PROJEKT

MODULÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH

S VYUŽITÍM E-LEARNINGU

STŘEDNÍ ŠKOLA TECHNICKÁ

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU

ING. VÁCLAV KALIŠ

FRÉZOVÁNÍ
HOBLOVÁNÍ, OBRÁŽENÍ, PROTAHOVÁNÍ

UČEBNÍ TEXTY
PRO KURZY VE STROJÍRENSKÝCH PROFESÍCH

ČERVEN 2008
2
OBSAH

1 Podstata frézování...............................................................................................................5
1.1 Řezné podmínky.........................................................................................................6
1.2 Geometrie zubu frézy................................................................................................10
1.3 Materiály na výrobu fréz...........................................................................................11
1.3.1 Nástrojové oceli slitinové (legované)...............................................................11
1.3.2 Slinuté karbidy (SK).........................................................................................12
1.3.3 Keramické řezné materiály...............................................................................13
1.3.4 Syntetické diamanty..........................................................................................13
1.3.5 Kubický nitrid boru (KNB)...............................................................................13
1.4 Nástroje pro frézování...............................................................................................13

2 Způsoby frézování............................................................................................................17
2.1 Frézování rovinných ploch válcovými frézami........................................................17
2.2 Frézování rovinných ploch čelními válcovými frézami...........................................18
2.3 Frézování pravoúhlých spojených ploch..................................................................19
2.4 Frézování šikmých ploch..........................................................................................20
2.5 Frézování výřezů.......................................................................................................21
2.6 Frézování pravoúhlých drážek..................................................................................23
2.7 Frézování speciálních drážek....................................................................................25
2.7.1 Frézování T drážek...........................................................................................25
2.7.2 Frézování rybinovitých drážek.........................................................................26
2.7.3 Frézování prizmatických drážek.......................................................................27
2.8 Frézování tvarových ploch........................................................................................28
2.8.1 Frézování tvarových ploch podle orýsování.....................................................28
2.8.2 Frézování tvarových ploch tvarovými frézami.................................................28
2.8.3 Frézování tvarových ploch na otočném stole....................................................29
2.8.4 Frézování tvarových ploch kopírováním..........................................................30
2.9 Frézování s využitím univerzálního dělicího přístroje..............................................31
2.9.1 Nepřímé jednoduché dělení..............................................................................32
2.9.2 Nepřímé složené dělení.....................................................................................34
2.9.3 Dělení na nestejné díly......................................................................................34
2.9.4 Diferenciální dělení (DD).................................................................................34
2.10 Frézování drážek na kuželových plochách...............................................................36
2.11 Frézování šroubovitých drážek.................................................................................38
2.12 Frézování ozubených kol dělícím způsobem............................................................40
2.13 Frézování ozubených hřebenů..................................................................................41
2.14 Frézování ozubených kol odvalováním....................................................................42
2.15 Frézování závitů........................................................................................................43

3 Hoblování..........................................................................................................................44

4 Obrážení............................................................................................................................44

5 Protahování.......................................................................................................................45

6 Měření a kontrola délkových rozměrů, geometrických tvarů, vzájemné polohy prvků...46

6 Měřidla a chyby při měření...............................................................................................46

3
 6.1 Chyby při měření......................................................................................................47
6.2 Jednoduchá měřidla na měření délek........................................................................48
6.3 Posuvná měřítka........................................................................................................49
6.3.1 Pravidla pro práci s posuvnými měřítky...........................................................51
6.4 Měření hloubek posuvným hloubkoměrem..............................................................52
6.5 Mikrometrická měřidla.............................................................................................52
6.5.1 Třmenové mikrometry......................................................................................52
6.5.2 Měření mikrometrickými hloubkoměry............................................................55
6.6 Kalibry......................................................................................................................56
6.7 Základní měrky.........................................................................................................57
6.8 Tvarové kalibry - šablony.........................................................................................59
6.9 Číselníkové měřicí přístroje......................................................................................59
6.10 Kontrola a měření úhlů.............................................................................................61
6.11 Měření ozubených kol...............................................................................................63

7 Upínání nástrojů................................................................................................................64
7.1 Způsoby upínání fréz................................................................................................64
7.2 Hoblovací nože.........................................................................................................67
7.3 Obrážecí nože............................................................................................................68
7.4 Protahovací trny........................................................................................................68
7.5 Zásady pro upínání nástrojů......................................................................................69

8 Upínání obrobků...............................................................................................................70
8.1 Upínání obrobků na frézkách....................................................................................70
8.2 Upínací přípravky.....................................................................................................73
8.3 Zásady při upínání obrobků......................................................................................75

9 Frézky...............................................................................................................................76
9.1 Konzolové frézky FA, FB, FD.................................................................................76
9.1.1 Hlavní části konzolových frézek.......................................................................77
9.1.2 Zvláštní přídavná zařízení konzolových frézek................................................78
9.2 Stolové frézky FC....................................................................................................80
9.3 Rovinné frézky FR...................................................................................................81
9.4 Nástrojařské frézky FN............................................................................................82
9.5 Kopírovací frézky FK.............................................................................................83
9.6 Odvalovací frézky FO..............................................................................................84

10 Hoblovky.......................................................................................................................85

11 Obrážečky.....................................................................................................................86

12 Protahovačky.................................................................................................................88

4
A.2.E.2.1.912

Volba postupu práce a technologických podmínek frézování, hoblování,

protahování a obrážení

1 Podstata frézování

Frézování je způsob obrábění, při němž se rotační vícebřitý nástroj – fréza – otáčí a obrobek
(někdy i nástroj – podle druhu frézky)se posouvá tak, aby jednotlivé zuby odřezávaly třísku.
Hlavním pohybem při frézování je otáčivý pohyb nástroje, vedlejšími pohyby jsou posuvný
pohyb obrobku (nejčastěji přímočarý) a přísuv, kterým se nastavuje hloubka řezu.

Složením otáčivého hlavního pohybu a vedlejšího posuvného vznikne cykloidní pohyb.

Zub frézy posice 1 opíše cykloidu číslo 1

Zub frézy posice 2 opíše cykloidu číslo 2

Frézováním se obrábí především plochy rovinné,

ale také ploch tvarové, drážky pravoúhlé, speciální i šroubovité, závity, ozubená a řetězová
kola i plochy rotační.

5
1.1 Řezné podmínky
Řezné podmínky lze definovat jako souhrn všech činitelů, kteří ovlivňují průběh
frézování. Aby frézování probíhalo co nejoptimálněji - tedy produktivně a hospodárně, je
třeba znát jednotlivé podmínky obrábění, jejich vzájemné propojení.
Základními řeznými podmínkami jsou :
řezná rychlost (v), posuv (s) a hloubka řezu (h).
Značným způsobem však průběh frézování ovlivňuje také: řezný materiál, druh
obráběného materiálu, velikost a tvar průřezu třísky, geometrie nástroje, chlazení a mazání,
celková tuhost obráběcí soustavy (stroj, nástroj, obrobek, přípravek).

 Řezná rychlost
Je to rychlost řezného pohybu udávaná v metrech za minutu. V praxi se počítá
zjednodušeně jako obvodová rychlost bodů ostří na obvodu nástroje – frézy.
 .D.n
v
1000
 m. min 
1

D - průměr frézy (mm)

n - otáčky nástroje (min-1)
Na základě řezných normativů je třeba určit optimální řeznou rychlost a pak vypočítat
potřebné otáčky a nejbližší nižší nastavit na stroji (konvenční obráběcí stroj se stupňovými
převody).

Orientační řezné rychlosti (m . min-1) pro frézy z rychlořezné oceli

6
Orientační řezné rychlosti (m . min-1) pro čelní frézování frézami ze slinutých karbidů

 Posuv
Dráha v mm, kterou urazí při pohybu do záběru obrobek za 1 min, otáčku,...
Velikost posuvu se udává:
– mm/z; posuv na zub frézy
– mm/ot; posuv za 1otáčku frézy: so = sz . z
– mm/min; minutový posuv: sm = so . n
– mm na jeden zdvih (dvojzdvih – při obrážení)

7
 Na konvenčních frézkách se nastavuje posuv minutový; číslicově řízené frézky mohou
využít podle volby jak minutový , tak posuv na otáčku.

Z hlediska směru pohybu může být posuv

– podélný
– příčný
– složený (frézování tvarových ploch)

Posuv může být:

a) plynulý - probíhá současně s hlavním pohybem
b) po přítrzích - obrobek nebo nástroj vykonává posuvný pohyb v době, v níž se hlavní
pohyb nekoná; posuv nastává v úvratích mezi pracovními zdvihy (hoblování, obrážení)

Orientační posuvy na jeden zub sz (mm / z) pro frézy ze slinutých karbidů

8
 Orientační posuvy pro frézy z rychlořezné oceli

 Hloubka řezu (h)

Je to vzdálenost měřená mezi obráběnou a obrobenou plochou ve směru přísuvu, nebo
měřená na odebíraném materiálů ve směru kolmém na hlavní pohyb a posuv. Udává se v mm

 Druh obráběného materiálu

Z hlediska třískového obrábění je určen třídou obrobitelnosti. Ta je stanovena na základě
obrobitelnosti materiálu, druhu a způsobu obrábění.

 Řezný materiál
Kvalitnější řezné materiály jsou schopny obrábět vyššími řeznými rychlostmi, aniž by se
předčasně zkracovala trvanlivost nástroje. Na základě obrobitelnosti materiálu, druhu řezného
materiálu, druhu a způsobu obrábění jsou v řezných normativech stanoveny optimální řezné
podmínky – řezná rychlost, posuv, hloubka řezu.

9
 Geometrie řezného nástroje
Značnou měrou ovlivňuje kvalitu povrchu obrobené plochy, rozměrovou i tvarovou
přesnost obráběné součásti. Má značný vliv na velikost jednotlivých složek řezných sil.

 Chlazení a mazání
Provádí se řeznými kapalinami (emulze, oleje), které odvádí z místa řezu teplo a snižují
tření mezi nástrojem a obrobkem (je možné pracovat s vyšší řeznou rychlostí, aniž by se
předčasně otupil nástroj). Kladný vliv má také řezná kapalina na jakost povrchu obrobené
plochy.

 Tuhost obráběcí soustavy

V případě malé tuhosti obráběcího stroje, obrobku, nástroje, případně upínacího
přípravku není možné využít plně parametry obráběcího stroje a nástroje. Negativně se
projeví tato skutečnost také na výsledku obrábění.

Optimální pracovní podmínky při obrábění

Z ekonomického hlediska se volí takové řezné podmínky, při jejichž použití obrobíme
danou součástku při minimálních nákladech a s vysokou produktivitou při zajištění
předepsaných konstrukčních a technologických požadavcích. Řezné podmínky,které splňují
tyto předpoklady, se označují jako optimální.

Z výkonového hlediska znamená optimalizace pracovat za takových řezných podmínek,

při nichž se dosahuje maximálního výkonu, bez zřetele k hospodárnosti. Optimalizace z
výkonového hlediska se volí velmi zřídka.

Na optimální podmínky v procesu obrábění působí různou mírou jednotlivé řezné

podmínky, také další vlivy jako obráběcí stroj a požadavky předepsané technickou
dokumentací.

1.2 Geometrie zubu frézy

Každý zub frézy je v podstatě samostatný jednoduchý nůž, který je vždy po určitou část
otáčky ve styku s obráběným materiálem. Základní tvar zubu frézy závisí na způsobu jeho
výroby - tj. na tom, zda byl vyroben frézováním nebo podsoustružením na hřbetě. Čelo zubu
frézy může být rovné nebo lomené. Stejně tak hřbet zubu. Zábřit je úzká, jemně zbroušená
část hřbetu frézovaného zubu za ostřím. Zubová drážka je prostor mezi jednotlivými zuby,
kudy odcházejí odříznuté třísky. Geometrie zubů frézy je dána úhlem čela , hřbetu , úhlem
břitu .
Mezi základními úhly tvořícími geometrii řezného nástroje platí vztah:  +  + γ = 90°

10
1.3 Materiály na výrobu fréz

Při obrábění je nástroj značně mechanicky i tepelně namáhán. Aby nástroj byl schopen
vykonávat svou funkci, musí být vyroben z vhodného nástrojového materiálu.
Mezi základní vlastnosti nástrojových materiálů patří:
– tvrdost; musí být podstatně vyšší než tvrdost obráběného materiálu
– odolnost vůči opotřebení
– vyhovující pevnost v tlaku a ohybu
– dobrá tepelná vodivost a tepelná odolnost
Vzhledem k tomu, že břit je nejdůležitější částí nástroje, je třeba volbě materiálu břitu
věnovat náležitou pozornost. Na břitu závisí průběh vlastního procesu obrábění, produktivita a
hospodárnost obrábění. Vlastnostem řezných materiálů, tj. tvrdosti, pevnosti, houževnatosti,
odolnosti proti otěru a tepelné vodivosti, se říká souhrnně řezivost.
Žádný z řezných materiálů není tak univerzální, aby byl vhodný k obrábění všech
materiálů. Existuje celá řada řezných materiálů lišících se svými vlastnostmi, a tím i
vhodností použití pro obrábění konkrétního materiálu.

1.3.1 Nástrojové oceli slitinové (legované)

Pro třískové obrábění jsou z nich nejužívanější rychlořezné oceli (RO). Podle obsahu a
množství legujících prvků ( Cr, V, Mn, Mo,W,…) se dělí na RO:
– pro běžné výkony
– výkonné
– vysoce výkonné
S nástroji zhotovenými z rychlořezných ocelí lze obrábět až do teploty 600° C.

11
1.3.2 Slinuté karbidy (SK)
Jsou nekovové řezné materiály vyráběné práškovou metalurgií z karbidů těžkých kovů:
karbidu wolframu, karbidu titanu, karbidu tantalu, pojivem je kobalt. Zvyšováním obsahu
kobaltu u slinutých karbidů roste jejich pevnost a houževnatost, ale současně klesá jejich
tvrdost. Po konečném slinování lze slinuté karbidy tvarově a rozměrově upravovat jen
broušením, elektroerozivním obráběním a lapováním. Tepelná odolnost SK je 800°–1000° C.
Jsou vyvíjeny stále nové druhy slinutých karbidů s větší otěruvzdorností a houževnatostí.
Pro třískové obrábění se slinuté karbidy zhotovují ve formě řezných destiček různého
tvaru a velikosti v souvislosti se způsobem obrábění. Destičky je možné k tělesům fréz,
držákům soustružnických nožů připevnit pájením, především však jsou připevňovány
mechanickým způsobem - pomocí příložek, šroubů apod. To umožňuje několikeré otočení
destičky při otupení konkrétní řezné hrany. Takovým destičkám říkáme vyměnitelné břitové
destičky.

Tvary vyměnitelných destiček

a – hranolová, b – destička komolého jehlanu, c - trojúhelníková

Ukázka osazení frézovací hlavy a soustružnického nože vým. destičkami

Soustava ISO rozděluje slinuté karbidy pro třískové obrábění podle chemického složení
do tří skupin označených písmeny:
– P; slinuté karbidy wolframotitanové, vhodné pro obrábění především ocelí
– M; slinuté karbidy univerzální (pro oceli i litiny)
– K slinuté karbidy wolframové, vhodné pro obrábění tvrdých, křehkých materiálů

12
Kromě označení písmenem jsou vlastnosti SK určité skupiny ještě rozlišeny číselným
indexem.
Za účelem zvýšení otěruvzdornosti jsou břitové destičky ze slinutých karbidů opatřeny
jedním nebo vícevrstvým povlakem karbidu titanu, nitridu titanu nebo oxidu hlinitého.

1.3.3 Keramické řezné materiály

Zachovávají tvrdost i při teplotách 1 000° až 1 200° C. Pro jejich výrobu je výchozí
surovinou oxid hlinitý (Al2O3). Vyrábějí se práškovou metalurgií, slinováním lisovaných
prášků do tvaru řezných destiček.
Keramické řezné materiály se vyznačují malou pevností v ohybu a velkou křehkostí.
Nejsou proto vhodné k obrábění přerušovaným řezem a k obrábění s většími průřezy třísek.
Jsou konstrukčně řešeny stejně jako destičky z SK tak, že je můžeme v nástrojových držácích
několikrát otočit a po otupení všech řezných hran se vyřazují a nahrazují novými. Rozdělují se
do tří skupin:
1. Čisté oxidy
2. Cermenty
3. Karbidové oxidy
Snahou výrobců je zlepšit pevnost v ohybu keramických destiček a zvýšit houževnatost

1.3.4 Syntetické diamanty

Chemické složení odpovídá čistému uhlíku. Je nejtvrdším řezným materiálem vůbec.
Jako řezný materiál se používá k dokončovacím úběrům při malých posuvech a hloubkách
řezu, bez přerušovaných řezů. Nepoužívá se k obrábění materiálu s malou tepelnou vodivostí,
protože by velmi rychle zoxidoval.

1.3.5 Kubický nitrid boru (KNB)

Vlastnosti, zejména tvrdost, se podobají vlastnostem a tvrdosti diamantu. Kubický nitrid
boru však snese podstatně vyšší dovolené teploty (až 1 500° C). Lze ho použít na
dokončovací operace u obrobků z těžkoobrobitelných materiálů, např. obrobků z kalených
ocelí a slitin.

1.4 Nástroje pro frézování

Frézy rozdělujeme podle několika kritérií:

1. podle ploch, na nichž jsou vytvořeny zuby
a) válcové – zuby jsou na válcové ploše
b) válcové-čelní – zuby frézy jsou na válcové a čelní ploše
c) kotoučové – průměr frézy je podstatně větší než její šířka
d) tvarové – např: radiusové vyduté nebo vypuklé, úhlové, modulové,…

13
 e) speciální – např.: odvalovací, hřebínkové,…
2. podle způsobu upínání
a) frézy stopkové se stopkou válcovou nebo kuželovou
b) frézy nástrčné – mají otvor
3. podle způsobu výroby zubů dělíme frézy na:
a) frézy se zuby frézovanými
b) frézy se zuby podsoustruženými – např.: radiusové, které se ostří pouze na čele
c) lité – zuby vzniknou odstředivým litím, čelo a zábřit jsou naostřeny
4. podle počtu zubů vzhledem k průměru frézy:
a) jemnozubé
b) polohrubozubé – z = (0,8–1,25). D D – průměr frézy
c) hrubozubé
5. podle tvaru břitů se dělí frézy na:
a) frézy s břity přímými – břity jsou rovnoběžné s osou frézy
b) frézy s břity šikmými
c) frézy s břity šroubovitými
d) frézy se střídavými břity – vyskytují se u kotoučových fréz
6. podle počtu dílů rozeznáváme:
a) frézy celistvé –těleso frézy i zuby jsou vcelku a vyrobeny z jednoho materiálu
(rozměrově malé frézy)
b) frézy dělené – jsou vyrobeny ze dvou nebo většího počtu dílů

Druhy fréz

14
c) frézy složené – několik běžných fréz umístěných a upnutých vedle sebe na
společném trnu

15
 Frézy dělené

a – válcová fréza

b – kotoučová fréza

Složená fréza

7. podle řezného materiálu:

a) frézy z nástrojové legované oceli

b) frézy s břitovými destičkami ze slinutých karbidů
c) frézy s břitovými destičkami z keramických řezných materiálů
d) frézy s břitovými destičkami z KNB
Frézovací hlava s břitovými destičkami

16
 8. podle smyslu otáčení se dělí frézy na:
a) pravořezné – při pohledu od vřetene ve směru osy se otáčí ve smyslu pohybu
otáčení hodinových ručiček
b) levořezné – ve stejném pohledu se otáčejí proti smyslu hodinových ručiček.

Rozdělení fréz podle směru otáčení

1 – fréza pravořezná, 2 – fréza levořezná

2 Způsoby frézování

2.1 Frézování rovinných ploch válcovými frézami

Při frézování je osa frézy rovnoběžná s obrobenou plochou. Přídavek na frézování
odřezávají zuby na obvodu frézy. Šířka frézy musí být větší než šířka frézované plochy. Podle
vzájemného pohybu nástroje a obrobku rozeznáváme frézování sousledné a nesousledné.

Při nesousledném frézování se obrobek posouvá proti směru otáčení frézy. Tříska se tvoří
postupně od nulové tloušťky na začátku řezu až po její maximální tloušťku při vyjetí zubu ze
záběru. Frézování je proto klidnější, plynulejší. Tento způsob frézování se využívá např. při
frézování výkovků a odlitků, které mají tvrdou povrchovou vrstvu (kůru). Do tvrdé vrstvy
zuby vnikají zespodu a odlamují ji. Tím nedochází k velkému otupení ostří zubu frézy.
Nepříznivý vliv má tangenciální složka řezné síly, která působí směrem nad pracovní stůl
frézky a má snahu vytrhnout obrobek z upínače.

17
 SHAPE \* MERGEFORMAT
Př

Frézování válcovou frézou

a - nesousledné frézování, b – sousledné frézování, F – fréza, O – obrobek, n – otáčení frézy, s – posuv

obrobku, sz – posuv na zub frézy, t – hloubka frézování, z – začátek záběru jednotlivých zubů frézy

i sousledném frézování se obrobek posouvá ve směru otáčení frézy. Zuby začínají odřezávat
třísku v místě s největší tloušťkou a vycházejí ze záběru v místě s nulovou tloušťkou třísky.
Frézování je nárazové. Obrobek je řeznou silou přitlačován k řezné ploše upínače. To je
zvlášť výhodné při frézování tenkostěnných obrobků. Nutné však je, aby byly vymezeny vůle
ve vodicích plochách a posuvných mechanismech stolu.

2.2 Frézování rovinných ploch čelními válcovými frézami

Při čelním frézování je osa frézy kolmá k frézované ploše. Jednotlivé zuby frézy odřezávají
třísky téměř stejného průřezu.

18
 F – čelní válcová fréza, O – obrobek, D –
průměr frézy, B – šířka frézování, n – směr
otáčení frézy, s – posuv obrobku, h – hloubka
frézování

Zatížení nástroje i stroje po dobu řezání je prakticky stálé, chod stroje je plynulý a
rovnoměrný. Materiál odřezávají zuby na obvodě frézy, čelní zuby obrobenou plochu
vyhlazují. Kvalita obrobené plochy je lepší než při frézování válcovou frézou.

Čelní válcové frézy se používají zejména při frézování na frézkách vertikálních; mohou se
však používat i na frézkách s vřetenem vodorovným. V porovnání s frézováním rovinných
ploch válcovými frézami má frézování čelními frézami tyto výhody:
– je produktivnější, běžně se používají frézy většího průměru (zejména frézovací hlavy)
– upnutí čelní frézy je tužší
– frézování je klidnější, neboť v záběru je vždy několik zubů současně
Při frézování rovinných ploch je třeba dodržet:
– rozměry udané na výkrese
– rovinnost obrobené plochy (kontrola nožovým pravítkem)
– předepsanou jakost povrchu obrobené plochy

2.3 Frézování pravoúhlých spojených ploch

Nejdříve je třeba ofrézovat plochu, kterou zvolíme za technologickou základnu. Podle

velikosti přídavků, rozměrů a kvality povrchu opracovaných ploch volíme nejdříve hrubovací
a pak hladicí úběr.
Při frézování nahrubo je úkolem odebrat co nejrychleji přídavek bez velkých požadavků na
přesnost; používá se větších posuvů a menších řezných rychlostí.

19
 Postup při frézování hranolu

čpev – pevná čelist svěráku, čpos – posuvná čelist svěráku, V - váleček

Při frézování načisto (poslední úběr) pracuje fréza s malou hloubkou řezu, s menším
posuvem a větší řeznou rychlostí. Hloubka řezu bývá 0,5 až 1,5 mm dle velikostí obrobku.

Kvalitně obrobené plochy se při upínání ve svěráku chrání před poškozením ochrannými
plechy na čelistech svěráku. Při frézování pravoúhlých ploch je třeba dodržet:
– předepsané rozměry dle výkresu
– rovnoběžnost protilehlých ploch
– kolmost sousedních ploch
– předepsanou drsnost obrobených ploch
Příčinou nedodržení těchto požadavků bývá zpravidla chybné nastavení obrobku, uvolnění
obrobku během frézování, nevhodně zvolené řezné podmínky.

2.4 Frézování šikmých ploch

Šikmé plochy se frézují nejčastěji těmito způsoby:

– úhlovými frézami
– podle orýsování
– s použitím zvláštních podložek pro ustavení polohy obrobku
– s využitím sklopného svěráku
– vykloněním vřeteníku (na vertikální frézce)
Volba konkrétního způsobu frézování je závislá především na velikosti šikmé plochy,
počtu frézovaných obrobků a technickém vybavení dílny.

Frézování šikmých ploch úhlovými frézami

20
 Tohoto způsobu se využívá pro úzké šikmé plochy, poněvadž úhlové frézy mají poměrně
malou délku řezných břitů. Profilový úhel úhlových fréz je odstupňován normou a frézy lze
použít v případě shodného úhlu sklonu šikmé plochy.

Frézování šikmých ploch podle orýsování

Tohoto způsobu se používá pro obrábění jednotlivých obrobků v kusové výrobě. Obrobek
se nejdříve orýsuje dle rozměru na výkrese. Při upínání se obrobek ustaví tak, aby ryska
označující šikmou plochu byla rovnoběžná s čelistmi svěráku. K tomu se používají podložky
umístěné na čelistech svěráku.

Frézování s použitím zvláštních podložek

Podložky slouží k rychlejšímu a přesnějšímu ustavení obrobku. Je třeba volit takovou
speciální podložku, aby budoucí šikmá plocha byla rovnoběžná s pracovním stolem frézky.

O – obrobek, P – šikmá podložka,

1 – opěrná plocha, 2 – obráběná
plocha, n – směr otáčení frézy

Frézování šikmých ploch s použitím sklopných svěráků

Sklopné svěráky jsou často kombinovány s otočnými a patří k zvláštnímu příslušenství
frézky. Pracovní poloha obrobku se zabezpečuje natočením sklopné části svěráku pod
požadovaným sklonem. Úhel natočení se odečítá na úhlové stupnici svěráku. Rozsah natočení
bývá do 45° na obě strany.

Frézování šikmých ploch vykloněním vřeteníku

Rozsah vyklonění (natočení) bývá do 45° na obě strany od svislé polohy. Vřeteník lze
natáčet po uvolnění matic na jeho zadní straně. Úhel vyklonění se odečítá na úhlové stupnici.
Při tomto způsobu může být osa frézy při vyklonění vřeteníku rovnoběžná se šikmou plochou
nebo kolmá na šikmou plochu.

21
 α – úhel vyklonění vřeteníkové hlavy
β – úhel sklonu šikmé plochy

Pokud je osa frézy rovnoběžná se šikmou plochou, platí pro úhel vyklonění vřeteníku:
 = 90°- 
Jestliže je osa frézy kolmá na frézovanou šikmou plochu , je úhel vyklonění vřeteníku
shodný s úhlem sklonu šikmé plochy:  = 

2.5 Frézování výřezů

Výřezy se vyskytují například u hlavy základového šroubu (kamene) pro upínání obrobků
pomocí upínek. Pro jejich frézování lze použít válcové čelní frézy nebo také frézy kotoučové.

22
 Postup při frézování
výřezů

Je možné frézovat postupně jeden výřez po druhém, nebo použít složenou (sdruženou)
frézu. Složenou frézou jsou, v případě frézování výřezů "kamene", dvě kotoučové frézy
stejného průměru, které jsou upnuté na jednom společném trnu.
Frézování dvou výřezů současně

23
 Tohoto způsobu se s výhodou používá při frézování většího počtu kusů. Frézování je pak
rychlejší. Je však třeba počítat s nárůstem řezných sil a v této souvislosti zajistit upnutí
obrobku větší silou.

2.6 Frézování pravoúhlých drážek

a) průběžných
Lze je frézovat frézami kotoučovými, válcovými čelními.
Postup při frézování základové desky:

Polotovar: 40x185x310
Materiál: 11 500

- upnout obrobek do svěráku

- upnout frézovací hlavu
- nastavit
optimální
otáčky a
posuv pro
hrubování a
dokončovací
úběry
-hrubovat spojené pravoúhlé plochy s přídavkem
0,5 mm na plochu
- dokončit frézování pravoúhlých ploch
- přepnout frézu, nastavit řezné podmínky a najet na polohu a hloubku drážky
- dle rozměru frézy frézovat drážku s případným rozjetím
- průběžně kontrolovat frézované rozměry

b) uzavřených
Tyto drážky je možné frézovat pouze drážkovacími frézami
Postu při frézování drážky pro pero:

24
- upnout drážkovací frézu
- odzkoušet na pomocném materiálu, zda frézou zajistíme požadovanou toleranci
šířky drážky (pokud ne, provést výměnu frézy)
- upnout obrobek do svěráku s prizmatickými čelistmi
- nastavit otačky, posuv (hloubku drážky pro pero frézovat na jeden úběr)
- nastavit polohu frézy vzhledem k obrobku
- vyfrézovat drážku (délku oměřit pomocí dělícího kroužku pohybového šroubu)
- drážku průběžně kontrolovat

25
2.7 Frézování speciálních drážek

2.7.1 Frézování T drážek

Vyfrézují se nejdříve pravoúhlé průběžné drážky s přídavkem na dně frézou

kotoučovou, válcovou čelní.

Drážky se dokončí frézou kotoučovou stopkovou (korunkovou)

26
2.7.2 Frézování rybinovitých drážek

Rybinovité
drážky
mohou být
vnitřní a
vnější.
V případě
vnitřní
rybiny je
třeba
nejdříve
vyfrézovat
pravoúhlou průběžnou drážku s přídavkem na dně drážky a na její šířce. Následuje frézování
případného vybrání a nakonec dokončíme drážku úhlovou jednostrannou frézou s příslušným
profilovým úhlem (55°).

Podobně se postupuje při frézování vnějších rybinovitých drážek; při větších přídavcích se
nejdříve vyfrézují výřezy s přídavkem a drážka se dokončí úhlovou stopkovou nebo nástrčnou
frézou.

27
Úhlová nástrčná fréza Úhlová stopková fréza

Měření rybinovitých drážek

Šířku vnitřní i vnější rybinovité drážky nelze přímo změřit. Tento rozměr se měří nepřímo
jako míra mezi válečky (u vnitřní rybiny), nebo přes kontrolní válečky (vnější drážka).
Pomocné roměry mezi nebo přes válečky mohou být na výkrese zakótovány, v opačném
případě je třeba tyto rozměry vypočítat.

d /2
Rozměr přes válečky: A = B + d + 2x x = tg / 2

Rozměr mezi válečky: a = b – d – 2x

S takto vypočteným rozměrem se porovnává odpovídající naměřená hodnota.

2.7.3 Frézování prizmatických drážek

Je možné provádět dvěma způsoby.

– válcovou čelní frézou vykloněním vřeteníku o 45°
– úhlovou oboustrannou souměrnou frézou s profilovým úhlem 90°

28
Pravoúhlou průběžnou drážku š = 4 mm je vhodné obrábět pilovým kotoučem.

2.8 Frézování tvarových ploch

2.8.1 Frézování tvarových ploch podle orýsování

Předem orýsovaná tvarová plocha se frézuje sdružením podélného a příčného pohybu.
V podélném směru lze pracovat strojním posuvem a v příčném směru přestavuje frézař
obrobek ručním způsobem tak, aby
ryska sledovala obrys otáčející se
frézy. Výsledek je závislý především
na pozornosti a zkušenostech frézaře.

Výhodné je, že lze frézovat tvarovou

plochu běžnými frézami, nevýhodou
nepřesnost, malá produktivita.

2.8.2 Frézování tvarových ploch tvarovými frézami

Využívá se pro frézování menších tvarově jednodušších ploch. Používají se nejčastěji frézy
tvarové radiusové.

29
Tvarově složitější plochy lze frézovat složenými (sdruženými) frézami – několik fréz
upnutých na jednom společném trnu

2.8.3 Frézování tvarových ploch na otočném stole

Tímto způsobem lze frézovat i rotační plochy, které přechází na plochy rovinné.

Základní části otočného stolu:

1 – těleso stolu
2– kruhová otočná deska s T drážkami a
středícím otvorem
3 – kolečko pro ruční otáčení stolem

Deskou stolu lze otáčet také strojním posuvem pomocí náhonové hřídele, jejíž konec se
připevní na horní plochu stolu frézky po odstranění krytky.
Upínání obrobků na otočném stole lze provádět:
– přímo na desku otočného stolu pomocí upínek
– s využití tří, nebo čtyřčelisťového sklíčidla
– pomocí běžných strojních svěráků
Ve všech těchto případech se musí zajistit souosost osy obrobku s osou stolu. K tomu se
využívá např. hrot upnutý ve vřetenu frézky, nebo číselníkový úchylkoměr.

Příklad využití otočného stolu při frézování „tvarové desky“

Rozměry polotovaru:
260x 240x12
Materiál: 11 600
Roz

30
 Postup při frézování:
Pro vyrovnání obrobku lze s výhodou využít
předem na vrtačce vystružený otvor ø 30H8,
do kterého je zastrčen středící trn umístěný
v  otvoru desky otočného stolu.
Obrobek musí být předem orýsován a
v  koncích drážek předvrtány otvory z důvodu
výhodného upnutí při frézování vnějšího
tvaru a možnosti využít válcovou čelní frézu.

Postupně se frézuje vnější tvar na ø 250 mm

a vyfrézují rovinné plochy na rozměr
220 mm.
Po přepnutí se vyfrézují drážky na průměru
120 / 180 mm

2.8.4 Frézování tvarových ploch kopírováním

Složitější kopírování prostorové (tvar vzorku je přenášen ve třech osách) se provádí na
kopírovácích frézkách.

a – kopírování rovinné (obrysové)

b – kopírování prostorové

š – šablona
v – vzorek
o – obrobek
F – fréza
P – dotykový palec
St – stůl frézky

31
 Jednodušší rovinné kopírování lze prováděd i na běžných kon zolových frézkách po jejich
úpravě. Ta spočívá v uvolnění pohybu příčných saní (sledovací pohyb), upevnění šablony a
palce na frézku. Přitlačení palce na šablonu může být provedeno například pružinami, nebo
pneumatickým způsobem, pokud je k dispozici rozvod stlačeného vzduchu. Přítlačná síla
musí být větší než radiální složka řezné síly.

2.9 Frézování s využitím univerzálního dělicího přístroje

Je nejčastěji využívaný dělící přístroj (existují také jednoduché dělící přístroje – umožňují
pouze dělit obvod obrobku na omezený počet dílů a přístroje speciální využívané v seriové
výrobě)

32
Univerzální dělicí přístroj má tři základní mechanismy:
a) mechanismus dělicí: umožňuje dělit obvod obrobku na potřebný počet dílů
b) mechanismus sklápěcí: umožňuje frézovat drážky na kuželu
c) mechanismus převodový: umožňuje frézovat šroubovité drážky

Dělicí mechanismus obsahuje dělicí kličku, dělicí kotouč, dělicí hřídel, jednochodý šnek,
šnekové kolo se čtyřiceti zuby, které je umístěno na pracovním vřetenu děličky. Dělicí
kličkou je tedy nutné čtyřicetkrát otočit, jestliže chceme, aby se obrobek otočil o jednu
otáčku.

2.9.1 Nepřímé jednoduché dělení

Šnekový převodový poměr 1 : 40 určuje tak zvanou charakteristiku dělicího přístroje – 40.
Z této charakteristiky se pak vychází při výpočtu dělicího kroku nepřímého jednoduchého
dělení.
40 p
nk = 
t P

40 – charakteristika dělicího přístroje

t - počet zadaných roztečí, na který je třeba rozdělit obvod obrobku
p - počet otvorů, o který je třeba pootočit dělicí kličkou
P - počet otvorů kružnice dělicího kotouče, na které se provádí odečet otvorů kličkou

33
V praxi se využívají pro určení dělicího kroku tabulky.

Ukázka tabulek pro nepřímé jednoduché dělení.

34
2.9.2 Nepřímé složené dělení
Provádí se na dvou kružnicích dělícího kotouče. V praxi se využívá zcela vyjímečně,
poněvadž je značně nepřesné. Pokud nelze obrobek rodělit nepřímým jednoduchýmm
dělením, využívá se dělení diferenciální.

2.9.3 Dělení na nestejné díly

Při výrobě některých nástrojů, např. výstružníků je třeba obvod dělit na nestejné díly, protože
zuby těchto nástrojů nemají stejné sousední rozteče. Velikost jednotlivých roztečí je třeba
určit tak, aby celé dělení bylo možné vykonat na jedné určité kružnici dělicího kotouče.

V praxi se pro toto dělení využívají tabulky.

2.9.4 Diferenciální dělení (DD)

Diferenciálním, neboli rozdílovým dělením lze rozdělit obvod obrobku na jakýkoliv počet
dílů, včetně prvočísel. To je umožněno tím, že spolu s kličkou se otáčí také dělící kotouč. Ten
se může otáčet buď ve stejném smyslu jako klička – DD se souhlasným natáčením kličky a
kotouče, nebo proti smyslu otačení kličky – DD s nesouhlasným natáčením kličky a kotouče.
Rychlost natáčení dělícího kotouče je dána výměnými převodovými ozubenými koly (z 1, z2,
z3, z4) smysl otáčení je ovlivněn vloženými koly (mezikoly).

35
 Výměnná převodová kola propojují pracovní vřeteno dělícího přístroje s jeho náhonovou
hřídelí (hřídel kuželového kola)

Určení kol z1, z2, z3, z4 a počet mezikol lze provést buď výpočtem, nebo pomocí tabulek.
Postup při řešení výpočtem:
1. zvolit pomocnou rozteč (tp); může být větší i menší vůči rozteči zadané (nejlépe
nejbližší číslo s nulou na konci)

2. pro tuto rozteč určit dělící krok nepřímým jednoduchým dělením

40 p
nk = 
t P

3. určit výměnná převodová kola

nk * ( tp – t) = z1/z2 * z3/z4
Je-li diference d = tp – t kladná (pomocná rozteč zvolena větší než je rozteč
zadaná) musí se klička a kotouč otáčet souhlasně, při záporné diferenci
nesouhlasně.

4. stanovení počtu mezikol, která zajistí potřebný smysl natáčení kličky a kotouče

V d í
lenské praxi se využívají tabulky z důvodů rychlejšího určení potřebných hodnot. Kromě

36
konkrétních výměnných převodových kol a počtu mezikol, jsou tabulky doplněny nákresy
s kokrétním sestavením ozubených kol.

2.10
F

rézování drážek na kuželových plochách

V tomto případě se mohou vyskytnout drážky dvojího typu:
1. Dno drážky je rovnoběžné s povrchovou přímkou kuželu. Obrobek je třeba nastavit
tak, aby dno drážky, a tím i povrchová přímka kuželu, byla rovnoběžná s plochou
pracovního stolu frézky. Toho se dosáhne sklopením vřetena dělícího přístroje o
polovinu
vrcholového
úhlu kuželu –
α/2

2.D n o d r á ž k y
přímkou
kuželu, drážka

37
 má tedy rozdílnou hloubku. To jsou například zubové mezery kuželových ozubených
kol, nebo zubové mezery úhlové frézy.

Při frézování kuželových kol dělícím způsobem se vřeteno děličky vyklaní o poloviční
vrcholový úhel patního kužele. Při frézování zubových mezer úhlové frézy se vyklonění
vřetene děličky stanoví výpočtem nebo pomocí tabulek.

Při frézování drážek na kuželu

mezi hroty, se používá speciální
frézařský koník u kterého je
možné výškově přestavovat hrot
a také pomocí točnice tento hrot
natáčet tak, aby jeho osa byla
totožná s osou hrotu ve
vykloněném vřetenu dělícího
přístroje

38
2.11 Frézování šroubovitých drážek

Provádí se pomocí univerzálního dělícího přístroje s využitím jeho převodového mechanismu.

To jsou výměnná ozubená převodová kola, která propojují pohybový šroub stolu frézky
s náhonovou hřídelí děličky. Po zapnutí podélného strojního posuvu se tedy kromě
přímočarého pohybu obrobek současně ještě otáčí. Kola převodového mechanismu musí
zajistit aby se při podélném posunu o stoupání šroubovice obrobek současně otočil o jednu
otáčku. To je základní závislost ze které se vychází při určení počtů zubů vyměnných kol.

Ph – stoupání šroubovice
α – úhel stupání šroubovice
β – úhel slonu šroubovice

Kromě základních výměnných kol z1, z2, z3, z4 existují ještě 3 stálá ozubená kola za, zb, zc se
kterými je nutné počítat při výpočtu základních kol. Počet případných mezikol souvisí se
smyslem stoupání frézované šroubovice a pohybového šroubu stolu frézky.

V dílenské praxi se pro určení výměnných převodových kol a mezikol využívají tabulky.

39
 Aby nástrčná fréza nedřela a nepodřezávala obrobek, je třeba natočit stůl univerzální
frézky o úhel sklonu šroubovice β

40
2.12 Frézování ozubených kol dělícím způsobem
S využití dělícího přístroje se postupně frézují jednotlivé zubové mezery ozubeného kola.
Nástrojem bývá modulová fréza nástrčná nebo stopková (palcová)

Boky zubů frézy jsou vybroušeny do evolventy

Tvar a velikost zubových mezer souvisí s velikosti modulu a také s počtem zubů kola.
Modulové frézy se proto vyrábí v sadách osmičlenných (do modulu 10 mm), nebo
patnáctičlénných – pro větší moduly.

Základní hodnoty čelního ozubeného kola s přímými zuby jsou:

– modul m
– počet zubů z
– úhel záběru α
Modul je udán v mm a určuje velikost ozubení. Je to část průměru roztečné kružnice
připadající na jeden zub kola.
D
m
z

41
 Hodnoty modulů jsou normalizovány.

Frézování přímých zubů čelního

ozubeného kola modulovou
stopkovou frézou

Dělicím způsobem je možné frézovat čelní ozubená kola se zuby přímými i šikmými. Při
frézování šikmých zubů se postupuje podobně jako při frézování šroubovitých drážek. Stůl
frézky se natáčí o úhel sklonu boků zubů β (je uveden na výkrese). Stoupání zubových mezer
šikmých zubů se musí vypočítat.

2.13 Frézování ozubených hřebenů

Pro frézování ozubených hřebenů se používá modulová fréza s přímými boky zubů. Delší
ozubené hřebeny se frézují pomocí zvláštního příslušenství frézky – univerzálního
frézovacího vřeteníku.

42
 Zuby se frézují příčným posuvem ve směru osy Y, dělicí pohyb se provádí v podélném
směru v ose X. Zubové mezery lze frézovat jednou, nebo větším počtem fréz současně.
Obrobek může být tedy přestavován o jednu zubovou rozteč, nebo násobek zubové rozteče.
Pro přesné přestavení obrobku v podélném směru ( v ose X) se využívá přístroje pro podélné
dělení, který je připevněn na levé čelní ploše stolu frézky.

2.14 Frézování ozubených kol odvalováním

Provádí se na speciálních odvalovacích frézkách, na kterých se mohou vyrábět čelní
ozubená kola s přímými a šikmými zuby, kola šneková a řetězová.
Nástrojem je jednochodá nebo vícechodá odvalovací fréza, která koná hlavní řezný
pohyb a současně také posuvný; posuv je udán v mm na jednu otáčku frézovaného kola.

Při frézování ozubených kol s přímými zuby se nastavují na odvalovací frézce výměnná
dělicí kola, která musí zajistit závislost mezi otáčivými pohyby nástroje a obrobku; otočí-li se
jednochodá fréza o jednu otáčku, musí se obrobek pootočit o jednu zubovou rozteč.
Frézování čelných ozubených kol se šikmými zuby je složitější v tom, že musí být vůči
základnímu otáčivému pohybu zajištěn zrychlující nebo zpomalující otáčivý pohyb obrobku.
To je zajištěno tak zvaným diferenciálem.

Na odvalovací frézce se pak musí kromě výměnných dělicích kol nastavit ještě výměnná
převodová kola diferenciálu.

43
2.15 Frézování závitů

Delší pohybové závity je výhodné

frézovat s využitím dělicího přístroje
tvarovými kotoučovými frézami. Fréza
se upíná do univerzálního frézovacího
vřeteníku a koná hlavní otáčivý pohyb.
Obrobek se posouvá a současně otáčí;
za jednu svoji otáčku se musí posunout
o stoupání závitu. Stůl univerzální
frézky je natočen o úhel stoupání
závitové drážky.

Frézování závitů hřebenovými frézami je určeno pro krátké vnější i vnitřní spojovací
závity. Délka frézovaného závitu musí být menší než šířka frézy. Celý závit se frézuje
za jednu a čtvrt otáčky obrobku zapichovacím způsobem. Protože se jedná o závity s menším
stoupáním, není třeba natáčet stůl frézky. Obrobek se otáčí, rovnoměrně posouvá o hodnotu
stoupání závitu za jednu otáčku.

Hřebenové frézy na závity

nástrčná
stopková

44
3 Hoblování
Je to obrábění hoblovacím nožem, při němž je hlavní pohyb přímočarý vratný a koná jej
obrobek. Nástroj vykonává vedlejší pohyb – posuv, který je přerušovaný a kolmý na směr
hlavního pohybu. Uskutečňuje se v úvrati vratného pohybu stolu na konci zpětného pohybu.
Hoblování při srovnání s frézováním je méně produktivní; výhodné je při hoblování dlouhých
a úzkých ploch. Výhodnější je také odebírání silnější vrstvy na jeden záběr při obrábění
povrchu odlitků nebo výkovků. Hoblováním načisto lze rovněž dosáhnout lepší rovinnosti
obráběné plochy než frézováním.

4 Obrážení
Při obrážení vykonává na rozdíl od hoblování hlavní pohyb nástroj upevněný ve
smýkadle. Vedlejší pohyb, tj. posuv, koná obrobek na konci vratného pohybu smýkadla.

Protože při obrážení je jeden zdvih pracovní a druhý pomocný (naprázdno), snižuje se
produktivita práce. Proto bývá zpětná rychlost 1,5krát až 4krát větší než rychlost pracovní.

45
5 Protahování

Je to velmi produktivní metoda obrábění, která se využívá zejména v sériové a hromadné

výrobě. Dosahuje se při ní velmi kvalitního opracování a dokonalé rozměrové a tvarové
přesnosti. Při protahování je zpravidla obrobek v klidu a nástroj vykonává přímočarý hlavní
pohyb. Protahovat je možno vnitřní i vnější plochy libovolných tvarů. Při vnitřním
protahování se předvrtá díra a definitivní tvar kruhový, mnohostranný a pod. dokončíme
protahovacím trnem. Při vnějším protahování se odebírá materiál čelně v celé ploše, nebo
postupně z jedné strany.

Příklady prací pro protahovačku

a) vnitřní b) vnější
a)
b)

46
 A.4.E.2.1.004

6 Měření a kontrola délkových rozměrů, geometrických tvarů,

vzájemné polohy prvků

Měřením zjistíme rozměr přímo měřidlem, nebo nepřímo porovnáním kalibrem.

Kontrola znamená zjištění, zda materiál nebo obrobek splňují předepsané podmínky, např.
rozměrovou a tvarovou přesnost, pevnost, kvalitu povrchu, tvrdost. Kontroluje se při dodání
materiálu nebo nářadí (vstupní kontrola), během výroby (výrobní kontrola) a hotový výrobek
(výstupní kontrola).

Měření je kontrolní pracovní činnost,kterou je třeba změřit (měřená veličina), např. délka,
úhel, hmotnost, tíha obrobku, se porovnává s odpovídající fyzikální základní veličinou.
Příklady: Pro délku je to 1 metr, pro úhel 1 stupeň, pro hmotnost 1 kilogram a pro sílu 1
newton.

Porovnávání je srovnávání rozměru nebo tvaru kontrolovaného předmětu s rozměrem nebo

tvarem kalibru, šablony. Zjišťujeme, zda odchylka nepřesahuje dovolenou toleranci. Číselnou
hodnotu odchylky však nelze stanovit.

Měření se provádí vhodnými měřidly. Na těchto měřidlech (ocelové měřítko, posuvka,

úhloměr, váhy nebo siloměr) se odečítá přímo naměřená hodnota v příslušných technických
jednotkách.

1 Měřidla a chyby při měření

Mezi měřidla řadíme: nastavitelná měřidla, pevná měřidla a kalibry.

Nastavitelná měřidla slouží ke zjištění naměřené hodnoty délky nebo úhlu pomocí
nastavitelného, pohyblivého indikačního zařízení(nonius, stupnice, počitadlo). Naměřená
hodnota se ihned odečítá, např. posuvka, mikrometr, úhloměr aj.

Pevná měřidla s pevnou roztečí rysek (např. ocelové měřítko) nebo ploch (např. základní
měrky).

Šablony a kalibry představují buď tvar (např. tvarový kalibr, úhelník, šablona pro měření
úhlů, šablona na zaoblení) nebo rozměr (např. spároměry) měřeného obrobku.

Základní měrky slouží k nastavení přesných rozměrů.

47
 posuvné měřítko
mikrometr

ocelová měrka
základní měrky

tvarové šablony

spároměry

1.1 Chyby při měření

Při měření musíme skutečný rozměr zjistit co nejpřesněji. Při měření mohou nastat chyby,
které mají následující příčiny:
- Nerovnosti na měřeném předmětu (obrobku), např. přilnutými třískami, prachem,
výronky.
- Nepřesnosti měřidla, např. opotřebením, vůlí, otěrem, chybou v rozteči stupnic, úchylkou
stoupání šroubů s mikrometrickým závitem.
- Chyba v poloze (pootočení měřidla při měření.

48
- Úchylky, které vznikají nadměrným tlakem na měřidlo nebo nevhodnou polohou obrobků
při provádění měření, takže dojde k deformaci obrobku nebo měřidla.
- Chyby způsobené osobami provádějícími měření v důsledku nedostatečné praxe
v měření, nedostatečné ostrosti vidění nebo chyby při odečítání způsobené odchylkou.
- Vliv tepla na obrobek nebo měřidlo, např. teplo při obrábění, teplo ruky, teplo při
vytápění.

chyba v poloze velký tlak na měřidlo

Úchylky způsobené nesprávným pohledem

Teplota při měření

Obrobky se při zahřátí roztahují. Součást z oceli o délce 100 mm se roztáhne při teplotním
rozdílu 10ºC (10 K) asi o 1/100 mm. Dojde se tedy k různým naměřeným hodnotám, když se
obrobky měří při různých teplotách, například krátce po obrábění řeznými nástroji nebo až po
určité době, když se obrobek zchladil.

V normě je stanoveno, že měření se musí provádět při teplotě 20 0C (293 K).

1.2 Jednoduchá měřidla na měření délek

Přímé měření měřítkem

49
 Ocelové měřítko je nejjednodušší měřidlo. Přesnost měření u tenkých měřítek nebo u mě-
řítek, která jsou zkosená v místě dělení stupnice, je asi 0,5 mm. V dílně se používají ocelová
měřítka z oceli o délkách 100 mm, 300 mm nebo 500 mm, kromě toho i měřicí pásma z oceli
a svinovací pásová měřítka (metry).

Hmatadla slouží k nastavení a přenesení rozměru z obrobku na měřidlo (například

měřítko, posuvka) nebo obráceně a také k porovnávání rozměrů obrobku s rozměry vzorového
obrobku.

Provedení hmatadel jako pružinová hmatadla umožňují po nastavení na kontrolovaný

rozměr stisknutí ramene hmatadla. Výhoda: Po vyjmutí hmatadla z díry hmatadlo odpruží
opět na kontrolovaný rozměr, například při měření vnitřní drážky.

nastavení měřeného rozměru porovnání obrobku s měřeným rozměrem

1.3 Posuvná měřítka

1 - měřící ramena
2- pomocná ramena
3- základní měřítko
4 - hlavní stupnice
5 - nonius
6 - hloubkoměr
7 - posuvná část
8 - výstředník

Posuvná měřítka jsou nastavitelná měřidla. U posuvných měřítek se porovnává naměřená

veličina přímo s milimetrovou stupnicí. ke zvýšení odečítací přesnosti slouží nonius. Posuvná
měřítka umožňují měření s přesností 0,1 mm, 0,05 mm nebo 0,02 mm (vždy podle provedení
nonia).

50
 Těmito nejvíce používanými měřidly se rychle a jednoduše měří vnější, vnitřní rozměr a
hloubka.

Vnější a vnitřní rozměry se měří pomocí obou měřicích ramen popř. břitů a hloubky
pomocí hloubkové měřicí tyčinky (hloubkoměr), která je vložena v hlavním ramenu a je
pevně spojena s posuvným ramenem.

Digitální posuvné měřítko

Nonius umožňuje měření s přesností 1/10, 1/20 nebo 1/50 mm. Při zavřené posuvce musí
nulová ryska nonia souhlasit s nulovou ryskou mi li metrové stupnice pravítka.

Postup měření. Levá nulová ryska nonia (= nulová značka) udává na milimetrovém dělení
(hlavní stupnici) pravítka počet celých milimetrů. Zlomky milimetru 0,1 nebo 0,05 vyplývají
z té rysky stupnice nonia, která se kryje s ryskou na milimetrové stupnici.

Druhy noniů a příklady odečítání. Normovaná délka nonia pro nonius 1/10 mm je 19
mm, pro nonius 1/20 je 39 mm (obr. 2). U nonia 1/10 je na posuvném ramenu děleno 19 mm
na 10 stejných dílků, takže vzdálenost rysek jednoho dílku činí 19/10 mm = 1,9 mm. Přesnost
měřidla 0,1 mm = 9 mm je rozděleno na 10 dílků, přesnost 0,05 mm = 19 mm je rozděleno na
20 dílků, přesnost 0,02 mm = 49 mm je rozděleno na 50 dílků.

Při posunutí posuvného ramene vždy o 0,1 mm doprava se rysky dílku nonia postupně
kryjí s ryskami hlavní stupnice měřítka, které jsou umístěny nad ryskami dílku nonia.

Nonius 1/10 mm Nonius 1/20 mm

Měření vnějších rozměru posuvnými měřítky. Při měření se obrobek drží při pevném rameni a
lehkým tlakem se přisune posuvné rameno

51
1.3.1 Pravidla pro práci s posuvnými měřítky

1. Měřit s citem! Správný tlak při měření je pro přesné měření velmi důležitý. Při
měření se musí posuvné rameno na měřítku posouvat bez vůle, jinak vznikají chyby
při měření

2. Přístupné vnější rozměry neměříme špičkami ramen, ale uvnitř ramen, aby se
měřící břity zbytečně neopotřebovávaly!

3. Nastavená posuvná měřítka neposunovat zbytečně s pevně zajištěnými rameny po

obrobku, před sejmutím měřítka ze součásti povolit tlak na posuvné rameno, aby
nedocházelo ke zbytečnému opotřebování měřících ploch!

4. Kontrola posuvného měřítka. Obě měřící ramena musí v nulové poloze vzájemně
doléhat bez průsvitu.

Správně Chybně

Chyby při měření také vznikají, když posuvné měřítko s pevně zajištěným ramenem je
násilím sejmuto z obrobku. Chyby při nastavení vznikají příliš slabým nebo příliš silným
tlakem při měření, nečistotou mezi měřicími plochami a obrobkem a také šikmým držením
posuvného měřítka.

Měření vnitřních rozměrů posuvnými měřítky. K měření vnitřních rozměrů slouží

měřicí plochy posuvného měřítka, které mají tvar břitu. Manipulace, odečítání naměřené
hodnoty a pravidla pro práci jsou stejné jako u měření vnějších rozměrů.

Použití: při měření dutin, jako jsou díry, drážky aj.

Měření vnitřních rozměrů

52
1.4 Měření hloubek posuvným hloubkoměrem

Odečítání se provádí noniem jako u posuvného měřítka.

1.5 Mikrometrická měřidla

Umožňují měření s přesností 0,01 mm a se zvláštní úpravou 0,001 mm. Používají se pro
měření vnějších a vnitřních rozměrů a pro měření hloubek.

1.5.1 Třmenové mikrometry

jsou konstruovány pro různé měřicí rozsahy, například měřicí rozsah o 25,25 - 50,50 -
75,75 - 100, 100 - 125 mm a tak dále po 25 mm.

třmenový mikrometr

Konstrukce a části třmenového mikrometru. V pevném třmenu a jsou uloženy pevný dotyk
a otáčivý mikrometrický šroub. Dotyk a mikrometrický šroub tvoří dvě měřicí plochy mik-
rometru. Mikrometrický šroub má broušený jemný závit, jehož stoupání je 0,5 mm a je pevně
spojeno s bubínkem se stupnicí .Mikrometrický šroub a bubínek se stupnicí představují
pohyblivou (nastavitelnou) část, matice, vnitřní pouzdro se stupnicí a třmen a tvoří pevnou
část mikrometru.

53
 Při každém celém otočení bubínku se stupnicí se mikrometrický šroub o 0,5 mm
vyšroubuje nebo zašroubuje. Vnitřní pouzdro se stupnicí je v podélném směru rozděleno na
celé a poloviny milimetru.

Aby se při měření zabránilo příliš silnému utáhnutí mikrometrického šroubu, má

mikrometr řehtačku, která je spojena pomocí pružné spojky (rohatka se západkou) s
mikrometrickým šroubem. Řehtačka zajišťuje stále stejný tlak mikrometrického šroubu a
zamezuje poškození dotykových ploch. Proti opotřebení bývají měřicí plochy často opatřeny
povlakem z tvrdokovu.

Postup odečítání hodnoty

7,00 mm 17,34 mm 38,95 mm

1- dotyky
2- třmen
3- matice se stupnicí
4- mikrometrický šroub
5- brzda
6- řehtačka

Při stoupání závitu 0,5 mm: Kuželová plocha bubínku se stupnicí je na obvodu rozdělena
na 50 dílků. Když se bubínkem se stupnicí pootočí o jednu rysku dílku, tedy o 1/50 obvodu,
posune se mikrometrický šroub c o 1/50 stoupání, to je 0,5 : 50 = 0,01 mm.

Pomocí hrany bubínku se stupnicí jsou na pouzdru se stupnicí odečítány celé a poloviny
milimetru. Odečítání 1/100 mm se provádí na stupnici bubínku se stupnicí.

Přesné měření je velkou měrou závislé na rovinnosti a rovnoběžnosti měřicích ploch na

pevném doteku a mikrometrickém šroubu.

54
 Před měřením je třeba nejprve zkontrolovat nulovou polohu pouzdra a bubínku se
stupnicí. Tato kontrola se provádí kontrolní základní měrkou, nebo kontrolním trnem.

Kontrolní základní měrky jsou ocelové špalíky nebo válcové měřicí čepy o délkách, které
odpovídají měřicímu rozsahu mikrometru, tedy například o délce 25,50,75, 10O, 125 mm atd.
Jsou kalené, měřicí plochy jsou velmi přesně broušeny a lapovány.

Měření vnějších rozměrů třmenovým mikrometrem

Mikrometr s digitálním odečítáním

Výsledek měření od 0,01 mm se dá přímo přečíst v okénku. Číselná řada na bubínku má

jen kontrolní funkci. Odečítání 0,001 mm se provádí pomocí nonia na pouzdru.

Mikrometr s digitálním odečítáním

Zásady pro práci s třmenovým mikrometrem

1. Při měření se obrobek vloží mezi měřící plochy a potom se mikrometrický šroub
šroubuje řehtačkou, až řehtačka prokluzuje. Mikrometrický šroub se zafixuje stavěcím
kroužkem, mikrometr se opatrně klouzavým pohybem sundá z obrobku a odečte se hodnota.

55
 2. Mikrometr držte správně! Měřidlo se musí držet pouze za třmen nebo držet opřený o
část dlaně pod palcem a palcem nebo ukazováčkem otáčet bubínkem se stupnicí popř.
řehtačkou.

Třmenové mikrometry pro speciální měření

Závitový mikrometr ke kontrole a měření závitu

Měření vnitřních rozměrů mikrometrickými odpichy

K měření vnitřních rozměrů a k měření roztečí slouží mikrometrické odpichy (obr. I). Oba
pohyblivé doteky těchto měřidel mají kulovité měřicí plochy. Přesnost měření je 0,01 mm;
odečítání se provádí jako u třmenového mikrometru.

Mikrometrické odpichy jsou konstruovány pro různé měřicí rozsahy, například měřicí
rozsah 30 - 40,40 - 50,50 - 65,60 -75, 75 - 100,100 - 125 mm a tak dále vždy o 25 mm.

Místo pohyblivých dotyků mohou být mikrometrické odpichy také vybaveny měřicími
čelistmi. Měřicí plochy jsou kaleny, broušeny a lapovány. Použití: k měření děr, drážek,
zápichů a podobně.

1.5.2 Měření mikrometrickými hloubkoměry

Mikrometrické hloubkoměry slouží k přesnému měření hloubky děr, drážek, nákružků,

výstupků a podobně. Přesnost měření je 0,01 mm. Aby se rozšířil rozsah měření, mají tyto
mikrometry také vyměnitelné měřicí vložky s rozdílem délek po 25 mm .

mikrometrický hloubkoměr a mikrometrický odpich

56
1.6 Kalibry

Kalibry jsou kontrolní měřidla, kterými kontrolujeme vyráběný rozměr nebo tvar.

Při kontrole pomocí kalibrů se zjišťuje, jestli se skutečný rozměr nebo skutečný tvar
vyrobeného obrobku liší od předepsaného rozměru nebo předepsaného tvaru.

Tato měřidla umožňují rychlou kontrolu často se opakujících stejných rozměrů.

Nevýhoda: Přesnost měření je závislá na stupni opotřebení kalibrů.

Typy: rozměrové kalibry, tvarové kalibry

Rozměrovými kalibry se kontrolují délky jako vnější rozměry (např. tloušťky) a vnitřní
rozměry (např. díry, zápichy, drážky). Rozměrové kalibry se skládají vždy ze sady kalibrů, u
nichž se postupně zvětšuje měřený rozměr.

Spároměry jsou ocelové lístky o tloušťkách 0,05 až asi 2 mm. Slouží ke kontrole vůle u
kluzných vedení, ložisek, ventilů atd. Kalené ocelové lístky se mohou používat jednotlivě
nebo spolu ve spojení.

Kuželové kalibry slouží ke kontrole vnějších a vnitřních kuželů na nářadí, vřetenech aj.

Příklady: metrické kuželové kalibry, Morseovy kuželové kalibry, kuželové kalibry ke

kontrole kuželů upínací stopky na vrtáku, strmé kužely ISO apod.

Mezní kalibry mají dvě měřicí strany pro mezní rozměry (horní a dolní mezní rozměr),
"dobrý" a "zmetkový". Zmetková strana je označena červenou barvou. Těmito mezními
rozměry se kontroluje, zda skutečný rozměr kontrolovaného předmětu leží ve stanovené
toleranci. Rozlišují se:

Mezní válečkové kalibry jsou kalibry pro vnitřní rozměry (díry), které mají na zmetkové
straně větší průměr než na dobré straně. Dobrá strana kalibru musí projít dírou, zatímco
zmetková strana projít nesmí. Délka zmetkové části kalibru je o třetinu menší než dobré části.

Dobrá strana Zmetková strana

Jmenovitý rozměr = dolní mezní rozměr 20 mm

Horní mezní rozměr 20,021 mm

57
 Mezní třmenové kalibry jsou kalibry pro vnější rozměry (hřídele), které mají na dobré
straně větší rozměr.

Kontrola mezními kalibry. Při kontrole musí kalibr svou vlastní tíhou projít dobrou stra-
nou do díry, u mezních třmenových kalibrů přes hřídel. Kontrola zmetkovou stranou kalibru
se musí provádět s citem. Kalibr se nesmí na obrobek nebo do obrobku vtlačovat!

Kontrola mezními kalibry (zmetková strana)

1.7 Základní měrky

představují rozměr vzdáleností dvou rovnoběžných ploch.Jednotlivé základní měrky jsou

hranolové bloky z nástrojové oceli a představují pouze jediný rozměr. Rovnoběžné základní
měrky jsou stejnoměrně 9 mm široké a jsou vyráběny s přesností až 0,0002 mm. Základní
měrky musí být nemagnetické.

Měřicí plochy jsou rovné a jsou jemně lapovány, takže se při přiložení spojí dvě základní
měrky přilnavostí k sobě. Určitého rozměru je možné dosáhnout přiložením několika
základních měrek (sada základních měrek). Při sestavování je nutné dávat pozor na to, aby
větší základní měrky ležely vně a malé základní měrky mezi nimi v bloku. Základní měrky
z oceli nemají zůstat delší dobu v přiloženém stavu, protože se tím spojí za studena. Oddělení
se musí provádět opatrným odsouváním. Jako ochrana proti opotřebení jsou měřicí plochy u
ocelových základních měrek pochromovány natvrdo nebo osazeny tvrdokovem.

Složený rozměr základních měrek

58
 Rozměr ze základních měrek skládáme z co nejmenšího počtu měrek. Při sestavování
rozměru se vychází z posledních desetinných míst. Základní měrky musí být při sestavování
uspořádány vedle sebe tak, aby všechny číslice byly postaveny stejně.

Základní měrky se vyrábějí v různých velikostech a jsou dodávány v sadách základních

měrek. Čím jsou sady bohatší, tím se rychleji a s menším počtem jednotlivých měrek může
provést sestavení.

Normální sada základních měrek

Zacházení se základními měrkami: Před sestavením se plochy očistí vatou a technickým

benzínem, popřípadě se vlasovým štětcem odstraní prach a nečistoty.

Základní měrky se musí chránit před teplem a dotykem ruky (vlhké). Po použití se
základní měrky vyčistí, lehce natřou mazacím tukem a uloží opět do sady základních měrek.

Kombinace základních měrek v dřevěném držáku (tepelná izolace)

Kontrola rozměrů základními měrkami se může provádět:

a) přímo dotykem měřicí plochy nebo

b) držákem základní měrky, kde jsou kombinace základních měrek drženy tělesem držáku
a přítlačným šroubem .

59
Obrobek Základní měrka
Přiložení nožového pravítka Kombinace základních měrek v držáku základních měrek

1.8 Tvarové kalibry - šablony

Tvarovými kalibry (šablonami) se kontroluje tvar obrobku.

Jsou to např. úhelníky, pokosníky, poloměrové šablony a šablony na zaoblení. Šablony na

kontrolu úhlů břitů nářadí (např. vrtáků, soustružnických nožů,) při broušení. Kontrola se pro-
vádí zrakem podle průsvitu.

Šablona na kontrolu vrcholového úhlu vrtáků po broušení.

Poloměrové šablony –
slouží k měření vnějších
a vnitřních poloměrů

1.9 Číselníkové měřicí přístroje

Číselníkové měřicí přístroje jsou: číselníkové úchylkoměry, páčkové úchylkoměry, jemné

měřící přístroje

Číselníkové měřicí přístroje slouží:

a) ke kontrole rovinnosti a rovnoběžnosti ploch obrobku a zjišťováním úchylek,

b) ke kontrole házivosti hřídelů, souososti kol aj., . ke kontrole rozměrů obrobků

porovnáváním.

60
 Kontrola házivosti hřídele číselníkovým úchylkoměrem

Číselníkové úchylkoměry

U těchto měřidel snímá pohyblivý dotyk tvar povrchu obrobku, přičemž jsou kontrolovány
rozměrové úchylky, nerovnosti obrobku a jeho zakřivení .

Konstrukce číselníkového úchylkoměru. Při měření se pohyb pohyblivého dotyku

přenáší hřebenem a ozubeným kolem na ručičku, a tím se zvětšeně přenáší na stupnici
číselníkového úchylkoměru.

Zjišťování úchylek rovinnosti nebo rovnoběžnosti dvou ploch páčkovým úchylkoměrem

U stupnice na obvodu je jeden dílek 0,01, u malého číselníku 1 mm. Číselník je otočný
a umožňuje nastavení nulové polohy ke každé poloze ručičky. Upínací válcová plocha
číselníkového úchylkoměru je u většiny úchylkoměrů broušena na Ф 8h6.

Číselníkový
úchylkoměr
v magnetickém stojánku Měření tlouštěk

61
1.10 Kontrola a měření úhlů

Úhly se kontrolují pevnými šablonami na měření úhlů (ocelové, vlasové a příložné

úhelníky, úhlové základní měrky aj.), měří se pohyblivými měřidly na měření úhlů
(univerzální úhloměry, úhlové libely, universální dělící přístroje, otočné stoly aj.) nebo se
vypočítávají pomocí pevných měřidel (základní měrky).
Jednotky pro úhel
Jako úhlová jednotka platí takový rovinný úhel, pro nějž poměr délek "kruhový oblouk k
poloměru kruhu" je roven číselné hodnotě 1. Tato jednotka se nazývá radián (značka: rad).
Ve strojírenství je ke kontrole a měření úhlů zavedena úhlová jednotka stupeň s dělením na
minuty a vteřiny. Kruh dělíme na 360o.

Pevné šablony na měření úhlů

Pevné šablony na měření úhlů slouží ke kontrole často se vyskytujících úhlů, např. 90°,
120°. Úhel 90° se kontroluje plochým nebo příložným úhelníkem. Pozor: Šikmé držení
úhelníku vede k chybným výsledkům měření!
Nožový úhelníkem se zjišťuje pravoúhlost a rovinnost ploch (zrakem kontrolujeme
průsvit). Když se opracovaná plocha obrobku a kontrolní plocha úhelníku přiloží k sobě proti
světlu, je viditelný průsvit. Čím rovnoměrnější průsvit se ukazuje na obou kontrolních
plochách úhelníku, tím přesnější je pravoúhlost.

Úhlové základní měrky jsou z oceli a dají se nasunout jako rovnoběžné základní měrky.
Slouží ke kontrole kalibrů, nářadí a obrobků, k nastavování strojů a zařízení, k orýsování a
pro dílčí práce.

Velká sada sestává ze:

6 základních měrek 1,3,5, 15,30,45 úhlových stupňů,

5 základních měrek 1 , 3, 5, 20, 30 úhlových minut,

5 základních měrek 1, 3, 5, 20, 30 úhlových vteřin, měřicí rozsah 0° až 90° postupně po 1".

62
 Nastavitelné úhloměry
obloukový úhloměr

Na jednoduchém úhloměru (měřícím ve stupních) je měřicí rameno ve tvaru šipky

nastavitelné na stupňové dělení od 0° do 180° (obloukový úhloměr).

Pozor na čtenou hodnotu: Vždy podle způsobu přiložení měřicího ramene musí být čtená
hodnota odečtena od 180° nebo rozdílová hodnota mezi čtenou hodnotou a 90° musí být
odečtena popř. přičtena k 90° vždy podle toho, zda čtená hodnota leží nad nebo pod 90°.

Univerzální úhloměr: 1- úhlová stupnice, 2- nonius,3- pevné rameno,4- pohyblivé rameno, 5-

zajišťovací šroub, 6- hlavní šroub

63
1.11 Měření ozubených kol
U čelních ozubených kol se zjišťuje:
– tloušťka zubů na roztečné kružnici
– obvodová zubová rozteč
– tvarová odchylka boků zubů
– drsnost povrchu boků obrobených zubů

Měření tloušťky zubů se provádí zuboměrem.

Zuboměr se nastaví na hodnotu x, která odpovídá přibližně výšce hlavy zubu. Teoreticky se
tloušťka zubu rovná polovině rozteče. Ve skutečnosti musí být vždy menší, aby mezi zuby
spoluzabírajících ozubených kol byla předepsaná boční vůle.

Obvodovou zubovou rozteč

lze měřit třmenovým
talířkovým mikrometrem
přes předepsaný počet zubů
( je stanoveno na výkresu
ozubeného kola).

64
C.4.E.2.1.002

Upínání nástrojů, polotovarů a obrobků a ustavování jejich polohy

2 Upínání nástrojů

2.1 Způsoby upínání fréz

Způsob upnutí frézy závisí na její konstrukci, druhu a rozměrech frézy a na způsobu
frézování.

Upínání fréz s válcovou stopkou

a – řez upínací hlavičkou, b – upínací hlavička se sadou vyměnitelných pouzder, c – upínací hlavička pro
NC frézky, 1 – axiální zabezpečení, 2 – středicí hrot, 3,4 – pouzdro, 5 - matice

Frézy s válcovou stopkou se upínají do upínacích hlaviček s vyměnitelnými rozpínacími

pouzdry.
Frézy s kuželovou upínací stopkou se upínají do vřetene frézky s použitím redukčních
pouzder.Vnější kužel redukčního pouzdra je shodný s kuželem dutiny vřetena frézky a
vnitřní kužel je shodný s kuželem upínací stopky frézy.

65
 Redukční pouzdro se strmým kuželem

Redukční pouzdro s metrickým kuželem

Nástrčné frézy se upínají s využitím upínacích trnů, které mohou být:

a) krátké – frézy se upínají letmým způsobem, unášení frézy je zajištěno podélným nebo
příčným perem
b) dlouhé – jeden konec upínacího trnu je zasunut s využitím redukčního pouzdra ve
vřetenu, druhý konec je v ložisku podpěrného ramena frézky. Poloha frézy na trnu je zajištěna
rozpěrnými kroužky.

Frézovací trny

a – pro běžné frézky, b – pro NC frézky

66
 Velikosti frézovacích trnů jsou normalizované. Průměry válcové části upínacích trnů
odpovídají průměrům otvorů fréz a jsou odstupňovány v rozsahu 8-100 mm.

Upnutí válcové frézy

V – vřeteno frézky, k – kuželová stopka trnu, F – fréza, š – utahovací šroub, r k – rozpěrné kroužky, v –
válcový čep trnu, m – matice, R – podpěrné rameno, Vr – výsuvné rameno, St - stojan

Upínání frézovacích hlav může být provedeno s využitím letmých upínacích trnů nebo je
lze upínat přímo na vnější kužel vřetena frézky.

Upnutí frézovací hlavy na vnější kužel vřetena

Upínání odvalovacích fréz provádí se na dlouhé upínací trny do vřeteníku. Při frézování
čelních ozubených kol s přímými zuby se vřeteník natáčí o úhel stoupání šroubovice frézy – α
, který je na čele frézy uveden.

67
 Natočení odvalovací frézy :

s levou šroubovicí
s pravou šroubovicí
I – hlavní řezný pohyb
II- posuv
III-pohyb obrobku

Při frézování čelních kol se šikmými zuby je třeba vycházet ze vzájemného smyslu šroubovic
kola a frézy:
a) jsou-li šroubovice nástroje i obrobku souhlasné natáčí se fréza o rozdíl mezi úhlem
sklonu zubů obrobku – β a úhlem stoupání šroubovice frézy – α
b) jestliže jsou šroubovice frézy a obrobku nesouhlasné, natáčí se vřeteník o součet
uvedených úhlů.

2.2 Hoblovací nože

Hoblovací nože bývají podobné nožům soustružnickým. Za účelem snížení velikosti rázu při
vřezávání do materiálu, kdy je nástroj namáhán ohybem a může při odpružení způsobit
nechtěné vybrání v obráběné ploše se vyrábí hoblovací nože vyhnuté.

Upínají se do nožových držáků s hydraulický odklápěním, aby při zpětném pohybu nůž nedřel
a nepoškodil se.

68
2.3 Obrážecí nože
Při svislém obrážení pracují za nepříznivých podmínek. Odvod třísky je velmi obtížný,
chlazení nedostatečné. Velké vyložení břitu způsobuje pružení a chvění nástroje. Pro zvýšení
tuhosti se proto zesiluje těleso nože. Úhel čela musí být vždy kladný.
Obrážecí nože se upínají podobně jako hoblovací do nožových držáků s odklápěním.

2.4 Protahovací trny

Každý zub protahovacího trnu, který je v záběru, odebírá materiál určité tloušťky. Tato
tloušťka třísky je dána rozdílem výšky ostří dvou sousedních zubů. První zuby nástroje
obráběnou plochu hrubují, další obrábějí načisto, poslední zuby ji kalibrují, popř. vyhlazují.

69
2.5 Zásady pro upínání nástrojů

– zajistit čistotu styčných dosedacích ploch (stopky fréz, otvory fréz, styčné plochy
redukčních pouzder, dutina pracovního vřetena frézky, válcové části upínacích trnů)
– kontrolovat neporušenost styčných ploch (styčné plochy musí dosedat v celé své délce)
– pevně a spolehlivě zajistit trny a frézy v kuželové dutině vřetena šroubem
– na dlouhých frézovacích trnech se snažit umístit frézy co nejblíže k vřetenu nebo
podpěrnému ramenu, aby se zmenšilo prohýbání trnu při frézování
– frézy se šikmými nebo šroubovitými zuby upínat tak, aby osová složka řezné síly
směřovala do vřetena frézky
– pracovat pečlivě a pozorně, aby nedošlo k poškození nástroje, případně ke vzniku
úrazu (chránit ruce před pořezáním břity zubů).

70
3 Upínání obrobků

3.1 Upínání obrobků na frézkách

Volba určitého druhu upínacích prostředků a způsobu upínání je závislá:
– na velikosti a tvaru upínaného obrobku
– na druhu a způsobu frézování
– na požadované přesnosti
– na celkovém počtu obráběných kusů

Upínání s využitím strojních svěráků se používá v případě menších, tvarově jednodušších

obrobků. Lze použít svěráky pevné, otočné, sklopné, samostředicí.

Druhy svěráků

a – otočný, b – otočný a sklopný, c – samostředicí, 1 – ruční kolečko, 2,7 – čepy, 3,6 – čelisti, 4 – doraz,
5 – prizmatická vložka

Pevný svěrák má pohyblivou čelist posuvnou po tělese svěráku jen ve směru k pevné čelisti

71
 Otočný svěrák má spodní kruhovou desku se stupňovým dělením, která umožňuje otáčet
svěrák kolem svislé osy. Potřebná poloha svěráku se zabezpečí utažením matic dvou
upínacích šroubů.

Sklopný svěrák bývá často kombinován se svěrákem otočným. Naklápění svěráku kolem
vodorovné osy bývá v rozsahu -30° až +60°. Existují sklopné svěráky, které se dají naklápět
ve dvou rovinách na sebe kolmých.

Samostředicí svěráky se používají k upínání krátkých válcových součástí. Součást se středí

pomocí prizmatické vložky, ke které se přitlačí čelistmi svěráku otáčením ručního kolečka.

Na stůl frézky se svěrák připevňuje upínacími šrouby se čtyřhrannými hlavami, které jsou
zasunuty v T drážkách pracovního stolu frézky. Svěrák upínáme zpravidla do takové polohy,
aby jeho upínací čelisti byly rovnoběžné s drážkami stolu nebo aby byly na ně kolmé. Této
polohy je možné docílit pomocí dvou vodicích per (kamenů), která jsou přišroubovaná
v průběžné drážce spodní plochy svěráku a zapadají do drážky stolu.
Rovnoběžnost čelistí svěráku s příslušným pohybem stolu frézky je také možné zajistit
s použitím dvou úhelníků.
Plochý úhelník se upíná kratším ramenem do svěráku a k jeho volnému ramenu se přiloží
druhý úhelník, kterým se doměřuje poloha k vodicím plochám pro konzolu na přední části
stojanu.
Pro přesnější ustavení svěráku se používá číselníkový úchylkoměr, který se upevní na trn
ve vřetenu frézky. Pohybem stolu v podélném nebo příčném směru zjišťujeme úchylky
v ustavení svěráku.

Sklíčidla se používají při upínání obrobků na dělicím přístroji nebo také na otočném stole.

Pomocí upínek upínáme obrobky přímo na stůl frézky. Tento způsob se používá
především k upínání rozměrnějších obrobků.

Upínky mají různý tvar a velikost. Kromě vlastních upínek se používají různé podpěry,
šrouby apod.

1 – správné upnutí, 2 – nesprávné upnutí, O – obrobek, F – fréza, U – upínka, p –

podložka, S – upínací šroub s maticí, St – stůl frézky

72
Upnutí několika menších kol na odvalovací frézce

73
 Upnutí většího kola na odvalovací frézce

Při upínání obrobků na odvalovací frézce je třeba zajistit, aby osa obrobků byla souosá
s osou stolu frézky. To je zajištěno trny, nebo je nutné obrobky vyrovnávat.

74
3.2 Upínací přípravky
se používají za účelem rychlejšího, přesnějšího a snadnějšího ustavení a upnutí obrobků
v případě frézování většího počtu kusů, při zachování dostatečné tuhosti, pevnosti. Upínací
přípravek musí být řešen konstrukčně tak, aby dokázal zachytit vznikající řezné síly, zároveň
tlumil chvění a také nebyl příliš těžký. Velká hmotnost přípravku zvyšuje opotřebení vodicích
ploch a stěžuje manipulaci s přípravkem.
Podle vyvozené upínací síly se rozdělují upínací přípravky na mechanické,
pneumatické a hydraulické.

Mechanický rychloupínač je určen pro sériovou výrobu a menší řezné síly.

Příkladem pneumatického přípravku je upínka, která vyvine upínací sílu až 17 kN při

provozním tlaku vzduchu 0,6 MPa.

75
 Pneumatická upínka

Pneumatické upínací přípravky upínají rychle, snadno se obsluhují a vyvíjejí stálou a velkou
upínací regulovatelnou sílu.
Aby rozměry pneumatických přípravků byly přijatelné, kombinují se často tyto přípravky
s mechanickými zesilovacími prvky, např. pákovými upínkami, upínacími klíny apod.

Schema pnumatického
svěráku

Přípravky se zajišťují proti náhlému poklesu tlaku zpětnými ventily nebo pneumaticko-
elektrickými vypínači zastavujícími pohon stroje.

Nejtužší upnutí největšími upínacími silami se dosahuje tlakovou kapalinou u hydraulických

přípravků. Tlakový olej má obvykle tlak až 10 MPa. Proto mají hydraulické válce těchto
upínacích přípravků menší rozměry. Výroba a provoz těchto přípravků je dražší, protože
vyžadují hydrogenerátor a olejový rozvod.

76
3.3 Zásady při upínání obrobků

– obrobky musí být upnuty ve správné poloze pevně, spolehlivě, bez deformací
– čelisti svěráku, styčné dosedací plochy musí být čisté
– volit takový způsob upnutí, aby řezné síly obrobek přitlačovaly k pevným částem
upínacího zařízení
– obráběná plocha musí být co nejblíže k ploše pracovního stolu frézky
– při upínání obrobků ve svěráku volit jednu širší podložku nebo dvě stejně vysoké a
obrobek při upínání doklepávat na podložky
– tenké obrobky upínat do svěráku s minimálním vyložením, aby nedošlo při frézování
k poškození nástroje
– při upínání pomocí upínek volit podpěrky stejně vysoké jako obrobek a šroub umístit
co nejblíže k obrobku

77
D.1.E.2.1.002

Obsluha konvenčních frézek, hoblovek, obrážeček a protahovaček

4 Frézky

4.1 Konzolové frézky FA, FB, FD

Konzolové frézky jsou nejrozšířenější a jsou určeny k frézování rovinných a tvarových
ploch na malých a středně velkých součástech v kusové a malosériové výrobě.
Charakteristickým znakem je svisle přestavitelná konzola, s níž lze obrobek nastavit do
potřebné polohy se zřetelem k nástroji. Konzolové frézky se vyrábějí ve třech základních
řadách označených FA (nejstarší frézky), FB a FD (číslicově řízené) a třech provedeních.
- (svislé vertikální) frézky mají vřeteno ve svislé poloze
- vodorovné (horizontální) frézky mají vřeteno ve vodorovné poloze
- univerzální frézky umožňují natočit pracovní stůl ve vodorovné rovině o 45° na
obě strany
Vodorovná konzolová frézka

1 – stojan,
Svislá 2 – konzola,
konzolová frézka 3 – příčné saně, 4 –
podélný stůl, 6 – vřeteno, 7 – výsuvné
1rameno, 8 –2 podpěrné
– stojan, – konzola,ložisko, 9 – ovládací
3 – příčné
panel, 10 – deska rámu
saně, 4 – podélný stůl, 5 –
vřeteník, 6 - vřeteno

Univerzální konzolová frézka

78
4.1.1 Hlavní části konzolových frézek
Konzolové frézky mají stojan, konzolu, příčné saně, pracovní stůl, vřeteník, výsuvné a
podpěrné rameno.
Stojan je nosnou částí všech ostatních dílů a mechanismů frézek. Je vyroben z litiny, má
skříňový tvar uvnitř vyztužený žebry. Ve spodní části přechází v základovou desku, ve které
jsou uloženy nádrže s chladicí kapalinou.
Konzola je litinový odlitek skříňového tvaru. Je posuvně uložena na svislém vedení přední
části stojanu, na němž se pohybuje vertikálním směrem. Jsou v ní uloženy převody pro ruční a
strojní posuvy.
Příčné saně nesou podélný stůl a umožňují příčné nastavení podélného stolu. Na horní
ploše příčných saní je vedení podélného stolu. U univerzálních frézek je na příčných saních
uložena točnice.
Podélný stůl se pohybuje podélně nebo příčně ve vodorovné rovině. Pracovní plocha stolu
má několik podélných T drážek, do kterých se vkládají hlavy upínacích šroubů.
Vřeteník se nachází v horní části stojanu a je v něm uloženo otočně vřeteno.Vřeteno je duté
a je uložené v radiálně-axiálních ložiskách. V krajní části je kuželová dutina, u frézek novější
výroby je i vnější konec vřetena kuželový. Kuželová dutina i vnější kuželový konec vřetena
slouží k upínání nástrojů.
Výsuvné rameno mají vodorovné a univerzální frézky. Je uloženo v rybinovém vedení
horní části stojanu a je přestavitelné v příčném směru. Vysunutí je závislé na délce
frézovacího trnu.
Podpěrné rameno je uloženo ve vedení výsuvného ramena. V jeho ložisku je uložen letmý
konec frézovacího trnu.

4.1.2 Zvláštní přídavná zařízení konzolových frézek

Svislý frézovací vřeteník

Připevňuje se na stojan vodorovné nebo univerzální frézky. Umožňuje vykonávat takové
práce jako vertikální frézka. Tento vřeteník je oboustranně natáčivý kolem vodorovné osy
v rozsahu 45° oboustranně. Pohon vřeteníku je odvozen od hlavního vřetene frézky
ozubenými koly v poměru 1:1.

79
Univerzální frézovací vřeteník – křížová hlava
Upevňuje se na stojan vodorovné nebo univerzální frézky a vyztužuje se uložením čepů do
ložiska podpěrného ramene. Vřeteník je možné natáčet kolem svislé i vodorovné osy
v rozmezí 360°, takže nástroj může zaujmout libovolnou polohu.
Využívá se při frézování těžko přístupných ploch, ozubených hřebenů, závitů, šroubovitých
drážek a pod.

Obrážecí hlava
Její základní deska se připevní na čelní plochu stojanu horizontální frézky. Má vedení pro
smýkadlo s nožovým držákem (pro obrážecí nůž). Vratný pohyb smýkadla je zajištěn přes
ozubená kola a klikový mechanismus. Délka zdvihu smýkadla se mění přestavováním
klikového čepu, uloženého v drážce klikového kotouče.

80
Hlava se smýkadlem se dá
vyklonit do šikmé i vodorovné polohy. To umožňuje obrážet drážky a různá vybrání ve
směru svislém, šikmém i vodorovném. Při doplnění otočným stolem lze obrábět i zubové
spojky, vnitřní i vnější ozubení a tvarové drážky.

Rameno s pomocným vertikálním vřeteníkem

Umožňuje současné nebo postupné obrábění pravoúhlých ploch vodorovným i svislým
vřetenem při jednom upnutí součásti. Upevňuje se místo podpěrného ramene do rybinového
vedení horní části stojanu frézky. Vřeteník má samostatný elektromotor s převodovkou, takže
jím lze frézovat nezávisle na hlavním vřetenu. Vřeteno je svisle přestavitelné a s vřeteníkem
oboustranně natáčivé v rozsahu 45° oboustranně.

81
4.2 Stolové frézky FC
Stolové frézky jsou využívány pro frézování hmotnějších obrobků. Obrobek se pohybuje v
podélném a příčném směru, svislý pohyb vykonává nástroj spolu s vřeteníkem.Dodávají se ve
vertikálním nebo horizontálním provedení.

Velmi tuhá konstrukce frézek umožňuje výkonné obrábění s vysokou jakostí obrobeného
povrchu a gometrickou přesností obrobku. Dokonalou přesnost zajišťuje uložení podélného
stolu a příčných saní na tuhém loži.

Stolová frézka FC

82
4.3 Rovinné frézky FR
Tyto frézky jsou sestavené z typizovaných stavebnicových dílů, např. loží, stojanů,
frézovacích vřeteníků, příčníků apod.

Na rovinných frézkách se obrábějí velké obrobky s hmotností až 10 000 kg; vykonávají se

Rovinná frézka

na nich nejtěžší frézovací práce. Je také možné upnout na stůl frézky větší počet menších
obrobků, které jsou obráběny společně. Rovinné frézky se vyznačují vysokou produktivitou,
která se dosahuje současným obráběním několika ploch v různých polohách
Konstrukce rovinných frézek je odvozena od frézek portálových FP. Portálové frézky mají
vždy čtyři vřeteníky, které mohou pracovat současně. Portálové frézky jsou konstruovány ve
třech velikostech – FP12, FP16, FP20.

4.4 Nástrojařské frézky FN

Nástrojařskými frézkami lze přesně frézovat složité tvary obrobků menších rozměrů a
hmotností. Je možné na nich vykonávat velký rozsah různých frézovacích prací a frézovat
obrobky v různých polohách.

83
 Nástrojařská frézka FN

Uplatňují se nejen při výrobě nástrojů složitých tvarů, zápustek, kovových modelů, forem,
šablon a měřidel především v nářaďovnách, ale i v kusové výrobě tvarově složitých součástí.
Je možno na nich jak frézovat, vrtat, vyvrtávat, brousit a obrážet, tak i vykonávat práce
vyžadující přesné dělení a obrábět různě skloněné tvarové plochy.
Základem konstrukce nástrojařské frézky je vodorovná frézka se svislým stolem a příčně
posuvným vřeteníkem. Na svislou upínací plochu stolu lze namontovat pevný stůl s příčným
posuvem, sklopný a otočný ve třech směrech a nastavitelný do libovolné polohy.
Stůl nástrojařské frézky

84
4.5 Kopírovací frézky FK
Tyto frézky se uplatňují především při výrobě kovových forem, zápustek, modelů, vaček,
šablon a podobných součástí.

Kopírovací frézka FK 50

Kopírováním se přenáší tvar modelu (vzorku)

na obrobek. Na strojích lze kromě kopírování
frézovat i klasické plochy rovinné, kolmé nebo
šikmé.

Pantografické frézky jsou určeny k obrábění čísel, stupnic, nápisů, složitých reliéfů.
Vyrábějí se na nich obvykle součásti malých rozměrů, a proto se šablony nebo vzorky
zhotovují ve zmenšeném měřítku.

Tyto stroje jsou

typickým
příkladem ručního
kopírování.
Pracovník vede kopírovací palec po šabloně a pohyb se pantografem přenáší na frézovací

85
vřeteník. Šablona se upevňuje na zvláštním stole a fréza ve vřetenu koná hlavní pohyb při
frézování obrobku.

4.6 Odvalovací frézky FO

Na odvalovacích frézkách se vyrábějí čelní ozubená kola s přímými a šikmými zuby,
šneková a řetězová kola. Stroj se skládá z lože, stojanu, vřeteníku, otočného pracovního stolu
a pomocného stojanu.

Odvalovací frézka FO 6
1 – lože
2 – stojan
3 – vřeteník
4 – otočný stůl
5 – pomocný stojan

Seřízení a obsluha odvalovací frézky spočívá v ustavení a upnutí obrobku; je třeba zajistit
souosost obrobku s osou stolu frézky. Dalším krokem je upnutí odvalovací frézy, nastavení
otáček, posuvu, hloubky řezu, určení a nastavení výměnných dělicích kol a případných
výměnných převodových kol diferenciálu.

86
5 Hoblovky
Jsou to obráběcí stroje s hlavním pohybem přímočarým vratným a přerušovaným posuvem
(posuvem po přítrzích). Využívají se k obrábění rovinných, popřípadě i tvarových ploch.
Z důvodu malé produktivity jsou nahrazovány rovinnými frézkami.
V základním provedení se vyrábějí hoblovky jednostojanové a dvoustojanové.

Dvoustojanová hoblovka

Základními částmi hoblovek jsou lože, stůl, stojaný, příčník, příčníkové a boční suporty.
Pohon stolu je mechanický ozubeným hřebenem a pastorkem nebo hydraulický. Smysl
pohybu stolu se mění spojkami nebo reverzací motoru.

87
6 Obrážečky

Vodorovné obrážečky (šepinky) se používají při obrábění krátkých, rovinných a tvarových

ploch. Hlavní pohyb vykonává smýkadlo s nástrojem, stůl s obrobkem vykonává posuvný
pohyb.

Svislé obrážečky jsou určeny k obrábění rovinných ploch a částí válcových ploch, kolmých
k upínací ploše obrobku při kusové výrobě. Častou prací je také obrážení různých drážek,
nejčastěji v otvorech.

88
Smýkadlo obrážečky s nástrojem se pohybuje ve svislém vedení stojanu. Obrobek se upíná na
stůl, který je u menších obrážeček upevněn na svislé přestavitelné konzole, u větších
obrážeček je otáčivý a posuvný ve dvou směrech na sebe kolmých. K obrážení šikmých ploch
lze smýkadlo vyklopit ze svislého směru.

89
7 Protahovačky

Protahovací stroje se dělí podle směru řezného pohybu na protahovačky vodorovné a svislé.
Nejčastější jsou protahovačky vodorovné pro vnitřní protahování.
Pracují většinou s hydraulickým pohonem. Pístní tyč táhne smýkadlo s upínací hlavou na
upnutí nástroje – protahovacího trnu. Protahovaná součást se klade na opěru přímo nebo na
podložku kulového tvaru, aby se součást lépe přizpůsobila trnu. Trn se ručně zavede do díry
součásti, upne v hlavě, která je v pravé krajní poloze, a stroj se uvede v činnost.

Trn je protažen součástí, vyjme se ručně z upínací hlavy, očistí se od třísek a vloží se do nové
součásti; upínací hlava vykonala mezitím zpětný pohyb.
Moderní protahovačky jsou značně zautomatizovány a odpadá také ruční manipulace s trnem.
Při protahování se zpravidla pracuje poměrně malými řeznými rychlostmi a obvykle maže
řezným olejem. Litina a neželezné kovy se protahují nasucho.

Svislé protahovačky se vyrábějí jak pro vnitřní, tak

pro vnější protahování. Jejich výhodou je menší
půdorysná plocha, nevýhodou omezená délka
protahovacího trnu. Svislé protahovačky se také
stavějí na práci několika protahovacími trny
najednou.

90