NAVRHOVÁNÍ KONSTRUKCÍ

NA ZATÍŽENÍ VĚTREM
PŘÍRUČKA K ČSN EN 1991-1-4
Navrhování konstrukcí na zatížení větrem
Příručka k ČSN EN 1991-1-4
Ing. Jaromír Král, CSc.
Odborné posouzení: Ing. Michael Trnka, CSc.

Pro Ministerstvo pro místní rozvoj a Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě
vydalo Informační centrum ČKAIT, s. r. o., Sokolská 15, Praha 2,
jako 275. publikaci ČKAIT.
1. vydání
Odpovědný redaktor: Ing. Šárka Janoušková
Grafická úprava a sazba: Zdeňka Raduševičová
Návrh obálky: Mgr. Libuše Gemrotová Prudíková
Tisk a knihařské zpracování: Severografia, a. s., Obchodní 22, Most
Stran: 114
Praha, 2010
ISBN 978-80-87438-05-3
 Obsah

Obsah
Předmluva ................................................................................................................................. 7

1 Úvod ........................................................................................................................................ 9
1.1 Všeobecně .................................................................................................................. 9
1.2 Aktualizovaný seznam značek .............................................................................................9
1.3 Definice ..............................................................................................................................13

2 Návrhové situace ................................................................................................................. 14

3 Modelování zatížení větrem ................................................................................................ 15

3.1 Základní informace pro stanovení ekvivalentního zatížení větrem .......................... 15
3.2 Navrhování pomocí zkoušek a měření ..................................................................... 16
3.3 Poznámky ke kapitole 3 ............................................................................................ 16

4 Rychlost větru a dynamický tlak ........................................................................................ 18

4.1 Zásady výpočtu ......................................................................................................... 18
4.2 Předpoklady výpočtu ................................................................................................ 18
4.3 Střední rychlost větru ............................................................................................... 19
4.4 Intenzita turbulence větru ......................................................................................... 21
4.5 Maximální dynamický tlak ....................................................................................... 21
4.5.1 Maximální dynamický tlak pro součinitel orografie c0(z)  1 .................................. 22
4.5.2 Maximální dynamický tlak pro součinitel orografie co(ze) = 1 ................................. 22
4.6 Drsnost terénu ........................................................................................................... 24
4.7 Stanovení kategorie terénu v daném směru .............................................................. 25
4.8 Přechod mezi kategoriemi drsnosti terénu I, II, III a IV ........................................... 25
4.9 Orografie terénu ........................................................................................................ 26
4.10 Stavby v okolí vysoké budovy .................................................................................. 30
4.11 Výška posunutí ......................................................................................................... 31

5 Zatížení větrem .................................................................................................................... 33

5.1 Silový účinek větru na povrchy konstrukce .............................................................. 33
5.2 Výsledné síly na povrch konstrukce odvozené ze součinitelů tlaku ......................... 33
5.3 Výsledné síly na konstrukci stanovené pomocí součinitelů sil ................................. 34
5.4 Třecí síly ................................................................................................................... 35

6 Součinitel konstrukce cscd ................................................................................................... 36

6.1 Stanovení součinitele konstrukce cscd pro obvyklé pozemní stavby ......................... 36
6.2 Stanovení součinitele konstrukce cscd z grafů .......................................................... 36
6.3 Stanovení součinitele konstrukce cscd podrobným výpočtem ................................... 38
6.3.1 Turbulence větru ....................................................................................................... 39
6.3.2 Součinitel konstrukce ............................................................................................... 40
6.4 Počet cyklů zatížení pro dynamickou odezvu ........................................................... 41

3
Obsah

6.5 Provozní výchylky a zrychlení pro posouzení použitelnosti svislých konstrukcí ..... 41
6.6 Posouzení mezního stavu použitelnosti pro zatížení ve směru větru ........................ 42
6.7 Kmitání v úplavu větru ............................................................................................. 42

7 Součinitele tlaků a sil ........................................................................................................... 44

7.1 Obecná ustanovení .................................................................................................... 44
7.1.1 Druhy součinitelů ..................................................................................................... 44
7.1.2 Asymetrické a opačně působící tlaky a síly .............................................................. 44
7.1.3 Vliv námrazy a sněhu ............................................................................................... 45
7.2 Součinitele vnějšího tlaku pro pozemní stavby ........................................................ 45
7.2.1 Všeobecně ................................................................................................................ 45
7.2.2 Svislé stěny pozemních staveb s pravoúhlým půdorysem ........................................ 46
7.2.3 Součinitele tlaku pro střechy .................................................................................... 47
7.2.4 Střechy vícelodních hal (šedové střechy) ................................................................. 53
7.2.5 Klenbové střechy a kopule ....................................................................................... 54
7.2.6 Vnitřní tlak ............................................................................................................... 55
7.2.7 Tlak na víceplášťové vnější stěny nebo střechy ....................................................... 57
7.3 Přístřešky .................................................................................................................. 58
7.4 Volně stojící stěny, zděná zábradlí, ploty a informační tabule ................................. 62
7.4.1 Volně stojící stěny a zděná zábradlí ......................................................................... 62
7.4.2 Součinitele zastínění pro stěny a ploty ..................................................................... 63
7.4.3 Informační tabule ...................................................................................................... 63
7.5 Součinitele tření ........................................................................................................ 64
7.6 Nosné prvky s obdélníkovými průřezy ..................................................................... 65
7.7 Nosné prvky s otevřenými průřezy ........................................................................... 66
7.8 Nosné prvky s průřezem ve tvaru pravidelného mnohoúhelníku ............................. 67
7.9 Válce s kruhovým průřezem ..................................................................................... 68
7.9.1 Součinitele vnějších tlaků ......................................................................................... 68
7.9.2 Součinitele síly ......................................................................................................... 70
7.9.3 Součinitele síly pro svislé válce v řadě ..................................................................... 71
7.10 Koule ........................................................................................................................ 72
7.11 Příhradové konstrukce a lešení ................................................................................. 73
7.12 Vlajky ....................................................................................................................... 76
7.13 Efektivní štíhlost λ a součinitel koncového efektu ψλ ............................................... 76

8 Zatížení mostů větrem ......................................................................................................... 78

8.1 Všeobecně ................................................................................................................ 78
8.2 Výběr postupu výpočtu odezvy ................................................................................ 79
8.3 Součinitele sil ........................................................................................................... 79
8.3.1 Součinitele sil ve směru x – obecná metoda ............................................................. 79
8.3.2 Síly ve směru x – zjednodušená metoda ................................................................... 82
8.3.3 Síly od větru na nosnou konstrukci mostu ve směru z .............................................. 83
8.3.4 Síly od větru na hlavní nosnou konstrukci mostu ve směru y ................................... 84
8.4 Pilíře mostu ............................................................................................................... 85
8.4.1 Směry větru a návrhové situace ................................................................................ 85
8.4.2 Účinky větru na pilíře ............................................................................................... 85

4
 Obsah

9 Aeroelastické jevy ................................................................................................................ 86

9.1 Odtrhávání vírů ......................................................................................................... 86
9.1.1 Odezva konstrukce ................................................................................................... 86
9.1.2 Kritéria pro vznik odtrhávání vírů ............................................................................ 87
9.1.3 Kritické rychlosti větru vcrit,i ...................................................................................... 87
9.1.4 Podobnostní čísla ...................................................................................................... 87
9.1.5 Účinek odtrhávání vírů ............................................................................................. 89
9.1.6 Výpočet amplitud kmitání kolmo na směr větru ....................................................... 89
9.2 Galloping .................................................................................................................. 96
9.2.1 Všeobecně ................................................................................................................ 96
9.2.2 Počáteční rychlost větru ............................................................................................ 96
9.2.3 Klasický galloping spřažených válců ....................................................................... 97
9.3 Interferenční galloping dvou nebo více volně stojících válců .................................. 99
9.4 Divergence a flutter ................................................................................................ 100
9.4.1 Všeobecně .............................................................................................................. 100
9.4.2 Kritéria pro deskové konstrukce ............................................................................. 100
9.4.3 Kritická rychlost pro vznik divergence ................................................................... 101

Příloha P.1 Mapa větrných oblastí ...................................................................................... 102

Příloha P.2 Srovnání ČSN 73 0035 a ČSN EN 1991-1-4 ................................................... 109

Literatura .............................................................................................................................. 112

5
 Předmluva

Předmluva
Tato příručka vznikla na základě požadavku členů ČKAIT a ČSSI jako zjednodušení kom-
plikovaného textu Eurokódu ČSN EN 1991-1-4 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1 - 4:
Obecná zatížení – Zatížení větrem (dále jen Eurokód) pro běžné aplikace. V příručce jsou
také zobecněny související poznatky z velkého množství konkrétních dotazů a připomínek
projektantů k jednotlivým kapitolám Eurokódu. Příručka nemá Eurokód nahradit, ani to není
učebnice; měla by uživatelům usnadnit přechod na běžné používání Eurokódu pro zatížení
větrem.
V příručce se používají standardní odkazy na literaturu (např. „[1]“), kapitoly příručky
(např. „viz kap. 7.1“), tabulky a obrázky v příručce (viz „tab. 4.1“ nebo „obr. 7.6“), nebo
vztahy uvedené v příručce (např. „(4.1)“¨). Odkazy na text Eurokódu jsou uvedeny ve slo-
žených závorkách (např. „příloha {B}“, „{kap. 4.2}“, „{tab. 4.2}“, „{obr. 7.5}“ apod.).
Příručka je rozčleněna do devíti kapitol a dvou příloh. Obsah příručky v kap. 1 až 8 zhruba
koresponduje s obsahem stejných kapitol normy. Do kap. 4 byly zapracovány části přílohy
{A}, týkající se drsnosti terénu, přechodu mezi kategoriemi terénu, součinitele orografie,
proudění v okolí vysoké budovy a výšky posunutí. Do kap. 6 byly zapracovány související
přílohy {B} a {D}. Příloha {E} je zařazena jako kap. 9. V příloze nejsou uvedeny části
normy, které se na území ČR podle {NA} nemají používat (příloha {C}, postup 2 pro stano-
vení maximální výchylky při vírovém buzení v příloze {E}). Není také uvedena příloha {F},
protože neočekáváme problémy s jejím používáním. V příloze P.1 jsou uvedeny doplňující
informace k mapě větrných oblastí. Příloha P.2 předkládá čtenářům k uvážení poznatky au-
tora o základních příčinách zvýšení zatížení větrem v Eurokódu ve srovnání s ČSN 73 0035.
V kap. 1.2 je uveden aktualizovaný seznam značek, který se vztahuje k Eurokódu. Většina
značek se týká bezrozměrných veličin. Při výpočtech se fyzikální veličiny dosazují do vzta-
hů až na jednu výjimku (drsnost povrchu) v základních nebo odvozených jednotkách – např.
[m], [s], [kg], [N], [N m-2] apod. Přechod na jejich násobky běžné ve stavební praxi při vý-
počtu sil a tlaků (např. kN, kN m-2) nečiní potíže. Pozornost je třeba věnovat opačnému po-
stupu, tj. při přechodu z dynamických tlaků na odpovídající střední rychlosti větru, např. při
výpočtu Reynoldsova čísla. V případě nejasností je vhodná rozměrová kontrola.
Informace uvedené v národní příloze tohoto Eurokódu byly zapracovány přímo do textu pří-
ručky. Příručka obsahuje příklady, které by měly pomoci uživatelům získat jistotu při prá-
ci s normou. Do příručky jsou také zapracovány změny a opravy normy vydané nebo při-
pravené pro vydání do 30. 6. 2010.
Autor děkuje Ing. Michaelu Trnkovi, CSc., Ing. Marii Studničkové, CSc. a Ing. Františku
Stejskalovi za pečlivé přečtení, cenné připomínky a rady.

7
 Úvod

1 Úvod

1.1 Všeobecně
ČSN EN 1991-1-4:2007 [2] (dále jen Eurokód) je českou verzí evropské normy EN 1991-1-4:2005,
vydané Evropským výborem pro normalizaci (CEN). Její součástí je národní příloha{NA},
obsahující informace o parametrech a postupech, u kterých je povolena národní volba. Ty-
to informace mají na území ČR normativní charakter. V této příručce jsou uvedeny přímo
v textu a označeny odkazem „podle {NA}“. Do příručky byly zapracovány také vydané
opravy a změny normy.
Při navrhování konstrukcí se tento Eurokód používá společně s ČSN EN 1990 [1], ČSN EN 1991
a ČSN EN 1992 až ČSN EN 1999.
Tento Eurokód je určen ke stanovení charakteristických hodnot zatížení větrem pro pozemní
stavby a inženýrské konstrukce s výškou do 200 m a mosty s rozpětím menším než 200 m za
předpokladu, že splňují dále uvedená kritéria pro dynamickou odezvu, jejich prvky a příslu-
šenství.
Eurokód neplatí pro kroutivé kmitání (např. vysokých budov s centrálním jádrem), kmitání
hlavní nosné konstrukce mostu od turbulence větru v příčném směru, účinky větru na zavě-
šené mosty a kmitání konstrukcí, při kterém se musí uvažovat více tvarů kmitání.
Zatížení větrem pro kotvené stožáry a příhradové věže je uvedeno v ČSN EN 1993-3-1 [6]
a pro osvětlovací stožáry v ČSN EN 40-3-1 [7].
Eurokód nezahrnuje vliv lokálních teplotních účinků na charakteristické hodnoty větru, tj.
silnou arktickou inverzi, nálevkový efekt nebo tornáda.

1.2 Aktualizovaný seznam značek

Značení je založeno na ČSN ISO 3898:1999 [10]. Základní seznam značek je v ČSN EN 1990,
1.5 [1]; aktualizovaný seznam dalších značek specifických pro tento Eurokód je uveden níže
[2, Opr. 2].
Velká písmena latinské abecedy
A plocha
Afr plocha obtékaná větrem
Aref referenční plocha
B2 součinitel odezvy pozadí
C součinitel zatížení větrem pro mosty
E Youngův modul pružnosti
Ffr výsledná třecí síla
Fj budicí síla při vírové rezonanci v j-tém bodě konstrukce
Fw výsledná síla větru
H výška topografického útvaru

9
Úvod

Iv intenzita turbulence
K součinitel tvaru kmitání, parametr tvaru
Ka konstanta (parametr) aerodynamického tlumení
Kiv interferenční součinitel při vírové rezonanci
Krd redukční součinitel pro zábradlí
Kw součinitel korelační délky
Kx bezrozměrný součinitel
L rozpětí pole mostu, měřítko délky turbulence
Ld skutečná délka závětrného svahu
Le efektivní délka návětrného svahu
Lj korelační délka
Lu skutečná délka návětrného svahu
N počet cyklů způsobených vírovým buzením
Ng počet cyklů způsobených nárazem větru
R2 rezonanční část odezvy
Re Reynoldsovo číslo
Rh,Rb aerodynamická admitance
S zatížení větrem
Sc Scrutonovo číslo
SL výkonová spektrální hustota v bezrozměrném tvaru
St Strouhalovo číslo
Ws tíha nosných částí konstrukce přispívajících k tuhosti komínu
Wt celková tíha komínu
Malá písmena latinské abecedy
aG součinitel nestability při gallopingu
aIG kombinovaný parametr stability pro interferenční galloping
b šířka konstrukce (délka povrchu kolmého ke směru větru, pokud není stanoveno
jinak)
calt součinitel nadmořské výšky
cd dynamický součinitel
cdir součinitel směru
ce(z) součinitel expozice
cf součinitel síly
cf,0 součinitel síly pro konstrukce nebo nosné prvky bez vlivu koncového efektu
cf,l součinitel vztlaku
cfr součinitel tření
clat součinitel aerodynamického buzení
cM součinitel momentu
cp součinitel tlaku
cpe součinitel vnějšího tlaku
cpi součinitel vnitřního tlaku
cp,net součinitel výsledného tlaku
cprob součinitel pravděpodobnosti

10
 Úvod

cr součinitel drsnosti
co součinitel orografie
cs součinitel velikosti konstrukce
cseason součinitel ročního období
d hloubka konstrukce (délka povrchu rovnoběžného se směrem větru, pokud není
stanoveno jinak)
e výstřednost síly nebo vzdálenost od okraje
fL frekvence v bezrozměrném tvaru
h výška konstrukce
have výška překážek
hdis výška posunutí
k ekvivalentní drsnost
kI součinitel turbulence
kp součinitel maximální hodnoty
kr součinitel terénu
k tuhost v kroucení
l délka vodorovné konstrukce
m hmotnost na jednotku délky
m1 ekvivalentní hmotnost na jednotku délky
ni vlastní frekvence i-tého tvaru kmitání konstrukce
n1,x základní frekvence kmitání ve směru větru
n1,y základní frekvence kmitání kolmo na směr větru
n0 frekvence oválování
p pravděpodobnost překročení ročního maxima
qb referenční (základní) dynamický tlak (pro střední rychlost)
qp maximální hodnota dynamického tlaku (dynamický tlak při nárazu větru)
r poloměr
s součinitel; souřadnice
t doba integrace referenční rychlosti větru; tloušťka desky
vCG počáteční rychlost větru pro vznik gallopingu
vCIG kritická rychlosti větru interferenčního gallopingu
vcrit kritická rychlost vírové rezonance
vdiv rychlost větru pro vznik divergence
vm střední rychlost větru
vb,0 výchozí hodnota základní rychlosti větru
vb základní rychlost větru
w tlak větru
x vodorovná vzdálenost staveniště od vrcholu kopce (nebo hřebenu)
x-direction vodorovný směr kolmý k rozpětí
y-direction vodorovný směr podél rozpětí
ymax maximální amplituda kmitání kolmo na směr větru při kritické rychlosti větru
z výška nad zemí
zave průměrná výška
z-direction svislý směr

11
Úvod

z0 parametr drsnosti terénu

ze , zi referenční výška pro zatížení vnějšího nebo vnitřního povrchu větrem
zg vzdálenost od země k uvažovanému prvku
zmax maximální výška
zmin minimální výška
zs referenční výška pro stanovení součinitele konstrukce
Velká písmena řecké abecedy
 sklon návětrného svahu
1,x základní tvar kmitání ve směru větru
Malá písmena řecké abecedy
G součinitel nestability při gallopingu
IG kombinovaný parametr stability při interferenčním gallopingu
 logaritmický dekrement útlumu
a logaritmický dekrement aerodynamického útlumu
d logaritmický dekrement útlumu způsobený zvláštními zařízeními
s logaritmický dekrement útlumu konstrukce
 součinitel
0 součinitel šířky pásma
1 součinitel četnosti
 proměnná
 součinitel plnosti
 efektivní štíhlost
 poměr ploch otvorů, prodyšnost pláště budovy
 očekávaná frekvence, Poissonovo číslo, kinematická viskozita
 úhel zkroucení, směr větru
 měrná hmotnost vzduchu
v směrodatná odchylka turbulence
a,x směrodatná odchylka zrychlení ve směru větru
mc redukční součinitel pro vícelodní přístřešky (složené střechy)
r redukční součinitel pro čtvercové průřezy se zaoblenými rohy
 redukční součinitel pro nosné prvky s koncovými efekty
 součinitel koncového efektu pro kruhový válec
s součinitel zastínění pro stěny a ploty
 exponent tvaru kmitání
Indexy
crit kritický
e vnější, expozice
fr tření
i vnitřní, číslo vlastního tvaru kmitání
j číslo elementu plochy nebo bodu konstrukce

12
 Úvod

m střední
p maximum, zábradlí
ref referenční
v rychlost větru
x ve směru větru
y kolmo na směr větru
z svislý směr

1.3 Definice
V Eurokódu se používají definice uvedené v ČSN ISO 2394 [9], ČSN ISO 3898 [10],
ISO 8930 [12] a dále uvedené definice. Základní seznam definic je v ČSN EN 1990, 1.5 [1].
Výchozí základní rychlost větru vb,0 je desetiminutová střední rychlost s roční pravděpo-
dobností překročení p = 0,02 nezávisle na směru větru, ve výšce 10 m nad plochým terénem
bez překážek (kategorie II), která podle {NA} zahrnuje vliv nadmořské výšky.
Základní rychlost větru vb je výchozí základní rychlost větru, upravená s ohledem na uva-
žovaný směr větru a roční období. Podle {NA} se tyto korekce v ČR neuvažují.
Střední rychlost větru vm(z) je základní rychlost větru ve výšce z, zahrnující vliv drsnosti
terénu a orografie (konfigurace terénu).
Součinitele tlaku. Součinitele vnějšího tlaku cpe udávají účinek větru na vnější plochy po-
zemních staveb. Rozdělují na celkové součinitele a lokální součinitele. Lokální součinitele
cpe,1 jsou součinitele tlaku pro zatížené plochy 1 m2 nebo menší, tj. pro navrhování malých
prvků a jejich upevňovacích zařízení. Celkové součinitele cpe,10 jsou součinitele tlaku pro za-
tížené plochy větší než 10 m2.
Součinitele vnitřního tlaku cpi udávají účinek větru na vnitřní povrchy pozemních staveb.
Součinitele výsledného tlaku cp,net udávají výsledný účinek větru na konstrukci, její část
nebo prvek na jednotku plochy.
Součinitele síly cf udávají celkový účinek větru na konstrukci, její část nebo prvek jako ce-
lek, včetně tření, pokud to není výslovně vyloučeno.
Součinitel odezvy pozadí B2 zahrnuje vliv neúplné korelace tlaků na povrchu konstrukce.
Součinitel rezonanční části odezvy R2 zahrnuje vliv části turbulence, která je v rezonanci
s vlastním tvarem kmitání konstrukce.

13
Návrhové situace

2 Návrhové situace
Zatížení větrem musí být určeno pro každou návrhovou situaci, stanovenou v souladu
s ČSN EN 1990, 3.2 [1]. Pokud jiná zatížení (sníh, námraza, doprava apod.) nebo změny
konstrukce v průběhu etap provádění (tj. různá stadia tvaru konstrukce, dynamické vlastnos-
ti apod.) mohou měnit účinky větru, mají se tyto změny vzít v úvahu.
Pokud se při navrhování oken a dveří předpokládá, že budou při bouři zavřené, pak se účin-
ky větru v případě jejich otevření pokládají za mimořádnou návrhovou situaci.
Únavová namáhání způsobená účinky zatížení větrem se posuzují u konstrukcí citlivých na
únavu. Postup pro stanovení počtu zatěžovacích cyklů pro kmitání ve směru větru je uveden
v kap. 6.4 a pro kmitání kolmo na směr větru v kap. 9.1.6.5.

14
 Modelování zatížení větrem

3 Modelování zatížení větrem

Zatížení větrem jsou proměnná v čase a v prostoru. Působí přímo jako tlaky na vnější po-
vrchy uzavřených konstrukcí a vlivem prodyšnosti vnějšího povrchu působí také nepřímo na
vnitřní povrchy. Mohou také přímo působit na vnitřní povrch otevřených konstrukcí. Tlaky
působící na povrch konstrukce způsobují síly kolmé k povrchu konstrukce nebo k jednotli-
vým prvkům pláště. Pokud jsou velké plochy konstrukce paralelně obtékány větrem, mohou
být významné třecí síly, působící tečně k povrchu konstrukce.
Zatížení větrem se v Eurokódu popisuje zjednodušeným souborem tlaků nebo sil, jejichž
účinky jsou ekvivalentní maximálním účinkům turbulentního větru. Pokud není uvedeno ji-
nak, zatížení větrem se klasifikují podle EN 1990, 4.1.1 [1] jako proměnná pevná zatížení.
Zatížení větrem je definováno charakteristickou hodnotou, stanovenou z charakteristické
výchozí hodnoty základní rychlosti větru vb,0 s roční pravděpodobností překročení p = 0,02.
Tato pravděpodobnost odpovídá střední době návratu 50 let. Všechny součinitele nebo mo-
dely jsou voleny tak, že pravděpodobnost překročení vypočtených zatížení větrem nepřekra-
čuje pravděpodobnost překročení těchto základních hodnot.
Pokud to systém Eurokódů výslovně povoluje (např. pro etapu provádění), je možné stano-
vit charakteristické hodnoty střední rychlosti větru pro jinou roční pravděpodobnost překro-
čení. Postup je uveden v kap. 4.
Účinek větru na konstrukci (tj. odezva konstrukce na zatížení větrem) závisí na velikosti,
tvaru a dynamických vlastnostech konstrukce. Postup výpočtu ekvivalentního zatížení v Eu-
rokódu umožňuje zahrnout i dynamickou odezvu ve směru větru v základním tvaru ohybo-
vého kmitání se stejným znaménkem výchylky způsobenou turbulencí proudu vzduchu – viz
kap. 6.3. V kap. 9 je uveden postup pro stanovení zatížení ve směru kolmém na směr větru
(vírové buzení) a zjednodušená kritéria pro posouzení možnosti vzniku některých jevů aero-
elastické nestability poddajných konstrukcí.

3.1 Základní informace pro stanovení ekvivalentního zatížení

větrem
Vztahy pro stanovení sil na konstrukci jsou uvedeny v kap. 5. Obecně mají základní tvar
vektorového součtu dílčích sil na všechny vnější povrchy. Např. vnější síla na konstrukci se
stanoví podle vztahu
Fw,e = cscd  Aref qp(ze)cp [kN] (3.1)
2
kde Aref [m ] jsou referenční plochy na vnějším povrchu konstrukce;
ze jsou příslušné referenční výšky;
qp [kN m-2] je maximální tlak podle kap. 4.5;
cp jsou součinitele tlaku nebo alternativně sil (cf).
Referenční plochy, referenční výšky a součinitele tlaku (vnitřní, vnější nebo výsledný) nebo
sil pro běžné typy pozemních staveb jsou uvedeny v kap. 7 a pro mosty v kap. 8. Součinitel

15
Modelování zatížení větrem

konstrukce cscd (viz kap. 6) zahrnuje snížení účinku zatížení v důsledku malé korelace zatí-
žení na návětrné ploše a zvýšení odezvy u konstrukcí citlivých na dynamické účinky větru.
Ekvivalentní zatížení ve směru kolmém na směr větru pro vírové buzení se stanoví podle
kap. 9. Pro výpočet jsou nezbytné střední rychlosti větru v referenčních výškách, které se
určí podle vztahů v kap. 4.3.

3.2 Navrhování pomocí zkoušek a měření

K získání informací o zatížení a odezvě lze použít, jako dodatek k výpočtům, zkoušky ve
větrném tunelu a ověřené numerické metody za použití vhodných modelů konstrukce a pří-
rodního větru. Informace o zatížení, odezvě a parametrech terénu je možné získat z vhod-
ných zkoušek „in situ“. Podle {NA} se tyto metody mají použít zejména při posuzování:
 možnosti vzniku jevů aerodynamické nebo aeroelastické nestability;
 případů, kdy se návrhové zatížení větrem může zvýšit v důsledku změn rychlostního po-
le větru, způsobených obtékáním navrhovaných staveb nebo okolními stavbami.
Pro pozemní stavby nestandardní tvarů je obvykle nutné experimentálně určit lokální a cel-
kové součinitele tlaku. K tomu se používají větrné tunely s modelovanou mezní vrstvou a me-
tody popsané např. v [19] a [26].
Větrné tunely jsou vhodné také pro studium dynamických účinků větru na aeroelastické
modely vysokých budov nebo elasticky uložené tuhé modely budov.
Pro stanovení součinitelů sil se používají aerodynamické tunely bez modelované mezní
vrstvy (zpravidla „nízkorychlostní“ tunely pro zkoušky letadel nebo automobilů) a úsekové
modely. Aerodynamické tunely jsou vhodné také pro studium možnosti vzniku různých typů
aeroelastických nestabilit.

3.3 Poznámky ke kapitole 3

Zatížení větrem v Eurokódu [2] i ČSN 73 0035 [8] vychází ze stejných teoretických modelů
vzdušného proudu a postupy při stanovení ekvivalentního zatížení jsou také velmi podobné.
Eurokód používá větší počet parametrů. Je to daň za snahu vytvořit univerzální normu pro
většinu zemí CEN. Obě normy se liší také v matematickém vyjádření různých závislostí, ná-
zvech a definicích některých součinitelů. V některých případech jsou postupy v Eurokódu
blíže teoretickým poznatkům. Míra zjednodušení výpočtu zatížení v Eurokódu je velká. To
společně s velkým počtem parametrů výpočtu do jisté míry omezuje jeho použitelnost a sro-
zumitelnost. Proto Eurokód při prvním použití může způsobovat potíže i zkušeným projek-
tantům.
Největším problémy však působí výrazné zvýšení ekvivalentního zatížení ve srovnání
s ČSN 73 0035. Této problematice je v příručce věnována příloha P.2. V této fázi se ome-
zíme na konstatování, že zatížení podle Eurokódu ve směru větru je přibližně 1,7x až 2x
vyšší než zatížení podle ČSN 73 0035. Pro některé typy staveb může být zvýšení ještě vý-
raznější.

16
 Modelování zatížení větrem

Zavádění Eurokódu přináší problémy i v jiných zemích Evropy. Jsou však trochu jiné. Např.
ve Velké Británii je Eurokódu vytýkáno, že v některých běžných případech snižuje dosud
používanou velikost zatížení větrem!
Pro výpočet zatížení větrem jsou obvykle nezbytné informace o tvaru a rozměrech posuzo-
vané konstrukce. U konstrukcí citlivých na dynamické účinky větru je nutné také kvalifiko-
vaně odhadnout nebo stanovit výpočtem jejich dynamické vlastnosti, tj. zejména vlastní
frekvence, tvary kmitání a logaritmický dekrement útlumu. V jednoduchých případech lze
k tomu použít vztahy uvedené v příloze {F}.

17
Rychlost větru a dynamický tlak

4 Rychlost větru a dynamický tlak

4.1 Zásady výpočtu

Tato kapitola uvádí postupy a podklady pro stanovení střední rychlosti vm(ze), intenzity tur-
bulence Iv(ze) a maximálního tlaku větru qp(ze). Jednoduché vztahy pro jejich výpočet uve-
dené v {kap. 4} lze snadno naprogramovat např. v tabulkovém procesoru. Některé použité
součinitele nemají na území ČR praktický význam. Proto jsou podle {NA} jejich doporuče-
né hodnoty rovny jedné. V kap. 4.2 až 4.4 příručky jsou uvedeny alternativní postupy vý-
počtů maximálního tlaku, střední rychlosti a intenzity turbulence s využitím tabulek.
Při výpočtu ekvivalentního zatížení ve směru větru je nutné stanovit maximální tlak pro jed-
nu nebo více referenčních výšek ze. Při výpočtu ekvivalentního zatížení stavby ve směru
kolmém na směr větru a při posuzování možnosti vzniku jevů aeroelastické nestability je
nutné stanovit střední rychlost větru alespoň pro jednu referenční výšku. Referenční výšky
jsou uvedeny v kap. 6 (podrobnější postup) a v kap. 7 pro běžné pozemní stavby.
Podle {NA} se výchozí hodnota základní rychlosti větru vb,0 určí z mapy větrných oblastí
s roční pravděpodobností překročení p = 0,02 (střední doba návratu 50 let) pro kategorii te-
rénu II. Mapa je součástí národní přílohy a zahrnuje vliv nadmořské výšky. Ve větrné oblas-
ti „V“ s výchozí základní rychlostí vb,0 = 36 m s-1 nebo ve speciálních případech umístění
staveb (na vrcholech kopců, v úzkých údolích apod.) si Český hydrometeorologický ústav
(ČHMÚ) vyhradil právo upřesnit výchozí základní rychlost větru pro konkrétní lokalitu.
Mapa větrných oblastí nezahrnuje lokální vliv orografie. V příloze P.1 jsou uvedeny infor-
mace o způsobu sestavení mapy větrných oblastí.

4.2 Předpoklady výpočtu

1. Z mapy větrných oblastí {NA} je stanovena výchozí hodnota základní rychlosti vb,0.
2. Podle {NA} jsou součinitele směru a ročního období cdir = cseason = 1. Pro pravděpodob-
nost překročení základní rychlosti větru (p = 0,02) je součinitel pravděpodobnosti cprob = 1.
Základní rychlost vb je v běžných případech v ČR rovna výchozí hodnotě základní rych-
losti:
vb = vb,0  cdir  cseason  cprob = vb,0 (4.1)

Poznámka:
Tam, kde to systém Eurokódů povoluje (např. [4]), se může použít jiná pravděpodobnost překročení
základní rychlosti větru p. V takovém případě se součinitel cprob určí podle vztahu:

 1  K  ln  ln 1  p  
n

c prob    (4.2)
 1  K  ln  ln 0,98  
kde podle {NA} je K = 0,2 a n = 0,5.

18
 Rychlost větru a dynamický tlak

3. Základní dynamický tlak větru qb v [N m-2] ve výšce 10 m se vypočte podle vztahu:

1
qb =    vb2 (4.3)
2
Měrná hmotnost vzduchu je podle {NA}  = 1,25 kg m-3. Vypočtené hodnoty základního
tlaku větru pro základní rychlosti větru jsou uvedeny v tab. 4.1.
4. Pro drsnost terénu v okolí stavby je zvolena kategorie terénu (viz kap. 4.6).

Tab. 4.1 Základní rychlosti větru vb [m s-1] a základní dynamické tlaky větru qb [kN m-2]

Oblast I II III IV V
-1
vb [m s ] 22,5 25 27,5 30 36
-2
qb [N m ] 316 391 473 563 810
-2
qb [kN m ] 0,316 0,391 0,473 0,563 0,810

5. Pro stavbu se určí soubor referenčních výšek ze (jedna nebo více – viz kap. 7).
Poznámka:
V případě podrobného výpočtu součinitele konstrukce cscd podle přílohy {B} se referenční výška
označuje zs. Pro vybrané typy staveb je definována v kap. 6 na obr. 6.3.
6. V rovinatém terénu (průměrný sklon návětrného terénu je menší než 3°) je součinitel
orografie co(ze) = 1. Pro větší sklon terénu je součinitel orografie co > 1; jeho hodnota se určí
podle kap. 4.9 pro stejné referenční výšky jako střední rychlost nebo maximální tlak.

4.3 Střední rychlost větru

Pro předpoklady uvedené v kap. 4.2 a základní rychlost větru vb se střední rychlost vm(ze)
v referenční výšce ze určí podle vztahu:
vm(ze) = vb  co(ze)  cr(ze) (4.4)
ve kterém se pro referenční výšku ze stanoví součinitel orografie co(ze) podle kap. 4.9 a sou-
činitel drsnosti terénu cr(ze) z tab. 4.2 pro zvolenou kategorii terénu podle tab. 4.5.

Poznámka:
Součinitel drsnosti terénu je v Eurokódu definován vztahem:
0,07
z   z 
cr ze   k r  ln e  pro z min  ze  200 [m]; k r  0,19   0  (4.5)
z
 0  0,05 
kde z0 a zmin jsou kvantitativní charakteristiky použité kategorie terénu podle tab. 4.5;
ze je referenční výška.

19
Rychlost větru a dynamický tlak

Tab. 4.2 Součinitel drsnosti terénu cr(ze)

Kategorie terénu
z [m]
I II III IV
1 0,782 0,701 0,606 0,540
2 0,899 0,701 0,606 0,540
5 1,055 0,875 0,606 0,540
10 1,173 1,007 0,755 0,540
15 1,241 1,084 0,843 0,635
20 1,290 1,138 0,905 0,702
25 1,328 1,181 0,953 0,754
30 1,359 1,215 0,992 0,797
40 1,408 1,270 1,054 0,864
50 1,446 1,312 1,102 0,917
60 1,477 1,347 1,141 0,959
80 1,526 1,402 1,203 1,027
100 1,564 1,444 1,251 1,079
120 1,594 1,479 1,290 1,122
140 1,621 1,508 1,324 1,158
160 1,643 1,533 1,352 1,189
180 1,663 1,556 1,378 1,217
200 1,681 1,576 1,401 1,242

Příklad 4.1
Stanovení střední rychlosti vm v referenční výšce ze pro co(ze) = 1.
Zadání: a) ze = 50 m, vb,0 = 25 m s-1, terén typu II.
b) ze = 70 m, vb,0 = 27,5 m s-1, terén typu III.
Řešení: a) vb = vb,0; vm(ze) = vb  co(ze)  cr(ze) = 25  1  1,312 = 32,8 m s-1.
b) vb = vb,0; vm(ze) = vb  co(ze)  cr(ze) = 27,5  1  (1,141 + (1,203 – 1,141) /2) =
= 32,2 m s-1

Příklad 4.2
Stanovení střední rychlosti vm v referenční výšce ze pro co(ze) > 1.
Zadání: a) ze = 50 m, vb,0 = 25 m s-1, co(ze) = 1,2, terén typu II.
b) ze = 70 m, vb,0 = 27,5 m s-1, co(ze) = 1,15, terén typu III.
Řešení: a) vb = vb,0; vm(ze) = vb  co(ze)  cr(ze) = 25  1, 2  1,312 = 39,36 m s-1.
b) vb = vb,0; vm(ze) = vb  co(ze)  cr(ze) = 27,5  1,15  1,172 = 37,06 m s-1

20
 Rychlost větru a dynamický tlak

4.4 Intenzita turbulence větru

Intenzita turbulence se používá při výpočtu maximálního tlaku a při podrobném výpočtu
součinitele konstrukce cscd podle přílohy {B}. V případě maximálního dynamického tlaku
lze její výpočet obejít postupem uvedeným v kap. 4.5.1. Podle {NA} je součinitel turbulen-
ce kI = 1. Intenzita turbulence v referenční výšce ze se stanoví podle vztahu:
cfl
I v  ze  = (4.6)
7  cr  ze   c0  ze 

kde cfl je pomocný součinitel fluktuační složky tlaku z tab. 4.3;

cr(ze) součinitel drsnosti terénu z tab. 4.2 pro zvolenou kategorii terénu;
co(ze) součinitel orografie podle kap. 4.9.

Tab. 4.3 Pomocný součinitel fluktuační složky tlaku cfl

Kategorie terénu
I II III IV
cfl 1,188 1,330 1,508 1,640

Poznámka:
Pomocný součinitel cfl není uveden v Eurokódu. Je zaveden pouze pro alternativní zjednodušený vý-
počet v této příručce. Je nezávislý na výšce a v tab. 4.3 je uveden pro různé kategorie terénu.

Příklad 4.3
Stanovení intenzity turbulence Iv(ze) pro součinitel orografie co(ze) = 1.
Zadání: ze = 50 m, vb,0 = 25 m s-1, co(ze) = 1; terén typu II.
Řešení: cfl = 1,33 (viz tab. 4.3); cr(ze) = 1,312 (viz tab. 4.2);
Iv(ze) = 1,33/(7  1,312) = 0,145 (resp. 14,5 %)

Příklad 4.4
Stanovení intenzity turbulence Iv(ze) pro součinitel orografie co(ze) > 1.
Zadání: ze = 50 m, vb,0 = 25 m s-1, co(ze) = 1,15; terén typu II.
Řešení: cfl = 1,33 (viz tab. 4.3); cr(ze) = 1,312 (viz tab. 4.2);
Iv = 1,33/(7  1,312  1,15) = 0,126 (resp. 12,6 %)

4.5 Maximální dynamický tlak

V kap. 4.5.1 je uveden obecně platný postup, nezávislý na hodnotě součinitele orografie.
Postup uvedený v kap. 4.5.2 je použitelný pouze v případě, že součinitel orografie co(ze) = 1.

21
Rychlost větru a dynamický tlak

4.5.1 Maximální dynamický tlak pro součinitel orografie c0(z)  1

Pro předpoklady uvedené v kap. 4.1 a součinitel orografie c0(ze)  1 stanovený podle kap. 4.9
se maximální dynamický tlak qp(ze) v referenční výšce ze určí podle vztahu:
qp(ze) = qb  ce(ze) = qb  co(ze)  cr(ze)  [co(ze)  cr(ze) + cfl] [kN m-2] (4.7)
kde qb je základní tlak z tab. 4.1;
ce(ze) součinitel expozice;
cr(ze) součinitel drsnosti terénu podle tab. 4.2;
cfl pomocný součinitel fluktuační složky tlaku z tab. 4.3.

Poznámka:
Součinitel expozice ce je v Eurokódu definován vztahem:

ce  ze   c02  ze   cr2 ze   1  7  I v  ze  (4.8)

kde Iv(ze) je intenzita turbulence;

ze referenční výška;
c0 součinitel orografie (viz kap. 4.9);
cr součinitel drsnosti terénu (viz kap. 4.3).

Příklad 4.5
Stanovení maximálního tlaku qp(ze) pro součinitel orografie c0(ze)  1.
Zadání: ze = 80 m, vb,0 = 25 m s-1, co(ze) = 1,2; terén typu IV.
-2
Řešení: qb = 0,391 kN m (viz tab. 4.1); cr(ze) = 1,027 (viz tab. 4.2); cfl = 1,64
(viz tab. 4.3);
qp(ze) = 0,391  1,2  1,027[1,2  1,027 + 1,64] = 1,384 kN m-2

Příklad 4.6
Stanovení maximálního tlaku qp(ze) pro součinitel orografie c0(ze)  1.
Zadání: ze = 40 m, vb,0 = 22,5 m s-1, co(ze) = 1,25; terén typu II.
-2
Řešení: qb = 0,316 kN m (viz tab. 4.1); cr(ze) = 1,27 (viz tab. 4.2); cfl = 1,33
(viz tab. 4.3);
qp(ze) = 0,316  1,25  1,27[1,25  1,27 + 1,33] = 1,464 kN m-2

4.5.2 Maximální dynamický tlak pro součinitel orografie co(ze) = 1

Pro předpoklady uvedené v kap. 4.1 a součinitel orografie c0(ze) = 1 se maximální dynamic-
ký tlak qp(ze) v referenční výšce ze určí podle vztahu:
qp(ze) = qb  ce(ze) (4.9)
kde qb je základní tlak větru z tab. 4.1;
ce(ze) součinitel expozice ve výšce ze.

22
 Rychlost větru a dynamický tlak

Hodnoty součinitele expozice závisejí na typu terénu a jsou uvedeny v tab. 4.4 pro zvolenou
kategorii terénu podle tab. 4.5.
Tab. 4.4 Součinitel expozice ce(ze) pro součinitel orografie co(ze) = 1
Kategorie terénu
z [m]
I II III IV
1 1,540 1,423 1,281 1,176
2 1,878 1,423 1,281 1,176
5 2,367 1,929 1,281 1,176
10 2,769 2,352 1,709 1,176
15 3,016 2,616 1,980 1,444
20 3,198 2,810 2,182 1,644
25 3,342 2,965 2,344 1,806
30 3,462 3,094 2,479 1,943
40 3,655 3,302 2,700 2,165
50 3,809 3,468 2,876 2,344
60 3,936 3,606 3,023 2,494
80 4,140 3,829 3,262 2,739
100 4,302 4,006 3,452 2,935
120 4,437 4,154 3,611 3,099
140 4,552 4,280 3,748 3,240
160 4,653 4,391 3,868 3,365
180 4,743 4,490 3,976 3,477
200 4,824 4,579 4,073 3,578

Příklad 4.7
Stanovení maximálního qp(ze) tlaku pro součinitel orografie co(ze) = 1.
Zadání: ze = 80 m, vb,0 = 25 m s-1, co(ze) = 1, terén typu IV.
-2
Řešení: qb = 0,391 kN m (viz tab. 4.1); ce(ze) = 2,739 (viz tab. 4.4);
qp(ze) = 0,391  2,739 = 1,081 kN m-2

Příklad 4.8
Stanovení maximálního tlaku qp(ze) pro součinitel orografie co(ze) = 1.
Zadání: ze = 40 m; vb,0 = 22,5 m s-1; co(ze) = 1, terén typu II.
-2
Řešení: qb = 0,316 kN m (viz tab. 4.1); ce(ze) = 3,302 (viz tab. 4.4);
qp(ze) = 0,316  3,302 = 1,043 kN m-2

23
Rychlost větru a dynamický tlak

4.6 Drsnost terénu

Překážky na povrchu (stavby, stromy apod.) jsou považovány za drsnost povrchu. Kategorie
terénu reprezentují oblasti s homogenní drsností terénu určitého typu a odpovídající modely
stabilní teplotně neutrální mezní vrstvy proudění nad tímto terénem při silném větru. Dvou-
rozměrná atmosférická mezní vrstva je popsána v Eurokódu závislostí střední rychlosti
a intenzity turbulence na výšce, výkonovou spektrální hustotou fluktuační složky rychlosti
větru v podélném směru a koherenčními funkcemi mezi fluktuačními složkami rychlosti vět-
ru v různých místech mezní vrstvy.
V ČR se podle {NA} má použít doporučený postup stanovení součinitele drsnosti terénu.
Základním vodítkem pro výběr kategorie terénu je popis terénu v tab. 4.5 a vyobrazení teré-
nu v příloze {A.1}. Na území ČR se nepředpokládá existence kategorie terénu 0. Terén ka-
tegorie I se může vyskytovat v blízkém okolí velkých vodních ploch a v zemědělsky využí-
vaných rovinatých oblastech. Ve většině případů budou stavby v terénu kategorie II a III. Při
rozhodování o použití kategorií terénu se má uvážit vzdálenost x od hranice změny drsnosti
terénu podle kap. 4.8. To platí zvláště u vysokých staveb.
Kategorie terénu jsou kvantitativně definovány parametrem drsnosti z0 a minimální výš-
kou zmin. Maximální výška je pro všechny kategorie terénu stejná (zmax = 200 m). Tyto pa-
rametry se mohou použít pro přímý výpočet součinitele drsnosti terénu podle vztahu (4.5)
a součinitele expozice podle vztahu (4.8). Lze používat pouze hodnoty parametrů uvede-
né v tab. 4.5!

Tab. 4.5 Kategorie terénů a jejich parametry {tab. 4.1}

z0 zmin
Kategorie terénu
[m] [m]
0 Moře nebo pobřežní oblasti vystavené otevřenému moři 0,003 1
Jezera nebo vodorovné oblasti se zanedbatelnou vegetací
I 0,01 1
a bez překážek
Oblasti s nízkou vegetací jako je tráva a s izolovanými pře-
II kážkami (stromy, budovy), jejichž vzdálenost je větší než 0,05 2
20násobek výšky překážek
Oblasti rovnoměrně pokryté vegetací nebo budovami nebo
s izolovanými překážkami, jejichž vzdálenost je maximálně
III 0,3 5
20násobek výšky překážek (jako jsou vesnice, předměstský
terén, souvislý les)
Oblasti, ve kterých je nejméně 15 % povrchu pokryto pozem-
IV 1,0 10
ními stavbami, jejichž průměrná výška je větší než 15 m
Poznámka: Kategorie terénu jsou zobrazeny příloze {A.1}.

Výběr kategorie terénu ovlivňuje výsledné ekvivalentní zatížení. Pro danou základní rych-
lost se změna o jednu kategorii terénu (např. z kat. III na kat. II) projeví zvýšením zatížení
v průměru o 22 %, při změně o dvě kategorie terénu se ekvivalentní zatížení zvýší o cca 48 %.

24
 Rychlost větru a dynamický tlak

4.7 Stanovení kategorie terénu v daném směru

Drsnost terénu v návětrném směru se podle {NA} posuzuje s ohledem na tvar průřezu
stavby zpravidla ve více směrech. Např. u staveb s kruhovým průřezem je nutné vyhledat
směr s nejnižší drsností terénu. Pro budovy s obdélníkovým průřezem jsou definovány
hodnoty součinitelů vnějšího tlaku pro směry větru kolmé ke stěnám budovy ( = 0°, 90°
nebo 180°). Pro stanovení drsnosti je tedy vhodné volit směry  větru tak, že jsou kolmé
na stěny budovy.

Jmenovitý úhlový Vzdálenost x

sektor podle A.2

x 70
90°

Plocha s jinou
drsností posuzovaný Budova
segment
30°

Směr větru

Obr. 4.1 Stanovení drsnosti terénu

Při doporučeném postupu pro stanovení drsnosti terénu ve směru  se definuje kruhová vý-
seč s vrcholovým úhlem   45°. Uvnitř této výseče se zvolí dílčí segment ve tvaru kruhové
výseče s vrcholovým úhlem 30° (viz obr. 4.1). Plocha dílčího segmentu je omezena vzdále-
ností x, která se pro danou výšku budovy určí z tab. 4.6. V tomto segmentu se stanoví domi-
nantní drsnost terénu (parametr drsnosti z0). Plochy s jinou drsností do velikosti 10 % plochy
segmentu se zanedbávají. Postup se opakuje pro další dílčí segmenty. Drsnost terénu pro
směr větru  se potom definuje jako nejnižší hodnota parametru drsnosti terénu ze všech
možných dílčích segmentů v dané výseči. Lze používat pouze parametry drsnosti (resp. ka-
tegorie terénu), uvedené v tab. 4.5. Popsaný postup se opakuje pro další směry větru. Pro
budovy bude nutné stanovit ekvivalentní zatížení minimálně pro dva směry větru (0° a 90°).

4.8 Přechod mezi kategoriemi drsnosti terénu I, II, III a IV

{A.2}
Kromě specifikace kategorií terénu je při stanovení ekvivalentního zatížení nutné vzít v úvahu
i vzdálenost od hranice mezi oblastmi s různou drsností terénu na návětrné straně stavby.
Za hranicí změny drsnosti terénu (např. za okrajem města) je přechodová oblast, ve které

25
Rychlost větru a dynamický tlak

se postupně vytváří nová přízemní mezní vrstva. S rostoucí vzdáleností od hranice se vlast-
nosti nové mezní vrstvy stabilizují a její výška postupně roste (zejména profily střední rych-
losti a intenzity turbulence). V příloze {A.2} jsou uvedeny dva postupy, které tento jev po-
pisují. Jeden z nich bylo nutné pro území ČR zvolit jako závazný. Po konzultaci s pověře-
ným pracovištěm ČHMÚ v Plzni byl zvolen postup 2, který lépe odpovídá poznatkům me-
teorologů jak u nás, tak v zahraničí. Vzdálenost x se určí z tab. 4.6 v závislosti na výšce po-
zemní stavby a typu změny drsnosti terénu. Lze však předpokládat další vývoj poznání toho-
to jevu.

Poznámka:
Postup 1 v {A.2} reprezentuje zjednodušený inženýrský přístup vhodný pro členitý terén a jeho použití
na území ČR by mohlo mít racionální základ. V normě uvedená vzdálenost 1 km se však jeví vzhle-
dem k existujícím informacím jako nedostatečná (např. ISO 4354 [11] uvádí vzdálenosti 1 km, 2 km
a 3 km podle výšky stavby). Při použití tohoto postupu by se významně snížilo zatížení vysokých sta-
veb za touto vzdáleností. Proto tento postup není podle {NA} na území ČR povolen. Postup 2 vychází
z dlouhodobých meteorologických měření rychlosti větru v zahraničí. Tato měření nebyla zpochybně-
na, ale možnost jejich aplikace v zemích s členitým terénem je problematická. Původní verze tab. 4.6
definovala vazbu mezi výškou stavby a vzdálenosti x pro vysoké stavby až do vzdálenosti 500 km, což
bylo pro území většiny států nepoužitelné. Tabulka byla proto autory Eurokódu zkrácena.

Tab. 4.6 Vzdálenost x {tab. A.1}

Výška z I na II I na III II na III II na IV III na IV
5m 0,5 km 5,0 km 0,3 km 2,00 km 0,20 km
7m 1,0 km 10,0 km 0,5 km 3,50 km 0,35 km
10 m 2,0 km 20,0 km 1,0 km 7,00 km 0,70 km
15 m 5,0 km 3,0 km 20,00 km 2,00 km
20 m 12,0 km 7,0 km 4,50 km
30 m 20,0 km 10,0 km 7,00 km
50 m 50,0 km 0 km 20,00 km

4.9 Orografie terénu {A.3}

Vliv izolovaných terénních útvarů (kopec, hřeben, útes apod.) na střední rychlost popisuje
součinitel orografie co(ze), definovaný jako poměr mezi střední rychlostí v referenční výšce
vmf(ze) v místě stavby a v neovlivněném terénu na návětrné straně stavby vm(ze):

vmf  ze 
co  ze   (4.10)
vm  ze 

26
 Rychlost větru a dynamický tlak

vm střední rychlost větru ve výšce z nad terénem

vmf střední rychlost větru nad rovinatým terénem
co = vm/vmf

Obr. 4.2 Zvýšení rychlostí větru způsobené orografií

Na návětrném svahu se rychlost vmf(ze) zvyšuje, na vrcholu svahu dosahuje maxima, na

závětrném svahu postupně klesá. Pokud orografie zvyšuje střední rychlost o více než 5 %
(co  1,05), je nutné tyto účinky vzít v úvahu. Tato situace nastane, pokud je průměrný
sklon návětrného svahu větší než 3° (H/Lu  0,052). Návětrný terén se uvažuje až do vzdá-
lenosti Lu, odpovídající maximálně desetinásobku výšky terénního útvaru H.
Tab. 4.7 uvádí pro orientaci průměrné a maximální sklony některých známých liniových
staveb nebo svahů. Projektant má v konkrétním případě přesné informace o situaci v místě
stavby. Tato tabulka má proto pouze orientační význam a má ukázat, že situace, kdy bude
nutné použít součinitel orografie větší než jedna, zdaleka nebudou na území ČR výjimečné.

Tab. 4.7 Průměrné a maximální sklony vybraných liniových staveb nebo svahů
H/Lu
Stavba nebo svah
průměr maximální
železnice – 0,070
dálnice mimo horské oblasti – 0,060
lanovka – Praha, Petřín 0,267 0,295
lanovka – Karlovy Vary, Diana 0,098 0,432
lanovka – Ještěd 0,360 0,558
závodní sjezdovky 0,500 1

Vliv orografie se má uvážit pro místa:

a) na návětrných svazích kopců a hřebenů, kde 0,05 <   0,3 a x  Lu/2;
b) na závětrných svazích kopců a hřebenů, kde  < 0,3 a x < Ld/2 nebo   0,3 a x < 1,6H;
c) na návětrných svazích srázů (útesů) a strmých svazích, kde 0,05 <   0,3 ax  Lu/2;
d) na závětrných svazích srázů (útesů) a strmých svazích, kde  < 0,3 a x < 1,5Le
a kde   0,3 a x < 5H.

27
Rychlost větru a dynamický tlak

Součinitel co je definován takto:

co = 1 pro  < 0,05 (4.11)
co = 1 + 2s   pro 0,05 <  < 0,3 (4.12)
co = 1 + 0,6s pro  > 0,3 (4.13)
kde s je součinitel umístění, stanovený z obr. 4.3 nebo obr. 4.4;
Φ sklon návětrného svahu H/Lu;
Le jeho účinná délka definovaná v tab. 4.8;
Lu skutečná délka návětrného svahu ve směru větru;
Ld skutečná délka závětrného svahu ve směru větru;
H účinná výška kopce nebo strmého svahu;
x vodorovná vzdálenost místa staveniště od vrcholu hřebenu;
z svislá vzdálenost od úrovně terénu místa staveniště.
V příloze {A.3} jsou uvedeny vztahy pro výpočet součinitele umístění na obr. 4.3 a obr. 4.4.
Podle změny [2, Opr. 2] se v {A.3(5)} na konci položky b) nahradí výraz „z/Ld > 3,5” výra-
zem „x/Le > 3,5“.

Tab. 4.8 Hodnoty účinné délky Le

Sklon (Φ = H/Lu)
Pozvolný (0,05 < Φ < 0,3) Strmý (Φ > 0,3)
Le = Lu Le = H/0,3

vrchol

vítr závětrný svah < 0,05

staveniště

-X

Obr. 4.3 Součinitel s pro útesy a skalní stěny {obr. A.2}

28
 Rychlost větru a dynamický tlak

vrchol

vítr
staveniště

závětrný svah < 0,05

-
-X +X

Obr. 4.4 Součinitel s pro kopce a hřebeny hor {obr. A.3}

Poznámka:
Součinitel orografie může nabývat hodnot přibližně v intervalu co(1;1,42). Orografie tedy může zvý-
šit střední rychlost vm(ze) o cca 42 % a maximální tlak až o 102 %.

Příklad 4.9
Stanovení součinitele orografie co(ze) pro vrchol hřebenu.
Zadání: x = 0 m (viz obr. 4.4), převýšení H = 100 m, délka návětrného svahu Lu = 500 m
a referenční výška ze = 100 m.
Řešení:  = H/Lu = 100/500 = 0,2 (pozvolný svah)  účinná délka Le = Lu = 500 m;
z/Le = 100/500 = 0,2; x/Lu = 0 (vrchol).
Pro návětrnou část podle obr. 4.3 a obr. 4.4 je s = A = 0,696. Podle vztahu (4.12) je
co(ze) = co(100) = 1 + 2s   = 1 + 2  0,696  0,2 = 1,278
Pro zadané podmínky je součinitel orografie co(100) = 1,278.
Interpretace: Pokud je před návětrným svahem II. kategorie terénu a základní rychlost
vb = 25 m s-1, bude v referenční výšce:
součinitel expozice cr(ze) = 0,19  ln(100/0,05) = 1,444;
střední rychlost před svahem vm(ze) = vbcr(ze) = 25  1,444 = 36,1 m s-1
střední rychlost n vrcholu svahu vmf(ze) = vm(ze)  co(ze) = 36,1  1,278 = 46,14 m s-1

29
Rychlost větru a dynamický tlak

Příklad 4.10
Stanovení součinitele orografie co(ze) pro závětrný svah téhož hřebenu.
Zadání: x = 200 m (viz obr. 4.4), převýšení H = 100 m, délka návětrného svahu Lu = 500 m,
délka závětrného svahu Ld = 600 m a referenční výška ze = 50 m.
Řešení:  = H/Lu = 100/500 = 0,2 (pozvolný svah)  účinná délka Le = Lu = 500 m
z/Le = 50/500 = 0,1; x/Ld = 200/600 = 0,333.
Pro návětrnou část je podle obr. 4.3 je A = 0,839; B = -1,665; s = 0,481
Podle vztahu (4.12) je co(ze) = co(50) = 1 + 2s   = 1 + 2  0,48  0,2 = 1,193
Pro zadané podmínky je součinitel orografie co(50) = 1,193.
Interpretace: Pokud je před návětrným svahem II. kategorie terénu a základní rychlost
vb = 25 m s-1, bude v referenční výšce:
součinitel expozice cr(ze) = 0,19  ln(50/0,05) = 1,312;
střední rychlost před svahem vm(ze) = vb  cr(ze) = 25  1,312 = 32,81 m s-1
střední rychlost n vrcholu svahu vmf(ze) = vm(ze)  co(ze) = 32,81  1,193 = 39,14 m s-1

4.10 Stavby v okolí vysoké budovy {A.4}

Tato kapitola popisuje postup stanovení maximálního tlaku pro stavby v blízkém okolí vy-
soké budovy, pokud její výška hhigh je nejméně dvakrát vyšší než průměrná výška have sou-
sedních staveb. Blízké okolí je omezeno poloměrem r, který se určí z rozměrů vysoké budo-
vy a je roven menší z hodnot hhigh (výška budovy), nebo 2dlarge (dlarge je větší rozměr průřezu
budovy).
dlarge

dlarge r
dsmal
x2
2

hhigh dsmall
zn 2
x1
have 1 r
1

hlow,1

Obr. 4.5 Vliv vysoké budovy na dvě sousední konstrukce (1 a 2) {obr. A.4}

30
 Rychlost větru a dynamický tlak

Při navrhování jakékoliv sousední konstrukce s výškou hlow ve vzdálenosti x od budovy (viz
obr. 4.5) je dovoleno použít maximální dynamický tlak větru ve výšce zn (zn = ze) nad zemí,
definované výrazem
xr zn = 0,5r
  2  hlow  
r < x < 2r zn  0,5   r   1 
r  x  r (4.14)
   
x  2r zn = hlow

Zvýšení rychlosti může být zanedbáno, pokud hlow  hhigh/2.

Příklad 4.11
Stanovení referenčních výšek v okolí vysoké budovy.
Zadání: Rozměry vysoké budovy jsou hhigh = 109 m, dlarge = 70 m a dsmall= 21 m. Průměrná
výška okolní zástavby je have = 15 m. Výška budovy 1 je hlow,1 = 30 m a budova je ve vzdá-
lenosti x1 = 50 m od vysoké budovy. Výška budovy 2 je hlow,2 = 50 m a budova se nachází
ve vzdálenosti x2 = 120 m od vysoké budovy.
Řešení:
Poloměr r = MIN(109, 2  70) = 109 m.
Budova 1: x1 < r;  zn,1 = ze,1 = 0,5r = 54,5 m
Budova 2: r < x2 < 2r  zn,2 = ze,2 = 0,5  (r – (1 – 2hlow /r)  (x2 – r)) =
= 0,5*(109 – (1 – 2  50/109)  (120 – 109)) = 54,05 m
Maximální tlak se má stanovit pro referenční výšky ze,1 = 54,5 m a ze,2 = 54,05 m.

4.11 Výška posunutí {A.5}

Toto ustanovení je směrově závislé [2, Opr. 2] a lze ho použít pouze pro IV. kategorii teré-
nu. Pokud jsou pozemní stavby a jiné překážky hustě rozmístěné, vítr se chová tak, jako by
úroveň povrchu země byla posunuta do výšky hdis. Výšku posunutí hdis lze stanovit z výrazu
(4.15) s použitím obr. 4.6. Závislosti maximálního dynamického tlaku na výšce lze posu-
nout směrem nahoru o výšku hdis.
x  2have hdis je menší z hodnot 0,8have nebo 0,6h
2have < x < 6have hdis je menší z hodnot (1,2have – 0,2x) nebo (0,6h) (4.15)
x  6have hdis = 0
Pokud nejsou k dispozici přesnější informace, lze použít průměrnou výšku překážek ve
IV. kategorii terénu have = 15 m. Hodnoty have a x se mají stanovit pro každý 30° úhlový sek-
tor podle 4.3.2.

31
Rychlost větru a dynamický tlak

6h ave
2h ave

z=0
h
have
h dis

Obr. 4.6 Výška překážek a vzdálenosti na návětrné straně {obr. A.5}

Příklad 4.12
Stanovení výšky posunutí v místě stavby a referenční výšky pro vrchol budovy.
Zadání: Průměrná výška překážek je have = 15 m, výška projektované budovy je h = 30 m,
vzdálenost x = 50 m a terén kategorie IV.
Řešení:
2have < x < 6have hdis = MIN (8 m; 18 m) = 8 m
Výška posunutí je hdis = 8 m. Referenční výška pro vrchol budovy bude ze = h – hdis = 22 m.

32
 Zatížení větrem

5 Zatížení větrem
5.1 Silový účinek větru na povrchy konstrukce
Silový účinek větru na konstrukci se v Eurokódu definuje pomocí součinitelů tlaku, síly ne-
bo tření. Součinitele vnějšího a vnitřního tlaku (cpe, cpi) vyjadřují maximální účinek větru ve
směru kolmém na zvolenou dílčí plochu a nezabývají se vztahem tohoto zatížení k zatížení
ostatních ploch téže konstrukce ve stejném časovém okamžiku. U návětrné plochy plní tuto
funkci první část součinitele konstrukce cscd (součinitel velikosti konstrukce cs – viz kap. 6).
Součinitel výsledného tlaku cp,net vyjadřuje tlakový ekvivalent vektorového součtu tlaků vět-
ru na návětrnou a závětrnou stranu plotu, parapetu nebo reklamní tabule (viz např. kap. 7.4).
Předpokládá se, že velikost obou ploch je stejná. Součinitel zahrnuje i vliv obtékání volných
okrajů překážky.
Součinitel síly cf se vztahuje k celému tělesu (např. koule) nebo k jeho části s jednotkovou
délkou a konstantním průřezem (např. válce, tyče, válcované profily apod.). Vyjadřuje sílu
ve směru větru nebo ve směru kolmém na směr větru. Zahrnuje všechny jevy, které vznikají
při obtékání průřezu (např. malou korelaci mezi zatížením na návětrné a závětrné straně).
Součinitel síly zpravidla závisí na Reynoldsově čísle Re. Nezahrnuje jevy na volných kon-
cích nosného prvku. K tomu slouží součinitel koncového efektu  (viz kap. 7.13).
Jestliže je směr větru rovnoběžný s plochou stěny nebo střechy (např. u dlouhých budov ne-
bo hal), mohou na těchto plochách vznikat třecí síly, působící ve směru větru. Jejich velikost
se určí pomocí součinitele tření cfr.

5.2 Výsledné síly na povrch konstrukce odvozené ze součinitelů

tlaku
Na stěnách a střechách budov jsou v kap. 7 vyznačeny různé oblasti, pro které jsou v pří-
slušných tabulkách stanoveny hodnoty součinitelů vnějšího tlaku. Současně jsou zde uvede-
na pravidla pro stanovení referenční výšky ze. Tlak větru na vnější povrch konstrukce se pro
maximální tlak qp [kN m-2] stanoví podle vztahu:
we(ze) = qp(ze)  cpe [kN m-2] (5.1)
Analogicky je definován tlak větru na vnitřní povrchy, který se stanoví podle vztahu:
wi(ze) = qp(ze)  cpi [kN m-2] (5.2)
Výsledný tlak větru se stanoví pomocí součinitele výsledného tlaku cp,net:
wnet(ze) = qp(ze)  cp,net [kN m-2] (5.3)
Vnější síla na konstrukci se stanoví vektorovým součtem dílčích sil ve stejném směru pro
všechny vnější povrchy podle vztahu:
Fw,e = cscd   Aref  we(ze) [kN] (5.4)
2
kde Aref [m ] jsou referenční plochy na vnějším povrchu konstrukce;
ze příslušné referenční výšky (viz např. kap. 7.2).

33
Zatížení větrem

Součinitel konstrukce cscd (viz kap. 6) zahrnuje vliv malé korelace zatížení na návětrné
ploše. U stěn budov se podle {NA} může také uvažovat snížení zatížení budovy jako cel-
ku v důsledku malé korelace zatížení na návětrné a závětrné stěně v závislosti na štíhlosti
budovy (viz kap. 7.2.2).
Pro referenční plochy na vnitřním povrchu konstrukce (cscd = 1) se výsledná síla určí sumací
podle vztahu:
Fw,i =  Aref  wi [kN] (5.5)

podtlak podtlak podtlak podtlak

přetlak podtlak přetlak podtlak

přetlak podtlak

a) b)
přetlak podtlak přetlak podtlak

w e1 w e2 w i1 w i2

c) d)

Obr. 5.1 Dynamický tlak na povrchy

5.3 Výsledné síly na konstrukci stanovené pomocí součinitelů sil

Součinitele sil se obvykle vztahují k určitému tvaru průřezu válce, tyče nebo otevřeného
profilu s jednotkovou délkou a charakteristickou šířkou b (charakteristický rozměr průřezu,
zpravidla největší rozměr, např. průměr). Referenční plocha je definována vztahem:
Aref = L b [m2] (5.6)
kde L je délka konstrukce nebo jejího prvku;
b skutečný charakteristický rozměr průřezu prvku.
Síla na jeden prvek se pro maximální tlak qp [kN  m-2] stanoví podle vztahu:
Fw = cscd  cf  qp(ze)  Aref [kN] (5.7)
Výsledná síla na celou konstrukci je vektorovým součtem sil na jednotlivé nosné prvky:

Fw = cs cd  c
prvky
f qp  ze   Aref [kN] (5.8)

34
 Zatížení větrem

5.4 Třecí síly

Na velkých plochách rovnoběžných se směrem větru nebo jejich částech vznikají třecí síly,
které mohou být významné. Pro maximální tlak qp [kN m-2] se stanoví podle vztahu:
Ffr = cfr  qp(ze)  Afr [kN] (5.9)
kde Afr je referenční plocha dílčího povrchu rovnoběžná se směrem větru;
cfr součinitel tření, viz kap. 7.5.

35
Součinitel konstrukce c s c d

6 Součinitel konstrukce cscd

Součinitel konstrukce cscd je součin součinitele velikosti konstrukce (cs  1) a dynamického
součinitele (cd  1). Součinitel velikosti konstrukce vyjadřuje míru korelace náhodného zatí-
žení větrem na návětrné straně stavby v čase a v prostoru. V daném časovém okamžiku není
tlak větru ve všech bodech návětrné plochy stejný a součinitel velikosti konstrukce lze defi-
novat jako poměr mezi skutečným účinkem tlaku větru a účinkem maximálního tlaku větru
na stejnou plochu. Dynamický součinitel vyjadřuje vliv dynamických vlastností konstrukce
a fluktuační složky zatížení. Podle {NA} se součinitel konstrukce nerozděluje na tyto dílčí
součinitele. Součinitel konstrukce cscd je definován vztahem:

1+ 2  k p  I v  zs   B 2 + R 2
cs cd = (6.1)
1+ 7  I v  zs 

kde zs je referenční výška pro stanovení součinitele konstrukce;

kp součinitel maximální hodnoty;
Iv(zs) intenzita turbulence;
B2 součinitel odezvy pozadí, kterým se zahrnuje do výpočtu vliv skutečné korelace
tlaků na povrchu konstrukce;
R2 rezonanční část odezvy, která bere v úvahu turbulenci v rezonanci s odpovídají-
cím (nejčastěji prvním) tvarem kmitání.

6.1 Stanovení součinitele konstrukce cscd pro obvyklé pozemní

stavby
Součinitel konstrukce je roven jedné (cscd = 1) pro:
a) pozemní stavby s výškou menší než 15 m;
b) fasády a prvky střech se základní vlastní frekvencí větší než 5 Hz;
c) pozemní stavby s rámovou konstrukcí a nosnými stěnami, které jsou nižší než 100 m, a je-
jichž výška je menší než čtyřnásobek délky ve směru větru;
d) komíny s kruhovým průřezem, jejichž výška je menší než 60 m nebo menší než 6,5násobek
průměru.

6.2 Stanovení součinitele konstrukce cscd z grafů {D}

Pro pozemní a inženýrské stavby obvyklých vlastností (vícepodlažní ocelové nebo betonové
pozemní stavby, ocelové a betonové komíny bez vyzdívky a ocelové komíny s vyzdívkou) do
výšky 100 m jsou v příloze {D} uvedeny grafy pro stanovení součinitele konstrukce z vněj-
ších rozměrů stavby (výška, šířka nebo průměr). Základní vlastní frekvence a tvary kmitání
konstrukcí jsou odvozeny z lineární analýzy nebo odhadnuty použitím výrazů uvedených
v příloze {F}. Lze je použít pro hodnoty součinitele konstrukce v pásmu 0,85  cscd  1,1.

36
 Součinitel konstrukce c s c d

Nižší hodnoty nejsou přípustné. Pokud podle grafů vycházejí vyšší hodnoty součinitele kon-
strukce, doporučuje se provést podrobný výpočet součinitele konstrukce podle kap. 6.3.
Na obr. 6.1 a obr. 6.2 jsou dva z uvedených grafů, které jsou vhodné pro vícepodlažní po-
zemní stavby s pravoúhlým půdorysem, svislými vnějšími stěnami, s pravidelným rozděle-
ním tuhosti a hmotnosti po výšce v terénu kategorie II. (plné čáry) a III. (tečkované čáry).
Hodnoty součinitelů byly vypočteny pro základní rychlost vb = 28 m s-1. Při výpočtu grafů
pro ocelové pozemní stavby na obr. 6.1 byl použit logaritmický dekrement konstrukčního
útlumu s = 0,05 a pro betonové pozemní stavby na obr. 6.2 byl použit s = 0,1. Logaritmic-
ký dekrement aerodynamického útlumu byl v obou případech a = 0. Grafy přibližně platí
i pro ostatní běžné parametry s tím, že přesné hodnoty cscd lze určit podle kap. 6.3 V příloze
{D} jsou uvedeny další podobné grafy pro standardním způsobem navržené ocelové komíny
s vyzdívkou nebo bez vyzdívky a betonové komíny.

1,05 1,00 0,95 0,90

výška [m]
0,85

šířka [m]

Obr. 6.1 Součinitel konstrukce cscd pro vícepodlažní ocelové pozemní stavby {obr. D.1}

37
Součinitel konstrukce c s c d

0,95 0,90 0,85

výška [m]

šířka [m]

Obr. 6.2 Součinitel konstrukce pro vícepodlažní betonové pozemní stavby {obr. D.2}

6.3 Stanovení součinitele konstrukce cscd podrobným výpočtem

{B}
V Eurokódu je podrobný postup výpočtu součinitele konstrukce uveden v přílohách {B} a {C}.
Podle {NA} není v ČR dovoleno použít postup výpočtu podle přílohy {C}. Podrobný vý-
počet součinitele konstrukce podle přílohy {B} lze použít za těchto podmínek:
a) Tvar konstrukce odpovídá jednomu z obecných tvarů, schematicky zakreslených na
obr. 6.3. Postup je tedy vhodný pro vertikálně orientované pozemní stavby (vysoké bu-
dovy, komíny apod.), horizontálně orientované konstrukce (nosníky, mosty, potrubí
apod.) nebo stavby zatížené v jednom bodě (vodojemy, informační tabule apod.). Na
obr. 6.3 je pro tyto případy definovaná referenční výška zs odlišně od ustanovení v kap. 7.
b) Pro odezvu konstrukce je významné pouze kmitání v základním tvaru ve směru větru
a odpovídající výchylky při tomto tvaru kmitání musí mít konstantní znaménko.

38
 Součinitel konstrukce c s c d

a) Vertikální konstrukce, jako b) vodorovné stavební konstrukce, c) bodově působící objekty, jako
jsou pozemní stavby apod. jako jsou nosníky apod. jsou informační tabule apod.
b b b

h
h
h
zs zs
zs h1 h1

d d d

zs = 0,6 ⋅ h ≥ zmin zs = h1 + h 2 ≥ z min zs = h1 + h 2 ≥ zmin

Obr. 6.3 Obecné tvary konstrukcí, na které se vztahuje postup navrhování {obr. 6.1}

6.3.1 Turbulence větru

Měřítko délky turbulence L(z) představuje průměrnou velikost vírových struktur v dané
výšce. Pro výšky z nižší než 200 m lze vypočítat měřítko délky turbulence podle výrazu:

 z 
L(z)  Lt   pro z  zmin (6.2)
z 
 t 
L(z) = L(zmin) pro z < zmin
kde zt = 200 m je referenční výška, exponent  = 0,67 + 0,05ln(z0),
Lt = 300 m měřítko délky,
zmin minimální výška,
z0 parametr drsnosti terénu (zmin a z0 viz tab. 4.5).
Závislost energie větru na frekvenci vyjadřuje výkonová spektrální hustota SL(z, n) fluktuační
složky rychlosti větru ve výšce z v bezrozměrném tvaru, definovaná rovnicí:

n  S v ( z , n) 6,8  f L  z , n 
SL  z, n  = = (6.3)
 1+10, 2  f  z, n  
2 53
v L

kde Sv(z,n) je jednostranné spektrum rozptylu,

fL(z,n) = nL(z)/vm(z) je bezrozměrná frekvence vypočtená pro základní vlastní frek -
venci konstrukce n = n1,x, měřítko délky turbulence L(z) a střední rychlost větru vm(z).

39
Součinitel konstrukce c s c d

6.3.2 Součinitel konstrukce

Při podrobném výpočtu součinitele konstrukce cscd je třeba stanovit součinitel odezvy poza-
dí, rezonanční část odezvy a součinitel maximální hodnoty.
Součinitel odezvy pozadí B2 vyjadřuje vliv neúplné korelace tlaků na povrchu konstrukce.
Je to širokopásmová část normalizovaného spektra odezvy a hodnota součinitele odezvy po-
zadí se vypočte podle výrazu:
1
B2  0,63
1 (6.4)
 bh 
1  0, 9   
 L  zs  
kde b, h jsou šířka a výška konstrukce;
L(zs) je měřítko délky turbulence v referenční výšce zs.
Použití B2 = 1,0 je na straně bezpečnosti.
Součinitel maximální hodnoty kp je poměr maximální hodnoty fluktuační složky odezvy
k její směrodatné odchylce. Stanoví se z výrazu:
0, 6
kp  2  ln   T   nebo kp = 3; použije se větší z obou hodnot. (6.5)
2  ln   T 

Ve vztahu (6.5) je  frekvence přechodů s kladnou směrnicí a T je doba integrace při stanovení
střední rychlosti větru (T = 600 s). Frekvence přechodů s kladnou směrnicí  se stanoví z výrazu:

R2
  n1,x  ;   0,08 Hz (6.6)
B  R2
2

kde n1,x je základní vlastní frekvence konstrukce.

Mezní hodnota   0,08 Hz odpovídá součiniteli maximální hodnoty kp = 3,0.
Část normalizovaného spektra odezvy v okolí základní vlastní frekvence konstrukce vyja-
dřuje rezonanční část odezvy R2. Její velikost se stanoví ze vztahu:
2
R2   SL  zs , n1,x   Rh  h   Rb b  (6.7)
2 
kde  je celkový logaritmický dekrement útlumu;
Rh, Rb jsou aerodynamické admitance;
SL je výkonová spektrální hustota v bezrozměrném tvaru.
Aerodynamické admitance Rh a Rb pro základní tvar kmitu se podle normy aproximují výrazy:
1 1
Rh 
h

2  h
2 
 1  e-2h ;  Rh = 1 pro h = 0 (6.8)

1 1
Rb 
b

2  b2

 1  e-2b ;  Rb = 1 pro b = 0 (6.9)

40
 Součinitel konstrukce c s c d

4, 6  h 4, 6  b
kde  h   f L  zs , n1,x  a b   f L  zs , n1,x 
L  zs  L  zs 

Poznámka:
Pro tvary kmitání s vnitřními uzly se má použít podrobnější postup výpočtu.

6.4 Počet cyklů zatížení pro dynamickou odezvu

Počet zatěžovacích cyklů Ng, při kterých je dosažena nebo překročena hodnota účinku vět-
ru S během období 50 let, ukazuje obr. 6.4. Hodnota S je vyjádřena v procentech hod-
noty Sk, která je účinkem zatížení větrem s dobou návratu 50 let. Vztah mezi S/Sk a Ng je
dán vztahem:
S/Sk = 0,7  (log (Ng))2 – 17,4  log (Ng) + 100 (6.10)

100
 S /S k
[%]
80

60

40

20

0
100 101 102 103 104 105 106 107 108 N g

Obr. 6.4 Počet cyklů zatížení nárazem větru pro účinek S/Sk během doby návratu 50 let
{obr. 6.3}

6.5 Provozní výchylky a zrychlení pro posouzení použitelnosti

svislých konstrukcí
Maximální výchylka ve směru větru se stanoví z ekvivalentní statické síly větru (viz kap. 5.3).
Směrodatná odchylka a,x charakteristického zrychlení v bodě konstrukce ve výšce z je:
cf    b  I v  zs   vm2  zs 
 a,x   R  K x  Φ1,x  z  (6.11)
m1,x

kde cf je součinitel síly;

 měrná hmotnost vzduchu;

41
Součinitel konstrukce c s c d

b je šířka konstrukce;
Iv(zs) intenzita turbulence;
vm(zs) střední rychlost větru;
zs referenční výška;
R odmocnina rezonanční části odezvy;
Kx bezrozměrný koeficient, definovaný výrazem (6.11);
m1,x ekvivalentní hmotnost ve směru větru pro základní tvar kmitání;
n1,x základní vlastní frekvence konstrukce ve směru větru;
1,x(z) základní tvar kmitání ve směru větru.
Bezrozměrný koeficient Kx je definován vztahem:
h

 v  z   Φ  z   dz
2
m 1,x

Kx  0
h
(6.12)
v 2
m  zs    Φ  z   dz
2
1,x
0

kde h je výška konstrukce.

Za předpokladu, že 1,x(z) = (z/h) (viz příloha {F}) a co(z) = 1), může být výraz (6.12) při-
bližně vyjádřen výrazem:
  z   
2    1    1   ln  s   0, 5  1
   z0   
Kx  (6.13)
z 
  1  ln  s 
2

 z0 
kde z0 je parametr drsnosti terénu;
 exponent tvaru kmitání.
Charakteristické hodnoty maximálních hodnot zrychlení se získají vynásobením směrodatné
odchylky součinitelem maximální hodnoty kp pro  = n1,x.

6.6 Posouzení mezního stavu použitelnosti pro zatížení ve směru

větru
Pro posouzení mezního stavu použitelnosti se má použít maximální hodnota výchylky ve
směru větru, stanovená pro ekvivalentní statické zatížení větrem podle kap. 5, a maximální
hodnota směrodatné odchylky zrychlení konstrukce ve směru větru, stanovená pro základní
tvar kmitání podle přílohy kap. 6.5.

6.7 Kmitání v úplavu větru

Účinek zvýšené turbulence v úplavu za vedlejší konstrukcí se uvažuje u štíhlých pozemních
staveb (h/d > 4) a komínů (h/d > 6,5) v tandemovém nebo skupinovém uspořádání – viz
obr. 9.4.

42
 Součinitel konstrukce c s c d

Účinky kmitání v úplavu lze pokládat za zanedbatelné, pokud je splněna nejméně jedna
z následujících podmínek:
a) vzdálenost mezi dvěma pozemními stavbami nebo komíny je 25krát větší než příčný
rozměr návětrné budovy nebo komínu;
b) základní vlastní frekvence závětrné pozemní stavby nebo komínu je vyšší než 1 Hz.
Tab. 6.1 Příklady – Podrobný výpočet součinitele konstrukce cscd
Příklad 6.1 Příklad 6.2
Vztah, obrázek vícepodlažní
c sc d Článek normy Značky komín ocelový
nebo tabulka ocelová
s vyzdívkou
pozemní stavba
konstanta h1 [m] 100 120
konstanta b [m] 9 22
konstanta Ws/Wt 0,5
Vlastnosti konstanta 1 1000
konstrukce konstanta s 0,02 0,05
konstanta a 0 0
{F.2 (3)} {(F.3)} n1 [Hz] 0,636
{F2 (2)} {(F.2)} n1 [Hz] 0,383
{4.1 (1)} mapa v0,b [m s-1] 27,5 27,5
{4.3.1 (1)} tab. 4.1, kat. II z0 [m] 0,05 0,05
{4.3.1 (1)}; {A.3} co 1 1
{6.3.2 (1)} obr. 6.3 zs = 0,6h [m] 60 72
Součinitel {4.3.1 (1)} (4.4) vm(zs) [m s-1] 37,0 38,0
odezvy pozadí
B2 {B.1(1)} konstanta Lt [m] 300 300
{B.1(1)} konstanta zt [m] 200 200
{B.1(1)} vzorec v textu  0,450 0,450
{B.1(1)} (6.2) L(zs) [m] 174,5 189,4
{B.2(2)} (6.4) B2 0,599 0,571
{B.1(2)} vzorec v textu fL 2,997 1,911
{B.1(2)} (6.3) SL(zs,n) 0,065 0,085
{B.2(6)} vzorec v textu h 7,902 5,569
Rezonanční
část odezvy R2
{B.2(6)} vzorec v textu b 0,711 1,021
{B.2(6)} (6.8) Rh 0,119 0,163
{B.2(6)} (6.9) Rb 0,656 0,562
{B.2(5)} (6.7) R2 1,240 0,768
{B.2(4)} (6.6)  0,523 0,290
Součinitel {B.2(4)} konstanta T [s] 600 600
maximální
hodnoty kp {B.2(3)} (6.5) kp 3,568 3,399
{4.4 (1)} Poznámka 2 (4.6) Iv 0,141 0,138
c sc d {6.3.1 (1)} (6.1) c sc d 1,190 1,061

43
Součinitel tlaků a sil

7 Součinitele tlaků a sil

7.1 Obecná ustanovení

7.1.1 Druhy součinitelů

Eurokód uvádí součinitele tlaků, sil a tření pro běžné typy konstrukcí. Jejich hodnoty byly
do Eurokódu převzaty z různých zdrojů, zejména z norem BS 6399 [14], DIN 1055-4 [15]
a publikací [17, 18, 19, 20, 22, 30, 36 a 38 ]. Součinitele vnějšího tlaku pro stěny pozemních
staveb, časté typy střech a přístřešky byly stanoveny z měření tlaků na modelech staveb ve
větrných tunelech s modelovanou mezní vrstvou. Jsou definovány jako poměr statistického
odhadu maximálního tlaku v měřeném místě na modelu a maximálního tlaku větru v tunelu
v referenční výšce. V Eurokódu jsou uvedeny jejich hodnoty pro dobu integrace 600 s.
Ostatní součinitele tlaků a sil jsou odvozeny z měření v aerodynamických tunelech „bez tur-
bulence“ (označení pro aerodynamické tunely bez modelované atmosférické mezní vrstvy).
Podle dostupných srovnání obou postupů jsou součinitele z měření v proudu vzduchu bez
turbulence zpravidla vyšší a jsou pokládány za bezpečné.

7.1.2 Asymetrické a opačně působící tlaky a síly

V případě asymetrických nebo opačně působících tlaků se má podle {NA} postupovat takto:
a) Pro vyjádření kroutivých účinků na pravoúhlé průřezy způsobených šikmým větrem nebo
v důsledku nedostatečné korelace mezi náhodnými silami působícími v různých místech
konstrukce se použije lineárně proměnné rozdělení tlaku podle obr. 7.1.
b) Vliv asymetrie zatížení lze respektovat také zanedbáním návrhového zatížení větrem na
těch částech konstrukce, kde by zatížení vyvolávalo příznivé účinky.
c) Pro volně stojící přístřešky a informační tabule se použijí ustanovení v kap. 7.3 a kap. 7.4.

b
Oblast E

Oblast D

Obr. 7.1 Rozdělení tlaku pro zahrnutí účinků v kroucení

44
 Součinitel tlaků a sil

7.1.3 Vliv námrazy a sněhu

Námraza nebo sníh mohou změnit geometrii konstrukce (velikost referenční plochy nebo
tvar průřezu) nebo její dynamické vlastnosti. Tyto změny je podle {NA} nutné uvážit. Pro
námrazu platí ČSN ISO 12494 [13], pro zatížení sněhem ČSN EN 1991-1-3 [3].

7.2 Součinitele vnějšího tlaku pro pozemní stavby

7.2.1 Všeobecně
Ekvivalentní účinek maximálního tlaku větru na pozemní stavby závisí na velikosti zatížené
plochy A. Součinitele cpe,1 jsou určeny pro navrhování malých prvků s plochou 1 m2, jako
jsou prvky pláště, prvky střešní krytiny apod. Hodnoty cpe,10 mohou být použity pro návrh
celkového zatížení nosné konstrukce pozemní stavby.
Podle {NA} se v ČR používá doporučený postup výpočtu součinitelů vnějšího tlaku pro
plochy od 1 m2 do 10 m2 podle obr. 7.2. Pro plochy v intervalu 1 m2  A  10 m2 je:

cpe = cpe,1 + (cpe,10 – cpe,1)  log10 A (7.1)

kde cpe,10 a cpe,1 jsou hodnoty uvedeny pro stěny v tab. 7.1 a střechy v tab. 7.2 až tab. 7.5.

Mají se použít pro směry větru  = 0°, 90° a 180°, kolmé na stěny budovy. Tyto hodnoty
vyjadřují nejméně příznivé hodnoty součinitelů, zjištěné v rozsahu směrů větru   45°.
Pro přečnívající okraj střechy (viz obr. 7.3) je tlak na spodní straně přečnívající části střechy
roven tlaku v oblasti na svislé stěně přímo připojené k přečnívající střeše; tlak na horní ploše
přečnívající střechy je roven tlaku v oblasti definované pro střechu.

cpe
cpe,1

cpe,10

0,1 1,0 10 100

A [m 2]

Obr. 7.2 Stanovení součinitele vnějšího tlaku cpe pro pozemní stavby se zatíženou plo-
chou A mezi 1 m2 a 10 m2

45
Součinitel tlaků a sil

tlak na horní straně se

zjistí z tlaku na střeše

přečnívající střecha

tlak na spodní straně se

zjistí z tlaku na stěně

Obr. 7.3 Zobrazení příslušných tlaků pro přečnívající střechy

7.2.2 Svislé stěny pozemních staveb s pravoúhlým půdorysem

Na návětrné stěně pozemních staveb s pravoúhlým půdorysem (stěna D – viz obr. 7.5 v tab. 7.1)
jsou definovány oblasti s konstantním tlakem a referenční výšky ze pro stanovení maximál-
ního tlaku. Referenční výška odpovídá vždy hornímu okraji příslušné oblasti. Níže uvedená
pravidla pro rozdělení návětrné stěny pozemní stavby na oblasti závisejí na poměru stran h/b
a jsou zobrazena graficky na obr. 7.4 v tab. 7.1.
Jestliže je výška h:
 menší než šířka b, návětrná stěna se uvažuje jako jedna oblast;
 větší než šířka b, ale menší než 2b, návětrná stěna se rozdělí na dvě oblasti takto: dolní
oblast, sahající od země až do výšky rovné b, a horní oblast.
 větší než 2b, plocha návětrné stěny se rozdělí na více oblastí takto: dolní oblast, sahající
od země až do výšky rovné b; horní oblast, sahající od vrcholu dolů s výškou rovnou b,
a střední část mezi horní a dolní oblastí se rozdělí na vodorovné pruhy s výškou hstrip
podle obr. 7.4. Počet pruhů není definován (je nejméně jeden).

Poznámka:
Větší počet pruhů znamená vyšší přesnost aproximace průběhu tlaku větru této části konstrukce.
Pro oblasti A, B a C (viz obr. 7.5) na bočních stěnách a oblast E na závětrné stěně je podle
{NA} referenční výška rovna výšce pozemní konstrukce. Doporučené hodnoty součinitelů
cpe,10 a cpe,1 jsou uvedeny v tab. 7.1 v závislosti na poměru h/d. Pro mezilehlé hodnoty h/d
lze použít lineární interpolaci.
Hodnoty součinitelů z tab. 7.1 se použijí také pro stěny pozemních staveb se šikmými stře-
chami, jako jsou sedlové a pultové střechy. Pravidla pro členění stěn uvedená na obr. 7.4 se
nemění. Referenční výška pro nejvyšší oblast návětrné stěny, stěny rovnoběžné se smě-
rem větru a závětrnou stěnu je vždy výška nejvyššího bodu střechy. Celkové zatížení
větrem pro pozemní stavby s h/d > 5 lze stanovit podle součinitelů síly pro odpovídající prů-
řez stavby, uvedených v kap. 7.6, kap. 7.8 a kap. 7.9.2.

46
 Součinitel tlaků a sil

Pokud je celková síla větru na konstrukce pozemních staveb stanovena s použitím součinite-
lů tlaku cpe současně na návětrné a závětrné straně (oblasti D a E), lze podle {NA} vzít v úva-
hu nedostatečnou korelaci tlaků větru na návětrné a závětrné straně. Pro pozemní stavby
s h/d  5 se výsledná síla násobí hodnotou 1,0. Pro pozemní stavby s h/d  1 se výsledná síla
násobí hodnotou 0,85. Pro mezilehlé hodnoty h/d lze použít lineární interpolaci.

7.2.3 Součinitele tlaku pro střechy

V {7.2.3} až {7.2.6} jsou v pořadí definovány součinitele tlaku cpe,10 a cpe,1 pro ploché, pul-
tové, sedlové a valbové střechy. Postup při jejich stanovení je stejný. Na v dolních částech
tabulek tab. 7.2 až tab. 7.5 jsou pro zvolený typ střechy na obr. 7.6 až obr. 7.9 definovány
oblasti F až N. V horní části tabulek pro tyto oblasti uvedeny hodnoty součinitelů vnějšího
tlaku v závislosti na směru větru, sklonu střechy, popřípadě tvaru okraje střechy (atika,
zakřivené hrany apod.). Jestliže jsou v tabulce uvedeny dvě hodnoty součinitelů (maximální
kladné a záporné hodnoty), musí být obě uváženy. Referenční výška je vždy nejvyšší bod
střechy (horní hrana atiky, hřeben sedlové střechy apod.).
Zatížení větrem se stanoví pro směry větru kolmé k jednotlivým stěnám budovy (  45°).
Podle tvaru střechy jsou uvedena schémata členění střech pro jeden, dva (0° a 90°) nebo tři
směry větru (0°, 90° a 180°). Pokud bude drsnost terénu ve všech směrech stejná, bude také
stejný maximální tlak větru v referenční výšce a pro zatížení v daném místě střechy se
mohou vyhledat maximální a minimální hodnoty ze všech součinitelů tlaku pro uvažované
směry větru. Pro ně se určí maximální a minimální hodnoty tlaků. V opačném případě
budou maximální tlaky v referenční výšce pro jednotlivé směry větru různé a v daném místě
střechy se vyhledají maximální a minimální hodnoty tlaků pro uvažované směry větru.
Například na obr. 7.8 (viz tab. 7.4) je řez budovou se sedlovou střechou. Je zde definována
výška budovy h, která je referenční výškou pro stanovení maximálního tlaku větru (ze = h).
Dále je definován kladný úhel sklonu střechy α > 0° a směr větru θ = 0°.
Na obr. 7.8 jsou dále na střeše vyznačeny oblasti F, G, H, I a J pro dva směry větru θ = 0°
a θ = 90°. Orientaci střechy budovy vzhledem ke směru větru naznačuje hřeben střechy.
Rozměry oblastí jsou definovány pomocnou délkou e, definovanou vztahem e = min(b, 2h).
Rozměr b je šířka stěny kolmé na směr větru. Hodnoty součinitelů tlaku pro jednotlivé ob-
lasti jsou uvedeny v tab. 7.4 pro oba směry větru. Nejvyšší zatížení je na okrajích návětrné
strany střechy (oblasti F a G) a v oblasti J za hřebenem střechy na závětrné straně. Pro sklo-
ny střech α = -5° až α = +45° a pro směr větru θ = 0° tlaky větru mění znaménko. Proto jsou
v tabulce uvedeny kladné a záporné hodnoty součinitelů tlaku na návětrné straně (oblasti F,
G a H) a závětrné straně (oblasti I a J) střechy. V těchto případech se mají prověřit všechny
čtyři možné kombinace tlaků na návětrné a závětrné straně střechy (+/+; -/+; +/- a -/-). Zna-
ménka součinitelů na každé straně střechy musí být shodná. Možný postup výpočtu vnějšího
tlaku na sedlovou střechu ukazuje příklad 7.1.

47
Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.1 Doporučené hodnoty součinitelů vnějšího tlaku pro svislé stěny pozemních staveb
s pravoúhlým půdorysem
Oblast A B C D E
h/d cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1
5 -1,2 -1,4 -0,8 -1,1 -0,5 +0,8 +1,0 -0,7
1 -1,2 -1,4 -0,8 -1,1 -0,5 +0,8 +1,0 -0,5
 0,25 -1,2 -1,4 -0,8 -1,1 -0,5 +0,7 +1,0 -0,3

a) c)
b
ze=h b
h h<b qp(h)
z ze=h

b qp(h)
b) b
ze=h hstrip ze =zstrip qp(zstrip )
h-b qp(h) h
ze=b ze=b
h
b qp(b) b qp(b)
b < h ≤ 2b z h > 2b z

Obr. 7.4 Referenční výšky ze a profily dynamického tlaku {obr. 7.4}

vítr
b

Pohled

vítr vítr vítr

A h A B h A B C h

d e/5 e/5
d e d-e

vítr h vítr h vítr h

A A B A B C

Pohled pro e ≥ 5d Pohled pro e ≥ d Pohled pro e < d

Obr. 7.5 Legenda pro svislé stěny {obr. 7.5}

48
 Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.2 Součinitele vnějšího tlaku pro ploché střechy

Oblasti
Typ střechy F G H I
cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1 cpe,10 cpe,1
Ostré hrany -1,8 -2,5 -1,2 -2,0 -0,7 -1,2 + 0,2 / -0,2
hp/h = 0,025 -1,6 -2,2 -1,1 -1,8 -0,7 -1,2 + 0,2 / -0,2
S atikou hp/h = 0,05 -1,4 -2,0 -0,9 -1,6 -0,7 -1,2 + 0,2 / -0,2
hp/h = 0,10 -1,2 -1,8 -0,8 -1,4 -0,7 -1,2 + 0,2 / -0,2
r/h = 0,05 -1,0 -1,5 -1,2 -1,8 -0,4 + 0,2 / -0,2
Zakřivené
r/h = 0,10 -0,7 -1,2 -0,8 -1,4 -0,3 + 0,2 / -0,2
hrany
r/h = 0,20 -0,5 -0,8 -0,5 -0,8 -0,3 + 0,2 / -0,2
 = 30° -1,0 -1,5 -1,0 -1,5 -0,3 + 0,2 / -0,2
Mansardové
hrany
 = 45° -1,2 -1,8 -1,3 -1,9 -0,4 + 0,2 / -0,2
 = 60° -1,3 -1,9 -1,3 -1,9 -0,5 + 0,2 / -0,2
Poznámky:
Pro střechy s atikou nebo se zakřivenými okraji lze použít lineární interpolaci pro mezilehlé hodnoty
hp/h a r/h.
Pro střechy s mansardovými okraji lze použít lineární interpolaci mezi hodnotami  = 30o, 45o
a  = 60o. Pro   60o se lineárně interpoluje mezi hodnotami pro  = 60o a hodnotami pro ploché
střechy s ostrými hranami.
V oblasti I, kde jsou dány kladné a záporné hodnoty, musí být uváženy obě hodnoty.
Pro mansardové hrany samotné jsou součinitele vnějšího tlaku uvedeny v tab. 7.4a „Součinitele vněj-
šího tlaku pro sedlové střechy“: směr větru 0o, oblast F a G, v závislosti na úhlu sklonu mansardového
okraje.
Pro samotné zakřivené hrany se součinitele vnějšího tlaku stanovují lineární interpolací podél křivky
mezi hodnotami na stěně a na střeše.

d
atika hp

h ze e/4 F

hrany okapů nebo převisů vítr

G H I b
r
α
ze=h

e/4 F
Zakřivené nebo mansardové hrany

e je menší z hodnot b nebo 2h

e/10
b je rozměr kolmý na směr větru
e/2

Obr. 7.6 Legenda pro ploché střechy {obr. 7.6}

49
Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.3 Součinitele vnějšího tlaku pro pultové střechy

Oblast: Úhel sklonu  5° 15° 30° 45° 60° 75°
cpe,10 -1,7 -0,9 -0,5
F +0,0 +0,2 +0,7 -0,0 +0,7 +0,7 +0,8
pro směr větru

cpe,1 -2,5 -2,0 -1,5

 = 0°

cpe,10 -1,2 -0,8 -0,5

G +0,0 +0,2 +0,7 -0,0 +0,7 +0,7 +0,8
cpe,1 -2,0 -1,5 -1,5
cpe,10 -0,6
H +0,0 -0,3 +0,2 -0,2 +0,4 -0,0 +0,7 +0,7 +0,8
cpe,1 -1,2
cpe,10 -2,3 -2,5 -1,1 -0,6 -0,5 -0,5
F
pro směr větru

cpe,1 -2,5 -2,8 -2,3 -1,3 -1,0 -1,0

 = 180°

cpe,10 -1,3 -1,3 -0,8

G -0,5 -0,5 -0,5
cpe,1 -2,0 -2,0 -1,5
cpe,10 -0,8 -0,9
H -0,8 -0,7 -0,5 -0,5
cpe,1 -1,2 -1,2
cpe,10 -2,1 -2,4 -2,1 -1,5 -1,2 -1,2
Fup
cpe,1 -2,6 -2,9 -2,9 -2,4 -2,0 -2,0
pro směr větru  = 90°

cpe,10 -2,1 -1,6 -1,3 -1,3 -1,2 -1,2

Flow
cpe,1 -2,4 -2,4 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0
cpe,10 -1,8 -1,9 -1,5 -1,4 -1,2 -1,2
G
cpe,1 -2,0 -2,5 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0
cpe,10 -0,6 -0,8 -1,0 -1,0 -1,0 -1,0
H
cpe,1 -1,2 -1,2 -1,3 -1,3 -1,3 -1,3
cpe,10 -0,7 -0,8 -0,9 -0,7
I -0,5 -0,5
cpe,1 -1,2 -1,2 -1,2 -1,2
Poznámka 1:
Při  = 0 se tlaky prudce mění mezi kladnými a zápornými hodnotami pro úhly sklonu přibližně
 = +5 až +45; proto jsou uvedeny obě kladné a záporné hodnoty. Pro tyto střechy se mají uvažovat
dva případy: jeden pro všechny kladné hodnoty a druhý pro všechny záporné hodnoty. Nelze použít
smíšené kladné a záporné hodnoty na stejné straně.
Poznámka 2:
Pro mezilehlé úhly sklonu lze použít lineární interpolace mezi hodnotami stejného znaménka. Hodnoty
rovné 0,0 jsou uvedeny pro účely interpolace.
e je menší z hodnot b nebo 2h
θ = 0° horní hrana b je rozměr kolmý na směr větru
dolní hrana α e/4 F horní hrana
h
e/4 Fup

vítr vítr
G H b G H I b
θ = 180°
horní hrana
α dolní hrana e/4 Flow
h
e/10 dolní hrana
e/4 F
e/4
e/10

směry větru θ = 0° a θ = 180° směr větru θ = 90°

Obr. 7.7 Legenda pro pultové střechy {obr. 7.4}

50
 Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.4 Součinitele vnějšího tlaku pro sedlové střechy

Úhel sklonu 0 -45° -30° -15° -5° 5° 15° 30° 45° 60° 75°
cpe,10 -1,1 -2,5 -2,3 -1,7 +0,0 -0,9 +0,2 -0,5 +0,7 +0,0 +0,7 +0,7 +0,8
F -0,6
cpe,1 -2,0 -2,8 -2,5 -2,5 -2,0 -1,5
cpe,10 -0,8 -1,3 -1,2 -1,2 +0,0 -0,8 +0,2 -0,5 +0,7 +0,0 ´0,7 +0,7 +0,8
G -0,6
směr větru  = 0°

cpe,1 -1,5 -2,0 -2,0 -2,0 -1,5 -1,5

cpe,10 -0,9 -0,8 -0,6 +0,0 -0,3 +0,2 -0,2 +0,4 +0,0 +0,6 +0,7 +0,8
H -0,8 -0,8
cpe,1 -1,2 -1,2 -1,2
cpe,10 -0,6 -0,4 +0,0 -0,4 +0,0 -0,2 +0,0 -0,2 -0,2
I -0,7 -0,6 -0,5 +0,2 -0,6
cpe,1
cpe,10 -1,0 -1,0 -0,7 -1,0 +0,0
J +0,2 -0,6 +0,2 -0,6 -0,5 -0,0 -0,3 +0,0 -0,3 -0,3
cpe,1 -1,5 -1,5 -1,2 -1,5 +0,0
cpe,10 -1,4 -1,5 -1,9 -1,8 -1,6 -1,3 -1,1 -1,1 -1,1 -1,1
F
cpe,1 -2,0 -2,1 -2,5 -2,5 -2,2 -2,0 -1,5 -1,5 -1,5 -1,5
směr větru  = 90°

cpe,10 -1,2 -1,2 -1,2 -1,2 -1,3 -1,3 -1,4 -1,4 -1,2 -1,2
G
cpe,1 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0
cpe,10 -1,0 -1,0 -0,8 -0,7 -0,7 -0,6 -0,8 -0,9 -0,8 -0,8
H
cpe,1 -1,3 -1,3 -1,2 -1,2 -1,2 -1,2 -1,2 -1,2 -1,0 -1,0
cpe,10 -0,9 -0,9 -0,8 -0,6 -0,5 -0,5 -0,5 -0,5 -0,5 -0,5
I
cpe,1 -1,2 -1,3 -1,2 -1,2
Poznámka 1:
Při  = 0 se tlaky prudce mění mezi kladnými a zápornými hodnotami pro úhly sklonu přibližně  = -5
až +45; proto jsou uvedeny kladné a záporné hodnoty. Pro tyto střechy se mají uvažovat čtyři přípa-
dy, ve kterých největší a nejmenší hodnoty ze všech oblastí F, G, a H jsou kombinovány s největšími
a nejmenšími hodnotami v oblastech I a J. Na stejné straně nelze použít smíšené kladné a záporné
hodnoty.
Poznámka 2:
Pro mezilehlé úhly sklonu se stejným znaménkem lze použít lineární interpolaci mezi hodnotami se
stejným znaménkem. (Není dovoleno interpolovat mezi  = +5 a  = -5, ale použijí se hodnoty pro
ploché střechy podle kap. 7.2.3.) Hodnoty 0,0 jsou uvedeny pro potřeby interpolace.

návětrná strana závětrná strana

e je menší z hodnot b nebo 2h
  b je rozměr kolmý na směr větru
vítr
e/4 F
 = 0° h e/4 F
hřeben nebo úžlabí

0 H I
vítr vítr G hřeben
návětrná strana závětrná strana G H J I b b
  nebo úžlabí
G
vítr H I
 = 0° h e/4 F
0 e/4 F
e/10
e/10 e/10
e/2

Směry větru  = 0° Směr větru  = 90°

Obr. 7.8 Legenda pro sedlové střechy

51
Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.5 Součinitele vnějšího tlaku pro valbové střechy

Úhel sklonu 0 a 90 5° 15° 30° 45° 60° 75°
cpe,10 -1,7 -0,9 -0,5
+0,0 F +0,2 +0,7 -0,0 +0,7 +0,7 +0,8
Oblasti: směr větru  = 0° pro 0 a směr větru  = 90°

cpe,1 -2,5 -2,0 -1,5

cpe,10 -1,2 -0,8 -0,5
G +0,0 +0,2 +0,7 -0,0 +0,7 +0,7 +0,8
cpe,1 -2,0 -1,5 -1,5
cpe,10 -0,6
H +0,0 -0,3 +0,2 -0,2 +0,7 -0,0 +0,6 +0,7 +0,8
cpe,1 -1,2
cpe,10
I -0,3 -0,5 -0,4 -0,3 -0,3 -0,3
cpe,1
pro 90

cpe,10 -1,0 -0,7

J -0,6 -0,6 -0,6 -0,6
cpe,1 -1,5 -1,2
cpe,10 -1,2
K -0,6 -0,5 -0,3 -0,3 -0,3
cpe,1 -2,0
cpe,10 -1,2 -1,4 -1,4 -1,3 -1,2 -1,2
L
cpe,1 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0 -2,0
cpe,10 -0,6 -0,6 -0,8 -0,8
M -0,4 -0,4
cpe,1 -1,2 -1,2 -1,2 -1,2
cpe,10
N -0,4 -0,3 -0,2 -0,2 -0,2 -0,2
cpe,1
Poznámka 1:
Při  = 0 se na návětrné straně pro úhly sklonu  = +5 až +45° tlaky prudce mění mezi kladnými
a zápornými hodnotami; proto jsou uvedeny kladné a záporné hodnoty. Pro tyto střechy se mají uvažo-
vat dva případy: jeden se všemi kladnými hodnotami a druhý se všemi zápornými hodnotami. Nelze
použít smíšené kladné a záporné hodnoty.
Poznámka 2:
Pro mezilehlé úhly sklonu stejného znaménka lze použít lineární interpolaci mezi hodnotami součinite-
lů se stejným znaménkem. Hodnoty 0,0 jsou uvedeny pro potřeby interpolace.
Poznámka 3:
Součinitele tlaku budou vždy určovány sklonem návětrné plochy.

vítr  vítr 

e/10
M e/10
e/4 F L J
e/4 e/10
F L M N J

vítr G H K I b vítr b
G H I

e/4 F L M N J
e/10
F L J e/10
e/4 M
e/10 e je menší z hodnot b nebo 2h
e/2
e/10 b je rozměr kolmý na směr větru
směr větru  = 0° směr větru  = 90°

Obr. 7.9 Legenda pro valbové střechy {obr. 7.9}

52
 Součinitel tlaků a sil

7.2.4 Střechy vícelodních hal (šedové střechy)

Každá loď vícelodních hal má zpravidla pultovou nebo sedlovou střechu. Součinitele tlaku
se mohou stanovit z tabulek pro střechy samostatných budov. Referenční výška je rovna
výšce hřebene sedlové střechy nebo horního okraje pultové střechy (ze = h).
Pro směry větru 0° a 180°, tj. směry kolmé k hornímu okraji pultové střechy nebo hřebeni
sedlové střechy, lze použít schémat uvedených na obr. 7.10. Součinitele tlaku pro střechy na
návětrné straně vícelodních hal se stanoví podle postupů pro střechy samostatně stojících
budov (oblasti F, G a J).
Pro další rozpětí pultových vícelodních střech se pro použijí součinitele tlaku cpe,10 a cpe,1 pro
oblast H v závislosti na směru větru.

cpe 0,8cpe 0,6cpe 0,6cpe

a) h

stěna
stěna

cpe > 0 cpe -0,4 -0,4 -0,4

h
stěna
stěna

b)

cpe < 0 cpe 0,8cpe 0,6cpe 0,6cpe

h
stěna
stěna

cpe cpe 0,6cpe 0,6cpe 0,6cpe

stěna
stěna

h
c)

cpe 0,8cpe 0,6cpe 0,6cpe

stěna

stěna

h
d)

Obr. 7.10 Střechy vícelodních hal

53
Součinitel tlaků a sil

Pro sedlové střechy se použijí součinitele tlaku pro α < 0 v oblasti H na návětrné části a v ob-
lasti I na závětrné části sedlové střechy. Součinitele tlaku se mají v této části vícelodní stře-
chy snížit pomocí součinitelů přizpůsobení, které jsou uvedeny pro jednotlivé typy střech
a směry větru na obr. 7.10. Pokud je vícelodní střecha složena ze sedlových střech a sklon
návětrné plochy střechy je kladný (α > 0), použijí se pro tuto část součinitele tlaku pro pul-
tovou střechu – viz případ c) na obr. 7.10.
Pokud u střechy vícelodní haly nevznikne výsledná vodorovná síla, má se zatížení větrem ve
směru kolmém k plochám vícelodní střechy stanovit pro minimální součinitel drsnosti 0,05
(nezávisle na drsnosti konstrukce). V důsledku toho každá střecha vícelodní haly musí být
navržena na dále uvedenou minimální výslednou vodorovnou sílu:
F = 0,05 · qp,ze · AShed [kN] (7.2)
kde AShed je plocha základny každé střechy vícelodní haly [2, Opr. 1].

7.2.5 Klenbové střechy a kopule

Eurokód definuje zatížení větrem pro klenbové střechy budov s pravoúhlým půdorysem a stře-
chy ve tvaru kulového vrchlíku (kupole) budov s kruhovou základnou (resp. průřezem).
Zatížení klenbové střechy na obr. 7.11 se určí pro směr větru kolmý k podélné ose válcové
střechy. Návětrná stěna má šířku b, rozměr stěny rovnoběžné se směrem větru je d. Výška
stěn je označena h, a výška válcové střechy je označena f. Maximální tlak větru se stanoví
pro celkovou výšku budovy ze = h + f.

1
c pe,10 A
0,8
0,6
0,4 A (h /d = 0)
B B A (h /d ≥ 0,5)
b A 0,2
C
= = 0
=
f
= 0,05
-0,2
h C C
-0,4
-0,6 A (h /d ≥ 0,5)
B
Poznámky: d
-0,8
- pro 0 < h/d < 0,5 se cpe,10 získá lineární interpolací; -1
B
- pro 0,2 ≤ h/d ≤ 0,3 a h/d ≥ 0,5 musí být uváženy dvě -1,2
A (h /d ≥ 0,5)
- hodnoty cpe,10; -1,4
- graf není vhodný pro ploché střechy. 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 f /d

Obr. 7.11 Součinitel vnějšího tlaku cpe pro klenbové střechy s pravoúhlým půdorysem

Oblouk válcové střechy je rozdělen na čtyři stejné části, krajní dvě jsou na obr. 7.11 ozna-
čeny A a C, prostřední dvě části jsou označeny shodně B. Součinitele tlaku cpe,10 pro ob-
lasti A, B, C a různé poměry h/d se určí z grafu na obr. 7.11 v závislosti na poměru f/d. Pro
0 < h/d < 0,5 se podle [2, Opr. 2] cpe,10 získá lineární interpolací. Pro 0,2  f /d  0,3 a h/d  0,5
se použijí dvě hodnoty cpe,10 .

54
 Součinitel tlaků a sil

Poznámka:
Pro směr větru rovnoběžný se směrem podélné osy klenbové střechy nejsou v Eurokódu uvedeny pokyny
pro stanovení zatížení. V tomto případě lze použít schéma členění sedlové střechy se sklonem α > 0 pro
směr θ = 90° a hodnoty součinitelů určit z tab. 7.4.
c pe,10
- 0,8
B
C f 0,6
A (h/d = 0)
A + 0,4
h A (h/d = 0,25)
0,2
d 0
C (h/d = 0)
-0,2
-0,4 C (h/d  0,5)
-
B -0,6
-0,8
A + B C -1 B (h/d = 0)
b=d
+ -1,2
-1,4 B (h/d  0,5)
B -1,6 A (h/d  1)
- -1,8
0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 f /d

Obr. 7.12 Rozměrové schéma součinitele tlaku pro budovy s kruhovým průřezem a kopule

Rozměrové schéma pro budovy s kruhovým průřezem a kopulí je na obr. 7.12. Rozměr
kolmý na směr větru je průměr budovy b = d, výška válcové části je h a výška kopule je f.
Maximální tlak se stanoví pro celkovou výšku budovy ze = h + f.
Pro zvolený směr větru se na osovém řezu kulovým vrchlíkem definují body A, B a C. Bod
A je na návětrném konci oblouku, bod B ve středu oblouku a bod C je na závětrném konci
oblouku. Pro tyto body a poměr h/d se z grafu na obr. 7.12 určí hodnoty součinitelů vnějšího
tlaku v závislosti na poměru f/d. Lineární interpolací součinitelů vnějšího tlaku po obloucích
mezi body A, B a C se určí jejich mezilehlé hodnoty. Součinitele tlaku jsou cpe,10 konstantní
podél oblouků kružnic, které jsou průsečíkem kulové plochy a rovin kolmých ke směru
větru. Lineární interpolace se použije také pro získání hodnoty cpe,10 v A, jestliže 0  h/d  1,
a v B nebo C, jestliže 0  h/d  0,5.

7.2.6 Vnitřní tlak {7.2.9}

Vnější a vnitřní tlaky na stěny, střechy a výplně otvorů působí současně. Musí být uvážena
nejnepříznivější kombinace vnějších a vnitřních tlaků pro každou kombinaci možných otvo-
rů a jiných míst úniku. Při posuzování účinků větru na nosný systém pozemní stavby zpra-
vidla není nutné vnitřní tlak uvažovat.
Jestliže na nejméně dvou stranách pozemních staveb (fasády nebo střech) je celková plocha
otvorů na každé straně větší než 30 % plochy této stěny, mají se pro stanovení zatížení pou-
žít pravidla pro přístřešky nebo volně stojící stěny.
Otvory pozemních staveb zahrnují malé otvory (otevřená okna, ventilátory, komíny atd.
a prodyšnost pozadí).

55
Součinitel tlaků a sil

Prodyšnost pozadí zahrnuje průnik vzduchu kolem dveří, oken, technického zařízení staveb
a otvorů v plášti pozemní stavby. Typický rozsah prodyšnosti pozadí je v rozmezí 0,01 % až
0,1 % čelní plochy.
Rozhodující fasáda pozemní stavby je stěna, na které je plocha otvorů nejméně dvakrát
větší než plocha otvorů a prodyšností na zbývajících fasádách uvažované budovy.
Pokud by otevřené vnější otvory mohly být převládající, ale při mezním stavu únosnosti se
uvažují uzavřené, má se stav s otevřenými okny nebo dveřmi uvažovat jako mimořádná
návrhová situace podle EN 1990.
Prodyšnost pláště  je definována jako poměr celkové plochy otvorů k celkové ploše pláště.


 ploch otvorů, kde je c je záporné nebo -0,0
pe
(7.3)
 ploch všech otvorů
Eurokód uvádí tyto metody pro stanovení součinitele vnitřního tlaku cpi:
a) pro pozemní stavbu s rozhodující fasádou je cpi zlomek vnějšího tlaku v otvorech na rozho-
dující fasádě. Např. cpi = 0,75  cpe, pokud je plocha otvorů na rozhodující fasádě 2x větší
než na zbývajících fasádách – (podrobnější informace viz {kap. 7.2.9});
b) pro pozemní stavby bez rozhodující fasády lze cpi stanovit podle obr. 7.13 pro každý směr
větru  v závislosti na poměru výšky a hloubky pozemní stavby h/d, a poměru ploch
otvorů  pro podle výrazu (7.3). Pokud odhad  není možný nebo není považován za
zdůvodněný, má se použít méně výhodná z hodnot +0,2 a -0,3;
c) pro otevřená sila a komíny je cpi = -0,60;
d) pro ventilované nádrže s malými otvory je cpi = -0,40.
c pi
0,4
0,35
0,3

0,2
h /d 
0,1

-0,1

-0,2 h /d 

-0,3

-0,4

-0,5
0,33
-0,6
0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1 

Obr. 7.13 Součinitele vnitřního tlaku cpi pro rovnoměrně rozdělené otvory

Referenční výška zi má být v případech a) a b) stejná jako největší referenční výška ze pro
vnější tlaky na fasádách, které svými otvory přispívají k vytvoření vnitřního tlaku. V přípa-
dech c) a d) je referenční výška stejná jako výška konstrukce.

56
 Součinitel tlaků a sil

7.2.7 Tlak na víceplášťové vnější stěny nebo střechy {7.2.10}

Síla větru se počítá pro každý plášť samostatně. Plášť je definován jako neprodyšný, jestliže
hodnota  je menší než 0,1 %.
Jestliže pouze jeden plášť je prodyšný, potom se má stanovit síla větru na neprodyšný plášť
z rozdílu mezi vnitřním a vnějším tlakem. Jestliže je prodyšných více plášťů, potom síla vět-
ru na každý plášť závisí na relativní tuhosti plášťů, vnějším a vnitřním tlaku, vzdálenosti
mezi plášti, prodyšnosti plášťů a otvorech na okrajích vrstvy mezi plášti.
1. Pro vnější stěny a střechy s více než jedním pláštěm se doporučuje, aby tlak větru na nej-
tužší plášť byl vzat jako rozdíl mezi vnitřním a vnějším tlakem.
2. Pro vzduchotěsné okraje vrstev mezi plášti obr. 7.14 a volnou vzdálenost mezi plášti
menší než 100 mm (materiál tepelné izolace je zahrnut v jednom plášti, když v izolaci
neproudí vzduch), lze podle {NA} jako první aproximaci použít doporučená pravidla:
 Stěny a střechy s neprodyšným vnitřním pláštěm a prodyšným vnějším pláštěm s při-
bližně rovnoměrně rozdělenými otvory: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vzta-
hu cp,net = 2/3cpe pro přetlak a vztahu cp,net = 1/3cpe pro podtlak; sílu větru na vnitřní
plášť lze vypočítat ze vztahu cp,net = cpe – cpi.
 Stěny a střechy s neprodyšným vnitřním pláštěm a neprodyšným, mnohem tužším,
vnějším pláštěm: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vztahu cp,net = cpe – cpi.
 Stěny a střechy s prodyšným vnitřním pláštěm s přibližně rovnoměrně rozdělenými
otvory a neprodyšným vnějším pláštěm: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze
vztahu cp,net = cpe – cpi a sílu větru na vnitřní plášť ze vztahu cp,net = 1/3cpe.
 Stěny a střechy s neprodyšným vnějším pláštěm a neprodyšným, mnohem tužším, vnitř-
ním pláštěm: sílu větru na vnější plášť lze vypočítat ze vztahu cp,net = cpe a sílu větru na
vnitřní plášť ze vztahu cp,net = cpe – cpi.

a) Okraje vrstvy mezi plášti uzavřeny

b) Okraje vrstvy mezi plášti otevřeny

Obr. 7.14 Detaily rohů vnějších stěn s více než jedním pláštěm

Pokud vstupy pro vzduch propojují vrstvu vzduchu s jinými fasádami pozemní stavby než je
ta, na které je umístěna, podle {NA} výše uvedená pravidla neplatí.

57
Součinitel tlaků a sil

7.3 Přístřešky
Přístřešek je střecha stavební konstrukce, která nemá trvalé stěny. Součinitel plnosti  j e
poměr plochy možných překážek pod přístřeškem a průřezu pod přístřeškem, přičemž obě
plochy jsou kolmé ke směru větru. Pro prázdný přístřešek je hodnota  = 0 a  = 1 pro pří-
střešek na závětrné straně úplně uzavřený uloženým zbožím.

Prázdné, volně stojící přístřešky (ϕ = 0).

Přístřešky uzavřené na závětrné straně uloženým zbožím (ϕ = 1).

Obr. 7.15 Proudění vzduchu kolem přístřešků

Součinitel celkové síly cf se použije pro stanovení výsledné síly na celou skloněnou plochu
přístřešku. Součinitel rozdílu tlaků cp,net definuje maximální rozdíl tlaků na vnějším a vnitř-
ním povrchu přístřešku pro všechny směry větru. Má se použít pro návrh částí střechy a je-
jich upevňovacích prvků. V tab. 7.6 a tab. 7.8 jsou pro pultové, sedlové a vícelodní pří-
střešky uvedeny maximální hodnoty součinitelů pro všechna  a minimální hodnoty pro
 = 0 a  = 1. Mezilehlé minimální hodnoty lze určit lineární interpolací. Za místem maxi-
málního uzavření průřezu (ve směru větru) se má použít hodnota cp,net pro  = 0.
Oblast A označuje střední část plochy přístřešku, oblast B okraje přístřešku rovnoběžné se
směrem větru a oblast C okraje přístřešku kolmé na směr větru – viz legenda k tab. 7.6.
Každý přístřešek musí být schopen přenést dále uvedené zatěžovací stavy:
 u pultového přístřešku (viz tab. 7.6) má být působiště výsledné síly ve vzdálenosti d/4 od
návětrného okraje (d je rozměr ve směru větru, viz obr. 7.16);
 u sedlového přístřešku (viz tab. 7.7) má být působiště výsledné síly ve středu každé sklo-
něné plochy – viz obr. 7.17. Přístřešek má přenést maximální nebo minimální zatížení
jedné skloněné plochy, zatímco druhá skloněná plocha je nezatížená;
 zatížení na každé skloněné ploše vícelodních přístřešků na obr. 7.18 se stanoví s použitím
redukčních součinitelů mc, uvedených v tab. 7.8, a součinitelů výsledného tlaku cp,net
pro sedlové přístřešky (tab. 7.7).

58
 Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.6 Hodnoty součinitelů cp,net a cf pro pultové přístřešky

Úhel sklonu Součinitel
Součinitel plnosti  Oblast A Oblast B Oblast C
střechy α celkové síly cf
Maximum – všechna  +0,2 +0,5 +1,8 +1,1
0° Minimum pro  = 0 -0,5 -0,6 -1,3 -1,4
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,5 -1,8 -2,2
Maximum – všechna  +0,4 +0,8 +2,1 +1,3
5° Minimum pro  = 0 -0,7 -1,1 -1,7 -1,8
Minimum pro  = 1 -1,4 -1,6 -2,2 -2,5
Maximum – všechna  +0,5 +1,2 +2,4 +1,6
10° Minimum pro  = 0 -0,9 -1,5 -2,0 -2,1
Minimum pro  = 1 -1,4 -2,1 -2,6 -2,7
Maximum – všechna  +0,7 +1,4 +2,7 +1,8
15° Minimum pro  = 0 -1,1 -1,8 -2,4 -2,5
Minimum pro  = 1 -1,4 -1,6 -2,9 -3,0
Maximum – všechna  +0,8 +1,7 +2,9 +2,1
20° Minimum pro  = 0 -1,3 -2,2 -2,8 -2,9
Minimum pro  = 1 -1,4 -1,6 -2,9 -3,0
Maximum – všechna  +1,2 +2,2 +3,2 +2,4
30° Minimum pro  = 0 -1,8 -3,0 -3,8 -3,6
Minimum pro  = 1 -1,4 -1,5 -2,2 -2,7

Poznámka:
Kladné hodnoty součinitelů udávají zatížení větrem směrem dolů. Záporné hodnoty označují zatížení
větrem směrem nahoru.

d/4
B b/10 cf > 0 cf > 0 d/4

α
vítr h h
vítr
vítr C A C b

d/4
B b/10
cf < 0 cf < 0 d/4
vítr h h
d/10 d/10 vítr
d

Legenda k tab. 7.6 Obr. 7.16 Umístění působiště síly pro pultové střechy

59
Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.7 Hodnoty součinitelů cp,net a cf pro sedlové přístřešky

Úhel sklonu Součinitel Součinitele výsledného tlaku cp,net
Součinitel plnosti 
střechy  celkové síly cf Oblast A Oblast B Oblast C Oblast D
Maximum – všechna  +0,7 +0,8 +1,6 +0,6 +1,7
-20° Minimum pro  = 0 -0,7 -0,9 -1,3 -1,6 -0,6
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,5 -2,4 -2,4 -0,6
Maximum – všechna  +0,5 +0,6 +1,5 +0,7 +1,4
-15° Minimum pro  = 0 -0,6 -0,8 -1,3 -1,6 -0,6
Minimum pro  = 1 -1,4 -1,6 -2,7 -2,6 -0,6
Maximum – všechna  +0,4 +0,6 +1,4 +0,8 +1,1
-10° Minimum pro  = 0 -0,6 -0,8 -1,3 -1,5 -0,6
Minimum pro  = 1 -1,4 -1,6 -2,7 -2,6 -0,6
Maximum – všechna  +0,3 +0,5 +1,5 +0,8 +0,8
-5° Minimum pro  = 0 -0,5 -0,7 -1,3 -1,6 -0,6
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,5 -2,4 -2,4 -0,6
Maximum – všechna  +0,3 +0,6 +1,8 +1,3 +0,4
+5° Minimum pro  = 0 -0,6 -0,6 -1,4 -1,4 -1,1
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,3 -2,0 -1,8 -1,5
Maximum – všechna  +0,4 +0,7 +1,8 +1,4 +0,4
+10° Minimum pro  = 0 -0,7 -0,7 -1,5 -1,4 -1,4
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,3 -2,0 -1,8 -1,8
Maximum – všechna  +0,4 +0,9 +1,9 +1,4 +0,4
+15° Minimum pro  = 0 -0,8 -0,9 -1,7 -1,4 -1,8
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,3 -2,2 -1,6 -2,1
Maximum – všechna  +0,6 +1,1 +1,9 +1,5 +0,4
+20° Minimum pro  = 0 -0,9 -1,2 -1,8 -1,4 -2,0
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,4 -2,2 -1,6 -2,1
Maximum – všechna  +0,7 +1,2 +1,9 +1,6 +0,5
+25° Minimum pro  = 0 -1,0 -1,4 -1,9 -1,4 -2,0
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,4 -2,0 -1,5 -2,0
Maximum – všechna  +0,9 +1,3 +1,9 +1,6 +0,7
+30° Minimum pro  = 0 -1,0 -1,4 -1,9 -1,4 -2,0
Minimum pro  = 1 -1,3 -1,4 -1,8 -1,4 -2,0
Poznámka:
Kladné hodnoty součinitelů udávají zatížení větrem směrem dolů. Záporné hodnoty označují zatížení
větrem směrem nahoru.

B b/10

vítr C A D A C b

B b/10
d/5
d/10 d/10
d

Legenda k tab. 7.7

60
 Součinitel tlaků a sil

U přístřešků s dvojitým pláštěm se má počítat neprodyšný plášť a jeho upevňovací prvky se

součinitelem cp,net, prodyšný plášť a jeho upevňovací prvky se součinitelem 1/3cp,net.
Mají se uvažovat třecí síly (viz kap. 7.5).
Referenční výška ze = h se uvažuje podle obr. 7.16 a obr. 7.17.

cf > 0 cf > 0 cf > 0 cf > 0

α

h d/4 d/4 h h
d

h cf < 0 cf < 0 h cf < 0 h cf < 0

d/4 d/4
α
h h h
cf > 0 cf > 0 cf > 0 cf > 0

h h h
cf < 0 cf < 0 cf < 0 cf < 0

Obr. 7.17 Uspořádání zatížení sestavené ze součinitelů sil pro sedlové přístřešky

1 2 3 3 3 2 1 h

Obr. 7.18 Střechy vícelodních přístřešků

Tab. 7.8 Redukční koeficienty mc pro vícelodní přístřešky

Koeficienty mc pro všechna φ
Pole Místo Maximální součinitele sil Minimální součinitele sil
a výsledných tlaků a výsledných tlaků
(směrem dolů) (směrem nahoru)
1 krajní pole 1,0 0,8
2 druhé pole 0,9 0,7
3 třetí a následující pole 0,7 0,7

61
Součinitel tlaků a sil

7.4 Volně stojící stěny, zděná zábradlí, ploty a informační tabule

Hodnoty výsledných součinitelů tlaku cp,net pro volně stojící stěny a zděná zábradlí závisí na
součiniteli plnosti . Pro plné stěny je součinitel plnosti  = 1 a pro stěny, které jsou z 80 %
plné (tj. mají 20 % otvorů), je  = 0,8. Prodyšné stěny a ploty se součinitelem plnosti   0,8
se mají pokládat za rovinnou příhradovinu podle kap. 7.11.

7.4.1 Volně stojící stěny a zděná zábradlí

U volně stojících stěn a zděného zábradlí se mají stanovit součinitele výsledného tlaku cp,net
pro oblasti A, B, C a D podle obr. 7.19. Doporučené hodnoty výsledných součinitelů tlaku
cp,net pro volně stojící stěny a zděné zábradlí jsou uvedeny v tab. 7.9. Odpovídají směrům
větru naznačeným na obr. 7.19 pro dvě různé hodnoty součinitele plnosti.
Pro součinitele plnosti mezi 0,8 a 1 lze použít lineární interpolaci. Referenční plochou je
v obou případech celková plocha. Pro volně stojící stěny je referenční výška obvykle ze = h
(viz obr. 7.19). Referenční výška pro atiky na budovách je ze = (h + hp) podle obr. 7.6.

4h
pro l > 4h
2h
0,3h

D h
A B C
l
4h
pro l ≤ 4h
2h
0,3h

h
A B C

2h
pro l ≤ 2h 0,3h

h
A B

Bez vedlejší stěny S vedlejší stěnou

0 0

Obr. 7.19 Legenda pro volně stojící stěny a zděná zábradlí

62
 Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.9 Doporučené hodnoty součinitelů tlaku cp,net pro volně stojící stěny a zděná zábradlí
Součinitel plnosti Oblast A B C D
/h  3 2,3 1,4 1,2 1,2
Bez vedlejšího
/h = 5 2,9 1,8 1,4 1,2
 =1 průčelí
/h  10 3,4 2,1 1,7 1,2
a)
S vedlejšími průčelími s délkou  h 2,1 1,8 1,4 1,2
 = 0,8 1,2 1,2 1,2 1,2
a)
Pro vedlejší průčelí s délkami mezi 0,0 a h lze použít lineární interpolaci.

7.4.2 Součinitele zastínění pro stěny a ploty

Jestliže v návětrném směru jsou jiné stěny nebo ploty, jejichž výška je stejná nebo větší než
výška h uvažované stěny nebo plotu, lze použít dodatečný součinitel zastínění s k součini-
teli výsledného tlaku pro dělicí stěny a laťové ploty. Hodnota součinitele zastínění závisí na
vzdálenosti mezi stěnami nebo ploty x a na součiniteli plnosti  návětrné (stínící) stěny ne-
bo plotu. Hodnoty součinitele zastínění  s jsou uvedeny na obr. 7.20. Součinitel výsledného
tlaku na zastíněnou stěnu cp,net,s je
cp,net,s = s  cp,net (7.4)
Součinitel zastínění se nemá používat v okrajových oblastech do vzdálenosti h od volných
konců zdi.

1
ψs
0,8
ϕ = 1,0

0,6

0,4
ϕ = 0,8

0,2

0
0 5 10 15 20 x/h

Obr. 7.20 Součinitel zastínění ψs pro stěny a ploty

7.4.3 Informační tabule

Součinitel síly pro informační tabule oddělené od země výškou zg větší než h/4 (viz obr. 7.21)
je cf = 1,80. Tuto hodnotu lze použít i pro zg < h/4 a b/h  1. Výsledná síla je kolmá k infor-
mační tabuli a její působiště je podle {NA} ve výšce středu tabule s výstředností e =  0,25b

63
Součinitel tlaků a sil

ve vodorovném směru. Informační tabule s b/h > 1 oddělené od země výškou zg < h/4 se ma-
jí uvažovat jako dělicí stěny podle kap.7.4.1. Referenční výška je ze = zg + h/2. Referenční
plocha je Aref = bh. Má se ověřit možnost vzniku divergence nebo odtrhového flutteru.

b
h
e e

h
e e ze

ze
zg zg

Obr. 7.21 Legenda pro informační tabule

7.5 Součinitele tření

Součinitele tření cfr pro stěny a povrchy střech jsou uvedeny v tab. 7.10. Referenční plo-
cha Afr je definována na obr. 7.22. Třecí síly se mají zavádět na části vnějších povrchů rov-
noběžných se směrem větru, které se nacházejí za vzdáleností, rovnou menší z hodnot 2b
nebo 4h, od návětrných okapů nebo nároží. Referenční výška ze se má rovnat výšce kon-
strukce nad zemí nebo výšce pozemní stavby podle obr. 7.22.

Referenční plocha Afr

d
vítr b

Obr. 7.22 Referenční plocha pro tření

64
 Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.10 Součinitel tření cfr pro stěny, zábradlí a povrchy střech
Povrch Součinitel tření cfr
Hladký (tj. ocel, hladký beton) 0,01
Hrubý (tj. drsný beton, asfaltový šindel) 0,02
Velmi hrubý (tj. vlnovky, žebra, drážky) 0,04

7.6 Nosné prvky s obdélníkovými průřezy

Součinitel síly cf pro nosné prvky s obdélníkovým průřezem a pro vítr vanoucí kolmo k čel-
ní ploše se stanoví podle vztahu:
cf = cf,0   r    (7.5)
kde cf,0 je součinitel síly pro obdélníkové průřezy s ostrými rohy a bez uvažování vlivu
koncových vírů (obr. 7.23);
r redukční součinitel pro čtvercové průřezy se zaoblenými rohy;
 součinitel koncového efektu pro prvky s volnými konci.
Redukční součinitel  r závisí na Reynoldsově čísle. Pro stanovení horní hranice hodnot ψr
se použijí doporučené hodnoty z obr. 7.24, které byly získány při nízké turbulenci. Tyto
hodnoty se považují za bezpečné. Obr. 7.24 lze použít také pro budovy s h/d > 5,0.

c f,0
v
b
2,5 2,4
d
2,35
2,1

2
1,65

1,5
v v

1 0,90

0,5

0
0,1 1 10 d /b 100

Obr. 7.23 Součinitel síly cf,0 pro obdelníkové průřezy s ostrými rohy bez vlivu proudění
kolem volných konců

65
Součinitel tlaků a sil

1
ψr
0,8

0,6
v
b
0,4
r
0,2

0
0 0,1 0,2 0,3 0,4 r/b

Obr. 7.24 Redukční součinitel ψr pro čtvercový průřez se zaoblenými rohy

Referenční výška ze je rovna maximální výšce uvažovaného průřezu nad zemí. Referenční
plocha je Aref =  · b, kde  je délka uvažovaného nosného prvku a b je šířka (rozměr kolmý
na směr větru).
U plochých průřezů (d/b < 0,2) mohou vztlakové síly při určitých úhlech náběhu větru způ-
sobit hodnoty cf vyšší až o 25 %.
Součinitel koncového efektu   pro nosné prvky s volnými konci je uveden v kap. 7.13.

7.7 Nosné prvky s otevřenými průřezy

Součinitel síly cf nosných prvků s otevřeným průřezem (viz obr.7.25) se stanoví podle vztahu
cf = cf,0   (7.6)
kde podle {NA} je cf,0 = 2,0 a  je součinitel koncového efektu (viz kap.7.13). Hodnota cf,0
byla stanovena z měření při nízké turbulenci. Výraz (7.6) a obr. 7.25 lze použít také pro po-
zemní stavby s h/d > 5,0.

x
h

d d d d d d

Obr. 7.25 Otevřené průřezy nosných prvků

Referenční plochy jsou definovány takto:

ve směru x: Aref,x =   b; ve směru y: Aref,y =   d (7.7)
kde  je délka uvažovaného nosného prvku (rozměry b a d viz obr. 7.25).
Referenční výška ze je ve všech případech rovna maximální výšce uvažovaného průřezu nad
zemí.

66
 Součinitel tlaků a sil

7.8 Nosné prvky s průřezem ve tvaru pravidelného

mnohoúhelníku
Součinitel síly cf pro nosné prvky s průřezem ve tvaru pravidelného mnohoúhelníku s pěti
nebo více stranami se stanoví podle vztahu
cf = cf,0   (7.8)
kde cf,0 je součinitel síly pro nosné prvky uvažované bez vlivu proudění kolem volných
konců podle tab. 7.11, které byly stanoveny z měření při nízké turbulenci;
 součinitel koncového efektu (viz kap. 7.13).
Vztah (7.13), tab. 7.11 a obr. 7.26 lze použít také ke stanovení součinitele síly cf,0 pro budo-
vy s h/d > 5.

Obr. 7.26 Pravidelný mnohoúhelníkový průřez

Referenční plocha Aref je Aref =   b, kde  je délka konstrukčního prvku a b je průměr

opsané kružnice (viz obr. 7.26).
Referenční výška ze je rovna maximální výšce uvažovaného průřezu nad zemí.

67
Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.11 Součinitel síly cf,0 pro pravidelné mnohoúhelníkové průřezy

Počet
Průřezy Konečná úprava povrchu a rohů Reynoldsovo číslo Rea) cf,0
stran
5 pětiúhelník všechny všechna 1,80
6 šestiúhelník všechny všechna 1,60
5
Re  2,4 · 10 1,45
hladký povrch r/b < 0,075b)
Re  3 · 105 1,30
8 osmiúhelník 5
Re  2 · 10 1,30
hladký povrch r/b  0,075b) 5
Re  7 · 10 1,10
10 desetiúhelník všechny všechna 1,30
c) 5 6
hladký povrch, zaoblené rohy 2 · 10 < Re < 1,2 · 10 0,90
5
12 dvanáctiúhelník Re < 4 · 10 1,30
všechny ostatní
Re > 4 · 105 1,10
posuzovat jako
šestnáctiúhelník Re < 2 · 105 kruhový válec,
16 – 18 až hladký povrch, zaoblené rohyc) (viz kap. 7.9)
osmnáctiúhelník
2105  Re < 1,2 · 106 0,70
a)
Reynoldsovo číslo pro v = vm a vm podle 4.3. Re je definované v kap. 7.9.
b)
r je poloměr zaoblení hran, b je průměr opsané kružnice podle obr. 7.26.
c)
Podle zkoušek úsekových modelů s povrchy z pozinkované oceli, průřezy s b = 0,3 m a poloměry
zaoblení hran 0,06b ve větrném tunelu.

7.9 Válce s kruhovým průřezem

7.9.1 Součinitele vnějších tlaků

Součinitele vnějšího tlaku závisejí na Reynoldsových číslech Re, definovaných vztahem:
b  v ( ze )
Re  (7.9)

kde b je průměr;
-6
 kinematická viskozita vzduchu ( = 15  10 m2 s-1);
v(ze) maximální rychlost větru ve výšce ze.
Součinitele vnějšího tlaku cpe pro kruhové válce jsou dány vztahem:
cpe = cp,0   (7.10)
kde cp,0 je součinitel vnějšího tlaku bez vlivu proudění kolem volných konců;
 součinitel koncového efektu pro úhel .
Součinitel vnějšího tlaku cp,0 je uveden na obr. 7.27 pro různá Reynoldsova čísla jako funk-
ce úhlu  .

68
 Součinitel tlaků a sil

Součinitel koncového efektu  je definován výrazem:

 = 1 pro 0°    min
     min 
 λα   λ  1   λ   cos     pro min <  < A (7.11)
2   A   min 
 =  pro A    180°
kde úhel  A udává polohu bodu oddělení proudu od válce (viz obr. 7.27);
 j e součinitel koncového efektu.
Referenční plocha je Aref =   b.
Referenční výška ze je rovna maximální výšce uvažovaného průřezu nad zemí.
Mezilehlé hodnoty na obr. 7.27 lze lineárně interpolovat. Významné hodnoty součinitelů
a úhlů z výše uvedeného obrázku jsou uvedeny v tab. 7.12. Obrázek a tabulka jsou odvozeny
pro Reynoldsovo číslo odpovídající maximálnímu tlaku větru qp a pro ekvivalentní drsnost
k/b < 5  10-4. Typické hodnoty drsnosti k jsou uvedeny v tab. 7.13.

cpe = c  cp0 1

c p0
A 0,5  min A
-
cpe =   cp0,h 0
0° 180° -0,5

+ -1
c p0,h
-1,5

 -2
c p0,min
b
-2,5
0 30 60 90 120 150 180
 [°]
Obr. 7.27 Rozdělení tlaku pro válce s kruhovým průřezem, pro různé rozsahy Reynoldsova
čísla a bez vlivu proudění kolem volných konců

Tab. 7.12 Typické hodnoty pro rozdělení tlaku na kruhových válcích pro různé hodnoty
Reynoldsova čísla bez vlivu proudění kolem volných konců
Re αmin cp0,min αA cp0,h
5
5  10 85 -2,2 135 -0,4
2  106 80 -1,9 120 -0,7
7
10 75 -1,5 105 -0,8
kde αmin je místo minimálního tlaku ve [°];
cp0,min hodnota součinitele minimálního tlaku;
αA poloha bodu oddělení proudu ve [°];
cp0,h součinitel tlaku na závětrné straně válce.

69
Součinitel tlaků a sil

7.9.2 Součinitele síly

Součinitel síly cf pro válec s kruhovým průřezem konečné délky se určí podle vzorce:
cf = cf,0   (7.12)
kde cf,0 je součinitel síly pro válce bez vlivu proudění kolem volných konců (viz obr. 7.28);
 součinitel koncového efektu (viz kap. 7.13).

Obr. 7.28 je odvozen pro Reynoldsova čísla Re, odpovídající maximálnímu tlaku qp. Lze ho
také použít pro budovy s h/d > 5,0.
Hodnoty ekvivalentní drsnosti povrchu k jsou uvedeny v tab. 7.13. Pro splétaná lana je cf,0
rovný 1,2 pro všechny hodnoty Reynoldsova čísla Re.

1,4
c f,0 0 ,18 ⋅ log (10 ⋅ k b )
cf,0 = 1,2 +
( )
k/b
1,2 1 + 0 ,4 ⋅ log Re 106
10-2
1 10-3
10-4
0,8
≤10-5
0,6

0,4 0 ,11
cf,0 =
0,2 (Re 10 )
6 1,4

0
105 106 107 Re

Obr. 7.28 Součinitel síly cr,0 pro kruhové válce bez vlivu proudění kolem volných konců
a pro různé ekvivalentní drsnosti povrchu k/b

v
b

zg

Obr. 7.29 Válec v blízkosti rovného povrchu

70
 Součinitel tlaků a sil

Referenční výška ze je rovna maximální výšce uvažovaného průřezu nad zemí. Referenční
plocha je Aref =   b, kde  je délka uvažovaného nosného prvku a b je jeho průměr.

Pro válce v blízkosti rovného povrchu v poměrné vzdáleností zg/b < 1,5 (viz obr. 7.29) je
nutná konzultace se specialisty.

Tab.7.13 Ekvivalentní drsnost povrchu k

Ekvivalentní drsnost Ekvivalentní drsnost

Druh povrchu Druh povrchu
k [mm] k [mm]

sklo 0,0015 hladký beton 0,2

leštěný kov 0,002 hoblované dřevo 0,5
jemný nátěr 0,006 drsný beton 1,0
stříkaný nátěr 0,02 neopracované řezivo 2,0
lesklá ocel 0,05 rez 2,0
šedá litina 0,2 cihelné stěny 3,0
pozinkovaná ocel 0,2

7.9.3 Součinitele síly pro svislé válce v řadě

Součinitel síly cf pro svislé válce v řadě závisí na směru větru vzhledem k ose řady a poměru
vzdálenosti a a průměru b, jak uvádí tab. 7.14. Součinitel síly cf pro každý válec je:
cf = cf,0     (7.13)
kde cf,0 je součinitel síly pro válec bez vlivu proudění kolem volných konců (viz kap. 7.9.2);
 součinitel koncového efektu;
 součinitel uvedený v tab. 7.14 pro nejnepříznivější směr větru.

Tab. 7.14 Součinitel  pro svislé válce v řadě

a/b 
a a
a/b < 3,5 1,15

a
210 
3,5 < a/b < 30 b

180 b b b

a/b > 30 1,00

a je vzdálenost; b průměr válce

71
Součinitel tlaků a sil

7.10 Koule
Součinitel síly ve směru větru cf,x pro kouli se má stanovit jako funkce Reynoldsova čísla Re
a ekvivalentní drsnosti k/b (viz tab. 7.13). Doporučené hodnoty cf,x stanovené z měření v prou-
du vzduchu s malou turbulencí jsou uvedeny na obr. 7.30 pro Re odpovídající maximál-
nímu tlaku qp. Hodnoty jsou omezeny hodnotami zg > b/2, kde zg je vzdálenost koule od
rovného povrchu, b je průměr – viz obr. 7.31. Pro zg < b/2 se součinitel cf,x násobí součinite-
lem 1,6.

0,7
c f,x
0,6

0,5 k/b

-3
0,4 10

-4
10
0,3
-5
10
0,2
hladký povrch
0,1

0
105 107 108 Re

Obr. 7.30 Součinitel síly ve směru větru pro kouli

v
b
x

zg

Obr. 7.31 Koule nad rovným povrchem

Součinitel svislé síly cf,z = 0 pro ze > b/2 a cf,z = +0,6 pro ze < b/2. V obou případech je refe-
renční plocha Aref =   b2/4. Referenční výška je ze = zg + b/2.

72
 Součinitel tlaků a sil

7.11 Příhradové konstrukce a lešení

Součinitel síly cf pro příhradové konstrukce a lešení s paralelními pásy se stanoví z výrazu:
cf = cf,0   (7.14)
kde cf,0 je součinitel síly pro příhradové konstrukce a lešení bez vlivu proudění kolem
volných konců;
 součinitel koncového efektu.
Součinitel síly je uveden na obr. 7.33 až obr. 7.35 jako funkce součinitele plnosti  a Rey-
noldsova čísla Re pro střední průměr prvku bi. Obr. 7.33 až obr. 7.35 jsou odvozeny pro Re
odpovídající maximálnímu tlaku větru qp. Doporučené hodnoty redukčního součinitele pro
lešení bez zařízení omezujících prodyšnost, která jsou ovlivněna tuhými stavebními překáž-
kami, jsou uvedeny v ČSN EN 12811.


Agk

i, bi
d

Obr. 7.32 Příhradová konstrukce nebo lešení

2,5

c f,0

1,5

v d

1
0 0,2 0,4 0,6 0,8 1 ϕ

Obr. 7.33 Součinitel síly cf,0 pro rovinnou příhradovou konstrukci s pruty z úhelníků jako
funkce součinitele plnosti φ

73
Součinitel tlaků a sil

5
c f,0 d
d

1
0,1 0,2 0,5 1 ϕ

Obr. 7.34 Součinitel síly cf,0 pro prostorovou příhradovou konstrukci s pruty z úhelníků
jako funkce součinitele plnosti φ

Součinitel plnosti  je definován vztahem

A
b    A
i gk
  i k
(7.15)
Ac Ac

kde A je součet průmětů ploch prutů a styčníkových plechů do čelní plochy;

Ac= d ·  plocha ohraničená okraji čelní plochy, promítnutá kolmo k čelní ploše;
 délka příhradové konstrukce;
d šířka příhradové konstrukce;
bi, i jsou šířka a délka i-tého prutu, promítnutá kolmo k čelní ploše;
Agk je plocha k-tého styčníkového plechu.
Referenční plocha Aref = A.
Referenční výška ze je rovna maximální výšce prvku nad zemí.

74
 Součinitel tlaků a sil

Obr. 7.35 Součinitel síly cf,0 pro rovinnou a prostorovou konstrukci s pruty s kruhovým
průřezem

75
Součinitel tlaků a sil

7.12 Vlajky
Součinitele síly cf a referenční plochy Aref pro vlajky jsou uvedeny v tab. 7.15. Referenční
výška ze je rovna výšce vlajky nad zemí.

Tab. 7.15 Součinitele síly cf pro vlajky

Vlajky Aref cf
Pevné vlajky

h
h·λ 1,8
Síla kolmá
k rovině 

Volné vlajky

a) h h·λ
 1,25
mf  Aref 
0, 02  0, 7  
Síla v rovině   h  h 2 

b) h 0,5 h · λ


kde mf je hmotnost vlajky na jednotku plochy,  je měrná hmotnost vzduchu a ze je výška vlajky
nad zemí. Výraz pro volné vlajky zahrnuje dynamické síly od účinků flutteru.

7.13 Efektivní štíhlost  a součinitel koncového efektu 

Součinitele sil cf,0 jsou odvozeny z měření na konstrukcích nad zemí bez vlivu proudění
kolem volných konců. Součinitel koncového efektu bere v úvahu snížený odpor konstrukce
v důsledku proudění větru kolem volného konce (koncový efekt). Součinitel koncového
efektu  se stanoví jako funkce štíhlostního poměru , který závisí na rozměrech konstruk-
ce a její poloze. Doporučené hodnoty pro  jsou uvedeny v tab. 7.16 a hodnoty k jsou uve-
deny na obr. 7.36 pro různé součinitele plnosti . Obr. 7.36 a tab. 7.16 jsou odvozeny z mě-
ření v proudu s nízkou turbulencí.
Součinitel plnosti  (viz obr. 7.37) je definován výrazem:
A
 (7.16)
Ac

kde A je součet průmětů ploch prvků;

Ac celková plocha obálky Ac =   b.

76
 Součinitel tlaků a sil

Tab. 7.16 Doporučené hodnoty λ pro válce, mnohoúhelníkové průřezy, obdélníkové průřezy,
otevřené konstrukční průřezy a příhradové konstrukce
Poloha konstrukce, vítr kolmý
Č. Efektivní štíhlost λ
k rovině strany
b pro b ≤ l Pro mnohoúhelníkové, obdélníkové
l a ostrohranné průřezy a příhradové
1 l konstrukce:
b
pro   50 m, menší z hodnot
zg ≥ b b0 ≥ 2b
λ = 1,4/b nebo  = 70;
pro  < 15 m, menší z hodnot λ = 2/b
b1 ≤ 1,5b b1 ≤ 1,5b b≤l
nebo λ = 70.
2 b b Pro válce s kruhovým průřezem:
l
b0 ≥ 2,5b pro   50 m, menší z hodnot
λ = 0,7/b nebo λ = 70;
l/2 pro  < 15 m, menší z hodnot λ = /b
nebo λ = 70.
3 b/2
b Pro mezilehlé hodnoty  se doporučuje
l použít lineární interpolaci.

Pro   50 m, větší z hodnot λ = 0,7/b

b1 ≥ 2,5b
nebo λ = 70.
b l b
l Pro  < 15 m, větší z hodnot λ = /b
4 l
b nebo λ = 70.
zg ≥ 2b
Pro mezilehlé hodnoty  se doporučuje
použít lineární interpolaci.


Ac=  b

Obr. 7.36 Směrné hodnoty součinitele koncového Obr. 7.37 Definice součinitele
efektu·ψλ jako funkce součiniteleplnosti φ plnosti φ
v závislosti na štíhlosti λ

77
Zatížení mostů větrem

8 Zatížení mostů větrem

8.1 Všeobecně
Tento Eurokód je určen pro mosty s konstantní šířkou a s průřezy podle obr. 8.1, tvořenými
jednou hlavní nosnou konstrukcí o jednom nebo více polích. Stanovení zatížení větrem pro
ostatní typy mostů podle {NA} vyžaduje individuální odborné posouzení.
Zatížení mostů větrem způsobuje síly ve směrech x, y a z, vyznačených na obr. 8.2. Síly ve
vodorovných směrech x a y obvykle nepůsobí současně. Síly ve směru z mohou být způso-
beny větrem vanoucím v širokém pásmu směrů; jestliže jsou nepříznivé a významné, mají se
vzít v úvahu jako síly, působící současně se silami ve vodorovném směru. Na obr. 8.2 jsou
definovány také symboly L, b a d v pořadí pro délku, šířku a výšku hlavní nosné konstrukce.
Pokud se odkazuje na kap. 5 až kap. 7, musí být významy značek pro b a d odpovídajícím
způsobem upraveny.

b otevřený nebo uzavřený b

b b

b b b

b b b

b příhradový nebo
plnostěnný nosník
b b
b

Obr. 8.1 Průřezy obvyklých hlavních nosných konstrukcí mostů

78
 Zatížení mostů větrem

vítr L

z y

d x

Obr. 8.2 Směry zatížení větrem na mostech

Pokud se uvažuje současné působení zatížení větrem a zatížení od silniční dopravy (viz EN
1990, příloha A2, A2.2.1 a A2.2.2), má se kombinační hodnota 0  Fwk zatížení mostu a vo-
zidel větrem omezit na hodnotu Fw* , která se podle {NA} určí pro rychlost vb,0
*
= 23 m s-1.

Pokud se uvažuje současné působení zatížení větrem a zatížení od železniční dopravy (viz
EN 1990, příloha A2, A2.2.1 a A2.2.4), má se kombinační hodnota 0  Fwk zatížení mostu
a vlaků větrem omezit na hodnotu Fw** , která se podle {NA} určí pro rychlost vb,0
**
= 25 m s-1.

8.2 Výběr postupu výpočtu odezvy

Nutnost dynamického výpočtu odezvy mostu se podle {NA} má konzultovat se specialisty.
Z poznámek dále vyplývá, že dynamický výpočet odezvy obecně není nutný ke stanovení
ekvivalentního statického zatížení větrem pro obvyklé hlavní nosné konstrukce mostů po-
zemních komunikací a železničních mostů s rozpětím menším než 40 m. Pro účely této
normy patří mezi obvyklé hlavní nosné konstrukce mosty postavené z oceli, betonu, hliníku
nebo dřeva, včetně kombinovaných konstrukcí, a tvary jejich průřezů jsou schematicky uve-
deny na obr. 8.1. Jestliže není nutný dynamický výpočet odezvy, je cscd = 1,0.

8.3 Součinitele sil

Součinitele sil pro zábradlí a portály na mostech se mají stanovit podle kap. 7.4.

8.3.1 Součinitele sil ve směru x – obecná metoda

Eurokód definuje součinitele sil cf,x = cfx,0 pro zatížení větrem na nosnou konstrukci mostu
ve směru x, kde cfx,0 je součinitel síly bez vlivu proudění kolem volných konců. Podle in-
formací v poznámkách lze pro běžné mosty použít cfx,0 = 1,3, nebo se součinitel síly určí z
grafu na obr. 8.3. Stanovení cfx,0 z grafu je vhodnější v případě, že b/dtot < 5. Pro b/dtot > 4
jsou v grafu uvedeny hodnoty součinitele síly pro dva případy:
a) v etapě výstavby, prodyšná zábradlí (více než 50 % otvorů) a svodidla se svodnicí;
b) s neprodyšnými zábradlími, protihlukovými stěnami, plnými svodidly nebo dopravou.

79
Zatížení mostů větrem

Pokud úhel sklonu větru přesahuje 10° např. v důsledku sklonu terénu v návětrném směru,
lze odvodit součinitel čelního odporu specializovanou studií.

typ mostu

a) d tot d tot d tot

b b b

b) d tot d tot d tot

b b b

c fx,0 d tot

2,5 příhradové nosníky

odděleně

1,5
1,3
a) v etapě výstavby nebo prodyšné
zábradlí (více jak 50% otvorů)
1,0
1 b) se zabradlími, protihlukovými
stěnami nebo dopravou

0,5

0
b /d tot
0 2 4 6 8 10 12

Obr. 8.3 Součinitel síly pro mosty cfx,0

80
 Zatížení mostů větrem

Pokud jsou na stejné úrovni dvě obecně podobné nosné konstrukce mostu a jsou příčně od-
děleny mezerou nepřevyšující významně 1 m (např. dálniční mosty), sílu větru na návětrnou
konstrukci lze počítat tak, jako by to byla jedna konstrukce. V ostatních případech musí být
věnována zvláštní pozornost vzájemnému působení větru a konstrukce.
Tam, kde je návětrná čelní plocha odkloněná od svislice (viz obr. 8.4), lze podle {NA}
zmenšit součinitel čelního odporu cfx,0 o 0,5 % na stupeň sklonu 1 od svislice. Maximální
zmenšení je 30 %. Toto snížení nelze použít pro síly větru Fw, definované v kap. 8.3.2.



Obr. 8.4 Most se šikmou návětrnou plochou

Tam, kde je nosná konstrukce mostu skloněná příčně, má se podle čl. (3) součinitel síly cfx,0
zvýšit o 3 % na stupeň sklonu, ale ne více než o 25 %.
Referenční plochy Aref,x pro kombinace zatížení bez zatížení dopravou mají vycházet z re-
levantní hodnoty dtot, definované na obr. 8.5 a v tab. 8.1 takto [2, Opr. 2]:
a) pro nosné konstrukce s plnostěnnými nosníky jako součet:
1. čelní plochy předního hlavního nosníku;
2. čelní plochy těch částí průmětů ostatních hlavních nosníků, vyčnívajících pod prvním
nosníkem;
3. čelní plochy části jedné římsy nebo chodníku nebo koleje se štěrkovým ložem, převy-
šující čelo hlavního nosníku;
4. čelní plochy neprodyšných svodidel nebo protihlukových stěn nad plochou popsanou
v 3); při absenci takových zařízení, 0,3 m pro každé prodyšné svodidlo nebo stěnu.

300 mm neprodyšné zábradlí, protihluková

stěna nebo plné svodidlo

prodyšné zábradlí svodidlo se

svodnicí d1

Obr. 8.5 Výšky použité pro Aref,x

81
Zatížení mostů větrem

b) pro nosné konstrukce s příhradovými nosníky jako součet:

1. čelní plochy jedné římsy nebo chodníku nebo koleje se štěrkovým ložem;
2. neprodyšné části všech hlavních příhradových nosníků, jejichž průměty do svislé rovi-
ny jsou nad nebo pod plochou popsanou v 1);
3. čelní plochy neprodyšných svodidel nebo protihlukových bariér nad plochou popsa-
nou v 1), nebo při absenci takových zařízení, 0,3 m pro každé prodyšné zábradlí nebo
stěnu.
Celková referenční plocha nemá přesahovat plochu získanou uvážením ekvivalentního trá-
mového nosníku stejné celkové výšky, zahrnujícího průměty všech částí.
c) pro nosné konstrukce s několika hlavními nosníky v průběhu výstavby před položením
desky mostovky jako čelní plochy dvou hlavních nosníků.
Referenční plochy Aref,x pro kombinace zatížení větrem se zatížením dopravou jsou
podle stejné jako plochy pro kombinace zatížení bez zatížení dopravou s následujícími
úpravami. Místo ploch popsaných výše v položkách a3), a4) a b3) mají být uváženy dále
uvedené plochy, pokud jsou větší:
a) pro mosty pozemních komunikací výška 2 m od úrovně vozovky na nejméně příznivé
délce, nezávisle na umístění svislých zatížení od dopravy;
b) pro železniční mosty výška 4 m od temene kolejnic na celé délce mostu.
Referenční výška ze je vzdálenost od nejnižší úrovně terénu ke středu hlavní nosné kon-
strukce mostu bez ohledu na ostatní části referenčních ploch (např. zábradlí).

Tab. 8.1 Výšky dtot použité pro Aref,x (viz také [2, Opr. 2])
Silniční záchytný systém Na jedné straně Na obou stranách
Prodyšné zábradlí nebo svodidlo se svodnicí d + 0,3 m d + 0,6 m
Neprodyšné zábradlí nebo plné svodidlo d + d1 d + 2d1
Prodyšné zábradlí a svodidlo se svodnicí d + 0,6 m d + 1,2 m

Účinky tlaku větru od projíždějících vozidel nejsou náplní této normy (viz [5]).

8.3.2 Síly ve směru x – zjednodušená metoda

Pokud není nutný dynamický výpočet odezvy, lze sílu větru ve směru x stanovit z výrazu:
1
Fw     vb2  C  Aref,x (8.1)
2
kde vb je základní rychlost větru;
C = cecf,x součinitel zatížení větrem z tab. 8.2;
ce součinitel expozice;
cf,x součinitel síly;
Aref,x referenční plocha;
 hustota vzduchu.

82
 Zatížení mostů větrem

Tab. 8.2 Doporučené hodnoty součinitele zatížení větrem C pro mosty

b/dtot ze  20 m ze = 50 m
 0,5 6,7 8,3
 4,0 3,6 4,5
Tato tabulka byla zpracována pro kategorie terénu II, součinitel síly cf,x podle kap. 8.3.1,
součinitel orografie co = 1,0 a součinitel intenzity turbulence kI = 1,0. Pro mezilehlé hodnoty
b/dtot a ze lze použít lineární interpolaci.

8.3.3 Síly od větru na nosnou konstrukci mostu ve směru z

Součinitele sil cf,z pro zatížení větrem nosné konstrukce mostu ve směru z jsou definovány
jak pro směr nahoru, tak dolů. Podle {NA} se mohou použít maximální doporučené hodnoty
cf,z =  0,9. Souhrnně vyjadřují vliv příčného sklonu mostovky, sklonu terénu a fluktuací
směru větru vzhledem k nosné konstrukci mostu v důsledku turbulence. Součinitele sil se
nemají používat pro výpočet kmitání nosné konstrukce ve svislém směru.
Alternativně lze určit přesnější hodnoty cf,z z obr. 8.6. Při jejich použití:
 lze výšku dtot omezit na výšku nosné konstrukce mostu nezávisle na dopravě a zařízení
mostu;
 lze pro plochý, vodorovný terén v důsledku turbulence použít úhel větru s horizontálou
 =  5°.
Jestliže je hlavní nosná konstrukce mostu nejméně 30 m nad zemí, platí tyto hodnoty i pro
kopcovitý terén.

Poznámka:
Tato síla má významné účinky pouze tehdy, jestliže je stejného řádu jako stálé zatížení (zatížení vlast-
ní tíhou).
Referenční plocha Aref,z je rovna průmětu plochy (viz obr. 8.2):
Aref,z = b  L (8.2)
Referenční výška ze je vzdálenost od nejnižší úrovně terénu ke středu hlavní nosné kon-
strukce mostu bez ohledu na ostatní části referenčních ploch (např. zábradlí).
Pokud není uvedeno jinak, lze excentricitu síly ve směru x vzít jako e = b/4.
Referenční plocha Aref,z je rovna průmětu plochy (viz obr. 8.2):
Aref,z = b  L (8.2)
Referenční výška ze je vzdálenost od nejnižší úrovně terénu ke středu hlavní nosné kon-
strukce mostu bez ohledu na ostatní části referenčních ploch (např. zábradlí).
Pokud není uvedeno jinak, lze excentricitu síly ve směru x vzít jako e = b/4.

83
Zatížení mostů větrem

e
A ref,z= b ⋅ L

β
θ α d tot
b

θ =α+β α je úhel větru od vodorovné

β je příčný sklon

1
0,9 10°
c f,z
0,8
6°

0,6

0,4
0°

0,2 0,15

0 b /d tot
0 - 4 8 12 16 20
01
-0,2
0°
-0,4

-0,6

-6°
-0,8
-0,9
-10°
-1

Obr. 8.6 Součinitel síly cf,z pro mosty s příčným náklonem a při šikmo nabíhajícím větru

8.3.4 Síly od větru na hlavní nosnou konstrukci mostu ve směru y

Pokud je to nutné, mají se uvažovat podélné síly od větru ve směru y. Podle {NA} lze použít
doporučené hodnoty sil:
 25 % sil od větru ve směru x pro plnostěnné mosty;
 50 % sil od větru ve směru x pro příhradové nosníky.

84
 Zatížení mostů větrem

8.4 Pilíře mostu

8.4.1 Směry větru a návrhové situace

Zatížení větrem hlavní nosné konstrukce mostu a jejich podpěr se má počítat pro nejméně
příznivý směr větru pro celou konstrukci a pro uvažované účinky.
Oddělený výpočet zatížení větrem se má provést pro dočasné návrhové situace v průběhu
fází výstavby, kdy není možný žádný přenos nebo přerozdělení zatížení větrem ve vodorov-
ném směru na hlavní nosnou konstrukci mostu. Jestliže v průběhu těchto fází může pilíř
podpírat konzolovitou část hlavní nosné konstrukce nebo lešení, má se uvažovat možná
asymetrie zatížení větrem takových prvků.
Dočasné návrhové situace při provádění jsou obvykle více kritické pro pilíře a některé typy
nosných konstrukcí mostu, vystavené zvláštním metodám provádění, než trvalé návrhové
situace. Charakteristické hodnoty pro dočasné návrhové situace jsou podle {NA} uvedeny
v EN 1991-1-6 [4]. Pro lešení viz kap. 7.11.

8.4.2 Účinky větru na pilíře

Účinky větru na pilíře se mají počítat použitím obecného postupu, definovaného v této nor-
mě. Pro celkové zatížení se mají použít ustanovení v kap. 7.6, kap. 7.8 nebo kap. 7.9.2.
Podle {NA} se asymetrické zatížení uváží tak, že se úplně zanedbá návrhové zatížení vě-
trem na těch částech, kde by se účinky tohoto zatížení uplatnily příznivě.

85
Aeroelastické jevy

9 Aeroelastické jevy {E}

9.1 Odtrhávání vírů {E.1}

Při obtékání konstrukce ve tvaru štíhlého válce dochází za určitých podmínek k pravidelné-
mu odtrhávání vírů od průřezu střídavě na opačných stranách konstrukce. Konstrukce je tak
buzena periodickou silou ve směru kolmém na směr větru s frekvencí, která závisí na rych-
losti větru a tvaru průřezu. Při kritické rychlosti větru je frekvence odtrhávání vírů stejná ja-
ko vlastní frekvence konstrukce. Jedna konstrukce může mít více kritických rychlostí, odpo-
vídajících jednotlivým tvarům kmitání. V okolí kritické rychlosti je velikost odezvy na har-
monické buzení limitována pouze tlumením a kmitání se udržuje i při malých změnách
rychlosti větru. Pokud se dále zvyšuje rychlost větru, jev mizí. Tato situace může být velmi
nebezpečná pro ocelové konstrukce z hlediska únavového namáhání, protože kritické rych-
losti mohou být nízké (tedy i časté) a rychle může být dosaženo meze únavy. Pokud je am-
plituda kmitání konstrukce velká, odtrhávání vírů je synchronizováno pohybem konstruk-
ce a zatížení (resp. odezva) dále roste. To je typické pro konstrukce citlivé na účinky větru
(mají malé Scrutonovo číslo viz kap. 9.1.4). Podle literatury amplituda kmitání konstrukce
rychle roste, pokud je Sc < 11.
Pro válce kruhového průřezu je tento jev znám jako Strouhalovy kmity, vyskytuje se však
prakticky u všech štíhlých konstrukcí nezávisle na tvaru jejich průřezu. Tvar průřezu má
vliv na velikost Strouhalova čísla, a tím i na kritickou rychlost, frekvenci kmitání a velikost
odezvy.

9.1.1 Odezva konstrukce

Odezva konstrukce ve směru kolmém na směr větru je složena ze širokopásmové složky
odezvy (od náhodného buzení způsobeného turbulencí proudu a odtrhávání vírů), která
vzniká nezávisle na tom, zda se konstrukce pohybuje nebo ne, a úzkopásmové složky ode-
zvy od zatížení větrem, vyvolaného pohybem konstrukce. Širokopásmová složka odezvy je
obvykle nejdůležitější pro navrhování vyztužených betonových nebo těžkých ocelových
konstrukcí. Úzkopásmová složka odezvy je obvykle nejdůležitější pro navrhování lehkých
ocelových konstrukcí.
Výpočet ekvivalentního zatížení vychází ze stejných teoretických předpokladů jako výpočet
v [8]. Jeho praktické provedení je jiné. Výpočet integrálu je převeden na součin koeficientů,
vypočtených pro idealizovaný tvar kmitání a podobnostní čísla. Velikost oblasti, na které
dochází k odtrhávání vírů, se určuje jednoduchou iterací. Podle požadované přesnosti jsou
zpravidla potřeba 3 až 4 kroky. Výsledky výpočtu podle různých norem se liší zejména pro-
to, že je použita jiná doporučená hodnota Strouhalova čísla, logaritmického dekrementu
útlumu nebo součinitel zatížení.

86
 Aeroelastické jevy

9.1.2 Kritéria pro vznik odtrhávání vírů

a) Účinek odtrhávání vírů se má zjišťovat, jestliže poměr největšího a nejmenšího příčného
rozměru konstrukce v rovině kolmé ke směru větru je větší než 6.
b) Účinek odtrhávání vírů nemusí být vyšetřován, jestliže:
vcrit,i > 1,25vm (9.1)
kde vcrit,i je kritická rychlost větru pro i-tý tvar;
vm charakteristická 10-minutová střední rychlost větru v průřezu, kde nastává
odtrhávání vírů – viz obr. 9.3.

Poznámka:
Na rozdíl od [8] není kritická rychlost omezena absolutně. To může působit problémy např. při pře-
počtech existujících betonových komínů. Turbulence vzdušného proudu sice omezuje rozvinutí tohoto
jevu, ale intenzita turbulence s výškou klesá. Toto kmitání je typické právě pro vysoké konstrukce.

9.1.3 Kritické rychlosti větru vcrit,i

Jedna konstrukce může mít více kritických rychlostí. Kritická rychlost větru pro i-tý ohybo-
vý tvar kmitání je definována výrazem:
b  ni,y
vcrit,i  (9.2)
St
kde b je referenční šířka průřezu, na kterém vniká rezonanční odtrhávání vírů v místě ma-
ximální výchylky tvaru kmitu (průměr válce);
ni,y vlastní frekvence uvažovaného i-tého ohybového tvaru kmitání v rovině kolmé
na směr větru;
St Strouhalovo číslo.
Kritická rychlost větru pro vznik oválování válcových skořepin při i-tém tvaru kmitání je
definována vztahem:
b  ni,0
vcrit,i  (9.3)
2  St
kde b je vnější průměr skořepiny;
ni,0 vlastní frekvence i-tého tvaru kmitání průřezu skořepiny při oválování.

Poznámka:
V příloze {E} nejsou uvedeny postupy pro výpočet kmitání při oválování. Viz [23] nebo [28].

9.1.4 Podobnostní čísla

Strouhalovo číslo pro válec je St = 0,18. Pro obdélníkové průřezy je uvedeno na obr. 9.1
v závislosti na poměru stran průřezu d/b. Strouhalovo číslo pro některé další průřezy je uve-
deno v tab. 9.1.

87
Aeroelastické jevy

St
0,15

0,1

0,05
3,5
0
0 2 4 6 8 10 d/b 12

Obr. 9.1 Strouhalovo číslo (St) pro obdélníkový průřez s ostrými hranami {obr. E.1}

Tab. 9.1 Strouhalova čísla St a součinitele příčné síly clat,0 pro různé průřezy {tab. E.1 a E.2}
Průřez St clat,0
pro všechna Re
b 0,18 Podle obr.E.2

0,5 ≤ d/b ≤ 10 d
b Podle obr. E.1 1,1

lineární interpolace d d/b = 1 0,11 0,8

d/b = 1,5 0,10 1,2
b
d/b = 2 0,14 0,3
lineární interpolace d
d/b = 1 0,13 1,6
b
d/b = 2 0,08 2,3

lineární interpolace d
d/b = 1 0,16 1,4
b
d/b = 2 0,12 1,1

lineární interpolace d
d/b = 1,3 0,11 0,8
b
d/b = 2,0 0,07 1,0

POZNÁMKA Extrapolace Strouhalových čísel jako funkcí d/b nejsou povoleny.

88
 Aeroelastické jevy

Scrutonovo číslo Sc vyjadřuje citlivost konstrukce k vibracím v proudu vzduchu. Závisí na

konstrukčním tlumení a poměru hmoty konstrukce ke hmotě vzduchu (obecně tekutiny).
Scrutonovo číslo je definováno výrazem:
2   s  mi,e
Sc  (9.4)
  b2
kde s je logaritmickým dekrementem útlumu konstrukce;
 měrná hmotnost vzduchu;
mi,e ekvivalentní hmotnost na jednotku délky pro i-tý tvar kmitání;
b referenční šířka průřezu, ve kterém vzniká rezonanční odtrhávání vírů.
Účinek odtrhávání vírů na válec s kruhovým průřezem závisí na Reynoldsově čísle Re při
kritické rychlosti větru vcrit,i. Reynoldsovo číslo je definováno výrazem:
b  vcrit,i
Re  vcrit,i   (9.5)

kde b je vnější průměr kruhového válce;
v kinematická viskozita vzduchu v  15  10-6 m2 s-1;
vcrit,i kritická rychlost větru.

9.1.5 Účinek odtrhávání vírů

Účinek kmitání vyvolaného odtrháváním vírů se stanoví z účinku setrvačných sil na jednot-
ku délky Fw(s), působících kolmo ke směru větru v místě s na konstrukci podle vztahu:
Fw(s) = m(s)  (2    ni,y)2  i,y(s)  yF,max (9.6)
-1
kde m(s) je kmitající hmotnost konstrukce na jednotku délky v kg m ;
ni,y vlastní frekvence [Hz] ;
i,y(s) tvar kmitu konstrukce normovaný na jednotku v bodě maximální výchylky;
yF,max maximální výchylka v závislosti na čase v bodě, kde je i,y(s) = 1 [m].

9.1.6 Výpočet amplitud kmitání kolmo na směr větru {E.1.5.2 – Metoda 1}

Největší výchylka yF,max může být vypočtena použitím výrazu:
yF,max 1 1
   K  K w  clat (9.7)
b St 2 Sc
kde Kw je součinitel účinné korelační délky;
K součinitel vlastního tvaru kmitání;
clat součinitel příčné síly z tab. 9.2.
Aeroelastické síly jsou zahrnuty v součiniteli účinné korelační délky Kw.

89
Aeroelastické jevy

9.1.6.1 Součinitel příčné síly clat

Pro kruhový průřez je základní hodnota součinitele příčné síly clat,0 uvedena na obr. 9.2 v zá-
vislosti na Re čísle. Pro obdélníkový průřez s h/b  <0,5;10> je clat,0 = 1,1. Pro další typické
průřezy jsou součinitele příčné síly clat,0 uvedeny v tab. 9.1.

Tab. 9.2 Součinitel příčné síly clat a kritický poměr rychlosti větru {tab. E.3}
Kritický poměr rychlostí větru vcrit,i/vm,Lj clat
vcrit,i/vm,Lj  0,83 clat = clat,0
0,83  vcrit,i/vm,Lj < 1,25 clat = (3 – 2,4  (vcrit,i/vm,Lj))  clat,0
1,25  vcrit,i/vm,Lj clat = 0
kde clat,0 je základní hodnota clat (viz tab. 9.1) a pro kruhové válce na obr. 9.2, vcrit,i je kritická rych-
lost větru a vm,Lj je střední rychlost větru ve středu účinné korelační délky podle definice na obr. 9.3.

0,8
c lat,0

0,6

0,4

0,2

0
104 2 5 105 2 5 106 2 5 107 2 5 108 Re

Obr. 9.2 Základní hodnota součinitele příčné síly clat,0 v závislosti na Reynoldsově čísle
Re(vcrit,i) pro kruhové válce {obr. E.2}

9.1.6.2 Korelační délka L

Korelační délka L se má umístit v okolí kmiten. Příklady umístění jsou uvedeny na obr. 9.3.
Vztah mezi její relativní velikostí Lj/b a relativní výchylkou yF(sj)/b při j-tém tvaru kmitání
udává tab. 9.3, která je základem pro iterační výpočet relativní amplitudy kmitání yF,max/b.

Tab. 9.3 Účinná korelační délka Lj jako funkce amplitudy kmitání yF(sj) {tab. E.4}
yF(sj)/b Lj/b
< 0,1 6
0,1 až 0,6 4,8 + 12  yF(sj) /b
> 0,6 12

90
 Aeroelastické jevy

1. tvar kmitání 2. tvar kmitání

a) yF,ma x y F,max b) y F,max

b b b

v m,L2
v m,L
1
L2 l2
L1
Φ i,y(s) Φ i,y(s)
v m,L1 v m,L1
l1 L1 L1 l1
l1

Φi,y (s)

n = 1; m = 1 n = 2; m = 2 n = 1; m = 1

c) y F,max y F,max
d) e)
b b

v m,L2
L2
l2 l3
v m,L2
L2 l2 Φ i,y(s)
b
Φ i,y (s) v m,L1
L1 l1
v m,L1 Φi,y (s)
L1 l1
v m,L1
L1 l1
l2

n = 2; m = 2 n = 2; m = 2 n = 1; m = 3

f) l2
L2
kmitna
b

v m,L1 Φi,y (s)

l1 L1 L 3 l3

b b

l4 l5

n = 3; m = 6

Obr. 9.3 Příklady použití korelačních délek Lj (j = 1, 2, 3) {obr. E.3}

Poznámka:
Pokud je zakresleno více korelačních délek, je bezpečné je použít současně, a má se použít nejvyšší
hodnota clat.
U kotvených stožárů a spojitých mostů o více polích je nutné odborné posouzení.

91
Aeroelastické jevy

9.1.6.3 Součinitel účinné korelační délky Kw

Součinitel účinné korelační délky Kw je definován výrazem:
n

    s   ds
j 1
i,y
Lj
Kw  m
 0, 6 (9.8)
    s   ds
j 1
i,y
j

kde i,y je i-tý vlastní tvar;

Lj korelační délka;
λj délka konstrukce mezi dvěma uzly (pro konzolové konstrukce je to výška
konstrukce);
n počet oblastí, kde dochází k odtrhávání vírů současně;
m počet kmiten kmitající konstrukce v uvažovaném tvaru kmitání;
s souřadnice definovaná v tab. 9.4.
Omezení maximální hodnoty součinitele Kw  0,6 má v některých modelových případech
klíčový význam pro konvergenci iterace při výpočtu relativní amplitudy kmitání yF,max/b. Pro
jednoduché konstrukce kmitající v základním tvaru kmitání kolmo na směr větru a pro síly
označené v tab. 9.4 může být součinitel účinné korelační délky Kw nahrazen přibližnými vý-
razy, uvedenými v tab. 9.4.

9.1.6.4 Součinitel tvaru kmitání

Součinitel tvaru kmitání K je definován výrazem:
n

    s   ds
j 1  j
i,y

K  m
(9.9)
4      i,y2  s   d s
j 1  j

kde m je počet kmiten kmitající konstrukce v uvažovaném tvaru kmitání;

 i,y(s) i-tý vlastní tvar kmitání konstrukce v rovině kolmé ke směru větru;
λj délka konstrukce mezi dvěma uzly (viz obr. 9.3). Pro některé jednoduché kon-
strukce kmitající v základním tvaru kolmo na směr větru je součinitel vlastního
tvaru uveden v tab. 9.4.

92
 Aeroelastické jevy

Tab. 9.4 Součinitel účinné korelační délky Kw a součinitel vlastního tvaru K pro některé
jednoduché konstrukce {tab. E.5}
Konstrukce Tvar kmitu Φi,y(s) Kw K

F 1

Lj viz {F.3} Lj / b  Lj / b 1  Lj / b  
2

i,y(s) s ζ = 2,0 3  1      0,13

   3    
b  n = 1; m = 1  
s

Lj
s F b viz tab. {F.1}   Lj / b  
1 cos    1   0,10
n = 1; m = 1 2   
i,y(s)   

s Lj

b F viz tab. {F.1} Lj / b 1   Lj / b  

+  sin    1   0,11
1 n = 1; m = 1       
i,y(s)


L2
n
F3 b
  | i,y (s) | ds
modální analýza i=1 L j
F1 0,10
L1 L3 n = 3; m = 3 m

F2   | i,y (s) | ds
j=1  j
s

Poznámka:
Tvar kmitání i,y(s) je uveden v {F.3}. Parametry n a m jsou definovány výrazem (9.8) a na obr. 9.3.
λ = /b.

93
Aeroelastické jevy

Tab. 9.5 Příklad 9.1 – Komín

Zadání Popis Značka Hodnota
Průměr b [m] 2
b
Výška  [m] 52
 = /b  26
Vlastní frekvence n1 [Hz] n1 [Hz] 0,75
Log. dekrement (ocel)  0,012

Tvar kmitu (s) = (z/)  2
L1
Efektivní hmotnost me [kg m-1] 340
Součinitel tvaru kmitání K 0,13
Měrná hmotnost vzduchu  [kg m ] -3
1,25
Kinematická viskozita vzduchu  [m s ]
2 -1
1,50E-05
 -1
Základní rychlost Vb [m s ] 27,5
Střed zatížení (odhad) s [m] 45
-1
Střední rychlost vm(s) [m s ] 35,5
Strouhalovo číslo St 0,18
-1
Kritická rychlost vcrit(s) [m s ] 8,33
Poměr rychlostí vcrit/vm 0,234
Součinitel příčné síly clat,0 0,2
Reynoldsovo číslo Re 1,11E+06
Scrutonovo číslo Sc 1,63

Schéma postupu iterace v tab. 9.6.

Tab. 9.6 Příklad 9.1 – Postup iterace

Krok iterace
 
yF s j Lj Lj b
Kw
y F, max  
yF s j
b b b b b
1 0 6,000 0,231 0,545 0,268 0,210
2 0,210 7,319 0,281 0,600 0,295 0,218
3 0,218 7,417 0,285 0,600 0,295 0,217
4 0,217 7,406 0,285 0,600 0,295 0,217

Výsledky: yF,max = 0,59 m; L1 = 14,81 m; Fw() = 4,46 kN m-1 (kontrolní hodnota)

Poznámka:
Výpočet proveden podle [29].

94
 Aeroelastické jevy

9.1.6.5 Počet zatěžovacích cyklů

Počet zatěžovacích cyklů N při kmitání způsobeném odtrháváním vírů je definován výrazem:

 vcrit 
2
  v 2 
N  2  T  ny   0     exp     
crit
(9.10)
 v0    v0  
 
kde ny je vlastní frekvence kmitání v rovině kolmé ke směru větru [Hz];
vcrit kritická rychlost větru [m s-1];
v0 2násobek módu Weibullova rozdělení pravděpodobnosti pro rychlosti
větru [m s-1];
0 součinitel šířky pásma a T = 3,2107 (životnost v letech).
Podle {NA} je minimální hodnota N  104, v0 je rovno 20 % charakteristické střední rych-
losti ve výšce průřezu, na kterém dochází k odtrhávání vírů, součinitel šířky pásma je  0 = 0,3.

9.1.6.6 Vírová rezonance svislých válců v řadě nebo ve skupinovém uspořádání

U válců s kruhovým průřezem v řadě nebo ve skupinovém uspořádání, spřažených
i nespřažených (viz obr. 9.4), může vznikat kmitání buzené víry.

a
a
a

b b
b

Obr. 9.4 Řadové a skupinové uspořádání válců {obr. E.4}

Maximální amplituda kmitání může být odhadnuta z výrazu (9.7) a postupem výpočtu po-
psaným v kap. 9.1.6 s úpravou uvedenou ve výrazech (9.11) a (9.12).
Pro volně stojící válce s kruhovým průřezem bez vzájemného propojení - uspořádání v řadě:
clat = 1,5  clat,(single) pro 1 a/b  10
clat = clat,(single) pro a/b  15
lineární interpolace pro 10  a/b  15 (9.11)
St = 0,1 + 0,085  log(a/b) pro 1  a/b  9
St = 0,18 pro a/b  9
kde clat,(single) = clat, jak je uvedeno v tab. 9.3.

95
Aeroelastické jevy

Pro vzájemně propojené válce:

clat = Kiv  clat,(single) pro 1,0  a/b  3,0 (9.12)
kde součinitel interference pro odtrhávání vírů Kiv a hodnoty St a Sc jsou uvedeny v tab. 9.8.
Pro vzájemně propojené válce s a/b > 3,0 se doporučuje konzultace se specialistou.

Poznámka:
Součinitel 1,5clat pro válce s kruhovým průřezem bez spřažení je hrubé přiblížení. Předpokládá se, že
je na straně bezpečnosti.

9.2 Galloping {E.2}

9.2.1 Všeobecně
Galloping je samobuzené ohybové příčné kmitání pružných konstrukcí ve směru kolmém ke
směru větru. Profily s nekruhovým průřezem, včetně otevřených průřezů L, I, U a T, jsou
náchylné ke gallopingu. Námraza může způsobit změnu průřezu ze stabilního na nestabilní.
Kmitání při gallopingu vzniká při tzv. počáteční rychlosti větru vCG a se vzrůstající rychlostí
větru amplitudy kmitání s vlastní frekvencí konstrukce obvykle velmi rychle rostou. Tím se
galloping liší od Strouhalových kmitů. Tuto situaci nelze připustit.

9.2.2 Počáteční rychlost větru

Počáteční rychlost větru při gallopingu vCG je dána výrazem:
2  Sc
vCG   n1,y  b (9.13)
aG

kde Sc je Scrutonovo číslo;

n1,y základní vlastní ohybová frekvence kmitání konstrukce kolmo ke směru větru;
b šířka;
aG součinitele nestability při gallopingu jsou definované v tab. 9.7. Není-li součini-
tel nestability při gallopingu znám, uvažuje se aG = 10.
Má se zajistit, aby:
vCG > 1,25vm (9.14)
kde vm je střední rychlost větru vypočtená pro výšku, ve které se očekává vznik gallopingu;
to je zpravidla místo největších amplitud kmitání.
Je-li kritická rychlost odtrhávání vírů vcrit blízká počáteční rychlosti gallopingu vCG:
vCG
0, 7   1, 5 (9.15)
vcrit

může dojít k interakci mezi gallopingem a odtrháváním vírů. V tomto případě se doporučuje
konzultace se specialisty.

96
 Aeroelastické jevy

9.2.3 Klasický galloping spřažených válců

U vzájemně spřažených válců (viz obr. 9.4) může vzniknout klasický galloping. Počáteční
rychlost klasického gallopingu spřažených válců vCG lze přibližně stanovit ze vztahu:
2  Sc
vCG   ni,y  b (9.16)
aG

kde hodnoty Sc, aG a b jsou definovány v tab. 9.8 a n1,y je vlastní frekvence ohybového tvaru
kmitání. Má se zajistit, aby:
vCG > 1,25vm (9.17)
kde vm(z) je střední rychlost větru ve výšce z, kde je buzení při gallopingu očekáváno; to je
zpravidla místo největších amplitud kmitání.

97
Aeroelastické jevy

Tab. 9.7 Součinitel nestability při gallopingu aG {tab. E.7}

Průřez aG Průřez aG

t
t = 0,06b
1,0
b
b
led
1,0
Námraza 
b
na lanech
 /3 4
 /3   /3
led

d/b = 2 2 d/b = 2 0,7

d

b b
d/b = 1,5 1,7 d/b = 2,7 5
d
d

lineární interpolace b
d/b = 1 1,2 d/b = 5 7
d

b
d/b = 2/3 1 d/b = 3 7,5
d

d/b = 1/2 0,7 b d/b = 3/4 3,2

d
d

lineární interpolace b
d/b = 1/3 0,4 d/b = 2 1
d

Poznámka: Extrapolace součinitele aG jako funkce d/b není povolena.

98
 Aeroelastické jevy

9.3 Interferenční galloping dvou nebo více volně stojících válců

{E.3}
Interferenční galloping je samobuzené kmitání, které může vznikat u dvou nebo více válco-
vých konstrukcí, jsou-li blízko sebe a nejsou vzájemně propojeny. Je-li úhel náběhu větru
v oboru kritického směru větru βk a je-li a/b < 3 (viz obr. 9.5), lze určit kritickou rychlost
větru vCIG ze vztahu:

a
 Sc
vCIG  3, 5  n1,y  b  b (9.18)
aIG

kde n1,y je základní frekvence kmitání ve směru kolmém ke směru větru;

a vzdálenost válců;
b průměr;
Sc Scrutonovo číslo a podle {NA} je kombinovaný parametr stability aIG = 3,0.

Tab. 9.8 Podklady pro odhad odezvy spřažených válců v řadě nebo při skupinovém uspořá-
dání ve směru kolmém na směr větru {tab. E.8}
i=2 i=3 i=4 a

a a
Spřažené válce

b b b

a/b = 1 Kiv = 1,5 Kiv = 4,8 Kiv = 4,8

Scrutonovo číslo
a/b  2 Kiv = 1,5 Kiv = 3,0 Kiv = 3,0
2  δ s  Σ m i,y
Sc = a/b  1,5 aG = 1,5 aG = 6,0 aG = 1,0
 b2
a/b  2,5 aG = 3,0 aG = 3,0 aG = 2,0
Lineární interpolace
20
1/St

15 i=4

Převrácené hodnoty Strouhalových

čísel spřažených válců v řadě nebo
10 i =3
při skupinovém uspořádání.
5
i=2

0
0 1 2 3 a /b 4

99
Aeroelastické jevy

a
 k 10°

k v
b

Obr. 9.5 Geometrické parametry při interferenčním gallopingu {Obr. E.5}

Interferenční galloping se může odstranit vzájemným propojením volně stojících válců. V ta-
kovém případě však může vzniknout klasický galloping (viz kap. 9.2.3).

9.4 Divergence a flutter {E.4}

9.4.1 Všeobecně
Divergence a flutter jsou nestability, které se vyskytují pouze u pružných deskových kon-
strukcí, jako jsou např. informační tabule nebo mostovky visutých mostů, pokud rychlost
větru přesáhne určitou minimální nebo kritickou hodnotu. Nestabilita je způsobena defor-
mací konstrukce, která ovlivňuje aerodynamiku a následně i zatížení konstrukce. Vzniku di-
vergence a flutteru se má zabránit.

9.4.2 Kriteria pro deskové konstrukce

Konstrukce je náchylná k divergenci nebo flutteru, jestliže splňuje všechny tři následující
podmínky. Kritéria se mají ověřovat v daném pořadí (nejjednodušší je první) a pokud které-
koliv z nich není splněno, nebude konstrukce náchylná k divergenci nebo flutteru.
 Konstrukce, nebo její podstatná část, musí mít protáhlý průřez (jako plochá deska) s po-
měrem stran b/d < 0,25 (viz obr. 9.6).
 Osa kroucení je rovnoběžná s rovinou desky a kolmá ke směru větru. Střed kroucení musí
být ve vzdálenosti nejméně d/4 ve směru větru od náběžné hrany desky, kde d je šířka
desky ve směru větru, měřená kolmo k ose kroucení. Zde jsou zahrnuty běžné případy se
středem kroucení v těžišti průřezu, tj. např. informační tabule nebo přístřešky podepřené
uprostřed, a se středem kroucení na závětrné hraně (např. u krakorcových přístřešků).
 Nejnižší vlastní frekvence konstrukce přísluší kroutivému tvaru, nebo nejnižší vlastní
frekvence kmitání v kroucení je nižší než dvojnásobek nejnižší vlastní frekvence ohybo-
vého kmitání.

100
 Aeroelastické jevy

9.4.3 Kritická rychlost pro vznik divergence

Kritická rychlost větru pro vznik divergence je dána výrazem:
0,5
 
 2  kθ 
vdiv   (9.19)
   d 2  dcM 
 d 
kde k je tuhost v kroucení;
dcM/d rychlost změny součinitele aerodynamického momentu při otáčení kolem středu
kroucení;
 úhel zkroucení [rad];
M aerodynamický moment na jednotku délky konstrukce;
 měrná hmotnost vzduchu;
D šířka ve směru větru (tětiva);
b tloušťka průřezu konstrukce na obr. 9.6;
cM součinitel aerodynamického momentu.

M (9.20)
cM 
0, 5    v 2  d 2
Hodnoty veličiny dcM/d měřené při otáčení kolem geometrického středu obdélníkových
průřezů jsou uvedeny na obr. 9.6. Má se zajistit, aby:
vdiv > 2  vm(zs) (9.21)
kde vm(zs) je střední rychlost větru ve výšce zs.

„GC“

v b

1,8
dc M/d θ dc M b
2
b
= − 6,3 ⋅ − 0,38 ⋅ + 1,6
1,6 dθ d d

1,4

1,2

1,0
0 0,05 0,1 0,15 0,2 0,25 b/d

Obr. 9.6 Rychlost změny součinitele aerodynamického momentu dcm/dy obdélníkových

průřezů při otáčení kolem geometrického středu „GC“ {Obr. E.6}

101
Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

P.1.1 Úvod
Podle metodiky Eurokódů se velikost zatížení větrem odvozuje z výchozí hodnoty základní
rychlosti větru, definované jako střední rychlost větru v intervalu deseti minut ve výšce 10 m,
v terénu bez překážek (např. letiště) a s roční pravděpodobností překročení p = 0,02 (1x za
50 let). Z této rychlosti je odvozena velikost maximálního tlaku při nárazu větru pro různé
kategorie terénu (doba integrace cca 1 s). Předpokládá se, že vzdušný proud je rovnoběžný
s povrchem země, jeho turbulence je způsobena pouze překážkami (tj. neuplatňují se gradi-
enty teploty a vlhkosti vzduchu) a fluktuační složka rychlosti větru je stacionární náhodná
veličina, náhodná v čase a v prostoru. Takové proudění odpovídá velmi silnému větru, který
se vyskytuje za bouří při přechodu front. V řadě zemí EU bylo prokázáno, že největší střední
rychlosti větru jsou spojeny s tímto typem proudění. V jiných zemích se zatížení větrem od-
vozuje od maximálních nárazů větru podle jiných modelů. Také ČSN 73 0035 [8] obsahova-
la mapu větrných oblastí, která vznikla na základě rozboru nárazů větru.
Při důsledném uplatnění metodiky Eurokódů došlo k výraznému nárůstu charakteristických
zatížení oproti normovým hodnotám podle v té době používané [8]. Rozdíl byl dále umoc-
něn vyšší hodnotou součinitele zatížení. Rozbory provedené v rámci řešení projektu GA ČR
ukázaly, že hlavní příčinou zvýšení je odlišný přístup při uplatňování výsledků statistické
analýzy meteorologických dat v normách ČSN a v Eurokódech. Proto byl proveden výchozí
statistický odhad středních rychlostí a nárazů větru pomocí obvyklých metod ze souborů
měření v profesionálních stanicích ČHMÚ [27]. Cílem bylo zjištění skutečné velikosti od-
hadů rychlostí, porovnání s předchozími odhady (u nárazů větru), vyšetření aktuální mož-
nosti získání věrohodných souborů dat od ČHMÚ pro sestavení nové mapy rychlostí větru
a výběr metodiky statistického zpracování.
Tyto poznatky byly využity rámci řešení rozborového úkolu Českého normalizačního insti-
tutu (ČNI). Podle požadavků Klobnerova Ústavu ČVUT vyhodnotil ČHMÚ dostupné in-
formace a sestavil mapu desetiminutových rychlostí, která se stala součástí {NA} k Eurokó-
du. V další části jsou popsány postupy a metody, které byly při jejím vytvoření použity. Ta-
to příloha byla zpracována podle [40].

P.1.2 Výsledky předběžného rozboru měření z profesionálních stanic

V letech 2001 a 2002 byly ve spolupráci s ČHMÚ vybrány meteorologické stanice, u kte-
rých lze v období 1981 – 1999 pokládat datové soubory desetiminutových rychlostí za ho-
mogenní a spolehlivé. Z nich byly vybrány soubory 100 maximálních nekorelovaných
středních rychlostí z databáze SYNOP (maxima jednotlivých bouří). Tyto soubory byly použi-
ty pro odhad maximálních desetiminutových rychlostí s pravděpodobností překročení p = 0,02
v jednom roce. Odhady nárazů větru byly stanoveny ze souborů ročních maxim z období let
1981 – 1999.
Datové soubory byly statisticky analyzovány různými standardními postupy viz např. [21],
tj. Gumbelův postup, Cookova modifikace pro maxima jednotlivých bouří, Leibleinova me-
toda BLUE (Best Linear Unbiased Estimators) a s odhady podle Paretova rozdělení pro růz-

102
 Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

né hodnoty minimální rychlosti. Získané výsledky a poznatky jsou uvedeny např. ve vý-
zkumné zprávě [27] a byly publikovány [41]. Závěry z analýzy lze shrnout takto:
 Gumbelův postup je vhodné použít jako základní postup pro odhady středních rychlostí
a nárazů větru ve vybraných stanicích pro soubory ročních maxim.
 Odhady rychlostí jinými metodami (BLUE, Paretovo rozdělení, Cookova modifikace
Gumbelova postupu) nejsou s těmito výsledky v rozporu. Odchylky jsou malé.
 Klasické odhady (Gumbelův postup) jsou v průměru o 4 % vyšší než odhady pomocí
Paretova rozdělení s největším zvoleným dolním limitem rychlosti.
 Odhady 10minutové rychlosti s pravděpodobností překročení p = 0,02 ze souborů maxi-
málních hodnot pro jednotlivé bouře v období 1981 – 1999 jsou v průměru o 17 % vyšší
než stejné odhady hodinové dráhy větru a v průměru o 5 % vyšší než odhady střední
rychlosti z termínových měření 1961 – 1999 v téže stanici.
 Pro stanice na území České republiky je typické, že maximální roční náraz větru, maxi-
mální roční hodinová dráha větru a maximální roční hodnota termínové rychlosti se ob-
vykle nevyskytují ve stejný den, ani při stejné meteorologické situaci. Pokud k tomu ve
výjimečném případě dojde, je jedna z uvedených rychlostí relativně malá vzhledem k ab-
solutnímu maximu této rychlosti v dané stanici.
 Odhady nárazů větru pro pravděpodobnost překročení p = 0,02 se v období 1982 – 2000
u některých stanic výrazně nezměnily vzhledem k období 1961 – 1974, u jiných stanic
došlo k výraznému zvýšení nebo snížení. Dlouhodobý trend nebyl prokázán.
 Nejvyšší střední rychlosti větru jsou zaznamenávány za bouří při přechodu studených
front tlakové níže. Odpovídající nárazy větru podle modelu proudění v Eurokódu jsou
prokazatelně nižší než naměřené maximální nárazy větru při lokálních bouřích.

P.1.3 Analýza souborů dat pro mapu rychlostí větru

Pro zpracování mapy větrných oblastí byla použita data ze 46 meteorologických synoptic-
kých a klimatologických stanic ČHMÚ s dostatečně dlouhou pozorovací dobou a vhodným
umístěním pro měření větru. Do zpracování byly rovněž zahrnuty kratší řady sousedních
stanic v Německu Grosser Arber (Šumava), Fichtelberg a Zinnwald (Krušné hory). Vzhle-
dem k masivnímu nástupu automatických systémů měření a zásadním změnám v přístrojo-
vém vybavení obou typů stanic po roce 2000, bylo vybráno období 1961-2000. V tomto ob-
dobí se používaly v profesionální staniční síti univerzální anemografy a na klimatologických
stanicích anemoindikátory Metra 963. Oba typy přístrojů byly pravidelně kalibrovány podle
interních předpisů ČHMÚ.
Z oficiální klimatologické databázové aplikace ČHMÚ CLIDATA byla vybrána hodinová
data rychlosti větru (odečet 1x za hodinu, prvek F = desetiminutové střední hodnoty) a ter-
mínová měření rychlosti větru v 7, 14, 21 hodin SEČ bez ohledu na typ meteorologické situ-
ace, směr větru nebo zvrstvení atmosféry.
Použití středních rychlosti v hodinových intervalech bylo omezeno. Tato data se stále zpětně
digitalizují a ani jedna stanice neměla data za celé referenční období. U většiny stanic se da-
ly využít pouze záznamy z periody 1982 – 2000. Toto období se jevilo jako příliš krátké pro
extrapolaci ročních maxim pro výpočet odhadů s pravděpodobností překročení p = 0,02.
Především však tato originální data neprošla ještě ve všech letech validací. Vzhledem ke

103
Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

kvalitě dat bylo rozhodnuto opravit jen nejkvalitnější řady z profesionálních stanic a použít
je pro testování rozdílů odhadů rychlostí z termínových a hodinových souborů rychlostí.
Datové soubory termínových rychlostí byly podrobeny kontrolním algoritmům pro detekci
výpadků měření a případných chyb a dále byla vypočtena roční maxima. Většina vybraných
stanic měřila po celé období, některé měly kratší řadu. Vzhledem k velké variabilitě rychlosti
větru nebyla chybějící roční maxima extrapolována z referenčních stanic, ale vypočtené od-
hady rychlosti byly označeny a v případě neoddiskutovatelných abnormálních rozdílů od
okolních stanic byly vyřazeny pro nižší míru spolehlivosti. Pro výpočet odhadů středních rych-
lostí byly použity soubory ročních maxim termínových rychlostí za období 1961 – 2000.
Po výběru ročních maximálních desetiminutových rychlostí následoval výběr vhodného sta-
tistického modelu pro výpočet střední doby návratu pro p = 0,02. Výběr byl testován pomocí
statistického software QCExpert 2.5. Modul hledá metodou maximální věrohodnosti (MLE,
Maximum Likelihood Estimate) statistický model (rozdělení), který nejlépe popisuje data.
Vzhledem k charakteru řad ročních maxim byla vybrána asymetrická rozdělení četnosti.
Modul vypočítá parametry těchto rozdělení pro zadaná data a vyhodnotí nejlepší rozdělení
podle dvou kritérií: věrohodnostní funkce a korelačního koeficientu P-P grafu. Parametry
jsou vypočítány numerickou maximalizací věrohodnostní funkce. Kromě parametrů jednot-
livých modelů a vybraných statistik se počítají také zadané kvantily pravděpodobnosti a vy-
tvářejí se diagnostické grafy. Podle výsledků tohoto výpočtu lze učinit následující závěry:
 u lognormálního rozdělení byl zjištěn nejvyšší průměr P-P koeficientů z testovaných
asymetrických rozdělení; toto rozdělení však nebylo možné použít pro všechny řady
rychlostí;
 Gumbelovo rozdělení mělo druhý nejvyšší průměr P-P koeficientů a odhad hodnoty rych-
losti byl možný u všech řad rychlostí;
 ostatní testovaná asymetrická rozdělení byla podle P-P koeficientů méně vhodná.
Pro odhad střední rychlosti s požadovanou roční pravděpodobností překročení bylo použito
dvouparametrické Gumbelovo rozdělení s odhadem parametrů MLE metodou.

P.1.4 Korekce vypočtených odhadů

Homogenní řady meteorologických synoptických stanic byly vybrány pro testování rozdílu
odhadů rychlostí s požadovanou roční pravděpodobností překročení p = 0,02, vypočtených
podle Gumbelova rozdělení nezávisle na sobě z termínových a hodinových dat. Cílem bylo
nalezení korekčního koeficientu pro zpřesnění odhadů rychlostí vypočtených z termíno-
vých dat. Srovnávací výpočty byly provedeny u 13 profesionálních stanic. Největší rozdíly
mezi odhady z termínových a hodinových dat byly zaznamenány u stanic Přimda (126,7 %)
a Pardubice (86,9 %). Bylo možné je vysvětlit změnami podmínek v okolí stanice. Při vyne-
chání těchto dvou stanic činila diference průměrného odhadu rychlosti hodinových vůči
termínovým měřením (104,3 %), při zahrnutí obou stanic 104,7 %. Za předpokladu zacho-
vání kvazikonstantních podílů na zbývajících netestovaných stanicích byly navýšeny odhady
rychlostí o 5 %, tzn. o 1 až 2 m.s-1. U vrcholových stanic (Milešovka, Lysá Hora, Praděd,
Svratouch) nebyl tento koeficient použit, protože vypočtené odhady z naměřených dat leží
nad hranicí 30 m.s-1 a korekce nad touto hranicí neměla pro mapové zpracování význam.

104
 Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

V dalším kroku byly korigované odhady rychlosti lokalizovány do polohy stanic v souřad-
ném systému X-Y prostředí ARC View 3.1. V místech stanic se odečetl z vektorové vrstvy LU
(land use) typ povrchu v okolí stanice. Různé typy povrchu byly sdruženy do těchto tříd: voda,
pastvina (orná půda), řídká zástavba (předměstí), město a les a každé třídě byla následně přiřa-
zena specifická drsnost povrchu. Kromě letištních a vrcholových stanic se na všech ostatních
stanicích provedla korekce na drsnost pro terén kategorie II, tedy z0 = 0,05 m.

P.1.5 Zpracování mapy odhadů středních rychlostí

Konstrukce mapy vycházela z korigovaných odhadů rychlostí lokalizovaných do polohy
stanic. Vzhledem k nerovnoměrnému rozdělení stanic na území ČR se použilo fiktivních
stanic k zahuštění sítě výpočetních bodů v oblastech s extrémně vzdálenými skutečnými
stanicemi. Do těchto uzlových bodů byly extrapolovány již vypočtené odhady podle expe-
rimentálně zjištěné regresní rovnice, která popisovala vztah odhadu desetiminutové střední
rychlostí se zvolenou dobou návratu a nadmořskou výškou. Regionálně se tak zvýšila přes-
nost odhadů v různých nadmořských výškách.
Plošné rozložení odhadnutých rychlostí bylo zpracováno v prostředí GIS za použití orogra-
fické interpolace, digitálního modelu terénu (DEM) a matematické metody IDW. Tato
metoda je standardně používána v ČHMÚ pro znázornění rozložení klimatologických prvků
v plošném zobrazení. Výpočet byl směřován do rastrové podoby v kroku 200 m. Vyhlazení
čtverců se provedlo nízkofrekvenčním filtrem s pětinásobným počtem cyklů. Testovaly se
také další matematické metody orografické interpolace jako „Kriging“, „Trend“ a „Spline“.
Z testování odchylky vypočtených odhadů rychlostí od rastrových hodnot v místech stanic
vyšla nejlepší metoda IDW, která využívá lokalizovanou lineární regresi mezi nadmořskou
výškou a měřenou hodnotou. Při výpočtu se vyhledá seznam okolních stanic (dle paramet-
ru regresní poloměr) a zvolenou interpolační metodou se vypočtou regresní koeficienty a a b.
Určí se rozdíly mezi vypočtenou a naměřenou hodnotou v jednotlivých stanicích delta.
V další etapě se provádí bodové interpolace polí a, b a delta do rastrových vrstev Grid A,
Grid B a Grid Delta dle zvolené interpolační metody. Interpolační metodou IDW se počítá
hodnota v každé buňce jako vážená lineární kombinací hodnot naměřených na nejbližších
stanicích, kde váha je obracená vzdálenost od stanice. Mapu odhadů desetiminutových
středních rychlostí roční pravděpodobností překročení p = 0,02 ukazuje obr. P.1.1.

P.1.6 Nárazy větru

Nárazy větru jsou krátkodobé maximální rychlosti, způsobené fluktuací proudění při speci-
fických meteorologických podmínkách v důsledku silného proudění nad nerovným po-
vrchem, případně překážkami. Velikost nárazu ovlivňoval do doby instalace senzorů Vaisala
nepřímo i lidský faktor v důsledku subjektivního odečítání rychlosti z grafického záznamu
na anemografické pásce. V databázi ČHMÚ jsou uloženy nárazy v podobě prvku Fmx_Ag,
tzn. digitalizované maximální denní několikasekundové nárazy z anemografických pásek.
Nárazy větru se vyskytují jak při přechodu front, tak při lokálních bouřích. Při dalším zpra-
cování nebyly nárazy kategorizovány, základním obdobím byla u prvku Fmx_Ag perioda
1981 – 2000. Z maximálních denních nárazů byly vypočteny maximální roční nárazy, ze
kterých se stanovily opět pomocí Gumbelova rozdělení odhady maximálních rychlostí
roční pravděpodobností překročení p = 0,02. Oproti desetiminutovým středním rychlostem

105
Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

jsou k dispozici v období 1981 – 2000 záznamy prvku Fmx_Ag z menšího počtu stanic.
Kontrolními testy byly odfiltrovány opět nadlimitní hodnoty a detekovány případné výpad-
ky. Podle předpokladu vyšla mnohem menší závislost odhadů nárazů na nadmořské výšce
(koeficient korelace 0,43) proti odhadům středních desetiminutových rychlostí (koeficient
korelace 0,82). Regresní přímka byla méně strmá a nárůst s výškou byl pomalejší. K výsky-
tu lokálních bouří může dojít totiž prakticky na jakémkoliv místě ČR; jiná situace by zřejmě
nastala v případě hodnocení nárazů vzniklých pouze z frontálních příčin.
Mapa odhadů nárazů s roční pravděpodobností překročení p = 0,02 byla vytvořena na zákla-
dě analýzy souboru maximálních ročních nárazů v období 1981 – 2000. Bylo použito Gum-
belovo rozdělení bez dalších korekcí, protože vzhledem k charakteru a podmínkám ovlivňu-
jící velikost nárazu pozbývají smysl. Byly použity identické metody GIS. Výsledná mapa
odhadu nárazů na obr. P.1.2 odráží malý počet stanic a relativně volnější závislost odhadů
maximálních rychlostí na nadmořské výšce. Metody orografické interpolace neextrapolují
při malém počtu stanic odhady optimálně. Jednotlivé oblasti na mapě reprezentují nárazy
větru do 36, 39, 42, 45 m s-1 a nad 45 m s-1.
Ze stejného datového souboru byla vyhotovena mapa odhadu středních rychlostí (p = 0,02)
přepočtená z nárazů. Odhady nárazů byly vyděleny konstantou 1,53  1,5  1,87. Takto vy-
tvořená mapa byla srovnána s mapou středních rychlostí roční pravděpodobností překročení
p = 0,02. Obě mapy i přes stejné metody nelze adekvátně srovnávat. Lze však určit oblasti,
kde odhady nárazů větru jsou větší, než hodnoty nárazů, odvozené z návrhového zatížení
podle modelu v Eurokódu. V oblasti zhruba vymezené městy Tábor, Kocelovice a České
Budějovice byly odhady střední rychlosti zvýšeny tak, aby návrhový tlak větru byl podle
Eurokódu vždy menší nebo roven tlaku, který odpovídá odhadu nárazu větru pro roční prav-
děpodobností překročení p = 0,02.

P.1.7 Orkán Kyrill

Dne 18. a 19. ledna 2007 přecházela přes území ČR studená fronta, doprovázená bouřemi
a velmi silným větrem. Tato situace je označována jako orkán Kyrill. Bylo zasaženo celé
území ČR, ale síla větru byla místně velmi rozdílná. Na řadě míst byly naměřeny rekordní
nárazy větru, zejména na vrcholech hor (Sněžka, Milešovka apod.). V nižších nadmořských
výškách závisely účinky větru na směru větru a konfiguraci terénu.
V severozápadní části Prahy byly největší nárazy větru zaznamenány 18. 1. 2007 večer. Vítr
sílil od rána a v době od 19:00 do 20:30 byly ve stanici Praha-Ruzyně zaznamenány
největší střední rychlosti a nárazy větru. Potom vítr zeslábl a před půlnocí skokem změnil
směr z 240° – 250° na 280° – 300° a jeho rychlost dále klesala. Situace se opakovala ještě
19. 1. 2007, ale rychlosti větru zde dosáhly zhruba 60 % hodnot z 18. 1. 2007. Maximální
naměřená desetiminutová střední rychlost byla v této stanici 23,3 m s-1 (zhruba 10leté
maximum) a maximální náraz větru byl 34,5 m s-1 (zhruba 5leté maximum). Klasifikace
odhadů byla provedena na základě rozborů ve zprávě [27]. Rychlosti větru v této stanici dne
18. 1. 2007 zdaleka nedosáhly dříve naměřených maximálních hodnot ani statistických
odhadů, použitých např. pro konstrukci mapy větrných oblastí. Přesto došlo na některých
stavbách letiště ke značným škodám. Poznatky vzhledem k mapě rychlostí lze shrnout takto:
a) Silný vítr zasáhl především Čechy. Na Moravě byly rychlosti větru podstatně nižší.
b) Ve stanici Praha-Ruzyně byla dosažena cca 10letá střední rychlost a 5letý náraz větru.

106
 Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

c) Ve čtyřech stanicích byly naměřeny vyšší desetiminutové rychlosti než jsou statistické od-
hady pro p = 0,02. Ve stanicích České Budějovice a Kocelovice to bylo očekáváno a na zá-
kladě analýzy nárazů větru byla při tvorbě mapy tato oblast zařazena do oblasti s vyšší
střední rychlostí. V ostatních stanicích je zvýšení malé (cca 1 %).
d) V pěti stanicích byly naměřeny rekordní nárazy větru; větší než statistické odhady
pro p = 0,02 byly nárazy na Sněžce a v Českých Budějovicích (absolutně byl náraz větru
malý).

P.1.8 Závěr
Mapa desetiminutových středních rychlostí s roční pravděpodobností překročení p = 0,02
byla sestavena na základě analýzy maximálních ročních rychlostí v období 1961 – 2000.
Odhady rychlostí, stanovené z Gumbelova rozdělení, byly dále korigovány podle podílů od-
hadů rychlosti z termínových a hodinových dat vybraných meteorologických stanic. Rozdíl-
né drsnosti terénu v místě stanic byly eliminovány dalším korekčním faktorem, převádějí-
cím odhady rychlosti do terénu kategorie II, tedy pro z0 = 0,05. Korigované rychlosti, přiřa-
zené k poloze stanic, souřadnice XY, nadmořská výška a název stanice byly v databázové
tabulce importovány do prostředí ARC View 3.1. Současně byly dopočteny rychlosti podle
regresní přímky pro fiktivní body v místech řídké staniční sítě. Orografickou interpolací za
použití digitálního výškopisu a aplikací výpočetní metody IDW se v kroku 200 m vytvořila
výsledná mapa v rastrovém formátu (gridu).
Závislost středních rychlostí s roční pravděpodobností překročení p = 0,02 na nadmořské
výšce je relativně významná, jak ukazuje korelační koeficient 0,82. Vzhledem ke značnému
rozpětí návrhových rychlostí i s ohledem na již vytvořené mapy sousedních zemí, byla zvo-
lena stupnice s hranicemi 22,5 – 25,0 – 27,5 – 30 m s-1. V území s rychlostmi nad 30 m s-1
se doporučuje pro zpřesnění odhadu vždy kontaktovat odpovědné osoby v ČHMÚ.
Přechod orkánu Kyrill přes území Čech (Morava byla zasažena méně) prokázal spolehlivost
mapy větrných oblastí.

107
Příloha P.1 Mapa větrných oblastí

Obr. P.1.1 Mapa středních rychlostí

Obr. P.1.2 Mapa nárazů větru

108
Příloha P.2 Srovnání ČSN 730035 a ČSN EN 1991-1-4

Příloha P.2 Srovnání ČSN 73 0035 a ČSN EN 1991-1-4

P.2.1 Příklad
Pro jednoduchou budovu ve tvaru hranolu s plochou střechou o rozměrech h = 30 m, b = 20 m
a d = 10 m v blízkosti letiště v Praze-Ruzyni bylo vypočteno ekvivalentní statické zatížení bu-
dovy podle normy ČSN 73 0035 [8] pro terén typu A, w0 = 0,45 kN m-2 a podle ČSN EN
1991-1-4:2007 [2] (dále Eurokód) pro kategorii terénu II, vb,0 = 25 m s-1. Výpočet byl proveden
pro dva směry větru. Výsledky pro směr větru kolmý ke straně b jsou označeny v tab. P.2.1
indexem A a pro směr větru kolmý ke straně d indexem B. Srovnání je provedeno pro cel-
kové síly na budovu ve směru větru Fx, jejich momenty k úrovni terénu My a maximální
hodnoty lokálních tlaků za hranou na boční stěně (sání) w(h).
Normové hodnoty podle ČSN 73 0035 jsou označeny symbolem Vn. Charakteristické hod-
noty podle Eurokódu jsou označeny symbolem Vch. Vypočtené hodnoty podle obou norem
jsou uvedeny v tab. P.2.1. Součinitel zatížení je v Eurokódu definován v základní normě
ČSN EN 1990 [1] pro nahodilá zatížení.
V části poměry jsou uvedeny poměry charakteristické a normové hodnoty (Vch/Vn). Poměr
tlaků ve výšce 10 m v prvním řádku tabulky qp/w0 = 2,044 ukazuje zvýšení výchozích hod-
not tlaků při výpočtu podle Eurokódu pro budovu v dané lokalitě. Je to důsledek jiného pří-
stupu při rizikové analýze zatížení větrem v obou normách a jiných postupů při zpracování
meteorologických informací. V posledním sloupci jsou poměry (Vch/Vn) normalizovány tou-
to hodnotou. Normalizované poměry jsou menší než jedna. Charakteristická zatížení podle
Eurokódu pro stejný tlak ve výšce 10 m jsou nižší než normová zatížení podle ČSN. V po-
sledním řádku předposledního sloupce je poměr součinitelů zatížení, který ukazuje další pří-
činu zvýšení návrhového zatížení ve srovnání s výpočtovým zatížením.

Tab. P.2.1 Vypočtené hodnoty tlaků a sil

ČSN 73 0035 [8] ČSN EN 1991-1-4 [2] Poměry Eurokód / ČSN 73 0035
veličina Vn veličina Vch Vch/Vn (Vch/Vn)/2,044
-2 -2
w0(10) [kN m ] 0,45 qp(10) [kN.m ] 0,92 2,044 1
-2 -2
wL(h) [kN m ] -0,88 we,1(h) kN.m ] -1,69 1,927 0,94
Fx,A [kN] 425 Fx,A [kN] 829 1,949 0,95
Fx,B [kN] 197 Fx,B [kN] 368 1,861 0,91
My,A [MNm] 6,7 My,A [MNm] 12,6 1,867 0,91
My,B [MNm] 3,13 My,B [MNm] 5,71 1,824 0,89
f 1,2 f 1,5 1,25*
Poznámka: Poměr součinitelů zatížení 1,5/1,2..

109
Příloha P.2 Srovnání ČSN 730035 a ČSN EN 1991-1-4

Poměr charakteristické a normové hodnoty tlaků ve výšce 10 m souvisí s použitím meteoro-

logických dat. V tab. P.2.2 jsou pro stanici Praha-Ruzyně uvedeny naměřené maximální
hodnoty nárazů větru a jejich statistické odhady nárazů v různých časových obdobích. Ekvi-
valentní dynamické tlaky jsou v tabulce srovnávány s výchozími hodnotami tlaků podle
obou norem. První tři řádky tabulky souvisejí s normou ČSN 73 0035, 4. až 6. řádek souvisí
s Eurokódem [2]. Výchozí hodnoty odhadů nárazů větru v obou normách jsou uvedeny v 1.
a 6. řádku. Maximální tlak a z něj odhadnutý náraz větru v Eurokódu jsou prakticky stejné
jako maximální hodnoty naměřené do roku 1983. Eurokód však pro výpočet ekvivalentního
zatížení v dané lokalitě používá 2,5x větší tlak větru než ČSN 73 0035.

Tab. P.2.2 Stanice Praha-Ruzyně – nárazy větru

Zdroj Up(10) [m s-1] qp(10) [kN m-2]
Vorlíček – statistický odhad 1961 – 1976 41,71) 1,09
2)
naměřeno do 1976 (1983) 36,0 (38,0) 0,81 (0,90)
3)
ČSN 73 0035 - w0 – mapa 26,8 0,45
2)
naměřeno do 2000 45 1,27
4)
Král – statistický odhad 1982 – 2000 46,5 1,35
ČSN EN 1991-1-4 – vb,0 = 25 m s-1 – mapa 5) 38,3 0,92
1)
Odhad nárazu (2s, p = 0.0125);
2)
Český hydrometeorologický ústav;
3)
Ekvivalentní rychlost pro w0 (10s a p = 0,0125);
4)
Odhad nárazu (2s, p = 0.02);
5)
Ekvivalent maximálního tlaku větru odvozený z vb,0 (2s, p = 0,02).

Budova a lokalita byly vybrány náhodně a poměry zatížení jsou spíše vyšší než průměr. Pro
stejnou střední rychlost ve výšce 10 m je v průměru poměr Vch/Vn  1,4. Odpovídající poměr
návrhového a výpočtového zatížení je poměr Vd/Vv  1,75. V reálných situacích jsou poměry
Vd/Vv vyšší. Je to způsobeno mimo jiné i rozdíly mezi mapami větrných oblastí, které jsou
v ČSN odvozeny z nárazů větru a v Eurokódu ze středních rychlostí větru.
Základní rozdíl v přístupu k meteorologickým informacím při rizikové analýze ukazuje
tab. P.3. Statistickému odhadu maximálního nárazu větru v otevřeném terénu odpovídá
tlak větru w80,2s ve výšce 10 m. Zvolíme w80,2s = 1,0. Podle definice v [8] je teoreticky vý-
počtové zatížení Vv ve výšce 10 m v otevřeném terénu pro konstrukce citlivé na účinky větru
( = 1,3) rovno tlaku w80,2s. Pro konstrukce méně citlivé na účinky větru ( = 1,2) je vý-
počtové zatížení nižší.
Maximální tlak qp(10) se podle definice ve [2] ve stejném typu terénu vypočte ze střední
rychlosti vb,0. Je to charakteristické zatížení a zhruba odpovídá tlaku w80,2s. Návrhové zatíže-
ní se získá vynásobením maximálního tlaku součinitelem zatížení Q = 1,5. Teoreticky je te-
dy návrhové zatížení podle [2] o 50 % vyšší než největší výpočtové zatížení podle [8]. Ve
skutečnosti je zvýšení zatížení v určité lokalitě ještě podstatně vyšší, protože podle [35]
sloužil statistický rozbor nárazů větru pouze k rozdělení území na dvě větrné oblasti. Oblasti
s vyššími odhady nárazu větru byla v [8] přiřazena do té doby užívaná hodnota základního

110
 Příloha P.2 Srovnání ČSN 730035 a ČSN EN 1991-1-4

tlaku větru 0,55 kN m-2 a pro oblast s nižšími odhady nárazů větru byla zvolena nižší hodno-
ta tlaku 0,45 kN m-2.
Rozdíly v použití meteorologických informací souvisí jednak s technickým vývojem staveb,
materiálů a technologií, pravděpodobně však také s rozdílnou funkcí norem v době a místě
jejich vzniku. Podrobná analýza těchto vztahů není předmětem této příručky.

Tab. P.3 ČSN 73 0035 x ČSN EN 1991-1-4: tlaky větru

Tlaky w Odhad Tlaky qp
Tlaky
Vn = w0 Vv = .w0 q50,2s  w80,2s Vch = qp Vd = Qqp
1,00 (1,3)
ČSN 73 0035 definice 0,77 1,0
0,93 (1,2)

ČSN 73 0035 0,75 (1,3)

0,58 1,0
skutečnost 0,69 (1,2)
ČSN EN 1991-1-4
1,0 1,0 1,5
definice

111
Literatura

Literatura

Normy
[1] ČSN EN 1990:2004 (73 0002) Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí. Praha: ČNI,
2004.
[2] ČSN EN 1991-1-4:2007 (73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-4: Obecná
zatížení – Zatížení větrem. Praha: ČNI, 2007, Opr.1: ČNI, 2008, Opr. 2: ÚNMZ, 2010,
Z1: ÚNMZ, 2010 a Opr.3: ÚNMZ, 2010.
[3] ČSN EN 1991-1-3:2005 (73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-3: Obecná
zatížení – Zatížení sněhem. Praha: ČNI, 2005, Z1:2006 a Z2:2010.
[4] ČSN EN 1991-1-6 (73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-6: Obecná zatí-
žení – Zatížení během provádění. Praha: ČNI, 2006, Z1:2006 a Z1: ÚNMZ, 2010.
[5] ČSN EN 1991-2 (73 3203) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 2: Zatížení mostů
dopravou. Praha: ČNI, 2005.
[6] ČSN EN 1993-3-1 (73 1431) Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 3-1:
Stožáry a komíny – Stožáry. Praha: ČNI. 2008.
[7] ČSN EN 40-3-1 (73 2063) Osvětlovací stožáry – Část 3-1: Návrh a ověření – Charak-
teristická zatížení. Praha: ČNI, 2001.
[8] ČSN 730035 (73 0035) Zatížení stavebních konstrukcí. Praha: ÚNM, 1986.
[9] ČSN ISO 2394 (73 0031) Obecné zásady spolehlivosti konstrukcí. Praha: ČNI, 2003.
[10] ČSN ISO 3898 Zásady navrhování stavebních konstrukcí – Označování – Základní
značky. Praha: ČNI, 2002.
[11] ČSN ISO 4354 Wind loads.
[12] ISO 8930 General principles on reliability for structures – List of equivalent terms
(Obecné principy spolehlivosti konstrukcí – Seznam ekvivalentních termínů).
[13] ČSN ISO 12494 (73 0035) Zatížení konstrukcí námrazou. Praha: ÚNMZ, 2010.
[14] BS 6399-2:1997 Code of practice for wind loads. UK.
[15] DIN 1055-4:1986-08. Einwirkungen auf Tragwerke – Teil 4: Windlasten.

Knižní publikace, skripta a zprávy

[16] ABILD, J., NIELSEN, B. Extreme Values of Wind Speeds in Denmark. Report, Risø
National Laboratory. ISBN 087-550-1603-0. Roskikde, Denmark, 1991.
[17] BÄCHLIN, W. Belastung von Gebäuden durch den windinduzierten Innendruck. PhD.
thesis, Karlsruhe, 1985.
[18] BLESSMAN, J. Vento em coberturas curvas-pavilhoes vizinhos. Univ. Of Porto Ale-
gre, 1987.
[19] COOK, N.J. The designer’s guide to wind loading, part 1 and part 2. Building Re-
search Establishment, Butterworths, London, 1985, 1990.
[20] ECCS. Recommendations for calculating the effects of wind on buildings and structu-
res. 1985.

112
 Literatura

[21] ESDU item 87034 World Wide extreme wind speeds. Part 1: Origins and method of
analysis. ESDU International, London, 1987.
[22] GUMLEY, S.J. Further design extreme pressure on canopy roofs. OUEL Report no
1481/83. Oxford, 1983.
[23] FISCHER, O., KOLOUŠEK, VL., PIRNER, M. Aeroelasticita stavebních konstukcí.
Academia, Praha 1977.
[24] HOLICKÝ, M., MARKOVÁ, J. Zásady navrhování stavebních konstrukcí. Příručka k
ČSN EN 1990. ISBN 978-80-87093-27-6. Informační centrum ČKAIT, Praha 2007.
[25] HOLICKÝ, M., MARKOVÁ, J., SÝKORA, M. Zatížení stavebních konstrukcí. Pří-
ručka k ČSN EN 1991. ISBN 978-80-87093-89-4. Informační centrum ČKAIT, Praha
2010.
[26] ISYUMOV, N. et al. Studie budov a konstrukcí ve větrných tunelech (Wind tunnel stu-
dies of buildings and structures. ASCE Manuals and Reports on Engineering Practice,
no. 67). Překlad. ISBN 978-80-87093-87-0. Informační centrum ČKAIT, Praha, 2009.
[27] KRÁL, J. Odhady desetiminutových rychlostí a nárazů větru v ČR pro různé střední
doby návratu. Výzkumná zpráva.ČVUT, Kloknerův ústav, 37 s. Praha, 2002.
[28] PIRNER, M., FISCHER, O. Zatížení staveb větrem. Informační centrum ČKAIT,
Praha, 2003.
[29] RUSCHEWEYH, H. Vortex excited vibrations. Report. RWTH Aachen. 1993.
[30] STATHOPOULOS, T. Turbulent wind on low rise buidings. PhD. thesis, University
of Western Ontario, 1979.
[31] SOBÍŠEK, B. Kontrola kvality větroměrných dat ve staniční síti v České republice v
roce 1989. NKP ČR -sv.5, ISBN 80-901262-3-5. ČHMÚ Praha, 1992.
[32] SOBÍŠEK, B. Rychlost a směr větru na území České republiky v období 1961-1990.
NKP ČR -sv.29. ISBN 80-85813-79-3, ČHMÚ Praha, 2000.
[33] WMO. Measurement of surface wind. in: WMO-CIMO-No.8/1996. Guide to Meteoro-
logical Instruments and Methods of Observation, Chapter 5, 1996.
[34] ŽURAŇSKI, J.A. Windeinflüsse auf Baukonstruktionen.Verlagsgesellshaft Rudolf
Müller. Köln-Braunsfeld, 1981. ISBN 3-481-19952-X.

Články a příspěvky
[35] BOHÁČ, A. Mapa větrových oblastí na území ČSSR v ČSN 73 0035 Zatížení staveb-
ních konstrukcí. Stavebnický časopis, 32, č.4, VEDA, Bratislava, 1984.
[36] COOK, N.J. Towards better estimation of extreme winds, JWEIA 9 (1982), ELSE-
VIER, pp. 295-323.
[37] DAVENPORT, A.G. Rationale for the determining design wind velocities. J. Struct.
Div., Proc. of the ASCE 86, 1960.
[38] GEURTS, C.P.W. et al. Transparency of Pressure and Force Coefficients. Procee-
dings of the 3 EACWE, Eindhoven, 2001.
[39] HOLMES, J.D., MORIARTY, W.W. Application of the generalized Pareto distribu-
tion to extreme value analysis in wind engineering. JWEIA, 83(1999), ELSEVIER,
pp.1-10.

113
Literatura

[40] HOSTÝNEK, J., KRÁL, J. Influence orography on design wind speeds in the Czech
Republic. IM 2006, Svratka.
[41] KRÁL, J. Ten-minute Wind Velocities and Gusts of Wind in the Czech Republic, 4th
EACWE Conference Proceedings, ITAM AS CR, Praha, 2005.
[42] KRÁL, J. Navrhování staveb na zatížení větrem podle ČSN EN 1991-1-4. Stavebnictví
02/2007.
[43] LAHODNÝ, J., JANATA, Vl., POSPÍŠIL, St. Zatížení štíhlých konstrukcí větrem
podle evropských norem. Stavebnictví 03/2010.
[44] SACRÉ, CH. Extreme wind speed in France: Variability during the last half century.
in: Proceedings of the 3rd EACWE, Eindhoven, 2001.
[45] SLABÝ, S. Nárazy větru v České republice. Meteorologické zprávy r.46, 1993.
[46] WIERINGA, J. Gust factors over open water and built-up country. Boundary Layer
Meteorology 3/1973.
[47] ZIMMERLI, B. Process of Drafting the Eurocode on Wind Action. Proceedings of the
3rd EACWE, Eindhoven, 2001.

114