POLITICKE IDEOLOGIE

Andrew Heywood
Eurolex Bohemia s. r. o.
Praha 2005
MezeniUean
1-/;.'-
Veskera prava vyhrazena; publikace ani jejl casti nesmejl bY!
reprodukovany a ptevadeny jakY!nkoli zpusobem elektronicky,
mechanicky, v podobe fotokopil, zaznamu nebo jinak
bez pfedchozlho plsemneho svolenl nakladatelstvf
ptelozeno z Andrew Heywood: Political Ideologies, An Introduction,
3rd edn., Basingstoke and New York: Palgrave Macmillan 2003
Andrew Heywood
translation Zdenek Masopust
ISBN: 80-86861-71-6
OBSAH
Rcimel'ky a sloupkY .......................................................... 11
Slovo uvodem ................................................................ IS
Pfedmluva ke tfetimu vyddnt.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
' v i
1. UVOD: JAK POROZUMET IDEOLOGI M .............. 19
Role idejl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Co je ideologiel ............................................................. 22
Koncepce ideologie ...................................................... 23
Ideologie, pravda a moe ................................................. 28
Levice, pravice a stfed ...................................................... 32
Politicke ideologie v 21. stoleti ............................................. 35
Menici se svetovy poftidek .............................................. 36
Postmodema . ............................................................ 37
Globalizace ............................................................... 38
Doporucena literatura ...................................................... 39
2. LIBERALISMUS .................................................. 41
Vznik a vyvoj ................................................................ 41
Primal jednotlivce - hlavni teinata ........................................ 43
Jednotlivec ............................................................... 44
Svoboda .................................................................. 45
Rozum .................................................................... 47
Spravedln.ost ............................................................. 48
Tolerance a rozmanitost. .................... : ........................... SO
Liberalismus, stat a demokracie ........................................... 52
Liberdlni stat ............................................................. 52
Ustavni vldda ............................................................ 54
Demokracie .............................................................. 55
Klasicky liberalismus ....................................................... 59
Teorie pfirozenych prdv .................................................. 60
Utilitarismus ............................................................. 61
Ekon.omickji liberalismus ............................................... 63
Socitilni darwinismus ................................................... 64
Neoliberalismus ......................................................... 65
5
Me zeneJean
Vesker.i pr.iva vyhrazena; publikace ani jejf Msti nesmejf bY!
reprodukovany a ptevadeny jak9mkoli zpusobem elektronicky,
mechanicky, v podobi! fotokopif, zaznamu nebo jinak
bez ptedchoziho pisemneho svolenf nakladatelstvi
ptelozeno z Andrew Heywood: Political Ideologies, An Introduction,
3rd edn., Basingstoke and New York: Palgrave Macmillan 2003
Andrew He ood
OBSAH
Rdmetky a sloupky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Slovo livodem ................................................................ 15
Pfedmluva ke tfetimu vyddni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
' v f
1. UVOD: JAK POROZUMET IDEOLOGI M .............. 19
Role idejf. .................................................................... 19
Co je ideologie? ............................................................. 22
Koncepce ideologie ...................................................... 23
Ideologie, pravda a moe ................................................. 28
Levice, pravice a stted ...................................................... 32
Politicke ideologie v 21. stoleti ............................................. 35
Mi!nici se svi!toll)i pofridek .............................................. 36
Postmodema ............................................................. 37
Globaltzace ............................................................... 38
Doporucena litera lura ...................................................... 39
2. LIBERALISMUS .................................................. 41
Vznik a ryvoj ................................................................ 41
Primal jednotlivce - hlavni temata ........................................ 43
Jednotlivec ............................................................... 44
Svoboda .................................................................. 45
Rozum .................................................................... 47
Spravedlnost ................................. : ........................... 48
Tolerance a rozmanitost. ................................................ 50
Liberalismus, stat a demokracie ........................................... 52
Libertilni stat ............................................................. 52
Ostavni vltida ............................................................ 54
Demokracie .............................................................. 55
Klasicky liberalismus ....................................................... 59
Teorie pfirozenych prtiv ................................................. 60
Utilitarismus . ............................................................ 61
Ekonomicky liberalismus ............................................... 63
Socitilni darwinismus ................................................... 64
Neoliberalismus ......................................................... 65
l
Modern! liberalismus ....................................................... 67 Marxism us : . ............................................................... 128
Individualita . ............................................................ 68
Klnsick.Y marxismus . ................................................... 128
Pozitivni svoboda ........................................................ 69 - Filozofie . .............................................................. 128
Socililni liberalismus .................................................... 70 - Ekonomie . ............................................................ 130
Rfzeni ekonomiky ....................................................... 72 - Politika ............................................................... 131
Liberalismus v 21. stoletf ................................................... 75
Ortodoxni komunismus ................................................ 132
Doporucena literatura ...................................................... 77 - Leninismus ........................................................... 133
- Stalinismus ........................................................... 135
Modem! marxismus .................................................... 136
3 KONZERVATISMUS ............................................. 79 Smrt marxismu? ........................................................ 138
Socialni demokracie ....................................................... 141
Vznik a yY\loj ................................................................ 79 Eticky socialismus ...................................................... 142
Touba konzervovat - hlavnf temata . .. . .. . .. .. . .. . . . . .. . . . .. . . . .. . . . . . . . .. 81 Revfzionistick.Y socialismus ............................................ 144
Ti'adice ................................................................... 82 Krfze socidlni demokracie .............................................. 147
Nedokonalost /'loVI!ka ................................................... 84
Neoremzionismus a .. tfetl cesta " ....................................... 149
Organickd spo/el'nost. ................................................... 86 Socialismus v 21. stoleti ................................................... 153
Hierarchie a autorita .................................................... 89 Doporucena literatura ..................................................... 154
Majetek ................................................................... 90
Autoritatsky konzervatismus .............................................. 92
Paternalisticky konzervatismus ........................................... 93 5 NACIONALISMUS .............................................. 155
Konzervatismus jednoho ndroda ....................................... 94
Kfesfanskd demokracie ................................................. 95
Vznika yY\loj ............................................................... 155
Libertariansky konzervatismus ........................................... 97 Z Iasky k vlasti - hlavni temata ........................................... 158
Nova pravice ................................................................. 99 Ndrod .................................................................... 159
Libenilni Novd pravice ................................................. 100
Organicke spolei'enstvi ................................................. 162
Konzervativni Novd pravice ............................................ 104 Sebeurl'eni ........................ : ..................................... 163
PnuU uvnitf Nove pravice .............................................. 106
Politika identity ........................................................ 165
Konzervatismus v 21. stoletf .............................................. 108 Nacionalismus a politika .... .' ............................................. 168
Doporucena literatura ..................................................... 110
Liberdlni nacionalismus ............................................... 168
Konzervativni nacionalismus ......................................... 171
Rozpinav'} nacionalismus .............................................. 173
4 SOCIALISMUS ................................................... 111
Protikolonidlni a postkolonidlni nacionalismus ..................... 175
Pfekonav.l.nf nacionalismu ................................................ 178
Vznik a yY\loj ............................................................... 111
Liberdlni intemacionalismus .......................................... 178
Nikdo nenf ostrov sam pro sebe - hlavnf temata ........................ 113
Socialistick.Y intemacionalismus ...................................... 180
Pospolitost. .............................................................. 113
Nacionalismus y 21. stoleti ................................................ 182
Spoluprdce .............................................................. 115
Doporucena literatura ..................................................... 183
Rovnost . ................................................................. 116
Spo/el'enskti tfida . ...................................................... 118
Spoletne vlastnictvi .................................................... 119
6. ANARCHISMUS ......................... ....................... 185
Cesty k socialismu, ........................................................ 121
Revolutni socialismus .................................................. 122
Vznik a yY\loj ............................................................... 185
Evolutni socialismus ....... ............................................ 124
Proti statu - hlavni temata ................................................ 187
Je gradualismus nevyhnutelny? ....................................... 125
Antietatismus ........................................................... 187
Pfirozeny ftid ........................................................... 190
Kolektivisticky anarchismus .............................................. 194
Mutualismus ............................................................ 195
Anarchosyndikalismus ................................................. 196
Anarchokomunismus .................................................. 197
Individualistick)i' anarchismus ........................................... 198
Egoismus ................................................................ 199
Libertarianstvi .......................................................... 200
Anarchokapitalismus .................................................. 200
Cesty k anarchii ............................................................ 202
Revolutni ndsil[ ......................................................... 203
Pffmd akce .............................................................. 204
Nendsili ................................................................. 204
Anarchism us v 21. stoleti .................................................. 205
literatura ..................................................... 205
7 FAS1SMUS .......................................................... 209
Vznik a v)Tvoj ............................................................... 209
V jednote je sfia- hlavnl temata .......................................... 211
Antiracionalismus ...................................................... 212
...................................................................... m
Vzi.dcovstvi a elitismus .................................................. 215
Sociolismus ............................................................. 217
Ultranacionalismus .................................................... 218
a stat ............................................................. 220
Totalitnl ideal. .......................................................... 220
Korporatismus .......................................................... 221
Modemizace ............................................................ 222
a rasismus ....................................................... 222
Rasova politika ......................................................... 223
Nacistickd rasovd teorie ................................................ 224
Ideologie rolnickeho t.ivota ............................................. 226
Fasismus v 21. stoletl ...................................................... 227
literatura ..................................................... 230
8. FEMINISMUS .................................................... 231
Vznik a v)Tvoj ............................................................... 231
Politika osobnfho - hlavnf temata .............. ......................... 234
OdliSen( vefejm!ho a soukromeho ..................................... 234
Patriarchdt .............................................................. 235
Pohlavf a gender . ....................................................... 237
Rovnost a rozdllnost .................................................... 239
f
l
i
l
'
'
Pohlavf a politika .......................................................... 241
Liberdln[feminismus .................................................. 242
Sodalisticky feminismus ............................................... 244
Radikalnl feminismus ................................................. 247
Nove feministicke proudy .............................................. 251
Feminismus v 21. stoleti ................................................... 252
literatura ..................................................... 254
9. EKOLOGISMUS .................................................. 255
Vznik a v)Tvoj ............................................................... 255
Navrat k pffrode - hlavnf temata ......................................... 257
Ekologie ................................................................. 257
Holismus ................................................................ 260
Udrt.itelnost ............................................................. 263
Environmentdlni etika ................................................. 266
Seberealizace ............................................................ 268
Ptfroda a politika .......................................................... 270
PravicOJry ekologismus ................................................. 270
Ekosodalismus ......................................................... 271
Ekoanarchismus ........................................................ 273
Ekofeminismus ......................................................... 274
Ekologismus v 21. stoleti .................................................. 275
literatura ..................................................... 277
10. NABOZENSKY FUNDAMENTALISMUS ............. 279
Vznik a v)Tvoj ............................................................... 279
Zpet k zakladlim - hlavni temata ......................................... 281
Nabot.enstvl a politika ................................................. 282
Angat.ovanost fundamentalistu ....................................... 284
Antimodemismus ...................................................... 286
Militantnost ............................................................ 287
Rodina fundamentalismli ................................................. 289
Isltimsky fundamentalismus .......................................... 289
- Slitsky fundamentalismus .......................................... 293
Kfes(ansky fundamentalismus ........................................ 294
-Nova kfesfanska pravice ............................................ 295
Ostatni fundamentalismy ............................................. 297
Nabozensky fundamentalismus v 21. stoletl ............................ 299
literatura ..................................................... 300
11. ZAVER: IDEOLOGIE BEZ KONCE? ................... 303 RAMECKY A SLOUPKY
Konec ideo Iogie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
303
Konec deJ"in'
305
Postmodernismus jako ideologie . . .......... .
Globalism us jako ide 1 306
o og1e ...... ...... ....
308
Doporucena literatura
..................................................... 309
~
Myslitele
Bakunin, Michail Alexandrovic ........................................... 193
Bell, Daniel ................................................................. 304
Slovnlk termini!
Bibliografie ..... :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: :;!
Bentham, Jeremy ............................................................ 62
Bernstein, Eduard .......................................................... 144
Bookchin, Murray .......................................................... 274
Burke, Edmund .............................................................. 83
de Beauvoir, Simone ....................................................... 247
Friedan, Betty ............................................................... 233
Giddens, Anthony .......................................................... 151
Godwin, William ........................................................... 190
Gramsci, Antonio ............................................................ 26
Hayek, Friedrich von ....................................................... 101
Hitler, Adolf. ................................................................ 215
Hobbes, Thomas ............................................................ 84
Chomejni, ajatollah Rudollah ............................................. 291
Chomsky, Noam ............................................................ 206
Jefferson, Thomas ........................................................... 61
Klein, Naomi ................................................................ 307
Kropotkin, Pjotr Alexandrovic ....... : ..................................... 197
Lenin, Vladimir Iljic ........................................................ 134
Locke, John ................... .".............................................. 53
Lovelock, James ............................................................ 263
Madison, James ............................................................. 57
Marcuse, Herbert. .......................................................... 137
Marx, Karel .............. , .................................................. 129
Mazzini, Giuseppe ......................................................... 169
Mill, John Stuart. ............................................................ 46
Mussolini, Benito ........................................................... 220
Nietzsche, Friedrich ......................................................... 213
Nozick, Robert ............................................................. 104
Proudhon, Pierre-Joseph .................................................. 195
Rawls, John .................................................................. 72
Rousseau, Jean-Jacques ................................................... 164
Schumacher, Fritz (Ernst Friedrich) ...................................... 265
Smith, Adam ................................................................. 63
Stalin, Josef Vissarionovic ................................................. 136
Tawney, Richard Henry .................................................... 143
Trockij, Lev Davidovic ..................................................... 181
Pnuti v nimi:i jedJwtlillYch ideologiceych proudu
Antisemitismus ............................................................. 225
Autoritarismus ............................................................... 92
Fundamentalismus ......................................................... 285
Egalitatsky feminismus v. feminism us rozdilnosti ....................... 240
Fasismus v. nacismus ...................................................... 227
Individualismus ............................................................. 45
Industrialismus ............................................................. 264
Hlubinna ekologie v. melka ekologie ..................................... 260
Jndividualisticky anarchism us v. kolektivisticky anarchism us ......... 202
Keynesianstvi ................................................................ 73
Kolektivismus .............................................................. 114
Klasicky liberalism us v. modern! liberalism us ............................ 74
Libercilni nacionalismus v. rozpinavY nacionalismus .................... 170
Komunitarismus ............................................................ 150
Konstitucionalismus ........................................................ 54
Libera.Jni Nova pravice v. konzervativni Nova pravice ................... 108
Obcansky nacionalismus v. etnokulturni nacionalismus ............... 167
Korporatismus .............................................................. 222
Kosmopolitismus ........................................................... 179
PragmatickY konzervatismus v. libertariansky konzervatismus ......... 98
Radikalni feminism us v. liberalni feminismus ........................... 250
Ubertarianismus ............................................................ 97
Socialni demokracie v. komunismus ..................................... 146
Multikulturalismus .......................................................... 76
Tieti cesta v. socialni demokracie ......................................... 152
Paternalism us ............................................................... 93
Patriotismus ................................................................ 166
Univerzalisticky liberalismus v. pluralisticky liberalism us ............... 51
Pluralism us .................................................................. 51
Populismus ................................................................. 287
Postmodernismus .......................................................... 307
Pragmatismus ............................................................... 28
Racionalismus ............................................................... 48
Rasismus .................................................................... 223
Sionismus ................................................................... 299
Terorismus .................................................................. 289
Toryovstvi .................................................................... 95
Totalitarismus ............................................................... 220
Utilitarismus ................................................................. 62
Utopismus .................................................................. 190
Rilzru! nilzory na ...
autoritu ..................................................................... 217
dejiny ....................................................................... 305
demokracii. .................................................................. 58
ekonomiku ................................................................. 120
gender ....................................................................... 239
ideologii. ..................................................................... 31
lidskou pfirozenost ......................................................... 86
nabozenstvi ................................................................. 284
narod ................. ............ 161
pfirodu ...................................................................... 259
rovnost ...................................................................... 117
spoletnost ................................................................... 88
stat .......................................................................... 189
------ ------------------
SLOVO UVODEM
Ideologie rna za sebou prazvlastni di!jiny. Od politicke zkusenosti moder-
nfho sveta ji nelze oddelit, ptesto jen malo v}'znamnych teoretikli politiky
melo pro ni dobre slovo. Lidi! tak rozdilnf jako Karel Marx, Michael Oake-
shott a Talcott Parsons ji vesmes zavrhovali, byt' kazdy z jineho dlivodu.
Pro ty, kdo ji odmftajf, je opakem vecl tak zadouc!ch, jakYmi jsou pravda,
veda, racionalita, objektivita a filozofie. Slovem ideologie oznacujf nazo-
ry a doktrfny, ktere majf povabu bud' nezpochybnitelnych dogmat nebo
plastfku zakr}'vajfclho individualni a skupinove zajmy.
Vzhledem k vlivu, jaky toto negativni pojetl melo, sotva ptekvapf, ze
obcas bylo v m6di! ideologii pohtbivat a tfkat o ni, ze poznenahlu konci
nebo uz docista skoncila. Ideologie - ostatne podobne jako dejiny a politi-
ka, ktere b}'vaji cas od casu take pohtbfvany - se vsak obvykle vracL Poli-
tiku modernfho sveta formovaly v}'znamne ideologicke proudy. Ideologie
jsou hlavnim zdrojem utvateni, definovani a hodnocenf politicke reality
a budovani politickych identit.
Kniha, kterou Andrew Heywood ctenattim ptedklacta, rna tu velkou
ptednost, ze ideologii bere vazne, ze trpelive a s podivuhodnou jasnos-
ti zkouma rozmanite rysy jak klasickych zapadnich ideologif, tak no-
v}'ch temat a smerti politickeho mysleni soucasnosti a nedavne minulosti.
Heywood napsal jeden z nejlepsich tivodti do teto problematiky, ktere jsou
dues k dispozici.
Ideologicka tradice Zapadu, ktera rna svtij plivod ve francouzske
a americke revoluci 18. stoleti, ani nevycerpava zplisoby, jak porozumet
politice, ani neodsouva do pozadf, tim mene do bezv}'znamnosti cetne
nezapadni proudy politickeho myslenf. Ptesto je to tradice nepominutelna;
mame-li bY! obcany moderniho sveta, musime rozumet jejim klicov}'m
slovlim i tomu, jak se vyvijela. Pti tom je Andrew Heywood ptivodcem
idealnim.
Andrew Gamble
University of Sheffield
PREDMLUVA KE TRETIMU VYDANi
Prvnl vydani Politickych ideologif bylo psano na pozadi revoluci, ke kte-
rym doslo v letech 1989-1991 ve vychodni Evrope. Ohlfzime-li. se nazpet,
bylo . .zhrouceni komunismu" projevem a zaroveli katalyzatorem mnoha
nanejvys zavaznych a v fade pfipad(! vzajemne propojenych politicko-
historickych promen. K nejvyznamnejsim z nich patti r(!st globa!ni kapi
talisticke ekonomiky, rozmach etnickeho nacionalismu a nabozenskeho
fundamentalismu, nastup postmodernfch cili ,informacnich" spolecnos-
ti, vznik unipolarniho svetoveho uspofadani, ve kterem hlavni roli hraji
Spojene staty, a objeveni se mezinarodniho terorismu. Zda se, ze dejiny
podivuhodne pfidaly na tempu. Jistoty a opory toho, co bylo, jsou dnes
zpochybliovany nebo - v nekterych pfipadech - byly zuplna odhozeny.
Tyto procesy mely pro politicke ideologie znacne d(!s!edky. 0 socialismu
se vsude fika, ze je mrtev; nektefi zvestujf definitivnl vftezstvi zapadniho
liberalismu, zatimco jini poukazuji na to, ze je v krizi; nacionalismus se
pfizp(!sobuje vyzvam supranacionalismu a multikulturalismu. Ve vyctu
bychom mohli pokracovat.
Nekteff pozorovatele a komentatofi cMpou takove posuny jako pou-
he symptomy jakehosi hlubSiho procesu, totiz zaniku ideologie jako taka
ve (a zaroveli i zaniku programovych politickych stran). Politicka ideolo-
gie jednoduse nema mista v postmodernim, globalizovanem svete, ktery
se vyznacuje socialni fragmentaci a ve kterem hlavni slovo rna individua!ni
konzum. To, ceho jsme svedky, neni ani tak konec ideologie (je vzdycky
riskantni neco takoveho vyhlasovat)' jako spfSe skutecnost, ze historie
hlavni ideologicke proudy fakticky pfedbehla. Nove ideologicke mysleni
se ze vsech sil snazilo porozumet svetu, jaky je, a o tom, kam se svet ubira,
rna popravcte jen pranepatrnou pfedstavu. Jako hlavnf dodavatel smyslu,
vyznamu a idealismu v politice vsak ideologie, a( uz v jakekoli podobe,
nutne pfezije. Odideologizovana ci konzumeristicka politika je konec kon-
cu odsouzena k zaniku, protoze nedava !idem duvod vefit v neco vetsiho
a sirsiho nez v sobecky materialni zajem, a protoze osobni ,vypraveni"
jednotlivc(! mohou mit smysl jedine jsou-li zafazena do sirsich ,vypraveni"
dejinnych.
Toto tretf vydani se pokousi pfihlednout k tomu, jak se hlavnf ideo-
logicke proudy i ideologie jako takova vyrovnaly s vyzvami, ktere jsme
strucne zminili vyse. Kniha jako celek byla aktualizovana, aby zahrnula
i nejnovejsi vyvoj a nejnovejSi literaturu. Podstatna revize se tyka zejmena
kapitol I a 11; snahou bylo promitnout do nich takova temata jako jsou
svetovy poradek, globalizace, postmoderna a postmodernismus a global-
nf terorismus. Kde je to namiste, hovofi se o techto otazkach i v kapito-
lach venovanych jednotlivym ideologifm; ty se zabyvaji rovnez nastu-
je poukazat na vyznamna napeti v ramci jednotlivych ideologif a na
problemy, ktere vedly ke vzniku dilcich )ez dnes spolu
uvnitf sirokych ideologickych proudu soutezf. Zvystl se rovnez pocet
rameckil a sloupku venovanych jednotlivym myslitelum a ,ism urn".
oekuji vsem, kdo komentovali prvni i druhe vydani teto knihy
nebo mne k nim dali sve pripominky. Doufam, ze tteti vydani alespoli
zcasti reaguje na temata a namely, se kter}'mi prmi.
Andrew Heywood
KAPITOLA 1
(Jvoo: JAK POROZUMET IDEOLOGII
Role idejf- Co je ideologie? - Levice, sited a pravice - Vzestup a pad
ideologif
KaZdy clovek je politicky myslitel. Af si toho je vedom nebo ne, saM
k politickym ideologiim a pojmiim, kdykoli vyjadfuje nejaky sviij na-
zor nebo proste rika, co si zrovna myslf. Bezny jazyk doslova pfeteka
slovy jako ,svoboda", ,korektnost", ,rovnost", ,spravedlnost" a ,prava".
Obdobne pouzfvaji !ide slova ,konzervativni", ,liberalnf", ,socialistickf',
,komuuisticky" a ,fasisticky", aby charakterizovali sve stanovisko nebo
stanovisko nekoho jineho. Pfestoze vsak jde o slova casto a dokonce bez-
ne uzfvana, zfidka jsou vyfcena pfesne nebo s jasnym vedomfm toho, co
znamenajf. Co je napffklad ,rovnost"? Co konkretne marne na mysli, rika-
me-li, ze vsichni !ide si jsou rovni? Rodf se rovni nebo by s nimi spolecnost
mi"la zacbazet jako by rovni byli? Meli by mit stejna prava, stejne sauce,
stejny politicky vliv a stejne mzdy? Podobne se zhusta zneuzivajf tfeba
slova ,komunisticky" nebo ,fasistickf'. Jakymi hodnotami nebo nazory
se vyznacujf fasiste a proc? Jak se liSi nazory komunistii od nazorii dejme
tomu liberalii, konzervativcu ci socialistii? v teto knize probirame hlavni
myslenky a postoje nejv}'znamnejsich politickych ideologif. V uvodni ka-
pitole uvazujeme o roli ideji v politice, o povaze politicke ideologie, o tom,
jaky v:Yznam rna pfi klasifikad ideologii levoprave spektrum a o hlavnich
problemech a v:Yzvach, pfed nimiz stojf ideologie v 21. stoletf.
Role ideji
Ne vsichni politicti myslitele souhlasili s tezi, ze ideje a ideologie maji
nejaky vetS! v}'znam. 0 politice se obcas rna za to, ze je v podstate jen
bojem o moe. Pokud tomu tak je, jsou politicke ideje pouM propaganda
a pouhe navrseni slov nebo pouM hesla, ktera majf lakat volice ci ziskavat
podporu vetejnosti? Jsou tudiz ideje a ideologie jen atrapy ve v:Ykladnich
skffnfch, ktere se uzfvajf proto, aby se jimi zakryly hlubSf skutecnosti
politickeho zivota? Takov:Y nazor prosazoval nepochybne behavioralis-
mus, jedna z psychologickych skol, spojovana s Johnem B. Watsonem
(1878-1958) a B. F. Skinnerem (1904-1990). Z pohledu behavioralismu
jsou !ide v podstate jen jakesi biologicke stroje, jejichz akce (nebo presneji
reakce) jsou vyvolavany vnejsfmi stimuly. Myslfci subjekt se sv}'mi ide-
jemi, hodnotami, pocity a zamery je irelevantnL Znacne podobny nazor
ortodoxne komunistickych zemkh. Podle nej lze politickym idejim poro-
zumet jedine ve svetle ekonomickych cili tfidnich zajmi\ tech, kdo s nimi
pfichazejL ldeje majf ,materialnf zakladnu"; samy o sobe jsou vsak bezvy-
znamne. Ortodoxni marxiste tudiz analyzujf politiku di\sledne z hlediska
spolecenskych tfid a k politickym ideologifm ptistupujf jako k poubemu
v}'razu jejich konkretnich zajmi\.
Pfedlozena byla i argumentace opacna. Napfiklad John Maynard Key-
nes tvrdil, ze ve svete vladnou v podstate jen ideje ekonomi\ a politickych
filozofi\. V zaverecnych pasazkh sve Obecne teorie zamestnanosti, uroku
a penl!z napsal: ,Ude praxe, ktetf si mysli, ze je nlkdo intelektualne neo-
vlivnuje, jsou zpravidla otroky nektereho z mrtvych ekonomi\. Fanatikove
autority, s!yski travu rust, cerpaji sve sflenosti z del nejakeho akademicke-
ho pisa!ka, ktery iii bi\hvi kdy" (Keynes, 1963, str. 383).
Tento pohled nejenze nad idejemi nemava rukou jako nad podmfne-
nymi reakcemi na prakticke okolnosti, ale naopak ukazuje, nakolik jsou
nazory a teorie zdrojem lidskeho pocfnanL Svetu koneckonci\ vladnou
.. akademictf pisalkove". Z toho naptfklad vypl:Yva, ze modern! kapitalis-
mus se ve v:Yznamnych ohledech vyvfnul z klasicke ekonomie Adama
Smitha (viz str. 63 J a Davida Ricarda (1772-1823), ze tvarnost sovetskeho
komunismu v:Yrazne ovlivnila dfla Karla Marxe [viz str. 129) a V. 1. Lenina
[viz str. 134] a ze dejiny nacistickeho Nemecka lze pochopit jedine tehdy,
vezmeme-h v potaz doktrfnu, se kterou vystoupil Hitler ve svem spise
MeinKampf
Ve skutecnosti jsou oba tyto pohledy na politicky zivot jednostranne
a nedostatecne. Politicke ideje nejsou pouhym pasivnfm odrazem zajmi\
ci osobnkh ambicf, ale dokazf inspirovat a vest samo politicke jednani,
a tudfz utvatet materialni Zivot. Politicke ideje se zaroveli nerodf ve vakuu:
nepadajf z nebe jako deS(. Vsechny jsou utvareny socialnf a dejinnou situ-
ad, ve ktere se formujf, a politick:Ymi tuzbami tech, kterym slouzL Politic-
k<\ teorie a politick<\ praxe jsou jednoduse teceno vzajemne neoddelitelne
provazany. V kazdem vyvazenem a presvectcivem vylfcenf politickeho zi-
vota se tudfz musf zohlednit trvale vzajemne pi\sobeni ideji a ideologii na
Jedne strane a dejinnych a materialnich sil na strane druhe.
ldeje a ideologie ovlivliuji politicky zivot mnoha zpi\soby. za prve,
skytaji perspektivu, ve ktere lze svet chapat a vysvetlovat ho. Lide nevidi
svet takovy, jaky je, ale jen takov}', jaky ocekavaji, ze je; jinak feceno,
pohlfzejf na nej skrze zavoj navyklych nazori\, pohledu a vychodisek. Ve-
dome ci neve?ome se kaidy clovek ptihlasuje k urcitemu souboru poli-
lickych nazoru a hodnot, kterymi se ffdf ve svem zivote a ktere ovlivliuji
Jeho ehova_nL Politicke ideje a ideologie tak vytycujf cfle, jimiz se inspiruje
pohticka cmnost. z tohoto hlediska jsou politikove vystaveni dvema znac-
ne odlisnym vlivlim. Nepochybne vsichni touzf po moci. To je nutf b:Yt
pragmatictf a hlasit se k tern politickym linifm a nazorum, ktere jsou mezi
voliCi popularnf nebo si zfskavajf pt!zeli moenych skupin, jakymi jsou
?aprfklad podnikatele nebo armada. Politikove vsak zffdka usilujf o moe
I I<;: i :,;."' r
Pamer mezi pragmaticnosti a ideologickymi ohledy se od politika
k politikovi lisf a lis! se i v jednotliv}'ch fazlch politikovy kariery. Nekterf,
naprfklad Adolf Hitler [viz str. 215), se houievnate, dokonce fanaticky
drzeli jasneho souboru politickych cilu. Hitlerovy spisy jsou prima nabity
zutiv}'m antisemitismem (viz str. 225) a jejich autor v nich otevfene hovoff
0
svem prani zalozit ve vychodni Evrope r!Si jedne rasy, ve ktere budou
vJadnout Nemci. Marxistictf revolucionati jako naptiklad Lenin byli oddani
cili vybudovani beztfidni komunisticke spolecnosti. Zadny politik vsak
nemi\Ze dovolit, aby ho jeho ideologicke pfesvi'dcenf oslepilo: je tfeba
cinit ptinejmensfm strategicke kompromisy, jestlize se moe zfska a udrzi.
Antisemitske v}'pady v Nemecku nepochybne zesflily, kdyz by! Hitler v ro-
ce 1933 ustanoven kanclerem; teprve za v.ilky vsak zaeal realizovat svou
politiku rasoveho vyhlazovanf, ktera, jak mnozi vefili, byla jeho cflem ode-
vidy. Lenin zase, ackoli nemel rad kapitalismus, zavedl v roce 1921 Novou
hospodarskou politiku, ktera umoznila, aby se v Rusku znovu, byf v ome-
zene mite, objevilo soukrome podnlkani. Jinf politikove - a rozhodne to
neplati jen o politicich v USA, ttebaze o nich to plat! predevsfm - se zacali
povaiovat prakticky jen za politicke zbozL Opatrovali si ambalaz a proda-
vali se pomoci ,image"; vlastni osobnosti a idejfm Ci politicke linii venovali
pozornost jen malou nebo zadnou. Presto nejsou ani ameriCtf politikove
pouh:Ymi pragmatiky usilujfcfmi o moe. Vyznam idejf a hodnot v americke
politice je zakt:Yvan skutecnosti, ze dve hlavnf politicke strany, Republi-
kanska a Demokraticka, sledujf v zasade stejne ideologicke cfle. Ve!Sina
politiku se v USA hlasf k tomu, cemu se tiki\ ,americka ideologie", tedy
k souboru libera!ne kapitalistickych hodnot pokud jde o prednosti svobod-
neho trtnfho hospodarstvi a k zasadam vtelenym do americke Ustavy.
Politicke ideje pomahaji formovat i povahu politickych systemu. Sys-
temy vladnuti ve svete se vyrazne lis! a vidy jsou spjaty s urCitymi hodno-
tami Ci principy. Absolutnf monarchie se opfrajf o hluboce zazite nabozen-
ske ideje, zejmena o predstavu bozskeho prava kralu. Politicke systemy
vetsiny soucasnych zapadnich zemf jsou zalozeny na urcitem souboru
liberalne demokratickych principii. Pro zapadnf slaty je pffznacne, ze re-
spektujf ideje omezene a ustavni vlady a jsou presvedceny, ze vlada musf
b:Yt reprezentativni, vychazejfd z pravidelne konanych a na soutezi zalo-
zenych voleb. Podobne tradicni komunisticke politicke systemy aplikovaly
principy marxismu-leninismu. Komunisticke staty byly ovladany jednou
politickou stranou, komunistickou, jejfz autorita se zakladala na Leninove
nazoru, ze jedine ona reprezentuje zajmy delnicke tf[dy. Dokonce i v tom,
ze svet je rozdelen do narodnfch statu a ze statnf moe obvykle sfdlf na
narodnf urovni, se odrazf vliv politickych idejf, v tomto pffpade naciona-
lismu a jeste konkretneji principu sebeurcenf naroda.
Politicke ideje a ideologie pilsobf v neposlednf fade take jako jakesi
socialnf pojivo, jelikoz skupinam a fakticky celym spolecnostem skytajf
urCity soubor sjednocujfdch nazori\ a hodnot. Politicke ideologie se bezne
spojovaly s konkretnfmi spolecenskymi tifdami - naptfklad liberalismus
' !
zajmy a tuzby urcite spolecenske tfldy a tyto ideje tudiz pomahajl vy-
tvatet a posilovat vedomf pfinalezitosti a solidarity. Idejlm a ideolo-
giim se vsak rovnez milze dal'it rilzne navzajem odlisne spolecenske
skupiny a tfidy spojovat. Ve vetsine zapadnlch statu napfiklad existuje
jakysi sjednocujlci zaklad v podobe liberalne demokratickych hodnot;
v mushmskych zemfch to by! zase islam, jenz vytvotil urcity spolecny
soubor a nazoril. Tim, ze spolecnosti dodavajl
Jakousi Jednotlcf politickou kulturu, pomahaji politicke ideje nastolit
fad a socialnl stabilitu.
Sjednocujl soubor politickych ideji a hodnot se milze v urcite spo-
lecnosti zformovat zcela pfirozene. Milze vsak b)rt i vnucovan shora,
a to ve snaze navodit poslusnost; funguje tudiz jako jista forma socWni
kontroly. Hodnoty elitnlch skupin, jakymi jsou napfiklad politicti vild-
cove: vojensti velitele, vladnl ufednfci, pozemkovf vlastnlci a prll.my-
slnici se mohou v)rtazne lisit od hodnot mas. Vladnoucf elity mohou
vyuzfvat politickych idejl, aby udrzely na uzde opozici a ideologickou
mampulaci omezily diskusi. To bylo nejjasneji patrne v rezimech s o-
ficialnimi" ideologiemi, jakymi byly napfiklad nacisticke Nemecko
a komunisticky Sovetsky svaz. V obou pflpadech oficia!ni a politicky
.. spolehlive" nazory, totiz nacionalnl socialismus, resp. marxismus-lenl-
ovladaly politick)' zivot a fakticky vladly vsem spolecenskym
mstitucim, umeni, kultufe, vychove, mectilm atd. Opacne nazory a vfry
se Jednoduse cenzurovaly nebo potlacovaly. Nektefl autofi tvrdi ze
urcita jemnejst forma manipulace existuje ve vsech
lecnostech. Pro)evem toho Je napfiklad marxisticky nazor,
0
kterem
budeme hovofit v nasledujicim oddflu a podle ktereho kultufe kapita-
hstickych spolecnosti dominuji ideje, ktere slouzi zajmilm ekonomic-
ky vladnoucf !tidy.
Co je ideologie?
V teto jde pfedevslm o zkoumanl politickych ideologil, nikoli
o _analyzu toho, je ideologie. Mnoho zmatkil rna svilj
puvod v ze Jakkoh ,.ideologie v singularu" a ,.ideologie
v pluralu. studovat Ideologii a studovat ideologie jsou dve
znacne ruzne vec1. Zkoumat .. ideologii" znamena uvazovat
0
urcitem
specifickem typu politickeho myslenl, odlisneho fekneme ad politicke
vedy nebo politicke filozofie. Studovat politickou ideologii znamena
analyzovat podstatu, ulohu a v)rznam tohoto druhu myslenl a uvazo-
vat napfikla? o takovych otazkach jako ktere soubory politickych idejl
a argumentu by se mely hodnotit jako ideologie. Napfiklad: osvobo-
zuje ci utlacuje, je pravdiva nebo nepravdiva? Podobne: jsou
a nacionalismus ideologiemi ve stejnem smyslu jako
JIIDI JSOU hberahsmus a socialismus?
h
se kterymi ruzne politicke proudy ptichazely a ktere se v jejich ramci
vyskytuji. Napflklad co nam liberalismus milze tici o svobode? Proc
se socialiste tradicne staveli za rovnost? Proc fasiste povazovali boj
a valku za zdrave? Mame-li vsak zkoumat tyto a podobne ,obsahove"
otazky, musime si ujasnit, s jak)rtn ,typem" politickeho myMenl marne
co do Cineni. Nez zacneme problrat ideje a doktriny, ktere jsou pro
tzv. ideologie pflznacne, muslme se zamyslet nad tim, proc byly tyto
soubory idejl klasifikovany jako ideologie. A co je jeste dillezitejsf: co
nam tato klasifikace flka? Co se milzeme dozvedet dejme tomu o libe-
ralismu, socialismu, feminismu a fasismu ze skutecnosti, ze vsechny
byly klasifikovany jako ideo Iogie?
Koncepce ideologie
Prvnlm problemem, pted kterym pti jakemkoli hovoru o povaze
ideologie stojime, je skutecnost, ze zadna ustalena ci obecne ptijata
definice tohoto slova neexistuje: existuje jedine skala definic, ktere
si navzajem konkuruji. Jak to formuloval David McLellan (1995):
,Ideologie je ve vsech spolecenskych vedach pojem nejobtizneji vy-
mezitelny." Neni mnoho politickych termini\, o ktere by se vedlo
tolik zasadnlch a vasnivych sporil. Ma to dva dilvody. Za prve, jelikoz
seve vsech koncepclch ideologie uznava sepeti teorie s praxl, termln
ideologie v sobe zahrnuje i diskuse (hovofili jsme o nich v pfedcho-
zlm oddllu) o roli idejl v politice a o vztahu mezi nazory a teoriemi
na jedne strane a materialnfm zivotem ci politickym chovanim na
strane druhe. Za druM, pojem ideologie nedokazal stat stranou neu-
sta!e problhajlcfho boje mezi politickymi ideologiemi a v jejich ramci.
Po znacnou cast dejin se terrriln ideologie uzlval jako politicka zbral\,
nastroj, pomocf nehoz bylo mozno odsuzovat nebo kritizovat konku-
rencnl soubory idejl Ci nazorove systemy. Ideologii se davaly mimo
jine tyto vyznamy:
- system politickych nazoril,
- soubor politickych idejl orientovanych na jednanf,
- ideje vladnoucf ttldy,
- svetovy nazor urcite spolecenske tfldy nebo skupiny,
- ideje, ktere mezi vykofis(ovan)rtni Ci utiskovan)rmi sltl falesne vedoml,
- ideje, ktere jednotlivce zafazujl do urciteho sociil.lnlho kontextu
a vyvolavaji v nem pocit pfinalezitosti k urcitemu kolektivu,
- oficialne sankcionovany soubor idejf, pouzfvany k legitimizaci
urCiteho politickeho systemu nebo reZimu,
- vseobsahla politicka doktrina, ktera si narokuje monopol na pravdu,
- abstraktni a utfldeny soubor politickych idealil.
Pocatky termfnu ideologie jsou vsak jasne. Vyraz ideologie razil
oznacoval jakousi novou "vedu o idejfch", doslova tedy idea-logii. Pin
racionalistickeho nadsenf, pffznacneho pro osvfcenstvf, by! Tracy pi'e-
svedcen, ze pilvod idejf lze objektivne urCit a ze nova veda bude mit
nakonec stejny status jako vedy uz zavedene, napi'iklad biologie a zoo-
logie. Jeste smelejsi bylo Tracyho tvrzeni, ze ideologie - jelikoz na
idejfch je zalozeno veskere zkoumanf a veskera veda - bude nakonec
uznana za kralovnu vM. Navzdory vysokym ocekavamm mel vsak pii-
vodnf vyznam tohoto termfnu na jeho pozdejsf liZfvanf pramaly vliv.
Kariera ideologie jako klfcoveho politickeho termfnu pochazf od
vyznamu, ktery mu ve svych spisech dal Karel Marx. To, jak Marx ten-
to termfn uzfval, stejne jako zajem, ktery 0 nej projevovaly pozdejsi ge-
nerace marxistickych myslitelii, do znacne miry vysvetlujf promfnentnf
postavenf, jemuz se ideologie teSf v modernfm socialnfm a politickem
myslenf. Nicmene vyznam, ktery Marx pojmu ideologie pfipisoval, se
znacne lisf od vyznamu, ktery se mu v hlavnfm proudu ucenf 0 politice
obvykle pfipisuje. Slovo ideologie pouzil Marx v nazvu sveho raneho
dfla Ni!meckd ideologie (1846), ktere napsal spolecne se svym celoZivot-
nfm spolupracovn!kem Bedfichem Engelsem (1820-1895). V tomto dfle
je take nejjasneji formulovano Marxovo chapanf ideologie: .,Myslenky
vladnoucf tt!dyjsou v kaZde epose mySlenkami v!adnoucfmi, tj. tf!da,
kteni je vladnoud materidlnf mod spolecnosti, je soueasne jej! vlad-
noud duchnvnf mocf. Tfida, ktera rna k dfspozici prosti'edky k materi-
alnf produkci, disponuje tim zarovei'l. i prostfedkyk duchovnf produkci,
takZe si tim zarovei'l. zpravidla podfizuje i mySlenky tech, jimz chybejf
prostredky k duchovn! produkci" (Marx a Engels, 1970, str. 64).
Marxovo pojeti ideologie se vyznacuje nekolika zakladn!mi rysy.
Za prve, v ideologii jde o klamanf a mystifikaci: sfff nepravdive ci po-
mylene videnf sveta, to, co Engels pozdeji nazval .. falesne vMomf".
Marx pouz!val ideologii jako pojem kriticky: usiloval o demaskovanf
procesu soustavne mystifikace. Sve vlastnf myslenky prezentoval jako
vedecke, protoze se v nich presne ukazovalo, jak fungujf dejiny a spo-
lecnost. Kontrast mezi ideologi! a vMou, mezi nepravdou a pravdou,
rna tud!z pro Marxovo uziti slova ideologie klfcovy vyznam. Za druM,
ideologie je spjata se systemem tr!d. Marx vefil, ze pfekroucenf reality,
ktere s sebou ideologie nese, vyvera ze skutecnosti, ze se v nf odrazejf
zajmy vladnoud tf!dy a jejf viden! spolecnosti. Vladnoucf tf!da nenf
ochotna priznat, zeona je tim, kdo utlacuje, a usilovne se sna2f dosah-
nout, aby se utlacovan! smffili s tim, ze jsou utlacovanf. System tt!d je
tak prezentovan v pfevracene podobe. Marx se to sna2il ukazat pomoci
camera obscura. Jde 0 pfevraceny obraz, vytvareny cockami kamery
nebo lidskym okem. Liberalismus, ktery prava, jez mohou vyuZfvat
jedine bohati a privflegovan!, prezentuje jako unfverza.Jnf opravnenf,
je tud!z klasickym pfikladem ideologie.
Za tfetf, ideologie je projevem moci. Tim, ze zakr:fva rozpory,
ktere jsou zakladem kapitalismu i vsech ostatnfch tfidnfch spolecnosti,
...... <...1 .... ~ 1 ~ : ~ -'--' ' ' .., ..
vytvarf "vladnoucf" ideje doby. Za ctvrte, Marx pfistupoval k ideologii
jako k jevu docasnemu. Proletariat, podle Marxe "hrobat" kapitalismu,
nenf pfedurcen k nastolen! nove formy tf!dnf spolecnosti, ale k to-
mu, aby tfidni nerovnost zcela odstranil, a to ustavenim kolektivniho
vlastnictvf. Zajmy proletariatu se tak shoduji se zajmy cele spolecnosti.
proletariat jednoduse zadnou ideologii nepotfebuje, protoze je jedinou
ttfdou, ktera nepotfebuje iluze.
Pozdejsi generace marxistii projevily o ideologii vetsi zajem nez
sam Marx. OdraZi se v tom do znacne miry skutecnost, ze Marxovy
troufale pfedpovedi, podle nichz je kapitalismus odsouzen k zaniku,
se ukazaly jako navysost optimisticke; to pozdejSf marxisty podnftilo,
aby se soustfedili na ideologii jako na jeden z faktorii objasi'l.ujicfch
necekanou odolnost kapitalistickeho vyrobnfho zpilsobu. Doslo i k v:Y-
znamnym posunilm pokud jde o vyznam slova ideologie. Jde pfede-
vsfm 0 to, ze za vlastnfky nejake ideologie se zaCaly pova2ovat vsechny
tt!dy. Ve sve praci Co di!lat (1902) proto Lenin hovofil o proletarskych
idejich jako 0 "socialisticke ideologii" ci "marxisticke ideologii"; takove
formulace by Marx pokladal za absurdnf. Leninovi a ve!Sine marxistii
20. stoleti ideologie znamena specificke ideje urcite spolecenske tf!dy,
ideje, ktere, af jde o jakoukoli ttidu, podporujf a prosazujf jejf zajmy.
Jelikoz ovsem nejakou ideologii majf vsechny tffdy, tedy jak proleta-
riat, tak burzoazie, byl termin ideologie zbaven sv:fch negativnich ci
haniivych konotaci. Ideologie uz neznamena nutne nepravdu a mys-
tifikaci a nepfedstavuje liZ protiklad vedy: sam "vedecky socialismus"
(marxismus) byl uznan jako forma proletarske ideologie. Jakkoli vsak
Leninovo pojeti ideologie bylo ve sve podstate neutralni, Lenin si byl
dobfe vMom role, kterou ideologie hraje pfi udrzovani kapitalistic-
keho systemu. Tvrdil, ze prol<itariat, zotroceny .. burzoaznf ideologii",
by nikdy sam nedokazal dospet k tf!dnfmu uvMomenf; proto je podle
Lenina zapotrebf "avantgardnf" strany, ktera pracujfci masy dovede
k vyuziti jejich revolucnfho potencialu.
Nejdale pfi rozvijenf marxisticke teorie ideologie patrne dospel
Antonio Gramsci. Gramsci (1935) tvrdil, ze tffdnf system kapitalismu
nenf udrzovan pouze nerovnou ekonomickou a politickou mod, ale
take tim, co nazval "hegemonie" burzoaznfch idejf a teorif. Hegemonie
znamena vedenf ci nadvladu, a v podobe ideologicke hegemonie je
oznacenfm schopnosti burzoaznfch idejf vytlacovat konkurujici na-
zory a stavat se fakticky beznym a obecne pfijfman:Ym nazorem dane
doby. Gramsci jasne ukazal, nakolik je ideologie pfitomna na vsech
urovnfch spolecnosti, v jejfm umen! a literatufe, v jej!m vzdelavacfm
systemu, v masovych medifch, v hovorovem jazyce a v masove kul-
tufe. Tuto hegemonii burzoazie, jak Gramsci neustale opakoval, lze
napadnout a zpochybnit jedine na politicke a intelektuil.lni urovni, to
znamena jedine tak, ze se prosadf opacna ,proletatska hegemonie"'
opfena o socialisticke principy, hodnoty a teorie .
nemeck}rch neomarxistU, ktefi uprchli pfed nacisty a pozdji se
usad1h v USA.Jeji nejznamejsi Clen Herbert Marcuse (viz str. 137) ve sve
kmze (1964) tvrdil, ze priimyslove vyspela
spo]ecnost ZISka]a ,totalztm povahu pokud jde 0 schopnost sve ide Jog
1 . o 1e
mampu ovat myslenim a br.lnit vyjadfov.Jni opoziCnfch nazorU.
Antonio Gramsci (1891-1937)
Italsky marxista a socialni teoretik. Syn drobneho statniho Ilfednika. v ro-
ce 1913 se stal Italske socialisticke strany, v roce 1921 generalnim
ta)emnfkem prave zalozene Komunisticke strany Italie. v roce 192
4
by!
zvolen poslancem italskeho parlamentu; v race 1926 ho vsak Mussolini
nechal uveznit.
V Se!iitech z vezeni (?ramsci, 1971), psanych v letech 1929-1935: se
c:amscl snazii duraz, ktery ortodoxni marxism us kladl na ekono-
mlcke C!h matenalnl faktory. Odmftal jakykoli .. vedeckY'' determinismus
svou teonf hegemonie zd!lrazlioval vyznam politickeho a intelektualnfhd
b?Je. Po cely sv!lj .Zivot z!lstal Gramsci leninistou a revolucionarem. Jeho
duraz na revolucnl angazovanost a .. optimism us ville" z nej ucinil rovnez
m!lacka Nove levice.
Tim, ze produkuji nemistne potieby a cini z lidi nenasytne konzu-
menty, )sou moderni spolecnosti s to Sfienim obecneho a ohlupujiciho bla-
hobytu paralyzovat kritiku. Podle Marcuse represi slouzi dokonce i zdan-
hva liberalniho kapitalismu: vytvaii dojem svobodne diskuse
a tak zakryva, nakohk dochazf k indoktrinaci a ideologicke kontrole.
z prv?ich .pokusl1 vytvofit nemarxistickou koncepci ideologie
podmkl nemecky socwlog Karl Mannheim (1893-1947) Ste
1
nx k M
. , . c Ja o arx
'. ze mySlenky lidf jsou formovany soci.1lni situaci, ve kter
hde Zl)l;. na rozdil o.d Marxe se vsak snazil oprostit ideologii ad jejich
konotac1 a dtlsledku. Ve sve praci Ideologie a utopie (!9Z9)
vyilc111deolog1e Jako myslenkove systemy, ktere slouzi obhajobe urciteho
spolecenskeho uspoiadani a obecne vzato vyjadiujf zajmy sku piny, ktera
v dane spolecnost1 dominuje Ci vladne. Naopak utopie jsou idealizovane
obrazy jejich soui'asti je vzdy hlasanf potieby radikalnf
5 0
.
zmeny. Tim vzdy slouzi zajmf1m skupin utlacovanych ci
nzenych. Mannhe1m dale rozlisoval ,dilci" a .. totalni" poJeti ct 1
D'lc"' . 1 eo og1e.
: 1 1 , re:p. part1kularni ideologie jsou myslenky a nazory konkretnfch
Jednothvcu, skupm nebo stran, zatimco .. totalnf" ideologie v sobe zahrnuji
cili .. svetovy nazor" nejake spolecenske ttidy, spolecnosti
C'. dokonce etapy. V tom to smyslu lze marxismus, liberalni ka-
p'.tahsmus a 1slamsky fundamentalismus chapat
1
ako tota"lnl"' ct 1
M 1 . . " 1 eo og1e.
1e1m zastaval n3.zor, Ze vSechny ideologicke systemy vCetne
UtOpll zkreSIUJ'., protoze kazdy Z nich pfedklada diJcf, CdStecny a vlastnfm
I nn A , li .-. ' -
. a e objektivita vysadou vylucne .spolecensky nezavisle inteligen-
intelektual!l, ktefl jedinf mohou zkoumat klidne a bez
eu, protoze nejsou nijak ekononncky zamteresovani.
zauJ Naslednou karieru pojmu ideologie vyrazne ovlivnil nastup to-
rtnich diktatur v mezivalecnem obdobf a vyhrocene ideologicke
za studene va!ky so. a 60. to teoreti-
kove, kdo Hcil rezimy, jez seve Italn, naclstiCkem Nemecku
a stalinskem Rusku vytvotily, jako historicky nove a unikatnlm zpu-
sobem utlacovatelske systemy v!adnutl, a kdo poukazal na roh, kterou
pfi potlacovanf diskuse a kritiky a pfi zavadi'nf reglementovane po-
slusnosti hraji .. oficialnf" ideologie. Autofi tak r!lznf jako Karl Popper
(1902-1994). Hannah Arendtova (1906-1975), J. L. Talman a Bernard
Crick, stejne jako teoretikove ,konce ideo Iogie", o kterych bude fee
v 11. kapitole, zacali pouzfvat slovo ideologie znacne zuzene; fasis-
mus a komunismus byly podle nich tohoto zuzeneho pojetf ideo Iogie
markantnfmi pfiklady. Z tohoto hlediska jsou ideologie .. uzavfene"
myslenkove systemy, ktere si narokuji monopol na pravdu a odmi-
tajf tolerovat a nazory s nimi nesluCitelne. Ideologie jsou
tak .,sekularni nabozenstvf": majf ,totalizujlcf" povahu a slouzi jako
nastroje socialni kontroly, protoze zajiSiuji servilitu a Ne
vsechna politicka kreda jsou podle tohoto mef!tka ideologiemi.
Napilklad liberalismus, zalozeny na zasadni oddanosti svobode, tole-
ranci a ruznosti, je klasickym prikladem ,otevteneho"
systemu (Popper, 1945).
Lze se vsak setkat i s vyrazne konzervativnim pojetfm ideologie.
To se zaklada na davne neduvefe konzervativcu k abstraktnfm prin-
cipi\m a filozofifm, ktera se zrodila ze skepticismu v!lci racionalismu
a pokroku. Svet se chape jako' nekonecne slozity a lidskym myslenim
cto znacne Iniry neuchopitelny. celnym exponentem tohoto nazoru by!
v modern! dobe britsky socia!ni filozof Michael Oakeshott (1901-1990).
,Jednaji-li politicky, tvrdil Oakeshott ve sve knize Racionalismus v po-
litice (1962), plavi se !ide po mofi, ktere nema bfeh!l ani dna." V teto
perspektive se na ideologie pohl!Zf jako na abstraktni myslenkove sys-
temy, jako na soubory idejf, ktere majf spolecenskou realitu zjedno-
a ptekroutit; tvrdi totiz o sobe, ze vysvetlujf neco, co vysvetlit
jednoduse nelze. 1deologie se tudfz rovna dogmatismu, zafixovanym
ci doktrinatskym veram, jez jsou vzdaleny slozitostem rea!neho sveta.
Proto konzervativci odmftali ,ideologicky" sty! politiky, jehoz zakla-
dem jsou snahy pfetvofit svet v souladu s jakymsi souborem abstrakt
nfch principii ci pfedem stanovenych teorif. Nez se nakazili navysost
ideologickou politikou Nove pravice, konzervativci upfednosti'Iova-
li to, co Oakeshott pojmenoval .. tradicionalisticky postoj", ktery nad
ideologii klade pragmatismus a nejspolehlivejSi vodftko pro chovani
lid! hleda ve zkusenostech a dejinach.
Od 60. let se vsak termfn ideologie zacal uzlvat casteji; by! to-
Pragmatism us
ovem pragmatismus
Jragmatism) se obec-
ne oznaCuje :z.ijem
JiSe o prakticke okol-
tosti neZ o teoreticke
:ory, spfSe o to, Ceho
lze dos.ihnout v re-
Unem svete nef o to,
ho by se melo dosih-
tout v nejakem svete
de.ilnfm. Jako filozo-
ck.i doktrfna (nejtas-
tji spojovana s ta-
kovYmi filozofy jako
byii William James
(1842-1910) a John
Dewey {1859-1952))
ojf pragmatismus za
1.izorem, te v}'znam
zdllvodnnf n.izoro-
'Ych soustav je tteba
suzovat podle jejich
praktickfch dUsled-
~ t i PragmatickY sty!
politiky, i kdyZ je ex
iefinitione neideolo-
ky, v!iak neznamen.i
Jezzasadov}' oportu-
mus. Pragmatismus
osazuje opatrny ptf-
p ke zmene: odmlta
izne a vezahrnujfcf
reformy a revoluce,
nichZ spatfuje cestu
J nezndma, a upfed-
nosti\uje postupne
izpllsobov.inf a patr-
t i evoluCnf pokrok.
obsah, jelikoi by! zbaven politicke zateze, ktera se s nim kdysi spojovala.
Naptiklad Martin Seliger (1976) definoval ideologii jako ,urcity soubor
idejf, jimz si !ide vytycuji, objasi'mjl a zduvodnuji cile a prostfedky orga-
nizovaneho politickeho postupu bez ohledu nato, zda se tento politicky
postup snazi dane spolecenske uspofadani uchovat, doplnit, zlikvidovat
nebo pfetvofit". Ideologie je tudiz myslenkov:Y system zameteny na jed-
nan!, na akci. Definujeme-li ideologie takto, nejsou ani dobre a ni spatne,
ani pravdive ani nepravdive, ani otevfene ani uzavfene, ani osvobozujicf
ani utlacujici- mohou byt takove i onake.
Tato spolecenskovedni koncepce ideologie rna tu pfednost, ze je vse-
zahrnujfci, tj. ze ji lze aplikovat na vsechny ismy- na liberalismus stejne
jako na marxismus, na konzervatismus stejne jako na fasismus atd. Ne-
v:Yhodou kaide negativnf koncepce ideologie je to, ze je velmi omezujfcL
Marx pokladalliberalni a konzervativni ideje za ideologicke, sve vlastni
vsak za vedecke; liberalove chapou komunismus a fasismus jako ideolo-
gie, odmftaji vsak souhlasit s tim, ze ideologii je i liberalismus; tradicnf
konzervativci odsuzuji liberalismus, marxismus a fasismus jako ideolo-
gicke, konzervatismus vsak prezentuji jako pouhou ,dispozici". KaZda
neutralni koncepce ideologie je ale i v necem nebezpecna. Jde zejmena
0 to, ze zbavime-li slovo ideologie jeho politicke zateze, muze se nakonec
tak vyprazdnit a zobecnit, ze zcela pozbude sveho kritickeho ostfL Lze-li
slovo ideologie zamei'lovat slovy typu ,kredo", ,svetov:Y nazor", ,doktrina"
ci ,politicka filozofie", jaky v:Yznam pak rna nadale tvrdit, ze oznacuje
neco zvlastniho a samostatneho? z tohoto hlediska jsou zvlaste dulezite
dve otazky: jaky je vztah mezi ideologii a pravdou a v jakem smyslu lze na
ideologii pohlizet jako na urCitou formu moci.
Ideologie, pravda a moe
Kaida strucna nebo jednoveta definice ideologie nejspfS vic otazek vyvola
nez zodpovi. Pfesto je uzitecnym a nezbytnym v:Ychodiskem. V teto knize
chapeme ideologii takto: Ideologie je vice ci mene provazany soubor idejf,
ktere se stavaji zakladem organizovaneho politickeho postupu, af uz rna
tento postup stavajici system moci zachovat, pozmenit nebo svrhnout.
Vsechny ideologie tudiz: (a) pfichazejf s urcitym zhodnocenfm stavajiciho
uspofadani, obvykle v podobe urciteho ,svetoveho nazoru", (b) pfedkla-
daji model nejake zactoucf budoucnosti, nejakou vizi ,dobre spolecnosti"
a (c) objasi'lujf, jak by se politicka zmena mohla a mela pfivodit- cili jak
se od (a) dostat k (b).
Tato definice neni puvodni ani nova; zcela vsak odpovida tomu, jak
se slovo ideologie ve spolecenskych vedach uzfva. Presto upozornuje
na nektere v:Yznamne a specificke rysy fenomenu ideologie. Zejmena
zdurazi'luje, ze slozitost ideologie vyvera z toho, ze pfekracuje tradicni
hranice mezi myslenim deskriptivnim a normativnim a mezi politickou
teorif a politickou praxi. Strucne feceno, ideologie pfinaSi syntezu dvo-
Pokud jde o prvni syntezu, tj. o splynutf porozumenl s angazova-
nostf, ideologie znejasnuje rozdil mezi tim, co ,je", a tim, co ,rna byt".
Ideologie jsou v tom smyslu deskriptivn!, ze vlastne pfedkladaji jednot-
]ivcum a skupinam jakousi intelektualni mapu toho, jak jejich spolecnost
runguje, a - obecneji - jakysi celkov:Y pohled na svet. To rrapffklad po-
maM vysvetlit v:Yznamnou integrativn! kvalitu ideologie, jej! schopnost
.. situovat" lidi v konkretnim socialn!m prostfed!. Toto deskriptivn! poro-
zumeni je vsak hluboce zakoteneno v jistem souboru normativnich cili
preskriptivnich nazoru, a to jak 0 vhodnosti a pfimefenosti soucasneho
spolecenskeho uspotadan!, tak o povaze nejake alternativnf Ci budouci
spolecnosti. Ideologie rna tud!z v:Yrazny charakter emocionalni cili afek-
tivn!: je mechanismem vyjadfovani nadejf i obav, sympatif a nenavist!,
a artikulovan! poznatku a nazoru.
Vzhledem k tomu, ze (a) a (b), o nichz jsme v:Yse hovotili, spolu na-
vzajem souvisejf, ,fakta" maj! v ideologiich nevyhnutelne tendenci spl:Yvat
s ,hodnotami" a pronticMvat se s nimi. To rna mimo jine za nasledek, ze
nelze vest jasnou delfci caru mezi ideologi! a vedou. Ve svetle toho je vhod-
ne pfistupovat k ideologi!m jako k paradigmatum, a to v tom smyslu, jak
slovo paradigma pouzil Thomas Kuhn ve sve knize Struktura vedeckYch re-
volud (1962). Na ideologii lze tudli pohJ!zet jako na urcit:Y soubor principu,
doktrln a teorif, ktere pomiliaj! strukturovat proces intelektualn!ho zkou-
mani. Ideologie tak vlastne vytvar! jakysi ramec, v nerni se patran! po poli-
tickem poznan! uskutecnuje, jakysi jazyk politickeho diskursu. Napt!klad
velka cast akademicke politicke vedy a jeste ryrazneji pak hlavnf proud
ekonomickeho myslen! vychaz! z individualistickych a racionalistickych
ptedpokladu, ze kterych nepochybne povstalliberalismus. Pojem ideologie
jako intelektualniho ramce ci politickeho jazyka je duleZity i proto, protoze
upozori'luje, nakolik ideologie 'strukturuje lidske poznan!. Tendenci popi-
rat, ze nase nazory jsou ideologicke (a casto zarovei'l odsuzovat jine za to,
ze se prave takoveho prohtesku dopoustej!), lze vysvetlit skutecnost!, ze
ideologie, jez nam sk:Yta samy pojmy, prostfednictvfm nichz se svet sta-
va srozumitelnym, je fakticky neviditelna. Neuznavame nebo odmitame
uznat, ze na svet hledlme skrze zavoj teoril, pfedpokladu a v:Ychodisek, jez
formujf to, co vidfme, a davaj! tak svetu v:Yznam.
DruM synteza, splynut! myslenf a jednanf, ktera se projevuje vazbou
mezi v:Yse zm!nenym (b) a (c), je nemene v:Yznamna. Na to upozornil
Selinger (1976), kdyz hovofil- jeho slovy feceno- o ,zakladni" a .. opera-
tivnf" urovni ideologie. Na zakladnf urovni se ideologie podobaji politic-
kym filozofifm, protoze pracujf s abstraktnimi idejemi a teoriemi, takze
se muze zdat, ze jejich stoupencum jde o nezaujate zkoumani. I kdyz
slovo .. ideolog" je casto vyhrazeno nezakrytym a vedomym stoupencum
konkretnich ideologi!, i respektovan! politic!! filozofove jako napt. John
Locke (viz str. 53), John Stuart Mill (viz str. 46) a Friedrich Hayek (viz
str. 101) pracovali v ramci ideologickych proudu a pfisp!vali k nim. Na
operativnf lirovni vsak ideologie nab:Yvaj! podoby sirokych politickych
a vladnich opatfeni. I kdyz ideologie musf b:Yt ptfsne vzato zameteny jak
na mysleni, tak na ciny, nektere jsou nepochybne v jednom z obou smenl.
silnejSi nez ve druhem. Naptfklad fasismus vZdy zduraznoval operativnf
cfle ci chceme-li politiku Cinu. Naopak anarchismus, zejmena pocfnaje
polovinou 20. stoletf, do znacne miry ptezfval na tlrovni fundamentafnf
ci filozoficke.
Presto platf, ze ideologie nikdy nemajf jasnou podobu a vnittnf kon-
zistenci politickych filozofif: vzdy jsou koherentnf, logicky provazane
jen vice nebo mene. Tato zdanliva beztvarost vyplva zcasti z toho, ze
ideologie nejsou hermeticky uzavtenYffii myslenkov:Ytnf systemy; jsou to
obvykle spfSe promenne, nestale soubory myslenek, ktere se ptekryY.ji
s jinYffii ideologiemi a mfsf se s nimi. To nejen podnecuje ideologicky v-
voj, ale vede take ke vzniMni hybridnfch ideologickych forem, jakymi jsou
naptfklad liberalnf konzervatismus, socialisticky feminismus a konzerva-
tivni nacionalismus. Nadto kazda ideologie v sobe zahrnuje urCitou sM!u
vzajemne se rozchazejfcfch a casta si i konkurujfcfch proudu a hledisek.
Neni vzacnym jevem, ze spory mezi stoupenci teze ideologie jsou vas-
nivejsf a vyhrocenejsf nez polemiky mezi stoupenci ideologif, ktere stojf
proti sobi:<; v sazce je totiZ pravost, resp. prava povaha ptfslusne ideologie:
co je ,prav" socialismus, ,prav" liberalismus ci ,prav" anarchismus.
ryto sttety jak mezi jednotliv:Ytnf ideologickYffii proudy, tak v jejich ramci
komplikuje a zneptehlednuje skutecnost, ze casta probfhajf za pouzitf
tehoz politickeho slovnfku, kdy kazda ze stran dava slovll.m jako ,svobo-
da'', ,demokracie", ,spravedlnost" ci ,rovnost" vlastnf smysl a ryznam. To
podtrhuje problem, ktery W. B. Galie (1955-1956) pojmenoval jako otazku
,pojmu ve sve podstate spornych". Jde o pojmy, kolem nichz existujf natolik
zasadnf spory, ze nikdy nelze dospet k zadne jejich obecne ptijate a usta-
lene definici. V tomto smyslu je sam pojem ideologie nepochybne jednfm
z pojmu ,ve sve podstate" spornych. To platf i o da!Sfch pojmech, o nichz je
fee ve zvlastnfch ,ramecclch" nadepsanych ,Ruzne nazory na ... ".
Inkoherence ci beztvarost ideologif musf ovsem nepochybne mit jiste
meze. Musi existovat urcity bod, ve kterem - odhodf-li se nejaky princip
obzvlaste ceneny a uctfvany nebo akceptuje-li se nejaM teorie dosud zne-
vazovana a vysmfvana - ideologie pozbva svou identitu ci se ptfpadne
vclenf do nejake ideologie konkurencnf, resp. je jf pohlcena. Mohl by
liberalismus zustat liberalismem, kdyby se ztekl sve vernosti svobodel
Zustal by socialismus jeste socialismem, pokud by v soM nasel chuf po
nasilf a valce? Jednfm ze zpusobU, jak se s tfmto problemem vypotadat, je
podle Michaela Freedena (1996) peclive prozkoumat morfologii, formu
a strukturu urcite ideologie pomocf jejfch klfcorych pojmu; je to v pod-
state totez, jako kdyz nam uspotadanf nabytku pomaha adMit kuchyn,
loznici, obvacf pokoj apod. KaZda ideologie se tak vyznacuje urcitym se-
skupenfm klfcorych, mene dulezitych a okrajorych pojmu, ktere nemusf
byt vsechny ptftomny, aby se o urcite teorii ci doktrfne dalo tfci, ze k teto
ideologii patti. Kuchyn vlastne ne testava b kuch ni odstranfme- i z
za klicove p;jmy liberalismu bychom mohli oznaCit individualismus, svo-
bodu a racionalitu Cloveka. Neptitomnost jednoho z nich nemusi zname-
nat, Z.e urCite doktrine upfeme charakter liberalismu; neptitomnost dvou
by vsak uz naznacovala, ze na scenu vstupuje nejaka nova ideologicka
konfigurace.
Ruzne nazory na ideologii
Liberalove, zejmena za student' valky, pohlfzeli na ideologii jako na
oficialne sankcionovany system nazoru, ktery si m\rokuje monopol na
pravdu, casta za pornoci pochybneho tvrzeni, ze jevedecky. Ideologie je
tudiz samou svou podstatou utlacovatelska, dokonce totalitni; markantnf-
mi priklady ideologie jsou komunismus a fasismus.
> Konzervativci tradicne spattovali v ideologii projev arogance raciona-
lismu. Ideologie jsou propracovane myslenkove systemy, ktere jsou ne-
bezpecne ci nespolehlive, jelikoz jsou odtrzene ad reality, a tudiz stanovi
principy a vytycujf cf!e, ktere vedou k tltlaku nebo jsou jednoduse nedo-
sazitelne. Takto posuzovano, socialismus a liberalismus. jsou evidentne
ideologicke.
Socialiste, nasledujfce Marxe, videli v ideologii soubor myslenek; ktere
zakrvajf rozpory trfdnf spolecnosti, a tim produkujf falesne vectomf a po
litickou pasivitu na strane ov!adanych ttfd. Klasickou ideologif v!adnoucf
tlidy je liberalism us. Pozctejsl marxist<' si osvojili jakesi neutralnf pojetf
ideologie: v ideologii spatrovali ideje kterekoli spolecenske ttfdy, vcetne
tffdy delnicke.
Fasiste se casta odvracejf od ideologie jako ad prllis systematizovane,
suche a zintelektualizovane formy chapanl politiky; formy, ktera se opfra
pouze o rozum a nikoli.o nadsenf a Vll.li. Sve vlastnfideje naciste prezen-
tovali sp!Se jako Weltanschauung cili ,svetory mizar" nez jako nejakou
systematickou filozofii.
Ekologove obvykle pohlizejf na vsechny bezne politicke doktrfny jako
na soucast jakesi superideologie industrialismu. Ideologie je tudfz podle
nich negativne poznamenana srym napojenfm.na arogantni humanism us
a na ekonomiku orientovanou na rust; nejmarkantnejslmi pffklady jsou
liberalismus a socialismus.
Nabozensti fundamentaliste pfistupujfk hlavnlmnabozenskyin textilrn
jako k ideologii, a to s oduvodnenfm,. ze jsou zjevenym slovem bozfm,
a tudlz program em komplexnf rekonstrukce spolecnosti. Proto odmitaji
sekularnl ideologie: nejsou totiz opteny o nabozenske principy a postra-
dajf tudlz mravnl podstatu.
Co nam to rika pokud jde o vztah mezi ideologif a pravdou? Pro Mar
xe, jak jsme videli, byla ideologie zaptisahlym nepfltelem pravdy. Neprav-
da, fales, e od ideolo ie neoddelitelna; vzd i oslanim ideolo ie tohoto
ne iluze cili zadnou ideologii nepotfebuje, znamena akceptovat nav}'sost
zromantizovane videnl delnlckych mas jako emancipatoru lidstva. Vlastnl
Mannheimovo fesenl problemu, tj. vfra v nezavisle intelektualy, nas vsak
o rnnoho daJ neposune. Nazory vsech jsou utvateny, af si to !ide uvecto-
mujf nebo neuvectomujl, sirslmi socialnlmi a kulturnlmi faktory a trebaze
vzdelani muze intelektualum umozilovat Mjit tyto nazory v}'rnluvneji
a ptesvedciveji, existuje pramaJo dukazu, ze by se tim tyto nazory stavaly
mene subjektivnlmi a vice vecnYITJi.
Z toho plyne, ze neexistuje zadny objektivnl standard pravdivosti,
jlmz by bylo mozno ideologie pometovat. Naznacovat, ze o ideologiich
lze s konecnou platnosti ffci, ze jsou pravdive ci nepravdive, fakticky
znamena pfehlfzet, co je na nlch podstatne, totiz ze v sobe ztelesiluji
hodnoty, sny a tuzby, ktere se samou svou podstatou vymykajl vectecke
analyze. Nikdo nemuze .. dokazat", ze jedna teorie spravedlnosti je lepsi
nez jina, stejne jako zadnou z koncepcllidske pfirozenosti nelze provefit
chirurgickym zakrokem, kterym by se jednou provzdy demonstrovalo,
ze vsichnllide maji prava a narok na svobodu nebo ze vsichni jsou od
prirozenosti sobecti ci naopak spolecensti. K ideologifm se !ide nahlasl
proto, protoze obstojl v nejake proverce ci logicke analyze, ale protoze
jednotlivcum, skupinarn a spolecnostem pomahajl vyznat seve svete, ve
kterem ziji. Andrew Vincent (1995, str. 20) to vyjadtil takto: ,Zkoumame
a provetujeme ideologii jako sympatizanti, nikoli jako nezucastnenl po-
zorovatele."
Presto nenf pochyb, ze soucasti ideologii je jakysi narok na odhalenl
pravdy; v tomto smyslu lze na ne pohllzet jako na ,rezimy pravdy". Tim,
ze nas vybavuje jazykem politickeho diskursu a souborem v}'chodisek
a ptedpokladfi k uvazovanl o tom, jak spolecnost funguje a jak by fungo-
vat mela, ideologie strukturuje jak nase mysleni, tak nase jednani. Jako
urWy ,rezim pravdy" je vZdy spjata s mod. Ve svete konkurujlcich si
pravd, hodnot a teoril se ideologie snazl uptednostilovat urcite hodnoty
pted jinjlmi a dodavat legitimitu urcitym teoriim ci souborum v}'znamu.
Nadto tim, ze ptedkladajl jakesi intelektualnl mapy socialniho sveta, po-
mahaj! ideologie vytvotit vztah mezi jednotlivci a skupinami na jedne
strane a sirSi strukturou moci na strane druhe. ldeologie tudiz hraj! kll-
covou roli bud' pfi udrzovanl stavajfcl struktury moci, a to tim, ze ji lief
jako korektnl, pfirozenou, opravnenou apod., nebo pfi jejfm oslabovanl
a zpochybilovanf s poukazem na jejl nepravosti a nespravedlnosti a na
ptednosti alternativnlch struktur.
Levfce, pravice a stted
Bylo podniknuto mnoho pokusu rozttldit politicke ideje a ideologie a uvest
je do vzajemnych vztahu. Nejznamejsf a nejvzitejSi zptisob, jak to ctelat,
!e Ievoprav}'rn politickym spektrem. Jde o linearni spektrum,
,pravicov}'", jimiz se souhrnne oznacujl politicke nazory ci postoje lid!;
0
skupinach se pak souhrnne hovofl jako o .. levici'', ,pravici" a dokonce
,sttedu". Existuje take znacna shoda pokud jde o to, kde se rtizne ideje
a ideologie v ramci tohoto spektra nacMzeji. Spektrum znazornene v obr.
!.1 vetsina lid! dobte zna.
Obr. 1.1
Komunismus- Socialismus- Liberalismus- Konzervatismus- Linecim.i spektrum
Ttebaze samo toto spektrum je obecne znarne, daleko obtifuejSi je
ptesne stanovit, co vlastne znamena a jak mim vlastne muze pfi defino-
vanl a charakterizovam politickych nazoru pomoci. Samy termlny ,levice"
a .. pravice" se datujf od francouzske revoluce a vznlkly podle toho, jak se
nlzne skupiny rozesadily pfi prvnlm zasedanl GeneraJnich stavti v race
1789. Aristokrate, ktetl se staveli za krale, sedeli po jeho pravici, zatimco
radikalove, pflslusnfci tfetiho stavu, secteli po jeho levici. Obdobneho za-
sedaciho pofactku se ptidrzovala i dalSi francouzska shromazdeni. Slovu
,pravice" se brzy zacalo rozumet tak, ze oznacuje sklony reakcionatske ci
monarchisticke, zatimco slovo ,levice" ze oznacuje postoje revolucnl ci rov-
nostatske. V soueasne politice je vsak delenl na levici a pravici stale slozitej-
sf a uz se v nem neodrazl prosta volba mezi revoluci a reakci. Naptlklad pra-
vicove nazory mohou b'it Casto reakcnl a podporovat navrat k lepsfm casum,
ktere uz byly; k extremnl pravici vsak patfily i strany revolucnl a v pfipade
italskeho fasismu zametene na budoucnost. Obdobne je tomu u nazorti
levicov}'ch: obvykle byly pokrokove ci revolucni, socialiste a komunlste se
vsak obcas staveli proti zmene. Snazili se dejme tomu Mjit socialnl stat nebo
bramt reforme ci likvidaci centialne planovaneho hospodafstvf.
Bezne se vsak vee cMpe tak, ze linearni spektrum odrazl nlzne po-
liticke hodnoty ci rtizne nazory na hospodatskou politiku. Pokud jde
0 hodnoty, nekdy se tlka, ze se v tomto spektru projevujl ruzne postoje
k rovnosti. Levicaci vyznavajf rovnost a o moznosti jf dosahnout se vy-
jadfujl optimisticky. Pravicaci bezne rovnost odmltajl jako nezadouci ci
nedosazitelnou. To uzce souvisf s rtiznymi postoji k ekonomice a zejme-
na k vlastnictvf. Komuniste, pfedstavujfci krajnf levici, vetili v ekonomi-
ku statem planovanou; socialiste a modern! liben\love obhajovali smf-
senou ekonomiku a statnl regulaci; pravicovf konzervativci se vyslovujf
za kapitalismus volne souteze a za soukrome vlastnictvf. Vsechny tyto
interpretace jsou vsak v necem nedusledne. Naptlklad fasisticke rezimy
praktikovaly ekonomicke tlzenl a kontrolu ze strimy statu, tfebaze se na-
chazely na krajne pravem konci spektra. Nadto nenf jasne, kam by se mel
na linearnlm spektru umfstit anarchismus. Anarchiste se silne angazujf za
ideu rovnosti; to by je normaJne tadilo na lev}' konec spektra. Jejich odpor
ke vsem formam ffzenf ekonomiky a ke kazcte vlade by vsak mohl nazna-
covat, ze bymeli b'it na krajnf pravici.
Obr. 1.2
Podkovovite spektrum
Komunismus Faismus
/

Socialismus Konzervatismus
\_ Uberalismus _/
na zaklade jednoho jedineho kriteria, a( uz je jim postoj cloveka ke zmene,
ptistup k ravnosti nebo filozofie hospodatstvf. Politicke ideologie jsou ve
skutecnosti velice slozite soubory nazoni, hodnot a doktrfn, ktere kaZde
spektrum nutne zjednoduuje. Ptesto byly podniknuty pokusy vypraco-
vat pramysleneji a dumyslneji politicka spektra zahrnujicf dve nebo tfi
dimenze. Unearnf spektrum bylo napfiklad nekdy kritizovano za to, ze
ideologie na jeho pratilehlych koncfch, komunfsmus a fasismus, si jsou
v leccem podobrte. Jde zejmena o to, ze komunfsticke i fasisticke rezimy
vypracovaly utlacovatelske, autoritaristicke formy politickeho vladnuti, kte
recast literatury prezentovala jako ,totalitni". v dusledku toho veho mlize
mit alternativnf spektrum podobu podkovy a tim naznacovat, ze krajnosti
na levici ana pravici se sblizuji a abe se tak casta liS! od ,demokratickych"
nazorli liberalnfch, socialistickych a konzervativnich (obr. 1.2).
S dalSfm spektrem ptiel Hans Eysenck ve sve praci Smysl a nesmysl
v psyc/wlogii (1964). Bezne levoprave spektrum vzal za horizontalni osu
sveho spektra, ptidal k nemu vsak i osu vertikalnf, na niz lze merit po-
liticke postoje, ktere jsou na jednom konci .. zaryte" (tough minded) cili
autoritatske, na druhem pak .. mekke" (tender minded) cili demokraticke.
Politicke ideje lze tudiz umistit jak na levoprave ose, tak na ose vyznacujfcf
.. zarytost" a .. mekkost". V tomto ptfpade lze naptfklad rozdfly mezi nacis
mem a stalinismem znazornit tak, ze nacismus a stalinismus umistfme
na protilehlych koncfch levoprave osy, zatfmco podobnosti mezi nimi lze
zdliraznit tim, ze jak nacismus, tak stalinismus jasne situujeme na ten
krajnf bod vertikalnf osy, ktery vyznacuje .. zarytost" (obr. 1.3).
Vsechna takova spektra vak vedou k oblfzim, protoze majf tenden-
ci narysost slozite soubory politickych idejf zjednodusovat a zobecl\ovat.
Jsou nanejrys jakousi zkratkovitou metodou, jak politicke ideje a nazory
popsat, a je tteba je vzdy uzivat obeztele. Faktem je, ze se objevuje stale
vice praci, kde se navrhuje delenf na levici a pravici nadobro opustit. Jak
ukazal Giddens (1994), nastup norych politickych temat, se kterymi pfisly
feminismus, hnutf za prava zvitat a hnutf ochrancli zivotnfho prasttedf vedf
k tomu, ze bezne ptedstavy 0 levici a pravici se do znacne miry vyprazd-
nily a lze se bez nich obejft. Hnutf zelenych to dalo najevo velmi smiHe:
ptisvojilo si naptfklad heslo .ani nalevo ani napravo, ale kuptedu". rento
praces by! prohlouben rovnez odklonem od tradicnfch ttidnich polarit,
--Jl " , .. , ' ' .
Auto rita
* nacismus
* stalinismus

Levice Pravice
*
socia!nf demokracie

anarchokapitalismus
Svoboda
stoupenci konkurence a trhu. v ptfkrem rozporu s tfmto nazorem vsak
tvrdil Norberta Bobbio (1996), ze v levici a pravici se projevujf ruzne po-
stoje k rovnosti, a ze tudfZ ve svete vyznacujicfm se noyYmi vzorci spole-
censke nerovnosti a prahlubujfcimi se nerovnostmi globalnfmi slova levice
a pravice zdaleka irelevant.of nejsou.
Politicke ideologie v 21. stoleti
Od konce 20. stoletf doslo k fade politickych, socia!nfch a kulturnfch zvra-
tti, resp. pfevratli, ktere zmenily svet, ve kten!m zijeme a vyvolaly
dojem, ze dejiny se ,zrychlujf". ZjednoduSfme-li, muzeme tfci, ze dveste
let od padu Bastilly v race 1789 do padu Berlfnske zdi v race 1989 nebo
- vezmeme-li kratf easory tisek - obdobf od vypuknulf I. svetove va!ky
v race 1914 do teroristickych titokii na New York a Washington II. zarf 2001
se navenek vyznacovalo kontinuitou a relativnf stabilitou, ptinejmensfm
ve sravnanf s nejistotou a dokonce beztvarostf soucasneho sveta. Marxova
slova, ze ,vse, co je pevne, se vypatf do vzduchu", pranesena v race 1848,
jsou najednou desive lee nepopiratelne aktua!nf. Nekteryrn autorlim takovY
vyvoj naznacuje konec ,veku ideologif"; tim chtejf tfci, ze h)avnf ideologie
jsou dnes ve skutecnosti vzda!eny politickemu svetu, ktery kdysi vysvetlo-
valy a pomfualy utvatet. Temito tvrzenfmi se budeme podrobne kriticky
zabJ'vat v zaverecne kapitole teto knihy. Pfinejmenfm ovsem plati, ze hlav-
nf ideologicke proudy se dnes musf ptizplisobovat fade norych a neztfdka
vzajemne propojenych ryzev a ze jsou v nekterych ptipadech temito yY-
zvarni nove definovany. Z techto norych ryzev jsou nejdlilezitejsi:
- menfci se svetory poradek,
Obr. 1.3
Dvourozmerne
,..ktrum
Menfcl se svetov)i pofddek
Svetov)l potadek se V)lrazne zmenil v diisledku konce studene valky, zpii-
sobeneho zhroucenfm komunismu za revolucf ve rychodnf Evrope v le-
tech 1989-1991. a v poslednlch letech pak nastupem globalnfho teroris-
mu (viz str. 289). ,DlouM" studena valka, resp. to, co Hobsbawn (1994)
oznatil za ,kratke" 20. stoleti let 1914-1981, se vyznatovaly ideologickym
bojem mezi kapitalismem a komunismem, ktery se znatne zintenzivnil
ve chvfli, kdy se - po skontenl 2. svetove valky - vynofily Spojene slaty
a Sovetsky svaz jako konkurujicf si supervelmoci. !deologicke dilsledky
padu komunlsmu byly hluboke a dalekosahle, dodoes se vsak o nlch dis-
kutuje. Prvnl a zpotatku nejvlivnejsf interpretace znela, ze v jeho dilsled-
ku je libenilnf demokracie, zejmena v te podobe, v jake existuje v USA,
v celosvetovem mefitku jedinrn zivotaschopnym ideologickym mode-
lem. Tento nazor prosazovala teorie tzv. ,konce dejin", o ktere budeme
hovofit v 11. kapitole. Tento V)ivoj mel nepochybne V)iznamne dilsledky
pro socialismus. Revolutnl socialismus, zejmena ve sve sovetske podobe,
tedy revolutnf socialism us marxisticko-leninskeho stfihu, se jevi jako sfla
zcela vyterpana, a to jak v rozvojovem svete, tak v postkomunistickych
zemich. Demokraticky socialismus to ovsem postihlo take: nektetf autofi
tvrdf, ze by! zasadnfm zpilsobem zkompromitovan. Konkretne ztroskotam
ustfednfho planovanf oslabilo dilveru i v mfrnejsf varianty stain! kontroly
.. shora" a ptinutilo demokraticke socialisty ptijmout za jediny spolehliv
nastroj vytvatenf bohatstvi trh. 0 celem tomto V)ivoji budeme podrobneji
hovotit ve 4. kapitole.
Dilsledky konce studene valky se vsak neomezily jen na socialistic-
kou ideologii. Napffklad zhroucenf komunismu sice zdaleka neptivodilo
vitezstvi univerzalnlho liberalismu, vedlo vsak k rozmachu cele ska!y ideo-
logickych sil. Z nich hlavnl byly nacionalismus, zejmena nacionalismus
etnicky, ktery v roli hlavnl ideologie v mnoha postkomunistickych statech
nahradil marxismus-leninlsmus, a nabozensky fundamentalismus, ktery
mel v rilznych srych podobach stale ve!Sf vliv v rozvojovem svete. Nadto
ideologie, 0 kterych se melo za to, ze budou ze .. smrti socialismu" tezit,
zejmena liberalism us a konzervatismus, byly- nekdy i podivne- dotteny.
Do jiste miry vypl'Yvala sfla a vnittnf skloubenost liberalismu a konzerva-
tismu ve 20. stoletf z toho, ze se definovaly viiti socialistickemu nebo ko-
munistickemu ,neptiteli". Koncem 20. stoletf se naptiklad vynofila Nova
pravice, a by vyjadfila celkovou antipatii k ,pHzivemu socialismu" a zvlas-
te nepfatelsky postoj k sovetskemu komunismu. Zhroucenf ti oslabenf
traditnfho neptftele znamena, ze liberalism us i konzervatismus pozbyYajf
v 21. stoletf sve vyhranenosti a diferencujf se.
11. zafi 2001, den znitujiclho teroristickeho utoku na New York a Wa-
shington, se z mnoha stran interpretovalo jako ,den, kdy se zmenll svet".
Daleko mene jasne vsak je, jak se svet zmenil a co to znamena nebo by
mohlo znamenat pro hlavnf ideologie. Nastup globalnlho terorismu mel
a pod vlivem'jeho .. valky proti teroru"- zataly sledovat stale radikalnejsf
a v nekterych ohledech unllateralistickou zahranltnl politiku. Jejlrni pff-
klady jsou svrzeilf rezimu Talibanu v Afghamstanu a valka proti Iraku,
v jehoz tele stal Saddam Husajn. Ideologicke dilsledky takorych krokil je
vsak obtiZne pfedpovedet. Na jedne strane jestlize se .. valce protiteroru"
podaff omezit nebo zlikvidovat protizapadnf nabozenskou militantnost
a svrhnout ty, kdo ji podporuji, milze tato va!ka v dlouhodobem horizontu
pomoci univerzalizovat liberalne demokraticke hodnoty a instituce. Na
drube strane, v souzvuku s teorii Samuela Huntingtona (1993) o .. stfetu
civilizacf", muze vyprovokovat jeste ostfejsf protiamericky a protizapad-
ni reakci a jeste vice posilit nabozensky fundamentalismus. Na narodnl
urovn! globa!nl terorismus obecne posilil stat a zejmena docflil toho, ze
zakladem autority statu je jeste vice jeho schopnost chranit obtany a za-
jis(ovat bezpetnost. Ve sve knlze AchiUeuv stft (2002) proto Philip Bobbitt
tvrdil, ze stat je v podstate ,va!tfcf instituce". V mite, v nfz hrozba tero-
rismu povede k primatu potadku a bezpetnosti pfed starostf o obtanske
svobody a prava jednotlivcu, muze bYt tato instituce spojena s posunem
ke konzervatismu a k erozi Jiberaln[ utlocitnosti.
Postrrwdema
Koteny politickych ideologif lze odhalit v procesech, v jejichz dusledku
vznikl modern! svet. Proces modernizace mel dimenzi socialnf, politic-
kou a kulturni. Socia!ne souvisel s nastupem stale trzneji orientovanych
kapitalistickych ekonomik, ve kterych hlavnf roli hraly nove spoleten-
ske ttfdy, totiz sttednf tffda a delnktvo. Politicky vedl k postupnemu
nahrazenf monarchickeho absolutismu ustavnf a nakonec i demokra-
tickou vlactou. Z kulturnfho hlediska nabyl podoby Sftenf osvfcenskych
idejf, ktere zpochybnily traditnf nazory na nabozenstvi, politiku a teo-
rii vii bee; nove osvicenske nazory ptitom vychazely z principii rozumu
a pokroku. V .. zarodecnych" politickych ideologifch, ze kWrych nasled-
ne povstaly nebo v polemice s nimiz vznikly pozdejsf ideologie, totiz
liberalismus, konzervatismus a socialismus, se projevovaly rozporne
reakce na proces modernizace.
Jestlize byly hlavnf politick<! ideologie, kazda po svem, produktem
modernizace, je jasne, ze ptechod od modern! spoletnosti k postmoder-
nf musf mit nutne zasadnl v!iv na jejich roli a povahu. Zatfmco modern!
spolecnosti strukturovala industrializace a tffdni solidarita, postmo-
dernf spoletnosti jsou stale fragmentovanejsi a pluralistictejSi: jsou to
.. informacnf spoletnosti", ve kterych jednotlivci se z producentil menf
v konzumenty a ttfdnf, nabozenskou a etnickou loajalitu vysttidava in-
dividualismus. Postmoderna, prezentovana obcas jako pozdnf moderna,
vyprodukovala nova ideologicka hnutf a transformovala ideologicka hnu-
ti jiz zavedena. Prvnl z obou tendencf se projevila rostoucfm ryznamem
problematiky tzv ... zivotnfho stylu" a ,identity", souvisejfd s narilstajf-
let projevilo vzestupem norych spolecenskych hnuti - mfroveho hnuti,
:tenskeho hnuti, hnuti gayit a lesbicek, hnuti zelenych apod. - a objeve-
nfm se norych ideologickych proudil, zejmena radik!ilnfho feminismu
a ekologismu. K novemu ideologickemu myslenl inspirovaly take snahy
spojit u:t zavedene ideologicke proudy s myslenkami postmodernismu
(viz str. 307). Tak vznikla pestra sk!ila ,post-ismil", naprfklad ,postli-
beralismus", ,postmarxismus" a ,postfeminismus". Mo:tnostmi, ze by
postmodernismus zplna nahradil bezne ideologicke mysleni, se zab:Yva-
me v 11. kapitole.
Globalizace
Globalizace je pojem tezko uchopitelny a definovatelny. Hlavnfm tematem
globalizace je- jak to formuloval Kenichi Onmae (1989)- vznik ,sveta bez
hranic", tendence, v jejimz dilsledku se tradicni politicke hranice, dane
v podstate hranicemi mezi narody a slaty, stavaji propustnymi. Globali-
zace tudiz zasadnfm zpilsobem men!, ,prestavuje" sociillni prostor: stale
mene zalezi na uzemi, jelikoz stale vice vazeb nab:Yva povahy ,celosveto-
ve" ci ,preshranicni". Mezi nejkriklavejlH priklady patti narilstajici lehkost,
se kterou nadnarodnf firmy dokazf premisfovat ryrobu a investice, sku-
tecnost, ze financnf trhy temer okamzite reagujf na ekonomicke udalosti
kdekoli na svete, a fenomen tzv. globalnfho zbozi, jakym jsou napfiklad
Coca-Cola, hamburgry McDonald's, sportovnf obuv Nike a kavarnicky
Starbucks, ktere lze najft, resp. obstarat si temer kdekoli.
Politickych ideologii se globalizace dotyk!i mnoha zpilsoby. Za prve,
rna ryznamne dopady na nacionalismus a na dag[ ideologicke projekty,
jejichz zakladem je narod. Je naphklad mo:tne, ze politicky nacionalis-
mus, spjaty se sebeurcenlm narodil, je uz doCista prezily ve svete, v nem:t
narodni staty operuj[ v ,postsuverennfm" kontextu. Je ovsem take mozne,
ze silf jednotlive formy nacionalismu kulturniho, etnickeho a nabozen-
skeho, jelikoz stat pozb:Yva schopnosti probouzet a udrzovat politickou
vernost a obcanskou loajalitu. Modern[ liberalismus a socialnf demokra-
cie byly zkompromitovany klesajfci schildnosti narodnfch ekonomickych
strategii jako je napfiklad keynesianske ffzeni poptavky, zatimco konzer-
vatismus se musi vypotadavat s tendenci k oslabovani tradic a narodnf
identity, ktera je globalizaci vlastnL Za druhe, globalizace rozhodne nenf
nejakou neutra!nf samostatnou ideologickou silou. Spfse plati, ze sla ruku
v ruce s neoliberalismem, a to v tom smyslu, ze na ukor statu posilovala
trh. Za tfeti, globalizace vedla ke vzniku celeho spektra sil, ktere se stavi
proti nL K nim patfi silici mlbozensky fundamentalismus v rozvojovem
svete, kde se globalizace casta chape jako forma zapadniho ci konkretne
americkeho imperialismu, a antiglobalizacnf Ci antikapitalisticke hnuti
ve vyspelem svete, ktere rilznymi zpilsoby cerpa z ideji socialismu, anar-
chismu, feminismu a ekologismu. Globalizaci jako ideologii se zab}'vame
v 11. kapitole.
ooporucena literatura
Eagleton, T., Ideology, An Introduction {London a New York, 1991). Kriticke
pojednaru: o nizn)'ch definicfch ideologie, ve kterem se uvatuje o mySlenk.ich
formulovanfch hlavnimi marxistickYmi autory poCfnaje a rllzn:Ymi
poststrukturalisty konCe.
Freeden, M., Ideologie and Political Theory: A Conceptual Approach (Oxford:
Clarendon Press, 1996). AnalYza hlavnfch ideologii, ktera si vSfma zejmena jejich
pojmove morfologie.
Journal of Political Ideologies (Abingdon, UK a Cambridge, Mass., USA: Carfax
Publishing). Casopis, kterY vychazi od roku 1996 a ve kterem se zkouma povaha
politick ideologie a analyzujf se hlavni ideologicke proudy; Ctenf nJ.roCne, avSak
obsahove bohate a autoritativnL
McLellan, D., Ideology (Milton Keynes: Open University Press, 2. vyd. 1995). StruCn}i,
jasn}i a srozumitelnY Uvod, kter}i umoZi'mje porozumet tfZko uchopitelnemu
pojmu ideologie.
Schwartzmantel, J., The Age of Ideology: Political Ideologies from the American
Revolution to PostModem Times {Basingstoke: Macmillan 1998). Siroce pojata
anal}iza toho, jak se hlavnf ideologicke proudy vyrovn.ivaji s v}izvami a problemy
postmodernf spoleCnosti.
Selinger, M., Ideology and Politics (London: Allen and Unwin, 1976). Dt1kladne
pojedn.inf o ideologii, ktere mnozf pokladajf za klasicke dflo o teto problematice.
Thompson, J. B., Studies on the Theory of Ideology {Cambridge: Polity Press, 1984).
Vhodn}i Uvod do diskusf o povaze a v}iznamu ideologie.
2
Vznik a vrvoj - Prima! jednotlivce - hlavnl temata - Liberalism us,
stat a demokracie - Klasicky liberalismus - Modernlliberalismus -
Liberalismus v 21. stoletl
Vznik a vrvoj
Slovo ,.liber.ilni" se uziva uz od 14. stoletl, melo vsak sirokou skalu vyzna-
mu. Latinske slovo fiber oznacovalo prfslusnlka tfldy svobodnych, tedy lidl,
kteri nebyli nevolniky ani otroky. Oznacovalo take to, co se poskytuje zdar-
ma a velkoryse. napfiklad pokud jde o .. volnou" nabldku jidla a napojtl.
V souvislosti se spolecenskYnti postoji se jim oznacovala otevfenost a ne-
predpojatost. Postupne se st.ile casteji spojovalo s idejemi svobody a vlast-
niho rozhodovani. Slovo ,.liberalismus" jako oznaceni ur6teho politickeho
stanoviska se objevilo mnohem pozdeji, az na pocatku 19. stoletl: poprve
se pouzilo ve Spanelsku v roce 1812. Kolem roku 1840 uz bylo zm\mo po
cele Evrope: rozumel se jim ureit:Y soubor politickych idejf. Ve Spojenem
kr.ilovstvi se v5ak v tomto vyznamu prebiralo mnohem pomaleji: i kdyz
whigove se sami zaeali naz)'vat liberalove uz od 30. let 19. stoletl, prvni
vyrazne liberalni vliida se zformovala teprve v roce 1868, kdy se funkce
premiera ujal Gladstone.
Jako systematizovane politicke kredo liberalismus nejspfS pfed po-
catkem 19. stoleti neexistoval; opiral se vsak o ideje a teorie. ktere se zfor-
movaly behem ptedchozich ttl stoleti. Liberalnl ideje byly dusledkem
zhroucenf evropskeho feudalismu a rozvoje trzni cili kapitalisticke spo-
lecnosti, kten\ feudalismus vysttfdala. Liberalismus v mllohem odrazel
tuzby vznikajfci stfednl ttfdy, jejiz zajmy smefovaly proti etablovane mod
absolutnich monarchU a pozemkove aristokrade. Jak anglicka revoluce 17.
stoletl, tak americka a francouzska revoluce konce 18. stoleti obsahovaly
prvky zfetelne liber.ilni, tfebaze samo slovo ,.liberalnf" se tehdy v politic-
kern vyznamu neuzivalo. Libera!ove se staveli proti absolutnl mod mo-
narchie, udajne spoNvajfci na doktrine o .. bozskempravu kralu". Namisto
absolutismu prosazovali konstitucni (ustavnf) a pozdeji reprezentativni
vladu. Liberalove kritizovali politick<\ a ekonomicka privilegia pozemkove
aristokrade a nespravedlnost feudalismu, v nemZ bylo spolecenske posta-
venf ptedurceno .. nahodou zrozenf". Podporovali rovnez hnutf za svobodu
svedomf a zpochybi\ovali autoritu etablovane cirkve. .
Devatenacte stoleti bylo v mnoha smerech stoletfm liberalismu. Jak
voji prumyslu a na volnem trhu a skoncovanf se statnimi zasahy, system,
ve kterem se podnikatelum umoznl usilovat o zisk a narody se povedou
k tomu, aby spolu volne obchodovaly. Tento system prumysloveho kapi-
talismu se vyvinul nejprve ve Spojenem kralovstvf (poc!naje polovinou
18. stole!!), v prvnich letech 19. stolet! mel uz pevne koreny. Nasledne se
rozMfil v Severni Americe a v Evrope - nejprve v zapadni a pak postupne
i ve v}'chodni. Od pocatku 20. stoleti se prumyslov}' kapitalismus stal
mocnYm lakadlem pro rozvfjejfci se zeme Afriky, Asie a Latinske Ameriky,
zejmena pole, co se socia!ni a politicky rozvoj zaeal pomerovat v podstate
zapadnimi kriterii. Staty rozvojoveho sveta se vsak obcas stavely svodum
libera!nfho kapitalismu na odpor; jejich politicke struktury totiz zdurazl\o-
valy spiSe pospolitost nez jednotlivce. V takov}'ch pt!padech se tyto zeme
staly urodnejsf pUdou pro socialismus a nacionalismus nez pro zapadni
kapitalismus. Kde se kapitalismus prosadil, jako napf!klad v Japonsku,
nab}'val easto podoby spfSe korporativnf nez individualisticke. Naptfklad
hnaci silou japonskeho prumyslu jsou sp!se tradicni ideje skupinove loa-
jality a povinnosti nez sobecke zajmy jednotlivcu.
Zipadni politicke systemy byly libera!nimi idejemi a hodnotami for-
movany natolik, ze se bezne oznacujf jako libera!ni demokracie. Jsou kon-
stitucnf (ustavnl), jelikoz se snaz! omezit moe statu a garantovat obcanske
svobody, a reprezentativni, jelikoz politicke funkce se z!skavaj! ve volbach
zalozenych na konkurenci. Liberalni demokracie, ktera se rozvinula nejpr-
ve v zapadnl Evrope a v Severn! Americe, postupne zapustila kofeny v cas-
ti rozvojoveho sveta a po revolucfch z let 1989-1991 i ve v}'chodnf Evrope.
Po zfskan! nezavislosti pl'evzaly liberalnf rezimy zapadnfho stylu i nektere
africke a asijske zeme. Mira uspesnosti tohoto ,pfevzeti" se vsak ruzni. In-
die je nada!e nejvetsf ,libera!nf" demokracif sveta. Jinde se vsak libera!ne
demokraticke systemy obcas zhroutily, a to butf v dusledku neptitomnosti
prumysloveho kapitalismu nebo pro povahu domacf politicke kultury. Po-
liticka kultura vetsiny zapadnich zem! je opfena o pevny zaklad liberalne
kapitalistickych hodnot. ldeje typu svobody projevu, svobody nabozen-
skeho vyznani a prava na vlastnictv! jsou do zapadnich spolecnosti natolik
vrostle, ze se jen zf!dka otevl'ene napadajl nebo i jen zpochybl\uj!.
Liberalismus se tak krok za krokem stal prevladaj!cf ideologil pru-
myslove vyspeleho Zapadu. Nektef! politictf myslitele dokonce tvrdili, ze
existuje nutna sou vis lost mezi liberalismem a kapitalismem. S touto mys-
lenkou pfichazeli jak kritikove liberalismu, tak jeho stoupenci. Napf!klad
marxiste hlasali, ze liberalnl ideje jsou v kapitalisticke spolecnosti pou-
hYm odrazem ekonomickych zajmu ,vlactnouc! tl'!dy" vlastniku; liberalis-
mus je pro ne klasickYm pf!kladem ,burzoaznf ideologie". Myslitele typu
Friedricha Hayeka (viz str. 101) naopak tvrdili, ze ekonomicka svobo-
da- pravo vlastnit majetek, uzfvat ho a nakladat s nlm- je hlavni zarukou
politicke svobody. Proto podle Hayeka muze liberalne demokraticky sys-
tem a respekt k lidskym pravl\m vzniknout jedine v ramci kapitalistickeho
ekonomickeho systemu.
,vzmahajlci se stredni ttlda" dokazala zabezpecit ekonomicke a politicke
panstv!. S kaZdYm U.spechem liberalismu se otupovalo radika!ni, dokonce
revolucni ostfl liberalismu. Liberalismus se stale vice menil v ideologli
konzervativni, jlz ut tolik neslo o zmenu a reformu, ale o udrzeni stava-
j!dch - do znacne miry liberaln!ch- institud. Beze zmen nemohly zlistat
ani libera!nf myslenky. V dlisledku triumfu industrializace libera!ove od
konce 19. stoletf ideje raneho liberalismu zpochybl\ovali a v nekterych
smerech i revidovali.
Zatfmco podle ranych Iiberati\ met stat co nejmene zasahovat do
zivota obcanli, moderni liberatove dosp!vali k nazoru, ze by stat mel odpo-
vfdat za socialni sluzby, jakymi jsou zdravotnf pece, bydleni, duchodove
zabezpecenf a skolstvf a za l'fzen! nebo alespol\ regulovani ekonomiky.
V Iiberalismu se pak postupne zformovaly dva proudy, obvykle zvane kla-
sicky liberalismus a modern! liberalismus. Proto zacali nekteff komenta-
toti tvrdit, ze liberalismus je ideologie vnitrne nesouroda, jelikoz zahrnuje,
zejmena pokud jde o zadouci roli statu, nazory vzajemne si odporujic!. oct
konce 20. stoletf musf liberalism us celit take problem lim vyvolavanYn1 sta-
le vetS! mravnf a kulturni rozmanitostf zapadn!ch zemf, ze kterych vzesel,
a vzestupem nabozenskeho fundarnentalismu a dals!ch politickych smerli,
ktere se stavf proti klfcov}'m liberalnfm zasadam. Liberalove proto obcas
sve ideje a hodnoty pfeformulovavali; nekdy zacali dokonce pochybovat,
zda lze liberalismus aplikovat na vsechny narody a vsechny spolecnosti.
Primal jednotlivce - hlavni temata
V jistem smyslu je liberalism us ideologif industrializovaneho Zapadu. Li-
bera!nf ideje prostoupily ekonomicky a kulturnl zivot natolik, ze
bylo nakonec obt!Zne jejich vliv presne vymezit. Zdato se totiz, ze libera-
lismus nelze od ,zapadnf civilizace" vl\bec oddelit. Liberalni myslitele 18.
a 19. stoletf, ovlivneni osvfcenskou vfrou v univerzalni rozum, se obvykle
ptihlasovali k jakesi otevfene fundamentalisticke forme liberalismu, ktery
usiloval o prosazen! jistych zakladn!ch hodnot a mel pted sebou osobitou
vidinn rozkvetu a vYjimecnych kvalit cloveka, spojovanych obvykle s au-
tonomif osobnosti. Tato forma liberalismu byla nepokryte univerzalisticka:
vypl}'valo z n!, ze lidske dejiny povedou k postupnemu, avsak nevyhnutel-
nemu triumfu liberalnfch principu a institucl. Strucne feeeno, pokrok se
)ednoznacne ch.l.pal v kategorifch liberalismu.
Ve 20. stoletf se vsak stalo m6dou prezentovat liberalismus jako mo-
raine indiferentni. To se projevuje v nazoru, ze lfberalismus
liuje ,spravne" pfed ,dobrYn1". Jinak feceno, snazf se nastolit podmln-
ky, za nichz mohou !ide a skupiny usilovat o dobry zivot podle vlastnich
ptedstav, aniz by pfedepisoval ci snazil se prosadit urcite konkretnl pojetf
dobreho. Takto nahliZeno, liberalismus neni vlastne ideologif, ale jakou-
st ,metaideologif", souborem pravidel stanovfcfch v}'chodiska politicke
- :..l--1---..:-1 .... _.,_, __ - ...... ' - .. --
za otevl'enost, diskusi a sebeurcenl, liberalismus se vyznacuje i silnym
moraJnlm apelem. Morain! a ideologicky postoj liberalismus se projevuje
v jeho vernosti urcitemu specifickemu souboru hodnot a lli\zoni. Nejvy-
znamMjM z nich jsou:
- jednotlivec,
- svoboda,
-rozum.
- spravedlnost,
- toleraoce a rozmanitost.
Jednotlivec
V modernim svete je pojem jednotlivec natolik bezny, ze se fusto pfehliZi
jeho politickjl vyznam. Za feudalismu si sotva kdo myslel, ze jednotlivci
maji sve zajmy nebo svou jedinecnou identitu. Na lidi se hledi'lo spise jako
na cleny socialnkh skupin, ke kterjlrn patfili: rodiny, vesnlce, mfstnl po-
spolitosti nebo spolecenske tfidy. Jejich zivoty a identitu do znacne miry
urcovala povaha techto skupin; slo pfitoro 0 proces, kterjl se od generace
ke generaci pramalo menll. Kdyz vsak feudalismus vystfidaly spolecnosti
stale trzneji orientovane, byli jednotlivci vystaveni skale socia.Jnlch mot-
nosH, mezi nimiz mohli volit. Byli - mozna poprve Vlibec- vedeni k tomu,
aby mysleli vlastni hlavou a samy sebe povazovali za osobnosti. Napffidad
nevolnlk, jehoz rodina nejsp!S zila a pracovala na jednom a tomtez kousku
zeme, se stal ,svobodnikem" a mohl si nahle zaCit vybirat, pro kobo bude
pracovat; mohl i pUdu opustit a poohlednout se po praci ve vetskh ci men-
Mch mestech, jejichz obyvatelstvo state narustalo ..
Zhrouceni feudalnkh jistot pfivodilo zcela nove intelektmllni klima.
Racionalni a vedecka vysvetleni postupne nahrazovala tradicnl nabozen-
ske teorie a na spolecnost se stale vice pohlizelo z hlediska individua.
0 jednotlivcich se zacalo mit za to, ze kafdy z nlch rna sve osobnl, od
jinych odlisne kvality: kazdy rna svou specifickou cenu. V}'raznym proje-
vem toho bylo, ze v 17. a 18. stoleti pfib}'valo teorii pfirozenych prav. 1}'
hlasaly, ze jednotlivci jsou nadani urcitym souborem Bohem danych pfi-
rozenych prav, ktera John Locke (viz str .... ) definoval slovy ,zivot, svobo-
da, majetek". Obdobnou viru v dustojnost a stejnou hodnotu lid! vyjadfil
i nemecky filozof Immanuel Kant (1724-1804), ktery jednotlivce cMpal
jako ,ucely samy o sobe':, tedy nikoli jen jako prostfedky, pomoci nlchz
mohou jinl dosahovat svych cllu. Ze zdurazl\ovani vyznamu jednotlivce
vsak vypl}'vaji dva ruzne, dokonce protikladne zavery. Za prve, pozornost
se obraci na jedinecnost kaZde lidske bytosti: jednotlivci jsou definovani
ptedevSim svymi vnitfnimi kvalitami a atributy, ktere jsou vlastni jen jim.
Za druhe, jednotlivci maji nicmene jeden a tyz status, ktery spociva v tom,
ze jsou to- na prvnim miste a pted!ivMm- jednotlivci. Mnoha pnuti v ram-
Vira v primal jednotlivce je charakteristickym tematem liberalni ideo-
Iogie, liberalnl myslenl vsak ovlivnila ruznjlrni zpusoby. Nektere liberaJy
dovedla k chapanl spolecnosti jako urciteho souboru jednotlivcu, z nlchz
kafdY se snafi uspokojit sve vlastnl potfeby a zajmy. Tento pohled by!
nazvan atomisticky, protoze jednotlivce pojima jako ,izolovane atomy"
spolecnosti; muze dokonce vylistit v zaver, ze ,spolecnost" jako takova
neexistuje, protoze je vlastne jen souborem sobestacnych jednotlivcu.
Takov}' krajni individualism us vychazi z pfedpokladu, ze jednotlivci jsou
egoisticti, v podstate sobecti a ze se do znacne miry spolehaji jen samf
oa sebe. C. B. Macpherson (1973) charakterizoval raoy liberalismus jako
,posesivni individualismus", protoze- jak tvrdil- jednotlivce chapal jako
,vlastnika vlastni osoby ci vlastnlch schopnosti, ktery za jedno ani za
druhe nic spolecnosti nedluzi". Naopak pozdejsi liberalove pohlizeli na
Jidskou ptirozenost optimisticteji a spise byli ochotni vetit, ze jednotlivci
maji urcitou socialni odpovectnost za sebe navzajem a zejmena za ty,
kdo se nemohou sami o sebe postarat. AI uz vsak lidskou ptirozenost
chapou egoisticky ci altruisticky, jsou libera.Jove zajedno v pfani vytvofit
spolecnost, v niz se kaZdy bude moci rozvijet a zplna vyuzivat sveho
potencialu.
Svoboda
Vira ve vrcholnou dulezitost jednotlivce ptirozene vede k oddanosti indi-
vidu;Hni svobode. Individua.Jnl svoboda, resp. svoboda individua je pro
libera.Iy nejvyssi politickou hodnotou a v mnoha smerech je i jednoticim
principem liberalni ideologie. Pro rane liberaly byla svoboda pfirozenym
pravem a zakladnim pfedpokladem skutecne lidske existence. Svoboda
jednotlivciim take sk}'tala sand sledovat sve vlastni zajmy tim, ze se bu-
dou rozhodovat po svem: kde budou Zit a bydlet, pro kobo budou praco-
vat, co si koupi atd. Pozdejsi libera.Jove spatfovali ve svobode jedine pro-
stfedi, ve kterem !ide mohou rozvijet sve kvality, schopnosti a dovednosti
a realizovat sVlij potencial.
Presto libera.Jove nesouhlasi s nazorem, ze jednotlivci majf na svobo-
du absolutni pravo. Neomezena svoboda se miize stat ,.liboVlili", tj. muze
se zmenit v pravo jine lidi zneuzivat. Ve sve praci 0 svobode (1859) John
Stuart Mill (viz str. 46) tvrdil, ze ,opravnene a proti jeho villi lze moci proti
kteremukoli Clenu civilizovane pospolitosti uzit jedine jde-li o to, zabranit
skode pachane na ostatnkh". Millovo stanovisko je v tom smyslulibertari-
anske (viz str. 97), ze akceptuje jedine ta nejmensi omezeni individmHnich
svobody, a to jen takova, ktera maji zahranit, aby ,se ublizilo ostatnim".
Mill jasne rozlisoval mezi jednanim, ktere se tyka ,jednotlivce sameho"
ave vztahu ke kteremu se jednotlivci maji tesit absolutni svobode, a jed-
nanim, ktere se tyka ostatnich, tedy ktere muze omezovat jejich svobodu
a pusobit jim skodu. Mill nesouhlasil s zadnymi omezenlmi, ktera roajf
zabranit, aby Clovek a( uz fyzicky nebo moraine poskozoval sam sebe.
Individualismus
lndividualismus (indi-
vidzudism) je vira, pod.le
nit jednotlivec rna
daleko vetS{ vYznam
net. jakakoli socialnf
skupina nebo jakYkoli
kolektivnf Utvar. V po-
dobe metod!Jlogickeho
individualismu nazna-
Cuje, Ze jednotlivec
stoji v centru vSech
politickych teorii Ci
spoletenskovMnfch
vYkladtl - vSechna
tvrzenf o spoleCnosti je
tfeba formulovat z hle-
diska jednotlivctl, ktetf
tuto spoleCnost tvoti.
Naopak z etickeho indi-
vidualismu vyplfvd, Ze
spoleCnost by se me!a
utvatet tak, aby jed-
notlivci prospfvala; to
znamend, Ze musi mo-
rdlnl! upfednosti\ovat
prdva, potfeby a zdjmy
jednotlivce. KlasiCti
liber.ilove a Nova
pravice se hl.isf k ega-
istickemu individualis-
mu, kterY zdO.razi'mje
sebestfednost Cloveka
a spolehani sama na
sebe. Naopak modernf
liberalove prosazovali
jakYsi rozvojov:Y indivi-
dualismus, kterY pfed
Usilim o uspokojov.inf
z<ijmt1 dava ptednost
tomu, aby lide prospe-
rovali, vzkvetali a dafi-
lo sejim.
(.
John Start Mill (1806-1873)
Britsky filozof, ekonom a politik. Jeho otec, teoretik utilitarismu James
Mill, ho podrobil velice ptisnym v)'chovnym metodam, jejichz v)'sledkem
bylo, ie mlady Mill seve dvaceti letech nervove zhroutil. Pozdeji zaloZil
a redigoval casopis London Review a v letech 1865-1881 by! poslancem za
Westminster.
Millovo rozsahle a ruznorode dilo melo zasadni vliv na v)'voj libe-
ralismu. v mnoha smerech totiz vytycilo delfci caru mezi klasickymi
teoriemi a teoriemi modernimi. Milluv odpor vuCi kolektivistickym ten,
dendm a myslenkov)'m proudum by! pevne opten o principy 19. stoleti;
jeho zdurazi\ovani kvality individualniho zivota, projevujid se v Millove
vernosti ,individualite'' a v jeho sympatiich naptiklad pro volebni pra.
vo zen a pozdeji pro delnicka druzstva, vsak naznacovalo v)'voj, jimi
se liberalismus ubiral ve 20. stoleti. K hlavnim Millovym dili'!m patfi
0 svobode (1859), Vvahy a zastupitelski! vlade (1861) a Poddanstvi ien
(1869).
cenzura, kter<i jednotlivce omezuje v tom, Cemu mll.Ze naslouchat nebo
co ml1Ze Cist. Ze stejn)lch dlivodli moZnJ libertariJni obhajujf pravo lidf
uzivat navykove drogy jako tfeba heroin a kokain. I kdyz mUte byt suve-
rennlm p3nem nad svyrn telem a mySlenim, kaZdY musi respektovat, Ze
stejne pravo na svobodu majf i vsichni ostatni. Modern! liber,il John Rawls
(viz str. 72} to vyj<idtil zasadou, Ze kaZdY rna pdvo naco nejSirSf svobodu,
kteroulze sladit se stejnou svobodou pro vSechny.
I kdyz se Iiberalove shodnou na hodnote svobody, ne vzdy byli
zajedno co pro jednotlivce znamen<i ,b)lt svobodn)l". Ve sve prcici Dvoj(
pojeti svobody (1958) rozlisil britsky historik ideji Isaiah Berlin (1909-
1997) ,negativnf" teorii svobody a ,pozitivni" teorii svobody. Rani Cili
klasiCti libercilove byli pfesvedCeni, Ze svoboda spoCivti v tom, Ze kaZdY
jednotlivec bude nechan na pokoji, ze do jeho pocinani nebude nikdo
zasahovat a Ze bude moci jednat zcela podle sve vUle. Tato koncepce
svobody je ,negativni" tim, Ze vychtizi z nepfitomnosti vnejSich
zeni, ktera by se i'loveku kladla. Naopak modern! liberaly !a kala spise
.. pozitivni" koncepce svobody, kterou Berlin definoval jako moznost
byt svym vlastnim panem, tedy byt autonomni. K tomu, a by i'lovek by!
svYm vlastnfm ptinem je zapotfebf, aby mohl rozvijet sve schopnosti
a dovednosti, rozSifovat sve vedomosti a dospivat k naplnEnL Napfiklad
pro J. S. Milia znamenala svoboda mnohern vic neZ jen nepfitomnost
vnEjSfch omezeni: jejf souC3sti byla i schopnost lidi se rozvijet a na-
konec dospivat k seberealizaci. Tato konkurujici si pojeti svobody ne-
podnecovala jen akademickou diskusi mezi liberaly; Iiberaly dovadela
take ke znacne rozdilnYm nazorurn pokud jcte o zactouci vztah mezi
jednotlivcem a stJ.tem.
Rtizne nazory na svobodu
Hiberalove uptednostliujf svobodu jako nejvyssf individuaJistickou hod-
notu. Zatimco klasiCH libera!ove se stavi na stranu negativni svobody ja-
koito neptitomnosti omezeni ci svobody volby, modernf liberalove hlasaji
pozitivni svobodu ve smyslu osobnfho rozvoje a zdokonalovani cloveka.
Konzervativci tradicne prosazovali umirnene pojetf svobody jako dob-
. rovolneho uznani povinnostf a odpovednosti; negativnf svoboda ohrozuje
podle jejich nazoru ptedivo spolecnosti. Nova pravice vsak prosazuje ne-
gativni svobodu v ekonomickych vecech a svobodnou volbu na trhu.
Socialiste vesmes cMpali svobodu pozitivne jako osobni naplneni, kte-
reho jednotlivec dosahuje svobodnou tvotivou praci nebo kooperativnf
socialnf interakcL Socialni demokrate se blizi modernimu liberalismu,
jelikoz svobodu chapou jako realizaci potencialu jednotlivce.
Anarchiste povazuji svobodu za absolutni hodnotu a zastavaji nazor, ze
ji nelze sladit s zadnou politickou autoritou. Svobodou rozumeji osobni
autonomii, nikoli jen slav, kdy je clovek ,nechan na pokoji"; svobodnji
clovek se racionalne rozhoduje a raciona!ne podle sve ville jedna.
Fasiste jakoukoli formu individualni svobody odmitaji jako nesmysl.
,Skutecna" svoboda podle nich znamena bezpodminecne podrobenf se
vtidcovi' villi a pohlceni jednotlivce narodnfm spolecenstvim.
Ekologove, zejmena stoupenci hlubinne ekologie, cMpou svobodu jako
dosahovani individuality, seberealizace cestou vtazeni osobniho ego do
ekosfery cili vesmiru. V tom se - na rozdfl od politicke svobody - ni'kdy
spatruje ,vnitrni" svoboda, svoboda jako napl!li'ni lidskeho udelu.
Nabozensti fundamentaliste pojimaji svobodu jako kvalitu v podstate
vnittni cili duchovni. Svoboda znamemi podrobeni se Zjevene villi bozi;
duchovni naplni'ni se tak spojuje s podffzenim se nabozenske, resp. cir-
kevni autorite. , '
Rozum
Liberdlni obhajoba svobody tesne souvisf s virou v rozum. Liberalism us
je do znaCne miry souCJ.sti osvfcenskeho projektu a zUstava ji i nad.1Ie.
Hlavnfm tmatem osvicenstvf bylo pf.:ini vymanit lidstvo z pout povery
a nevdomosti a zahiijit ,vek rozumu". K hlavnim osvicenskYm
!urn patfili Jean-Jacques Rousseau (viz str. 164), Immanuel Kant, Adam
Smith (viz str. 63} a Jeremy Bentham (viz str. 62}. Osvicensky racionalis-
mus ovlivnilliberalismus v mnoha smerech. Za prve, posilil jeho viru v in-
dividuum ave svobodu. JelikoZ lid jsou tvorove racioncilni, myslicf, jsou
s to definovat a sledovat sve vlastnf nejlepsi zajmy. Liberalove si rozhodne
nemyslf, Ze by jednotlivci byli v tomto smyslu neomylni; vira v rozum vSak
vnasi do liberalismu silnou predpojatost vi'!Ci paternalismu (viz str. 93}.
Paternalismus nejen Ze brJ.ni jednotlivcUm Cinit svobodna mortilni roz-
hodnuti a pffpadne se i ucit z vlastnich chyb, ale vytvatf take predpoklady
l. ' ' .. v vv
Racionalismus
Racionalismus (ratio-
nalism) je pfesvedCeni,
fe struktura sveta je
racion.ilni a i.e ji lze
odkryvat lidsk}'m
rozumem a kritick}'m
zkoum.infm. Jako
filozofickci teorie je
racionalismus n.izor,
podle nehoZ pozn<ini
vyvera spiSe z rozumu
nef ze
v tomto smyslu je tudiZ
racionalismus opakem
empirismu. Jako obec-
nY princip racio-
nalismus klade znaCnY
dUraz na schopnost lid!
chapat svet, ve kterem
fiji, vysvetlovat ho
a nalezat pro-
blema. Racionalismus
nediktuje die lidskeho
poCfncinf, nepochybne
ukazuje, jak by se
za temito cfli me!o jit.
Je spojov.in s dtirazem
na principy a na rozu-
mem ovlcidane chovcini;
v tom je protikladem
spo!eMnf se na zvy-
ky a tradice nebo na
iracion.ilnl pohnutky
a motivy.
Da!Sfm dedictvim racionalismu je i to, ze liberalove majf silnou ten-
denci v pokrok. Pokrok znamena doslova vzestup, pohyb vpfed.
Podle liberalfi Sirenf vedeckeho poznani, zejmena v dfisledku vectecke
revoluce, !idem umoZnilo, aby svet, ve kterem zijf, nejen chapali a vy-
svetlovali, ale pomahali ho take k lepSfmu menit. sna rozumu jednoduse
!idem umozi\uje pfebfrat odpovectnost za sve vlastnf zivoty a utvaret sve
vlastni osudy. Racionalismus tak emancipuje lidstvo od zateze minulosti,
zvykfi a tradic. Jak se postupne zvetsuje objem lidskeho poznani, je kaz-
da generace s to postoupit da!, nez byla generace predchozi. Tlm se take
vysvetluje pro liberalismus pffznacny dfiraz na vzctelanf. Licte se mohou
zdokonalovat tim, ze ziskavajf znalosti a odhazuji pfedsudky a
Vzdelani, podle modernfch liberalfi, je samo o sobe dobrem. Je ne-
zbytnym nastrojem osobnosti a- sffi-li se dal ada!- dosahovanf dejinneho
a spolecenskeho pokroku.
Vyznam racionalismu je i v tom, ze upozori\uje na dfilezitost diskuse,
debaty a argumentace. I kdyz jsou libera!ove vcelku optimisty pokud jde
0 lidskou pfirozenost, protoze v lidech vidi rozumna stvofeni, jen zfidka
se hlasili k utopicke vire v lidskou zdokonalitelnost; uznavali totiz, jak
mocne jsou egoismus a sobectvi, ktere vedou k rivalite a konfliktum.
Jednotlivci bojujf o nedostatkove zdroje, podniky si vzajemne konkuruji
ve snaze zvysit sve zisky, narody spolu soupeff o bezpecnost a strategicke
vyhody atd. Liberalove si pfeji, aby se takove konflikty urov-
navaly diskusf a jednanfm. Je velkou pfednosti rozumu, ze sk:Yta urCity
zaklad hodnocenf konkurujfcfch si narokfi a pozadavkfi: ,obstojf" pfi ana-
lyze, jsou ,rozumne"? Nadto rozum ukazuje, co to stojf, jestlize se
spory nefesf - nastupuje nasiH, prolevanf krve a zabijeni. Proto
libera!ove lituji, uziva-Ii se sfla a dopousti-li se agrese. Napffklad
valka je ch.l.pana jako krajnf resenf. Nasili nenl jen znamkou
selhanf rozumu; az pfllis casta vede k iracionalni krvelacnosti a k touze
po moci pro moe samu. Liberalove mohou bY! pfesvedceni, ze pouziti sHy
lze zduvodnit sebeobranou nebo nutnosti celit utlaku; k sHe se vsak muze
sahnout teprve pole, co rozum a argumenty.
Spravedlnost
Spravedlnost oznacuje urcity moralnl soud, zejmena soud tykajici se dis-
tribuce admen a trestu. Spravedlnost zkratka a dobre znamena, ze kaz-
ctemu se dava, co mu .. nalezf". Socialnl spravedlnost- tedy spravedlnost
v uzsim smyslu - se pak tyka distribuce materialnfch admen a statku, na-
prfklad mezd, zisku, bydlenf, lekafskeho zaopatfenl, socia!nich davek atd.
Liberalnl teorie spravedlnosti vychazl z pfesvectceni, ze existujl ruzne
druhy rovnosti. Za prve, z individualismu vypl}'va pozadavek zasadni,
bytostne rovnosti. Na lidi se hledi tak, ze se ,rodi" rovni, a to v tom smys-
lu, ze kazdy rna stejnou moralni hodnotu; tato idea je vtelena do pojmu
pfirozenych cili lidskych prav. Za druhe, ze zasadnl rovnosti vypl}'va vira
Liberalove s'e proto ostfe stavi proti vsem spolecenskY!n privilegifm ci
v:Yhodam, ktere jednf majf, jinYtn jsou vsak upfrany, a to podle takovych
]<riterif jako pohlavi, rasa, barva pleti, svetovy nazor, nabozenstvi nebo
socia!nf puvod. Prava nesmejf bY! vysadou zadne zvlastnf skupiny, napri-
k]ad muzu, belochU, kfesfanu nebo boha!Ych. Nejdulezitejslmi projevy
formalnf rovnosti jsou rovnost pravnf a rovnost politicka. Pravnf rovnost
zdfirazi\uje ,rovnost pred zakonem" a vy.Zaduje, aby vsechny mimopravnl
faktory byly ve vztahu k rozhodovanf o pravech zcela irelevantnf. Politick<\
rovnost je vyjadfena zasadou ,jeden Clovek, jed en hlas; jeden hlas, jedna
hodnota" (one person, one vote, one vote, one value) a je zakladem libera!-
nf vernosti demokracii.
Za tfeti, liberalove sdilejl viru v rovnost pfllezitostf. Kazdy by mel
mit ve spolecnosti stejnou sanci stoupat nebo klesat. Hru zivota je v tom to
smyslu treba hrat na rovnem hristi. To neznamena, ze by existovat
rovnost vysledkfi Ci admen, ze by podmfnky k zivotu a socialnf postavenl
mely bY! pro vsechny stejne. Liberalove zastavajl nazor, ze socialn! rov-
nost je nezadoucf proto, protoze !ide se nerod! stejnf. Majf rfizne schop-
nosti a dovednosti a nekteff jsou ochotni pracovat usilovneji nez jinf. Libe-
ra.Iove saudi, ze je spravne odmenovat zasluhy, schopnosti a pracovitost;
pokladajf to dokonce za nezbytne, majl-li bY! !ide motivovani k realizaci
sveho potencia!u a k rozvijenf talentu, se kterym se narodili. Pro liberala
rovnost znamena, ze jednotlivci by meli mit stejne moznosti sve nerovne
nadanf a nerovne schopnosti rozvijet.
To vede k vire v ,meritokracii", doslova tedy ve vlactu talentovanych
a schopnych. Meritokraticka spolecnost je ta, ve ktere nerovne bohatstvf
a socia!nf postavenf pouze odraz[ nerovnou distribuci talentu N schopnos-
tf nebo je dfisledkem faktoril, ktere !ide neovlivi\ujf, naptfklad nebo
nahody. Takova spolecnost je socialne spravedliva, protoze jednotlivci se
neposuzuj[ podle pohlavi, barvy pleti ci nabo:Zenstvi, ale podle nadanf
a pracovitosti, jinak receno podle toho, co Martin Luther King pojmenoval
,napli\ jejich charakteru". Z toho plyne, ze socialnf rovnost je nespravedli-
va, jelikoz k nestejnym !idem pfistupuje
Liberalnf myslitele se vsak rozchazeli v nazoru, jak by se mely tyto
obecne ptincipy aplikovat v praxi. Klasietl liberalove se staveli za dfisled-
nou meritokracii, a to z dfivodfi ekonomickych i moralnlch. V ekonomic-
kem ohledu kladou znacny duraz na nezbytnost motivace. Znacna social-
nf nerovnost silne motivuje k praci bohate i chude: bohati se mohou stat
jeste bohats[mi a chudl velice touzi se z chudoby vymanit. V moralnlm
ohledu se rna za to, ze ke spravedlnosti je zapotfepi ucty k pravfim jednot-
livce. Dokud jednotlivci sve majetky zaslouzene ziskavajf nebo je
zcizujf, musl byt vysledna distribuce bohatstvi, jakkoli nerovna, nutne
spravedliva. Schopnejsi nebo pracovitejSi si sve ,vydelali" a zaslouzl si byt
bohatSl nez neschopnl nebo linL Tuto teorii spravedlnosti formuloval v 17.
stoletf John Locke a od konce 20. stoleti ji prosazujf neoliberalove, casta
ovlivnenl myslenkami Roberta Nozicka (viz str. 104).
John Rawls (viz str. 72) ve sve Teorii sprauedlnosti (1970) tvrdil, ze eko-
nomickou nerovnost lze ospravedlnit jedine tehdy, prosplva-li tern, kdo
jsou ve spolecnosti nejchudsl. Socialnl liberalove typu Rawlse tudlz do-
splvaji k zaveru, ze spravedliva je ta spolecnost, v niz se bohatstvi porn oct
urCiteho systemu socia.Ini pece rozdi!luje ku prospechu mene majetnych.
V techto rozdllnych pohledech na socialnl spravedlnost se odrazi zakladni
nazorova neshoda v ramci liberalismu pokud jde o podminky, za nichZ
lze dospet ke spravedlive spolecnosti. Klasictiliberalove zastavaji nazor,
ze nahrazenl feudalismu trzni cili kapitalistickou spolecnostl vytvofilo
spolecenske pfedpoklady, aby kazdy mohl prospivat podle svych zasluh.
Naopak modernlliberalove jsou pfesvedceni, ze nicim neomezovany ka-
pitalismus vedl k novym formam socialni nespravedlnosti, ktere jedny
upfednosti'mji a jine znevyhodi\ujl.
Tolerance a rozmanitost
Pro libera.Ini socialni etiku je pfiznacna ochota akceptovat a v nekterych
pfipadech i vychvalovat moralni, kulturnf a politickou rozmanitost. 0 plu-
ralismu cili rozmanitosti lze dokonce fici, ze kofeni v principu individu-
alismu a v pfedpokladu, podle nehoz !ide jsou tvorove samostatni a uni-
katnl. Pfesto bylo liberalnl uptednosti\ovani rozmanitosti daleko casteji
spojovano s toleranci. Tolerance znamena snasenlivost: ochotu umoznit
!idem, aby myslili, mluvili a jednali zpusobem, se kterm nesouhlasi-
me. Francouzsky spisovatel Voltaire (1694-1778) to vyjadfil temito slovy:
,Nel!bi se mi, co fikate, ale do poslednlho dechu budu hajit vase pravo
to tikat." Tolerance je eticky ideal i spolecensky princip. Na jedne strane
vyjadfuje ell autonomie osobnosti; na druhe vytycuje soustavu pravidel,
jak by se !ide meli k sobe chovat. Liberalni argumentace ve prospech to-
lerance se poprve objevila v 17. stoleti, kdy se autofi typu Johna Miltona
(1608-1674) a Johna Locka snazili obhajovat nabozenskou svobodu. V Do-
pise o tolerand (1689) Locke tvrdil, ze vladi! nalezi chranit zivot, svobodu
a majetek; neptisluSi ji vsak vmesovat se do .. pece o lidskou dusi". Jasne
se tak poukazuje na rozdll mezi ,vetejnou" sferou zivota a sferou ,soukro-
mou", ktery rna pro liberaly zcela zasadnl vyznam. Tolerance by se mela
vztahovat na vsechny veci povai!ovane za soukrome, a to s oduvodnenim,
ze ty - naptiklad nabozenstvi - se tykaji otazek moralky, ktere by se mely
ptenechat jednotlivci. Tolerance je tudiz zarukou negativnl svobody.
Ve svem dlle 0 svobode (1859) J. S. Mill argumentaci ve prospech
tolerance dale rozvedl: poukazal nato, ze tolerance je dulezita jak pro spo-
lecnost, tak pro jednotlivce. z pohledu jednotlivce je ptedevsim zarukou
osobni autonomie, a tudiz podminkou mravniho sebezdokonalovani clo-
veka. Tolerance je vsak nezbytna i proto, aby zajistila vitalitu a zdravi spo-
lecnosti jako celku. Jedine na volnem trhu ideji se vynoti ,pravda", a to tak,
ze nespravne myslenky budou nabrazeny spravnymi a nevedomost bude
postupne rozptylena. Soutez, diskuse a spory, tyto plody rozmanitosti cili
mu" spjateha s ptedstavou, ze vetsina musi mit vzdy pravdu. Mill (1859)
mohl proto argumentovat takto: ,Kdyby cele lidstvo s v')ijimkou jednoho
jedineho cloveka zastavalo jeden nazor a pouze tento jediny clovek zasta-
val nazor opacny, nema lidstvo 0 nic vetSi pravo tohoto cloveka umlcovat,
nez by- pokud by by! u moci -mel tento clovek umlcovat Jidstvo."
Kladny postoj k toleranci a rozmanitosti souvisi i s liberalni virou ve
vyvazenou spolecnost, ve ktere neexistuji zasadni konflikty. Ttebaze jed-
notlivci a socia.Ini skupiny sledujl zajmy znacne rozdllne, liberalove za-
stavaji nazor, ze mezi temito konkurujicimi si zajmy existuje jakasi hlubsi
harmonie Ci vyvazenost. Napfik!ad zajmy delniku a zamestnavatelu se liSi:
delnici chteji vyssi mzdy, kratsl pracovni dobu a lepsi pracovni podminky;
zarnestnavatele chteji zvysit sve zisky tim, ze sve v')irobnf nak!ady - vcetne
mezd - budou drzet na urovni co nejniZsl. Tyto konkurujici si zajmy se
plesto vzajemne dopli\uji: ctelnfci potlebuji zamestnanl a zamestnavatele
pottebuji jejich praci. Jinak teceno, kai!de z obou skupin je nutne zapottebi,
ma-li druha dosahnout svych diu. Jednotlivci a skupiny mohou sledovat sve
sobecke zajmy, ptirozena vyvazenost vsak bude mit tendenci se prosadit.
Tento princip vyvazenosti jasne odlisuje liberalismus jak od tradicni-
ho socialismu, ktery hlasa, ze zak!adnlrn rysem spoleenosti je konflikt, tak
od konzervatismu, ktery moralni, soci.ilni a kulturni rozmanitost spojuje
s nepotadkem a nestabilitou.
Pnuti v ramci liberalismu (I)
univerzalisticky liberalism us v ..
pluralisticky liberalismus
univerzcilni rozum
skepticism us
hledani pravdy
usili o potadek
zak!adni hodnoty
hodnotovy pluralismus
libera.Jni tolerance
politika rozmanitosti
lidska prava
kulturni prava
liberalne demokraticka kultura
multikulturalismus
liberalni triumfalismus
pluralita politickych forem
Liberalni tolerance vsak neznamena nutne podporu neomezeneho plu-
ralismu a bezbtehe rozmanitosti. Locke nebyl napfiklad ochoten vztahnout
tolerance na fimske katoliky, ktefi podle jeho nazoru ohrozuil na-
Pluralism us
Pluralismus (pluralism)
v nej.irMm slova smys-
lu je vfra v rozmanitost
a z.irovefl odhodl.inf
tuto rozmanitost chr.i
nit. Jako deskriptivnf
terrnfn ml\Ze oznai::ovat
ptftomnost souteze po-
litickYch stran {politic
kY pluralismus), moo-
host etickYch hodnot
(monilnt cr hodnotovY
pluralismus), nlznost
nazorll v oblasti kul-
tury (ku.ltumf pluralis
mus) atd. Jako termin
normativnl naznaCuje,
Ze rozmanitost je zdra-
va a tadoucf, zpravidla
proto, proto.Ze zaji.fuje
individucHnl svobodu
a podnecuje diskusi
a porozumen!. V ui.im
slova smyslu je plura-
lismus jednou z teoril
distribuce poli!icke
moci. V tomto smeru
jde o n.izor, Ze politic-
ka moe neni soustfe-
dena v rukou nejake
elity Ci vladnoud tridy,
jae
rozptflena. V teto
podobe se p!uralismus
obvykle chape jako te-
orie ,politiky skupin",
ze ktere vyply-va, Ze
maji-li skupiny pfistup
k vl.ide, je to z.irukou
vetsr demokraticke
responsivity.