tp1 16

NAVRHOVÁNÍ MOSTNÍCH
KONSTRUKCÍ
PODLE EUROKÓDŮ
Navrhování mostních konstrukcí podle eurokódů
doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
Ing. Marie Studničková, CSc.
Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.
prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
Ing. Roman Šafář, Ph.D.
prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc.
Ing. Marek Foglar, Ph.D.
Ing. Michal Drahorád
Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D.
doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc.
Ing. Jaroslav Čambula
Ing. Jan Kos, CSc.
doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.
Pro Ministerstvo dopravy a Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve

výstavbě (ČKAIT)
vydalo Informační centrum ČKAIT, s. r. o., Sokolská 15, Praha 2,
jako 259. publikaci ČKAIT.
1. vydání
Odpovědný redaktor: Ing. Šárka Janoušková
Grafická úprava a sazba: Zdena Raduševičová
Návrh obálky: Libuše Prudíková-Gemrotová
Tisk a knihařské zpracování: Severografia, a. s., Obchodní 22, Most
Stran: 341
Praha, 2010
ISBN 978-80-87093-90-0
Obsah
Obsah
Předmluva ................................................................................................................................ 9
1 Zatížení mostů podle evropských norem ......................................................................... 10
1.1 Úvod ........................................................................................................................ 10
1.2 ČSN EN 1991-1-1 ................................................................................................... 10
1.3 ČSN EN 1991-1-3 ................................................................................................... 11
1.4 ČSN EN 1991-1-4 ................................................................................................... 11
1.5 ČSN EN 1991-1-5 ................................................................................................... 11
1.6 ČSN EN 1991-1-6 ................................................................................................... 12
1.7 ČSN EN 1991-1-7 ................................................................................................... 12
1.7.1 Náraz na podpěrné konstrukce mostu ...................................................................... 12
1.7.2 Náraz na nosnou konstrukci mostu .......................................................................... 13
1.7.3 Mimořádná zatížení způsobená železniční dopravou pod konstrukcemi nebo
v jejich blízkosti ...................................................................................................... 14
1.7.4 Nárazy od říční dopravy .......................................................................................... 14
1.8 ČSN EN 1991-2 ....................................................................................................... 15
1.8.1 Zatížení dopravou mostů pozemních komunikací ................................................... 15
1.8.2 Zatížení chodníků, cyklistických stezek a lávek pro chodce ................................... 21
1.8.3 Zatížení kolejovou dopravou a jiná zatížení specifická pro železniční mosty ......... 22
1.8.4 Národní příloha k ČSN EN 1991-2 ......................................................................... 27
1.8.5 Porovnání účinků zatížení od dopravy podle ČSN EN 1991-2 a ČSN 73 6203 ...... 27
1.8.6 Změny a opravy ČSN EN 1991-2 ............................................................................ 27
1.9 ČSN EN 1998-1 ....................................................................................................... 29
2 Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2 ...................................................... 31
2.1 Předmět normy ........................................................................................................ 31
2.1.1 Rozsah platnosti ....................................................................................................... 31
2.1.2 Citované normativní dokumenty ............................................................................. 31
2.1.3 Předpoklady ............................................................................................................. 31
2.2 Zásady navrhování ................................................................................................... 31
2.2.1 Požadavky ............................................................................................................... 31
2.2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů ................................................................. 32
2.2.3 Základní proměnné .................................................................................................. 32
2.3 Materiály ................................................................................................................. 32
2.3.1 Všeobecně ............................................................................................................... 32
2.3.2 Konstrukční ocel ...................................................................................................... 32
2.3.3 Spojovací prostředky ............................................................................................... 33
2.3.4 Lana a jiné tažené prvky .......................................................................................... 34
2.3.5 Ložiska .................................................................................................................... 34
2.3.6 Jiné součásti mostu .................................................................................................. 34
2.4 Trvanlivost ............................................................................................................... 34
2.5 Analýza konstrukce ................................................................................................. 35
2.5.1 Modelování konstrukce pro analýzu ........................................................................ 35
2.5.2 Globální analýza ...................................................................................................... 35
2.5.3 Imperfekce ............................................................................................................... 37
3
Obsah
2.5.4 Metody analýzy s uvážením nelinearity materiálu .................................................. 40

2.5.5 Klasifikace průřezů .................................................................................................. 40
2.6 Mezní stavy únosnosti ............................................................................................. 40
2.6.1 Všeobecně ............................................................................................................... 40
2.6.2 Únosnost průřezů ..................................................................................................... 41
2.6.3 Vzpěrná únosnost prutů ........................................................................................... 46
2.6.4 Členěné tlačené pruty .............................................................................................. 53
2.6.5 Boulení stěn ............................................................................................................. 53
2.7 Mezní stavy použitelnosti ........................................................................................ 53
2.7.1 Všeobecně ............................................................................................................... 53
2.7.2 Výpočetní modely ................................................................................................... 55
2.7.3 Omezení napětí ........................................................................................................ 55
2.7.4 Omezení dýchání stěny ............................................................................................ 55
2.7.5 Omezení z hlediska průjezdného průřezu ................................................................ 56
2.7.6 Omezení z hlediska vzhledu .................................................................................... 56
2.7.7 Provozní požadavky na železniční mosty ................................................................ 56
2.7.8 Provozní požadavky na mosty pozemních komunikací ........................................... 56
2.7.9 Provozní požadavky na lávky pro chodce ............................................................... 57
2.7.10 Provozní požadavky pro účinky větru ..................................................................... 57
2.7.11 Přístupnost k detailům spojů a povrchů ................................................................... 57
2.7.12 Odvodnění ............................................................................................................... 57
2.8 Spojovací prostředky, svary, přípoje a spoje ........................................................... 58
2.8.1 Šroubové, nýtové a čepové spoje ............................................................................. 58
2.8.2 Svarové spoje ........................................................................................................... 58
2.9 Posouzení na únavu ................................................................................................. 58
2.9.1 Všeobecně ............................................................................................................... 58
2.9.2 Únavové zatížení ..................................................................................................... 60
2.9.3 Dílčí součinitele pro ověřování únavy ..................................................................... 60
2.9.4 Rozkmit napětí pro posouzení na únavu .................................................................. 60
2.9.5 Postupy posouzení na únavu .................................................................................... 62
2.9.6 Únavová pevnost ..................................................................................................... 68
2.10 Navrhování pomocí zkoušek ................................................................................... 71
2.10.1 Všeobecně ............................................................................................................... 71
2.10.2 Druhy zkoušek ......................................................................................................... 71
2.10.3 Zkoušky pro ověření aerodynamických účinků na mosty ....................................... 72
2.11 Přílohy ..................................................................................................................... 72
2.11.1 Technické specifikace pro ložiska ........................................................................... 72
2.11.2 Technické specifikace pro mostní závěry na mostech pozemních komunikací ....... 73
2.11.3 Doporučení pro konstrukční detaily ocelových mostovek ....................................... 74
2.11.4 Vzpěrné délky mostních prvků a předpoklady pro geometrické imperfekce ........... 75
2.11.5 Kombinace lokálních účinků kol a pneumatik a globálního zatížení dopravou
na mostech pozemních komunikací ......................................................................... 75
3 Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2 ...................... 76
3.1 Předmět normy ........................................................................................................ 76
3.1.1 Rozsah platnosti ....................................................................................................... 76
3.1.2 Citované normativní dokumenty ............................................................................. 76
3.1.3 Předpoklady ............................................................................................................. 76
4
Obsah
3.2 Zásady navrhování ................................................................................................... 76

3.3 Materiály ................................................................................................................. 77
3.3.1 Beton ....................................................................................................................... 77
3.3.2 Výztuž pro mosty .................................................................................................... 77
3.3.3 Konstrukční ocel pro mosty ..................................................................................... 77
3.4 Spojovací prostředky ............................................................................................... 77
3.4.1 Trvanlivost ............................................................................................................... 77
3.5 Analýza konstrukce ................................................................................................. 78
3.5.1 Modelování konstrukce pro analýzu ........................................................................ 78
3.5.2 Stabilita konstrukce ................................................................................................. 78
3.5.3 Imperfekce ............................................................................................................... 78
3.5.4 Výpočet účinků zatížení .......................................................................................... 78
3.5.5 Klasifikace průřezů .................................................................................................. 82
3.6 Mezní stavy únosnosti ............................................................................................. 82
3.6.1 Nosníky ................................................................................................................... 82
3.6.2 Únosnost průřezů nosníků ....................................................................................... 83
3.6.3 Mosty se zabetonovanými nosníky .......................................................................... 85
3.6.4 Ztráta stability spřažených nosníků při ohybu ......................................................... 87
3.6.5 Příčné síly na stojiny ............................................................................................... 94
3.6.6 Smykové spojení ..................................................................................................... 94
3.6.7 Spřažené sloupy a spřažené tlačené prvky ............................................................... 99
3.6.8 Únava ..................................................................................................................... 103
3.6.9 Tažené prvky spřažených mostů ............................................................................ 107
3.7 Mezní stavy použitelnosti ...................................................................................... 107
3.7.1 Všeobecně ............................................................................................................. 107
3.7.2 Napětí .................................................................................................................... 108
3.7.3 Deformace u mostů ................................................................................................ 108
3.7.4 Trhliny v betonu .................................................................................................... 108
3.7.5 Zabetonované nosníky ........................................................................................... 109
3.8 Prefabrikované betonové desky u spřažených mostů ............................................ 109
3.9 Spřažené desky u mostů ........................................................................................ 110
3.10 Trny s hlavou způsobující štěpicí síly ve směru tloušťky desky (Příloha C [14]) .. 112
4 Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2 ................................................. 115
4.1 Všeobecně ............................................................................................................. 115
4.2 Zásady navrhování ................................................................................................. 116
4.3 Materiály ............................................................................................................... 118
4.3.1 Beton ..................................................................................................................... 119
4.3.2 Betonářská výztuž ................................................................................................. 121
4.3.3 Předpínací výztuž .................................................................................................. 122
4.4 Trvanlivost ............................................................................................................. 123
4.4.1 Všeobecně ............................................................................................................. 123
4.4.2 Podmínky prostředí ............................................................................................... 124
4.4.3 Požadavky na trvanlivost ....................................................................................... 125
4.4.4 Indikativní pevnostní třídy betonu vzhledem k trvanlivosti .................................. 125
4.4.5 Krycí vrstva betonu ............................................................................................... 126
4.5 Analýza konstrukce ............................................................................................... 130
4.5.1 Všeobecně ............................................................................................................. 130
5
Obsah
4.5.2 Geometrické imperfekce ........................................................................................ 131

4.5.3 Idealizace konstrukce ............................................................................................ 132
4.5.4 Lineárně pružná analýza ........................................................................................ 135
4.5.5 Lineárně pružná analýza s omezenou redistribucí ................................................. 136
4.5.6 Plastická analýza ................................................................................................... 136
4.5.7 Nelineární analýza ................................................................................................. 139
4.5.8 Analýza účinků druhého řádu s normálovým zatížením ........................................ 140
4.5.9 Nestabilita štíhlých nosníků v příčném směru ....................................................... 144
4.5.10 Předpjaté prvky a konstrukce ................................................................................ 145
4.5.11 Analýza některých konstrukčních prvků ............................................................... 150
4.6 Mezní stavy únosnosti (MSÚ) ............................................................................... 151
4.6.1 Ohybový moment s normálovou silou nebo bez normálové síly ........................... 151
4.6.2 Smyk ...................................................................................................................... 152
4.6.3 Kroucení ................................................................................................................ 157
4.6.4 Protlačení ............................................................................................................... 159
4.6.5 Místně zatížené plochy .......................................................................................... 160
4.7.1 Všeobecně ............................................................................................................. 161
4.7.2 Omezní napětí ........................................................................................................ 161
4.7.3 Omezení trhlin ....................................................................................................... 163
4.7.4 Omezení průhybů .................................................................................................. 167
4.8 Posouzení betonových mostů na únavu ................................................................. 171
4.8.1 Všeobecně ............................................................................................................. 171
4.8.2 Úvod do únavy materiálu ...................................................................................... 171
4.8.3 Únavové chování kovů, betonářské a předpínací výztuže ..................................... 172
4.8.4 Proces selhání betonu při cyklickém zatížení ........................................................ 174
4.8.5 Metody posouzení betonářské a předpínací výztuže na únavu .............................. 175
4.8.6 Metody posouzení betonu na únavu ...................................................................... 179
4.8.7 Železobetonový železniční most – posouzení únavy betonářské výztuže
a betonu ................................................................................................................. 182
4.8.8 Železobetonová konzola silničního mostu – posouzení únavy betonu .................. 184
4.9 Konstrukční pravidla a uspořádání ........................................................................ 184
4.9.1 Konstrukční pravidla pro betonářskou výztuž ....................................................... 184
4.9.2 Konstrukční pravidla pro předpínací výztuž .......................................................... 189
4.9.3 Nosníky ................................................................................................................. 193
4.9.4 Plné desky .............................................................................................................. 195
4.9.5 Lokálně podepřené desky ...................................................................................... 196
4.9.6 Sloupy .................................................................................................................... 197
4.9.7 Stěny ...................................................................................................................... 198
4.9.8 Vysoké (stěnové) nosníky ..................................................................................... 198
4.9.9 Základy .................................................................................................................. 199
4.9.10 Oblasti uložení mostů ............................................................................................ 201
4.10 Účinky dotvarování a smršťování betonu na konstrukce ....................................... 202
4.10.1 Časově závislá analýza .......................................................................................... 203
4.10.2 Poměrné přetvoření od dotvarování a smršťování (ČSN EN 1992-2 Příloha B) ... 206
4.10.3 Vliv časově závislého chování betonu na konstrukci (příloha KK) ....................... 208
4.11 Řešení deskových a stěnových prvků sendvičovou metodou ................................ 223
6
Obsah
4.11.1 Betonové skořepinové prvky (Příloha LL [12]) .................................................... 223

4.11.2 Vztahy pro tahovou výztuž při rovinné napjatosti (Příloha F [12]) ....................... 226
4.11.3 Smyk a příčný ohyb (Příloha MM [12]) ................................................................ 227
4.11.4 Závěr ...................................................................................................................... 228
4.11.5 Příklad ................................................................................................................... 228
5 Geotechnické konstrukce ................................................................................................ 232
5.1 Úvod ...................................................................................................................... 232
5.2 Obsah ČSN EN 1997-1 .......................................................................................... 233
5.3 Zásady navrhování geotechnických konstrukcí ..................................................... 234
5.3.1 Geotechnické kategorie ......................................................................................... 234
5.3.2 Návrhové situace ................................................................................................... 235
5.3.3 Zatížení při návrhu výpočtem ................................................................................ 235
5.3.4 Vlastnosti základové půdy při návrhu výpočtem ................................................... 236
5.3.5 Charakteristické hodnoty geotechnických parametrů ............................................ 237
5.3.6 Návrhové hodnoty geotechnických parametrů ...................................................... 238
5.3.7 Mezní stav porušení ............................................................................................... 238
5.3.8 Návrhové přístupy při ověřování mezního stavu porušení STR a GEO ................ 238
5.3.9 Mezní stavy použitelnosti ...................................................................................... 240
5.4 Plošné základy ....................................................................................................... 241
5.4.1 Mezní stavy ........................................................................................................... 241
5.4.2 Zatížení a návrhové situace ................................................................................... 241
5.4.3 Návrhové metody .................................................................................................. 241
5.4.4 Návrh podle mezního stavu porušení .................................................................... 242
5.4.5 Návrh podle mezního stavu použitelnosti .............................................................. 244
5.4.6 Základy na horninách ............................................................................................ 245
5.4.7 Konstrukční návrh plošných základů ..................................................................... 246
5.4.8 Příprava podloží ..................................................................................................... 246
5.4.9 Dílčí součinitele pro plošné základy ...................................................................... 246
5.4.10 Poznámky k výpočtu plošných základů ................................................................. 247
5.5 Pilotové základy .................................................................................................... 248
5.5.1 Mezní stavy ........................................................................................................... 249
5.5.2 Zatížení a návrhové situace ................................................................................... 249
5.5.3 Návrhové metody a doporučení ............................................................................. 250
5.5.4 Zatěžovací zkoušky pilot ....................................................................................... 251
5.5.5 Osově zatížené piloty ............................................................................................. 252
5.5.6 Příčně zatížené piloty ............................................................................................. 257
5.5.7 Konstrukční návrh pilot ......................................................................................... 259
5.5.8 Dozor nad prováděním .......................................................................................... 259
5.5.9 Dílčí součinitele pro pilotové základy ................................................................... 260
5.5.10 Poznámky k výpočtu pilot s příkladem ................................................................. 262
5.6 Opěrné konstrukce ................................................................................................. 267
5.6.1 Mezní stavy ........................................................................................................... 267
5.6.2 Zatížení .................................................................................................................. 268
5.6.3 Geometrické údaje ................................................................................................. 268
5.6.4 Návrhové situace ................................................................................................... 269
5.6.5 Návrhová a konstrukční doporučení ...................................................................... 269
5.6.6 Drenážní systémy .................................................................................................. 270
7
Obsah
5.6.7 Určení zemních tlaků ............................................................................................. 270

5.6.8 Návrh podle mezního stavu únosnosti ................................................................... 272
5.6.9 Návrh podle mezního stavu použitelnosti .............................................................. 274
5.6.10 Dílčí součinitele pro opěrné konstrukce ................................................................ 275
5.7 Normy Provádění speciálních geotechnických prací ............................................. 275
6 Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2 ................................................... 276
6.1 Předmět normy ...................................................................................................... 276
6.1.1 Rozsah platnosti ..................................................................................................... 276
6.1.2 Citované normativní dokumenty ........................................................................... 276
6.1.3 Termíny a definice ................................................................................................. 276
6.1.4 Použité značky ....................................................................................................... 278
6.2 Zásady navrhování ................................................................................................. 280
6.2.1 Zatížení a vlivy prostředí ....................................................................................... 280
6.2.2 Posouzení metodou dílčích součinitelů ................................................................. 280
6.3 Vlastnosti materiálu ............................................................................................... 280
6.4 Trvanlivost ............................................................................................................. 281
6.4.1 Dřevo ..................................................................................................................... 281
6.4.2 Odolnost proti korozi ............................................................................................. 282
6.4.3 Ochrana dřevěných mostovek proti vodě pomocí neprodyšného uzavření ............ 282
6.5 Zásady analýzy konstrukce .................................................................................... 282
6.5.1 Lamelové desky mostovky .................................................................................... 282
6.5.2 Spřažené prvky ...................................................................................................... 284
6.5.3 Dřevo-betonové spřažené prvky ............................................................................ 284
6.6 Mezní stavy únosnosti ........................................................................................... 285
6.6.1 Desky mostovky .................................................................................................... 285
6.6.2 Únava ..................................................................................................................... 287
6.7.1 Všeobecně ............................................................................................................. 288
6.7.2 Mezní hodnoty průhybů ......................................................................................... 288
6.7.3 Kmitání .................................................................................................................. 288
6.8 Spoje ...................................................................................................................... 288
6.8.1 Všeobecně ............................................................................................................. 288
6.8.2 Spoje dřevo-beton ve spřažených nosnících .......................................................... 289
6.9 Konstrukční zásady, provádění a kontrola ............................................................. 289
6.10 Příloha A – Posouzení na únavu ............................................................................ 290
6.10.1 Všeobecně ............................................................................................................. 290
6.10.2 Únavové zatížení ................................................................................................... 290
6.10.3 Posouzení únavy .................................................................................................... 290
6.11 Příloha B – Kmitání vyvolaná chodci .................................................................... 292
6.11.1 Všeobecně ............................................................................................................. 292
6.11.2 Svislé kmitání ........................................................................................................ 292
6.11.3 Vodorovné kmitání ................................................................................................ 293
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu .................................................... 294
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK ................................ 319
Literatura ............................................................................................................................. 338
8
Předmluva
Předmluva
Normy pro navrhování mostů z betonu a oceli či jejich kombinace tvoří zvláštní část Eu-
rokódů, včetně specifického zatížení mostů dopravou. Normy pro mosty úzce navazují na
základní Eurokódy pro jednotlivé materiály a tvoří vždy Část 2 příslušného Eurokódu. Ob-
sahují ustanovení platná pouze pro mosty a upozorňují na ustanovení, která se pro mosty
nepoužívají. Výjimku tvoří Eurokód 4, Část 2 (Navrhování spřažených ocelobetonových
mostů), kde je uveden kompletní text upravený pro spřažené ocelobetonové mosty.
Pokud jde o zatížení dopravou, ta je obsahem Části 2 Eurokódu 1. Pro zatížení stálá a ostatní
proměnná zatížení jsou v jednotlivých Částech Eurokódu 1 vždy samostatné kapitoly pro
mosty. Jejich ustanovení jsou komentována v kapitole 1, kde je rovněž upozorněno na Eu-
rokód 8, který platí pro navrhování na účinky zemětřesení.
V této příručce, která navazuje na příručky pro zatížení a pro navrhování betonových, oce-
lových a spřažených ocelobetonových konstrukcí, se vlastně jedná o čtyři samostatné části
věnované zatížení a navrhování betonových, ocelových a ocelobetonových spřažených mos-
tů. V textu jsou většinou použity obrázky a tabulky z jednotlivých Eurokódů, jejichž čísla
jsou uvedena v závorkách s uvedením příslušného Eurokódu podle připojeného seznamu
norem a literatury, např. (Obr. 7.101 [12]).
Ustanovení EN jsou členěna do:
 zásad, což jsou buď obecná ustanovení, ke kterým není dovolena žádná alternativa a nebo
požadavky a výpočetní modely, ke kterým je dovolena alternativa jen pokud je to výslov-
ně uvedeno. Zásada je označena písmenem P,
 aplikačních pravidel, která mají být ve shodě se zásadami.
Lze také použít jiná pravidla (podle 1.4(5) [1]), tzv. alternativní návrhová pravidla, která
mohou být odlišná od aplikačních pravidel, pokud jsou však ve shodě se zásadami, přičemž
je třeba prokázat, že je zaručena nejméně stejná bezpečnost, použitelnost a trvanlivost.
Při navrhování konstrukcí je třeba používat názvosloví, které je uvedeno v [1]. V průběhu
přípravy evropských norem došlo v české terminologii ke změnám, které je nutno akcepto-
vat (např. termíny výpočtové zatížení, výpočtová pevnost, nahodilé zatížení, parciální sou-
činitel byly nahrazeny termíny návrhové zatížení, návrhová pevnost, proměnné zatížení, díl-
čí součinitel, aj.).
Vedoucím autorského kolektivu byl doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
Autory jednotlivých částí této příručky pro navrhování mostů podle Eurokódů jsou:
kap.1: Zatížení mostů dopravou podle ČSN EN 1991-2: Ing. Marie Studničková, CSc.
kap.2: Ocelové mosty podle ČSN EN 1993-2: Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.
kap.3: Spřažené ocelobetonové mosty podle ČSN EN 1994-2: Prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
kap.4: Betonové mosty podle ČSN EN 1992-2: Doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc. (4.1 – 4.3),
Ing. Roman Šafář, Ph.D. (4.4 – 4.6), prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc. (4.7), Ing. Marek
Foglar, Ph.D. (4.8), Ing. Michal Drahorád (4.9), Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D. (4.10.1,2),
doc. Ing. Jaroslav Navrátil, CSc. (4.10.3) a Ing. Jaroslav Čambula (4.11).
kap.5: Ing. Jan Kos, CSc.
kap.6: doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.
Přílohy 1: Prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.
Přílohy 2: Ing. Michal Drahorád a Ing. Jaroslav Čambula.
Praha, listopad 2010
9
Zatížení mostů podle evropských norem
1 Zatížení mostů podle evropských norem
1.1 Úvod
Soustava evropských norem pro navrhování stavebních konstrukcí, tzv. Eurokódů, má po-
někud jiné členění než soustava původních českých technických norem pro tento účel.
Eurokódy jsou koncipovány jako univerzální dokumenty pro všechny běžné stavební kon-
strukce z různých materiálů. Navíc jsou to společné dokumenty pro všechny země sdružené
v Evropském výboru pro normalizaci (CEN), kterých je v současné době 28. Proto jsou tyto
dokumenty poměrně obsáhlé a pro použití v každé zemi jsou doplněny národní přílohou. Cí-
lem bylo vytvoření jednotné metodiky návrhování stavebních konstrukcí, platné v zemích
CEN. Odchylky jsou umožněny pouze tam, kde je v dokumentech poznámka, že ustanovení
lze upravit v národní příloze nebo pro konkrétní projekt.
Základní Eurokód ČSN EN 1990 stanoví obecné zásady navrhování. Dodatek (změna) k této
normě ČSN EN 1990/A1 uvádí pravidla a metody pro stanovení kombinací zatížení u mos-
tů, dílčí součinitele zatížení  a součinitele kombinace a reprezentativních hodnot ψ0, ψ1 a ψ2.
Pro kombinace zatížení v mezním stavu únosnosti jsou uvedeny v Eurokódu dvě možnosti a
obě připouští i národní příloha. Pro určení základní kombinace zatížení se používá rozho-
dující z dvojice výrazů (6.10a) a (6.10b). Alternativně lze rovněž použít kombinaci zatí-
žení podle výrazu (6.10), která však může vést k méně hospodárnému návrhu. V kombi-
nacích zatížení je třeba vzít v úvahu také zatížení způsobená poklesem podpor, případně
poddolování. Tato zatížení jsou specifikována v Eurokódu 7 Navrhování geotechnických
konstrukcí [17].
Zatížení stavebních konstrukcí jsou obsažena v Eurokódu 1, který má 10 částí, z nichž se
pro navrhování mostů může použít až 8.
Seizmická zatížení jsou uvedena v Eurokódu 8, kde se při navrhování mostů uplatní obecná
část ČSN EN 1998-1 a část věnovaná mostům ČSN EN 1998-2.
1.2 ČSN EN 1991-1-1

ČSN EN 1991-1-1 stanoví objemové tíhy a pokyny pro stanovení vlastní tíhy konstrukcí,
přičemž pro mosty jsou v normě uvedeny některé zvláštní články. Objemové tíhy stavebních
a skladovaných materiálů jsou uvedeny jako charakteristické hodnoty, které jsou hodnotami
průměrnými. Pokud je uvedeno určité rozmezí hodnot, předpokládá se, že průměrné hodno-
ty značně závisejí na původu materiálů a mají být určeny pro konkrétní projekt. Charakteris-
tické hodnoty objemových tíh materiálů v normě neuvedených mají být stanoveny podle
ČSN EN 1990 jako průměr, horní nebo dolní hodnota, nebo nominální hodnota (týká se i ze-
min a zásypových materiálů).
Charakteristická hodnota stálého zatížení se v případech, kdy proměnnost vlastní tíhy G
lze považovat za malou, stanoví jako jediná hodnota Gk. Jestliže nelze proměnnost G po-
važovat za malou, použijí se dvě hodnoty: horní hodnota Gk,sup a dolní hodnota Gk,inf. Bliž-
ší pokyny jsou uvedeny v článcích 4.1.2(1)P až 4.1.2(5) normy [1]. Při použití horních
10
nebo dolních charakteristických hodnot stálého zatížení se tyto hodnoty uvažují v celé pří-
slušné návrhové situaci.
1.3 ČSN EN 1991-1-3

ČSN EN 1991-1-3 obsahuje pokyny pro zatížení stavebních konstrukcí sněhem. Zvláštní za-
tížení mostů sněhem v normě uvedeno není. Zatížení sněhem se zpravidla nekombinuje se
zatížením větrem a s hlavními modely zatížení dopravou. Uvažuje se v kombinaci s těmito
zatíženími pouze u zastřešených mostů.
Zatížení sněhem se stanoví z charakteristické hodnoty zatížení sněhem sk, která se určí z ma-
py sněhových oblastí na území ČR. Tato mapa je ve změně Z1 ČSN EN 1991-1-3.
1.4 ČSN EN 1991-1-4

ČSN EN 1991-1-4 stanoví zatížení konstrukcí větrem a její kap. 8 je věnována mostům. Za-
tížení větrem je založeno na tzv. výchozí základní rychlosti větru vb,0. Tyto rychlosti jsou
pro jednotlivé lokality ČR uvedeny v mapě větrných oblastí, která je přílohou normy. Rych-
lost větru podle mapy větrných oblastí se uplatní pro mosty bez dopravy. Pokud je uvažová-
no současné působení větru a zatížení od dopravy na mostě, má se uvažovat maximální
rychlost větru 23 m/s u mostů pozemních komunikací a 25 m/s u železničních mostů. Refe-
renční plochy pro kombinace zatížení větrem se zatížením dopravou jsou definovány
v 8.3.1[4]. Norma je určena pro mosty s rozpětími do 200 m, s konstantní šířkou a s průřezy
definovanými obrázkem 8.1 normy, tvořenými jednou hlavní nosnou konstrukcí o jednom
nebo více polích. Pro ostatní typy mostů, např. obloukové, zavěšené nebo visuté mosty, dále
zastřešené mosty, pohyblivé mosty a mosty s několikanásobnými nebo významně zakřive-
nými hlavními nosnými konstrukcemi se vyžaduje individuální odborné posouzení. Podrob-
ný komentář k jednotlivým kapitolám normy je v publikaci Ing. J. Krále: Zatížení větrem –
příručka k ČSN EN 1991-1-4, která vyšla v Informačním centru ČKAIT v roce 2010.
1.5 ČSN EN 1991-1-5

ČSN EN 1991-1-5 popisuje zatížení konstrukce klimatickými teplotami. Toto zatížení člení
do čtyř základních složek: rovnoměrná složka teploty, lineárně proměnná rozdílová složka
teploty ve svislém směru a ve vodorovném příčném směru a konečně nelineární rozdílová
složka teploty. Maximální a minimální klimatické teploty jsou pro ČR uvedeny v normě v
mapách minimálních a maximálních teplot vzduchu ve stínu. Mapa se použije pro celé úze-
mí ČR, pouze v případě mrazových kotlin nebo jiných oblastí s extrémními klimatickými
teplotami je třeba požádat o zpřesněné údaje Český hydrometeorologický ústav.
Zatížení mostů teplotou je předmětem kap. 6 normy. Způsob stanovení průběhu teploty na kon-
strukci je podobný jako v ČSN 73 6203, protože obě normy vycházejí z britských pramenů.
11
1.6 ČSN EN 1991-1-6

ČSN EN 1991-1-6 uvádí zásady a pravidla pro stanovení zatížení, která se mají uvažovat
během provádění pozemních a inženýrských staveb, tedy i mostů. Jsou uvedeny pokyny
pro stanovení návrhových situací a mezních stavů, které je třeba ověřit. Norma definuje
doby návratu pro stanovení hodnot klimatických zatížení v závislosti na délce doby pro-
vádění. Pro krátké doby provádění jsou charakteristické hodnoty zatížení významně redu-
kovány. Pro ostatní zatížení doporučuje norma, které reprezentativní hodnoty zatížení se
mají použít.
Při návrhu postupu provádění je třeba uvážit, které dočasné, mimořádné a seizmické situ-
ace mohou při výstavbě nastat. Musí se vhodně zvolit pro konstrukci jako celek, pro nosné
prvky, pro částečně zhotovenou konstrukci a také pro pomocné stavební konstrukce a vyba-
vení.
1.7 ČSN EN 1991-1-7

ČSN EN 1991-1-7 uvádí vhodné postupy (strategie) a pravidla pro zabezpečení pozemních
a inženýrských staveb proti identifikovaným i neidentifikovaným mimořádným zatížením.
Pro zatížení mostů se použijí zejména ustanovení, která definují síly od nárazu silničních
vozidel, železniční dopravy a plavidel. Tato zatížení se považují za mimořádná zatížení a
zavádějí se do mimořádných kombinací zatížení, definovaných v ČSN EN 1990/A1. Norma
stanoví, že se mají uvažovat takové postupy a pravidla, která jsou pro konkrétní projekt do-
hodnuta s objednatelem a příslušným zodpovědným úřadem.
V ČSN EN 1990 jsou definovány 3 třídy následků poruchy konstrukce CC1 až CC3 a ČSN
EN 1991-1-7 stanoví pro tyto třídy uvažování mimořádných zatížení takto:
 CC1 (malé následky): nevyžadují se žádná zvláštní opatření pro mimořádná zatížení, s vý-
jimkou ověření, zda jsou splněna pravidla pro zajištění robustnosti a stability podle EN 1990
až EN 1999;
 CC2 (střední následky): v závislosti na specifických podmínkách příslušné konstrukce lze
použít zjednodušený výpočet pomocí staticky ekvivalentních modelů zatížení, nebo apli-
kovat normativní návrhová nebo konstrukční pravidla;
 CC3 (velké následky): má se provést rozbor specifického případu s cílem stanovit požado-
vanou úroveň spolehlivosti a hloubku analýzy konstrukce. To může vyžadovat analýzu ri-
zik a zdokonalené metody, jako je dynamická analýza, nelineární modely a interakce mezi
zatíženími a konstrukcí.
Pro většinu mostů je dostačující uvažovat zatížení od nárazu kvazistatickými silami, jak jsou
uvedena v kap. 4 normy. Pouze v jednotlivých případech bude nutné použít přesnější stano-
vení účinku od nárazu na most podle přílohy C.
1.7.1 Náraz na podpěrné konstrukce mostu

Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních statických nárazových sil jsou uvedeny v tab. 1.
12
Tab. 1 Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních statických sil od nárazu vozidel na pod-
pěrné konstrukce nad pozemními komunikacemi nebo v jejich blízkosti [Tab. 4.1 [7]]
Síla Fdx a) Síla Fdy a)
Kategorie pozemní komunikace
[kN] [kN]
Dálnice, silnice I. třídy a rychlostní místní komunikace 1 000 500
Silnice II. a III. třídy a místní komunikace s dovolenou rychlostí nad 60 km/h 750 375
Místní komunikace s dovolenou rychlostí do 60 km/h včetně a účelové komunikace 500 250
Uzavřené plochy (např. podnikové plochy, dvory, areály zdravotnických zařízení)
a budovy s hromadnými garážemi (např. sklady, parkovací plochy) s přístupem:
 osobních vozidel 50 25
 těžkých vozidel b) 150 75
a)
x = směr jízdy, y = kolmo na směr jízdy.
b)
Termín „těžké vozidlo“ se vztahuje k vozidlům o celkové maximální hmotnosti větší než 3,5 tuny.
Síly Fdx a Fdy se nemusí uvažovat jako současně působící.
1.7.2 Náraz na nosnou konstrukci mostu

Pokud není zajištěna dostatečná světlá výška nebo nejsou provedena vhodná ochranná opat-
ření pro zabránění nárazu, mají se stanovit návrhové hodnoty zatížení na nosnou konstrukci
od nárazu těžkých vozidel, nebo od nákladů přepravovaných vozidly. Tato zatížení jsou
uvedena v následující tab. 2. Zatížení působí ve směru jízdy na spodní hraně konstrukce.
Tab. 2 Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních statických sil od nárazu působícího

na nosnou konstrukci
Síla Fdx a)
Kategorie pozemní komunikace [kN]
Dálnice, silnice I. třídy a rychlostní místní komunikace 500
Silnice II. a III. třídy a místní komunikace s dovolenou rychlostí nad 60 km/h 375
Místní komunikace s dovolenou rychlostí do 60 km/h včetně a účelové komunikace 250
Uzavřené plochy a budovy s hromadnými garážemi 75
a)
x = směr jízdy
Zatížení uvedená v tab. 1 a 2 je třeba považovat za minimální hodnoty. Nárazové síly způso-
bené těžkými vozidly mohou vyvolat značnou dynamickou odezvu konstrukce. V těchto pří-
padech je nutné provést dynamickou analýzu podle přílohy C normy.
Mimořádná zatížení nárazem vozidel lze snížit nebo vyloučit použitím záchytných bezpeč-
nostních zařízení nebo protinárazových zábran. Tato opatření se navrhují podle platných
ČSN a zvláštních předpisů.
13
1.7.3 Mimořádná zatížení způsobená železniční dopravou pod konstrukcemi

nebo v jejich blízkosti
Konstrukce, které mohou být vystaveny nárazu od železniční dopravy při vykolejení, se ma-
jí klasifikovat podle tab. 3.
Tab. 3 Třídy konstrukcí vystavených nárazu od železniční dopravy

Konstrukce přes nebo v blízkosti provozované železnice buď trvale obývané, nebo slou-
Třída A žící dočasně pro veřejnost, anebo více než jednopodlažní
Masivní konstrukce napříč nebo v blízkosti provozované železnice, jako jsou mosty pře-
Třída B vádějící silniční dopravu, nebo jednopodlažní budovy, které nejsou trvale obývané nebo
neslouží jako dočasné shromažďovací místo pro veřejnost
Pro konstrukce třídy A, kde je maximální rychlost železniční dopravy v určitém místě menší
nebo rovna 120 km/h, se mají stanovit návrhové hodnoty ekvivalentních statických zatížení
od nárazů na podpěrné nosné prvky (např. sloupy, stěny). Informativní hodnoty jsou uvede-
ny v tab. 4.
Tab. 4 Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních vodorovných statických nárazových

sil pro konstrukce třídy A nad železnicemi nebo podél nich
Síla Fdx a) Síla Fdy a)
Vzdálenost d od nosných prvků k ose nejbližší koleje [m]
[kN] [kN]
má se stanovit pro má se stanovit pro
konkrétní případ. konkrétní případ.
Nosné prvky d < 3 m Další informace Další informace
uvedeny v příloze B uvedeny v příloze B
normy normy
Spojité stěny a konstrukce stěnového charakteru 4 000 1 500
3md5m
d5m 0 0
a)
x = směr jízdy, y = kolmo na směr jízdy
Hodnoty nárazových sil lze zmenšit tam, kde jsou podpěrné nosné prvky chráněny pevnou
podezdívkou, pevnými nástupišti nebo jiným vhodným způsobem. Pro konstrukce třídy B
platí v ČR stejné požadavky jako pro konstrukce třídy A. Tyto požadavky lze pro konkrétní
případ zpřesnit podle pokynů přílohy B normy.
1.7.4 Nárazy od říční dopravy

Hodnoty čelních a příčných dynamických sil jsou uvedeny v příloze C normy podle tří-
dy plavidla. Pro menší typy plavidel jsou charakteristiky plavidla a nárazové síly uvedeny
v tab. 5.
14
Tab. 5 Informativní hodnoty dynamických sil od nárazů plavidel na vnitrozemských vodních

cestách
Třída podle Délka ℓ Hmotnost m Síla Fdx c) Síla Fdy c)
Referenční typ plavidla
CEMT a) [m] [t] b) [kN] [kN]
I 30 – 50 200 – 400 2 000 1 000
II 50 – 60 400 – 650 3 000 1 500
III „Gustav König“ 60 – 80 650 – 1 000 4 000 2 000
IV třída „Evropa“ 80 – 90 1 000 – 1 500 5 000 2 500
a)
Evropská konference ministrů dopravy (CEMT – European Conference of Ministers of Transport),
klasifikace navržena 19. 6. 1992 a schválena Radou Evropské unie 29. 10. 1993.
b)
Hmotnost m v tunách (1 tuna = 1 000 kg) zahrnuje celkovou hmotnost plavidla, včetně konstrukce
lodi, nákladu a paliva. Často bývá označována jako výtlak plavidla.
c)
Síly Fdx a Fdy zahrnují hydrodynamické účinky a jsou podloženy výpočty na základě předpokladů
vhodných pro všechny třídy vodních cest.
Informativní hodnoty sil uvedené v tab. 1.5 lze upravit podle následků poruchy způsobe-
ných nárazem plavidla. Při značných následcích poruchy je doporučeno tyto dynamické
hodnoty zvětšit, nebo naopak při menších následcích zmenšit.
Pokud není provedena dynamická analýza konstrukce zasažené nárazem, doporučuje se vy-
násobit informativní dynamické hodnoty uvedené v tab. 1.5 přiměřeným dynamickým sou-
činitelem. Tyto hodnoty ve skutečnosti zahrnují dynamické vlivy pouze u narážejícího těle-
sa, nikoli u konstrukce. Informativní hodnota dynamického součinitele je 1,3 pro čelní náraz
a 1,7 pro boční náraz.
Síly Fdx a Fdy se zavádějí do výpočtu odděleně (ne současně). Současně s příčnou silou Fdy
působí také síla tření FR, která se stanoví ze vztahu FR = μFdy. Součinitel tření μ se uvažuje
hodnotou μ = 0,4.
1.8 ČSN EN 1991-2

ČSN EN 1991-2 stanoví zatížení dopravou mostů pozemních komunikací, lávek pro chodce
a železničních mostů.
1.8.1 Zatížení dopravou mostů pozemních komunikací

Modely zatížení definované v normě se mají použít pro návrh mostů pozemních komunika-
cí se zatěžovací délkou kratší než 200 m. V národní příloze je stanoveno, že pro zatěžovací
délky větší než 200 m se použije na délce 200 m model zatížení 1 a v částech nad 200 m se
aplikuje rovnoměrné zatížení q = 2,5 kN/m2 po celé šířce vozovky.
Jsou uvedeny 4 modely svislých zatížení, modely pro vodorovné síly podélné i příčné, 5 mo-
delů zatížení na únavu, zatížení v mimořádných návrhových situacích, zatížení na zábradlí
a modely zatížení na opěry a na stěny přiléhající k mostu.
15
Modely zatížení nepopisují skutečná zatížení. Byly vybrány tak, aby jejich účinek včetně
dynamického zvětšení vyjadřoval účinek skutečné dopravy na nejzatíženějších tazích evrop-
ské silniční sítě v roce 2000. Dynamické zvětšení je zavedeno přímo do modelů zatížení
mostů pozemních komunikací (na rozdíl od zatížení v ČSN 73 6203, kde se normové hodno-
ty zatížení násobily dynamickým součinitelem).
Modely zatížení se umísťují na vozovku o šířce w, která se rozdělí do zatěžovacích pruhů
šířky 3 m. Pruhy jsou číslovány podle stanovených pravidel. Příklad číslování je uveden na
obr. 1. Pouze pro komunikace s celkovou šířkou ≥ 5,4 a zároveň < 6,0 m se vozovka dělí na
polovinu a šířky pruhů jsou 2,7 m ≤ wl < 3,0 m.
1.8.1.1 Svislá zatížení

Základním modelem zatížení ve svislém směru je model zatížení 1 (LM1). Ten je složen ze
dvou dílčích soustav:
a) soustředěného zatížení od dvojnápravy s každou nápravou o tíze QQk , kde Q jsou regu-
lační součinitele a Qk charakteristické hodnoty nápravových sil;
b) rovnoměrného zatížení o tíze na 1 m2 zatěžovacího pruhu qqk , kde q jsou regulační sou-
činitele a qk charakteristické hodnoty rovnoměrného zatížení.
Charakteristické hodnoty modelu zatížení 1 jsou uvedeny v tab. 6 a použití modelu zatížení 1
na obr. 1.
Umístění zatěžovacích pruhů nemusí souviset s jejich číslováním (čl. 4.2.4(1)), pruhy lze na
vozovce libovolně „přehazovat“.
Model zatížení 2 (LM2) uvedený na obr. 2 je tvořen jednou nápravovou silou QQak , kde
Qak je rovna 400 kN (včetně dynamického součinitele), která může působit v kterémkoli
místě na vozovce. V případě potřeby se může uvažovat pouze jedno kolo, působící silou
200Q [kN].
Model je určen zejména pro krátké prvky o délce 3 m až 7 m. Součinitel Q je v národní pří-
loze stanoven hodnotou Q = 0,8 pro obě skupiny komunikací.
Tab. 6 Model zatížení 1 (LM1) – charakteristické hodnoty

Dvojnáprava (TS) Rovnoměrné zatížení (UDL)
Umístění nápravové síly Qik qik (nebo qrk)
[kN] [kN/m2]
Pruh č. 1 300 9
Pruh č. 2 200 2,5
Pruh č. 3 100 2,5
Ostatní pruhy 0 2,5
Zbývající plocha (qrk) 0 2,5
16
1 pruh č. 1: Q1k = 300 kN; q1k = 9,0 kN/m2 x podélná osa mostu
2 pruh č. 2: Q2k = 200 kN; q2k = 2,5 kN/m2 1 obrubník
3 pruh č. 3: Q3k = 100 kN; q3k = 2,5 kN/m2
 pro wl = 3,0 m
Obr. 1 Použití modelu zatížení 1 (LM1) Obr. 2 Model zatížení 2 (LM2)
ČSN EN 1991-2 doporučuje vybrat regulační součinitele  podle očekávané dopravy a také
podle třídy komunikace. V národní příloze je uvedena tabulka hodnot regulačních součinite-
lů  pro ČR. Hodnoty v tabulce byly stanoveny na základě srovnávacích výpočtů, provede-
ných v rámci řešení projektů podporovaných Ministerstvem dopravy ČR. Regulační součini-
tele  jsou uvedeny v tab. 7.
Tab. 7 Hodnoty regulačních součinitelů  pro ČR

Skupina pozemních
Q1 Q2 Q3 q1 qi (i  2) qr
komunikací
1 0,8 0,8 0,8 0,8 1 1
2 0,8 0,5 0,5 0,5 1 1
Pozemní komunikace v ČR se z hlediska zatížení dělí do dvou následujících skupin:

Skupina 1 – všechny pozemní komunikace, s výjimkou komunikací uvedených ve skupině 2.
Skupina 2 – silnice III. třídy předem stanovené příslušným úřadem, obslužní místní komunika-
ce a účelové komunikace.
Pro „určenou silniční síť“ jsou všechny součinitele α = 1,0, pokud příslušný úřad nestanoví
hodnoty nižší.
Model zatížení 3 (LM3) je soubor soustav nápravových sil představující zvláštní vozidla
(např. pro průmyslovou dopravu), která mohou jezdit po trasách, kde je povoleno výjimečné
zatížení. V ČR zatím tyto trasy („určená silniční síť “) nebyly stanoveny a použití modelu
17
zatížení 3 pro návrh mostu bude proto zatím na rozhodnutí příslušného úřadu. Normalizova-
né modely zvláštních vozidel jsou uvedeny v příloze A normy. V příloze jsou i pokyny pro
použití jednotlivých normalizovaných modelů. Národní příloha některé pokyny upřesňuje.
Model zatížení 4 (LM4) je zatížení davem lidí na mostě a je určen pouze pro celková ově-
ření; používá se pro některé dočasné návrhové situace. Zatížení davem lidí připadá v úvahu
zejména u mostů ve městech nebo v jejich blízkosti v případech, kdy jeho účinek zřejmě ne-
ní pokryt modelem zatížení 1. Model zatížení 4 se uvažuje jako rovnoměrné zatížení (již za-
hrnující dynamický součinitel) o intenzitě 5 kN/m2.
1.8.1.2 Vodorovná zatížení

Charakteristické hodnoty brzdných a rozjezdových sil Qlk jsou definovány jako část celkového
maximálního svislého zatížení modelu zatížení 1 umístěného na zatěžovacím pruhu číslo 1 takto:
Qlk = 0,6 Q1 (2Qlk) + 0,1 q1q1k wl L, přičemž 180 Q1 kN  Qlk  900 kN
kde L je délka nosné konstrukce mostu nebo její uvažované části.
Odstředivá síla Qtk se uvažuje jako příčná síla působící v úrovni dokončeného povrchu vo-
zovky radiálně k ose vozovky. Charakteristické hodnoty Qtk zahrnují dynamické účinky a
jsou vyjádřeny jako určitý díl celkové maximální tíhy svislého soustředěného zatížení dvoj-
nápravami modelu zatížení 1 v závislosti na poloměru osy vozovky ve vodorovné rovině
(tab. 8). Předpokládá se, že Qtk působí v kterémkoli průřezu nosné konstrukce jako osamělá
síla.
Tab. 8 Charakteristické hodnoty odstředivých sil

Qtk = 0,2 Qv [kN] je-li r < 200 m
Qtk = 40 Qv/r [kN] je-li 200  r  1 500 m
Qtk = 0 je-li r > 1 500 m
1.8.1.3 Sestavy zatížení dopravou na mostech pozemních komunikací

Zatížení od dopravy uvedená v předchozích odstavcích se pro dosažení rozhodujícího zatě-
žovacího stavu kombinují s nedopravními zatíženími. Za tímto účelem se dopravní zatížení
spojují z hlediska současnosti působení do tzv. sestav zatížení. Původní tabulka sestav zatí-
žení uvedená v normě [8] jako Tab. 4.4a byla Opravou 1 z roku 2010 pozměněna a v sou-
časné době platí tab. 9 uvedená zde.
18
Tab. 9 Stanovení sestav zatížení dopravou (charakteristické hodnoty vícesložkových zatížení)NP21)

Chodníky a
Vozovka cyklistické pruhy
Pouze svislé
Typ zatížení Svislé síly Vodorovné síly
zatížení
Odkaz ČSN EN 1991-2 4.3.2 4.3.3 4.3.4 4.3.5 4.4.1 4.4.2 5.3.2.1
LM1 LM2 LM3 LM4 Qlk Qtk
(dvojnáprava (jednotlivá (zvláštní (zatížení (brzdné a (odstředivé rovnoměrné
Zatěžovací systém
a rovnoměrné náprava) vozidla) davem lidí) rozjezdové síly a příčné zatížení
zatížení) síly) a) síly) a)
charakteristické a) b) kombinační
gr1a
hodnoty hodnota b)
charakteristická
gr1b
hodnota
charakteristická charakteristická
gr2 časté hodnoty
Sestavy hodnota hodnota
zatížení charakteristická
gr3 d)
hodnota c)
charakteristická charakteristická
gr4
hodnota hodnota
charakteristická
gr5 viz příloha A
hodnota
Hlavní složka zatížení (označená jako složka příslušející k sestavě)
a)
Lze definovat v národní příloze (pro uvedené případy).
b)
Lze definovat v národní příloze. Doporučená hodnota je 3 kN/m2.
c)
Viz 5.3.2.1. Pokud je účinek od zatížení pouze jednoho chodníku nepříznivější než při zatížení obou dvou, má se uvažovat zatížení pouze na
jednom chodníku.
d)
Tato sestava nemá praktický význam, pokud se uvažuje sestava gr4.
NP21)
NÁRODNÍ POZNÁMKA Viz národní příloha, NA.2.21.
19
Každá z těchto sestav gr, které se vzájemně vylučují, se považuje za charakteristickou hodnotu
zatížení od dopravy, která se kombinuje s jinými zatíženími (např. teplotou, větrem apod.).
Takto stanovená zatížení se dosazují do kombinačních rovnic, uvedených v ČSN EN 1990
při použití dílčích součinitelů a součinitelů kombinace.
1.8.1.4 Modely zatížení na únavu

Je uvedeno 5 modelů zatížení na únavu. Modely na únavu 1, 2 a 3 se používají pro určení ma-
ximálních a minimálních napětí od možných uspořádání zatížení na mostě od kteréhokoli z
těchto modelů. Modely zatížení na únavu 4 a 5 se používají ke stanovení spekter napětí, která
vznikají od přejezdu nákladních vozidel po mostě. Použití jednotlivých modelů zatížení na
únavu je podrobněji doporučeno v příslušných normách pro navrhování EN 1992 až EN 1999.
Model zatížení na únavu 1 má stejné uspořádání jako model zatížení 1 (LM1), definovaný
výše s hodnotami nápravových sil rovnými 0,7Qik, hodnotami rovnoměrného zatížení rov-
nými 0,3 qik a zatížením na zbývající ploše 0,3 qrk.
Model zatížení na únavu 2 je tvořen souborem idealizovaných nákladních vozidel, zvaných
„častá“. Maximální a minimální napětí se mají stanovit z nejnepříznivějšího účinku různých
vozidel uvažovaných jednotlivě a jedoucích samostatně v příslušném zatěžovacím pruhu.
Hodnoty modelů zatížení na únavu 1 a 2 bylo možné upravit v národní příloze. Národní pří-
loha umožňuje u obou modelů redukci zatížení pro konkrétní projekt po dohodě projektanta
a objednatele a se souhlasem příslušného úřadu.
Model zatížení na únavu 3 má čtyři nápravy podle obr. 3, nápravová síla každé nápravy je
120 kN. Na most lze umístit nejvýše 2 vozidla.
Modely zatížení na únavu 4 jsou tvořeny soubory normalizovaných nákladních vozidel,
která společně vyvozují účinky ekvivalentní účinkům typické dopravy na evropských po-
zemních komunikacích.
Model zatížení na únavu 5 používá přímo monitorované údaje o dopravě, případně dopl-
něné vhodnými statistickými a návrhovými extrapolacemi. Tento model se použije pouze
v případech stanovených příslušným úřadem.
x podélná osa mostu

wl šířka jízdního pruhu
Obr. 3 Model zatížení na únavu 3
20
1.8.1.5 Zatížení v mimořádných návrhových situacích

Mimořádná zatížení se musí uvážit v následujících případech:
 náraz vozidla do mostní podpěry, podhledu mostu nebo nosné konstrukce mostu;
 přítomnost těžkých kol nebo vozidla na chodníku;
 náraz vozidla na odrazné obrubníky, svodidla, zábradelní svodidla a nosné prvky.
V normě jsou uvedeny doporučené hodnoty jednotlivých mimořádných zatížení, které jsou
beze změny v národní příloze zavedeny jako národně stanovené parametry.
Mimořádná zatížení v ČSN EN 1991-2 jsou v souladu se zatíženími, která jsou stanovena
v ČSN EN 1991-1-7.
Vztahy pro kombinace zatížení v mimořádných návrhových situacích jsou uvedeny v 6.4.3.3
ČSN EN 1990 [1].
1.8.2 Zatížení chodníků, cyklistických stezek a lávek pro chodce

V normě se stanoví zatížení svislá a vodorovná v trvalých, dočasných i mimořádných návr-
hových situacích pro chodníky, cyklistické stezky a lávky pro chodce.

Pro chodníky a cyklistické pruhy na mostech pozemních komunikací se uvažuje rovnoměr-
né zatížení qfk, jehož charakteristická hodnota byla v národní příloze stanovena hodnotou
qfk = 5 kN/m2. U lávek pro chodce je dovoleno zatížení qfk snížit v závislosti na délce lávky
a na očekávané hustotě chodců.
Dále se na lávkách uvažuje soustředěné zatížení, které bylo v národní příloze sníženo pro
všechny lávky, u kterých je konstrukčně zamezeno vjetí vozidel či mechanizace na lávku.
Na nechráněné lávce se uvažuje charakteristická hodnota soustředěného zatížení Qfwk = 10 kN
a působí na čtvercové ploše o straně 0,10 m. Pro lávky se zamezeným vjezdem na lávku
stanoví národní příloha zatížení Qfwk = 2 kN na stejné roznášecí čtvercové ploše o straně
0,1 m.
Pokud je pro lávku stanoveno užití obslužného vozidla, soustředěné zatížení Qfwk se neuva-
žuje. Jako obslužné vozidlo je v národní příloze ustanoveno vozidlo o hmotnosti 12 t s ná-
pravami podle obr. 4. Toto vozidlo je zároveň uvažováno jako zatížení v mimořádných ná-
vrhových situacích. Pokud se použije jako obslužné, není zapotřebí ho uvažovat jako mimo-
řádné.
1.8.2.2 Mimořádná zatížení

Kromě vozidla, které se mimořádně vyskytuje na lávce, vzniká mimořádné zatížení od sil-
niční dopravy pod lávkou při nárazu vozidla na podpěry nebo na nosnou konstrukci lávky.
Tato zatížení jsou koncipována obdobně jako u mostů pozemních komunikací a jejich hod-
noty jsou upraveny v národní příloze.
21
x podélná osa mostu

Qsv1 = 80 kN
Qsv2 = 40 kN
Obr. 4 Obslužné vozidlo
1.8.2.3 Dynamická zatížení způsobená chodci

Lávky pro chodce mohou být velmi citlivé na účinky pohybu chodců po lávce. Tyto účinky
závisejí na řadě faktorů, z nichž nejvýznamnější jsou hodnoty vlastních frekvencí lávky.
Pokud vlastní frekvence lávky při kmitání ve svislém směru leží v rozmezí 1 Hz až 3 Hz
anebo vlastní frekvence při vodorovném příčném kmitání v rozmezí 0,5 Hz až 1,5 Hz, je
téměř jisté, že odezva na zatížení chodci bude významná. V národní příloze se stanoví, že
pokud některá vlastní frekvence svislého kmitání lávky leží v rozmezí 1 Hz až 5 Hz anebo
vodorovného příčného kmitání v rozmezí 0,5 Hz až 2,5 Hz, je nutné provést podrobnou ana-
lýzu dynamického chování lávky. Analýza musí obsahovat výpočet vlastních frekvencí a
tvarů kmitání, případně výpočet vynuceného kmitání od dynamického zatížení chodci a od
skupiny vandalů. Vypočtené hodnoty se porovnají s přípustnými hodnotami vibrací, uvede-
nými v ČSN EN 1990/A1.
V případě, že účinky vibrací přesahují přípustné hodnoty, je nutno provést opatření k nápra-
vě. Je možné provést změnu konstrukce tak, aby nosná konstrukce kritériím vyhověla, nebo
lze navrhnout pohlcovač kmitů, který zajistí snížení hladiny vibrací na požadovanou úroveň.
Dynamické modely zatížení chodci eurokód neuvádí. V Joint Research Centre se připravuje
publikace, kde jsou jednotlivé modely popsané, zatím však nebyly zpracované ve formě
vhodné pro uvedení v normě. Pro uživatele normy se doporučuje využít literatury, případně
se obrátit na specialisty.
1.8.3 Zatížení kolejovou dopravou a jiná zatížení specifická pro železniční

mosty
Norma platí pro stanovení zatížení železniční dopravou na tratích s normálním a širokým
rozchodem evropské hlavní železniční sítě. Kapitola železničního zatížení je velmi obsáhlá a
obsahuje řadu informací a pokynů, které dosud v normách pro zatížení nebyly. Např. velmi
podrobně popisuje problematiku dynamických účinků od kolejové dopravy na konstrukci
mostu, zavádí výpočet aerodynamických zatížení od projíždějících vlaků a poskytuje poky-
ny pro stanovení zatížení od osobních vlaků jedoucích rychlostí vyšší než 200 km/hod.
22
Modely zatížení definované v této kapitole nepopisují skutečná zatížení. Byly vybrány tak,
aby jejich účinky reprezentovaly účinky od kolejové dopravy. Na rozdíl od modelů zatížení
mostů pozemních komunikací se dynamické účinky od dopravy uvažují odděleně a norma
stanoví hodnoty příslušných dynamických součinitelů.
Norma neplatí pro zatížení:
 úzkorozchodných železnic;
 tramvajových a jiných lehkých tratí;
 historických železnic;
 ozubnicových drah;
 lanových drah.
Ačkoli norma pro uvedené dráhy obecně neplatí, lze modely zatížení použít, pokud to dovo-
luje národní příloha. Národní příloha např. stanoví, že mosty na úzkorozchodných tratích se
navrhují na model zatížení 71 se součinitelem  = 1. Pro mosty s městskou kolejovou do-
pravou (tramvaje a metro) budou do národní přílohy v krátké době doplněny modely, které
vycházejí z dosud platné ČSN 73 6203.
V normě jsou uvedena následující zatížení od železniční dopravy:
 svislá zatížení;
 svislé zatížení pro zemní těleso;
 dynamické účinky;
 odstředivé síly;
 boční ráz;
 rozjezdové a brzdné síly;
 aerodynamická zatížení od projíždějících vlaků;
 zatížení od trakčního vedení a od jiné železniční infrastruktury a zařízení.
Pro mimořádné návrhové situace je uvedeno zatížení od vykolejení železniční dopravy.

V normě je uvedeno 5 modelů železničního zatížení:
 model zatížení 71 a model zatížení SW/0 (pro spojité mosty) reprezentují normální železnič-
ní dopravu na hlavních železničních tratích;
 model zatížení SW/2 reprezentuje těžká zatížení;
 model zatížení HSLM reprezentuje zatížení od osobních vlaků o rychlostech překračujících
200 km/h;
 model zatížení „nezatížený vlak“ reprezentuje účinek nezatíženého vlaku.
1.8.3.1.1 Model zatížení 71

Uspořádání zatížení a charakteristické hodnoty svislých zatížení se uvažují podle obr. 5.
Charakteristické hodnoty zatížení uvedené na obrázku se musí násobit součinitelem , který
lze volit ze škály hodnot v rozmezí 0,75 až 1,46. V národní příloze se stanoví součinitel 
pro tratě 3. třídy  = 1,10 a pro tratě 1. a 2. třídy  = 1,21.
23
Obr. 5 Model zatížení 71 a charakteristické hodnoty svislých zatížení
1.8.3.1.2 Modely zatížení SW/0 a SW/2

Uspořádání zatížení se uvažuje podle obr. 6 s charakteristickými hodnotami svislého zatíže-
ní podle tab. 10.
Obr. 6 Modely zatížení SW/0 a SW/2
Charakteristické hodnoty modelu zatížení SW/0 musí být vynásobeny příslušným součinite-
lem  jako hodnoty modelu zatížení 71. Model zatížení SW/2 se součinitelem  nenásobí
a použije se pouze u tratí 1. třídy. Třídy tratí jsou určeny předpisem 18/1986-PMR Kate-
gorie železničních tratí z hlediska mostů. Tento předpis byl zveřejněn ve Věstníku dopravy
č. 6/1987.
Tab. 10 Charakteristické hodnoty svislého zatížení pro modely zatížení SW/0 a SW/2
Model qvk a c
zatížení [kN/m] [m] [m]
SW/0 133 15,0 5,3
SW/2 150 25,0 7,0
1.8.3.1.3 Model zatížení „nezatížený vlak“

Tento model se používá pro některá specifická ověření, např. ověření stability konstrukce
při příčném zatížení větrem. Model sestává ze svislého rovnoměrného zatížení s charakteris-
tickou hodnotou 10 kNm-1.
1.8.3.1.4 Model zatížení HSLM

Tento model zatížení se používá pro stanovení zatížení od osobních vlaků jedoucích rych-
lostí vyšší než 200 km/hod. Meze platnosti tohoto modelu zatížení a výběr kritického uni-
verzálního vlaku jsou podrobně uvedeny v informativní příloze E normy.
24
1.8.3.2 Vodorovná zatížení
1.8.3.2.1 Odstředivé síly

Odstředivé síly působí ven z oblouku ve výšce 1,80 m nad pojížděným povrchem. Odstředivá síla
se nenásobí dynamickým součinitelem a vždy se musí kombinovat se svislým zatížením dopravou.
Charakteristická hodnota odstředivé síly se stanoví ze vztahů:
v2 V2
Qtk  ( f  Qvk )  ( f  Qvk )
g r 127 r
v2 V2
qtk  ( f  qvk )  ( f  qvk )
g r 127 r
kde Qtk, qtk jsou charakteristické hodnoty odstředivých sil [kN, kN/m];
Qvk, qvk charakteristické hodnoty svislých zatížení;
f je redukční součinitel;
v maximální rychlost v [m/s], V je maximální rychlost v [km/hod];
g gravitační zrychlení a r je poloměr zakřivení oblouku v [m].
1.8.3.2.2 Boční ráz

Boční ráz je v normě stanoven charakteristickou hodnotou Qsk = 100 kN a uvažuje se jako osamělá
síla působící vodorovně v úrovni temene kolejnic kolmo na osu koleje. Tato hodnota se má násobit
součinitelem  pro hodnoty   1. Vždy se kombinuje se svislým zatížením od dopravy.
1.8.3.2.3 Zatížení od rozjezdu a brzdění

Rozjezdové a brzdné síly působí v úrovni temene kolejnic v podélném směru koleje. Cha-
rakteristické hodnoty se uvažují takto:
Rozjezdová síla: Qlak = 33La,b  1 000 kN
pro modely zatížení 71, SW/0, SW/2 a model zatížení HSLM
Brzdná síla: Qlbk = 20La,b  6 000 kN
pro modely zatížení 71, SW/0 a model zatížení HSLM
Qlbk = 35La,b kN
pro model zatížení SW/2
La,b je příslušná přičiňující délka účinků rozjezdu a brzdění pro uvažovaný nosný prvek a
dosazuje se v metrech.
U mostů s bezstykovou kolejí je část brzdných a rozjezdových sil přenášena kolejnicemi do tělesa
železničního spodku za opěry a část přenáší nosná konstrukce do ložisek a spodní stavbou do
základů. Tento poměr se zjišťuje modelováním systému kolejový svršek-most (viz kap. 6.5.4 [8]).
1.8.3.3 Dynamické účinky (včetně rezonance)

Zatížení kolejovou dopravou je v principu zatížením dynamickým a ve starších normách se
účinky od tohoto dynamického zatížení zpravidla nahrazovaly kvazistatickým výpočtem.
Byly vypočteny účinky od definovaného statického zatížení a tyto účinky se vynásobily dy-
namickým součinitelem , který byl v závislosti na několika faktorech uveden v normách.
25
V současné době tento způsob výpočtu zůstává v Eurokódu zachován u konstrukcí, které nej-
sou příliš citlivé na dynamická zatížení kolejovou dopravou a jejichž zatížení vykazuje nízkou
dynamickou složku. Obecně platí, že zásadní faktory ovlivňující dynamické chování jsou:
 rychlost dopravy na mostě;
 rozpětí L a délka příčinkové čáry průhybu uvažovaného prvku;
 hmotnost konstrukce;
 vlastní frekvence celé konstrukce a důležitých prvků konstrukce a příslušné vlastní tvary kmitání;
 počet náprav, nápravová zatížení a vzdálenost náprav;
 útlum konstrukce;
 svislé nerovnosti koleje;
 neodpružená/odpružená hmota a charakteristiky zavěšení a vypružení vozidla;
 přítomnost pravidelně vzdálených podpěr mostovky anebo koleje (příčníky, pražce);
 imperfekce vozidla (plochá kola, nekruhová kola, poruchy zavěšení a vypružení atd.);
 dynamické charakteristiky koleje (kolejové lože, pražce, prvky koleje atd.).
V ČSN EN 1991-2 je také uveden vývojový diagram, na jehož základě projektant rozhodne
o tom, zda může použít kvazistatický výpočet, nebo zda musí provést dynamickou analýzu.
Pro mosty, u kterých není požadována dynamická analýza, se účinky od statického zatížení
modelů zatížení 71, SW/0 a SW/2 musí násobit dynamickým součinitelem, který se obecně
uvažuje buď jako Φ2 nebo Φ3 podle kvality koleje následujícím způsobem:
a) Pro pečlivě udržovanou kolej
1, 44
2   0,82 v rozmezí: 1,00  Φ2  1,67
L  0, 2
b) Pro standardně udržovanou kolej

2,16
3   0, 73 v rozmezí: 1,00  Φ3  2,0
L  0, 2
kde L je „náhradní“ délka m.

Dynamická analýza je obecně požadována pro mosty s předpokládanou traťovou rychlostí
V  200 km/hod.
1.8.3.4 Aerodynamická zatížení od projíždějících vlaků

Aerodynamická zatížení od projíždějících vlaků na konstrukce sousedící s tratí se uvažují od
rychlosti vlaku 120 km/hod. Velikost zatížení závisí hlavně na:
 kvadrátu rychlosti vlaku;
 aerodynamickém tvaru vlaku;
 tvaru konstrukce;
 umístění konstrukce, zejména vzdálenosti mezi vozidlem a konstrukcí.
Projíždějící železniční doprava působí na každou konstrukci, která stojí v blízkosti trati, pohybují-
cí se vlnou střídavého tlaku a sání. Tato zatížení mohou být pro posouzení mezních stavů únos-
nosti a mezních stavů použitelnosti nahrazena ekvivalentními zatíženími na čele a zádi vlaku.
26
1.8.3.5 Vykolejení a jiná zatížení železničních mostů

Železniční konstrukce se musí navrhnout takovým způsobem, aby při vykolejení bylo vý-
sledné poškození mostu (zejména převrácení nebo zřícení konstrukce jako celku) omezeno
na minimum. Vykolejení železniční dopravy na železničním mostě se musí uvažovat jako
mimořádné zatížení v mimořádné návrhové situaci.
1.8.3.6 Sestavy zatížení

Podobně jako u mostů pozemních komunikací, i u mostů železničních se jednotlivé modely
zatížení sdružují do sestav zatížení, které se navzájem vylučují. Každá sestava se má uvažo-
vat jako jedno proměnné charakteristické zatížení pro kombinaci s nedopravními zatíženími.
Sestavy zatížení jsou uvedeny v tab. 11. Jednotlivé modely zatížení se do sestavy zavádějí
jako charakteristické hodnoty vynásobené součiniteli uvedenými v tabulce.
1.8.4 Národní příloha k ČSN EN 1991-2

V národní příloze jsou zhruba ve 100 článcích uvedeny národně stanovené parametry (NSP)
a doplňující informace, potřebné pro stanovení zatížení mostů pozemních komunikací, lávek
pro chodce a cyklisty a železničních mostů. Hodnoty národně stanovených parametrů jsou
pro mosty na území ČR závazné.
Při stanovení NSP se vždy vycházelo z doporučených hodnot uvedených v Eurokódu a pouze
tam, kde byly k dispozici spolehlivé údaje (např. z měření nebo ze srovnávacích výpočtů), by-
ly NSP změněny.
Obecně se předpokládá, že jednotlivé země budou údaje a postupy zpřesňovat a shromaž-
ďovat v Joint Research Centre a postupně dojde ke sblížení hodnot ve všech zemích CEN.
1.8.5 Porovnání účinků zatížení od dopravy podle ČSN EN 1991-2

a ČSN 73 6203
V minulých letech se prováděly různé porovnávací výpočty, jejichž cílem bylo vytvoření
podkladů pro tvorbu nejprve národního aplikačního dokumentu k ENV a později národní
přílohy k EN. Na základě těchto srovnávacích výpočtů byly formulovány národně stanovené
parametry u několika článků normy týkajících se mostů pozemních komunikací. U mostů
železničních byly téměř všechny doporučené hodnoty ponechány.
Změnila se do jisté míry i terminologie a koncepce ověřování metodou dílčích součinitelů,
byly zavedeny reprezentativní hodnoty zatížení a návrhové situace. Jsou jiná pravidla pro
kombinace zatížení a některá zatížení mohou získat větší váhu, než tomu bylo dříve.
1.8.6 Změny a opravy ČSN EN 1991-2

ČSN EN 1991-2 [8] vyšla v roce 2005. Od té doby byla doplněna Změnou Z1, která upravu-
je a doplňuje národní přílohu (dokument připravený v ČR) a Opravou 1 (dokument CEN).
Změna Z1 platí od února 2010 a obsahuje některé doplňující údaje týkající se zatížení vo-
dou, námrazou, ledem, potrubím, zatížení od trakčního vedení, zatížení od tření a vratných
sil v ložiskách, doplňující informace k zatížitelnosti mostů a novou informativní Národní
27
přílohu NB, která obsahuje zatížení městskou kolejovou dopravou. Tato národní příloha
vznikla transformací a aktualizací jednotlivých ustanovení z ČSN 73 6203.
Tab. 11 Stanovení sestav zatížení železniční dopravou (charakteristické hodnoty víceslož-

kových zatížení)
Počet Sestavy zatížení Svislé síly Vodorovné síly
kolejí na Poznámka
konstrukci odkazy ČSN EN 1991-2 6.3.2/6.3.3 6.3.3 6.3.4 6.5.3 6.5.1 6.5.2
počet Sesta- roz- Od-
Zatí- LM 71(1) Neza-
 zatíže- va jezd, stře- boční
1 2 žená SW/0 (1), (2) SW/2(1),(3) tížený
3 ných zatíže- brz- divá ráz(1)
(8) kolej HSLM(6),(7) vlak
kolejí ní dění(1) síla(1)
max. svislá 1 s max.
1 gr11 T1 1 1 (5) 0,5 (5) 0,5 (5)
podélnou
max. svislá 2 s max.
1 gr 12 T1 1 0,5 (5) 1 (5) 1 (5)
příčnou
1 gr 13 T1 1 (4) 1 0,5 (5) 0,5 (5) max. podélná
1 gr 14 T1 1 (4) 0,5 (5) 1 1 max. boční
boční stabilita s
1 gr 15 T1 1 1 (5) 1 (5) “nezatíženým
vlakem”
SW/2 s max. podél-
1 gr 16 T1 1 1 (5) 0,5 (5) 0,5 (5)
nou
SW/2 s max. příč-
1 gr 17 T1 1 0,5 (5) 1 (5) 1 (5)
nou
T1 1 1 (5) 0,5 (5) 0,5 (5) max. svislá 1 s max.
2 gr 21
T2 1 1 (5) 0,5 (5) 0,5 (5) podélnou
T1 1 0,5 (5) 1 (5) 1 (5) max. svislá 2 s max.
2 gr 22
T2 1 0,5 (5) 1 (5) 1 (5) příčnou
T1 1 (4) 1 0,5 (5) 0,5 (5)
2 gr 23 max. podélná
T2 1 (4) 1 0,5 (5) 0,5 (5)
T1 1 (4) 0,5 (5) 1 1
2 gr 24 max. boční
T2 1 (4) 0,5 (5) 1 1
T1 1 1 (5) 0,5 (5) 0,5 (5) SW/2 s max. podél-
2 gr 26
T2 1 1 (5) 0,5 (5) 0,5 (5) nou
T1 0,5 (5) 1 (5) 1 (5) SW/2 s max. příč-
2 gr 27 1
T2 1 0,5 (5) 1 (5) 1 (5) nou
0,75 0,75 0,75 přídavný zatěžovací
3 gr 31 Ti 0,75 (5) (5) (5)
případ
Poznámky:
(1)
Všechny odpovídající součinitele (, , f, ...) se musí uvažovat.
(2)
SW/0 se musí uvažovat jen pro spojité trámové konstrukce.
(3)
SW/2 je třeba uvažovat jen pro určené tratě.
(4)
Při příznivém účinku se může součinitel redukovat na 0,5, nemůže být nula.
(5)
V příznivých případech se tyto nedominantní hodnoty musí uvažovat rovné nule.
(6)
HSLM a skutečné vlaky, pokud se požadují podle 6.4.4 a 6.4.6.1.1.
(7)
Pokud se požaduje dynamická analýza podle 6.4.4, viz také 6.4.6.5(3) a 6.4.6.1.2.
(8)
Viz také tabulka A2.3 v EN 1990.
28
1.9 ČSN EN 1998-1

ČSN EN 1998-1 je první částí Eurokódu 8 Navrhování konstrukcí odolných proti zemětře-
sení a obsahuje obecná pravidla, seizmická zatížení a pravidla pro pozemní stavby. Celý Eu-
rokód 8 má 6 částí, z nichž se při navrhování mostů použijí ještě ČSN EN 1998-2 Mosty,
ČSN EN 1998-5 Základy, opěrné a zárubní zdi, případně i ČSN EN 1998-3 Zesilování a re-
konstrukce.
Účinky od přírodní seizmicity se v soustavě českých technických norem uvádějí v ČSN 73 0036
Seismická zatížení staveb, která vyšla v roce 1973 a bude od března 2010 zrušena a nahra-
zena Eurokódem 8. Tím, že Eurokód platí pro všechny země sdružené v CEN, je velmi roz-
sáhlý a jen první část (ČSN EN 1998-1) má téměř 150 stran.
Pro Českou republiku platí mapa seizmických oblastí, která je součástí národní přílohy
k ČSN EN 1991-1 a je uvedena na obr. 7. Zrychlení, uvedená v této mapě pro jednotlivé
okresy, se použijí při rozhodování, zda a jakým způsobem je nutné seizmická zatížení při
návrhu mostu uvažovat. Národní příloha uvádí následující pokyny:
Obr. 7 Mapa seizmických oblastí České republiky
Mapa seizmických oblastí ČR uvádí hodnoty velikosti referenčního špičkového zrychlení

podloží agR.
29
Podle této mapy se uvažuje zrychlení o velikosti:

a) (0,10 až 0,12)g v oblastech Frýdek-Místek, Cheb, Karviná, Ostrava-město;
b) (0,08 až 0,10)g v oblastech Bruntál, Náchod, Nový Jičín, Opava, Sokolov, Tachov;
c) (0,06 až 0,08)g v oblastech Česká Lípa, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou, Jeseník, Li-
berec, Most, Šumperk, Teplice, Trutnov, Ústí nad Labem, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín;
d) (0,04 až 0,06)g v oblastech Břeclav, České Budějovice, Český Krumlov, Děčín, Domaž-
lice, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Kroměříž, Litoměřice, Prachatice, Přerov, Rych-
nov nad Kněžnou, Semily, Třebíč, Ústí nad Orlicí, Znojmo.
Ve sporných případech je třeba konzultovat s odborným geofyzikálním pracovištěm.
Za případy malé seizmicity se v ČR považují takové případy, kdy hodnota součinu agS (= agR IS),
použitého pro výpočet seizmického zatížení, není větší než 0,10g. V těchto případech lze se-
izmicitu řešit zjednodušeně.
Za případy velmi malé seizmicity, kdy není třeba dodržovat ustanovení ČSN EN 1998, se v
ČR považují takové případy, kdy hodnota součinu agS (= agRIS), použitého pro výpočet
seizmického zatížení, není větší než 0,05g.
V oblastech se seizmicitou větší než malou, v nichž je návrhové zrychlení větší než 0,10 g,
se má zatížení stanovit podle ČSN EN 1991-1.
Ve vztazích je g zrychlení tíže zemské, I je součinitel významu stavby a S je součinitel podloží.
Součinitel významu stavby lze pro běžné mosty na území ČR uvažovat hodnotou I = 1; pří-
slušný úřad může hodnotu tohoto součinitele upravit (pro pozemní stavby je I = 0,8 až 1,4.
Součinitel podloží S se podle typu základové půdy může pohybovat v rozmezí S = 1 až 1,4.
Bližší údaje jsou uvedeny v normě.
V oblastech uvedených v a) a b) je třeba uvažovat zatížení seizmicitou podle normy
ČSN EN 1998-1, v okresech c) lze seizmicitu uvažovat podle zjednodušených modelů (kva-
zistatických) uvedených v normě a v okresech d), tj. asi na 50 % území ČR, se seizmicita
nemusí uvažovat vůbec. Ve většině případů konstrukcí stavěných v oblastech malé a velmi
malé seizmicity postačí dodržovat konstrukční pravidla, která tkví zejména v zajištění pro-
storové tuhosti konstrukce.
Podrobná konstrukční pravidla a pokyny pro konstrukce v seizmických oblastech jsou uve-
deny ve všech částech Eurokódu 8. Pravidla týkající se navrhování mostů jsou předmětem
ČSN EN 1998-2 Mosty.
Je třeba mít na paměti, že Eurokódy jsou stále ve stadiu vývoje a jsou trvale opravovány a
doplňovány. Před jejich použitím je nutné si ověřit na webových stránkách ÚNMZ, které
znění normy je platné a jaké byly k normě vydány opravy a změny.
30
Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
2 Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2

Tato kapitola podává výklad jednotlivých ustanovení ČSN EN 1993-2 Navrhování ocelo-
vých konstrukcí – Část 2: Ocelové mosty [13]. Pro usnadnění práce s normou [13] odpoví-
dá číslování jednotlivých odstavců této kapitoly číslování v normě [13]. Tabulky a obrázky
v této kapitole jsou však číslovány v posloupnosti, v závorce je uveden odkaz na číslo tabul-
ky nebo obrázku v příslušné normě.
2.1 Předmět normy
2.1.1 Rozsah platnosti

Norma [13] obsahuje všeobecný základ pro navrhování ocelových mostů a ocelových částí
spřažených ocelobetonových mostů. Obsahuje také ustanovení, která doplňují, upravují ne-
bo nahrazují odpovídající ustanovení, daná v různých částech normy Navrhování ocelových
konstrukcí ČSN EN 1993-1-1 až 1-12. Norma pro ocelové mosty [13] se zabývá únosností,
použitelností a trvanlivostí mostních konstrukcí. Pro provádění ocelových mostních kon-
strukcí se má používat ČSN EN 1090-2 Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí –
Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce [21].
2.1.2 Citované normativní dokumenty

Kromě odkazů uvedených v ČSN EN 1993-1-1 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-1:
Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby [22] se citované normativní dokumenty pro
ocelové mosty doplňují o [5], [6], [8], [12], [14], [19] a [21].
Všechny citované normy jsou součástí uceleného systému pro navrhování mostů, který by se
měl používat od dubna 2010.
2.1.3 Předpoklady
Kromě všeobecných předpokladů uvedených v [1] se navíc používají předpoklady pro výro-
bu a montáž, obsažené v [21].
2.2 Zásady navrhování
2.2.1 Požadavky
Pro ocelové mosty platí stejné zásady jako pro ocelové konstrukce pozemních staveb, uve-
dené v [22]. Ocelové mosty se musí navrhovat na únavu pro dobu návrhové životnosti 100 let.
Pro zajištění trvanlivosti se mají mosty a jejich součásti navrhovat tak, aby se minimalizova-
lo jejich poškození a současně aby byla zajištěna přístupnost ke kontrole a k údržbě. Ome-
zení účinků koroze nebo únavy se mají zajistit vhodným konstrukčním řešením.
31
2.2.2 Zásady navrhování podle mezních stavů

Pro ověření spolehlivosti ocelových mostů se používají mezní stavy únosnosti a použitelnos-
ti obdobně jako u konstrukcí pozemních staveb. Metoda je založena na použití dílčích sou-
činitelů spolehlivosti.
2.2.3 Základní proměnné

Charakteristické hodnoty zatížení Fk pro navrhování mostů se mají stanovit podle příslušné
části ČSN EN 1991. Zatížení mostů dopravou je uvedeno v [8]. Pro kombinace zatížení a
dílčí součinitele spolehlivosti zatížení se použije [19]. Pro ocelové mosty se sestavuje roz-
hodující kombinace zatížení podle výrazu (6.10) z normy [1]. V tabulkách A2.4 v [1] jsou
uvedeny návrhové hodnoty zatížení pro tři různé mezní stavy EQU, STR, GEO (viz čl. 6.4.1
v [1]). Pro nosnou konstrukci ocelových mostů se používá stav EQU a STR. Stav EQU se
používá pro ztrátu statické rovnováhy konstrukce jako celku uvažované jako tuhé těleso
(nadzvednutí z ložisek, překlopení apod.). Stav STR se používá pro vnitřní poruchu nebo
nadměrné deformace konstrukce nebo nosných prvků, kde rozhoduje pevnost konstrukčních
materiálů. V tabulkách A2.4 v [1] jsou uvedeny hodnoty součinitelů zatížení F pro stálá a
proměnná zatížení. Číselné hodnoty součinitelů  (definovaných v čl. 4.1.3 v [1]) jsou uve-
deny v tabulkách A2.1 až A2.3 v [19].
Dílčí součinitele spolehlivosti materiálu M jsou definovány v kapitole 6 normy [13] a budou
uvedeny v kap. 2.6.
2.3 Materiály
2.3.1 Všeobecně
Jmenovité hodnoty materiálových vlastností, které lze ve výpočtech považovat za charakteris-
tické hodnoty, lze brát z tab. 3.1 z [22]. Připomíná se však platnost norem ČSN EN 10025-1 až
6, podle kterých pro některé tloušťky materiálu jsou hodnoty meze kluzu a pevnosti nižší,
než podle tab. 3.1. Pro významné mosty se proto doporučuje mírně konzervativní přístup
podle norem ČSN EN 10025-1 až 6.
2.3.2 Konstrukční ocel

Chemické složení a mechanické vlastnosti ocelí jsou obsaženy v normách ČSN EN 10025-1
až 6 Výrobky válcované za tepla – Technické dodací podmínky:
ČSN EN 10025-1 Všeobecné technické dodací podmínky;
ČSN EN 10025-2 Technické dodací podmínky pro nelegované konstrukční oceli;
ČSN EN 10025-3 Technické dodací podmínky pro normalizačně žíhané/normalizačně válco-
vané jemnozrnné konstrukční oceli;
ČSN EN 10025-4 Technické dodací podmínky pro termomechanicky válcované jemnozrnné
konstrukční oceli;
32
ČSN EN 10025-5 Technické dodací podmínky pro konstrukční oceli se zvýšenou odolností
proti atmosférické korozi;
ČSN EN 10025-6 Technické dodací podmínky pro oceli s vyšší mezí kluzu po zušlechťování.
Jmenovité hodnoty meze kluzu fy = Reh a pevnosti v tahu fu = Rm se berou z příslušné části
normy ČSN EN 10025. Nelegované konstrukční oceli podle ČSN EN 10025-2 se dodávají v
jakostních stupních JR, J0 a J2. Jemnozrnné konstrukční oceli podle ČSN EN 10025-3 a
ČSN EN 10025-4 se dodávají ve stupních N, resp. M, kdy hodnota nárazové práce je ga-
rantována do -20 ºC, a ve stupních NL, resp. ML, kdy hodnota nárazové práce je garanto-
vána do -50 ºC. Konstrukční oceli se zvýšenou odolností proti atmosférické korozi podle
ČSN EN 10025-5 jsou dodávány v jakostních stupních J0, J2 a K2; u oceli S355 lze volit ze
dvou tříd W a WP, které se liší zejména obsahem uhlíku a fosforu. Oceli s vyšší mezí klu-
zu (klasifikují se jako legované ušlechtilé oceli) podle ČSN EN 10025-6 se dodávají ve
značkách S460 až S960, a to se zaručenými hodnotami nárazové práce do -20 ºC, do -40 ºC
(s označením L) nebo do -60 ºC (s označením L1). Pro všechny oceli závisí mez kluzu a pev-
nosti na tloušťce materiálu. Se zvětšující se tloušťkou hodnoty klesají.
Materiál tažených prvků ocelových mostů musí mít požadovanou lomovou houževnatost,
aby se zabránilo křehkému lomu během životnosti konstrukce. Lomová houževnatost se po-
suzuje podle tab. 2.1 [26]. V této tabulce jsou uvedeny maximální přípustné tloušťky materiálu
v závislosti na třídě oceli, jakostním stupni, nejnižší provozní teplotě TEd a na napětí Ed.
Nejnižší provozní teplotu TEd pro ocelové mosty lze uvažovat -35 ºC, pro ocelové části
spřažených ocelobetonových mostů -25 ºC. Napětí Ed je napětí odpovídající referenční
teplotě TEd a vypočte se pro kombinaci zatížení podle vzorce (2.1), uvedeného v [26] s
hodnotami součinitelů 1 = 0,6 a 2 = 0,5 (v souladu s tab. A2.1 až A2.3 v [1]). Žádná
další kontrola odolnosti konstrukce proti křehkému lomu není nutná, jestliže jsou při nej-
nižší provozní teplotě splněny podmínky, uvedené v [26].
Pro tlačené konstrukční prvky mostů se doporučuje se použít [26], tabulku 2.1,
pro Ed = 0,25 fy(t).
Tolerance rozměrů a hmotnosti válcovaných ocelových průřezů, konstrukčních dutých prů-
řezů a plechů mají být v souladu s příslušnou normou hutního výrobku. Pro svařované kon-
strukční části se mají uplatnit tolerance stanovené v [21]. Pro analýzu a pro návrh konstruk-
ce se mají použít jmenovité hodnoty rozměrů.
Fyzikální veličiny konstrukčních ocelí se pro výpočet mají brát následovně:
 modul pružnosti v tahu a tlaku E = 210 000 MPa
 modul pružnosti ve smyku G = 81 000 MPa
 součinitel příčné deformace  = 0,3
 součinitel délkové tepelné roztažnosti  = 12 · 10-6 ºC
2.3.3 Spojovací prostředky

Šrouby, matice a podložky mají být v souladu s normami citovanými v [24], čl. 1.2.4.
Jmenovité hodnoty meze kluzu fyb a meze pevnosti v tahu fub jsou uvedeny v tab. 12. Ve vý-
počtech se mají uvažovat jako charakteristické hodnoty.
33
Tab. 12 Jmenovité hodnoty meze kluzu fyb a meze pevnosti v tahu fub pro šrouby [Tab. 3.3 [13]]
Pevnostní třída šroubu 4.6 5.6 6.8 8.8 10.9
fyb (MPa) 240 300 480 640 900
fub (MPa) 400 500 600 800 1 000
Vysokopevnostní konstrukční šrouby pevnostních tříd 8.8 a 10.9, které jsou v souladu s
normami citovanými v [24], čl. 1.2.4, lze použít jako předpjaté šrouby, u nichž je kontrolo-
vané utažení provedeno v souladu s normami citovanými v [24], pro skupinu 7.
Materiálové vlastnosti, rozměry a tolerance ocelových nýtů mají být v souladu s normami
citovanými v [24], pro skupinu 6.
Pro kotevní šrouby lze použít pevnostní třídy oceli v souladu s příslušnými normami citova-
nými v [24], čl. 1.2.1 a 1.2.4. Jmenovitá mez kluzu kotevních šroubů nemá být vyšší než
640 N/mm2.
Všechny přídavné materiály pro svařování mají být v souladu s citovanými normami v [24],
čl. 1.2.5. Dosažené vlastnosti svarového kovu nemají být nižší než odpovídající hodnoty,
předepsané pro pevnostní třídu svařované oceli. V úvahu se má vzít mez kluzu, mez pevnos-
ti, tažnost a nejmenší hodnota nárazové práce při Charpyho zkoušce s V-vrubem.
2.3.4 Lana a jiné tažené prvky

Pro lana a jiné tažené prvky platí [27].
2.3.5 Ložiska
Ložiska mají být v souladu s ČSN EN 1337.
2.3.6 Jiné součásti mostu

Mostní závěry, zábradlí, svodidla a jiné pomocné prvky mají být v souladu s příslušnými
technickými specifikacemi.
Skladba vozovkového souvrství, použité výrobky a způsoby jejich aplikace mají vyhovovat
příslušným technickým specifikacím.
2.4 Trvanlivost
Základní požadavky na trvanlivost jsou uvedeny v [1]. Části náchylné na korozi, mechanic-
ké opotřebení nebo na únavu mají být navrženy tak, aby jejich kontrola, údržba, oprava nebo
výměna mohla být dobře možná v průběhu životnosti konstrukce a aby byl zajištěn přístup
pro jejich kontrolu a údržbu za provozu.
Pro konstrukční prvky, které není možné kontrolovat, se má provést posouzení na únavu
podle [25]; z důvodu nekontrolovatelné koroze se má uplatnit přídavek tloušťky ocelových
prvků. Zvláštní pozornost se má věnovat zajištění vodotěsnosti dutých průřezů.
34
Požadovaná únavová životnost konstrukce a jejích částí se má dosáhnout návrhem detailů

na únavu podle [25], vhodným konstrukčním řešením, vhodnou volbou materiálu v souladu
s kapitolou 2.3 a odpovídající výrobou ve shodě s [21].
Konstrukční části, které není možné navrhovat s dostatečnou spolehlivostí pro dosažení cel-
kové návrhové životnosti mostu, mají být vyměnitelné. To mohou být ložiska, mostní závě-
ry, lana, závěsy, zábradlí, svodidla, prvky pro odvodnění a osvětlení, protihlukové stěny, zá-
brany proti větru, vrstvy vozovky apod.
2.5 Analýza konstrukce
2.5.1 Modelování konstrukce pro analýzu

Analýza musí být založena na výpočtovém modelu konstrukce, který je vhodný pro přísluš-
ný mezní stav. Výpočtový model a základní předpoklady výpočtu mají s potřebnou přesností
vystihovat chování konstrukce v příslušném mezním stavu a předpokládané chování průře-
zů, spojů a ložisek. Výpočetní modely pro části mostů se volí podle [22]. Pro navrhování
stěnových částí viz též [23], pro navrhování lan viz též [27].
Ve výpočtovém modelu se mají rozlišovat tři následující modely spojů:
 kloubový spoj, u kterého lze předpokládat, že nepřenáší ohybové momenty;
 tuhý spoj, u kterého lze v analýze předpokládat, že jeho tuhost a únosnost zajišťuje plnou
spojitost prvků;
 polotuhý spoj, jehož chování je potřebné uvážit v analýze.
Požadavky na různé typy spojů jsou uvedeny v [24]. Pro mosty se typ spoje má volit tak,
aby mohla být dosažena jeho požadovaná únavová životnost. Tuhé spoje odpovídající kate-
goriím detailů podle [25] jsou vhodné pro spoje mostních prvků, kromě ložisek, kloubových
přípojů nebo lan.
Deformační charakteristiky podpěr se mají uvážit, když jsou významné. Tuhosti podpor se
mohou určit podle deformačních charakteristik ložisek, pilířů a základů.
2.5.2 Globální analýza

Vnitřní síly obecně mohou být určeny pomocí:
 analýzy prvého řádu s použitím počáteční geometrie konstrukce, nebo
 analýzy druhého řádu s uvážením vlivu deformace konstrukce.
Účinky přetvořené geometrie (účinky druhého řádu) se mají uvažovat, jestliže jejich vliv na
zvýšení účinků zatížení je významný, nebo když významně mění chování konstrukce.
35
Mosty a části mostů se mohou posuzovat podle teorie prvního řádu, jestliže je ve všech prů-
řezech splněna podmínka při pružnostní analýze:
Fcr
 cr   10
FEd
kde cr je součinitel, vyjadřující zvýšení návrhového zatížení při dosažení celkové nesta-
bility deformované konstrukce v pružném stavu;
FEd návrhové zatížení konstrukce;
Fcr kritické zatížení pro vybočení při globální nestabilitě, vypočtené pro původní
tuhosti v pružném stavu.
Účinky smykového ochabnutí a lokální boulení výztuh se mají uvažovat, jestliže významně
ovlivňují globální analýzu.
Deformace spojovacích prostředků, spřahovacích trnů nebo kotevních šroubů se mají v glo-
bální analýze uvažovat podle potřeby, jestliže jsou jejich účinky významné.
Při ověřování stability konstrukční soustavy se má uvažovat vliv deformací konstrukce za-
vedením imperfekcí a účinků druhého řádu. Podle typu konstrukční soustavy a globální ana-
lýzy se účinky druhého řádu a imperfekce mají stanovit jednou z následujících metod:
a) obojí pomocí globální analýzy;
b) částečně pomocí globální analýzy a částečně pomocí individuálního posouzení prvků
podle kap. 2.6.3;
c) pro základní případy pomocí individuálního posouzení ekvivalentních prvků podle
kap. 2.6.3, s použitím vhodných vzpěrných délek, stanovených podle tvaru globálního
vybočení konstrukce.
Účinky druhého řádu se mají vypočítat pomocí analýzy, vhodné pro danou konstrukci (včet-
ně přírůstkové nebo jiné iterační metody). Pro konstrukční soustavy, u kterých převládá pr-
vý tvar vybočení konstrukce s posuvnými styčníky, musí se použít pružnostní analýza prv-
ního řádu, ve které se příslušné účinky zatížení (například ohybové momenty) zvětší pomocí
vhodných součinitelů.
Jestliže chování mostu nebo jeho konstrukčních částí je ovlivněné prvním tvarem vybočení
(jeden stupeň volnosti), mohou se momenty s účinky druhého řádu MII vypočítat z ohybo-
vých momentů prvního řádu MI ze vztahu
1
M II  M I
1
1
 cr
kde cr > 3,0.

V souladu s předcházejícím se stabilita jednotlivých prvků má posoudit následovně:
a) jestliže účinky druhého řádu jednotlivých prvků a příslušné imperfekce prvků byly zcela
zahrnuty do globální analýzy konstrukce, není individuální posouzení stability těchto
prvků potřebné;
36
b) jestliže účinky druhého řádu jednotlivých prvků nebo určité imperfekce prvků (například
imperfekce při rovinném vzpěru nebo při klopení) nebyly zcela zahrnuty do globální analý-
zy, má se provést individuální posouzení stability prvků pro účinky nezahrnuté do globál-
ní analýzy. Při tomto ověření se mají uvažovat koncové momenty a síly z globální analý-
zy konstrukce, zahrnující významné globální účinky druhého řádu a globální imperfekce,
určené pro vzpěrné délky rovné systémovým délkám.
Jestliže stabilita konstrukční soustavy je kontrolována pomocí vzpěrné únosnosti prutů, ve-
likost vzpěrných délek se má stanovit podle tvaru globálního vybočení konstrukční soustavy
se započtením vlivu tuhosti prvků a spojů, podle přítomnosti plastických kloubů a rozdělení
tlakových sil od návrhových zatížení. V takovém případě se vnitřní síly použité pro kontrolu
únosnosti vypočítají podle teorie prvního řádu bez uvažování imperfekcí.
2.5.3 Imperfekce
Do analýzy konstrukce se mají zahrnovat vhodné rezervy, které pokrývají účinky imperfek-
cí, včetně zbytkových pnutí a geometrických imperfekcí, jako jsou odchylky os svislosti,
přímosti, rovinnosti a různé malé excentricity ve spojích nezatížené konstrukce. Hodnoty
ekvivalentních geometrických imperfekcí mají vyjadřovat možné účinky všech typů imper-
fekcí, pokud jejich účinky nejsou přímo zahrnuty ve vztazích pro výpočet pevnosti prvků.
Mají se uvažovat globální imperfekce konstrukční soustavy a výztužného systému a lokální
imperfekce jednotlivých prvků.
Pro globální analýzu prutových konstrukcí se má tvar globálních a lokálních imperfekcí
určit podle způsobu vybočení konstrukce v pružném stavu v uvažované rovině vybočení.
Symetrický a asymetrický tvar vybočení v rovině a z roviny, včetně prostorového vybočení,
se má uvažovat pro nejnepříznivější směr a způsob. Pro konstrukce citlivé na vybočení se
má účinek imperfekce v analýze vyjádřit pomocí ekvivalentní imperfekce ve tvaru počáteč-
ního naklonění konstrukce a imperfekce ve tvaru prohnutí jednotlivých prvků. Imperfekce
ve tvaru počátečního naklonění lze stanovit podle [22], čl. 5.3.2(3), písm. a). Imperfekce ve
tvaru počátečního prohnutí prvku pro rovinný vzpěr e0/L, kde L je délka prvku, se určují
podle tab. 13.
Tab. 13 Návrhové hodnoty imperfekcí ve tvaru počátečního prohnutí e0/L [Tab. 5.1 [22]]
Křivka vzpěrné pevnosti pružnostní analýza plasticitní analýza

[Tab. 6.1 [13] e0/L
a0 1/350 1/300
a 1/300 1/250
b 1/250 1/200
c 1/200 1/150
d 1/150 1/100
Pro obloukové mosty lze stanovit imperfekce pro příslušné tvary vybočení podle přílohy D
v [22].
37
Účinky imperfekcí ve tvaru naklonění a prohnutí je možné nahradit soustavou náhradních

vodorovných sil podle [22], čl. 5.3.2(7). Tyto počáteční imperfekce ve tvaru naklonění se
mají použít ve všech příslušných vodorovných směrech, současně se však uvažují pouze v
jednom směru.
Pro analýzu výztužného systému při požadavku na zajištění příčné stability po délce nos-
níků nebo tlačených prvků se účinky imperfekce mají vyjádřit pomocí ekvivalentní imper-
fekce vyztužovaných prvků ve tvaru počátečního prohnutí
e0 = mL/500
kde L je rozpětí výztužného systému;
 1
 m  0,5 1  
 m
m počet vyztužovaných prutů.

Účinky imperfekce ve tvaru počátečního prohnutí vyztužovaných prvků ve výztužném sys-
tému je možné výhodně nahradit ekvivalentní stabilizující silou podle obr. 8.
1 výztužný systém
e0 imperfekce
qd ekvivalentní síla na jednotku délky
Obr. 8 Ekvivalentní stabilizující síla [Obr. 5.6 [22]]
38
e0   q
qd   N Ed 8
L2
kde e0 je imperfekce;
qd ekvivalentní síla na jednotku délky;
q průhyb výztužného systému v rovině od zatížení q a všech vnějších zatížení.
NEd = MEd/h
kde MEd je maximální moment na nosníku;
h celková výška nosníku.
V bodech spojení nosníků nebo tlačených prvků se má prokázat, že výztužný systém je
schopen zachytit místní síly αmNEd/100 působící na všechny nosníky nebo tlačené prvky
spojené v tomto bodě a přenést tyto síly do přilehlých bodů, ve kterých je nosník nebo tlače-
ný prvek vyztužen, viz obr. 9. Pro posouzení na místní síly se mají uvažovat všechna vnější
zatížení působící na výztužný systém, ale síly vypočtené z imperfekce je možné vynechat.
NEd
 N Ed
2 NEd
2
 = m 0 : 0 = 1/200

2NEd = m NEd/100
1 styk
 N Ed 2 výztužný systém
NEd
Obr. 9 Místní síly ve stycích tlačených prvků [Obr. 5.7 [22]]
Účinky imperfekce prutů jsou začleněny ve vztazích pro výpočet vzpěrné únosnosti podle
kap. 2.6.3. Při hodnocení stability prvků analýzou druhého řádu se mají uvažovat imperfekce
e0,d tlačených prvků podle [22] čl. 5.3.4(2). Pro analýzu druhého řádu s uvážením klopení ohý-
baných nosníků se má počítat s imperfekcí o velikosti ke0,d, kde e0,d je počáteční ekvivalentní
prohnutí uvažovaného profilu vůči jeho ose minimální tuhosti. Hodnota součinitele k = 0,5.
39
2.5.4 Metody analýzy s uvážením nelinearity materiálu

Pro určení vnitřních sil se má použít pružnostní analýza pro všechny trvalé i dočasné návr-
hové situace.
Pružnostní globální analýza má být založena na předpokladu, že závislost napětí – poměrné
přetvoření materiálu je lineární při libovolné velikosti napětí. Vnitřní síly je možné vypočítat
pružnostní globální analýzou, i když se počítá s plastickou únosností průřezů. Pružnostní
globální analýzu je rovněž možné použít pro průřezy, jejichž únosnost je omezena lokálním
boulením.
Jsou-li všechny průřezy třídy 1, je možné při hodnocení mezních stavů únosnosti zanedbat
účinky teplotních rozdílů, smršťování a sedání.
2.5.5 Klasifikace průřezů

Funkce klasifikace průřezů je v určení rozsahu únosnosti a rotační kapacity průřezů, které
omezují jejich únosnost při lokálním boulení.
Definují se 4 třídy průřezů, třídy 1, 2, 3 a 4, stejně jako v [22], čl. 5.5.2. Klasifikace průřezu
závisí na poměru šířky a tloušťky tlačených částí průřezu. Jednotlivé tlačené části průřezu
(např. stojina nebo pásnice) mohou být obecně v různých třídách. Průřez se klasifikuje podle
nejvyšší (nejnepříznivější) třídy jeho tlačených částí. U třídy průřezu 4 se může použít účinná
šířka a vytvořit potřebný přídavek pro redukci poklesu únosnosti v důsledku lokálního boulení,
viz [23], 5.2.2. Mezní rozměry tlačených částí třídy 1, 2 a 3 je možné získat z [22], tab. 5.2.
Část průřezu, která nesplňuje požadavky pro třídu 3, se má klasifikovat jako třída 4. Mezní
rozměry pro třídu 3 se používají i pro ověření návrhové vzpěrné únosnosti podle kap. 2.6.3.
2.6 Mezní stavy únosnosti
2.6.1 Všeobecně
Dílčí součinitel spolehlivosti materiálu M, definovaný v [22], čl. 2.4.3, se musí pro různé
charakteristické hodnoty únosnosti ocelových mostů uvažovat podle tab. 14.
Tab. 14 Dílčí součinitele materiálu [Tab. 6.1 [13]]
a) Únosnost prutů a průřezů
únosnost průřezů při nadměrném zplastizování, včetně lokálního boulení M0 = 1,00
únosnost průřezů při posuzování stability prutů M1 = 1,10
únosnost průřezů při porušení oslabeného průřezu v tahu M2 = 1,25
b) Únosnost spojů
únosnost šroubů
únosnost nýtů
únosnost čepů M2 = 1,25
únosnost svarů
únosnost deskových ložisek
40
odolné proti prokluzu:

v mezním stavu únosnosti (kategorie C) M3 = 1,25
v mezním stavu použitelnosti M3,ser = 1,10
únosnost v otlačení injektovaného šroubu M4 = 1,10
únosnost spojů u příhradových nosníků z dutých průřezů M5 = 1,10
únosnost čepů v mezním stavu použitelnosti M6,ser = 1,00
předpjaté vysokopevnostní šrouby M7 = 1,10
2.6.2 Únosnost průřezů

2.6.2.1 Všeobecně
Návrhová hodnota účinku zatížení ve všech částech průřezu nesmí překročit odpovídající
návrhovou únosnost. Jestliže několik účinků zatížení působí současně, nesmí jejich kombi-
novaný účinek překročit únosnost při této kombinaci.
Účinky smykového ochabnutí a účinky lokálního boulení se mají vyjádřit pomocí účinné
šířky podle [23]. Účinky smykového boulení se rovněž mají uvažovat podle [23].
Návrhové hodnoty únosnosti se mají určovat v závislosti na klasifikaci průřezu. Pružnostní
ověření může být pro všechny třídy průřezu provedeno stanovením pružné únosnosti za
předpokladu, že při ověření průřezu třídy 4 se počítá s vlastnostmi účinného průřezu.
Při pružnostním ověření může být v rozhodujícím bodě průřezu splněna následující pod-
mínka
2 2 2
  x,Ed    z,Ed    x,Ed    z,Ed    
        3 Ed  1
 f y /  M0   f y /  M0   f y /  M0   f y /  M0   f y /  M0 
        
kde x,Ed je návrhová hodnota podélného normálového napětí v uvažovaném bodě;
z,Ed návrhová hodnota příčného normálového napětí v uvažovaném bodě;
Ed návrhová hodnota smykového napětí v uvažovaném bodě.
Ověření podle tohoto vztahu může být konzervativní, protože nepočítá s částečným plastic-
kým rozdělením napětí, dovoleným v pružnostním návrhu. Proto se má použít pouze tehdy,
když nemůže být použita interakce založená na únosnostech NRd, MRd a VRd (viz dále).
Pro průřezy třídy 1, 2 nebo 3, namáhané kombinací vnitřních sil NEd, My,Ed a Mz,Ed , je možné
použít konzervativní lineární sumaci složek využití průřezu pro jednotlivé vnitřní síly po-
mocí vztahu
N Ed M y,Ed M z,Ed
  1
N Rd M y,Rd M z,Rd
kde NRd, My,Rd a Mz,Rd jsou návrhové hodnoty únosnosti, určené v závislosti na klasifikaci
průřezu, včetně jejich redukce v důsledku účinků smyku.
41
Jestliže všechny tlačené části průřezu jsou alespoň třídy 2, lze uvažovat, že průřez je schop-
ný rozvinout plnou plastickou únosnost za ohybu. Jestliže všechny tlačené části průřezu jsou
třídy 3, má se jeho únosnost stanovit pro pružné rozdělení napětí po průřezu. Tlaková napětí
v nejvíce namáhaných vláknech mají být omezena hodnotou meze kluzu. Jestliže první
plastifikace nastane na tažené straně průřezu, je možné při určení únosnosti průřezů třídy 3
využít částečnou plastickou rezervu tažené oblasti.
2.6.2.2 Vlastnosti průřezu

Vlastnosti neoslabeného i oslabeného průřezu se uvažují stejně jako v [22].
Účinky smykového ochabnutí a výpočet účinných šířek je uveden v [23].
Jestliže průřezy se stojinou třídy 3 a s pásnicemi třídy 1 nebo 2 se klasifikují jako účinné prů-
řezy třídy 2 (viz čl. 6.2.2.4 v [22]), potom se má účinný průřez vytvořit v souladu s obr. 10.
1 tlak
2 tah
3 plastická neutrální osa
4 zanedbaná část stojiny
Obr. 10 Stojina účinného průřezu třídy 2 [Obr. 6.3 [22]]
Účinné vlastnosti průřezů třídy 4 se uvažují stejně jako v [22], čl. 6.2.2.5, tzn. s uvažováním
účinných šířek tlačených částí průřezu. Účinky lokálního boulení pro průřezy třídy 4 se do-
poručuje uvažovat podle kap. 4 v [23].
2.6.2.3 Tah
Návrhová hodnota tahové síly NEd musí v každém průřezu splňovat podmínku:
N Ed
 1, 0
N t,Rd
42
Pro průřezy s dírami se návrhová únosnost v tahu Nt,Rd má stanovit jako menší z hodnot:
1. návrhová plastická únosnost neoslabeného průřezu
A fy
N pl,Rd 
 M0
2. návrhová únosnost průřezu oslabeného dírami pro spojovací prostředky

0,9Anet f u
N u,Rd 
 M2
U spojů kategorie C, viz [24], 3.4.2(1), (jedná se o třecí spoje s vysokopevnostními šrouby
tříd 8.8 a 10.9, kdy nemůže dojít k prokluzu v mezním stavu únosnosti) se má návrhová
únosnost v tahu Nt,Rd pro průřezy oslabené dírami pro spojovací prostředky uvažovat jako
hodnota Nnet,Rd, která se stanoví z výrazu
Anet f y
N net,Rd 
 M0
Pro úhelníky připojené jedním ramenem se návrhová únosnost v tahu stanoví podle [24], 3.6.3.
Obdobně se má postupovat u jiných typů průřezů s nepřipojenými odstávajícími částmi.
2.6.2.4 Tlak
Návrhová hodnota tlakové síly NEd musí v každém průřezu splňovat podmínku:
N Ed
 1, 0
N c,Rd
Návrhová únosnost průřezů v rovnoměrném tlaku Nc,Rd se má stanovit následovně:

a) pro průřezy třídy 1, 2 nebo 3
A fy
Nc,Rd 
 M0
b) pro průřezy třídy 4 (s lokálním boulením)

Aeff f y
N c,Rd 
 M0
Vyplněné díry pro spojovací prostředky se v tlačených prutech nemusí uvažovat. U nesyme-
trických průřezů třídy 4 se má uvažovat přídavný moment MEd, plynoucí z posunu těžišťové
osy účinného průřezu.
43
2.6.2.5 Ohybový moment

Návrhová hodnota ohybového momentu MEd musí v každém průřezu splňovat podmínku:
M Ed
 1, 0
M c,Rd
kde Mc,Rd se určí s uvážením děr pro spojovací prostředky.

Návrhová únosnost v ohybu k hlavní ose největší tuhosti se má stanovit následovně:
a) pro průřezy třídy 1 nebo 2
Wpl f y
M c,Rd 
 M0
b) pro průřezy třídy 3

Wel,min f y
M c,Rd 
 M0
c) pro průřezy třídy 4 (s lokálním boulením)

Weff,min f y
M c,Rd 
 M0
Díry pro spojovací prostředky v tažené pásnici, resp. v tažené části stojiny, je možné zane-
dbat, jestliže je splněna podmínka (6.16) v [22]. Vyplněné díry pro spojovací prostředky je
možné v tlačené oblasti průřezu zanedbat.
2.6.2.6 Smyk
Návrhová hodnota smykové síly VEd musí v každé části průřezu splňovat podmínku:
VEd
 1, 0
Vc,Rd
kde Vc,Rd je návrhová únosnost ve smyku.

V plasticitním návrhu se Vc,Rd uvažuje jako návrhová plastická únosnost ve smyku Vpl,Rd
podle vztahu:
Vpl,Rd 

Av f y / 3 
 M0
kde Av je smyková plocha.
44
V pružnostním návrhu se Vc,Rd uvažuje jako návrhová pružná únosnost ve smyku, která
se může v rozhodujícím bodě průřezu ověřit podle vztahu (pokud se neposuzuje boulení
podle [23]):
 Ed
 1, 0
fy  3  M0 
kde Ed lze určit ze vztahu
VEd S
 Ed 
It
kde VEd je návrhová hodnota smykové síly;

S statický moment v místě posuzovaného bodu k těžišťové ose průřezu;
I moment setrvačnosti průřezu k těžišťové ose;
t tloušťka v posuzovaném bodě.
Toto ověření je konzervativní, protože nepočítá s částečným plastickým smykovým rozděle-
ním napětí, dovoleným v pružnostním návrhu.
Pro I a H průřezy se smykové napětí ve stojině může stanovit z výrazu
VEd
 Ed  jestliže Af/Aw  0,6
Aw
kde Af je plocha jedné pásnice;

Aw plocha stojiny: Aw = hw tw.
Dále se má podle [23], kap. 5, posoudit smyková únosnost stojiny bez mezilehlých výztuh
při boulení, jestliže je:
hw 
 72
tw 
Pro stanovení , viz [23], kap. 5, konzervativně je možné uvažovat  = 1,00.

Díry pro spojovací prostředky není nutné při posuzování smyku uvažovat.
2.6.2.7 Kroucení
Pro pruty namáhané kroucením se mají uvažovat účinky kroucení a distorze. Účinky příč-
né tuhosti průřezu anebo diafragmat vložených kvůli zmenšení distorzních deformací se
mohou uvážit zavedením vhodného pružného modelu, který je namáhán kombinací účinků
ohybu, kroucení a distorze. Účinky distorze prvků je možné zanedbat, jestliže v důsledku
příčné ohybové tuhosti průřezu, popř. účinku diafragmat, nejsou větší než 10 % účinků
ohybu. Diafragmata se mají navrhnout s uvážením zatížení, plynoucích z roznášecího
účinku diafragmat.
Pro pruty namáhané kroucením, u kterých je možné zanedbat jejich distorzní deformace, má
návrhová hodnota krouticího momentu TEd ve všech průřezech splňovat podmínku
45
TEd
 1, 0
TRd
kde TRd je návrhová únosnost průřezu v kroucení.

Celkový krouticí moment TEd se ve všech průřezech má uvažovat jako součet dvou vnitřních
účinků
TEd = Tt,Ed + Tw,Ed
kde Tt,Ed je moment prostého kroucení (St. Venant);
Tw,Ed moment vázaného kroucení.
Hodnoty Tt,Ed a Tw,Ed se ve všech průřezech mohou stanovit pomocí pružnostní analýzy s uvá-
žením průřezových vlastností prutu, podmínek podepření prutu na jeho koncích a rozdělení
zatížení po délce prutu.
Mají se uvažovat následující napětí, vyvolaná kroucením:
 smykové napětí t,Ed od momentu prostého kroucení Tt,Ed;
 normálové napětí w,Ed od bimomentu BEd a
 smykové napětí w,Ed od momentu vázaného kroucení Tw,Ed.
Pro pružnostní ověření se může použít podmínka, uvedená v kap. 2.6.2.1.
Pro stanovení plastického momentu únosnosti průřezu při působení ohybu a kroucení se
pouze bimoment BEd má určit z pružnostní analýzy.
Pro zjednodušení je možné u prutů uzavřeného průřezu zanedbat účinky vázaného kroucení a u
prutů otevřeného průřezu (jako jsou I a H průřezy) je možné zanedbat účinky prostého kroucení.
Pro výpočet únosnosti TRd uzavřených dutých průřezů se má uvažovat návrhová pevnost
jednotlivých částí průřezu ve smyku podle [23].
Při kombinaci smykové síly a krouticího momentu se má plastická únosnost ve smyku redu-
kovat vzhledem k účinkům kroucení podle [22], čl. 6.2.7(9).
2.6.2.8 Interakce vnitřních sil

Interakce ohybu a smyku, ohybu a osové síly, ohybu, smyku a osové síly se provede podle
[22], čl. 6.2.8 až 6.2.10.
2.6.3 Vzpěrná únosnost prutů

2.6.3.1 Tlačené pruty stálého průřezu
Tlačený prut se má posuzovat na vzpěr podle podmínky
N Ed
 1, 0
N b,Rd
kde NEd je návrhová hodnota tlakové síly;

Nb,Rd návrhová vzpěrná únosnost tlačeného prutu.
46
Návrhová vzpěrná únosnost tlačeného prutu se má určit z výrazu

 A fy
N b,Rd  pro průřezy třídy 1, 2 a 3
 M1
 Aeff f y
N b,Rd  pro průřezy třídy 4
 M1
kde  je součinitel vzpěrnosti pro příslušný způsob vybočení.
Při stanovení A a Aeff není nutné uvažovat díry pro spojovací prostředky na koncích sloupů.
U prutů s nesymetrickým průřezem třídy 4 se má uvažovat přídavný moment MEd v dů-
sledku excentricity těžišťové osy účinného průřezu a respektovat interakci tlaku a ohybu.
Hodnota součinitele vzpěrnosti  se určí pro odpovídající poměrnou štíhlost  z příslušné

křivky vzpěrné pevnosti z výrazu
1
 ale   1,0
2
  2  
 
kde   0,5 1     0,2   
2
 
Af y
 pro průřezy třídy 1, 2 a 3
N cr
Aeff f y
 pro průřezy třídy 4
N cr
kde  je součinitel imperfekce;

Ncr pružná kritická síla pro příslušný způsob vybočení, určená pro vlastnosti plného
průřezu.
Součinitel imperfekce  pro jednotlivé křivky vzpěrné pevnosti se má stanovit podle tab. 15 a 16.
Tab. 15 Součinitele imperfekce pro křivky vzpěrné pevnosti [Tab. 6.1 [22]]
Křivka vzpěrné pevnosti a0 a b c d
Součinitel imperfekce  0,13 0,21 0,34 0,49 0,76
Hodnoty součinitele vzpěrnosti  pro příslušnou poměrnou štíhlost  je možné stanovit z

obr. 11.
 N
Při poměrné štíhlosti   0, 2 nebo pro M Ed  0, 04 je možné účinky vzpěru zanedbat a
N cr
posuzovat pouze průřez na prostý tlak.
Štíhlosti pro rovinný a prostorový vzpěr se stanoví podle [22], čl. 6.3.1.3 a 6.3.1.4.
47
Tab. 16 Přiřazení křivek vzpěrné pevnosti k průřezům [Tab. 6.2 [22]]

Křivka vzpěrné
Vybočení pevnosti
Průřez Meze kolmo S235
k ose S275
S460
S355
S420
z y–y a a0
t tf  40 mm
h/b > 1,2

f
z–z b a0
Válcované průřezy
40 mm < tf y–y b a
 100 mm z–z c a
h y y
y–y b a
h/b  1,2
tf  100 mm
z–z c a
y–y d c
z tf > 100 mm
b z–z d c
Svařované průřezy
tf y–y b b
tf tf  40 mm
z–z c c
y y y y
y–y c c
tf > 40 mm
z z z–z d d
válcované
všechny a a0
Duté průřezy
za tepla
tvarované
všechny c c
za studena
z tf
všechny průřezy,
Svařované duté průřezy
kromě níže uve- všechny b b

dených výjimek
h y y
tlusté svary:
tw a > 0,5 tf
všechny c c
b/tf < 30
z b h/tw < 30
U, T a plné průřezy
všechny c c
Úhelníky
všechny b b
48
Součinitel vzpěrnosti 
a) Navrhování ocelových mostů podle ČSN EN 1993-2
Poměrná štíhlost λ
Obr. 11 Křivky vzpěrné pevnosti [Obr. 6.4 [22]]
2.6.3.2 Ohyb prutů stálého průřezu

Příčně nepodepřený nosník, namáhaný na ohyb k hlavní ose větší tuhosti, se má na klopení
posoudit následovně
M Ed
 1, 0
M b,Rd
kde MEd je návrhová hodnota ohybového momentu;

Mb,Rd návrhový moment únosnosti nosníku při klopení.
Nosníky s dostatečným podepřením tlačené pásnice nejsou citlivé na klopení. Rovněž ko-
morové nosníky nejsou citlivé na klopení.
Návrhový moment únosnosti na klopení příčně nepodepřeného nosníku se stanoví z výrazu
fy
M b,Rd   LTWy
 M1
kde LT je součinitel klopení;

Wy je příslušný průřezový modul, který se určí následovně:
Wy = Wpl,y pro průřezy třídy 1 nebo 2;
Wy = Wel,y pro průřezy třídy 3;
Wy = Weff,y pro průřezy třídy 4.
49
Pro určení únosnosti na klopení nosníků po délce proměnného průřezu se může provést ana-
lýza druhého řádu.
Pokud není stanoveno jinak, má se součinitel klopení χLT ohýbaných prutů stálého průřezu
stanovit pro poměrnou štíhlost λLT z výrazu:
1
 LT  ale  LT  1, 0
2
LT  LT   LT
2
 
kde ΦLT  0,5 1   LT  LT  0, 2   LT 
2
 
 LT je součinitel imperfekce při klopení;
Wy f y
 LT 
M cr
Mcr pružný kritický moment při klopení.

Mcr se určí pro plný průřez s uvážením zatěžovacích podmínek, skutečného rozdělení mo-
mentů a příčného podepření.
Hodnoty součinitele imperfekce při klopení LT pro příslušné křivky klopení jsou uvedeny
v tab. 17.
Tab. 17 Doporučené hodnoty součinitelů imperfekce pro křivky klopení [Tab. 6.3 [22]]
Křivka klopení a b c d
Součinitel imperfekce při klopení LT 0,21 0,34 0,49 0,76
Křivky klopení se berou podle tab. 18.
Tab. 18 Doporučené přiřazení křivek klopení k průřezům [Tab. 6.4 [22]]

Průřez Meze Křivka klopení
h/b  2 a
Válcované I průřezy
h/b > 2 b
h/b  2 c
Svařované I průřezy
h/b > 2 d
Jiné průřezy – d
Hodnoty součinitele klopení LT se pro příslušnou poměrnou štíhlost  LT mohou stanovit z
obr. 11.
Účinky klopení se mohou zanedbat, jestliže poměrná štíhlost při klopení  LT  0, 2 nebo
M Ed
 0, 04
M crit
50
Pro ohýbané válcované nebo ekvivalentní svařované průřezy se mohou hodnoty LT stanovit
také podle [22], čl. 6.3.2.3.
Součinitel klopení je možné redukovat v závislosti na rozdělení momentu v úseku mezi
příčným podepřením prutu podle [22], čl. 6.3.2.3(2).
2.6.3.3 Ohyb a osový tlak prutů stálého průřezu

Pokud se nepoužije analýza druhého řádu s imperfekcemi, má se stabilita prutů stálého prů-
řezu při osovém tlaku a rovinném ohybu posoudit podle [22], čl. 6.3.3 nebo 6.3.4. Jako
zjednodušení vztahu (6.61) v [22], čl. 6.3.3 lze použít následující podmínku:
NEd


Cmi,o M y,Ed   M y,Ed 
 0,9
 y N Rk M y,Rk
 M1  M1
kde NEd je návrhová hodnota tlakové síly;

My,Ed návrhová hodnota největšího momentu okolo osy y-y prutu, získaná analýzou
prvního řádu bez uvažování imperfekcí;
My,Ed moment v důsledku posunu těžišťové osy;
Cmi,o součinitel ekvivalentního momentu, viz [22], tab. A.2;
y součinitel vzpěrnosti pro rovinné vybočení podle 2.6.3.1.
2.6.3.4 Obecná metoda pro vzpěr z roviny a klopení konstrukčních částí

Následující metoda se může použít, jestliže metody podle 2.6.3.1, 2.6.3.2 a 2.6.3.3 nejsou vhod-
né. Umožňuje ověřit únosnost při vzpěru z roviny a při klopení částí konstrukce, jako jsou:
samostatné pruty, členěné nebo celistvé, stálého nebo proměnného průřezu, vetknuté nebo
prostě podepřené, nebo
rovinné prutové konstrukce nebo dílčí konstrukce, složené z takových prutů, které jsou na-
máhány tlakem anebo ohybem v rovině, ale neobsahují otočné plastické klouby.
Únosnost libovolných konstrukčních prvků při klopení se může prokázat splněním podmínky:
 op ult,k
 1, 0
 M1
kde ult,k je nejmenší násobitel návrhového zatížení, při kterém se dosáhne hodnota charak-
teristické únosnosti v rozhodujícím průřezu konstrukční části při jeho namáhání
v rovině, ale bez uvažování vzpěru z roviny nebo klopení. Přitom se však uvažují
všechny příslušné účinky globálních a místních deformací a imperfekcí v rovině;
 op součinitel vzpěrnosti pro globální poměrnou štíhlost  op , uvažující vzpěr rovi-
ny a klopení.
51
Globální poměrná štíhlost  op konstrukční části se má stanovit z výrazu
 ult,k
 op 
 cr,op
kde cr,op nejmenší násobitel návrhových zatížení působících v rovině, při kterém se do-
sáhne pružná kritická únosnost konstrukční části, stanovená s ohledem na vzpěr
z roviny a klopení, ale bez uvažování vybočení v rovině zatížení.
Pro stanovení cr,op a ult,k se může použít analýza metodou konečných prvků.
Součinitel vzpěrnosti op se může určit pomocí jedné z následujících metod:
a) jako menší z hodnot
 pro vzpěr z roviny podle kap. 2.6.3.1;
LT pro klopení podle kap. 2.6.3.2;
vypočtených pro globální poměrnou štíhlost  op ;
b) jako hodnota určená interpolací mezi hodnotami  a LT s použitím vztahu pro ult,k v roz-
hodujícím průřezu.
Například když ult,k se stanoví z posouzení průřezu
1 N Ed M y,Ed
 
 ult,k N Rk M y,Rk
vede tato metoda k výrazu:

N Ed M y,Ed
 1
 N Rk  M1  LT M y,Rk  M1
Norma pro navrhování ocelových mostů [13] obsahuje ještě zjednodušenou metodu pro po-
souzení vzpěru z roviny a klopení.
Tlačené pásy příhradoviny a tlačené pásnice, namáhané na vzpěr z roviny, se mohou ověřit
pomocí modelu, ve kterém je prvek modelován jako prut namáhaný tlakovou silou NEd, po-
depřený spojitě nebo diskrétně pružnými podporami, modelovanými jako pružiny.
Tvar vybočení a pružná kritická síla Ncr se mohou stanovit pomocí pružnostní analýzy kri-
tické vzpěrné únosnosti. Jestliže se příčné podepření jednotlivými příčnými podporami vy-
jádří pomocí spojitě rozdělených pružin, nemá se pružná kritická síla uvažovat větší, než
odpovídá vybočení prutu s klouby v místech příčných podpor.
Posouzení lze provést pomocí hodnoty
Aeff f y
 LT 
N cr
kde Aeff je účinná plocha průřezu pásu;

Ncr pružná kritická síla stanovená pomocí Agross.
52
V normě [13] je uveden návod pro stanovení přídavné příčné síly FEd ve spoji pásu s pruži-
nou a návod pro výpočet kritické osové síly Ncr.
Pruty s jednotlivými příčnými podporami tlačené pásnice nejsou citlivé na klopení, jestliže
vzdálenost Lc mezi příčnými podporami, nebo výsledná štíhlost  f ekvivalentní tlačené pásnice
vyhovuje podmínce (6.59) v [22]. K této podmínce jsou doporučeny hodnoty  c,0  0, 2 a kfl  1, 0 .
2.6.4 Členěné tlačené pruty

Návrh a posouzení členěných tlačených prutů stálého průřezu se provádí bez jakýchkoliv
úprav podle [22].
2.6.5 Boulení stěn

Pro boulení stěn svařovaných nosníků se mají použít pravidla v [23].
Pro ověření boulení stěn prutů v mezním stavu únosnosti se má použít jedna ze dvou násle-
dujících metod:
a) normálová napětí, smyková napětí a příčné síly se mají ověřit podle [23], kapitoly 4, 5
nebo 6. Má se také splnit interakční podmínka podle [23], kapitola 7;
b) metoda redukovaných napětí na základě limitů napětí plynoucích z lokálního boulení v
souladu s [23], kapitola 10.
Posouzení stability výztuh stojin nebo vyztužených plechů mostovek, namáhaných tlakem a
přídavnými ohybovými momenty od zatížení kolmých k rovině vyztuženého prvku, se může
provést v souladu s kap. 2.6.3.2.
2.7 Mezní stavy použitelnosti
2.7.1 Všeobecně
Ocelová konstrukce má být navržena a postavena tak, aby všechny příslušné podmínky pou-
žitelnosti byly splněny. Základní požadavky mezních stavů použitelnosti jsou uvedeny v [1],
3.4. V projektové dokumentaci má být uvedena specifikace mezních stavů použitelnosti a
příslušných zatěžovacích a výpočetních modelů. Z hlediska použitelnosti se mají splnit ná-
sledující podmínky:
 Omezení na pružné působení s cílem omezit:
překročení meze kluzu;
úchylky od požadované geometrie v důsledku trvalých průhybů;
nadměrné deformace.
 Omezení průhybů a křivostí s cílem vyloučit:
nežádoucí dynamické rázy vyvolané dopravou (kombinace průhybu a omezení vlastních
frekvencí);
53
nedodržení požadovaného průjezdného průřezu;

trhliny v povrchových vrstvách vozovky;
poškození odvodňovacího zařízení.
 Omezení vlastních frekvencí s cílem:
vyloučit vibrace vyvolané dopravou nebo větrem, nepřijatelné pro chodce nebo cestující
ve vozidlech na mostě;
omezit únavová poškození způsobená rezonancí;
omezit nadměrný hluk.
 Limity na štíhlost stěn s cílem omezit:
nadměrné zvlnění stěn;
dýchání stěn;
zmenšení tuhosti v důsledku boulení plechu.
 Zmenšení tuhosti v důsledku boulení plechu, které může způsobit zvětšení průhybu, viz [23].
 Zlepšení trvanlivosti vhodným konstrukčním řešením pro omezení koroze a nadměrného
opotřebení;
 Usnadnění údržby a oprav, které zahrnuje:
přístupnost konstrukčních prvků pro údržbu a kontrolu, obnovu protikorozní ochrany a
asfaltových vozovek;
výměnu ložisek, kotev, lan, mostních závěrů s minimálním přerušením používání kon-
strukce.
Většina požadavků na použitelnost se má vyřešit v koncepčním návrhu mostu, nebo vhod-
ným konstrukčním řešením. Avšak ve vhodných případech se mohou mezní stavy použitel-
nosti ověřit numerickým posouzením, například výpočtem průhybů nebo vlastních frekvencí.
V ČR se pro mezní průhyby mostů pozemních komunikací použije tab. 19:
Tab. 19 Mezní průhyby pro mosty pozemních komunikací a lávky [viz NA.2.23 [13]]
Mosty pozemních Lávky
Druh mostní konstrukce
komunikací1) pro chodce
ve více otvorech L/400
Prosté nosníky2)
Trvalé mosty v jediném otvoru L/300 L/250
Spojité nosníky2) 3) L/300
Zatímní mosty a rozebíratelné konstrukce L/200 L/150
1)
U sdružených mostů se při současném zatížení mostu kolejovou i silniční dopravou redukuje zatí-
žení silniční dopravou na 50 % a vypočítaný průhyb se porovná s mezní hodnotou pro železniční
mosty, určenou podle ČSN EN 1990/A1, A.2.4.4.2.3.
2)
U obloukových, visutých apod. mostů se průhyb vyšetřuje též ve čtvrtině rozpětí při jednostranném
zatížení. Při stanovení mezního průhybu se za L dosazuje délka kladné polovlny ohybové čáry,
popř. polovina rozpětí.
3)
Hodnoty pro spojité nosníky platí i pro spojité mostní konstrukce s klouby. Přitom se zvlášť posu-
zují vložená pole, konzoly a součet průhybů vloženého pole a konzoly. Každý z těchto průhybů se
posuzuje zvlášť, přičemž L je rovno rozpětí celého nebo vloženého pole, popř. dvojnásobné délce
konzoly.
54
2.7.2 Výpočetní modely

Napětí v mezních stavech použitelnosti se mají stanovit pomocí lineární pružnostní analýzy,
přitom se mají použít příslušné vlastnosti průřezů, viz [23].
V modelu konstrukce se má uvažovat nerovnoměrné rozdělení zatížení a tuhostí, které je
důsledkem změn v tloušťce plechů, vyztužení apod.
Průhyby se mají stanovit pomocí lineární pružnostní analýzy, přitom se mají použít přísluš-
né vlastnosti průřezů, viz [23].
Pro výpočet napětí se mohou použít zjednodušené výpočetní modely za předpokladu, že
účinky zjednodušení jsou konzervativní.
2.7.3 Omezení napětí

Jmenovitá napětí Ed,ser a Ed,ser od charakteristických kombinací zatížení, vypočtená se zře-
telem na účinky smykového ochabnutí v pásnicích a účinků druhého řádu v důsledku průhy-
bů (například podružné momenty v příhradových nosnících), se mají omezit následovně:
fy fy
 Ed,ser   Ed,ser 
 M,ser 3  M,ser
2 2
fy
 Ed,ser  3 Ed,ser 
 M,ser
Doporučená hodnota Mser = 1,00. Účinky boulení lze při výpočtu zanedbat.
Rozkmit jmenovitého napětí fre od časté kombinace zatížení se má podle [25] omezit
hodnotou 1,5fy/M,ser.
Pro nepředpjaté šroubové spoje namáhané smykem se mají síly ve šroubech při charakteris-
tické kombinaci zatížení omezit podle vztahu:
Fb,Rd,ser ≤ 0,7Fb,Rd
kde Fb,Rd je únosnost na otlačení pro mezní stavy únosnosti.
Pro třecí spoje s předpjatými šrouby vysoké pevnosti kategorie B (bez prokluzu v mezním
stavu použitelnosti, viz [24]) má být posouzení použitelnosti provedeno pro charakteristic-
kou kombinaci zatížení.
2.7.4 Omezení dýchání stěny

Štíhlosti stěn se mají omezit, aby se vyloučilo jejich nadměrné dýchání, které může způsobit
únavu v přípojích stěny k pásnici nebo poblíž těchto přípojů.
Dýchání stěny je možné zanedbat u stěnových panelů bez podélných výztuh nebo u subpa-
nelů vyztužených stěn, jestliže jsou splněny následující podmínky:
b/t  30 + 4,0L  300 pro mosty pozemních komunikací
b/t  55 + 3,3L  250 pro drážní mosty
kde L je rozpětí [m], ale ne méně než 20 m.
55
Jestliže podmínky nejsou splněny, má se dýchání stěny posoudit následovně:

2 2
  x,Ed,ser   1,1 Ed,ser 
 k   +  k    1,1
 σ E   τ E 
kde x,Ed,ser, Ed,ser jsou napětí od časté kombinace zatížení;
k, k součinitele kritického napětí za předpokladu kloubového uložení
panelu, viz [23];
2
 t 
 E  190000   [N/mm 2 ]
 bp 
 
bp je menší z hodnot a a b.
2.7.5 Omezení z hlediska průjezdného průřezu

Předepsaný průjezdný průřez se má dodržet bez zasahování jakékoli části konstrukce při pů-
sobení účinků charakteristické kombinace zatížení.
2.7.6 Omezení z hlediska vzhledu

Pro dosažení příznivého vzhledu mostu se má provést nadvýšení. Při výpočtu nadvýšení se
mají uvažovat účinky smykových deformací a prokluz v nýtových nebo šroubových spojích.
Ve spojích s nýty nebo lícovanými šrouby se má předpokládat prokluz ve spoji 0,2 mm.
U předpjatých šroubů není třeba prokluz uvažovat.
2.7.7 Provozní požadavky na železniční mosty

Kritéria pro průhyby a kmitání železničních mostů jsou uvedena v [19].
Požadavky na omezení hlučnosti se mohou stanovit v projektové specifikaci.
2.7.8 Provozní požadavky na mosty pozemních komunikací

2.7.8.1 Všeobecně
Má se předejít nadměrným deformacím, pokud mohou:
 učinit dopravu nebezpečnou nadměrným příčným sklonem, je-li povrch zledovatělý;
 ovlivnit dynamické zatížení mostu v důsledku rázů kol;
 ovlivnit dynamické chování, způsobující nepohodlí uživatelů;
 vést k trhlinám v asfaltových vrstvách;
 nepříznivě ovlivnit odtok vody z vozovky.
Deformace se mají vypočítat s použitím časté kombinace zatížení. Vlastní frekvence kmitání
a průhyby mostů se mají omezit, aby se zabránilo nepohodlí uživatelů.
56
2.7.8.2 Mezní průhyby pro zabránění nadměrným rázům od dopravy

Konstrukce mostovky má být navržena tak, aby se zajistilo, že její průhyby jsou v celé délce
plynulé, a že jakákoli náhlá změna průřezu nezpůsobí vznik rázů. Mají se vyloučit náhlé
změny sklonu mostovky a změny úrovně mostních závěrů. Příčníky na konci mostu se mají
navrhnout tak, aby průhyb nepřekročil:
 mezní hodnotu stanovenou pro zajištění správné funkce mostního závěru;
 5 mm od častých zatížení, pokud není pro příslušný typ mostního závěru určena jiná hodnota.
Návod pro určení mezní hodnoty průhybu mostního závěru je v příloze B normy.
2.7.8.3 Účinky rezonance

V určitých případech se má uvažovat rezonance konstrukce. Jestliže lehké výztužné prvky,
lanové závěsy nebo podobné konstrukční prvky mají vlastní frekvence blízké frekvenci li-
bovolného mechanického buzení od pravidelného přejíždění vozidel přes spoje mostovky,
má se buď zvýšit tuhost, nebo se vloží tlumiče kmitání.
2.7.9 Provozní požadavky na lávky pro chodce

U lávek pro chodce a lávek pro cyklisty může nadměrné kmitání způsobit nepohodlí uživa-
telů. Toto kmitání se má minimalizovat buď návrhem lávky s vhodnou vlastní frekvencí,
nebo vložením vhodných tlumicích zařízení.
2.7.10 Provozní požadavky pro účinky větru

Kmitání štíhlých prvků vyvolané oddělováním vírů se má minimalizovat, aby se předešlo
opakovanému namáhání o velikosti, způsobující vznik únavy.
2.7.11 Přístupnost k detailům spojů a povrchů

Všechny ocelové konstrukce se mají navrhovat a konstruovat tak, aby se minimalizovalo ri-
ziko koroze a umožnila kontrola a údržba.
Všechny části mají být navrženy tak, aby byly přístupné pro kontrolu, čištění a nátěry. Není-
li takový přístup možný, mají být všechny nepřístupné části účinně chráněny proti korozi
(například vnitřní prostory komorových nebo dutých průřezů), nebo mají být vyrobeny z
oceli se zvýšenou odolností proti atmosférické korozi. Jestliže podmínky prostředí nebo pří-
stupnost pro údržbu jsou takové, že se koroze může během životnosti mostu vyskytnout, má
se navrhnout příslušné zvětšení tloušťky těchto částí.
2.7.12 Odvodnění
Všechny desky mostovky mají být izolované proti vodě a povrchy vozovek a lávek pro
chodce mají být utěsněné, aby se zabránilo prosakování vody. Uspořádání odvodnění má
brát v úvahu sklon desky mostovky, stejně tak jako umístění, průměr a sklon odpadního po-
trubí. Odvodnění má spolehlivě odvádět vodu pod dolní hranu konstrukce, aby se zabránilo
stékání vody po konstrukci.
57
Odvodňovací potrubí má být navrženo tak, aby je bylo možné snadno čistit. Vzdálenosti
mezi středy čisticích otvorů mají být určeny na výkresech. Jestliže je odvodňovací potrubí
umístěno uvnitř komorových mostních nosníků, mají být provedena opatření, která zabrání
hromadění vody při netěsnosti nebo poškození potrubí.
U mostů pozemních komunikací má být odvodnění umístěno po obou stranách mostního zá-
věru, pokud to je vhodné.
Pro železniční mosty s kolejovým ložem do 40 m délky je možné předpokládat, že mostovka
sama umožňuje odvodnění, a proto nejsou po délce mostovky potřebná další opatření pro
zajištění odvodnění.
U všech uzavřených průřezů se mají provést opatření pro odvodnění, kromě průřezů plně
utěsněných pomocí svarů.
2.8 Spojovací prostředky, svary, přípoje a spoje
2.8.1 Šroubové, nýtové a čepové spoje

Pro návrh a posouzení šroubových, nýtových a čepových spojů ocelových mostních kon-
strukcí platí beze změny všechna ustanovení obsažená v [24].
2.8.2 Svarové spoje

Pro návrh a posouzení svarových spojů ocelových mostních konstrukcí platí většina ustano-
vení obsažená v [24]. Změny oproti ustanovením podle [24] jsou následující:
 Přerušované koutové svary se nemají používat v místech, v nichž je možné vytváření ko-
rozních kapes. Jestliže je spoj chráněn proti vlivům povětrnosti, například uvnitř komo-
rových průřezů, jsou přerušované koutové svary přípustné;
 Používání částečně provařených tupých svarů, děrových svarů a drážkových svarů v za-
oblení se v nosných konstrukcích nedoporučuje;
 Používání excentricky zatížených jednostranných koutových svarů a jednostranných
tupých svarů s částečným provařením se v nosných konstrukcích mostů nedoporučuje,
není-li zajištěna celková symetrie přivařovaného průřezu.
2.9 Posouzení na únavu
2.9.1 Všeobecně
2.9.1.1 Požadavky pro posouzení na únavu
Posouzení na únavu se má provést ve všech kritických průřezech v souladu s [25].
Posouzení na únavu se nevyžaduje pro:
 lávky pro chodce, mosty pro převedení kanálů nebo jiné převážně staticky zatížené mosty,
kromě takových mostů nebo jejich částí, které mohou být rozkmitány větrem nebo chodci;
58
 části drážních mostů nebo mostů pozemních komunikací, které nejsou zatíženy dopravou,
ani nebudou rozkmitány větrem.
2.9.1.2 Navrhování mostů pozemních komunikací na únavu

Posouzení na únavu se má provést pro všechny části mostu, není-li konstrukční řešení v sou-
ladu s normovými požadavky na trvanlivé konstrukce, ověřenými s pomocí zkoušek. Posou-
zení na únavu se má provést s použitím postupů uvedených v této kapitole a v [25].
2.9.1.3 Navrhování drážních mostů na únavu

Posouzení na únavu se má provést pro všechny konstrukční prvky, včetně následujících
konstrukčních prvků mostovky:
a) mostovky s kolejovým ložem s podélnými výztuhami a příčníky:
 plech mostovky;
 výztuhy;
 příčníky;
 přípoje výztuh k příčníkům;
b) mostovky s kolejovým ložem pouze s příčnými výztuhami:
 plech mostovky;
 výztuhy.
Kritické oblasti pro únavové posouzení jsou na obr. 12 a 13 a v tab. 27.
1 2
r r 3
1 oblast 1
2 oblast 2
5 3 oblast 3
4 4 oblast 4 (styk)
5 oblast 5
Obr. 12 Kritické oblasti pro únavové posouzení, viz též tab. 27 [Obr. 9.1 [13]]
1
2 1 tupý svar
2 stehový svar souvisle
po celé délce svařovací
podložky
Obr. 13 Výztuhy s příložkami a kovovou svařovací podložkou [Obr. 9.2 [13]]
59
2.9.2 Únavové zatížení

2.9.2.1 Všeobecně
Únavové zatížení dopravou se má získat z [8].
Únavové zatížení štíhlých prvků vyvolané působením větru se má stanovit z [4].
2.9.2.2 Zjednodušený model únavového zatížení mostů pozemních komunikací

Pro posouzení mostů pozemních komunikací na únavu se má použít model 3 únavového za-
tížení (model jednotlivého vozidla) společně s dopravními údaji, stanovenými podle umístě-
ní mostu v souladu s [8].
2.9.2.3 Zjednodušený model únavového zatížení železničních mostů

Pro posouzení železničních mostů na únavu se mají použít charakteristické hodnoty zatěžo-
vacího modelu 71, včetně dynamického součinitele 2, určeného podle [8].
2.9.3 Dílčí součinitele pro ověřování únavy

Musí se uvažovat dílčí součinitel únavového zatížení Ff. Doporučuje se hodnota Ff = 1,0.
Musí se uvažovat dílčí součinitel únavové pevnosti Mf. Doporučují se hodnoty podle [25],
tabulka 3.1.
2.9.4 Rozkmit napětí pro posouzení na únavu

2.9.4.1 Všeobecně
Pro určení návrhového rozkmitu napětí pro zjednodušené únavové zatížení podle kap. 2.9.2.2
nebo kap. 2.9.2.3 lze použít následující postup.
Největší napětí p,max a nejmenší napětí p,min se mají určit na základě vyhodnocení příčin-
kových ploch. Referenční rozkmit napětí p pro určení účinků poškození od spektra roz-
kmitů napětí se má stanovit z výrazu
p = |p,max – p,min |
Účinky poškození od spektra rozkmitů napětí lze vyjádřit ekvivalentním rozkmitem napětí,
vztaženým na 2  106 cyklů:
E2 = 2p
kde  je součinitel ekvivalentního poškození, definovaný v kap. 2.9.5;
2 ekvivalentní dynamický součinitel.
Pro železniční mosty se má hodnota 2 určit podle [8]. Pro mosty pozemních komunikací je
možné uvažovat 2 = 1,0, protože je zahrnut v modelu únavového zatížení.
60
Alternativně k uvedenému postupu je možné spektrum rozkmitů napětí pro posouzení únavy
získat vyhodnocením historie napětí od zatížení vozidly určenými v [8] pro posuzování na
únavu, viz [25].
2.9.4.2 Posouzení na únavu

Podélné výztuhy se mají analyzovat pomocí modelu celé konstrukce, nebo zjednodušeně
jako spojité nosníky na pružných podporách. Podélné výztuhy železničních mostů se mohou
analyzovat jako spojité nosníky na pružných podporách.
V analýze příčníku se má uvažovat vliv výřezů. Jestliže mají příčníky výřezy znázorněné
na obr. 14, mohou se účinky zatížení stanovit podle modelu Vierendeelova nosníku, v
němž plech mostovky a část příčníku nad výřezy představují pásy a oblasti mezi výřezy
svislice.
F1 F2 F2 F1
Fi účinky na stojiny mezi výřezy
Obr. 14 Vierendeelův model pro příčník [Obr. 9.3 [13]]
V analýze modelu příčníku se mají uvažovat následující skutečnosti:

 přípoje příčníku k příčným výztuhám stojin hlavních nosníků mají vytvářet příčný rám;
 příspěvek deformací částí Vierendeelova nosníku vlivem ohybových momentů, osových sil a
smykových sil k celkovým deformacím;
 účinky smyku mezi plechem mostovky a stojinou příčníku na normálová napětí a smyko-
vá napětí;
 v kritickém průřezu, viz obr. 9.4 v [13];
 účinky lokálně vnášených zatížení z výztuh do stojiny;
 smyková napětí od vodorovného a svislého smyku v kritickém průřezu, viz obr. 9.4 v [13].
Jestliže v příčníku nejsou provedeny výřezy, mohou se napětí v kritickém průřezu stanovit
se započítáním pásnic výztuh s účinnou šířkou beff = 5 tw,st , kde tw,st je tloušťka výztuh.
61
2.9.5 Postupy posouzení na únavu

2.9.5.1 Posouzení na únavu
Posouzení na únavu se má provést podle vztahů
 c  c
 Ff  E2   Ff  E2 
 Mf  Mf
2.9.5.2 Součinitele ekvivalentního poškození  mostů pozemních komunikací

Součinitel ekvivalentního poškození  mostů pozemních komunikací s rozpětím do 80 m se
má stanovit z výrazu
 = 1 · 2 · 3 · 4 ale  ≤ max
kde 1 je součinitel účinků poškození od dopravy, který závisí na délce kritické příčinkové
čáry nebo plochy;
2 součinitel objemu dopravy;
3 součinitel návrhové životnosti mostu;
4 součinitel vlivu dopravy v dalších jízdních pruzích;
max největší hodnota součinitele  s uvážením meze únavy, viz dále.
Hodnota 1 pro momenty uprostřed pole a v podpoře lze vzít z obr. 15.

1
rozpětí L [m]
uprostřed pole
62
1
rozpětí L [m]
v podpoře
Obr. 15 Hodnoty součinitele 1 pro momenty mostů pozemních komunikací [Obr. 9.5 [13]]
Hodnotu součinitele 2 lze vzít z tab. 20, kde Qm1 je průměrná celková hmotnost [kN] ná-
kladních vozidel v pravém jízdním pruhu, která se stanoví z výrazu
1/5
  n Q5 
Qm1  i i 
  ni 
 
kde Qi je celková hmotnost i-tého nákladního vozidla v kN v pravém jízdním pruhu, ur-
čená příslušným úřadem;
ni počet nákladních vozidel o celkové hmotnosti Qi v pravém jízdním pruhu, ur-
čený příslušným úřadem.
NObs celkový počet nákladních vozidel v pravém jízdním pruhu za rok.
Tab. 20 Hodnoty součinitele 2 [Tab. 9.1 [13]]

NObs
Qm1 6 6 6
0,25 · 10 0,50 · 10 0,75 · 10 1,00 · 106 1,25 · 106 1,50 · 106 1,75 · 106 2,00 · 106
200 0,362 0,417 0,452 0,479 0,500 0,519 0,535 0,550
300 0,544 0,625 0,678 0,712 0,751 0,779 0,803 0,825
400 0,725 0,833 0,904 0,957 1,001 1,038 1,071 1,100
500 0,907 1,042 1,130 1,197 1,251 1,298 1,338 1,374
600 1,088 1,250 1,356 1,436 1,501 1,557 1,606 1,649
Hodnotu součinitele 3 lze vzít z tab. 21.

Doporučuje se návrhová životnost mostu tLd = 100 roků.
63

Návrhová životnost (roky) 50 60 70 80 90 100 120
Součinitel 3 0,871 0,903 0,931 0,956 0,979 1,00 1,037
Součinitel 4 se má vypočítat následovně:
15
 5 5 5 
 N 2  2 Qm 2  N 3  3Qm3  N k  k Qmk 

4  1        ....   
N1  1Q  N1  1Q  N1   Q  
  m1   m1   1 m1  
kde k je počet jízdních pruhů s těžkou dopravou;
Nj počet nákladních vozidel v j-tém jízdním pruhu za rok;
Qmj průměrná celková hmotnost nákladních vozidel v j-tém jízdním pruhu;
ηj pořadnice příčinkové čáry vnitřní síly vyvozující rozkmit napětí uprostřed j-tého
jízdního pruhu, která se dosazuje s kladným znaménkem.
Hodnotu součinitele max lze vzít z obr. 16.


max
3,4
3,2
3,0
2,8
2,
2,6 5
2,50 -0
,5 l
-
2,4 15 10
2,2
2,00 2,00
2,0
1,8
1,6
1,4
1,2
1,0
10 20 30 40 50 60 70 80
rozpětí L [m]
uprostřed pole
64
max
3,4
3,2
3,0
2,8
2,70
2,6
0
2,4 l-3
0 50
0,9
0+
2,2 1,8
2,0
1,80 1,80
1,8
1,6
1,4
1,2
1,0
10 20 30 40 50 60 70 80
rozpětí L [m]
v podpoře
Obr. 16 Hodnoty součinitele max pro momenty mostů pozemních komunikací [Obr. 9.6 [13]]
2.9.5.3 Součinitele ekvivalentního poškození  železničních mostů

Součinitel ekvivalentního poškození  železničních mostů s rozpětím do 100 m se má sta-
novit z výrazu
 = 1 · 2 · 3 · 4 ale  ≤ max
kde 1 je součinitel účinků poškození od dopravy, který závisí na délce kritické příčinkové
čáry;
2 součinitel objemu dopravy;
3 součinitel návrhové životnosti mostu;
4 součinitel pro konstrukční prvky zatížené více než jednou kolejí;
max největší hodnota součinitele  s uvážením meze únavy.
Součinitel 1 lze určit z tab. 22 a 23 v závislosti na kritické délce příčinkové čáry.
65
Tab. 22 Součinitel 1 pro standardní Tab. 23 Součinitel 1 pro expresní vícevozové

kolejovou dopravu jednotky, podzemní dráhu a pro kolejovou
[Tab. 9.3 [13]] dopravu s 25 t nápravami [Tab. 9.4 [13]]
Kolejová
Expresní vícevozové jednotky
doprava s 25 t
L EC Mix a podzemní dráha
nápravami
L Typ 9 Typ 10 Mix 25 t
0,5 1,60 0,5 0,97 1,00 1,65
1,0 1,60 1,0 0,97 1,00 1,65
1,5 1,60 1,5 0,97 1,00 1,65
2,0 1,46 2,0 0,97 0,99 1,64
2,5 1,38 2,5 0,95 0,97 1,55
3,0 1,35 3,0 0,85 0,94 1,51
3,5 1,17 3,5 0,76 0,85 1,31
4,0 1,07 4,0 0,65 0,71 1,16
4,5 1,02 4,5 0,59 0,65 1,08
5,0 1,03 5,0 0,55 0,62 1,07
6,0 1,03 6,0 0,58 0,63 1,04
7,0 0,97 7,0 0,58 0,60 1,02
8,0 0,92 8,0 0,56 0,60 0,99
9,0 0,88 9,0 0,56 0,55 0,96
10,0 0,85 10,0 0,56 0,51 0,93
12,5 0,82 12,5 0,55 0,47 0,90
15,0 0,76 15,0 0,50 0,44 0,92
17,5 0,70 17,5 0,46 0,44 0,73
20,0 0,67 20,0 0,44 0,43 0,68
25,0 0,66 25,0 0,40 0,41 0,65
30,0 0,65 30,0 0,37 0,42 0,64
35,0 0,64 35,0 0,36 0,44 0,65
40,0 0,64 40,0 0,35 0,46 0,65
45,0 0,64 45,0 0,35 0,47 0,65
50,0 0,63 50,0 0,36 0,48 0,66
60,0 0,63 60,0 0,39 0,48 0,66
70,0 0,62 70,0 0,40 0,49 0,66
80,0 0,61 80,0 0,39 0,49 0,66
90,0 0,61 90,0 0,39 0,48 0,66
100 0,60 100,0 0,40 0,48 0,66
66
Pro stanovení 1 se kritická délka příčinkové čáry má uvažovat následovně:

a) pro momenty:
 pro prostě podepřené pole: rozpětí Li;
 pro průřezy v poli spojitých mostů: rozpětí Li uvažovaného pole, viz obr. 17;
 pro podporové průřezy spojitých mostů: průměr rozpětí sousedních polí Li a Li u podpo-
ry, viz obr. 17;
 pro příčníky podpírající kolejové nosníky (nebo podélníky): součet rozpětí dvou sou-
sedních polí kolejových nosníků (nebo podélníků), podepřených příčníkem;
 pro plech mostovky podepřený pouze příčníky nebo příčnými žebry (bez podélných
prvků) a pro tyto příčné nosné prvky: délka příčinkové čáry průhybu (při zanedbání
všech částí, které vedou ke zvednutí) s uvážením tuhosti kolejnic na roznesení zatížení.
Pro příčníky vzdálené od sebe nejvýše 750 mm se může tato délka uvažovat jako dvoj-
násobek vzdálenosti příčníků +3 m.
b) pro smyk u prostě podepřených polí a spojitých polí:
 pro podporový průřez: rozpětí Li uvažovaného pole, viz obr. 17;
 pro průřez v poli: 0,4  rozpětí Li uvažovaného pole, viz obr. 17.
oblast průřezů v poli oblast průřezů oblast průřezů v poli

podporových
0,15L 1 0,15L 2 0,15L 2

L1 L2
Obr. 17 Lokalizace průřezu v poli a v podpoře [Obr. 9.7 [13]]

Součinitel 2 se má stanovit z tab. 24.

6
Doprava za rok [10 t/kolej] 5 10 15 20 25 30 35 40 50
2 0,72 0,83 0,90 0,96 1,00 1,04 1,07 1,10 1,15

Návrhová životnost [roky] 50 60 70 80 90 100 120
3 0,87 0,90 0,93 0,96 0,98 1,00 1,04
67

1/1+2 1,00 0,90 0,80 0,70 0,60 0,50
4 1,00 0,91 0,84 0,77 0,72 0,71
1 je rozkmit napětí v posuzovaném průřezu od zatěžovacího modelu 71 na jedné koleji;
1+2 rozkmit napětí ve stejném průřezu od zatěžovacího modelu 71 podle EN 1991-2 na dvou
kolejích.
Tab. 26 platí pouze v případě, že 1 a 1+2 mají stejné znaménko.

Hodnota součinitele  nemá být větší než max = 1,4.
2.9.5.4 Kombinace poškození od lokálního a globálního rozkmitu napětí

Jestliže se napětí prvku ověřuje při kombinaci účinků ohybu mostu (globální účinky) a ohy-
bu vnitřních prvků (lokální účinky), má se kombinovaný účinek E2 stanovit z výrazu
E2 = loc · loc · loc + glo · glo · glo

kde se index „loc” vztahuje k lokálním účinkům a „glo” ke globálním účinkům.
2.9.6 Únavová pevnost

Pro posuzování mostů na únavu se má použít [25].
Únavová pevnost pro rozkmity jmenovitých napětí je určena souborem S-N křivek únavové
pevnosti (log ΔσR) – (log N) křivek a (log ΔR) – (log N), které odpovídají typickým katego-
riím detailů. Každá kategorie detailu je označena číslem, které vyjadřuje v N/mm2 referenč-
ní hodnotu ΔσC a ΔC únavové pevnosti při 2 · 106 cyklech.
Při konstantní amplitudě rozkmitu jmenovitých napětí se únavová pevnost může stanovit
podle obr. 18 a 19 následovně:
 Rm N R   Cm 2 106 m = 3 pro N  5 · 106 viz obr. 18
 Rm N R   Cm 2 106 m = 5 pro N  108 viz obr. 19
1/3
2
 D     C  0, 737  C je mez únavy při konstantní amplitudě, viz obr. 18
5
1/5
 2 
 L     C  0, 457  C je prahový rozkmit napětí, viz obr. 19.
 100 
68
Pro spektrum jmenovitých napětí s rozkmity napětí nad a pod mezí únavy při konstantní
amplitudě ΔσD se únavová pevnost může stanovit podle prodloužené křivky únavové pev-
nosti následovně:
 Rm N R   Cm 2 106
m = 3 pro N ≤ 5 · 106, m = 5 pro 5 · 106 ≤ N ≤ 108
 Rm N R   Dm 5 106
1/5
 5 
 L     D  0,549 D je prahový rozkmit napětí, viz obr. 18.
 100 
1000
160
140
125
112 2
100
1 90
80
100
71
m=3 63
56 3
50
45
40
36
m=5
10
2 5
1,0E+04 1,0E+05 1,0E+06 1,0E+07 1,0E+08 1,0E+09
1 Kategorie detailu  C
2 Mez únavy při konstantní amplitudě  D
3 Prahový rozkmit napětí  L
Obr. 18 Křivky únavové pevnosti pro rozkmity normálových napětí [Obr. 7.1 [25]]
69
1000
1
m=5 100
100
80
10
2
1,0E+04 1,0E+05 1,0E+06 1,0E+07 1,0E+08 1,0E+09
1 Kategorie detailu  C
2 Prahový rozkmit napětí  L
Obr. 19 Křivky únavové pevnosti pro rozkmity smykových napětí [Obr. 7.2 [25]]
Kategorie detailů ΔσC a ΔC pro jmenovitá napětí jsou uvedeny v tabulkách v ČSN EN 1993-1-9:
Tab. 8.1 pro ploché prvky a nesvařované detaily
Tab. 8.2 pro složené průřezy s podélnými svary
Tab. 8.3 pro příčné tupé svary
Tab. 8.4 pro přivařené prvky a výztuhy
Tab. 8.5 pro nosné svarové spoje
Tab. 8.6 pro duté průřezy
Tab. 8.7 pro styčníky příhradových nosníků
Tab. 8.8 pro ortotropní desky s uzavřenými výztuhami
Tab. 8.9 pro ortotropní desky s otevřenými výztuhami
Tab. 8.10 pro krční spoje pojížděných nosníků
70
Pro kritické oblasti ocelových mostovek se mohou pro posuzování únavy použít kategorie
detailů podle tab. 27.
Tab. 27 Kategorie detailů pro posuzování na únavu [Tab. 9.8 [13]]
Kritická Detail Kategorie
Detail [Tab. 9.8 [13]]
oblast v ČSN EN 1993-1-9 detailu
Podélné a příčné koutové svary mostovky,
1 Tabulka 8.4, detail 8 71
viz obr. 9.1
Podélné připojovací svary podélníku k mostovce, Tabulka 8.2, detail 6 100
2
viz obr. 9.1 Tabulka 8.3, detail 9 80
Přípoj výztuhy uzavřeného průřezu k příčníku,
viz obr. 9.1
Styk výztuh se stykovými příložkami a kovovými
svařovacími podložkami, viz obr. 9.2
Volné okraje výřezů ve stojinách příčníků v úrovni
dolního okraje výztuhy, viz obr. 9.4
2.10 Navrhování pomocí zkoušek
2.10.1 Všeobecně
Navrhování pomocí zkoušek má být v souladu s [1].
2.10.2 Druhy zkoušek

Zkoušky se mohou provádět:
a) pro určení mezní únosnosti nebo vlastností použitelnosti konstrukčních částí, například
zkoušky při vývoji standardizovaných zatímních mostů;
b) pro stanovení specifických vlastností materiálu, například zkoušení základových půd na
staveništi nebo v laboratoři, zkoušení nových materiálů pro povrchovou ochranu;
c) pro zmenšení nejistot v parametrech modelů zatížení nebo modelů únosnosti, například
zkoušky v aerodynamickém tunelu, zkoušení prototypů ve skutečné velikosti, zkoušení
na modelech ve zmenšeném měřítku;
d) pro kontrolu jakosti dodaných výrobků nebo neměnnosti vlastností produkce, například
zkoušky lan nebo lanových koncovek;
e) pro ověření vlivu skutečného provedení, například měření frekvencí nebo tlumení;
f) pro kontrolu chování skutečné konstrukce nebo konstrukčních prvků po jejich dokončení,
například zatěžovací zkoušky pro mezní stavy únosnosti nebo použitelnosti.
Z výsledků zkoušek druhu a), b) a c) se mají odvodit návrhové hodnoty, pokud jsou tyto vý-
sledky k dispozici v době navrhování.
Pro zkoušky druhu d), e) a f) nebo pro případy, u nichž výsledky zkoušek nejsou k dispozici
v době navrhování, mají se jako návrhové uvažovat hodnoty, u nichž je možné předpoklá-
dat, že budou později splňovat přijatelná kritéria.
71
2.10.3 Zkoušky pro ověření aerodynamických účinků na mosty

Zkoušky se mají použít pro ověření návrhu mostu na účinky větru, jestliže výpočet nebo po-
užití uznávaných výsledků nemohou zajistit dostatečnou záruku bezpečnosti konstrukce bě-
hem montáže nebo v průběhu návrhové životnosti mostu.
Zkoušky se mají použít pro stanovení:
a) celkových podmínek působení větru v místě stavby mostu podle místní stanice pro regis-
traci větru;
b) kvazistatického čelního odporu, vztlakových sil a krouticích momentů na most nebo jeho
části od proudu větru;
c) amplitudy kmitání mostu nebo jeho částí v důsledku střídavého odtrhávání vírů na okra-
jích mostu nebo jeho částí v proudu větru (omezená odezva);
d) rychlost větru, při které mohou být most nebo jeho části náchylné na divergentní rozkmi-
tání v důsledku gallopingu, odtrhového flutteru, klasického flutteru, vibrací od současné-
ho působení větru a deště, nekmitavé divergence apod.;
e) odezvy mostu nebo jeho částí v důsledku turbulencí přirozeného větru;
f) vlastního tlumení konstrukce.
Zkoušky podle a) až e) se mají provádět v aerodynamickém tunelu. Jestliže se most zkouší v
aerodynamickém tunelu, mají modely přesně odpovídat vnějším detailům příčného řezu,
včetně nenosných částí, jako je zábradlí. Také se má modelovat reprezentativní obor vlast-
ních frekvencí a tlumení, vhodný pro předpokládané typy kmitání mostu. Pozornost se má
také věnovat vlivu turbulencí a účinku sklonu větru od vodorovné.
Při zkouškách se mají uvažovat možné změny příčného řezu (včetně námrazy nebo vody
stékající po lanech).
2.11 Přílohy
2.11.1 Technické specifikace pro ložiska

Příloha A normy [13] poskytuje návod na přípravu technických specifikací pro ložiska, která
jsou v souladu s ČSN EN 1337 Stavební ložiska, která obsahuje detailní informace o kluz-
ných prvcích, elastomerových, válcových, hrncových, vahadlových, kalotových, cylindric-
kých a vodicích ložiskách.
Příloha A obsahuje všeobecné informace o umístění a kotvení ložisek, o vůlích v ložiskách a
o odporu ložisek při valení nebo posunu:
 Umístění ložisek v konstrukci se má navrhnout tak, aby dovolovalo žádaný pohyb kon-
strukce s nejmenším odporem proti tomuto pohybu. Uspořádání ložisek v konstrukci má
být provedeno současně s návrhem konstrukce a je uvedeno na výkrese ložisek. Má se za-
bránit nadzvedávání konstrukce z ložisek. Ložiska se mají navrhovat tak, aby je bylo mož-
no kontrolovat, udržovat a vyměnit.
 Kotvení ložisek musí být provedeno pro mezní stav únosnosti. V některých případech lze
pro zajištění polohy ložiska využít tření. Pro železniční mosty s třením nelze počítat.
72
 Vůle ložisek mezi extrémními pohyby může být do 2 mm. Vůle nemá být uvažována při
stanovení vodorovných posunů.
 Odpor ložisek při valení nebo posunu lze vypočítat podle ČSN EN 1337.
Dále Příloha A obsahuje ustanovení ohledně určení hodnot zatížení a posunů ložisek:
Návrhové hodnoty rozdílu teplot Td* , včetně jakékoli neurčitosti v umístění ložisek, se ma-
jí určit ze vztahu
Td* = TK + T + T0
kde TK je charakteristická hodnota rozdílu teplot na mostě podle [5] vztažená ke středu
rozmezí teplot;
T dodatečná jisticí hodnota rozdílu teplot na mostě;
T0 jisticí hodnota, beroucí v úvahu neurčitost v umístění ložisek při referenční
teplotě.
Zatížení pro trvalé návrhové situace se stanovuje pro dokončený most při působení stálých
zatížení při referenční teplotě T0. Musí se uvažovat časově závislá zatížení. Charakteristické
hodnoty zatížení se mohou vzít z [4], [5], [8] a [10].
Zatížení pro dočasné návrhové situace se uvažují během montáže a při výměně ložisek.
Zatížení pro mimořádné situace se uvažují při vysouvání mostu, při poruše ložisek nebo při
poruše v základech.
Pro kombinaci zatížení při stanovení návrhových sil na ložiska a posuny ložisek v trvalé a do-
časné situaci se postupuje podle [1], čl. 6.4.3.2.
2.11.2 Technické specifikace pro mostní závěry na mostech pozemních

komunikací
Příloha B normy [13] poskytuje návod pro přípravu technických specifikací mostních závěrů
na mostech pozemních komunikací.
Specifikace mají zahrnovat posuny od teploty, dotvarování, smršťování a od provozu, mají
respektovat druh dopravy, typ mostního závěru, rozměry mostního závěru a požadavky na
trvanlivost, údržbu, přístupnost a možnosti výměny mostního závěru. Důležité jsou údaje
o spojení mezi mostním závěrem a nosnou konstrukcí mostu.
Specifikace jsou uvedeny pro mostní závěry:
 podpovrchové;
 elastické;
 kobercové;
 hřebenové;
 podporované;
 lamelové.
73
2.11.3 Doporučení pro konstrukční detaily ocelových mostovek

Rozsáhlá příloha C normy [13] poskytuje doporučení k dosažení kvality předpokládané v
[25] pro konstrukční řešení detailů a pro výrobu mostů pozemních komunikací a železnič-
ních mostů; dále obsahuje požadavky na výrobní tolerance.
V první části Přílohy C jsou pravidla pro ocelové ortotropní mostovky mostů pozemních
komunikací, která platí pro standardní návrh, v němž se mostovka skládá z plechu mostov-
ky, průběžných podélných výztuh a z příčníků s výřezem pro průchod podélných výztuh.
Doporučení odpovídají pruhům pro těžká vozidla a vztahují se na následující detaily:
 plech mostovky;
 svařované spoje podélných výztuh s plechem mostovky;
 svařované spoje podélných výztuh se stojinou příčníku;
 detail výřezu stojiny příčníku;
 spojitost podélných výztuh;
 spojitost príčníků;
 spoj příčníků s hlavními nosníky.
V plechu mostovky vznikají únavová zatížení v důsledku zatížení koly vozidel. Dochází k
ohybu plechu mostovky v příčném směru mezi jednotlivými podélnými výztuhami. Plech
mostovky přitom spolupůsobí s vrstvami vozovky. Únavové trhliny mohou vznikat ve sva-
rech spojujících podélnou výztuhu s plechem mostovky.
Doporučení se vztahují k:
 nejmenší tloušťce plechu mostovky;
 nejmenší tuhosti podélných výztuh;
 stykům plechu mostovky;
 spojům plechu mostovky se stojinami hlavních nosníků, stojinami podélných výztuh a sto-
jinami příčníků.
Doporučuje se minimální tloušťka plechu v pruhu s těžkými vozidly t = 14 mm při tloušťce vrs-
tev vozovky min 70 mm, vzdálenost podpor plechu mostovky e  300 mm a současně e/t  25.
U lávek pro chodce se doporučuje t  10 mm, e  300 mm a e/t  40. Tloušťka plechu po-
délné výztuhy tstiff  6 mm.
Nejmenší tuhost podélných výztuh v závislosti na vzdálenosti mezi příčníky je uvedena v
obr. C.4 v [13].
Příčné i podélné svary plechu mostovky mají být tvaru X nebo V s kořenem podloženým
dalším svarem a krycí housenkou nebo tvaru V na keramické podložce. Svary s kovovými
podložkami se nedoporučují.
Svary spojující plech mostovky se stojinami hlavních nosníků, příčníků nebo se stojinami
podélných výztuh otevřeného průřezu se mají navrhovat jako koutové svary. Pro spojení
uzavřené výztuhy s plechem mostovky se má použít tupý svar. Styk podélných výztuh se má
provést vsazeným kusem. Podélné výztuhy mají přednostně procházet stojinami příčníků.
Na obr. C.10 až C.14 v [13] jsou uvedeny tvary výřezů ve stěnách příčníků. Přípoj dolní
74
pásnice příčníku ke stojině hlavního nosníku má být proveden tupým svarem. Jsou-li dolní
pásnice příčníku a hlavního nosníku v jedné rovině, má být spoj proveden s kruhovými ná-
běhy o poloměru min 150 mm.
V druhé části Přílohy C jsou uvedena doporučení pro navrhování a konstrukční detaily orto-
tropních mostovek železničních mostů (jedná se pouze o mostovky s kolejovým ložem).
Ortotropní mostovka železničních mostů se může skládat buď z plechu, tvořícího dno žlabu
pro kolejové lože, podélných výztuh a příčníků, nebo z plechu a příčníků. Pro mostovky s
podélnými výztuhami se mají použít podélné výztuhy pásového nebo uzavřeného lichoběž-
níkového průřezu.
Tloušťka plechu mostovky má být t  14 mm, osová vzdálenost mezi podélnými výztuhami
pásového průřezu eLS  400 mm a lichoběžníkového průřezu eLS = 600 až 900 mm, vzdále-
nost příčníků ecrossb = 2500 až 3500 mm a poměr výšky podélné výztuhy k výšce příčníku
hstiff /hcrossb  0,4 až 0,5. Další údaje jsou uvedeny v tab. C.1 v [13].
Podélná výztuha má procházet spojitě stojinou příčníku. Spoj podélné výztuhy se stojinou
příčníku se má upravit podle obr. C.17 a C.18 v [13].
V třetí části Přílohy C jsou tabulky, které obsahují přípustné tolerance konstrukčních prvků
ortotropních mostovek, které se použijí při navrhování, výrobě a montáži.
2.11.4 Vzpěrné délky mostních prvků a předpoklady pro geometrické

imperfekce
Příloha D normy [13] obsahuje součinitele vzpěrné délky , které lze použít při navrhování
tlačených mostních prvků ve vztahu
ℓK =  L
Tato příloha také poskytuje návod pro použití imperfekcí při analýze druhého řádu podle
[22], 5.3.2.
Hodnoty součinitelů  jsou uvedeny pro svislé a diagonální prvky, pro prvky, které jsou
součástí rámu, pro vybočení v rovině nebo z roviny. Dále jsou uvedena doporučení pro po-
souzení tlačeného pásu otevřeně uspořádaného mostu a ustanovení pro výpočet součinitele
vzpěrné délky pro vybočení oblouků v rovině a z roviny.
2.11.5 Kombinace lokálních účinků kol a pneumatik a globálního zatížení

dopravou na mostech pozemních komunikací
Stručná příloha E normy [13] obsahuje kombinační pravidla pro globální a lokální účinky.
Příloha obsahuje hodnoty kombinačního součinitele  na obr. E.2 v [13].
75
Navrhování spřažených ocelobetonových mostů podle ČSN EN 1994-2
3 Navrhování spřažených ocelobetonových mostů

podle ČSN EN 1994-2
Tato kapitola se pokouší vyložit rozhodující ustanovení ČSN EN 1994-2 Navrhování spřaže-
ných ocelobetonových konstrukcí – část. 2: Obecná pravidla a pravidla pro mosty [14] Pro
usnadnění orientace je zachováno číslování kapitol, odstavců a článků podle [14], odmyslíme-
li předsunutou číslovku 3, označující kapitolu této příručky. Tabulky a obrázky jsou podle přá-
ní redakce číslovány postupně a originální označení podle normy je uvedeno v hranaté závorce
a vzorce z normy jsou též v hranaté závorce.
3.1 Předmět normy

ČSN EN 1994-2 [14] obsahuje pravidla pro navrhování ocelobetonových spřažených mostů
nosníkového typu. Ostatní typy mostů, např. mosty zavěšené či visuté, nejsou touto normou
zcela pokryty.

Tato norma se odvolává na všechny normy citované v ČSN EN 1994-1-1 a pro mosty se
odkazy doplňují o ČSN EN 1990 [1, 19], ČSN EN 1991-1-5 [5], ČSN EN 1991-1-6 [6],
ČSN EN 1991-2 [8], ČSN EN 1992-2 [12], a ČSN EN 1993-2 [13]. Upozorňuje se také na
to, že při sestavování rozhodující kombinace zatížení se u spřažených mostů vychází vždy
z výrazu (6.10), obsaženého v ČSN EN 1990. Podrobněji je vše objasněno v příručce [3.1].
3.1.3 Předpoklady
K obecným předpokladům ČSN EN 1990 se navíc použijí předpoklady norem pro beton
a ocel, tudíž ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1993-1-1.

Pro ocelobetonové spřažené mosty platí všechny zásady, používané pro spřažené ocelobeto-
nové konstrukce pozemních staveb. Upozorňuje se na to, že u mostů se více než u pozem-
ních staveb vyskytují takové metody výstavby, kdy se k tzv. montáži na lešení nebo bez le-
šení přidává ještě montáž s přizvedáváním nebo popouštěním dočasných podpěr, což se mu-
sí projevit při posuzování jednotlivých průřezů mostu i jeho podpěr. Také účinky smršťo-
vání a dotvarování betonu se u spřažených mostů vyšetřují podrobněji než u pozemních
staveb. Protože mosty jsou vystaveny přímým účinkům povětrnosti, vyšetřují se podrobně
i vlivy rovnoměrného a nerovnoměrného oteplení konstrukce.
76
Používá se stejná metoda ověřování mezního stavu únosnosti i použitelnosti s využitím díl-
čích součinitelů jako je tomu u pozemních staveb, pouze hodnoty součinitelů odpovídají
těm, které se použijí pro betonové či ocelové mosty.
Kombinace zatížení jsou u mostů podrobně uvedeny v Příloze A2 ČSN EN 1990. Podmínka
spolehlivosti pro ověření statické rovnováhy mostů (EQU) je uvedena v tabulce A2.4(A)
ČSN EN 1990. Přiměřeným způsobem se tato podmínka použije např. i pro posouzení mož-
nosti nadzvednutí ložisek spojitých nosníků apod.
3.3 Materiály
3.3.1 Beton
Vlastnosti betonu se berou z ČSN EN 1992-1-1. Pro spřažené mosty se nemá použít beton
nižších pevností než C20/25 a LC20/22 a vyšších pevností než C60/75 a LC60/66. Při určo-
vání vlivu smršťování betonu se má vzít v úvahu okolní vlhkost, rozměry konstrukčního
prvku a složení betonu.
3.3.2 Výztuž pro mosty

Vlastnosti výztuže, včetně charakteristiky její tažnosti, se uvažují podle ČSN EN 1992-1-1.
3.3.3 Konstrukční ocel pro mosty

Pro spřažené mosty lze použít stejné oceli jako pro pozemní spřažené konstrukce, přednost
se ale dává oceli S355. Ustanovení normy dosud platí jen pro konstrukční ocel se jmenovi-
tou mezí kluzu nejvýše 460 N/mm2, oceli vyšších pevností jsou v kombinaci s betonem stále
ještě předmětem výzkumu.
3.4 Spojovací prostředky

Platí vše, co pro pozemní konstrukce, navíc se odkazuje pro předpínací oceli na ČSN EN 1992-1-1
a pro tažené ocelové části na ČSN EN 1993-1-11.
3.4.1 Trvanlivost
Pro mosty se vypouštějí informace o profilovaném plechu a kapitola se doplňuje pravidlem
pro protikorozní ochranu ocelové pásnice, která je v kontaktu s betonovou deskou. Protiko-
rozní ochrana se v tom případě má protáhnout nejméně 50 mm pod betonovou desku. Pásni-
ce se pod betonem nenatírá. Doplňková pravidla pro mosty s prefabrikovanými deskami
mostovky jsou uvedena v kap. 3.8 této příručky.
77
3.5.1 Modelování konstrukce pro analýzu

3.5.1.1 Modelování konstrukce a základní předpoklady
Platí vše, co platí pro pozemní konstrukce, vypouštějí se pouze údaje o plechobetonových
deskách, které se u mostů nepoužívají. Naopak se doplňuje odkaz na kap. 9 [14] pro spřaže-
né desky mostovek.
3.5.1.2 Modelování styčníku

U mostů se nepoužívají polotuhé spoje.
3.5.1.3 Interakce konstrukce s podložím

Upozorňuje se na nutnost vzít u mostů v úvahu případné sednutí podpěr. Lze přitom vychá-
zet z geotechnického Eurokódu, ale nejsou-li k dispozici žádné návrhové hodnoty, má se pro
sednutí použít vhodný odhad. Účinky sednutí lze obvykle u mezních stavů únosnosti u spřa-
žených prvků s průřezy třídy 1 a 2 zanedbat. U konstrukce, která je v kontaktu s podložím,
se nesnižuje ohybová únosnost kvůli ztrátě stability při ohybu.
3.5.2 Stabilita konstrukce

Platí vše, co pro pozemní konstrukce, navíc se u mostů odkazuje na ČSN EN 1993-2.
3.5.3 Imperfekce
Platí obecná zásada o zahrnutí vlivu nevyhnutelných imperfekcí do návrhu i skutečnost, že
se imperfekce mají tvarem podobat tvaru pružného vybočení mostního prvku. Imperfekce
lze stejně jako u pozemních konstrukcí nahradit působením příčných sil odpovídajících
ekvivalentní geometrické imperfekci s hodnotami, jež odrážejí vliv imperfekcí systému i
vliv imperfekcí prvků, nejsou-li tyto vlivy zahrnuty již při stanovení únosnosti ocelové části
podle ČSN EN 1993-2. Imperfekce prvků se mají uvážit vždy při ověřování stability spřaže-
ných sloupů a spřažených tlačených prvků, přičemž se návrhové hodnoty ekvivalentního
počátečního zakřivení uváží podle tab. 6.5 [14].
3.5.4 Výpočet účinků zatížení

U spřažených mostů se účinky zatížení vždy stanoví pružnou globální analýzou, a to i v pří-
padech, kdy je únosnost průřezu určena plastickým výpočtem. Vliv trhlin v betonu i účinky
smykového ochabnutí či lokálního boulení tlačených ocelových částí se zahrnují stejně jako
u pozemních konstrukcí. Pro dočasné návrhové situace popisující situace během výstavby
mostu lze použít globální analýzu „bez trhlin“ a účinnou šířku lze zjednodušeně vzít kon-
stantní v každém poli mostu. Přesněji se účinné šířky stanoví podle vzorců pro pozemní
konstrukce.
78
U průřezů namáhaných ohybovými momenty, plynoucími z hlavního nosného systému i z

lokálních účinků (např. u spřažených příhradových nosníků s mimostyčným zatížením), se
mají pro každé namáhání použít účinné šířky odpovídající příslušnému systému.
Vliv dotvarování a smršťování betonu lze i u mostů započítat použitím poměru modulů
pružnosti nL betonu. Je-li rozdělení ohybového momentu v čase t0 podstatně změněno dotva-
rováním, například u spojitých nosníků smíšených konstrukcí se spřaženými a nespřaženými
poli, mají se uvážit časově závislé druhotné účinky dotvarování, kromě případů globální
analýzy pro mezní stav únosnosti u prvků, kde všechny průřezy jsou třídy 1 nebo 2. Pro ča-
sově závislé druhotné účinky lze poměr modulů vypočítat s násobitelem součinitele dotva-
rování L rovným 0,55. Vhodným způsobem se mají započítat primární a druhotné ohybové
momenty, způsobené smršťováním a dotvarováním betonové pásnice. Účinek smršťování a
dotvarování betonu lze zanedbat při analýze týkající se mezních stavů únosnosti (kromě
únavy) pro spřažené prvky se všemi průřezy třídy 1 a 2, kde není třeba počítat se ztrátou
stability při ohybu. V oblastech betonové desky, kde se předpokládá vznik trhlin, lze při vý-
počtu druhotných účinků zanedbat účinky primární, způsobené smršťováním.
Tuhost komorového průřezu v prostém kroucení (St.Venantova tuhost) se má vypočítat pro
upravený náhradní průřez, v němž se tloušťka betonové desky redukuje poměrem modulů ve
smyku n0G = Ga/Gc, kde Ga a Gc jsou moduly pružnosti ve smyku oceli a betonu.
Účinky smršťování se mají do výpočtu vzít s poměrem modulů nLG = n0G (1 + Lt).
Účinky trhlin v betonu se musí zohlednit vhodným způsobem, obvykle se ale nabízí více mož-
ností. Tak např. u spojitých spřažených nosníků lze použít způsoby popsané u pozemních kon-
strukcí s iterováním, kterým se dojde ke správnému rozložení momentů, anebo se délka oblasti
s trhlinami odhadne na 0,15 L na obě strany od vnitřních podpor apod. U mostů se ale nedá
použít zjednodušená analýza s omezenou redistribucí (podle tabulky ČSN EN 1994-1-1),
oblíbená u pozemních konstrukcí. Tím spíše se nedá použít u mostů tuhoplastická analýza
s plnou redistribucí momentů.
Již bylo řečeno, že se tuhost v kroucení u komorových nosníků má vypočítat pro redukova-
ný průřez. V místech, kde se předpokládá, že betonová deska je v důsledku ohybu prostou-
pena trhlinami, se má počítat s poloviční tloušťkou betonové desky, pokud se vliv trhlin ne-
prokáže přesněji.
V mezních stavech použitelnosti se podélné síly mezi ocelí a betonem mohou vypočítat
s použitím analýzy „bez trhlin“.
Globální analýza musí vystihnout účinky montážních stadií konstrukce a odděleně zahrnout
účinky zatížení působících na konstrukční ocel a na plně nebo částečně spřažené prvky. To
lze zanedbat jen u spřažených prvků, jejichž všechny průřezy jsou třídy 1 nebo 2 (navrhují
se plasticky) a kde nenastane ztráta stability při ohybu.
Účinky teploty se uváží podle ČSN EN 1991-1-5, kde se uvádějí průběhy nerovnoměrného
oteplení spřažených mostů. Účinky teploty lze obvykle zanedbat při analýze mezních stavů
únosnosti (kromě únavy) spřažených prvků, kde všechny průřezy jsou třídy 1 nebo 2 a kde
nenastane ztráta stability při ohybu.
U mostů se někdy používá předpínání řízeným vnášením deformací, jeho přínos ale zpravi-
dla ve výsledném efektu není významný. Použije-li se, je nutno postupovat způsobem po-
psaným u pozemních staveb.
79
Častější je předpínání betonových částí spřaženého průřezu kabely. Vnitřní síly a momenty
vzniklé v důsledku předpínání soudržnou výztuží se určí podle ČSN EN 1992-1-1. Je přitom
nutné uvážit vliv dotvarování a smršťování betonu, a kde je třeba i vliv trhlin v betonu. Při
globální analýze se síly v nesoudržné výztuži považují za vnější síly. Pro určení sil v trvale
nesoudržné výztuži se má uvažovat přetvoření celé konstrukce.
Tažené prvky
Specifické články jsou v normě věnovány taženým prvkům, umístěným ve spřažených mos-
tech. Taženým prvkem se v této souvislosti rozumí:
a) izolovaný vyztužený betonový tažený prvek působící dohromady s taženým prvkem z
konstrukční oceli, smykově spojený jen na koncích prvku, což způsobuje globální taho-
vou sílu v betonovém taženém prvku, nebo
b) vyztužená betonová část spřaženého prvku se smykovým spojením po celé délce (spřaže-
ný tažený prvek) namáhaná podélným tahem.
Typické případy nastanou u oblouků s táhlem či příhradových konstrukcí, kde betonové ne-
bo spřažené prvky působí jako tažené prvky hlavního systému. Při určování vnitřních sil ta-
žených prvků se musí v globální analýze uvažovat nelineární chování, plynoucí z tahového
zpevnění betonu. Přitom se vždy uvažuje horní mez pevnosti betonu v tahu.
Při výpočtu vnitřních sil v taženém betonovém prvku s trhlinami se má uvážit vliv smršťo-
vání betonu mezi trhlinami. Vlivy autogenního smršťování se mohou zanedbat. Pro zjedno-
dušení lze pro určení druhotných účinků vyvolaných smrštěním uvažovat poměrné smrštění
jako u prvku „bez trhlin“ s volným smršťováním.
Ve výpočtech lze uplatnit různá další zjednodušení. Tak např. účinky tahového zpevnění be-
tonu lze zanedbat, jsou-li v globální analýze vnitřní síly v taženém betonovém prvku určeny
analýzou „bez trhlin“ a vnitřní síly v nosných ocelových prvcích analýzou „s trhlinami“.
U oblouků s táhlem s izolovanými betonovými taženými prvky smykově spojenými pouze
na koncích prvku se vnitřní síly mohou určit následovně:
 určí se vnitřní síly v ocelové konstrukci s účinnou podélnou tuhostí (EAs)eff betonového ta-
ženého prvku s trhlinami podle vzorce
E A
 EAs eff  1  0,35 s 1s n  [5.6-1]
 s 0
kde n0 je poměr modulů pro krátkodobé zatížení;

As je plocha podélné výztuže betonového taženého prvku v rozsahu účinné šířky;
s je stupeň vyztužení (As/Ac) stanovený pro účinnou průřezovou plochu betonu Ac.
 normálové síly v betonovém taženém prvku NEd,serv pro mezní stav použitelnosti a NEd,ult
pro mezní stav únosnosti jsou dány vztahy:

N Ed,serv  1,15 Ac f ct,eff 1  n0 s  [5.6-2]

N Ed,ult  1,45Ac f ct,eff 1  n0 s  [5.6-3]
kde fct,eff je účinná pevnost betonu v tahu.
80
Pokud betonový tažený prvek současně působí jako deska mostovky, která je namáhána glo-
bálními a lokálními účinky, lze účinnou pevnost betonu v tahu uvažovat jako fct,eff = 0,7 fctm.
U spřažených tažených prvků namáhaných normálovými silami a ohybovými momenty se mají
při výpočtu účinné podélné tuhosti podle [5.6-1] použít vlastnosti průřezu „s trhlinami“ a normá-
lová síla vyztužené betonové části spřaženého prvku. Nepřevyšují-li normálové síly ve vyztu-
žené betonové části hodnoty vypočítané z [5.6-2] a [5.6-3], mají se pro návrh použít tyto větší
hodnoty. Napětí ve výztuži se mají určit z těchto sil, avšak se skutečnou plochou výztuže As.
Zabetonované nosníky
Další specifickou záležitostí mostního stavitelství jsou mosty se zabetonovanými nosníky,
které se opět vracejí do praxe, kde jsou oblíbené zejména pro velkou trvanlivost. Je-li kon-
strukce upravena podle doporučení uvedených v tomto textu dále, lze pro podélný ohyb vliv
prokluzu mezi betonem a ocelovými nosníky, jakož i vliv smykového ochabnutí, zanedbat.
Zanedbat lze i příspěvek bednění uloženého na ocelových nosnících, které se ponechá v
konstrukci. Působí-li po zatvrdnutí betonu na most zatížení nerovnoměrně rozdělené v příč-
ném směru, má se provést analýza rozdělení sil na nosníky, jež vezme v úvahu rozdíly v de-
formacích sousedních nosníků a příčnou ohybovou tuhost mostu, pokud se neprokáže, že se
dostačující přesnosti dosáhne zjednodušeným výpočtem, předpokládajícím tuhý příčný řez.
Výpočty lze provést některou z následujících metod:
 nahradit ocelové nosníky ortotropní deskou;
 uvažovat beton jako nespojitý, čímž vznikne rovinný rošt, složený z prvků majících ohy-
bovou a torzní tuhost, přičemž torzní tuhost ocelových nosníků lze zanedbat. Pro určení
vnitřních sil v příčném směru lze ohybovou a torzní tuhost příčných betonových prvků za-
vést 50 % hodnoty vypočítané pro průřez „bez trhlin“;
 obecně metodou konečných prvků.
Jmenovitá hodnota Poissonova součinitele betonu se pro mezní stavy únosnosti dá v těchto
výpočtech uvažovat nulová a pro mezní stavy použitelnosti 0,2.
Vnitřní síly a momenty se určí pružným výpočtem se zanedbáním redistribuce v důsledku
vzniku trhlin v betonu. Záporné ohybové momenty se u spojitých zabetonovaných nosníků s
průřezy třídy 1 ve vnitřních podporách mohou v mezních stavech únosnosti (nikoliv při úna-
vě) redistribuovat z důvodů nepružného působení. Záporný moment lze ale zmenšit nejvýše o
15 %. Je samozřejmé, že vnitřní síly a momenty musí být po redistribuci v každém zatěžova-
cím stavu v rovnováze se zatížením. Vlivy dotvarování na deformaci konstrukce lze uvážit
podle dříve řečeného úpravou poměru modulů n. Vlivy smršťování betonu lze u zabetonova-
ných nosníků zanedbat. Rovněž vliv rozdílů teplot a vliv nerovnoměrné teploty lze zanedbat.
Pro určení průhybů a nadvýšení zabetonovaných nosníků v mezním stavu použitelnosti se
účinná ohybová tuhost stanoví ze vztahu:

Ea I eff  0,5 Ea I1  Ea I 2  [5.6-4]
kde I1 a I2 jsou hodnoty momentu setrvačnosti spřaženého průřezu při působení kladného
momentu, „bez trhlin“ a „s trhlinami“. Moment setrvačnosti I2 se tak určí z účinné plochy
ocelového průřezu, výztuže a tlačeného betonu. Plocha betonu v tlaku odpovídá plastickému
rozdělení napětí.
81
Globální a lokální účinky zatížení se sečítají s ohledem na součinitele kombinace, které jsou
pro mosty pozemních komunikací uvedeny v ČSN EN 1993-2.
3.5.5 Klasifikace průřezů

Na spřažené ocelobetonové průřezy se i u mostů použije klasifikační systém z ČSN EN 1993-1-1.
Únosnost průřezů třídy 1 a 2 se potom stanoví plastickým výpočtem, průřezů třídy 3 pruž-
ným výpočtem a průřezů třídy 4 pružným výpočtem s účinným průřezem určeným podle
ČSN EN 1993-1-5. Většina spřažených průřezů ovšem patří do třídy 1 a 2, zejména nachází-
li se betonová deska na tlačené straně průřezu. Pokud se klasifikace průžezu v průběhu vý-
stavby mění, je nutné tento fakt v příslušných posudcích únosnosti respektovat. Pro zabeto-
nované nosníky se použije tab. 28. Obetonovaná stojina třídy 3 se může ve výpočtech na-
hradit účinnou stojinou stejného průřezu třídy 2.
Tab. 28 Největší hodnoty c/t pro ocelové pásnice zabetonovaných nosníků [Tab. 5.2 [14]]
Válcovaný průřez Svařovaný průřez
Rozdělení napětí
(tlak má kladné znaménko)
Třída Typ Omezení max (c/t)

1 c/t ≤ 9 235
  fy
Válcovaný nebo fy
2 c/t ≤ 14 [N/mm2]
svařovaný
3 c/t ≤ 20
3.6.1 Nosníky
Mostní spřažené nosníky se mají posoudit na:
 únosnost průřezu (viz kap. 3.6.2 a kap. 3.6.3);
 únosnost při ztrátě stability při ohybu (viz kap.. 3.6.4);
 únosnost při boulení ve smyku a při působení příčných sil na stojiny (viz kap. 3.6.2 a kap. 3.6.5);
 únosnost v podélném smyku (viz kap. 3.6.6);
 únosnost při únavě (viz kap. 3.6.8).
Účinná šířka betonové pásnice používaná pro ověření průřezu se určí stejně jako u pozem-
ních staveb, přičemž se vezme v úvahu proměna této šířky mezi podporami a v polích.
82
3.6.2 Únosnost průřezů nosníků

3.6.2.1 Únosnost v ohybu
Patří-li průřezy do třídy 1 a 2 a není-li použito předpětí pomocí kabelů, určí se návrhová
únosnost v ohybu plastickým výpočtem, jinak se použije univerzální pružný výpočet. Při ur-
čování únosnosti v ohybu platí zásady používané u pozemních staveb, tzn. že se nepočítá s
taženým betonem a zanedbává se vliv prokluzu ve spřažení. Již bylo řečeno, že u mostů se
používá pouze úplné smykové spojení. V mostech se ale častěji než v pozemních stavbách
vyskytne nosník půdorysně zakřivený, což je nutné výpočtově sledovat.
Při výpočtu Mpl,Rd se postupuje podle obr. 20. Pokud se na ocelový profil použije vysoko-
pevnostní ocel S420 nebo S460, redukuje se tento moment v závislosti na poloze neutrální
osy součinitelem  z obr. 21.
Obr. 20 Příklady plastického rozdělení napětí pro spřažený nosník s plnou deskou a plným
smykovým spojením pro kladný a záporný moment [Obr. 6.2 [14]]
Použije-li se plastická teorie, má mít tažená výztuž dostačující tažnost podle ČSN EN 1992-1-1.
Je-li spřažený nosník vystaven dvojosému ohybu, kombinaci ohybu a kroucení nebo kombi-
naci globálních a lokálních účinků, mají se výpočty provést podle ČSN EN 1993-1-1, tzn. že
se použije jen pružný výpočet a superpozice jednotlivých účinků.
83
Obr. 21 Redukční součinitel  pro Mpl,Rd [Obr. 6.3 [14]]
Použije-li se u spojitého nosníku obvyklá pružná globální analýza, nemá působící moment
MEd být větší než 0,9Mpl,Rd kteréhokoli průřezu třídy 1 nebo 2 v oblasti kladných momentů s
betonem v tlaku, přičemž současně:
 průřez ve vnitřní podpoře nebo poblíž vnitřní podpory je třídy 3 nebo 4;
 poměr délky polí přilehlých k této vnitřní podpoře (kratší/delší) je menší než 0,6.
Ve zvlášť zdůvodněných případech se dá únosnost spřaženého průřezu v ohybu určit neli-
neární teorií, která je popsaná v normě pro pozemní konstrukce. Použije-li se tato teorie na
konstrukci předepnutou, má se napětí v předpínacím kabelu určit podle ČSN EN 1992-1-1.
Únosnost v ohybu lze samozřejmě pro všechny případy spřažených nosníků vypočítat
pružnou teorií (pro průřezy třídy 3 to ani jinak nejde) pro průřezy třídy 4 je navíc ještě
třeba určit pro štíhlý ocelový průřez jeho účinné části, přičemž je nutné zapojit ocelářskou
ČSN EN 1993-1-5. Při výpočtu pružné únosnosti v ohybu se napětí omezují hodnotami:
 fcd u betonu v tlaku;
 fyd u konstrukční oceli v tahu i tlaku;
 fsd ve výztuži v tahu i tlaku. Alternativně se také může tlačená výztuž v betonové desce
zanedbat.
Postupuje se stejně jako u nosníků pozemních staveb, tzn. že se napětí z jednotlivých mon-
tážních fází načítají. Tlačené pásnice se posoudí na ztrátu stability při ohybu (klopení)
podle kap. 3.6.4.
U spřažených mostů s průřezy třídy 4 vyšetřovanými podle ČSN EN 1993-1-5 se má při vý-
počtu účinného ocelového průřezu vycházet ze součtu napětí, vypočítaných pro jednotlivé
montážní stavy konstrukce pro plný průřez. Účinný průřez se použije při kontrole napětí v
různých stadiích montáže a provozu. Při výpočtu pružné ohybové únosnosti účinného průře-
zu se jako omezující napětí v předpínací výztuži vezme fpd podle ČSN EN 1992-1-1. Napětí
v předpínací výztuži vzniklé v důsledku počátečního předpětí se uvažuje rovněž podle této
normy. Alternativně se dá postupovat podle kap.10 ČSN EN 1993-1-5.
3.6.2.2 Únosnost ve vertikálním smyku

Postupuje se stejně jako u pozemních staveb, tzn. že přibližně lze únosnost ve vertikálním
smyku Vpl,Rd určit jako únosnost pouze ocelového průřezu Vpl,a,Rd. U štíhlých stojin je nutné
84
stanovit únosnost s vlivem boulení Vb,Rd podle ČSN EN 1993-1-5. Příspěvek betonové desky
je malý a nemusí se uvažovat.
Vliv vertikálního smyku na únosnost v ohybu se prokazuje stejně jako u nosníků pozemních
staveb: malý smyk se zanedbá a pouze v případě, že je vertikální smyková síla VEd větší než
polovina smykové únosnosti VRd, redukuje se u průřezů třídy 1 a 2 moment podle obr. 22,
kdežto pro průřezy třídy 3 a 4 se použije ČSN EN 1993-1-5. Do výpočtu se zavede celkový
působící moment MEd pro uvažovaný průřez a Mpl,Rd a Mf,Rd pro spřažený průřez.
Obr. 22 Plastické rozdělení napětí modifikované vlivem vertikálního smyku [Obr. 6.7 [14]]
Při klasifikaci stojiny se nepřihlíží ke změně polohy plastické neutrální osy v důsledku re-
dukce návrhové pevnosti kvůli působení smyku.
Použije-li se ČSN EN 1993-1-5 pro nosník s jednou pásnicí spřaženou, mohou se ve výpo-
čtu příspěvku pásnic uplatnit rozměry nespřažené pásnice, dokonce i když se jedná o roz-
měrnou ocelovou pásnici. Jako osová normálová síla NEd se uplatní osová síla působící ve
spřaženém průřezu. Pro spřažené pásnice se použije účinná plocha.
Moment Mf,Rd je návrhový plastický moment únosnosti účinného spřaženého průřezu bez
započítání ocelové stojiny. Pro vertikální smyk v betonové pásnici lze použít ČSN EN 1992-2.
Pro betonové pásnice namáhané tahem se uplatní hodnoty CRD,c a k1 používané v ČSN
EN 1992-1-1 (rovnice (6.2a a 6.2b)). Použijí se hodnoty CRD,c = 0,15/C a k1 = 0,12. Jestliže
napětí cp je tahové (cp < 0) a přesahuje hodnotu cp,0 (cp > cp,0), má se cp,0 v rovnicích
(6.2a a 6.2b) nahradit doporučenou hodnotou cp,0 = 1,85 N/mm2.
3.6.3 Mosty se zabetonovanými nosníky

Typický příčný řez mostu se zabetonovanými nosníky a s nespolupůsobícím ztraceným bed-
něním je na obr. 23. Ocelové nosníky tvoří válcované nebo svařované průřezy konstantního
rozměru po délce. Most může být prostě uložen, nebo může být spojitý a podpěry mohou
být kolmé nebo šikmé.
85
1 Ztracené bednění
Obr. 23 Typický řez mostu ze zabetonovaných nosníků [Obr. 6.8 [14]]
Aby bylo možno použít ČSN EN 1994-2, má most se zabetonovanými nosníky vyhovět ná-
sledujícím požadavkům:
 ocelové nosníky nejsou v půdorysu zakřivené;
 šikmost  není větší než 30° (hodnota 0° odpovídá kolmému mostu);
 jmenovitá výška ocelového nosníku h je mezi 210 a 1100 mm;
 vzdálenost mezi stojinami sw není větší než menší z hodnot (h/3 + 600 mm) a 750 mm,
kde h je jmenovitá výška ocelového nosníku v mm;
 krytí betonem cst nad ocelovým nosníkem musí splňovat podmínky:
cst ≥ 70 mm, cst ≤ 150 mm, cst ≤ h/3, cst ≤ xpl – tf
kde xpl je vzdálenost plastické neutrální osy od tlačených vláken betonu pro průřez v ob-
lasti kladných momentů;
tf je tloušťka ocelové pásnice;
 krytí betonem po stranách ocelových nosníků je alespoň 80 mm;
 světlá vzdálenost mezi okraji horních ocelových pásnic sf není menší než 150 mm, aby
bylo možné vyplnění betonem a jeho zhutnění;
 podhled dolních pásnic není zakrytý;
 dolní vrstva příčné výztuže prochází stojinami ocelových nosníků a je za okrajovými
nosníky na obou koncích každého prutu zakotvena tak, aby mohla být využita podle
ČSN EN 1992-1-1. Použije se žebírková výztuž s průměrem aspoň 16 mm, vzdálenost
mezi pruty se omezí nejvýše na 300 mm;
 použije se obyčejný hutný beton;
 povrch ocelových nosníků se očistí od okují; povrch a okraje dolních pásnic budou ochrá-
něny proti korozi;
 díry ve stojinách se vrtají.
86
Zabetonované nosníky se navrhují pružným nebo plastickým výpočtem v závislosti na klasifi-

kaci průřezů. Ze zkušenosti se ví, že mechanické smykové spojení u zabetonovaných nosníků
není potřebné. Návrhová ohybová únosnost spřaženého průřezu se zmenší kvůli působení
velkého smyku stejně jako u obetonovaného nosníku pozemních staveb. Únosnost spřažené-
ho průřezu ve vertikálním smyku se zpravidla vezme jen jako únosnost ocelového průřezu
Vpl,a,Rd, protože příspěvek betonu je malý. Je-li potřeba, lze část smyku Vc,Ed působící na beto-
novou část vypočítat ze vztahu Vc,Ed = VEd (Ms,Rd/Mpl,Rd), kde Ms,Rd = Nszs = As fsd zs. Rameno
zs je pro zabetonovaný nosník třídy 1 nebo 2 vyznačeno na obr. 24. Únosnost betonové části
ve smyku se vypočítá podle ČSN EN 1992-2. Tato hodnota se uplatní také při posouzení
smyku v příčném směru mostu.
Obr. 24 Průběh napětí při určení MRd pro zabetonovaný nosník třídy 1 nebo 2 [Obr. 6.9 [14]]
Ocelové nosníky se před zatvrdnutím betonu posoudí podle ČSN EN 1993-1-1 a ČSN EN 1993-2.
3.6.4 Ztráta stability spřažených nosníků při ohybu

Mostní nosníky s velkým rozpětím a spojité nosníky je nutné prověřit z hlediska stability. Platí
přitom totéž, co pro nosníky pozemních staveb, tzn. že každá ocelová pásnice připojená k beto-
nové nebo spřažené desce smykovým spojením je betonovou deskou souvisle zajištěná proti
vybočení. Pro průkaz stability lze použít postupy podle národní přílohy k ČSN EN 1993-1-1,
kde jsou návody, jak spočítat kritický moment samotného ocelového nosníku s různými
podmínkami uložení a různými průběhy působících momentů. Výsledek je samozřejmě na
bezpečné straně, protože se nepočítá s významným příspěvkem betonové desky. Pružné dr-
žení betonovou deskou v příčném směru a v kroucení v úrovni smykového spojení lze ve
výpočtu také zohlednit, přesné postupy je ale nutné hledat v odborné literatuře.
U spřažených nosníků konstantního průřezu třídy 1, 2 a 3, namáhaných záporným ohybo-
vým momentem (tlačená je dolní pásnice) a zajištěných proti ztrátě stability U rámem podle
obr. 25 se návrhová únosnost v ohybu dá vypočítat z obvyklého vztahu
M b,Rd   LT M Rd [6.6]
kde LT je součinitel vzpěrnosti pro ztrátu stability při ohybu, závisející na poměrné štíh-
losti λLT , vezme se z ČSN EN 1993-1-1;
MRd návrhový moment únosnosti příslušného průřezu.
Stejně jako u nosníků pozemních staveb se pro průřezy třídy 1 nebo 2 moment únosnosti vypočí-
tá s uvážením plasticity ze vztahu MRd = Mpl,Rd, zatímco pro průřezy třídy 3 se tentýž moment
únosnosti MRd určí pružným výpočtem jako moment, jenž vyvolá buď tahové napětí fsd ve výztu-
ži, nebo napětí fyd v nejvíc namáhaném vláknu ocelového průřezu. Rozhodne menší hodnota.
87
Poměrná štíhlost LT se určí ze vztahu
M Rk
LT  [6.7]
M cr
kde MRk je moment únosnosti spřaženého průřezu, stanovený s použitím charakteristických

vlastností obou materiálů;
Mcr kritický pružný ohybový moment, odpovídající ztrátě stability při ohybu pří-
slušného průřezu.
1 trhliny
Obr. 25 Model obráceného U-rámu [Obr. 6.10 [14]]
Je-li deska současně spojena s jedním nebo více podpůrnými ocelovými prvky přibližně
rovnoběžnými s uvažovaným spřaženým nosníkem a jsou-li splněny podmínky a) a b) uve-
dené dále, může být výpočet pružného kritického momentu Mcr založen na modelu „spojité-
ho obráceného U-rámu“, který bere podle obr. 25 v úvahu příčné vychýlení dolní pásnice,
způsobující ohyb stojiny a natočení horní pásnice. Podmínky jsou následující:
a) horní pásnice ocelového prvku je připojena k železobetonové desce spřahovacími pro-
středky;
b) v každé podpěře ocelového prvku je dolní pásnice zajištěna proti příčnému posunu a sto-
jina je vyztužena. Jinde stojina vyztužena být nemusí.
V úrovni horní ocelové pásnice se rotační tuhost ks ocelového nosníku na jednotku délky,
potřebná pro model U-rámu, určí ze vztahu
k1 k2
ks  [6.8]
k1  k2
kde k1 je ohybová tuhost betonové nebo spřažené desky s trhlinami, uvažovaná v příč-
ném směru k ocelovému nosníku, určená vztahem
 Ea I 2
k1 = [6.9]
a
88
kde  = 3 pro k1 pro vnitřní nosník;

 = 2 pro krajní nosník, ať už má deska konzolu nebo je bez konzoly.
Pro vnitřní nosník u mostu se čtyřmi nebo více nosníky lze vzít  = 4;
a je vzdálenost mezi rovnoběžnými nosníky;
EaI2 ohybová tuhost „s trhlinami“ určená pro jednotkovou šířku betonové nebo spřažené
desky. Uvažuje se jako menší z hodnot ve středu rozpětí pro kladný moment a v podpo-
ře ocelového nosníku pro záporný moment;
k2 ohybová tuhost ocelové stojiny, určená vztahem:
3
Ea tw
k2  [6.10]
4(1  a2 )hs
pro neobetonovaný nosník

kde a je Poissonův součinitel pro ocel;
hs, tw jsou definovány na obr. 26.
V modelu U-rámu se může při stanovení Mcr zahrnout i příznivý vliv tuhosti ocelového prů-
řezu v prostém kroucení GaIat.
Model U rámu lze pro spřažené nosníky s průřezy třídy 1 a 2 aplikovat následovně (postup
byl obsažen v předběžné normě a z konečného znění EN byl vypuštěn kvůli námitkám o
„učebnicovém“ charakteru normy). Rozlišují se dva případy:
a) Pro případ, že u podpory není žádné vyztužení příčného řezu mostu (např. příhradové
podporové ztužidlo), je kritický moment Mcr dán vztahem
k c C4  k L2 
M cr   G I at  s  Ea I afz
L   2 

kde L je vzdálenost bodů, v nichž je tlačená (dolní) pásnice podepřena proti příčnému po-
sunutí;
C4 součinitel z tab. 29, 30 nebo 31
hs I y / I ay
kc 
( zf  zs ) 2  ix2
e

 2 zf  z j 
ks ze vzorce [6.8].
Ve vzorcích se použijí:
Iat moment tuhosti v prostém kroucení ocelového průřezu;
Iafz moment setrvačnosti dolní pásnice ocelového průřezu k ose z.
89
Obr. 26 Označení veličin průřezu
Dále značí:
I ay  I az
ix2 
Aa
kde Iay, Iaz je moment setrvačnosti ocelového průřezu k ose y, z;

Aa plocha ocelového průřezu;
hs I afz
zf 
I az

z y2  z2 d A 2I 
z j  zs   2 I ay a
 0, 4 hs  afz  1
 I 
Aa  az 
přičemž se použijí rozměry z obr. 26.

Ve vzorci pro kc vystupuje ještě veličina
M a  M ca
e
N ca
kde Ma je moment působící na ocelovou konstrukci;

Mca, Nca moment a osová síla působící na spřaženou konstrukci. Pro konstrukci budo-
vanou na lešení (působí od počátku jako spřažená) je
AI ay
e 
Aa zc  A  Aa 
kde zc je vzdálenost těžiště ocelového průřezu od středu betonové desky.
90
Tab. 29 Hodnoty součinitele C4 pro pole s příčným zatížením
Tab. 30 Hodnoty součinitele C4 pro pole bez příčného zatížení
Tab.31 Hodnoty součinitele C4 v podporách pro nosník s převislým koncem
91
Aby betonová deska mohla splnit svoji úlohu při stabilizaci nosníku, musí vzdálenosti trnů s
v podélném směru splňovat podmínku
s

 2
0, 4 f u d 2 1   LT  LT 
b 2
ks  LT  LT
kde d je průměr trnu;

fu pevnost materiálu trnu;
b šířka horní pásnice;
 LT součinitel vzpěrnosti;
 LT poměrná štíhlost.
b) Jsou-li mezi ocelovými nosníky u podpory a potom i mezilehle navržena v pravidelných
vzdálenostech   L n příčná ztužidla nebo rámy podle obr. 27, dá se použít předchozí po-
stup, ale tuhost stojiny ocelového nosníku vyjádřená součinitelem ks se ve vzorci (6.8) na-
hradí hodnotou
hs2 Cs
ks 

kde   L n je vzdálenost příhradových ztužidel nebo výztužných rámů,
Cs pérová konstanta určená podle obr. 27.
Obr. 27 Ztužení mezi nosníky
Pro častý případ, kdy je příčné ztužidlo nebo výztužný rám jen v místě vnitřní podpory a ve
vzdálenosti 0,1L od této podpory, lze předchozí postup použít také, součinitel C4 se ale ode-
čte z tab. 32 nebo tab. 33. Samotné příhradové ztužidlo nebo rám se pevnostně ověří podle
ocelářských předpisů.
92
Tab. 32 Hodnoty součinitele C4 pro nosníky s dodatečným podepřením dolní pásnice
***********
Tab. 33 Hodnoty součinitele C4 pro nosníky s dodatečným podepřením dolní pásnice
U nosníků s obetonovanou stojinou lze použít pro výpočet kritického momentu opět stejný
vzorec, v součiniteli k2 se ale vliv obetonování projeví v úpravě na tvar
Ea tw bf2
k2 
16 hs (1  4n tw / bf )
93
přičemž je vhodné vzít n  nL (dlouhodobé zatížení). Dále se k hodnotě GIat přičte přírůstek
tuhosti v kroucení od betonu Gc I ct 10 . Pro tento účel lze vzít
Gc  0,3 Ea nL
1
I ct  hs bf3
3
při označení podle obr. 25.
Obecné metody pro posouzení vybočení prvků a rámů (viz 3.6.4.3 [14])
Pro stabilitní posouzení spřažených rámů lze použít ČSN EN 1993-2, která zase odkazuje na
ČSN EN 1993-1-1. Postupuje se stejně jako u ocelových rámů, pouze se při určování součinitelů
ult a crit použijí únosnosti a tuhosti spřažených prvků, stanovené podle ČSN EN 1994-1-1.
Zjednodušeně lze k posouzení tlačených pásnic spřažených nosníků nebo k posouzení pásů
spřažených příhradových konstrukcí použít přílohu D normy pro ocelové mosty, kde jsou
podklady pro posouzení pružně podepřeného prutu.
3.6.5 Příčné síly na stojiny

Stejně jako u pozemních staveb se zde odkazuje na ČSN EN 1993-1-5.
3.6.6 Smykové spojení

3.6.6.1 Všeobecně
Pro návrh smykového spojení platí u mostů stejné zásady jako u pozemních staveb. Protože
i u mostů je přípustný plastický návrh průřezu, klade se důraz na deformační schopnosti
spřahovacích prostředků, které (aby se mohly nazývat duktilní/tažné) musí mít charakteris-
tickou kapacitu prokluzu aspoň 6 mm. Automaticky přivařované trny s hlavou tento požada-
vek splňují. Trny rovněž splňují další požadavek, a sice zabránit nadzvednutí desky při zatě-
žování. Kromě přenesení podélné posouvající síly z ocelové pásnice do spřahovacích prvků
je třeba sledovat i další přenos této síly v desce, kde je nutné přezkoušet namáhání desky v
případných plochách smykového porušení. V blízkosti příčného ztužení, svislých výztuh
stojiny a u spřažených komorových nosníků se má uvážit vliv ohybových momentů, které
působí na styku ocel – beton okolo osy rovnoběžné s osou ocelového nosníku a jsou vyvolá-
ny deformací desky nebo ocelového prvku.
Při pružném návrhu ocelobetonových mostních nosníků se spřahovací prostředky rozmístí v
souladu s průběhem podélné smykové síly. Ale i u mostů lze navrhnout v určitých úsecích
nosníku konstantní rozteče spřahovacích prostředků. Podmínkou je, aby jejich podélná smy-
ková únosnost nebyla lokálně překročena o více než 10 %. Celková návrhová podélná smy-
ková síla sečtená po této délce ale přirozeně nesmí být větší než celková návrhová smyková
únosnost všech prvků, umístěných v této délce. Poznamenává se také, že u mostů o rozmís-
tění trnů často rozhoduje mezní stav použitelnosti, kdy se vždy počítá pružně a trny jsou tu-
díž nejvíce namáhány v místech velké posouvající síly.
U mostů se nikdy nepoužije tzv. částečné smykové spojení, přípustné u pozemních staveb.
94
Jako spřahovací prvek se u mostů pozemních komunikací může v ČR podle NA.2.1 použí-
vat i perforovaná lišta výšky 100 mm s otvory 60 mm, rozmístěnými podle obr. 28. Lišta
tloušťky 12 mm z oceli S235 musí být ponořena v hutném betonu pevnosti nejméně C20/25
a nejvýše C60/75, s přihlédnutím ke stupni vlivu prostředí podle ČSN EN 206-1. Krytí be-
tonem musí být nejméně 40 mm.
Obr. 28 Spřahovací lišta [Obr. N1 [14]]
Charakteristická únosnost lišty vztažená na jednotku délky lišty [N/mm] je dána vztahem
PRk = 273 + 14,1 fck + 313 Ast
kde fck je pevnost betonu v tlaku měřená na válcích [MPa];
Ast plocha výztuže s mezí kluzu nejméně 490 MPa, provlečené otvory lišty; do plo-
chy lze započítat i výztuž položenou v polootevřených otvorech podle obr. 28.
Návrhová únosnost lišty
PRd = PRk/V
kde součinitel V = 1,25
Lištu obecně nelze považovat za tažný spřahovací prvek.
Nejsou-li k dispozici přesnější údaje, lze únosnost při únavě (rozkmit podélných smykových
napětí na rozhraní beton – ocel) odpovídající 2 milionům cyklů uvažovat 400 kN/m.
Varuje se před použitím dvou druhů spřahovacích prostředků na jednom nosníku (např. tuhé
kozlíky a trny); lze to provést, jen mají-li shodné deformační vlastnosti, což např. u zmíně-
ných kozlíků a trnů rozhodně není.
3.6.6.2 Podélná smyková síla u mostních nosníků

Nosníky navržené podle teorie pružnosti
Podélná smyková síla vztažená na jednotku délky působící u spřaženého prvku mezi ocelí a
betonem vL,Ed se určí obvyklým výpočtem, založeným na souvislosti této síly s vertikální po-
souvající silou. U mostů, kde je nutné prověřovat více kombinací zatížení, lze pro výpočet této
podélné síly použít obálku posouvajících sil. Pro určení podélné smykové síly se počítá vždy s
betonem „bez trhlin“, a to i tehdy, jsou-li v globální analýze trhliny předpokládány. Vliv trhlin
v betonu na podélný smyk lze uvažovat jen v případě, že se v globální analýze a při výpočtu
podélného smyku uváží vlivy tahového zpevnění betonu. Postup zahrnutí vlivu soustředěné
podélné smykové síly bude popsán později. Účinky prokluzu ve spřažení se zanedbávají.
95
U spřažených komorových nosníků lze do podélné smykové síly započítat i vliv ohybu a krou-
cení, případně distorze podle ČSN EN 1993-2. O spřažení u komorových nosníků s pásnicí
navrženou jako spřažená deska bude zmínka později.
Nosníky navržené podle teorie plasticity
Již bylo řečeno, že i u mostů lze v mezním stavu únosnosti připustit plastické využití průře-
zu, který je klasifikován jako třída 1 nebo 2. Využití plasticity se potom projeví také v návr-
hu spřahovacích prvků. Výpočet není jednoduchý, protože část nosníku je vždy v pružném
stavu a část již za hranicí pružnosti. Podle normy lze postupovat následovně.
Jestliže u nosníků s průřezy třídy 1 nebo 2 celkový návrhový ohybový moment MEd,max = Ma,Ed + Mc,Ed
přesáhne v určitém úseku pružnou momentovou únosnost Mel,Rd, uváží se ve výpočtu neline-
ární závislost mezi příčným a podélným smykem v délce, kde prvek působí nepružně. Dále
použité momenty Ma,Ed a Mc,Ed jsou momenty, které působí na ocelový, resp. spřažený prů-
řez. Situace je znázorněna na obr. 29. Předpokládá se, že betonová deska je tlačená. Je zřej-
mé, že spřahovací prvky mají v celé délce nepružného působení LA-B přenést podélnou smy-
kovou sílu VL,Ed , plynoucí z rozdílu mezi normálovými silami Ncd a Nc,el v betonové desce v
průřezech B a A. Poznamenáváme dále, že pružná ohybová únosnost Mel,Rd je definována
jako moment, při jehož působení je právě dosaženo návrhové pevnosti v jedné části spřaže-
ného průřezu (ocel, beton, výztuž). Je-li největší ohybový moment MEd,max v průřezu B men-
ší než plastická ohybová únosnost Mpl,Rd, může se normálová síla Ncd v řezu B určit zjedno-
dušeně podle lineárního vztahu, vykresleného na obr. 29 vpravo.
Obr. 29 Určení podélného smyku v nosníku s nepružným chováním průřezů [Obr. 6.11 [14]]
Lokální účinky soustředěné podélné smykové síly

Působí-li na betonový nebo ocelový prvek síla FEd z volných nebo zabetonovaných kabelů
rovnoběžná s podélnou osou spřaženého nosníku, má se soustředěná podélná smyková síla
vL,Ed na rozhraní oceli a betonu rozdělit rovnoměrně podél délky smykového spojení Lv.
96
Maximum smykové síly vztažené na jednotku délky je dáno vztahem (6.12) a obr. 30a pro
zatížení působící na betonovou desku v poli a vztahem (6.13) a podle obr. 30b, působí-li za-
tížení na konci betonové desky.
v
L,Ed,max
 VL,Ed  ed  beff 2  [6.12]
v
L,Ed,max
 2 VL,Ed  ed  beff 2  [6.13]
kde beff je účinná šířka pro globální analýzu;

ed buď 2eh nebo 2ev (ed lze ještě zvětšit o roznášecí délku síly FEd);
eh vzdálenost (v příčném směru) působiště síly FEd od ocelové stojiny, působí-li
síla na desku;
ev svislá vzdálenost mezi působištěm síly FEd a rovinou uvažovaného smykového
spojení, působí-li síla na ocelový prvek.
Obr. 30 Rozdělení podélné smykové síly podél styku oceli s betonem [Obr. 6.12 [14]]
Použijí-li se spřahovací trny, lze v mezním stavu únosnosti předpokládat obdélníkové rozdě-
lení smyku na délce Lv, takže v poli desky platí:
v
L,Ed,max
 VL,Ed  ed  beff  [6.14]
a na konci desky:
v
L,Ed,max
 2 VL,Ed  ed  beff  [6.15]
Také lze předpokládat, že síla FEd – VL,Ed se rozptýlí do betonu nebo do ocelového prvku
pod úhlem 2, kde  = arc tan 2/3.
97
Soustředěný podélný smyk na konci betonové desky, způsobený např. primárním účinkem
smršťování nebo teplotou podle ČSN EN 1991-1-5, se uváží podle obr. 30 , a to případně i v
jednotlivých stadiích výstavby betonové desky podle obr. 30d. Soustředěný podélný smyk
se vezme v úvahu také v místě náhlé změny průřezu, např. v přechodu z ocelového průřezu
na průřez spřažený podle obr. 30d.
Způsobí-li primární účinky teploty a smršťování vznik návrhové podélné smykové síly, jež má
být přenesena mezi ocelí a betonem na obou koncích uvažovaného prvku, může se rozdělení
předpokládat trojúhelníkové s maximem na konci desky, vypočítaným podle vztahu (obr. 30c, d)
v  2VL,Ed beff [6.16]
L,Ed,max
Veličina beff značí účinnou šířku z globální analýzy. Použijí-li se trny, lze v mezním stavu
únosnosti alternativně předpokládat obdélníkové rozdělení podél celé délky beff měřené od
konce desky. Opět lze předpokládat, že síly přenášené spřahovacími prostředky se roznášejí
do betonové desky pod úhlem 2, kde  = arc tan 2/3.
3.6.6.3 Trny s hlavou v plné desce a v obetonování

Pro únosnost automaticky přivařených trnů s hlavou platí pro mosty stejné vztahy jako pro
pozemní stavby. Protože pro mosty přichází v úvahu výjimečně i použití trnů s průměrem
větším než 25 mm, upozorňuje se na to, že únosnost takto mohutných trnů lze zjistit pouze
standardizovanou protlačovací zkouškou.
3.6.6.4 Trny s hlavou, jež způsobují štěpení betonové desky ve směru tloušťky desky
U mostů může být výhodné použít trny i v méně obvyklých polohách než tomu je u pozem-
ních staveb. Je-li např. potřeba spřáhnout obetonovaný pás příhradového nosníku, navrhnou
se ležaté trny podle obr. 31. V tom případě ale mohou vzniknout štěpicí síly ve směru tloušťky
desky a únosnosti trnů stanovené výše lze použít jen, jsou-li splněny následující podmínky:
 příčná výztuž se provede podle obr. 31, přičemž platí ev ≥ 6d a kotevní délka v je větší
nebo rovna 14d;
 štěpicí síla se zachytí třmínky, které přenesou tahovou sílu 0,3PRd působící v každém tr-
nu. Vzdálenost těchto třmínků přitom není větší než je menší hodnota z 18d a rozteče trnů
v podélném směru.
Obr. 31 Místní vyztužení kvůli štěpicím silám [Obr. 6.13 [14]]

Nejsou-li výše uvedené podmínky splněny, jsou návrhová pravidla uvedena v informativní
příloze C normy, zde kap. 3.10.
98
3.6.6.5 Detaily smykového spojení a vliv montáže

Platí zásady použité u pozemních staveb, s některými výjimkami. Tak se např. u mostů ne-
připouští zalícování hlavy trnu s povrchem betonové desky, nebo se největší podélná rozteč
spřahovacích prvků u mostů zkracuje na čtyřnásobek tloušťky desky. Spřahovací prvky lze
ale u mostů umístit také do skupin, jejichž vzdálenost je větší než je specifikováno pro jednot-
livé prvky (jen tak lze použít prefabrikovanou betonovou desku). Musí se přitom prověřit:
 nerovnoměrný tok podélného smyku;
 větší možnost prokluzu a vertikálního oddělení desky od ocelového prvku;
 ztráta stability ocelové pásnice;
 lokální únosnost desky při působení soustředěné síly ze spřahovacích prvků.
 Vzdálenost eD mezi okrajem spřahovacího prvku a okrajem pásnice nosníku, k němuž se
přivařuje, se u mostů zvětšuje na 25 mm.
Pro rozměry trnů platí totéž, co u pozemních staveb. S profilovanými plechy tvořícími bed-
nění desky se v normě pro mosty nepočítá, i když i takové mosty byly ojediněle postaveny.
3.6.6.6 Podélný smyk v betonových deskách

Platí vše co pro pozemní stavby s tím, že kombinace nosníků s žebrovou deskou provedenou
do profilovaného plechu se v mostech neuvažuje.
3.6.7 Spřažené sloupy a spřažené tlačené prvky

Pro spřažené ocelobetonové sloupy platí vše co pro sloupy pozemních staveb bez jakýchkoli
změn. Podrobněji zde probereme problematiku vnášení zatížení do spřaženého sloupu, která
u mostů může mít svoji důležitost.
Smykové spojení a vnášení zatížení (viz 6.7.4 [14])
V místě vnesení zatížení do spřaženého sloupu se musí učinit opatření pro roznos sil z připo-
jovaných prvků i pro zatížení vnášená po délce sloupu, aby se rozdělila mezi ocelové a be-
tonové části při uvážení smykové únosnosti povrchu mezi ocelí a betonem. Jasně definovaný
přenos zatížení musí prokázat, že na styku oceli a betonu nedojde k nadměrnému prokluzu.
Jsou-li spřažené sloupy a tlačené prvky vystaveny významnému příčnému smyku, například
od lokálního příčného zatížení nebo od koncových momentů, musí se učinit opatření pro
přenos příslušného podélného smykového napětí mezi ocelí a betonem. Pro osově zatížené
sloupy ale není potřeba podélný smyk (mimo oblasti vnášení zatížení) vůbec uvažovat.
Vnášení zatížení (viz 6.7.4.2 [14])
Spřahovací prvky se použijí v oblastech vnášení zatížení a v místech změny příčného řezu
sloupu v případě, kdy je překročena návrhová smyková pevnost Rd na styku oceli a betonu.
Smykové síly se určí ze změny sil v ocelovém nebo železobetonovém průřezu uvnitř rozná-
šecí délky zatížení. Je-li zatížení vnášeno pouze do betonu, mají se ve výpočtu uvažovat
hodnoty plynoucí z pružné analýzy, uvažující i dotvarování a smršťování. V ostatních pří-
padech se síly mezi ocelí a betonem mají určit pružnou i plastickou analýzou, aby se zachy-
til nepříznivější případ.
99
Roznášecí délka zatížení se nemá uvážit větší než 2d nebo L/3, kde d je nejmenší příčný
rozměr sloupu a L je délka sloupu.
U spřažených sloupů a tlačených prvků není potřeba žádné smykové spojení, je-li zatížení
vnášeno koncovými deskami, jejichž kontakt v tlaku je zajištěn i při uvážení dotvarování a
smršťování. V ostatních případech se má přenos zatížení ověřit, jak bude uvedeno dále.
Obr. 32 Přídavné třecí síly ve spřažených sloupech při použití trnů [Obr. 6.21 [14]]
Je-li ke stěně ocelových  průřezů připojeno obetonování spřahovacími trny, mohou se

ve výpočtu uvažovat i třecí síly, vzniklé zabráněním roztažení betonu mezi protilehlými oce-
lovými pásnicemi. Tyto síly se přičtou k únosnosti spřahovacích prvků. Lze tudíž počítat s
dodatečnou únosností rovnou PRd/2 pro každou pásnici a každou vodorovnou řadu trnů, jak
je uvedeno na obr. 32, kde  je příslušný součinitel tření, který lze pro nenatřené průřezy
uvažovat  = 0,5 · PRd je návrhová únosnost jednoho trnu. Pokud nejsou lepší informace ze
zkoušek, nemá být vzdálenost mezi protilehlými líci pásnic větší než se udává na obr. 32.
Je-li průřez zatížen jen zčásti, jako např. na obr. 33a, lze zatížení roznést ve sklonu 1 : 2,5
přes tloušťku te roznášecí desky. Potom se uvažuje, že napětí v betonu vznikne jen v účinné
ploše roznášení, která se stanoví pro kruhové duté průřezy vyplněné betonem, jak bude uve-
deno dále, a pro jiné průřezy podle ČSN EN 1992-1-1.
Je-li kruhový dutý průřez nebo čtvercový dutý průřez vyplněný betonem zatížen např. styč-
níkovým plechem prostrčeným průřezem nebo výztuhou, jak je uvedeno na obr. 33b, lze
návrhovou pevnost betonu c,Rd v soustředěném tlaku pod plechem nebo výztuhou vypočítat
ze vztahu
 t fy  Ac Ac f cd
 c,Rd  f cd 1  cL    f yd [6.48]
 a f ck  A1 A1
 
100
(a) (b)
Obr. 33 Roznášení zatížení u dutých kruhových průřezů vyplněných betonem [Obr. 6.22 [14]]
kde t je tloušťka stěny kruhového dutého ocelového průřezu;
a průměr kruhového dutého ocelového průřezu nebo strana čtvercového průřezu;
Ac plocha průřezu betonové části sloupu;
A1 zatížená plocha pod styčníkovým plechem, viz obr. 33;
cL= 4,9 pro kruhové duté průřezy a 3,5 pro čtvercové průřezy.
Poměr Ac/A1 viz [6.48] nemá být větší než 20. U kruhových dutých průřezů vyplněných be-
tonem může být podélná výztuž uvážena při výpočtu únosnosti sloupu i v případech, že vý-
ztuž není přivařena k roznášecí desce, nebo dokonce ani není v přímém kontaktu s roznášecí
deskou, pokud:
 se nepožaduje prověření únavy;
 mezera eg mezi výztuží a roznášecí koncovou deskou není větší než 30 mm, viz obr. 33a.
Příčná výztuž má být v souladu s ČSN EN 1992-1-1. V případě částečně obetonovaných
průřezů má být beton přidržován na místě příčnou výztuží tak, jak je popsáno v normě pro
spřažené pozemní konstrukce.
Je-li u plně obetonovaných ocelových průřezů zatížení vnášeno pouze do ocelového průřezu
nebo pouze do betonového průřezu, má být příčná výztuž navržena na podélný smyk, který
vyplývá z přenosu normálové síly (Nc1 na obr. 34) z betonových částí přímo připojených
spřahovacími prvky do částí bez přímého smykového spojení (na obr. 34 řez A-A; vyznače-
ná plocha 1 se považuje za nepřímo připojenou). Návrh a uspořádání příčné výztuže mají
101
být založeny na příhradovém modelu, předpokládajícím úhel 45° mezi betonovými tlače-
nými pásy a osou prvku.
1 nepřímo připojeno
2 přímo připojeno
Obr. 34 Přímo a nepřímo připojené plochy betonu pro návrh příčného vyztužení
[Obr. 6.23 [14]]
Podélný smyk mimo zatížené plochy (viz 6.7.4.3 [14])
Vně zatížené plochy se má podélný smyk mezi betonem a ocelí ověřit (pružným výpočtem),
pokud je způsoben příčným zatížením a/nebo koncovými momenty. Spřahovací prvky se
mají použít tehdy, je-li návrhový podélný smyk větší než návrhová smyková pevnost Rd,
která je uvedena v tab. 34. Hodnoty se použijí pro plně obetonované průřezy s minimálním
krytím betonem 40 mm a příčnou a podélnou výztuží. Je-li krytí větší a je použita odpovída-
jící výztuž, mohou se uvážit i vyšší hodnoty Rd. Nejsou-li zkouškami zjištěny jiné údaje, lze
pro plně obetonované průřezy použít zvětšenou hodnotu cRd, kde c je dáno vztahem
 cz,min 
 c  1  0, 02 cz 1    2,5 [6.49]
 cz 

kde cz je jmenovitá hodnota krytí betonem v mm, viz obr. 6.17a [14];
cz,min minimální krytí betonem, cz,min = 40 mm.
Tab. 34 Návrhová smyková pevnost Rd [6.6 [14]]
Typ průřezu Rd [N/mm ]
2
Plně obetonované ocelové průřezy 0,30

Kruhové duté průřezy vyplněné betonem 0,55
Pravoúhlé duté průřezy vyplněné betonem 0,40
Pásnice částečně obetonovaných průřezů 0,20
Stěny částečně obetonovaných průřezů 0,00
Pokud se u částečně obetonovaných  průřezů s příčným smykem, způsobeným ohybem

kolem měkké osy z důvodu příčného zatížení nebo koncových momentů, přenos podélného
smyku neověří jinak, mají se vždy použít spřahovací prvky. Jestliže se únosnost v příčném
102
smyku nevypočítá jen jako únosnost ocelového průřezu, má se požadovaná příčná výztuž pro
přenos smykové síly Vc,Ed přivařit ke stěně ocelového průřezu, nebo má procházet stěnou.
Konstrukční ustanovení (viz 6.7.5 [14])

Minimální krytí ocelových průřezů je stejné jako pro pozemní stavby. Podélná výztuž obe-
tonovaných sloupů, která se započítává při stanovení únosnosti průřezu, má mít plochu rov-
nou nejméně 0,3 % plochy betonu. U dutých průřezů vyplněných betonem není podélná vý-
ztuž obvykle potřeba, nepožaduje-li se návrh na účinky požáru. Příčná a podélná výztuž plně
nebo částečně obetonovaných sloupů se navrhne podle ČSN EN 1992-1-1.
Obr. 35 Účinný obvod c výztužného prutu

[Obr. 6.24 [14]]
Čistá vzdálenost mezi podélnými výztužnými pruty a ocelovým průřezem může být menší
než se požaduje výše, dokonce může být nulová. V tom případě se za účinný obvod prutu z
hlediska soudržnosti c může považovat polovina nebo čtvrtina obvodu pro případy (a) a (b),
uvedené na obr. 35.
Pro plně nebo částečně obetonované prvky v podmínkách prostředí třídy X0 podle ČSN
EN 1992-1-1, tab. 4.1, u nichž se podélná výztuž v návrhu zanedbává, má být použita po-
délná výztuž průměru nejméně 8 mm ve vzdálenostech 250 mm a příčná výztuž nejméně
průměru 6 mm po 200 mm. Alternativně lze použít svařovanou síť průměru 4 mm.
3.6.8 Únava
U mostů se také zpravidla musí ověřit únosnost spřažené konstrukce na únavu. Nejčastěji
potřebují prověřit spřahovací trny, u nichž největší smyková síla na jeden trn způsobená
charakteristickou kombinací zatížení nesmí být větší než 0,75 PRd, kde PRd je návrhová
únosnost trnu.
Dílčí součinitele Mf pro únavovou pevnost jsou dány v ČSN EN 1993-2 pro ocelové prvky a
v ČSN EN 1992-1-1 pro beton a výztuž. Pro spřahovací trny se použije součinitel Mf,s = 1,0.
Pro ocel mostní norma dále odkazuje na speciální normu pro únavu (ČSN EN 1993-1-9),
kde se používá tab. 35.
Tab. 35 Doporučené hodnoty dílčích součinitelů únavové pevnosti Mf
Důsledky porušení
Metoda hodnocení
mírné závažné
Přípustná poškození 1,00 1,15
Bezpečná životnost 1,15 1,35
Pro únavové zatížení se použije dílčí součinitel Ff = 1,0.
103
Podrobnosti o zjišťování únavové pevnosti pro konstrukční ocel se najdou v již zmíněné
ČSN EN 1993-1-9. Vychází se z tzv. S-N křivek (dříve Wöhlerova křivka) únavové pevnosti,
kde jsou vyneseny pro jednotlivé konstrukční detaily závislosti rozkmitu normálo-
vých/smykových napětí na počtu cyklů namáhání. Existuje 14 křivek pro normálová napětí a
2 křivky pro smyková napětí. Protože se dnes křivky vynášejí v logaritmických souřadnicích, jde
vlastně o přímky se dvěma lomy pro normálové napětí a jedním lomem pro smyková napětí.
Únavová pevnost pro betonářskou výztuž, předpínací výztuž i pro beton se vezme z ČSN
EN 1992-1-1.
Pro trny se používá únavová křivka, shodná s křivkou pro trny v pozemních stavbách.
Vnitřní síly a momenty se při únavě určí vždy pružnou globální analýzou konstrukce. Nej-
větší a nejmenší ohybové momenty anebo vnitřní síly se označí jako MEd,max,f a MEd,min,f.
Zatížení při únavě je pro mosty definované v ČSN EN 1991-2. Přesněji, je-li známa historie
zatížení, lze postupovat podle přílohy A ČSN EN 1993-1-9, kde se popisuje, jak některou z
třídicích metod (rain flow, reservoir) získat ze stochastického zatížení zatížení harmonické.
Pro mosty pozemních komunikací se používají zjednodušené postupy podle ČSN EN 1992-2
a ČSN EN 1993-2 založené na Modelu zatížení na únavu 3 z ČSN EN 1991-2, zatímco pro
železniční mosty se použijí charakteristické hodnoty zatěžovacího modelu 71 podle téže za-
těžovací normy.
Výpočet napětí se provede stejně jako při prokazování mezního stavu použitelnosti, viz
kap. 3.7. Účinek vlivu tahového zpevnění betonu se vezme v úvahu způsobem uvedeným
dále. Tahové zpevnění lze zanedbat jen při posuzování ocelové části spřaženého průřezu.
1 deska v tahu
2 průřez s trhlinami
Obr. 36 Určení napětí s,max,f a s,min,f v oblastech betonu s trhlinami [Obr. 6.26 [14]]
Způsobují-li ohybové momenty MEd,max,f a MEd,min,f tahová napětí v betonové desce, mohou se
napětí v ocelovém průřezu od těchto momentů určit s uvažováním momentu setrvačnosti I2
„s trhlinami“. Způsobují-li momenty MEd,max,f a MEd,min,f, nebo pouze moment MEd,min,f v desce
tlaková napětí, mají se napětí v ocelovém průřezu vypočítat pro průřez „bez trhlin“, tj. s mo-
mentem I1.
104
Způsobuje-li ohybový moment MEd,max,f tahová napětí v betonové desce, lze účinek tahové-
ho zpevnění betonu na napětí s,max,f ve výztuži od momentu MEd,max,f určit z rovnic (7.4) až
(7.6), přičemž se v rovnici (7.5) místo 0,4 použije součinitel 0,2. Způsobuje-li také moment
MEd,min,f tahové napětí v betonové desce, je rozkmit napětí  vyznačen na obr. 36 a napětí
s,min,f ve výztuži od MEd,min,f lze vypočítat ze vztahu
M Ed,min,f
 s,min,f   s,max,f [6.51]
M Ed,max,f
Způsobují-li momenty MEd,max,f a MEd,min,f, nebo pouze moment MEd,min,f v desce tlak, mají se
napětí ve výztuži od těchto momentů vypočítat pro průřez „bez trhlin“.
Při únavě se podélný smyk na jednotku délky musí vypočítat pružnou analýzou, přičemž se
zjednodušeně dá počítat s průřezem „bez trhlin“.
Napětí ve výztuži se určí jak bylo uvedeno výše, ale napětí s,max,f se určí jako v kap. 3.7.
Únavové posouzení je (stejně jako u pozemních staveb) založeno na poškození od ekviva-
lentního rozkmitu napětí. Použije se také stejný vztah pro rozkmit E
 E     max,f   min,f [6.52]
kde max,f a min,f jsou maximální a minimální napětí;

 je součinitel ekvivalentního poškození;
 dynamický součinitel ekvivalentního poškození.
Je-li mostní prvek namáhán kombinací globálních a lokálních účinků, mají se účinky sledo-
vat odděleně a rozkmity zkombinovat podle vztahu
 E  glob glob  E,glob  loc loc  E,loc [6.53]
kde se indexy „glob“ a „loc“ vztahují ke globálním a lokálním účinkům.

Součinitel ekvivalentního poškození  je pro ocelové mostní prvky uveden v ČSN EN 1993-2.
Součinitele  = s pro betonářskou výztuž a předpínací výztuž jsou dány v ČSN EN 1992-2,
NN.2 pro mosty pozemních komunikací a NN.3 pro železniční mosty.
Pro železniční mosty je dynamický součinitel ekvivalentního poškození  definován v ČSN
EN 1991-2, pro mosty pozemních komunikací je dynamika provozu již zahrnuta do charak-
teristického zatížení a dynamický součinitel ekvivalentního poškození je tudíž roven 1,0.
Při ověření spřahovacích trnů založeném na jmenovitém rozkmitu napětí je ekvivalentní
konstantní rozkmit smykového napětí E,2 (odpovídající 2 milionům cyklů) dán vztahem
 E,2  v  [6.54]
kde v je součinitel ekvivalentního poškození, závisející na spektru a sklonu m křivky

únavové pevnosti;
 rozkmit smykového napětí způsobený únavovým zatížením, vztažený k ploše
průřezu dříku trnu, vypočítané pro jmenovitý průměr d.
105
Pro mosty se součinitel ekvivalentního poškození pro trny určí ze vztahu

v = v,1 v,2 v,3 v,4,
kde součinitele v,1 až v,4 jsou:
 pro mosty pozemních komunikací je v,1 = 1,55 a součinitele v,2 až v,4 se určí podle
ČSN EN 1993-2, ale s použitím exponentů 8 a 1/8 místo původních hodnot, aby se tak
vystihl sklon únavové křivky m = 8 pro trny s hlavou;
 pro železniční mosty se součinitel v,1 vezme podle obr. 37.
Obr. 37 Hodnoty v,1 jako funkce délky rozpětí pro standardní těžký provoz pro zatěžovací
model 71 podle ČSN EN 1991-2 [Obr. 6.27 [14]]
Únavové posouzení výztuže, předpínací výztuže a betonu se provede podle ČSN EN 1992-1-1,
únavové posouzení konstrukční oceli podle ČSN EN 1993-2.
Pro spřahovací trny přivařené k ocelové pásnici, která je při odpovídající kombinaci zatížení
vždy tlačena, se má únavové posouzení provést kontrolou kritéria
 Ff  E,2   c /  Mf,s [6.55]
kde E,2 je definován v [6.54];

c referenční hodnota únavové pevnosti pro 2 miliony cyklů.
Rozkmit napětí v trnu  se určí pro průřezovou plochu dříku trnu, vypočítanou s použitím
jmenovitého průměru dříku d.
Je-li největší napětí v pásnici, k níž je přivařen spřahovací trn, při odpovídající kombinaci
zatížení tahové, má se ověřit interakce rozkmitu smykového napětí E ve svaru trnu a roz-
kmitu normálového napětí v pásnici E podle následujících interakčních vztahů:
 Ff  E,2  Ff  E,2
  1,3 [6.56]
 c /  Mf  c /  Mf,s
106
 Ff  E,2  Ff  E,2
 1, 0  1, 0 [6.57]
 c /  Mf  c /  Mf,s
kde E,2 jerozkmit napětí v pásnici;

c referenční hodnota únavové pevnosti pro kategorii 80;
E,2 a c jsou rozkmity definovány výše.
Výraz [6.56] se zkontroluje pro největší hodnotu E,2 a odpovídající (doprovodnou) hodno-
tu E,2, stejně jako pro kombinaci největší hodnoty E,2 a odpovídající hodnoty E,2. Ne-
započítá-li se vliv tahového zpevnění betonu použitím přesnější metody, má se interakční
kritérium ověřit pro odpovídající rozkmity napětí, vypočítané pro průřezy „bez trhlin“ i pro
průřezy „s trhlinami“.
3.6.9 Tažené prvky spřažených mostů

Izolovaný železobetonový tažený prvek se navrhne v souladu s ČSN EN 1992-2. Pro tažené
prvky mostů s dolní mostovkou nebo oblouky s táhlem, kde tažený prvek současně působí ja-
ko mostovka a je tudíž namáhán kombinací lokálních a globálních účinků, se má ověřit návr-
hová smyková únosnost při lokálním vertikálním smyku a při protlačení smykem při působení
stálých i proměnných zatížení dopravou. Ověření se provede podle ČSN EN 1992-1-1. Na
koncích betonové části spřaženého taženého prvku se pro přenesení normálové síly provede
skupina spřahovacích prvků. Smykové spojení má být schopno přenést návrhovou hodnotu
normálové síly betonového taženého prvku na délce 1,5b, kde b je větší z hodnot: šířka konzo-
ly desky a polovina vzdálenosti mezi sousedními ocelovými prvky. Při ověření spřahovacích
prvků na působení normálové síly se má použít rovnice [5.6-3]. U spřaženého taženého prvku
se na koncích musí provést opatření pro roznesení vnitřních sil a momentů do ocelových a be-
tonových prvků. Pro spřažené tažené prvky, jako jsou diagonály příhradových konstrukcí, se
délka vnášení normálové síly nemá uvažovat větší než dvojnásobek nejmenšího příčného roz-
měru prvku.
3.7.1 Všeobecně
Konstrukce se spřaženými prvky musí být navržena a zkonstruována tak, aby byly splněny
všechny příslušné mezní stavy použitelnosti podle zásad ČSN EN 1990, příloha A2.
Spřažený most se má klasifikovat do stupňů vlivu prostředí podle ČSN EN 1992-2.
U mostů nebo jejich částí se má posouzení mezních stavů použitelnosti provést pro všechna
montážní stadia i pro konečný stav. Mezní stavy použitelnosti se u spřažených desek mají
ověřit podle kap. 3.9.
107
3.7.2 Napětí
Všeobecně platí vše, co pro pozemní stavby. U mostů se nadměrnému dotvarování a mikrotrhli-
nám musí předejít omezením tlakových napětí v betonu na hodnotu kifck podle ČSN EN 1992-2.
Napětí v betonářské výztuži a v předpínací výztuži musí být takové, aby se předešlo vzniku
nepružných poměrných přetvoření. Při charakteristické kombinaci zatížení mají být napětí
omezena hodnotou kifsk ve výztuži a k5fpk v předpínací výztuži, kde hodnoty ki a k5 jsou uve-
deny v ČSN EN 1992-1-1. Napětí v konstrukční oceli nemají přestoupit mez kluzu. Podélné
smykové síly působící na jeden spřahovací prvek nemají přesáhnout 0,75 jeho návrhové
únosnosti. Kvůli tzv. „dýchání stěn“ se má omezit štíhlost stěn spřažených nosníků: omezení
je specifikováno v ČSN EN 1993-2.
3.7.3 Deformace u mostů

Pro omezení průhybů se u železničních mostů uplatní ČSN EN 1990, příloha A2. U mostů
pozemních komunikací a lávek pro chodce nejsou pro spřažené mosty v normě žádná ome-
zení, ale lze použít limity průhybů, uvedené v národní příloze k ČSN EN 1993-2 pro mosty
ocelové. Průhyby se určí vždy pružnou analýzou. Průhyby během montáže se mají omezit
tak, aby kvůli deformacím nebyl beton poškozen během betonování a hutnění a aby byla do-
sažena požadovaná geometrie mostu. Průhyby od stálého zatížení i část průhybů od zatížení
dopravou se zpravidla vyrovnávají nadvýšením.
Pro mezní stav kmitání se použijí ČSN EN 1990, příloha A2, ČSN EN 1991-2 a ČSN EN 1993-2.
3.7.4 Trhliny v betonu

Pro omezení šířky trhlin se na spřažené mostní konstrukce uplatní obecná ustanovení platná
i pro pozemní stavby. Omezení šířky trhlin závisí u mostů na stupni vlivu prostředí podle
ČSN EN 1992-2. Doporučené hodnoty jsou dány jako wmax v téže normě. Kde u mostů při
postupném tvrdnutí betonu začne být spřažení účinné, vezme se vliv hydratačního tepla a
odpovídající deformace od teploty do počtu jen při posuzování montážních stadií v mezním
stavu použitelnosti tak, aby se definovaly oblasti, kde lze v betonu očekávat tah. Nejsou-li
použita zvláštní opatření k omezení účinků hydratačního tepla, má se pro zjednodušení při
určování oblastí s trhlinami předpokládat konstantní rozdíl teplot mezi betonem a ocelí (be-
ton chladnější, u nás o 20 °C). Při výpočtu napětí se použije modul pružnosti betonu pro
krátkodobé zatížení.
Minimální plocha výztuže se vypočítá stejně jako u nosníků pozemních staveb. Tato výztuž
se umístí do tažené oblasti, která byla lokalizována při působení charakteristické kombinace
zatížení. Pro prvky předpjaté se použije ČSN EN 1992-1-1.
Použije-li se minimální výztuž, lze přijatelné šířky trhlin obecně dosáhnout omezením prů-
měru výztužných prutů a jejich vzdálenosti. Postupuje se přitom stejně jako u pozemních
staveb.
108
3.7.5 Zabetonované nosníky

Účinky zatížení se v mezních stavech použitelnosti určí stejně jako v mezních stavech
únosnosti. Minimální podélná horní výztuž As,min se u zabetonovaných nosníků určí tak,
aby platilo
As,min  0, 01Ac,eff [7.7]
kde Ac,eff je účinná plocha betonu daná vztahem Ac,eff = sw cst ≤ sw deff;
deff účinná tloušťka betonu daná vztahem deff = c + 7,5 Øs;
Øs průměr podélné výztuže v mm v rozmezí 10 mm ≤ Øs ≤16 mm;
c, cst krytí podélné výztuže a ocelového průřezu betonem podle obr. 23;
sw definováno na obr. 23.
Rozteče výztužných prutů podélné výztuže mají vyhovět podmínce 100 mm ≤ s ≤150 mm.
Kvůli omezení šířky trhlin způsobených přímým zatížením se limituje vzdálenost prutů vý-
ztuže stejně jako u pozemních staveb. Napětí ve výztuži σs potřebné do příslušné tabulky se
vypočítá pro průřez „s trhlinami“.
3.8 Prefabrikované betonové desky u spřažených mostů

Tato část normy se zabývá železobetonovými nebo předpjatými betonovými deskami, které
se použijí jako deska mostovky, nebo slouží jako část desky mostovky spolupůsobící s
nadbetonováním provedeným na staveništi. Prefabrikovaná mostovka se navrhne podle
ČSN EN 1992 a prověří se také pro spolupůsobení s ocelovým nosníkem. V návrhu se zo-
hlední tolerance ocelové pásnice a prefabrikovaného betonového prvku.
Pro zatížení prefabrikátu sloužícího jako ztracené bednění se použije ČSN EN 1991-6, při-
čemž je zřejmé, že požadavky této normy někdy nemusí postačovat. V odůvodněných pří-
padech se zohlední další specifické požadavky, vyplývající ze způsobu montáže.
Předpokládá-li se, že prefabrikát bude spolupůsobit s betonem vyrobeným na staveništi, má
být navržen jako spojitý v podélném i příčném směru. Styky mezi prefabrikáty se navrhnou
tak, aby přenášely síly v rovině, stejně jako ohybové momenty a smyk. Je-li styk vyplněn mal-
tou nebo lepidlem, nebo prokáže-li se zkouškami, že se stykové plochy dostanou do plného
kontaktu, dá se předpokládat, že tlak působící kolmo na styk je přenesen kontaktem. V souvis-
losti s prefabrikáty je dovoleno použít spřahovacích trnů ve skupinách, přičemž ovšem stále
platí, že únosnost jednotlivého trnu ve skupině nesmí být lokálně překročena více než o 10 %.
Dovolí-li to dosažené tolerance, lze prefabrikované desky uložit přímo na ocelový nosník
bez podlití. Potom ovšem má ocelová pásnice mít stejnou protikorozní ochranu jako ostatní
ocelová konstrukce. Jsou-li spřahovací prvky přivařené k ocelovému nosníku navrženy do
otvorů desek nebo do míst styků, kde mají být na montáži zaplněny betonem, mají být úpra-
va otvorů a vlastnosti betonu takové, aby to mohlo být provedeno řádně. Vzdálenost spřaho-
vacích prvků od líce otvoru prefabrikované desky má být ve všech směrech taková, aby i po
zohlednění tolerancí bylo možno beton kvalitně zhutnit. Jsou-li spřahovací prvky rozmístěny
do skupin, má se kolem každé skupiny provést odpovídající vyztužení, aby se předešlo lo-
kálnímu porušení prefabrikátu nebo betonu provedeného na místě.
109
3.9 Spřažené desky u mostů

Tato kapitola platí pro spřažené desky sestávající z plochých ocelových desek, spojených
spřahovacími trny s betonem provedeným na staveništi a používané jako mostovka, nesoucí
příčné zatížení i zatížení působící v rovině. Desky mohou být použity i jako spodní pásy
komorových mostů. Ustanoveními této kapitoly ale nejsou pokryty desky s dvojím spřaže-
ním (beton mezi dvěma ocelovými deskami) nebo s jinými spřahovacími prvky než trny.
Ocelová deska se během betonování podepře buď trvale nebo dočasnými podpěrami tak,
aby její průhyb nebyl větší než 0,05násobek tloušťky betonové vrstvy. Účinná šířka beto-
nové desky se určí jako obvykle, přičemž se b0 má vzít jako 2aw, kde aw je definováno na
obr. 38.
Lokální účinky představují ohybové momenty a smyky způsobené příčným zatížením spřa-
žené desky, působící jako deska podepřená na dvou nebo čtyřech stranách. Pro účely analý-
zy lokálních účinků se deska může pokládat za pružnou a „bez trhlin“. Horní pásnice I nos-
níku se ale nemusí navrhovat jako spřažená v příčném směru. Může se přitom předpokládat,
že beton a ocelová deska spolupůsobí bez prokluzu.
Únosnost v ohybu a ve vertikálním smyku se vypočítá jako pro železobetonovou desku, u níž
se ocelová deska považuje za výztuž. Návrhová únosnost pro vertikální smyk z kap. 3.6.2 se
dá použít, jen je-li vzdálenost trnů v příčném i podélném směru menší než trojnásobek
tloušťky desky.
Globální účinky působící na spřaženou desku (síly a momenty, příp. i krouticí momenty)
musí být deska přirozeně schopná přenést také. Návrhová únosnost v tlaku v rovině se při-
tom může vypočítat jako součet návrhových únosností betonu a ocelové desky v rozsahu
účinné šířky. Návrhová únosnost při tahu působícím v rovině se vypočítá jako součet návr-
hových únosností ocelové desky a výztuže v rozsahu účinné šířky.
Interakce globálních a lokálních účinků se uváží jen pro spřahovací prvky, jak bude ukázáno
dále. Jinde se s interakcí nepočítá. Spřahovací prvky navržené na smykové síly v podélném i
příčném směru se prověří na vektorový součet současně působících sil.
Návrhová únosnost trnů při statickém namáhání a únavová pevnost trnů se stanoví jak bylo
uvedeno dříve, pokud ovšem betonová deska má spodní výztuž s plochou ne menší než
0,002násobek plochy betonu v obou vzájemně kolmých směrech. Také pro rozmístění trnů
platí obvyklá pravidla. U širokých pásnic se rozdělení podélného smyku způsobeného glo-
bálními účinky v mezním stavu použitelnosti a při únavě může určit podle obr. 38, aby se
tak zohlednily účinky prokluzu a smykového ochabnutí. Podélná síla PEd působící na jeden
spřahovací prvek umístěný ve vzdálenosti x od nejbližší stěny se vypočítá ze vztahu
vL,Ed   
-0,17 2
PEd   3,85  nw 
   x
 3  1    0,15 [9.1]
ntot  n    b  
  tot   
kde vL,Ed je návrhový podélný smyk na jednotku délky v betonové desce způsobený globál-
ními účinky pro uvažovanou stěnu, určený s použitím účinné šířky pro smyko-
vé ochabnutí;
110
ntot celkový počet spřahovacích prvků stejného rozměru na jednotku délky nosníku
uvnitř šířky b podle obr. 38, za předpokladu, že počet prvků na jednotkovou
plochu se nezvětšuje s rostoucím x;
nw počet spřahovacích prvků na jednotku délky umístěný ve vzdálenosti od stěny
menší než 10tf a 200 mm, kde tf je tloušťka ocelové desky. Pro tyto prvky se x
vezme rovno nule;
b polovina vzdálenosti sousedních stěn ocelové komory nebo vzdálenost volné
ho okraje pásnice od stěny.
V případě, že ocelová pásnice přesahuje stěnu o aw podle obr. 38, zahrnou se do počtu ntot a
nw i prvky umístěné na této délce. Spřahovací prvky je vhodné soustředit v oblasti stěny.
Jsou označené na obr. 38 jako nw. Rozteče prvků mají odpovídat tab. 36, aby se předešlo
možnému vyboulení ocelové desky.
Obr. 38 Definice značek [Obr. 9.1 [14]]
Tab. 36 Horní limity vzdáleností mezi spřahovacími prvky v tlačené spřažené desce
[Tab. 9.1 [14]]
Třída 2 Třída 3
Přesahující pásnice 14 t 20 t
Kolmo ke směru tlakového napětí
vnitřní pásnice 45 t 50 t
Ve směru tlakového napětí Přesahující i vnitřní pásnice 22 t 25 t
  235 f y
fy – mez kluzu [N/mm2]
t – tloušťka pásnice
Přesné rozdělení podélných smykových sil podle předchozího se nepožaduje ve spodní pásnici
komorových mostů, je-li uspořádání spřahovacích prvků založeno na následujících pravidlech:
 smykové spřahovací prvky se soustředí v rozích komory;
 nejméně 50 % celkového počtu spřahovacích prvků, které jsou potřeba k přenosu podélné
smykové síly ze stěny do dolní betonové pásnice, se umístí na stěnu a v šířce bf ocelové
pásnice. Šířka bf ocelové pásnice se vezme jako největší z hodnot: bf = 20tf, bf = 0,2bei a
bf = 400 mm; kde bf je účinná šířka spodní pásnice a tf je tloušťka spodní ocelové pásnice.
Pro mezní stavy únosnosti se dá předpokládat, že všechny spřahovací prvky uvnitř účinné
šířky přenášejí stejnou podélnou sílu.
111
3.10 Trny s hlavou způsobující štěpicí síly ve směru tloušťky

desky (Příloha C [14])
Uprostřed Řez A-A
1 příčná výztuž
Na kraji
Obr. 39 Umístění a geometrické parametry smykového spojení s vodorovně uspořádanými

trny [Obr. C.1 [14]]
Návrhová smyková únosnost trnů s hlavou, které způsobují štěpicí síly ve směru tloušťky
desky, viz obr. 39, se určí z následujícího vztahu [C.1], jestliže to vede k menší hodnotě než
výpočet podle [6.18] a [6.19]
   a s 0,3
0,4
1, 4k v f ck dar
PRd,L  kN [C.1]
v
kde ar´ je účinná vzdálenost od okraje;

ar´ = ar – cv –s/2 ≥ 50 mm
kV = 1 pro smykové spojení na okraji;
= 1,14 pro smykové spojení uvnitř;
V je dílčí součinitel rovný 1,25;
fck charakteristická válcová pevnost betonu uvažovaného stáří [MPa];
d průměr dříku trnu 19 ≤ d ≤ 25 mm;
112
h celková výška trnu h/d ≥ 4;

a vodorovná vzdálenost mezi trny pro 110 mm ≤ a ≤ 440 mm;
s vzdálenost třmínků, která splňuje podmínky a/2 ≤ s ≤ a a s/ar´ ≤ 3;
s průměr třmínků s ≥ 8 mm;
s průměr podélné výztuže ℓ ≥ 10 mm;
cv krytí betonem ve svislém směru podle obr. 39 [mm].
Poškození okrajových trnů vytržením z desky se má zabránit splněním následujících podmínek:
beton „bez trhlin“:  ≤ 30° nebo ν ≥ max {110 mm; 1,7 ar´; 1,7 s/2};
beton „s trhlinami“:  ≤ 23° nebo ν ≥ max {160 mm; 2,4 ar´; 2,4 s/2};
kde v je vyznačeno na obr. 39.
Štěpicí síla působící ve směru tloušťky desky se zachytí třmínky, které se navrhnou na taho-
vou sílu:
Td = 0,3 PRd,L [C.2]
Má se také uvážit vliv vertikálního smyku, vzniklého z podepření desky na návrhovou
únosnost trnu. Interakci obou vlivů lze posoudit následující rovnicí:
1,2 1,2
 Fd,L   Fd,V 
     1 [C.3]
P  P 
 Rd,L   Rd,V 
kde
   d a s 0,4 s   ar,0 

0,5 0,3 0,7
0, 012 f ckl kv
PRd,V  [C.4]
V
 je účinná vzdálenost od okraje ar,0
přičemž ar,0   ar,0  cv  Φs / 2  50 mm. Kromě návr-
hových požadavků uvedených výše mají být splněny ještě následující podmínky:
h ≥ 100 mm; 110 ≤ a ≤ 250 mm; s ≤12 mm; s ≤16 mm.
S-N křivka únavové pevnosti pro trny s hlavou, jež způsobují štěpicí síly ve směru tloušťky
desky podle této přílohy, je pro obyčejný hutný beton dána menší z hodnot podle kap. 3.6.8
a rovnice [C.5]:
  PR   
m m
N   Pc Nc [C.5]
kde PR je únavová pevnost založená na rozdílu podélných smykových sil působících na trn;
Pc referenční hodnota únavové pevnosti pro Nc = 2 · 106 podle tab. 37;
m sklon únavové křivky m = 8;
N počet cyklů.
113
V tab. 37 představuje ar účinnou vzdálenost trnu od okraje desky podle obr. 39.
Tab. 37 Únavová únosnost Pc pro vodorovně uspořádané trny [Tab. C.1 [14]]
ar [mm] 50 ≥100
Pc [kN] 24,9 35,6
Poznámka:
Pro 50 < a < 100 mm lze Pc stanovit lineární interpolací.
r
114
Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4 Navrhování betonových mostů podle ČSN EN 1992-2
4.1 Všeobecně
Pro betonové mosty platí ČSN EN 1992-2 (73 6208), která má bezprostřední návaznost na
ČSN EN 1992-1-1 (73 1201) a její znění obsahuje navíc jen doplňková ustanovení, týkající
se betonových mostů, přičemž některá ustanovení z Části 1-1 neplatí. Obě tyto části součas-
ně s ČSN EN 1990 (73 0035) a Eurokódem 1 (Části 1 až 7), které mají vždy zvláštní kapito-
ly pro mosty, stanoví zásady návrhu, zatížení, kombinací a posouzení mostů z prostého, že-
lezového a předpjatého betonu z hlediska bezpečnosti a použitelnosti. Zásadní význam pro
mosty má příloha A2 ČSN EN 1990 (vyšla dodatečně jako změna A1 k ČSN EN 1990).
Současně je třeba přihlédnout k požadavkům ČSN EN 13670 (Provádění betonových kon-
strukcí – v projednávání je finální verze jako náhrada předběžné ČSN ENV 13670-1) a při
navrhování geotechnických konstrukcí k Eurokódu 7.
Pro posuzování stávajících konstrukcí je třeba postupovat podle ČSN ISO 13822 (Zásady
navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí) a podle TP 200 (Stanovení zatí-
žitelnosti mostů PK navržených podle norem a předpisů platných před účinností EN).
K ČSN EN 1992-2 [12] je dovolena volba národně stanovených parametrů k článkům uve-
deným v tab. 38. K těmto článkům je vypracována informativní Národní příloha, kde ovšem
je většinou uvedeno, že se ustanovení pro ČR nemění. Je však třeba si povšimnout i Národní
přílohy k ČSN EN 1992-1-1, kde je reagováno na 129 článků, ke kterým bylo rovněž zau-
jato národní stanovisko a kde je uvedeno dalších 6 článků s doplňujícími informacemi.
Tab. 38 Soupis článků z [12], ke kterým bylo možné zaujmout národní stanovisko
Kapitola 3, 4 Kapitola 5 Kapitola 6 Kapitola 7, 8 Kapitola 9, 11
3.1.2 (102)P 9.1 (103)
3.1.6 (101)P 5.1.3 (101)P 6.1 (109) 7.2 (102) 9.2.2 (101)
3.1.6 (102)P 5.2 (105) 6.1 (110) 7.3.1 (105) 9.5.3 (101)
3.2.4 (101)P 5.3.2.2 (104) 6.2.2 (101) 7.3.3 (101) 9.7 (102)
5.5 (104) 6.2.3 (103) 7.3.4 (101) 9.8.1 (103)
4.2 (105) 5.7 (105) 6.2.3 (107)
4.2 (106) 6.2.3 (109) 8.9.1 (101) 11.9 (101)
4.4.1.2 (109) 6.8.1 (102) 8.10.4 (105) 113.2 (102)
6.8.7 (101) 8.10.4 (107) 113.3.2 (103)
Poznámka:
K podtrženým článkům bylo zaujato národní stanovisko, v ostatních článcích byla převzata doporučení
obsažená v EN. Předpokládá se, že po získání zkušeností z navrhování mostů bude využita možnost
národní stanoviska dodatečně změnit.
115

Zásady navrhování a posuzování jsou obsaženy v ČSN EN 1990 [1], přičemž podmínky pro
mosty jsou ještě doplněny v příloze A2 [19].
Obecně musí být konstrukce navržena tak, aby měla požadovanou:
 únosnost (odolnost);
 použitelnost;
 trvanlivost.
Přitom mohou být přijaty pro odolnost a použitelnost rozdílné úrovně spolehlivosti. V úrov-
ni spolehlivosti konstrukce se má odrazit:
 možný způsob dosažení mezního stavu;
 možné následky (ztráta života, zranění, finanční dopady, společenská závažnost poškození);
 náklady na snížení rizika poškození (např. při nárazech vozidel).
Informativní návrhová životnost je pro mosty podle tab. 44 (tab. 2.1 [1]) 100 let, což je ka-
tegorie návrhové životnosti 5. Z hlediska trvanlivosti je podle poznámky k 4.4.1.2(5) [10]
výchozí doporučená třída betonové konstrukce S4 pro návrhovou životnost 50 let. Od ní se
pak odvíjí upravená třída konstrukce pro životnost 100 let podle dalších kritérií (tab. 4.3CZ
NA.2.19 [10]).
Teplotní účinky mají být uvažovány jako proměnné zatížení a nemusí se obvykle uvažovat v
mezních stavech únosnosti (pokud účinky nejsou významné), pokud je dostatečná duktilita
(5.6.2 (102) [12]) a rotační kapacita prvků (5.6.3 [10] a [12]); mají se však uvažovat při po-
souzení únavy a v mezních stavech použitelnosti. Podobně se postupuje i při rozdílném se-
dání, přičemž se mají účinky uvažovat jako stálá zatížení. Hodnoty dílčích součinitelů zatí-
žení a spolehlivosti a součiniteli kombinace se uvažují podle [19].
Podle 2.3.3(1)P [10] se však musí při návrhu uvažovat deformace způsobené teplotou, do-
tvarováním a smršťováním.
Při návrhu a posouzení EN předpokládají použití metody dílčích součinitelů. Návrhové hod-
noty zatížení se stanoví podle 6.1(3) [1] z charakteristických nebo reprezentativních hodnot,
uvedených v příslušných EN. Lze však pro návrh použít také hodnoty ze statistického vy-
hodnocení zatížení (6.1(5)P [1]), avšak musí být dosaženo alespoň takové spolehlivosti kon-
strukce jako při použití metody dílčích součinitelů. Pro mosty jsou dílčí součinitele zatížení
uvedeny v [19]. Při navrhování a posuzování je třeba rozlišit tři soubory (A, B, C).
Při návrhu nosných prvků, kde jsou zahrnuta geotechnická zatížení a odolnost podloží, se
má využít podle NA2.16 [19] postup 2 podle tab. A2.4(B)-STR/GEO [19] pro plošné za-
kládání, piloty, kotvy a podzemní stěny. Postup 3 se má použít pro posouzení stability sva-
hů. Postupy jsou popsány v A2.3.1(5) [19].
Dílčí součinitel zatížení při posouzení na únavu se doporučuje uvažovat γF,fat = 1,0; avšak
v proměnném zatížení dopravou je třeba uvážit dynamický součinitel podle [8].
116
Tab. 39 Dílčí součinitele zatížení γF [tab.A2.4(A),(B),(C) [19]]

Soubor Návrhové Zatížení stálé Zatížení Zatížení Zatížení Předpětí Ostatní
situace γG,sup/γG,inf silniční dopravou staveništní γP proměn-
dopravou železniční [19] ná zatí-
a chodci žení
A trvalé 1,05/0,955) 1,35/0 1,45/0 1,0 1,50/0
(EQU) dočasné 1)
1,05/0,95 1,35/0 1,0 1,5
2) 3) 6)
B trvalé 1,35/1,0/1,2 1,35/0 1,45/0/1,2 1,0/1,2
(STR/GEO) dočasné
C trvalé 1,0/1,0/1,04) 1,15/0 1,25/0 1,30/0
(STR/GEO) dočasné
Poznámky:
1)
při výstavbě
2)
hodnota 1,2 platí pro účinky sedání při pružné analýze, 1,35 při nelineární analýze
3)
hodnota 1,2 platí pro sestavy zatížení gr16, gr17 a SW/2 podle [8]
4)
1,0, pokud sedání má nepříznivý účinek (pokud má příznivý účinek, pak se neuvažuje)
5)
pro ověření zdvíhání ložisek 1,35/1,25, viz Poznámka 2, tab.A2.4(A) [19]
6)
hodnota 1,2 platí pro lokální účinky pod kotevními deskami při dodatečném předpětí
(podle J104.2(103) [12])
Hodnoty dílčích součinitelů zatížení jsou uvedeny pro nepříznivé/příznivé účinky zatížení.
Soubor A (EQU) se použije pro ověření statické rovnováhy podle A2.3.1(3) [19]
Pro návrh a posouzení nosných prvků, který nezahrnuje geotechnická zatížení A2.3.1(4) [19], kde roz-
hoduje pevnost materiálů, se použije soubor B (STR).
Kombinace zatížení uvažovaná pro posouzení konstrukce všech návrhových situací a všech
mezních stavů je uvedena v [1] a [19]. Podle NA2.4 [1] se pro posouzení MSÚ používá roz-
hodující kombinace z výrazů

j1
G, j G k, j ""  P P""  Q,1 0,1Qk, 1 ""   Q, i 0, i Qk, i
i 1
(6.10a) [1]
 
j1
G, j G k, j ""  P P""  Q,1Q k,1 ""   Q, i 0, i Q k, i
i 1
(6.10b) [1]
kde ξ je redukční součinitel pro stálá zatížení G; doporučená hodnota je 0,85;

γG,j je dílčí součinitel pro zatížení stálé;
γp – zatížení od předpětí;
γQ,1 – hlavní proměnné (nahodilé zatížení);
γQ,i – vedlejší proměnná zatížení;
hodnoty všech součinitelů jsou uvedeny v příloze A2 [19];
Gk,j charakteristická hodnota j-tého stálého zatížení;
P reprezentativní hodnota zatížení od předpětí;
Qk,l charakteristická hodnota hlavního proměnného zatížení;
Qk,i charakteristická hodnota i-tého vedlejšího proměnného zatížení;
ψ0,i součinitele pro kombinační hodnoty proměnného zatížení.
117
Zásady návrhu s ohledem na provádění obsahuje [11] a odst. 113 [12], kde se požaduje po-
souzení mezních stavů únosnosti i použitelnosti, pokud:
 síly při výstavbě se liší od sil na hotové konstrukci;
 redistribuce sil a napětí způsobená reologickými účinky je vyvolaná změnami konstrukce
během postupu výstavby;
 postup výstavby má vliv na stabilitu během výstavby a na síly a geometrii hotové kon-
strukce.
Zatížení při provádění jsou obsažena v ČSN EN 1991-1-6 [6], kap. 4, přičemž je třeba při
stanovení klimatických zatížení přihlédnout k době návratu podle tab. 3.1 [6].
Je třeba také uvážit zatížení větrem, zejména při letmém betonování. Podle NA2.40 [12] se má
při výstavbě počítat s polovičními hodnotami větru, než je uvedeno v ČSN EN 1991-1-4 [4].
Jedná se o dočasnou návrhovou situaci.
Při výstavbě mostů je třeba uvážit možnost pádu bednění nebo dokonce segmentu, zejména
u letmo betonovaných nebo letmo montovaných (segmentových ) konstrukcí. Tento požada-
vek je uveden v 113.2 (103) a (104) [6]. Posouzení se provede v MSÚ pro mimořádnou návr-
hovou situaci s dílčími součiniteli zatížení podle tab. 39 a dílčími součiniteli materiálu podle
tab. 40. V MSP lze využít určitých úlev, definovaných v 113.3.2 [12], pokud není ovlivněna
trvanlivost a vzhled konstrukce. Podle (103) lze během výstavby připustit od kvazistálé kom-
binace zatížení tahová napětí velikosti k · fctm(t), kde k =1,0 (podle NA.2.41 [8], pokud je v ko-
nečném stavu splněn mezní stav dekomprese při kvazistálé nebo občasné kombinaci zatížení.
Přísnější stanovisko je pro posouzení vzniku trhlin, kdy se požaduje, aby bylo provedeno při
výstavbě pro kvazistálou kombinaci zatížení, pokud v konečném stavu byl posouzen pro
častou kombinaci zatížení.
Návrh kotvení prvků v betonu je uveden v Technické specifikaci (není norma) CEN/TS 1992-4
(5 částí), který zatím nebyl převzat do našich předpisů.
Pro seizmické návrhové situace lze kombinaci vyjádřit
j1
Gk, j "" P"" Aed ""  2 , iQk, i
i 1
kde AEd = γlAEk je návrhová hodnota seizmického zatížení (podle ČSN EN 1998-1 je γl sou-
činitel významu, AEk je charakteristická hodnota seizmického zatížení).
4.3 Materiály
Dílčí součinitele pro stanovení návrhových pevností materiálů jsou v tab. 40.
Tab. 40 Dílčí součinitele materiálu pro MSÚ [tab. 2.1N [10]]
Návrhové situace beton γc betonářská ocel γs předpínací ocel γs
Trvalá a dočasná 1,5 1,15 1,15
Mimořádná 1,2 1,0 1,0
Součinitel tepelné roztažnosti je 0,000010/1 °C.
118
4.3.1 Beton
Pro obyčejný a vysokopevnostní beton platí pevnostní a deformační charakteristiky podle tab.
3.1 [10] . Volba pevnostní třídy betonu musí odpovídat ČSN EN 206-1 [18] a TKP, pokud není
smluvně stanoveno jinak. Pro beton s pórovitým kamenivem platí kap. 11 [10]. Pevnostní třídy
betonu jsou vázány na válcovou pevnost/krychelnou pevnost betonu (např. C20/25).
Poissonovo číslo pro beton bez trhlin je 0,2.
Návrhová pevnost betonu v tlaku se pro mosty stanoví podle vztahu
fcd = αcc fck/c
kde αcc = 0,85 podle 3.1.6(101)P [12].
Při návrhu lze použít např. bilineární pracovní diagram betonu (obr. 40) a obdélníkové roz-
dělení návrhového napětí (obr. 41). Součinitel , definující účinnou výšku tlačené oblasti a
součinitel , definující účinnou pevnost jsou v tab. 41.
c
cu3 fcd
f ck
Fc
Ac x x
f cd
d
As Fs
s
0  c3 cu3 c
Obr. 40 Bilineární pracovní diagram Obr. 41 Rozdělení přetvoření a napětí

[Obr.3.4 [10]] [Obr.3.5 [10]]
Tab. 41 Součinitele , 
Třída betonu  
fck  50 MPa 0,8 1,0
50 < fck  90 MPa 0,8 – (fck – 50)/400 1,0 – (fck – 50)/200
Poznámka:
Pokud se šířka tlačené oblasti zmenšuje směrem k nejvíce tlačeným vláknům, má se hodnota ηfcd
zmenšit o 10 %.
Pro stanovení pevnosti betonu mladšího než 28 dní (např. pro posouzení betonu při odbed-
ňování nebo při předpínání) lze přibližně použít vztah
fcm(t) = cc(t)fcm
kde
   
1/ 2
 28 
 cc  t   exp s 1    
   t   
119
kde fcm(t) je průměrná hodnota pevnosti betonu v tlaku ve stáří t dní;

fcm průměrná hodnota pevnosti betonu v tlaku ve stáří 28 dní podle tab. 3.1 [10];
cc(t) součinitel závisející na stáří betonu t;
t stáří betonu ve dnech;
s koeficient závisející na druhu cementu:
= 0,20 pro cement pevnostní třídy CEM 42,5 R, CEM 52,5 N a CEM 52,5 R
(třída R);
= 0,25 pro cement pevnostní třídy CEM 32,5 R, CEM 42,5 N (třída N);
= 0,38 pro cement pevnostní třídy CEM 32,5 N (třída S).
Tab. 42 Hodnoty βcc(t)

Stáří
betonu
s 1 3 7 14 21 25 28
ve dnech
(t)
0,2 0,4239 0,6630 0,8187 0,9205 0,9695 0,9884 1,0000
0,25 βcc (t) 0,3420 0,5982 0,7788 0,9016 0,9621 0,9855 1,0000
0,38 0,1958 0,4580 0,6839 0,8544 0,9429 0,9781 1,0000
1,2000
1,0000
0,8000
0,6000
s=0,2
0,4000 s=0,25
s=0,38
0,2000
1 4 7 10 13 16 19 22 25 28
Obr. 42 Průběh βcc (t) v závislosti na druhu použitého cementu pro t = 1 až 28 dní
Při tepelném ošetřování prvku (UTB prefabrikátu) je třeba upravit stáří betonu podle B.1.(3)
Přílohy B, [10].
120
Pevnost betonu v tahu fctm je uvedena v tab.3.1 [10]. Vývoj pevnosti betonu v tahu lze při-
bližně předpokládat podle 3.1.2(9) [10] podle vztahu
fctm(t) = (cc(t))α fctm
kde pro t < 28 dní je α = 1,
pro t ≥ 28 dní je α = 2/3.
Hodnoty pevnosti betonu v tahu za ohybu lze uvažovat podle 3.1.8 [10] a charakteristickou
pevnost pro ovinutý beton podle 3.1.9 [10].
Hodnoty modulu pružnosti Ecm lze rovněž přibližně uvažovat podle tab.3.1 [10]. Změny
modulu pružnosti v závislosti na stáří betonu lze určit podle 3.1.3 [10] ze vztahu
Ecm(t) = (fcm(t)/fcm)0,3 Ecm
Pro stanovení deformace lze použít tzv. účinný modul pružnosti podle 7.4.3(5) [10], nebo
použít modul pružnosti ověřený zkouškami.
4.3.2 Betonářská výztuž

Betonářská výztuž musí vyhovovat požadavkům ČSN EN 10800. V ČR platí ČSN 42 0139,
která uvádí charakteristiky žebírkových ocelí vyráběných v ČR. Jiné druhy ocelí lze použít
jen na základě stavebně technického osvědčení a certifikátu.
Pro mostní stavby se obvykle používá výztuž B500B (nebo B550B), což podle ČSN EN 10080
znamená: B – betonářská výztuž, 500 – charakteristická hodnota meze kluzu fyk (MPa), B – ocel
s vysokou tažností.
Návrhová mez kluzu betonářské výztuže je
fyd = fyk/s
Pro svařování betonářské výztuže platí EN ISO 17760, ze které také vychází TP 193 MD ČR.
Pro posouzení na únavu platí 6.8 [10], 6.8 [12] a Příloha NN [12]. Kombinace a přípustné
rozkmity napětí jsou uvedeny v 6.8.3 [10] a 6.8.4 [10].
Tab. 43 Vlastnosti betonářské výztuže, část (podrobněji viz tab. C.1 a C.2N [10])
Požadavek nebo
Výrobek Pruty a vyrovnané svitky Svařované sítě
hodnota kvantilu (%)
Třída tažnosti A B C A B C –
Charakteristická
mez kluzu fyk nebo 400 – 600 5,0
f0,2k [MPa]
Minimální hodnota 1,15 1,15
1,05 1,08 1,05 1,08 10,0
k = (ft/fy)k <1,35 <1,35
Charakteristická
hodnota poměrného
přetvoření uk [%] 2,5 5,0 7,5 2,5 5,0 7,5 10,0
při maximální síle
121
4.3.3 Předpínací výztuž

Pro předpínací výztuž platí EN 10138 (nebyla zatím do soustavy ČSN převzata) nebo ETS
(Evropské technické schválení). V některé literatuře se předpínací výztuže označují písme-
nem Y, minimální pevností předpínací oceli v tahu a počtem drátů v laně-průměr lana (např.
Y1860S7-15,7). Pro mosty by se měly přednostně používat předpínací dráty a lana s nízkou
relaxací (třída relaxačního chování 2 podle 3.3.2(4)P a (7) [10].
Jsou definovány tři třídy relaxačního chování:
 třída 1: dráty nebo lana s normální relaxací;
 třída 2: dráty nebo lana s nízkou relaxací;
 třída 3: za tepla válcované a upravené tyče.
Výpočty ztrát relaxací předpínací oceli mají vycházet z hodnoty ρ1000, tj. ztráty relaxací 1000
hodin po napnutí při průměrné teplotě 20 °C. Hodnota ρ1000 je vyjádřena procentním podí-
lem počátečního napětí a stanovuje se pro počáteční napětí 0,7 · fp, kde fp je skutečná pev-
nost v tahu vzorků předpínací oceli. Pro návrh se používá charakteristická pevnost v tahu fpk
a ta se uvažuje v následujících výrazech.
Hodnoty ρ1000 se mohou předpokládat rovné: 8 % pro třídu 1; 2,5 % pro třídu 2 a 4 % pro
třídu 3, nebo se hodnoty uvažují podle certifikátu.
Ztráta relaxací je definována procentním poměrem změny předpínacího napětí k počáteční-
mu přepínacímu napětí. Může být získána z protokolů certifikačních zkoušek výrobce, nebo
stanovena z výrazu
Δσ pr 0,75(1-μ)
 t 
= 0, 66  ρ1000  e9,1μ     10
-5
pro třídu 2
σ pi  1000 
kde Δσpr je absolutní hodnota relaxačních ztrát předpětí;

σpi při dodatečném předpínání je σpi absolutní hodnota počátečního předpětí
σpi = σpm0, při předpínání předem je σpi maximální tahové napětí působící v před-
pínací vložce, zmenšené o okamžité ztráty vznikající v průběhu napínání;
t doba po napnutí (v hodinách);
μ = σpi/fpk, kde fpk je charakteristická hodnota pevnosti v tahu předpínací oceli;
ρ1000 hodnota ztráty relaxací [%] 1000 hodin po napnutí při průměrné teplotě 20 °C.
Návrhová hodnota napětí předpínací oceli fpd podle 3.3.6(6) [10] fpd = fp0,1k/s.
Při návrhu lze předpokládat:
 horní větev pracovního diagramu je vodorovná a poměrné přetvoření výztuže není ome-
zeno, nebo
 horní větev pracovního diagramu je stoupající, poměrné přetvoření je omezeno hodnotou
εud = 0,9εuk.
122
 A
fpk
fpk/s
fp 0,1k
fpd = fp 0,1k/s
B
 ud  uk 
fpd/Ep
A idealizovaný diagram
B návrhové diagramy
Obr. 43 Schéma pracovních diagramů předpínací oceli podle [10]
Předpínací výztuž musí mít odpovídající duktilitu, kterou lze předpokládat pokud fpk/fp0,1k ≥ k.
Doporučená hodnota k = 1,1 se podle národní přílohy nemění.
4.4 Trvanlivost
4.4.1 Všeobecně
Požadavek trvanlivosti má být zajištěn výběrem vhodného materiálu, odpovídajícím ná-
vrhem a dodržením konstrukčních zásad, a stanovením postupů kontroly návrhu, výroby
a provádění a užívání v souladu s příslušným projektem.
Z hlediska zajištění trvanlivosti musí být konstrukce navržena tak, aby degradační procesy
během její návrhové životnosti, za předpokladu náležité údržby a s ohledem na okolní pro-
středí, nenarušily její provozuschopnost více, než je přípustné. Informativní kategorie návr-
hové životnosti podle ČSN EN 1990 jsou uvedeny v tab. 44.
Při návrhu konstrukce z hlediska zajištění její odpovídající trvanlivosti se mají uvážit násle-
dující hlediska:
 stanovené nebo předpokládané doby používání konstrukce;
 požadovaná návrhová kritéria;
 očekávané vlivy prostředí;
 složení, vlastnosti a funkční vlastnosti materiálů a výrobků;
 vlastnosti základové půdy;
 volba nosného systému;
 tvar prvků a konstrukční opatření;
 jakost řemeslné práce a úroveň kontroly;
 konkrétní ochranná opatření;
 stanovená údržba během návrhové životnosti.
123
Tab. 44 Informativní kategorie návrhové životnosti [Tab. 2.1(CZ)]

Kategorie návrhové Informativní návrhová
Příklady
životnosti životnost (v letech)
1 10 dočasné konstrukce
vyměnitelné konstrukční části,
2 10 – 25
např. jeřábové nosníky, ložiska
3 15 – 30 zemědělské a obdobné stavby
4 50 budovy a další běžné stavby
monumentální stavby, mosty a jiné
5 100
inženýrské konstrukce
Při návrhu konstrukce musí být rovněž stanoveny podmínky okolního prostředí, a to tak, aby
mohl být zhodnocen jejich význam ve vztahu k trvanlivosti a aby bylo možno učinit odpo-
vídající opatření pro ochranu materiálů použitých v konstrukci. Stupeň degradace konstruk-
ce a konstrukčních prvků může být odhadnut na základě výpočtů, experimentálního vyšet-
řování, zkušeností z předchozích staveb nebo kombinací těchto postupů. Příslušná opatření k
omezení degradace jsou pak stanovena v odpovídajících ČSN EN 1992 až ČSN EN 1999.
Výše uvedené požadavky (tzv. základní požadavky) se považují u betonových konstrukcí
a mostů za splněné, pokud se současně:
 navrhování provádí podle mezních stavů metodou dílčích součinitelů podle ČSN EN 1990;
 zatížení stanoví podle ČSN EN 1991;
 kombinace zatížení stanoví podle ČSN EN 1990 (pro mosty je důležitá příloha A2 této
normy);
 únosnost, trvanlivost a použitelnost stanoví podle ČSN EN 1992 (Eurokódu 2).
Trvanlivá konstrukce musí splňovat podmínky použitelnosti, únosnosti a stability po celou
dobu její návrhové životnosti, bez podstatné ztráty funkčnosti nebo nadměrné nepředpoklá-
dané údržby. Požadovaná ochrana konstrukce musí být stanovena s přihlédnutím k jejímu
určenému používání, návrhové životnosti, plánu údržby a zatížení.
U betonových konstrukcí je v zásadě nutné zajistit trvanlivost betonu a trvanlivost betonář-
ské a předpínací výztuže. Z hlediska trvanlivost betonu je nutné dodržet tzv. indikativní
pevnostní třídy betonu podle tab. 45, což rovněž napomáhá i zajištění trvanlivosti betonář-
ské a předpínací výztuže.
Ochrana výztuže proti korozi závisí na objemové hmotnosti, kvalitě a tloušťce krycí betono-
vé vrstvy a na rozvoji trhlin. Požadovaná objemová hmotnost a kvalita krycí vrstvy se do-
sáhne kontrolou maximálního vodního součinitele a minimálního množství cementu (viz
ČSN EN 206-1 [18])) a lze je vztáhnout k minimální třídě pevnosti betonu.
4.4.2 Podmínky prostředí

Podmínky prostředí představují souhrn chemických a fyzikálních vlivů, kterým je kon-
strukce vystavena kromě mechanických zatížení. Podmínky prostředí jsou klasifikovány
v ČSN EN 206-1.
124
Pro betonový povrch, který je chráněn izolací proti vodě, se uvažuje stupeň vlivu prostředí
XC3. Pokud jsou používány chemické rozmrazovací prostředky, pak veškerý betonový po-
vrch do vzdálenosti 6 m vodorovně od vozovky a ve vzdálenosti 6 m svisle od vozovky má
být považován za přímo zasažený rozmrazovacími prostředky a také horní povrch úložných
prahů pod mostními závěry – tedy prostředí XF4.
Kromě podmínek prostředí uvedených v tab. 1 ČSN EN 206-1 je třeba uvážit také další
možnosti agresivního nebo nepřímého zatížení:
 chemická koroze, vyvolaná např. chloridy obsaženými v betonu, reakcí alkalického ka-
meniva;
 fyzikální koroze, vyvolaná např. obrusem, penetrací vody.
4.4.3 Požadavky na trvanlivost

Aby byla dosažena požadovaná návrhová životnost konstrukce, musí se odpovídající opat-
ření na ochranu každého konstrukčního prvku proti příslušnému působení prostředí. Poža-
davky na trvanlivost musí být uvažovány při:
 návrhu koncepce konstrukce;
 výběru materiálů a návrhu konstrukčních detailů;
 provádění;
 operativním řízení jakosti;
 kontrole a ověřování;
 návrhu zvláštních opatření (např. použití korozivzdorné oceli, nátěrů, katodické ochrany).
4.4.4 Indikativní pevnostní třídy betonu vzhledem k trvanlivosti

Při volbě přiměřeně trvanlivého betonu vzhledem k ochraně výztuže proti korozi a ochraně
betonu proti agresivním činitelům je třeba zvážit složení betonu, což může vést i k vyšším
třídám betonu, než jsou požadovány z hlediska návrhu na účinky zatížení (např. u mostních
opěr). Vztah mezi pevnostními třídami betonu a stupni vlivu prostředí lze popsat indikativ-
ními pevnostními třídami betonu podle tab. 45.
Tab. 45 Indikativní pevnostní třídy betonu [Tab. E.1CZ národní přílohy k [10]]
Stupně vlivu prostředí podle tab. 4.2
Koroze
Koroze vyvolaná karbonatací Koroze vyvolaná chloridy
XC1 XC2 XC3 XC4 XD1 XD2 XD3
Indikativní pevnostní
C16/20 C20/25 C25/30 C30/37 C30/37 C30/37 C35/45
třída
Poškození betonu
bez střídavé působení mrazu a rozmrzá- chemické napadení
rizika vání
X0 XF1 XF2 XF3 XF4 XA1 XA2 XA3
Indikativní pevnostní
C12/15 C25/30 C25/301) C25/301) C30/371) C25/30 C30/37 C35/45
třída
1)
beton musí být provzdušněn (provzdušnění min. 4%), lze také použít neprovzdušněný beton o 1 třídu vyšší
125
4.4.5 Krycí vrstva betonu

4.4.5.1 Minimální krycí vrstva
Betonová krycí vrstva je dána vzdáleností mezi povrchem výztuže (včetně spon, třmínků a
případné povrchové výztuže) a nejbližším povrchem betonu. Na výkresech má být předepsána
nominální i minimální hodnota tloušťky krycí vrstvy, přičemž nominální krycí vrstva je defi-
nována jako součet minimální krycí vrstvy cmin a přídavku na návrhovou odchylku Δcdev.
cnom = cmin + Δcdev
Minimální betonová krycí vrstva cmin musí zajistit:
 spolehlivé přenesení sil v soudržnosti;
 ochranu výztuže proti korozi (trvanlivost).
Hodnota cmin splňující požadavky jak soudržnosti, tak podmínek prostředí musí být stanove-
na jako největší z hodnot:
cmin = max {cmin,b; cmin,dur + Δcdur,γ – Δcdur,st – Δcdur,add; 10 mm}
kde cmin,b je minimální krycí vrstva z hlediska soudržnosti;
cmin,dur minimální krycí vrstva z hlediska podmínek prostředí;
Δcdur,γ přídavná bezpečnostní složka;
Δcdur,st redukce minimální krycí vrstvy při použití nerezové oceli;
Δcdur,add redukce minimální krycí vrstvy při použití přídavné ochrany.
4.4.5.2 Minimální krycí vrstva z hlediska soudržnosti

Aby byly bezpečně přeneseny síly v soudržnosti a bylo zajištěno odpovídající zhutnění be-
tonu, nesmí být tloušťka krycí vrstvy cmin,b menší než uvádí v tab. 46.
Tab. 46 Minimální krycí vrstva cmin,b z hlediska soudržnosti [Tab. 4.2 [10]]
Požadavky na soudržnost
Uspořádání prutů Minimální krycí vrstva cmin,b1)
oddělené průměr prutu
svazky náhradní průměr Φn
1)
Pokud je jmenovitý maximální rozměr kameniva větší než 32 mm, cmin,b se má zvýšit o 5 mm
Hodnoty cmin,b pro kruhové a pravoúhelníkové kanálky s dodatečně napjatými soudržnými

předpínacími vložkami se uvažují takto:
 kruhové kanálky – průměr,
 pravoúhelníkové kanálky – větší z hodnot (menší rozměr; polovina většího rozměru), při-
tom není třeba uvažovat hodnotu větší než 80 mm, jak u kru-
hového, tak u pravoúhelníkového kanálku.
Hodnoty cmin,b pro předem napjaté přepínací vložky se uvažují takto:
 1,5násobek průměru lana nebo hladkého drátu;
 2,5násobek průměru drátu s vtisky.
126
Minimální krycí vrstva předpínacích vložek v kotvení má odpovídat příslušným evropským

technickým schválením.
4.4.5.3 Minimální krycí vrstva z hlediska trvanlivosti (vlivu prostředí)

Tab. 47 Úprava klasifikace konstrukcí [Tab. 4.3CZ [10]]
Třída konstrukce
Kritérium Stupeň vlivu prostředí
X0 XC1 XC2 XC4 XD1 XD2 XD3
XC3 (XF1)3) (XF2)3) XS1 XS2
(XF3)3) XS3
(XF4)3)
Návrhová životnost zvětšit zvětšit zvětšit zvětšit zvětšit zvětšit zvětšit
100 let třídu o 2 třídu o 2 třídu o 2 třídu o 2 třídu o 2 třídu o 2 třídu o 2
Pevnostní třída1) 2) ≥C30/37 ≥C30/37 ≥C35/45 ≥C40/50 ≥C40/50 ≥C40/50 ≥C45/55
zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit
třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1
Deskové konstrukce
(poloha výztuže není zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit
ovlivněna výrobním třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1
postupem)
Zajištěna zvláštní
zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit zmenšit
kontrola kvality
třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1 třídu o 1
výroby betonu
Poznámka:
Pozn. 1: pevnostní třída a poměr w/c se považují za související hodnoty. Pro výrobu málo propustné-
ho betonu lze použít zvláštní složení (druh cementu, hodnota w/c, jemné plnivo).
Pozn. 2: stanovenou mez lze snížit o jednu pevnostní třídu, pokud použijeme provzdušnění větší než 4%.
Pozn. 3: kurzívou v závorce jsou uvedené stupně vlivu prostředí, které norma neuvádí a které doporu-
čují autoři publikace.
Tab. 48 Minimální hodnoty tloušťky krycí vrstvy cmin,dur požadované z hlediska trvanlivosti
pro betonářskou výztuž podle EN 10080 [Tab. 4.4N [10]]
Požadavek prostředí pro cmin,dur [mm]
Stupeň vlivu prostředí
Třída XC4 XD1 XD3
XC2 XD2
konstrukce X0 XC1 (XF1) XS1 XS3
XC3 XS2
(XF3) (XF2) (XF4)
S1 10 10 10 15 20 25 30
S2 10 10 15 20 25 30 35
S3 10 10 20 25 30 35 40
S4 10 15 25 30 35 40 45
S5 15 20 30 35 40 45 50
S6 20 25 35 40 45 50 55
Poznámka:
Kurzívou v závorce jsou uvedené stupně vlivu prostředí, které norma neuvádí a které doporučují autoři
publikace.
127
Hodnoty minimální krycí vrstvy betonářské a předpínací výztuže v obyčejném betonu z hlediska
stupně vlivů prostředí a třídy konstrukce jsou udány hodnotou cmin,dur. Přitom se podle doporučení
ČSN EN 1992-1-1 vychází z třídy konstrukce S4 pro návrhovou životnost 50 let a pro indikativní
pevnosti betonu podle tab. 45. Úpravy třídy konstrukce v závislosti na stupni vlivu prostředí, návr-
hové životnosti, použité třídě betonu, uspořádání konstrukce a zajištění kvality výroby jsou uvedeny
v tab. 47. Minimální hodnoty tloušťky krycí vrstvy betonu z hlediska trvanlivosti pro betonářskou
výztuž jsou uvedeny v tab. 48 a pro přepínací výztuž v tab. 49.
Tab. 49 Minimální hodnoty tloušťky krycí vrstvy cmin,dur požadované z hlediska trvanlivosti
pro předpínací výztuž [Tab. 4.5N [10]]
Požadavek prostředí pro cmin,dur [mm]
Stupeň vlivu prostředí
Třída XC4 XD1 XD3
XC2 XD2
konstrukce X0 XC1 (XF1) XS1 XS3
XC3 XS2
(XF3) (XF2) (XF4)
S1 10 15 20 25 30 35 40
S2 10 15 25 30 35 40 45
S3 10 20 30 35 40 45 50
S4 10 25 35 40 45 50 55
S5 15 30 40 45 50 55 60
S6 20 35 45 50 55 60 65
Poznámka:
Kurzívou v závorce jsou uvedené stupně vlivu prostředí, které norma neuvádí a které doporučují autoři
publikace.
4.4.5.4 Úpravy tloušťky minimální krycí vrstvy

Betonová krycí vrstva má být zvětšena o přídavnou bezpečnostní složku Δcdur,γ (doporučená
hodnota v ČR je 0 mm). Pokud se použije korozivzdorná ocel nebo jiná zvláštní opatření,
lze minimální krycí vrstvu zmenšit o Δcdur,st (doporučená hodnota v ČR je 0 mm). V těchto
případech má být zváženo ovlivnění všech souvisejících materiálových vlastností, včetně
soudržnosti. U betonu s přídavnou ochranou (např. nátěrem) může být minimální krycí vrst-
va zmenšena o Δcdur,add (doporučená hodnota v ČR je 0 mm).
Pokud je beton ukládán na již existující povrch betonu (prefabrikovaný nebo zhotovený na
stavbě), mohou být požadavky na krytí výztuže ve styčné spáře stanoveny odlišně. Pokud
jsou splněny následující podmínky, připouští se, aby krycí vrstva splňovala jen požadavky
pro kotvení:
 doba vystavení povrchu staršího betonu vnějšímu prostředí nemá být delší než 28 dní,
 styčný povrch staršího betonu je drsný,
 pevnostní třída staršího betonu je nejméně C25/30,
 povrch staršího betonu se před pokračováním betonáže opatří spojovacím můstkem (toto
ustanovení neplatí pro spáry o šířce větší než 0,75 m).
Pokud je povrch betonu vystaven abrazivnímu působení ledu nebo pevných částí přináše-
ných tekoucí vodou, má být krycí vrstva zvětšena minimálně o 10 mm.
128
Pokud je beton namáhán obrusem, má být věnována zvláštní pozornost kamenivu podle
ČSN EN 206-1. Obrus betonu lze připustit při zvětšení betonové krycí vrstvy (obětovaná
vrstva). V takovém případě má být minimální krycí vrstva cmin zvětšena o 5 mm pro třídu
obrusu XM1, o 10 mm pro XM2 a o 15 mm pro XM3. Třída obrusu XM1 představuje střed-
ní obrus, ke kterému dochází například u průmyslových ploch pojížděných vozidly se vzdu-
chovými pneumatikami. Třída obrusu XM2 představuje značný obrus, jaký je u průmyslo-
vých ploch pojížděných vysokozdvižnými vozíky se vzduchovými nebo pevnými gumový-
mi pneumatikami. Třída obrusu XM3 představuje extrémní obrus, ke kterému dochází na-
příklad u průmyslových ploch pojížděných vysokozdvižnými vozíky s elastomerovými nebo
ocelovými koly nebo nákladními vozidly. Betonová mostovka mostu pozemní komunikace
bez izolace proti vodě nebo bez povrchové úpravy má být zatříděna do třídy obrusu XM2.
4.4.5.5 Přídavek pro návrhovou odchylku

Při výpočtu nominální krycí vrstvy cnom musí být v návrhu uvažován přídavek (Δcdev) k mi-
nimální krycí vrstvě, který by pokryl přípustnou odchylku. Požadovaná minimální krycí
vrstva musí být tedy zvětšena o absolutní hodnotu přípustné záporné odchylky. Doporučená
hodnota Δcdev je 10 mm, lze ji však snížit v následujících případech:
 pokud je při výrobě uplatněn systém zajištění kvality, ve kterém monitorování zahrnuje
měření betonové krycí vrstvy, pak návrhový přídavek pro odchylku Δcdev může být zmen-
šen na 10 mm ≥ Δcdev ≥ 5 mm;
 pokud může být zajištěno, že se používají velmi přesné měřicí přístroje pro monitorování
a odmítají se nevyhovující prvky (např. prefabrikáty), pak přídavek pro návrhovou od-
chylku Δcdev může být zmenšen na 10 mm ≥ Δcdev ≥ 0 mm.
Při betonáži na nerovné povrchy má být minimální krycí vrstva při návrhu zpravidla zvětše-
na o větší odchylky. Zvětšení má být v souladu s rozdíly způsobenými nerovnostmi, přičemž
krycí vrstva má být nejméně 40 mm při betonáži na upravené podloží (včetně podkladního
betonu) a 75 mm při betonáži přímo na zeminu. Krycí vrstva výztuže pro jakýkoliv tvarova-
ný povrch, jako je žebrovaný nebo s obnaženým kamenivem, musí být též zvětšena nejméně
o 5 mm s přihlédnutím k tvarování nerovného povrchu.
Příklad – stanovení krycí vrstvy betonu pro betonářskou výztuž
Materiál: C30/37-XD1, XF2, železobetonová deska
Předpokládaný průměr výztuže: 32 mm, rozdělovací výztuž 18 mm, spony 10 mm
Základní třída konstrukce: S4
Úprava třídy konstrukce (podle tab. 47): pro návrhovou životnost 100 let – zvětšení o 2 tří-
dy, desková konstrukce – zmenšení o 1, zajištění zvláštní kontroly kvality výroby betonu –
zmenšení o 1 třídu
Výsledná třída konstrukce: 4 + 2 – 1 – 1 = 4 => S4
Prostředí cmin,b cmin,dur +Δcdur,γ -Δcdur,st -Δcdur,add +Δcdev cmin [mm]
XA1
XF2, XD1 32/18/10 35 0 0 0 10 45
XF3
XF4
129
4.5.1 Všeobecně
4.5.1.1 Obecné požadavky
Účelem analýzy konstrukce [5.1.1[10]] je stanovit rozdělení buď vnitřních sil a momentů,
anebo napětí, poměrných přetvoření a přemístění, a to v celé konstrukci nebo v její části. Při
rovinné napjatosti lze použít pro návrh výztuže zjednodušenou metodu, která je uvedena v
Příloze F [10].
Pokud je to nutné, musí se provést doplňující lokální analýza. Lokální analýza je nezbytná
tehdy, pokud nelze předpokládat lineární průběh poměrných přetvoření např.:
 v blízkosti podpěr;
 v oblastech soustředěných zatížení;
 ve styčnících rámových soustav;
 v kotevních oblastech;
 v místech změny průřezu.
Při návrhu musí být uvažován vliv geometrie a vlastností konstrukce na chování konstrukce
v každém stadiu výstavby. Pro analýzu časově závislých účinků se mají použít ověřené me-
tody, podrobněji 4.10. Při analýzách se musí idealizovat jak geometrie, tak chování kon-
strukce. Zvolené idealizace musí být vhodné pro uvažovaný problém.
Obvykle se při analýzách používají následující idealizace chování:
 lineárně pružné chování;
 lineárně pružné chování s omezenou redistribucí;
 plastické chování, včetně modelů náhradních příhradovin;
 nelineární chování.
Poznámka:
Číslování vztahů použitá dále v textu odpovídají označení v [10] a [12].
4.5.1.2 Zvláštní požadavky na základy

Pokud interakce základ – konstrukce má významný vliv na účinky zatížení v konstrukci,
musí být uvažovány vlastnosti zeminy a účinky interakce podle ČSN EN 1997-1. Další in-
formace týkajíce se analýzy plošných základů jsou v [10], Příloha G.
Při navrhování plošných základů lze používat vhodně zjednodušené modely pro interakci
podloží a konstrukce. U jednoduchých základových patek a roznášecích hlavic pilot se do-
voluje zanedbat účinky interakce podloží a konstrukce.
Při návrhu únosnosti jednotlivých pilot mají být určena zatížení s uvážením vzájemného
spolupůsobení piloty, roznášecí hlavice pilot a základové půdy. Pokud jsou piloty umístěny
v několika řadách, pak má být zatížení na každou pilotu stanoveno s přihlédnutím ke vzá-
130
jemnému spolupůsobení pilot. Vzájemné spolupůsobení pilot může být zanedbáno, pokud je
světlá vzdálenost pilot větší než dvojnásobek průměru piloty.
4.5.1.3 Zatěžovací případy a kombinace

Při uvažování kombinací zatížení mají být uvažovány takové zatěžovací případy, aby bylo
možné stanovit rozhodující návrhové podmínky ve všech průřezech konstrukce nebo její části.
Podle [12] NA.2.9, čl. 5.1.3 se při navrhovaní konstrukcí mostů a lávek v ČR neuvažuje
zjednodušené uspořádání zatížení.
4.5.1.4 Účinky druhého řádu

Účinky druhého řádu (viz ČSN EN 1990, kapitola 1) se musí uvažovat, pokud je pravděpo-
dobné, že významně ovlivňují celkovou stabilitu konstrukce nebo dosažení mezního stavu
únosnosti v kritických průřezech. Účinky druhého řádu mají být uvažovány podle [10] 5.8.
4.5.2 Geometrické imperfekce

Při analýze prvků a konstrukcí musí být uvažovány nepříznivé účinky možných odchylek v
geometrii konstrukce a v poloze zatížení. Odchylky rozměrů průřezu jsou obvykle uvažová-
ny v součinitelích spolehlivosti materiálu a neměly by být zahrnuty v analýze konstrukce.
Minimální výstřednost uvažovaná při návrhu průřezu je uvedena v [10] 6.1 (4).
Imperfekce musí být uvažovány v mezních stavech únosnosti při trvalých a mimořádných
návrhových situacích. Imperfekce nemusí být uvažovány v mezních stavech použitelnosti.
Podle [12] následující ustanovení platí pro prvky namáhané normálovou silou a pro kon-
strukce namáhané svislým zatížením. Číselné hodnoty souvisejí s běžnými stavebními od-
chylkami (Třída 1 v ČSN EN 13670). Pokud se při výstavbě uplatní jiné odchylky, pak mají
být pro tyto případy stanoveny příslušné hodnoty.
Imperfekce pak mohou být vyjádřeny odklonem θl daným vztahem
θl = θ0  αh [5.1]
kde θ0 je základní hodnota; podle [12] NA.2.10 ], čl. 5.2 (105) je 1/200;
αh redukční součinitel na délku nebo výšku: αh = 2 / l ; αh  1 ;
l délka nebo výška [m].
Pro obloukové mosty má být tvar imperfekcí ve vodorovné a svislé rovině ve vztahu k prv-
nímu vlastnímu tvaru kmitání ve vodorovné, popř. svislé rovině. Každý tvar může být idea-
lizován sinusoidou, kde je amplituda dána vztahem
l
a  θ1 
2
kde l je polovina vlnové délky.
131
U osamělých prvků (viz [10] 5.8.1) může být uvažován účinek imperfekcí dvěma způsoby:
a) výstředností ei danou vztahem
ei  θi  l0 / 2 [5.2]
kde l0 je účinná délka, viz [10], 5.8.3.2.
U stěn a osamělých sloupů ve ztužených systémech lze zjednodušeně použít ei  l0 / 400 , od-
povídající αh  1 ;
b) vodorovnou silou Hi, působící v místě, kde vyvodí maximální moment:
 u neztužených prvků (obr. 44a):
H i  θi  N [5.3a]
 u ztužených prvků (obr. 44b):
H i  2  θi  N [5.3b]
(a) (b)
Obr. 44 Uvažování imperfekce [Obr. 5.1 [10]]
Použití výstřednosti je vhodné pro staticky určité prvky, zatímco postup využívající vodo-
rovné zatížení je možné použít u staticky určitých i staticky neurčitých prvků. Síla Hi může
být nahrazena jiným ekvivalentním vodorovným zatížením.
4.5.3 Idealizace konstrukce

4.5.3.1 Modely konstrukce pro celkovou analýzu
Podle své povahy a funkce se konstrukční prvky třídí na trámy, sloupy nosníkové desky,
stěny, desky nosné ve dvou směrech, oblouky, skořepiny apod. Uvedená pravidla platí pro
analýzu často se vyskytujících druhů těchto prvků a konstrukcí tvořených těmito prvky.
132
4.5.3.2 Geometrické veličiny
4.5.3.2.1 Spolupůsobící šířka desky (pro všechny mezní stavy)

Spolupůsobící šířka desky T průřezu, na které je možno předpokládat rovnoměrně rozdělené
napětí, závisí na rozměrech trámu (stojiny) a desky (deskové příruby), na typu zatížení, na
rozpětí, na podmínkách uložení a na příčné výztuži.
Spolupůsobící šířka desky závisí na vzdálenosti l0 mezi body nulových momentů, které lze
stanovit z obr. 45.
Obr. 45 Definice l0 pro výpočet spolupůsobící šířky desky [Obr. 5.2[10]]
Údaje z obr. 45 jsou použitelné v případě, že délka převislého konce trámu l3 je menší než
polovina přilehlého pole a poměr rozpětí sousedních polí je v rozmezí 2/3 až 1,5.
Spolupůsobící šířku desky beff pro trám T průřezu nebo L průřezu lze stanovit ze vztahů
beff   beff,i  bw  b [5.7]
kde
beff,i  0, 2  bi  0,1  l0  0, 2  l0 [5.7a]
beff,i  bi [5.7b]
Obr. 46 Parametry pro spolupůsobící šířku desky [Obr. 5.3[10]]
133
Pokud se nepožaduje velká přesnost, dovoluje se při analýze konstrukce předpokládat kon-
stantní spolupůsobící šířku po celém rozpětí. Lze použít hodnotu stanovenou pro průřez v
poli.
4.5.3.2.2 Účinné rozpětí nosníků a desek
Účinné rozpětí prvku leff, se má vypočítat následovně:
leff  ln  a1  a2 [5.8]
kde ln je světlá vzdálenost mezi líci podpor;

hodnoty pro a1 a a2 na každém konci rozpětí lze stanovit z příslušných hodnot ai
na obr. 47
t je rozměr uložení na podporujícím prvku, jak je znázorněno na obr. 47.
Při analýze spojitých nosníků a desek se dovoluje obvykle předpokládat, že podpory nebrání
pootočení.
Pokud jsou nosník nebo deska monoliticky spojeny s podporami, dovoluje se za kritický ná-
vrhový moment v podpoře považovat moment v líci podpory (moment v líci podpory nemá
být ale menší než 0,65 momentu v dokonalém vetknutí). Návrhový moment a reakce převá-
děné do podporujícího prvku (např. sloupu, stěny atd.) mají být obecně uvažovány jako větší
z pružných nebo redistribuovaných hodnot.
Pokud nosník nebo deska probíhají spojitě nad podporou, u níž lze předpokládat, že nebrání
volnému pootočení (např. nad pilířem) a analýza předpokládá bodovou podporu, pak návr-
hový podporový moment stanovený pro rozpětí rovné osové vzdálenosti podpor lze reduko-
vat o hodnotu ΔMEd, stanovenou ze vztahu
ΔM Ed  FEd,sup  t / 8 [5.9]
kde FEd,sup je návrhová podporová reakce.

Za hodnotu t se doporučuje dosadit šířku ložiska (podle [12] 5.3.2.2 (104), i NA.2.11).
134
Obr. 47 Účinné rozpětí (leff) pro různé způsoby podepření [Obr. 5.4[10]]
4.5.4 Lineárně pružná analýza

Lineární analýzu prvků, založenou na teorii pružnosti, lze použít jak v mezních stavech
únosnosti, tak v mezních stavech použitelnosti. Pro stanovení účinků zatížení lze při lineární
analýze předpokládat:
 průřezy nejsou porušeny trhlinami;
 závislost napětí a poměrného přetvoření je lineární;
 moduly pružnosti mají průměrné hodnoty.
Pro stanovení účinku teplotních deformací, sedání podpor a smršťování v mezních stavech
únosnosti (MSÚ) lze předpokládat redukované tuhosti, odpovídající průřezům s trhlinami
bez uvažování tahového zpevnění, avšak s přihlédnutím k účinkům dotvarování. V mezních
stavech použitelnosti (MSP) má být uvažován postupný vývoj trhlin.
135
4.5.5 Lineárně pružná analýza s omezenou redistribucí

Lineární analýzu s omezenou redistribucí lze použít při analýze nosných prvků při ověřová-
ní MSÚ. V MSÚ lze momenty stanovené lineárně pružnou analýzou redistribuovat za před-
pokladu, že výsledné rozdělení momentů zůstane v rovnováze s působícím zatížením.
Redistribuci nelze využít, pokud je použita výztuž třídy A (podle NA.2.4 [12] se nemá pro
mosty používat).
U spojitých nosníků nebo desek, které jsou převážně namáhané ohybem a mají poměr délek
sousedních rozpětí v rozmezí od 0,5 do 2, lze redistribuovat ohybové momenty bez posou-
zení rotační kapacity, pokud:
δ  k1  k2  xu / d pro fck ≤ 50 MPa [5.10a]
δ  k3  k4  xu / d pro fck > 50 MPa [5.10b]
δ  k5 pokud jsou použity výztuže třídy B nebo C ([10], Příloha C)
kde δ je poměr redistribuovaného momentu k pružnému ohybovému momentu;

xu vzdálenost neutrální osy od tlačeného okraje, stanovená v mezním stavu únosnosti
po redistribuci;
d účinná výška průřezu.
Doporučené hodnoty k1, k2, k3, k4 a k5 jsou ([12], NA.2.12):
k1 = 0,44
k2 = 1,25 ·  0, 6 + 0, 0014 / εcu2 
k3 = 0,54
k4 = 1,25 ·  0, 6 + 0, 0014 / ε cu2 
k5 = 0,85.
Pro návrh plných desek mohou být použity hodnoty z [10].
Při navrhování sloupů se mají použít pružné momenty, vyplývající z rámového působení bez
použití redistribuce.
Redistribuce se nemá používat v případech, pokud nelze spolehlivě určit rotační kapacitu
(např. u zakřivených nebo šikmých mostů).
4.5.6 Plastická analýza

4.5.6.1 Všeobecně
Metody založené na plastické analýze mohou být použity pouze při ověřování v MSÚ a jen
pokud to dovolí národní úřady. V [12] k tomu zatím není zaujato stanovisko.
Pro vytvoření předpokládaného mechanismu musí být zajištěna dostatečná duktilita kritic-
kých průřezů.
136
4.5.6.2 Plastická analýza pro nosníky, rámy a desky

Požadovaná duktilita je dostačující, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
 plocha tažené betonářské výztuže je omezena tak, že ve všech průřezech je
xu / d  0,15 pro betony pevnostních tříd ≤ C50/60
xu / d  0,10 pro betony pevnostních tříd ≥ C55/67
(pro plné desky lze použít hodnoty z [10]);
 výztužná ocel je třídy B nebo C;
 poměr momentů ve vnitřních podporách k momentům v poli má být v rozmezí 0,5 až 2.
4.5.6.3 Rotační kapacita

Zjednodušený postup ([10], čl. 5.6.3) pro spojité nosníky a spojité nosníkové desky vychází
z rotační kapacity nosníku/desky v oblasti o délce přibližně rovné 1,2 násobku výšky průře-
zu. Předpokládá se, že tyto oblasti se plasticky přetvářejí (vytvářejí se plastické klouby) při
příslušné kombinaci zatížení. Posouzení plastického pootočení v mezním stavu únosnosti je
pokládáno za vyhovující, pokud se prokáže, že při příslušné kombinaci zatížení je vypočtené
pootočení θs menší nebo rovné přípustnému plastickému pootočení (obr. 48).
Obr. 48 Plastické pootočení θs železobetonových průřezů spojitých nosníků a spojitých nos-

níkových desek [Obr. 5.5 [10]]
V oblastech plastických kloubů nemá xu/d překročit hodnotu 0,30 pro beton pevnostních tříd
menších nebo rovných C50/60, pro beton pevnostních tříd větších pak hodnotu 0,23.
Pootočení θs se má stanovit na základě návrhových hodnot zatížení a materiálu a na základě
středních hodnot předpětí v příslušné době. Při zjednodušeném postupu lze přípustné plas-
tické pootočení stanovit vynásobením základní hodnoty přípustného pootočení θpl,d oprav-
ným součinitelem kλ, který závisí na smykové štíhlosti.
Doporučené hodnoty θpl,d pro oceli tříd B a C (ocel třídy A se nedoporučuje při plastické
analýze používat) a pro betony pevnostních tříd menších nebo rovných C50/60 a C90/105
jsou uvedeny na obr. 49. Součinitel kλ je omezen podmínkou 1, 0  kλ  1,5 .
Hodnoty pro betony pevnostních tříd C55/67 až C90/105 lze interpolovat. Hodnoty platí pro
smykovou štíhlost λ  3, 0. Pro jiné hodnoty smykové štíhlosti má být θpl,d vynásobeno kλ.
kλ  λ / 3 [5.11N]
kde λ je poměr vzdálenosti mezi průřezem s nulovým a maximálním redistribuovaným mo-

mentem a účinnou výškou d.
137
Zjednodušeně lze λ vypočítat pro odpovídající návrhové hodnoty ohybového momentu a po-
souvající síly ze vztahu
λ  M ED / VED  d  [5.12N]
Obr. 49 Základní hodnota přípustného pootočení θpl,d železobetonových průřezů pro třídy
výztuže B a C. Hodnoty platí pro smykovou štíhlost λ = 3,0 [Obr. 5.6N [10]]
4.5.6.4 Analýza pomocí modelů náhradní příhradoviny

Modely náhradní příhradoviny (5.6.4 [10]) mohou být použity při návrhu v MSÚ v oblas-
tech spojitosti (nosníky a desky porušené trhlinami) a při návrhu MSÚ a při uspořádání vý-
ztuže v oblastech, kde není zachovaná linearita přetvoření průřezu. Obvykle tyto oblasti ma-
jí délku rovnou h (výšce průřezu prvku). Modely náhradní příhradoviny mohou být též pou-
žity pro prvky, u nichž je předpokládáno lineární rozdělení přetvoření po průřezu, např. ro-
vinné poměrné přetvoření.
Modely náhradní příhradoviny lze také použít při ověřování v MSP, např. při ověřovaní na-
pětí v oceli a kontrole šířky trhlin, pokud je zaručena přibližná kompatibilita prutových mo-
delů (zvláště poloha a směr důležitých tlakových diagonál, které mají být orientovány podle
teorie lineární pružnosti).
Modely náhradní příhradoviny sestávají ze vzpěr reprezentujících pole tlakových napětí, z
táhel reprezentujících výztuž a ze spojovacích uzlů. Síly v prvcích prutového modelu mají
být stanoveny z podmínky rovnováhy s působícím zatížením v mezním stavu únosnosti.
Prvky prutových modelů mají být dimenzovány podle pravidel uvedených v [10], čl. 6.5.
Poloha a směr táhel modelu náhradní příhradoviny má souhlasit se směry výztuže.
Možné způsoby sestavení modelů náhradní příhradoviny zahrnují zvážení trajektorií hlav-
ních napětí a rozdělení namáhaní podle teorie lineární pružnosti, nebo metodu přenášení za-
tížení. Všechny prutové modely lze optimalizovat pomocí energetických kritérií.
138
4.5.7 Nelineární analýza

Metody nelineární analýzy lze použít jak v MSÚ, tak v MSP, za předpokladu, že jsou splně-
ny podmínky rovnováhy a spojitosti při uvažování odpovídajícího nelineárního chování ma-
teriálu. Analýza může být prvního nebo druhého řádu.
V mezních stavech únosnosti je třeba ověřovat schopnost kritických průřezů odolávat ne-
pružným deformacím, vyplývajícím z analýzy při uvažování příslušných nejistot.
U konstrukcí převážně staticky zatížených lze většinou zanedbat účinky předcházejících za-
tížení a lze předpokládat monotónní růst intenzity zatížení.
Při nelineární analýze se musí uvažovat materiálové charakteristiky reprezentující reálnou
tuhost, avšak má se přihlédnout k nejistotám porušení. Musí se používat pouze taková návr-
hová uspořádání, která platí v rámci příslušných oblastí použití.
Ustanovení [10] se doplňují v [12] takto:
Nelineární analýza je použitelná za podmínky, že model bude náležitě pokrývat všechny
způsoby porušení (např. ohyb, osová síla, smyk, tlakové porušení ovlivněné redukovanou
efektivní pevnostíi betonu atd.) a že pevnost betonu v tahu není využívaná jako hlavní čini-
tel pro zatěžovací přenosový mechanismus. Jestliže nepostačuje jedna analýza k ověření
všech porušení, doporučuje se provést další samostatné analýzy.
Podle NA.2.14 a Poznámky 1 k 5.7(105) [12]) se doporučují následující upřesnění:
 pro betonářskou výztuž je použit pracovní diagram založený na [10], obr. 3.8, křivka A,
kde jsou fyk a kfyk nahrazeny 1,1fyk a 1,1 kfyk;
 pro přepínací výztuž je použit idealizovaný pracovní diagram uvedený v [10], čl. 3.3.6,
obrázek 3.10, křivka A, kde je fpk nahrazena 1,1fpk;
 pro beton je pracovní diagram založen na výrazu (3.14) v [10], čl. 3.1.5. V tomto výrazu
a v hodnotě k se fcm nahradí γcf  f ck sγcf  1,1  γs / γc .
Při návrhu se má postupovat takto:

 únosnost (odolnost) konstrukce má být stanovena pro různé úrovně příslušného zatížení,
které má být zvyšováno od hodnoty provozního zatížení po krocích tak, aby hodnoty
γG  Gk a γQ Qk bylo dosaženo ve stejném kroku. Proces přitěžování má pokračovat až
do té doby, než část konstrukce dosáhne meze pevnosti, stanovené s uvážením αcc, nebo
dojde k celkovému porušení celé konstrukce. Odpovídající zatížení je označeno jako qud;
 použitím celkového součinitele bezpečnosti γO se získá odpovídající únosnost
q 
R   ud  ;
 γQ 
 
 musí platit jedna z následujících nerovností:
q 
 
γRd  E  γG  G  γQ  Q  R   ud 
γ 
[5.102aN]
 O 
139
nebo
 q 
 
E  γG  G  γQ  Q  R   ud
 γ γ  [5.102bN]
 Rd O 
nebo
 q  q
γRd  γSd  E  γg  G  γ  Q  R   ud
γ
 O



[5.102cN]
kde γRd je dílčí součinitel modelové nejistoty pro odolnost, γRd = 1,06;
γSd dílčí součinitel modelové nejistoty pro zatížení/silový účinek; γSd  1,15 .
γO celkový součinitel bezpečnosti, γO  1, 20 .
Pokud modelové nejistoty γRd a γSd nejsou uváženy přímo ve výpočtu (tj. γSd = γRd =1), má
být použita hodnota γO  1, 27.
Jestliže jsou použity pro nelineární analýzu návrhové vlastnosti materiálu (např. jako 5.8.6
[10]), mají být vzaty v úvahu účinky nepřímých zatížení (např. vnesené deformace).
Podrobnosti k vyjádření bezpečnosti jsou uvedeny v Příloze PP [12].
4.5.8 Analýza účinků druhého řádu s normálovým zatížením

4.5.8.1 Definice
Definice užitých pojmů jsou uvedeny v 5.8.1 [10].
4.5.8.2 Obecně
Ustanovení pro mosty jsou převzata z ČSN EN 1992-1-1 [10] a týkají se prvků a konstrukcí,
jejichž chování nosné konstrukce je významně ovlivněno účinky druhého řádu.
Pokud se uvažují účinky druhého řádu, musí se ověřit rovnováha a únosnost na deformova-
né konstrukci. Deformace se musí vypočítat s uvážením vlivu trhlin, nelineárních materiálo-
vých vlastností a dotvarování. V analýze, ve které se předpokládá lineární chování materiá-
lu, může být toto zohledněno uvažováním redukovaných hodnot tuhostí (viz [10], 5.8.7).
Analýza musí zohledňovat případné účinky poddajnosti připojených prvků a základů (spo-
lupůsobení konstrukce s podložím). Nosné chování se musí uvažovat ve směru, ve kterém
může vzniknout deformace. Pokud je třeba, musí se uvážit dvouosé namáhání ohybem. Ne-
jistoty v geometrii a poloze normálových zatížení se musí uvažovat jako přídavné účinky
prvního řádu, které vycházejí z geometrických imperfekcí (viz [10], 5.2).
Účinky druhého řádu mohou být zanedbány, jestliže jsou nižší než 10 % odpovídajících
účinků prvního řádu.
140
4.5.8.3 Zjednodušená kritéria pro účinky druhého řádu

4.5.8.3.1 Štíhlostní kritérium pro osamělé prvky
Účinky druhého řádu lze zanedbat, jestliže je štíhlost λ definovaná v [10], 5.8.3.2 menší než
hodnota λlim. Podle [10], 5.8.3.1 a NA.2.31) lze doporučenou hodnotu určit ze vztahu:
λlim  20  A  B  C  n s omezením λlim  75 [5.13N]
kde 
A  1/ 1+ 0, 2  φef  (neznáme-li φef, lze uvažovat A = 0,7);
B  1+ 2  ω (neznáme-li ω, lze uvažovat B = 1,1);

C  1, 7  rm (neznáme-li rm, lze uvažovat C = 0,7);
φef účinný součinitel dotvarování; viz [10],čl. 5.8.4 a NA.2.31

ω  As  f yd / Ac  f cd  mechanický stupeň vyztužení;
As celková plocha podélné výztuže;

n  N Ed / Ac  f cd  poměrná normálová síla;
rm  M 01 / M 02 poměr momentů;
M01, M02 jsou koncové momenty prvního řádu, M 02  M 01 .
Jestliže koncové momenty M01 a M02 vyvozují tah na stejné straně, má se poměr rm uvažovat
jako kladný (tj. C ≤ 0,7), jinak záporný (tj. C > 1,7).
V následujících případech se má rm uvažovat hodnotou 1,0 (tj. C = 0,7):
 pro ztužené prvky, ve kterých účinky momentů prvního řádu vznikají pouze nebo pře-
vážně v důsledku imperfekcí nebo příčných zatížení;
 obecně pro neztužené prvky.
V případe dvojosého namáhání ohybem lze štíhlostní kritérium posoudit odděleně v každém
směru. V závislosti na výsledku tohoto posouzení lze účinek druhého řádu:
 zanedbat v obou směrech,
 uvažovat v jednom směru, nebo
 uvažovat v obou směrech.
4.5.8.3.2 Štíhlost a účinná délka pro osamělé prvky
Štíhlostní poměr λ je definován ([10], čl. 5.8.3.2) následovně:
λ  l0 / i [5.14]
kde l0 je účinná délka;

i je poloměr setrvačnosti betonového průřezu bez trhlin.
141
Obr. 50 Příklady různých tvarů vybočení a odpovídajících účinných délek pro osamělé prvky
[Obr. 5.7 [10]]
U tlačených prvků pravidelných rámových konstrukcí má být štíhlostní kritérium ověřeno

při použití účinné délky l0 následujícím způsobem:
Pro ztužené prvky (obr. 50 (f)):
 k1   k2 
l0  0,5  l   1   1
 0, 45  k   0, 45  k 
[5.15]
 1  2
Pro neztužené prvky (obr. 50 (g)):

 k k  k   k  
l0  l  max  1+10  1 2 ; 1  1   1  2   [5.16]
 k1  k2  1  k1   1  k2  
kde k1, k2 jsou poměrné poddajnosti v natočení konců prutu 1 a 2.

Tuhost podpory k   θ / M    E  I / l  ,
kde θ je pootočení upnutého prvku, které je vyvozeno ohybovým momentem M, viz také
obr. 50 (f) a (g);
E · I ohybová tuhost tlačeného prvku;
l světlá délka tlačeného prvku mezi koncovými upnutími.
(k = 0 je teoretická mez pro ohybově zcela tuhou podporu, k = ∞ představuje mez pro volné
natáčení v podpoře. Protože se zcela tuhé uložení vyskytuje v praxi zřídka, doporučuje se
pro k1 a k2 minimální hodnota 0,1).
142
Pokud připojený tlačený prvek ve styčníku pravděpodobně přispívá k pootočení při vyboče-
ní, pak ( E  I / l ) má být v definici k nahrazeno výrazem  E  I / l a   E  I / l b  , kde a, b
označují tlačený prvek (sloup) nad a pod styčníkem.
V definici účinné délky má tuhost upnutých prvků zahrnovat účinek trhlin, jestliže nemůže
být prokázáno, že v mezním stavu únosnosti nevzniknou trhliny.
V ostatních případech, např. prvky s proměnnou normálovou silou a/nebo průřezem, se má
kritérium v ČSN EN 1992-1-1, čl. 5.8.3.1 posoudit při uvažování účinné délky založené na
vzpěrném břemenu (stanovené např. numerickou metodou):
l0  π  E  I / N B [5.17]
kde E I je reprezentativní ohybová tuhost;

NB vzpěrné břemeno vyjádřeno pomocí EI;
(ve výrazu (5.14) má i též odpovídat této tuhosti EI).
Při výpočtu účinné délky stěn se dovoluje uvažovat účinek upnutí příčných stěn součinitelem β
uvedeným v [10], čl. 12.6.5.1. Ve vztahu [12.9] a v tabulce 12.1 podle ČSN EN 1992-1-1 je
pal lw nahrazeno l0 určeným podle [10], čl. 5.8.3.2.
4.5.8.4 Dotvarování
Účinek dotvarování ([10], čl. 5.8.4) se musí uvažovat při analýze druhého řádu s patřičným
zvážením jak hlavních předpokladů pro dotvarování (viz [10], čl. 3.1.4), tak vlivu doby pů-
sobení různých zatížení v uvažovaných kombinacích zatížení.
Doba působení zatížení může být uvažovaná zjednodušeným způsobem prostřednictvím
účinného součinitele dotvarování φef, který při použití spolu s návrhovým zatížením udává
deformace od dotvarování (křivost), odpovídající kvazistálému zatížení:
φef  φ ,t0   M 0Eqp / M 0Ed [5.19]
kde φ  ,t0 je konečný součinitel dotvarování podle [10], čl. 3.1.4);
M 0Eqp ohybový moment prvního řádu od kvazistálé kombinace zatížení (MSP);
M 0Ed ohybový moment prvního řádu od návrhové kombinace zatížení (MSÚ);

φef je také možné určit na základě celkových ohybových momentů MEqp a MEd, to
ale vyžaduje iterační postupy a ověření stability při působení kvazistáleho
zatížení a φef  φ  ,t0 .
Jestliže se M 0Eqp / M 0Ed v prvcích nebo konstrukci mění, dovoluje se stanovit poměr buď
pro průřez s maximálním momentem, nebo použít reprezentativní průměrnou hodnotu mo-
mentu.
143
Vliv dotvarování může být zanedbán, tj. lze předpokládat φef = 0, jestliže jsou splněny ná-
sledující tři podmínky:
φ  ,t0  2 , λ  75 , M 0Ed / N Ed  h .
M0Ed je moment prvního řádu a h je rozměr průřezu v odpovídajícím směru.

Jestliže jsou splněny jenom podmínky pro zanedbání účinku druhého řádu podle ([10], čl. 5.8.2
(6) nebo 5.8.3.3), může být velmi nekonzervativní zanedbání účinků druhého řádu a dotva-
rování, pokud není mechanický stupeň vyztužení ω podle [10], čl. 5.8.3.1 (1)) nejméně 0,25.
Pro výpočet vlivu dotvarování muže být použit přesnější výpočet, viz [12], Příloha KK.
4.5.8.5 Metody analýzy

Metody analýzy zahrnují:
 obecnou metodu ([10],čl.5.8.6) založenou na nelineární analýze druhého řádu,
 zjednodušené metody:
(a) Metoda založená na jmenovité tuhosti ([10], čl.5.8.7). Lze použít pro osamělé prvky a
celé konstrukce, pokud jsou vhodně odhadnuty hodnoty jmenovitých tuhostí podle [10],
čl. 5.8.7.
(b) Metoda založená na jmenovité křivosti ([10], čl.5.8.8). Je vhodné ji použít především
pro osamělé prvky.
4.5.9 Nestabilita štíhlých nosníků v příčném směru

Nestabilita štíhlých nosníků v příčném směru ([10], čl. 5.9) se musí uvažovat tam, kde je to
nutné, např. u prefabrikovaných nosníků při dopravě a montáži, u nosníků bez dostatečného
příčného ztužení v dokončené konstrukci atd. Musí se uvažovat geometrické imperfekce.
Při ověřování nosníku bez ztužení se má jako geometrická imperfekce předpokládat průhyb
l/300, kde l = celková délka nosníku. U dokončených konstrukcí se dovoluje uvažovat ztu-
žení vyvozené připojenými prvky.
Účinky druhého řádu ve spojení s příčnou nestabilitou mohou být zanedbány, pokud jsou
splněny následující podmínky:
l0t 50
 trvalé situace:  a h / b  2,5 [5.40a]
b  h / b 1/3
l0t 70
 dočasná situace  a h / b  3,5 [5.40b]
b  h / b 1/3
kde l0t je vzdálenost mezi torzními vazbami;
h celková výška nosníku ve střední částí l0t;
b šířka tlačené příruby.
Při návrhu podpěrných konstrukcí je třeba uvažovat kroucení v souvislosti s příčnou nestabilitou.
144
4.5.10 Předpjaté prvky a konstrukce

4.5.10.1 Všeobecně
Předpětí ve smyslu [10] a [12] je vnášeno do betonu napínanou a zakotvenou předpínací vý-
ztuží. Účinky předpínání se dovoluje uvažovat jako zatížení nebo odolnost vyvozenou pře-
dem vynuceným poměrným stlačením a zakřivením. Obecně je předpětí zahrnuto v kombi-
nacích zatížení, definovaných v ČSN EN 1990 [1] jako součást zatěžovacích stavů.
Musí se zabránit křehkému porušení prvku způsobenému porušením předpínací výztuže,
kterému má být zabráněno splněním ustanovení čl.6.1 (109) [12].
4.5.10.2 Předpínací síla v průběhu předpínání

4.5.10.2.1 Maximální napínací síla
Síla působící v předpínací vložce, Pmax (tj. síla na napínaném konci) nesmí překročit hodnotu:
Pmax  Ap  σ p,max [5.41]
kde Ap je průřezová plocha předpínací vložky;

σp,max  
maximální napětí v předpínací vložce, = min k1  f pk ;k2  f p0,1k .
Podle NA.2.37 [10] jsou doporučené hodnoty pro ČR: k1 = 0,8 a k2 = 0,9.
Zvýšená hodnota napětí je přípustná, pokud předpínací zařízení umožňuje měřit s přesností
±5 % konečné hodnoty předpínací síly. V těchto případech se dovoluje zvětšit maximální
předpínací sílu Pmax na k3  f p0,1k  Ap (např. při výskytu neočekávaného velkého tření při
velkých napínaných délkách). Podle NA.2.38 [10] je doporučená hodnota pro ČR: k3 = 0,95.
4.5.10.2.2 Omezení napětí v betonu
Na koncích předem nebo dodatečně napínaných prvků musí být zabráněno místnímu rozdr-
cení nebo rozštěpení betonu. Tomu má být zabráněno v souladu s evropským technickým
schválením (ETS).
Při předpínání nebo zavedení předpětí nemá být pevnost betonu menší než je minimální
hodnota definovaná v příslušném ETS.
Pokud se vnáší napětí do jednotlivé předpínací vložky postupně, může být požadovaná pev-
nost betonu snížena. Minimální pevnost fcm(t) v okamžiku t má být k4 [%] z požadované
pevnosti betonu při plném předpětí uvedeném v ETS. Mezi minimální pevností a poža-
dovanou pevností betonu při plném předpětí lze hodnotu předpětí interpolovat mezi k5 [%]
a 100 % plného předpětí.
Hodnoty k4 a k5 podle [10], čl. 5.10.2.2 a NA.2.39 jsou pro ČR: k4 = 50 a k5 = 30.
Napětí betonu v tlaku v konstrukci, vyplývající z předpínací síly a dalších zatížení působí-
cích v době napínání nebo zavedení předpětí, má být omezeno na
σ c  0, 6  f ck ( t ) [5.42]
145
kde fck(t) je charakteristická pevnost betonu v tlaku v okamžiku t, kdy působí předpínací
síla.
Pro předem předpínané prvky lze zvýšit napětí v době zavedení předpětí na hodnotu k6  f ck ( t ) ,
pokud lze zkouškami nebo na základě zkušeností prokázat, že je zabráněno vzniku podél-
ných trhlin.
Hodnota k6 podle NA.2.40 [10] je pro ČR 0,7.
Pokud tlakové napětí trvale překračuje hodnotu 0,45 fck(t), má být uvažováno nelineární do-
tvarování.
4.5.10.2.3 Měření
Při dodatečném napínání musí být ověřována předpínací síla, příslušné protažení předpínací
vložky a musí být kontrolovány ztráty třením.
4.5.10.3 Předpínací síla

V daném čase t a ve vzdálenosti x (nebo arc délky oblouku) od napínaného konce předpínací
vložky je střední předpínací síla Pm,t(x) rovna maximální síle Pmax vnesené na napínaném
konci, zmenšené o okamžité a závislé časové ztráty (viz dále).
Hodnota počáteční předpínací síly Pm0(x) (v okamžiku t = t0), vnesená do betonu bezprostředně po
napnutí a zakotvení (dodatečné napínání) nebo po zavedení předpětí (napínání předem), se stanoví
odečtením okamžitých ztrát ΔPi(x) od síly při napínání Pmax, a nemá překročit hodnotu:
Pm0 ( x )  Ap  σ pm0 ( x ) [5.43]
kde σpm0(x) je napětí v předpínací vložce bezprostředně po napnutí nebo zavedení předpětí:
 
σ pm0 ( x )  min k7  f pk ;k8  f p0,1k .
Hodnoty k7 a k8 podle NA.2.41 [10] jsou pro ČR: k7 = 0,75 a k8 = 0,85.

Při stanovení okamžitých ztrát ΔPi(x) mají být zváženy příslušné okamžité vlivy:
 ztrát vyvozených pružnou deformací betonu ΔPel;
 ztrát vyvozených krátkodobou relaxací ΔPr;
 ztrát vyvozených třením ΔPμ(x);
 ztrát vyvozených pokluzem v kotvení ΔPsl.
Střední hodnota předpínací síly Pm,t(x) v okamžiku t > t0 má být stanovena s ohledem na způsob
předpínání. Mimo okamžitých ztrát mají být uvažovaný časové závislé ztráty předpětí ΔPc+s+r(x),
vyplývající z dotvarování a smršťování betonu a dlouhodobé relaxace předpínací oceli.
4.5.10.4 Okamžité ztráty předpětí při napínání předem

Při napínání předem mají být uvažovány následující ztráty:
 v průběhu napínání: ztráta vyvozená třením v místech ohybů (v případě zakřivených drá-
tů nebo lan) a ztráty vyvozené pokluzem klínů v kotevních zařízeních;
146
 před zavedením předpětí do betonu: ztráta vyvozená relaxací předem napínaných předpína-
cích vložek v době, která uplyne mezi napínáním předpínacích vložek a předepnutím betonu;
 při tepelném ošetřování mají být ztráty vyvozené smršťováním a relaxací adekvátně od-
hadnuty; má být uvažován též přímý teplotní účinek (viz [10], čl. 10.3.2.1 a Příloha D);
 při zavedení předpětí do betonu: ztráta vyvozená pružnou deformací betonu jako výsle-
dek zatížení předem napínanými předpínacími vložkami v okamžiku jejich uvolnění z ko-
tevního zařízení.
4.5.10.5 Okamžité ztráty předpětí při dodatečném napínání

4.5.10.5.1 Ztráty vyvozené okamžitou deformací betonu
Ztráta síly v předpínací vložce odpovídající deformaci betonu se má uvážit s přihlédnutím
k pořadí, ve kterém jsou předpínací vložky napínány.
Tato ztráta ΔPel se uvažuje jako průměrná ztráta v každé předpínací vložce:
 j  Δσ c ( t ) 
ΔPel  Ap  Ep  Σ   [5.44]
 Ecm ( t ) 
kde Δσc(t) je změna napětí v těžišti předpínacích vložek uvažována v okamžiku t;
j koeficient rovný:
j = (n-1)/2n, kde n je počet stejných předpínacích vložek postupně napínaných.
Přibližně lze uvažovat j hodnotou 1/2;
j = 1 pro změny vyvozené stálými zatíženími působícími po předpínání.
4.5.10.5.2 Ztráty třením
Ztráty vyvozené třením ΔPμ(x) u dodatečně napínaných předpínacích vložek mohou být sta-
noveny ze vztahu:

ΔPμ ( x )  Pmax  1  e
-μ  θ+k x 
 [5.45]
kde θ je součet úhlových změn na délce x (bez ohledu na směr a znaménko);

μ součinitel tření mezi předpínací vložkou a jejím kanálkem;
k nezamýšlený úhlový posun vnitřní předpínací vložky (na jednotku délky);
x vzdálenost měřená podél předpínací vložky od místa, kde předpínací síla je rovná
Pmax (síla na napínaném konci při napínání).
Hodnoty μ a k jsou udány v příslušném ETS (ETA). Hodnota μ závisí na vlastnostech po-
vrchu předpínacích vložek a kanálku, na přítomnosti rzi, na délce protažení předpínací vý-
ztuže a na průřezu předpínací vložky.
Hodnoty k pro nezamýšlený úhlový posuv závisí na kvalitě provádění, vzdálenosti mezi
podpěrami předpínací vložky, na typu kanálku nebo použitém obalu a na stupni vibrace při
betonáži.
147
Pokud nejsou k dispozici údaje v ETS, lze uvažovat hodnoty μ podle tab.50, pokud se pou-
žije vztah [5.45].
Pokud nejsou k dispozici údaje v ETS, lze uvažovat hodnoty pro nezamýšlený úhlový posuv
vnitřních předpínacích vložek zpravidla v rozmezí 0,005/m < k < 0,01/m (na metr).
U vnějších předpínacích vložek lze ztráty předpětí vyvozené nezamýšlenými úhly zanedbat.
Tab. 50 Součinitele třením μ dodatečně napínané vnitřní předpínací vložky a vnější ne-
soudržné předpínací vložky) [Tab. 5.1 [10]]
Vnější nesoudržné přepínací vložky
Vnitřní přepínací
vložky 1) Ocelové kanálky HDPE kanálky Ocelové kanálky HDPE kanálky
bez maziva bez maziva s mazivem s mazivem
Dráty tažené za
0,17 0,25 0,14 0,18 0,12
studena
Lana 0,19 0,24 0,12 0,16 0,10
Žebírkové tyče 0,65 – – – –

Hladné kruho-
0,33 – – – –
vé tyče
1)
Pro předpínací vložky, které vyplní asi polovinu kanálku.
Poznámka:
HDPE – High density polyethylene – polyetylen vysoké hustoty.
4.5.10.5.3 Ztráty v kotvení

Mají se uvažovat ztráty vyvozené pokluzem klínů v kotevních zařízeních při kotvení po na-
pnutí a v důsledku deformace vlastní kotvy. Hodnoty pokluzu klínů v kotevních zařízeních
jsou udány v ETS.
4.5.10.6 Časově závislé ztráty předpětí při napínání předem a dodatečném

Časově závislé ztráty lze počítat při uvažování následujících dvou redukcí napětí předpínací
výztuže:
(a) vyvolanou redukcí poměrného přetvoření, způsobenou deformací betonu v důsledku do-
tvarování a smršťování při stálých zatíženích;
(b) redukce napětí ve výztuži v důsledku relaxace oceli při tahu.
Relaxace oceli závisí na deformaci betonu, vyvolané dotvarováním a smršťováním. Tato in-
terakce může obecně a přibližně být zohledněna redukčním součinitelem 0,8.
Zjednodušený postup vyčíslení časově závislých ztrát v místě x při stálých zatíženích je dán
vztahem
148
Ep
εsc  Ep  0,8  Δσ pr  φ( t,t0 )  σ c,QP
Ecm
ΔPc+s+r  Ap  Δσ p,c+s+r  Ap  [5.46]
Ep Ap  A 2 
1   1  c  zcp   1+ 0,8  φ( t ,t0 )
Ecm Ac  Ic 
kde Δσp,c+s+r je absolutní hodnota změny napětí v předpínacích vložkách vyvolaná dotvaro-
váním, smršťováním a relaxací v místě x v okamžiku t;
εcs odhadnuté poměrné přetvoření od smršťování podle [10], čl. 3.1.4 (6);
Ep modul pružnosti předpínací oceli podle [10], čl. 3.3.6 (2);
Ecm modul pružnosti betonu;
Δpr absolutní hodnota změny napětí v předpínacích vložkách v místě x a v oka-
mžiku t, vyvozená relaxací předpínací oceli. Je stanovena pro napětí

σ p  σ p  G  Pm0  ψ 2  Q , 
kde σ p  σ p   G  Pm0  ψ 2  Q  je počáteční napětí v předpínacích vlož-
kách, vyvozené počátečním předpětím a kvazi-stálými zatíženími;
φ(t,t0) součinitel dotvarování v období od okamžiku začátku působení zatížení t0
do okamžiku t;
σc,QP napětí v betonu přilehlém k předpínacím vložkám vyvozené vlastní tíhou a
počátečním předpětím, popřípadě dalšími kvazi-stálými zatíženími. Hodno-
ta σc.QP může být účinek části vlastní tíhy a počátečního předpětí nebo účinek
kvazi-stálé kombinace zatížení (σc(G+Pm0+ψ2Q)), v závislosti na uvažované
etapě provádění konstrukce;
Ap plocha všech předpínacích vložek v místě x;
Ac plocha betonového průřezu;
Ic moment setrvačnosti betonového průřezu;
zcp vzdálenost mezi těžištěm betonového průřezu a předpínacími vložkami.
Tlaková napětí a odpovídající poměrná přetvoření se zavádějí do vztahu [5.46] s kladným
znaménkem.
Vztah [5.46] platí pro soudržné předpínací vložky při uvažování místních hodnot napětí a pro
nesoudržné předpínací vložky při uvažování středních hodnot napětí. Střední hodnoty mají
být pro vnější předpínací vložky stanoveny mezi přímými průřezy, ohraničenými idealizo-
vanými deviačními body, nebo podél celé délky v případě vnitřních předpínacích vložek.
4.5.10.7 Uvažování předpětí při analýze

Při lineární analýze se mají uvažovat primární i sekundární účinky předpětí před uvažová-
ním redistribuce sil a momentů.
Od předpětí vnějšími předpínacími vložkami mohou vzniknout momenty druhého řádu.
149
Při plastické a nelineární analýze lze vedlejší účinky předpětí uvažovat jako přídavná plas-
tická pootočení, která pak mají byt zohledněna při posouzení kapacity plastického pootočení
průřezu.
Dokonalou soudržnost mezi ocelí a betonem lze předpokládat po injektáži dodatečně napnu-
tých předpínacích vložek, avšak předpínací vložky před injektáží mají být považovány za
nesoudržné.
Vnější předpínací vložky mezi deviátory lze považovat za přímé.
4.5.10.8 Účinky předpětí v mezních stavech únosnosti

Obecně může být návrhová hodnota předpínací síly stanovena ze vztahu Pd,t(x) = γp.Pm,t(x)
(viz [10], čl. 5.10.3 (4) pro definici Pm,t(x) a 2.4.2.2. pro γp).
U předpjatých prvků s trvale nesoudržnými předpínacími vložkami je obecně nutné při vý-
počtu přírůstku napětí v předpínací oceli uvažovat deformaci celého prvku. Pokud se nepro-
vede podrobnější výpočet, lze předpokládat přírůstek napětí od účinného předpětí do napětí
v mezním stavu únosnosti hodnotou Δσp,ULS. Hodnota Δσp,ULS podle [10], čl. 5.10.8 a
NA.2.42: Δσp,ULS = 100 MPa (platí pro konstrukce o jednom poli, u spojitých konstrukcí je
třeba tuto hodnotu redukovat v poměru délky pole k půdorysné délce předpínací vložky).
Pokud je přípustek napětí ve vnějších předpínacích kabelech vypočten z deformace celého
prvku, pak má být použita nelineární analýza (viz [10], čl. 5.7).
4.5.10.9 Účinky předpětí v mezních stavech použitelnosti a mezních stavech únavy

Při výpočtech použitelnosti a únavy musí být uvažovány odchylky možných změn předpětí.
V mezním stavu použitelnosti se stanoví dvě charakteristické hodnoty předpínací síly ze
vztahů:
Pk.sup  rsup  Pm,t ( x ), [5.47]
Pk.inf  rinf  Pm,t ( x ), [5.48]
kde Pk,sup je horní charakteristická hodnota;

Pk,inf dolní charakteristická hodnota.
Hodnoty rsup a rinf je podle NA.2.44 [10]:
 pro předem napínané nebo nesoudržné předpínací vložky: rsup = 1,05 a rinf = 0,95;
 pro dodatečně napínané soudržné předpínací vložky: rsup = 1,10 a rinf = 0,90;
 pokud se provádějí příslušná měření (např. přímé měření předpětí), pak lze uvažovat:
rsup = rinf = 1,0.
4.5.11 Analýza některých konstrukčních prvků

Desky podporované sloupy jsou dále definovány jako lokálně podepřené desky.
Informace týkající se analýzy lokálně podepřených desek a smykových stěn viz [10], Příloha 1.
150
4.6 Mezní stavy únosnosti (MSÚ)
4.6.1 Ohybový moment s normálovou silou nebo bez normálové síly

Při stanovení mezního momentu únosnosti (podle [10], 6.1) železobetonového nebo předpja-
tého betonového průřezu se vychází z následujících předpokladů:
 rovinné průřezy zůstávají rovinné,
 poměrné přetvoření soudržné betonářské nebo předpínací výztuže v tahu i v tlaku je stej-
né jako poměrné přetvoření okolního betonu,
 tahová pevnost betonu se zanedbává,
 tlaková napětí v betonu jsou odvozena z pracovních diagramů uvedených v [10], 3.1.7,
 napětí v betonářské nebo předpínací oceli jsou odvozena z návrhových diagramů v [10],
3.2 a 3.3,
 počáteční poměrné přetvoření předpínací výztuže se uvažuje, pokud se posuzují napětí v
předpínací výztuži.
Poměrné stlačení betonu musí být omezeno hodnotou εcu2 nebo εcu3 , v závislosti na použi-
tém pracovním diagramu. Hodnoty εcu2 a εcu3 jsou uvedené v [10], tab. 3.1. Poměrná přetvo-
ření betonářské a přepínací oceli musí být omezena hodnotou εud .
Pro souměrně vyztužené průřezy zatížené tlakovou silou je nutné předpokládat minimální
výstřednost, e0 = h/30, ale ne méně než 20 mm, kde h je tloušťka průřezu.
V částech průřezu, které jsou vystaveny přibližně dostřednému zatížení (ed/h < 0,1), jako
jsou tlačené desky komorových nosníků, má být průměrné stlačení těchto částí omezeno
hodnotou εc2 (nebo εc3 , pokud se použije bilineární vztah (viz [10], obr. 3.4).
(1- c2/cu2)h
or
(1- c3/cu3)h B
A s2
d C
h
p p(0)
Ap A
As1
s , p c
 ud y 0  c2 cu2
c3 
cu3
A mezní poměrné přetvoření betonářské výztuže

B mezní poměrné přetvoření betonu v tlaku
C mezní poměrné přetvoření betonu při prostém tlaku
Obr. 51 Možné průběhy poměrných přetvoření v mezním stavu únosnosti [Obr. 6.1 [10]]
Pro předpjaté prvky s trvale nesoudržnou předpínací výztuží platí [10], čl. 5.10.8.
151
Pro vnější předpínací výztuž se předpokládá, že poměrné přetvoření předpínací oceli je kon-
stantní mezi dvěma sousedními body uchycení. Poměrné přetvoření předpínací oceli se pak
rovná zůstatkovému poměrnému přetvoření po ztrátách, zvětšenému o poměrné přetvoření
plynoucí z deformace konstrukce mezi pevnými body.
Musí se rovněž zabránit křehkému porušení prvku způsobenému porušením předpínací vý-
ztuže (viz [10], čl. 5.10.1., 5(P)). Pro předpjaté konstrukce může být tento požadavek splněn
některou z metod uvedených v [12], NA, čl. 6.1(109).
Oblasti diskontinuity nosníků a jiných prvků, u kterých rovinné průřezy nezůstanou rovinné,
lze navrhovat a konstrukčně uspořádat podle kap. 4.6.5.
4.6.2 Smyk
4.6.2.1 Obecný postup při ověření
V oblastech prvku, kde VEd ≤ VRd,c, není třeba počítat smykovou výztuž.
VRd,c je návrhová únosnost ve smyku prvku bez smykové výztuže,
VEd návrhová posouvající síla v uvažovaném průřezu od vnějšího zatížení a předpětí.
Pokud na základě výpočetního návrhu smyku není třeba smykové vyztužení, má se přesto
provést minimální smykové vyztužení podle [10], čl. 9.2.2.
V oblastech, kde VEd > VRd,c, je třeba navrhnout dostatečné smykové vyztužení tak, aby pla-
tilo VEd ≤ VRd .
Únosnost prvku (obecně) se smykovou výztuží je rovna:
VRd = VRd,s + Vccd + Vtd [6.1]
kde VRd,s je návrhová hodnota posouvající síly, kterou může převzít smyková výztuž na mezi
kluzu,
Vccd návrhová hodnota smykové složky síly v tlakové oblasti v případě skloněného tla-
čeného pásu (viz [10], obr. 6.2):
Vtd návrhová hodnota smykové složky síly v tahové výztuži v případě skloněného
taženého pásu.
Součet návrhové posouvající síly a podílu pásů, VEd – Vccd – Vtd , nemá přestoupit přípustnou
maximální hodnotu VRd,max v kterémkoliv místě prvku.
VRd,max je návrhová hodnota maximální posouvající síly, kterou prvek může přenést,
omezená rozdrcením tlakových diagonál.
Podélná tahová výztuž má být schopna přenést přídavnou tahovou sílu vyvolanou smykem.
U prvků namáhaných převážně rovnoměrným zatížením není třeba posuzovat návrhovou
posouvající sílu do vzdálenosti d od líce uložení. Požadovaná smyková výztuž má pokračovat
až do podpory. Navíc se má ověřit, že posouvající síla v podpoře nepřestoupí hodnotu VRd,max.
Pokud působí zatížení v dolní oblasti prvku, je třeba navrhout dostatečnou svislou výztuž,
která přenese zatížení do horní oblasti prvku, a to navíc k výztuži požadované na přenesení
smyku.
152
4.6.2.2 Prvky nevyžadující návrh smykové výztuže

Návrhová hodnota únosnosti ve smyku VRd,c je dána vztahem ([12], čl.6.2.2):
VRd,c  [CRd,c k (100 ρl f ck )1/3  k1σ cp ]bw d [6.2a]
s minimem
VRd,c  (vmin  k1σ cp )bw d [6.2b]
kde fck je v MPa
200
k  1  2, 0 d je v mm
d
Asl
ρl   0, 02
bw d
Asl je plocha tažené betonářské výztuže, která zasahuje do vzdálenosti ≥ (lbd + d) za

posuzovaný průřez (viz [12], obr. 6.3); plochu soudržné předpínací výztuže lze
zahrnout do výpočtu Asl. V tom případě se má použít vážená střední hodnota d;
bw nejmenší šířka průřezu v tažené oblasti [mm];
σ cp  N Ed / Ac  0, 2 f cd [MPa],
NEd je normálová síla v průřezu od zatížení nebo účinků předpětí v [N] (NEd > 0 pro tlak).
Vliv vynucených přetvoření na NEd lze zanedbat;
Ac plocha betonového průřezu [mm2].
Hodnoty používané v ČR podle NA.2.45 [10]:
CRd,c = 0,18/γc
  min = 0,035.k3/2 · fck1/2
k1 = 0,15
U předpjatých prostých nosníků bez smykové výztuže lze vypočítat únosnost ve smyku v
oblastech s ohybovými trhlinami s použitím vztahu [6.2a]. V oblastech bez ohybových trhlin
(pokud napětí v tahu za ohybu je menší než fctk,0,05/γc) má být únosnost ve smyku omezena
pevností betonu v tahu. V těchto oblastech je únosnost ve smyku dána vztahem:
I .bw
 fctd 
2
VRd,c  .  αl σ cp f ctd [6.4]
S
kde I je moment setrvačnosti průřezu,
bw šířka průřezu na těžišťové ose, která se v případě průřezu s kanálky stanoví podle
vztahů [6.16] a [6.17],
S statický moment části průřezu nad těžišťovou osou k této ose,
    l = lx/lpt2 ≤ 1,0 pro předem napjatou výztuž,
= 1,0 pro ostatní druhy předpínání,
153
lx je vzdálenost uvažovaného průřezu od počátku přenášecí délky,

lpt2 horní hraniční hodnota přenášecí délky u předpjatého prvku podle vztahu [8.18]
v [10],
σcp napětí betonu v tlaku v těžišťové ose průřezu od normálové síly a nebo předpětí
(σcp = NEd/Ac v MPa, NEd > 0 značí tlak).
Pokud se po výšce průřezu mění jeho šířka, může se vyskytnout maximální hlavní tahové
napětí v jiné ose než je těžišťová osa. V takovém případě se má nalézt minimální hodnota
únosnosti ve smyku VRd,c výpočtem pro různé osy průřezu.
Výpočet únosnosti ve smyku podle vztahu [6.4] se nevyžaduje v průřezech, které jsou blíže
k podpoře než je průsečík těžišťové osy prvku a přímky vycházející pod úhlem 45° z líce
uložení.
V obecném případě u prvků namáhaných ohybovým momentem a normálovou silou, u kte-
rých lze prokázat, že zůstanou v mezním stavu únosnosti bez ohybových trhlin, se postupuje
podle [10], čl. 12.6.3 (podle tohoto článku lze betonový prvek považovat za nepotrhaný při
mezním stavu únosnosti, pokud zůstane celý tlačený, nebo pokud absolutní hodnota hlavní-
ho napětí v tahu σct1 nepřekročí hodnotu fctd.
Poznámka:
Splnění této podmínky je možné očekávat u prostých nosníků a u koncových podpor spojitých nosní-
ků, kde je ohybový moment nulový. U mezilehlých podpor spojitých nosníků a podobných konstrukcí
tato podmínka zřejmě splněna nebude, protože na mezi únosnosti (při posouzení ohybu) se předpoklá-
dá zplastizování tlačeného betonu a vyloučení (potrhání) taženého betonu.
Pro návrh podélné výztuže v oblasti s ohybovými trhlinami má být posunuta čára ohybo-
vých momentů MEd do vzdálenosti al = d v nepříznivém směru.
Pro prvky s osamělými břemeny působícími na horním povrchu ve vzdálenosti 0,5d ≤ av ≤ 2d
(viz [10], obr. 6.4) od líce uložení (nebo od středu uložení, pokud jsou užita poddajná
ložiska), lze podíl tohoto zatížení na posouvající síle VEd vynásobit součinitelem  = av/2d.
Tuto redukci lze použít při posouzení VRd,c podle vztahu [6.2a]. To platí pouze za předpo-
kladu, že podélná výztuž je plně zakotvena v oblasti uložení. Pro av ≤ 0,5d se má použít
hodnota av = 0,5d.
Posouvající síla VEd vypočtená bez redukce součinitelem  má však vždy splňovat podmínku
VEd  0,5  bw  d  υ  f cd [6.5]
kde υ je redukční součinitel pevnosti betonu při porušení smykem. Jeho hodnota se stano-
ví ze vztahu:
 f 
υ  0, 6 1  ck 
 250 
kde fck je v MPa. [6.6N]
Nosníky s břemeny v blízkosti uložení a na krátkých konzolách mohou být alternativně na-
vrženy pomocí modelu náhradní příhradoviny (6.5 [10]).
154
4.6.2.3 Prvky vyžadující návrh smykové výztuže

Návrh prvků se smykovou výztuží vychází z modelu náhradní příhradoviny (viz [10], obr. 6.5).
Hodnoty úhlu Θ skloněných tlakových diagonál ve stojině prvku mají být omezeny takto:
1 ≤ cotΘ ≤ 2,5 [6.7N]
V prvcích se skloněnou předpínací výztuží se má navrhnout podélná výztuž v taženém páse
tak, aby přenesla podélnou tahovou sílu vyvolanou smykem.
Pro prvky se svislou smykovou výztuží je smyková únosnost VRd menší z hodnot:
Asw
VRd,s   z  f ywd  cot θ [6.8]
s
(pokud se použije výraz (6.10N [10]), má být hodnota fywd ve výrazu (6.8) redukována na
0,8.fywd)
VRd,max  αcw  bw  z  v1  f cd / (cot θ  tan θ ) [6.9]
kde Asw je průřezová plocha smykové výztuže,

s osová vzdálenost třmínků,
fywd návrhová mez kluzu smykové výztuže,
  1 redukční součinitel pevnosti pro beton se smykovými trhlinami,
 f 
v1  0, 6 1  ck  (fck v MPa) [6.6N]
 250 
Pokud je ale návrhové napětí smykové výztuže menší než 80 % charakteristické meze kluzu
fyk, lze v1 uvažovat takto:
v1 = 0,6 pro fck ≤ 60 MPa [6.10.aN]

v1 = 0,9 – fck/200 > 0,5 pro fck ≥ 60 MPa [6.10.bN]
αcw je součinitel, zohledňující stav napjatosti tlačeném pásu. Doporučená hodnota αcw je:
1,0 pro nepředpjaté konstrukce
(1 + σcp/fcd) pro 0 < σcp ≤ 0,25 fcd [6.11.aN]
1,25 pro 0,25 fcd < σcp ≤ 0,5 fcd [6.11.bN]
2,5 (1 – σcp/fcd) pro 0,5 fcd < σcp < 1,0 fcd [6.11.cN]
kde σcp je průměrné napětí betonu v tlaku, uvažované jako kladné, vyvolané návrhovou
normálovou silou. Toto napětí má být získáno zprůměrováním po betonovém
průřezu při uvažování betonářské výztuže. Hodnota σcp se nemusí počítat ve
vzdálenosti menší než 0,5d.cot θ od líce uložení.
V případě přímé předpínací výztuže, vysoké úrovně předpětí (σcp/fcd > 0,5) a tenkých stěn,
pokud jsou tažené a tlačené pásy schopné přenést celou předpínací sílu a pokud jsou na kon-
cích nosníků zesílení na roznesení předpínací síly (viz [12], obr. 6.101), potom je možné
155
uvažovat, že předpínací síla je rozdělena mezi pásy. Za těchto okolností se má uvažovat ve

stěně od smyku pouze tlakové pole (αcw = 1).
Pro prvky se skloněnou smykovou výztuží je únosnost ve smyku menší z hodnot
Asw
VRd,s   z  f ywd   cot Θ  cot α   sin α [6.13]
s

VRd,max  αcw  bw  z  υ1  f cd . cot Θ  cot α  / 1  cot 2 Θ  [6.14]
Maximální účinná průřezová plocha smykové výztuže Asw,max, pro cot Θ = 1 je dána vztahem
1
Asw,max  f ywd  αcw  υ1  f cd
 2 [6.15]
bw  s sin α
V oblastech, ve kterých se nevyskytuje nespojitost posouvající síly VEd (např. při rovnoměr-
ném zatížení na horním povrchu nosníku), lze počítat smykovou výztuž v kterémkoliv pří-
růstku délky l = z · (cot Θ + cot α) na nejmenší hodnotu VEd v tomto přírůstku délky.
Pokud jsou ve stěně prvku zainjektované trubky s průměrem φ > bw/8, má se únosnost ve
smyku VRd,max vypočítat s uvážením jmenovité šířky stěny dané vztahem
bw,nom  bw  0,5  Σφ [6.16]
kde φ je vnější průměr trubky a Σφ se stanoví pro nejnepříznivější šířku průřezu.
Při zainjektovaných kovových trubkách s φ ≤ bw/8 je bw,nom = bw.
Při nezainjektovaných trubkách, zainjektovaných plastových trubkách a při nesoudržné

předpínací výztuži je jmenovitá šířka stěny
bw,nom  bw  1, 2.Σφ [6.17]
Hodnota 1,2 ve vztahu [6.17] vyjadřuje vliv příčných tahů na rozštěpení betonových tlako-
vých diagonál. Pokud se navrhne odpovídající příčná výztuž, lze tuto hodnotu zmenšit na 1,0.
Přírůstek tahové síly ΔFtd v podélné výztuži od smyku VEd ([12], čl. 6.2.3(107))
lze vypočítat jako:
ΔFtd = 0,5 · VEd · (cot Θ – cot α) [6.18]
(MEd/z) + ΔFtd se nemá brát větší než MEd,max/z.
Maximální účinná průřezová plocha smykové výztuže Asw,max , pro cotg = 1 je dána vztahem
Asw,max f ywd 1
 α v f
bw s 2 cw 1 cd
156
V případě segmentových konstrukcí z prefabrikovaných prvků a předpětí bez soudržnosti v

taženém pásu má být uvážen vliv otevření spáry. Za těchto podmínek, pokud není použit
podrobný výpočet, doporučuje se uvažovat v taženém pásu po otevření spár nezměněnou sí-
lu. V souvislosti se zvyšováním zatížení se spáry otevírají (viz [12], obr. 6.103) a roste sklon
pole napětí ve stěně. Výška betonového průřezu, využitelná pro tok tlakového pole ve stěně,
se snižuje až na hred podle obr. 6.103 [12]). Smyková odolnost může být stanovena pomocí
výrazu (6.8) s uvažováním hodnoty Θ odvozené z minimální hodnoty redukované výšky
hred. Podrobnosti jsou uvedeny v [12], čl. 6.2.3.
4.6.2.4 Smyk mezi stěnou a přilehlými deskami průřezu tvaru T

Posouzení se provede podle [10] a [12], 6.2.4.
4.6.2.5 Smyk na styčné ploše mezi betony různého stáří

Posouzení se provede podle [10] a [12], 6.2.5.
4.6.3 Kroucení
Pokud závisí statická rovnováha konstrukce na únosnosti jejích prvků v kroucení, musí být
proveden přímý návrh na kroucení v mezních stavech únosnosti i použitelnosti.
Pokud u staticky neurčitých konstrukcí vzniká kroucení pouze vlivem kompatibility a kon-
strukce z hlediska stability nezávisí na únosnosti v kroucení, není běžně nutné uvažovat
kroucení v mezním stavu únosnosti. V takových případech má být provedeno minimální vy-
ztužení ve tvaru třmínků a podélných prutů podle [10], čl. 7.3 a 9.2, aby se zabránilo nad-
měrnému rozvoji trhlin.
Únosnost průřezu v kroucení lze vypočítat za předpokladu tenkostěnného uzavřeného průře-
zu, u kterého je rovnováha zabezpečena uzavřeným smykovým tokem. Plné průřezy lze mo-
delovat ekvivalentními tenkostěnnými průřezy. Složené průřezy, např. průřezy tvaru T, lze
rozdělit na sérii dílčích průřezů, z nichž každý je modelován jako ekvivalentní tenkostěnný
průřez, a celková únosnost v kroucení se uvažuje jako součet únosností jednotlivých prvků
průřezu. Rozdělení působících krouticích momentů na dílčí průřezy má být úměrné jejich
tuhosti v kroucení bez trhlin. Každý dílčí průřez lze navrhnout samostatně.
Smykové napětí od čistého kroutícího momentu ve stěně průřezu lze vypočítat ze vztahu:
TEd
τ t,i tef,i  [6.26]
2 Ak
Smyková síla VEd,i od kroucení v i-té stěně průřezu je dána vztahem:

VEd,i  τ t,i tef,i zi [6.27]
TEd je působící návrhový krouticí moment (obr. 52);

Ak plocha omezená střednicemi spojených stěn průřezu, včetně ploch vnitřních
otvorů;
τ t,i smykové napětí od kroucení v i-té stěně;
157
tef,i je účinná tloušťka stěny, kterou lze uvažovat hodnotou A/u, ale nemá být menší
než dvojnásobek vzdálenosti mezi okrajem a středem podélné výztuže. Pro duté
průřezy je horní mezí skutečná tloušťka stěn;
A celková plocha průřezu uvnitř vnějšího okraje, včetně ploch vnitřních otvorů;
u vnější obvod průřezu;
zi délka střednice i-té stěny, definovaná jako vzdálenost mezi průsečíky se střed-
nicemi sousedních stěn.
A zi
C
B
TEd
tef/2
tef
A střednice
B vnější okraj účinného průřezu, vnější obvod u
C krycí vrstva
Obr. 52 Účinný tenkostěnný průřez uvažovaný při posouzení na kroucení [Obr. 6.11 [10]]
Účinky kroucení a smyku u dutých a plných průřezů lze superponovat za předpokladu stej-
ného sklonu Θ tlakových diagonál. Omezení pro Θ uvedená v [10], 6.2.3.(2) jsou plně vyu-
žitelná pro případ kombinace smyku a kroucení. Maximální únosnost prvku zatíženého
smykem a kroucením plyne z [12], čl. 6.3.2(104).
V případě komorových průřezů má být každá stěna posouzena zvlášť pro kombinaci smy-
kových sil vznikajících ze smyku a kroucení (viz [12], obr. 6.104).
Požadovanou průřezovou plochu podélné výztuže na kroucení ΣAsl lze vypočítat ze vztahu:
ΣAsl f yd TEd
 cot θ [6.28]
uk 2 Ak
kde uk je obvod plochy Ak;

fyd návrhová mez kluzu podélné výztuže Asl;
θ úhel sklonu tlakových diagonál.
V tlačených pásech lze podélnou výztuž redukovat úměrně k příslušné tlakové síle. V taže-
ných pásech se má podélná výztuž na kroucení přidat k ostatní výztuži. Podélná výztuž má
být obvykle rozdělena po délce strany zl , ale u malých průřezů ji lze soustředit do rohů prů-
řezu.
Soudržná předpínací výztuž se může vzít v úvahu ([12], čl. 6.3.2(103)., přičemž přírůstek
napětí je omezen do Δσp ≤ 500 MPa. V tomto případě je ve vztahu [6.28] ΣAslfyd nahrazeno
ΣAslfyd + ApΔσp.
158
Maximální únosnost prvku namáhaného kroucením a smykem je omezena únosností betono-

vých diagonál. Aby tato únosnost nebyla překročena, má být splněna následující podmínka:
 pro plné průřezy: TEd/TRd,max + VEd/VRd,max ≤ 1,0 [6.29]
kde TEd je návrhový krouticí moment;
VEd návrhová posouvající síla;
TRd,max návrhový moment únosnosti v kroucení;
TRd,max  2  v  αcw  f cd  Ak  tef,i  sin θ  cos θ .
kde v se stanoví ze vztahu [6.6N] ([10], a αcw podle pozn. 3 k 6.2.3(3) [10].
VRd,max je maximální návrhová únosnost ve smyku podle vztahů [6.9] nebo [6.14]. U
plných průřezů lze uvažovat pro stanovení VRd,max celou šířku stěny.
 pro komorové průřezy:
Každá stěna má být navržena odděleně na kombinované účinky smyku a kroucení. Mezní stav
únosnosti pro beton má být prokázán porovnáním s návrhovou únosností ve smyku VRd,max.
Při posouzení segmentových konstrukcí lze postupovat podle ([12] 6.3.2 (106).
4.6.4 Protlačení
Pro návrh a posouzení platí ustanovení [10], čl. 6.4 a pokrývají smyk při protlačení plných i
žebrových desek s plným průřezem v oblasti nad sloupy, a protlačení plošných základů.
Únosnost ve smyku se má posuzovat v líci sloupu a na základním kontrolovaném obvodu u1. Po-
kud je nutná smyková výztuž, je třeba nalézt další obvod uout,ef, kde již není smyková výztuž nutná.
Obr. 53 Model pro ověření únosnosti ve smyku při protlačení v mezním stavu únosnosti
[Obr. 6.12 [10]]
159
4.6.5 Místně zatížené plochy

U místně zatížených ploch [10], čl. 6.7 a Přílohy J [12] se musí posoudit místní rozdrcení
betonu a příčné tahové síly. Přitom se vychází z přidruženého hranolu.
Při rovnoměrném rozdělení zatížení na ploše Ac0 (obr. 54) lze určit soustředěnou sílu na me-
zi únosnosti ze vztahu:
FRdu  Ac0  f cd  Ac1 / Ac0  3, 0  f cd  Ac0 [6.63]
kde Aco je zatížená plocha;

Ac1 největší návrhová roznášecí plocha podobného tvaru jako Ac0.
Návrhová roznášecí plocha Ac1 požadovaná pro sílu na mezi únosnosti FRdu, má vyhovovat
následujícím podmínkám:
 výška pro roznášení zatížení ve směru zatížení má odpovídat podmínkám uvedeným na
obr. 54;
 střed návrhové roznášecí plochy Ac1 má být na přímce zatížení, která prochází středem
zatížené plochy Ac0;
 pokud působí na betonový průřez více tlakových sil, nemají se návrhové roznášecí plochy
překrývat.
Hodnota FRdu má být redukovaná, pokud zatížení není rovnoměrně rozděleno na ploše Ac0,
nebo pokud je doprovázeno velkými posouvajícími silami.
Tahové síly vyvozené účinkem zatížení mají být zachyceny výztuží.
Obr. 54 Návrhové roznášení pro místně zatížené plochy – přidružený „hranol“)

[Obr. 6.29 [10]]
160
4.7.1 Všeobecně
Koncepce mezních stavů vychází ze dvou základních kritérií pro posuzování konstrukcí.
Mezní stav únosnosti v důsledku zajišťuje bezpečnost konstrukce, tzn. definuje stav, kdy se
konstrukce poruší (nebo ztratí stabilitu), a je-li tento stav dostatečně vzdálen od podmínek
reálného působen, je konstrukce považována za bezpečnou. V mezních stavech únosnosti se
proto zpravidla jedná o působení při vysokých hladinách zatížení v blízkosti kolapsu. Je na
místě uvažovat nelineární působení, plasticitu, velké deformace, apod.
Naproti tomu mezní stavy použitelnosti ověřují funkci konstrukce při reálných hodnotách
zatížení. Převážná většina konstrukcí je zatěžována v lineární oblasti svého působení. U be-
tonových konstrukcí je nutné počítat s trhlinami v tažených oblastech, protože z principu že-
lezobetonu plyne jejich nevyhnutelnost při ekonomickém návrhu. Avšak ve výpočtech sta-
tických systémů na úrovni konstrukce se s pružným působením přesto běžně počítá. S osla-
bením průřezů trhlinami v mezních stavech použitelnosti je nutné počítat na úrovni průřezu
– kdy se posuzuje vznik a šířka trhlin a dále při posuzování deformací, kde trhliny mají
značný význam. Při stanovování vnitřních sil na konstrukci se však zpravidla s jejich vlivem
nepočítá.
Z těchto principů vychází i posuzování jednotlivých mezních stavů použitelnosti. Evropské
normy předpokládají, že splnění podmínek tří základních mezních stavů použitelnosti zaručí
bezchybný provoz betonových konstrukcí po dobu jejich životnosti. Základní norma [10] ne-
obsahuje kritéria pro další možné mezní stavy použitelnosti, jako např. vibrace (7.1 (1)P [10]).
V mezních stavech použitelnosti se prokazují vlastnosti konstrukce s přihlédnutím k provo-
zu a požadované trvanlivosti (životnosti) konstrukce.
Při ověřování mezních stavů použitelnosti se má vycházet z kritérií týkajících se následují-
cích hledisek:
 poškození, která mohou nepříznivě ovlivnit trvanlivost, provozuschopnost konstrukce,
 vzniku nebo rozevření trhlin, které vedou ke znížení užitných vlastností konstrukce, jako je
např. nepropustnost, nebo snížení životnosti konstrukce z důvodu oslabení výztuže korozí,
 deformací konstrukce, které ovlivňují vzhled a provozuschopnost konstukce.
Poznámka:
V případech neobvyklých konstrukcí a mostů citlivých k dynamickému namáhání se mají stanovit a ově-
řit kritéria použitelnosti z hlediska zrychlení a dynamických výchylek, případně další mezní stavy po-
užitelnosti. Tyto stavy nejsou obsaženy v [10], resp. [12] a je třeba postupovat podle [1].
4.7.2 Omezení napětí

Z hlediska použitelnosti se omezují maximální a minimální napětí v betonu, maximální na-
pětí v betonářské a předpínací oceli vycházejí z charakteristických hodnot pevností stanove-
ných v kap. 3 [10] a doplněných dalšími ustanoveními (viz dále).
161
4.7.2.1 Zatížení
Pro ověření mezních stavů použitelnosti se návrhové hodnoty zatížení stanoví podle 6.5.3
[1], resp. podle tab. A2.6 [1]. Hodnoty součinitelů zatížení  se při stanovení návrhových hod-
not zatížení pro mezní stavy použitelnosti uvažují hodnotou 1,0 (viz pozn. 1 v A2.4.1 [1]).
Ověření napětí v betonu nebo výztuži se určuje při charakteristické kombinaci zatížení, sta-
novené podle vztahů [6.14] [1] a tab. A2.6 [1]. Charakteristická kombinace zatížení se pou-
žívá obvykle pro nevratné mezní stavy použitelnosti (mezni stavy, které zůstanou překroče-
ny, i když je odstraněno zatížení, které bylo příčinou tohoto překročení).
4.7.2.2 Výpočet napětí

Omezení tlakových napětí v betonu
Tlakové napětí v betonu musí být omezeno, aby se zabránilo vzniku podélných trhlin, mi-
krotrhlin nebo velkému dotvarování, které mohou nepřijatelně ovlivnit použitelnost kon-
strukce. Podélné trhliny se mohou objevovat, pokud úroveň napětí při charakteristické kom-
binaci zatížení překročí kritickou hodnotu (viz 7.2 (2) [10]).
Pokud se neučiní jiná opatření (např. zvětšení krycí vrstvy výztuže v tlačené oblasti, nebo
omezení příčných přetvoření ovinutím příčnou výztuží), doporučuje se u konstrukcí vysta-
vených stupňům vlivu prostředí XD, XF a XS splnit podmínku maximální přípustné hodno-
ty tlakových napětí v betonu, která je dána hodnotou k1*fck, kde součinitel k1 se uvažuje
hodnotou 0,6 (viz pozn. k 7.2 (2) [10])
σ c  0, 6  f ck
Při ovinutí tlačené oblasti výztuží lze za určitých podmínek připustit vlivem trojosé napja-
tosti zvýšení hodnoty k1. Doporučuje se omezit toto zvýšení na 10 % (pozn 7.2 (102) [12]).
Pokud je napětí betonu při kvazi-stálé kombinaci zatížení menší nebo rovno hodnotě k2*fck,
kde součinitel k2 se uvažuje hodnotou 0,45 (viz pozn. k 7.2 (3) [10]), je možné ve výpočtu
uvažovat lineární dotvarování
σ c  0, 45  f ck
Pokud tlakové napětí v betonu tuto hodnotu překročí, je třeba uvažovat nelineární dotvaro-
vání betonu podle 3.1.4 [10]).
Omezení tahových napětí v betonu
U plně předpjatých konstrukcí má být napětí v tahu při charakteristické kombinaci zatížení
tlakové.
U omezeně předpjatých konstrukcí je tahové napětí při charakteristické kombinaci zatížení v
betonu omezeno z důvodu vzniku trhlin a následného ohrožení trvanlivosti konstrukce hod-
notou fct,eff, která se, při výpočtu napětí v průřezu neporušeném trhlinami, uvažuje hodnotou
fctm (viz tab. 3.1 [10]). U železobetonových konstrukcí a částečně předpjatých konstrukcí se
předpokládá vznik trhlin, proto se napětí betonu v tahu neposuzuje.
162
Omezení tahových napětí ve výztuži

Tahové napětí ve výztuži je omezeno z důvodu zabránění vzniku nepružných přetvoření,
nadměrných trhlin a deformací. Vysoké napětí ve výztuži znamená i značnou deformaci,
která může zapříčinit i nadměrné rozšiřování trhlin. Např. u běžného železobetonového trá-
mu je rozdělení napětí mezi beton a výztuž dáno poměrem modulů pružnosti. Při dlouhodo-
bém zatižení je modul přetvárnosti betonu výrazně menší než modul pružnosti, což vede k
redistribuci namáhání mezi betonem a výztuží, což by mohlo být v některých případech pří-
činou přetížení výztuže. Proto je třeba stanovit dále uvedené limity.
Lze předpokládat, že nadměrné trhliny a deformace nevzniknou, pokud při charakteristické
kombinaci zatížení tahové napětí v betonářské výztuži nepřekročí hodnotu k3*fyk, kde souči-
nitel k3 se uvažuje hodnotou 0,8 (viz pozn. k 7.2 (5) [10]).
σ s  0,8  f yk
Pokud je napětí vyvozeno vnesenými přetvořeními, nemá tahové napětí překročit hodnotu
k4*fpk, kde součinitel k4 se uvažuje hodnotou 1,0 (viz pozn. k 7.2 (5) [10]).
σ s  1, 0  f yk
Střední hodnota napětí v předpínací výztuži nemá překročit hodnotu k5*fpk, kde součinitel k5
se uvažuje hodnotou 0,75 (viz pozn. k 7.2 (5) [10]).
σ s  0, 75  f yk
4.7.3 Omezení trhlin

4.7.3.1 Vznik trhlin
Trhliny vznikají v důsledku zatížení (železobetonové konstrukce) nebo v důsledku omezení
vnesených nebo vynucených přetvoření (smršťování betonu, teplotní změny…). Trhliny
musí být omezeny tak, aby nedošlo k narušení řádné funkce nebo trvanlivosti konstrukce.
Zatížení
Vznik trhlin se určuje při charakteristické kombinaci zatížení, stanovené podle vztahů [6.14]
[1] a tab. A2.6 [1]. Při výpočtu napětí je rozhodující, zda se při působení charakteristického
zatížení očekává nebo neočekává vznik trhlin. Oslabení trhlinami je třeba uvažovat, pokud
při charakteristické kombinaci zatížení největší tahové napětí průřezu bez trhliny překročí
efektivní hodnotu pevnosti betonu v tahu, tedy:
σ c  f ct,eff
Hodnota fct,eff se uvažuje hodnotou fctm, což je střední hodnota pevnosti betonu v tahu, popř.
fctm,fl, což je střední hodnota pevnosti betonu v tahu za ohybu, za předpokladu, že při výpo-
čtu minimální plochy výztuže byla použita stejná hodnota. Hodnota fctm,fl se stanoví podle
3.1.8 [10].
163
Minimální plocha výztuže

Plocha podélné výztuže v tažených oblastech, kde je požadováno omezení trhlin, se nemá
uvažovat menší než minimální plocha výztuže určená podle 7.3.2 [12], pokud se neprokáže
přesnějším výpočtem, že postačuje průřezová plocha výztuže menší (viz dále).
Poznámka:
Je potřeba dodržet minimální plochu podélné tahové výztuže stanovenou podle 9.2.1.1 [10].
Vznik trhlin od ohybového namáhání

V průřezu bez trhlin se předpokládá plné působení betonového průřezu a pružné chování be-
tonu i výztuže v tlaku i tahu. Při výpočtu napětí průřezu bez trhlin se uvažuje ideální průřez,
kde betonová část je navýšena o plochu výztuže, přenásobenou poměrem modulů pružnosti
oceli a betonu. To platí pro krátkodobé zatížení. Pro dlouhodobém zatížení se v koncepci
ideálního průřezu nahrazuje modul pružnosti betonu jeho modulem přetvárnosti. Předpoklá-
dá se, že trhliny nevzniknou, pokud napětí v tažených vláknech nepřesáhne efektivní hodno-
tu pevnosti betonu v tahu:
σ c  f ct,eff
která se při výpočtu napětí v průřezu neporušeném trhlinami uvažuje hodnotou fctm (viz tab. 3.1
[10]).
Průřez s trhlinou se uvažuje tehdy, pokud tahové napětí v krajních vláknech průřezu bez trh-
liny překročí efektivní hodnotu pevnosti betonu v tahu, tedy:
σ c  f ct,eff
Po vzniku trhlin se beton v tažené oblasti neuvažuje a napětí v tlačené části průřezu a ve vý-
ztuži je úměrné přetvoření průřezu za předpokladu platnosti Bernouli-Navierovy hypotézy,
tedy že průřez zůstává rovinný i po deformaci.
Vznik trhlin od smykových namáhání (posouvající síla, krouticí moment)
Železobetonové i předpjaté prvky mohou být vystaveny nebezpečí vzniku trhlin i v oblas-
tech s malým normálovým napětím a velkým tangenciálním napětím. Zda trhliny vzniknou,
lze posoudit pomocí hlavních napětí. Pokud hlavní napětí nepřekročí pevnost betonu v tahu,
pak se uvažuje, že trhliny nevznikají. V takových oblastech (např. oblasti blízko podpor, kde
posouvající síly nabývají velkých hodnot) se však vyskytuje též vysoké napětí v tlaku v
kolmém směru, tzn. oblast je v jednom směru tlačena a v druhém (kolmém) směru tažena.
Dochází k dvojosé (v obecném případě k trojosé) napjatosti, a tím je ovlivněna tahová pev-
nost betonu. V případě dvojosé napjatosti, kdy se kombinuje tahové a tlakové napětí (tj. jed-
no hlavní napětí je tah a druhé tlak, což je právě v těchto případech běžné), je tahová pev-
nost betonu menší než jeho tahová pevnost při jednoosém tahu. Nelze tedy hlavní tahové
napětí porovnávat s jednoosou tahovou pevností fct,eff, resp. fctm, ale je třeba tahovou pevnost
redukovat na hodnotu fctb. Postup redukce je popsán v příloze (Příloha QQ rov.(101) [12]).
Přitom je třeba též posoudit, zda tlakové hlavní napětí nepřesahuje hodnotu 0,6 fck.
Pokud je σ c  f ctb , má být navržena minimální výztuž v podélném směru podle 7.3.2 [12].
164
Pokud je σ c  f ctb , má být šířka trhlin omezena podle 7.3.3 [12], nebo se vypočte a ověří
podle 7.3.4 [12] a 7.3.1 [12] se zohledněním úhlu sevřeného se směrem hlavního napětí se
směrem výztuže.
4.7.3.2 Omezení šířky trhlin

Trhliny v železobetonových konstrukcích jsou nevyhnutelné. Jejich nadměrná šířka by
ohrožovala trvanlivost konstrukce, zejména by mohla být důvodem k pronikání vody, pří-
padně agresivního prostředí k výztuži a následné koroze výztuže. Proto jsou stanoveny max.
přípustné šířky trhlin, které by neměly být překročeny. Max. přípustné šířky trhlin uvádí [12] v
tab. 7.101N. Max. přípustná šířka trhliny je závislá na prostředí a na zatížení. Posuzuje se pro
kombinaci zatížení kvazistálou – u železobetonových konstrukcí (trhlina max. 0,3 mm) a
pro kombinaci častou u předpjatých konstrukcí (trhlina max. 0,2 mm). Pro prostředí XD1 a
agresivnější je u předpjatých konstrukcí požadována dekomprese, což znamená, že beton v
určité vzdálenosti od výztuže (doporučeno 100 mm) musí být tlačen. Pro ČR se dekomprese
interpretuje tak, že v nejméně tlačeném vláknu průřezu není tahové napětí (tedy celý průřez je tlačen).
Částečně předpjaté konstrukce se soudržnou výztuží je třeba považovat za konstrukce před-
pjaté, neboť omezení šířky trhliny vychází z požadavku na ochranu předpínací výztuže se
soudržností. Naopak pro konstrukce pouze s volnými předpínacími kabely platí omezení jako
pro železobeton, neboť volná výztuž má svoji ochranu, která je na šířce trhlin nezávislá.
Výpočet šířky trhlin definuje [12] velmi stručně (odst. 7.3.4) – odkazuje na [10]. Omezení
šířky trhlin lze provádět bez výpočtu – posouzením max. profilu výztuže nebo max. vzdále-
nosti výztuže. Pro omezení šířky trhlin je třeba zajistit základní podmínku železobetonu, a to
minimální vyztužení. Idea minimálního vyztužení je poměrně jednoduchá. Před vznikem
trhliny přenáší beton v tažené oblasti určitou tahovou sílu. Po vzniku trhliny musí být tato
síla spolehlivě přenesena výztuží. Pokud by tomu tak nebylo, došlo by k neřízenému rozši-
řování trhliny, případně i ke křehkému porušení konstrukce, což nelze připustit.
Minimální stupeň vyztužení
Minimální stupeň vyztužení tedy vychází z rovnováhy sil přenášených betonem před vzni-
kem trhliny a výztuží po vzniku trhliny. Minimální stupeň vyztužení (minimální plocha ta-
žené výztuže) tedy závisí na ploše taženého betonu a pevnosti betonu v tahu a na napětí ve
výztuži po vzniku trhliny. U centricky taženého prvku je definice tahové síly v betonu po-
měrně jednoduchá, u ohýbaných prvků se nerovnoměrné rozdělení tahového napětí po prů-
řezu zohledňuje opravnými koeficienty k a kc. Průměrná pevnost betonu v tahu v době vzni-
ku trhliny fct,eff se uvažuje hodnotou fctm nebo fctm(t), pokud se očekává vznik trhlin ve stáří
betonu menším než 28 dní.
Poznámka:
U průřezů složených z desek a stěn (např. T průřezy, komorové nosníky apod.) se uvažují jednotlivé
desky a stěny zvlášť (podle obr. 7.101 ve [12]). Tak se převede složitý průřez na jednoduché přibližně
obdélníkové průřezy.
Maximální přípustné napětí ve výztuži po vzniku trhliny se uvažuje hodnotou max. fyk. Ta-
kovou hodnotou se zajistí, že nedojde ke křehkému porušení, ale pravděpodobně to nestačí
na zajištění přiměřeně malé šířky trhliny. Proto se tato hodnota snižuje, např. pokud se pro
omezení šířky trhlin postupuje bez výpočtu stanovením max. průměru výztuže nebo max.
vzdáleností prutů (tab. 7.2N a 7.3N v [10]).
165
Minimální plocha výztuže je dána rovnicí (7.1) v [12]

As,min σ s  kc k f ct,eff Act [7.1]
kde As,min je minimální průřezová plocha tažené výztuže;

Act plocha betonu v tažené oblasti těsně před vznikem trhliny;
s největší hodnota tahového napětí výztuže, která se připouští po vzniku trhliny;
kc, k opravné faktory pro různé typy namáhání (tah, ohyb, kombinace);
fct, eff tahová pevnost betonu.
Při výpočtu minimální výztuže pro smršťování se do vztahu [7.1] dosazuje větší z hodnot
fctm nebo 2,9 MPa.
Články o určení minimálního stupně vyztužení předpokládají, že není k dispozici jiná přes-
nější metoda. Pokud existuje, lze ji využít.
Omezení šířky trhlin bez přímého výpočtu
Omezení šířky trhlin lze zjednodušeným způsobem zajistit tak, že se navrhne výztuž tako-
vých profilů a vzdáleností, že by podle zkušeností nemělo ke vzniku širokých trhlin dojít.
Princip zjednodušené metody spočívá ve stanovení max. profilu a max. vzdálenosti výztuž-
ných prutů při omezení napětí v této výztuži. Max. profil a vzdálenosti jsou uvedeny v ta-
bulkách 7.2N a 7.3N v [10]. Vychází se z toho, že šířka trhliny závisí především na tahovém
napětí ve výztuži v místě trhliny. Pokud toto napětí je menší, dá se očekávat, že i deformace
oceli bude menší a tím trhlina užší. Pro malé profily se připouští napětí ve výztuži větší, pro-
tože ze zkušenosti je známo, že menší profily v menších vzdálenostech jsou na omezení trh-
lin účinnější než větší profily dále od sebe, i kdyby průřezová plocha výztuže byla v obou
případech shodná. Tato skutečnost je však někdy zpochybňována.
Výpočet šířky trhlin
Trhliny v betonu mohou vznikat buď od mechanického zatížení (např. ohýbané trámy), nebo
od vnucených deformací (např. objemové změny betonu, poklesy podpor atd.). Eurokód 2
(tj. [10] a [12]) se zabývá především prvním případem, i když to přímo neuvádí.
Výpočet šířky trhlin lze provádět podle [10], čl. 7.3.4. Vychází se ze známého vztahu, kdy
šířka trhliny je dána součinem max. vzdálenosti trhlin sr,max a rozdílu poměrných deformací
ve výztuži a betonu (sm – cm) podle vztahu [7.8] [10].
wk  sr,max ( εsm  εcm ) [7.8]
Rozdíl poměrných deformací ve výztuži a v trhlině závisí nejvíce na napětí ve výztuži po

vzniku trhliny. Dále závisí na stupni vyztužení, na poměru modulů pružnosti betonu a oceli,
na tahové pevnosti betonu a na tom, zda zatížení působí krátkodobě nebo dlouhodobě rov.
(7.9) v [10]. Předpokládá se, že platí, že
σs
εsm  εcm  0, 6 [7.9a]
Es
To znamená, že pro určité případy se rozdíl poměrných deformací ve výztuží a v betonu

tímto kritériem uměle navyšuje.
166
U předpjatých prvků bez další betonářské výztuže (obvykle předem předpjaté prvky) se na-
pětí s může nahradit hodnotou p, která vyjadřuje rozdíl základního napětí v předpínací
výztuži (při kterém je v okolním betonu napětí nulové) a napětí v předpínací výztuži v trhlině.
Maximální vzdálenost trhlin sr,max je dána empirickým vztahem [7.11] v [10] v závislosti na
krycí vrstvě betonu, na soudržnosti výztuže, na typu zatížení (tah, ohyb), na profilu výztuže
a stupni vyztužení. Pokud vzdálenost prutů tahové výztuže je větší než 5(c + Φ/2), kde c je
krytí a Φ označuje profil výztuže, pak se max. vzdálenost trhliny stanovuje jako 1,3násobek
výšky tažené oblasti.
Takto stanovené max. vzdálenosti trhlin respektují klasické případy pro stanovení šířky trh-
lin v tažené oblasti ohýbaných nosníků a desek. Další případy jako stanovení šířky trhlin od
hlavních napětí v podporových oblastech nebo trhliny, vznikající zejména smršťováním de-
sek při omezení jejich zkrácení, např. okrajovými podmínkami normy přímo nespecifikují.
Při výpočtu šířky trhlin je třeba uvážit, jak trhliny mohou vznikat. Důvodů je v praxi mno-
hem více, než pouze vliv namáhání betonu od zatížení. Významnou roli hraje postup beto-
náže, vliv teploty, vliv objemových změn a doba odbednění konstrukce nebo vnitřní napja-
tost od hydratačního tepla. Často jsou trhliny rozmístěny v rastru výztuže, která má nejmenší
krytí, což bývá rozdělovací výztuž nebo třmínky u trámů. Proto při návrhu a posuzování ší-
řek trhlin je nutné zvážit konkrétní nebezpečí, která v daném prvku mohou šířky trhlin
ovlivnit a navrhnout dostatečné rezervy ve vyztužení v kritických oblastech, třeba jen zjed-
nodušeným způsobem.
Pro životnost konstrukce jsou nebezpečné trhliny, které zůstávají po delší dobu otevřené a
tak mohou ohrozit výztuž korozí. Proto se jejich šířka posuzuje u železobetonových kon-
strukcí na zatížení při kvazistálé kombinaci. U předpjatých konstrukcí se posuzuje šířka trh-
lin na účinky časté kombinace zatížení, čímž se též částečně zahrne např. vliv zatížení do-
pravou.
Ve vzorcích pro výpočet šířky trhliny se objevují údaje závislé na použitých materiálech, na
tvaru a vyztužení průřezu a dále napětí ve výztuži s. Toto je jediný ze vstupních parametrů,
který je závislý na zatížení. Výpočet napětí ve výztuži v průřezu s trhlinou vychází z pruž-
ného stavu, kdy se průřez chová pružně v tlaku a v tahu beton nepůsobí. Vyztužení se do
výpočtu zahrne metodou ideálního průřezu, kdy se plocha výztuže nahradí náhradní plochou
betonu vynásobením plochy výztuže poměrem modulů pružnosti Es/Ec. Napětí se pak stano-
ví běžnými metodami teorie pružnosti.
4.7.4 Omezení průhybů

Deformace mostních konstrukcí jsou závažným parametrem, který ovlivňuje jejich funkč-
nost i vzhled. Velký průhyb má za následek i větší pootočení v podporách nebo kloubech, též
je třeba sledovat plynulost ohybové čáry s ohledem na podmínky provozu. Ustanovení [12]
jsou opět poněkud stručná a odkazují na výpočtovou metodu, uvedenou v základní normě
pro betonové konstrukce [10].
Hranice pro omezení průhybu nejsou v [12] definovány vůbec. Odkaz na [10] dává obecné
limity tím, že deformace konstrukce či prvku nesmí nepříznivě ovlivnit jejich funkčnost ne-
bo vzhled. Mezní hodnoty mají být stanoveny s přihlédnutím k povaze konstrukce, její po-
vrchové úpravě, pevnému vybavení a funkci konstrukce (čl. 7.4.1 odst. (1) a (2)).
167
Z toho plyne, že přípustné hodnoty průhybů by měly být doporučeny projektantem na zá-
kladě jeho zkušeností, popř. analogie s dříve navrhovanými konstrukcemi a posléze odsou-
hlaseny klientem, resp. investorem a uživatelem konstrukce. Tato situace v našich podmín-
kách je velmi nepříznivá.
Výpočet deformací mostů, zejména průhybů, je jednou ze základních částí statického výpo-
čtu, které je třeba věnovat zejména vysokou pozornost v případech, kdy jde o konstrukce s
větším rozpětím, kdy je použit postup výstavby se změnami statického systému a kdy se za-
těžuje beton v raném stáří.
U předpjatých konstrukcí se vychází z pružného působení konstrukce, které je však ovlivně-
no dlouhodobými vlastnostmi betonu (dotvarováním a smršťováním, změnou modulu pruž-
nosti během výstavby a životnosti konstrukce nebo relaxací napětí v předpínací výztuži).
Tuhost průřezů se stanovuje pomocí ideálních průřezových veličin, zahrnujících jak beton, tak
i předpínací a betonářskou výztuž. Podmínkou pro použití výpočtu s lineárním dotvarováním
je, že napětí betonu v tlaku při dlouhodobém zatížení nesmí překročit hodnotu 0,45 fck.
Pokud u částečně předpjatých konstrukcí jsou povoleny trhliny, je nutné redukovat tuhost
částí konstrukcí s trhlinami a zavádět do výpočtu redukovanou tuhost těchto částí. Podobně
se postupuje i u konstrukcí železobetonových, kde nelze vliv trhlin na tuhost konstrukce v
žádném případě zanedbávat.
U konstrukcí s volnou předpínací výztuží se její účinek uvažuje jako vnější zatížení a kon-
strukce se posuzuje z hlediska deformací včetně vlivu případných trhlin.
Deformace konstrukce se počítají již od začátku výstavby. Během výstavby se uvažují zatě-
žovací stavy v různých statických systémech a zjištěné deformace se sčítají podle principu
superpozice (předpokládá se pružné působení). U stálých zatížení se počítá s dlouhodobými
účinky na beton. Deformace od stálých zatížení lze vyrovnávat nadvýšením konstrukce.
Pro posouzení konstrukce v hotovém stavu jsou rozhodující dva zatěžovací stavy: a) Kva-
zistálá, popř. častá kombinace zatížení pro trvalý průhyb konstrukce v době konce její život-
nosti. b) Zvýšení průhybu od rozhodující kombinace krátkodobých zatížení – tzv. okamžitý
průhyb, o který se dlouhodobý průhyb konstrukce krátkodobě navyšuje. Zde se jako účinná
jeví charakteristická kombinace krátkodobých zatížení. Při výpočtu dlouhodobého průhybu
je třeba podle charakteru konstrukce uvážit vliv nahodilého zatížení, jako opakovaného zatí-
žení na průhyby.
Přehled přesnějších metod výpočtu vlivu dotvarování betonu a dalších dlouhodobých fakto-
rů na působení konstrukcí uvádí Příloha KK v [12]. Jde o metody, které jsou ve většině pří-
padů využity v numerických výpočtech. Při jejich aplikaci je nutné se podrobně seznámit s
principy řešení a zajistit správné využití výpočetních programů (tj. např. vytvoření správné-
ho modelu, použití vhodných vstupních parametrů apod.), protože v opačném případě by se
mohlo dojít k zcela chybným výsledkům a tak k ohrožení funkčnosti konstrukce.
Průhyby konstrukcí s trhlinami
U konstrukcí, kde se předpokládá vznik trhlin (konstrukce železobetonové a částečně před-
pjaté), je nutné vliv trhlin na průhyby respektovat. Norma [12] odkazuje na základní normu
[10]. Přitom zjednodušené posouzení průhybů bez výpočtu (čl. 7.4.2 v [10]) není u mostů
povoleno. Platí čl. 7.4.3 v [10], který uvádí postup výpočtu, který popisuje vliv trhlin na tu-
host průřezu.
168
Výpočet průhybu konstrukcí s trhlinami má dvě fáze – analýza na úrovni průřezu a analýza
na úrovni konstrukce.
Odst. 7.4.3 [10], se zabývá pouze analýzou na úrovni průřezu. Tzn. stanovuje se křivost
ohýbané konstrukce na základě natočení dvou sousedních průřezů. V průřezu mimo trhlinu
je křivost počítána na plném ideálním průřezu bez trhlin. V průřezu s trhlinou se uvažuje
oslabený průřez (v tažené oblasti působí pouze výztuž), podle klasické teorie (beton v tlaku
působí pružně). Tahové zpevnění, resp. působení taženého betonu mezi trhlinami se bere v
úvahu pomocí interpolačního vzorce rov. (7.18) v odst. 7.4.3. v [10].
α  ζαII  (1  ζ )αI [7.18]
kde  je uvažovaná přetvárná veličina (např. křivost nosníku);

 interpolační koeficient, závislý na velikosti vlivu trhlin;
I, II přetvárná veličina stanovená pro stav bez trhlin a pro stav s trhlinou.
Interpolační koeficient  je závislý na stupni poškození konstrukce trhlinami. Stanovuje se v
závislosti na napětí ve výztuži na mezi vzniku trhlin sr a napětí ve výztuži s (v průřezu s trh-
linou) při působícím zatížení podle vztahu
2
σ 
ζ = 1  β  sr  [7.19]
σ
 s 
kde  je součinitel závislý na typu zatížení (jednorázové, krátkodobé  = 1, dlouhodobé
nebo opakované,  = 0.5)
Pro případ průřezu bez trhlin je  = 0 (pro jednorázové zat.), pro plně potrhaný průřez, kdy
s je téměř na mezi kluzu, se  blíží jedničce. Čím je  větší, tím je vliv trhlin na oslabení
průřezu větší, a pak vychází křivost prvku i průhyb větší.
Při výpočtu průhybu konstrukce je třeba zvolit vhodný model. U jednoduchých nosníků lze
počítat postupem podle 7.4.3 v [10] křivost prvku v nejvíce namáhaném průřezu (např.
uprostřed rozpětí prostého nosníku). Z křivosti a zatěžovacího momentu lze stanovit tuhost
průřezu, resp. elementu konstrukce.
V druhé fázi výpočtu se stanoví průhyb konstrukce na základě tuhostí v jednotlivých průře-
zech, resp. elementech. U jednoduchých konstrukcí (např. prostý nosník) lze přijmout zjed-
nodušující předpoklad, že nosník má tuhost odpovídající nejvíce namáhanému průřezu a do-
počítat průhyb. Takový průhyb je jistě větší než reálný průhyb, ale pokud je takto stanovený
průhyb menší než stanovené kritérium, reálný průhyb bude toto kritérium též splňovat.
Přesnější postup spočívá v rozdělení konstrukce na elementy. V každém elementu se stanoví
jeho tuhost podle maximálního momentu pro daný zatěžovací stav. Pak se dopočítá defor-
mace celé konstrukce. Takový postup je obvykle použit ve většině numerických výpočtů.
Při výpočtu vlivu trhlin na tuhost průřezu (vztahy [7.18] a [7.19]) je třeba uvážit možné scé-
náře zatěžování konstrukce. Při krátkodobém zatížení je snadné stanovit vliv trhlin na tuhost
průřezu. V reálném případě je konstrukce zatížena nejprve stálým zatížením, pak krátkodo-
bým zatížením (po uvedení do provozu). Působením stálého zatížení se trhliny rozšiřují a tu-
host průřezu klesá. Od samotného dlouhodobého zatížení mohou a nemusejí vznikat trhliny.
169
Z hlediska bezpečného návrhu konstrukce je proto nutné hledat nejnepříznivější kombinaci

zatížení. Je-li konstrukce zatížena ihned po uvedení do provozu maximálním zatížením,
vzniknou největší trhliny a ty se již během času projevují na tuhosti konstrukce, a to i pro
dlouhodobé zatížení. Proto je nutné od počátku počítat s největšími trhlinami i pro zatížení,
která je sama o sobě nemohou způsobit. Bezpečné posouzení průhybu lze tedy dosáhnout,
pokud zatížíme konstrukci ihned po uvedení do provozu charakteristickou kombinací zatí-
žení a dále bude na ni dlouhodobě působit kombinace kvazistálá, popř. častá podle toho, jak
hodnotíme vliv užitných zatížení na průhyb konstrukce.
Dále je třeba uvážit, že mnoho trhlin mohlo na konstrukci vzniknout již během výstavby.
Např. u letmo betonovaných konstrukcí, kdy se manipuluje s vozíkem na velké konzole, je
možné, že bylo na mostě nepředpokládané zatížení, které nebylo ve výpočtu uvažováno, rov-
něž průběh zatížení teplotou nemusel odpovídat předpokladům statického výpočtu. U kon-
strukcí stavěných s pomocí vyvěšování (např. oblouky) je nutné počítat s možným přetíže-
ním během výstavby, protože síly v závěsech jsou proměnné vlivem teplotních změn a vli-
vem manipulací, kdy je třeba počítat s lidským faktorem. Při výpočtu průhybů je třeba počí-
tat s tuhostí, která může být ovlivněna faktory, které by podle teoretických předpokladů vů-
bec neměly nastat.
Předpjaté konstrukce velkých rozpětí
U předpjatých konstrukcí velkých rozpětí je nutné uvažovat vliv smyku. Ten se projevuje ji-
nak u zatížení vlastní tíhou a užitným zatížením a jinak u předpětí. Koncepce spolupůsobí-
cích šířek je závislá na způsobu zatěžování (na průběhu posouvajících sil), nelze proto uva-
žovat pro zatížení a předpětí stejné spolupůsobící šířky. Reálný průhyb konstrukce je rozdí-
lem dvou velkých čísel – průhybu od zatížení a průhybu od předpětí. Zdánlivě malá chyba v
jednom z nich vede na velkou chybu v jejich rozdílu a tím i popř.na zcela chybný výsledný
průhyb konstrukce. Použitím vhodných numerických metod se lze těmto rizikům vyhnout.
U mostů s náběhy, kde podporové průřezy mají vysokou tuhost proti průřezům v poli, které
jsou výrazně nižší, má chování podporových průřezů výrazný vliv na průhyb mostních polí.
Je třeba sledovat vliv objemových změn a poměru stálých a nahodilých zatížení na vývoj
dlouhodobých průhybů. Malé natočení vysokého podporového průřezu má velký vliv na
průhyb pole. Měkká střední část pole nemůže pootočením podpor vznikající průhyb nijak
redukovat např. i při silném předepnutí.
Deformace velkých mostů jsou silně závislé na vedení předpínací výztuže. Kabely zajišťují-
cí, že průřezy jsou v tlaku nemusí vždy přispívat k redukci průhybů. Proto je nutné sledovat
vliv jednotlivých kabelů na vývoj průhybů a jejich vedení uspořádat tak, aby byly účinné na
napjatost i na deformovatelnost celé konstrukce.
Návrh velkých mostních konstrukcí tak, aby splňoval požadavky na vývoj průhybů, nelze
v normě postihnout. Je věcí projektanta, aby uvážil podstatné vlivy, vytvořil správný výpo-
čtový model a navrhl konstrukci tak, aby její deformovatelnost neohrožovala její funkci,
vzhled ani trvanlivost.
170
4.8 Posouzení betonových mostů na únavu
4.8.1 Všeobecně
V až doposud používané normě pro navrhování mostů ze železobetonu, ČSN 73 6206, se z hle-
diska únavy posuzuje pouze betonářská výztuž. ČSN 73 6207 pro navrhování mostů z předpja-
tého betonu neobsahuje žádné články zabývající se únavou předpjatého betonu, či předpínací
výztuže. V normách řady EN je únavě betonu, betonářské a předpínací výztuže věnována zvý-
šená pozornost.
ČSN EN 1992-1-1 [10] předepisuje v případech definovaných v kapitole 6.8 posudek odol-
nosti konstrukce na únavu, který se provádí zvlášť pro beton a betonářskou či předpínací
výztuž. Ověření se má provádět pro konstrukce a jejich prvky, které jsou vystavené pravi-
delným zatěžovacím cyklům o nezanedbatelných rozkmitech napětí. V případě pozemních
staveb norma výslovně mluví o jeřábových drahách; v úvahu připadá ještě zatížení větrem
pro vysoké budovy či komíny, případně zatížení základů cyklicky pracujících strojů.
ČSN EN 1992-2 [12] se zabývá posudkem únavy betonářské i předpínací výztuže a betonu be-
tonových mostů. V části 6.8 [12] jsou zpřesňovány postupy definované v ČSN EN 1992-1-1,
v příloze NN [12] jsou poskytnuty zjednodušené postupy výpočtu poškozujícího ekviva-
lentního napětí pro posouzení únavy nosných konstrukcí betonových mostů pozemních
komunikací a železničních mostů na základě modelů zatížení na únavu definovaných v
ČSN EN 1991-2 [8].
V této kapitole budou objasněny základní předpoklady posouzení konstrukcí na únavu podle
norem ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1992-2 a budou prezentovány jednoduché příklady
posouzení betonu a betonářské výztuže na únavu. Příklad vychází z příkladu řešeného v [4.8]
a [4.9], teoretické pojednání z [4.9] a [4.10].
Pokud není uvedeno jinak, jsou užité vzorce převzaty z norem [10] a [12].
4.8.2 Úvod do únavy materiálu

Únava je v publikaci [4.4] definována jako „proces progresivních stálých změn ve struktuře
materiálu vystaveného cyklickému zatížení“. Tato definice říká vše v několika slovech, ne-
škodí tedy si jejich jednotlivý význam osvětlit:
 progresivní – každý zatěžovací cyklus cyklického zatížení způsobuje poškození;
 stálé – změny ve struktuře materiálu způsobené cyklickým zatížením jsou
nevratné;
 struktura materiálu – mění se základní materiál jako takový, mění se jeho mechanické
vlastnosti, může se měnit i jeho vzhled. Za příklad může posloužit ohýbání plastové špej-
le od zmrzliny: v místě ohybu barevný základní materiál bělá, pak se v něm tvoří drobné
trhlinky, ty se spojují, špejle „houbovatí“, až nakonec praskne;
 cyklické zatížení – pokud není zatížení cyklické, nevzniká únava. Na tomto místě je
nutné podotknout, že všechna nahodilá zatížení jsou zatíženími cyklickými, jen rozkmit
napětí jimi vyvolaný by způsobil kolaps až při takřka nekonečném počtu zatěžovacích
cyklů. Při studiu únavy hrají tedy hlavní roli největší rozkmity napětí.
171
Únavové zatížení se dělí do dvou oblastí: nízko- a vysokocyklové zatížení:

 Nízkocyklové zatížení se vyznačuje málo zatěžovacími cykly při velkých úrovních napě-
tí. Příkladem nízkocyklové únavy je zatížení seizmikou, zatížení nárazem vozidla či vý-
buchem, jež rozkmitají konstrukci.
 Vysokocyklové zatížení se naproti tomu vyznačuje velkým počtem zatěžovacích cyklů
při malých úrovních napětí. Tomuto zatížení odpovídá zatížení dopravou u mostů, zatíže-
ní větrem u výškových budov, zatížení mořských staveb cykly vln apod.
Chování betonu při nízkocyklové a vysokocyklové únavě se značně liší, v normách je řešena
únava vysokocyklová.
Únava se začala dostávat do popředí vědeckého zájmu s nárůstem užití konstrukcí o větší
štíhlosti, u kterých představuje cyklické nahodilé zatížení značnou část zatížení celkového.
Únavové zatížení se pak projevuje nárůstem šířek trhlin, průhybů a snížení tuhosti konstruk-
cí, i když nedojde k únavovému lomu. Únava betonu začala být studována ve dvacátých le-
tech minulého století, únava kovů o necelých sto let dříve, podrobně v [4.5].
V betonu se změny ve struktuře materiálu vystavenému cyklickému zatížení připisují pro-
gresivnímu růstu mikrotrhlin, jenž vede ke značnému nárůstu nevratného přetvoření. Na
makroúrovni se pak únava projevuje změnou mechanických vlastností betonu.
4.8.3 Únavové chování kovů, betonářské a předpínací výztuže

Pro popsání únavového chování betonářské a předpínací výztuže je nejdříve nutné popsat
únavové chování kovových materiálů.
Proces únavy kovových materiálů lze rozdělit do tří fází:
1. změna mechanických vlastností
2. nukleace trhliny fáze 1+2 je označována jako stadium iniciace trhliny
3. šíření trhliny fáze 3 je označována jako stadium šíření trhliny
Ad 1: Již při prvních cyklech zatížení dochází k plastickým změnám krystalové mřížky materiá-
lu. Tyto vedou ke vzniku prvních mikrotrhlin. Změny se odehrávají uvnitř materiálu a vycházejí
z chyb a nehomogenit v krystalové mřížce. Zvenku se tento proces nedá zaznamenat.
Ad 2: Plastické deformace se přesouvají ze vnitřku prvku na jeho povrch, mikrotrhliny se
spojují v pozdější makrotrhlinu (viditelnou pouhým okem). Na špici makrotrhliny dochází k
lokální plastifikaci materiálu.
Ad 3: Při dalším cyklickém zatěžování se trhlina zvětšuje při každém zatěžovacím cyklu,
roste do hloubky, jednotlivé trhliny se propojují. Nastává fáze šíření trhliny. Dělí se na fázi
stabilního a nestabilního šíření trhliny – lomu.
Podíl jednotlivých fází na životnosti ocelového zkušebního tělesa vyjadřuje obr. 55. Podíl
stadia iniciace trhliny a stadia šíření trhliny na životnosti kovů závisí ve značné míře na po-
vrchu prvku.
V případě betonářské a předpínací výztuže musí tedy z hlediska jejich únavové pevnosti hrát
velkou roli skutečnost, zda je betonářská výztuž spojkována nebo svařována, či nikoli, a zda
je vedena přímo, nebo ohýbána. V případě předpínací výztuže hraje velkou roli vliv zakři-
vení kabelových kanálků, jejich povrch a spojování.
172
Obr. 55 Schematické zobrazení procesu únavového poškození (podle [4.6])

Základním nástrojem pro posouzení betonářské a předpínací výztuže na únavu je tzv.
Wöhlerova křivka. Umožňuje na základě známého rozkmitu napětí ve výztuži stanovit počet
zatěžovacích cyklů při tomto rozkmitu napětí, jež povedou k únavovému selhání. Wöhlero-
va křivka je tedy definována lomem prvku, jedná se o tzv. křivku životnosti.
Wöhlerovy, nebo také S-N křivky (kde S je rozkmit napětí a N je počet zatěžovacích cyklů),
se nečastěji udávají v dvoulogaritmickém měřítku. Na svislou osu je vynášen rozkmit napě-
tí, na osu vodorovnou počet zatěžovacích cyklů.
Příklad S-N křivek zpracovaných podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1 na základě
popisu uvedeného v kapitole 6.8.4 ČSN EN 1992-1-1 poskytuje obr. 56. Na něm jsou patrné
rozdíly v únavové pevnosti betonářské, resp. předpínací výztuže s různou úpravou povrchu
a způsobem vedení.
Obr. 56 S-N křivky pro betonářskou a přepínací ocel
173
Univerzálním přístupem pro stanovení únavové životnosti ocelových prvků, tj. i betonářské
a předpínací výztuže při proměnných amplitudách cyklického zatížení, je kumulace únavo-
vého poškození, tzv. Palmgren-Minerovo pravidlo. Podrobný popis viz níže.
4.8.4 Proces selhání betonu při cyklickém zatížení

Beton je heterogenní třífázový materiál, který je ze své podstaty plný trhlin a počátečních
koncentrací napětí. Únavové procesy v takovémto materiálu jsou podstatně složitější než v
homogenních kovových materiálech.
Cyklické zatížení způsobuje poškození materiálu s každým zatěžovacím cyklem, a tak po-
každé působí na beton s lehce pozměněnými mechanickými vlastnostmi. Již přítomné trhli-
ny se vlivem cyklického zatížení rozšiřují, při odlehčování se plně neuzavírají, koncentrace
napětí na jejich špičkách způsobují poškození v každém zatěžovacím cyklu. Trhliny se šíří,
až se nakonec rozšíří po celém průřezu. Konstrukční prvek vystavený cyklickému zatížení
selže v jeho důsledku při napětí menším, než je jeho statická pevnost.
Vývoj přetvoření cyklicky zatíženého prvku z betonu popisuje křivka cyklického dotvarování,
obr. 57. V ní se dají vysledovat tři fáze, podobně jako v případě kovových materiálů, viz výše:
 První fáze, fáze iniciace trhlin, je ukončena již po 10 % všech zatěžovacích cyklů a ode-
hrává se v slabších oblastech cementového tmele. První fázi je možné charakterizovat
prudkým nárůstem přetvoření, jež má klesající průběh.
 Nejdelší je druhá fáze, fáze stabilního šíření trhlin. Je charakteristická pomalým a po-
stupným růstem základních trhlin až do dosažení kritické velikosti. Obecně se nazývá
růst mikrotrhlin. Ve druhé fázi narůstá přetvoření betonového prvku konstantní rychlostí
v závislosti na proběhnuvším množství cyklů.
 Třetí fáze, fáze nestabilního šíření trhliny, vede k lomu prvku a odehrává se ve zbylých
cca 10 % zatěžovacích cyklů. Začne, když je v betonu vytvořeno dostatečné množství ne-
stabilních trhlin. Tyto se spojí v makrotrhlinu, jež může vést k selhání prvku. V poslední
fázi je únosnost prvku již značně oslabena a většinou vede k velice rychlému selhání.
Obr. 57 Křivka cyklického dotvarování betonu [4.7]
174
V minulých letech bylo užito více různých přístupů pro hodnocení životnosti betonových
konstrukcí vystavených únavovému zatížení. Obecně uznávaný přístup jsou Wöhlerovy
křivky, tj. graf zobrazující závislost napětí a počtu cyklů. Wöhlerovy, nebo jinak jak již by-
lo uvedeno výše S-N křivky, jsou jednoduché a poskytují dostatečné množství údajů pro
běžnou inženýrskou praxi. Vliv minimálních napětí v zatěžovacím cyklu je možné zohlednit
tzv. Goodmanovými nebo Smithovými diagramy, jež se užívají i při analýze únavy kovů.
Tyto empirické křivky poskytují grafické ztvárnění únavového chování při určitých parame-
trech zatížení. Univerzálním přístupem pro stanovení únavové životnosti betonu vystavené-
ho cyklickému zatížení proměnných amplitud je kumulace únavového poškození, tzv. Pal-
mgren-Minerovo pravidlo. Podrobný popis viz níže.
4.8.5 Metody posouzení betonářské a předpínací výztuže na únavu

4.8.5.1 Maximální možný rozkmit napětí
ČSN EN 1992-1-1 v čl. 6.8.6 uvádí, že u nesvařovaných výztužných prutů lze předpokládat
odpovídající únosnost v tahu, pokud rozkmit napětí při časté hodnotě cyklického zatížení
spolu se základní kombinací je ΔσS ≤ 70 MPa. Tento posudek je možné zjednodušit užitím
časté kombinace zatížení. Pokud tato vyhoví, není třeba dalšího posouzení.
4.8.5.2 Ověření pomocí poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí

Metodu posouzení pomocí poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí je možné použít
jak pro betonářskou ocel, tak pro beton. Pro ocel je tato metoda definována v článku 6.8.5,
pro beton v článku 6.8.7 ČSN EN 1992-1-1.
Metoda je založená na reprezentaci skutečných provozních zatížení N* cykly jednoho roz-
kmitu napětí. Únavové zatěžovací modely reprezentující skutečná provozní zatížení jsou
popsány v ČSN EN 1991-2, postupy pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu
napětí jsou obsaženy v ČSN EN 1992-2. Pro betonářskou výztuž je pak možné předpokládat
dostatečnou únavovou odolnost, pokud
Δσ Rsk ( N* )
γF,fat  ΔσS,equ ( N* ) 
γs,fat
kde ΔσRsk(N*) je rozkmit napětí při N* cyklech z příslušné S-N křivky z [10];
ΔσS,equ(N*) poškozující ekvivalentní rozkmit napětí pro různé druhy výztuže a pro
uvažovaný počet zatěžovacích cyklů N*, vypočtený podle [8];
ΔσS,max nejvyšší rozkmit napětí v oceli od příslušných kombinací zatížení;
γs,fat součinitel spolehlivosti. Hodnota je uvedena v NAD, pro ČR platí hodno-
nota 1,0.
4.8.5.3 Ověření pomocí součinitele únavového poškození

ČSN EN 1992-1-1 umožňuje pomocí odpovídajících S-N (Wöhlerových) křivek pro beto-
nářskou a předpínací výztuž pro jednu amplitudu napětí stanovit poškození, které daná
amplituda vyvolá. Odečtem z Wöhlerovy křivky pak získáme odolnost N* cyklů pro dané
ΔσRsk.
175
Mosty a jiné cyklicky namáhané konstrukce ale nejsou namáhány jednou amplitudou napětí.
Jsou namáhány několikanásobnými cykly s proměnnými amplitudami. Nejvhodnější meto-
dou pro takovéto ověření je použití Palmgren-Minerova pravidla
n( Δσ i )
DEd   1
i N( Δσ i )
kde n(Δσi) je použitý počet cyklů s rozkmitem napětí Δσi;
N(Δσi) počet cyklů rozkmitů napětí Δσi, který vyvodí únavové poškození;
DEd součinitel únavového poškození.
4.8.5.4 Postup podle přílohy NN [12] pro betonářskou a předpínací výztuž mostů pozem-
ních komunikací
Příloha NN.2 [12] poskytuje zjednodušený postup pro výpočet poškozujícího ekvivalentního
rozkmitu napětí pro posouzení únavy betonářské a předpínací výztuže nosných konstrukcí
betonových mostů pozemních komunikací. Tento postup je založen na modelech zatížení na
únavu, definovaných v ČSN EN 1991-2.
V případě únavy betonářské a předpínací výztuže mostů pozemních komunikací je tento po-
stup založen na užití modelu zatížení na únavu 3 (obr. 58). Tíha každé nápravy FLM3 je
120 kN, dotykovou plochu tvoří čtverec o straně 0,4 m.
Při výpočtu se vypočítá maximální a minimální napětí pro každý zatěžovací cyklus a jejich
algebraický rozdíl, rozkmit napětí od pohybu FLM3 v podélném směru mostu.
Je možné uvažovat dvě vozidla ve stejném zatěžovacím pruhu (4.6.4(3) [8]), kde první vo-
zidlo bude mít parametry definované na obr. 58 a druhé bude stejné geometrie, ale nápravo-
vé tíhy pouze 36 kN. Vzdálenost mezi středy vozidel ve směru osy mostu nepřesáhne 40 m.
Obr. 58 Model zatížení na únavu 3 [Obr. 4.8 [8]]

Pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí pro posouzení betonářské a před-
pínací výztuže se nápravové síly FLM3 násobí těmito hodnotami:
 1,75 pro posouzení u mezilehlých podpor spojitých mostů
 1,40 pro posouzení v jiných oblastech
176
Poškozující ekvivalentní rozkmit napětí se vypočte ze vztahu

ΔσS,equ  Δσs,Ec  λs
kde Δσs,Ec je rozkmit napětí vyvolaný FLM3 se zvětšenými nápravovými silami;

λs opravný součinitel ekvivalentního poškození únavou, který zohledňuje polohu
objektu, intenzitu dopravy na mostě, návrhovou životnost a rozpětí konstrukč-
ního prvku:
λs = φfat  λs,1  λs,2  λs,3  λs,4
kde λs,1 zohledňuje druh konstrukčního prvku podle délky příčinkové čáry. Určí se graficky
podle obrázků NN.1 a NN.2 přílohy NN ČSN EN 1992-2;
λs,2 zohledňuje vliv roční intenzity dopravy a vypočte se jako
N obs
λs,2  Q k 2
2, 0
kde Nobs je počet nákladních vozidel za rok podle tabulky 4.5(n) ČSN EN 1991-2, 2x106
pro silnice a dálnice s dvěma a více pruhy v každém směru s vysokým podílem
nákladních vozidel, 0,5x106 pro silnice a dálnice se středním podílem nákladních
vozidel, 0,125x106 pro silnice s nízkým podílem nákladních vozidel a 0,05x106
pro místní komunikace s nízkým podílem nákladních vozidel;
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1
vykreslených na obr. 56;
Q součinitel typu dopravy podle tabulky NN.1 ČSN EN 1992-1.
λs,3 zohledňuje vliv návrhové životnosti a vypočte se jako
N Years
λs,3  k 2
100
kde Nyears je návrhová životnost mostu;
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1
vykreslených na obr. 56.
λs,4 zohledňuje vliv zatížení více než jednoho zatěžovacího pruhu a vypočte se jako
λs,4  k 2
 Nobs,i
N obs,1
kde Nobs,i je počet nákladních vozidel očekávaných v zatěžovacím pruhu i za rok;

Nobs,1 počet nákladních vozidel v pomalém zatěžovacím pruhu za rok;
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1,
vykreslených na obr. 56.
φfat hodnota dynamického součinitele poškození závislého na drsnosti povrchu vo-
zovky podle ČSN EN 1991-2, Příloha B.
177
4.8.5.5 Postup podle přílohy NN [12] pro betonářskou a předpínací výztuž železničních mostů
Zjednodušený postup pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí pro po-
souzení únavy betonářské a předpínací výztuže železničních mostů poskytuje Příloha NN,
čl. NN.3.1 [12].
Poškozující ekvivalentní rozkmit napětí se vypočte ze vztahu
ΔσS,equ  λs  Φ  Δσs,71
kde Δσs,71 je rozkmit napětí od modelu zatížení 71, případně podle požadavků od modelu
SW/0, umístěného v nejnepříznivější poloze pro uvažovaný konstrukční prvek,
bez součinitele α podle ČSN EN 1991-2. U konstrukcí o více kolejích se mo-
del zatížení 71 umísťuje maximálně na dvě koleje.
Φ dynamický součinitel podle ČSN EN 1991-2.
λs opravný součinitel pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí
z rozkmitu napětí vyvolaného Φ Δσs,71 přihlížející k rozpětí, ročnímu objemu
dopravy, návrhové životnosti a počtu kolejí:
λs = λs,1  λs,2  λs,3  λs,4
kde λs,1 zohledňuje druh konstrukčního prvku podle délky příčinkové čáry a dopravy. Určí
se podle tabulky NN.2 ČSN EN 1992-2 pro běžnou smíšenou a těžkou dopravu či
podle vzorce NN.108. Hodnoty pro smíšenou dopravu odpovídají kombinaci typů
vlaků uvedených v Příloze F ČSN EN 1991-2.
λs,2 zohledňuje vliv ročního objemu dopravy a vypočte se jako
Vol
λs,2  k 2
25 106
kde Vol je roční objem dopravy (tuny/rok/kolej)
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1,
vykreslených na obr. 56
λs,3 zohledňuje vliv návrhové životnosti a vypočte se jako
N Years
λs,3  k 2
100
kde Nyears je návrhová životnost mostu
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle Tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1,
výkreslených na obr. 56
λs,4 zohledňuje vliv zatížení více než jedné koleje a vypočte se jako
λs,4  k 2 n  (1  n)  s1k 2  (1  n)  s2k 2
178
Δσ1 Δσ 2
s1  s2 
Δσ1+2 Δσ1+2
kde n je podíl dopravy současně se vyskytující na mostě, doporučená hodnota n = 0,12;

Δσ1, Δσ2 rozkmit napětí způsobený v posuzovaném řezu modelem zatížení 71 na jedné
koleji;
Δσ1+2 rozkmit napětí ve stejném řezu, způsobený modelem zatížení 71 na jakýchkoli
dvou kolejích podle ČSN EN 1991-2;
k2 sklon odpovídající S-N křivky podle tabulek 6.3N a 6.4N ČSN EN 1992-1-1, vy-
kreslených na obr. 56.
Pokud zatížení koleje vyvolá pouze tlaková napětí, dosadí se hodnota sj = 0.
4.8.6 Metody posouzení betonu na únavu

Pro posouzení betonu v tlaku na únavu nabízí ČSN EN 1992-1-1, resp. ČSN EN 1992-2,
dvě metody.
4.8.6.1 Zjednodušené ověření únavy betonu v tlaku

První metoda nabízí zjednodušené ověření na základě časté kombinace zatížení, není tedy
nutné vyčíslovat častou kombinaci cyklickou.
Ověření únavy betonu v tlaku lze považovat za splněné, pokud je naplněna následující pod-
mínka
σ c,max σ c,min
 0,5 + 0, 45 ≤ 0,9 pro fck ≤ 50 MPa
f cd,fat f cd,fat
≤ 0,8 pro fck > 50 MPa
kde σc,max je největší tlakové napětí ve vláknu při časté kombinaci zatížení;
σc,min nejmenší tlakové napětí ve stejném vláknu, kde se vyskytuje σc,max. Pokud je σc,min
tahové napětí, pak se σc,min má uvažovat rovné 0. Výpočet fcd,fat bude osvětlen níže.
4.8.6.2 Ověření pomocí součinitele únavového poškození

Druhá metoda provádí posouzení betonu v tlaku na únavu pomocí Palmgren-Minerova pravidla.
Návrhová hodnota únavové pevnosti betonu je podle rov. 6.76 [10] i [12]
f ck
f cd,fat  0,85 βcc (t0 ) f cd (1  )
250
Součinitel βcc vyjadřuje vliv stáří betonu při jeho prvním zatížení v čase t0 (čl. 3.1.2 (6) [10].
Pro mosty je metoda součinitele únavového poškození v [12] modifikovaná pro užití spekter
zatížení poskytnutých správci komunikací. Počet cyklů napětí, jež vyvodí únavové poškoze-
ní, se stanoví z výrazu
179
 1  E cd, max, i 
14 
 1Ri 
 
N i = 10
Ecd,min,i
Ri  je poměr napětí,
Ecd,max,i
σ cd,max,i
Ecd,max,i  je maximální úroveň tlakového napětí,
f cd,fat
σ cd,min,i
Ecd,min,i  je minimální úroveň tlakového napětí,
f cd,fat
σcd,max,i je horní napětí v zatěžovacím cyklu,
σcd,min,i je dolní napětí v zatěžovacím cyklu.
4.8.6.3 Postup podle přílohy NN [12] pro tlačený beton železničních mostů
Únavová pevnost betonu v tlaku železničních mostů je dostatečná, pokud je splněna tato
podmínka:
1  Ecd,max,equ
14  6
1  Requ
kde
Ecd,min,equ σ cd,min,equ σ cd,max,equ
Requ  Ecd,min,equ  γsd  Ecd,max,equ  γsd 
Ecd,max,equ f cd,fat f cd,fat
σcd,max,equ, σcd,min,equ horní/dolní napětí poškozujícího ekvivalentního napěťového spektra pro

počet cyklů N = 106,
σ cd,max,equ  σ c,perm  λc  (σ c,max,71  σ c,perm )
σ cd,min,equ  σ c,perm  λc  (σ c,perm  σ c,min,71 )
kde σc,perm je tlakové napětí v betonu vyvozené charakteristickou kombinací zatížení bez
modelu zatížení 71,
σc,max,71 maximální tlakové napětí vyvozené charakterickou kombinací zatížení, včet-
ně modelu zatížení 71 s dynamickým součinitelem Φ podle ČSN EN 1991-2,
σc,min,71 minimální tlakové napětí vyvozené charakterickou kombinací zatížení, včet-
ně modelu zatížení 71 s dynamickým součinitelem Φ podle ČSN EN 1991-2,
Do maximálních/minimálních/stálých tlakových napětí v betonu se nezahrnují další pro-
měnná zatížení, jako je vítr, teplota apod.
180
λc opravný součinitel pro výpočet horního a dolního napětí poškozujícího ekvivalentního

napěťového spektra z napětí vyvozeného modelem zatížení 71. Zohledňuje vliv stálého zatí-
žení, rozpětí, objemu roční dopravy, návrhové životnosti a počtu kolejí:
λc  λc,0  λc,1  λc,2,3  λc,4
kde λc,0 zohledňuje vliv stále působícího napětí a vypočte se jako

σ c,perm
λc,0  0,94  0, 2 1 pro tlačenou oblast
f cd,fat
λc,0  1 pro přetlačenou tahovou oblast (včetně vlivu předpětí)
λc,1 zohledňuje druh konstrukčního prvku podle délky příčinkové čáry a dopravy. Určí
podle tabulky NN.3 EN 1992-2 pro běžnou a těžkou dopravu či podle vzorce NN.108 a zá-
měně λs,1 za λc,1.
λc,2,3 zohledňuje vliv objemu roční dopravy a návrhové provozní životnosti a vypočte se jako
1  Vol  1 N 
λc,2,3  1  log  6   log  Years 
8  25 10  8  100 
kde Vol je roční objem dopravy (tuny/rok/kolej),
Nyears návrhová životnost mostu.
λc,4 zohledňuje vliv zatížení více než jedné koleje. Na konstrukcích nesoucích více kolejí
se únavové zatížení umísťuje v nejnepříznivější poloze maximálně na dvou kolejích (viz
ČSN EN 1991-2). Součinitel se vypočte jako
1
λc,4  1  log n  0,54 pro a ≤ 0,8
8
λc,4  1 pro a > 0,8
max (σ c1 , σ c2 )
a
σ c1+2
kde n je podíl dopravy současně se vyskytující na mostě, doporučená hodnota n = 0,12,
σc1, σc2 tlakové napětí způsobené modelem zatížení 71 na jedné koleji s dynamickým
součinitelem podle ČSN EN 1991-2,
σc1+2 tlakové napětí způsobené modelem zatížení 71 na dvou kolejích s dynamickým
součinitelem podle ČSN EN 1991-2.
181
4.8.7 Železobetonový železniční most – posouzení únavy betonářské výztuže

a betonu
Pro jednokolejný železniční most o jednom poli řešený v [65] bude proveden posudek únavy
betonářské výztuže a betonu podle NN.3 ČSN EN 1992.2.
Most je navržen jako betonová deska (C30/37) s konzolami, rozpětí 15,0 m. Nachází se na tra-
ti druhé třídy (α = 1,21). Kolej je standardně udržovaná, roční objem dopravy Vol je 30 · 106
tun/rok. Doprava je běžná smíšená. Most je vyztužen přímými pruty. V projektu se zvažuje,
že prvně bude most zatížen cyklickým zatížením ve stáří 45 dní.
Pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu je nejprve nutné vypočítat ohybový
moment uprostřed rozpětí bez součinitele α. Dynamický součinitel Φ je zahrnut ve výpočtu
kombinací a tudíž i vypočteném rozkmitu napětí.
MM71,k,bez α = 4105,6 kNm
Rozkmit napětí od modelu zatížení 71 je potom v oceli Φ · Δσs,71= 120,9 MPa a v betonu
Δσc,max,71 = 5,5 MPa. Tlakové napětí v betonu vyvozené charakteristickou kombinací zatíže-
ní bez modelu zatížení 71 je σc,perm = 6,2 MPa, s ním σc,max,71 = 11,7 MPa.
4.8.7.1 Posouzení únavy betonářské výztuže
Nejprve budou vypočítány všechny součinitele, nutné pro výpočet opravného součinitele pro
výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí vyvolaného Φ · Δσs,71.
Součinitel λs,1 bude vypočítán podle tabulky NN.2 a vzorce NN.108 pro běžnou smíšenou
dopravu. Užije se řádek 1 Tabulky NN.2.
λs,1 (L = 15 m) = 0,90 + [0,65 – 0,90] · (log 15 – 0,3) = 0,68
Součinitel λs,2 se vypočte z ročního objemu dopravy, v tomto případě 30 · 106 tun/rok a sklonu
odpovídající S-N čáry z tabulky 6.3N ČSN EN 1992-1-1 pro přímé pruty k2 = 9.
30 106
λs,2  9  1,02
25 106
Součinitel λs,3 zohledňuje návrhovou životnost mostu. Pro požadovaných 100 let je
λs,3 = 1
Součinitel λs,4 zohledňující zatížení více kolejí se neuplatní, most je jednokolejný.
λs,4 = 1
Opravný součinitel pro výpočet poškozujícího ekvivalentního rozkmitu napětí vyvolaného
Φ · Δσs,71 je dán součinem těchto součinitelů:
λs = 0,68 · 1,02 · 1 · 1 = 0,6936
Poškozující ekvivalentní rozkmit napětí je pak
Δσs,equ = 0,6936 · 120,9 = 83,9 MPa
Při posouzení se ekvivalentní rozkmit napětí porovná s rozkmitem napětí při N* cyklech
z příslušné S-N křivky, v našem případě pro přímé pruty:
83,9 ≤ 162,5/1,15 = 141,30 MPa vyhovuje
182
4.8.7.2 Posouzení únavy betonu

Nejprve budou vypočítány všechny součinitele, nutné pro výpočet opravného součinitele pro
výpočet horního a dolního napětí poškozujícího ekvivalentního napěťového spektra z napětí
vyvozeného modelem zatížení 71 a únavová pevnost betonu. Pro tu je potřeba vypočítat vliv
stáří betonu při jeho prvním zatížení v čase t0 = 45 dní a uvažovaném cementu CEM 42,5 R
podle vzorce 3.2 z ČSN EN 1992-1-1.
βcc(45) = exp {0,20[1 – (28/45)0,5]} = 1,04
fcd,fat = 0,85 · 1,04 · (30/1,5) · (1 – 30/250) = 15,56 MPa
Součinitel λc,0 zohledňuje vliv stále působícího napětí; je počítán pro tlačenou oblast průře-
zu, tedy horní vlákna uprostřed rozpětí:
λc,0 = 0,94 + 0,2 (6,2/15,56) = 1,02
Součinitel λc,1 bude vypočítán podle tabulky NN.3 a vzorce NN.108 pro běžnou smíšenou
dopravu. Užije se řádek [1] části pro prosté nosníky tabulky NN.3.
λs,1 (L = 15 m) = 0,70 + [0,75 – 0,70] · (log 15 – 0,3) = 0,744
Součinitel λs,2,3 se vypočte z ročního objemu dopravy a návrhové provozní životnosti 100 let.
1  30  10 6  1 100 
 s , 2  1  log  6 
 log    1,01
8  25  10  8 100 
Součinitel λc,4 zohledňující zatížení více kolejí se neuplatní, most je jednokolejný.
λs,4 = 1
Opravný součinitel pro výpočet horního a dolního napětí poškozujícího ekvivalentního napě-
ťového spektra z napětí vyvozeného modelem zatížení 71 je dán součinem těchto součinitelů:
λs = 1,02 · 0,744 · 1,01 · 1 = 0,766
Nyní je možné vypočítat horní/dolní napětí poškozujícího ekvivalentního napěťového spek-
tra pro počet cyklů N = 106:
σcd,max,equ = 6,2 + 0,766 · (11,7 – 6,2) = 10,4 MPa
σcd,min,equ = 6,2 – 0,766 · (6,2 – 6,2) = 6,2 MPa
A vypočítat ostatní součásti vzorce pro provedení posouzení:
Ecd,max,equ = 10,4/15,56 = 0,668
Ecd,min,equ = 6,2/15,56 = 0,398
Requ = 0,398/0,668 = 0,596
1  0,668
14  6
1  0,596
7,31  6 vyhovuje
183
4.8.8 Železobetonová konzola silničního mostu – posouzení únavy betonu

Tlačený beton konzoly příčného směru železobetonové mostu bude posouzen na únavu ma-
teriálu při daném rozkmitu napětí od časté kombinace zatížení podle postupu v kapitole
6.8.7 (2) ČSN EN 1992-1-1. Obdobný příklad je řešen v [66].
Betonový průřez (C35/45, vyrobený z cementu CEM 42,5 R) je oslabený trhlinami, platí
ustanovení kapitoly 6.8.2 (1) ČSN EN 1992-1-1. Stáří betonu při jeho prvním zatížení v čase
t0 = 60 dní. Maximální a minimální napětí v betonu jsou:
σc,max = 6,5 MPa
σc,min = 1,5 MPa
βcc(60) = exp {0,20[1-(28/60)0,5]} = 1,065
fcd,fat = 0,85 · 1,065 · (35/1,5) · (1 – 35/250) = 18,17 MPa
Finální posouzení podle vzorce (6.77) ČSN EN 1992-1-1 pak vychází:
σc,max/fcd,fat ≤ 0,9
6,5/18,17 = 0,357 ≤ 0,9 vyhovuje
a
σc,max/fcd,fat ≤ 0,5 + 0,45 · σc,min/fcd,fat
0,357 ≤ 0,5 + 0,45 · (1,5/18,17) = 0,5 + 0,04 = 0,54. vyhovuje
4.9 Konstrukční pravidla a uspořádání

ČSN EN 1992-1-1 [10] (kapitola 8) stanovuje konstrukční pravidla pouze pro žebírkovou
betonářskou výztuž, svařované sítě a předpínací výztuž při převážně statickém namáhání.
Pravidla pro jiné druhy výztuže, pokud jsou schváleny pro použití v konstrukcích, výztuž
opatřenou nátěry povlaky (např. v oblastech sníženého krytí) a prvky vystavené dynamic-
kému namáhání, je třeba upravit podle příslušných přepisů, příp. na základě zkušenosti.
Požadavky definované v této kapitole (v kapitolách 8, 9, 10 a 12 [10], resp. [12]) doplňují
obecná pravidla pro návrh konstrukce, uvedená v jiných částech ČSN EN 1992. Prvek musí
být vždy konstrukčně uspořádán tak, aby odpovídal použitému návrhovému modelu a jeho
předpokladům. Minimální plochy výztuže uvedené v této kapitole odpovídají požadavkům
pro vyloučení křehkého lomu konstrukce, omezení širokých trhlin a zachycení sil od nepří-
mého zatížení.
4.9.1 Konstrukční pravidla pro betonářskou výztuž

Minimální vzdálenost prutů
Vzdálenost prutů, popř. svazků prutů betonářské výztuže je ovlivněna zejména možností
kvalitního uložení a zhutnění betonové směsi a tím i zajištěním spolupůsobení mezi betonář-
skou výztuží a betonem. Minimální světlá vzdálenost výztuže od vnějšího líce betonu je dá-
na minimální krycí vrstvou výztuže cmin (viz kapitolu 4 [10]). Minimální světlá vzdálenost
vmin (ve svislém a vodorovném směru) mezi pruty výztuže je dána vztahem:
184
vmin = max (k1.Ø ; k2 + dg ; 20) [mm],

kde k1 = 1.2;
k2 = 5.0;
Ø je průměr výztuže;
dg je rozměr největšího zrna kameniva v mm.
Obr. 59 Minimální světlé vzdálenosti mezi vložkami betonářské výztuže (viz čl. 8.2 [10])
Pokud je výztuž umístěna ve více vrstvách, mají být pruty výztuže umístěny svisle nad se-
bou. V oblastech přesahů se mohou stykované pruty mezi sebou dotýkat, přičemž je nutné
zajistit mezi pruty nebo jejich skupinami prostor pro průchod vibrátorů a tím podmínky pro
dobré uložení a zhutnění betonové směsi.
Minimální vnitřní průměry ohýbaných prutů
Minimální průměr ohybu prutu musí být takový, aby se zabránilo porušení (trhlinkám) ve
výztuži a zároveň nedošlo k porušení betonu otlačením. Z hlediska porušení výztuže je mi-
nimální vnitřní průměr zakřivení ohybu prutu Øm,min uveden v tab. 51.
Tab. 51 Nejmenší vnitřní průměry zakřivení výztuže z hlediska jejího porušení

[Tab.8.1N [10]]
Průměr prutu Øm,min pro ohyby háky a smyčky
Ø ≤ 16 mm 4Ø
Ø > 16 mm 7Ø
Jestliže jsou ohýbané pruty v místě ohybu namáhány osovou silou vyžadující od místa ohy-
bu kotevní délku větší než 5Ø nebo jsou umístěny u okraje prvku, je třeba zkontrolovat, a
případně zvětšit hodnotu Øm,min podle vztahu (viz [8.1] [10]) :
Fbt  1 1 
Øm,min    
f cd  ab 2Ø 

kde Fbt je tahová síla na začátku ohybu při mezním zatížení prutu;
ab menší hodnota z:
– poloviny osové vzdálenosti mezi pruty kolmo na rovinu ohybu
– hodnoty krycí vrstvy zvětšené o Ø/2
fcd návrhová hodnota krychelné pevnosti betonu v tlaku, maximálně však uvažo-
vaná hodnotou pro beton C55/67.
V tab.52 jsou v násobcích průměru prutu Ø uvedeny hodnoty Øm,min prutů různých průměrů
pro výztuž B500B, beton C30/37, různé hodnoty ab a plné využití únosnosti prutu.
185
Tab. 52 Hodnoty Øm,min v násobcích průměru prutu pro sílu Fbt = As.fyd, beton C30/37
a ocel B500B
Průměr [mm] 8 10 12 14 16 18 20 22 25 28 32
25 14.0 15.4 16.7 18.1 19.5 20.8 22.2 23.6 25.6 27.7 30.4
ab [mm]
50 11.3 12.0 12.6 13.3 14.0 14.7 15.4 16.0 17.1 18.1 19.5
75 10.4 10.8 11.3 11.7 12.2 12.6 13.1 13.5 14.2 14.9 15.8
100 9.9 10.2 10.6 10.9 11.3 11.6 12.0 12.3 12.8 13.3 14.0
Kotvení betonářské výztuže

Podélná výztuž musí být zakotvena tak, aby se návrhové tahové síly v mezním stavu únos-
nosti ve vložkách přenesly soudržností spolehlivě do betonu. Přitom se má zabránit vzniku
podélných trhlin nebo štěpení betonu, a to např. návrhem příčné výztuže.
Maximální napětí v soudržnosti fbd se pro žebírkovou výztuž stanoví podle vztahu (viz
8.4.2(2) [10]):
fbd = 2,25 · 1 · 2 · fctd
kde fctd je návrhová hodnota pevnosti betonu v tahu, uvažovaná však nejvýše hodnotou
pro beton C60/75;
1 je součinitel podmínek soudržnosti a polohy prutu při betonáži (obr.60):
1 = 1,0 pro dobré podmínky soudržnosti;
1 = 0,7 pro ostatní případy;
2 je součinitel závislý na průměru prutu:
2 = 1,0 pro pruty průměru 32 mm a méně;
1 = 0,01.(132 – Ø) pro ostatní pruty.
Obr. 60 Popis podmínek soudržnosti [Obr. 8.2 [10]]
186
Základní požadovaná kotevní délka lb,rqd je délka přímé části prutu, potřebná k zachycení sí-
ly As.sd. Za předpokladu, že rozdělení napětí v soudržnosti fbd je konstantní, stanoví se zá-
kladní kotevní délka ze vztahu (viz 8.4.3(2) [10])
Ø σ sd
lb,rqd  
4 f bd
kde sd je návrhové napětí v prutu v místě, od nějž se měří kotevní délka.
Návrhová kotevní délka, zahrnující celkové upořádání výztuže a další podmínky v místě
kotvení, se stanoví ze základní kotevní délky pomocí vztahu (viz 8.4.4(1) [10]):
lbd = α1 · α2 · α3 · α4 · α5 · lb,rqd ≥ lb,min,
kde α1÷ α5 jsou součinitele vyjadřující (pro hodnoty viz tabulku 8.2 [10]):
α1 vliv tvaru prutu;
α2 vliv tloušťky krycí vrstvy;
α3 vliv ovinutí příčnou výztuží;
α4 vliv příčně přivařených prutů;
α5 vliv tlaku kolmého na rovinu odštěpování betonu v návrhové kotevní délce.
lb,min je minimální kotevní délka uvažovaná hodnotou:
lb,min > max (0,3 lb,rqd; 10Ø; 100 mm) pro kotvení v tahu;
lb,min > max (0,6 lb,rqd; 10Ø; 100 mm) pro kotvení v tlaku.
Hodnoty součinitelů α při stanovení návrhové kotevní délky lze ve většině případů uvažovat
hodnotou 1,0.
Kotvení třmínků se provádí zpravidla pomocí háků (obr.61), v nichž je vložen podélný prut,
alternativně přivařením příčných profilů. Délka pravoúhlých háků kotvení třmínků má být
10 Ø, minimálně však 70 mm, délka háků zahnutých pod úhlem menším než 90° má být 5 Ø,
minimálně však 50 mm (viz obrázek 8.5 [10]).
Obr. 61 Kotevní délka prutů a kotvení třmínků [Obr.8.1 a 8.5 [10]]
Přesahy prutů
Přesahem prutů se zajišťuje přenos síly z jednoho výztužného prutu do druhého. Pro přenos
sil lze případně použít i mechanických spojek a svarů (viz ČSN EN ISO 17660-1).
Přesahy prutů se obvykle navrhují vzájemně vystřídané, umístěné mimo oblasti velkých
namáhání, zejména tahových. Jednotlivé přesahované pruty se obvykle dotýkají, jejich vzá-
jemná vzdálenost nemá být větší než 4 Ø nebo 50 mm. Jestliže se v jednom místě stykují
přesahem dva sousední pruty, nemá být jejich vzájemná vzdálenost, při současném dodržení
min.vzdáleností mezi pruty, menší než 2 Ø nebo 20 mm.
187
Pokud je výztuž umístěná v jedné vrstvě, lze stykovat, při dodržení zásad předchozího od-
stavce (viz 8.7.2(3) [10]) i 100 % všech prutů tahové výztuže. Pokud je tahová výztuž umís-
těna ve více vrstvách, má být procento stykované výztuže sníženo na 50 %. Tlačenou výztuž
lze stykovat přesahem v jednom průřezu.
Návrhová délka přesahu se stanoví podle vztahu:
l0 = α1 · α2 · α3 · α5 · α6 · lb,rqd ≥ l0,min
kde α1÷ α5 jsou součinitele místních vlivů (viz výše, pro hodnoty viz 8.7.3(1) [10]);
α6 je součinitel zohledňující množství výztuže stykované v jednom průřezu (hod -
noty viz 8.7.3(1) a tabulka 8.3 [10]);
lb,rqd požadovaná kotevní délka přesahovaného prutu;
l0,min minimální délka přesahu uvažovaná hodnotou:
l0,min > max (0,6 lb,rqd; 15Ø; 200mm).
V oblasti přesahů je nutno navrhnout výztuž zachycující příčné tahové síly, vznikající jako
důsledek přenosu osových sil mezi jednotlivými pruty výztuže. Tato výztuž se umísťuje
kolmo na stykovanou výztuž, vždy mezi tuto výztuž a povrch betonu v oblasti konce přesa-
hu (viz obr.62).
Obr. 62 Příčná výztuž v oblastech styků přesahem [Obr.8.9 [10]]
V případě tažených prutů se příčná výztuž navrhuje (viz 8.7.4.1 [10]), pokud je průměr sty-
kovaných vložek Ø ≥ 20 mm. Celková plocha příčné výztuže ΣAst má být rovna nejméně
ploše jedné stykované vložky As. V případě, že je procento stykované výztuže větší než 50 % a
vzdálenost dvou sousedních styků v jednom příčném řezu je menší nebo rovna 10 Ø, má mít
příčná výztuž tvar třmínků má být kotvena v průřezu.
Pro dlouhodobě tlačené pruty platí pravidla předchozího odstavce. Navíc má být za oběma
konci přesahu umístěn jeden prut příčné výztuže ve vzdálenosti maximálně 4 Ø od konce
přesahu (viz obr. 62b a 8.7.4.2 [10]).
Pravidla pro styky přesahem vedlejší, popř. rozdělovací výztuže a výztuže ze svařovaných
sítí viz 8.7.5 [10].
Pruty velkých průměrů a svazky prutů
Pruty velkých rozměrů jsou ty, jejichž průměr Ølarge > 32 mm. Pro tyto pruty platí, kromě již
uvedených pravidel pro kotvení a stykování, i další pravidla uvedená v 8.8 [10].
188
Při vyztužování lze také použít svazky prutů podle 8.9.1 [10], přitom maximální náhradní
průměr prutu Øn (viz (8.14) [10]) nemá přesáhnout 55 mm. Podrobná pravidla pro navrho-
vání, kotvení a přesahy svazků prutů jsou uvedena v 8.9.2 a 8.9.3 [10].
4.9.2 Konstrukční pravidla pro předpínací výztuž

Předem předpjaté prvky
Minimální světlé vzdálenosti mezi
předem napínanými předpínacími
vložkami jsou rozdílné ve svislém a
vodorovném směru (hodnoty cmin viz
4.4.1 [10]). Základní hodnoty těchto
vzdáleností jsou uvedeny na obr. 63,
přičemž na mezi únosnosti prvku za-
jišťuje dodržení těchto hodnot:
 únosnost tlačeného betonu;
 zabránění štěpení betonu; Obr. 63 Minimální světlé vzdálenosti mezi vložkami
 kotvení předpínacích vložek; předem napínané výztuže (dg – největší
 uložení a zhutnění betonu. rozměr zrna kameniva ) [Obr.8.14 [10]]
Přenos předpětí a průběh předpínací síly v kotevní oblasti předem předpjatého prvku (viz
8.10.2 [10]) je uveden na obr.64.
Přitom:
lpt je přenášecí délka, v níž se předpínací síla P0 plně přenese do betonu;
ldisp je roznášecí délka, za níž je napětí od předpětí v průřezu rozděleno lineárně;
lbpd je kotevní délka, v níž se předpínací síla Fpd v mezním stavu únosnosti plně přene-
se do betonu.
a) Délkové parametry a rozdělení napětí
189
b) Průběh napětí v kotevní oblasti

Obr. 64 Přenos předpětí v předem předpjatých prvcích [Obr. 8.16 a 8.17 [10]]
Přenos předpínací síly do betonu je u předem předpjatých vložek zajištěn soudržností mezi
napínanou výztuží a betonem. Po uvolnění vložek lze předpokládat, že se předpětí přenáší
do betonu při konstantním rozdělení napětí v soudržnosti fbpt (viz 8.10.2.2(1) [10]):
fbpt = ηp1 · η1 · fctd(t)
kde ηp1 je součinitel zohledňující druh předpínací vložky:
ηp1 = 2,7 pro dráty s vtisky;
ηp1 = 3,2 pro třídrátová a sedmidrátová lana;
η1 součinitel podmínek soudržnosti a polohy prutu při betonáži (viz obr. 60):
η1 = 1,0 pro dobré podmínky soudržnosti;
η1 = 0,7 pro ostatní případy;
fctd(t) návrhová hodnota pevnosti betonu v tahu.
Základní hodnota přenášecí délky lpt je dána vztahem (viz 8.10.2.2(2) [10]):
α1  α2  Ø  σ pm0
lpt =
f bpt
kde α1 je součinitel zohledňující postup při uvolňování předpínacích vložek:

α1 = 1,0 při postupném uvolňování;
α1 = 1,25 pro náhlé uvolňování;
α2 součinitel zohledňující druh předpínací vložky:
α 2 = 0,25 pro vložky s kruhovým průřezem;
α 2 = 0,19 pro třídrátová a sedmidrátová lana;
Ø jmenovitý průměr předpínací výztuže;
pm0 napětí v předpínací vložce v okamžiku po uvolnění.
Přitom návrhová hodnota přenášecí délky má být uvažována jako méně příznivá z následují-
cích hodnot (pro význam viz obr. 64b), a to vždy v závislosti na návrhové situaci.
lpt1 = 0,8 · lpt nebo lpt2 = 1,2 · lpt.
190
Nižší hodnota se zpravidla užije pro ověření lokálních účinků předpětí (návrh kotevní oblas-
ti), vyšší hodnota potom v mezních stavech únosnosti (kotvení výztuže, smyk atd.).
Roznášecí délku ldisp (viz obr. 64a) lze stanovit jako:
ldisp = lpt2  d 2
Posouzení kotvení předem předpjatých vložek, resp. stanovení a ověření kotevní délky lbpd,
je třeba vždy provést tam, kde je napětí v taženém betonu větší než fctk,0.05. V důsledku
vzrůstající křehkosti u betonů vyšších pevností je však hodnota napětí fctk,0.05 běžně omezena
hodnotou pro beton C60/75.
Stanovení kotevní délky lbpd vychází z napětí v soudržnosti v mezním stavu únosnosti, kte-
ré se stanoví podle vztahu (viz 8.10.2.3(2) [10]):
fbpd = ηp2 · η1 · fctd
kde ηp2 je součinitel zohledňující druh předpínacích vložek a jejich soudržnost:
ηp2 = 1,2 pro sedmidrátová lana;
ηp2 = 1,4 pro dráty s vtisky;
η1 součinitel podmínek soudržnosti a polohy prutu při betonáži (viz výše).
Celková kotevní délka v mezním stavu únosnosti lbpd (viz obr. 64b) se stanoví podle vztahu
(viz 8.10.2.3(4) [10])
α2  Ø  (σ pd  σ pm )

lbpd = lpt2 
f bpd
kde lp2 je horní návrhová hodnota přenášecí délky (viz výše);

α2 součinitel zohledňující druh předpínací vložky (viz výše);
pd napětí v předpínací vložce v mezním stavu únosnosti, přičemž síla v předpínací
výztuži na mezi únosnosti Fpd se stanoví pro průřez s trhlinou a s uvážením vlivu
smyku (viz 6.2.3(7) [10]);
pm∞ napětí od předpětí na konci životnosti (po započtení všech ztrát).
Dodatečně předpjaté prvky
Uspořádání kanálků pro dodatečně napína-
nou předpínací výztuž (viz obr. 65) musí být
navrženo a provedeno tak, aby zajišťovalo:
 uložení betonu bez poškození kanálků;
 těsnost kanálků pro následnou injektáž;
 minimální poloměry zakřivení předpínací
výztuže.
Hodnoty minimálního krytí kanálků cmin jsou
uvedeny v 4.4.1(3) [10]. Kanálky pro doda- Obr. 65 Minimální světlé vzdálenosti mezi
tečné předpínání se nemají navrhovat jako kanálky pro dodatečně napínanou vý-
sdružené, kromě případů, kdy jsou dva kanál- ztuž (dg – největší rozměr zrna kame-
ky umístěny svisle nad sebou (viz obr. 65). niva)
191
Z hlediska přenosu předpětí (předpínací síly) do betonu lze předpokládat, že předpínací síly
se přenášejí do betonu pod úhlem 2β od konce kotevního zařízení (viz obr. 66). Hodnotu úh-
lu β lze uvažovat hodnotou:
β = arctg 2/3.
Obr. 66 Roznášení předpětí a napětí v kotevní oblasti dodatečně předpjatých prvků

[Obr.8.18[10]]
Pro kotvení, příp. stykování dodatečně napínaných lan se užijí zařízení, která jsou kompati-
bilní s použitými lany a umožňují řádné zakotvení, příp. přenesení, návrhové předpínací síly.
Kotvy předpínací výztuže se nemají v agresivním prostředí umísťovat do kapes při horním po-
vrchu konstrukce, spojky výztuže se nemají umísťovat v prostoru vnitřních podpor spojité
konstrukce. Pokud nejsou dodrženy zvláštní požadavky (viz 8.10.4(105) [12]), nemá být, z
důvodu zajištění bezpečnosti konstrukce, v jednom průřezu stykováno více než 50 % před-
pínací výztuže. Pokud je část předpínací výztuže spojkována v jednom příčném řezu, pak
další předpínací výztuž má být spojkována až ve vzdálenosti větší než a – viz tab. 53.
Tab. 53 Minimální vzdálenosti řezů a, v nichž je spojkována předpínací výztuž
[Tab.8.101N [12]]
Výška konstrukce h Vzdálenost a
≤ 1,5 m 1,5 m
1,5 m < h < 3,0 m a=h
≥ 3,0 m 3,0 m
Kotevní oblasti dodatečně předpjatých prvků, zvláště pokud je v nich kotveno více předpína-
cích kabelů, mají být posouzeny na lokální účinky zatížení předpětím, a to např. metodou pří-
hradové analogie (viz 6.5.3 [10] a J.104.2 [12]). Přitom se pro stanovení předpínací síly Pmax
použije součinitel γP,unfav ≥ 1,2 a pro pevnost betonu v tahu se užije dolní charakteristické hod-
noty. Navržená výztuž kotevní oblasti (odpovídající lokálním namáháním) má být uspořádána
za předpokladu, že je v ní dosaženo návrhové pevnosti (kotevní délky, poloměry zakřivení vý-
ztuže atd.). Pokud napětí v navržené výztuži kotevní oblasti nedosahuje 250 MPa (viz 8.10.3
[12]), není třeba ověřovat šířku trhlin. Minimální plocha výztuže As,min zabraňující roztržení a
drcení každého přidruženého hranolu (pro definici viz J.104.2 [12] nemá být menší než:
Pmax
As,min = 0 ,15   γp,unfav
f yd
kde Pmax je maximální síla v předpínací výztuži (viz 5.10.2.1 [10]);

fyd návrhová hodnota meze kluzu použité betonářské výztuže.
192
Navržená výztuž přidruženého hranolu má být v přidruženém hranolu rozdělena rovnoměr-

ně. Plocha povrchové výztuže u zatížené čelní plochy hranolu má být v každém směru ale-
spoň:
Pmax
As,min,surf = 0 ,03    p,unfav .
f yd
Napětí pod kotevními deskami se posoudí podle evropského technického schválení použité-
ho předpínacího systému, případně podle Přílohy J [12]. Pokud je předpínací výztuž kotvena
v pracovní spáře nebo přímo v betonovém prvku (mrtvé kotvy), má být při časté kombinaci
zatížení zajištěna v místě kotvení tlaková rezerva alespoň 3,0 MPa. Pokud není toto napětí
zajištěno, navrhne se výztuž pro zachycení lokálních tahů za kotvou.
Deviátory vnějšího předpětí (viz 8.10.5 [10]), vč. všech jejich součástí, musí odolávat po-
délným a příčným silám od předpětí a zajistit přenos těchto sil do konstrukce. Zároveň musí
být navrženy tak, aby byl zajištěn alespoň minimální poloměr křivosti předpínací výztuže
podle jejího evropského technického schválení. Pro návrhové odklony do 0,01rad nemusí být
samostatné deviátory navrhovány, postačí navrhnout výztuž pro zachycení radiálních sil od
zakřivení přepínacího kabelu (viz 8.10.5(4) [10]).
4.9.3 Nosníky
Podélná výztuž
Navržená podélná výztuž musí odolávat „obálce“ tahových sil zahrnujících vliv smyku (viz
obr.67). Pro ohýbané prvky se smykovou výztuží (se vznikem smykových trhlin na mezi
únosnosti) se stanoví přírůstek podélné síly ΔFtd ve výztuži podle 6.2.3(7) [10], pro prvky
bez smykové výztuže lze hodnotu ΔFtd odhadnout posunem momentové čáry o al = d (viz
6.2.2(5) [10]).
Obr. 67 Rozdělení tahových sil v tažené výztuži s uvážením vlivu smyku

U monolitických staveb se má i v místech uvažovaného prostého uložení předpokládat vznik
ohybového momentu o velikosti 0,15násobku maximálního momentu v přilehlém poli. U
vnitřních podpor T-průřezů se navržená podélná výztuž rozmístí v účinné šířce spolupůso-
bící desky. Případná tlačená výztuž (o průměru Ø) musí být zajištěna proti vybočení ve
vzdálenostech maximálně 15Ø.
193
Plocha navržené podélné výztuže nosníků As musí odpovídat účinkům návrhového zatížení
prvku, přičemž se nemá uvažovat hodnotou menší než As,min, stanovenou ze vztahu:
f ctm
As,min = 0 , 26   bt  d ≥ 0,0013 · bt · d
f yk
kde fctm je průměrná hodnota pevnosti betonu v tahu podle tabulky 3.1 [10];
fyk charakteristická hodnota meze kluzu použité výztuže;
bt průměrná hodnota šířky tahové oblasti průřezu;
d statická výška průřezu.
Průřezy s navrženou plochou výztuže As menší než As,min, se mají považovat za nevyztužené
(viz kapitola 12 [10]). U předpjatých prvků s trvale nesoudržnými přepínacími vložkami je
třeba posoudit, zda největší ohybová únosnost je větší než 1,15-násobek momentu při vzni-
ku trhlin.
Průřezová plocha tahové i tlakové výztuže v nosnících nemá, s výjimkou míst přesahů, pře-
kročit hodnotu
As, max = 0,04 · Ac
Kotevní délky prutů podélné výztuže se obecně stanoví s ohledem na jejich namáhání (po-
drobně viz 9.2.1.4 a 9.2.1.5 [10]). Pruty s ohyby využitými pro zachycení smyku mají mít
od místa ohybu kotevní délku min.0,7lbd v tlačené oblasti a 1,3lbd v tažené oblasti nosníků. V
podporách, kde bylo při návrhu uvažováno částečné vetknutí nebo prosté uložení, má být
kotveno vždy alespoň 25 % tahové výztuže navržené v přilehlém poli.
Smyková výztuž
Smyková výztuž nosníků obvykle sestává ze třmínků, z prutů s ohyby nebo z jejich kombi-
nace. Úhel α, který svírá navržená smyková výztuž s podélnou osou prvku, má nabývat
hodnot od 45° do 90°. Zároveň musí alespoň 50 % nutné smykové výztuže nosníku tvořit
třmínky.
Stupeň smykového vyztužení prvku ρw je dán vztahem (viz (9.4) [10]) s omezením mini-
mální hodnoty na ρw,min
Asw 0 , 08  f ck
ρw = ≥ ρw,min =
s  bw  sinα f yk
kde Asw je plocha navržené smykové výztuže v délce s;

s osová vzdálenost smykové výztuže měřená ve směru podélné osy prvku;
bw nejmenší šířka stěny průřezu;
α úhel, který svírá smyková výztuž s podélnou osou prvku;
fck charakteristická hodnota pevnosti použitého betonu v tlaku;
fyk charakteristická hodnota meze kluzu použité oceli.
Zároveň s omezením minimální plochy navržené smykové výztuže je z hlediska zajištění ná-
vrhové únosnosti prvku omezena také vzdálenost sestav smykové výztuže v podélném a příč-
194
ném směru prvku. Maximální podélná vzdálenost sestav smykové výztuže nesmí překročit
hodnotu (viz 9.2.2 (6) a (7) [10]):
 Pro třmínkovou výztuž: sl,max = 0,75d · (1 + cotg α) ≤ 400 mm
 Pro pruty s ohyby: sb,max = 0,6d · (1 + cotg α)
Maximální příčná vzdálenost větví třmínků v průřezu nemá překročit hodnotu 0,75d, nejvíce
však 600 mm.
Kotvení třmínků se navrhuje buď koncovými háky, nebo přesahy, které mohou být, v přípa-
dě, že třmínek není uvažován pro zachycení kroucení, umístěny i ve stěně průřezu.
Výztuž na kroucení
Výztuž navržená na kroucení má být uzavřená a kotvená pomocí přesahů nebo koncových
háků (obr. 68) a má s podélnou osou prvku svírat úhel 90°. V každém rohu navržených
třmínků má být umístěn prut podélné výztuže, další pruty mají být rozmístěny uvnitř navr-
ženého třmínku tak, aby jejich vzájemná vzdálenost nepřekročila 350 mm.
Obr. 68 Příklady tvarů třmínků navržených na kroucení

Ustanovení platná pro minimální plochu smykové výztuž obvykle postačují i pro stanovení
minimálního množství třmínků na kroucení. Podélná osová vzdálenost výztuže na kroucení
nemá přesáhnout:
stw,max = min (u/8; sl,max; bmin)
kde sl,max je maximální vzdálenost smykové výztuže tvořené třmínky;
u vnější nebo náhradní obvod průřezu;
bmin menší rozměr průřezu.
4.9.4 Plné desky

Nosná a rozdělovací výztuž
Maximální a minimální plochy (As,min, As,max) nosné ohybové výztuže desek se stanoví podle
zásad uvedených pro nosníky. U desek působících v jednom směru se navrhne rozdělovací
výztuž o ploše nejméně 20 % plochy nosné výztuže.
Osová vzdálenost prutů výztuže nemá překročit hodnotu smax,slabs (viz 9.3.1.1 [10]):
 pro nosnou výztuž smax,slabs = 2h ≤ 300 mm
 pro rozdělovací výztuž smax,slabs = 3h ≤ 400 mm
195
V oblastech se soustředěným namáháním jsou potom hodnoty smax,slabs upraveny takto:

 pro nosnou výztuž smax,slabs = 2h ≤ 250 mm
 pro rozdělovací výztuž smax,slabs = 3h ≤ 400 mm
Pro rozmístění a uspořádání ohybové výztuže ve směru působení desky platí pravidla uve-
dená v části týkající se nosníků s tím, že al = d.
U prostě podepřených desek má alespoň polovina výztuže navržené v poli pokračovat do
podpory, kde má být řádně zakotvena. Podél okrajů desky, kde může docházet k částečnému
vetknutí (šikmé desky atp.) má být horní výztuž navržena tak, aby přenesla alespoň 25 %
maximálního momentu v přilehlém poli (podrobně viz 9.3.1.2 [10]).
Podél volných okrajů desky má být, pro
zachycení namáhání okraje desky, navr-
žena příčná uzavírací výztuž (viz obr.
69). Uzavírací výztuž může být tvořena i
vhodně tvarovanou běžnou výztuží navr-
ženou v desce. Obr. 69 Výztuž volného okraje desky
[Obr.9.8 [10]]
Smyková výztuž
Deska, ve které je navržena smyková výztuž, má mít tloušťku alespoň 200 mm. Pokud je
maximální smyková síla VEd,max ≤ 1/3VRd,Max, může být navržena smyková výztuž sestávající
pouze z prutů s ohyby (viz 9.3.2(3) [10]). Minimální procento ρw,min smykového vyztužení
desky se stanoví podle zásad platných pro nosníky.
Maximální osová vzdálenost dvou za sebou následujících řad smykové výztuže je (viz 9.3.2 [10]):
 Pro výztuž tvořenou sponami smax = 0,75d · (1+cotg α)
 Pro výztuž tvořenou pruty s ohyby smax = d
Největší příčná osová vzdálenost smykové výztuže nemá překročit hodnou 1,5d.
4.9.5 Lokálně podepřené desky

Ohybová výztuž
Nosná ohybová výztuž, její množství a rozdělení v jednotlivých směrech se navrhne na zá-
kladě výpočtu na odpovídajícím (zpravidla deskovém) modelu konstrukce. V některých
případech lze použít i zjednodušená pravidla uvedená v 9.4.1 a 9.4.2 [10]. Pro minimální
množství a uspořádání výztuže platí předcházející kapitola a ustanovení 9.3[10].
Výztuž na protlačení
Zásadní je pro lokálně podepřené desky vliv posouvající síly v místě podepření, tedy protla-
čení desky. Navržená smyková výztuž se umístí na základě provedené analýzy podél pří-
slušného kontrolovaného obvodu (viz 6.4 [10]).
Pokud jsou navrženy spony, navrhnou se alespoň dva obvody výztuže, jejichž osová vzdále-
nost nemá překročit hodnotu 0,75d (viz 9.4.3 [10]). Osová vzdálenost spon umístěných na
příslušném kontrolovaném obvodu nemá překročit hodnotu 1,5d u prvního kontrolované-
ho obvodu (nejblíže u lokální podpory) a 2d u ostatních obvodů. Pro výztuž tvořenou pru-
196
ty s ohyby (kozlíky), lze považovat za dostatečný jeden obvod smykové výztuže. V tomto
případě se však na přenosu posouvající síly u podpory podílejí jen ty pruty, jejichž osová
vzdálenost od líce podpory je menší než 0,25d (viz obr. 70).
Výztuž tvořená sponami/třmeny Výztuž tvořená pruty a ohyby
Obr. 70 Uspořádání výztuže na protlačení [Obr.9.10 [10]]
Pokud je v konstrukci navrženo předpětí, lze pro redukci posouvající síly (síly na protlačení)
využít ty předpínací vložky, které procházejí ve vzdálenosti maximálně 0,5d od líce lokální
podpory.
Plocha jedné spony nebo jedné větve třmínku navržené výztuže na potlačení Asw,min musí
splňovat podmínku (viz 9.4.3(2) [10])
1,5  sinα  cosα  f ck [MPa]

Asw,min  ≥ 0,08 
sr  s t f yk [MPa]
kde sr je osová vzdálenost spon ve směru radiálním (vzdálenost obvodů výztuže);

st osová vzdálenost spon ve směru tangenciálním (podél obvodu výztuže);
α úhel mezi smykovou a nosnou výztuží desky.
4.9.6 Sloupy
Tento článek (9.5[10]) se vztahuje pouze na sloupy, jejichž větší rozměr příčného řezu h ne-
převyšuje 4násobek menšího rozměru příčného řezu b.
Podélná výztuž sloupů má mít průměr Ømin nejméně 12 mm a má být uspořádána tak, aby
v každém rohu polygonálního příčného řezu byl umístěn alespoň jeden prut výztuže.
V příčném řezu sloupů kruhového průřezu mají být umístěny alespoň 4 vložky výztuže.
Plocha navržené podélné výztuže As,min má být alespoň (viz 9.5.2 [10])
0,10  N Ed
As,min = ≥ 0,002 Ac
f yd
kde NEd je návrhová hodnota normálové tlakové síly.

Maximální plocha navržené podélné výztuže nemá, mimo místa přesahů výztuže, překročit
hodnotu As,max = 0,04 Ac.
197
Příčná výztuž sloupů zajišťuje navrženou podélnou výztuž proti vybočení. Příčná výztuž má
být proto tvořena uzavřenými třmínky (příp.spirálou) doplněnými, v případě sloupů větších
rozměrů, např. sponami. V tlačené části průřezu nemá být žádný, proti vybočení příčnou vý-
ztuží nezajištěný, prut umístěn ve vzdálenosti větší než 150 mm od prutu zajištěného.
Minimální průměr příčné výztuže Ømin má být alespoň
Ømin = max (6 mm; ¼.Øpodél.)
kde Øpodél je průměr navržené podélné výztuže.
Maximální vzdálenost příčné výztuže scl,max nemá být větší než (viz 9.5.3(3) [10])
scl,max = min (15.Øpodél; bmin; 300 mm)
kde bmin je menší z rozměrů příčného řezu sloupu.
V místech lokálních koncentrací sil a napětí (např.místa přesahů nebo zakřivení podélné vý-
ztuže) se má vzdálenost scl,max odpovídajícím způsobem zmenšit (viz 9.5.3(4) a (5) [10]).
4.9.7 Stěny
Stěny jsou podle 9.6.1 [10] prvky, které mají poměr šířky b k tloušťce h rovný nebo větší
než 4,0. Množství a správné konstrukční uspořádání výztuže lze stanovit např. na základě
modelu příhradové analogie (viz 6.5[10]).
Plocha svislé výztuže As,v navržené v stěně má vyhovovat podmínce (viz 9.6.2(1) [10])
As,vmin = 0,002 Ac ≤ As,v ≤ As,vmax = 0,04 Ac
Pokud je navržena minimální plocha výztuže As,vmin, má se u každého povrchu umístit polo-
vina plochy této výztuže. Přitom maximální vzdálenost mezi pruty smax,web svislé výztuže
nemá překročit hodnotu
svmax,web = min (3h; 400 mm)
Ve stěně má být navržena u obou povrchů také vodorovná výztuž, a to v osové vzdálenosti
maximálně 400 mm a o ploše As,hmin minimálně
As,hmin = max (0,25As,v; 0,001Ac)
Pokud je celková plocha svislé výztuže při obou površích stěny větší než 0,02Ac, má být ve
stěně navržena i příčná („smyková“) výztuž. Příčná výztuž se navrhne podle požadavků kla-
dených na sloupy (viz 9.6.4 a 9.5.3 [10]), minimálně má však být tvořena čtyřmi sponami na
metr čtvereční.
4.9.8 Vysoké (stěnové) nosníky

Podrobná pravidla pro návrh vysokých, neboli stěnových, nosníků (l > 3h, viz 5.3.1[10])
jsou uvedena v 9.7[10].
198
4.9.9 Základy
Vrtané piloty
Výztuž vrtaných pilot má být uspořádána tak, aby bylo zajištěno kvalitní probetonování pi-
loty. Minimální plocha podélné výztuže piloty As,bpmin je závislá na jejím průměru (ploše be-
tonu) a je uvedena v tab. 54 (viz 9.8.5 [10]).
Tab. 54 Minimální plocha podélné výztuže pilot betonovaných do zeminy [Tab.9.6N [10]]
Průřezová plocha piloty Ac Minimální plocha výztuže As,bonin
≤ 0,5 m2 ≥ 0,005 Ac
0,5 m2 < Ac ≤ 1,0 m2 ≥ 2500 mm2
> 1,0 m2 ≥ 0,025 Ac
Přitom po obvodě piloty musí být umístěno alespoň 6 prutů, minimální průměr použité
podélné výztuže je 16 mm a největší vzdálenost prutů podélné výztuže pilot měřená po
obvodu piloty je 200 mm. Další konstrukční pokyny a uspořádání betonářské výztuže pi-
lot viz ČSN EN 1536.
Příčné prahy spojující piloty (roznášecí hlavice) mají být navrženy tak, aby zajistily přenos
namáhání z horní stavby do pilot (viz 9.8.1 [10]). Nosná výztuž roznášecích hlavic má mít
průměr Ømin nejméně 12 mm.
Základové pasy a patky z prostého betonu
Základové pasy a patky z prostého betonu se navrhují za předpokladu, že tahová napětí do-
sažená v betonu nepřesáhnou hodnotu fctd (viz 3.1.6 [10]). Pro osově zatížené pasy a patky
lze geometrii patky (pasu) považovat za vyhovující, pokud platí (viz 12.9.3 [10])
0,85  hF 3  σ gd
≥ ,
a f ctd
kde hF je výška základu (obr. 71);

a vyložení základu od líce sloupu (stěny);
fctd návrhová hodnota pevnosti betonu v tahu v MPa;
gd návrhové napětí v základové spáře v MPa.
Obr. 71 Patka z prostého
Jako zjednodušení lze použít poměr hF/a ≥ 2. betonu [Obr.12.2 [10]]
Základové pasy a patky ze železobetonu

Nosná výztuž základových pasů a patek ze železobetonu musí být navržena tak, aby odolá-
vala návrhovému zatížení, resp. tahové síle Fs stanovené vhodnou metodou, a zároveň byla
řádně zakotvena. Při návrhu kotevní délky se má uvažovat vliv šikmých trhlin (viz obr. 72 a
9.8.2.2 [10]).
199
Tahová síla Fs, která má být zakotvena v místě x, je dána vztahem

R  ze
Fs =
zi
kde R je výslednice napětí Ed v základové spáře na délce x;

ze rameno vnějších sil;
NEd výslednice napětí Ed v základové spáře na délce AB;
zi rameno vnitřních sil Fc a Fs,max v průřezu B.
Zjednodušeně lze hodnotu ze stanovit za předpokladu, že e = 0,15b, a hodnotu ramene vnitř-
ních sil uvažovat zi = 0,9d.
Obr. 72 Stanovení síly Fs s ohledem na vliv šikmých trhlin [Obr.9.13 [10]]
Obr. 73 Výztuž pasů a patek na nestlačitelném podloží [Obr.9.14 [10]]
200
V případě, že je základová konstrukce (pas nebo patka) umístěna na skalním (nestlačitel-

ném) podloží a návrhové napětí v základové spáře překročí 5,0 MPa (viz 9.8.4 [10]), má
být navržena výztuž na zachycení příčných tahových namáhání, vyvolaných lokálním za-
tížením základu. Tato výztuž má mít průměr alespoň 8 mm a má být umístěna v oblasti
výšky h (obr. 73). Nutná plocha příčné tahové výztuže As se stanoví z příčné tahové síly Fs
(viz 9.8.4(2) [10])
 c
1  
Fs = 
h
4  N Ed
4.9.10 Oblasti uložení mostů

Nosná konstrukce
Nosná konstrukce má být v oblastech uložení na ložiska navržena podle zásad 6.5 a 6.7 [10]
při uvažování dalších lokálních vlivů (např. kotvení předpínací výztuže). Při návrhu se při-
měřeně použijí ustanovení 10.9.4 a 10.9.5 [10].
Umístění ložisek na konstrukci a minimální vzdálenosti okraje zatížených ploch od volných
okrajů nosné konstrukce se stanoví podle způsobu uložení, typu použitých ložisek a lokální-
ho napětí pod ložiskem podle 10.9.5 [10]. Takto stanovené rozměry je třeba následně po-
rovnat s ostatními platnými předpisy pro navrhování mostů (TKP, TP a VL4), které mohou
tuto hodnotu upravovat (zpřísňovat).
Úložné prahy
Oblasti uložení mostů (úložné prahy) mají být navrhovány podle 6.5 a 6.7 [10], doplňující
konstrukční pokyny jsou uvedeny v J.104.1 [12]. Tahová napětí vznikající v důsledku lokál-
ního zatížení úložných prahů se zachytí výztuží. Ložiska mostů se navrhnou podle zvolené-
ho typu na základě návrhových reakcí podporované části konstrukce.
Vzdálenost a okraje místně zatížené plochy (ložiska,
nálitku) od volného okraje betonového průřezu má
být větší než 1/6 rozměru ložiska měřená ve stejném
směru, přitom minimální hodnota a je 50 mm. Veli-
kost a je třeba následně porovnat s ostatními platnými
předpisy pro navrhování mostů (TKP, TP a VL4),
které mohou tuto hodnotu zpřísňovat.
Pro zamezení usmyknutí zatíženého okraje úložného
prahu má být navržena rovnoměrně rozmístěná, řád-
ně zakotvená výztuž rovnoběžná se zatíženým povr-
chem betonu (viz J.104.1 a obr. 74). Sklon předpo-
kládané smykové plochy  je 30° od svislice. Plocha
výztuže zabraňující usmyknutí Ar se stanoví z pod-
mínky (viz J.104.1(105) [12]) Obr. 74 Výztuž zabraňující us-
FRdu myknutí volného okraje
Ar ≥ [Obr.J.107 [12]]
2  f yd
201
4.10 Účinky dotvarování a smršťování betonu na konstrukce

Důležitým faktorem ovlivňujícím současný vývoj nosných betonových konstrukcí je důraz
na jejich kvalitu s ohledem na mezní stavy použitelnosti, na trvanlivost a na bezporuchový
provoz při přiměřené údržbě, tj. údržbě s malými náklady a s minimálním narušením jejich
fungování. Z hlediska použitelnosti, provozuschopnosti, dlouhodobé spolehlivosti a život-
nosti konstrukcí větších rozpětí je z tohoto hlediska vysoce aktuální otázka trvalého růstu
deformací v čase.
Jako zcela zásadní se tak ukazuje potřeba co nejvýstižněji zjistit a respektovat skutečné ma-
teriálové charakteristiky, včetně popisu reologického chování betonu a výztuže. Proto je tře-
ba jak při předběžných, tak i nejpodrobnějších výpočtech používat výhradně nejdokonalejší
materiálové modely predikce vývoje dotvarování a smršťování betonu – například modely
podle EC1 a EC2. Tyto materiálové modely, které vycházejí z rozsáhlých souborů výsledků
měření, jsou schopny velice přesně popsat skutečné dlouhodobé chování betonového prvku
– účinky dotvarování jako odezvy na působící zatížení a účinky smršťování. Použité mate-
matické formulace jsou kromě správného časového vývoje parametrů dotvarování a smršťo-
vání schopny respektovat i zásadní vliv vstupních charakteristik materiálu (pevnost, složení
betonové směsi), konstrukce (geometrie příčného řezu) a okolí (vlhkost, teplota, podmínky
ošetřování) na reologické chování betonu.
Zcela obecně lze nejdůležitější účinky dotvarování a smršťování na konstrukce a jejich dílčí
části shrnout do následujícího přehledu:
 Trvalý nárůst deformací konstrukce od dlouhodobě trvajícího zatížení.
 Přerozdělení vnitřních sil na konstrukci, která během své výstavby a životnosti mění sta-
tický systém. Typické například pro letmo betonované mostní konstrukce, kdy dochází k
redistribuci ohybových momentů od vlastní tíhy z důvodu přechodu ze stadia stavebního
– konzolového do finálního statického systému – spojitá rámová konstrukce.
 Přerozdělení namáhání (rozložení sil) v příčném řezu u spřažených konstrukcí (beton-
beton, ocel-beton).
 Nárůst dlouhodobých ztrát předpětí, způsobený redukcí počátečního přetvoření (protaže-
ní) předpínacích lan.
 Vliv na návrh ložisek a mostních závěrů – změny délkových deformací konstrukce v čase.
Pro běžně používané třídy betonů (tzn. do C50/60), s výjimkou velmi masivních průřezů, je
pro výpočet účinků dotvarování a smršťování, včetně jejich časového vývoje, možné použít
ustanovení z ČSN EN 1992-1-1 – tj. články B.1(1), B.1(2), B.1(3) a B.2(1). Při požadavku
větší přesnosti časové predikce reologických projevů betonu (typicky u konstrukcí citli-
vých na projevy dotvarování a smršťování, u kterých by nesprávná predikce jejich dlou-
hodobého působení mohla způsobit vážné omezení jejich bezporuchového provozu) je
doporučeno experimentální stanovení těchto účinků, opět včetně jejich časového vývoje –
ČSN EN 1992-1-1 příloha B.103.
Pro ukázku je detailně popsán výpočet smršťování a dotvarování na betonovém trámu. V prvním
případě je uvažován beton C25/30 – podle výše uvedeného se tak postupuje ČSN EN 1992-1-1,
v druhém případě je použit beton C60/75 s výpočtem podle ČSN EN 1992-2, část B.103.
202
Hodnoty součinitele dotvarování a velikosti poměrného přetvoření od smršťování stanovené

dle popsaných postupů je pak možné dále použít pro další výpočty a analýzy konstrukce
(vývoj deformací a přerozdělení vnitřních sil, dlouhodobé ztráty předpětí), popřípadě pro
návrh jejich dílčích částí (ložiska, dilatační závěry).
4.10.1 Časově závislá analýza

4.10.1.1 Poměrné přetvoření od dotvarování a smršťování (ČSN EN 1992-1-1, Příloha B)
Uvažován je beton (max C50/60) s pevností fcm [MPa], stanovena je vlhkost okolního pro-
středí RH [%]
Obr. 75 Geometrie příčného řezu
Obr. 76 Časové předpoklady
Pro danou geometrii příčného řezu je nejprve nutné stanovit plochu průřezu Ac [m2] a obvod
prvku vystavený okolnímu prostředí u [m]. Z těchto hodnot je spočten náhradní rozměr
(tloušťka) průřezu h0 podle vzorce
2  Ac
h0 = [mm] (1)
u
Vzhledem k faktu, že se jedná o výpočet parametrů závislých na čase, je nutné stanovit roz-
hodující časové okamžiky, které mají na výpočet vliv.
Jedná se o:
ts stáří betonu ve dnech v okamžiku ukončení ošetřování;
t0 stáří betonu ve dnech v okamžiku vnesení zatížení;
t stáří betonu ve dnech v analyzovaném čase.
203
4.10.1.2 Výpočet součinitele dotvarování

Výpočet vychází z přílohy B.1 normy ČSN EN 1992-1-1. Postup výpočtu je následující:
 Součinitel vystihující vliv stáří betonu v okamžiku vnesení zatížení na základní součinitel
dotvarování
1
 
β t0  (2)
 0,1  t00,20 
 Součinitel vystihující vliv pevnosti betonu na základní součinitel dotvarování
16,8

β f cm  f cm
(3)
 Součinitel vystihující vliv relativní vlhkosti na základní součinitel dotvarování

1  RH / 100
φRH  1  pro fcm ≤ 35 MPa (4.1)
0,1  3 h0
 1  RH / 100 
φRH  1   α1   α2 pro fcm > 35 MPa (4.2)
 0,1  3 h0 
0,7 0,2
 35   35 
α1    , α2    (4.3)
 f cm   f cm 
 Základní součinitel dotvarování

φ0  φRH  β f cm  β t0    (5)
 Součinitel závislý na relativní vlhkosti RH [%] a na náhradním rozměru prvku h0 [mm]
βH  1,5  1+  0, 012  RH    h0  250

18
pro fcm ≤ 35 MPa
 
(6.1)
βH  1,5  1+  0, 012  RH    h0  250α3

18
pro fcm > 35 MPa (6.2)
 
0,5
 35 
α3    (6.3)
 f cm 
 Součinitel časového průběhu dotvarování po zatížení
 
0,3
 t  t0 
 
βc t,t0   (7)
 
 βH  t  t 0  

204
 Součinitel dotvarování
 
φ t,t0  φ0  βc t,t0   (8)
Vliv druhu cementu (podle ČSN EN 1992-1-1, 3.1.2.) na součinitel dotvarování lze uvažo-
vat úpravou stáří betonu (času t0) v okamžiku vnesení zatížení v rovnici (7) podle vztahu
α
 9 
t0  t0,T    1   0,5 (9)
 2  t1,2 
 0,T 
kde α = -1 pro cement třídy S;
= 0 pro cement třídy N;
= 1 pro cement třídy R;
Čas t0,T je stáří betonu ve dnech v okamžiku vnesení zatížení, upravené s přihlédnutím k vli-
vu teploty podle vztahu ČSN EN 1992-1-1, B.1, (B.10). Vliv zvýšených nebo snížených tep-
lot (působící teplota T po časový interval – počet dnů Δti) v rozsahu 0 °C až 80 °C na zralost
betonu lze uvažovat úpravou stáří betonu tT podle následujícího vztahu:
 4000 
n   13,65 
tT   e  273  T  Δti  
 Δti (10)
i 1
Základní idea výše uvedeného postupu je ta, že čím je beton vystaven vyšší teplotě, dochází
k intenzivnějším (rychlejším) projevům dotvarování a smršťování a fiktivní stáří betonu tT je
tak vyšší než stáří reálné.
4.10.1.3 Výpočet poměrného přetvoření od smršťování vysycháním

Velikost smršťování je závislá na druhu – třídě cementu. Podle ČSN EN 1992-1-1, 3.1.2. se
tak stanoví součinitele αds1, αds2 , které tento vliv respektují.
 Součinitel zohledňující okolní vlhkost prostředí
  3
 RH  
βRH  1,55  1    , RH0 = 100 % (11)
  RH 0  
 
 Základní poměrné přetvoření od smršťování vysycháním
  α ds 2  cm 
f

εcd,0  0,85   220 +110  αds1  e f cm 0

 106  βRH (12)
 
205
4.10.2 Poměrné přetvoření od dotvarování a smršťování

(ČSN EN 1992-2 Příloha B)
Pro vysokopevnostní betony – tj. pro betony pevnostních tříd C55/67 a vyšších se postupuje
pro zajištění lepší shody s výsledky experimentálních měření podle ČSN EN 1992-2 přílohy
B.103. Uvedené vztahy jsou platné za předpokladu, že průměrná válcová pevnost betonu v
okamžiku vnesení zatížení (čas t0) fcm(t0) je větší než 0,6 fcm.
Základním rozdílem oproti postupům uvedeným v ČSN EN 1992-1-1 části B.1 (viz výše) je
uvážení rozdílu mezi poměrným přetvořením, které se vyskytuje u betonu s neprodyšně
uzavřeným povrchem a přídavným přetvořením vlivem vysychání – uvažovány jsou tak du-
ální vztahy pro stanovení dotvarování (základní dotvarování a dotvarování od vysychání) a
smršťování (autogenní smršťování a smršťování od vysychání). Odlišeny jsou tak procesy
závislé na procesu hydratace betonu a na vlhkosti okolního prostředí.
Uvažován je beton (min C55/67) s pevností fcm [MPa], stanovena je vlhkost okolního pro-
středí RH [%].
Pro danou geometrii příčného řezu (obr. 75) je nejprve nutné stanovit plochu průřezu Ac [m2] a
obvod prvku vystavený okolnímu prostředí u [m]. Z těchto hodnot je spočten náhradní roz-
měr (tloušťka) průřezu h0 podle vzorce:
2  Ac
h0 = [mm] (13)
u
Vzhledem k faktu, že se jedná o výpočet parametrů závislých na čase, je nutné stanovit roz-
hodující časové okamžiky (obr. 76), které mají na výpočet vliv.
Jedná se o:
ts stáří betonu ve dnech v okamžiku ukončení ošetřování;
t0 stáří betonu ve dnech v okamžiku vnesení zatížení;
t stáří betonu ve dnech v analyzovaném čase.
4.10.2.1 Výpočet poměrného přetvoření od smršťování

Výpočet smršťování je rozdělen do dvou částí, které odpovídají dvěma složkám přetvoření
betonového prvku od smršťování, které se skutečně projeví. První je tzv. autogenní smršťo-
vání – tj. smršťování nezávislé na okolním prostředí, probíhající jako důsledek chemických
procesů ve struktuře betonu. Výpočet je odlišný pro stáří betonu menší (kdy je pro autogenní
smršťování rozhodují vyzrálost mladého betonu) nebo větší než 28 dní (kdy je pro autogenní
smršťování rozhodující stáří betonu):
pro t < 28 dní
f cm  t 
εca  t   0 pro  0,1 (14.1)
f ck
 f t   f cm  t 
 
εca  t   f ck  20   2, 2 cm
f ck
 0, 2  10-6

pro
f ck
 0,1 (14.2)
 
206
pro t ≥ 28 dní
 t

 
εca  t   f ck  20   2,8  1,1  e 96  106 (15)
 
Druhou složkou je tzv. smrštění od vysychání závislé na okolním prostředí (do výpočtu
vstupuje vlhkost prostředí RH).
εcd  t  
 
K f ck   72  e 0,046 fck  75  RH   t  ts 
10-6
 (16)

t  ts  βcd  h0 2
Celková hodnota poměrného přetvoření od smršťování se pak stanoví prostým součtem vý-
sledků rovnic (14), resp. (15) a (16)
εc,shr,tot  t   εca  t   εcd  t  (17)
4.10.2.2 Výpočet součinitele dotvarování

Stejně jako v případě výpočtu poměrného přetvoření od smršťování i při výpočtu součinitele
dotvarování je výpočet rozdělen do dvou částí. V první části je stanoven součinitel dotvaro-
vání při vysychání podle vzorce
 
φd t,t0  φd0   εcd  t   εcd t0    (18)
V druhé části je pak řešeno základní dotvarování.

 Základní součinitel dotvarování zohledňující zralost betonu
3, 6
φb0  pro beton s křemičitým úletem (19.1)
 
0,37
f cm t0
φb0  1,4 pro beton bez křemičitého úletu (19.2)
 Vývoj pevnosti betonu v tlaku

  1 
   28  2  
 s  1    
   t0   
 
βcc t0  e   
(20.1)
 
f cm t0  βcc t0  f cm   (20.2)
 Součinitel zohledňující zralost betonu

fcm  t0 
2,8
βbc  0,37  e f ck
pro beton s křemičitým úletem (21.1)
f cm  t0 
3,1
βbc  0, 4  e fck
pro beton bez křemičitého úletu (21.2)
207
 Součinitel základního dotvarování

t  t0
 
φb t,t0  φb0 
 t t  β 
(22)
 0 bc 
Celkový součinitel dotvarování se pak stanoví součtem výsledků řešení rovnic (18) a (22):
     
φ t ,t0  φb t ,t0  φd t,t0 (23)
Pro přesnější výpočet (zejména u konstrukcí citlivých na účinky dotvarování a smršťování)

je nutné vstupní data použitá ve výše uvedených matematických modelech stanovit z vý-
sledků měření a experimentů. Postupuje se pak s ohledem na ČSN EN 1992-2, B.104.
Při použití výsledků měření a experimentů, které jsou získány ze zkoušek během omezeného
časového intervalu, je nutné použít extrapolace takovýchto výsledků pro využití pro predikci
dlouhodobého chování. Postupuje se pak podle ČSN EN 1992-2, B.105, kde se zavádí určitý
součinitel spolehlivosti, vystihující nejistotu v odhadu skutečného dlouhodobého chování.
4.10.3 Vliv časově závislého chování betonu na konstrukci (příloha KK)

4.10.3.1 Všeobecně
Příloha KK EN 1992-2 stanoví obecné předpoklady a doporučené metody řešení reologic-
kých účinků na působení konstrukce. S ohledem na omezený rozsah tohoto textu se omezí-
me na komentář k jednotlivým normovým ustanovením a uvedeme jednoduchý příklad ře-
šení jednou z doporučených metod.
Jedním z hlavních rysů moderních nosných konstrukcí je jejich postupná výstavba (montáž
či betonáž), při které konstrukce prochází množstvím výrobních stadií, v nichž dochází ke
změnám statického působení konstrukce. Často bývá nejdříve zbudován hlavní nosný prvek,
který potom tvoří podpůrný systém pro ostatní části konstrukce nebo příčného řezu. U těch-
to konstrukcí se často s výhodou kombinují prvky tlačené či tažené s ohýbanými, tedy nosné
prvky různého typu, přičemž jsou používány různé druhy materiálu odlišné kvality a v pří-
padě betonu i odlišného stáří. Tyto specifické rysy způsobují vyšší citlivost konstrukcí na
reologické působení betonu.
Vliv reologických vlastností betonu na konstrukce se projevuje růstem průhybů a přerozdě-
lením vnitřních sil. Bývá vyšetřován za provozních podmínek. V případech konstrukcí citli-
vých na účinky druhého řádu, případně nelze-li uvažovat redistribuci účinků zatížení, mají
časově závislé účinky betonu vliv i na mezní únosnost konstrukce.
Pro výpočet reologických účinků lze učinit následující zjednodušující předpoklady, viz čl. KK.2:
Princip linearity mezi poměrným přetvořením od dotvarování betonu a okamžitým pružným
(vratným) poměrným přetvořením betonu (pokud je tlakové napětí v betonu při kvazistálé
kombinaci zatížení menší než 0,45 fck(t)).
Homogenita konstrukce (jen v případě nepoddajně podepřené konstrukce). Přímo v normě se k
tomuto předpokladu bez bližší specifikace říká, že lze uplatnit do „jisté míry“. Předpoklad ho-
mogenity se objevuje zejména ve starší odborné literatuře. Příčin nestejné rychlosti dotvaro-
vání může být celá řada, viz [1]. Ve skutečnosti jsou všechny konstrukce nehomogenní.
208
Dotvarování a smršťování mohou být uvažovány nezávisle na sobě. Tento předpoklad sice
časovou analýzu výrazně zjednodušuje, nicméně může v případech citlivých na reologické
účinky vést ke zkreslení výsledků.
Lze uvažovat vlastnosti příčného řezu jako celku, ovlivňované teplotou a vlhkostí okolního
prostředí (průměrné hodnoty dotvarování a smršťování po příčném řezu).
Princip superpozice při výpočtu přetvoření betonu od napětí proměnlivého v čase.
4.10.3.2 Metody pro časovou analýzu

Doporučené metody pro časovou analýzu uvádí tabulka KK.101 [12]:
 Obecná a přírůstková metoda. Jde o dvě metody, použitelné pro všechny typy konstrukcí.
Metoda „obecná“ se v odborné literatuře označuje jako „metoda časové diskretizace“.
 Metody založené na teorémech lineární viskoelasticity.
 Metoda součinitele závislého na stáří betonu. Tato metoda je vhodná, pokud je požado-
váno pouze dlouhodobé rozdělení vnitřních sil a napětí.
 Zjednodušená metoda součinitele závislého na stáří betonu. Jde o zjednodušený postup,
jak určit síly v čase nekonečno u konstrukcí, které procházejí změnami statického systé-
mu (např. letmá betonáž).
4.10.3.3 Obecná metoda časové diskretizace

Vztah (KK.101) (čl. KK.3 [12]) je z hlediska matematického použitím složeného obdélníko-
vého pravidla pro řešení integrálu v literatuře mnohdy nazývaného dědičný
σ c ( t0 ) t
dσ c ( τ )  1 φ(t ,τ ) 
εcm ( t )  1  φ( t ,t0 )      dτ
Ec ( t0 )  t0
dτ  Ec ( τ ) Ec ( τ ) 
kde εcm(t) jsou veškerá přetvoření (okamžitá i od dotvarování) vyvolána působením napětí a
k nimž je ve vztahu (KK.101) superponováno poměrné přetvoření od smršťování betonu.
Z hlediska fyzikálního jde vlastně o výpočet přetvoření betonu, při němž aplikujeme princip
superpozice, přičemž se předpokládá, že se napětí mění pouze skokem v diskrétních časo-
vých okamžicích (časových uzlech). Jde tedy o numerickou metodu, při které lze zohlednit v
jednom výpočtu kromě dotvarování betonu i jeho smršťování a stárnutí, včetně jejich vzá-
jemné interakce.
Řešení není omezeno předpoklady o tvaru funkce dotvarování, a proto je lze použít i na jiné
teorie než např. na teorii stárnutí. Metoda respektuje pro výpočet dotvarování celou historii
zatížení betonu, viz požadavek KK.3 (102). V případě prvků upnutých v konstrukci však
závislost přírůstků pružného přetvoření (a tedy i napětí) na velikosti dosavadního přetvoření
od reologických změn vyvolává nutnost opakovaného statického řešení konstrukce v kaž-
dém časovém uzlu.
Princip metody vysvětlíme na velmi jednoduchém příkladě postupného výpočtu v časových
krocích. Na obr. 77 je naznačeno řešení spřaženého ocelo-betonového sloupu zatíženého cen-
tricky silou F. Jednotlivé části sloupu (ocelová a betonová) jsou symbolicky nakresleny vedle
sebe z důvodu názornějšího zobrazení jejich deformací. Ve skutečnosti však předpokládáme,
že jde o oboustranně symetrický průřez, takže těžiště obou jeho částí se nacházejí v jednom
209
bodě. Axiální tuhost jednotlivých částí průřezu v čase t označme AsEs pro ocel, AcEc(t) pro
beton a symbolicky ΣAE pro celý průřez. Dále považujme okamžitou nepružnou složku pře-
tvoření obou materiálů za nulovou. Do času t0 zatížení sloupu silou F předpokládejme dokona-
lé ošetřování betonu, při kterém nedojde k jeho vysychání, a tedy ani ke smršťování.
Účinky zatížení silou F určíme obecně provedením statické analýzy konstrukce, při které
určíme tuhosti jednotlivých prvků v závislosti na hodnotě modulu pružnosti betonu Ec(t0). V
našem jednoduchém případě lze přírůstek okamžitého pružného poměrného přetvoření beto-
nu i oceli určit jako
F
Δεce (t0 )  Δεse (t0 )  .
 AE
Následně je možné určit přírůstek vnitřních sil v obou materiálech. Celkové vnitřní síly se v
čase t0 rovnají tomuto prvnímu přírůstku vnitřních sil.
Předpokládejme nyní, že až do časového uzlu t1 se všechny prvky konstrukce volně defor-
mují. Dochází tedy k volnému dotvarování a smršťování betonových částí. V čase těsně
před t1 by se betonový prvek zkrátil v důsledku smršťování a dotvarování o Δεcs+c (t1,t0),
(obr. 77) Přírůstek přetvoření od dotvarování betonu je Δεcc t1 ,t0  εcc  t1  .  
Varianta deformačního zatížení
F deformační
zatížení deformační
s = 0
zatížení
ec(t 0)  
 c = s=
s = 0
 
=s(t 0)
e
 
s +c
c (t1,t 0)
 e
=  s(t1 )   
 c = s=
 
 e
 c(t 1)
 
s +c
c (t2,t1)
e
=  s(t 2)
 e
 c(t 2)
c (t 1)
A c Ec c (t 2)
A s Es
volné dotvarování volné dotvarování

a smršťování a smršťování časová osa
těsně tesně
t0 před t1 t1 před t2 t2 tn
prvky jsou tuze prvky jsou tuze
upnuty upnuty
F
silové N1= N1s + N1c obdobně v dalších
zatížení krocích
1
 Ns = 0  s=ec2(t1) c
1
Nc 1
=N  AE
 
e1
c (t1)

c (t 1)
 ec(t1)=ec1(t1) c (t 2)
c (t1) c (t 0) c (t 3)
e2
t0 t1 t2 t3 t
Varianta silového zatížení
Obr. 77 Metoda časové diskretizace
210
Ve skutečnosti je však volné deformaci bráněno upnutím betonového prvku v konstrukci,

v našem případě k ocelové části sloupu. Přírůstek poměrného přetvoření Δεcs+c(t1,t0) proto
necháme v čase t1 působit na konstrukci jako deformační zatížení. Obtížnost řešení účinků
deformačních a silových zatížení je při současné úrovni rozvinutí a rozšíření metody ko-
nečných prvků stejná a není potřeba zvažovat možnost převedení deformačních impulsů
na silové. Statickou analýzou konstrukce na účinky těchto deformačních zatížení určíme
celkový přírůstek poměrného přetvoření ocelové a betonové části. Z důvodu kompatibility
přetvoření obou částí platí, že celkové přírůstky poměrných přetvoření obou částí jsou si
rovny Δεc  Δεs .
Přírůstek celkového poměrného přetvoření je roven součtu přírůstku přetvoření pružného a

přírůstku přetvoření od dotvarování a smršťování (ostatní složky přetvoření jsou podle výše
uvedených předpokladů nulové). Proto obecně platí Δεc = Δεcc+s + Δεce , Δεs = Δεse a v na-
šem příkladě po úpravách Δεce  t1  = Δεc - Δεcc+s  t1 ,t0  , Δεse  t1  = Δεs .
Z Hookeova zákona zjistíme přírůstek napětí v betonu Δσ c (t1).
Výpočet v dalším časovém intervalu t1,t2 se liší od předchozího pouze tím, že přetvoření
od dotvarování betonu cc(t2) určíme pomocí modifikovaného vztahu (KK.101). Přírůstek
přetvoření od dotvarování betonu lze nalézt jako rozdíl Δεcc  t2 ,t1  = εcc  t2  - εcc  t1  .
Další kroky výpočtu jsou shodné s postupem v předchozím časovém intervalu. Obdobně pak
v následujících intervalech.
Při postupném výpočtu v n časových intervalech získáme přírůstky napětí v betonu Δc(ti) a
oceli Δσs (ti), i = 1, …, n. Jejich součtem lze určit celkové napětí ve kterémkoliv časovém
okamžiku t1,t2, až tn, viz graf na obr. 77.
Popsaná numerická metoda časové diskretizace (Time Discretization Analysis, TDA) je
obecná; a podobně jako jsme ji použili pro výpočet redistribuce normálových sil prostřed-
nictvím poměrných přetvoření, je možné ji použít zároveň pro výpočet ohýbaných prvků
prostřednictvím křivostí, resp. zkosení, viz [1]. Dále je třeba zdůraznit, že není jedinou
možnou variantou řešení výše uvedeného integrálu. Jednoduchou úpravou lze získat řešení
odpovídající složenému modifikovanému obdélníkovému pravidlu; poněkud náročnější a
přesnější řešení, vyžadující provádění iterací v každém časovém uzlu, je pak řešení pomocí
složeného lichoběžníkového pravidla.
Velikost chyby metody časové diskretizace odpovídá velikosti chyby příslušné numerické
integrace. U výše popsané metody tedy reprezentuje chybu plocha vyznačená v grafu na
obr. 77. Chybu lze snížit zvětšením počtu časových uzlů. Je zřejmé, že přírůstky napětí na
obrázku se v po sobě jdoucích intervalech snižují. To vyplývá ze skutečnosti, že průběh do-
tvarování betonu v čase je exponenciální. Při daném počtu časových uzlů lze chybu snížit
použitím logaritmického dělení časové osy.
Poslední doplňující poznámka se týká srovnání obou variant metody, uvedených v obr. 78.
Cílem poznámky je vysvětlit totožnost obou řešení, která jsou v obrázku nazvaná „varianta
deformačního zatížení“ a „varianta silového zatížení“. Druhá z obou jmenovaných bývá v
odborné literatuře nazývána relaxační metoda, viz [2]. Ve variantě silového zatížení se
211
předpokládá, že v průběhu jednotlivých časových intervalů jsou všechny prvky konstrukce

tuze upnuty. Dotvarováním a smršťováním proto v betonových prvcích vznikají tahové
normálové síly. Tyto síly ve skutečnosti v prvcích nevznikají, proto je třeba konstrukci v ná-
sledujícím časovém uzlu zatížit jejich výslednicí s opačným znaménkem. Přírůstek pružného
poměrného přetvoření v daném časovém uzlu se proto získá superpozicí obou těchto účinků.
Jak bylo uvedeno výše, chybu metody časové diskretizace (TDA) lze snížit zvětšením počtu
řešených časových uzlů. Důsledkem toho se samozřejmě zvyšuje množství výpočetních ope-
rací, což nemusí být vážným problémem, pokud používáme výkonný počítač. V případě
„ručních“ výpočtů je však odůvodněná snaha snížit jejich náročnost. Proto byly v minulosti
používány zjednodušené metody řešení reologických účinků na konstrukce. Jejich srovnání
je provedeno na obr. 78.
c
 c (t0) EM
AAEM
TDA
ET
t0 t ef tn
Obr. 78 Srovnání metod pro řešení účinků dotvarování a smršťování betonu
Přesné řešení úlohy je vyneseno plnou tučnou čarou. Napětí v betonu spojitě klesá od počá-
teční hodnoty Δσ c (t0) vnesené vnější silou F. Opět připomeňme, že velikost smršťování ne-
závisí na historii zatížení, proto je jeho výpočet pouze triviální aplikací příslušného normo-
vého vztahu. Soustřeďme se tedy na výpočet přetvoření od dotvarování v čase tn. Jednodu-
chou úpravou výše uvedeného dědičného integrálu získáme
tn
Δσ c ( t0 ) dσ c ( τ ) φ(t,τ )
εcc (tn )  φ(t ,t0 )   dτ .
Ec ( t0 ) t0
dτ Ec ( τ )
Řešení metodou časové diskretizace je zobrazeno čárkovanou čarou označenou TDA. Před-
poklady TDA odpovídají rovnici (KK.101), jejíž úpravou lze nalézt vzorec pro výpočet pře-
tvoření od dotvarování v čase tn
n Δσ c (ti )
εcc (tn ) =  φ(tn , ti ) .
i=0 Ec (ti )
Řešení získané pomocí TDA se od přesného řešení liší. Jak bylo řečeno výše, velikost chyby
závisí na počtu časových uzlů a na způsobu dělení časové osy. Možné řešení pro snížení ve-
likosti chyby při zachování nízké pracnosti výpočtu je rozdělení řešeného intervalu t0,tn
212
na stále přijatelné dva sub-intervaly, přičemž vnitřní časový uzel tef zvolíme tak, aby došlo k
vynulování chyby řešení (plochy vyznačené na obr. 56 jsou stejné, opačného znaménka).
Jde o tzv. metodu efektivního času, v obrázku označenou čárkovanou čarou ET. Pro naleze-
ní efektivního času lze použít např. přibližné řešení v uzavřeném tvaru pomocí teorie stárnu-
tí, což opět komplikuje řešení a omezuje třídu řešitelných úloh.
4.10.3.4 Příklad výpočtu metodou časové diskretizace

Úkolem je určit přerozdělení vnitřních sil spřaženého ocelobetonového sloupu, zatíženého
centricky tlakovou silou F=8000 kN. Předpokládáme oboustranně symetrický průřez obou
částí sloupu. V čase t0 = 0 dní bude vybetonována betonová část sloupu a bude ošetřována v
prostředí se 100 % vlhkostí do času t1 = 3 dny, kdy se vlhkost okolního prostředí změní na
60 %. Ve stáří betonu t2 = 14 dnů bude sloup zatížen silou F. Řekněme, že chceme určit
normálovou sílu působící v obou částech sloupu v časech t3 = 28 dnů, t4 = 90 dnů, t5 = 365
dnů.
Tento příklad je z didaktických důvodů volen jednodušší, než by tomu bylo v praxi. Očeká-
vá se, že pochopením použité metody řešení na jednoduchém příkladě se čitateli pospojují
souvislosti se statickým řešením obecně namáhané konstrukce a bude pak schopen použít
metodu obecně.
Uvažujme beton třídy C60/75 s mikroplnivem z křemičitého úletu, cement třídy R, modul
pružnosti oceli Es = 200 000 MPa, průřezovou plochu betonu Ac = 0,25 m2, průřezovou plo-
chu oceli As = 0,05 m2. V příkladu použijeme materiálové charakteristiky a model dotvaro-
vání, smršťování a stárnutí betonu podle normy EN 1992-2, 2005.
Řešení úlohy:
Přerozdělení vnitřních sil (v našem případě normálové síly) závisí na tuhostech jednotlivých
částí průřezu, na poměrném přetvoření od dotvarování i smršťování betonu. Proto musíme
všechny tyto veličiny vyčíslit ve všech časových okamžicích, potřebných pro analýzu dotva-
rování betonu a statickou analýzu.
Pro beton třídy C60/75 je charakteristická hodnota válcové pevnosti betonu v tlaku fck = 60
MPa. Tato hodnota se uvádí ve stáří betonu 28 dní. Střední hodnota (28denní) válcové pev-
nosti betonu v tlaku fcm = fck + 8 = 68 MPa. Sečnový modul pružnosti Ecm určíme z tab. 3.1
EN 1992-1-1, 2004 pomocí vzorce Ecm = 22[(fcm/10)]0,3, přičemž fcm je v MPa. Střední hod-
notu válcové pevnosti betonu v tlaku v daném stáří t je pro EN 1992-2, 2005 možné stanovit
podle článku 3.1.2 (6) EN 1992-1-1, 2004 pomocí součinitele βcc(t)
   28   
1/ 2
βcc  t   exp  s 1    
   t   
kde koeficient s závisí na druhu cementu, pro cement třídy R je s = 0,2; fcm(t) = βcc(t) fcm .
Podle článku 3.1.2 (5) EN 1992-1-1 platí vztah
fck(t) = fcm(t) – 8 [MPa] pro 3 < t < 28 dní, resp.
fck(t) = fck pro t ≥ 28 dní
213
Podle článku 3.1.3 (3) EN 1992-1-1 dále platí

Ecm(t) = (fcm(t)/ fcm)0,3 Ecm
Vzhledem k tomu, že součinitel dotvarování, φ(t,t0) se vztahuje k tečnovému modulu Ec, vy-
počteme jej jako 1,05 Ecm, viz 3.1.4 (2) EN 1992-1-1.
Pro výpočet dalších potřebných veličin použijeme vzorce uvedené v kapitole 4.10.2, při-
čemž numerický výpočet provedeme v níže uvedených tabulkách. Vzorce lze rovněž nalézt
v příloze B EN 1992-2, případně v [1]. V tab. 55 jsou uvedeny vstupní údaje úlohy a některé
další parametry, které nezávisejí na stáří betonu.
Tab. 55 Vstupní data úlohy
F [kN] 8 000 cement třídy R
2
As [m ] 0,05 Ecm (ve 28 dnech) [GPa] 39,0998737
Es [GPa] 200 s 0,2
2
Ac [m ] 0,25 křemičitý úlet ANO
stáří betonu při začátku
obvod průřezu vystavený vzduchu u [m] 2 smršťování ts 3
vysychající obvod h0 [mm] 250 K(fck) 17,4
fck [MPa] 60 βcd 0,007
fcm [MPa] 68 tuhost průřezu – ocel [MN] 4 000
Dalšími vstupními údaji naší úlohy jsou řešené časy t0 až t5 (tzv. časové uzly), uvedené
v řádku 1 tab. 56. Pevnosti a moduly pružnosti betonu v závislosti na jeho stáří vyčíslíme v
tab. 56, řádky 2 až 6. Článek 3.1.4 (4) EN 1992-1-1 uvádí, že pokud tlakového napětí v be-
tonu přestoupí hodnotu 0,45 fck(t), pak se má uvažovat nelineární dotvarování. Tuto kontrolu
dosaženého tlakové napětí v betonu c(t) provedeme výpočtem v řádku 7 tabulky. V řádcích
9 až 11 můžeme bez ohledu na napětí v betonu připravit pro námi řešené časy t0 až t5 hodno-
ty celkového poměrného přetvoření od autogenního smršťování1, od smršťování vysychá-
ním a celkové hodnoty poměrného přetvoření od smršťování. Na řádku 12 potom vypočte-
me přírůstky poměrného přetvoření od smršťování v subintervalech <ti-1, ti> pro i = 1 až 5.
1
Podle ČSN EN 1992-2 se autogenní smršťování projevuje i po dobu ošetřování betonu.
214
Tab. 56 Výpočet pevnostních a tuhostních charakteristik spřaženého ocelo-betonového sloupu

sloupec 1 2 3 4 5 6 7
řádek t0 t1 t2 t3 t4 t5
1 stáří betonu [dny] 0 3 14 28 90 365
2 βcc(t) 0,000 0,663 0,920 1,000 1,092 1,156
3 fcm(t) [MPa] 0,000 45,083 62,594 68,000 74,288 78,580
4 fck(t) [MPa] 0,000 37,083 54,594 60,000 60,000 60,000

5 Ecm(t) [GPa] 0,000 34,564 38,140 39,100 40,151 40,833
6 Ec(t) [GPa] 0,000 36,292 40,047 41,055 42,159 42,875
7 0,45fck(t) [MPa] 0,000 16,687 24,567 27 27 27
8 relativní vlhkost RH v (ti-1, ti) [%] – 100 60 60 60 60

s
9 εca (t) autogenní 0 -5,8121E-05 -8,3804E-05 -7,9131E-05 -9,4769E-05 -1,1102E-04
s
10 εcd (t) od vysychání 0 0,0000E+00 -8,3461E-06 -1,8394E-05 -5,6445E-05 -1,5408E-04
s
11 εc (t,ts) celkové 0 -5,8121E-05 -9,2150E-05 -9,7525E-05 -1,5121E-04 -2,6510E-04
12 Δ εcs(ti, ti-1) 0 -5,8121E-05 -3,4029E-05 -5,3752E-06 -5,3689E-05 -1,1388E-04
13 AcEc(t) tuhost průřezu – beton [MN] 0 9073,082039 10011,778264 10263,716848 10539,695355 10718,774668
14 ΣAE tuhost průřezu – celkem [MN] 10000 19073,082039 20011,778264 20263,716848 20539,695355 20718,774668
e
15 Δ εc (t) od vnější síly 0 0 -0,000400 0 0 0
16 Δ ce(t) od vnější síly [MPa] 0 0,000000 -16,009417 0,000000 0,000000 0,000000
17 Δ se(t) od vnější síly [MPa] 0 0,000000 -79,952915 0,000000 0,000000 0,000000
215
Tab. 57 Výpočet součinitelů dotvarování

časový interval t2, t1 t3, t1 t3, t2 t4, t1 t4, t2 t4, t3 t5, t1 t5, t2 t5, t3 t5, t4
stáří betonu při zatížení 
[dny] 3 3 14 3 14 28 3 14 28 90
vyšetřované stáří betonu
t [dny] 14 28 28 90 90 90 365 365 365 365
relativní vlhkost RH 60 % 60 % 60 % 60 % 60 % 60 % 60 % 60 % 60 % 60 %
βcc(t) 0,920496 1,000000 1,000000 1,092475 1,092475 1,092475 1,155584 1,155584 1,155584 1,155584
βcc() 0,662980 0,662980 0,920496 0,662980 0,920496 1,000000 0,662980 0,920496 1,000000 1,092475
fcm(t) [MPa] 62,593722 68,000000 68,000000 74,288268 74,288268 74,288268 78,579726 78,579726 78,579726 78,579726
fcm() [MPa] 45,082656 45,082656 62,593722 45,082656 62,593722 68,000000 45,082656 62,593722 68,000000 74,288268
Ecm() [GPa] 34,564122 34,564122 38,140108 34,564122 38,140108 39,099874 34,564122 38,140108 39,099874 40,151220
b0 0,879668 0,879668 0,779087 0,879668 0,779087 0,755569 0,879668 0,779087 0,755569 0,731243
βbc 3,033160 3,033160 6,867417 3,033160 6,867417 8,838181 3,033160 6,867417 8,838181 11,852438
b(t,) 0,459469 0,547523 0,274772 0,663806 0,435793 0,355989 0,758715 0,570110 0,510021 0,426448
s
εcd (t) -8,34607E-06 -1,83942E-05 -1,83942E-05 -5,64450E-05 -5,64450E-05 -5,64450E-05 -1,54078E-04 -1,54078E-04 -1,54078E-04 -1,54078E-04
εcd ()
s
0,00000E+00 0,00000E+00 -8,34607E-06 0,00000E+00 -8,34607E-06 -1,83942E-05 0,00000E+00 -8,34607E-06 -1,83942E-05 -5,64450E-05
d0 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000 1000
d(t,) 8,34607E-03 1,83942E-02 1,00481E-02 5,64450E-02 4,80989E-02 3,80508E-02 1,54078E-01 1,45732E-01 1,35684E-01 9,76334E-02
(t,) = b(t,)+ d(t,)
(vztaženo k E(28)) 0,467815 0,565917 0,284820 0,720251 0,483892 0,394040 0,912793 0,715843 0,645705 0,524082
Ec(γ)/Ec(28) 0,883996 0,883996 0,975453 0,883996 0,975453 1,000000 0,883996 0,975453 1,000000 1,026889
(t,) (vztaženo k E()) 0,413547 0,500269 0,277829 0,636699 0,472014 0,394040 0,806905 0,698271 0,645705 0,538174
216
Tab. 58 Výpočet přerozdělení vnitřních sil spřaženého ocelo-betonového sloupu

sl. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
ř. t0 před t1 t1 před t2 t2 před t3 t3 před t4 t4 před t5 t5

1 Δ εcs+c(ti, ti-1) -5,8121E-05 -2,1427E-05 -1,1082E-04 -1,0353E-04 -1,5583E-04
2 Δ Nci = -Ni [MN] 5,2734E-01 -5,2734E-01 2,1452E-01 -2,1452E-01 1,1375E+00 -1,1375E+00 1,0912E+00 -1,0912E+00 1,6703E+00 -1,6703E+00
3 Δ εce1(ti) od síly Nci 5,8121E-05 2,1427E-05 1,1082E-04 1,0353E-04 1,5583E-04

e2 i
4 Δ εc (ti) od síly N -2,7648E-05 -1,0720E-05 -5,6133E-05 -5,3125E-05 -8,0619E-05
e
5 Δ εc (ti) 3,0473E-05 -3,8906E-04 5,4691E-05 5,0405E-05 7,5213E-05
6 Δ ce(ti) [MPa] 1,1059 -15,5806 2,2453 2,1250 3,2248

7 Δ ce(ti) od vnější síly 0,0000 -16,0094 0,0000 0,0000 0,0000
8 Δ Nc(ti) [kN] 276,4832 -3895,1562 561,3309 531,2532 806,1890
9 Nc(ti) [kN] 0 276,4832 383,6812 -3618,6730 -3057,3422 -2526,0890 -1719,9000
10 Ns(ti) [kN] 0 -276,4832 -383,6812 -4381,3270 -4942,6578 -5473,9110 -6280,1000
11 c(ti) [MPa] 1,1059 1,5347 -14,4747 -12,2294 -10,1044 -6,8796
12 s(ti) [MPa] -5,5297 -7,6736 -87,6265 -98,8532 -109,4782 -125,6020
13 Dotvarování betonu
14 Δ εcc1(ti,t1) 1,2602E-05 1,5245E-05 1,9402E-05 2,4589E-05
c2
15 Δ εc (ti,t2) -1,0809E-04 -1,8364E-04 -2,7167E-04
c3
16 Δ εc (ti,t3) 2,1550E-05 3,5314E-05
c4
17 Δ εc (ti,t4) 2,7127E-05
c
18 εc (ti) 0 1,2602E-05 -9,2847E-05 -1,4269E-04 -1,8464E-04
c
19 Δ εc (ti,ti-1) 1,2602E-05 -1,0545E-04 -4,9841E-05 -4,1950E-05
217
Axiální tuhost jednotlivých částí průřezu v čase t označme AsEs pro ocel, AcEc(t) pro beton a
symbolicky ΣAE pro celý průřez. Hodnota AsEs se v čase nemění, hodnoty závislé na stáří
betonu AcEc(t) a ΣAE vypočteme v tab. 4.10.2, řádky 13 a 14. Přírůstek okamžitého pružné-
ho poměrného přetvoření betonu Δ εce(t) od vnější centricky působící tlakové síly F se vy-
počte jako
Δεce (t )  F
ΣAE
je roven přírůstku okamžitého pružného poměrného přetvoření oceli a je uveden v řádku 15
citované tabulky. Vynásobením modulem pružnosti v daném stáří získáme přírůstek tlako-
vého napětí v betonu Δ ce(t) (řádek 16) a v oceli Δ εse(t) (řádek 17) a provedeme předběž-
nou kontrolu dosaženého tlakového napětí v betonu Δ εce(t) < 0,45 fck(t). V betonu je však v
tomto čase již tahové napětí od smršťování, kterému je bráněno ocelovou částí průřezu.
Pro výpočet použijeme metodu časové diskretizace, variantu silového zatížení, viz kap. 4.10.3.3
a obr. 77.
V prvním kroku předpokládáme, že až do časového uzlu t1 budou betonová i ocelová část
tuze upnuty. Kdyby se betonová část sloupu mohla volně deformovat, zkrátil by se sloup
(ačkoliv je beton ošetřován) v důsledku autogenního smršťování. Velikost přírůstku od
smrštění je v tab. 56 na řádku 12, sloupci 3. Vzhledem k tomu, že až do časového uzlu t1
nepůsobí na beton žádné napětí, lze psát
Δ εcs+c(t1,t0) = Δ εcs(t1,t0) = -5,8121 · 10-5
V důsledku tuhého upnutí by od tohoto přetvoření vznikla tahová síla
Δ Nc1 = - Δ εcs+c(t1,t0) AcEc(t1) = 0,52734 kN,
která by v betonu způsobila tahové přetvoření
ΔN c1
Δεce1 (t1 )   5,8121 10-5
Ac Ec (t1 )
Vzhledem k tomu, že neuvažujeme dále relaxaci ocelové části sloupu, bude v dalším textu
předpokládáno Δ εs(ti,ti-1) = Δ Nsi = 0
Ve skutečnosti tuhé upnutí neexistuje, tudíž síly Δ Nci a Δ Nsi ve skutečnosti v jednotlivých
částech průřezu nevznikají. Proto je třeba spřažený sloup (tj. obě jeho části zároveň) zatížit
jejich výslednicí s opačným znaménkem N i = -( Δ Nci + Δ Nsi)
V tab. 58 budeme uvádět vždy N i = - Δ Nci pro každý časový uzel vždy na stejném řádku.
Vrátíme-li se k prvnímu kroku výpočtu, způsobí síla N1 = -0,52734 kN v betonu přírůstek
tlakového pružného přetvoření
1
Δεce2 (t1 )  N  2, 7648 10-5
ΣAE (t1 )
Přírůstek pružného přetvoření v oceli nezjišťujeme, protože sílu působící v ocelové části
průřezu stanovíme odečtením síly v betonové části od celkové síly, viz níže. Celkový přírůs-
tek pružného přetvoření v betonu je
218
Δ εce(t1) = Δ εce1(t1) + Δ εce2(t1) = 3,0473 · 10-5

a odpovídající přírůstek napětí v betonu
Δ ce(t1) = Δ εce(t1) · Ec(t1) = 1,1059 MPa
Tomu odpovídá (tentokrát skutečný) přírůstek normálové síly v betonu
Δ Nc(t1) = Δ ce(t1) · Ac = 276,4832 kN
V tab. 58 dále uvádíme na řádcích 9 a 10 celkovou hodnotu síly, a na řádcích 11 a 12 celko-
vou hodnotu napětí v betonové a v ocelové části průřezu.
V dalších krocích budeme provádět identické výpočetní kroky, které pouze doplníme v kaž-
dém časovém uzlu výpočtem přírůstků od dotvarování (řádky 14 až 19, tab. 58). Přírůstky
přetvoření od dotvarování z řádku 19 potom vždy přičteme k příslušným hodnotám
Δ εcs+c(ti,ti-1) na řádku 1.
V časovém uzlu t2 = 14 dnů navíc k přírůstku pružného přetvoření v betonu od dotvarování
a smršťování přičteme přírůstek pružného přetvoření od vnějšího zatížení sloupu silou F
(řádek 5, sloupec 6, tab. 58).
Vypíšeme si nyní vzorce pro výpočet přírůstků přetvoření od dotvarování betonu v jednotli-
vých časových subintervalech. K tomu využijeme vzorce získaného modifikací výše uvede-
ného dědičného integrálu, podrobněji viz [1], kap. 2.1.9 a 2.1.10.
Časový interval <t1, t2>:
Δ εcc1(t2,t1) = Δ εce(t1) (t2,t1)
εcc(t2) = Δ εcc1(t2,t1)
Δ εcc(t2,t1) = εcc(t2), tento přírůstek přetvoření přičteme k Δ εcs+c(t2,t1), řádek 1, sloupec 5
tab. 58.
Časový interval <t2 ,t3>:
Δ εcc1(t3,t1) = Δ εce(t1)  (t3,t1)
Δ εcc2(t3,t2) = Δ εce(t2)  (t3,t2)
εcc(t3) = Δ εcc1(t3,t1) + Δ εcc2(t3,t2)
Δ εcc(t3,t2) = εcc(t3) – εcc(t2), tento přírůstek přetvoření přičteme k Δ εcs+c(t3,t2), řádek 1, slou-
pec 7 tab. 58.
Časový interval <t3, t4>:
Δ εcc1(t4 ,t1) = Δ εce(t1)  (t4,t1)
Δ εcc2(t4,t2) = Δ εce(t2)  (t4,t2)
Δ εcc3(t4,t3) = Δ εce(t3)  (t4,t3)
εcc(t4) = Δ εcc1(t4,t1) + Δ εcc2(t4,t2) + Δ εcc3(t4,t3)
pec 9 tab. 58.
219
Časový interval <t4,t5>:

Δ εcc1(t5,t1) = Δ εce(t1)  (t5,t1)
Δ εcc2(t5,t2) = Δ εce(t2)  (t5,t2)
Δ εcc3(t5,t3) = Δ εce(t3)  (t5,t3)
Δ εcc4(t5,t4) = Δ εce(t4)  (t5,t4)
εcc(t5) = Δ εcc1(t5,t1) + Δ εcc2(t5,t2) + Δ εcc3(t5,t3) + Δ εcc4(t5,t4)
pec 11 tab. 58.
Výpočet potřebných koeficientů dotvarování byl proveden v tab. 57. Vzhledem k podrob-
nému popisu výpočtu koeficientu dotvarování podle EN 1992-2 v kap. 4.10.2 nebudeme na
tomto místě uvádět jednotlivé vzorce.
Po provedení výpočtů ve všech časových uzlech získáme průběh napětí v betonu i oceli v
čase v důsledku redistribuce vnitřních sil, viz tab. 59, obr. 79.
Tab. 59 Vývoj napětí v čase v důsledku redistribuce vnitřních sil
t [dny] 0 3 13,99 14 28 90 365
c(ti) [MPa] 0 1,1059 1,5347 -14,4747 -12,2294 -10,1044 -6,8796
s(ti) [MPa] 0 -5,5297 -7,6736 -87,6265 -98,8532 -109,4782 -125,6020
1000
0
normálová síla [kN]
-1000
-2000
-3000
-4000 síla v betonu síla v oceli
-5000
-6000
-7000
0 100 200 300 400
t [dny]
220
20
-20
napětí [MPa]
-40
napětí v betonu
-60
napětí v oceli
-80
-100
-120
-140
0 100 200 300 400
t [dny]
Obr. 79 Vývoj napětí a normálových sil v čase v důsledku redistribuce vnitřních sil
Při řešení metodou časové diskretizace závisí přesnost řešení na počtu subintervalů. Pro naši úlo-
hu by bylo vhodné zvýšit jejich počet asi na 30. V obecném případě je při volbě počtu subin-
tervalů třeba zohlednit délku časového úseku, poměru tuhostí částí průřezu, případně prvků
konstrukce apod. Zvýšení počtu subintervalů by však vedlo k vyšší časové náročnosti a pracnos-
ti. Proto je vhodné při řešení praktických úloh nahradit ruční výpočet vhodným programem.
4.10.3.5 Přírůstková metoda

Přírůstková metoda (čl. KK.4 [12]) je, podobně jako výše popsaná metoda časové diskreti-
zace, zcela obecnou metodou, respektující vliv historie napětí na dotvarování betonu. Meto-
da vychází z rychlostní formulace problému, přičemž vyjadřuje gradient dotvarování v čase
t pomocí křivky dotvarování odpovídající ekvivalentnímu času. S ohledem na omezený roz-
sah tohoto příspěvku metodu nebudeme podrobně popisovat.
4.10.3.6 Použití teorémů lineární viskoelasticity

V čl. KK.5 [12] Norma uvádí, že metodu lze použít pro homogenní konstrukce, u nichž je
omezena deformace nepoddajným podepřením. Podle názoru autora tohoto příspěvku je
smyslem této kapitoly přílohy KK využít Collonnettiho vět pro zjednodušené řešení homo-
genní konstrukce, viz [1]. Z nich vyplývá, že dotvarování betonu působí na konstrukci tak,
aby se v čase t blížilo rozdělení vnitřních sil průběhu odpovídajícímu finálnímu statickému
schématu konstrukce. Dokážeme tedy odhadnout, zda a jakým způsobem bude v konstrukci
probíhat redistribuce vnitřních sil. Rozsah (míra) redistribuce pak závisí na čase a na kapaci-
tě dotvarování betonu.
Z Collonnettiho vět zřejmá snaha homogenizovat problém vyplývala v minulosti z faktu, že
analýza nehomogenní konstrukce je v analyticky uzavřené formě prakticky neproveditelná.
Pouze v některých případech, za určitých omezujících předpokladů (např. teorie stárnutí),
lze řešit problém v uzavřené formě přibližnými metodami. V obecném případě je třeba pou-
žít moderní numerické metody řešení.
221
4.10.3.7 Metoda součinitele závislého na stáří betonu

Metoda součinitele závislého na stáří betonu (čl. KK.6 [12]) umožňuje počítat změny napětí,
deformací, sil a posunů vlivem časově závislého chování betonu a předpínací výztuže v čase
nekonečno, bez nutnosti provádět časově závislou analýzu v diskrétních časech. Podobně
jako metoda efektivního času je způsobem, jak snížit velikost chyby výpočtu při zachování
jeho nízké pracnosti. Pro vysvětlení se vraťme k výše uvedenému příkladu postupného vý-
počtu v časových krocích (obr. 78).
Předpokládejme nyní pouze jeden přírůstek napětí Δ c(t0). Znamená to, že po vnesení na-
pětí vnější silou F předpokládáme konstantní napětí v betonu v čase. Velikost přetvoření od
Δσ c (t0 )
dotvarování v čase tn je potom εcc (tn )  φ(tn ,t ) .
Ec (t0 )
Řešení je na obr. 78 zobrazeno čerchovanou čarou označenou EM. Jde totiž o tzv. metodu
Efektivního Modulu, dříve velmi rozšířenou v praxi. Použijeme-li tento modul pružnosti
při výpočtu účinku vnějšího zatížení, získáme přímo dlouhodobé deformace. K určení
efektivního modulu Ecef poslouží, vyjádříme-li celkové přetvoření mechanické (složky
okamžité a zpožděné způsobené napětím) εcm(t) z rovnice (KK.101) pouze pro jeden přírůs-
tek napětí Δ c(t0)
Δσ c (t0 ) Δσ (t ) Δσ c (t0 )
εcm (tn )  1  φ(tn , t0 )  E (t ) c 0  .
Ec (t0 ) Ecef
,
c 0
1  φ(tn t0 )
Z obrázku je zřejmé, jak velké chyby se dopouštíme použitím této metody v případě mono-
tónně klesajícího (obecně měnícího se) napětí. Ve snaze zmenšit tuto chybu byl zaveden tzv.
efektivní modul závislý na čase Ecefa
Ec (t0 )
Ecefa 
1  χφ(tn , t0 ) 
kde  je tzv. součinitel závislý na stáří betonu, který bývá označovaný v odborné literatuře
rovněž jako Trost-Bažantův součinitel ( < 1), [3]. Tímto součinitelem se zvyšuje efektivní
modul. Navenek se to projeví snížením chyby výpočtu, což se dá v obrázku znázornit dvoji-
tě čerchovanou čarou označenou AAEM (Age Adjusted Effective Modulus). Metodu lze po-
užít u příkladů, u kterých dopředu známe či odhadneme historii napětí.
Snížení chyby metody AAEM dosahujeme zmenšováním objektivně určené funkce pro koe-
ficient dotvarování Trost-Bažantovým koeficientem.
4.10.3.8 Zjednodušený vzorec

Zjednodušeným postupem (čl. KK.7 [12]) lze vypočítat síly v čase nekonečno u konstrukcí,
které procházejí změnami statického systému (výstavba po polích, letmá betonáž, poklesy
podpor atd.). Vzorec vychází opět z myšlenky, že dotvarování betonu působí na konstrukci
tak, aby se v čase t blížilo rozdělení vnitřních sil průběhu, odpovídajícímu finálnímu static-
kému schématu konstrukce. Podrobnější rozbor zjednodušené metody lze nalézt v [1] a [3].
222
4.11 Řešení deskových a stěnových prvků sendvičovou metodou
4.11.1 Betonové skořepinové prvky (Příloha LL [12])

Obecně působí osm složek vnitřních sil (viz LL. 101 [12]):
 3 stěnové složky: nEdx, nEdy, nEdxy = nEdyx
 3 deskové složky: mEdx, mEdy, mEdxy = mEdyx
 2 složky posouvajících sil: vEdx, vEdy
Obr. 80 Skořepinový prvek [Obr. LL.1 [12]]
Podle LL.102 [12] je první etapou ověřovacího postupu prokazování, zda skořepinový prvek
je bez trhlin, nebo s trhlinami.
Pokud by byl prvek bez trhlin, je požadováno jen posouzení, zda je minimální hlavní napětí
menší než návrhová hodnota pevnosti betonu v tlaku (viz LL.103 [12]).
Podle LL.104 [12] se pro návrh a posouzení prvku s trhlinami použije sendvičový model.
Obr. 81 Sendvičový model [Obr. LL.2 [12]]
223
Podle LL.105 [12] se pro sendvičový model definují tři vrstvy. Vnější dvě vrstvy přenášejí
membránové účinky vznikající od nEdx, nEdy, nEdxy, mEdx, mEdy, mEdxy; a vnitřní vrstva přenáší
posouvající síly vEdx, vEdy.
Podle LL.106 [12] má být vnitřní vrstva navržena s uvážením hlavního smyku, jeho hlavní-
ho směru a složek podélné výztuže v tomto směru.
Pro návrh vnitřní vrstvy se hlavní smyk a jeho směr určí z rovnic (viz LL.109 [12])
2 2
vEd0  vEdx  vEdy
vEdy
tan φ0 
vEdx
Ve směru hlavního smyku se prvek chová jako nosník a mají být tedy použita obdobná ná-
vrhová pravidla (viz LL.110 [12]). V prvním kroku se určí, zda prvek vyžaduje smykovou
výztuž, stupeň vyztužení se má uvažovat podle
ρl  ρx  cos 2 φ0  ρy  sin 2 φ0
Pokud je nutná smyková výztuž, podélná síla plynoucí z příhradového modelu vEd0, cotg θ
způsobí následující membránové síly ve směrech x a y (viz LL.111 [12])
2
vEdx
nEdxc   cot θ
vEd0
2
vEdy
nEdyc   cot θ
vEd0
vEdx  vEdy
nEdxyc  nEdyxc   cot θ
vEd0
Poznámka:
Pro každou vnější vrstvu připadá polovina membránových sil.
Podle LL.113 [12] se všeobecně dovoluje přijmout zjednodušující přístup v souladu s násle-
dujícími obr. 82 a obr. 83
yns = yxs = yys
yni = yxi = yyi
yts = yxys = yyxs
yti = yxyi = yyxi
zx = zy = zn = yns + yni
zxy = zyx = zt = yts + yti
224
Rozdíl mezi zn a zt lze obvykle zanedbat, pokud tloušťka vnějších vrstev je dvojnásobek
vzdálenosti těžiště výztuže od kraje desky, pak
yns = yts = ys
yni = yti = yi
zn = zt = z
Obr. 82 Účinky normálových sil a ohybových momentů ve vnější vrstvě [Obr. LL.3a [12]]
Obr. 83 Účinky membránových posouvajících sil a krouticích momentů ve vnější vrstvě

[Obr. LL.3b [12]]
Na základě shora uvedených předpokladů lze síly ve vnějších vrstvách stanovit následovně
(viz LL.114 [12]):
a) v případě, že je nutná smyková výztuž pro přenesení vEdx a vEdy
2
z  ys mEdx 1 vEdx
nEdxs  nEdx   cot θ
z z 2 vEd0
225
2
z  yi mEdx 1 vEdx
nEdxi  nEdx   cot θ
z z 2 vEd0
2
z  ys mEdy 1 vEdy
nEdys  nEdy   cot θ
z z 2 vEd0
2
z  yi mEdy 1 vEdy
nEdyi  nEdy   cot θ
z z 2 vEd0
z  ys mEdxy 1 vEdx  vEdy

nEdxys  nEdxy   cot θ
z z 2 vEd0
z  yi mEdxy 1 vEdx  vEdy

nEdxyi  nEdxy   cot θ
z z 2 vEd0
b) v případě že není nutná smyková výztuž pro přenesení vEdx a vEdy, vypustí se poslední člen
rovnice obsahující posouvající síly
z  ys mEdx
nEdxs  nEdx 
z z
atd.
4.11.2 Vztahy pro tahovou výztuž při rovinné napjatosti (Příloha F [12])
Poznámka:
Znaménková konvence v této příloze je odlišná oproti použité konvenci v příloze LL a MM. Podle F.1
(2) [10] se tlaková napětí uvažují jako kladná, s σ Edx  σ Edy , a směr výztuže má souhlasit s osou x a y.
Obr. 84 Uvažovaná konvence při rovinné

napjatosti (+ σEdx, + σEdy jsou tlakové
napětí)
Podle F.1(104) [12] je výztuž požadována v oblastech, kde napětí σEdy je tahové nebo
226
2
σ Edx  σ Edy  τ Edxy
Optimální vyztužení, odpovídající θ = 45° (úhel mezi hlavním tlakovým napětím a osou x),
je označeno horní čárkou, příslušná napětí se stanoví ze vztahů
– pro σ Edx  σ Edy , σ Edx  τ Edxy
(smykové namáhání je větší než tlakové napětí v ose x)

´ ´
f tdx  τ Edxy  σ Edx ; f tdy  τ Edxy  σ Edy
σ cd  2  τ Edxy
– pro σ Edx  σ Edy , σ Edx  τ Edxy
(tlakové napětí v ose x je větší než smykové namáhaní)

´
f tdx 0
2
τ Edxy
´
f tdy   σ Edy
σ Edx
 τ 
2
 σ Edx 1   
Edxy
σ cd 
  σ  
  Edx  
Jednotlivá napětí jsou určena ze vztahů
nEdxi nEdxy nEdxyi

σ Edxi  ; σ Edyi  ; τ Edxyi 
ti ti ti
Podle F.1(2) [10] mají tahové pevnosti zajištěné výztuží být stanoveny ze vztahu
f tdx  ρx  f yd a f tdy  ρy  f yd
Plocha výztuže se tedy stanoví ze vztahu

b  ti  f tdxi
Asxi 
f yd
4.11.3 Smyk a příčný ohyb (Příloha MM [12])

Ve stěnách komorových nosníků lze uvažovat s interakcí mezi podélným smykem a příč-
ným ohybem pomocí sendvičového modelu obdobným způsobem jako v příloze LL [12].
Postup je uveden v příloze MM [12].
227
4.11.4 Závěr
Přestože je příloha LL určena na skořepinové prvky s obecným působením až osmi složek
vnitřních sil, lze s ní navrhnout i čistě ohýbané prvky, namáhané pouze ohybovým momen-
tem a posouvající silou. Při výpočtu je třeba dávat velký pozor na znaménkovou konvenci,
která se v příloze F liší od příloh LL a MM.
4.11.5 Příklad
Pro ukázku výpočtu sendvičovou metodou je proveden návrh a posouzení výztuže prostě ulo-
žené monolitické železobetonové desky rozpětí 5,36 m. Průměrná tloušťka desky je 385 mm.
Nosná konstrukce je z betonu C30/37 - XD1, XF2. Geometrie viz. obr. 85.
Obr. 85 Geometrie mostu
228
Na základě zatížení mostu dle soustavy ČSN EN a výpočtu vnitřních sil pomoci MKP, jsou
sestaveny kombinace zatížení a z nich dostáváme návrhové vnitřní síly v extrémních uzlech
viz obr. 86
h mEdx mEdy
Uzel
[m] [kNm] [kNm]
200 0,385 258,4 1,8
1875 0,385 245,7 55,8
1275 0,385 28,2 7,2
mEdxy vEdx vEdy
Uzel
[kNm] [kN] [kN]
200 0,0 0,0 15,9
1875 0,0 0,0 -8,0
1275 -8,9 -210,1 1,2
Obr. 86 Uzly na konstrukci a složky vnitřních sil v jednotlivých uzlech
V našem příkladu je prvek namáhán ohybem a smykem bez stěnových složek (normálových
sil) a budou tedy vznikat tahová napětí a trhliny, pro návrh a posouzení prvku s trhlinami se
použije sendvičový model podle LL.104 [12].
V prvním kroku se určí, zda prvek vyžaduje smykovou výztuž podle 6.2.2 [12]. Návrhová
posouvající síla pro posouzení smyku VEd = 210,1 kN/m
Předpoklady výpočtu:
 ohybová výztuž Ø 20 mm
 těžiště výztuže s ohledem na krycí vrstvu, rezervy na spony a uvažovaný průměr nosné
výztuže zvoleno 0,07 m od kraje betonu
 účinná výška průřezu: d  h  70  385  70  315 mm
 plocha ohybové výztuže v podélném směru vypočtena přímým výpočtem podle MSÚ
7 Ø 20/m, As,x = 2199 mm²
 minimální plocha výztuže určená podle 9.2.1.1 [10] (plocha podélné tahové výztuže nos-
níků i desek se nemá uvažovat hodnotou menší než As,min): As,min  475 mm²
229
hodnotu únosnosti betonu ve smyku získáme z (6.2a) a (6.2b) [12]

VRd,c  187, 2  VEd  210,1 kN →je nutná smyková výztuž
Prvek vyžaduje návrh smykové výztuže, ta se určí podle 6.2.3 [12].
Poznámka:
Pro návrh smykové výztuže můžeme hodnotu cot θ uvažovat v rozmezí 1- 2,5 (45° – 21,8°). Pro po-
souzení únosnosti tlakových diagonál je volen cot θ = 2,5. (Při úhlu 21,8° vychází nejmenší nutná plo-
cha smykové výztuže).
Únosnost tlakových diagonál betonu určíme podle (6.9) [12]

VRd,max  1032  VEd  210,1 kN →smykovou výztuž za předpokladu cot θ = 2,5
lze navrhnout
Poznámka:
V případě, že únosnost tlakových diagonál betonu při cot θ = 2,5 je menší než návrhová posouvající
síla, hledá se takový úhel (mezi 21,8° a 45°), kde únosnost tlakové diagonály bude vyhovující. (Při
rostoucím úhlu se bude nutná plocha smykové výztuže zvětšovat).
Plocha smykové výztuže je navržena podle (6.8) [12]

Asw  681 mm²
návrh výztuže: 14 Ø 8/m² ( Asw  704 mm²)
Posouzení výzuže:
VRd,s  216,9  VEd  210,1 kN → vyhovuje
Jednotlivé výpočty jsou shrnuty do tabulek:
Tab. 60 Ověření potřeby smykové výztuže v jednotlivých uzlech

d 0 ρi vEd0 vRd,c
Uzel
[m] [º] [-] [kN/m] [kN/m]
200 0,315 90,00 0,0070 15,9 187,2
1875 0,315 90,00 0,0070 8,0 187,2
1275 0,315 -0,34 0,0070 210,1 187,2
Tab. 61 Návrh smykové výztuže, membránové síly

cotg  vRd,max Asw vRd,s nEdxc nEdyc nEdxyc
Uzel
[-] [kN/m] [mm2/m2] [kN/m] [kN/m] [kN/m] [kN/m]
200 2,5 1032 – – 0,0 0,0 0,0
1875 2,5 1032 – – 0,0 0,0 0,0
1275 2,5 1032 704 217,0 512,5 0,0 -3,0
230
Tab. 62 Geometrické vlastnosti jednotlivých vrstev, membránové síly

h ts ti tc ys yi z
Uzel
[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]
200 0,385 0,140 0,140 0,105 0,123 0,123 0,245
1875 0,385 0,140 0,140 0,105 0,123 0,123 0,245
1275 0,385 0,140 0,140 0,105 0,123 0,123 0,245
nEdxs nEdys nEdxys nEdxi nEdyi nEdxyi
Uzel
[kN/m] [kN/m] [kN/m] [kN/m] [kN/m] [kN/m]
200 1054,7 7,3 0,0 -1054,7 -7,3 0,0
1875 1001,6 227,8 0,0 -1001,6 -227,8 0,0
1275 377,7 29,4 34,8 147,5 -29,4 -37,8
Poznámka:
Výztuž je dimenzována při předpokladu, že tlakové síly převezme beton, tahové síly převezme výztuž
(s pevností betonu se nepočítá).
Tab. 63 Napětí v krajních vrstvách, tahové pevnosti výztuže, tlakové namáhání betonu
Edxs Edys Edxys Edxi Edyi Edxyi
Uzel
[MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa]
200 -7,53 -0,05 0,00 7,53 0,05 0,00
1875 -7,15 -1,63 0,00 7,15 1,63 0,00
1275 -2,70 -0,21 -0,25 -1,05 0,21 0,27
ftdxs ftdys cds ftdxi ftdyi cdi
Uzel
[MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa] [MPa]
200 7,53 0,05 0,00 0,00 -0,05 7,53
1875 7,15 0,02 0,00 0,00 -1,63 7,15
1275 2,95 0,46 0,50 1,32 -0,06 0,54
Po dosazení hodnot z přílohy LL do výše uvedených vztahů přílohy F, dostáváme jednotlivé

napětí a tahové pevnosti:
Tab. 64 Posouzení napětí v betonu a návrh tahové výztuže

Dolní vrstva Horní vrstva
cd fcd Asx Asy cd fcd Asx Asy
Uzel
[MPa] [MPa] [mm2/m] [mm2/m] [MPa] [MPa] [mm2/m] [mm2/m]
200 0,00 17,00 2426 17 7,53 17,00 0 0
1875 0,00 17,00 2304 524 7,15 17,00 0 0
1275 0,50 17,00 949 148 0,54 17,00 426 19
231
Geotechnické konstrukce
5 Geotechnické konstrukce
5.1 Úvod
Pro navrhování geotechnických konstrukcí, tedy i souvisejících s mostními konstrukcemi, platí
„materiálová“ norma ČSN EN 1997 a neustále se zvětšující množství „technologických“ no-
rem. Oba typy norem musí být při návrhu respektovány. Norma ČSN EN 1997 má dvě části:
Část 1 [17], obsahující obecná pravidla navrhování geotechnických konstrukcí, a Část 2 [21],
která se týká průzkumu a zkoušení základové půdy polními a laboratorními metodami a mj.
doporučuje rozsah a hloubkový dosah průzkumných prací pro základní typy stavebních kon-
strukcí..V následujícím textu bude hlavní pozornost věnována EN 1997-1 [17].
Na rozdíl od většiny dosavadních ČSN i ostatních „materiálových“ Eurokódů, citovaných v
této publikaci, EN 1997-1 neobsahuje žádné konkrétní postupy a analytické metody (vzor-
ce) návrhu geotechnických konstrukcí. (Výjimku představují mezní hodnoty zemních tlaků
a výpočet únosnosti plošného základu, doporučené v informativních přílohách C, D a G.)
EN 1997-1 obsahuje prakticky pouze soubor dosti obecně formulovaných zásad a aplikač-
ních pravidel. Hlavní příčinou je to, že většina geotechnické problematiky není jednoznačně
a všeobecně uspokojivě vyřešena. O tom svědčí existující velké množství různých metod ře-
šení, často poloempirických. Různé země preferují na základě historické zkušenosti různé
metody, a proto nebylo možno v rámci celé Evropy dojít k jednoznačně akceptovaným me-
todám návrhu. Tento přístup má dva důsledky:
Zkušenému projektantovi v oboru geotechniky nepřináší EN 1997-1 prakticky nic nového.
Zde uvedené zásady a pravidla by aplikoval na základě své zkušenosti a znalosti problematiky;
výhodou je jejich úplný soupis, který omezuje možnost opomenutí. Současně EN 1997-1
umožňuje zkušenému projektantovi zachovat metody a postupy návrhu, na které je zvyklý a
jejichž výstižnost, rezervy a omezení zná ze své dosavadní praxe. Problematika EN 1997-1
se pro něho zúží prakticky pouze na výběr vhodného návrhového přístupu, tj. převod cha-
rakteristických hodnot na návrhové. A to ještě při poměrně nekonkrétní definici charakteris-
tických hodnot geotechnických parametrů jako „obezřetný“ až „velmi obezřetný“ odhad a mož-
nosti „doladění“ výsledku pomocí modelového faktoru.
Nezkušenému projektantovi však EN 1997-1 neposlouží jako učebnice typu „jak navrhovat“.
Vzhledem k povaze EN 1997 i souvisejících „technologických“ norem je jakýkoliv zkráce-
ný výtah textu neúplný a nemůže nahradit seznámení s plným textem norem. Může pouze
naznačit, co lze od EN 1997 očekávat, a poukázat na některá problematická nebo zvýšené
pozornosti hodná místa, jejichž výklad nemusí být pro stručnost a obecnost textu jednoznač-
ný, nebo naopak zásadní pro správné pochopení problematiky a korigování nepřesných po-
vrchních soudů.
Stejně tak vzorové výpočty a poznámky je nutno chápat především jako ukázku aplikace
jednotlivých návrhových přístupů, ale vlastní metodika výpočtu je kompetencí a zodpověd-
ností autora geotechnického návrhu. Dosavadní (únor 2010) Národní příloha umožňuje pou-
žití libovolného ze všech tří návrhových přístupů uvedených v EN 1997-1. Výběr je opět
ponechán na vůli a zodpovědnosti autora geotechnického návrhu.
232
5.2 Obsah ČSN EN 1997-1

V této kapitole bude uveden obsah EN 1997-1, který poskytne stručný přehled geotechnic-
kých konstrukcí a související problematiky, jimiž se norma zabývá. (Názvy jednotlivých ka-
pitol jsou celkem výstižné a charakterizují jejich obsah.) Pro ilustraci obsahu normy budou
podrobněji uvedeny a komentovány kapitoly: Zásady navrhování geotechnických konstruk-
cí, mající všeobecnou platnost a mj. definující jednotlivé návrhové přístupy. Kapitoly zabý-
vající se návrhem plošných a pilotových základů a stručně, zejména z hlediska výpočtu tla-
ku na mostní opěru, i kapitola Opěrné konstrukce. Významná je i normativní příloha A, kte-
rá obsahuje tabulky dílčích součinitelů, českou Národní přílohou k únoru 2010 nezměně-
ných. Její obsah bude částečně uveden v kapitolách zabývajících se výše uvedenými třemi
základními typy geotechnických konstrukcí.
Obsah ČSN EN 1997-1
1 Všeobecně
2 Zásady navrhování geotechnických konstrukcí
3 Geotechnické údaje
4 Stavební dozor, monitoring a údržba
5 Násypy, odvodňování, zlepšování a vyztužování základové půdy
6 Plošné základy
7 Pilotové základy
8 Kotvení
9 Opěrné konstrukce
10 Hydraulické porušení
11 Celková stabilita
12 Násypy
Přílohy:
A (normativní) – Dílčí součinitele pro mezní stavy porušení
B (informativní) – Podkladové informace o dílčích součinitelích pro návrhové přístupy 1,
2a3
C (informativní) – Ukázkové postupy pro stanovení mezních hodnot zemních tlaků na
svislé zdi
D (informativní) – Příklad analytické metody pro ocenění únosnosti podloží
E (informativní) – Příklad empirické metody pro ocenění únosnosti podloží
F (informativní) – Ukázkové metody výpočtu sedání
G (informativní) – Vzorová metoda pro odvození únosnosti plošných základů na hornině
H (informativní) – Mezní hodnoty sedání základů a konstrukčních deformací
J (informativní) – Seznam kontrolních činností pro stavební dozor a vykonávání monito-
ringu
Národní příloha (informativní)
233
5.3 Zásady navrhování geotechnických konstrukcí
5.3.1 Geotechnické kategorie

Nalezení správné geotechnické kategorie má podobný význam jako v ČSN 73 1001 [32] –
určuje obecné požadavky na preciznost použitých geotechnických parametrů a návrhových
postupů. Na rozdíl od ČSN však je charakteristika jednotlivých kategorií obecnější a umož-
ňuje více subjektivního přístupu, zejména na rozhraní mezi jednotlivými kategoriemi. To
nemusí být vždy na závadu, neboť každý může posoudit své dosavadní zkušenosti a zvolit
preciznější analýzu, nebo naopak rutinnější přístup v dobře známých případech. Vcelku jsou
však geotechnické kategorie blízké těm z ČSN 73 1001:
1. geotechnická kategorie
Pouze malé a relativně jednoduché konstrukce, pro které je možné zajistit, že základní poža-
davky budou splněny na základě zkušenosti a kvalitativního geotechnického průzkumu se
zanedbatelným rizikem, tj. např. zanedbatelné riziko ztráty celkové stability nebo pohybů
základové půdy, základové poměry známé ze srovnatelné místní zkušenosti a dostatečně
spolehlivé, neprovádí se výkop pod HPV nebo podle místní srovnatelné zkušenosti nebude
komplikovaný.
Používat se mohou rutinní postupy pro návrh a provádění geotechnických konstrukcí na zá-
kladě pouze kvalitativních geotechnických údajů;
Konvenční typy konstrukcí a základů s běžným rizikem nebo jednoduchými základovými
poměry či zatěžovacími podmínkami, tj. např. plošné, roštové a pilotové základy; stěny a ostatní
konstrukce zadržující nebo podporující zeminu nebo vodu; výkopy; mostní pilíře a opěry;
násypy a zemní práce; zemní kotvy a ostatní systémy, které vnášejí zatížení zpět do zákla-
dové půdy; tunely v tvrdých neporušených horninách nevyžadující zvláštní požadavky na
vodotěsnost nebo jiné požadavky.
Používat se mají kvantitativní geotechnické údaje a rozbory, mohou se používat rutinní po-
stupy pro terénní a laboratorní zkoušky, návrh a provádění.
Konstrukce nebo části konstrukcí, které nespadají do 1. a 2. geotechnické kategorie, tj. např.
velmi velké nebo neobvyklé konstrukce; konstrukce vyvolávající abnormální riziko nebo
konstrukce ve složitých základových poměrech nebo konstrukce složitě zatížené; konstrukce
ve vysoce seizmických oblastech; konstrukce v oblastech pravděpodobné nestability stave-
niště nebo stálých pohybů základové půdy, které vyžadují zvláštní průzkum nebo speciální
opatření.
Zde již nemusí být EN 1997-1 dostatečným vodítkem pro návrh – 3. geotechnická kategorie
má obvykle zahrnovat alternativní ustanovení a pravidla k těm v EN 1997.
234
5.3.2 Návrhové situace

Musí se uvažovat jak krátkodobé, tak dlouhodobé návrhové situace. Podrobná klasifikace
návrhových situací v geotechnickém návrhu má zahrnovat:
 zatížení, jejich kombinaci a zatěžovací případy;
 obecnou vhodnost základové půdy, na které je umístěna konstrukce, vzhledem k celkové
stabilitě a pohybům základové půdy;
 dispozici a klasifikaci různých zón zeminy, horniny a prvků konstrukce, které se uplatní v
jakémkoli výpočetním modelu;
 sklon podložních vrstev;
 hornické práce, kaverny nebo jiné podzemní konstrukce;
 v případě konstrukcí spočívajících na nebo blízko hornin:
mezilehlé tvrdé a měkké vrstvy;
poruchy, pukliny, trhliny;
možnou nestabilitu horninových bloků;
vyluhované dutiny jako jsou závrty nebo trhliny vyplněné měkkým materiálem a po-
kračující proces vyluhování;
 prostředí, uvnitř kterého je vypracován návrh:
vliv vyplavování, eroze a výkopu, vedoucí ke změnám v geometrii zemského povrchu;
vliv chemické koroze; vliv zvětrávání;
vliv promrzání; vliv dlouhodobého vysoušení;
vliv změn výšky hladiny podzemní vody, včetně vlivu odvodnění;
možných povodní, poruch drenážního systému, využití vody;
přítomnost plynů unikajících ze základové půdy;
ostatní účinky času a prostředí na smykovou pevnost a ostatní vlastnosti materiálu,
např. vliv děr způsobených zvířaty;
 zemětřesení;
 zemní pohyby zapříčiněné dolováním nebo jinými aktivitami;
 citlivost konstrukce na deformace;
 vliv nové konstrukce na stávající konstrukce, inženýrské sítě a místní prostředí.
5.3.3 Zatížení při návrhu výpočtem

Při navrhování geotechnických konstrukcí se má uvažovat jako zatížení:
 tíha zeminy, horniny a vody;
 napětí v základové půdě;
 zemní tlaky a tlak podzemní vody;
 tlaky volné vody, včetně tlaků vln;
 tlaky podzemní vody;
 průsakové síly;
 užitná nebo vložená zatížení z konstrukcí;
235
 zatížení povrchu;
 vázací síly;
 odstranění zatížení nebo výkop základové půdy;
 dopravní zatížení;
 pohyby vyvolané dolováním nebo jiným budováním podzemních prostor nebo tunelová-
ním;
 bobtnání a smršťování vyvolané vegetací a změnami podnebí nebo vlhkosti;
 pohyby vyvolané sekundární konsolidací nebo usmyknutím nebo sedáním masy základo-
vé půdy;
 pohyby vyvolané degradací, disperzí, dekompozicí, vlastním zhutňováním a rozpouštěním;
 pohyby a zrychlení vyvolané zemětřesením, výbuchy, vibracemi a dynamickými zatíženími;
 vliv teploty, včetně účinků mrazu;
 zatížení ledem;
 zavedená předpětí v zemních kotvách nebo rozpěrách;
 negativní tření.
5.3.4 Vlastnosti základové půdy při návrhu výpočtem

Vlastnosti zemních a skalních masivů kvantifikované geotechnickými parametry se musí
získat z výsledků zkoušek přímo nebo korelací, teorií nebo empiricky nebo z jiných rele-
vantních údajů.
Hodnoty získané z výsledků zkoušek a ostatní údaje se musí pro uvažovaný mezní stav při-
jatelně interpretovat. Pozornost je třeba věnovat rozdílu mezi vlastnostmi základové půdy a
geotechnickými parametry získanými z výsledků zkoušek a těmi, které řídí chování geo-
technické konstrukce.
Rozdíly mohou způsobit následující faktory:
 četné geotechnické parametry nejsou pravé konstanty, ale závisejí na úrovni napětí a způ-
sobu deformace;
 stavba zeminy a horniny (puklinatost, vrstevnatost nebo velké částice) může hrát různou
roli při zkoušce a v geotechnické konstrukci;
 vliv času;
 účinek prosakující vody na snížení smykové pevnosti zemin a hornin;
 možný účinek změkčení dynamickým zatížením;
 křehkost nebo tažnost zkoušené zeminy a horniny;
 metoda výstavby geotechnické konstrukce;
 vliv kvality provádění na uměle nasypanou nebo zlepšenou základovou půdu;
 vliv stavební činnosti na vlastnosti základové půdy.
236
5.3.5 Charakteristické hodnoty geotechnických parametrů

Na začátku této kapitoly je třeba upozornit, že dosud nepanuje jednotný názor na to, co je
přesně (z kvantitativního hlediska) charakteristická hodnota geotechnických parametrů, kte-
rou dílčími součiniteli podle jednotlivých návrhových přístupů převádíme na hodnotu návr-
hovou, a jak se případně liší od dosud často používaných a v ČSN 73 1001 tabelovaných
(průměrných) normových charakteristik. Tento problém je přitom zásadní při porovnávání
výsledků návrhů podle EN 1997 a dosavadních ČSN, s nimiž mají projektanti dlouhodobé
zkušenosti, a následně i výběru optimálního návrhového přístupu, což je zatím plně v kom-
petenci a odpovědnosti autora geotechnického návrhu. EN 1997-1 k tomu uvádí:
Výběr charakteristických hodnot geotechnických parametrů se musí zakládat na výsledcích a od-
vozených hodnotách z laboratorních a terénních zkoušek, doplněných dobrou zkušeností.
Charakteristická hodnota geotechnického parametru se musí vybrat jako obezřetný odhad
hodnoty, ovlivňující výskyt mezního stavu.
Pokud se při výběru charakteristických hodnot vlastností základové půdy použijí statistické
metody, mají takové metody rozlišovat mezi místním a regionálním odběrem vzorků a mají
dovolit užití apriorních znalostí srovnatelných vlastností základové půdy.
Pokud se použijí statistické metody, charakteristická hodnota se má odvodit tak, že vypočtená
pravděpodobnost horší hodnoty řídící výskyt uvažovaného mezního stavu není větší než 5 %.
(Obezřetný odhad průměrné hodnoty je výběr průměrné hodnoty omezeného souboru hodnot
geotechnického parametru s pravděpodobností 95 %; kde se uvažuje místní porušení, obezřet-
ný odhad nízké hodnoty je 5 %.) – K tomu je vhodné poznamenat, že za předpokladu Gausso-
va normálního rozdělení odpovídá 5 % pravděpodobnosti výskytu hodnota o cca 1,65 směro-
datné odchylky menší než průměr, ČSN 73 1001 uvažovala pro výpočtovou hodnotu pravdě-
podobnost horšího výsledku cca 1 % (cca 2,33 směrodatné odchylky od průměru) a mnozí od-
borníci odhadují vzdálenost charakteristické hodnoty od průměru pouze cca 0,5 % směrodatné
odchylky.
Pokud se používají standardní tabulky charakteristických hodnot závisející na kvalitativních
geotechnických parametrech zeminy, musí se charakteristická hodnota vybrat jako velmi
obezřetná – EN 1997-1 tedy připouští používání tabulek charakteristických hodnot (obdoba
tabulek směrných normových charakteristik zemin v ČSN 73 1001), třebaže povrchní závě-
ry mnohých vedou k domněnce, že podle EN 1997 bude nutné vycházet pouze z kvantitativ-
ních charakteristik, stanovených experimentálně na staveništi.
Jistým vodítkem, jak jsou v EN 1997-1 chápány charakteristické hodnoty, mohou být kore-
lační součinitele pro odvození charakteristických hodnot únosnosti pilot ze zatěžovacích
zkoušek a (odvozených, vypočtených) ze zkoušek základové půdy, viz tab.65 a 66.
Tab. 65 Korelační součinitele  pro odvození charakteristických hodnot únosnosti pilot ze
statických zatěžovacích zkoušek pilot (n – počet zkoušených pilot, první řádek
součinitelů pro odvození z průměru, druhý pro odvození z minima hodnot)
[Tab.A.9 [17]]
 pro n = 1 2 3 4 5
1 1,40 1,30 1,20 1,10 1,00
2 1,40 1,20 1,05 1,00 1,00
237
Tab. 66 Korelační součinitele  pro odvození charakteristických hodnot únosnosti pilot z

výsledků zkoušek základové půdy (n – počet zkoušených profilů, první řádek
[Tab.A.10 [17]]
 pro n = 1 2 3 4 5 7 10
3 1,40 1,35 1,33 1,31 1,29 1,27 1,25
4 1,40 1,27 1,23 1,20 1,15 1,12 1,08
5.3.6 Návrhové hodnoty geotechnických parametrů

Návrhové hodnoty geotechnických parametrů Xd se odvodí z charakteristických hodnot Xk
za použití vztahu:
Xd = Xk/γM
Musí se použít dílčí součinitel γM definovaný v Příloze A EN 1997-1, případně pozměněný
v Národní příloze.
Nebo se musí (mohou) stanovit návrhové hodnoty geotechnických parametrů přímo. Hodno-
ty dílčích součinitelů γM z Přílohy A EN 1997-1, případně Národní přílohy se v tom případě
mají použít jako návod k požadované úrovni bezpečnosti. – Tyto věty by při volnějším vý-
kladu opravňovaly i „přímé“ stanovení např. podle ČSN 73 1001 (φd = φ – 4°, cd = c/2). To
by v mnoha případech mohlo být i bezpečnější, zejména vzhledem k nepřesné definici cha-
rakteristických hodnot, viz kapitola 5.3.5. Možný je i opačný postup – stanovení charakteris-
tické hodnoty tak, aby po aplikaci dílčího součinitele γM odpovídala výsledná návrhová hod-
nota dlouhodobým užíváním ověřené výpočtové hodnotě podle ČSN.
5.3.7 Mezní stav porušení

Mezní stav porušení se musí ověřit pro všechny relevantní případy z následujících pěti:
EQU – vnější rovnováha (stabilita)
STR – vnitřní porušení (prvků) konstrukce (dimenzování betonu, oceli…)
GEO – porušení základové půdy
UPL – ztráta rovnováhy v důsledku vztlaku vody i jiných svislých zatížení
HYD – porušení základové půdy proudící vodou
Pro případy porušení STR a GEO se musí ověřit, že platí:
Ed  Rd,
kde Ed je návrhová hodnota účinku zatížení a Rd je návrhová hodnota mezní únosnosti.
5.3.8 Návrhové přístupy při ověřování mezního stavu porušení STR a GEO
Návrhové přístupy uvádějí, jakými dílčími součiniteli se převádějí charakteristické hodnoty
zatížení nebo účinků zatížení, parametrů zemin a únosností (odporů) na hodnoty návrhové.
238
Dílčí součinitele v Příloze A EN 1997-1, případně jejich upravené hodnoty v Národní přílo-
ze, které se užijí v rovnicích, jsou uspořádány do skupin označených A (pro zatížení nebo
účinky zatížení), M (pro parametry zemin) a R (pro únosnosti). Jsou vybrány podle návrho-
vého přístupu, který je použit.
Návrhový přístup 1
S výjimkou návrhu osově zatížených pilot a kotev se musí ověřit, že mezní stav porušení
nebo nadměrné deformace nenastane s následující kombinací souborů dílčích součinitelů:
Kombinace 1: A1 “+” M1 “+” R1
Kombinace 2: A2 “+” M2 “+” R1,
kde “+” znamená: “bude kombinováno s”.
V kombinacích 1 a 2 se dílčí součinitele použijí na zatížení a parametry pevnosti základové
půdy.
Pro návrh osově zatížených pilot a kotev se musí ověřit, že mezní stav porušení nebo
nadměrné deformace nenastane při následující kombinaci souborů dílčích součinitelů:
Kombinace 1: A1 “+” M1 “+” R1
Kombinace 2: A2 “+” (M1 nebo M2) “+” R4
V kombinaci 1 se dílčí součinitele použijí na zatížení a parametry pevnosti základové půdy.
V kombinaci 2 se dílčí součinitele použijí na zatížení, na únosnost základové půdy a někdy
na parametry základové půdy. V kombinaci 2 se pro výpočet únosnosti pilot nebo kotev uží-
vá obvykle soubor M1, soubor M2 pro výpočet nepříznivě zatížených pilot vystavených ne-
gativnímu plášťovému tření nebo příčnému zatížení.
Pokud je zřejmé, že jedna ze dvou kombinací je rozhodující pro návrh, výpočty pro druhou
kombinaci se nemusí provádět. Různé kombinace však mohou být rozhodující pro různé
aspekty téhož návrhu.
Musí se ověřit, že mezní stav porušení nebo nadměrné deformace nenastane při použití ná-
sledující kombinace souborů dílčích součinitelů:
Kombinace: A1 “+” M1 “+” R2
Při tomto přístupu se dílčí součinitele použijí na zatížení nebo na účinky zatížení a na únos-
nost základové půdy. Pokud se tento přístup použije pro analýzu svahu a celkové stability,
výsledný účinek zatížení na plochu porušení se vynásobí E a smykový odpor podél plochy
porušení se vydělí R;e.
Musí se ověřit, že mezní stav porušení nebo nadměrné deformace nenastane při použití ná-
sledující kombinace souborů dílčích součinitelů:
Kombinace: (A1* nebo A2†) “+” M2 “+” R3
* na zatížení konstrukce
† na geotechnická zatížení.
239
Při tomto přístupu se dílčí součinitele použijí na zatížení nebo na účinky zatížení z kon-
strukce a na parametry pevnosti základové půdy. Pro analýzu svahu a celkové stability se
zatížení na zeminu (např. zatížení konstrukcí, dopravní zatížení) považuje za geotechnické
zatížení a použije se soubor součinitelů zatížení A2.
5.3.9 Mezní stavy použitelnosti

Pro ověření mezních stavů použitelnosti v základové půdě nebo v konstrukční sekci, prvku
nebo spojení se musí prokázat, že:
Ed  Cd,
kde Ed je návrhová hodnota účinku zatížení a Cd je mezní návrhová hodnota účinku zatí-
žení, nebo se musí prokázat, že se mobilizuje dostatečně malá část smykové pevnosti zá-
kladové půdy, aby se deformace udržela v požadovaných mezích použitelnosti. Tento zjed-
nodušený přístup je omezen na návrhové situace, kde:
 hodnota deformace se nevyžaduje k ověření mezního stavu použitelnosti,
 existuje srovnatelná zkušenost v podobné základové půdě, konstrukci a aplikační metodě.
Dílčí součinitele pro mezní stavy použitelnosti se mají obvykle rovnat 1,0.
Mezní hodnota deformace je taková, při které se předpokládá v podporované konstrukci
mezní stav použitelnosti. Tato mezní hodnota se musí dohodnout během návrhu podporova-
né konstrukce.
300
250
Deviátor napětí [kPa]
200
150
100 komora: 0 kPa

komora: 50 kPa
komora: 100 kPa
50
komora: 200 kPa
Deviátor 40-80% mob.
0
0 0,05 0,1 0,15 0,2
Poměrná deformace [1]
Obr. 87 Výsledky nekonsolidované neodvodněné triaxiální zkoušky překonsolidovaného jí-

lu s naznačením částečné mobilizace parametrů smykové pevnosti při malých de-
formacích
240
Aplikace druhé možnosti je naznačena na následujícím obr. 87 s výsledky triaxiální zkoušky

vzorků jílu překonsolidovaného vysokým tlakem v lisu při rozdílných komorových tlacích
σ3. Vodorovné příčky „žebříčku“ (dev) ukazují hodnoty deviátoru napětí, které odpovídají
pouze částečné mobilizaci vrcholových parametrů smykové pevnosti 40, 50 – 80 %. Hodno-
ta mobilizace cca 67 % odpovídá podle prof. Myslivce, který vycházel z rovnosti Jákyho
součinitele tlaku v klidu a Rankinova součinitele aktivního tlaku s částečně mobilizovaným
úhlem vnitřního tření 1 – sin φ = tg2(45° – φ0/2), horní mezi stavu zeminy v klidu nebo tzv.
strukturní pevnosti, kterou známe např. z výpočtu sednutí v ČSN 73 1001. Omezením mezní
hodnoty částečně mobilizovaného úhlu vnitřního tření φ0 = 0,5 – 0,8 φ a odpovídajícím ome-
zením částečně mobilizované soudržnosti c0 = c tg φ0/tg φ ve výpočtu mezního stavu porušení
tak lze v daném případě dosáhnout stavu zeminy blízkého klidovému s malými deformacemi.
Pro stavby mostů však tento způsob bez výpočtu hodnoty sednutí nebude příliš často aplikova-
telný.
5.4 Plošné základy

Podle ustanovení této kapitoly se postupuje při návrhu plošných základů, tj. patek, pásů a
desek. Některá ustanovení mohou být použita i na hlubinné základy, jako např. kesony.
5.4.1 Mezní stavy

Musí se uvažovat následující mezní stavy a musí se sestavit jejich příslušný seznam:
 ztráta celkové stability;
 únosnost, vytlačení, zaboření;
 porušení smykem;
 kombinované porušení v základové půdě a v konstrukci;
 porušení konstrukce v důsledku pohybu základu;
 nadměrná sedání;
 nadměrné zvednutí v důsledku bobtnání, mrazu a jiných příčin;
 nepřijatelné vibrace.
5.4.2 Zatížení a návrhové situace

Návrhové situace se musí vybrat v souladu s kapitolou 5.3.2 (2.2 [17]). Při výběru mezních sta-
vů se pro výpočty uvažují zatížení uvedená v 5.3.3 (2.4 [17]). Je-li tuhost konstrukce významná,
má se provést analýza interakce konstrukce a základové půdy, aby se určilo rozdělení zatížení.
5.4.3 Návrhové metody

Pro plošné základy musí být použita jedna z následujících návrhových metod:
241
Přímá metoda, u které se vypracují oddělené analýzy pro každý mezní stav. Pokud se kontro-
luje dosažení mezního stavu únosnosti, musí mechanismus porušení co nejpřesněji modelovat
předpokládaný; ke kontrole mezního stavu použitelnosti se musí použít výpočet sedání.
Nepřímá metoda, která užívá srovnatelnou zkušenost a výsledky terénních nebo laborator-
ních měření nebo pozorování a vybraná zatížení ve vztahu k meznímu stavu použitelnosti
tak, aby splňovala požadavky všech relevantních mezních stavů.
Metoda předběžného opatření, při které se použije předpokládaná únosnost.
5.4.4 Návrh podle mezního stavu porušení

5.4.4.1 Celková stabilita
Celková stabilita, s nebo bez základů, se musí kontrolovat zvláště v následujících situacích:
 blízko nebo na přirozeném nebo umělém svahu;
 blízko výkopu nebo opěrné zdi;
 blízko řeky, kanálu, jezera, nádrže nebo mořského pobřeží;
 blízko hornických děl nebo zasypaných konstrukcí.
Musí se prokázat, že porušení stability základové půdy obsahující základ je dostatečně ne-
pravděpodobné.
5.4.4.2 Únosnost
Pro všechny mezní stavy porušení se musí splnit následující nerovnost:
Vd  Rd
Hodnota Vd musí zahrnovat tíhu základu, tíhu jakéhokoliv zásypového materiálu a všechny
zemní tlaky, ať příznivé nebo nepříznivé. Vodní tlaky nevyvolané zatížením základu musí
být zahrnuty jako zatížení.
Analytická metoda
Má se použít běžně uznávaná analytická metoda. Může se použít vzorový analytický výpo-
čet únosnosti, uvedený v Příloze D EN 1997-1.
Musí se uvažovat analytické vyhodnocení krátkodobých a dlouhodobých hodnot Rd, zvláště
v jemnozrnných zeminách. Pokud jsou v zemním nebo horninovém masivu pod základem
výrazně uspořádané plochy vrstevnatosti nebo jiné diskontinuity, musí předpokládaný me-
chanismus porušení a vybrané parametry smykové pevnosti a deformace vzít v úvahu struk-
turní charakteristiky základové půdy. Při výpočtu návrhové únosnosti základu na vrstevna-
tých sedimentech, jejichž vlastnosti se značně mění, se musí stanovit návrhové parametry
základové půdy pro každou vrstvu. Pokud se únosná vrstva nachází pod méně únosnou, mů-
že se únosnost vypočítat z parametrů smykové pevnosti méně únosné vrstvy. V opačném
případě se má zkontrolovat porušení propíchnutím.
242
Semi-empirická metoda
Má se použít běžně uznávaná semi-empirická metoda. Pro odhad únosnosti za použití vý-
sledků pressiometrické zkoušky je doporučena semi-empirická metoda, uvedená v Příloze E
EN 1997-1.
Normativní metoda, která používá předpokládanou únosnost
Běžně se má použít normativní metoda založená na předpokládané únosnosti. Pro odvození
předpokládané únosnosti plošných základů na hornině se doporučuje vzorová metoda, uve-
dená v Příloze G EN 1997-1. Použije-li se tato metoda, výsledek návrhu by se měl vyhodno-
tit na základě srovnatelné zkušenosti.
5.4.4.3 Odolnost proti usmyknutí v základové spáře

Musí se splnit následující nerovnost:
Hd  Rd + Rp;d
Hodnota Hd musí zahrnovat návrhové hodnoty všech aktivních zemních sil působících na
základ. Hodnoty návrhové únosnosti ve smyku Rd a odporu tlakem na boční stěnu základu
Rp;d mají být vztaženy k rozsahu předpokládaného pohybu v uvažovaném zatěžovacím mez-
ním stavu. Pro velké pohyby se má posoudit možnost povrcholového chování. Vybraná
hodnota Rp;d má vyjadřovat i předpokládanou životnost konstrukce.
V odvodněných podmínkách se musí Rd vypočítat s použitím dílčích součinitelů na vlastnos-
ti základové půdy, nebo na únosnost základové půdy:
Rd = V'd tg d
nebo
Rd = (V’d tg k)/R;h
V návrhových přístupech, kde se dílčí součinitele použijí na účinky zatížení, je dílčí
součinitel zatížení F = 1,0 a V’d = V’k . Při určování V'd se musí vzít v úvahu, zda Hd a V'd
jsou závislá nebo nezávislá zatížení. Může se předpokládat, že návrhový úhel tření d je
rovný návrhové hodnotě efektivního kritického úhlu tření 'cv;d pro základy betonované na
místě a rovný 2/3 'cv;d pro hladké prefabrikované základy. Jakákoliv efektivní soudržnost c'
se má zanedbat.
V neodvodněných podmínkách se musí Rd vypočítat s použitím dílčích součinitelů na vlast-
nosti základové půdy, nebo na únosnost základové půdy:
Rd = Ac cu;d
nebo
Rd = (Ac cu;k)/R;h
Pokud může voda nebo vzduch vniknout mezi základ a neodvodněné jílové podloží, musí se
zkontrolovat, že:
Rd  0,4 Vd
243
K této podmínce se nemusí přihlížet pouze tehdy, pokud se zabrání vytvoření trhliny mezi
základem a základovou půdou sáním v oblastech, kde není kladný tlak.
5.4.4.4 Zatížení s velkými excentricitami

Jestliže excentricita zatížení přesahuje 1/3 šířky obdélníkového základu nebo 0,6 poloměru
kruhového základu, musí být přijata zvláštní opatření.
5.4.4.5 Porušení konstrukce v důsledku pohybu základu

Musí se prokázat, že rozdílné svislé a vodorovné přemístění základu nezpůsobí vznik mez-
ního stavu porušení v podporované konstrukci. Předpokládaná únosnost může být přijata,
když přemístění nebudou příčinou vzniku mezního stavu porušení v konstrukci. V základové
půdě, která může bobtnat, se musí stanovit potenciální nerovnoměrné nadzdvižení a navrhnout
základy a konstrukci tak, aby mu odporovaly nebo se mu přizpůsobily.
5.4.5 Návrh podle mezního stavu použitelnosti

Pozornost se musí věnovat přemístění základu, vyvolanému jeho zatížením. Při stanovení ve-
likosti přemístění základu se musí vzít v úvahu srovnatelná zkušenost. Je-li to nutné, musí se
přemístění vypočítat – v měkkých jílech vždy. Na tuhých a pevných jílech ve 2. a 3. geotech-
nické kategorii se mají vždy provádět výpočty svislého přemístění (sedání). Při výpočtu pře-
místění základu se pro srovnání s kritérii použitelnosti musí použít návrhová zatížení pro mez-
ní stav použitelnosti. Výpočty sedání se nemají považovat za přesné. Poskytují pouze přibliž-
ný odhad. Přemístění základu se musí uvažovat jako přemístění celého základu a rozdílné
přemístění částí základu. Pro výpočet vzrůstu napětí v základové půdě a jeho vlivu na stlači-
telnost základové půdy se musí vzít v úvahu vliv sousedních základů a násypů. Musí se určit
možný rozsah relativních pootočení základu a porovnat je s mezními hodnotami pohybů.
5.4.5.1 Sedání
Výpočet sedání musí zahrnovat okamžité i konsolidační sedání. Pro částečně nebo plně na-
sycené zeminy se mají uvažovat následující tři složky sedání:
 s0: okamžité sedání; v plně nasycené zemině následkem smykové deformace za stálého ob-
jemu, v částečně nasycené zemině následkem smykové deformace a zmenšení objemu;
 s1: konsolidační sedání;
 s2: sedání vyvolané creepem (dotvarováním).
Mají se použít běžně uznávané metody pro vyhodnocení sedání. Pro vyhodnocení sedání so a s1
se mohou použít vzorové metody, uvedené v Příloze F EN 1997-1. (Metoda podle ČSN 73 1001
je s nimi plně v souladu.) Zvláštní pozornost se má věnovat zeminám jako organické zeminy
a měkké jíly, ve kterých může důsledkem creepu pokračovat sedání nekonečně dlouho.
Hloubka stlačitelné vrstvy zeminy uvažovaná při výpočtu sedání závisí na velikosti a tvaru
základu, proměně tuhosti zeminy s hloubkou a vzdálenosti základových prvků. Může být
běžně vzata jako hloubka, ve které efektivní svislé napětí vyvolané zatížením základu činí
20 % efektivního tlaku nadloží. V mnohých případech může být tato hloubka odhadnuta ja-
ko jedno- až dvojnásobek šířky základu, ale pro málo zatížené širší základové desky se mů-
244
že snížit. Tento přístup neplatí pro velmi měkké zeminy. (Výpočet podle ČSN 73 1001 s
uvážením strukturní pevnosti zemin tato doporučení poněkud relativizuje.)
Podle vhodnosti se musí použít lineární nebo nelineární modely tuhosti základové půdy.
Musí se uvažovat vliv nerovnoměrného sedání a relativního pootočení i možné proměnnosti
základové půdy na rozdělení zatížení, aby se zajistilo, že nebude dosažen mezní stav použi-
telnosti. Výpočty nerovnoměrného sedání, které zanedbávají tuhost konstrukce, mají snahu
být nadhodnocené. K potvrzení snížených hodnot nerovnoměrného sedání se může použít
rozbor interakce základové půdy a konstrukce. Má se připustit nerovnoměrné sedání zapříči-
něné proměnností základové půdy, není-li vyloučeno tuhostí konstrukce. U plošných základů
na rostlé základové půdě se má uvažovat možný výskyt nerovnoměrných sedání, i když vy-
počtená jsou rovnoměrná.
Naklonění excentricky zatíženého základu se má vyhodnotit za předpokladu lineárního roz-
dělení napětí v základové spáře a výpočtem sedání v rohových bodech základu.
Pro běžné konstrukce založené na jílech se má vypočítat poměr únosnosti základové půdy
vyčíslené z původní smykové pevnosti k provoznímu zatížení. Pokud je tento poměr menší
než 3, mají se vždy provést výpočty sedání. Pokud je tento poměr menší než 2, mají výpočty
vzít v úvahu vliv nelineární tuhosti základové půdy.
5.4.5.2 Zdvih základové spáry stavební jámy

Musí se rozlišovat následující příčiny zdvihu základové spáry stavební jámy:
 snížení efektivního napětí;
 objemová expanze částečně nasycené zeminy;
 zdvihání plně nasycené základové půdy za konstantního objemu od sedání přilehlé konstrukce.
Výpočty zdvihu základové půdy musí zahrnovat jak okamžitý, tak pozdržený zdvih.
5.4.5.3 Rozbor vibračních účinků

Základy konstrukcí vystavených vibracím nebo vibrujícím zatížením se musí navrhnout tak,
aby zajistily, že vibrace nezpůsobí nadměrné sedání. Mají se učinit opatření, aby se nevyskytla
rezonance dynamického zatížení s kritickou frekvencí systému základ – základová půda a ne-
došlo ke ztekucení základové půdy. Vibrace vyvolané zemětřesením se musí uvažovat podle
ČSN EN 1998 [30].
5.4.6 Základy na horninách

Při návrhu plošných základů na horninách se musí uvažovat:
 deformace a smyková pevnost horninového masivu a přípustné sedání podporované kon-
strukce;
 slabé vrstvy pod základem, např. náchylné k rozpouštění nebo zlomová pásma;
 vrstevnatost nebo jiné plochy nespojitosti a jejich charakteristiky, např. výplň, spojitost,
rozevření, rozteč;
 stav zvětrání, chemického rozkladu a puklinatosti hornin;
 narušení horniny stavebními pracemi, např. podzemní práce nebo výkopy v blízkosti základu.
245
Plošné základy na hornině mohou být běžně navrženy metodou předpokládaných únosností.
Pro zdravé neporušené vyvřelé horniny, přeměněné horniny, vápence a pískovce je předpo-
kládaná únosnost omezena pevností betonového základu v tlaku. Doporučenou metodu sta-
novení předpokládané únosnosti plošných základů na hornině uvádí Příloha G EN 1997-1. Se-
dání základu se může stanovit na základě srovnatelné zkušenosti vzhledem ke klasifikaci
horninového masivu.
5.4.7 Konstrukční návrh plošných základů

Konstrukčnímu porušení plošného základu se musí zabránit (v souladu s 2.4.6.4 [17]). Může
se předpokládat, že kontaktní napětí pod tuhým základem je lineárně rozděleno. Pro obháje-
ní hospodárnějšího návrhu se může použít podrobnější rozbor interakce zemina – konstruk-
ce. Rozdělení kontaktního napětí pod netuhým základem se může odvodit modelováním zá-
kladu jako nosníku nebo desky na deformujícím se kontinuu nebo sérii pružin s odpovídající
tuhostí a pevností.
Použitelnost základových pásů a roštových základů se musí ověřit za předpokladu zatížení
v mezním stavu použitelnosti a rozdělení kontaktního napětí, odpovídajícího deformaci zá-
kladu a základové půdy. Pro návrhové situace s koncentrovanými zatíženími působícími na
základové pásy nebo roštové základy se síly a ohybové momenty v základu mohou odvodit
z modulu reakce podloží základové půdy použitím lineární pružnosti. Moduly reakce podlo-
ží se mohou stanovit výpočtem sedání s odhadnutým rozdělením kontaktního napětí. Modu-
ly se mohou upravit tak, aby vypočtené kontaktní napětí nepřekročilo hodnoty, pro které se
předpokládá lineární chování.
Celkové a nerovnoměrné sednutí konstrukce jako celku se má vypočítat v souladu s 5.4.5.1
(6.6.2 [17]). Pro to nejsou často vhodné výpočty s moduly reakce podloží. Má-li interakce
základová půda – konstrukce dominantní vliv, mají se použít přesnější metody, jako např.
metoda konečných prvků.
5.4.8 Příprava podloží

Podloží plošného základu se musí připravit s velkou péčí. Kořeny, překážky a vložky měkké
zeminy se musí vyjmout bez porušení základové půdy. Jakékoliv vzniklé prohlubně se musí
vyplnit zeminou nebo jiným materiálem k obnovení tuhosti neporušené základové půdy.
V zeminách náchylných k porušení, jako je jíl, se má specifikovat postup výkopu pro plošné
základy, aby se minimalizovaly poruchy. Obvykle je dostatečný výkop ve vodorovných pru-
zích. Má-li se omezit zdvihání dna stavební jámy, výkop se provádí v rýhách a beton se v nich
uloží před provedením mezilehlých výkopů.
5.4.9 Dílčí součinitele pro plošné základy

V následující tab. 67, zpracované podle tabulek A.3 až A.5 z přílohy A EN 1997-1, jsou
uvedeny hodnoty dílčích součinitelů všech tří návrhových přístupů pro ověření mezních sta-
vů (STR) a (GEO) plošných základů.
A – Hodnoty za lomítkem se použijí pro příznivé zatížení nebo jeho účinky, menší hodnoty
v závorce pro NP3 se použijí pro „geotechnická zatížení“.
246
M – horní řádek platí pro efektivní parametry smykové pevnosti (součiniteli γφ´ se redukuje
tg φ’!), spodní řádek pro totální soudržnost nebo pevnost v tlaku (úhel vnitřního tření
je uvažován nulový).
R – součinitel γRh platí pro smykovou únosnost v základové spáře.
Tab. 67 Dílčí součinitele pro plošné základy

NP1 NP1 NP2 NP3
Kombinace 1 Kombinace 2
A1+M1+R1 A2+M2+R1 A1+M1+R2 (A1 v A2)+M2+R3

A γG 1,35/1,0 1,0/1,0 1,35/1,0 (1,35 v 1,0)/1,0
A γQ 1,5/0,0 1,3/0,0 1,5/0,0 (1,5 v 1,3)/0,0
M γφ´ γc´ 1,0 1,25 1,0 1,25
M γcu γqu 1,0 1,4 1,0 1,4
R γRv γRe 1,0 1,0 1,4 1,0
R γRh 1,0 1,0 1,1 1,0
5.4.10 Poznámky k výpočtu plošných základů

Výpočetní postupy podle ČSN 73 1001 lze použít pro posouzení mezních stavů únos-
nosti i použitelnosti (sedání) v souladu s požadavky EN 1997-1. Pouze dílčí součinitele, tj.
zvýšení zatížení a redukce parametrů základové půdy nebo únosnosti, musí být v souladu s
tab. 67. Z ČSN 73 1001 lze použít i tabulky únosností pro 1. geotechnickou kategorii, kterou
se EN 1997-1 prakticky nezabývá.
Budeme-li požadovat spolehlivost návrhu základové konstrukce na úrovni ČSN 73 1001,
je třeba odpovídajícím způsobem zvolit „obezřetný odhad“ charakteristických hodnot pa-
rametrů základové půdy, a to zejména soudržnosti. Zaměříme-li se pro zjednodušení pouze
na návrhové přístupy 2 a 3, vidíme v tab. 67, že je charakteristická únosnost plošného zá-
kladu v soudržné zemině za neodvodněných podmínek (cu) redukována na návrhovou díl-
čími součiniteli 1,4 (v NP2 včetně prostředního členu rovnice únosnosti – vlivu přitížení
nadložím). ČSN 73 1001 redukovala normovou (průměrnou) hodnotu totální soudržnosti
na polovinu. Pokud má být polovinou průměrné hodnoty i návrhová totální soudržnost
podle NP2 a NP3, musí být průměrná soudržnost redukována na charakteristickou součinite-
lem cca 2,0/1,4 = 1,4. Současně však platí, že NP2 a s výjimkou geotechnických zatížení i
NP3 zvětšují zatížení více než ČSN - pro obvykle uvažovanou kombinaci 70 % stálé a 30 %
proměnné je to poměr vážených průměrů dílčích součinitelů skupiny A cca 1,4/1,2. Při uvá-
žení i tohoto vlivu by pro stejnou celkovou spolehlivost posouzení mezního stavu únosnosti
za neodvodněných podmínek bylo podle NP2 a NP3 nutné redukovat průměrnou totální
soudržnost na charakteristickou součinitelem cca 1,2.
247
Co se týče úhlů vnitřního tření (výpočet za odvodněných podmínek s efektivními parame-

try), nejlépe s ČSN 73 1001 koresponduje NP2, a to prakticky v celém rozsahu úhlů tření.
Charakteristický úhel tření může být prakticky roven průměrnému, s plynulým poklesem o
cca 1° pro úhly tření kolem 40°. Návrhový přístup 3 redukuje charakteristické úhly tření
nad 20° více než ČSN 73 1001 (φ – 4°):
arctg [(tg 20°)/1,25] = 16,2°, arctg [(tg 30°)/1,25] = 24,8°, arctg [(tg 40°)/1,25] = 33,9°,
Pro výpočty v soudržných zeminách za odvodněných podmínek (což však většinou nejsou
situace kritické z hlediska mezního stavu únosnosti) je v NP2 třeba redukovat průměrnou
soudržnost na charakteristickou součinitelem cca 1,4.
5.5 Pilotové základy

Na začátku kapitoly uvádí EN 1997-1 výčet pilot, pro které musí být použita: piloty tlačené
(opřené, plovoucí), tažené a příčně zatížené, instalované ražením (beraněním, vibrováním, za-
tlačováním a šroubováním) nebo vrtáním, a to s injektáží nebo bez. Vetknuté piloty, přená-
šející zhruba stejnou část zatížení pláštěm a patou, výslovně uvedeny nejsou, ale jistě i pro ně
EN 1997-1 platí. Nedoporčuje se pro piloty sloužící především ke snížení sedání, např. podpi-
lotované základové desky, neboť EN 1997-1 potlačuje řešení mezního stavu použitelnosti, tj.
sedání, a často zdůrazňuje jeho nepřesnost a pouze informativní hodnotu. Uvádí, že ve stan-
dardních základových poměrech obvykle stačí výpočet mezního stavu porušení s patřičně re-
dukovanými pevnostními charakteristikami k omezení sedání na přijatelnou hodnotu. To lze
částečně akceptovat, neboť např. prof. Myslivec dospěl analyticky při studiu zemních tlaků v
klidu (kdy se zemina prakticky nedeformuje) k závěru, že jim odpovídá zhruba dvoutřetinová
mobilizace úhlu vnitřního tření. Naše dosavadní praxe však preferuje pro vrtané velkoprůmě-
rové piloty výpočet mezního stavu použitelnosti. Této praxi EN 1997-1 neodporuje, ale příliš v
tom nepomáhá. S ohledem na výše uvedené je nutno hodnotit i výsledky případného srovnání
výpočtu únosnosti podle EN 1997-1 (potlačen 2.m.s.) a našich ČSN, požadujících současné
posouzení 2.m.s., a tedy i korekci případně vyšších hodnot vypočtené návrhové únosnosti.
Jako jediná kapitola v EN 1997-1 se Pilotové základy zabývají podrobněji vztahem mezi
průměrem měřených hodnot únosnosti pilot nebo charakteristik základové půdy a hodnota-
mi charakteristickými (součinitele ξ). Tento vztah je v kapitole 2 EN 1997-1 uveden poně-
kud nekonkrétně a je předmětem dosud zcela nevyřešených diskusí odborné veřejnosti, jak
zaměnit přímý převod (průměrných) normových hodnot na výpočtové podle ČSN na převod
podle EN 1997-1: průměrné (ze zkoušek základové půdy) – charakteristické – návrhové.
Součinitele ξ v tom mohou napomoci, a to nejen pro piloty.
Obecně lze shrnout, že kapitola obsahuje velké množství (někdy až příliš) stručně formulo-
vaných zásad a aplikačních pravidel, které musí být při návrhu pilotového základu splněny,
ale nedává konkrétní návody k řešení, jak je pro EN 1997-1 typické.
Pro provádění pilot se musí použít „technologické“ normy:
ČSN EN 1536: Provádění speciálních geotechnických prací – Vrtané piloty;
ČSN EN 12063: Provádění speciálních geotechnických prací – Štětové stěny;
ČSN EN 12699: Provádění speciálních geotechnických prací – Ražené piloty;
ČSN EN 14199: Provádění speciálních geotechnických prací – Mikropiloty.
248
5.5.1 Mezní stavy

Musí být posouzeny následující mezní stavy a musí být sestaven jejich seznam:
 ztráta celkové stability (např. sesuv svahu, včetně pilotového základu v něm);
 porušení únosnosti pilotového základu;
 vztlak nebo nedostatečná únosnost pilotového základu v tahu;
 porušení základové půdy v důsledku příčného zatížení pilotového základu (GEO);
 porušení (materiálu) piloty v tlaku, tahu, ohybu, vybočení nebo smyku (STR);
 kombinované porušení základové půdy a pilotového základu;
 kombinované porušení základové půdy a (pilotami podporované) konstrukce;
 nadměrné deformace (sedání, zdvih dna, boční pohyb);
 nepřijatelné vibrace (zde EN 1997-1 nerozvádí, je tedy nutné posoudit všechny relevantní
možnosti, např. vibrace založeného stroje nebo konstrukce i vznikající při instalaci pilot).
5.5.2 Zatížení a návrhové situace

Kromě zatížení a návrhových situací uvedených dále, speciálně pro piloty, se mají uvažovat
zatížení obecné platnosti, uvedená v kapitole 5.3.3 (2.4 [17]). Návrhové situace musí být
odvozeny v souladu s kap. 5.3.2 (2.2 [17]).
Zatížení pohybem základové půdy
Základová půda se může deformovat v důsledku konsolidace, bobtnání, zatížení v soused-
ství, creepu, sesuvů nebo zemětřesení. To může ovlivnit piloty negativním plášťovým tře-
ním, nadzdvižením, protažením, příčným zatížením a přemístěním. Pro tyto situace mají být
návrhové hodnoty smykové pevnosti a tuhosti základové půdy hodnotami horními (vyšší
hodnoty znamenají nepříznivější účinek).
Přípustné varianty návrhu:
 zatížením je přemístění základové půdy - síly, přemístění a přetvoření piloty se určí řeše-
ním interakce;
 návrhové zatížení je horní hranicí síly, kterou může základová půda přenášet na pilotu, a
závisí na smykové pevnosti zeminy, tíze nebo stlačitelnosti pohybující se zeminy nebo
velikostí porušujících zatížení.
Negativní plášťové tření
Je-li považováno za zatížení, musí mít maximální velikost, jaká může být dosažena svislým
pohybem základové půdy přiléhající k pilotě. Přitom má být uvažována smyková únosnost
na plášti piloty a pohyb (sedání) základové půdy od vlastní tíhy a povrchových zatížení v okolí
piloty.
Horní hranice negativního tření skupiny pilot se může vypočítat z povrchového zatížení, vy-
volávajícího pohyb základové půdy. V úvahu se berou všechny změny tlaku podzemní vody
v důsledku snížení její hladiny, konsolidace nebo beranění pilot.
Předpokládá-li se malé sedání základové půdy po instalaci pilot, je hospodárnější považovat
za zatížení sedání základové půdy a řešit interakci.
249
Zdvihání dna
Uvažuje-li se zdvihání dna nebo vzhůru působící zatížení podél pláště piloty, musí být za za-
tížení považován pohyb základové půdy. (Rozpínání nebo zdvihání základové půdy může
být vyvoláno odlehčením, mrazem, beraněním přilehlých pilot nebo zvýšením vlhkosti vy-
kácením stromů a zastavením čerpání z vodonosných vrstev, omezením vypařování, např.
novou stavbou, a nehodami. Zdvihání dna se může objevit dřív, než jsou piloty zatíženy
konstrukcí, a může způsobit nepřijatelný zdvih nebo konstrukční porušení pilot.)
Příčné zatížení
Získá se řešením interakce pilot a pohybující se zeminy. Uvažují se tyto návrhové situace: roz-
dílné zatížení (úrovně výkopu) na každé straně pilotového základu, pilotový základ ve svahu
ohroženém pohybem, šikmé piloty v sedající základové půdě, piloty v seizmické oblasti.
5.5.3 Návrhové metody a doporučení

EN 1997-1 požaduje při návrhu pilot použití ověřených metod a zdvojenou kontrolu:
 výsledky statických zatěžovacích zkoušek – musí být potvrzeny výpočty a být v soula-
du s praktickou zkušeností (aby nebyly použity zkoušky s atypickými výsledky, např.
ojedinělý balvan pod patou piloty);
 empirické nebo analytické výpočetní metody – platnost musí být potvrzena statickými
zatěžovacími zkouškami ve srovnatelných situacích (brání použití v praxi neprověřených
metod);
 výsledky dynamických zatěžovacích zkoušek – platnost musí být potvrzena statickými
zatěžovacími zkouškami ve srovnatelných situacích (dynamickým zkouškám je tedy při-
kládána nižší vypovídací schopnost než statickým);
 empirické zkušenosti s chováním srovnatelného pilotového základu – průzkumem staveniště
a zkouškami základové půdy však musí být prokázána srovnatelnost základových poměrů.
Statické zatěžovací zkoušky se mohou provést na předem zhotovených zkušebních pilotách
nebo na systémových pilotách. Při návrhu (i vyhodnocení zatěžovacích zkoušek) se musí
uvažovat rozdíly v chování osamělé piloty a pilotové skupiny i tuhost a pevnost konstrukce
spojující piloty (její schopnost redistribuovat zatížení mezi pilotami). Při výběru výpočet-
ních metod a hodnot parametrů základové půdy s využitím výsledků zatěžovací zkoušky se
musí zohlednit trvání a změny zatížení i parametrů základové půdy v čase.
Při výběru typu piloty, kvality materiálu a metody instalace se musí uvažovat:
 podzemní voda a základové poměry staveniště, včetně (možnosti) překážek v základové půdě;
 namáhání piloty během instalace;
 možnost zajistit a vyzkoušet integritu instalované piloty;
 vliv metody a pořadí instalace pilot na přilehlé konstrukce nebo inženýrské sítě;
 tolerance, s kterými může být pilota reálně instalována;
 škodlivý vliv (případných) chemikálií v základové půdě;
 možnost propojení různých režimů podzemní vody;
 nakládání a doprava pilot.
250
Při uvažování výše uvedených aspektů je třeba věnovat pozornost:

 rozmístění pilot ve skupině;
 přemístění nebo vibracím přilehlých konstrukcí následkem instalace pilot;
 typu použitého beranu nebo vibrátoru;
 namáhání piloty během beranění;
 zhutňování zeminy instalací pilot typu displacement;
 porušení zeminy v důsledku vrtání pilotové ohlubně;
 udržování tlaku pažicí suspenze (výplachu), který zajistí stabilitu stěn vrtu a zabrání hyd-
raulickému porušení dna;
 místní nestabilitě pláště během betonování, která může způsobit vniknutí zeminy do piloty,
 vniknutí zeminy nebo podzemní vody do průřezu piloty betonované na místě a možnému
porušení vlhkého betonu prouděním podzemní vody pilotou;
 čištění dna a někdy pláště vrtu, zvláště za použití bentonitu;
 vlivu vrstev nenasyceného písku kolem piloty, který odnímá vodu z betonu;
 zpomalujícímu vlivu chemikálií v zemině na tvrdnutí betonu.
5.5.4 Zatěžovací zkoušky pilot

Musí se provádět:
 jedná-li se o typ piloty nebo metodu instalace, pro které není srovnatelná zkušenost;
 jedná-li se o zeminy nebo zatížení, pro které není srovnatelná zkušenost s danou pilotou;
 jde-li o zatížení, pro které teorie a zkušenost nejsou dostatečně důvěryhodné (zkušební
zatížení musí být podobné předpokládanému);
 pokud během instalace vznikly pochybnosti o chování piloty, které neobjasnil ani doda-
tečný průzkum základové půdy (nebo které pramení z technologických potíží).
5.5.4.1 Statické zatěžovací zkoušky

Jsou považovány za základní. Postup zatěžovací zkoušky (zatížení, počet zatěžovacích stup-
ňů, jejich trvání, použití zatěžovacích cyklů) má umožnit určení deformačního chování (i cre-
epu) a mezního stavu únosnosti. (Zkušební zatížení systémových pilot musí být nejméně
rovno návrhovému zatížení základu.)
Zatěžovací zkoušky tažených pilot mají být provedeny až do porušení, nemají se extrapolo-
vat zatěžovací křivky.
Počet zkušebních pilot závisí na základových poměrech a jejich proměnlivosti, geotechnické
kategorii konstrukce, zkušenosti s chováním stejného typu pilot v podobných základových
poměrech, celkovém počtu a typech pilot v návrhu.
Hloubky průzkumných vrtů nebo terénních zkoušek musí být dostatečné, aby objasnily zá-
kladové poměry i pod patami pilot.
251
5.5.4.2 Dynamické zatěžovací zkoušky

Mohou se použít ke stanovení únosnosti v tlaku, byl-li proveden odpovídající průzkum sta-
veniště a metoda byla kalibrována statickými zatěžovacími zkouškami téhož typu piloty,
obdobných rozměrů, ve srovnatelných základových poměrech. Použije-li se více typů dy-
namických zkoušek, musí se výsledky vzájemně porovnat. Mohou být též užity jako indiká-
tor celistvosti pilot a málo únosných pilot.
5.5.4.3 Zpráva o zatěžovací zkoušce

Musí být pro každou zatěžovací zkoušku a má obsahovat:
 popis staveniště;
 základové poměry s odkazem na průzkum základové půdy;
 typ piloty;
 popis instalace piloty a jakýchkoliv problémů, které se vyskytly;
 popis zatěžovacích a měřicích přístrojů a zatěžovacího systému;
 kalibrační dokumenty zatěžovacích buněk, lisů a měřidel;
 zprávu o instalaci zkušebních pilot;
 fotografie piloty a zkušebního místa;
 výsledky zkoušky v číselné formě;
 použije-li se zatěžování po stupních, grafy čas–přemístění pro každý stupeň;
 změřený vztah zatížení-přemístění (zatěžovací křivky);
 důvody pro jakoukoliv odchylku od shora uvedených požadavků.
5.5.5 Osově zatížené piloty

Musí se prokázat, že nebudou překročeny mezní stavy:
 únosnosti tlačené nebo tažené osamělé piloty;
 únosnosti celého tlačeného nebo taženého pilotového základu;
 únosnosti podporované konstrukce nadměrným přemístěním pilotového základu;
 použitelnosti podporované konstrukce nadměrným přemístěním pilot.
Je-li obtížné definovat mezní stav únosnosti z plynulé zatěžovací křivky, uvažuje se při sed-
nutí rovném 10 % průměru paty piloty.

Řeší se podle kapitoly 11 EN 1997-1. Plochy porušení se uvažují pod pilotami nebo protína-
jící piloty. Posuzuje se porušení bloku zeminy s pilotami vztlakem podzemní vody.
5.5.5.2 Únosnost základové půdy v tlaku

Pro všechny zatěžovací případy a zatěžovací kombinace musí být splněna nerovnost:
Fc;d  Rc;d.
Zatížení Fc;d má zahrnovat vlastní tíhu piloty; únosnost Rc;d tlak nadloží u paty piloty.
252
Pro skupinu pilot se uvažuje horší z výsledků: únosnost osamělých pilot, únosnost bloku
zeminy s pilotami, kterou lze přibližně vypočítat jako únosnost náhradní piloty velkého prů-
měru. Při výpočtu únosnosti základu se uvažuje tuhost a pevnost konstrukce podporované pi-
lotami. Je-li tuhá, redistribuuje zatížení mezi pilotami a porušení jedné piloty se nemusí uva-
žovat. V opačném případě je rozhodující pro výskyt mezního stavu nejslabší pilota. Zvýšená
pozornost se má věnovat (extrémně zatíženým) krajním pilotám při šikmých nebo excen-
trických zatíženích z podporované konstrukce.
Při výpočtu únosnosti paty piloty se musí uvažovat smyková pevnost základové půdy něko-
lik průměrů nad a pod patou piloty. Musí se uvažovat negativní účinek měkké zeminy pod
únosnou vrstvou, do které je pilota vetknutá. Je-li slabá základová půda v hloubce menší než
čtyřnásobek průměru pod patou piloty, má se uvažovat porušení propíchnutím. Musí se uvá-
žit možný nepříznivý účinek rozšíření paty piloty na únosnost pláště.
Pro beraněné otevřené trouby nebo piloty komůrkových průřezů s otvorem větším než 500 mm v
jakémkoliv směru má být únosnost paty menší z hodnot: smykový odpor mezi vniklou ze-
minou a rubem piloty, únosnost odvozená z průřezové plochy paty piloty.
5.5.5.2.1 Mezní únosnost v tlaku ze statických zatěžovacích zkoušek
Zkušební piloty musí být instalovány stejným způsobem jako piloty základu a do téže zá-
kladové půdy. Jejich průměr nesmí být menší než polovina průměru pilot systémových. Při
zmenšeném průměru zkušebních pilot se mají uvážit možné změny chování a má být možné
nezávisle odvodit únosnost paty a pláště z měření. (Opatrně použít pro otevřené beraněné pi-
loty s vlivem průměru na mobilizaci odporu zeminy vtlačené do piloty.)
Během (relativně krátkodobé) zatěžovací zkoušky piloty, která bude ve skutečnosti vystave-
na negativnímu plášťovému tření, se vyvine podél celé délky piloty kladné plášťové tření.
Ve srovnání se zkušební bude únosnost systémové piloty v mezním případě nižší o dvojná-
sobek smykové únosnosti vrstev působících negativní plášťové tření. (Jednonásobek kladné
tření eliminuje, dvojnásobek přitíží negativním třením.) Proto má být maximální zkušební
zatížení systémové piloty větší než návrhové vnější zatížení plus dvojnásobek výslednice
negativního plášťového tření.
Při odvození charakteristické únosnosti v tlaku Rc;k z hodnot Rc;m, změřených v jedné nebo
několika zatěžovacích zkouškách, se musí zohlednit proměnnost základové půdy a účinků
instalace piloty. Konstrukce, které nejsou schopny redistribuovat zatížení ze „slabých“ na
„silné“ piloty, musí splnit minimálně následující rovnici:
Rc;k  Min 

 R 
 c;m mean
;
 Rc;m 
min 

 ξ1 ξ2 
 
korelační součinitele 1 a 2, viz tab. 65 (Tab.A.9 [17]), závisejí na počtu zkoušených pilot a
použijí se na průměrnou (Rc;m)mean, respektive nejnižší (Rc;m )min hodnotu Rc;m.
Pro konstrukce, které mají dostatečnou tuhost a pevnost, aby přenesly zatížení ze „slabých“ na
„silné“ piloty, se mohou hodnoty 1 a 2 vydělit 1,1, avšak součinitel 1 nesmí být celkově menší
než 1,0.
Charakteristická únosnost základové půdy v tlaku Rc;k, se může odvodit z charakteristických
hodnot odporu na patě Rb;k a odporu na plášti Rs;k:
253
Rc;k = Rb;k + Rs;k

Tyto složky se mohou odvodit přímo z výsledků statických zatěžovacích zkoušek, nebo od-
hadnout na základě výsledků zkoušek základové půdy nebo dynamických zatěžovacích
zkoušek.
Návrhová únosnost:
Rc;d = Rc;k/t
nebo
Rc;d = Rb;k/b + Rs;k/s
5.5.5.2.2 Mezní únosnost v tlaku z výsledků zkoušek základové půdy
Metody určení únosnosti pilotového základu v tlaku z výsledků zkoušek základové půdy
(statické výpočty, korelační vztahy) musí vycházet ze zatěžovacích zkoušek pilot a ze srov-
natelné zkušenosti. Pro zajištění bezpečnosti návrhu může být zaveden modelový součinitel.
Návrhová únosnost piloty v tlaku je součtem únosnosti paty a pláště:
Rc;d = Rb;d + Rs;d,
Rb;d = Rb;k/b a Rs;d = Rs;k/s.
Charakteristické hodnoty Rb;k a Rs;k :
Rb;cal  Rs;cal Rc;cal 

 R  Rc;cal  

Rc;k  Rb;k  Rs;k   ξ

ξ
 c;cal mean
 Min 
 ξ3
;
ξ4
min 


 
korelační součinitele ξ3 a ξ4, viz tab. 66 (Tab.A.10 [17]), závisí na počtu zkušebních profi-
lů a použijí se na:
 průměrné hodnoty: (Rc;cal )mean = (Rb;cal + Rs;cal)mean = (Rb;cal)mean + (Rs;cal)mean,
 nejnižší hodnoty: (Rc;cal )min = (Rb;cal + Rs;cal)min,
nebo se mohou vypočítat alternativním postupem:
Rb;k = Ab qb;k a Rs;k =∑As;i qs;i;;k,
kde qb;k a qs;i;k jsou charakteristické hodnoty únosnosti paty a pláště z hodnot parametrů
základové půdy.
Jsou-li konstrukce dostatečně tuhé a pevné pro redistribuci zatížení ze „slabých“ na „silné“ pilo-
ty, mohou se součinitele  3 a 4 vydělit 1,1, ale součinitel  3 nesmí být nikdy menší než 1,0.
V návrhovém přístupu 3 se dílčí součinitele použijí na charakteristické hodnoty parametrů
základové půdy a získají se návrhové hodnoty parametrů základové půdy pro výpočet návr-
hové únosnosti piloty.
5.5.5.2.3 Mezní únosnost v tlaku z rázových dynamických zkoušek
Platnost výsledků rázové dynamické zkoušky jednotlivé piloty v tlaku (údery beranu) musí
být prokázána předešlými statickými zatěžovacími zkouškami stejného typu piloty, podobných
rozměrů a v podobných základových poměrech.
254
Při rázové dynamické zkoušce se má odpor piloty proti beranění měřit přímo na staveništi.
Dopadová energie beranu musí být dostatečně vysoká, aby umožnila stanovení únosnosti pi-
loty při odpovídající úrovni přetvoření.
Návrhová únosnost piloty v tlaku:
Rc;d = Rc;k/t ,
 R 
 c;m mean
Rc;k  Min  ;
 
Rc;m  min



 ξ5 ξ6 
 
korelační součinitele 5 a 6 závisejí na počtu zkoušených pilot a použijí se na průměrnou
(Rc;m)mean, respektive nejnižší (Rc;m )min hodnotu Rc;m.
5.5.5.2.4 Mezní únosnost v tlaku ze vzorce pro beranění piloty
Vzorec pro beranění piloty se smí použít pouze v základové půdě s ověřenou vrstevnatostí.
Jeho použitelnost musí být prokázána předešlými statickými zatěžovacími zkouškami stej-
ného typu piloty, podobných rozměrů a v podobných základových poměrech.
Zkouška beraněním se má konat nejméně ve vzdálenosti 5 průměrů pilot od oblasti piloto-
vání. Pro opřené piloty beraněné do hrubozrnných zemin se návrhová únosnost v tlaku Rc;d
stanoví stejným postupem jako z rázových dynamických zkoušek. Má být zaznamenán vnik
každé piloty pro konečnou sérii úderů.
5.5.5.2.5 Mezní únosnost v tlaku z analýzy vlnové rovnice
Analýza vlnové rovnice se smí použít pouze v základové půdě s ověřenou vrstevnatostí. Její
použitelnost musí být prokázána předešlými statickými zatěžovacími zkouškami stejného
typu piloty, podobných rozměrů a v podobných základových poměrech.
Návrhová únosnost v tlaku Rc;d z výsledků vlnové rovnice reprezentativního počtu pilot se
stanoví stejným postupem jako z rázových dynamických zkoušek. Korelační součinitele  je
třeba založit na místní zkušenosti.
5.5.5.2.6 Doberanění
Doberanění se obvykle provádí v prachovitých zeminách, pokud místní srovnatelná zkuše-
nost neukazuje, že to není nutné. V návrhu se musí určit počet pilot k doberanění. Dává-li
doberanění horší výsledky, musí být použity pro stanovení únosnosti v tlaku. Dává-li lepší,
mohou být použity. (Doberanění plovoucích pilot v jílovitých zeminách obvykle snižuje
únosnost v tlaku.)
5.5.5.3 Únosnost základové půdy v tahu
Návrh tažených pilot musí být v souladu s návrhovými pravidly pro piloty tlačené, jsou-li
relevantní.
Ft;d  Rt;d
Musí se uvažovat dva mechanismy porušení:
 vytažení pilot ze základové půdy;
255
 zdvih bloku základové půdy obsahujícího piloty (ověření v souladu s UPL).

Porušení tažené osamělé piloty nebo skupiny může nastat vytažením kuželu základové pů-
dy, zejména piloty s rozšířenou patou nebo patou v hornině.
Uvažuje-li se nadzdvižení bloku základové půdy obsahujícího piloty, může se započítat
smykový odpor Td podél stran bloku. Návrhový odpor bloku bude zpravidla rozhodující,
je-li vzdálenost pilot rovná nebo menší než druhá odmocnina součinu průměru a délky
vetknutí piloty do únosné vrstvy.
Účinek skupiny tažených pilot může snížit efektivní svislá napětí v zemině, a tím únosnost
plášťů jednotlivých pilot.
Musí se uvažovat nepříznivý vliv cyklického zatížení na únosnost v tahu. Při tom se má po-
užít srovnatelná zkušenost, založená na zatěžovacích zkouškách pilot.
5.5.5.3.1 Únosnost v tahu ze zatěžovacích zkoušek piloty
Návrhová únosnost v tahu:
Rt;d = Rt;k/s;t
(Doporučené hodnoty dílčích součinitelů pro stálé a přechodné situace uvádějí tabulky A.6,
A.7 a A.8 EN 1997-1 [17].)
Jsou-li piloty zatíženy tahem, má se zkoušce podrobit více než jedna pilota – v případě vel-
kého počtu tažených pilot nejméně 2 % pilot. Záznamy o instalaci zkušebních pilot musí být
zkontrolovány a jakákoliv odchylka od běžných podmínek výstavby musí být zohledněna v
interpretaci výsledků zatěžovací zkoušky.
Charakteristická hodnota únosnosti piloty v tahu:
Rt;k
 R 
 t;m mean
 Min 
;

Rt;m  
min 

 ξ1 ξ2 
 
korelační součinitele ξ1 a ξ2, viz tab. 65 (Tab. A.9 [17]), závisejí na počtu zkoušených pilot a
použijí se na průměrnou (Rt;m)mean a nejnižší (Rt;m )min hodnotu měřené únosnosti v tahu.
(Doporučené hodnoty korelačních součinitelů uvádí tabulka A.9 EN 1997-1 [17].)
5.5.5.3.2 Únosnost v tahu z výsledků zkoušek základové půdy
Metody určení únosnosti pilotového základu v tahu z výsledků zkoušek základové půdy
(statické výpočty, korelační vztahy) musí vycházet ze zatěžovacích zkoušek pilot a ze srov-
natelné zkušenosti. Pro zajištění bezpečnosti návrhu může být zaveden modelový součinitel.
Návrhová hodnota únosnosti piloty v tahu:
Rt;d = Rt;k / s;t ,
kde
Rt;k = Rs;k
(Doporučené hodnoty dílčího součinitele pro trvalé a přechodné situace jsou v tabulkách
A.6, A.7 a A.8 EN 1997-1 [17].)
256
Charakteristická hodnota únosnosti:

 R 
 s;cal mean
Rt;k  Min  ;
 
Rs;cal  min



 ξ3 ξ4 
 
korelační součinitele ξ3 a ξ4, viz tab. 66 (Tab. A.10 [17]), závisejí na počtu zkušebních profi-
lů a použijí se na průměrnou (Rs;cal )mean a nejnižší hodnotu (Rs;cal)min únosnosti pláště piloty z
výsledků zkoušek základové půdy v jednotlivých profilech, nebo
Rt;k   As;i  qs;i;k
i
kde qs;i;k jsou charakteristické hodnoty plášťového tření v různých vrstvách, získané z vlast-
ností základové půdy.
(Doporučené hodnoty korelačních součinitelů uvádí tabulka A.10 EN 1997-1 [17]. Pokud se
použije alternativní postup, hodnota dílčího součinitele s,t se nemusí opravovat modelovým
součinitelem větším než 1,0. Hodnotu modelového součinitele stanovuje v ČR projektant.)
V Návrhovém přístupu 3 se dílčí součinitele použijí na charakteristické hodnoty parametrů
základové půdy a získají se návrhové hodnoty parametrů základové půdy pro výpočet návr-
hové únosnosti piloty.
5.5.5.4 Svislé posuny pilotových základů

Musí se stanovit svislá přemístění za mezního stavu použitelnosti v podporované konstrukci.
Při výpočtu svislých přemístění pilotového základu se mají uvažovat nejistoty výpočetního
modelu a vlastností základové půdy a to, že výpočty poskytují většinou pouze přibližný od-
had přemístění pilotového základu. (Bezpečnostní požadavky pro návrh podle mezního stavu
únosnosti pro tlačené a tažené piloty ve středně ulehlých až ulehlých zeminách jsou obvykle
dostatečné, aby zabránily vzniku mezního stavu použitelnosti v podporované konstrukci.)
5.5.5.4.1 Tlačené pilotové základy
Musí se prověřit mezní stav použitelnosti v podporované konstrukci. Analýza musí zahrno-
vat sedání osamělých pilot i (případný) skupinový účinek a odhad nerovnoměrného sedání.
Nejsou-li k dispozici výsledky zatěžovacích zkoušek pro analýzu interakce pilotového zá-
kladu s vrchní konstrukcí, mají se použít bezpečné empirické vztahy zatížení-sedání osamě-
lých pilot.
5.5.5.4.2 Tažené pilotové základy
Platí stejné principy jako u tlačených pilot, navíc se má věnovat pozornost prodloužení pilo-
ty. V náročných případech se musí samostatně posoudit přemístění směrem vzhůru.
5.5.6 Příčně zatížené piloty

Návrh příčně zatížených pilot musí být v souladu s návrhovými pravidly pro piloty tlačené,
jsou-li relevantní. Zvláštní pravidla pro příčně zatížené piloty jsou uvedena dále.
257
Ftr;d  Rtr;d
Má se uvažovat jeden z následujících mechanismů porušení:
 „krátké piloty“ – pootočení nebo posunutí jako tuhé těleso;
 „dlouhé štíhlé piloty“ – porušení ohybem piloty, doprovázené místním zplastizováním a
přemístěním zeminy blízko hlavy piloty.
Při stanovení únosnosti příčně zatížených pilot se musí uvažovat skupinový efekt. Má se
uvažovat, že příčné zatížení skupiny pilot může vyvolat kombinaci tlaku, tahu a příčných sil
v osamělých pilotách.
5.5.6.1 Příčná únosnost ze zatěžovacích zkoušek piloty

Zatěžovací zkoušky příčně zatížené piloty se musí provést v souladu s obecnými požadavky,
které již byly dříve uvedeny v této kapitole, nemusí se však provádět do stadia porušení. Počet
zkušebních pilot a návrhová únosnost by měly odpovídat proměnlivosti základové půdy,
zejména do hloubky několika m pod hlavou piloty (terénem). Mají být zadokumentovány od-
chylky výroby zkušebních pilot od standardních postupů a mají být vzaty v úvahu při interpre-
taci výsledků, stejně jako vliv interakce ve skupině pilot a fixace hlavy.
5.5.6.2 Příčná únosnost z výsledků zkoušek základové půdy a parametrů pilot

Metoda řešení je v EN 1997-1 definována velmi neurčitě, prakticky je požadována pouze
fyzikální konzistentnost. (Lze tedy použít např. metody z ČSN 73 1004 [34].) Příčná únos-
nost dlouhé tenké piloty se může řešit za použití teorie nosníku ve Winklerově prostředí. Při
řešení se musí uvažovat stupeň volnosti hlavy piloty a také případný účinek pilotové skupi-
ny. Musí být též posouzena možnost konstrukčního porušení, tj. zlomení piloty.
5.5.6.3 Příčné přemístění

Při určení příčného přemístění pilotového základu se musí uvažovat:
 tuhost základové půdy a její proměnnost s úrovní přetvoření (nelineární pracovní diagram
zeminy);
 ohybová tuhost pilot;
 tuhost spojení pilot s konstrukcí;
 skupinový efekt;
 vliv cyklického zatížení.
(Tento soubor požadavků, pokud by byl vzat doslova, by prakticky připouštěl pouze neline-
ární 3D model MKP. Vzhledem k celkově malé váze, která je v EN 1997-1 přikládána mez-
nímu stavu použitelnosti, a srovnáme-li rozsah částí věnovaných příčně a např. svisle zatí-
ženým pilotám, lze předpokládat, že to autoři Eurokódu neměli na mysli. Lze tedy použít i li-
neárně pružné modely (piloty v pružném poloprostoru, Winklerově prostředí…), ale charak-
teristiky prostředí by měly respektovat úroveň změny napětí v základové půdě vyvolanou
pilotami nebo skupinový efekt).
258
5.5.7 Konstrukční návrh pilot

Vlastní konstrukce pilot musí být navržena odolná vůči:
 podmínkám užití: koroze, osová a příčná (cyklická) zatížení…;
 podmínkám instalace (ražením), např. nevhodné základové poměry, jako jsou balvany a
strmě ukloněné skalní podloží a ostatní faktory ovlivňující beranění, včetně kvality dis-
kontinuit základové půdy;
 podmínkám dopravy prefabrikovaných pilot.
Tenké piloty procházející vodou nebo vrstvami velmi slabé zeminy (s neodvodněnou smy-
kovou pevností cu ≤ 10 kPa) se musí posoudit na vybočení. Konstrukční návrh musí uvažo-
vat výrobní tolerance pilot.
5.5.8 Dozor nad prováděním

Podkladem pro pilotovací práce musí být plán pilot, který obsahuje:
 číslo piloty;
 typ piloty;
 umístění a sklon piloty, včetně tolerancí;
 průřez piloty (a údaje o vyztužení piloty betonované na místě);
 délku piloty;
 požadovanou únosnost piloty;
 úroveň paty piloty (vzhledem ke srovnávací rovině na staveništi nebo v blízkosti stave-
niště) nebo požadovaný penetrační odpor;
 sled instalace;
 známé překážky;
 jakékoliv další omezení pilotovacích aktivit.
Musí se předepsat, že instalace všech pilot se monitoruje a dokumentace se vyhotoví bez-
prostředně po instalaci.
Záznam o každé pilotě má zahrnovat:
 číslo piloty;
 instalační zařízení;
 průřez piloty a její délku;
 datum a čas instalace (včetně přestávek);
 betonovou směs, použitý objem betonu a metodu ukládání pro piloty betonované na
místě;
 objemovou tíhu, pH, viskozitu podle Marshe a obsah jemnozrnných částic bentonitového
výplachu (pokud se použije);
 pro piloty zhotovené průběžným spirálovým vrtákem (CFA) nebo ostatní injektované
piloty: objemy a tlak čerpadel injekční směsi nebo betonu, vnitřní a vnější průměry, sklon
spirály a penetraci na jednu otáčku;
259
 pro beraněné piloty: hodnoty měření odporu při beranění, jako je tíha a výška nebo
účinnost beranu, frekvence úderů a počet úderů nejméně v posledních 0,25 m vniku;
 účinnost přenosných vibrátorů (pokud se použijí);
 krouticí moment, který přenáší motor vrtné soupravy (pokud se použije);
 pro vrtané piloty: vrstvy zjištěné při vrtání a stav paty, pokud chování paty piloty je
kritické;
 překážky vyskytující se během pilotování;
 odchylky v umístění.
Záznamy se mají uchovávat nejméně pět let po dokončení stavby. Záznamy o skutečném
provedení mají být po skončení pilotování uloženy společně s dokumenty o výstavbě.
Pokud pozorování nebo kontrola záznamů odhalí pochybnosti o instalaci pilot, musí se po-
soudit, za jakých podmínek byly piloty instalovány a nutná nápravná opatření. Ta musí za-
hrnovat provedení statické zatěžovací zkoušky nebo zkoušky integrity, instalaci nové piloty
nebo doberanění v kombinaci se zkouškami základové půdy, obklopující příslušnou pilotu.
U pilot citlivých na proces instalace a pokud nemůže být instalace věrohodně monitorována,
musí se integrita prokázat zkouškami.
Dynamické zkoušky integrity s nízkým přetvořením se mohou použít pro celkové zhodno-
cení pilot, které mohou mít vážné poruchy, nebo které mohou způsobit vážnou ztrátu
únosnosti zeminy během výstavby. Protože poruchy, jako je nedostatečná kvalita betonu a
tloušťka krytí, které mohou ovlivnit dlouhodobé chování piloty, často nemohou být zjištěny
dynamickými zkouškami, mohou být použity další zkoušky, jako jsou zkoušky ultrazvukem,
vibrační nebo převrtání jádrovým vrtem.
5.5.9 Dílčí součinitele pro pilotové základy

V následující tab.68, zpracované podle tabulek A.3 a A.4 z přílohy A EN 1997-1, jsou uve-
deny hodnoty dílčích součinitelů všech tří návrhových přístupů pro ověření mezních stavů
(STR) a (GEO) pilotových základů.
tg φ’!), spodní řádek pro totální soudržnost nebo pevnost v tlaku (úhel vnitřního tře-
ní je uvažován nulový); hodnoty v závorce pro NP1, K2 se použijí pro výpočet nepříz-
nivě zatížených pilot vystavených negativnímu plášťovému tření nebo příčnému zatí-
žení.
R – součinitele se použijí z tab. 69 až 71 podle použité technologie.
260
Tab. 68 Dílčí součinitele pro pilotové základy

NP1 NP1 NP2 NP3
A1+M1+R1 A2+M1(2)+R4 A1+M1+R2 (A1 v A2)+M2+R3

A γG 1,35/1,0 1,0/1,0 1,35/1,0 (1,35 v 1,0)/1,0
A γQ 1,5/0,0 1,3/0,0 1,5/0,0 (1,5 v 1,3)/0,0
M γφ´ γc´ 1,0 1,0 (1,25) 1,0 1,25
M γcu γqu 1,0 1,0 (1,4) 1,0 1,4
R γR R1 – tab. R4 – tab. R2 – tab. R3 – tab.
Tab. 69 Dílčí součinitele únosnosti pro vháněné piloty [Tab.A.6 [17]]

Odpor Značka Soubor
R1 R2 R3 R4
Pata b 1,0 1,1 1,0 1,3
Plášť (tlak) s 1,0 1,1 1,0 1,3
Celkový/kombinovaný (tlak) t 1,0 1,1 1,0 1,3
Plášť (tah) s;t 1,25 1,15 1,1 1,6
Tab. 70 Dílčí součinitele únosnosti pro vrtané piloty [Tab.A.7 [17]]

R1 R2 R3 R4
Pata b 1,25 1,1 1,0 1,6
Plášť (tlak) s 1,0 1,1 1,0 1,3
Plášť (tah) s;t 1,25 1,15 1,1 1,6
Tab. 71 Dílčí součinitele únosnosti pro piloty CFA [Tab.A.8 [17]]

R1 R2 R3 R4
Pata b 1,1 1,1 1,0 1,45
Plášť (tlak) s 1,0 1,1 1,0 1,3
Plášť (tah) s;t 1,25 1,15 1,1 1,6
261
5.5.10 Poznámky k výpočtu pilot s příkladem

5.5.10.1 Mezní únosnost v tlaku ze statických zatěžovacích zkoušek
Postup stanovení mezní únosnosti pilot ze statických zatěžovacích zkoušek lze rozdělit do
dvou fází:
Nejprve se z hodnot změřených Rc;m odvodí únosnost charakteristická Rc;k:
Rc;k
 R  
 c;m mean
 Min  ;

Rc;m  min



 ξ1 ξ2 
 
korelační součinitele 1 a 2, viz tab. 65, závisejí na počtu zkoušených pilot a na tom, zda se
použijí na průměrnou (Rc;m)mean, nebo nejnižší (Rc;m )min hodnotu změřené únosnosti. Pro tuhé kon-
strukce se schopností redistribuovat zatížení mezi pilotami a odlehčit „slabým“ se mohou hodnoty
1 a 2 dělit 1,1, ale součinitel 1 (na průměr) nesmí být celkově menší než 1,0. Jako výsledná cha-
rakteristická hodnota se bere minimum z obou a tento postup je pro všechny piloty stejný.
Poté se z charakteristické odvodí návrhová únosnost piloty v tlaku:
Rc;d = Rc;k/t
nebo
Rc;d = Rb;k/b + Rs;k/s
Hodnoty dílčích součinitelů  závisejí na technologii piloty (ražená, vrtaná, CFA – viz tab. 69-
71), na tom, zda se použijí na celkovou únosnost piloty nebo odděleně na patu a plášť (to
závisí na instrumentaci zkušební piloty, ale EN 1997-1 připouští i odhad rozdělení únosnosti
piloty mezi patu a plášť na základě zkoušek základové půdy).
Nyní ke konkrétnímu příkladu: na obr. 88 jsou znázorněny výsledky statických zatěžovacích
zkoušek v tlaku, tj. dvě zatěžovací křivky velkoprůměrové vrtané piloty průměru 1,2 m, dél-
ky 12,0 m ve vrstevnaté základové půdě. (Ve skutečnosti to však jsou obálky zatěžovacích
křivek, které budou pro názornost interpretace výsledků vhodnější. Skutečné zatěžovací
křivky zkušebních pilot jsou, vzhledem k požadovanému stupňovitému zatěžování s vlože-
nými odlehčeními k nule, podstatně složitější.)
Nejprve musíme určit hodnotu změřené mezní únosnosti piloty v prostém tlaku. To není podle
EN 1997-1 tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na rozdíl od ČSN 73 1002
[33], kde byly rozlišovány experimentální únosnosti: směrná (s = 25 mm); na mezi úměrnos-
ti (průsečík tečen z počátku a konce zatěžovací křivky); na mezi přetvoření (s = 10 % prů-
měru piloty) a na mezi zaboření, a každá se poté redukovala jiným součinitelem na hodnotu
výpočtovou (návrhovou), EN 1997-1 uvádí, že nelze-li z plynulé zkušební zatěžovací křivky
definovat mezní stav únosnosti, má se uvažovat při sednutí 10 % průměru paty piloty (tj.
mez zaboření nebo mez přetvoření?). Na druhé straně EN 1997-1 uvádí, že musí být respek-
tována omezená schopnost podporované konstrukce vzdorovat hodnotám sednutí základu.
Jinak řečeno, je-li mezní sednutí přípustné pro vrchní stavbu např. 60 mm (železobetonová
staticky neurčitá) nelze za mezní únosnost považovat hodnotu změřenou při 120 mm. Přitom
míra redukce únosnosti podle EN 1997-1 na relativní velikosti sednutí nezávisí. Proto bude
proveden srovnávací výpočet i podle ČSN 73 1002, což je v souladu s častými odvoláními
EN 1997-1 na srovnatelnou zkušenost.
262
Zatížení [kN]
0 1000 2000 3000 4000 5000
0
10
20
30
40
Sednutí [mm]
50
60
70
80 Křivka č. 1
90 Křivka č. 2
100
110 Polygon 1
120 Polygon 2
Obr. 88 Zatěžovací křivky pilot

K zatěžovacím křivkám jsou v obr. 88 přidány tečnové polygony, které svými lomy určují
únosnost na mezi úměrnosti (Upr podle ČSN 73 1002). Ta (nebo velmi blízká hodnota) je za
únosnost pilot nejčastěji považována i v zahraniční literatuře. Pro křivku 1 (méně únosnou):
únosnost na mezi zaboření Upr = 3550 kN a odpovídá jí sednutí cca 35 mm, únosnost při 60 mm
(maximum vrchní stavby) U60 = 3870 kN a únosnost na mezi přetvoření Udef = 4380 kN při
120 mm sednutí. Analogicky pro křivku 2: Upr = 4000 kN (33 mm), U60 = 4500 kN, Udef = 5250 kN.
Nejprve odvodíme charakteristické hodnoty únosnosti z rovnice:
Rc;k
 R
 c;m mean
 Min  ;

Rc;m   min



 ξ1 ξ2 
 
V následující tab. 72 jsou hodnoty korelačních součinitelů ξ pro odvození charakteristických
hodnot únosnosti piloty z výsledků n zatěžovacích zkoušek.
Tab. 72 Korelační součinitele  pro odvození charakteristických hodnot únosnosti pilot ze
statických zatěžovacích zkoušek pilot (n – počet zkoušených pilot, první řádek
[Tab. A.9 [17]]
 pro n = 1 2 3 4 5
1 1,40 1,30 1,20 1,10 1,00
2 1,40 1,20 1,05 1,00 1,00
Pro dvě zatěžovací křivky budeme dělit průměrnou hodnotu změřené únosnosti součinitelem
1,30 a minimální hodnotu součinitelem 1,20 (neuvažujeme tuhou vrchní stavbu schopnou
263
redistribuovat zatížení mezi pilotami, jinak lze dílčí součinitele snížit: 1,30/1,1 = 1,18 ≥ 1,00
a 1,20/1,1 = 1,09).
Rc;k = min {[(3550 + 4000)/2]/1,30 = 2904; 3550/1,20 = 2958} = 2904 kN (z Upr)
Rc;k = min {[(3870 + 4500)/2]/1,30 = 3219; 3870/1,20 = 3225} = 3219 kN (z U60)
Rc;k = min {[(4380 + 5250)/2]/1,30 = 3704; 4380/1,20 = 3650} = 3650 kN (z Udef)
Z výše uvedených výpočtů a obr. 88 je patrné, že charakteristická únosnost odvozená z
únosnosti na mezi přetvoření (Udef => Rc;k = 3650 kN) je prakticky rovná změřené únosnosti
na mezi úměrnosti (Upr): 3550 – 4000 kN. Je tedy zřejmé, že experimentální mezní únosnost
musí respektovat hodnoty sedání, při kterých může být pilota reálně využívána. V našem
případě dále použijeme hodnoty odvozené z měřené únosnosti na mezi úměrnosti (Upr) při
sednutí 33 – 35 mm, tj. z prvního řádku: Rc;k = 2904 kN.
Nyní odvodíme hodnoty návrhové únosnosti:
Rc;d = Rc;k/t
Použijeme dílčí součinitele pro celkovou únosnost vrtané piloty (v případě rozdělení na
únosnost paty a pláště je postup obdobný: Rc;d = Rb;k/b + Rs;k/s). Hodnoty dílčích součinite-
lů únosnosti pro vrtané piloty jsou v tab. 73 (proti tabulce A.7 z EN 1997-1 byla přeskupena
tak, aby součinitele odpovídaly řazení návrhových přístupů zleva, tj. R1, R4, R2, R3!).
Tab. 73 Dílčí součinitele únosnosti pro vrtané piloty
R1 R4 R2 R3
Pata b 1,25 1,6 1,1 1,0
Plášť (tlak) s 1,0 1,3 1,1 1,0
Celková/kombinovaná (tlak) t 1,15 1,5 1,1 1,0
Plášť v tahu s;t 1,25 1,6 1,15 1,1
Tab. 74 Dílčí součinitele pro pilotové základy

NP1 NP1 NP2 NP3
A1+M1+R1 A2+M1(2)+R4 A1+M1+R2 (A1 v A2)+M2+R3

A γG 1,35 1,0 1,35 1,35
A γQ 1,5 1,3 1,5 1,5
M γφ´ γc´ 1,0 1,0 1,0 1,25
M γcu γqu 1,0 1,0 1,0 1,4
R γR 1,15 1,5 1,1 1,0
V našem případě použijeme součinitel t. Vzhledem k tomu, že jeho rozdílné hodnoty budou
aplikovány na společnou charakteristickou únosnost, je na první pohled zřejmé, že obdržíme
264
různé hodnoty návrhové únosnosti. Význam návrhové únosnosti však nelze chápat odděleně
od návrhového zatížení… Proto následuje souborná tab. 74, ve které jsou uvedeny všechny re-
levantní součinitele pro jednotlivé návrhové přístupy k řešení pilot. (Od tab. 68 se liší uvede-
ním pouze součinitelů pro nepříznivá zatížení, a konkrétními hodnotami γR pro celkovou únos-
nost vrtaných pilot.) Z tabulky vyplývá, že na rozdíl od ostatních geotechnických konstrukcí, u
pilot se v NP1-Kombinace 2 běžně neredukují materiálové charakteristiky (pouze při nepřízni-
vém zatížení). Redukce se tedy provádí prakticky pouze v návrhovém přístupu NP 3. To ho
činí velmi nevýhodným v případě odvozování únosnosti ze zatěžovací zkoušky, neboť by bylo
nutné odvodit charakteristické hodnoty parametrů základové půdy z charakteristické únosnosti
a ty poté redukovat. Snad pouze s výjimkou soudržné zeminy za neodvodněných podmínek a
možná homogenní nesoudržné zeminy je to prakticky těžko proveditelné (zpětná analýza) a ve
vrstevnaté základové půdě má téměř nekonečně mnoho řešení. Proto zde NP 3 nebude řešen.
V našem případě provedeme výpočet následovně: Nejprve vypočteme návrhovou únosnost
Rc;d = Rc;k/γt. Budeme předpokládat, že její hodnota je v mezním stavu únosnosti právě rov-
na návrhové hodnotě zatížení: Fc;d = Rc;d a pomocí rovnice: Fd = γF.Frep => Frep = Fd/γF vy-
počteme mezní reprezentativní hodnotu zatížení Frep. Teprve tyto hodnoty nám umožní po-
rovnat výsledky jednotlivých návrhových přístupů. K tomu je ještě nutno učinit předpoklad
o podílu stálé a proměnné složky zatížení: stálá 70 %, proměnná 30 %.
Rc;d = Rc;k/γt Frep = Fd/γF ≤ Rc;d/(0,7 · γG + 0,3 · γQ)
Návrhový přístup 1, Kombinace 1:
Rc;d = 2904/1,15 = 2525 kN; Frep ≤ 2525/(0,7 · 1,35 + 0,3 · 1,50) = 1810 kN.
Návrhový přístup 1, Kombinace 2:
Rc;d = 2904/1,50 = 1936 kN; Frep ≤ 1936/(0,7 · 1,00 + 0,3 · 1,30) = 1780 kN.
V návrhovém přístupu 1 celkově rozhoduje nižší hodnota, tj. 1780 kN.
Návrhový přístup 2:
Rc;d = 2904/1,10 = 2640 kN; Frep ≤ 2640/(0,7 · 1,35 + 0,3 · 1,50) = 1890 kN.
Z uvedených výpočtů je patrné, že přes nízkou hodnotu návrhové únosnosti v NP1, Kombina-
ce 2, jsou všechny reprezentativní hodnoty zatížení prakticky stejné!
Pro srovnání je ještě uveden kontrolní výpočet podle ČSN 73 1002: Redukce změřené únos-
nosti na mezi úměrnosti Upr na hodnotu únosnosti výpočtové (návrhové) se provádí jed-
nostupňově součinitelem 1,25 až 1,3. Zvětšující součinitele zatížení: dlouhodobé 1,1 a krát-
kodobé 1,4:
Rc;d = [(3550 + 4000)/2]/1,30 = 2904 kN; Frep ≤ 2904/(0,7 · 1,1 + 0,3 · 1,40) = 2440
kN.
Hodnota (provozní, reprezentativní) zatížitelnosti piloty ze zatěžovací zkoušky je podle
ČSN 73 1002 nejvyšší: 2440 kN proti 1780 až 1890 kN.
Výsledky podle EN 1997-1 by se zlepšily o 10 % při uvažování tuhé konstrukce nad pilota-
mi, která by mohla redistribuovat zatížení ze slabých pilot. To by připadalo v úvahu u větši-
ny základů mostů. Na druhé straně je nutné zvážit i účinek skupiny pilot, který by v případě
převážně vrtaných a obvykle v malé osové vzdálenosti rozmístěných pilot pod základy mos-
265
tů únosnost snižoval, zpravidla více, než činí onen desetiprocentní nárůst. Problematiku
skupinového účinku EN 1997-1 podrobně neřeší, ale metody jsou poměrně známé: od jed-
noduchých grafů přes výpočet skupiny jako obalujícího hranolu nebo „makropiloty“ až po
řešení interakce skupiny pilot s pružným poloprostorem analyticky nebo pomocí MKP.
Skupinový účinek (redukující především únosnost pláště) je nejvýznamnější u pilot plovou-
cích. Ale i pilota opřená o skálu, kde je skupinový účinek nejmenší až zanedbatelný, může v
důsledku nedokonalého očištění paty vrtu sedat při zatěžovací zkoušce dostatečně na to, aby
se projevila únosnost pláště v kvalitnějších zeminách, která bude ve skutečném skupinovém
základu redukována. Zatímco při výpočtu únosnosti piloty z vlastností základové půdy bude
únosnost pláště piloty opřené o skálu pravděpodobně zanedbána, v chování osamělé zku-
šební piloty se může projevit. Z tohoto hlediska může být vyhodnocení únosnosti skupinové
piloty ze zatěžovací zkoušky osamělé piloty poměrně riskantní.
5.5.10.2 Mezní únosnost v tlaku ze zkoušek základové půdy

Stanovení únosnosti pilot výpočtem z parametrů základové půdy nebo korelací z výsledků
polních zkoušek (penetrace, presiometr…) lze provést podobně jako ze zatěžovacích zkou-
šek pilot. Nejprve se v profilech všech průzkumných sond vypočtou (korelacemi stanoví)
„normové“ únosnosti pilot. Ty se pomocí korelačních součinitelů z tab. 75 převedou na
hodnoty charakteristické. Podobně jako u statických zkoušek se vybere menší z dvojice
hodnot určených z průměru únosností všech sond nebo minimální vypočtené únosnosti. Po-
stup je tedy podobný, ale hodnoty korelačních součinitelů v tab. 75 a tab. 72 se liší. Při užití
Návrhového přístupu 3 se charakteristické hodnoty parametrů základové půdy určí jako
„obezřetný odhad“ nebo ze statistického rozboru vlastností základové půdy. Není tedy vý-
slovně požadováno, aby volba charakteristických hodnot parametrů zeminy v NP3 odpoví-
dala míře redukce únosnosti z tab. 75 pro ostatní Návrhové přístupy. Součinitele v tab. 75
však mohou být jistým vodítkem, do jaké míry by měly charakteristické hodnoty parametrů
snížit únosnost piloty.
Tab. 75 Korelační součinitele  pro odvození charakteristických hodnot únosnosti pilot z
výsledků zkoušek základové půdy (n – počet zkoušených profilů, první řádek
[Tab.A.10 [17]]
 pro n = 1 2 3 4 5 7 10
3 1,40 1,35 1,33 1,31 1,29 1,27 1,25
4 1,40 1,27 1,23 1,20 1,15 1,12 1,08
Poté následuje redukce charakteristické únosnosti na návrhovou dílčími součiniteli skupin

M a R z tab. 68 – 71.
Výpočet únosnosti pilot z parametrů zeminy je možný prakticky libovolnou, ale spolehlivou
a ověřenou metodou: od analytických (např. ČSN 73 1004 [24], včetně „mezní zatěžovací
křivky“ pro výpočet sedání, „Komentář k ČSN 73 1002“…) a počítačových programů na
nich založených až po MKP, kterou lze vypočítat zatěžovací křivky podobné obr. 88. Zde
dává EN 1997-1 autorovi návrhu značnou volnost, ale současně i odpovědnost. Obdobně jako
v případě zatěžovacích zkoušek musí být zohledněn případný účinek skupiny pilot. Většina
běžně dostupných výpočetních metod přitom řeší pouze osamělou pilotu!
266
5.6 Opěrné konstrukce

Na začátku kapitoly (9) jsou v EN 1997-1 obecně charakterizovány opěrné konstrukce, pro
které musí být použita její ustanovení. Jsou to konstrukce, o které se opírá základová půda
obsahující zeminu, horninu, sypaninu nebo vodu. Zahrnují všechny typy stěn a podpěrných
systémů, ve kterých jsou konstrukční prvky zatíženy silami z opřeného materiálu. (Tato ka-
pitola neplatí pro tlak zrnitého materiálu v silech, ten se musí počítat podle EN 1991-4).
Dále jsou definovány tři hlavní typy opěrných konstrukcí:
 gravitační zdi: z kamene, prostého nebo vyztuženého betonu; mají základ s nebo bez pa-
ty, výstupku nebo s opěrnými pilíři; tíha zdi (včetně stabilizující masy zeminy, horniny ne-
bo sypaniny), hraje rozhodující roli v podpoře zadržovaného materiálu;
 vetknuté stěny: relativně tenké stěny z oceli, vyztuženého betonu nebo dřeva, podporované
kotvami, rozpěrami, anebo pasivním zemním tlakem; ohybová únosnost hraje důležitou roli
při podpoře zadržovaného materiálu, tíha stěny není významná;
 složené opěrné konstrukce: z prvků výše uvedených dvou typů, např. dvojité štětové stěny
jímek, zemní konstrukce vyztužené táhly, geotextiliemi nebo injektováním a konstrukce
s několika řadami zemních kotev nebo zemních hřebíků.
Následuje velké množství (někdy až příliš) stručně formulovaných zásad a aplikačních pra-
videl, které musí být při návrhu opěrných konstrukcí splněny, ale bez konkrétních návodů
k řešení.
5.6.1 Mezní stavy

Musí se uvažovat nejméně následující mezní stavy a musí být sestaven jejich seznam:
 ztráta celkové stability;
 porušení konstrukčního prvku (stěny, kotvy, rozpěry, podélníku) nebo porušení spojení
mezi prvky;
 kombinované porušení základové půdy a konstrukčního prvku;
 porušení vztlakem a vnitřní erozí;
 nepřijatelný pohyb opěrné konstrukce, který může vyvolat kolaps nebo omezit užívání
konstrukcí a inženýrských sítí v okolí nebo bezprostředně na ní;
 nepřijatelná změna v režimu podzemní vody;
 nepřijatelné prosakování vody nebo transport zemních částic stěnou nebo pod stěnou.
Pro gravitační zdi a složené opěrné konstrukce se navíc musí uvažovat porušení únosnosti
zeminy pod základem, usmyknutí v základové spáře a překlopení, tj. jako u plošných zákla-
dů. Pro vetknuté stěny navíc porušení pootočením nebo posunutím stěny nebo jejích částí a
nedostatkem svislé rovnováhy, tj. nesplnění výminek rovnováhy: momentové, součtové
svislé nebo vodorovné. Musí se uvažovat i relevantní kombinace shora uvedených mezních
stavů.
267
5.6.2 Zatížení
Kromě všeobecného seznamu zatížení z kap. 2 EN 1997-1 se má uvažovat:
 tíha zásypového materiálu: návrhové hodnoty objemové tíhy zásypového materiálu mu-
sí vycházet ze znalostí dostupného materiálu; zpráva o geotechnickém návrhu musí speci-
fikovat kontroly během stavebního procesu, aby se ověřilo, že skutečné hodnoty nejsou
horší než v návrhu;
 zatížení povrchu: např. blízké budovy, zaparkovaná nebo pohybující se vozidla nebo je-
řáby, uskladněný materiál, zboží a kontejnery; zvýšená pozornost se má věnovat opako-
vanému zatížení povrchu, které může způsobit vyšší tlaky než při prvním nebo statickém
zatížení;
 tíha vody: návrhové hodnoty musí vyjádřit rozdíly mezi vodou čerstvou, slanou nebo
kontaminovanou ve vyšší koncentraci;
 síly vln a ledu: návrhové hodnoty se musí pro klimatické a hydraulické podmínky stave-
niště vybrat na základě místně platných údajů; návrhové hodnoty tlaku ledové kry musí
zohlednit počáteční teplotu ledu před jeho ohřátím, rychlost růstu teploty, tloušťku ledové
kry;
 průsakové síly: způsobené rozdílnou hladinou podzemní vody za a před opěrnou kon-
strukcí mohou změnit zemní tlak za zdí a snížit zemní tlak před zdí;
 kolizní síly (vln, ker, dopravy…): návrhové hodnoty mají zohlednit energii absorbovanou
narážející hmotou a opěrným systémem (zábradlí, svodidla…) i vzrůstající tuhost, způso-
benou opřenou základovou půdou; má se posoudit riziko ztekucení zeminy v důsledku
bočního rázu na vetknuté stěny; zatížení rázem ledových ker musí zohlednit pevnost v
tlaku a tloušťku ledu (pevnost v tlaku ovlivňuje homogenita a slanost ledu);
 vlivy teploty: musí se uvažovat dočasné a prostorové vlivy abnormálních teplotních
změn, zejména při určování zatížení rozpěr a vzpěr; vytváření čoček ledu v základové
půdě za opěrnými konstrukcemi se brání vhodným zásypovým materiálem, drenáží nebo
izolací.
5.6.3 Geometrické údaje

5.6.3.1 Zatížení povrchu základové půdy
Návrhové hodnoty geometrie zadržovaného materiálu musí vzít v úvahu proměnnost stáva-
jícího terénu a také nepříznivý výkop nebo možnou vodní erozi před opěrnou konstrukcí.
Závisí-li stabilita opěrné konstrukce na odporu základové půdy před ní, má se snížit návrho-
vá úroveň povrchu pod nominální o hodnotu a, která se má vybrat s ohledem na stupeň
kontroly. Je-li normální, u nerozepřené stěny se má a rovnat 10 % výšky stěny nad úrovní
výkopu, u rozepřené stěny se má rovnat 10 % vzdálenosti mezi nejnižší podporou a úrovní
výkopu, v obou případech však maximálně 0,5 m. Pokud je kontrola spolehlivá po celou do-
bu výstavby, mohou se použít menší hodnoty a, včetně 0 m. Větší hodnoty a se mají po-
užít, je-li úroveň povrchu zvláště nejistá.
268
5.6.3.1 Hladiny vody

Charakteristické a návrhové hodnoty úrovně volné vody a mělké podzemní vody se musí ur-
čit na základě hydraulických a hydrogeologických podmínek staveniště. V úvahu se musí
vzít vliv proměnlivé propustnosti na režim podzemní vody a možnost nepříznivých tlaků
zavěšené nebo artéské vody.
5.6.4 Návrhové situace

Musí se uvažovat následující případy:
 prostorová proměnnost vlastností zeminy, hladin vody a pórových tlaků;
 změny vlastností zeminy, hladin vody a pórových tlaků v čase;
 proměnnost zatížení a způsob, jakým jsou kombinována;
 výkop, vyplavování nebo eroze před opěrnou konstrukcí;
 vliv zhutnění zásypu za opěrnou konstrukcí;
 vliv budoucích konstrukcí a zatížení povrchu zadržovaného materiálu;
 pohyby základové půdy v důsledku např. poklesu nebo mrazu.
Led a vlny nemusí na nábřežní stavby působit zároveň v tomtéž bodě.
5.6.5 Návrhová a konstrukční doporučení

Pro mezní stavy únosnosti a použitelnosti se užijí postupy z kap.2 EN 1997-1.
Při předpokládaném rozdělení tlaku a zatížení stěny se musí prokázat dosažení svislé rovno-
váhy. Při tom se má uvažovat možné snížení třecích parametrů stěny.
Opěrné stěny se mají navrhovat tak, aby byly viditelné známky přiblížení k meznímu stavu
únosnosti. Návrh má zabránit poruše křehkým lomem.
Má se uvažovat mezní stav značného přemístění opěrné konstrukce, který může způsobit po-
ruchu sousedních konstrukcí nebo inženýrských sítí.
Návrhové metody a hodnoty dílčích součinitelů doporučené EN 1997-1 jsou obvykle dosta-
tečné, aby zabránily vzniku mezních stavů použitelnosti v okolních konstrukcích, je-li zemi-
na nejméně středně ulehlá nebo tuhá a byly použity adekvátní metody výstavby. Zvláštní
pozornost se má věnovat vysoce překonsolidovaným jílům, ve kterých vysoká vodorovná
napětí v klidu mohou vyvolat značné pohyby v širokém okolí výkopů.
Složitost interakce základové půdy a opěrné konstrukce může někdy působit obtíže při detail-
ním návrhu opěrné konstrukce před vlastní realizací. V tom případě se má zvážit použití ob-
servační metody.
Návrh opěrných konstrukcí musí vzít v úvahu následující jevy, jsou-li relevantní:
 vlivy výstavby stěny, včetně dočasné podpory bočních stěn výkopů, změny napětí „in si-
tu“ a pohybů základové půdy způsobených výkopem pro zeď a výstavbu zdi, porušení
základové půdy beraněním nebo vrtáním, budování přístupových komunikací na stavbu;
 požadovaný stupeň nepropustnosti hotové zdi;
269
 možnost dosažení vrstvy s nízkou propustností a přerušení proudění podzemní vody;

 proveditelnost zemních kotev v přilehlé základové půdě;
 možnost výkopu mezi rozpěrami;
 schopnost stěny přenášet svislá zatížení;
 poddajnost konstrukčních prvků;
 přístup pro údržbu opěrné konstrukce a drenážního systému;
 vzhled a trvanlivost zdi a kotev;
 dostatečně tuhý průřez štětovnic, aby se zabránilo roztržení zámků beraněním do navrho-
vané hloubky;
 stabilitu vrtů nebo výkopů pro podzemní stěny, dokud nejsou zabetonovány;
 vlastnosti dostupných materiálů a způsoby jejich hutnění v blízkosti opěrné konstrukce.
5.6.6 Drenážní systémy

Závisí-li bezpečnost a použitelnost navržené konstrukce na fungování drenážního systému,
musí se zvážit důsledky jeho porušení pro bezpečnost i náklady na opravy. Musí se buď
specifikovat program údržby a návrh musí umožnit přístup za tímto účelem, nebo se musí
prokázat srovnatelnou zkušeností a odhadem množství protékající vody, že drenážní systém
bude funkční bez údržby; možná je i kombinace obou přístupů. V úvahu se má brát množ-
ství, tlaky a případný chemický obsah odváděné vody.
5.6.7 Určení zemních tlaků

Pojem „zemní tlak“ zahrnuje též celkový tlak měkkých a zvětralých hornin a tlak podzemní
vody.
Určení zemních tlaků musí vzít v úvahu způsob a velikost pohybu a přetvoření v uvažova-
ném mezním stavu.
Výpočty velikostí zemních tlaků a směrů výslednic musí uvažovat:
 zatížení a sklon povrchu základové půdy;
 odklon stěny od svislice;
 vodní hladiny a průsakové síly v základové půdě;
 velikost a směr pohybu stěny vzhledem k zemině za stěnou;
 momentovou, vodorovnou i svislou rovnováhu celé opěrné konstrukce;
 smykovou pevnost a objemovou tíhu základové půdy;
 tuhost stěny a podpůrného systému;
 drsnost stěny.
Velikost mobilizovaného tření a adheze stěny je funkce:
 smykových parametrů základové půdy;
 redukce tření na styku stěna-základová půda;
 směru a velikosti pohybu stěny vůči základové půdě;
 schopnosti stěny přenášet svislé síly z tření a adheze.
270
Velikost smykového napětí na styku stěna-základová půda se má omezit parametrem δ. Pro

betonové stěny nebo ocelové štětové stěny podporující písek nebo štěrk se může předpoklá-
dat návrhová hodnota parametru d = k · cv;d. Pro betonové prefabrikáty nebo ocelové ště-
tovnice nemá δ přesáhnout 2/3, při betonáži do zeminy se může podle EN 1997-1 předpo-
kládat δ = 1,0. (To je však příliš vysoká hodnota, kterou nedoporučujeme použít. Závisí totiž
na napjatosti základové půdy a i v rostlé zemině je  =  pouze na smykových rovinách, vzá-
jemně odkloněných o 90° ± φ. V ostatních směrech klesá, a to až k nule na hlavních rovinách.)
Pro ocelové štětovnice v jílu za neodvodněných podmínek bezprostředně po beranění se nemá
uvažovat smykové napětí na povrchu, časem však může vzrůstat.
Hodnoty zemních tlaků v mezním stavu únosnosti a použitelnosti se zásadně liší, určují se
odlišnými výpočty. Proto zemní tlak užitý jako zatížení nemůže mít jednu (společnou) cha-
rakteristickou hodnotu.
Výpočty tlaků horninového masívu musí uvažovat vliv diskontinuit, zejména jejich orientaci,
vzdálenost, rozevření, hrubost a mechanické charakteristiky výplně.
Musí se uvažovat bobtnání základové půdy.
5.6.7.1 Hodnoty zemního tlaku v klidu

Nenastane-li žádný relativní pohyb stěny a základové půdy, musí se uvažovat zemní tlak v
klidu. Při tom se musí zohlednit historie napjatosti základové půdy (normálně konsolidovaná
nebo překonsolidovaná zemina).
V normálně konsolidované zemině se tlak v klidu za opěrnou konstrukcí předpokládá při
pohybu konstrukce menším než 5 · 10-4 · h.
Při vodorovném povrchu základové půdy je součinitel tlaku v klidu:
 
K 0  1  sin φ,  OCR
Nemá se používat pro velmi vysoké hodnoty stupně překonsolidace OCR. To lze definovat i
tak, že K0 by neměl překročit horní mezní hodnotu „pasivního“ tlaku v klidu“: 1 + sin ' až
1/(1 – sin ').
Stoupá-li povrch základové půdy od zdi ve sklonu   ', je součinitel vodorovné složky
efektivního tlaku v klidu:
K 0;β  K 0  1  sin β 
Směr výslednice se předpokládá rovnoběžný s povrchem základové půdy.
5.6.7.2 Mezní hodnoty zemních tlaků

Mezní hodnoty zemních tlaků se musí určit s ohledem na relativní pohyb zeminy a stěny v
okamžiku porušení a odpovídající tvar smykové plochy. Hodnoty pasivního zemního tlaku
předpokládající rovinné smykové plochy vedou při vysokých hodnotách úhlu vnitřního tření
a parametru  k nebezpečným výsledkům (lze použít pro  ≤ 1/3).
Některé doporučené postupy stanovení mezních hodnot zemních tlaků výpočtem nebo z gra-
fů jsou uvedeny v příloze C EN 1997-1, lze však použít i postupy z ČSN 73 0037 [25] a jiné
ověřené.
271
Omezují-li rozpěry, kotvy nebo podobné prvky pohyb opěrné konstrukce, nemusí být mezní
hodnoty aktivního a pasivního tlaku a jejich (standardní) průběh podél konstrukce nejne-
příznivější. (Opět lze využít např. ČSN 73 0037: zvýšený aktivní tlak za opěrnou konstrukcí,
redistribuce zemního tlaku …) Zde je nutno upozornit, že aktivní a pasivní zemní tlaky pů-
sobí prakticky až při ustáleném pohybu klínů zeminy, a proto jsou bez úpravy hodnot pro
bezpečný návrh běžných konstrukcí obtížně použitelné.
5.6.7.3 Mezilehlé hodnoty zemních tlaků

Působí, jsou-li pohyby stěny nedostatečné k mobilizaci hodnot mezních (což bude většina
případů bezpečně navržených konstrukcí). Určení mezilehlých hodnot musí zohlednit veli-
kost pohybu stěny a její směr k základové půdě. Mezilehlé hodnoty zemních tlaků se mohou
vypočítat užitím např. různých empirických pravidel, pružinových modelů (Winklerův mo-
del – metoda „závislých tlaků“) nebo metody konečných prvků. (Příloha C EN 1997-1 uvádí
na obrázku C.3 diagram k určení průběhu mobilizace pasivního zemního tlaku hrubozrnné
zeminy. Vyplývá z něj, že při dvoutřetinové mobilizaci pasivního tlaku je posunutí stěny
pouze asi čtvrtinové. Toto je známo i v naší praxi: při záměru omezit deformaci, zejména
vetknuté stěny, je návrhová hodnota pasivního tlaku dále redukována součinitelem cca 1,5.)
5.6.7.4 Účinky zhutňování

Při určení zemních tlaků za opěrnou konstrukcí se musí uvažovat přídavné tlaky vyvolané
hutněním zásypu, které závisejí na hutnicí energii, tloušťkách hutněných vrstev a způsobu
pojíždění hutnicího stroje. S růstem výšky hutněného zásypu se vliv přídavných tlaků v
nižších vrstvách postupně ztrácí, je překryt celkově rostoucím tlakem zvyšující se vrstvy
zásypu. Po dokončení zásypu působí běžně dodatečný tlak pouze na horní část opěrné
konstrukce. Postup hutnění zásypu musí být volen tak, aby se zabránilo nadměrným pří-
davným tlakům.
5.6.7.5 Tlaky vody

Charakteristické a návrhové hodnoty tlaku vody musí zohlednit hladiny vody podzemní i po-
vrchové (nádrž, vodoteč). Musí se zohlednit všechna ustanovení k této problematice, uvede-
ná v kapitolách 2 a 9 EN 1997-1. Na konstrukce zadržující zeminu střední nebo nízké pro-
pustnosti (silty, jíly) se musí uvažovat působení tlaku vody s hladinou u povrchu zadržova-
ného materiálu. To neplatí, je-li instalován spolehlivý drenážní systém nebo je zabráněno in-
filtraci. Musí se uvažovat možný vliv vodou vyplněných tahových a smršťovacích trhlin,
nelze-li tomu zabránit speciálními opatřeními (v podstatě odpovídá předchozímu ustanove-
ní).
Může-li se náhle měnit hladina volné vody, musí se uvážit neustálené podmínky proudění
bezprostředně po změně i podmínky ustálené.
5.6.8 Návrh podle mezního stavu únosnosti

Návrh opěrných konstrukcí musí zabránit dosažení mezního stavu únosnosti za odpovídají-
cích návrhových situací (viz 5.6.4), použití návrhových zatížení nebo účinků zatížení a ná-
vrhových odporů. Musí se uvažovat všechny relevantní typy porušení. Stěny zatížené roz-
dílnými tlaky vody před a za konstrukcí se musí posoudit na bezpečnost proti porušení hyd-
raulickým vztlakem a sufozí.
272
Výpočty mezních stavů únosnosti musí prokázat dosažení rovnováhy při užití návrhových
zatížení nebo účinků zatížení a návrhové pevnosti nebo únosnosti. Při stanovení návrhových
pevností nebo únosností se musí zohlednit kompatibilita deformací. Pro pevnost nebo únos-
nost základové půdy se musí použít vyšší nebo nižší návrhové hodnoty podle toho, které
jsou v dané situaci nepříznivější. Pro jemnozrnné zeminy se musí uvažovat jak krátkodobé,
tak dlouhodobé chování.
Mají se použít výpočetní metody, které redistribuují zemní tlak v souladu s relativním pře-
místěním a tuhostí základové půdy a konstrukčních prvků.

Jedná se o porušení na globální smykové ploše obalující opěrnou konstrukci, včetně případ-
ných kotev. K prokázání, že nedojde k porušení celkové stability a deformace budou dosta-
tečně malé, se musí použít relevantní zásady z kap. 11 EN 1997-1. Má se uvažovat progre-
sivní porušení a ztekucení, je-li relevantní.
5.6.8.2 Porušení základu gravitačních zdí

K prokázání, že nedojde k překročení únosnosti základu a deformace budou dostatečně ma-
lé, se musí použít relevantní zásady kap. 6 EN 1997-1. Musí se uvažovat jak únosnost hlu-
boké smykové plochy (pro šikmé zatížení), tak usmyknutí v základové spáře.
5.6.8.3 Porušení vetknutých stěn pootočením

Výpočty rovnováhy se musí prokázat, že vetknuté stěny mají dostatečnou hloubku v zákla-
dové půdě, aby se zabránilo porušení (kinematicky přípustným) pootočením. Návrhová ve-
likost a směr smykového napětí mezi zeminou a stěnou musí odpovídat relativnímu svislé-
mu posunu, ke kterému může dojít v návrhové situaci.
5.6.8.4 Svislé porušení vetknutých stěn

Musí se prokázat rovnováha ve svislém směru s návrhovými pevnostmi nebo únosnostmi
zeminy a návrhovými svislými silami na stěnu. Uvažuje-li se pohyb stěny dolů, musí se ve
výpočtu předpínacích sil použít vyšší návrhové hodnoty. (Z této nejasné formulace v normě
není zřejmé, zda je míněno, že pohybem stěny dolů se zvyšuje tlak zeminy za stěnou, nebo
se zkracují šikmé kotvy a klesá jejich předpětí, které musí být při předpínání navýšeno – do-
poručujeme uvažovat obojí.) Návrhová velikost a směr smykového napětí mezi zeminou a
stěnou musí být v souladu s relativními posuny při řešené svislé i momentové rovnováze.
Působí-li stěna jako základ konstrukce, musí se rovnováha ve svislém směru ověřit podle
zásad kap. 6 EN 1997-1.
5.6.8.5 Konstrukční návrh opěrných konstrukcí

Opěrné konstrukce, včetně jejich podpůrných konstrukčních prvků, jako jsou kotvy a rozpě-
ry, musí být bezpečné proti konstrukčnímu porušení (tahem, tlakem, ohybem a smykem) v
souladu s kap. 2.4 EN 1997-1 a EN 1992, EN 1993, EN 1995 a EN 1996. Pro každý mezní
stav porušení se musí prokázat, že požadované pevnosti se mohou mobilizovat s odpovídají-
cími deformacemi základové půdy a konstrukce. Snížení pevnosti vlivem deformací, jako jsou
trhliny v nevyztužených průřezech, plastické klouby nebo místní vybočení ocelových průře-
zů, se má v konstrukčních prvcích uvažovat v souladu s EN 1992 až EN 1996 a EN 1999.
273
5.6.8.6 Porušení vytažením kotev

Musí se prokázat rovnováha opěrné konstrukce bez vytažení kotev. Kotvy se musí navrh-
nout v souladu s kap. 8 EN 1997-1. Minimálně se má prokázat únosnost pláště (injektova-
ného) kořenu kotvy, únosnost kotevního bloku, dostatečná délka táhla kotvy (vnitřní sta-
bilita).
5.6.9 Návrh podle mezního stavu použitelnosti

Návrh opěrných konstrukcí se musí ověřit v mezním stavu použitelnosti za použití vhod-
ných návrhových situací, viz 5.6.4.
Návrhové hodnoty zemních tlaků pro mezní stav použitelnosti se musí odvodit z charakte-
ristických hodnot všech parametrů zeminy. Stálá zatížení povrchu za opěrnou zdí se musí
odvodit z jejich charakteristických hodnot. Návrhové hodnoty zemních tlaků mají zohlednit
původní napětí, tuhost a smykovou pevnost základové půdy, tuhost konstrukčních prvků a
dovolené deformace konstrukce v mezním stavu použitelnosti. (Tyto tlaky nemusí být mez-
ními hodnotami.)
5.6.9.1 Přemístění
Mezní hodnoty přípustných přemístění opěrných konstrukcí a přiléhající základové půdy se
musí stanovit v souladu s kap. 2.4 EN 1997-1 a musí vzít v úvahu citlivost podporovaných
konstrukcí a inženýrských sítí.
Obezřetný odhad pootočení a přemístění opěrných zdí a vliv na podporované konstrukce a
inženýrské sítě se musí učinit na základě srovnatelné zkušenosti. Odhad musí zahrnovat vliv
výstavby zdi. Má být ověřeno, že odhadnutá přemístění nepřesahují přípustné mezní hodno-
ty. Pokud je přesahují, musí se návrh ověřit detailnějším průzkumem a výpočtem přemístění.
To znamená, že podrobnější průzkum včetně výpočtu přemístění se musí provést: jsou-li
blízké konstrukce nebo inženýrské sítě mimořádně citlivé na přemístění, nebo není-li srov-
natelná skutečnost dostatečně prokázána.
Výpočty přemístění se mají provést:
 zadržuje-li zeď více než 6 m soudržné zeminy nízké plasticity,
 zadržuje-li zeď více než 3 m zeminy vysoké plasticity,
 je-li zeď podpírána měkkým jílem bočně nebo pod svým základem.
Výpočty přemístění musí zohlednit tuhost základové půdy a konstrukčních prvků a sled vý-
stavby. Chování materiálů ve výpočtech přemístění má být kalibrováno srovnatelnou zkuše-
ností, a to stejným výpočetním modelem. Předpokládá-li se lineární chování, mají tuhosti
základové půdy a konstrukčních materiálů odpovídat vypočtenému stupni deformace. Alter-
nativně mohou být použity nelineární materiálové modely.
Musí se uvážit vliv proměnných zatížení, např. vibrací od dopravy za opěrnou konstrukcí,
na velikost přemístění stěny.
274
5.6.10 Dílčí součinitele pro opěrné konstrukce

V následující tab. 76, zpracované podle tabulek A.3, A.4 a A.13 z přílohy A EN 1997-1,
jsou uvedeny hodnoty dílčích součinitelů všech tří návrhových přístupů pro ověření mezních
stavů (STR) a (GEO) opěrných konstrukcí.
tg '!), spodní řádek pro totální soudržnost nebo pevnost v tlaku (úhel vnitřního tření
je uvažován nulový).
R – součinitel γRh platí pro usmyknutí.
Tab. 76 Dílčí součinitele pro opěrné konstrukce

NP1 NP1 NP2 NP3
A1+M1+R1 A2+M2+R1 A1+M1+R2 (A1 v A2)+M2+R3
A γG 1,35/1,0 1,0/1,0 1,35/1,0 (1,35 v 1,0)/1,0
A γQ 1,5/0,0 1,3/0,0 1,5/0,0 (1,5 v 1,3)/0,0
M γφ´ γc´ 1,0 1,25 1,0 1,25
M γcu γqu 1,0 1,4 1,0 1,4
R γRv γRe 1,0 1,0 1,4 1,0
R γRh 1,0 1,0 1,1 1,0
5.7 Normy Provádění speciálních geotechnických prací

Kromě výše uvedené normy ČSN EN 1997-1 pro navrhování geotechnických konstrukcí
i ostatních „materiálových“ Eurokódů (EN 1990-1999) relevantních pro konkrétní řešenou
úlohu je nutno aplikovat zejména „technologické“ normy z řady Provádění speciálních geo-
technických prací, které připravuje technický výbor CEN TC 288, např.:
ČSN EN 1536:1999 Vrtané piloty
ČSN EN 12699:2001 Ražené piloty
ČSN EN 14199:2005 Mikropiloty
ČSN EN 12063:2000 Štětové stěny
ČSN EN 1537:2001 Injektované horninové kotvy
ČSN EN 1538:2001 Podzemní stěny
ČSN EN 12715:2001 Injektáže
ČSN EN 12716:2002 Trysková injektáž
ČSN EN 14475:2006 Vyztužené zemní konstrukce
ČSN EN 14679:2006 Hloubkové zlepšování zemin
ČSN EN 14731:2006 Hloubkové zhutňování zemin vibrováním
275
Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
6 Navrhování dřevěných mostů podle ČSN EN 1995-2
6.1 Předmět normy

Evropská norma ČSN EN 1995-2 [20] uvádí zásady pro navrhování mostů (podle české
terminologie se rozumí mostů i lávek) ze dřeva a jiných materiálů na bázi dřeva včetně po-
žadavků na jejich bezpečnost, použitelnost a trvanlivost. Zásady této normy vychází z kon-
cepce mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů.
Pro navrhování nových konstrukcí mostů se ČSN EN 1995-2 použije společně s ČSN EN
1995-1-1, ČSN EN 1990:2002 a příslušnými částmi ČSN EN 1991.
V ČSN EN 1995-2 uvedené číselné hodnoty dílčích součinitelů a jiných parametrů spolehli-
vosti jsou hodnoty, při nichž je dosažena přijatelná úroveň spolehlivosti mostů. Hodnoty
jsou stanoveny za předpokladu, že je uplatňována odpovídající úroveň stavebních prací a sys-
tém řízení jakosti.

V ČSN EN 1995-2 jsou uvedena obecná pravidla pro navrhování konstrukčních částí mostů,
tj. konstrukčních prvků důležitých pro spolehlivost celého mostu nebo jeho hlavních částí,
které jsou vyrobeny ze dřeva a jiných materiálů na bázi dřeva, buď výlučně nebo v kombi-
naci s betonem, ocelí nebo jinými materiály.
Norma též obsahuje dvě přílohy, které se zabývají podrobněji posouzením mostů na únavu
a kmitání.

Součástí EN 1995-2 jsou i ustanovení evropských norem, na něž jsou odkazy v jejím textu.
U datovaných odkazů se pozdější změny nebo revize kterékoliv z těchto publikací nedají
použít. Pro nedatované odkazy platí poslední vydání příslušného normativního dokumentu.
Všechny dále zmíněné normy EN již byly v ČR vydány jako ČSN EN.
6.1.3 Termíny a definice

V EN 1995-2 jsou použity některé speciální termíny, které je vhodné si vysvětlit.
Zubové spojení (grooved connection) ■ smykové spojení skládající se z celistvé části jed-
noho prvku, ve styčné ploše zapuštěné do druhého prvku, spojené části jsou běžně drženy
pohromadě pomocí mechanických spojovacích prostředků (příklad zubového spojení je
uveden na obr. 89).
276
1 – dřevo
2 – beton
3 – spojovací prostředek
Obr. 89 Příklad zubového spojení
Lamelové desky mostovky (laminated deck plates) ■ desky mostovky vyrobené z lamel,
sestavených na výšku, nebo na šířku, spojených dohromady pomocí mechanických spojova-
cích prostředků nebo lepení (viz obr. 90 a 91).
Předpjaté lamelové desky mostovky (stress-laminated deck plates) ■ lamelové desky
mostovky vyrobené z lamel, sestavených na výšku s povrchy buď řezanými, nebo hoblova-
nými, spojených dohromady pomocí předpětí, viz obr. 90.
1 – hřebík nebo vrut

2 – předpínací tyč nebo přepínací výztuž
3 – lepená spára mezi lepenými lamelovými prvky
4 – lepená spára mezi lamelami u lepených lamelových prvků
Obr. 90 Příklady desek mostovek vyrobených z lamel sestavených na výšku

a) lamelované pomocí hřebíků nebo vrutů b) předpjaté, ale nikoliv lepené c) lepené a
předpjaté lepené lamelové nosníky umístěné na ležato d) lepené a předpjaté lepené
lamelové nosníky umístěné na stojato
Křížem lamelované desky mostovky (cross-laminated deck plates) ■ lamelové desky mos-
tovky vyrobené z lamel ve vrstvách s různým směrem vláken (křížem nebo pod různými úh-
ly), vrstvy jsou lepeny dohromady nebo spojovány pomocí mechanických spojovacích pro-
středků, viz obr. 91.
277
Předpínání (pre-stressing) ■ trvalý účinek v důsledku kontrolovaných sil a/nebo deformací

vnesených do konstrukce (příkladem je příčné předpínání dřevěných desek mostovek pomo-
cí tyčí nebo přepínací výztuže, viz obr. 90 b až d).
Obr. 91 Příklad křížem lamelované desky mostovky
6.1.4 Použité značky

Pro účely ČSN EN 1995-2 platí následující značky.
Písmena velké latinské abecedy
A plocha mostovky
E0,mean průměrný modul pružnosti rovnoběžně s vlákny
E90,mean průměrný modul pružnosti kolmo k vláknům
Ft,Ed návrhová tahová síla mezi dřevem a betonem
Fv,Ed návrhová smyková síla mezi dřevem a betonem
G0,mean průměrný modul pružnosti ve smyku rovnoběžně s vlákny
G90,mean průměrný modul pružnosti ve smyku kolmo k vláknům (valivý smyk)
M celková hmotnost lávky
Mbeam ohybový moment v nosníku představujícím desku
Mmax,beam maximální ohybový moment v nosníku představujícím desku
Nobs počet konstantních amplitud napěťových cyklů za rok
R poměr napětí
Písmena malé latinské abecedy
a vzdálenost; únavový součinitel
ahor,1 horizontální zrychlení od jedné osoby přecházející lávku
ahor,2 horizontální zrychlení od několika osob přecházejících lávku
avert,1 svislé zrychlení od jedné osoby přecházející lávku
avert,2 svislé zrychlení od několika osob přecházejících lávku
b únavový součinitel
bef účinná šířka
bef,c celková účinná šířka betonové desky
bef,1; bef,2 účinná šířka betonové desky
blam šířka lamely
bw šířka zatížené plochy na dotykovém povrchu vozovky
bw,middle šířka zatížené plochy ve středu desky mostovky
278
d průměr; vnější průměr tyče; vzdálenost

h výška nosníku; tloušťka desky
fc,90,d návrhová pevnost v tlaku kolmo k vláknům
ffat,d návrhová hodnota pevnosti na únavu
fk charakteristická pevnost
fm,d,deck návrhová pevnost v ohybu desky mostovky
fv,d,deck návrhová pevnost ve smyku desky mostovky
fm,d,lam návrhová pevnost v ohybu lamel
fv,d,lam návrhová pevnost ve smyku lamel
fvert, fhor základní vlastní frekvence vertikálního a horizontálního kmitání
kc,90 součinitel pro pevnost v tlaku kolmo k vláknům
kfat součinitel vystihující redukci pevnosti s ohledem na počet zatěžovacích cyklů
khor součinitel
kmod modifikační součinitel
ksys součinitel pevnosti soustavy
kvert součinitel
ℓ rozpětí
ℓ1 vzdálenost
m hmotnost; hmotnost na jednotku délky
mplate ohybový moment v desce na jednotku délky
mmax,plate maximální ohybový moment v desce
n počet zatížených lamel; počet chodců
t čas; tloušťka lamely
t1 tloušťka bočního prvku
tL návrhová provozní životnost konstrukce vyjádřená v letech
Písmena malé řecké abecedy
 součinitel založený na důsledku poškození; úhel roznášení napětí
M dílčí součinitel pro materiálové vlastnosti dřeva, v němž jsou uváženy modelové
nejistoty a proměnnost rozměrů
M,c dílčí součinitel pro materiálové vlastnosti betonu, v němž jsou uváženy modelo-
vé nejistoty a proměnnost rozměrů
M,s dílčí součinitel pro materiálové vlastnosti oceli, v němž jsou uváženy modelové
nejistoty a proměnnost rozměrů
M,v dílčí součinitel pro hmoždíky, v němž jsou uváženy modelové nejistoty a pro-
měnnost rozměrů
M,fat dílčí součinitel spolehlivosti pro posouzení materiálů na únavu, v němž jsou uvá-
ženy modelové nejistoty a proměnnost rozměrů
 poměr u posouzení na únavu
mean průměrná objemová hmotnost
d návrhový součinitel tření
d,max číselně největší hodnota návrhového napětí pro únavové zatížení
d,min číselně nejmenší hodnota návrhového napětí pro únavové zatížení
p,min minimální dlouhodobé zbytkové tlakové napětí od předpínání
 poměrné tlumení
279

Navrhování dřevěných mostů musí být ve shodě s ČSN EN 1990.
6.2.1 Zatížení a vlivy prostředí

Zatížení pro navrhování mostů se určí z příslušných částí ČSN EN 1991.
Proměnná zatížení způsobená převedením silničního a pěšího provozu přes most se mají
uvažovat jako krátkodobá zatížení.
Příklady přiřazení trvání zatížení jsou uvedeny v poznámce k 2.3.1 v ČSN EN 1995-1-1.
Doporučené přiřazení trvání zatížení pro zatížení během montáže je krátkodobé.
Počáteční předpínací síly kolmo k vláknům se mají uvažovat jako krátkodobá zatížení.
6.2.2 Posouzení metodou dílčích součinitelů

Pro základní kombinace jsou hodnoty dílčích součinitelů vlastností materiálu M uvedeny
v tab. 77. Pro mimořádné kombinace je doporučená hodnota dílčího součinitele M = 1,0.
Tab. 77 Dílčí součinitele vlastností materiálu

1. Dřevo a materiály na bázi dřeva
 běžné posouzení
 rostlé dřevo
M = 1,3
 lepené lamelové dřevo
M = 1,25
 LVL, překližka, OSB
M = 1,2
 posouzení na únavu
M, fat = 1,0
2. Spoje
 běžné posouzení M = 1,3
 posouzení na únavu M, fat = 1,0
3. Ocel používaná ve spřažených prvcích M, s = 1,0
4. Beton používaný ve spřažených prvcích M, c = 1,0
5. Hmoždíky mezi dřevem a betonem ve spřažených prvcích
 běžné posouzení M,v = 1,25
 posouzení na únavu M,v,fat = 1,0
6. Předpínací ocelové prvky M, s = 1,15
6.3 Vlastnosti materiálu

Podrobná informace o vlastnostech dřeva a materiálů na bázi dřeva je uvedena v ČSN EN
1995-1-1. Předpínací oceli musí splňovat ČSN EN 10138-1 [28] a ČSN EN 10138-4 [29].
280
6.4 Trvanlivost
6.4.1 Dřevo
Při návrhu dřevěného mostu je třeba uvážit účinek srážek, větru a slunečního záření.
Účinek přímé povětrnosti na dřevěné konstrukční prvky, způsobený srážkami nebo sluneč-
ním zářením, se může snížit pomocí konstrukčních ochranných opatření nebo užitím dřeva
s dostatečnou přirozenou trvanlivostí nebo dřeva ošetřeného ochrannými prostředky proti
biologickému napadení.
Kde není možné částečné nebo úplné zakrytí hlavních konstrukčních prvků (viz obr. 92), je
možné trvanlivost zvýšit jedním nebo více následujícími opatřeními:
 omezení stojaté vody na dřevěných površích pomocí vhodného sklonu povrchů;
 omezení otvorů, zářezů apod., kde se může hromadit nebo prosakovat voda;
 omezení přímého absorbování vody (např. kapilární absorpce z betonového základu) užitím
vhodných bariér;
 omezení trhlin a delaminace, zvláště v oblastech, kde mohou být vystaveny povětrnosti
koncová vlákna, vhodným neprodyšným uzavřením a/nebo krycími deskami;
 omezení bobtnání a sesychání dřeva zajištěním jeho vhodné počáteční vlhkosti a snížením
vlhkostních změn za provozu pomocí přiměřené povrchové ochrany;
 hledání geometrie konstrukce, která zajistí přirozené větrání všech dřevěných částí.
Obr. 92 Příklad ochrany konstrukčních prvků
Nebezpečí zvýšené vlhkosti blízko povrchu terénu např. v důsledku nedostatečného větrání
způsobeného vegetací mezi dřevem a terénem, nebo stříkající vody, se redukuje jedním ne-
bo více následujícími opatřeními:
 pokrytí povrchu terénu vrstvou štěrku apod. za účelem omezení vegetace;
 užití zvětšené vzdálenosti mezi dřevěnými částmi a úrovní terénu.
Tam, kde jsou konstrukční dřevěné prvky vystaveny opotřebení od dopravy, musí se při návrhu
uvažovat maximálně taková výška průřezu, jaká je minimální dovolená výška před výměnou.
281
6.4.2 Odolnost proti korozi

Pro spojovací prostředky platí ČSN EN 1995-1-1, 4.2. Pro ocelové části jiné než spojovací
prostředky platí EN 1993-2. Příkladem zvláště korozních podmínek je dřevěný most, kde
nelze vyloučit agresivní protinámrazové látky.
Musí se též uvážit možnost napěťové koroze.
Zabetonované ocelové části, jako výztužné pruty a předpínací kabely, mají být chráněny
podle ČSN EN 1992-1-1, 4.4.1 a ČSN EN 1992-2.
Je třeba též uvážit účinek chemické ochrany dřeva nebo dřeva s vysokým obsahem kyselin,
na protikorozní ochranu spojovacích prostředků.
6.4.3 Ochrana dřevěných mostovek proti vodě pomocí neprodyšného

uzavření
Pružnost neprodyšných vrstev musí být dostačující, aby kopírovala pracování dřevěné mos-
tovky.
6.5 Zásady analýzy konstrukce
6.5.1 Lamelové desky mostovky

6.5.1.1 Všeobecně
Analýza lamelové desky mostovky má být založena na jedné z následujících možností:
 teorii ortotropní desky;
 modelování desky mostovky pomocí roštu;
 zjednodušené metodě podle 6.5.1.3.
U pokročilé analýzy desek mostovek, vyrobených z lamel jehličnatých dřevin, mají být po-
měry vlastností soustavy převzaty z tab. 78. Poissonova konstanta  se může brát jako nu-
la.
Tab. 78 Vlastnosti soustavy u lamelových desek mostovek

Typ desky mostovky E90,mean/E0,mean G0,mean/E0,mean G90,mean/G0,mean
Lamelace hřebíky 0 0,06 0,05
Lamelace tlakem
 řezané 0,015 0,06 0,08
 hoblované 0,020 0,06 0,10
Lamelace lepením 0,030 0,06 0,15
U křížem lamelované desky mostovky, viz obr. 91, se mají uvážit smykové deformace.
282
6.5.1.2 Soustředěná svislá zatížení

Zatížení mají být uvažována v referenční rovině ve středu desky mostovky.
Pro soustředěná zatížení se má uvažovat účinná zatěžovací plocha vztažená ke střednicové
rovině desky mostovky, viz obr. 93.
kde bw je šířka zatížené plochy na dotykovém povrchu vozovky;
bw,middle šířka zatížené plochy v referenční rovině ve středu desky mostovky;
 úhel roznášení podle tab. 79.
1 – vozovka
2 – dřevěná deska mostovky
3 – referenční rovina ve středu dřevěné desky mostovky
Obr. 93 Roznášení soustředěných zatížení z dotykové plochy šířky bw
Tab. 79 Roznášecí úhel  soustředěných zatížení pro různé materiály

Vozovka (podle EN 1991-2, 4.3.6) 45 °
Prkna a fošny 45 °
Lamelové dřevěné desky mostovky
 ve směru vláken 45 °
15 °
 kolmo k vláknům
Překližka a křížem lamelované desky mostovky 45 °
283
6.5.1.3 Zjednodušená analýza

Deska mostovky může být nahrazena jedním nebo několika nosníky ve směru lamel s účin-
nou šířkou bef vypočtenou takto:
bef  bw,middle  a (6.1)
kde bw,middle se vypočítá podle kap. 6.5.1.2;

a se převezme z tab. 80.
Tab. 80 Šířka a v m pro určení účinné šířky nosníku

Systém desky mostovky a [m]
Deska mostovky lamelovaná hřebíky 0,1
Lamelace tlakem nebo lepením 0,3
Křížem lamelované dřevo 0,5
Spřažená konstrukce mostovky beton/dřevo 0,6
6.5.2 Spřažené prvky

U spřažených soustav desek mostovek se musí uvážit vliv prokluzu spoje, viz kap. 6.8.2.
6.5.3 Dřevo-betonové spřažené prvky

Betonová část se navrhuje podle ČSN EN 1992-2.
Spojovací prostředky a zubová spojení se mají navrhují tak, aby přenesly všechny síly
vzniklé spřažením. Tření a přilnavost mezi dřevem a betonem se nemá uvažovat pokud není
provedeno odborné posouzení.
Účinná šířka betonové desky spřažených konstrukcí, dřevěný nosník/betonová mostovka, se
uvažuje takto:
bef,c  b  bef,1  bef,2 (6.2)
kde b je šířka dřevěného nosníku;

bef,1; bef,2 jsou účinné šířky betonových pásů, jak jsou určeny pro betonový T-průřez
podle ČSN EN 1992-1-1, 5.3.2.1.
Pro posouzení při mezním stavu únosnosti se musí uvážit trhliny v betonové desce.
Účinek tuhosti betonu v tahu se může započítat. Při zjednodušeném přístupu se může tuhost
části betonového průřezu s trhlinami uvažovat jako 40 % tuhosti za předpokladu, že je bez
trhlin. V těchto místech je třeba věnovat pozornost přiměřené roznášecí výztuži proti trhli-
nám.
284
6.6.1 Desky mostovky

6.6.1.1 Pevnost soustavy
Pro pevnost soustavy platí příslušná pravidla uvedená v ČSN EN 1995-1-1, 6.7.
Návrhová pevnost desky mostovky v ohybu a ve smyku se vypočítá takto:
f m,d,deck = k sys f m,d,lam (6.3)
f v,d,deck = k sys f v,d,lam (6.4)

kde fm,d,lam je návrhová pevnost lamel v ohybu;
fv,d,lam návrhová pevnost lamel ve smyku;
ksys součinitel pevnosti soustavy, viz ČSN EN 1995-1-1. Pro mostovky podle
obr. 90d se použije ČSN EN 1995-1-1, obr. 6.12, čára 1.
Pro výpočet ksys se počet zatížených lamel bere takto:
bef
n (6.5)
blam
kde bef je účinná šířka;

blam šířka lamel.
Účinná šířka bef se stanoví takto (viz obr. 94):
M max,beam
bef  (6.6)
mmax,plate
kde Mmax,beam je maximální ohybový moment v nosníku představujícím desku;

mmax,plate maximální ohybový moment v desce vypočítaný pomocí deskové analýzy.
Obr 94 Příklad průběhu ohybového momentu v desce pro určení účinné šířky
285
6.6.1.2 Předpjaté lamelové desky mostovky

Dlouhodobé předpínací síly musí být takové, aby nedošlo k žádnému prokluzu mezi lamelami.
Splněna má být následující podmínka:
Fv,Ed  d  p,min h (6.7)
kde Fv,Ed je návrhová smyková síla na jednotku délky, vyvolaná svislým a vodorovným
zatížením;
d návrhová hodnota součinitele tření;
p,min minimální dlouhodobé zbytkové napětí v tlaku od předpětí;
h tloušťka desky.
Při určení součinitele tření je třeba zohlednit následující:
 druh dřeva;
 drsnost dotykového povrchu;
 ochranu dřeva;
 zbytkovou úroveň napětí mezi lamelami.
Jestliže nebyly ověřeny jiné hodnoty, mají se hodnoty návrhových statických součinitelů
tření d mezi lamelami ze dřeva jehličnatých dřevin a betonem brát z tab. 81. Pro vlhkost
mezi 12 a 16 % se mohou hodnoty získat pomocí lineární interpolace.
V místech vystavených soustředěným zatížením nemá být minimální dlouhodobé zbytkové
napětí v tlaku p,min od předpětí mezi lamelami nižší než 0,35 N/mm2.
Dlouhodobé zbytkové napětí od předpětí lze běžně předpokládat větší než 0,35 N/mm2 za
předpokladu, že:
 počáteční předpětí je nejméně 1 N/mm2;
 vlhkost lamel v době předpínání není větší než 16 %;
 změna vlhkosti za provozu v desce mostovky je omezena pomocí přiměřené ochrany např.
neprodyšné vrstvy.
Tab. 81 Návrhové hodnoty součinitele tření d
Kolmo k vláknům Rovnoběžně s vlákny
Drsnost povrchu lamel Vlhkost Vlhkost Vlhkost Vlhkost
 12 %  16 %  12 %  16 %
Řezané dřevo na řezané dřevo 0,30 0,45 0,23 0,35
Hoblované dřevo na hoblované dřevo 0,20 0,40 0,17 0,30
Řezané dřevo na hoblované dřevo 0,30 0,45 0,23 0,35
Dřevo na beton 0,40 0,40 0,40 0,40
Výsledné přepínací síly mají působit ve středu dřevěného průřezu.

Musí se ověřit tlakové napětí kolmo k vláknům v dotykové ploše kotevní desky během
předpínání.
Součinitel kc,90 podle ČSN EN 1995-1-1 lze brát hodnotou 1,3.
286
V žádné ze čtyř přilehlých lamel se nemá vyskytovat více než jeden spoj na tupý sraz na
vzdálenost  1 danou takto:
2 d

1  min 30 t (6.8)
1, 2 m

kde d je vzdálenost mezi předpínacími prvky;
t tloušťka lamel ve směru předpínání.
Při výpočtu podélné pevnosti předpjatých lamelových mostovkových desek, je třeba průřez
redukovat úměrně k počtu spojů na tupý sraz na vzdálenost 4násobku tloušťky lamel ve
směru předpínání.
1 – lamela
2 – spoj na tupý sraz
3 – předpínací element
Obr. 95 Spoje na tupý sraz v předpjatých lamelových deskách mostovky
6.6.2 Únava
U konstrukcí nebo částí konstrukcí a spojů, které jsou vystaveny častým změnám namáhání
od zatížení dopravou nebo větrem, se musí ověřit, že nedojde k žádnému porušení nebo zá-
važnému poškození následkem únavy.
Posouzení na únavu není u mostů pro chodce (lávek pro chodce) běžně požadováno.
Zjednodušená metoda posouzení na únavu je uvedena v příloze A, viz [20] 6.10.
287
6.7.1 Všeobecně
Ve výpočtech se mají používat průměrné hodnoty objemové hmotnosti.
6.7.2 Mezní hodnoty průhybů

Rozsah mezních hodnot průhybů způsobených pouze zatížením dopravou je pro nosníky,
desky nebo příhradoviny s rozpětím ℓ uveden v tab. 82.
Tab. 82 Mezní hodnoty průhybů pro nosníky, desky a příhradoviny
Zatížení Rozsah mezních hodnot
Charakteristické zatížení dopravou ℓ/400 až ℓ/500
Zatížení pěší dopravou a zatížení nízkou dopravou ℓ/200 až ℓ/400
6.7.3 Kmitání
6.7.3.1 Kmitání vyvolaná chodci
Pro pohodu platí kritéria ČSN EN 1990:2002/A1.
Jestliže nebyly zjištěny jiné hodnoty, má se poměrné tlumení uvažovat takto:
  = 0,010 pro konstrukce bez mechanických spojů;
  = 0,015 pro konstrukce s mechanickými spoji.
Zjednodušená metoda pro stanovení kmitání dřevěných mostů, postavených jako prostě po-
depřené plnostěnné nosníky nebo příhradoviny, je uvedena v Příloze B [20], viz 6.11.
6.7.3.2 Kmitání vyvolaná větrem

Pro řešení kmitání vyvolaného větrem platí ČSN EN 1991-1-4.
6.8 Spoje
6.8.1 Všeobecně
V konstrukcích mostů se nesmí použít následující spoje:
 spoje s osově zatíženými hřebíky;
 sponkové spoje;
 spoje provedené s deskami s prolisovanými trny.
288
6.8.2 Spoje dřevo-beton ve spřažených nosnících

6.8.2.1 Příčně namáhané spojovací prostředky kolíkového typu
Účinek sepnutí spojů uvažovaný u spojů konstrukcí pozemních staveb se u mostů nemá po-
užívat.
V případě, že je ve spojích dřevo-beton použita mezilehlá nenosná vrstva mezi dřevem a be-
tonem (např. konstrukce bednění), viz obr. 96, je třeba parametry únosnosti a tuhosti spoje
určit pomocí speciální analýzy nebo zkouškami.
1 – beton
2 – nenosná mezilehlá vrstva
3 – dřevo
Obr. 96 Mezilehlá vrstva mezi betonem a dřevem
6.8.2.2 Zubové spojení

U zubových spojení, viz obr. 89, se má smyková síla přenášet přímým kontaktním tlakem
mezi dřevem a betonem, zalitým do drážky.
Ověřit se má, že únosnost betonové části a dřevěné části spoje je dostatečná.
Betonové a dřevěné části musí být spojeny tak, aby se nemohly oddělit.
Spoj se navrhuje na tahovou sílu mezi dřevem a betonem o velikosti:
Ft,Ed  0,1 Fv,Ed (6.9)
kde Ft,Ed je návrhová tahová síla mezi dřevem a betonem;

Fv,Ed návrhová smyková síla mezi dřevem a betonem.
6.9 Konstrukční zásady, provádění a kontrola

Příslušná pravidla uvedená v ČSN EN 1995-1-1, kapitola 10 platí také pro konstrukční části
mostů s výjimkou článků 10.8 a 10.9. Před připevněním neprodyšné vrstvy k desce mostov-
ky, má být systém mostovky suchý a povrch má vyhovovat požadavkům neprodyšné vrstvy.
289
6.10 Příloha A – Posouzení na únavu
6.10.1 Všeobecně
Uvedená zjednodušená metoda je založena na náhradní konstantní amplitudě zatížení na
únavu, představující účinky únavy celého spektra zatěžovacích případů.
Napětí se určí pomocí pružné analýzy při předepsaném zatížení. Napětí mají zohlednit tuhé
nebo polotuhé spoje a účinky druhého řádu od přetvoření a zborcení.
Posouzení na únavu se požaduje, jestliže poměr  daný vztahem (6.10) je větší než:
 u prvků namáhaných kolmo nebo rovnoběžně s vlákny: 0,6
 u prvků namáhaných ohybem nebo tahem: 0,2
 u prvků namáhaných smykem: 0,15
 u spojů s kolíky: 0,4
 u spojů s hřebíky: 0,1
 u ostatních spojů: 0,15
 d,max   d,min
 (6.10)
fk
 M,fat
kde d,max je číselně největší návrhové napětí od únavového zatížení;
d,min číselně nejmenší hodnota návrhového napětí pro únavové zatížení;
fk příslušná charakteristická pevnost;
M,fat dílčí součinitel materiálu pro únavové zatížení.
6.10.2 Únavové zatížení

Zjednodušený model únavového zatížení je vybudován na redukovaných zatíženích (účin-
cích zatížení) porovnaných s modely statického zatížení. Model zatížení by měl dávat ma-
ximální a minimální napětí v aktuálních konstrukčních prvcích.
Únavové zatížení od dopravy se má běžně získat z technických podmínek projektu ve spoje-
ní s ČSN EN 1991-2.
Počet konstantních amplitud napěťových cyklů za rok Nobs, se bere z tabulky 4.5 ČSN EN 1991-2.
6.10.3 Posouzení únavy

Pokud není model posouzení definován níže nebo pomocí speciálního výzkumu, měl by být
poměr  omezen na hodnotu definovanou v předcházejícím kap. 6.10.1.
Pro konstantní amplitudu zatížení je kritérium posouzení na únavu:
 d,max  f fat,d (6.11)
kde d,max je číselně největší návrhové napětí od únavového zatížení;
ffat,d návrhová hodnota pevnosti na únavu.
290
Návrhová pevnost na únavu se stanoví takto:

fk
f fat,d  kfat (6.12)
 M,fat
kde fk je charakteristická pevnost pro statické zatížení;

kfat součinitel vystihující redukci pevnosti s ohledem na počet zatěžovacích cyklů.
Hodnota kfat se určí takto:
1 R
kfat  1  log   N obs tL   0 (6.13)
a b  R 
kde R   d,min  d,max s–1R1 (6.14)

d,min je číselně nejmenší návrhové napětí od únavového zatížení;
d,max číselně největší návrhové napětí od únavového zatížení;
Nobs počet konstantních amplitud napěťových cyklů, jak je definován dříve;
tL návrhová provozní životnost konstrukce vyjádřená v letech podle EN ČSN
1990:2002 (např. 100 let);
 součinitel založený na důsledku poškození pro skutečný konstrukční dílec;
a, b součinitelé vystihující typ únavového zatížení podle tab. 83.
Součinitel  se má brát takto:
 podstatné následky:  = 3
 bez podstatných následků:  = 1
Tab. 83 Hodnoty součinitelů a a b

a b
Dřevěné prvky namáhané
 tlakem, kolmo nebo rovnoběžně s vlákny 2,0 9,0
 ohybem a tahem 9,5 1,1
 smykem 6,7 1,3
Spoje s
 kolíky s d  12 mma) 6,0 2,0
 hřebíky 6,9 1,2
a)
Hodnoty pro kolíky jsou hlavně založeny na zkouškách 12 mm kolíků bez vůle.
Kolíky podstatně většího průměru nebo svorníky s vůlí mohou mít podstatně méně
příznivé vlastnosti na únavu.
291
6.11 Příloha B – Kmitání vyvolaná chodci
6.11.1 Všeobecně
Pravidla uvedená v této příloze platí pro dřevěné mosty s prostě podepřenými nosníky nebo
příhradové systémy buzené chodci.
6.11.2 Svislé kmitání

Pro jednu osobu přecházející most se má svislé zrychlení mostu avert,1 v m/s2 brát takto:
 200
M  pro f vert  2,5 Hz

avert,1  (6.15)
 100 pro 2,5 Hz < f vert  5,0 Hz
 M 
kde M je celková hmotnost mostu v kg, daná vztahem M = m ;

 rozpětí mostu;
m hmotnost mostu na jednotku délky (vlastní tíha) v kg/m;
 poměrné tlumení;
fvert základní vlastní frekvence pro svislé přetvoření mostu.
Základní vlastní frekvenci fvert určíme přibližně z průhybu mostu wg v cm od hmotnosti láv-
ky na jednotku délky v kg/m podle vztahu f vert  5 / 0,8w g .
Pro několik osob přecházejících most se svislé zrychlení mostu avert,n v m/s2 vypočítá takto:
avert,n  0, 23 avert,1 n k vert (6.16)
kde n je počet chodců;

kvert součinitel podle obr. 97;
avert,1 svislé zrychlení od jedné osoby přecházející most, určené podle vztahu (6.15).
Počet chodců n se má brát takto:
 n  13 pro zřetelnou skupinu chodců;
 n  0, 6 A pro souvislý proud chodců;
kde A je plocha mostovky mostu v m2.

Jestliže jsou uvažovány běžící osoby, se svislé zrychlení mostu avert,1 v m/s2, způsobené
jednou osobou běžící po mostě, bere takto:
600
avert,1  (6.17)
M
292
6.11.3 Vodorovné kmitání

Pro jednu osobu přecházející most se vodorovné zrychlení mostu ahor,1 v m/s2 vypočítá takto:
50
ahor,1  pro 0,5 Hz  fhor  2,5 Hz (6.18)
M
kde fhor je základní vlastní frekvence pro vodorovné přetvoření mostu.
Pro několik osob přecházejících most, se vodorovné zrychlení mostu ahor,1 v m/s2 vypočítá takto:
ahor,n  0,18 ahor,1 n khor (6.19)
kde khor je součinitel podle obr. 98.
Počet chodců n se má brát takto:
 n  13 pro zřetelnou skupinu chodců;
 n  0, 6 A pro souvislý proud chodců;
kde A je plocha mostovky mostu v m2.
Obr. 97 Vztah mezi svislou základní vlastní frekvencí fvert a součinitelem kvert
Obr. 98 Vztah mezi vodorovnou základní vlastní frekvencí fhor a součinitelem khor
293
Příloha 1 Příklad spřaženého ocelobetonového mostu
Příloha 1
Příklad spřaženého ocelobetonového mostu

Navrhuje se silniční most pro silnici S 11,5 s jednostranným chodníkem šířky 1,2 m. Most
má jedno pole s rozpětím 30 m. Použije se ocel S 355, beton C 30/37, výztuž 10 505, spřa-
hovací trny průměru 20 mm z oceli s pevností 340 MPa. Most bude postaven bez podepírání
lešením. Most je v podélném spádu 1,5 % a v příčném směru je vodorovný.
Příčný řez mostu je zřejmý z obrázku
Zatížení
železobetonová deska 300 mm 0,3 · 25 · 14,36 = 107,7 kN/m
ocelové nosníky odhadem 22,0 kN/m
svodidla, zábradlí odhadem 3,0 kN/m
vozovkové souvrství s izolací 100 mm 0,1 · 22 · 11,5 = 25,3 kN/m
chodník odhadem = 8,9 kN/m
166,9 kN/m
 stálé na jeden nosník (zanedbává se malá nesymetrie mostu)
g = 166,9/5 = 33,4 kN/m
z toho: g1 = 25,9 kN/m montážní, nese ocelová konstrukce
g2 = 7,5 kN/m zbytek stálého, nese ocelobetonová konstrukce
 proměnné dopravou (podle ČSN EN 1991-2)
Pro návrh dimenzí hlavních prvků mostu se použije Model zatížení 1 (LM1). Tento mo-
del je složen ze dvou dílčích soustav:
zatížení dvojnápravou (TS),
zatížení rovnoměrné (UDL),
přičemž nápravové síly a rovnoměrné zatížení se v každém zatěžovacím pruhu liší.
294
Regulační součinitele α a β jsou v závislosti na skupině pozemní komunikace uvedeny v ná-

rodní příloze k ČSN EN 1991-2, tab. N4.2.1. Ve zvoleném příkladu jsou použity regulační
součinitele pro skupinu komunikací 1: αq1 = 0,8; αqi = 1,0; αQ1 = 0,8; αQ2 = 0,8; αQ3 = 0,8.
V souladu s ČSN EN 1990 a ČSN EN 1990/A2, tab. A2.4(B) se pro kombinaci účinků v
mezním stavu únosnosti použije vztah [6.10] se součiniteli zatížení: γG = 1,35; γQ = 1,35.
Na vozovku lze umístit tři zatěžovací pruhy šířky 3 m. Pruhy mohou být umístěny podle ob-
rázku.
****
Hlavní nosníky mostu očíslujeme od levého okraje 1, 2, … 5. Pro vyčíslení ohybového mo-
mentu v rozhodujícím průřezu (uprostřed rozpětí) uvažujeme pro nosník 1 zatížení seskupe-
né podle obrázku vpravo.
Dvojnápravy budou umístěny v ose každého pruhu a v podélném směru podle obrázku.
Nápravové síly budou: v pruhu 1 Q = 300 kN

v pruhu 2 Q = 200 kN
v pruhu 3 Q = 100 kN
Současně bude působit rovnoměrné zatížení: v pruhu 1 q = 9,0 kN/m2

v pruhu 2 q = 2,5 kN/m2
v pruhu 3 q = 2,5 kN/m2
zbývající plocha q = 2,5 kN/m2
Uvažovaná sestava zatížení gr1a musí být doplněna ještě zatížením na chodníku, které se
podle tab. 4.4a ČSN EN 1991-2 bere hodnotou q = 3 kN/m2. Vodorovné síly se v této sesta-
vě neuvažují.
Přehledně jsou všechna zatížení vykreslena na dalším obrázku, kde je také vykreslena pří-
činková čára příčného roznášení, předpokládá-li se, že deska mostovky a příčná ztužidla za-
295
jistí dokonale tuhý příčný řez mostu, což je reálné. Zatížení na chodníku nosník 1 odlehčuje,
a proto se v obrázku neobjevuje.
Vnitřní síly
Ohybové momenty uprostřed rozpětí pro nosník 1
 od montážního zatížení
1
M g1  25,9  302  2914 kNm
8
 od zbytku stálého zatížení
1
M g2  7,5  302  844 kNm
8
 od zatížení dopravou (moment ve vzdálenosti 14,7 m od levé podpory) na celý most
od dvojnáprav MP = 588 · 14,70 = 8643 kNm
od rovnoměrného
1
q = 9,0 kN/m2: MP  9  302  1013 kNm/m
8
1
q = 2,5 kN/m2: MP  2,5  302  281 kNm/m
8
Na nosník 1 působí (viz obrázek s pořadnicemi příčinkové čáry příčného roznášení):
od dvojnáprav:
0,5 (0,619 + 0,481) 8643 · 300/600 = 2377 kNm
0,5 (0,412 + 0,274) 8643 · 200/600 = 988 kNm
0,5 (0,205 + 0,067) 8643 · 100/600 = 196 kNm
M pQ = 3561 kNm
od rovnoměrného:
0,5 (0,653+0,446) 1013 · 3 = 1670 kNm
0,5 (0,446+0,0) 281 · 6,475 = 406 kNm
296
Návrhový moment působící na nosník 1 je:
  
M1,Ed = γG M g1  M g2  γQ αQ M pQ  α M pq  
= 1,35 (2914 + 844) + 1,35 (0,8 · 3561 + 0,8 · 1670 + 1,0 · 406) = 11271 kNm
Je zřejmé, že všechny ostatní nosníky budou zatíženy méně než nosník 1. Pokud z praktic-
kých důvodů chceme mít všechny hlavní nosníky mostu stejné, bude pro jejich návrh rozho-
dovat moment na nosníku 1.
Návrh a posouzení hlavního nosníku pro mezní stav únosnosti
Únosnost v ohybu
Účinná šířka betonové desky u nosníku 1:
beff = b0 + bei
Předpokládá se (podle obrázku) že vzdálenost řad

trnů b0 = 100 mm
a bei = L/8 = 30000/8 = 3750 mm, což znamená,
že je účinná plná šířka desky. Započítá se proto
její skutečný rozměr
beff = 100 + 1275 + 1400 = 2775 mm
297
Návrhové pevnosti:
 beton
fcd = fck/γc = 30/1,5 = 20 MPa
 ocel
fyd = fy/γa = 355/1,0 = 355 MPa
Navrhneme spřažený průřez podle obrázku.
Plocha ocelového průřezu
Aa = 200 · 15 + 15 · 1500 + 400 · 30 = 37500 mm2
Spřažený průřez zjevně patří do kategorie 1, protože celý ocelový průřez se nachází v tažené
zóně. Únosnost se proto určí plastickým výpočtem.
Výpočet polohy neutrální osy

Aa f yd 37500  355
zpl   = 282 mm
beff  0,85 f cd 2775  0,85  20
Moment únosnosti
Mpl.Rd = 355 (400 · 30 · 1542 + 15 · 1500 · 777 + 200 · 15 · 19,5) + 17 · 2775 · 282 · 141 =
= 14685 · 106 Nmm = 14685 kNm > 11271 kNm
Návrh z hlediska únosnosti v ohybu vyhovuje. Vliv smršťování a dotvarování betonu lze v
mezním stavu únosnosti pro průřez třídy 1 zanedbat.
Zkontroluje se ještě únosnost ve smyku.
Orientačně (bez vlivu boulení) je únosnost nosníku ve smyku dána vztahem
Vpl.Rd  Aw f yd / 3 = 15 1500  355 / 3 = 4611103 N  4611 kN
298
Největší posouvající síla na nosníku 1 vznikne při umístění dvojnáprav podle obrázku.
Posouvající síla u podpory bude:
 od stálého zatížení V = 0,5 · 33,4 · 30 = 501 kN
(nerozlišuje se montážní zatížení a zbytek stálého, protože celou posouvající sílu přenáší jen
ocelový nosník)
1
 od dvojnáprav V  600  30 + 28,8  = 1176 kN
30
0,5 (0,619 + 0,481) · 1176 · 300/600 = 323 kNm
0,5 (0,412 + 0,274) · 1176 · 200/600 = 134 kNm
0,5 (0,205 + 0,067) · 1176 · 100/600 = 27 kNm
484 kNm
 od rovnoměrného V = 0,5 · 9 · 30 = 135 kN/m
V = 0,5 · 2,5 · 30 = 37,5 kN/m
0,5 (0,653 + 0,446) 135 · 3 = 223 kN
0,5 (0,446 + 0,0) 37,5 · 6,475 = 54 kN
Návrhová posouvající síla pro nosník 1
VEd = 1,35 · 501 + 1,35 (0,8 · 484 + 0,8 · 223 + 1,0 · 54) = 1513 kN
Únosnost ve smyku je zjevně dostačující, ale ještě se přesvědčíme o vlivu boulení stojiny
podle ČSN EN 1993-1-5.
Pro stojinu s příčnými výztuhami po 3 m

a s tuhou koncovou výztuhou se určí:
a = 3000 mm
d = 1500 mm
a 3000
 =2
d 1500
4 4
kτ  5,34 +  5,34 +  6,34
a d  2
22
ε = 0,81 (pro ocel S355)

Štíhlost stojiny
299
d /tw 1500 /15

λw = = = 1,311
37, 4 ε kτ 37, 4  0,81  6,34
Součinitel
 
χ w = 1,37 / 0, 7 + λ w  1,37 /  0, 7 + 1,311 = 0, 681
Únosnost stojiny ve smyku (s vlivem boulení)
Vbw.Rd = dtw f yd χ w / 3 = 1500  15  355  0, 681/ 3 = 3140  103 N = 3140 kN > 1513 kN
což je vyhovující.
Protože platí, že
0,5Vbw,Rd = 0,5  3140 = 1570 kN  VEd = 1513 kN
je splněna i podmínka tzv. malého smyku

(VEd < 0,5 Vbw.Rd)
a proto není nutno snižovat únosnost nosníku v ohybu vzhledem k účinku posouvající síly.
Podporová výztuha
Navrhneme tvar výztuhy podle obrázku na str. 117 (2 x 115 x 20). Do průřezu výztuhy se
započítá i (na obrázku vyčerněná) část stojiny v šířce 364 mm. Výztuha se posoudí na úči-
nek největší podporové reakce NEd = 1513 kN.
Únosnost výztuhy ve vzpěrném tlaku (vybočení kolmo k rovině stojiny)
A = 364 · 15 + 2.115.20 = 10060 mm2
I = 20 · 2453/12 = 24,5 · 106 mm2
i = 49,3 mm
0, 75  1500
λ= = 23
49,3
23
λ= = 0,302 χ  0,949
93,9  081
Nb.Rd = 10 060 · 0,949 · 355 = 3389 kN > 1513 kN

Výztuha vyhovuje.
Návrh a posouzení hlavního nosníku pro mezní stav použitelnosti

V mezním stavu použitelnosti se kombinace zatížení uvažuje podle ČSN EN 1990 a podle
ČSN EN 1990/A1 (tab. A2.6). Při posouzení průhybů se předpokládá pružné působení
mostní konstrukce.
300
Pro výpočet napětí se bude uvažovat charakteristická kombinace zatížení se součiniteli

γG = γQ = 1,0. Napětí budeme sledovat v jednotlivých fázích montáže.
Montážní zatížení nese jen ocelový nosník
e = (20 · 15 · 1537,5 + 15 · 1500 · 780 + 400 · 30 · 15)/37500 = 596 mm
15
I  400  30  5812 + 15003 + 15 1500 1842 + 200 15  941,52 =
12
= 11, 690 109 mm 4
Napětí
2914  106
σ ah  949  236,5 MPa
11, 690  109
2914  106
σ ad  596  148,5 MPa
11, 690  109
Poznámka:
V této fázi výstavby je vhodné zkontrolovat ještě mezní stav únosnosti ocelového nosníku. Předpokládá-
me, že nosník je montážním ztužením zajištěn proti ztrátě stability. V mezním stavu únosnosti bude pů-
sobit návrhové zatížení a vznikne ohybový moment 1,35 · 2914 kNm, který vyvolá největší napětí v horní
pásnici.
1,35 · 236,5 = 319,3 MPa  355,0 MPa
takže ocelový nosník pevnostně v MSÚ vyhovuje.
Zbytek stálého zatížení a zatížení dopravou nese spřažený ocelobetonový nosník
Ac = 300 · 2775 = 832500 mm2
Aa = 37500 mm2
Nejprve uvážíme krátkodobé působení s účinným modulem betonu
E´c = Ecm = 32000 MPa
301
Součinitel
n = Ea/E´c = 210 000/32 000 = 6,6
Poloha neutrální osy (pružné působení)
37500 1249 + 832500 150 / 6, 6
e  = 402 mm
37500 + 832500 / 6, 6
Moment setrvačnosti ideálního průřezu

I1 = 11,690 · 109 + 37500 · 8472 + (2775 · 3003/12 + 2775 · 300 · 2522)/6,6 =
= 47,549 · 109 mm4
Ohybový moment od:
 zbytku stálého Mg2 = 844 kNm
 zatížení dopravou Mp = 0,8 · 3561 + 0,8 · 1670 + 1,0 · 406 = 4591 kNm
Celkem MEd = 844 + 4591 = 5435 kNm
Napětí v mezním stavu použitelnosti
5435  106
σ ah  102 = 11, 6 MPa
47,549  109
5435  106
σ ad  1443 = 164,9 MPa
47,549  109
1 5435  106
σ ch   402 = 7, 0 MPa
6, 6 47,549  109
Napětí celkem:
 v oceli σah = 236,5 + 11,6 = 248,1 MPa 
 < fy = 355 MPa
d
σa = 148,5 + 164,9 = 313,4 MPa 
 v betonu σch = 7,0 MPa < 0,85 fck = 0,85 · 30 = 25,5 MPa
Tímto je prokázáno, že nosník působí v provozním stavu pružně. Ještě se přesvědčíme, zda
se při dlouhodobém působení stálého zatížení situace nezmění. Pro výpočet dlouhodobých
účinků použijeme poměr modulů
nL = n0 (1 + ψL φt )
kde n0 = Ea/Ecm = 6,6
ψL = 1,1 pro stálé zatížení
ψL = 0,55 pro smršťování
302
Součinitel dotvarování φt se určí podle ČSN EN 1992-1-1, příloha B, ze vztahu

φt = φ0 βc (t – t0)
kde základní součinitel φ0 je
φ0 = φRH β(fcm) · β (t0)
a součinitel časového průběhu dotvarování βc je dán vztahem
0,3
 t  t0 

βc t  t0  = 
β +t t


 H 0 
Součinitel βH závisí na relativní vlhkosti RH [%] a náhradním rozměru prvku h0 [mm] a je
dán vztahem
βH = 1,5 [1 + (0,012 RH)18 ] h0 + 250 ≤ 1500.
Náhradní tloušťka desky
2 Ac
h0 =
u
Součinitel β(fcm) vystihuje vliv pevnosti betonu, součinitel β(t0) vystihuje vliv stáří betonu v
okamžiku vnesení zatížení. Součinitele jsou dány vztahy
β (fcm) = 16,8/(fcm)0,5
β (t0) = 1/(0,1+t00,2)
φRH = 1 + (1  RH / 100) / (0,1 3 h0 )
kde t je stáří betonu v uvažovaném okamžiku

t0 stáří betonu v okamžiku vnesení zatížení.
Budeme předpokládat, že zbytek stálého zatížení začne působit dva měsíce po vybetonování
desky mostovky. Budeme sledovat stav za 100 let, tzn. na konci životnosti mostu.
Po dosazení t = 36 500 a t0 = 60 dní a relativní vlhkosti RH = 80 % bude:
Ac = 300 · 2775 = 832 500 mm2
u = 2 · 2775 = 5 550 mm
2.832 500
h0 = = 300mm
5550
βH = 1,5 1 + (0, 012  80)18  300 + 250 = 916

 
0,3
 36 500  60 
βc =   = 0,992
 916 + 36 500  60 
303
φRH = 1 + (1  80 / 100) / 0,1 3

300 = 1, 299
16,8
β ( f cm ) = = 3, 06
30
1
β (t0 ) = = 0, 42
0,1 + 600,2
φ0 = 1,299 · 3,06 · 0,42 = 1,67
φt = 1,67 · 0,992 = 1,66
nL = 6,6 (1 + 1,1 · 1,66) = 18,7
Pro smršťování se použije stejný postup, čas t0 se uvažuje 1 den.
Po dosazení t = 36 500 a t0 = 1 den bude obdobně
0,3 0,3
 t  t0   36500  1 
βc =   =   = 0,992
 
 βH + t  t 0   916 + 36500  1 
 
β (t0 ) = 1 / 0,1 + 10,2 = 0,909
φ0 = 1,299 · 3,06 · 0,909 = 3,61

φt = 3,61 · 0,992 = 3,58
nL = 6,6 (1 + 0,55 · 3,58) = 19,6
Ocelobetonový průřez pro nL = 18,7 je vyznačen na dalším obrázku a jeho hodnoty jsou
832 500
37 500 1249 + 150
18, 7
e = = 652 mm
37 500 + 832 500 / 18, 7
1  2 775 
I i =11, 690 109 + 37 500  597 2 + 3003  2 775  300  5022  = 36, 608 109 mm 4
18, 7  12 
304
Napětí od zatížení zbytkem stálého zatížení (opět mezní stav použitelnosti)
844 106
σ ah = 352 = 8,1 MPa
36, 608 109
844 106
σ ad = 1193 = 27, 6 MPa
36, 608 109
1 844 106
σ ch  652  0,8 MPa
18, 7 36, 608 109
1 844.106
σ cd = 352 = 0, 4 MPa
18, 7 36, 608.109
Vliv dotvarování betonu při působení stálého zatížení je dán rozdílem napětí při krátkodo-
bém a dlouhodobém působení. Při krátkodobém zatížení je
844 106
σ ah = 102 = 1,8 MPa
47,549 109
844 106
σ ad = 1443 = 25, 6 MPa
47,549 109
1 844 106
σ ch = 402 = 1,1 MPa
6, 6 47,549 109
Vliv dotvarování
Δσ ah = -1,8 + 8,1 = + 6,3 MPa
Δσ ad = - 25, 6 + 27, 6 = + 2, 0 MPa
Δσ ch = - 0,8 + 1,1 = + 0,3 MPa
Vidíme, že vliv dotvarování betonu desky na napjatost ocelobetonového nosníku v podél-

ném směru je zanedbatelný.
Nakonec vyčíslíme ještě vliv smršťování betonu. Obdobně jako pro nL = 18,7 stanovíme
průřezové hodnoty pro nL = 19,6. Výpočtem vyjde (obrázek už nekreslíme, platí označení z
předchozího obrázku)
Ai = 79 974 mm2
e = 665 mm
Ii = 36,063 · 109 mm4
305
Poměrné přetvoření od smršťování podle ČSN EN 1992-1-1, Příloha B a pro relativní vlh-
kost RH = 80 % bude:
  f 
εcd,0 = 0,85  220 + 110  αds1   exp  αds2  cm -6
   10  βRH
  f cmo 
  
3
RH
βRH = 1,55 1    
  RH 0  
 
kde fcm je průměrná hodnota pevnosti betonu v tlaku [MPa];
fcmo = 10 MPa
ds1 součinitel, který závisí na druhu cementu
= 3 pro cement třídy S;
= 4 pro cement třídy N;
= 6 pro cement třídy R;
ds2 součinitel, který také závisí na druhu cementu
= 0,13 pro cement třídy S;
= 0,12 pro cement třídy N;
= 0,11 pro cement třídy R;
RH relativní vlhkost okolního prostředí [%].
RH0 = 100 %
Po dosazení
  
3
RH
βRH = 1,55 1     = 1,55 ((1 – (0,8)3) = 0,75

  RH 0 
  
fcm(t) = βcc(t) fcm
kde
   28 1/2  
βcc  t  = exp  s 1     
   t   
přičemž fcm(t) je průměrná hodnota pevnosti betonu v tlaku ve stáří t dní;

fcm průměrná hodnota pevnosti betonu v tlaku ve stáří 28 dní;
cc(t) součinitel závisející na stáří betonu t;
t stáří betonu ve dnech, zde 36500 dní.
306
Po dosazení
   28 1/2  
βcc  t  = exp  s 1      = exp(0,25 (1 – (28/36500)0,5)) = 2,64
   t   
fcm(t) = βcc(t) fcm = 2,64 · 38 = 100 MPa

  f 
εcd,0 = 0,85  220 + 110  αds1   exp  αds2  cm    10-6  βRH =
  f cmo  
= 0,85((220 + 110.4).exp(– 0,12 · (100/10)) 10-6 · 0,75 = 0,000126
Součinitel s závisí také na druhu cementu a je uveden v ČSN EN 1992-1-1, 3.1.2(6). Pro náš
případ
s = 0,25
Modul pružnosti betonu odvodíme ze vztahu
nL = Ea/Ec
19,6 = 210000/Ec
Ec = 10714 MPa
V prvním kroku vypočítáme napětí v desce při znemožněném smršťování. V desce vznikne tah
σ c = εcs Ec = 0, 000126  10714 = 1,35 MPa
což odpovídá síle
N c  σ c Ac = 1,35  300  2775 = 1124  103 N = 1124 kN
V druhém kroku desku uvolníme a spřažený průřez zatížíme tlakovou silou Nc působící v tě-
žišti desky. Vznikne ohybový moment
M c  N c   665  150  = 1124  103  515 = 578  106 Nmm = 578 kNm
Síla a moment vyvolají napětí
1  1124000 578  106  665  1

σ ch =   9
 =  = 14,1 + 10, 6  = 1, 26 MPa
19, 6  79974 36, 063  10  19, 6
1  578  106  365 

σ ch =  14,1   = 1,10 MPa
19, 6  36, 063  109 
1578  106  1180

σ ad = 14,1  = 4,8 MPa
36, 063  109
307
Výsledné napětí v desce
σ ch = 1,35  1, 26 = 0, 09 MPa (tah)
σ cd = 1,35  1, 01 = 0,34 MPa (tah)
V dolní pásnici ocelového nosníku
σ ad  4,8 MPa
Z vypočítaných hodnot plyne, že účinky smršťování budou v součtu s nejméně příznivým

vnějším zatížením následující:
 v betonové desce i po sto letech bude napětí
σ ch = 0,8  0, 09 = 0, 71 MPa (tlak)
σ cd = 0, 4  0,34 = 0, 06 MPa (tlak)

 v ocelovém průřezu
σ ad = 148,5 + 164,9  25, 6  27, 6 + 4,8 = 320,5 MPa  f y  335 MPa
Dokázali jsme, že nosník bude v kterékoli době a pro nejnepříznivěji působící zatížení pružný.
Výpočet průhybů lze tedy provést obvyklým způsobem. Pro výpočet průhybů se doporučuje
uvažovat častou kombinaci zatížení:
Gk + ψ1,1 Qk,1
kde součinitel ψ1,1 je pro dvojnápravy roven 0,75 a pro rovnoměrné zatížení 0,40.
Průhyb ocelového nosníku způsobený čerstvým betonem
5 Ml 2 5 2914 106  30 000

δ= = = 111 mm
48 EI 48 210 000 11, 690 109
Průhyb spřaženého nosníku

 od zbytku stálého zatížení
5 844 106  30 0002

δ = = 10 mm
48 210 000  36, 608 109
 od zatížení dopravou
moment od dvojnáprav 0,75 · 0,8 ·561 = 2137 kNm
moment od rovnoměrného 0,4 (0,8 · 1670 + 406) = 697 kNm
5  2137 + 697  10  30000

6 2
δ = = 27 mm
48 210000  47,549 109
308
Průhyb silničního spřaženého mostu není v ČSN nijak omezen. Protože ale je průhyb od za-
tížení dopravou roven pouze cca 1/1100 rozpětí, je zřejmě vše v pořádku.
Průhyb od stálého zatížení a části proměnného zatížení se kvůli plynulosti jízdy zpravidla
eliminuje nadvýšením. Doporučené nadvýšení ocelového nosníku (promítne se do dílen-
ských výkresů) uprostřed rozpětí bude
27
 = 111+10 + =128 mm
4
Návrh spřažení
Spřažení betonové desky s ocelovým nosníkem zajistí trny průměru 20 mm z oceli s pev-
ností (po přivaření) fu = 370 MPa, přivařené na horní pásnici.
Charakteristická únosnost jednoho trnu je menší z následujících hodnot:
πd 2 π  202
PRk = 0,8f u = 0,8  370  = 93, 0 kN
4 4
PRk = 0, 29 d 2 f ck Ecm = 0, 29  202 30  32000 = 113, 7 kN
Návrhová únosnost trnu je

PRd = PRk/γv = 93/1,25 = 74,4 kN
Trny se po celé délce nosníku umístí do dvojic vzájemně vzdálených 150 mm. Posoudíme
jejich namáhání.
Posouvající síla je u podpory
VEd = 1,35 (0,5 · 7,6 · 30 + 0,8 · 484 + 0,8 · 223 + 54) = 1,35 · 876 = 990 kN
Podélná posouvající síla mezi ocelovou pásnicí a betonovou deskou je (při pružném půso-
bení nosníku) dána vztahem
300  2775
 252
Si 3 6, 6
V1 = VEd = 990 10 = 662 N/mm
Ii 47,549 109
Posouvající síla ve čtvrtině rozpětí je (při postavení dvojnáprav podle obrázku, rovnoměrné
po celé délce):
 876 
VEd = 1,35   0, 25  7, 6  30 + 0,8  484 + 0,5   0,8  223 + 54   = 1,35  876 = 623 kN
 1176 
309
takže
623
V1 =  662 = 417 N/mm
990
Podélné posouvající síly jsou vykresleny na obrázku.
Na koncovou dvojici trnů působí síla

NEd = Vle1 = 662 · 150 = 99300 N = 99,3 kN < 2 · 74,4 = 148,8 kN
takže spojení u podpory vyhovuje.
Lze se přesvědčit, že i v mezním stavu použitelnosti bude spřažení v pořádku, protože při
působení charakteristické kombinace zatížení bude na krajní dvojici trnů působit síla
NEk = 99,3/1,35 = 73,6 kN < 2 · ks · PRd = 2 · 0,75 · 74,4 = 111,6 kN
Ještě prověříme okolnost, že se v mezním stavu únosnosti vnitřní část nosníku dostává do
plasticity, zatímco oba konce nosníku zůstávají pružné. Vyhledáme místa, kde končí pružné
působení. Na obrázku je označíme jako body A a C a vzdálenost od podpory bude x.
Odhadneme, že x = 9000 mm.

V tomto místě působí:
 na ocelový nosník
zatížení stálé g1 = 1,35 · 25,9 = 35,0 kN/m
92
moment M a1 = 0,5  30  35, 0  9  35, 0 = 3307 kNm
2
310
 na spřažený nosník
zbytek stálého g 2  1,35 7,5 = 10,1 kN/ m
10,1
moment M c2 =  3307 = 954 kNm
35, 0
dvojnápravy
7344
moment M c3 = 1,35  0,8  3561  = 3268 kNm
8643
rovnoměrné (parabolický průběh momentu)
Mc4 = 1,35 (0,8 · 1122 + 341) = 1672 kNm
Celkem na spřažený průřez od zatížení dopravou
Mc = 3268 + 1672 = 4940 kNm
V dolní pásnici ocelového nosníku vznikne napětí
3307  106 954  106 4940  106

σa = 596 + 1193 + 1443 =
11, 69  109 36, 608  109 47,549  109
= 168, 6 + 31,1 +149,9 = 349,8 MPa  355 MPa
Je tedy potvrzeno, že přibližně ve vzdálenosti 9 m od podpory začíná plastifikace nosníku.

Síla, která se má přenést mezi ocelí a betonem (na polovině rozpětí), je při plastickém výpo-
čtu
Ncf = Ac · 0,85fcd = 282 · 2775 · 0,85 · 20 = 13303 kN (282 mm = zpl )
Únosnost všech trnů na polovině rozpětí je (při vzdálenosti dvojic 150 mm)
2 · 100 · 74,4 = 14880 kN > 13303 kN
Počet trnů je dostačující i pro plastický návrh.
Zbývá posoudit spřažení v úseku A-B. Postupuje se podle kap. 3.6.6.2, obr. 29. Požaduje se,
aby spřahovací prvky na délce A-B přenesly podélnou smykovou sílu plynoucí z rozdílu
mezi silami Nc,d a Nc,el v betonové desce, kde Nc,el je tlaková síla v betonové desce odpovída-
jící momentu Mel,Rd a Nc,d se určí podle grafu z pravé části obr. 29.
311
Pro náš případ převezmeme z předchozí části výpočtu hodnoty:

Nc,f = 13303 kN
MEd,max = 11271 kNm
Mpl,Rd = 14655 kNm
Ma,Ed = 3919 kNm
Podle obr. 29 vpravo platí
Nc,d = Nc,f (MEd,max – Ma,Ed)/(Mpl,Rd – Ma,Ed) = 13303 (11271 – 3934)/(14655 – 3934) = 9121 kN
Při působení Mel,Rd = 954 + 4940 = 5894 kNm
vzniknou v desce napětí:
1 5894  106
σ ch = 402 = 7,5 MPa
6, 6 47,549  109
1 5894  106
σ cd = 102 = 1,9 MPa
6, 6 47,549  109
takže síla v desce je

Nel,Rd = 2775 · 300 · (7,5 + 1,9)/2 = 3913 kN
Rozdíl sil
Nc,d – Nel,Rd = 9121 – 3913 = 5208 kN
Na délce 6000 mm je 40 dvojic trnů, které přenesou sílu
2 · 40 · 74,4 = 5952 kN > 5208 kN
a spřažení tudíž vyhovuje i v této části nosníku.
Vliv teploty
Podle ČSN EN 1991-1-5 [5] se pro ocelobetonový most s deskou 300 mm tlustou a 100 mm
vrstvou vozovky uvažuje nerovnoměrné zatížení teplotou podle obrázku dole. Podle Přílohy
A2 k ČSN EN 1990 [19] se použije pro teplotu součinitel zatížení γF = 1,5. Součinitel kom-
binace pro mezní stav únosnosti ψ0 se doporučuje uvážit 0,6, ale podle poznámek u tabulky
A.2.1 [19] se zpravidla jeho hodnota snižuje až na nulu, což ve svém důsledku znamená, že
se vliv teploty v mezním stavu únosnosti neuvažuje.
Vyjádříme proto jen vliv teploty na průhyb v mezním stavu použitelnosti a posoudíme její vliv
na koncové trny. Uvážíme přitom součinitel kombinace doporučený v [19] hodnotou ψ1 = 0,6 a
součinitel zatížení 1,0. Připomeňme také, že teplota se vždy považuje za krátkodobý účinek.
Pro výpočet účinků teploty spřažený nosník rozdělíme po výšce na úseky tak, aby v každém
úseku byl lineární průběh teploty a úsek byl z jednoho materiálu. To v našem případě vede
k rozdělení na šest úseků, jak je naznačeno na dalším obrázku.
312
Z předchozích výpočtů pro spřažený průřez při krátkodobém zatížení převezmeme

A = 37500 + 832500/6,6 = 163636 mm2
I = 47,549 · 109 mm4
Poměrné protažení hraničních vláken jednotlivých úseků od teploty při průběhu podle ob-
rázku a) bude:
ε0 = 0,000012 · 16 = 0,000192
ε1 = 0,000012 · 4 = 0,000048
ε2 = 0,000012 · 3,1 = 0,000037
ε3 = 0,000012 · 3 = 0,000036
ε4 = 0
ε5 = 0
ε6 = 0
Nyní se určí průměrné protažení v každém úseku a vzdálenost těžiště obrazce ε od horního
okraje desky. Obecně platí (označení vpravo):
εi-1 + εi
εi =
2
εi-1  2 zi-1 + zi  + εi  zi-1 + 2 zi 

zi =
6εi
313
Po vyčíslení bude
192 180 + 48  2 180
ε1  120 · 10-6 ; z1  = 72 mm
6 120
48 (2 180 + 300) + 37 (180 + 2  300)

ε2 = 42,5 · 10-6 ; z2  = 237 mm
6  42,5
ε3 = 36,5 · 10-6 ; z3 = 307 mm
ε4 = 18 · 10-6 ; z4 = 443 mm
ε5 = 0
ε6 = 0
Zabráníme-li volnému roztažení kteréhokoli úseku, vznikne v jeho těžišti síla

Fi = Ei · εi · bi · hi
působící na spřažený průřez. Po vyčíslení pro jednotlivé úseky bude

úsek 0 – 1: F1 = 32 000 · 120 · 10-6 · 2775 · 180 = 1948 · 103 = 1918 kN
úsek 1 – 2: F2 = 32 000 · 42,5 · 10-6 · 2775 · 120 = 682 · 103 = 453 kN
úsek 2 – 3: F3 = 210 000 · 36,5 · 10-6 · 200 · 15 = 29 · 103 = 29 kN
úsek 3 – 4: F4 = 210 000 · 18 · 10-6 · 15 · 385 = 22 · 10 = 3
22 kN
F =  Fi = 2 422 kN
Soustavu sil Fi nahradíme výslednicí F =  Fi působící v těžišti spřaženého průřezu a

momentem M , jehož velikost určíme z podmínky
 Fi  z1 = F  zT + M
takže
M = (1918 · 0,072 + 448 · 0,237 + 29 · 0,307 + 22 · 0,443) – 2422 · 0,402 = –709 kNm
Po uvolnění úseků působí na spřažený nosník síla a moment podle obrázku. Výsledná napětí
od účinků teploty vzniknou sečtením dvou předchozích stavů (v prvním se zabránilo volné-
mu přetvoření jednotlivých vláken a ve druhém se vypočítají účinky M a F na spřažený
průřez).
314
Po vyčíslení obdržíme:
 2422  103 709  106  402 

σc,0 = (1/6,6)  –210 000  192  10-6 + +  = -3,0 MPa (tlak)
 163636 47,549  109 

 2422  103 709  106  102 

σc,2 = (1/6,6)  –210 000  37  10-6 + +  = 1,3 MPa (tah)
 163636 47,549 109 

 2422  103 709  106  102 

σa,2 =  –210 000  37  10-6 + +  = 8,5 MPa (tah)
 163636 47,549  109 

 2422  103 709  106  298 

σa,4 =  –  = 10,3 MPa (tah)
 163636 47,549  109 

 2422  103 709  106  1443 

σa,6 =  –  = -6,7 MPa (tlak)
 163636 47,549  109 

Napětí způsobená teplotou jsou vynesena na obrázku nahoře. Je vidět, že jsou v podstatě za-
nedbatelná.
Prověříme ještě vliv teploty na spřahovací trny.
Napětí od teploty v betonové desce vyvodí
koncovou sílu
 –3, 0 +1,3 
N = 2775  300   = 708 kN
 2 
která působí stejným směrem jako síly při zatížení dopravou. Tuto sílu lze podle čl. 6.6.2.4
ČSN EN 1994-2 přisoudit spřahovacím trnům rozmístěným u konců nosníku na délce
beff = 2775 mm, přičemž se předpokládá trojúhelníkové rozdělení namáhání.
315
Z tohoto předpokladu vyplyne podélná koncová síla

Vt = 510 kN/m = 510 N/mm
Tuto sílu je nutno sečíst se silou od zatížení dopravou, takže
V1 = ψ1 Vt + Vlp = 0, 6  510 + 662 / 1,35 = 798 N/mm
Při vzdálenosti dvojic trnů 150 mm tak na poslední dvojici trnů bude působit síla
798 · 150 = 120 · 103 N = 120 kN > 2 · 0,75 · 74,4 = 111,6 kN
Překročení přípustného zatížení koncových trnů o 10 % lze tolerovat, případně lze kvůli tep-
lotě v délce 1m od podpory nahradit dvojice trnů trojicemi.
V normě pro teploty jsou uvedeny dva průběhy nerovnoměrné teploty na spřaženém mostě.
Účinky teploty podle druhého schématu (obrázek b)) zde jsou vyneseny jen výsledkem. Je
zřejmé, že ani v tomto případě teplota rozhodovat o dimenzích mostu nebude.
Také průhyby vyvolané teplotou budou velmi malé. Pro první případ průběhu teploty bude
průhyb uprostřed rozpětí
Ml 2 709 106  300002

δ= = = 7,8 mm
8EI i 48  210000  47,549 109
což je zcela zanedbatelné. Nosník se navíc při tomto rozdělení teploty ohýbá nahoru. Je
zřejmé, že průhyby budou řádově stejně malé i v případě teplotního zatížení podle druhé va-
rianty.
Posouzení na únavu
U silničního mostu zpravidla postačí posoudit na únavu spřahovací trny. Uvažujeme pro
únavu normou ČSN EN 1991-2 doporučený Model zatížení 3 podle následujícího obrázku.
Vozidlo se na most umístí podle dalších dvou obrázků.
316
podélný směr
příčný směr
Součinitel zatížení při únavě budeme uvažovat γFf = 1, 0. Z předchozích výpočtů je zřejmé,
že nosník při tomto zatížení působí pružně. Únavové zatížení tak vyvolá mezi betonovou
deskou a pásnicí ocelového průřezu podélnou posouvající sílu
Si
V1 = VEd
Ii
kde VEd je posouvající síla na nosníku (budeme jako nejvíce zatížený uvažovat opět nosník 1).
Pro celý most

120
VEd =  30 + 28,8 + 22,8 + 21, 6  = 412,8 kN
30
takže na nosník 1 připadá
VEd = 0,5 (0,619 + 0,481) · 412,8 = 227,0 kN
Po dosazení bude
Vl = 227 · 103 · 300 · 2775 · 252/(6,6 · 47,549 · 109) = 152 N/mm
317
Tato síla vyvolá v koncové dvojici trnů sílu (na jeden trn)
Δ F = 152  150/2 =11400 N = 11, 4 kN
Ve svarech připojujících trn k pásnici tak vznikne rozkmit napětí

11400  4
Δτ = = 36, 2 MPa
π  202
Pro stanovení návrhového rozkmitu nejprve určíme součinitel
λv = λv1 · λv2 · λv3 · λv4

kde λv1 = 1,55
λv2 = 0,712 (z tab. 9.1 ČSN EN 1993-2 pro 106 těžkých vozidel průměrné hmot-
nosti 30 t za rok);
λv3 = 1,0 (z tab. 9.2 téže normy pro životnost mostu 100 let);
λv4 = 1,0 (pro jeden pruh těžkých vozidel).
Po dosazení
λv1= 1,55 · 0,712 · 1 · 1 = 1,10 < λ max = 2,0
Návrhový rozkmit
Δτ E  λΔτ  1,1  36, 2  39,8 MPa
Musí platit
γFf · γMf.v · Δτ E / Δτ C ≤ 1
Pro součinitel γMf.v = 1,0 a referenční rozkmit pro přivařené trny Δτ C = 90 MPa bude
1 · 1 · 39,8/90 = 0,44 < 1,0

takže spřažení z hlediska únavy vyhovuje.
318
Příloha 2 Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
Příloha 2
Příklad rozboru účinků zatížení dopravou na mostě PK
1 Úvod
Nosná konstrukce mostu (polovina mostu na rychlostní komunikaci) je navržena jako před-
pjatý trámový spojitý nosník o dvou polích stejného rozpětí L = 30,0 m. Uspořádání nosné
konstrukce je patrné z Obr. 1, výška trámu nosné konstrukce H = 1,90 m.
Výstavba mostu proběhne na pevné skruži, předpětí bude do konstrukce vneseno najednou.
Obr. 1 Uspořádání mostu
319
Na mostě je požadováno zatížení dopravou odpovídající pro ČR skupině pozemních komu-

nikací 1 podle NA.2.12 ČSN EN 1991-2, včetně zvláštních vozidel (model zatížení LM3).
Součástí výpočtu účinků zatížení není analýza účinků zatížení ve stavebních stavech. Zatí-
žení větrem neuvažováno.
Za účelem porovnání účinků zatížení zvláštních vozidel na trámy mostu jsou v tomto příkla-
du analyzovány různé jízdní stopy zvláštních vozidel, a to jednak podle zásad uvedených
v ČSN EN 1991-2 (Příloha A), jednak v nejnepříznivější poloze na vozovce a jednak
v ideální stopě (v ose nosné konstrukce) s odchylkou max. ±0,3 m.
2 Stanovení účinků zatížení

Účinky zatížení na nosnou konstrukci byly stanoveny na prostorovém modelu konstrukce
s uvážením příčného roznášení zatížení na jednotlivé trámy příčného řezu. V podélném smě-
ru je konstrukce uvažována jako spojitý nosník o dvou polích. Vyhodnoceny jsou vždy ex-
trémní hodnoty vnitřních sil pro jednotlivé zatěžovací stavy a z nich jsou následně sestaveny
příslušné návrhové kombinace zatížení podle ČSN EN 1990.
3 Zatížení
3.1 Stálá zatížení
3.1.1 Vlastní tíha nosné konstrukce

Hodnoty zatížení mostu vlastní tíhou se stanoví na základě nominálních rozměrů nosné kon-
strukce mostu (viz ČSN EN 1990, včetně Změny A1) a odpovídajících objemových tíh materiálů
podle ČSN EN 1991-1-1. Souhrn zatížení vlastní tíhou pro jednotlivá rozpětí je uveden v tab. 1.
Objemová hmotnost betonu C = 25,0 kN/m3 (předpokládaný stupeň vyztužení  = 1,0 %).
Tab.1 Hodnoty zatížení vlastní tíhou na jeden trám mostu
Plocha příčného řezu AC Zatížení na jeden trám G01,T
8,51 m2 106,3 kN/m
3.1.2 Zatížení předpětím

Zatížení předpětím vychází z geometrie předpínací výztuže, velikosti příslušných předpína-
cích sil a vlivů dlouhodobého chování konstrukce při zatížení. Velikosti zatížení od předpětí
pro analýzu konstrukce a pro ověření konstrukce v příslušných mezních stavech se stanoví
podle ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1992-2.
S ohledem na rozsah a zaměření tohoto příkladu není předpětí analyzováno.
320
3.1.3 Zatížení ostatní stálé

Hodnoty ostatního stálého zatížení nosné konstrukce mostu se stanoví na základě nominál-
ních rozměrů příslušných částí mostního svršku podle ČSN EN 1990, včetně Změny A1, a
podle ČSN EN 1991-1-1 (variabilita tloušťky vozovky).
 Vozovka : Horní mez – sup
tl. 0,135 + 40 % rezerva (viz ČSN EN 1991-1-1) = 0,189 m
GV,sup = 0,189*24 = 4,5 kN/m2
Dolní mez – inf
tl. 0,135 – 20 % rezerva (viz ČSN EN 1991-1-1) = 0,108 m
GV,inf = 0,108*24 = 2,6 kN/m2
 Římsy : Římsa s nouzovým chodníkem
ACŘ,1 = 0,51 m2
GŘ,1 = 0,51*25 = 12,75 kN/m2 (zatížení na šířku 1,15 m)
Římsa se zábradelním svodidlem
ACŘ,2 = 0,35 m2
GŘ,2 = 0,35*25 = 8,75 kN/m2 (zatížení na šířku 0,53 m)
 Zábr.svodidlo (odhad) : GSV = 1.5 kN/m (liniové zatížení v ose svodidla)
 Zábradlí (odhad) : GZA = 1.0 kN/m (liniové zatížení v ose zábradlí)
3.2 Proměnná zatížení
3.2.1 Zatížení dopravou

Zatížení dopravou je stanoveno podle ČSN EN 1991-2. S ohledem na geometrii konstrukce
a vzhledem k tomu, že v příkladu jsou analyzovány účinky zatížení na nosnou konstrukci,
nejsou brzdné a odstředivé síly vyčíslovány.
3.2.1.1 Rozdělení vozovky do pruhů

Dělení vozovky na zatěžovací pruhy je podle ustanovení ČSN EN 1991-2 odvislé od zatíže-
ní aplikovaného na konstrukci.
Pro zatížení modely LM1 se podle čl. 4.2.3 dělí na zatěžovací pruhy celá šířka vozovky na
mostě (mezi zvýšenými obrubami nebo svodidly). Pro zatížení modelem zatížení 3 se, podle
Přílohy A, na zatěžovací pruhy dělí pouze část vozovky bez uvažování nouzových pruhů,
krajnic a vodících proužků.
Pro zatížení modelem LM1 je příklad dělení vozovky na zatěžovací pruhy uveden na obr. 2.
Šířka vozovky mezi svodidly je 11,25 m, což v případě nejúčinnějšího zatížení pravého trá-
mu mostu odpovídá třem zatěžovacím pruhům šířky 3,0 m a zbývající ploše šířky 2,25 m.
Konkrétní rozmístění a číslování zatěžovacích pruhů na vozovce je odvislé od vyšetřova-
ných účinků zatížení, resp. ověřovaného prvku nosné konstrukce.
321
Pro zatížení modelem LM3 je podle Přílohy A ČSN EN 1991-2 šířka vozovky uvažována
pouze mezi vodícími proužky komunikace (viz Obr. ) a je tedy rovna 7,5 m. To odpovídá
dvěma zatěžovacím pruhům šířky 3,0 m a zbývající ploše šířky 1,5 m. Příklad rozdělení vo-
zovky (resp. její části) na zatěžovací pruhy je uveden na Obr.. Pro účely porovnání účinků
zatížení modelem LM3 jsou navíc uvažovány i další stopy zatížení (viz Úvod). Tyto další
stopy se vyznačují tím, že zatížení modelem LM3 v nich není kombinováno s častými hod-
notami zatížení modelem LM1.
Obr. 2 Rozdělení vozovky do zat. pruhů Obr.3 Rozdělení vozovky do zat. pruhů
a příklad jejich rozmístění a příklad jejich rozmístění
na mostě – LM1 na mostě – LM3
3.2.1.2 Model zatížení 1 (LM1)

Model zatížení LM1 sestává v jednotlivých zatěžovacích pruzích jednak z osamělých nápra-
vových sil QiQik a jednak z rovnoměrného zatížení qiqik. Hodnoty zatížení v jednotlivých
pruzích jsou stanoveny podle článku 4.3.2 ČSN EN 1991-2. Pro charakteristické hodnoty
zatížení pruhů jsou užity hodnoty regulačních součinitelů i odpovídající 1.skupině pozem-
ních komunikací podle NA.2.12 ČSN EN 1991-2 (viz Tab. 2).
Tab. 2 Regulační součinitele

Typ zatížení Zatěžovací pruh Regulační součinitel
Osamělé síly 1 až 3 Q1 = Q2 = Q3 = 0,8
1 q1 = 0,8
Rovnoměrné zatížení 2a3 q1 = 1,0
Zbývající plocha q1 = 1,0
Pro dosažení extrémních účinků zatížení na trám u římsy bez chodníku je rozmístění zatíže-
ní modelem LM1 uvedeno na Obr. 4. Pro krajní polohu zatížení se uvažuje, že roznášecí
plocha kol dvounápravy lícuje s lícem svodidla.
Při stanovení účinků zatížení modelem zatížení LM1 je vhodné stanovit odděleně účinky za-
tížení osamělými silami a rovnoměrným zatížením. Důvodem jsou rozdílné velikosti souči-
322
nitelů kombinace 0 a 1 těchto zatížení při sestavování návrhových kombinací zatížení pro
ověření mezních stavů.
Obr. 4 Rozmístění zatížení po stanovení extrémních účinků zatížení na krajní trám mostu
3.2.1.3 Zatížení chodníků

Zatížení chodníků (model zatížení 4) je v ČSN EN 1991-2 definováno hodnotou 5,0 kN/m2.
Protože však bude zatížení chodníků pouze součástí sestavy zatížení gr1a (současné působení s
modelem LM1) je pro stanovení účinků zatížení použita kombinační hodnota 3,0 kN/m2, a to
v šířce nouzového chodníku (0,75 m) – viz Poznámka b) Tabulky 4.4a ČSN EN 1991-2.

Model zatížení 2 (samostatná náprava – viz 4.3.3 ČSN EN 1991-2) nebude, s ohledem na
velikost nápravové síly a rozměry konstrukce, pro zatížení trámů rozhodovat. Proto není ve
výpočtu účinků zatížení uvažován.

Zatěžovací schémata zvláštních vozidel a pravidla pro jejich umístění na konstrukci, resp. součas-
ný výskyt s ostatními druhy zatížení (např. LM1), jsou definována v Příloze A ČSN EN 1991-2.
Přitom je v A.2(2) stanoveno, že zatížení modelem zatížení 3 se použije pouze pro dočasné
návrhové situace. To přináší možnost snížit návrhové hodnoty ostatních proměnných zatíže-
ní (vítr, rovnoměrná složka zatížení teplotou, atd.) úměrně pravděpodobnosti jejich výskytu
(viz ČSN EN 1991-1-6). S ohledem na to, že v tomto příkladě je uvažováno pouze zatížení
rozdílovou složkou teploty, u kterého není redukce vzhledem k délce trvání návrhové situa-
ce definována (viz ČSN EN 1991-1-5), není redukce ostatních proměnných zatížení v do-
časných návrhových situacích uvažována.
Pro zatížení konstrukce se v návaznosti na NA.2.16 ČSN EN 1991-2 použijí vozidla 900/150,
1800/200 a 3000/240. Uspořádání zatížení v zatěžovacích pruzích je uvedeno v Příloze A
323
ČSN EN 1991-2. Dělení vozovky na zatěžovací pruhy viz 0. Pro vozidla 900/150 a 1800/200
se zároveň použijí v ostatních pruzích časté hodnoty zatížení modelem LM1 (dále označeno
ČML1).
Pro umístění zvláštních vozidel se vozovka definuje bez nouzových pruhů, krajnic a vodí-
cích proužků, viz Příloha A ČSN EN 1991-2, čl.A.3(2).
Tab. 3 Součinitele kombinace pro stanovení častých hodnot modelu zatížení LM1 (ČLM1)
Zatížení Součinitel 1
Osamělé síly Qik 0,75
Rovnoměrné zatížení qik 0,40
Pro zvláštní vozidla pohybující se normální rychlostí (v tomto příkladě se to předpokládá

pouze pro vozidlo 900/150) se dále, podle Přílohy A ČSN EN 1991-2, uvažuje dynamický
součinitel  stanovený podle vztahu (pro rozpětí 30 m):
≥
L 30
 = 1, 4 – = 1, 4 – = 1,34 1, 0 ,
500 500
kde L je příčinková délka, zde uvažována pro mezipodporový průřez délka kladné části
příčinkové čáry, tj. rozpětí pole.
Rozmístění zatížení zvláštními vozidly podle Přílohy A ČSN EN 1991-2 pro stanovení ex-
trémních účinků na pravý trám mostu (u římsy bez chodníku), včetně zatížení častými hod-
notami modelu zatížení 1(v ostatních pruzích, jsou uvedeny na obr. 5 až obr. 7).
Pro porovnání jsou stanoveny účinky zatížení vozidly 900/150 a 1800/200 u kraje vozovky
(viz obr. 8 a obr. 9), přičemž není uvažováno současné zatížení častými hodnotami modelu
LM1 (ČLM1), a zatížení vozidlem 3000/240 v ideální stopě (viz Obr. 10), tj. v takové stopě,
která je pro nosnou konstrukci nejpříznivější, avšak s přihlédnutím k možné odchylce jízdní
stopy o. ±0,3 m, jak bylo zvykem podle ČSN 73 6203.
Obr. 5 Zatížení vozidlem 900/150 + ČLM1
324
Obr. 6 Zatížení vozidlem 1800/200 + ČLM1
Obr.7 Zatížení vozidlem 3000/240
Obr. 8 Zatížení vozidlem 900/150 u kraje vozovky na mostě (bez častých hodnot LM1)
325
Obr. 9 Zatížení vozidlem 1800/200 u kraje vozovky na mostě (bez častých hodnot LM1)
Obr. 10 Vozidlo 3000/240 – Ideální stopa – osa nosné konstrukce (včetně excentricity ± 0,3 m
3.2.1.6 Sestavy zatížení dopravou

Z hlediska ověření konstrukce v mezních stavech se jednotlivá zatížení „kombinují“ do se-
stav (viz Tabulka 4.4a ČSN EN 1991-2). Tyto sestavy zatížení potom vstupují do kombinací
pro stanovení zatížení jako jedna hodnota. V důsledku to znamená, že každé zatížení v se-
stavě zatížení (např. osamělé síly a rovnoměrné zatížení modelu zatížení 1) může mít v
kombinaci zatížení podle ČSN EN 1990 jiný součinitel . Z hlediska rozsahu tohoto příkla-
du, kdy nejsou uvažovány vodorovné síly a velikosti účinků modelů LM2 a LM4 jsou jistě
menší než účinky modelů LM1 a LM3, přicházejí při ověření konstrukce z hlediska mezních
stavů do úvahy pouze sestavy zatížení gr1a a gr5.
Sestava zatížení gr1a se skládá ze zatížení modelem zatížení LM1 (viz 3.2.1.2) a zatížení
chodníků (viz 3.2.1.3, kde je již stanovena kombinační hodnota pro tuto sestavu zatížení).
Sestava zatížení gr5 je definována jako zatížení zvláštní vozidlem v zatěžovacím pruhu číslo
1, případně v kombinaci s častými hodnotami modelu zatížení LM1 v zatěžovacích pruzích
2 a 3 (viz Příloha A ČSN EN 1991-2 a3.2.1.5).
326
3.2.2 Zatížení teplotními změnami

Ze zatížení teplotou je uvažována pouze nerovnoměrná složka zatížení podle ČSN EN 1991-
1-5, protože rovnoměrná složka teplotního zatížení vyvolá s ohledem na statické schéma
konstrukce pouze její zkrácení nebo prodloužení.
3.2.2.1 Nerovnoměrná složka zatížení teplotou

V souladu s NA.2.9 ČSN EN 1991-1-5 se pro stanovení vlivu zatížení nerovnoměrnými
změnami teplotou uvažuje postup 2, tj. svislá složka teploty s nelineárními účinky. Stano-
vení rozdělení a hodnot zatížení teplotou je provedeno podle Obrázku 6.2c a Přílohy B
ČSN EN 1991-1-5 pro tloušťku mostního svršku rovnou 135 mm a výšku průřezu h = 2,4 m
jsou hodnoty a průběh zatížení nelineární složkou teploty uvedeny na Obr. 11.
Oteplení
Nerovnoměrné Nerovnoměrné ochlazení
z [m] T [°C]
oteplení
2.400 10
2.250 2.5 2.400 2.400
2.000 0 2.000 2.000
0.235 0
0.000 2 1.600 1.600
Ochlazení 1.200 1.200

z [m] T [°C]
2.400 -6.5 0.800 0.800
2.150 -0.4
0.400 0.400
1.950 0
0.450 0 0.000 0.000
0.250 -1.1
0 5 10 -10 -5 0
0.000 -6.2
Obr. 11 Rozdělení nelineární složky teploty po průřezu výšky h = 2,4 m

Účinek rozdílové (nelineární) složky teploty na konstrukci se stanoví za předpokladu doko-
nale pružného chování průřezu (platnost Bernoulli-Navierovy hypotézy). Staticky neurčitý
účinek zatížení nelineární složkou teploty se vyjádří např. zavedením koncových momentů.
Hodnoty koncových momentů jsou uvedeny v Tab. 4.
Tab. 4 Hodnoty náhradních koncových momentů od zatížení nelineární složkou teploty

Velikost koncových momentů
Ochlazení Oteplení
905 kNm -2385 kNm
4 Účinky zatížení
V této kapitole jsou uvedeny obálky vnitřních sil od zatížení stálých a proměnného zatížení
dopravou. S ohledem na to, že konstrukce je symetrická kolem osy uložení na pilíři P2, jsou
327
obálky účinků zatížení vykresleny vždy jen na polovině mostu, a to vždy na více zatíženém
(pravém) trámu. Vyčíslení účinků zatížení je provedeno jednak v bodech s extrémními hod-
notami (max.M v poli a nad podporou) a jednak ve staničení x = 1,0 m, kde bude hlavním
proměnným zatížením zatížení teplotou (viz 5).
4.1 Účinek stálého zatížení

Tab. 5 Tabulka hodnot účinků stálých zatížení v místech extrémů proměnného zatížení
dopravou
Zatížení Stálé [kNm] Ostatní stálé [kNm]
M1 (x = 1,0 m od opěry) 1 159 257
Max M v poli (x = 12,0 m) 6 734 2 256
Min. M nad podporou -11 746 -3 687
-12000
-10000
-8000
-6000
-4000 Go
Gost,max
-2000
0 5 10 15 20 25 30 Gost,min
0
2000
4000
6000
Obr. 12 Obálky momentů od stálých zatížení [kNm]
328
4.2 Účinky zatížení dopravou

4.2.1 Účinek modelu LM 3 – normová poloha
Na Obr. 13 jsou uvedeny obálky momentů zatížení dopravou pro normovou polohu zatížení
modelem LM 3, tj. pro vozidla 900/150 a 1800/200 včetně ČLM1 a vozidla 3000/240. Hod-
noty extrémů účinků zatížení jsou uvedeny v Tab. 6
-8000
-6000
-4000 LM3-3000,min
LM1,min
-2000
LM3-1800,min+ČLM1
0 5 10 15 20 25 30
0 LM3-900,min+ČLM1
2000
LM3-900,max+ČLM1
LM1,max
4000
LM3-1800,max+ČLM1
6000 LM3-3000,max
8000
Obr. 13 Obálky momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3 v „normové poloze“,
včetně ČLM1
Tab. 6 Porovnání extrémních hodnoty momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3
v „normové poloze“, včetně ČLM1
LM3
Zatížení dopravou LM1 900/150*δ 1800/200
3000/240
+ časté hodnoty LM1
Min. M (x = 1,0 m) -89 -52 -82 -141
Max. M v poli (x = 12,0 m) 6 454 6 440 7 625 8 846
Podíl z extrému 100 % 100 % 118 % 137 %
Min. M nad podporou -5 638 -4 086 -5 180 -6 319
Podíl z extrému 100 % 72 % 92 % 112 %
4.2.2 Účinek modelu LM3 v ideální stopě/na okraji vozovky, bez ČLM1
Na Obr. 14 jsou uvedeny obálky momentů zatížení dopravou pro ideální polohu zatížení
modelem LM3, a to bez současného zatížení častými hodnotami LM1. Hodnoty extrémů
účinků zatížení jsou uvedeny v Tab. 7. Umístění vozidel je patrné z Obr. 8,9,10.
329
-6000
-4000
LM1,min
LM3-1800,min
-2000
0 5 10 15 20 25 30
LM3-3000,min
0 LM3-900,min
2000
LM3-900,max
4000 LM3-3000,max
LM1,max
6000 LM3-1800,max
8000
Obr. 14 Obálky momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3 v ideální stopě/na
okraji vozovky a bez ČLM1
Tab. 7 Porovnání extrémních hodnot momentů od zatížení dopravou [kNm] – zatížení LM3
v ideální stopě/na okraji vozovky a bez ČLM1
LM3
Zatížení dopravou LM1
900/150*δ 1800/200 3000/240
Min. M (x = 1,0 m) -89 -63 -88 -125
Max. M v poli (x = 12,0 m) 6 454 5 411 7 120 6 391
Podíl z extrému 100 % 84 % 110 % 99 %
Min. M nad podporou -5 638 -3 572 -5 054 -3 984
Podíl z extrému 100 % 63% 90% 71%
4.3 Zatížení teplotou
-3000
-2000
-1000
Ochlazení
0 5 10 15 20 25 30
0 Oteplení
1000
Obr. 15 Obálky momentů od zatížení teplotou [kNm]
330
Tab. 8 Hodnot momentů od zatížení teplotou [kNm] v místech extrémů proměnného zatížení
Zatížení Teplota
Min M (x = 1,0 m) -2 266
Max M v poli (x = 12,0m) 362
Min M nad podporou -452
5 Kombinace zatížení
Kombinace zatížení slouží pro ověření navržené konstrukce v jednotlivých mezních stavech.
Pokud jsou účinky zatížení stanoveny lineárně pružnou analýzou je z hlediska výpočtu snaz-
ší kombinovat přímo účinky zatížení, tj. vnitřní síly nebo napětí, než zatížení působící na
konstrukci, jak je uvedeno ve vztazích v dalším textu.
Tab. 9 Součinitele kombinace ψ proměnných zatížení pro mosty pozemních komunikací
Součinitel kombinace
Zatížení
ψ0 ψ1 ψ2
Model zatížení 1 – Zatížení silami 0,75 0,75 0,0
Model zatížení 1 – Rovnoměrné zatížení 0,4 0,4 0,0
Zvláštní vozidla (LM3) 0,0 0,0 0,0
Zatížení teplotou 0,6 0,6 0,5
Kombinace zatížení zajišťují v jednotlivých mezních stavech příslušnou míru bezpečnosti

konstrukce. Z tohoto důvodu do nich vstupují příslušné součinitele zatížení γF, kterými se
násobí buď hodnoty zatížení nebo jejich účinky (jen při lineárních výpočtech). Obecně platí,
že součinitele zatížení γF jsou pro mezních stavy únosnosti různé od jedné a pro mezní stavy
použitelnosti rovny jedné.

Z hlediska předpjatého betonu jsou mezní stavy použitelnosti zpravidla rozhodující pro ná-
vrh a ověření předpětí.
Pro návrh předpětí (velikost a vedení předpínacích kabelů) lze využít charakteristickou
kombinaci zatížení, přičemž:
 napětí v krajních tlačených vláknech betonu se omezí na 0,6fck,
 napětí v krajních tažených vláknech potom na hodnotu fctm.
Při ověření konstrukce musí být zajištěny příslušné maximální hodnoty normálových napě-
tí v celé konstrukci uvedené v 5.1.1 až 0 (viz ČSN EN 1992-1-1 a ČSN 1992-2).
5.1.1 Charakteristická kombinace zatížení

V charakteristické kombinaci zatížení musejí být vypočtená tlaková normálová napětí menší než
0,6.fck. Tato napětí se stanoví na průřezu neporušeném trhlinami (ideálním průřezu), a to v pří-
331
padě, že maximální normálová tahová napětí nepřesáhnou hodnotu fctm. V případě, že napětí v
betonu v tahu přesáhnou hodnotu fctm, je třeba napětí v tlaku stanovit na průřezu s trhlinou.
Při stanovení charakteristické kombinace zatížení se vychází z následujícího vztahu:
Ed   Gkj  P  Q k,1   0,i  Qk,i ,
j 1 i 1
kde Gk,j, P viz ČSN EN 1990,

Qk,1 je hlavní proměnné zatížení na konstrukci, resp. v příslušném průřezu. Pro tento
příklad je to buď zatížení dopravou, tj. sestavami zatížení gr1a (LM1) a gr5
(LM3), nebo zatížení teplotou, a to v závislosti na celkových účincích zatíže-
ní, které jsou v kombinaci dosaženy. Pro sestavu zatížení dopravou gr1a je
hodnota Qk,1 rovna součtu zatížení modelem zatížení 1 (osamělé síly a rovno-
měrné zatížení) a zatížení na chodnících (kombinační hodnota), tj.:
Q k,1  Qk,LM1  Qk,Ch
V případě, že zatížení dopravou není hlavním proměnným zatížením, je nutné
jednotlivé složky sestavy zatížení přezásobit příslušnými součiniteli ψ0 podle
Tab. 9,
Qk,i jsou ostatní proměnná zatížení na konstrukci, v tomto příkladě zatížení teplotou,
ψ0,i je součinitel kombinace příslušného i-tého proměnného zatížení podle Tab. 9.
Vyčíslení hodnot charakteristické kombinace pro model zatížení 1 ve vybraných průřezech:
 průřez x = 1,0 m od opěry, hlavním proměnným zatížením je zatížení teplotou (hodnoty
účinků jednotlivých zatížení viz 4.1 až 4.3):
Ed  (1159  257)  0  2266  (0, 75  49  0, 4  40)  -903 kNm
 průřez x = 12,0 m od opěry, hlavním proměnným zatížením je zatížení dopravou (hod-
noty účinků jednotlivých zatížení viz 4.1 až 4.3):
Ed  (6734  2256)  0  (4144  2304)  0, 6  362  15655 kNm
-20000
-15000
LM3_p+T,min
-10000 LM1+T,min
LM3_id+T,min
-5000
0 5 10 15 20 25 30
0
LM1+T,max
5000 LM3_id+T,max
LM3_p+T,max
10000
15000
Obr. 16 Obálky charakteristických kombinací momentů [kNm]
332
5.1.2 Častá kombinace zatížení

V časté kombinaci zatížení musejí tahová napětí v průřezu, příp. šířka trhlin od časté kom-
binace zatížení, splňovat podmínky stanovené v Tabulce 7.101 ČSN EN 1992-2 v závislosti
na stupni vlivu prostředí a typu konstrukce. Pro předpjatý most prezentovaný v tomto pří-
kladě lze říci, že při ověření spodních vláken průřezu je nutno dodržet podmínku dosažení
dekomprese (stupeň vlivu prostředí XD1), zatímco u vláken horních, která jsou pod izolací
mostovky, lze pro častou kombinaci zatížení připustit trhliny o šířce max.0,2 mm (stupeň
vlivu prostředí XC3). Pro horní vlákna je potom nutné navíc zajistit, aby pro kvazistálou
kombinaci zatížení (viz 5.1.3) nenastala dekomprese.
Požadavek dekomprese znamená (viz 7.3.1 EN 1992-2), že beton ve vzdálenosti do 100 mm od
povrchu předpínací výztuže nebo jejího kanálku zůstane pro příslušnou požadovanou kombinaci
zatížení tlačen. Z logiky věci je patrné, že tento požadavek je relevantní u průřezů, v nichž se
předpínací výztuž nachází na stejné straně jako tažená vlákna. Navíc, pokud v průřezu vznikne
trhlina (tahová napětí v mezním stavu únosnosti přesáhnou hodnotu fctd), je nutno posoudit šíř-
ku trhliny pro častou kombinaci zatížení s ohledem na požadovanou trvanlivost konstrukce.
Při stanovení časté kombinace zatížení se vychází z následujícího vztahu:
Ed   Gkj  P   1,1  Q k,1   2,i  Qk,i ,
j 1 i 1
Význam jednotlivých členů viz ČSN EN 1990 a 0.

Vyčíslení hodnot časté kombinace pro model zatížení 1 ve vybraných průřezech :
 průřez x = 1,0 m od opěry, hlavním proměnným zatížením je zatížení teplotou (hodnoty
účinků jednotlivých zatížení viz 4.1 až 4.3):
Ed  (1159  257)  0  0, 6  2266  (0  49  0  40)  56 kNm
 průřez x = 12,0 m od opěry, hlavním proměnným zatížením je zatížení dopravou (hod-
noty účinků jednotlivých zatížení viz 4.1 až 4.3):
Ed  (6734  2256)  0  (0, 75  4144  0, 4  2304)  0,5  362  13201 kNm
-20000
-15000
-10000
-5000 LM1+T,min
0 5 10 15 20 25 30
0
LM1+T,max
5000
10000
15000
Obr. 17 Obálky častých kombinací momentů [kNm]
333
5.1.3 Kvazistálá kombinace zatížení

Kvazistálá kombinace zatížení se používá jednak pro stanovení časově závislých účinků
předpětí (obsahuje pouze dlouhodobá a stálá zatížení) a jednak pro kontrolu dekomprese
v předpjatých průřezech, kde je pro časté hodnoty zatížení připuštěn vznik trhlin.
Z hlediska ověření napětí v betonu v tlaku jsou v kvazistálé kombinaci zatížení standardně
omezena tato napětí na hodnotu 0,45.fck (viz 7.2 ČSN EN 1992-1-1). Pro tuto hodnotu napětí
platí předpoklad lineárního dotvarování betonu. V případě přesnější analýzy časově závislé-
ho chování betonu (se zahrnutím nelineárního dotvarování) je možné připustit až napětí do-
sahující 0,6.fck. Tahová napětí v betonu v kvazistálé kombinaci pro předpjaté konstrukce
jsou pro třídu vlivu prostředí horší než XC1 omezena požadavkem dekomprese (viz 0).
Při stanovení kvazistálé kombinace zatížení se vychází z následujícího vztahu :
Ed   Gkj  P   2,1  Q k,1   2,i  Qk,i ,
j 1 i 1
Význam jednotlivých členů viz ČSN EN 1990 a 0.

Vyčíslení hodnot časté kombinace pro model zatížení 1 ve vybraných průřezech :
 průřez x = 1,0 m od opěry (hodnoty účinků jednotlivých zatížení viz 4.1 až 4.3):
Ed  (1159  257)  0  0,5  2266  (0  49  0  40)  283 kNm
Ed  (6734  2256)  0  (0  4144  0  2304)  0,5  362  9171 kNm
-15000
-10000
-5000
T,min
0 5 10 15 20 25 30
0
T,max
5000
10000
Obr. 18 Obálky kvazistálých kombinací momentů [kNm]
334
5.2.1 Trvalé a dočasné návrhové situace (mimo únavy)

Odolnost jednotlivých průřezů konstrukce Rd se stanoví výpočtem podle ČSN EN 1992-1-1
a ČSN EN 1992-2. Stanovená odolnost Rd se následně porovná s účinky rozhodující návr-
hové kombinace zatížení Ed, přičemž musí být splněna podmínka:
Rd ≥ Ed
Pro stanovení návrhových hodnot zatížení v mezním stavu únosnosti se v jednotlivých prů-
řezech použije extrémní hodnota z následujících vztahů:
Ed,a    G,j  Gk,j   P  P   Q,1  0,1  Qk,1    Q,i  0,i  Qk,i
j 1 i 1
Ed,b    j   G, j  Gk,j   P  P   Q,1  Qk,1    Q,i  0,i  Qk,i

j 1 i 1
kde γG je součinitel zatížení stálého, uvažovaný hodnotou 1,35 pro zatížení nepříznivé a
1,00 pro zatížení příznivé,
γp součinitel zatížení předpětím (viz 2.4.2.2 a 5.10.8 ČSN EN 1992-1-1),
γQ součinitel zatížení proměnného uvažovaného podle druhu a působení zatížení.
Pro příznivé (odlehčující) účinky se uvažuje hodnotou 0, pro účinky nepříznivé
potom podle Tab. 10,
Tab. 10 Součinitele zatížení γQ pro proměnná zatížení

Zatížení γQ
Silniční dopravní zatížení 1,35
Ostatní zatížení 1,50
ψ0 je součinitel kombinace zatížení nahodilého uvažovaný podle Tab. 9,
ξ je redukční součinitel zatížení stálého uvažovaný hodnotou 0,85.
Vyčíslení hodnot návrhových kombinací pro model zatížení 1 ve vybraných průřezech:

 průřez x = 1,0 m od opěry, hlavní proměnné zatížení je zatížení teplotou (hodnoty účin-
ků jednotlivých zatížení viz 4.1 až 4.3) :
Ed,a  1,35  (1159  257)  0  1,5  0, 6  2266  1,35  (0, 75  49  0, 4  40)  -199 kNm
Ed,b  0,85 1,35  (1159  257)  0  1,35  (49  40)  1,5  0, 6  2266  -535 kNm
Ed,a  1,35  (6734  2256)  0  1,35  (0, 75  4144  0, 4  2304)  1,5  0, 6  362 
= 17902 kNm
Ed,b  0,85 1,35  (6734  2256)  0  1,35  (4144  2304)  1,5  0, 6  362  19347 kNm
335
5.2.1.1 Model LM3 + ČLM1
gr5-3000,min
-20000
gr1a-6.10b,min
gr1a-6.10a,min
-10000 gr5-1800,min+ČLM1
gr5-900,min+ČLM1
0 5 10 15 20 25 30
0
gr1a-6.10a,max
gr5-900,max+ČLM1
10000
gr1a-6.10b,max
gr5-1800,max+ČLM1
20000 gr5-3000,max
Obr. 19 Obálky hodnot návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti –
zatížení LM3 v „normové poloze“, včetně ČLM1
Tab. 11 Extrémní hodnoty návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti
– zatížení LM3 v „normové poloze“, včetně ČLM1
Sestavy zatížení G + gr1a G + gr5
LM3
Hlavní nahodilé zatížení LM1 900/150*δ 1800/200
3000/240
+ časté hodnoty LM1
Výraz 6.10a 6.10b 6.10b
Min. M (x = 1,0 m) -198 -533 -484 -525 -604
Max. M v poli (x = 12,0 m) 17 906 19 347 19 331 20 935 22 554
Podíl z extrému 92 % 100 % 100 % 108 % 116 %
Min. M nad podporou -25 374 -25 728 -23 633 -25 110 -26 647
Podíl z extrému 99 % 100 % 92 % 98 % 104 %
336
5.2.1.2 Model zatížení 3 v ideální stopě/na okraji vozovky, bez ČLM1
gr1a-6.10b,min
-20000
gr1a-6.10a,min
gr5-1800,min
-10000 gr5-3000,min
gr5-900,min
0 5 10 15 20 25 30
0
gr1a-6.10a,max
gr5-900,max
10000
gr5-3000,max
gr1a-6.10b,max
20000 gr5-1800,max
Obr. 20 Obálky hodnot návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti –
zatížení LM3 v ideální stopě/na okraji vozovky a bez ČLM1
Tab. 12 Extrémní hodnoty návrhových kombinací momentů [kNm] pro mezní stav únosnosti
– zatížení LM3 v ideální stopě/na okraji vozovky a bez ČLM1
Sestavy zatížení G + gr1a G + gr5
LM3
Hlavní nahodilé zatížení LM1
900/150*δ 1800/200 3000/240
Výraz 6.10a 6.10b 6.10b
Min. M (x = 1,0 m) -198 -533 -499 -533 -583
Max. M v poli (x = 12,0 m) 17 906 19 347 17 959 20 254 19 215
Podíl z extrému 92 % 100 % 93 % 105 % 99 %
Min. M nad podporou -25 374 -25 728 -22 939 -24 940 -23 496
Podíl z extrému 99 % 100 % 89% 97% 91%
6 Závěr
Výsledky v závěrečných tabulkách ukazují rozdíly v přístupech k uplatnění zatížení dopra-
vou, zejména pak modelu LM3, tj. při pojezdu zvláštních vozidel. K tomu by měl zaujmout
stanovisko příslušný úřad, aby se sjednotil postup při zatěžování konstrukcí, který by byl
jednoznačný, pokud možno jednoduchý a také hospodárný.
337
Literatura
Literatura
NORMY
[1] ČSN EN 1990:2004 (ČSN 73 0002) Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí.
Praha: ČNI
[2] ČSN EN 1991-1-1:2004 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-1:
Obecná zatížení - Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb
Praha: ČNI
Obecná zatížení - Zatížení sněhem. Praha: ČNI
Obecná zatížení - Zatížení větrem. Praha: ČNI
[5] ČSN EN 1991-1-5:2005 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-5:
Obecná zatížení - Zatížení teplotou, Praha: ČNI
Obecná zatížení - Zatížení během provádění. Praha: ČNI
Obecná zatížení - Mimořádná zatížení. Praha: ČNI
[8] ČSN EN 1991-2:2005 (ČSN 73 6203) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 2:
Zatížení mostů dopravou. Praha: ČNI
[9] ČSN EN 1991-3:2008 (ČSN 73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 3:
Zatížení od jeřábů a strojního vybavení. Praha: ČNI
[10] ČSN EN 1992-1-1:2006 (ČSN 73 1201) Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí
- Část 1-1.Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. Praha: ČNI
[11] ČSN P ENV 13670-1:2001 (ČSN 73 2400) Provádění betonových konstrukcí – Část 1
Společná ustanovení. Praha: ČNI
[12] ČSN EN 1992-2:2007 (ČSN 73 6208) Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí
– Část 2: Betonové mosty - Navrhování a konstrukční zásady. Praha: ČNI
[13] ČSN EN 1993-2:2008 (ČSN 73 6205) Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí –
Část 2:Mosty. Praha: ČNI
[14] ČSN EN 1994-2:2007 (ČSN 73 2089) Eurokód 4: Navrhování spřažených oce-
lobetonových konstrukcí - Část 2: Mosty. Praha: ČNI
[15] ČSN EN 1995-2:2006 (ČSN 73 6212) Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí -
Část 2: Mosty. Praha: ČNI
[16] ČSN EN 1996:2007 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 1-1: Obecná
pravidla. Praha: ČNI
338
Literatura
[17] ČSN EN 1997-1:2006 (ČSN 73 1000) Eurokód 7: Navrhování geotechnických kon-

strukcí – Část 1: Obecná pravidla. Praha: ČNI
[18] ČSN EN 206-1:2001 (ČSN 73 2403) Beton – Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a
shoda. Praha: ČNI
[19] ČSN EN 1990:2002/A1 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí. Příloha A2:Použití
pro mosty. Praha: ČNI
[20] ČSN EN 1995-1-1:2006: Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí – Část 1-1:
Obecná pravidla – Společná pravidla a pravidla pro pozemní stavby Praha. ČNI.
[21] ČSN EN 1090-2:2009 Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí – Část 2: Tech-
nické požadavky na ocelové konstrukce. Praha. ČNI
[22] ČSN EN 1993-1-1:2006 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-1:
Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. Praha. ČNI
Boulení stěn. Praha: ČNI
Navrhování styčníků. Praha: ČNI
[25] ČSN EN 1993-1-9: 2006 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-9:
Únava. Praha: ČNI
Houževnatost materiálu a vlastnosti napříč tloušťkou. Praha: ČNI
Navrhování ocelových tažených prvků. Praha: ČNI
[28] EN 10138-1 Prestressing steel – Part 1: General requirements (Předpínací oceli –
Část 1: Všeobecné požadavky)
[29] EN 10138-4 Prestressing steel – Part 4: Bars (Předpínací oceli – Část 4: Tyče)
[30] ČSN EN 1998:2006 (ČSN 73 0036) Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných pro-
ti zemětřesení. Praha: ČNI
[31] ČSN EN 1997-2:2008 (ČSN 73 1000) Eurokód 7: Navrhování geotechnických kon-
strukcí – Část 2: Průzkum a zkoušení základové půdy. Praha: ČNI
[32] ČSN 73 1001:1987 Základová půda pod plošnými základy. Praha: ÚNM (zrušená)
[33] ČSN 73 1002: 1988 Pilotové základy. Praha: ÚNM (zrušená)
[34] ČSN 73 1004:1981 Velkoprůměrové piloty. Praha: ÚNM (zrušená)
[35] ČSN 73 0037:1991 Zemní tlak na stavební konstrukce. Praha: ČNI (zrušená)
339
Literatura
PUBLIKACE
[3.1] HOLICKÝ, M., MARKOVÁ, J. Zásady navrhování stavebních konstrukcí,. Příručka
k ČSN EN 1990, Praha: IC ČKAIT, 2007
[3.2] STUDNIČKA, J. Spřažené ocelobetonové konstrukce, Praha: ČVUT, 2009
[3.3] JOHNSON, R. P. Composite Structures of Steel and Concrete, Blackwell, 2004
[3.4] JOHNSON, R. P Composite Structures of Steel and Concrete, Crosby Lockwood Sta-
ples, 1975
[3.5] JOHNSON, R. P., BUCKBY Composite Structures of Steel and Concrete, Vol.2,
Bridges, Granada, 1979
[3.6] YAM, L. C. P.: Design of Steel and Concrete Composite Structures, Surrey, 1981
[3.7] BODE, H.: Euro-Verbundbau, Konstruktion und Berechnung, Werner Verlag, 1998
[3.8] HANSWILLE, G., STRANGHONER, N. Leitfaden zum DIN Fachbericht 104, Ernst
und Sohn, 2003
[3.9] ROVŇÁK, M.-ĎURICOVÁ, A.-KUNDRÁT, K.-NAĎ, L.: Spriahnuté ocelovo-
betonové mosty, Košice: elfa, 2006
[3.10] ROTTER, T., STUDNIČKA, J. Ocelové konstrukce 30, Ocelové mosty – pomůcka
pro cvičení, Praha: ČVUT, 2004
[3.11] HRDOUŠEK,V. a kol.: Navrhování mostů – textové materiály, Praha: ČVUT, 2008
[4.1] NAVRÁTIL, J. Předpjaté betonové konstrukce. 2. vydání, Brno: VUT Fakulta sta-
vební, 2008
[4.2] ŠMERDA, Z., KŘÍSTEK, V. Creep and Shrinkage of Concrete Elements and Struc-
tures, Praha: SNTL ,1988
[4.3] BAŽANT, Z. P. & BUYUKOZTURK, O.: 1986. Creep and Shrinkage Analysis of
Structures. In Bažant, Z.P. (eds), Creep and Shrinkage of Concrete: Mathematical
Modeling; Proc. of the 4th
[4.4] Standard Terminology Relating to Fatigue and Fracture Testing ASTM Designation
E1823, Vol. 03.01, ASTM, West Conshohocken, PA, 2000, p.1034.
[4.5] FOGLAR, M., ŠTEMBERK, P., KOHOUTKOVÁ, A. Historie únavy a přehled pro-
blematiky v oblasti betonových a drátkobetonových konstrukcí Proceedings of 3rd in-
ternational Conference Fibre Concrete 2005, VŠB – Technická univerzita Ostrava
2005, pp. 17-22.
[4.6] KÖNIG, G., DANIELEWICZ, I. Ermüdungsfestigkeit von Stahlbeton - und Spannbe-
tonbauteilen mit Erläuterung zu den Nachweisen gemäß CEB-FIP Model Code 1990
DAfStb, Berlin 1994.
[4.7] BARR, B.I.G., LEE, M.K. Test and Design Methods for Steel Fibre Reinforced Con-
crete – Brite-EuRam Project BRPR-CT98-0813 (DG12-BRPR) University of Wales,
Cardiff 2004.
340
Literatura
[4.8] HRDOUŠEK, V. a kol. Navrhování betonových mostů podle norem ČSN EN 1992
(Eurokódu 2), část 1: Železobetonové mosty, Praha: ČBS Servis, 2009, s. 226.
[4.9] PROCHÁZKA, J. a kol.: Navrhování betonových konstrukcí podle norem ČSN EN
1992 (Eurokódu 2), část 1: Železový beton, požár, ustanovení pro betonové mosty
[4.10] FOGLAR, M. Únava betonových mostů, Silnice a Železnice, Vol. 2/2007, pp. II-V.
341

tp1 16

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

tp1 16

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

NAVRHOVÁNÍ MOSTNÍCH

Pro Ministerstvo dopravy a Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve

2.5.4 Metody analýzy s uvážením nelinearity materiálu .................................................. 40

3.2 Zásady navrhování ................................................................................................... 76

4.5.2 Geometrické imperfekce ........................................................................................ 131

4.11.1 Betonové skořepinové prvky (Příloha LL [12]) .................................................... 223

5.6.7 Určení zemních tlaků ............................................................................................. 270

1 Zatížení mostů podle evropských norem

1.2 ČSN EN 1991-1-1

1.3 ČSN EN 1991-1-3

1.4 ČSN EN 1991-1-4

1.5 ČSN EN 1991-1-5

1.6 ČSN EN 1991-1-6

1.7 ČSN EN 1991-1-7

1.7.1 Náraz na podpěrné konstrukce mostu

Síly Fdx a Fdy se nemusí uvažovat jako současně působící.

1.7.2 Náraz na nosnou konstrukci mostu

Tab. 2 Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních statických sil od nárazu působícího

1.7.3 Mimořádná zatížení způsobená železniční dopravou pod konstrukcemi

Tab. 3 Třídy konstrukcí vystavených nárazu od železniční dopravy

Tab. 4 Informativní návrhové hodnoty ekvivalentních vodorovných statických nárazových

1.7.4 Nárazy od říční dopravy

Tab. 5 Informativní hodnoty dynamických sil od nárazů plavidel na vnitrozemských vodních

1.8 ČSN EN 1991-2

1.8.1 Zatížení dopravou mostů pozemních komunikací

1.8.1.1 Svislá zatížení

Tab. 6 Model zatížení 1 (LM1) – charakteristické hodnoty

Tab. 7 Hodnoty regulačních součinitelů  pro ČR

Pozemní komunikace v ČR se z hlediska zatížení dělí do dvou následujících skupin:

1.8.1.2 Vodorovná zatížení

Tab. 8 Charakteristické hodnoty odstředivých sil

1.8.1.3 Sestavy zatížení dopravou na mostech pozemních komunikací

Tab. 9 Stanovení sestav zatížení dopravou (charakteristické hodnoty vícesložkových zatížení)NP21)

1.8.1.4 Modely zatížení na únavu

x podélná osa mostu

Obr. 3 Model zatížení na únavu 3

1.8.1.5 Zatížení v mimořádných návrhových situacích

1.8.2 Zatížení chodníků, cyklistických stezek a lávek pro chodce

1.8.2.1 Svislá zatížení

1.8.2.2 Mimořádná zatížení

x podélná osa mostu

Obr. 4 Obslužné vozidlo

1.8.2.3 Dynamická zatížení způsobená chodci

1.8.3 Zatížení kolejovou dopravou a jiná zatížení specifická pro železniční

1.8.3.1 Svislá zatížení

1.8.3.1.1 Model zatížení 71

Obr. 5 Model zatížení 71 a charakteristické hodnoty svislých zatížení

1.8.3.1.2 Modely zatížení SW/0 a SW/2

Obr. 6 Modely zatížení SW/0 a SW/2

1.8.3.1.3 Model zatížení „nezatížený vlak“

1.8.3.1.4 Model zatížení HSLM

1.8.3.2 Vodorovná zatížení

1.8.3.2.1 Odstředivé síly

1.8.3.2.2 Boční ráz

1.8.3.2.3 Zatížení od rozjezdu a brzdění

1.8.3.3 Dynamické účinky (včetně rezonance)

b) Pro standardně udržovanou kolej

kde L je „náhradní“ délka m.

1.8.3.4 Aerodynamická zatížení od projíždějících vlaků

1.8.3.5 Vykolejení a jiná zatížení železničních mostů

1.8.3.6 Sestavy zatížení

1.8.4 Národní příloha k ČSN EN 1991-2

1.8.5 Porovnání účinků zatížení od dopravy podle ČSN EN 1991-2