového ústavu (Casa Rural#), který mìl rolníkùm usnadnit nákup a pronájem pùdy, a zákona, li
teré dluhy. Èást rolníkù teï byla skuteènì s to získat pùdu. V nìkterých oblastech vznikla
tva. Na druhé stranì, stejnì jako pøedchozí agrární legislativy, i tyto zákony byly jen vyn
ke koupi bylo pro rolníky jen zcela neadekvátní mno ství pùdy a naprostá vìt ina rolníkù na
emìla mo nost jakoukoliv pomoc získat.
Mladoliberálové pochopili neschùdnost tìchto polovièatých øe ení.
Sturdzu, který v prosinci 1908 pro nemoc odstoupil, v roce 1909 nahradil v èele vlády
i strany Ion I.
C. Br#tianu. Liberály teï ovládala nová obchodní a vzdìlaná elita, usilující o l) rychlej í
vládaný hospodáøský rozvoj,
2) podstatnìj í agrární a volební reformu,
3) ménì germanofilskou zahranièní politiku.
Liberálové pokraèovali v podpoøe rolnických dru stev, jejich poèet v roce 1914 stoupl na 6
proti necelé stovce v roce 1907. Kdy v ak v roce 1911 odcházeli od vlády, zùstalo za nimi
en velmi málo jiných úspìchù v této oblasti.
Dál rostly protesty proti maïarizaèní politice v Sedmihradsku a znovu se prosazovaly fra
nkofonní sympatie mezi rumunskou elitou. Bìhem bosenské krize v letech 1908 a 1909
je tì více narostly antipatie k Nìmecku a Rakousko-Uhersku. Kdy se nìmecký korunní princ V
roce 1909
vrátil z náv tìvy v Rumunsku, mohl nakonec s jistotou prohlásit, e "v pøípadì války Rumuns
c odmítne splnit své závazky jako spojenec, jestli e se nerozhodne pøipojit se k nepøíteli"
V posledním pøedváleèném roce (1911) prokázali konzervativci inkoherenci svého souèasného s
ního pøístupu ke spoleènosti i hospodáøství. Na jedné stranì Carp sliboval ve vìt ím mìøítk
prùmyslu, na druhé stranì se sna il zachránit odumírající øemesla, tj. právì takové hospodá
dotovaný prùmysl nièí. Re im také uvolnil dal í pùdu pro rolníky, av ak dostupnou jen v roz
dních reforem, tedy jen malé èásti rolníkù.
Carpa nahradil v roce 1912 Titu Maiorescu. Mìl pøedev ím co dìlat s balkánskou krizí. Domin
otomanské øí e nad Balkánem byla v rozporu s aspiracemi Srbska, Èerné Hory, Bulharska a Øe
V roce 1912 vyhlásily Turecku válku a zaèala první balkánská válka. Otomanské vojsko bylo b
ora eno a zaèalo dìlení impéria.
Rakousko-Uhersko zasáhlo a vynutilo si vytvoøení albánského státu. Tímto krokem chtìlo "pod
ezpeènost" na jadranské frontì, pøedev ím v ak zabránit pøíli né územní expanzi Srbska. Srb
tron ustoupili. To zvrátilo pøedváleèné rozdìlení koøisti, na kterém se balkánské státy doh
ko, podezírající Srbsko, e spolu s Øeckem chtìjí øe it situaci na jeho úèet, zahájilo v èe
ventivní útok na dosavadní spojence.
Rumunsko, které nechtìlo zùstat stranou pøi pøípadném novém územním uspoøádání na Balkánì,
u, která pøekroèila Dunaj a vpadla na bulharské území.
Bulharsko bylo na hlavu pora eno. Mírová jednání k ukonèení druhé balkánské války se konala
Bulharsko ztratilo vìt inu území, získaných v roce 1912.
Je tì v kvìtnu 1913 získalo Rumunsko dùle itou pevnost Silistra, o kterou vedlo s Bulhary s
or ji v roce 1878.
Bukure ským mírem pak získalo ji ní Dobrud u (Cadrilater).
Zákonem z 1. dubna 1914 byla na tomto území, kde Rumuni tvoøili jen 2% obyvatel, vytvoøená
ivilní správa (jude#y Durostor a Caliacra). Dál ov em trval mimoøádný stav.
Druhá balkánská válka bývá obvykle pova ována za úspìch rumunských konzervativcù. Z dlouhod
v ak rumunská snaha jít dál do ji ní Dobrud e byla chybou. Toto území nikdy nepatøilo k rum
, obyvatelstvo tvoøili Nerumuni a jeho získání znamenalo pro Rumunsko jen nepøátelství a ne
t v Bulharsku. Pocit, e rumunská úèast v tìchto událostech nebyla právì korektní, vytváøel
mprese v zahranièí.
Vnitropoliticky mìla úèast rumunských vojákù ve válce vysoce negativní dopad. Rumun tí roln
i ohromeni, kdy mohli srovnávat svou materiální situaci s údajnì zaostalými Bulhary. Tam t
agrární otázka v takové podobì jako v Rumunsku neexistovala.
Zemìdìlské reformy byly ji dávno provedeny a základ bulharského zemìdìlství tvoøil støední
rumun tí vojáci pøi li zpátky domù více ne kdy jindy pøesvìdèeni, e pøi el èas pro polit
To vytvoøilo scénu pro rezignaci konzervativcù koncem roku 1913, kdy si zøejmì rovnì uvìd
agrární a volební reforma se prostì nedají odkládat.
V lednu 1914 nastoupila vláda Iona I. C. Br#tiana. V únoru si obvyklým zpùsobem zajistil
a volební "vítìzství" a v dubnu mìla pøipravenou revizi ústavy, která by pøipravila cestu k
tnìní pùdy pro rolníky a k zavedení v eobecného volebního práva. V kvìtnu 1914 je tì staèil
o ústavodárného shromá dìní. Ne se v ak se lo, za dva mìsíce zaèala 1. svìtová válka a zas
ivní aktivity. O nìkolik mìsícù pozdìji, dne 10. øíjna, zemøel král Carol I., a tím skonèil
rvající období jeho vlády.
KONEC JEDNÉ ÉRY Rumunsko pro lo pod Carolem dlouhou cestu. V jejím prùbìhu se ze skuteènì n
entity, podrobené kontrole otomanské øí e a separatistickým vlivùm, zmìnilo v modernizované
ké království. Vývojovou krizi legitimity, vztahující se k nastolení a legitimizaci nového
ického poøádku, nakonec vyøe il právì Carol I.
Pokud lo o vývojovou krizi spoluúèasti byl Carol ji ménì úspì ný. Masy nebyly nikdy zaèle
kého systému. Zøízení a trvání úzkého elektorátu mìlo za následek zpo dìné vytváøení politi
bèanské spoleènosti. Dokud se jen tak málo lidí mohlo v Rumunsku skuteènì podílet na politi
távala zále itostí osobností, klubù a frakcí.
Slovy Caragiala: "Politické strany v evropském smyslu, tedy strany zalo ené na tradici n
ebo nových tøídních zájmech, a koneènì strany se zásadním a ideovým programem v Rumunsku ne
y dvì tzv. historické strany, které se støídají u moci, jsou ve skuteènosti pouze dvì velké
z nich ka dá má nikoli stoupence, nýbr klientelu. V èele tìchto klik stojí více nebo mén
tikáøi. Správa se skládá ze dvou velkých armád. Jedna, co je u moci, se hrozí. Druhá èeká h
ici." Bylo tomu tak a byl to ne tastný pøípad, e volební aktivity za Carola víc odhalovaly
tom, kdo je øídí, ne o veøejném mínìní. Bylo to je tì násobeno zajímavým fenoménem, e hla
al spí e pád parlamentu, ne ministrù.
Z tìchto dùvodù se v Rumunsku nikdy nevytvoøil parlamentní systém západního typu a bylo ovl
ti úzkou oligarchií. Nová oligarchie se li ila od své pøedchùdkynì z 19. století tím, e ji
archií agrární.
Je ironií, e agrární otázka byla dál Achillovou patou rumunské politiky a vývoje vùbec. o
z roku
1907 tuto realitu zvlá zdùraznily.
Moc oligarchie byla vázána na tøetí vývojovou krizi, a to byrokratizaci spoleènosti. Tato e
panze státu byla na kodu spoleènosti. Extrémní správní centralismus, "politikaøení" a pøeb
ních úøedníkù, stejnì jako pøísná politizace spoleènosti, to byly dùsledky, za které Rumuns
letí draze zaplatilo.

NEUTRALITA
Pro Rumunsko v jistém smyslu 1. svìtová válka nezaèala v roce
1914. Aèkoliv v roce 1883 podepsal rumunský král jako tichý partner trojdohodu s Nìmeckem,
Rakousko-Uherskem a Itálií, do války jeho zemì vstoupila a v roce 1916. Na druhé stranì,
meme-li v úvahu rumunskou geografickou polohu prakticky ve støedu balkánského "sudu s pr
achem", kde válka byla za ehnuta, bylo by pøekvapující, kdyby konflikt, který se mìl stát V
válkou, nebyl støedobodem rumunského politického ivota od samého poèátku.
Pøedpoklady pro válku samu byly krátko- i dlouhodobé. Po více ne jedno století byla ústøed
em evropské diplomacie "východní otázka", nastolená úpadkem otomanské øí e a afirmací národ
cí.
Rozkvìt nacionalismu v Evropì vùbec a nesmiøitelné konflikty, které vyvolal mezi národy, vy
stále nepøátel tìj í prostøedí. To je tì zostøoval vliv sociálního darwinismu, poskytující
ionální politice, ospravedlòujícího agrese jako pøirozené a zdravé, a umo òujícího tak vzni
veného nacionalismu. Podobné úvahy byly zahrnuty v manévrech, týkajících se mocenské rovnov
mnohém usilovaly o imperiální afirmace. Struènì øeèeno, ty vlády a pøedáci, kteøí se prosa
byli definováni jako pøipravení a zaslou ilí si vládnout, ti, kteøí nebyli, si zaslou ili
V mezinárodní terminologii to znamenalo, e konflikty stále více nabývaly charakteru boje
pøe ití.
Za tìchto okolností nebylo pøekvapující, e první ohniska konfliktù vznikala ve vojenské a
tické oblasti.
Od roku 1870 evropské velmoci, malé i velké, vstupovaly do pavuèiny aliancí. Mnohé z nich b
ly tajné (nebo mìly dùle ité tajné dodatky) a smìøovaly k tomu, aby byla konfrontace nebezp
ednotlivé smluvní strany zaèínaly zva ovat, zda nemají od aliance odstoupit.
Zvlá tì vlivným pøi podnìcování této militaristické, svárlivé atmosféry byl nìmecký císaø V
tí usilující o to, aby jeho zemì dostala své "zaslou ené" místo na slunci. K tomuto cíli in
stále dra í a dra í závody ve zbrojení a pokou el se kolem Nìmecka a Rakousko-Uherska vy
tém aliancí.
Vilémovo patnì vykalkulované øinèení avlemi a nedocenìná snaha vmì ovat se do jedné krize
rovokovaly sérii incidentù, které pøivedly Velkou Británii, Francii a Rusko (v echny tradiè
litické a ideologické nepøátele) do preventivní aliance, nazvané trojdohoda.
Mezi krize, které vedly k válce, patøila bosenská krize z roku
1908, podnícená rakousko-uherskou anexí Bosny a Hercegoviny, která poní ila Rusko a rozzuøi
jeho balkánského spojence Srbsko. Pak následovaly balkánské války v letech 1911 a 1913, ve
erých Rakousko-Uhersko intervenovalo (je tì s nìmeckou podporou) v neprospìch Srbska a k p
odì ení Ruska. Balkánské státy nejen e pozvedly úroveò konfrontace mezi Rakousko-
Uherskem a jihoslovanskými nacionalisty a jejich ruským sponzorem, ale i zostøily nepøátel
ství v jihovýchodní Evropì jakmile se stal zøetelnìj ím výbu ný konflikt mezi Srbskem, Øeck
m na stranì jedné a Bulharskem, Tureckem a Rakousko-Uherskem na stranì druhé.
Zavra dìní dìdice rakousko-uherského trùnu arcivévody Franti ka Ferdinanda v bosenském Sara
. èervna
1914 bylo roznìtkou k první z velkých konflagrací 20. století, která se stala známou jako 1
vìtová válka.
Alianèní systémy a v eobecnì váleènické postoje evropských politikù a národù odstartovaly e
který rychle uvrhl mnohé zemì buï do tábora ústøedních mocností, nebo trojdohody.
Rumunsko bylo výjimkou. Aèkoliv bylo od roku 1883 souèástí defenzívního svazku s ústøedními
i, nepøátelský postoj Rakousko-Uherska vùèi nìmu za balkánských válek a rumunské národní zá
ské èásti duální monarchie determinovaly rumunské pøedáky, zvlá tì Br#tia na, který se stal
ledna 1914, k tomu, aby zvolili politiku neutrality. Rumunský starý král Carol Hohenzo
llern sice svolal na
3. srpna 1914 korunní radu, v nadìji, e Rumunsko veøejnì pøistoupí k Trojspolku. Poèítal s
sám i nìkteøí známí germanofilové pøesvìdèí vládu a parlament, e nade la doba postavit se
Av ak Br#tianu a vìt ina rumunských politikù, vèetnì premiérových konzervativních rivalù Ta
a Nicolae Filipeska, rozhodnì odmítli. Argumentovali tím, e smlouva je èistì defenzívního
akteru, a tudí je neoperativní, proto e to byly ústøední mocnosti, které rozpoutaly nepøát
atnì Itálie zaujala stejné stanovisko). Br#tianu také zdùrazòoval fakt, e ústøední mocnost
munsko, tedy svého spojence, v nevìdomosti ohlednì svých váleèných zámìrù, ale i v tom, co
o válce. Také poukazoval na to, e se Rumunsko tì ko mù e podílet na válce vedené ke znièen
Koneènì, tvrdil dále Br#tianu, jak veøejné mínìní, tak i "rumunství" jsou zcela jasnì proti
Korunní rada proto rozhodla dát pøednost neutralitì a jen Carp hlasoval ve prospìch staré a
iance. Toto rozhodnutí poskytlo Rumunsku tolik potøebný èas k politické, diplomatické a voj
nské pøípravì na válku. Za druhé to znamenalo, e Rumunsko bude mít anci vstoupit do války
nejvíce pro nì výhodné z hlediska rumunských národních zájmù.
K velkému Carolovu zklamání tyto a podobné úvahy brzy vyústily v poznání, e je tøeba se pø
a pøipojení k Dohodì. Jeho smrt 10. øíjna 1914 a nástup na trùn Ferdinanda, který byl ménì
nì loajální k Nìmecku a jeho man elka byla polovièní Anglièanka, byly dal ím impulzem pro
iplomatické aktivity, smìøující k dohodovému táboru. Ion I. C. Br#tianu byl teï skuteèným p
zahranièní politice.
Tak se stalo, e kdy válka vypukla, Rumunsko právì prodìlávalo základní reorientaci své za
tiky.
Eskalace protimaïarských, a tedy i protihabsburských nálad, resentimenty, vyvolané balkánsk
válkami, a chápání, e Rusko mù e být pro rumunské národní zájmy ménì nebezpeèné ne Rakou
aktory. V èervnu 1914 ruský car s rodinou pøijeli do Constan#y na protokolární náv tìvu. Na
rumunské vládnoucí elity, od Br#tianových liberálù po pøedáky konzervativní frakce Ioneska
peska, byli jasní anglo- èi frankofilové. Období let 1914 a 1916 lze proto pova ovat za pø
odné v rumunské orientaci, za období, kdy bylo dokonce mo né se vyhnout válce.
V této souvislosti by asi bylo zbyteèné spekulovat a rekriminovat rumunský odklad vstupu
do války.
V letech 1914 a 1916 mìl Br#tianu nìkolik pøání. Pøedev ím chtìl pro Rumunsko zachovat svo
v nebezpeèné situaci jak jen to nejdéle pùjde, aby byl maximální koneèný zisk v souvislost
, co bylo mo né nazvat "rumunizaèním" programem sjednocení v ech Rumunù, dosud ijících mim
Dále se zamìøil na získání tìch území, o kterých vìt ina Rumunù byla pøesvìdèena, e práve
Proto také myslel hlavnì na Sedmihradsko. A proto e v první fázi války se zdálo, e vojens
je centrálním mocnostem, bylo pro Rumunsko dùle ité získat odklad.
Za druhé chtìl Br#tianu ochránit bezpeènost rumunského státu a zachránit dynastii. Uznával,
hry by mohla vstoupit i holá rumunská existence. Proto, tvrdil, jedinì úspìch Rumunsku zar
uèí, e zùstane minimálnì takové, jako bylo pøed rokem 1914. Pochopitelnì si pøál vy í stu
ale souèasnì si byl i vìdom rizika a toho, e je v sázce stát, který jeho otec pomáhal zakl
ka proti ústøedním mocnostem mohla být vedena na dvou frontách (na severu a západì podél Ka
na jihu a na východì podél Dunaje) podél 1400 km dlouhé hranice s Rakousko-Uherskem, Bulh
arskem a Tureckem. Bylo také tøeba poèítat s nìmeckými jednotkami, vedenými schopnými gener
Za tøetí chtìl Br#tianu pøipravit Rumunsko na úspì nou participaci na válce a aby do ní moh
upit v momentì, kdy to bude odpovídat jeho zájmùm a kdy bude nejvìt í nadìje na vítìzství.
o diplomatickou pøípravu a vojenské pøípravy. Pøes diplomatický úspìch v roce 1913 balkánsk
, jak bylo Rumunsko nepøipravené. Br#tianu pøevzal úøad premiéra a ministra války v lednu 1
. Vìdìl, e potøebuje èas, aby se vypoøádal s problémy rozpoètu, dodávek a výcviku jednotek
rategické reorientace od ústøedních mocností k Dohodì.
Rumunské plánování dosud vycházelo z ruské hrozby, které by Rumunsko èelilo s rakousko-uher
pomocí.
Teï bylo tøeba plány obrátit. Vojenský rozpoèet byl navý en o 20
procent (z 81,6 mil. lei v roce 1913 na 97,6
mil lei v roce 1914) a dodateèné èástky na nákupy zbraní a munice dosáhly v letech 1914 a
203 mil. lei.
Do zahranièí byly vyslány komise pro nákup zbraní. Podstatnì
19. od nezávislosti k válce
se roz íøil výcvik dùstojníkù a v roce 1916 bylo vyøazeno 20
tisíc nových dùstojníkù, ve srovnání s 8500 v roce
1913. Doplòování zvý ilo poèetní stavy armádních jednotek ze 400
tisíc mu ù v roce 1913 na 833 tisíc v roce
1916. V záloze bylo dal ích 416 tisíc vycvièených vojákù. Byl to pùsobivý výkon, av ak, jak
e je tì nedostaèující. V této souvislosti je tøeba poznamenat, e faktické pøevzetí ekonomi
i své negativní dopady.
Br#tianu také úspì nì a tvrdo íjnì vzdoroval horkým hlavám, oportunistùm a tlakùm ze v ech
u v echny chtìly svázat ruce. Díky rozhodnosti a obratnosti si "koupil" dva roky èasu. V l
etech 1914 a 1916 byla Bukure vírem diplomatických jednání, intrik, dezinformaèních kamp
kdokoliv øíkal komukoliv cokoliv. Br#tianu to v e dokázal vyu ít k dosa ení svého cíle. A i
nad vypadal, e je zmítán nerozhodností, ve skuteènosti nikdy nepochyboval o tom, e Rumuns
o pùjde do války proti ústøedním mocnostem, a také nikdy neztratil nervy. A tak "kdo" bylo
i rozhodnuto a zbývalo rozhodnout "kdy", "kde" a "jak". Je pozoruhodné, e Br#tianu byl
s to oddálit moment rozhodnutí tak dlouho, jak chtìl.
Od samého poèátku byl tedy premiér rozhodnut, e rumunské národní zájmy se mohou naplnit je
ku Dohody. Jeho problémem v ak bylo i Rusko. Impérium bylo nepochybnì expanzionistické a j
i prokázalo zálusk na rumunská území v otázce Besarábie v roce 1812, a zejména pak za velm
tných okolností v roce 1877 a
1878. Byli to dohodoví partneøi Británie a Francie, kteøí naléhali na Rumunsko, aby jednalo
s Ruskem.
Br#tianovu pozici ohlednì Ruska ztì ovala vojenská situace na východì, zøídka Dohodì pøízni
ká rozporuplnost, nekompetentnost a malá kooperativnost. Mìlo-li se Rumunsko zúèastnit úspì
na stranì Dohody, muselo by Rusko fungovat jako "potrubí" pro britskou a fran couzs
kou logistickou podporu a poskytování podstatné vojenské pomoci. Souèasnì mìli být Rusové s
tickou a vojenskou smlouvou, aby se neopakoval rok 1878. Br#tianùv otec Ion C. B.
se stal v jistém smyslu ruskou obìtí a jeho syn nechtìl opakovat historii.
Nedùvìru v Rusko a germanofilské argumenty dovedl Br#tianu vyu ívat pro obhajobu prodohodo
vé orientace.
Bylo mu jasné, e spojenectví s centrálními mocnostmi by nebylo logickým øe ením. Jestli e
ko spojí proti Rakousko-Uhersku a Dohoda vyhraje válku, jeho národní program bude vìt inou
plnìn, s výjimkou Besarábie a snad i èásti Bukoviny. Prohraje-li Dohoda, pak duální monarch
nebude mít pro men inové problémy dost sil, aby vládla jihovýchodní Evropì a rumunské králo
kou dynastií pravdìpodobnì pøe ije, i kdy v jistém druhu vazalství. Na druhé stranì, spojí
nsko proti Rusku a centrální mocnosti vyhrají válku, získá Rumunsko velmi málo (Besarábii a
èást Bukoviny) a bude v budoucnu stát proti Rusku, které bude plné pomsty a èasem znovu si
né. A vyhraje-li v této konfiguraci Rusko a Dohoda, pak bude Rumunsko smeteno triumf
em slovanského pochodu na Caøihrad, nebo bude redukováno na vazala.
Jednání s Ruskem byla frustrující. lo o otázku, kdo kdy získal severní Bukovinu. Stejnì ta
Banát, který po adovalo jak Rumunsko, tak i Srbsko. Navíc Rusko bylo pøístupnìj í jednání,
nì probíhala nedobøe (kdy by v ak byl vstup do války pro Rumunsko nejménì vhodný), a dìlal
k víc obstrukcí, kdy válka probíhala pro nì lépe (a kdy by zase pro Rumunsko byl vstup víc
Vìci se zkomplikovaly, kdy obì válèící aliance zaèaly chápat, e válka bude trvat déle, ne
Pùvodní plány zejména ústøedních mocností poèítaly s bleskovou válkou a také jejich konting
ládaly útok a pohyb a mo nost del ího trvání konfliktu zcela opomíjely. Tato "krátká váleèn
pochybnìna ji bitvou na Marnì v záøí 1914 a znièena achmatem zákopové války, který násled
Dùsledkem byly diplomatické snahy o roz íøení aliancí, aby byly posíleny lidské i materiálo
stran.
Prvním terèem takových snah se stala jihovýchodní Evropa.
Postupnì byli neutrálové zata eni do války: Turecko v listopadu 1914, Itálie v kvìtnu 1915,
lharsko v záøí 1915 a Rumunsko v srpnu 1916. Poslední bylo zvlá tì významným potenciálním s
bohatými zásobami obilí a nejvìt ími ropnými poli v Evropì.
Díky Br#tianovì obratné diplomacii podepsalo Rumunsko 1. øíjna
1914 tajnou smlouvu s Ruskem, v které se zavázalo k benevolentní neutralitì vùèi Dohodì. Na
látku carská vláda uznala legitimitu po adavkù na Rumuny obývaná rakousko-uherská území, za
u, e je Rumunsko v prùbìhu války okupuje. Souèasnì byl Br#tianu s to uzavøít 23. srpna 191
nou smlouvu s Itálií, kterou se obì zemì zavázaly pøedem se vzájemnì informovat, ne opustí
atut a 6. února 1915
dal í smlouvu, kterou si obì zemì slíbily vzájemnou pomoc v pøípadì rakousko-uherského útok
edující rumunsko-italská spolupráce byla malá, dohody posílily Br#tianovu pozici a pro nejb
i í dobu upevnily rumunskou neutralitu.
Zmínìnými úspìchy, zvlá tì smlouvou s Ruskem, získalo Rumunsko podporu pro územní aspirace,
muselo vstoupit do války. Pomohlo to sní it tlak na Br#tiana, aby zemì vstupovala do válk
y vojensky a vnitropoliticky nepøipravená. Ústøední mocnosti byly potì eny, e Rumunsko nev
ilo do války proti nim a nebyly prostì s to pochopit, e rumunská neutralita roku 1914
byla ji rozhodnutím proti nim a pro Dohodu.
Vnitropoliticky Br#tianu ovládal situaci. Upustil od my lenky koalièní vlády národní jednot
vyu il ale války k tomu, aby vyvolal základní politickou debatu, vèetnì parlamentních inter
ací. Pak sám navrhl volební a agrární reformu, a tak zcela marginalizoval opozici. "Musíme
dlo it v e, co nás rozdìluje," to byl jeho klacek ke krocení antagonistù. Rozhodnì také odm
t jakákoliv veøejná prohlá ení o válce.
Br#tianu také vyu il spolupráce s konzervativním pøedákem Alexandru Marghilomanem, který by
ovnì pøesvìdèen, e základním rumunským zájmem je èekat a dbát na dodr ování neutrality, a
váleènou frakci ve své stranì. Br#tianovu pozici také posilovaly rozlièné projevy nejednoty
nitø konzervativní strany.
Rumunsko objektivnì oslabovalo to, e nepoèetní socialistiètí pøedáci se dali korumpovat nì
enìzi, za které organizovali stávky a protesty. Zpoèátku tyto aktivity Br#tiana vùbec nezne
okojovaly, av ak v roce 1916
je ji poci oval. Zvlá tì, kdy se k tomu nìkteøí pøedáci z jeho vlastní Národnì liberální
t proti okam itému vstupu do války po boku Dohody (jako Emil Costinescu), nebo tvrdili
, e prioritou musí být vymanìní Besarábie z carského aláøe národù (jako napø. v Besarábii
n Stere).
Zatím rostla vnitøní podpora vstupu do války na stranì Dohody.
Liga pro kulturní jednotu v ech Rumunù zmìnila své jméno na Liga pro politické sjednocení v
munù a objevila se i øada dal ích organizací, bojujících za národní ideál a konala se èetná
h pøipojení Rumuny obývaných území habsburské monarchie. Typickým byl mítink v Ploieýti v r
kde Nicoale Titulescu mluvil o roli Sedmihradska v rumunské civilizaci: "Rumunsko
vùbec nemù e být bez Sedmihradska. Sedmihradsko je kolébkou, kolou svého národa, kouzlem,
zachovalo jeho bytí. Sedmihradsko není jen srdcem politického Rumunska: podívej me se na
mapu. Sedmihradsko je srdcem na í politické geografie." Podpora sjednocení pøicházela neje
z øad vládnoucí elity, ale mìla své koøeny v celé spoleènosti.
Projevilo se to v parlamentním zasedání z let 1915 a 1916, které bylo ménì naklonìno neutr
ne to z let
1914 a 1915. Br#tianovi pøíli ná aktivita v tomto smìru, kdy se zaèala veøejnì nastolovat
, èi pøipravenosti rumunské armády na ni, snad spí e vadila. Také i to, e válkychtivé výzv
køka výluènì z øad tìch, kteøí souèasnì volali po vstupu do války na stranì Dohody.
V roce 1916 si Br#tianu ji nepøál pokraèování neutrality, a navíc k tomu nebyly ani pádné
adní souhlas spojencù s rumunskými po adavky znamenal, e Rumunsko bude muset zaèít jednat.
tváø vra edným bitvám u Verdunu a na Sommì Dohoda, a zejména Francie zaèala naléhat na rumu
kci. Navíc italský vstup do války otevøel novou frontu pro Rakousko-Uhersko, zatímco ruská
fenzíva v Halièi decimovala jeho armády. To zvý ilo také nebezpeèí separátního míru Rakousk
Dohodou, který by znamenal konec pro rumunské územní aspirace, zvlá tì pokud by byl takový
avøen je tì døíve, ne Rumunsko vstoupí do války.
Probíhající jednání s Petrohradem, Londýnem a Paøí í pokraèovala pomalu pøedev ím proto, e
emných zárukách Dohody, e Sedmihradsko, Banát a Bukovina budou pøipojeny k Rumunsku. Fakt,
ústøední mocnosti rovnì uèinily své návrhy (pøipojení Besarábie a Bukoviny a pøíznivìj í
ké Rumuny), a navíc to, e Nìmecko v roce 1915
podepsalo s Rumunskem výhodnou hospodáøskou dohodu, spolu s nejistotou o výsledku ruské of
enzívy v Halièi, která se v dubnu 1916 zastavila, a zaèínající "zákopová válka" na západní
ilovaly rumunské pozice pøi jednání. V této situaci Rumunsko uèinilo koneèné rozhodnutí o s
u do války.
VE VÁLCE, 1916-1918
Politické a vojenské smlouvy mezi Rumunskem a Dohodou byly podepsány v Bukure ti 17. srp
na
1916. Spojenci uznali právo Rumunska na Sedmihradsko, Banát a Bukovinu a slíbili oficiál
nì uznat spojení tìchto území s Rumunským královstvím na pováleèné mírové konferenci, které
ako rovnoprávný partner. Dohoda mìla také Rumunsku poskytnout zbranì a munici, zaøídit spol
i s ruskou armádou v Dobrud i, iniciovat akci proti Bulharsku v Soluni a proti Rakou
sko-
-Uhersku v Halièi, zatímco rumunské jednotky vpadnou do Sedmihradska. Rumunsko mìlo bez
prodlení vyhlásit válku Rakousko-Uhersku a zaèít s ofenzívou proti ústøedním mocnostem.
Korunní rada, kterou svolal král Ferdinand, vyhlásila válku 27. srpna. Den na to rumunské
jednotky pøekroèily Karpaty, vnikly do Sedmihradska, rychle obsadily Bra ov (29. 8.) a
postupovaly k Sibini a Teme váru.
Sedmihrad tí Rumuni je nad enì vítali. Postup i povznesená nálada v ak mìly jen krátké trvá
, kdy bylo tøeba èást vojákù i zásob odvelet, aby èelili nepøátelské protiofenzívì na jihu
Nedostateèná spolupráce rumunských a ruských vojsk, násobená tím, e spojencùm se nepodaøil
soluòskou ofenzívu, vedly nakonec k porá ce a k velkým ztrátám na lidech i materiálu v Dobr
de navíc nìmecká a bulharská ofenzíva Rumuny zøejmì pøekvapila. Ústup u Turtucaia poèátkem
bylo zajato 25 tisíc rumunských vojákù, a porá ka u Silistry byly znièující a demoralizují
ko poèáteèní postup do Sedmihradska byl povzbuzující a inspirující.
Nìmecké a rakousko-uherské oddíly teï nastoupily k masovému útoku v Sedmihradsku a brzy si
nìkolika místech vynutily pøechod pøes Karpaty. Dne 28. záøí byla rumunská armáda zatlaèena
ini a 8. øíjna musela vyklidit Bra ov. Nepøátelský postup na severu karpatskými prùsmyky do
avska u Oituzu zastavily ve dnech 14. a 27. øíjna jednotky generálù Eremia Grigoreska a C
onstantina Prezana. To Rumunsko zachránilo pøed obklièovacím manévrem, který by vedl ke zni
jeho armády.
Nìmecká a rakousko-uherská ofenzíva pokraèovala. Rumuni se sice je tì dr eli v Predealu a k
Branu, jejich postavení v ak sláblo v dùsledku nedostatku zásob, kdy spojenci slíbené zbra
nice nepøicházely a rumunskou armádu velmi vyèerpávala obrana tak dlouhé fronty. Po úspì né
zívì v oblasti øeky Jiu v listopadu, kterou vedl generál Erich von Falkenhaym, se stala
situace kritickou. Nepøátelské armády, nyní i poèetnìj í, mìly pøevahu i v materiálu a tech
rumunský odpor u Podul Jiului a T#rgu Jiu v listopadu a obsadily Craiovu. Podobnì s
e vyvíjela situace na ji ní frontì, kdy oddíly generála Augusta von Mackensena pøekroèily
cea Dunaj a pak pøímo ohrozily Bukure . Mìsto ji v øíjnu, a zejména teï v listopadu bylo
rdování.
Rumunský generální táb udìlal na pøelomu listopadu a prosince
1916 poslední pokus o vytvoøení obrany hlavního mìsta na linii Neajlov-Argeý. Pøes zoufalý
umunských jednotek, kterým velel generál Prezan, vojska ústøedních mocností zvítìzila. Dne
ince Mackensenovi vojáci vstoupili do Bukure ti. Mìsto bylo nebránìno a "neobydleno". Král,
Br#tianu a jeho vláda se evakuovali na sever do Jasù.
Pohroma byla kompletní. Tøi ètvrtiny království okupoval nepøítel. Bìhem ta ení pøi la rumu
milionu vojákù, 290 tisíc pu ek, 250 kulometù a 450 dìl. Navíc, jak rumun tí vojáci ustupo
t tí agenti zapálili ropná pole a rafinerie, aby je nemohl vyu ívat ne pøítel.
Porá ka mìla øadu pøíèin: ubohé vybavení rumunské armády ve v ech druzích zbraní (napø. rum
tinu kulometù co pluk nìmecký), nedostatek munice , velmi dlouhá fronta, která se za tìchto
okolností nedala hájit (navíc pøi patné kooperaci s ruskou armádou a poté, co se nepodaøil
ofenzívu u Solunì), nedostateèný výcvik vojákù a malé zku enosti velitelù a koneènì taktic
kých generálù i politikù (rumunský plán tzv. Hypotéza Z, byl víc zalo en na politických, ne
kých rozvahách a naplánováním souèasné ofenzívy v Sedmihradsku a v Dobrud i Rumuni pøedem d
sní ili své ance vyhrát). Z psychologického hlediska katastrofa u Turtucaia denervovala g
nerální táb. Pak generálové ztratili svùj poèáteèní zápal a elán, vrhali se do chabì zvá e
k se situace stávala neprùhlednou, dìlali hor í a hor í rozhodnutí. Nìkteøí generálové výsl
Jeden nevydr el napìtí a zapomnìl, kam vyslal své mu e, jiný se tváøí v tváø nepøátelské pa
Navíc centrální mocnosti byly s to proti Rumunsku soustøedit vìt í síly, ne se pøedpokláda
ií, e rumunská ofenzíva, místo aby vyu ila Brusilovovy ofenzívy v Halièi, zaèala právì v d
posílili své armády na východì. Aèkoliv bulharské a rakousko-uherské jednotky byly jen o má
rumunské, nasazené nìmecké jednotky mìly nad v emi pøevahu ve vojenské technice, taktice i
Pøesto v echno mìla nakonec rumunská kampaò nìkolik pøíznivých dopadù pro Dohodu i Rumunsko
, e Rumunsko vystoupilo na stranì spojencù zmìnil geopolitickou situaci války. Generál Eri
h von Ludendorff, éf tábu nìmecké armády, pozdìji uznal: "Pøes vítìzství nad rumunskou ar
oslabeni v obecném kontextu války." Na východní frontu byly vr eny síly, které chybìly na
nakonec Rumunsko, pøes debakl, dál bojovalo. Ostatnì je mo né, e Br#tianu se rozhodl vsto
pit do války, i kdy si byl vìdom toho, e Rumunsko mù e být pøeválcováno, ale chtìl si vyt
vìt í zisky, dosa ené v letech
1918 a 1919.
Na poèátku roku 1917 se Moldavsko stalo centrem národního odporu.
Ruské armádì se opo dìnì podaøilo stabilizovat frontu na linii Galaci-N# moloasa, co dalo
pøíle itost k pøeskupení. Je tì 24. prosince
1916 vznikla nová vláda národní koncentrace v èele s Ionem I.
C. Br#tianem, kterému sekundoval Tache Ionescu. Podmínky na území, které vláda kontrolovala
byly hrozné. Utekly sem tisíce uprchlíkù z okupovaných oblastí, aby je tu v silné zimì ohr
smrt hladem a zimou.
íøily se epidemie, zejména tyfu. Bylo stále tì í zásobovat armádu, nato civilní obyvatel
mi a léky.
K posílení morálky a loajality vydali v dubnu a kvìtnu 1917 král a vláda prohlá ení, v kter
agrární reformu a v eobecné volební právo. V létì s tím vyslovil souhlas parlament, který s
l do Jasù. Tyto ústavní zmìny Ferdinand vyhlásil 19. èervence
1917 a v platnost vstoupily po válce.
V té e dobì bylo velké úsilí vynakládáno na pøestavbu fakticky znièené armády. Øídila ji po
ská mise (1500 mu ù), vedená generálem Henri Berthelotem, který pøijel do Rumunska v øíjnu
Pracoval v tìsné souèinnosti s novým náèelníkem generálního tábu generálem Prezanem a s pl
Nakonec uspìl a výsledkem bylo vybudování nové, zcela operativní armády o dvaceti divizích,
mìla pùl milionu vojákù.
Strategická situace na východì se zmìnila znovu v souvislosti s ruskou únorovou revolucí v
oce 1917. Nìmecké velení teï plánovalo na léto generální ofenzívu, aby jednou prov dy vyøad
o, ustálilo karpatodunajskou frontu a pøipravilo cestu buï k porá ce Ruska, nebo aspoò k je
o vystoupení z války.
Mackensenùv plán pøedpokládal smetení moldavské fronty útokem za masivní podpory dìl a kulo
by, následné obsazení zbytku Rumunska, zajetí èi pøinucení k exilu krále a vlády a pak otev
k Odìse a na Ukrajinu. Av ak v èervenci a v srpnu se Rumunùm, které vedl éf generálního t
onstantin Prezan a generálové Averescu a Grigorescu, podaøilo zkøí it nìmecké plány vlastní
zívou u M#r#ýti od 24. èervence do
1. srpna a Oituzu od 8. do 22.srpna. Obì tato místa se stala legendou rumunské armády. S
trategickým mozkem za tìmito úspìchy byl éf operaèního oddìlení tehdej í major Ion Antones
ehrál neslavnou roli v letech druhé svìtové války.
Rumunské vojáky posilovalo to, e ji nemìli kam ustoupit, a tak si nakonec na Nìmcích vybo
ali doèasný klid zbraní. Aèkoliv získali jen nìkolik kilometrù, podaøilo se jim vyøadit z b
60 tisíc nìmeckých vojákù, pøi vlastní ztrátì 27 tisíc. Ze strategického hlediska to bylo v
a nì nále ela pøedev ím rumunskému vojákovi, jeho odvaha pøekvapila i arogantní Nìmce.
Pokud lo o velitelskou úroveò ukázalo se, e generál Berthelot a jeho mise splnili úkol a
unský generální táb pod Prezanem prokázal, e s adekvátním výcvikem a lep ím materiálním z
ovat s centrálními mocnostmi. Také král a královna Marie vyrostli s událostmi.
Francouzský vyslanec v Rusku Maurice Paleolog napsal: "Král udr uje svým klidem a nebojácn
ou energií stateènost národa a v echny uji uje o obranì vlajky. Zasmu ile a bez známky cit
své profesionální povinnosti s dokonalostí pravého státníka a vùdce. V královnì na druhou s
riotismus a v heroické podobì. Je plna ohnivého a lidsky teplého nad ení, nad ení horoucíh
ilého, má v sobì nìco ze svatého ohnì. Ji dnes se její postava stala legendou a svou hrdos
ve vítìzství a laskavostí se vlila do du e svého lidu."
Zmínìné dvì bitvy zachránily království, vykoupily Rumuny v oèích spojencù a poznamenaly po
ou ofenzívu v této oblasti. Pøedstava permanentního dìlení Rumunska zaèala ustupovat. Br#ti
obnovil propagandu ohlednì rumunských územních aspirací ve spojeneckých hlavních mìstech.
m roku 1917
zaèala v Paøí i pracovat Rumunská univerzitní mise a Rumunský národní výbor.
Politické a vojenské události na východní frontì koncem roku 1917
byly daleko od toho, aby byly oznaèeny za slibné, právì naopak. Bol evická revoluce v listo
adu a Leninovo rozhodnutí uzavøít mír s ústøedními mocnostmi vytvoøily nové nebezpeèí pro r
ne
3. prosince 1917 podepsalo Rusko dohodu o pøímìøí s ústøedními mocnostmi. Rozpad ruské armá
ps jednotlivých úsekù i karpatské fronty znamenal, e ústøední mocnosti mohou obsadit i to,
Rumunska zbylo.
Navíc bylo Rumunsko vystaveno demobilizující agitaci revoluènì naladìných ruských jednotek
vických agitátorù. Rumunské frontové jednotky byly podstatnì oslabeny nutností obsadit Besa
. Dohoda vy adovala, aby rumunský spojenec pokraèoval v ozbrojeném odporu v situaci, kdy
 byl nemo ný. Proto rumunská vláda iniciovala jednání s centrálními mocnostmi, která vyústi
du o pøímìøí, podepsanou ve Focýani 9. prosince 1917.
Ústøední mocnosti teï naléhaly na separátní mír. Západní spojenci nemohli Rumunsku nabídnou
a Rusko bylo pøed podepsáním dohody v Brestu (3. bøezna 1918), která fakticky vylouèila výc
ní frontu. Na rumunské evidentní pokusy vyhnout se jednání, reagovaly ústøední mocnosti ult
které nakonec pøineslo výsledky. Dne 8. února 1918 odstoupila Br#tianova vláda a o dva dn
y pozdìji ji nahradil kabinet generála Avereska.
Dne 24. února 1918 Rumuni obdr eli nìmecké mírové podmínky.
Zahrnovaly odstoupení Dobrud e, zmìny na karpatské hranici (ztrátu strategických prùsmykù,
m asi 6500
km2 s více ne 700 tisíci obyvatel) a extrémnì nevýhodné hospodáøské koncese. Podmínky prov
e v pøípadì obnovení vojenských operací bude Rumunsko vymazáno z mapy Evropy (v tomto smy
ecko a Rakousko-Uhersko uzavøely mezi sebou dohodu ji v bøeznu 1917). Averescu souhla
sil s pøedbì nou dohodou po jednání v Buftea 5. bøezna, kde pøijal v echny podmínky.
Dne 18. bøezna 1918 vznikla pod vedením germanofila Alexandra Marghilomana nová rumuns
ká vláda. Její politika vycházela z pøedpokladu, e ani ústøední mocnosti, ani Dohoda nedob
o vítìzství. To znamenalo, e by Rumunsko bylo chránìno i pro pøípad kompromisního míru. Ru
u doufali, e by právì Marghiloman mohl získat pro svou pronìmeckou orientaci lep í podmínk
k mír, který byl podepsán
7. kvìtna v Bukure ti, byl jen o málo lep í ne pøedbì né podmínky. Dohoda znamenala vá nou
gritu a suverenitu rumunského státu. Rumunská armáda mìla být takøka celá rozpu tìna, rumun
byly bezohlednì drancovány a vìt ina území Rumunska pøe la pøímo pod nìmeckou okupaci. Podl
tsona vyvezly ústøední mocnosti z okupovaného Rumunska na dva a pùl milionu tun obilí bez p
acení.
Maïaøi z 1200 rumunských lokomotiv zrekvírovali 1150.
Území ji ní Dobrud e (Cadrilater) muselo Rumunsko vrátit Bulharsku a severní Dobrud a se st
ondominiem nìmecko-rakousko-bulharsko-tureckým. Rumunsko muselo na tøicet let poskytno
ut Nìmecku výsadní právo na tì bu ropy a zemního plynu, dohled nad dunajskou plavbou a vyda
chny své øíèní lodì. Nìmecké a rakousko-uherské spoleènosti ovládly v echna významná odvìtv
e zbrani smìly zùstat jen ètyøi kompletní a osm neúplných divizí s nìco málo pøes 30
tisíc vojákù.
Rumunsko tak bylo efektivnì postaveno mimo válku, zdálo se v ak, e Nìmci se zøejmì rozhodl
hovat jeho dal í existenci, snad i jako nástupi tì své politiky v budoucnosti. A to pøesto,
bøeznu pøedchozího roku podepsali kancléø Bethmann-Hollweg a ministr zahranièí Czernin doh
o pøipojení Rumunska k habsburské monarchii v pøípadì vítìzství ústøedních mocností. V Ber
o výmìnì Ferdinanda za prince Joáchyma Pruského. Marghilomanovi dokonce povolili 9. dubna
1918
formalizovat sjednocení s Besarábií. Nový premiér byl také s to zmírnit nìkteré podmínky mí
dkládací taktikou, která rozèilovala Ludendorffa a nìmecké velení. Tak napø. se podaøilo uc
olik plnì vyzbrojených rumunských divizí. Král Ferdinand, povzbuzo -ván svými rádci, odklád
fikaci bukure ské dohody, která tak fakticky nikdy nevstoupila v platnost a pokraèoval z
Jasù v kontaktech s Dohodou.
Kdy pøi el koncem roku 1918 pád centrálních mocností a je tì v záøí kolabovala bulharská f
Rumuni pøipravovat k mo nému vstupu do války. Dne 6. listopadu musela rezignovat Marghil
omanova vláda a novým premiérem se stal generál Constantin Coand#. Rumunská armáda byla zno
u mobilizována a nìmecké okupaèní jednotky dostaly ultimátum. Koneènì 10. listopadu Rumunsk
lásilo válku ústøedním mocnostem.
Ve dnech 10. a 11. listopadu pøekroèil Dunaj francouzský expedièní sbor generála Berthelota
a Mackensenova okupaèní armáda se zaèala stahovat. Rovnì dne 11. listopadu Nìmecko podepsa
dohodu o pøímìøí a 1. prosince 1918 král a královna, provázeni generálem Berthelotem, vstou
le sice pohmo dìné, av ak nakonec vítìzné rumunské armády, do Bukure ti.
VYTVOØENÍ VELKÉHO RUMUNSKA Po celou válku Rumuni aktivnì prosazovali sjednocení v ech jimi
ných území. Konstantou rumunské diplomacie bylo prosazení legitimnosti rumunských územních
kù. Tyto snahy podporovaly svou èinností poèetné spolky, spoleènosti i jednotlivci v samotn
Rumunsku i mimo nì, jako byly Kulturní liga, Rumunský Národní výbor v USA, Anglo-rumunská s
eènost, Národní rada pro rumunskou jednotu v Paøí i (vedená Tache Ioneskem).
Byly tu i pokusy o vytvoøení dobrovolnických jednotek, napø. ve Spojených státech a mezi za
atými rakouskouherskými vojáky rumunského pùvodu. V Itálii také vznikla dobrovolnická legie
rvenci 1917 pøijelo do Jasù asi 1200 dobrovolníkù z ruských zajateckých táborù.
Aèkoliv v roce 1916 Rumunsko vstoupilo do války po boku Dohody, aby osvobodilo Sedmi
hradsko a Bukovinu, první zemí, se kterou se spojilo byla dosud ruská Besarábie.
Pøesto e ruská únorová revoluce zpùsobila Rumunsku spoustu problémù a tì kostí, v jednom by
ozitivní - aktivizovala rumunské národní hnutí na území mezi øekami Prutem a Dnìstrem.
Klíèovou událostí bylo v dubnu 1917 zalo ení Moldavské národní strany, kterou vedl Vasile S
. Pùvodnì po adovala politickou, správní, kolskou a nábo enskou autonomii, tedy program, k
aly v Ki inìvu vycházející noviny Cuv#ntul rom#nesc (Rumunské slovo). V kvìtnu se v Odìse s
jáci rumunského pùvodu z Besarábie a rovnì ádali autonomii. Tý mìsíc na schùzi besarabsk
aby pravoslav nou církev vedli Rumuni, a na schùzi uèitelù v Ki inìvu po adavek rumunizace
y (aby se pøestaly pou ívat ruské uèebnice a aby byla opìt zavedená latinka místo azbuky).
S rozpadem ruské autority a institucí, roz iøovala svùj vliv na Besarábii Ukrajinská rada.
o v létì zesílily rumunské snahy o autonomii a separaci. V prosinci 1917 vznikl parlamen
t besarabských Rumunù Sfatul Ý#rii (Zemská rada), který mìl 138 èlenù, z nich 85 bylo roln
Z národnostního hlediska sestával z 103 Rumunù,
13 Ukrajincù, sedmi Rusù, esti idù, pìti Bulharù, dvou Nìmcù a z jednoho Poláka a Arména.
nebyl zvolen regulérnì a delegáty do nìj jmenovaly politické strany, spolky a vojenské sovì
Dne 15. prosince Zemská rada vyhlásila 86 hlasy proti esti a pøi 36 absencích Moldavskou
demokratickou republiku jako souèást Ruské federace. Prvním prezidentem se stal petrohr
adský profesor rumunského pùvodu Ion Incule#. Novou republiku uznala øada zemí a Francie v
Ki inìvu zøídila konzulát.
Kdy se v dùsledku øádìní levicových band a dezertérù z rozpou tìjící se ruské armády rapid
18. prosince 1918 bol evici fakticky ovládli Ki inìv, po ádala moldavská vláda vládu v Jase
jenský zásah. Rumunská vláda se bála revoluce, a to byl hlavní dùvod k jejímu souhlasu. Pre
#tianu získal souhlas Dohody a 26. ledna 1918 poslal rumunské divize pøes Prut.
Rumunská armáda obsadila 26. ledna 1918 Ki inìv, v celé Besarábii odzbrojila bol evické odd
aèala rekvírovat potraviny. Leninova vláda reagovala zatèením vyslance Diamandyho, kterého
k po protestech diplomatického sboru musela propustit. Rozhodla se proto aspoò konfi
skovat rumunský zlatý poklad, dovezený v létì 1917 do Moskvy k úschovì.
Ji 6. února 1918 Zemská rada vyhlásila nezávislost moldavské republiky na Rusku a zaèala j
at s Rumuny.
Dne 9. dubna pomìrem 86 hlasù proti 3 (pøi 35 absencích) schválila sjednocení s Rumunským k
stvím. Více ne sto let ruské okupace skonèilo. Byl to pro Rumuny paprsek svìtla v tì kých
orá ky v roce 1918.
Poèátkem roku 1918 Dohoda je tì nepøedpokládala rozbití Rakousko-
-Uherska, co jasnì vyplývalo i z Wilsonových 14 bodù. V dubnu se se el v Øímì Kongres potl
odù støední Evropy, na kterém pøedstavitelé Italù, Polákù, Rumunù, Èechù, Srbù a Chorvatù v
s nìmeckou a rakousko-uherskou dominací a proklamovali právo svých národù vytvoøit národní
Paøí i od konce dubna 1918 pùsobil Národní výbor Rumunù ze Sedmihradska a Bukoviny, který ø
Vuia a pak dr. Ioan Cantacuzino.
Koncem roku 1918 koneènì Dohoda souhlasila s rozbitím rakousko-
-uherské øí e. Pokus jejího posledního císaøe Karla ze 16. øíjna zachránit monarchii federa
ické bázi neuspìl.
Rumun tí pøedáci v Bukovinì zaèali po adovat sebeurèení. Vùdèím instrumentem k uvìdomìní bu
lasul Bucovinei Sextila Puýcariu. Rumunský parlamentní klub, slo ený ze zástupcù bukovinský
munù ve vídeòském parlamentu, pøipravoval cestu k odtr ení od monarchie. Nebyli sami, proto
ováci, Èe i, Srbové a ostatní také organizovali své Národní výbory. Dne
27. øíjna 1918 se v Èernovicích konalo shromá dìní pøedstavitelù bukovinských Rumunù. Pøeds
londor a pøemìnilo se na konstituantu - padesátièlennou Národní radu, která pøijala prohlá
pìch "sjednocení Bukoviny s ostatními rumunskými zemìmi".
Byla zvolena i výkonná rada s povìøením pøipravit do mìsíce generální kongres Bukoviny a ob
i po adavek, aby habsburské autority pøedaly své pravomoci místním orgánùm. Jakmile ode la
armáda, zaèaly konflikty mezi Rumuny a Ukrajinskou radou, její ozbrojené oddíly obsadily È
ovice. Národní rada si nato vy ádala pomoc z Jasù. K vyøe ení situace rumunská vláda poslal
stopadu jednu divizi.
Odpoèatí a dobøe vyzbrojení rumun tí vojáci snadno zdolali bojùvky ukrajinských nacionalist
se v klidu mohl sejít v paláci metropolity kongres pøedstavitelù bukovinského obyvatelstva
. Zúèastnilo se 74 Rumunù, 13
Rusínù, sedm Nìmcù a est Polákù. Jako národní rada se vyslovili jednomyslnì pro pøipojení
munskému království.
K podobným rychlým zmìnám do lo i v Sedmihradsku. Po ètyøleté pøestávce v èinnosti rozhodla
u
1918 Rumunská národní strana obnovit legálnì své úsilí. Wilsonova øeè ze 27. záøí, navrhují
tøedek øe ení územních problémù ve støední a jihovýchodní Evropì, se stala východiskem pro
Výkonný výbor Rumunské národní strany schválil prohlá ení, sepsané Vasile Goldiýem o oddìle
d uherského státu a svolání národního shromá dìní, které rozhodne o budoucnosti rumunského
radsku. Prohlá ení pøeèetl 18. øíjna 1918
v budape ském parlamentu Alexandru Vaida-
Voevod.
V dal ích dnech se uskuteènila øada pøímých jednání mezi pøedstaviteli RNS a pøedáky sociál
Mitu a I. Flueraýem, v kterých bylo dosa eno dohody o vytvoøení národní rady.
Rumunská národní rada, ve které bylo est pøedstavitelù národní strany a est sociálních de
a 1. listopadu 1918 v Budape ti "jako jediný orgán, reprezentující vùli rumunského lidu a v
klý za svobodné vùle a za garance ducha doby a pøání svobodných národù". Pak se rada pøesun
adu, aby byla blí e masovému hnutí rumunského obyvatelstva.
V tìch dnech ivelnì vznikaly i národní rady v jednotlivých mìstech a obcích a vzniklo i nì
kresních rad.
Ozbrojenou slo kou rad byly národní gardy. Dne 9. listopadu pøedala Rumunská národní rada p
avitelùm maïarské vlády Károlyho notu, v které si plnì nárokovala "plné vládní moci nad úze
a a Maïarska, obývaným Rumuny".
Mezi 12. a 14. listopadem se v Aradu uskuteènila jednání mezi Rumunskou
20. rumunsko a první svìtová válka
národní radou a pøedstaviteli budape ské vlády. Poslední pokus udr et království poskytnut
tonomie (podle výcarského modelu) Rumunùm v ak stejnì neuspìl.
Nato Rumunská národní rada vydala øadu prohlá ení, vèetnì manifestu K národùm svìta z 18. 1
ila pøání sedmihradských Rumunù spojit se s královstvím a manifestu ze 20. 11. o svolání ná
omá dìní do Alba Iulia na l. prosince 1918.
Koneènì 22. listopadu Rumunská národní rada adresovala ultimátum uherské vládì, aby uznala
u rady na územích, obývaných Rumuny.
Po celém Sedmihradsku se konala veøejná shromá dìní, na kterých byli volení delegáti na shr
ulia. "Pojïme do Alba Iulia", vyzýval masy Rom#nul, vycházející v Aradu: "Po staletí nám vl
jiní. Dnes ji právo na sebeurèení není jen fráze, iluze, a proto chceme toto právo uplatni
ozhodnout v demokratickém duchu o na em osudu."
Dne 1. prosince 1918 míøilo do Alba Iulia 1228 zvolených a 628
vyslaných delegátù a tisíce dal ích z celého Sedmihradska. Jednání shromá dìní vedli Gheorg
a Vasile Goldiý. Vyslovilo se jménem "v ech Rumunù ze Sedmihradska, Banátu a Uher" pro spo
jení s Rumunskem.
Zvolilo i dvìstìpadesátièlennou Velkou národní radu (Marele Sfat Na#ional), jejím pøedsedo
al Pop z Baseýti. V Sibini vznikla prozatímní vláda, tzv. Øídící rada (Consiliul Dirigent),
dsedou byl Iuliu Maniu. Stejnì jako v pøípadì Besarábie i sedmihradské prohlá ení bylo zalo
podmínek a pøedpokládalo respektování místních zvlá tností v novém spoleèném státì. Pro spo
. ledna 1919
vyslovilo i shromá dìní pøedstavitelù sedmihradských Sasù v Mediaý a nìkolik mìsícù po nich
Deutsche Volkspartei.
Dne 12. prosince 1918 se Br#tianu vrátil do funkce pøedsedy vlády a 24. prosince král Fe
rdinand prohlásil sjednocení Sedmihradska s Rumunským královstvím. Z popelu takøka fatální
letech 1916 a
1917 vyvstal moderní rumunský národní stát a zaèaly se psát nové stránky rumunské historie.
nsko mìlo rozlohu 120 ti -síc km2 a 7,5 milionù obyvatel.
Nyní vstoupilo do pováleèné éry s územím 295 tisíc km2 a se 16 miliony obyvatel. S realizac
sjednocení zároveò zaèala nová éra vývoje rumunského národa na poèátku dvacátého století.

V. DVACÁTÉ STOLETå
21. rumunsko po sjednocení

Sjocením v roce 1918 se Rumunsko poprvé v historii stalo státem, jeho politické hranice o
dpovídaly etnickým. Nové Velké Rumunsko mìlo rozlohu témìø tøi sta tisíc kilometrù ètvereèn
nù obyvatel. Z tehdej ích osmadvaceti evropských státù bylo osmé podle poètu obyvatel a des
rozlohy území.
Podle úøedního sèítání obyvatel v roce 1930 byla etnická struktura Rumunska následující: 71
,9% Maïarù, 4,1% Nìmcù, 4,0% idù, 3,2% Rusínù a Ukrajincù, 2,3% Rusù, 2% Bulharù. Svou mul
strukturou se Rumunsko neli ilo od ostatních zemí regionu: etnické men iny tvoøily 33,3% ob
vatelstva Èeskoslovenska, 30,8% obyvatelstva Polska a 21,1% obyvatelstva Jugoslávie.
Podle nábo enského vyznání se obyvatelé Rumunska dìlili takto: 13 milionù pravoslavných, 1
milionu øeckokatolického vyznání, 1,2 milionu øímskokatolického, 750 tisíc idovského, 710
nistù,
390 tisíc luteránských evangelíkù a 185 tisíc muslimù.
Podle zmínìného censu ilo 20,1% obyvatel ve mìstech, zbývajících
78,9% na vesnici. Nejvìt í mìsta byla Bukure (631 288), následovaly Èernovice (117 016),
111
147), Jasy (102 595), Galac (101 148), Klu (98 569) a Teme vár (91 866).
Po roce 1918 do lo k iroké konfrontaci pøedstav o budoucnosti Rumunska v jeho nových hran
icích. Probíhala na pozadí významných zmìn v mezinárodních vztazích v dùsledku vytvoøení pr
ckého státu na východní rumunské hranici a zmìn v rovnováze mocenských sil v Evropì, zpùsob
velkých øí í, a naopak vytvoøením nových národních státù ve støední a jihovýchodní Evropì.
Z vnitropolitického hlediska sjednocení z roku 1918 neznamenalo jen územní roz íøení státu,
eslo s sebou i významné zmìny v hospodáøském, sociálním, politickém a morálním ivotì. Rozh
vojenských uniformách v hrdinských bitvách u M#r#ýti, M#r#seýti a Oituzu za 1. svìtové vál
la jejich sebevìdomí, a to vedlo k tomu, e se rolníci ze Starého království stali v politi
votì aktivnìj ími, ne kdykoliv dosud. V letech bezprostøednì po válce politické pozorovate
ovala rychlá pøemìna rumunského rolníka. Nebyl to ji "ubohý oráè", stojící pasivnì s èepic
, èi správcem statku, ale obèan, pøesvìdèený, e právì on tvoøí základ zemì a má nejen povi
která mu musí stát zajistit.
Úèast obèanù v ech so ciálních kategorií na sjednocení, zvlá tì na plebiscitních shromá dìn
lba Iulii, dala vzniknout bezprecedentnímu sebevìdomí obyvatel Besarábie, Bukoviny a Sed
mihradska. Tento fakt pak poznamenal vývoj rumunské spoleènosti v celém meziváleèném období
Sedmihradským Rumunùm se Regat (bì né oznaèení pro Staré království, rum. "regatul" = králo
nìkdy obskurní a orientální. Díky silné nacionální solidaritì, probíhající napøíè sociálním
tní men iny bránili maïarizaci. V tomto boji mìli dlouho spojence ve Vídni. Mìli úzké kultu
kty s Regatem, ale byli vìrní císaøi. A jen patná zku enost s Pe tí, a nakonec i s Habsbur
e tì pøed válkou pøivedla k pøedstavì unie. Do spoleèného svazku vstupovali s urèitými pret
vství. Sami se pova ovali za "evrop tìj í", naladìnìj í na nìmecký støedoevropský styl a zv
otským a otomanským vlivùm, zkrátka za solidnìj í a stálej í, ne jsou rozporuplní a teatrá
egatu. Kdy jim pak Bukure nakonec neposkytla autonomii, stì ovali si, e Maïaøi, aè nepø
octivìj í a kompetentnìj í, ne noví páni.
Naopak lidé z Regatu se cítili pøímo oprávnìni ke kompenzaci za váleèné kody a reagovali v
ivì na mo né odstøedivé tendence, aè ve skuteènosti byly jen nostalgií po rakouském poøádku
odnuti vládnout Velkému Rumunsku stejnì jako vládli Regatem.
Nového ducha posílily reformy, uskuteènìné po válce, zvlá tì reforma volební a zemìdìlská.
, psychologie zmìnila, i hodnoty byly jiné, a to v e vytváøelo pocit, e nový sjednocený ná
se vyvíjí jiným smìrem. Zájem o budoucnost zemì ji nebyl omezen na politickou elitu, ale s
se dùle itým aspektem ka dodenního ivota.
POLITICKÉ DOKTRÍNY Budoucím vývojem nového Rumunska po 1. svìtové válce se zabývala øada po
oktrín. Pøedev ím neoliberalismus, agrarismus a sociáldemokratismus.
Neoliberalismus pøedstavoval zájmy bankovní a prùmyslové bur oazie, politicky seskupené kol
Národnì liberální strany (Partidul Na#ional Liberal). Teoretikové této strany argumentovali
tím, e Rumunsko je teprve na poèátku kapitalistického vývoje a e je tøeba se pøedev ím st
oj prùmyslu. Vintila Br#tianu tvrdil, e "zemì má v echny nezbytné materiální podmínky k to
se stala plnì prùmyslovým státem" a e jen rozvojem prùmyslu lze dosáhnout modernizace eko
iky, a tak i zajistit národní nezávislost. Mihail Manoilescu zase argumentoval tím, e "prù
yslová produktivita je vy í, ne zemìdìlská a e pro kteroukoliv zemi znamená odmítnutí in
zøeknutí se její hospodáøské budoucnosti". Dal í liberální ekonom Victor Sl#vescu zdùrazòo
zájmu, aby na e hospodáøství dávalo roènì západu dùle ité pøíjmy z vykoøis ování na eho ná
aspektù neoliberální doktríny byla nejen koncentrace na industrializaci, ale souèasné a dis
unkèní zanedbávání rozvoje zemìdìlství.
Na rozdíl od klasických liberálù, zdùrazòujících kompletní svobodu individua, se neoliberál
vali pro státní zásahy do organizace a rozvoje hospodáøského i sociálního ivota, vèetnì si
ionáøských opatøení. Obhajovali politiku "sami sebou" (prin noi #nýine), která znamenala om
vání zahranièních investic a zaji tìní pøevahy rumunského kapitálu ve v ech oblastech ekono
ukromých podnicích. Dimitrie Dr#ghicescu psal, e "rumunská politika by nemìla mít ádný ji
osilovat rezistenèní snahy vùèi mezinárodní hospodáøské a finanèní exploataci a snahy o pro
kci zahranièních finanèních monopolù a vyu ití ji existujících".
V sociální sféøe se neoliberálové vyslovovali pro konsolidaci pozic bur oa zie, která mìla
ich øídit stát. Útefan Zeletin psal, e "osud zemì je spjat s národní bur oazií" a dodával,
o není sociální a politickou silou". V tomto smyslu, argumentovali neoliberálové, jsou zce
la ospravedlnitelné státní intervence, které mají zabránit jakémukoliv po kozování bur oazi
Politický model, koncipovaný neoliberály, byl vèlenìn do nové ústavy, pøijaté v bøeznu 1923
gislativy, vyhlá ené následujícími liberálními vládami.
Agrarismus byl druhým velkým politickým a sociologickým trendem meziváleèného Rumunska. Vyj
al zájmy malé a støední bur oazie, zejména zemìdìlské. V politickém ivotì ho pøedstavovala
lnická) strana a po roce 1926 Strana národnì caranistická (Partidul Na#ional Ý#r#nesc). Ag
rárníci vìøili, e musí zùstat zachována agrární ekonomická struktura Rumunska.
Odvolávali se pøitom ne na tradiènì zaostalé domácí zemìdìlství, ale na zemìdìlství moderní
nolo giích. Jako model jim slou ilo Dánsko, jedna z nejvyspìlej ích agrárních zemí tehdej í
Byli pøesvìdèeni, e Rumunsko s mimoøádnì bohatou pùdou a velkým podílem úrodné zemì by moh
pøevzít. Nepropagovali v ak jen "zcela agrární" Rumunsko. Virgil Madgearu to upøesnil, e t
není otázka agrarizace versus industrializace", ale spí e otázka "stanovení reciprocity a k
ordinace mezi rozvojem zemìdìlského podnikání a rozvojem velkých prùmyslových podnikù". Pod
Gheorghe Zane, e "rozvoj èi úpadek rolnictva, a tedy i rumunského národa jako celku je n
erozluènì spjat s prùmyslovou revolucí".
Agrárníci ádali, aby byl státem podporován jen takový prùmysl, který má pøirozenou bázi v
jako je ropa, zemní plyn, sùl, ale i ivoèi ná a rostlinná výroba. Stoupenci této agrární
yli pøesvìdèeni, e Rumunsko nemá dost vlastního kapitálu k vyu ívání pøírodních zdrojù, a
tiku otevøených dveøí pro zahranièní kapitál. Virgil Madghearu prohla oval: "Otevøeme dveøe
ezinárodním finanèním kruhùm, a tak umo níme pøestavbu národního hospodáøství." Vyjadøoval
ranièního kapitálu do zemì "nebude dar od boha", ale e "v e v tomto ohledu je vìc moci. Ne
stují-li rezervy domácího kapitálu, ale ani rezervy vy kolené pracovní síly, které by odpov
bám zemì, jakmile vznikne potøeba kapitálu, pronikne i obskurními cestami a mù e nakonec ov
ut hospodáøský ivot zemì."
Pokud lo o pøípadné reformování sociální struktury spoleènosti, agrárníci za hlavní výrobn
olnictvo, na kterém závisela i existence rumunského státu.
Rolnictvo chápali jako jednolitou sociální skupinu, i kdy pøipou tìli, e uvnitø nìj exist
díly. Agrární teoretikové prohla ovali, e akce jakékoliv kategorie námezdních zamìstnancù
zájmùm a potøebám rolníkù", proto e "mìstský dìlník mù e být jedinì bratrem ve zbrani roln
být veden proti oligarchii, tj. velkobur oazii, která ije ze státního rozpoètu, a proto m
azitický charakter.
Jako politický model agrárníkùm vyhovovala iroká demokracie, která by mohla smìøovat k vyb
ního státu. Podle nich v pøípadì spravedlivé aplikace v eobecného volebního práva rolníci,
procent rumunského obyvatelstva, musí získat naprostou vìt inu v parlamentu, a tak pøistoup
t k organizaci rolnického státu. Ion Mihalache psal, e takový stát by byl "novým typem stá
zalo eného na zemìdìlském dìlníkovi, to je na rolníkovi".
V rumunské spoleènosti mìla jisté pozice i sociální demokracie, by byly podstatnì men í ne
vou proudù. Jejím hlavním exponentem byl Úerban Voinea, který v roce
1922 tvrdil, e "zatímco západní Evropa je uprostøed plného hospodáøského rozvoje, Rumunsko
lo okovy feudalismu a vytvoøilo v posledních nìkolika letech nezbytnou bázi pro kapitali
stický vývoj". Tý teoretik kategoricky prohla oval, e "jakákoliv politika, cílená k bránì
italistického rozvoje zemì musí být pova ována za reakèní. Pokrok Rumunska je nevyhnutelnì
rozvojem kapitalismu.
Socialismus nemù e být v této zemi vytvoøen, pokud vývoj kapitalismu v ní nevytvoøí k tomu
telné subjektivní a objektivní pøedpoklady." Sociální demokraté vystupovali jménem dìlníkù
aci takových reforem, které by vedly ke zlep ení jejich materiální i duchovní situace.
KONSOLIDACE STÁTU Základní starostí v ech politických sil Rumunska v období bezprostøednì p
1918 bylo realizovat taková opatøení, která by vedla ke konsolidaci sjednoceného národního
a vytvoøení jeho nových hospodáøských, sociálních, politických a kulturních struktur.
Politické a správní sjednocení Velkého Rumunska zaèalo v okam iku, kdy byly králi Ferdinand
dlo eny unifikaèní akty.
Dne 22. dubna 1918 byl publikován ratifikaèní dekret o sjednocení Besarábie s Rumunskem a
tý den dva pøedstavitelé této provincie vstoupili do vlády. Správou zemì mezi Prutem a Dnì
yl povìøen zvlá tní úøad se sídlem v Ki inìvu, kterému stanul v èele úøedník, jmenovaný krá
Dne 26. prosince 1918 vydaný dal í královský dekret vyhlásil sjednocení Sedmihradska s Rumu
em a souèasnì stanovil tøi pøedstavitele provincie v rumunské vládì.
Dal í dekret z tého dne urèil, e správou Sedmihradska se prozatímnì povìøuje Øídící rada,
de definitivnì vybudována správa novì vytvoøeného Velkého Rumunska.
Královský dekret z 1. ledna 1919 ratifikoval spojení Bukoviny s Rumunskem a jmenoval d
va pøedstavitele této provincie do vlády v Bukure ti. Øe ením zvlá tních problémù Bukoviny
Èernovicích.
V echny zmínìné dekrety stanovily, e zahranièní zále itosti, armáda, eleznice, po tovní s
telefonní spoje, cla, veøejné pùjèky a státní bezpeènost zùstávají ve výluèné kompetenci r
v ak byly vzaty specifické podmínky v ka dé z nových provincií a pøedstava, e stávající mí
stituce lokálního charakteru mohou efektivnì napomáhat pøi integraci Sedmihradska, Besarábi
a Bukoviny do rumunského státu. Ve své èinnosti podléhaly stejnì bukure ské vládì.
Reformy z roku 1918 byly aplikovány po celé zemi, ale braly se v úvahu i specifické prob
lémy ka dé provincie. Volební reforma, dekretovaná 29. 11. 1918 ve Starém království a v Be
, 20.
8. 1919 v Bukovinì a 26. 8. 1919 v Sedmihradsku, mìla nìkteré základní spoleèné rysy: zavád
né, rovné, pøímé, tajné a povinné volební právo pro ka dého mu e star ího 21 let. Rozdíly b
o volební proces a registraci výsledkù.
Agrární reforma, která byla pøedmìtem celé øady dekretù a zvlá tních zákonù pro Besarábii (
rálovství (17.
7. 1921), Sedmihradsko (20. 7. 1921) a Bukovinu (20. 7. 1921), mìla rovnì charakter u
niverzální snahy o zmen ení velkých statkù a pøidìlení pùdy rolníkùm.
Vyvlastnìní pùdy mìlo provázet od kodnìní. Zvlá tní èlánky stanovily rozsah pùdy, podléhají
t jednotlivých pøídìlù a rozsah kompenzací velkostatkáøùm. Dal í dùle itá reforma zavedla v
ký kalendáø, a to poèínaje 14. dubnem 1919 (podle juliánského kalendáøe 1. dubnem).
Dosud gregoriánský kalendáø platil jen na území Sedmihradska a Bukoviny.
V listopadu 1919 se konaly první volby v historii na základì v eobecného hlasovacího práva.
základì volebních výsledkù se stal novým ministerským pøedsedou sedmihradský politik Alexa
ida-Voevod. Se svou vládou slo il pøísahu 1. prosince 1919, právì rok poté, co se Sedmihrad
spojilo s Rumunskem. Na slavnostním zasedání nového parlamentu, kterému pøedsedal historik
Nicolae Iorga, byl 29. prosince pøijat zákon, formálnì ratifikující spojení Besarábie, Buko
a Sedmihradska s Rumunskem.
Existence parlamentu, v kterém zasedali zástupci v ech nových provincií, a který tak zahrno
al pøedáky ze v ech rumunských zemí, uèinilo zbyteènými provinèní správní orgány.
Proto 4. dubna 1920 byly rozpu tìny Øídící rada v Sedmihradsku a zvlá tní úøady v Bukovinì
odùvodnìním, e je tøeba posílit kohezi státního aparátu.
V bøeznu 1923 byla pøijata nová ústava. Tento nový základní zákon definoval Rumunsko jako j
ný a nedìlitelný národní stát a pøiznával demokratická práva a svobody a potvrdil, e v ich
zdílu jejich etnického pùvodu, jazyka èi nábo enství, se musí tì it svobodì svìdomí, svobod
tatním svobodám a právùm, stanoveným zákonem". Pøíslu níci národnostních men in jako rumun
jako etniètí Rumuni: "Rozdíly v nábo enské víøe èi denominaci, etnickém pùvodu a jazyku ne
u pøeká ku k nabytí politických práv a svobodnému výkonu tìchto práv." Ofi ciálnì v ichni r
u si byli rovni pøed zákonem.
Ústava také potvrdila demokratické zásady oddìlení moci ve státì a zachovala systém vlády,
roce
1866.
Na základì nové ústavy byl v èervenci 1925 pøijat nový zákon o správní unifikaci zemì, kter
hování jednotného národního charakteru zemì a na základì toho aplikaci zásad správní decent
Podle nového zákona mìly být orgány místní správy - vesnické, mìstské èi okresní, voleny v
volbách. Dal ím dùle itým krokem pokraèujícího procesu unifikace byl volební zákon z bøezna
ednotil systém organizace voleb a registrace jejich výsledkù v celé zemi. Podobné zákony by
y pøijaty v oblasti kolství, spravedlnosti a armády.
Obecnì øeèeno, nová struktura, vytvoøená sjednocením v roce 1918, byla efektivnì vyu ita a
o v e k zaji tìní hladké integrace historických provincií do rámce rumunského státu. Tyto s
oøily solidní bázi pro rozvoj státu v meziváleèném období.
NÁRODNOSTNÍ OTÁZKA V prosinci 1919 se zvlá tní smlouvou, podepsanou s dohodovými spojenci,
unská vláda zavázala k ochranì národnostních men in. Práva pøíslu níkù jiných národù formál
raxe byla jiná.
S nejvìt í maïarskou men inou bylo zacházeno v podstatì tak, jak se Maïaøi chovali k rumuns
atelstvu, kdy jím obývaná území byla souèástí uherského státu. Rumunský nacionalismus zcel
pøistoupil k odvetì a porumun oval veøejný ivot na pøipojených územích.
Od 1. záøí 1921 byla v Sedmihradsku zavedena jako výluèný jazyk rumun tina. Jestli e Maïaøi
rvat ve státní slu bì museli slo it pøísné jazykové zkou ky. V echny maïarské noviny byly z
ou propagandu" zastaveny. Mnozí Maïaøi byli násilnì pøinuceni se vystìhovat a za jeden a pù
u takto odjelo do Maïarska ze Sedmihradska a Banátu pøes 40 tisíc pøevá nì úøednických rodi
Také v Besarábii byly men iny otevøenì diskriminovány. Vydávání periodik v ru tinì bylo zak
smìlo mluvit jen rumunsky a v echna významnìj í místa ve státní správì obsadili Rumuni.
Pøesto e zvlá tní èlánky men inové smlouvy zavazovaly Bukure k ochranì poèetné idovské m
atelstva, významná svým hospodáøským vlivem, pronásledována ze strany rumunských antisemitù
Proti idovské nálady mìly v Bukovinì, Besarábii, ale i v Moldavsku tradice. Svou roli sehrá
nábo enský mysticismus ortodoxní církve a organizované hnutí antisemitù jako byl jasský pr
Cuza.
Poèetná men ina sedmihradských Sasù a banátských vábù se hned po roce 1918 pøihlásila k ru
patøila k privilegovaným.
Vznik Velkého Rumunska se odrazil i na nové organizaci pravoslavné církve, kterou uznal
caøihradský patriarcha za autokefální ji v roce 1885.
Sjednocení rumunských zemí v roce 1918 uèinilo nezbytným sjednotit pravoslavnou církev. Ve
polupráci s církevními hodnostáøi z jednotlivých historických provincií byl pøipraven zákon
cení a reorganizaci pravoslavné církve, schválený v roce 1921. Dal ím zákonem z 25. února 1
vala ský metropolita pový en na patriarchu Rumunské pravoslavné církve a byla reorganizova
dnotlivá biskupství. Prvním rumunským patriarchou se stal Miron Cristea.
Po pøipojení Sedmihradska se rumunskými obèany stala i pomìrnì poèetná skupina øeckých kato
v roce 1930 tvoøili osm procent obyvatelstva. Spolu s pravoslavnou byla øeckokatolic
ká církev pova ovaná za národní církev a dostávala stejnou podporu od vlády.

HOSPODÁØSKÝ VÝVOJ Sjednocení z roku 1918 posílilo hospodáøský potenciál Rumunska.

Díky prùmyslovému vybavení pøipojených území stoupl více ne dvakrát. Více ne 60 procent v
o nyní soustøedìno v Sedmihradsku a Banátu, zejména pokud lo o strojírenství. Celkem stoup
pacita prùmyslové výroby o
235 procent. Podstatnì stouply zásoby surovin a zvý il se i podíl prùmyslu na ekonomice. Tr
dièní hospodáøské vztahy dostaly nový a výhodnìj í geopolitický kontext tím, e padly celní
rými øí emi na rumunských teritoriích, a naopak vznikl pomìrnì velký domácí trh.
Ve srovnání s rokem 1914 vzrostla plocha zemìdìlské pùdy ze 6,6
mil na 14,6 mil ha, lesù ze 2,5 na 7,3 mil ha, eleznièní sí vzrostla ze 4300 km na témìø
km.
22. meziváleèné období 1918-1939
V období, které následovalo po sjednocení, stály pøed rumunskou ekonomikou dva základní úko
onstrukce, respektive oprava kod, zpùsobených válkou a okupací vìt í èásti zemì, a integra
mìøítku, v ech odvìtví ekonomiky.
Poèáteèní úroveò byla mimoøádnì nízká. V roce 1919 úroveò prùmyslové výroby dosahovala 20,
z roku 1913 a ekonomové tvrdili, e to znamená regresi 10 a 15 let. Krátce øeèeno, celé ho
bylo rozvráceno. Rumunsko, které bylo pøed válkou jedním z nejvìt ích exportérù obilí, muse
919 obilí dová et, aby nakrmilo své obyvatele. V celé zemi hrozil hlad, proto e Nìmci pøi o
u odvezli zbylé zásoby potravin. Situaci nakonec zachránily spojenecké lodi s nákladem mou
ky, kterou financovaly americký a anglický èervený køí .
Oficiální politiku charakterizovala aplikace neoliberální doktríny "sami sebou". Ti, co tu
to politiku prosazovali, argumentovali tím, e je tøeba zajistit hospodáøskou nezávislost a
modernizovat národní hospodáøství zvý ením státních intervencí do ekonomického ivota zemì
zace. Ve skuteènosti tato politika bránila zájmy prùmyslové elity a neumo òovala rumunskému
odáøství rozvíjet se a integrovat do svìtové ekonomiky.
Prùmysl tì il z permanentní státní podpory. Opatøení k obnovení výroby sledovala cíl dosáhn
a fungujícího hospodáøského systému. V lednu 1919 byl v rámci ministerstva prùmyslu a obcho
zvlá tní odbor pro rekonstrukci. Vláda se pøímo zapojila do akvizice a dopravy zahranièníc
kù a dávala pøednost tìm, které se jí jevily pro národní hospodáøství dùle itìj ími, jako b
ké suroviny. Národní spoleènost pro prùmyslový úvìr, která vznikla v roce 1923, hrála dùle
ozvoji prùmyslu poskytováním úvìrù. Se státní podporou tak vznikaly nové metalurgické závod
xy, zavádìly se nové technologie. Napø. v roce 1922 vznikla drátovna v C#mpia Turzii, 1924
a 1925 závody Titan-N#drag-
C#lan a Copýa Mic#-Cugir a o dva roky pozdìji závody tì kého strojírenství Malaxa v Bukure
várna na letadla I. A. R. v Bra ovì. Podle statistických údajù 60 procent v ech rumunských
kù v roce 1930 tvoøily ty, které vznikly po roce 1918.
V letech 1923 a 1938 rumunský prùmysl s roèním nárùstem výroby o 5,4% byl jedním z prvních
meziváleèném období bylo Rumunsko prvním v Evropì a estým na svìtì producentem ropy (v roc
7
mil. tun) a druhým, po SSSR, v tì bì zemního plynu (v roce 1937
256 mil. m3). Rumunsko mìlo na svìtové úrovni tì bu, zpracování a dopravu ropy a 95% vytì e
se zpracovávalo v domácích rafineriích. Rumunsko také vyrábìlo syntetickou gumu, osm druhù
motiv a v echny druhy eleznièních vagonù, autobusy, elektrické motory, radia, nìkolik typù
erù, lodní rouby a dal í zvlá tní zaøízení pro stavbu námoøních lodí, vrtné vì e, v e ve v
né výsledky období po roce 1938 patøila letadla, vyrábìná v bra ovském závodì I. A. R., kte
ry stejné, jako výrobky hospodáøsky vyspìlých zemí.
Snahy o sobìstaènost nakonec pøinesly úspìchy. V roce 1938
ekonomové odhadovali, e domácí výroba uspokojuje z 80% rumunskou spotøebu prùmyslových výr
V pomìrnì krátkém meziváleèném období byl nárùst prùmyslové výroby více jak dvojnásobný, s
Pøíznivý vývoj nepøeru ila ani svìtová hospodáøská krize na poèátku tøicátých let.
Rovnì doprava se stále rozvíjela. Budovala se moderní silnièní sí , zvlá tì v letech 1918
ytvoøen systém místní autobusové dopravy. Na poèátku tøicátých let bylo k dispozici 14 tisí
odních cest (èásteènì asfaltovaných èi betonových), 31 tisíc km újezdních a
63 tisíc km selských cest. Významného pokroku dosáhla i eleznièní doprava, a to cestou mod
ace signalizaèních a øídících systémù a zvý ením poètu vagonù a lokomotiv. V roce 1939 bylo
ních a 190 motorových lokomotiv, 3689 osobních a 59 731 nákladních vagonù. Od tøicátých let
leznice zaèala vyplácet. Ve výstavbì byly nové eleznièní tratì (Ilva Mic#-Vatra Dornei, Ca
Reýi#a, Tulcea-
Babadag a Eforie Sud-Mangalia), zaèala výstavba jiných (Bumbeýti-Livezeni a Salva-Viýeu),
které byly dokonèeny a v roce 1944.
Rumunsko mìlo také dùle itý systém potrubní dopravy, dlouhý 760
km a spojující ropnou oblast v údolí Prahovy s Bukure tí, Constan#ou a Olteni#ou. Disponova
o i moderním leteckým dopravním systémem s devíti domácími linkami. Leteckou dopravu zaji
tátní spoleènost LARES. V roce 1920 Rumunsko vytvoøilo spolu s Francií první mezinárodní le
u spoleènost na svìtì.
Cesty do Rumunska a zpìt zaji ovaly i spoleènosti Air France, LOT, ÈSA, Alitalia a Luftha
nsa.
Rumunská øíèní navigaèní slu ba, spolu s Rumunskou námoøní slu bou, zaji ovaly lodní dopra
tì ily dùvìøe rumunských i zahranièních cestujících. Pìt velkých osobních lodí a sedm kombi
ladních lodí zaji ovalo spojení s pøístavy Støedozemního moøe. Velmi aktivní byla poøíèní
parníkù a témìø tøi stovky øíèních èlunù k pøepravì zbo í.
V roce 1927 se v Bukure ti uskuteènil první automatický telefonní styk. Kdy v roce 1933 am
rická spoleènost International Telephone and Telegraph z New Yorku dokonèila výstavbu no
vého telefonního paláce, získalo tehdy Rumunsko nejvyspìlej í telefonní systém na svìtì.
Zemìdìlství zùstávalo nejvýznamnìj ím odvìtvím národního hospodáøství. Ve více ne 15 tisíc
s 80% obyvatel Rumunska.
Významné zmìny probìhly v distribuci zemìdìlské pùdy. Z více ne
9 milionù hektarù, vlastnìných statky s více jak 100 ha, bylo pøes 6 milionù ha vyvlastnìno
). V rámci agrární reformy získalo 1,4 milionu rolnických rodin celkem 3,7
mil ha pùdy a dal ích 2,7 milionù ha z komunálního vlastnictví. Prùmìrné rolnické hospodáøs
3,8 ha, zatímco zemìdìlská rodina by k zaji tìní nezávislosti potøebovala nejménì 5 ha. Tad
rma nebyla úspì ná a rolnická otázka nadále zùstávala vá ným problémem. Malá hospodáøství s
a z nich nemìla ani dva hektary), kterých bylo na dva a pùl milionu, tvoøila témìø 30% v ec
podáøství a byla pro rumunské zemìdìlství charakteristická. Malým rolníkùm trvale chybìl ka
ne polovina z nich byla zadlu ena. To pak, spolu s velkým nárùstem obyvatelstva v zemìdìls
regionech, které nemohlo najít uplatnìní v jiných odvìtvích hospodáøství, bylo stálou pøeká
zemìdìlství. Podle tehdej ích ekonomù muselo zemìdìlství ivit více ne 50% lidí, pøebyteèn
odáøstvích.
Vláda se sna ila podporovat malé farmáøe, ale výsledky byly ubohé. Zemìdìlský výzkumný ústa
kanceláøe, Nejvy í agrární rada a Národní rozvojový ústav významnì pøispìly k rozvoji zemì
yrábìt i secí a ací stroje a dal í zemìdìlské vybavení, které v roce 1938
uspokojilo domácí potøebu ji z 80 procent. Technické vybavení rumunského zemìdìlství v ak
a nízké úrovni. Jeden traktor pøipadal na 2960 ha pùdy (ve Francii a Nìmecku na 900 a v Dán
na 400 ha).
Výroba na hektar vzrostla od roku 1919 do roku 1938 zhruba o 50
procent, av ak stále zùstávala hluboko za evropským prùmìrem. Napø. pøesto e v Rumunsku je
alitní pùda, prùmìrné výnosy p enice byly tøikrát ni í ne v Dánsku. Celková zemìdìlská vý
7 milionù na 13,6 milionù v roce 1929
(nejvy í úroveò v meziváleèném období). Rumunsko bylo první v Evropì a páté na svìtì v pro
Evropì a deváté na svìtì v produkci p enice a první na svìtì v produkci sluneènic.
Finance charakterizovala v meziváleèném Rumunsku stálá fluktuace.
Mìnové jednoty bylo dosa eno v roce
1920 sta ením z obìhu rublù v Besarábii a rakousko-uherských korun v Sedmihradsku, Banátu a
Bukovinì, stejnì jako nekrytých bankovek, které dala do obìhu nìmecká okupaèní správa. Po o
pokusech o revalorizaci leu na úroveò roku 1914, byl nakonec v roce 1929
smìnný kurz stabilizován na úroveò dvaatøicetkrát men í ne pøed 1. svìtovou válkou. V roce
valvoval o 36% a v roce 1938 o dal ích 56% (v roce 1938 byl smìnný kurz dolar za 140 lei
).
Rumunsko doufalo, e neutì ený stav financí po válce alespoò èásteènì vylep í reparacemi. D
dostalo od Nìmecka jen eleznièní materiál, léky a øíèní lodì za
34 milionù zlatých marek. Rakousko a Maïarsko získaly v roce 1923 odklad placení a Turecku
byly reparace odpu tìny. Naopak Rumunsko jako následnický stát muselo splácet èást rakousk
rského dluhu.
Zahranièní dluh Rumunska vzrostl ze 2,9 miliard lei v roce 1921
na
141 miliard v roce 1933 (nejvy í úroveò v meziváleèném období) a v roce 1938 klesl na 80 m
lei. Zatímco v roce 1933 zahranièní dluh absorboval 38% rozpoètových výdajù, v roce 1938 ji
7%. V roce 1941, kdy Rumunsko pozastavilo splácení zahranièních dluhù, pøedstavovaly celke
63 miliard lei. V letech 1922 a 1940 vzrostl transport kapitálových ziskù pøes hranice, s
polu s anuitami zahranièních dluhù na 406 miliard lei, tj. 13,4 procent celého rozpoètu v
roce 1938, nejvìt ího v meziváleèném období.
Nedostatek zahranièních investic byl zvlá tním problémem rumunské ekonomiky. V roce 1916 za
nièní kapitál kontroloval 80% prùmyslové výroby ve Starém království (v ropném prùmyslu 98%
snah o podporu domácího kapitálu ve prospìch bohaté vládnoucí elity bylo to, e úroveò zahr
stic klesla na
37%. To byl faktor, brzdící po celé meziváleèné období hospodáøský rozvoj.
Rumunský export klesl nejvíce v roce 1919. Pak rostl. Za svìtové hospodáøské krize byla pøi
politika nuceného exportu, proto e ceny na rumunské zbo í klesaly (v roce
1929 cena tuny exportu byla 4000 lei, 1932
ji jen 1800 lei, a naopak na dovoz tuny zahranièního zbo í bylo tøeba v roce 1929 vyvézt 6
t rumunských výrobkù a v roce 1932 u 14,5 t).
V dùsledku zmìn v národním hospodáøství ztratilo obilí místo nejdùle itìj ího exportního ar
y a ropných výrobkù, které pøedstavovaly ji víc jak 40% rumunského exportu. Druhým charakt
kým rysem byl rùst státní kontroly nad zahranièním obchodem. Souèasnì rostl i dovoz surovin
,6% v roce 1930
na 33,8% v roce 1939) a naopak klesal dovoz prùmyslového zbo í (z
65% v roce 1930 na 33% v roce 1939).
Zmìny, ke kterým v meziváleèném období do lo, vyústily v pozitivní vývoj národního hospodáø
1938 trvalé zbo í pøedstavovalo 45,5% prùmyslové výroby, zatímco spotøební zbo í jen 54,5%.
Nejproduktivnìj ími odvìtvími ekonomiky se staly chemie, metalurgie, textilní výroba, ele k
technický prùmysl, zpracování kù e, výroba papíru a polygrafie a potravináøský prùmysl.
Pøíspìvek jednotlivých odvìtví národního hospodáøství k sociálnímu produktu a národnímu dùc
dáøské odvìtví sociální produkt národní dùchod prùmysl 39,0% 30,8% zemìdìlství
38,1% stavebnictví 5,4% 4,4% doprava 6,4% 6,5% obìh zbo í 11,2% 14,9%
ostatní odvìtví 7,9% 5,3%

Nezemìdìlská odvìtví se tedy podílela 50,8% na sociální produkci a 41,7% na národním dùchod
to skuteènost, e Rumunsko pøestalo být èistì agrárním státem ji v meziváleèném období. Z
 pùsobících v roce 1939 v Sedmihradsku, témìø 75% vzniklo po roce 1918.
Nejprùkaznìj ím indikátorem hospodáøského rozvoje zemì je národní dùchod. V roce 1938 byla
jící: Rumunsko 110 US dolarù na obyvatele (podle jiných údajù 94), Turecko 62, Øecko 76, Po
galsko
81, Bulharsko 89, Polsko 94, Jugoslávie 106, Maïarsko 108, Francie 146, Anglie 490 a
USA 512 (v té dobì nejvy í na svìtì).
Rumunsko patøilo v meziváleèné Evropì mezi zemì s nejni í ivotní úrovní. Bylo první v úmr
telé se do ívali nejni ího prùmìrného vìku. Mìlo nejvìt í dìtskou úmrtnost a z pìti dìtí j
o se také mohlo "pochlubit" druhou nejvy í úmrt ností na tuberkulózu (po Jugoslávii) a vel
sokou úmrtností na syfilidu.
Zdravotní péèe ze strany státu byla zoufale zanedbána. Zatímco v Bukure ti bylo více právní
aøí i, na venkovì bylo stejnì lékaøù jako tøeba v Indii, tj. v prùmìru jeden na 10 tisíc li
V ji ní Besarábii a ve východním Moldavsku ili rolníci v hlinìných zemljankách, kde se v j
i tísnili s domácími zvíøaty. Byli tak chudí, e ve svých nuzných pøíbytcích svítili louèem
petrolej, a bì nì pou ívali køesadla, proto e i zápalky byly pro nì luxus.
Pøes patné ivotní podmínky byla v Rumunsku nejvy í porodnost z tehdy sledovaných zemí. P
ly Jugoslávie, Japonsko, Portugalsko, Øecko a Bulharsko.
Naprostá vìt ina obyvatel Velkého Rumunska byla posti ena inflací. Jestli e v roce 1919 sto
y ceny oproti roku 1914 devìtkrát, pak v roce 1923 ji pìtadvacetkrát a za dal ích pìt let
tkrát. Ve stejných obdobích se zvý ily mzdy ètyøikrát, 18 krát a 26 krát. Jen v letech 1923
a 1925 se ivotní náklady zvý ily o polovinu, zatímco reálné mzdy se sní ily o pìtinu.
POLITICKÝ IVOT A POLITICKÉ STRANY Vývoj politického ivota v Rumunsku silnì ovlivnilo sjed
ení v roce 1918, reformy provedené po válce, zmìna psychologie lidí, rozvoj ekonomiky, nová
demografická struktura obyvatelstva a rozlièných sociálních a profesních skupin a kategorií
yl také hluboce ovlivnìn politickými zmìnami a konflikty v mezinárodním mìøítku, zejména ve
hovýchodní Evropì.
Reforma volebního systému mìla v tomto smìru rovnì význam, proto e byla výsledkem diverzif
olitických názorù a otevøené konfrontace politických idejí.
Jejím dùsledkem bylo to, e rolnictvo se stalo základní volièskou silou v zemi.
Politické strany hrály dùle itou roli ve veøejném ivotì Rumunska a významnì poznamenaly po
tém, dynamiku sociálních struktur a hospodáøský a duchovní ivot v zemi, ale i její zahrani
u a mezinárodní vztahy.
Po 1. svìtové válce pro el systém politických stran v Evropì nìkterými dùle itými zmìnami.
ifikace mezi stranami: levicové, støedové a pravicové strany, spolu s extremistickými skup
inami (jak na pravici, tak i na levici). Obecnì øeèeno ve dvacátých letech inklinovala rov
nováha k levici, ale ke konci tøicátých let patøila pøevaha pravicovým, a dokonce extremist
elementùm. Podobný vývoj lze vypozorovat i v Rumunsku, by s nìkterými zvlá tnostmi.
Pod tlakem dùsledkù agrární a volební reformy rychle z rumunského politického ivota zmizel
zervativní strany. Konzervativnì pokroková strana (Partidul Conservator-Prog resist) a
Konzervativnì demokratická strana (Partidul Conservator-Democrat) ve volbách v roce 1
922
nezískaly ani jednoho poslance. Vedlo to také k dezintegraci systému vládnutí, kdy ve Staré
království se po est desetiletí støídaly konzervativní a liberální vlády. V roce 1922 se
ivnì demokratická strana spojila s Rumunskou národní stranou a o tøi roky pozdìji Konzervat
vnì pokroková strana fúzovala s Lidovou stranou generála Alexandru Avereska.
Postavení Národní liberální stra - ny (Partidul Na#ional-Liberal), reprezentující zájmy prù
finanè -ní bur oazie, naopak zesílilo. S dob - øe fungujícím tábem funkcionáøù a s rozhod
krále Ferdinanda se NLS úspì nì pøizpùsobila pováleèné realitì a ovládla rumunskou politick
etiletí. V roce 1923 úspì nì expandovala i do novì pøipojených provincií a vytvoøila své or
Sedmihradsku, Bukovinì a Besarábii.
Pokud vládli, prosazovali liberálové hospodáøskou politiku "sami sebou", v sociální oblasti
li reformy s donucovacími opatøeními, a dokonce neváhali u ít vojenské síly k ukonèení demo
ganizovaných bukure skými dìlníky. Napø. pøi potlaèování demonstrací v hlavním mìstì 13. p
abili est a zranili 15 lidí. V politice liberální strana podporovala konstituèní, parlamen
ní a demokratický re im, aèkoliv èasto vyu ívala nedemokratických prostøedkù k zaji tìní vo
Pøedáky této strany byli Ion I.
C. Br#tianu, Vintil# Br#tianu, Ion Gheorghe Duca a Constantin "Dinu" I. C. Br#ti
anu.
Pøijetím nové ústavy v roce 1923 Národnì liberální strana vnutila Rumunsku vlastní model or
e státu.
Hrála dùle itou roli v rozvoji hospodáøství, prosadila pozemkovou reformu, osmihodinový pra
ní den (1928) a konverzi agrárních dluhù (1934). Liberálové také vypracovali a pøijali záko
onsolidaci unifikace z roku
1918 a pøijali opatøení proti vnímaným hrozbám extrém -ních sil na levici i na pravici (v r
924 byla prohlá ena za ilegální Ru munská komunistická strana - RKS a o devìt let pozdìji b
ostave - na mimo zákon fa istická elezná garda).
Po smrti v emi respektovaného pøedáka Iona I. C. Br#tiana se strana ocitla v øadì vnitøních
liktù, které obvykle vyústily v objevení se rozlièných od tìpeneckých skupin.
Nejdùle itìj í takové odchody se projevily v roce 1929, kdy zaèala existovat Svobodomyslná
na, z které se o dva roky pozdìji stala Liberálnì demokratická strana, a v roce 1930, kdy
Gheorghe Br#tianu vytvo -øil novou Národnì liberální stranu (NLS).
V letech 1934 a 1937 se mnoho diskutovalo mezi mladými liberály, které vedl Gheorghe T#
t#r#scu a mezi starými liberály, vedenými éfem strany Constantinem "Dinu" I.
C. Br#tianem. Po porá ce, kterou strana utrpìla v parlamentních volbách v prosinci 1937, z
tratila T#t#r#skova skupina vliv a ji 10. ledna 1938 do lo k znovusjednocení NLS Cons
tantina I. C. Br#tiana a NLS Gheorghe Br#tiana. Spojením chtìli liberálové posílit stranu
k opìtnému získání moci. Bylo v ak ji pozdì a mìsíc nato se ustavila královská diktatura.
Na konci 1. svìtové války se objevily nové politické strany.
Nìkteré zaèaly pùsobit jako výsledek zavedení v eobecného volebního práva, sociálních hnutí
20, roz iøování rozdílu mezi rùznými støedostavovskými skupinami, od tìpení od stávajících
nìkterých i z touhy po politické moci.
V roce 1918 vznikla Lidová liga, kterou vedl generál Alexandru Averescu, velmi populár
ní velitel od M#r#ýti. V roce 1920 se stala Lidovou stranou (Partidul Poporului) a z
akládala organizace po celé zemi. Kdy byla v èele vlády (1920 a 1921 a 1926 a 1927), ini
vala úsilí o pøestavbu národního hospodáøství, dokonèení pozemkové reformy a vytvoøení mini
sociální péèe. Neváhala také u ít síly k potlaèení první generální stávky v øíjnu 1920, èi
zdu rumunských komunistù. Averescu byl pod vlivem Iona I. C.
Br#tiana, ale projevil se jako neschopný politik a jeho strana zklamala své pøíznivce na
tolik, e se po roce 1927
stala bezvýznamnou politickou organizací. V roce 1932 se odtrhla skupina Octaviana G
ogy a vytvoøila Národnì agrární stranu (Partidul Na#ional Agrar).
Dal í novou stranu, objeviv í se v roce 1918, byla Caranistická (rolnická) strana, kterou v
dl Ion Mihalache.
Tato strana byla velmi populární, zejména v zemìdìlských oblastech a volala po rozsáhlej í
vé reformì.
Podporovala také po adavky záruk a roz íøení demokratických práv a svobod a volání po zlep
Byla proti dominaci rodiny Br#tianù a proti kontrole hospodáøství liberální bur oazií. Cara
i vytvoøili zvlá tní ideologii - agrarismus, která mìla velký ohlas mezi rumunskými intelek
V letech 1921 a 1922 Caranistická strana roz íøila své organizace do Besarábie a Bukoviny,
získala v ak vìt í podporu v Sedmihradsku. Po dlouhých jednáních, která zaèala ji v roce 1
onec Caranistická strana v roce 1926 spojila s Rumunskou národní stranou Sedmihradska
v Národní caranistickou stranu (Partidul Na#ional-Ý#r#nesc).
K diverzifikaci politického ivota pøispívaly politické strany, pùsobící v provinciích, pøi
Rumunsku po roce 1918. Rolnická (caranistická) strana Besarábie, Demokratická strana uni
e Bukoviny a Rumunská národní strana Sedmihradska vytváøely s politickými stranami ze Staré
království koalice. ádná z rumunských politických stran v ak neprosazovala ideu regionální
e, jako tomu bylo napø. v Jugoslávii èi Èeskoslovensku. V roce 1920 se disidentské skupiny
od v ech tøí zmínìných stran spojily v Lidovou stranu. V roce 1921 se velká èást besarabsk
istù spojila s caranistickou stranou království a dva roky nato se zbytky besarabských c
aranistù a bukovinských unionistù pøidaly k Národnì liberální stranì.
Národní caranistická strana vznikla spojením caranistické a národní strany a stala se mocno
olitickou organizací, která byla s to porazit i Národnì liberální stranu.
Pøedáky nové strany byli Iuliu Maniu, Alexandru Vaida-Voevod a Ion Mihalache. Národní cara
nistická strana propagovala hospodáøskou politiku "otevøených dveøí" pro zahranièní investi
gram sociální ochrany rolníkù a dìlníkù a respektování demokratických práv a svobod.
Na poèátku nová strana uspìla a získala podporu velké èásti obèanù, nespokojených s politik
h liberálních vlád. V kvìtnu 1928 caranisté zorganizovali v Alba Iulia nejvìt í opozièní sh
období. Kdy pak v listopadu 1928 získali moc, pøipravili na prosinec tého roku volby, v
terých získali 77,8% hlasù. Byl to nejimpozantnìj í výsledek voleb v rumunské politické his
Tyto volby byly pøitom v eobecnì pova ovány za nejsvobodnìj í v celém meziváleèném období.
V ekonomice se caranisté otevøeli zahraniènímu kapitálu. Získali tak nìkolik zahranièních p
slovenska a Nìmecka, ale pøedev ím v roce 1929 velkou stabilizaèní pùjèku konsorcia velkých
bank. Zato v ak museli postupnì obìtovat státní monopoly a nakonec pøipustit pøímou kontrol
h financí zahranièními bankami.
Politiku caranistù velmi ovlivòovala svìtová hospodáøská krize, která mìla i v Rumunsku dev
ad.
Pøesto v e se jejich vládì podaøilo uskuteènit nìkterá pozitivní opatøení, jako byla mìnová
nizace silnièní sítì a telefonního spojení, odklad splácení rolnických dluhù, zavedení kole
ovních smluv, vytvoøení systému sociálního zabezpeèení a vyhlá ení v eobecné amnestie pro o
ické delikty.
Kdy byla vláda konfrontována se sociálními nepokoji, vyvolanými hospodáøskou krizí, nevyhn
caranisté pou ití ozbrojených sil proti horníkùm v Lupeni v roce 1929, kde bylo zabito 22 a
ranìno 58 lidí a v roce 1933
proti dìlníkùm ze eleznièních opraven v Grivici v Bukure ti, kde byli nejménì tøi lidé zab
nìni.
Poté, co se v roce 1934 caranistická strana opìt stala stranou opozièní, prokázala, e je v
antifa istická a proti diktátorským snahám v eho druhu a e trvá na udr ení demokratického
o na ústavì z roku 1923. A kdy v roce 1937 znovu pøevzal vedení strany I. Maniu, stala se
nesmiøitelným protivníkem zkorumpovaného re imu krále Carola II.
Stejnì jako ostatní politické strany v meziváleèném období se ani caranistická strana nevyh
nìkolikerému tìpení. V roce 1927 dr. Nicolae Lupu vytvoøil Caranistickou stranu (Partidul
#nesc), která se v ak v roce
1934 vrátila do NCS. V roce 1930 Constantin Stere opustil Národní caranistickou stranu
, aby o rok pozdìji zalo il Demokratickou caranistickou stranu. Následoval ho v roce
1932 Grigore Iunian, který zalo il Radikální caranistickou stranu. Koneènì v roce 1935 vyst
upil ze strany Alexandru Vaida-Voevod a zalo il Rumunskou frontu. V letech 1933 a 1
937 se v Národní caranistické stranì vytvoøilo napìtí mezi jejími hlavními vùdci Mihalachem
, které vyplynulo zprvu z rozdílného názoru na to, jaký má být vztah strany k politice Caro
II. a pak v roce 1936 kolem vytvoøení "centristické" skupiny Armanda C#lineska.
Ve dvacátých letech vzniklo nìkolik pravicových uskupení, kritizujících demokratický re im
h po zmìnì nìkterých èlánkù nové ústavy. Znièení stávajícího státního systému si v ak ani o
Nejvýraznìj í z nich byla Liga køes anské národní obrany (Liga Ap#rarii Na#ional Creýtine),
alo il v Jasech 4. bøezna 1923 A. C. Cuza. LKNO hlásala orientaci na Itálii a Nìmecko a os
tøe kritizovala "pro idovskou politiku Francie". Na svùj prapor si dala svastiku v bílém p
oli, starý a rumunskými rasisty ji v roce 1910
u ívaný symbol. Do nové strany kromì cuzistù vstupovali lidé z pøedváleèné Národnì demokrat
vy a Lidové strany Avereskovy. Nejvìt ího vlivu dosáhla v roce 1926, kdy vstoupila s deset
i poslanci do parlamentu. Základem programu byl anti semitismus, který doslova fasci
noval Cuzova chránìnce, pøedáka anti - komunisticky orientovaných studentù jménem Corneliu
ea Codreanu. Cuzovi se v ak nepodaøilo získat vìt í masovou podporu, a navíc novou stranou
ly neustálé rozpory mezi jejími pøedáky. V roce 1927 se odtrhla skupina mladých èlenù, vede
eanem, který zalo il Legii archandìla Michala.
V roce 1935 se na doporuèení nacistického Nìmecka, které navíc nabídlo financování, spojila
liga s Národní agrární stranou (Partidul Na#ional Agrar) Octaviana Gogy, a tak vznikla
Národní køes anská strana (Partidul Na#ional Creýtin). Tato strana plnì podpoøila politické
rola a vedla agresivní kampaò proti demokratickým stranám. Hitlerovci ji pova ovali za svo
u hlavní agenturu v Rumunsku. Velký rumunský básník O. Goga pro el zajímavým politickým výv
stejnì jako Cuza u socialistù, pak zkou el tìstí u populistù a nakonec se dostal k fa ism
nìmu jej pøivedl antisemitismus, který podchytil od pøítele Luegera, ale pøedev ím bezmezná
a touha stát se diktátorem. Nová strana vystoupila s programem korporalizovaného státu, a
aè se otevøenì k fa ismu nehlásila, byla svými skutky stranou autoritativní, ovinistickou
ující.
Je tì v kvìtnu 1934 zalo il pravicový agrárník A. Vaida-Voevod stranu Rumunská fronta (Fron
om#nesc) s autoritativním programem a cílem sjednotit ve kerou pravici pod heslem "num
erus valachicus".
Na levé stranì rumunského politického spektra stála Socialistická strana (Partidul Socialis
). Po vytvoøení Velkého Rumunska existovaly jednotlivé strany sociálnì demokratického typu
Starém království, Sedmihradsku a v Bukovinì. Radikalizovaní dìlníci se koncem
1. svìtové války viditelnì projevili v událostech ze 13. prosince 1918 a generální stávce z
20. Rostoucí vliv socialistù v letech 1919 a 1922 dokazovala i pøítomnost sociálnì demokra
kých poslancù v parlamentu.
Po roce 1918 zaèal proces unifikace rùzných socialistických stran, který vedl k vytvoøení j
otného programu a jedné politické strany. V Rumunsku, stejnì jako v jiných evropských zemíc
byla Socialistická strana konfrontována rùstem levicové komunistické frakce, vyzývající k v
strany do Komunistické internacionály, zalo ené v Moskvì. Kdy se ukázalo, e i v Rumunsku
nisté získali vìt inu ve vedení Socialistické strany, vystoupili z ní v únoru 1921 demokrat
orientovaní pøedáci a zalo ili je tì v tém e roce Federaci socialistických stran Rumunska (
ia Partidelor Socialiste din Rom#nia).
V roce 1927 se Federace socialistických stran zmìnila na Sociálnì demokratickou stranu (
Partidul Social-
Democrat). Ta pøijala program, usilující o "ukonèení kapitalistického vykoøis ování, politi
nostního útlaku, kulturní zaostalosti... socializaci výrobních prostøedkù, dopravy a obchod
pøemìnu státu dosud kapitalistického na stát socialistický". Svých cílù chtìla dosáhnout k
rlamentními prostøedky.
Sociá lnì demokratická strana hrála roli pøi obranì zájmù dìlnické tøídy a pøi prosazování
.
Stranu vedli George Grigorovici, Iosif Jumanca a Constantin Titel-Petrescu. K pr
osazování svých politických cílù vyu ívali tisku, veøejných schùzí a parlamentu.
Vlastní politické strany si vytváøely etnické men iny.
Nejdùle itìj í mezi nimi byla Maïarská strana (Partidul Maghyar), zalo ená v roce 1922 a vy
a pøedstavitele v ech v Rumunsku ijících Maïarù. U ívala parlamentní tribuny, tisku, veøej
ných prostøedkù propagandy ke kritice vlády a neustále opakovala, e v Rumunsku nejsou resp
ktována práva etnických men in a v tomto smyslu se i opakovanì obracela ke Spoleènosti náro
dáci Maïarské strany protestovali proti spojení Sedmihradska s Rumunskem a podporovali s
tále otevøenìji revizionistickou politiku budape ské vlády, usilující o rozbití rumunského
Konflikty uvnitø Maïarské strany vedly k zalo ení rovnì opozièní Maïarské rolnické strany
levicové Organizace maïarských dìlníkù (Magyar Dolgozok Szovetsege-MADOSZ) v roce 1934.
Nìmecká strana (Deutsche Partei), zalo ená v roce 1919, uznala unifikaci z roku 1918 a l
egitimitu rumunského národního státu. Sledovala politiku spolupráce s vládou a v dy se stra
, která byla u moci. Za to byla úspì ná pøi realizaci po adavkù nìmecké men iny. Po roce 19
ozpory a tìpení uvnitø strany. Stoupl vliv nacionálnì sociální ideologie, a v roce 1936 p
pøedsedou strany se stal nacista Fritz Fabricius. V listopadu 1938 se v echny organi
zace nìmecké men iny spojily v Lidové spoleèenství Nìmcù v Rumunsku (Volksgemeinschaft der
chen in Rum#nien), o dva roky pozdìji pøejmenované na Nìmeckou nacionální skupinu (Deutsche
Volksgruppe). V èele stál Hitlerùv gauleiter Andreas Schmidt.
Svým, pøedev ím hospodáøským vlivem byla dùle itá idovská men ina. Aè idé tvoøili necelýc
v nìkterých mìstech, jako tøeba v Èernovicích to bylo 45 procent a v Ki inìvu dokonce 53
procent. idovská strana, kterou vedl dr. Filderman, v ak nebyla významnou.
Stejnì jako v ostatních evropských zemích i v Rumunsku vznikly extremistické strany, usilu
jící o znièení stávajícího politického systému a jeho nahrazení diktaturou.
Jednou z nich byla Rumunská komunistická strana (Partidul Comunist Rom#n), zalo ená v kvìt
nu 1921. Tato strana usilovala v emi prostøedky o likvidaci stávajícího sociálního, hospodá
politického poøádku a jeho nahrazení diktaturou proletariátu, která by vytvoøila socialisti
u spoleènost na ruinách bur oazní demokracie. RKS byla sekcí Komunistické internacionály v
kvì, její exekutiva urèovala i politiku rumunských komunistù.
V prosinci 1923 Kominterna naøídila rumunským komunistùm podporovat ideu sebeurèení a odtr
esarábie, Bukoviny, Sedmihradska a Do brud e od Rumunska, a tak napomoci k rozbití národ
ního státu. V souvislosti s tím byla v roce 1924 v rámci sovìtské Ukrajiny vytvoøena na úze
nìstrem Moldavská autonomní sovìtská republika, která se netajila zámìrem vtìlit do svého ú
Svìdèí o tom i neúspì ná, komunisty vedená revolta v besarabském mìsteèku Tatarbunary v té
areagovala na komunistické aktivity zákazem èinnosti strany, rovnì v roce
1924.
Nìkteøí rumun tí komunisté, které vedl generální tajemník strany Gheor ghe Cristescu, nesou
direktivami Kominterny a byli za to vylouèeni ze strany. Kominterna pak nedùvìøovala ru
munským komunistùm a radìji podporovala pøíslu níky strany z etnických men in, kteøí ovládl
o lo to tak daleko, e kdy se v roce 1931 se lo na 5. sjezdu strany 24 delegátù, jen devìt
nich byli Rumuni, zbývající byli idé ( est), Maïaøi (ètyøi), Ukrajinci (tøi) a Bulhaøi (dv
1924 a 1944
byli rovnì generální tajemníci vybíráni z minorit:
Ele Köblös (etnický Maïar 1924 a 1928), Boris Stefanov (etnický Bulhar 1936 a 1940) a Úte
oriý (etnický Maïar 1940 a 1944). Obèany jiných zemí byli pak Vitali Holostenko (Ukrajina
8 a 1930) a Danieljuk Útefanski-Zenon (Polsko 1931 a 1934).
V jistých obdobích se frakce Rumunské komunistické strany odmítaly øídit direktivami KI a p
azovaly politiku, která mìla anci získat popularitu mezi rumunským lidem. Pomáhaly organiz
vat nìkteré dìlnické akce, jako byly napø. stávky naftaøù a eleznièních dìlníkù v roce 193
h politika byla cizí rumunským národním zájmùm, nezískali komunisté vìt í podporu, aby mohl
ko v nìkterých jiných zemích. V meziváleèném období nikdy nebylo organizovaných komunistù v
(stav v roce
1936) a v letech 1940 a 1944 jich dokonce bylo ménì ne tisíc.
Komunisté zalo ili nìkolik legálních politických organizací.
Nejdùle itìj í byl Dìlnický a rolnický blok, který v roce 1931 poslal pìt svých pøedstavite
u (jejich mandáty v ak nebyly verifikovány). Ve smyslu direktiv z Moskvy vedla Rumunská
komunistická strana mezi lety
1934 a 1937 kampaò proti pravici a bojovala za vytvoøení antifa istické lidové fronty.
V Rumunsku se extrémní pravice objevila mj. i jako reakce na komunistické úsilí o rozbití s
u. Direktivy z Moskvy i fakt, e vedení Rumunské komunistické strany ovládali lidé z národn
ních men in, vyvolaly silné xenofobní reakce extrémní pravice. Násobil je i generaèní konfl
kterém se støetli mlad í pøíslu níci pravice se star í generací ji etablovaných politikù k
i a tomu, co bylo pova ováno za zradu tradièních hodnot. V zásadì pravicové strany podporov
autoritativní nacionalistické re imy a byly proti demokracii, evropanství, komunistickému
internacionalismu i proti zahranièním ekonomickým vlivùm. Tohle v echno podle mladých radi
pøispìlo èi pøímo determinovalo korupci star ích generací politických pøedákù a pøedstavova
o rumunské tradice.
Na zmínìné bázi vzniklo v letech 1920 a 1922 nìkolik studentských organizací. V roce 1923
aly souèástí Ligy národní køes anské obrody, vedené A. C. Cuzou. O ètyøi roky pozdìji zalo
ea Cod reanu Legii Archandìla Michaela (Legiunea Arhanghelului Mihail).
Cordreanu se stal známým, kdy v roce 1924
zavra dil policejního prefekta v Jasech Constantina Mancia a byl osvobozen porotou,
kdy prokázal, e tak uèinil v sebeobranì. Èlenové jeho organizace se sami nazývali legioná
upili z Ligy køes anské národní obrany, proto e nesouhlasili s Cuzovou výluènou posedlostí
itismem, který byl podle nich jen jeden z problémù, kterým musela èelit rumunská spoleènost
Poèátky nové organizace byly skromné. První legionáøi skládali rituální pøísahu na køí , zp
noci, za svitu pochodní a zpìvu nekoneèných písní. Ka dý nový legionáø si mohl obléci zelen
t oficiální øímský pozdrav, provázený slovy "Na zdar! A ije Legie a Kapitán!" (S#n#tate!
egiunea ýi Capitanul!).
Od poèátku byla Legie pøedev ím organizací mladých. Nejvíce èlenù získala z øad nedostudova
nkovské inteligence, ni ích dùstojníkù, pravoslavného kléru a nìkterých kategorií dìlníkù.
stalej ích oblastí Besarábie, Moldavska a karpatských lesù, kteøí se nedokázali s ít s mode
Byla to tedy spí e psychologická, ne sociální skupina vydìdìncù, kteøí se ocitli na okraji
a nenávidìli ji proto, e se do ní nemohli zaøadit.
Koncem roku 1929 a v roce následujícím uskuteènil Codreanu s nìkolika desítkami pøátel velk
gaèní ta ení podél Prutu.
První schùze v obci Bereýti dne 15. prosince se zúèastnila necelá stovka lidí (trvala pìt m
, dal ích u tisíce.
Na bílém koni, v lidovém kroji a s køí em v ruce, obklopen legionáøi v zelených ko ilích s
, s hajduckými èapkami na hlavì a s vlajícími prapory v rukou, vjí dìl Codreanu do ka dé ve
e hodlal uspoøádat tábor lidu. Øeènil v dy pøed kostelem a na zaostalé sedláky pùsobil více
projevy svého vystoupení a nezbytným zpìvem nábo enských a nacionalistických písní.
S je tì vìt ím úspìchem se setkalo nové Codreanovo "ta ení" poèátkem roku 1930, tentokráte
Kdy je v létì zopakoval, mìl ji za sebou úderníky ze elezné gardy.
Dne 12. dubna 1930 byla oficiálnì zalo ena elezná garda (Garda de Fier). Pùvodnì jako ochr
legionáøù pøed zásahy státních represivních orgánù, pozdìji se zmìnila v politickou stranu
typu. Antikomunismus, antisemitismus a podpora tradièních pravoslavných hodnot byly zák
ladní prvky propagandy Legie. Garda ochotnì do svého programu pøevzala i tzv. naismus. B
yl to filosofický smìr, vytvoøený profesorem Nae Ioneskem jako svým zpùsobem unikátní ideol
v celé historii evropského fa ismu, zalo ená na nábo enském mysticismu. Naismus mj. vycháze
o-dácké teorie o Zalmoxidovi, propagující potì ení ze smrti a Ioneskova pøesvìdèení, e "po
tává být zloèinem, nebo je zalo en na vy ím principu a je diktován èistým úmyslem".
Opozice hnutí proti tradiènímu politickému systému, pova ovanému legionáøi za zkorumpovaný
ivní, vedla ministerstvo vnitra k rozpu tìní elezné gardy v roce 1931
a znovu v roce 1932. Na druhé stranì se ji v té dobì legionáøi tì ili podpoøe krále, a dok
jménem Skupina Zeley Codreana mohli kandidovat do parlamentu. Mezi pøíznivci gardy, ne e
tøícími finanèními pøíspìvky, byli bohatí kapitalisté jako napø. Malaxa, ale i lidé z králo
inisterstva vnitra. Král Carol se dokonce domníval, e by gardisty mohl vyu ít pro své plán
Ve druhé polovinì tøicátých let gardu zaèali podporovat i nacisté.
Tìsnì pøed volbami, stanovenými na prosinec 1933, v ak vláda vyhlásila organizaci za ilegál
emiér Ion Gheorghe Duca naøídil represivní opatøení, pøi nich bylo nìkolik legionáøù zabit
en tisk legie a pøedáci byli zatèeni. Jako odvetu zavra dili tøi legionáøi 31. prosince 193
a eleznièní stanici v Sinai premiéra.
Pøedáci hnutí byli pozdìji obvinìni z podílu na této vra dì, zatímco její aktéøi byli odsou
Stejnì jako v jiných politických stranách a organizacích se i v Legii objevily vnitøní rozp
, vyvolané pøedev ím osobními ambicemi nìkterých pøedákù. V roce 1935 bývalý poslanec elez
Stelescu zalo il Rumunské køí ové ta ení (Cruciada Rom#nismului), které získalo urèitou pod
egionáøi, nespokojenými s Codreanem. Nejvýznamnìj ím stoupencem nové organizace byl Panait
ti. Steleska, oznaèeného za zrádce, zavra dili èlenové legionáøského hnutí v roce 1936.
Na jaøe 1935 Codreanu, spolu s váleèným hrdinou z 1. svìtové války generálem Gheorghe Canta
o-
Gr#nicerulem, zalo ili stranu V e pro vlast (Totul Pentru Ýar#).
Naèas se legie stala ménì destruktivní a nìkdy i konstruktivní politickou silou, ve snaze p
osadit své cíle v rámci ústavních mo ností. Oficiálnì zaujali více odpovìdný civilní postoj
egálnì mobilizovat mláde .
Po celé zemi vznikaly èetné dobrovolnické tábory, jejich úèastníci pracovali na veøejnì pr
ech, na opravì historických památek, ale i tøeba cest a mostù a pøi té pøíle itosti je legi
inovali. Tato strategie pøinesla ovoce a v letech 1933 a 1937 se legionáøskému hnutí dosta
o masové podpory. Dùle itým èinitelem byla úèast lidí jako byl generál Cantacuzino, ale i k
s Iuliem Maniem a dal ími pøedstaviteli caranistù. Ji v roce 1934 èlen královské kamarily
amenal, e "legionáøské hnutí se pøiblí ilo k Maniovu programu, a naopak se odvrátilo od Je
nstva krále".
Zdá se, e Codreanu pochopil, e jedinì s pomocí masového hnutí, takového jako vede Maniu,
at v "ozdravení" rumunské spoleènosti. Codreanova poèestnost a pøímost pøitahovaly rovnì s
ncù k legionáøskému hnutí, které se stalo zastáncem i protikorupèního úsilí.
Jeden americký urnalista tehdy napsal, e "Carolova árlivost na Co dreana vyvolala celý c
klus pomsty a násilí, které ovládly zemi. Carolova árlivost vycházela z faktu, e Codreanu
v e, co si Carol pøál dìlat..
Carol chtìl milovat svùj lid, zvlá tì mladé. A Codreanu byl ten, co ukradl jejich srdce. Ca
ol si pøál, aby v pøedstavách lidu byl tribunem, a ne králem. A Codreanu se stal tribunem,
který se vnutil do pøedstav Rumunù jako muèedník a prorok." Mnozí lidé, vèetnì krále, ale
Antoneska, kteøí se objevili na jeho procesu jako svìdkové obhajoby, pokládali Co dreana
za idealistu, svedeného, ale ne nenapravitelného. To, e legie v letech 1934 a 1937 utl
umila násilné aktivity, nezmìnilo v ak její antisemitismus, ani charakter extremistické org
nizace.
S blí ícími se volbami 1937 uzavøel Codreanu ji zmínìný pakt o neútoèení s Maniem a C. Br#
pomohl zajistit svobodnou volební kampaò a následnou porá ku liberální T#t#r#skovy vlády. V
volbách strana V e pro vlast získala 15,5% hlasù (ve skuteènosti nepochybnì více), a stala
tak tøetí nejvìt í stranou v zemi. Mìla 66 poslancù a v té dobì na 34 tisíc bunìk (základn
na veøejnost pùsobila prostøednictvím více ne deseti listù a nìkterých tzv. nezávislých t
Legionáøské hnutí pøitahovalo poèetné stoupence, zejména z øad mláde e, ale i významné inte
li Nae Ionescu, který se stal ideologem hnutí, nebo básník Radu Gyr, èi Mircea Eliade, Emi
l Cioran a Constantin Noica.
Kdy na konci první lednové dekády roku 1938 provedl král Carol státní pøevrat, pøe la legi
ilegality. Ve zvlá tním cirkuláøi kapitána stálo "Ná èas je tì nepøi el. Je to je tì jejic
král Carol.
V noci z 18. na 19. dubna 1938 byla pozatýkána vìt ina vedoucích funkcionáøù, vèetnì Codrea
byl hned odsouzen na est mìsícù, ostatních více ne 2 tisíce legionáøù bylo internováno v
a Dragomira. Do vedení legie se propracoval mladý krajský vùdce z Banátu Horia Sima.
První rumunskou organizací, která se aktivnì hlásila k fa ismu, byla v letech 1919 a 1922
odního uvìdomìní (Garda Conýtien#eii Na#ionale). Italským fa ismem se inspirovala v Klu i R
ká akce (Ac#iunea Rom#neasc#) a v Bukure ti Národní fascie (Fascia Na#ional#). Obì skupiny
v roce 1925 fúzovaly s Cuzovou LKNO.
V roce 1932 zalo il plukovník v záloze Útefan T#t#rescu Rumunskou národní sociální stranu (
dul Na#ional Socialist Rom#n) jako vìrnou kopii NSDAP. O rok pozdìji se M. Manoilesc
u postavil do èela Národní korporativní ligy (Liga Na#ional Corporativ#) s programem, pøev
zatým od italských fa istù.
POLITICKÝ SYSTÉM PØEDVÁLEÈNÉHO RUMUNSKA Dvoukomorový parlament, sestávající z poslanecké sn
, byl teoreticky nejmodernìj í politickou institucí v zemí. Ústava z bøezna 1923 stanovila,
nejvy í moc je odvozena z lidu, jeho pøedstaviteli jsou poslanci a senátoøi".
Po zavedení v eobecného hlasovacího práva v roce 1918 dramaticky vzrostl poèet volièù. Zatí
oce 1914
bylo jen 100 tisíc rumunských obèanù oprávnìno volit, v roce 1937
témìø pìt milionù. Pøed 1. svìtovou válkou pøipadalo na jednoho poslance 400 volièù, v roce
síc.
Zápas o místo v parlamentu se zintenzívnil a základní starostí politických stran se stalo,
získat hlasy rolníkù, pøedstavujících plných 80 procent volièù.
Po sjednocení v roce 1918 volièi èasto mìnili svou náklonnost k politickým stranám a výsled
yla velká nesourodost parlamentu. Proto byl v roce 1926 pøijat nový volební zákon, podle k
terého politická strana, která získá ve volbách více jak 40 procent hlasù, obdr í automatic
nu v ech poslaneckých mandátù jako volební prémii. Ostatní poslanecká místa se pak dìlila m
y s více ne 2 procenty hlasù, vèetnì vítìzné strany.
Nová ústava, schválená jen dvìma tøetinami poslancù, stanovila, e napøí tì senát bude zèás
de "èleny po právu" tj. virilisty. Senátory volili lidé star í ètyøiceti let, dále pak okre
ní kolegia, obecní rady, èlenové zamìstnaneckých komor a kolegia univerzitních profesorù. V
sty se stávali automaticky bývalí minister tí pøedsedové, ministøi, pøedsedové parlamentu,
soudu a generálové, kteøí za války veleli armádì. Tímto slo ením virilistù, kteøí tvoøili v
ili liberálové, e proti jejich vùli nemohl být pøijat ádný zákon.
V rámci politických zmìn se vedlo mnoho diskusí v parlamentu a ka dá ze stran v nìm zastoup
mìla rozliènou pøedstavu o budoucnosti zemì. Parlament nicménì schválil øadu významných zá
la ratifikace Velké unie (1919), agrární reforma (1921), zákon o odborech (1921), nová ústa
a (1923), zákon o správní unifikaci (1925), o osmihodinové pracovní dobì (1928), konverzi a
rárních dluhù (1932 a 1934), zákony o základním (1934), støedo kolském (1928) a univerzitn
zdìlání. Parlament rovnì ratifikoval mezinárodní smlouvy a konvence, které Rumunsko v tomt
obí uzavøelo.
Parlament teoreticky kontroloval èinnost vlády pomocí interpelací, resp. vyslovením nedùvìr
ednotlivým ministrùm, nebo vládì jako celku. Napø. v roce 1922 donutil k rezignaci vládu Ta
he Ionesca, kdy jí odmítl dùvìru.
Poslanecké debaty neprobíhaly v dy v klidu. Èas od èasu na sebe poslanci èi senátoøi povyko
si nadávali, ve snaze co nejvíce zdiskreditovat své protivníky.
Dùle itou roli v rumunském politickém ivotì a ve v ech strukturách státní moci hrála monar
ústavy mìl panovník právo jmenovat a propou tìt ministry, potvrzovat èi prodlu ovat zákony
at politickou amnestii, dále velel armádì, propùjèoval vojenské hodnosti a vyznamenání a ro
parlament. Ústava v ak také teoreticky omezovala monarchova prerogativa. Napø. ádný králov
ret neplatil, pokud jej nekontrasignoval ministerský pøedseda, který tak pøejímal spoluodp
ovìdnost za konkrétní dekret.
Král Ferdinand I., který nastoupil na trùn v roce 1914, sehrál dùle itou roli pøi zakládání
idaci jednotného národního státu. Spolupodílel se na vypracování nové ústavy, která mìla v
tvoøit demokratický re im. Uprostøed velkého politického zmatku na konci
1. svìtové války podpoøila Ferdinanda Národnì liberální strana a od té doby panovník bezmez
pøedákovi Ionovi I. C. Br#tianovi.
Zatímco Ferdinand se je tì jako korunní princ zapletl s krásnou paní V#c#rescu, jeho syn Ca
ol se v záøí 1918
dal oddat s generálskou dcerkou Ioannou (Zizi) Lambrino. Stálo ho to jen 75 dní kasárníka,
proto e do kostela si bez dovolení "odskoèil" do Odìsy, okupované nepøítelem, uprostøed vá
o velitel pluku. Jeho morganatický sòatek byl v lednu 1919 anulován. A aby se neposedný,
tehdy pìtadvacetiletý následník, jen pohor oval celou Bukure svými avantýrami s prostit
teré po nocích sbíral na Strada Útirbey, uklidnil a královská rodina se zabezpeèila pøed no
ndálem, byl Carol za nad eného souhlasu v ech zainteresovaných pøi enìn do øecké královské
mbrino se synem Paulem se pøestìhovala do paøí ského penziónu, kde ila z dùchodu, který do
rumunského státu.
Carolùv sòatek s princeznou Helenou, uzavøený v roce 1921, v ak nemìl dlouhého trvání. Bouø
princova, kterého nemohlo spoutat ani man elství, ani pøípadná úèast na politickém ivotì,
tnì jevil a pøehnaný nezájem, se opìt prosadila. V nìkolika mìsících bylo tak slavnì uzavø
oskách a Carol se zase stal pravidelným náv tìvníkem heren, barù a jiných noèních podnikù,
rumunské hlavní mìsto oplývalo.
Nìkdy v polovinì roku 1925 se v soukromé spoleènosti setkal s temperamentní man elkou kapit
jezdectva Tampeana. Devìtadvacetiletá Helena, dcera lékárníka Wolfa (Lupescu) z Jasù se v
olika dnech stala nerozluènou spoleènicí následníka, který zøejmì v ní nalezl osobu, s ní
rozumìl. Matka Lupeskové byla katolièka, proto mohla dát dceru na vychování do klá tera a
si pak vzít dùstojníka, pøesto e otec byl id. Kolovaly rovnì chýry, e byla neman elskou
Ferdinanda.
Ferdinand zemøel v roce 1927 a zanechal po sobì monarchii ve stavu zmatenosti. Následník
princ Carol se v roce
1925 výslovnì a opakovanì zøekl dìdièného práva na trùn, byl vyòat z dìdické dynastické pos
exilu. Dìdicem a nástupcem na trùn se stal estiletý Carolùv syn Michal. Místo nezletilého
pce vládla tøíèlenná regentská rada a nevládla dobøe. Ze tøí regentù, kteøí mìli zastupovat
e jen jeden, G.
Buzdugan, skuteènì sna il. Druzí dva, princ Nicolae a patriarcha Cristea, se starali spí e
auta a krásné eny, ne o státní zájmy. Monarchie v dobì regence (1927 a 1930) ztrácela p
iv, proto e ji jednotlivé politické strany buï odmítaly, nebo si ji chtìly podøídit.
Carol, ijící v dobrovolném exilu v Paøí i, se zaèal snad poprvé v ivotì, zabývat politick
a se jeho pøedstava absolutistické monarchie 20. století, která by spojila absolutistické
zásady minulých staletí a principy vlády moderních diktátorù, z nich obdivoval Duceho.
V èervnu 1928 se Carol také rozvedl.
Poprvé se o realizaci svých plánù pokusil v roce 1928. V kvìtnu si za pomoci anglických pøá
ajal dvì letadla, která jej mìla dopravit, spolu s bednou letákù, obsahujících provolání k
a pøipravované rolnické shromá dìní v Alba Iulia. Jen zákrok anglické policie, která v posl
etadla zabavila, zabránil èinu, pro který situace je tì nenazrála.
Sociálnì politické klima v Rumunsku nejen degenerovalo, ale nakonec se, i v dùsledku vel
ké deprese, podstatnì zhor ilo, a tak èást politických pøedákù nakonec Carola povolala zpát
ure ti. Tehdej ího premiéra Mania zprvu nav tívil princùv zmocnìnec major Vladimir Prekup.
Maniu nebyl v zásadì proti, jen ádal, aby Carol s návratem vyèkal, a za ním pøijede princ
e k projednání. Nato se premiér 4. èervna jen dovìdìl, e Carol opustil Paøí a e do Bukur
ující den veèer.
Carol pøistál na bukure ském leti ti v pronajatém letadle francouzské spoleènosti. Uvítali
níci jeho mysliveckého pluku a dovedli do paláce Cotroceni. Jakékoliv námitky ze strany vlá
y princ rozhodnì odmítal a byl plnì rozhodnut vyu ít momentu pøekvapení. Rozhodnì odmítal s
s návratem èímkoli podmiòovat.
Maniovi nezbylo, ne Carolovu ádost o restauraci pøedlo it vládì, která ji esti hlasy pro
kceptovala, a pak parlamentu.
Dne 8. èervna 1930 byl Carol prohlá en za krále. Maniu rezignoval a nahradil ho jiný caran
istický pøedák Mironescu. Od prvního dne své vlády zaèal Carol cílevìdomì provádìt své plán
ovaly jeden cíl - vytvoøit královskou diktaturu. Na jaøe 1931 se pokusil obejít etapu nutné
spolupráce se stranami a pøikroèit rovnou k vytvoøení vlády osobností, jako odrazového mùst
obní královské vládì. Výsledkem byla vláda Iorgova, ustavená v dubnu 1931, která v ak byla
týdnech existence donucena soustøedìným tlakem v ech politických stran odstoupit. Carol po
hopil, e v dané etapì se je tì neobejde bez spojení s velkými stranami, a proto povolal zp
ranisty.
Carolova vláda pøese v echno dala impulz ekonomice, zvlá tì prùmyslu. Nový panovník podporo
ulturu.
Av ak jeho intrikáøská povaha a obdiv, který choval k populárním fa istickým pøedákùm jej n
vému úsilí podøídit stávající demokratický systém kontrole.
Kdy se mu to nepodaøilo, nastolil po porá ce liberálù ve volbách v prosinci 1937 vlastní a
tativní re im, královskou diktaturu.
Výkonná moc patøila vládì, teoreticky odpovìdné pøed parlamentem.
Ve skuteènosti král jmenoval pøedsedu vlády a ministerskou radu, která pak organizovala vo
lby, vyu ívajíc nátlaku a síly k získání parlamentní vìt iny.
Zpravidla vládu vytváøely politické strany (èi koalice), s výjimkou vlád odborníkù v letech
1931 a 1932.
Hlavním posláním vlády bylo plnit program politické strany èi stran, které reprezentovala.
zjevném protikladu pak byly sliby, které dávala v opozici, a opatøení, která pøijímala, kdy
u moci. Proto demokratický systém zaèal ztrácet dùvìryhodnost, a to se pøímo odrá elo v pod
ckých stran. Rozdíly od jednìch voleb ke druhým byly spektakulární: ve volbách v kvìtnu 192
la Lidová strana 52,09% hlasù, kdy byla u moci a kdy se ocitla o rok pozdìji v opozici j
en
1,93%, Národní liberální strana získala v èervenci
1927 61,69% a v prosinci 1928 ji jen 6,5% hlasù, Národnì caranistická strana jako opozièní
ala ve volbách v èervenci 1927 22,09%, v prosinci tého roku jako strana ji vládnoucí 77,7
Pravidelným rysem rumunských voleb byly násilné praktiky, fal ování volebních výsledkù a s
ace volièù. Nakonec vìt ina obyvatel zaèala ztrácet dùvìru v demokratický systém.
V meziváleèném období vládla Národnì liberální strana deset let, Národnì caranistická stran
dová strana tøi roky. Ka dá vláda reprezentovala urèité sociální vrstvy s rozliènými zájmy.
lovala o zmaøení opatøení vlády pøede lé a ponechávala jen ty obecné zájmy, které se nemohl
jích pozic.
Jen dvì vlády se udr ely po celé ètyøleté volební období, urèené ústavou. Br#tianova z let
T#t#r#skova z let 1934 a 1937. Ostatní vlády se udr ely u moci jen nìkolik mìsícù, jako tø
Tache Ioneska (od prosince 1921 do ledna 1922), nebo i je tì ménì, jako vláda Barbu Útirbe
e v èervnu 1927. Od prosince 1928 do února 1938 se v Rumunsku vystøídalo 24 vlád, to zname
ná v prùmìru jedna na ménì ne na rok.
Dùle itou souèástí státní moci v meziváleèném Rumunsku byla justice. Nebyla v ak nezávislá
tak, e závisela na politice a silný vliv na ni mìla místní výkonná moc. Pøi nástupu do fu
ci slibovali, e budou respektovat ústavu a zákon aplikovat "stejnì pro ka dého, bez zaujet
nenávisti, neobjektivity èi osobního pøesvìdèení a bez pøímých èi nepøímých interesù".
Obecnì se soudy sna ily pùsobit v souladu s duchem zákona. Ve dvacátých letech bylo Rumunsk
v podstatì je tì právním státem. Nìkterá soudní rozhodnutí v ak ji byla zøetelnì ovlivnìn
ako napø. osvobození Corneliu Zeleu Codreana v roce 1924, obvinìného z vra dy vysokého stát
níka.
KRIZE DEMOKRATICKÉHO SYSTÉMU Stejnì jako v ostatních evropských zemích i v Rumunsku oslabov
ly demokratický systém rozlièné faktory.
Bìhem první pováleèné dekády systém sice je tì odolával, ve tøicátých letech v ak zaèal ztr
Kromì strukturálních nepøimìøeností demokratického politického systému jej ovlivòovaly i zm
ní situaci. V øadì zemí se postupnì vytvoøily diktátorské re imy, jako v Maïarsku (1920), I
), Bulharsku (1923), Polsku (1926), Jugoslávii (1929), Portugalsku (1932), Nìmecku (
1933), Rakousku (1933), Litvì (1934), Estonsku (1934) a Øecku (1936). Od roku
1929 bylo Rumunsko v podstatì obklíèeno státy, v kterých vládly totalitní re imy. Situaci n
mplikovalo to, e hlavní rumunský spojenec v té dobì, Francie, zaèala od dvacátých let jako
oc upadat a ztrácet vliv v jihovýchodní Evropì.
V eobecný nedostatek demokratické politické kultury su oval i Rumunsko. Je tì v 19. století
val Mihai Eminescu pøed nebezpeèím, e se v zemi vytvoøí instituce západního typu, ani by
dem pro nì vytvoøily objektivní sociální podmínky. Støední vrstvy, relativnì mladé a ne v d
co to demokracie je, jednaly tak, e ji v dùsledcích jen kompromitovaly. Vlády v Bukure ti
èasto poru ovaly demokratické svobody, zaruèené ústavou, a zakazovaly shromá dìní, cenzuro
, vyhla ovaly stanné právo, potlaèovaly sociální hnutí a místo otevøeného politického boje
strategii intrik.
Typickým pro tento mocenský zápas byla snaha politických stran kompromitovat své protivníky
tøeba i za cenu kompromitování Rumunska. Boje uvnitø jednotlivých stran a to, e jejich pøe
je tak snadno opou tìli, vedlo k ztrátì dùvìry veøejného mínìní. V letech 1933 a 1934 uvni
munských politických stran, liberální a caranistické, existovaly vzájemnì proti sobì stojíc
, které mìly zcela rozdílné názory na základní problémy.
Volební kampaò a výsledky parlamentních voleb byly poznamenány zasahováním státního aparátu
h vládnoucí strany. Ka dá politická strana, která byla u moci, tvrdila, e volby odrá ejí s
národa, zatímco opozice si stì ovala, e volby byly zfal ovány, a prohla ovala, e proto n
opatøení nového parlamentu. Výsledkem bylo, e ádný ze zákonù nebyl pøijat politickou doho
jvìt ích stran.
Kdy byla v roce 1923 schválena nová ústava, prohlásily opozièní národní a caranistická str
vyjadøuje skuteènou vùli obèanstva, a je tedy právnì nulitní". Av ak pozdìji, kdy caranist
, vládli právì na bázi této ústavy a byli jejími vá nivými obhájci.
Z parlamentní tribuny padaly tì ké urá ky a poslanci na sebe vzájemnì pokøikovali a hulákal
eden z nich musel konstatovat: "Obvinìní z nepoèestnosti, zlodìjství a defraudací létaly me
obìma stranami tak èasto, jako si lidé øíkají Nazdar èi nashledanou." Nìkdy vzájemné ataky
ve fyzické napadení a do lo i na pìsti èi facky.
V roce 1934 vláda Gheorghe T#t#r#ska dostala od parlamentu právo vydávat zákonná opatøení v
ormì dekretù, èím se podstatnì zmen ila pravomoc parlamentu a souèasnì se tak i tato státn
znaènì diskreditovala.
T#t#r#skova vláda (1934 a 1937), pùsobící pod pøímou kontrolou krále Carola II. dál oslabi
arlamentní instituce, kdy zavedla cenzuru a vyhlásila mimoøádný stav, co jí umo nilo zasá
ti právu obèanù svobodnì vyjadøovat názory.
Král èasto zneu íval právo rozpustit parlament a jen dvì z deseti legislativních tìles v me
období vydr ela celý volební termín. Ostatních osm král pøedèasnì rozpustil. Ferdinand V. n
tøedníkem mezi stranami a otevøenì favorizoval Národní liberální stranu, zejména jejího vùd
C. Br#tiana. Král Carol, obklopen kamarilou, usiloval o kompromitování politických stran
.
Podporoval extrémní pravici, aby si vytvoøil podmínky pro nastolení autoritativního re imu.
lik let takto podporoval legionáøské hnutí a v únoru 1937
nabídl Codreanovi, e se sám stane jejich vùdcem, jen co nastolí v Rumunsku diktaturu. Kdy
Codreanu odmítl spolupracovat, král pochopil, e legionáøi nejsou manipulovatelní pro jeho
e, a proto zaèal s opatøeními k omezení jejich èinnosti.
Carol také vytvoøil "maison militaire", nìco jako mìl jeho hohenzollernský pøíbuzný z Nìmec
o pøed ním. Výsledkem bylo, e byl obklopen pøitakávaèi a prùmìrnými lidmi a e korupce ovl
na v ech úrovních. Ve druhé polovinì tøicátých let byla skuteèným vládcem Rumunska královsk
a to skupinka lidí, soustøedìných kolem H. Lupeskové a dvorního mar álka Ernesta Urd#reana
atøili i éf tajné policie plukovník Mihail Moruzov, policejní prefekt generál Gavril# Mari
cu, velkoprùmyslníci Malaxa a Auschnit a bankéø Aristide Blank. Patøili mezi nì ale i jeden
z mála osobních pøátel krále, jeho osobní tajemník Puiu Dumitrascu, a údajnì i profesor Ior
V té dobì Carol tvrdì vyèítal svému bratrovi Nikolae, e se o enil se enou obèanského pùvo
ní Saveanovou. Øíkalo se, e starý Lupescu lamentoval pøed dcerou do "jaké rodiny se to zap
la".
Politický tisk si liboval v senzacích a oèeròování protivníkù, èím napomáhal vytváøet nega
a doma i v zahranièí, klamaje veøejné mínìní i státní insti tuce.
V prùbìhu tøicátých let se rumunský voliè stal nepøítelem tradièních politických stran, kte
ho, co se stalo v zemi, kdy politikové nadøadili své osobní zájmy nad národní. Poznání, e
luje o znièení parlamentarismu, sjednotilo do jednoho volebního bloku iroké spektrum rumu
nské politiky, od legionáøù pøes Národnì caranistickou stranu, od tìpeneckou Národnì liberá
rghe Br#tiana a Radikální caranistickou stranu po idovský blok Wilhelma Fildermana.
Cílem dohody o vzájemném napomáhání v prùbìhu volební kampanì bylo smést Carolem manipulova
V prosincových volbách 1937 nezískala ádná z politických stran
40% hlasù, potøebných k ovládnutí parlamentu, a legionáøské hnutí zaznamenalo nejvìt í úspì
ii. Úspìchem opojení vùdci legionáøù se vyjádøili pro to, aby Rumunsko opustilo tradièní za
ku ve prospìch u ích svazkù s Nìmeckem a Itálií, které nejen e Rumunsko ochrání pøed komun
ale vytvoøí i u iteènou protiváhu dosavadní britské a francouzské podpoøe krále Carola II.
Král se rozhodl pro nouzové øe ení. Sestavením nové vlády povìøil Octaviana Gogu a pøedáka
semitù prof. A. C. Cuzu, pøesto e jejich strana ve volbách získala jen nìco málo pøes 9% hl
vá vláda Národní køes anské strany nejen e pøijala øadu rasistických zákonù, zakázala mnohá
a pronásledovat legionáøe, ve kterých vidìla konkurenty.
Demokratické strany, a ji caranisté nebo liberálové, se znepokojením sledovaly nástup ext
vice, av ak na to, aby nabídly demokratickou alternativu k øe ení krize, nemìly dost sil. P
to za pouhých ètyøiaètyøicet dní vláda Goga-Cuza padla.
KRÁLOVSKÁ DIKTATURA Carol ji dlouho tou il po tom, aby se stal populárním pøedákem fa isti
u. Nyní pochopil, e ji déle nemù e manipulovat s demokratickým politickým systémem podle
oto se rozhodl skoncovat se systémem vlády, zalo eným na politických stranách, vyhlásit mim
av a vnutit zemi dal í cenzuru.
Ústava z 27. února 1938 legalizovala královskou diktaturu.
Panovník se stal éfem státu a kontroloval moc zákonodárnou i výkonnou. Jmenoval ministry v
odpovìdné jen jemu, a nikoliv parlamentu. Mìl také právo veta vùèi jakémukoliv zákonu, pøi
dárci. Je tì 24. února byla nová ústava pøedlo ena obèanùm v referendu. Hlasovalo se v ak a
mìl odvahu být proti, byl povìt inou hned zatèen. Ze 4 303 064
hlasujících volièù bylo proto jen 5843 (0,13%) proti.
Královským dekretem ze 30. bøezna 1938 byly rozpu tìny politické strany. Místo nich vznikla
polovinì prosince Fronta národní obrody (Frontul Renaýterii Na#ionale), jako jediná legální
litická formace. V ichni poslanci se stali jejími èleny a nosili svìtlomodré stranické unif
y. Za necelý mìsíc se FNO stala se svými 3,5
miliony èlenù nejmasovìj í politickou stranou v dìjinách Rumunska.
Nový volební zákon z 9. kvìtna 1939 omezil volební právo na gramotné, èím se redukoval poè
lovinu. V èervnu 1939 Fronta, jako jediná politická organizace s právem navrhovat kandidát
y, vypsala volby.
V ichni zvolení poslanci a senátoøi museli pøísahat loajalitu panovníkovi a jeho re imu.
Oficiální propaganda prezentovala Carola jako zachránce vlasti, pøedvídavého èlovìka a gara
acionálních ideálù. V ude znìlo heslo "Král a vlast". Souèasnì probíhala pøestavba spoleèno
alistických základech. Lidé byli rozdìleni do rozlièných organizací. Mladí do Strá e vlasti
rii), dìlníci do cechù, veøejní zamìstnanci do Fronty národního obrození.
Pøesto e se na propagandu vynakládaly velké finanèní prostøedky, nebyla s to zakrýt nedosta
iktatury. Nový re im byl velmi nestabilní a jen v období mezi 10. èervnem 1939 a
4. záøím 1940 se vystøídalo devìt vlád.
Zákony a dekrety se neustále modifikovaly, èasto ji krátce po vydání. V echna politická i
tøení se jevila jako doèasná.
Mnohé napovídal vztah diktatury k politickým stranám. Aèkoliv byly oficiálnì rozpu tìny, vì
aèovaly v èinnosti, i kdy omezené. Pøedáci liberální a caranistické strany pøijali nový re
vou vìc a jen èas od èasu zasílali panovníkovi protestní dopisy, ani by podnikli jakoukoli
kci proti jeho re imu. Podlehli tak tlaku mezinárodního vývoje a vliv autoritarismu se íøi
elým regionem.
Vztah mezi panovníkem a legionáøským hnutím se dramaticky mìnil.
Jestli e v letech 1933 a 1937 se Carol sna il být nìco jako protektor, v letech 1938 a 19
9 pøistoupil k tvrdým represím. Corneliu Zelea Codreanu byl v kvìtnu 1938 na základì zfal o
h dùkazù odsouzen za zradu na deset let do vìzení. Nakonec, po oficiální státní náv tìvì ve
ve Francii a po setkání s Adolfem Hitlerem v Berchtesgadenu, naøídil Carol Codreanovu l
ikvidaci. V noci z 29. na 30. listopadu 1938 byl spolu s 13 dal ími pøedáky legie zastøele
n v prùbìhu inscenovaného pokusu o útìk.
Legionáøi se pomstili sice a za rok, zato v ak 21. záøí 1939
zavra dili premiéra Armanda C#lineska, odpovìdného podle nich za smrt Codreana a jeho dùst
ojníkù. Král odpovìdìl do té doby nevídanými represemi.
Naøídil okam itou popravu 252 legionáøù, jejich mrtvá tìla byla vyvì ena v ulicích rumunsk
o vedlo jen k dal ímu stupòování násilí.
Bez Codreana, který byl silnou a charismatickou osobností, ale i bez dal ích pøedákù, se le
náøi, z nich se nìkteøí zachránili útìkem do Nìmecka, zaèali dostávat pod bezprostøední vl
Americký novináø ji v roce 1940 vypozoroval, jaké byly dùsledky Carolových represí na evo
legionáøského hnutí:
"Nezbylo nic z vedení gardy, které bylo v posledních dvou letech zlikvidováno. Zbylo tu
jen nìkolik pøedákù tøetí a ètvrté kategorie."
Vojenské úspìchy nacistického Nìmecka a porá ka západních demokracií vedly krále Carola II.
y se pokusil svou politiku pøizpùsobit nové mezinárodní realitì.
V nadìji, e získá Hitlera, realizoval smíøení re imu se zbytky legionáøù. Zvlá tními dekre
1940
v echny amnestoval a propustil je z vìzení a koncentraèních táborù a 28. èervna pøizval nov
a legie Horiu Simu do vlády.
V létì 1940 se královská diktatura transformovala v totalitní re im. V den, kdy kapituloval
Francie, se Carol rozhodl zmìnit Frontu národního obrození v Národní stranu (Partidul Na#i
nal), jako "jedinou a totalitní stranu", které stojí v èele král. Do nové strany museli vst
upit nejen v ichni státní zamìstnanci, ale i pøedáci profesních asociací, správních rad veø
romých podnikù. Ve stejný den, kdy byla zalo ena Národní strana, tedy 22. èervna 1940, byly
lá tním dekretem oznaèeny za zloèin v echny akce, vyzývající ke zmìnì re imu, èi pokou ejíc
to "jedinou politickou organizaci" uznávanou zákonem.
Dne 4. èervence 1940 vytvoøil novou vládu Ion Gigurtu.
Antisemitismus se stal oficiální politikou. A 9. srpna vy el královský dekret o vymezení pr
o statutu idovských obyvatel Rumunska, který jim zakázal èinnost ve státních slu bách, ale
ví ve správních radách podnikù.
Carol doufal, e tìmito opatøeními získá Hitlerovu dùvìru a zachrání si trùn.
VÝVOJ VZDÌLANOSTI, VÌDY A KULTURY V MEZIVÁLEÈNÉM OBDOBÍ K velkému rozvoji vzdìlanosti, vìdy
y pøispìla øada faktorù. Zrychlil se proces modernizace rumunské spoleènosti, v dùsledku uv
du evní energie, po staletí potlaèované cizí dominací a toho, e bylo mo né poprvé v histor
ovat v echny du evní síly národa v rámci sjednoceného státu.
Vzdìlání bylo základním prostøedkem k zvy ování kulturní úrovnì obyvatel, pro pøípravu dìln
pro správní, sociální, politické a vìdecké aktivity. Pøed 1. svìtovou válkou gramotní lidé
byvatel Starého království (1912), v Bukovinì
45,2% (1910), v Besarábii 19,4% (1897) a v Sedmihradsku 51,1% (1910). V dùsledku dis
kriminaèní politiky Budape ti umìlo jen 22% sedmihradských Rumunù èíst a psát.
Hlavní starostí rumunské vlády po roce 1918 byl boj s analfabetismem, a tedy rozvoj základ
ního kolství.
Zvlá tì dùle itý byl kolský zákon vydaný v roce 1924, který zavedl povinné sedmileté vzdìl
ystém základního kolství. Ka dá kola od té doby postupovala podle stejných pravidel a pou
, schválené ministerstvem kolství. Dìti mohly nav tìvovat státní, soukromé, èi rodinné ko
yly bezplatné.
Záva ným problémem byly otázky materiální. Bylo tøeba opravit válkou znièené koly a postav
a vychovat uèitelské kádry pro støední a vysoké koly.
Výsledky se dostavily. Podle censu z roku 1930 ji bylo gramotných 57% obyvatelstva, z
toho ve Starém království 55,8%, Bukovinì 65,7%, Besarábii 38,1% a v Sedmihradsku 67,3%.
Vìt inu ze vzdìlaných lidí tvoøili obyvatelé mìst (84,5%). Negramotní byli pøedev ím star í
65 let, z nich jen 27,7% umìlo èíst a psát.
íøení gramotnosti se zintenzívnilo ve tøicátých letech. Napø. v letech 1933 a 1937 pùsobi
h mateøských kol se 125 350 dìtmi (plus 171 soukromých mateøských kolek, které nav tìvova
, 15
630 státních základních kol se 141 240 áky (2043 dìtí mìlo domácí uèitele a skládaly zkou
Ve srovnání s prvním rokem po sjednocení 1918 bylo teï ètyøikrát více ákù, uèitelù pìtkrát
ov. Do koly chodily i dìti pøíslu níkù etnických men in: v roce 1930 z celkového poètu víc
onù dìtí kolou povinných bylo 113 tisíc Maïarù, 63
tisíc Rusínù a Ukrajincù, 60 tisíc Bulharù, 58
tisíc Nìmcù, 51 tisíc idù, 29 tisíc Rusù, 21 tisíc Turkù atp.
Koncem tøicátých let se Rumunsko dostalo v poètu analfabetù nìco kolem 20 procent obyvatel
d Portugalsko s 35%, Sovìtský svaz s 51%, Øecko s 56% a panìlsko s 57%.
Potøeba vychovat vzdìlanou pracovní sílu a zvy ovat intelektuální úroveò mladé generace ovl
eò vysoko kolského vzdìlávání, které se v meziváleèné dobì dostalo na jedno z pøedních míst
retickou výchovou se íøily i pøedpoklady pro praktickou výchovu zakládáním nových zemìdìls
hospodáøských a zdravotnických støedních kol, ale i kol umìleckých a zamìstnaneckých.
Vzdìlání bylo dostupné i pro národnostní men iny. Kdy bylo Sedmihradsko souèástí Uher, exi
jen jedna støední kola na pùl milionu Rumunù, po roce 1918 byla jedna kola na ka dých 50
aïarù.
Rozvíjelo se a roz iøovalo i vysoko kolské vzdìlávání. Pùsobily následující instituce: univ
i, Jasech (s teologickou fakultou v Ki inìvu), Klu i a Èernovicích, polytechniky v Bukure t
a Teme váru, Akademie architektury v Bukure ti, Akademie krásných umìní v Bukure ti, Jasec
u i a Èernovicích, Institut tìlesné výchovy v Bukure ti, Akademie prùmyslových a obchodních
re ti a Klu i, Zemìdìlská akademie v Bukure ti a Klu i a Váleèná kola v Bukure ti. Délka s
kolách kolísala mezi tøemi a esti lety, èást absolventù pokraèovala v nástavbovém studiu
u.
Poèet studentù rostl s nároky na specialisty v praxi a také proto, e si spoleènost stále v
vìdomovala dùle itost vìdy a kultury a svobodného pøístupu ke vzdìlání.
V roce 1926 bylo Rumunsko ètvrté v Evropì co do poètu studentù, po Rakousku, výcarsku a Fr
ii a bukure ská univerzita byla pátá nejvìt í na svìtì (po kolumbijské, newyorské, londýns
ce
1936/1937 bylo na rumunských vysokých kolách zapsáno 34 093 studentù. Nejvíce na právnický
ltách
9945, na ekonomických a technických kolách 4994, na humanitních fakultách 4516, pøírodovìd
, lékaøských 2610, polytechnických 2183.
Zvlá tì rychle rostly fakulty, specializující se na vìdu, technická studia a ekonomiku, kte
rokem 1918
mìly jen velmi málo studentù.
Vysoký byl i poèet studentù z národnostních men in. Z uvedeného celkového poètu studentù ve
1936/1937 bylo 2137 idù, 917 Maïarù, 244 Bulharù a 187 Rusù.
Vìt í rozmanitost univerzitního vzdìlávání, ale pøedev ím jeho vy í kvalita, umo òovaly vý
u, a tak poèet rumunských studentù v zahranièí, ve srovnání se stavem pøed rokem 1918, pods
lesl. Naopak stoupl poèet studentù ze zahranièí.
Dùle itým prostøedkem ke zvy ování kulturní úrovnì obyvatelstva byl, vedle kol, tisk a roz
ozmach právì v meziváleèném období pro íval tisk, který se teï mohl volnì íøit po celém ru
ké proto, e v dùsledku diverzifikace politických názorù se podstatnì zvý ila poptávka ze s
nosti. Podle statistik stoupl od roku 1918 do roku 1935 poèet periodik ze 16
na 2351. Rumunsko tak pøedstihlo státy jako Rakousko, Maïarsko, Polsko, Jugoslávii a dal í
zùstávalo jen za Francií, Nìmeckem a Èeskoslovenskem.
Dennì vy lo 4,5 milionù výtiskù deníkù, z toho témìø ètvrtina v jazycích men in. Noviny s n
Universul, Diminea#a (Ráno), Curentul (Souèasnost) a Adev#rul (Pravda). Noviny polit
ických stran se obvykle vydávaly v malých nákladech.
Urèitý poèet periodik vycházel v jazycích etnických men in. Podle statistiky z roku 1934 z
kového poètu
2253 periodik bylo vydáváno 273 v maïar tinì, 170 v nìmèinì, 27
v jidi , 13 v ukrajin tinì, 12 v ru tinì, est v bulhar tinì, pìt v armén tinì, ètyøi v pol
eètinì a albán tinì a jedno v rusín tinì.
Nìkteré èasopisy vycházely jako dvou èi trojjazyèné: devìt v rumun tinì a maïar tinì, est
v rumun tinì, maïar tinì a nìmèinì. Celkem vycházelo v jazycích men in 582 periodik, tedy
rtina v ech.
Z 1350 periodik, vycházejících v roce 1936, bylo 974 èasopisù.
Z hlediska profilace mìly následující slo ení: politické 767, literární 236, encyklopedické
ní a rùznorodé 233, teologické 205, hospodáøské a o mezinárodní politice 147, administrativ
rùmyslové a obchodní 134, pedagogické 131, lékaøské 81, právnické 43, tiskové orgány asocia
7, vojenské
22, historické 17, umìlecké 16, bibliografické
12, fyzikální a chemické 11, matematické a astronomické 8 atp.
Z uvedeného jasnì vyplývá jak rùznorodost vydávaných publikací, tak skuteènost, e vìt ina
olitického charakteru, co zase svìdèilo o zájmu veøejnosti o politický ivot.
Dùle itou roli v ivotì Rumunska zaèal hrát i rozhlas. První vysílání se uskuteènilo v roce
1. ledna
1928 zaèalo pravidelné vysílání rozhlasové stanice Radio Bukure . Od léta 1930 pravidelnì
uhá stanice a koncem tøicátých let se v Bukure ti uskuteènil i první televizní pøenos. Jest
ce 1927 mìlo radiopøijímaè jen 8 tisíc rodin, v roce 1939 ji 350 tisíc.
Vyjdeme-li z prùmìrného poètu ètyø a pìti rodinných pøíslu níkù, lze øíci, e na milion li
rogram národního rozhlasu.
Jen pomalu se rozvíjela filmová tvorba. První hraný film po válce vznikl a v roce 1923. Pa
se vyrábìly v prùmìru dva hrané filmy roènì, financované vìt inou z veøejných sbírek. V ro
Státní filmová spoleènost a v roce 1939 získal dokumentární film "Zemì Mocù" cenu na festi
Benátkách.
V meziváleèném období lze vysledovat zøetelný pokrok v íøení kultury. Dokazuje to rùst vzd
lidí pravidelnì sledujících tisk, po slouchajících rozhlasové programy, stejnì jako lidí n
dná ky, koncerty, divadelní a filmová pøedstavení, èi veøejné knihovny.
Obrovské nahromadìní znalostí na konci 19. a na zaèátku 20. století umo nilo kvalitativní s
umunské vìdì mezi válkami. Zvlá tì v tomto smyslu vynikly matematická, lékaøská, historická
sociologická a filosofická kola. Velké osobnosti, které v té dobì pracovaly, pomohly podst
obohatit univerzální oblast kultury a vìdy.
Zakladatelé rumunské matematické koly Gheorghe Ýi#eica, Traian Lalescu, Dimitriu Pompei a
Simion Stoilow podstatnì pøispìli k rozvoji své disciplíny i v mezinárodním mìøítku. Gheor
, zakladatel diferenciální geometrie, napsal øadu prací, ve kterých zavedl nové kategorie,
oviny, køivky a systémy, které byly posléze po nìm pojmenovány. Traian Lalescu se stal jedn
z mezinárodnì uznávaných zakladatelù teorie integrálních rovnic. Dimitrie Pompei pøispìl zá
em k teorii funkcí a funkèních výpoètù a definoval nìkolik funkcí, které nesou jeho jméno.
tematická kola si získala mezinárodní presti a pøispìla k celkovému rozvoji matematické v
Medicínu v daném období reprezentovali slavní vìdci jako zakladatel rumunské morfologické a
krobiologické koly Victor Babeý a zakladatel národní koly imunologie a experimentální pat
e Ioan Cantacuzino.
Zakladatel rumunské neurologické koly Gheorghe Marinescu jako jeden z prvních vìdcù na svì
likoval histologické a anatomické metody ve vìdeckém výzkumu. Jako jeden z prvních také vyu
ncefalografické metody pøi studiu psychologie a fyzioterapie nervového systému, stejnì jak
o metod podmínìných reflexù pøi studiu hysterie, epilepsie a neuróz. Mezinárodnì uznávaným
n ze zakladatelù endokrinologie byl Constantin I. Parhon, autor prvních pojednání v tomt
o oboru.
Izoloval a popsal nové syndromy a studoval stáøí a jeho projevy, a tak se stal jedním ze z
akladatelù nové vìdy geriatrie.
Rumun tí lékaøi významnì pøispìli v oblasti chirurgie (Nicolae Horto lomei, Dimitrie Gerota
umu neurovegetativního systému (Daniel Danie lopol) a anatomie (Francisc Reiner). V
roce 1921 dr. Ioan Cantacuzino zalo il Ústav sér a vakcín, a tím významnì pøispìl k zdravot
u rumunského lidu. Dùle ité pokroky zaznamenala skupina lékaøù vedená Mohaiem Ciukou ve výz
lárie. Rumun tí lékaøi byli tak úspì ní, e øadu let pracovali pro Spoleènost národù po cel
Nicolae Paulescu provádìl systematický výzkum diabetu a objevil lék, který nazval pancrene.
Výsledky svého výzkumu publikoval v mezinárodním lékaøském èasopise vycházejícím v Belgii v
tedy osm mìsícù pøed tím, ne Kanaïané Fr. G. Banting a Charles H. Best oznámili, e objevi
(ekvivalent pancrenu). V roce 1923 kanad tí vìdci za svou práci získali Nobelovu cenu, zatí
co výsledky rumunského vìdce byly ignorovány. Podobnì dopadl i Útefan Odobleja, autor první
rianty obecného konceptu kybernetiky, publikované ve Francii v roce 1938. Za podobný o
bjev, publikovaný v roce 1948 v knize Cybernetics, získal Amerièan Norbert Wiener Nobe
lovu cenu.
Rumun tí vìdci významnì pøispìli k vývoji v technických vìdách a vìt ina jejich objevù byla
Aurel Persu sestrojil první aerodynamický automobil bez pøevodovky. Traian Vuia vynal
ezl parní generátor s vnitøním spalováním v uzavøeném tubusu, který dosud nese jeho jméno.
opiu významnì pøispìl v oblasti elektromagnetismu, optiky, geo magnetismu a termodynamik
y. Henri Coand# zásadnì pøispìl v oblasti experimentální aerodynamiky a konstrukce letadel.
V roce
1918 vytvoøil první prefabrikáty pro panelový dùm a také vynalezl sluneèní energií pohánìné
vání moøské vody.
V roce 1918 a 1921 Traian Vuia postavil dva typy helikoptéry, vybavené nìkolika pohonným
i a stabilizaèními vrtulemi s øídícím kormidlem a horizontálním stabilizátorem. Elie Carafo
l rumunskou kolu aerodynamiky, vìnoval se výzkumu køídel a významnì pøispìl k projekci a v
rumunských letadel v bra ovské továrnì I. A. R., kde léta pùsobil jako vedoucí pracovník.
l Hermann Oberth, zabývající se konstrukcí, funkcí a vyu itím raketových motorù je pova ová
atele astronautiky. V roce 1925 Radu Stoika postavil první rumunský hydroplán a v roce
1932 Gogu Constantinescu aplikoval zaøízení pro automatickou kontrolu rychlosti u lok
omotivy a aut, vyrábìných v továrnì Malaxa v Bukure ti.
Gheorghe Cartianu vytvoøil základy pro novou kolu radiotechnologie a radiokomunikace.
V knize Terra Simion Mehedin#i, zakladatel rumunské geografické koly, pøedlo il novou in
terpretaci Zemì jako jednotné souèásti planetárních vrstev. V roce 1936 Vintil# Mih#ilescu
ypracoval první syntézu fyzikální geografie Rumunska.
Biologii reprezentovali Ion Borcea, zakladatel rumunské koly hydrobiologie a Emil R
acovi##, významný pøírodovìdec, který se podílel na výzkumu Antarktidy.
Meziváleèné období charakterizovalo vøení v sociálním a politickém my lení. Práce Luciana B
y k filosofii existence a ontologii mysteria, filosofii znalostí, kultury, umìní, filo
sofii mýtu a nábo enské filosofii. Constantin R#dulescu-Motru byl zakladatelem nové teorie
"energetického personalismu", podle které posláním filosofie je integrace lidského chování
pøírody v souladu s vìdeckým pokrokem a za pøedpokladu uspokojení subjektivních potøeb. Se
prací zaèínal i Mircea Eliade, který se pozdìji stal známým specialistou na historii nábo
rientální studia a mytologii.
Rumunskou sociologickou kolu zalo il Dimitrie Gusti. Byl autorem "monografických" inv
estigativních metod, které aplikoval pomocí komplexních interdisciplinárních týmù zvlá tì p
ivota. Sehrál dùle itou roli pøi zøizování Muzea vesnice, otevøeného v Bukure ti v roce 1
ho vedením vy la v letech
1938 a 1943 ve ètyøech svazcích Rumunská encyklopedie.
V historiografii dominovala v estranná a ve svìtì uznávaná osobnost Nicolae Iorgy. Z jeho n
jznámìj ích prací, vydaných v meziváleèném období je tøeba uvést desetisvazkové Dìjiny Rumu
or, 1936 a
1939), Místo Rumunù ve svìtové historii (La place des Roumains dans l'histoire universel
le, tøi svazky v letech
1935 a 1936), Dìjiny osmanské øí e (Geschichte des Osmanischen Reiches, pìt svazkù v letec
8 a 1913) a Byzantská studia (Études Byzantines, dva svazky v letech 1939 a
1940). Je tøeba se zmínit i o Constantinovi C.
Giureskovi, pøedním historikovi a autorovi první moderní syntézy národních dìjin a zakladat
istorického ústavu v Bukure ti. Mnoho významných prací o støedovìké historii Rumunska napsa
Panaitescu, zatímco Ion Lupaý a dal í z tzv. sedmihradské koly se vìnovali roli této zemì
nské historii.
Zakladatelem rumunské koly archeologie byl Vasile P#rvan. Jeho základní práce Getica (192
6), Dacia (1927) a Poèátky ivota Rumunù z dunajské delty (#nceputurile vie#ii rom#ne la g
urile Dun#rii, 1923) významnì pøispìly k poznání starých dìjin nejen Rumunù, ale i celé Pon
ti. Èetné aspekty staré rumunské historie zpracoval Gheorghe Br#tianu, který dokazoval kon
tinuitu rumunského osídlení na území, obývaných Dáky, ale napsal i práce o vzniku prvních r
esnic, dìjinách Byzance a èernomoøské oblasti.
Hledání a protiklady rumunské spoleènosti v období mezi dvìma svìtovými válkami nejlépe odr
ura.
Nejprve se musela vypoøádat s válkou, a tak je tì ve dvacátých letech vy ly realistické rom
napsali M.
Sadoveanu, L. Rebreanu, G. Top#rceanu a C. Petrescu. Dál pokraèoval zájem o problemati
ku venkova (I. Ag#rbiceanu) a mìstského ivota (C. Petrescu, G. C#linescu).
Mihai Sadoveanu vstoupil do literatury ji v roce 1904, kdy mu souèasnì vy ly ètyøi knihy.
dal ích letech se stal ostrým kritikem nedostatkù ve spoleènosti. Ve dvacátých a tøicátých
ydal nìkolik historických románù, øadu knih z umìleckého ivota a svìdectví o kráse rumunsk
hé polovinì tøicátých let jako publicista ostøe vystupoval proti fa ismu.
Liviu Rebreanu, nejvìt í pøedstavitel kritického realismu a zakladatel moderního rumunského
mánu, publikoval své první povídky, pøevá nì z vesnického ivota, tìsnì pøed válkou. Známý
z roku 1922, ostøe kritizujícím zrùdnosti války.
V dal ích letech vydal nìkolik románù, poznamenaných zaujetím autora pro naturalismus.
Panait Istrati, kterého R. Roland nazval "balkánským Gorkým", vydal po ètyøicítce ve franco
nì nìkolik knih ze ivota pøístavních dìlníkù v Br#ile na pøelomu století. ivotu proletáøù
dru Sahia.
Nejvìt ím rumunským básníkem, pøedstavitelem humanismu a vá nivým bojovníkem proti v emu, c
hovní rozlet èlovìka, byl Tudor Arghezi. První knihu básní vydal v roce 1927 jako zralý tém
letý autor. Následovalo pìt dal ích a nìkolik povídkových sbírek a románù, jejich vznik by
amenán povoláním novináøe.
K významným básníkùm té doby patøil Lucian Blaga. Debutoval v roce 1919 básnìmi plnými filo
racionalismu. Vydal nìkolik sbírek a byl autorem divadelních her s mytologickým obsahem
o Zalmoxidovi, èi z rumunské historie (Avram Iancu). Blaga byl rovnì uznávaným filosofem.
ctavian Goga, básník sociální lyriky, byl vá nivým zastáncem národní èinnosti mezi sedmihra
. Básník a publicista Camil Petrescu ve svých románech a dramatech zobrazil ideologické ko
nflikty doby. Z antické mytologie a balkánského folklóru vycházel básník Ion Barbu.
V oblasti literární historie a kritiky podstatnì pøispìli velkou prací Dìjiny rumunské lite
y z roku 1941
George C#linescu a Perpessicus, který inicioval vydání sebraných spisù Mihaie Emineska Z m
alíøù vynikl je tì pøed válkou Camil Ressu jako karikaturista a autor obrazù z vesnického
l známý i jako portrétista. Úèastník balkánských válek expresionista Iosif Iser se stal zná
utrpení prostých vojákù. Ve tøicátých letech se soustøedil na sociální motivy. Dal í expre
lae Toni#a byl pokraèovatelem koloristické manýry Luchiana. Byl dobrý grafik a malíø mìstsk
ota a prostøedí. Satirikkarikaturista a uèitel na grafické kole Francisc Úirato byl autore
øady pláten z rumunského venkova.
Jedním z nejvýznamnìj ích sochaøù tehdej ího svìta se stal Constantin Br#ncuýi. Tento Rodin
roku 1903 v Paøí i, ale pravidelnì se vracel do Rumunska. Komplex soch, který vytvoøil mezi
lety 1935 a 1938 v T#rgu Jiu je unikátní dílo, vìnované rumunskému národu a obìtem, které m
t k vytvoøení jednotného národního státu.
Z divadelních umìlcù byl nejznámìj í øeditel divadelní spoleènosti, re isér a autor nìkolik
Zamfirescu a dále známí autoøi Victor Ion Popa, M. Sebastian a V. Eftimiu.
Jestli e rumunská hudba se na pøelomu století inspirovala francouzskou tvorbou, po 1. svìt
ové válce lze vysledovat úsilí o vytvoøení svébytné národní hudby, vycházející z folklóru.
la Spoleènost rumunských skladatelù a o sedm let pozdìji byl zalo en fonoarchiv. Nejznámìj
avitelem rumunské hudební kultury se stal houslista a skladatel George Enescu.
Zejména jeho symfonie vyjadøovaly ducha a tu by rumunského lidu a evokovaly krásu pøírody a
ajiny. Opera Oidipus, která mìla premiéru v Paøí i roku 1936, otevøela nový smìr ve vývoji
ického divadla.
Rumunskou hudbu za hranicemi proslavili dále klavírista Dinu Lipatti a houslista Gri
goras Dinicu, autor známé skladby Hora staccato.
MEZINÁRODNÍ VZTAHY Paøí ská mírová konference v letech 1919 a 1920 usilovala o øe ení prob
svìtové válce.
Jako úèastník této konference se i Rumunsko ucházelo o mezinárodní potvrzení spontánních li
odnutí z roku 1918, která vedla k vytvoøení jednotného národního státu. Mírová konference m
odnì právní potvrzení novému teritoriálnímu a politickému statutu Rumunska uznáním zásady s
ské národa.
Ukázalo se to v ak komplikovanìj í a tì í, ne Rumuni pùvodnì pøedpokládali. Pøesto e podl
1916 mìlo mít Rumunsko na konferenci rovná práva s dohodovými velmocemi, bylo nakonec zah
rnuto mezi státy s omezenými zájmy, které se mohly podílet na diskusi jen poté, co je pozva
a Rada ètyø, s výluèným právem rozhodovat. Radu tvoøili pøedstavitelé Velké Británie, Franc
USA. Rumunsko nebylo také pøipu tìno do výboru pro teritoria, a dokonce ani ne do podvýboru
který se mìl zabývat územními problémy kolem jeho vlastních hranic.
Po dlouhých diskusích, které zaèaly v teritoriálním výboru 11. února 1919, stanovila Nejvy
èervna
1919 rumunské hranice s Maïarskem a 13. èervna 1919 hranice s Královstvím Srbù, Chorvatù a
vincù. Tím bylo uznáno spojení Sedmihradska s Rumunskem. Poèátkem srpna také konference uzn
rumunská práva na nejvìt í dunajský ostrov Ada-Kaleh v soutìsce elezná vrata.
Mírovou smlouvu s Nìmeckem pøipravovaly velmoci bez ohledu na pøípadné rumunské názory. Pøi
unská armáda v letech 1916 a 1917 vedla tì ké boje s Nìmci u M#r#seýti, M#r#ýti a Oituzu a
sko samo utrpìlo bìhem nìmecké okupace velké hospodáøské ztráty.
Nakonec Rumunsko, stejnì jako ostatní malé zemì, muselo 28. èervna 1919 podepsat mírovou sm
ouvu s Nìmeckem, ani by mìlo pøed tím nìjaký vliv na její vypracování.
Proto e Rada ètyø hodlala stejnì postupovat i v pøípravì ostatních mírových smluv, iniciova
vedoucí rumunské delegace Ion I. C. Br#tianu spoleèné memorandum pøedsedovi konference Geo
rgesovi Clemenceauovi. V nìm rumunská, polská, srbská, èeskoslovenská a øecká delegace po a
aby jim byly pøedem pøedlo eny k analýze návrhy dal ích dohod. Av ak 29. kvìtna rada souhl
en s pøedlo ením resumé návrhu dohody s Rakouskem, a to je tì jen den pøed tím, ne bude pø
uské delegaci. Br#tianu jménem ostatních delegací protestoval a dosáhl toho, e návrh smlou
byl pøedlo en Raku anùm a 2. èervna.
Tato dohoda obsahovala jistá ustanovení, která by velmocím umo òovala zasahovat do vnitøníc
unských zále itostí pod záminkou ochrany národnostních men in. Rumunsko také mìlo podepsat
, povolující na pìt let volný transfer zbo í, dopravních prostøedkù a subjektù ze spojeneck
h zemí.
V øeèi pøed plénem konference Br#tianu prohlásil, e Rumunsko bude zachovávat men inová prá
epøipustí zvlá tní re im, který by nebyl aplikován v pøípadì jiných zemí. Souèasnì prohlási
eno udìlat opatøení k usnadnìní dopravy a rozvíjení obchodu s ostatními zemìmi v souladu s
m.
Proto e rada neakceptovala rumunské námitky, opustil Br#tianu
2. èervence 1919 Paøí . Dne 10. èervence 1919
pøedstavitelé velmocí podepsali v Saint Germain en Laye mírovou smlouvu s Rakouskem, a t
ak Rumunsko postavily pøed hotovou vìc. Br#tianu hned nato rezignoval. Po novém diplom
atickém nátlaku, který el a po vyhro ování, e rumunská delegace bude vylouèena z konfere
ala nová vláda Alexandru Vaidy-
Voevoda 10. prosince 1919 mírovou smlouvu s Rakouskem.
Je tì tý den byla podepsána v Neuilly sìr Seine mírová smlouva s Bulharskem, která uznala
hranice z roku 1913. Fakt, e území ji ní Dobrud e, na které si dál èinilo nárok i Bulharsk
souèástí Rumunska, brzdil v následujícím období rozvoj vztahù obou sousedních zemí.
Dne 18. prosince 1919 velmoci také vymezily rumunsko-polské hranice.
Projekt mírové smlouvy s Maïarskem vyvolával bouølivé diskuse.
Politické a finanèní zájmy velmocí a nìkterých dal ích zemí vedly k odporu vùèi dìlení uher
ská delegace na základì demografických údajù prokazovala pøinále itost Sedmihradska k rumun
poukazovala i na rozhodnutí v enárodního shromá dìní v Alba Iulia z 1. prosince
1918.
Komunistická vláda v Budape ti, podnìcovaná moskevskými bol eviky, odmítla sta ení maïarský
e Sedmihradska a naopak naøídila útok na rumunskou armádu v Apusenských horách. Nejen e se
podaøilo odrazit, ale 20. èervence pøe ly rumunské jednotky do protiútoku a 2. srpna obsadi
y Budape . Po obnovení poøádku a odstranìní komunistického re imu se rumunská armáda stáhl
Mírová smlouva s Maïarskem byla koneènì podepsána 4. èervna 1920
v paøí ském Trianonu. Formálnì uznala pøipojení Sedmihradska k Rumunsku. Souèasnì byla, pod
pøípadì smlouvy s Rakouskem, podepsána zvlá tní dohoda, garantující men inová práva a voln
o í. Koneènì 28. øíjna 1920 Rumunsko, spolu s Velkou Británií, Francií, Itálií a Japonskem,
dohodu, uznávající spojení Besarábie s Rumunskem.
Aèkoliv tyto smlouvy nesly peèe velmocí, ve svém celku byly odrazem situace, která se vytv
la na území bývalého habsburského a carského impéria, na jejich ruinách vznikly nové státy
ci národy dosáhly sjednocení.
Velmoci dál zasahovaly do politického i hospodáøského ivota Rumunska, a to zpùsoby, které
ly vá né problémy. Rumunsko muselo pøevzít èást rakouskouherského dluhu ve vý i 500 milionù
kých korun a bylo povinováno zaplatit dal í miliardu korun za majetek rakouského a maïarské
státu, který zùstal na území Bukoviny a Sedmihradska a navíc je tì dal ích 230
milionù frankù.
Rumunsko nezískalo právo na plné kompenzace z nepøátelských zemí, jejich armády ho plundro
okupace. Aèkoliv byly rumunské hmotné ztráty vyèísleny na 72
miliard zlatých lei, kompenzaèní komise schválila jen polovinu. Konference ve Spa v èerven
ci 1920
rozhodla, e Rumunsko dostane 1,1% z nìmeckých reparací (respektive 10% z východní èásti tì
parací). Poté, co byly mezinárodnì ratifikovány sjednocovací akty z roku 1918, byla zahrani
olitika rumunských vlád v dal ích desetiletích zamìøena na vytvoøení úèinných vzájemných vz
ravenými bránit národní jednotu a územní integritu a podílet se na vytváøení alianèního sys
Po skonèení 1. svìtové války byla také øe ena otázka regulace plavby Dunajem. Smlouva podep
ne
23. èervence 1921 definovala znovu mezinárodní statut Dunaje jako øeky, které mohou vyu íva
chny zemì.
Vytvoøila dále mezinárodní komisi pro øízení plavby na øece a v soutìsce elezných vrat, sl
k, e v ní rozhodující roli hrály velmoci, a nikoliv dunajské státy.
Tak se Evropská dunajská komise stala státem ve státì; tzv. vnitrozemský Dunaj (od Br#ily p
rakouský Ulm) spravovala novì vytvoøená Mezinárodní dunajská komise.
V èervenci 1919 vznikla Spoleènost národù, jako mezinárodní organizace, která mìla zabránit
apomáhat udr ování míru. Charta SN vy adovala od jednotlivých èlenských zemí, aby respektov
tegritu a politickou nezávislost ostatních. Rumunsko jako jeden ze zakládajících èlenù pùso
v dal ích letech velmi aktivnì. Na lo to ocenìní i ve volbì jeho pøedstavitelù do rùzných o
m, e Nicolae Titulescu byl v roce 1930 a 1931 zvolen pøedsedou valného shromá dìní. Titule
byl od poèátku stálým pøedstavitelem Rumunska ve SN. V letech 1921 a 1927 souèasnì pùsobi
velvyslanec ve Velké Británii.
V souladu s Chartou Spoleènosti národù iniciovalo Rumunsko nìkolik bilaterálních a multilat
rálních aliancí.
Dne 3. bøezna 1921 byla podepsána rumunsko-polská dohoda, zavazující oba státy ku vzájemné
i v pøípadì nevyprovokovaného útoku na východní hranice. Smlouva byla obnovena 26. bøezna 1
roz íøena o závazek vzájemné pomoci v pøípadì jakékoliv vnìj í agrese.
Nejaktivnìj ím pøedstavitelem rumunské zahranièní politiky v období bezprostøednì po 1. svì
Tache Ionescu. Usiloval o vytvoøení aliance Polska, Èeskoslovenska, Rumunska, Jugoslávie
a Øecka, která by byla silným blokem, rozkládajícím se od Baltského po Egejské moøe. Hlavn
o aliance by byla obrana proti revizionistickým akcím. Av ak spory èeskoslovensko-polský a
jugoslávsko-øecký vytvoøení podobného systému znemo nily. Nato se Ionescu spojil s Eduarde
e em k vytvoøení systému bilaterálních dohod mezi Rumunskem, Èeskoslovenskem a Jugoslávií.
se
14. èervna 1921, ve el ve známost jako Malá dohoda a mìl podporovat spolupráci tøí zemí na
ektování národní nezávislosti a územního statu quo, daného dohodou z Trianonu. Malá dohoda
vní aliancí regionálního charakteru, která vznikla v Evropì po válce na základì premis Spol
odù.
Dùle itým prvkem rumunské zahranièní politiky byla pokraèující orientace na Francii a Velko
i.
Rumunsko-francouzská smlouva podepsaná dne 10. èervence 1926
zavazovala obì smluvní strany k vzájemné pomoci v pøípadì nevyprovokovaného útoku a ke vzáj
ltacím a opatøením k zaji tìní legálních národních zájmù a obnovení poøádku.
Snaha o zachování míru a udr ení statu quo stála i v pozadí rumunsko-
-italské smlouvy podepsané 17. záøí 1926, rovnì zavazující k vzájemné pomoci v pøípadì nev
Kdy v ak byla 5. dubna 1927 podepsána obdobná dohoda italsko-maïarská, byla otevøena disk
o revizi hranic. Aby podpoøil maïarské revizionisty, zpochybnil toti Mussolini smlouvu
s Rumunskem a v roce
1934 se jí vzdal.
Rumunsko usilovalo o dobré vztahy se v emi sousedními státy.
Vztahy s Jugoslávií, Èeskoslovenskem a Polskem, zalo ené na zmínìných spojeneckých smlouvác
valo. Vztahy s Bulharskem byly obnoveny hned po podpisu mírové smlouvy. Velkým pøíznivcem
dobrých bulharsko-rumunských vztahù byl bulharský premiér Alexander Stambolijski, který nav
l Bukure v øíjnu
1920. Byly rovnì obnoveny styky s Maïarskem, faktické vztahy v ak neustále naru ovala revi
nistická politika.
Vítìzství nacistù ve volbách v Nìmecku v lednu 1933 znamenalo oficiální znovunastolení územ
a zøeknutí se versailleské smlouvy jednou z nejsilnìj ích evropských velmocí. Ostatní reviz
cké zemì, zvlá tì Maïarsko, to povzbudilo natolik, e dál pokraèovaly v úsilí o podmiòování
Za této situace Rumunsko velmi usilovalo o vytvoøení systému kolektivní bezpeènosti k podpo
role Spoleènosti národù, posílení existujících dohod a vytvoøení nové obranné aliance. Neja
ských politikù byl Nicolae Titulescu, který byl v letech 1932 a 1935
ministrem zahranièních vìcí.
V únoru 1933 podepsali ministøi zahranièních vìcí Rumunska, Èeskoslovenska a Jugoslávie tzv
anizaèní pakt, na jeho základì vznikla stálá a hospodáøská rada Malé dohody s cílem posíli
izní alianci.
Velká diplomatická aktivita vyústila 9. února 1934 v Athénách podpisem tzv. Balkánského pak
stoupily k nìmu Rumunsko, Jugoslávie, Øecko a Turecko a byl otevøen i pro dal í balkánské s
zabránit mo ným nedorozumìním mezi signatáøskými zemìmi a vzájemnì jim garantovat hranice.
Dne 3. èervence 1933 podepsal za Rumunsko Titulescu Londýnskou konvenci o definici a
gresora a státních hranicích. Dokument z hlediska mezinárodního práva posílil statut Rumuns
proto e jeden z èlánkù urèoval, e ke státu patøí území, nad kterým vykonává jurisdikci. T
cu za potvrzení pøinále itosti Besarábie k Rumunsku. Rumunsko se také pøipojilo k paktu o n
a urovnávání konfliktù, podepsanému v Rio de Janeiru.
Za situace, kdy nový náèelník generálního tábu generál Antonescu reorientoval vojenské pøí
Rumunska proti eventuálnímu útoku vznikající osy Berlín-Øím ze západu, zaèal Titulescu jedn
ským ministrem zahranièí Maximem Maximovièem Litvinovem. Výsledkem bylo navázání diplomatic
tahù mezi Rumunskem a Sovìtským svazem dne 3. èervna 1934. V dopisech, které si souèasnì ob
inistøi vymìnili, slavnostnì vyjádøili rozhodnutí uznat a respektovat suverenitu a politick
u nezávislost druhého státu a závazek nevmì ovat se do jeho vnitøních zále itostí, stejnì j
slib nepodporovat ozbrojené skupiny èi organizace ohro ující nezávislost druhé zemì.
Titulescu se rovnì aktivnì podílel na procesu, který vedl k podpisu sovìtsko-francouzské a
vìtskoèeskoslovenské spojenecké smlouvy v roce 1935. Proto e Rumunsko ji mìlo podobné smlo
Francií a Èeskoslovenskem, dostal v tém e roce Titulescu od krále Carola II. volnou ruku
k pøípravì spojenecké smlouvy rumunsko-sovìtské. První návrh takové smlouvy pøipravil ke dn
21. èervence 1936. Proto e v textu byl ètyøikrát zmínìn Dnìstr jako pøirozená hranice mezi
s SSSR, Titulescu vyvozoval, e Moskva uznává pøipojení Besarábie k Rumunsku v roce 1918.
roto e v ak Litvinov nemìl zmocnìní, po ádal o odlo ení podpisu pøipravené smlouvy.
Jednání probíhala ve vzru ené dobì. Agresivita revizionistických zemí se setkávala jen se s
reakcemi Francie a Velké Británie, podkopávajícími svìtový mír.
Italský útok v Habe i v roce 1935, stejnì jako nìmecká okupace Porýní o rok pozdìji ve keré
vy ve smìru kolektivní bezpeènosti jen utlumily.
Král Carol II. se domníval, e v dané situaci bude nejlep í pokusit se o dohodu s Nìmeckem,
dal najevo, e k rumunsko-sovìtské smlouvì nedá souhlas. V srpnu 1936 byl odvolán Nicolae T
tulescu z funkce a hned nato Litvinov prohlásil, e pøipravovaný pakt je passé. Titulescu
odjel do Francie, kde ve svém dobrovolném exilu zemøel v bøeznu 1941.
Pøípadná rumunsko-sovìtská smlouva by byla stejnì tì ko mo ná.
V roce 1924 byla toti vytvoøena na levém bøehu Dnìstru Moldavská autonomní sovìtská republ
ovìtské vedení oznámilo, e její západní hranice povede, a pøijde èas, podél Prutu. Ostatn
jmì Litvinov byl pro uznání, e Besarábie patøí Rumunsku, sovìtský pøedák rumunského pùvodu
vski byl zásadnì proti.
PØEDVEÈER VÁLKY V EVROPÌ V roce 1938 se nad Evropou zatáhly mraky, vì tící novou bouøi.
V bøeznu Nìmecko násilnì pøipojilo Rakousko a mnichovskou dohodou ètyø velmocí ze 29. záøí
oslovenska Sudety. Dne 18. øíjna
1938 polský ministr zahranièních vìcí Joszef Beck navrhl králi Carolovi, aby si Polsko a Ru
unsko mezi sebou rozdìlily východní èást Èeskoslovenské republiky, a pøipojily tak území ob
Rumuny.
Král odmítl s odùvodnìním, e nehodlá zneu ívat tì kostí bývalého spojence. Rozbití Èeskosl
osti katastrofou i pro Rumunsko, proto e vedlo k rozpadu Malé dohody, základního kamene
rumunské zahranièní politiky a jediné nadìje proti revizionismu.
Na druhé stranì, dùle itý rumunský spojenec Polsko se obracelo k Nìmecku, a tak minimalizov
mo nosti efektivní spolupráce pøi obranì územního statu quo. Ji podepsání italsko-jugoslá
bøeznu 1937
znamenalo poèátek pokusu bìlehradské vlády o jinou orientaci smìrem k revizionistickým mocn
em. Velká Británie a Francie projevovaly témìø naprostý nezájem o osud zemí støední a jihov
y, co se potvrdilo i za Carolovy náv tìvy obou zemí v listopadu 1938.
Doufaje, e získá pøízeò øí e, navrhl Carol v tém e mìsíci Hitlerovi v Berchtesgadenu posíl
zi Rumunskem a Nìmeckem. Hned nato zaèala v Bukure ti pøíslu ná hospodáøská jednání. Nìmci
prosté hospodáøské závislosti Rumunska na øí i a Rumuni se zase bránili plnému podøízení.
Za této situace 15. bøezna nìmecké jednotky okupovaly èeské zemì a na Slovensku byla vyhlá
islá republika. Ze strany hitlerovcù lo o poru ení mnichovské dohody, av ak Francie i Velk
tánie, které se v ní zavázaly garantovat hranice okle tìného Èesko-slovenska, se zmohly jen
rohlá ení, e je to poslední akt agrese, který budou tolerovat.V té dobì do lo k tzv. Tileo
ntu. Tehdej í rumunský vyslanec v Londýnì Virgil Tilea dne 17. bøezna 1939 fale nì informov
reign Office, e Nìmecko pøedlo ilo Rumunsku ultimátum, aby bezodkladnì podepsalo hospodáøs
ohodu.
Incident otevøel velkou výmìnu názorù mezi hlavními mìsty Evropy a USA a nakonec vedl k ang
francouzsko-sovìtským jednáním v létì, jak zastavit nìmeckou agresi. Tileova iniciativa tak
jektivnì napomohla k opu tìní politiky appeasementu vládami Francie a Velké Británie.
Koncentrace nìmeckého a maïarského vojska na severozápadních hranicích Rumunska vedla bukur
vládu k èistì "preventivním" opatøením jako bylo povolání zálo níkù do pohranièních plukù.
e byla vytvoøena zvlá tní armádní skupina "M#r#seýti", tvoøená sedmi divizemi pìchoty. Povo
o vlasteneckého ducha a k jednotkám se hlásilo více lidí, ne bylo vyzváno.
Nìmecko vyu ilo atmosféry, vytvoøiv í se po okupaci zbytkù ÈSR a vnutilo rumunské vládì pro
spodáøskou dohodu. Byla podepsána 23. bøezna 1939, av ak rumunským úøadùm se daøilo odkláda
, e je tì est mìsícù po jejím podpisu nebyl naplnìn ádný z bodù smlouvy.
Aby vyvá ily nìmecký vliv, nabídly paøí ská a londýnská vláda státùm jihovýchodní Evropy uz
31. bøezna takovou dohodu s Rumunskem podepsala Francie a 12. èervence Velká Británie.
Posilovaly je jednostranné politické záruky, které obì velmoci daly 13. dubna Rumunsku a Øe
ku.
Proto e je v ak nenásledovaly technické dohody, které by stanovily jakou pomoc mohou obì ba
kánské zemì oèekávat, mìly jen teoretickou hodnotu, zavazujíce obì vlády neopou tìt své záj
vropì.
V létì 1939 rumunské veøejné mínìní v estrannì podporovalo anglo-
-francouzsko-sovìtská vojenská a politická jednání. Souèasnì se rumunská diplomacie, prostø
ureckých kanálù, sna ila o dohodu se sovìtskou vládou, která by vedla k paktu o neútoèení.
nání padla, aby usnadnila cestu k dohodì Ribbentropa s Molotovem ze
23. srpna 1939. Podle tajných protokolù si Nìmecko a Sovìtský svaz rozdìlily Polsko a øí e
právo SSSR intervenovat v Besarábii a Pobaltí. Nìkolik dní nato, l. záøí 1939, zaèala nìmec
Polsko
2. svìtová válka.

KOLAPS VELKÉHO RUMUNSKA Po odstranìní Nicolae Tituleska z místa ministra zahranièních vìcí
dil Carol tzv. cik-cak politiku, spoèívající v setrvávání ve vìrnosti Francii a ménì zainte
lké Británii za souèasného naru ování stávajících svazkù, a naopak hledání podpory v Nìmeck
nemohla uspìt, proto e obì strany, na které chtìla hrát, musely pak Rumunsko pova ovat za n
olehlivého spojence. Napø. krátce po podpisu hospodáøské smlouvy s Nìmeckem v bøeznu 1939,
Carol v dubnu britskou nabídku územních záruk.
Podobné manévrování Rumunsko jen stále víc izolovalo a královy pokusy vzdorovat krizi vedly
n k tomu, e víc a víc ustupoval pokud lo o dodávky ropy, spoleènou ochranu ropných polí,
o pokus zavést v zemi vlastní model nacionálního socialismu.
Carol v ak nezískal ani nìmeckou podporu proti sovìtské hrozbì.
Kdy 26. èervna 1940 po ádala sovìtská vláda ultimativnì o pøedání Besarábie a severní Buko
rý ne astný monarcha prosil o pomoc, mu jen doporuèil (ve smyslu protokolu Ribbentrop-Mol
otov) vyhovìt ultimátu a Moskvì nesmìle pøipomenul, e o Bukovinì se nejednalo.
Sovìtská okupace probìhla tak rychle, e nebylo tøeba ani pùvodnì Moskvou po adovaných ètyø
Para utisté, vysazení spolu s lehkými tanky, bránili rumunským jednotkám v odvozu materiálu
snì byla i zmobilizovaná místní pátá kolona, pøedev ím z pøíslu níkù men in.
Území Besarábie bylo místem, kam na pøelomu století hromadnì utíkali pøed pogromy idé z Ru
a.
Ani meziváleèné Rumunsko nebylo právì naklonìno men inám. Není proto divu, e idovské obyv
takové bylo vnímavé k teoriím o internacionalismu. Významný poèet jednotlivcù z tohoto etn
e zapojil do znepokojování ustupujících rumunských jednotek a bývalé rumunské autority o to
d podávaly zprávy do Bukure ti. Potvrdila to i vojenská rozvìdka, nìkolik zahranièních dopi
elù, pøevzal to tisk a zcela se zapomnìlo na roli, kterou sehrály sovìtské diverzní oddíly
vické nad ení pøíslu níkù ostatních etnických skupin. To, e jedinými viníky zùstali idé,
silnì antisemitismem ovlivnìné oficiální politice re imu, a tak byli idé v obecném mínìní
jako nepøátelé. Vedlo to okam itì k antisemitským výstøelkùm podél nové hranice se Sovìtský
Traumatický efekt parcelace Rumunska jen pøispìl k v eobecné hysterii. Pøes 300 tisíc Rumun
atilo své domovy, majetek i práci a hledalo útoèi tì ve Starém království.
Z odstoupených území bylo na 100 tisíc Rumunù deportováno na Sibiø a povìstná NKVD povra di
a snad i tisíce rumunských politických pøedákù a intelektuálù, zvlá tì tìch, kteøí se nìja
ocení Besarábie a Bukoviny s Rumunskem v roce 1918.
Po vojenské stránce byl výsledek katastrofou. Král a kamarila patnì odhadli pomìr sil v da
lasti a rozhodli se ustoupit sovìtským po adavkùm. Zatímco Maniu, Iorga a dal í ádali boj,
teøí generálové chtìli kapitulovat. Armáda tak ztratila mnoho vojákù, obrovské mno ství výz
vních prostøedkù. Utrpìla katastrofální porá ku bez boje a organizace a morálka ozbrojených
abovaly.
Aby Carol dokázal, e je skuteènì pøipraven ke zmìnì, pøijal Nìmci doporuèované uspoøádání
hodu s legio náøským hnutím a pøípravu antisemitských zákonù. Souèasnì slíbil Nìmecku hospo
kytnutí vojenské ochrany. Od poèátku roku 1940 zaèal Carol amnestovat vìznìné legionáøe a 1
oznámil oficiální "smíøení". Do konce mìsíce vìt ina èlenù elezné gardy pøísahala vìrnost
nato se mohli z Nìmecka vrátit gardisté v èele s Horiou Simou.
Dne 22. èervna 1940 Carol oznámil vytvoøení nové Národní strany a zavedení totalitní diktat
e 1. èervence se rumunská vláda vzdala britských záruk. Tøi dny nato vytvoøil nový kabinet
igurtu. Vstoupili do nìj i gardisté a zaujali tøi ministerská køesla. Král zøejmì poèítal s
stane vùdcem organizace, o které se domníval, e je bez Codreana zranitelnìj í. Av ak Simo
gionáøské hnutí ji bylo pod pøímou patronací Heinricha Himmlera a jeho SS.
Den pøed zalo ením Národní strany po ádal král Carol pøes éfa tajné slu by plukovníka Moru
radcù v idovské otázce a k problematice pracovních výnosù, stranické organizace a formován
ných oddílù. V polovinì èervence Rumunsko vystoupilo ze Spoleènosti národù a zaèátkem srpna
o novou hospodáøskou dohodu s Nìmeckem.
Dne 9. srpna 1940 Carol vydal antisemitské rasové zákony podle norimberského modelu, kte
ré zakazovaly sòatky mezi idy a Rumuny, vyluèovaly idy ze státní slu by, advokacie a armá
kazovaly jejich èlenství ve správních radách a ve vedení prùmyslových podnikù. idé nesmìli
bchodu a vlastnit vinárny.
Pøesto e to Nìmecko uvítalo, pro podporu krále udìlalo málo.
Ten ji souhlasil s vytvoøením spoleèné rumunsko-nìmecké ochrany ropných polí a s pøíjezdem
ojníkù SS, aby v Rumunsku zajistili pomoc pøi evakuaci etnických Nìmcù z Besarábie a severn
oviny.
Teï, na poèátku èervence 1940, naléhal na vyslání nìmecké vojenské mise, která by "otevøenì
ila nìmecké zájmy. Hitler v ak svùj souhlas podmínil odstoupením dal ích rumunských území n
aïarsku a Bulharsku a Carolovi nezbylo, ne souhlasit.
Rozhovory se Sofií byly pomìrnì snadné a vyústily v dohodu o výmìnì obyvatel a o tom, e Ru
Bulharsku odstoupí území, které fakticky nikdy nepokládalo za své. Na druhé stranì rozhovor
udape tí byly mimoøádnì slo ité. Zatím sovìtská vláda, pøející si dal í rozbití Rumunska, p
pøímé spojení s Bulharskem, navrhla Maïarsku spoleèný útok.
Nebezpeèí, e by podobná akce mohla ohrozit rumunská ropná pole, pøimìlo Hitlera, aby pozva
unské a maïarské pøedstavitele do Vídnì, kde 30. srpna Ribbentrop a Ciano pøiøkli severní S
dsko Maïarsku. Teprve pak dostalo okle tìné Rumunsko nìmecké záruky.
Sedmihradsko pova ovala vìt ina Rumunù za kolébku své kultury a základní dùvod, proè se Rum
elo na poslední válce, která ho stála 800 tisíc lidských ivotù.
Ztráta Sedmihradska mìla daleko vìt í morální dopad, ne ztráta Besarábie èi severní Bukovi
isíc Rumunù dobrovolnì èi nucenì ode lo ze severního Sedmihradska do Starého království.
Po adavky, vzniklé z redislokace obyvatel, ohromné ztráty prùmyslové i zemìdìlské výroby, p
kací a spojù, pokraèující sovìtský nátlak a v eobecná masová hysterie vytváøely katastrofál
podáøskou situa

23. rumunsko za druhé svìtové války

ci, ve které Carol nemohl ani doufat v pøe ití. Zemì ztratila 100
tisíc km2, resp. jednu tøetinu svého území, a pøes est milionù obyvatel. Neslavného kolaps
 Rumunska mìl brzy následovat neslavný odjezd krále, kterého mnozí pova ovali pøímo odpovìd
e tìstí.
Koneènì na radu jednoho ze svých rádcù, povolal Carol generála Antoneska. Slo itého, av ak
kompetentního generála ji Carol dvakrát v nemilosti propustil, v roce 1934 z místa náèelní
nerálního tábu za to, e se sna il odhalit korupèní aféry královské kamarily v armádì, a v
a ministra války za to, e popíral nezákonný králùv rozkaz, umo òující vyu ití armády v dom
ci 1940 dal Carol Antoneska dokonce zatknout, kdy argumentoval proti odstoupení Bes
arábie a dával ne ádoucí rady, jak se stáhnout s nejmen ími ztrátami. Král ho dokonce jako
idové opozice chtìl dát zavra dit, av ak plán ztroskotal, kdy jeden bývalý ministr a jeden
o nìm informovali nacisty. Pøes to v e byl nakonec Antonescu pova ován za nìkoho, kdo bezpo
míneènì a odpovídajícím zpùsobem splní královy legální rozkazy a jako jediný snad bude i s
tuaci.
Krátce poté, co byl propu tìn z vìzení, ale je tì pøed tím, ne ho pøijal panovník, se Anto
iem Maniem, který ádal královu abdikaci. Po bouølivých jednáních pøenesl 6. záøí 1940 Caro
a svùj titul vùdce státu (Conducator) a abdikoval ve prospìch svého sedmnáctiletého syna Mi
la. Vycházeje z nezdravé atmosféry, která tak dlouho ovládala palác, pozval Antonescu králo
matku, tj. bývalou enu Carolovu, aby se vrátila a uvedla vìci do poøádku.
Bývalý král Carol se s Helenou Lupeskovou a vìrným Urd#reanem uchýlil zprvu do panìlska. K
Franco zaèal zaobírat my lenkou na vydání Lupeskové, prchli v ichni tøi do Portugalska, odk
kvìtnu 1941 odpluli na Kubu. Po krátké náv tìvì u diktátora Batisty dorazil Mr.
Vrancea, jak se teï Carol nazýval, do Mexika. Tady v luxusní ètvrti hlavního mìsta Coyoacan
strávil zbytek války. Po ní se uchýlil do Brazílie, kde se 3. èervna 1947
o enil s Helenou Lupeskovou, a nakonec do Portugalska, kde v bøeznu 1953 zemøel.
NÁRODNÌ LEGIONÁØSKÝ STÁT Zpoèátku byl Antonescu znevýhodnìn tím, e ho nacisté nepova ovali
enerál toti odmítal agresi proti Èeskoslovensku a ostøe kritizoval Brity a Francouze za j
ejich mnichovanskou politiku appeasementu. Berlín si v ak nakonec získal svou reputací,
oblibou a rozhodnutím nastolit reformy a stabilitu a vytvoøit silnou armádu, co bylo v
zájmu nacistického Nìmecka. Souèasnì se elezná garda tì ila podpoøe NSDAP, SS a Gestapa. O
nstituce ji byly v té dobì v Rumunsku zastoupeny svými agenty.
Antonescu se zprvu pokusil o vytvoøení jakési fronty národní jednoty, do které by získal i
ia a Br#tiana. Ti sice podporovali generálovo úsilí o uchování rumunské nezávislosti, necht
e v ak zaplést s diktaturou, opírající se o Nìmce a dali pøednost tomu, aby jejich strany z
y strategickou rezervou pro období po válce.
Dne 16. záøí 1940 publikoval rumunský tisk dekret, podepsaný králem Michalem a "vùdcem rumu
o státu a pøedsedou rumunské vlády Antoneskem", v kterém stálo: "Rumunský stát je národnì l
Legionáøské hnutí je jediné oficiálnì uznávané politické hnutí nového státu. Generál Antone
egionáøského státu a hlavou legionáøského hnutí. Horia Sima je velitelem legionáøského hnut
Proto e ji Carol pøivedl nacisty preferovanou eleznou gardu do vlády a Antonescu nemìl á
e (disponoval jen svými generály), aby je jimi nahradil, kdy pøedstavitelé tradièních stra
dmítli, byl nakonec vytvoøen nacionálnì legionáøský stát. V jeho nové vládì, zformované je
opøedsedou a dal í legionáøský pøedák Sturdza ministrem zahranièí. Ministr vnitra Petrovice
ncem legie, stejnì jako nový velitel státní policie Ghika. Ve vládì byli v ak i dva liberál
va caranisté, delegovaní svými stranami do hospodáøských ministerstev.
Tento experiment byl od samého poèátku pøedurèen k nezdaru. Na místo reforem a stability dá
a garda pøednost "revoluci" a plnému nahrazení ve v ech institucích dosavadních funkcionáøù
dmi, by sami gardisté povìt inou nemìli ádné zku enosti s vládnutím. Codreanu svého èasu
nebude usilovat o vládu a e, pokud si nevychová dobøe pøipravené kádry, nebude ochotna pøe
povìdnost. Nyní se garda, decimovaná Carolem, sna ila vnutit jako vládnoucí síla. A i kdy
sto ení postihlo celou rumunskou spoleènost, zvlá tì tí ivì na tom byli idé.
Uznávaný vùdce rumunské idovské komunity dr. Wilhelm Filderman, který znal Antoneska je tì
, byl pravidelným náv tìvníkem Conducatora, a kdy nemohl pøijít, alespoò mu psal o násilno
distù.
Antonescu proti jejich "necivilizovaným gangsterským" èinùm, plným "nelidské brutality" v a
arnì protestoval u legionáøi ovládané policie, nebo na ministerstvu vnitra, øízeném rovnì
m gardy.
Souèasnì garda, pod nìmeckým dohledem, zøídila "rumunizaèní úøad", který mìl provést pøevod
n a obchodù od cizích, tedy pøevá nì idovských vlastníkù, do rumunských rukou. Ve skuteèno
o, aby soustøedila do svých rukou majetek.
Nejzøetelnìji se rýsoval nadcházející spor Antoneska s gardou v oblasti justice. Antonescu
siloval o to, aby napravil neformální úèelnost a nezákonnost, charakterizující Carolùv re i
posledních dvou letech a nahradil je znovu respektem k zákonnosti a systémem nedìlitelného
justièního poøádku fungujícího nezávisle na politických konfrontacích. Vydal proto i øadu
nì toho, kterým potvrdil neodvolatelnost soudcù, zru enou Carolem ji v roce 1933. Byl to
tedy pokus jak vytvoøit soudní moc, oddìlenou od diktatury.
Podobnì Antonescu vydal pøíruèky pro správní úøady, konferoval s prefekty a policejními náè
asedání vlády proná el dlouhé øeèi o nutnosti poèestnosti nezávislých soudù. Pøi mnoha pøíl
o tom, e zákon má mít navrch nad politickou prospì ností a e ani jeho pøíkazy by nemìly
ou-li v rozporu se zákonem, a e je tøeba respektovat literu a ducha zákona, a e dokonce
v nìkterých situacích technicky legální naøízení mohou být morálnì nepøijatelná, a nemají b
dl dùraz na osobní odpovìdnost tìch, kteøí jsou povìøeni prosazováním spravedlnosti a polit
.
Antoneskovy vize o spravedlnosti by snad i byly revoluèní v postcarolovském Rumunsku,
kdyby nebylo elezné gardy. S gardou, která mìla ve vládì pìt ministrù, kontrolovala tisk a
agandu a mìla na své stranì vìt inu námìstkù ministrù, podtajemníkù a vedoucích odborù na j
terstvech, ale i v ech 46 prefektù, pak Antoneskùv pokus omezit skuteènost, e vyu ívala st
stituce k svým vlastním cílùm, musel vyznít jako vyhlá ení války. Garda plnì kontrolovala m
vo vnitra a policii, mìla své bojùvky ozbrojené "legionáøské policie", a proto mohla libovo
astra ovat své protivníky a ovlivòovat soudce. Výsledkem byla situace, kdy prostì neexistov
l efektivní justièní systém a docházelo k nevyhnutelným srá kám mezi Antoneskem a gardou.
Jediné v èem se Antonescu a garda shodli, byla bezvýhradná orientace na nacisty. Je tì 21.
40 conducator ve vládì prohlásil: "Jdeme stoprocentnì a na smrt s Osou. Buï s ní budeme tr
fovat, nebo s ní padneme."
Podobnì na poradì armádních velitelù o týden pozdìji: "Zvolil jsem. Musíme se opøít o Osu a
- skuteènì rozhodující faktor na kontinentì." O tomto svém postoji generál osobnì ujistil
tlera za své první náv tìvy v Nìmecku poèátkem poslední listopadové dekády. Nový rumunský p
i za oceánem: dne 10. øíjna 1940 naøídil prezident Roosevelt blokaci rumunských fondù. Ten
také do Bra ova pøibyly první jednotky wehrmachtu a luftwaffe. V brzké dobì mìla nìmecká v
ise v Rumunsku na 170 tisíc vojákù.
Po celý listopad 1940 garda okázale pohøbívala své muèedníky a sna ila se národu vnutit kul
ana. Zcela vá nì se uva ovalo o jeho kanonizaci, navrhovalo se postavení obrovského památní
Karpatech, pøejmenování mìnové jednotky z leu na codreni atp. Souèasnì gardisté vyhro ovali
u za své padlé. Jejich policie zatýkala pøedstavitele bývalého re imu a v noci ze 26. na
27. listopadu 1940 gardisté zavra dili v jilavské vìznici 65 pøedstavitelù re imu královské
ury, zejména policistù a èetníkù. Souèasnì vyvlekli z domova a rovnì zavra dili ekonoma Vi
gearu a historika Nicolae Iorgu. Na zasedání vlády, svolaném ihned poté, odsoudil Antonesc
u tuto "spravedlnost ulice" jako výsmìch justici, který poskvrnil krví jeho vládu, a ádal
ionáøe, aby vra dy odsoudili. Místo toho mu v ak gardistiètí pøedáci zaèali ospravedlòovat
ako "revoluèní spravedlnost". Gardistický tisk útoèil na státní instituce a armádu a po ado
ich oèistu. Na Silvestra chtìli gardisté pobít v echny politiky, aby do nového roku Rumunsk
vstoupilo bez této "leprosy minulosti". Antonescu musel jednat.
Jeho problémem bylo, jak se zbavit elezné gardy a udr et si nìmeckou podporu. Nacisté si s
e je tì neumìli pøedstavit Antoneskovu vládu bez gardistù. Zatímco generál byl pro nì záruk
ity a silné armády, gardisté zase byli nezbytní k tomu, aby na rumunskou scénu pøivedli nac
onální socialismus. Antonescu se sna il pøesvìdèit Hitlera poukazem na to, jaké nebezpeèí p
e garda pro potøebnou stabilitu v Rumunsku, která je mj. pøedpokladem plynulých dodávek ro
py do Nìmecka. Pøi setkání s Führerem 11. ledna 1941 Antonescu prohlásil, e pøebuduje Rumu
"s gardou, bez ní a dokonce i proti ní", proto e má k tomu mandát od národa.
Hitler byl obecnì vstøícný, podpory legionáøského hnutí se v ak nevzdal a v samotném Rumuns
lupráci s legií pokraèovaly orgány SS, SD a wehrmachtu.
Krátce po Antoneskovì naøízení, aby byl odvolán dosavadní velitel policie, zaèalo 21. ledna
povstání gardistù. Vedle nìmecké podpory legie spoléhala na jistý vliv své ideologie v arm
zi nováèky a mlad ími dùstojníky, ale i v øadách vy ích velitelù, zejména u jednotek, rozm
ce se SSSR. Skuteènì se také zpoèátku mluvilo o vzpouøe generálù, aèkoliv ve skuteènosti se
u gardy nakonec pøidal jen jeden. Tyto spekulace a zjevné Antoneskovo zdráhání pou ít armád
o represivní sílu a zøejmì i pøání, aby se garda sama zdiskreditovala (a tak se nemohla zmì
legii muèedníkù), poznamenaly první den povstání.
Po celé Bukure ti se pøitom plenily obchody, zapalovaly synagogy.
Ozbrojení gardisté zaèali obsazovat veøejné budovy a masakrovat idy. Za ka dého padlého ga
vyzvánìly v Bukure ti zvony, rozhlas vysílal legio náøské písnì a výzvy k boji a nìkteøí ga
e íleli z "revoluèního" opojení a s pláèem støíleli po chodcích.
Druhý den gardisté ubili nìkolik vojákù a svìtový tisk pøinesl první zprávy o povstání. Hit
toneska a dal í den bylo po povstání. Zahynulo v nìm 254 lidí, z toho bylo 120 bestiálnì, p
mìstských jatkách zavra dìných idù. Antonescu veøejnì vyhlásil hnutí za zrádce národa a zb
ilegality. Garda jako taková se ze své porá ky ji nikdy nevzpamatovala.
O vùdce povstání se postarali hitlerovci a nìkteré z nich v uniformách wehrmachtu odvezli d
Nìmecka.
Antonescu sice dodateènì souhlasil s jejich internací v nìmeckých táborech, av ak trval na
, aby pùvodci brutálních èinù, zejména brutálních vra d idù, byli potrestáni.
Souèasnì ádal, aby Berlín z Rumunska odvolal ty z funkcionáøù SS a agentù SD, kteøí zodpov
buzování a podporu rebelie. Sima si stì oval Himmlerovi, e "generál Antonescu vydal pøísný
, e dùstojníci musí odmítat jakýkoliv kontakt s legionáøi a ti, kteøí jsou aktivisty legio
ce, musí hned z armády. Dùstojníci, kteøí sympatizovali s legionáøským hnutím, jsou dr eni
m."
V prùbìhu nìkolika pøí tích mìsícù policie pozatýkala pøes 9000
gardistù. Tøetina z nich byla postavena pøed vojenský soud a 1842 bylo odsouzeno. Nový záko
zakazoval existenci legionáøských organizací a noviny pøiná ely dennì zprávy o zatýkání, a
gardistù.
Nacisté si dál pìstovali, jak v Rumunsku, tak i v Nìmecku, nìkteré gardisty pro své vlastní
ebo i jako hrozbu proti Antoneskovi a nìkterým jeho "pøíli liberálním" opatøením a do kon
943. Tento dvojaký postoj jen vyprovokoval Antoneska k tomu, aby v roce 1942 a 194
3 vydal ve tøech svazcích, které mìly dohromady dva tisíce stran, plný pøehled zloèinù, spá
dou, a to i pøes nìmecké protesty.
Aktivity gardy od záøí 1940 do ledna 1941 vyvolaly velký odklon veøejnosti od ní a jen v pr
vinciích podél nových hranic s SSSR si nadále udr ela jistý vliv. V lednu a bøeznu 1941 se
velvyslanec a pøedáci NSDAP sna ili vnutit Antoneskovi "omlazenou" eleznou gardu, coby
jejich jediného pøítele, do nové vlády.
Antonescu v ak ji nebyl ochoten kompromitovat ani sebe, ani Rumunsko, a tak 2. a 5.
bøezna 1941 uspoøádal plebiscit. Lidé v nìm mìli odpovìdìt na jedinou otázku, zda podporují
zné gardy z vlády.
Výsledek byl jasný a tak po pøí tí tøi roky Nìmci i Hitler si mohli jen stì ovat, e Antone
ybu, kdy odmítl spojit se stranou fa istického typu.
V nové vládì bylo z 12 ministrù devìt generálù. Civilisty byli jen mini støi propagandy, so
spravedlnosti. Poslední z nich, estatøicetiletý právník Mihai Antonescu, se postupnì stal
jdùle itìj ím. Od konce èervna 1941 pùsobil jako ministr zahranièních vìcí a zástupce minis
. Mihai Antonescu, pøezdívaný "Ica", jako právní zástupce velkých podnikù Malaxa a Reýi#a j
tøicátých letech èasto do Nìmecka. Spolu se vdovou po Gogovi urovnávali generálovi cestu k
cistùm a ke gardì. V Bukure ti se øíkalo, e Ica je kavalírem generálovy eny Marie (nazýva
tedy zemi ovládají Ica-Rica-Fric# (rum. strach).
Král Michal mìl Antoneskovi slou it jen jako stafá re imu.
O zásadních rozhodnutích conducatora nebyl ani informován a jeho mo nosti veøejnì vystupova
yly velmi omezeny.
MEZINÁRODNÍ SITUACE V DOBÌ ANTONESKOVA RE IMU Povaha konfliktu mezi evropskými velmocemi n
a poèátku války v sobì zahrnovala i to, e v létì 1940 nebylá ádná z nich ochotna pomáhat
ranì jeho teritoria.
Je tì hor í bylo, e ádná z nich ani nebyla ochotna Rumunsku pøiznat legitimní právo na oc
mí. Od konce tøicátých let byly proto pro Rumunsko tvrdou realitou sovìtský expanzionismus
nìmecká podpora maïarského a bulharského revizionismu. Kolaps Francie v kvìtnu a èervnu 19
zanechal Bukure zcela závislou na hypotetických britských zárukách. Nane tìstí pro Rumuns
itský postoj zpoèátku podmínìn prioritním zájmem metropole o kolonie a pøáním omezit sovìts
nzionismus na støední Evropu, teprve pozdìji pøerostl v potøebu aliance se Sovìtským svazem
oti Nìmecku.
K tomuto cíli Anglièané nejprve zcela neurèitì signalizovali Nìmcùm a Sovìtskému svazu svou
smíøit se zmìnou regionálního statu quo pokud jde o oblasti mimo sféru bezprostøedních bri
zájmù. První fází toho byla politika appeasementu, vyjádøená v uji tìní Hitlerovi z listopa
Británie nevìøí v udr ení statu quo za v ech okolností", zejména pokud jde o Rakousko, Èesk
o, Gdaòsk a Polsko. Druhá fáze byla motivována rostoucím anglo-francouzským pøesvìdèením,
ka je nezbytná aliance se Sovìtským svazem. V prosinci 1939 francouzský premiér Daladier p
ova oval sovìtskou úèast na alianci za základní pøedpoklad úspì ného vzdorování Nìmecku. Po
smìrem k Moskvì mìly patný dopad na bezpeènost Rumunska.
Krátce po sovìtské absorpci pobaltských zemí v èervnu 1940
informoval britský velvyslanec Moskvu, e "Sovìtský svaz je oprávnìn k dominantnímu postave
Balkánì".
Proto také jak sovìtské ultimátum a následná invaze z èervna a èervence 1940, stejnì tak ja
ká anexe severního Sedmihradska v srpnu tého roku nevyvolaly ádný protest z Londýna. Jedi
Rumunska (a Finska) spoèívala v pøípadném zostøení nesmiøitelných rozdílù mezi nìmeckým a s
které by mohly vyvolat natolik rostoucí sovìtské po adavky vùèi Rumunsku, e by to ohrozil
kou "surovinovou a materiálovou sféru", zvlá tì dodávky ropy z Rumunska.
V prùbìhu celého období od záøí 1940 do èervna 1941 vykonávala Moskva neustálý tlak na hran
skem pøestøelkami a nájezdy, vèetnì obsazení ostrovù a nìkterých ramen dunajské delty. Stal
snaze zvý it sovìtský podíl na øízení øíèní plavby na úèet Rumunska, navrhl v listopadu 19
Paktu tøí. Nìmecko se za pøístup sovìtského státu k nìmecko-italsko-japonskému spojenectví
uk Rumunsku (a také slíbené ochrany Finska). Na jaøe
1941 hlásili domácí i zahranièní pozorovatelé pøesuny sovìtských tankových a leteckých divi
ranici. Snaha získat zpìt to, co mezinárodní právo jednou uznalo za rumunská území, chování
rgánù vùèi obyvatelstvu tìchto území a pokraèující zjevné ohro ování rumunské bezpeènosti i
to v e poskytovalo dost dùvodù k tomu, aby v ichni Rumuni podpoøili úèast na východním ta e
avedlivou válku.
Kampaò zaèala 22. èervna 1941 a tý den poprvé sovìtská letadla bombardovala rumunské pøíst
ce èervence pak byla osvobozena Besarábie i severní Bukovina.
Prohlá ení spojencù v Atlantické chartì ze srpna 1941 o tom, e nebudou uznány ádné územní
války, pøijali v Rumunsku s ulehèením a optimismem, proto e se mylnì domnívali, e to garan
obnovení územního statu quo ante na konci války. Stalo se v ak nìco zcela opaèného. Místo,
jenci uznali oprávnìnost jejich boje, Rumuni nejen pøi li o sovìty anektovaná území v dùsle
mocenských dohod, ale byli oznaèeni za agresora, proto e se pokusili dobýt je zpátky.
V prosinci 1941 vyslali Britové misi ke Stalinovi, aby sjednala anglo-sovìtskou smlo
uvu o vojenské spolupráci a nastolení obecných principù mírového øe ení a následného období
ádal uznání anexe rumunských a finských území, stejnì jako pobaltských zemí, uskuteènìné
itlerem. Pøes námitky Amerièanù, Britové, kteøí nechtìli riskovat "nebezpeèí antagonizace S
s jeho po adavky souhlasili. Takto se v kvìtnu 1942 Rumunsko a Finsko anglo-sovìtskou
smlouvou pøemìnily ze svobodných státù v agresory. Toto rozhodnutí potvrdila dohoda Churchi
la se Stalinem z øíjna 1944 o vojenských sférách vlivu.
Obecným rysem problému pro státy jako Rumunsko èi Finsko, které byly prvotnì ohro eny komun
em, bylo to, e jejich po adavek ochrany proti této hrozbì se dostal pøímo do rozporu se st
ategickým my lením západních spojencù, kteøí pova ovali spojenectví se SSSR za nezbytné pro
ezpeènìj í a nejbezprostøednìj í hrozby - nacistického Nìmecka. Ironií situace bylo, e kvù
tì postavit se sovìtské agresi v regionu èi garantovat pováleènou rumunskou integritu a nez
slost výmìnou za nìkteré doèasné a krátkodobé obìti, bylo Nìmecko (z hlediska Rumunska i Fi
inou velmocí, která mohla poskytnout obìma zemím ochranu proti sovìtskému expanzionismu.
Koncem roku 1941 se Antonescu ptal amerického velvyslance "proè jsou Spojené státy tak j
en proti Nìmecku, kdy Sovìtský svaz proti malým zemím jako jsou Finsko, baltské státy a Ru
o, postupoval daleko hor ím zpùsobem?" Americký pøedstavitel, uvedený do rozpakù obvinìním,
elmoci se "spojily s licomìrným agresorem", okam itì odpovìdìl ocitováním starého rumunskéh
ych se dostal pøes most, sbratøím se tøeba s ïáblem."
Opozièní strany v Rumunsku, pøedev ím Maniova a Br#tianova, byly dál podrobeny stejným omez
které na nì uvalil Carol, a byly jim povoleny skromnì utajované schùzky.
Aèkoliv jejich pøedáci èasto obtì ovali Antoneska a uvádìli ho do tì ké situace vis á vis n
, Antonescu oba mu e respektoval jako dobré Rumuny a souhlasil s Maniem, e obì strany m
ohou sehrát dùle itou roli a skonèí nepøátelství. Proto, pøes trampoty, které pùsobili do
rdì a pak Nìmcùm, poskytl Antonescu obìma ochranu pøed hnìvem nacistù a pøíle itostnì je i
okud lo o ir í strategické problémy, a dokonce i odpovídal na jejich protestní dopisy a m
nda. Mezi tìmito tøemi mu i existovala "gentlemanská dohoda", e pokud jde o publicitu Man
iu a Br#tianu mohou se svými memorandy dìlat co chtìjí, av ak Antoneskovy odpovìdi budou ur
y jen pro nemnohé.
V sérii memorand z jara 1941, poté co uznali nezbytnost spojenectví s Nìmeckem, Maniu a
Br#tianu protestovali, e Rumunsko se stále víc sbli uje s øí í a radili Antoneskovi hrát "
u" mezi Británií a Nìmeckem, aby Rumunsko na konci války nezáviselo jen na úsudku nacistù.
onescu odpovìdìl, e "chápe cíl poslou it britské demokracii, ale nemù e to schválit jako n
obranou podobných zájmù by riskoval národní existenci". Rozdìlené Polsko a Jugoslávie byly
nìj pøíkladem, jaký osud èeká malé zemì, které nebraly v potaz vlastní zájmy a volily spoje
aby jim garantovali pøe ití. "Mù eme se ocitnout v situaci bez starých aliancí, kdy velké
acie nejsou s to zajistit svou vlastní existenci?" ptal se Antonescu.
A hned poukazoval, e sovìtská anexe baltských státù a marné rumunské pokusy o sblí ení se
m jen dokázaly, e Stalin si osvojil cíle carské expanze a napravil územní ztráty z dob bol
ké revoluce.
Skonèil pak opakováním slov ze svého prohlá ení z 26. záøí 1940:
"Stojíme na stranì Osy, proto e to odpovídá na im politickým a hospodáøským zájmùm, proto e
lze oddìlit od Nìmecka a Itálie a proto e Rumunsko nevstoupilo do anglofrancouzské hospodáø
féry."
Na návrh, aby Rumunsko hrálo balanèní hru, Antonescu poznamenal, e v jihovýchodní Evropì j
jen dvì velmoci, Nìmecko a Sovìtský svaz, a e celý kontinent a po sovìtské hranice je pod
trolou èi vlivem velmocí Osy. "Co máme tedy volit? Jaká je tu síla, aby nás mohla garantova
nejen proti budoucímu ohro ení, ale která nám také mù e efektivnì pomoci pøi vnitøní a hos
chom byli optimálnì pøipraveni i pro uzavøení míru."
Pokud jde o tvrzení, e Rumunsko bude výluènou aliancí s Nìmeckem spojeno, Antonescu poznam
nal, e èím bude Rumunsko aktivnìj í v ko operaci na váleèné kampani na východì, tím men í
ku po skonèení nepøátelství. Argumentoval: "Za pøedpokladu, e by Nìmecko vyhrálo bez na í
lo by pak s námi dle libosti jako dobyvatel? Situace malých zemí je v tomto ohledu v dy
tì ká.
Takový cynismus, " argumentoval dál, "není moc u iteèný, proto e zva ování pøedpokladu nesp
ze strany velmocí pøinutí malé státy se vzdát v ech politických aktivit. Dobrá vùle zainte
stran je pøedpokladem jakéhokoliv druhu vztahù mezi zemìmi, stejnì jako mezi jednotlivými l
dmi a nelze ji urgovat anticipující a jednostrannou fal í jen vùèi Nìmecku."
HOSPODÁØSKÁ POLITIKA Charakter rumunsko-nìmeckého spojenectví, zalo eného na limitovaném sp
neutralizovat sovìtskou hrozbu, a rozporu mezi dlouhodobým neuskuteènitelným rumunským pøán
it se ke statu quo ante a nìmeckým úmyslem revidovat rovnováhu sil a nastolit "nový poøádek
byl problematický v tom, e slouèit oba zámìry bylo od poèátku obtí né. Prvním úkolem Anton
voøit takovou bázi vztahù, která by nahradila Carolovy neúspì né praktiky tím, e nabídne s
né koncese - by i nebudou v praxi nikdy zcela realizované - výmìnou za mo né nìmecké sympa
Argumentace pro tento postup byla jasná. Jako nìmecký spojenec, poskytnuv í významný poèet
pro spoleèný boj, musí se rumunský lid adekvátnì starat (i vzhledem k velkému poètu uprchl
ránit svou ekonomiku. Vykoøis ovatelská opatøení váleèné ekonomiky, kterých Nìmecko pou íva
ktorátech, nebo v satelitních zemích, ménì pøispívajících, zde byla nepøijatelná. Od Rumuns
, e dodá obilí a ropu a dostane za nì zbranì. Kdy pozdìji po adavky války a nìmecké prefe
zbraní a zlata ztí ily, mohli Rumuni argumentovat proti ádostem o zvy ování zásilek obilí
rávì zmínìným principem. Vyústilo to pozoruhodnou situací, kdy nevojenská domácí spotøeba p
ilí a ropy neustále rostla, a dokonce i pøekroèila pøedváleènou úroveò.
Zatímco v echny ostatní válèící evropské státy trpìly omezováním a pøídìlovým hospodáøstvím
tého blahobytu.
Nelze v ak také popøít, e válka pøedstavovala enormní zatí ení pro rumunskou ekonomiku. Od
do léta 1944 byly vojenské výdaje odhadnuty na víc ne 300 miliard lei. Jen v roce 1941 a
942 odpovídaly vojenským výdajùm za celých uplynulých 12 let.
Nìmci sice za ropu a potraviny pøedali víc ne 28 tun zlata, ov em jejich dluh byl daleko
vìt í. Berlín to pova oval za rumunský pøíspìvek váleènému sna ení Osy.
Clearingová zadlu enost Nìmecka vùèi Rumunsku dosáhla do léta 1944 94 miliard lei, co se r
o dvìma tehdej ím rumunským rozpoètùm. Velké prostøedky vydávala bukure ská vláda na vydr
na území Rumunska. Èasem to bylo víc, ne co stálo vydr ování vlastní rumunské armády. V té
lze pøipomenout, e zatímco nìmecký voják pobíral mìsíènì tisíc lei oldu, jeho rumunský sp
0 lei. Nìmeckého vojáka krmili masem a bílým chlebem, rumunskému musely staèit chleba a bra
ry.
V letech 1942 a 1944 platila rumunská vláda ètyøi miliardy lei roènì rodinám 40 tisíc etni
kteøí slou ili v nìmecké armádì.
V letech 1941 a 1944 bylo do Nìmecka vyvezeno 1,4 milionù tun obilí a 75 tisíc tun masa.
Pøitom ceny za nìmecké výrobky se neustále zvy ovaly, zatímco Rumunùm platili v pøedváleèný
Dùkazy hospodáøského rùstu, pøes po adavky války, byly evidentní prakticky ve v ech oblaste
ech 1940
a 1943 se pravidelnì roènì postavilo pøes 500 km nových silnic (ve srovnání s pøedváleèným
stujících silnic se roènì obnovilo 7467 km (ve srovnání s pøedváleènými 100 km). Podobným t
vala výstavba eleznièní sítì a za první tøi roky Antoneskova re imu stoupla kapacita elez
o 30%. Telefonní sí se více jak zdvojnásobila a pøibylo
46 tisíc nových telefonních stanic k existujícím více ne 92 tisícùm pøed válkou. Podstatnì
opy a zemního plynu. Nárùst ekonomiky byl dán váleènou situací a nijak se nepromítal do pøí
ivotní úrovnì prùmìrného obèana. Právì naopak.
Významný byl i rozvoj zemìdìlství. Antoneskem vytvoøený Národní dru stevní institut dová el
vybavení a poskytoval výhodné úvìry rolníkùm. Národní banka zøídila zvlá tní Rolnickou spoø
letech 1942 a 1943 poskytla úvìry za 213
milionù lei, z nich polovina byla splacena do konce roku 1943. V dùsledku toho stoupl
poèet traktorù ze 3296
v roce 1940 na 8250 v roce 1943. Dovoz zemìdìlských strojù a náøadí stoupl ze 3827 tun v ro
1930 na
8716 tun v roce 1941. K tomu existovala i domácí produkce.
Reklama re imu se ráda chlubila nìkterými sociálními vymo enostmi. Napø. tím, e bylo posta
k stovek èin ovních domù s lacinými byty pro dìlníky, zavedena bezplatná lékaøská péèe o st
nìkterých továrnách zaèaly fungovat dotované závodní jídelny.
Nìmce hospodáøský rùst Rumunska pøíli netì il, zvlá tì kdy v øí i museli zavádìt pøídìlov
Zpoèátku nìmeètí vojáci ve velkém skupovali zbo í a potraviny a vyvá eli je vojenskými tran
e tak kontraktaèní dohody. Antonescu proti tomu protestoval u Hitlera a poukazoval n
a negativní dùsledky pro socioekonomickou stabilitu Rumunska a na rumunskou vojensko
u participaci na válce. Nìmeètí vyjednávaèi byli stále frustrovanìj í omezeními, kterými je
emné dohody, ale nebyli s to dosáhnout víc ne slibù.
Rumunsko také bylo s to zachovat si své rezervy pomocí rozlièných trikù jako byly fale né s
tiky, odkládání dodávek, administrativní pøeká ky, stále vìt í hromadìní domácích zásob apo
Zatímco pro to, co Rumunsko pova ovalo za spoleèný zájem, byly zdroje dostupné, jednostrann
xploatace rumunských zdrojù jen v nìmeckém zájmu byla témìø vylouèena. A to i pøesto e Rumu
cela záviselo na nìmeckém dovozu a vývozu.
RUMUNSKÝ VOJENSKÝ PØÍSPÌVEK Dne 22. èervna 1941 vyhlásili král Michal a generál Antonescu v
kému svazu. Antonescu nato pøedal øízení vlády svému zástupci a ministrovi zahranièních vìc
toneskovi a odjel na hranice, aby osobnì pøevzal velení nad armádou, pøipravující se k útok
Jeho doèasným stanovi tìm se stal vlak, trochu teatrálnì nazvaný Patria. Od Hitlera mìl slí
pøevezme velení nad celým ji ním køídlem fronty.
Ji ní útoènou skupinu tvoøilo 13 rumunských divizí a devìt brigád
3. a 4. ru munské armády a devìt divizí 11. nìmecké armády.
Zaútoèila
1. èervence.
Ji 4. èervence Rumuni získali hlavní mìsto Bukoviny Èernovice a do poloviny mìsíce dobyly
ské a nìmecké jednotky Ki inìv. Koncem mìsíce pronikly k Dnìstru a v nìkolika dal ích dnech
Besarábie.
Rumunsko obnovilo postupnì svrchovanost v Besarábii i Bukovinì.
Nejprve tu vznikla vojenská správa, za kterou odpovídal náèelník generálního tábu. Postupn
civilní správa v èele s guvernérem, kterému byly podøízené tzv. direktoráty k øízení správ
1941 byly Besarábie a severní Bukovina opìt oficiálnì spojeny s Rumunskem. Pro znovuzískání
viny a Besarábie a zaji tìní leteckých základen k útoku na Odìsu a Krym poskytlo Rumunsko 4
síc vojákù.
Boje o Odìsu pøinesly neèekanì vysoké ztráty, co bylo dané jak Stalinovým rozhodnutím dr e
ou cenu, tak i tím, e je sovìti mohli a do konce øíjna takøka neru enì zásobovat po moøi.
y se Antonescu jmenoval mar álem a Hitler ho vyznamenal rytíøským køí em. Celkem rumunská a
obývání Odìsy ztratila pøes 70 tisíc vojákù. Ostatní ztráty ji odpovídaly pøedpokladùm rum
V listopadu 1941 bylo na frontì 700 tisíc rumunských vojákù a pak ji rumunská úèast mìla k
enci. V lednu 1942 to bylo pøes 400 tisíc.
Koncem listopadu 1941 Rumunsko pøistoupilo k Paktu proti kominternì. V odpovìdi na vst
up do války vyzvala Velká Británie v poslední listopadový den, aby rumunská armáda zastavil
eèné akce proti SSSR. Nato
6. prosince 1941 Anglièané vyhlásili Rumunsku válku. Za dva dny uèinily toté Austrálie a J
rická unie.
Dne 12. prosince vypovìdìla rumunská vláda válku USA, které reagovaly a za pùl roku: dne 4
a 1942
podepsal prezident Roosevelt vyhlá ení války Rumunsku.
K nadcházející letní kampani 1942 dal Antonescu k dispozici opìt
26 divizí a ujistil Hitlera, e pùjde s Nìmeckem do "koneèného vítìzství". Rumun tí vojáci
rè a Sevastopol. Armádní sbor generála Dragaliny bojoval u Charkova, na Donci a v Oskole
. Rumunská 3. a
4. armáda se zúèastnily ta ení na Kavkaz a v Povol í. V bojích v roce 1942 rumunská armáda
témìø
130 tisíc vojákù.
Aèkoliv Nìmci slibovali, e frontové jednotky vybaví tanky a protitankovými zbranìmi, jako
otiletadlovými dìly, dodali nakonec tohoto materiálu jen velmi málo. Postupnì padl i mýtus
soudru ství ve zbrani". Nìmecké velení patnì zásobovalo rumunské jednotky. Mnozí nìmeètí v
vo pohrdání "spojenci".
Docházelo i ke srá kám mezi vojáky obou armád.
U Stalingradu byla rozbita celá 3. rumunská armáda. Dvì rumunské divize byly znièeny spolu
nìmeckou 6. armádou pøímo ve mìstì. Celkem na Donu a u Stalingradu do podzimu
1943 ztratili Rumuni 18 divizí a dal ích osm na Kubáni. Bylo to 250 tisíc vojákù a výzbroj
4 divizí.
Padlých a nezvìstných bylo 179 tisíc, do zajetí padlo pøes 70 tisíc rumunských vojákù.
Témìø 10 tisíc z nich vstoupilo do l. dobrovolnické divize, pozdìji nazvané Tudor Vladimire
.
Jednotce velel generál Lasc#r a mezi jejími dùstojníky bylo 381
dùstojníkù, kterým byly uznány jejich hodnosti pøed zajetím a 30 komunistù-interbrigadistù
a. Dobrovolníci byli krátce nasazeni do boje v rámci 2. ukrajinského frontu. Po 23. srpn
u
1944 byli zèásti pou íváni sovìtskou okupaèní správou v mocenském boji, který vyvrcholil us
vy prokomunistické vlády v bøeznu 1945.
Poèátkem léta 1943 mìlo Rumunsko na východì mezi 60 a 100 tisíci vojákù, z nich v ak jen 4
nasazeno pøímo na frontì. V dal ích týdnech tento poèet opìt stoupl na devìt divizí na kubá
Krymu a na pobøe í Azovského moøe. Poèátkem záøí Antonescu po ádal Hitlera o souhlas s lik
ostí, bránìného i rumunskými jednotkami. Na Krymu nakonec uvázly dvì nìmecké a sedm rumunsk
a ze 66 tisíc rumunských vojákù se odtud podaøilo na jaøe 1944 evakuovat asi dvì tøetiny. V
se Hitlerovi z 15. listopadu 1943 si Antonescu postì oval, e jeho armáda ztratila ve vých
odním ta ení ètvrt milionu mu ù.
Antonescu se zatím sna il v Rumunsku o vybudování zálo ní armády v síle milionu vojákù, s t
léta roku 1944 mìla mít 27 a 30 divizí. Nìmci vìdìli o tom, e znaèný poèet rumunských je
lán z fronty, ale nebyli s to pøesnì odhadnout, jak velkou armádu v týlu Rumuni vlastnì bud
jí; mj. proto, e povolávání nových vojákù se dìlo formou dopisù. Silnou zálo ní armádu Ant
vající hrozbou maïarské anexe ji ního Sedmihradska a naopak rumunským úmyslem znovu získat
edmihradsko, ale také skuteèností, e zálo ní jednotky èekají na výstroj a výzbroj slíbenou
gument o nedostatku zbraní byl úèinný. Nìmeètí velitelé nebyli se situací spokojeni, av ak
i vynutit její zmìnu.
Na druhé stranì Antonescu významnì hitlerovcùm napomohl, kdy v polovinì kvìtna 1943 souhla
tím, aby rumun tí obèané mohli vstupovat do nìmeckého wehrmachtu a jednotek zbraní SS. Des
síce rumunských Nìmcù se tak mohly legálnì zaèlenit do nìmeckých ozbrojených sil a tvoøili
nìkterých divizí SS.
IDOVSKÁ POLITIKA Ve vnitropolitických zále itostech nebyly zprvu Staré království a ji ní
sko pøímo dotèeny válkou a Antonescu trval na zásadì nevmì ování. Souèasnì se v ak musel v
litiky smíøit s proti idovskými zákony a propagandou, dál ivenou pokraèujícím vlivem gardi
lidovým antisemitismem a nepøímým nìmeckým vlivem jak mezi státními úøedníky, tak mezi voj
letech 1941 a 1942 dìlal Antoneskovi i jeho zástupce Mihai Antonescu, zvlá tì tehdy, kdy
yl mar ál mimo Bukure . Výsledkem byla jistá schizofrenie, která dodnes ztì uje historické
V zásadì v dy existovaly dvoje pøedstavy, dvoje statistiky, dvoje pøístupy. Jedny pro nìmec
spojence a druhé pro domácí potøebu. Napø. po legionáøském povstání øekl Antonescu Filderma
bránit idy z Regatu a ji ního Sedmihradska, pokud oni sami nebudou destabilizovat jeho
re im, a e tedy bude v rámci stávajícíh zákonù usilovat, aby nedo lo ke "koneènému øe ení"
V té e dobì uji oval své ministry a Nìmce, e idovská otázka bude v Rumunsku øe ena jako
na konci války. Proto e vìdìl, e nebude moci nìmeckému nátlaku zcela odolat, chtìl se podv
k, aby kody byly co nejmen í. Proto navrhl vyvlastnìní idovského pozemkového majetku, kte
nevelký, a pokud lo o majetek idù ve mìstech, tak, podle Fildermana, "mìl být idovský ma
odøízen pøechodnému re imu, aby to vypadalo, e o nìj idé pøi li, a ve vhodnou dobu jim mì
Za existence národnì legionáøského státu vytvoøila garda Rumunizaèní úøad, který mìl provád
cizincù, zvlá tì idù a tento majetek pøedávat Rumunùm.
Ve skuteènosti z této instituce profitovali jen legionáøi a Nìmci. Antonescu ji proto zru i
a vytvoøil novou Rumunizaèní, kolonizaèní a inventarizaèní komisi, kterou pøímo kontrolova
27. bøezna 1941 vydal dekret o vyvlastnìní idovského majetku ve mìstech.
Výjimku tvoøili idé naturalizovaní pøed 15. srpnem 1916, v ichni ranìní, vyznamenaní èi ci
aze z
1. svìtové války, baptizovaní více ne 30 let (pokud mìli køes anskou enu staèilo 20 let a
umunskou enu a pokøtìné dìti pak 10 let) a idé, "kteøí prokázali mimoøádnou oddanost vlas
oskytli mimoøádné slu by". Celý proces vyvlastòování øídila zmínìná komise, která spravoval
etek do roku 1944. Do bøezna 1942 bylo idùm vyvlastnìno na dva tisíce podnikù s kapitálem
miliard lei.
Souèasnì idé pøi li o 40 tisíc hektarù zemìdìlské pùdy a 55
tisíc hektarù lesa.
Obcházena byla i ustanovení zákona z listopadu 1940 o nahrazení v ech idù etnickými Rumuny
spodáøství a neziskových organizacích do konce roku. Pro Nìmce se ustanovení plnila. Podle
tistik, pøedlo ených nacistickým poradcùm pro idovskou otázku z více ne 28 tisíc idovský
listopadu 1940
zùstalo po roce 16 tisíc a k bøeznu 1943 ji jen 6500. Ve skuteènosti bylo v létì 1943 zamì
21 tisíc idù.
Koncem tého roku si nìmeètí agenti stì ovali, e nejsou s to vylouèit idovský personál z
podnicích.
Aèkoliv v Regatu a ji ním Sedmihradsku byly ivoty idù chránìny a idé mìli zaji tìny pros
to byli vystaveni pronásledování, omezením a hospodáøským sankcím, uvaleným na celou komuni
nevyhnuli rasovým zákonùm. Nejen e jim bylo zakázáno vlastnit podniky, èi nalévat alkohol,
nesmìli ani mít rádio, nav tìvovat kino, èi jezdit autem. Mìli zvlá tní pøídìlové lístky a
po árijcích.
Jejich dìti nemohly nav tìvovat státní koly a v soukromých idovských kolách smìly získat
nesmìli zamìstnávat árijské slu ebné, a kdy na jaøe 1944 zaèaly letecké nálety, pou tìla p
ty, kdo se prokázali prùkazem árijce. Práceschopní mu i byli organizovanì nahnáni na veøej
edostávali ádný plat, a tak jejich rodiny byly bez prostøedkù. Kromì toho byla idovská ko
posti ena mimoøádnými danìmi a zvlá tní státní pùjèkou ve vý i ètyønásobku bì ných roèních
a ji ním Sedmihradsku ponìkud usnadòovala pøísloveèná korupènost rumunských úøedníkù.
Nejvìt ím vyboèením byl organizovaný pogrom na idy v Jasech od 23. èervence 1941. Zúèastni
nìmeètí pøíslu níci Todtovy organizace a vojáci rumunské armády. Po tøi dny jejich spoleèná
vala idovské domy ve mìstì.
Mu e od 18 do 50 let nahnali do vagonù, zapeèetili je a devìt dní vozili Moldavskem. Nakon
ec v nich zbylo nìkolik tisíc mrtvol. Asi tisíc idovských mu ù bylo ubito v prùbìhu rabová
ním komuniké úøady jen oznámily, e za støelbu na nìmecké vojáky bylo popraveno na pìt set
nistù.
Zcela jiný byl postoj Antoneska a vìt iny Rumunù vùèi besarabským a bukovinským idùm. Byli
dlivì pova ováni za zodpovìdné ze sovìtské invaze a utrpení, které Rumunùm pøinesla. Tato s
jako celek pova ována za "nepøítele lidu" a Antonescu toto nebezpeèí hodlal izolovat evaku
cí a je tì pøed tím potrestat vyvlastnìním.
Rumuni, kteøí si stále je tì pamatovali korektnost nìmecké a rakouské armády bìhem okupace
vé války, nebyli pøipraveni na "nový wehrmacht" a jeho vedení východní kampanì jako "rasové
Od poèátku ofenzívy na východì Nìmci, a ji z SS, èi z regulérní armády, ini ciovali a pod
tnosti. Èasto do nich zatáhli i rumunský vojenský personál a nìkdy i lidi z generálního tá
avdì mnoho je ani nemuseli pøesvìdèovat. V mnoha pøípadech se rumunské úøady nechovaly lépe
Ji v srpnu 1941 nahnaly desetitisíce místních idù do ghetta v Ki inìvu, v záøí je zøídil
y idovské mu e od 18 do
50 let nahnaly do útvarù nucených prací. Za tì kou a vysilující práci dostávali dennì strav
sminì pøídìlu rumunského vojáka.
Perverzita tohoto fenoménu jen utvrdila Antoneska v úmyslu idy z tìchto oblastí pohybu nìm
ckých a rumunských vojsk deportovat, a tak je zachránit pøed úplnou likvidací. Tím chtìl zá
cizí" idy potrestat. Kdy se je tì pøidaly protesty z Vatikánu a USA proti chování obou ar
kému obyvatelstvu v tìchto dvou provinciích, naøídil v polovinì èervence 1941 deportovat i
obyvatelstvo z Besarábie a Bukoviny na území mezi øekami Dnìstrem a Bugem, které se pak sta
o známé jako Transnistrie.
Pøíkaz k deportacím 118 888 idù vydal Antonescu v záøí, krátce po oficiálním pøevzetí odpo
Transnistrie. Výslovnì pøitom bylo zdùraznìno, e se s deportovanými má zacházet humánnì a
tnì loupe í, bude potrestáno smrtí. Vy í dùstojníci, kteøí se mìli na deportacích podílet,
jen pøijetí rozkazu, ale i to, e ho èetli a porozumìli mu. Nic z toho se v ak nestalo.
Pøípravy byly lajdácké, nebo vùbec ádné a transportovaní idé byli èasto muèeni a vykoøis
doprovodným vojenským personálem, který v nich vidìl novou pøíle itost k obohacení. Rovnì
li idé pøivá eni, nebyla pøipravena k dlouhodobìj ímu ubytování. Vedlo to k epidemii tyfu
adomoru, kterému padly za obìt deseti tisíce lidí.
Zacházení se idy v Transnistrii v tomto poèáteèním období kolísalo mezi stì í snesitelným
vým, a to je tì byli idé obìtí periodických likvidací ze strany nìmeckých dùstojníkù, kter
i Rumuni.
Tyto ukrutnosti hlásil Antoneskovi témìø dennì Filderman. V øíjnu
1941 se s generálem dokonce dvakrát ostøe kvùli tomu støetl. Proti Antoneskovì argumentu,
z tìchto oblastí jsou nepøátelské obyvatelstvo a e odmítají identifikovat odpovìdné jednot
proto musí být trestáni jako kolektiv, Fildermann odporoval legálními a morálními argumenty
ne lze ospravedlnit kolektivní tresty, zvlá tì smrti, rumunských idù èiny, které spáchali
ci. Viditelnì nakonec uspìl.
Koncem roku 1941 Antonescu souhlasil se zastavením deportací, na které je tì èekalo asi 30
50 tisíc idù a schválil Fildermanem navr ený program pomoci idovskému obyvatelstvu v Tran
rii, financovaný idy z Bukure ti a ze zahranièí. Program se mìl realizovat prostøednictvím
banky a pod Antoneskovou ochranou.
Souèasnì v listopadu 1941 naøídil Antonescu prozkoumat mo nost idovské emigrace do Palesti
Ostatnì ji v listopadu 1940 informoval Brity a Amerièany, e by souhlasil s emigrací asi
75 tisíc rumunských idù, jestli e jim Britové vystaví pøíslu ná víza a zajistí dopravní n
r za osobu. Program pomoci zbývajícím idùm v Transnistrii zaèal v plné míøe fungovat a na
oku 1943. Pøedev ím proto, e se realizoval pololegálnì, aby se o nìm nedovìdìli Nìmci, av
ypøítomnou korupci. Ji pøed tím, poté co Fildermann v kvìtnu a v prosinci 1942 urgoval pom
u Antoneska, zaèala se pod vedením Freda Saragy akce, která pøece jen pomohla deportovaným
a pùvodním idùm z Transnistrie, a to natolik, e se sem zaèali stahovat idé z Nìmci obsa
za Bugem, pokud ov em pøe ili aktivity nacistických Einsatzgruppen.
Od samého poèátku východního ta ení Antonescu naøizoval pro etøení ka dé prokázané násilnos
hdy, kdy velký poèet nìmeckých oddílù na rumunském území páchal násilnosti, a tak objektiv
snahy ztì oval. Jeho úsilí maøil i fakt, e a do listopadu 1941 spadala východní rumunská
kou vojenskou kompetenci a i to, e na násilnostech se podíleli èlenové rumunského generáln
, zejména pak nìkteøí pøíslu níci vojenské rozvìdky.
Vy etøovací komise byly vyslány k pro etøení pogromu v Jasech v èervenci, nebo násilností,
znovupøipojení besarabského a bukovinského území, zejména ve Floreýti. Zvlá tní komise odje
ale také do Mogileva v Transnistrii. Antoneskovo chápání idù jako "nepøátel lidu" a jeho
k násilnostem na nich spáchaných, vyplývá z rozkazu, který vydal po pogromu v Jasech a udá
tech v Ki inìvu. Podle tohoto rozkazu ze 2. èervence 1941: "Vyklizení Besarábie bylo poní e
rmády, vystavené navíc urá kám a útokùm idù, na které nereagovala. Tato hanba byla vyrovná
své vlastní újmì a èasto i motivovaní pøáním loupit a poni ovat zaútoèili na idovské obyv
je v odvetu, jako tøeba v Jasech. Zloèiny tohoto druhu tvoøí ohavnou stránku v historii n
a eho národa a pozdìji za nì zaplatí jiné generace ne ti, co je spáchali. Ti, co zmínìný r
ji poru ili, budou souzeni a budou také podle zákona potrestáni."
Pøeva ující nálady místních obyvatel, nìmecké podnìcování, pøedsudky rumunských vojákù a to
velitelù neustále bránily pokusùm zastavit násilnosti za letní ofenzívy. Napø. v záøí 1941
usel konstatovat, " e nìkteré rumunské jednotky na území na východ od Dnìstru se dopustily
barbarských aktù, stavících rumunskou armádu do patného svìtla" a e tìmto jednotkám hroz
aci "barbarù, kteøí pøi li loupit, znásilòovat a vra dit". Proto hned informoval v echny ve
, e "zaplatí ztrátou hodnosti a dùstojnického dekretu za jakoukoliv toleranci, nebo nedos
tatek autority nad jednotkou, které velí".
Kdokoliv bude pøisti en pøi zabíjení nebo bití obyvatelstva, nebo pøi loupení jeho majetku
bez milosti popraven". V Ki inìvu 4. prosince 1941, poté, co vyjádøil své znechucení nad u
tmi, ke kterým tu do lo a pøi kterých se "pøíli mnoho vojákù zamíchalo", vynadal Antonescu
i generálovi Constantinu Voiculeskovi, e pøipustil, aby do lo k násilnostem, které jemu, A
toneskovi, ale i celé zemi budou signalizovat:
"Teï se nedá dìlat nic jiného, ne najít a potrestat viníky. Bez váhání a jak zasluhují. Ja
ututlat tento problém, by byl gangsterismus." Pak oznámil, e naøídil odpovìdným velitelùm
nistrovi spravedlnosti vytvoøit zvlá tní vy etøovací komisi.
patná pøedchozí zku enost s podobnou komisí z Jasù, která na la jen jednoho viníka a je tì
eska orodovala, vedla mar ála k tomu, aby tentokráte zdùraznil:
"Musíte být pozorní, jaké instrukce vydáte ke zji tìní pravdy. Generál Calotescu v Bukovinì
bylo nezbytné, abychom pøivøeli oèi, proto e mezi viníky jsou také dùstojníci, vyznamenaní
Chrabrého. To mnì nezajímá! Mu na vysokém postu podléhá vy ím morálním nárokùm, a tím vì
-li se loupe níkem, znamená to, e jste ukradli i vyznamenání a mu , který je na du i neèes
, e spekuluje s lidským ne tìstím, není hoden dále nosit vyznamenání."
Aèkoliv nìkteøí generálové, zapletení do násilností v Jasech, jako generál Stavrescu a gene
T#t#ranu, vyklouzli s odvoláním pro nekompetentnost, èi odesláním na frontu, nìkolik dùsto
dokonce i z generálního tábu, bylo potrestáno zastøelením nebo degradací, jako napø. vojen
el ki inìvského ghetta plukovník Eugen Dimitrescu a velitel èetnického pluku v R#d#u#i.
V nìkterých pøípadech bylo potrestání zveøejnìno ve zvlá tním rozkaze, jako napø. o popravì
hanasie Ioneska, velitele 47. oddílu tì kého dìlostøelectva.
Vytváøelo to paradoxní situaci, kdy idé ve Starém království a ji ním Sedmihradsku byli sv
hránìni, zatímco idé z Besarábie a severní Bukoviny byli deportováni (dokonce i proti vùli
umun tí vojáci se na nich dopou tìli násilností, za které byli rumunskými úøady souzeni a t
nescu dokonce vyhro oval, e "opustí alianci", nebudou-li násilnosti, kterých se dopou tìjí
jako byly napø. masové popravy civilistù v Tighinì v záøí 1941, okam itì zastaveny. To ved
tomu, e nìkteré nìmecké jednotky obdivovaly rumunskou antisemitskou horlivost, a naopak S
S obergruppenführer Reinhard Heydrich si stì oval, e "akce Rumunù na novì okupovaných územ
zují na silné pøátelství vùèi idùm".
RUMUNSKÉ VÁLEÈNÉ CÍLE Poèáteèní cíl úèasti na východním ta ení bylo neutralizovat sovìtskou
bu a získat zpìt území na východì, okupovaná sovìtskými vojsky, a území na západì, okupovan
Po prvním mìsíci války na východì Rumuni mysleli jen na Sedmihradsko. Aèkoliv se tehdy zdál
ecko porazí Sovìtský svaz, Antonescu usiloval o zmìnu rozhodnutí nìmecko-italské arbitrá e,
la Maïarsku severní Sedmihradsko, za jeho vojenskou úèast na východním ta ení. V této soutì
unsko v nevýhodì vùèi Maïarsku, usilujícímu o rozbití versailleského míru, spojiv ímu se s
ziváleèné dobì a spolupracujícímu s ním pøi dìlení Èeskoslovenska a pøi útoku na Jugoslávii
Zatímco popichování Hitlera na toto téma byli maïar tí spoluhráèi je tì s to kontrovat, el
útoku tam, kde se Maïaøi nemohli rovnat. Za prvé mohl oèekávat, e pøesvìdèí vùdce o upøím
ktivní anga ovaností a významným pøíspìvkem na frontì. Jak vojenská motivace, tak úroveò ve
ale populárními územní cíle a redukovaly vojenskou hrozbu, která byla vysoká a nesetkávala
domácí opozicí. Maïarsko nemìlo vùèi SSSR ádné územní po adavky a do zahájení východní kam
A tak nebylo s to vytvoøit v elidovou podporu pro válku, ani udr et morálku svých vojákù n
ntì.
Za druhé Antonescu odmítal akceptovat jiná území výmìnou za vojenský a hospodáøský pøíspìve
ta, která Rumunsko ztratilo pøed východní kampaní. Tak hitlerovci cítili, e tu vzniká záva
munsku, který by mìl být nìjak vykompenzován.
Ostatnì ji 21. dubna 1941 se dohodli Ribbentrop s Cianem, " e by Rumunsku mìla být nabídnu
a nìjaká kompenzace: v souèasné dobì je tì ké øíci, co by to mìlo být, ale mo nost by mìla
ená v budoucnu." Maïarsko jako výsledek nìmeckého vojenského sna ení anektovalo èásti Èesko
Rumunska a Jugoslávie, a tak zaèínalo východní kampaò se závazkem vùèi Nìmecku. A Nìmecko b
lo zdr enlivost za neloajalitu. Na osobní úrovni pøedpokládanou výhodou pro Rumunsko bylo,
Antonescu byl jediným pøedákem nìmeckých spojencù, který si dovolil oponovat Hitlerovi a vù
o respektoval.
První pøíle itost pro Nìmce, jak splnit závazky vùèi Rumunsku, pøi la s okupací sovìtského
Hitler Antoneska koncem èervence 1941 po ádal, aby pøevzal odpovìdnost za ochranu, správu a
ekonomické vyu ití území mezi øekami Dnìstrem a Bugem, kterému se øíkalo Transnistrie. Douf
nského pøedáka pøesvìdèí, aby toto území anektoval. Tím by se splnila hned tøi nìmecká pøán
Sedmihradsko by mohl být odchýlen na územní expanzi na východì.
Tak by se zklidnil rumunský tlak v sedmihradské otázce, uklidnilo napìtí mezi Rumunskem a
Maïarskem, a tím uvolnily jednotky, které obì zemì dr ely na spoleèné hranici. Za druhé rum
tí nového území by èásteènì osvobodilo Berlín od závazku, který cítil ohlednì územní revize
, a naopak bylo by mo né toho vyu ít k nátlaku na Bukure , aby je tì více pøispìla k váleè
Za tøetí pøijetí tìchto území by radikálnì zmìnilo rumunskou defenzívní válku za navrácení
agresí a redukci sovìtské hrozby v revizionistickou expanzivní válku, ve které bude Rumuns
o stále pevnìji a permanentnì vázáno na Nìmecko, a do uzavøení míru.
K tomuto cíli, od poèátku kampanì a do konce roku 1942, Hitler, Ribbentrop a Göring neustá
zdùrazòovali Rumunùm "roli na východì", to, jak je nezbytné, aby jejich zemì získala nová ú
s jejich kolonizací.
Dne 19. srpna 1941 vydal Antonescu v Tighinì dekret o vytvoøení rumunské civilní správy v T
ansnistrii (Administra#ia Civil# Rom#na #n Transnistrie), která byla vyhlá ena za doèasnì
okupovanou. Guvernérem s plnými mocemi a odpovìdným jen vùdci rumunského státu jmenoval Ant
scu profesora Gheorghe Alexiana.
Nìmecký návrh, aby Transnistrii anektoval, Antonescu zamítl.
Pova oval ji za "vojensky okupované území".
Transnistrie mìla rozlohu 40 tisíc km2 a ilo v ní na dva miliony lidí. Hlavním mìstem byl
vu Tiraspol, pak Odìsa.
Ji v srpnu 1941 odpovìdìl Antonescu Hitlerovi, e Rumunsko nemá ádné územní po adavky mim
sko. Podobnì v záøí dal vìdìt Britùm a Amerièanùm, e "Rumunsko se zúèastní této války pro
1940 bezdùvodnì napadených. Vojenská akce za Dnìstrem pokraèuje proto, aby byla znièena rus
evnìní v Transnistrii a redukována ruská vojenská síla. Vláda mar ála Antoneska neformulova
tiku ohlednì území Transnistrie a nebude formulovat ádné územní po adavky, pokud nebude zn
tivní øe ení míru s Ruskem." Antonescu je tì dodal, e "rumunský lid není stepním národem a
kne svých práv na Sedmihradsko. Nemù eme s rumunskou pùdou jít na trh."
Zatímco Hitler dál pøesvìdèoval Rumuny, aby anektovali Transnistrii, Antonescu odmítal a e
ak daleko, e protestoval, kdy nìmecká propaganda a tisk èinily v tom smyslu prohlá ení. J
itky byly konzistentní.
Zdùrazòoval:
1) nevyjasní svou politiku vùèi Transnistrii pokud nebude uzavøen mír,
2) pøechod Dnìstru a okupace Transnistrie je "jen vojenského charakteru" a nemá ádnou souv
slost s rumunskými po adavky na Sedmihradsko a
3) Sedmihradsko bylo od Rumunska odtr eno v období, kdy v Bukure ti vládl jiný re im a exis
ovaly jiné mezinárodní podmínky, se kterými nemá Antoneskova vláda nic spoleèného a také je
Je otázka, zda Hitler vùbec chtìl Transnistrii k Rumunsku natrvalo pøipojit. Americká voje
nská rozvìdka byla tehdy pøesvìdèena, e správa území byla "Rumunùm vnucena, proto e po odc
nièení zemìdìlské ma inérie mohla být na èas oblast spí e závazkem, ne pøínosem".
Dne 3. srpna 1941, nìkolik dní poté, co Hitler po ádal Rumuny, aby pøevzali správu území, v
elení 11. nìmecké armády rozkaz svým jednotkám, aby "vykonávaly právo vojenské suverenity,
ti a správy novì dobytých území na východ od Dnìstru".
Nìmecký velitel zdùraznil, e "celé území na východ od Dnìstru je územím nìmeckého zájmu".
Dohoda, podepsaná v Tighinì 30. srpna 1941 nìmeckým generálem Hauffe a rumunským velitelem
#t#ranu, obsahovala jen velmi vágní územní delimitaci (severozápadní hranice nebyla pøitom
vymezena).
Rumunský správní aparát byl pøevá nì v ji ní èásti Transnistrie instalován do listopadu 194
nìmeètí "zemìdìl tí poradci", vìt inou agenti SS. Správu celé provincie pøedali Nìmci a na
oce 1944 si Antonescu stì oval, e pøes stanovení konvence a Hitlerovo osobní potvrzení, e
snistrie je rumunská okupaèní zóna, "ve skuteènosti byla i dále okupována nìmeckými vojsky
vedla tak, jak chtìla".
Rumunská správa vznikla naøízením prof. Alexiana z 10. záøí 1941
a skládala se z úøadu guvernéra, který mìl osm oddìlení. Správnì se Transnistrie dìlila na
) v èele s prefekty, které se dále dìlily na okresy a obce. Prefekti byli z Rumunska, v èe
le okresù a obcí byli lidé z místního rumunského èi nìmeckého obyvatelstva.
Rumunská správa byla nakonec s to dosáhnout pozoruhodných výsledkù i pøes pøeká ky, které j
orgány kladly. Transnistrie se stala známou nejmírnìj ím re imem na okupovaném sovìtském úz
V prùbìhu roku 1942 tu byla obnovena øada podnikù, vìt inou na zpracování potravin a do obn
cích prací byly investovány velké prostøedky. Pøesto e Rumuni uchovali systém kolchozù a so
rovedli nìkteré zmìny. Velké kolchozy, tvoøící celé vesnice, byly rozdìleny na men í, sklád
rodin. Rolníci v nich pracující si mohli ponechat jednu pìtinu úrody (za sovìtského re imu
2%), osivo a hospodáøská zvíøata z bývalých velkých kolchozù byly rozdìleny mezi nové skupi
na mohla mít krávu a doèasnì byly zru eny danì. V dùsledku toho dostalo místní obyvatelstvo
a sovìtského re imu, a to i pøesto e vìt ina skliznì z roku 1942 byla vyvezena do Rumunska.
Rumunská správa se sna ila získat srdce a my lení lidí, a vytváøet tak u obyvatel sympatie,
mohly pomoci na budoucí mírové konferenci. Øada investic byla nasmìrována tak, aby byly u
po válce, pokud ov em pøetrvají. Napø. v Odìse Rumuni vytvoøili univerzitu se specializací
a technický výzkum. Na její zemìdìlskou fakultu se do dubna 1943 zapsalo 155 studentù.
V Transnistrii vycházely ètvery ruské noviny a jeden rumunský a jeden nìmecký týdeník. Na s
ech byla ponechána vìt ina úøedníkù a zamìstnancù starého státního aparátu, vèetnì tìch, kt
anì. Antonescu jim vzkázal, e jejich politická afilace nebude proti nim pou ita, pokud bu
dou jednat v souladu se zákonem a nebudou se pokou et vyvolávat nepokoje. Ponìkud jinak
re im v Transnistrii vylíèil italský novináø C. Malaparte v knize Caput, která vy la krátce
. A je také pravda, e za úspì ný útok proti rumunskému velitelství v Odìse dal Antonescu p
k tisíc nevinných rukojmí.
Od 1. listopadu 1941 fungovala Odìsská správa pro zábor a sbìr váleèné koøisti (Serviciu de
i ýi recuperari). Oficiálnì mìla provést inventarizaci ve kerého majetku v provincii a urèi
není nutné a co lze vyvézt do Rumunska. Komise byla podøízena generálnímu tábu, který tak
l, co má být vyvezeno na základì rozhodnutí "koøistní slu by" (Serviciu de capturi), urèují
rekvírovat jako váleènou koøist.
Do února 1944 bylo obyvatelùm Transnistrie zabaveno a do Rumunska vyvezeno 75 tisíc ku
sù hovìzího dobytka, 12 tisíc koní a 100 tisíc ovcí. Bylo vyvezeno mnoho zabaveného atstva
omácností, které se pak prodávalo v Rumunsku ve zvlá tních obchodech za nízké ceny.
Ale také tramvaje nebo poulièní dla ba.
Celkem podle rumunských odhadù kody, zpùsobené okupací na území Transnistrie dosáhly hodno
miliard pøedváleèných lei. Sovìtská vláda po válce tvrdila, e lo o 25 miliard rublù (ov e
Besarábie a severní Bukoviny).
Koncem roku 1943 zaèal útìk Rumunù z Transnistrie. Odhadovalo se, e jich odtud a následnì
esarábie a severní Bukoviny uprchlo pøed sovìtskou armádou na 700 tisíc.
Oficiálnì zaèala evakuace ve druhé polovinì ledna 1944. Na území Transnistrie vznikla vojen
práva a prof.
Alexiana nahradil generál Potopeanu. Dne 18. bøezna se území Transnistrie stalo nìmeckou o
kupaèní oblastí s vojenskou správou.
Dnes nìkteøí historikové tvrdí, e zvlá tì vývoj Odìsy lze pova ovat za model toho, co by m
jiny a Ruska, kdyby bylo mo né pøijmout tr ní ekonomiku. Pøineslo to znaèné komplikace sovì
dy po osvobození celého území musely nejen trestat úøedníky a intelektuály, kteøí kolaboro
ny, ale i celou provincii, ve které se obnovená sovìtská moc chovala jako v dobyté zemi a
o konce války. Sovìtská propaganda obvinila Rumuny, e zbídaèili celé území.
CESTA Z VÁLKY Po debaklu u Stalingradu se stal Antonescu je tì zatvrzelej í kdykoliv lo o
upky, které by mìly negativní dopad na rumunské zájmy. Nev ímavost vùèi rumunským upozornìn
zpùsob, kterým byly rumunské divize tak dlouho dr eny na místì, a byly obklíèeny a znièeny
ec i snaha obvinit rumunskou armádu, e zavinila porá ku, pøispìly k je tì vìt í nedùvìøe R
po porá ce nìmeckých vojsk v øíjnu a v listopadu 1941 u Moskvy nabyl Antonescu pøesvìdèení
mù e porazit Sovìtský svaz. Rumuni doufali v kompromisní mír, kterého bude dosa eno po zmen
ké hrozby pro jejich zemi.
Koncem roku 1941 rumunský vicepremiér jednal s italským vyslancem v Bukure ti o spoleèné ru
unsko-italské sondá i u spojencù a vystoupení obou zemí z války. Aèkoliv se Rumunùm podaøil
o ideu získat Cia na, Mussolini to odmítl. V øíjnu 1943 se dohodli Antonescu a Maniu, e b
udou spoleènì prosazovat rumunské zájmy u spojencù. Maniu si mìl podr et jistou distanc od
oneska, u kvùli øadì kritických memorand, která sepsal na mar álovu adresu a jednání s age
ncù, ale pøedev ím proto, aby mohl v budoucnu kdykoliv Antoneska dezavuovat, bude-li to
tøeba. Kdyby se podaøilo získat uji tìní o rumunské nezávislosti a respektování Atlantické
d jde o rumunské území, pak by Antonescu buï sám zaøídil vystoupení zemì z války, nebo by h
svrhl" (s jeho pomocí). Tyto a podobné aktivity doèasnì, prakticky a do února 1943, zastav
ly starosti kolem stalingradské kampanì.
Porá ka u Stalingradu znovu podnítila rumunské úsilí vystoupit z války. V bøeznu 1943 dal A
scu souhlas svému zástupci k jednání a nabídl souèasnì technickou pomoc a ochranu Maniovi k
z íøení mírových sondá í.
Antonescu a Maniu chtìli záruky uznání, e Rumunsko vedlo obrannou a spravedlivou válku, a
lib, e v souladu s Atlantickou chartou dostane zpátky území, ztracená v dùsledku sovìtské
ské agrese v roce
1940.
Dne 13. srpna 1943 mohl Maniu sdìlit spojeneckým agentùm, e "jako vùdce jednotné opozice d
lovo jak americké, tak i britské vládì, e do 24 hodin poté, co angloamerické síly dosáhnou
, bude souèasná diktatura svr ena a, s pomocí armády, bude v Rumunsku nastolen demokratický
re im". To, e spojenci od poèátku naléhali na "bezpodmíneènou kapitulaci", správnì v Bukur
opili, e v ádném pøípadì nebudou vydány garance k jakémukoliv ze zmínìných bodù. Jak brit
lásil k svému americkému kolegovi o tøi dny pozdìji "britská vláda rozhodla, e budoucnost
ska je èistì ruský problém".
Domnívaje se, e z tìch èi onìch dùvodù není rumunská otázka a souèasná situace zemì správn
misary, pokusil se Antonescu o pøímý kontakt s britským a americkým vojenským ata é v Ankaø
jenského pøidìlence plukovníka Traiana Teodoreska.
Od listopadu 1942 do èervence 1943 nìkolikrát signalizoval spojencùm, e v pøípadì jejich "
osobnì naøídí armádì neklást odpor". Nedostal v ak odpovìï. V polovinì záøí 1943 tedy infor
svém pøesvìdèení, e "jestli e Rusové pøijdou na Balkán pøed Angloamerièany, ti se nebudou
ní klást odpor sovìtské kontrole nad poloostrovem. Na druhé stranì, pøijdou-li Angloamerièa
alkán døíve ne Rusové, pak se rumunský generální táb domnívá, e zase oni se nebudou sna
ntrole poloostrova. Rumuni si za ádnou cenu nepøejí, aby je okupovalo Rusko, které je jej
ich dìdièným nepøítelem.
Jsou proto pøipraveni spolupracovat s angloamerickými vojsky, pøijdou-li na Balkán døíve ne
ojska ruská."
Antonescu pak nabídl, e pøispìje 42 vlaky zlata, 400 vlaky obilí a 300 vlaky kukuøice a 22
zcela vybavenými divizemi (s výjimkou protitankových zbraní a obrnìných vozidel), které dr
i, a vycvièenými letci i s pozemním leteckým personálem. I tato nabídka byla odmítnuta s tí
ediná pro Rumunsko pøijatelná cesta z války je kontaktovat souèasnì s Anglièany a Amerièany
vìtský svaz a neklást si jakékoliv pøedbì né podmínky.
Antonescu opakoval svou nabídku i dal í rok a dodal, e bezpodmíneèná kapitulace by pøicház
hu jen pøed Angloamerièany, nikoliv v ak Rusy. Jak jeho ata é vysvìtloval: "V roce 1940 Rum
nsko pokojnì odstoupilo Besarábii Rusùm. Ti pak pobili, nebo deportovali tamní inteligen
ci a je témìø jisté, a si myslí kdo co chce, e by to udìlali znovu, kdyby jako první ze s
stoupili do Rumunska." V polovinì listopadu 1943
Antonescu pøiznal ochotu k urèitým územním obìtem, kdyby bylo tøeba se dohodnout se Sovìtsk
em, který by chtìl garantovat nezávislost zemì. V únoru a bøeznu 1944
navrhl, e své místo postoupí Maniovi, kdyby to mìlo usnadnit dohodu se spojenci a nabídl p
mout bezpodmíneènou kapitulaci pokud "po vypuzení Nìmcù z Rumunska se sovìtské jednotky hne
táhnou zpátky". V té e dobì opakoval "nedopustím se ádného nepøátelského aktu vùèi Angloam
e Nìmci pokusí o agresi vùèi Rumunsku, to se jim postaví na odpor".
Maniu, který byl spoluúèastníkem Antoneskových pokusù, jen sekundoval a zdùrazòoval, e za
lností "je bezpodmíneèná kapitulace jako taková nepøijatelná" a "jestli e by Antonescu tako
apitulaci nabídl, on by byl proti ní".
Koncem bøezna 1944 se Antonescu znovu pokusil získat jasnou odpovìï na otázku, zda jsou Br
itové ochotni restaurovat status quo ante a garantovat pováleènou rumunskou nezávislost.
Souèasnì po ádal o bombardování urèitých cílù v zemi, aby mohl snáze vystoupit z války, kd
proti. Chtìl také, aby spojenci jednoznaènì vyjádøili svou politiku "buï ohlednì Sedmihrads
ebo aplikace Atlantické charty na Rumunsko". Aby zabránil pøípadnému nìmeckému pokusu okupo
Bukure (jako se právì stalo v Budape ti), pøevelel Antonescu do hlavního mìsta 7000
èetníkù a provedl øadu zmìn v generálním tábu a ve velení jednotek.
A 3. dubna Britové odpovìdìli, e jsou "ochotni uskuteènit mocné letecké útoky na cíle, kt
cu urèí".
Souèasnì ale upozornili na Molotovovo prohlá ení z pøedchozího dne, které se sice nezmiòova
lantické chartì, ale o sovìtském úmyslu nemìnit sociální a ekonomický systém v Rumunsku. Dn
a pak sovìti pøedlo ili své podmínky pro pøímìøí:
1) Zastavit vojenské operace s Nìmci a buï se okam itì vzdát sovìtským silám, nebo zaútoèit
2) Uznat, e Besarábie a severní Bukovina jsou sovìtská území, ve smyslu rumunsko-sovìtské
z roku
1940.
3) Zaplatit reparace Sovìtskému svazu za ztráty, vzniklé v dùsledku nepøátelství a rumunské
e sovìtských území.
4) Zaruèit plnou svobodu pohybu ruských vojsk po rumunském území.
Za to sovìti slibovali, e pøipustí rumunskou civilní správu v souladu s existujícími zákon
i a e prohlásí vídeòskou arbitrá o severním Sedmihradsku za nespravedlivou. Sovìti v pods
aby Rumunsko pøijalo roli agresora, který zaútoèil v roce 1941 a teï za to zaplatí. Mìlo vy
upit z války a souhlasit, e bude okupováno armádou, proti které se chtìlo bránit, kdy do
stupovalo. Antonescu i Maniu podmínky odmítli a ádali zmìnu, vèetnì po adavku formálního p
v Besarábii, který by, i kdy by v nìm sovìti zvítìzili, potvrdil, e Rumunsku toto území
zapoèetím východní kampanì. ádali také, aby Nìmci dostali lhùtu 15 dní na pokojný odchod z
e jestli se pokusí silou zmìnit pro nì nepøíznivou situaci, mìlo se jim odpovìdìt vojensky.
chtìli, aby v Rumunsku vznikla neokupovaná zóna, která zahrne i hlavní mìsto a v ní se sou
ytek ozbrojené armády, aby garantovala nezávislost. Za to mìli sovìti dostat v e potøebné p
anzit a k dosa ení nìmecké fronty.
Na ultimátum britského generála Henry Maitlanda Wilsona z konce bøezna 1944, aby Rumunsk
o okam itì kapitulovalo a nekladlo odpor Rudé armádì, odpovìdìl Antonescu:
"Stejnì jako vy bojujete za Anglii, já bojuji za svou zemi. Av ak vy nemù ete znát utrpení,
je a hrozby, v kterých ijeme. Byli jsme napadeni, aèkoliv jsme na nikoho neútoèili. To, c
o bylo na e po staletí, nám vzali.
Na i spojenci a pøátelé nás museli v evropské situaci roku 1940 opustit, a tak dovolili, ab
chom byli oloupeni zbabìlými sousedy. ádný z na ich velikých spojencù nemohl garantovat na
né hranice, aby tak odpovìdìl na ná popla ný køik. Museli jsme vzdorovat Rusku, které nás
ohro ovalo. Jediná zemì, která v této obtí né situaci souhlasila s tím, e bude garantovat
nci rumunského národa, bylo Nìmecko. Kdy je ná lid pøipraven zemøít, ne ádejte, aby pøija
choval se neèestnì. Pomozte zachránit ho a nenu te mne, abychom se vrhli do bezedné jámy, p
né destrukce a hanby. Jsme va i pøátelé, a ne nepøátelé. ádný národ, a o tom jsem pøesvìdè
i tak naru en jako ná . Nemù e proto kapitulovat a stáhnout se z jakékoliv akce, do které s
nì vstoupil, a postavit tak v potaz, bez jakýchkoliv záruk, svou existenci v pøí tích dnech
Koncem kvìtna sovìti akceptovali patnáctidenní lhùtu pro sta ení nìmeckých vojsk, av ak odm
e Besarábie a severní Bukovina byly v dobì východního ta ení rumunská území a také odmítl
ané zóny, kde by zùstala rumunská armáda a kam by naopak nesmìla armáda sovìtská. Sovìtská
jasná:
Rumunsko musí souhlasit s tím, e je agresor a musí svolit k neomezené okupaci.
O mìsíc pozdìji, 24. èervna 1944, Antonescu kontaktoval amerického velvyslance v Madridu,
svého starého pøítele, a po ádal, zda by mu nemohl poskytnout, samozøejmì zcela dùvìrnì, in
ednì britských a americký zámyslù vùèi Rumunsku. Zvlá tì ho zajímala pøípadná pozice obou v
mìní "volný prùchod" ve vojenskou okupaci a zda obì vlády jsou pøipraveny "stát za principy
bìma proklamovanými, e územní otázky budou suspendovány a do mírové konference?" Americký
doporuèil velvyslanci dotaz prostì ignorovat. Po nìkolika dal ích dnech Antonescu pøes svéh
tupce Mihaie poslal velvyslanci dal í sdìlení, v kterém souèasnì pøipomenul "poru ení formá
dy SSSR vpadl do Besarábie a Bukoviny (která pøedtím nikdy nespadala pod ruskou suvereni
tu) v èervnu 1940 poté, co dal osmaètyøicetihodinové ultimátum a je tì pøed tím, ne mohla
em pøedpokládaná jednání...
Fakta ukazují, e okupace celého rumunského území sovìtskými vojsky by nevyhnutelnì vedla k
ní rumunských vládnoucích tøíd, znárodnìní (soukromého vlastnictví) a nièím neomezenému zat
hovýchodní Evropy, co by vedlo i k totálnímu naru ení kontinentální rovnováhy. Slavizace R
y pøivedla ty zemì, které dosud vzhlí ely k Londýnu a Washingtonu, aby odtud hledaly své in
race, výluènì pod vliv Moskvy."
KONEC RUMUNSKO-NÌMECKÉ ALIANCE Po neúspì ném návrhu Hitlerovi z poèátku roku 1943, aby byl
ompromisní mír s Brity a Amerièany a v echny síly pak vr eny proti Sovìtskému svazu, Antone
novu v èervenci 1944 zaèal signalizovat Nìmcùm, pøes jejich pøedstavitele v Bukure ti, e p
nebudou s to udr et frontu, nárokuje si svobodu akce k hledání vlastní cesty. Pak informov
al Mania, e teï to je on, kdo by mìl uzavøít mír.
Na 4. srpna 1944 byl Antonescu pozván k Hitlerovi do Berchtesgadenu. Poté, co Antone
skovi vylíèil, jaký osud naøídil Var avì a vysvìtlil mu, e podobný osud èeká Bulharsko, po
tit Osu, obrátil se vùdce na mar ála a pøímo se ho dotázal, zda je "Rumunsko pøipraveno boj
do konce". Antonescu odpovìdìl nìkolika podmínìnými konstatováními a ujistil, e pokud nìme
udr í ji ní frontu aspoò na souèasné linii, "Rumunsko se nemù e zavazovat k totální destruk
Nìmecka". Hitler tvrdil, e je rozhodnut bránit celou frontu, ale Antonescu mu pøipomenu
l, e koncem roku 1943
byl stejnì kategorický ohlednì obnovení spojení s Krymem a e v bøeznu 1944 zase sliboval o
zívu na Ukrajinì v èervnu a nic z toho se neuskuteènilo.
Prohlásil, e nedoká e-li øí e poskytnout nezbytné vybavení k obranì proti pokraèujícím spo
ré zaèaly 4. dubna 1944, "nemù e Rumunsko stát na své pozici do nekoneèna, proto e by ho to
dlo do totální katastrofy". Hitler ujistil, e Rumunsko bude proti náletùm bránìno dostateè
pøipustil, e nové vybavení k tomu nemá. Závìrem Antonescu upozornil, e kdy Turecko otev
osasùm a dovolí jejich letectvu bombardovat rumunské území z tureckých leti , nebude Rumun
to se bránit. K tomu Hitler ádné záruky nedal a jen uji oval, e podle nìj k tomu nedojd
Pak pøevedl jednání k hospodáøským otázkám.
Antonescu byl pøesvìdèen, e Britové ji mají jiné závazky, vedoucí je k nezájmu o Rumunsko
sna il získat aspoò Amerièany. V polovinì srpna informoval amerického vojenského ata é v Is
, e Rumunsko je pøipraveno jednat o pøímìøí, e v ak by se nemìla projednávat otázka Besar
nemìla objevit v sovìtských návrzích, proto e by to znamenalo poru ení Atlantické charty.
onescu opìt uji oval, e rumunská armáda nebude klást odpor a e naopak jejích tøicet divi
a on sám je pøipraven dát k dispozici spojeneckému váleènému úsilí pøírodní zdroje zemì, za
zervy a nìjakých 300 tisíc vagonù obilí. Ani teï v ak nedostal odpovìï.
V noci na 19. srpna 1944 zaèali sovìti bombardovat, a to signalizovalo poèátek nové ofenzív
. Antonescu odjel na frontu a dal pøíkazy, nutné k tomu, aby rumunské divize, a dosud roz
místìné mezi nìmeckými jednotkami, byly sta eny na stokilometrovou linii Focýani-Galac mezi
rpaty a dunajskou deltou, odkud chtìl se Sovìtským svazem zaèít jednat o pøímìøí.
Veèer 22. srpna se Antonescu se el s nìmeckými pøedstaviteli a informoval je, e Rumunsko s
nárokuje svobodu akce a hledá vlastní cestu z katastrofy. Pak poslal sdìlení Angloamerièan
e souhlasí s vysláním delegace do Moskvy, aby tam jednala o pøímìøí. Odpovìï ádal do èty
o 23. srpna informoval Maniova zmocnìnce, e zaèal akci vystoupení z války.
Tý den Britové a Amerièané souhlasili s plánem a informovali své pøedstavitele v sovìtském
Odpoledne byl Antonescu zatèen králem a Rumunsko vystoupilo z války.

ANTONESKOVO ZATÈENÍ Maniu vìdìl o Antoneskových mírových sondá ích a podporoval je.
Byl v ak rovnì ve styku s ostatní opozicí a s palácem, který jinak nebyl informován o Anto
vých úmyslech. Proto e byl Maniu pøesvìdèen, e by mohlo být snaz í domluvit se s Moskvou,
zice zahrne i komunisty, zaèal od kvìtna jednat s jedním z mála jejich pøedákù na svobodì L
iu P#tr#ýkanem. Byl pøijatelný i proto, e byl pøíbuzný jednoho èlovìka z králova okolí. Ta
chválili.
Na poèátku èervna 1944 tradièní politické strany, komunisté a královský palác vytvoøili Nár
ký blok (Blocul Na#ional Democrat). Mladí mu i z králova okolí byli pøesvìdèeni, e Rumunsk
stoupit z války za ka dou cenu a e spojenci mu v tom pomohou. Zku enìj í státníci, jako Ma
pu a Mihalache, v ak vìdìli, e v situaci neexistence jednoznaèných záruk, by mìla opozice
rovat Antoneska, aby on provedl zmìnu, umo òující pováleèný transfer moci do rukou demokrat
stran a krále, bez zábran, které by mohlo vytvoøit pøedcházející vytvoøení vojenské vlády.
dnání komunistù, pro které byl Antonescu "be#te noire", podstatnì stouply tendence palácový
kruhù vidìt víc nepøítele v Antoneskovi, ne v sovìtské hrozbì. Od poèátku èervna spojencùm
ce zaèala obsahovat obvinìní mar ála z prote ování Nìmecka, èasto konèící varováním spojenc
skem je mo ná dohoda".
V noci z 22. na 23. srpna 1944 se v královském paláci konala porada sjednocené opozice,
která se shodla na provedení coup d'état proti Antoneskovi, jestli e do 26. srpna neuzavøe
pøímìøí. Je tì ráno 23. srpna o tom informoval spojence mar álek dvora Mocsonyi Styrcea. P
o paláce pøesvìdèil pak krále, aby jednal sám a zatkl Antoneska je tì odpoledne.
Po audienci nejprve Michal po ádal mar ála, aby odstoupil, av ak ten to odmítl, a to zpùsob
který zcela odpovídal smý lení, které o panovníkovi mìl. "Ty si myslí , e pøedám zemi do
il vzteklý Antonescu a nìkolikrát plivl do tváøí dùstojníkùm, kteøí ho zatkli a odvádìli. T
y král obèas Antoneska kritizoval, ten po pøíchodu domù zuøivì dupal po své èepici.
Vytvoøením nové vlády král povìøil generála Constantina S#n#teska. Tvoøili ji generálové a
v ní zastupovali Br#tianu, Maniu, Titel-Petrescu a P#tr#ýcanu jako ministøi bez portfe
je. Poslední z nich se po nìkolika dnech stal ministrem spravedlnosti.
Nìmci byli informováni, e mají patnáct dní na to, aby se v klidu stáhli z Rumunska. U pro
byli spojenci.
Nato byl v rozhlase pøeèten krátký králùv projev, oznamující, e Rumunsko vystoupilo z válk
y jeho vojenské jednotky budou bojovat za osvobození Sedmihradska. Sám Michal odjel na
zámek v Sinaji.
Pøí tí den nìmecká letadla bombardovala Bukure a Rumunsko vyhlásilo øí i válku. Pøes nìme
ojníky a vojá - ky, s kterými a dosud bojovali bok po boku, docházelo jen minimálnì k pøe
V kampani proti Hitlerovi, pøi které rumunská armáda pro la v následujících osmi mìsících M
slovenskem a Rakouskem, ztratila tolik vojákù, jako v pøedchozích tøech letech. Celkem boj
ovalo po boku Rudé armády 16 rumunských divizí, které ztratily 170 tisíc vojákù. Rumunská a
mìla ze spojeneckých armád nejvìt í ztráty po armádì sovìtské, britské a americké.
Dne 9. záøí 1944 bylo ve Vídni oznámeno vytvoøení rumunské nacionální vlády v èele s pøedák
Simou. Souèasnì zaèaly SS formovat útvary dobrovolníkù pro tuto "vládu". Podaøilo se vytvoø
pluky, prvnímu velel generál Platon Chirnoag#, dosavadní velitel divize rumunské armády, k
terý pøebìhl k Nìmcùm.
Rumunské vystoupení z války a hned nato opìtné zapojení se do ní, teï po boku antihitlerovs
ice, mìlo silný ohlas mezi vedoucími èiniteli velmocí, z nich nìkteøí i pøiznávali, e Rum
zkrátit válku a o nìkolik mìsícù. Nane tìstí ale stále je tì nemìlo dohodu o pøímìøí a á
re ti a jejím okolí, co by snad mohlo zvý it vyhlídky pro jednání o pøímìøí. To sovìti odk
tím mohli obsadit takøka celé Rumunsko a prohlásit v e v nìm za váleènou koøist.
Pøi jednání o pøímìøí v Moskvì musela rumunská delegace akceptovat tezi o spoleèné hranici
dy uznat pøedání Besarábie a severní Bukoviny v roce 1940. Tak nová rumunská vláda musela p
status agresora, a celé rumunské váleèné úsilí na východì bylo transformováno ze spravedli
svobození okupovaných území v nespravedlivou a nelegitimní agresi. Celá zemì bez výjimky by
upována sovìtskými vojsky, Rumunsko se zavázalo okam itì zaèít splácet reparace SSSR, hradi
jednotek Rudé armády na svém území a vojensky pøispìt k porá ce nacistického Nìmecka a jeh
jencù.
Molotov se vyjádøil jasnì: "Rumunsko kapitulovalo jedinì tváøí v tváø porá ce, a tak tu nen
s výjimkou termínù plnìní dodávek." Co bylo za tím, vysvìtlil sovìtský pøedstavitel ve Spo
olní komisi ve Finsku danov, kdy v roce 1945 informoval finské komunisty o situaci: "F
insko je jiné, ne Rumunsko a Bulharsko. Tam fa istické frakce nekapitulovaly a musí být po
a eny s pomocí Rudé armády. Ve Finsku se fa istická klika vzdala a hledá cestu k míru."
Britové ani Amerièané nic nenamítali. Poèátkem øíjna 1944 se Churchill se el se Stalinem v
potvrdil nárok na sovìtskou pøevahu v Rumunsku v neformální "procentové dohodì", podle kter
tové pøiznali Kremlu 90% pøevahu v Rumunsku, výmìnou za stejnou pøevahu Britù v Øecku.
SOVÌTIZACE
První dvì prozatímní vlády generála Constantina S#n#teska, od 23. srpna a od 22. listopadu,
dopadly katastrofálnì, kdy nepøi la ádná pøedpokládaná podpora od západních spojencù. Sov
náchylní k tomu, aby s Rumunskem zacházeli jinak, ne jako s pora eným nepøátelským státem,
scu a jeho ministøi se vìt inou projevili jako neschopní tomu èelit.
S#n#teskova vláda sice hned obnovila pøedváleènou ústavu z roku
1923, naøídila zru ení koncentraèních táborù a propu tìní politických vìzòù, otálela v ak v
rátu a armády, stejnì jako se stíháním váleèných zloèincù. Byla proto stále èastìji kritizo
i sovìty za neplnìní podmínek dohody o pøímìøí. Byla to v podstatì vláda generálù, v které
sté - pøedstavitelé stran NDB. Ostatnì i tak by to byl tì ký úkol pro jakoukoliv vládu, i k
krásnì chtìla. Zemì byla najednou ve válce i okupovaná: podpora armády v poli, okupaèních s
ivní rekvizice a tlak na plnìní reparaèních kvót, bez ohledu na hospodáøskou situaci a bez
u na rozvrácenou dopravu, to v e bylo nároèné. Navíc byla ka dá snaha vytvoøit ivotaschopn
rentní vládu brzdìna neustálými vnìj ími tlaky za strany sovìtských velitelù a nepøímo i pø
Ve Spojenecké kontrolní komisi mohli brit tí a ameriètí pøedstavitelé pùsobit jen prostøedn
kých èinitelù a nemohli pøímo jednat s Rumuny.
Aèkoliv formálnì byla Rumunsku ji 25. øíjna vrácena správa severního Sedmihradska, sovìtsk
m v ude nastolili vlastní místní správu a fakticky odmítaly území Rumunsku vrátit. Vhodnou
oskytlo poèínání rumunských nacionalistù z tzv. Maniových gard, kteøí se teï chtìli mstít M
zradu v roce 1940. Oponenti komunistických autorit byli oznaèováni za fa isty èi kolaboran
ty a byli pronásledováni. V prosinci 1944 si Maniu stì oval Britùm a Amerièanùm, e "to vyp
ovìtské Rusko je rozhodnuto komunizovat Rumunsko za mlèenlivého souhlasu demokratických ze
mí" a e kdyby to vìdìl pøedem, "radil by k odporu na linii Focýani-Galac, která mohla být
ost dlouho".
Rumunská spoleènost si z naprosté vìt iny pøála svr ení diktatury a místo ní chtìla demokra
okratické reformy. Èást spoleènosti byla natolik znechucena tradièním nedostatkem morálky,
osti a so ciálního cítìní v pøedváleèném Rumunsku, e byla ochotna naslouchat i socializaèn
olitického uspoøádání.
Rumunská komunistická strana, která zaèínala jako legální strana s nìkolika stovkami èlenù,
dem podzimu a zimy pomalu stávala masovou stranou. Hodnì do ní vstupovali nekvalifikov
aní dìlníci, zemìdìlský proletariát a zejména tradiènì nespokojení pøíslu níci národnostníc
e do RKS hlásili fa istiètí legionáøi a èlenové dal ích bývalých fa istických organizací a
nì spolupracující s pronìmeckou vládou. Do komunistické strany také vstoupili nìkteøí vysoc
mády a policie, pùsobící pøedtím v Besarábii, Transnistrii a na Ukrajinì. Ale i nìkteøí výz
ové, spisovatelé, urnalisté a univerzitní profesoøi, dosud blízcí nìmeckému vyslanectví.
V øíjnu 1944 komunisté rozbili Národnì demokratický blok a vytvoøili levicovou Národnì demo
ou frontu (Frontul Na#ional Democrat). Kromì komunistù a èásti sociálních demokratù do ní v
ila Zemìdìlská fronta dr. Petru Grozy a nìkteré komunisty zalo ené a ovládané tzv. masové o
, jako Svaz vlastencù (Uniunea Patrio#ilor), Svaz spisovatelù (Uniunea Úcritorilor), V
las tenecká obrana (Ap#rarea patriotic#) a jednotné odbory.
Fronta okam itì vystoupila s programem dùsledného uskuteèòování dohody o pøímìøí, av ak pøe
S#n#tescu, vystavený navíc "tlaku lidu", ale i sovìtských okupaèních úøadù, nakonec 2. list
ezignoval, aby mohl vytvoøit vládu novou. Jejím místopøedsedou se stal Groza a komunistický
pøedák Gheorghiu-Dej ministrem dopravy. Komunisty to v ak vùbec neuspokojilo.
Koncem listopadu vyprovokovali v Bukure ti srá ky "svých" demonstrantù s vojáky, pøi kterýc
ynulo nìkolik lidí. Pochopitelnì byla obvinìna vláda a marnì dokazovala, e kulky v tìlech
h pocházejí ze zbraní ruské výroby. Nato 2. prosince 1944 S#n#tescu rezignoval a novým prem
em se stal dosavadní náèelník generálního tábu generál Nicolae R#descu. Jeho prvním krokem
upky levici. Komunisté a jejich spojenci z NDF získali podstatnì vìt í poèet ministerských
komunista Teohari Georgescu se stal jedním ze dvou státních tajemníkù na ministerstvu vni
tra.
Vládu generála R#deska, vytvoøenou 6. prosince 1944 zprvu sovìti uvítali, dokud se generál
ezaèal chovat nezávisle a oponovat pokusùm komunistù o pøevzetí moci, zejména v armádì. V ú
R#deska komunisté obvinili z "fa istických zloèinù". Generál je nazval "hyenami bez boha a
vlasti" a dal najevo, e se hodlá bránit.
Vojáci okupaèních jednotek odzbrojili v Bukure ti nepoèetné oddíly rumunské armády, vèetnì
, policie a hasièù. Naopak zabavené zbranì rozdali komunistùm. Dne
26. února 1944 se v hlavním mìstì objevil námìstek lidového komisaøe zahranièních vìcí SSSR
j a rovnou ádal, aby král vytvoøením nové vlády povìøil Grozu. Dva dny na to R#descu podal
.
Tý den 28. února pøedal Vy inskij povìstné ultimátum: pokud král do odpoledne pøí tího dne
lády Grozu, nemù e on, Vy inskij, pøevzít odpovìdnost, e Rumunsko nepøestane být nezávislý
sovìtské tanky obklíèily palác a rudoarmìjci obsadili øadu vládních budov. Král Michal se n
kou el manévrovat a povìøil sestavením vlády prince Útirbeie, av ak 2. bøezna kapituloval.
V nové Grozovì vládì zaujali v echna místa lidé z Národnì demokratické fronty, tedy komunis
spojenci a disidenti z historických stran. Groza oznámil, e má sovìtský pøíslib podstatnéh
vzájemných vztahù, vèetnì návratu pod rumunskou kontrolu dopravního systému a odtr eného se
mihradska. Sovìti mu prý také slíbili "zmírnìní podmínek pøímìøí". Vláda byla v podstatì ko
ice ztrácela pùdu, zatímco Groza a komunisté pøecházeli do útoku. Probíhalo zatýkání politi
generálù a policejních a èetnických velitelù, kteøí nesympatizovali s komunisty.
Nová prokomunistická vláda se sna ila i v oblasti propagandy.
Obnovila po srpnovém pøevratu zru ené ministerstvo propagandy, jeho tiskový odbor se stal
hlavním cenzorem (dosud tuto funkci plnila sovìtská okupaèní správa). V krátké dobì zmizelo
esát periodik (mj. deníky Demo cratul, Curierul, Viitorul, Universul a nejstar í v rumun t
inì vycházející noviny Gazeta Transilvaniei), zastavených jako "fa istické" èi "reakèní". M
"oèistná komise" pod stejnými záminkami zbavila práce mnoho urnalistù.
A nyní západní velmoci protestovaly proti sovìtské podpoøe násilí, spáchaném na rumunské v
ly se na velmocenskou konferenci v Jaltì a jí pøijatou Deklaraci o osvobození Evropy. V
ní bylo vysloveno pøesvìdèení, e pøestavba osvobozených zemí povede k obnovì demokratickýc
24. mezi demokracií a totalitou
institucí, návratu suverénních práv, samosprávy, a to v e pod egidou Atlantické charty. Nic
ita masivní pøítomnosti sovìtských vojsk v zemi, anglo-sovìtská dohoda a relativní americký
ale i rumunské malé zaujetí indikovaly pro budoucnost nìco jiného.
Za Grozy získali komunisté kontrolu nad armádou, ale i nad ostatními ministerstvy.
Podporu rolníkù chtìli získat programem masivního vyvlastnìní statkáøù v rámci agrární refo
ylo rozdìleno rolníkùm, aby jim ji komunisté o pár let pozdìji, a se budou cítit pevnìji,
i vzít. Zatím dostalo 800 tisíc rolníkù pùdu a mnozí souèasnì s dekretem i legitimaci RKS.
Poèátkem kvìtna 1945 byly podepsány zásadní hospodáøské dohody se SSSR, které potvrdily tot
rumunské ekonomiky okupaèní moci. V ropném prùmyslu, dopravì, tì bì plynu, døeva, poji ovn
ckém prùmyslu vznikly smí ené sovìtsko-rumunské spoleènosti (sovromy), které umo òovaly dal
ka nad rámec reparací.
V polovinì øíjna 1945 se konala první národní konference rumunských komunistù, na které byl
o, e RKS má ji 800 tisíc èlenù. Generálním tajemníkem se stal Gheorghe Gheorghiu-Dej, ve
ti v ak stranu ovládali Ana Paukerová a Vasil Luca, kteøí se vrátili z emigrace v SSSR.
Dne 8. listopadu 1945, v den králových narozenin, napadla komunistická policie padesátit
isícový dav odpùrcù nového re imu. Zabila pøitom patnáct lidí a stovku dal ích zranila. Vlá
, e lo o akci "provokatérù", a zaèalo nové zatýkání. Stovky, zejména mladých lidí v té do
, k ji existujícím odbojovým skupinám.
Poté, co do Grozovy vlády byli kooptováni jeden pøedstavitel caranistù a jeden liberál, uzn
ly ji USA a Velká Británie. Groza musel slíbit, e nebude bránit v èinnosti legální opozici
ci toho od ledna 1946 zaèaly vycházet v Bukure ti deníky Dreptatea a Liberalul a v Klu i P
atria a Na#iu nea. Druhé dva zanikly po nìkolika mìsících, zbývající pøestaly vycházet v lé
ední zbytky nezávislého tisku zlikvidovala komunistická vláda na poèátku roku 1948.
V procesu, konaném v komunistické re ii v kvìtnu 1946, byl Ion Antonescu ob alován jako vál
oèinec, který vyvolal agresi proti Sovìtskému svazu. Byl obvinìn i ze zavedení proti idovsk
onù a byly mu pøiøèeny i násilnosti, páchané na idech. Antoneska se zastal pøedstavitel ne
o re imem posti ené men iny - idù. V èlánku v èasopise Curierul Israelit z 25. bøezna 1945
erman vyjádøil vdìènost Antoneskovi, e odmítl nìmecký po adavek, aby idé nosili Davidovu
prý také deportace rumunských idù. Èasopis byl hned zastaven a Fildermana zaèali komunisté
ledovat jako "fa istu" a "kolaboranta", izolovali ho od idovské komunity, a kdy emigro
val, postavili na jeho místo svého èlovìka.
Dne 18. kvìtna Antoneska a dvanáct jeho nejbli ích spolupracovníkù, pøedev ím generálù, so
smrti a 1. èervna byli zastøeleni.
V listopadu 1946 se konaly první pováleèné volby. Jejich výsledky byly nepochybnì zmanipulo
y ve prospìch Grozovy vlády. Byly fal ovány volièské seznamy a sám akt voleb probíhal za pe
stence okupaèní armády. Komunisté a jimi vedená fronta, která se teï jmenovala Blok demokra
kých sil (Blocul For#elor Democratice), získali 347 mandátù a opozice jen 36.
V ka dém pøípadì v ak opozice získala více, ne jí pøiznaných
880 tisíc hlasù pro caranisty a 289 tisíc pro liberály.
Komunistická moc se konsolidovala a lze øíci, e i zlegalizovala.
Dosavadní perzekuci mohl vystøídat otevøený a organizovaný teror, opírající se o autoritu s
Jednání o mírové smlouvì s Rumunskem trvala od srpna 1946 do února 1947. Sovìtské hranice s
nskem byly pøiznány podle stavu k l. lednu 1941 a byl potvrzen statut agresora pro R
umunsko. Jeho vstup do války po boku antihitlerovské koalice se poèítal ne od 24. srpna
1944, ale od 12. záøí 1944, a tak byl negován rumunský pøíspìvek k vlastnímu osvobození a s
právo na váleènou koøist, získanou ve spojenecké zemi.
Aèkoliv rumunský hospodáøský a vojenský pøíspìvek ve válce s Nìmeckem byl ètvrtý, co do vel
kém svazu, Velké Británii a USA), a aèkoliv mírová smlouva výslovnì stanovila, e Rumunsko
ivnì podílí na válce proti Nìmecku", odmítli mu spojenci pøiznat status cobeligerent. Místo
se Rumunsko ocitlo ve stejné situaci jako Maïarsko, které se spojilo s fa istickou Itálií
i v roce 1927 a s nacistickým Nìmeckem poèátkem tøicátých let k útoèným úèelùm a setrvalo
i, její podíl na válce v Evropì byl nespornì vìt í, a naopak byl men í její podíl na válce
status poskytnut byl.
Je tøeba øíci, e mnozí "nepøátelé lidovì demokratického zøízení" vkládali do smlouvy nemal
ajistí odchod okupaèní armády. Sovìt tí okupaèní velitelé skuteèné ode li, av ak na jejich
li sovìt tí poradci. Maniu se bezúspì nì sna il zainte resovat Brity a Amerièany na osudu R
a sám oponoval komunistùm. Uspìl jen v tom smyslu, e pøi la nepodstatná prohlá ení o zápa
n sám na sebe upoutal hnìv komunistù. Podobnì se král Michal sna il rùznými úskoky blokovat
komunistù k totální moci. Prostøedky jako byla "královská stávka", kdy Michal od konce srpn
945 do ledna 1946 odmítal podepisovat zákony, pøipravené vládou, se v ak ukázaly neúèinnými
ova okolí chybnì doufali v podporu spojencù, vèetnì SSSR. Proto e zorganizovali puè proti A
neskovi, vìøili, e získají sovìtskou dùvìru, kdy budou navíc Moskvì vycházet vstøíc. Tím
hápou sovìtské úmysly nahradit sociálnì ekonomický systém v Rumunsku. Kdy se tak stalo, ne
to odpovìdìt a vyrovnat se s rea litou. Aè Maniu pochopil podstatu sovìtských zámìrù podsta
a proto i obhajoval podporu Antoneska, jednostranná akce paláce ze srpna ho postavi
la do situace, kdy se musel sna it dìlat to nejlep í v nemo né situaci: sjednotit opozici a
získat podporu Angloamerièanù proti komunizaci. Výsledek byl, e se stal prvním terèem sovì
munských komunistù.
V kvìtnu 1947 do lo k novému masovému zatýkání oponentù re imu.
V èervnu pøi li na øadu Maniu a jeho strana. V polovinì èervence byl pozatýkán zbytek veden
rpnu byla Národnì caranistická strana rozpu tìna.
Mania a jeho nejbli í spolupracovníky komunisté obvinili, e byli "fa istickými" agenty am
o a britského imperialismu. V øíjnu byl Maniu odsouzen na do ivotí: zemøel ve vìzení v Sigh
roce 1953.
Odhaduje se, e v letech 1946 a 1947 bylo uvìznìno na 60 tisíc lidí. Desítky z nich byly p
aveny. Odpor byl prakticky bez ancí. Pokusy o boj s re imem neuspìly, proto e ti, co se c
hápali zbranì, byli pøíli heterogenní (bývalí fa isté a pøedstavitelé demokratické opozice
oléhající se na pomoc zvenèí). Tisíce Rumunù emigrovaly. Jejich reprezentantem v cizinì se
v roce
1948 zalo ený Rumunský národní výbor.
Prvním pøedsedou byl generál R#descu. V roce 1949 ho vystøídal bývalý diplomat a ministr za
nièních vìcí Viýoianu.
Politický teror následoval hospodáøský bankrot státu. Vláda, která se neustále "vypoøádával
i protivníky, nemìla pøíli èasu na to, aby se starala o ekonomiku.
Navíc tu bezohlednì plundrovala po tøi roky sovìtská okupaèní správa. Ke 300 milionùm dolar
mìlo Rumunsko zaplatit kody, zpùsobené jeho armádou na sovìtském území a financovat pobyt
upaèní armády.
V roce 1947 dosáhl hospodáøský rozvrat nebývalé vý e. Rozsáhlé oblasti Rumunska postihl hla
Zemìdìlská výroba klesla na polovinu, prùmysl vyrábìl sotva tøetinu toho, co pøed válkou. R
e desetinásobnì pøevy ovaly pøíjmy státu. Situaci nepomohla vyøe it ani penì ní reforma v r
si lidé mohli vymìnit jen malou èást penìz a museli státu odevzdat valuty a zlato. Poru en
ledního naøízení se stíhalo vìzením a nìkdy i smrtí.
Komunisté odpovìdìli na problémy po svém, útokem na zbývající pozice starého re imu. Poèátk
1947 odstranili z vlády nìkolik liberálù, kteøí dosud s nimi spolupracovali, a pøevzali od
ch ministerstvo zahranièních vìcí a financí, ale pøedev ím dosadili svého èlovìka i na mini
rany. Pak následovala èistka v dùstojnickém sboru.
Dne 30. prosince 1947 byl král Michal pøinucen abdikovat a hned odjel ze zemì. Den poté
byla vyhlá ená Rumunská lidová republika. Novou hlavou státu se stal pøedseda prezidia posl
cké snìmovny vìdec svìtového formátu Constantin I. Parhon. Zaèala dlouhá noc totalitní dikt

KOMUNISTICKÁ STRANA, 1948-1965

Dne 21. února 1948 probìhl sluèovací sjezd komunistické strany se sociální demokracií, kter
k tomuto cíli zlikvidována ji v lednu. Oficiálnì vedlo sjednocení k politické jednotì dìln
e skuteènosti komunistická strana pohltila svého hlavního politického konkurenta a stala s
e jediným pøedstavitelem dìlnické tøídy.
Po sjednocení se strana pøejmenovala na Rumunskou dìlnickou stranu (Partidul Muncitore
sc Rom#n), zcela kontrolovanou komunisty.
Dne 27. února 1948 se levicové strany spojily a vytvoøily Frontu lidové demokracie (Fron
tul Democra#iei Populare) s úkolem zajistit komunistùm vítìzství ve volbách, které se pøipr
ly na konec bøezna.
V následujících mìsících zanikly jednotlivé politické strany fronty. Do roku 1953 je tì exi
emìdìlská fronta, vedená premiérem Grozou a zcela podøízená komunistùm. Po jejím rozpu tìní
edinou legální politickou stranou v zemi. Nejvy ím éfem byl Gheorghe Gheorghiu-Dej, podpo
aný pøedstaviteli moskevské skupiny Anou Paukerovou a Vasilem Lukou.
OBDOBÍ STALINSKÉHO DOGMATISMU Od roku 1948 do konce padesátých let politický, sociální a ku
rní ivot v Rumunsku sledoval sovìtský model a direktivy z Kremlu, ani by byly respektován
realita a potøeby zemì. Toto období se stalo érou degradace tradièních hodnot rumunské kul
y a násilné sovìtizace v ech aspektù ivota spoleènosti.Svou hospodáøskou strategii vyhlási
sté ji na národní konferenci strany v øíjnu 1945, nemohli ji v ak realizovat pøed eliminac
ické opozice. A do konce roku
1947 se komunisté nesna ili znárodòovat za ka dou cenu a spokojili se s efektivní kontrolou
ekonomiky, státním monopolem zahranièního obchodu a postátnìním Národní banky.
V polovinì roku 1948 byla v ak situace jiná, a tak byl 11. èervna pøijat zákon o znárodnìní
kterého stát postupnì pøevzal kontrolu nad hlavními prùmyslovými podniky a doly, bankami,
i ovnami, zdravotnickými zaøízeními, filmovými spoleènostmi, kiny, lékárnami, laboratoøemi
prùmyslem. V roce 1950 byly znárodnìny i èin ovní domy, soukromé lékaøské ordinace, restaur
islu by a obchody.
Komunismus nemohl být posílen bez vytvoøení velké prùmyslové základny, to znamená podstatné
osti dìlnictva, komunistickou ideologií vydávaného za vedoucí sílu spoleènosti. První kroky
dustrializaci byly uèinìny v souladu se dvìma roèními plány v letech 1949 a 1950, po kterýc
ledoval první pìtiletý plán na léta 1951 a 1955. V roce 1947 prùmyslová výroba dosahovala
i produkce z roku
1938. V roce 1950 bylo pøedváleèné úrovnì dosa eno. V letech 1951
a 1953 rychle rostly investice, zvlá tì do tì kého prùmyslu. První hospodáøské plány vytvo
dustrializace, ale pøedev ím zmìnily nepøíznivý pomìr mezi prùmyslem a zemìdìlstvím, pokud
dního dùchodu, který je tì ve ètyøicátých letech byl 35:65.
Za první rumunské pìtiletky 1951 a 1955 bylo 60% investic smìrováno do prùmyslu a mìlo doj
likvidaci posledních "kapitalistických reliktù", èím byl mínìn kdejaký vec, holiè èi krej
Na konci roku 1958 prohlásilo plénum ÚV RDS, e zemì je pøipravena k nové etapì socialistic
strializace, v které bude soustøedìna pozornost na strojírenství a metalurgii.
Jedním z nejkatastrofálnìj ích aspektù komunistických plánù v oblasti národního hospodáøstv
u citelné dodnes, byla kolektivizace zemìdìlství. Na rozdíl od ostatních lidových demokraci
umunsku stále je tì nemluvili o kolektivizaci. Je tì v èervnu 1948 tamní vláda výslovnì pro
olníci o pùdu nepøijdou, a v dal ích mìsících dokonce dovolila tìm, co nestaèí svou pùdu ob
pomocné síly.
Pøíèinou tohoto ponìkud atypického postupu byla zøejmì zoufalá situace v zásobování potravi
Plenární zasedání ústøedního výboru Rumunské dìlnické strany, konané ve dnech 3. a 5. bøez
plány socialistické pøemìny zemìdìlství.
Zaèala roku 1949 a v nìkolika etapách byla dovr ena za 13 let.
Období v letech 1949 a 1953 bylo pro rolníky velmi tì ké. Hrozby, represe a zatýkání byly
a vesnicích obvyklé. Rolníci nesnadno pøijímali ztrátu pùdy, kterou mnohdy teprve nedávno d
i. Mnozí se proto uchýlili k násilnému odporu, ale v echny podobné pokusy byly marné. Za pr
vení se kolektivizaci bylo pozatýkáno
80 tisíc rolníkù, z nich asi 30 tisíc komunisté poslali do vìzení. Ka dý, kdo mìl více hek
ostavil na odpor, byl oznaèen za kulaka. V Rumunsku se jim øíkalo "chiabur" a policie
je obvykle s rodinou a s osobními vìcmi zavezla do mìsta, kde je ponechala osudu. Vrátit
se do vesnice nesmìli. Lidé tak pøi li o pùl milionu hektarù pùdy, která se stala majetkem
statkù.
Po smrti Stalina v roce 1953 a bìhem lidových povstání v Maïarsku a Polsku v roce 1956 se
tempo kolektivizace zmírnilo, aby nezavdala pøíèinu mo ným sociálním nepokojùm. Zmírnìní v
uho. Po roce 1958 se kolektivizaèní úsilí opìt zintenzívnilo a u ívaly se stejné metody jak
Jako dùsledek politiky masové industrializace do lo k nebývalému nárùstu mìstského obyvatel
ento pohyb obyvatel z vesnic do mìst dosáhl dosud v Rumunsku nevídaných rozmìrù. Mìstské ob
lstvo, tvoøící je tì v roce 1948 23,4% v í populace, zvý ilo svùj podíl do roku 1966 na
39,1%. Jeden z negativních dùsledkù tohoto procesu byla degradace mìstského ivota pro nízk
peò adaptibility rolníkù, kteøí pøi li do mìst a hledali nový ivotní styl.
Pøíchod komunistù k moci a její konsolidace vedly nejen k omezení obèanských práv, ale i k
daci starých politických a kulturních elit. Po rozehnání historických politických stran, pø
aranistické a národnì liberální, a fyzickém vylouèení jejich pøedákù ze spoleèenského ivot
ná domácí opozice.
Opozièní aktivity, ke kterým do lo po abdikaci krále Michala, k nièemu nevedly. Mnohým z ni
stáli v èele buï caranisté, nebo pøívr enci Codreana, kteøí obojí odmítali komunistický nát
st boji, organizování odboje v horách, pøedev ím v Banátu, který komunisté definitivnì zlik
a v roce 1959. Jiní vydávali opozièní tisk. Mihai F#rc#ýanu, pøedák liberální mláde e, red
Viitorul (Zítøek) do té doby, ne byla jeho tiskárna znièena, tiskaøi pozatýkáni a on sám
l emigrací. Nejvíce zatèených bylo v ak z øad caranistù a legionáøù, kteøí byli nejvá nivìj
iktatury.
Mimo Frontu lidové demokracie stály poslední zbytky "legální" opozice: Nezávislá sociální d
ie, zbývající organizace liberálù a Demokratická strana caranistù dr.
Nicolae Lupu. Od posledních parlamentních voleb z konce bøezna 1948 je reprezentovalo
sedm liberálních a dva demokraticko-caranistiètí poslanci.
Komunistická vláda zcela kontrolovala média. Nejvìt ím deníkem s milio novým nákladem se st
unistická Sc#nteia (Jiskra). Státní tisková agentura Rador byla nahrazena novou Agerpres
.
Aby bylo obyvatelstvo ochránìno pøed " kodlivými" zahranièními vlivy, byly v bøeznu 1950 uz
britské a americké informaèní støedisko a ji pøedtím britská, americká, francouzská a ital
Podle nového zákona "na ochranu míru" bylo mo né poslouchání "nepøátelského" rozhlasu potr
lety nucených prací.
Od léta 1952 zaèala pracovat øada ru ièek.
Ji v kvìtnu vydala Grozova vláda první seznam zakázané literatury z let 1917-1944. Pak se
ravidelnì doplòoval a poèátkem roku 1949 poèet titulù "trezorových knih" dosáhl 9000.
V Rumunsku vznikl v té dobì komplexní systém vìznic. Mnoho a mnoho sedlákù a intelektuálù,
stavili proti re imu, bylo vystaveno represím. Proti èásti z nich komunisté uspoøádali ukáz
ocesy.
Pøedstavitelé starého Rumunska byli uvìznìni a stali se obìtmi exterminace. Vyrovnávání úèt
kraèovalo i na poèátku padesátých let. V roce 1950 byl odsouzen do vìzení bývalý pøedseda l
ny Br#tianu, pøesto e ji dva roky nevyvíjel ádnou politickou èinnost. Pøed soudem stanul
kabinetu Mocsonyi-Útyrcea, který mìl významný podíl na pøevratu 23. srpna
1944.
Souèástí represí byly i masové deportace lidí z mìst do provincií, zejména do stepi Baragan
dním Moldavsku. Stavba kanálu Dunaj - Èerné moøe byla dal ím místem k fyzické likvidaci "ne
sociálních elementù, èi tìch, kdo byli prostì proti komunistùm. Práce na kanálu zaèaly 25.
9. Nebyla to my lenka nová. Objevila se ji v návrhu anglických in enýrù z 19. století a vá
l král Carol. Na stavbì kanálu pracovalo asi 40 tisíc vìzòù, ivoøících v osmi táborech, a
bodných dìlníkù specialistù.
Podobných "staveb socialismu" bylo tehdy v Rumunsku více. Jednou z nich byla pøehrada
a hydrocentrála Bicaz. Kromì trestancù na nich pracovali i lidé nucenì nasazení.
Pro tento druh práce bylo roènì "odvádìno" na
50 tisíc mladých lidí.
Vedle akcí, namíøených proti politické opozici, podnikl komunistický re im násilný akt vùèi
ké èi uniatské církvi v Sedmihradsku, která mìla asi 1,4 milionu vìøících a pøed válkou tém
Rozhodnutím rady ministrù z èervence 1948, které v prosinci následoval dekret pøedsednictva
Rumunské lidové republiky, byla øeckokatolická církev zru ena a její majetek konfiskován. K
postavili proti vládnímu rozhodnutí, byli zatèeni. Jakýkoliv odpor byl zbyteèný a jen poslo
ke stupòování komunistických represí.
Nakonec více ne 400 knì í se "sjednocením" s pravoslavnou církví souhlasilo a 38 prelátù,
nì í podepsali v tomto smyslu usnesení z poèátku øíjna. Naopak více ne 600 uniatských knì
odmítavý postoj k sjednocení.
Nejvìt í pravoslavnou církev ovládli komunisté prostøednictvím Svazu vlasteneckých knì í, k
tr kultu a z církve vyobcovaný páter Burducea. Knìz Justinián Marina, který se od roku 1944
bezvýhradnì pøimkl k prokomunistické frakci Alexandreskových caranistù, se s jejich pomocí
l biskupem a koncem kvìtna 1948
patriarchou (metropolitou). Nakonec Justinian spolupracoval tak dobøe, e v roce 195
3 obdr el vysoké státní vyznamenání Hvìzdu republiky I. tøídy za "vlastenectví a slu bu mír
Øímskokatolická církev byla s milionem vìøících druhá nejvìt í v Sedmihradsku. V létì 1948
Dej prohlásil za jednoho z nejvìt ích nepøátel nového re imu. Pak byl postupnì zatèen arcib
chni biskupové, byl zastaven katolický tisk a zru eny církevní koly a nemocnice. Vláda tak
nostrannì vypovìdìla konkordát s Vatikánem a do èela církve prosadila Akèní výbor v èele s
kovaným knìzem Andreiem Agatou.
Zvlá tní dekret vlády z l. èervna 1949 znovu upravil statut Arménské gregoriánské církve, d
starovìrcù (Lipkové) a idovské a islámské nábo enské obce. O pìt dní pozdìji dostala nový
rská evangelická a od konce øíjna 1950 baptisté, adventisté sedmého dne, bibliètí køes ané
První fáze mocenského boje uvnitø Rumunské dìlnické strany probìhla v letech 1948 a 1952,
o vylouèeno mnoho pøedákù z období ilegality, pøedev ím Lucre#iu P#tr#ýcanu. V atmosféøe, v
u mezi Stalinem a Titem, byl P#tr#ýcanu, který propagoval národní komunismus, zatèen v únor
1948 a obvinìn z propagace ovinismu.
Koncem kvìtna 1952 Gheorghiu-Dej a jeho pøíznivci vyu ili antisemitských kampaní, iniciovan
Stalinem, aby vylouèili èleny moskevské skupiny, vedené Paukerovou a Lucou, ze strany a
státního aparátu. "Svezli" se s nimi i nìkteøí bývalí sociální demokraté, jako napø. Lotta
Ten ochotnì spolupracoval s diktaturou Carola II., pak s Antoneskovým re imem a po válce
"napravoval" své høíchy kolaborací s komunisty. Takoví sociální demokraté byli v ka dé bal
Celkem bylo v té dobì ze strany vylouèeno na 200 tisíc lidí.
Poèátkem èervna 1952 si Dej pojistil své vítìzství tím, e pøevzal i funkci premiéra. Dosav
lády Groza byl odstaven do funkce pøedsedy parlamentu.
Po rozbití politických, sociálních, ekonomických a kulturních institucí pøedváleèné éry, vy
té novou legální strukturu tzv. lidovì demokratické republiky. Po abdikaci krále zru ili st
u ústavu a dne
13. dubna 1948 Ústavodárné shromá dìní, nazvané pozdìji Velkým národním shromá dìním, pøija
tavu, kterou po ètyøech letech nahradili dal í.
Obì dvì byly vytvoøeny podle sovìtské, tzv. stalinské ústavy z roku 1936.
Pøijetím nové ústavy dostali komunisté do rukou nástroj restrukturalizace celé organizace s
a spoleènosti.
Dosud nìkteré orgány "lidové moci", které v ostatních zemích východní Evropy vznikaly pøiro
edku jen malého podnìtu nové vlády, musely být v Rumunsku ustaveny dekrety.
Nejprve byla reorganizována ministerstva, zøízena Státní plánovací komise, Komise státní ko
stávající policie byla zamìnìna milicí a pro "boj s reakcí" vytvoøena Státní bezpeènost (S
Probìhla i soudní reforma a v talárech poprvé zasedli volení soudci z lidu.
Souèasnì probíhala ve státních orgánech dal í èistka. Od 12. ledna 1949 byly zru eny staré
a nahradily je doèasnì jmenované výbory pro pøípravu voleb do lidových rad.
Ústava øe ila i men inová práva. Napø. pøedpokládala vytvoøení Maïarské autonomní oblasti n
sékelskými Maïary". lo o devìt okresù s administrativním centrem v T#rgu Mureý, kde z 731
obyvatel bylo 576 tisíc Maïarù. Poèátek padesátých let byl v eobecnì obdobím rozvoje men in
isku a folklóru. Jen asi 150 tisícová idovská men ina doplácela na antisemitismus obvyklý
v komunistických zemích a èást z 50 tisíc rumunských Srbù byla po roztr ce násilnì vystìho
anu.
Vìdecký ivot v Rumunsku, tak bohatý a presti ní v meziváleèném období, se nevyhnul stalins
Poèátkem roku 1948 byla místo dosavadní Rumunské akademie vytvoøena akademie vìd sovìtského
O rok pozdìji vznikla Spoleènost pro íøení vìdy a kultury.
V echno se zaèalo reorganizovat podle sovìtského vzoru. A zejména mladí a nad ení vìdci, al
ho starých a zku ených odborníkù, se pustilo do pøehodnocování. Bylo tomu tak pøedev ím v h
m pouhých dvou mì sícù, èervence a srpna 1948, staèil nový re im potlaèit staré instituce,
ré byly zalo eny jako výsledek snah generací.
Shromá dil v echny v novém Historickém ústavu, který mìl ètyøi oddìlení: národní historie,
torie slovanských národù a historie balkánských a byzantských národù, s poboèkami v Klu i a
Dùle ité vìdecké èasopisy, jako Revista istoric# a Revue historique du sud-est europe#en, z
izely spolu se starými institucemi a nahradil je èasopis nového ústavu Analele. Politika
zaèala hrát dùle itou roli a negativnì ovlivòovat vìdu a historický výzkum, které se staly
komunistické propagandy. Rumunská historie se falzifikovala, zdùrazòovaly se vztahy se s
lovanskými národy a minulost se vysvìtlovala jen marxistickou koncepcí tøídního boje.
Výsledkem bylo, e nové generace mìly pokøivené chápání národních dìjin.
25. poèátky komunistického re imu
Je tì v roce 1948 probìhla reforma kolského systému. Poèátkem srpna byla zavedena jednotná
etá základní kola, na kterou navazovaly tøíleté støední odborné koly a esti, pøípadnì èt
yla od ètvrté tøídy zavedena povinná výuka ru tiny a od roku 1951 zaèala pùsobit veèerní un
rxismu-leninismu.
Pro upevnìní svého mocenského postavení zaèala komunistická strana s intenzívní kampaní rus
Nejprve vzniklo Nakladatelství ruské knihy, knihkupectví s ruskými knihami a koneènì i Jazy
ový institut Maxima Gorkého, s cílem popularizovat sovìtskou vìdu a kulturu a demonstrovat
silné a dlouhotrvající vztahy mezi rumunským a ruským národem. Komunisté se sna ili minima
at latinské prvky v rumunské kultuøe a historii, zdùrazòujíce naopak roli slovanských národ
a iví archeologové nejen e prokazovali kontakty starých Rumunù se Slovany, ale sna ili se i
ecky" dokumentovat slovanský pùvod Dákù. Vyvrcholením rusifikace bylo zavedení nového slavi
aného pravopisu v roce
1953, který eliminoval urèité latinské prvky z jazyka, kdy napø. "#" nahradil "#" (místo R
nia se nyní psalo Rom#nia).
Nový kolský zákon z poèátku srpna rozpou tìl mj. v echny filosofické fakulty a zbavil vìt
ejich práce. Jen na filosofické fakultì bukure ské univerzity bylo vyhozena na 80 procent
osavadních profesorù a dal ích uèitelù. Ze 37 tisíc øádnì zapsaných studentù této univerzit
a vylouèeno 13 tisíc pod záminkou e jde o "reakèní ivly". Mnoho významných vìdcù jako byl
aga, Gheorghe Br#tianu, Nichifor Crainic, Constantin C. Giurescu, Dimitrie Gusti
, Ion Lupaý, P. P. Panaitescu, Victor Papacostea, Dragoý Protopopescu a Mircea Vulc#
nescu, bylo vylouèeno z akademického ivota. Mnoho z nich bylo zatèeno a nìkteøí zemøeli ve
Vìt ina z tìch, kdo pøe ili gulagy, ila pak v izolaci a chudobì. Jen nìkteøí, kteøí byli
vlnì èistek mohli vrátit na univerzity.
V období let 1944 a 1948 se komunistická strana sna ila získat co nejvíce kulturních praco
A byla pomìrnì úspì ná. Od samého poèátku se k ní pøipojili dva význam - ní pøedstavitelé r
iváleèného období, a to literární kritik profesor G. C#linescu a spisovatel M. Sadoveanu. N
jvìt í rumunský prozaik dvacátého století byl ochoten spolupracovat s ka dým re imem. Byl p
nátu na poèátku tøicátých let a za komunistù se stal èlenem prezídia republiky a pak místop
lkého národního shromá dìní. V roce 1949 vydal Sadoveanu román Mircea Cocor, za který dosta
u zlatou medaili Svìtového mírového kongresu.
Z prozaikù se v nových strukturách zabydlel i C. Petrescu, který vydal nìkolikadílnou fresk
o revoluèním roce
1948. K historické tématice se vrátil poèátkem padesátých let Sadoveanu a C#linescu vydal d
svých "balzakovských" románù. Básník Z. Stancu v té e dobì vydal svùj první román, který s
Moraviu èi E. Caldwella. P. Dumitriu si získal ètenáøe románem Rodinná kronika (Cronica de
ilie).
Z nových autorù prózy se pøedstavili Marin Preda, Eugen Barbu a Titus Popovici. Zvlá tì po
linovì smrti se stali populární Alexandru Jar a Aurel Baranga, usilující o kritiku stalini
smu. V edesátých letech debutovali Útefan Banulescu a Nicolae Velea. Na tradici Istrati
ho navázal F#nuý Neagu. Tøi romány, drama a filmový scénáø napsal Dumitru Radu Popescu. Aut
nìkolika psychologizujících románù byl AlexandruIvasiuk.
Básník T. Arghezi se do slu eb re imu postavil sbírkou ver ù 1907
a nìkolika dal ími, které vy ly v edesátých letech. Podobnì lyrik L. Blaga a od dvacátých
jící E. Jebeleanu, stejnì jako básník "rumunských bolestí" M. Beniuc.
V prvních letech po válce debutovali básníci Mihu Dragomir, Dan Deý liu, Ion Brad a Victor
Felea. V padesátých letech se jako meteor mihl Nicolae Lablis, který se stal symbolem
pro mladou generaci. Nedo il se ani jedenadvaceti let a dvì sbírky jeho básní vy ly posmrt
Z tìch co debutovali v edesátých letech to byl pøedev ím velmi ètený Marin Sorescu, Ana Bl
a Ioan Alexandru.
Socialistický realismus se prosadil i ve výtvarném umìní. A tak vznikaly obrazy jako Noví è
ové vstupují do JZD (Iosif Bem) èi A. Paukerová na náv tìvì v zemìdìlském dru stvu (G. Laz#
veledílo vystavil jen týden pøedtím, ne byla Paukerová sesazená z funkcí).
Podobná díla vytváøeli i hudební skladatelé: Letní den v JZD (Zena Vancea), Píseò pro Stali
tol Vieru) a Píseò bojovníkù za mír (Ion Churescu).
V roce 1948 byla v Rumunsku znárodnìna kinematografie. Poèátkem padesátých let vznikly v Bu
tea nedaleko Bukure ti nové moderní ateliéry a ve mìstì samém nové støedisko pro výrobu krá
vaných filmù. V letech 1949 a 1964 vzniklo 155 celoveèerních hraných filmù.
Úsilí komunistù popularizovat kulturu v souladu s jejich ideologií vedlo k rùstu poètu diva
el, umìleckých kol, muzeí a studentù. Vznikala i divadla národnostních men in, est maïars
ká a jedno idovské v Bukure ti. V padesátých a edesátých letech debutovala øada nových au
ké divadelní soubory hostovaly stále èastìji v zahranièí.
Velké podpory ze strany komunistického re imu se od poèátku tì il folklór. V padesátých let
ly velké festivaly lidové tvoøivosti, kterých se zúèastòovaly statisíce amatérù. Folklór tv
ou èást programu rozhlasu a televize, která zaèala vysílat v roce 1956.
Masovost a pøehnaná "lidovost" kultury s sebou nesly mnohdy obìtování kvality v prospìch kv
ntity.
Nejdùle itìj ím úspìchem této éry byla likvidace negramotnosti.
Stalinova smrt byla velkým okem pro komunistické pøedáky.
Gheorghiu Dej, který se zúèastnil Stalinova pohøbu, se sna il uhádnout zámysly budoucích so
vùdcù, proto e chápal, e v Moskvì se po Stalinovì smrti odehrává mocenský boj. Kdy se v s
rátil, slíbil, e se víc bude vìnovat mezinárodním zájmùm své zemì, aby se vyhnul domácím z
aby byl popraven P#tr#ýcanu, proto e se bál, aby se tøeba Kreml nezaèal ohlí et po novém v
terý by v Rumunsku mohl provést destalinizaci, prosazovanou Chru èovem.
V roce 1957 se Dej zbavil i dvou dal ích mo ných rivalù, liberála Mirona Constantineska a s
alinisty Iosifa Chisinevschiho. V roce 1956 se rumun tí komunisté cítili ohro eni revolucí
Maïarsku a studentskými nepokoji v Polsku, av ak události v tìchto dvou zemích nemohly vyp
ovokovat rozsáhlej í hnutí sociální nespokojenosti v Rumunsku, s výjimkou nepoèetných a izo
reakcí mezi intelektuály a studenty, zejména v Sedmihradsku.
Maïarské události silnì pùsobily na poèetnou maïarskou men inu, pøedstavující více ne mili
vy solidarity s maïarskými "kontrarevolucionáøi" daly bukure ské vládì záminku k asimilaèn
raporem boje s reakèními elementy, údajnì íøícími ovinistické nálady.
V roce 1959 byla slouèena dosud samostatná maïarská univerzita v Klu i s tamní univerzitou
umunskou.
Koncem roku 1960 nová administrativnì správní reforma pøidala k Maïarské autonomní oblasti
umunské okresy a naopak dva okresy s maïarskou vìt inou byly pøipojeny k pøevá nì rumunské
A do poloviny padesátých let byla zahranièní politika rumunských komunistù loajální vùèi M
Neexistovaly kontakty se Západem, jenom podepsané dohody s Bulharskem, Èeskoslovenskem
, Polskem a Maïarskem. Dohoda s Jugoslávií, uzavøená v roce 1947, byla vypovìzena po konfli
tu mezi Stalinem a Titem.
Na schùzce v Moskvì 4. února 1948 podepsali Petru Groza, Gheorghe Gheorghiu-Dej, Ana P
aukerová a Vasil Luca Smlouvu o pøátelství, spolupráci a vzájemné pomoci se Sovìtským svaze
acet let. Byla to první smlouva, podepsaná SSSR se státem, který proti nìmu ve druhé svìtov
bojoval. Zahrnovala i èlánek o návratu váleèných zajatcù.
By k nìmu nakonec docházelo postupnì a byl dokonèen a v letech 1955 a 1956. Mnozí z tìch
e vrátili ze sovìtského zajetí, byli hned po návratu zatèeni komunistickými úøady. Jako pro
l Groza 23. kvìtna 1948
dohodu o pøedání strategicky dùle itého Ostrova hadù v ústí Dunaje Sovìtskému svazu. Jiná s
saná 25. listopadu 1949, stanovila novou rumunsko-sovìtskou hranici chilijským ramenem
øeky.
Více ne 80 procent rumunského zahranièního obchodu se v té dobì realizovalo se zemìmi komu
ckého bloku a z toho pøes polovinu se Sovìtským svazem. Moskva také poskytovala potøebné úv
ostatních satelitù nejvíce pomáhaly Èeskoslovensko a Nìmecká demokratická republika.
OD STALINISMU K NÁRODNÍMU KOMUNISMU V dobì vlády Nikity Sergejevièe Chru èova procházely ru
o-sovìtské vztahy urèitým napìtím. Na IV. sjezdu Rumunské dìlnické strany v roce 1955 se po
utovalo o my lence rumunské cesty k socialismu a pøitom se zdùrazòovala nezbytnost respekt
ování zásad národní suverenity.
Vztahy se staly pøímo napjatými, kdy se Chru èov sna il vnutit komunistickému bloku zásady
dìlby a specializace. Podle plánu, který pøedlo il Kreml, mìly Sovìtský svaz, Nìmecká demok
ublika a Èeskoslovensko pokraèovat v industrializaci, zatímco Rumunsko, Bulharsko, Pol
sko a Maïarsko se mìly soustøedit na rozvoj zemìdìlství. Èechoslováci a východní Nìmci podp
ské návrhy, stejnì jako Bulhaøi, zatímco Rumuni, Poláci a Maïaøi se postavili proti. Dej, p
ovaný polskými a maïarskými delegáty, byl nejrozhodnìj ím odpùrcem podobných projektù. Deba
rvala nìkolik let, a nakonec Rumunsko zvítìzilo. Bylo to poprvé, co Sovìtský svaz musel zmì
své plány pro odpor svých komunistických spojencù.
Pøes zmínìné rozpory souhlasil Chru èov v roce 1958 s Dejovým po adavkem, aby byly sta eny
ského území sovìtské jednotky. Pro Moskvu ne lo o ádný strategicky významný pohyb. Pøítomn
Rumunsku ji nebyla nezbytná, proto e zemì byla obklopena komunistickými státy, kde sovìts
dnotky zùstávaly rozmístìny a vnitøní opozice v Rumunsku byla likvidována. Sta ením svých v
munska naopak Sovìtský svaz mohl znovuobnovit politiku, zahájenou po Stalinovì smrti, al
e brutálnì pøeru enou potlaèením povstání v Maïarsku a suezskou krizí v roce 1956.
Po roce 1958 Rumunsko postoupilo risk dosud pro nì nepøedstavitelné politiky, a zaèalo s
e od Sovìtského svazu distancovat. Zahranièní obchod se pomalu reorientoval na Západ.
Souèasnì byly podepsány pøíslu né dohody se západními zemìmi o zaplacení znárodnìného majet
tak se pøedem vylouèily mo né pøeká ky roz iøování ekonomických vztahù s tìmito zemìmi.
Stejnì tak sovìtsko-èínský konflikt poskytl Rumunsku dal í mo nost vzdálit se je tì víc od
e se pro Èíòany stala oblíbeným místem, kde mohli manifestovat své protisovìtské postoje.
unska vyslala celou øadu hospodáøských a politických delegací. Obchod mezi obìma zemìmi sto
10 procent a v Pekingu byla podepsána rumunsko-èínská kulturní dohoda. Rumunsko se dokonc
e nabízelo, e bude hrát roli prostøedníka ve sporu mezi Sovìtským svazem a komunistickou È
oliv výsledky tohoto prostøedkování byly negativní, bylo mo né jich vyu ít k posílení prest
Novì nalezenou nezávislost Rumunsko manifestovalo v roce 1963, kdy Dej nav tívil Jugoslávi
a podepsal v Bìlehradì dohodu o výstavbì hydroenergetického gigantu v soutìsce elezná vra
Dunaji. Navíc se rumunský velvyslanec vrátil do Tirany, která pøeru ila vztahy se Sovìtský
zem po vyvrcholení sovìtskoèínského konfliktu v roce 1960. Britské a francouzské vyslanectv
ukure ti byla pový ená na velvyslanectví, rumunská hospodáøská delegace odjela do Washingto
emiér Ion Gheorghe Maurer nav tívil Paøí .
Nejdùle itìj í manifestací nezávislosti Dejova vedení se stala Dubnová deklarace z roku 196
vyzvala Moskvu, aby respektovala stejné standardy jako západní zemì ve vztazích s ostatními
komunistickými státy.
"Proto e existují rùzné podmínky výstavby socialismu, nemù e existovat jediný vzor èi pøedp
nemù e rozhodovat, co je dobré a co ne pro ostatní zemì a strany."
Se stalinismem se po jeho drtivé kritice na XX. sjezdu KSSS "vypoøádal" Gheorghiu-Dej
na zasedání ÚV RDS koncem bøezna 1956. Nositele stalinismu v Rumunsku odsoudil, i kdy je
zatím nejmenoval. Ostatnì, jak prohlásil, rumunská strana se jich zbavila ji na II. sjezd
u v roce 1955, který vlastnì pro Rumunsko otevøel cestu k destalinizaci.
Dej, který se sám pasoval na bojovníka s deformacemi kultu osobnosti, dával velmi pozor
na to, kam se kritika upírá. Nechal trochu protestovat spisovatele a studenty. Do to
ho pøi ly události v Maïarsku a Polsku a do lo k prvním stávkám a demonstracím v Klu i a Bu
Nìkolik tisíc lidí bylo pozatýkáno a nìkolik okresù podél hranic s Maïarskem postaveno pod
jurisdikci. Do Rumunska také pøijely dal í jednotky Sovìtské armády, které se pøipojily ke
snì" tu umístìným divizím k ochranì spojení se sovìtskými jednotkami v Rakousku (po podpisu
ouvy v roce
1956 zùstaly sovìtské divize v Rumunsku na základì Var avské smlouvy).
Vedle opatøení bezpeènostního charakteru zaèala rumunská vláda i slibovat. Byly zvý eny mzd
deny rodinné pøídavky a upraveny starobní dùchody. eleznièní dìlníci dostali výhodu volnéh
e.
Studentùm koneènì vláda slíbila, e zru í povinnou výuku ruského jazyka. Proces derusifikac
i døíve, skonèil v roce 1963, kdy byl zru en Institut M. Gorkého a ruská jména ulic a inst
ahradila jména rumunská a Oraýul Stalin se opìt stal Bra ovem.
Znovu zaèal pracovat Ústav pro jihovýchoevropská studia, v Bukure ti byla otevøena velká am
cká výstava, více se pøekládaly knihy západních autorù a západní písnièky a filmy nahradily
ru ení západních rozhlasových stanic. Na stranické konferenci obvinil Gheorghiu-Dej Moskvu,
 je odpovìdna za v echno zlo, které bylo v Rumunsku napácháno za posledních dvacet let.
Jedním z nejdùle itìj ích nových opatøení bylo znovupotvrzení latinského charakteru rumun t
nia a rom#ni se opìt psalo Rom#nia a rom#ni. Mihai Eminescu, z jeho prací se dosud vìt in
a nevydávala pro jejich protiruský charakter, Nicolae Iorga, Titu Maiorescu a dal í se o
pìt stali národními ikonami.
Velký ohlas mìlo vydání kní ky Karla Marxe Poznámky o Rumunsku v roce 1964. Tyto dosud nezn
Marxovy, nalezené v archívu v Amsterodamu, vydal Andrei O#etea.
Byla v nich ostøe kritizována ruská imperiální politika vùèi Rumunsku, a zejména okupace Be
v roce 1812.
Souèasnì s reorientací zahranièní politiky inicioval Dej proces národního usmíøení. Prvním
dekret o amnestii pro v echny politic - ké vìznì. Jejich propou tìní zaèalo v roce 1962 a s
o dva roky pozdìji.
Rumun tí komunisté pøestali být filiálkou Moskvy. Nabyli sebevìdomí a mìli za sebou urèité
ich pøedák Gheorghiu-Dej se snad inspiroval Titem, by v ádném pøípadì nechtìl jistì jít t
zhodnì v ak dokázal pøejít od bezhlavého internacionalismu k respektování národních zájmù;
vytvoøil jakousi vlastní rumunskou politiku, aspoò v nìkterých zahraniènì politických otáz
i konkrétní socialistické výstavby.
Z hlediska vytváøení nové rumunské orientace bylo dùle ité plénum ústøedního výboru RDS v d
byla definovaná "rumunská národní a specifická cesta k socialismu", a tím prakticky urèeny
ze, v kterých se mù e samostatnì pohybovat satelitní stát. Zásady autonomie rumunské politi
její stanovisko obsahovalo usnesení, nazvané Prohlá ení k postoji Rumunské dìlnické strany
ezinárodního komunistického a dìlnického hnutí.
K obranì proti "revizionismu" Chru èova vytvoøili rumun tí komunisté vlastní dogmatismus. B
jakýsi stalinismus naruby, zvlá tní nacionalistická a marxistická doktrína, která se stala
em Ceauýeskova osobního re imu.
Doktrína se tváøila demokraticky, svobodomyslnì a racionálnì, ve skuteènosti v ak byla hlub
ntidemokratická, nepøátelská zdravému rozumu a v dùsledcích i antinacionální.
Témìø dvacet let bylo Rumunsko ve svìtì pova ováno za nejvìrnìj í satelit SSSR, zem, která
lost a nemá budoucnost. Málokdo si v iml, e Dej a jeho nejbli í od padesátých let sledova
politiku, prvnì formulovanou ji v roce 1945 a pøedpokládající urèitou nezávislost na Kreml
ZMÌNA VE VEDENÍ A IX. SJEZD STRANY Smrt Gheorghiu-Deje v polovinì bøezna roku 1965 pøi la v
okam iku, kdy se v Rumunsku projevovaly první známky liberalizace. Uvnitø zemì vyvolávaly u
pokojení a nadìje a mimo Rumunsko pøitahovaly pozornost západních diplomatù a ekonomù. Rumu
litikové zdùrazòovali svou distanc od Moskvy, aèkoliv plná nezávislost na Kremlu byla nereá
Nìkolik dní po pohøbu zmizelo Dejovo jméno z oficiálního tisku a jeho knihy byly sta eny z
hkupectví, stejnì jako zmizely jeho portréty ze stìn veøejných budov. Zemì i svìt obrátily
u pøedákovi rumunských komunistù Nicolae Ceauýeskovi.
Od 19. do 24. èervence 1965 se v Bukure ti konal IX. sjezd Rumunské dìlnické strany. Nicol
ae Ceauýescu pøedkládal sjezdu zprávu, a tak dostal dlouho oèekávanou pøíle itost prokázat
vality. Jeho vystoupení, i kdy bylo místy ponìkud nesouvislé, vyslechli pozornì a se zvìda
tí delegáti i zahranièní hosté.
Obsah vystoupení byl prostý. Zaèal s nìkolika pozitivy, pøedstavil hospodáøskou situaci zem
dùraznil naléhavost toho, aby se pokraèovalo v rozvoji prùmyslu, který s sebou pøinese rozv
j celého národního hospodáøství. Pak, k v eobecnému pøekvapení, obvinil ze zloøádù re im Gh
Deje.
Sjezd, plný kompromisù a rozháraných, otevøených postojù, vytváøel image liberálnìj ího kom
jiného, ne byl tvrdý stalinista Gheorghiu-Dej. Potvrdil také jmenování Nicolae Ceauýeska g
rálním tajemníkem ústøedního výboru Rumunské komunistické strany, která se tak vrátila ke s
u pøed sjednocením se sociálními demokraty v roce 1948. Sjezd také doporuèil návrh nové úst
mìnu názvu státu na Rumunská socialistická republika. Mìlo to být potvrzením konsolidace ko
tického re imu v zemi.

DRUHÁ POLOVINA EDESÁTÝCH LET Ceauýeskùv re im debutoval tím, e si pøivlastnil øadu opatøe
je tì Gheorghiu-Dejem ve snaze znovuobnovit nacionální hrdost, jako byla relatinizace ja
zyka i samotného jména zemì a národa, nebo útok na mýtus, e Rumunsko bylo "osvobozeno" sov
u armádou v srpnu 1944. Ceauýescu také sliboval zmírnìní politického re imu.
Nový vùdce se èasto setkával s pøedstaviteli intelektuálù, armády a dìlníkù a pøi ka dé pøí
chozí epocha ji zastarala. Podnikl i nìkteré akce k povzbuzení malých soukromých ivnostní
roce 1967 povolil zøizování soukromých obchodù, restaurantù a penziónù. Souèasnì umo nil v
omých domù a liberalizoval systém vydávání pasù.
Charakteristická pro Ceauýeskùv re im se stala velká lidová shromá dìní, z nich první se u
roce
1965. Nový pøedák nav tìvoval dìlníky a rolníky, setkával se s pøíslu níky men inových náro
zemi od mìsta k mìstu. Tyto pracovní cesty a veøejná shromá dìní se staly neodmyslitelnou s
politického stylu.
Ceauýescu nezanedbával ani dùle itou otázku upevòování vlastní moci. Nejdøíve se zbavil kom
eterána Gheorghe Apostola a sám se dal místo nìj jmenovat do funkce pøedsedy Státní rady (h
y státu). V roce 1967 provedl velkou èistku v armádì a do dùle itých funkcí rozestavil své
teré znal, kdy byl na poèátku padesátých let náèelníkem Hlavní politické správy armády.
Toté probìhlo v bezpeènostním aparátu. V roce 1968 se Ceauýescu stal pøedsedou Fronty soci
ické jednoty, jakési rumunské národní fronty.
To, e Ceauýescu pokraèuje v liberálních reformách, bylo nejvíce cítit v kultuøe. Volnìj í
Svaz spisovatelù. Byrokratická kontrola zeslábla a poprvé od pøevzetí moci komunisty bylo
o né vytváøení hodnotných umìleckých dìl.
Vzdìlání se modernizovalo a stalo se otevøenìj í. Exaktní vìdy získaly pøevahu nad politiko
ií ovlivòovanými oblastmi výzkumu. Ze kol zcela vymizela rusifikace a ru tinu nahradila vý
svìtových jazykù, pøedev ím angliètiny, francouz tiny a také nìmèiny. Byly zalo eny i vyso
h se vyuèovalo ve svìtových jazycích. Rumunské univerzity rozvíjely styky s evropskými a am
ckými vysoko kolskými zaøízeními a umo òovaly profesorùm a studentùm pøístup k mezinárodním
Západní kulturní práce na ly cestu do rumunských knihoven a knihkupectví. Mezi intelektuál
literární kriticismus, který se rozvíjel v diskusích a debatách.
Dokud se Ceauýescu zvlá tì nezajímal o historiografii, mohla se rozvíjet relativnì svobodnì
torikové smìli volit témata svého výzkumu podle osobního zájmu a nemuseli pøitom brát ohled
ektivy komunistické strany. Objevily se nové knihy, ale i nìkteré star í práce, které byly
zakázány a nemohly za pøedchozího re imu vyjít. Pøedev ím práce velkého historika Nicolae
Politikou kulturní tolerance získala komunistická strana podporu mnoha intelektuálù. Výsled
em byl rùst její popularity a v roce 1970 bylo v Rumunské komunistické stranì více ne dese
rocent dospìlé populace.
Dopad uvolnìní byl cítit i v hospodáøském ivotì, kde rovnì probíhaly konkrétní procesy. V
raèoval v Dejovì politice, zejména pokud lo o rozvoj prùmyslu.
Pìtiletý plán na léta 1966 a 1970, schválený na IX. sjezdu RKS, kladl dùraz na rozvoj tì k
Ten po kozoval jak zemìdìlství, tak ivotní prostøedí a byl symbolizován velkou ocelárnou
uvedenou do provozu v roce 1968. Investice do tì kého prùmyslu reprezentovaly polovinu
v ech investic do ekonomiky.
Ceauýeskovým snem bylo zmìnit Rumunsko ve vývozce strojù a chtìl toho dosáhnout s první gen
níkù, kteøí opustili své vesnice. Výsledkem byla èasto patná kvalita jejich výrobkù. A pro
obky pak nemohly soutì it na západních trzích, zaèaly se prodávat do afrických a asijských
snì zaèal Ceauýescu stavìt dal í rafinerie ropy. Pøi ka dé pøíle itosti pøitom zdùrazòoval,
dáøského ivota v Rumunsku je rychleji uskuteènitelná v podmínkách centralizovaného øízení,
cké decentralizace. Tato politika zesílila po roce 1970, kdy se Ceauýescu rozhodl vybu
dovat ambiciózní prùmyslové giganty, které se pozdìji ukázaly být katastrofou pro nedostate
ovin, vyvolaný poklesem domácí tì by ropy a mezinárodní hospodáøskou krizí.
Zemìdìlství, pøesto e dostávalo jen malé státní podpory ve vý i
12 a 15 procent celkových investic do ekonomiky, zpoèátku dosahovalo bohatých sklizní díky
alitì pùdy a pøíznivému poèasí. Venkov celkem spolehlivì zásoboval mìsta. Základní výrobní
Obyvatelstvo bylo celkem slu nì zásobováno spotøebním zbo ím a mzdy se zvy ovaly. ivotní ú
lidé stále èastìji a ochotnìji skandovali hesla o Ceauýeskovi.
Soubì nì s politikou destalinizace a pokraèování obviòování pøedchozího re imu, organizoval
dání ústøedního výboru Rumunské komunistické strany v dubnu
1968, které rozhodlo rehabilitovat Lucre#ia P#tr#ýcana a naopak vylouèit ze strany Ale
xandra Dr#ghiciho, který byl ve stalinském období ministrem vnitra a øídil perzekuce padesá
h let.
Ceauýeskùv projev na plénu byl ostrým odsouzením jak Dr#ghiciho, tak i Gheorghe Gheorghiu-
Deje, které obvinil, e byli hlavními iniciátory zavra dìní P#tr#ýcana, stejnì jako bývaléh
y z let války Útefana Foriýe.
Foriý zaèínal jako redaktor socialistického tisku je tì pøed
1. svìtovou válkou. Od zalo ení RKS byl èlenem jejího ÚV. V první polovinì tøicátých let i
pracoval jako pøedstavitel RKS v Balkánské federaci komunistických stran. V roce 1940 pøev
zal vedení strany místo dosavadního vedoucího tajemníka Borise Útefanova. Z vedení strany b
vylouèen v dubnu 1944 a v èervnu následujícího roku záhadnì zmizel. V létì 1946 byl bez sou
len ve vìzení.
Pøípravné práce k rehabilitaci byly zahájeny ji v prosinci 1965
a plenární zasedání ÚV z èervna 1967 dalo ostrou kritikou orgánù ministerstva vnitra za "po
cialistické zákonnosti" podnìt k ustavení komise, kterou vedl èlen politbyra Ch. Stoica, k
terá by shromá dila a pøipravila podklady k rehabilitacím.
Usnesením z 26. dubna 1968 bylo, vìt inou posmrtnì, rehabilitováno nìkolik desítek rumunský
munistù. Z velké skupiny témìø dvaceti funkcionáøù, popravených v SSSR koncem tøicátých let
byli nejznámìj í A. Dobrogheanu-Gherea, syn jednoho ze zakladatelù organizovaného socialist
ckého hnutí v Rumunsku Constantina Dobrogheanu-Gherey, Marcel Pauker, man el Any Pauke
rové-Rabinovici a jeden z nejlep ích teoretikù strany F. D. Fabian.
V poslední skupinì byli staøí komunisté, posti ení v padesátých letech. Nejznámìj í z nich
antinescu. Od poloviny tøicátých let pracoval v komunistické mláde i a léta války strávil v
roce
1946 se stal èlenem ÚV a o rok pozdìji éfredaktorem Sc#nteie. B roce 1947 byl zbaven funk
cí a pracoval jako øadový vìdec v akademii. Constantin Doncea patøil k "starým" komunistùm,
níkùm stávkových bojù v tøicátých letech. V létì 1948 byl vylouèen z ÚV za kritiku nejvy í
ré obvinil ze ztráty komunistických ideálù.
V letech 1965 a 1971 øada diplomatických akcí pomohla posílit roli Rumunska v mezinárodním
oleèenství.
Pokraèovala zahranièní politika, kterou inicioval je tì Gheorghiu-Dej a dále vylep il Nicol
Ceauýescu, který vyu il náv tìvy Leonida Bre nìva a Teng Siao-pchinga v Bukure ti, aby demo
l svou nezávislost na pøedácích komunistického svìta.
Øadu diplomatických jednání, posilujících mezinárodní presti jak Rumunska, tak i Nicolae C
charakterizovala ta z roku 1967, kdy:
1) Ceauýescu odmítl pøeru it diplomatické styky s Izraelem po estidenní válce na Støedním
2) navázal diplomatické styky se Spolkovou republikou Nìmecko v dobì, kdy ostatní socialis
tické zemì nemìly s Bonnem vztahy,
3) povolil idovské komunitì, aby se pøipojila ke Svìtovému idovskému kongresu, a
4) Rumunsko odmítlo úèast na manévrech Var avské smlouvy.
Zahranièní politika pøiná ela Ceauýeskovi presti a ohlas, a se v roce 1968 stal "nejoblíb
istou"
Západu. Dne 21. srpna 1968 odsoudil invazi sovìty vedené Var avské smlouvy do Èeskoslovensk
jako "hrubou chybu a velké nebezpeèí pro evropský mír, pro osud socialismu ve svìtì a jako
tudný moment v dìjinách revoluèního hnutí". Rumunsko bylo jediným èlenským státem paktu, kt
dílel na invazi, která ukonèila "pra ské jaro". Ceauýeskovo odsouzení invaze ho zmìnilo v n
a mezinárodního hrdinu a posílilo jeho autoritu doma i v zahranièí. Øeè z balkónu budovy ús
ru strany v Bukure ti byla nejvìt ím momentem jeho slávy. Øeè na tém e místì o 21 let pozdì
potupný konec jeho re imu. Ceauýeskùv projev z roku 1968 byl také jedním z tìch, kterým Rum
pøímnì aplaudovali.
Ceauýeskùv odvá ný postoj zvý il popularitu komunistické strany.
V dùsledku toho koncem edesátých let pøes
25 procent akademikù a doktorù, pøibli nì 45 procent in enýrù a
50 procent uèitelù a støedo kolských profesorù vstoupilo ze svobodné vùle do Rumunské komun
trany.
Ceauýeskova zahranièní politika natolik zapùsobila na pozorovatele a politiky ze svobodnéh
o svìta, e zaèali rádi jezdit do Bukure ti. První byl britský ministerský pøedseda Harold
a následoval jej francouzský president Charles de Gaulle. Nejvýznamnìj ím potvrzením úspìch
kovy zahranièní politiky byla náv tìva prezidenta Spojených státù amerických Richarda Nixon
Jeho pøíjezd do Bukure ti v létì 1969 udìlal z Rumunska první komunistickou zemi, kterou na
americký prezident. Nixonova náv tìva mìla velký mezinárodní význam, mj. i proto, e se us
prostøed války ve Vietnamu.
Nová diplomatická orientace smìrem na západ byla doprovázena reorien tací hospodáøských vzt
Proces, který zaèal je tì za Gheorghiu-
-Deje, pokraèoval i za jeho nástupce. Jednání o pøipojení Rumunska ke V eobecné dohodì o cl
bchodu GATT zaèala v roce 1968 a skon èila o tøi roky pozdìji, kdy byly ve Washingtonu z
ahájeny rozho - vory o pøistoupení Rumunska k Mezinárodnímu mìnovému fondu a Svìtové bance.
bou tìchto organizací se Rumunsko stalo v roce 1972.
V roce 1971 v Rumunsku vznikla první smí ená spoleènost se západním subjektem, v které mìl
itálu rumunský stát. Pøirozenì nebyly zanedbávány ani styky s komunistickým blokem, by byl
ukovány.
SEDMDESÁTÁ LÉTA Politika uvolnìní, iniciovaná Gheorghe Gheorghiu-Dejem, v které pokraèoval
rou posiloval Nicolae Ceauýescu, netrvala dlouho. Ve sporu mezi Ceauýeskem a premiérem
Ionem Gheorghu Maurerem o tom, jak dál rozvíjet rumunskou spoleènost, zvítìzil první. Vzáj
se pøitom rozcházeli pokud lo o rytmus industrializace, kterou chtìl Ceauýescu urychlovat
, zatímco Maurer by byl pro umírnìnìj í rùst, který by umo nil nezanedbávat výrobu spotøebn
Tyto spory zaèaly v roce 1971, po Ceauýeskovì návratu z náv tìvy Èíny a severní Koreje, kde
ilo totální podrobení jednotlivce zájmùm celku. Bìhem náv tìvy, která tak neblaze ovlivnila
st rumunského lidu, provázela diktátora jeho ena Elena. Po návratu do Rumunska vyhlásil Ce
uýescu nový politický kurz.
Jeho prvním projevem byly Ceauýeskovy "Teze z èervence 1971".
Nový ideologický program stanovoval pøísnìj í státní kontrolu nad umìleckými a kulturními a
ejnì jako nad vzdìlávacími procesy a tiskem.
Tak bylo krátké období liberalizace z pøelomu edesátých a sedmdesátých let vystøídáno ideo
lerancí. Prostor pro duchovní oblast se opìt zú il na ideologizovanou vìdu a masovou pseudo
idovou kulturu. Nìkdy se v literatuøe mluví o rumunské "malé kulturní revoluci".
Je tì v roce 1971 byl premiér Maurer kritizován za své hospodáøské pøedstavy a byl oficiáln
e proti politice strany. V té e dobì byl uveden do ivota systém rotace ve funkcích ve stra
i státním aparátu. Byl urèen k tomu, aby se Ceauýeskovi potenciální rivalové nedostali do p
v kterých by si mohli vybudovat vlastní základnu k útoku na diktátorovu autoritu. V roce
1973 se Ceauýeskova ena Elena stala èlenkou ústøedního výboru.
Zatímco za re imu Gheorghiu-Deje byli komunistiètí pøedáci jen "hrdiny dìlnické tøídy", s C
ult osobnosti nabyl rozmìrù v Evropì pøedtím nevídaných. Generální tajemník strany byl spoj
rumunskými kní aty a vojvody a mluvilo se o nìm jako o "karpatském géniovi". Objevily se d
konce i pøívlastky jako "titán titánù", "v emocný bùh", "Dunaj my lenek" èi "nejmilovanìj í
ví teoretici dokonce vymysleli termín Era Ceauýescu pro oznaèení období po roce 1965, kdy p
Soudruh (tak mu øíkali jeho nejbli í, vèetnì man elky) do èela strany a pak i státu.
Spisovatelé, hudebníci a umìlci pøispìli k vytváøení podobného image øadou hagiografických
l prezentován jako nìkdo, kdo má mystické kvality, biografie byly neustále pøepisovány a Ce
kovy narozeniny 26. ledna postupnì zaèaly soupeøit s velkými oficiálními svátky.
Dne 28. bøezna 1974 se Ceauýescu stal prezidentem. Tento post byl vytvoøen jen pro nìj.
Pak stále víc a víc èlenù rodiny získávalo dùle ité pozice ve státním i stranickém aparátu.
rstvu obrany, vnitra, zemìdìlství, v mláde nické organizaci a v Radì pro vìdu a kulturu zau
diktátorova ena, bratøi, syn a bratranci. Stalo se tak po odstavení dal ích významných fun
rany, kteøí pùvodnì po roce 1965
Ceauýeska podporovali. Patøili k nim místopøedseda vlády a ministr spojù Virgil Trofin, kte
byl pozdìji dohnán k sebevra dì, èlenové politbyra Paul Niculescu-Mizil a Ion Iliescu, ale
aké ministr zahranièních vìcí Corneliu M#nescu a ministr kolství Mali#a, kteøí odmítli "ku
luci".
V roce 1977 se po celém Rumunsku konaly velkolepé oslavy stého výroèí nezávislosti, a koneè
dnu 1978
se povinnì slavily "vùdcovy" narozeniny. Prùbìh oslav øídila Elena Ceauýesková, která pøímo
dárky mají rozlièné instituce "nejmilovanìj ímu" dát.
Ceauýescu byl na vrcholu. Americký prezident Carter ho nazval východoevropským promotore
m demokracie, "velkým vùdcem" jedné "velké zemì", která by se mohla stát "mostem mezi národ
ekonomice se ji na poèátku sedmdesátých let objevily problémy, které byly velkoryse pøehl
n stále vìt í nedostatek ropy øe ila vláda v roce 1973 zavedením pøídìlu na pohonné hmoty a
lení ve mìstech.
S Maurerovým odchodem skonèila politika decentralizace. Po roce
1974 zmizel jakýkoliv druh iniciativy a v echna rozhodnutí èinil v evìdoucí éf státu a str
I. sjezdu RKS, konaném koncem roku, si Ceauýescu schváleným Programem v estrannì rozvinuté
ialistické spoleènosti a pøechodu Rumunska ke komunismu obstaral certifikát o správnosti s
vé politiky.
Zvlá tní dùraz na tì ký prùmysl poru il rovnováhu ekonomiky. V té dobì bylo Rumunsko nuceno
na dovoz ropy a elezné rudy, chtìlo-li udr et své gigantické závody v chodu. Proto e v ak
u zdùrazòoval rozvoj výroby oceli, byla budovaná v C#l#raýi nová ocelárna, stejnì velká jak
terá ji pracovala v Galaci, a to pøesto e rumunská tì ba rudy nebyla s to uspokojit ani ga
ký závod. Ve své zaujatosti velkoprojekty prosadil Ceauýescu výrobu tì kých strojù, civilní
nských letadel, námoøních a øíèních
26. re im nicolae ceauÚeska
lodí, které vesmìs byly pochybné kvality, nebylo komu je prodat a spotøebovávaly dová ené s
. Jedním z katastrofálních dùsledkù této bezstarostné politiky byla rostoucí zahranièní zad
terá v roce 1980
dosáhla témìø 10 miliard amerických dolarù.
Zemìdìlství se stávalo pro rumunské hospodáøství stále problematiètìj ím. Po roce 1975 muse
ové krizi. Centralizace nabyla pro zemìdìlskou výrobu neúnosných rozmìrù. Byly vydávány dek
ující rolníkùm registrovat na úøadì v echna hospodáøská zvíøata. Kontrakty na v e museli sj
své produkty mohli prodávat jen za centrálnì stanovené ceny. Porá ky na soukromých hospodá
y zakázány. Navíc se zemìdìlství negativnì dotkly pøírodní katastrofy, pøedev ím velké zápl
1975.
V pozdních noèních hodinách 4. bøezna 1977 postihlo Bukure a dal í oblasti Rumunska silné
Zahynulo pøi nìm více ne 1500 lidí a bylo znièeno 35 tisíc obytných budov.
Neúspìch Ceauýeskovy hospodáøské politiky se podstatnì odrazil na ivotní úrovni obyvatelst
stanovené v prùbìhu prvých pìti let jeho vlády, se poèaly zvedat v prùbìhu druhé poloviny
let a nepodaøilo se vyøe it problém zásobování obyvatel.
Sni ování ivotní úrovnì vyvolalo znepokojení mezi obyvatelstvem.
Do lo k øadì stávek a men ích revolt, které postupnì ve ly ve v eobecnou známost, pøesto e
inimalizovat.
Stávka 30 tisíc horníkù v údolí øeky Jiu v srpnu 1977 byla nejmasovìj ím protestem v Rumuns
u 1945.
Nicolae Ceauýescu tam osobnì odjel a zavázal se splnit po adavky stávkujících. Jeho sliby v
nesly jen zklamání a represe zaèaly krátce po skonèení stávky.
Na jaøe roku 1979 vznikl Svobodný svaz rumunských pracujících, s poboèkami v Sedmihradsku,
anátì a ve Vala sku. Mìl témìø dva tisíce èlenù a v jeho èele stáli dr.
Ionel Can#, Gheorghe Braýoveanu a Gheorghe Calciu-Dumitreasa. Svaz nevydr el dlouho,
jeho pøedáky zatkla policie a po nìkolika týdnech bylo hnutí rozpu tìno.
Nicménì dìlnické nepokoje pokraèovaly. V letech 1974 a 1981
do lo k nìkolika po árùm a explozím ve velkých podnicích, které zpùsobili dìlníci, nespokoj
podmínkami, èi s tím, e jim nebyly placeny pøesèasy. V té e dobì pøi li o svá ministerská
c, Ilie Verde# a Cornel Burtica, proto e podporovali hospodáøské pøedstavy, nekorespondujíc
s tìmi, které prosazoval Ceauýescu.
Zmínìné "èervencové teze" z roku 1971 se týkaly pøedev ím vzdìlávání, divadla, filmu a Svaz
tak se vlastnì dotýkaly kultury jako celku. "Malá kulturní revoluce" znovuobnovila pøísnou
tátní kontrolu nad umìleckými a kulturními aktivitami, nad kolstvím a tiskem.
Kultuøe se opìt vnutila komunistická ideologie.
Nìkolik stranických aktivistù, kteøí okupovali dùle ité politické pozice, se najednou stalo
vìdci a velkými historiky - pøedev ím lo o èleny Ceauýeskovy rodiny.
Re im neutralizoval øadu institucí, které proslavily rumunskou kulturu v edesátých letech.
pø. byla rozpu tìna výzkumná sekce Rumunské akademie vìd a noví akademici museli být èleny
té dobì se Elena Ceauýesková stala akademièkou a sám Nicolae Ceauýescu èestným èlenem akad
y rozpu tìny i nìkteré dal í instituce: v roce 1973 Komise pro historické památníky, v roce
atematický ústav a v roce
1982 Pedagogický ústav. V echny publikace byly cenzurovány a kontakty se zahranièními insti
ucemi a jednotlivci byly opìt pøísnì omezeny. Rumunský obèan musel hlásit v echny styky s c
i státní bezpeènosti.
Navíc Rumuni nesmìli ubytovat zahranièní hosty ve svých domovech.
Jedním z mála prosperujících (v dobrém smyslu slova) druhù umìní byl film. Právì v sedmdesá
ytvoøili re iséøi jako Mircea Dragan, Sergiu Nicolaescu a Lucian Bratu historické velkofil
my Dákové, Trajánùv sloup, tìpán Veliký, Michal Chrabrý a Tudor Vladimirescu, které mìly ú
nièí. Rumun tí filmaøi se také podíleli na vzniku tehdy velmi populárních filmù mezinárodní
jako Boj o Øím, Mayerling, Dobrodru ství Toma Sawyera, nebo na zfilmovaných pøíbìzích J.
F. Coopera. Ion Popescu-Gopo, autor kreslených filmù Krátká historie, Homo Sa piens a Se
dmero umìní, se stal svìtovì proslulým.
Stejnì jako v jiných komunistických zemích se i v Rumunsku tì il podpoøe sport a tìlovýchov
sportovcù pak byly vydávány za úspìchy "socialistické výstavby".
Do roku 1980 získali rumun tí sportovci na olympijských hrách 22
zlatých, 30 støíbrných a 46 bronzových medailí. Svìtové proslulosti nabyli rekordmanka ve s
do vý ky Jolanda Balaýová, nebo tenista Ilie N#stase, který v první polovinì sedmdesátých l
 ètyøikrát turnaj Masters.
Zvlá tní pozornost se vìnovala výchovì. kolský zákon z roku 1978
zavedl princip výchovy, spjaté s prùmyslovou výrobou. Vysoké koly a univerzity byly postav
ny pod tutorství továren, áci a studenti mìli stanoveny výrobní normy. V echno po kozovalo
manitní pøedmìty. Poèet studentù trvale klesal a jejich pøijetí na kolu bylo èasto závislé
stranických organizací.
Po roce 1971 zaèal opìt velký poèet intelektuálù dávat najevo nespokojenost s politickým ku
Nicolae Breban, v té dobì èlen ústøedního výboru a éfredaktor èasopisu Rom#nia literar#,
zoval zásahy stranické ideologie do kultury. Byl za to vylouèen z ÚV a propu tìn z místa.
Nejznámìj ím disidentem byl spisovatel Paul Goma. Poprvé jej policie zatkla v roce 1956, k
dy mu bylo dvacet jedna let. Dva roky strávil ve vìzení a dal í ètyøi pak ve vyhnanství na
emì. Napsal o tom svùj první román Ostinato, který je vá nivou ob alobou stalinismu. Vy el
nièí, stejnì jako dal í kniha Uýa (Dveøe). Goma protestoval proti okupaci Èeskoslovenska v
1968 a poèátkem roku 1977 se otevøenì solidarizoval s Chartou
77. V tém e roce vzniklo nìco, èemu se obèas øíká "Gomovo hnutí". V únoru a bøeznu 1977 se
vøeným dopisùm postupnì pøipojily dvì stovky lidí. lo o nìkolik otevøených dopisù proti re
udií o pùsobení komunismu v Rumunsku, zveøejnìných v západních sdìlovacích prostøedcích. Da
kojení intelektuálové adresovali své otevøené dopisy rumunským pøedákùm, nebo mezinárodní v
Byli mezi nimi i disident tí knì í jako otec Gheorghe Calciu-Dumitreasa.
Za zmínku stojí i kritika vládnoucího re imu ze strany národnostních men in, pøedev ím Maïa
oku 1973 rumunské úøady sedmihradské Maïary pronásledovaly.
Zaèalo to ikanováním men inového tisku, pokraèovalo rumunizací místních a rodných jmen a k
teoriemi" tøeba o tom, e Sékelové jsou vlastnì pomaïar tìní Rumuni.
Ji v roce 1972 vystoupil proti pronásledování maïarské men iny tehdej í upní tajemník a k
ra Károl Károly. Znovu se ozval po esti letech s kritikou re imu ve svìtovém tisku.
Kromì zmínìných byli pøedními disidenty Ceauýeskova re imu Mihai Botez, Doina Cornea, Mirce
escu, Radu Filipescu, Radu Paraschiv, Andrei Pleýu, Dumitru Ýepeneag.
Politika nezávislosti v mezinárodních vztazích, sledovaná Ceauýeskovým re imem v pøedchozí
v sedmdesátých letech redukována. Sice je tì napomohla v roce 1971 znovunavázání vztahù mez
Èínskou lidovou republikou, které vyvrcholily náv tìvou prezidenta Richarda Nixona v této
i o rok pozdìji. A podobnì pøispìla k øe ení krize na Støedním východì, a nakonec i podpisu
egyptské smlouvy v Camp Davidu v roce 1978.
V sedmdesátých letech se Ceauýescu soustøedil pøedev ím na roz iøování vztahù se socialisti
Postupnì nav tívil 12 komunistických státù Evropy, Asie a Latinské Ameriky, obnovil smlouvy
pøátelství, spolupráci a vzájemné pomoci se Sovìtským svazem, Bulharskem, Èeskoslovenskem,
a Maïarskem a uzavøel nové smlouvy s Nìmeckou demokratickou republikou a Korejskou lido
vì demokratickou republikou. Ve dnech 29. a 30. èervna 1976 se zúèastnil konference evrop
ských komunistických a dìlnických stran v Berlínì.
Pøedev ím v ak v této dobì Ceauýescu usiloval o zlep ení vztahù se Sovìtským svazem. Tento
rcholu za jeho náv tìvy v Besarábii a na Krymu v roce 1976.
Sporùm uvnitø Var avské smlouvy a Rady vzájemné hospodáøské pomoci se v ak nevyhnul. Sovìts
vzdal snah o hospodáøskou dìlbu práce mezi socialistickými zemìmi a odmítal se s kýmkoliv d
vojenské velení v rámci paktu. Existovaly také rozdíly v chápání situace na Støedním východ
unska a SSSR proto dál zùstaly pøevá nì ekonomické, kdy stále vìt í spotøeba energie a sur
nsko blí a blí k Moskvì. Napø. v roce
1979 sovìti poprvé zaèali do Rumunska dová et ropu. Zpoèátku ve velkém mno ství, pak ale do
redukovat, proto e nemìli zájem pomáhat rumunské ekonomice.
V té e dobì, v letech 1971 a 1981, se zlep ily vztahy se zemìmi Asie a Afriky, kdy Ceauýe
ostupnì nav tívil Al ír, Støedoafrickou republiku, Zaire, Súdán, Lýbii, Libérii, Kuvajt, Ma
enegal a Vietnam.
Pøedáci z tìchto zemí nav tívili pak Bukure .
Vztahy Rumunska se Západem pøinesly v sedmdesátých letech nìkolik dùle itých událostí jako
skova náv tìva v Itálii, SRN, USA, Francii a Velké Británii a stejnì pak náv tìvy pøedstavi
v Bukure ti. Rumunsko se pøipojilo k Mezinárodnímu mìnovému fondu a jako první ze státù Var
uvy získalo dolo ku nejvy ích výhod. Navíc byly uzavøeny neoficiální dohody s Izraelem a z
m o umo nìní emigrace pøíslu níkù idovské a nìmecké men iny výmìnou za valuty.
Pøesto v e se Rumunsko a pøedev ím Ceauýescu zejména ve druhé polovinì sedmdesátých let ji
libì jako v desetiletí pøedchozím. Pro stále vìt í represe doma v Rumunsku zaèali Ceauýeska
z poru ování lidských práv. Pøebìhnutí éfa zahranièní rozvìdky Mihaie Pacepy v roce 1978 a
ská bezpeènost byla zapletena do teroristických akcí proti rumunským emigrantùm, je tì více
 vztahy k Západu.
Pøes v echny problémy, které komunismus zpùsobil, podaøilo se Rumunsku jako takovému dosáhn
této dobì mezinárodních úspìchù. Svìtovou pozornost na sebe upoutalo na olympijských hrách
kém Montrealu, kde v roce 1976 sedmnáctiletá gymnastka Nadia Comaneciová získala tøi zlaté
aile a sedm ohodnocení 10.00, co byl tehdy v gymnastice revoluèní akt. Její trenér Béla Ká
se stal uznávaným nejlep ím trenérem na svìtì. Dal í známé osobnosti rumunského sportu byli
#stase a Ion Ýiriac, ale i národní tým házenkáøù a kanoista Ivan Pa#aichin.
OSMDESÁTÁ LETA Posledních devìt let Ceauýeskova re imu bylo charakterizováno pøísným progra
nosti, diktovaným rozhodnutím udìlat ze splácení zahranièních dluhù absolutní prioritu vnit
y. Bylo to také období mezinárodní izolace. Patøilo sem i znièení historického støedu Bukur
Ceauýescu zaèal budovat grandiózní Palác republiky a Bulvár vítìzství socialismu.
Nejprve bylo zbouráno nìkolik set domù staré Bukure ti, vèetnì 18
historických kostelù a pak se zaèal na plo e
1 km2 stavìt monumentální Palác republiky, budoucí sídlo státních úøadù, a námìstí, na kter
nu lidí, aby tu mohli vzdávat hold presidentovi. Od paláce vedl 120 metrù iroký bulvár na
ocialismu, lemovaný luxusními domy pro státní úøedníky. Jen na tyto stavby bylo promrháno 7
liard lei.
Dal í noèní mùrou, stra ící pøedev ím lidi na venkovì, byla idea tzv. systemizace. Ceauýesc
ji v edesátých letech a odùvodnil ji snahou "pøiblí it vesnici mìstu". Plán pøedpokládal
né èásti stávajících 13 tisíc rumunských vesnic a soustøedìní jejich obyvatel do jakýchsi s
v kterých by ili v nìkolikapatrových panelácích. Za systemizací se nepochybnì skrýval i út
maïarské men inì, její tradièní a kompaktní osídlení by byla rozbita. V záøí 1985
Politický výkonný výbor schválil realizaci smìrnic, podle kterých mìla být systemizace usku
konce století.
První støediskové obce se mìly zaèít stavìt v roce 1986.
Zatímco Ceauýescu "pøestavoval" a "systemizoval", na obyvatele Rumunska dopadaly dal í dùsl
dky zhor ující se hospodáøské situace.
Zemì zaèala být øízena podle stále pøísnìj ích pokynù prezidenta, který diktoval rolníkùm,
n enýrùm a dìlníkùm, jak mají vyrábìt a stavìt, muzikantùm a umìlcùm, jak mají tvoøit, a øe
diny západního tisku druhé poloviny edesátých let se stal "tyran" a "nemocný mu komunisti
vìta".
Negativní dùsledky posledních let, kdy se jen industrializovalo a zanedbávalo zemìdìlství,
se hromadil pøemr tìný dluh a k nìmu pøibývající úroky, které bylo tøeba rovnì splácet, m
ospodáøství. Ceauýescu byl rozhodnut zahranièní dluh vymazat, a proto byl drasticky omezen
ovoz a vyvá elo se v e mo né. Aby bylo mo né splácení dluhu realizovat byla naøízena pøísná
pø.: zavedení pøídìlu chleba; opatøení k omezení spotøeby základních potravin jako cukr, ol
rý e; praktický zákaz dovozu potravin, zvl. kávy; rolníci nesmìli nakupovat potraviny ve m
eøejné osvìtlení bylo zcela zru eno na vesnicích a ve mìstech byly jen èásteènì osvìtleny h
Aèkoliv oficiální statistiky neustále vykazovaly rùst zemìdìlské výroby, na trhu se potravi
távalo. Aby komunisté vysvìtlili krácení dodávek do obchodù, vymlouvali se na svìtovou hosp
krizi, inflaci, vysoké ceny ropy a pøírodní katastrofy. To v e nepochybnì mìlo dopad na zem
ale i v letech, kdy byla naopak dobrá úroda, v komunistickém Rumunsku potraviny v obc
hodech chybìly. Projevil se i fakt letitého zanedbávání zemìdìlství. V dru stvech a státníc
ybìly moderní stroje. Práce v zemìdìlství byla stále pøedev ím ruèní, a kdy chybìly pracov
je vojáci, studenti, dìti, a dokonce tovární dìlníci.
Koncem roku 1981 zaèaly velké problémy se zásobováním potravinami. Agrární program, pøijatý
slávou na nedávném sjezdu RKS, se rychle rozpadl. A tak "vùdce" radìji oznámil, e Rumuni
ezi nejlépe "krmené" národy svìta, ba se pøímo pøejídají, a e tedy proto, v zájmu jejich r
ude zavedeno pøídìlové hospodáøství u nìkterých základních potravin. Souèasnì byla pøijata
ybu obyvatel z jedné lokality do druhé. Úøednì bylo vyhlá eno 14
"uzavøených mìst", do kterých se lidé mohli stìhovat jen na základì zvlá tního po volení.
V letech 1981 a 1983 poklesla ivotní úroveò i v dùsledku úsporných opatøení, které si vyn
dní mìnový fond jako podmínku dal ích pùjèek.
Na XII. sjezdu RKS v listopadu 1984 se sice konstatovalo, e se podaøilo nepøíznivý hospodá
vývoj zastavit.
Nebyla to v ak pravda a nikdo tomu nevìøil, nebo dal í úsporná opatøení zpùsobila, e vìt
nských mìst v zimì 1984/1985 skuteènì mrzla. Situace se nezmìnila ani o rok pozdìji a vláda
la ji na podzim 1985 vyhlásit nouzový stav a pøevést elektrárny pod vojenskou správu.
Po ètyøiceti letech budování socialismu uvrhli rumun tí komunisté svùj lid do chudoby. Stát
evoval zájem o sociální problémy a prostøedky pro tento sektor byly stále men í. Na druhé s
tla inflace. Lidé trpìli i nedostatkem obytných prostor (bylo povoleno jen 12 m2 na os
obu), chladem doma i v práci, proto e i teplo bylo na pøídìl. V zimì 1987 bylo zakázáno pou
mých automobilù, elektrospotøebièù v domácnostech a dìlníci museli pracovat pøes èas, ani
zaplaceno.
Opìt se sní ily pøídìly potravin: na osobu a den
300 g chleba, na osobu a mìsíc 315 g másla, 9 vajec a 1,4 kg drùbe ího masa.
Z nejhanebnìj ích zákonù, nadekretovaných Ceauýeskem, øídícím se jen hospodáøskými úvahami,
1) Vìdecký nutrièní program, vypracovaný v roce 1982 Iulianem Mincu, který stanovoval poèet
lorií a procento proteinù pro ka dého obèana podle vìku, pohlaví a povolání.
2) Demografický program, který nutil eny k vìt í porodnosti, aby se zvý il poèet obyvatel.
alo se, e by ka dá rodina mìla mít nej ménì tøi dìti. Pøísné kontroly a dohled nad tìhotný
mimo zákon umìlého pøeru ení tìhotenství a zákaz antikoncepce vedly k jednomu z nejtragiètì
nistického re imu: tisícùm opu tìných dìtí. Program sice nebylo mo né plnì prosadit v rozsa
munistiètí pøedáci pøedstavovali, nicménì v mnoha rodinách zpùsobil zoufalou situaci, a zej
u svobodných matek.
V roce 1987 mìla Komunistická strana Rumunska pøibli nì tøi a pùl milionù èlenù. Èlenství v
tále ménì vìcí ideologie, èi politické preference a stalo se pøedpokladem pro mnohá zamìstn
tupu v profesi. Stejnì tak se souèasná "nomenklatura", èi vedení strany, stále víc identifi
ala s rodinami a pøáteli Ceauýeska a stále ménì byla politickou elitou. V zájmu Ceauýeska a
. nebylo jinou politickou elitu vytvoøit, resp. ji obnovovat. Talentovaní jedinci ze
"správných" rodin a s odpovídajícím sociálním zázemím byli sice posíláni do zvlá tních ko
m stali nezávislými v my lení, témìø nevyhnutelnì se dostali do konfliktu se stávající elit
dobí charakterizovalo stále flagrantnìj í zasahování autorit do kulturního ivota, stejnì j
em osobnosti a "akademickým" vzestupem Eleny Ceauýeskové. Podmínky k publikování byly stále
zura se sna ila vymýtit jakékoliv stopy nezávislosti umìlce. Témìø obligatorním se stalo bì
h akcí èi v knihách zmínit se o "milovaném vùdci".
V osmdesátých letech pokraèoval vzestup rodinných klanù Ceauýeskù a Petreskù (rodina diktát
y).
Mlad í syn Nicu byl od roku 1980 poslancem, v dal ích letech se stal èlenem ústøedního výbo
roce 1983 i generálním tajemníkem Svazu komunistické mláde e, a tím automaticky ministrem v
pro mláde a sport.
Jeden z Ceauýeskových bratrù byl námìstkem ministra obrany, druhý vysokým funkcionáøem na v
Bratr Eleny Ceauýeskové se stal místopøedsedou vlády. A sama diktátorova ena se stala post
druhým nejdùle itìj ím èlovìkem v zemi: byla èlenkou politbyra, první místopøedsedkyní vlád
y pro vìdu a výzkum a øídila práci dùle ité kádrové komise ÚV.
V prùbìhu osmdesátých let byla role Rumunska v mezinárodní politice stále men í a ve znamen
ace. Poslední akcí, která mìla zlep it vztah Rumunska k Západu, byla úèast na olympijských
os Angeles, pøesto e Sovìtský svaz vyhlásil bojkot her. Zatímco na stadionu vítalo publikum
munské sportovce ovacemi a aplaudovalo pak jejich mimoøádným výkonùm, pøísné represe v samo
nsku negovaly jakýkoliv zisk mezinárodní podpory re imu.
Po roce 1985 se jeho izolace stala takøka totální. Pøíchod Michaila Gorbaèova k moci v Krem
u a zaèátek perestrojky v Sovìtském svazu pøitahovaly vìt í a vìt í pozornost k neúspìchùm
ztahy s Francií a SRN ochladly. Zhor ily se i vztahy k USA, a tak se Ceauýescu radìji ry
chle a na poslední chvíli sám vzdal dolo ky nejvy ích výhod, døíve ne tak mohl uèinit Kon
níci, s kterými mohl poèítat jako s "pøáteli" byli Kim Ir-sen, Fidel Castro, Muammar Kaddáf
addám Hussajn.
A do konce osmdesátých let disidentské skupiny èi jednotlivci pùsobili separátnì a nebyli
vytvoøit jednotné hnutí. Bylo to pøedev ím ze strachu z represí bezpeènosti. Na druhé stran
to strach nemohl zabránit jednotlivcùm v protestech, napø. proti bourání historického centr
hlavního mìsta.
Ji v roce 1981 probìhly v Bukure ti a Galaci stávky. Jinde docházelo k útokùm na místní st
státní funkcionáøe. Opìt stávkovali horníci v Oltensku. Poèátkem osmdesátých let se zinten
aktivity katolické církve. Proti poru ování nábo enských svobod protestovali k pøedstavitel
nfesí, zejména protestanti a baptisté. Na madridskou schùzku KBSE v roce 1982 se obrátili
tøi tajnì vysvìcení knì í øeckokatolické církve.
Jednoduchá nebyla ani situace poèetné maïarské men iny, kde byla sni ující se ivotní úrove
umunizaèní politikou bukure ské vlády. Vedlo to k tomu, e v letech 1981 a 1985 uprchlo n
tisíc pøíslu níkù této men iny do sousedního Maïarska. O nìco pozdìji se maïarská vláda roz
eèencùm statut politického uprchlíka ve smyslu enevské dohody z roku 1986. Pøedstavitelé s
radských Maïarù pøedlo ili v Madridu zvlá tní memorandum s obvinìním rumunské vlády ze pat
kou men inou. Proti asimilaèním snahám Bukure ti protestovala maïarská vláda i u OSN. Men i
olitiku rumunské vlády odsoudila v roce 1983 i vláda USA a o rok pozdìji Evropský parlamen
t.
V polovinì osmdesátých let stoupl poèet divokých stávek a zaèaly se objevovat letáky proti
Bìhem druhé poloviny desetiletí zintenzívnily spontánní revolty, vedoucí a k "povstání" v
listopadu 1987.
Dìlníci tøí tamních závodù protestovali proti tomu, e byli po noèní smìnì shromá dìni do v
ni k volbám do upního výboru. Demonstranti po adovali zlep ení ekonomické situace a politi
.
Bezpeènost reagovala pohotovì a celkem rychle de - monstranty uklidnila. Pøi zásahu byl
v ak zabit jeden policista.
Více ne stovka lidí byla zatèena. Vzhledem k napjaté situaci byla v ak jen asi ètvrtina od
zena k malým podmínìným trestùm. Rumunský tisk pøinesl oficiální zprávu a zaèátkem prosinc
a demonstrace roz íøily na dal í mìsta.
V záøí 1987 bývalý komunistický prominent I. Iliescu, svého èasu pova ovaný za Ceauýeskova
mo ného nástupce generálního tajemníka, ostøe napadl v èasopise Rom#nia literar# souèasnou
v zemi a prezidentovu politiku. Dal í významný komunistický disident S. Brucan, je tì nedá
itel státní televize, kritizoval vládu v souvislosti s událostmi v Bra ovì. V bøeznu
1989 se est bývalých vysokých komunistických funkcionáøù obrátilo otevøeným dopisem na mez
t, informovali ji o ohavnostech re imu a vyzvali Ceauýeska k rezignaci.
Intelektuální nekomunistickou opozici pøedstavovala filolo ka Doina Cornea, básníci Mircea
inescu, který byl je tì do nedávna éfredaktorem èasopisu Rom#nia literar#, Dan Deýliu a Da
rescu. Na pøelomu let 1987 a
1988 byli v ichni krátkodobì zatèeni. Byla dokonce zakázána báseò A. Blandianové Arpagic o
vé koèce, náramnì pøipomínající Ceauýeska.
V kvìtnu 1988 nav tívil Bukure Michail Gorbaèov a marnì Ceauýeska varoval. V záøí tého r
ední rumunský král Michal ze výcarského Versoix své krajany, aby svrhli Ceauýeska i komuni
re im.
ádná z uvedených akcí v ak nemohla diktátora donutit, aby se vzdal své moci. Pøesto e v os
unistických zemích docházelo k proreformním zmìnám, Ceauýescu pokraèoval ve své drakonické
Na pøelomu let 1988 a 1989 národ opìt pro el tì kou zimou, kdy televize vysílala dvì hodiny
veøejné lokály se zavíraly v devìt veèer, lidé mrzli, hladovìli a byli su ováni infekcemi,
erým nebylo dost lékù. A pøesto "Titán titánù" dál bojoval. V dubnu 1989 oznámil splacení z
luhù a souèasnì drze prohlásil, e celková hospodáøská situace Rumunska je dobrá a e staèí
t práce a zemì vstoupí do komunismu. Odmítl také jakékoliv reformy, proto e není co napravo
kdy reformy vlastnì provedl ji on po svém nástupu v roce 1965. V kvìtnu zaútoèil na propa
trhu a soukromého vlastnictví, stejnì jako na reformní pokusy v ostatních východoevropských
mích, které oznaèil za návrat ke kapitalismu.
Na XIV. sjezdu Rumunské komunistické strany v listopadu 1989 se Ceauýescu dal znovu zv
olit generálním tajemníkem. V tém e mìsíci, kdy padla berlínská zeï, v Bulharsku odstoupil
v a v Praze do lo k studentským demonstracím, Rumunsko pøipomínalo nìco jako ostrov nedot è
omunistické diktatury.
Nevydr el v ak déle ne mìsíc. V polovinì prosince vy li Rumuni do ulic a zaèala revoluce,
hla Ceauýeska a skoncovala s komunistickým re imem.

REVOLUCE V PROSINCI 1989

Lidové manifestace proti Ceauýeskovì re imu zaèaly v Teme váru
16. prosince 1989 a podnìt k nim dala zpráva, e bezpeènost hodlá zatknout maïarského knìze
Tököse. V nedìli 17. prosince dav vyplenil budovu krajského výboru strany. Diktátor naøídi
okoje potlaèit. Zatím se v ak roz íøily na Bra ov a Arad.
Zprávy o revoltì se íøily po celé zemi s pomocí rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas
y.
Oficiální místa mlèela, a tak se svìt dovídal o potlaèování nepokojù v rumunských mìstech p
Maïarsko a Jugoslávii. Nìkteré agentury barvitì popisovaly hrùzy tìchto zákrokù, pøi nich
ity stovky lidí. Pak se ji mluvilo o tisících zabitých, pøípadnì umuèených a teprve dodate
e lo o jednotlivce a spí e náhodné obìti støetù represivních oddílù s demonstranty.
Dne 21. prosince se povstání, v kterém hrála vedoucí roli mláde , roz íøilo na Bukure . Po
náv tìvy v åránu si dal Ceauýescu svolat masové shromá dìní v centru, aby podpoøilo jeho re
povstalce, "vandalismus" v Teme váru a provolalo slávu "geniálnímu vùdci". Shromá dìní v a
 dal í revoltu proti Ceauýeskovi, který nebyl s to ani dokonèit projev. Neuspìl ani dal í d
dy mìl mluvit z balkónu budovy ústøedního výboru a spolu s enou prchli helikoptérou z Buku
Krátce na to byli oba zatèeni.
Do té doby povstalci obsadili televizi, která se stala støediskem celého povstání. Revoluci
charakterizovaly sporadické srá ky mezi armádou, podporující revolucionáøe, a mezi bezpeèno
lami, loajálními Ceauýeskovi. Prozatímní rada, vedená Ionem Ilieskem, pova ovaným vìt inou
i domácích pozorovatelù za nejpravdìpodobnìj ího lídra postceauseskovského Rumunska, a Petr
em, pøevzala kontrolu nad zemí.
Bìhem bouølivých dnù od 22. do 25. prosince se íøily po celém Rumunsku i po svìtì zvìsti o
tvých v boji za svr ení re imu Nicolae Ceauýeska. Poslední oficiální údaje mluví o necelé t
h, pøi èem více ne polovinu tvoøily obìti náhodných pøestøelek mezi povstalci samými. Upr
krátkém procesu odsoudil 24. prosince mimoøádný vojenský soud Ceauýeska a jeho enu za geno
a ekonomické rozvrácení zemì k trestu smrti a oba byli zastøeleni.
Bizarní proces, odvysílaný v noci televizí, vyvolal rozpaky svìtové veøejnosti a vrhl první
a rodící se rumunskou demokracii.
Témìø hned poté pøestaly v celé zemi boje a prozatímní vláda Fronty národní spásy (Frontul
onale) postupnì obnovila poøádek. V jejím èele stál Iliescu, který
3. ledna 1990 podepsal dekret o obnovení politických stran. Komunistická éra v Rumunsku
skonèila a v popøedí nyní stály svízelné úkoly, jak vytvoøit základy pro stabilní demokrati
t tr ní ekonomiku.
Aèkoliv následující léta po revoluci stále je tì spí patøí do oblasti politické vìdy, ne
historie, zvlá tì komunistické minulosti, postavil pøed Rumunsko øadu dùle itých problémù.
ovést, a to souèasnì, øadu pøemìn v bezpeènostní orientaci, politickém a hospodáøském systé
re imem a spoleèností a vztazích uvnitø této spoleènosti. Ve skuteènosti na ka dé z tìchto
tom Rumunsko hùøe, ne kterákoliv jiná zemì Var avské smlouvy a daleko více, ne tyto osta
bovalo podporu a rady. Bohu el dimenze tìchto potøeb vyprovokovala v prvých letech po re
voluci prohlá ení neanga ovanosti ze Západu, který se radìji vìnoval zemím, vypoøádávajícím
nadnìji øe itelnými problémy.
IZOLACE A OSAMOCENOST Nejvìt í problém, který muselo Rumunsko v této dobì pøekonat, byla iz
, do které je zahnal zprvu Sovìtský svaz a pak Ceauýeskùv re im. Kvùli existujícím pøedsudk
u regionálnímu vývoji a fenoménu domácích potí í, trvala rumunská politická izolace a do r
V mìsících po revoluci se znovu objevily "historické strany" národnì caranistická (caranist
vu pøidali "strana køes anských demokratù") a národnì liberální. Av ak oba pøedáci pøed vál
politických stran, ale nakonec i jejich volièi postrádali tentokráte pochopení pro roli p
olitických stran v demokratickém systému A proto e k zalo ení nové strany staèilo 251 èlenù
rychle více ne dvì stovky dal ích stran a politických hnutí. Nìkteré vycházely z pøedvále
ré navazovaly na souèasné hnutí zelených, ekologù atp.
Byly to strany celého politického spektra od levice po krajní pravici a nechybìly ani st
rany a organizace extremistické.
Je tì v prosinci 1989 vznikla jako kulturní spolek V#tra Rom#neasc# (Rumunský domov). Br
zy se stala masovou organizací a její pøedák, bývalý legionáø Constantin Dragan ji zámìrnì
ko extremistickou.
Na poèátku druhé bøeznové dekády v roce 1990 organizovala v T#rgu Mureý pogrom na místní Ma
oce
1991 mìla VR na ètyøi miliony èlenù a novým éfem se stal Zeno Opris a Dragan èestným pøeds
Jako vyslovenì politická organizace vznikla v dubnu 1990 Strana národní jednoty Rumunù (Pa
rtidul Unit##ii Na#ionale al Rom#nilor), jejím pøedsedou se stal zástupce primátora Klu e
heorghe Funar. Strana byla v eobecnì pova ována za politický nástroj ji zmínìné organizace
V kvìtnu 1991 vznikla Strana Velkého Rumunska (Partidul Rom#niei Mare), kterou vedl
bývalý dvorní básník Ceauýeska Corneliu Vadim Tudor. U jejího zrodu stála skupina extrémníc
listù kolem listu Rom#nia Mare.
Pøímo na tradice elezné gardy programovì navázalo Hnutí za Rumunsko, zalo ené v prosinci 1
k legionáøské tradici se pøihlásila i Asocia ce Br#ncoveanova orla (Asocia#ia Vulturul Br#
ncovenesc). Její pøedák Radu-Mihai Chesaru tvrdil, e pracoval v ilegalitì proti Ceauýeskov
, byl jedním z protestujících studentù, které zbili horníci v létì 1990, a tedy nìco jako n
. Pak byl krátce mluvèím Obèanské aliance a nakonec se z nìj stal neofa ista, volající po r
taci elezné gardy a Corneliu Codreana.
Na druhé stranì politického spektra vznikla v listopadu 1990
Socialistická strana práce (Partidul Socialist al Muncii), jejím pøedsedou se stal èlen po
itbyra bývalé RKS Ilie Verde#.
Demokratické strany brzy pochopily, e vìt í ance na prosazení budou mít, spojí-li své síl
v roce
1990 vznikl Národní konvent na obranu demokracie v Rumunsku,pozdìji pøejmenovaný na Demokr
atickou konvenci Rumunska (Conven#ia Democratic# din Rom#nia). Sdru ily se v ní cara
nistická strana, dvì liberální strany, Demokratický svaz Maïarù, sociální demokraté, ekolog
a devìt dal ích stran, dosud nezastoupených v parlamentì a vystupujících jako Obèanská ali
lian#a Civic#). Vedoucí silou konventu byli od poèátku caranisté.
Dùsledkem politické roztøí tìnosti a nevyhranìnosti bylo, e vládnoucí Fronta národní spásy
erát rùzných zájmù, vyplynula zcela logicky jako vedoucí politická síla.
Vedl ji tehdy edesátiletý Iliescu, pøedseda svazácké organisace ze edesátých let a velký
perestrojky.
Jeho nejvìt ím soupeøem se postupnì stal tøiaètyøicetiletý in enýr Petre Roman, syn pøedvál
ojovníka interbrigád ve panìlsku a po válce náèelníka generálního tábu, odvolaného za sym
Titovi. Za revoluce byl Roman populárním vùdcem bukure ských studentù.
Po jednání mezi FNS a novì vytvoøenými politickými stranami vznikla 1. února 1990 Prozatímn
národní jednoty, aby pøipravila demokratické volby, stanovené na kvìten.
Tato prozatímní vláda byla spletencem intelektuálských disidentù a reformovaných komunistù
celý pùl rok pøedstavovala jedinou moc v zemi, bez lokálních autorit v provinciích a bez ef
ktivních policejních sil, garantujících alespoò základní sociální poøádek a osobní bezpeèno
vat nejen se star ími problémy pøestavby, ale i s vlastním kolapsem. A uprostøed obecné euf
e musela také èelit nebezpeèným snahám nìkterých obèanù, kteøí vyvolávali podezøení, e rev
Èást z tìchto podezøení z politických dùvodù íøili oponenti
nového vedení, èást byla zalo ena na snadno sledovatelné èinnosti bývalých komunistù, kteøí
stali patøit k elitì, a to vèetnì prvního prezidenta i premiéra. Oba si udr eli vedoucí poz
po prvních pováleèných demokratických volbách dne 20. kvìtna 1990.
Tyto volby se konaly ov em døíve, ne demokratická politická kultura dostala anci zakoøeni
i lidmi, kteøí se právì zbavili 45 let trvající komunistické tyranie. Nejistota, co demokra
a tr ní ekonomika skuteènì znamenají, byla znaèná a vìt ina obyvatel se prostì bála velkýc
h zmìn. V dùsledku toho vládnoucí koalice Fronty národní spásy zvítìzila v parlamentních vo
% hlasù. Její pøedák Ion Iliescu dokonce s 85% hlasù a stal se prvním demokraticky zvoleným
munským prezidentem.
Kromì toho, e Iliescu je obratný politik, jeho vítìzství lze vysvìtlit i osobní popularito
revoluce, která smetla Ceauýeska, a také tím, e oba jeho protivníci Radu C#mpeanu z Národ
berální strany a Ion Ra#iu z Národnì caranistické strany byli emigranti, kteøí se vrátili a
voluci, a tak se na nì velká vìt ina volièù dívala s podezøením. Lidé radìji prostì dali dù
nimi il za bývalého re imu v zemi a cítil a chápal jejich problémy.
Problémy, zpùsobené nedostatkem politické kultury, které trápily rumunskou demokracii v mez
váleèném období a vedly k jejímu kolapsu v roce 1938, byly teï, po pìtaètyøiceti letech kom
ké vlády, je tì hor í.
Prokázaly to události z èervna 1990. Kdy 13. èervna zaèala policie vyklízet Univerzitní ná
ure ti, do lo ke srá kám mezi policií a demonstranty, kteøí námìstí okupovali ji od dubna
pustit. Den na to pøijeli do hlavního mìsta horníci z Jiu, aby podpoøili vládu.
Rozehnali demonstranty a dopustili se pøi tom øady násilností. Dùsledkem bylo dal í poskvrn
azu Rumunska v zahranièí. Pøes tyto nedobré jevy, ale i zjevné indikace ekonomické nestabil
ty, mìl reformní program první rumunské demokratické vlády Petre Romana naprostou podporu p
rlamentu, a nikdo nehlasoval proti.
Zatímco vìt ina obyvatel regionu v letech 1994 a 1995 tolerovala návrat bývalých komunistù,
znávajících teï sociálnì demokratický program, k vládì, povaha rumunského fenoménu byla jin
i jinou strategii.
V první øadì národní komunismus a masový a povinný charakter èlenství v komunistické stranì
volání mìl jiný dopad na spoleènost.
Rumun tí komunisté mohli s urèitou kredibilitou tvrdit, e slou ili své zemi, nebo e nebyl
teènì vìøící. Jen tak lze vysvìtlit, e na ministerstvech èi institucích byl zøídka kdy po
personál za lidi ménì zkompromitované. Tohle zase nechápali na Západì, a tak bylo rumunské
i nadále terèem zvlá tní kritiky pro svou komunistickou minulost a obezøetný postup pøi tra
maci.
Bìhem prvních ètyø let po revoluci politikové z rozlièných stran z opozice hráli hazardní h
omto nesekulárním pøístupu byla pro nì vláda "ïábelskou" a její kompromisy se jevily jako f
y nemo né.
Touto opozicí ovládaná èást spoleènosti byla prostì proti vládnoucím autoritám a vìøila, e
v jejich odstranìní. Byl to spí e pozùstatek autoritáøské minulosti, ale jeho pøetrvávání v
prome kaným pøíle itostem k sociálnímu smíøení.
Mnozí uvnitø vládnoucí strany a pozdìji uvnitø vládnoucí koalice nahlí eli na opozici stejn
m: jako na nepøátele, kteøí musí být vylouèeni z politického ivota, a ne jako na potenciál
ro inkorporaci. V dùsledku toho byli politikové cejchováni velikostí a objemem útokù èi pro
níkù, poètem skandálù a podnìtù k cenzuøe. Nikdo z autorù tìchto útokù nebyl pozdìji úspì n
tvoøit image nestability a atmosféru krize, zmen ující mo nosti politických øe ení. Vláda s
dykoli se objevil nìjaký problém, utíkala k silnému konzervativismu.
K jednomu pokusu o kompromis do lo koncem roku 1991, kdy byla vytvoøena vláda nezávislého
premiéra Teodora Stolojana, která zahrnula i èleny liberální strany.
Hlavním úkolem této vlády bylo pøipravit první volby po pøijetí demokratické ústavy.
Nová ústava, vypracovaná podle vzoru ústav ostatních demokratických zemí, byla schválena po
ou vìt inou v prosinci 1991. V referendu se pro ni vyslovilo pøes 77% hlasujících obèanù. V
pokrok, pokud lo o koherenci legislativy, poèestnost demokratických institucí a tìch, kteø
e vedli, v ak nepøinesla.
Situace v politických stranách zùstávala nezmìnìna. Vyznaèovala se tìpením, které postihlo
h, vèetnì Fronty národní spásy, která se na jaøe 1992
rozdìlila na dvì strany: Ilieskovu Sociálnì demokratickou stranu Rumunska (Partidul Demo
craciei Sociale din Rom#nia) a Romanovu Demokratickou stranu-Frontu národní spásy (Par
tidul Democrat-FSN). Pokraèoval i proces vzniku nových politických stran, zatímco jiné zas
e mizely.
Nové parlamentní a prezidentské volby se konaly 27. záøí 1992 a pomohly vyjasnit situaci na
olik, e jen 13
stran získalo potøebná tøi procenta hlasù k tomu, aby se dostaly do dvoukomorového parlamen
u. Celkových 328
míst v poslanecké snìmovnì a 143 míst v senátu si pak úspì né politické strany rozdìlily ta
okratická strana Rumunska 117 a 49, Demokratická konvence Rumunska 82 a 34, Demokrat
ická strana-
Fronta národní spásy 43 a 18, Maïarský demokratický svaz Ru munska 27 a 12, Strana Velkého
unska 16 a
6, Socialistická strana práce 13 a 5 a Rumunský demokratický agrární svaz 5 míst v senátu.
lnìj í politické formace byly tedy Sociálnì demokratická strana Rumunska a Demokratická kon
, tvoøená nìkolika opozièními stranami, z nich nejsilnìj í byla Národnì caranistická stran
kracie.
V prezidentských volbách SDSR podpoøila Iona Ilieska, který celkem snadno zvítìzil ve druhé
ole, konaném
11. øíjna 1992, kdy získal pøes
60 procent hlasù a porazil kandidáta DK Emila Constantineska.
Volby v ak nijak nepøispìly k vylep ení kooperace mezi politickými uskupeními a dal í tøi r
otvrdily, e tvrdá politická soutì pokraèuje a e bude zøejmì je tì ostøej í, ne v nedávn
V listopadu 1992 vytvoøil novou vládu Nicolae V#c#roiu. Byla slo ena z èlenù SDSR a nìkolik
odborníkù.
Proto e opozice odmítla se sociálními demokraty spolupracovat, i kdy to pùvodnì Roman i Co
antinecu Ilieskovi slíbili, byla nakonec vytvoøena koalice s nacionalisty a postkomu
nisty, tedy se Stranou rumunské národní jednoty, Stranou Velkého Rumunska a Socialistick
ou stranou práce. Podporu sociální demokracii nejprve v bøeznu 1994 vyslovily pravicové st
rany PRM a PUNR, a poslední dokonce vyslala své tøi pøedstavitele do vlády. K nové koalici,
oficiálnì vzniklé v lednu 1995, se pøidala levicová PSM.
Koalice v ak vydr ela jen devìt mìsícù. V echny tøi strany byly náchylné k extremismu. To d
herentní domácí i zahranièní politice, proto e debaty mezi koalièními partnery byly v dy st
sické", jako ty mezi vládou a opozicí.
Atmosféru této politické soutì e zhor ovala situace v Sedmihradsku, kde Demokratický svaz M
ungoval jako etnická maïarská strana a zároveò jako kulturní pøedstavitel v ech rumunských
ou politikou èasto provokoval nespornì silnì nacionalistickou Rumunskou stranu národní jed
noty. Bouøi nevole maïarského obyvatelstva Sedmihradska vyvolal nový vysoko kolský zákon z
a 1995, naøizující rumun tinu jako povinný vyuèovací a zku ební pøedmìt na v ech vysokých
Situaci pøijel do Ru - munska "hasit" Vysoký komisaø OBSE pro men iny Max van den Stock,
který jen konstatoval, e "situace men in v Rumunsku se podstatnì zlep ila".
Za mraky v eobecného fenoménu neomezené soutì e se èasto, ve spoleèném zájmu, vytváøely doè
zásadnì se li ícími stranami a hnutími. První náznaky spolupráce mezi nejvìt í vládní Soci
ranou Rumunska a opozièními stranami zaèaly v ak a v roce 1995, kdy se blí ily nové volby
Kolaps Jugoslávie v roce 1990 a zaèátek obèanské války na rumunské jihozápadní hranici mìl
liv na ekonomiku Rumunska a jen prohloubil jeho izolaci. Embargo, uvalené na Feder
ativní republiku Jugoslávii, zablokovalo Dunaj, který je hlavní tepnou rumunského obchodu
se Západem. Rumunsko souèasnì ztratilo elektrickou energii, dosud dodávanou ze spoleèného v
dního díla v elezných vratech a dùle ité partnery z bývalé Jugoslávie ve zbrojní výrobì. D
embargo Rumunsko víc ne osm miliard amerických dolarù.
Fakt, e tøi z nejvìt ích jugoslávských etnických skupin jsou pøítomny jako men ina i v Rum
lával zpoèátku obavy, aby nebyly konflikty mezi nimi pøeneseny do Rumunska. Av ak nìèemu po
nému nejen e se podaøilo zabránit, ale podaøilo se i udr et dobré vztahy se v emi mezi sebo
znepøátelenými stranami jugoslávského konfliktu a Rumunsko bylo krátce jedinou zemí s amba
i ve v ech hlavních mìstech bývalých jugoslávských republik.
Kdy se rozpadl Sovìtský svaz a na èásti území, které bylo Rumunsku v roce 1940 odebráno, v
v roce
1991 nezávislá Moldavská republika, vyvolalo to mezi Rumuny v eobecnou euforii. Zvlá tì pak
zi tìmi, kteøí opustili tato území po sovìtské okupaci v roce 1940 a 1944.
Nìkteøí byli dokonce natolik optimistiètí, e vìøili ve znovuobnovení pøedváleèné hranice.
sdru ených v organizacích "Bukure -Ki inìv" a "Za Besarábii a Bukovinu", uprchli v roce 19
1944 ze zmínìných území a zanechali tam majetek.
Moldavané to pochopili tak, e by v pøípadì sjednocení nìkteøí z nich mohli pøijít o støech
Vìt ina tìchto bývalých uprchlíkù v ak byla vdìèna za to, e mohou nav tívit rodiny a pøát
Moldavsku byli zase rádi, e se nyní mohou hlásit ke své národnosti, za sovìtského re imu
27. návrat k demokracii
V Moldavské republice byla obnovena latinská abeceda a poprvé po více jak pùl století se st
la rumun tina opìt státním jazykem, pou ívaným ve kolách i na úøadech.
Leccos i mluvilo pro sjednocení. Rumuni i Moldavané mají spoleènou kulturu, jazyk i hist
orii. Moldavská republika teï mìla i stejnou vlajku a hymnu jako Rumunsko. Ale bylo tu
cosi, co od sebe tyto dva rumunské státy oddìlovalo. Moldavané si za léta odtr ení vytvoøi
astní tradice a zpùsob my lení, kterým se li í od Rumunù. I moldavský jazyk, aè se pøiznává
s rumunským, je pøece jiný. A co víc, mnozí Moldavané nechtìjí, aby se jejich zemì stala r
u provincií.
Vystihl to bývalý disident Brucan: "Rumun tí nacionalisté dál pova ují Besarábii za provinc
re ti a zapomínají, e tam vzniklo nové obyvatelstvo."
O zaji tìní svých práv v rámci Moldavské republiky se pokusila i nepoèetná skupina Gagauzù
emì kolem mìsta Komraty. Tento asi dvousettisícový nárùdek turkotatarského pùvodu a pravosl
vyhlásil svobodu a nezávislost na Moldavské republice.
Bezpeènostní krizi pro bukure skou vládu pøinesla válka mezi ruskými separatisty, vytvoøiv
1991 tzv. Zadnìsterskou sovìtskou socialistickou republiku, a nacionalisty z Ki inìva. P
rvní podporovala ruská
14. armáda, rozmístìná na levém bøehu Dnìstru, a druzí poèítali s rumunskou pomocí. Bukure
omoci Moldavské republice dosáhnout plné nezávislosti, byla ochotna se i anga ovat v potøeb
h politických a hospodáøských zmìnách v této zemi, nezbytných pro integraci do Evropy po ro
Sovìtského svazu, vìdìla v ak, e se nesmí dát zavléci do nebezpeèné hry, která by mohla v
Kombinované dopady války v bývalé Jugoslávii a bojù v Moldavsku vedle toho, e odtahovaly p
rnost Rumunska od transformace, prohlubovaly je tì jeho izolaci. Napø. pøesto e se podaøilo
v Rumunsku ve druhé polovinì roku 1990 situaci stabilizovat a nastolit sociální smír, vyda
l Státní departement USA zvlá tní doporuèení ohlednì Rumunska, které efektivnì odrazovalo i
turisty a vùbec ztì ovalo komunikaci se západním svìtem. Toto doporuèení bylo odvoláno a
95.
Vnímání Rumunska jako nestabilního státu vzhledem k povaze politické diskuse v zemi a nesta
ilitì podél jejích hranic, pøiná elo i dal í nevýhody. Bránilo napø. ostatním vládám, i v r
at události v Rumunsku. Tím se pak vytváøel prostor pro etnopolitické interprety zámìrnì lí
oj v nejèernìj ích barvách, oznaèující situaci rumunské spoleènosti za katastrofální a tì í
Nakonec tím byla omezena i mo nost Rumunù samých chápat svou vlastní transformaci.
Z hlediska tìch Rumunù, kteøí nebyli pøímo zata eni do bojù politických stran o moc, se dom
po revoluci zásadnì zmìnila a podle západních i místních rumunských prùzkumù veøejného mín
byvatel byla pøesvìdèena, e se jim ije lépe. V mnoha západních vládách a mezinárodních or
k mluvilo o tom, jak je v Rumunsku situace zlá a e bude je tì hor í.
V hospodáøské oblasti se situace, i pokud lo o vztahy k Západu, zaèala pomalu mìnit ji v
1992. První oblastí pokroku bylo embargo vùèi SRJ, kde si Rumunsko získalo vysoké ocenìní z
a monitorování událostí, i za cenu obrovských ztrát a zatrpklosti bývalých pøátel. Krátce
pozoruhodnému pokroku smìrem k bilaterálním rumunsko-
-americkým vojenským vztahùm a pak vztahùm se Západoevropskou unií. Tento pokrok byl souèás
o evropskou a euroatlantickou integraci, vyvíjeného Evropskou unií, Radou Evropy a NAT
O. Rumunsko bylo 7. øíjna 1993 pøijato za èlena RE a 1. února 1995 se stalo pøidru eným èle
A koncem roku 1993
Kongres USA znovu poskytl Rumunsku dolo ku nejvy ích výhod.
Jako souèást tohoto procesu Rumunsko uèinilo dùle ité kroky v garantování práv etnických me
h nejvýznamnìj í je maïarská v Sedmihradsku (podle sèítání v roce
1992 nìco pøes 7%) a romská (podle tého censu 1,8%). Pro ulehèení komunikace s pøedstavite
n in zøídila rumunská vláda v bøeznu 1993 Radu pro národnostní men iny. Èinnost rady koordi
rální tajemník vlády a tvoøí ji 14 pøedstavitelù rozlièných veøejných institucí a 36 pøedst
uznávanými men inovými skupinami.
Rok 1994 byl pro rumunskou bezpeènost a zahranièní politiku významný v mnoha ohledech. Rum
unsko se stalo
26. ledna 1994 prvním signatáøem z východní Evropy a vá nivým propagátorem programu Partner
mír. V záøí 1995 se ji v Rumunsku konaly první spoleèné manévry NATO.
Náv tìvy prezidenta Ilieska v USA v roce
1994 a 1995 dál posílily zájem Amerièanù a Západoevropanù o Rumunsko a signalizovaly konec
o izolace.
Kromì úsilí o zvý ení bezpeènosti cestou integrace do evropských a euroatlantických struktu
la rumunská vláda pozornost regionální spolupráci. Zvlá tì v èernomoøské oblasti, zahrnujíc
republiky z bývalého SSSR, tak èlenský stát NATO Turecko.
Bukure se rovnì sna ila o zlep ení bilaterálních vztahù s Maïarskem, s kterým Rumunsko s
orie plná problémù. Úsilí v této oblasti bylo zpoèátku vyvíjeno ve vojenské oblasti a postu
lo i do vzájemných politických vztahù. V roce 1991 se zaèalo jednat o dohodì o "Otevøeném n
(Open Skies), o rok pozdìji byla podepsána a od roku 1995 se konají spoleèné manévry obou a
mád, v dy støídavì v jedné zemi.
Zatímco na úrovni vojenské a bezpeènostní spolupráce byly rumunsko-
-maïarské vztahy vynikající, politická spolupráce mezi obìma zemìmi byla dosud podøízena po
tického boje uvnitø obou. Kdy se v roce 1995 podaøilo dosáhnout pokroku v jednání o dvojst
né smlouvì, v e se najednou "zaseklo" na interpretaci jednoho z doporuèení Rady Evropy, co
by smlouva mìla obsahovat.
Obì strany pøitom uznávaly, e je tøeba v jednání pokroèit, a tak kdy v létì 1995 preziden
dlo il návrh na vzájemné pravidelné schùzky na vládní úrovni, aby bylo koneènì mo né opusti
outì e, pøi la z maïarské strany pozitivní odpovìï.
Aè nespornì do vytvoøení zcela nové kvality vzájemných vztahù jistì mnoho scházelo, zdálo s
i roku 1995 nové postkomunistické demokratické re imy v obou zemích budou s to zaèít budova
ztahy skuteèného partnerství.
Dne 16. øíjna 1996 byla v Teme váru podepsána rumunsko-maïarská dohoda o dobrém sousedství.
se vzdalo územních po adavkù na území, patøící do roku 1918
rakousko-uherské monarchii a pak pøipojená k Rumunsku (hlavnì Sedmihradsko) a Rumunsko s
e zavázalo respektovat národnostní práva víc ne milionové maïarské men iny.
Smlouvu krátce nato ratifikoval parlament a stala se, spolu s obdobnou dohodou rum
unsko-ukrajinskou z poèátku bøezna 1997, jedním z pøedpokladù zaèlenìní Rumunska do evropsk
tur.
HOSPODÁØSKÉ DÌDICTVÍ KOMUNISMU Na konci roku 1989 mìlo Rumunsko ze v ech zemí støední a jih
opy, s výjimkou Albánie, nejhor í výchozí pozici k reformám. Diktátorský re im, vedený Ceau
al stalinský systém centrálnì øízené ekonomiky, odmítající jakoukoliv odchylku od zásady ús
e, kterou v Rumunsku hrál soukromý sektor, byla témìø nulová a pokusy o pøípadné zavádìní n
ientované ekonomiky, podobnì jako se objevovaly v nìkterých zemích sovìtského bloku, byly v
munsku oficiálnì vylouèeny je tì dávno pøed revolucí. Naopak zemì byla v takøka totální hos
kulturní izolaci.
Vìt í èást rychlého hospodáøského rùstu ze sedmdesátých let byla umo nìna v dùsledku systém
estování, fungujícího ale podle politických, ne hospodáøských kritérií. Ji v osmdesátých l
zaèal ztrácet na tempu. Velké roèní pøírùstky byly dosahovány pøedev ím na úkor rostoucí za
Ceauýescu zde profitoval z politicky motivovaného pøístupu Západu, který si vyslou il za ne
lé a antisovìtské postoje. Aby pak mohly být zahranièní dluhy pøedèasnì spláceny, proto e j
 mo né do budoucna vylouèit zahranièní vmì ování, zvolil Ceauýescu mimoøádnì pøísnou politi
terapii", která vyznìla v prosazování exportu a drastické omezování importu, cestou redukc
oukromé spotøeby a krtání potøebných investic v jednotlivých prùmyslových odvìtvích. V té
zované grandiózní a finance pohlcující projekty napomáhaly sni ovat mo nosti lep ího hospod
i v osmdesátých letech zaèal pravidelnì roènì klesat hospodáøský rùst a od roku 1988 zaèal
V dùsledku toho se sice Rumunsko v prosinci 1989 vymanilo z komunistické vlády, av ak s
obyvatelstvem, jeho ivotní úroveò byla posti ena nebývalým poklesem pøíjmù, hypercentrali
nomikou, trpící makroekonomickou nerovnováhou, vyèerpanými pøírodními zdroji, nedostatkem s
o zbo í a surovin, nedostatkem kapitálu, demoralizovanou a unavenou pracovní silou a kol
apsem infrastruktury. Navíc zcela chybìly mana erské kapacity, informace o konfiguraci t
r ní ekonomiky, které jinde ji nìjakou dobu získávali z pokusù o hospodáøské reformy a lib
které by jistì pomohly zajistit schùdnìj í cestu k hospodáøské transformaci.
Nové rumunské vedení, tváøí v tváø potøebì rychle zvednout ivotní úroveò lidí po revoluci
opulistickými zámìry, zvý ilo v roce 1990 reálné pøíjmy (ve srovnání s rokem 1989) o 17,6%,
uaci, kdy vìt ina firem trpìla pøezamìstnaností a prùmyslový produkt dále klesal. Pokles by
ed nìkolika dùvody.
Èásteènì byl odrazem recese, která zaèala ji pøed rokem 1989.
Rumunská ekonomika v letech 1985 a 1987
stagnovala, HDP klesl v roce 1988 o 0,5% a v roce 1989 o 6,1%,
1990 o 5,6%, 1991 o 12,9% a 1992 o 8,8%.
Tak e rumunská ekonomika v tvorbì hrubého domácího produktu klesla ve zmínìných letech celk
procent.
Èásteènì se jednalo i o dopad negativních vnìj ích vztahù.
Zejména citelná byla ztráta trhù zemí RVHP, stejnì jako ztráta z obchodu, zpùsobená sankcem
Iráku po válce v zálivu a ztráta z obchodu s bývalými jugoslávskými republikami a ze sankc
h vùèi Svazové republice Jugoslávii. Èásteènì to bylo i v dùsledku nedostatku pøísunu energ
n, ale i "mana erského oku" po rozpadu koordinaèního systému, spjatého s ústøedním plánová
Aèkoliv výroba v eobecnì upadala, podniky dál vyrábìly, i kdy bylo evidentní, e nebude ko
. Evidované a dokonèené výrobky pøedstavovaly víc ne 70% výroby za období od ledna 1992
do listopadu 1995.
Vláda vnímala køehkou politickou rovnováhu i nebezpeèí sociálních nepokojù, které by mohla
adikální reformní opatøení, a tak pøistupovala k liberalizaci cen pomalu a postupnì. Celý p
zaèal v listopadu 1990, pak probìhl v nìkolika etapách a skonèil v kvìtnu 1993, kdy ji by
vìt ina cen tr ních, s výjimkou nìkterých komodit spotøebního zbo í, energií a paliva, kde
kontrolu cen pøi souèasném postupném odbourávání dotací.
Pochopitelnì, e tato opatøení z obyvatelstva nesòala bídu, stejnì jako nesplnila inflaèní
ak stlaèovala smìnný kurz a vedla k malé poptávce po domácí mìnì.
Inflace byla vysoká a nestabilní, zatímco prùmyslová výroba dál klesala a nezamìstnanost st
od oficiální nuly v roce 1990 na 11% v roce 1994. Po dal ích tøech letech se stabilizoval
a na 7,7%, stále v ak byla je tì nízká a dosud se na ní neprojevil dopad nadcházejících str
mìn.
Velká èást inflaèních tlakù vycházela také z stále vy ích mzdových po adavkù odborù. Státe
roce 1990 korporalizovány, a tak se staly srovnatelnými s veøejným sektorem v západních zem
. Nebyly v ak privatizovány a mana erùm chybìl finanèní zájem na budoucnosti, a tak odbory
výhodné pozice jak proti vedení podnikù, tak proti jejich vlastníkovi, tj. státu. "Mzdové
y" zaèaly a vy í mzdy v prùmyslu vedly k v eobecné konvergenci, kde se obvyklým stalo pøes
záda druhého.
V situaci, kdy neexistovalo soukromé vlastnictví a naopak vìt ina podnikù byla monopolisti
ckého typu, byl jejich management s to vypoøádat se s ni í úrovní výroby, a tím i ni ím p
vy oval ceny.
Mohl tak zachovat zamìstnanost a zvy ovat mzdy. Na druhé stranì v ak neplatil dodavatelùm,
ankám a do státního rozpoètu.
Pøes neustálé zvy ování platù reálné mzdy fakticky klesaly a do roku 1994, kdy dìlníci pøe
dal ím zvy ování mezd, proto e dávali pøednost tomu, aby byli zamìstnáni, by i za cenu ni
Rozdílný vývoj spotøebních a výrobních cen znamenal, e i kdy reálné mzdy v absolutních èí
bní náklady, a tím i ceny za výrobky rostly, zatímco produktivita nezaznamenala rùst ádný.
p, který sledovala vláda, mìl málo spoleèného s výkonností.
Dosahoval prùmìrných výsledkù s velkými náklady, co komplikovalo snahu o penì ní reformu:
ky byly znovu a znovu se projevující silné inflaèní tlaky a velké zhor ení rumunské platebn
.
Tvùrci rumunské politiky se sna ili udr et stabilní kurz mìny s velmi malými valutovými rez
i, co dávalo jediné schùdné øe ení ve vyu ívání plovoucího kurzu. Nicménì devalvace se nak
elnou, kdy do lo k v eobecnému úprku od domácí mìny k valutám, a tak se ve kerý vývoz stal
kurence.
Proto e je tì neexistovala fungující pravidla bankrotu a nebyla k dispozici mo nost struktu
ního vyrovnání, neúspì né firmy dál vyrábìly, po adavky na dovoz byly dál vysoké, a tak je
inflace. V bøeznu 1996 vytvoøila Rumunská národní banka brokerský systém pro forezní transa
a mezibankovním trhu s pouhými ètyømi bankami, které dostaly oprávnìní obchodovat s valutam
odílet se na stanovování smìnných kurzù (v polovinì února 1997 pøibyly je tì dal í banky).
se reálné smìnné kurzy staly opìt negativními a na èerném trhu cena amerického dolaru pøev
anovenou národní bankou natolik, e rozdíl mezi oficiálním a èerným kurzem byl témìø dvacet
Penì ní politika mìla být od poèátku restriktivní. Av ak vá nì to naru ila opatøení, ke kte
anka a kterými byly v dy na konci roku financované úvìry vývozcù a úvìry do zemìdìlství. Ta
ika vedla k dal í inflaci. Obchodní banky dávaly pøednost nepùjèovat si od ústøední banky,
nopolní spoøitelny (nejvìt ího dr itele vkladù v zemi) za podstatnì ni í úroky. Proto e fi
lu níky nedobrovolných vìøitelù tím, e nesplácely dluhy (a tak se vyhýbaly bankovnímu sekt
cování slu eb), zùstávala restriktivní politika národní banky neefektivní. Roèní úrokové mí
hodní banky stanovovaly, byly stále ni í, ne odpovídající úrokové míry do øíjna 1993. Fis
evoluci cen, proto e nìkterá odvìtví získávala transfery a pøíspìvky z rozpoètu, zatímco r
byl kryt ti tìním dal ích penìz. Vysokou inflaci vyu ívala vláda jako zdroj pøíjmù, proto
la odkládána a neplacení daní bylo stále roz íøenìj í, zvlá tì ve vznikajícím soukromém sek
Tváøí v tváø ubohému ekonomickému rùstu a rostoucí inflaci, pod hrozbou superinflace a po d
pøedchozích pokusech, zaèala vláda v roce 1993 realizovat stabilizaèní program, podøízený
monetární politice, vedené Rumunskou národní bankou a pod dohledem Mezinárodního mìnového f
kterým uzavøela pøíslu né dohody. Refinancování z jiných zdrojù ne od ústøední banky bylo
dramaticky stouply úrokové sazby. Inflace do konce roku 1994
klesla na 62% a do konce roku 1995 na 28%.
Nicménì v roce 1996 do lo k podstatnému zvý ení pøímých úvìrù a subvencí, které musela náro
pøímý pokyn vlády, co v dùsledku znamenalo snadnìj í mìnovou politiku, ale také zvý ení m
témìø 60%. Bylo to tøikrát víc, ne se oèekávalo a signalizovalo to znaènou erozi pøedchoz
omických stabilizaèních nástrojù. Navíc vysoká inflace nebyla provázena aktivitou v daòové
ani mikroekonomickou reformou.
Stabilizaèní program mìl jen krátkodobý úspìch. Do lo sice k rùstu hrubého domácího produkt
o
1,3%, 1994 o 3,5% a v roce 1995 o 6,9%, pro dal í rok se v ak ji poèítalo s poklesem. Expo
t v letech 1994 a
1995 sice vzrostl, av ak od roku 1995 rychleji rostl dovoz, co brzy vedlo k deficit
u, hrazenému pøedev ím z valutových rezerv. V roce 1996 poklesl, ve srovnání s pøedchozím r
ovoz i vývoz. Deficit dál zùstával a koncem roku 1996 dosáhl 2 miliard amerických dolarù.
Na poèátku roku 1997 byla situace zneklidòující a velká reforma byla stále potøebnìj í. Zno
vující vysoká inflace ukazovala, e makroekonomické stabilizace nelze dosáhnout bez zásadní
rukturálních reforem, vèetnì rozlouèení se s vìt inou neefektivních a ztrátových podnikù, p
strukturálních zmìn v obchodì a likvidace finanèní nekáznì. Navíc vá né zhor ení vykazoval
quasi daòovým deficitem, který koncem roku 1996 dosahoval pøes
13% HDP, tedy sumy, která ztì ovala neinflaèní financování a kladla klesající po adavky na
Pøesto v e vyhlídky zùstávaly optimistické. Nicménì tu stále byl, zvlá tì vzhledem k politi
k rozmachu ekonomických zmìn, a reformní opatøení probíhala izolovanì a po èástech. Teprve
která vznikla po listopadových volbách v roce 1996, prohlásila, e bude rea lizovat rozsáh
reformní program, vèetnì totální cenové liberalizace, likvidace nevýnosných podnikù, nastol
mìnové politiky, která stlaèí inflaci a urychlené privatizace. Tato opatøení mìl doplòovat
ociální ochrany chud ích vrstev obyvatelstva.
Jednou z nejvìt ích výzev poèátkem roku 1997 bylo urychlení privatizace. Pøedpoklady k ní b
voøeny je tì v roce 1990 zalo ením státem vlastnìných spoleèností, které se vymanily z cent
a byrokratického øízení. Podniky se oficiálnì staly vlastníky svého patrimonia, se státem j
vìt ím podílníkem akcií, av ak nezasahujícím do øízení podniku. Legální základ pro masovou
o en v roce 1991.
Paralelnì fungoval pilotní privatizaèní program pro vybrané spoleènosti, které získaly stra
kého investora.
Nebyl zdaleka masový a týkal se jen nìkolika spoleèností.
K útlumu rozsáhlej ího privatizaèního programu vedla patná informovanost obyvatel, rozdìle
ních spoleèností mezi pìt privatizaèních fondù soukromých vlastníkù (typ fondù, které sprav
niku bezplatnì pøedaných obyvatelstvu, zatímco dal ích 70% spravuje Fond národního majetku,
má pøipravovat dal í privatizaci), pøedávání balíkù akcií fondùm a fakt, e se iroce rozmo
stnickými certifikáty za diskontní ceny.
Úspì nìj í byla "malá privatizace", zahrnující podniky støední velikosti a vìt inou probíha
h podílù na zamìstnance: bylo v ak také mo no tyto podíly kupovat za hotové.
Vláda pøedpokládala, e zrychlení masové privatizace by mìlo vtáhnout do procesu prostøedni
ií iroké vrstvy obyvatelstva, a proto v roce 1995 vydala zákon, podle kterého byly rozdìle
y v em dospìlým obyvatelùm nominaèní kupóny, které mohl ka dý vyu ít buï k pøímé subskripci
chodních spoleèností, ale také prostøednictvím onìch pìti ji zmínìných fondù soukromých vl
buovaný kapitál dosáhl 60% ve kerého kapitálu podnikù, urèených k privatizaci. lo o 4000 v
podnikù.
Dosud bylo v Rumunsku privatizováno jen na 900 pøevá nì men ích podnikù a zemì, co do rozsa
atizace, zùstávala na konci peletonu postkomunistických zemí (za jejími
14% privatizovaných podnikù bylo ji jen Bulharsko, Bìlorusko a Gruzie).
Pøímé zahranièní investice pøispìly k privatizaci, by jejich role byla v Rumunsku men í, n
h ekonomikách zemí støední a jihovýchodní Evropy. Koncem bøezna 1997 dosáhl objem zahranièn
tic 1721 milionù amerických dolarù. Celkem lo o 50 026 spoleèností se zahranièní úèastí a
yly investice rozdìlené takto: strojírenství a elektronika 29,4%, tì ba 14,6%, lehký prùmys
%, potravináøství a výroba cigaret
31,7% a zemìdìlství 14%, jistý díl investic také pøibyl do finanèního sektoru. Tyto pøímé z
ce se projeví pøedev ím v budoucnu, zejména bude-li udr ena celková makrostabilizace a rùst
u.
Vedle privatizace prùmyslových podnikù bylo dosa eno pokroku v privatizaci domù a zemìdìlsk
ajetku.
Mnoho lidí se rozhodlo pro koupi bytù, ve kterých dosud bydleli, za velmi výhodných podmíne
(nízké ceny a dlouhodobé úvìry s nízkými úroky). V zemìdìlství, které dosud fungovalo na v
ní bázi, byla privatizace nejrozsáhlej í z postkomunistických zemí a týkala se více ne 80
emìdìlské pùdy. I kdy proces probíhal pomalu, pøedev ím kvùli legislativním potí ím a byro
las velmi pozitivní. Znovu se v ak vrátily meziváleèné problémy malých hospodáøství, kterým
nezbytné strojní vybavení, jeho ceny vysoko stouply nad mo nosti rolníkù.
Nové zákony z poèátku roku 1997 umo nily vlastnit pùdu i cizincùm.
Privatizaci provázel rozvoj nového soukromého sektoru. Z nièeho v roce 1989 do konce lis
topadu 1996 tento sektor stoupl na 252 643 soukromých spoleèností a 63 465 entit zahra
nièních investorù. V tém e roce se v soukromém sektoru ji realizovalo 50% HDP (v roce 1991
n
21,5%). Na obchodì se podílel 79% a na slu bách
72%. Vìt ina soukromých firem je v ak malá a trend ke koncentraci lze zatím pozorovat jen v
obchodu èi nefinanèních slu bách, ne ve výrobì.
Rumunsko zaèalo reformu svého bankovního systému pøechodem ke dvouvrstvé struktuøe a zbaven
ní banky v ech bankovních a obchodních èinností. Podr ela si v ak tradièní dohled a refinan
.
Vedle ètyø velkých a státem vlastnìných bank vznikla øada nových soukromých bank, a to posi
konkurenci: celkem aktiva komerèních bank dosáhla v èervnu 1965
12,67 miliard lei, z toho 1,44 miliardy v zahranièních mìnách. Úrokové sazby byly deregulov
v roce 1991
a diverzifikace bankovních produktù zaèala vydáním vlastnických certifikátù. Následný pøech
ní a kreditní karty byl i reakcí na dosavadní zastaralý platební systém.
Pokraèující odklady v restrukturalizaci v ak znamenaly, e vedle pozitiva dobrých pùjèek za
bit problémy se patnými úvìry, které pocítil celý bankovní sektor.
A po více ne pìti letech nechala národní banka zbankrotovat dvì nesolventní soukromé bank
e odmítla dál financovat. Ukázalo se nezbytným pøijmout nìkterá opatøení vzhledem k oèekáva
tùm, ale i k zaji tìní lep ího bankovního dohledu. V polovinì roku 1996 bylo pøijato schéma
dù, chránící vklady soukromých osob do vý e deset milionù lei.
Burza a burzovní trh byly vytvoøeny v roce 1995 a v té e dobì vznikly investièní banky a br
rské skupiny.
V echny finanèní a bankovní operace jsou volnì pøístupné pøímým zahranièním investicím.
Liberalizaci finanènictví doplnila daòová reforma, ve které klíèovou roli sehrála daò z pøi
y, vedle ponechané tradièní danì z pøíjmu. Zatím rostoucí fiskální deficit a omezení mo nos
o financování vedly k tomu, e marginální danì zùstaly relativnì vysoké, a tak brzdí pobídk
blémy pro budoucí podporu ekonomického rùstu. V souèasnosti je hlavním problémem finanèní r
neinflaèní bankovní rekapitalizace patných úvìrù a privatizace komerèních bank.
Státní monopol zahranièního obchodu byl zru en ji v roce 1990 a hlavním nástrojem obchodní
ky se staly tarify s nízkou prùmìrnou sazbou (podle platného tarifu z prosince 1992 nomi
nální ochranná sazba tvoøila v prùmìru 12%). Pøes tì kosti s platební rovnováhou se úøady o
fikovaným omezením dovozu. Existují jen nìkteré exportní kvóty èi zákazy, týkající se dotov
o í, které je cenovì kontrolované. Dùle itým aspektem liberalizace zahranièního obchodu je
ysoký podíl soukromého sektoru pøi zprostøedkování tìchto transakcí.
Základním a dlouho odkládaným komponentem hospodáøské reformy byla restrukturalizace. Mnoho
ajících podnikù je pova ováno za potenciálnì konkurenceschopné v tr ních podmínkách. Strukt
nevyhnutelná i proto, e mnohé velké firmy, vytváøející ztráty, byly umìle dr eny nad vodo
cí, zneu íváním monopolní pozice, zkreslováním cen a neplacením dluhù. Zatímco v eobecnì pa
potøebnosti reformy, zdr ovaly ji zborcené relativní ceny, nedostatek pravidel pro nucené
bankroty, nedisciplinovanost bank, které prostì dál pùjèovaly svým tradièním klientùm, nedo
technických a administrativních kapacit a rozpoètová omezení.
Pøístup rumunské vlády k reskturalizaci do roku 1997 pøedstavoval smí ené øe ení se znaèným
anismy. Zahrnoval nezasahování do ziskových a solventních podnikù, které byly prvními kandi
na rychlou privatizaci. Restrukturalizace spoleèností, kde ztráty byly spí e výjimkou ne p
idlem a kde velikost podniku byla spí e skromná, byla pøenechána spoleènostem samým a finan
ektoru. Hlavní problémy se soustøedily kolem restrukturalizace velkých, monopolních ztrátov
podnikù v problematických oborech, jako chemie, výroba oceli a strojírenství.
Aby se zabránilo íøení finanèních nesnází napøíè celou ekonomikou, byly takové podniky nej
vány, a teprve pak restrukturalizovány, a to buï podle vlastních pøedstav, nebo podle opatø
ní, naøízených Restrukturalizaèní agenturou, stupòovaných od doèasného zastavení práce, pøe
a zastavení nìkterých aktivit, k èásteènému èi totálnímu zavøení, resp. likvidaci. Dostupný
e limitován, proto e nové úvìry nejsou poskytovány na financování ztrát firmám, kterých se
alizace. A restrukturalizace sama je pøísnì monitorovaná.
DRUHÁ FÁZE REFOREM Volby v øíjnu a listopadu 1996 jsou vesmìs, jak v Rumunsku, tak i v zah
ranièí, pova ovány za druhou "revoluci". Ne ve smyslu zmìny re imu, ale zásadních postojù a
ok, který vedl k volbám, byl svìdkem øady událostí v základním rozlo ení rumunského politic
ejdùle itìj í z událostí pøed volbami byl rozpad vládní koalice a marginalizace pravicových
stran. Strana rumunské národní jednoty (PUNR) získala v èervnu 1996
v lokálních volbách jen 4% hlasù, zatímco je tì v roce 1992 to bylo 10%. Rumunský parlament
bavil imunity pøedáka Strany Velkého Rumunska Corneliu Vadima Tudora, tak e mohl být stíhán
urá ky a podnìcování k extremismu. V té e dobì do lo k rozkolu uvnitø vládnoucí Sociálnì d
Rumunska na proreformní køídlo a konzervativní levicovou vìt inu vedení strany. Zatímco pre
t Ion Iliescu, v eobecnì pova ovaný za jakéhosi patrona strany, zùstával dál velmi populárn
tí, strana ztrácela lidovou podporu, vìt inou pro pøedpokládanou korupci a byrokratickou ne
eènost.
Opakem odstøedivých tendencí uvnitø vládnoucí kolice a pak i uvnitø samotné vládnoucí stran
uèování opozice. Ztrátu vládní koalice v parlamentních volbách ji naznaèily výsledky komun
rv nu, které pøinesly lep í pozice základním opozièním stranám -
Demokratické konvenci, vedené Ionem Diaconeskem z Národní caranistické strany køes anských
ratù, Sociálnì demokratickému svazu bývalého premié ra Petre Romana a Maïarskému demokratic
u Rumunska, který vedl sedmihradský básník Marko Bély.
V komunálních volbách získala sice je tì vládní strana nejvíce starostù, av ak opozice ovlá
elkých mìst, napø. Aradu, Bra ova, Sibinì, Oradey, Constan#y a T#rgu Mureýe. Dùle itým fakt
y, která by zrychlila reformy, bylo pùsobení tisku a dal ích médií.
Parlamentní volby, konané 3. listopadu 1996, pøinesly vítìzství opoziènímu uskupení Demokra
vent a Sociálnì demokratickému svazu, které 7. listopadu podepsaly dohodu o vytvoøení spole
lády. Poprvé se k vládní koalici pøipojil i Maïarský demokratický svaz.
Sociálnì demokratická strana Rumunska zùstávala nejvìt í stranou v zemi, kdy získala 26% p
mandátù ve snìmovnì a 28% v ech senátorù. Nyní se stala hlavní opozièní stranou.
V prezidentských volbách postoupili dva pøedáci nejsilnìj ích politických subjektù, a to Io
cu (SDSR -
32% v prvním kole) a Emil Constantinescu (CD - 28% v prvním kole) do druhého kola, kte
ré se konalo 17. listopadu. V nìm Constantinescu s 55 procenty porazil Ilieska, který
získal 45 procent.
Pøes v echny iroce obíhající fámy, e Iliescu a SDSR se pokusí o zfal ování voleb, bylo je
ejvìt ích pøekvapení, e probìhly korektnì a hladce. Pora ený prezident a SDSR ode li s nob
nostrannì se zavázali, e pøí tí ètyøi roky nepolo í otázku dùvìry, budou konstruktivní opo
potøebné reformy.
Nová vládní garnitura v èele s prezidentem Emilem Constantineskem, bývalým rektorem bukure
iverzity, a premiérem Victorem Ciorbeou, bývalým pøedákem odborù, zaèala s antikorupèní kam
rá vyústila ve spektakulární zatèení nìkterých policistù, celníkù a bankéøù.
Od samého poèátku bylo jasné, e to nový premiér nebude mít snadné. Jeho kabinet byl "koali
".
Demokratický konvent, Sociálnì demokratický svaz i Demokratický svaz Maïarù se skládají z ø
tran. Kromì toho ani nejvìt í strany ze dvou prvnì zmínìných koalic, tedy caranistická stra
mokratická strana se od samého poèátku neshodují v pøístupu napø. k lustracím a restitucím.
V situaci ekonomické krize, hor í ne pøiznávaly statistiky minulé vlády, se Constantinescu
orbea museli za pochodu uèit vládnout a souèasnì pøesvìdèit obyvatelstvo, aby jim vìøilo.
V únoru 1997 premiér Ciorbea pøedlo il hospodáøský program vlády, který oznaèil za "intenzí
ekonomiky". Pøedpokládal podstatné sní ení rozpoètového deficitu a inflace, urychlení priva
a získání zahranièních investorù.
Radikální program hospodáøských reforem podpoøily Mezinárodní mìnový fond a Svìtová banka p
pùjèek.
V echno se zdálo být na nejlep í cestì. Ji v dubnu 1997 schválil parlament zákon o privati
i nejvìt ích státních bank a souèasnì vláda projednala seznam velkých státních podnikù, urè
ci, èi "administrativní likvidaci".
Pøestavba ekonomiky v ak narazila na problémy. Na jaøe 1997 pod vlivem okové terapie za il
umunské hospodáøství dal í cenový skok a devalvaci. Reformy se zpomalily.
V dubnu se vláda pokusila zavøít 18 velkých státních podnikù, odpor zamìstnancù byl v ak ta
vého úmyslu nakonec ustoupila. Zaèalo období velkých stávek. V èervnu 1997 stávkovali horní
ru 1998 na
300 tisíc zdravotníkù a v lednu 1999 se pøes
20 tisíc horníkù vydalo na cestu do hlavního mìsta.
Objevily se i rozpory ve vládní koalici, kdy Romanovým (teï pøedseda senátu) sociálním dem
e zdála být reformní politika vlády málo prùraznou. Rozpory vedly poèátkem roku 1998 k odch
dstavitelù Demokratické strany z vlády, kterou Ciorbea v únoru reorganizoval. Rozpory po
kraèovaly a pro vìt inu støedopravého politického spektra se premiér nakonec stal neúnosným
isi ho vyzvali i liberálové, a nakonec i pøedstavitelé vlastní caranistické strany.
V polovinì dubna 1998 vytvoøil novou vládu ekonom Radu Vasile.
Své pøedstavitele do ní vyslaly v echny dùle ité strany koalice, ze které koncem roku vysto
Strana rumunské alternativy. Nová vláda oznámila, e bude pokraèovat v reformním programu.
prosinci se podaøil dal í krok v privatizaci, kdy francouzská Societé Générale koupila 51
nt Rumunské banky pro rozvoj.
Z vnitropolitických událostí pøitahovala v roce 1997 pozornost èervnová národní konference
oucí SDSR. Reformisté, vedení bývalým ministrem zahranièí T. Meleýcanem, na ní napadli Ilie
edení, které obvinili z volebního neúspìchu strany. Jejich manifest, publikovaný je tì pøed
encí, v ak nemìl vìt í ohlas. Meleýcanu a nìkolik dal ích funkcionáøù pak ze strany ode li
ovou - Alianci pro Rumunsko.
Paradoxem bylo, e nejvìt í politické zmìny probìhly bez vìt í pozornosti. Po øadu let, vla
uce
1989, poukazovali zejména zahranièní pozorovatelé na rumunský nacionalismus. Od nìj pak odv
zovali rozlièné scénáøe mo ných etnických konfliktù mezi Rumuny a Maïary v Sedmihradsku a m
sk vìnoval pøíli nou pozornost existenci pravicových politických formací.
Constantinescu s Ciorbeou v ak nejen e pøivedli Maïarský demokratický svaz do koalice, ale
do vlády.
Po koalièním jednání Demokratického konventu, Sociálnì demokratického svazu a Svazu demokra
Maïarù pøi li zástupci etnických Maïarù do vlády jako ministøi pro národnosti a turistiku
tajemníkù, zástupcù ministra, mj. na ministerstvu kolství a zahranièních vìcí. Tøi místa p
hradsku a Maramure i byla rovnì obsazená Maïary. Je to ta nejvìt í reprezentace rumunských
h Maïarù v dìjinách Rumunska a také velký experiment národnostní smíølivosti.
Maïarský demokratický svaz pøistoupil k nové odpovìdnosti se v í vá ností a rychle se sna i
seriózním partnerem ve vládì. A koncem roku 1998 Maïaøi poprvé pohrozili vystoupením z vlá
bì probíhala "bitva o univerzitu", kdy na návrh zalo it v Klu i maïarskou univerzitu odpoví
i nacionalisté øadou "pøipomínek". Si tuaci vyøe ilo ministerstvo návrhem na zøízení multik
iho a Schillerovy univerzity, s maïarským a nìmeckým vyuèovacím ja zykem.
Pøes poèáteèní skepticismus mezi èástí Svazu demokratických Maïarù byla nová smlouva s Maïa
ntu ratifikována bez rozhoøèování a debat, a dokonce ani pravice proti ní nehlasovala. Odst
anila roztrpèení mezi obìma státy o hranicích a mj. hned umo nila, modifikací rumunského tr
zákoníku, legalizaci vyvì ování zahranièních (maïarských) vlajek, nebo zpìv zahranièní (ma
Maïarská vláda hned po vytvoøení nové vlády v Bukure ti dostala mo nost otevøít nové konzul
vèetnì v Klu i. V prùbìhu roku 1997 se vzájemné rumunsko-maïarské vztahy postupnì zmìnily
stických k vzájemné podpoøe.
Aè ménì dùle ité pro rumunské integraèní plány, pøesto velmi dùle ité pro regionální stabil
vzájemné vztahy s Ukrajinou. V jejich zájmu se Rumunsko veøejnì zøeklo v ech územních nárok
ohly vyplývat ze sovìtské agrese za 2. svìtové války a navrhlo trojstrannou regionální inic
u s Polskem a Ukrajinou, co uvítala jak Var ava, tak i Kyjev. Jednání o bilaterální dohodì
rajinou se stalo základním pro novou vládu a dohoda byla nakonec podepsána v èervnu 1997.
Dal í dùle itou iniciativou po volbách v roce 1996 bylo úsilí o lep í komunikaci s rumunsko
orou. V únoru 1997 byla rumunská kulturní støediska v zahranièí podøízena nestranické Rumun
rní nadaci a dostala nový statut. Penzisté, ijící v zahranièí, mohli nyní dostávat své pen
ska. Ve snaze napravit staré rány a navázat nové vazby, vláda povolila, aby poslednímu rumu
skému králi Michalovi byla navrácená obèanská práva.
Rumunsko pokroèilo i v oblasti smìøování k vojenské integraci.
Nový ministr obrany obnovil iniciativu pøedchozí vlády na vytvoøení spoleèného rumunsko-maï
raporu, který by operoval podle dispozic NATO. Budape vyslovila souhlas v únoru 1997.
Návrh na vytvoøení smí ené rumunsko-polsko-ukrajinské brigády byl rovnì pøíznivì pøijat ve
e 18. února 1998 se rumunský a maïarský ministr obrany dohodli na pravidelné výmìnì zpráv v
ozvìdky.
Zmìna politických a vojenských postojù, ale zejména pokrok, kterého v tìchto oblastech dosá
ová vláda, rozhodnutá provést co nejrychleji reformy, to v e mìlo pozitivní ohlas na Západì
ouzský prezident Jacques Chirac otevøenì podpoøil vstup Rumunska do NATO a podpoøily jej i
dal í zemì paktu, Itálie, panìlsko, Øecko a Turecko. I ve Spojených státech, kde mìlo pad
odnutí o tom, které státy budou jako první pozvány do NATO, se Rumunsku podaøilo vytvoøit s
akýsi "speciální statut".
Od roku 1992, kdy by nikdo nepova oval Rumuny za zpùsobilé pro Severoatlantickou smlou
vu, udìlali do roku
1997 velký kus práce, dosáhli vojenské kompatibility a splnili standardní kriteria pro vst
up, a tak se stali vá ným kandidátem.
Z tohoto hlediska bylo pro Rumuny nespornì zklamáním, kdy do roz iøování NATO poèátkem rok
nebyli zahrnuti.
KULTURNÍ IVOT V NOVÉ DEMOKRATICKÉ ÉØE Svr ení komunistického re imu pøineslo do ivota rum
dramatické zmìny. Kultura se osvobodila od ideologických omezení, bránících jí v rozmachu,
nzura se stala minulostí. I pøes novì vytvoøenou atmosféru svobody v ak kulturní vývoj ponì
amal.
Je to výsledek nìkolika faktorù. Pøedev ím hospodáøské podmínky nebyly pøíznivé kulturní tv
kého re imu byla ve kerá kulturní aktivita financována ze státního rozpoètu. Kdy v ak byl
ován s tì kostmi pøechodu k tr nímu hospodáøství, mohl vìnovat kulturní oblasti jen men í p
V té e dobì osobní pøíjmy zùstávaly nízké, a tak bylo pro soukromý sektor tì ké podporovat
lo, pøesto e se o tom mnoho mluvilo, zavedeno daòové zvýhodnìní pøípadných donátorù.
Dal í dùvod ke zklamání z kulturního vývoje byl, e ne v em spisovatelùm a umìlcùm se podaø
novému politickému a sociálnímu prostøedí. Zatímco vìt ina z nich byla s to manévrovat obra
komunistické cenzury, nová situace mnohé z nich zahnala do ústraní, proto e se jí nedokázal
obit. A tak i v kulturním ivotì vzniklo jakési pøechodné období, stejnì jako v politice èi
ice.
Nicménì zásadní zmìny v kulturním ivotì byly pozorovatelné.
Publikace v ech typù, ve keré politické orientace a zakázané v letech komunismu, se objevil
nadbytku.
V pøekladu vycházely zahranièní práce. V únoru 1996 byl pøijat autorský zákon, pøizpùsobený
andardu.
Od roku 1990 vychází v Rumunsku svobodný tisk. Noviny rozlièné politické orientace, mnohé v
zycích men in, dennì informují rumunské obèany o událostech doma i v zahranièí. A aèkoliv ú
iky není dosud srovnatelná se západním standardem, vzhledem k nedostatku profesionality
i objektivity, byl udìlán pokrok.
Stejnì tak se zvý ila úroveò televizního vysílání, které ji není pod státní kontrolou. Tel
ale pøiná í objektivní analýzy problémù, pøed kterými stojí spoleènost. Radikální zmìna pr
se zahájením vysílání první soukromé televize PRO TV koncem roku 1995, které sehrálo dùle i
pøedvolební kampani a zavedlo do vysílání systém americké TV. Koncem roku 1996 tato televiz
dstihla sledovaností Rumunskou národní televizi. Objevily se i dal í televizní stanice, nov
ozhlasové stanice a v øadì mìst se zavádí kabelová televize.
Rumunský sport pokraèoval v tradici úspìchù i v postkomunistické éøe. Na mistrovství svìta
Spojených státech v roce 1994 postoupil rumunský národní tým do ètvrtfinále. Dru stvo gymn
odalo vynikající výkony na svìtových mistrovstvích v Nìmecku v roce
1994 a v Japonsku v roce 1995. Rumunsko se zúèastnilo výroèních olympijských her v Atlantì.
ho reprezentanti skonèili v kvalifikaci národù jako 14. a získali celkem 14 medailí. Zvlá t
tým ermíøek, vedený Laurou Badea, která získala sama zlatou medaili.
Velmi se rozrostly kontakty rumunských univerzit se zahranièím a mnoho rumunských studen
tù odjelo studovat do rùzných zemí. Øada zahra nièních specialistù nav tívila zase Rumunsko
ala styk s ru munskými partnery a akademickými ústavy. Stále bohat í byly i styky s rumunsk
u komunitou v zahranièí, které za minulého re imu takøka ustaly.
Pøes hospodáøské potí e se rumunská kultura zaèala integrovat do evropské. Pøesto e pøechod
mnoho problémù, lze pøedpokládat, e se zlep ením hospodáøské situace dojde i k dal ímu roz
a e v atmosféøe svobody jen pokvete.

Blí ící se milénium neslibuje "modré z nebe" ádné postkomunistické zemi. A Rumunsko není v
Hospodáøské reformy se stále nedaøí. Rumunsko má v ak výhodu, e je alespoò v potravinách s
Existující sociální smír je køehký, a kdy se poèátkem roku 1999
podaøilo vyjednáváním zastavit rozzuøené horníky na polovièní cestì z údolí øeky Jiu do Buk
to uvìdomili. A kdy vláda poslala hornického pøedáka Cosmu na 18 let do vìzení, mladé rumu
kracii to na kráse nepøidalo.

Pøední èeský rumunista a nedávno zesnulý profesor Josef Macùrek pøed více jak tøiceti lety
Ve vývoji národa èeského, slovenského a rumunského nebyly jen paralely èi analogie. Víme,
ly, i kdy ne lo o pøímé sousedství, úzké vzájemné vztahy, a to v ohledu politickém, kultur
etnickém, vztahy daleko u í, ne tomu bývá u národù spolu nesousedících."
ÈESKO-RUMUNSKÉ VZTAHY VE STØEDOVÌKU Pøes nepøímé sousedství trval v prùbìhu staletí vzájemn
oprávnìnì pøedpokládat vzájemné styky v období Velkomoravské øí e a jejích dozvukù.
Nìkteré ze staroslovanských legend se zmiòují o pùsobení knì í ze zemì Vlachù na na em územ
a Metodìje.
Mohlo jít stejnì tak dobøe o knìze z dne ní Itálie, jako z tehdej ího Vala ska, tedy "zemì
e rumunského historika Nistora mìli Cyril a Metodìj kontakty s misionáøi Sandu v Dácii a Mo
noponem ve Vala ských Karpatech. Nìkteré prameny zase vyprávìjí o tom, jak se knì í vypuzen
odìjské mise rozjeli na jihovýchod Evropy. Vìt ina se usadila u Ochridského jezera, jiní pù
i v Sedmihradsku a zøejmì i v rumunských kní ectvích. lo o období od 9. do 12. století.
Pomìrnì rozsáhlé styky èesko-rumunské lze prokázat v dobì vlády pøemyslovské dynastie v obl
ní.
Nìkteøí autoøi to dokazovali pøedev ím roz íøením èeského gro e, který "se stal obì nou min
Prutu", ale i napø. tím, jaký vliv mìly èeské míry a váhy na ty, které byly tehdy u ívány v
h.
Z poèátku 15. století jsou dochovány první písemné zprávy o dovozu èeského sukna do Vala sk
tou tohoto vývozu byla trasa pøes sedmihradský Bra ov. Sukno, pocházející pøedev ím z Vrati
hlavy, nebylo sice tak kvalitní jako sukno yperské èi lovaòské, av ak mohlo konkurovat dva
tøikrát ni í cenou.
Èeské sukno se rovnì vyvá elo do Moldavska, a to pøes Polsko.
Postupnì se rejstøík zbo í podstatnì "zpestøil".
Kromì sukna se vyvá ely v rumunských zemích velmi ádané klobouky, ale i napø. plátno. Kní
dokonce ji v roce 1413 vydal dekret, stanovující celní poplatky za dovoz èeského sukna. Uk
zem z roku 1422
je potvrdil i kní e Radu II. Praznaglava.
V 15. století se vztahy èesko-rumunské zcela zákonitì toèily kolem husitství. Podle profeso
Macùrka se husitství "roz íøilo na území rumunském mezi ni ími vrstvami, a nabylo tak pova
vého jako v zemích èeských. Tak husitské hnutí v rumunském prostoru zapustilo mnohem silnìj
ne tøeba v sousedním Nìmecku èi Polsku a nepodaøilo se ádnému inkvizitoru
15. století zhubiti husitské hlavy ani v Sedmihradsku, ani v sousedním kní ectví moldavském
Po roce 1409 studovalo na pra ské univerzitì nìkolik mladých mu ù ze Sedmihradska a ji ních
Ze 63
studentù z Uher v letech 1395-1420 bylo 22 ze Sedmihradska, ji ních Uher a Moldavska.
Známe i nìkterá jména tìch, kteøí se stali knì ími a íøili Husovo uèení ve své vlasti.
Pùdu tu na li pøipravenou, proto e je tì roku 1415, tedy v roce upálení Mistra Jana, ale i
a pozdìji, do lo v Sedmihradsku k lidovým bouøím.
Pøíèinou byly neutì ené sociální i nábo enské pomìry v kní ectví.
Katolický klérus il v nemravnosti, z Bosny se sem íøilo bogomilství, pøedev ím mezi jihou
by.
V roce 1437 se vzbouøili maïar tí i rumun tí sedláci proti kléru a vysoké lechtì. Pøidali
i ni í lechty a zaèali drancovat církevní i panské statky. Na vrchu Bob#lna si vybudovali
nìný tábor pøesnì podle husitských pravidel. Teprve pøíchod armády z Uher s povstáním skonc
edmihradska pøi la inkvizice. Pøedev ím fanatický franti kán Jakub z Marchie. Pøed tím neus
kde chtìl napravovat pokleslé mravy tamních øádových bratøí, a tak nyní planul horlivostí.
437 øádil v diecézi sedmihradské, zejména ve Sremu, Baèce a teme várském Banátu. První, kdo
hnout ze zemì, byli stoupenci husitství.
Jejich kroky smìøovaly pøedev ím do sousedního Moldavska.
Poèátkem edesátých let 15. století se v rumunských oblastech ji ních Uher ocitl Jan Jiskra
dýsa se svou dru inou. Po smíru s Matyá em tu obdr el hrad Solymos, mìsteèko Lipovou a sedm
esnic. O pìt let pozdìji, po bitvì u Kostolan, kde Uhøi rozdrtili vojsko "bratøíkù", poslal
tyá do dolních Uher dal ích asi tøi sta husitù, pøevá nì en, aby se tu usadili mezi srbsk
m. V roce 1470 mìli své chrámy v Nagylaku, Bodrogu a Feleaku. První byl spoleèný s pravosla
nými Srby. Èást z tìchto husitù se pozdìji pøestìhovala do Moldavska.
První husité, pøedev ím maïarské, ale i nìmecké národnosti, se usazovali v Moldavsku poèátk
Vìt í skupina pøi la o deset let pozdìji s kazatelem Jakubem.
Tento husitský kazatel podle v eho pocházel z Moldavska a v Praze získal na fakultì krásnýc
mìní v roce 1402
titul bakaláøe a v roce 1410 titul mistra. Spolu s nìkolika dal ími husitskými emigranty pù
il krátce v rodném Moldavsku, pak pøedev ím v Sedmihradsku, odkud musel prchnout v roce 14
37. V ude vykládal Husovo uèení, ale umìl vyprávìt i o husitském zpùsobu válèení, aby se je
dokázali v pøípadì potøeby bránit, stejnì jako souvìrci v Èechách.
V samotném Moldavsku mìli husité pøipravenou pùdu prvním pùsobením mistra Jakuba. Navíc tu
ituaci vytváøel fakt, e katolická církev byla v kní ectví morálnì rozvrácena, a naopak v h
kní e vidìl prvek stability a neváhal jim poskytnout ochranu. A tak pøesto e poèátkem kvìtn
se král polský Vladislav Jagello obrátil na kní ete Alexandra Dobrého se stí ností, e v Uh
ké bludaøství, které se nyní sna í uchytit i v Moldavsku, vydal kní e naøízení, aby se Jaku
upencù nikdo ani nedotkl. Pøes varování Vladislava, e bude "se svými bojary podroben kruté
sedlákù a jejich duchovních" a e bude "strádati v bídì a hladu" a nikdo jej nevysvobodí, k
ak povzbuzoval Jakuba a jeho souvìrce k propagaci husitství, zaruèuje jim svou ochranu
a podporu. Bylo tomu tak i proto, e Moldavsko byla pøedev ím zemì pravoslavná a jeho vlád
nemìl zájmu na posílení katolické církve.
Husit tí kazatelé vycházeli za svým posláním, íøit Husovu pravdu, i mimo kní ectví. Nejen
hradska, ale i do Turky obsazených zemí. Jeden z nich, jakýsi Valentin, pronikl hlubok
o za Dunaj a byl natolik horlivý, e ho sultán dal za iva stáhnout z kù e. Nìkdy v letech 1
451 zavítal k moldavským husitùm záhadný knìz zvaný Konstantin Anglièan, který tehdy navazo
ky utrakvistù s øecko-pravoslavnou církví caøihradskou.
Hlavními støediskem husitù v Moldavsku bylo mìsteèko Huýi na støedním toku Prutu. Dal í se
v tehdy pøevá nì maïarském Trotu a pøevá nì nìmeckém Neam#, ale i v dal ích mìstech jako B
i a Ciubardy. Koncem 15. století èást z nich ode la k ústí Dnìstru.
Husity podporoval i nový kní e tìpán, který se vùèi nim choval velmi vstøícnì. I on byl vl
ické víry a podporoval kolonisty, v kterých vidìl ekonomický pøínos pro svou zem, ohro ovan
rky a byl nakonec spojencem Jiøího z Podìbrad proti uherskému králi Matyá ovi.
V roce 1481 pøibyla k èeským kolonistùm nová vlna uprchlíkù, kdy Matyá vypudil z Moravy è
Nejprve vyslali "zvìdy", aby hledali území, kde ijí køes ané nepodléhající Øímu. A kdy je
e do Moldavska, kde je kní e tìpán pøijal stejnì dobøe, jako pøedtím husity. V Moldavsku,
Vala sku se èe tí bratøi usadili i proto, e tu nebyla státní církev, a tedy instituce, kte
pronásledovala. Pravoslavná církev zase vidìla ráda cokoliv, co oslabovalo katolicismus.
O deset let pozdìji v ak Matyá povolil èeským bratrùm návrat a vìt ina z nich se vrátila.
Kdy ve druhé polovinì 16. století pronikli do údolí øek Prut, Siret, Suceava a Moldova z P
ka a Uher protireformaèní misionáøi, nalezli v ude silné husitské kolonie.
Je tì roku 1571 dostal biskup v Kamenci Podolském hlá ení horlivých inkvizitorù, e se poda
000
kacíøù z Huýi a Roman obrátit k víøe pravé.
Byla to doba zesílené rekatolizace za kní ete Petra Chromého a jeho hejtmana Bartolomìje Bi
ettiho, fanatického katolíka. Velmi aktivnì napomáhalo pøi rekatolizaci Polsko, stále Molda
sko pova ující za sféru svého vlivu, i kdy si ho ji fakticky porobili Turci. Ti také konc
mdesátých let vyhnali kní ete a jeho kancléø se utopil v rozbouøeném Dnìstru, a tím protire
konèila.
Zvlá tní kapitolu v pohnuté dobì 15. a 16. století pøedstavovalo vojenské pùsobení èeských
kých zemích.
Koncem dvacátých let 15. století Alexandr Dobrý anga oval husitské oddíly a s nimi pomáhal
ladislavovi.
Kdy v roce 1443 král Vladislav III. chystal protiturecké ta ení, pøipravoval se i jeho spo
enec sedmihradský vévoda Jan Hunyady. Podle dobových kronik své vojsko vyzbrojil "husits
kými vozy" a dìly, která pro nìj vyrobili v Bra ovì podle èeského rotmistra. Výpravy se zúè
se esti sty váleènými vozy, kterým velel Jeník z Meèkova. Od roku 1443 u íval Hunyady èesk
dal ích bojích s Turky.
Bitvy u Varny v roce 1444 se vedle polských a sedmihradských vojsk zúèastnili i vojáci Jan
a Jiskry z Brandýsa a podobnì v bitvì na Kosovì poli o ètyøi roky pozdìji, kde køes anská a
velel Jan Hunyady, utrpìla porá ku. Za pobytu èeských oldnéøù byly v rumunských mìstech op
y podle táboritského vzoru.
Kdy v letech 1475 a 1476 zaútoèili Turci na Moldavsko, porazil je kní e tìpán s pomocí èe
které mu poslal na pomoc Matyá . Zmínìný kní e se nìkolikrát obrátil na "v echna køes anská
ianci zemí, které Osmané ohro ují, ale také se ádostí o finanèní výpomoc k dal ímu vedení
tìpán mìl urèité styky s èeským králem Jiøím z Podìbrad.
Pøedev ím poté, co reagoval na výzvu èeského krále k evropským panovníkùm, aby vytvoøili sp
pozval do Moldavska èeského umìlce Mistra Jana, aby sochami vyzdobil nìkteré jím zakládané
ly. Za zaznamenání také stojí zprostøedkovatelská role èeského krále Vladislava Jagellonské
ko-moldavských sporech v letech 1499-1503. V tìchto letech ji èe tina "zdomácnìla" i v Uhr
Polsku a do jisté míry i ovlivòovala tehdy "slovanským" jazykem psané úøední listiny v Mol
u a Vala sku. Bylo to proto, e "èeská listina nabyla dokonalých a samostatných forem a sta
a se známou ve východní a støední Evropì".
V té dobì byli èe tí oldnéøi v ude, i na hranicích moldavsko-polských. Na sklonku 15. stol
ové budovali na nejisté hranici s Moldavskem a Tatary sí pravidelné obrany, kterou støe il
emní vojáci.
Byli mezi nimi jak Poláci, tak Moldavané a Malorusové, ale i mnoho Èechù.
Poprvé se "projevili" èe tí oldnéøi v prùvodu polského krále Kazimíra IV., kdy na podzim
a pobili dru inu kní ete tìpána, právì, kdy pøijí dìl do Polska, aby slo il slib vìrnosti
ce
1497 se èeské oddíly pod velením Jana Trnky zúèastnily výpravy krále Albrechta do èernomoøs
od roku 1499 Èe i tvoøili vìt inu pì ích posádek v Podolí. V té dobì bylo jen v Kamenci Po
pì ích oddílù. Èe tí oldnéøi se zúèastnili mnoha potyèek mezi Poláky a Moldavany na bøezíc
Zúèastnili se také pod vedením krakovského vévody Mikulá e Kamenického a Jana Èernína váleè
vska roku 1509. Spojené èesko-polské oddíly tehdy vypálily nìkolik moldavských mìst a po èt
nním plenìní se vrátily do Podolí.
S èeskými rotami se tehdy setkáváme v jihovýchodní Evropì velmi èasto. Válèily ve slu bách
dy proti Moldavanùm, jindy po boku Moldavanù proti Turkùm a Tatarùm.
Koncem roku 1530 napadl moldavský kní e Petr Rareý úrodný a bohatý jihovýchodní cíp Polska
tí, území, které bylo od poèátku 15. století sporné mezi Polskem a Moldavskem. V Polsku pøi
li odvetu a podstatnou èást vojska Jana Tarnowského tvoøili opìt èe tí vojáci. Do Moldavska
v srpnu 1531 a podaøilo se jim porazit nìkolikanásobnì vìt í tamní armádu. Vítìzství v ak
edostatek penìz ne vyu il.
Èe tí námezdní vojáci dál støe ili hranici a byli i pøi novém vpádu do Moldavska v roce 153
ypáleny Èernovice a Botoýani. V únoru 1538 je sice Rareý na hlavu porazil, proto e v ak ho
tísnili Turci, vítìzství nevyu il a uzavøel s Polskem mír. V dal ích letech se polsko-mold
nice podstatnì zklidnila a také se ztrácejí údaje o pøítomnosti èeských vojákù.
Stopy po pùsobení èeských oldnéøù na pùdì Sedmihradska a Moldavska se udr ely v rumun tinì
"paveza" je dodnes pøipomínají.
Pomìrnì intenzívní byly vzájemné èesko-rumunské styky v souvislosti s obranou køes anské Ev
ky. O jistých kontaktech mezi kní etem tìpánem a králem Jiøím z Podìbrad ji byla øeè. Èe
adska a dunajských kní ectví jako úèastníci protitureckých ta ení a z Rumunù, kteøí se obje
dí, byl nejznámìj í Michal Chrabrý.
Kní e Michal Chrabrý, který za bojù s Turky nakrátko spojil v echny tøi rumunské zemì, se o
váleèných nezdarech osobnì do Èech, aby tu získal dal í prostøedky na vedení války s Turky
1599
dostal od císaøe Rudolfa II. jako odmìnu za prokázané slu by panství ky berské ve Slezsku.
Poèátkem února roku 1600 odeslal kní e z mìsta Alba Iulia list, ve kterém vyzýval ostatní E
boji proti spoleènému nepøíteli. Jako v dy, lo pøedev ím o peníze.
Na Michalùv apel se jako první ozvaly èeské stavy. V listì z
8. bøezna, adresovaném "velkému vojvodovi Transalpinského Vala ska", ujistili èe tí páni Mi
"Tvùj dopis jsme pøeèetli s radostí. Proto e známe ji z døívìj ka tvé úspì né boje s Turky
boji hodlá pokraèovat. Nedostává se nám slov k charakterizaci Tvé horlivosti pøi obranì kø
Co se nás týèe, po le na e zemì vìt í podporu, a naplníme tak nadìje, které v nás vkládá .
apøísahá Tebe, kterýs vykonal tolikerá hrdinství, abys odrazil v echny nepøátele køes anstv
Odpovìï slezských stavù z 25. dubna obsahovala stejné vøelé díky za vykonané a slib dal í p
Na zasedání zemského èeského snìmu, kterého se zúèastnil i Michalùv vyslanec, byl pøíslib f
otvrzen. Podobnì na jednání slezského a moravského zemského snìmu.
Roku 1601 se kní e vypravil do Èech osobnì. Je tì pøed pøíjezdem dal vytisknout v èe tinì z
opisující jeho vítìzné ta ení proti Turkùm v Sedmihradsku po bitvì u T#rgoviýte.
VI.
NÁSTIN
ÈESKO-RUMUNSKÝCH
VZTAHÙ
Dne 23. února 1601 pøijel Michal s doprovodem 35 mu ù do Prahy. A ji 1. bøezna mìl slavnos
udienci na hradì, pøi které získal nejen císaøovu dùvìru, ale i 100 000
dukátù na dal í vedení války. Co dìlal v Praze do svého odjezdu 1. dubna nevíme. Jen to, e
rovodu italského tlumoèníka èasto procházel ulicemi mìsta.
Pøíle itost si nenechali ujít malíøi, a tak se dodnes zachovaly tøi Michalovy portréty, zho
za jeho pra ského pobytu. Nejznámìj í z nich namaloval Aegidus Sadeler, druhý Franz Franken
ten poslední neznámý malíø.
Pobytu v Èechách kní e vyu il i k tomu, aby pøevzal svùj majetek ve Slezsku. Poslal tam èes
a císaøského komorníka Karla Grosse. Oba se ujali správy panství, které patøilo Michalovi
eho násilné smrti.
Pøipomeòme jen, e ve druhé polovinì 17. století pobýval na panství hrabìte Rotala v Hole o
jící velmi úzké styky s Václavem Eusebiem Lobkovicem. V roce 1662 pobývali v Èechách vala s
Ioan Grigore Ghica a moldavský Jiøí tìpán, kteøí prostøednictvím kní ete Lobkovice jednal
ti Turkùm.
ÈE I A RUMUNI V 19. STOLETÍ Spolupráce èesko-rumunská z minulého století byla zvlá tního dr
díl od spolupráce èesko-polské, èesko-ruské èi èesko-jihoslovanské ji neovlivòovaly ani nár
vanské motivy. Byla to spolupráce, ke které nevedl cit národní pøíslu nosti, nýbr heslo ná
svobody bez národnostních rozdílù.
Na obou stranách se vinula my lenka øe it národnostní rozpory jinak, ne tomu chtìly vládno
maïarské kruhy.
Na rozdíl od vztahu èeského etnika k jiným slovanským národùm nebyl vztah èesko-rumunský za
ektive komplikován ne ádoucími jevy jako byly panslavismus nebo austroslavismus. Naopak èe
ská i rumunská strana pùsobily dru nì pospolu a byly zaujaty problémy svého národnì osvoboz
boje, heslem svobody stejnì národní, jako i sociální.
Mluvit o vztazích èesko-rumunských pøed rokem 1848 by bylo pøehnané. Lze ale konstatovat zá
pøedákù èeského národního hnutí o Rumuny. Palacký v èlánku "O národech uherských, zvlá tì
Èasopise spoleènosti vlasteneckého muzea v Èechách v roce 1829, sice projevil základní zna
t o Rumunech, zejména v monarchii, ale to bylo asi v e. O bli í poznání Rumunù se pokusil
Borovský.
Z poloviny ètyøicátých let je nejznámìj í pokus Havlíèka o kontakt se sedmihradskými Rumuny
igoval Národní noviny a jejich pøílohu Vèelu a sna il se navázat styk s cizinou, s cizími p
isty a cizími periodiky. Proto se také v èervnu 1846 obrátil na G. Bari#ia, který v Bra ovì
dával list Gazeta de Transilvanie s pøílohou Foaie pentru minte, inim# ýi literatur#. Pr
oto e oba listy Havlíèek shledal za stejné, sledující obdobné cíle národní, mìly by se je t
mu by slou ila vzájemná výmìna nejen korespondence, ale i èasopisù. Havlíèek dál v listì v
se Èe i nauèí rumunsky a Rumuni èesky, a tak si lépe porozumí. Pro souèasnost se netajil v
cílem, e je tøeba sbli ovat porobené rakouské národy v boji se zastaralými øády ve smyslu
hesla Vis vnita fortilor.
Zatím stále nevíme, zda se navr ená výmìna vùbec uskuteènila.
Stejnì by, vzhledem k revoluèním událostem roku 1848, nemìla dlouhého trvání. V ka dém pøíp
naha dùkazem toho, e Èe i si byli svými politickými programy blízcí nejen s Jihoslovany, a
rakouskými Rumuny.
Rumunský sedmihradský tisk sledoval vývoj událostí kolem revoluce
1848 a jednání snìmu v Kromìøí i. Kdy
23. ledna 1849 Palacký navrhl parlamentnímu ústavnímu výboru federativní uspoøádání monarch
osmi federativními jednotkami byla i rumunská. Podobný návrh na vytvoøení národních jednote
koval Palacký v prosinci 1849. Vy el z nìj i o více ne padesát let pozdìji Aurel C. Popovi
v práci Die Vereinigte Staaten von Gross-Oesterreichs (Leipzig 1906).
Jinak za revoluce byli sedmihrad tí Rumuni spí e spjati s událostmi v kní ectvích, ne s hn
anských národù. A pokud konkrétnì jednali, pak pøedev ím se Slováky a Srby. Èeský tisk info
voluci v Moldavsku i Vala sku pod spoleèným názvem "Rumuni". Národní listy pravidelnì psaly
ev ím o situaci ve Vala sku, kde mìly vlastního dopisovatele.
Po porá ce revoluce styky øídnou. V emigraci nebyli Èe i zastoupeni v Evropském demokratick
ru, v kterém byli Italové, Francouzi, Poláci, Nìmci, Maïaøi a Rumuni. A to pøesto, e je tì
1850 se B#lcescu v jednom z dopisù zmiòoval, e poèítá s pøedstaviteli Èechù a Jihoslovanù.
je, e Rieger zaujal odmítavý postoj k revoluci jako takové. Víme také, e generál Magheru
m padesátých let jisté kontakty s èeskými revolucionáøi ve Vídni. A kdy v roce 1851
jednal Ú. Golescu v Praze, nesetkal se tu rovnì s velkým nad ením pro vìc revoluce. A jak
l, jediný, koho Èe i z výboru respektovali, byl Mazzini. Nicménì ho ujistili, e Vídni nevì
dou bojovat proti tomu, aby je zhltli Nìmci.
Kdy v letech 1854 a 1857 okupovaly Moldavsko a Vala sko rakouské jednotky, byly mezi n
imi i èeské pluky.
Francouzský generální konzul v Bukure ti ve své zprávì z 15. bøezna 1857 napsal, e "jediní
ovolnì spøátelili s dobytými (people conquis): ti je pøed ostatními viditelnì preferují".
V srpnu 1858 byl zatèen známý revolucionáø J. V. Friè a a do konce roku 1859 il v pøikáza
v sedmihradském mìstì Dej.
V první polovinì edesátých let, kdy èeská politika pøe la k pasivní rezistenci, zatímco Ru
obeslali, do lo k doèasnému odcizení. Èeské naléhání na historické právo koincidovalo spí
Pe ti, ne sedmihradských Rumunù.
Novou fázi ve vývoji èesko-rumunských vztahù znamenala léta 1860
a 1865. Tehdy se uskuteènilo na èeské stranì i ze strany sedmihradských Rumunù nìkolik akc
ospìch vzájemných stykù a za úèelem obrany proti vnìj ímu nebezpeèí.
Na èeské stranì anonymnì publikoval v paøí ském èasopise Le Nord F. L. Rieger øadu èlánkù,
y v samostatné bro uøe Rakou tí Slované a Maïaøi (Praha
1906). Vìnoval pozornost i jiným národùm, zápasícím s germanizací a maïarizací a dotkl se t
adských Rumunù. Podobnì jako ji Havlíèek i Rieger se zastal Rumunù a jejich práva na sebeu
jeho spisku zaznìla i my lenka spolupráce v ech ohro ených støedoevropských národù, a zejm
unù.
Podobné my lenky propagoval v té dobì na pùdì øí ské rady ve Vídni vùdce banátských Rumunù
V projevu ze 24. záøí 1863 projevil lítost, e nejsou pøítomni "Èechové, Moravané a Slované
se èeského národa, soudobé èeské politiky a jejího programu.
Poèátkem edesátých let se k obìma vystoupením pøipojily i dal í veøejné projevy. Velký záj
národy projevoval Skrej ovského list Politik, který na jaøe 1863 pøinesl nìkolik èlánkù pro
pokusùm o pøipojení Sedmihradska k Uhrám, proto e by to ne pøineslo nic dobrého místním Rum
ednom z èlánkù byl vysloven po adavek "spravedlivého zastoupení Rumunù v Sedmihradsku ve ve
votì" a "aby rumunská národnost byla uznána na sedmihradském snìmu jako ètvrtá národnost".
Kdy se v ak konzervativní èeská politika svým trváním na historickém právu zase fakticky p
maïarským snahám o obnovu království zemí koruny sv. tìpána, vyvolalo to doèasný rozchod s
Dal í etapa ve vzájemném vztahu èesko-rumunském nastala, kdy se po nezdaru úsilí o federat
vbu monarchie v roce 1867 stal skuteèností rakousko-uherský dualismus. Èe i reagovali jako
usi diplomatickou ofenzívou a jejich pøedstavitelé zaèali jezdit do Paøí e.
Souèasnì pøi la doba masových táborù a mladoèe i zva ovali smysl pokraèování pasivní rezist
se zpoèátku èesko-rumunská spolupráce omezila pøedev ím na jednotlivé publicisty a jimi vyd
.
Prostøedkovatelem tìchto stykù se stal rumunský student, posluchaè pøírodních vìd na pra sk
Útefan Pop. Mìl povìøení od Bari#ia, aby navázal styky s èeskými publicisty a novinami, a
jména s listem Politik, v nìm by mohl informovat èeskou veøejnost o rumunských vìcech.
Souèasnì Pop pùsobil jako pra ský zpravodaj sedmihradských listù. Takto fungoval po celé pr
oletí roku 1867, ne se v létì vrátil do Sedmihradska, kde zaèal vyuèovat na støední kole
Souèasnì s Popem na pra ské univerzitì studovali i George Muýeleanu, Petru Solomon, Útefan
pan a Iosif Pop, pozdìj í èinitelé rumunské politiky v monarchii.
Èeský tisk i po odchodu Popa dál peèlivì sledoval v letech 1868
a 1872 vývoj v Sedmihradsku a kvitoval ka dý úspìch tamních Rumunù. Nìkteré z èlánkù listu
ch
1868 a 1869 mìly charakter deklarace podpory akcím rumunského národního hnutí, ve kterých
patøován velký u itek pro osvobození i jiných národù støední Evropy. Èeský tisk zcela jedno
herský národnostní zákon z roku 1868, který zbavil "Rumuny práv v jejich vlastní zemi".
Pra ský list Politik konstatoval, e "Maïaøi sklidí zlé ovoce.
Roze li se s Rumuny. Reakce na to nedá na sebe dlouho èekat. Stalo se v Uhrách zvykem po
kládat tzv. rumunské Valachy za ni í rasu. Ale tato ni í rasa zaèíná nabývat stále vìt íh
hy výzva k souèinnosti Rumunù s ostatními ohro enými národy v uherské èásti monarchie, nebo
darita z nich "uèiní významné èinitele pøi utváøení nové støední Evropy". Èeských projevù v
snah sedmihradských a dal ích uherských Rumunù bylo tolik, e nemohly nemít odezvu.
Dokonce se plánovala spoleèná akce a na radu Mazziniho spolupracovník C. A. Rosettiho Eu
geniu Carada jednal ve Vídni s Riegrem o postavení rakouských národù. Do lo i k pokusùm Rum
kní ectví jednat s Èechy o spolupráci. Velký ohlas toti u èeských politikù mìlo sjednocen
tví pod Cuzou.
Kdy se v pøedveèer francouzsko-pruské války Palacký s Riegrem vyslovili o tom, za jaké Rak
ko chtìjí Èe i bojovat, vyslou ili si tvrdé útoky nìmeckého a maïarského tisku.
V této situaci se Palackého ujali nejen Rumuni ze Sedmihradska, ale i z kní ectví. Mluvèí s
ihradských Rumunù zveøejnili 5. listopadu 1872 v Politik reakci na nenávistný útok maïarský
vin Pester Loyd na Palackého:
"Vzkazujeme Maïarùm, e jejich názory ve vìci politického testamentu F. Palackého nesdílíme
to pravdivého nositele skuteèného právnického my lení si vysoko ceníme." V podobném smyslu
ncipována i reakce z Bukure ti.
Vztah k Rumunùm jako takovým, ale pøedev ím k dunajským kní ectvím èeské stranì zkomplikova
ollernù na trùn v Bukure ti roku 1866. Èeský demokratický tisk v tom vidìl nástup Bismarcko
rmánské politiky a uvítal protinìmecké demonstrace v roce 1871.
Ostatnì tím se èe tí liberálové jen ztoto nili s liberály rumunskými, jejich názory vyjadø
. Sturdza v èlánku, který pøinesla Politik 5. a 6. øíjna
1875.
Velký ohlas mìla v èeských zemích válka na Balkánì 1877-1878.
Èeský tisk podrobnì informoval o "východní krizi" a rozsáhle komentoval vyhlá ení rumunské
i.
Zásluhy Rumunù nebyly ignorovány, ale pøesto byla válka oznaèována za válku slovansko-turec
Koncem sedmdesátých let vystoupila èeská politika z izolace a zaèala dobývat dílèích úspìch
stal jazykem veøejné správy, bylo roz íøeno volební právo, zalo eno Národní divadlo, èeská
se stali vzorem pro ostatní potlaèované národy v monarchii.
Po roce 1878 mìly èeská a rumunská politika jen málo spoleèného.
Zostøení rumunsko-ruských vztahù bylo cítit i v rusofilské Praze a rumunsko-nìmecké sblí en
z roku
1883 pøímo smìøovaly proti èeským zájmùm.
Ke zmìnì dochází a na pøelomu osmdesátých a devadesátých let.
V té dobì pøevládl v èeské politice mladoèeský smìr a v Sedmihradsku vrcholilo memorandisti
Vedoucí rumunský politik v Sedmihradsku A. Mureýianu se postavil proti snaze obracet s
e jen k císaøi a razil názor, e je tøeba spojit v echny potlaèované národy monarchie k spo
tupu.
V létì 1891 poslal Mureýanu do Prahy Gheorghe Maiora, aby jednal s Èechy. Ji po nìkolika d
ech pobytu mohl Maior oznámit, e v èeském hlavním mìstì je oèekávaná rumunská delegace v r
V eobecné výstavy.
Mureýanu udìlal ve svém listì velkou propagandu nadcházející náv tìvì Prahy, ke které pozva
ských pøedstavitelù ze Zalitavska. Nakonec jich pøijelo tøicet a byli mezi nimi významní èi
národního hnutí v Sedmihradsku a dal ích zemích s rumunským obyvatelstvem Aurel Popovici, I
Nu#u a Teodor Mihali.
Veèer 5. øíjna pøivítali rumunskou delegaci na nádra í Jarník a Píè, ale také významný pøed
Podlipný. Následující den delegace nav tívila výstavu, kterou jí provedl pøedseda organizaè
.
Sedlák. Koneènì 8. øíjna uspoøádali èe tí politici na poèest Rumunù banket. Hlavním øeèníke
Sokol a promluvili i Mureýanu a Popovici. V ichni zdùrazòovali nutnost spolupráce obou náro
Výsledky cesty uvítal rumunský tisk, a naopak nìkteré maïarské noviny ne etøily obavami z t
nejvíce nepøirozeného" spojenectví. Bylo to svým zpùsobem vyvrcholení politických vztahù, k
d existovaly.
Dosud nikdy do Prahy nepøijelo tolik rumunských pøedstavitelù.
Akce nespornì podpoøila i v té dobì vznikající rumunsko-jihoslovansko-slovenskou spolupráci
oti Budape ti.
V ka dém pøípadì na ni navazovaly dal í aktivity.
V lednu 1892 Sladkovského krou ek vøele pozdravil konferenci Rumunské národní strany. V pod
bném duchu znìly pozdravné telegramy èeských studentù na adresu memorandistù. Èeský tisk ta
e itosti kolem Memoranda podrobnì informoval. Od roku 1892 probíhala pravidelná výmìna Trib
ny a Národních listù. V roce
1893 pøedseda Rumunské národní strany I. Ra#iu øekl v jednom interwiev: "Jednáme s Èechy z
Rádi bychom vydávali spoleèný èasopis v nìmèinì, který by bránil na e zájmy." Èeská veøejn
postavila na stranu odsouzených memorandistù a èeský tisk zmanipulovaný proces odsoudil.
Stejný zájem o èeské národní hnutí mìla i Rumunská národní strana z Bukoviny. Tady byla sit
u í, proto e Bukovina byla jako korunní zemì souèástí Pøedlitavska.
K nìkterým akcím do lo i v zahranièí. Tak 11. èervence 1895
uspoøádali pøedstavitelé èeské, rumunské a srbské kolonie v Paøí i shromá dìní. Konalo se v
Pøedsedal mu francouzský ministr zahranièních vìcí Emil Flourens. Úèastníci odsoudili potla
ou roli, kterou vùèi jejich národùm sehrává rakousko-uherská monarchie.
Málo je známo o vìdeckých a spoleèenských stycích èesko-rumunských. Ji patriarcha èeské vì
e sna il seznámit s rumun tinou. Rumunskými problémy se zabýval zakladatel moderní archeolo
P. J.
afaøík, L. Niederle. Nìkterými aspekty rumunské problematiky se zabývali pozdìji L. Píè, K
K.
Jireèek a J. Bidlo. Zvlá tì tématu moravských Valachù se vìnovali Èerný, Prá ek a Václavek.
Naopak èeská problematika se okrajovì projevovala v dílech rumunských badatelù B. P. Hasdea
N. Iorgy, Grigorovi#y, Densuýiana a Burada. Nìkolik rumunských slavistù odchovala pra ská
niverzita. V sedmdesátých letech na pra ské nìmecké univerzitì získal doktorát za práci o s
rigore Tocilescu. Roku 1879 v Praze pøedná el o Rumunech a Arumunech B. P. Hasdeu.
Naopak v rumunském prostøedí je zdokumentováno pùsobení èeských odborníkù. V Bukovinì, v Èe
jako uèitel na místní prùmyslové kole V. M. Kramerius.
Èeský architekt Josef Hlávka, pozdìj í zakladatel èeské akademie vìd a umìní, tu postavil n
itní budovy.
V moldavských Jasích se kolem roku 1825 usadil èeský lékaø Jakub Èihák. Brzy si získal post
eputaci. Z jeho podnìtu vznikla první rumunská kola, která nahradila dosavadní øeckou. Stá
u zrodu lékaøského ètenáøského krou ku, prvního novodobého kulturního sdru ení s vìdeckými
iterárního èasopisu Albina. Krou ek se spolupodílel na zalo ení místní akademie (Academia M
n#), jakési vy í støední koly. Èihák pak byl na ní profesorem pøírodopisu.
V roce 1861 se vrátil zpátky do Èech. V jeho práci pokraèoval syn Alexandr, který pozdìji v
l dvoudílný Slovník dákorumunské etymologie (Dic tionnaire d'étymologie dacoromane). Od rok
1856 pùsobil dal í Èech Jan Kvìtoslav Klumpar po tøi roky jako øeditel gymnázia v Lugoji.
iegrovu encyklopedii pak zpracoval heslo Rumunsko. Z Hoøic v severních Èechách pocházel Ia
cob Felix. V roce 1858 se jako èerstvý lékaø ocitl ve Vala sku. Pozdìji se stal profesorem
ukure ské univerzity, dìkanem lékaøské fakulty a hlavním lékaøem mìstské nemocnice. Byl ta
mikem. V Rumunsku il od roku 1835 i malíø Anton Chládek, který byl prvním uèitelem pozdìji
ného N. Grigoreska. V Bukure ti pùsobil i grafik Souèek (Socek). Èe i, ijící v Bukure ti,
1892 sdru ili do Slovanské besedy.
V roce 1888 na cestì do Itálie projí dìl z Vídnì pøes Brno a Prahu spisovatel Nicolae Filim
ky z cesty publikoval v kní ce Escursiuni #n Germania meridional#. Memorii artistice
, istorice ýi critice. Asi tøicet stran je v kní ce vìnováno èeským zemím. Z druhé strany v
0
nav tívil Rumunsko spisovatel Jan Neruda, který popsal Bukure jako rodící se moderní mìst
o se tak ve fejetonu Bukure v pra ských Národních listech.
Nìkolikadenní pra ský pobyt M. Emineska ze záøí 1869 pøipomíná pouze jeden z jeho nejznámìj
nikl ve fotografickém ateliéru Jana Tomá e na Václavském námìstí. V roce 1856, v dobì rakou
, pracoval ve Vala sku více ne pùlrok vojenský kartograf setník Emanuel, svobodný pán Salo
Friedbergù (Mírohorský). V roce 1896 publikoval poznámky z této cesty v knize Pøed ètyøice
ty. Z mých pamìtí na vojenský pobyt v kní ectví vala ském r. 1856. Druhé vydání vy lo roku
Rumunska v roce 1898 vydal v roce 1901 kní ku Bukure novináø a spisovatel Josef tolba.
Na pøelomu století ustoupily èesko-rumunské vztahy do pozadí.
Plnì je zastínila rumunsko-slovenskojihoslovanská spolupráce v rámci Zalitavska. Ve vztahu
k Èechùm nezaznamenali sedmihrad tí a dal í zalitav tí Rumuni ádný významný moment. Sice
ké národní hnutí, to v ak bylo v e. Podobnì tomu bylo na èeské stranì.
Èeská veøejnost se zajímala o rolnické povstání 1907 v Rumunsku.
Daleko víc ji v ak zaujaly události kolem balkánských válek. Sociální demokrat Emanuel kat
dy nav tívil zemì jihovýchodní Evropy a vydal o tom svìdectví roku 1913 v knize Válka na Ba
jevily se také první pøeklady z rumunské literatury. V roce
1889 Slaviciova Hospoda u tìstí a v roce 1895 Caragialùv Høích a j. novely. Naopak roku 18
5 vy la v Sibini Babièka B. Nìmcové v Jarníkovì pøekladu. Men í intenzitu vzájemných politi
vyva oval nárùst èesko-rumunských stykù kulturních. Nejvìt í zásluhu o to mìli na èeské str
an Jarník a historik Ladislav Píè. Oba èe tí vìdci koncem století devatenáctého a poèátkem
oèili dlouholeté studium problematiky a mnohé osobní kontakty.
Jan Urban Jarník studoval na vídeòské univerzitì v letech
1870-1874. Pak el na rok studovat do Paøí e, kde ho rumunský student Constantin Georgian
nauèil základùm rumun tiny.
Georgian se pozdìji stal profesorem lycea sv. Sávy v Bukure ti. Kdy se Jarník vrátil do Ví
nav tìvoval schùzky rumunského studentského krou ku Rom#nia Juna a pilnì èetl rumunská peri
V roce 1876 Jarník poprvé nav tívil Sedmihradsko a navázal styk s tamním filologem Timoteie
Cipariem a øeditelem gymnázia v Blaji Ioanem Micu Moldovanem. O tøi roky pozdìji podnik
l nìkolikamìsíèní cestu do Rumunska a nav tívil Bukure , kde se osobnì potkal s T. Maiores
významnými èiniteli rumunské kultury a vìdy. Zaèal spolupracovat se znalcem folklóru Petre
pireskem a v roce 1885 spolu vydali dvousvazkovou sbírku rumunských lidových písní a halek
aèek.
Jarník byl také zvolen dopisujícím èlenem Rumunské akademie vìd.
Je tì roku 1879 uspoøádal Jarník na vídeòské univerzitì øadu pøedná ek, vìt inou o rumunské
1882 vedl kurzy rumun tiny na pra ské Karlovì univerzitì. Pøed ní se rumun tina vyuèovala n
rzitách v Petrohradì, Torinu, Budape ti a Vídni. Od roku 1893 zaèal uèit rumun tinì svého s
tvíka. Do Rumunska se vrátil a v roce 1911, nejprve jako host slavností padesátého výroèí
lturní spoleènosti ASTRA, její byl èestným èlenem, a pak jako delegát pra ské univerzity n
výroèí jasské univerzity a je tì jednou v roce 1919. Znal natolik dobøe rumunský jazyk, e
echtìl vìøit, e v rumunském prostøedí strávil v eho v udy est mìsícù.
Dal ím velkým pøítelem Rumunska mezi èeskými vìdci byl profesor historie na pra ské univerz
v Píè.
Koncem l9. století jednou z nejdùle itìj ích otázek, kterými se zabývala rumunská historiog
la otázka pùvodu rumunského národa. Zda se zrodil severnì od Dunaje, nebo na jih od velké ø
a teprve pozdìji do dnes jím obývaných zemí migroval nìkdy ve 13. století. Tuto tezi, zast
u maïarskou historiografií v rámci boje o to, kdo byl døíve v Sedmihradsku, podpoøil v osmd
sátých letech nìmecký historik Robert Roesler.
Jedním ze zahranièních vìdcù, kteøí se pøidali k odmítavému postoji rumunských historikù k
riím, byl i Píè. V roce 1880 vydal v Lipsku práci Über die Abstammung der Rum#nen, v které
odpoøil teorie, obhajované rumunským historikem Xenopolem. O pìt let pozdìji se sám vydal d
Rumunska, aby se seznámil s nejnovìj ími výsledky tamní archeologie a antropologie. Výsled
byla dal í práce v nìmèinì o rumunskomaïarském sporu o Sedmihradsko.
V roce 1886 Píè naposledy nav tívil Rumunsko. Provádìl tu vlastní archeologický výzkum v Br
dkem byla dal í práce o rumunských dìjinách Rum#nische Geschichte und ihr Nexus mit dem byz
ntinischen und slawischen Recht (o rok pozdìji vy la francouzsky).
PRVNÍ SVÌTOVÁ VÁLKA Za války se styky èesko, resp. èeskoslovensko-rumunské velmi roz íøily.
stí oficiální èeskoslovenské reprezentace v Rumunsku byl místopøedseda Èeskoslovenské národ
R. tefánik.
Pobyl v Rumunsku od poèátku øíjna 1916 do poèátku ledna 1917 s úkolem provést nábor èeských
h zajatcù do francouzské armády. Bylo jich v Rumunsku na 8000 a pøihlásila se jich tisícovk
. Pak byli odvezeni do Ruska, odkud je pøepravili pøes Archangelsk do Francie, kde v
stoupili do právì vznikajícího pluku èeskoslovenských legií.
Kdy pøijel T. G. Masaryk do Ruska, setkal se s oficiálními pøedstaviteli rumunského vyslan
ctví i pøedstaviteli sedmihradských Rumunù. Kdy v létì 1917 pokraèující rozpad ruské armád
odní rady uva ovat o eventualitách dal ích osudù èeskoslovenské armády v Rusku, Masaryk dáv
pøednost jejímu pøemístìní do Francie, aby mohla dál bojovat proti ústøedním mocnostem. Ob
v ak i plán pøemístit legionáøe na rumunskou frontu. Podporoval ho rumunský vyslanec Diaman
a francouzská vojenská mise.
Masaryk pùvodnì s touto ideou souhlasil, pøedev ím aby vyhovìl Francouzùm, v souvislosti s
em situace na Ukrajinì v ak zmìnil názor. Proto e naléhání francouzských pøedstavitelù nemo
odmítnout, rozhodl se nav tívit Rumunsko a na místì si udìlat názor, nebo spí e nalézt argu
dmítnutí francouzských pøedstav.
Do Jasù odjel Masaryk na pozvání rumunského krále Ferdinanda.
Zpoèátku vystupoval inkognito a také jeho první jednání byla neveøejná. Pøijat byl oficiáln
v emi poctami, nále ejícími hlavì státu. Rumunský tisk ho nále itì uvítal. Goga v listu Rom
"Jsme soudruzi ve zbrani, spojení jedním cílem. Na piedestalu na í zítøej í slávy mù e být
chlina Habsburkù."
Masaryk pøedev ím jednal s pøíslu nými ministry, a to o osudu legií. Také se dohodl o pøije
nských dùstojníkù do vojenských kol rumunské armády, pùsobících pod francouzským velením.
skuteènì tøicet dùstojníkù dìlostøelectva a enijního vojska.
Nakonec Masaryk nav tívil i frontu. Stav rumunské armády ho sice uklidnil, nevìøil v ak v m
ti zásobování èeskoslovenských vojákù, kdyby byli nasazeni v Rumunsku.
V prosinci se pak definitivnì rozhodl pro odsun legií, mj. i v souvislosti s novým vývoj
em na Ukrajinì. Nicménì hned po návratu z Rumunska je tì jednal s vyslancem Diamandy, jeho
omocníkem Arionem a plukovníkem Paladou o spoleèné demar i a, spolu s jihoslovanským pøedst
telem Spalajkovi em, zalo ili jakýsi výbor potlaèovaných národù.
Vojáci obou zemí se v ak se li i na frontách. Kdy srbská dobrovolnická divize, ve které sl
oho Èechù a Slovákù, pøedev ím dùstojníkù, byla nasazena na rumunské frontì v Dobrud i, boj
umunských a ruských divizí.
Èe tí dùstojníci ruských legií iniciativnì pomáhali pøi náboru rumunských dobrovolníkù. Pra
níkù absolvoval s legionáøi sibiøskou anabázi. Velitelem byl dr. Voicu Nitescu. Podle nìkte
ajù jich bylo na 4000. Kdy byli èeskosloven tí legionáøi, kterým velel Jan eba, poèátkem
povìøeni velitelem francouzské mise ochranou evakuace spojeneckých civilistù z Murmanska,
byl s nimi oddíl rumunských námoøníkù, kterému velel kapitán Ionescu Busila.
Spoleèné po tøi mìsíce chránili evakuaci anglických, amerických, francouzských a belgických
ich rodin.
Oddíl rumunských dobrovolníkù pùsobil i pøi 39. pluku èeskoslovenských legií v Itálii. Pøi
otky spolupùsobil náèelník rumunské vojenské mise v Øímì plukovník Ion Florescu. Zmínìný pl
organizován mimo rámec èeskoslovenského sboru, který podle pùvodních pøedpokladù mìly tvoø
30 a 38.
V Praze se ji v letech války utu oval vzájemný vztah èesko-rumunský. Opat premonstráckého
Strahovì M. Zavoral navázal osobní styky s rumunskými ranìnými, ubytovanými ve vojenské ne
ci, zøízené pøi klá teøe. Zavoral, ale i Jarník nav tìvovali rumunské vojáky i v jiných nem
hu.
Stali se tak pøedními nositeli vztahu èeského prostøedí k rumunským mu ùm ze Sedmihradska.
arník pùsobil jako tlumoèník, písaø a pøekladatel a pro snaz í dorozumívání s Rumuny sestav
luvy s ranìnými vojáky rumunské národnosti. V Praze byly od poèátku války umístìny 2. bra o
u ský pì í pluk, jako i èásti 37. pì ího pluku z Oradea, v Brnì zase jednotky 63. pì ího p
Pøedev ím ke konci války navázali s rumunskými vojáky tìchto jednotek kontakt èe tí vlasten
polupráce s nimi vyvrcholila v posledních øíjnových dnech roku
1918. Nemalou zásluhu si získal pøedev ím prof. Jiøí Staca, který se na podnìt Bene e sna i
nské dùstojníky tìchto plukù.
Dne 29. øíjna uzavøeli pøedstavitelé národního výboru s rumunskými vojáky ze zmínìných jedn
dle které se tito vojáci, utvoøiv í Rumunskou legii v Praze, dali do slu eb národního výbor
mnì napomohli vznikajícím orgánùm nového státu zejména pøi udr ování poøádku a paralyzování
h úøadù o zvrácení zapoèatého procesu vzniku Èeskoslovenské republiky. Kromì toho Rumuni pø
je 2. pluku vznikající èeskoslovenské armádì, pøesnìji sokolským poøádkovým jednotkám a ote
støe ené vojenské sklady. Zástupci Rumunské legie, kterou vedl dr. Alexandru Simion, jednal
i s Rumunským vojenským senátem ve Vídni, kterému se podøídili.
Kdy koncem listopadu 1918 Rumunská legie opou tìla Prahu, obyvatelé uspoøádali velkou mani
taci, na které byl slavnostnì dekorován její prapor trojbarevnou stuhou s nápisem "Rumunské
legii z Prahy".
V roce 1923 byla na budovì bývalého zemského velitelství nad malostranským kostelem sv. Mik
lá e osazena pamìtní deska. V letech nacistické poroby byla odstranìna, proto e pøipomínala
1918.
ÈESKOSLOVENSKO-RUMUNSKÉ VZTAHY MEZI DVÌMA SVÌTOVÝMI VÁLKAMI Po skonèení l. svìtové války ne
povala èeskoslovenské zájmy v Rumunsku zvlá tní vojenská mise, v jejím èele stál kapitán E
a se repatriací, ale sna ila se i chránit ès. obèany a jejich majetek. Její èinnost komplik
la skuteènost, e mise nemìla k dispozici ádný právní dokument ze strany vlády ÈSR, který
l její pravomoci. Od bøezna 1919
v Bukure ti pùsobil major Jaroslav Èermák, který u íval titul "zvlá tní zmocnìnec ÈSR v Buk
11. srpna 1919 informoval ministr Bene svého rumunského kolegu o rozhodnutí pra ské vlády
lat do Rumunska jako svého zmocnìnce Bohumila Èermáka, který byl povìøen funkcí diplomatick
nta do doby, ne bude mo né zøídit stálou misi.
Dne 1. záøí pøedalo rumunské vyslanectví v Paøí i nótu tamnímu èeskoslovenskému zastupitels
l udìlen pro Èermáka agrément. Toto datum lze pova ovat za datum navázání èeskoslovenskorum
iplomatických stykù. Od února 1919 v Bukure ti pracovalo èeskoslovenské obchodní zastoupení
Delegátem rumunské vlády byl
3. února 1919 jmenován Jules Isopescu Grecul. Na pra ské diplomatické listinì se objevil pr
nì 7. kvìtna s poznámkou "není oficiálnì". První rumunský obchodní pøedstavitel pøibyl do P
inci.
V cestì k navázání øádných stykù v ak stály nìkteré sporné otázky. Rychlej í konsolidaci vz
nalosti kolem definitivního vymezení spoleèných hranic.
Konkrétnì lo o nìkolik vesnic na území Podkarpatské Rusi (Horní a Dolní Ap a, Biserica a H
s pøevá nì rumunským obyvatelstvem a nejvýchodnìj í èásti tohoto území, kudy vedla elezni
o s Polskem. Proto také rumunský premiér Vaida po adoval na mírové konferenci, aby se ÈSR z
minimálnì tìchto ètyø vesnic na levém bøehu Tisy.
V rámci intervence proti maïarské Rudé armádì obsadila rumunská vojska i území Podkarpatské
pøesto e bylo pøiøèeno Èeskoslovensku, odmítala je vyklidit. Pak vyklizení alespoò oddalova
staèila odvézt do Rumunska zaøízení velkých solných dolù v Acnoslatina a
1500 vagonù vytì ené soli. A poèátkem bøezna zaèaly rumunské jednotky z Podkarpatské Rusi
d rumunskou vojenskou správou je tì nìjaký èas zùstala eleznice Chust-Sihot, po které Rumu
sílalo do Polska vojenskou pomoc. Po skonèení evakuace posledních rumunských vojákù podepsa
skoslovenská a rumunská vláda dohodu, kterou ÈSR podstoupila Rumunsku osm obcí v marmaro sk
tolici. Území o rozloze 175 km2 bylo vymìnìno za tøi maïarské obce na území o rozloze 65 km
Dne 7. srpna 1920 rumunský ministr zahranièních vìcí Tache Ionescu po ádal oficiálnì o agré
Constantina Hiotta, který se stal prvním rumunským vyslancem v Praze. Dne 15. záøí pøedal p
identovi Masarykovi povìøovací listiny a tý den vy el v Bukure ti královský dekret o naváz
ckých stykù.
První èeskoslovenský vyslanec Bohumil Èermák sice pøedal povìøovací listiny králi Ferdinand
ledna
1920, lep í vykonávání funkce mu v ak umo nilo a urovnání sporu kolem Podkarpatské Rusi. P
1921 Èermáka vystøídal zku ený diplomat Ferdinand Veverka.
Prvoøadou ve vzájemném vztahu byla otázka politické a vojenské dohody. Jednali o ní ji rok
9 v Paøí i Bene a Osuský s Br#tianem a Ioneskem. První návrh na uzavøení obranné konvence
e rumunské vládì ji v lednu 1919. Do léta se v ak spokojil s pouhým dotazem, zda v pøípad
konfliktu s Maïarskem by lo Rumunsko s Èeskoslovenskem a zda by "pøistoupilo k obrannému
spolku tøí". Odpovìï byla kladná. Pak zaèaly komplikace kolem vytýèení spoleèné hranice a u
uhù, zejména ve Francii, o ily prohabsburské sympatie, a tak vzniklo reálné nebezpeèí, e v
zaènou prosazovat restauraci monarchie. V srpnu protestoval E. Bene oficiální nótou u pøed
edy mírové konference proti podpoøe, poskytované Dohodou Karlovi Habsburskému.
Na rumunské stranì byli sice král a nìkteøí politikové stoupenci rumunsko-maïarského protib
bloku, pøevládly v ak pøedstavy prodohodového konzervativního politika T. Ioneska. V polov
nì èervna proto oznámil premiér generál Averescu vyslanci Èermákovi, e Rumunsko je ochotno
at na základì Bene ova lednového návrhu. Ionescu v ak
16. èervna jednání zkomplikoval trváním na své pøedstavì bloku pìti vítìzných zemí, tedy Po
ska, Rumunska, Království SHS a Øecka. Navíc dal í jednání podmínil tím, e ÈSR postoupí Ru
arpatoruské vesnice, slatinské solné doly a území podél trati ze Satu Mare do Sihoti.
Poté, co byla v Trianonu poèátkem èervna 1920 podepsána mírová smlouva s Maïarskem, bylo mo
ednání budoucích malodohodových spojencù. I proto, e probìhly zprávy o tajných jednáních f
aïarských a v Nìmecku do lo ke Kappovu puèi. Dne 3. srpna informoval Bene rumunskou vládu
adcházejícím podpisu spojenecké smlouvy s Královstvím SHS.
Podepsána byla v Bìlehradì 14. srpna 1920 a hned poté odjel èeskoslovenský ministr zahraniè
vìcí do Bukure ti, aby informoval rumunskou vládu a souèasnì vyzval tamní pøedstavitele, ab
pøipojili.
Zprvu neuspìl. Ionescu dál naléhal na úèast Øecka a Polska.
Zejména spojenectví v Polskem se Rumuni nechtìli zøíci, nebo v nìm vidìli pøípadného spoje
ol evickému Rusku v situaci, kdy Praha nechtìla ani sly et o nìjakých garancích východních
Rumunska. Pøesto podepsali Bene a Ionescu doèasný protokol v tom smyslu, e "je tì pøed uz
ficiální dohody si obì strany v pøípadì nevyprovokovaného maïarského útoku na kterýkoliv ze
u vzájemnou pomoc".
Nakonec v záøí vyslovila rumunská vláda zásadní souhlas, i kdy malodohodové koncepce u ní
aujímaly vedlej í místo. Rumunsko pøedev ím vyjednávalo s Polskem, se kterým poèátkem bøezn
podepsalo spojeneckou smlouvu a tajnou vojenskou dohodu.
V polovinì záøí pøijel do Prahy designovaný rumunský vyslanec Hiott a v øíjnu ministr Iones
egraèní proces nakonec urychlil pokus Karla I. o návrat na trùn v Maïarsku z poèátku dubna.
e 19. dubna dostal vyslanec Veverka z Prahy zplnomocnìní k podpisu spojenecké dohody.
Koneènì 23. dubna 1921 byla v Bukure ti podepsána èeskoslovensko-rumunská dohoda o obranném
ojenectví, zavazující oba státy k poskytnutí vojenské pomoci "v pøípadì, kdy jedna èi druhá
stran se stane obìtí nevyprovokovaného útoku Maïarska".
Vojenskou dohodu podepsal v Praze ji 2. èervence generál Cristescu. Poèátkem èervna 1922 b
la podepsána vojenská dohoda rumunsko-jugoslávská a první zasedání Malé dohody se uskuteèni
em srpna v Praze.
Zaèátkem záøí 1923 nav tívil ÈSR rumunský premiér Ion I.
C. Br#tianu a jeho náv tìva jen zdùraznila význam nového spojenectví.
Nové èeskoslovensko-rumunské spojenectví, existující v rámci Malé dohody, se vbrzku mìlo os
nkrétní krizové situaci, tváøí v tváø Locarnu a územnímu revizionismu. Podaøilo se dosáhnou
ohoda zaèala se skuteènì aktivní politikou, reprezentující úsilí o vytvoøení nového mezinár
ního systému. Státy Malé dohody v øadì otázek vystupovaly spoleènì, bránily své zájmy proti
i napø. vùèi sousednímu Maïarsku (otázka optantù koncem dvacátých let).
Proto e pùvodní spojenecké smlouvy byly uzavírány na dva roky, byly v dy obnovovány a nakon
roce 1929, na bìlehradské konferenci Malé dohody, byl podepsán protokol o automatickém pro
dlu ování dosavadních spojeneckých smluv. Od záøí 1923 také ji existovala trojstranná voje
stanovící povinnosti tøí státù pro pøípad maïarského útoku. V roce 1929 byly schváleny konk
oucí úzkou zejména hospodáøskou spolupráci.
Otázkou hospodáøských vztahù s Rumunskem se zaèala èeskoslovenská vláda zabývat systematick
u roku 1919. Od února tého roku také v Bukure ti pùsobilo èeskoslovenské obchodní zastoupe
Rumunský obchodní pøedstavitel pøijel do Prahy a v prosinci.
Od jara 1919 také velké èeskoslovenské firmy jako Ba a, Poldi, koda a dal í obchodovaly s
skem na kompenzaèním základì. Do lo i k prvním jednáním na mezistátní úrovni o dovozu 500 v
ropy za 300 vagonù èeskoslovenského koksu a o rok pozdìji 1050 vagonù rumunské mouky za 300
vagonù èeskoslovenského cukru.
První èeskoslovensko-rumunská obchodní dohoda byla podepsána v Bukure ti 23. dubna 1921. Pr
ní obchodní jednání èeskoslovensko-rumunské probìhlo v Bratislavì ji v bøeznu 1919 a v lét
podepsána první dvoustranná dohoda, a to o eleznièní dopravì.
Následující léta byla pro vzájemný obchod pøíznivá a nadìjná.
Èeskoslovenský vývoz a dovoz pokud jde o Rumunsko v ak nikdy nepøekroèil 5% celkového zahra
obchodu ÈSR. Nicménì Èeskoslovensko se udr elo na pátém místì rumunského dovozu. Rumunsko
em 65 komodit, hlavnì potraviny, ropu a suroviny. Dová elo více jak 330 komodit, hlavnì st
roje a textil a po celá dvacátá léta mìlo s Èeskoslovenskem pasivní bilanci.
V rozvoji hospodáøských stykù bránila autarkní politika liberální rumunské vlády, ale i nap
venské strany nechu k dovozu potravin. Pøesto lze øíci, e po celé první pováleèné desetil
y mezi obìma státy pomìrnì dobré obchodní vztahy, dost pevnì spojující obì strany a nepøímo
oj vzájemných pøátelských vztahù.
V èervnu 1930 byla uzavøena nová obchodní dohoda, která zùstala v platnosti a do roku 1939
Ve tøicátých letech struktura a objem obchodu dál odpovídaly charakteru obou ekonomik. Pos
tavení Èeskoslovenska v rumunském dovozu bylo podru né, co odpovídalo silnému vlivu agrárn
tiku pra ské vlády. Na druhé stranì dovoz z Èeskoslovenska zaujímal významné místo v rumuns
díky prùmyslovým výrobkùm a polotovarùm, které rumunské hospodáøství potøebovalo.
Dobré politické vztahy také umo nily zastavit proces dal ího zhor ování obchodních stykù v
hospodáøské krize a ochranáøských bariér èeskoslovenské vlády.
V roce 1931 èeskoslovenský dovoz z Rumunska klesl na pouhých 80 tisíc tun, zatímco naopak
to bylo témìø 700 tisíc tun a deficit vzájemné obchodní bilance stoupl na 1,4 miliardy lei.
Dne 22. ledna 1934 v Praze podepsaný protokol obsahoval øadu opatøení pro o ivení vzájemné
o í a normalizaci hospodáøských stykù. Díky úsilí se podaøilo za rok zvý it obchodní výmìnu
skonèila obchodní bilance s deficitem pouhých 90 milionù lei v neprospìch Rumunska. Za rok
1936 naopak Rumunsko dosáhlo aktiva ve vý i
79 milionù.
Od roku 1934 mìly znaèný podíl na èeskoslovenském vývozu zbranì.
ÈSR jich do Rumunska prodala v roce
1934 za 34 milionù Kè, 1935 za
196 milionù Kè. V dal ích letech rumunské objednávky zahrnovaly pøedev ím dìla, ale i autom
aèe a nákladní vozy. Jednalo se i o stavbì munièní továrny. Tato spolupráce od roku 1934 vy
z pravidelných jednání vojenských tábù tøí zemí Malé dohody. Na nich se pøipravovaly spol
pøedstavy o spoleèném vojenském prùmyslu a podobnì.
Souèástí vojenské spolupráce byly i rozlièné dohody o pùjèkách, ze kterých mìlo Rumunsko fi
z zbraní.
Podle smluv, uzavøených v letech 1935 a 1938, mìly èeskoslovenské podniky dodat Rumunsku z
ranì za více ne 1, 3 miliardy korun. Do roku 1940 Rumuni zaplatili necelou polovinu.
Se zbrojními dodávkami souvisela øada korupèních afér, z nich nejznámìj í z první poloviny
spjatá s tehdej ím bukure ským zástupcem kodovky B. Seletzkým. Èást z èeskoslovenských ú
i pøíslu níci kamarily, ministøi a èinitelé generálního tábu. Kdy mìla armáda na podzimní
937 pøedstavit motorizované jednotky, obrátila se rumunská vláda na kodovku a ÈKD, aby zap
"na manévry urèitý poèet motorových vozidel, øízených èeskoslovenskými vojáky".
Zvlá tní dohoda z èervence 1935 byla o financování trati Silva-Viýeu, která mìla pøes nejvý
ska v pøípadì potøeby zajistit eleznièní spojení Èeskoslovenska se Sovìtským svazem. Na zá
skytla pra ská Zemská banka stamilionové pùjèky na stavbu trati, která v ak nikdy nebyla do
a vìt ina penìz z pùjèky opìt skonèila v bezedných kapsách ministerských a vojenských èini
Rozvoji kulturních stykù ve dvacátých letech vìnovaly obì vlády velkou pozornost, nebo ka
st ve vzájemných kulturních vztazích byla souèasnì i pøíle itostí manifestovat solidaritu M
V Èechách, a zejména v Praze vznikly po skonèení války optimální podmínky k rozvíjení kultu
umunskem. Ji koncem roku 1920 z podnìtu U. Jarníka vznikl Èesko-rumunský spolek, opírající
podporu rumunského vyslanectví.
Ustavující zasedání spolku se konalo v Mì anské besedì 23. prosince. Pøedsedal Jarník a za
stranu se zúèastnil honorární konzul dr. J. Staca, profesor obchodní koly v Praze. Prvním
edou se stal Jarník a po jeho smrti v roce 1923 opat Zavoral. Spolek sdru oval jak èes
koslovenské, tak v ÈSR ijící rumunské obèany. Nejprve organizoval koncerty a jazykové kurz
un tiny a èe tiny, které øídil Staca. Za hlavní úkol pova oval propagaci rumunské kultury.
Do vínku dostal spolek kolekci rumunských knih, které v roce 1919
do Prahy pøivezl prof. Iorga jako dar bukure ského kolského ústavu.
V roce 1927 se spolek reorganizoval na Èesko-rumunský ústav s celostátní pùsobností. Pøedse
yl Zavoral, místopøedsedy poslanec Franti ek Samek, generální tajemník obchodní a prùmyslov
y v Praze, a dr. Jiøí Staca. Ústav vznikl 8. listopadu a mìl vlastní sídlo s bohatou knihov
ou v Dittrichovì ulici. Od roku 1929
pùsobily poboèky ústavu v Bratislavì a v Brnì. V dal ích letech na èinnost ústavu pøispíval
sterstvo kolství a rumunské vyslanectví, kde v té dobì pracoval jako tiskový pøidìlenec L.
A v listopadu 1927 vznikla v Bukure ti Studentská asociace rumunsko-
-èeskoslovenská (Asocia#ia Studen#easc# Rom#no-Cehoslovaca Abatele Zavoral), u jejího z
rodu byl N. Iorga.
Pùsobila v podobném smyslu jako pra ský "ústav".
Konkrétní vzájemná spolupráce se opírala pøedev ím o významné osobnosti kulturního ivota,
Jarník, opat Zavoral, èi dr. Jindra Flaj hansová-Hu ková na Slovensku. Naopak v Rumunsku to
byli prof. Iorga nebo knì na Cantacuzino.
Do èe tiny bylo pøekládáno více literárních dìl, uvádìly se rumunské hry, uskuteèòovala vým
h umìlcù. V roce 1928 vy el v Praze èeský pøeklad románu L. Rebreana Les obì ených. Byl to
tohoto díla do cizího jazyka. O deset let pozdìji se objevil èeský pøeklad Sadoveanova rom
Baltagul pod titulem Tøi jezdci. Celkem bylo pøelo eno témìø dvacet titulù. V roce 1930 se
pra ském Komorním divadle uskuteènila premiéra Caragialovy hry Mu ze tmy (N#pasta).
V roce 1924 pøijel do ÈSR na turné pìvecký sbor C#ntarea Rom#niei, který uskuteènil tøi kon
v Praze a jeden v Plzni. V roce 1928 se v Praze poprvé uskuteènil festival rumunské h
udby a rok nato v Bukure ti festival èeské hudby. V roce 1929 se festival rumunské kultu
ry konal v Bratislavì. V roce 1934 se na scénì Národního divadla prezentovala hra T. Muýate
cu Titanic Vals. Tøi roky pøed tím se v Ostravì konala svìtová premiéra baletu C. C. Nottar
ris (v rumunské opeøe v Bukure ti a o rok pozdìji).
V oblasti vìdy se zaèala rozvíjet výmìna uèitelù mezi vysokými kolami. Ji v roce 1923 pøe
ze a v Brnì nìkolik pøedná ek prof. N. Iorga. Jejich texty vydalo o rok pozdìji nakladatels
ví Orbis pod titulkem Rou mains et Tchécoslovaques. Naopak v dal ích letech v Rumunsku pøe
dná eli prof. Jarník a prof. J. Müller.
Poslední byl autorem kní ky Besarábie - zemì rumunská z roku
1925. Nìkteøí èe tí profesoøi pøedná eli na Lidové univerzitì, kterou organizoval Iorga ve
nte.
Realizovala se i výmìna jazykových lektorù a studentù lingvistù. Na èeskoslovenských vysoký
studovalo stále víc studentù z Rumunska a jen v roce
1928 jich bylo 450. Studentskou spolupráci podporovala v roce
1929 zalo ená tzv. studentská Malá dohoda.
Významné místo v poznávání rumunského jazyka a kultury mìly katedry a oddìlení rumun tiny n
Karlovì a ÈVUT v Praze, filosofické fakultì v Brnì a Vysoké kole ekonomické v Bratislavì.
Od roku 1923 pùsobil v Brnì jako øádný profesor románské filologie se zvlá tním zøetelem k
yku Hertvík Jarník. Z rumun tiny obhájil disertaci a zabýval se pøedev ím studiem náøeèí. O
dvouleté kurzy rumunského jazyka, doplnìné výkladem textù. Byl souèasnì øeditelem Zemské a
tní knihovny a øeditelem románského semináøe na filosofické fakultì.
A kdy v roce 1929 v Brnì vznikl Èeskorumunský spolek, stal se jeho pøedsedou a zùstal jím
své pøedèasné smrti v roce 1938. Spolek vytvoøil v Brnì tradici pravidelných kulturních a
poøadù u pøíle itosti rumunského státního svátku. Mìl i vlastní, veøejnosti pøístupnou kni
na organizaci kurzù rumun tiny.
Od poloviny dvacátých let se o rumunský prostor zajímal i historik Josef Macùrek. V roce 1
930 publikoval monografii Rumunsko ve své minulosti a pøítomnosti, kterou dal èeskému ètená
rukou první vìt í a celistvou informaci o dìjinách i souèasných problémech Rumunska.
Významným nástrojem regulace vzájemných stykù byla v lednu 1930
uzavøená Dohoda o kulturní spolupráci a v bøeznu tého roku uzavøené Ujednání o kolních a
cích.
Od roku 1936 se Rumunsko zaèalo odklánìt od své dosavadní politiky i v rámci Malé dohody. J
Bratislavské konferenci podporovalo neutralistickou politiku jugoslávského premiéra M.
Stojadinovi e a o rok pozdìji rumunská vláda nechala pravici rozpoutat tvavou kampaò proti
skoslovenskému vyslanci Janu ebovi za jeho knihu Èeskoslovensko a Malá dohoda v politic
e svìtové.
Koncem bøezna 1938 prohlásil premiér T#t#r#scu k francouzskému vyslanci Thierrymu: "V pøípa
konfliktu mezi Èeskoslovenskem a Nìmeckem nás na e konvence s Polskem a státy Balkánské doh
zavazuje k neutralitì." Souèasnì jak Rumunsko, tak i Jugoslávie odmítly èeskoslovenský náv
roz íøení malodohodových závazkù pro pøípad útoku Nìmecka a Itálie. Na kvìtnové konferenci
938 v Sinai Rumunsko podpoøilo Stojadinovi ùv názor, e otázka Sudet a pøípadného konfliktu
em je interní èeskoslovenská zále itost. Souèasnì rumunský ministr zahranièních vìcí Comnen
odmítli maïarské nabídky na separátní jednání, chápajíce, e "opu tìní ÈSR by znamenalo i
goslávie". Toté tvrdil král Carol Bene ovi a dodal, e v pøípadì nevyprovokovaného maïarsk
sko zasáhne.
V roce 1938 se také objevila otázka pøípadného prùchodu Rudé armády rumunským územím, kdyby
napadenému Èeskoslovensku. Rumunsko bylo ochotno prùchod povolit v pøípadì v eobecného vál
liktu, za kterého by prý nepochybnì stálo na stranì Èeskoslovenska a jeho spojencù.
V záøijové krizi zaujalo Rumunsko daleko vstøícnìj í stanovisko vùèi ÈSR, ne jugoslávská S
Nicménì 23. záøí Rumuni sdìlili do Øíma, e nemají nic proti tomu, aby Maïarsko pøipojilo
o Slovenska, rozhodnì v ak odmítli pøipojení Slovenska celého. O týden pozdìji Carol sdìlil
prezidentovi Moýcickému, e polské územní po adavky vùèi Èeskoslovensku pova uje za "slu n
, aby "pøinutil Èechy k jejich pøijetí".
V øíjnu 1938 v ak Bukure odmítla polské návrhy, aby se podílela na rea lizaci plánu k vyt
olsko-maïarské hranice pøipojením Podkarpatské Rusi k Maïarsku.
Za souhlas Var ava nabízela východní èást podkarpatoruského území s rumunskou men inou. Ve
cích ilo celkem asi 10 tisíc Rumunù, jejich delegace pøedlo ila 1. listopadu Comnenovi me
andum s pøáním zùstat v rámci ÈSR a teprve nebudeli to mo né, pak se pøipojit k Rumunsku.
Lze-li postoj oficiálního Rumunska oznaèit za opatrný, ne v dy pøímoèarý a ne ve v em vùèi
poctivý, postoj iroké rumunské veøejnosti byl opaèný. Jeho vøelost a opravdovost lze srovn
nad ením, s jakým se desetitisíce Jihoslovanù, zejména Srbù, hlásily za dobrovolníky na obr
Z velkých politických stran byli nejvìt ími zastánci Èeskoslovenska rumun tí agrárníci (car
oèeskoslovenském duchu psaly v echny tehdej í demokratické noviny a èasopisy. Stejnì tak vy
vala i rumunská levice, vèetnì v ilegalitì pracujících komunistù.
Hnutí solidarity s Èeskoslovenskem zasáhlo zejména støední vrstvy ve mìstech a na podporu È
stupovala intelektuální elita rumunského národa. Historik Iorga napsal øadu èlánkù do svého
Neamul Rom#nesc a podobnì se anga ovali spisovatel Ag#rbiceanu, politikové Titulescu,
Lupu, C#linescu, èi vìdci Parhon, Voicu, O#etea. Divizní generál Anastasiu veøejnì prohlási
se dává k dispozici èeskoslovenské vládì. Velmi aktivnì na podporu spojence vystupovali po
koví studenti, pøedev ím z organizace Ústøední rada studentské fronty, která spolupracovala
ovou Kulturní ligou. V záøí 1938, právì kdy vrcholila èeskoslovenská krize, vznikla v Buku
leènost pro kulturní sblí ení s Èesko slovenskem.
Kladný vztah velké èásti rumunské veøejnosti k Èeskoslovensku se projevil i po rozbití jeho
kù v bøeznu
1939. Stovkám uprchlíkù z Èeskoslovenska pomáhal v Rumunsku Èervený køí , nìkteré odborové
gány státní správy. V Satu Mare jen 17. bøezna ubytovali dva vlaky plné uprchlíkù, do Klu e
vního týdne po okupaci èeských zemí pøijali pøes dvacet takových vlakù, ve F#g#raýi na 800
celkového poètu necelých 10 tisíc uprchlíkù po bøeznu do Rumunska zamíøila jen men í èást,
do Polska, nebo do Jugoslávie pøes Maïarsko.
Po rozbití Èeskoslovenska byly pøeru eny diplomatické styky.
V Bukure ti nadále zùstal vojenský pøidìlenec plukovník Heliodor Píka. Aby byl materiálnì z
se v èervnu èlenem správní rady jedné ze spoleèností, na kterých byla kapitálovì zúèastnìn
Píka dal v zájmu krytí nìmeckému vyslanci Fabriciovi "prohlá ení loajality" a dál pracoval
oficiální pøedstavitel formujícího se èeskoslovenského zahranièního odboje. Pøedev ím pomáh
estì. O jeho èinnosti rumunské úøady vìdìly a tolerovaly ji.
Dokonce Píkovi udìlily nejen právo pobytu, ale i právo nosit zbraò. Na jeho intervence ve
vìci èeskoslovenských obèanù na úøadech èasto sly el slova "na e sympatie jsou s vámi". V z
a fa istická legionáøská policie. S pomocí úøadù prchl z vìzení a odjel do Jugoslávie.
DRUHÁ SVÌTOVÁ VÁLKA Dvoustranné vztahy èeskoslovensko-rumunské poznamenal za války fakt, e
ko se v létì 1941
pøipojilo k útoku státù fa istické Osy na Sovìtský svaz.
Èeskoslovensko krátce potom vyhlásilo Rumunsku válku.
Od té doby se jisté neoficiální vztahy rozvíjely v neutrálních zemích, pøedev ím v Turecku
Ankaøe byl pøedstavitelem èeskoslovenské londýnské vlády dr.
M. Hanák, který tu a do roku 1939 pracoval jako zástupce kodových závodù. Je tì ve druhé
1941
s ním navázali spojení jak rumun tí diplomaté, tak pravidelnì sem pøijí dìjící Rumuni k rùz
pou ívali jako "kanál" k pøedávání vzkazù pøedev ím Bene ovi.
Podobnì v Bernu pùsobil bývalý èeskoslovenský pøedstavitel u Spoleènosti národù dr. J. Kope
aktu s ním byli bývalý rumunský ministr a vyslanec G. Gafencu a bývalý ministr R. Franasovi
i. Oba mìli spojení na rumunskou vládu a pøedstavitele opozice, pøedev ím Maniovy agrárníky
kého pou ívali i jako spojení na Rumuny, pùsobící v Londýnì, ale pøedev ím na Bene e.
Mimo rámec na eho vyprávìní zùstávají styky èesko-rumunské, které se sna il za války udr ov
umunský ústav (do roku 1939 Èeskoslovensko-rumunský ústav). Po
23. srpnu 1944 jej nacisté zru ili. A stejnì styky, které existovaly mezi Slovenským státem
a Rumunskem v letech 1939-1944. Tyto vztahy byly pomìrnì intenzívní v mnoha smìrech a obla
stech a, spolu se vztahem obou zemí k chorvatskému usta ovskému státu, jeden èas i zavdával
isté pøíèiny k tomu, aby se poukazovalo na o ivování ducha Malé dohody.
Dne 17. prosince 1944 obdr el velitel 4. rumunské armády generál Gheorghe Avramescu rozk
az pøekroèit maïarsko-slovenské hranice a pokraèovat v postupu severozápadním smìrem na Ro
nato,
18. prosince, jednotky 6. sboru této armády pøekroèily èeskoslovenské hranice v prostoru Se
ec-Turna. Je tì tý den vojáci 18. pì í divize po tì kých bojích osvobodili první vìt í slo
následující den Velkou Idu. Vojáci dosud neúplné 1. rumunské armády vstoupili na èeskoslov
nìkolik dní pozdìji.
Na støedním a západním Slovensku rumun tí vojáci ze dvou horských divizí významnì napomohli
vání mìsta Luèenec. V bojích o Bánskou Bystrici a Zvolen po témìø ètyøicet dní bojovali rum
armády o nìmecká opevnìní a ztratili pøitom na 14
tisíc padlých a ranìných.
V poslední etapì bojù na území Èeskoslovenska se dvì rumunské armády a dal í jednotky podíl
zování Moravy a Èech.
Vojáci 1. rumunské armády byli zaèlenìni v rámci 53. sovìtské armády, která zahájila útok v
na 15. dubna 1945 násilným pøechodem øeky Moravy. Zvlá tì vojáci horských divizí významnì p
ních bojích o prora ení silné nìmecké obrany a napomohli k tomu, e 26. dubna Rudá armáda o
Brno. Poèátkem kvìtna 1945 zaútoèila l. rumunská armáda na Kromìøí , a pøesto e do konce v
nìkolik dní, to byly velmi tì ké boje.
Pra ské operace, zahájené 6. kvìtna 1945, se zúèastnili pøedev ím vojáci 4. rumunské armády
k
53. armády sovìtské. Ve dnech 7. a 9. kvìtna útoèili na Prostìjov a Olomouc. Vojáci z 1. r
rmády zakonèili bojové akce ráno 9. kvìtna útokem na Humpolec.
Do 12. kvìtna se rumun tí vojáci dostali a 80 kilometrù od Prahy. Ten den obdr eli rozkaz
tavit dal í postup a soustøedit se na likvidaci obklíèených nepøátelských jednotek.
Poslední výstøely na na em území rumun tí vojáci vypálili je tì 14. kvìtna.
Rumunské jednotky bojovaly na èeskoslovenském území pìt mìsícù v síle 16. pì ích a jízdních
u a dal ích jednotek, jejich poèetní stav byl celkem 165 111
mu ù.
Vojáci z tìchto jednotek pro li èeskoslovenským územím cestu dlouhou 500 kilometrù. Pøekona
lké øeky (Hron, Nitru, Váh a Moravu), probojovali se pøes deset horských masivù a osvobodil
31 mìst a 1691 obcí.
Nepøíteli v témìø 300 bojích zpùsobili velké ztráty, zajali pøes
20 tisíc jeho vojákù a ukoøistili velké mno ství bojové techniky. Na území ÈSR padlo nebo b
tisíc rumunských vojákù, tedy ka dý ètvrtý z tìch, kteøí u nás bojovali. Èeskoslovenskými
vyznamenáno 5600 rumunských vojákù a dùstojníkù.
Rumun tí vojáci se sna ili i pomáhat osvobozenému lidu. Pro jeho zásobování pøenechali èást
omáhali pøi zemìdìlských pracích a jejich zdravotníci uskuteènili 20 tisíc vy etøení a zákr
stavili 47 a opravili 66 mostù, 325 kilometrù cest a na 5000
kilometrù telefonního a telegrafního spojení.
VE STÍNU "VÝCHODNÍHO BRATRA"
Je tì v záøí 1944 se èeskoslovenský vyslanec v Moskvì Zdenìk Fierlinger se el s rumunskými
ednání o pøímìøí mezi Rumunskem a spojenci a hovoøil s nimi o vzájemné spolupráci, zejména
podáøské.
Prvním oficiálním pøedstavitelem v Bukure ti po srpnu 1944 byl dr. Jaroslav Kraus, kterého
menovala londýnská vláda vedoucím èeskoslovenské mise pøi Spojenecké kontrolní komisi. V ro
èeskoslovenská vláda podnikla nìkteré kroky se zámìrem, aby vedoucí mise pøi SKK byl rovnì
ÈSR. Vycházela pøitom z faktu, e pøímìøí uzavøené mezi spojeneckými velmocemi a Rumunskem
huje výslovné omezení pro zahranièní diplomatickou reprezentaci v Rumunsku a naopak. Konfe
rence tøí velmocí v Postupimi mimo jiné souhlasila s tím, aby se zkoumaly mo nosti navázání
atických vztahù s Rumunskem v plném rozsahu pøed uzavøením mírových smluv.
V polovinì dubna 1945 informoval ministr Masaryk svého rumunského kolegu T#t#r#ska, e m
imoøádným zmocnìncem èeskoslovenské vlády v Bukure ti bude J. Kraus. O více ne mìsíc døíve
zmocnìncem a zplnomocnìným ministrem pøi prezidentovi Bene ovi Horia Grigorescu. Obnova di
plomatických stykù na úrovni politických pøedstavitelù byla konstatována
7. èervna 1945. Ten den také ministr zahranièních vìcí T#t#r#scu prohlásil Krausovi, e v è
vensko-rumunských stycích "nebude tøeba zaèínati znova, nýbr pokraèovat tam, kde jsme pøes
vyslovil nadìji e "vztahy k Èeskoslovensku se vyvinou co nejpøátel tìji".
Plnohodnotné diplomatické styky mezi Èeskoslovenskem a Rumunskem byly obnoveny rozhodn
utím z 19. února 1946 o udìlení agrément pro rumunského vyslance Horia Grigoreska. Své povì
stiny pøedal 4. dubna tého roku. O agrément pro èeskoslovenského vyslance Krause po ádalo
terstvo zahranièních vìcí prostøednictvím zastupitelského úøadu v Bukure ti nótou z 27. úno
cí listiny pøedal 3. dubna tého roku. Od kvìtna 1947 byly diplomatické styky pový eny na ú
vyslanectví.
Èeskoslovensko se pøedev ím sna ilo pomoci Rumunsku pøi pøípravì mírové smlouvy. Kdy Rada
cí zveøejnila návrh mírové smlouvy s Rumunskem, oznámila vláda ÈSR, e nebude vùèi Rumunsku
o adavky. V prùbìhu konference vedoucí èeskoslovenské delegace Jan Masaryk podporoval po ad
k rumunské vlády, aby byl Rumunsku pøiznán statut spojeneckého státu. V projevu na plenární
edání paøí ské konference dne 13. srpna 1946 Masaryk prohlásil: "Rumuni v závìreèné fázi vá
nì spolupracovali na osvobození východní èásti Èeskoslovenska a zanechali tam 20 tisíc mu ù
oslovenské pùdì spí svùj poslední spánek." Èeskosloven tí zástupci v odborných komisích i v
ence podporovali reálné po adavky rumunské vlády na bojeschopné branné síly a obnovení rumu
rské hranice z roku 1938. Tuto èeskoslovenskou pomoc veøejnost v Rumunsku velmi oceòoval
a.
Rychle byly obnoveny èeskoslovensko-rumunské hospodáøské styky.
Navazovaly jak na pøedváleènou tradici, tak na nìkteré po celou válku trvající kontakty jak
lastí protektorátu, tak Slovenské republiky.
Jistou komplikaci pro tyto styky pøedstavoval osud èeskoslovenského majetku po srpnu 1
944. Vìt ina èeskoslovenských podnikù v Rumunsku se toti dostala od listopadu toho roku po
nucenou správu. Dosazení správci podléhali Úøadu pro správu a dozor nad nepøátelským majet
jednání o navrácení tìchto podnikù vedl tajemník èeskoslovenského vyslanectví v Moskvì ing.
Kluèka je tì v Bukure ti. Velmi intenzívnì se o tento problém zajímal i Kraus. Jednání v ak
dla a mimo jiné i proto, e jakékoliv øe ení v dy zablokovali sovìt tí pøedstavitelé v Spoj
komisi, jejich schválení jakýkoliv krok rumunských úøadù podléhal.
Nicménì je tì 9. listopadu 1945 byla podepsána v Bukure ti prozatímní obchodní dohoda. Podl
koslovensko dodat uhlí, elezné roury, ocelové výrobky a stroje, výmìnou za rumunskou ropu,
nganovou rudu, ovoce a zeleninu. V dal ích dvou letech byla dohoda v dy prodlu ována. V záø
6 pøijela do Prahy rumunská hospodáøská delegace, vedená ministrem zahranièního obchodu Mir
Solacolem. Uzavøela dohodu o èeskoslovenském úvìru deseti milionù dolarù pro nákup surovin
slového zbo í a dohodu o obnovì leteckého spojení mezi Prahou a Bukure tí. Jednalo se také
ráci mezi prùmyslovými podniky obou zemí. V listopadu nav tívil Bukure v rámci své cesty
h komunistických zemích ministr prùmyslu Bohumil Lau man. Výsledky jednání v Rumunsku oznaè
návratu za u iteèné.
Na pøelomu let 1946 a 1947 se sna ila i èeskoslovenská vláda pomoci v boji s hladomorem. D
o Rumunska bylo odesláno 20 tisíc tun brambor a poèátkem roku 1947 desítky aut s potravina
mi. Zvlá tní sbírku pro hladovìjící uspoøádal i Èeskoslovenský èervený køí .
V lednu 1947 byla podepsána dohoda umo òující najmout k práci v Èeskoslovensku asi 15 tisíc
nských zemìdìlských dìlníkù. Aèkoliv stanoveného poètu nebylo dosa eno, ti, co pøijeli, pøe
a v do osídlovaných pohranièních oblastech republiky velkou pomoc. Dva a pùl tisíce z nich
e v Èesku a na Slovensku dodnes. ÈSR vyu ívala rumunské eleznièní sítì k tranzitu, aèkoliv
om byla podepsaná pozdìji. Rozvíjela se i plavba po Dunaji.
V záøí 1947 pøijela do Prahy rumunská vládní delegace v èele s premiérem P. Grozou. V deleg
i i hospodáø tí ministøi a experti. (Výsledkem jejích jednání byla v prosinci podepsaná obc
tební dohoda na rok 1948 a posléze i dlouhodobá hospodáøská dohoda.) Dne 11. února 1946 se
l Èeskoslovensko-rumunský institut ve Spoleènost pro kulturní a hospodáøské styky s Rumunsk
Pøedsedou se stal Jaroslav Kudrnovský. Od roku
1945 pokraèoval v èinnosti Èeskorumunský kulturní spolek v Brnì. Jeho du í byl lektor rumun
a filosofické fakultì Jiøí Bene . V roce 1948
se v Praze objevil èasopis Rom#noslavica-Revue des études slavo-roumaines, jeho redak
torem byl Traian Ionescu-Niýcov. Zmínìná spoleènost byla v roce 1951 rozpu tìna, a to jen p
o, e v té dobì pøestávaly pracovat v echny obdobné organizace.
Úspì nì se rozvíjející politické i hospodáøské vztahy, posilované osobními setkáními státní
ke konkrétní diskusi o pøípravì spojenecké smlouvy.
V obou zemích ji bylo rozhodnuto, e budou tvoøit souèást sovìtského bloku, èi, jak se teh
táboru míru. A proto bylo i ádoucí, aby svazky mezi tìmito zemìmi "lidové demokracie" byly
nìny i smluvnì.
Proto e v ak v obou zemích probíhal souèasnì mocenský zápas posledních zbývajících demokrat
proto e balkánské komunistické zemì nejprve chtìly uzavøít spojenecké smlouvy mezi sebou,
podobná smlouva èeskoslovensko-rumunská je tì nìjakou dobu poèkat.
Teprve po pøíjezdu vládní delegace do Bukure ti v kvìtnu 1948, na zahájení èeskoslovenského
týdne, bylo potvrzeno, e v brzké dobì dojde k uzavøení spojenecké dohody. Dne 21. èervenc
8 byla v Bukure ti slavnostnì podepsána Smlouva o pøátelství, spolupráci a vzájemné pomoci
oslovenskou republikou a Rumunskou lidovou repub likou.
Dal í vývoj èeskoslovensko-rumunských vztahù probíhal v ir ím rámci spojenectví a spoluprá
zemí støední a jihovýchodní Evropy. V echny tvoøily souèást sovìtského vojensko-politickéh
ho rámci platila pravidla, urèovaná Kremlem. Pro hospodáøskou spolupráci se stala rozhoduj
relativem Rada vzájemné hospodáøské pomoci, zalo ená v roce
1949. Politickou a vojenskou spolupráci mìlo upevnit zalo ení Var avské smlouvy v roce 1955
Urèitým vyvrcholením vzájemných stykù byla výmìna náv tìv nejvy ích pøedstavitelù. Gheorgh
roce 1958 a Antonín Novotný Bukure v roce
1961 (rumunský prezident Ceauýescu dlel v Praze roku 1973 a znovu roku 1981 a 1987,
Gustáv Husák v Bukure ti roku 1977 a znovu roku 1985). Za Husákovy náv tìvy v prosinci 1985
depsali oba prezidenti dlouhodobý program rozvoje a hospodáøské spolupráce do roku 2000.
Èeskoslovensko-rumunské styky v hospodáøské a obchodní oblasti mnohonásobnì vzrostly a byly
idelnì upravovány dvouletými a pozdìji víceletými vzájemnými hospodáøskými dohodami. Od kon
et se kromì jednoletých dohod o výmìnì zbo í a platech uzavíraly i dohody pìtileté.
ÈSR, stejnì jako tøeba Nìmecká demokratická republika, významnì napomáhala industrializaci
a. A to nejen dodávkami investièních celkù, ale i tøeba pøesunem celých podnikù i se zaøíze
nska. Od konce padesátých let hospodáøské styky plánovala smí ená vládní komise pro hospodá
echnickou spolupráci. Èeskoslovensko se postupnì dostalo na druhé místo v rumunském zahrani
obchodu. Vyvá elo pøedev ím stroje a zaøízení, vèetnì velkých investièních celkù jako byly
ntrála u pøehrady Bicaz na øece Argeý, teplárny u mìst Ludus a Craiova, úpravna uhlí u Coro
Z Rumunska se dová ely prùmyslové výrobky, polotovary a potraviny. Od sedmdesátých let doko
i osobní auta. Plány hospodáøské spolupráce, uzavírané v sedmdesátých a osmdesátých letech
na pøí tích pìt let nárùst objemu vzájemné výmìny o polovinu.
Kulturní a vìdecké styky se rozvíjely na základì dvoustranných kulturních dohod a pøispìly
informovanosti obyvatelstva. Od konce padesátých let se uzavíraly i dvoustrané dohody o
kulturní spolupráci v dy na nìkolik let. Zvlá tní dohody uzavíraly nìkteré kulturní a vìdec
Postupnì se vytváøela tradice poøádání èeskoslovenských dní kultury v Bukure ti a rumunskýc
Praze. Podobnì se poøádaly dny èeskoslovenského èi rumunského filmu, ale i tøeba hospodáøs
iky. Rumun tí umìlci se pravidelnì zúèastòovali hudebního festivalu Pra ské jaro a naopak È
ozdìji vyjí dìli na hudební festival G. Eneska.
Rumunsko také pravidelnì obesílalo Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.
V roce 1950 byla na filosofické fakultì Karlovy univerzity zavedena rumunistika jako
samostatný studijní odbor.
Po tøicet let tu pùsobila dr. Marie Kavková, která v roce 1978
vydala skripta Nástin dìjin a kultury Rumunska do roku 1848. Kavková byla také jedním z pøe
ladatelù obsáhlých Dìjin Rumunska, které vy ly v roce 1958.
Postupnì se vytvoøily pøedpoklady pro vysoko kolské studium rumun tiny na univerzitách v Br
Olomouci.
V roce 1975 vydala brnìnská univerzita Úvod do dìjin a kultury Rumunska Jiøího rámka.
Neustále rostl poèet rumunských knih pøekládaných do èe tiny a na opak. Celkem bylo v letec
5 a 1989
pøelo eno do èe tiny více ne
130 rumunských knih. V sedmdesátých a osmdesátých letech vycházely prùmìrnì dvì do roka. Èe
ostupnì seznámil s hlavními autory 19. století, z meziváleèného období, av ak jen sporadick
i mladými autory. V edesátých letech a poèátkem sedmdesátých let si i èeské publikum oblíb
se pojaté rumunské filmy z historie.
Stále více Èechoslovákù pøijí dìlo do Rumunska slu ebnì, ale pøedev ím na dovolenou. Turist
z nejvìt ích skupin zahranièních turistù na èernomoøském pobøe í. Stále více lidí v ak obje
vnitrozemí, zejména ti, kdo mìli zájem o horskou turistiku. Postupnì poèet èeskoslovenskýc
vyjí dìjících na dovolenou do Rumunska stoupl a na pùl milionu roènì (od roku 1976).
V poslední únorové dekádì roku 1968 nav tívil rumunský komunistický pøedák Ceauýescu Prahu,
oslav dvacátého výroèí "vítìzství pracujícího lidu".
Ne etøil pøitom slovy chvály na adresu Komunistické strany Èeskoslovenska a jejího vùdce A.
a.
Z jeho vystoupení bylo jasné, e pokud se èeskosloven tí komunisté dostanou do sporu s Mosk
, budou mít rumunskou podporu.
Na zasedání nejvy ích pøedstavitelù èlenských zemí Var avské smlouvy v Sofii v bøeznu 1968
odepsat spoleèné prohlá ení. Bylo to poprvé na tak vysoké úrovni, kdy nebyl jednomyslnì pøi
ument. Bre nìva v ak doslova iritovalo nìco jiného.
Èeskoslovenský delegát v prùbìhu jednání podpoøil nìkterá rumunská stanoviska. Kdy si sovì
al maïarská "varování" pøed novou Malou dohodou, museli nutnì v Kremlu dospìt k názoru, e
ude tøeba "soudru sky" øe it osud socialismu v Èeskoslovensku, nelze poèítat s Rumunskem.
V polovinì èervna 1968 Ceauýescu veøejnì prohlásil, e nesdílí obavy ostatních stran a e v
o" pak znovu podpoøil za své náv tìvy Prahy v polovinì srpna.
Ne proto, e by s reformisty sympatizoval, ale proto e jako zastánce nevmì ování a teze, e
munistická strana odpovídá jen svému vlastnímu národu, musel odsoudit jakýkoliv pokus o zas
vání zvnìj ka proti pra ským reformátorùm.
Je tì 21. srpna odsoudil Ceauýescu okupaci Èeskoslovenska armádami pìti zemí Var avské smlo
o "hrozný omyl a velké nebezpeèí pro evropský mír a osud svìtového socialismu a hanebný mom
elých dìjinách revoluèního hnutí".
Rumunský postoj k "pra skému jaru" a zákroku proti nìmu mìl odezvu v kladných reakcích èesk
ské spoleènosti.
Dne 28. bøezna 1969 vznikla Èeskoslovensko-rumunská spoleènost, jako kolektivní èlen Èeskos
enské spoleènosti pro mezinárodní styky. Pøedsedou byl univerzitní profesor J. Macùrek, øed
tavu dìjin východní Evropy ÈSAV. Spoleènost uspoøádala nìkolik zdaøilých akcí, av ak ji v
vila èinnost. Opìt v souvislosti s likvidací ostatních podobných organizací v zaèínající "n
i".
V sedmdesátých letech èeskoslovensko-rumunské vztahy zdánlivì pokraèovaly v dosavadním stan
.
ÈSSR byla dál významným hospodáøským partnerem Rumunska a dál si mnoho Èechù a Slovákù dopø
a èernomoøském pobøe í. Mnozí také vyu ívali Rumunska jako tranzitní zemì k cestì do Bulhar
To, e rumun tí komunisté ji nejsou dávno pøitakávaèi Moskvy, zatímco KSÈ pilnì normalizov
ijak neprojevovalo. Fakt, e pra ská cenzura obèas zadr ela nìkteré rumunské noviny, celkem
o neregistroval. Odli né názory Rumunù na rùzné problémy èeskoslovenský tisk prostì ignorov
aké s nimi nepolemizoval. Stejná zdr enlivost panovala i v dal ím desetiletí.
Rumunské kní ky dál vycházely a v kinech se hrály velmi u divákù oblíbené historické velkof
romantické pøíbìhy hajdukù a osudy rumunských vystìhovalcù ("Transylváncù") ve Spojených st
století.
V osmdesátých letech se v ak zmìnìná situace promítala i do dvoustranných vztahù. První rum
dáøské problémy pocítili èeskosloven tí turisté, kteøí najednou v Rumunsku nará eli na valu
Ve vzájemném obchodì se rovnì projevila rumunská úsporná opatøení.
Chvíli to trvalo ne èeskoslovenský obèan pochopil, e normalizace, která mu ztì ovala ivo
jiného ne Ceauýeskùv re im, který fyzicky ohro uje spoleènost jako celek.
Koncem osmdesátých let se kontakty zcela minimalizovaly, i kdy v oficiální rovinì byly vzt
hy mezi Prahou a Bukure tí ty nejlep í, zejména poté co Husák a spol. ztratili sovìtskou op
V prùbìhu let 1988 a 1989 se dokonce mluvilo o novì se vytváøející ose Praha-Bukure -Berlí
ÈESKO-RUMUNSKÉ VZTAHY V SOUÈASNOSTI Takøka souèasný pád komunismu v obou zemích otevøel ces
plné rehabilitaci vztahù. Obì zemì v ak mìly dost vlastních starostí s pøechodem k obèanské
a pøedev ím Èeskoslovensko jakoby se chtìlo zcela odvrátit od dosavadních spojení na východ
V záøí 1993 nav tívil Prahu rumunský ministr zahranièí T. Meleýcanu, aby se svým èeským kol
Zieleniecem projednali Smlouvu o vzájemných vztazích mezi Èeskou republikou a Rumunskem.
Pøipravovala se dohoda o zamezení dvojího zdanìní, ochranì investic a readmisní dohoda. Ru
sko také nabídlo, e podpoøí kandidaturu ÈR na místo voleného èlena Rady bezpeènosti a nabí
ystaných bezcelních pásmech na èernomoøském pobøe í. Z èeské strany oèekávalo podporu pøi s
struktur, Støedoevropské iniciativy a visegrádské skupiny.
V první listopadové dekádì roku 1993 odjel do Rumunska pøedseda vlády Èeské republiky Václa
. Byla to první náv tìva na této úrovni po roce 1989. Na její závìr podepsali pøedsedové vl
, vytváøející ir í prostor pro hospodáøské a obchodní styky.
V poslední èervnové dekádì roku 1994 nav tívil Bukure Václav Havel a podepsal se svým pro
m pøipravenou Smlouvu o pøátelství a spolupráci. Oba pøitom zdùraznili ekonomický rozmìr bu
lupráce. Havel se netajil tím, e pøedpokladem obnovení ekonomických vazeb bude i zdárná pr
zace v Rumunsku.
Koncem øíjna 1994 pøiletìl do Prahy rumunský premiér V#c#roiu a se svým protìj kem Klausem
li Dohodu o zónì volného obchodu mezi Èeskem a Rumunskem. Bezcelní pohyb zbo í se od 1. led
1995 mìl vztahovat na více ne polovinu prùmyslové produkce.
V kvìtnu 1997 pobyl krátce v Praze nový rumunský prezident Constantinescu. Koneènì v polovi
bøezna 1999
pøiletìla do Bukure ti èeská vládní delegace v èele s premiérem Milo em Zemanem. Jednání by
né a rýsují se velké zakázky na dodávky èeských podnikù v oblasti elektrárenského a tepláre
Obchodní vztahy èesko-rumunské jsou fakticky nepøetr ité. Rámec tìchto vztahù po roce 1989
dohod uzavøených v letech 1993 a 1994, mj. Dohoda o volném obchodu, Úmluva mezi vládou Èes
publiky a Rumunska o vzájemné podpoøe a garantování investic, dohody ministerstev zemìdìlst
bchodních komor a organizací podnikatelù. Obchodní vztahy se také uskuteèòují v rámci Støed
ohody o volném obchodu (CEFTA).
Po roce 1989 do lo k prudkému poklesu zejména èeského (èeskoslovenského) dovozu z Rumunska,
bylo dáno i rychlou reorientací na í ekonomiky na západoevropské zemì. Zatímco v první polo
desátých let klesl dovoz Èeskoslovenska (Èeské republiky) z Rumunska na desetinu, vývoz do
této zemì klesl podstatnì ménì. Názornì to ukazuje srovnání dovozu, vývozu a obchodní bilan
nech korun) za léta 1988-1996:

1988 1990 1992 1994 1996

dovoz 2752 1168 286 323 438
vývoz 2875 2126 1780 1337 1970
bilance 123 958 1494 1014 1532
Pozn. od roku 1996 jsou údaje propoètené podle metody celní statistiky a nejsou srovnate
lné s údaji za pøedchází období, byly by o nìco ni í Zatím èeský vývoz do Rumunska podstat
ký.
Vyvá ená je vzájemná výmìna zbo í jen v oblasti zemìdìlsko-potravináøských výrobkù.
Rumunsko dová í zejména prùmyslové a chemické vý robky, suroviny, dopravní prostøedky, naop
epubliky dová í nápoje, tabák, rostlinné oleje a ivoèi né tuky. Podle posledních údajù se
ci do Èeské republiky Rumunsko nevysky tuje, v na em vývozu je Rumunsko na estém místì u è
lí a másla.
Témìø pøeru eny jsou obchodní vztahy v oblasti slu eb a zejména cestovního ruchu. Zatímco k
u pobøe í si pøeci jen èe tí turisté na li cestu, do Rumunska minimálnì. Cesty, organizovan
eláøí Bivak ze ïáru n. S. do èeských vesnic v Rumunsku od roku 1993, jsou spí e kuriozitou
Omezila se i kulturní spolupráce, mj. i tím, e odpadly rùzné organizované a ze státních pr
azené kampaòovité akce typu dny kultury, dny filmu. Pokraèuje v ak výmìna pracovníkù akadem
sokých kol (realizována v rámci støedoevropského programu spolupráce CEEPOS).
V letech 1991 a 1998 sice vy lo 18 rumunských kni ních titulù, dvì tøetiny z toho v ak jso
ednoho autora (Mircea Eliade).
V roce 1991 vzniklo v obci Vilémov nedaleko Litovle Gorazdovo cyrilometodìjské støedisko
jako první pravoslavný monastýr v Èeské republice. Do enského klá tera bylo pøizváno pìt
avského Varatescum, vèetnì matky pøedstavené Acachie.
Dne 20. února 1991 obnovila èinnost Èeskoslovensko-rumunská spoleènost, která se v bøeznu 1
pøejmenovala na Èesko-rumunskou spoleènost. V létì zaèala vydávat obèasník Zpravodaj Èesko-
oleènosti. Spoleènost získává malou podporu od ministerstva zahranièních vìcí a vìcnì jí ve
nské velvyslanectví v Praze.
KRAJANÉ
První èe tí osídlenci pøi li do Banátu v 18. století. Toto území získala karlovickým mírem
velmi zpusto ené a bylo tøeba je znovu osídlit. V roce
1758 byla proto zøízena Vojenská hranice s tím, e správními støedisky se stala sídla jedno
ranièáøských plukù, které mìly celé území v pøípadì potøeby bránit proti Turkùm. Tehdy do B
Francouzi, ale postupnì i Italové, Bulhaøi, Maïaøi, Poláci, Slováci a Romové.
První skupina èeských kolonistù, pùvodnì najatá k vymýcení hlubokých lesù na území mezi øek
jem, pøijela v první polovinì 19. století, poslední v padesátých letech. Noví èe tí kolonis
dy Elisabethfeld a Svatá Helena. Ji v roce 1830 ilo na území Vojenské hranice témìø 4000
Nìmcù. Vìt inì kolonistù zaøídily cestu rakouské vojenské úøady, které jim také poskytly f
rok, pùdu, místo pro dùm a zahradu a døevo na stavbu. Na deset let byli také osvobozeni od
placení daní a vojenské slu by. Vojenská správa se starala i o obsazení farností a zaji o
místních základních kol v rodném jazyce.
Po zru ení Vojenské hranice v roce 1872 se celá oblast Banátu stala nedílnou souèástí uhers
ství a zaèala tu maïarizace. Po rozdìlení Banátu mezi Království SHS a Rumunsko po l. svìto
adlo est ryze èeských vesnic Rumunsku. Jejich hospodáøské støedisko Bela Crkva a tøi dal í
pøipadly k novému jihoslovanskému státu. V roce 1930 ilo v Rumunsku 33 897 Slovákù a 11 32
hù.
Po druhé svìtové válce bylo v Rumunsku 52 tisíc Èechoslovákù, z nich jen asi dva tisíce mì
ví ÈSR. Více jak devadesát procent z nich pracovalo v zemìdìlství.
Ji v øíjnu 1945 zaèali èeskosloven tí pøedstavitelé jednat s ministrem zahranièí T#t#r#ske
rvence
1946 byl podepsán protokol, podle kterého se rumun tí obèané èeské èi slovenské národnosti
ka vystìhovat do Èeskoslovenska. V Oradea Mare (Velký Vara dín) zaèal od srpna 1946 pracova
zvlá tní úøad Èeskoslovenské pøesídlovací komise, který øídil advokát z Nadlaku dr. Ivan B
aly s ním Svaz èeskoslovenských kulturních spolkù z Aradu a Èeskoslovenský svaz kulturních,
vzdìlávacích a dobroèinných spolkù Èechù a Slovákù ijících v Rumunsku z Nadlaku.
K pøesídlení se pøihlásilo 11 tisíc rodin, co pøedstavovalo asi
38 tisíc lidí. Asi tøi tisícovky z nich se vydaly do Èeskoslovenska vlastní cestou. Pro ost
tní bylo do prosince 1949
vypraveno 32 vlakù, s kterými nakonec odjelo asi 21 tisíc osob. V Rumunsku tak zùstalo 2
8 tisíc lidí, z èeho bylo 8407 Èechù.
Nìkolik èeských obcí se v Banátu udr elo i v dobì Ceauýeskova re imu, který v posledních dv
tích men inám vyslovenì nepøál. Tyto krajanské ostrùvky byly vìt inou obtí nì dostupné a po
y sobì. Stát se o nì nestaral a oni se moc nebránili. Jejich zpùsob ivota stále víc pøipom
primitivními formami doby jinde dávno minulé.
Po roce 1989 novináøi nìjaký èas ivili zájem o tyto krajany, kteøí si dodnes zachovali sta
ivota.
Uskuteènila se rovnì jednorázová akce zaslání èeských knih a uèebnic krajanùm. Mluvilo se
pøípadném pøesídlení do staré vlasti. V e nakonec dopadlo asi stejnì jako velkoryse prezent
e pøesídlení Èechù z Kazachstánu.
Krajany v Rumunsku reprezentuje Demokratický svaz Slovákù a Èechù v Rumunsku (Uniunea Demo
cratica a Slovacilor ýi Cehilor din Rom#nia).
Zvlá tní kapitolu tvoøí osud tzv. vala ské populace na severovýchodní Moravì a na Tì ínsku.
kù a etnografù obhajovala tezi, e jde o potomky rumunského obyvatelstva. Nejdùslednìj ím z
m teze o rumunském pùvodu moravských Valachù byl profesor Macùrek.
Napsal øadu studií i vìt ích monografií na téma vala ské kolonizace v 15. a 17. století. B
ito Vala i byli pùvodnì Rumuni, av ak je tì pøed pøíchodem k nám byli poru tìni èi popol tì
èásteènì poru tìný, èásteènì popol tìný, v nìm ov em nezanikly ani ve druhé polovinì 16.
, to je rumunského etnického jádra."), tak e jejich následná asimilace byla pomìrnì hladká.
e lo o zále itost masovou a je tì v 16. století v dy lo øádovì o desítky lidí.
První Valachy lze dolo it v první polovinì 16. století na Tì ínsku a na východní Moravì, ze
aldsku, Ro novsku, Vsetínsku a Broumovsku. Byli osvobozeni od daní s právem pást volnì své
e. Macùrek také prokázal existenci vala ského práva, pro které byla charakteristická existe
olených fojtù, fungujících pro kolonisty jako prostøedníci k vrchnosti, ale i rozhodèí sous
sporù. Toto "vala ské právo" je prokazatelné od druhé poloviny 16. století na Hukvaldsku,
vsku a Vsetínsku. Od 18. století se fojtové stali prostými vrchnostenskými úøedníky. Podle
ne lo nikdy o masovou zále itost a v jednotlivých vlnách pøistìhovalectví lo v dy o maxim
idí na celém velkém teritoriu.
Dùsledným odpùrcem tezí o rumunském pùvodu Valachù byl olomoucký profesor Dimitrij Krand al
válkou Cr#njal#). Ten byl pøesvìdèen, e ádní Rumuni nikdy na Moravu nepøi li, a dokazoval
a filologickém rozboru jmen a údajných rumunských slov v místním náøeèí.

DOSLOV

Rumunsko je pro èeského ètenáøe zemì blízká i vzdálená. Ve dvacátých a tøicátých letech pøí
nskou republikou a bylo jejím spojencem v rámci Malé dohody. Po druhé svìtové válce témìø p
elo s námi osud "budovatelù socialismu". Mnoho na ich lidí nav tívilo v uplynulých desetile
tuto zemi, osobnì poznalo její obyvatele, nicménì o blízké i dávné historii rumunského náro
nevìdìli. Obsáhlé dìjiny Rumunska vy ly naposledy v èe tinì pøed více ne ètyømi desetiletí
i patnou a pomìrnì krátce po jejím vzniku pøekonanou, byly jediným jazykovì dostupným zdro
ormací.
Nových Dìjin Rumunska, vzniklých po roce 1989, které nejsou zatí eny marxistickými kli é, n
a veskrze mají charakter je tì více èi ménì nedozrálých pokusù o syntézu. Pøedkládaná kole
h nejpøijatelnìj í.
Název Dìjiny Rumunska autoøi zvolili, proto e je to historie regionu, který zhruba odpovídá
e nímu Rumunsku. Celá staletí byl tento region násilnì roztøí tìn do rozlièných politických
závislých na sousedních silnìj ích státech. Tì ko v ak lze popisovat samotnou historii jedn
arých rumunských zemí Moldavska, Vala ska a Sedmihradska, nebo byly vzájemnì propojeny osu
obyvatel tìchto tøí historických celkù - jednoho z nejstar ích evropských národù, který svo
víjí od antických dob.
Z chronologického hlediska je historie rumunských zemí rozèlenìna do pìti kapitol. Starovìk
od objevení se èlovìka v rumunském prostoru, a po Dáky a jejich romanizaci.
Støedovìk - od vzniku prvních rumunských státních útvarù po sjednocení v ech tøí rumunských
Chrabrého. Raný novovìk - od poèátku 17. století po konec éry øeckých fanariotù. Novovìk -
1
k vytvoøení Velkého Rumunska v roce 1918.
Dvacáté století - od sjednocení Rumunù v jednom státì po souèasnost. Zcela novì byla napsán
kapitola - nástin èesko-rumunských vztahù.
Ka dá z prvních pìti kapitol je kolektivní dílo. Na celé práci se podílelo sedm rumunských
historikové a její finální podoba je produktem editora, který zajistil jednotný "støih" a p
upravil podle pøedpokládaného vkusu anglosaského ètenáøe. Aby odpovídala vysokým nárokùm, k
e, pøekladatel ji, se souhlasem autorù, upravil a podstatnì roz íøil.
Pùvodní text byl poctivì pøelo en a základní teze a tvrzení autorù nebyly nikde mìnìny. A p
teré stránky vypu tìny, tak pro svou bezobsa nost, èi zøetelnou nadbyteènost. Týká se to ze
dní èásti páté kapitoly, která místy pøipomínala agitaèní texty. Asi pìtina textu byla dops
, proto e pùvodní text je místy znaènì disproporèní, s nìkterými pasá emi nabobtnalými do p
monografie a s jinými doslova "odbytými". Podstatnìj í roz íøení pùvodního textu také vyply
"polid tit" panovníky, diktátory a prezidenty. Pøekladatel je toho názoru, e ètenáø uvítá
vé údaje z osobního ivota støedovìkých i novodobých osobností, a kdy se dozví, e èást ru
ly i eny.
Pøekladatel se rovnì sna il zmìnit jazyk vyprávìní, který v pùvodní podobì nebyl hezký, al
cký, èi nelogicky "zmodernizovaný". Zkrátka text byl nejen pøelo en, ale i upraven do jazyk
, na který je vyspìlý èeský ètenáø zvyklý.
Aby kniha "zapadla" do edice bylo tøeba provést i nìkteré èistì formální úpravy a zmìny v j
uktuøe.
Byly napø. vypu tìny názvy mnoha dílèích kapitol, kterých je v originálním textu a zejména
u století pøíli mnoho.
Proto e pùvodní text byl urèen pro anglosaského ètenáøe, bylo tøeba upravit chronologii a p
anovníkù a pøedsedù vlád, ale pøedev ím bibliografii. Jednak byla pøíli obsáhlá, jednak ur
o potøeby knihy i edice byla nakonec zkrácena asi o polovinu, a pøedev ím z ní pøekladatel
ustil v echny èlánky a studie a na druhé stranì naopak zahrnul to nejdùle itìj í z rumunsky
ratury, v echny práce vy lé v èe tinì a podrobnì literaturu k èesko-rumunským vztahùm. V ec
rafii uvedené práce rumunských historikù, které v minulých desetiletích vy ly v Bukure ti n
nglicky èi francouzsky, jsou pøeklady pùvodních prací, vydaných nejprve v rumun tinì.
V textu se u rumunských jmen pou ívá povìt inou pùvodní podoba.
Pøi uvádìní místních jmen dostaly v ak pøednost tradièní èeské ekvivalenty. A tak místní jm
ko, Kri ana a Maramure , Bukure , Teme vár, Sibiò a Klu , která mají v itou èeskou podobu,
akto.
Podobnì je tomu se jmény osobními, kde jsou u ity èeské ekvivalenty tam, kde je to napø. v
terých støedovìkých panovníkù a køestní jména jsou pøekládána jen tam, kde se v èe tinì "uc
, tìpán Veliký, Jiøí Rákoczy. K oznaèení tureckého hlavního mìsta je v celém textu pou ívá
místo rozli ování kdy Konstantinopol a kdy Istanbul).
Zvlá tní rumunská písmena #, # (#), ý a # se zachovávají. Podle Pravidel èeského pravopisu
a mo nost pøechylování pøi skloòování nìkterých osobních jmen (napø. Titulescu, bez Titules
ou skloòována podle èeských vzorù.
Základní pravidla rumunské výslovnosti jsou následující:
# - zní jako temné e, které sly íme i v èe tinì po souhláskách, jsou-li vyslovovány s
(#) - zní podobnì jako tvrdé, temné hrdelní ypsilon, c - se ète jako k, jen pøed e
jako è g - se ète jako g, pøed e a i jako d , j - se ète v dy jako , ý
e jako èeské , # - se ète jako èeské c.
V echna data pøed rokem 1582, kdy byl na území Sedmihradska zaveden gregoriánský kalendáø,
podle kalendáøe juliánského. Aby nedocházelo ke konfuzím po tomto roce, jsou v echna data u
podle nového kalendáøe, i kdy byl v Rumunsku zaveden a od l. dubna 1919, který se stal 14
dubnem. Starý kalendáø pøedcházel do 28. února 1900 kalendáø gregoriánský o 12 a pak o 13
rostou vìt inu uvádìných dat odpovídají autoøi originálu. I kdy se pøi pøekladu podaøilo n
na správnou míru uvést nìkteré nesrovnalosti, nebylo v silách pøekladatele a upravovatele p
at v echna data. Pùvodnì v rumunských kní ectvích do poloviny 19. století pou ívané míry a
pøevedeny na míry a váhy metrické soustavy. Zájemce o tradièní rumunské míry a váhy, zejmén
ze odkázat na Dìjiny Rumunska, Praha 1957. Penì ní jednotky støedovìku a raného novovìku js
eny na zlaté, aè lo konkrétnì o zla áky, floreny, galbeny, èi dublony.
Kapitolu o støedovìku pøelo ila a na závìreèné redakci se podílela dr. Ladislava Tejchmanov
napomohli pracovníci Filosofické fakulty KU dr. J. Felix a dr. L. Valentová a na mé dota
zy ochotnì odpovìdìl dr. J.
Na inec. leden 2000
Miroslav Tejchman
DODATKY

CHRONOLOGICKÝ PØEHLED VÝZNAMNÝCH UDÁLOSTÍ

300 000 pø. n. l. první èlovìk na území dne ního Rumunska
3. tisíciletí Indoevropské kmeny dorazily na území dne ního Rum., pø. n. l. smísily
odním obyvatelstvem a postupnì vytvoøily v karpatsko-balkánské oblasti zvlá tní etnickou a
ovou skupinu, která se stala známou jako Thrákové
800-350/450 postupné vydìlení Geto-Dákù mezi Thráky pø. n. l.
7.-6. století zalo ení prvních øeckých kolonií na západním pobøe í pø. n. l. Èernéh
s, Callatis) pø. n. l. 514 první zmínka o Getech v psaném prameni (Hérodotos)
341 pø. n. l. Filip II. si podrobil thrácké království na pravém bøehu Dunaje a vytvoøil
akedonskou provincii
340/339 pø. n. l. Getové a Makedonci uzavøeli spojenectví za úèelem vypuzení Skytù z
d e
300 pø. n. l. válka mezi geto-dáckými kmeny vedenými Dromichaitem a králem helénské Thrác
chem
278 pø. n. l. skupina Keltù, vedená Comontoriem pronikla do Thrácie a na jihu Balkánu vy
tvoøila království asi 200 pø. n. l. do Moldavska pronikl germánský kmen Bastarnù
82(70)-44 vláda krále Burebisty, sjednotitele Getodákù pø. n. l.
9 n. l. císaø Augustus posílá Ovidia do vyhnanství v Tomidì
15 vytvoøení provincie Moesia
46 Øímané pøipojili Dobrud u k provincii Moesia
87-106 vláda krále Decebala v Dácii
101-102 první øímsko-dácká válka
105-106 druhá dácká válka skoncovala s dáckým královstvím a pøemìnila vìt inu jeho území v
a
106-271 Dácie je hranièní provincií, smí ením getodáckého a øímského obyvatelstva se vytváø
nským jazykem
113 na ústøedním námìstí v Øímì vztyèen Trajánùv sloup
271 pro opakované útoky migrujících národù se øímský císaø Aurelián rozhodl stáhnout ar
na jih od Dunaje; i v následujících staletích zùstala evakuovaná území pod politickým, kul
hospodáøským vlivem øímsko-byzantského císaøství, které dál dr elo nìkterá opevnìná místa n
2.-9. století dlouhý proces formováni rumunského národa a jeho jazyka zapoèatý kolonizací
manizací Dácie a Moesie, pokraèoval postupnou asimilací slovanských elementù a dal ích neru
h etnik: jako pøímý nástupce latiny vzniká v karpato-dunajské oblasti nový románský jazyk -
na
4. století køes anství, pøinesené pùvodnì kolonisty ve 2. a 3. století, se roz íøilo p
dunajského bazénu
395 Dobrud a zahrnuta do východní øí e øímské
550/553 slovanské kmeny poprvé pøezimují na území Byzance
561 první vpád Avarù
9.-11. století první malé státní formace, v èele vojvodové Gelu, Menumorut a Glad
10.-13. století dobyli Sedmihradsko Maïaøi, museli ale uznat místní politickou územní tradi
a akceptovat existenci autonomního vojvodství
976 první písemná zmínka o Vla ích (Rumunech): objevení se jména Vlach, kterého ve støe
cizinci Rumunùm, indikovalo dokonèení etnogeneze rumunského národa a vyjadøovalo jeho romá
charakter
1002-1003 válka mezi Gyulou z Ultrasilvanie a uherským králem tìpánem
1054 velké schizma: Rumuni mezi národy, vyznávajícími (16. èervence) ortodoxii a uznáva
kanonickou autoritu caøihradského patriarchy
1141-1162 král Gejza II. povolává první saské kolonisty do Sedmihradska asi 1176
první zmínka o sedmihradském vojvodovi: Leustachius waywoda Transylvaniae
1185-1186 povstání bratrù Asena a Petra proti Byzanci vedlo k zalo ení vla sko-bulhar
kého císaøství: v èele dynastie Asenovcù, hlavní mìsto Trnovo
1197-1207 vládne Ioni## (Kaloian), bratr Asena a Petra
1230 vytvoøení Severinského Banátu
1241 velká tatarská invaze
1247 zmínka o Litovoiovi, Seneslauovi, Ioanovi a Farcaýovi jako vojvodech, kní atech
na územích mezi Karpaty a Dunajem asi 1310 zalo ení Vala ského kní ectví Basarabem I
1330 bitva u Posady
1352-1353 sedmihradská armáda vpadla do Moldavska a s pomocí místních obyvatel vyhna
la Tatary
1359 vojvoda Bogdan se vyhlásil moldavským kní etem
1369 první nájezd Turkù na Vala sko
1394 u Rovine porazil Mircea Starý otomanské vojsko
1415 Vala sko uznalo otomanskou suverenitu; Turci dobyli Dobrud u
1420 nejstar í zápis v rumun tinì; první turecký nájezd na Moldavsko
1431 Moldavsko jako jediná evropská zemì uznalo husity za legální komunitu
1437-1438 selská válka v Sedmihradsku (Bob#lna)
1456 bitva u Bìlehradu
1459 (20. záøí) v dokumentu kanceláøe kní ete Vlada III. Draculy je poprvé zmínìno opevnìné
1462 Turci instalovali na vala ský trùn Radu Krásného
1467 povstání sedmihradské lechty a mìst proti uherskému králi Matyá i Korvínovi
1467 bitva u Baia, tìpán Veliký odrazil pokus vnutit uherskou suverenitu Moldavsku
1475 bitva u Vaslui (Podul #nalt), tìpán Veliký porazil armádu (10. ledna) Sulejma
na Pa i
1484 (léto) Turci dobyli na Moldavsku dunajské pevnosti Chilia a Cetatea Alb#
1492 Moldavsko zaplatilo sultánovi tribut 4000 dukátù a Vala sko
8000
1497 bitva u Codrii Cosminului, tìpán Veliký odrazil pokus obnovit v Moldavsku polsk
ou suverenitu
1508 první ti tìná kniha na území Rumunska
1514 rolnické povstání Jiøího Dó i
1538 (záøí) Turci okupovali Bud ak a Tighinu; otomanská dominace nad Moldavskem
1541 uherský snìm v Debrecínu uznal osmanskou suverenitu nad Sedmihradskem
1544 první ti tìná kniha v rumunském jazyce
1552 Banát a èást Kri any dobyli Osmani, a vytvoøili tak nový pa alik se správním støedi
me váru
1575 Murad III. zvý il daò Sedmihradska z 10 tisíc florinù na 15
tisíc
1593 Michal Chrabrý se stal vládcem ve Vala sku
1595 bitva u C#lug#reni, v které Michal Chrabrý porazil (23. srpna) tureckou
invazní armádu
1595 (28. øíjna) bitva u Giurgiu, Michal Chrabrý opìt porazil pøes Dunaj útoèící tur
rmádu
1599 Michal Chrabrý korunován v Alba Iulia kní etem, kdy (1. listopadu) dobyl Sedmihr
adsko
1600 (kvìten) Michal Chrabrý korunovací moldavským kní etem poprvé dosáhl spojení tøí rum
1686 Vídeòská smlouva, Sedmihradsko pøijalo ochranu øí e (6. èervence) habsburské
1691 Leopoldùv diplom o statutu Sedmihradska
1697 vznikla øeckokatolická (uniatská) církev unií èásti rumunské pravoslavné církve v S
ku s tamní církví øímskokatolickou
1699 (5. února) karlovická smlouva - Porta uznala habsburskou nadvládu nad Sedmihradsk
em
1703-1711 protihabsburské povstání v Sedmihradsku
1711 bitva u St#nileýti, Otomani porazili spojené vojsko rusko-moldavské; instalace
fanariotského re imu v Moldavsku
1716 instalace fanariotského re imu ve Vala sku
1718 dohodou z Po arevace habsburská øí e získala Banát a Oltensko
1729 I. Micu-Clain biskupem øeckokatolické církve v Sedmihradsku
1739 bìlehradská dohoda, navrácení Oltenie Vala sku
1746 zru ení nevolnictví ve Vala sku
1749 zru ení nevolnictví v Moldavsku
1758 poslední tatarský vpád do rumunských zemí
1775 pøipojení Bukoviny k rakouské øí i
1778 první práce tzv. sedmihradské koly
1784-1785 rolnické povstání v Sedmihradsku
1785 zru ení nevolnictví v Sedmihradsku
1791-1792 Supplex Libellus Valachorum s po adavkem rovných práv pro sedmihradské R
umuny
1812 bukure ská smlouva, Rusko anektovalo Besarábii
1821 povstání Tudora Vladimireska ve Vala sku
1822 zru ení fanariotského re imu v Moldavsku i Vala sku
1829 drinopolský mír zru il obchodní monopol Porty v kní ectvích
1830 z rozhodnutí smí ené rusko-turecko-moldavské komise Br#ila, Giurgiu, Turn Severin
a
30 dunajských ostrovù vèlenìno do Vala ska, jezero Brateý do Moldavska
1831 zavedení Organického statutu ve Vala sku; sèítání obyvatel v obou kní ectvích
1832 zavedení Organického statutu v Moldavsku
1834 v lodìnici v Giurgiu postavena první námoøní loï
1835 v Bukure ti a Craiovì první veøejné knihovny
1839 sultánovým reskriptem v osmanské øí i vyhlá eny základní osobní svobody
1840 odhaleni a pozatýkáni èlenové tajného revoluèního výboru ve Vala sku
1843 B#lcescu a Eliade obnovili ve Vala sku Literární spoleènost, kryjící èinnost tajné
ické organizace Bratrství
1848 zemský snìm v Klu i schválil spojení Sedmihradska s uherským královstvím; revoluce
davsku a Vala sku
1849 maïarská revoluèní armáda okupovala Sedmihradsko;
(1. kvìtna) dohoda z Balta Liman o spoleèném zákroku rakouské a ruské armády k potlaèení re
v kní ectvích
1853 zaèala krymská válka
1854 ruská vojska vyklidila Vala sko a Moldavsko, které pak obsadila rakouská armáda
1856 zru ení cikánského otroctví ve Vala sku; v Jasech otevøena právnická fakulta; Paøí
l Moldavsku tøi besarabské okresy
1857 Bukure jako první mìsto na svìtì dostala veøejné osvìtlení petrolejovými lampami
1858 konference v Paøí i o vnitøní organizaci a statutu rumunských kní ectví
1859 volbou Iona Cuzy moldavským (17. ledna) a vala ským (5. února) kní etem byla uskute
jejich unie
1860 vznikla první rumunská diplomatická agencie-Paøí
1861 vznikla sedmihradská ASTRA
1862 první jednotná vláda Rumunska v èele Catargiu;
(5. února) zaèal pracovat v Bukure ti první rumunský parlament; prohlásil definitivní spoje
tví a stanovil, e hlavním mìstem bude Bukure
1864 (26. èervna) Cuza získal v Caøihradu uznání plné autonomie ve vnitøních zále itoste
rpna) dekret o agrární reformì rozdìlil na dva miliony ha pùdy mezi pùl milionu rolnických
in; zalo ena první zahranièní spoleènost na tì bu ropy; vznikla bukure ská univerzita
1865 proti vùli Rumunù, tvoøících vìt inu obyvatel, odhlasoval sedmihradský snìm spojení
1866 (22. kvìtna) Karel Hohenzollern-Sigmaringen se stal jako Carol I. rumunským
princem; (13.èervence) vyhlá ení nové ústavy, která zùstala v platnosti a do roku
1923; v Rumunsku zaveden metrický systém
1867 Rakousko duální monarchií
1869 vznikla Národní strana Rumunù z Banátu a Uher a Národní strana Rumunù ze Sedmihrads
(obì strany se slouèily v kvìtnu 1881)
1876 schùzka cara Alexandra a císaøe Franti ka Josefa v Zákupech
1877 (11. kvìtna) poslanecká snìmovna rumunského parlamentu schválila vyhlá ení války ot
(21. kvìtna) mimoøádné zasedání Poslanecké snìmovny vyhlásilo nezávislost Rumunska
1877-1878 válka za nezávislost
1878 (3. bøezna) sanstefanský mír, potvrzení nezávislosti Rumunska, které získalo severn
rud u a dunajskou deltu; tøi ji ní besarábské okresy znovu anektovalo Rusko (èervenec); Ber
smlouva pøiøkla Rumunsku Dobrud u, Deltu a Ostrov hadù
1880 Nìmecko, Velká Británie a Francie oficiálnì uznaly nezávislost Rumunska; zalo ena e
ní Rumunská národní banka
1881 parlament schválil zmìnu Rumunska v království
1883 tajnou dohodou vídeòskou se Rumunsko pøipojilo k ústøedním mocnostem
1884 instalace první telefonické linky
1884 Teme vár jako první mìsto na kontinentì má veøejné elektrické osvìtlení
1885 rumunská pravoslavná církev autokefální
1889 princ Ferdinand Hohenzollern-Sigmaringen - následník trùnu
1892 prodlou ení tajné rumunsko-rakousko-uherské smlouvy z roku
1883
1892-1894 memorandistické hnutí v Sedmihradsku
1893 zalo ena Sociálnì demokratická strana dìlníkù
1895 (1. øíjna) dùlní zákon, regulující poèátky tì by ropy; otevøení mostu pøes Dunaj u
1899 pøedáci sociální demokracie pøe li k liberálùm
1900 první automobil v Bukure ti
1902 tajná rumunsko-rakousko-uherská alianèní smlouva, prodlu ující dohodu z roku 1892;
ní oficiální zápas v kopané v Teme váru
1906 T. Vuja uskuteènil v Paøí i první let stroje tì ího vzduchu
1907 velké rolnické povstání
1909 první stálé kino v Bukure ti
1912-1913 první balkánská válka; (9. kvìtna) neutrální Bulharsko odstoupilo Rumunsku
Silistru
1913 druhá balkánská válka, Rumunsko anektuje ji ní díl Dobrud e-Cadrilater
1914 korunní rada schválila politiku neutrality; (10. øíjna) zemøel král Carol I. a nast
upil Ferdinand I.
1916 bukure ská spojenecká smlouva Rumunska s Dohodou; (27. srpna) Rumunsko vyhlásilo
válku Rakousko-Uhersku; (záøí) letecké bombardování Bukure ti; (øíjen) pøíchod francouzské
istopad) odjezd krále, vlády a parlamentu do Jasù; (prosinec) vytvoøena Militär Verwaltung
in Rumänien
1917 dohoda o pøímìøí s ústøedními mocnostmi
1918 pøedbì ná mírová smlouva s ústøedními mocnostmi z Buftea;
(7. kvìtna) mírová smlouva, podepsaná v Bukure ti; (18. øíjna) poslanec Vaida-Voevod pøeèet
ape ském parlamentu deklaraci o právu sedmihradských Rumunù na sebeurèení;
(27. øíjna) se ustavila v Èernovicích Rumunská národní rada; (31. øíjna) vznikla v Budape t
nská národní rada,
2. listopadu se pøesunula do Aradu; (9. listopadu) zvlá tním ultimátem po ádala rumunská vl
paèní jednotky, aby do 24 hodin ode ly;
(10.listopadu) král Ferdinand vyhlásil válku ústøedním mocnostem; (11.listopadu) dohodou o
ompie `gne uznalo Nìmecko neplatnost bukure ské smlouvy;
(28.listopadu) Generální kongres Bukoviny vyhlásil spojení s Rum.;
(1. prosince) velké lidové shromá dìní v Alba Iulia odsouhlasilo spojení v ech Rumunù ze ze
ocnáøství s Rumunským královstvím; (24. prosince) vydal král Ferdinand dekret, prohla ující
ní Sedmihradska s Rumunskem
1919 zaèala mírová konference v Paøí i; (18.bøezna) dekret-zákon o zavedení gregoriánské
je od 1. dubna; (15.dubna) pøekroèila maïarská armáda demarkaèní linii v údolí øeky Someý:
oèila rumunská armáda a poèátkem kvìtna se zastavila na Tise; (20. srpna) rumunská armáda o
la maïarský útok, pøekroèila Tisu a ji 4. srpna vstoupila do Budape ti: mìsto okupovala do
viny listopadu a z Maïarska ode la a 20. bøezna 1920;
(29.prosince) ratifikoval rumunský parlament spojení Sedmihradska, Bukoviny a Besarábi
e s Rumunskem
1920 smlouva z Trianonu potvrdila hranice s Maïarskem; (øíjen) generální stávka 400 tisí
amìstnancù
1921 zákon o pozemkové reformì, podle kterého v dal ích letech obdr elo pùdu více ne dv
rolníkù;
(3. bøezna) Rumunsko podepsalo spojeneckou smlouvu s Polskem;
(23. dubna) spojenecká smlouva s Èeskoslovenskem; (kvìten) vznik komunistické strany; (7
. èervna) spojenecká smlouva s Jugoslávií - Malá dohoda
1922 v Alba Iulia byli korunováni král Ferdinand I. a královna Marie za suverény Velkéh
o Rumunska
1923 nová ústava ustavila jednotný a nedìlitelný národní stát
1924 vojenský rozkaz prohlásil komunistickou stranu za nelegální;
(záøí) povstání v ji ní Besarábii, Tatarbunary
1925 princ Carol se vzdal následnictví ve prospìch syna Michala, odjel do exilu a z
avázal se, e se do zemì deset let nevrátí (parlament schválil 4. ledna
1926)
1926 pro nemoc krále Ferdinanda zøízena regentská rada
1927 zalo il Corneliu Zelea-Codreanu Legii archandìla Michaela, známou jako legionáøské
nutí, pozdìji elezná garda a strana V e pro vlast; (20. èevence) zemøel král Ferdinand I.,
oupil vnuk Michal a vládne regentská rada
1928 zaèátek hospodáøské krize
1930 princ Carol se tajnì vrátil, vláda a regentská rada rezignovaly; (8. èervna) parla
ment obnovil Carolova práva a vyhlásil ho králem: Michal se opìt stal následníkem a obdr el
tul Velkovévody z Alba Iulia
1933 Rumunsko podepsalo Organizaèní pakt Malé dohody; (prosinec) na eleznièní stanici v
Sinai zavra dili legionáøi premiéra I. G. Ducu
1934 vznikla Balkánská dohoda; (èerven) Rumunsko navázalo diplomatické styky s SSSR
1937 poslední "svobodné volby" v prosinci, vedly k pádu T#t#r#skovy vlády, která nezíska
a potøebných 40%: legionáøské hnutí s 15% hlasù bylo tøetí nejvìt í politickou stranou; (28
ovìøil Carol O. Gogu a Národní køes anskou stranu vytvoøením vlády
1938 v T#rgu Jiu byly odhaleny tøi památníky vytvoøené v letech
1935-1937 sochaøem Br#ncuýim na památku vojákù, padlých v l. svìtové válce; (10. února) krá
lásil osobní diktaturu; (bøezen) obchodní smlouva s Nìmeckem;
(31. bøezna) královský dekret o zru ení politických stran; (16. prosince) královským dekret
la vytvoøena Fronta národního obrození jako jediná politická organizace
1939 po rozbití zbytkù Èesko-slovenska obdr elo Rumunsko územní záruky od Velké Británie
cie; (6. záøí) Rumunsko vyhlásilo neutralitu ve válce; (21. záøí) legionáøi zavra dili prem
a
1940 vláda se podvolila sovìtskému ultimátu a postoupila území Besarábie a severní Bukov
(1. èervence) vláda se vzdala britských záruk a vyslovila se pro spojenectví s fa istickou
sou; (30. srpna) druhá vídeòská arbitrá , Rumunsko muselo podstoupit Maïarsku severní èást
ska; (6. záøí) král Carol rezignoval ve prospìch syna Michala; (7. záøí) craiovská dohoda,
o vrátilo ji ní Dobrud u (Cadrilater) Bulharsku, které se zavázalo k vyplacení náhrady ve v
iliardy lei; (14. záøí) král Michal vyhlásil "národnì legionáøský stát", Generál Antonescu
m a pøedák gardistù Sima místopøedsedou nové vlády; (23. listopadu) Rumunsko se formálnì pø
Paktu tøí
1941 v polovinì ledna se legionáøi pokusili o násilné pøevzetí moci: vítìzem byl Antones
rý zru il "národnì legionáøský stát"; (11. èervna) u Hitlera souhlasil Antonescu s úèastí R
e s SSSR; (22. èervna) Rumunsko se pøipojilo k útoku na Sovìtský svaz, do konce mìsíce byly
Besarábie a severní Bukovina pod rumunskou kontrolou; (12. prosince) Rumunsko vyhlási
lo válku USA
1942 bitva u Stalingradu, ve které rumunské jednotky mìly velké ztráty; (6. èervna) USA
yhlásily válku Rumunsku a Bulharsku; (22. záøí) Antonescu obdr el plné moci
1943 anglo-americké letectvo bombardovalo Ploieýti
1944 tajná jednání v Káhiøe se spojenci; (4. dubna) anglo-americké letectvo bombardovalo
Bukure ; (20. èervna) vznik Národnì demokratického bloku; (20. srpna) zaèala sovìtská ofen
mìru Jasy-Ki inìv; (23. srpna) zatèen Antonescu a dal í ministøi: král povìøil gen. S#n#tes
vlády nové; (24. srpna) nìmecké letectvo zaútoèilo na Bukure : Rumunsko vyhlásilo válku N
(12. záøí) dohoda o pøímìøí, podepsaná v Moskvì: podmínky byly bezpodmíneènou kapitulací pø
oficiálnì vstup do války v antihitlerovské koalici; (25. øíjna) dobytím Carei a Satu Mare
onèila rumunská armáda osvobozování severního Sedmihradska
1945 ustavení Grozovy vlády, v které byli komunisté na klíèových místech, bylo zaèátkem
ce nového komunistického re imu; (22. bøezna) pozemková reforma bez náhrady vyvlastnila 1,5
ha pùdy; (èervenec) vytvoøení smí ených sovìtskorumunských spoleèností; (6. èervence) král
tví: 10. kvìtna
1947 americký Legion of Merit; (21. srpna) zaèátek "královské stávky"; (øíjen) národní konf
munistické strany Rumunska; (prosinec) konference ministrù zahranièních vìcí velmocí jako p
ku uznání Grozovy vlády stanovila doplnìní a co nejrychlej í uspoøádání parlamentních voleb
1946 vlády USA a Velké Británie uznaly Grozovu vládu;
(17. kvìtna) vznikl Blok demokratických stran;
(19. listopad) v parlamentních volbách, plných zastra ování a fal ování výsledkù, získal BD
rosinec) Národní banka postavena pod kontrolu vlády
1947 v Paøí i podepsána mírová smlouva s Rumunskem;
(30. èervence) vláda rozpustila caranistickou stranu; (listopad) odstranìní z vlády T#t#r#
skových liberálù;
(30. prosince) komunisté donutili k abdikaci krále Michala;
(31. prosince) Rumunsko vyhlá eno lidovou republikou
1948 slouèením komunistù s èástí sociálních demokratù vznikla Rumunská dìlnická strana;
ik Fronty lidové demokracie; (28. bøezna) volby do Velkého národního shromá dìní; (13. dubn
ava potvrdila dovr ení instalace re imu sovìtského typu; (11. èervna) znárodnìní prùmyslu a
1949 správní reforma; (bøezen) ústøední výbor RDS schválil kolektivizaci vesnice
1950 schválen desetiletý plán elektrifikace a první pìtiletý národohospodáøský plán od r
1951
1952 mocenský boj uvnitø vládnoucí strany skonèil; (24. záøí) nová ústava je tì posílila
y
1954 odsouzen a popraven L. P#tr#ýcanu
1955 Rumunsko zakládajícím èlenem Var avské smlouvy;
(14. prosince) Rumunsko èlenem OSN
1956 Rumunsko èlenem UNESCO
1957 vláda zru ila povinné dodávky pro dru stva a soukromì hospodaøící zemìdìlce
1958 jednotky Sovìtské armády opustily Rumunsko
1961 první televizory rumunské výroby; (bøezen) vytvoøení Státní rady
1962 dokonèení kolektivizace
1964 dubnové prohlá ení ÚV RDS o názorech rumunských komunistù na problémy mezinárodního
kého a dìlnického hnutí
1965 Ceauýescu prvním tajemníkem ÚV RDS; (èervenec) IX. sjezd vládnoucí strany se vrátil
u RKS;
(21. srpna) ústava Rumunské socialistické republiky
1967 Rumunsko jako jediná zemì východního bloku zaujalo neutrální postoj v arabskoizrael
kém konfliktu
1968 nová administrativnì územní organizace; (èerven) ustavení Fronty socialistické jedn
; (srpen) Rumunsko odmítlo podílet se na invazi vojsk VS do Èeskoslovenska a ostøe ji od
soudilo
1969 Nixon jako první prezident USA nav tívil Bukure
1970 katastrofální záplavy; spu tìno hydroenergetické støedisko elezná vrata na Dunaji,
ující 1050 megawattù
1971 ÚV RKS pøijal nový program, který polo il základy k tzv. malé kulturní revoluci, ze
vze el kult osobnosti N. Ceauýeska a jeho eny Eleny; (listopad) Rumunsko èlenem GATT
1972 Rumunsko èlenem MMF a Svìtové banky
1973 vznikla první rumunsko-americká smí ená firma; (prosinec) Ceauýescu nav tívil USA
1974 Ceauýescu se stal prvním prezidentem RSR
1975 v Bukure ti podepsána obchodní smlouva, kterou USA poskytly Rumunsku dolo ku nej
vy ích výhod
1977 v Rumunsku ilo 21,5 milionù obyvatel; (4.bøezna) silné zemìtøesení; (srpen) na 30
tisíc horníkù z Valea Jiului vstoupilo do stávky
1978 velitel rozvìdky M. Pacepa pøebìhl do USA: v roce 1987 vydal knihu Red Horizon
ts;
(prosinec) Rumunsko podepsalo s Kanadou smlouvu o stavbì atomové elektrárny
1979 zahájení provozu bukure ského metra
1984 slavnostní zahájení stavby nového vládního paláce; (léto) Rumunsko se jako jediná z
o bloku zúèastnilo OH v Los Angeles
1987 lidová revolta v Bra ovì
1989 XIX. sjezd RKS znovu zvolil do èela Ceauýeska;
(16. prosince) protire imní demonstrace v Teme váru;
(21. prosince) zaèala revoluce v Bukure ti; (25. prosince) popraveni man elé Ceauýeskovi;
(26. prosince) pøedsedou Rady národní spásy I. Iliescu
1990 zákon o obnovení èinnosti politických stran; (12. ledna) antikomunistické demonstr
ace; (1. února) vznikla prozatímní vláda; (20. kvìtna) parlamentní volby s úèastí 86% voliè
) se poprvé se el nový parlament
1991 na zasedání v Praze rozpu tìna Var avská smlouva; (záøí) horníci protestují v Bukur
rezignuje; (øíjen) novým premiérem T. Stolojan, nezávislý; (8. prosince) nová ústava: Rumun
emokracií západoevropského typu
1992 v prezidentských a parlamentních volbách zvítìzili Iliescu a Fronta národní spásy;
(listopad) vládu sestavil N. V#c#roiu
1993 Rumunsko v Radì Evropy; (záøí) hospodáøská dohoda s USA vrátila Rumunsku dolo ku ne
1994 Rumunsko jako první støedoevropská zemì pøistoupilo k programu Partnerství pro mír;
(záøí) Rumunsko se zúèastnilo cvièení, organizovaného NATO Cooperative Bridge 94 v Polsku
1995 Rumunsko pøidru eným èlenem Evropské unie
1996 v lokálních volbách získal Demokratický konvent stejnì hlasù jako vládnoucí sociáln
e; (16. záøí) v Teme váru podepsána rumunsko-maïarská dohoda o spolupráci a pochopení; (lis
ezidentské parlamentní volby, v kterých zvítìzili Demokratický konvent a E. Constantinescu;
(19. listopad) Constantinescu prezidentem; (12. prosince)vytvoøil novou vládu V. Cio
rbea
1997 Ciorbea oznámil program hospodáøských reforem;
(14. dubna) zákon o privatizaci esti státních bank
1998 nová koalièní vláda V. Ciorbey; (15. dubna) vláda Radu Vasile
1999 nová hornická stávka v údolí øeky Jiu

PØEHLED PANOVNÍKÙ A POLITICKÉ REPREZENTACE NEJDÙLE ITÌJ ÍCH STÁTNÍCH ÚTVARÙ NA RUMUNSKÉM ÚZ

VALA SKO
kní ata
Litovoi I., vojvoda na pravém bøehu øeky Olt 1247-1277/9
Seneslau, vojvoda v Argeý, na levém bøehu øeky Olt 1247-
Litovoi II. 1277 èi 1279-
B#rbat 1277 èi
1279-c.1290
Tihomir (Tugomir) c.1290-c.1310
Basarab I. c.1310-1352
Nicolae Alexandru 1352-1364
Vladislav I. (Vlaicu-Vod#) 1364-c.1377
Radu I. c.1377-c.1383
Dan I. c.1383-1386
Mircea Starý (Mircea cel B#tr#n) 1386-1418
Vlad I. 1395-1397
Mihail I. 1418-1420
Dan II. 1420-1421
Radu II. Praznaglava bøezen-listopad
1421
Dan II. 1421-1423
Radu II. Praznaglava léto 1423
Dan II. 1423-1424
Radu II. Praznaglava
1424-1426
Dan II. 1426-1427
Radu II. Praznaglava leden-bøezen
1427
Dan II. 1427-1431
Alexandru I. Aldea 1431-1436
Vlad Dracul 1436-1442
Mircea bøezen-srpen
1442
Basarab II. 1442-1443
Vlad Dracul 1443-1447
Vladislav II. 1447-1448
Vlad III. Dracula (Ýepeý) øíjen 1448
Vladislav II. 1448-1456
Vlad III. Dracula (Ýepeý) 1456-1462
Radu Krásný (cel Frumos) 1462-1473
Basarab Laiot#, také Starý (cel B#tr#n) listopad-prosinec
1473
Radu Krásný 1473-1474
Basarab Laiot# bøezen 1474
Radu Krásný bøezen-záøí 1474
Basarab Laiot# záøí-øíjem 1474
Radu Krásný 1474-1475
Basarab Laiot# 1475-1476
Vlad III. Dracula listopad-prosinec
1476
Basarab Laiot# 1476-1477
Basarab Mladý (cel T#n#r), také malý "napichovaè"
(Ýepeluý) 1477-1481
Vlad Mnich (C#lug#rul) záøí-listopad
1481
Basarab Mladý 1481-1482
Vlad Mnich 1482-1495
Radu Veliký (cel Mare) 1495-1508
Mihnea Zlý (cel R#u) 1508-1509
Mircea 1509-1510
Vlad Mladý (cel T#n#r-Vl#du#) 1510-1512
Neagoe Basarab 1512-1521
Teodosie záøí-øíjen 1521
Vlad (Radu-Vod#) Mnich øíjen 1521
Teodosie 1521-1522
Radu z Afuma#i 1522-1523
Radu B#dica èerven-øíjen
1523
Radu z Afuma#i 1523-1524
Vladislav III. kvìten-záøí 1524
Radu z Afuma#i 1524-1525
Vladislav III. duben-srpen
1525
Radu z Afuma#i 1525-1529
Moise 1529-1530
Vlad Utopený (#necatul) 1530-1532
Vlad Vintil# ze Slatina 1532-1535
Radu Paisie (Petru z Argeý) 1535-1545
Mircea Pastýø (Ciobanul) 1545-1552
Radu Ilie-H#id#ul 1552-1553
Mircea Pastýø 1553-1554
P#traýcu Dobrý (cel Bun) 1554-1557
Mircea Pastýø 1558-1559
Petru Mladý (cel T#n#r) 1559-1568
Alexandru II. Mircea 1568-1574
Vintil# kvìten 1574
Alexandru II. Mircea 1574-1577
Mihnea Poturèenec (Turcitul) 1577-1583
Petru Cercel 1583-1585
Mihnea Poturèenec 1585-1591
tìpán Hluchý (Útefan Surdul) 1591-1592
Alexandru Zlý (cel R#u) 1592-1593
Michal Chrabrý (Mihai Viteazul) 1593-1601
Nicolae P#traýcu 1599-1600
Simion Movil# 1600-1601
regentská rada èerven-záøí 1601
Radu Úerban záøí-øíjen 1601
Simion Movil# 1601-1602
Radu Mihnea 1601-1602
Radu Úerban 1602-1611
okupace Gabriela Báthoryho leden-bøezen
1611
Radu Mihnea bøezen-kvìten
1611
Radu Úerban èerven-èervenec
1611
Radu Mihnea 1611-1616
Gavril Movil# srpen 1616
Alexandru Iliaý 1616-1618
Gavril Movil# 1618-1620
Radu Mihnea 1620-1623
Alexandru Coconul 1623-1627
Alexandru Iliaý 1627-1629
Leon Tomýa 1629-1632
Radu Iliaý èervenec-záøí
1632
Matei Basarab 1632-1654
Constantin Úerban 1654-1658
Mihnea III. Radu 1658-1659
Gheorghe Ghica 1659-1660
Grigore Ghica 1660-1664
Radu Leon 1664-1669
Antonie Vod# z Popeýti 1669-1672
Grigore Ghica 1672-1673
George Duca 1673-1678
Úerban Cantacuzino 1678-1688
Constantin Br#ncoveanu 1688-1714
Útefan Cantacuzino 1714-1715
Nicolae Mavrocordat 1715-1716
Ioan Mavrocordat 1716-1719
Nicolae Mavrocordat 1719-1730
Constantin Mavrocordat záøí-øíjen 1730
Mihail Racovi## 1730-1731
Constantin Mavrocordat 1731-1733
Grigore II. Ghica 1733-1735
Constantin Mavrocordat 1735-1741
Mihail Racovi## 1741-1744
Constantin Mavrocordat 1744-1748
Grigore II. Ghica 1748-1752
Matei Ghica 1752-1753
Constantin Racovi## 1753-1756
Constantin Mavrocordat 1756-1758
Scarlat Ghica 1758-1761
Constantin Mavrocordat 1761-1763
Constantin Racovi## 1763-1764
Útefan Racovi## 1764-1765
Scarlat Ghica 1765-1766
Alexandru Scarlat Ghica 1766-1768
Grigore III. Ghica 1768-1769
ruská okupace 1769-1774
Manole (Emanuel) Giani-Ruset 1770-1771
Alexandru Ipsilanti (Alexandros Ypsilanti) 1774-1782
Nicolae Caragea 1782-1783
Mihai Su#u 1783-1786
Nicolae Mavrogheni 1786-1790
rakouská okupace 1789-1791
Mihai Su#u 1791-1793
Alexandru Moruzi 1793-1796
Alexandru Ipsilanti 1796-1797
Constantin Hangerli 1797-1799
Alexandru Moruzi 1799-1801
Mihai Su#u 1801-1802
Alexandru Su#u, caimacam èerven-srpen
1802
Constantin Ipsilanti (Ypsilanti) 1802-1806
Alexandru Su#u srpen-øíjen 1806
Constantin Ipsilanti 1806-1807
ruská okupace 1806-1812
Constantin Ipsilanti èervenec-srpen
1807
Ioan Gheorghe Caragea 1812-1818
Alexandru Su#u 1818-1821
Scarlat Callimachi - jmenován, ale nezasedl na stolec únor-èerven
1821
Tudor Vladimirescu - pøedák revoluèního hnutí bøezen-kvìten
1821
turecká okupace 1821-1822
Grigore IV. Ghica 1822-1828
ruská okupace 1828-1834
Alexandru Ghica 1834-1842
Gheorghe Bibescu 1842-1848
prozatímní revoluèní vláda èerven-èervenec
1848
regentská rada èervenec-záøí
1848
Constantin Cantacuzino, caimacam 1848-1849
Barbu Útirbey 1849-1853
ruská okupace 1853-1854
turecká okupace èervenec-srpen
1854
rakouská okupace 1854-1856
Barbu Útirbey 1854-1856
Alexandru D. Ghica, caimacam 1856-1858
spoleèná vláda tøí caimacamù 1858-1859
Alexandru Ioan Cuza 24. ledna 1859-

MOLDAVSKO
kní ata
Dragoý c.1352-1353
Sas c.1354-c.1358
Balc 1359
Bogdan I. 1359-c.1365
La#cu c.1365-c.1375
Petru I. Muýat c.1375-c.1391
Costea 1386-1392
Roman I. c.1391-1394
Útefan I. 1394-1399
Iuga Koriatoviè 1399-1400
Alexandr Dobrý (Alexandru cel Bun) 1400-1432
Iliaý (Ilie) 1432-1433
Útefan 1433-1435
Iliaý 1435-1436
Iliaý a Útefan 1436-1442
Útefan 1442-1447
Petru II. èervenec-srpen
1447
Roman II. 1447-1448
Petru II. 1448-1449
Ciub#r 1449
Alex#ndrel únor-øíjen 1449
Bogdan II. 1449-1451
Petru Aron 1451-1452
Alex#ndrel 1452-1454
Petru Aron 1454-1455
Alex#ndrel únor-kvìten
1455
tìpán Veliký (Útefan cel Mare) 1457-1504
Bogdan III. Jednooký (cel Chior) 1504-1517
tìpán Mladý (Útef#ni##) 1517-1527
Petru Rareý 1527-1538
tìpán Kobylka (Útefan L#cust#) 1538-1540
Alexandru Cornea 1540-1541
Petru Rareý 1541-1546
Iliaý 1546-1551
Útefan 1551-1552
Ioan Joldea záøí 1552
Alexandru L#puýneanu 1552-1561
Despot Vod# (Ioan Iacob Heraclid) 1561-1563
Útefan Tomýa 1563-1564
Alevandru L#puýneanu 1564-1568
Bogdan L#puýneanu 1568-1572
Jan Chrabrý, také Hrozný, (Ioan Vod# cel Viteaz, nebo cel Cumplit)
1572-1574
Petr Kulhavý (Petru Úchiopul) 1574-1577
Ioan Potcoav# listopad-prosinec
1577
Petr Kulhavý 1578-1579
Jan Sas (Iancu Sasul) 1579-1582
Petr Kulhavý 1582-1591
Aron Tyran (Tiranul) 1591-1592
Alexandr Zlý (cel R#u) èerven 1592
Petr Kozák (Petru Cazacul) srpen-øíjen 1592
Aron Tyran 1592-1595
Útefan R#zvan duben-srpen
1595
Ieremia Movil# 1595-1600
Michal Chrabrý (Mihai Viteazul) èerven-listopad
1600
Ieremia Movil# 1600-1606
Constantin Movil# èerven-èervenec
1606
Simion Movil# 1606-1607
Mihail Movil# záøí-øíjen 1607
Constantin Movil# øíjen 1607
Mihail Movil# listopad-prosinec
1607
Constantin Movil# 1607-1611
Útefan Tomýa II. 1612-1615
Alexandru Movil# 1615-1616
Radu Mihnea 1616-1619
Gaspar Gra#iani 1619-1620
Alexandru Iliaý 1620-1621
Útefan Tomýa II. 1621-1623
Radu Mihnea 1623-1626
Miron Barnovschi-Movil# 1626-1629
Alexandru Coconul 1629-1630
Moise Movil# 1630-1631
Alexandru Iliaý 1631-1633
Miron Barnovschi-Movil# duben-èerven
1633
Moise Movil# 1633-1634
Vasile Lupu 1634-1653
George Útefan duben 1653
Vasile Lupu duben-èervenec
1653
George Útefan 1653-1658
Gheorghe Ghica 1658-1656
Constantin Úerban Basarab listopad 1659
Útef#ni## Lupu 1659-1661
Constantin Úerban Basarab leden-únor 1661
Útef#ni## Lupu únor-záøí 1661
Eustratie Dabija 1661-1665
George Duca 1665-1666
Alexandru Iliaý 1666-1668
George Duca 1668-1672
Útefan Petriceicu 1672-1673
Dumitraýcu Cantacuzino listopad 1673
Útefan Petriceicu 1673-1674
Dumitraýcu Cantacuzino 1674-1675
Antonie Ruset (Rosetti) 1675-1678
George Duca 1678-1683
Útefan Petriceicu 1683-1684
Dumitraýcu Cantacuzino 1684-1685
Constantin Cantemir 1685-1693
Dimitrie Cantemir bøezen-duben
1693
Constantin Duca 1693-1695
Antioch Cantemir 1695-1700
Constantin Duca 1700-1703
kancléø Ioan Buhuý, caimacam èerven-záøí 1703
Mihail Racovi## 1703-1705
Antioch Cantemir 1705-1707
Mihail Racovi## 1707-1709
kancléø Ioan Buhuý, caimacam 1709-1710
Nicolae Mavrocordat 1709-1710
Dimitrie Cantemir 1710-1711
spoleèná vláda ètyø caimacamù èervenec-záøí
1711
dragoman Ioan Mavrocordat, caimacam záøí-øíjen 1711
Nicolae Mavrocordat 1711-1715
Mihail Racovi## 1715-1726
Grigore II. Ghica 1726-1733
Constantin Mavrocordat 1733-1735
Grigore II. Ghica 1735-1739
ruská okupace záøí-øíjen 1739
Grigore II. Ghica 1739-1741
Constantin Mavrocordat 1741-1743
Ioan Mavrocordat 1743-1747
Grigore II. Ghica 1747-1748
Constantin Mavrocordat 1748-1749
Constantin Racovi## 1749-1753
Matei Ghica 1753-1756
Constantin Racovi## 1756-1757
Scarlat Ghica 1757-1758
Ioan Teodor Callimachi 1758-1761
Grigore Callimachi 1761-1764
Grigore III. Ghica 1764-1767
Grigore Callimachi 1767-1769
Constantin Mavrocordat èerven-prosinec
1769
ruská okupace 1769-1774
Grigore III. Ghica 1774-1777
Constantin Moruzi 1777-1782
Alexandru Mavrocordat (Deli-Bey) 1782-1785
Alexandru Mavrocordat (Firaris) 1785-1786
Alexandru Ipsilanti 1786-1788
Manole (Emanuel) Giani-Ruset 1788-1789
rakouská okupace 1788-1791
ruská okupace 1788-1791
Alexandru Moruzi bøezen-prosinec
1792
Mihai Su#u 1792-1795
Alexandru Callimachi 1795-1799
Constantin Ipsilanti 1799-1801
Alexandru Su#u 1801-1802
kancléø Iordache Canta a dal í caimacamové záøí-øíjen 1802
Alexandru Moruzi 1602-1806
Scarlat Callimachi srpen-øíjen 1806
Iordache Ruset-Roznovanu, caimacam prosinec 1806
Alexandru Moruzi 1806-1807
ruská okupace 1806-1812
Alexandru Hangerli bøezen èervenec
1807
Scarlat Callimachi 1807-1810
metropolita Veniamin Costachi a dal í caimacamové 1807-1812
Scarlat Callinachi 1812-1819
Mihai Su#u 1819-1821
sene álové Manu a Rizo Iacovachi, caimacamové èerven-listopad
1819
metropolita Veniamin Costachi, caimacam bøezen-kvìten
1821
Alexandru Ipsilanti duben 1821
turecká okupace 1821-1822
Útefan Vogoride, caimacam 1821-1822
Ion Sandu Sturdza 1822-1828
ruská okupace 1828-1834
Mihail Sturdza 1834-1849
Grigore Alexandru Ghica 1849-1853
ruská okupace 1853-1854
Grigore Alexandru Ghica 1854-1856
mimoøádná správní rada èervenec 1856
Teodor Balý, caimacam 1856-1857
Nicolae Vogoride, caimacam 1857-1858
spoleèná vláda tøí caimacamù 1858-1859
Alexandru Ioan Cuza 5. ledna 1859-

SEDMIHRADSKO
vojvodové
Mercurius "kní e" Sedmihradska 1111-1113
Leustachius (Eustachius) 1176
Legforus 1199-1200
Eth 1200
Iula (Gyula) 1201
Benedict 1202-1206
Smaragdus 1206
Benedict 1208-1209
Mihail 1209-1212
Berthold z Merana 1212-1213
Nicolae 1213
Iula 1214
Simon 1215
Ipoch (Hippolytus) 1216-1217
Raphail (Raphain, Rofoyn) 1217-1218
Neuka (Nevke) 1219-1221
Paul 1221-1222
Pousa 1227
Jula z rodu Ratholth 1229-1231
Dionisius 1233-1234
Andrei 1235
Pousa 1235-1240
Lauren#iu 1242-1252
tìpán, pozdìji tìpán V., maïarský král 1270-1272,
1257-1258,
1260-1270
Erney 1261
Ladislau 1263-1264
Nicolae 1263-1270
Matei (Mathaeus) 1270-1272
Nicolae 1272-1273
Ioan kvìten 1273
Nicolae 1273-1274
Matei 1273-1275
Ladislau 1275
Ugrinus 1275-1276
Matei 1276-1277
Nicolae listopad-prosinec
1277
Finta 1278-1279
Útefan 1280
Nicolae 1280-1281
Roland (Rorandus z kmene Borýa) 1282
Apor (Opor) 1283
Roland Borýa 1284-1285
Moise (Moius) 1288
Roland Borýa 1288-1293
Ladislau Kán 1296-1315
Nicolae 1315-1318
Doja (Dausa) z Debrecína 1318-1321
Toma ze Szécsény 1322-1342
Nicolae ze Siroka 1342-1344
Útefan Lackfi I. 1344-1350
Útefan, bratr uherského krále Ludvíka I. 1349-1351
Toma Csór únor-kvìten
1351
Nicolae Kont 1351-1356
Andrei Lackfi 1356-1359
Dionisie Lackfi 1359-1367
Nicolae Lackfi 1367-1368
Emeric Lackfi 1369-1372
Útefan Lackfi II. 1373-1376
Ladislau z Losoncz I. 1376-1391
Emeric Babek (Bubek) I. 1392-1393
Frank ze Szecsény 1393-1395
Stibor ze Stiboricz 1395-1401
Nicolae Csáki a Nicolae Marczali 1401-1403
Ioan Tamási a Iacob Lackfi 1403-1409
Stibor ze Stiboricz 1410-1414
prázdné èervenec-øíjen
1414
Nicolae Csáki 1415-1426
Ladislau Csáki 1426-1435
Ladislau Csáki a Petru Cseh (Cheeh) 1436-1437
Petru Cseh 1437-1438
Desiderius z Losoncz 1438-1440
Ladislau Jackcs leden 1441
Jan Hunyady (Iancu z Hunedoara), správce (1446-1453) a generální kapitán Uher (14
53-1456) a Nicolae Uljak 1441-1446
Emeric Babek II. a Nicolae z Uljak 1446-1447
Emeric Babek II. a Jan Hunyady kvìten-øíjen
1448
Nicolae z Uljak a Ioan z Rozgony 1449-1458
Sebastian a Ioan z Rozgony 1458-1460
Sebastian z Rozgony a Nicolae Uljak 1460
Sebastian z Rozgony a Ladislau z Kanizsa 1460
Mihail Szilagyi duben-listopad
1460
Sebastian z Rozgony duben-záøí 1460
Nicolae z Uljak a Ioan Pongrácz z Dindeleag 1462-1465
Ioan a Sigismund ze Szentgyörgy a Bozin a Berthold Ellerbach z Monyorókerek 1465
-1467
Ioan Pongrácz z Dindeleag a Nicolae Csupor z Monoszló 1468-1472
Blasius Magyar 1473-1475
Ioan Pongrácz z Dindealag 1475-1476
Petru Geréb z Vingard Útefan Báthory I. 1479-1493
Ladislau z Losoncz a Bartolomeu Drágfi 1493-1495
Bartolomeu Drágfi 1495-1499
Petru ze Szentgyörgy a Bozin 1499-1510
Jan Zápolský, uherský král 1526-1540
1510-1526
Petru z Perény 1526-1529
tìpán Báthory II. ze Úimleu 1529-1534
Valentin Török záøí 1530
Hieronymus Laski 1531-1534
Emerik Cibak (Czybak), správce 1533-1534
Útefan Mailat (Maylad, Maylath) 1534-1538
Útefan Mailat a Emeric Balassa 1538-1540
neobsazené 1540-1551
Útefan Mailat, správce 1540-1541
Gheorghe Martinuzzi, správce 1541-1551
Andrei Báthory z Ecsed 1552-1553
Francisc Kendi a Útefan Dobó 1553-1556
neobsazené 1557-1571
tìpán Báthory III. 1571-1576

kní ata
tìpán Báthory, bývalý vojvoda, polský král 1575-1586,
1576-1583
Cristofor Báthory, vojvoda 1576-1581
Zikmund Báthory 1583-1597
komisaøi císaøe Rudolfa II. 1598
Maria Christierna duben-srpen 1598
Zikmund Báthory 1598-1599
kardinál Andrei Báthory bøezen-øíjen
1599
Michal Chrabrý (Mihai Viteazul) 1599-1600
Zikmund Báthory 1601-1602
Jiøí Basta, generál Rudolfa II. a Michal Chrabrý bøezen-srpen
1601
J. Basta a komisaøi Rudolfa II. 1601-1603
Moise Székely (Secuiul) kvìten-èervenec
1603
tìpán Boèkaj 1604-1606
Zikmund Rákóczi 1607-1608
Gabriel Báthory 1608-1613
Gabriel Bethlen 1613-1629
Catherina z Brandenburgu, vdova po G. Bethlenovi 1629-1630
Útefan Bethlen záøí-listopad
1630
Jiøí Rákóczi I. 1630-1648
Jiøí Rákóczi II. 1648-1660
Franti ek Rákóczi 1652-1676
Francisc Rhédei 1657-1658
Aca#iu Barcsai 1658-1660
Ioan Kemény 1661-1662
Mihail Apafi I. 1661-1690
Mihail Apafi II. 1681-1713
Imre Thököly èerven-øíjen
1690
Franti ek II. Rákóczi 1704-1711

guvernátoøi
Gheorghe Bánffy I. z Losoncz 1691-1708
Útefan Haller z Hallersteinu + 1709-1710
Útefan Wessélényi z Hadad 1710-1713
Zikmund Kornis z Göncz-Ruszka 1713-1731
Útefan Wessélényi 1731-1732
Franz Anton Wallis + 1732-1734
Johann Haller z Hallersteinu 1734-1755
Franz Wenzel Wallis + 1755-1758
Ladislau Kemény 1758-1762
Adolf Nikolaus Buccow + 1762-1764
Andreas Hadik z Futak + 1764-1767
Karl O'Donnell-Tyrconnel + 1767-1770
Maria-Joseph Auersperg 1771-1774
Samuel Brukenthal 1774-1787
Gheorghe Bánffy II. z Losoncz + 1767-1822
Johann Jósika z Braniýte 1822-1834
Ferdinand d'Este + 1835-1837
Johann Kornis 1838-1840
Iosif Teleki 1842-1848
Emeric Mikó listopad-prosinec
1848
Ludwig Wohlgemuth 1849-1851
Karl B. Schwarzenberg + 1851-1858
Friedrich Liechtenstein 1858-1861
Emeric Mikó z Hidvég + 1860-1861
Ludwig Folliot z Crennville + 1861-1867
+ = pøedseda zemské vlády
RUMUNSKO
panovníci
Alexandru Ioan Cuza, kní e 5. února 1859-23. února
1866
kní ecí správa: Nicolae Golescu, Lasc#r Catargiu a Nicolae Haralambie 23. února-20. dub
na 1866
Carol I. Hohenzollern-Sigmaringen (kní e 1866-1881; král 1881-1914) 21. dubna 18
66-10. øíjna
1914
Ferdinand I., král 11. øíjna
1914-20.èervence 1927
Michal I. král 20. èervence 1927-8. èervna
1930
Regentská rada: princ Nicolae, Miron Cristea a Gheorghe Buzdugan (od 1929 Constant
in S#r##eanu) Carol II., král 8. èervna 1930-6. záøí
1940
Michal I., král 6. záøí 1940-30. prosince
1947

nejvy í pøedstavitelé a prezidenti

Constantin I. Parhon, pøedseda prozatímního prezidia Rumunské lidové republiky, pøedseda pr
zidia Velkého národního shromá dìní 30. prosince
1947-2. èervna 1952
Petru Groza, pøedseda Velkého národního shromá dìní 2. èervna 1952-7. ledna
1958
Ion Gheorghe Maurer, pøedseda Velkého národního shromá dìní 11. ledna 1958-21. bøezna
1961
Gheorghe Gheorghiu-Dej, pøedseda Státní rady 21. bøezna 1961-19. bøezna
1965
Chivu Stoica, pøedseda Státní rady 24. bøezna 1965-9. prosince
1967
Nicolae Ceauýescu, pøedseda Státní rady 1967-1974, prezident
1974-1989; 9. prosince
1967-21. prosince 1989
Ion Iliescu, prezident 26. prosince 1989 a
29. listopadu 1996
Emil Constantinescu, prezident 29. listopadu 1996pøedsedové vlád
VALA SKO
Ioan Alexandru Filipescu 6. února-8. dubna 1859
Constantin Alexandru Kretzulescu 8. dubna-18. záøí 1859
Nicolae Kretzulescu 18. záøí-23. øíjna 1859
Ion Ghica 23. øíjna 1859-9. èervna
1860
Nicolae Golescu 9. èervna-25. èervence 1860
Emanoil (Manolache) Costache Epureanu 25. èervence 1860-29. dubna
1861
Barbu Catargiu 12.-24. kvìtna 1861
Útefan Golescu 24. kvìtna-23.èervence 1861
Dimitrie Ghica 31. èervence 1861-3. února
1862
MOLDAVSKO
Vasile Sturdza 29. ledna-18. bøezna 1859
Ion Ghica 18. bøezna-9. kvìtna 1859
Emanoil (Manolache) Costache Epureanu 9.-12. kvìtna 1860
Mihail Kog#lniceanu 12. kvìtna 1860-29. ledna
1861
Anastasie Panu 29. ledna-5. øíjna 1861
Alexandru C. Moruzi 17. øíjna 1861-3. února
1862

RUMUNSKO
Barbu Catargiu 3. února-20. èervna 1862
Apostol Arsache 20. èervna-6. èervence 1862
Nicolae Kretzulescu 6. èervence 1862-23. øíjna 1863
Mihail Kog#lniceanu 23. øíjna 1863-7. února 1865
Constantin Bosianu 7. února-26. èervna 1865
Nicolae Kretzulescu 26. èervna 1865-23. února
1866
Ion Ghica 23. února-23. kvìtna 1866
Lasc#r Catargiu 23. kvìtna-27. èervence
1866
Ion Ghica 27. èervence 1866-13. bøezna
1867
Constantin A. Kretzulescu 13. bøezna-17. srpna 1867
Útefan Golescu 17. srpna 1867-13. kvìtna
1868
Nicolae Golescu 13. kvìtna-28. listopadu
1868
Dimitrie Ghica 28. listopadu 1868-14. února
1870
Alexandru G. Golescu 14. února-2. kvìtna 1870
Emanoil (Manolache) Costache Epureanu 2. kvìtna-30. prosince 1870
Ion Ghica 30. prosince 1870-23. bøezna
1871
Lasc#r Catargiu 23. bøezna 1871-16. dubna
1876
Ion Emanuel Florescu 16. dubna-9. kvìtna 1876
Emanoil (Manolache) Costache Epureanu 9. kvìtna-5. srpna 1876
Ion C. Br#tianu 5. srpna 1876-22. dubna
1881
Dumitru C. Br#tianu 22. dubna-21. èervna 1881
Ion C. Br#tianu 21. èervna 1881-4. dubna
1888
Theodor Rosetti 4. dubna 1888-10. dubna
1889
Lasc#r Catargiu 10. dubna-17. listopadu
1889
Gheorghe Manu 17. listopadu 1889-5. bøezna 1891
Ion Emanuel Florescu 5. bøezna-9. prosince 1891
Lasc#r Catargiu 9. prosince 1891-16. øíjna
1895
Dimitrie A. Sturdza 16. øíjna 1895-3. prosince
1896
Petre S. Aurelian 3. prosince 1896-12. dubna
1897
Dimitrie A. Sturdza 12. dubna 1897-23. dubna
1899
Gheorghe Grigore Cantacuzino 23. dubna 1899-19. èervence
1900
Petre P. Carp 19. èervence 1900-27. února
1901
Dimitrie A. Sturdza 27. února 1901-4. ledna
1905
Gheorghe Grigore Cantacuzino 4. ledna 1905-25. bøezna 1907
Dimitrie A. Sturdza 25. bøezna 1907-9. ledna
1909
Ioan I. C. Br#tianu 9. ledna 1909-11. ledna
1911
Petre P. Carp 11. ledna 1911-10. dubna
1912
Titu Maiorescu 10. dubna 1912-17. ledna
1914
Ioan I. C. Br#tianu 17. ledna 1914-11. února
1918
Alexandru Averescu 11. února-18. bøezna 1918
Alexandru Marghiloman 18. bøezna-6. listopadu
1918
Constantin Coand# 6. listopadu-12. prosince
1918
Ioan I. C. Br#tianu 12. prosince 1918-27. záøí
1919
Arthur V#itoianu 27. záøí-1. prosince 1919
Alexandru Vaida-Voevod 1. prosince 1919-13. bøezna
1920
Alexandru Averescu 13. bøezna 1920-17. prosince
1921
Take Ionescu 19. prosince 1921-19. ledna
1922
Ioan I. C. Br#tianu 19. ledna 1922-30. bøezna
1926
Alexandru Averescu 30. bøezna 1926-4. èervna
1927
Barbu Útirbey 4.-21. èervna 1927
Ioan I. C. Br#tianu 21. èervna-24. listopadu
1927
Vintil# I. C. Br#tianu 24. listopadu 1927 a
10. listopadu 1928
Iuliu Maniu 10. listopadu 1928 a
7. èervence 1930
George G. Mironescu 7.-13. èervna 1930
Iuliu Maniu 13. èervna-10. øíjna 1930
George G. Mironescu 10. øíjna 1930-18. dubna
1931
Nicolae Iorga 18. dubna 1931-6. èervna
1932
Alexandru Vaida-Voevod 6. èervna-20. øíjna 1932
Iuliu Maniu 20. øíjna 1932-14. ledna
1933
Alexandru Vaida-Voevod 14. ledna-14. listopadu
1933
Ion Gheorghe Duca 14. listopadu-29. prosince
1933
Constantin Anghelescu 30. prosince 1933-3. ledna
1934
Gheorghe T#t#r#scu 3. ledna 1934-28. prosince
1937
Octavian Goga 28. prosince 1937-10. února
1838
Miron Cristea 10. února 1938-6. bøezna
1939
Armand C#linescu 7. bøezna-21. záøí 1939
Gheorghe Argeýanu 21.-28. záøí 1939
Constantin Argetoianu 28. záøí-24. listopadu 1939
Gheorghe T#t#r#scu 24. listopadu 1939 a
4. èervence 1940
Ion Gigurtu 4. èervence-4. záøí 1940
Ion Antonescu 4. záøí 1940-23. srpna 1944
Constantin S#n#tescu 23. srpna-2. prosince 1944
Nicolae R#descu 6. prosince 1944-28. února
1945
Petru Groza 6. bøezna 1945-2. èervna
1952
Gheorghe Gheorghiu-Dej 2. èervna 1952-3. øíjna 1955
Chivu Stoica 3. øíjna 1955-21. bøezna
1961
Ion Gheorghe Maurer 21. bøezna 1961-28. bøezna
1974
Manea M#nescu 28. bøezna 1974-30. bøezna
1979
IIie Verde# 30. bøezna 1979-21. kvìtna
1982
Constantin D#sc#lescu 21. kvìtna 1982 a
22. prosince 1989
Petre Roman 26. prosince 1989-26. záøí
1991
Teodor Stolojan 1. øíjna 1991-4. listopadu
1992
Nicolae V#c#roiu 4. listopadu 1992 a
12. prosince 1996
Victor Ciorbea 12. prosince 1996-30. bøezna
1998
Radu Vasile 15. dubna 1998-

VÝBÌROVÝ SEZNAM LITERRATURY

SOUHRNNÁ ZPRACOVÁNÍ
BARLEA, Octavian: Romania and the Romanians, Los Angeles 1977
BASDEVANT, Denise: Against Tide and Tempest: The Story of Rumania, New York 1965
BODEA, Corneliu & CANDEA Virgil: Transylvania in the History of the Romanians, N
ew York 1982
BODEA, Corneliu (ed.): Rom#nia: Atlas Istorico-Geografic, Bucureýti 1996
CALAFETEANU, Ion & POPIÚTEANU, Cristian: Politica extern# a Rom#niei. Dic#ionar Cr
onologic, Bucureýti 1986
C#NDEA, Virgil: An Outline of Romanian History, Bucharest 1977
CASTELLAN, Georges: A History of the Romanians, New York 1989
CONSTANTINESCU, Miron & DAICOVICIU, Constantin & PASCU, Útefan:
Histoire de la Roumanie des origines á nos jours, Bucharest 1965, rumunsky Istoria
Rom#niei.
Compediu, 1969
DAICOVICIU, Hadrian: Dákové, Praha 1973
Dìjiny Rumunska, Praha 1957
DELETANT, Andrea a Dennis: Romania (World Bibliographical Series, vol. 59), Denv
er-Oxford-Santa Barbara 1985
DELETANT, Dennis: Studies in Romanian History, Bucharest 1991
DEUTSCH, Robert: Istorici ýi ýtiinta istoric# din Rom#nia,
1941-1969, Bucuresti 1970
DURANDIN, Catherine: Histoire des Roumains, Paris 1995
ELIADE, Mircea: The Romanians: A Concise History, Bucharest 1992
FISHER-GALATI, Stephen: Rumania: A Bibliographic Guide, Washington 1963
FISHER-GALATI, Stephen: Romania between East and West: Historical Essays in Memo
ry of Constantin C. Giurescu, Columbia UP 1982
G#NDEA, Sanda (ed.): Istoria Rom#niei, Ghid Bibliografic, Bucureýti 1968
GEORGESCU, Vlad: The Romanians. A History, Ohio State University Press 1991
GHYKA, Matila: A Documented Chronology of Roumanian History from Prehistoric Tim
es to Present Day, Oxford 1941
GIURESCU, Constantin C.: Istoria Rom#nilor, 1-3, Bucureýti 1935-
GIURESCU, Constantin C.: Transilvania in the History of Romania:
Historical Outline, London 1969
GIURESCU, Constantin C.: The Making of the Romanian National Unitary State, Buch
arest 1980
GIURESCU, Constantin C. & GIURESCU, Dinu C.: Istoria Rom#nilor din cele mai vech
e timpuri p#n# ast#zi, Bucureýti 1971
GIURESCU, Constantin C. & GIURESCU, Dinu C.: Geschichte der Rumänien, Bukarest 198
0
GIURESCU, Constantin C. et al.: Chronological History of Romania, Bucharest 1974
GIURESCU, Dinu C.: Kartiny iz istorii rumynskogo naroda, Bucharest 1982
HITCHINS, Keith: Rumania, 1866-1947, Oxford 1994
HITCHINS, Keith: The Romanians, 1774-1866, Oxford 1996
HORECKY, Paul L.(ed): Southeastern Europe: A Guide to Basic Publications, Chicag
o 1969
IORGA Nicolae: La place des Roumains dans l'histoire universelle,
1-3, Bucarest 1935-1936
IORGA, Nicolae: Histoire des Roumains et de la romanité orientale, 1-10, Bucarest
1937-1945
IORGA, Nicolae: Histoire des Roumains de Transylvanie et de Hongrie, 1-2, Bucare
st 1940
Istoria Rom#niei, 1-4, Bucureýti 1960-1964
Istoria Rom#niei #n date, Bucureýti 1971
Istorija Rumynii, 1 (1848-1917), Moskva 1971
Istorija Rumynii, 2 (1918-1970), Moskva 1971
JELAVICH, Barbara, History of the Balkans, 1-2, Cambridge 1983
KAVKOVÁ, Marie: Nástin dìjin a kultury Rumunska, 1 (Do roku
1848), Praha 1978
KAVKOVÁ, Marie & VALENTOVÁ, Libu e & LUKE OVÁ, Jitka & NA INEC, Jiøí: Slovník spisovatelù-
Rumunsko, Praha 1984
KOPECZI, Bela (ed.): History of Transylvania, Budapest 1994
LASZLO, Peterr (ed.): Historians and the History of Transylvania, New York 1992
MACIU, Vasile et. al.: Outline of Romanian Historiography until the Beginning of
the 20th Century, Bucharest 1964
MACÙREK, Josef: Rumunsko ve své minulosti i pøítomnosti, Praha
1930
MAGOCSY, Paul Robert: Historical Atlas of East Central Europe, Seattle 1993
MATLEY, Ian M.: Romania: A Profile, New York 1970
NISTOR, Ion: Istoria Basarabiei, Bucureýti 1991
NISTOR, Ion: Istoria Bucovinei, Bucureýti 1991
OÝETEA, Andrei (ed.): The History of the Romanian People, London
1985, rumunsky Istoria poporului rom#n 1970
PASCU, Útefan: The Birth of the Romanic Peoples. Origin and Historical Development
of the Romanian People, Bucharest 1980
PASCU, Stefan: A History of Transylvania, Detroit 1982
PODEA, Titus: Transylvania, Bucureýti 1993
RADULESCU, Aurel & BITOLEANU, Ion: A Concise History of Dobruja, Bucharest 1984
Romania. Foreign Sources on the Romanians, Bucharest 1992
Romania. An Encyclopaedic Survey, Bucharest 1982
Rom#nia. Istorie #n documente. Album, Bucureýti 1992
ROTH, Harald, Kleine Geschichte Siebenburgens, Köln 1996
SETON-WATSON, R. W.: A History of the Romanians from Roman Times to the Completi
on of Unity, Cambridge 1934
STAVRIANOS, L. S. : The Balkans since 1453, New York 1958
Südosteuropa-Bibliographie, 1945-, Münich 1956
SUGAR Peter F.: Southeastern Europe under the Ottoman Rule,
1354-1808, Seattle 1977
RÁMEK, Jiøí: Úvod do dìjin a kultury Rumunska, Brno 1975
TEJCHMAN, Miroslav: Dìjiny Rumunska, Praha l997
TREPTOW, Kurt & POPA, Marcel: Historical Dictionary of Romania, London 1996
WALTERS, E. Garrison: The Other Europe: Eastern Europe to 1945, Syracuse 1988
STAROVÌK
Actes du IIe Congrés de Thracologie: Bucarest, 4-10 Septembre,
1976, 1-2, Bucarest 1980
BERCIU, Dumitru: Romania before Burebista, London 1967
BERCIU, Dumitru: Daco-Romania, Geneva 1978
BRATIANU, Gheorghe I.: Le probléme de la continuité daco-roumaine, Bucarest 1944
CHILDE, V. Gordon: The Danube in Prehistory, Oxford 1929
CONDURACHI, Emil & DAICOVICIU, Constantin: The Ancient Civilization of Romania,
London 1971
CONDURACHI, Emil & DAICOVICIU, Constantin: Romania, Geneva 1978
CRIÚAN, Ion Hora#iu: Burebista and His Time, Bucharest 1978
DAICOVICIU, Constantin: La Transylvanie dans l'Antiquité, Bucarest 1945
DAICOVICIU, Constantin & PETROVICI, Emil & ÚTEFAN, Gheorghe: La formation du peupl
e roumain et de sa langue, Bucarest 1963
DUMITRESCU, Vladimir & VULPE, Alexandru: Dacia before Dromichaites, Bucharest 19
88
ELIADE, Mircea: Od Zamolxise k Èingischánovi: Srovnávací studie o nábo enství a folkloru Da
a východní Evropy, Praha 1997
FOL, Alexander & MARAZOV, Ivan: Thrace and the Thracians, New York 1977
GIMBUTAS, M.: Bronze Age Cultures in Central and Eastern Europe, Paris-Hague-Lon
don 1965
HOREDT, Kurt: Untersuchen zur Frühgeschichte Siebenbürgens, Bukarest 1958
P#RVAN, Vasile: Sacia: An Outline of the Civilizations of the Carpatho Danubian
Countries, Cambridge 1928
PASCU, Útefan: La gene `se des peuples romans. L'Origine et le développement histori
que du peuple roumain, Bucarest 1980
PATSCH, Carl: Der Kampf um dem Donauraum und Domitian und Trajan, Vienna-Leipzig
1937
Relations between the Autochtonous Population and the Migratory Populations on t
he Territory of Romania, Bucharest 1975
ROSSI, Lino: Trajan's Column and the Dacian Wars, Ithaca 1971
TACHEVA-KHITOVA, Margarita: Ancient Thrace and Southeastern Europe, Sofia 1976
STØEDOVÌK
ARMBRUSTER, Adolf: La romanité des Roumains. Histoire d'une idée, Bucarest 1977
AMBRUSTER, Adolf: Der Donau-Karpatenraum in der Mittel-und west-europäischen Quell
en des 10-
16 Jahrhunderts. Eine Historiographische Imagologie, Vienna 1990
BABINGER, Franz: Mehmed the Conqueror and his Time, Cambridge
1985
B#NESCU, Nicolae: L'Ancien État bulgare et les roumains, Bucarest
1947
BR#TIANU, Gheorghe I.: La Mer Noire. Des origines a` la conque#te ottomane, Muni
ch 1969
CAZACU, Matei: L'histoire du Prince Dracula en Europe central et orientale (XVe)
, Geneve 1988
CIHODARU, Constantin: Alexandre le Bon, prince de Moldavie, Bucarest 1984
DIACONU, Petre: Des Petchéne `ques au Bas-Danube, Bucarest 1970
DIACONU, Petre: Les Coumans au Bas-Danube aux XIe-XIIe siécles, Bucarest 1978
FLORESCU Radu R. & McNALLY Taymond T.: Dracula: Prince of Many Faces: His Life a
nd Times, Boston 1989
HELD, Joseph: Hunyadi: Legend and Reality, New York 1985
KRITOVOULOS: History of Mehmed the Conqueror, Princeton 1954
LUPAÚ, Ioan: Réalités historiques dans voivodat de Transylvanie du XIIe au XVIe sie `c
le, Bucarest s. d.
MARTIN, Ralph-Peter: ivot a doba kní ete Vlada III. Draculy, Brno 1998
MOGA, Ion: Les Roumains de Transylvanie au Moyen #ge, Sibiu 1944
OBOLENSKY, Dimitri: The Byzantine Commonwealth: Eastern Europe,
500-1453, London 1974
PAPACOSTEA, Úerban: Stephen the Great, Prince of Moldavia
1457-1504, Bucharest 1975
PAVELESCU, G.: Georges II Rákóczi, prince de Transylvanie (1648-1661), Iaýi 1924
SACERDOÝEANU, Aurelian: Considération sur l'histoire des Roumains au Moyen #ge, Pari
s 1929
SPHRANTZES, George: The Fall of Byzantine Empire, Amhurst 1980
SPINEI, Victor: Moldavia in the 11th-14th Centuries, Bucharest
1986
STOICESCU, Nicolae: Vlad Ýepeý, Prince of Walachia, Bucharest
1978
STOICESCU, Nicolae: The Continuity of the Romanian People, Bucharest 1983
TAPPE, Eric D.: Documents concerning Rumanian History (1427-1601), The Hague 196
4
TREPTOW, Kurt W. (ed.): Dracula: Essays on the Life and Times of Vlad Ýepeý, New Yor
k 1991
XENOPOL, A.D.: Une énigme historique. Les Roumains au Moyen #ge, Paris 1885
RANÝ NOVOVÌK
BERINDEI, Dan: Rom#nii ýi Europa. Istorie, societate, cultur# (sec. XVIII-XIX), Bu
cureýti 1991
CONSTANTINIU Florin: Rela#iile agrare #n Ýara Rom#neasc# #n sec.
XVIII, Bucureýti 1972
EDROIU, Nicolae: Horea's Uprising, Bucharest 1978
GEORGESCU, Vlad: Political Ideas and the Enlightement in the Romanian Principali
ties (1750-1831), New York 1971
JEWSBURY, George F.: The Russian Annexation of Bessarabia,
1774-1828: A Study of Imperial Expansion, New York 1976
MIHORDEA, Vasile: Ma#tres du sol: paysans dans les Principautés Roumaines au XVIII
e sie `cle, Bucarest 1971
PIPPIDI, Andrei: Hommes et idées du sud-est européen `a l'aube de l'age moderne, Buc
arest 1980
PRODAN, Savid: Les migrations des Roumains au-dela` Carpathes au XVIIIe sie `cle
, Sibiu 1945
NOVOVÌK
AD#NILOAIE, Nichita: Formation of the Romanian National State, Bucharest 1965
AD#NIOLAIE, Nichita & BERINDEI, Dan: La réforme agraire de 1864
en Roumanie et son application, Bucarest 1966
ALEXANDRESCU, Ion: A Short History of Bessarabia and Northern Bucovina, Iaýi 1994
ALEXANDRESCU, Vasile: Romania in World War I, Bucarest 1985
ANDERSON, N. S.: The Eastern Question, London 1966
ANDICS, E.: Das Bündnis Habsburg-Romanow, Budapest 1963
APOSTOL, Stan: Le proble `me agraire pendant la révolution de
1848 en Valachie, Bucarest 1971
AXENCIUC, Victor & TIBERIAN, Ioan: The Making of the Romanian State: Economic Pr
emises, Bucharest 1989
BERINDEI, Dan: L'Union des Principautés Roumaines, Bucharest 1967
BERINDEI, Dan: L'anné révolutionaire 1821 dans les Pays Roumains, Bucarest 1973
BERNATH, Mathias: Habsburg und die Anfänge der Rumänischen Nationalbildung, Leiden 1
972
BINDREITER, Uta: Die diplomatischen und wirtschaftlichen Beziehungen zwischen Os
terreich-Ungarn und Rumänien in den Jahren 1875-1888, Vienna 1976
BOBANGO, Gerald J.: The Emergence of the Romanian National State, New York 1979
BODEA, Cornelia: The Romanians' Struggle for Unification,
1834-1849, Bucharest 1970
BOSSY, R. V.: L'Autriche et les Principautés-Unies, Bucarest 1938
BR#TIANU, Gheorghe I.: La Politique extérieure du roi Charles Ier de Roumanie, Buc
arest 1940
BR#TIANU, Gheorghe I.: La Moldavie et ses frontie `res historiques, Bucarest 194
1
CAMPBELL, John C.: French Influence and the Rise of Roumanian Nationalism, New Y
ork 1971
CAZAN, Gheorghe & RADULESCU & ZONER, Serban: Rumänien und der Dreibund, 1878-1914,
Bukarest 1983
CERNOVODEANU, Paul & STANCIU, Ion: Distant Lands. The Genesis and Evolution of R
omanian-
American Relations, New York 1985
C#NCEA, Paraschiva: Via#a politic# din Rom#nia #n primul deceniu al independen#e
i de stat, Bucureýti 1984
CIP#IANU, George: At the Cross Riads (Fall 1917-Spring 1918).
Great Britain and Romania's Making of a Separate Peace, Oradea 1993
CONSTANTINESCU, Miron & PASCU, Stefan (ed.): The Unification of the Romanian Nat
ional State:
The Union of Transylvania with Old Romania, Bucharest 1971
CORFUS, Ilie: L'agriculture en Valachie durant la premie `re moitié du XIXe sie `c
le, Bucarest 1969
CORFUS, Ilie: L'agriculture en valachie depuis la Révolution de
1848 jusqu'a la Réforme se 1864, Bucarest 1976
DJUVARA, Neagu: Les pays roumains entre Orient et Occident: Les Principautés danub
iennes au début du XIXesie `cle, Paris 1989
DUMITRU-SNAGOV, Ion: Le Saint Sie `ge et la Roumanie Moderne,
1850-1866, Rome 1989
DUMITRU-SNAGOV, Ion: Le Saint Sie `g et la Roumanie Moderne,
1866-1914, Rome 1981
EIDELBERG, Philip Gabriel: The Great Rumanian Peasant Revolt of
1907: Origins of Modern Jacquerie, Leiden 1974
FLORESCU, Radu: The Struggle against Russia in the Roumanian Principalities, Mun
ich 1962
FRUCHT, Richard C.: Dun#rea noastr#. Romania, The Great Powers, and the Danube Q
uestion, 1914-
1921, New York 1982
GEORGESCU, Vlad: Mémoires et projets de réforme dans la Principautés Roumaines. Répertoi
re et textes inédits, 1-2, Bucarest 1970, 1972
GOLLNER, Carol: Die Siebenbürger Sachsen in den Revolutionsjahren
1848-1849, Bukarest 1967
GOUDOEVER, A. P.: Romanian History, 1848-1918, Goningen 1979
HITCHINS, Keith: The Romanian National Movement in Transylvania,
1780-1849, Cambridge 1969
HITCHINS, Keith: The Nationality Problem in Austria-Humgary. The Reports of Alex
ander Vaida to Archduke Franz Ferdinand's Chancellery, Leiden 1974
HITCHINS, Keith: Studies on Romanian National Consciousness, New York 1983
HITCHINS, Keith: The Idea of Nation. The Romanians of Transylvania, 1691-1849, B
ucharest 1988
IANCU, Carol: Les Juifs en Roumanie (1866-1919), Aix-en-Provence
1978
ILINCIOIU, Ion (ed.): The Great Romanian Peasant Revolt of 1907, Bucharest 1991
JELAVICH, Barbara: Russia and the Rumanian National Cause,
1858-1859, Bloomington 1959
JELAVICH, Barbara: Russian and the Formation of the Romanian National State, 132
1-1878, Cambridge 1984
JELAVICH, Barbara: Russia's Balkan Entanglements, 1806-1914, Cambridge 1991
JOWITT, Kenneth (ed.): Social Change in Romania, 1860-1940, Berkeley 1978
KELLOG, Frederick, The Road to Romanian Independence, West Lafayette 1995
LEBEL, Germaine: La France et les principautés danubiennes, Paris 1955
MACIU, Vasile: Mouvements nationaux et sociaux roumains au XIX-e sie `cle, Bucar
est 1971
MAIER, Lothar: Rumänien auf dem Weg zur Unabhängigkeitserklärung,
1866-1877, München 1989
MAIOR, Liviu: Le mouvement du Mémorandum, Bucarest 1981
MARINESCU, Beatrice: Romanian-British Political Relations,
1848-1877, Bucharest 1983
MICHELSON, Paul E.: Conflict and Crisis: Romanian Political Development, 1861-18
71, New York
1987
MOISUC, Viorica & CALAFATEANU, Ion (ed.): Assertion of Unitary, Independent Nati
onal States in Central and Southeast Europe (1821-1923), Bucharest 1980
Monarhia de Hohenzollern v#zut# de contemporani. Antologie, Bucureýti 1968
MOSSE, W. E.: The Rise and Fall of the Crimean System, 1855-1871, London 1963
OLDSON, William O.: Providential Anti-Semitism: Nationalism and Policy in Ninete
enth-Century Romania, Philadelphia 1991
PASCU, Útefan: The Independence of Romania, Bucharest 1972
PASCU, Útefan: The Making of the Romanian Unitary National State,
1918, Bucharest 1989
PLATON, Gheorghe: 1859: The Union of the Romanian Pricipalities, Bucharest 1978
PROKOPOWITSCH, Erich: Die rumänische Nationalbewegung in der Bukowina und der Dako
-
Romanismus, Graz 1965
ROMAN, Viorel: Rumänien im Spannungsfeld der Grossmächte,
1774-1878, Offenbach 1987
TORREY, Glenn E.: General Henri Berthelot and Romania: mémoires et correspondance,
1916-1919, New York 1987
TORREY, Glenn E.: When Treason Was a Crime: The Case of Colonel Alexandru Sturdz
a of Romania, Emporia 1992
TORREY, Glenn E.: The Revolutionary Russian Army and Romania,
1917, Pittsburg 1995
TURDEANU, Emil: Modern Romania: The Achivement of National Unity,
1914-1920, Los Angeles 1988
VERDERY, Katherine: Transylvanian Villagers: Three Centuries of Political, Econo
mic, and Ethnic Change, Berkeley 1983
VESA, Vasile: Les relations politiques roumano-francaises au début du XXe sie`cle
(1900-1916), Bucarest 1986
DVACÁTÉ STOLETÍ
ALMOND, Mark: The Rise and Fall of Nicolae and Elena Ceauýescu, London 1992
ANCEL, Jean (ed.): Documents Concerning the Fate of Romanian Jews during the Hol
ocaust, Jerusalem and New York 1986
AMESCU, Vasile & BANTEA, Eugen & CUPÚA,Ion: The Participation of the Romanian Army
in the Anti-
Hitlerite War, Bucharest 1966 AXWORTHY, Nark & SCAFET, Cornel & CR#CIUNOIU, Cris
tian: Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War,
1941-1945, London 1995
BACON, Walter (ed): Behind Closed Doors: Secret Papers on the Failure of Romania
n-Soviet Negotations, 1931-1934, Stanford 1979
BANAC, Ivo: Eastern Europe in Revolution, Ithaca 1992
BANAC, Ivo & VERDERY Katherine (ed): National Character and National Ideology in
Interwar Eastern Europe, Columbus 1995
BARKER, Elisabeth: British Policy in Southeast Europe in the Second World War, L
ondon 1976
BARNETT, Thomas: Romanian and East German Policies in the Third World: Comparing
the Strategies of Ceauýescu and Honecker, New York 1992
BEHR, Edward: Kiss the Hand You Cannot Bite: The Rise and Fall of the Ceauýescus,
New York 1991
BEZA, Gheorghe: Mission de guerre: La Roumanie dans la tournemente de la seconde
guerre mondiale, Paris 1977
BOIA, Eugene: Romania's Diplomatic Relations with Yugoslavia in the Interwar Per
iod, 1919-1941, New York 1993
BRAUN, Aurel: Romanian Foreign Policy since 1965, New York 1978
BROSZAT, Martin: Das Dritte Reich und die rumänische Judenpolitik, München 1958
BROWN,J. F.: The End of Communist Rule in Eastern Europe, Durnham
1991
BROWN, J. F.: Hopes and Shadowe: Eastern Europe after Communism, Durnham 1994
BULTMAN, Brad: Revolution by Candlelight: The Real Story Behind the Changes in E
astern Europe, Portland 1991
BUZATU, Gh.: Rom#nia cu ýi f#r# Antonescu, Iaýi 1991
CALAFETEANU, Ion: Diploma#ia rom#neasca in sud-estul Europei
1938-1940, Bucureýti 1980
CIORANESCO, George: Aspects des relations russo-roumaines: rétrospectives et orien
tations, Paris
1967
CIORANESCO, George: Acpects des relations sovieto-roumaines
1967-1971, Paris 1971
CIOR#NESCU, George: Bessarabia: Disputed Land between East and West, Munich 1985
CIUREA, Émile C.: Le traité de paix avec la Roumanie du 10
février 1947, Paris 1954
CODREANU, Corneliu Zelea: For My Legionaires, Madrid 1977
CODREANU, Corneliu Zelea: Journal de prison, Puiseaux 1986
CRETZIANU, Alexandre (ed.): Captive Rumania: A Decade of Soviet Rule, New York 1
956
CRETZIANU, Alexandre: The Lost Opportunity, London 1957
DELETANT, Dennis: Ceauýescu and the Securitate: Coercion and Dissent in Romania, 1
965-1989, London 1995
DIMA, Nicholas: Bessarabia and Bukovina: The Soviet-Romanian Territorial Dispute
, New York 1982
DOBRINESCU, Valeriu Florin: The Diplomatic Struggle over Bessarabia, Iaýi 1996
ELSBERRY, Terence: Marie, Queen of Romania: The Intimate Life of a Twentieth Cen
tury Queen, New York 1972
Emigrarea popula#iei evreieýti din Rom#nia #n anii 1940-1944, Bucureýti 1993
FISHER, Mary Ellen: Nicolae Ceauýescu: A Study of Political Leadership, Boulder 19
89
FISHER, Mary Ellen: Establishing Democracies, Boulder 1996
FISHER-GALAÝI, Stephen: Rumania, New York 1956
FISHER-GALAÝI, Stephen: The New Rumania: From People's Democracy to Socialist Repu
blic, Cambridge 1967
FISHER-GALAÝI, Stephen: Twentieth Century Rumania, New York 1991
FLOYD, David: Rumania: Russia's Dissident Ally, New York 1965
FRANCK, Nicolette: La Roumanie dans l'engrenage, Paris 1977
FRIESSNER, Hans: Verratene Schlachten: die Tragödie der deutschen Wehrmacht in Rumän
ien und Ungarn, Hamburg 1956
GAFENCU, Grigore: Prelude to the Russian Campaign, London 1945
GAFENCU, Grigore: The Last Days of Europe, New Haven 1948
GALLAGHER, Tom: Romania after Ceauýescu: The Politics of Intolerance, Edinburgh 19
95
GEORGESCU, Vlad (ed.): Romania, 40 Years (1944-1984), New York
1985
GILBERG, Trond: Nationalism and Communism in Romania: the Rise and Fall of Ceauýes
cu's Personal Dictatorship, Boulder 1990
GIURESCU, Dinu C.: Romania's Communist Takeover: The R#descu Government, New Yor
k 1994
HAZARD, Elizabeth W.: Cold War Crucible: United States Foreign Policy and the Co
nflict in Romania,
1943-1953, Boulder 1996
HEINEN, Armin: Die Legion "Erzengel Michael" in Rumänien: Soziale Bewegung und pol
itische Organisation, München 1986
HIBBELN, Ewald: Codreanu und die Eiserne Garde, Siegen 1984
HILLGRUBER, Andreas: Hitler, König Carol und Marschall Antonescu: die Deutsch-Rumäni
sche Beziehungen, 1938-1944, Wiesbaden 1954
ILIESCU, Ion: Romania at the Moment of Truth, Paris 1994
IOANID, Radu: The Sword of the Archangel: Fascist Ideology in Romania, New York
1990
IONESCU, Ghi##: Communism in Rumania 1944-1964, London 1964
IONESCU, Úerban N.: Who Was Who in Twentieth Century Romania, New York 1994
JO", Rudolf (ed.): The Hungarian Minority's Situation in Ceauýescu's Romania, New
York 1994
JOWIT, Keneth: Revolutionary Breakthrough and National Development: The Case of
Romania 1944-
1965, Berkeley 1971
KIDECKEL, David A.: The Solitude of Collectivism: Romanian Villagers to the Revo
lution and Beyond, Ithaca 1994
KING, Charles: Post-Soviet Moldova: A Borderland in Transition, London 1994
KING, Robert R.: A History of the Romanian Communist Party, Stanford 1980
KUTINA, Zdenìk & TEJCHMAN, Miroslav: Rumunsko, In: Balkánské socialistické státy mezi dvìma
válkami, 2. díl, s. 137-263, Praha 1970
KUZMANOVA, Antonina: Balkanskata politika na Rumynija 1933-1939, Sofija 1984
LANDWEHR, Richard: Romanian Volunteers in the Waffen-SS,
1944-1945, Brookings 1991
LEBEDEV, I. I. : Padenije diktatury Antonesku, Moskva 1966
LEE, Artur Gould: Crown Against Sicle: The Story of King Michael of Rumania, Lon
don 1950
LINDEN, Ronald Haly: Communist States and International Change:
Romania and Yugoslavia in Comparative Perspective, Unwin 1987
LIVEZEANU, Irina: Cultural Politics in Greater Romania:
Regionalism, Nation Building, and Ethnic Struggle, 1918-1939, Ithaca 1995
LUNDESTAD, Geir: The American Non-Policy towards Eastern Europe,
1943-1947, Oslo 1978
LUNGU, Dov B.: Romania and the Great Powers, 1933-1940, London
1989
LIVEANU, V. & RUSENESCU, M. & UDREA, T. & CIMPONERIU, E.: Iz chroniki istorièeskic
h dnej 1 maja
1944-6 marta 1945, Bucharest 1974
MAMINA, Ion & SCURTU, Ioan: Guverne ýi guvernan#i 1916-1938, Bucureýti 1996
MANER, Hans & MANER, Christian: Parlamentarismus in Rumänien (1930-1940), Demokrätie
im autoritaren Umfeld, München 1997
MANOILESCU, Mihail: Dictatul de la Viena. Memorii Iulie-August
1940, Bucureýti 1991
MANOLIU-MANEA, Maria (ed.): The Tragic Plight of a Border Area:
Bessarabia and Bucovina, Los Angeles 1983
MARINESCU, Beatrice: Romanian-British Political Relations, Bucharest 1983
MARKHAM, Reuben H.: Rumania under the Soviet Yoke, Boston 1949
MITRANY, David: The Land and the Peasant in Rumania: The War and Agrarian Reform
 (1917-1921), London 1930
MOISUC, Viorica: Basarabia-Bucovina-Transilvania. Unirea 1918.
Documente, Bucureýti 1996
MONTIAS, John Michael: Economic Development in Communist Rumania, Cambridge 1967
MOULIS, Vladislav & VALENTA, Jaroslav & VYKOUKAL Jiøí: Vznik, krize a rozpad sovìtského
bloku v Evropì 1944-1989, Ostrava 1991
MURPHY, Dervla: Transylvania and Beyond, New York 1993
MUÚAT, Mircea & ARDELEANU, Ion: Political Life in Romania,
1918-1922, Bucharest 1982
NAGY-TALAVERA, Nicholas M.: The Green Shirts and Others: A History of Fascism in
Hungary and Romania, Stanford 1970
NEAGOE, Stelian: Istoria Guvernelor Rom#niei. De la #nceputuri (1859) p#na #n zi
lele noastre (12
mai 1995), Bucureýti 1995
NELSOM, Daniel N.: Romanian Politics in the Ceausescu Era, New York 1988
NELSON, Daniel N. (ed.): Romania after Tyranny, Boulder 1992
NIRI, A.: Tratatul unui tratat #nrobitor, Bucureýti 1965
NOUZILLE, Jean: Transylvania: An Area of Contacts and Conflicts,
1918-1922, Bucharest 1982
ONISORU, Gheorghe: Alian#e ýi confruntari intre partidele din Rom#nia (1944-1947),
Bucureýti 1996
OPREA, Ion M.: Nicolae Titulescu's Diplomatic Activity, Bucharest
1968
PACEPA, Ion Mihai: Red Horizons: Chronicles of a Communist Spy Chief, Washington
1987
PAKULA, Hannah: The Last Romantic. A Biography of Queen Marie of Roumania, New Y
ork 1984
PEARTON, Maurice: Oil and Romanian State, London 1971
POPIÚTEANU, Cristian: Rom#nia ýi Antanta Balcanic#, Bucureýti
1968
PORTER, Ivor: Operations Autonomous: With S.O.E. in Wartime Romania, London 1989
PROST, H.: Destin de la Roumanie, 1918-1954, Paris 1954
QUINLAIN, Paul D.: Clash over Romania: British and American Policies towards Rom
ania, 1938-
1947, Los Angeles 1977
QUINLAIN, Paul D.: The Playboy King: Carol II of Romania, Westport 1995
ROBERTS, Henry L.: Romania: Political Problems of an Agrarian State, New Haven 1
951
ROMANESCU, Gheorghe & CIOBANU, Nicolae & DUTU, Alesandru: L'Armée roumaine dans la
campagne de l'ouest. Sa contribution a l'affrachissement de la Hongrie, de la T
chécoslovaquie et de l'Autriche, Bucureýti 1991
ROTSCHILD, Joseph: East Central Europe between the Two World Wars, Seattle 1974
ROUCEK, Joseph S.: Contenporary Romania and her Problems: A Study of Modern Nati
onalism, Stanfors 1932
RUSENESCU, Mihail & Saizu Ioan: Via#a politic# #n Rom#nia
1922-1928, Bucureýti 1979
SAIU, Liliana: The Great Powers and Romania, 1944-1946: A Study of the Early Col
d War Era, New York 1992
SAVU, Al. Gh.: Dictatura regal#, Bucureýti 1970
SETON-WATSON, Hugh: Eastern Europe between the Wars, 1918-1941, Cambridge 1945
SIMA, Horia: Histoire du Mouvement Légionaire, 1919-1937, Rio de Janeiro 1972
Sovìtizace východní Evropy. Zemì støední a jihovýchodní Evropy v letech 1944-1948, Praha 19
SPECTOR, Sherman D.: Rumania at the Paris Peace Conference: A Study of the Diplo
macy of Ioan I.
C. Br#tianu, New York 1962
Støední a jihovýchodní Evropa ve válce a v revoluci, 1939-1944, Praha 1969
STURDZA, M.: The Suicide of Europe. Memoirs of Prince Michael Sturdza, Former Fo
reign Minister of Roumania, Boston 1968
SUGAR, Peter (ed.): Native Fascism in the Succesor States, Santa Barbara 1971
6 mar#ie 1945. #nceputurile comuniz#rii Rom#niei, Bucureýti 1995
ÚIÚCANU, Elena N.: Basarabia sub regimul bolýevic (1940-1952), Bucureýti 1998
TALPEÚ, Ioan: Diploma#ie ýi ap#rare 1933-1939, Bucureýti 1988
TARAU, Virgiliu & BUCUR, Ioan Marius (ed.): Strategii ýi politici #n alegerile par
lamentare din 19
moiembrie 1946, Cluj 1998
TEJCHMAN, Miroslav: Královský povel, Praha 1969
TEJCHMAN, Miroslav: Balkánská politika Velké Británie na poèátku druhé svìtové války (1939-
aha 1979
TEJCHMAN, Miroslav: Boj o Balkán. Balkánské státy v letech
1939-1941, Praha 1982
TEJCHMAN, Miroslav: Válka na Balkánì. Balkánské státy v letech
1941-1942, Praha 1986
TEJCHMAN, Miroslav: Balkánský fa ismus, Praha 1989
TISMANEANU, Vladimir: Reinventing Politics: Eastern Europe from Stalin to Havel,
New York 1992
TREPTOW, Kurt W.: Rom#nia ýi cel al doilea r#zboi mondial, Iaýi
1996
VERONA, Sergiu: Military Occupation and Diplomacy: Soviet Troops in Romania, 194
4-1958, Durnham 1992
WALDECK, R. G.: Athene Palace, New York 1942
WALLER, Michael: The End of the Communist Power Monopoly, Manchester 1993
WATTS, Lary L.: Ethnic Relations in Romania, Princeton 1991
WATTS, Lary L.: Romanian Cassandra: Ion Antonescu and the Struggle for Reform, N
ew York 1993
WOLFF, Robert Lee: The Balkans in Our Time, Cambridge 1974
ZAGOROFF, S. D. & VEGH J. & BILIMOVICH, A. D.: The Agrarian Economy in the Danub
ian Countries,
1933-1945, Stanford 1955
ZAHARIA, Gheorghe & BOTORAN, Constantin: Politica sa ap#rare na#ional# a Rom#nie
i #n contextul european interbelic 1919-1939, Bucureýti 1981
ÈESKO-RUMUNSKÉ VZTAHY
BOIA, Lucian: Relationships, between Romanians, Czechs and Slovaks 1848-1914, Bu
cureýti 1977
DAN, Mihai: Cehi, Slovaci ýi Rom#ni #n veacurile XIII-XVI, Sibiu
1944
GIURESCU, Constantin: Útoèi tì husitù a jejich støedisko v Moldavsku, In: Sborník prací Fil
cké fakulty Brnìnské univerzity, 1961, øada historická, s. 105-119
IORGA, Nicolae: Relation des Roumains avec les Tchécoslovaques, Prague 1924
JARNåK, Urban: Rela#iunile rom#no-cehoslovace din trecut ýi din viitor, Bucureýti 1919
KOLLER, Jiøí: Rumunsko, Praha 1966
KONEÈNÝ, Zdenìk & HRADEÈNÝ, Pavel: K problematice obchodních vztahù mezi Èeskoslovenskem a
skem v letech 1919-1931, In: Slovanské historické studie, VI, Praha 1966, s. 209-241
KRAND ALOV, Dimitr: Vala i na Moravì. Materiály, problémy, metody, Praha 1963
MACÙREK, Josef: Husitství v rumunských zemích, Zvlá tní otisk z Èasopisu Matice moravské, r
51 (1927), Brno 1927
MACÙREK, Josef: K dìjinám èesko-ukrajinských a èesko-rumunských vztahù druhé poloviny 14. a
loviny 15. století, In: Slovanské historické studie, III, Praha 1960, s. 127
MACÙREK, Josef: K dìjinám èeskoslovensko-rumunských vztahù v národnì osvobozeneckém hnutí 1
In: Slovanské historické studie, VI, Praha 1966, s. 187-208
MACÙREK, Josef: K dìjinám osídlení a hospodáøsko-epoleèenského rozvoje ji ního Tì ínska, ji
everozápadního Slovenska a východní Moravy, Ostrava 1959
MAINU , Franti ek & BENE , Pavel: Ve jnénu pøátelství. Rumunská armáda v bojích za osvoboze
nska, Brno 1975
MILER, V.: Cehoslovacii #n Rom#nia, Bucureýti l928
SECKÁ, Milena: Èe i v rumunském Banátu, In: Èe i v cizinì, 8, Praha 1995
SLÁDEK, Zdenìk & TEJCHMAN, Miroslav: Hospodáøské pronikání nacistického Nìmecka do zemí jih
opy v letech 1933-1940, In: Slovanské historické studie, 11, Ptaha 1976, s. 175-
207
SLÁDEK, Zdenìk & ROMPORTLOVÁ, Marta: Hospodáøské styky mezi Èeskoslovenskem a Rumunskem ve
letech, In: Sborník prací Filozofické fakulty Brnìnské univerzity 32, 1983, øada historick
s. 23-
38
SLÁDEK, Zdenìk & ROMPORTLOVÁ, Marta: Ekonomické vztahy èeskoslovensko-rumunské 1918-1923, I
: Sborník prací Filosofické fakulty Brnìnské univerzit 36,
1987, s. 37-44
STODOLA, Karel: Die Handelsbeziehungen der Tschechoslowakei mit der Königreich Rumän
ien, Bratislava 1921
EBA, Jan: Rom#nia ýi Cehoslovacia de-alungul Istoriei, Bucureýti
1934
TEJCHMAN, Miroslav: Poèátek diplomatických vztahù èeskoslovensko-rumunských, In: Slovanský
ed, 1971, 4, s. 273-280
TEJCHMAN, Miroslav: Èeskoslovensko a Rumunsko v roce 1938 a Malá dohoda, In: Slovans
ké túdie,
1971, s. 86-110
TEJCHMAN, Miroslav: Èeskoslovensko-rumunská spolupráce v letech
1. svìtové války a po vzniku jednotlivých národních státù, In:
Sborník k problematice dìjin imperialismu, 14, Praha 1982, s. 149-160
TEJCHMAN, Miroslav: Rumunská armáda a osvobození Èeskoslovenska, In: Slovanský pøehled, 198
,
2, s. 124-128
TEJCHMAN, Miroslav: Èeskoslovensko-rumunské vztahy ve dvacátých letech, In: Slovanský pøehl
d,
1988, 3, s. 245-248
TEJCHMAN, Miroslav: Rumunsko a "pra ské jaro", In: Slovanský pøehled, 1998, 4, s. 375-38
3
TEJCHMAN, Miroslav: Dr. Edvard Bene and the Romanian Opposition during the Second
World War, In: Prague Papers 1999, s. 287
URBAN, R.: Èechoslováci v Rumunsku, Bukure 1930
VALENTOVÁ, Libu e: Pøeklady z rumunské literatury do èe tiny (1900-1991), Praha 1992

OBSAH

I. STAROVÌK
1. DOBA KAMENNÁ A BRONZOVÁ 7
Paleolit 7
Thrákové (cca 2000-650 pø. n. l.) 9
Getové a Dákové 11
2. KRÁLOVSTVÍ DÁKÙ CCA 650 PØ. N. L.- CCA 150 PØ. N. L. 13
Vrchol geto-dácké spoleènosti 16
Kult Zalmoxida 17
Politický ivot Geto-Dákù 18
Burebista 19
3. POD NADVLÁDOU ØÍMA 21
Øímsko-dácké války 21
Øímské panství v karpato-dunajské oblasti 23
Moesia 24
Dácie (106-271) 28
Osud Zalmoxida 31
Odchod Øímanù z Dácie 32
4. VZNIK RUMUNSKÉHO NÁRODA 34
Následky romanizace v Moesii a Dácii 34
Pøijetí køes anství 35
Rumuni jako zvlá tní etnická skupina 36

II. STØEDOVÌK
5. NA CESTÌ K STÁTNOSTI 41
Støedovýchodní a jihovýchodní Evropa v raném støedovìku (od 9. do 11. století) 41
Poèátky rumunského feudalismu a rané politické útvary 43
Nastolení uherské nadvlády a kolonizace Sedmihradska (od 11. do 14. století) 4
6
6. PRVNÍ RUMUNSKÁ KNÍ ECTVÍ 49
Rumunské politické útvary ji nì od Karpat (10.-13. století) 49
Politická a nábo enská situace na východ od Karpat (12.-13. století) 52
Význam zalo ení nezávislých rumunských státù 54
7. STØEDOVÌKÁ RUMUNSKÁ CIVILIZACE 56
Mezi Byzancí a západním svìtem 56
Støedovìká spoleènost 57
Støedovìký stát 60
Církev a její organizace 66
8. OBRANA KØES ANSTVÍ 70
Mezinárodní vztahy a vznik tureckého nebezpeèí 70
Mircea Starý a jeho následníci 70
Alexandr Dobrý a jeho následníci 74
Alexandr Aldea a Vlad Dracul - hledání rovnováhy moci 76
Jan Hunyady a obrana køes anství 80
Vlad III. Dracula (Ýepeý) 84
tìpán Veliký 87
Rumunská kultura a spoleènost v 15. století 92
9. POD OTOMANSKOU SUVERENITOU 95
Vala sko a Moldavsko - vazalové Turecka 95
Petr Rareý a jeho následníci 98
Jan Chrabrý - pokus o odpor 99
Sedmihradsko jako autonomní kní ectví (druhá polovina 16. století) 100
Kultura v 16. století 102
Michal Chrabrý - první sjednotitel rumunských zemí 105

III. RANÝ NOVOVÌK

10. POÈÁTKY PÁDU OTOMANSKÉHO IMPÉRIA 115
Politická situace v rumunských kní ectvích v 17. století 116
Sedmihradsko jako promotor sjednocení 118
Radu Úerban - epilog vìku Michala Chrabrého 120
Dvì politické formule Porty a protiøecká reakce 121
11. NÁSLEDOVNÍCI MICHALA CHRABRÉHO 123
Matei Basarab a Vasile Lupu - dva brilantní vládci 123
Konsolidace vztahu mezi kní ectvími 124
Ve stopách Michala Chrabrého 126
Re im lechty: mezi projektem a realitou 126
12. VZESTUP HABSBURKÙ 129
Protofanariotský experiment 129
Úpadek otomanské moci 130
Sedmihradsko pod vládou Habsburkù 131
13. NÁSTUP FANARIOTÙ 137
Zaèátek vìku fanariotù 137
Barokní senzitivita v kultuøe a umìní 138
Reformy fanariotù 142
14. VÝCHODNÍ OTÁZKA A OSUD SEDMIHRADSKA 147
Východní otázka a dunajská kní ectví 147
Ioan I. Micu-Clain a zápas o práva Rumunù v Sedmihradsku 148
Konec kulturní epochy 151

IV. NOVOVÌK
15. RUMUNSKÉ ZEMÌ VE VÌKU REFOREM A REVOLUCÍ 155
Trojnásobná revoluce 155
Tudor Vladimirescu a povstání 1821 158
Rumunský kulturní a národní vývoj 163
Návrat místních kní at 165
Éra organických statutù 167
Národní a sociální hnutí, 1834-1848 169
16. MEZI REVOLUCÍ A SJEDNOCENÍM 174
Rok 1848 v rumunských zemích 174
Rumunské zemì mezi revolucí a sjednocením 186
Vláda Alexandru Iona Cuzy, 1859-1866 192
17. ZAHRANIÈNÍ KNÍ E A NEZÁVISLOST 199
Rumunsko pod Carolem I., 1866-1914 199
Kultura, spoleènost a ekonomika, 1866-1914 200
Cesta k nezávislosti 211
18. RUMUNSKÉ ZEMÌ POD CIZÍ VLÁDOU, 1848-1918 222
Sedmihradsko za neoabsolutismu a liberalismu 222
Bukovina 224
Besarábie 224
Rumunské národní hnutí v Sedmihradsku 225
19. OD NEZÁVISLOSTI K VÁLCE 234
Budování státu 234
Konec jedné éry 242
20. RUMUNSKO A PRVNÍ SVÌTOVÁ VÁLKA 244
Neutralita 244
Ve válce, 1916-1918 250
Vytvoøení Velkého Rumunska 255

V. DVACÁTÉ STOLETÍ
21. Rumunsko po sjednocení 263
Politické doktríny 265
Konsolidace státu 267
Národnostní otázka 269
22. MEZIVÁLEÈNÉ OBDOBÍ, 1918-1939 270
Hospodáøský vývoj 270
Politický ivot a politické strany 275
Politický systém pøedváleèného Rumunska 286
Krize demokratického systému 291
Královská diktatura 293
Vývoj vzdìlanosti, vìdy a kultury v meziváleèném období 295
Mezinárodní vztahy 302
Pøedveèer války v Evropì 307
23. RUMUNSKO ZA DRUHÉ SVÌTOVÉ VÁLKY 309
Kolaps Velkého Rumunska 309
Národnì legionáøský stát 312
Mezinárodní situace v dobì Antoneskova re imu 316
Hospodáøská politika 319
Rumunský vojenský pøíspìvek 321
idovská politika 323
Rumunské váleèné cíle 328
Cesta z války 331
Konec rumunsko-nìmecké aliance 335
24. MEZI DEMOKRACIÍ A TOTALITOU 337
Antoneskovo zatèení 337
Sovìtizace 339
25. POÈÁTKY KOMUNISTICKÉHO RE IMU 347
Komunistická strana, 1948-1965 347
Období stalinského dogmatismu 347
Od stalinismu k národnímu komunismu 355
Zmìna ve vedení a IX. sjezd strany 358
26. RE IM NICOLAE CEAUÚESKA 359
Druhá polovina edesátých let 359
Sedmdesátá leta 365
Osmdesátá leta 368
27. NÁVRAT K DEMOKRACII 374
Revoluce v prosinci 1989 374
Izolace a osamocenost 376
Hospodáøské dìdictví komunismu 383
Druhá fáze reforem 389
Kulturní ivot v nové demokratické éøe 393
VI. NÁSTIN ÈESKO-RUMUNSKÝCH VZTAHÙ
Èesko-rumunské vztahy ve støedovìku 397
Èe i a Rumuni v 19. století 403
První svìtová válka 409
Èeskoslovensko-rumunské vztahy mezi dvìma svìtovými válkami 411
Druhá svìtová válka 419
Ve stínu "východního bratra" 422
Èesko-rumunské vztahy v souèasnosti 427
Krajané 429
DOSLOV 433
DODATKY
Chronologický pøehled významných událostí 439
Pøehled panovníkù a politické reprezentace nejdùle itìj ích státních útvarù na rumunském úz
Výbìrový seznam literatury 468
Rejstøík 483
Rejstøík
V rejstøíku nejsou - vzhledem k jejich èastému výskytu v celém textu - uvedena hesla Rumuns
o, Rumuni a hlavní mìsto Bukure (Bucureýti). V nìkterých pøí-padech jsou vynechávána adje
ský.

A
Aaron, Florian (1805-1887), rumunský (sedmihradský) novináø: 164,
170
abdikace: 108, 122, 197, 200, 211, 214, 312, 346, 349, 351
Abdul II., Hamid /Abdüllhamid/ (1842-1918), turecko-osmanský sultán: 239
Acrosas, skytský král v Dobrud i ve 2. stol. pø. n. l.: 16
Acton, Lord John (1834-1902), britský historik a novináø: 213
Acear (Ratiaria): 36
Ada-Kaleh, ostrov: 302
Adamclisi (Tropaeum Traiani): 22, 26, 28
Adamovici, Gherasim, sedmihradský pravoslavný biskup v 18. stol.:
151
Adrian, Gheorghe (1820-1889), rumunský generál: 214
Aelianus, Tiberius Plautius Silvanus, øímský správce Moesie v 1. stol. n. l.: 19
afirmace: 122, 163, 199, 212, 222, 224, 244
Afrika: 29, 70, 360, 367
aga: 63
Ag#rbiceanu, Ion (1882-1963), rumunský spisovatel: 300, 419
Agata, Andrei, rumunský pravoslavný knìz: 350
Agathocles, syn Lýsimacha: 15
agencie: 216
agrarismus: 265, 266, 278
agrárníci: 266, 418
agrese: 190, 215, 233, 244, 280, 305, 306, 308, 312, 318, 329,
332-334, 338, 344, 392
Ahtum, vojvoda Banátu v 11. stol.: 45
Achaia: 18, 32
Aiud: 59
akademie: 102, 138, 200, 206, 207, 212, 232, 352, 361, 409
akademici: 362, 365
Akademie architektury: 296
Akademie prùmyslových a obchodních vìd: 296
Akademie vìd: 206, 207
Berlínská: 152
Èeská akademie vìd a umìní: 407
Mihaileánská: 164, 169, 407
spolupráce s èeskou akademií: 429
ústavy: 394
Zemìdìlská: 296
Akkerman (viz Cetatea Alb#) aktivismus: 169, 228, 232
hospodáøský: 233
kulturní: 233
neoaktivistická strategie: 232, 233
Alba Iulia (Apulum): 30, 65, 69, 79, 84, 98, 102, 106, 109, 110,
149, 185, 222, 258, 263, 279, 289, 303, 401
Albánci: 36, 66
Albánie: 77, 90, 241, 383
Albini, Septimiu (1821-1890), rumunský novináø: 230
Albrecht II. Habsburský (1397-1439), od r. 1437 øímský císaø a èeský a uherský král: 78, 79
Alecsandri, Vasile (1821-1880), rumunský spisovatel: 176, 177,
181, 194, 201, 224
Alexandr, velkokní e litevský, syn Kazimíra IV.: 91
Alexandr I. (1777-1825), ruský car: 158
Alexandr II. (1818-1881), ruský car: 217
Alexandr Dobrý /cel Bun/ (#1432), moldavský kní e: 61, 68, 74-77,
87, 398, 399
Alexandr Veliký (356-323 pø. n. l.), makedonský král: 15
Alexandr Zlý /cel R#u/ (#1597), vala ský kní e: 105
Alex#ndrel (vládl 3x v období 1449-1455), moldavský kní e: 76
Alexandrescu, Anton, rumunský politik: 350
Alexandrescu, Grigore (1810-1885), rumunský spisovatel: 201
Alexandru (#1496), syn tìpána Velikého: 90, 91
Alexandru I. Aldea (#1436), vala ský kní e, syn Mircey Starého:
76-78
Alexandru II. Mircea /Alex#ndrel/ (#1577), vala ský kní e: 106
Alexandru, Iliaý (vládl 4x v období 1616-1633), moldavský a vala ský kní e: 122
Alexandru, Ioan /Sander/ (*1941), rumunský spisovatel: 353
Alexandru L#puýneanu (vládl 2x v období 1552-1568), moldavský kní e: 103
Alexianu, Gheorghe (1897-1946), rumunský profesor a politik:
329-331
Alexios I. Komnenos (vládl 1081-1118), byzantský císaø: 45
Ali Pa a, velkovezír ze 14. stol.: 71
Aliance pro Rumunsko: 391
Altajské hory: 41
Altan Bey: 137
Al ír: 367
Aman, Theodor (1831-1891), rumunský malíø: 204
Amerièané: 317, 326, 329, 333, 335, 336, 339, 340, 345, 382
Amlaý: 52, 55, 71, 82, 83
Amsterodam: 357
Ana Komnéna (1083-1148), byzantská historièka: 45
Ana, první man elka Alexandra Dobrého: 75
anarchie: 28, 77, 176
Anastasiu, rumunský generál: 419
Anatolie: 8, 10, 11, 80
Andrássy, Gyula (1823-1890), maïarský politik: 225
Andreescu, Ion (1851-1882), rumunský malíø: 204
anexe: 97, 136, 147, 171, 225, 245, 317, 318, 323
Anghel, Atanasie (1665-1713), metropolita pravoslavné církve v Sedmihradsku: 133, 13
4
Anglièané (viz Britové) Ankara: 72, 332, 419
antikomunismus: 284
antisemitismus: 207, 213, 269, 280, 284, 285, 293, 309, 323, 328,
351
antisemitské zákony: 310, 311
státní politika: 295, 309
Antonescu, Ion (1882-1946), rumunský generál a diktátor: 252,
285, 306, 312-316, 318-337, 344, 345, 351
Antonescu, Marie /Rica/, ena generála Antonescu: 316
Antonescu, Mihai /Ica/ (1899-1946), rumunský politik: 316, 321,
323, 335
Antonescu, Petre (1873-1965), rumunský architekt: 204
Antonie Vod# z Popeýti (vládl 1669-1672), vala ský kní e: 127
Antonius Pius /Titus Aelius Hadrianus A.P./ (86-161), øímský císaø: 28
Antové: 34
Apáfi I. Mihai (1632-1690), sedmihradský kní e: 130, 131
Apáfi II. Mihai, syn Apáfiho I.: 131,
132
Apeninský poloostrov: 8
Apollodóros z Dama ku, øecký stavitel a uèenec z poè. 2.st.: 22
Aponyi, Albert (1846-1933), maïarský politik: 227
Apostol, Gheorghe (*1912), rumunský politik: 359
Appian /Appianos z Alexandrie/, øímský historik z 2. stol.: 11
Apulum (viz Alba Iulia) Apusenské hory: 28, 30, 104, 150, 171, 185, 303
Arad: 150, 183, 185, 222, 257, 258, 374, 389, 430
Arbore: 67
Argeý: 51, 60, 65, 67, 69, 104, 250
øeka: 49, 425
Arghezi, Tudor (1880-1967), rumunský básník: 301, 353
Arhondologie: 180
Archangelsk: 409
archeologické nálezy: 8-10, 12, 17, 26, 29-31, 33-35, 45, 206,
409
doba bronzová: 10
doba elezná: 11, 13, 14, 16
ideologie: 352
mlad í doba kamenná: 7
pozdní doba kamenná: 8
star í doba kamenná: 7
architektura: 17, 69, 104, 141, 152, 204, 407
Akademie architektury: 296
Národní kola architektury: 204
Rumunský styl: 94
archivy: 67, 104, 207
fonoarchiv: 302
Arion, Mihail (*1884), rumunský diplomat: 410
Aristid, Constantin /Costache/ (1800-1880), rumunský (vala ský) spisovatel a herec: 16
4
aristokracie (viz té lechta): 10, 18, 31, 58, 98, 144, 147,
150, 192
"aristokraticko-demokratická republika": 157
moldavská: 140, 142, 146
vala ská: 140, 142, 146
armáda (viz té vojsko): 34, 45, 47, 50, 54, 59, 65, 76, 84, 86,
87, 98, 107, 108, 109, 119, 125, 160, 166, 180, 183-185, 190,
195, 197, 198, 213, 214, 218, 219, 224, 232, 235, 240, 241, 247,
249-252, 254, 255, 267, 268, 287, 302, 303, 308, 310-
312, 314, 315, 320-322, 325, 327, 330-332, 334-336, 338, 339,
341, 343, 345, 346, 359, 375, 381, 401, 410, 412, 415,
420, 421
carská (viz ruská) císaøská (viz rakouská) èeskoslovenská: 410, 411
francouzská: 409
maïarská (viz té uherská): 185, 398
makedonská: 15
moldavská: 88
nìmecká: 250, 251, 254, 320-322, 325, 330, 335
osmanská (viz turecká) otomanská (viz turecká) povstalecká: 150
rakouská: 111, 131, 135, 146, 150, 171, 184, 185, 188, 249, 256
Rudá (viz sovìtská) rumunská: 183, 184, 190, 218, 219, 235, 241, 247, 249-252, 254,
256, 302-304, 320-323, 325, 327, 331, 332, 334, 336,
338-341, 343, 346, 410, 420, 421
ruská: 158, 160, 181, 185-187, 218, 250-253, 255, 381, 410
øímská: 21-23, 26, 28, 30, 34
sedmihradská: 59, 82
sovìtská: 331, 334, 338, 339, 344-346, 355, 356, 359, 412, 418,
421
turecká: 72, 73, 76, 78, 79, 81, 86, 88, 89, 98, 104, 107, 115,
116, 130, 131, 160, 161, 179, 219
turecko-vala ská: 99
uherská (viz té maïarská): 47, 54
vala ská: 85, 98, 168
armády: 115, 304, 322, 325, 338, 382
Var avské smlouvy: 426
armaý: 63
arnauti: 159
Aron Vod# /Tyran/ (#1595), moldavský kní e: 105, 106, 139
Arpád (# po 907), zakladatel uherské dynastie Arpádovcù: 41
Arrian /Arrianos Flavios z Nikomédie/ (asi 95-175), øecký historik: 15
Arsache, Apostol (1789-1869), rumunský (arománský) politik: 195
Arumuni: 36, 239, 407
Asachi, Gheorghe (1788-1869), rumunský pedagog: 155, 164
Asen (#1196), zakladatel bulharské dynastie Asenovcù, bratr Petra a Kalojana: 49
Asie: 41, 367
Malá: 27, 70, 73, 180
Støední: 41, 44
asimilace: 24, 34-36, 44, 57, 226, 228, 229, 233, 354, 371, 431
Asociace Br#ncoveanova orla: 376
ASTRA (Sedmihradská asociace pro literaturu a kulturu rumunského národa): 207, 211, 22
3, 228, 409
Ateas, skytský král ve 3. stol. pø. n. l.: 14
Atelkuz /Etel-Küzü/: 41, 42
Athény: 14
Athos, hora: 67, 69, 104, 118
Atlanta: 394
Augustus, Gaius Octavianus (63 pø. n. l.-14 n. l.), první øímský císaø: 26, 27
Aurelián /Aurelianus, Lucius Domitius/ (214-275), øímský císaø:
28, 30, 32, 33
Auschnitt /Ausnit/, Max (1888-1959), rumunský prùmyslník: 292
Austrálie: 322
autonomie: církve: 183, 222, 229
kulturní: 26
národnostní: 258
politická: 46, 48, 51, 54, 56, 60, 76, 97, 108, 129, 131, 135,
144, 147, 165, 172, 177, 190, 224, 255, 357
program: 224
regionální: 279
Avaøi: 34, 35, 41
Averescu, Alexandru (1859-1938), rumunský generál a politik: 240,
252, 253, 276, 278, 280, 413
Avramescu, Gheorghe, rumunský generál: 420
Axente, Sever Ioan (1821-1906), rumunský (sedmihradský) politik:
184
azbuka: 163, 255
Azovské moøe: 323
B
Babadag: 172, 271
Babeý, Victor (1854-1926), rumunský lékaø bakteriolog: 298
Babeý, Vincen#iu (1821-1907), rumunský (banátský) politik: 228,
229
Bac#u: 87, 399
Baèka: 398
Badea, Laura (*1970), rumunská ermíøka: 394
Bach, Alexander von (1813-1893), rakouský politik: 222
Baia: 65, 75, 87
Bajezid I. /Bayezit/ (1348-1430), turecko-osmanský sultán, syn Murada I.: 71-73
Bajezid II. /Bayezit/ (1448-1512), turecko-osmanský sultán: 90
balady: 93
hrdinské: 93
Miori#a: 93
Balaýová, Jolanda (*1936), rumunská atletka: 366
B#l#ceanu, Ion (1825-1911), rumunský politik: 195
B#lcescu, Nicolae (1819-1852), rumunský politik a historik: 163,
168, 170, 175, 177-179, 185, 187, 404
Balica, vùdce povstání v Dobrud i ve 14. stol.: 51
Balint, Simion (1810-1880), rumunský (sedmihradský) politik: 184
Balkán (Haemus), pohoøí: 8, 11, 12, 14, 15, 18, 19, 24, 27, 35
Balkánský pakt: 306, 417
Balkánský poloostrov: 8, 11, 14, 15, 18, 27, 35, 36, 70, 71, 81,
83, 104, 158, 172, 187, 213, 217, 242, 317, 332, 406, 408
Baloýescu, Isaia, pravoslavný biskup v Bukovinì v 19. stol.: 172
Balý, Teodor (1790-1857), moldavský místodr ící /caimacam/: 189
Balta Liman: 186
Balteni: 80
Baltické moøe: 43
bán: 62, 81, 105
Banát: 9, 18, 19, 29, 34, 45, 59, 79, 97, 100, 116, 147, 148,
164, 170, 183, 185, 207, 222, 223, 228-230, 247, 249, 250, 258,
269, 270, 272, 286, 349, 365, 398, 429, 430
bankovnictví: 200, 385, 388
bankrot: 240, 346, 385, 388
banky: 209, 210, 229, 232, 385, 391
agrární: 215
banka Albina: 211
investièní: 388
Národní banka: 210, 238, 320, 326, 347, 385, 388
obchodní: 385
privatizace: 388, 391
soukromé: 388
státní: 388
Svìtová banka: 391
úvìrové: 240
zahranièní: 279
Zemská banka v Praze: 415
znárodnìní: 347
Banting, Frederic Grant (1891-1941), kanadský lékaø a fyziolog:
299
B#nulescu, Útefan (*1929), rumunský spisovatel: 353
ban: 51
B#r#gan, step: 350, 351
Baranga, Aurel (1913-1979), rumunský spisovatel: 353
Baranyi, Paul, jezuita z konce l7. stol.: 133
barbarský: 16, 21, 23, 28, 32, 37, 41, 49, 50, 52, 56, 180, 327
B#rbat, bratr kní ete Litovoie, ve 13. stol.): 50
Barboýi: 17, 25
Barbu, Eugen, (*1924), rumunský prozaik: 353
Barbu, Ion (1885-1961), rumunský básník: 301
Bari#iu, George (1812-1893), rumunský (sedmihradský) politik:
164, 171, 181, 182, 206, 207, 225, 227, 229, 230, 403, 405
B#rlad: 75
B#rnu#iu, Simion (1808-1864), rumunský (sedmihradský) politik:
164, 171, 182-184
B#rsa (B#rsei): 47, 59, 85
Barton, Edward (#1598), anglický vyslanec u Porty koncem l6. stol.: 105
Basarab I. (vládl asi 1310-1352), vala ský kní e: 50, 51
Basarab II. (vládl 1442-1443), vala ský kní e, syn Dana II.:
78-80
Basarab III. Laiot# /Starý/ (#1480), vala ský kní e: 86, 88, 90
Basarab IV. Mladý /Ýepeluý/ (#1482), vala ský kní e: 90
Basarab, Matei (1580-1654), vala ský kní e: 123, 124, 127, 138,
141
Basarab, Neagoe (#1521), vala ský kní e, syn Basaraba Mladého:
67, 92, 95, 103, 104
Basta, Jiøí /Giorgio/ (1544-1607), habsburský generál: 111
Bastarnové: 12, 13, 16, 19, 28
B#tca Doamnei: 17
Batista y Zaldivar Fulgentio (1901-1973), kubánský politik a diktátor: 312
Bánská Bystrica: 420
básnì: 103, 141, 203, 301, 353
Báthory, Gabriel (1580-1613), sedmihradský kní e: 118-120
Báthory, Ondøej (1562-1599), kardinál a sedmihradský kní e: 108,
109
Báthory, tìpán (1533-1586), sedmihradský kní e, polský král: 89,
101, 102, 126
Báthory, tìpán (#1535), vládce teme várského Banátu: 59
Báthory, Zikmund (1572-1613), sedmihradský kní e: 102, 106, 108,
111, 126
Beck, Józef (1894-1944), polský politik: 307
Beiuý: 164
Belgie: 299
Belkene (Dimum), øeka: 24
Belogradèik: 219
Bem, Iosif, rumunský malíø: 353
Benátky: 70, 73, 77, 79, 90, 103, 105
filmový festival: 298
Benckner, Johann, bra ovský starosta v pol. 16. stol.: 104
Bene , Eduard (1884-1948), èeskoslovenský politik: 305, 411-413,
418-420, 422
Bene , Jiøí, èeský vysoko kolský pedagog: 424
Beniuc, Mihai (*1907), rumunský básník: 353
Bereg: 118
Bereýti: 284
Berchtesgaden: 294, 307, 335
Berlín: 152, 216, 219, 220, 254, 309, 312, 314, 315, 320, 329,
367, 427
Berlínská smlouva: 236
osa Berlín-Øím: 306
Bern: 419
Berthelot, Henri-Mathias (1861-1931), francouzský generál: 252,
254
Berzovia (Bersobis): 22
Besarábie: 13, 35, 50, 147, 157, 163, 171, 172, 195, 208, 219,
220, 224, 225, 235, 247, 249, 253-256, 258, 263, 267-269,
272, 274, 276, 278, 282, 284, 295, 304, 306, 308-312, 317, 321,
325, 326, 327, 331, 333, 334, 336, 338, 340, 357, 367,
380, 417
Best, Charles B. (*1899), kanadský chemik: 299
Bethlen, Gabriel (1580-1629), sedmihradský kní e: 115, 118-121,
124, 126
Bethmann-Hollweg, Theobald von (1856-1921), nìmecký politik: 254
Beust, Friedrich Ferdinand von (1809-1886), rakouský politik: 225
Béla III. Arpádovec (okolo 1148-1196), uherský král: 41, 45, 151
Béla IV. Arpádovec (1206-1270), uherský král: 49
Bém, Józef Zachariasz (1794-1850), polský revolucionáø a generál:
185
Bìlehrad (Sindigunum): 25, 36, 83, 84, 89, 92, 356, 413
Bìlorusko: 387
Bibescu, George Dumitrie (1804-1873), vala ský kní e: 168, 169,
177, 178, 192, 237
Bible: 103, 140
Bibliètí køes ané: 351
Bicaz: 350, 425
Bidlo, Jaroslav (1868-1937), èeský historik: 407
Biharea: 45
Bihor, jude#, komitát: 46, 116, 183,
222
birar: 62
Biretti, Bartolomìj, hejtman Petra Chromého: 399
biskupství: 36, 50-52, 66-69, 75, 225, 236, 269
pravoslavné: 225
Bismarck, Otto von (1815-1898), kní e, nìmecký politik: 215, 406
Bistri#a: 47, 60, 67, 69, 87, 93, 98
bitva: mezi mìsty Alba Iulia a Sibiní (1442): 81
na Kosovì poli (1389): 71
na Kosovì poli (1448): 82, 400
na Lechu (955): 42
na Marnì (1914): 248
na øece Ialomi#a (1442): 79, 81
na Sommì (1916): 249
na ipce (1877): 218
obléhání Vídnì (1529): 92
obléhání Vídnì (1683): 115
pád Bìlehradu (1521): 92
pád Caøihradu (1453): 70
u Abritta (251): 28
u Ankary (1402): 72
u Argeý (1395): 72
u Baia (1467): 87
u Bìlehradu (1456): 83
u Bra ova (1603): 120
u Bra ova (1611): 118
u Buz#u (1600): 111
u C#lug#reni (1595): 107
u Coldrii Cosminului (1497): 91
u Dr#g#ýani (1821): 161
u Drégelypalánku (1645): 125
u Finta (1653): 124
u Fr#teýti (1659): 126
u Gil#u (1660): 126
u Giurgiu (1595): 107
u Grunwaldu (1410): 75
u Gurusl#u (1601): 111
u Hotinu (1673): 118, 129
u Jiliýte (1574): 99
u Kahlenbergu (1683): 130
u M#r#ýti (1917): 252, 263
u M#r#ýeýti (1917): 263
u Marienburku (1422): 75
u Mih#ileni (1784): 150
u Mir#sl#u (1600): 111
u Moháèe (1526): 92
u Naissu /Ni / (269): 28
u Nesta (267): 28
u Nicopole (102): 22
u Nicopole (1396): 72
u Ni e (1443): 79, 81
u Obertynu (1531): 98
u Oituzu (1917): 252, 263
u Plevna (1877): 218
u Podul #nalt (1475): 88
u Poltavy (1709): 136
u Posady (1330): 51
u R#zboieni (1476): 89
u Rovine (1395): 72
u S#n Petru (1611): 121
u Seleaýul Mare (1662): 126
u Selimb#ru (1599): 109
u Silistry (1916): 250
u Sintimberu (1442): 79, 81
u Stalingradu (1942-43): 322
u St#nileýti (1711): 115, 138
u Tapae (89): 21, 22
u Tropaeum Traiani (102): 22
u Varny (1444): 79-81, 400
u Verdunu (1916): 249
u Z#rneýti (1690): 131, 135
Blaga, Lucian (1895-1961), rumunský básník a filosof: 299, 301,
352, 353, 416
Blaj: 141, 148, 164, 176, 182-184, 227, 228, 405, 408
Blandiana, Ana /Otilia Valeria Coman/ (*1942), rumunská spisovatelka: 353, 372
Blank, Aristide (*1883), rumunský bankéø: 292
Blok: dìlnický a rolnický: 283
demokratických sil: 344
komunistický: 355, 362
národnì demokratický: 337, 341
pìti zemí: 305, 413
protibol evický: 413
sovìtský: 383, 424
volební: 293
idovský: 293
Boba, Ioan, sedmihradský katolický biskup v 18. stol.: 151
Bob#lna, hora: 58, 64, 398
Boèkaj, tìpán /Bocskay/ (1557-1606), sedmihradský kní e: 118
Bodrog: 398
Boerescu, Vasile (1830-1883), rumunský politik: 192, 195, 216
Bogdan I. /Cuhea/ (# asi 1367), vojvoda z Maramure e: 53, 54
Bogdan II. (#1451), moldavský kní e, syn Alexandra Dobrého a otec tìpána Velikého: 76, 82,
Bogdan III. Slepý /cel Orb/, (vládl 1504-1517), moldavský kní e, syn tìpána Velikého: 91,
98
Bogdan, Ioan (1864-1919), rumunský historik: 206
bohoslu by: 54, 104, 141, 196
bojaøi: 44, 50, 54, 57-59, 61, 63, 65, 67, 72, 85-87, 91, 93, 95,
99, 104-106, 116, 118, 121-123, 125-128, 135, 136, 138-
140, 142, 144, 146, 151, 152, 158-162, 164-169, 176, 178, 186,
190, 399
bojarská rada: 106
bojarské soudy: 64
bulhar tí: 72
frakce: 129, 130
komise: 165
moldav tí: 82, 98, 121, 127, 147
poprava: 88, 96, 99
povstání: 123, 124
spiknutí: 89, 90
usedlosti: 240
vala tí: 72, 79, 106, 109, 121, 126, 127, 147, 157, 158
Bojinca, Damaschin (1802-1869), rumunský revolucionáø z Banátu:
170
Boleslav I. (asi 915-972), èeský kní e: 42
Bolgrad: 189, 225
Bolintineanu, Dimitrie (1819-1872), rumunský (vala ský) politik:
163, 181, 194, 201
Bolliac, Cezar (1813-1888), rumunský (sedmihradský) politik: 185
Bologna: 138
Bolohovo: 52
bol evici: 255, 303
Bonfini, Antonio (asi 1427-1502), italský humanista: 56, 66
Borcea, Ion (1879-1936), rumunský vìdec-hydrobiolog: 299
Bosianu, Constantin, rumunský politik z 19. stol.: 195
Bosna: 398
Bosna a Hercegovina: 217, 245
Bospor a Dardanely: 83
Botez, Mihai, rumunský disident: 366
Botoýani: 7, 35, 197, 401
Boz, vùdce Antù ve 3. a 4. století: 34
Brad: 17
Brad, Ion (*1929), rumunský básník:
353
Br#ila, pevnost: 60, 65, 86, 97, 99, 105, 108, 135, 165, 189,
196, 209, 301, 304
Br#iloiu, Constantin N. (1809-1899), rumunský politik: 195
Brales, jezero: 165
Bran, pevnost: 65, 250
Br#ncoveanu, Constantin (1664-1714), vala ský kní e: 130, 131,
135-138, 141-143, 155
Br#ncoveanu, G., vala ský bojar z poè. 19. stol.: 159
Br#ncuýi, Constantin (1878-1956), rumunský sochaø: 200, 204, 302
Brankovi , Jiøí (okolo 1375-1456), srbský despota: 79, 82
Braýoveanu, Gheorghe, rumunský disident: 365
Bra ov (Braýov): 60, 65, 72, 80, 81, 84, 86, 87, 98, 102-104,
118, 120, 131, 134, 164, 185, 222, 250, 271, 314, 357, 372,
374, 389, 397, 400, 403, 409
upa: 28, 47, 354
Bratei: 35
Br#tianu, Constantin /Dinu/ I. C. (1866-1953), rumunský politik:
277, 286, 312, 318, 337, 350
Br#tianu, Dumitru C. B. (1817-1892), rumunský politik: 177, 187,
194, 237
Br#tianu, Gheorghe (1898-1954), rumunský historik a politik: 277,
300, 352
Br#tianu, Ion C. (1821-1891), rumunský politik: 177-180, 187,
192, 194, 195, 197, 200, 211, 213, 214, 216, 217, 219, 229,
235-238
Br#tianu, Ion /Ionel/ I.C. (1864-1927), rumunský politik: 238,
240-242, 245-249, 251-253, 255, 259, 277, 278, 287, 290,
292, 303, 412, 414
Br#tianu, Vintil# (1867-1930), rumunský politik: 265, 277
Bratislava: 414, 416, 417
Bratrství: 169, 170
Bratu, Lucian (*1924), rumunský filmový re isér: 365
Brazílie: 196, 312
Breban, Nicolae (*1934), rumunský urnalista: 366
Brest (Brest-Litovsk): 253
Bre nìv, Leonid Iljiè (1906-1982), sovìtský politik: 361, 426
Britové: 316, 317, 322, 326, 329, 333, 335-337, 339, 340, 345
bronz: 10, 16, 366
Brote, Eugen (1850-1912), rumunský (sedmihradský) politik: 230
Brucan, Sylviu (*1916), rumunský urnalista: 372, 381
Brusilov, Alexej Alexejeviè (1853-1926), ruský generál: 251
Budai-Deleanu, Ion (1760-1820), rumunský (sedmihradský) politik:
151
Buda (viz Budape ) Budape : 66, 98, 181, 184, 211, 223, 225-228, 230, 231, 233,
236, 237, 257, 264, 281, 295, 303, 304, 311, 333, 393, 404,
406, 409
Budín (viz Budape ) Bud ak: 98, 171
Buftea: 253, 354
Bug, øeka: 12, 325, 326, 329
Bujna, Ivan, rumunský (èeský) advokát: 430
Bukovina: 17, 147, 157, 163, 164, 172, 177, 181, 185, 195, 208,
219, 224, 247, 249, 255, 256, 263, 267-269, 272, 276, 278,
281, 282, 295, 304, 309, 310, 311, 317, 321, 325, 327, 328, 331,
333, 334, 338, 380, 407
Bulharsko: 8, 24, 28, 35, 36, 44, 61, 86, 213, 218, 220, 235,
241, 242, 245, 246, 248, 250, 254, 274, 275, 291, 303, 305, 311,
335, 338, 355, 367, 373, 387, 427
Bulhaøi: 41, 43, 44, 49, 66, 158, 172, 221, 225, 242, 255, 263,
282, 296, 297
Bumbeýti: 271
Bunea, Augustin (1857-1909), rumunský historik: 206
Burada, Teodor T. (1839-1923), rumunský folklorista: 407
Burducea C., rumunský pravoslavný knìz: 350
Burebista, (okolo 70-44 pø. n. l.), sjednotitel Geto-Dákù: 16,
18, 19
Burtic#, Cornel, rumunský politik: 365
bur oazie: 265
bankovní: 265
finanèní: 276
liberální: 278
národní: 265
prùmyslová: 265
støední: 266
velkobur oazie: 266
vesnická: 229
Busila, Ionescu, rumunský kapitán v 1. svìt. válce: 410
Buz#u: 67, 111
Buzdugan, Gheorghe (1867-1929), rumunský právník, regent: 289
Buzica: 420
byrokratizace: 199, 200, 234, 243
Byzanc: 14, 45, 49, 51, 54, 56, 66, 70, 80, 300
Byzantinci: 42, 43

C
Cadrilater: 220, 242, 254
Caesar, Gaius Iulius (100-44 pø. n. l.), øímský vojevùdce a diktátor: 19
Cahul (Kagul): 100, 189, 225
caimacam: 180
C#l#raýi: 364
Calciu-Dumitreasa, Gheorghe, rumunský pravoslavný knìz: 365, 366
Caldwel, Erskine (*1903), americký spisovatel: 353
Caliacra (Kaliakra), jude#: 242
C#linescu, Armand (1893-1939), rumunský politik: 280, 294, 419
C#linescu, George (1899-1965), rumunský spisovatel a kritik: 300,
301, 353
Callatis (dnes Mangalia): 13, 15, 16, 26, 28, 271
Callimachus, Filippo Buonaccorsi (1437-1496), italský humanista:
92, 97
Calotescu, rumunský generál: 327
C#lug#reni: 107
camaras: 62
Camp David: 367
C#mpeanu, Radu (*1924), rumunský politik: 378
C#mpia Turzii: 111, 271
C#mpineanu, Ion (1798-1863), rumunský (sedmihradský) politik:
170, 178
C#mpulung: 65, 67, 172
Can#, Ionel, rumunský disident: 365
Canites, skytský král v Dobrud i ve 2. stol. pø. n. l.: 16
Cantacuzino, Alexandrina (*1881), knì na: 416
Cantacuzino, Andronicos (asi 1553-1600), øecký bankéø: 105
Cantacuzino, Constantin (caimacam v obd. 1848-49), vala ský místodr itel: 180
Cantacuzino, Constantin /Stolnic/ (1640-1716), rumunský kronikáø a státník: 130, 138-140
Cantacuzino, Dumitraýcu (vládl 3x v období 1673-1685), moldavský kní e: 129
Cantacuzino, Gheorghe Grigore (1837-1913), rumunský politik: 238
Cantacuzino, Ioan (1863-1923), rumunský vìdec, biolog: 298, 299
Cantacuzino, Úerban (1640-1688), vala ský kní e: 129-131, 135
Cantacuzino, Útefan (#1716), vala ský kní e, syn Constantina Cantacuzina: 138
Cantacuzino, Toma, vala ský bojar z poè. 18. stol.: 138
Cantacuzino-Gr#nicerul, Gheorghe (1869-1937), rumunský generál:
285
Cantemir, Antioch (vládl 2x v období 1695-1707), moldavský kní e:
136, 137, 143
Cantemir, Constantin (#1693), moldavský kní e: 127, 129, 130,
135, 140
Cantemir, Dimitrie (1673-1723), moldavský kní e a vìdec: 129,
136-138, 141, 151, 152, 197
C#p#lna: 58
Capodistrias, Ioannis Antonios (1776-1831), ruský (øecký) politik: 159
C#priana: 67
Capul Dolojman (Argamum): 13
car: 41, 50, 127, 136, 137, 157, 158, 160, 161, 172, 176, 247
Caracalla, Marcus Aurelius Antonius (186-216), øímský císaø: 32
Carada, Eugeniu (1836-1910), rumunský politik: 194, 405
Carafoli, Elie (*1901), rumunský vynálezce: 299
Caragiale, Ion Luca (1852-1912), rumunský dramatik a prozaik:
199, 200, 202, 203, 240, 243, 408, 416
Caransebeý: 116, 271
C#rcea: 8
Carducci, Giosue (1835-1907), italský spisovatel, nositel Nobelovy ceny: 232
Carol I. /Karl-Eitel-Friedrich/ Hohenzollern-Sigmaringen (1839-1914), rumunský kní e a
král: 199, 200, 211-214, 216,
217, 219, 230, 234, 235, 237, 238, 240, 242, 243, 245, 350
Carol II. Hohenzollern-Sigmaringen (1893-1953), rumunský král:
280, 284-289, 292-295, 306, 307, 309-313, 318, 319,
351, 418
Carp, Petru P. (1837-1918), rumunský politik: 201, 202, 216, 235,
237, 238, 241, 245
Carter, James Earl (*1942), americký politik: 364
Cartianu, Gheorghe (1907-1982), rumunský vynálezce: 299
Caøihrad /Konstantinopol, od r. 1453 Istanbul/: 43, 68, 74, 82,
104-106, 116, 117, 129, 137, 138, 161, 168, 179, 187, 188,
219, 239, 247, 434
pád (1453): 70, 83
øecká ètvrt Fanar: 136
Caøihradský protokol: 196
C#scioarele: 9
Castro, Ruz Fidel (*1927), kubánský politik: 371
Catargiu, Barbu (1807-1862), rumunský politik: 193, 195
Catargiu, Lasc#r (1823-1899), rumunský politik: 195, 197, 211,
214-217, 237
Catus, Sextus Aelius, øímský vojevùdce z l. stol. n. l.: 19
Ceauýescu, Nicolae (1918-1989), rumunský politik: 358-368,
370-378, 383, 424, 426, 427, 430
Ceauýescu, Nicu, rumunský politik: 370
Ceauýesková, Elena (1918-1989), rumunská politièka: 363, 365,
370, 371
Cenad (Morisena): 45
cenzura: 168, 176, 183, 189, 196, 291-293, 365, 370, 393, 427
zru ení: 393
Cerkez, Grigore (1850-1927), rumunský architekt: 204
Cernuca: 181
Cernavod#: 204
Cesarini, Giuliano (1398-1444), kardinál, pape ský legát: 79, 81
Cetatea Alb# (øec. Tyros, pozd. Akkerman, dnes Belgorod Dnestrovskij): 13, 43, 60,
65, 78, 89, 90, 92, 97, 99, 171
Cetatea D#mbovi#ei: 51, 88
cete: 65
Ciano, Galeazzo (1903-1944), italský politik: 311, 328, 332
Ciciulat: 7
Cincaøi: 239
Cioran, Emil (1911-1995), ideolog rumunského fa ismu: 286
Ciorbea, Victor (*1954), rumunský politik: 390, 391
Cipariu, Timotei (1805-1887), rumunský (sedmihradský) politk:
164, 171, 181, 207, 408
Ciub#r, (vládl 1448-1449), moldavský kní e: 76
Ciub#rdy: 399
Ciuc#, Mihai (1883-1969), rumunský lékaø: 299
církev: 36, 63, 67, 92, 133, 143, 155, 183, 197, 229
adventisté: 351
Arménská gregoriánská: 350
aug purská evangelická: 351
autokefální: 67
baptisté: 351
církevní právo: 64, 68
èeskobratrská: 399
hierarchie: 36, 52, 65, 66, 99, 158, 166
hlava: 80
katolická: 58, 60, 66, 74, 94, 132, 133, 350, 371, 398, 399
Letnièní: 351
metropolitní: 110
národní: 269
organizace: 66, 74
ortodoxní (viz pravoslavná) politická a hospodáøská síla: 67
pravoslavná: 60, 66, 68, 69, 80, 103, 124, 134, 156, 183, 223,
224, 225, 227, 228, 236, 255, 269, 350, 399
protestantská: 69
reformace: 66
øeckokatolická: 141, 148, 150, 222, 227, 269, 350, 371
tolerovaná: 69
uniatská (viz øeckokatolická) unie: 80, 133
Claudius, Tiberius Nero Germanicus (10 pø. n. l.-54 n. l.), øímský císaø: 19
Claudius II., Gotticus (vládl 268-270), øímský císaø: 32
Clemenceau, Georges Benjamin (1841-1929), francouzský politik:
232, 303
Cloýari: 159
Cloýca /Ion O#rga/ (1755-1785), vùdce povstání nevolníkù: 150
clucer: 63
Cluj-Napoca (viz Klu ) Coand#, Constantin (1856-1932), rumunský generál a politik: 254
Coand#, Henri Marie (1886-1976), rumunský vynálezce: 299
Cocoýu: 172
Codreanu, Corneliu Zelea /Zelinski/ (1899-1938), rumunský politik: 280, 283-286, 2
90, 292, 294, 295, 311, 313, 314, 349,
377
Com#neciová, Nadia (*1961), rumunská gymnastka: 368
comis: 62, 65
Comnen, Nicolae Petrescu (1881-1958), rumunský diplomat: 417, 418
Comosicus, dácký vládce z 1. století pø. n. l.: 19
Condolmieri, Francesco, kardinál v pol. 15. stol.: 80
Constan#a (Tomis, Tomi): 13, 25-27, 36, 45, 220, 246, 271, 389
upa: 13, 45
Constantinescu, Emil (*1939), rumunský politik: 379, 390, 391,
428
Constantinescu, Gogu (1881-1965), rumunský vìdec, technik: 299
Constantinescu, Miron (1917-1974), rumunský politik: 354, 361
Cooper, James Fenimore (1789-1859), americký spisovatel: 365
Corbea, David, vala ský bojar z poèátku 18. století: 137
Coresi (1510-1581), diakon z Bra ova, tiskaø: 104
Cornea, Doina (*1929), rumunská filolo ka: 366, 372
Coroianu, Iuliu (1847-1927), rumunský (sedmihradský) politik:
229, 230
Coroieýti: 425
Coýbuc, George (1866-1918), rumunský spisovatel: 201, 203
Cosma, Miron, odboráøský pøedák: 394
Costache, Veniamin (1768-1846), moldavský metropolita: 155, 158
Costa-Foru, George C. (1821-1876), rumunský politik: 195, 215
Costeýti: 17
Costin, Miron (1633-1691), moldavský kronikáø ze 17.století: 123,
128, 129, 135, 139, 140, 152
Costin, Velicico (#1691), moldavský bojar ze 17. století: 128,
140
Costinescu, Emil (1844-1921), rumunský politik: 249
Cothelas, gotský král ze 4. století pø. n. l.: 15
Cotnari: 102, 399
Cotys, thrácký král ze 4.století pø. n. l.: 14
Cozia: 67, 69, 73, 93
Cozma, Partenie (1837-1924), rumunský (sedmihradský) politik: 229
Cr#ciuna, pevnost: 65
Crainic, Nichifor /Ion Dobre/ (1889-1972), rumunský politik: 352
Craiova: 62, 105, 159, 178, 197, 250, 425
Creang#, Ion (1839-1889), rumunský spisovatel: 200, 202
Crimca, Anastasie, metropolita moldavský z poè. 17. stol.: 141
Criý, øeka: 42
Criýan, /Marcu Giurgiu/ (1733-1785), vùdce povstání nevolníkù:
149, 150
Criýcior: 67
Cristea, Ilie /Miron/ (1868-1939), patriarcha rumunské pravoslavné církve: 269, 289
Cristescu, Constantin (1866-1923), rumunský generál: 414
Cristescu, Gheorghe (1882-1973), rumunský politik: 282
Csáky, Ladislav, (#1439 èi 1440), sedmihradský kní e: 58
Csáky, Mihail (1490-1572), sedmihradský katolický biskup: 59
Cserei, Michael (1699-1759), maïarský historik: 132
Cucuteni: 8, 9
Cuhea: 53
Curtea de Argeý: 51, 60, 67, 104
Cuza, Alexandru C. (1857-1947), rumunský politik: 239, 240, 269,
280, 281, 283, 284, 286, 293
Cuza, Alexandru Ioan (1820-1873), rumunský kní e: 169, 176, 177,
181, 191-198, 211, 212, 214, 225, 240, 405
Cyril /Konstantin/ (827-869), slovanský vìrozvìst: 35, 397
Czartoryjski, Adam Jerzy (1770-1861), polský lechtic a revolucionáø: 170
Czernin, Ottokar (1872-1932), rakousko-uherský politik: 254
È
èasopisy: 162-164, 170, 187-189, 202-206, 224, 225, 297, 352,
366, 372, 403, 404, 407, 418, 424
dvojjazyèné: 297
Èermák, Bohumil, èeskoslovenský diplomat: 412, 413
Èermák, Jaroslav, èeskoslovenský major: 411
Èerná Hora: 217, 218, 241
Èerné moøe: 11, 12, 14, 15, 18, 19, 21, 24, 27, 34, 41, 43, 49,
50, 51, 53, 70, 76, 79, 90, 92, 115, 171, 188, 199, 350
Èernín, Jan, velitel èeských oldnéøù z l5. století: 400
Èernovice (Cern#u#i): 173, 181, 256, 263, 267, 282, 296, 321,
325, 401, 407
Èerný, Adolf (1864-1952), èeský historik: 407
Èeská republika: 427-429
èeské osady: 429
Èesko-slovensko: 308
Èeskoslovensko (Èeskoslovenská republika): 263, 279, 297,
305-308, 312, 317, 328, 338, 355, 366, 367, 411-419, 421-424,
426-428, 430, 433
èeskoslovensko-rumunské vztahy: 409, 411, 424
invaze státù Var avské smlouvy: 361, 426
Malá dohoda: 305-307
mnichovská dohoda: 307
rozbití: 419
èetnictvo: 238
Èibrica (Ciabrus), øeka: 25
Èihák, Alexandr (1825-1887), rumunský (èeský) jazykovìdec, adoptivní syn Jakuba Èiháka: 407
Èihák, Jakub (1800-1888), rumunský (èeský) lékaø: 407
Èína (viz Èínská lidová republika) Èínská lidová republika: 363, 367
ÈR (viz Èeská republika) ÈSR (viz Èeskoslovensko)

D
Dab#ca: 45
Dako-Románi: 66
Dalmácie: 29, 32, 42
D#mbovi#a, pevnost: 72
D#mbovi#a, øeka: 60
Dan I. (vládl 1383-1386), vala ský kní e, bratr Mircey Starého:
74
Dan II., vala ský kní e (#1460), syn Dana I.: 74-78, 80, 84, 85
danì: 34, 58, 62, 67, 106, 108, 122, 127, 137, 143-145, 148, 150,
160, 165, 166, 197, 215, 330, 385, 386, 393, 429, 431
bojarù: 190
církevní: 58, 60
daò z pøidané hodnoty: 388
daò z pøíjmu: 388
daòová reforma: 144, 215, 385, 388
daòové zákony: 195
daòoví poplatníci: 136, 143
daòový kodex: 144
dvojí zdanìní: 427
jednotná daò: 144
marginální: 388
mimoøádné: 325
nepøímé: 210
pøímé: 210
reforma: 144, 166
Turkùm: 76, 77, 87, 88, 97, 99, 108
Turkùm (d ajd a): 143
Turkùm (haraè): 73, 143
výbìrèí: 62
z alkoholu: 240
Danieljuk, Stefanski-Zenon (1897-1937), polský komunista, pùsobící v Rumunsku: 282
Danielopol, Daniel (1884-1955), rumunský vìdec, lékaø: 299
dar al-ahd (viz "Dùm pøísahy") Dareios I. Veliký (522-486 pø. n. l.), perský král: 14
D#rjova, øeka: 7
davae: 16
David, Adolf, polský revolucionáø v 1. pol. 19. stol.: 170
Dácie: 17, 21-32, 34-36, 56, 103, 120, 140, 151, 397
Dákové: 11, 13-24, 29, 32, 50, 57, 163, 170, 300, 352, 365, 433
praporec: 17
Dánsko: 196, 211, 266, 272
Dealu, klá ter: 67, 108
Deák, Ferenc (1803-1876), uherský politik: 225
Decebal (vládl 87-106), dácký král: 20-23, 140
Deceneu /Decaneus/, dácký veleknìz a rádce Decebala: 19
Deceneu, dácký král z 1. stol. pø. n. l.: 18
Decius, Traianus Messius (200-251), øímský císaø: 32
defekce: 118, 129, 136, 137
Dej: 59, 404
demokracie: 190, 232, 266, 282, 283, 291, 295, 318, 337, 364,
374, 375, 377, 378, 394
lidová: 348, 424
sociální: 257, 267, 347
Demokratický konvent: 377, 379, 389-391
Demokratický svaz Maïarù: 377, 379, 380, 390, 391
Demokratický svaz Slovákù a Èechù: 430
demokratizace: 169, 228, 237
Densuý: 67
Densuýianu, Ovid (1873-1938), rumunský básník, literární kritik a historik: 203, 407
deprese: 175, 289
derusifikace: 357
desátky: 58, 145
výbìrèí: 62, 63
desc#lecat: 50
Deýliu, Dan (*1927), rumunský básník: 353, 372
Despot Vod# /Iacob Eraclid/ (#1563), moldavský kní e: 99, 102
Deva: 65, 150
dev#lm#ýie: 58
dìjepisectví: 138
dìlostøelectvo: 65, 98, 100, 197, 218, 327, 410
Diaconescu, Ion, rumunský politik:
389
Diamandi Constantin I. (1868-1931), rumunský diplomat: 256, 410
dijmar: 62
Dimitrescu, Eugen, rumunský plukovník: 327
Dimitrie, ranìstøedovìký vládce z 10. století: 49
Dinescu, Mircea (*1950), rumunský básník: 366, 372
Dinicu, Grigoraý (1889-1948), rumunský houslista: 302
Dinogetium: 28
Diodorus Sicilský, øecký historik z l. století pø. n. l.: 15
Dion Cassius /Dión Kassios/ (155-235), øímský historik: 11, 25,
29
Dioklecián /Diocletianus, Diocles Valerius/ (234-316), øímský císaø:
28
diplom: císaøský: 133
druhý Leopoldùv: 134
Leopoldùv: 131, 132, 134
Øíjnový: 222
vojenský v Porolissu: 28
diskriminace: 101, 186, 223, 231, 237, 269, 295
nábo enská: 101
distrikt: 29, 222
divadlo: 156, 163, 201, 202, 298, 302, 365
divadelní hry: 201, 301
divadelní soubory: 354
divadla národnostních men in: 354
Komorní v Praze: 416
Národní: 164, 203
Národní v Praze: 406, 416
rùst poètu divadel: 354
divan: 160, 166, 179
divany ad hoc: 186
D#ugosz, Jan (1415-1480), polský kronikáø: 53
Dnìpr (Borysthenés), øeka: 41
Dnìstr (Tyras), øeka: 7, 11, 12, 41, 43, 53, 65, 76, 88, 137,
147, 157, 171, 172, 255, 267, 282, 306, 307, 321, 325, 327, 329,
330, 381, 399, 400
Dobrescu-Argeý, Constantin (1859-1903), rumunský politik: 239
Dobrogeanu-Gherea, Alexandru (1877-1937), rumunský politik, syn C. Dobrogeanu-Gher
ey: 361
Dobrogeanu-Gherea, Constantin (1855-1920), rumunský politik: 203,
361
Dobrotici, despota v Dobrud i koncem 14. století: 51
Dobrovský, Josef (1753-1829), èeský uèenec: 407
Dobrud a: 8, 13-15, 19, 22, 28, 43, 45, 49, 51, 71-73, 97, 172,
199, 220, 242, 250, 251, 253, 254, 282, 303, 410
dobytek: 9, 16, 42, 106, 331
Dohoda: 245-251, 253-256, 302, 413
trojdohoda: 244
doiny: 93, 202
Dolinjany: 17
Dolj, jude#: 8
Dolleti-Saveanu /roz. Dumitrescu/, Ioana (1907-1963), milenka a ena prince Nikola
e: 292
dolování: 10, 30
dolo ka nejvy ích výhod: 367, 371, 382
doly: 347
mìdìné: 30
solné: 30, 412, 413
støíbrné: 30, 98
zlaté: 21, 30
elezné: 30
Domicián /Domitianus, Titus Flavius/ (51-96), øímský císaø: 20,
21, 25
Don (Tanais), øeka: 41, 322
Doncea, Constantin, rumunský politik: 361
Donìc, øeka: 322
dorobanci: 125
Dosoftei (1624-1693), moldavský metropolita: 141
dotace: 241, 384, 388
Dó a, Grigorie, bratr Jiøího Dó i: 59
Dó a, Jiøí /Dózsa, György/ (asi 1470-1514), sékelského pùvodu, vùdce povstání v Sedmihradsk
59
"Draèí øád": 77
Dragalina, Ion A. (1860-1916), rumunský generál: 322
Dragan, Constantin, rumunský politik: 376
Dragan, Mircea (*1923), rumunský filmový re isér: 365
Dr#g#ýani: 161
Dragfi, /Dragoseýti/ Bartolomeu, (vládl 1493-1499), sedmihradský vévoda: 91
Dr#ghicescu, Dimitrie (1875-1945), rumunský ekonom: 265
Dr#ghici, Alexandru (*1919), rumunský politik: 360
dragomani: 118, 136, 142
Dragomir, Mihu (1919-1964), rumunský básník: 353
Dragomira: 286
Dragoý Vod#, zakladatel moldavského kní ectví v polovinì 14. století: 53, 54
Dráva (Dravus), øeka: 24
dreg#tor: 61, 62
Drinopol /Adrianopolis, dnes Edirne/: 73, 77, 83, 106, 165, 219
Drobeta (viz Turnu Severin) Dromichaites, getský král z konce
4. stol. pø. n. l.: 15
dru stva zemìdìlská: 240, 241, 369
Dubèek, Alexander (1921-1992), èeskoslovenský (slovenský) politik: 426
Dubrovnická republika: 127
Duca, Constantin (#1704), moldavský kní e: 137
Duca, Gheorghe (#1684), moldavský kní e: 118, 129-131
Duca, Ion Gheorghe (1879-1933), rumunský politik: 277, 285
Dumitrescu, Puiu /Constantin/, tajemník krále Carola II.: 292
Dumitriu, Petre (*1924)., rumunský spisovatel: 353
"Dùm islámu": 97
"Dùm pøísahy" (dar al-ahd): 97, 116
"Dùm války": 97
Dunaj (Ister), øeka: 8, 11, 12, 14-16, 18, 19, 21, 24, 26-30, 32,
34, 35, 41, 42, 43, 45, 48-51, 65, 66, 70, 71, 73, 75, 77, 82,
83, 86, 90, 95, 97, 99, 104, 105, 107, 116, 137, 142, 158, 165,
179, 188, 189, 202, 204, 218, 236, 242, 246, 250, 254,
304, 332, 350, 355, 356, 380, 397, 399, 409, 423, 429
dunajská delta: 19, 189, 220, 300, 317, 336
Evropská dunajská komise: 304
mezinárodní statut: 189, 304
námoøní: 189
vnitrozemský: 304
Duras-Diurpaneus, dácký král v 1. stol. n. l.: 19, 20
Durostor: 242
dvùr: 102, 132, 134, 135, 190, 222, 292
dynastie: 14, 28, 30, 42, 49, 50, 52, 57, 66, 95, 215, 216, 234,
246, 397
"d ajd a" (viz danì)

E
Ebendorfer, Thomas (1388-asi 1464), rakouský kronikáø: 87
Eforie: 271
Eftimiu, Victor (1889-1972), rumunský dramatik: 302
Egejské moøe: 8, 14, 90, 305
Egejské ostrovy: 8
Egypt: 11, 27, 218
elektrická energie: 380
nedostatek: 370
výroba: 209
elektronika: 387
Eliade, Mircea (1907-1986), rumunský filosof a historik nábo enství: 286, 300, 429
Elisabethfeld: 429
emigrace: 151, 170, 187, 224, 326, 343, 349, 367, 403
Eminescu, Mihai /vlastním jménem Eminovici/ (1850-1889), rumunský básník: 199, 200, 202, 2
03, 224, 291, 301, 357, 408
Enescu, George (1881-1955), rumunský hudebník: 199, 200, 204,
302, 425
Epir: 239
Epureanu, Manolache Costache (1824-1880), rumunský (moldavský) politik: 176, 195, 21
7, 235
Erasmus Rotterdamský, Desiderius /vl. jm. Gerhard Gerhards/ (1465 nebo 1467-1536),
renesanèní myslitel a uèenec nizozemského pùvodu: 103
Eremia, p#rc#lab Jana Chrabrého: 99
Estonsko: 291
Eterie (Feliki Eteria - Pøátelské sdru ení): 158-161
Eutropius, øímský historik ze 4.stol.: 29
evangelia: 140
evangelíci: 263
evoluce: 13, 34-36, 117
Evropa: 7-11, 16, 18, 24, 34-36, 41-44, 50, 56, 59, 60, 63, 64,
66, 70, 72, 73, 76, 77, 80, 83, 88, 90-93, 98, 101, 102, 104,
115, 130, 135, 142, 146, 155, 157, 158, 162, 170, 174, 175,
186-189, 199, 200, 204, 206, 212, 213, 232, 234, 236, 238,
240, 244, 245, 247, 248, 253, 256, 263, 266, 267, 271, 272, 274,
275, 291, 296, 305, 307, 308, 316, 319, 335, 343, 344,
351, 363, 367, 381-383, 387, 397, 400, 401, 405, 408, 424, 427
exil: 98, 121, 124, 126, 138, 141, 152, 169, 172, 177, 185, 187,
188, 191, 252, 289, 307
expanze: 28, 42, 46, 48, 70, 76, 82, 84, 163, 188, 199, 234, 240,
319, 329
export: 207, 208, 270, 273, 383, 386

F
Fabian, F. David, rumunský politik:
361
Fabricius, Fritz (*1883), rumunský (nìmecký) politik: 282
Fabricius, Wilhelm (1882-1964), nìmecký diplomat: 419
F#g#raý: 49, 50, 52, 54, 55, 57, 65, 71, 82, 83, 111, 148, 222,
419
Falkenhaym, Erich von (1861-1922), nìmecký generál: 250
fanarioté: 137, 142, 143, 151, 157, 165, 264
caøihradská ètvrt Fanar: 142
fanariotská éra: 118, 138, 147, 433
fanariotský re im: 129, 142, 151, 152, 156, 159, 165
fanariot tí panovníci: 143, 144, 146, 161
protofanariotský experiment: 129
reformy: 144-146
Farcaý, ranìstøedovìký kní e ze 13. stol.: 49
F#rc#ýanu, Mihai (1907-1987), rumunský politik: 349
fa ismus: 281, 284, 286, 290, 293, 300, 316, 338-340, 345
fa istická Osa: 419
fa istická elezná garda: 277
italský: 286, 344
Federativní republika Jugoslávie: 380
Felea, Victor (*1923), rumunský básník: 353
Feleac: 67, 69, 93, 398
Felix, Iacob (1832-1905), rumunský (èeský) lékaø: 407
Ferdinand I. Habsburský (1503-1564), øímský císaø, èeský a uherský král: 98
Ferdinand I. /Victor-Albert-Meinrat/ Hohenzollern-Sigmaringen (1865-1927), rumun
ský král: 234, 235, 245, 250, 252, 254,
259, 267, 276, 287-289, 292, 410, 412
Ferdinand I. /V.-Dobrotivý/ (1793-1875), rakouský císaø: 184
Ferhad Pa a, turecký vojevùdce ze 17. století: 116
feudalismus: 43, 44, 46, 92, 105, 146, 150, 187
feudální páni: 49, 57-59, 65, 144, 150
hierarchie: 60
hospodáøství: 58
instituce: 42, 44
politické útvary: 45
poplatky: 60
povinnosti: 59, 110, 196
renta: 145
re im: 132
spoleènost: 59
struktury: 41, 50
systém: 58, 59, 105, 109, 146, 155, 171
vykoøis ování: 146
vztahy: 44
zákony: 190
západní: 53, 64
závazky: 144, 182
zru ení vztahù: 222, 267
Fénicie: 11
Fierlinger, Zdenìk (1891-1976), èeskoslovenský diplomat: 422
Filderman, Wilhelm (1882-1963), rumunský ( idovský) politik: 282,
293, 313, 324, 326, 344
Filharmonická spoleènost: 164, 168
Filimon, Nicolae (1819-1865), rumunský spisovatel: 201, 408
Filip II. Makedonský (kolem 382-336 pø. n. l.), makedonský král:
14, 15
Filip Flanderský, syn belgického krále Leopolda I.: 197
Filipescu, Constantin N. (1807-1854), rumunský (vala ský) politik: 178
Filipescu, Dumitru (1808-1843), rumunský (vala ský) politik: 170
Filipescu, Nicolae (1862-1916), rumunský politik: 245, 246
Filipescu, Radu, rumunský disident: 366
film: 204, 298, 353, 357, 365, 425, 429
animovaný: 354
filmové spoleènosti: 347
historické velkofilmy: 365, 426, 427
filosofie: 93, 156, 284, 298
filosofická fakulta: 417
filosofický spis: 141
mysteria: 299
nábo enská: 300
teorie "energetického personalismu": 300
finance: 29, 143, 166, 168, 178, 197, 205, 213, 215, 217, 226,
266, 272, 273, 279, 294, 303, 346, 383, 384, 387, 389
chaos: 137
ministerstvo: 226, 346
ministr: 197, 217
státní: 166, 215, 279
kolské: 205
financování: 280
finanèní: bur oazie: 276
instituce: 194, 211
krize: 238
machinace: 169, 196
monopoly: 265
nekázeò: 386
operace: 388
otázky: 128
periodika: 297
politika: 385
pomoc: 21, 104, 132, 168, 284, 400, 401, 429
reforma: 137, 388
správa: 166
tíseò: 19, 165, 167, 215, 389
finanèníci: 209
finanènictví: 388
Finsko: 317, 318, 338, 339
Finta: 124
Fitzmaurice, Edmond George, Lord (1846-1935), britský politik:
232
Flaj hansová-Hu ková, Jindra (1898-1980), èeský vysoko kolský pedagog: 416
Fl#m#nzi: 240
Flondor, Iancu (1865-1924), rumunský politik: 256
Florencie: 90, 133, 197
Florescu, Ioan Emanuel (1819-1893), rumunský generál: 194, 215
Florescu, Ion, rumunský plukovník v 1. svìt. válce: 411
Floreýti: 326
flotila: osmanská: 83
pape ská: 80
Flourens, Emile (1841-1920), francouzský politik: 407
Flueraý, Ioan (1882-1953), rumunský politik: 257
Focýani: 147, 190, 197, 253, 336, 340
folklór: 140, 201, 302, 351, 354, 409
balkánský: 301
folklórní tvorba: 93
Foriý, Útefan (1892-1946), rumunský (maïarský) politik: 282
Franasovici, Richard (1883-1964), rumunský politik: 419
Francie: 168, 174, 187-189, 193, 196, 204, 209, 214, 222, 229,
232, 236, 247, 249, 255, 272, 274, 280, 291, 294, 297, 299,
302, 304-309, 367, 371, 409, 410, 413
èlen trojdohody: 244
kapitulace: 295, 316
letecké spojení: 271
mnichovská dohoda: 307
Franco, Francisco Bahamonde (1892-1975), panìlský diktátor: 312
Francouzi: 56, 188, 403, 429
spisovatelé: 188
Franken, Franz, nìmecký malíø z konce 16. a poèátku 17. století:
402
Franti ek Ferdinand d'Este (1863-1914), rakouský arcivévoda a následník trùnu: 245
Franti ek Josef (1830-1916), rakouský císaø: 185, 216, 217, 226,
230, 238
Friè, Josef Václav (1829-1891), èeský politik a novináø: 404
Fridrich II. Veliký (1712-1786), pruský král: 147
Fronta: lidová: 283
lidové demokracie: 347, 349
národnì demokratická: 341, 342
národní obrody: 294, 295, 310
národní spásy: 375, 377, 379
rumunská: 280, 281
socialistické jednoty: 359
studentská: 419
zemìdìlská: 341, 347
Funar, Gheorghe (*1949), rumunský politik: 376
Fuscus, Cornelius, øímský vojevùdce z 1. století: 20, 21

G
Gafencu, Grigore (1892-1957), rumunský politik: 419
Gagauzové: 225, 381
Galac (Gala#i): 25, 158, 169, 189, 191, 196, 197, 209, 252, 263,
336, 340, 360, 364, 371
jude#: 15
Gallie: 29
Gallienus, Publius Licinius Egnatius (218-268), øímský císaø: 32
Gallipoli: 79
Garaffa, Antonio (1646-1693), rakouský generál: 131
garda: 295
civilní: 179
kní ecí: 159, 161
královská: 211, 342
Maniovy gardy: 339
národní: 176, 179, 183, 257
národní maïarská: 185
palácová: 87
elezná: 277, 284, 310, 312-316, 324, 376, 377
gardisté: 285, 310, 311, 313, 314, 323, 338
povstání: 315
Gaulle, Charles de (1890-1970), francouzský generál a politik:
362
Gdaòsk: 317
Gejza II. (kolem 1130-1162), uherský král: 47
Gelu, vojvoda z 9. a 10. stol.: 45
Georgescu, Teohari /Burah Tescovici/ (*1908), rumunský politik:
341
Georgescu, Vlad (*1937), rumunský historik: 157
Georgian, Constantin, rumunský pedagog: 408
Gepidové: 34
Gerge, ranìstøedovìký vládce z 10. stol.: 49
germanizace: 404
Bukoviny: 224
Sedmihradska: 222
Gerota, Dimitrie (1867-1938), rumunský vìdec, lékaø: 299
Geto-Dákové: 11-18, 23, 24, 26, 31, 140
Getové: 11, 14
Gheorghiu-Dej, Gheorghe (1908-1968), rumunský politik: 341, 343,
347, 350, 351, 354-363, 424
Gherla: 222
Ghica, Alexandru (1796-1862), moldavský kní e: 167-169, 189
Ghica, Dimitrie I., rumunský politik v 19. stol.: 195, 214
Ghica, G., vala ský bojar z poè. 19. stol.: 159
Ghica, Gheorghe (vládl 2x 1658-1660), moldavský a vala ský kní e:
118, 129
Ghica, Grigore III. (vládl tøikrát 1764-1777), moldavský a vala ský kní e: 145
Ghica, Grigore IV. (1765-1834), vala ský kní e: 161, 165
Ghica, Grigore Alexandru (1807-1857), moldavský kní e: 177,
186-188
Ghica, Ioan (1816-1897), rumunský spisovatel a politik: 170, 177,
187, 195, 197, 201, 214
Ghica, Ioan Grigore (vládl 2x 1660-1673), vala ský kní e: 402
Ghika, velitel rumunské policie: 313
Gigurtu, Ion (1886-1959), rumunský politik: 295, 311
Gil#u: 126
Giurescu, Constantin C. I. (1901-1977), rumunský historik: 206,
300, 352
Giurgiu, pevnost: 60, 65, 73, 86, 97, 105, 107, 108, 165, 179,
209
Glad, vojvoda z 9. a 10. stol: 45
Goga, Octavian (1881-1938), rumunský básník a politik: 201, 278,
280, 281, 293, 301, 316, 410
Goldiý, Vasile (1862-1934), rumunský (sedmihradský) politik: 232,
257, 258
Golescu, Alexandru /Albu/ (1815-1873), rumunský (vala ský) politik: 177, 178, 187, 195
Golescu, Alexandru G. /Negru/ (1819-1881), rumunský (vala ský) politik: 194
Golescu, Dinicu (1777-1830), vala ský bojar: 163
Golescu, Nicolae (1810-1877), rumunský (vala ský) politik: 178,
179, 194, 197
Golescu, Radu (1817-1877), rumunský (vala ský) voják: 194
Golescu, Útefan (1809-1874), rumunský (vala ský) politik: 178,
194, 404
Golia, klá ter: 124, 141, 142
Goma, Paul (*1935), rumunský spisovatel: 366
Gorbaèov, Michail Sergejeviè (*1931), sovìtský politik: 371, 372
Gorèakov, Alexandr Michajloviè (1798-1883), ruský politik: 217
Gorj, jude#: 159
Gorkij, Maxim /Alexej Maximoviè Pe kov/ (1868-1936), ruský prozaik: 301, 352, 357
Göring, Hermann (1893-1946), nìmecký politik: 329
Gótové: 28, 32, 34
gramatic: 62, 63
Grant, dùvìrník britského konzula v Bukure ti v pol. 19. stol.:
181
Gra#iani, Gaspar (vládl 1619-1620), moldavský kní e: 129
Greceanu, Radu, rumunský /vala ský/ vìdec v 17. stol.: 140
Greceanu, Úerban, rumunský /vala ský/ vìdec v 17. stol.: 140
Grecul, Jules Isopescu, rumunský diplomat: 412
gregoriánský kalendáø: 268, 435
Grigorescu, Eremia (1863-1919), rumunský generál: 250, 252
Grigorescu, Horia, rumunský diplomat: 422
Grigorescu, Nicolae (1838-1907), rumunský malíø: 200, 204, 408
Grigorovici, Gheorghe (1871-1950), rumunský politik: 281
Grigorovi#a, rumunský historik: 407
Grivi#a I, pevnost: 219
Gross, Karl, komorník císaøe Rudolfa II.: 402
Groza, Petru (1884-1958), rumunský politik: 323, 341-344, 347,
349, 351, 355, 424
Gruzie: 387
Gumelni#a: 8, 9
Gura Baciului: 8
Gurasada: 67
Gurko, Iosif Vladimíroviè (1828-1901), ruský generál: 218
Gurusl#u: 111
Gusti, Dimitrie (1880-1955), rumunský sociolog: 300, 352
guvernátor: 171, 172
Gyla, vládce v Sedmihradsku v 11. století: 45
gymnázia: 164, 197, 222, 225, 407, 408
Gyr /Demetrescu/, Radu (1905-1975), rumunský básník: 286

H
Habe : 307
Habsburkové: 98, 100, 101, 106, 108, 110, 111, 116, 118-120, 125,
129, 131, 132, 135, 147, 172, 182, 183, 185, 186, 223,
264, 410
Hadrián /Hadrianus, Publius Aelius/ (76-138), øímský císaø: 11,
29, 30
Haliè: 76, 172, 181, 249-251
Halmagiu: 116
Hamza Pa a, turecký generál z 15. století: 86
Hanák, Miroslav, èeskoslovenský diplomat: 419
Hanska: 35
haraè (viz danì) Haralambie, Nicolae (1835-1908), rumunský plukovník: 197
Haret, Spiru (1851-1912), rumunský matematik: 204, 238
Haýdeu, Bogdan-Petriceicu (1838-1907), rumunský historik: 407
Ha#eg: 49, 50, 65, 102, 222
Hauffe, Arthur, nìmecký generál: 330
Havel, Václav (*1936), èeský politik: 428
Havlíèek Borovský, Karel (1821-1856), èeský urnalista: 403, 404
Heidelberg: 197
Heissler, rakouský generál: 131, 135, 142
Helena, (1465-1505), dcera kní ete tìpána Velikého: 90
Helena, øecká princezna, man elka krále Carola II.: 288
Helespont: 27
Heliade /Eliade/-R#dulescu, Ion (1802-1872), rumunský (sedmihradský) politik: 163, 1
64, 177-179, 181, 207
Helis: 15
heretici: 66
Heydrich, Reinhard (1904-1942), nìmecký generál policie: 328
Hérodotos (asi 484-425 pø. n. l.), øecký historik: 9, 14, 18
Hildebrandt, Anton Franz, vídeòský architekt: 141
Himmler, Heinrich (1900-1945), øí ský vùdce SS: 295, 311, 315
Hiott, Constantin (1861-1941), rumunský diplomat: 412, 413
H#rl#u: 91
historiografie: 11, 152, 206, 300, 359, 409
kritická: 206
maïarská: 409
marxistická: 158, 239
vzestup: 205
Histrie (dnes Istria): 13-15, 26-28
Hitler, Adolf (1889-1945), nìmecký diktátor: 294, 295, 307, 311,
314-317, 321-323, 328-330, 335, 338
hlad: 166, 175, 252, 270, 326, 346, 372, 399, 423
Hlávka, Josef (1831-1908), èeský architekt: 407
hnutí: 148, 155, 171, 175, 176, 181, 186, 202, 257, 284, 285,
365, 371, 380, 418
antisemitù: 269
èeské národní: 403, 407, 408
dìlnické: 357
ekologické: 376
Eterie: 160
Gomovo: 366
Hnutí za Rumunsko: 376
husitské: 397
kulturní: 230
legionáøské: 285, 286, 292-294, 310, 311, 313, 315
literární: 203
memorandistické: 232, 406
nacionalistické: 168, 188
národnì osvobozenecké: 213
národní: 162, 169-171, 174, 175, 177, 182, 222, 225, 229, 230,
232, 255, 405, 406
petièní: 175, 230
poddaných: 50
politické: 102, 376
propolské: 121
protihabsburské: 120
reformní: 176
revoluèní: 169, 174, 178, 224, 361, 426
samanatoristù: 203, 204
separatistické: 197
socialistické: 361
sociální: 169, 278, 291, 354
unionistické: 190
Hole ov: 402
Holostenko, Vitali, ukrajinský komunista, pùsobící v Rumunsku:
282
Honterus, Johannes (1498-1549), saský humanista: 103
Horea /Vasile Nicola Ursu/ (okolo 1730-1785), vùdce nevolnického povstání: 149, 150
Horezu: 141
Hortolomei, Nicolae (1885-1961), rumunský vìdec, lékaø: 299
Hoøice: 407
Hotin (Chotin), pevnost: 65, 89, 118, 129, 171
hradby: 22, 59, 60, 65, 83, 91, 106, 115, 130
hranièáøi: 148, 179, 429
hrisov: 64
hrnèíøský kruh: 14, 16, 34
Hron, øeka: 421
humanismus: 103, 138, 301
Humor: 91
Humpolec: 421
Hunedoara: 65, 69, 81, 104, 184
Hunové: 34
Hunyady Jan /Iancu de Hunedoara/ (1407 a 1409-1456), sedmihradský lechtic: 79-84, 86
, 92, 93, 400
Hurmuzaki, Alexandru, bojar z Bukoviny v 19. stol.: 181
Hurmuzaki, Docsachi /Eudoxiu/ (1812-1874), bojar z Bukoviny: 181
Hurmuzaki, Gheorghe (1817-1882), bojar z Bukoviny: 181
Hus, Jan (1372-1415), èeský kazatel a vùdce reformního hnutí: 74,
77, 398, 399
Husák, Gustáv (1913-1991), èeskoslovenský politik: 424, 427
Huýi: 68, 399
husité: 75, 81, 103, 398
husitství: 397
kazatelé: 399
Hussajn, Saddám, Takrít (*1939), irácký politik: 371
Huszár, Antal, maïarský politik: 233

CH
Charaspes, skytský král v Dobrud i ve 2. stol. pø. n. l.: 16
Charkov: 322
Chazaøi: chanát: 41
chán: 35, 52, 84, 136
Chersonesos: 14
Chesaru-Cobilinschi, Radu-Mihai (*1969), rumunský politik: 376
chiabur: 348
Chilia (Licostoma), pevnost: 43, 60, 65, 73, 75, 82, 87-90, 92,
97, 171
Chirac, Jacques René (*1932), francouzský politik: 393
Chirnoag#, Platon, rumunský generál: 338
Chisinevschi /Roitman/, Iosif (1905-1962), rumunský politik: 354
Chládek, Anton (1794-1882), rumunský (èeský) malíø: 408
Chmelnickij, Bogdan Michajloviè (okolo 1595-1657), hetman Ukrajiny: 124
cholera: 176
Chorvaté: 66, 226, 227, 256, 302
Chorvatsko: 42, 226
chrám: 398
Svaté trojice v Jasech: 124, 141, 164
v Alba Iulia: 84, 110, 222
v Argeý: 104
v Blaji: 141, 148
v Bra ovì: 104
v Bukure ti: 152
v Histrii (Augustùv): 27
v Lugoji: 141
Chru èov, Nikita Sergejeviè (1894-1971), sovìtský politik: 354,
355, 358
Churescu, Ion, rumunský skladatel:
354
Churchill, Winston (1874-1965), britský politik: 318, 339
Chust: 412

I
Iachint (asi 1300-1372), arcibiskup z Viciny, první vla ský metropolita: 67
Ialomi#a, øeka: 79
Iancu, Avram (1824-1872), rumunský (sedmihradský) revolucionáø:
182-185, 301
Ibidum: 28
Ibr#ileanu, Garabet (1871-1936), rumunský spisovatel: 204
Iliaý, Alexadru /Ilie/ (1409-1445), moldavský kní e, syn Alexandra Dobrého: 76
Iliescu, Ion (*1929), rumunský politik: 363, 372, 375, 377-379,
382, 389, 390, 391, 428
Ilva Mic#: 271
Ilyrové: 9, 12, 21, 30
Incule#, Ion, rumunský politik: 255
Indie: 9, 274
indoevropské kmeny: 9, 10
industrializace: 265, 266, 270, 348, 349, 355, 362, 424
Ineu, pevnost: 116
inflace: 275, 369, 370, 384-386, 390
infrastruktura: 200, 209, 383
Inocenc III. /Lothar de Segni/ (1160-1219), pape : 49
intelektuálové: 111, 150, 151, 162, 170, 171, 174, 182, 199, 207,
222, 239, 278, 286, 310, 331, 340, 349, 354, 359, 366
"revoluce intelektuálù": 175
sociální in enýrství: 213
internacionalismus: 309, 357
komunistický: 283
Ionescu, Athanasie, rumunský podplukovník: 327
Ionescu, Ion z Brad (1818-1891), rumunský (vala ský) politik: 179
Ionescu, Nae (1890-1940), rumunský filosof: 284, 286
Ionescu, Nicolae (1820-1905), rumunský politik: 216, 232
Ionescu, Dumitru /Take/ (1858-1922), rumunský politik: 237, 245,
246, 252, 255, 287, 290, 305, 412, 413
Ionescu-Niýcov, Traian (*1898), rumunský historik: 424
Iorga, Nicolae (1871-1940), rumunský historik a politik: 56, 134,
202, 203, 205, 206, 239, 240, 268, 280, 289, 292, 300, 310,
314, 357, 360, 407, 416-419
Iosif, moldavský metropolita ve 14. století: 67, 69, 74
Iosif, Útefan O. (1875-1913), rumunský spisovatel: 201, 203
Ipsilanti, Alexandru /Ypsilanti Alexandros/ (1726-1807), moldavský a vala ský kní e: 143,
145
Ipsilanti, Constantin /Ypsilanti Konstantinos/ (1760-1816), moldavský a vala ský kní e: 14
3, 145
iredenta: 195, 213, 215
Isaccea: 189
Iser, Iosif, (1881-1958), rumunský malíø: 301
Islaz: 177, 178
Ismail, pevnost: 105, 171, 189, 225
Ispirescu, Petre (1830-1887), rumunský vìdec, etnograf: 409
Istrati, Panait (1884-1937), rumunský spisovatel: 285, 301, 353
Istrorumuni: 36
Itálie: 23, 29, 81, 103, 162, 223, 232, 236, 244, 245, 248, 255,
280, 291, 293, 302, 304, 319, 344, 367, 393, 397, 408, 410,
417
Iunian, Grigore (1882-1940), rumunský politik: 280
Ivan, ruský kní e, syn Ivana III.: 91
Ivan III. Vasiljeviè (1440-1505), moskevský kní e: 90, 91
Ivancu, byzantský vazal v Dobrud i koncem 14. století: 51
Ivasiuk, Alexandru (1933-1977), rumunský spisovatel: 353
izolace: 352, 406
diplomatická: 236, 371, 376, 380, 382
kulturní: 383
lingvistická: 35
mezinárodní: 368
Izrael: 367
årán: 374

J
Jaderské moøe: 8, 43
Jakub, husitský kazatel: 398, 399
Jakub z Marchie, franti kánský mnich z 15. stol., inkvizitor: 398
Jalta: 343
Jan, ranìstøedovìký kní e ze 13. stol.: 49
Jan I. Albrecht (1459-1501), polský král: 91, 400
Jan III. Sobieski (1629-1696), polský král: 115, 135
Jan V. Palaiologos (1332-1391), byzantský císaø: 67
Jan VIII. Palaiologos (1392-1448), byzantský císaø: 80
Jan Chrabrý /Ioan Vod# cel Viteaz/ (#1574), moldavský kní e: 99
Jan Korvín (1473-1504), chorvatský bán: 76
janièáøi: 72
Janov: 43, 70, 73
Japonsko: 275, 304, 394
Jar, Alexandru /Avram/ (1911-1988), rumunský spisovatel: 353
Jarník, Hertvík (1888-1938), èeský filolog: 417
Jarník, Jan Urban (1848-1923), èeský filolog, rumunista: 406,
408, 409, 411, 416
Jaroslav Moudrý (kolem 978-1054), kyjevský kní e: 43
Jasy (Iaýi): 60, 68, 75, 110, 117, 124, 138, 140-142, 155,
157-160, 164, 169, 172, 176, 177, 186, 189, 191, 192, 197, 200,
201, 204, 205, 207, 224, 236, 251, 252, 254-256, 263, 280, 283,
288, 296, 325-327, 352, 407, 410
jazyk: 9, 10, 13, 24, 31, 35, 37, 47, 56, 57, 92, 103, 118, 123,
139, 151, 166, 181-183, 221, 224, 268, 359, 409, 416, 430,
434
církevnìslovanský: 103
cizí jazyky: 63
èeský: 406
Dákù: 11
jazykové kurzy: 416
jazykové spoleènosti: 162
Jazykový institut M. Gorkého: 352
jazykový zákon: 171
jazyky men in: 297, 393
jazyky románské: 35, 56
katedra rumunského jazyka a literatury: 224
latinský (viz latina) literární: 104, 163, 202, 206
liturgický: 66, 141
maïarský (viz maïar tina) moderní: 202
moldavský: 381
národní: 104, 172
rumunský (viz rumun tina) ruský (viz ru tina) slovanský: 57, 61, 102, 104, 400
spisovný: 202
staroslovanský: 36, 66
svìtové jazyky: 359
úøední: 94, 109, 171, 172, 183, 223, 269, 380
vyuèovací: 138, 156, 172, 225, 392
Jebeleanu, Eugen (1911-1991), rumunský spisovatel: 353
Jeník z Meèkova, èeský oldnéø v 15. stol.: 400
Jeruzalém: 104
Jevdokije, první ena tìpána Velikého: 90
Jihlava: 397
Jihoafrická unie: 322
Jiliýte: 99
Jireèek, Konstantin (1854-1918), èeský historik: 407
Jiøí z Podìbrad (1420-1471), èeský král: 399-401
Jiskra z Brandýsa, Jan (#1469), èeský váleèník: 398, 400
Jiu, øeka: 49, 211, 250, 365, 378, 394
Joáchym II. Brandenburský, braniborský markrabì ze 16. stol.: 99
Joáchym Pruský, nìmecký princ: 254
Josef II. (1741-1790), øím. nìm. císaø a èeský a uherský král:
146, 149, 150
Jósika, Johann, rakouský generál: 171
Jugoslávie: 263, 274, 275, 279, 291, 297, 305, 306, 318, 328,
355, 356, 374, 380, 381, 384, 417, 419
kolaps: 380
Jumanca, Iosif (1893-1949), rumunský politik: 281
Junimea (Omladina): 200, 201, 216
Junimisté: 201, 202, 216, 237
Jupa (Tibiscum): 31
justice: 143, 145, 193, 229, 290, 313, 314
justièní systém: 145, 314
juzi: 50, 57, 64

K
kacíø: 399
kacíøství: 133
Kaddáfí, Muammar (*1942), libyjský politik: 371
Kadlec, Karel (1865-1928), èeský historik: 407
Kahlenberg: 130
kajmakam (viz caimacam) Kalojan (#1207), bulharský car, bratr Asena a Petra: 49
kalvinisté: 101, 263
Kamenec Podolský: 399, 400
Kamenica: 76, 129
Kamenický, Mikulá , krakovský vévoda z pøelomu 15. a 16. stol.:
400
kapitalismus: 267, 372
"kapitalistické relikty": 348
kapitalistická ekonomika: 166
kapitalistické prvky: 146
kapitalistické vykoøis ování: 281
kapitalistické vztahy: 146
kapitalistický stát: 281
kapitalistický vývoj: 265
kapitalisté: 284
Kapp, Wolfgang (1858-1922), nìmecký puèista: 413
Kara Mustafa, Köprülü, turecký velkovezír v 17. stol.: 130, 131
karbonáø: 169
Karel I. (1887-1922), poslední rakousko-uherský císaø: 256, 413
Karel I. Robert z Anjou (1288-1342), uherský král: 50, 51
Karel XII. (1682-1718), védský král: 136
Karloman (vládl 876-880), bavorský a východofrancký král: 41
Karlovice: 223
Karlovy Vary: 425
Karpaty: 11, 12, 14, 16, 19, 22, 28, 41, 43, 45, 47-54, 60, 65,
66, 100, 107, 109, 115, 119, 120, 134, 135, 206, 229, 246, 250,
314, 336, 397
Karpové: 28, 32
Kaspické moøe: 42
Katavolinos, Øek ve slu bách sultána Mehmeda II.: 86
Kavková, Marie (*1921), èeská filolo ka, rumunistka: 426
Kazimír IV. Jagellonský (1427-1492), polský král: 88, 90, 91, 400
Károly, Károl (*1912), rumunský (maïarský) politik: 366
Károly, Mihály (1875-1955), maïarský politik: 257
Károlyi, Béla, rumunský (maïarský) trenér gymnastek: 368
Keltové: 11-13, 15, 16, 19
Kemény, Ioan /János/ (1607-1662), sedmihradský kní e: 126
keramika: 7, 9, 10, 13, 35, 93
Kerè: 322
Kim Ir-sen (1912-1994), severokorejský politik: 371
kinematografie: 204
znárodnìní: 354
Kiselev, Pavel Dmitrijeviè (1788-1872), ruský generál: 166, 167,
180
Ki inìv (Chiýin#u): 172, 224, 255, 263, 267, 282, 296, 321,
325-327, 380, 381
klá tery: 51, 67, 68, 73, 74, 91, 93, 94, 99, 102, 104, 107, 108,
118, 123, 124, 138, 141, 142, 152, 160, 162, 165, 169, 172,
178, 196, 198, 224, 411, 429
kní ecí: 69
opevnìné: 65, 159
pravoslavné: 68
Klaus, Václav (*1941), èeský politik: 428
Kluèka, ing., èeskoslovenský diplomat: 423
Klumpar, Jan Kvìtoslav (1826-1909), èeský pedagog: 407
Klu (Cluj-Napoca): 58, 59, 65, 98, 184, 223, 231, 263, 286, 296,
344, 352, 354, 356, 376, 392, 414, 419, 434
upa: 8, 30
knezi: 43, 50, 53, 54, 57, 64
knì í: 10, 18, 31, 54, 67, 93, 101, 104, 133, 148, 166, 225, 350,
366, 397, 398
besarab tí: 255
dáètí: 18
katoliètí: 133, 134
pravoslavní: 67, 110, 141
øeckokatoliètí (viz uniat tí) øeètí: 239
uher tí: 54
uniat tí: 133, 134, 350, 371
knihovny: 67, 102, 104, 207, 298, 359, 416, 417
uzavøení: 349
knihtisk: 102, 104, 138
kní ecí rada: 61-63, 65, 67, 77, 85, 105
kní ectví: 44, 46, 49, 50, 54-56, 60, 61, 63, 67, 70, 72, 74, 75,
76, 81, 82, 84, 85, 91, 95-100, 102, 104, 105, 106, 108, 109,
115-117, 120-122, 124, 125, 127, 129, 132-140, 142, 145, 146,
148, 149, 156, 157, 158, 160-162, 165, 169, 171, 174,
177, 185, 190, 192, 194, 206, 228, 397, 399, 403, 407, 435
armády: 190
autonomní: 100
Bukovina: 224
dunajská: 147, 157, 158, 160, 162, 165-167, 169, 170, 176, 181,
186, 193, 401, 405, 406
dunajská-sjednocení: 186, 188
gruzínská: 84
moldavské: 44, 155, 169, 172, 398
nezávislost: 97
organizace: 71
rakouská okupace: 188
ruská okupace: 166
sedmihradské: 131, 135, 149, 171, 182, 184, 185, 228, 398
sjednocení v ech tøí: 110, 118, 120
Spojená: 190, 193, 196, 211, 225
spoleèná vláda: 195
støe ení hranic: 148
turecká nadvláda: 99, 126
údolní: 45, 53
vala ské: 44, 50, 74, 80
Kog#lniceanu, Mihail (1817-1891), rumunský (moldavský) politik:
163, 170, 177, 181, 187, 189, 191, 192, 194, 196, 197,
214, 216-219, 224, 240
Kog#lniceanu, Vasile M. (1863-1941), rumunský politik: 239, 240
kolonizace: 21, 26, 30, 34, 172, 329, 430
Sedmihradska: 46, 48
Kominterna: 281, 282
Pakt proti kominternì: 322
komitát: 46, 101, 119, 125, 182, 184, 222, 223, 227, 228
komory: obchodní: 197, 222, 428
obchodní a prùmyslová komora v Praze: 416
prùmyslové: 222
zamìstnanecké: 287
kompromis: 53, 142, 179, 188, 189, 230, 358, 378
Komrat: 381
komunismus: 180, 190, 318, 335, 347, 364, 366, 367, 372, 383, 393
národní: 351, 355, 378
pád: 427
koncerty: 298, 416
koncese: 209, 319
hospodáøské: 168, 253, 310
eleznièní: 214
koncil: basilejský: 81
florentský: 80, 133
kostnický: 74
konfederace: 118, 120, 124, 125, 170
Konstantin Anglièan, husitský knìz:
399
Konstantin I. Veliký /Flavius Valerius Constantius/ (asi
280-337), øímský císaø: 35
Konstantinos, malíø øeckého pùvodu: 141
kontrarevolucionáøi: 178, 179, 354
konverze: 52, 58, 66, 120, 121, 132, 133
agrárních dluhù: 277
konvertité: 133
násilná: 66, 69
konzervatoø: 197
kooptování: 239, 344
Kopecký, Jaroslav, èeskoslovenský diplomat: 419, 420
korán: 118
Korejská lidovì demokratická republika: 363, 367
Korfu: 90
koruna: 48, 53, 57, 58
císaøská: 81
korunní panství: 147
korunní princ: 241, 287
korunní rada: 245, 250
korunní statky: 236
korunní zemì: 224, 407
korunovace: 118, 226
královská: 119
polská: 75, 115, 126
polská a uherská: 79, 80
uherská: 47, 53, 58, 60, 64, 84, 186, 404
elezná: 59
Kossuth, Lájos (1802-1894), maïarský revolucionáø: 182, 185
kostely: 50, 67, 91, 93, 99, 104, 107, 123, 159, 169, 172, 197,
284, 288, 368, 411
døevìné: 104
opevnìné: 65, 400
pravoslavné: 66, 67
Kostobokové: 11, 23, 28
Kostolaè (Viminacium): 36
Kostolany: 398
kozáci: 124, 131
záporo tí: 99
Köblös, Elec (1887-1937), rumunský (madarský) politik: 282
kraj: 45, 64, 85, 98, 104, 145
Krakov: 94, 138
Kral, Anton, rumunský politik z Bukoviny: 181
království: 24, 127, 199, 200, 207, 217, 230, 233, 235, 238, 242,
246, 247, 250, 251, 253, 256, 259, 264
Burebistovo: 19
dácké: 13, 16, 17, 21, 22, 24, 28, 50, 120, 124
duchovní: 18, 31
geto-dácké: 18
katolická: 54
katolické: 66
Lýsimachovo: 15
makedonské: 18
odrysyjské: 14
Partské: 21
polské: 43, 54, 55, 57, 98
rumunské: 186
Srbù, Chorvatù a Slovincù (SHS): 302, 413, 430
Staré (viz té Regat): 207, 263, 268, 273, 276, 279, 281, 295,
296, 309, 311, 323, 325, 327
thrácké: 19
uherské: 42, 44-46, 49-54, 61, 70, 76, 77, 82, 86, 87, 94, 100,
171, 183, 225, 226, 303, 404, 430
uherské-zhroucení: 92, 98, 100, 103
vznik rumunského království: 234
Kramerius, Václav Matìj (1753-1808), èeský spisovatel a novináø:
407
Krand alov /Cranjeala/ Dimitrij, brnìnský profesor: 431
Kraus, Jaroslav, èeskoslovenský diplomat: 422, 423
Kretzulescu, Nicolae (1812-1900), rumunský politik: 178, 194,
195, 213, 215
Kréta: 90
Kri ana (Criýana): 10, 23, 28, 47, 100, 434
krize: 95, 111, 189, 200, 206, 243, 244, 293, 309, 378, 381, 418
balkánská: 217, 241, 245
bulharského státu: 51
èeskoslovenská: 418, 419
demografická: 145
demokratického systému: 291
dualismu: 233
ekonomická: 117
finanèní: 238
fiskální: 143, 145
hospodáøská: 238, 239, 271, 273, 279, 360, 369, 390, 415
legitimity: 198, 199, 211, 242
na Støedním Východì: 367
orientální: 217, 406
politická v Uhrách: 50
potravinová: 364
rozvojová: 234
suezská: 356
tatarského státu: 74
turecké øí e: 72
vývojová: 199
Kromìøí : 403, 421
kroniky: 53, 58, 140, 151, 152, 400
Chronicon Dubnicense: 94
Dìjiny o poèátcích Rumunù: 151
Gesta Hungarorum: 41
Historie Polska: 53
Kronika Moldavska: 139
Kronika poèátkù moldavské zemì: 93
Kronika Rumuno-Moldo-Valachù: 151
Kronika Rumunù: 151
Kronika Vala ska: 93
latinsko-uherské: 42
Letopis moldavské zemì: 152
Obrázková kronika Vídnì: 42
rakouské: 52
støedovìké: 43, 152
uherské: 45
Krum (794-814), chán Protobulharù: 35, 41
Kru evac: 83
Krym: 52, 88, 99, 177, 187, 217, 321, 323, 335, 367
køes anství: 31, 34-37, 42, 43, 66, 70, 80, 89, 128, 401
køi áci: 92
køi ácký Draèí øád: 77
výpravy: 79, 92
Kuba: 312
Kubáò: 322
Kucovala i: 239
Kudrnovský, Jaroslav (*1908), tlumoèník a pøekladatel: 424
kukuøice: 272, 333
export: 207
kulak: 348
kult: 17, 18, 27, 31, 314
osobnosti: 356, 363, 370
kultura: 9, 17, 24, 31, 35, 56, 74, 102-105, 120, 123, 124, 134,
138, 139, 143, 151, 152, 155, 157, 158, 162, 164, 169, 172,
174, 199, 201, 202, 204, 216, 222, 224, 230, 233, 249, 264, 267,
281, 289, 297, 311, 347, 352-354, 366, 381, 383, 394,
409, 416
1866-1914: 200
ASTRA: 207, 223, 228, 409
aurignacká: 7
cenzura: 363, 365
cucutensko-trypilská: 8
èesko-rumunské styky: 408, 415-417, 424, 425, 429, 430
financování: 393
Geto-Dákù: 24, 26
gravittiana: 7
hudební: 302
italská: 102
latinská: 94
mecená i: 138
monsterienská: 7
neolitická: 8
písemné památky: 92
politická: 213, 291, 377, 378
rozvoj: 295, 394
øecká: 26
øímská: 27
Sabatinovka: 10
slovanská: 34
sovìtská: 352
starèevsko-cri ská: 8
støediska: 104, 392
íøení: 298
Thrákù: 10
v 15. století: 92
v 16. století: 102
v demokracii: 393
v klá terech: 51, 67
kulturní: elita: 135, 140, 142, 349
jazyky: 66, 93
"malá kulturní revoluce": 363, 365
politika: 231
reforma: 201
revoluce: 155
spoleènosti: 163
tolerance: 360
Kumáni: 42, 44, 49, 50, 52, 171
Kuruci: 131
Kuvajt: 367
kù e: 16, 17, 273
Kvádové: 28
Kyjev: 41, 74, 392, 393
Kyjevská Rus: 43
Kyjevský metropolita: 123

L
Labiý, Nicolae (1935-1956), rumunský básník: 353
Lactantius (kolem 250-325), øímský historik: 29
Ladislav Opolský, slezský vévoda a uherský palatin ze 14. stol.:
51
Ladislav IV. Kumánský (1262-1290), uherský král: 50
Ladislav V. Habsburský /Pohrobek/ (1440-1457), uherský a èeský král: 81, 83, 84
Lahovary, Alexandru Emanuel (1855-1950), rumunský politik:
237
Lakeman /Mazar Pa a/ Stephen Barlett, poislám tìný Anglièan z 19. stol.: 217
Lalescu, Traian (1882-1929), rumunský matematik: 298
Lamartine, Alphonse de (1790-1869), francouzský politik: 170, 177
Lambrino, Ioana /Zizi/ (1896-1953), první ena Carola II: 287,
288
Lambrino, Paul (*1920), syn Carola II. z prvního man elství: 288
Langobardi: 34
Lasc#r, Mihail, rumunský generál: 323
La#cu (#1375), moldavský kní e: 54
latina: 11, 18, 24, 26, 27, 29, 31, 34-37, 57, 60, 64, 66, 74,
93, 94, 109, 139, 141
dunajská: 27, 31, 35
latinismus: 56
latinita: 24, 26, 29, 151
latinizace: 13, 35, 164, 202, 207
latinka: 94, 163, 207, 255, 380
"latinská míra mincovní": 209
latinská kultura: 94
latinské prvky: 352
latinský charakter rumun tiny: 357
latinský pùvod: 140
relatinizace: 359
Latinská Amerika: 367
Laurian, August Treboniu (1810-1881), rumunský historik: 163,
164, 207
Lau man, Bohumil (1903-1963), èeskoslovenský politik: 423
Laz#r, G., rumunský malíø: 354
Laz#r, Gheorghe (1779-1823), rumunský pedagog: 156, 163, 164
Lazar /Hrebeljanovi / (1329-1389), srbský despota: 71
Lebedìv, Pavel, ruský pravoslavný biskup v Besarábii: 225
Lecca, rumunský major z 19. stol: 197
Ledru-Rollin, Alexandre Auguste (1807-1874), francouzský politik:
177
legie: èeskoslovenské: 409, 410
Legie: 280, 283-286, 292, 294, 310, 313, 315
"legionáøská policie": 314, 419
legionáøské povstání: 324
národnì legionáøský stát: 312, 313, 324
r. 1848: 185
r. 1917: 255
Rumunská legie v Praze: 411
øecká "Svatá legie": 161
øímské: 26, 28-30, 34, 56
legionáøi: 163, 283-286, 292, 293, 310, 314, 324, 340, 349, 376
Lech, øeka: 42
Lenin, Vladimir Iljiè (1870-1924), vùdce ruských bol evikù: 253,
256
Lentilus, Cornelius, øímský správce Panonie: 19
Leopold I. Habsburský (1640-1705), øím. nìm. císaø, èeský a uherský král: 131, 132, 134, 13
Leopold II. (1747-1792), øím. nìm. císaø, èeský a uherský král:
151
Leopold Hohenzollern-Simaringen, bratr Carola I.: 235
Lépeý, György, sedmihradský katolický biskup z první poloviny 15. stol.: 58
Lépeý, Lorand, místovévoda sedmihradský v 15. stol.: 58
Leunclavius, Johannes (1533-1593), nìmecký historik orientalista:
70
Leustachius, sedmihradský vojvoda ze 12. století: 46
Lev X. /Giovanni de Medici/ (1475-1521), pape : 59
liberalismus: 175, 222
agresivní: 215
maïarský: 182
neoliberalismus: 265
tr ní: 199
liberalizace: 358, 363, 383
cen: 384, 386
finanènictví: 388
obchodu: 165
spoleènosti: 198
vydávání pasù: 359
zahranièního obchodu: 388
Libérie: 367
Liga køes anské národní obrany (LKNO): 280, 286
Linec: 125
Lipatti, Dinu (#1950), rumunský klavírista: 302
Lipová: 398
Lipsko: 138, 409
Literární spoleènost: 163
literatura: 85, 102, 128, 138, 139, 201-203, 206, 207, 223, 224,
300, 363, 408, 416, 434
byzantská: 93
historická: 142
lidová: 93
literární historie: 301
literární jazyk: 104, 163, 202, 206
literární periodika: 297
literární spoleènosti: 163, 201, 206
literáti: 163, 205
národní: 201, 204
zakázaná: 349
Litovel: 429
Litovoi, vládce vojvodství ji nì od Karpat z 1. pol. 13. stol.:
49
Litovoi (#1277), vojvoda na pravém bøehu øeky Olt: 50
liturgie: 133, 141
køes anská: 66
liturgický jazyk: 66
slovanská: 35
Litva: 291
Litvinov, Maxim Maximoviè (1876-1951), sovìtský politik: 306, 307
Livadie: 217
Livezeni: 271
LKNO (viz Liga køes anské národní obrany) Lobkovic, Václav Eusebius (1609-1677), moravský
ic: 402
Locarno: 414
logofat: 62, 63, 124, 125
Lom, øeka: 218
Lombardie: 188
Londýn: 187, 249, 306, 308, 317, 335, 420
Los Angeles: 371
Lublaò: 158, 160
Luca, Vasile (1898-1964), rumunský politik: 343, 347, 351, 355
Lucaciu, Vasile (1852-1923), rumunský politik: 230
Lucaris, Chiril (1572-1638), caøihradský patriarcha: 120
Luck: 137
Lucullus, Terentius Varro, øímský vojevùdce z 1. stol. pø. n. l.:
18
Luèenec: 420
Ludendorff, Erich von (1865-1937), nìmecký generál: 251, 254
Luduý: 425
Ludvík I. Veliký z Anjou (1326-1382), uherský a polský král: 51,
54, 57, 64, 66
Ludvík XIV. Bourbonský (1639-1715), francouzský král: 132
Ludvík Jagellonský (1506-1526), uherský a èeský král: 92
Lueger, Karl (1844-1910), rakouský politik: 281
Lugoj: 116, 141, 183, 407
Luchian, Útefan (1868-1916), rumunský malíø: 204, 301
Lumiére, Auguste (1862-1954), francouzský vynálezce kinematografie: 204
Lumiére, Louis (1864-1948), francouzský vynálezce kinematografie:
204
Lupaý, Ioan (1880-1967), rumunský historik: 206, 300, 352
Lupeni: 280
Lupescu, Elena /Magda/, (1899-1977), pøítelkynì a pozdìji man elka Carola II.: 288, 292, 3
12
Lupescu, Nicolae (viz Wolf) Lupu, Dionisie (1769-1831), vala ský metropolita: 123, 1
56
Lupu, Nicolae (1876-1946), rumunský politik: 280, 337, 349, 419
Lupu, Vasile (vládl 1634-1653), moldavský kní e: 117, 123-125,
127, 138, 141
lustrace: 390
luteráni: 101, 263
Lvov: 75, 76, 138, 171
Lýbie: 367
Lýsimachos, thrácký král na konci
4. stol. pø. n. l.: 15

M
Macarie, srbský mnich a tiskaø na poè. 16. stol.: 103
Macedonski, Alexandru (1854-1920), rumunský spisovatel: 201
M#celariu, Ilie, rumunský (sedmihradský) politik v 19. stol.: 228
Macchiavelli, Nicoló (1469-1527), italský humanista: 103
Mackensen, August von (1849-1945), nìmecký generál: 250, 252, 254
Macùrek, Josef (1901-1992), èeský historik: 397, 417, 427, 430,
431
Madgearu, Virgil (1887-1940), rumunský ekonom: 266, 314
Maïarsko (viz té Uhry): 8, 257, 273, 274, 291, 297, 302, 303,
306, 311, 328, 329, 338, 344, 349, 354-356, 367, 371, 374,
382, 412, 413, 418, 419
maïar tina: 41, 103, 223, 227, 231, 297
úøední jazyk: 109, 171, 226
Maïaøi (viz té Uhøi): 36, 37, 41, 42, 46, 47, 66, 83, 148, 149,
171, 181, 182, 183, 185, 186, 223, 226, 254, 263, 264, 269,
281, 282, 296, 297, 328, 340, 351, 355, 366, 371, 376, 377, 380,
391, 392, 404, 405, 429
Magheru, Gheorghe (1804-1880), rumunský (vala ský) generál v 19. stol.: 177-181, 185, 40
4
magnáti: 83
Maior, Gheorghe (1855-1927), rumunský politik: 406
Maior, Petru (1754-1821), rumunský historik a filolog: 151, 155
Maiorescu, Ion (1811-1864), rumunský (sedmihradský) pedagog: 164
Maiorescu, Titu I. (1840-1917), rumunský historik: 201, 203, 216,
229, 235, 238, 241, 357, 409
Makedonci: 11, 14-16
Makedonie: 14, 15, 19, 32, 36, 82, 239
Makedorumuni: 197, 239
Malá dohoda: 305-307, 413-415, 417, 420, 426, 433
studentská: 417
Malaparte, Curzio /vl. jménem Kurt Suckert/ (1898-1957), italský novináø a spisovatel: 3
31
Malaxa, Nicolae (1884-1957), rumunský prùmyslník: 284, 292, 316
malíøství: 94, 141, 204
Mali#a, Mircea (*1927), rumunský matematik a esejista: 363
M#n#ýtirea: 58
Manciu, Constantin (#1924), policejní prefekt v Jasech: 283
M#nescu, Corneliu (*1916), rumunský politik: 363
Mangalia (viz Callatis) Maniu, Iuliu (1873-1953), rumunský politik: 258, 279, 280,
 285,
286, 289, 310, 312, 318, 332-337, 339, 340, 345, 419
Manoilescu, Mihail (1891-1950), rumunský ekonom a politik: 265,
286
Manuel II. Palaiologos (vládl 1391-1425), byzantský císaø: 73
Manuil, Arhon, pravoslavný duchovní z poè. 15. stol.: 74
Maramure (Maramureý): 23, 28, 46, 53, 54, 59, 65, 67, 94, 100,
104, 183, 222, 391, 434
Maramure ské texty: 103
M#r#ýeýti: 263, 302
M#r#ýti: 252, 263, 278, 302
Marcus Aurelius Antonius (121-180), øímský císaø: 28, 29
Marghiloman, Alexandru (1854-1925), rumunský politik: 248, 253,
254
Marie /Carmen Sylva/ (1875-1938), královna rumunská: 235, 252
Marie Mangop /Vala ská/, ena tìpána Velikého: 91, 96
Marin, Gaston Gh., rumunský politik z 19. stol.: 237
Marina, Justinian, rumunský pravoslavný knìz: 350
Marinescu, Gavril# (1886-1940), rumunský generál: 292
Marinescu, Gheorghe (1863-1938), rumunský vìdec, biolog: 298
Marko, Béla (*1951), rumunský (maïarský) politik: 389
Marko Kraleviè (#1395), makedonský vazal Osmanù: 72
Markomani: 28
Marx, Karel (1818-1883), nìmecký filosof a revolucionáø: 357
marxismus: 203, 352
masakr: 86, 100, 105, 200, 315
Masaryk, Jan (1886-1948), èeskoslovenský politik: 422, 423
Masaryk, Tomá Garrigue (1850-1937), èeský a èeskoslovenský politik: 410, 412
Matei I., caøihradský patriarcha z poè. 15. stol.: 74
Matyá Habsburský (1557-1619), nìm. a øím. císaø, èeský a uherský král: 111
Matyá I. Korvín, z rodu Hunyady (1443-1490), uherský král: 56,
84, 86, 87, 89, 398-400
Maurer, Ion Gheorghe (*1902), rumunský politik: 356, 362-364
Mauretánie: 367
Mavrocordat /Mavrocordatos/, Alexandru (1791-1865), Velký Dragoman: 136
Mavrocordat, Constantin (1711-1769), moldavský a vala ský kní e:
143-145
Mavrocordat, Nicolae (1680-1730), moldavský a vala ský kní e:
136, 138, 143-145, 152
Mavrogheni, Petre (1819-1887), rumunský politik: 195, 197, 211,
215
Mazzini, Giuseppe (1805-1872), italský revolucionáø: 182, 187,
404, 405
Medea, dcera krále Cothelase, man elka Filipa II. Makedonského:
15
media: 349
Mediaý: 46, 259
Meglenorumuni: 36
Mehadia, pevnost: 65
Mehedin#eanu, Lupu, vala ský bojar ze 17. století: 122
Mehendin#i, Simion (1869-1962), rumunský vìdec, geograf: 299
Mehmed I., syn sultána Bajezida I.: 73
Mehmed II. Dobyvatel (1432-1481), turecko-osmanský sultán: 83,
86, 88-90
Meleýcanu, Teodor Viorel (*1941), rumunský politik: 391, 427
memoranda: 147, 148, 157, 171
Antoneskovi: 318, 332
memorandisté: 231, 232, 238, 407
memorandum: 151, 230, 418
císaøi z r.1849: 185
k mírovým jednáním (1919): 303
o maïarské men inì: 371
o sjednocení dunajských kní ectví: 188
proti anexi Sedmihradska: 225
proti dualistickému uspoøádání: 229-231
rolnické: 190
Supplex Libellus Valachorum: 151
Menumorut, vládce bihorského komitátu z pøelomu 9. a 10. stol.:
46
Mercurius, princeps Ultrasilvanus, úøedník dvora uherského krále z poè. 12. stol.: 46
Mestec#n: 149
Meszaros, Laurentius, sedmihradský knìz z poèátku 16. století: 59
me ity: 107
metalurgie: 10, 16, 208, 271, 273, 348
Metodìj (#885), slovanský vìrozvìst: 35, 397
metrický systém mìr a vah: 197, 435
metropolita: 36, 66-69, 74, 110, 118, 133, 141, 158, 160, 178,
179, 192, 222, 256, 350
halièský: 67
kyjevský: 123, 124
moldavský: 54, 67, 140, 155
moskevský: 80
uhersko-vala ský: 134
v Argeý: 51
v Severinu: 51
v Suceavì: 67, 69
vala ský: 51, 156, 269
Metternich, Klemens W. N. L. (1773-1859), rakouský politik: 155,
160, 162, 171, 175, 181
Mexiko: 312
Mezopotámie: 8
mìï: 7, 9, 30
mìna: 51, 386
inflace: 384
mìnová jednota: 272
mìnová jednotka: 209, 314
mìnová politika: 386
mìnová reforma: 279
Mezinárodní mìnový fond: 362, 367, 369, 386, 391
smìnný kurz: 273, 384, 385
zahranièní: 388
mìsta: 29, 59, 68, 81, 90, 94, 104, 117, 125, 169, 172, 182, 204,
205, 210, 226, 229, 231, 240, 257, 268, 295, 300, 324, 348,
350, 359, 360, 364, 368, 369, 372, 374, 389, 394, 399, 400, 418,
421
balkánská: 70
dácké hlavní mìsto: 22
hlavní: 189, 253, 308, 380
janovská: 90
mìsteèka: 85, 194
mìstská oligarchie: 200
mìstská privilegia: 60, 109
mìstské státy: 13, 14, 18
mìstské koly: 164
moldavská: 87, 400
opevnìná: 63, 65
poèet obyvatel: 196, 207, 263, 282, 296, 349
pohranièní: 87, 218
proto-mìstský systém: 16
provinèní: 187
rozkvìt: 48
rozvoj: 60, 85, 222
øecká: 13, 15, 24-26
øímská: 30
sedmihradská: 60, 84, 85, 98, 103
"uzavøená": 369
v Moesii: 25, 27
vala ská a moldavská: 60
západní: 60
Mickiewicz, Adam (1798-1855), polský spisovatel a revolucionáø:
170
Micu, Samuil (1745-1806), rumunský filolog a historik: 151, 155
Micu-Clain, Ioan Inochentie (1692-1768), biskup sedmihradské uniatské církve: 148, 150
, 151
Miercurea: 228
migrace: 8-11, 29, 34, 41-45, 47, 60, 144
ovèích stád: 172
Mihail Racovi## (vládl 4x v období 1703-1744), moldavský a vala ský kní e: 136, 145
Mih#ileanu, Útefan (1859-1900), rumunský (arumunský) politik: 239
Mih#ileni: 150
Mih#ilescu, Vintil# (1890-1978), rumunský vìdec, geograf: 299
Mihalache, Ion (1882-1965), rumunský politik: 239, 266, 278-280,
337
Mihali, Teodor, rumunský (sedmihradský) politik: 406
Mihnea II. /Turcitul/ (#1601), vala ský kní e: 121
Mihnea III. /Mihail/ (#1660), vala ský kní e, syn Radu Mihney:
126, 128
Mihnea X., Radu (#1626), vala ský a moldavský kní e: 117, 119,
121, 123, 126
Michal (*1921), rumunský král, syn Carola II.: 289, 312, 313,
316, 321, 337, 338, 342, 345, 346, 349, 372, 392
Michal I. (#1420), vala ský kní e, syn Mircey Starého: 73, 74
Michal Chrabrý (1558-1601), vala ský kní e: 105-111, 115, 116,
120, 121, 123, 126, 128, 140, 163, 187, 206, 327, 365,
401, 402, 433
Michal i man (#1330), bulharský car, zakladatel dynastie: 50
Michelet, Jules (1798-1874), francouzský historik a politik: 170,
188
Mikulá I. (1796-1855), ruský car: 172, 187
Milétos: 13
milice: 179, 192, 351
moldavská: 189
národní: 165, 178
obèanské: 214
rolnické: 159
mince: 16, 26, 30, 209, 397
Mincu, Ion (1852-1912), rumunský architekt: 204
Mincu, Iulian, rumunský vìdec: 370
Minèaki, Matvej Leonid, ruský generál: 166
Minea, Ilie (1881-1943), rumunský historik: 79
Minucius, Rufus M., øímský prokonsul v Makedonii poè. 2. století:
18
Mir#sl#u: 111
Mircea (#1447), vala ský kní e, syn Vlada II. Dracula: 79, 80, 84
Mircea Starý /cel B#trin/ (#1418), moldavský kní e: 61, 70-74,
76, 77, 92, 97, 397
Mironescu, George (1874-1949), rumunský politik: 289
Mistr Jan, èeský sochaø z 15. století: 400
Mitoc-Malul Galben: 7
Mitu, I., rumunský politik: 257
mír: 15, 51, 58, 80, 83, 90, 108, 118, 132, 305, 319, 329, 332,
335, 401
bìlehradský (1739): 147
brest-litevský (1918): 253
bukure ský (1773): 147
bukure ský (1812): 157
bukure ský (1913): 242
bukure ský (1918): 254
caøihradský (1452): 90
cena za mír: 73, 76, 87, 97
dohoda v San Stefanu (1878): 219
drinopolský (1452): 83
drinopolský (1829): 161, 165
karlovický (1699): 115, 130, 136, 137, 143, 429
kompromisní: 335
mírová konference: 412
mírová smlouva: 422
Partnerství pro mír: 382
Paøí ská mírová konference (1919-1920): 302
po arevacký (1718): 147
separátní: 249
smlouva berlínská (1878): 219
smlouva bratislavská (1626): 119
smlouva mikulovská (1622): 119
smlouva paøí ská (1856): 188, 225
smlouva s Rumunskem (1947): 344
smlouva trianonská (1920): 304, 413
smlouva trnavská (1615): 119
smlouva v Saint Germain (1919): 303
smlouva vídeòská (1624): 119
svìtový: 307
tábor míru: 424
v H#rl#u (1499): 91
versailleský (1919): 328
vestfálský (1648): 125
zákon "na ochranu míru": 349
ivatorocký: 115
mladoliberálové: 241
mnichové: 36, 52, 68, 102
mni ské øády: 68
øeètí: 118, 122, 161, 196
mobilizace: 218
Mocioni /Mosconyi/ Alexandru (1841-1909), rumunský (banátský) politik: 228, 404
Mocsonyi-Styrcea, Ioan (1909-1992), rumunský politik: 337, 350
Moesia: 19, 21, 24, 27, 28, 32, 34
Inferior: 25-27, 30, 32, 36
Superior: 25, 27, 36
Moesiové: 11, 14
Mogilev: 326
Mogoýoaia: 141
Moigrad (Porolissum): 28, 31
Moise z Choren, kronikáø z 9. století: 45
Moise-Vod# (#1530), vala ský kní e: 98
Moldavská republika: 380, 381
Moldavská autonomní sovìtská republika: 282, 307
Moldavská demokratická republika: 255
Moldavsko: 8, 11, 13, 15, 16, 19, 28, 32, 34, 35, 44, 46, 50,
52-55, 57-60, 62-64, 67-70, 74-76, 82-84, 87-90, 92, 95, 97-
100, 103, 104, 108, 110, 111, 115-118, 120, 121, 123-131,
134-139, 141-145, 147, 152, 155, 157, 158, 161-170, 172,
174, 176, 178, 181, 183, 184, 186-190, 193, 195, 197, 207, 208,
212, 213, 225, 240, 250, 252, 269, 274, 284, 325, 350,
380, 381, 397-401, 403, 404, 433
církevní stavby: 67
"Dùm pøísahy": 116
fanariotský re im: 129
geto-dácké svatynì: 17
ji ní: 25, 50, 76
kní ecí rada: 61
Kronika Moldavska: 139
mìsta: 60
nezávislost: 54
opevnìné klá tery: 65
Organický statut: 166
polský vpád: 91, 111
protiøecká vystoupení: 122
první turecký útok: 75
r#zeýi (svobodní rolníci): 58
rozmach kultury: 163
ruská anexe Besarábie: 157
severní: 23, 52, 76
shromá dìní stavù: 63
sídlo metropolity: 68
sjednocení s Vala skem (1859): 195
slovanské písemnictví: 93
spojenectví s Moskvou: 90
tatarský vpád: 124
tribut: 117
turecká nadvláda: 99
turecký vpád: 88, 89
uherský vpád: 87
usídlení husitských uprchlíkù: 75, 398
uznání turecké svrchovanosti: 76
územní sjednocení: 54
vecini (nevolníci): 144
volba kní ete: 61
vznik moldavského kní ectví: 44
zru ení nevolnictví (1746): 146
Moldova, øeka: 399
Moldovan, Ioan Micu (1833-1915), rumunský pedagog: 409
Moldovi#a: 67, 99
Molnar-Pinariu, Ioan (1749-1815), rumunský lékaø: 151
Molotov, Vjaèeslav Michajloviè (1890-1982), sovìtský politik:
308, 309, 333, 338
monarchie: 61, 150, 181, 184, 185, 234, 287, 289, 405
absolutistická: 147, 289
dualistická: 226, 245, 247, 405
habsburská: 130, 147, 170, 188, 192, 206, 209, 222, 223, 225,
226, 230, 237, 238, 249, 254, 256, 383, 403, 406, 407, 413,
429
habsburská-rozbití: 256
konstituèní: 147, 166
uherská èást: 226, 405
v dobì regence: 289
Mongolové: 51
monopol: 210, 265
cechù: 166
na obchod s Orientem: 75
osmanský: 97
solný: 63
státní: 279, 347, 388
turecký: 146
mor: 83, 89, 166
zvíøecí: 176
moratorium: 165
Morava: 399, 400, 421, 430, 431
Morava (Velká), øeka v Srbsku: 12, 79, 82
Morava, øeka na Moravì: 421
Moravia, Alberto (*1927), italský spisovatel: 353
Mor#un, V. G. (1860-1919), rumunský politik: 239
Moruzov, Mihail (1887-1940), rumunský plukovník, od r. 1924 éf zpravodajské slu by: 292, 3
1
moøe: 8
Moscicki, Ignacy (1867-1946), polský politik: 418
moýie: 58
Moskva: 90, 136, 256, 281-283, 306, 309, 317, 332, 335-339, 345,
354-358, 360, 367, 422, 423, 426, 427
moýneni: 58
Movil#, Gavril (vládl 1618-1620), vala ský kní e: 119
Movil#, Ieremia (#1606), moldavský kní e: 108, 110, 111, 121
Movil#, Petru /Mohyla Pjotr Simeonoviè/ (1597-1647), metropolita kyjevský a halièský: 12
3, 124
Movil#, Simion (#1607), moldavský a vala ský kní e: 108, 111, 123
Moznopon, misionáø ve Vala sku v 9. století: 397
mucarer: 116
Muntensko: (viz té Vala sko) 8, 10, 13, 15, 19, 25, 28, 29, 35
Murad I. (1319 nebo 1320-1389), turecko-osmanský sultán: 71
Murad II. (1404-1451), turecko-osmanský sultán: 77-79, 81
Mureý, øeka: 28, 42, 45
Mureýanu, Andrei (1816-1863), rumunský (sedmihradský) spisovatel:
181
Mureýanu, Aurel (1847-1909), rumunský (sedmihradský) novináø:
230, 406
Mureýanu, Iacob, rumunský politik v 2. pol. 19. stol.: 224
Murgu, Eftimie (1805-1870), rumunský (banátský) politik: 170, 183
Murmansk: 410
Musa, syn sultána Bajezida I.: 73
Muýat, Petr I.,(viz Petr I., Muýat) Muýat, Roman I.,(viz Roman I., Muýat) Muýatescu, Tudor
(1903-1970), rumunský spisovatel: 416
Muýeleanu, George, rumunský student na pra ské univerzitì: 405
Mussolini, Benito (1883-1945), italský diktátor: 305, 332
Mustafa, neman elský syn sultána Bajezida I.: 73
Musulin, Alexander (1868-1947), rakouský diplomat z konce 19. stol.: 237
Müller, J., èeský vìdec: 417
Mykéòané: 10

N
nacionalismus: 155, 162, 175, 195, 204, 244, 269, 391
v Evropì: 244
Nacionálnì socialistická nìmecká dìlnická strana (NSDAP): 286,
312, 316
Nadlak (N#dlac): 398, 430
Nagylak (viz Nadlak) naismus: 284
Naissus (viz Ni ) N#moloasa: 252
Napoleon I. Bonaparte (1769-1821), francouzský císaø: 157, 158,
172
Napoleon III. (1808-1873), francouzský císaø: 187-189, 211
nará ení na kùl: 85, 86, 88
narodnictví: 203
nart: 145
N#s#ud: 222
N#stase, Ilie (*1946), rumunský tenista: 366, 368
N#sturel, Udriýte, moldavský bojar ze 17. století: 141
naturalizace: 234
nábo enství: 10, 16, 17, 24, 26, 27, 31, 35, 51, 52, 56, 101,
104, 166, 178, 182, 222, 234, 263, 268, 300
diskriminace: 101
islámská nábo enská obec: 351
kalvínské: 100, 120, 132
katolické: 132
køes anství: 36
kult: 17, 18
luteránské: 100, 132
ortodoxní (viz pravoslavné) pravoslavné: 101, 104, 122, 132, 134
uniatské: 100, 132
idovská nábo enská obec: 351
nájezdy: 28, 32, 41, 42, 44, 47, 52, 74, 78, 83, 88, 106, 124,
317
Národnì demokratický blok: 337, 339
národní shromá dìní: 182, 193
následník: 50, 54, 58, 70, 74, 84, 95, 96, 98, 235, 288
NDB (viz Národnì demokratický blok) NDR (viz Nìmecká demokratická republika) Neacýu z C#mpu
g, sedmihradský bojar z 16. stol.: 104
Neagu, F#nuý (*1932), rumunský spisovatel: 353
Neajlov: 250
Neam# (T#rgu Neam#), pevnost: 65, 74, 87, 89, 91, 93, 197, 399
Neculce, Ion (1672-1745), rumunský historik: 152
negramotnost: 127, 205, 296
likvidace: 354
Negri, Costache (1812-1876), rumunský (moldavský) politik: 176,
177, 181, 188, 191, 194
Negru Vod#, bájný vojvoda z F#g#raýe: 50, 93
Negruzzi, Costache (1808-1868), rumunský spisovatel: 201
Negruzzi, Iacob (1842-1932), rumunský spisovatel: 201
neoabsolutismus: 222
Neofit, pravoslavný metropolita v pol. 19. stol.: 178, 179
Nero, Claudius Caesar (37-68), øímský císaø: 20
Neruda, Jan (1834-1891), èeský básník: 408
Neuilly sìr Seine: 303
neutralita: 79, 135, 147, 244, 245, 248, 249, 417
nevolníci: 24, 58, 59, 65, 101, 133, 144, 145, 148, 149
neonevolnictví: 203
povinnosti: 59, 101
povstání: 150
znevolnìní: 59, 123, 125
zru ení nevolnictví: 145, 146, 149, 150, 177, 178, 183, 184
nezávislost: 19, 25, 50, 51, 54, 70, 71, 73, 76, 83, 92, 96, 97,
99, 105, 108, 111, 131, 158, 161, 170, 184, 187, 199, 200,
204, 211, 216-219, 229, 234, 236, 256, 265, 270, 304, 306, 312,
318, 332, 333, 356, 358, 361, 363, 366, 381, 406
Nìmci: 46, 55, 172, 182, 214, 225, 226, 251, 252, 254-256, 263,
270, 282, 296, 302, 307, 310, 311, 313, 316, 318, 320-326,
328-330, 333-335, 337, 338, 355, 404, 429
Nìmcová, Bo ena (1820-1862), èeská spisovatelka: 408
Nìmecko: 12, 47, 126, 202, 206, 209, 229, 236, 238, 241, 244,
245, 249, 250, 253, 254, 272, 273, 279, 280, 291, 292, 293,
295, 297, 302, 306-312, 314-320, 322, 328, 329, 332, 334, 335,
337, 338, 344, 394, 397, 413, 417
Nìmecká demokratická republika (NDR): 355, 367, 424, 427
Spolková republika Nìmecko (SRN): 361, 367, 371
západní: 367
Nicolae, (1903-1977), bratr Carola II., regent: 289, 292
Nicolae, Alexandru (#1364), vala ský kní e, syn Basaraba I.: 51,
67
Nicolaescu, Sergiu (*1930), rumunský filmový re isér: 365
Niculescu-Mizil, Paul, rumunský politik: 363
Niederle, Lubor (1865-1944), èeský archeolog: 407
Nifon II. (#1508), caøihradský patriarcha: 67
Nikolaj Nikolajeviè /Star í/ (1831-1891), ruský velkokní e: 219
Nikopol (Nicopolis): 22, 72, 80, 86, 218
Nistor, Ion N. (1876-1962), rumunský historik: 206, 397
Ni (Naissus): 28, 70, 79, 81, 82
Nitescu, Voicu, velitel rumunské legie na Sibiøi: 410
Nitra, øeka: 421
Nixon, Richard Melhous (*1913), americký politik: 362, 367
Noica, Constantin (*1909), rumunský filosof: 286
nomádi: 10, 11, 41, 42, 44, 49, 52
nomenklatura: 370
Norimberk: 76, 77
Nottara, Constantin C. (1859-1935), rumunský dramtik: 416
"nová éra": 237
noviny: 163, 164, 178, 194, 205, 224, 225, 227, 230, 232, 255,
297, 315, 343, 349, 393, 403, 405, 418, 427
maïarské: 269, 406
ruské: 331
Noviodunum: 28
Novotný, Antonín (1904-1975), èeskoslovenský politik: 424
NSDAP (viz Nacionálnì socialistická nìmecká dìlnická strana) Nu#u, Ioan, rumunský (sedmihra
olitik z konce 19. stol.:
406

O
Oberth, Hermann Julius (1894-1989), rumunský (nìmecký) vynálezce:
299
Obertyn: 98
obchod: 10, 16, 27, 34, 60, 84, 85, 148, 209, 303, 387, 388
domácí: 75
dùchody z obchodu: 51
ministerstvo obchodu: 270
moldavský: 75
obilím: 240
osmanský obchodní monopol: 97, 146
pøímý: 85
rumunizace: 313
s certifikáty: 387
s Èeskou republikou: 428
s Èínou: 356
s ÈSR: 412, 414, 423
s ÈSSR: 427
s Orientem: 75
s pøemyslovskými Èechy: 397
se Západem: 380
socializace: 281
soukromý: 359, 387
strukturální zmìny: 386
svoboda obchodu: 165, 181
zahranièní: 75, 273, 347, 355, 356, 388
zákaz pro idy: 311
ztráty: 384
obchodní: cesty: 43, 44, 60, 171
instituce: 194
komora: 197, 222
loïstvo: 237
osídlení: 13
politika: 209, 388
spoleènosti: 386, 387
støediska: 16, 27, 31, 60
styky: 16, 51, 211
obchodníci: 16, 29, 30, 43, 47, 51, 75, 85, 90, 93, 104, 118,
122, 142, 158, 161
obilí: 240, 248, 254, 319, 333, 336
dovoz: 270
export: 207, 209, 273, 320
pìstování: 207
rabování skladù: 240
rekvizice: 116, 143
Oblucita: 99
obrození: kulturní: 157
národní: 164, 186, 224, 239, 294, 295
politické: 158
Ocna Sibiului: 8
Odìsa: 158, 252, 255, 288, 321, 329-331
Odobescu, Ioan C. (1793-1857), rumunský (vala ský) plukovník:
178, 179
Odobleja, Útefan (1902-1978), rumunský vìdec, kybernetik: 299
Odrysové: 14, 24
ofenzíva: 52, 73, 75, 82, 89, 115, 147, 218, 249-251, 253, 325,
327, 335, 405
Oguzové: 42, 52
Ochridské jezero: 397
Oituz: 250, 252, 263, 302
okupace: 270, 304, 334
maïarská o. Sedmihradska: 328
nìmecká o. èeských zemí: 307, 308, 419
nìmecká o. Porýní: 307
nìmecká o. Rumunska: 251, 252, 254, 270, 273, 303, 304, 325, 333
o. Èeskoslovenska roku 1968: 426
o. polského Pokutí tìpánem Velikým: 91
otomanská o. bulharských carství: 70
otomanská o. rumunských území: 107, 116, 165, 186
rakouská o. rumunských území: 131, 146, 186, 188, 325, 404, 408
rumunská o. sovìtského území: 328, 329-331, 334
ruská o. rumunských území: 147, 165-167, 186, 187, 205, 256, 357
øímská o. Moesie: 27
sovìtská o. rumunských území: 309, 323, 328, 334, 335, 338, 339,
341-346, 380
turecká o. balkánských zemí: 97, 100, 165
Olaha, ranì støedovìký vojvoda: 52
Olahus, Niccolas (1493-1568), uherský humanista rumunského pùvodu: 103
Olejkoviè, Simeon, ruský kní e, bratr Jevdokije: 90
oligarchie: 194, 200, 243, 266
agrární: 215, 243
systém vlády: 198, 236
Olomouc: 421, 426
Olt, øeka: 7, 22, 49, 50
Olteni#a: 271
Oltensko: 8, 13, 19, 25, 29, 34, 35, 49, 50, 62, 95, 147, 159,
160, 177-179, 181, 204, 371
olympijské hry: 366
v Atlantì: 394
v Los Angeles: 371
v Montrealu: 367
olympijský výbor: 207
Omer Pa a /Mihail Lattas/ (1806-1871), turecký generál: 180
Onciul, Dimitre (1856-1923), rumunský historik: 206
Ondøej II. Arpádovec (1176 nebo 1177-1235), uherský král: 48
Opole: 108
Opriý, Zeno, rumunský politik: 376
Oradea: 45, 116, 222, 389, 411, 430
biskupský dóm: 141
biskupský palác: 142
Or#ýanu, Niculaie T. (1833-1890), rumunský básník a publicista:
192
Or#ýtie: 89, 232, 411
Orhea, pevnost: 65
Organický statut: 163, 166, 167, 176, 177, 186
Organizace spojených národù (OSN): 371
Oroles, dácký král ve 2. století pø. n. l.: 16
Orýova (Dierna): 31
ortodoxie (viz té pravoslaví): 148
tolerované nábo enství: 122, 132
ortodoxní: 64
car: 136
církev: 133
klérus: 133
knì í: 52
køes anství: 43
synod: 133
víra: 52, 54, 150
Oskol, øeka: 322
Osman Pa a, (1837-1900), turecký generál: 219
Osmanská øí e (viz té Porta, Turecko): 55, 70, 71, 76, 77, 79,
81, 87, 90, 92, 95, 96, 100, 108, 116, 192, 206
OSN (viz Organizace spojených národù) Ostrov hadù: 189, 220, 355
Ostrovul Banului: 7
Ostrovul Corbului: 7
Osuský, tefan (1889-1974), slovenský politik: 412
osvícenství: 155, 169
O#etea, Andrei (1894-1977), rumunský historik: 357, 419
otroci: 17, 19, 23, 24, 32, 34, 63, 142, 144
Otto Bavorský, pretendent na uherský trùn ve l4. století: 52
Ovidius, Publius Naso (asi 43 pø. n. l.-18 n. l.), øímský básník:
25
P
Pacepa, Ion Mihai, rumunský generál: 367
Padeý: 159
Padova: 138, 140
paharnic: 62
pacht: naturální: 208
penì ní: 208
Palacký, Franti ek (1798-1876), èeský historik: 403, 405
Palada, rumunský plukovník: 410
Palestina: 8, 11, 326
Paléologue, Georges Maurice (1859-1944), francouzský diplomat:
252
Palma, L., politik v 19. století: 232
Palmerston, Henry John, vikomt (1784-1865), britský politik: 188
Panaitescu, Petre P. (1900-1967), rumunský historik: 300, 352
panduøi: 159, 161, 177, 179
Panonie: 19, 27, 35, 41-43, 46, 47
Panu, Anastasie (1810-1867), rumunský (moldavský) politik:
189, 194
Panu, Gheorghe (1848-1910), rumunský politik: 236
Papacostea, Victor (*1900), rumunský historik: 352
Papiu-Ilarian, Alexandru (1823-1877), rumunský (sedmihradský) politik: 182, 183
Papu, Edgar (*1908), rumunský historik umìní: 138
Paraschiv, Gheorghe (1911-1971), rumunský disident: 366
p#rc#lab: 60, 63, 99
Parhon, Constantin Ion (1874-1969), rumunský vìdec, endokrinolog:
298, 346, 419
parlament: 166, 193, 194, 196-198, 211, 212, 215, 218, 235, 236,
237, 239, 243, 245, 248, 249, 252, 266, 268, 280, 283,
284, 287, 289, 292-294, 351, 377, 378, 383, 389, 391, 392
besarabských Rumunù: 255
dvoukomorový: 212, 286, 379
Evropský: 371
frankfurtský: 179
konzervativní: 238
maïarský: 185
parlamentní prostøedky: 281
parlamentní re im: 276
uherský: 226, 228, 231, 233, 257
vídeòský: 256
Par#a: 9
Partium: 183, 223
P#rvan, Vasile (1882-1927), rumunský historik: 206, 300
Paøí : 138, 168, 170, 177, 179, 187, 188, 190, 191, 193, 204,
225, 249, 253, 255, 256, 274, 289, 302-304, 356, 405, 407,
408, 412
pasivismus: 227, 228
pastevci: 8, 41, 42, 45, 64, 93
pa alik: 71, 72, 92, 95, 100, 116, 121, 126, 136, 142, 161, 172
Pa#aichin, Ivan, rumunský sportovec-kanoista: 368
P#tr#ýcanu, Lucre#iu (1900-1954), rumunský politik: 337, 351,
354, 360
P#traýcu, Nicolae, (vládl 1599-1600), vala ský kní e: 120
patriarcha: 36, 67, 74, 124, 289, 350, 407
caøihradský: 67, 74, 118, 120, 134, 236, 269
patriarchát v Trnovu: 49
Rumunské pravoslavné církve: 269
ruský: 141
srbský: 183
Pauker, Marcel (1901-1936 a 1938), rumunský politik, man el A. Paukerové: 351, 361
Paukerová, Ana (1893-1960), rumunská politièka: 343, 347, 354,
355, 361
Paulescu, Nicolae (1869-1931), rumunský vìdec, chemik: 299
Peèenìhové: 41, 42, 44, 52
perestrojka: 371, 377
Perii Maramureýului: 67
Perpessicus /Dimitrie S. Panaitescu/ (1891-1971), rumunský literární kritik: 301
Persie: 15, 115
Pe (viz Budape ) Perýu, Aurel (1890-1977), rumunský vynálezce: 299
Per ané: 11, 14, 15, 115
Petr, syn vojvody tìpána: 53
Petr (#1197), zakladatel bulharské dynastie Asenovcù, bratr Asena a Kalojana: 49
Petr I. Muýat (#1391), moldavský kní e: 54, 67, 71
Petr I. Veliký (1672-1725), ruský car: 115, 136-138
Petr II., moldavský kní e (#1452), strýc Romana, syna Iliaýe: 76,
82
Petr III., Aron (#1469), moldavský kní e, bratr Bogdana II.: 76,
87, 88
Petr III., Cercel (#1590), vala ský kní e: 99, 102
Petr IV., Rareý (#1546), moldavský kní e, syn (neman elský?) tìpána Velikého: 92, 98, 99,
401
Petr V., Chromý /Úchiopul/ (#1594), moldavský kní e: 99, 103,
140, 399
Petrescu, Camil (1894-1957), rumunský spisovatel: 300, 301, 353
Petrescu, Dan, rumunský básník: 372
Petreýti: 8
Petriceicu, Útefan (vládl 3x v období 1672-1684), moldavský kní e: 118, 129, 131
Petrohrad: 142, 160, 161, 166, 168, 169, 216, 225, 249, 409
Petrovicescu, rumunský politik: 313
pevnost: 45, 46, 65, 71, 86, 92, 98, 99, 105, 107, 108, 116, 129,
131, 171, 218, 242
Bìlehrad: 83
dácká: 22
na Dunaji: 80
Semendria (Smederevo): 81
Philippopolis: 70
piastry: 165
Piatra Craiului: 45
Piemont: 222
Pindos, pohoøí: 197
Pirot: 83
Pius II. /Eneo Silvio Piccolomini/ (1405-1464), pape : 83
Píè, Josef Ladislav (1847-1911), èeský historik: 406-409
Píka, Heliodor (1897-1949), èeskoslovenský generál: 419
písemnictví: 93, 138
slovanské: 93
písmo: cyrilice: 92
latinské: 94, 207
øecké: 18
slovanské: 93
Platón (427-347 pø. n. l.), øecký filosof: 18
Pleýoianu, Nicolae, rumunský (vala ský) dùstojník: 178
Pleýu, Andrei, rumunský disident: 366
Plevno: 218, 219
Plinius Star í, G. P. Secundus /Maior/ (23 èi 24-79), øímský spisovatel:
11
Ploieýti: 197, 214, 249
Pobaltí: 308
poddaní: 44, 47, 50, 53, 57, 58, 61, 82, 87, 101, 128, 144, 218
pøipoutání k pùdì: 105
svobodní: 58
zru ení poddanství: 208
Podkarpatská Rus: 412, 418
Podolí: 400
Podul #nalt: 88
Podul Jiului: 250
Pogor, Vasile (1833-1906), rumunský spisovatel: 201
pohané: 37, 54, 66
rituály: 50
Poiana (Piroboridava): 15
Poienari, pevnost: 65
Pokutí: 91, 98, 401
politické strany: 199, 215, 228, 239, 255, 275, 278-280, 286, 289
boj o moc: 381
demokratické: 293
etnických men in: 281
extremistické: 282
formování: 228, 242
levicové: 275, 347
metody kompromitace: 291
neexistence: 194, 198, 200, 214, 216
opozièní: 318, 380, 389
pravicové: 275, 283
rozdìlení køesel v parlamentì: 379
rozpu tìní: 294
solidarita s ÈSR: 418
støedové: 275
tìpení: 379
tisk: 297
tradièní: 313, 337, 342, 349, 376
velký poèet: 376
versus královská vláda: 289
politika: 47, 76, 120, 126, 135, 200, 216, 235, 243, 253, 254,
279, 293, 307, 329, 333, 352, 356-359, 366, 372, 380, 385,
405, 414, 417
aktivní: 232
antisemitismu: 295
appeasementu: 308, 312, 316
caranistù: 279
"cik-cak": 309
èeská: 404, 406, 415
decentralizace: 364
destalinizace: 360
detantu: 355
diskriminace: 295
finanèní: 385
genocidy: 24
habsburská: 222
hospodáøská: 319, 365
imperiální: 28
industrializace: 349
Kominterny: 282, 283
konfederace: 120
konzervativní: 215
kulturní: 231
kulturní tolerance: 360
lavírování: 70, 76
liberální: 238
maïarizace: 226, 229, 233
maïarská: 182
maïarská revizionistická: 281, 306
Malé dohody: 414
masová: 155
mìnová: 386
"na obì strany": 98
neutrality: 245
nuceného exportu: 273
nìmecká: 406
obchodní: 84, 209, 388
obstrukce: 195
odporu: 95, 96
osvícenského absolutismu: 146, 149
otevøených dveøí: 266, 279
polská: 43
protiturecká: 105
proturecká: 102
provládní: 282
"pro idovská": 280
reformní: 391
evoluèní: 187
rumunizace: 371
rusifikace: 225
ruská: 157, 357
"sami sebou": 265, 270, 276
sedmihradská: 164
síly a ústupkù: 132
smíru: 95, 96, 138
sòatková: 51
" okové terapie": 383
uvolnìní: 362
vala ská: 77
vládní: 199
vnitøní: 77, 368
zahranièní: 54, 130, 195, 241, 246, 275, 293, 304, 305, 355,
357, 361, 362, 382
idovská: 323
Polsko: 10, 43, 52, 53, 70, 72, 74, 75, 81, 82, 84, 87, 88, 91,
92, 96, 98, 102, 110, 118, 124, 126, 128, 137, 138, 141, 162,
168, 263, 274, 297, 305, 307-309, 317, 318, 349, 354-356, 367,
392, 397, 399, 400, 401, 412, 413, 417, 419
dìlení mezi Nìmecko a SSSR: 308
diktátorský re im: 291
ji ní: 12
první dìlení: 147, 157
Poltava: 136
Pompei, Dimitriu (1873-1954), rumunský matematik: 298
Pompeius Magnus, Gnaeus (106-48 pø. n. l.), konsul, triumvir: 19
Pompeius Trogus, øímský historik z konce 1. století pø. n. l.:
11, 15
Pop, Iosif, rumunský (sedmihradský) právník: 405
Pop z B#seýti, Gheorghe (1835-1919), rumunský (sedmihradský) politik: 230, 232, 258
Pop-Cicio, Útefan (1865-1934), rumunský politik: 405
Popa, Victor Ion (1895-1946), rumunský dramatik: 302
Popescu, Al. Candiano, rumunský (vala ský) politik v 19. stol.:
214
Popescu, Dumitru Radu (*1935), rumunský spisovatel: 353
Popescu, Radu (asi 1650-1729), kronikáø: 121
Popescu-Gopo, Ion (*1923), rumunský autor kreslených filmù: 366
Popeýti: 17
poporanisté: 204
Popovici, Aurel C. (1863-1917), rumunský (sedmihradský) politik:
403, 406
Popovici, Ioan, rumunský politik z Bukoviny z pol. 19. stol.: 181
Popovici, Titus (*1930), rumunský prozaik: 353
porodnost: 275, 370
Porta (viz té Osmanská øí e, Turecko): 44, 76, 87, 90, 96-100,
106, 108, 115-118, 120, 121, 124, 125-127, 129-132, 135,
136, 138, 140, 142, 144, 145-147, 157-161, 165, 166, 172, 179,
180, 186, 187, 189, 216-218, 220, 239
fanariotský re im: 142, 151
pa alik: 116, 121, 136
poplatek Portì: 96, 99, 105, 106, 115-117, 121, 137, 143, 157
rukojmí: 77, 79
portar: 63
Por#ile Mesaýului: 45
Portugalci: 56
Portugalsko: 162, 274, 275, 296, 312
diktátorský re im: 291
Porýní: 307
Posada: 51
postelnic: 63
Postupim: 422
Potaissa (viz Turda) Potopeanu (#1946), rumunský generál: 331
potraviny: 7, 16, 62, 63, 80, 83, 166, 252, 256, 270, 320, 321,
348, 368-370, 394, 414, 423, 425, 429
potravinová krize: 364
zásoby: 89
zpracování: 208, 209, 211, 273, 330
povstání: 32, 72, 86, 105, 111, 125, 132, 148, 150, 155, 158,
162, 165, 176, 214, 349, 374, 375
albánské: 79
bojarské: 123
gardistù: 315
hranièáøù: 148
legionáøské: 324
maïarské: 356
na Balkánì: 35
polské: 196
protibyzantské: 49, 51
protiøecké: 122
protiturecké: 116, 158, 217
rolnické: 58, 59, 64, 78, 101, 109, 122, 171, 175, 200, 237,
240, 398, 408
øecké: 161
srbské: 155, 158, 159
lechty: 121
panìlské: 162
v Bra ovì: 372
oldnéøù: 125
Praha: 111, 402, 404-406, 408, 411, 413, 414, 416, 421, 423, 424,
426, 427
"Pra ské jaro": 426, 427
Prahova, jude#: 271
Prarumuni: 34
pravoslaví (viz té ortodoxie): 43, 66, 74, 97, 101, 102, 138,
223, 284, 381, 399
pravoslavní (viz té ortodoxní): 57, 66, 67, 69, 101, 104, 141,
158, 182, 187, 217, 263
klerus: 66, 284
Prá ek, Karel (1868-1932), èeský historik: 407
právo: 22, 58, 64, 101, 108, 128, 165, 167, 194, 250, 254, 256,
287, 292, 304, 308, 316, 330, 344, 404, 419
apo tolského krále: 42
církevní: 64
kní ecí: 64
laické: 64
mezinárodní: 317
milosti: 190
na sebeurèení: 258
nástupnické: 61
právní kodex: 64
stanné: 291
svobodného pohybu: 58, 150
vala ské: 64, 431
veta: 212, 294
volební: 193, 195, 233, 235, 252, 268, 294, 406
zemské: 64
zvykové: 57, 58, 61, 64
Preda, Marin (1922-1980), rumunský spisovatel: 353
prefekt: 145, 177, 179, 213, 238, 283, 292, 313, 314, 330, 391
Prekup, Vladimir, rumunský dùstojník: 289
Prezan, Constantin (1861-1943), rumunský generál: 250-252
primogenitura: 61
Prislop: 67, 93
privilegia: 26, 47, 49, 53, 57, 58, 61, 63, 65, 101, 104, 144,
269
bojarù: 106, 142, 146, 178
katolíkù: 101
kléru: 133
kupcù: 51, 75, 90
luteránù: 101
mìst: 60, 109
privilegované národy: 134, 148, 171, 223
"privilegované" provincie: 217
rolníkù: 167
Sasù: 48
stavù: 128, 134
lechty: 127, 132
tøídní: 177
Probota: 69
Procopiu, Útefan (1890-1972), rumunský vynálezce: 299
Prostìjov: 421
protestanti: 101, 131
protestantství: 101, 119
protireformace: 132, 399
katolická: 119, 132, 136, 137
protokolární náv tìva Rumunska: 246
Protopopescu, Dragoý, rumunský vìdec: 352
Prut, øeka: 15, 43, 147, 157, 169, 171, 255, 267, 284, 307, 397,
399, 400
prùmysl: 200, 208-210, 236, 266, 270, 271, 274, 289, 346
chemický: 209, 343
dotace: 241
døevozpracující: 211
elektrárenský: 428
elektrotechnický: 273
investice do prùmyslu: 348
lehký: 387
papírenský: 209
potravináøský: 209, 211, 273
privatizace: 387
prùmyslová bur oazie: 265, 276
prùmyslová generace: 187
prùmyslová odvìtví: 383
prùmyslová periodka: 297
prùmyslová produktivita: 265
prùmyslová výroba: 273, 348, 366, 384, 428
prùmyslové podniky: 266, 311
prùmyslové koly: 296
prùmyslové výrobky: 209
prùmyslové zbo í: 415, 423, 425, 429
prùmyslový rozvoj: 234, 265, 271, 358, 360
prùmyslový vývoj: 175
ropný: 273, 343
strojírenský: 209, 211
teplárenský: 428
textilní: 211
tì ký: 209, 348, 360, 364
vojenský: 415
znárodnìní: 347
Pøedlitavsko: 226, 407
pøídìlové hospodáøství: 320, 321, 368, 369
psychologické zmìny: 8, 264, 275
Ptolemaios, Klaudios (kolem 90-160), øecký zemìpisec: 11
publikace: 104, 162, 188, 297, 365, 393
Pudil#, vládce dobrud anských Vlachù na konci 11. století: 45
Puchner, Anton, rakouský generál: 184, 185
Pumnul, Aron (1818-1866), rumunský (sedmihradský) pedagog a politik: 164, 181-183
Puýcariu, Sextil (1877-1948), rumunský urnalista: 256
Putna, klá ter: 67, 91, 93, 172, 224

Q
Quinet, Edgar (1803-1875), francouzský politik, historik a spisovatel: 170, 188

R
Racoý: 17
Racovi##, Emil (1868-1947), rumunský pøírodovìdec: 299
R#d#ceanu, Lothar (1899-1955), rumunský politik: 351
R#d#u#i: 65, 68, 327
R#descu, Nicolae (1874-1953), rumunský generál: 341, 342, 345
Radu, Leonte, rumunský (moldavský) revolucionáø 19. století: 170
Radu, syn Vlada II. Dracula: 79
Radu II. Praznaglava (#1428), vala ský a moldavský kní e, syn Mircey Starého: 74, 397
Radu III. Krásný /cel Frumoý/ (#1474), vala ský kní e, bratr Vlada III.: 86, 88, 90
Radu IV. Veliký (#1508), vala ský kní e: 67, 91, 103
Radu VI. z Afuma#i (#1529), vala ský kní e: 92, 93, 95
Radu Negru, bájný vévoda z Fagara e: 50
Radu Leon /Stridia Tomýa/ (#1669), vala ský kní e: 128
R#dulescu-Motru, Constantin (1868-1957), rumunský filolog: 300
Rakouská paroplavební spoleènost: 209
Rakousko: 132, 135, 147, 155, 157, 161, 163, 172, 184, 188, 192,
196, 209, 212, 222, 273, 291, 297, 303, 304, 307, 317,
338, 356, 405
mírová smlouva: 303
Rakousko-Uhersko (viz té Maïarsko, Uhry): 209, 211, 216, 231,
238, 241, 244-247, 249, 250, 253
rozbití: 256
trojspolek: 236, 244
Rakovski, Hristo /Christian/ (1873-1941), sovìtský (bulharský) politik: 307
Rallet, Dimitrie (1817-1857), rumunský (moldavský) politik a diplomat: 188
R#me#i: 67
R#mnicu V#lcea: 67
R#ýnov (Cumidava): 28
"rasová válka": 325
rasové výtr nosti: 212
rasové zákony: 311, 324
rasový nacionalismus: 244
Ratiboø: 108
Ra#iu, Ioan (1828-1902), rumunský (sedmihradský) politik: 225,
227, 228, 230, 232, 407
Ra#iu, Ion (*1917), rumunský politik: 378
R#zboieni (Valea Alb#): 89
r#zeýi: 58
Razgrad (Abrittus): 28
ra ba: 74
ráje: 73, 165
Rákóczi Franti ek II. /Ferenc/ (1676-1735), vùdce protihabsburského povstání v Sedmihradsku
32
Rákóczi Jiøí I. /György/ (1593-1648), sedmihradský kní e: 115,
118, 120, 121, 124-126
Rákóczi Jiøí II. (1621-1666), sedmihradský kní e: 115, 118, 120,
121, 124, 126, 127
RDS (viz Rumunská dìlnická strana) reakce: 181, 204, 214, 283, 307, 354, 405
"boj s reakcí": 351
bojarù: 118, 123, 141, 146
cizích vlád: 213
extrémní pravice: 283
konzervativní: 151
na postoj k "pra skému jaru": 426
na rolnické povstání: 64
postnapoleonská: 155
proti dualismu: 227, 405
protiøecká: 121, 122
velmocí: 219
vojenská: 116
Rebreanu, Liviu (1885-1944), rumunský spisovatel: 300, 301, 416
reforma: 160, 163, 196, 197, 239, 386
agrární: 168, 176, 179, 186, 195, 200, 240, 242, 248, 252, 268,
272, 276, 287, 343
bankovní: 388
finanèní: 137, 388
fiskální: 143, 144, 166, 215, 385, 388
kalendáøe: 268
konstituèní: 200
kulturní: 201
mìnová: 279, 346, 385
mikroekonomická: 386
pozemková: 194, 196, 237, 278
soudní: 237, 351
správní: 354
kolská: 155, 162, 238, 352
volební: 194, 241, 248, 264, 267, 275
zemìdìlská: 264, 272, 277
reformace: 66, 100, 103, 132
reformy: 155-157, 160, 165, 169, 170, 176-178, 183, 195, 198,
223, 225, 241, 267, 275, 276, 312, 313, 372, 383, 388-390,
393
bur oaznì demokratické: 187
demokratické: 340
fanariotù: 142-144, 146
hospodáøské: 383, 388, 391, 394
liberální: 359
politické: 190, 242
"pra ského jara": 426
realizace: 179
reformní program: 163, 386, 391
sociální: 168, 170, 171, 182, 193, 195
správní a legislativní: 167
strukturální: 386
zemìdìlské v Bulharsku: 242
zpomalení: 391
Regat:(viz té království; Staré): 263, 264, 324
regent: 82, 289
regentství: 413
regentská rada: 179, 189, 214, 289
Regulament: 180, 186
Reiner, Francisc, rumunský vìdec, lékaø: 299
reinkarnace: 123
renesance: 56, 102, 105, 141, 204
republika: 45, 170, 214, 353, 380, 423
"aristokraticko-demokratická": 157
býv. jugoslávské republiky: 384
Hvìzda republiky: 350
lidovì-demokratická: 351
na Slovensku: 307, 423
Palác republiky: 368
republiky z býv. SSSR: 382
øímská: 18
lechtická: 127
Reýca (Romula): 30, 31
Reýi#a: 271
Ressu, Camil (1880-1962), rumunský malíø a grafik: 301
restituce: 390
revoluce: 162, 174, 175, 179, 186, 187, 191, 222, 237, 255, 313,
373, 377, 378, 381, 383, 389
bol evická: 253, 319
demokratické: 155, 156
francouzská: 151, 158, 175, 177, 195
kulturní: 155
maïarská (1848): 181, 183
maïarská (1956): 354
"malá kulturní": 363, 365
národní: 162
neolitická: 8
politická: 155
porá ka: 181, 182
prùmyslová: 155, 266
r. 1848: 162, 170, 174, 181, 192, 224, 227, 403, 404
r. 1989: 374, 376, 391
"revoluce intelektuálù": 175
ruská únorová: 252, 255
øecká: 165
trojnásobná: 155, 199
v Budape ti: 181
v Moldavsku: 176
v Oltensku: 179
v Sedmihradsku: 181, 184, 185
ve Vala sku: 177
ve Vídni: 181, 184
re im: 155, 160, 176, 178, 180, 181, 193, 195, 211, 213, 215,
216, 237, 238, 241, 280, 294, 295, 303, 309, 313, 314, 330,
343-345, 352, 353, 358, 360, 363, 366, 376, 378, 389
absolutistický: 171
agrární: 168
Antoneskùv: 316, 320, 324, 351
autokratický: 127
autoritativní: 130, 290, 292
Cauýeskùv: 358, 359, 362, 366, 368, 371, 372, 374-376, 383, 427,
430
demokratický: 276, 280, 287, 332, 375, 382
diktátorský: 291, 314
dualistický: 229
fanariotský: 129, 142, 151
feudální: 132
koalièní: 214
komunistický: 304, 347, 349, 354, 358, 370, 373, 393
liberální: 223, 238
nacionalistický: 283
nobility: 127, 140, 147
okupaèní: 330
Organických statutù: 186
prefektù: 213
reakèní: 172, 175
revoluèní: 179, 184
sovìtský: 330, 380
totalitní: 291, 295
tøí privilegovaných národù: 132, 223
uherský: 229
závazkù vùèi Portì: 116, 117, 121
Rhemaxos, geto-dácký panovník kolem roku 200 pø. n. l.: 15
Rholes, dácký král kolem poèátku n. l.: 19
Ribbentrop, Joachym von (1893-1946), nìmecký politik: 308, 309,
311, 328, 329
Ribi#a: 67
Rieger, Franti ek Ladislav (1818-1903), èeský politik: 404, 405,
407
Rigas, Ferreros (asi 1757-1798), øecký bojovník za svobodu: 158
Ringala, druhá man elka moldavského kní ete Alexandra Dobrého: 75
Rio de Janeiro: 306
Ripiceni: 7
Risco, Giovanni Batista, italský architekt ze 17. století: 141
R#ureni: 180
RKS (viz Rumunská komunistická strana) Rodin, Auguste (1840-1917), francouzský sochaø: 3
02
Rodna: 98
Roesler, Robert (1840-1881), nìmecký historik: 409
Roland, Romain (1866-1944), francouzský spisovatel: 301
rolníci: 34, 43, 44, 58, 59, 65, 85, 87, 109, 136, 137, 143, 144,
145, 150, 159-162, 166, 179, 182, 186, 189, 190, 193, 196,
203, 208, 209, 211, 212, 215, 222, 230, 232, 239-242, 263,
266-268, 272, 274, 279, 286, 320, 330, 343, 348, 359, 364,
368, 387
"nekøes an tí": 101
poddaní: 44, 58
povstání: 59, 109, 150, 171, 184, 237, 240
svobodní: 44, 65, 87, 144
v parlamentì: 255
volební právo: 196, 266
Roman: 65, 68, 75, 87, 91, 399
Roman I. Muýat (vládl 1391-1394), moldavský kní e: 54, 74
Roman II. (vládl 1447-1448), moldavský kní e, syn Iliaýe: 76
Roman, Alexandru, rumunský (sedmihradský) politik v 19. stol.:
226
Roman, Petre (*1946), rumunský politik: 375, 377-379, 389, 391
Roman, Visarion, rumunský politik z 19. stol.: 228
romanizace: 17, 19, 24-27, 29-31, 34-36, 156, 433
romantismus: 155, 169
Romanul-Vivu, Constantin, rumunský (sedmihradský) politik v 19. stol.: 183
Romula (viz Reýca) Roosevelt, Franklin Delano (1882-1945), americký politik: 314,
322
ropa: 266
ceny: 369
dodávky Nìmecku: 309, 315, 317, 319
doprava: 271
dovoz: 364, 367
nedostatek: 364
obchod s ÈSR: 414, 423
produkce: 271
rafinerie: 208, 251, 360
ropná oblast: 271
ropná pole: 248, 251, 309, 311
ropné výrobky: 273
ropný prùmysl: 273, 343
tì ba: 196, 208, 209, 254, 271, 320, 360
zpracování: 271
Rosetti, Constantin A. (1816-1885), rumunský (vala ský) politik:
170, 177, 178, 187, 192, 194-197, 211, 213, 214, 216, 235,
236, 405
Rosetti, Theodor (1837-1923), rumunský politik: 201, 216, 237
Roýia Montana (Alburnus Maior): 30
rotace: 238
rotaèní systém: 200, 237, 363
Rotala, Jan (#1674), moravský lechtic: 402
rovnováha: 97, 131, 212, 319, 335, 364, 384, 388
mocenská: 33, 76, 77, 128, 132, 244
Roxanda, dcera V. Lupu: 124
rozpoèet: 197, 210, 215, 239, 246, 266, 273, 320, 385, 393
Ro òava: 420
Rubobostes (viz Burebista) Ruc#r-Bran, prùsmyk: 28
Rudolf II. Habsburský (1552-1612), øímsko-nìmecký císaø, uherský a èeský král: 108, 110, 11
Rumelie: 73, 81
rumunizace: 221, 246, 255, 366, 371
Rumunizaèní komise: 324
Rumunizaèní úøad: 313, 324
Rumunská dìlnická strana: 347, 348, 351, 355, 357, 358
Ústøední výbor: 348, 356, 357
Rumunská komunistická strana: 277, 282, 340, 343, 360, 364, 369,
370, 377
Rumunská lidová republika: 346, 350, 424
Rumunská socialistická republika: 358
rumun tina: 29, 31, 35, 37, 57, 67, 77, 93, 103, 104, 120, 138,
141, 156, 163, 164, 172, 181, 183, 202, 206, 214, 221, 223-
225, 229, 231, 232, 234, 269, 297, 343, 357, 380, 401, 407-409,
416, 417, 424, 426, 434
Ruset, Antonie /Rosseti/ (vládl 1675-1678), moldavský kní e: 129
rusifikace: 172, 225, 352, 359
Rusko: 115, 136-138, 142, 152, 157, 158, 160, 162, 163, 165, 167,
169, 171, 174, 179, 188, 192, 196, 207, 208, 211, 212,
218, 220, 236, 245-248, 252, 309, 329, 331, 332, 334, 340, 413
anexe Besarábie: 147, 172
èlen trojdohody: 244
intervence na Balkánì: 217, 219
konzuláty v Moldavsku a Vala sku: 157
obchodní smlouvy: 209, 216
okupace dunajských kní ectví: 186
protektor dunajských kní ectví: 166
pøímìøí: 253
pøítomnost èsl. legií: 409
Ruská federace: 255
Russo, Alecu (1819-1859), rumunský spisovatel: 176, 181
Ru èuk: 172
ru ièka: 349
ru tina: 87, 172, 225, 269, 297, 357, 359
vyuèovací jazyk: 225
výuka: 352
rytíøi: 58, 72
johanit tí: 47, 49
nìmeètí: 74-76
rytíøský køí : 321
Rýn, øeka: 30, 47

Ø
Øecko: 10, 17, 27, 32, 69, 82, 155, 158, 159, 161, 197, 239, 241,
245, 274, 275, 291, 296, 305, 306, 308, 339, 393, 413
mìstské kolonie: 13-15, 18, 19, 24-27
øeètina: 11, 27, 36, 93, 156, 297
Øehoø XI. /Pierre Roger/ (pontifikát 1370-1378), pape : 54, 57
Øekové: 9, 11-13, 26, 36, 55, 66, 97, 118, 121-123, 128, 129,
142, 156, 158, 160, 161, øemesla: 10, 17, 27, 31, 148, 241
øemeslníci: 16, 47, 104, 158, 209
Øím: 17, 20-23, 31, 42, 51, 56, 66, 134, 136, 139, 148, 216, 256,
399, 411, 418
osa Berlín-Øím: 306
Øímané: 11, 16, 18, 19, 22-24, 26, 27, 29, 31, 32, 34, 36
potomci: 36, 49, 50, 56, 102, 140

S
Sabinus, Oppius, øímský správce provincie Moesia v 1. stol. n. l.: 21
Sadeler, Agidus (1570-1629), nizozemský kreslíø a mìdirytec: 402
Sadoveanu, Mihail (1880-1961), rumunský spisovatel: 201, 203,
300, 353, 416
Úaguna, Andrei (1809-1873), pravoslavný biskup v Sedmihradsku:
181, 183, 185, 207, 223, 228
Sahia, Alexandru (1908-1937), rumunský spisovatel: 301
Saint Germain en Laye: 303
S#lacea: 10
S#laj, jude#: 7, 28
S#lcu#a: 8
Salomon z Friedbergù /Mírohorský/ Emanuel, èeský dùstojník, zemìmìøiè: 408
Salva: 271, 415
Samek, Franti ek (*1867), èeský poslanec: 416
S#n Petru: 121
San Stefano: 219
S#n#tescu, Constantin (1885-1947), rumunský generál: 337, 339,
341
Sandu-Aldea, Constantin (1874-1927), rumunský spisovatel: 203
Sando, misionáø v Dácii v 9. století: 397
S#nt#m#ria Orlea: 67
Úapca, Radu, rumunský knìz a revolucionáø z r. 1848: 178
Saraga, Fred, vedoucí idovské pomocné akce za 2. sv. války: 326
Sarai, Visarion, srbský mnich, vùdce nábo enského hnutí v Sedmihradsku z 19. stol.: 148
Sarajevo: 187, 245
S#rata: 10
Sardinie: 188
Sariakes, skytský král v Dobrud i ve 2. stol. pø. n. l.: 16
Sarmati: 32
Sarmizegetusa (Ulpia Traiana): 16, 17, 20, 22, 30, 31
Sas, moldavský kní e (vládl asi 1354-1358), syn Dragoýe z Maramureýe: 53
Sasové: 47, 48, 52, 59, 64, 65, 67, 75, 84, 86, 87, 100, 101,
104, 148, 171, 182, 259, 269
Satmar (Satmársko): 118, 222
satrar: 63
Satu Mare: 46, 125, 132, 413, 419
Satza /Saccea/, politický vùdce v Dobrud i v 11. stol.: 45
Sáva, øeka: 19
Scorilo, dácký vládce z 1. stol. pø. n. l.: 19
Scribonius Curio C., øímský prokonzul v Makedonii v 1. stol. pø. n. l.: 18
Scurtu, Gheorghe, rumunský (vala ský) politik z 19. stol.: 178
Sebastian, Mihail /vlastním jménem Josef Hechter/ (1907-1945), rumunský dramatik: 302
Sebeý: 111
Sebeý, hora: 16, 18
sebeurèení: 184, 233, 256, 258, 282, 302, 404
národní: 183
Sedlák, Jan (1871-1925), èeský historik: 406
Sedmihradská kola: 151, 152, 155, 156, 158, 164, 171, 206, 300
Sedmihradsko: 8-10, 13, 15, 16, 18, 25, 29, 34, 35, 42-47, 49-51,
53, 55, 57-60, 63-65, 67, 69, 71, 72, 76, 80-90, 94, 98,
100-104, 108, 110, 111, 115, 116, 118, 120, 121, 124-126, 131,
133-138, 140, 141, 146, 148, 151, 152, 156, 160, 161,
163, 164, 170, 172, 175, 182-186, 195, 207, 208, 213, 219, 222,
223, 225, 226, 228, 230, 231, 233, 236, 241, 246, 249,
250, 255-257, 263, 267-270, 272, 274, 276, 278, 281, 282, 295,
296, 303, 304, 311, 317, 323, 324, 327-330, 333, 334,
338, 339, 342, 350, 354, 365, 380, 382, 383, 391, 397, 398, 401,
404, 405, 406, 408, 409, 411, 433, 434
církevní stavby: 67, 141
habsburská nadvláda: 131, 132, 142, 222
husité: 398
kní ectví: 100
kolonizace: 46, 48
mìsta: 60, 65
povstání: 58, 60, 78
revoluce 1848: 181, 184, 185
rozmach kultury: 163
shromá dìní stavù: 64
slovanské písemnictví: 93
spojení s Rumunskem: 259, 267-269, 281, 302, 304
spojení s Uhrami: 182, 184, 186, 223, 226
svatynì: 10, 17
tribut: 117
turecký vpád: 76-78, 89
uherská nadvláda: 54, 63, 66, 70
usazení Sasù: 48
Segedín: 81
seimeni: 125
Seleaýul Mare: 126
Seletzky, Bruno, reprezentant kodovky v Bukure ti: 415
Selim II. (#1574), turecko-osmanský sultán: 99
Selimb#r: 109
Semlín: 180
Senan Pa a, velkovezír v 17. století: 116
Senec: 420
Senegal: 367
Seneslav, vojvoda v pol. 13. stol.: 49, 50
Úerban, Constantin (#1685), vala ský kní e: 125, 126
Úerban, Radu (#1620), vala ský kní e: 118, 120, 121
Sesthlav, politický vùdce v Dobrud i v 11. století: 45
Seton-Watson, Robert William (1879-1951), britský historik: 212,
254
Seuthes, thrácký král v 5. stol. pø. n. l.: 14
Sevastopol: 322
Sever, Axente, rumunský (sedmihradský) politik z 19. stol.: 184
Severin (viz té Turnu Severin): 62, 65, 81, 227
metropolitní sídlo: 51, 67
Severinský banát: 49, 74
Severní Korea (viz Korejská lidovì demokratická republika) Severus Alexander (208-235), øím
ký císaø: 28, 29, 32
Sékelové: 41, 47, 48, 58, 59, 64, 67, 81, 87, 88, 98, 100, 101,
109, 132, 148, 171, 182, 366
Úcheii Braýovolui: 67, 93, 164
schismatici: 52, 54
Schmidt, Andreas (1912-1948?), rumunský (nìmecký) politik: 282
Sibiò (Sibiu): 47, 60, 65, 78, 84, 87, 90, 109, 134, 183, 184,
222, 223, 227-230, 232, 250, 258, 389, 408
upa: 8
Sighet: 223, 345
Sighiýoara: 10, 60, 65, 84
Sihot: 412, 413
Silistra, pevnost: 71, 73, 242, 250
Sima, Horia (1906-1993), rumunský politik: 286, 295, 310, 311,
313, 315, 338
Simion, Alexandru, pøedstavitel Rumunské legie v Praze: 411
Simon z Keza, uherský kronikáø z 11. stol.: 45
Sinaia: 238, 285, 338, 417
Sinaj, hora: 104
Sinan Pa a (#1596), velkovezír: 106, 107
Úincai, Gheorghe (1754-1816), rumunský spisovatel: 151, 155
Sinoie, jezero: 13
Sintimber: 79, 81
Sion, Gheorghe (1822-1892), rumunský politik a spisovatel: 176,
181
Úipot: 35
Úirato, Francisc (1877-1953), rumunský malíø: 301
Siret: 65, 67, 75
Siret, øeka: 43, 135, 169, 399
Úiria: 185
Sitalkes, král Odrysianù v 5. stol. pø. n. l.: 14
Sixtus IV. /Francesco della Rovere/ (1414-1484), pape : 89
sjednocení: 45, 50, 52, 103, 116, 118, 120, 163, 168, 170, 174,
178, 179, 186, 187, 189, 190, 193, 223, 230, 259, 263, 264,
269, 270, 275, 286, 296, 304, 380, 433
Akt sjednocení a nezávislosti: 170
církve: 74, 350
Evropy pod øímským vlivem: 34
levice: 347, 358
literárního jazyka: 104, 206
Moldavska: 54
Moldavska a Vala ska: 166, 167, 176, 186, 188, 195, 405
opozice: 216, 237, 337, 345
pravice: 281
pravoslavné církve: 269
proti Turkùm: 82, 117, 121, 158
rumunských zemí: 102, 105, 110, 111, 115, 118
Rumunska s Besarábií: 254, 267
Rumunska s Besarábií a Bukovinou: 310
Rumunska s Bukovinou: 256
Rumunska s Moldavskou republikou: 256
Rumunska s Sedmihradskem: 259, 267
Sjednocená kní ectví: 211
sjednocený národní stát: 267
sjednocovací akty: 304
sjednocovací proces: 193
støedovìkých rumunských státù: 54
uherského království: 57
Velkého Rumunska: 267
vesnických komunit: 44
v ech Rumunù: 246, 249, 255
závazkù rolníkù: 144, 145
Skanderbeg /Georgios Kastriota/ (asi 1405-1468), vùdce albánského boje s Turky: 79, 82
Skandinávie: 16
Skrej ovský, Jan Stanislav (1831-1883), èeský novináø a politik:
404
Skytové: 12-15
Sladkovský, Karel (1823-1880), èeský politik: 407
Sl#vescu, Victor I. (*1891), rumunský ekonom: 230, 265
Slavici, Ioan (1848-1925), rumunský spisovatel: 201, 224, 408
Slezsko: 401, 402
Slované: 34-37, 66, 93, 352, 403, 404
Slovensko: 10, 42, 115, 226, 307, 416, 418, 420, 423
Slovenský stát: 420, 423
Sm#rdan: 219
Snagov: 67
sociální darwinismus: 244
Sofie: 70, 79, 311, 426
sochaøství: 204
sochy: 141, 400
Sokol, Josef (1831-1912), èeský politik: 406
Sokrates (asi 469-339 pø. n. l.), øecký filosof: 18
Solacolu, Mircea, rumunský politik: 423
Solomon, Ioan (1793-1865), plukovník vala ské armády: 179
Solomon, Petru, rumunský student na pra ské univerzitì: 405
Soluò: 70, 76, 77, 250, 251
Someý, øeka: 28, 42, 45, 46, 58
Sorescu, Marin (1936-1996), rumunský spisovatel: 353
Souèek /Socek/, rumunský (èeský) grafik: 408
soudci: 64, 68, 172, 189, 290, 313, 314, 351
soudnictví: 26, 48, 232
soudy: 64, 132, 197, 214, 228, 231, 290, 315, 344, 350, 375
apelaèní soud: 166
bojarské: 64
místní: 64
Nejvy í soud: 190, 287
reforma: 237, 351
soudní moc: 61, 62
soudní pravomoce: 145, 212, 313
soudní privilegia: 64
soudní systém: 166
zemský soud: 64
sovìtizace: 339, 347
Sovìtský svaz (viz té SSSR): 296, 306, 308, 309, 316-319, 328,
331-336, 344, 355, 356, 367, 371, 376, 380, 415, 419
hranice: 344
okupace Besarábie: 309
smlouva o pøátelství: 355, 367
vyhlá ení války: 321
Spa: 304
Spalajkovi , Miroslav (1869-1952), srbský politik a diplomat: 410
Úp#lna: 10
Spano /Filippo Buondelmonti degli Spolari/ Pippo (1369-1426), italský vojevùdce: 74
sp#tar: 62, 65, 138
spiknutí: 19, 111, 168, 179
bojarské: 89, 95
proti Cuzovi: 197
v Moldavsku: 170
v Sedmihradsku: 87
Spojené státy (viz té USA): 255, 318, 362, 393, 394, 427
Spoleènost: lékaøù a pøírodovìdcù: 164
národù: 281
pro sjednocení: 189
rumunských en: 222
sport: 207, 366, 368, 371, 394
Sracimír, vládce vidinského carství ve 14. stol.: 51
Srbové: 36, 66, 70, 82, 226, 233, 256, 351, 398, 403, 418
Srbsko: 8, 12, 24, 25, 28, 36, 71, 79, 83, 162, 170, 213, 216,
217, 218, 241, 245, 248
Království Srbù, Chorvatù a Slovincù: 302
Srem: 398
SRN (viz Nìmecko, Spolková republika) SSSR (viz té Sovìtsý Svaz): 271, 306, 308, 311, 315-
17, 322,
328, 335, 338, 342, 343, 345, 355, 358, 361, 367, 382
Staca, Jiøí, èeský (rumunský) pedagog: 411, 416
Stalin, Josif Vissarionoviè (1879-1953), sovìtský diktátor:
317-319, 321, 339, 349, 351, 353-355
Stambolijski, Alexander (1879-1923), bulharský politik: 305
Stancu, Zaharia (1902-1974), rumunský spisovatel: 353
St#nileýti: 115, 138
Stará evropská civilizace: 8
Stará Zagora: 218
stát: 18, 45, 50, 65, 70, 127, 135, 148, 164, 170, 176, 184, 186,
190, 199, 210, 212, 213, 217, 221, 226, 234, 236, 240, 242,
243, 246, 253, 259, 266, 267, 273, 277, 280, 294, 295, 297, 306,
339, 342, 344, 346, 351, 355, 358, 362-364, 370, 381,
382, 384, 386, 393, 394, 410, 411, 423, 430
agrární: 234, 266, 274
albánský: 241
bulharský: 35, 43, 49, 51
bur oazní: 265
chazarský: 41
chorvatský: 420
Dákù: 14, 19, 21
geto-dácký: 31
jednotný: 197
jihoslovanský: 430
kapitalistický: 281
Keltù: 15
komunistický: 263
legionáøský: 312, 313, 324
moldavský: 172
nárazníkový: 90, 91, 188
národní: 111, 192, 246, 259, 264, 268, 282, 287, 302
pape ský: 105
polský: 43
právní: 290
prùmyslový: 265
rumunský: 263
ruský: 43
øímský: 25, 26
satelitní: 357
Skytù: 16
socialistický: 281
sovìtský: 317
správa: 61
státnost: 41
støedovìký: 42, 60
" éf státu": 364
thrácký: 24
turecko-øecký: 121
uherský: 55, 68, 226, 227, 233, 257, 269
ústøední moc: 105, 198, 290
vùdce státu: 312, 313, 329
znárodnìní: 347
státní: banky: 391
bezpeènost: 365
církev: 399
finance: 166, 197, 210, 215, 279, 346
formace: 19, 24, 37, 43, 44, 52
intervence: 270, 271
kontrola: 365
podniky: 387, 391
pøevrat: 286
shromá dìní: 128
správa: 151, 171, 193, 229, 232, 269
zakázky: 121
státy: 41, 42, 61, 66, 75, 98, 304, 305, 318, 319, 381, 392, 393,
413, 414, 419, 433
balkánské: 241, 245, 306, 308, 417
baltské: 318
dunajské: 304
evropské: 263, 320
italské: 105
katolické: 66
komunistické: 355, 367
Malé dohody: 414
mìstské: 13-15, 18
národní: 256, 263
rumunské: 54
totalitní: 291
Var avské smlouvy: 367
vzájemné vztahy: 304
stavba námoøních lodí: 209, 271, 364
stavebnictví: 208, 274
St#vrescu, rumunský generál: 327
stavy: 128, 131, 134, 148
èeské: 401
shromá dìní: 63, 64, 87, 108
slezské: 401
Útefan, George (viz tìpán, Jiøí) Útefan L#cust# (viz tìpán Kobylka) Útef#ni## (viz tìpán
cu, Melchisedec, pravoslavný biskup v 19. stol. v Besarábii: 225
Útef#neýti: 98
Stefanov, Boris (1883-1969), rumunský (bulharský) politik: 282,
361
Stelescu, Stelian (1910-1936), rumunský politik: 285
Stere, Constantin (1865-1939), rumunský politik: 204, 249, 280
Útirbey, Barbu (1872-1946), rumunský politik: 290
Útirbey, Barbu (vládl 2x v období 1849-1856), vala ský kní e:
186, 192
Útirbey, Gheorghe, rumunský politik v 19. stol.: 195
Stock, Max van den, komisaø OBSE: 380
Stoeneýti: 107
Stoica, Chivu (1908-1975), rumunský politik: 361
Stoica, Radu, rumunský konstruktér: 299
Stoilow, Simion (1887-1961), rumunský matematik: 298
Stojadinovi , Milan (1888-1961), jugoslávský politik: 417, 418
Stoker, Bram (1847-1912), anglický spisovatel: 85
stolice: 48, 223
marmaro ská: 412
stolnic: 62, 105, 130, 138, 139
Stolojan, Theodor (*1942), rumunský politik: 379
Strabón, z Amaseie v Pontu (64 pø. n. l.-19 n. l.), øecký historik: 11, 15, 19, 25
strana: agrární: 278, 280
alternativy: 391
caranistická: 266, 278-280, 290-292, 345, 349, 376-378, 390, 391
dìlnická: 347, 348, 351, 355, 357, 358
demokratická: 379, 390, 391
ekologická: 377
fa istického typu: 316
komunistická: 282, 283, 331, 340, 343, 347, 352, 358, 360, 362,
370, 372, 378
Komunistická s. Èeskoslovenska: 426
konzervativní: 235, 248, 276
køes anská: 280, 293
liberální: 217, 235, 237, 238, 249, 265, 276, 277, 279, 287,
290-292, 350, 376-379
lidová: 276, 278, 279, 290
Maïarská: 281
Maïarská sociálnì demokratická: 233
Moldavská národní: 177, 255
národnì demokratická: 239
národnì sociální: 286
národní: 177, 188-190, 211, 224, 228-233, 256, 276, 407
národní (totalitní): 295, 311
národní jednoty: 376, 389
Nìmecká: 282
radikální: 236
rolnická: 239
socialistická: 281
Socialistická strana práce: 377
sociálnì demokratická: 239, 281, 347, 379, 380, 389, 390
Velkého Rumunska: 376
V e pro vlast: 285, 286
idovská: 282
Strat, Ion (1836-1879), rumunský ekonom: 194
stratornic: 63
Strei: 67
Streis#ngiorgiu: 67
Stroescu, Vasile Vasilievici (1845-1926), rumunský politik z Besarábie: 255
Stroici, Luca, moldavský bojar z poè. 17. stol.: 141
Stroici, Simion, moldavský bojar z poè. 17. stol.: 141
Strousberg, Bethel Henri (1823-1884), nìmecký podnikatel: 209,
215
Støedoafrická republika: 367
Støedozemní moøe: 8, 272
støíbro: 16, 30, 98
støíbrné dináry: 51
støíbrné medaile: 366
student(i): 104, 156, 170, 177, 182, 224, 229, 280, 284, 297,
331, 352, 354, 356, 359, 366, 369, 377, 394, 398, 405, 407,
408
Sturdza, Dimitrie A. (1833-1914), rumunský politik: 195, 214,
238, 240, 241, 406
Sturdza, George M., rumunský politik v 19. stol.: 195
Sturdza, Grigore, turecký generál v 19. stol.: 191
Sturdza, Ioan /Ioni##/ Sandu (vládl 1822-1828), moldavský kní e:
161, 165
Sturdza, Mihail (vládl 1834-1849), moldavský kní e: 164, 167,
169, 176, 191
Sturdza, Mihail (1886-1980), rumunský politik: 313
Sturdza, Vasile, moldavský bojar v 19. stol.: 189
Suceava, pevnost: 35, 60, 63, 65, 67, 68, 75, 89, 91, 99, 110,
172, 224
øeka: 399
Suciu, Ion, rumunský (sedmihradský) politik v 19. stol.: 183
Sucevi#a: 67
Sudety: 307, 417
Sulejman, syn sultána Bajezida I.: 73
Sulejman I. Kanuni /Zákonodárce/ (1495-1566), v Evropì zvaný Nádherný: 92, 98, 99, 115
Sulejman Pa a /Hadimbul/, turecký vojevùdce z 15. stol.: 88
Sulejman Pa a (1840-1892), turecký generál v 19. stol.: 179
sultán: 62, 71-73, 76-79, 81, 82, 84, 86, 88, 89, 92, 96-100,
105, 106, 108, 115, 118, 127, 142, 143, 165, 177, 179, 186,
213, 239, 399
Úulu#iu, Alexandru Sterca, sedmihradský uniatský metropolita v 19. stol.: 222, 223
Úumla (Marcianopol): 36
Su#u, Alexandru (#1821), vala ský kní e: 159
Su#u, Mihai (vládl 1819-1821), moldavský kní e: 158
Súdán: 367
sùl: 16, 30, 210, 266
solné doly: 412, 413
solný monopol: 63
Svatá Helena: 429
Svatá liga: 102, 105, 116, 117
Svatá stolice: 54
Svatá zemì: 118
svatynì: 9, 10, 17, 31
Svaz vlasteneckých knì í: 350
Svjatoslav (#972 nebo 973), kní e kyjevský: 43
svoboda: 24, 92, 100, 102, 151, 163, 170, 179, 182, 218, 381,
393, 394
akce: 246, 335
boj za svobodu: 126
nábo enská: 132, 181, 371
národní: 183, 403
nevolníkùm: 145
obchodu: 165, 181, 209
omezení: 97, 117
osobní: 47, 196
plavby: 189
pohybu ruských vojsk: 334
Pole svobody: 182, 183
pøístupu ke vzdìlání: 297
shroma ïovací: 194, 268
sociální: 403
stìhování: 58, 150
svìdomí: 268
svobodný svìt: 362
tisku: 178, 181, 194, 393
v zahranièní politice: 97
svobody: 64
demokratické: 232, 268, 278
hospodáøské: 183
individuální: 183, 265
obèanské: 176, 194, 212
politické: 183, 199
poru ování: 291
lechtické: 127
Swidrigaillo (#1452), litevský kní e: 76, 77
synod: 124, 133, 141
Sýrie: 8, 11
Szabolda: 125
Szamosközi /Zamosius/ Stefan (1565-1612), uherský kronikáø: 103
Székely, Moise /Mozes/ (asi 1550-1603), vùdce protihabsburské strany v Sedmihradsku: 1
20
Szilágy, Mihail, uherský vojevùdce v 15. stol.: 83, 84

afaøík, Pavel Josef (1795-1861), èeský vìdec a básník: 407

eba, Jan (1886-1953), èeskoslovenský diplomat: 410, 417
ehabeddin, správce Rumelie v pol. 15. stol.: 81
ipka, prùsmyk: 218
i tov: 158
katula, Emanuel (*1878), èeský novináø: 408
koly: 103, 124, 138, 144, 148, 163-165, 172, 181-183, 199, 207,
221, 239, 296, 359, 365, 370, 407
církevní: 138, 350
dívèí: 222
gymnázia: 197, 225
kalvínské: 138
klá terní: 67
knì ské: 148
konfesní: 225, 227, 229
latinské: 102
malíøská kola: 141
mateøské kolky: 227, 296
men inové: 351
obchodní: 164, 197
pravoslavné: 173
reforma kolství: 198
rodinné: 296
øecké: 138, 162
soukromé: 296
státní: 296
støední: 296
kola Sv. Sávy: 156, 163, 168
kola v Bra ovì: 104
kolská reforma: 155, 238, 352
kolský ústav: 205
kolský zákon: 186, 204, 231, 268, 287, 296, 352, 366
umìlecké: 296, 354
univerzity: 138, 296
v Dacii: 31
vesnické: 197, 222
vojenské: 410
vysoké: 156, 195, 197, 204, 224, 296, 359, 416, 429
vysoko kolský zákon: 380
základní: 163, 164, 227, 430
idovské: 324
lechta (viz té aristokracie): 43, 48, 54, 57-59, 63-65, 96,
101, 102, 105, 109, 118, 121, 122, 127-129, 132, 146, 148-150,
157, 161
albánská: 95
bulharská: 95
církevní: 60
dácká: 17, 18, 24
francouzská: 151
maïarská (viz uherská) moldavská: 57, 110, 129
ni í: 57, 59, 63-65, 82, 98, 103, 398
polská: 127
rumunská: 54, 57-59, 64, 103, 161
sedmihradská: 46-48, 50, 58, 110, 111, 132
srbská: 95
støední: 63
lechtická povstání: 148
lechtický re im: 126, 127, 140, 147
uherská: 51, 59, 64, 81, 100, 110, 111, 131, 171, 182, 223
vala ská: 57, 79
vysoká: 85, 119, 398
lechtici (viz lechta) panìlé: 56
panìlsko: 70, 105, 162, 296, 312, 323, 377, 393
rámek, Jiøí, èeský vysoko kolský pedagog: 426
tefánik, Milán Rastislav (1880-1919), slovenský politik: 409
tìpán, syn tìpána Velikého: 91
tìpán, syn vojvody tìpána: 53
tìpán, vojvoda v severozápadní èásti Moldavska v 1. pol. 14. stol.: 53
tìpán I. /Svatý/ (kolem 975-1038), uherský král: 42, 404
tìpán II. (#1447), moldavský kní e, syn Alexandra Dobrého: 76
tìpán IV., Mladý /Útef#ni##/ (1506-1527), moldavský kní e, syn Bogdana III.: 92, 96
tìpán, Jiøí (#1668), moldavský kní e: 124-126, 402
tìpán Kobylka /L#cust#/ (vládl 1538-1540), moldavský kní e: 98
tìpán Lazarevi (1389-1427), srbský kní e: 72, 73
tìpán Razvan (#1595), moldavský kní e: 106
tìpán Veliký /cel Mare/ (1457-1504), moldavský kní e, syn Bogdana II.: 69, 76, 86-94, 96-9
104, 155, 163, 206, 224,
365, 399, 400, 401
tolba, Josef (1846-1930), èeský novináø a spisovatel: 408
vec, Emil, èeskoslovenský kapitán: 411

T
Tacitus, Publius Cornelius (asi 55-116), øímský historik: 24
tajná organizace: 158, 170, 177
Ýamblac /Øehoø/, bulharský klerik, pøedstavený klá tera Neam#, rádce panovníka, pozdìji met
jevský: 74
Tamerlán /Timur/ (1336-1405), vùdce Mongolù: 72
Tampeanu, rumunský dùstojník, man el E. Lupeskové: 288
Tapae: 21, 22
T#rgoviýte: 60, 65, 67, 80, 86, 102, 103, 107, 138, 160, 401
T#rgu Jiu: 250, 302
T#rgu Mureý: 351, 376, 389
T#rgu Neam# (viz Neam#) T#rnava, øeka: 47
Tarnowski, Jan (1488-1561), polský vojevùdce: 401
T#t#ranu, Nicolae (1890-1953), rumunský generál: 327, 330
T#t#r#scu, Gheorghe (1886-1961), rumunský politik: 277, 286, 290,
292, 417, 422, 430
T#t#rescu, Útefan, rumunský politik:
286
Tataøi: 49, 50, 52-54, 74, 88, 98, 99, 124, 129, 171, 172, 400
Tatos /Tatu/, politický vùdce v Dobrud i na konci ll. století: 45
Teleki, Jozef (1790-1855), císaøský správce Sedmihradska: 171
Tell, Christian (1807-1884), rumunský (vala ský) politik: 170,
177-179, 195, 215
Teme vár (Timiýoara): 59, 81, 228, 250, 263, 296, 374, 383, 434
Teme várský Banát: 183, 222
Teng Siao-pching /Deng Xiaoping/ (1904-1997), èínský politik: 361
Teodorescu, Traian, rumunský voják a diplomat: 332
Teodosie, (#1708), vala ský metropolita: 134
Teofil, vala ský metropolita z konce
17. stol.: 133
Ýepeneag, Dimitru, rumunský disident: 366
Terentius, Varro Luculus, øímský vojevùdce z 1. stol. pø. n. l.:
18
teror: 121, 284, 344, 346, 367
terorista: 239
Tertullianus, Quintus Septimus Florens (160-220), øímský (køes anský) spisovatel: 35
Tettius, Iulianus, øímský konsul, správce Moesie v 80 létech
1. stol. n. l.: 21
texty: 47, 417, 434
církevnìslovanské: 103
hagiografické: 141
nábo enské: 93, 94, 103
Tì ínsko: 430, 431
tì ba: 387
døeva: 208, 343
kovù: 30
ropy: 196, 208, 209, 254, 320, 360
rudy: 364
uhlí: 211
zemního plynu: 271
Thesálie: 8
Thierry, Adrien (1885-1961), francouzský diplomat: 417
Thököly, Imre (vládl 1690), sedmihradský kní e: 131
Thrácie: 14, 15, 19, 24, 32, 36, 70
Thrákové: 9-12, 18, 34, 36
Thun-Hohenstein, Lev (1811-1888), rakouský ministr kultu a vyuèování: 222
Thúkydidés (asi 480-396 pø. n. l.), øecký historik: 14
Tighina, pevnost: 65, 97-99, 328-330
Tilea, Viorel Virgil (1896-1973), rumunský diplomat: 308
Tirana: 356
Tiraspol: 329
Ýiriac, Ion, rumunský tenista: 368
Tisa, øeka: 12, 14, 28, 41, 45, 412
tiskárny: 67, 102, 103, 124, 140, 144, 222, 349
Tiýmana: 67, 69, 93, 286
Tisza, Kalmán (1830-1902), uherský politik: 229
Ýi#eica, Gheorghe (1873-1939), rumunský matematik: 298
Titel-Petrescu, Constantin (1888-1957), rumunský politik: 281,
337
Tito, Josip Broz (1892-1980), jugoslávský politik: 351, 355, 357
Titulescu, Nicolae (1882-1941), rumunský politik a diplomat: 249,
304, 306, 307, 309, 419
Tocilescu, Grigore (1850-1909), rumunský historik: 407
tolerance: ideologická netolerance: 363
jazyková: 103
kulturní: 360
nábo enská: 69, 101
násilí: 327
pravoslavného nábo enství: 104, 122, 132, 133
tolerovaná církev: 69, 101
tolerovaný národ: 134
Tomá , Jan, èeský fotograf: 408
Tomá Kempenský /z Kempis/ (1380-1471), nizozemský filosof a teolog: 141
Tomis (viz Constan#a) Tomýa II., Útefan, (vládl 2x v období 1612-1623), moldavský kní e: 11
121
Tomýa, Leon (vládl 1629-1632), vala ský kní e: 122, 128
Toni#a, Nicolae (1886-1940), rumunský malíø: 301
Top#rceanu, George (1866-1937), rumunský spisovatel: 300
Torpan, Útefan, rumunský student pra ské univerzity: 405
totalita: 291, 295, 311, 337, 346
Tökes, László, rumunský (maïarský) knìz: 374
Traján /Traianus, Marcus Ulpius/ (53-117), øímský císaø: 21-23,
28, 29, 102, 140, 163
Trajánùv most: 22, 31
Trajánùv sloup: 17, 22, 23, 365
Transylvánie (viz Sedmihradsko) Trapezunt: 84
Trianon: 304, 305, 413
Tribaliové: 14, 15
tribut: 111, 131, 137, 157
Portì: 115, 116
redukce: 117
zru ení: 165
zvý ení: 137
Trnka, Jan, velitel èeských oldnéøù v 15. století: 400
Trnovo (Tarnovo): 47, 49, 218
Trnovské carství: 51, 70
Troesmis: 28
Trofin, Virgil (1926-1984), rumunský politik: 363
Tropaeum Traiani (viz Adamclisi) Trotuý: 103, 399
Truýeýti: 9
trùn: 61, 76, 86, 87, 90, 95, 99, 100, 111, 118, 123, 125, 127,
128, 131, 137, 144, 165, 190, 191, 195, 234, 245, 287, 289,
295, 406, 413
boje o osmanský trùn: 73
boje o trùn: 61, 76
boje o uherský trùn: 81, 98
dácký: 21
"kupování" trùnu: 97, 99, 117
moldavský: 53, 74, 80, 87, 88, 91, 96, 99, 106, 108, 111,
136-138,
161
osmanský: 73
polský: 91, 126
rakousko-uherský: 245
rumunský: 211
sedmihradský: 108, 111, 119
uherský: 50, 52, 55, 83
vala ský: 70, 72, 74, 77, 78, 80, 82, 84, 88, 89, 105, 108, 120,
124, 126
elezný: 59
Tudor, Corneliu Vadim (*1949), rumunský politik: 376, 389
tuiu: 118
Tulcea: 13, 220, 221, 271
Turci: 51, 52, 58, 59, 62, 70, 72-74, 77, 79-83, 86-90, 92, 94,
95-102, 105-108, 115, 116, 118, 121, 124, 126, 127, 129,
130, 135, 137, 161, 165, 167, 171, 176, 180, 187, 188, 218, 219,
221, 296, 399-402, 429
osman tí: 70
Turda (Potaissa): 30, 31, 59, 111, 230
Turecko (viz té Osmanská øí e, Porta): 74, 75, 82, 87, 95, 110,
147, 163, 165, 166, 176, 187, 188, 192, 209, 210, 212, 219,
241, 245, 246, 248, 273, 274, 306, 335, 382, 393, 419
Turna: 420
Turnu Roýu, prùsmyk: 22
Turnu Severin (Drobeta), pevnost: 22, 30, 31, 65, 73, 74, 165,
211
Turtucaia: 172, 250, 251
Tuscus, Thomas, nìmecký mnich ve 13.století: 52
Tylis, keltský král ve 3. století: 15

U
Ubicini, H. A., francouzský spisovatel z 19. stol: 188
Ugocsa: 118
Uhry (viz té Maïarsko, Rakousko-Uhersko): 42, 50-54, 58, 66, 70,
72, 74-80, 82, 83, 86, 89-91, 100, 103, 115, 118, 131,
150, 183, 222, 223, 226, 228, 229, 233, 258, 296, 398-400, 405
anexe Sedmihradska: 225, 226
diskriminace: 231, 237
dobytí Tureckem: 97
expanzionismus: 92
spojení s Sedmihradskem: 181-184, 223, 404
Uhøi (viz té Maïaøi): 41, 46, 52, 67, 75, 88, 89, 101, 102, 398
Uioara: 10
Ukrajina: 8, 13, 118, 252, 331, 335, 340, 410
sovìtská: 282
Ukrajinská rada: 255, 256
vzájemné vztahy s Rumunskem: 392
Ukrajinci: 36, 66, 172, 225, 255, 263, 282, 296
Ulm: 304
Ulpia Traiana (viz Sarmizegetusa) umìní: 7, 27, 31, 102, 104, 124, 142, 152, 163, 20
2, 203, 300,
359, 393, 398, 407
barokní: 138, 139
br#nkoveánský styl: 141, 152
cenzura: 363, 365, 368, 370
diplomatické: 91
dramatické: 302
filmové: 204, 365
francouzské: 202
geto-dácké: 17
rumunské v ÈSR: 416, 425
socialistický realismus: 353
umìlecká periodika: 297
umìlecké koly: 197, 296, 354
váleènické: 129
výtvarné: 67, 91, 94, 204
uniaté: 263
Unie tøí národù: 59, 64, 101, 132
univerzita: 163
Lidová: 417
univerzitní systém: 195
v Boloni: 94, 138
v Brnì: 426
v Budape ti: 409
v Bukure ti: 197, 200, 204, 296, 297, 352, 390, 408
v Caøihradì: 138
v Jasech: 169, 197, 200, 224, 296, 409
v Klu i: 354, 392
v Krakovì: 94, 138
v Lipsku: 138
v Odìse: 330
v Olomouci: 426
v Padovì: 138, 140
v Paøí i: 138
v Petrohradì: 409
v Praze: 138, 398, 405-407, 409, 417
v Øímì: 150
v Turinu: 409
ve Lvovì: 138
ve Vídni: 94, 138, 150, 408
veèerní marxismu-leninismu: 352
zákon o univerzitním vzdìlání: 287
univerzity: 394
evropské: 206
pod tutorstvím továren: 366
západní: 201
Uralské pohoøí: 41
urbanizace: 30, 34, 175
Urd#reanu, Ernest (1897-1957), hofmistr Carola II.: 292, 312
Ureche, Grigore (1590-1647), moldavský kronikáø: 139, 140
USA (viz té Spojené Státy): 207, 208, 255, 274, 302, 308, 322,
325, 344, 367, 371, 381, 382
Uzun, Hasan, turkomanský chán v 2. pol. 15. stol.: 84
úmrtnost: 274
úpadek: 43, 70, 115, 131, 156, 187, 266
úplatkáøství: 143
úplatky: 97
ústava: 212, 215, 220, 290, 358, 379
belgická: 212
moldavská: 166, 177
otomanská: 217
projekt: 170
r. 1849: 181, 224
r. 1858: 190
r. 1866: 212, 215
r. 1923: 266, 268, 269, 277, 286, 287, 290, 292, 339
r. 1938: 294
r. 1948: 351
r. 1991: 379
stalinská: 351
ústavní instituce: 194
ústavní øád: 200
ústavní shromá dìní: 211
vala ská: 166
zmìny: 220, 234, 242, 252, 280
ústní slovesnost: 93
Ústøední mocnosti: 245-251, 253, 254, 410

V
V#c#rescu, B., rumunský (vala ský) bojar z 1. pol. 19. stol.: 159
V#c#rescu, Ianache (1740-1797), autor první rumunské gramatiky, adoptivní syn C. Br#nc
oveana: 138
V#c#resková, Elena (1866-1947), rumunská spisovatelka: 235, 287
V#c#reýti: 152
V#c#roiu, Nicolae (*1943), rumunský politik: 379, 428
Vaida-Voevod, Alexandru (1872-1950), rumunský politik: 257, 268,
279-281, 303, 412
Vaillant, Jean A. (1804-1886), rumunský (francouzský) revolucionáø a politik: 170
Vala sko (viz té Vlach): 32, 34, 46, 49-55, 57-60, 62-64, 67,
68, 70-72, 74, 75-79, 81-84, 87-90, 92, 95, 97, 100, 102-
105, 107, 110, 111, 115, 116, 118, 120, 121, 123, 124-128, 130,
131, 134-139, 141-145, 147, 156, 158, 160-168, 170,
172, 174-176, 178, 180, 181, 183-191, 193-195, 207, 208, 240,
365, 397, 399, 400, 401, 403, 404, 408, 433
církevní stavby: 67
"Dùm pøísahy": 116
fanariotský re im: 129
hranice: 71
kapitulace pøed Tureckem: 77
kní ecí rada: 61
kní ectví: 50
Kronika Vala ska: 93
mìsta: 60
nezávislost: 52
Organický statut: 166
polský vpád: 111
revoluce 1848: 169, 177
rozmach kultury: 163
rum#ni (nevolníci): 144
Rumunská zemì (Ýara Rom#neasc#): 52
shromá dìní stavù: 63
sjednocení s Moldavskem (1859): 195
slovanské písemnictví: 93
svatynì: 17
tribut: 117
turecký vpád: 52, 72, 73, 78, 79, 106, 107, 121
uherský vpád: 51
vlastní mìna: 51
volba kní ete: 61
zru ení nevolnictví: 146
V#lenii de Munte: 417
Valentin, husitský kazatel: 399
Valle, Francesco della, italský cestovatel ze 16. století: 102
vampyrismus: 87
Vancea, Zeno (*1900), rumunský skladatel: 354
Varatescum: 429
Vargová, Kateøina, "panovnice Mocù": 171
Varlaam, /Mo#oc, Vasile/ (#1657) moldavský metropolita: 140, 141
Varna: 79-81, 400
Vasile, Radu (*1942), rumunský politik: 391
Vasilij I. Dmitrijeviè (1371-1425), velký kní e moskevský: 90
Vaslui: 65, 88, 169
Vatikán: 236, 325, 350
Vatra Dornei: 271
vazal: 49, 51, 53, 72, 76, 95, 110, 121, 135
vazalský vztah: 51, 60, 70, 79, 100, 108, 247
Václavek, Bedøich (1897-1943), èeský historik a literární kritik:
407
Váh, øeka: 421
V#lcea, jude#: 180
válka: 19, 50, 65, 75, 103, 126, 131, 147, 206, 209, 211, 241,
246, 249, 270, 296, 301, 304, 307, 312, 317, 318, 319-321,
323, 328, 333, 336, 338, 340, 344, 346, 350, 360, 376, 381, 411,
416, 421, 423
1. balkánská (1912-1913): 241
1. øímsko-dácká: 25
1. svìtová: 199, 200, 203, 207, 215, 227, 242, 244-248, 251,
255, 263, 273, 278, 281, 285-287, 295, 304, 324, 325, 360,
409, 411
2. balkánská (1913): 235, 242
2. øímsko-dácká: 22
2. svìtová: 252, 308, 316, 331, 332, 392, 419
balkánské: 200, 239, 245, 246
Benátek s Turky: 90
benátsko-janovské: 70
celní: 209, 211, 236
cesta Rumunska z války: 331-333, 336, 337
defenzívní: 329
"Dùm války": 97
francouzsko-pruská: 405
krymská: 187
krymská (1853-1855): 177, 186-189
mezi ruskými separatisty: 381
Moldavska s Polskem: 98
na Balkánì: 406
o uherský trùn: 98
o vládu v kní ectvích: 124
obèanská: 380
obèanská v Maïarsku (1848): 181
obèanská v Sedmihradsku: 183, 185
obèanská v Øímì (49-30 pø.n.l.): 19
obèanská v Øímì (66-69): 20
období mezi válkami: 298, 300, 411
Peloponéská (431-404 pø.n.l.): 14
Polákù proti nìmeckým rytíøùm: 75
prusko-rakouská (1866): 225
Rakouska s Piemontem (1859): 222
Rakouska s Pruskem a Itálií: 223
rasová: 325
rusko-rakousko-turecká: 152
rusko-rakousko-turecká (1735-1739): 147
rusko-rakousko-turecká (1787-1792): 143, 146
rusko-turecká: 150, 172
rusko-turecká (1768-1774): 144, 147
rusko-turecká (1806-1812): 147, 159
rusko-turecká (1877-1878): 200
s Byzancí: 51
s Tureckem: 90, 117, 126, 137, 401, 402
Sedmihradska s Habsburky: 119
øímsko-dácké: 16, 21
spravedlivá: 317
Srbska s Tureckem: 217
tøicetiletá: 101, 115, 119, 125
Turecka s Habsburky: 106, 107
Turecka s Habsburky (tzv. dlouhá): 115, 117
turecko-rakouská: 147
Uhrù proti Tatarùm: 52
v býv. Jugoslávii: 381
ve Vietnamu: 362
za nezávislost (1877-1878): 218, 219
zákopová: 249
vecini: 58, 144
Velea, Nicolae (*1936), rumunský spisovatel: 353
Velká Británie: 187, 188, 232, 236, 247, 294, 302, 304, 305, 307,
308, 309, 317, 318, 322, 344, 367
èlen trojdohody: 244
mnichovská dohoda: 307
Velká egejská migrace: 11
Ve¾ká Ida: 420
Velké Rumunsko: 200, 255, 263, 267, 269, 275, 281, 309, 312, 433
Velkomoravská øí e: 397
velkostatkáøi: 194, 195, 207, 215, 224, 268
vendeta: 185
Veranèi , Anton (1504-1573), chorvatský humanista: 102
Verde#, Ilie (*1925), rumunský politik: 365, 377
Verdun: 249
Verecký prùsmyk: 41
Vernescu, Gheorghe, rumunský politik v 19. stol.: 235
Versoix: 372
vesnice: 8, 17, 26, 31, 44, 57, 58, 62, 64, 65, 69, 89, 105, 145,
178, 203, 215, 228, 240, 268, 284, 300, 301, 349, 360, 368,
369, 398, 412, 413, 418, 429, 430
kolchozy: 330
Muzeum vesnice: 300
nepokoje: 237, 240, 348
poèet obyvatel: 263, 272, 349
popové: 68
øímské: 34
sjednocování: 44
vìrnost ortodoxii: 148
vesnická bur oazie: 229
vztah k mìstu: 29, 60
zavírání kol: 227
zøizování kol: 163, 197, 222
Veverka, Ferdinand (*1887), èeskoslovenský diplomat: 412, 413
vévodové: 43, 46, 57
vìda: filosofická kola: 299
geografická kola: 299
historiografická: 300
lékaøská: 299
sociologická kola: 300
technické vìdy: 299
vìdecké koly: 298
Vicina: 67
Vidin: 51, 70, 72, 218, 219
Vieru, Anatol (*1926), rumunský skladatel: 354
Vietnam: 367
Viktorie z Hanoverské dynastie (1819-1901), britská královna:
189, 235
vilájet: 116, 239
Vilém II. z dynastie Hohenzollernù (1859-1941), nìmecký císaø:
216, 241, 244
Vilémov: 429
Viýeu: 271, 415
Viýoianu, Constantin (1897-1994), rumunský diplomat: 345
vistiernic: 62
Vídeò: 42, 94, 119-121, 130-132, 135, 138, 142, 148, 149, 159,
171, 184, 185, 187, 188, 197, 216, 222-225, 230, 233, 236,
264, 311, 338, 404, 405, 408, 409, 411
druhé obléhání: 115, 130
první obléhání: 92
revoluce (1848): 181, 184
Vlad I., /Usurpátor/ (vládl 1395-1397), vala ský kní e: 72
Vlad II. Dracul, (vládl 2x v období 1436-1447), vala ský kní e, syn Mircey Starého: 63, 76-
83, 84, 97
Vlad III. Dracula /Ýepeý/ (1430 nebo 1431-1477), vala ský kní e, syn Vlada II.: 60, 63, 65,
77, 79, 83-87, 89, 92, 93
Vlad Mladý /cel T#n#r/ (#1512), vala ský kní e: 95
Vladimirescu, Tudor (asi 1780-1821), rumunský revoluèní vùdce:
158-163, 177, 323, 365
Vladimír I. Svjatoslavoviè (#1015), kyjevský kní e: 43
Vladislav I. /Vlaicu Vod#/ (#1377), vala ský kní e: 51
Vladislav II., (vládl 2x v období 1447-1456), vala ský kní e, syn Dana II.: 80, 82-84
Vladislav II. Jagellonský /Jagello/ (vládl 1386-1434), polský král: 72-75, 398
Vladislav II. Jagellonský (1456-1516), uherský a èeský král: 90,
91, 400
Vladislav III. Jagellonský /Varnenèík/ (1424-1444), polský a uherský král: 79-81, 399, 400
Vlahu##, Alexandru (1858-1919), rumunský spisovatel: 201, 203
Vlach (Valach, Vlah, Ilac, Iflak, pl. Vla i, Blac(h)i, Vala i(chi), Olachi): 42, 43,
45, 49, 151, 397, 405
Vala i morav tí: 407, 430, 431
Vod#, M., povstalecký kní e v polovinì 17. století: 125
Vodi#a: 67, 68, 93
Vogoride, Nicolae Conachi (1820-1863), moldavský bojar a místodr itel: 189, 191
Voicu z Hunedoara, otec Jana Hunyadyho: 81
Voicu, rumunský vìdec: 419
Voiculescu, Constantin, rumunský generál: 327
voievod: 57, 60
Voinea, Úerban, rumunský politik: 267
Voinescu II., Ion (1816-1855), rumunský (vala ský) revolucionáø:
178
Voitec, Útefan (1900-1984), rumunský politik: 365
vojsko (viz té armáda): 26, 62, 63, 81, 86-88, 99, 100, 111,
124, 159, 210
angloamerické: 333
"bratøíkù": 398
francké: 41
køes anské: 71, 72, 79
maïarské: 308, 328
moldavské: 75, 89, 91
nìmecké: 42, 308, 325, 330, 332, 334
polské: 53, 91, 118, 130, 400, 401
rakouské: 118, 135, 146, 150, 181, 185, 186
rolnické: 59
rumunské: 65, 250, 319, 325, 412
ruské: 146, 217-219, 250, 333
øímské: 21, 30
sedmihradské: 89, 125, 400
sovìtské: 328, 335, 338, 343, 355
lechtické: 58, 59
turecké: 74, 79, 80, 88, 107, 130,
241
uherské: 51, 79, 81, 83, 92
vala ské: 72, 78, 79
enijní: 410
vojvoda: 43, 46, 50-55, 57, 61, 64, 65, 71, 73, 75, 363, 401
Vojvodina: 222, 226
vojvodství: 44-46, 48, 50, 52-55
volby: 213, 290, 292
fal ování: 189
komunální r. 1996: 389
prezidentské: 390
prezidentské r. 1992: 379
r. 1846: 169
r. 1856: 190
r. 1859: 190
r. 1875: 216
r. 1887: 230
r. 1888: 237
r. 1899: 238
r. 1906: 233
r. 1914: 242
r. 1919 (v eob. hlas. právo): 268
r. 1922: 276
r. 1926: 290
r. 1927: 290
r. 1928: 279
r. 1928 (výsledky): 279
r. 1937: 277, 286, 290, 293
r. 1939: 294
r. 1946: 344
r. 1948: 347
r. 1990: 377
r. 1992: 379
r. 1996: 386, 389
v Nìmecku r. 1933: 306
volební census: 226
volební podvody: 214
volební systém: 235
zmanipulované: 214, 215
Volha, øeka: 41, 42
Volohoveni (viz té Vlach): 52, 53
vornic: 62
Vorone#: 67, 69, 91
Vratislav: 397
Vr ec: 223
Vuia, Traian (1872-1953), rumunský vynálezce: 256, 299
Vulc#nescu, Mircea, rumunský vìdec: 352
vyhlá ení války:
Anglie Rumunsku (1941): 322
Antonescu elezné gardì (1940): 314
Èeskoslovensko Rumunsku (1941): 419
Rumunsko Nìmecké øí i (1944): 338
Rumunsko Rakousku-Uhersku (1916): 250
Rumunsko Sovìtskému Svazu (1941): 321
Rumunsko Spojeným Státùm (1941): 322
Rumunsko Turecku (1877): 218, 219
Rumunsko Ústøedním mocnostem (1918): 254
Srbsko a Èerná Hora Portì (1876): 217
Srbsko a Èerná Hora Portì (1912): 241
Vy inskij, Andrej Januarjeviè (1883-1954), sovìtský politik: 342
vyznání: katolické: 101
katolické, uznání filioque: 133
køes anské: 234
luteránské: 100
pravoslavné: 69, 101
protestantské: 101
slo ení obyvatelstva podle vyznání: 263
systém ètyø vyznání: 101, 109, 110
východní otázka: 130, 147, 158, 187, 217, 244
vzpoura (viz povstání)
W
Walerand de Wavrin, burgundský køi ák: 80
Washington: 356, 362
Werböczy, István / tìpán z Vrbovce/ (1458-1541), uherský právník:
132
Wiener, Norbert (1894-1964), americký vìdec, kybernetik: 299
Wilson, Harold James (*1916), britský politik: 362
Wilson, Henry Maitland (1881-1965), britský generál: 334
Wilson, Woodrow (1856-1924), americký politik: 256
Wolf /Lupescu/ (#1940), otec E. Lupeskové: 288, 292

X
Xenopol, Alexandru D. J. (1847-1920), rumunský historik: 206,
224, 409

Y
Ypsilanti /Ipsilanti/ Alexandros (1792-1828), ruský (øecký) generál: 158-162

Z
Zade Ahmed Pa a, Köprülü, velkovezír v 17. stol.: 129
Zadnìsterská republika: 381
Z#g#nescu, Pavel, velitel roty bukure ských hasièù: 180
Zaire: 367
Zakarpatská Ukrajina: 12
Zalitavsko: 408
Zalmoxis: 17, 18, 31, 284, 301
Zalmogedikos, geto-dácký vládce kolem roku 200 pø. n. l.: 15
Zamfirescu, Duiliu (1858-1922), rumunský spisovatel: 201, 203
Zamfirescu, George Mihail (1898-1939), rumunský dramatik: 302
Zamojský, Jan, polský kancléø na poèátku 17. století: 109
Zane, Gheorghe (*1897), rumunský ekonom: 266
Z#rand: 149, 227
Z#rneýti: 131, 135, 142
zavesc#: 65
Zavoral, Jan Metodìj (1862-1942), opat Strahovského klá tera:
411, 416
zákon: 48, 64, 101, 181, 190, 236, 242, 287, 290, 295, 314, 315,
327, 331
agrární: 196, 198, 215, 237, 268
autorský: 393
dru stevní: 240
dùlní: 237, 238
jazykový: 171
komunální: 197
kontraktaèní: 212, 240
"na ochranu míru": 349
o agitaci proti národu: 227
o clech: 236
o kupónové privatizaci: 387
o národnostech: 185, 226, 229, 405
o nucených pracích: 209
o odborech: 287
o osmihodinové pracovní dobì: 287
o ozbrojených silách: 214
o policii: 238
o pravoslavné církvi: 269
o privatizaci bank: 391
o prùmyslu: 236
o robotì: 167
o spojení rumunských zemí: 268
o umìlém pøeru ení tìhotenství: 370
o vysokých kolách: 380
o znárodnìní: 347
kolský: 186, 204, 227, 296, 352, 366
tiskový: 187, 227
volební: 223, 226, 228, 268, 287, 294
základní (ústava): 268
zákoník: 132, 140
civilní: 197
trestní: 197, 392
zákonodárce: 61, 294
zákony: 127, 140, 172, 193, 212, 231, 238, 287, 292, 294, 334,
345, 370
daòové: 195
feudální: 190
men inové: 233
o pùdì: 240, 387
o vzdìlání: 204, 287
rasové: 293, 310, 311, 323, 324, 344
záplavy: 364
Zápolský, Jan (1487-1540), uherský král a sedmihradský vévoda:
59, 95, 98
závody ve zbrojení: 244
zbranì: 10, 65, 87, 95, 120, 185, 188, 246, 250, 319, 323, 341,
342, 345, 415
protitankové: 322, 333
støelné: 65, 91
zdravotnictví: 166, 274, 299, 347, 422
stávka zdravotníkù: 391
zdravotnické koly: 296
zednáø(i): 158, 170
Zeletin, Útefan (1882-1934), rumunský ekonom: 265
Zeman, Milo (*1944), èeský politik: 428
zemìdìlci: 47, 58, 167
rumun tí v ÈSR: 423
zemìdìlství: 7, 10, 17, 26, 44, 45, 58, 64, 143, 145, 196, 200,
207, 208, 210, 240, 265-267, 272, 296, 311, 320, 330, 340,
348, 355, 360, 362-364, 368, 369, 387, 422, 429, 430
dohody mezi Rumunskem a Èeskou republikou: 428
dru stva: 241
kolektivizace: 348
kontraktaèní zákon: 212
kontrakty: 240
modernizace: 272
"poradci": 330
pozemková reforma: 278
produktivita: 265
pøíspìvek k národnímu dùchodu: 274
pùda: 270, 272, 324, 387
reformy: 242, 264, 272
úvìry: 385
vliv centralizace: 364
výroba: 272, 346
Zemìdìlská kola: 197
zemìtøesení: 364
zemljanka: 274
zemní plyn: 208, 254, 266
tì ba: 271, 320, 343
Zemun: 83
zestátnìní: 196
Zieleniec, Josef (*1946), èeský politik: 427
Zikmund, pretendent na moldavský trùn, syn Kazimíra IV.: 91
Zikmund Lucemburský (1368-1437), øímský císaø, uherský a èeský král: 72-74, 76-78, 81
Zimnicea, pevnost: 86, 218, 250
Zlatá bula Ondøeje II.: 48
Zlatá bula Sasù: 48
Zlatá horda: 171
Zlatna (Ampelum): 30, 31, 149
zlato: 16, 19, 137, 319, 320, 333, 346
doly: 21, 30
dukáty: 51, 73, 74, 76, 99, 106, 131, 435
olympijské medaile: 366, 368, 394
rumunský poklad: 256
perky: 10, 16
tì ba: 30
zlaté lei: 304
zlaté marky: 273
zlaté rakouské koruny: 304
zlaté rezervy: 336
Zola, Emil (1840-1902), francouzský spisovatel: 232
Zopyrion, makedonský generál ve 3. století pø. n. l.: 15
Zvolen: 420

akerie: 162
danov, Andrej Alexandroviè (1896-1948), sovìtský politik: 338
ïár nad Sázavou: 429
elezná vrata, soutìska na Dunaji: 7, 21, 302, 304, 356, 380
eleznice: 209, 210, 216, 267, 271, 273, 412
výroba lokomotiv: 271
výroba eleznièních vagonù: 271
výstavba: 209, 213, 215
výstavba eleznièní sítì: 320
eleznièní dìlníci: 283
eleznièní doprava: 414
eleznièní opravny: 280
eleznièní sí : 270, 423
elezo: 16, 30
koruna: 59
roury: 423
ruda: 208, 364
tavení: 14
trùn: 59
idé: 172, 178, 207, 225, 234, 255, 263, 282, 296, 297, 309, 311,
313, 324-328, 344
deportace: 325
obèanství: 220
pogromy: 309, 315, 325
pronásledování: 213
idovská politika: 323
idovská strana: 282
 idovský blok: 293
ivkov, Todor (1911-1997), bulharský politik: 373
ivotní úroveò: 211, 274, 320, 365, 369, 371, 383
i ka z Trocnova, Jan (kolem 1360-1424), èeský vojevùdce: 75
oldnéøi: 65, 119, 125
èe tí: 400, 401
upa: 354
upan: 43, 61
upanát: 45