ÚSTAVNÍ PRÁVO II ‒ otázky ke zkoušce

2022/2023

ÚSTAVNÍ PRÁVO II ‒ otázky ke zkoušce ........................................................................................................................................................................................................................ 1

1) Pojem, předmět ústavního práva a jeho vztah k jiným právním odvětvím. Ústavní právo a jeho vztah k veřejnému právu a soukromému právu.
Realizace Ústavy ČR. ............................................................................................................................................................................................................................................................ 3

2) Ústavněprávní vztahy a jejich prvky. Subjekty ústavněprávních vztahů. Regulační prostředky ústavního práva. ....................................................................... 6

3) Ústavněprávní skutečnosti ..................................................................................................................................................................................................................................... 8

4) Odpovědnost a sankce v československém ústavním právu. Ústavní delikty. .....................................................................................................................................10

5) Ústavní základy právního systému v ČR. Prameny ústavního práva.......................................................................................................................................................13

6) Interpretace pramenů ústavního práva a aplikace jeho norem ................................................................................................................................................................14

7) Ústava ČR jako základní zákon ..........................................................................................................................................................................................................................16

8) Základní otázky obsahu Ústavy ČR ...................................................................................................................................................................................................................18

9) Dynamismus a stabilita obsahu Ústavy ČR v porovnání s jinými ústavami .........................................................................................................................................20

10) Ústava ČR z hlediska formy. Ústavodárná procedura v ČR. .....................................................................................................................................................................22

11) Publikace právních předpisů a platné publikační právo. ............................................................................................................................................................................24

12) Mezinárodní právo a ústavní právo. ..................................................................................................................................................................................................................26

13) Ústavní základy státní formy ČR ........................................................................................................................................................................................................................28

14) Ústavní základy vnitřní a zahraniční politiky ČR a prostředky její realizace ..........................................................................................................................................30

15) Ústavní základy ekonomického systému ČR ..................................................................................................................................................................................................31

16) Ústavněprávní aspekty územní organizace ČR ..............................................................................................................................................................................................33

17) Státní občanství .......................................................................................................................................................................................................................................................36

18) Nabývání a pozbývání státního občanství ČR ................................................................................................................................................................................................38

19) Pojem základních práv a svobod .......................................................................................................................................................................................................................39

20) Prameny právní úpravy základních práv a svobod .......................................................................................................................................................................................42

21) Základní východiska Listiny .................................................................................................................................................................................................................................43

22) Podmínky omezení základních práv a svobod ...............................................................................................................................................................................................45

23) Přehled kritérií klasifikace ústavních práv a svobod ....................................................................................................................................................................................48

24) Základní práva a svobody a jejich záruky v právním řádu .........................................................................................................................................................................51

25) Politická práva a jejich záruky v právním řádu ..............................................................................................................................................................................................52

26) Práva národnostních a etnických menšin a jejich záruky v právním řádu ............................................................................................................................................54

27) Práva hospodářská, sociální a kulturní a jejich záruky v právním řádu .................................................................................................................................................56

28) Právo na soudní a jinou právní ochranu a jeho záruky v právním řádu .................................................................................................................................................58

29) Prostředky ochrany základních práv a svobod z pohledu vnitrostátního, unijního a mezinárodního práva ................................................................................60

30) Sdružovací právo v ČR...........................................................................................................................................................................................................................................61

31) Shromažďovací právo v ČR ..................................................................................................................................................................................................................................62

32) Právo politických stran v ČR ................................................................................................................................................................................................................................63

33) Pojetí lidu v Ústavě ČR .........................................................................................................................................................................................................................................66

34) Formy přímé, polopřímé a zastupitelské demokracie a jiné formy účasti na správě veřejných věcí ............................................................................................68

35) Pojem voleb, volebního systému, volebního práva v ČR.............................................................................................................................................................................70

36) Principy volebního práva v ČR ............................................................................................................................................................................................................................73

37) Technika volební reprezentace ...........................................................................................................................................................................................................................74

38) Organizačně-přípravné stádium volebního procesu.....................................................................................................................................................................................77

39) Kandidování, kandidáti, kandidátní listiny, volební kampaň ......................................................................................................................................................................79

40) Stádium hlasování a zjišťování volebních výsledků ......................................................................................................................................................................................81

41) Soudní a jiná kontrola voleb ................................................................................................................................................................................................................................82

42) Volba prezidenta republiky ...................................................................................................................................................................................................................................83

43) Povaha mandátu členů Parlamentu a členů zastupitelstev.......................................................................................................................................................................85

44) Povaha státní moci a koncepce její dělby v Ústavě ČR ..............................................................................................................................................................................86

45) Ústavní pojetí státního orgánu a jeho právní status ....................................................................................................................................................................................88

46) Základní východiska úpravy zákonodárné moci z hlediska státních funkcí ..........................................................................................................................................90

47) Právní status Parlamentu .....................................................................................................................................................................................................................................91

48) Struktura Parlamentu a vnitřní organizace jeho komor ..............................................................................................................................................................................93

49) Charakteristika pravomoci a působnosti Parlamentu..................................................................................................................................................................................95

50) Časová pravidla činnosti Parlamentu ...............................................................................................................................................................................................................97

51) Obecná pravidla jednání Poslanecké sněmovny ..........................................................................................................................................................................................98

52) Zákonodárná pravomoc a zákonodárný proces v Parlamentu .............................................................................................................................................................. 100

53) Právní status člena komory Parlamentu ....................................................................................................................................................................................................... 102

54) Prostředky Parlamentu ke kontrole výkonné moci. Nejvyšší kontrolní úřad. ..................................................................................................................................... 104

55) Právní status prezidenta republiky ................................................................................................................................................................................................................. 105

56) Právní status vlády .............................................................................................................................................................................................................................................. 107

57) Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, správní úřady a jejich status ............................................................................................................................................. 109

58) Zvláštnosti normotvorby výkonných orgánů a prostředky k její kontrole. ........................................................................................................................................... 111

59) Státní zastupitelství jako součást moci výkonné ........................................................................................................................................................................................ 112

60) Pojem, ústavní základy a zákonná úprava otázek územní samosprávy .............................................................................................................................................. 114

61) Místní referendum a krajské referendum .................................................................................................................................................................................................... 116

62) Zastupitelstvo ........................................................................................................................................................................................................................................................ 118

63) Ústavní soudnictví v ČR ‒ obecná charakteristika .................................................................................................................................................................................... 120

64) Postavení, pravomoc a působnost Ústavního soudu ................................................................................................................................................................................ 123

65) Obecná pravidla řízení před Ústavním soudem ......................................................................................................................................................................................... 125

66) Řízení o právnosti právních předpisů před Ústavním soudem .............................................................................................................................................................. 127

67) Ústavní stížnost .................................................................................................................................................................................................................................................... 129

68) Ústavní soud a Parlament................................................................................................................................................................................................................................. 131

69) Ústavní soud a výkonná moc ........................................................................................................................................................................................................................... 132

70) Soudnictví a soudy .............................................................................................................................................................................................................................................. 133

71) Postavení soudců a přísedících ....................................................................................................................................................................................................................... 136

72) Správní soudnictví ‒ ústavní základy ............................................................................................................................................................................................................. 137

73) Veřejný ochránce práv a jeho právní status ................................................................................................................................................................................................ 138

74) Ústavní instituty ochrany společnosti a státu ............................................................................................................................................................................................. 139

2
 1) Pojem, předmět ústavního práva a jeho vztah k jiným právním
odvětvím. Ústavní právo a jeho vztah k veřejnému právu a
soukromému právu. Realizace Ústavy ČR.
Jaký význam má čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy. Ústavní právo v právní praxi. V čem
spočívá a co to je kontinuita a diskontinuita ústavního práva ČR a v ústavním právu ČR.

Pojem ústavního práva

Ústavní právo je polyvalentní pojem. Zahrnuje tyto významy:
- Právní odvětví
o Soubor právních norem vyjádřených ve zvláštní formě a regulujících zvláštní skupinu společenských vztahů
- Soubor právních předpisů nejvyšší právní síly
o = ústavní pořádek
- Soubor právních předpisů, které tvoří prameny ústavního práva
o = ÚP v objektivním smyslu
o Rozsáhlejší než ústavní pořádek (patří sem také mezinárodní smlouvy a nálezy ÚS)
- Ústavně zaručené subjektivní veřejné právo jedince
o Nároky a oprávnění subjektů, které vyplývají z předpisů ústavního práva vůči veřejné moci
- Zástupné ústavní právo
o Ustanovení obyčejných zákonů, jejichž porušení je možno se dovolávat, jako by šlo o porušení ústavně zaručeného práva jednotlivce
- Vědní a učební disciplína

Ústavní právo jako odvětví systému práva ČR vzniklo v důsledku zániku ČSFR a vznikem svrchované a samostatné ČR ‒ 1.1. 1993. Obsah ústavního práva
je tedy z části tvořen ústavněprávními normami recipovanými z právního řádu ČSFR.

Hlavní funkcí ústavního práva je regulační působení ústavněprávních norem na společenské vztahy à tedy udržet a rozvíjet ČR jako svrchovaný jednotný
demokratický právní stát (čl. 9 odst. 2 Ústavy, čl. 1 LZPS)

Předmět ústavního práva

Předmět = to, na co ústavní právo působí a co reguluje. Předmětem ÚP jsou zvláštní společenské vztahy.
- Vztahy, které vyjadřují povahu státu a státní moci ‒ ústavní principy a hodnoty
- Vztahy, které vyjadřují formy, kterými suverén státní moc vykonává ‒ volby, dělba moci
- Vztahy, které vyjadřují formy realizace práv českého národa na sebeurčení a postavení národnostních menšin ‒ ČR v postavení rovnoprávného
člena mezinárodního společenství
- Vztahy, které vznikají při realizaci státní suverenity a působení státu navenek
- Vztahy, které vyjadřují působení státní moci dovnitř státu a formy tohoto působení ‒ vztah jedince a státu (státní občanství, základní práva a
svobody)

ÚP můžeme rozdělit podle obsahu na

- Organizační (vnitřní)
o Upravuje vlastní organizaci státu
- Vnější
o Reguluje chování státu vůči okolí (jednotlivci, kolektivy, jiné státy)

Vztah ústavního práva k jiným právním odvětvím

Vztah je dán předmětem ÚP. Nejblíže si je v tomto směru ÚP s jinými odvětvími veřejného práva (správní právo, finanční právo, trestní právo) a s procesními
odvětvími.

ÚP představuje východisko pro odvětví soukromého práva à jednotlivé normy slouží jako východiska pro úpravu vlastnictví, obchodních společností, rodiny,
zaměstnání apod.

Rozdíly:
- Správní právo
o Konkretizované ÚP
o Oproti ÚP je dynamičtější
- Trestní právo

3
 o Řada norem ÚP je reakcí na TP a trestní soudní řízení a naopak
- Mezinárodní právo
o Velice blízké k ÚP v oblasti regulace postavení jednotlivce a menšin

Vztah ústavního práva k právu veřejnému a soukromému

ÚP je součástí práva veřejného. Představuje však východisko všech právních odvětví systému práva ČR.

ÚP jako právní odvětví reguluje jen určitou část společenských vztahů, které tvoří předmět veřejného práva. Jde o následující skupiny společenských vztahů:
- Povahu státu a státní moci
o Mohou se projevovat v ústavních hodnotách a principech jako jsou principy demokracie, právního státu, úcty k lidským
právům a svobodám, ...
o Klíčovou otázkou je vymezení a omezení forem výkonu státní moci a jejího nositele
- Formy, kterými suverén státní moc vykonává
o Klíčové místo zaujímají formy přímé a zastupitelské demokracie
o Vztahy vznikající při celostátním referendu, při volbách, ...
- Formy realizace práva českého národa na sebeurčení a postavení národnostních menšin
- Realizace státní suverenity a působení státu navenek
o Principy zahraniční politiky, řešení postavení našeho státu v mezinárodním prostředí, ...
- Působení státní moci dovnitř státu a formy tohoto působení
o Vztah jedince a státu, popř. státu, společnosti a jedince

ÚP představuje východisko pro odvětví soukromého práva à jednotlivé normy slouží jako východiska pro úpravu vlastnictví, obchodních společností, rodiny,
zaměstnání apod.

Realizace Ústavy ČR
Ústavní vývoj 1918-1992
- 1918-1920 ‒ Ústavní provizórium
- 1920-1938 ‒ Ústavní listina ČSR
- 1938-1939 ‒ Druhá republika
- 1939-1945 ‒ Protektorát
- 1945-1948
o Národní a socialistická revoluce
o Odsun
o Znárodnění
o Únor 1948
- 1948-1960
o Ústava ČSR 150/1948 Sb., ústava lidové demokracie
- 1960-1968
o Ústava ČSSR 100/1960 Sb., socialistická ústava
- 1968-1989
o Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci
- 1989-1992
o Listopad 1989 à postupné ústavní změny
o Rozpad československé federace
o Přijetí LZPS
o Přijetí Ústavy ČR 1992

Základní problémy přípravy Ústavy v roce 1992

- Listina
- Přímá demokracie
- Změna ústavy
- Volební systém
- Imunita
- Střet zájmů
- Vložení NSS
- Nouzové stavy

Kontinuita a diskontinuita ústavního práva ČR

ÚP navazuje na vývojovou linii započatou v revolučním roce 1848 (náš ústavní systém zdědil řadu prvků z období Rakouska-Uherska).

4
Konkrétní návaznost lze sledovat v souvislosti s právním řádem ČSR
- 2 komory Parlamentu
- Postavení prezidenta
- Volební zákon
- Státní občanství

Současný vývoj ÚP sleduje linii diskontinuity s předchozím období let 1948-1989 à v oblasti ÚP byla zvolena metoda radikálních změn
- Nová řešení v oblasti práva volebního, shromažďovacího, petičního, ...
- Odstranění vedoucí role KSČ
- Přijetí Ústavy ČR

Náprava křivd z hlediska ústavního práva

- represe ‒ potlačení přívrženců starého režimu, vyloučení z veřejného života
- retribuce ‒ odplata v podobě trestů trestního a správního práva
- restituce ‒ náhrada peněz, navrácení majetku a funkcí
- satisfakce ‒ uznání zásluh, omluva
- rehabilitace ‒ obnovení občanské cti a bezúhonnosti
- reparace ‒ náhrady od poražených
- amnestie a milosti
- prevence (např. lustrační předpisy à bývalí komunisté nemohou zastávat určité pozice ve správě)
- náprava křiv a nespravedlnosti v komunistickém režimu
o 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci
o 298/1990 Sb., o vydání majetku církvím

Ústavní právo v právní praxi

Systém ÚP tvoří normy práva hmotného, organizačního, procesního + sankční normy.

Ústavní výklad je zvláštní metodou při aplikaci Ústavy v systému kontroly ústavnosti. Autentický výklad bývá úkolem dvou státních orgánů ‒ ústavodárný
sbor (PČR) + orgán kontroly ústavnosti (ÚS).

Parlament je nesporně sám vázán Ústavou. Při tvorbě zákonů musí nutně interpretovat text Ústavy.

Ústavní soud nutně používá interpretaci jako základní metodu a prostředek k naplňování své funkce.

Význam čl. 2 odst. 2 a 3 LZPS a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy

Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Tyto odstavce zakotvují jeden z klíčových principů právního státu. Výkon státní moci je vázán na zákony à stát může činit jen to, co mu zákon stanoví.
Kdežto jedinec může činit vše, co mu zákon nezakazuje a nesmí být nucen k něčemu, co zákon neukládá.

Rozdíl mezi LZPS a Ústavou à Ústava používá „každý občan“, kdežto LZPS používá „každý“. Rozdíl zde ale není.

5
 2) Ústavněprávní vztahy a jejich prvky. Subjekty ústavněprávních
vztahů. Regulační prostředky ústavního práva.
Stát jako subjekt veřejného práva a jako právnická osoba ‒ odlišnost postavení z hlediska podání
ústavní stížnosti. Jednání jménem státu. Státní orgány a organizační složky státu. Územní samosprávný
celek jako veřejnoprávní korporace. FO a PO jako subjekty ústavněprávních vztahů. Pravidla, principy,
maximy, (mezinárodní) standardy a státní politiky. Jejich význam a způsob konstrukce.

Ústavněprávní vztahy
Dynamika ústavního práva se projevuje vznikem, změnou a zánikem ústavněprávních vztahů. Vztahy jsou charakterizovány svými subjekty a skutečnostmi,
svým předmětem a obsahem.

Ústavněprávní vztahy jsou společenské vztahy, které vznikají na základě norem ústavního práva. Obsahem těchto vztahů jsou práva a povinnosti, které
normy ÚP jejich subjektům přiznávají nebo stanoví.

Tyto vztahy jsou charakterizovány

- svými subjekty (mezi nimi vznikají),
- skutečnostmi, na jejich základě vznikají (události a jednání)
- svým předmětem (čeho se týkají ‒ veřejná moc)
- a obsahem (práva, povinnosti, oprávnění, kompetence)

Vedoucí postavení ústavního práva se projevuje v tom, že jeho normy zajišťují základ obecné právní subjektivity. Ústavněprávní subjektivita spočívá v:
- Schopnosti být subjektem ústavněprávních práv a povinností à ústavněprávní subjektivita
o Hlasovací právo, volební právo
o Nabývá se narozením, pozbývá smrtí
- Způsobilosti k ústavněprávním úkonům
o V případě FO právo volit, zakládat politické strany, získávat informace
o U jiných než FO ‒ způsobilost k právům a úkonům spadá v jedno, u státu hovoříme o pravomoci
- Způsobilosti k protiprávním úkonům
o Není to stanoveno obecně jako trestní nebo přestupkové právo
o Např. velezrady se může dopustit jen prezident
- Procesní způsobilosti
o Subjekty ÚP jsou účastníky ústavněprávních procesů (volby, referendum, řízení před ÚS)
o Subjekty nesou procesní práva a povinnosti a mohou je za stanovených podmínek uskutečňovat vlastními úkony à např.
shromažďovací právo může realizovat každý, vystupovat jménem oprávněných už ale každý nemůže

Subjekty ústavněprávních vztahů

Aby se subjekty ÚP staly subjekty ústavněprávních vztahů, nestačí pouhá existence ústavní normy, která jim takové postavení přiznává. Je třeba, aby vznikl
ústavněprávní vztah, což se děje na základě ústavněprávních skutečností.

Ústavněprávní skutečnosti mohou spočívat v

- Ústavněprávním jednání
o Např. volba, hlasování, podání návrhu na vyjádření důvěry či nedůvěry, odvolání člena vlády, ...
o Jsou projevem vůle
o Navenek se projevují v chování v souladu s ústavněprávními normami nebo v rozporu s nimi
o Mohou spočívat v právní nebo protiprávní činnosti, nečinnosti či opomenutí se kterými ÚP spojuje následky
- Ústavněprávní události
o Základní ústavněprávní událostí je počátek nebo konec běhu času, který určuje, kdy je možno ústavněprávně jednat
o Volební období volených orgánů nebo funkcionářů, lhůty ve volebním právu, ...
o Jinými ústavněprávními událostmi jsou narození, smrt či živelná pohroma

Subjekty ústavněprávního vztahu mohou být:

- Stát a jeho orgány
o Mají jen odvětvovou právní subjektivitu
- Územní tvary, za které jednají jejich orgány (územní korporace veřejného práva)
- FO
o Státní občané
o cizí státní příslušníci
o bezdomovci

6
 o občané obce a občané kraje
- Skupiny FO
o organizované s právní subjektivitou
o organizované bez právní subjektivity (přípravný výbor, politické strany)
o neorganizované (shromáždění)

Stát jako subjekt veřejného práva

Stát je subjektem práva obecně. V majetkoprávních vztazích se na něj pohlíží jako na PO.

Je třeba rozlišovat vystupování státu jako PO a tzv. vrchnostenské vystupování státu ve veřejnoprávních vztazích.

Orgány státu jsou organizačními složkami státu a nemají právní subjektivitu à mají tzv. odvětvovou subjektivitu (např. právo hospodařit s majetkem)

Regulační prostředky ústavního práva

Pravidla
Představují jedinou možnost chování. Pokud by existovalo jiné pravidlo pro tutéž situaci a subjekt, muselo by být odstraněno, derogováno či neaplikováno.

Principy
Jedná se o východiska, nikoliv cíle. Jsou výsledkem kompromisu. Pro tutéž situaci a subjekty mohou být proti sobě. Poté je nutno takový střet řešit pomocí
proporcionality.

Základní principy našeho konstitucionalismu:

- suverenita lidu
- demokracie
- ústa k právům a svobodám jednotlivce
- právní stát
- svrchovanost státu
- celistvost státního území
- svoboda projevu
- podmínky svobodné soutěže politických stran
- nezávislost soudců
- ústavnost a zákonnost předpisů

Principy představují systém hodnot, které v sobě obsahují veškerou logiku ústavního řádu (čl. 1 LZPS). Jsou významné pro aplikační a interpretační praxi
(východiska pro ústavní soud). Jde o normativní ustanovení, nikoliv o politické deklarace či program.

Maxima
Maxima se vyskytují v judikatuře. Jedná se o pomůcky k řešení kontradikcí a nejasností na základě právní zkušenosti.

7
 3) Ústavněprávní skutečnosti
Přehled (jednání, události). Význam času a lhůt v ústavním právu, jaké lhůty máme a jaká jsou pravidla
pro počítání. Čas jako prvek dělby moci.

Ústavněprávní skutečnosti
Ústavněprávní vztah vzniká na základě ústavněprávních skutečností
- Ústavněprávní jednání ‒ projevy vůle v souladu/v rozporu s ústavněprávními normami spočívající v
o Činnosti (např. svolání schůze PS)
o Nečinnosti (např. neporušování domovní svobody)
o Opomenutí (nesvolání schůze PS navzdory žádosti poslanců)
- Ústavněprávní události ‒ důležitá role času
o Volební období
o Lhůty v procedurách
o Živelná pohroma
o Smrt (zánik mandátu), narození (získání občanství)

Význam času a lhůt v ústavním právu

Ústavní právo nemá vlastní obecnou právní úpravu počítání času. Pro počítání času má v ÚP význam počítaní nejen let, měsíců, dnů, ale i hodin (např.
konání voleb) nebo i minut (např. řečnické lhůty v PS).
- Roky ‒ kalendářní, rozpočtový
o Jako doba, ne čas
- Měsíce ‒ dříve jarní a podzimní zasedání à duben a říjen
- Dny
o Dnem ode dne, uplynutím dne, ...
- Hodiny
- Minuty
o Např. JŘPS §59 à řečnická lhůta 10 minut

Při počítání času se využívá:

- Časové rozpětí
o Je zde významný počátek i konec rozpětí (např. volební období, rozpočtový rok)
o Od-do
- Lhůta
o Je zde důležité určení počátku či konce, od kterého nebo ke kterému se mění povaha věci
o Hmotněprávní lhůty
§ Určují existenci nároku
§ Počítá se do ní i poštovní přeprava
§ Př. podání kandidátní listiny k volbám
o Procesněprávní lhůty
§ Určují podmínky uplatnění nároku
§ Přeprava se nepočítá
§ Př. lhůta k podání ústavní stížnosti
o Lhůty spojené se vznikem či zánikem práva
§ Vznik práva ‒ např. ochrana proti nečinnosti při registraci politické strany
§ Zánik práva ‒ např. 60 dnů k podání ústavní stížnosti
o Začátek lhůty
§ Obvykle den po rozhodném dni, není-li stanoveno jinak nebo není-li to rozhodující
o Konec lhůty
§ Zásadou uplynutím dne, jde-li o uplatnění práva
§ Zákon může stanovit jiný okamžik
- Rozhodný den
o Přesně určený okamžik
o Např. datum rozeslání Sbírky zákonů
o Den, ke kterému se něco určuje à např. ten a ten od 1.1. 2013 pobírá důchod
- Termín
o Určení dne, ke kterému je třeba něco vykonat
o Např. vyhlášení voleb
- Ustálené pojmy
o Úřední hodiny, pracovní den

8
- Neurčité časové pojmy
o Neprodleně, bez odkladu, ...
- Mlčky

9
 4) Odpovědnost a sankce v československém ústavním právu. Ústavní
delikty.
Odlišení morální, právní, ústavněprávní odpovědnosti, ústavně politické odpovědnosti. Sankce v ústavním
právu a jejich příklady. Ústavní delikty . Velezrada, hrubé porušení součásti ústavního pořádku a zbavení
funkce ‒ charakteristika.

Ústavní právo disponuje dvěma způsoby regulace:

- Odměny
o Ocenění, postup, jmenování
- Postihy
o Ukládání sankcí jako opatření systému odpovědnosti v ÚP

Odpovědnost v ústavním právu

V ÚP neexistuje jednota v označení jednotlivých druhů odpovědnosti. Setkáváme se s odpovědností
- Politickou
- Státoprávní
- Ministerskou
- Soudní
- Parlamentní
- Ústavní

Odpovědnost v ústavním právu se musí vyznačovat odvětvovými znaky

- je důsledkem chování, které porušuje normy ÚP
- směřuje proti hodnotám chráněným ÚP
- sankcí je opatření podle norem ÚP
- ukládat ji musí subjekt ÚP

Pojetí odpovědnosti můžeme rozlišovat dvojí:

- Pozitivní pojetí odpovědnosti
o Odpovědnost za dosažení určitého budoucího cíle, odpovědnost za splnění
o Porušením vzniká sekundární právní vztah
- Retrospektivní/sankční pojetí odpovědnosti
o Negativní hodnocení nějaké zkušenosti v minulosti
o Odpovědnost vzniká v důsledku protiprávního jednání, které narušuje určitý právem chráněný statek či hodnotu
o Má za následek postih v podobě uložení sankce k tomu pověřeným orgánem

Odpovědnost může být

- Subjektivní ‒ vyžaduje zavinění
- Objektivní ‒ lze se z ni vyvinit v případě, že bylo vynaloženo úsilí k odvrácení negativního následku jednání

Znaky odpovědnosti v ústavním právu

- Objekt
o objekty společenských vztahů, které jsou regulovány ÚP
o čeho se to týká (např. velezrada se týká svrchovanost, celistvosti a demokratického řádu)
- Subjekt
o jen ten, kdo je způsobilý být účastníkem ústavněprávních vztahů (musí mít způsobilost k ústavněprávním deliktům ‒ FO, PO,
zastupitelstvo, stát)
- Objektivní stránka
o Chování určitého subjektu ústavního práva
o Jak se objekt narušuje (jednání směřující proti ...)
- Příčinná souvislost a přičitatelnost
o Vztah mezi jednáním ve výše uvedených podobách a negativně hodnoceným důsledkem
o Příčina nemusí spočívat v osobním zavinění ‒ může vyplývat pouze z toho, že je určitá osoba nositelem funkce
- Subjektivní stránka
o Vztah vědomí delikventa k protiprávnímu jednání a jeho negativním následkům
o V ústavním právu na rozdíl od ostatních právních odvětví se předpokládá kolektivní odpovědnost
o Otázka zavinění
Zavinění se nepředpokládá.

10
Druhy odpovědnosti v ústavním právu
- Ústavně-politická odpovědnost
o Zdroj moci je lid
o Vazby na základě důvěry (dodrží program?) à čl. 68 odst. 1 Ústavy
o Prezident à abdikace
o poslanec à rezignace
o vláda à demise
- Ústavně-právní odpovědnost
o Čl. 65 Ústavy
o Založena na porušení norem ústavního práva
o Sporná otázka zavinění (subjektivní stránka)
o Prezident odpovídá za velezradu a hrubé porušení Ústavy, povinnost poslance složit slib, ...

Sankce v ústavním právu

Uplatnění sankce znamená reakce. V ústavním právu jde o založení určitého vztahu mezi státními orgány (vyjádření důvěry) nebo určitého vztahu v právu
(podpis zákona).

Sankce slouží jako

- Prostředek ke sjednání stavu, který je po právu tím, že odstraní stav protiprávní
- Postihnutí subjektu, který se dopustil ústavněprávního deliktu v oblasti nároků, které pro něj plynou z ústavního práva

Sankce, se kterými se setkáváme v ústavním právu:

- Zrušení neústavního nebo nezákonného právního předpisu
- Prohlášení určitého právního aktu za neplatný
- Vyslovení nedůvěry vládě
- Ztráta funkce v určitém orgánu
- Zbavení politických práv
- Vyslovení nesouhlasu s určitým aktem
- ...

Smyslem sankce v ústavním právu je ochránit celý státní a právní systém. Proto mají jinou povahu než sankce směřující k ochraně konkrétní osoby.

Ústavní delikty
Ústavněprávní delikt je jednání k deliktu způsobilého subjektu ÚP v rozporu s normami ÚP, směřující proti hodnotám chráněným ÚP sankcionované ÚP
(subjektem ÚP a sankcí ÚP).

Velezrada
Ústavní delikt, který může spáchat pouze prezident. Prezident za tento delikt může být stíhán pouze před Ústavním soudem na základě ústavní žaloby
Senátu PČR.

V zákoně o Ústavním soudu je velezrada definována jako: „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti
jejímu demokratickému řádu“. Tato definice je od roku 2013 i v Ústavě a v zákoně o ÚS již není.
- Svrchovanost
o Existence státu
- Celistvost
o Rozbití státu, rozvrácení v obecném významu
o Značí víc, než jen ztrátu části území jiným než ústavně předepsaným způsobem
- Demokratický řád
o Závažné narušení všech principů demokracie a její pluralitní podoby
o Tj. maření uplatnění zásad vlády lidu, lidem a pro lid, svobody a rovnosti účastníků politického procesu, nerespektování rozhodnutí
většiny, ...
o Samotné jednání ohrožující zájmy státu zde nestačí

Sankcí za velezradu může být pouze ztráta prezidentského úřadu a způsobilost jej znovu nabýt.

Dříve to byl trestný čin souzený na návrh PS. Dnes je to již zvláštní delikt mimo trestní právo.

Hrubé porušení součásti ústavního pořádku

Senát k podání ústavní žaloby potřebuje souhlas PS. K přijetí je třeba 3/5 většiny přítomných senátorů a 3/5 většiny všech poslanců.

11
Porušení není definováno v čl. 65 odst. 2 a je nutné si ho dovodit.

Zbavení funkce
Po skončení ústního jednání Ústavní soud ústavní žalobě vyhoví nebo jí prezidenta zprostí. Prezident republiky, na nějž byla podána ústavní žaloba, kterou
Ústavní soud přijal, může čelit sankci trestu odnětí prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Spolu s tím ztrácí i nárok na prezidentský plat.

12
 5) Ústavní základy právního systému v ČR. Prameny ústavního práva.
Nomenklatura právních předpisů a vzájemné vztahy pramenů práva v ČR podle ústavního pořádku. Vztah
k právu Evropské unie.

Ústavní základy právního systému v ČR

Podle čl. 112 Ústavy představuje ústavní pořádek ČR souhrn ústavních zákonů a dalších pramenů ústavního práva ČR.

Ústavní pořádek tvoří:

- Ústava České republiky (č. 1/1993 Sb.)
- Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.)
- Ústavní zákony přijaté podle Ústavy ČR
o O vytvoření vyšších samosprávných celků
o O zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny
o O bezpečnosti České republiky
o O přistoupení České republiky k Evropské unii
o Ústavní zákony upravující hranice (4 ‒ Slovensko, Rakousko, Německo, Polsko)
- Ústavní zákony Národního shromáždění ČSR, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující státní hranice
České republiky
- Ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992
o O opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
- Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách
o Např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, ...

Ostatní ústavní zákony platné do dne účinnosti Ústavy ČR byly degradovány na zákony.

Prameny ústavního práva

Pramenem ústavního práva v ČR je každý právní předpis, smlouva nebo nález ÚS, který obsahuje pravidla chování subjektů ÚP v právních vztazích, které
jsou předmět ÚP ČR. Jsou to:
- Všechny součásti ústavního pořádku ČR v čl. 112 Ústavy à Ústava, LZPS + ústavní zákony
- Zákony
o Volební zákony, jednací řády sněmoven Parlamentu, zákony upravující postavení jednotlivce ve vztahu ke státní moci, zákony
upravující organizaci státu
- Podzákonné předpisy
o Mezi prameny ÚP se dají zařadit jen velmi obtížně (i když mají na ÚP úzkou návaznost)
- Mezinárodní smlouvy dle čl. 10, které se týkají subjektivních veřejných práv jednotlivce ve vztahu k veřejné moci
- Soudní rozhodnutí
o V podobě precedentů nejsou pramenem práva
o Výjimkou jsou nálezy ÚS, kterými se ruší neústavní právní přepisy

Prameny nejsou
- Akty referenda
o Mohly by být prameny, pokud by ústavní zákon umožnil schvalování v referendu zákonů, nebo i ústavních zákonů
- Obyčeje
- Literatura, historické dokumenty
- Rozum

Srovnání s prameny v anglosaském systému

Tam, kde není ústava jako psaný dokument, jsou práva a svobody občanů regulovány zákony a jinými akty ústavního charakteru. Základní úlohu ve
vymezování občanských práv mají řádné soudy.

VB nemá ústavu jako jeden psaný dokument přijatý k jednomu datu. Tvoří ji psané dokumenty a nepsaná pravidla à není tedy možné vymezit, co skutečně
je součástí ústavy. Je nutné k tomuto dospět interpretací. Součástí ústavy je i common law ‒ právo rozvíjené judikaturou soudu. Psanou částí britské ústavy
jsou tedy zákony.

13
 6) Interpretace pramenů ústavního práva a aplikace jeho norem
Výklad práva jako součást výkonu veřejné moci (aplikace práva). Směrnice pro výklad práva v ústavním
právu. Přístupy k výkladu Ústavy ČR a Listiny. Ústavně konformní výklad.

Interpretace norem ústavního práva

Výklad Ústavy ČR se řídí stejnými pravidly, která platí pro ostatní právní předpisy. Je zde ale několik zvláštních rysů à výklad Ústavy vyniká svým významem
a dopadem na právní řád, fungování státu a společnosti vůbec. Ústavní ustanovení je třeba vykládat v jejich jednotě. Platí zde princip respektování souvislostí
ústavy a mezinárodních závazků státu.

Výklad se může měnit. V právním státu ale není možné, aby byl výsledek výkladu libovolný.

Předmětem výkladu je text ústavního předpisu, který obsahuje ústavní normu. Výsledkem výkladu je objasnění smyslu a obsahu části ústavního předpisu
a tím získání ústavního pravidla chování nebo měřítka pro posouzení ústavnosti právního předpisu v konkrétní situaci.

Směrnice pro výklad práva

ÚP stanoví některé směrnice, podle kterých je třeba při výkladu práva postupovat.
- Pravidlo ústavně konformního výkladu právního předpisu
o ale předpisy je třeba vykládat tak, aby se nedostaly do rozporu s ústavou
- soudce je povinen vykládat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jen na základě zákona
- pravidlo zachování demokracie, pravidlo zákazu zneužití výkladu
o nelze výkladem odstranit či ohrozit základy demokratického státu
- pravidlo plurality
o výklady úpravy politických práv a svobod musí umožňovat politickou soutěž
- princip rovnosti
o stejným pojmům je třeba dávat za stejných podmínek stejný význam
- vyloučení zpětné účinnosti trestních zákonů
o zákaz legální interpretace retroaktivním způsobem
- zásada přednosti jedince při střetu s veřejnou mocí
- zásada dodržování závazků z mezinárodních smluv

Přístupy k výkladu Ústavy a Listiny

Výklad = zjištění smyslu právního předpisu, konkretizace právního předpisu

Základní metody výkladu

- jazykový výklad
o zjišťování významu pojmů
- systematický
o ústavní normy je třeba chápat jako jednotný systém
- teleologický výklad
o zjištění smyslu předpisu pomocí účelu, pro který byl přijat
- historický výklad
o zjišťování stavu společnosti, za kterého byla ústava přijata
- komparativní výklad
o srovnání např. se stavem v zahraničí

Výklad můžeme dále členit z hlediska jeho výsledku na

- doslovný
- rozšiřující
- zužující
- opravný

Druhy výkladu z hlediska subjektu

- legální výklad
o podává ho k tomu zmocněný orgán (v ČR takový orgán nemáme)
- autentický výklad
o podává ho orgán, který daný právní předpis vydal
- výklad aplikujícího orgánu
o jedná se o závazný výklad jen v konkrétních případech

14
 - výklad podávaný NS a NSS
o ústavní soud tyto výklady nepovažuje za závazné a neuznává povinnost nižších soudů se jimi řídit
- výklad podávaný Ústavním soudem
o nastupuje při řešení věci, které jsou v jeho kompetenci po vyčerpání ostatních prostředků
- výklad podávaný mezinárodním soudem
o v případě, že jsme stranou sporu, je závazný
- výklad po služební linii
o interně váže podřízené pracovníky

Aplikace norem ústavního práva

Výklad je součástí aplikace. Aplikace se skládá ze
- Zjištění skutkového stavu
- Subsumpce skutkového stavu pod příslušnou ústavní normu
- Zjištění významu ústavní normy
- Vydání rozhodnutí na základě dané ústavní normy

15
 7) Ústava ČR jako základní zákon
Typologie a generace ústav. Demonstrace na Ústavě ČR. Ústavní materie. Ústava právní a faktická.
Ústava v materiálním a formálním smyslu. Rigidní ústava. Monolegální a polylegální ústava. Ústavní
pořádek.

Ústava legitimuje k výkonu státní moci

- Vymezuje nositele moci jako lid (ne třídu, vrstvu, skupinu, ...), stanoví pravidla, jak se k moci dostat
- Reprezentuje à zakotvuje řád, jež orgány zajišťují jak dovnitř, tak navenek
- Integruje à vymezuje principy a pravidla, na jejichž základě český stát a společnost fungují
o Organizace státu a kontrola státní moci
o Vztah jednotlivce ke státu
o Zprostředkující činitelé (strany, hnutí, spolky, odbory, církve)
- Kontroluje výkon moci ve státě a společnosti
o Nástroje kontroly ve společnosti
§ Moc politická ‒ čl. 5 a 6 Ústavy + čl. 17-23 LZPS
§ Moc hospodářská ‒ čl. 7, 97 a 98 Ústavy + čl. 11, 26-29 LZPS
- Zajišťuje stabilizaci, nadřazenost a relativní neměnnost určitého řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti

Typologie a generace ústav

První náznaky ústavy měly spíše organizační podobu. Rozhodující role zde byla připisována panovníkovi a státu. V moderním státě by ústavy měly zajistit,
aby stát byl neutrální a vystupoval jako představitel obecného blaha a obecného zájmu. Jednotlivec vystupuje jako osobnost, individualita, člen občanské
společnosti se svými soukromými zájmy.

Generace ústav
Vývoj ústav můžeme rozlišit do fází dle toho, jak reagovaly na probíhající změny ve společnosti a na představy o jejich úloze v tomto vývoji.
- 1. FÁZE
o Hlavní pozornost věnována organizaci státní moci a její dělbě
o Postavení jedince bylo upravováno v jiných dokumentech
- 2. FÁZE
o 19. století
o Úprava vztahů státní moci a jedince à jedinec získává právo na účast při řízení veřejných záležitostí (volební právo)
- 3. FÁZE
o 20. století
o Do obsahu ústav pronikají cíle a hodnoty státní činnosti ‒ důsledek světových válek a porušování lidských práv

Typologie ústav
- Ústavy faktické x právní
o Faktické
§ Ústavu má každý stát, vždy existuje nějaké mocenské uspořádání (i kdyby to bylo založeno jen na obyčejovém právu)
o Právní
§ Formálně upravené ústavní zřízení
§ Zachycení společenských mocenských vztahů v pramenech práva
- Ústavy v materiálním smyslu x formálním smyslu
o V materiálním smyslu
§ Všechna právní pravidla, která upravují otázky ústavní materie bez ohledu na to, v jaké podobě se vyskytují
o Ve formálním smyslu
§ Vznikly až v 17. a 18. století
§ Právní dokument, který upravuje takové otázky ‒ vyznačuje se zvýšenou právní silou
- Ústavy rigidní x flexibilní
o Rigidní
§ Ústavy, které lze změnit pouze složitějším způsobem, než je tomu u obyčejných zákonů (v ČR)
o Flexibilní
§ Ústavy lze změnit stejným způsobem, jako obyčejné zákony (např. Nový Zéland, Izrael)
- Ústavy psané x nepsané
o Psané
§ Ústava je obsaženo v jednom či více psaných dokumentech
o Nepsané
§ Ústava je tvořena i jinými formami práva (např. precedenty, dokumenty, obyčeje)
- Ústavy reálné x fiktivní

16
 o Záleží na shodě litery ústavy se skutečností
- Ústavy původní x přenesené
o Původní
§ Ve smyslu ústav, ze kterých se opisuje (např. USA, Francie)
o Přenesené
§ Platnost nějaké ústavy se přenese na nové území
- Ústavy revoluční x dohodnuté x oktrojované
o Revoluční
§ Prosadí je vítězná třída pro celou společnost
o Dohodnuté
§ Pakty à jsou výsledkem kompromisu
o Oktrojované
§ Panovnická třída či autorita lidem ústavu „daruje“
- Ústavy z hlediska státního zřízení a formy vlády
o Federativní
o Unitární
o Monarchické
o Republikánské
o Demokratické
- Ústavy monolegální x pololegální
o Monolegální
§ Ústava je tvořena jedním jediným textem
o Pololegální
§ Ústava je tvořena více dokumenty (např. naše ústava + LZPS)

17
 8) Základní otázky obsahu Ústavy ČR
Ústavní materie obecně, zvláštnosti v ČR a obsah ústavy. Vztah ústavního pořádku a zákonné úpravy.
Ústavní zákon a zákon

Ústava má jako předmět fundamentální společenské vztahy. Z toho hlediska lze jako fundamentální vztahy vyjádřit 3 skupiny otázek:
- Organizaci státu, jeho práva a pravidla činnosti (zejména nejvyšších) státních orgánů, popř. těch subjektů, které stát plněním svých funkcí pověřil
- Vztah státu a společnosti (postavení jedince)
- Cíle státu a hodnoty, na kterých mají být založeny jeho organizace, právo a činnost státu a jeho vztahy s jednotlivci

Obsah Ústavy
Obsah Ústavy je určen její podstatou a funkcí ‒ především funkcí regulace fundamentálních společenských vztahů = pravidla chování.

V ÚČR nenajdeme odchylky od toho, co je považováno za ústavní materii (ÚČR výslovně neupravuje výjimečné a mimořádné stavy ohrožení státu, prakticky
se zde také nenalézá úprava základních povinností občanů).

Ústava se zabývá 3 skupinami otázek

- Organizace státu (jeho práva, pravidla činnosti státních orgánů)
o normy zřizující a zrušující stát
§ výjimečně, státy obvykle vznikají jinak
o normy určující území a obyvatelstvo státu
§ stát = moc + území + lid
§ území ‒ čl. 1 odst. 1 + čl. 11 Ústavy
§ vymezení občana je problematické (v soukromém právu je to FO, v ústavním právu je to státní příslušník à rozdílné
formulace v LZPS a v Ústavě ‒ čl. 2 Ústavy a čl. 42 LZPS)
o normy upravující otázky výkonu státní moci à hlavní obsah Ústavy ČR
§ normy kompetenční
• oprávnění a povinnosti jednotlivých orgánů
§ kreační a organizační normy
§ zřizovací normy
• čl. 30, 31, 79 odst. 1 Ústavy
§ ustavovací normy
§ organizační pravidla
§ normy upravující postavení osob, které jsou ve funkcích v orgánech státní moci
• slib ‒ čl. 23, 59, 69 a 84 Ústavy
• imunita ‒ čl. 27, 65 Ústavy
o normy určující charakter právního řádu, jeho složky a vazby a navenek
§ obvykle operativní ‒ nakládání s právními předpisy: čl. 9, 10, 39, 52, 87/1, 112 Ústavy
o normy upravující důsledky rozhodnutí orgánu státní moci
§ pravidla týkající se právních předpisů (čl. 52)
§ co lze upravit ústavním zákonem (čl. 9/1, 11, 100/3 Ústavy)
§ co lze upravit obyčejným zákonem (čl. 2/3, 4, 79, 101/4, 105, ...)
o normy upravující členění a organizaci státu
o ústavní normy symbolizující stát
§ preambule, symboly, hlavní město
- Vztah státu a společnosti (postavení jedince)
o vztah státní organizace k okolí
§ především úprava základních práv a svobod + ustanovení umožňující omezení práv (čl. 4 LZPS)
o vztah státu k jiným státům
§ preambule, čl. 10, 11, 13, 39, 43, 49, 87 Ústavy
- cíle státu a hodnoty, na kterých mají být založeny jeho organizace, právo a činnost státu a jeho vztahy s jednotlivci
o preambule
o = ucelená soustava hodnot (demokracie, právní stát, úcta k právům a svobodám)

Ústavní materie
Ústava funguje jako základní zákon regulující postavení státní moci a vymezující postavení jednotlivce ve společnosti.

Ústavní materie = souhrn norem, jež vymezují základní pravidla pro fundamentální vztahy ve státě à určují povahu společnosti, její zřízení, státní zřízení,
formu státu a formu vlády, státní režim)

18
Ústavní pořádek
- Soubor právních předpisů, které mají sílu ústavního zákona a které lze napříště měnit pouze ústavním zákonem
- Ústava + LZPS + ústavní zákony

Ústavními zákony jsou

- Měnící a doplňující text ústavy ‒ jsou chápány jako součást ústavy (novely)
- Měnící a doplňující text ústavy ‒ zůstávající samostatnými mimo ústavu (např. ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky)
- Upravující otázky základního charakteru, které není vhodné upravit v ústavě (např. ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků
- Mající vyjádřit význam nějaké individuálně určené záležitosti, aniž se dotýkají textu ústavy

19
 9) Dynamismus a stabilita obsahu Ústavy ČR v porovnání s jinými
ústavami
Typy ústav z hlediska možnosti změny. Neměnitelná ustanovení v ústavním pořádku. Materiální jádro
Ústavy ČR (nález ÚS Pl. 27/09). Výklad čl. 9 odst. 1 Ústavy a čl. 1 Listiny.

Tradičním problémem je otázka, jak má být ústava stabilní a nakolik se má připustit její změna.
Stabilita obsahu ústavy à předpokládá se, že ústava není právní předpis na jedno volební období (zakotvuje fundamentální společenské vztahy a základy
řízení, na kterých se musí momentální většina i menšina shodnout) à výsledky voleb by na ústavu neměly mít vliv
Stabilita Ústavy je tak podmíněna právními a mimoprávními faktory:
- Povahou regulovaných společenských vztahů
o Názor na demokracii, právní stát, základní práva a svobody by se nemusely měnit třeba desetiletí
- Společenskými silami, které za ústavou stojí a úrovni politické a právní kultury
o Politické strany základní principy uznávají a poměr sil je navíc tak vyrovnaný, že zásadní změna je obtížně proveditelná
- Právními vlastnostmi ústavy
- Šíři záběru ústavy
o Naše ústavní předpisy jsou relativně stručné a obecné, takže nenutí k častým změnám à lze si vystačit s výkladem a dotvářením
- Úrovní záběru ústavy
o Přijetí Ústavy bylo sice urychlené, ale stalo se tak na základě přípravných prací od roku 1990 a na základě spolehlivých vzorů
- Činností ústavů aplikujících orgánů

Dynamismus obsahu ústavy à přirozená vlastnost ústavy ‒ je zde filozofický spor, zda jedna generace má právo zavazovat generace následující.
Naše Ústava musí reagovat na společenské změny a sama s tím úpravou procedury své změny počítá (čl. 9).
Možnosti dynamismu:
- Revize ‒ změna základních pilířů, na kterých je ústava budována
o Př. změna ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. à předpoklady pro přistoupení k EU
- Novela ‒ významné doplnění ústavy
- Abrogace ‒ z ústavního pořádku je odstraňován předpis a už není ničím nahrazen
- Derogace ‒ vypouští se jen část předpisu
- Subrogace ‒ jedno ustanovení se doplňuje výslovně nebo mlčky jiným
- Obrogace ‒ právní předpis se mění nepřímo jiným, podle pravidla lex posteriori
- Ústavní změna ‒ může proběhnout jen ústavou předepsaným způsobem
- Ústavní proměna ‒ mění se obsah ústavních norem, aniž se navenek mění text ústavy
- Suspendování ‒ nedochází ke změně ústavy, dočasně se přestává používat
- Dispenze ‒ možnost prominutí nějaké povinnosti stanovené platným ústavním předpisem

Podle stability a dynamismu rozlišujeme ústavy rigidní a flexibilní (viz otázka č. 7).

Je žádoucí, aby ústava nebyla příliš často měněna, ale také aby zároveň reflektovala změny ve společnosti à je to otázka dynamiky a stability současně.

Typy ústav z hlediska stability ústavy

- Nezměnitelné
- Zakazující svou celkovou změnu
- Zakazující změnu některých ústavních ustanovení
- Zakazující změnu dočasně
- Zakazující změnu za určité situace

Typy ústav z hlediska dynamiky ústavy

- Ústavy, které přikazují pravidelně provádět změny v určitých lhůtách
- Ústavy umožňující provádět změny dle potřeby

Materiální jádro Ústavy ČR

Čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“
à Jedná se o klíčové ustanovení v souvislosti se stabilitou ústavy.
- Zákonodárce nemůže normálním demokratickým procesem měnit některá ustanovení Ústavy à neměnitelnost určitých složek ústavního pořádku
- Jedná se o tzv. klauzuli věčnosti à nikde není definováno, co jsou podstatné náležitosti demokratického právního státu, je to třeba interpretovat
à ÚS tento článek poprvé aplikoval na ústavní zákon č. 195/2009 Sb., který posléze zrušil jako neústavní (nález 318/2009 Sb., viz níže)

20
Čl. 1 LZPS: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“

Naproti tomu ÚS:

- Lisabon, 2008
o ÚS tímto nálezem potvrdil čl. 10a, podle kterého může ČR přenést některé své pravomoci na nadnárodní celek (konkrétně EU) a
neshledal tak Lisabonskou smlouvu v rozporu s ústavou
o ÚS si však dává pravomoc přezkoumat, jestli EU nepřekročila své pravomoci, svěřené kompetence nebo zda neopustila své hodnotové
identity
- 2009
o Soud vydal nález, kterým zrušil ústavní zákon pro rozpor s materiálním jádrem ústavy a přisvojil si pravomoc rušit ústavní zákon pro
tento rozpor
o Materiální jádro ústavy tedy stojí nad samotnou ústavou ‒ nelze jej změnit legislativním procesem a pro jeho rozpor může ÚS rušit i
ústavní zákony

Melčák ‒ Nález Pl. ÚS 27/09

à Nález sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10.9. 2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.)

V březnu 2009 vyslovila PS nedůvěru vládě (ODS, KDU-ČSL a Zelení) à hluboká politická krize à předčasné volby + překlenovací úřednická vláda Jana
Fischera à přijat ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny à poslanec Melčák v srpnu 2009 napadl
rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb do PS a navrhl vyslovení protiústavnosti ústavního zákona č. 195/2009 Sb. à argumentoval svým právem na
nerušený výkon veřejné funkce

à Úvodem ÚS zdůrazňuje materiální jádro Ústavy

à dále se zabývá otázkou, zda byla prolomena Ústava zákonem vydaným pro jednu specifickou situaci
- Podstatným znakem jakéhokoliv zákona je jeho obecnost
- Tento zákon je pro konkrétní situaci a má spíše povahu opatření à stírá rozdíly mezi zákonodárnou a výkonnou mocí a narušuje tak
princip dělby moci
- Ústavní zákon musí měnit či doplňovat jádro ústavy à v tomto případě se to neděje
à ÚS dále dovozuje, že zákon působí retroaktivně (zpětně mění podmínky voleb z roku 2006)

à ÚS se tedy rozhodl tento zákon zrušit a zrušeny byly i všechny právní akty vydané na základě tohoto zákona

Disent Vladimíra Kůrky

- ÚS nemá právo přezkoumávat ústavní zákony, kterými je vázán s výjimkou porušení materiálního jádra ústavy (toto porušení musí být
prý zcela zjevné, a to podle něj v tomto případě nebylo)
Disent Jana Musila
- Melčák nebyl legitimován k podání ústavní stížnosti

21
 10) Ústava ČR z hlediska formy. Ústavodárná procedura v ČR.
Název, jazyk, délka, systematika a vyšší právní síla ústavy. Ústavodárná procedura v ČR v porovnání s
typy ústavodárné procedury ve světě. Subjekty, postup, význam. Právní úprava v ústavním pořádku,
jednacích řádech komor Parlamentu a ve stykovém zákoně (č. 300/2017 Sb.)

Forma Ústavy
Forma = uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou (vnitřní forma) a vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma)
- Vnitřní forma (struktura)
o Tvořena vazbami prvků ústavního obsahu bez ohledu, kde se nacházejí. Je tvořena:
§ Ústavními normami
• Obvykle bez sankce, ale jsou právně chráněné ‒ vycházíme-li z ústavního práva, nelze za jejich sankci považovat
trestní předpis
§ Ústavními instituty
• Institut je tvořen spojením ústavních norem
• Vážou se na ústavní principy ‒ demokracie, právní stát, samospráva
§ Ústavním systémem
• Komplex všech ústavních norem
- Vnější forma
o Nadpis ústavy
§ Součástí je forma právního aktu, evidenční číslo v publikačním orgánu, název
o Systematika ústavy
§ Prohlášení (preambule)
§ 8 hlav
• Základní ustanovení
• Moc zákonodárná
• Moc výkonná ‒ prezident republiky + vláda
• Moc soudní a soudy
• Nejvyšší kontrolní úřad
• Česká národní banka
• Územní samospráva
• Přechodná a závěrečná ustanovení
o Jazyk ústavy
§ Je důležité, co v ústavě je i co v ústavě není ‒ je třeba znát celý text a návaznost
§ Ústava je psaná střízlivě a právnickým jazykem ‒ moderním, srozumitelným (až na pár problematických slov jako např.
„ústavní pořádek“)
o Délka ústavy
§ Z hlediska délky patří ÚČR se 112 články ke stručnějším
§ Její součástí ale není katalog základních práv a svobod, který je obsažen v Listině (44 článků)
o Monolegálnost x polylegálnost
§ Naše ústava je pololegální à je tvořena více dokumenty

Naše Ústava ČR je z hlediska formy:

- Polylegální à tvořena více ústavními zákony
o Pojem „ústavní pořádek“ zaveden čl. 3 a čl. 112
o Do ústavního pořádku patří
§ Ústava ČR
§ Listina à 2/1993 Sb.
§ Ústavní zákony upravující státní hranice ČR
§ Ústavní zákony ČNR přijaté v jejím posledním 7. volebním období (č. 4/1993 a č. 29/1993)
§ Ústavní zákony, které budou přijaty podle Ústavy ČR
- Má 8 hlava a 112 článků + preambule
- Rigidní

Právní řád je hierarchicky uspořádán. Vyšší právní síla ústavních předpisů značí, že podústavní právní předpisy, které upravují tutéž věc jiným způsobem,
nemohou být aplikovány.

Rozlišujeme vyšší právní sílu

- Materiální
o Je podmíněná obsahem ústavy, který je třeba chránit, a především prosadit v ostatních složkách právního řádu
- Formální

22
 o Vyšší právní síla je vyjádřena v nadpisu ústavy
o Ústava to ale výslovně neuvádí, že je to základní zákon

Rozlišujeme vztahovou hierarchii (předpisy nižší úrovně nesmí odporovat předpisům vyšší úrovně) a aplikační hierarchii (určuje, kterého pramene práva se
použije přednostně).

Ústavodárná procedura v ČR
Ústavodárná procedura slouží k tomu, aby nedošlo ke střetu mezi obsahem ústavy a ostatních právních předpisů. Zvláštnosti ústavodárného procesu se
mohou projevit
- Ve výčtu subjektů ústavodárné iniciativy (u nás rozdíl není)
- V orgánu, který je příslušný návrh schválit
o u nás opět není rozdíl, je to Parlament
- Ve způsobu projednání ústavodárného návrhu
o u nás je nutnost, aby návrh projednal Senát, nelze návrh projednat ve zkrácené proceduře (po dobu stavu ohrožení státu nebo
válečného stavu)
- V požadované většině pro schválení
o Kvalifikovaná 3/5 většina všech poslanců + 3/5 většina přítomných senátorů
- V možnosti Senátu při schválení zákonů
o Je zde nutnost projednání návrhu v obou komorách a dosažení souhlasného usnesení
§ Senát návrh ústavního zákona schválí ve znění přijatém PS à návrh ústavního zákona je přijat
§ Senát návrh ústavního zákona neschválí à projednávání návrhu končí a není žádná možnost, jak zamítavé usnesení Senátu
přehlasovat nebo zvrátit
§ Senát přijme k návrhu pozměňovací návrhy à návrh se vrací zpět do PS à PS může schválit pouze návrh ve znění změn
přijatých senátem anebo ho neschválit jako celek
- V nemožnosti prezidenta vrátit přijatý zákon
o Ústavodárný proces to neztěžuje, naopak

Základní skupiny ústavodárné procedury

- Ke změně ústavy je třeba přímé účasti voličů
o Např. ústavodárné referendum v Rakousku
- O změně ústavy rozhoduje zastupitelský orgán
- Kombinace předchozích ‒ lid přijímá ústavu schválenou parlamentem
- O změně ústavy rozhodují rovněž subjekty federace
o Např. švýcarské kantony

Průběh ústavodárného procesu:

Podání návrhu ústavního zákona à vláda se do 30 dnů vyjádří (pokud podává návrh vláda sama, nevyjadřuje se) à hlasování PS (nutná 3/5 většina všech
poslanců)
- à PS návrh zamítne či vůbec neprojedná à návrh není přijat
- à PS návrh schválí à hlasuje Senát (3/5 většina přítomných senátorů)
o à Senát návrh zamítne či neprojedná à návrh není přijat
o à Senát návrh schválí s pozměňovacími návrhy à PS o nich hlasuje (3/5 většina všech poslanců)
§ à PS návrh schválí à prezident podepisuje
§ à PS návrh neschválí à návrh definitivně není přijat
o à Senát návrh schválí à prezident ho podepíše (ale nemusí) à zákon je schválen a vyjde ve Sbírce

23
 11) Publikace právních předpisů a platné publikační právo.
Pojem publikačního práva. Funkce Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv. Publikace obecně
závazných vyhlášek a nařízení obcí a krajů a právních předpisů jiných úřadů. Publikace práva EU.

Publikační právo
Platné publikační právo je upraveno v čl. 52 Ústavy + v zákoně č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.

Stát odpovídá za právo a za informace o něm. Existuje povinnost obcí umožnit nahlížení do Sbírky zákonů. Redakci zajišťuje Ministerstvo vnitra. Povinnost
publikace se vztahuje na všechny právní předpisy s celostátní působností.

Výjimku z publikačního monopolu tvoří případ mimořádných stavů, kdy je možné zveřejnění à vyhlášení hromadnými sdělovacími prostředky.

Právní předpis či akt by měl být vydán přede dnem své účinnosti ‒ požaduje se, aby byl vyhlášen neprodleně po předání textu redakci sbírek nejpozději do
30 dnů. Vyhlášení ve Sbírce je podmínkou platnosti právního předpisu. Pro nabytí účinnosti je stanovena lhůta 15. den po vyhlášení.

Sbírky jsou vydávány v souvislých číselných řadách, které se každý kalendářní rok uzavírají. Sbírka je vydávána v českém jazyce. Sb. m. s. obsahuje i
autentická znění smluv.

Formy publikace
- Vyhlášení ústní a písemné
- Obligatorní (právní předpisy) a fakultativní (na uvážení daného orgánu)
- Úplné znění či oznámení s informacemi o možnosti nahlédnutí
- Materiální publikace
o Adresát se skutečně musí setkat s pramenem práva, pravidlem u IPA v podobě doručování do vlastních rukou
- Formální publikace
o Nevyžaduje se faktické seznámení se s pravidlem chování
o Platí, že adresát zná obsah předpis od okamžiku, kdy se s ním mohl seznámit

Funkce Sbírky zákonů

- Informační
o Jakmile byl zákon řádně vyhlášen, nemůže se nikdo omlouvat jeho neznalosti
o Každý zná, co bylo ve Sbírce publikováno à na druhé straně je to nárok pro to, že to, co má platit, aby ve Sbírce bylo
- Evidenční
o Sbírka zajišťuje přehled toho, co platí a je známo
- Normotvorná
o Teprve publikací nabývá pramen práva platnosti, stává se tím součástí právního řádu

Publikace právních předpisů obcí

Publikačním nástrojem je úřední deska. Podmínkou platnosti právního předpisu obce je jeho vyhlášení. Dnem vyhlášení právního předpisu obce je první
den jeho vyvěšení na úřední desce, kde musí být vyvěšen nejméně 15 dnů.

Obec má povinnost vést evidenci právních předpisů, které vydala. Předpis se pošle Krajskému úřadu a poté Ministerstvu vnitra, pokud o to požádá. Obec
má povinnost označovat právní předpisy pořadovými čísly.

Publikace právních předpisů krajů

Publikačním nástrojem kraje je Věstník právních předpisů kraje. Podmínkou platnosti předpisu je jeho vyhlášení ve Věstníku. Dnem vyhlášení je den
rozeslání příslušné částky Věstníku.

Věstník musí být každému přístupný na krajském úřadě, na obecných úřadech v kraji a na Ministerstvu vnitra. Kraj má povinnost zveřejnit stejnopis Věstníku
i způsobem umožňující dálkový přístup (internet). Věstník i krajní předpisy kraje se vydávají v číslovaných částkách s pořadovými čísly, které se uzavírají
koncem kalendářního roku.

Jiné formy publikace

- Věstníky vlády
- Zpravodaje ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, kde se publikují směrnice
- Účetní osnovy
o Jejich vydání je ve Sbírce pouze oznamováno
24
 - Sbírky soudních rozhodnutí
o Sbírka nálezů a usnesení ÚS, Sbírka rozhodnutí NSS

Publikace práva EU
EU oficiálně publikuje své právo (dokumenty primárního práva i akty sekundárního práva) v Úředním věstníku EU. Ten vychází v jazykových mutacích
odpovídajících počtu úředních jazyků.

Existuje také Sbírka rozhodnutí Soudního dvora a Soudu prvního stupně à jedná se o oficiální publikaci judikatury. Jsou dostupné skrze databáze EUR-
Lex a CURIA.

25
 12) Mezinárodní právo a ústavní právo.
Pojmy transformace, adaptace a adopce, recepce, inkorporace, implementace, transpozice. Jednání o
mezinárodních smlouvách. Mezinárodní smlouvy a Ústavní soud. Publikace mezinárodních smluv ve
Sbírce mezinárodních smluv.

Mezinárodní právo a české ústavní právo

Existují 2 teorie o poměru ústavního a mezinárodního práva
- Monistická
o Představa jednotného právního řádu, kde se uplatňuje buď primát práva vnitrostátního, nebo mezinárodního
- Dualistická
o 2 samostatné právní systémy s rozdílnými prameny a subjekty
o Mezinárodní právo musí být recipováno vnitrostátním, aby platilo i pro FO a PO uvnitř státu a aby se jej mohly dovolat vůči výkonným
a soudním orgánům

V ČR dle čl. 10 Ústavy musí recipované mezinárodní smlouvy splňovat určité podmínky:
- Souhlas k ratifikaci musí dát obě komory Parlamentu
o V případě čl. 10a musí být souhlas kvalifikované většiny
- Musí být ratifikovány prezidentem republiky a kontrasignovány předsedou vlády nebo jím pověřeným členem
- Musí být závazné pro ČR
- K jejich vnitrostátní platnosti je třeba vyhlášení zákonem stanoveným způsobem (čl. 52 odst. 2 Ústavy)
- Jejich jednotlivá ustanovení jsou přímo uplatnitelná
- Smlouvy podle čl. 10 Ústavy nejsou součástí ústavního pořádku, ale jsou součástí právního řádu a mají aplikační přednost před zákony
o Na jejich dodržování dohlíží každý soud
o Výjimka: smlouvy o lidských právech jsou podle nálezu ÚS součástí ústavního pořádku
- Mezinárodní smlouvy nepodléhající čl. 10 zavazují pouze stát

Pojmy
- Recepce = převzetí určité normy MP do práva vnitrostátního recepční normou
- Transformace = přeměna formy MP na formu vnitrostátního práva
o Tato forma se stává vnitrostátním právem a má přiřazen určitý stupeň právní síly ‒ pouze se adaptuje na podmínky vnitrostátního
právního systému
- Adaptace = transformace MP do podoby pramene práva v ČR, kdy se nepřebírá doslova text, ale přizpůsobuje se našim podmínkám
- Adopce = osvojení si cizí právní normy v soudním rozhodování
- Inkorporace = vtělení MS do vnitrostátního právního řádu, aniž by docházelo k transformaci do podoby pramene vnitrostátního práva
- Transpozice = formální promítnutí MP práva do vnitrostátní právního předpisu
- Implementace = širší pojem než transpozice, zahrnuje i zajištění adekvátní aplikace transpozičního opatření a účinné vymáhání práv a povinností
z něho vyplývajících

Vztah k právu EU
Rozlišujeme
- Primární právo
o MZ zvláštní povahy dle čl. 10a Ústavy
o Např. zakládající smlouvy EU
- Sekundární právo
o Obecně závazná nařízení (použitelná v každém členském státě)
o Směrnice (závazné pro každý stát, pokud se jedná o výsledek, jehož má být dosaženo)
o Rozhodnutí (závazná pro adresáty)
o Doporučení a stanoviska (nezávazná)

Mezinárodní smlouvy a Ústavní soud

Nález sp. zn. Pl. ÚS 19/08 ze dne 26.11.2008 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.) à Lisabonská smlouva I
Velká část Lisabonské smlouvy navazuje na neúspěšnou Smlouvu o Ústavě EU. Lisabonskou smlouvu za vládu ČR podepsali v prosinci 2007 předseda
vlády M. Topolánek a ministr zahraničních věcí K. Schwarzenberg. Proti ratifikaci stál zejména tehdejší prezident Václav Klaus a část poslanců.

Návrh na přezkum ústavnosti Lisabonské smlouvy podal Senát. V návrhu se ptal

à zda je smlouva v souladu s ústavní charakteristikou ČR jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy)
à zda nedochází ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu, která je dle čl. 9 odst. 2 nepřípustná

26
à zda ČR zůstane po ratifikaci suverénním státem

Ústavní soud tedy provedl obsahový přezkum smlouvy

à klíčovým projevem svrchovanosti státu je i možnost se svou svrchovaností či její části dále nakládat, resp. určité kompetence dočasně či trvale postoupit
à v praxi by suverenita neměla být pojímána jako rigidní pojem
à přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrají ze svobodné vůle suveréna a budou nadále vykonávány za jeho účasti předem dohodnutým,
kontrolovaným způsobem, není pojmovým oslabením svrchovanost, ale může naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu
integrovaného celku
à z hlediska ústavního pořádku je významný nikoliv vlastní text a obsah Lisabonské smlouvy, nýbrž její budoucí konkrétní aplikace

à ústavní soud návrh jednomyslně zamítl

Nález sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3.11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.) à Lisabonská smlouva II
Tímto návrhem senátoři zjevně usilovali o zdržení procesu celé ratifikace v Česku a tím i vstup Lisabonské smlouvy v platnost.

V tomto druhém nálezu ÚS zdůraznil, že není místem pro nekončící dohady a zabýval se jen argumenty, které v prvním návrhu nezazněly. Ústavní soud
návrh jednomyslně zamítl.

Publikace mezinárodních smluv

Vyhlašování MS a rozhodnutí dle čl. 52 Ústavy stanoví zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv.

Ve Sbírce MS se vyhlašují
- platné MS, jimiž je ČR vázána
- ostatní MS, se kterými není vyslovován souhlas Parlamentu nebo v referendu (kromě smluv, které se týkají malého počtu FO a PO)
- oznámení o výpovědi MS a jiných skutečnostech důležitých pro provádění MS

Smlouvy a rozhodnutí se vyhlašují ve znění rozhodném dle MP pro jejich výklad (čeština + v případě rozdílu se přihlíží k autentickému znění).

Jednání o mezinárodních smlouvách

Poslanecká sněmovna
à text smlouvy se doručí poslancům à organizační výbor doporučí zařazení návrhů MS vyžadujících souhlas Parlamentu do návrhu pořadu schůze
Sněmovny
à 1. čtení à po projednání výbor předloží předsedovi Sněmovny usnesení, v němž doporučí, zda má dát Sněmovna souhlas s ratifikací nebo zda od
smlouvy, s jejíž ratifikací již souhlas byl dán, odstupuje
à 2. čtení à vystoupí navrhovatel a poté zpravodaj à zpravodaj odůvodní návrh výboru à koná se o návrhu výboru a MS rozprava à po rozpravě
Sněmovna rozhoduje, zda vyslovuje s ratifikací souhlas à Sněmovna může též rozhodnout, že jednání odročuje

Senát
à předseda Senátu postoupí MS organizačnímu výboru a rozešle ji všem senátorům a senátorským klubům
à lhůta pro projednání Senátem je stanovená na 60 dní à při jednání výboru o MS lze v průběhu rozpravy podat návrhy na posouzení souladu MS a
ústavního pořádku a návrh na odročení
à výbor pak hlasuje o doporučení, aby dal Senát k ratifikaci souhlas
à při jednání Senátu lze podat tyto návrhy:
- návrh na posouzení souladu MS a ústavního pořádku
- návrh na vrácení MS výboru k novému projednání
- návrh na odročení
à předseda Senátu informuje o výsledku jednání Senátu předsedu PS, prezidenta republiky a vládu

Prezident
à podle čl. 63 Ústavy sjednává a ratifikuje MS

27
 13) Ústavní základy státní formy ČR
Forma vlády, územní organizace, státní režim. Republikánský princip. Princip jednotnosti státu. Princip
parlamentní demokracie. Princip právního státu v ústavním právu .

Státní forma
Ústava ČR nedefinuje nutné znaky státu. Pojem forma státu se z hlediska státovědy člení podle toho, jak jsou jednotlivé stavební prvky státu uspořádány:
- forma vlády
o vypovídá o povaze státní moci v konkrétním státě a její organizaci a fungování
o ČR odpovídá tradičním znakům parlamentní formy vlády s republikánským zřízením
- forma územní organizace státu (státní zřízení v úzkém smyslu)
o vyjadřuje organizaci státní moci z hlediska státního území, jeho existence, členění, povahy územních jednotek atd.
o čl. 1 odst. 1 Ústavy definuje ČR jako jednotný stát
- forma státního režimu
o vyjadřuje vztah státní moci vůči obyvatelstvu, jednotlivcům a jejich skupinám (demokratický, autoritativní, totalitární režim a jeho
kombinace)
o v ČR je státní režim normativně zakotven jako demokratický, sociální a právní

Forma vlády
Forma státu ČR je spjata s definováním prvků moderního státu. Těmito prvky jsou
- Státní moc
o Nejprve se moc koncentruje v jedněch rukou à poté jsou různá centra moci v různých orgánech
o Postupný přechod do formální dělby moci ‒ stát se stává reprezentantem a nový právní subjekt je lid
o Z tohoto hlediska je ČR demokracií (vláda mnoha) à čl. 2 odst. 1
- Státní aparát
o Od 17. století je lid reprezentovaný ve shromážděních v podobě parlamentu, sněmu, ...
o Vytváří se hierarchie správních orgánů, soustava nezávislých soudů, ...
o V ČR převažuje forma zastupitelská à lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
- Státní území
o Vymezují se pevné státní hranice, stát působí organizovaně
o Nastupuje územní výsost
o Začíná vznikat institut státního občanství
- Právní systém
o Tvorba pozitivního práva
o Zákon je obecně formulovaným aktem
- Státní obyvatelstvo
o Vztah mezi státem a občanem ‒ státní občanství
o Jednotlivci jsou zaručována základní práva a svobody ‒ i cizinci mají zaručena minimální práva

Forma vlády určuje, jakým způsobem se ustavují orgány, které jménem jejího nositele státní moc vykonávají.

ČR je parlamentní republikou à vláda je vrcholný orgán výkonné moci odpovídající Poslanecké sněmovně. Ústava zakotvuje dělbu moci v podobě jejich
vzájemné kooperace.

Forma územní organizace

Forma územní organizace je ústavně vymezena v čl. 1 odst. 1 Ústavy, kde je ČR definována jako jednotný stát.

Tato problematika je spjata s pojmy koncentrace (např. v případě hlavy státu, Ústavního soudu, NKÚ) a dekoncentrace (státní správa a obecné soudy).
Případně centralizace (věci vykonávány v rámci státní moci) a decentralizace (přenos výkonu funkcí veřejné moci na územní či profesní samosprávu).

Forma státního režimu

Státní režim v ČR je normativně zakotven jako
- Demokratický à poskytuje jednotlivcům možnost účastnit se správy veřejných záležitostí na základě svobody a rovnosti
- Liberální à respektuje sféru autonomních prostorů jednotlivce a jeho svobodného rozhodování
- Sociální à vytváří právní rámec pro zajištění základních životních potřeb jedince a jeho životního standardu
- Právněstátní à poskytuje jednotlivcům a jejich skupinám nejen práva a svobody, nýbrž i prostředky, jak je nárokovat a prosazovat vůči státní a
veřejné moci v širším smyslu

28
Další ústavní ustanovení vymezují podstatné znaky státního režimu jako poslušnost státní moci, úcta k právům a svobodám člověka (čl. 1 odst. 1 Ústavy),
zásadní zákaz svépomoci (čl. 90 Ústavy), zásada respektování svobody, rovnosti a důstojnosti jedince ve vztazích se státní mocí (čl. 1 LZPS), vázanost
státní moci zákonem (čl. 2 odst. 2 LZPS + čl. 2 odst. 3 Ústavy) a svoboda jednání jedince, není-li to v rozporu se zákonem.

Zvláštní podobu vyjádření státního režimu značí státoobčanský režim (vztahy mezi občany ČR a státem) a cizinecký režim (vztahy mezi neobčany ČR a
státem).

Zvláštnostmi státního režimu jsou mimořádné vztahy, mezi které v rámci ústavního práva patří válečný stav, stav ohrožení státu a nouzová stav (čl. 43
Ústavy a ÚZB).

S problematikou státního režimu souvisí i pojem a zaměření vnitřní a zahraniční politiky státu. Ústavní právo zde stanoví
- Určité meze, ve kterých se má formování politik státu na konkrétním úseku pohybovat
o platí zásada čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 LZPS à státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví
zákon
- určité směry, ve kterých se má pohybovat utváření státní politiky a na jejím základě i státní vůle (čl. 7 nebo čl. 98 Ústavy)
- určitou intenzitu působení, kdy v právním státě na jedné straně toto působení nelze omezit na použití mocenských prostředků a na straně druhé
lze z funkcí státu ve vztahu ke společnosti dovodit požadavek dostatečného působení, které má právními prostředky zajistit skutečné dosažení
cíle
- stanoví základní pravidla pro přijímání politických rozhodnutí
o uplatňují se zde nejen normy politické (např. koaliční dohody), ale i normy právní (čl. 6, čl. 9 odst. 1 a 2, čl. 10a odst. 2, ...)

Principy ústavního pořádku ČR

Jedná se o principy, na nichž je ČR budována a jejichž změna je pociťována ne jako pouhá novelizace, ale jako revize ústavy.
Jako základní principy lze uvést:
- demokracie
o rozkládá se na množství dalších principů à vláda lidu, lidem a pro lid, svoboda a rovnost těch, kdo rozhodují, princip většiny a ochrany
a menšiny, plurality, konsensu, vlády na čas apod.
- úcta k lidských a občanským právům a svobodám
o opírá se zejména o východiska jako jsou důstojnost, svoboda, rovnost a solidarita
- republikánský princip
o je těsně spjat s demokratickým principem, ale není mu podřízen
o jedná se o protiklad monarchie
o kritérii republikánského zřízení jsou
§ Vyloučení jiné legitimace k výkonu moci, než je moc lidu
§ Svoboda a rovnost jedince před zákonem a orgány a státní moci, rovnost přístupu k veřejným funkcím
§ Úřad jen na základě většiny a na čas
§ Menšina může brzdit a bránit, nikoliv pozitivně určovat
§ Neutralita státu
§ Veřejnost rozhodnutí a jejich kontrola
§ Vázanost Ústavou a zákonem při výkonu úřadu
• Je vyloučeno, aby 2 orgány odvozovaly legitimitu od 2 různých zdrojů (lid x bůh, vlastnictví, původ, ...)
§ Vyloučení monopolu jedné strany à rovnost šancí politických stran
- ČR odpovídá tradičním modelům vlády parlamentní demokracie à jejími základními znaky jsou
o Dualistická exekutiva
§ Prezident + vláda a jí podřízené orgány
o Předseda vlády je jmenován volenou hlavou státu
o Prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy
o Vláda je ústavně-politicky odpovědná Poslanecké sněmovně a musí mít její důvěru
o Hlava státu není ústavně-politicky odpovědná à některá její rozhodnutí podléhají kontrasignaci vlády, jež odpovídá PS
o Vazba výkonné a zákonodárné moci ‒ důvěra vlády X rozpuštění PS prezidentem
o Prezident je symbol, nikoliv rozhodující činitel
o Kontrolní nástroje PS vůči vládě
§ Interpelace, vyšetřovací komise, citační právo, ...
- materiální právní stát
o Klíčový princip z hlediska fungování státu v podobě jeho neutrality, legality výkonu státní moci, svobody jedince, pravidel soudního
řízení a trestního práva
- Ochrana vlastnictví a svobody podnikání
- Unitární princip
o Území státu je jednotné a nedělitelné
- Princip samosprávy
- Princip sociálního státu
o Není výslovně zakotven
- Princip otevřenosti mezinárodnímu právu a nadnárodnímu právu
o Čl. 1 odst. 2 Ústavy

29
 14) Ústavní základy vnitřní a zahraniční politiky ČR a prostředky její
realizace
Státní politiky v ČR a jejich vztah k ústavnímu právu. Politika a funkce ústavy. Cíle vnitřní a zahraniční
politiky a jejich prostřednictvím ústavního pořádku.

Státní politiky v ČR a jejich vztah k ústavnímu právu

Ústavní právo stanoví
- meze, ve kterých se má formování politiky státu odehrávat
o státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které sám zákon stanoví
- určité směry
o ÚP orientuje a usměrňuje jednání v určitém žádoucím směru
- Intenzitu působení
- Základní pravidla pro přijímání politických rozhodnutí

Formování státní politiky je svěřeno státním orgánům obecně, i když každý z nich plní jinou roli. Základním ustanovením formování politiky je čl. 6 Ústavy
à „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“

Ústavní základy vnitřní politiky

V preambuli Ústavy je stanovená snaha o trvale udržitelný rozvoj otevřené společnosti ‒ zachování možnosti pro současné i budoucí generace uspokojovat
základní životní potřeby a nesnižovat rozmanitost společnosti a současně zachovává přirozené funkce subsystému (především ekonomiku a politiku) à cíle
spjaté s udržením existence státu a jeho smyslu

Čl. 7 Ústavy, tzv. ekologický článek) à zaměření politiky státu na ochranu a rozvoj zděděného přírodního a kulturního, hmotného a duchovního bohatství

Čl. 10 Ústavy à vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu (stát se zavázal
provádět určité politiky ‒ stíhání zločinů proti lidskosti, boj s diskriminací, ochrana práv dítěte, ...)

Čl. 98 odst. 1 Ústavy à ČNB je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na
základě zákona.

Dále články LZPS (zejména čl. 26-35 ‒ hospodářská, sociální a kulturní práva)

Vnitřní klid a ochrana před útoky zvenčí à ÚZ č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR

- Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR
- Ochrana jejích demokratických základů
- Ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu

Ústavní základy zahraniční politiky

- Ustanovení o státních symbolech, občanství, státním území a státních hranicích
- Vztah vnitrostátního práva a mezinárodních smluv
- Postoupení některých pravomocí mezinárodním organizacím ‒ čl. 10a odst. 1 „Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů
České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.“

30
 15) Ústavní základy ekonomického systému ČR
Stát jako vlastník. Ústavní základy hospodářské politiky státu a finančního hospodaření státu. Význam
státního rozpočtu a státního závěrečného účtu. Organizační složky státu. Zvláštnosti postavení ČNB.
Úkoly Nejvyššího kontrolního úřadu.

Mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu patří vlastnictví + svoboda podnikání (čl. 9 odst. 2 Ústavy).

Mezi nejdůležitější složky úpravy patří:

- Postavení státu jako vlastníka
- Základy hospodářské politiky státu
o Opírá se o ústavní zásady (LZPS) à ochrana a rovnost všech forem vlastnictví, svoboda podnikání a volby povolání, regulace cenové
politiky nezávislou ČNB, daňová politika, princip rovnosti a nediskriminace, princip smluvní svobody, hospodářská samostatnost
územních samosprávných celků
- Základy finančního hospodaření státu a veřejnoprávních korporací
o Rozpočet a státní závěrečný účet

Stát jako vlastník

Ústavně se předpokládá, že stát může být subjektem vlastnického práva a že existuje státní majetek (čl. 11 odst. 2 LZPS a čl. 97 odst. 1 Ústavy).
Stát, jenž nedisponuje majetkem (pozemky, budovy, technická zařízení, dopravní prostředky, ...) nemůže plnit své funkce. Majetek určuje státní politiku à
nesmí se spoléhat na soukromý sektor, vlastní-li majetek (pouze vybrané oblasti ‒ obranyschopnost státu).
à čl. 11 LZPS ‒ existence forem vlastnictví (i státní)
à odst. 2: „Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen
ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob...“

Majetek slouží k naplňování státních zájmů, smyslem existence státu není hospodaření. Právní konstrukci státu jako vlastníka vystupujícího
v majetkoprávních vztazích upravuje obecně §21 OZ. Disponování s tímto majetkem je především svěřeno moci výkonné (vláda, ministerstva, celní úřady),
pokud zákon nestanoví něco jiného.

Obecná úprava hospodaření à zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích à stát vystupuje jako PO, jeho jménem
vystupují organizační složky státu (ministerstva a jiné správní úřady, Ústavní soud, soudy, zastupitelství, ...). V takovém případě získává i aktivní legitimaci
k podání ústavní stížnosti, byť je to z hlediska problematiky ochrany lidských práv problematická situace.

Zvláštní roli zde plní Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vystupuje za stát v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a
jinými orgány.

Základy hospodářské politiky státu

Základy mají být zaměřené na zachování a rozvoj zděděného přírodního a kulturního, hmotného a duchovního bohatství.

Tato politika se opírá o ústavní zásady jako jsou:

- Ochrana a rovnost všech forem vlastnictví
o Čl. 11 odst. 1 LZPS
o Z hlediska právní úpravy obecně a možnosti vyvlastnění, popř. omezení vlastnického práva zvláště
- Svoboda podnikání (včetně zahraničního obchodu) a volba povolání
o Čl. 26 LZPS
o Vlastník není neomezeným pánem svého majetku, který může využívat pouze v mezích zákonem chráněného obecného zájmu, což se
týká i svobody hospodářské soutěže
o Stát kontroluje možnost střetu veřejného a soukromého zájmu v oblasti svobody podnikání a výkonu povolání (tzv. nepravá
inkompatibilita a Insider trading)
- Svoboda sdružování obecně a vytváření rozmanitých sdružení s výdělečným účelem a sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů
zvláště
o Čl. 20 odst. 1 a čl. 27 odst. 1-3 LZPS
- Regulace cenové politiky nezávislou ČNB
o Čl. 98 odst. 1 Ústavy
o Nález č. 278/2001 Sb.
§ Prezident podal návrh na zrušení některých ustanovení zákona o ČNB à podle něj zužoval Ústavou vymezený hlavní úkol
ČNB a dával vládě až příliš širokou možnost ovlivňovat její činnost à otázkou bylo, jak ústavní pořádek chrání postavení a
činnost ČNB
§ ÚS říká, že smyslem zakotvení ČNB ve zvláštní hlavě Ústavy bylo právě vytvoření ústavního rámce pro její fungování
nezávisle na moci zákonodárné a výkonné

31
 § ÚS dospěl k názoru, že některá ustanovení zákona do nezávislosti ČNB zasahují
- Daňová politika
o Čl. 11 odst. 3 a 5 LZPS
o Je významným prostředkem regulace chování subjektů ekonomického systému
o Dále stát provádí dotační politiku, rozvíjí systém investičních pobídek, veřejných podpor apod., což se týká principu rovnosti a
nediskriminace
- Princip smluvní svobody
o Čl. 2 odst. 3 LZPS a čl. 2 odst. 4 Ústavy
- Hospodářská samostatnost územních samosprávných jednotek
o Čl. 101 odst. 3 Ústavy

Základy finančního hospodaření státu

Jsou v Ústavě upraveny nedostatečně. Ústava zde zná jen státní rozpočet a státní závěrečný účet (čl. 42 Ústavy). Nezná už otázky daní, státního dluhu,
finanční a rozpočtové politiky apod. Tyto otázky navíc rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna.

Rozpočty hrají významnou ústavněprávní roli z hlediska vztahů mezi nejvyššími správními orgány jako jsou kontrola hospodaření vlády, kontrola státních
výdajů, volba preferencí. Státní rozpočet musí být schválen zákonem. Navíc je vyloučena i forma zákonného opatření. Dále zde platí zásada veřejnosti à je
vyloučeno, aby byl návrh rozpočtu projednáván „za zavřenými dveřmi“, stejně jako návrhy jiných aktů s finančním dopadem.

Za plnění státního rozpočtu odpovídá vláda Poslanecké sněmovně a předkládá jí k tomu pololetně zprávu a každoročně státní závěrečný účet.

Zvláštnosti postavení ČNB

Upraveno v hlavě 6, čl. 98 Ústavy: „Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti
lze zasahovat pouze na základě zákona.“ Svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy.

Uznání role financí v životě státu a společnosti, nezávislá na exekutivě i zákonodárné moci při plnění cílů jejího poslání. Vykonává dozor nad komerčními
bankami.

Je PO. Jedná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a hospodaří samostatně s majetkem. ČNB je součástí Evropského systému centrálních bank a
podílí se na plnění jeho cílů a úkolů. Dále je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová
rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy.

Nejvyšším řídicím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiž členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři další členové bankovní rady. Všechny členy bankovní
rady jmenuje prezident republiky na nejvýše dvě šestiletá období.

Podle článku 98 Ústavy ČR a v souladu s primárním právem EU je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu.

V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí a dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank.
Vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických
peněz a směnárnami. K zajištění stanovených úkolů ČNB zpracovává a vytváří statistické informace. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby
státu a veřejnému sektoru. Vede účty organizacím a osobám napojeným na státní rozpočet. Na základě dohody s Ministerstvem financí provádí v souladu
s rozpočtovými pravidly operace spojené s emisemi státních dluhopisů a investicemi na finančních trzích.

Úkoly NKÚ
NKÚ je upraven ve hlavě 5, čl. 97. Jedná se o nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny. Činnost a pravomoci NKÚ upravuje zákon č. 166/1993 Sb.,
o Nejvyšším kontrolním úřadu. Podléhá kontrole PS à Každý rok předává prezident NKÚ Poslanecké sněmovně a Ministerstvu financí účetní závěrku,
která je zároveň ověřena nezávislým auditorem.

Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje, jak stát hospodaří se státním majetkem a s prostředky získanými ze zahraničí. Vyjadřuje se ke státnímu závěrečnému
účtu a dohlíží také na plnění státního rozpočtu. Nejvyšší kontrolní úřad nemá ve své působnosti kontrolu prostředků obcí, měst a krajů, ani kontrolu
společností s majetkovou účastí státu či samosprávy.

32
 16) Ústavněprávní aspekty územní organizace ČR
ČR jako unitární stát. Státní území a hranice ČR. Důvody územního členění. Druhy územního členění a
územních jednotek v ČR (úst. zák. 347/1997 Sb. a zák. 51/2020 Sb.). Hlavní město a státní symboly ČR.

Prostor (území) je jedním ze základních předpokladů existence státu.

Mezi aspekty státního území a jeho členění patří:

- Existence území státu obecně a jeho právní vymezení
- Způsoby nabývání a pozbývání státního území
- Rozčlenění území státu a jeho právní vymezení
- Území vcelku a jeho členění z hlediska organizace státní moci
- Uspořádání území z hlediska vztahu státní moci k jednotlivcům a skupinám
- Územní aspekty existence právního řádu a jeho vztahy k okolí i dovnitř

Srovnání unitárního a federativního státu

Z hlediska státovědy je rozhodující zabývat se státem jako celkem ve vztahu k jeho částem ‒ tedy vztah centrální moci k orgánům vykonávajícím moc
v rámci části, na které se státní území člení.

Z tohoto hlediska existují 2 základní formy státního zřízení

- Unitární stát
o Tvořen správními jednotkami podřízenými centru
o Má jedinou ústavu, jediné občanství, jedinou soustavu nejvyšších státních orgánů
o Jeho územně správní jednotky jsou jeho nedílnou a trvalou součástí
- Federace
o První ucelená koncepce federalizmu byla vytvořena se vznikem USA
o Moderní federalizmus je formou spojení rovnoprávných, autonomních subjektů do jednoho celku ‒ plnění jim společných úkolů se
přenáší na tento celek
o Je státem států
o Subjekty federace mohou mít vlastní ústavy
o Existuje dvojí zákonodárství, občanství, soustava nejvyšších státních orgánů
o Konfederace
§ Tvořena samostatnými státy na základě mezinárodní smlouvy
§ Nemá úplnou soustavu nejvyšších státních orgánů
§ Členské státy mohou vystoupit

ČR jako unitární stát

Princip unitárního státu je stanoven ve čl. 1 odst. 1 Ústavy: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům
a svobodám člověka a občana.“. Dále také ve čl. 11 Ústavy: „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním
zákonem.“

Jednotnost ČR se projevuje zejména v následujících rysech

- Existuje jediná soustava nejvyšších státních orgánů
o Orgány územních jednotek jim podléhají
- Existuje jediné státní občanství
o Na rozdíl od Ústavní listiny z roku 1920 to ale naše Ústava výslovně nezakotvuje
o Občanství obce a kraje má jinou povahu (znak samosprávy) à totéž platí pro občanství EU, které má rovněž ve vztahu ke státnímu
občanství akcesorickou povahu
- Existuje jediná soustava státních symbolů
o Dle zákona č. 3/1993 Sb.
- Existuje jediný právní řád
o Není zde dělba zákonodárné působnosti mezi ČR a jejími územními jednotkami à ty mají pouze právo zákonodárné iniciativy
- Akty ústředních orgánů platí bezprostředně na celém území ČR
o Obyvatelé ČR a orgány územních jednotek přímo podléhají rozhodnutím ústředních orgánů
o V oblasti samosprávy někdy platí výhrada zákona (čl. 101 odst. 4 Ústavy)
- Existuje jediná soudní soustava zajišťující jednotu aplikace práva na čele s Nejvyšším soudem + NSS a Ústavní soud
- Územní jednotky se závazně nepodílí na rozhodování centrálních orgánů
o Nemají právo na paritní zastoupení (např. v Senátu)
o Nic na tom ale nemění jejich právo zákonodárné iniciativy (čl. 41 odst. 2 Ústavy)
- Ústřední orgány státu mají všeobecnou a výlučnou kompetenci, která se vztahuje na celé území ČR
o Není zde žádná dělba působnosti v rámci jednotlivých oblastí státních činností
33
 o Neexistuje mechanismus řešení kompetenčních sporů jako ve federacích
- Územní jednotky nemají právo na oddělení
o Území ČR se děli pouze územně-správně (zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu) a územně-samosprávně (čl. 99 Ústavy)
- Pouze ČR je subjektem mezinárodního práva
o Pouze ČR také formuluje zahraniční politiku
o Mezinárodní styky obcí a krajů musejí být s touto politikou v souladu

ČR se člení na územní jednotky, které nemají povahu státu (jak tomu bylo v ČSFR, která se členila na ČR a SR). Ústava vylučuje existenci jiných útvarů
nadaných atributy svrchovanosti. Tu má dle čl. 1 Ústavy pouze ČR. Jiným územním jednotkám přiznává pouze právo na samosprávu.

Rozlišujeme rovinu
- Koncentrovanou (Ústavní soud, prezident, Parlament ČR)
- Dekoncentrovanou (obecné soudy)
- Centralizovanou (spojeno s přímým výkonem státní moci)
- Decentralizovanou (výkon veřejné moci orgány územní či profesní samosprávy)

I přes unitární formu státu existuje územní samospráva. Je garantována čl. 8 Ústavy a dále upravena hlavou sedmou (čl. 99-105 Ústavy). Zde je samospráva
rozdělena na obce a kraje.

Ústava také říká, že stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona. Přesto je samospráva v zásadě
regulována státní správou co do určení jejího rozsahu a způsobu výkonu, což potvrzuje koncepci unitárního státu.

Státní území, územní a personální výsost ČR

Státní území se chápe jako prostor, ve kterém je vykonávána svrchovaná státní moc ČR prostřednictvím jejích orgánů (územní výsost), prostor, kde je tato
moc výlučná. Je to prostor, na který se vztahuje platnost všech složek právního řádu ČR, včetně mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Podle čl. 11 tvoří území ČR nedílný celek. Na našem území nejsou tzv. enklávy jiných států a současně nemáme exklávy v zahraničí. Území je vymezeno
státní hranicí nejen na povrchu země, ale i svisle směrem nahoru po kosmický prostor a dolů do středu země.

Je třeba rozlišovat mezi územní výsostí ČR a její územní svrchovaností.

- Územní svrchovanost
o Nikdo jiný než ČR prostřednictvím svých ústavně určených orgánů (prezident, vláda, Parlament) nemůže disponovat se státním
územím, měnit jeho hranice, odstupovat jeho části, měnit za jiné území apod.
o Územní suverenita či svrchovanost je jako taková neomezená à je jen jedna s jedním rozměrem
- Územní výsost (jurisdikce)
o Projevuje se v mocenském monopolu na pevně vymezeném státním území, kde stát nerušeně vykonává svou státní moc
o Spočívá v moci nad tímto územím a těmi, kdo se na něm nacházejí (oproti tomu územní suverenita spočívá v možnosti dispozice
s tímto územím)
à jedná se o veřejnoprávní pojmy, je třeba je odlišovat od těch soukromoprávních v podobě vlastnického práva k pozemkům na území ČR

Kromě územní výsosti lze hovořit i o personální výsosti, která se projevuje v možnosti státu zavazovat své občany i mimo státní území v důsledku zvláštního
vztahu věrnosti. Jde o výjimku z ústavního a mezinárodněprávního pravidla, podle kterého je svrchovaná státní moc vykonávána výlučně na státním území.
V některých případech i naše veřejnoprávní předpisy počítají s dosahem výsostných aktů ČR i přes její státní hranice (např. státním občanem ČR se stane
osoba narozená i mimo její území v případě, že alespoň jeden z rodičů je státním občanem ČR).

Státní hranice a jejich změny

Jelikož jsme vnitrozemský stát, je ke změnám státních hranic třeba souhlasu sousedních států. ČR má celkem 4 státní hranice, které jsou delimitovány na
mapách a které tvoří přílohu mezinárodních smluv uzavřených ČR s jejími sousedy o společných hranicích.

V rámci státní hranice existují pro její správu hraniční úseky. V terénu pak dochází k demarkaci státních hranic v podobě hraničních ukazatelů, které se liší
podle toho, zda vyznačují počátek státní hranice, počátek hraničního úseku nebo významnou či běžnou změnu průběhu státní hranice.

Souhlasu formou ústavního zákona je třeba při jakékoliv změně státního území, ať aktuální, budoucí nebo jen možné. K souhlasu s uzavřením mezinárodní
smlouvy o vymezení státních hranic stačí již pouhá prostá většina. Těmito smlouvami s drobnými změnami z poslední doby jsou 4 základní smlouvy
vymezující státní hranice s našimi sousedy:
- Smlouva mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných státních hranicích
- Smlouva o společných hranicích s Polskou republikou
- Smlouva mezi ČR a SR o společných státních hranicích
- Smlouva mezi ČR a SRN o společných státních hranicích
V souvislosti s přistoupením ČR k Schengenskému prostoru došlo nově k rozčlenění ochrany státní hranice ČR. Pro vnější státní hranici (s nečlenským
státem systému, prakticky jen mezinárodní letiště) platí dosavadní úprava a hranici lze překročit jen na určitém místě (přechod). V případě vnitřní státní
hranice (s členským státem) platí, že ji lze překročit kdekoliv.

34
 Územně správní členění ČR
Území většiny států se člení pro nejrůznější účely. Z hlediska efektivnějšího výkonu státní moci se dělí zejména pro oblast výkonu moci výkonné a soudní.
Největší pozornost je ale obvykle zaměřena na výkon státní správy, kde rozlišujeme členění obecné a zvláštní:
- Obecné správní členění à zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu
- Jiná územní členění, než je obecně členění à pro účely báňské správy, celní správy, letecké dopravy, železniční dopravy apod.

Území ČR se nečlení územně politicky. Ústava nepřipouští existenci územních útvarů s atributy státnosti. Nedělitelnost území neznamená, že v jeho rámci
neprobíhá v zájmu výkonu státní správy a samosprávy další členění.

Územně správní členění není předmětem podrobné ústavní úpravy. Ústava pouze umožňuje, aby zákon stanovil, kdy je území územních samosprávných
jednotek současně správním obvodem.

Stále platí zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu à podle něj se území ČR dělí na kraje, ty pak na okresy a okresy pak na obce. Územně správní
členění je v moderním státě jednotné. To platí i pro ČR, kde platí jednotná a symetrická úprava územní organizace s určitou výjimkou v podobě hlavního
města Prahy.

Pokud kraj vykonává přenesenou působnost, je rovněž správním obvodem. Zákon o územním členění státu pochází z roku 1960, kdy panovala koncepce
jednoty státní moci. Území státu se proto symetricky dělilo pro výkon veškeré státní moci. Po roce 1989 to ztratilo význam z hlediska vydělení Parlamentu
z jednotné soustavy zastupitelských orgánů typu dřívějších národních výborů.

Mimo ústavní úpravu zůstává existence vojenských újezdů. Každá část území ČR je součástí některé obce (tzv. obecní přímus), avšak jen za podmínky, že
zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Takovým zákonem je zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR. Jejich území je vyňato z územně samosprávné
organizace obcí. Jsou vedeny jako součást územních správních okresů a jejich obyvatelé mají práva občanů kraje, nikoliv obce.

Územně samosprávné členění ČR

Ústavně je zdůrazněn význam územně samosprávného členění. Podle čl. 99 Ústavy se ČR člení na obce jako základní územní samosprávné celky a od 1.1.
200 též na kraje jako vyšší územní samosprávné celky.

Postavení obcí jako samosprávních jednotek se rovněž promítá do úpravy možnosti změn jejich území. Obecně je nyní právo obcí na samosprávu zaručeno
čl. 8 Ústavy ČR.

Významným problémem jsou změny v existujícím samosprávném uspořádání. Pro ústavní právo je klíčovou otázkou, zda existuje ústavní právo na vznik a
trvání obce nebo VÚSC à nelze dovodit právo konkrétní obce na existenci. Stát může za určitých podmínek rozhodnout o jejím zániku.

V zákonné rovině dynamiku územní samosprávy upravuje zákon č. 128/200 Sb., o obcích a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích.
à OzŘ upravuje slučování a rozdělování obcí na základě dohody se sloučit
- Území obce po sloučení tvoří území slučovaných obcí
- Jedna obec se však může také dohodou připojit k sousední obci
- Dohodu o sloučení obcí lze uzavřít na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva, pokud od 30 dnů od zveřejnění tohoto rozhodnutí není podán
návrh na konání místního referenda o této věci

Nová obec může vzniknout oddělením části obce, případně změnou či zrušením vojenského újezdu. OZř stanoví řadu podmínek, za kterých může k oddělení
dojít:
- Souhlas vyjádřený občany dotčené části obce v místním referendu
- Zákaz vzniku enkláv
o Nová obec musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a tvořící
souvislý územní celek
- Zákaz vzniku miniobcí
o Musí mít po oddělení každá obec alespoň 1000 obyvatel
- Změny lze provádět jen k počátku kalendářního roku
- Souhlas krajského úřadu vydaný v přenesené působnosti

Změny hranic samosprávných krajů jsou prováděny pouze zákonem. Jejich zřizování a rušení je však možné pouze cestou ústavního zákona. Zřízeno je
celkem 13 krajů. Praha je sice VÚSC jako kraj, ale jinak zachovává postavení obce (včetně voleb). Praha je z hlediska územně správního členění
samostatnou územní jednotkou, která není součástí žádného správního kraje. Z hlediska územně samosprávného členění je Praha obcí jako základní
územně samosprávný celek a současně krajem, který se dál člení na městské části.

V rámci ústavního práva je však nejdůležitější postavení Prahy jako hlavního města ČR podle čl. 13 Ústavy. Na rozdíl od předchozích ústav platná Ústava
nerozlišuje aspekty hlavního města a sídelního města. Pojem hlavního města nespojuje s tím, že má být současně pravidelným sídlem orgánů ČR. Proto
má ČR zakotvené jedno hlavní město a 5 sídelních měst à Praha, Jihlava, Olomouc, Opava a Brno.

35
 17) Státní občanství
Pojem, význam, prameny a principy právní úpravy. Základní aspekty judikatury Ústavního soudu v
otázkách státního občanství (v rozsahu přednášky).

Pojem státního občanství ČR není v našem právním řádu vymezen. Zákon o státním občanství definuje státního občana, nikoliv však státní občanství.
Státní občanství je časově trvalý, místně neomezený právní vztah FO a státu, který vzniká z vůle státu a je proti vůli FO nezrušitelný. Je předpokladem vzniku
určitých vzájemných práv a povinností a zakládá zvláštní právní vztahy mezi ČR a jinými státy spočívající zejména v právu ČR rozhodovat o udělování svého
státního občanství, v povinnosti jiných států přihlížet při posuzování státního občanství, v povinnosti jiných států přihlížet při posuzování státního občanství
ČR (diplomatická ochrana). Je to jeden z pojmových znaků moderního státu.

Na tomto základě se FO nachází v právním stavu (status civitatis), který je podmínkou, aby mohla po splnění dalších zákonných podmínek na ČR požadovat
dále zejména:
- Právo pobytu na území státu
- Právo účasti na správě veřejných záležitostí
- Právo na odpor
- Právo na hmotné zabezpečení
- Právo na ochranu zdraví, poskytnutí vzdělání
- Právo možnosti výkonu určitých povolání a činností

Právní povaha občanství je chápána různě:

- Právní vztah ‒ důraz na vymezení vzájemných práv a povinností
- Právní stav ‒ občanství je právním statusem jedince, ze kterého plynou práva a povinnosti
- Veřejné subjektivní právo ‒ otázka, zda existuje právo na státní občanství

Povinnosti spjaté se státním občanstvím: věrnost státu, jeho obrana (branný zákon) a dodržování jeho právních předpisů i mimo její území. Od roku 2004
je každý občan ČR současně občanem EU. Občanství EU je ovšem akcesorické, kdežto občanství ČR je hlavní. Možnost též hovořit o občanství ve
funkcionálním smyslu, kdy určitá osoba není našim občanem, ale podle našeho práva se tak na ni hledí.

Občanství územního samosprávného celku má jinou povahu a vyjadřuje personální základ územní samosprávy.

Prameny právní úpravy státního občanství v ČR:

- Ústavní úprava à čl. 12 odst. 1 (Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.) a odst. 2 (Nikdo nemůže být proti své
vůli zbaven státního občanství.)
- Zákonná úprava à zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství ČR
- Nad-zákonná úprava à úmluvy, mezinárodní smlouvy řešící problematiku dvojího občanství, ...

Principy právní úpravy státního občanství v ČR:

- Princip nepřípustnosti aparteismu (nemůže být někdo bez občanství)
- Vyloučení bipolitismu
o Naše právní úprava brání vzniku dvojího nebo vícerého státního občanství à od 1.1. 2014 to ale již neplatí a tento princip je výrazně
omezen
- Právní zabezpečení jednotného státního občanství rodičů a dětí (do 18 let věku)
- Právo individuálního nabývání a pozbývání občanství (člověk může pouze sám za sebe)
- Právní výlučnosti státního občanství ČR
- Právní rovnosti občanů bez ohledu na způsob nabytí státního občanství
o V ČR nerozlišujeme v právech občanů od narození (filiace) a naturalizovaných občanů

Okolnosti zániku ČSFR v souvislosti se státním občanstvím

à podle zákona o státním občanství se staly občany ČR na základě principu materiální kontinuity k 1.1. 1992 ty FO, které byly státními občany ČR a zároveň
státními občany ČSFR.
FO, která byla k 31.12. 1992 státním občanem ČSFR, ale neměla státní občanství ČR ani SR, si mohla zvolit státní občanství ČR prohlášením.
Někteří státní občané SR mohli nabýt státní občanství ČR prohlášením, přičemž státní občanství SR jim mohlo zůstat zachováno (např. osoby od doby
rozdělení federace trvale žijící v ČR a nezletilé dítě takové osoby, které slovenského občanství nabyly udělením).

Kromě ZOS existuje řada dalších zákonů a mezinárodních smluv, které tuto problematiku upravují.

Judikatura
NSS: 6 A 25/2002-42
Žadatel o udělení státního občanství České republiky je legitimován k žalobě proti rozhodnutí, jímž mu státní občanství nebylo uděleno, tvrdí-li, že v řízení o
jeho žádosti byla porušena jeho práva účastníka správního řízení.

36
ÚS: IV. ÚS 34/97
Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR důsledně rozlišuje institut volby státního občanství a institut nabytí státního občanství na vlastní žádost
podle ustanovení § 17, a to opodstatněně, neboť volba je svou povahou jednostranným aktem, zatímco žádost předpokládá konsensus druhé strany. Z
tohoto důvodu volbu SO nelze podřadit pod případ nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost. Všechny akty, jimiž jednotlivec má či může pozbýt SO
ČR, musí být nutně pozměněny jeho souhlasným projevem vůle. O takový souhlasný a jednoznačný projev vůle však ve stěžovatelově případě nejde, a to
tím spíše, že stěžovatel jej učinil v situaci, kdy zákon neupravuje volbu SO státním občanem ČR, a tím postrádá ustanovení nezbytné pro předvídatelnost a
seznatelnost následků takového právního úkonu, a rovněž nezbytné v zájmu právní jistoty.

37
 18) Nabývání a pozbývání státního občanství ČR
Přehled způsobů obecně a podle platné právní úpravy. Zvláštnosti právní úpravy udělování státního
občanství.

Nabývání státního občanství ČR

Nabytí občanství rozlišujeme dle skutečností, ze kterých se odvozuje:
- Původní (originární)
o FO získává státní občanství přímo od státu, nikoliv v návaznosti na občanství někoho jiného
o Udělení, znovuudělení, nalezení na území, prohlášení
- Derivativní
o FO získává své občanství v návaznosti na občanství někoho jiného
o Narození, osvojení, uznání otcovství, zahrnutí do žádosti o udělení

Obecně pak nabývání dělíme dle právně relevantních důvodů:

- Ze zákona nebo z mezinárodní smlouvy (hromadně po první a druhé světové válce)
- Z právní skutečnosti (které nemůže budoucí občan bezprostředně ovlivnit ‒ narození)
- Z projevu vůle budoucího občana (prohlášení, opce)
- Z projevu vůle státu (udělení na žádost, navrácení občanství, rehabilitace)

Nově je nabývání státního občanství upraveno v zákoně 186/2013 Sb., o státním občanství ČR

Státní občanství ČR se nabývá

- Narozením
o Dítě nabývá státní občanství ČR narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z rodičů státním občanem ČR (ius sanquinis)
o Státní občanství nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství
(apatrida), pokud jsou oba rodiče apatridé a alespoň jeden z nich má na území ČR ke dni narození dítěte povolen pobyt (ius soli)
- Určením otcovství
o Dítě, jehož matka není státní občankou ČR, nabývá státní občanství ČR dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o určení otcovství
státního občana ČR
- Osvojením
o Dítě nabývá státní občanství ČR osvojením, je-li alespoň jeden z osvojitelů státním občanem ČR
- Nalezením na území ČR
o Dítě mladší 3 let nalezené na území ČR, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá SO ČR dnem nalezení na území ČR, pokud do 6
měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu
- Udělením na žádost
o Rozhoduje o tom Ministerstvo vnitra
o Nejedná se o právní nárok, podmínky jsou uvedeny v §13 zákona
- Prohlášením
o Prohlášením o nabytí SO ČR může nabýt státní občanství ČR FO, která pozbyla české nebo československé státní občanství přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejedná-li se o československého státního občana, který se ke dni 1.1. 1969 stal, nebo by se
k tomuto dni stal státním občanem Slovenské socialistické republiky, anebo po 1.1. 1969 nabyl státní občanství SR a je dosud jejím
občanem
- V souvislosti se svěřením do ústavní, pěstounské nebo jiné formy náhradní péče

Pozbývání státního občanství ČR

Státní občan ČR pozbývá státní občanství ČR prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:
- Trvale se zdržuje v cizině
- Není v ČR přihlášen k trvalému pobytu
- Je zároveň státním občanem cizího státu
o Nebo žádá o nabytí státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství ČR činí v souvislosti s nabytím tohoto státního
občanství

Nová právní úprava plně opouští princip jediného státního občanství, a naopak se zcela přiklání k možnosti existence dvojí či vícerého státního občanství
pro české státní občany. V nové právní úpravě je tak jednoznačně akcentován trend, který se v oblasti státního občanství stále více uplatňuje i v jiných
evropských státech,

38
 19) Pojem základních práv a svobod
Základní pojmy. Pojem základního práva a svobody. Zvláštnosti. Subjekty (nositelé a adresáti). Obsah.
Funkce. Pojem základní povinnosti.

Pojem základního práva a svobody

Základní práva a svobody jsou ústavně zaručená subjektivní veřejná práva.
K tomuto pojmu můžeme přistupovat z několika přístupů:
- Přirozenoprávní pojetí
o Vychází z toho, že práva a svobody existují nezávisle na právním zakotvení v nějakém aktu státní moci
- Pozitivistické pojetí
o Má svůj původ zejména v názoru G. Jellineka à každé subjektivní právo předpokládá existenci nějakého objektivního práva, právního
řádu, jehož prostřednictvím je vytvořeno, uznáno a chráněno
o Nejdříve zde musí být objektivní právo a až poté právo subjektivní
- Individualistické teorie
- Kolektivistické teorie
- Liberální teorie
- Sociálně státní pojetí
- Náboženské pojetí (Starý a Nový zákon, hinduismus, Islám)
LZPS je budována na přirozenoprávním pojetí těchto práv. Právní povaha základních práv a svobod je dána v ČR jejich ústavním zakotvením a jedině
ústavně zaručených a ústavně formulovaných práv je možno se v ČR vůči státní moci dovolat.

Rozdíl je v tom, zda o základní práva musíme bojovat (důsledek přirozenoprávního pojetí) nebo zda je vůči státu uplatňujeme (pozitivovaná práva).

Neexistuje žádný obecně uznaný výčet lidských práv.

Úprava základních práv a svobod vymezuje
- Vztah státní moci k jedinci obecně
- Autonomní prostory jednotlivce chráněné před zásahy státní moci
- Možnost jednotlivce podílet se na správě veřejných věcí
- Poskytování jedinci nějaké plnění

Práva = uplatňování nároků vůči státní moci x Svobody = spojeny se zaručením autonomních prostorů, kam nebude veřejná moc zasahovat

Mají-li mít základní práva a svobody povahu subjektivního veřejného práva, musí být pozitivně-právně zakotveny, aby je bylo možno prosadit vůči státní
moci, jde o jejich deklarování.

Charakteristika základních práv a svobod:

- Jsou ústavně zaručené
- Mají povahu subjektivního veřejného práva
o Jednotlivce je nositelem, stát je adresátem těchto práv
o Nemůže se jich dovolávat někdo, koho se to netýká
- Mají zvláštní obsah
o Zajištění autonomních prostorů jedince chráněných před zásahy veřejné moci
o Možnost jednotlivce účastnit se na správě veřejných záležitostí
o Nároky jednotlivce vůči státu na plnění
- Vznikají přímo na základě ústavy nebo mezinárodní smlouvy
o Jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné, trvalé
o Stejný rozsah pro všechny subjekty
o Nelze s nimi disponovat
- Jsou vymahatelné vůči státu prostřednictvím nezávislé státní moci (čl. 4 Ústavy)
- Představují současné ústavní hodnoty, kterými je stát ve své činnosti vázán (čl. 1 a 2 Ústavy)

Nositelé a adresáti
Můžeme rozlišovat způsobilost k základním právům a svobodám (tzv. schopnost být jejich nositelem či subjektem) a způsobilost k jednání v oblasti
základních práv.
Nositelé
- Zpravidla fyzické osoby
o Některá základní práva jsou omezena pouze na občany ČR
o Někde LZPS hovoří o mladistvých, těhotných ženách apod.
- Právnické osoby

39
 o Základní práva a svobody jsou pro ně uznávaná s ohledem na jejich povahu (např. nemohou mít právo na život, ale mohou mít právo
vlastnit či podnikat)
o V ČR se uznává, že vystupuje-li stát jako PO v majetkoprávních vztazích, může se rovněž dovolávat základních práv a svobod, ovšem
v omezeném rozsahu
Adresáti nároků
- Stát a jeho orgány
o Jejich povinnost je podle povahy těchto práv buď nezasahovat do vyhrazených autonomních prostorů, zajišťovat účast na správě
veřejných záležitostí nebo poskytovat stanovená plnění
o Adresátem základních práv nemůže být moc cizí

Nositelé a adresáti základních práv a svobod obecně:

- FO
o Každá lidská bytost je nositelem základních práv a svobod, nejen na území ČR
- Cizinci
o Mají mít všechna práva jako občané daného státu s výjimkou těch, která se váží na státní občanství (čl. 42 LZPS) - např. některá
politická práva
- PO
o Chybí zde výslovné přiznání základních práv a svobod
o Mohou se dovolávat jen těch práv, které odpovídají jejich povaze
o Zákon o ÚS v § 72 odst. 1 výslovně umožnil, aby mohly ústavní stížnost podávat právě i PO
- Sdružení bez právní subjektivity
o Ve smyslu čl. 34 EÚLP mají určitá práva a povinnosti, kterých se mohou dovolávat
- Stát a orgány veřejné moci jako nositelé
o Státní či veřejná moc nemůžou být nositelé základních práv a svobod à jsou totiž adresátem
o Výjimka à právo samosprávy na zvláštní ústavní stížnost

Obsah základních práv a svobod

Obsahem základních práv a svobod jsou nároky, které pro subjekty plynou vůči státní moci. Základní práva a svobody jsou v našem ústavním systému
současně hodnotami, kterými je stát vázán ve své činnosti. Základní práva a svobody slouží při rozhodování nejen Ústavního soudu, ale i ostatních soudů
jako měřítko právnosti právních předpisů různé právní síly a jako měřítko pro jejich aplikaci a výklad.

Dalším významným aspektem obsahu základních práv a svobod je vytváření institutů a institucí (rodina, vlastnictví). Ty nejsou vždy subjekty základních
práv. Jejich prostřednictvím však ústavodárce institucionalizuje realizaci těchto základních práv a svobod. Např. v souvislosti s právem vlastnit majetek je
takovou institucionální zárukou zakotvení institutu vlastnictví.

Dalším aspektem obsahu je vymezení okruhu společenských vztahů, které regulují. Jde o vymezení toho, jaký rozsah a jaký okruh společenských vztahů je
jednotlivými ustanoveními chráněn, přesněji jaké nároky nositele základních práv jsou v těchto vztazích chráněny. Je třeba rozlišovat, co jednotlivá ústavní
ustanovení regulují (důraz na předmět) a co chrání (důraz na funkci).

Funkce základních práv a svobod

Funkce základních práv a svobod souvisejí s jejich obsahem a jsou to hlavní směry jejich působení na společenské vztahy a chování jejich subjektů:
- Funkce omezení státní moci
o Obecně vyjádřena v čl. 2 odst. 2 LZPS
o Státní moc se při tom neomezuje pouze na zanechání nějakých zásahů
- Funkce nároku na pomoc, přispění ze strany státu
o V souladu s jeho možnostmi a postavením
- Funkce zajištění účasti jednotlivce na správě veřejných záležitostí
o Vytvoření podmínek pro to, aby se na jejím fungování mohl jednotlivec rovnoprávně s ostatními podílet
- Funkce vytvoření záruk vlastní realizace
o K tomu v LZPS slouží úprava základních, tzv. justičních práv, které nositelům umožňují, aby je mohli ve vztahu ke státní či veřejné
moci prosadit, vymoci
o K tomu slouží záruky jako existence nezávislého soudnictví, institut zákonného soudce, právo na právní pomoc a obhajobu, pravidla
soudního řízení apod
o Tato práva mají akcesorickou povahu à uplatní se jen tehdy, když jejich prostřednictvím bude uplatňováno nějaké jiné právo

Pojem základní povinnosti

= ústavně zakotvené závazky vůči státu něco učinit nebo se něčeho zdržet

Stát by nemohl fungovat bez toho, kdyby lidé nacházející se pod jurisdikcí státu neplnili své povinnosti. LZPS ani Ústava základní povinnosti nestanoví, to
učinil ÚZ o bezpečnosti státu v roce 1998.

Základní povinnosti nepřímo zmiňuje LZPS, např.

- Čl. 11 odst. 3 (vlastnictví zavazuje)
40
 - Čl. 15 odst. 3 (vojenská služba)
- Čl. 33 odst. 1 (povinná školní docházka)
- ...

Základní práva a povinnosti jsou formulovány abstraktně, proto LZPS umožňuje konkretizace a omezení (čl. 4 LZPS)

41
 20) Prameny právní úpravy základních práv a svobod
Mezinárodní závazky ČR (čl. 1 odst. 2 Ústavy) a způsoby jejich zajištění v právním řádu. Pojem
mezinárodní smlouvy podle čl. 10, čl. 10a a čl. 49 Ústavy.

Základní práva a svobody vytvářejí pouze základ pro postavení jednotlivce ve státě. Z toho hlediska můžeme prameny právní úpravy jeho postavení rozdělit
od 3 základních skupin:
- Ústavní pořádek ČR
o Obvykle základy postavení jedince obsahují ústavy, ČR je ale výjimkou à vychází z existence LZPS a prohlašuje ji za součást ústavního
pořádku, nikoliv za součást Ústavy samotné, Ústava však obsahuje některá ustanovení ohledně ZPS (čl. 12 odst. 2 a 96 à souvisejí
s nimi čl. 1-10, 18, 19, 81, 87, 90, 95, 100, 102)
o Některá základní práva a svobody nejsou výslovně zakotveny a jsou dovozovány judikaturou (zejména z pojmu právního státu)
- Mezinárodní smlouvy
o Ústavní postavení mezinárodních smluv v právním řádu ČR upravuje čl. 10 Ústavy à stanoví jejich aplikační přednost před našimi
zákony
o Jsou stanoveny stejné podmínky schválení jako u ústavních zákonů à musí být schváleny Parlamentem, ratifikovány prezidentem
s kontrasignací předsedy vlády
o je třeba vyhlášení uvnitř státu, jsou přímo uplatnitelné
o musí upravovat otázky základních práv a svobod nebo se jich aspoň týkat à Ústava stanoví, že tyto smlouvy mají přednost před
zákonem, nestanoví však, zda jsou na úrovni ústavních zákonů či dokonce mají přednost před ústavními zákony
o př. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod přijatá na půdě Rady Evropy, Mezinárodní pakt o občanských a
politických právech, Úmluva o právech dítěte, ...
o
- Nadnárodní právo (zejména právo EU)
o Základní místo zaujímají SEU, SFEU a souhrnně pak LZPEU

Všeobecná deklarace lidských práv mezi prameny nenáleží, i když s ní náš právní řád počítá výslovně (jako odkaz). Nesplňuje totiž podmínky ratifikace a
vyhlášení.

à Konkursní nález (Nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25.6. 2002, 403/2002 Sb.)
V tomto nálezu řešil ÚS ústavnost některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
V nálezu ÚS rozšířil rozsah ústavního pořádku kromě v čl. 112 Ústavy vypočtených ústavních zákonů též v podstatě na neurčitou množinu lidskoprávních
mezinárodních smluv. Přesné vymezení ústavního pořádku zůstává tedy jen na ÚS.

Paradox à k přijetí ústavního zákona je třeba 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů X k ratifikaci mezinárodní smlouvy je třeba
souhlasu obou komor Parlamentu daného prostými většinami à jednotlivé části ústavního pořádku mohou být přijímány výrazně odlišnými procedurami.

Mezinárodní závazky ČR a způsoby jejich zajištění v právním řádu

V ČR máme monistický způsob zavádění mezinárodních smluv (čl. 10 Ústavy) à za určitých podmínek se MS stává součástí právního řádu.

Článek 10a Ústavy: „Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánu České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.“

Vydá se prováděcí vnitrostátní předpis. Většinou jde smlouvu přímo aplikovat, ale v některých případech to nelze (buď je obecná a nestanoví přímo práva
a povinnosti, nebo u ní něco chybí). Aplikaci tak musí obstarat stát. Smlouva se stane součástí právního řádu, ale je nepoužitelná pro jednotlivce a stát
musí vydat prováděcí předpis, který to konkretizuje.

Vnitrostátní úprava se musí přizpůsobit, aby nebyla v rozporu.

Článek 49 zavádí druhy smluv, k jejichž ratifikaci je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

42
 21) Základní východiska Listiny
Svoboda a rovnost jednotlivce v podmínkách právního státu. Povaha základních práv a svobod
(nezadatelnost, nezcizitelnost, nezrušitelnost, nepromlčitelnost.) Podstata a smysl základního práva a
svobody. Přirozenoprávní povaha? Stát a základní práva a svobody. Pojem diskriminace, stanovení
povinností. Princip úcty k lidským a občanským právům v Ústavě ČR.

V roce 1991 přijalo Federální shromáždění ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního
shromáždění. Po sporech bylo v roce 1992 rozhodnuto, že se nestane součástí připravované Ústavy, ale bude spolu s Ústavou součástí ústavního pořádku.

Subjektivním právem je především oprávnění něco po někom vyžadovat. Svoboda je spjata s vymezením autonomních prostorů, do kterých nemá stát
zasahovat (život, zdraví, svoboda, soukromí, ...) V případě práv je třeba poukázat na jejich zakotvení v právním předpise, kdežto v případě svobod to není
třeba.

Základní ústavní východiska postavení jednotlivce nacházíme v LZPS ve článku 1:

- Svoboda a rovnost jedince v důstojnosti a v právech
o Fundament, na kterém je celá Listina stavěna
o Jsou 3 pilíře, na kterých je založena úprava postavení jedince
§ Důstojnost lidské bytosti
§ Svoboda
§ Rovnost
o Uznání svobody jednotlivce à projev svobody spočívá v definování autonomních prostorů pro jednání a vytváří prostor pro možnost
volání jedince k odpovědnosti
o Rovnost v důstojnosti à důstojnost lidské bytosti je dána její samotnou existencí
o Rovnost v právech à obsahem celé LZPS, obecné pravidlo rovnosti = zákaz diskriminace
- Povaha základních práv a svobod
o Mají přirozenoprávní základ
o Nezadatelnost ‒ nikdo je nemůže jinému zadat, postoupit, či dát do zástavy, nikdo je nemůže pominout
o Nezcizitelnost ‒ nemůžou se převést za úplatu, darovat jinému nebo se jich zřeknout
o Nepromlčitelnost ‒ nezanikají nevyužitím v určité době
o Nezrušitelnost ‒ státní moc je může pouze uznat, prohlásit, nemůže je ale zrušit
- Stát a základní práva a svobody ‒ význam ZPS je důležitý i pro činnost státu, jsou zde pravidla:
o Čl. 1 Ústavy a čl. 2 LZPS à sebeomezení státní moci
o Zákaz postihovat subjekty ZPS za to, že je uplatňují
o Nikdo nesmí zneužívat svých ZPS na úkor ostatních
o Ochrana práv a svobod jiných subjektů je častým důvodem pro omezení (čl. 16 odst. 4 LZPS)
o Nedotknutelnost ZPS z hlediska jejich podstaty a smyslu ‒ podstatou je to, na čem je založeno a smyslem je to, k čemu slouží
- Zákaz diskriminace (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 LZPS)
o Negativní diskriminace (nepřípustná) a pozitivní (někdy se připouští, např. v USA) v právech i v omezeních
o Diskriminace = situace, ve které se z určitého důvodu někdo vylučuje, v něčem omezuje nebo se například někam řadí
- Pravidla pro stanovení povinností (čl. 4 odst. 1 LZPS)
o Tripartice
§ Secundum legem (podle zákona)
§ Intra legem (v rámci zákona)
§ Zachování základních práv a svobod
- Pravidla pro omezení základních práv a svobod (čl. 4 odst. 2-4 LZPS)
o Zákon, podmínky v LZPS, nediskriminace, zachování podstaty a smyslu ZPS

Na obecná východiska navazuje tzv. katalog základních práv a svobod obsažený v čl. 5-40 LZPS. Jeho obsáhlost si vyžádala uspořádání obsahu LZPS do
několika hlav, pro které byla zvolena východiska především obsahová.
- Preambule
- I. Obecná ustanovení (čl. 1-4)
- II. Lidská práva a základní svobody (čl. 5-23)
o 1. Základní lidská práva a svobody (čl. 5-16)
o 2. Politická práva (čl. 17-23)
- III. Práva národnostních a etnických menšin (čl. 24-25)
- IV. Hospodářská, sociální a kulturní práva (čl. 26-35)
- V. Právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36-40)
- VI. Ustanovení společná (čl. 41-44)

Lze rozlišovat mezi obecnými ustanoveními (zejména čl. 7 odst. 1, čl. 17 odst. 1, čl. 36 odst. 1) a speciálními, která se věnují jednotlivým aspektům postavení
jednotlivce.

43
 Princip úcty k lidským právům
Je vymezen v čl. 1 Ústavy: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

Jedná se o klíčový princip. Promítá se do principu demokratického a principu právního státu. Je východiskem pro rozhodování orgánů. Jeho základní pilíře
jsou
- Důstojnost ‒ výraz svébytnosti a autonomie osobnosti člověka
- Svoboda ‒ svoboda od něčeho a svoboda k něčemu
- Rovnost ‒ omezuje svobodu jednat neomezeně, rovnost šancí

44
 22) Podmínky omezení základních práv a svobod
Základní práva a svobody jako měřítko a mez zásahů státní moci. Prostředky ochrany před nadměrným
omezením (meze mezí, podstata a smysl základního práva a svobody). Proporcionalita nebo racionalita
zásahu. Test proporcionality a test racionality ‒ základní složky a postupy. Rozdíly v omezení základního
práva a svobody (zásah, porušení). Mimořádné stavy a omezení základních práv a svobod.

K omezení ZPS je třeba zákona, který vyžaduje zvláštních podmínek.

Pro tuto problematiku platí 2 východiska:

- Uznání přirozenoprávního základu práv a svobod zakotvených v Listině
o Stát je garantem, nikoliv poskytovatelem
- Mezinárodní závazky ČR
o EÚLP výslovně stanoví, že nelze ani za mimořádných okolností zrušit platnost některých ustanovení Listiny
§ Čl. 5, způsobilost k právům
§ Čl. 6 odst. 1, právo na život
§ Čl. 7 odst. 2, zákaz mučení a podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu
§ Čl. 8 odst. 2, nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku
§ Čl. 15 odst. 1, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání
§ Čl. 40 odst. 5, zásada ne bis in idem
§ Čl. 40 odst. 6, legalita TP a zákaz retroaktivity

Pro zásah do základních práv existují 4 pravidla:

- Obecná pravidla pro zásah do ZP dle čl. 4 LZPS
o Obsahuje řadu ustanovení výslovně umožňujících omezení ZPS
- Konkrétní pravidla pro ústavní zásah do základních práv
o Umístěno v textu LZPS u jednotlivých ZPS (např. čl. 11 odst. 4, vyvlastnění, ...)
- Nepřímá možnost omezení ZP
o V jiných ustanovení jsou možnosti omezení obsaženy nepřímo
o Je zde zakódována možnost omezení základního práva, které by bylo vykonáváno ke škodě třetích osob nebo nevhodným způsobem
- Omezení ZP bez výslovného zmocnění
o Není to sice v LZPS přímo uvedeno, ale přitom nelze takovéto omezení považovat za neústavní zásah do ZP
o V případě kolidujícího základního práva třetích osob
o Použití zásady přiměřenosti (proporcionality), zákaz nadbytečnosti zásahu veřejné moci
o Zásada zvažování hodnot
o Omezení v případě určitých skupin subjektů (nezletilí, soudci, vězni apod.) a v případě mimořádných situací

Dále Listina konkretizuje, že omezení musí být:

- být stanoveno zákonem
- sledovat legitimní cíl (např. veřejná bezpečnost, veřejný pořádek, ochrana jiných práv, mravnost atd.)
- být v demokratické společnosti nezbytné
Pokud tedy dojde k omezení základních práv na základě kolize s jinými základními právy či ústavně chráněnými statky, bude se tato kolize posuzovat
principem proporcionality.

Prostředky ochrany před nadměrným omezením

- přezkum omezování základních práv Evropským soudem pro lidská práva
o ESLP posuzuje splnění 3 výše uvedených kroků v rámci pětistupňového testu à
§ Spadá případ pod rozsah některé ze článků Úmluvy?
§ Došlo k zásahu do příslušného práva?
§ Byl zásah zákonný?
§ Sledoval některý z legitimních cílů?
§ Byl zásah nezbytný?
o Situace je odlišná, pokud se jedná o pozitivní závazky, kdy porušení základního práva spočívá v tom, že stát nesplnil nějakou svou
povinnost, která je pojímána jako povinnost lidskoprávní à zde se neaplikuje pětistupňový test, ale zjišťuje se
§ zda případ spadá pod rozsah některého z článků Úmluvy
§ zda z něj lze dovodit určitý pozitivní závazek
§ zda byl tento závazek příslušným státem naplněn
- řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem
o z pohledu vnitrostátního platí, že ústavní stížnost lze podat proti zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv
o v souvislosti s konkrétním zásahem je nutné se ptát, zda
§ šlo o zásah orgánu veřejné moci
§ šlo o zásah do sféry chráněné základním právem
45
 § došlo zásahem k porušení práva
- řízení o kontrole právních předpisů před Ústavním soudem
o uplatňuje se objektivně-právní funkce základních práv à Listina či konkrétní lidskoprávní MS (součást ústavního pořádku) slouží jako
objektivně právní kritérium pro posouzení ústavnosti napadeného právního předpisu
o ÚS může dojít i k závěru, že je protiústavní absence určité právní úpravy

Rozdíl mezi řízením před ESLP a ÚS

à ESLP se zabývá pouze individuálními stížnostmi a v rámci nich může posoudit lidskoprávní konformitu určitého právního předpisu
à ÚS může o souladu právního předpisu s ústavním pořádkem rozhodovat jak nezávislé na konkrétním sporu, tak v souvislosti s ním

Využití nástrojů pro omezení základních práv daných Listinou nesmí nikdy vést k intenzivnějšímu zásahu do omezovaného práva, než připouští mezinárodní
smlouva, Totéž platí i naopak, tudíž aplikací mezinárodní smlouvy nelze zasáhnout do konkrétního práva více, než připouští Listina.
ESLP aplikuje standardy ochrany stanovené Úmluvou, které jsou postupně vykládány v judikatuře ESLP. Ústavní soud musí aplikovat jak standardy českého
ústavního pořádku (zejména Listiny), tak standardy zakotvené Úmluvou a vyložené ESLP.

Proporcionalita a racionalita zásahu

Princip proporcionality je právním principem, který se využívá při střetu dvou či více práv mezi sebou (např. právo na soukromí vs. právo na informace) nebo
také při vzájemné kolizí práva a veřejného statku (např. svoboda projevu vs. ochrana mravnosti).

Listina ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod princip proporcionality výslovně neupravují, zmínku o principu proporcionality můžeme
naleznout v Listině základních práv EU, která ve svém čl. 52 odst. 1 říká, že: "každé omezení v uplatňování práv a svobod uznaných touto Listinou musí být
stanoveno zákonem a musí být přitom chráněna jejich podstata. V souladu se zásadou proporcionality lze omezení uplatnit jen tehdy, jsou-li
nezbytná a odpovídají-li účelům sledujícím obecný zájem uznaný Unií nebo potřebě chránit práva a svobody druhých".

Princip proporcionality je využíván zejména k vyvážení kolidujících práv či veřejných statků za účelem naleznutí optimálního vztahu mezi nimi. Pro nalezení
optimálního vztahu kolidujících ústavně chráněných hodnot se užijí tyto kritéria:
- vhodnost (způsobilost)
o zda je daný prostředek způsobilý dosáhnout požadovaného cíle
- potřebnost
o zda nelze tohoto cíle dosáhnout jiným (šetrnějším) způsobem
- přiměřenost
o zda zvolený prostředek splňuje prvek přiměřenosti (proporcionalita v užším smyslu, porovnání závažnosti obou v kolizi stojících
základních práv

Judikatura Ústavního soudu vedle testu proporcionality obsahuje i další metody omezení základních práv. Jednou z nich je test racionality, který se vztahuje
na ustanovení Listiny základních práv a svobod.
V rámci testu racionality zkoumáme soulad napadené právní úpravy s ustanoveními Ústavy či Listiny. Pomoci tohoto testu zjišťujeme, zda právní úprava je
to rozumná (racionální) nebo jestli není extrémně disproporční.

Konstrukce testu racionality vyplývá z rozhodnutí ÚS (Pl. ÚS 1/08):

1. Vymezení smyslu a podstaty práva
2. Zhodnocení, zda se zákon nedotýká samotné existence sociálního práva nebo jeho skutečné realizace (esenciálního obsahu), pokud ano, je
omezení posuzováno testem proporcionality
3. Posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl
4. Zvážení otázky, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či
nejmoudřejší.

Mimořádné stavy
Ústavní zákon o bezpečnosti ČR obsahuje 3 druhy mimořádných stavů:
- Nouzový stav
- Stav ohrožení státu
- Válečný stav
Krizový zákon k těmto mimořádným stavům přidává tzv. stav nebezpečí.

Stav nebezpečí se vyhlašuje pro území kraje či jeho částí, nedosahuje-li nebezpečí velkého rozsahu.

Nouzový stav nebo stav ohrožení státu se vyhlašuje pro celé území nebo jeho část. Vyhlašuje ho vláda, případně premiér, a informuje PS. Např. při živelných
pohromách, ekologických či průmyslových haváriích aj. Je třeba stanovit, jaká práva se omezují a jaké povinnosti se ukládají.

Válečný stav je upraven v Ústavě ve čl. 39 odst. 3 a čl. 43 odst. 1. Vyhlašuje ho Parlament při napadení, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky
o společné obraně.
46
Pro nouzový stav a stav ohrožení státu je vláda oprávněna např. nařídit evakuaci osob a majetku z vymezeného území, zakázat vstup, pobyt a pohyb osob
na vymezeném území, přijmout opatření k ochraně hranic, ...

47
 23) Přehled kritérií klasifikace ústavních práv a svobod
Klasifikace základních práv a svobod jedince podle Listiny. Systematika Listiny jako příklad pokusu o
klasifikaci a její praktický význam. Demonstrace v textu Listiny (podle pramenů, subjektů, statusů,
možnosti omezení, hmotná a procesní, generace práv).

Kritéria klasifikace základních práv a svobod

Klasifikace slouží k poznání povahy základních práv a svobod a často se jim přikládá i právní význam. Máme značné množství klasifikačních kritérií.
- Klasifikace podle pramenů a právní síly
o Zakotvena v LZPS, Ústavě, MS týkajících se ZPS
- Klasifikace podle subjektů a adresátů
o Práva všech, práva občanů, cizinců, PO, sociálních skupin
- Klasifikace podle statusu (Jellinek)
o Jednotlivec se nachází díky své příslušnosti ke státu v několika polohách, ze kterých vyplývají nároky, které označuje jako subjektivní
veřejná práva
o Status negativus ‒ individuální soukromá sféra sloužící k uspokojování vlastních účelů
o Status positivus ‒ stát přiznává jednotlivci právo k využívání státních institucí v podobě pozitivních nároků (státní občanství, právní
rovnost, ...)
o Status activus ‒ jednotlivci je přiznána způsobilost vystupovat ve prospěch státu (volič)
o Status pasivus ‒ určuje povinnost určitých plnění ve prospěch státu v podobě základních povinností
o Status relativus ‒ jak má státní moc postupovat vůči jednotlivcům s ohledem na jejich vzájemné postavení
o Status skupinový (shromažďovací právo) a kolektivní (sdružovací právo)
- Klasifikace podle norem omezení základních práv
o Nelze omezit vůbec
o Lze omezit za určitých podmínek
o Možno omezit dle čl. 4 LZPS
- Klasifikace práv dle generací
o První generace = lidská práva, základní svobody a práva na soudní ochranu
o Druhá generace = práva hospodářská, sociální, kulturní
o Třetí generace = práva solidarity, právo na mír, na informace, zdravé životní prostředí
- Základní práva jako principy a pravidla
o Principy à mohou se vylučovat, např. svoboda projevu a právo na soukromí
o Pravidla à nesnesou vedle sebe nic, buď to nebo to

Jeden z možných postupů, jak pracovat s ustanoveními:

- Pojem a význam, prameny
o Zda dané ustanovení vůbec obsahuje základní právo nebo svobodu
§ Př. à čl. 41 neobsahuje
o Jestliže ano, ptáme se
§ zda jde o právo nebo svobodu
§ zda se jedná o ustanovení obecně (např. čl. 7 odst. 1) nebo speciální
§ na význam takového ustanovení à zda jde o subjektivní, objektivní právo, objektivní hodnotu, institucionální záruku či
vyjádření ochranné funkce státu a základních práv
§ zda již byl proveden jeho výklad v judikatuře ÚS a jak bylo dotvořeno, popř. jaký význam zde má judikatura zejména ESLP
- Historické okolnosti vzniku práva obecně a v LZPS
o Sledujeme vznik daného práva či svobody à kdy vznikly, proč, jak se ustanovení měnilo
- Kdo je subjektem
o Důležité je si vyjasnit, kdo může být nositelem nároků, které z ustanovení plynou a který státní orgán je naopak jejich adresátem
o Ptáme se, zda je možné horizontální působení takového ustanovení a zda zde vznikají ochranné povinnosti státu à např. čl. 11 LZPS
nechrání před krádeží nebo podvodem, ale ukládá státu povinnost ochránit majetek cestou právních předpisů)
- Funkce
o Tj. k čemu ustanovení slouží à
§ K omezení státní moci (jde-li o svobodu)
§ K určení nároku plnění ze strany státní moci
§ K zajištění účasti na fungování státu (politická práva, aktivní status)
§ K zajištění rovnosti (ochrana před diskriminací)
§ K ochraně jiných práv (např. právo na stávku)
§ K vytvoření institucionální záruky (zákaz cenzury, trestu smrti, zakotvení vlastnictví)
- Oblast regulovaná a chráněná, obsah (pravidlo, princip)
o Co ustanovení reguluje a co z této regulované oblasti chrání
o Je důležité určit, zda pravidlo chování jedince a státu, které ustanovení obsahuje, je pravidlem

48
 § v úzkém smyslu (jediný možný způsob chování à např. vyloučení mučení, vyloučení trestu smrti)
§ nebo zda se jedná o princip (hledání nejoptimálnější cesty naplnění pokynu ústavodárce à naprostá většina ustanovení
LZPS)
o je třeba zjistit, zda právo nebo svoboda má samostatnou povahu (např. volební právo) nebo akcesorickou povahu (např. rovnost
v právech podle čl. 3)
- Možnost omezení, popř. vazba na čl. 41 LZPS, omezení a konkretizace, zásah, kolize a konkurence základních práv a svobod
o Zda jde o omezitelné právo, a když ano, tak za jakých podmínek
o V čem by spočíval nepřípustný zásah a v čem nepřípustné porušení
o Kam až může omezení jít (meze omezení à jen nezbytné v demokratické společnosti, jen za mimořádné situace, přiměřenost apod.)
- Související základní práva
o Je důležité vidět 2 odlišné situace
§ Kolize základních práv a svobod à je třeba vyvažovat uplatnění obou principů
• Např. ochrana pověsti (čl. 10 odst. 1) a svoboda projevu (čl. 17 odst. 1)
§ Konkurence základních práv a svobod à jde o to, které ustanovení se má přednostně uplatnit
• Obvykle to speciální à např. obecný princip nedotknutelnosti osoby ustoupí pravidlu zákazu mučení
- Provádějící zákony, konkretizace
o Zjištění, zda je základní právo nebo svoboda konkretizováno v obyčejném zákonodárství
o Zde LZPS činí rozdíl mezi ustanovení uvedenými v čl. 41 a ostatními
- Způsob ochrany a zajištění
o Jakým způsobem garantovaná základní práva a svobody chrání stát, mezinárodní společenství nebo jedinec sám či spolu s jinými
o Základní právo nebo svoboda mohou být chráněny
§ Přímo
§ Jiným základním právem (čl. 36 odst. 1)
§ Soudem (čl. 4 Ústavy, čl. 36 odst. 1 LZPS)
§ Jinak
§ Mezinárodně (ESLP)

Systematika listiny
LZPS nejprve vymezuje základní filozofická, historická a mezinárodní východiska v Preambuli. V hlavě I. zakotvuje právní východiska (právní režim celé
LZPS). Další hlavy obsahují vlastní obsahovou náplň.
- Preambule
- I. Obecná ustanovení (čl. 1-4)
- II. Lidská práva a základní svobody (čl. 5-23)
o Základní lidská práva a svobody (čl. 5-16)
o Politická práva (čl. 17-23)
- II. Práva národnostních a etnických menšin (čl. 24-25)
- IV. Hospodářská, sociální a kulturní práva (čl. 26-35)
- V. Právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36-40)
- VI. Ustanovení společná (čl. 41-44)

Zvláštní systematika Listiny:

- První odstavec à obecné vymezení
- Druhý odstavec à upřesnění, konkretizace
- Třetí odstavec à podmínky omezení

Demonstrace v textu Listiny

Čl. 7 odst. 1 à nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena
- pojem, význam a prameny
o jedná se o základní svobodu
o obecné ustanovení
o subjektivní právo
o dotvořeno ÚS à zahrnuje ochranu proti zásahům do osobní integrity
- historické okolnosti vzniku
o nebylo měněno
o inspirací byla mezinárodněprávní úprava práva na soukromí v EULP
- subjekt
o nositel nároku: každá FO (PO odmítl ve svém nálezu ÚS)
o adresát: stát a jeho orgány, popřípadě jiný jednotlivec
o ochranné povinnosti státu à stát musí respektovat vůli osoby
- funkce
o zákaz směřuje jak do sféry veřejnoprávní, tak do sféry soukromoprávní. Právo na nedotknutelnost osoby je právem nezcizitelným, resp.
nezadatelným
- oblast regulovaná a chráněná
49
 o ustanovení chrání integritu osoby
o svoboda a autonomie vůle projevující se při jednání týkající se její tělesné a duševní integrity
o jedná se o princip
o má samostatnou povahu
- možnost omezení
o k omezení může dojít jen v případech stanovených zákonem
o zásahem je i porušení zdraví způsobené pochybením při poskytování zdravotní péče
o za zásah je považován zákrok v oblasti zdravotní péče
- související základní práva
- provádějící zákony, konkretizace
- způsob ochrany a zajištění

50
 24) Základní práva a svobody a jejich záruky v právním řádu
Obecná charakteristika a demonstrace na vybraném ustanovení Listiny podle doporučeného nebo
vlastního schématu (dogmatika základních práv a svobod).

Základní lidská práva a svobody jsou umístěny v hlavě II., čl. 5-16 LZPS.

Jsou to práva a svobody, které vyjadřují místo jednotlivce v občanské společnosti a současně vytvářejí autonomní prostory pro individuální rozhodování a
rozvoj (tzv. negativní status), což značí, že mu garantují jeho intimní sféru a charakterizují jej jako lidskou bytost dle čl. 1 Ústavy.

Výčet základních práv a svobod

- Způsobilost k právům (čl. 5)
o právo na uznání být subjektem práva, tj. mít právní subjektivitu, nositelem je každý člověk (i nasciturus)
o nemůže být vůbec omezena
o toto právo předchází všem dalším právům, neboť je jejich předpokladem
- Právo na život (čl. 6)
o nositelem FO, problém potratů a euthanasie, zákaz trestu smrti.
- Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7)
o klasická liberální svoboda (status negativus).
- Osobní svoboda (čl. 8)
o svoboda pohybu
o omezení stanovené zákonem.
- Zákaz nucených prací a služeb (čl. 9)
o lex specialis ve vztahu k osobní svobodě.
- Právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, soukromého a rodinného života (čl. 10)
o x často v kolizi s právem na informace.
- Ochrana vlastnických práv (čl. 11)
o rovnost vlastnictví
o možnost zákonného omezení, i odejmutí.
- Nedotknutelnost obydlí (čl. 12)
o nositelem FO
o omezení: domovní prohlídka + je-li to v demokratické společnosti nezbytné na ochranu života, zdraví, práv a svobod druhých.
- Listovní tajemství, tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství přepravovaných zpráv (čl. 13).
- Svoboda pohybu a pobytu, zákaz vydání a průvozu občanů do ciziny pro účely trestního řízení (čl. 14)
- Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby (čl. 15).
- Svoboda výkonu náboženství nebo víry (čl. 16)

Demonstrace na vybraném ustanovení listiny

Postup při rozboru ustanovení Listiny
Obvyklé a nejjednodušší schéma: chráněná oblast ‒ zásah ‒ odůvodnění (proporcionalita)

Viz otázka 25

51
 25) Politická práva a jejich záruky v právním řádu
Obecná charakteristika a demonstrace na vybraném ustanovení Listiny podle doporučeného nebo
vlastního schématu (dogmatika základních práv a svobod).

Politická práva jsou projevem aktivity člověka ve společnosti. Širší záběr sem řadí i to, co se někdy označuje jako politická svoboda à svoboda projevu,
právo na informace, svoboda sdružování, shromažďování, ...

Jakákoliv úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické
společnosti. (čl. 22 LZPS)

Nachází se ve 2. oddílu II. hlavy. Jsou zde soustředěna nejen klasická politická práva, ale i politické svobody.

Výčet politických práv a svobod

- Svoboda projevu a právo šířit informace (čl. 17 LZPS)
o svoboda projevu je subjektivní veřejné právo jedince, chráněn je každý projev
o v Listině je svoboda projevu vyjádřena jako princip, ne jako jednoznačné pravidlo chování, takže při střetu principů je třeba najít
optimální řešení (svoboda projevu x právo na soukromí)
o není to neomezené právo, lze jej omezit zákonem v nezbytných případech.
- Právo vyhledávat informace
o může být omezeno nebo zakázáno
- Právo petiční (čl. 18 LZPS)
o není v mezinárodních aktech obsaženo, dá se vyložit ze svobody projevu
o peticí je dle Listiny podání ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, kterým se jednotlivec sám nebo s jinými obrací na
státní orgány a orgány územní samosprávy
- Právo shromažďovací (čl. 19 LZPS)
o shromáždění je časově omezená forma sdružení, zaniká rozchodem
o je zapotřebí předchozí oznámení orgánu veřejné správy
o je to vyjádření názorů nebo stanovisek prostřednictvím shromáždění
- Právo sdružovací (čl. 20)
o je to trvalá forma sdružení občanů
o čl. 20 L rozlišuje několik typů sdružení:
§ taková, která může vytvářet každý (nepodléhají registraci, nemají právní subjektivitu)
§ právo sdružovat se s jinými ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích (nutnost registrace, právní subjektivita, může
každý, i cizinci)
§ právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich (pouze občané ČR)
- Hlasovací a volební právo a přístup k voleným a jiným veřejným funkcím (čl. 21)
o právo podílet se na správě veřejných věcí
o váže se na státní občanství
o hlasovací právo, volební právo, ...
- Právo na odpor (čl. 23)
o legální možnost společnosti vzít právo do svých rukou za podmínky, že je znemožněno fungování orgánů, které jsou k tomu dle Ústavy
povolány

Demonstrace na konkrétním ustanovení

Ustanovení čl. 19 à právo pokojně se shromažďovat
- Pojem, význam, prameny
o Toto ustanovení obsahuje základní svobodu
o Jedná se o obecné ustanovení
o Jedná se o subjektivní právo
o Výklad v judikatuře à ÚS stanovil, že shromažďovací právo nemůže být upravováno vyhláškami
- Historické okolnosti vzniku
o veřejná shromáždění měla v minulosti velký vliv na politický život, v krajním případě to určovalo i politické směřování státu
- Subjekt
o jedná se o individuální i kolektivní právo
§ právo každého svolat shromáždění
§ právo každého se shromáždění zúčastnit
§ chráněno shromáždění jako celek
o nositeli mohou být FO i PO
o stát nesmí zamezovat pokojnému shromažďování
- Funkce
52
 o Slouží k omezení státní moci, k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod
- Regulovaná oblast
o shromažďování
o chrání se demokracie
o jedná se o princip
o má akcesorickou povahu à souvisí se svobodou projevu
- Omezení
o Může být omezeno zákonem ve stanovených případech
o shromáždění může být omezeno
§ při ochraně práv a svobod druhých
§ při ochraně veřejného pořádku a majetku
§ při ochraně zdraví
§ při ochraně mravnosti
- Související základní práva
o Osobní svoboda
o Svoboda projevu
- Provádějící zákony, konkretizace
o zákon o právu shromažďovacím
- Způsoby ochrany a zajištění
o stát chrání svobodu shromáždění skrz svobodu projevu
o zákon o shromažďování

53
 26) Práva národnostních a etnických menšin a jejich záruky
v právním řádu
Obecná charakteristika, klasifikace a demonstrace na vybraném ustanovení Listiny podle doporučeného
nebo vlastního schématu (dogmatika základních práv a svobod).

Jsou upravena v hlavě třetí LZPS + čl. 3 + Ústava ČR (čl. 6) + zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin + ochrana menšin
vyplývající z MS.

Můžeme rozlišovat menšinová práva přiznávána LZPS každému jedinci (zákaz odnárodňování, zákaz diskriminace) a práva vázaná na státní občanství a
bez výslovné úpravy předpokládající trvalé osídlení určitého území.

Jde o úpravu práv a svobod těch jednotlivců, popř. občanů ČR, kteří se k menšině hlásí. Menšiny obecně nemusí být jen etnické či národnostní à mohou
to být i menšiny jazykové a náboženské à těm se zaručuje právo vlastní kultury, vyznávat a projevovat vlastní náboženství a používat vlastní jazyk.

Rozdíl mezi etnickou a národnostní menšinou je těžké vymezit. U národnostní menšiny je nepochybně výrazný aspekt pocitu sounáležitosti nejen s ohledem
na rasu, kulturu, popř. jazyk, zvyklosti, náboženství, ale i pocit sounáležitosti s národem, který má svůj stát, popř. ze kterého se menšina oddělila.

Nyní převládá tzv. subjektivní přístup určení národnosti, který závisí na svobodném rozhodnutí jedince podle čl. 3 odst. 2 LZPS.

S ohledem na obsah práv, která se příslušníkům menšin v článku 25 LZPS přiznávají lze dovodit, že se jedná o menšiny, které u nás žijí trvale (zpravidla
několik generací) a na určitém území, nikoliv přechodně a pohyblivě.

Klasifikace práv menšin

- Existenciální
o Zajišťující existenci menšiny
o Čl. 15 odst. 1 zajišťuje právně existenci náboženské menšiny
o Čl. 3 odst. 2 zajišťuje národnostní menšiny
o Čl. 25 odst. 1 a 1 zajišťuje jazykové menšiny
- Antidiskriminační
o Zakazující diskriminační zacházení s menšinou
o V obecné rovině: čl. 3 odst. 1 a 3 LZPS + čl. 6 Ústavy
o Speciálně: čl. 24 LZPS ve vztahu k národnostním menšinám
- Politická
o Patří k nejspornějším
o Čl. 25 odst. 2 LZPS výslovně upravuje pouze právo účasti na řešení věcí týkajících se menšin
o Jiná politická práva jsou obecně menšinám k dispozici
- Kulturní
o Čl. 25 odst. 1 à rozvoj vlastní kultury, informace a vzdělávání v mateřském jazyce, spolky a sdružení
o Zajišťují rozvoj významných znaků identity menšiny
- Procesní
o Jsou obdobná povaze páté hlavy LZPS ve vztahu k ochraně ZPS obecně
o Listina a MS počítají s procesními právy jednotlivců, nikoli národnostní jako takových

Druhy základních práv

- Práva přiznaná LZPS každému jedinci
o Čl. 3 odst. 2 à každý jednotlivec má právo svobodně rozhodovat o své národnosti à uplatnění této svobody a deklarování nesmí být
na újmu čl. 24 LZPS
o Tato práva jsou předpokladem menšinových práv, neboť jejich uplatňováním může vzniknout menšina na našem území
- Práva vázaná na státní občanství
o Čl. 25 odst. 1 LZPS obecně formuluje nárok na všestranný rozvoj občanů tvořících národnostní nebo etnické menšiny à jde o objektivní
znak a není nutné výslovné přihlášení se k takové menšině
- Obecně formulovaná práva
o Čl. 25 odst. 1 à právo rozvíjet vlastní kulturu je základem pro zachování identity příslušníků menšiny
o Právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku, právo sdružovat se v národnostních sdruženích
o Tímto ustanovením zřejmě není míněno zakládání politických stran, i když čl. 20 jejich vytváření na menšinovém principu nezakazuje
- Práva taxativně vymezená v čl. 25 odst. 2 LZPS
o Právo na vzdělání v mateřském jazyku
§ §13-14 školského zákona

54
 o Právo užívat mateřského jazyka v úředním styku
§ Komplexní úprava nebyla přijata
o Právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin
§ Zvláštní úprava ve vztahu k právům upravujícím účast občanů na správě veřejných záležitostí (čl. 21 odst. 1)

Demonstrace na konkrétním ustanovení

Čl. 25 odst. 1
- Pojem, význam a prameny
o základní svoboda
o obecné ustanovení
o subjektivní právo
o výklad v judikatuře
- historické okolnosti
o článek nebyl měněn
- subjekt
o nositelem nároku je příslušník menšiny, který je občan ČR
o adresátem je stát
o vzniká zde ochranná povinnost státu
- Funkce
o upravuje aktivní formu ochrany příslušníků menšin, kteří jsou občany ČR
o zakotvuje některá práva menšin, která jsou pak rozvedena na zákonné úrovni
- Oblast regulovaná a chráněná, obsah
o regulují se základní práva a svobody menšin
o chrání se jejich svoboda
o jedná se o princip
o povaha -
- Možnost omezení
o zákaz diskriminace
o nelze omezit
- Související základní práva
o navazuje na obecná práva občanů
- Provádějící zákony, konkretizace
o zákonná úprava à zákon o právech příslušníků národnostních menšin
- Způsob ochrany a zajištění
o zákonná ochrana
o zákaz diskriminace

55
 27) Práva hospodářská, sociální a kulturní a jejich záruky
v právním řádu
Princip sociálního státu v ústavním právu. Obecná charakteristika a demonstrace na vybraném
ustanovení Listiny podle doporučeného nebo vlastního schématu (dogmatika základních práv a svobod).
Význam čl. 41 odst. 1 Listiny.

Umístění: hlava čtvrtá (čl. 26-35) LZPS, Evropská sociální charta (není součástí našeho právního řádu), Úmluva o právech dítěte, EÚLP, ...
Definice: kategorie práv využívajících na prvním místě určitá plnění ze strany státu (status positivus)
Jednotlivá práva:
- Právo na svobodnou volbu povolání a příprav k němu, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnosti a právo na práci (čl. 26)
o Svobodná volba povolání à platí pro všechny
o Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost à neplatí bez výjimky pro všechny
o Právo na práci je nárok získat a udržet si zaměstnání à subjektem může být jen osoba schopna pracovat a ucházet se o místo
o Právo na podporu v nezaměstnanosti má jen občan ČR
o Právo na stávku, z něhož jsou vyloučeny některé skupiny zaměstnanců (soudci, ozbrojené síly, ...)
- Právo koaliční (čl. 27)
o Jedná se o projev politického práva v oblasti hospodářské a sociální
o Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů
o Stát nemůže zasahovat do jejich vytváření (opět jen na základě zákona)
- Právo na spravedlivou odměnu a uspokojivé pracovní podmínky (čl. 28)
o předpokladem pro realizaci tohoto práva je získání zaměstnání
- Právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci pro ženy, mladistvé a zdravotně postižené (čl. 29)
- Právo na hodnotné zabezpečení ve stáří při nezpůsobilosti k práci a při ztrátě živitele (čl. 30)
o zahrnuje nárok na plnění ze strany státu, zde se projevuje náš stát jako sociální
o projevuje se to v zajištění určité životní úrovně všech subjektů tohoto práva
- Právo na ochranu zdraví (čl. 31)
o dopadá na každého jednotlivce
o ve vztahu ke státu jsou to nároky na provádění opatření ke zdravému vývoji každého jedince na území státu, hygienická opatření,
tělesná výchova
o občané ČR mají právo na bezplatné zdravotnictví
- Ochrana rodičovství, rodiny, dětí a mladistvých (čl. 32)
o rodina sama není nositelem těchto základních práv, je však institutem, jehož prostřednictvím jsou chráněna
o rodina je základní přirozená jednotka společnosti
- Právo na vzdělání (čl. 33)
o toto právo se poskytuje každému jednotlivci bez ohledu na občanství
o sociální aspekt znamená, že občané ČR mají právo na bezplatné vzdělání na základních a středních školách
o jsou zde zřizovány i jiné než státní školy.
- Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti (čl. 34 odst. 1)
o je zde zdůrazněn aspekt nikoli vlastní činnosti, ale jeho výsledku, který má být jako projev osobnosti chráněn
- Právo na přístup ke kulturnímu bohatství (čl. 34 odst. 2)
o právo podílet se na kulturním životě aktivní i pasivní formou, užívat si výsledků kultury
o ze strany státu to je povinnost vytvářet podmínky pro dosažitelnost kulturního bohatství
- Právo na příznivé životní prostředí (čl. 35)
o je to vázáno na konkretizaci v prováděcích zákonech
o je zde právo na včasné a úplné informace o stavu ŽP a přírodních zdrojů
o nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat ŽP a přírodní zdroje

Princip sociálního státu

Jedná se o kontroverzní téma, a proto se mu Ústava nevěnuje. Přesto v ní jsou ustanovení, která se podobají principům sociálního státu, převážně hlava 4
LZPS).

Jedná se o pečovatelskou funkci státu. Mezi znaky patří

- stanovení politiky na určitém úseku
- povinnost organizovat nějaké činnosti (rekvalifikace)
- poskytování nějakých služeb ‒ vzdělání, pracovní úřady, infrastruktura, ochrana zdraví, ...

56
 Význam čl. 41 odst. 1 LZPS
Podle tohoto článku práv uvedených ve článcích 26, 27 odst. 4, 28-31, 32 odst. 1 a 3, 33 a 35 LZPS se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které tato
ustanovení provádějí.

Ustanovení čl. 41 odráží jeden ze základních sporů týkajících se sociálních práv, kterým je otázka jejich vymahatelnosti. V minulosti bývala sociální práva
označována za nejudikovatelná. Tato praxe bývala zdůvodňována odlišnou povahou sociálních práv pramenící ze skutečnosti, že sociální práva vyžadují na
rozdíl od ostatních základních práv od státu aktivní jednání, že jejich zajištění je finančně náročné.

V čl. 41 je uveden taxativní výčet ustanovení Listiny, u kterých se má uplatnit širší míra diference vůči zákonodárci.

Jádro rozdílu mezi právy vymezenými v čl. 41 odst. 1 a ostatními právy zakotvenými v Listině spočívá v tom, jak přísně jsou přezkoumávány zásahy do práv.
Pokud se nejedná o právo uvedené v čl. 41 odst. 1, podle ustálené judikatury ÚS to znamená, že se použije test proporcionality (podrobněji viz komentář k
čl. 4). Pokud se však jedná o práva podle čl. 41, uplatní se test racionality.

Demonstrace na konkrétním ustanovení

Právo na vzdělání (čl. 33)
- Pojem a význam, prameny
o Jedná se o základní právo
o Obecné ustanovení
o Jedná se subjektivní právo
o ÚS se tímto ustanovením zabýval v souvislosti s vysokými školami
§ Právo na vzdělání na vysoké škole nelze tedy, podle názoru ÚS, chápat jako základní právo v tom smyslu, že by každý byl
oprávněn studovat na vysoké škole, jakou si sám zvolí, a že by stát byl povinen zaručit komukoliv takové vzdělání, jaké si
přeje.
o ÚS dosud nevymezil esenciální jádro tohoto práva
- Historické okolnosti
o Pojetí práva na vzdělání prošlo od první pol. 90. let zajímavými změnami à zprvu se kladl důraz na objektivní dimenzi (objektivní
vlastnosti vzdělávacího systému a jeho spíše programový charakter) à postupně nahrazeno antropocentristickým pojetím, dle kterého
právo na vzdělání patří mezi klasická distributivní práva
- Subjekty
o Náleží každému (odst. 1)
o Školní docházka je naproti tomu povinná po dobu, kterou stanoví zákon (bez bližšího upřesnění, kdo je adresátem takové povinnosti
à zákonodárce může určit okruh sám)
o Občanům ČR je vyhrazeno právo na bezplatné vzdělávání v základních a středních školách
- Funkce
- Oblast regulovaná a chráněná, obsah
o Lze rozpoznat 3 roviny práva na vzdělání
§ Existence subjektivního práva jednotlivce vzdělávat se
§ Politická rovina à právo vzdělávat ostatní a nechat se vzdělávat od ostatních à jde o právo, jehož realizace je možná bez
aktivní participace státu
§ Stát jako garant základního práva, jehož povinností je vytvořit podmínky efektivní realizace práva na vzdělání (typicky zřízení
vzdělávací soustavy)
- Možnost omezení
o Jedná se o právo zahrnuté v čl. 41 a lze se ho domáhat pouze v mezích zákona, který toto právo provádí
o Zákonodárci tedy přísluší právo stanovit jeho obsah a vnější meze
- Související základní práva
- Prováděcí zákony, konkretizace
o Čl. 41 Ústavy
o Provedeno zákonem ‒ školský zákon
- Způsob ochrany a zajištění
o K ochraně přispívá zakotvení tohoto práva v EÚLP
o Stát musí vytvořit podmínky a rovný přístup
o Je to tedy chráněno přímo, mezinárodně, soudem

57
 28) Právo na soudní a jinou právní ochranu a jeho záruky
v právním řádu
Obecná charakteristika práva, jeho složky a demonstrace na vybraném ustanovení Listiny podle
doporučeného nebo vlastního schématu (dogmatika základních práv a svobod).

Umístění: hlava pátá LZPS + některé aspekty hlava čtvrtá + MS (zejména MPOPP, EÚLP, Úmluva o právech dítěte, ...)

Právo na soudní a jinou právní ochranu tvoří základní složku pojetí právního státu v našem ústavním řádu. Nepředstavuje pouhé zákazy, nýbrž vyžaduje i
jednání ze strany státu. Má své kořeny v oblasti anglosaského práva (à Magna charta libertatum, Habeas Corpus Act Bill of Rights).

Některá z těchto práv platí pro každé právní řízení a jiná se vztahují pouze na řízení soudní nebo na řízení trestní. Jedná se o procesní záruky, které
nepředstavují pouhé zákazy, ale vyžadují i jednání ze strany státu.

- Právo na soudní a jinou ochranu (čl. 36)

o Je zaručena možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu
o Stát má povinnost vytvořit podmínky pro poskytování ochrany
o Chrání se práva nejen toho, kdo se ochrany domáhá, ale i každého účastníka řízení
o Nositelem je každý (FO, PO i stát)
o Právo na rovnost před soudem, na zákonného soudce
o Stanovený postup předpokládá dodržení procesních pravidel
o Adresátem je stát
- Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 3)
o Jednotlivec může prosadit své nároky i proti státu samotnému před nezávislým a nestranným orgánem jako je soud à podmínky a
podrobnosti v tomto případě stanoví zákon (zejména zákon č. 82/1998)
- Právo na zákonného soudce (čl. 38)
o Tímto je realizována myšlenka dělby státních funkcí
o Soudní obvody jsou určeny na základě zákona, a nikoliv přímo výkonnou mocí
o Zákonem je vymezená věcná, místní a instanční příslušnost jednotlivých soudů
- Zásada nullum crimen, nulla poena sine lege (čl. 39)
o Jen zákon může stanovit, které jednání je trestným činem a jaký trest jakož i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání
uložit à těmito zákony jsou hlavně trestní zákoník, trestní řád, a zákon o trestní odpovědnosti PO
o Je tak vyloučen zásah výkonných orgánů v této sféře
- Zásada retroaktivity trestních předpisů (čl. 40 odst. 6)
o Nezrušitelná, kogentní norma mezinárodního práva, kterou je ČR vázána podle MPOPP
- Presumpce neviny (čl. 40 odst. 2)
- Zásada ne bis in idem a res iudicata (čl. 40 odst. 5)
o Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby

Procesní záruky na spravedlivý proces

- Právo odepřít výpověď (čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 4)
o Jestliže by tím jedinec způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké, nemusí se zdůvodňovat odmítnutí výpovědi
- Právo na právní pomoc a právo na obhajobu (čl. 37 odst. 2)
o Právní pomoc vzniká okamžikem zahájení řízení před soudem, jiným státním orgánem nebo orgáne veřejné správy
o Nevztahuje se pouze na trestní řízení
o V určitých věcech obviněný obhájce mít musí
- Rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3)
- Právo na tlumočníka (čl. 37 odst. 4)
- Veřejnost soudního jednání (čl. 38 odst. 2)
o Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem
o Vyhlášení rozsudku probíhá veřejně vždy
- Právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2)
- Právo na rozhodnutí bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2)

LZPS právo na soudní ochranu rozšířila i o otázku správního soudnictví. Zákon může stanovit pouze výjimky z tohoto obecného pravidla. Platí proto tzv.
pozitivní generální klauzule (nikoli enumerační princip, jako do roku 1991).

Demonstrace na konkrétním ustanovením

Čl. 36
- Pojem a význam, prameny
o jedná se o základní právo

58
 o obecné ustanovení
o jedná se o subjektivní právo
o Judikatura ‒ EÚLP
- Historické okolnosti
o neměnilo se
- Subjekty
o nositelem nároku je každá FO i PO
o adresátem je stát
o stát má povinnost poskytnout soudní ochranu (zřízení soudních orgánů apod.)
- Funkce
o garantuje každému procesní cestu, jak se domoci svých práv
o zajišťuje přístup k nezávislému a nestrannému soudu
- Oblast regulovaná a chráněná, obsah
o přístup ke spravedlnosti
o právo na řádné odůvodnění
o soudy a soudci
- Možnost omezení
o většinu lze omezit, některá jsou ale absolutní (právo každého odepřít výpověď)
- Prováděcí zákony
o o soudních poplatcích, o odpovědnostech za škodu, ...
- Způsob ochrany a zajištění
o zakotvení práva v EÚLP
o stát musí vytvořit soustavu soudů

59
 29) Prostředky ochrany základních práv a svobod z pohledu
vnitrostátního, unijního a mezinárodního práva
Příklady institutů a institucí sloužících k ochraně základních práv a svobod.

K pojmovým znakům základních práv a svobod patří jejich vymahatelnost soudní cestou (čl. 4 Ústavy).

Vnitrostátní ochrana
Náš právní řád vytváří možnosti, kterými lze prosazovat nároky z nich vyplývající. Ty vyplývají již ze samotných práv zakotvených zejména v hlavě V. LZPS.
- Právo petiční
o Původní forma, kterou se mohl jednotlivec sám nebo spolu s jinými obracet k panovníkovi, parlamentu
- Právo shromažďovací
- Právo sdružovací
- Žádost o milost
o Postup vyřizování je právně upraven, rozhodnutí o něm je však na prezidentovi
- Právo na odpor (čl. 23 LZPS)
o Proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod
o Jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou již vyčerpány
Je tak možno vytvářet organizace sledující prosazování těchto práv a svobod.

Krom akcí veřejnosti jsou zde ještě prostředky politické kontroly à odpovědnostní vztah vlády vůči Parlamentu, možnost poslanců interpelovat vládu a její
členy, možnosti zřizovat vyšetřovací komise, zvát členy vlády do výborů PS apod.

Základním prostředkem ochrany základních práv a svobod v právním státě musí být právní cesta, tedy postup stanovený právními předpisy upravujícími
řízení před k tomu určenými státními orgány.
Vnitrostátní orgány ochrany základních práv a svobod:
- Ústavní soud ČR a institut ústavní stížnosti
o Soudci mají už ve slibu zakotvenou povinnost chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a občana
o Rozhodují o ústavnosti zákonů, o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí, ...
- Nejvyšší správní soud
o Rušení právních předpisů a kompetenční spory
- Obecné soudy
o Funkcí je poskytovat ochranu právům a přezkoumávat rozhodnutí orgánů VS týkajících se základních práv a svobod
- Jiné orgány práva
o Státní zastupitelství, činnost policie, vojenská rozvědka, ...
- Veřejný ochránce práv
o Působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí (ministerstva, správní orgány, ČNB, ...)
o Působení se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, NKÚ, zpravodajské služby ČR, vyšetřovatele policie ČR, státní
zastupitelství a na soudy
- Zvláštní kontrolní orgány kontrolující činnost ozbrojených sil, sborů z hlediska práv a svobod občanů
- Úřad na ochranu osobních údajů

Mezinárodní a unijní ochrana

Je zde možnost jednotlivce dovolávat se ustanovení mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy. Je to dáno tím, zda příslušná MS předpokládá existenci
orgánu, který na realizaci jejích ustanovení dohlíží a kontroluje jejich dodržování nebo jen napomáhá jejich implementaci. Existuje řada institucí, které
mohou poskytnout pomoc jednotlivcům pod jurisdikcí ČR.

Tyto orgány reagují nejen na stížnosti jednotlivců, ale působí i jako smírčí orgány a nejsou součástí našich soudů.
- Evropský soud pro lidská práva
o Zřízen EÚLP à jedinci, nevládní organizace a skupiny osob mají přímo přístup k tomuto soudu
- Evropská komise
o Přijímá stížnosti osob a nevládních organizací, které se cítí poškozené v důsledku porušení práva EU
- Komisař pro lidská práva Rady Evropy
o Nespadají sem řešení individuálních stížností
o Spolupráce s ombudsmany
o Registrace nedostatků à každoroční zpráva
- Ombudsman EU
o Přijímá stížnosti od kteréhokoliv občana EU nebo kteréhokoliv jedince s bydlištěm nebo registrovaným sídlem v členském státu Unie
- OSN
o Výbor pro lidská práva, Výbor pro odstranění rasové diskriminace, Výbor proti mučení
60
 30) Sdružovací právo v ČR
Právní úprava a její ústavní východiska. Sdružování jako svoboda, právo, povinnost, zákaz a trestný čin
(spolčení). Typy sdružení podle příslušných předpisů. Podmínky pro omezení sdružovacího práva.

Sdružení = trvalá forma shromáždění občanů

Právní úprava:
- Obecná úprava
o Plyne z LZPS (čl. 20)
o Dále je zakotveno v
§ MPOPP (čl. 22)
§ Charta základních práv (čl. 12)
§ Evropská úmluva o lidských právech (čl. 11 odst. 1)
- Zákonná úprava
o OZ
o Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
o Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech
o ...

Sdružování je
- Právo
o Stát jej umožňuje a vytváří pro něj podmínky
- Svoboda
o Stát do sdružování nezasahuje à my se individuálně rozhodneme, zda se budeme sdružovat či nikoliv
- Povinnost
o Stát nám přikazuje se sdružovat v profesních komorách (advokátní, lékařská)
- Zákaz
o Nedovolená jsou taková sdružení, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a
sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, nebo jinak porušovat ústavu a zákony
- Trestný čin
o Trestný čin porušování svobody sdružování a shromažďování (TZ, §179)

Rozlišujeme tyto typy sdružení:

- Sdružení, která může vytvářet každý
o Nepodléhají registraci, nemají právní subjektivitu
- Sdružení ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích
o Mají právní subjektivitu, je zde nutná registrace
o Sdružovat se může každý, i cizinci (čl. 20 odst. 1)
- Právo zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich
o Slouží k účasti na politickém životě
o Je to omezeno jen na občany ČR (čl. 20 odst. 2)

Sdružovací právo může být omezeno jen zákonem à při ohrožení bezpečnosti státu, ochrany veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ... (čl. 20 odst. 3).
Právo sdružovat se v politických stranách může být omezeno soudcům, státním zástupcům a určitým skupinám zaměstnanců veřejné správy.

61
 31) Shromažďovací právo v ČR
Právní úprava a její ústavní východiska. Sdružování a shromažďování ‒ svoboda, právo, povinnost, zákaz
a trestný čin (srocení). Typy shromáždění podle příslušných předpisů. Omezení shromažďovacího práva.

Umístění: LZPS čl. 19 + zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím + další zákony

Shromáždění je časově omezená forma sdružení. Zaniká rozchodem. Umožňuje výkon svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod. Slouží k výměně
informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Jedná se i o manifestace a pouliční
průvody.

Shromáždění musí být ohlášeno státnímu orgánu (úřad samosprávy). Jsou ale i výjimky à např. svolaná PO pouze pro její členy, shromáždění pořádána
církví za účelem výkonu víry, shromáždění v obydlích FO a shromáždění jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách.

Shromáždění svolává osoba 18+, PO nebo skupina osob. Shromáždění se může konat pod širým nebem i v uzavřeném prostoru.

Omezení à opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práva a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku
nebo bezpečnosti státu

Zákon o právu shromažďovacím stanoví bližší pravidla konání shromáždění, konkretizuje podmínky pro jejich zákaz nebo rozpuštění. Tento výčet je v souladu
s LZPS taxativní. Současně určité druhy shromáždění vyjímá z oznamovacího režimu.

Shromáždění se nesmí konat v okruhu 100 m od budovy, kde jednají či sídlí zákonodárné sbory.

62
 32) Právo politických stran v ČR
Pojem politické strany, právní úprava vnitřní organizace, členství, činnosti. Právní úprava vzniku a zániku
politických stran v ČR. Politické strany a Parlament. Poslanecké a senátorské kluby Hospodaření
politických stran a hnutí a financování jejich činnosti. Financování volební kampaně. Ochrana politických
stran před zásahy státu.

Umístění: LZPS čl. 20 odst. 20 à svoboda sdružování jako politická svoboda v širším smyslu, záruka možnosti občanů podílet se na politickém systému
ČR, opora v čl. 22 LZPS a čl. 5 Ústavy
Speciální úprava: zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutí + desítky dalších předpisů regulujících politické strany
à tyto zmíněné oblasti spolu s MPOPP a EÚLP tvoří zvláštní část právního řádu, kterou můžeme označit jako právo politických stran

Právní vymezení politické strany

Právní řád neobsahuje legální definice politické strany. Přiznává politickým stranám právní subjektivitu a předpokládá jejich registraci à legální definice
není potřeba.

Rozdíl mezi politickou stranou a politickém hnutí:

- Politické hledisko à hnutí je předstupeň strany (politická iniciativa à hnutí à strana)
- Právní hledisko (424/1991 Sb.) à příslušnost k hnutí je volnější než členství v PS

Volební strana = registrovaná politická strana a hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, jejich koalice, nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů,
sdružení politických stran nebo sdružení politických hnutí a nezávislých kandidátů

Vnitřní organizace, členství, činnost

Základním cílem politických stran je účast na politickém životě společnosti. Právo nám nepopisuje, co mají strany ve vztahu ke státu činit, ale vymezuje, co
činit nesmí. Politické strany a hnutí jsou odděleny od státu.

Dle zákona o sdružování v politických stranách a hnutích se zakazují stran, které

- Porušují ústavně a zákonně zakotvené demokratické základy státu
- Nemají demokratické stanovy nebo demokraticky volené orgány
- Směřují k uchopení moci tak, že zabrání ostatním stranám ústavními prostředky se ucházet o moc nebo směřují k potlačení rovnosti občanů
- Jejich program nebo činnost ohrožuje mravnost, veřejný pořádek nebo práva občanů

Vznik a zánik politických stran

Strana a hnutí vznikají registrací nebo na základě skutečností, které registraci nahrazují.

Návrh na registraci podává nejméně 3členný přípravný výbor strany. Členy mohou být pouze občané 18+. K návrhu se připojí
- Petice alespoň 1000 občanů požadujících, aby strana vznikla
- Stanovy (organizační řád) ve dvojím vyhotovení à musí zde být uvedeno
o Sídlo, název a zkratka strany, programové cíle, práva a povinnosti členů, ...
Návrh na registraci se pak podává ministerstvu vnitra à koná se řízení o registraci à rozhodne se do 15 dnů od zahájení řízení à registrace se buď
odmítne nebo se provede tím, že je strana zapsána do rejstříku stran a hnutí
à pokud má návrh všechny záležitosti, tak MV zaregistruje stranu do 15 dní od zahájení řízení, strana tak vzniká dnem registrace
à návrh má všechny náležitosti, ale MV do 15 dnů nezareaguje a ani do 30 dnů nedoručí odmítnutí registrace, tak strana vzniká 31. den od zahájení řízení
à návrh nemá všechny náležitosti nebo má nepřesné údaje a MV na to do 10 dnů neupozorní, považuje se to za fikci správnosti návrhu
à MV může registraci odmítnout dle zákona o sdružování v politických stranách

Zrušení strany nastává rozhodnutím strany nebo vnějším zásahem. Strana zaniká dnem, kdy provede ministerstvo výmaz strany ze seznamu stran a hnutí.
- Z vlastního rozhodnutí může strana zaniknout dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jinou stranou. Je možná i přeměna na občanské
sdružení à v tom případě nezaniká strana jako PO.
- Zánik z rozhodnutí soudu (rozhoduje NSS)
o Na návrh vlády (popř. prezidenta, když vláda do 30 dnů nezareaguje na podnět z MV)
o Činnost musí být v rozporu s §1-5 zákona o sdružování v politických stranách

Při mírnějším prohřešku je možné pouze pozastavit činnost strany à strany mohou pouze činit úkony spojené s odstraněním stavu, který je příčinou jejich
pozastavení.

Hlavní znaky politické strany

- Sdružení občanů ČR (čl. 20 LZPS)
63
 o Zákaz kolektivního členství (jen FO), členství jen v jedné PS
- Dobrovolnost a svoboda sdružování
o Členství = svoboda a právo
o Nikdo nesmí být nucen ke členství a nikdo nemůže být omezován proto, že je členem strany
- Organizovanost jako právnická osoba soukromého práva
o Dle zákona č. 424/1991 Sb. je strana PO
o PS nejsou veřejnoprávní korporace à vznikají na základě svobodné vůle občanů
- Trvalost existence
o Není vázána na konkrétní složení, při obměně členů se PS nemění
- Politický program a účast na politickém životě
o Cílem PS je účast na politickém životě společnosti à zejména na volbách do státní správy a samosprávy
o Cílem PS není výdělečná činnost, náboženská činnost či přednostní uspokojování jiných zájmů občanů
- Privilegované postavení (zvýhodnění oproti jiným sdružením - čl. 5 Ústavy)
o Výrazné ve volebních předpisech
o PS jsou finančně podporovány státem, mají zvýhodnění v dani z příjmu
o Na druhé straně tu jsou různá omezení à musí mít sídlo na území ČR, majetek na území ČR a omezení výdělečné činnosti
- Rovnost postavení a šancí
o Neexistují privilegované PS
- Neslučitelnost členství s výkonem některých funkcí
o Úplný zákaz členství v policii, soudnictví ÚS, vojáci z povolání, ...
o Zákaz zastavení funkce v politické straně à tajemníci obcí, ředitelé krajského úřadu, členové NKÚ, ...
o Zákaz působení ve prospěch strany à rozhodování soudů

Hospodaření a financování stran

Pokud to stát nezakazuje, jde povoleno volné získávání prostředků pro svou činnost. Přímé financování je odvozené od volebních výsledků X nepřímé
financování (daňové úlevy).

PS se může účastnit na provozování podnikatelské činnosti à jsou taxativně vymezené předměty podnikání, které souvisejí s fungováním PS à provozování
nakladatelství, vydavatelství a tiskáren, publikační a propagační činnost, pořádání kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a
politických akcí, výroba a prodej předmětů propagujících program a činnost stran a hnutí

PS mohou vlastnit majetek pouze na území ČR.

Mezi přípustné příjmy patří:

- Příspěvek ze státního rozpočtu na úhradu volebních výdajů a na činnost strany
- Členské příspěvky, dary a dědictví
- Z pronájmu a prodeje movitých a nemovitých věcí
- Úroky z vkladů
- Účast na podnikání
- Z pořádání akcí
- Půjčky a úvěry

Financování volební kampaně

- Příspěvek na úhradu volebních nákladů
o Volby do PS à za každý hlas 100 kč (při zisku alespoň 1,5 % platných hlasů z celkového počtu)
o Volby do EP à 30 Kč (min. 1 % hlasů)
o Volby do Senátu a zastupitelstev à nic
- Příspěvek na činnost
o Stály pro PS, které získaly alespoň 3 % hlasů při volbách do PS à za získané 3 % dostanou 6 milionů, za každé další započaté 0,1 %
dalších 200 000 Kč
o Obdrží-li strana více než 5 %, příspěvek se dále nezvyšuje
- Příspěvek na mandát v Poslanecké sněmovně i v Senátu
o 900 000 na mandát

Kontrola hospodaření PS
à PS předkládají každoročně výroční zprávu, která zahrnuje roční účetní výkazy, zprávu auditora (o ověření účetní uzávěrky), přehled o celkových příjmech,
přehled o výši darů a dárcích, přehled o hodnotě majetku získaného děděním
Sankcí za nesplnění je pozastavení státního příspěvku. Zpráva je veřejná v kanceláři PS.

Financování prezidentské volební kampaně

Financování upravuje zákon o přímé volbě prezidenta.

64
Financování volební kampaně zahrnuje veškeré příjmy a výdaje na volební kampaň. O financování se vede účetnictví. Výdaji na volební kampaň se rozumí
součet všech finančních prostředků, které kandidát na funkci prezidenta republiky vynaloží na úhradu nákladů volební kampaně.

Výdaje na volební kampaň nesmí přesáhnout částku 40 000 000 Kč, účastní-li se kandidát pouze prvního kola volby, nebo částku 50 000 000 Kč, účastní-
li se kandidát prvního i druhého kola volby.

Volební výbor do 60 dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup na internetových stránkách kandidáta
a současně zašle mandátovému a imunitnímu výboru Senátu veškeré účetnictví týkající se volební kampaně.

Ochrana politických stran před zásahy státu

Čl. 20 odst. 4 LZPS je možné vnímat i jako výraz autonomie politických stran vůči zásahům státních orgánů do jejich vnitřních záležitostí. Taková úprava na
jedné straně brání stranám, aby prorůstaly do státních orgánů a zneužívaly takového propojení ve svůj prospěch, na druhé straně však také chrání samotné
strany před zásahy státu do jejich vnitřních záležitostí.

65
 33) Pojetí lidu v Ústavě ČR
Ústavní koncepce suverenity lidu a její principy. Princip demokracie v ústavním právu ČR. Jeho složky
(vláda lidu, svoboda rozhodování, rovnost při rozhodování, většina, ochrana menšiny, pluralita názorů
atd.).

Klíčovými ustanoveními našich předpisů jsou ta, která se týkají otázek demokracie a suverenity lidu jako zdroje moci ve státě à čl. 1 a 2 Ústavy + čl. 2
odst. 1 LZPS

Pojem lidu je klíčový problém zřízení každého demokratického státu. Naše Ústava výslovně nestanoví, že lid je suverénní, nicméně kdo je podle čl. 2 odst.
1 Ústavy zdrojem veškeré státní moci, je nositelem suverenity ve státě a ústavně není uznán žádný jiný zdroj státní moci než lid à státní moc lze vykonávat
jedině prostřednictvím orgánů od lidu odvozených přímo nebo zprostředkovaně, a tím legitimovaných k jejich výkonu, nebo výkon státní moci lidem
samotným.

Významy pojmu lid (které lze dovodit z našich ústavních předpisů)

- Lid jako suverén
o Zdroj státní a ústavodárné moci
o Ústava má 2 způsoby, kterými lid může tuto roli plnit à buď prostřednictvím Parlamentu, nebo výjimečně přímo (čl. 2 Ústavy)
- Lid jako ústavě podřízený subjekt
o Lid prostřednictvím svých zástupců v Parlamentu přijímá zákony, které musí být v souladu s Ústavou a MS podle čl. 10 Ústavy
o Při změně Ústavy je lid vázán nezměnitelnými součástmi demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy)
- Lid jako subjekt moci reprezentovaný státními orgány
o Tj. orgány moci zákonodárné, soudní a výkonné
o Poslanci, senátoři i prezident jsou povinni slíbit, že budou svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu
- Lid jako subjekt vlastnictví národního majetku
- Lid jako množina státních občanů
o Plyne přímo z preambule
- Lid jako množina osob s volebním nebo hlasovacím právem
o Užší pojetí (nad 18 let)
- Lid v podobě státu
o ČR ve vztahu k jiným státům (např. může uzavírat a vypovídat MS, vstupovat s jinými státy do federace, supranacionálních sdružení,
...)

Na rozdíl od pojmu národa, obyvatelstva, společnosti je lid v Ústavě a LZPS především právnickou konstrukcí založenou na
- Oprávnění delegovat výkon státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy)
- Oprávnění k výkonu státní moci (čl. 2 odst. 2 Ústavy)
- Oprávnění k ustavování státních orgánů (čl. 18 odst. 3 Ústavy)
- Právo na odpor (čl. 23 LZPS)

Princip demokracie v ústavním právu ČR

Článek 1 Ústavy stanoví, že ČR je „demokratický právní stát“. Demokracie je polyvalentní pojem, existuje velké množství jejích definic:
- Vláda lidu
o Určuje, kdo ve státě rozhoduje à lid je zdrojem veškeré státní moci
- Vláda pro lid
o Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy „státní moc slouží všem občanům“ à ve státě nemají být privilegované skupiny občanů
o Bezprostředně na toto navazuje čl. 1, 3 odst. 1 a další ustanovení LZPS
- Vláda lidem
o Zprostředkovaně
§ Orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní
o Přímo
§ Zastupitelská demokracie à princip voleb

Základní principy
- Princip plurality
o Ústava respektuje mnohost názorů ve společnosti kromě hodnot, které implicitně považuje za nedotknutelné
- Princip konsenzu v základních otázkách existence demokracie
- Princip většiny
o Čl. 6 Ústavy à „“Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny.“
- Ochrana menšiny
- Vláda na čas
- Rovnost rozhodujících

66
 o Všichni mají možnost účastnit se na rozhodování o veřejných záležitostech
- Svoboda
o Ničím neomezovaná účast na rozhodování celku
- Princip vyloučení násilné vlády
o Spjato s principem zachování plurality (čl. 5 Ústavy)
- Princip práva na odpor
o Čl. 23 LZPS
o Proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád

67
 34) Formy přímé, polopřímé a zastupitelské demokracie a jiné
formy účasti na správě veřejných věcí
Jejich právní úprava na úrovni státu, kraje a obcí (základní přehled).

Zastupitelská demokracie
Je to u nás jediná forma (čl. 2 odst. 1 Ústavy). Ústava ale umožňuje, aby Parlament ústavním zákonem připustil přímé rozhodnutí lidu jako výjimku z tohoto
pravidla (čl. 2 odst. 2 Ústavy). Z hlediska Ústavy jsou volby jediným způsobem ustanovení obou sněmoven Parlamentu, stejně jako ustavení zastupitelstev
ÚSC.

Mandát à poslanec nereprezentuje pouze osoby, které ho zvolily, ale celý národ. Mandát vzniká zvolením. Obsahem je zastupovat lid a tím vyjadřovat jeho
vůli, být věrný ČR a jednat v zájmu všeho lidu, složit slib (na 1. schůzi sněmovny), svobodný výkon mandátu.

Mezi důvody zániku mandátu patří odepření slibu nebo složení slibu s výhradou, uplynutí volebního období, vzdání se mandátu, ztráta volitelnosti (např.
pozbytí státního občanství), rozpuštění PS (podmínky v čl. 35 Ústavy), vznik neslučitelnosti funkcí (dle čl. 22 Ústavy), neověření platnosti volby, smrt.

Přímá a polopřímá demokracie

U nás možnost přímé demokracie není. Ústava ji neobsahuje. Zatím máme pouze ústavní zákon o referendu o přistoupení ČR k EU.

Polopřímá demokracie

Referendum
= přímé závazné rozhodování lidu o veřejných záležitostech ve věcech vyhrazených státu, lid se zde chápe jako souhrn státních občanů oprávněných
k výkonu hlasovacího práva

Referendum je formou odpovědi ano/ne. Řeší se konkrétně položená otázka.

Rozlišujeme
- Obligatorní referendum à bez jeho výsledku nelze řešit otázku
- Fakultativní referendum à možná, nikoliv nezbytná forma řešení určité otázky

Stádia přípravy referenda: podání návrhu à rozhodnutí o vyhlášení referenda à příprava k hlasování à kampaň k referendu à stádium hlasování à
zjištění výsledku hlasování à kontrola výsledků hlasování à závaznost rozhodnutí v referendu

Místní referendum
Řeší otázky v samostatné působnosti obce, nebo ho může iniciovat občan, který doloží podpisy rozmezí 6-30 % oprávněných občanů (záleží na množství
obyvatel obce).

Upravuje ho zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu.

K platnosti rozhodnutí v místním referendu je třeba účasti alespoň 35 % oprávněných voličů. Rozhodnutí je závazné, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina
zúčastněných voličů a alespoň 25 % ze všech oprávněných voličů.

Krajské referendum má hranici stanovenou jednotně na 6 % oprávněných občanů à zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu. Podmínky pro platnost
a závaznost jsou stejné jako u místního referenda.

Jiné formy imperativního lidového hlasování

U nás je právní řád vůbec nezná. Patří mezi ně např.
- Lidová iniciativa = petice s určitým počtem podpisů stačí k hlasování o návrhu zákona
- Lidové veto = podobné jako předchozí, ale nejde o iniciativu
- Recall = odvolání veřejných činitelů lidem
- Kvalifikovaná menšina

Jiné formy účasti

Petiční právo, svoboda projevu a šíření informací, právo shromažďovací a sdružovací, ...

68
Od hlavních forem se liší tím, že nejsou vázány na aktivitu určitého předem vymezeného kolektivu, jako např. územně vymezené obyvatelstvo státu
definované trvalým pobytem. Lze je realizovat i individuálně.

Slouží pouze jako nástroj vlivu na veřejné mínění.

69
 35) Pojem voleb, volebního systému, volebního práva v ČR
Druhy a funkce voleb. Prameny právní úpravy. Jádro volebního zákonodárství a doplňující zákony.
Význam judikatury Ústavního soudu a správních soudů v otázkách volebního práva.

Volby jsou jednou z technik, jejichž prostřednictvím jsou voleni státní funkcionáři a reprezentanti různých komunit. Jedná se o časově a místně sladěný,
právně upravený proces ustavování reprezentantů suverenity.

Každý občan má mít právo a možnost se prostřednictvím svých zástupců podílet na vedení veřejných záležitostí, tj. volit a být volen.

Volby musí být na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva, tajným hlasováním zabezpečující svobodný projev vůle, v pravidelných intervalech a
správné.

Volební vztah je zvláštní druh ústavněprávního vztahu. Volební vztahy vznikají v souvislosti s přípravou, organizací a prováděním voleb a zajišťováním a
kontrolou jejich výsledků. Podle toho definujeme volební systém a volební právo.

Volebním právem
- V objektivním smyslu je soubor všech právních norem, které upravují volební vztahy
o ústavní předpisy
§ Ústava (čl. 18) a LZPS (čl. 21) a ÚZB
o Mezinárodní smlouvy à stanoví mezinárodní standardy svobodných a demokratických voleb (např. MPOPP, ÚPS)
o Právo EU à stanoví východiska pro volby do Evropského parlamentu a dále pravidla účasti občanů EU na volbách do místních
zastupitelských sborů v místě jejich pobytu
o Zákony
§ 247/1995 Sb., o volbách od Parlamentu ČR
§ 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů
§ 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky
§ 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí
§ 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu
- V subjektivním smyslu je právo podílet se na správě veřejných věcí volbou zástupců v rovině volebního obvodu, kraje nebo obce
o Obdobné je volební právo do Evropského parlamentu
o Mohou u nás volit i občané jiných států EU do zastupitelstev obcí
o Ústavní předpisy a mezinárodní smlouvy předepisují základní principy, na kterých je subjektivní volební právo založeno

Požadavek svobodných voleb spatřujeme v tom, že

- Je umožněna konkurence politických programů
- Je zajištěn výběr nejméně ze dvou možností
- Je rovnost šancí volebních stran a kandidátů
- Je vyloučeno úmyslné zvýhodnění stran či kandidátů
- Volební formule nezvýhodňuje nad přijatelnou míru některou stranu

Pod volebním systémem můžeme chápat

- Souhrn všech společenských vztahů, které vznikají v souvislosti s přípravou, organizací a prováděním voleb a zjišťováním a kontrolou jejich
výsledků (sociologický přístup)
- Souhrn všech pravidel či sociálních norem, které regulují společenské volební vztahy
o bez ohledu na to, zda jde o normy
§ právní (volební právo v objektivním smyslu)
§ politické (např. koaliční dohody)
§ organizační (opatření MV, orgánů obcí)
§ morální (např. vedení volební kampaně)
§ náboženské (tradiční volební chování některých věřících)
§ estetické (zákonitosti působení na smysly voličů v podobě volebních šotů, plakátů, vzhledu kandidátů)
o jde o normativní přístup k volebnímu systému

Volební systém v úzkém slova smyslu je konkrétní způsob organizace a řízení voleb a zjišťování jejich výsledků. Podoba volebního systému má tyto znaky:
- Volební formule = způsob, jakým se převádí či přepočítávají hlasy voličů do rozdělení mandátů mezi volební strany a jejich kandidáty
- Počet poslanců volených v jednom volebním obvodu
- Celkový počet volených poslanců a jeho vztah k počtu voličů
- Možnost voliče vybírat si mezi kandidáty, nikoliv jen mezi politickými stranami
o Můžeme rozlišovat kandidátní listiny
§ přísně vázané (nelze měnit)
§ vázané (lze na nich měnit pořadí)
§ volné (hlasy lze rozdělit i mezi různé kandidáty listiny)
- rozsah všeobecnosti voleb
70
 o vyloučení určité sociální, politické či národnostní menšiny
- existence umělé uzavírací klauzule (zpravidla do 5 %)
- počet skrutinií a pravidla pro postup do dalších skrutinií
- financování účasti na volbách a pravidla volební kampaně

Volební právo v ČR je souhrn oprávnění, které vyplývají z právních norem, jejichž vnějším vyjádřením je volební právo v subjektivním smyslu. V ČR je volební
právo subjektivním veřejným právem.

Volební právo má státoobčanský charakter à je to oprávnění občana ČR na to, aby byl znán voličem. Projevuje se v nároku na zápis do seznamu voličů a
nárok toto právo vykonat svobodně za stejných podmínek s ostatními přímo a tajným hlasováním.

Rozlišujeme volby
- do Poslanecké sněmovny
- do Senátu
- do Evropského Parlamentu à důsledek členství v EU
- do obecních a krajských zastupitelstev à výkon práva na samosprávu
- prezidentské volby à v důsledku změny Ústavy v roce 2012

Funkce voleb jsou

- legitimační
o nejen k odůvodnění vlády, ale odůvodnění společenského řádu
- zastupitelská
o zvolení zástupci jsou představiteli voličstva jako celku
- volby jako závazné politické statistiky
o právní formou je vyjádřen názor voličstva
- integrační
o jde o sjednocování názorů
- kontrolní
o princip vlády na čas
- vytvoření silné a stabilní vlády

Judikatura
Nález ÚS 42/2000 ze dne 24.1. 2001 Změna volebního systému à tzv. Velký volební
nález
Koncem roku 1997 se rozpadla vládní koalice a následně i samotné ODS. Strany pak nebyly schopné sestavit většinu. Řešením byla opoziční smlouva mezi
ODS a ČSSD. Ta eliminovala menší strany tím, že se ODS zavázala tolerovat menšinovou vládu ČSSD. Součástí byla i dohoda na změně volebního zákona,
která by do budoucna výrazně posílila velké strany. Na změnu Ústavy nebyl dostatečný počet a tak proběhla jen změna volebního zákona a poměrný volební
systém zůstal dále zachován.
à nejdůležitějšími změnami bylo: výrazné zvýšení počtu volebních krajů (z 8 na 35), zrušení 2. skrutinia, změna volební formule, zavedení tzv. sčítací
uzavírací klauzule pro volební koalice

Ústavnost těchto změn napadl prezident. Navrhl zrušení příslušných ustanovení pro rozpor se zásadami poměrného zastoupení.

ÚS na to:
Posoudila všechny parametry. Samostatně by mohly obstát, ale dohromady byly se zásadou poměrného zastoupení neslučitelné.

ÚS proto ustanovení zrušil. Ve volebním zákoně tak vznikly mezery, které znemožňovaly konání voleb. Musel se udělat kompromis a vyplnit mezery.
Výsledkem byla dodnes platná podoba volebního systému, podle niž se mandáty rozdělují ve 14 volebních krajích, a to v jediném skrutiniu s využitím
standardního dʼHondtova dělitele

Nález ÚS 73/04 Nádvorník ‒ způsob vedení volební kampaně a vliv na výsledek voleb
Těsně před volbami do Senátu v roce 2004 byly v tisku otištěny nepravdivé údaje poškozující jednoho z kandidátů (Zápotocký). Zápotocký pak nepostoupil
do druhého kola a volby vyhrál Nádvorník z ODS. Zápotocký volby napadl návrhem na neplatnost a NSS mu vyhověl. Podle NSS došlo k porušení ustanovení
volebního zákona (poctivé a čestné vedení volební kampaně). Senát pak následně neověřil volbu Nádvorníka a proti tomu ODS podala ÚS opravný
prostředek.

V nálezu se objevují 3 přístupy:

- domněnka, že výsledek voleb odpovídá vůli voličů, jež může být vyvrácena pouze v mimořádných případech, kdy je prokázáno, že porušení
volebního zákona skutečně mělo vliv na výsledek voleb
- stačí přesvědčení, zda je dostatečně pravděpodobné, že k ovlivnění voličů došlo
- návrh zkoumat míru závažnosti pochybení, ke kterému došlo

71
ÚS dospěl k závěru, že nebyla prokázána ani objektivní, ani potenciální příčinná souvislost mezi obsahem uvedeným v tiskovin a jejich rozšířením mezi voliči
a zvolením Nádvorníka. Nádvorník byl tedy platně zvolen senátorem.

Nález ÚS 57/10 Nepřípustnost uplácení voličů ‒ komunální volby v Krupce

V roce 2010 v průběhu voleb do zastupitelstva města Krupka došlo k tomu, že jedna z volebních stran nabízela voličům úplatu za to, že pro ni budou
hlasovat, a organizovaně je svážela do volebních místností. Jedna z konkurenčních stran podala návrh na vyslovení neplatnosti voleb. Rozhodoval o něm
Krajský soud v Ústí n. Labem. Aktivity se podařilo prokázat. Zákon o volbách do zastupitelstva neobsahuje znění o poctivé a čestné volební kampani, a tak
soud shledal porušení pouze ve svozu voličů, nikoliv v nákupu hlasů. Soud zamítl návrh na neplatnost voleb a prohlásil za neplatné pouze hlasování v těchto
okrscích. Navrhovatelé toto rozhodnutí napadli ústavní stížností.

Zdůvodnění nálezu klade důraz na nezávislost vůle voličů à Ústava ale o vůli voličů vůbec nehovoří. ÚS vyloučil možnost, aby se v budoucnu konalo
opakované hlasování pouze v některých okrscích à voliči by zde již znali výsledky a mohli by tomu svou volbu přizpůsobit.

ÚS stížnosti vyhověl.

Nález ÚS 6/11 Účelové přihlašování se voličů k trvalému pobytu ‒ komunální volby

v Karlově Studánce
Před konáním voleb se v obci k trvalému pobytu nově přihlásilo 23 osob, a to do objektu, který patřil jednomu z kandidátů, a následně hlasovali ve volbách.
Jedna z kandidujících stran se tak obrátila na Krajský soud v Ostravě s návrhem na neplatnost voleb. Nepodařilo se nic prokázat a soud proto návrh zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost.

ÚS požadoval materiální přezkum (zda lidé tam skutečně bydlí). ÚS doporučil, aby došlo ke změně právní úpravy. Jedním z řešení je zavedení určitého
volebního moratoria, které by spočívalo v tom, že by se komunálních voleb v obci mohli zúčastnit jen osoby, které zde mají trvalý pobyt déle než např. 6
měsíců.

72
 36) Principy volebního práva v ČR
Jejich vzájemné vztahy a vyjádření ve volebních předpisech. Charakteristika obecnosti, rovnosti, přímosti,
tajnosti hlasování a volební svobody. Volební právo občanů EU do Evropského parlamentu a
zastupitelstev v obcích.

Základní princip je princip všeobecnosti. Obsahem je zákaz bezdůvodného vyloučení jednotlivých občanů nebo jejich skupin z účasti na svobodné volbě
jejich zástupců.

K nabytí volebního práva pro parlamentní volby je třeba státní občanství ČR a dosažení věku 18 let. Pro volby do obecních zastupitelstev je třeba navíc
trvalý pobyt v obci, nenastala-li u něj překážka výkonu volebního práva.

V parlamentních volbách nemohou své právo vykonat jen ti, u kterých je to zapříčiněno zákonem stanoveným omezením z důvodu ochrany zdraví lidu nebo
zbavením (nikoliv omezením) způsobilosti k právním úkonům.

Obsah podmínek volitelnosti

- Splnění podmínek pro nabytí (nikoliv výkon) aktivního volebního práva
- Podmínka věku
o Zastupitelstvo v obcích a krajích à stejný věk jako pro volební právo (18 let)
o Volby do PS à 21 let
o Volby do Senátu à 40 let

Mezi základní principy patří

- Princip všeobecnosti
o Obsahem je zákaz bezdůvodného vyloučení jednotlivých občanů nebo jejich skupin z účasti na svobodné volbě jejich zástupců
o Rozlišujeme zde volební cenzy
§ Přípustné à např. věkový
§ Nepřípustné à např. pohlaví, barva pleti, majetek apod.
- Princip rovnosti
o Spočívá v tom, že každý volič má stejný počet hlasů a podle již nikoliv obecně sdíleného názoru má mít hlas voliče stejnou váhu
- Princip přímosti
o Volič volí přímo, bez dalšího zprostředkovatele rozhoduje o zvolení jím preferovaného kandidáta
- Princip tajnosti hlasování
o Pro voliče jsou zajištěny podmínky, které znemožňují zjišťovat a zjistit, jak konkrétní volič hlasoval a jaký byl obsah jeho rozhodnutí
- Princip svobody výkonu volebního práva
o Je spjat s právem (ne povinností) účastnit se voleb, svobodou kandidování a výkonu mandátu
o Svoboda voleb je chráněna §351 TZ
Ustanovení v Ústavě a LZPS o volbách jsou podrobně rozvedena v soustavě volebních zákonů a řadě dalších předpisů a MS. Nálezy ÚS mohou být
pramenem volebního práva, pokud ruší ustanovení volebního zákonodárství.

Volební právo občanů EU do Evropského parlamentu a obcí

Občané jiných členských států EU mohou volit a kandidovat na území ČR ve volbách do zastupitelstev obcí a ve volbách do Evropského parlamentu.
Občané jiných členských států EU mohou volit a kandidovat na území ČR ve volbách do zastupitelstev obcí a ve volbách do Evropského parlamentu. Občané
třetích států tyto práva nemají.

Pokud chce občan EU volit do zastupitelstev obcích, musí požádat o Zápis cizince do dodatku seznamu voličů a jeho změny. Pokud chce volit ve volbách
do Evropského parlamentu za české kandidáty, musí občan EU podat žádost o zápis do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu či žádost
cizince o přenesení údajů do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu (v případě, že v ČR hlasuje i v komunálních volbách).

Kandidátem může být osoba, která

• má občanství jiného členského státu EU,
• nejpozději ve druhý den voleb má 18 let,
• má na území ČR pobyt ke dni voleb (má povolení k trvalému pobytu nebo potvrzení o přechodném pobytu),
• má pobyt v té obci, ve které hodlá kandidovat
• nemá omezenou svéprávnost k výkonu volebního práva,
• nevykonává trest odnětí svobody

Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině. To znamená, že nikdo nemůže kandidovat ve vícero členských státech. Aby bylo zabráněno
dvojí kandidatuře, členské státy si vyměňují o kandidátech informace. Cizinec nemůže být v České republice členem politické strany nebo politického hnutí.
To ovšem nebráni v tom, aby kandidoval na její/jeho kandidátní listině. V takovém případě se u kandidáta na kandidátní listině a následně na hlasovacím
lístku uvede, že je bez politické příslušnosti.

73
 37) Technika volební reprezentace
Pro volby do Parlamentu, Evropského parlamentu a volby zastupitelstev územních samosprávných celků.
Složky volebního systému a volební formule pro jednotlivé druhy voleb v ČR. Volební formule pro volby
do Poslanecké sněmovny a zastupitelstva v obcích zejména. Význam tzv. uzavírací klauzule.

Parlament
Na základě zobecnění se volební systém pro volby do PS a Senátu dá charakterizovat těmito znaky:
- Všeobecnost volebního práva bez volebních censů i možnost soudního odnětí volebního práva
o Věková hranice je 18 let pro aktivní volební právo
o 21 let pro pasivní volební právo do PS
o 40 let pro pasivní volební právo do Senátu
- Rovnost volebního práva modifikovaná uzavírací klauzulí
o Uzavírací klauzule je jiná pro samostatně kandidující strany a hnutí na rozdíl od koalic, které se rozlišují podle počtu členů, kterými je
koalice tvořena
o U Senátu se podmínky pro zvolení kandidátů liší v tom směru, že nezávislý kandidát musí navíc předložit petici s podpisy nejméně
1000 oprávněných voličů ze svého volebního obvodu
- Přímost volebního práva s možností přednostního hlasování v systému vázaných kandidátních listin u PS
- Tajnost hlasování je stanovena jako obligatorní forma realizace volebního práva
- Svoboda hlasování a výkonu volebního práva
- Systém poměrného zastoupení
o Založen na DʼHondtově formuli volebního dělitele v rámci jediného skrutinia, které se koná na úrovni volebního kraje
o Pro Senát byl prosazen dvoukolový většinový systém
- Volební jednotkou pro volby do PS jsou volební kraje
o Nemají přibližně stejný počet obyvatel, nýbrž se kryjí s VÚSC
o Jde o uzavřené volební obvody (hlasy z nich se již dále nepřenášejí)
o Hlasovat lze i v zahraničí
o Pro Senát jsou zákonem speciálně vytvořeny volební obvody s tolerancí 15 % k počtu obyvatel (ne voličů), což je značná odchylka
- Podmínky pro kandidování se liší pro PS a Senát
o Kandidátní listiny mohou předkládat jen zaregistrované politické strany, hnutí a jejich koalice při splnění dalších podmínek
o Do Senátu mohou kandidovat i nezávislí kandidáti
- Podmínkou pro registraci kandidátní listiny je zaplacení volebního příspěvku ve výši 15 000 Kč v každém volebním kraji, ve kterém má být
zaregistrována
o Pro kandidáty na senátora je naopak stanovena kauce vy výši 20 000 Kč, která se v případě dosažení 6 % vrací
- Kandidátní listiny jsou vázané, nikoliv však přísně vázané
o Volič může hlasovat jen pro jednu kandidátní listinu, na ní však může dát přednost nejvýše 4 kandidátům
o Při volbách do Senátu se hlasuje přímo pro 1 kandidáta
- Nezvolení kandidáti na poslance se stávají náhradníky
o Senátoři náhradníky nemají
- Řízení voleb zajišťují volební orgány, které jsou kombinací exekutivního a politického principu
o Řízení voleb je v rukou Státní volební komise a výkonných orgánů počínaje MV
- Pravidla vedení volební kampaně do PS zajišťují rovnost kandidujících stran v přístupu do veřejnoprávního rozhlasu a televize
- Náklady na volby jsou hrazeny ze státního rozpočtu
o Kandidující strany si hradí své náklady samy s tím, že při zisku nejméně 1,5 % hlasů obdrží za každý pro ně odevzdaný hlas 100 Kč
o Za senátní volby se náhrada neposkytuje
- Volby se konají ve 2 dnech, přičemž voliči jsou zapisování do stálého seznamu voličů obligatorně
o Pro voliče, kteří hlasují mimo místo trvalého pobytu včetně zahraničí (pro PS) se vede zvláštní seznam
- Poslanecký mandát má reprezentativní povahu
- Soudní přezkum voleb je možný mimo námitkového řízení již při projednání kandidátních listin
o Výsledek voleb je možno napadnout u NSS
o Rozhodnutí NSS a dále rozhodnutí sněmovny o ověření volby poslance nebo senátora lze napadnout i u Ústavního soudu

Poslanecká sněmovna
Volební systém je předepsán obecně ve čl. 18 odst. 1 Ústavy à stanoví, že volby do PS se konají „tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a
přímého práva, podle zásad poměrného zastoupení“
à proporcionální volební technika (poměrné zastoupení) + 14 volebních obvodů (odpovídají vyšším územně správním celkům)

1. Určí se tzv. celorepublikové mandátové číslo à celkový počet odevzdaných platných hlasů se v rámci republiky vydělí počtem mandátů (200)
2. V rámci volebního obvodu se celkový počet odevzdaných hlasů v obvodu vydělí celorepublikovým mandátovým číslem à zjistíme tak, kolik se
v obvodu rozdělí mandátů
3. Vyřadí se ty subjekty, které celostátně nepřekročily uzavírací klauzuli
74
 4. Skrutinium à hlasy pro strany, které postoupily do skrutinia, se v každém volebním obvodu přepočítají na mandáty pomocí dʼHondtovy metody
5. Přiřazení mandátů poslancům podle pořadí na kandidátce à jestliže však některý z kandidátů získal takový počet přednostních hlasů, který činí
nejméně 5 % z celkového počtu hlasů odevzdaných dané straně, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi

Senát
Čl. 18 odst. 2 Ústavy.
à většinová volební technika (většinové zastoupení) + 81 volebních obvodů (v každém obvodu se volí jeden senátor)

1. V 1. kole je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční počet hlasů

2. Pokud v 1. kole žádný z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu, koná se 2. kolo
3. Ve 2. kole kandidují 2 kandidáti, kteří se v 1. kole umístili na prvních dvou místech
4. Zvolen je ten kandidát, který ve 2. kole získá více hlasů

Evropský parlament
à proporcionální volební technika + 1 volební obvod

ČR ve volbách v roce 2009 měla 22 mandátů, v roce 2014 21 mandátů a v roce 2019 rovněž 21 mandátů (stejně i po vystoupení VB). Po vystoupení VB
z EU je počet křesel 705 místo 751. Volby se konají každých 5 let.

1. Zjistí se celkový počet platných odevzdaných hlasů

2. Ty subjekty, které dosáhnou 5 % hlasů, postupují do skrutinia
3. Mandáty se ve skrutiniu rozdělí dle dʼHondtovy metody
4. Jestliže kandidát získá aspoň 5 % přednostních hlasů z celkového počtu hlasů pro tuto stranu, připadne mandát přednostně jemu

Volby do zastupitelstev ÚSC

Rysy volebního systému
- Uplatňují se základní principy demokratického volebního práva jako všeobecnost, rovnost, přímost volebního práva, tajnost hlasování a svoboda
hlasování a výkonu volebního práva
- Systém poměrného zastoupení
o Je založen na dʼHondtově formuli volebního dělitele v rámci jediného skrutinia, které se koná na úrovni obce (pokud není rozdělena na
volební obvody) nebo kraje
o V případě krajských voleb je však tato formule upravena tak, že se začíná dělit až číslem 1,42, nikoliv již číslem 1
- Volební jednotkou jsou obce, pokud nejsou rozděleny na obvody
o Obec je možno rozdělit na volební obvody v závislosti na počtu obyvatel
o Kraje se na obvody nedělí
o volební obvody jsou rovněž uzavřené
o zřizování volebních obvodů vyvolává značné problémy (nález Pl. ÚS 52/10)
- kandidátní listiny pro obce předkládají volební strany, kterými mohou být i nezávislí kandidáti a jejich sdružení
o musí však pro svou kandidaturu získat počet podpisů v závislosti na počtu obyvatel obce (nikoliv voličů)
o do krajského zastupitelstva může kandidovat jen registrovaná politická strana, hnutí nebo koalice
- kandidátní listiny jsou pro obecní volby volné
o volič má tolik hlasů, kolik se volí členů zastupitelstva a může je rozdělit mezi kandidáty z různých kandidátních listin
o pro krajské volby jsou vázané a volič může dát až 4 přednostní hlasy
- Řízení voleb je stejné jako u parlamentních a evropských voleb
- Náklady na volby jsou hrazeny ze státního rozpočtu
o Kandidující strany si hradí náklady své volební kampaně samy
- Nezvolení kandidáti do zastupitelstev se stávají náhradníky
- Mandát člena zastupitelstva má reprezentativní povahu
- Soudní přezkum voleb je možný mimo námitkového řízení již při projednávání kandidátních listin
o Stejně tak je možno napadnout výsledek voleb u příslušného krajského soudu podle SŘS
o Není vyloučeno ani napadení výsledku soudního přezkumu u ÚS cestou ústavní stížnosti

Volby do zastupitelstev krajů

à proporcionální volební technika + 13 volebních obvodů (všechny kraje krom hlavního města Prahy)

Počet mandátů v jednotlivých zastupitelstev krajů se pohybuje mezi 45-65. Uzavírací klauzule je 5 %. Pro přepočítávání hlasů na mandáty se zde uplatňuje
modifikovaná dʼHondtova metoda. Hranice pro preferenční hlasy je 5 %.

75
Volby do zastupitelstev obcí
Je zde specifikum v podobě volné kandidátní listiny à volič má tolik hlasů, kolik se volí členů do zastupitelstva a může je rozdělit mezi kandidáty z různých
kandidátních listin.

Volič má možnost označit jednu stranu (hlasy dostanou všichni její kandidáti), nebo více kandidátů z různých stran, nebo kombinace (kandidáty různých
stran a zároveň jednu stranu).

Mandáty jsou přidělované podle pořadí na kandidátní listině. Pouze když vy kandidát získal alespoň o 10 % hlasů víc, než je průměr na listině, tak by byl
zařazen na první místo.

Užívá se zde klasický dʼHondtův dělitel a uzavírací klauzule pro strany a koalice je nastavena na 5 %.

Význam uzavírací klauzule

Nález ÚS 25/96 ze dne 2.4. 1997 à Ústavnost 5% uzavírací klauzule při volbách do PS

Uzavírací klauzule má vliv na míru poměrnosti volebního systému. Jedná se o zásah do principu rovnosti. Zásah do rovnosti volebního práva musí mít
legitimní cíl à v tomto případě je jím snaha dosažení většiny v PS. Dále musí být zásah přiměřený tomuto cíli (zde záleží na zemi a okolnostech à
v některých zemích je i 10 % přijatelné).

76
 38) Organizačně-přípravné stádium volebního procesu
Základní přehled jednotlivých fází a jejich významu (přípravná fáze, hlasování, zjištění výsledku, kontrola
a přezkum). Řízení (správa) voleb. Volební orgány a jejich typy. Vyhlášení voleb, seznamy voličů, členění
volebního území. Nároky na členství v okrskové volební komisi a pravidla jejího rozhodování.

Přehled jednotlivých fází

Rozlišujeme celkem 3 základní stádia volebního procesu
- Organizačně-přípravné stadium
o Zahrnuje časový úsek přípravy voleb počínaje jejich vyhlášením, přes úpravu volebního území, seznamy voličů, určení volebních orgánů,
kandidování a vlastní přípravou hlasování
- Hlasování
o Zahrnuje vlastní hlasování, možnost jeho odložení či přerušení
- Zjištění volebních výsledků a jejich vyhlášení

Krom toho je možné napadení volebních výsledků cestou návrhu na vyslovení neplatnosti voleb jako celku, neplatnosti hlasování (celé volby se neopakují,
pouze hlasování) a neplatnosti zvolení kandidáta. Volby do zastupitelstev je možno napadnout v rámci správních soudů u krajského soudu, volby do komor
Parlamentu a Evropského parlamentu u NSS. V případě rozhodnutí NSS o parlamentních volbách je možné využít zvláštního řízení před ÚS, jinak je možné
přezkoumání rozhodnutí pouze cestou ústavní stížnosti.

V současnosti zásadní problém představuje problém uplácení voličů a účelové přihlašování nových voličů do obcí těsně před volbami.

Organizačně-přípravné stádium
Zahrnuje časový úsek přípravy voleb počínaje vyhlášením a konče vlastní přípravou hlasování.

- Vyhlášení voleb
o Všechny volby vyhlašuje prezident svým rozhodnutím se souhlasem vlády 90 dnů předem
o Rozhodující pro vyhlášení voleb je publikace rozhodnutí prezidenta republiky ve Sbírce
o Podle § 15 odst. 2 zákona o politických stranách nelze po vyhlášení voleb a ještě 10 dnů po jejich konání pozastavit činnost stran a
hnutí nebo je rozpustit a také nelze vyhlásit konkurz na majetek politické strany
- Volební území a jeho členění
o Při organizaci voleb a zjišťování výsledků se vychází z organizace voličů na základě území (územní princip)
o Volební území se zpravidla člení na volební jednotky, kterými jsou takové jednotky, které jsou oprávněné vyslat do zastupitelského
sboru své zástupce
o Při volbách do PS à Volební kraje
o Při volbách do Senátu à volební obvody
o V obecních volbách lze obvody vytvořit pouze pokud je voleno více než 15 zastupitelů
o Dále také stále existují volební okrsky, které stanoví obecní rada nebo orgán, který plní její funkci à tyto okrsky jsou stálé a jsou
společné pro všechny druhy voleb
o Ke každému okrsku je určena i volební místnost, kde budou voliči hlasovat
- Sestavení seznamu voličů (stálé a zvláštní), námitkové řízení, průkaz voliče
o Seznam voličů = základní volební dokument, zápis v něm opravňuje k provedení hlasování a dalším právním úkonům ve volebním
právu (námitky, volební stížnosti)
o v současnosti existují 2 druhy seznamů à stálé a zvláštní
o Sestavování seznamů voličů se řídí zásadou
§ Stálosti
• Jsou vedeny trvale, změny se provádí z úřední povinnosti, nebo na žádost voliče
• Každoročně je nutné provádět jejich kontrolu
• Seznamy se uzavírají 2 dny před volbami a okrskovým komisím se z nich poskytuje výpis pro příslušný okrsek
§ Sestavení z úřední povinnosti
• Podle místa pobytu u stálých seznamů
• Sestavují je obecní úřady ex offo
• U zvláštních seznamů se tak děje na návrh voliče nebo příslušné úřední osoby
§ Průběžné doplňování a každoroční kontroly
o Pro parlamentní volby je navíc veden zvláštní seznam, do kterého se zapisují ti voliči, kteří mohou na území obce volit při parlamentních
volbách, i když nemají trvalý pobyt v této obci
o Námitkové řízení à pouze volič může zjišťovat, zda je zapsán v seznamu
§ Námitkou je ústní nebo písemné podání, ve kterém se volič domáhá doplnění údajů o jeho osobě, když není v seznamu
zapsán nebo opravy údajů
o Voličský průkaz

77
 § Možnost vydání voličského průkazu pro voliče, kteří nebudou v době voleb v místě trvalého bydliště
§ Stačí pouhá žádost voliče à obecní úřad je povinen žádosti vyhovět a průkaz vydat
§ Při obecních a senátních volbách se tyto průkazy neuplatňují
- Volební orgány
- Navrhování kandidátů
- Volební kampaň a pravidla volební agitace
- Příprava hlasování
o Je svěřena volebním úřadům, což jsou orgány veřejné moci, kterým právní předpisy ukládají úkoly při přípravě voleb a hlasovacího aktu
o Zvláštní význam zde má informování voličů a vlastní příprava hlasování ve volební místnosti

Volební orgány a jejich typy

Řízení voleb zajišťují volební orgány, které jsou kombinací exekutivního a politického principu. Volební orgány se dle svého postavení dělí na řídící a
technicko-organizační, které zajišťují vlastní průběh hlasování a sčítají hlasy voličů. Volební orgány jsou rozděleny na orgány celostátní, územní a místní.
Řízení voleb má na starost Státní volební komise a výkonné orgány.

- Státní volební komise

o Stálým orgánem na úseku voleb do Parlamentu ČR, do zastupitelstev obcí, krajů i do Evropského parlamentu
o Předsedou je ze zákona ministr vnitra ČR
o Její další členy jmenuje a odvolává na jeho návrh vláda
- Ministerstvo vnitra
o Ústřední orgán státní správy na úseku voleb do všech zastupitelských orgánů
o Řídí organizační a technickou přípravu voleb
- Ministerstvo zahraničních věcí
o Organizačně a technicky zabezpečuje přípravu, průběh a provedení voleb do PS v zahraničí
- Český statistický úřad
- Krajský úřad
- Pověřený obecní úřad v sídle volebního obchodu
- Pověřený obecní úřad

Členství ve volební komisi

Nároky na členství v okrskové komisi:
Členem okrskové volební komise může být státní občan České republiky,
- který v den složení slibu dosáhl věku nejméně 18 let
- u něhož nenastala překážka výkonu volebního práva podle § 2 a
- který není kandidátem pro volby do Parlamentu České republiky

Volební komise zodpovídá za organizování průběhu voleb. Po celou dobu dohlíží na jejich řádný průběh a zapisuje příchozí voliče, kteří se prokážou buď
předložením občanského průkazu nebo platným cestovním, diplomatickým či služebním pasem České republiky.

Dále musí dbát na pořádek v dané místnosti, ve které členové komise sedí. V neposlední řadě dohlíží na správnost a tajnost hlasování. Po skončení voleb
provádí na základě pravidel popsaných ve volebním zákoně sčítání volebních výsledků, o kterých na závěr vyhotovuje zápis.

Členství ve volební komisi vzniká složením slibu.

78
 39) Kandidování, kandidáti, kandidátní listiny, volební kampaň
Základní východiska, právní úprava, význam, právní ochrana, soudní přezkum registrace. Právo na přístup
k voleným funkcím, svoboda kandidování.

Kandidování
PS + krajská zastupitelstva: kandidovat mohou pouze politické strany a hnutí a jimi vytvořené koalice (musí splňovat podmínky stanovené zákonem ke dni
podání listiny)
Senát: kandidovat mohou i nezávislí kandidáti
Obecní volby: kandidovat může i sdružení nezávislých kandidátů, musí předložit petici (počet podpisů je závislý na velikosti obce a typu volební strany à
nezávislému kandidátovi stačí méně hlasů než sdružení nezávislých kandidátů)

Lhůta pro podání kandidátních listin je 66 dní před konáním voleb a nelze prodlužovat. Lze podat jenom jednu listinu v jednom kraji, je-li politická strana
součástí koalice, nemůže už pak kandidovat v jiném volebním obvodu samostatně.

Strany mohou odvolat kandidaturu a kandidát se může vzdát. Vliv má též to, je-li politická strana rozpuštěna.

Náležitosti kandidátní listiny jsou stanoveny zákonem a odvíjí se o typu orgánu, do nějž se volí. Splnění podmínek je potvrzeno registrací.

Počet kandidátů
- Obecní zastupitelstva à počet volených členů
- Vyšší počet
o Kraj à o 5 osob více
o Obecní zastupitelstvo do 7 členů à o 1/3 více
o PS à je zde horní hranice, kterou stanoví zákon o volbách do parlamentu
- Minimální počet kandidátů není stanoven (klidně může být i jen jeden kandidát)

Kandidáti musí splňovat určité požadavky, které ověřuje komise

- Trvalý pobyt ke dni voleb
- Souhlas s kandidaturou
- Prohlášení, že nejsou na jiné kandidátní listině
- Obligatorní údaje à jméno, příjmení, věk, povolání a bydliště kandidáta

Vytvářet volební koalice lze pouze při podání listin. Ne dodatečně.

U senátních voleb není kandidátní listina, ale přihláška k registraci. I nezávislý kandidát sám za sebe (petice 1000 podpisů z příslušného volebního okrsku).

Je možnost soudního přezkumu listin a přihlášek. Při nesplnění požadavků stanovených zákonem je kandidát vyškrtnut, popř. je odmítnuta jeho registrace.
Je zde možnost bránit se přes správní soudy.

Jako podmínka registrace do voleb PS a EP je povinnost zaplatit příspěvek na volební náklady. Ten se při určitém zisku hlasů vrací. Jedná se o kauci 20 000
Kč. Vrací se při zisku min. 6 % z celkového počtu hlasů v obvodu.

Volební kampaň
Volby jsou výslovně upraveny
- Zákon o volbách do EP (62/2003)
- O volbách do Parlamentu ČR (247/1995)
- O volbách do zastupitelstev obcí (491/2001)
- O volbách do zastupitelstev krajů (130/2000)

V rámci volební kampaně je rovný přístup k veřejnoprávnímu rozhlasu a televizi při volbách do PS. V ČT a Českém rozhlasu je vyhrazeno 14 hodin a ty jsou
rozděleny rovným dílem mezi kandidující strany (vysílající čas se losuje).

Požadavky zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (231/2000 Sb.)

- Vyváženost a objektivnost zpravodajských a politicko-publicistických pořadů
- Zákaz reklamy politických stran a hnutí + nezávislých kandidátů

Působení cestou internetu není regulováno.

Platí též rovný přístup k plochám pro vylepení volebních plakátů, pokud ji starosta určí.

79
Od 3. dne před volbami až do ukončení hlasování se nesmějí zveřejňovat výsledky předvolebních přezkumů. Platí zákaz zveřejňování informací o průběhu
voleb až do podepsání zápisu o průběhu voleb (netýká se to počtu voličů).

Volební agitace je zakázána v objektu, kde je volební místnost a v bezprostředním okolí ve dnech, kdy probíhá kampaň.

Kampaň musí probíhat čestně a poctivě à nesmí být zveřejňovány nepravdivé údaje.

80
 40) Stádium hlasování a zjišťování volebních výsledků
Pravidla hlasování a sčítání hlasů pro jednotlivé druhy voleb podle volebních zákonů. Stanovení výsledku
voleb a zápis o něm. Význam Českého statistického úřadu a Státní volební komise.

Hlasování
Hlasování zahrnuje časový úsek od zahájení voleb v užším smyslu slova až po uzavření volebních místností. Jedná se o nejdůležitější část voleb, neboť je
uplatňováno subjektivní veřejné právo.

Hlavním úkolem okrskových volebních komisí je dbát na hladký průběh hlasování. Zejména na správné odevzdávání hlasovacích lístků. Dále je komise
povinna dbát na pořádek ve volební místnosti. Může odročit hlasování na pozdější dobu, pokud nastanou okolnosti, které znemožňují hlasování.

Volební zákony určují konání voleb tak, že stanoví jeho začátek a ukončení.
Platí 2 zásady:
- Tajnost hlasování (ústavní princip à oddělený prostor, obálka)
- Osobní hlasování (zákonný princip à nemožnost volby pomocí jiného voliče)

Úprava lístků závisí na volebním systému (přednostní hlasy).

Jedním z volebních orgánů je ČSÚ. Ten má za úkol vypracování závazného systému zjišťování a zpracování výsledků voleb, příp. výsledků hlasování v
celostátním referendu, a zajištění vyhotovení příslušného programového vybavení pro účel zpracování a poskytování výsledků voleb a referenda.

Zjišťování výsledků voleb

Pravidla, dle kterých se výsledek zjišťuje:
- Pravidla jednání volebních komisí
o Základní záruky přesného vyhodnocení výsledku hlasování
o Vyloučení veřejnosti při sčítání hlasů
o Při zjišťování výsledků hlasování se hodnotí platnost obálek, platnost hlasovacích lístků a platnost přednostních hlasů voličů
o Základní volební dokumenty o průběhu hlasování a jednání OVK (jsou upraveny jejich přesné náležitosti)
- Určení počtu poslanců pro volební kraje
o Zjistí se celkový počet platných hlasů odevzdaných v rámci ČR (tzv. republikové mandátové číslo à všechny platné hlasy/200)
- Uzavírací klauzule
o Při volbách do PS 5 % v rámci republiky
§ Pro dvoučlennou koalici je to 10 %, pro tříčlennou 15 /, pro čtyř a vícečlennou 20 %
- Rozdělování a přikazování mandátů
o PS à dʼHondtova metoda v rámci jednoho skrutinia na úrovni volebního kraje
o krajské volby à začíná se dělit 1,42
o obecní volby à celkový zisk strany dán součtem hlasů kandidátů, které dostali na jednotlivých kandidátkách
- přikazování mandátů kandidátům
o u vázaných listin mohou voliči ovlivnit výběr kandidáta bez závislosti na pořadí
o PS à min. 7 % preferenčních hlasů
o EP à min. 5 %
o Krajské volby à min. 10 %
- Zjišťování výsledku senátních voleb
o Dvoukolový systém absolutní většiny
o Do 2. kola postupují 2 nejúspěšnější a zvolen je ten, kdo získá víc hlasů
- Zvoleným kandidátům vydá příslušná komise osvědčení o zvolení
o Jde o deklaratorní akt, který jen prohlašuje výsledek rozhodnutí voličů
o Má za následek počátek běhu lhůty k podání tzv. volební stížnosti
- Vyhlášení volebního výsledku
o Výsledky vyhlašuje SVK
o Máme 3 druhy výsledků
§ Dílčí
§ Průběžné
§ Celkové à jen tyto jsou rozhodující, neboť jsou podmínkou pro běh lhůt pro podání volební stížnosti
§ (u obcí navíc částečné výsledky)
- Opakování voleb
o Pokud volby proběhly, ale nikoliv řádné (u senátních a obecních voleb)
o Dodatečné provedení (pokud volby neproběhly à běžné v praxi u obecních voleb)
o Prakticky je jediným důvodem opakování voleb výsledek projednání volební stížnosti

81
 41) Soudní a jiná kontrola voleb
Kompetence správních soudů jako volebních soudů podle soudního řádu správního. Kompetence
Ústavního soudu ve volebních věcech. Volební orgány, mezinárodní pozorovatelé. Pojem „porušení, které
mohlo ovlivnit...“ oproti „porušení, které hrubě ovlivnilo“ podle platných volebních předpisů.

Když nedojde k volbám, musí se dodatečně provést. Opakování voleb může být z důvodu:
- Soudního rozhodnutí o neplatnosti voleb
o Neplatnost hlasování
o Neplatnost voleb
o Neplatnost volby kandidáta (volby se nemusí opakovat)
- Nezvolení požadovaného počtu kandidátů
- Neodevzdání zápisu OVK o výsledku hlasování u obecních voleb

Soudní přezkum se koná nejprve skrze správní soudnictví (NSS), pak skrze ústavní stížnost. Návrh se musí podat do 10 dnů od vyhlášení výsledku voleb.

Kdo může návrh podat:

- Volič zapsaný v seznamu pro dané volby
- Každá politická strana a hnutí, které byly zaregistrované
Podmínkou je také zápis do seznamu ve volebním okrsku, ve kterém byl poslanec, senátor či zastupitel volen.

V případě soudního přezkumu volebního výsledku platí pravidla pro podání, oprávněné subjekty a způsob projednání cestou správního soudnictví (NSS) pro
parlamentní a evropské volby a krajským soudem pro krajské a obecní volby.

Usnesení soudu ve volbách do zastupitelstev ÚSC je konečné. Je možno ho napadnout ústavní stížností. Nikoliv ale v celém rozsahu, neboť volební stížností
je chráněno objektivní (nikoliv subjektivní) volební právo. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu je možná jen tam, kde bylo současně porušeno
subjektivní volební právo.

Usnesení NSS se postupuje příslušné sněmovně. Ta podle povahy rozhodne, zda volbu poslance či senátora ověří či prohlásí za neplatnou (respektuje se
názor soudu). Poté běží lhůta 10 dní na odvolání k ÚS. Pak už je rozhodnutí konečné. Pokud prohlásí volbu za platnou, osvědčí tuto skutečnost předsedající
formou osvědčení o obsahu nálezu, neboť tento se stává vykonatelným okamžikem vyhlášení.

Ústavní soud může v případě ústavní stížnosti

- Prohlásit volbu za platnou à vydá osvědčení o nálezu
- Prohlásí volbu za neplatnou à zašle nález sněmovně, která je účastníkem (v PS stačí k nastoupení náhradníka, Senát to musí doručit prezidentovi
a ten vyhlásí opakované volby)

Rozsah opakování je dán rozsahem napadení.

82
 42) Volba prezidenta republiky
Technika, právní úprava, volební právo a volitelnost, stadia volebního procesu, soudní kontrola.

Volba prezidenta republiky je upravena v Ústavě (čl. 54 odst. 2) + zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky.

Jedná se přímé volby, tajné hlasování na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

Pro volbu jednotlivce z povahy věci lze využít jen systém většinový. Mezi znaky patří:
- Všeobecnost volebního práva
o Bez volebních censů
- Rovnost volebního práva
o Z hlediska volitelnosti je dána stejnými podmínkami pro kandidování i pro zvolení
- Majoritní většinový systém
o Určuje jako podmínku pro zvolení zisk nadpoloviční většiny platných hlasů, jinak postupují 2 nejúspěšnější kandidáti do 2. kola
- Volební jednotkou je území ČR jako jeden volební obvod
- Podmínky pro kandidování zčásti odpovídají volitelnosti do Senátu
o Na rozdíl od jiných voleb je zde však ineligibilita (nemožnost být znovu zvolen v důsledku rotace či odsouzení pro velezradu nebo hrubé
porušení ústavního pořádku)
- Pro navrhování kandidátů jsou podmínky stanoveny odlišně od ostatních voleb
o Není zde již výslovná vazba na politické strany a prostor je otevřen každému voliči, který pro svůj návrh získá nejméně 50 000 podpisů
dalších osob s volebním právem
o Návrh může též podat nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů
o Registračním místem je ministerstvo vnitra, který též ověřuje na náhodném vzorku 8500 podpisů správnost údajů na peticích
- Podmínkou pro registraci kandidátní listiny není zaplacení volebního příspěvku
o Každý kandidát však musí zřídit 3-5 členný volební výbor, který odpovídá za vedení financí v rámci jeho volební kampaně à k tomu
slouží zvláštní volební účet
- V ČR se náhradník prezidenta nevolí
o Zastupování řeší v Ústavě v čl. 66, když je svěřuje předsedovi vlády a předsedovi PS, popř. předsedovi Senátu
- Řízení voleb zajišťují stejné volební orgány, jako u senátních voleb
- Pravidla vedení volební kampaně jsou upravena nejobsáhleji ze všech volebních zákonů
o Zákony zajišťují rovnost kandidujících v přístupu do veřejnoprávního rozhlasu a televize, k plakátovacím plochám, upřesňují pravidla
volební inzerce apod.
- Náhrady na volby jsou jako u ostatních voleb hrazeny ze státního rozpočtu
o Kandidující si hradí své náklady sami
o Za získané hlasy se náhrada neposkytuje
o Novinkou je též zachycení financování výdajů na volební kampaň na volebním účtu à náklady nesmí přesáhnout 40 milionů a v případě
účasti ve 2. kole 50 milionů Kč
- Volby se konají ve 2 dnech, přičemž voliči jsou zapisováni do stálého seznamu voličů obligatorně
- Soudní přezkum voleb je možný mimo námitkového řízení již při projednání návrhů
o Výsledek voleb je možno napadnout u NSS
o Rozhodnutí NSS je možné napadnout u ÚS formou ústavní stížnosti

Volitelnost:
- Aktivní
o Občan 18+ (pokud alespoň 2. den volby dosáhne 18 let)
o Překážky: zbavení způsobilosti, zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidí
- Pasivní
o Občan 40+
o Překážka: zbavení způsobilosti

Zvolení:
- Nadpoloviční většina platných hlasů oprávněných voličů
- Není-li nikdo zvolen, koná se za 14 dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního
kola volby
- Ve 2.kole je zvolen kandidát, který obdržel ve 2.kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů à je-li takových kandidátů více,
prezident republiky není zvolen a do 10 dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky
- Pokud kandidát, který postoupil do 2. kola volby přestane být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat
vzdá, postupuje do 2. kola volby kandidát, který v prvním kole volby získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů
- 2. kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát

Návrh kandidáta:
à navrhnout kandidáta může každý občan 18+ s peticí podepsanou 50 000 občany ČR oprávněnými volit prezidenta republiky (součástí podpisů musí být
nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů
83
Volba se koná v posledních 60 dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky (nejpozději však 30 dnů před uplynutím volebního období). Uvolní-
li se úřad, koná se volba prezidenta republiky do 90 dnů.

Volby vyhlašuje předseda Senátu nejpozději 90 dnů před jejich konáním.

Soudní kontrola:
- Ochrana na věci registrace kandidátní listiny
o Proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny nebo registrace se lze odvolat do 2 pracovních dnů od doručení rozhodnutí u NSS podle
150/2002 Sb.
- Ochrana ve věci volby prezidenta
o Podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta se může domáhat ochrany u NSS každý
o Návrh je třeba podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí
o Návrh na neplatnost volby prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl
ovlivnit výsledek volby prezidenta
- Řízení ve věci porušení pravidel financování volební kampaně
o Kandidát se může domáhat, aby Městský soud v Praze rozhodl o tom, že došlo k porušení pravidel financování volební kampaně podle
zákona přijetím finančních prostředků nebo jiného plnění ocenitelného v penězích
§ u kterých není znám nebo uveden skutečný původ
§ překročením limitu výdajů na volební kampaň
§ nebo porušením povinnosti vést o financování voleb kampaně účetnictví
§ nebo je podle zákona zveřejnit do 60 dnů ode dne, kdy bylo způsobem umožňujícím dálkový přístup na internetových
stránkách kandidáta zveřejněno vyúčtování volební kampaně
§ nebo do 60 dnů ode dne marného uplynutí lhůty pro jeho zveřejnění

84
 43) Povaha mandátu členů Parlamentu a členů zastupitelstev
Vznik, obsah a zánik mandátu. Právní ochrana mandátu poslance, senátora a zastupitele.

Mandát členů Parlamentu

Článek 26 Ústavy označuje mandát jako reprezentativní mandát a neimperativní mandát.

Mandát vzniká zvolením (čl. 19 odst. 3 Ústavy). U náhradníků vzniká zánikem mandátu poslance.

Obsah mandátu není výslovně vyjádřen, ale mezi obecné požadavky patří:
- Zastupovat lid (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a vyjadřovat jeho vůli
- Povinnost účastnit se jednání Parlamentu (vyplývá nepřímo)
- Být věrný ČR a jednat v zájmu všeho lidu (čl. 2 odst. 3 a čl. 23 Ústavy)
- Složit slib na první schůzi tak, jak ustanovuje Ústava
- Svobodně vykonávat mandát (nikoho nelze nutit, aby ho vykonával)

Mandát zaniká (dle čl. 25 Ústavy)

- Individuálně
o Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou
o Vzdání se mandátu (jen osobně na schůzi sněmovny nebo podpisem před notářem)
o Ztráta volitelnosti (pozbytí státního občanství, nezpůsobilost)
o Neověření platnosti volby (výslovně to není uvedeno, ale vyplývá to z čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy)
o Neslučitelnost funkcí (čl. 22 Ústavy)
o Smrt
- Hromadně
o Uplynutí volebního období
o Rozpuštění PS podle čl. 35 Ústavy
à zánik mandátu nelze provést odvoláním člena voliči

Mandát členů zastupitelstev

Ústava tento mandát neupravuje. Jedná se o reprezentativní mandát. Vzniká zvolením. Náhradníkům mandát vzniká den po dni, kdy zanikl mandát
zastupitele, kterého nahrazují.

Obsahem mandátu je
- Zastupovat společenství občanů
- Být věrný ČR
- Dbát zájmů ÚSC a jeho občanů
- Složit slib
- Povinen účastnit se zasedání
- Svobodný výkon mandátu

Mandát zaniká
- Individuálně
o Nesložení slibu
o Ztráta volitelnosti (pozbytí občanství, odstěhování z obce/kraje) à nenastává automaticky, ale usnesením zastupitelstva
o Vzdání se mandátu
o Vznik neslučitelnosti
o Rozhodnutí soudu (úmyslný trestný čin)
o Smrt
- Hromadně
o Ukončení hlasování při volbách nového zastupitelstva obce nebo kraje
o Rozpuštěním rozhodnutí Ministerstva vnitra (nesejde se déle než 6 měsíců)
o Další důvody (např. zánik obce)
à Důvodem pro zánik není snížení počtů členů (funguje do zvolení nového), ani neplatnost voleb (ke vzniku pak nedošlo).

Právní ochrana mandátu

Odvolání není v systému svobodných demokratických voleb možné. Mandát také nemůže zaniknout v důsledku odvolání voliči.

85
 44) Povaha státní moci a koncepce její dělby v Ústavě ČR
Horizontální, vertikální a časové hledisko. Rozbor ustanovení Ústavy pro dělbu veřejné moci. Kontrola
střetu zájmů a jeho právní úprava. Inkompatibilita v ústavním právu a její druhy. Lobování.

Povaha státní moci

Základní ustanovení jsou obsažena v úvodních článcích Ústavy a Listiny à státní moc vychází z lidu jako z celku, žádná část lidu si ji nemůže přivlastnit,
musí sloužit všem občanům.

Výkon státní moci musí být založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii nebo náboženství. Nemůže existovat žádný státní
orgán, který by svou moc neodvozoval od lidu.

Ústava nedefinuje státní moc přímo. Odvozuje se ze základních složek ústavního pořádku à státní moc je schopnost ovlivňovat chování na základě
monopolu legitimního fyzického násilí. Uvádí tedy svrchovanou moc státu uvnitř i navenek, avšak jsou určité hranice, za které nemůže.

Mezi znaky státní moci v ČR patří svrchovanost, jednotnost, demokratická legitimovanost, právnětrestní povaha, republikánská forma, limitovanost autonomií
jednotlivce a respektování jiných forem veřejné moci.

ČR se vyznačuje mocenským monopolem à na jejím území nemůže nikdo jiný státní nebo veřejnou moc vykonávat, pokud k tomu svrchovaná ČR nedá
souhlas. V současnosti je na území ČR vykonávána také veřejná moc EU, zejména v rámci vymezení výlučné a sdílené pravomoci EU.

V souvislosti se státní moci a státním územím se pojí 3 pojmy, které označují znaky státní moci:
- Svrchovanost (suverenita) = neomezená à znamená možnost dispozice se státním území (např. jeho smluvní postoupení, výměnu)
- Územní výsost (jurisdikce) à ČR vykonává státní moc nad všemi, kteří se na tomto území nachází, na rozdíl od suverenity lze z hlediska územní
výsosti činit rozdíly (exteritorialita)
- Personální výsost = možnost státu zavazovat své občany v důsledku vztahu věrnosti

Existuje zde vertikální a horizontální kontrola à kontrola a vyvážení jednání jedné moci druhou mocí, vztah koordinace a chybějící odpovědnosti jedné moci
druhé à jsou si rovny

Závažným problémem povahy státní moci je vymezení subjektů, které se podílejí na jejím formování. Ústava je obecně vymezuje v čl. 2 odst. 1 a 2 jako
orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní nebo jako lid.

Lobbování je soustavné prosazování skupinových zájmů zejména u orgánů státu a jeho představitelů (politiků a úředníků), ale v obecném smyslu také v
médiích (mediální lobbing) a v široké veřejnosti.

Koncepce dělby moci

Vztahy mezi jednotlivými státními orgány jsou založeny na principu parlamentní formy vlády. Státní moc ČR je jednotná v tom směru, že má jediný zdroj
moci = lid. Její dělbou je proto třeba rozumět stav, kdy lid tuto moc vykonává prostřednictvím zvláštních soustav orgánů, které naplňují jednotlivé funkce
státní moci z hlediska vytyčení obecných pravidel chování, jejich realizace, ochrany a jejich zachování.

Ústava uvádí orgány, které plní jednotlivé státní funkce:

- zákonodárství à PS a Senát (čl. 15)
- výkon zákonů v nejširším smyslu à prezident, vláda, další správní úřady, orgány územní samosprávy a státní zastupitelství
- soudnictví à soudy (čl. 81)

Koncepce dělby moci je

- Formální
o Dle formy právních aktů typických pro určitou moc či funkci (každý zákon je projevem moci zákonodárné, ačkoliv se obsahově či
materiálně vztahuje k moci výkonné à např. zákon o státním rozpočtu)
o nález ÚS může být materiálně zákonem, ale formálně je výsledkem činnosti soudní
- Materiální
o Dle obsahu aktů, nejvýznamnější koncepce
o Každý akt obsahující obecná pravidla chování abstraktně vymezených subjektů je přiřazován k zákonodárné moci, každý akt aplikace
obecných předpisů k výkonné moci a každý akt řešící spor mezi stranami k soudní moci
o je zde řada teorií à dualistická, trialistická, ...
- v subjektivním smyslu
o klasifikace právních aktů je prováděna podle orgánů, které je vydávají
o v tomto směru jsou tedy např. všechny akty zákonodárné sboru k projevům moci zákonodárné, ačkoliv svou povahou mohou patřit
k moci vládní (zákony obsahují obecná východiska politiky)

86
 - v právním smyslu
o je rozhodující právní akt a jeho obsah
o zda akt vydal orgán moci zákonodárné, výkonné či soudní podle toho, jakou (a zda vůbec) má derogační sílu, vůči jakým aktům, jaká
je jeho formální a právní moc, vykonatelnost, platnost a účinnost

Ústava ČR se z hlediska dělby moci opírá o tato východiska

- zákonodárná moc
o význam je spojen s pojmem zákona a vázaností na zákon, s výhradou zákona
o použití je vyhrazeno pro právní řešení otázek vyžadujících stabilitu úpravy a politickou legitimaci ze strany Parlamentu a prezidenta
- výkonná moc
o vyznačuje se nařizovací mocí, nadřazeností, vrchnostenským postavením jejích orgánů, tvorbou politiky, prováděním zákonů a vázaností
zákony, volným uvážením, administrativou, řešením otázek vojenství a zahraničních věcí
- soudní moc
o vyznačuje se vlastním procedurálním, právně přesně upraveným postupem, nezávislostí, nestranností, rovností účastníků sporu,
závazným řešením sporných věcí mezi stranami na základě zákona

Kontrola probíhá navzájem i uvnitř mocí à Ústava váže určitá oprávnění výslovně na určitou moc (materiální hledisko) a poté v jejím rámci adresně na
konkrétní orgán jako Parlament, jeho komory, prezidenta, vládu (subjektivní hledisko).

Stát jako právnická osoba

Z hlediska subjektů práva je stát také PO à moderní stát má tedy status korporace (společenství občanů).

V případě jeho mocenského působení (vymezeného normami veřejného práva) vůči subjektům na daném území má stát povahu veřejnoprávní korporace
à v tomto případě můžeme hovořit o jeho nadřazeném působení.

Avšak stát jako subjekt soukromého práva je v rovném postavení s ostatními subjekty práva.

Kontrola střetu zájmů

Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů řeší střet zájmů jen formou obecných zákazů zneužívání moci, informací a postavení a evidencí podnikatelské a jiné
výdělečné činnosti poslanců a senátorů.

Střet zájmů = jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž funkcionář zneužívá svého
postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou FO či PO.

Střetu zájmu předchází čestné prohlášení v podobě oznámení o osobním prospěchu, o činnosti (mimo činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou,
literární, uměleckou nebo sportovní), o příjmech a darech a o nemovitém majetku. Písemná sdělení zasílá poslanec předsedovi Senátu a senátor předsedovi
PS (kontrola křížem).

Kontrola je veřejná à každý občan má právo nahlédnout do této evidence na základě písemné žádosti. Kontrolu, zda senátor nebo poslanec uvedl pravdivé
údaje, provádí Mandátový a imunitní výbor.

Inkompatibilita v ústavním právu

Inkompatibilita = vyloučení možností, aby jedna osoba zastávala souběžně určité funkce
Neslučitelnost funkcí = nemožnost být současně ve dvou funkcí
Neslučitelnost výkonu funkcí = je možné být držitelem obou funkcí, ale vykonávat se může pouze jedna z nich
Pravá neslučitelnost = v případě střetu 2 veřejných zájmů
Nepravá neslučitelnost = v případě střetu nějakého veřejného zájmu a soukromého zájmu

87
 45) Ústavní pojetí státního orgánu a jeho právní status
Přehled základních složek. Místo v soustavě státních orgánů, zřízení, ustavení, kompetence.
Kompetenční spory před Ústavním soudem a Nejvyšším správním soudem. Zvláštní senát podle zákona
č. 131/2002 Sb. a jeho význam.

Státní orgán je součástí mechanismu uskutečňování státní moci lidu prostřednictvím zákonodárství, jeho výkonu a soudnictví. Při plnění těchto funkcí je
státní orgán vybaven pravomocí à oprávněním vystupovat v rámci své působnosti jménem státu a vydávat při tom právně závazná rozhodnutí.

Ústavní orgán je ten orgán státu, který má zakotvenou pravomoc přímo v ústavních předpisech (např. Parlament, prezident republiky, vláda, ÚS) a je nutný
pro utváření ústavního života.

Pojem právního statusu státního orgánu slouží k vyjádření právně zakotvených znaků konkrétního státního orgánu, které jej organizují jako státní orgán a
současně odlišují od jiných státních orgánů.
Východiskem pro výklad statusu jsou tyto znaky:
- Název, sídlo, určení místa v soustavě státních orgánů (nadřízenost, podřízenost, na kom je závislý, komu odpovídá, kdo ho kontroluje), způsob
řízení (přímo Ústava nebo dle pravidla čl. 79 odst. 1 a čl. 91 Ústavy zákonem), způsob ustavení (jde o obsazení funkcí v rámci státního orgánu
konkrétními osobami)
- Nároky na výkon funkce ve státním orgánu (občanství, věk, bezúhonnost, ...) à inkapacita
- Složení státního orgánu (individuální, monokratický, sborový, kolegiální)
- Struktura státního orgánu
o v případě kolegiálního orgánu
o členové vytvářejí relativně samostatné složky (sněmovny)
- vnitřní organizace státního orgánu (organizační, pomocné a řídící orgány)
- pravomoc a formy činnosti
o základní druhy činnosti à zákonodárná (legislativa), výkonná (exekutiva), soudní (judikativa)
o pravomoc = státně mocenské oprávnění vydávat jménem státu závazné právní akty
- působnost (okruh vztahů, v jejichž rámci se uplatňuje pravomoc státních orgánů)
o věcná určuje okruh vztahů
o osobní určuje okruh osob
o časová určuje, ve které době může svou pravomoc uplatnit
o prostorová je významná z hlediska dělení orgánů na ústřední, územní a místní
o funkční určuje, kdo z příslušných orgánů může rozhodnout
- organizační pravidla činnosti
o určují postup, kterým státní orgán uskutečňuje svoji činnost
- časová pravidla
o časový úsek, ve kterém orgán může/musí jednat (volební období)
- procedurální pravidla
o stanoví, jakým způsobem může orgán přijímat rozhodnutí
- právní status funkcionáře státního orgánu
o práva a povinnosti vyplývající z funkce
- formy odpovědnosti státních orgánů za plnění funkce
o kdo před kým odpovídá

Kompetenční spory
Čl. 87 odst. 3 Ústavy: NSS à předpokládaný zákon může stanovit přenesení některých otázek kompetence ÚS na NSS, konkrétně mj. kompetenční spory
mezi státními orgány a orgány územní samosprávy, nepřísluší-li jinému orgánu

ÚS je příslušný řešit spory mezi státními orgány a orgány územních samosprávných celků, státními orgány navzájem a orgány ÚSC navzájem (čl. 87 odst.
1 písm. k) Ústavy). Oprávněným navrhovatelem nemůže být účastník řízení, ve kterém se dva orgány veřejné moci nemohou shodnout na své příslušnosti.

Předmět řízení: spor o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy
Výsledek řízení: nález, kterým soud rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení, popř. zda věc spadá do
kompetence státu nebo územní samosprávy
à v případě řešení pozitivního kompetenčního sporu je výsledkem zrušení rozhodnutí, ke kterému nebyl příslušný orgán, který jej vydal
à v případě negativního kompetenčního sporu je výsledkem řízení nález, kterým je zrušeno rozhodnutí orgánu, který je dle zjištění ÚS k rozhodnutí příslušný,
ale tímto rozhodnutím svoji příslušnost popřel

Zvláštní senát
Upraven v zákoně č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů

88
Při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou
- soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy
- soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví

Kompetenční spor = jedna strana chce vydat rozhodnutí ve věci, o níž už bylo pravomocně rozhodnuto, nebo když strany popírají pravomoc vydat rozhodnutí
- pozitivní kompetenční spor à oba subjekty si myslí, že jsou oprávněni vydat rozhodnutí
- negativní kompetenční spor à žádný ze subjektů si nemyslí, že je oprávněn vydat rozhodnutí

Složení zvláštního senátu:

- 3 soudci Nejvyššího soudu
- 6 soudců NSS
à jmenují je předsedové na 3 roky

89
 46) Základní východiska úpravy zákonodárné moci z hlediska
státních funkcí
Pojem a význam zákona a zákonodárné moci v ústavním právu z hlediska moci zákonodárné, výkonné a
soudní a postavení jedince.

Parlament je jediným orgánem zákonodárné moci v ČR.

Pojem zákonodárné moci a zákona obsahem druhé hlavy Ústavy (čl. 15-53) à úprava celkového postavení nositele zákonodárství (= Parlamentu), včetně
všech ostatních funkcí, které kromě zákonodárné tento státní orgán vykonává

Zákonodárná moc je jednou z pravomocí svěřených Parlamentu, je však pravomocí výlučnou à spočívá v oprávnění vydávat zákony jako zvláštní právní
předpisy, které tvoří základ právního řádu ČR. Projevuje se to zejména v těchto oblastech:
- Zákon je podkladem pro uplatňování státní moci a současně i mezi státní mocí ve vztahu k jednotlivci
o SM lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem à čl. 2 odst. 3 LZPS, čl. 2 odst. 4 Ústavy
- Zákon je podkladem pro normotvornou činnost jiných státních orgánů
o Čl. 79 odst. 3 Ústavy à zákonné zmocnění pro ministerstva a jiné orgány
o Čl. 104 odst. 3 Ústavy à vyhlášky samosprávy
- Zákon je měřítkem právnosti výkonů nařizovací moci výkonných orgánů (čl. 78 Ústavy)
- Zákon je jediným prostředkem ke zřizování orgánů výkonné moci (čl. 79 odst. 1 Ústavy)
- Na zákony je vázán výkon soudnictví (působnost a organizaci soudů stanoví zákon)

Omezení zákonodárné moci plynou jednak výslovně z ustanovení Ústavy, LZPS a MS dle čl. 10 Ústavy, jednak jsou implicitně obsažena v základních
principech konstitucionalismu, jako jsou principy demokracie (většina, právní stát, ...). Zákonodárná moc může přijímat zákony určitého obsahu a v určitém
směru (např. z principu právního státu plynou pro zákonodárnou moc příkazy právní jistoty à zákaz retroaktivních zákonů, ...).

Ústava rozlišuje mezi zákony v materiální a formálním smyslu. Formálním zákonem je každý akt Parlamentu vydaný stanoveným způsobem, splňující
obsahové náležitosti a označený jako zákon, popř. zákonné opatření.

Výhrada zákona = pojem spjat s teorií dělby moci. Zajišťovat provádění Ústavy měl parlament, a nikoliv výkonná moc. Měl zejména chránit před zásahy
výkonné moci do osobní svobody a vlastnického práva.

Parlamentní výhrada = určitá otázka může být řešena pouze aktem parlamentu, ať již jeho usnesením nebo zákonem či ústavním zákonem.

Výhrada exekutivy = oblasti, ve kterých může působit jen výkonná moc

à platí, protože již Parlament není nejvyšším orgánem státní moci ve smyslu vlády shromáždění (nemůže vydat IPA)

V podmínkách demokratického právního státu Parlament není všemocný. Jsou mu dány hranice, které nemůže překročit a ve kterých je kontrolován
prostředky ústavního soudnictví, popř. mezinárodním společenstvím.

90
 47) Právní status Parlamentu
Místo Parlamentu v soustavě státních orgánů. Vztahy k jednotlivým orgánům. Srovnání se systémem
vlády shromáždění (1960-1992). Prameny parlamentního práva.

Právní status je dán jeho zakotvením v Ústavě a jednacích řádech sněmoven. Význam má rovněž zákon 159/2006 Sb., o střetu zájmů a ZVP.
Právní status Parlamentu vyjadřuje jeho znaky a umožňuje odlišení od jiných orgánů
- Název a sídlo
- Místo Parlamentu v soustavě státních orgánů
- Způsob zřízení a ustavení
- Složení Parlamentu a nároky na výkon funkce jeho člena
- Struktura
- Vnitřní organizace
- Pravomoc a působnost
- Organizační pravidla činnosti sněmoven
- Postavení členů státního orgánu
- Formy odpovědnosti z výkon svěřené funkce

Parlament je zákonodárným orgánem ČR, není korporací ani PO. Jeho jednání je přičítáno ČR. Není to nejvyšší orgán státní moci, ale je to orgán ústřední,
od kterého se díky jeho přímé volební legitimaci odvíjí další státní organizace a činnost.

Parlament a komory mají neutrální tradiční označení. Zákon o sídle Parlamentu ČR stanoví, že Parlament sídlí v hlavním městě ČR a prohlašuje jej za
národní kulturní památku a vlastnictví ČR.

Ústava výslovně o parlamentní formě vlády nehovoří. Parlament zde rovněž není charakterizován jako nejvyšší orgán státní moci ČR à to by totiž odporovalo
principu dělby moci ČR.

Místo Parlamentu v soustavě státních orgánů

- Parlament a prezident
o Prezident není Parlamentu politicky odpovědný
o Parlament nemůže prezidentovi stanovit působnost prostřednictvím ústavních a obyčejných zákonů
o Prezident může Parlament za určitých podmínek rozpustit, má právo suspenzivního veta vůči zákonům
o Senát může k ÚS podat žalobu proti prezidentovi za velezradu
- Parlament a vláda
o Ve vztahu k vládě vystupuje především PS à vláda odpovídá PS za výkon své funkce, může ji požádat o vyslovení důvěry, nebo vládě
může být PS vyslovena nedůvěra
- Parlament a Ústavní soud
o ÚS má možnost přezkoumávat ústavnost jeho zákonů a IPA
o Řeší spory uvnitř Parlamentu
- Parlament a obecné soudy
o Soudy jsou na zákonodárné moci organizačně a funkcionálně nezávislé
o Soudy jsou však vázány zákony, které může výlučně přijímat Parlament
- Parlament a Nejvyšší kontrolní úřad
o Spolupráce při kontrole hospodaření výkonné moci se státními financemi a majetkem

Srovnání se systémem vlády shromáždění

Přijetím Ústavy ČR došlo k zásadní změně v koncepci vztahů mezi nejvyššími státními orgány. Byla opuštěna dosavadní koncepce formy vlády, kterou lze
označit jako formu vlády shromáždění.

Vláda shromáždění byla zavedena Ústavou z roku 1960, která odstranila většinu zbytků parlamentní formy vlády. Postavení Federálního shromáždění
vycházelo z koncepce zákonodárného sboru jako reprezentanta pracujícího lidu koncentrujícího v sobě všechna mocenská oprávnění (vlastní rozhodnutí
však probíhalo úplně někde jinde).

Federální shromáždění bylo charakterizováno jako nejvyšší orgán státní moci ČSSR. Což mělo značit, že
- má všeobecnou působnost
- je nadřazeno všem státním orgánům, které od něj odvozují své postavení a pravomoc
- je funkcionálně nadřazeno všem státním orgánům, kterým může určit směry jejich činnosti a kontrolovat je
- je funkčně i organizačně nezávislé na jiných orgánech

Ústava ČR opustila tento systém formy vlády a vrátila se k základům, na kterých bylo budováno postavení parlamentu v době 1. republiky.

91
 Prameny parlamentního práva
Normativní podoba Parlamentu je dána především Ústavou, LZPS, volebními předpisy, zákonem o politických stranách a zejména jednacím řádem PS a
Senátu. Patří sem i normy neprávních systémů (např. opoziční smlouvy).

92
 48) Struktura Parlamentu a vnitřní organizace jeho komor
Složení Parlamentu. Vztahy mezi komorami Parlamentu v ČR a řešení jejich sporů. Stykový zákon podle
čl. 40 Ústavy ČR. Vnitřní organizace komor Parlamentu. Řídící a pomocné orgány. Pravidla ustavení a
činnosti.

Složení Parlamentu
Parlament je typický kolegiální orgán. Jeho posláním je porada a hlasování o základních otázkách fungování státu cestou většiny při respektování
oprávněných zájmů menšiny (opozice).

Počet členů à Pro složení Parlamentu je rozhodující ustanovení čl. 16 Ústavy, podle kterého má PS 200 poslanců a Senát 81 senátorů. Jedná se o
dostatečně velký počet na to, aby se mohly projevit přednosti systému poměrného zastoupení. Počet senátorů je číslo dělitelné 3, jelikož Senát je doplňován
tzv. parciální formou (vždy po 1/3 senátorů každé 2 roky). Senátorů je určeno číslem volebního obvodu.

Podmínky volitelnosti:
- občanství ČR
- neexistence překážky ve výkonu volebního práva v podobě zbavení způsobilosti k právním úkonům
- dosažení věku 21 u poslance a 40 let pro senátora
- neslučitelnost funkcí člena parlamentu a prezidenta, soudce či jiné funkce, stanoví-li to zákon

Struktura Parlamentu
Parlament je dvoukomorový (bikamerální). Existence dvou komor byla zdůvodněna řadou argumentů. V současnosti se zdůrazňují zejména kritéria legitimity,
reprezentace a funkcí druhé komory.

Způsob vzniku komor: obě komory vznikají na základě obecných voleb

Působnost komor: v letech 1969-1992 byly obě sněmovny rovnoprávné, dnes ale nemají stejné postavení à
- Senát = stabilizující a kontrolní činitel
- PS = centrum politického rozhodování

Vztahy mezi komorami Parlamentu

Ústava rozlišuje následující možné situace:
- Rovnoprávné rozhodování komor
o Nejzákladnější otázky tvorby práva a řešení závažných státních politických problémů
§ přijímání ÚZ a MS o lidských právech a základních svobodách (čl. 39 odst. 4)
§ přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor (čl. 40)
§ rozhodnutí o tom, že prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad (čl. 66)
§ rozhodnutí o vyhlášení válečného stavu
§ souhlas o pobytu cizích vojsk na území ČR (čl. 43)
- Rozhodování pouze PS
o Vláda je odpovědná pouze PS a PS rozhoduje o osudu nové vlády, které vyslovuje důvěru
o Vláda se též se žádostí o vyslovení důvěry během volebního období může zase obracet jen na PS a jen jí předkládá návrhy zákonů
o PS rozhoduje o osudu prezidentem vetovaného zákona (čl. 50 odst. 2)
o PS rozhoduje o návrhu zákona o státním rozpočtu a návrhu státního závěrečného účtu
o Pouze PS může vytvářet vyšetřovací komise (čl. 30 odst. 1)
o Navrhuje kandidáty na funkce prezidenta NKÚ
o Pouze PS má citační právo
- Rozhodování pouze Senátem
o Oprávnění přijímat zákonná opatření v době, kdy je PS rozpuštěna
o Vyjadřuje souhlas s návrhy prezidenta na jmenování soudců ÚS + oprávnění dávat souhlas k jejich trestnímu stíhání (čl. 86 odst. 1)
o Oprávnění k podání obžaloby prezidenta pro velezradu (čl. 65 odst. 2)
- Eventuální rozhodování Senátu
o V rámci zákonodárného procesu se může, ale nemusí do rozhodování zapojit
o Může tak učinit tak, že se usnese, že návrh schválený sněmovnou projednávat nebude (čl. 48) nebo mlčky tím, že ve stanovené lhůtě
30 dnů se k návrhu nevyjádří (čl. 46 odst. 3)
- Rozhodování o vnitřních věcech komor
o Komory rozhodují samostatně o věcech jako je
§ Ověřování volby
§ Vzdání se mandátu
§ Souhlas s trestním stíháním
93
Řešení sporů mezi komorami
V případě, že je obligatorně požadováno rozhodnutí obou komor, nebo v případě, kdy Senát využil možnost zaujmout stanovisko k návrhu, který byl schválen
PS, může nastat situace, že komory dospěji k odlišnému závěru à pro tento případ Ústava stanoví proceduru řešení takového sporu.

Ústava předvídá 2 situace:

- V případě zákonodárného procesu PS musí o Senátem vráceném návrhu hlasovat znovu
- V ostatních případech Ústava nedává PS možnost zvrátit zamítavé usnesení Senátu

Styk obou komor řeší tzv. stykový zákon č. 300/2017 Sb.

Vnitřní organizace komor Parlamentu

Parlament je kolegiální orgán, takže si ze svých členů vytváří složky, které nemají státně mocenskou pravomoc a zajišťují jen řídící, organizační a pomocnou
činnost. Nevystupují samostatně jménem státu. Vnitřní orgány se tak dělí na řídící a pomocné. Zajišťují řízení činnosti Parlamentu, zastupují jej navenek a
připravují a projednávají program schůzí.

- Řídící orgány PS
o Předseda a místopředsedové
§ Předsedu zastupují místopředsedové na jeho pokyn, nebo v určitém pořadí
§ Předseda plní úkoly, které jsou vymezeny jednak Ústavou a jedna JŘPS a zvláštními zákony
§ Předseda zejména
• zastupuje PS navenek
• vystupuje vůči prezidentovi
• svolává, zahajuje a ukončuje schůze PS a společné schůze Senátu, přerušuje schůzi
• povolává náhradníka na uprázdněný mandát a vydává mu osvědčení, že se stal poslancem
• dává souhlas, aby byl odevzdán soudu zadržený poslanec dopadený při spáchání trestného činu nebo
bezprostředně poté
o organizační výbor
§ je tvořen předsedou a místopředsedy PS, zástupci poslaneckých klubů
§ úkolem je koordinování a organizace práce orgánů PS à připravuje schůze, navrhuje termín a pořad schůzí, koordinace
výborů PS, ...
- Pomocné orgány PS
o Výbory jako kolegiálně permanentně činné orgány iniciativního a kontrolního charakteru s vymezeným okruhem působnosti
o JŘPS ukládá zřízení výboru
§ Mandátového
§ Imunitního
§ Rozpočtového
§ Kontrolního
§ Volebního
§ Petičního
§ Pro evropské záležitosti
§ Organizačního
o Zřízení dalších výborů je na PS samotné a jsou to
§ Ústavněprávní
§ Pro ochranu a bezpečnost
§ Hospodářský
§ Zemědělský
§ Pro veřejnou správu
§ Pro regionální rozvoj

Rozlišujeme tedy výbory

- Specifického zaměření à např. mandátový a imunitní
- Funkčního charakteru à např. rozpočtový
- Odvětvového charakteru à např. zemědělský

PS si rovněž může zřizovat stále a dočasné komise (např. vyšetřovací komise).

Jednotlivé výbory si mohou zřídit podvýbory. Mohou být složeny pouze z poslanců.

Předseda a místopředsedové u Senátu jsou upraveny shodně s PS. Senátor je povinen být členem jednoho výboru. Výbory jsou ze zákona organizační,
mandátové a imunitní. Senát zřizuje i stálé nebo dočasné komise.

94
 49) Charakteristika pravomoci a působnosti Parlamentu
Jednotlivé pravomoci, jejich zvláštnosti, působnost a její hlediska . Kompetence, pravomoc a působnost.

Činnost Parlamentu je realizována prostřednictvím aktů pravomoci, mezi které patří:

- Oblasti ústavodárné a zákonodárné à NPA
- Oblasti řízení státu
o IPA
o vyjádření důvěry či nedůvěry vládě
o schvalování státního rozpočtu ve formě zákona, ...
- Oblasti kontrolní
o IPA a schvalování závěrečného účtu

Působnost Parlamentu je neoddělitelně spjata s jeho pravomocemi a formami činnosti.

Pravomoc má určitý rozsah, který je dán
- subjekty, mezi kterými vtahy vznikají
- časem
- prostorem, ve kterém existují
- objekty, kterých se týkají

Působnost zahrnuje
- ústavodárná působnost
o Parlament je jediným pravidelným ústavodárným orgánem ČR
o Není možná žádná dělba této působnosti
o Omezení jen čl. 9 odst. 2 Ústavy a čl. 1 LZPS
o Nutnost použití ústavního zákona (+ změny a doplňky Ústavy) v případě
§ změny státních hranic (čl. 11)
§ zavedení přímé demokracie (čl. 2 odst. 2)
§ zřízení a ručení VÚSC (čl. 100 odst. 3)
- zákonodárná působnost
o čl. 15 odst. 1 Ústavy à zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu
o Parlament je jediný zákonodárný orgán ve formálním smyslu
o Způsoby svěření zákonodárné působnosti Ústavou jsou nejobecněji v čl. 15 odst. 1 Ústavy + výslovné ustanovení o nutnosti přijetí
zákona konkrétního obsahu (čl. 12 odst. 1, čl. 14 odst. 2, čl. 30 odst. 2, ...) à ve všech případech je adresátem PS (X zákonná opatření
Senátu)
- Působnost organizační a kreační
o Zřizování ministerstev a jiných správních úřadů prostřednictvím zákonů (čl. 79 odst. 1)
o Stanovení organizace a působnosti orgánů zřízených Ústavou (Státní zastupitelství, NKÚ, ČNB, soudy)
o Konstituování některých státních orgánů (volba rady ČT, ...)
o Podíl na konstituování vlády prostřednictvím vyjádření důvěry
o Návrh kandidáta na prezidenta NKÚ
- Působnost v základních otázkách zahraniční politiky
o Neuplatňuje se ve formách pravomoci
o Mohou to být doporučení vládě a ministrovi zahraničních věcí
o Právní akty à
§ Změny státních hranic (čl. 11)
§ Pobyt cizích vojsk na našem území (čl. 39 odst. 3)
§ Souhlas s vysláním našich ozbrojených sil do zahraničí (čl. 43 odst. 2)
§ Souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv (čl. 49)
- Působnost v základních otázkách vnitřní politiky
o Ústava stanoví jen obecné formy působnosti v této oblasti
o Víceméně totéž jako zákonodárná působnost
o Přijetí zákona je realizací politiky na určitém úseku hospodářského, sociálního a kulturního života
- Kontrolní působnost (využití převážně opozicí)
o Sledování provádění přijatých zákonů (ale kontrola ústavnosti ÚS)
o Citační právo = povinnost určitých funkcionářů státu dostavit se na jednání orgánů Parlamentu
o Interpelace členů vlády (čl. 53)
o Sledování vyřizování petic à nepřímá kontrola správních orgánů a orgánů územní samosprávy
o Stanoviska ke zprávě o průběžném rozpočtu a státního závěrečného účtu ČR
o Ustavování vlastních kontrolních orgánů à vyšetřovací komise (čl. 30)
o Schvalování státního závěrečného účtu
o Souhlas k některým MS à nepřímá kontrola
o Možnost PS rozpustit zastupitelstvo obce nebo obdobné zastupitelstvo
o Zrušit výsledky voleb do zastupitelstev
95
 o Zrušit rozhodnutí přijaté v místním referendu, ...
- Autonomní působnost
o Zřizování a ustavování vnitřních orgánů bez zásahu výkonné moci
o Stanovení procedury a pořadu jednání
o Rozhodování o imunitě a indemnitě
o Rozhodování o platech poslanců a vyloučení veřejnosti
o Zajištění pořádku na chůzích, omlouvání neúčasti poslanců, ...

V souvislosti s členstvím v EU byly upraveny kompetence komor ve vztahu k orgánům EU. Bez souhlasu komor není možné, aby vláda za ČR vyslovila
souhlas s rozhodováním Evropské rady, které bylo mimo věci vymezené v SEU přijato ne jednomyslně, ale jen kvalifikovanou většinou v jiných než uvedených
případech. Není tak možný převod dalších pravomocí na EU bez souhlasu komor daného vládě. Pro tento vztah se vžil pojem vázaný mandát vlády.

96
 50) Časová pravidla činnosti Parlamentu
Volební období, začátek a způsoby ukončení. Zasedání a schůze sněmoven. Druhy. Zásada diskontinuity
a její význam z hlediska dělby moci a legitimity.

Činnost Parlamentu je organizována v rámci určitých časových úseků. Základní časové úseky (ochrany menšiny a vláda na čas) jsou volební a funkční
období, kalendářní rok, zasedání a schůze.

PS: Časovým úsekem je volební období. Zásadní význam určení jeho počátku a konce. Volby se mohou konat nejdříve 30 dnů před koncem volebního
období a nejpozději v den uplynutí tohoto volebního období, které je čtyřleté. Volební období může být předčasně ukončeno rozpuštěním sněmovny (čl. 35
odst. 1 Ústavy).

Senát: Nemá volební období. Jde o permanentně činný orgán, který může jednat nepřetržitě. To je zajištěno principem jeho parciální obnovy, kdy po 2 letech
se volí 1/3 jeho členů na 6 let. Senát nelze rozpustit.

Oběma komorám je společný princip permanence zasedání. PS přitom musí být prezidentem svolána tak, aby zasedání bylo zahájeno nejpozději 30. den
po dni voleb. Senátní zasedání se pouze člení na funkční období. Zasedání PS je omezeno jejím volebním období.

O přerušení zasedání rozhodují komory autonomně. Nesmí to však být doba delší než 120 dnů v kalendářním roce. Podle čl. 35 odst. 1 Ústavy ČR by měl
pak prezident možnost PS rozpustit (nelze poslední 3 měsíce jejího volebního období).

Pravomoci realizují na schůzi

- Ustavující schůze
o Po volbách musí být PS svolána k zasedání. To proto, že její pořad je určen přímo zákonem.
o Její hlavní náplní je složení poslaneckého slibu, zpráva mandátového a imunitního výboru k platnosti voleb členů a zvolení vnitřních
orgánů PS
- Řádné schůze
o Konají se podle schváleného programu práce PS nebo Senátu
- Mimořádné schůze
o Předseda sněmovny je povinen je svolat do 10 dnů, požádá-li o to alespoň 1/5 poslanců sněmovny, prezident nebo vláda (čl. 34 odst.
3 Ústavy)

Zásada diskontinuity
Objevuje se při ukončení volebního období.
Má několik podob:
- Personální
o Skončením volebního období zaniká mandát všech poslanců
o Nelze projednat návrh poslance, kterému zanikl mandát (s výjimkou ústavní stížnosti - § 68 odst. 2 zákona o ÚS)
- Materiální
o Nedokončené záležitosti musejí být novým Parlamentem projednány od počátku (nevztahuje se to na Senát, ten jede praktikuje
permanentní činnost)
o Předchozí Parlament nemůže zavazovat ten nový jinak než zákonem
o Interní rozhodnutí a usnesení nejsou pro nový Parlament bezprostředně závazná
- Funkcionální
o U parciálně obnovovaných orgánů (Senát)
o Funkcionáři jsou voleni a ověřovatelé schvalování na dobu funkčního období

97
 51) Obecná pravidla jednání Poslanecké sněmovny
Hlasování (kvorum, většiny, způsob). Typy návrhů. Změnitelnost usnesení (zásada ne bis in idem nález
Pl. ÚS 5/02).

Jednací řády komor obsahují především pravidla procedurální. Tato pravidla dělíme na
- obecná pravidla
o pravidla pro svolávání schůzí, jejich zahájení, stanovení pořadu, veřejnost, způsob projednání pořadu (pořadí vystupujících), způsob
hlasování a určení požadované většiny hlasů a vedení zápisu o schůzích
- zvláštní pravidla
o zákonodárná procedura, procedura dávání souhlasu k ratifikaci mezinárodních smluv, procedura jednání o důvěře a nedůvěře vládě,
o projednávání interpelací

Svolání schůzí: právo předsedy sněmovny a zároveň povinnost, usnese-li se 1/5 poslanců (mimořádná schůze), nebo požádá-li o to prezident nebo vláda
(čl. 34 odst. 3 Ústavy)

Zahájení jednání: minimální počet přítomných poslanců/senátorů = kvórum à 1/3, tj. 67 poslanců, nebo 27 senátorů (čl. 39 odst. 1 Ústavy).

Neusnášeníschopnost po dobu delší než 3 měsíce à možnost prezidenta rozpustit PS (Senát ne)

Stanovení pořadu (zařazení bodů programu za sebou) schůzí:

- Nejen pořad, nýbrž i předmět jednání
o Určuje se tím obsah diskuze, neboť poslanec je povinen podle JŘPS „mluvit k projednávané věci“
- Parlamentní autonomie
o Pořad jednání si schvaluje sněmovna sama
o Na návrh předsedy
o O změně či doplnění pořadu na návrh každého poslance/senátora se rozhodne bez rozpravy
o Odhlasovaný pořad je neměnný

Princip veřejnosti jednání Parlamentu: veřejnost vyloučena za podmínek stanovených zákonem (čl. 36 Ústavy) à na neveřejné schůzi má právo na účast
prezident, členové vlády, prezident NKÚ a ombudsman (bezpečnost či obrana státu)

Způsob projednávání pořadu:

- Nejdříve vystupuje navrhovatel a odůvodní svůj návrh, po něm vystoupí zpravodajové výboru se stanoviskem, na tomto základě se přistoupí
k rozpravě
- Všeobecná rozprava
o Návrh na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny a návrh na jiné předlohy
- Podrobná rozprava
o Jako u všeobecné rozpravy + pozměňovací, eventuální, dodatečné a podmíněné návrhy (pozměňovací návrhy ‒ právo každého
poslance)
- Předseda, místopředsedové sněmovny, předsedové poslaneckých klubů, členové vlády (§67 JŘPS) nebo prezident republiky (čl. 64 odst. 1
Ústavy) mají určité privilegium spočívající v tom, že se jim má udělit slovo mimo pořadí, kdykoliv o to požádají

Hlasování
3 základní složky hlasování:
- kvórum pro hlasování
o kvórum = právně stanovený požadavek minimálního počtu poslanců, kteří musí být přítomni, aby se mohlo přistoupit k hlasování
o shodné s kvórem pro zahájení jednání à 1/3 poslanců nebo senátorů
- požadavky na většinu
o většina = právně stanovený počet hlasů potřebný k tomu, aby usnesení bylo platné
o Ústava rozlišuje 3 druhy většin
§ Absolutní většina z přítomných poslanců nebo senátorů
• Minimálně 34 poslanců nebo 14 senátorů
• Tato většina je pravidlem (čl. 39 odst. 2 Ústavy)
§ Absolutní většina ze všech poslanců nebo senátorů (čl. 39 odst. 3 a čl. 46 odst. 6 Ústavy)
• Pro návrh musí být nejméně 101 poslanců nebo 42 senátorů (případ vyhlášení válečného stavu, souhlas
s pobytem cizích vojsk na našem území)
• U PS se vyskytuje při vyjádření nedůvěry vládě nebo překonání veta prezidenta
§ Kvalifikovaná většina ze všech poslanců nebo z přítomných senátorů
• Nejméně 3/5 z celkového počtu poslanců (120 hlasů) a 3/5 přítomných senátorů (17 hlasů)
• Taková většina se vyžaduje k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy o lidských právech a
základních svobodách (čl. 39 odst. 4 Ústavy)

98
 - způsob hlasování
o způsob hlasování je postup, jakým se zjišťuje vůle členů sněmovny (upraveno v JŘ)
o způsob hlasování je zdvižením ruky, hlasovacími lístky nebo pomocí elektronického zařízení
o hlasování tajné nebo veřejné à tajně se musí hlasovat při volbách předsedy a místopředsedů
o dále je možné hlasování podle jmen à tímto způsobem byla schválena Ústava ČR
o změnitelnost usnesení à po odhlasování a konečném schválení lze zákon měnit jen novelizací

Nález
à Pl.ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002, 476/2002 Sb. , N 117/28 SbNU 25
Procedurální pravidla projednávání návrhů zákona ‒ zákonodárný proces

Skupina senátorů navrhla zrušení zákona, kterým se mění obchodní zákoník. Procesní postup, v němž byl zákon přijat vykazuje prý protiústavní vady à
poté, co byl na schůzi PS ve 2. čtení s přijatým pozměňovacím návrhem a následně ve 3. čtením schválen. Na další schůzi bylo schválení revokováno a za
vypuštění pozměňovacího návrhu byl takto upravený návrh zákona nově schválen a postoupen Senátu.

Na tento postup Senát reagoval tak, že prohlásil, že to není návrh zákona a že se jím nebude zabývat.

"zásada ne bis idem, resp. res iudicata není součástí jednacího řádu Poslanecké sněmovny, bylo na jejím rozhodnutí, jak s takovým návrhem naloží".

ÚS návrh na zrušení zákona odmítl.

99
 52) Zákonodárná pravomoc a zákonodárný proces v Parlamentu
Zvláštní typy zákonodárného procesu. Podepisování zákonů. Senát v ústavodárném a zákonodárném
procesu. Suspenzívní a kapesní veto prezidenta republiky. Zákonná opatření a jejich kontrola.

Zákonodárný proces
Zákonodárná pravomoc spočívá v možnosti Parlamentu vydávat zákony a zákonná opatření jako obecně závazné normativní akty nejvyšší právní síly.

Zákonodárný proces spočívá v těchto stádiích:

- Stádium zákonodárné iniciativy
o Základem je využití práva zákonodárné iniciativy (čl. 41 odst. 2 Ústavy)
o Právo mají pouze poslanci, jejich skupiny, Senát, vláda nebo zastupitelstvo VÚSC
o Součástí návrhu zákona je důvodová zpráva
o Návrhy se podávají PS, nikoliv Senátu
- Stádium projednání návrhu zákona a hlasování o něm
o Pravidlem by měla být 3 čtení doplněná o stádium projednání návrhu zákona Senátem
o Předsedovi PS se předkládá paragrafové znění zákona spolu s důvodovou zprávou:
§ Přípravná fáze
• Předseda sněmovny zajišťuje jeho rozeslání poslancům, klubům a případně i vládě k zaujetí stanoviska
• Vláda má právo vyjádřit se k návrhu
§ První čtení
• Projednání návrhu zákona, kdy se na základě obecné rozpravy může PS hlasováním usnést, že
o návrh zamítá
o vrací k dopracování
o jej přikazuje k projednání výborům (postoupením návrhu výborům se připravuje druhé čtení)
§ Druhé čtení
• podrobné projednání návrhu zákona
• na základě obecné rozpravy může být návrh vrácen k novému projednání výboru anebo se koná podrobná
rozprava k jednotlivým problémům a ustanovením návrhu
• zde je prostor pro pozměňovací návrhy
§ Třetí čtení
• koná se rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických, gramatických, písemných nebo
tiskových chyb
• lze podat návrh na opakování druhého čtení à pokud PS schválí, postupuje se Senátu
- Projednávání v Senátu
o 4 možnosti, jak se zákonem naložit (čl. 46 Ústavy)
§ Rozhodne se, že se návrhem nebude zabývat à zákon se považuje za schválený
§ Ve lhůtě 30 dnů se k návrhu nevyjádří à zákon se považuje za schválený
§ Návrh zákona se v lhůtě schválí
§ Návrh zákona se zamítne à PS se návrhem zabývá znovu a je potřeba nadpoloviční většina všech hlasů
o Senát vrátí PS návrh zákona s pozměňovacími návrhy à přijme-li to PS, je návrh schválen
- Stádium opětovného projednání návrhu PS
o Zamítnutý návrh s pozměňovacími návrhy Senát vrátí PS, která o něm znovu hlasuje
o Musí získat většinu všech poslanců
o Nejdříve se hlasuje o návrhu s pozměňovacími návrhy ve znění, jaké bylo schváleno Senátem à zde stačí většina přítomných poslanců
o Jinak se hlasuje znovu o původním znění zákona, jak byl postoupen Senátu
- Stádium podpisu schváleného zákona
o Podepisují předseda PS, prezident a předseda vlády
o Prezident má právo suspenzivního veta à odkládací, má na to 15 dnů ode dne předložení zákona k podpisu
o Suspenzivní veto nelze použít v případě ústavního zákona à PS může situaci, kdy prezident republiky schválený zákon vrátil
s připomínkami, překonat novým hlasováním, ve kterém návrh schváleného zákona znovu potvrdí nadpoloviční většinou všech poslanců
- Stádium vyhlášení schváleného zákona
o K platnosti je třeba, aby byl vyhlášen způsobem, který stanoví zákon (tedy ve Sbírce zákonů)

Zvláštní typy zákonodárného procesu

Zákonná opatření
Hypotézou pro přijímání zákonných opatření je podle čl. 33 odst. 1 Ústavy
- rozpuštění PS
- neodkladnost záležitostí

100
 - nutnost zákonné formy

Zákonná opatření podepisuje předseda Senátu za orgán, který má pravomoc je vydat. Dále je podepisuje předseda vlády za orgán, který jediný může přijetí
zákonného opatření navrhnout. Jako další podepisuje prezident republiky. V tomto případě svůj podpis nemůže odepřít.

Potřeba ratihabice = dodatečné schválení nově zvolenou PS na první schůzi (čl. 33 odst. 5 Ústavy)

Zákonodárný proces ve stavu legislativní nouze

Legislativní nouze je takový stav, kdy jsou ohrožena zásadním způsobem lidská práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné
hospodářské škody.

Návrh na vyhlášení takového stavu může podat pouze vláda a vyhlašuje jej předseda PS s určením, na jakou dobu trvá.

Nekoná se 1. čtení a návrh výboru přikáže přímo předseda sněmovny. Ve 2. čtení se nemusí konat obecná rozprava. 3. čtení může navazovat. Senát se
musí vyjádřit do 24 hodin od jeho postoupení PS. Pokud se nevyjádří, platí, že návrh zákona byl přijat. Prezident nemá právo vracet návrh zákona.

Institut zkráceného jednání

Použití tohoto typu procedury je vyloučeno u ústavních zákonů. Jedná se o schvalování zákonů po dobu ohrožení nebo válečného stavu (nikoliv pro nouzový
stav).

Je povinností PS usnést se o návrhu do 72 hodin od jeho podání a Senát tak musí učinit do 24 hodin od jeho postoupení PS.

Projednání návrhu zákona v jednom čtení

Navrhovatel zákona může navrhnout jeho projednání v jednom čtení. Důvody musí být uvedeny v důvodové zprávě. Nelze takto rozhodnout u ústavního
zákona, zákona o státním rozpočtu a mezinárodní smlouvy podle čl. 10. Podmínkou takového postupu je, že nebude vetován nejméně 2 poslaneckými kluby
nebo 50 poslanci.

Projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu

Jedná se o zákon je ve formálním smyslu. Nemůže být projednáván a měněn Senátem. ČR hospodaří dle tohoto schvalovaného rozpočtu. Základem je první
čtení, kde se koná obecná rozprava o klíčových otázkách. Dále se postupuje návrh do 2. čtení se schválenými základními údaji. Ve 2. čtení se koná podrobná
rozprava k návrhu zákona. 3. čtení se může konat až po 48 hodinách.

Projednávání MS
Projednává je Parlament obdobně jako zákony. Konají se pouze 2 čtení. Nelze podávat pozměňovací či doplňovací návrhy ke smlouvě. V 1. čtení se
rozhoduje, zda se ke smlouvě přistoupí anebo se odstoupí. Ve 2. čtení se definitivně rozhodne na základě stanoviska výboru.

Jednání Senátu o žalobě proti prezidentovi republiky

Senát jej může obžalovat z velezrady. Může tento návrh podat nejméně 1/3 senátorů. Je to neveřejné. Rozhoduje ÚS.

Souhlas s trestním stíháním a zadržením soudce ÚS

Rozhoduje Senát.

101
 53) Právní status člena komory Parlamentu
Práva a povinnosti poslance a senátora. Indemnita a imunita. Ochrana člena Parlamentu.

Povaha mandátu je charakterizována zvláštnostmi vzniku, obsahu a zániku zastupitelského vztahu mezi členem sněmovny a voliči. Tento vztah vzniká na
základě voleb a zaniká způsoby, které uvádí čl. 22 a 25 Ústavy, tj. převzetím neslučitelné funkce, odepřením či nesložením slibu, uplynutím volebního období,
rezignací, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním PS.

Mandát je reprezentativní. Poslanec nebo senátor je vázán jen věrností ČR a zákony a Ústavou ČR. Není vázán žádnými jinými příkazy.

Na rozdíl od mandátu, který charakterizuje především vztah poslance a voličů, je právní status poslance pojmem daleko širším. Zahrnuje jeho celkové právní
postavení a práva a povinnosti, které pro něj vyplývají z právních předpisů jako je Ústava. LZPS, JŘPS, JŘS, trestní zákon, ...

Práva uvnitř sněmovny:

- Volební právo do orgánů PS
o Toto právo se nevztahuje na předsedu a místopředsedu a členy vlády při volbách do výborů
- Práva spojená s vystupováním při jednání sněmovny a jejích orgánů
o Právo na vystoupení k věci s faktickou poznámkou
o Právo podávat pozměňovací návrhy
o Právo ověřit své vystoupení v záznamu
o Právo zákonodárné iniciativy
o Právo rozhodujícího hlasu při hlasování, ...
- Právo podávat skupinové návrhy spolu s ostatními poslanci
o Např. návrh na svolání mimořádné schůze à 1/5 poslanců
o Návrh na vyslovení důvěry à ¼ poslanců

Práva vůči jiným státním orgánům

- právo na informaci, na intervenci a na interpelaci
o poslanci mohou požadovat od členů vlády, vedoucích ústředních orgánů a vedoucích dalších státních orgánů informace, vysvětlení a
podklady potřebné pro výkon poslanecké funkce
o kromě toho mají poslanci právo na intervenci à žádost o vysvětlení situace v podobě interpelace a v existenci zvláštního petičního
výboru
- právo na informace a vysvětlení potřebná pro výkon funkce mají rovněž senátoři (JŘS)
- právo vytvářet poslanecká sdružená
o poslanecké a senátorské kluby
- právo poslanecké imunity
o zakotveno ve čl. 26-28 Ústavy
o indemnita
§ = imunita materiální
§ = neodpovědnost poslance za hlasování a jakékoliv projevy učiněné ve sněmovně a jejích orgánech (čl. 27 odst. 1 a 2
Ústavy)
§ Za projevy poslanec podléhá pouze disciplinární pravomocí sněmovny, též za přestupky (čl. 27 odst. 3 Ústavy)
o Imunita procesní
§ = neodpovědnost za činy neúřední
§ Osobní nedotknutelnost
§ K jejímu uplatnění je třeba, aby zde došlo k řízení ve věcech imunitních zakončenému rozhodnutím sněmovny, zda poslance
vydá či nevydá k trestnímu stíhání
§ Dle čl. 27 odst. 4 Ústavy totiž poslance nelze stíhat bez souhlasu PS
§ Odepře-li PS souhlas, je stíhání po dobu výkonu funkce vyloučeno
§ Byl-li poslanec dopaden při spáchání TČ (in flagrante) nebo bezprostředně poté (na útěku), lze jej zadržet à musí to však
být ihned oznámeno předsedovi PS
§ Procesní imunita je časově omezena jen na dobu výkonu poslanecké funkce à po skončení mandátu je možné poslance
trestně stíhat, i odepře-li komora předtím jeho vydání
o Právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se poslanec dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu (čl. 28 Ústavy)
- Právo na materiální zabezpečení poslanecké činnosti
o Poslanci mají být obecně profesionály a věnovat se poslanecké činnosti jako svému povolání
o Náleží jim plat, náhrady, odchodné, ...

Povinnosti poslanců
- Povinnost aktivní a iniciativní účasti na jednání sněmovny a jejích orgánů (§9 JŘPS)
- Z procedurálních pravidel je to povinnost hovořit k věci, dodržovat zásady parlamentního jednání atd.

Disciplinární opatření a sankce vůči poslancům

- Odnětí slova
102
- Krácení nebo odnětí platu, funkčních příplatků a paušálních dávek
- Vydání k trestnímu stíhání
- Disciplinární řízení proti poslanci, který se svým projevem učiněným v PS nebo Senátu dopustil jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhán,
nebo přestupku à řízení provádí Mandátový a imunitní výbor

103
 54) Prostředky Parlamentu ke kontrole výkonné moci. Nejvyšší
kontrolní úřad.
Vyšetřovací komise. Nejvyšší kontrolní úřad jako zvláštní státní orgány kontrolní moci a zvláštnosti jeho
vztahu jiným státním orgánům.

Prostředky parlamentu ke kontrole výkonné moci spočívají zejména ve sledování, jak orgány ČR provádějí zákony, které Parlament přijal a v opatřeních,
která napomáhají maximálnímu přiblížení se stavu, který zákonodárný orgán svými akty zamýšlel.

Ostatní orgány mu již nejsou podřízeny.

Citační právo = povinnost určitých funkcionářů státu dostavit se na jednání parlamentního orgánu, jestliže se na tom usnesou à konkrétně se to týká členů
vlády, prezidenta NKÚ a vedoucích ústředních orgánů ve vztahu k výborům PS.

Je zde povinnost vlády a jejích členů odpovídat na interpelace poslanců do 30 dnů od podání, požadovat info.

Dále mohou orgány PS uplatňovat nepřímo kontrolní činnost vůči všem správním úřadům a orgánům územní samosprávy cestou sledování, jak jsou
vyřizovány petice, které PS obdržela.

Stanoviska ke zprávě o průběžném plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu ČR.

PS může zřizovat vlastní orgány

- Kontrolní komise à možnost jejich zřízení předvídá přímo čl. 30 odst. 1 Ústavy
o Jejími členy mohou být pouze poslanci
o Komise bude zřízena ve věcech veřejného zájmu na návrh nejméně 1/5 poslanců
o Komise si může opatřovat potřebné podklady, vyslýchat svědky, přizvat znalce, tlumočníka, odborníky apod.

Nepřímým prostředkem je i souhlas k některým mezinárodním smlouvám (i Senát). Schvalování státního rozpočtu a státního závěrečného účtu (PS
napomáhá NKÚ).

Nejvyšší kontrolní úřad

Upraven v Ústavě ČR (hlava V, čl. 97) a zákoně č. 166/1993 Sb., o NKÚ.

Jedná se o nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

Sídlí v Praze. Je jakousi „čtvrtou mocí“ à nemá zákonodárné, výkonné ani soudní postavení. Nepodléhá pokynům ze strany jiných státních orgánů, které
mu nemohou nařizovat, jak má kontrolu provádět. Řídí se pouze ústavními a obyčejnými zákony nebo na jejich základě prováděcími předpisy. Sám si stanoví
pravidla svého jednání ve formě jednacího řádu.

Prezident republiky jmenuje a odvolává prezidenta a viceprezidenta NKÚ na 9 let. Kandidáti jsou navrhováni PS à PS volí 15 členů bez časového omezení
(pouze do věku 65 let). Je zde neslučitelnost s funkcí poslance, senátora, soudce, státního zástupce, funkce ve veřejné správě, v politické straně, ...

Podmínky členství:
- Občanství ČR
- Způsobilost k právním úkonům
- Bezúhonnost
- VŠ vzdělání
- Zkušenosti a morální vlastnosti jako záruka řádného plnění funkce

Výsledkem kontrolní činnosti jsou kontrolní závěry = písemná zpráva obsahující shrnutí a vyhodnocení zjištěných skutečností à hodnocení stavu na základě
určitých kritérií.

NKÚ prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné
a hospodárné. NKÚ však nemá prostředky, kterými by nedostatky kontrolou zjištěné svým zásahem napravoval. To je záležitost orgánů, kterým předává své
kontrolní závěry.

104
 55) Právní status prezidenta republiky
Podle schématu (mimo ustavení) ‒ název, sídlo, místo v soustavě státních orgánů, pravomoci a
působnost, časová pravidla, odpovědnost.

Dle čl. 54 odst. 1 Ústavy je prezident hlavou státu (reprezentační funkce) a není odpovědný za výkon své funkce (moderační funkce).

Sídlo prezidenta v Ústavě není. Je stanoveno v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky (§3 zákona č. 114/1993 Sb.) a je jím funkční celek, který je tvořen
areálem Pražského hradu, zámkem Lány a ostatními nemovitostmi.

Vztahy s jinými státními orgány

Jeho právní a politické postavení plyne z jeho vztahu k ostatním státním orgánům, z autority a nadstranickosti.

- Oprávnění prezidenta vzhledem k Parlamentu

o Možnost/povinnost rozpustit PS (čl. 35 Ústavy)
o Svolávání 1. zasedání PS po jejím zvolení
o Vetování schválených zákonů
o Na tento vztah má vliv, že prezident může být Parlamentem dočasně zbaven výkonu své funkce a Senát může podat ústavní žalobu
při podezření z velezrady
- Oprávnění prezidenta vhledem k vládě
o Jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh její členy a pověřuje je řízením ministerstev
o Odvolává/přijímá demise členů vlády a může se s nimi radit
o Jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ (na návrh PS) a členy Bankovní rady ČNB
o Předseda vlády má k prezidentovi pravomoc kontrasignovat část jeho aktů jako podmínku jejich platnosti, ale nekontrasignuje
prezidentovo veto vůči zákonům
o Prezident může jen to, co je mu taxativně svěřeno v ústavním nebo obyčejném zákoně
- Oprávnění prezidenta vhledem k soudnictví
o Právo amnestie (=hromadná milost s kontrasignací)
o Právo agraciace (= prominutí nebo zmírnění soudem již pravomocně uloženého trestu)
o Právo rehabilitace (= příkaz k zahlazení odsouzení)
o Jmenování soudců, jmenování předsedy a místopředsedy ÚS a NS
o Právo abolice (= nařízení, aby se trestní řízení nezahajovala a pokud bylo zahájeno, aby se v něm nepokračovalo) bylo zrušeno
s účinností od 1.10. 2012

Zřízení a ustavení do funkce, vnitřní organizace a složení

Úřad je zřízen na ústavní úrovni. Jde typicky o ústavní orgán à má funkce plynoucí z Ústavy, které jsou nutné pro chod státu = funkce reprezentační,
moderační, vládní a výkonná).

Je ustaven do funkce přímou volbou (čl. 54 odst. 2) na 5 let. Podmínkou volitelnosti je volitelnost do Senátu (čl. 57 odst. 1 Ústavy) + další podmínky plynoucí
z Ústavy à
- Státní občanství ČR
- Věk min. 40 let
- Nesmí být ineligibilní (nevolitelný) pro tento úřad z důvodu odsouzení pro velezradu či z důvodu rotace funkcí (à nesmí být zvolen více než 2x za
sebou)
- Musí složit slib (čl. 59 a 60 Ústavy)

Princip neslučitelnosti není přímo v Ústavě, ale plyne z povahy věci, že Ústava je založená na dělbě moci a tudíž nelze, aby prezident vykonával více funkcí
zároveň.

Prezident je monokratický orgán, ale lze zmínit zvláštní orientaci Kanceláře prezidenta republiky (zajišťuje věci spojené s výkonem úřadu prezidenta), poradní
orgán Rada Pražského hradu (otázky rozvoje Pražského hradu) a s výkonem prezidenta jako velitelem ozbrojených sil souvisí Vojenská kancelář prezidenta
republiky.

Pravomoc a působnost prezidenta

Postavení prezidenta je ústavně zaručeno, takže obyčejný zákonodárce či vláda jej nemohou omezit. Obyčejný zákonodárce je však může rozšířit či posílit.

Pravomoc prezidenta je vymezena taxativně (vládní pravomoc naopak obecně) a lze jí dělit podle oblastí a orgánů, kterých se týká a podle požadavku
kontrasignace. Kontrasignace není třeba ve věcech uvedených ve čl. 62 Ústavy a v dalších ustanoveních Ústavy ČR (mimo čl. 63), a u aktů, které podepsat
nejdou (ústní projev). Kontrasignace je třeba ve všech věcech uvedených ve čl. 63 odst. 1 a 2 Ústavy.

105
Důsledkem kontrasignace je neodpovědnost prezidenta před Parlamentem. Tuto odpovědnost přejímá vláda (čl. 63 odst. 4 Ústavy).

Další oprávnění ve vztahu k Parlamentu:

- Účastnit se na schůzích obou komor
- Právo na poradní hlas kdykoliv o to požádá
- Ve vztahu k vládě je to právo účasti na jejích schůzích
- Ve vztahu k NS je to návrh na rozpuštění nebo zastavení činnosti politické strany (pokud tak již neučinila vláda)

Pokud během volebního období prezidenta nastane situace, že se tento úřad uvolní nebo pokud jej osoba v této funkci nemůže ze závažných důvodů
vykonávat (čl. 66 Ústavy), zastupuje částečně předseda vlády a zčásti předseda PS.

Organizační pravidla činnosti

Volební období prezidenta republiky je na 5 let (čl. 55 Ústavy). Počítá se ode dne složení slibu.

Volba prezidenta se podle čl. 56 Ústavy koná v posledních 60 dnech funkčního období. Nejpozději 30 dní před uplynutím funkčního období, případně do 90
dnů při uvolnění úřadu během volebního období. Ústava upravuje jen v čl. 61 abdikaci a pak ztrátu funkce pro velezradu podle čl. 56 odst. 2.

V případě, že úřad prezidenta je obsazen, ale daná osoba jej ze závažných důvodů nemůže vykonávat (např. kvůli úmrtí, převzetí neslučitelné funkce, ztrátě
volitelnosti do Senátu), usnese se na tom jak PS, tak Senát à prezident se proti tomu může bránit ústavní stížností à část funkcí prezidenta přechází na
- Předsedu vlády (vše, co se kontrasignuje mimo vyhlašování voleb do PS a Senátu)
- Předsedu PS (věci, které nepodléhají kontrasignaci, vyžadují okamžitého řešení nebo z povahy věci je nemůže vykonat předseda vlády jako
představitel výkonné moci)
- Předseda Senátu (přenesení funkcí na něj může nastat jen tehdy, je-li rozpuštěna PS)

Ochrana, zajištění a odpovědnost za výkon funkce

Dle čl. 65 Ústavy požívá prezident rozsáhlé materiální imunity à nelze jej po dobu výkonu funkce zadržet, trestně stíhat pro přestupek či jiný správní delikt
(čl. 65 odst. 1).

Prezident může být stíhán pro velezradu či hrubé porušení Ústavy či jiné součásti ústavního pořádku před ÚS na základě žaloby Senátu a souhlasu PS.
Trestem je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt (čl. 65 odst. 2 Ústavy) = takové jednání se musí týkat jen toho, za které nepřevzala
odpovědnost vláda svou kontrasignací. Jedná se tedy o ústavněprávní formu odpovědnosti.

Materiální zabezpečení je upraveno zákonem č. 236/1995 Sb., o platu představitelů státní moci. Plat je 3,6násobek tzv. platové základny. Dále víceúčelová
náhrada výdajů spojených s výkonem funkce ve výši 335 % platové základny a naturální plnění (osobní vozidlo s řidičem, užívání nemovitostí, ...).

Prezidentovi po odchodu z funkce náleží renta podle zákona č. 46/2004 Sb., o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce.

106
 56) Právní status vlády
Podle schématu ‒ název, sídlo, místo v soustavě státních orgánů, ustavení, složení, pravomoci a
působnost, časová pravidla, druh odpovědnosti.

Vláda je kolegiální orgán s resortním principem a silným postavením předsedy. Vláda řeší otázky kolektivně, na základě názoru většiny. Každý ministr má
svůj resort, který řídí.

Vláda má kolektivní odpovědnost vůči PS à PS může vyslovit nedůvěru vládě (jako celku).

Vláda nemá zákonem určené sídlo, na rozdíl od Parlamentu a prezidenta.

Postavení v soustavě státních orgánů

Vláda je orgán řídící celý stát z hlediska územního i věcného. Provádí zákony pomocí nařízení (čl. 78 Ústavy) a dělá politická rozhodnutí. Postavení vlády je
dáno parlamentní formou vlády a dělbou moci mezi státními orgány.

- Ve vztahu k Parlamentu
o Odpovědnost vlády vůči PS
§ PS je oprávněna vykonávat politickou kontrolu vlády, která závisí na důvěře této sněmovny
§ PS smí vyslovit nedůvěru
§ Vláda vůči PS vykonává politickou iniciativu
o Ve vztahu k Senátu
§ Současný výkon funkce senátora i člena vlády
§ Právo člena vlády účastnit se na schůzích Senátu apod.
o Člen vlády má povinnost dostavit se na schůzi PS na základě usnesení PS à totéž není Ústavou stanoveno pro Senát
o Senát nemá stanovena kontrolní opatření vůči vládě (výjimka v případě rozpuštění PS)
- Ve vztahu k prezidentovi
o Jejich vztah je upraven na principu dualismu exekutivy, přičemž vláda přebírá odpovědnost za část rozhodnutí prezidenta
(kontrasignace)
o Prezident je významný při ustavení vlády
- Ve vztahu k ministerstvům
o Vláda řídí, kontroluje a sjednocuje jejich činnost

Zřízení a ustavení
Vláda je zřízena přímo Ústavou (čl. 67). Její ustavení má 3 fáze (čl. 68):
- Jmenování předsedy vlády prezidentem
- Jmenování ostatních členů vlády na návrh předsedy vlády prezidentem a pověření je řízením ministerstev či jiných úřadů
- PS vysloví důvěru vládě à vláda do 30 dnů předstoupí před PS a žádá o důvěru (vláda představí PS svůj program)

Nezískání důvěry à zopakuje se postup ustavení. Pokud ani tehdy nedostane důvěru, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy PS. Pokud ani
tehdy nedostane důvěru, může prezident rozpustit PS (čl. 35 odst. 1 písm. a), přičemž se vždy odvolává celá vláda, nikoliv jednotlivci.

Návrh vyslovení nedůvěry podává nejméně ¼ členů PS. K samotnému vyslovení je třeba nadpoloviční většiny všech poslanců. Nemůže být vyslovena, pokud
je PS rozpuštěna à vláda je bez politické parlamentní kontroly (ani nepřechází na Senát).

Demisi podávají:
- Členové vlády prostřednictvím předsedy vlády, předseda vlády pak demisi podává přímo do rukou prezidenta
- Vláda jako celek, pokud jí nebyla vyslovena důvěra, nebo byla odmítnuta, nebo pokud proběhla ustavující schůze nově zvolené PS

Prezident je vždy povinen demisi přijmout, jinak by mohl být žalován z velezrady. Jiným způsobem ukončení funkce člena vlády je odvolání na návrh předsedy
vlády a provede ji prezident. Celou vládu lze odvolat dle čl. 75 Ústavy, pokud vláda byla povinna podat demisi a nepodala.

Složení vlády a nároky na výkon funkce člena vlády

Počet členů vlády není určen. Zahrnuje 14 ministerstev. Vláda je složena z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů à rozhoduje ve sboru.

Ústavně nejsou vymezeny podmínky pro výkon funkce člena vlády. Pouze z čl. 70 Ústavy plyne neslučitelnost funkcí.

Člen vlády skládá slib prezidentovi (čl. 60 Ústavy). Slib nemá konstitutivní účinek, takový účinek má jmenování.

107
Úřad vlády zabezpečuje odborné, organizační a technické zabezpečení činnosti vlády.

Poradním orgánem vlády je legislativní rada vlády. V jejím čele je člen vlády. Mezi další poradní orgány patří
- Bezpečnostní rada státu
- Rada hospodářské a sociální dohody
- Rada vlády pro lidská práva
- Národní ekonomická rada vlády
- Vládní výbory (např. vládní výbor pro zdravotně postižené občany, pro koordinaci boje s korupcí, ...)
- Vládní komise (např. Česká komise pro UNESCO)

Předseda vlády (čl. 77 odst. 1 Ústavy) organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a koná další funkce, svěřené mu Ústavou (jmenování
a odvolání členů vlády, podávání demisí, zastupování prezidenta, podepisování zákonů, zákonných opatření a nařízení vlády, kontrasignace aktů prezidenta)
nebo jinými zákony.

Vláda nemá vymezené volební či funkční období. Vzniká jmenováním a po ustavující schůzi nově zvolené PS podává demisi (případně je jí vyslovena
nedůvěra).

Jednání vlády není veřejné. Je zde ale povinnost zveřejnit přijatá usnesení.

Pravomoc a působnost vlády

Není ústavně vymezena à patří sem vše z výkonné moci, co není Ústavou svěřeno prezidentu či ministerstvům.

Ústava uvádí
- Právo vydávat nařízení (čl. 78)
- Kontrasignace (čl. 63 odst. 3)
- Právo podat návrh NSS na rozpuštění politické strany
- Podněty ke kontrolní činnosti NKÚ, ...

Nařizovací pravomoc spočívá v právu vydat nařízení, kdykoliv to vláda uzná z hlediska své odpovědnosti k provádění daného zákona za potřebné. Je však
nutná existence zákona, aby bylo možné ho provést. Musí to být v mezích zákona, v souladu se zákonem a nesmí to zákon zrušovat.

Funkce vlády:
- Stanovení cílů politiky státu (vládě je mohou předkládat ministerstva)
- Iniciativa vůči Parlamentu a prezidentovi
- Řízení státu (usnesení a nařízení)
- Jmenování a odvolávání funkcionářů (vedoucí Úřad vlády, nejvyšší státní zástupce)
- Řízení a koordinace činnosti státního aparátu včetně ministerstev
- Poradní funkce k návrhům zákonů
- Dozor, kontrola a evidence (kontrasignace)
- Reprezentace státu (zejména předseda vlády a ministr zahraničí)

Ochrana vlády a zajištění jejich členů

Členové vlády nemají jiné právní postavení než občané. Lze je však považovat za veřejné činitele a s tím pak spojovat i práva a povinnosti (zvýšená ochrana
a zároveň i snížená postižitelnost).

Materiální zajištění = plat dle platové základny, náhrady výdajů a naturální plnění a odchodné

108
 57) Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, správní úřady a jejich
status
Název, sídlo, místo v soustavě státních orgánů, pravomoci a působnost, časová pravidla, odpovědnost.
Státní služba ‒ pojem, ústavní úprava, význam.

Úprava: Ústava (čl. 79) + zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy

Ministerstva (= nejvýznamnější správní úřady výkonné moci, v čele stojí

členové vlády)
1. Financí
2. Zahraničních věcí Mezi další ústřední orgány patří
3. Školství, mládeže a tělovýchovy 1. Český statistický úřad
4. Kultury 2. Český úřad zeměměřický a katastrální
5. Vnitra 3. Český báňský úřad
6. Práce a sociálních věcí 4. Úřad průmyslového vlastnictví
7. Pro místní rozvoj 5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
8. Zdravotnictví 6. Správa státních hmotných rezerv
9. Obrany 7. Státní úřad pro jadernou bezpečnost
10. Spravedlnosti 8. Národní bezpečnostní úřad
11. Průmyslu a obchodu 9. Energetický regulační úřad
12. Dopravy 10. Úřad vlády České republiky
13. Zemědělství 11. Český telekomunikační úřad
14. Životního prostředí

Správní úřady (à vykonávají státní správu na celém území republiky) můžou, ale nemusí být podřízeny ústřednímu orgánu státní správy. Nemají za hlavní
úkol vykonávat státní správu à např. Národní banka, NKÚ, prezident republiky, předseda NS).

Místo v soustavě státních orgánů, způsob řízení

Vláda je vrcholným orgánem státní moci. Ostatní orgány výkonné moc jsou vládě podřízeny. Ministerstva a jiné správní úřady mohou být vládou řízeny
právními předpisy a obecně závaznými akty i interními instrukcemi a individuálními akty.

Činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda ČR. Vztahy mezi ministerstvy stanovuje zákon o zřízení ministerstev (ZZM) à spolupráce a
součinnost. Případné spory řeší vláda. Slaďování stanovisek probíhá v rámci meziresortních připomínkových řízení.

Ministerstva jsou nadřazena svým územním složkám, vertikálně dekoncentrovaným orgánům (+ další orgány stanovené zákonem). Např. Ministerstvo
školství à Česká školní inspekce...

Jiné ústřední správní úřady podléhají vládě na základě zvláštních předpisů. Některé další orgány mohou být přímo součástí ministerstva (např. jako orgán
ochrany veřejného zdraví je v Ministerstvu zdravotnictví ustaven Hlavní hygienik ČR)

Způsob zřízení ministerstev je stanoven Ústavou à ta předepisuje formu zákona. Ustavení ministrů se děje prostřednictvím prezidenta republiky, který na
návrh předsedy vlády jmenuje a odvolává členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

V případě ústředních orgánů státní správy v jejichž čele nestojí člen vlády je jmenování a odvolávání záležitostí samotné vlády (s výjimkou předsedy ČSÚ a
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže).

Pravomoc a působnost ministerstev, organizační pravidla

Ústavou je určená pouze pravomoc ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat právní předpisy à vyhlášky (čl. 79 odst. 3).
Mohou tak učinit pouze na základě zákona a v jeho mezích, v případě, že jsou k tomu zákonem přímo zmocněny.

Věcná působnost ministerstev à resortní princip, spravují záležitosti přikázané zákonem. Právní úprava na tomto úseku je dvojího druhu
- obecná
o je soustředěna ve zvláštním
o koncepce rozvoje svěřených odvětví, péče o právní úpravu, organizace, řízení a iniciativa v rámci odvětví, plnění závazků
z mezinárodních smluv
- zvláštní pro jednotlivá ministerstva
o v rámci zákonů, které upravují výkon státní správy na jednotlivých jejích úsecích

109
Výčet otázek v působnosti jednotlivých ministerstev stanovuje ZZM (kde ministerstvo má pravomoc ústředního orgánu státní správy + otázky organizační,
koncepční, iniciativní, ...).

Ministr vystupuje jako představitel ministerstva nebo někdy také jako samostatný subjekt. Začátek funkčního období ministra je jmenováním. Zaniká
odvoláním prezidentem na návrh předsedy vlády, vzdáním se funkce (demise) nebo úmrtím.

Zásady jednání pro činnost ministerstev:

- Zásada zákonnosti
o Dodržování právních předpisů a dohled u nižších správních úřadů
- Zásada koordinace a spolupráce
o Výměna informací a podkladů mezi ministerstvy
- Zásada subordinace
o Činnost ministerstev řídí vláda (odpovědnost nese resortní ministr)
o Ministerstva řídí činnost nižších správních úřadů v jejich působnosti

PS k ministerstvům nemá prostředek jako vyjádření nedůvěry. Tím je posílena stabilita vlády a hlavně jejího předsedy, který smí navrhnout prezidentovi,
aby člena vlády odvolal z funkce.

Nositelem ústavně politické odpovědnosti za činnost ministerstva je příslušný ministr. Je kontrolován běžnými prostředky parlamentní demokracie
à interpelace, citační právo PS, vyšetřovací komise.

Státní služba
Významy pojmu:
- Označení právních, „státně služebních“ poměrů (vztahů) zaměstnanců působících ve státní správě à jde o právní vztah těchto osob ke státu
- Označení okruhu těchto zaměstnanců (osob)
- Označení „služební“, resp. úřední činnosti shora uvedených osob

Státní služba se vyvinula jako veřejnoprávní vztah (na rozdíl od pracovního poměru v soukromé sféře) a to mezi státem a zaměstnancem (úředníkem).
Řízení ve věcech služebního poměru je upraveno zákonem. Rozhodnutí ve věcech služebního poměru podléhají soudnímu přezkumu.

Je zmíněna v čl. 79 odst. 2 Ústavy: „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstev a jiných správních úřadech upravuje zákon.“ à záruka existence
státní služby (úřednický stav)

Zákon o státní službě nabyl účinnost 1.1. 2015.

110
 58) Zvláštnosti normotvorby výkonných orgánů a prostředky k její
kontrole.
Zmocnění k prováděcí normotvorbě. Ústavní soud, difúzní kontrola zákonnosti obecnými soudy (čl. 95
Ústavy).

Normotvorba je výkon moci právními akty (nařízení, vyhlášky, správní akty) nebo politickými akty (ve vztahu k Parlamentu à např. zprávy, poselství, vedení
války, styky se zahraničím).

Normotvorba prezidenta ČR
S výjimkou dekretální pravomoci prezidenta za 2. světové války prezident nevydává předpisy. Prezident nemůže podat návrh zákona (čl. 41 Ústavy).
Disponuje ale suspenzivním vetem a také zákony podepisuje. (čl. 62 Ústavy).

Sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc může přenést na vládu nebo jiné členy.

Normotvorba vlády ČR
Vláda má zákonodárnou iniciativu (čl. 42 odst. 2 Ústavy) a může se vyjadřovat k zákonům do 30 dnů od doručení. Normotvorná činnost vlády se řídí
Legislativními pravidly vlády.

Vláda vydává nařízení k provedení zákona a v jeho mezích (= generální zmocnění, čl. 78 Ústavy). Jedná se o oprávnění k druhotné, prováděcí zákonné
normotvorbě (secundum et intra legem).

Účelem nařízení je rozvést zákon do větších podrobností a uvádět jej v život. Nařízení musí být obecné (dopadat na neurčitou skupinu adresátů). Je
vyhlašováno ve Sbírce zákonů.

Nařízení vlády bez vazby na zákon (praeter legem) a proti zákonům (contra legem) jsou vyloučena.

Normotvorba jiných správních úřadů

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona,
jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Vydávají
- Vyhlášky
- Nařízení kraje
- Nařízení obce
à obecně závazné vyhlášky při výkonu samostatné působnosti zastupitelstev

Na rozdíl od nařízení vlády (vydávány k provedení zákona) jsou tyto předpisy vydávány na základě k zákona.

Požadavek na obsah zákonného zmocnění k vydání vyhlášky, které musí vymezit uvedení konkrétní věci, která má být vyhláškou upravena a rozsah, v jaké
mají být určité věci upraveny.

Kontrola výkonné moci

Vláda je odpovědná PS (čl. 68 Ústavy).

Parlament může vydat usnesení o neschopnosti prezidenta vykonávat funkci (čl. 66), Senát jej zase může žalovat pro velezradu.

ÚS může zrušit akt orgánu moci výkonné (jak NPA, tak IPA). Moc výkonná nemá vůči ÚS žádné pravomoci. Pouze prezident jmenuje soudce ÚS, jeho
předsedu a místopředsedy, příp. orgány moci výkonné jako účastníci před ÚS.

Veřejný ochránce práv à jeho působnost (kontrola dodržení práv) se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, nikoliv
na vládu, Parlament či prezidenta (§1 zákona o VOP).

111
 59) Státní zastupitelství jako součást moci výkonné
Právní status ‒ název, sídlo, místo v soustavě státních orgánů, pravomoci a působnost, časová pravidla,
odpovědnost.

Státní zastupitelství je upraveno ve čl. 80 + v zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Název „státní zastupitelství“ nahradil „prokuraturu“.

Sídlo souvisí s organizací (§7 ZSZ) à sídla a obvody státních zastupitelství se shodují se sídly a obvody soudů. Ministerstvo spravedlnosti může učinit
výjimky v sídlech a zřizovat pobočky.

Státní zastupitelství není samostatný resort. Ústředním orgánem je ministerstvo spravedlnosti. Ministr spravedlnosti je služebně nadřízen nejvyššímu
státnímu zástupci a vykonává dozor nad Nejvyšším státním zastupitelstvím.

SZ je zřízeno na úrovni Ústavy (čl. 80). Může být zrušenou pouze ústavním zákonem.

Ustanovování státních zástupců:

- Jmenuje je ministr spravedlnosti na návrh Nejvyššího státního zástupce
- Pracovní poměr vzniká složením slibu
- Nejvyšší, vrchní, krajský, okresní, obvodní a městský státní zástupce jako vedoucí každého státního zastupitelství

Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti.

Odvolání
- V případě závažným způsobem porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce
- Nejvyššího státního zástupce může odvolat na návrh ministra spravedlnosti vláda
- Vrchního, krajského a okresního může odvolat ministr spravedlnosti

Státní zastupitelství je monokratický organizovaný orgán. Jeho jménem jedná státní zástupce.

Nároky na výkon funkce:

- Občanství ČR
- Způsobilost k právním úkonům
- Bezúhonnost
- Dovršení 25 let
- VŠ právnické vzdělání
- Úspěšné složení závěrečné zkoušky
- Souhlas s ustavením do funkce

Funkce je neslučitelná s funkcí

- Senátora
- Poslance
- Člena orgánu územní samosprávy
- Soudce
- Ve veřejné správě
- Jakákoliv výdělečná činnost

Struktura SZ à prokuratura centralizovaná, SZ je decentralizované

Soustava (§6 odst. 1 ZSZ) à Nejvyšší, vrchní, krajské a okresní SZ + Praha a Brno městské SZ

Pravomoc a působnost
- SZ zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení
o Princip legality à povinnost podat žalobu z důvodu uvedených v TŘ
- Působí v přípravném trestním řízení
- Vykonává dozor nad výkonem trestu
- Pokud stanoví zákon, tak i další úkony (např. podání žaloby v případě určování otcovství)
à SZ hájí zájmy státu, ne zájmy soukromých osob

Příslušnost je dána soudem, u něhož SZ působí. Spory o příslušnost rozhoduje vyšší SZ.

Organizační pravidla činnosti:

- Zvláštní časová pravidla pro státní zástupce
o Jmenování na dobu neomezenou
o Pracovní poměr je založen jmenováním, vzniká složením slibu a zaniká z důvodu
112
 § Odsouzení pro úmyslný trestný čin
§ Zbavení způsobilosti k právním úkonům
§ Pozbytí občanství
§ Propuštění v kárném řízení
§ Vzdání se funkce
§ Dohodou
§ K 31.12. roku, kdy dosáhne 70 let
- Princip zákonnosti
o Státní zástupci se musí řídit příkazy vedoucího státního zástupce (s výjimkou příkazu, který je v rozporu se zákonem)
o Nejvyšší státní zástupce vydává pouze pokyn obecné povahy k usměrnění činnosti SZ

Postavení státního zástupce a odpovědnost za výkon svěřené funkce:

- Základní povinnost postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidskou důstojnost a lidská práva a svobody à nesmí existovat pochybnost o
objektivitě při chránění zájmů státu
- Státní zástupce nemá imunitu, plat je upraven zákonem č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců
- Za kárné provinění je státní zástupce odpovědný

113
 60) Pojem, ústavní základy a zákonná úprava otázek územní
samosprávy
Princip samosprávy v ústavním právu. Obce a vyšší územní samosprávné celky v ústavním právu. Ústavní
základy jiných forem samosprávy (než územní). Postavení občana obce a občana kraje z hlediska
ústavního práva. Členství v EU a právo na samosprávu.

Pojem a ústavní základy

Rozlišujeme 2 přístupy k samosprávě:
- Státoprávní pojetí samosprávy
o Samospráva jako decentralizovaná státní správa
o Působí na místě státních orgánů na základě zákona
o Nemůže být řízena státními orgány
o Rozhodující je zde role státu
- Politické pojetí samosprávy
o Samospráva jako pospolitost občanů s právem rozhodovat přímo nebo skrze zvolené zástupce

Disponuje vlastní ústavní úpravou à hlava VII. Ústavy (čl. 99-105).

Rozlišujeme 3 východiska ústavní úpravy územní samosprávy:

- Územní samospráva jako právo jedince
o Spjato s právem na účast ve správě veřejných záležitostí (čl. 21 odst. 1 LZPS) à občanům je zaručeno právo podílet se na správě
veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců
o správa veřejných věcí je typickým znakem územní samosprávy
- Územní samospráva jako právo územního samosprávného celku
o Územní samospráva jako pospolitost a institucionální záruka existence samosprávy (čl. 8 Ústavy)
o Ústava chápe územní samosprávu jako ústavně zaručené právo ÚSC rozhodovat ve svém i veřejném zájmu samostatně v rámci
autonomních prostorů vymezených ústavním pořádkem a zákony o záležitostech svých a svých občanů a nést za to veřejnoprávní
odpovědnost
- Obsah ústavního práva na územní samosprávu
o vymezuje ho Ústava tím způsobem, že v VII. hlavě zakotvuje jeho jednotlivé složky à
§ existence samosprávy jako formy veřejné moci a její základní kompetence v oblasti správy majetku, finančního hospodaření,
organizace a normotvorby
§ zakotvení nositele samosprávy (územní společenství občanů) a jeho právní povahy jako korporace
§ personální základ samosprávy
§ územní základ samosprávy
§ zastupitelská forma výkonu práva na samosprávu, která je nepřímým vyjádřením organizační svrchovanosti ÚSC (stát
neurčuje jejich orgány)
§ záruky práva na samosprávu před zásahy státní moci

Z práva na samosprávu vyplývá právo samostatně spravovat záležitosti územního společenství občanů a vykonávat na daném území veřejnou moc.
2 aspekty fungování samosprávy
- Aspekt samosprávné působnosti
o Obec rozhoduje dle svého uvážení
o Stát à dozor nad zákonností
- Aspekt přenesené působnosti
o Výkon státní správy na území obce skrze orgány obce
o Stát à přímý nadřízený

Dle čl. 99 Ústavy se ČR dělí na obce jako základní ÚSC a kraje jako VÚSC, nikoliv územně politicky.

Samospráva je vykonávána zastupitelstvem (čl. 101 odst. 1-2 Ústavy), obecní radou a formou referenda.

Ústavní právo samostatně spravuje záležitosti územního společenství občanů a vykonává na daném území veřejnou moc. Stát může zasáhnout do činnosti
ÚSC jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona a způsobem, který zákon stanoví.

Právo na samosprávu je chráněno přímo ÚS. Je ale třeba rozlišovat, kdy jde o ústavní stížnost zvláštního typu, kdy si celek hájí svá samosprávná oprávnění,
kdy vykonává přenesenou působnost a kdy vystupuje v pozici soukromoprávní PO.

Orgánem ochrany je i NSS. Zde se chrání právo na samosprávu cestou kompetenčního sporu.

114
Co se týče členství EU, jsme vázaní Evropskou chartou místní samosprávy (č. 181/1999 Sb.). Jedná se o dokument Rady Evropy, který upravuje základní
otázky postavení a poslání místní samosprávy. Jedná se o takový výčet základních pravidel a snaha o nastavení evropského standardu.

Princip samosprávy
1960-90 à organizace pomocí národních výborů (místní orgány státní moci a správy)

V roce 1990 byla samospráva upravena v hlavě sedmé Ústavy, ale i v základních ustanoveních à čl. 8: „Zaručuje se samospráva územních samosprávných
celků.“

Samospráva je forma veřejné moci, samostatná správa určité územní veřejnoprávní korporace

Obec = základní článek samosprávy (čl. 10č odst. 2 Ústavy) a kraj lze vytvořit či zrušit pouze ústavním zákonem (čl. 100 odst. 3 Ústavy).

Zájmová samospráva není v Ústavě upravena.

Postavení občana
Občany kraje jsou všechny osoby, které mají státní občanství ČR a jsou hlášeny k trvalému pobytu v některé obci nebo na území vojenského újezdu
v územním obvodu kraje. Postavení občana kraje mají i
- FO, které dosáhly 18 let a vlastní na území kraje nemovitost
- FO 18+, které mají cizí státní občanství a jsou v obci hlášeny k trvalému pobytu, stanoví-li tak MS podle čl. 10 Ústavy

Občané kraje mají určitá práva

- volit a být volen do zastupitelstva ÚSC
- hlasovat v referendu
- vyjadřovat se na zasedání zastupitelstva v souladu s jednacím řádem k projednávaným věcem
- vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok
o písemně ve stanovené lhůtě
o ústně na zasedání zastupitelstva obce
- nahlížet
o do rozpočtu ÚSC
o do závěrečného účtu ÚSC za uplynulý kalendářní rok
o do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva
o do usnesení rady, výborů zastupitelstva a komisí obce a pořizovat z nich výpisy
- požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou nebo zastupitelstvem
o je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občany obce (1000 občany kraje)
o musí být projednáno na zasedání nejpozději do 60 dnů (nebo do 90, jde-li o působnost zastupitelstva obce)
- podávat orgánům ÚSC návrhy, připomínky a podněty
o orgány ÚSC je vyřizují bezodkladně, nejdéle do 60 dnů (90 dnů)

Občané obce jsou základem personálního složení obce. V širším smyslu k obci patří i další osoby, zejména PO, které mají na území obce své sídlo, provozují
zde svou činnost apod.

Jiné formy samosprávy

Stejně tak jako územní veřejnoprávní korporace, tak i samospráva profesní, akademická, hospodářská, školská apod. je nadána autonomií, mocenskými
oprávněními a někdy i nuceným členstvím.

Autoritativně se rozhoduje o poměrech v určité oblasti. Tato rozhodnutí jsou vynutitelná.

Ústavním základem je čl. 21 odst. 1 LZPS.

Mezi znaky patří:

- Veřejnoprávní charakter
- Právní subjektivita spojená s hospodařením na vlastní účet

Právo ČR chápe pod jinou veřejnoprávní samosprávou ústavně zaručené právo určitého stavu nebo jinak definované skupiny osob rozhodovat na vlastní
odpovědnost ve svém a současně i veřejném zájmu samostatné v rámci autonomních prostorů vymezených ústavním pořádkem a zákony o svých
záležitostech, které mají veřejná nebo obecný význam, a jsou spjaty s realizací základního práva nebo svobody.

115
 61) Místní referendum a krajské referendum
Charakteristika místa v právu a rozbor právní úpravy. Soudní ochrana ve věcech územního referenda.

Místní referendum
Upraveno zejména zákony č. 22/2004 Sb., o místním referendu, č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, č. 128/2000 Sb., o obcích a č. 491/2001 Sb., o
volbách do zastupitelstev obcí

Úprava je pouze zákonná. Z hlediska ústavního práva se místní referendum nepředpokládá, ale ani nevylučuje. Zaručuje se ale v LZPS (čl. 21 odst. 1 à
právo občanů podílet se na správě věcí veřejných přímo).

Místní referendum je přímou a závaznou formou výkonu územní samosprávy územním společenstvím občanů. Rozlišujeme 2 základní druhy místního
referenda:
- Obligatorní
o Bez vykonání a kladného výsledku nelze vyřešit danou otázku
o Př. rozdělení obce, odloučení městské části od hlavního města Prahy
- Fakultativní
o Většina otázek samostatné působnosti
o Nelze jej konat v oblastech finančních, organizačních či v rozporu se zastupitelskou formou samosprávy a principem ochrany menšiny
o Např. volba a odvolání starosty, obecní rady, ...

Oprávnění osoby k hlasování

- Státní občanství ČR (pokud to stanoví mezinárodní smlouva, nemusí být podmínka státního občanství splněna)
- Věk 18+
- Trvalý pobyt v obci (městském obvodu nebo části)
- Způsobilost k právním úkonům
- Překážka
o Omezení svobody z důvodu ochrany zdraví lidu
o Výkon trestu odnětí svobody

Je nutné přesně vymezit území obce. Většinou to vymezí zákon o místním referendu. V případě rozdělení obce probíhá referendum v té části, která má být
oddělena.

Podat návrh může

- občan s aktivním volebním právem a určitým počtem podpisů na podpisové listině
- zastupitelstvo obce
à přísné formální náležitosti
o přesné určení území, kde se referendum navrhuje
o určení věci (o čem se rozhoduje)
o odůvodnění návrhu s ekonomickým rozborem
o možný návrh termínu konání referenda
o přesné znění otázky
o údaje o osobách navrhovatele a jeho dvou náhradníků
o očíslované podpisové listiny

Návrh je poté předložen radě a ta rozhodne

- kladně à vyhlásí referendum, informuje krajský úřad a stanoví datum (30-90 dnů)
- záporně à referendum se nevyhlásí

Před vyhlášením se informuje obecní zastupitelstvo. To pak vydá stanovisko, které je pro voliče orientační.

Orgány pro řízení hlasování jsou okrskové a místní komise pro hlasování. Hlasuje se zakroužkováním odpovědi.

Okrsková komise poté sčítá hlasy (kladné a záporné odpovědi zvlášť). Celkový výsledek zjišťuje místní komise a poté ho zveřejňuje na úřední desce.

V případě sloučení, odloučení či vzniku nové obce (městské části) je nutná nadpoloviční většina všech oprávněných voličů. U ostatních otázek je k platnosti
referenda třeba účasti alespoň 35 % oprávněných voličů.

Závazné je, pokud hlasuje nadpoloviční většina zúčastněných občanů tvořící alespoň 25 % všech oprávněných občanů.

Kontrola výsledků probíhá 2 způsoby

116
 - Kontrola oprávněným občanem písemnou stížností ke krajskému soudu do 7 dnů od vyhlášení výsledků referenda (§89 odst. 2 zákona o místním
referendu)
o 2 fáze rozhodnutí
§ Soud nejprve zkoumá porušení právních předpisů
§ Pokud k porušení došlo, zkoumá, zda tato porušení ovlivnilo výsledek referenda
o Kompetentními jsou správní soudy, teprve pak je možné se obrátit na ÚS
- Pozastavení výkonu rozhodnutí z referenda provádí povolané orgány obce nebo státní správy
o Možnost obecní rady pozastavit konání referenda + pokud k referendu došlo, ale nemohlo se konat nebo vyhlásit nebo pokud byla
podána stížnost, může obecní rada nebo zastupitelstvo pozastavit výkon rozhodnutí a informuje KÚ (pokud by to neučinily, pozastavil
by tento výkon samotný KÚ)

Zákon neřeší, zda zastupitelstvo může užít jiné rozhodnutí v téže věci nebo je změnit. Mělo by ale výsledek respektovat a o věci nerozhodovat (§73 zákona
o místním referendu).

Krajské referendum
Je upraveno zákonem č. 118/2010 Sb., o krajském referendu. Tento zákon ale není platní pro konání referenda na území hl. m. Prahy, tam se použije zákon
o místním referendu.

Od roku 2011 lze uspořádat referendum i na krajské úrovni, a to o všech věcech, které patří do samostatné působnosti kraje. Výjimkou je např.
- rozpočet kraje
- obecně závazná vyhláška kraje
- zřízení či zrušení krajských orgánů
- volba či odvolání hejtmana kraje, jeho náměstků a dalších jmenovaných či volených členů krajských orgánů
à nelze konat také referendum při rozporu s právními předpisy

Oprávněnými osoby k hlasování jsou stejné osoby jako u místního referenda à trvalý pobyt v obci, která náleží do územního obvodu kraje.

Referendum se může konat pouze na celém území kraje. O konání krajského referenda rozhoduje zastupitelstvo kraje, přičemž návrh může kromě
zastupitelů podat každý, koho podpoří alespoň 6 % osob, které v daném referendu mohou hlasovat.

Na místní a okrskovou komisi dohlíží krajská komise. Krajská komise vyhlásí výsledky hlasování v krajském referendu zveřejněním na úřední desce
krajského úřadu neprodleně po vyhotovení zápisu o výsledku hlasování po dobu 15 dnů.

Už platně uskutečněné referendum nelze po dobu 2 let opakovat. Aby bylo referendum platné, zúčastnit se ho musí alespoň 35 % obyvatel a rozhodnutí je
pak pro zastupitelstvo kraje a orgány kraje závazné tehdy, jestliže se pro něj vysloví nadpoloviční většina hlasujících a alespoň 25 % oprávněných hlasujících.

Návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v krajském referendu může podat u soudu každá oprávněná osoba nebo navrhovatel,
mají-li za to, že
- došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho výsledek
- bylo konáno krajské referendum o věci, která nepatří do samostatné působnosti kraje
- bylo konáno krajské referendum o věci, o níž krajské referendum nelze konat
à návrh je třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků hlasování à správní soudnictví

117
 62) Zastupitelstvo
Jako forma výkonu územní samosprávy na úrovni obce a kraje. Právní status ‒ název, sídlo, místo
v soustavě státních orgánů, pravomoci a působnost, časová pravidla, odpovědnost. Právní status člena
zastupitelstva obce a člena zastupitelstva kraje. Význam mandátu pro právní status.

Právní status
Zastupitelstvo je základním orgánem veřejné moci ÚSC (čl. 101 odst. 1-2 Ústavy). Jeho právní status je v hlavě sedmé. Především pak v zákoně o obcích
a o krajích.

Název zastupitelstva je u nás tradiční.

Sídlem obecního zastupitelstva je místo, ze kterého působí. Pro každý kraj je přímo určeno jeho sídlo.

Jako orgán územní samosprávy je zastupitelstvo zřízeno přímo Ústavou. Způsob ustavení je předepsán rovněž v Ústavě v podobě obecných, rovných,
přímých voleb s tajným hlasováním na 4 roky (čl. 102 Ústavy).

Zastupitelstvo je složeno z členů, jejichž počet pro každé následující volby stanoví stávající zastupitelstvo. Počet členů zastupitelstva kraje stanoví zákon à
počet rámcově určuje zákon o obcích tak, že stanoví rozpětí:
- min. 5, max. 55
- v případě Prahy 55-77
- v případě zastupitelstva kraje je počet pevný a je stanoven zákonem dle počtu obyvatel kraje
o 45 členů do 600 000
o 55 členů do 900 000
o 65 členů nad 900 000

Způsob ustavení je předepsán Ústavou v podobě obecných, rovných, přímých voleb s tajným hlasováním na 4 roky.
Podmínky aktivního volebního práva do zastupitelstva
- Státní občanství
- Trvalý pobyt v obci či kraji
- Nenastala překážka ve výkonu volebního práva
o Kandidát nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům
o Není ve výkonu trestu odnětí svobody

Zastupitelstva jsou jednokomorová. Jejich vnitřními orgány jsou

- starosta a místostarostové, popř. hejtman a jeho náměstkové
- ověřovatelé zápisu
Iniciativními a kontrolními orgány jsou výbory. Zastupitelstvo může rovněž zřídit komise.

Pravomoc a působnost
Z čl. 101 odst. 1 Ústavy plyne, že zastupitelstvo je chápáno jako orgán, který uskutečňuje především samostatnou působnost ÚSC
- nařizovací působnost ve formě obecně závazných vyhlášek (čl. 104 odst. 3)
o je možno vydat je pouze v mezích samostatné působnosti zastupitelstva
o k vydání vyhlášky není třeba zmocnění, stačí skutečnost, že ze zákona plyne (že jde o věc v samostatné působnosti)
o výjimkou je zmocnění k jednostrannému stanovení právních povinností FO nebo PO v důsledku realizace veřejné moci, které dle ÚS
nelze odvodit přímo z Ústavy
o v oblasti přenesené působnosti se právní předpisy ÚSC označují jako nařízení
§ může je vydávat pouze rada (nebo zastupitelstvo tam, kde rada není zřízena)
§ nařizovací působnost obcí je pod dozorem krajských úřadů, případně pod dozorem věcně příslušných ministerstev a jiných
věcně příslušných ústředních správních úřadů
§ dozor se provádí následně
- působnost organizační a kreační
o oprávnění volit z řad svých členů starostu, místostarosty, popř. hejtmana a jeho náměstky a další členy rady a odvolávat je z funkce
o oprávnění stanovit počet členů rady, zřizovat a zrušovat obecní policii, příspěvkové organizace a organizační složky obce
o zastupitelstva se podílí i na ustavování jiných orgánů à volba, zproštění z funkce a odvolávání přísedících okresních, krajských a jim
na roveň postavených soudců
- působnost v základních otázkách rozvoje územního obvodu
o koordinace rozvoje územního obvodu
o schvalování územního plánu
o stanovení rozsahu základní dopravní obslužnosti
o rozhodování o členství obce ve svazku obcí
o ústavní oprávnění zastupitelstva VÚSC à právo zákonodárné iniciativy
118
 - kontrolní působnost
o kontroluje obecní radu (rozhoduje o složení rady)
o schvaluje rozpočet a závěrečný účet
- vnitřní působnost
o rozhoduje o svých vnitřních poměrech (zřizování orgánů, počet členů)

Státní moc může do působnosti ÚSC sahat jen zákonem a na ochranu zákona způsobem, kterým to zákon stanoví (čl. 101 odst. 4 Ústavy) à proti
neoprávněným zásahům může podat stížnost k NSS a pak k ÚS

Organizační a časová pravidla

Organizační pravidla činnosti zastupitelstva:
- volební období na 4 roky
- mandát zastupitelů končí pravidelně ukončením voleb do nového zastupitelstva nebo
o zvolení nového zastupitelstva v případě nových voleb při snížení počtu členů o polovinu nebo pod 5
o rozpuštění zastupitelstva rozhodnutím Ministerstva vnitra, když se nesejde déle než 6 měsíců
o zrušení platnosti voleb
o další důvody (zánik obce)

Zasedání je časový úsek, ve kterém zastupitelstvo uskutečňuje své pravomoci. Je na vůli zastupitelstvo jak často. Nejméně jednou za 3 měsíce. Zákon
rozlišuje 3 typy zasedání
- ustavující zasedání
o slouží k ustavení dalších orgánů obce, které odvozují své postavení od zastupitelstva
o zpravidla se svolává do 15 dnů
o předsedá mu nejstarší člen do doby, než je zvolen starosta
- řádná zasedání
o konají se podle plánu činnosti zastupitelstva
- mimořádná zasedání
o musí je i mimo plán svolat starosta, požádá-li o to alespoň 1/3 členů zastupitelstva nebo hejtman

Zastupitelstvo má povinnost informovat přiměřeným způsobem o své činnosti (čl. 17 odst. 5 LZPS).

K usnášení se je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.

Právní status člena zastupitelstva

Vyplývá jednak z charakteru jeho mandátu a jednak z povahy zastupitelského sboru, jehož je členem. Tuto problematiku neřeší Ústava, ale pouze zákony.
Status vychází z obecného principu rovnosti všech členů zastupitelstva, která vyplývá z kolegiální povahy tohoto orgánu.

Jednotlivá práva lze rozdělit do skupin

- práva člena zastupitelstva jako člena kolegiálního orgánu
o právo volit a být volen do každého voleného orgánu
§ starosta, místostarosta, primátor, hejtman, radní, ...
o práva spojená s vystupováním člena v zastupitelstvu a dalších volených orgánech
o právo a povinnost účasti na jednání zastupitelstva a orgánů, kterých je členem
o právo člena předkládat zastupitelstvu návrhy na projednání
o právo vznášet námitku proti zápisu o průběhu zasedání zastupitelstva
o právo na vystoupení v rozpravě, na věcnou připomínku
o výslovně není zakotveno právo účastnit se jednání orgánů, od kterých byl zvolen
- práva člena mimo zastupitelstvo
o právo na informaci
o právo na intervenci
- právo členů zastupitelstva sdružovat se
o zákon o obcích tuto problematiku neupravuje, ale ani nevylučuje
- právo na materiální zabezpečení členů zastupitelstva
o člen nesmí být krácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru

Mezi povinnosti člena zastupitelstva patří

- složení slibu
- účast na zasedání zastupitelstva
- plnit úkoly, které se mu uloží
- hájit zájmy občanů svého ÚSC
- jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost funkce
- střet zájmů

119
 63) Ústavní soudnictví v ČR ‒ obecná charakteristika
Zvláštnosti ve srovnání s difúzním ústavním soudnictvím. Charakteristika ústavní a zákonné úpravy.
Složení Ústavního soudu. Postavení soudců Ústavního soudu.

Vývoj
- První republika
o Zákonem z roku 1918 došlo k přenesení pravomoci Říšského soudu na NSS à tímto zákonem také vznikl
o NSS se zabýval stížnostmi na porušení ústavních práv, ale sám nebyl oprávněn zkoumat ústavnost
o NSS mohl napadnutelné rozhodnutí na rozdíl od ŘS zrušit
o Ústavní listina 121/1920 zakotvila jako novou instituci Ústavní soud jako orgán koncentrovaného a specializovaného soudnictví,
vykonávající následnou abstraktní kontrolu ústavnosti norem
o ÚS neměl zkoumat individuální stížnosti občanů
o Následovala doba nečinnosti à až v roce 1938 byl soud opět ustaven, působil ale jen rok
o V roce 1941 ÚS fakticky zanikl
- Lidově demokratický a sociální stát
o V Ústavě 9. května 1948 KSČ prosadila, aby ústavní soudnictví bylo zcela pominuto
o Pravomoc rozhodovat o protiústavnosti zákonů byla svěřena předsednictvu Národního shromáždění a v oslabenějších podobách
existovala až do konce roku 1992
o Nastala pochybnost konstrukce, aby Národní shromáždění přezkoumávalo zákony, které samo přijalo
o V Ústavě 1960 ČSSR byl Ústavní soud charakterizován jako soudní orgán ochrany ústavnosti à nebyl však nikdy vydán prováděcí
zákon, jednalo se sice o úpravu platnou, ale nefunkční
- Vývoj pro roce 1989
o Ústavní zákon č. 91/1991 Sb., o ústavním soudu ČSFR
o ÚS měl posuzovat soulad předpisů s MS o lidských právech a základních svobodách
o Mohl přezkoumávat i rozhodnutí obecných soudů
o Ústava ČR přijatá v prosinci 1992 ústavně zakotvila existenci ÚS

Srovnání s difúzním ústavním soudnictvím

Difúzní ústavní soudnictví (judicial review) je typické pro USA. Rozhodovat o ústavnosti může každý soud (všeobecnost). Probíhá zde incidentální kontrola
(o ústavnosti rozhoduje jen v rámci řešení sporu). Protiústavní zákony se nezruší, pouze se nepoužijí, a to ani příště (precedens).

Spor musí být dozrálý à hrozba zásahu do práv musí být bezprostřední. Zásah do práv musí ještě trvat. Výjimkou je již vykonaný trest nebo nepřipuštění
k volbám. Věc musí být rovněž judikovatelná (= soudně řešitelná). Nesmí jít o politický spor.

Rozdíly mezi difúzním a specializovaným ústavním soudnictvím nejsou tak velké, jak by se mohlo zdát. Některé pravomoci jsou dokonce shodné. Liší se jen
způsob kontroly ústavnosti.

Pokud je ve státě takový soud jen jeden, jde o koncentrované ústavní soudnictví. Ústavní soudnictví je zakotveno v Ústavě ČR (čl. 83-89) + v zákonně
úpravě zákonem č. 182/1992 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud ČR je typem orgánu specializovaného a koncentrovaného ústavního soudnictví.

Mezi typické znaky patří
- Abstraktní kontrola
o Soud hodnotí ústavnost, aniž by vznikl konkrétní spor
o Kontrola může být následná (většinou) nebo preventivní
- Konkrétní kontrola
o Na návrh soudu, který má pochybnosti, zda je zákon, který má aplikovat na daný spor, v souladu s ústavním pořádkem
- Kompetenční spory mezi státními orgány
- Spory ve federaci mezi členskými státy navzájem, nebo mezi federací a členským státem
- Ústavní stížnosti
o Pokud se FO nebo PO domnívá, že zásahem státní moci bylo porušeno její základní právo
- Souzení nejvyšších státních funkcionářů za porušení ústavních povinností
- Rozhodování ve volebních věcech (neověření mandátu) a o ústavnosti politických stran

Složení Ústavního soudu

- Plénum Ústavního soudu
o Pro základní jednání pléna je nutné kvórum
§ Obecně nejméně 10 soudců
120
 § V případě vyslovení zániku funkce nejméně 12 soudců
o Při rozhodování se vyžaduje většina z přítomných soudců
§ Ve zvláště závažných případech (např. ÚZ, ústavní žaloba proti prezidentovi, ...) je nutná kvalifikovaná 3/5 většina ze všech
soudců
o Rovnost všech členů kolegia
§ Právo každého soudce podat návrh na rozhodnutí
§ V praxi návrh na rozhodnutí podává vždy soudce zpravodaj
o Každý je povinen o předloženém návrhu hlasovat
§ Zákon o ÚS nepřipouští možnost zdržet se hlasování
§ Při rovnosti hlasů rozhodne ta polovina, která se drží dosavadního právního názoru
o ÚS ve své judikatuře zdůrazňuje vázanost petitem návrhu, nikoliv však argumenty, které navrhovatel předkládá
o Odlišná stanoviska soudců à 2 typy
§ Konkurence à pokud soudce nesouhlasí s odůvodněním
§ Disent à pokud soudce nesouhlasí s výrokem, v praxi převažuje
o Otázka rozdělení kompetence ÚS mezi plénum a senáty
§ Každá věc může být předmětem plenárního jednání
§ Některé lze rozhodnout výhradně v plénu (§11 ZUS)
o Kdy kompetence senátů přechází na plénum
§ Ex lege pokud každý ze tří soudců senátu má na věc jiný právní názor
§ V důsledku rozhodnutí samotného pléna, pokud senát věc rozhodne, ale jeho rozhodnutí se zakládá na odlišném právním
názoru, než jaký doposud zastával ÚS, obrátí se senát na plénum
o Plénum může rozhodovat i o dalších věcech, pokud si to vyhradí
§ à atrahování působnosti (sdělení ÚS č. 242/2011 à kompetenční spory, rozhodování o stížnostech proti rozhodnutí NSS,
...)
- Senáty Ústavního soudu
o ÚS mají čtyřčlenné senáty, jejich agendu rozděluje plénum
o Od roku 1998 rozhodují senáty na úkor soudce zpravodaje podle §43 odst. 2 ZÚS o
§ Odmítnutí, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný (např. pokud se domáhám práva, které nemám ústavně zaručeno)
§ Jestliže shledá u návrhu na přezkum právního předpisu jakýkoliv důvod k odmítnutí
§ Posuzuje-li podstatný přesah osobního zájmu v případě nepřípustné ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 ZÚS
o Senáty rozhodují ve věcech, které nejsou vyhrazeny plénu, mohou rozhodovat pouze v plném počtu
- Soudce zpravodaj
o Pověřen návrhem rozhodnutí
§ Má za úkol připravit věc k projednání v plénu či senátu
o Má shromáždit listinné důkazy, výslechy svědků apod. ke zjištění skutkového stavu
o Zajistí, aby návrh rozhodnutí byl doručen účastníkům, příp. vedlejším účastníkům
o Může sám bez ústního jednání návrh odmítnou usnesením za těchto podmínek
§ Pokud neodstranil navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené
§ Je-li návrh podán po lhůtě
§ Jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným
§ Návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný
§ Jde-li o návrh nepřípustný z důvodu obecných procesních překážek (res iudicata) či z důvodu specifických pro řízení před
ÚS
o Odmítnutím návrhu je vyřízeno 90 % návrhů

Postavení soudců ÚS
Jsou jmenování prezidentem se souhlasem Senátu na 10 let à jmenováním nabývá funkci, ujmout se jí ovšem může až složením slibu.

Podmínky:
- Občanství ČR
- Vysokoškolské právnické vzdělání
- Min. 10 let praxe v oboru
- Bezúhonnost
- Volitelnost do Senátu (čl. 84 Ústavy)

Postup ustavování do funkce:

- Prezident podává návrh a Senát jej konfirmuje
- Prezident jmenuje Senátem konfirmovaného kandidáta soudcem ÚS
- Jmenovaný soudce skládá slib a ujímá se funkce
Předseda ÚS (od roku 2014 Pavel Rychetský) má funkce řídící, reprezentační, dozorovou a disciplinární + 2 místopředsedové (od roku 2014 Milada Tomková
a Jaroslav Fenyk).

Soudci ÚS je přiznána stejná imunita jako členům Parlamentu. Soudci se vyznačují rovností, inkompatibilitou, nezávislostí, imunitou, disciplinární
odpovědností, materiálním zajištěním a neodvolatelností. Je zde neslučitelnost funkce s jinou placenou činností.

121
Kárná odpovědnost soudců ÚS je upravena v ZÚS.

Zánik funkce:
- Plénum vysloví zánik funkce v případě kárného řízení (§144)
- Vzdání se funkce prohlášením do rukou prezidenta
- Uplynutí doby, na kterou byl soudce jmenován, tzn. 10 let
- Den, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu
- Dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro úmyslný trestný čin

122
 64) Postavení, pravomoc a působnost Ústavního soudu
Plénum, senáty a soudce zpravodaj. Atrakce působnosti senátů plénem. Rozhodnutí Ústavního soudu .
Druhy, struktura, procedura přijetí. Právní názor. Stanovisko. Vyhlašování rozhodnutí. Právní povaha a
důsledky.

Plénum, senáty a soudce zpravodaj

Viz otázka 63

Postavení, pravomoc a působnost

Vychází se z čl. 83 Ústavy à v něm je uvedena ochrana ústavnosti jako jedna z funkcí státu. Ústavní soud je orgán soudního typu, ale stojí mimo soustavu
soudů (čl. 91). Rozhoduje metodami soudnictví (nezávislí soudci, nestrannost atd.)

Jediné měřítko pro rozhodování ÚS je nutnost ochrany lidských práv, ústavnosti a MS (čl. 10 Ústavy).

Vztah ÚS k ostatním státním orgánům

- Organizační hledisko určuje, na kom je ÚS závislý z hlediska svého vzniku
o Vazba na prezidenta a Senát při ustavování ústavních soudců à tímto ÚS získává legitimaci k výkonu své činnosti
o Důležitá je autonomie ÚS vůči ostatním orgánům, jeho personální i organizační nezávislost
o Tím, že je zakotven v Ústavě, je vyňat z pravomoci obyčejného zákonodárce
- Funkcionální hledisko
o Na jiných orgánech je ÚS závislý z hlediska obsahu a směru své činnosti
o Zahájení řízení je možné jen na návrh oprávněného subjektu à je vyloučeno, aby ÚS vstupoval z vlastní iniciativy do vztahů a sporů
státních orgánů i jiných subjektů (FO, politických stran, ...)

Ústavní soudnictví je významný prostředek ochrany menšiny (např. vládní opozice vůči vládní většině). Chrání numerickou většinu v Parlamentu à pokud
většina prosadí nějaký zákon nerespektující nadzákonné předpisy, menšina má právo obrátit se na ÚS. Nemůže se ale vměšovat do mocenských poměrů
vytvořených demokratickými volbami.

Proti rozhodnutí ÚS není přípustný opravný prostředek. Jeho rozhodnutí je v rámci ČR nepřezkoumatelné. Je ale možné se stále obrátit na ESLP.

Pravomoc ÚS = soubor práv a povinností ÚS à ÚS je vybaven prostředky, kterými vykonává záležitosti ve své působnosti. Je oprávněný vydávat nálezy a
usnesení.

Působnost ÚS = vymezený okruh společenských vztahů, které ovlivňuje (vymezeno v čl. 87 Ústavy)

ÚS je povinen vykonávat pouze kompetence, které mu taxativně svěřuje Ústava ČR v čl. 87 odst. 1. Podle něj ÚS rozhoduje
- O zrušení zákonů nebo jejich ustanovení
- O zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení
- O ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
- O ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod
- O opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
- V pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25
- O ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky dle čl. 65 odst. 2
- O návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a Senátu podle čl. 66
- O opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro ČR závazné, pokud je nelze provést jinak
- O tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými
zákony
- Spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu
à tato působnost nemůže být obyčejným zákonem rozšířena nebo zúžena. Může k tomu dojít pouze formou ústavního zákona
à výjimkou je možnost zúžení kompetence ÚS cestou obyčejného zákona na základě ústavního zmocnění dle čl. 87 odst. 3 Ústavy. Obyčejný
zákon tak mohl stanovit, že namísto ÚS rozhoduje NSS o zákonnosti podzákonných předpisů a kompetenčních sporech ve vymezených případech

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústava ČR druhy rozhodnutí neurčuje. Určuje to §54 odst. 1 ZÚS à „Ve věci samé rozhoduje ÚS nálezem a v ostatních věcech usnesením.“

Rozhodnutí není rozsudkem, ale jen se zjišťuje, co je obsahem ústavních předpisů vůči zákonným předpisům.

Struktura rozhodnutí
123
 - Druh rozhodnutí (nález, usnesení, stanovisko)
- Instituce, která jej vydala (ÚS)
- Datum rozhodnutí
- (populární název)
- Spisová značka
- Dotčené právní předpisy
- Právní věta (u nálezu)
- Výrok
- Odůvodnění
- Poučení, že se nelze odvolat
- Odlišná stanoviska (u nálezu)

Procedura přijetí
ÚS na doručený návrh zahájí řízení (pokud není návrh zamítnut) à započne jednání à dokazování à řízení může být odročeno (pouze ze sdělených
důležitých důvodů) à závěrečná porada (přítomni pouze soudci a zapisovatel) à hlasování (hlas každého je stejný, v případě nerozhodnosti rozhoduje hlas
předsedy) à návrh nálezu vypracuje soudce zpravodaj à nález vyhlašuje předseda pléna (senátu) veřejně a jménem republiky

Právní názor = určitý postoj k nějaké otázce, který zaujal ÚS, toto rozhodnutí publikoval a je určitým způsobem závazné do budoucna, včetně rozhodování
ÚS samotného.
à když senát při svém rozhodnutí dospěje k závěru, který se odklání od právního názoru, je povinností dát to k posouzení plénu

Stanovisko může dát pouze plénum ÚS. Jedná se o stanovisko k odlišnému právnímu názoru senátu. Stanoviska se nepublikují samostatně, ale v rámci
odůvodnění rozhodnutí senátu, kdy senát postupuje podle právního názoru pléna. Je to směrnice pro senát, jak postupovat, když dospěl k jinému právnímu
názoru, než zaujímal ÚS.

Vyhlašování rozhodnutí
- Nálezy, které se obligatorně vyhlašují ve Sbírce zákonů (§57) à může se uveřejnit i odůvodnění (= právní názor)
- Nálezy, které se nevyhlašují ve Sbírce zákonů à všechny nálezy ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS

Vykonatelnost (§58) à nálezy ÚS možno z hlediska jejich vykonatelnosti klasifikovat

- Dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů
o Jde o nálezy ve věci návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení
- Vyhlášením
o Jde o nálezy „prezidentské“ a „mandátové“ (ve věci návrhu prezidenta, poslance nebo senátora)
o Ve Sbírce se nevyhlašují
- Doručením
o Nálezy v ostatních případech

Právní povaha a důsledky à mají povahu konečného rozhodnutí, nelze se odvolat.

124
 65) Obecná pravidla řízení před Ústavním soudem
Podle zákona o Ústavním soudu. Zahájení, přerušení a zastavení řízení, zastoupení, veřejnost jednání,
dokazování, doručování, počítání času. Obecná, zvláštní a subsidiární pravidla.

Pravidla jsou obsažena v §27-63 ZÚS. Konkrétně jsou 3 druhy pravidel:

- zvláštní
o 10 zvláštních procedur
- obecná
o platí tam, kde zvláštní část nestanoví nic jiného, pokud však jejich použití výslovně nevylučuje
- subsidiární
o odkazuje se na podpůrné použití OSŘ a předpisů k jeho provedení
o výjimkou je řízení ve věcech velezrady, kdy se podpůrně použije ustanovení TrŘ o řízení před soudy

Návrh na zahájení řízení (§27-35)

- Pouze oprávněný navrhovatel
- Písemně, návrh musí být podepsán a datován
- Z návrhu musí být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a čeho se navrhovatel domáhá (návrhový/stížnostní petit)
- Dále má návrh obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů
- Stížnostní petit à základní část návrhu, ÚS je jím vázán, ale není vázán jeho odůvodněním
- některé návrhy jsou nepřípustné à §66, §75, §122 (vždy upraveno v jednotlivých řízení)
- obecně jsou návrhy nepřípustné v případě překážky zahájeného řízení (litispendence) nebo když se návrh týká věcí již rozhodnutých (res iudicata)
à vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako
účastníci.

Vyloučení soudců (§36)

à významné pro princip nestrannosti
à soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho vztah k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům
lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce ÚS

Řízení
- zahájeno dnem doručením návrhu na soud
- pro účastníky řízení (včetně vedlejších) je stanovena zásada povinného zastoupení advokátem (notářem)
- §83 à na základě osobních a majetkových poměrů zastoupeného náklady za zastoupení zaplatí z části nebo úplně stát
- Pořadí (§39)
o Nemusí se řídit tím, jak návrhy na ÚS došly, jestliže se usnese, že je nějaká věc naléhavá a má přednost (je to výjimečné)
- Obligatornost ústního jednání
o Výjimka à §44, když účastníci s neústním jednáním souhlasí a když by to stejně neobjasnilo projednávanou věc
- Soudce zpravodaj může usnesením návrh odmítnout s konečnou platností
- Veřejnost řízení je pravidlem, jsou zde výjimky
- Provádění důkazů je obdobné jako u občanského soudního řízení
o Můžou se provádět i důkazy (prostředky, které mohou zjistit skutkový stav), které nejsou navrhovány à zejména výslech svědků,
znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a PO, listiny, ohledání, výslech účastníků, ...
- Náklady na řízení se hradí z rozpočtu ÚS

Zastavení à ústavní stížnost může být navrhovatelem vzata zpět, ale jen do okamžiku, než se ÚS odebere k závěrečné poradě, nebo smrtí navrhovatele (v
některých případech ale může řízení na žádost manžela nebo příbuzného v řadě přímé pokračovat)

Přerušení à když spolu se stížností byl podán i návrh na zrušení zákona (jiného právního předpisu)
à senát řízení přeruší a návrh na zrušení postoupí plénu k rozhodnutí
à když senát při rozhodování o ústavní stížnosti dospěje k názoru, že nějaký zákon či jiný právní předpis, na jehož základě nastala skutečnost, která je
předmětem ústavní stížnosti, je v rozporu s právním předpisem vyšší síly, podá návrh plénu na jeho zrušení

Doručování (§60) à nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu jednání a další vyrozumění účastníků a jejich zástupců se doručují
do vlastních rukou

Vykonatelnost nálezů ÚS je upravena rozdílně s ohledem na jejich povahu, předmět a druh řízení. Část je vykonatelná vyhlášením ve Sbírce zákonů a část
vyhlášením po jednání ÚS a část doručením.

Počítání času je stejné jako v jiných právních odvětví à pokud poslední den lhůty připadá na sobotu, neděli, svátek, končí lhůta prvním následujícím
pracovním dnem (judikát sp. zn. Pl. ÚS 33/97)

Lhůty
- K podání ústavní stížnosti FO nebo PO, zastupitelstvo obce
125
 o 60 dní ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (když takový prostředek není, je
to ode dne, kdy se dotčený o zásahu do svého práva dozvěděl)
- K podání ústavní stížnosti politické strany nebo hnutí
o 30 dní ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje
- Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
o 10 dní ode dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí ve věci ověření volby
- Návrh prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a S
o 10 dní od té doby, do které dle usnesení není způsobilý vykonávat úřad

Řízení před ÚS nepodléhá soudním poplatkům. Náklady vzniklé prováděním důkazů se hradí z rozpočtu ÚS. Náklady řízení, které vzniknou účastníkovi, hradí
účastník. Náhradu lze přiznat jen v mimořádných případech.

Jednotlivé druhy řízená před ÚS jsou upraveny v II. hlavě 2, části ZÚS à
- řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
- řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony
- řízení o ústavních stížnostech
- řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
- ....

126
 66) Řízení o právnosti právních předpisů před Ústavním soudem
Zvláštnosti abstraktní a konkrétní kontroly. Srovnání s preventivní kontrolou mezinárodních smluv.
Návrhy podle § 74 a § 118 zákona o Ústavním soudu. Ústavnost ústavních předpisů (nález Pl. ÚS
27/09).

Protiústavní zákon je zákon v rozporu s ústavním zákonem i mezinárodní smlouvou. Lhůta na podání návrhu není stanovená.

Navrhovatelé zrušení zákona mohou být

- Prezident republiky
o Návrh nepodléhá kontrasignaci
o Návrh pouze z důvodů přezkoumání ústavnosti
- Vláda
o Když mezinárodní soud shledá, že byl zásahem orgánu veřejné moci porušen závazek vyplývající z mezinárodní smlouvy a když takový
zásah vyplývá z nějakého platného právního předpisu, nelze-li sjednat nápravu jinak (§118 ZÚS)
- 1/5 poslanců (41) nebo senátorů (17)
o Nemusí být zastoupeni advokátem
- Senát ÚS
o Ohledně zákona, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a který se tím pádem jeví jako protiústavní
- Plénum ÚS
o Ohledně zákona, jehož uplatnění nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a který se tím pádem jeví jako protiústavní
- Obecný soud (čl. 95 Ústavy)
o Když při své rozhodovací činnosti došel k závěru, že zákon, který by měl být při řešení dané věci použit, je protiústavní
o Při pokračování v řízení je již vázán na výsledek projednání zákona ÚS
- Ten, který podal ústavní stížnost
o Návrh na zrušení spojuje stěžovatel se svou ústavní stížností a bude projednáván, i když se ústavní stížnost shledá neopodstatněnou
(§74 ZÚS)

Navrhovatelé zrušení jiného právního předpisu než zákona

- Vláda (ne jednotliví ministři, krom ministra vnitra)
- Skupina nejméně 25 poslanců nebo 10 senátorů
- Senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
- Plénum ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
- Ten, kdo podal ústavní stížnost (stejné podmínky jako v případě zákona)
- Zastupitelstvo kraje na zrušení obecně závazných vyhlášek obcí
- Ministr vnitra na zrušení právního předpisu kraje a Prahy
- Veřejný ochránce práv

Návrh je přípustný, když

- Se týká věci, o které ÚS již rozhodl, když v téže věci už jedná a v dalších případech stanových zákonem (§35 ZÚS)
- Zkoumaný právní předpis buď už pozbyl platnost, nebo ještě nebyl vyhlášen, nebo už/ještě není platný právní předpis, s kterým se zkoumaný
právní předpis posuzuje (ústavní zákon, zákon nebo mezinárodní smlouva)

Návrh na zrušení právního předpisu musí splňovat následující požadavky:

- Směřuje proti platnému právnímu předpisu, který je nutno zrušit
- Právní předpis navržený na zrušení musí porušovat platný právní předpis vyšší právní síly
- Navrhnout zrušení jde i u předpisu, který nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem, nebo který byl přijat orgánem, který nebyl oprávněn takový
zákon přijmout
- Lhůta není stanovená, jen když je návrh spojen s ústavní stížností, musí se podat současně

Postup řízení:
- Zásada oficiality à ÚS je povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů
- během řízení mohou vzniknout důvody pro jeho zastavení (pozbytí platnosti předpisů)
- nepočítá se s tím, že by navrhovatel vzal návrh zpět
- ÚS hodnotí právnost podle materiálního hlediska (jestli není obsah předpisu nižší právní síly v rozporu s předpisem vyšší právní síly) i podle
formálního hlediska (jestli při přijetí předpisu byl dodržen ústavně stanovený postup)

Účastníkem řízení je ten, kdo navrhl zrušení právního předpisu a ten, kdo napadený zákon (či jiný právní předpis) vydal (výjimkou je obec, právní předpisy
vydávají její orgány, ale v řízení vystupuje obec).

Pokud je nalezen rozpor zkoumaného právního předpisu s právním předpisem vyšší (ústavní nebo zákonné) právní síly, předpis pozbývá platnosti dnem
určeným ÚS, jinak dnem vyhlášením nálezu ve Sbírce zákonů à zruší se ex nunc (když je zrušen zákon, který byl prováděn jinými předpisy, tyto předpisy
se zruší také).

127
 Kontrola ústavnosti
- Abstraktní kontrola
o Když jsou navrhovateli prezident, skupina poslanců nebo senátorů
o Podmínkou řízení není existence konkrétního sporného případu
- Konkrétní (incidentní) kontrola
o Když je navrhovatel obecný soud
o Podmínkou řízení je existence konkrétního případu (jeho vyřešení je ovlivněné výsledkem projednání ústavnosti zákona ÚS)
- Akcesorická a dodatečná kontrola
o Když je navrhovatel senát ÚS, plénum ÚS nebo osoba, která podala návrh společně s ústavní stížností
o Akcesorická = o případu bylo již nějak rozhodnuto, rozhodnutí nezáviselo na přezkoumání ústavnosti à přezkoumání nastává až po
tomto rozhodnutí

Řízení o souladu mezinárodních smluv

Kontrola je preventivní à mezinárodní smlouva ještě není platná. Kontrola se provádí před ratifikací smlouvy.

Návrh může podatk,.

- Komora Parlamentu
- Skupina více jak 1/5 poslanců nebo 1/5 senátorů
- Prezident republiky

ÚS posuzuje soulad obsahu smlouvy a ústavního pořádku à když je nesoulad, vysloví ÚS nález, kde uvede, se kterými ustanoveními ústavního pořádku je
smlouva v rozporu. Nález pak brání její ratifikaci, dokud nebude nesoulad odstraněn.

Ústavnost ústavních předpisů

V Ústavě není vysloveně uvedeno, že ÚS má pravomoc rozhodovat o ústavnosti ústavních předpisů. V ZÚS je pouze výslovně uvedeno, že ÚS má pravomoc
rozhodnout, zda byl právní předpis (tedy i ústavní zákon) schválen ústavně správným postupem (např. příslušnou kvalifikovanou většinou).

Na druhou stranu zde ale existuje materie, která se může interpretovat jako ústavní jádro (= množina ustanovení, která mají imperativ nezměnitelnosti, čl.
9 odst. 2 Ústavy). Jedná se o podstatné náležitosti demokratického právního státu.

Jsou názory, že by ÚS měl vedle souladu právních předpisů vyšší a nižší právní síly s právními předpisy nejvyšší právní síly zkoumat i soulad předpisů
nejvyšší právní síly se zmíněným materiálním jádrem Ústavy.

à Nález 27/09 (Melčák)

128
 67) Ústavní stížnost
Typy a řízení. Pojem rozhodnutí, opatření a jiného zásahu do základních práv a svobod. Pravidla pro
sestavení a posuzování právní stížnosti. Obnova řízení před Ústavním soudem ve věci ústavní stížnosti.

= stížnost osob ohledně porušení základních práv a svobod zaručených Ústavou

Typy ústavních stížností:

- Proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (čl. 87 odst. 1d Ústavy)
- Ústavní stížnost samosprávy proti nezákonnému zásahu státu (čl. 87 odst. 1c)
- Ústavní stížnost politických stran proti neoprávněnému rozpuštění nebo jiných neoprávněných zásahů do jejich činnosti (čl. 87 odst. 1j)

Ústavní stížnost může být spojena s návrhem na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu.

Účastníci řízení:
- Navrhovatel (FO, PO, zastupitelstvo obce nebo VÚSC, politická strana nebo hnutí)
- Orgán veřejná moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje
- Vedlejší účastníci

Lhůta k podání návrhu viz otázka 65

Subsidiarita ústavních stížností = respektování pravomoci organizačně nižších úrovní.

à než se podá návrh na ústavní stížnost, musí se vyčerpat všechny zákonné procesní prostředky (řádné i mimořádné)
à v případě dovolání je buď třeba podávat ústavní stížnost spolu s dovoláním (o jeho přípustnosti rozhodne NS a ÚS vyčká, než bude rozhodnuto), nebo
se podá nejdříve dovolání k NS (když je zamítnuto, tak pak ÚS)

Ústavní stížnost se připouští i bez vyčerpání všech procesních prostředků (§75 odst. 2 ZÚS), když:
- Stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
o Potřeba zrušení neústavního předpisu, předpis vyvolává potíže v praxi, týká se tisíců případů, ...
- Když v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újmu

Zastavení řízení
- ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět do okamžiku, než se ÚS odebere k závěrečné poradě
- v případě úmrtí navrhovatele
o v případě zásahu do ZPS spjatých pouze s jeho osobou

Přerušení řízení
- když spolu se stížností byl podán návrh na přezkoumání právnosti právního předpisu

ÚS postupuje podle vlastního uvážená. Není vázán skutkovými zjištěními předchozích řízení. ÚS může na návrh stěžovatele nařídit předběžné opatření, když
mu hrozí vážná škoda nebo újma, uloží orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval.

Nález ve věci ústavní stížnosti:

- FO a PO
o ÚS zruší napadané rozhodnutí orgánu veřejné moci a za jistých podmínek může uložit i obnovení do původního stavu
- Orgán samosprávy
o ÚS vysloví, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu + jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny +
jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo
o ÚS zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci a za jistých podmínek může uložit o obnovení do původního stavu

Zvláštnosti řízení o stížnosti politické strany à aktivně legitimovaný subjekt je pouze politická strana. Zásah se nemusí týkat pouze základních práv a
svobod, jichž je politická strana nositelem, nýbrž i obecně její činnosti à stačí i porušení obyčejného zákona. Předmětem stížnosti je rozhodnutí, nikoliv jiný
zásah orgánu veřejné moci. Lhůta pro podání je pouze 30 dnů. Návrh má suspenzivní účinek, pokud směřuje proti rozpuštění politické strany nebo
pozastavení její činnosti.

Rozhodnutí, opatření a jiný zásah do základních práv a svobod

Rozhodnutí = individuální právní akt orgánu veřejné moci

Fáze existence rozhodnutí à

Vydání rozhodnutí à oznámení rozhodnutí (doručení příslušným osobám) à právní moc (nelze použít ochranný prostředek) à vykonatelnost (vyvolá účinky)
à výkon (ti, kterým to bylo určeno, splnili povinnost z něho vyplývající)

129
Opatření = procesní právní akt orgánu veřejné moci. Má konkrétně vymezený předmět a obecně vymezené adresáty.

Jiný zásah do základních práv a svobod à zejména jednorázový, protiprávní (protiústavní) útok orgánu veřejné moci vůči základním právům a svobodám
zaručeným v Ústavě, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu
à důvody podání ústavní stížnosti

Právní stížnosti
Může je podat každý, kdo se cítí dotčen na svých právech činností či nečinností orgánu veřejné moci. Pokud zákon nevyžaduje písemnou formu, jsou ve
formě ústní. Stížnost musí být vyřízena a její vyšetření oznámeno stěžovateli do 60 dnů ode dne jejího doručení.

Stížnost může být shledána

- Důvodná à příslušný orgán musí stížnost vyřešit bezodkladně
- Částečně důvodná à příslušný orgán musí stížnost vyřešit
- Nedůvodná (nepřípustná) à příslušný orgán stížnost řešit nebude

Obnova řízení před ÚS

Upraveno v §119-199b ZÚS. Obnova řízení je možná pouze na základě rozhodnutí mezinárodního soudního orgánu (např. ESLP kontroluje, jestli byl zásah
orgánu v rozporu se EÚLP).

Návrh na obnovu řízení před ÚS podává ten, v jehož prospěch rozhodl mezinárodní soud. Návrh je možno podat do 6 měsíců ode dne konečného rozhodnutí
mezinárodního soudu.

ÚS může návrh na obnovu řízení zamítnout. Při tvorbě nového náletu je ale vázán rozhodnutím mezinárodního soudu.

130
 68) Ústavní soud a Parlament
Typy vztahů. Řízení před Ústavním soudem ve věcech poslanců a senátorů. Komory Parlamentu jako
účastníci řízení před Ústavním soudem.

Vztah Ústavního soudu a Parlamentu

ÚS kontroluje ústavnost zákonů a dalších individuálních právních aktů, jako třeba ověřování voleb, rozhodování v otázkách inkompatibility à kontrola
činnosti Parlamentu

ÚS preventivně přezkoumává mezinárodní smlouvy projednávané v Parlamentu. ÚS se může za určitých podmínek podílet na řešení sporů uvnitř
Parlamentu.

ÚS je vázán Ústavou à tu vytváří (stejně jako zákony) pouze Parlament (v případě, že ústavní zákon neodporuje materiálnímu jádru Ústavy, které také ÚS
chrání).

Senát souhlasí se jmenováním soudců ÚS prezidentem. Senát souhlasí s trestním stíháním soudců ÚS.

Řízení před ÚS ve věcech poslanců a senátorů

Ústava v čl. 87 odst. 1 předvídá 2 zvláštní případy řízení, které se týkají jednak otázky, zda jim mandát platně vznikl a jednak otázky, zda jim mandát platně
zanikl.

Řízení ve věci ověření volby poslance nebo senátora:

- Nástrojem kontroly výsledku voleb je v tomto případě tzv. opravný prostředek, který směřuje podle povahy věci buď proti tomu, že došlo k ověření
volby nebo naopak proti tomu, že k ověření nedošlo
- Navrhovatelé
o Poslanec, senátor, případně volební strana proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen
o Ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu
o ověření platnosti volby poslance nebo senátora
- Opravný prostředek lze podat ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy bylo osobně oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí, nemá
však odkladný účinek, takže neověřením volby mandát zaniká

Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy:
- Navrhovatelé
o Poslanec/senátor, o jehož mandát jde, je-li jeho mandát zpochybňován, nebo jestliže o něm bylo sněmovnou rozhodnuto
o Předseda PS/předseda Senátu
o Skupina nejméně 20 poslanců (10 senátorů)
- Řízení je obligatorně ústní
o Jeho účastníky jsou kromě navrhovatele buď předseda sněmovny, nebo její člen podle toho, kdo podal návrh
- Podle toho, kdo návrh podal, ÚS v nálezu buď vysloví, že mandát poslance nebo senátora zanikl anebo vysloví, že tvrzené skutečnosti, které byly
důvodem zániku mandátu, nebyly dány
- Úkolem ÚS je posoudit účinky ex tunc z hlediska toho, zda mandát zanikl či nikoliv
- ÚS ve věci rozhoduje formou nálezu, kterým se ex post deklaratorně konstatuje, zda nastala právní skutečnost, se kterou čl. 25 Ústavy spojuje
zánik mandátu poslance/senátora

Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudem osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních předpisů,
nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo nechat se zastoupit advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

131
 69) Ústavní soud a výkonná moc
Typy vztahů (prezident, vláda, ministerstva). Řízení před Ústavním soudem ve věcech prezidenta
republiky. Prezident, vláda, ministerstva a ministři, VOP v řízení před Ústavním soudem.

Typy vztahů ÚS a výkonné moci

à Prezident
- Jmenuje soudce, předsedy a místopředsedy ÚS (se souhlasem Senátu)
- Může být stíhán Ústavním soudem za velezradu à ÚS rozhoduje, zda je prezident způsobilý vykonávat úřad
à ostatní orgány výkonné moci
- ÚS kontroluje jejich činnost, zda není neústavní

Řízení ve věcech prezidenta republiky

Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
Čl. 65 odst. 2 Ústavy: „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro
velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti
svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.“
Výlučným navrhovatele je Senát (třeba souhlasu 3/5 většiny přítomných senátorů) + je třeba souhlas PS (3/5 většina všech poslanců).

Vlastní rozhodnutí je věcí ÚS, kde již pro přijetí rozhodnutí platí ztížené podmínky v podobě souhlasu nejméně 9 soudců
- Podle §108 ZÚS se použijí přiměřeně ustanovení TŘ
- Podání se označuje jako ústavní žaloba à má při projednávání přednost před ostatními návrhy
- Obsahem musí být přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident dopustit velezrady

Zastavení řízení
- Senát vezme své podání zpět do okamžiku, než se ÚS odebere k závěrečné poradě
- Smrt prezidenta (ne abdikace či konec funkčního období)

Zastoupení prezidenta v řízení à prezident může mít více jak jednoho obhájce, alespoň 1 advokát

O ústavní žalobě koná ÚS vždy ústní jednání, po jehož skončení

- Žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident dopustil velezrady à nález nabývá okamžitě právní moci a prezident ztrácí prezidentský úřad a
způsobilost jej znovu nabýt
- Rozpustí jednání

Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu

podle čl. 66 Ústavy
Čl. 66: „Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident svůj úřad ze
závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom PS a Senát ...“

Důkazní břemeno leží na sněmovnách à musí se na výzvu předložit ÚS doklady, z nichž jejich usnesení vychází a navrhnout případně další důkazy, že
prezident v době přijetí usnesení a jeho trvání nemohl ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat

Pojistkou proti zneužití je možnost ÚS vydat předběžné opatření a v něm pozastavit výkon pravomoci prezidenta, předsedy vlády a předsedy PS.

Rozhodne-li ÚS, že v době přijetí usnesení PS a Senátu nebyly závažné důvody, nebo v době trvání takového usnesení pominuly, zruší svým nálezem
usnesení zcela nebo pro odpovídající dobu. V opačném případě návrh prezidenta zamítne, avšak úkony, vykonané namísto prezidenta, nepozbývají platnosti.

132
 70) Soudnictví a soudy
Pojem a zvláštní znaky. Soudnictví jako funkce státu z hlediska dělby moci. Soustava soudů a hlavní
zásady jejich organizace a činnosti.

Soudnictví (=soudní moc) je jedna ze složek státní moci, která spočívá v arbiterské (rozhodcovské) činnosti ve společnosti à moc vydávat vynutitelná
rozhodnutí ve sporech a v otázce viny a trestu

Soudy jsou jediné orgány vykonávající soudní moc. Žádné jiné ji vykonávat nemohou.

Soudci = osoby vykonávající soudní moc, vázáni zákonem a mezinárodní smlouvou

à ústavní soudce je vázán pouze ústavním pořádkem a zákonem o ÚS

Soudnictví je zakotveno v
- Ústavě (čl. 1-4, 9 odst. 3, 27-28, 62-63, 65, 80 a hlavně 81-96)
- LZPS (hlava V.)
- Mezinárodních smlouvách (EÚLP, MPOPP, ...)

Zvláštní znaky soudnictví

- Výlučnost à nezávislost soudní moci na dalších složkách státní moci
- Nezávislost, nestrannost, vázanost zákonem
- Postup dle stanovených pracovních pravidel (rovné postavení účastníků před soudem)
- Rozhodování na základě přezkoumání skutečností konkrétního případu

Soudnictví jako funkce státu z hlediska dělby moci závisí na tom, na jaké koncepci dělby moci Ústava stojí à v trialistickém systému (tedy u nás) je soudní
moc zvláštní nezávislá složka státní moci

Soudní pravomoci:
- Civilněprávní à rozhodování o právech a povinnostech FO, PO a státu
- Trestněprávní à rozhodování o vině a trestu (ochrana společnosti jako celku)
- Správněprávní à ochrana jednotlivců před neoprávněnými zásahy ze strany veřejné správy
- Ústavněprávní à ochrana ústavnosti (včetně materiálního jádra Ústavy)
- Rozhodovat jiné věci, pokud to stanoví zákon (např. volební věci)

Ústavní principy soudní moci

Výkon soudní moci jménem republiky vyjadřuje jednotný zdroj soudní moci (= lid)

- Nezávislost soudů
o Záruka, že soudnictví není součást soustavy jiných orgánů
§ Zákonodárná moc stanoví organizaci soudnictví a obecná pravidla rozhodování soudů
§ Výkonná moc vykonává správu soudnictví
§ à nemůžou ale ovlivňovat rozhodování soudců v konkrétních věcech
o Neslučitelnost (inkompatibilita) funkcí s
§ Prezidentem
§ Členem vlády a Parlamentu
§ Jinými funkcemi
o Princip zákonného soudce
§ Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
§ Soudce je určen podle soudních obvodů a ty jsou vytvořeny na základě zákona
§ Je pevné složení senátů a existují pravidla pro přidělování případů
• Přípustná výjimka je vyloučení soudce ze zákonných důvodů nebo podjatosti
- Nezávislost soudců
o Vychází z práva na soudní ochranu (LZPS)
§ Předpokládá se existence nezávislého a nestranného soudce
§ Soudce nemá žádné pokyny, jak se rozhodovat v konkrétním případě
§ Soudce se má rozhodovat jen na základě racionálního uvážení a dle zákona
o Soudní rozhodnutí může přezkoumat pouze soud
o Ustavení soudců do soudcovské moci zajišťuje nestrannost a legitimuje k rozhodování
§ Soudce nelze zbavit funkce proti jeho vůli
• Výjimka, pokud se dopustí kárného přestupku nebo jiného činu, který by odvolání z funkce odůvodňoval
• Kárné řízení provádí z poloviny soudci a z poloviny jiné právnické profese
o Soudci jsou jmenování na neomezeně časové období a nelze je libovolně přesadit

133
 o Soudce je hmotně zajištěn (plat je stabilní nesnižovatelná veličina)
- Rozhodování senátem nebo samosoudcem
o Samosoudce = pravidlo, senát = výjimka
o Určité úkony v občanském soudní řízení a v trestním řízení může vykonávat vyšší soudní úředník
- Účast lidu na výkonu soudní moci
o Zákon stanoví, kdy a jak se na rozhodování soudů podílí další občané = laický prvek
o Občané se podílí jako přísedící, voleni obecními zastupitelstvy
- Vázanost soudce zákonem
o Soudce je bezprostředně vázán pouze zákonem a mezinárodní smlouvou
o Soudce je oprávněn posoudit, zda je podzákonný právní předpis v souladu s právním předpisem vyšší právní síly à když není, nemusí
se podle něj řídit, ale nemůže ho zrušit
o Když Z není v souladu s ÚZ, nemůže soudce rozhodnout a musí danou věc předložit ÚS
- Rovnost účastníků řízení před soudem
o Všichni účastníci jsou si rovni à FO, PO i stát (vystupuje-li v dané věci jako zvláštní PO např. v občanskoprávních záležitostech
- Ústnost a veřejnost jednání
o Kontrola výkonu soudní moci lidem (rozsudek či nález vždy veřejně)
o Veřejnost je vyloučena ve výjimečných případech (řízení s mladistvým)

Soustava soudů
V ČR máme čtyřstupňovou organizaci obecných soudů a jednostupňové ústavní soudnictví. Soustavu soudů zakotvuje Ústava a zejména zákon č. 6/2002
Sb., o soudech a soudcích.

Vertikální soustavu tvoří: Nejvyšší soud à vrchní soudy à krajské soudy à okresní soudy (součástí soudní soustavy je i Nejvyšší správní soud)

- Okresní soudy
o Základní stupeň
o Praha à obvodní soudy
o Brno, Ostrava a Plzeň à městské soudy
o Soudy mají soudní pravomoc civilněprávní a trestněprávní ve věcech, které nespadají do působnosti soudu vyššího stupně nebo jinému
orgánu a správněprávní pravomoc při přezkoumávání rozhodnutí o přestupcích, nebo stanoví-li to zákon
o Složení
§ Předseda soudu
§ Místopředseda (místopředsedové)
§ Další soudci a přísedící
o Předseda soudu a místopředsedové jsou jmenování ministrem spravedlnosti
o Rozhoduje samosoudcem nebo v senátech
§ Senáty = soudce a 2 přísedící à věci pracovní, trestní, je-li hranice trestu vyšší jak 5 let a další věci určené zákonem
- Krajské soudy
o Soudy druhé instance ve věcech, kde jako soud první instance rozhodoval okresní soud
o Soudy první instance v otázkách správního soudnictví
o Složení
§ Předseda + místopředsedové (jmenování ministrem spravedlnosti)
§ Další soudci a přísedící
o Rozhoduje se
§ v senátech (jako soudy prvního stupně v trestních věcech à předseda + 2 přísedící)
§ Při odvolacím řízení (předseda + 2 soudci)
§ Samosoudci (při jednání prvostupňově)
o Prvoinstanční v oblastech
§ ochrany osobnosti
§ autorského práva
§ lustračního zákona
§ TČ, u kterých je stanovena dolní hranici min. 5 let
§ ve správních věcech
o v oblasti ústavního práva rozhoduje o stížnosti proti výsledkům obecních voleb a o platnosti místního referenda
- Vrchní soudy
o Praha a Olomouc
o Složení
§ Předseda + místopředseda (jmenování ministrem spravedlnosti)
§ Další soudci
§ NE přísedící
o Rozhoduje se v senátech (předseda + 2 soudci)
o Druhoinstanční
§ ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy
§ přezkoumává zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem

134
 - Nejvyšší soudy
o Nejvyšší správní soud à předurčená rozhodovací pravomoc na základě OSŘ
o Nejvyšší soud à všeobecná pravomoc
o Rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených v zákoně a dalších zákonem stanovených případech
o Rozhoduje se v senátech nebo v kolegiích
o Úprava v Ústavě (čl. 92) à „Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou
záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.“
o Složení
§ Předseda + místopředseda
§ Další soudci
§ à všecky jmenuje prezident
o Struktura NS
§ Plénum
§ Kolegia (trestní, občanskoprávní a obchodní)
§ Senáty
o Poslání à sjednocování výkladů zákonů a zaujímání stanovisek
o Plénum NS se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců à usnáší se na jednacím řádu NS a zaujímá stanoviska k výkladu
zákonů a jiných právních předpisů v otázkách týkajících se více kolegií naráz nebo sporných mezi kolegii

Vztahy mezi soudy

Pokud není pravomoc a věcná působnost výslovně svěřena ÚS nebo NSS, spadá do obecného soudnictví.

ÚS může zasáhnout do nezávislosti obecných soudů, pokud byly postupem obecného soudu narušeny zásady ústavnosti, jinak ne.

135
 71) Postavení soudců a přísedících
Vznik a zánik jejich funkce z hlediska ústavních zásad organizace a činnosti soudů.

Základ v čl. 82 Ústavy à „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“

Nároky na výkon soudcovské funkce a funkce přísedícího:

- Občanství ČR
- Způsobilost k právním úkonům
- Bezúhonnost
- Zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat
- V den ustanovení dosažení věku 30 let
- Souhlas s ustanovením a přidělením k určitému soudu
- Úplné VŠ právnické vzdělání
- Odborná justiční zkouška (pouze soudci, nikoliv přísedící)
Slib je podmínkou výkonu, nikoliv nastoupení funkce (odmítnutí vede ke ztrátě funkce).

Vznik a délka výkonu funkce

- Soudce à bez časového omezení, jmenování prezidentem
- Přísedící à voleni na 4 roky obecním zastupitelstvem

Přeřazování
- Zákaz přeložení bez souhlasu soudce (chrání se tak nezávislost soudců)
- Se souhlasem soudce přeřazuje ministr spravedlnosti na soud téhož stupně či vyššího stupně (na soud nižšího stupně pouze na žádost soudce)
- Bez souhlasu pravomocný rozhodnutím kárného soudu na soud téhož stupně či nižšího stupně přeřazuje ministr spravedlnosti po vyjádření
předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen

Jedná se o veřejnou funkci. Plat soudců je stabilní nesnižitelná veličina. Soudce a přísedícího lze trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu,
který je jmenoval nebo zvolil (platí pro činy spáchané při výkonu funkce).

Omezení à soudci i v soukromém životě jsou povinni zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce (omezení jejich základních práv
a svobod).

Soudci mají povinnost zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti. Je zde omezení práva na podnikání, sdružovat se
v politických stranách či práva na stávku.

Zánik funkce:
- Odvolání soudce z funkce pro závažné kárné provinění rozhodnutím zvláštního kárného senátu (3 soudci + 3 další právnická povolání)
- Vzdání se funkce z vlastního rozhodnutí
- Zproštění funkce v důsledku nastoupení zákonem o soudech a soudcích předvídaných skutečností
o Prohlášení za mrtvého
o věk 70 let
o nezpůsobilost vykonávat funkci
- Ex lege odsouzením za úmyslný TČ či ztrátou občanství

Kárné provinění (pouze u soudců)

- Na základě zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců při porušení služebních povinností
- Návrh na zahájení řízení podává
o ministr spravedlnosti proti všem
o předsedové soudů proti soudcům svého soudu nebo soudcům nižšího stupně
- Na NSS speciálně vybraný kárný senát (6 členů à 3 soudci + 3 další právnické profese)
- Sankce v kárném řízení
o odebrání funkce
o snížení platu o určité % na určitou dobu
o ztráta nějaké funkce jako předseda soudu, senátu, kolegia, ...
- Dočasné zbavení funkce soudce, když se proti němu vede trestní stíhání nebo kárné řízení

136
 72) Správní soudnictví ‒ ústavní základy
Vztah k rozhodování Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud ‒ organizace a kompetence z pohledu
ústavního práva

Správní soudnictví v první instanci přísluší krajským soudům, nestanoví-li zákon jinak.

Působnost správních soudů (podle SŘS):

- Žaloby proti rozhodnutí v oblasti veřejné správy
- Žaloba správního úřadu proti usnesení nebo opatření územní samosprávy
- Žaloba orgánu územní samosprávy proti rozhodnutí o rozpuštění zastupitelstva
- Ochrana proti nečinnosti správního orgánu
- Ochrana před nezákonným zásahem správního orgánu
- Zrušení rozhodnutí správního orgánu se může domáhat žalobou ten, kdo byl zkrácen na svých právech právním úkonem správního orgánu
- Kompetenční žaloby
o Řeší se kompetenční spory o pravomoc či věcnou příslušnost
o Soud rozhoduje kladný či záporný spor, jehož stranami jsou
§ správní úřady a orgány samosprávy (územní, zájmové či profesní)
§ orgány samosprávy navzájem
§ ústřední správní orgány navzájem
§ soudy a orgány moci výkonné či samosprávy
§ soudy v občanském soudním řízení
§ soudy ve správním soudním řízení
- dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů projednává kompetenční spory zvláštní senát (3 soudci NS a 3 soudci
NSS)
- ve věcech volebních
o rozhodnutí v situacích, kdy
§ správní orgán odmítl kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci
§ registroval kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci
§ škrt kandidáta na kandidátní listině
o lze se u správního soudu domáhat
§ neplatnosti voleb
§ neplatnosti hlasování
§ neplatnosti volby kandidáta
§ zrušení usnesení zastupitelstva
§ rozhodnutí správního orgánu o zániku mandátu člena zastupitelstva
- ve věcech politických stran a hnutí správní soud určuje, že návrh na registraci nemá nedostatky, rozhoduje o rozpuštění politické strany nebo
hnutí, rozhoduje o pozastavení a znovuobnovení politických stran či hnutí

Vztah rozhodování k Ústavnímu soudu:

- když chce soudce ve správním soudnictví použít v rozhodování daný zákon a podle jeho úsudku je v rozporu s Ústavou, zastaví se řízení a věc se
předá ÚS (jako u obecných soudů)
- ÚS i správní soudy řeší kompetenční spory

Nejvyšší správní soud je součást soustavy soudů v ČR (čl. 91 Ústavy). Jeho působnost a postavení stanovuje zákona. Jedná se o vrcholný orgán mimo věci,
které spadají do působnosti NS a ÚS.
à některé kompetence ÚS mohou být přeneseny na NSS
- Zrušení právních předpisů nebo jejich ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem + rozhodování o ústavních stížnostech v takové situaci, kdy
stěžovatel bude chtít současně podat návrh na přezkoumání právnosti
- Spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému

137
 73) Veřejný ochránce práv a jeho právní status
Zákon o Veřejném ochránci práv, zákon o Ústavním soudu, Soudní řád správní.

Ombudsman není ústavně zakotven. Právně je upraven zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv.
Jeho úkoly jsou:
- Chránit jednotlivce před neoprávněnými zásahy zejména do jejich základních práv a svobod, veřejných subjektivních práv ve sféře moci výkonné
- Ochrana jednotlivce před jednáním úřadů a dalších zákonem vymezených institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, principy právního
demokratického státu nebo principy dobré správy
- Kontrola jednání úřadů nebo dalších institucí, jak jejich činnosti, tak nečinnosti

Působnost:
- Ministerstva a správní úřady jim podléhající
- Správní úřady s celostátní působností a správní úřady jim podléhající
- ČNB, pokud působí jako správní úřad
- Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
- Územní samosprávné korporace při výkonu státní správy (ne ale samosprávy)
- Policie ČR, Armáda ČR, Vězeňská služba ČR, Hradní stráž
- Veřejné zdravotní pojišťovny
- Zařízení, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ústavní nebo ochranná výchova či ochranné léčení

Funkce Veřejného ochránce práv:

- Je volen PS na 6 let (nejvíce 2 období jdoucí za sebou)
- 2 kandidáty navrhuje prezident a 2 Senát
- Může být zvolen ten, kdo je volitelný do Senátu (občan ČR 40+)
- Odpovídá se PS

Výkon kontroly:
- Pravidelné a systematické návštěvy míst, kde jsou jednotlivci omezeni na svobodě veřejnou mocí, aby je případně ochránil před mučením, krutým,
nelidským, ponižujícím zacházením, nepřiměřeně krutým trestáním apod.
- Může získávat informace vlastním postupem
o Nahlížet do spisů, dotazovat se úředníků, být přítomen při dokazování příslušných úřadů
- Má právo žádat všechny příslušné orgány a úředníky, aby mu poskytli pomoc či vysvětlení něčeho

Zahajuje jednání podnětem FO/PO, postoupeným podnětem od poslance, senátora nebo některé z komor Parlamentu, i na základě vlastní iniciativy.

Šetření případů:
- Nezjistí pochybení à písemně o tom vyrozumí stěžovatele i příslušný úřad
- Zjistí pochybení à vyzve příslušný úřad, aby se k jeho závěrům do 30 dnů vyjádřil à vydá závěrečné stanovisko, které obsahuje
o nezávazný návrh opatření k nápravě
o nemá mocenskou pravomoc, ale může vytvářet tlak à v případě, že příslušný úřad kroky k nápravě nepodnikne, může o tom VOP
informovat veřejnost, vládu či nadřízený úřad
- závěrečné stanovisko může vést k
o zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí
o zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení
o zahájení trestního stíhání za přestupek nebo za jiný správní delikt
o uložení povinnosti poskytnou náhradu škodu

Práva a povinnosti:
- oprávnění doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu
- předkládat PS nejméně jednou za 3 měsíce informaci o své činnosti
- každý rok souhrnná zpráva o jeho činnosti do PS, Senátu, prezidentovi, vládě, ministerstvům a jiným správním úřadům s celostátní působností
- seznamovat veřejnost se svou činností
- podávat ÚS návrh na zrušení podzákonných právních předpisů (ZÚS, § 64)

ÚS (konkrétně soudce zpravodaj) zasílá návrh na řízení rovněž také právě Veřejnému ochránci práv (pokud se nejedná o jeho návrh). Ten může ÚS do 10
dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení. Stává se pak vedlejším účastníkem.

Dle SŘS má rovněž VOP právo podat žalobu k ochraně veřejného zájmu, prokáže-li závažný veřejný zájem. (SŘS § 66)

138
 74) Ústavní instituty ochrany společnosti a státu
Obecný základ a právní úprava. Úst. zák. č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti státu. Mimořádné stavy v
ústavním právu ČR. Válečný stav, stav ohrožení státu, nouzový stav. Právní význam práva na odpor.

Ústavní právo zajišťuje základní podmínky fungování státu a udržení společnosti. Úkolem státu je bezpečnost jedinců. Tento úkol plní na mezinárodní úrovni,
celostátní úrovni i na stupních územní organizace regulováním chování subjektů, které v těchto oblastech vystupují.

Mimořádné stavy
Teorie mimořádných stavů
- Objektivní
o Je nutné skutečné nastoupení takového stavu
o Vláda použije mimořádné prostředky a je odpovědna za případné škody, když se stav neprokáže, i když jednala v dobré víře
- Subjektivní
o Je nutné skutečné nastoupení takového stavu, ale vláda není odpovědná za škody

Právními prostředky, kterými se má docílit dosažená systému do normálního stavu jsou oprávnění příslušného orgánu stanovit pravidla, podle kterých se
bude stát řídit v době mimořádného stavu. Když stát nebude schopen používat prostředky z ÚZB, zbývá už pouze právo na odpor.

Právní prostředky lze rozdělit na 3 základní skupiny:

- Řádné právní prostředky (předpisy trestního, přestupkového, pracovního a správního práva)
o Preventivní a kdykoliv uplatnitelné à není potřeba žádného mimořádného stavu
o V právem stanovených případech možnost odnětí nebo omezení některých lidských práv či svobod
o Prostředky kontroly zákonnosti a ústavnosti (správní soudy, ÚS)
o Hlavně nezměnitelné náležitosti právního státu, čl. 9 odst. 2
o Činnost VOP, policie a dalších bezpečnostních složek, činnost záchranného integrovaného systému
- Mimořádné stavy a prostředky
o stát je může uplatnit jen ve zvláštní situaci, zvláštním způsobem a dočasně
o musí být zachována pravidla právního státu (zákaz svévole, princip přiměřenosti zásahu)
o zásah nesmí mít horší důsledky než odvrácené nebezpečí a nesmí trvat déle, než je třeba
o v našich podmínkách se člení na vojenská opatření a civilní krizová opatření
- Prostředky práva na odpor (právo lidu)
o nastupuje v případě, kdy řádné a mimořádné státní prostředky zklamaly a stát vlastně přestal fungovat
o jde vlastně o stav bez státu a jeho práva

Přechodovou kategorií mezi normálním stavem a mimořádnými stavy by mohly být stavy nouze podle zvláštních zákonů. Předpisy rozlišují předvídatelné
stavy, kdy je předem známa příčina a které nelze odstranit běžně dostupnými prostředky držitele státní autorizace a nepředvídatelné, které vzniknou
v důsledku poruch nebo havárie zařízení, ...

Základem pro řešení mimořádných stavů je ÚZB (Ústavní zákon o bezpečnosti ČR) + další ustanovení v Ústavy a některých MS.
- Mezinárodní úprava
o MPOPP (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech)
§ Za mimořádné úředně vyhlášené situace (zejména nouzový stav, válečný stav, stav ohrožení státu), kdy je ohrožen život
národa, lze za určitých podmínek omezit nějaká základní práva a svobody
§ Některá ale nelze ani tak (právo na život, otroctví, mučení, nevolnictví, ...)
o EÚLP (Evropská úmluva o lidských právech)
§ Podobné ustanovení jako v MPOPP
§ Ohrožení musí být skutečné, bezprostřední, musí zahrnovat celý národ
§ V době, kdy běžná opatření nebo omezení jsou nedostatečná
- Vnitrostátní úprava à ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR
o „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a
majetkových hodnot je základní povinností státu.“
o V případě podstatného ohrožení těchto hodnot ÚZB předvídá vyhlášení mimořádných opaření
§ Vyhlášení mimořádného stavu à vyhlašují se jako zákony a zveřejňují se ve veřejných sdělovacích prostředcích
o Určuje subjekty, které mají povinnost takové hodnoty v takových situacích chránit à především státní orgány, ale i PO či FO (branná
povinnost) - čl. 3 ÚZB
o Zkrácený zákonodárný proces (čl. 8 ÚZB)
o Bezpečnostní rada státu (čl. 9 ÚZB)

Zneužití mimořádných prostředků ve svůj prospěch = velezrada, vlastizrada, ...

139
Válečný stav
Neexistuje právní akt vyhlášení války, pouze vyhlášení válečného stavu à čl. 43 odst. 1 Ústavy

Vyhlašuje jej Parlament a jen v případě obrany proti vnějšímu napadení nebo plnění mezinárodního závazku o společné obraně proti napadení (NATO).

Prostředky:
- Povolání vojáků k mimořádné službě
- Částečná nebo všeobecná mobilizace
- Mimořádné odvody
- Mimořádná služba

Stav ohrožení státu

Vyhlašuje jej Parlament, a to při ohrožení svrchovanosti nebo územní celistvosti státu či jeho demokratických základů (čl. 7 ÚZB).

Prostředky vlády:
- Nařídit evakuaci osob a majetku
- Zakázat pohyb osob
- Nakázat pracovní povinnost
- Nakázat provádění staveb, stavby zbourat, ...

Lze omezit na část území.

Nouzový stav
Upraveno v čl. 5 a 6 ÚZB a čl. 9 odst. 2c LZPS.

Vyhlašuje jej vláda nejdéle na dobu 30 dnů a informuje o něm PS. Vyhlašuje se za živelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií nebo jiného
nebezpečí, když ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.

Vláda musí vymezit, která lidská práva nebo svobody budou omezeny a jak à na základě krizového zákona. Lze ho vymezit i na část území.

Právo na odpor
Čl. 23 LZPS à „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený
Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Předpoklady jeho použití à už nejsou žádné orgány veřejné moci, které by zajistily bezpečnost státu a chod společnosti à stát nefunguje, proto si lid sám
zajistí návrat do normálního stavu (nelze použít, dokud orgány fungují)

Nejsou zákonem dány jasné podmínky, kdy se může toto právo použít a jak. Nejde o případy narušování základních práv několika jednotlivců, ale o ohrožení
demokratického řádu jako celku.

140
141