GEORGES

BATAILLE

PBH OKA
MATKA

Copyright Jean-Jacques Pauvert

1966 (Matka), 1967 (Pbh oka)
Z francouzskch originl Ma mere a Histoire de leil
peloil Ladislav er, 1992
Introduction Ladislav er, 1992
Illustrations Jaroslav Rna, 1992
Cover Ale Najbrt, 1992

ISBN 80-900857-4-1

PROROK NOCI GEORGES BATAILLE

Kad spolenost se sna do jist mry potlaovat
urit druh mylen, jen je pro ni teba jen
potenciln nebezpen, protoe jeho clem je
rozvrcen nebo naruen existujcch pravidel jejho
normlnho fungovn a, vzato do dsledk, i samotn
jej existence. V zsad jde o takov druh mylen,
kter prosazuje co nejvt osvobozen lidsk
individuality. Nebo skuten svobodn osobnost sebou
d jen st manipulovat; skuten svobodn
individuum jen velice zdka pistoup na zavedenou
hru na spravedlnost a demokracii, na svobodn volby
a rovn podmnky pro vechny; skuten svobodn
individuum nemysl sttotvorn, ale podvratn,
subversivn, individualisticky. Protoe ono je mrou
vech vc, protoe ono jedin je autentick
a nezvisl, schopn zbavit se pout politickho
ohlupovn, konzumnho tetn a morlnch konvenc.
Nejsilnj tradici subversivnho mylen m patrn
francouzsk kultura, po stalet iven Rabelaisovm
a Villonovm
odkazem.
Markze
de
Sade,
Lautramonta i Jarryho znovu objevili surrealist.
Vynoila se vak dal jmna, je maj pro francouzskou
literaturu a filozofii nepopirateln a asto zsadn
vznam. Jednm z nich je etnograf, ekonom, spisovatel,
filozof a anarchista Georges Bataille.

Georges Bataille se narodil v roce 1897 v Bilionu,

v kraji Auvergne. V letech dospvn byl postien
nboenskou kriz, vedouc a k mysticismu a poslze
k pobytu v benediktnskm kltee na ostrov Wight.
Chtl se stt knzem, ale po zkuenostech
z klternho ivota se v roce 1922 od vry odvrac. Rok
pot objevuje dlo Friedricha Nietzsche a zstv jm
fascinovn cel ivot: Zskal jsem z jeho prac dojem,
e nic dalho nelze ci. Pronik do paskho
literrnho prosted; zvlt si rozum se surrealisty,
ani se vak stv lenem jejich prv se rodcho
hnut. Potkv svou budouc enu Sylvii, kter se zhy
stane slavnou herekou v Prvertovch a Renoirovch
filmech. V letech 1926 27 se podrobuje len
u jednoho z prvnch francouzskch psychoanalytik, dr.
Borela (jen lil i Raymonda Queneaua), a v te dob
pracuje na sv prvn a zejm nejproslulej knize,
kterou vyd v roce 1928 pod pseudonymem Lord Auch
a nazve ji Pbh oka (Histoire de loeil). O rok pozdji
dochz k roztrce se surrealisty, a zvlt s Bretonem,
kterho nazve falenm revolucionem s Kristovou
hlavou. V roce 1931 pechz na pozice krajn levice:
stv se lenem Demokratickho komunistickho
kruhu a hojn pispv do jeho revue La Critique socile
(mimo jin zde publikuje studii Psychologick
struktura faismu). Zdravotn pote jej nut
k odpoinku
a len,
bhem
nho
dosahuje
osvcen, kter jej pivd k orientlnm metodm
mylen, zenov filozofii a jze.
V dob nstupu Lidov fronty zakld spolen s A.
Bretonem (s nm se doasn usmil), P. Eluardem, M.
Heinem, P. Klossowskm, B. Pretem a Y. Tanguym
skupinu
Protitok Bojov
svaz
revolunch
intelektul (Contre-Attaque Union de lutte des
intellectuels rvolutionnaires). Kdy se toto radikln
sdruen po necelm roce kvli vnitnm neshodm
rozpadlo, Bataille se pln odvrac od politickho ivota
a vnuje se meditaci a jze. Zakld dv mimodn
zajmav
spolenosti s
Rogerem
Cailloisem

a Michelem Leirisem Sbor pro posvtnou sociologii

(College de sociologie sadre), kter si vytkl za cl
studovat vechny formy sociln existence a odhalovat
v nich ptomnost posvtna; s Pierrem Klossowskm
a dalmi pteli Chamelen (Acphale), tajnou
spolenost, je vydvala revui stejnho jmna, kter
zanikla po tyech slech, propagujcch a hledajcch
zpsoby naruen a rozbit spoleenskch mechanism.
V roce 1938, po smrti sv ptelkyn Colette
Peignotov, se dostv do vnch psychickch pot
a uzavr se do samoty. Cel dny vysedv v Nrodn
knihovn. Jeho zdravotn stav se stle zhoruje; proto
opout Pa a usazuje se ve Vzelay. Za vlky vydv
sv stejn dlo Vnitn zkuenost (LExprience
intrieure), kde se meme dost: Nejsem filozof, ale
svtec,
mon
i lenec.
Seznamuje
se
se
spisovatelem a filozofem Mauricem Blanchotem. Po
vlce zakld znmou a cennou revui Critique. Pe
etn lnky a stat (mimo jin i pedmluvu k Justin
markze de Sade: Pro kadho, kdo chce do hloubky
pochopit, co to znamen lovk, je Sade etbou nejen
doporuenou, ale pmo nezbytnou.), pedn sv
teorie na rznch konferencch a pi diskusch o stavu
modernho umn. V roce 1957 vydv soubor studi
o Baudelairovi, Blakeovi, Sadovi, Proustovi, Kafkovi,
Genetovi a dalch, pznan nazvan Literatura a zlo
(La littrature et le mal). V roce 1962 v Pai umr.
Bataillv pnos evropskmu filozofickmu mylen je
zcela zsadn: pestoe nevytvoil dn ucelen
filozofick systm, odvolv se na jeho koncepce stle
vce modernch badatel. Jeho zkladnm clem je
vytyit smr a pstupov cesty k tomu, co nazv
vnitn zkuenost, kter je do jist mry toton se
zkuenost mystickou; zrove jsou zde vak patrn
nkter podstatn rozdly. Ob zkuenosti opoutj
pdu
poznn
a vydvaj
se
smrem
k nepoznatelnmu. Pro mystika je vak mystick
zkuenost nejvym clem, pestoe je svou povahou

nevyjditeln a nezachytiteln. Noc nevdn chpe

jako pouhou epizodu v cest za totlnm oitnm.
Mystick
zkuenost
tak
vrazn
smuje
do
budoucnosti. Pro Bataille vak za onou noc, za
temnotou nevdn nic neexistuje. Je jen noc samotn,
trval a bezvchodn. Vnitn zkuenost pedpokld
byt provan v absolutn imanenci, bezodkladn,
bez minulosti i budoucnosti nenabz tedy dn
vchodiska ani odpovdi. Takov stav totln nahoty
vede ovem k tomu, co Bataille nazv souverainet,
tedy svrchovanost, suverenita, naprost oprotnost
od veho, co lovka vzn v uritch strukturch jako
soust jemu nadazenho, neosobnho mechanismu.
Jestlie
do
dsledk
pijmeme
a rozvedeme
Nietzschovo Bh je mrtev, nezbv nm ne nastolit
vlastn boskou svobodu, suverenitu individua. To, co
se dalo v polovin stolet, tedy za Bataillova ivota, jen
tuit, napluje se koncem tiscilet mrou vrchovatou:
degradace a zotroen nezvislho individulnho
mylen
dosahuj
nesmrnch
a pro
spolenost
sebezniujcch rozmr. Konzumn vdobytky a vce
i mn represvn praktiky kadho organizovanho
sttnho apartu maj na skutenou svobodu jednoho
kadho lena spolenosti zhoubn vliv. Proto Bataille
tolik lp na tch nkolika mlo oblastech, kam jet lze
ped vudyptomnm molochem modern civilizace
uniknout: na vnitn meditaci, erotice, smchu,
Neznmm a Nedosaitelnm.
Svoboda nen nim, nen-li svobodou it na samm
okraji, na rozhran, kde se veker pochopen
rozkld. Pi cest k tomuto okraji lidskch monost
mus Bataille nutn odmtnout (na rozdl od mystik)
askezi: Stavm se proti askezi, nebo nejzaz extrmy
jsou dosaiteln jen dky excesu, nikoliv nedostatku.
Z vdom nepoznatelnosti svta se krom snahy
o vyuit vech monost byt, o exces a plnost rod
jet nco navc zkost a smch. S tm souvis ztrta
schopnosti komunikovat. Mezi dvma i vce subjekty

schopnmi komunikace vdy na urit rovni vznik

mezera, przdno, ern dra, kterou jazyk jako
prostedek dorozumvn nen schopen zaplnit nebo,
lpe eeno, peklenout. Kdo uv jazyka, piznv
svou bezmocnost, tvrd Bataille a naznauje tm, e
v cest na samu hranici monho se musme dostat
nad jazyk, do vych sfr mylen a byt. Z toho ovem
pramen zkost, tse ze smrti a nicoty, kterou
pekonv smchem: Unikm t ti smchem.
Odmtm jej vak intelektuln interpretovat: dostal
bych se tm do novho otroctv. On zkostn ti se
pochopiteln d uniknout i excesem; t v excesu vak
nkdy paradoxn znamen dovst svou touhu a
k odmtnut. Odmtnut, kter evidentn nen askez,
ale
nejvy
bezstarostnost,
svrchovanost,
suverenitou. Je zejm, e toto odmtnut nem nic
spolenho s hrdm postojem askety. Asketa nen
podle Bataille siln lovk, ale pouze opatrn: et si
sly, protoe upednostuje budoucnost. V souasnosti
funguje nedostaten, je nepln.
A prv
vnitn
zkuenost
vede
individuum
k vyuvn nekonen ady monost, je se ped nm
otvraj, nikoliv tedy k jejich odmtn, jako to in
zkuenost mystick. Proto je vnitn zkuenost
bezprostedn a okamit, nezaten tradic ani
vitkami svdom. Krom toho vede k uvdomn si
nepoznatelnosti svta:
V sam podstat lidskho ivota se objevuje jist
princip nedostatenosti (), slep smovn ivota
k nedefinovatelnmu vrcholu. Vme-li tedy, e Bh je
mrtev, zstv nm po nm nkde nahoe trval,
hroziv przdno, z nho i vesmrn chlad a smrt.
Tomuto chladu a neten smrti lze podle Bataille elit
jedinm: ideou suverenity, kter vak prv ve smrti
dochz svho naplnn. A suverenity lze doshnout
zejmna pekraovnm vech myslitelnch zkaz,
sexulnch v prvn ad.

Zkladem
Bataillovy
etiky
je
mylenka
o pekraovn (je nazv transgres) vtiny zkaz,
kter si spolenost bhem svho vvoje zavedla.
Protoe zkaz je diktovan spolenost a zakotven
v zkonech, nen filozofickou kategori, ale procesem,
a to historickm procesem. Nen jedinho zkazu,
kter by nemohl bt pekroen. asto je jeho
pekraovn pijmno, ba dokonce pedepsno.
Zkaz (a tedy zkon) nen nakonec o nic mn
iracionln ne jeho pekroen. Organizovan
transgrese vytv se zkazem celek, kter uruje
veker spoleensk ivot. Zkazy, na nich spov
svt rozumu, nejsou racionln. Vtina zkon je
namena proti nsil, ale tm, e se oekv jejich
poruovn, tm, e kad zkaz vyaduje sv
pekroen, se nsil naopak uvoluje.
Z toho, co zde zatm bylo eeno, logicky plyne, e
pekroen zkazu je pitaknm ivotu, nsil, tedy
prod. Tm ovem transgrese unik oblasti lidsk
a stv se aktem, jm se lovk pozved na msto, je
by jinak nleelo pouze Bohu. Pekroen zkazu je
potom boskm gestem, projevem nejvy suverenity.
St zkazu je nejvce opedena oblast erotiky, kter
je
jednm
z nejcitlivjch
bod
kesanskho
nboenstv. Bataille proto pi odhalovn podstaty
nboenstv jako takovho neme pochopiteln
vynechat
jedinou
pleitost
k ospravedlnn
pekraovn sexulnch zkaz, dlouhou tradic asto
chpanch ji jako sexuln tabu, tedy nco, co existuje
od nepamti a je tm pirozenou soust ivota. Nic
mu ovem nen vzdlenjho ne erotika pro zbavu,
ne prost hedonismus. Erotika mus bt podle nj
stetnutm se smrt, nejzaz zkuenost, riskantnm
vbojem energie. O erotice je mono ci, e je
pitaknm ivotu a k smrti. Georges Bataille nen
jedin, kdo upozornil na fakt, e pokud jde o erotick
ivot, spokojuje se vtina z ns s vulgrnmi pstupy.
Zdnliv pinavost erotiky je lkou, do n neupadme

jen velmi zdka. Vtinou je erotika pedmtem

tichho a jakoby bzlivho opovren. Obas se najde
nkdo, kdo naopak pechz k povrchn plytkosti:
v prod nen nic neistho, tvrd. Jene m na mysli
sexualitu, nikoli erotiku. Sexualita je pirozenm
projevem pohlavnho pudu. Erotika je vak suvernn
formou lidsk vle, svrchovanm vbojem energie,
kter k niemu neslou. A je jist, e dnen svt se od
veho, co je zbyten (v jeho och), co niemu
neslou, odvrac; proto povauje Bataille za nutn
ukzat absurditu systmu, v nm vechno k nemu
slou, kde nic nen suvernn. Svt, v nm chyb
suverenita, je ze vech svt nejhor. len koloto
vroby se neto pro spotebu, ale pro dal vrobu.
Takzvan konzumn spolenost v podstat nem as
konzumovat. Jejm skutenm, by skrytm clem je
vroba ad absurdum. Proto je teba najt v sob vli
k rozbit onoho zaarovanho kruhu, k zastaven toho
belskho kolotoe a dopustit se suvernnho,
svobodnho
inu.
Vymanit
se
ze
sociln
determinovanosti, kter nen nim jinm ne dovedn
kamuflovanm otroctvm: otroctvm, je ovem stejnou
mrou postihuje banke i ndenka. Je to otroctv
prce ve smyslu uiten innosti. Nebo lovk se
odcizil sm sob, to jest zveti, kter v nm pebv.
Svt zvat dn zkaz ani jeho pekroen nezn.
V tomto smyslu je lidsk sexuln ivot negac zvec
svobody. Pitom pravidla, je si sm uruje, jsou pouze
provizorn: jejich
osudem
je
neustl
vlastn
poruovn. lovk tedy vn potlauje sv zvec
poteby, proto nikdy neme uspt v pokusech omezit
svou sexualitu. lovk je zve, kter odmt produ.
Ano, to je ten ucpan nos civilizovanch nrod ped
vlastnmi animlnmi potebami. Odmtme produ
prv prac, kterou ji nime a petvme v uml svt
nhraek, ve svt, jen poznenhlu zcela ztratil svou
celistvost a jednotu. V tom je Bataillv postoj naprosto
antiidealistick a prost vech iluz: asto hovome
o svt, jako by to bylo nco jednotnho; ve

skutenosti je to souhrn svt zdnliv sousedcch

a navzjem
blzkch,
v podstat
vak
zcela
protikladnch. Lidstvo je schopno pechzet z dobroty
do nejhorch krutost, ze vzneenosti do nejhrub
sprostoty Svt spodiny je v jistm smyslu mnohem
vzdlenj klternmu du ne hvzdy jedna od
druh. Tato mnohotvrnost se tk i jedince: pes den
je ve sv rodin andlem, v noci se oddv bezuzdnm
vnm. Nejpozoruhodnj je, e tyto svty o sob
navzjem nic nevd. Dokonce i otec rodiny pi mazlen
se svou dcerou lehce zapomn, kde byl vera v noci.
Podobn mohou lid, mrn a pokojn pracujc v kruhu
svch blzkch, loupit a vradit v dob vlky. Skuten:
tyto svty jsou si dokonale ciz.
Lidsk ivot je tedy ve vech svch projevech
nepochopiteln. Podle Bataille je navc ivot luxus,
jeho vrcholem je smrt. Kdybychom mli srovnvat
rzn formy ivota, tvrd, zjistme, e lidsk ivot je
zdaleka nejnkladnj. ijeme toti nejen na vlastn
et, ale tak na et prody a na et dalch
generac. Zkazy ovem n ivot zliduj: pinej
monost pekroen, tedy jistho svtku, vnitn
slavnosti, kter v lovku neosvobozuje primitivn
animalitu, ale bostv. Z podzen a zvisl bytosti se
tak me stt bytost suvernn, kterou Bataille nazv
pln lovk (lhomme entier). V tomto smyslu je zkaz
vysoce pozitivn obrac se proti systmu, jen jej
zplodil. A Georges Bataille ns u, jak toho vyut:
Rd bych upesnil, jak zbyten jsou ona banln
tvrzen, podle nich jsou sexuln zkazy pedsudkem
a je naas se jich zbavit. Stud a ostych doprovzejc
rozko by pak byly jen dkazem chab inteligence.
Museli bychom zat s istm ttem a vrtit se do as
animality,
svobodnho
porn
se
navzjem
a lhostejnosti ke pn. Potebuj-li si lid neustle lht,
a si koneckonc poslou. J vak budu vdy chtt
vdt, kolik skvlho, zzranho a nsilnho je
spojeno s vl otevt oi, zpma hledt na to, co se
dje. A nikdy se nedozvm, co se skuten dje, o co

skuten jde, nebudu-li nic vdt o nejzaz rozkoi,

o nejzaz bolesti!
Bataillv
pln
lovk
v podstat
odpovd
Nietzschovu nadlovku: bytosti, kter doke
v temnot nevdn alespo pozvednout hlavu a vidt,
kdo j sype psek do o, kdo j brn v poznn, kdo ji
omezuje
a zneuv toti
spolenost
v roli
utlaovatele individua.
Bataillovy literrn prce tm beze zbytku
reflektuj
vsledky
jeho
teoretickho
mylen.
Zvltnm, przranm stylem pe pbhy pln
erotiky,
smutku
a smrti,
asto
se
silnmi
protinboenskmi motivy. Vtina z jeho dl se
setkala s rozporuplnm, a skandlnm ohlasem.
Zvlt jeho vbec prvn kniha, Pbh oka, byla ve sv
dob nm nevdanm ovem jen pro pr ptel
a zasvcench. Georges Bataille toti vtinu svch
literrnch prac napsal pod pseudonymem a jejich
prvn nklady nedosahovaly vce ne jednoho sta
vtisk. Jak tomu bv u prokletch umlc tm
pravidlem, zaal bt jeho odkaz doceovn a po jeho
smrti a teprve reedice jeho dl v sedmdestch letech
umonily kritice i tenm seznmit se i s literrn
tvorbou u drive obdivovanho myslitele.
Blasfemick verva Pbhu oka ad tuto knihu po
bok Millerovu Obratnku raka i Clinov Smrti na vr,
erotika je zde skuten pitaknm ivotu a k smrti,
je to boc a niiv sla, kter jako prodn ivel smete
ve, co se j postav do cesty. Pitom je stejn jako
u Millera i Clina zejm, e autor se ns nepokou
ohromit nebo oklamat: pokou se pouze olit vlastn
zkost a pinutit pravdu, aby odhalila svou tv. Proto
je teba Pbh oka i Matku chpat jako antiiluzvn hru
symbol: hlavnmi hrdiny nejsou jednotliv postavy, ale
iny, jich se dopoutj
- permanentn transgrese v Pbhu oka a incest
v Matce.

Bataillovo dlo bv nkdy chpno jako produkt

chorho mozku, jako projev lenstv. Pro vtinu
francouzsk kritiky vak pedstavuje jeden z vrchol
modernho mylen. Podle J. Lacana jde o posledn
slovo vnitn zkuenosti v naem stolet. Od konce
edestch let se jeho odkazu ve Francii dostv
zaslouen pozornosti, co lze mimo jin pomit
deseti dly sebranch spis a etnmi monografiemi.
I pro tradin svobodomysln francouzsk intelektuly
byl ovem vdy vzvou a jistou zkoukou. Jeho
mylenkov svt je pro leckoho tce straviteln, ale
nelze mu upt mohutnou vnitn slu.
LADISLAV ER

EROTIKA, OPORA MORLKY

Erotika je lovku vlastn. Zrove je to nco, kvli
emu se erven.
Nikdo zatm nenalezl zpsob, jak studu, kter si
erotika vynucuje, uniknout.
Erotika je past, do n se chytaj i nejmoudej
a nejopatrnj. Ti, kte si mysl, e se j dok
vyhnout, e jich se tato lka netk, nechpou
podstatu ivota, jen je j oivovn a do smrti. S tmi,
kte jsou pesvdeni, e ji ovldli a pln kontroluj, si
osud zahraje stejn krutou hru jako s abstinenty;
nejsou si vdomi onoho proklet, bez nho by
fascinace erotikou, s n se chtj vyrovnat, ztratila
svou moc.
Neda se nm zbavit se tto hrzy do t mry,
abychom se ped n pestali ervenat; mme z n
poitek jen za podmnky, e se za ni stydme.
Baudelaire skvle vystihl toto pohoren mysli (je je
pohorenm celho mylen):
Pravm vm: jedin a nejvy rozko lsky spov
v jistot konn zla. A od narozen to dobe v mu
i ena: veker rozko pramen ze zla.
Takto, jaksi plni studu a potmile se skrvajce,
dosahujeme nejvy mety. Jak mohl lovk zavrhnout
innost, kter jej pivd na samotn vrchol? Pro tento

vrchol nen douc? Nen nakonec vrcholem jen dky

svmu odsouzen?
Stle je v ns nco hluboce dvojsmyslnho. Rysy, je
pravdiv vystihuj tv lidstva, nejsou nejostej.
lovk, je-li hoden toho jmna, m vdy ponkud
zasten pohled, onen pohled z druh strany, jen je
zrove pohledem zespoda a kosem. Hledme-li
pmo, jsme ihned oklamni. elme nesmrn,
nepekroiteln pekce, ohlaujc smrt, bolest
a extzi vedouc k euforii, ale podezel euforii. Vidmeli rovnou alej, ihned se nm v mysli vyno pedstava
fale a petvky.
Po tisciletch zasvcench hledn odpovd
osvtlujcch noc, kter ns obklopuje, objevuje se
zvltn pravda, ani ostatn vzbuzuje pozornost, ji by
si zaslouila.
Historikov rznch nboenstv odhalili podivnou
shodu
okolnost.
Zkazy
uznvan
v dvnch
spoleenstvch vemi, kte je ustanovili, mly
rozvratnou moc; a nejen to: byly sice pojmny
nboensky, ale ti, kte je nevdomky pestoupili, byli
zasaeni tak silnou hrzou z nsledk, e z toho
obvykle mli smrt. Takov pstup ovem vyvolval
existenci zakzanch oblast, je zaujmaly v myslch
vsadn postaven. Tyto zakzan oblasti se shodovaly
s oblastmi
posvtnmi
a staly
se
tak
jednm
z urujcch element, je formovaly nboenstv
a urovaly smry jejich vvoje.
Tyto tendence v jistch dvnch spoleenstvch
nemohou bt oddlovny od souhrnu nboenskch
reakc celho lidstva.
A jsme u toho, co lze v dnen dob jet urychlit.
Pi ritulnm poruen zkazu bylo ve sv podstat
zasaeno posvtno.
Slavnostn ob akt vytvejc posvtno je toho
pkladem. Ve sv nejvy (a tak nejastj) form je

ob ritulnm odsouzenm lovka nebo zvete

k smrti. V dvnovku mohlo bt i samo usmrcen
zvete pedmtem zkazu, m by se zdvodnily
vraedn usmiovac rituly. Dnes je postihovno
veobecnm zkazem pouze usmrcen lovka. Jakmile
ml kterkoli zkaz sv pevn vymezen podmnky,
mohl a obas dokonce musel bt poruen.
Takov princip zkazu, proti nmu se stav jeho
poruen, je okujc, akoliv m mechanickou analogii
ve stdn komprese a exploze, na n je zaloena
innost motoru. Nejde vak pouze o princip erotick,
nbr veobecnji o princip tvr aktivity posvtna. Pi
klasick obti, odsouzen k smrti, se prv proto, e jde
o zloinn akt, dostv do rukou obtujcho a jeho
asistent posvtn vc, tedy ob. Tato posvtn vc
je sama pedmtem zkazu a kontakt s n je
svatokrde; nen vak o nic mn nabzena k rituln
spoteb. Prv pomoc tto spoteby, zrove
svatokrden a pikazovan, je mon podlet se na
zloinu, jen se takto stv spolenm zloinem vech
astnk: jde o svat pijmn.
Tak onen pohled z druh strany, jen je nicmn
pohledem kosem, stoj u pramen nboenskho
svru, na nm stoj cel lidstvo. I dnes tvo nai
podstatu stle smysl pro posvtno.
Lidstvo jako celek bylo tedy ve svch veejnch
projevech stejn jako v tajnostech erotiky nuceno
poddit se paradoxn nezbytnosti odsoudit innost,
kter ho pivd k sammu vrcholu.
Sblen nboenstv a erotiky pekvapuje, ovem
bezdvodn. Zakzan oblast erotiky byla sama
o sob, ani bylo teba zachzet dle, oblast
posvtnou. Kdekdo v, e kdysi byla prostituce
posvtnou instituc. V mnohch indickch chrmech
nachzme nesetn, velice neslun a odvn obrazy
lsky.

Odsouzen erotiky ovem nikoliv bezvhradn je

veobecn. Nen jedinho lidskho spoleenstv,
v nm by erotika byla pijmna bez jakchkoli reakc,
jako je tomu u zvat. Zkazy tohoto druhu samo sebou
vyvolvaly etn poruovn. Samotn manelstv bylo
pvodn jistm druhem ritulnho poruen zkazu
sexulnho kontaktu. Tento aspekt byl obvykle
pechzen bez povimnut, protoe veobecn zkaz
sexulnch kontakt se zd bt tv v tv faktu, e
zkaz je jen pedehrou jeho poruovn, absurdn.
Veker nboenstv je zenm souladem mezi
zkazem a jeho poruenm. Tento paradox ve
skutenosti
nespov
v zkazu
samotnm.
Nedokeme si pedstavit jedinou spolenost, v n by
sexuln
aktivita
nebyla
nesluiteln
s postoji,
pejmanmi v obecnm ivot. Existuje jist aspekt
sexuality, kter ji stav do protikladu k zkladnm
vahm o lovku. Kad lidsk bytost hled do
budoucnosti.
Kad
z jejch
gest
je
konem
budoucnosti. Sexuln akt m pro ni mon smysl jen
ve vztahu k budoucnosti, ale netk se to kadho
erotickho vztahu; pinejmenm ztrc ze zetele
genetick vznam doucho chaosu. Nkdy jej
dokonce zavrhuje. Zde se vracm k tomuto pevnmu
bodu; mohla by lidsk bytost doshnout vrcholu svch
tueb, neodvrhla-li by nejdve zkladn podmnky,
k nim ji pipoutv organizace socilnho ivota?
Jinmi slovy: nevymezuje odsouzen vyen z hlediska
praktickho ivota, pesnji z hlediska budoucnosti,
hranici, za n jsou ve he ji ty nejvy hodnoty?
Rozhodn se stavm proti rozen doktrn, podle
n je sexualita pirozen a nevinn zleitost a stud,
jen je s n spojovn, je v kadm ohledu nepijateln.
Nepochybuji o tom, e prac, e a aktivitou, je je
s nimi spojena, lidsk bytost produ nijak nepesahuje.
Avak vezmeme-li v potaz oblast lidsk sexuln
aktivity, ocitme se ped pravm opakem prody. Nen
v tto oblasti jedinho aspektu, jen by nenabval

jaksi podivn mnohosti a plnosti, v n se u jedinc

kadho vku spojuje hrza s odvahou, touha se
znechucenm. Krutost a nha na sebe cen zuby: smrt
je v erotice vudyptomn a zrove se v n nejsilnji
projevuje plnost ivota. Nejsem schopen pedstavit si
nic, co by pevyovalo onen nesmrn chaos stavjc
se proti racionlnmu uspodn vc. Zavst sexualitu
do racionalizovanho ivota a vyadit z n stud, pevn
spjat s nesnenlivost chaosu s ppustnm dem,
znamen ve skutenosti popen tohoto du. Erotika,
kter v nm ovld vbun monosti, je ivena
odporem k zkosti, kterou sama vyvolv. Nen v n
nic, eho bychom mohli doshnout bez nsil, je
nejlpe vyjaduje onen tas, bez ztrty pdy pod
nohama vzhledem ke kad monosti.
Spatovat v erotice vyjden lidskho ducha tedy
v dnm ppad neznamen negaci morlky.
Morlka je ve skutenosti nejpevnj oporou erotiky.
A naopak: erotika vyvolv upevnn morlky. Klid
zbran je vak nepedstaviteln. Morlka je nutn
bojem proti erotice a erotika m sv msto nutn jen
v nejistot boje.
Nakonec budeme mon muset pipustit, e je-li
tomu tak, objevuje se nad veobecnou morlkou jaksi
prun, pohybliv morlka, v n nen nikdy nic pedem
nabytho, v n kad monost, v ktermkoli okamiku
uskuteovan, nebo pmo a vdom lovk samotn
m ped sebou vdy jen nemon, nedosaiteln:
vyerpvajc boj bez sebemenho oddechu proti
nesmiiteln sle, psobc ze vech stran a uznan jako
takov.
Podobn postoj vyaduje velkou rozhodnost,
a zvlt vjimenou moudrost, rezignujc ped
nerozlutitelnm charakterem svta.
Podporuje jej pouze nekonen lidsk zkuenost.
Zkuenost nboenstv, zejmna tch nejstarch, ale
koneckonc vech bez vjimky. Naznail jsem

u klasick obti hledn jist fascinace, protikladn

k principu, z nho sama vychz. Spatujeme-li
v nboenstv onen nedostupn vrchol, k nmu
smuje n ivot, protoe je pece jen hnn touhou
pekroit sv hranice (hledat za tm, co ji objevil),
vyvstv ped nmi spolen hodnota nboenstv
a erotiky: v obou ppadech jde o roztesen hledn
toho, co pevrac ty nejzejmj zklady. Nejvlastnj
aspekty souasnho nboenstv bezpochyby stoj
v protikladu k erotice: zasazuj se o jej odsouzen
tm bez vhrad. O tot vak nboenstv neusiluje
o nic mn ani ve svch odvnjch projevech,
zasvcench nkdy z obdivu k crkvi bojm, pi
nich ztrta pdy pod nohama je pravidlem.
GEORGES BATAILLE

PBH OKA

KOI OKO
Byl jsem vychovvn sm, a pokud m pam sah,
vdy jsem prahl po sexulnch zkuenostech.
V necelch estncti letech jsem se setkal s dvkou asi
v mm vku. Jmenovala se Simona a bylo to na pli
v K; nae rodiny spojovalo jaksi vzdlen
pbuzenstv a to vvoj naeho vztahu jen urychlilo. Ti
dny pot, co jsme se seznmili, ocitl jsem se se
Simonou sm v jejich vile. Mla na sob ernou
zstrku se krobenm lmekem. Jasn jsem si
uvdomoval, e zakou stejnou zkost jako j, toho
dne snad jet silnj, protoe jsem ml dojem, e je
pod tenkm pltnem pln nah.
Na nohou mla ern punochy, kter j sahaly a
nad kolena. Jej kundiku se mi zahldnout nepodailo
(pouvm u Simony tohoto slova, protoe se mi zd ze
vech oznaen enskho pohlav nejhez). Zatm jsem
si pouze pedstavoval, e kdyby pozvedla svou
zstrku, spatil bych jej nahou zadnici.
V chodb byl na zemi pipraven pro koku tal
s mlkem.
Tale jsou stvoeny k tomu, aby se do nich sedalo,
ekla Simona. Vsad se? Sednu si do toho tale.
Vsadm se, e se neodv, odpovdl jsem bez
dechu.

Bylo horko. Simona poloila tal na nzkou lavici,

postavila se pede mne, a ani spustila pohled z mch
o, posadila se zadkem do mlka. Chvli jsem stl bez
hnut; krev se mi nahrnula do hlavy a cel jsem se
tsl, zatmco ona sledovala, jak mi pyj napn kalhoty.
Lehl jsem si j k nohm. Ani se nepohnula; poprv jsem
tak spatil jej rovoerven maso, oblvan blm
mlkem. Dlouho jsme tak setrvali bez jedinho pohybu,
oba erven a ke konkm vlas.
Nhle se zvedla. Mlko j stkalo po stehnech a
k punochm nad koleny. Utrala se kapesnkem, stle
pmo nade mnou, s jednou nohou poloenou na lavici.
Svjel jsem se na zemi a hntl si d. Doshli jsme
rozkoe ve stejnm okamiku, ani jsme se jeden
druhho dotkli. A kdy se vrtila jej matka a j se
usadil v nzkm kesle, vyuil jsem okamiku, kdy se
dcera uchlila do matesk nrue, nepozorovan jsem
nadzvedl zstrku a vsunul j ruku mezi tepl stehna.
Celou cestu dom jsem bel, dostiv dal onanie.
Nazt jsem ml kruhy pod oima. Simona se na m
upen zahledla, potom ukryla obliej na mm rameni
a zaeptala: Nechci, aby sis to jet nkdy dlal beze
m.
Tak mezi nmi vznikl pevn a osudov milostn
vztah. Snaili jsme se spolu bt co nejastji. Nikdy
jsme o tom mezi sebou nemluvili. Ihned jsem pochopil,
e v m ptomnosti mla pocity velmi blzk mm,
popsat bych je ovem nedokzal. Vzpomnm si, jak
jsme jednou jeli velkou rychlost autem. Porazil jsem
mladikou, hezkou cyklistku. Kola j tm rozdrtila
hlavu. Dlouho jsme na mrtvou spolen hledli. Hrza
a beznadj,
je
vyzaovaly
z toho
nechutnho
a zrove nnho kusu masa, siln pipomnaly
pocity, kter jsme v podstat mli jeden z druhho.
Simona byla na prvn pohled prost dve: vysok
a hezk, nemla v hlase ani v och nic zoufalho i
beznadjnho. Byla v n vak takov chtivost po vem,
co jit smysly, e sebemen podnt propjoval jej

tvi vraz vzbuzujc pedstavu krve, nhl hrzy,

zloinu, veho, co nekonen ni blaen klid a ist
svdom. Poprv jsem spatil v jejm oblieji ono
keovit staen tich a absolutn, kter jsem
ostatn sdlel toho dne, kdy se posadila do tale
s mlkem. Pozornji jsme se na sebe zahledli vlastn
pouze v podobnch okamicch. Klidn a vyrovnan
jsme bvali jen v krtkch chvlch uvolnn po
orgasmu.
Musm zde rovnou ci, e jsme nkdy zstvali
i dosti dlouhou dobu bez lsky. Ke svm hrm jsme
vyuvali pouze vhodnch pleitost. Stud nm
nechybl, prv naopak, ale jaksi nepokoj ns nutil
k jeho potlaovn. Jako tenkrt: sotva m poprosila,
abych si to u nikdy nedlal sm (stli jsme na vrcholu
njakho tesu), sthla mi kalhoty, poloila si mne na
zem, vyhrnula si sukni, posadila se mi na bicho
a zapomnla na cel svt. Stril jsem j do kundiky
prst potsnn semenem. Po chvli se nathla, take
hlavu mla pod mm pyjem a zadek mi vztyila ped
obliejem.
Mohl by ses mi vyurat a do rozkroku? podala
m.
lo by to, ekl jsem, ale potee ti to po atech
a po celm tle.
Pro ne, usoudila a j splnil jej pn. Sotva jsem
vak byl hotov, zaplavil jsem ji znovu, tentokrt
blavm chmem.
Pach moe se msil s pachem navlhlho prdla,
naich nahch tl a spermatu. Pomalu pichzel veer;
bez hnut jsme leeli stle ve stejn poloze, kdy tu
jsme v trv zaslechli tich kroky.
Nehbej se, poprosila m Simona.
Kroky se zastavily; nikoho jsme zatm nevidli. Ani
jsme nedchali.

Vztyen Simonina prdelka mi pipadala, abych ekl

pravdu, jako snan prosba; byla dokonal, se thlmi,
nnmi
hdmi,
hluboce
proznutmi Nepochyboval jsem, e neznm nebo
neznm zhy podlehne a bude se muset tak
svlknout. Kroky se opt ozvaly, te to byl spe prk,
a nhle se ped nmi objevila rozkon dvenka,
Marcela, nejist a nejnnj z naich ptelky. Byli
jsme do sebe tak zaklnn, e jsme se nemohli ani
pohnout; nakonec nae neastn znm padla
vzlykajc do trvy. A potom jsme se vyprostili ze
vzjemnho seven a vrhli se na oputn tlo.
Simona j vyhrnula sukni, strhla kalhotky a opilm
gestem mi ukzala dal kundiku, stejn skvlou, jako
byla jej. Zuiv jsem se k n pisl a zrove prsty
potval svou ptelkyni, je nohama sevela hru
krsn Marcely, kter u neskrvala nic ne svj
vzlykot.
Marcelo, kiel jsem, proboha t prosm, nepla.
Polib m na sta!
Simona zatm laskala jej dlouh rovn vlasy a lbala
ji po celm tle.
Nebe se zathlo boukovmi mraky a s pichzejc
noc zaaly padat tk kapky; po maltnosti horkho
dusnho dne pinely osven. Moe se ji zanalo
bouit a zaznlo prvn dlouh, valiv hromobit. Ve
svtle blesk bylo mono jako za blho dne spatit
vlhk kundiky obou nhle ztichlch dvek. Vech t tl
se postupn zaalo zmocovat zvec tetn. Dv
rozkon sta se vnovala mmu zadku, varlatm
a du a j nestail roztahovat slinami a spermatem
potsnn stehna. Jako bych se pokouel uniknout ze
seven njakho monstra; tm monstrem byla zuivost
mch pohyb. Z nebe se inuly proudy teplho det
a stkaly po naich tlech. Kad dal der hromu ns
roztsl a znsobil nai zuivost, pi kadm zblesku,
kter odhalil nae zjiten pohlav, se ze vech hrdel
draly divok vkiky. Simona objevila jakousi bltivou

loui a s rozko se do n vrhla, onanovala v bahn

a vrcholila biovna detm, svrajc mou hlavu mezi
svmi zablcenmi stehny a s obliejem napl
ponoenm do loue lzala Marcelinu kundiku a ze
vech sil j roztahovala stehna.

NORMANDSK SK
V t dob Simonu posedla mnie rozmakvat si
v kundice vejce. Vdy se k tomu uvelebila v kesle,
rozthla nohy a j ped n vstoje onanoval, abych j
mohl vystknout do oblieje. Pedtm jsem j poloil na
bicho vejce a ona si je s rozko zavedla do pochvy.
V okamiku, kdy se objevilo semeno, rozmkla vejce,
vyvrcholila a sthla mi hlavu do klna, kde jsem byl
zmen tm lutm pvalem.
Jednou ns pitom pekvapila jej matka. Ta
mimodn mrn ena se spokojila, pestoe za sebou
mla
pkladn
bezhonn ivot,
s mlenlivm
pihlenm, take jsme o n vbec nevdli. Myslm, e
hrzou nebyla s to otevt sta. Kdy jsme byli hotovi
a spn uklzeli vznikl nepodek, objevili jsme ji
strnulou ve vklenku dve.
Dlej, jako by sis j neviml, poeptala mi Simona
a dl se utrala mezi nohama.
Odeli jsme bez sebemenho nznaku spchu.
Nkolik dn pot ji Simona, kter se mnou trochu
dovdla na pdice nad gar, pomoila, kdy se
zastavila pod nmi, ani o ns vdla. Star dma se
upravila a zvedla nahoru sv smutn oi s tak
zmatenm vrazem, e ns vyprovokovala k dalm
nevzanostem. Simona, dusc se smchem, se spustila
na vechny tyi, j j vyhrnul sukni a druhou rukou
onanoval, zpit pomylenm, e ji vidm nahou ped jej
vlastn matkou.

Marcelu jsme cel tden nespatili, a jsme ji

najednou potkali na ulici. To bzliv a naivn zbon
blonat stvoen se tak siln zardlo, e ji Simona
objala s novou nhou.
dm vs o prominut, ekla j tie. To, co se
onehdy stalo, je patn. To by nm vak nemlo brnit
v tom, abychom nepestali bt pteli. Slibuji vm: u
se vs ani nedotkneme.
Marcela, jej vle byla naprosto ochromena, se
uvolila jt s nmi a s nkolika pteli k Simon na
zkusek.
Msto aje jsme vak jako o zvod pili ampask.
Pohled na ervenajc se Marcelu ns vzruil. Oba
jsme si uvdomili, e te u ped nim necouvneme.
Krom Marcely se u Simony sely ti dosti hezk dvky
a dva hoi; nejstarmu z ns nebylo jet sedmnct.
Na vech se pit projevilo velice rychle, ale krom mne
a Simony nebyl nikdo ve stavu, jak bychom si my dva
pli. Starost ns zbavil a fonograf. Simona se sama
pustila do belskho ragtim, piem ukazovala
nohy a po kalhotky. Ostatn dvky byly ji pli vesel,
aby se nechaly pobzet k nsledovn. Vechny mly
kalhotky, kter toho pli nezakrvaly. Pouze opil
a zamlkl Marcela tancovat odmtla.
Simona, kter pedstrala, e je pln namol, sthla
ze stolu ubrus a vykikla:
Vsadm se, e se pede vemi vyurm na tenhle
ubrus.
Nae spolenost byla v podstat sloena ze
smnch malch budikniem. Jeden z hoch se s n
vsadil. Obsah vhry ml urit vtz. Simona bez
sebemenho zavhn ubrus pomoila, jej odvaha ji
vak tak rozvnila, e i ostatn zanali ztrcet rozum.
Te musm vymyslet co s vmi, ekla Simona
poraenmu chraptivm hlasem. Sthnu vm pede
vemi kalhoty.

Co bylo ihned bez pot vykonno. Potom mu jet

sundala koili, to aby nevypadal smn. Nicmn se
stle nedlo nic mimodnho; Simona jen velice
zlehka polaskala d svho vyzvatele. Myslela vak
pouze na Marcelu, kter m zrovna prosila, jestli by
nemohla odejt.
Slbili jsme vm, e se vs ani nedotkneme,
Marcelo, pro chcete jt pry?
Proto, odpovdla umnn (zaal se j zmocovat
panick hnv).
Simona nhle k veobecnmu zden padla na zem
jako podat. Jej pohyby byly stle divoej
a nekontrolovatelnj. Jako by ji postihl epileptick
zchvat: strhvala ze sebe aty, vystrkovala na ns sv
intimn partie, vlela se po zemi ped svleenm
hochem a nesouvisle ze sebe vyrela:
Vymo se na m nachij mi do klna, co
s jakousi znivost opakovala stle dokola.
Marcela ji upen pozorovala. Byla rud a ke
konkm vlas. Zaeptala, ani na m pohldla, e by
se chtla svlknout. Pomohl jsem j ze at i z prdla:
nechala si jen podvazkov ps a punochy. Na malou
chvli se podvolila mmu laskn a polibkm na sta,
potom jako nmsn pela celou mstnost a zavela
se do velk normandsk skn. Cestou poeptala
Simon do ucha pr slov.
Chtla si to ve skni udlat sama a prosila ns,
abychom ji nechali bt.
Musm ci, e jsme byli vichni opil, a navc
ohromen a vybiovan vlastn odvahou. Nah hoch ml
d v stech jedn z dvek. Simona si rozdrala hd
o sk, z n se ozvalo Marcelino prudk oddechovn.
Nhle se stala asn vc: ozval se zvuk tekouc
vody a pode dvemi se objevil tenk prouek, kter
peel v mohutn pval. Neastn Marcela se ve svm
krytu pi vyvrcholen pomoila. Vbuch opilho

smchu, kter nsledoval, se zhy zvrhl v prostopn

tetn
zmtajcch
se
tl,
stehen,
pohlav
a zmuchlanch sukn, potsnnch spermatem. Smch
doznval v neovladatelnm skytn a brzy bylo slyet
stle silnj a usedavj vzlykn Marcely, oputn
ve svm provizornm zchodku, jen se nyn pro ni stal
vzenm.

~~~
Asi po plhodin, kdy u jsem trochu vystzlivl,
m napadlo pomoci Marcele ven ze skn. Uboh
dvka byla v zoufalm stavu, tsla se v horece
a drkotala zuby. Kdy m spatila, objevil se j ve tvi
vraz chorobnho dsu. Byl jsem bled jako smrt,
s krvavmi skvrnami na potrhanch atech. Za mnou
v zoufalm nepodku polehvala pinav nah tla.
Dva z ns krvceli, poranni o stepy z rozbitch lahv,
jedna z dvek zvracela. Popadl ns tak hrozn zchvat
smchu, e jsme moili na pohzen aty, na podlahu
i do kesel. Vsledkem byl siln pach krve, spermatu,
moi a zvratk, kter jist mohl vzbuzovat hrzu, ale
kik, jen se dral Marcele z hrdla, mne zashl mnohem
vc. Ml bych jet dodat, e Simona spala s jednou
rukou nataenou pes nah bicho, prsty zaboen ve
svm roun, s klidnm a mrnm vrazem ve tvi.
Marcela se kloptav a s nesouvislm vrenm
vypotcela ze skn, jet jednou na m pohldla
a couvla, jako by se ped n zjevila smrt. Zhroutila se
na zem a spustila litanii nelidskch vkik.
Zvltn vc: ten kik mi vrtil chladnokrevnost
a sebedvru. Bylo jasn, e se co nevidt sebhnou
lidi, tomu se nedalo zabrnit. Ani v nejmenm jsem se
nesnail utci a vyhnout se skandlu. Naopak jsem el
otevt dvee: krsn pohled, skvl divadlo! Snadno si
lze pedstavit to zden, uasl vkiky, nepimen
hrozby pivolanch rodi; v pobouenm spln
a keovitch kletbch zaznvala slova jako soud,

galeje, ibenice. Tak my jsme vichni hulkali ze

vech sil. Vsledkem byla len, vybuchujc zm
kiku a slz jako by v ns nkdo zaehl niiv plamen.
Ale pesto: jak krut podvan! Zdlo se mi, e to
len, tragikomick tetn nikdy neskon. Marcela,
nyn u pln nah, pokraovala s divokmi gesty
v kiku,
jm
tlumoila
sv
morln
utrpen
a nesnesitelnou hrzu; spatil jsem, jak pi marnm
pokusu o chlcholiv rodiovsk objet kousla svou
matku do tve.
Vpd rodi j vyhnal z hlavy posledn zbytky
rozumu. Nakonec musela zashnout policie. Cel tvr
byla svdkem neslchanho skandlu.

MARCELINA VN
Moji rodie se neobjevili. Pesto se mi zdlo lep
zmizet ped hnvem starho otce, jen byl dokonalm
pkladem piblblho senilnho generla, a navc
katolka. Vkradl jsem se zadem do naeho domu, abych
si odtud odnesl njak penze. Protoe jsem si byl jist,
e m budou hledat vude jinde jen ne tady, vykoupal
jsem se jet v otcov koupeln. V deset veer jsem u
byl daleko za mstem. Na matin stole jsem nechal
krtk dopis:
Mohu-li vs o nco poprosit, neposlejte za mnou
policii. Beru si s sebou revolver. Prvn kulka bude pro
policajta, druh pro m.
Nikdy jsem se nesnail o to, emu se k pevn
rozhodnut. Chtl jsem pouze zast mezi sv rodie
nejistotu a nerozhodnost byli toti zarytmi odprci
jakchkoli skandl. Pesto se mi nezdlo patn, kdy
jsem s lehkm srdcem a pobavenm smvem na
rtech dopsal sv sdlen, zasunout do kapsy otcv
revolver.

Tm celou noc jsem krel po behu moe, ani

jsem se pli vzdaloval od X, protoe pobe zde
bylo dosti lenit. Chtl jsem se chz trochu uklidnit;
proti sv vli jsem ml hlavu plnou peludnch obraz
Simony a Marcely. Pomalu se mi do mysli vkrdala
mylenka na sebevradu; nakonec jsem, s revolverem
v ruce, pestval chpat smysl slov nadje a beznadj.
Z navy a omrzelosti jsem vak pece jen poctil
nutnost najt njak smysl ivota, jen mi mohl podle
veho pece jen nabdnout jist poet zitk, kter by
stly za to. Pijal jsem onu utkvlou pedstavu dvou
jmen: Simona a Marcela. Mohl jsem se tomu smt jak
chtl, ale pohyboval jsem se v rmci jaksi fantaskn
dohody, kdy i m nejbizarnj jednn bylo nekonen
spojeno s jejich.
Cel den jsem prospal v njakm lese. S pchodem
noci jsem se vydal k Simon. Pelezl jsem ze a ocitl se
v zahrad jejich domu. V pokoji m ptelkyn se
svtilo; hodil jsem j oblzek do okna. Simona vyla
zadnm vchodem a beze slova jsme se vydali smrem
k moi. Oba jsme mli z naeho setkn radost. Byla
neproniknuteln tma; po chvli jsem j vyhrnul aty
a vsunul ruku mezi nohy. dnou rozko mi to vak
nepsobilo. Na moskm behu se posadila a j se
nathl k jejm nohm. Ctil jsem, e se rozplu.
A skuten jsem potom dlouho vzlykal do psku.
Copak to m bt? ekla Simona.
Strila do m nohou, aby ve obrtila v ert. Dotkla
se pitom revolveru v m kapse. Ohluujc rna ns
pinutila vykiknout leknutm. Zrann jsem nebyl, ale
okamit jsem stl na nohou, jako bych se ocitl na
onom svt. I Simona byla cel bled a ve tvi se j
zraila zkost.
Onanovat ns toho dne ani nenapadlo.
Dlouze jsme se lbali na sta, co se nm jet nikdy
nestalo.

Tak probhlo nkolik dn; vraceli jsme se vdy pozd

v noci. Spali jsme v jejm pokoji, kde jsem se ukrval a
do tmy. Simona mi nosila jdlo. Jej matka ji u ns
ztratila vekerou autoritu (v den onoho skandlu
opustila dm, sotva zaslechla prvn opil vkiky)
a smila se s nastalou situac. Pokud jde o sluhy, jejich
mlenlivost byla ji dlouho pojitna Simoninmi
penzi.
Dky nim jsme tak byli informovni o okolnostech
Marceliny internace a o lebnm stavu, do nj byla
pevezena. Od prvnho dne se vechny nae mylenky
toily kolem n, jejho zelen, samoty jejho tla,
monost, jak se ho zase zmocnit a jak j snad
i dopomoci k tku.
Jednoho dne jsem se pokusil Simonu znsilnit.
Ty ses snad zblznil, rozkikla se na m. V posteli,
jako njak mamina? To m, mj drah, nebav! To
s Marcelou
Coe? ekl jsem zklaman, v duchu j vak dvaje
za pravdu.
Lskypln se pousmla a zasnnm hlasem dodala:
A ns bude pozorovat pi milovn pomo se
z toho takhle
Ctil jsem, jak se mi po stehnech roziuje rozkon
vlhko. Kdy skonila, pomoil jsem ji tak. Zvedl jsem
se, pithl si jej hlavu a postkal j cel obliej
semenem. Vyvrcholila v pomatenm tetn. Potom
vdechovala n astn pach.
Von jako Marcela, ekla mi, kdy zvedla hlavu od
mho jet mokrho zadku.
asto ns pepadala bolestn touha po milovn. Ale
ani jednou ns u nenapadlo, e bychom s tm nemli
pokat na Marcelu, jej kik nm stle znl v uch
a vzbuzoval v ns ty nejtemnj touhy. Nae sny byly
v tto situaci jen dlouhmi nonmi mrami. Marcelin

smv, jej mld, jej pl, stud, jen j vhnl erve

do tv a nutil ji, zpocenou hanbou, strhvat ze sebe
aty, dvat sv skvl obl hd napospas neistm
stm, pominut smysl, je j velelo zamknout se do
skn a onanovat tam s takovou odevzdanost, a se
neubrnila pomoen, to ve nekonen deformovalo
a jitilo nae snn. Simona, jej chovn bylo pi
vypuknut skandlu jet beltj ne kdy jindy (ani
se tehdy nepokouela zakrt, naopak jet rozthla
nohy), nemohla zapomenout na to, e orgasmus, kter
zakusila
jako
nepedvdan
dsledek
vlastn
nestydatosti, Marceliny nahoty a bsnn ostatnch,
pedil svou intenzitou ve, co si byla dosud schopna
pedstavit. Jej kundika se pede mnou otvrala ji jen
tehdy, kdy mla ped oima zuc, pomatenou nebo
ervenajc se Marcelu; ta dodvala jejm choutkm
ohromujc impuls, jako by svatokrde ze veho inila
cosi hnusnho a mrzce nzkho.
Molovit partie Simoniny kundiky jim se nic
tak nepodob jako krajina po povodni nebo velkch
bouch, jako dusiv sopen vpary: oboj, boue
i sopky, s sebou pin jakousi pchu katastrofy , ty
beznadjn partie, je mi Simona v zapomnn, kter
vtilo jen a jen nsil, dovolovala pozorovat, jako bych
jimi byl hypnotizovn, pro m od t doby ostatn byly
jen podzemn krsn Marcely, tran ve svm
vzen a vydan napospas nonm mrm. Chpal
jsem dokonce i to, jak orgasmus dokzal zpustoit tv
t dvky slzami a kikem.
Ani Simona nepozorovala vstiky mho semene,
ani je zrove nevidla v poehnanm mnostv
v stech a v kundice na spolen ptelkyn.
Mohl bys j postkat cel obliej, kala a sama si
pitom roztrala m sperma mezi nohama, aby mla
pohnojeno.

SLUNEN SKVRNA
Jin mui a jin eny ns u vbec nezajmali. Mysleli
jsme jen na Marcelu, dtinsky jsme si pedstavovali, e
se obsila, e byla tajn pohbena a bude se nm
zjevovat ze zhrob. Sehnali jsme vechny dostupn
informace a jednoho veera jsme se na kolech vydali
k stavu, kde byla nae spolen lska zaven. Asi po
hodin jzdy jsme urazili onch dvacet kilometr, kter
ns dlily od zmku obklopenho velkm parkem
a vypnajcho se na mohutnm tesu vysoko nad
moskou hladinou. Vdli jsme, e Marela m slo
pokoje 8, ale abychom jej nalezli, museli bychom se
dostat dovnit. My jsme ovem mohli doufat jen v to, e
se tam dostaneme oknem, po pepilovn me.
Nebylo nm vak jasn, jak to sprvn okno najdeme.
Nhle nai pozornost upoutalo cosi neobvyklho.
V prvnm pate se otevelo okno a njak stn uvzal
na m prostradlo, kter ihned zaalo pleskat ve
vtru; ani jsme si staili neznm nebo neznmho
ble vimnout, okno se opt zavelo.
Ten velk bl kus pltna vydval v poryvech vtru
tko pedstaviteln hluk, mnohem silnj ne huen
moe a kvlen vtru. Poprv jsem spatil v Simoninch
och zkost z neho jinho ne z jej vlastn
nestoudnosti; pitiskla se s tlukoucm srdcem ke mn
a upen pozorovala ten pzrak, kter dil uprosted
noci, jako by svj praporec nad pochmurnm zmkem
rozvinulo samo lenstv.
Stli jsme jako pimraen; Simona schoulen v mm
nru a j sm dost vystraen. Nhle vtr roztrhal
mraky a msc s neprosnou ostrost odhalil tak
drsav detail, e Simona musela v hrdle zdusit
bolestn vzlyk: prostradlo, plcajc se ve vtru
s ohromujcm hlukem, mlo uprosted velkou vlhkou
skvrnu, j prosvtalo bled msn svtlo
Po chvli zmizel msc opt za mraky a ve se
zahalilo do tmy.

Stl jsem s vlajcmi vlasy ve vtru a dusil se vzlyky,

jako by mne potkalo njak velk netst; Simona,
zhroucen na zemi, se otsala neutiitelnm dtskm
plem.
Take to bezpochyby byla nae neastn ptelkyn,
kter otevela neosvtlen okno a pipevnila k mi
svho vzen onen halucinan signl zkosti. Zcela
jist si to dlala v posteli a tak si zjitila smysly, e se
pomoila; my jsme ji pak pistihli, kdy na m vela
prostradlo, aby rychle uschlo.
Neml jsem v tom parku, ped tm falenm
venkovskm sdlem se zamovanmi okny, stn.
Nechal jsem Simonu leet na zemi a vydal se do tmy.
Chtl jsem bt chvli sm, trochu si vydechnout;
v pzem jsem vak narazil na oteven okno bez
me. Ujistil jsem se, e mm v kapse svj revolver,
a vlezl jsem dovnit. Ocitl jsem se v obyejn
zazenm salnu. Dky kapesn svtiln jsem se dostal
do pedpokoje a potom na chodbu. Dvee od pokoj
nebyly oslovny, take jsem byl tam, kde pedtm.
Nebyl jsem ostatn schopen normlnho uvaovn,
jako bych byl uhranut; nevdomky jsem si dokonce
sthl kalhoty a jen v koili pokraoval ve sv tsniv
przkumn cest. Nakonec jsem si sundal pln
vechno a kradl se dl jen v botch. V lev ruce
svtilnu, v prav revolver, plil jsem se nazdabh
budovou. Jaksi tich zvuk m pinutil zhasnout svtlo.
Bez hnut jsem poslouchal svj nepravideln dech.
Ubhaly dlouh zkostn minuty, ani jsem zaslechl
sebemen zvuk; znovu jsem rozsvtil svou lampiku.
Krtk vkik m zahnal tak rychle na tk, e jsem
tam nechal vechno sv obleen.
Zdlo se mi, e jsem sledovn. Co nejrychleji jsem
se snail dostat ven. Vyskoil jsem z okna a vbhl do
njak aleje. Letmo jsem se ohldl: v obrysu okna jsem
spatil nahou enu, kter stejn jako j vyskoila do
parku a prchala smrem k temnmu trnitmu kov.

V tch zkostnch minutch nebylo nic podivnjho

ne m nahota v poryvech vtru v aleji neznm
zahrady. Vypadalo to, jako bych u nebyl na tomto
svt; i tepl vtr jako by pichzel odjinud. Nevdl
jsem co s revolverem, protoe jsem na sob neml
dnou kapsu. Pustil jsem se za tou enou, jako bych ji
chtl zabt. M rozruen jet umocnil rachot
rozzuench
ivl,
kymcejcch
se
strom
a vzdouvajcho se prostradla. V mch zmrech ani
v mch pohybech nebylo nic vdomho.
Zastavil jsem se ped kovm, kde stn ped chvl
zmizel. Rozruen jsem se s revolverem v ruce
rozhlel kolem sebe. Nhle se m tlo vzepjalo: si
vlhk ruka m uchopila za d, laskala jej, sliniv
a paliv sta se mi dobvala do zadku, k nohm se mi
v zkubech orgasmu pitiskla nah ensk prsa
a bicho. Taktak jsem se stihl otoit a vyplivnout svj
chm Simon do tve. Projelo mnou zachvn stejn
siln jako poryvy vtru, zuby mi cvakaly, na rtech se mi
objevila pna, nohy a ruce se mi tsly; keovit jsem
sevel svou zbra a smrem k zmku vyly proti m
vli ti ohluujc a oslepujc vstely.
Uvolnn a jakoby zpit jsme se od sebe odtrhli a jako
psi se rozebhli pes trvnk. Boue byla pli siln, ne
aby steln rny probudily obyvatele zmku. Kdy jsme
vak pohldli k oknu, z nho vllo prostradlo,
pekvapen jsme zjistili, e jedna z kulek v nm
provrtala dru. Okno se zniehonic otevelo a znovu se
v nm objevil znm stn.
Vyskoili jsme na nohy a strnule zrali na to zjeven,
jako by nm mla mrtv Marcela padnout k nohm;
venku vak panoval takov hluk, e jsme j o sob ani
nemohli dt vdt.
Co jsi provedla se svmi aty? zeptal jsem se
Simony po chvli.
ekla mi, e se m vydala hledat a nakonec uinila
v pzem stejn objev jako j. Ne vak prolezla

oknem, cel se svlkla, protoe se j zdlo, e tak bude

volnj. A kdy jsem ji potom tak vystrail a ona
prchala do zahrady, aty u tam nebyly. Zejm je
odnesl vtr. Znovu se upen zahledla smrem
k Marcele a ani ji nenapadlo zajmat se o to, pro i j
jsem nah.
Dv stn z okna opt zmizel. Po nekonen dlouh
chvli ve svm pokoji rozsvtila a vrtila se k oknu
nadchat se vlahho vzduchu; zahledla se smrem
k moi. Svtl rovn vlasy j povlvaly ve vtru. Nyn
jsme rozeznvali kad rys jej tve. Krom divokho
neklidu v och, kter neladil s jej jet dtskou
prostotu, se nijak nezmnila. Spe ne na estnct
vypadala na tinct let. Jej tlo bylo v lehk non koili
thl, ale pln, pevn a hladk, stejn krsn jako jej
upen pohled.
Kdy ns konen spatila, jako by ji pekvapen
probudilo k ivotu. Nco na ns volala, ale dn zvuk
k nm nedolehl. Dvali jsme j znamen. Zrudla a po
ui. Simona, kter skoro plakala, zatmco jsem ji
lskypln hladil po hlav, j poslala polibky, na n ona
bez smvu odpovdala. Simona nakonec spustila ruku
po bie dol, do hustho klna.
Marcela ji napodobila; jednu nohu si pitom poloila
na okenn rm a odhalila naim om blou hedvbnou
punochu, kter j obepnala nohu a ke zlatavmu
rounu. Zvltn vc: Marcela mla bl podvazkov ps
a bl punochy, Simona nosila oboj v barv ern.
Ob dvky zaaly krtkmi, rychlmi pohyby
onanovat, tv v tv v on bouliv noci. Nehybn se
vzpnaly proti sob s pohledy strnulmi intenzvn
rozko. Nhle jako by neviditeln sla odtrhla Marcelu
od me, ji dosud svrala jej lev ruka: spatili jsme,
jak se ve vytren kc dozadu. Zstalo ped nmi jen
przdn okno, obdlnkov otvor pronikajc temnotou
a otevrajc naim znavenm om nov den ve svt
sloenm z hromobit a svtn.

STRUKA KRVE
Mo je pro mne spojena s pedstavou pavku
a blesk, bhvpro, s antickm nonkem z porzn
kameniny, oputnm jednoho detivho dne na
plechov stee venkovsk prdelny. Od on noci,
strven ped lebnm stavem, se ob zoufal
pedstavy spojily nkde v temnm koutku m due
s vlhkm pohlavm a sklenou tv Marcely. Krajina
m pedstavivosti byla nicmn nhle zavlaena
strukou krve a svtla: Marcela toti nemohla
doshnout rozkoe bez toho, aby se zrove
nepotsnila, ne krv, ale pramnkem svtl moe, je
v mch och dokonce zila. Jej vtrysk byl nejdve
mocn a kytav peruovan, potom ji vytkala
volnm
proudem
a byla
provzena
vytrenm
v nelidsk rozkoi. Nijak neudivuje, e nejpustj
a nejpraivj strnky snu jsou jen nalhavou prosbou
v tomto smyslu; odpovdaj umnnmu ekn na
vrchol, na vbuch v tomto ppad na vizi
osvtlenho przdnho okna prv ve chvli, kdy
Marcela dopadla na podlahu a nekonen dlouho ji
smela.
Toho dne jsme museli prchat neptelskou tmou,
boulivou noc bez det jako div zv, pln naz,
pronsledovni pedstavou souen, do nj byla
Marcela nepochybn znovu uvrena. Neastn
pacientka byla jakoby inkarnac smutku a zuivosti,
kter donekonena vybzely nae tla k dalm
prostopnostem. Kdy jsme poslze nalezli sv
bicykly, mohli jsme si dopt pohledu jeden na
druhho, drdivho a teoreticky oplzlho pedstaven
nahho obutho tla za dtky kola. Usilovn jsme
lapali do pedl, bez smvu a beze slova, v osamn
nestoudnosti, navy a absurdity.
Byli jsme vyerpni k smrti. Uprosted njakho
stoupn se Simona cel roztsla a musela zastavit.
Pot se z ns jen lil. Simona drkotala zuby. Sundal jsem

j jednu punochu a osuil j trochu tlo: vydvalo tepl

pach lka nemocnho nebo pelechu rozkoe. Pomalu
se vzpamatovvala a nabdla mi dokonce rty jako vraz
vdku.
Nemohl jsem se zbavit velkho neklidu. Byli jsme
jet dobrch deset kilometr od X a stav, v nm
jsme se nachzeli, nm velel dostat se za kadou cenu
dom jet ped rozednnm. Sotva jsem stl na
nohou; pomalu jsem ztrcel nadji na astn konec
naeho prapodivnho vletu. as, kdy jsme opustili
skuten svt skldajc se z obleench lid, se zdl
bt nesmrn daleko, tm nedosaiteln. N
halucinan stav postrdal hranice, stejn jako je tomu
teba u globln non mry vech lid, zahrnujc zemi,
atmosfru i nebe.
Koen sedlo se lepilo na nah Simonino tlo:
onanovala otenm pedl. V mch och mizelo zadn
kolo ve trbin jejho zadku. Rychl otiv pohyb mi
pipomenul vlastn znivou touhu, erekci, je m
vybzela k cest do propasti jejho pohlav, pilepenho
ke zmtajcmu se sedlu. Vtr se trochu utiil a nebe se
sten
vyjasnilo.
Napadlo
m,
e
jedinm
vchodiskem mho ztopoen by byla smrt; kdybychom
oba zemeli, vesmr naich vidin by byl nahrazen
istmi hvzdami, je by za studena vytvoily
geometrick, jiskiv hnut, kter se mi zd bt
konenm vrcholem m zpustlosti (bylo by mimo jin
shodou ivota a smrti, byt a nicoty).
Tyto pedstavy vak byly svzny s odporem
naprosto vyerpanho tla a s absurdn tvrdost mho
du. Simona mohla toto ztopoen st zahldnout,
protoe byla jet tma a krom toho jsem je zakrval
levou nohou pi lapn do pedl. Pesto se mi zdlo,
e se jej oi k onomu mstu neustle stej. Dlala si
to v sedle stle divoeji. Slyel jsem jej chraptiv
stnn. Rozko ji nhle doslova vymrtila ze sedla
a jej nah tlo dopadlo do pkopu za skpotu kovov
kostry bicyklu drhnoucho o kamennou cestu.

Leela nehybn, hlavu bezvldn svenou, z koutku

st j vytkal tenk pramnek krve. Zvedl jsem j ruku:
bez ivota padla zpt. Vrhl jsem se na to neiv tlo,
cel roztesen hrzou, a jak jsem je objmal, proti m
vli mnou projela mocn ke, provzen grimasou
ohrnutho hornho rtu, jako tomu bv u idiot.
Simona pomalu pichzela k sob. Vytrhl jsem se
z polospnku, do nho m uvrhla deprese, prv ve
chvli, kdy se mi zdlo, e se chystm poskvrnit jej
mrtvolu. dn zrann, dnou podlitinu jsem
nespatil na jejm tle, odnm pouze do pod
vkovho psu a jedn punochy. Nehled na navu,
vzal jsem ji do nrue a co nejrychleji krel po silnici
(na vchod ji vzchzel den). Nadlidskm silm se mi
podailo dojt a k jejich domu a astn uloit svou
skvlou ptelkyni ivou a zdravou do postele.
Obliej jsem ml zalit potem, oi napuchl a podlit
krv, ui m plily a zuby mi drkotaly, ale zachrnil
jsem tu, kterou jsem miloval. Myslel jsem na to, e se
brzy zase vydme za Marcelou. Cel zpocen a se
pinavmi mouhami po tle jsem se nathl vedle
Simony a v miku se oddal dlouh non me.

SIMONA
Po nepli vn nehod m ptelkyn nastalo
obdob klidu. Simona lehce onemocnla. Kdy do
pokoje vstoupila jej matka, odchzel jsem do koupelny.
Vyuval jsem toho k moen nebo ke koupeli. Kdy ta
ena chtla poprv vstoupit ke sv dcei, Simona j
v tom zabrnila.
Necho sem, ekla j, je tu nah mu.
Vdy ji brzy vystrnadila a j se mohl opt usadit na
sv msto na idli vedle postele. Kouil jsem, etl jsem
noviny. as od asu jsem vzal Simonu, rozplenou
horekou, do nrue a odnesl ji do koupelny. Nechal

jsem ji vymoit a potom ji peliv omval v bidetu.

Byla dosti zeslbl, proto jsem ji pochopiteln dlouho
neobtoval.
Brzy se j velice zalbilo, kdy jsem hzel do
zchodov msy vaen vejce: nenaat se vdy
ponoila, vce i mn vyjeden zstvala na hladin.
Vtinou se k tto podvan posadila na idli vedle
zchodu. Nkdy jsem ji tak podrel nad msou, aby
mohla pozorovat vejce mezi svma nohama. Nakonec
jsem zathl za splachovadlo.
Jin hra spovala v rozbit vejce o okraj bidetu
a jeho vyklopen dovnit mezi jejma nohama; nkdy se
na n vymoila, jindy jsem je j se sundanmi
kalhotami spolykal. Slbila mi, e a bude sama
podobnch vc schopna, provede nco takovho
pede mnou a pot ped Marcelou.
Tak
jsme
si
pedstavovali,
e
Marcelu
polome obutou a s vyhrnutmi aty do vany pln
rozbitch vajec a ona se tam vymo. Simona jet
snila o tom, e bych drel nahou Marcelu, kter by mi
nohama svrala krk, v nru hlavou dol. Ona sama by
na sob mla mokr upan, jen by se j lepil na tlo,
ale ponechval j odhalenou hru; vylezla by na blou
idli a j bych ji vzruoval tm, e bych j na bradavky
nasazoval hlave revolveru, z nho bylo krtce
pedtm vysteleno, co by ns nejdve rozruilo
a potom navc dodalo cel akci vni stelnho prachu.
Mezitm by seshora lila na Marcelin rov konenk
erstvou smetanu a pitom moila do upanu, nebo
kdyby se rozevel, na zda i na hlavu Marcely, kterou
bych mohl z opan strany pomoit tak. Potom by m
zaplavila i Marcela, protoe by mla mj krk mezi
svmi stehny. Mohla by tak vzt do st mj moc d.
Po takovch pedstavch mne vdy Simona
poprosila, abych ji uloil na pokrvky tak, e se rukama
mohla opt o okraj msy a uprat na vejce iroce
rozeven oi; nathl jsem se vedle n a tak jsme tam

lehvali v dlouhm, mlenlivm rozjmn, dotkajce

se skrnmi. Simon se tak velmi lbilo bubln vody
pi splachovn. Unikala tak svm obsesm a vracela se
j dobr nlada.
Konen jednoho dne, kdy do koupelny padaly ikm
paprsky odpolednho slunce, bylo jedno z napl
vyjedench vajek polapeno vodou, kter je v miku
s podivnm kloktavm zvukem naplnila: pomalu
klesalo ped naima oima ke dnu. Tato phoda mla
pro Simonu mimodn vznam: vzepjala se a roztsla
j dlouh rozko, piem se rty vpjela, mohu-li to tak
ci, do m on bulvy. Pitom, ani pustila m oko,
jeho se drela stejn umnn jako dt prsn
bradavky, si sedla na msu a s mocnmi vkiky
a s nesmrnm uspokojenm pomoila plovouc vejce.
Od tto chvle jsem ji mohl povaovat za vylenou.
Projevovala velkou radost, dlouho se mnou hovoila
o nejdvrnjch vcech, akoliv nemla nikdy ve
zvyku mluvit o sob ani o mn. S smvem se mi
piznala, e chvli pedtm mla chu vyprzdnit se
pln, ale zadrela to v sob, aby nsledn rozko
trvala dle. Jet te pr v sob ct velkou potebu,
kter j napn bicho. Vsunul jsem j ruku mezi hd;
ekla mi, e by chtla dlouho zstat v tto poloze, e je
to nekonen pjemn. Zeptal jsem se j, co si
pedstav pi slov moit. Odpovdla: vkroit, do oka,
s bitvou, nco ervenho, slunce. A vejce? Telec oko,
kvli barv dobyt hlavy, a on blmo se ostatn
podobaj vajenmu blku, stejn jako ztelnice
loutku. Tvar oka je toti podle n tvarem vejce.
Podala m, abych a zase budeme moci jt
ven vyhazoval vejce do slunce a sesteloval je ranami
z revolveru. Zdlo se mi to neuskuteniteln a ona
o tom zaala diskutovat, piem uvdla zbavn
argumenty. Vesele si hrla se slovy, jednou ekla rozbt
oko, potom zase vypchnout vejce, a neustle snela
dal neudriteln dvody.

Dodala jet, e pach zadku a prd je pro ni vn

stelnho prachu, proud moi, vstel vidn jako
svteln paprsek. Kad z jejch hd je oloupanm
vejcem natvrdo. Nechali jsme si poslat pro vejce na
hniliku, bez skopky a jet tepl. Slbila mi, e se na
n vyprzdn; ml jsem zrovna v dlani jej kundiku
a ten slib v ns zaehl por.
Zde je teba ci, e pokoj nemocnho je nanejv
vhodnm mstem pro znovunalezen dtsk chlpnosti.
Bral jsem do st Simoniny bradavky a oba jsme ekali,
a budou pinesena polomkk vejce. Hladila m po
hlav. Vstoupila jej matka s msou vajec. Ani jsme se
neotoili; byla pro ns ji jen jakousi slukou. Nemohl
jsem se ostatn ani na chviliku odtrhnout od prsu.
Sundal jsem si kalhoty stejn klidn, ale rozhodn, jako
bych poteboval vykonat potebu, pece jen vak
s jistou rozko, projevujc se jako radost z pekroen
neho zakzanho. Byla u skoro tma. Rozsvtil jsem
v koupeln. Simona se posadila na sedtko zchodov
msy a kad z ns sndl jedno tepl vajko. Laskal
jsem tlo sv ptelkyn, nechval po n klouzat
poddajn vejce, a hlavn j je strkal mezi hd.
Simona pozorovala ty ovln bl a tepl pedmty,
oloupan a pod jej zadnic jakoby nah; potpla je
a doprovzela to klokotavmi zvuky, je slyela pi
svm uzdraven.
Musm ci, e od t doby se mezi nmi nic
podobnho neodehrlo; a na jednu vjimku jsme
o vejcch u nikdy nehovoili. Kdokoliv jsme njak
spatili, nemohli jsme na sebe pohldnout bez uzardn
a se zmatenou otzkou v och.
Konec mho vyprvn uke, e tato otzka nemla
zstat bez odpovdi a e ona odpov pom przdno
otevrajc se v ns dky naim hrtkm s vejci.

MARCELA
Simona i j jsme se vyhbali kad narce na sv
obsese. Slovo vejce bylo vymazno z naeho slovnku.
Nemluvili jsme ani o zalben, kter jsme pociovali
jeden k druhmu, a u vbec ne o tom, co pro kadho
z ns pedstavovala Marcela. Bhem Simoniny nemoci
jsme byli stle v jejm pokoji a se vzruenm,
pipomnajcm posledn dny ped ukonenm koly,
jsme oekvali den, kdy se budeme moci znovu vydat
za na spolenou ptelkyn. Nejasnou pedstavu
onoho dne jsme stle nosili v hlav. Pipravil jsem si
tenk, ale pevn provzek, dlouh lano s pravidelnmi
uzly a pilku na elezo, ve peliv zkontrolovno mou
pacientkou. Pivezl jsem nae bicykly, kter jsme
tenkrt zanechali v hustm kov, peliv jsem je
promazal a ke svmu stroji jsem navc pipevnil lehk
nosi, protoe jsem na nm chtl odvzt jednu z dvek.
Nic se nm nezdlo pirozenj ne ubytovat Marcelu,
alespo na njak as, v naem spolenm pokoji.
Ubhlo celch est tdn, ne se mnou mohla
Simona vyrazit do stavu pro duevn chor. Na cestu
jsme se vydali v noci. Stle jsem se ve dne venku
radji neukazoval; mli jsme vechny dvody
nepitahovat ni pozornost. Chtl jsem bt co nejdve
na onom mst, kter jsem v mysli zmaten nazval
straidelnm zmkem, protoe slova stav pro
duevn chor a zmek byla v m pamti spojena
se vzpomnkou na pzran prostradlo a temnou
budovu obvanou blzny. Zvltn vc: ml jsem pocit,
e jedu dom, e nikde jinde mne neek nic dobrho.
Pesn to jsem potom skuten ctil, kdy jsem
pelezl ze a stanul elem k zmeck budov. Pouze
v jedinm, Marcelin, pokoji se svtilo a bylo dokon
oteven okno. V aleji jsme posbrali nkolik kamnk
a hzeli je do pokoje, dokud se Marcela neobjevila
v osvtlenm rmu. Ihned ns poznala a zachovala se
pesn podle znamen, je jsme j dvali: prstu na

stech. Ukzali jsme j lano s uzly, abychom j naznaili

n zmr. Vyhodil jsem nahoru provzek zaten
olvkem; provlkla jej m a spustila zase dol.
Nebylo to nic sloitho: konen bylo lano upevnno
a j se mohl vyplhat a k oknu.
Kdy jsem chtl Marcelu polbit, nejdve ucouvla.
Spokojila se s tm, e pozorn sledovala, jak zanm
pepilovvat m. Tie jsem ji podal, aby se oblkla
a la s nmi; mla na sob jen dlouh upan. Otoila se
ke mn zdy, svlkla si jej a nathla si hedvbn
punochy, kter si pipevnila k podvazkovmu psu se
ziv ervenmi stukami, piem mi odhalila svou
rozkonou, heboukou zadniku. Cel zpocen jsem
pokraoval v pilovn. Marcela si pehodila koili pes
thl bedra, vrazn ukonen hdmi. Nevzala si
kalhoty, ale plisovanou sukni z ed vlny a pes hlavu
si pethla svetr s drobnm bloervenm kostkovanm
vzorem. Takto obleen a obut do stevc bez
podpatku se usadila na idli u okna. Jednou rukou jsem
tak mohl hladit jej krsn rovn vlasy, tak svtl, a se
zdly bt bezbarv. Vzruen na m hledla a jako by
byla dojata mou nmou radost.
Budeme spolu mt svatbu, e? ekla konen.
Tady je to zl, hrozn tu trpme
V t chvli mne na okamik nemohla nenapadnout
mylenka, e bych zasvtil zbytek ivota tomuto
neskutenmu zjeven. Dlouze jsem ji polbil na elo
a na oi. Ruka j nhodou sklouzla k mmu stehnu,
iroce rozevenma oima na m pohldla, ale ne ji
odthla, pes ltku m mimovoln pohladila.
Ta odporn m povolila a po dlouhm sil. Ze
vech sil jsem ji rozevral, aby se j dalo prolzt. Dostal
jsem Marcelu astn ven a pi sestupu ji podpral
rukou vloenou mezi jej stehna. Na zemi se ke mn
pitiskla a polbila m na sta. Simona j s oima
plnma slz objala nohy a nejdve se spokojila s tm, e
zaboila tv do jejho klna; nemohla vak ovldnout

radostn chvn, rozevela jej tlo, pitiskla rty k jejmu

lnu a dostiv je lbala.
Rychle jsme si se Simonou uvdomili, e Marcela
dost dobe nechpe, co se s n stalo. Usmvala se,
pedstavovala si, jak bude editel straidelnho
zmku pekvapen, a ji spat s manelem po boku.
O existenci Simony nemla tm pont; se smchem
ji chvlemi povaovala za vlici, to kvli jej ern ktici,
jejmu mlen, a proto, e se j zdla hlava m
ptelkyn prothl jako hlava psa, kter se j plete pod
nohama.
Pesto
vdy,
kdy
jsem se
zmnil
o straidelnm zmku, dvala najevo, e si je dobe
vdoma toho, e jde o msto, v nm byla uvznna,
a jakmile se nad tm trochu zamyslela, s hrzou se ode
mne odtahovala, jako by se odnkud ze tmy vynoilo
njak monstrum. Pozoroval jsem ji s rostoucm
znepokojenm; ml jsem u del dobu ve tvi cosi
sveepho a to j tak nahnlo strach. Zrove m
ovem dala, abych ji ochrnil, kdyby se vrtil
Kardinl.
V pli cesty jsme si chtli trochu odpoinout, ale
hlavn se dosyta nabait Marcely a jejho tla; nathli
jsme se v msnm svtle do trvy na kraji njakho
lesa.
Kdo je Kardinl? zeptala se j Simona.
Ten, co m zavel do skn, odpovdla Marcela.
Pro mu k Kardinl? vykikl jsem.
Bez vhn odvtila.
Protoe je to knz gilotiny.
Vzpomnl jsem si na ds v jejch och, kdy jsem
otevel sk: ml jsem na hlav frygickou apku a na
n jet si oste ervenou spodniku. Navc jsem byl
upinn od krve jedn z dvek, poezan od rozbit
lhve, kterou jsem prv zneuctil.

Tak si Marcela v hrze spojila Kardinla, knze

gilotiny s krv potsnnm katem s frygickou apkou
na hlav. Zvltn souhra zbonosti a strachu z kn
vedla ke zmatku v jej mysli, na nm m podl m
vlastn tvrdost spojen s zkost, kterou ve mn
neustle vyvolv nevyhnutelnost mho konn.

OTEVEN OI MRTV
Byl jsem tm zjitnm chvli vyveden z mry, stejn
jako Simona. Marcela mi usnala v nru. Nevdli
jsme co si pot. Vyhrnut sukn nm dvala
zahldnout jej dlouh nohy a rouno, prosvtajc mezi
rudmi stukami. Ta mlenliv, neten nahota ns
uvdla do jaksi extze: stailo fouknout a vzplanuli
jsme jako smoln pochodn. Ani jsme nedutali,
doufajce, e tato nehybnost bude trvat co nejdle
a Marcela tvrd usne. Byl jsem zcela vyerpn jakmsi
vnitrnm oslnnm a kdov, jak by se vci dle vyvjely,
kdyby se Simona najednou nedala do dla: rozthla si
stehna, jak nejvce mohla, a bezbarvm hlasem mi
sdlila, e to u neme Vydret. Cel se tesouc,
pomoila si aty. Zrove jsem ctil, jak mi do kalhot
trysk vlastn sperma.
Nathl jsem se do trvy, hlavu si poloil na ploch
kmen a iroce rozevenma oima pozoroval Mlnou
drhu, tu zvltn prrvu astrlnho spermatu
a nebesk moi v leben klenb hvzdnch kup, tu
rozevenou trhlinu na vrcholu nebe, zdnliv tvoenou
pavkovmi parami, zcmi v nesmrnosti, v onom
przdnm prostoru, kde se trhaj jako kohout kik
v absolutnm tichu; bk, vypchnut oko nebo m
poblouznn hlava spovajc na kameni vracej do
toho nekonena sv symetrick obrazy. Nechutn,
absurdn kohout kik souznl s celm mm ivotem:
take nyn kardinl, dky t trhlin, rud barv,

nesouvislmu kiku, kter vyvolal ve skni, a tak

proto, e kohoutm se podezv krk
Ostatnm lidem se vesmr zd bt poctiv. Zd se
bt poctiv estnm lidem, protoe maj vykletn
oi. Proto se boj obscnnosti. Pi zaslechnut kohoutho
kiku ani pi objevovn hvzdnho nebe se jich
nezmocuje zkost. Vbec veobecn plat, e
rozkoe tla se vychutnvaj Pouze tehdy, jsou-li
mdl.
Od onoho okamiku vak nebylo pochyb: neml
jsem rd to, emu se fik rozkoe tla, prv proto,
e jsou mdl. Miloval jsem ve, co se povauje za
neist. Nikdy jsem nebyl uspokojen obvyklmi
prostopnostmi, protoe prostopnost pouze pin
a vdy nechv nedotenu vy, dokonale ryz
podstatu. Neesti, kter uznvm, zneiuj nejen m
tlo a m mylenky, ale ve, co si ped nimi
pedstavuji, a zvlt hvzdami poset vesmr
Spojuji si msc s krv matek, s odpornm pachem
menstruace.
Miloval jsem Marcelu, ani jsem ji oplakval. Je-li
nyn mrtv, je to m chyba. Tla-li m mra, stv-li
se mi, e se na cel hodiny zavrm do sklepa a myslm
na tu nevinnou dvku, jsem nicmn hotov kdykoliv j
ponoit napklad hlavu do zchodov msy. Je vak
mrtv a j bvm opakovan uvren do situac, je m
k n pibliuj ve chvlch, kdy to nejmn oekvm.
Bez toho je pro mne nemon vnmat jakkoli vztah
mezi mrtvou a mnou, co z vtiny mch dn in
nevyhnuteln navnou zleitost.
Nyn se omezm na vylen toho, jak se Marcela
obsila. Poznala normandskou sk a zaala drkotat
zuby. Pohldla na mne a nhle pochopila, e jsem
Kardinl. Protoe zaala kiet, nedalo se dlat nic
jinho ne ji nechat o samot. Kdy jsme se vrtili do
pokoje, nali jsme ji ve skni obenou.

Pezl jsem provaz: byla skuten mrtv. Poloili

jsme ji na koberec. Simona si vimla, e mm erekci,
a uchopila m v rozkroku. Lehli jsme si vedle mrtv a j
do n vnikl. Simona byla panna a obma nm to
psobilo bolest, ale prv to ns uspokojovalo. Kdy se
potom Simona zvedla a pozorovala nehybn tlo, byla
pro ns Marcela nm cizm a Simona pro m rovn.
Nemiloval jsem ani jednu z nich, a kdyby mi nkdo
ekl, e i j jsem ped chvl zemel, nijak by m to
nepekvapilo. Vechny tyto udlosti u pro mne nic
neznamenaly. Pozoroval jsem Simonu a lbilo se mi, to
si pamatuji naprosto pesn, e se pestvala ovldat.
Ta mrtvola ji rozilovala. Nemohla snst, e to stvoen,
kter vypad stejn jako ona, ji u nevnm. Zvlt
oteven oi mrtv j nesmrn lezly na nervy. Pomoila
tu klidnou tv a bylo jaksi pekvapiv, e oi se ani
potom nezavely. Nejzoufalej bylo to, e jsme byli
vichni ti klidn. Tento okamik, ta komick pekka,
j je smrt, pro m pedstavuje veker ztlesnn
nudy. To mi ovem nebrn myslet na to bez odporu,
a dokonce s jistm pocitem spoluviny. Absence
vzruen v podstat vcem dv absurdn rozmr;
mrtv Marcela mi byla ble ne za svho ivota,
v rmci toho, ekl bych, e absurdn byt m prvo na
ve.
To, e se na ni Simona vymoila, a u z nudy, nebo
z rozilen, ukazuje, do jak mry jsme byli neschopni
chpat smrt. Simona byla vztekl, vystraen, ale
v dnm ppad nectila njakou bze. Marcela nm
v na izolaci patila tak dokonale, e jsme v n nevidli
normln mrtvolu. Nebylo mon pomovat ji normami
ostatnch lid. Protichdn popudy, kter ns toho dne
ovldaly, se vzjemn neutralizovaly a nechvaly ns
slepmi; odsunuly ns nkam daleko, do svta, kde
jednotliv gesta ztrcej smysl, stejn jako hlasy
v bezzvunm prostoru.

OBSCNN ZVATA
Abychom se vyhnuli nepjemnmu vyetovn,
rozhodli jsme se odjet do panlska. Simona se
spolhala na pomoc bohatho Angliana, kter se j
nabdl, e ji bude vydrovat.
Opustili jsme dm v noci. Bylo snadn ukrst brku
a vylodit se na pustm panlskm pobe.
Zstal jsem pes den v njakm lese, zatmco
Simona se vydala do San Sebastinu. Vrtila se a
pozd veer za volantem krsnho automobilu.
ekla mi, e se sirem Edmondem se setkme a
v Madridu a e se j cel den vyptval do nejmench
podrobnost na okolnosti Marceliny smrti. Dokonce ji
pr nutil kreslit nejrznj plnky a nrty. Nakonec
poslal sluhu koupit figurnu se svtlou parukou
a Simona se na ni musela vymoit, kdy ji pedtm
upravila do stejn polohy, v n s otevenma oima
leela Marcela. Simony se sir Edmond ani nedotkl.
M ptelkyn se po Marcelin smrti velice zmnila.
Neustle hledla do przdna, jako by byla v jinm
svt. Zdlo se, e ji vechno nesmrn nud. Se
ivotem zstvala spojena ji jen dkmi orgasmy,
kter vak byly mnohem intenzivnj ne dve. Liily
se od obvykl rozkoe asi jako smch lenc od vesel
spodanch oban.
Jedin, co dokzalo upoutat Simoniny unaven oi,
byly obscnn nebo smutn scny
Sir Edmond dal jednoho dne zavt do tsnho
praseho chlvku bez oken rozkonou malou
madridskou kurviku a pinutil ji nathnout se ve
spodnm prdle do hnoje pod bicha prasnic. J jsem si
poloil Simonu do blta pede dvemi do chlvku
a dlouze s n souloil, zatmco sir Edmond nad nmi
onanoval.

Simona se mi pojednou s chroptnm vytrhla

a obma rukama si zajela do klna; hlavou tloukla
o zem, potom se vzepjala a bez dechu si nehty drsala
pohlav. Nhle padla do blta jako erstv zaznut
drbe a s hroznmi zvuky se zraovala o elezn
kovn dve. Sir Edmond j dal svou ruku ke kousn.
Projdly j dlouh keovit zchvvy, tv mla celou
poslintanou a zamazanou krv.
Vdy se po takovm vbuchu uchylovala do m
nrue. Vsunul jsem j dlan do klna a ona bez hnut
zstvala v tto poloze, bez jedinho slova, pokojn
jako dt, ale zasmuil dt.
Mimo tato obscnn intermezza, je se nm sir
Edmond snail obstarvat, vnovala se Simona
nruiv korid. Okouzlovaly ji na n ti momenty:
prvn, kdy zve bleskov vyraz ze sv ohrady jako
njak tlust krysa; druh, kdy svmi rohy vnikne do
boku njak kobyly; a tet, kdy ta absurdn kobyla
cvl nap arnou, vyhazuje nohama a z bicha j vis
odporn zbarven, blorovoed hrozen vnitnost.
Zanalo se j chvt chp pokad, kdy umrajc zve
vypustilo do psku velkou kalu moi.
Jinak ji po celou dobu pedstaven jmala zkost
v oekvn hrznho pohledu za n se vak
v podstat skrvala nepekonateln touha na jeden
z onch nestvrnch der ostrch roh, rozzuenm
zvetem zatm stle jet slep umsovanch do
barevn ltky, jen konen vymrt toreadora do
vzduchu. Ostatn je teba ci, e pi nekonench,
nenavnch tocch obvanho zvete proti rud
pltnce, kdy rohy asto jen velice tsn mjej
toreadorovo tlo, zavaj divci pocit dokonalho
a opakovanho pedstaven, pznanho pro fyzickou
hru lsky. Stejnm zpsobem je pociovna i blzkost
smrti. Tyto jen tsn vedle men rny uvoluj v davu
skuten lenstv a enm se tak napnaj svaly na
stehnech a v podbku, e v tchto patetickch
okamicch dosahuj rozkoe.

Sir Edmond vyprvl Simon, e jet nedvno bylo

u panlskch mu, pleitostnch amatrskch
toreador, zvykem podat sprvce arny o varlata
prvnho bka. Nechvali si je opeen pinst na sv
msto a tam je pi pohledu na agnii jeho nsledovnka
pojdali. Simonu to velmi zaujalo a pt nedli, kdy
jsme mli vyrazit na prvn koridu nov sezny,
podala sira Edmonda o varlata prvnho bka. Chtla
je vak dostat syrov.
Ale co budete dlat se syrovmi varlaty? zeptal se
sir Edmond. Snad je nebudete jst?
Chci je mt ped sebou na tali, odpovdla
Simona.

GRANEROVO OKO
Sedmho kvtna roku 1922 mli v madridskch
arnch vystoupit La Rosa, Lalanda a Granero. Pro
panly byli Lalanda a Granero skutenmi mistry,
vyrovnal se jim pr jen Belmonte v Mexiku. Veobecn
byl za nejlepho povaovn Granero. Vysok, krsn
hoch, dtsky nenucen, byl ji ve svch dvaadvaceti
letech nesmrn populrn. Simona o nj projevovala
mimodn zjem, a kdy j sir Edmond oznmil, e
slavn zabijk s nmi po svm vystoupen povee,
mla z toho nelenou radost.
Granero se od ostatnch toreador liil tm, e ani
zdaleka nevypadal jako eznk, ale spe jako
okouzlujc, mun a skvle rostl princ. Toreadorv
kostm ostatn zdrazuje rovn dren tla,
vzpmen
a pevn
postoj
pi
kadm
toku
rozzuenho bka (tsn toti obepn prv pnev
a boky). Jasn erven pltnka a me blskajc se ve
slunench paprscch dovruj onu promnu, tv v tv
umrajcmu zveti zalitmu potem a krv, a odhaluj
fascinujc strnku celho pedstaven. To ve se

odehrv pod havm panlskm nebem, vbec ne

tak sytm a neltostnm, jak se veobecn soud, ale
spe zcm mdlm a kalnm slunenm jasem,
chvlemi a neskutenm, tak mocn rozptlen svtlo
a morn vedro vyvolvaj uvolnn smysl, onu
ochablou vlhkost tla.
Spojuji tuto vlhkou neskutenost slunenho jasu
s koridou ze sedmho kvtna. Jedin pedmty, kter
mm z t doby peliv uschovny, jsou modrolut
vj a populrn napsan broura o Granerov smrti.
Bhem jednoho sthovn mi kufr s tmito pamtkami
spadl do moe (a byl vyloven jakmsi Arabem pomoc
dlouhho bidla); ob relikvie jsou tedy ve velmi
patnm stavu, ale pes sv ponien spojuj to, co je
pro mne ji jen rozplizlou vidinou, s uritm prostedm,
mstem a datem.
Prvn bk, na jeho varlata se tila Simona, bylo
ern monstrum, je ze sv ohrady vyrazilo tak prudce,
e pes vechno sil a kik pomocnk rozpralo tem
konm bicha, dve ne vlastn zaalo samotn utkn.
V jednom ppad dokonce zvedlo kon i s jezdcem
vysoko do vzduchu, jako by je nabzelo slunci,
a odhodilo je daleko za sebe. V pesn vypotanm
okamiku se v arn objevil Granero. Zaujal bka svm
pltkem a pohrval si s jeho vztekem. Za nadench
ovac dokzal mlad mu rozzuen zve tm
zesmnit; pi kadm protivnkov vpadu se vyhbal
jeho smrtcm rohm a v poslednm zlomku sekundy.
ern monstrum zahynulo, ani se svho neptele
jedinkrt
dotklo.
Vbuch
nekonench
ovac
doprovzel ob v poslednm taen: po nkolika
vrvoravch, jakoby opileckch krocch zve kleslo na
pedn nohy, pot padlo do psku a s nohama vzhru
vydechlo naposled.
Simona stla mezi mnou a sirem Edmondem a po
skonen ovac se odmtla znovu posadit. Sdlel jsem
jej vytren. Vzala m za ruku a beze slova m vedla
do zadnho traktu arny, kde vldl pach moi. Uchopil

jsem ji v rozkroku a ona mi se zuivm spchem

vyndala d z kalhot. Zaveli jsme se na pnskm
zchodku, do jeho pernho puchu pronikal jedin
paprsek slunce, oiven drobnmi mukami. M
ptelkyn byla ji pln nah; vsunul jsem do jej
mokvajc rny barvy krve svj rov pyj, pronikl jsem
do t jeskyn lsky a zrove j surov zatnal prsty do
konenku. V tm okamiku na sebe narazila nae
zdivoel sta.
B orgasmus neme bt silnj ne ten, kter ns
zlomil v ki a oddlil od sebe nae zmtajc se
zaklesnut trupy, ani mj d v jejm iroce
rozevenm a bohat smenm kln couvl o jedinou
p.
Rozbuen srdce se v naich havch tlech,
nenasytn toucch po nahot, neuklidovala. Vrtili
jsme se na sv msta do prvn ady, j s pohlavm jet
ztopoenm,
ona
s rozechvlou
kundikou.
Na
Simonin mst spovala na tali dv oitn varlata;
velikost a tvarem npadn pipomnala vejce a jejich
perleov bloba byla protkna, podobn jako on
bulvy, narovlou st krevnch vlsenic.
To jsou ta syrov varlata, ekl sir Edmond se svm
lehkm anglickm pzvukem.
Simona si ped talem klekla a zdlo se, e je
nebvale zmaten. Zejm ji drdilo, e dobe vdla,
co by rda provedla, ale nevdla, jak na to. Uchopil
jsem tal a ekl j, a se posad. Vzala mi jej z rukou
a znovu jej postavila na pvodn msto.
Obvali jsme se se sirem Edmondem, e budeme
vzbuzovat pli velkou pozornost. Dn v arn
ztrcelo spd. Naklonil jsem se k Simon a tie se j
zeptal, co m v myslu.
Hlupku, odpovdla, chci si do toho tale
sednout nah.
To nepjde, ekl jsem, posa se.

Vzal jsem tal a pinutil ji, aby si sedla. Upen jsem

na ni hledl. Chtl jsem, aby pochopila, e je mi ve
jasn (myslel jsem na tal s mlkem). U jsme vak
nemohli na svch mstech vydret. Ten neklid z ns
vyzaoval tak siln, e zashl i ledov chladnho
Angliana. Korida v tchto chvlch nestla za nic:
nervzn toreadoi mili sly s apatickmi zvaty.
Simona se chtla pemstit nkam na slunce. Peli
jsme tedy na protj tribunu, do hork a vlhk lzn
pln oslepujcho svtla, kde nm okamit vyschlo
v stech.
Nepichzelo v vahu, aby si Simona vyhrnula aty
a posadila se do tale, kter drela v obou rukou. Chtl
jsem do n jet jednou vniknout, ne se znovu objev
Granero. Odmtla vak, protoe ommen pozorovala,
jak jsou konm prna bicha, co bylo vdy provzeno,
jak se vyjdila, hlunmi ztrtami, to znamen
pvalem stev (v t dob jet nebyla bicha kon
chrnna pevnm krunem).
Slunen vhe ns nakonec vthla do neskutena
odpovdajcho naemu neklidu, bezmocn touze
vybuchnout, bt naz. Tve sekleben inky slunce,
zn a rozruen smysl, sdleli jsme onu chmurnou
rozplizlost, kdy se jednotliv prvky pestvaj
doplovat. Nic na tom nezmnil ani Granerv pchod.
Jeho bk byl pli opatrn a jejich souboji chyblo
patin vzruen.
To, co nsledovalo, pilo nhle a bez pechodu,
zdnliv dokonce bez souvislosti; ne e by vci
postrdaly spojitost, ale uvdomoval jsem si ji jakoby
duchem neptomen. V kratikm okamiku jsem
zahldl, jak se Simona k m hrze zakousla do jednoho
z varlat, zrove se pohnul Granero a nabdl bkovi
svj rud pltk; potom Simona s krvavou mouhou na
tvi odhalila nesmrn obscnnm pohybem svj kln
a vsunula do nj druh varle; Granero byl sraen
k zemi, pimknut k ohrazen a probodnut temi
bleskovmi dery roh. Jeden z nich pronikl pravm

okem do mozku. Ohromn ev tribun provzel

Simoninu rozko. Zvedla se z kamennch dladic,
zavrvorala
a padla
zpt,
oslepen
sluncem
a krvcejc z nosu. Nkolik mu se pehouplo ped
ohradu a vrhlo se k nehybnmu Granerovi.
Cel arna byla na nohou. Mrtvmu viselo z hlavy
prav oko.

POD SEVILLSKM SLUNCEM

Dv koule piblin stejn velikosti a konzistence
byly ve stejnm okamiku uvedeny do protikladnho
pohybu.
Blostn
b
varle
proniklo
do
rovoernho masa Simonina; on bulva vyhezla
z hlavy mladho mue. Tato zvltn shoda, spojen se
smrt jakmsi moovm zkapalnnm nebe nad nmi,
mi na chvli vrtila Marcelu. V on nepostiiteln chvli
se mi zdlo, e se j dotkm.
V nsledujcch dnech nastala obvykl nuda. Simona
byla ve patn nlad a odmtla zstat nadle
v Madridu. Trvala na tom, e se pemstme do Sevilly,
proslul jako msto rozkoe.
Sir Edmond se snail uspokojit vechny rozmary sv
andlsk ptelkyn. Na jihu ns ekalo jet
intenzivnj svtlo a vedro ne v Madridu. Ke
smyslovmu vzruen pispvalo mnostv kvtin
v ulicch.
Simona po nich chodila takka nah, odna pouze do
lehkch at, jejich hedvbm prosvtaly obrysy jejho
tla a v jistch pozicch dokonce i tmav kln.
Atmosfra msta pispvala k tomu, e se z na
ptelkyn stal pedmt vnivho obdivu. Pi naich
toulkch v ulicch jsem asto vidl, jak nejeden d
napn kalhoty.

Sv milostn hrtky jsme neperuili. Vyhbali jsme

se vak orgasmu a vyreli do msta. Vyhledvali jsme
dal a dal phodn msta: sl v muzeu, alej v parku,
temn stn katedrly nebo veern pustou uliku.
Otevral jsem tlo sv dvky a vrel j d do pochvy;
rychle jsem jej vak zase vytahoval a pokraovali jsme
ve sv bezcln pouti. Sir Edmond ns z urit
vzdlenosti sledoval a obas ns pekvapoval. Nikdy se
nepiblil bl a vdy se velice ervenal. Onanoval-li,
pak vskrytu a diskrtn.
Jednou nm ukzal njak kostel: To je zajmav
stavba, kostel dona Juana.
No a? ekla Simona.
Nechcete se podvat dovnit? navrhl sir Edmond.
Divn npad, prohlsila Simona.
Pesto vak vela dovnit; my jsme na ni ekali ped
vchodem.
Kdy se vrtila, hledli jsme na ni dost udiven:
smla se, jako by ztratila rozum, ani promluvit
nemohla. Plc slunce vykonalo sv dal jsem se tak
do smchu a po chvli se k nm pipojil dokonce i sir
Edmond.
Bloody girl! vykikl nakonec Anglian. Nechcete
nm vysvtlit, co se dje? To tu mme na hrob dona
Juana umt smchy?
V novm vbuchu vesel nm ukzal pod nohama
velkou mdnou desku, kter pikrvala hrob
zakladatele kostela, jemu se kalo don Juan. Ten
kajcnk se nechal pohbt ped vstupnmi dvemi, aby
jej nohy vcch zalapaly co nejhloubji.
Smli jsme se jako smysl zbaven. Simona vstoje
moila a dlouh rek se plazil pes mdnou desku.
Navc si pomoila aty, kter se j lepily do klna:
vlhkou, prhlednou ltkou prosvtalo jej rouno.

Konen jsme se trochu utiili.

Jdu se dovnit usuit, prohlsila Simona.
Ocitli jsme se v hlavn lodi. Nespatili jsme zde nic,
co by vysvtlovalo vesel na ptelkyn. Nebylo tu
takov vedro: svtlo sem padalo skrze erven
krepov zclonky. Devn strop byl zsti vyezvan,
zdi byly ozdobeny obrazy a sochami a celou zadn
stnu zaujmal pozlacen olt. Ten pohdkov kus
nbytku, pro etn ozdoby a ozdbky pochzejc
jakoby z indickch poklad, pipomnal svmi stny
a zlatmi odlesky voav tajemstv tla. Hned
u vchodu visely dva slavn obrazy od Valdse Leala,
pedstavujc mrtvoly v rozkladu; do onice jedn z nich
se dobvala tlust krysa
Cel
ta
okzal
smyslnost,
hra
stn
a naervenalho svtla, chladiv vzduch, vn
oleandr a Simonina nestoudnost ve mn vzbuzovaly
touhu popustit uzdu svm vnm.
U zpovdnice se mihly hedvbn
nohou njak kajcnice.

punochy na

Chtla bych se dvat, jak sem chod, zaeptala

Simona.
Usadili jsme se do lavice tsn vedle zpovdnice.
Chtl jsem j vsunout d do ruky, ale brnila se
a hrozila mi, e mi to udl a k vyvrcholen.
Musel jsem toho nechat; pozoroval jsem alespo jej
lno pod vlhkou ltkou.
Za chvli nco uvid, ekla mi.
Po dlouhm ekn se z klektka zpovdnice zvedla
krsn ena se sepjatma rukama a strhanou, bledou
tv; s hlavou zvrcenou dozadu a s neptomnm
pohledem se jako njak divadeln pzrak pomalu
ubrala k vchodu. Musel jsem stisknout zuby, abych se
nezaal hlasit smt. V tom okamiku se dvee
zpovdnice otevely.

Objevil se v nich svtlovlas knz, jet mlad

a velmi hezk; ml pohubl obliej a jasn oi
vizione. Na chvli se zastavil na prahu se sepjatma
rukama a s oima obrcenma ke stropu, jako by jej
njak nebesk vidina mla odpoutat od zem.
Chystal se bezpochyby tak odejt, ale Simona jej
k mmu zden pozastavila. Pozdravila svatho mue
a podala jej o zpov.
Knz j nevzruen a stle jakoby v extzi naznail,
kam m pokleknout, pot se beze slova otoil a zmizel
ve zpovdnici.

SIMONINA ZPOV A ME SIRA EDMONDA

Lze si snadno pedstavit m ohromen. Simona
poklekla za tkou plentu, kterou vak nechala
poodhrnutou. Zatmco eptem sdlovala knzi sv
hchy, netrpliv jsem oekval, co z toho belskho
npadu vzejde, pedstavoval jsem si, jak frter
vybhne ze sv kukan a vrhne se na bezbonici. Nic
podobnho se vak nestalo. Simona stle hovoila
tichm hlasem do malho zamovanho oknka.
Vymovali jsme si se sirem Edmondem pohledy
pln otzek, kdy se vci najednou daly do pohybu.
Simona zaala pomaliku roztahovat stehna. Lehce se
nadzvedla, piem jednou nohou zstala v pokleku.
Vyhrnula si aty; pitom se ani na okamik nepestala
zpovdat. Zdlo se mi, e onanuje.
Naklonil jsem se, abych lpe vidl.
Simona skuten onanovala; tv pitisknutou ke
mce, tsn vedle knze, tlo napjat, a se j
rozevraly hd, inila se prsty ve svm roun. Tie
jsem se k n zezadu pikradl: zajel jsem j rukou do
kvry zadnice a prsty nahmatal konenk. V tom
okamiku jsem zeteln zaslechl, jak k:

Ote, jet jsem vm neekla, co je mm nejvtm

hchem.
Chvli bylo ticho.
Mm nejvtm hchem je, e se vm zpovdm,
ote, a pitom onanuji.
Tentokrt nsledoval chvatn epot. Konen se
ozvalo tm nahlas:
Kdy nev, mu ti to ukzat.
A Simona
se
zvedla,
rozkroila
se
ped
zpovdnkovou budkou a jistmi, rychlmi pohyby
zbsile onanovala.
Tak co, knku! kiela m ptelkyn a pst
buila do zpovdnice. Copak provd v t boud?
Jestlipak si to taky dl?
Zpovdnk uvnit ani nehlesl.
Tak se na tebe podvme.
Dstojn otec sedl uvnit se sklopenou hlavou
a otral si pot, kter mu kapal z ela. Simona mu
ohledala sutanu; nijak se tomu nevzpral. Vyhrnula mu
nahoru to hnusn ern sukno a objevil se dlouh
ztopoen rov d. Knz se zmohl jen na to, e
s podivnou grimasou zvrtil hlavu dozadu a spav
oddechoval. Nechal Simonu jednat a ona vzala jeho
mustv do st.
Zstali jsme se sirem Edmondem jako pimraeni
ohromenm. Byl jsem cel bez sebe obdivem. Neml
jsem pont, jak se zachovat, kdy tu se pohnul
zhadn Anglian. Jemn odstril Simonu, potom
uchopil toho chudka za ramena, odtrhl jej od st na
ptelkyn a mrtil jm na dladice k naim nohm.
Nechutn individuum tam zstalo nehybn leet
a z huby mu tekly sliny. Uchopili jsme je s Anglianem
za ruce a za nohy a odnesli do sakristie.

Cel sinal ve tvi a s povislm pohlavm pter

tce oddychoval, ale nebrnil se. Posadili jsme jej do
vysokho, hranatho kesla.
Seores, promluvil neastnk, jist si myslte, e
jsem pokrytec.
Ne. ekl sir Edmond rozhodnm tnem.
Simona se jej zeptala:
Jak se jmenuje?
Don Aminado, odpovdl.
Simona vrazila t knsk mrin podnou facku.
Mrina po t rn dostala erekci. Byla svleena
a Simona se na hromdku jejch at bez mekn
vymoila. Potom ptera vzala do st a nepestala,
dokud je nemla pln semene. J jsem j to zatm dlal
zezadu.
Sir Edmond pemtav hledl na celou scnu
s vrazem charakteristickm pro hard labour. Potom se
trochu porozhldl po mstnosti, do n jsme se uchlili.
Na hebku spatil mal klek.
Od eho je ten kl? zeptal se.
Podle knzova zkostnho pohledu poznal, e pat
ke svatostnku.
Za nkolik okamik se Anglian vrtil s pozlacenou
ndobou na hostie, zdobenou andlky, k nerozeznn
podobnmi malm amorkm.
Don Aminado tu bo ndobu, postavenou na
podlaze, upen pozoroval. Jeho krsn tv idiota,
staen bolest dky Simoninm zubm drdcm jeho
d, dostala nhle vyden vraz.
Anglian zabarikdoval dvee. Chvli se hrabal ve
sknch a potom konen vythl njak pohr. Poprosil
ns, abychom uboka na chvli nechali na pokoji.

V tto ndob, ukazoval Simon, jsou hostie

a tohle je pohr, z nho se pije vno.
Pchne to spermatem, pokrila Simona nos nad
nekvaenm chlebem.
Pesn tak, prohlsil sir Edmond. Hostie, kter
mte ped sebou, jsou Kristovm semenem ve form
malch kolk. O vnu, kter pij, tvrd vichni
duchovn, e je to krev syna Boho. Hnusn nm lou.
Kdyby to skuten byla krev, pili by erven vno:
nalvaj se vak vnem blm, dobe tedy vd, e je to
Kristova mo.
Byl to pesvdiv proslov. Simona se ozbrojila
pohrem a j uchopil misku na hostie. Don Aminado se
ve svm kesle lehce roztsl.
Simona mu nejdve spodkem pohru zasadila silnou
rnu do hlavy, kter jm viditeln otsla a jet vc jej
otupila. Znovu jej vzala do st Zaal hlasit chroptt.
Dovedla jej a k sammu vrcholu vzruen a potom mu
ekla:
To nen vechno. Mus se jet vymoit.
Podruh jej udeila do tve.
Svlkla se ped nm a m prsty j zajely do klna.
Anglianv pohled byl upen do o toho mladho
tupce tak neprosn, e ve probhlo bez nejmench
pot. Don Aminado se hlun vymoil do pohru,
kter ped nm Simona drela.
A te pij! poruil mu sir Edmond.
Neastnk pil v nechutn extzi.
Simona jej znovu vzala do st. Tragicky vykikl
rozko. Prudkm pohybem lence mrtil posvtnm
nonkem o ze. Uchopily jej tyi siln pae
a s roztaenma nohama a zlomenm tlem, kicho
jako podezvan podsvine, se Simoninou hbitou

rukou svrajc jeho pirozen, jej nechaly vystkat do

pipraven misky s hostiemi.

MU NOIKY
Pustili jsme tu trosku na zem. Dopadl na podlahu
s hlunm uchnutm. Vzniklo v ns pevn odhodln,
provzen jakmsi vytrenm. Pterv pyj zplihl. Leel
s obliejem pitisknutm k dladicm, zdrcen hanbou.
Varlata ml przdn a jeho zloin jej pln rozloil.
Zaslechli jsme, jak muml:
Mizerov hn
A dal koktav nky.
Sir Edmond do nj kopl; to straidlo sebou zakubalo
se zuivm vkikem. Bylo tak smn, e jsme se
rozesmli.
Vsta, poruil mu sir Edmond, bude se milovat
s na girl.
Mizerov, vyhrooval nm knz piduenm
hlasem. panlsk justice na galeje povsit
Zapomn zejm, e
poznamenal sir Edmond.

to

bylo

jeho

sperma,

Neastnk odpovdl jen tichou grimasou a zvecm

tasem, potom opt spustil:
ibenice i pro m ale nejdv pro vs
Idiote, vysml se mu Anglian, nejdv! mysl,
e budeme ekat?
Kretn
zral
na
sira
Edmonda
s dokonale
slabomyslnm vrazem ve tvi. Podivn radost mu
nakonec otevela sta; sepjal ruce a v nhl extzi
obrtil oi k nebi. Slabm, zmrajcm hlasem
zamumlal:
muednk

Otevela se ped nm nadje na vn spasen; jako

by se mu vrtil pohled vizione.
Nejdv ti nco povm, ekl sir Edmond. Mon v,
e obenci maj v okamiku sv smrti mocnou erekci
spojenou s ejakulac. Bude tedy muednkem, ale
bude pitom souloit.
Vyden knz se pokusil vstt, ale Anglian mu
zkroutil ruce a mrtil jm znovu o zem.
Potom mu svzal ruce za zdy. J jsem mu vrazil do
st roubk a spoutal mu svm opaskem nohy. Sir
Edmond si lehl vedle nj, svrkem svch rukou mu
sevel pae, podsunul se pod nj a vlastnma nohama
mu znehybnil doln konetiny. J jsem mu vklee
zezadu svral hlavu mezi koleny.
Te si na tu kosteln krysu vylez jako na konka.
podal Anglian Simonu.
Simona si znovu sthla aty. Posadila se
muednkovo bicho, tsn k jeho mkkmu pyji.

na

Anglian j zpoza pterova tla dval dal pokyny:

Nyn mu zmkni krk,
a postupn stisk zesiluj.

hned

pod

ohryzkem,

Simona stiskla: nehybn tlo se zachvlo a jeho d

se vzpmil. Vzal jsem jej do ruky a vsunul ho do
Simony, kter zesilovala sv seven.
Zuiv sebou zmtala na tle sv obti, opil slast.
Pterovy svaly byly napnut k prasknut.
Konen jej stiskla tak siln, e tlo umrajcho
sebou naposledy divoce zacukalo: ctila, jak j lno
zaplavuje jeho sperma. Povolila seven a zvrtila se
dozadu v prudk rozkoi.
Nae ptelkyn odpovala na podlaze se stehny
potsnnmi semenem mrtvho. Nathl jsem se vedle
n, abych ji mohl tak postkat.

Zstal jsem vak leet jako ochromen. Pemra

lsky a neastnkova smrt m vyerpaly. Nikdy jsem
nebyl tak spokojen. Omezil jsem se na to, e jsem ji
polbil na sta.
Simona dostala chu prohldnout si sv dlo
a odstrila m, aby mohla vstt. Nah si obkromo
sedla na svleenou mrtvolu. Zkoumala knzovu tv
a setela mu pot z ela. Moucha, bzuc v ikmm
slunenm paprsku, si znovu a znovu sedala na tlo
mrtvho. Simona ji zahnla, ale nhle lehce vykikla.
Stala se zvltn vc: moucha se klidn usadila na oku
naeho muednka. Simona se chytila obma rukama
za hlavu a nkolikrt j zatsla, siln se chvjc. Vidl
jsem, e je hluboko ponoena do svch mylenek.
Jakkoliv se to zd bt podivn, ani v nejmenm jsme
nedbali o to, jak by to vechno mohlo skonit. Kdyby se
objevil njak dotra, uinili bychom rzn ptr jeho
rozhorlen Na tom vak nesejde. Simona se vytrhla ze
zamylen, vstala a pistoupila k siru Edmondovi, kter
se zdy opral o stnu. Bylo slyet bzukot mouchy.
Sire Edmonde, pitiskla se mu tv k rameni,
udlte pro m nco?
Udlm. mon, odpovdl Anglian.
Vrtila se k mrtvmu, klekla si k nmu a odhrnula
mu vko z on bulvy, na n ped chvl sedla
moucha.
Vid to oko? obrtila se ke mn.
No a? ekl jsem.
Pipomn vejce, ekla prost.
Zmaten jsem se zeptal:
Co tm chce ci?
Rda bych se s nm trochu pobavila.
Ale jak? nechpal jsem.

Tv j hnvem potemnla; vstala a pela znovu

k siru Edmondovi, stle tak hrozn nah.
Poslyte, sire Edmonde. ekla mu, potebuji ihned
to oko. Vyloupnte mi je.
Sir Edmond se ani nezachvl, shl do kapsy a vythl
mal nky, poklekl k mrtvmu, odstranil pekejc
tkn, uchopil oko do prst, vythl je z onice
a pestihl napjat vazy. Pot poloil tu nevelkou blou
kouli na dla m ptelkyn.
Hledla na tu podivnou vc s viditelnou tsn, ale
nezavhala ani na okamik. Zaala se s utrenm
okem v dlani hladit po stehnech. Dotyk oka s k je
nad pomylen hebk zn vak pi nm hrozn
kohout kik!
Simona se nicmn bavila; spustila si oko do
trbiny mezi hdmi. Nathla se na zem a prohnula
se do oblouku. Pokouela se znehybnit bulvu staenm
hdovch sval, ale oko z nich vyskoilo a padlo
mrtvmu na bicho.
Anglian m svlkl.
Vrhl jsem se na lec Simonu a jej lno pohltilo mj
d. Anglian vloil oko mezi nae souloc tla.
Strte mi to do zadku! vykikla Simona.
Sir Edmond j zatlail oko mezi hd.
Simona se mi nakonec vykroutila, uchopila oko
a zavedla si je do pochvy. Zrove si m pithla
k sob a tak vniv se mi pisla k stm, e jsem
ctil, jak se blm orgasmu: vystkal jsem sv semeno
do jejho rouna.
Trochu jsem se od Simony odsunul a rozevel jsem j
stehna: ocitl jsem se tv v tv tomu, co jsem myslm
u dlouho oekval, jako gilotina ek na hlavu, kterou
m setnout. Ml jsem pocit, e mi oi ztopoily hrzou:
v huatm Simonin ln jsem spatil bled modr
Marcelino oko, je na m hledlo ronc slzy moi. Stopy

spermatu ve vlhkm ochlupen jen zvrazovaly

smutek m vidiny. Stle jsem rozevral nohy sv
ptelkyn; paliv proud moi zaplavil oko a stkal po
stehnech na podlahu.
Opustili jsme Sevillu v najatm voze; sir Edmond a j
jsme se pizdobili ernmi vousy, Simona si zakryla
obliej smnm ervenm hedvbnm kloboukem se
lutmi kvty. Pi vjezdu do dalho msta jsme zmnili
pevleen. Projeli jsme jm jako panlt kn,
s ernmi plstnmi klobouky na hlavch, zahaleni do
dlouhch pl, se silnmi cigry mezi zuby. Simona
na sob mla odv seminaristy: vypadala v nm stejn
andlsky jako vdy.
Takto jsme bez zbytench prtah zmizeli
z Andalusie, kraje lut zem i nebe, nekonenho
nonku naplnnho svtlem, kde jsem denn jako
nov lovk znsiloval novou Simonu, zvlt kolem
poledne, na zemi v pracm slunci, ped zancenmi
zraky sira Edmonda.
tvrt den koupil Anglian jachtu, na n jsme se
vydali k Gibraltaru.

VZPOMNKY
Kdy jsem jednoho dne listoval jakmsi americkm
magaznem, narazil jsem na dv fotografie. Na jedn
byla ulice zapadl vesnice, v n jsem se narodil. Na
druh
zceniny
nedalekho
hradu.
S tmito
zceninami, vypnajcmi se na vysok skle, je spojena
jedna epizoda z mho ivota. Ve svch jedenadvaceti
letech jsem trvil lto v dom svch rodi. Jednou m
napadlo, e bych se v noci mohl vydat na hrad.
Doprovzela m matka a nkolik poestnch dvek
(jednu z nich jsem miloval a ona m city optovala,
nikdy jsme vak o tom nehovoili; byla velice pobon
a obvala se hnvu boho chtla se jet vnovat

rozjmn). Noc byla tmav. Dorazili jsme ke hradu asi

po hodin ostr chze. Zlzali jsme strm svah nahoe
lemovan rozpadajcmi se hradbami, kdy tu se nm
do cesty postavil jaksi ble svtc fantom, kter se
vynoil ze skaln rozsedliny. Jedna z dvek a m matka
klesly k zemi. Ostatn zaaly hrozn kiet. Od zatku
jsem si byl jist, e jde o njakou komedii, pesto m
vak obestela neodbytn hrza. Pustil jsem se
smrem ke zjeven a kiel na n, e u bylo dost t
legrace, ale hrdlo jsem ml jaksepat seven. Zjeven
se dalo na tk: byl to mj mlad bratr, kter se
domluvil s kamardem, pedjel ns na bicyklu, pehodil
pes sebe prostradlo, zaplil acetylnovou lampu
a s pomoc pochmurnho prosted se mu podailo
doshnout dokonalho inku.
Toho dne, kdy jsem listoval onm magaznem, napsal
jsem epizodu s prostradlem vlajcm z okna stavu pro
duevn chor. To prostradlo bylo po m levici, stejn
jako se tehdy ono zjeven vynoilo z lev strany. Ob
pedstavy se tedy shodovaly.
Sm jsem se tomu musel podivit.
Promlel jsem potom do detailu celou scnu
v kostele, zvlt ono vyloupnut oka. Napadlo m, e
bych to mohl opt spojit s njakm zitkem ze svho
ivota, a pipojil jsem tuto scnu k vyprvn o slavn
korid, j jsem se skuten zastnil; jej datum
a vechna
jmna
souhlas
se
skutenost i
Hemingway o n nkolikrt mluv ve svch knihch.
Nejdve jsem tam dn vztah nevidl, ale nakonec
jsem pi popisu Granerovy smrti zaraen hledl na
vsledek. Vytren oka nebylo mm vmyslem, ale
transpozic konkrtnho zrann, je ped mma oima
utril skuten lovk (jedinho smrtelnho zrann,
jeho jsem byl v ivot svdkem), na pbh vymylen
postavy. Tak ve chvli, kdy jsem hledal co
nejextrmnj obscenitu, vypadly z m pamti
v tm nepoznateln podob dva nejnpadnj
obrazy, jejich zbytky v n zstaly zachyceny.

Vyjdenm onoho druhho vztahu jsem ukonil

vyprvn o korid; etl jsem potom jednomu
znmmu lkai jednu jeho verzi, ponkud se lic od
knin podoby. Nikdy jsem na vlastn oi nevidl
uznut a staen b varlata. Nejdve jsem si je
pedstavoval stejn rud zbarven jako zvec d.
Tehdy mi pipadalo podivn spojovat je s pedstavou
oka. Ptel mi vak dokzal mj omyl. Pinesl mi knihu
o anatomii, kde jsem zjistil, e zvec i lidsk varlata
maj vejit tvar a celkovm vzhledem i barvou se
npadn podobaj on bulv.
Na ztvrnn mch obses
i vzpomnky jinho druhu.

mly

ostatn

vliv

Mj otec trpl syfilitickou paralzou mchy.

V dsledku sv nemoci oslepl (byl slep u v dob, kdy
m poal), a kdy mi byly dva nebo ti roky, pln
ochrnul. Jako dt jsem svho otce zbooval. Jeho
ochrnut a slepota toti mly za nsledek mimo jin to,
e nemohl chodit moit jako ostatn na zchod, ale
ural ve svm kesle do vlastn ndobky. Moil pede
mnou pod pokrvkou, kterou vak ve sv slepot
pikrval jen zsti. Nepjemn byl zpsob, jakm na
ns hledl: jakmile se zaalo stmvat, panenky se mu
ztrcely pod hornmi vky. Ml iroce rozeven oi ve
vyzblm oblieji, protaenm do orlho nosu. Kdy
moil, byly jeho oi vtinou pln bl a cel tv
dostvala pomaten vraz. Mohl spatit jen jedin svt,
ten svj, a jeho pozorovn mu na rtech vyvolvalo
odtait smv. Nue, prv onu pedstavu blch o
spojuji s obrazem vejce, a kdy pi svm vyprvn
mluvm o oku nebo o vejci, objevuje se vtinou tak
mo.
Jakmile jsem si uvdomil tyto rzn vazby, odkryl
jsem
nov
podstatn
spojen
svho
pbhu
(chpanho jako celek) s nejtivj udlost svho
dtstv.

V pubert se m nklonnost k otci zmnila

v podvdom odpor. U jsem mn trpl jeho kikem,
vyvolvanm vysychnm mchy, vystelujc bolest,
kterou lkai ad k vbec nejkrutjm. Ani puch
sebezneiovn, k nmu byl odsouzen svm stavem
(obas se podlal), mi neinil njak zvltn pote. Ve
vem jsem vak pijmal opan postoje a rozhodnut.
Jednou v noci jsme byli s matkou probuzeni
proslovem, kter nemocn hulkal ve svm pokoji:
zniehonic zelel. Zavolal jsem lkae, kter se
dostavil tm okamit. Ve sv venosti si otec
pedstavoval ty nejpjemnj vci. Kdy se doktor
odebral s matkou do vedlejho pokoje, vykikl slep
mohutnm hlasem:
A PESTANE OUSTAT MOU ENU, TAK MI EKNI,
DOKTORE!
Hrozn se pitom sml. Ta vta zcela zniila
vsledky m psn vchovy a svm hroznm veselm
mne uvrhla do podvdom snenho a trvalho
nutkn hledat v mysli a v ivot jej ekvivalenty. Mon
prv to osvtluje pbh oka.
Vet mch nejhorch trzn se konen uzavr.
Nemohu ztotoovat Marcelu se svou matkou.
Marcela je neznm trnctilet dvka, kter se jednou
vedle m posadila v kavrn. Nicmn
Nkolik tdn po vbuchu otcova lenstv pila
o rozum i matka, po odporn scn, kterou j pede
mnou udlala m babika. Upadla do dlouhho obdob
melancholie. Pedstavy o vlastnm proklet, kter ji
tehdy ovldaly, m siln rozilovaly, tm spe, e jsem
na ni musel neustle dohlet. Jej lenstv ve mn
vzbudilo hrzu do t mry, e jsem jednoho veera
sundal z krbu dva tk svcny, protoe jsem dostal
strach, e m jimi ve spnku zabije. Potom jsem ji u
dokonce ve sv beznadji obas uhodil a kroutil j ruce,
abych ji pinutil myslet a jednat rozumn.

Jednoho dne matka zmizela. Vyuila chvilky, kdy

jsem k n byl obrcen zdy. Dlouho jsme ji hledali, a ji
bratr objevil obenou na pd. Jet vas, pravda,
nakonec se nm ji podailo pivst k ivotu.
Jindy zase zmizela pi njakm vlet; nekonen
dlouho jsem ji hledal na bezch potoka, v nm by se
mohla utopit. Ztka jsem se brodil bainami
a nakonec jsem se j ocitl tv v tv na jaksi cest:
byla a do pasu pln promoen, ze sukn j voda
crela proudem. Prv vylezla z ledov vody potoka
(bylo to uprosted zimy), pli mlkho na to, aby se
v nm mohla utopit.
Tyto vzpomnky mne vtinou nijak zvl nezatuj.
Ztratily po tch letech moc, j by m mohly zashnout;
as je oslabil. Mohly t jen v deformovan, st
poznateln podob, halce se pi sv promn do hvu
obscnnosti.

MATKA

St donekonena obnovuje hrzu. Stle znova

a znova dovd byt k potku. Potek, kter tum na
okraji hrobu, je DIVOK SVIN, ji ve mn neme
zabt smrt ani urka. Hrza na okraji hrobu je bosk
a j, co jej dt, se do n vrhm.

Pierre!
To slovo bylo vyeno tichm hlasem a s nalhavou
nhou.
Volal mne snad nkdo z vedlejho pokoje,
poloeptem, aby m neprobudil, kdybych nhodou
spal? Byl jsem vak vzhru. Bylo to stejn, jako kdy
jsem byl mal, leel v horekch a matka ke mn
promlouvala podobnm hlasem plnm zkosti?
Tak jsem ji zavolal jmnem:
vedlejm pokoji vak nikdo nebyl.

v mm

ani

ve

Nakonec jsem pochopil, e jsem spal a ve snu

zaslechl sv jmno: jeho vysloven ve mn zanechalo
pocit, kter si u nikdy pesn nevybavm.
Leel jsem v posteli, bezstarostn, ale bez zvltnho
poten. Uvdomoval jsem si pouze, e jsem ten hlas
slchal bhem nemoc a dlouhch horeek v dobch
svho dtstv a e ke mn promlouval pln stejnm
tnem; hrozba smrti, je se nade mnou vznela,
dodvala hlasu m matky pepjatou nhu.
Leniv jsem polehval, ale se smysly zbystenmi,
a jasn jsem si uvdomoval svj div nad tm, e nijak
netrpm. Tentokrt mi hav dvrn vzpomnka na
matku srdce nerozdrala. Nebyla ji prostoupena onm
oplzlm smchem, kter jsem tak dobe znal.
V roce 1906, kdy zemel otec, mi bylo sedmnct
let.
Byl jsem dlouho nemocen a il jsem u babiky na
venkov, kam za mnou matka obas pijdla. V dob
otcovy smrti jsem vak il ji tet rok v Pai. Hned mi
bylo jasn, e otec pije. Kad stolovn se odbvalo
v hlubokm tichu. Jen velice zdka zaal otec vyprvt
njakou zmatenou historku, j jsem tm nevnoval
pozornost a kterou matka mlky poslouchala. Vtinou
ji nedokonil a pohrouil se opt v mlen.

Po veei jsem asto ze svho pokoje slchal hlun

scny, pro mne zcela nepochopiteln, a mval jsem
pocit, e musm jt matce na pomoc. Poslouchal jsem
ze sv postele kik peruovan hlukem padajcho
nbytku. Nkdy jsem vstal a poslouchal na chodb,
dokud oba nepestali. Jednoho veera se dvee
otevely:
spatil
jsem
svho
otce,
rudho
a vrvorajcho,
podobajcho
se
pedmstskm
opilcm, podivn se vyjmajcho v tom pepychovm
dom. Nikdy se mnou nemluvil jinak ne s jakousi
zvltn
nhou,
s tpavmi
a jakoby
dtsky
roztesenmi pohyby. Ml jsem z nj hrzu. Jindy jsem
byl svdkem toho, jak po celm dom pronsledoval
polosvleenou matku; porel pitom idle, sm pouze
v rozevlt a potrhan koili. Konen ji dohonil: za
velkho kiku padli oba na zem. Radji jsem zmizel.
Pochopil jsem, e by pro m bylo lep, kdybych
zstval ve svm pokoji. Jednoho krsnho dne se
otevely dvee a na prahu stl otec: zejm v dom
trochu zabloudil. V ruce drel lhev; kdy m spatil,
vypadla mu z ruky a rozbila se uprosted loue
alkoholu na tisc kus.
Chvli jsem na nj hledl: po hroznm zvuku ttc
se lhve schoval hlavu do dlan. Nepromluvil jedin
slovo, pesto jsem se cel roztsl.
Pohrdal jsem jm tak dokonale, e jsem ve vem
zaujmal pesn opan stanovisko. V t dob jsem byl
velice zbon a pedstavoval jsem si dokonce, e
pozdji vstoupm do njakho du. Mj otec byl zuiv
antiklerikl. Vzdal jsem se crkevn kariry a po jeho
smrti, abych mohl t s matkou, k n jsem stle ctil
nesmrn obdiv. Vil jsem, e m matka byla jako
vechny eny, jak jsem se domnval ve sv
blhovosti nboensky zaloena a jen domlivost
jejho mue j brnila dt to jaksepat najevo. Nechodil
jsem s n snad kadou nedli do kostela? Matka m
milovala: vil jsem, e mezi nmi panuje naprost
shoda mylenek i cit, ji naruovala jen ptomnost

vetelcova, toti mho otce. Je pravda, e jsem dosti

trpl jej pravidelnou neptomnost, ale jak bych mohl
nechpat, e se vemi prostedky pokou uniknout
tomu hnusu?
Bezpochyby mi bvalo divn, e asto veer
odchzela, i kdy otec nebyl doma; asto pobval del
dobu v Nice, kde se toulal po nocch, jak jsem dobe
vdl, hrl karty a pil jako obvykle. Ml jsem vdy
velkou chu svit se matce, s jakou radost jsem
oekval jeho odjezd; matka o tom vak s jakmsi
podivnm smutkem odmtala hovoit. Byl jsem si
nicmn jist, e je stejn neastn jako j. Svj
posledn vlet podnikl otec do Bretan, kam jej pozvala
jeho sestra; matka jej mla doprovzet, ale na posledn
chvli se rozhodla zstat. Pi veei po otcov odjezdu
jsem ml takovou radost, e jsem se odvil ci matce,
jak nesmrn m t bt s n sm; k mmu pekvapen
se mmi slovy zdla bt radostn pekvapena a bhem
cel veee se chovala tm rozpustile.
Tak jsem nepozorovan dospval. Najednou ze m
byl mu: matka mi slbila, e m brzy zavede do
njakho nonho podniku.
Vypadm dost mlad na to, abych ti nedlala
ostudu, ekla mi. Jako mu jsi ale tak krsn, e t
vichni budou povaovat za mho milence.
Sml jsem se, protoe to sama kala se smchem,
ale vzalo mi to dech. Nemohl jsem uvit tomu, e jsem
tu vtu slyel z st vlastn matky. Zdlo se mi, e pila.
Do t doby jsem si nikdy neviml, e by pila. Brzy
jsem ml ovem poznat, e stejn jako onoho veera
pila kad den. U jsem vak u n neslchal ten
ztetn smch, u nedvala najevo tu a neslunou
radost ze ivota. Naopak ila v jaksi smutn
odevzdanosti, uzaven sama do sebe. Jej hlubokou
melancholii jsem pital patnosti svho otce a prv

stav, v nm se tehdy nachzela, ve mn vzbudil

oddanost, kterou jsem k n cel ivot pocioval.
Toho veera hned po dezertu nkam odela a j
zstal doma se svm zklamnm. Nevysmvala se
mmu zrmutku? Zklamn m neopoutlo ani
v nsledujcch dnech. Matka byla stle vesel a stle
pila , a hlavn kad veer chodila pry. Zstval
jsem doma sm se svou prac. V t dob jsem chodil na
pednky, piln jsem studoval a opjel se prac, jako
bych se opjel alkoholem.
Jednoho dne matka neodela po veei jako obvykle.
ertovala se mnou u stolu. Omlouvala se mi, e
nedodrela slib a jet m nevzala na vlet do
neznma, jak tomu kala. Nhle jsem svou matku,
dlouho tak vnou a zasmuilou, e jsem pi jejm
spaten mval pocit temn bouliv noci, objevil
v novm svtle: jako lehkomyslnou mladou enu. Vdl
jsem, e je krsn v tom byli vichni kolem n vdy
zajedno. Zatm jsem u n vak nezail onu provokujc
koketrii. Bylo j dvaaticet a jej vzhled a elegance
mne omraovaly.
Ztra t nkam zavedu, ekla mi nakonec. Zatm
t lbm. Ztra veer na shledanou, mj krsn
milene!
S rozpustilm
smchem
si
nasadila
klobouk
a navlkla rukaviky a unikla mi mezi prsty, mohu-li to
tak ci.
Po jejm odchodu jsem dlouho myslel na to, jak
belsky byla krsn a jak belsky se smla.
Nsledujcho veera matka doma vbec neveeela.
Nazt brzo rno jsem el na pednku; kdy jsem
se vracel, ml jsem plnou hlavu svch studi. Otevela
mi sluebn a ekla mi, e m matka oekv ve svm
pokoji. Byla zasmuil a bez velkch okolk mi ekla:
Mm pro tebe patn zprvy o tvm otci.

Beze slova jsem stl proti n.

Pilo to znenadn, ekla matka.
Je mrtv? zeptal jsem se.
Ano, odpovdla.
Chvli na m mlky hledla a potom dodala:
Za chvli nm jede vlak do Vannes. Z ndra ve
Vannes se dostaneme vozem a do Segrais.
Zeptal jsem se jet, co bylo pinou otcovy tak
nhl smrti. ekla mi to a vstala ze idle. Udlala
bezmocn gesto. Zdla se bt unaven, jako by j na
ramenou leela ohromn tha; neprozradila vak nic ze
svch pocit, pouze mi sdlila:
Jestli bude mluvit s Robertem nebo Marthou,
nezapomnej na to, e bys ml bt vlastn zdrcen
bolest. Ti poctiv lid, kte nm tak dlouho slou, si
mysl, e musme prolvat potoky slz. Nemus zrovna
plakat, ale alespo sklop oi.
Pochopil jsem, e mj klid matku roziluje. V hlase j
zaznl tvrd spodn tn. Upen jsem na ni hledl.
Udivovalo m, jak nhle zestrla. Udivovalo m to
a vyvdlo z mry. Doku skrt ono tm svat
naden, je se m nad zludnm pchodem smrti
zmocovalo msto oekvanho smutku? Nechtl jsem,
aby m matka zestrla, chtl jsem ji vidt osvobozenou
od jejho kata, stejn jako od blznivho vesel,
k nmu se obas uchylovala a pi nm ji jej tv
usvdovala ze li. Chtl jsem bt asten, chtl jsem
dokonce, aby zrmutek, jm ns osud obestel, pinesl
naemu tst ono smutn kouzlo, je pichz
s vyrovnanou odevzdanost smrti
Sklopil jsem vak hlavu: matina slova m naplnila
studem. Navc jsem ml pocit okiknutho usmrkance.
Zdlo se mi, e se zklamnm a smnm vztekem
snad rozplu. A protoe smrt nakonec vyvolv ty
nejstupidnj ze vech slz, kdy jsem potom

sluebnictvu vyprvl o netst, kter ns potkalo,

breel jsem jako mal kluk.
Hluk fiakru a potom rachotc kola vlaku natst
ospravedlovaly nae mlen.
Propadal jsem se do polospnku a mohl tak na ve
zapomenout.
Jedin mi leelo na srdci: nerozilovat matku. Pesto
jsem se odvil navrhnout, e bychom mohli strvit noc
v ndranm hotelu ve Vannes. Oznmila zejm
telegraficky n pjezd a na pt den, protoe mj
nvrh beze slova pijala. A v restauraci jsme spolu
zaali trochu hovoit. Pestoe jsem se snail o opak,
byl jsem zmaten a dtinsk. Nepozoroval jsem, e by
njak pli pila. Potom vak objednala druhou lhev
a j nhle pochopil. Polekan jsem sklopil oi. Kdy
jsem je zvedl, setkal jsem se v jejm pohledu s tvrdost,
kter m zdrtila. Ostentativn si nalila plnou sklenici.
Dlouho ekala na ten proklet okamik, jen byl
vyvoln mou hloupost. U to nemohla dle snet
V tom pohledu, ztklm navou, se zatpytila slza.
Plakala a slzy j stkaly po tvch.
Mami, vykikl jsem, nen to pro nj lep? A pro
tebe taky?
Ml! ekla pke.
Byla ke mn neptelsk, jako by v sob skrvala
njakou nenvist.
Zajkav jsem opakoval:
Mami, v pece dobe, e je to tak pro nj lep.
Jedinm doukem vyprzdnila svou sklenici. Na rtech
se j objevil zvltn smv.
Jen to ekni: udlala jsem mu ze ivota peklo.
Nechpal jsem, co m na mysli, a zmaten jsem
protestoval:

Je mrtv a nemli bychom u o nm mluvit. Ale tvj

ivot byl tk.
Co ty o tom me vdt? odpovdla.
Stle se nepochopiteln usmvala. Jako by m vbec
nevidla.
Nev o mm ivot vbec nic!
Byla rozhodnuta opt se. I druh lhev byla dopita.
Objevil se nk a obslouil ns. Mstnost byla ctit
smutkem a sprostotou. Ubrus byl potsnn vnem. Bylo
dusiv vedro.
Urit pijde bouka, ekl nk.
Nikdo mu neodpovdl.
kal jsem si v duchu (byl jsem ped matkou cel
roztesen): Jak bych ji mohl odsuzovat?
A trpl jsem pocitem, e jsem o n na okamik
zapochyboval. Zrudl jsem a otel si elo, na nm se mi
perlily kapiky potu.
Tv m matky byla stle zasmuilej. Nhleji
povolily rysy. Jej obliej vypadal, jako by byl
z rozmklho vosku. Kousala si spodn ret.
Pierre, pronesla, podvej se na m!
Ta promnliv a unikajc tv se znovu zmnila:
objevil se na n zvan hrzy. Vyvjela marn sil, aby
zadrela lenstv, je se j zmocovalo. Zaala pomalu
hovoit. Ve tvi se j ustlil blouzniv vraz.
To, co mi vyprvla, m zdrtilo. Jej slavnostn
okzalost, ale zejmna a to bylo mnohem hor jej
ohavn vzneenost m plnily zoufalstvm. Sklen
jsem j naslouchal.
Jsi pli mlad, ekla mi, nemla bych ti to
vechno kat, ale mus si koneckonc sm nkdy
poloit otzku, jestli je tv matka hodna cty, kterou j

prokazuje. Te je tvj otec mrtev a j jsem pli

unavena na to, abych mohla lht: jsem hor ne on!
Na rtech se j objevil luovit, pomaten smv.
Obma rukama keovit svrala lem svho vstihu.
Nebylo v tom gestu nic necudnho, vyjadoval pouze
jej zkost.
Pierre, pokraovala, ty jedin m svou matku
v ct, kterou si nezaslou. Co mysl, e to bylo za
vihky, kter jsi jednou objevil v pijmacm pokoji?
Neodpovdl jsem; nebyl jsem schopen soustedit
se na jej slova.
Tvj otec o tom vdl. Tvj otec s tm souhlasil.
Kdy jsi tenkrt odeel, ti hlupci se k tv matce
nechovali ani zdaleka uctiv Dobe si ji prohldni!
Ohavn,
netst.

pomaten

smv

byl

smvem

jejho

M matka m milovala; jak dlouho vak mohla

snet mou naivitu, jej pinou byla m zbonost
a jej li?
Pozdji mi prozradila tato otcova slova: Svdj
vechno na m. To bylo pn mho otce, jen
pochopil, e v mch och je matka nedotknuteln a e
takov mus za kadou cenu zstat. Po jeho smrti se
ovem tato dohoda stala nesnesitelnou. Ve zmatku,
jemu propadla po jeho smrti, podlehla matka pokuen
ukzat se mi z t nejhor strnky, jak to s oblibou
inila vdy, kdy pozbvala mysli.
Chtla bych, napsala mi v den, kdy si vzala jed,
abys m miloval a k smrti. J t mm v tuto chvli
tak k smrti rda. Ale chci tvou lsku jen za podmnky,
e ti bude jasn, jak jsem odporn, a e m bude
i s tmto vdomm milovat.

Toho veera jsem opustil jdelnu ve stavu blzkm

zhroucen a v slzch jsem vyel po schodech nahoru do
svho pokoje.
Chvli jsem poslouchal u otevenho okna syen
unikajc pry, pskot a supn projdjcch lokomotiv
pod hroziv zataenou oblohou. V mylenkch jsem se
obracel k Bohu, jen mi drsal srdce a jeho jsem
v onom rozervanm srdci nemohl dle udret. Zdlo se
mi v m zkosti, e m pohlcuje przdnota. Byl jsem
pli mal, pli uboh. Nedosahoval jsem velikosti
toho, co m drtilo, velikosti t hrzy. Nhle se ozvalo
zahmn. Klesl jsem na koberec. Leel jsem na bie;
nakonec m napadlo rozthnout ruce jako na ki.
Po dosti dlouh dob jsem uslyel, e matka
vstoupila do mho pokoje. Vzpomnm si, e jsem
nechal dvee spojujc nae pokoje pooteveny. Slyel
jsem jej pibliujc se kroky; potom se dvee zase tie
zavely. To jemn klapnut m uvrhlo do samoty a nic
m z n od toho okamiku, jak se mi zdlo, nemohlo
vysvobodit. Zstal jsem leet na zemi a slzy mi tekly
po tvch.
Upadl jsem do polospnku, z nho m nevyruilo
ani bsnn ivl venku. Nhle se otevely dvee
a zvlt mocn zahmn m rzem probudilo. Zuc
boue m ohluovala. Spatil jsem svou matku, kter
bosa vstoupila do pokoje. Zdlo se, e vh, neml
jsem vak as zvednout se. Nevidla m v posteli ani
v kesle a vykikla:
Pierre!
Kloptla o m nohy. Vstal jsem a vzal ji do nrue.
Mli jsme oba strach a oba jsme plakali. Horen jsme
se lbali. Non koile se j svezla z ramen a j ctil pod
rukama jej polonah tlo. Otevenm oknem ns
pokropil nhl poryv det. Byla cel rozcuchan a ve
sv opilosti nevdla, co mluv.
Pomohl jsem j usadit se v kesle.

Stle nco zmaten povdala, ale urovnala

alespo non koili a opt vypadala trochu k svtu.

si

Usmvala se na m skrze slzy, ale rysy mla ztrhan

utrpenm a pravou ruku si tiskla k srdci, jako by j bylo
patn.
Jsi mil, ekla. Ani si t nezasloum. Mla jsem
narazit na neomalence, kter by m urel. To bych
snela lpe. Tv matka se ct dobe jen v bahn.
Nikdy se nedov, jakch hrz jsem schopna. Byla bych
rda, kdybys to vdl. Zbouji sv bahno. Dnes budu
zvracet pli jsem toho vypila. Aspo se mi ulev.
Nejradji bych to provedla ped tebou, abych se
v tvch och oistila.
Zasmla se onm oplzlm smchem, kter mi dodnes
rve srdce.
Stl jsem ped n se svenmi rameny a sklopenou
hlavou.
Matka se zvedla a zamila si to do svho pokoje.
Jet jednou se hlun zasmla: znlo to velice
nepirozen. Potom se nhle otoila, lehce vrvoravm
krokem se ke mn piblila, uchopila m za ramena
a ekla:
Pardon!
Potom tichm hlasem dodala:
Mus m omluvit: jsem hrozn a pli jsem pila.
Ale mm t rda a respektuji t nemohla bych ti dle
lht. Ano, tv matka je odporn; bude potebovat
hodn sly, abys to strvil.
Nakonec se s viditelnou nmahou pinutila k tmto
slovm:
Mohla jsem t toho veho uetit, mohla jsem ti dl
lht, mohla jsem t brt jako blhovho hlupka. Jsem
zkaen a prolezl neestmi, navc piju; ty ale nejsi
dn zbablec. Mysli na odvahu, kterou jsem v sob
musela najt, abych ti to vechno mohla ci. Jestli jsem

dnes cel veer pila, tak jen proto, abych pomohla

sob a mon i tob. Te pomoz ty mn, dove m do
mho pokoje a ulo m do postele.
T noci jsem ukldal ke spnku starou zdrcenou
enu. Sm jsem si pipadal otupl a nejist, ztracen
v mrazivm svt.
Ml jsem chu zemt, kdyby to bylo mon.
Na poheb svho otce, na dm v Segrais, na kostel
a potom na hbitov si vzpomnm jako na przdn as,
jemu chybla podstata. Matka v dlouhm vdovskm
zvoji, pokrytectv kn, kte nesmli zpvat, protoe
pohbvali neznaboha Vbec na tom ale nezleelo,
ani na matin zvoji, jen ve mn tm, co ohavnho
zakrval, proti m vli budil vesel, na tom u vbec
ne. Byl jsem jakoby roztvrcen, pln jsem ztratil
hlavu.
Pochopil jsem, e se ve mn usazuje proklet
a hrza.
Vil jsem, e otcova smrt mi vrac ivot, ale to zdn
ivota, jak jsem dosud vedl ve svch ernch atech,
mi zpsobovalo tas po celm tle. Ctil jsem v sob
pouze nesmrn zmatek, vedle nho nebylo od
nynjka nic, co by m nenechalo naprosto lhostejnm.
Hloubkou svho znechucen jsem se ctil bt podoben
BOHU. Co jsem mohl jet oekvat od tohoto mrtvho
svta, ne-li zapomnn na blesk, jen m oslepil, kdy
jsem svral v nru svou matku? Dobe jsem vak
vdl, e na nj nikdy nezapomenu.

BH je hrza ve mn z toho, co bylo, co je a co

bude, tak STRAN, e bych ml za kadou cenu
popt ze vech sil kiet, e poprm , e to bylo, je
nebo bude, ale to bych lhal.

Po nvratu ze Segrais jsem byl tak sklen, e jsem

ulehl do postele a prohlsil se nemocnm. Zavolali ke
mn lkae, aby m prohldl. Do pokoje s nm
vstoupila i m matka, ale doktorovo nic vnho
a pokren ramen m vysvobodily z jej ptomnosti.
Zstal jsem nicmn v posteli a nechal si do pokoje
pinet i jdlo.
Potom jsem si vak uvdomil, e svou umnnost
toho pli nezskm. Vstal jsem, oblkl se a zaklepal na
dvee matina pokoje.
Nejsem vbec nemocn, ekl jsem j.
J vm, odpovdla.
Chtl jsem j vzdorovat pohledem, ale spatil jsem
v jejch och hnv a neptelstv, je mi nahnly
hrzu.
U si pjdu lehnout. Budu veeet v jdeln, jestli
dovol.
Upen na m hledla. Jej dstojnost a pirozenost
se nijak neshodovaly s hroznmi pocity, kter jsem
zakouel. Bylo v n vi mn jaksi nemilosrdn
pohrdn, tsn spjat s onm duenm hnvem, kter
j dodval vzneenosti.
Bezpochyby tak kompenzovala pocity studu, jim se
tolik poddvala ve Vannes. Pozdji jsem ml jet
nkolikrt zakusit to naprost pohrdn, jm astovala
vechny, kte ji nepijmali takovou, jak byla.
ekla mi s ledovm klidem, jm patn skrvala
svou netrplivost:
Jsem rda, e t vidm. Dobe jsem vdla, jet
ne mi to potvrdil doktor, e nemoc pouze pedstr.
U jsem ti jednou ekla, e bude-li ped tm prchat,
nikdy to nepekon. Pedevm bys u tedy pede
mnou neml utkat. Vm, e v hloubi due si m stle
v, ale nepipustm, aby mezi nmi vznikly njak
nejasnosti. Budu po tob vyadovat, abys mi svou ctu

projevoval stejn beze zbytku jako dve. Mus zstat

poslunm synem t, jej hanebnost je ti dobe
znma.
Ml jsem strach, odpovdl jsem, abys v tsni,
kterou ped tebou pociuji, nespatovala ztrtu m
cty. Nemm u slu dle to snet. Jsem tak
neastn! pln jsem ztratil hlavu.
Po tvch mi tie stkaly slzy. Pokraoval jsem:
Neastn, to nen ten prav vraz. Mm strach.
Matka mi odpovdla se stejn neptelskou
a hnvivou tvrdost, kter v sob mla cosi zkostnho
a kter m zdrtila u na zatku naeho rozhovoru.
M pravdu. Dostane se z toho vak jen tm, e se
tomu, z eho m strach, postav elem. Zane zase
studovat, ale nejdve mi pome. Musme uklidit cel
dm a zlikvidovat nepodek, kter tu nechal tvj otec.
Bude-li mt chu, srovnej vechny rozhzen knihy
a papry v jeho pracovn. Sama k tomu nemm odvahu
a u tam tu zm dle nesnesu. Ostatn musm jt
pry.
Podala m, abych ji polbil.
Byla cel erven; mla, jak se k, tve v jednom
ohni.
Potom si peliv nasadila klobouk, z nho visel
vdovsk zvoj. A v tom okamiku jsem si viml, e m
hlubok vstih a je nalen; smutek jet podtrhoval
necudnost jej krsy.
Uhaduji tv mylenky, ekla mi jet. Rozhodla
jsem se, e t nebudu etit. Nevzdm se svch vn.
Bude m muset mt v ct takovou, jak jsem:
nebudu ped tebou skrvat vbec nic. Jsem ostatn
nesmrn astna, e u ped tebou nemusm nic
pedstrat.

Mami, zvolal jsem horoucn, me provdt

cokoli, na m ct k tob to nic nemn. km ti to
tesoucm se hlasem, ale ctm to tak celm srdcem
a myslm, e ty to chpe.
Nebyl jsem schopen odhadnout, jestli mm spch,
s nm m opustila, pisuzovat jej touze po zbav, za
n se vydala, nebo ltosti nad nhou, kterou jsem j
dosud projevoval. Neznal jsem jet rozsah spout,
kterou v jejm srdci zpsobil nvyk na rozko. Ocitl
jsem se vak v uzavenm kruhu. Ml jsem toti mn
dvod k pohoren ne kdykoli pedtm: nepestal
jsem ji zboovat a uctvat tm jako svatou.
Pipoutl jsem sice, e k takovmu uctvn u nemm
dvod, ale nikdy bych se jej nedokzal zci. Take jsem
il v utrpen, kter nic nemohlo zmrnit a z nho mne
mohla vysvobodit jen smrt. Kdybych podlehl hrze
neesti, v n si, jak jsem ji vdl, matka libovala,
cta, kterou jsem k n ctil, by ze mne nikoliv
z n ihned uinila ndobu dsu. Sotva jsem si
uvdomil, e mj obdiv k matce trv, musel jsem si
piznat, e jej zhralost ve mn vzbuzuje zkost.
Ve chvli, kdy odela a j se sm sebe ptal, kam asi
mohla jt, jsem ovem neml ani pont o belsk
pasti, kterou na m nastraila. Piel jsem na to a
mnohem pozdji. Take jsem ji ani na dn v jej
zkaenosti a hrzy nepestal milovat: oddal jsem se
tomu tetn, pi nm jsem se, jak se mi zdlo,
ztrcel v BOHU.
Vydal jsem se do otcovy pracovny. Vldl v n
odporn
nepodek.
Vzpomnka
na
jeho
bezvznamnost, hloupost a domlivost m dusila.
Tehdy jsem si jet neuvdomoval, m byl bezpochyby
ve skutenosti: kapar a aek, pln neekanho
armu i bezuzdnch mni, ale vdy pjemn, vdy
pipraven dvat se ostatnm.
Byl jsem zrozen z pomru, kter ml otec s mou
matkou jet ped svatbou. Bylo j tehdy trnct let.

Rodina musela ty dv mlad stvry oddat a plod jejich

vn vyrstal v chaosu, jen u nich vldl. Jejich
bohatstv jim umoovalo provdt plno vc; v otcov
knihovn vak panovala nesmrn zm, kterou a smrt
dovrila a nechala napospas prachu. Nikdy jsem
nevidl
pracovnu
v takovm
stavu.
Hromady
reklamnch letk a t, pohzen lahviky od lk,
ediv klobouky, rukavice, cel hrsti knoflk, przdn
lhve od alkoholu a pinav hebeny se msily
s nejrznjmi, mlo zivnmi knihami. Rozthl jsem
okenice a ve slunenm svtle se objevila hejna mol
vyltajcch z plstnch klobouk. Rozhodl jsem se ci
matce, e se vechno mus vyhodit, e to prost
srovnat nejde, ale nejdve jsem si to chtl vechno
prohldnout zblzka. Musel jsem zjistit, jestli v t zmti
nen nco hodnotnho. Skuten jsem nael nkolik
mlo skuten krsnch knih. Vythl jsem je z regl;
zbyl knihy se zaaly sesouvat na sebe; v oblacch
prachu se m zmocovala ochablost blzk zhroucen.
Uinil jsem vak zvltn objev. Za knihami srovnanmi
v prosklen knihovn, kterou otec vdy zamykal, ale od
n m matka dala kl, leely cel tosy fotografi.
Vtina z nich byla dost zal, ale hned jsem vidl, e
jsou na nich neuviteln obscnnosti. Zrudl jsem,
stiskl zuby a musel si sednout. V ruce mi zstalo
nkolik tch odpudivch obrzk. Chtl jsem prchnout
pry, musel jsem je vak uklidit ped matinm
pchodem. Chtl jsem je co nejrychleji sesbrat na
hromadu a split. Rovnal jsem je na stl; bylo jich vak
pli mnoho a nakonec se mi ty vratk komnky
rozsypaly po zemi. Hledl jsem na tu spou: tucty
fotografi pokrvaly koberec, odpudiv, a pesto
nejasn vzruujc. Mohl jsem se postavit tomu pvalu,
kter stle stoupal? Od zatku jsem ctil ten vnitn
tas, paliv a mimovoln, kter m ochromil u tehdy,
kdy se mi polonah matka vrhla do nrue. Sklnl
jsem se nad tmi obrzky cel rozechvl a zmrn
jsem to rozechvn prodluoval. Najednou jsem ztratil
hlavu a bezmocnm gestem rozmetal ve, co zstalo

na stole. Potom jsem ale vechno musel zase

posbrat Otec s matkou a bainy obscnnosti Ze
zoufalstv jsem se rozhodl dojt a na konec t hrzy.
Ruka mi sama sklouzla mezi nohy; zamkl jsem se v t
spoust a sthl si kalhoty.
Neest a hrza ve mn upletly smrtc smyku. Dusil
jsem se tedy a chroptl pitom rozko. m vce m ty
fotografie dsily, tm silnj poten mi pohled na n
psobil. m by m po vzruen, horekch a zkostech
poslednch dn mohla zneklidovat vlastn nzkost?
Pivolval jsem ji a blahoeil j. Byla mm
nevyhnutelnm osudem; m radost byla tm vt, e
jsem dlouho chpal ivot jako utrpen. I pi rozkoi jsem
se pokooval a vil, e smuji vstc padku. Ctil
jsem se ztracen, zneioval jsem se ped tmi
nechutnostmi, v nich si tak liboval mj otec a zejm
i matka. Pro lumpa, kterm jsem se pomalu stval, bylo
skvl bt zrozen ze spojen kance a bachyn.
Kad matka, kal jsem si, provd nco, co je
pro jej dti hroznm pekvapenm.
Na podlaze pede mnou se povalovala zplava tch
necudnost.
Rozloit mui s mohutnmi knry, odn do podvazk
a pruhovanch enskch punoch 1, se vrhali na jin
mue a eny, z nich ty tlust mi nahnly hrzu. Jin,
a byla jich vtina, m vak uchvacovaly: jejich
nechutn pozice jen zvyovaly m okouzlen. Jedna
z nich, jej obrzek jsem drel v ruce (nataen na
koberci, open o loket, trpc a upinn prachem), se
mi zdla bt tak krsn leela pod njakm muem
s hlavou zvrcenou dozadu a vytetnma oima , e
slova krsn jako smrt, je mi pila na mysl a nedala
se vypudit, ve mn vyvolala lepkav tas a j se se

1 Nkte je mli pruhovan vertikln, jin horizontln. Obscnn

fotografie se tenkrt uchylovaly k tmto zvltnm praktikm,
jejich pomoc se mlo pro jejich komick a zvlt odpudiv
psoben doshnout silnjho a provokativnjho inku.

stisknutmi zuby rozhodl zabt se (a vil jsem svmu

rozhodnut!).
Leel jsem tam dlouho: nehybn, polonah, necudn
uprosted necudnch obrzk. Podimoval jsem.
Veer m probudilo matino klepn.
Ztratil jsem hlavu. Vykikl jsem, aby chvli pokala.
Nahzel jsem na sebe aty, co nejrychleji jsem posbral
a ukryl fotografie a a potom jsem j otevel. Rozsvtila
svtlo.
Usnul jsem tu, ekl jsem.
Bylo to uboh.
Nevzpomnm si na stranj non mru. Jedinou
mou nadj bylo, e to nepeiju. Matka byla viditeln
nejist. Jedinou vzpomnkou, kterou jsem dnes schopen
spojovat s touto situac, je cvakn zub jakoby ve
vysok horece. Mnohem pozdji se mi matka piznala,
e mla strach a zrove zvltn pocit, jako by byla
nkde daleko. Nicmn dnou vinu nectila; potala-li
vak s mou sebevradou, mlila se. Co si ovem
v tomto okamiku mohla v duchu kat jinho ne
zhrozit se nad nestvrnou touhou, je ji vedla
k mylence svit mi klid otcovy pracovny? Sama se
o nj toti pokusila a v hrze, kter j stiskla hrdlo, se
sadisticky rozhodla povit tm m. Potom se vydala za
svmi rozkoemi.
Milovala m, chtla m uchrnit netst a onoho
hroznho
poten,
kter
nachzela
ve
sv
bezuzdnosti, ale vzdoroval jsem j sm vben hrzy?
Te jsem ty rozkoe poznal; ona neustala, dokud m
vlastn proti sv vli nepinutila t zpsobem, jeho
veobecn odsouzen ji uvdlo do vytren.
Stla proti mn mn podobn v seven zkosti.
Dokzala
z t
zkosti
vydolovat
dostatek
blouznivho klidu, aby mi po dlouhm mlen mohla

ci hejivm hlasem, jeho lahodnost psobila jako

balzm:
Poj do mho pokoje. Nechci t nechvat
samotnho. Poslechni m. Jestli nem dost soucitu
sm se sebou, prosm t, abys jej ml se mnou. Ale
chce-li, budu siln za ns oba.
Po t dlouh sklenosti m jej hlas pivedl k sob.
Ml jsem ji tm radji, e nyn, po svm prohldnut,
jsem byl pstupn mylence, e nic nen ztraceno;
nhle jsem poctil onu nezasaitelnou vyrovnanost,
kter nedotena tryskajc z nzkosti triumfuje nad
zlem.
Odvedla m do svho pokoje, kde jsem se zhroutil
na idli, kterou mi pistrila.
Kdy jsme opoutli pracovnu, spatil jsem na zemi
fotografie, kter v tom spchu unikly m pozornosti.
Pi pohledu na n se mi ulevilo: vdl jsem, e tm
padly veker pochyby. Ulevilo se mi, protoe jsem na
stud, kter pede mnou, jak se mi zdlo, matka
pociovala a jeho pachu jsem dobe znal, odpovdl
hanbou, kterou jsem povaoval za plnj. Pijetm
svho padku jsem sestoupil na rove, v n se nyn
ml jestli zstanu naivu odehrvat mj ivot.
Z mch kruh pod oima te matka mohla st mou
nzkost. Bylo mi z toho nanic, ale byl jsem rd, e se
dozvdla, e jsem ztratil prvo jeho bych ostatn
nikdy nevyuil ervenat se kvli n. U ve mn
nepoct onu ctnost, kter inila opovrenhodnmi jej
slabosti a otevrala mezi nmi hlubokou propast. Musel
jsem si jen zvyknout, pomalu se pizpsobit mylence,
e jsem u jen bytm bez podstaty. Budu od tto chvle
usilovat o jedin, je je v souladu s mmi tubami: aby
mne s matkou pojil pocit spoluviny, by by mi pinesl
sebevc netst, a abychom o tom vem nemuseli
pronst jedin slovo.

Dlouho jsem se zabval tmito a podobnmi

mylenkami, v nich jsem nenachzel levu, ale pesto
jsem ji tam umnn hledal, jako bych u na ikm
ploe, po n jsem zaal sjdt, neztratil i tu nejmen
anci narazit na njak zchytn bod.
V matin vrazu bylo vdy cosi zvltnho,
nepochopitelnho: jaksi vbun vztek, dosti blzk
blznivmu vesel, obas velice provokujc. Jaksi
piznn vlastn nzkost. Te pede mnou nasadila
neptomn vraz, a pesto jsem v n ten vztek ctil, tu
nepetnou veselost i hanebnou provokativnost,
stejn jako na divadelnm pedstaven lovk nkdy za
kulisami vyct ptomnost herc, kte se kadou chvli
chystaj vtrhnout na jevit.
V jistm smyslu to mon byla jen iluze, to
oekvn nemonho, je ve mn matka neustle
provokovala. Jej hlas, jen jen zdka opoutl uhlazen
a svdn sebejist tn, ji toti brzy zradil a zmnil ji
v mrnou a klidnou bytost. Probudila m z bolestnho
snu, v nm jaksi nebylo msto pro ivot.
Nedlum ti dn vysvtlen, ekla mi. Ve Vannes
jsem ale pila, jako bych ztratila rozum. Prosm t, abys
na to zapomnl.
Pochop m, pokraovala. Na to, co jsem ti ekla,
u nikdy nebude moci zapomenout. Nikdy bych vak
v sob nenala slu vechno ti prozradit, kdyby m
nepomtla tv dtinskost, pit a mon i bolest.
Zdlo se mi, e ek, co j na to odpovm. Sklopil
jsem vak hlavu. Pokraovala tedy:
Nyn bych si s tebou rda pohovoila. Nejsem si
jista, jestli ti to pome, ale lep bude nechat t
klesnout co nejne ne t opustit v samot, do n by
ses, toho se bojm, zhy uzavel. Vm, e jsi hrozn
neastn. Jsi slaboch. Tvj otec jm byl taky. A kam a
zachz m slabost, to od jistho dne u v tak. Te
u je ti mon jasn, e touha zpsobuje vratkost
lidskch charakter. Ale jet nev to, co vm j

Kde
se
ve
mn
prostoduchost zeptat se:

vzala

ta

odvaha i

Zajmalo by m, co vechno v
Ne, Pierre, ekla mi, nemus se to dozvdt
zrovna ode mne. Kdybys vak vdl, o co jde, prominul
bys mi vechno. Prominul bys vechno i svmu otci.
A hlavn

Prominul bys vechno i sm sob.

Dlouho jsem mlky hledl do zem.
Te se mus pustit do ivota, ekla matka po
dlouh pauze.
Viml jsem si, e v t chvli tak sklopila hlavu
a chvli hledla s nepstupnm vrazem do zem.
Potom se j ve tvi objevil prost smv.
Nejsi moc vesel, ekla.
J tak ne.
Byl as jt ke stolu. Chtla, abych j vyprvl o svch
studich. Jako by se nic nestalo.
Vyhovl jsem j.
Potom znovu nkam odela a j si vlezl do postele.
Nzkost, v n si pedstavivost asto libuje proti na
vli, mi vnukla pesvden, e se znovu vydala za
rozko. Avak ped odchodem m jet pila pikrt,
jak to dlvala, kdy jsem byl mal. Ani na okamik mi
toho dne nepilo na mysl, e m chtla objevenm
fotografi podrobit zasvcen. Byl jsem k n stle pln
obdivu, fascinovn stdnm lskypln nnosti
a vyinutosti, jej se mi zdla bt obt a z n byla
podle mne neastn, jako jsem byl j neastn
z toho, co se mi proti m vli pihodilo odpoledne.
Spoval jsem pod pikrvkou, kterou peliv urovnala,
jako bych byl po tkm razu. Pedstavoval jsem si,
e takov tce rann, kter dost vytrpl a ztratil

hodn krve, mus mt, kdy se cel zafaovan probud

do klidnho prosted nemocnice, pocity velmi podobn
pocitm mm.

V samot, do n jsem vstoupil, slou mtka tohoto

svta, pokud petrvvaj, k udren zvratnho pocitu
v ns, pocitu ztrty vech mtek: tato samota je
BH.

ivot zaal znovu. Rnu zacelil leniv as. Pede

mnou se matka zdla bt klidn; miloval jsem
a obdivoval jej sebeovldn, kter i m velice
uklidovalo. Nikdy jsem ji nemiloval vce. Nikdy jsem
k n nevzhlel s vt oddanost, tm lenj, e jsme
nyn byli spojeni stejnm prokletm a odtreni od
zbytku svta. Vytvoilo se mezi nmi nov
pouto pouto padku a nzkosti. Dalek ltosti nad tm,
e jsem tak podlehl, uvdomil jsem si, e to byla m
hloupost, kter mi otevela dvee k tomu, co mi
pipadalo jako netst m matky, je ji muselo porazit,
jako porazilo m, ale kter nm zrove, to jsem
pochopil a mnohem pozdji, ukzalo, skrze nae
souen a pod podmnkou naeho souen, cestu
k jedinmu tst, kter nebylo marn, protoe ns
vrhlo do seven zla.
Nemohl jsem vak zniehonic pijmout ten tajn
svazek nebe a pekla. Pese vechno jsem trpl pi
mylence, e m vlastn matka si libuje v nzkosti, k n
byla, tm jsem si jist, odsouzena. Kad veer a nkdy
i odpoledne nkam odchzela. Kdy veeela doma,
bylo na n vtinou vidt, e pila. Nijak jsem to
nekomentoval; ekal jsem se svmi slzami, a odejde
za svmi hanebnostmi. Vzpomnal jsem na dobu, kdy
jsem objevil alkoholismus svho otce a kdy jsem
z matiny vnosti a zamlklosti soudil, e sdl m
pocity. A nyn jsem pochopil, e pila stejn jako otec,
ne-li dokonce pmo s nm. Vdy si vak zachovvala
dstojnost, kter otci chybla opustila ji jen ve
Vannes. Nejstupidnj na tom je, e jsem pes zcela
zejm stav vc obalovval jen svho otce a pouze
jeho. Otce, kter ve sv nestydatosti vude vystavoval
na odiv odporn nepodek, otce, kter mou matku
pivedl k pit, tm jsem si byl jist, a tak ji nakonec zniil,
otce, jeho nechutn praseinky i mne po jeho smrti
pivedly na scest.

Ze vech sil jsem se snail vyhnout pravd, kterou

m a mnohem pozdji, tsn ped svou smrt, matka
pinutila poznat: ve trncti letech si polila na mho
otce, a kdy svm thotenstvm, jeho jsem j byl
plodem, pinutila ob rodiny k souhlasu se satkem,
byla to ona, kdo se zaal oddvat neesti, kdo dokonale
zkazil mho otce, a to se stejn prohnanou zatvrzelost,
kterou pedvedla i v mm ppad. Pes svou
provokativn pmost byla toti pece jen zludn: jej
nesmrn
laskavost,
obas
jet
zvraznn
zkostnmi stavy, jako by oekvala njakou blc se
boui, mi zabraovala prohldnout. il jsem s pocitem,
e ns zevnit rozer jaksi druh malomocenstv:
nikdy se z toho zla nevylme, m pro ns pro oba
smrteln nsledky. M dtsk pedstavivost omlala
stle dokola nevyhnutelnost netst, je ns postihlo.
Tyto zkostn stavy jsem vak proval s pocitem
spoluviny. Uvelebil jsem se v jistot nevyhnutelnosti
toho zla. Jednoho dne jsem vyuil matiny
neptomnosti a znovu se dopustil stejnho zloinu.
V zkosti pokuen jsem vstoupil do pracovny
a nejdve vythl dv fotografie, potom dal dv, a se
m pomalu zmocnila zvra. Ml jsem poitek
z nevinnosti zla a bezmoci. Mohl jsem se tit
z proheku, jen m omamoval a plnil rozko, prv
v mezch, v nich jsem kvli nmu propadal beznadji?
Zavalen pochybami a rdouen zkost, podlhal jsem
neustl touze bt sm pro sebe objektem hrzy,
zkaenm zubem v krsn tvi. Neustle jsem myslel
na to, e bych se ml vyzpovdat ze svch patnost,
ds mi vak nenahnlo pouze piznn nepiznateln
chylky, ale stle vce mi mylenka na zpov
pipadala jako zrada m matky, petren onoho
osudovho spojen, je mezi nmi vytvoila spolen
nzkost. Skuten zbabl by toti bylo, kal jsem si,
piznat zpovdnkovi, kter matku znal a otce
povaoval stejn jako j za jedinho a nejernjho
hnka, e nyn miluji neesti sv matky a jsem na n

hrd jako njak divoch. Pedstavoval jsem si, jak

banln budou jeho slova. Odpovdala by hloup
nabubelost jeho kzn velikosti m zkosti, on
nenapraviteln situaci, do n m Bh uvrhl?
Pro mne byla pouze laskav a vdy tragick slova
m matky na rovni tohoto dramatu, tohoto tajemstv,
je nebylo o nic t a o nic mn oslepujc ne
samotn Bh. Zdlo se mi, e hrozn matina
nestoudnost i ta moje, stejn odpudiv vol do
nebe a podob se Bohu, jako se ir tma podob
svtlu.
Vzpomnl
jsem
si
na
lapidrn
La
Rochefoucauldovu vtu: Do slunce a na smrt se ned
hledt upen. Smrt nebyla v mch och mn
bosk ne slunce a matka byla ve sv neesti Bohu
ble ne ve, co jsem poznal skrze crkev. Bhem tch
nekonench dn samoty a hchu mi neustle
pronikal jako hrozn zvuk vidliky skpajc po
skle do mozku pocit, e patnost m matky ji
pozvedla k Bohu v tom smyslu, kdy hrza a zvratn
idea Boha splvaj vjedno. A v touze po nalezen Boha
jsem chtl zabednout do bahna a pomazat se jm,
abych jej byl stejn mlo hoden jako m matka.
Hanebn scny na fotografich zskaly v mch och na
velikosti a lesku, bez nich by ivot byl zbaven
opojnosti a nikdy se tak neocitl tv v tv smrti ani
slunci.
Mlo mi zleelo na pocitech hlubok degradace, je
mi ve vlastnch unavench och pedkldaly obraz
mho padku. Ten m piblioval nahot m matky,
peklu, v nm se rozhodla t nebo spe u net,
dusit se. Obas jsem si pedstavoval otce v tch
nejodpudivjch polohch, svlkl jsem se a kiel:
Ach, hrzo bo, tak hluboko ns nechv klesnout,
matku i mne Nakonec jsem pochopil, e jsem na to
hrd; pi pomylen na pchu jako nejt hch jsem
se tomu vak vzepel. Vdl jsem, e estnost,
zosobnn v mch och zpovdnkem, by pro m
znamenala popen onoho oslepujcho slunenho

Boha, onoho Boha smrti, kterho jsem hledal

a k nmu m vedly cesty vyznaen matinm
netstm.
Vzpomnal jsem tedy na otcovy opileck zvyky.
Nakonec jsem zaal pochybovat o svm prvu na jeho
proklet: dky nmu jsem byl zaslben pit a lenstv,
vemu, co svt povauje za patn a od eho se Bh
vdy odvrac. Tak m otec, ten vn opil aek,
kterho obas dom pivedla policie, nhle zaal
dojmat. Obas jsem si poplakal. Vzpomnal jsem tak
na ndran hotel ve Vannes, na matin zoufal klid
nhle rozbit nejistm smvem, jen j znetvoil rysy
ve znenadn rozmklm oblieji.
Cel jsem se vdycky roztsl, byl jsem hrozn
neastn, ale inilo mi poten otevrat se vekermu
chaosu svta. Mohl jsem se nevydat napospas zlu, jm
se dusila m matka? Nkolik dn se doma neobjevila.
Trvil jsem as vlastnm sebezniovnm nebo
plem. eknm na ni.

Smch je botj, a dokonce nepostiitelnj

ne slzy.

Kdy se matka konen vrtila, hned si vimla mch

kruh pod oima. Usmla se:
Nco s tm udlme. Dnes veer nikam nepjdu, u
toho mm po krk.
Nemme si co vytat, mami. Podvej se do zrcadla,
ty propadl tve
Na mou vru, m pravdu, ekla. Radji t vidm
jzlivho ne ve patn nlad.
Upmn se rozesmla a polbila m.
Potom jsem ji spatil a nazt u obda. Pustila se do
m:
Co to m bt za mrzoutsk vraz? V, jak ti k
Ra?
Ra?
Ty ji vlastn jet nezn, to je pravda. Ale nkdy u
jsi ji musel potkat. Je to velice hezk dve, ale hezk
dvky ti podle veho nahnj strach. Ra si t vimla
u dve a poznala pr okamit, e jsi ten krsn hoch,
o nm j obas vyprvm. Te se m vdycky pt, co
s tebou je: Jak se da naemu ryti Smutn tve?
Mm za to, e je naase, abys vyel ze sv samoty.
Hoch v tvm vku se m stkat se enami. Dnes veer
si spolen s Rou nkam vyjdeme. J odlom smutek
a ty si vezme njak elegantn aty. Mlem bych
zapomnla: Ra je m velk ptelkyn. Je rozkon;
pracuje
jako
profesionln
tanenice,
je
to
nejblznivj dve pod sluncem. Pivedu ji kolem
pt. Jestli nejsi proti, mete se trochu poznat. Ne
vyrazme na veei, dme si doma mal oberstven.
Pronela ta slova klidnm a mrnm hlasem a lehce
se pitom usmvala.
Ano, mami, vykoktal jsem ze sebe.
Byl jsem vyveden z mry. kal jsem si, e ten smv
na jej tvi je jen maska.

Matka se zvedla a peli jsme ke stolu.

Jist si uvdomuje, e tv odpov nevyznla pli
naden. Budu v sob muset najt patnosti za dva.
Dala se do smchu. Avak smutn pravda kterou
jsem miloval byla za tou maskou stle ctit.
Mami! vykikl jsem.
Tv matka, ekla mi, bude k tob muset bt
trochu hrub.
Nathla ke mn ruce a vzala mj obliej do dlan.
Uka se mi.
To nen vechno, milovat svou matku, bt
inteligentn a krsn, a navc v sob mt jakousi
hlubokou vnost, kter mi nahn hrzu. K emu t
ale dovede tv zasmuilost, bude-li se tvit nevmav
k vesel tch druhch?
Myslel jsem na zloin, na smrt Zakryl jsem si
obliej.
Ty jsi tak vn.
Troubo! To je pece zdn! Nebude-li schopen se
bavit, zstane pod jen poetilm hlupkem!
Svt, kter jsem si stvoil a do nj jsem se utkal, se
zhroutil. Matka mvala obas dobrou nladu, ale nikdy
jsem u n nepozoroval tak nim nezkalen vesel,
takovou bujarost, kter m ubjela.
Skvl nlada ji neopoutla a bhem celho obda
se vysmvala m vnosti nebo m proti m vli
rozesmvala.
Vid, ekla mi, ani trochu jsem nepila, a pesto se
chovm jako blzen. Me bt na svou vnost hrd!
To ona m pivedla do tohoto ndhernho stavu! Povz
mi, ale tentokrt naprosto vn: m strach?
Hmm Ne.

To je koda.
Znovu se rozesmla, zvedla se od stolu a odela.
Zstal jsem v jdeln. Se svenou hlavou jsem
nehnut sedl na idli.
Pedem jsem vdl, e ji poslechnu. Dokonce jsem si
pedsevzal, e j doku, e se mi vysmvala neprvem.
Nepochyboval jsem u o tom, e i j podm dkaz
o volnosti svch mrav Napadlo m pitom, e
kdybych dokzal svou zpustlost, mohla by i m matka
pedstrat pocity, kter vbec nemla. Tmto zpsobem
jsem si mohl vytvoit jaksi tulek, do nho jsem se
chtl skrt. Prv touto cestou jsem mohl pijmout
pozvn osudu, kter si dal, abych klesal stle
hloubji, a na dno, abych nsledoval svou matku
a vypil ve, co pede mne postav, a do dna Jej
lakovn vesel m okouzlovalo, ale neml jsem v tom,
jak mi pinelo ulehen, rozpoznat, e mi naznauje,
co by mohlo nejlpe odpovdat m touze po nebezpe
a co nejhlubch zvratch? Nevdl jsem snad, e
matka m nakonec zavede tam, kam sama smuje?
To bylo zcela jist na cel vci to nejhanebnj. Jestlie
m nyn svdla, nebylo to jen prostednictvm neest,
je
jej
zdnliv
dstojnost
jen
inila
jet
beltjmi? A stejn jako matka neustle pechzela
od hanby ke snaze o dobrou povst, od frivolnosti
k vnosti, ttily se i m mylenky v promnliv
perspektiv, v n zdrojem neklidu byla oekvan
nevzanost matiny ptelkyn Ry.
Matka chce, pemlel jsem v duchu, abych se
seznmil s jej ptelkyn. Nen ale ode mne len
usuzovat z toho, e ji podala, aby m zkazila?
Hned jsem si tak pedstavoval, e takov tanenice
mus t stejn neuspodan jako m matka. Oekval
jsem tedy vci pt jako v horece. Ra m u pedem
pitahovala. Co km, pmo m fascinovala ta dvka,
kter m mohla uvst do svta, jen mi nahnl hrzu,
ale pitom zamstnval vechny m mylenky.

Ty mylenky byly chmurn, ale hrozba, kterou mi

pinely, byla spojena s velkou radost, rodc se z m
hrzy. Nakonec m dokonale vyvedla z mry blzniv
pedstava, kterou jsem si o matin ptelkyni udlal.
Blouznil jsem: vidl jsem, jak se svlk na povel, jak
svou nestydatost pinutila mou matku k prku,
pozoroval jsem sm sebe vydanho napospas t
pijavici, podobajc se dvkm, jejich necudnosti
zamstnvaly mou obrazotvornost. Nechal jsem se
tmi sny ve sv dtinskosti unet. Nevil jsem
v jejich naplnn, ale dostal jsem se u tak daleko na
scest, e jsem si vymlel ty nejpodrobnj scny,
abych se co nejvce rozruil a pmo poitksky se
ponoil do hanby.
Dnes si jen s potemi vybavuji ty horenat chvle,
kdy se m revolta msila s chtivost po rozkoch, je mi
nahnly hrzu, kdy jsem se dusil, a m vc jsem se
dusil, tm vt poten m to pinelo. To, co mi
nakonec vnuk pesvden, e lo o jakousi hru, nen
jen neupmnost a li, jich jsem se dopoutl a kter
mi umoovaly manvrovat podle poteby, ale
prohnanost a sebeovldn, kter jsem v sob objevil,
jakmile jsem narazil na jakoukoli nesnz. Mohl jsem
pece bt mnohem nesmlej, kdy jsem vstoupil do
salnu a vzadu mezi tkmi zvsy a zclonami
spatil svou matku a jej ptelkyni, ob rozesmt,
v rudch rbch; skuten jsem na chvli onml
a ohromen zstal stt, ale bylo to jen a jen z obdivu.
Potom jsem k nim s smvem vykroil. Stetl jsem se
s matinm pohledem, v nm jsem etl poten
souhlas. Byl jsem toti vybran obleen a peliv
uesn, co jsem nemval ve zvyku. Kdy jsem ped
nimi stanul, ani jsem se nezachvl. Vtiskl jsem polibek,
dokonce snad a pli dlouh, na ruku krsn Ry,
jej parfm, vstih a spikleneck mrknut na m
zapsobily stejn, jako kdyby dolo k uskutenn sn,
jimi jsem se zabval ve svm pokoji.

Nehnvejte se na m, madame, pravil jsem Re,

jsem-li jak to ci? ponkud zaraen. Mnohem
trapnji bych se ovem ctil, kdyby se mi z vs ani
nezatoila hlava.
Jak je zbavn! rozplvala se Ra. Tak mlad
a tak skvle dovede hovoit se enami, tak skvle um
lht
Nebylo pochyb: byl jsem zrozen pro svt, kter mi
Ra otevrala. Matka se vak dala do hlunho smchu
a jej ptomnost, na ni jsem pln zapomnl, jej
hrub smch, oboj m okovalo. Nhle jsem poctil
hroznou nevolnost.
Jen jsem vs chtla trochu pozlobit, ekla Ra, ale
Pierre dovolte mi, drah, abych mu kala kestnm
jmnem? , kdybyste to myslel vn, byla bych
astna.
Jej pohrdn m zbavovalo jistoty.
Pierre, pravila m matka, posad se tady vedle m
ptelkyn, kter u je, jestli se pli nemlm, i tvou
ptelkyn.
Naznaila mi msto, kam jsem si ml sednout.
Ob mi pipomnaly lehk holky na flmu s cizm
muem. Ra vedle sebe udlala msto. Potom si zase
trochu pisedla. Bylo na n vidt, e ampask, kter
teklo proudem, j zan stoupat do hlavy.
Vstih m sousedky m znervzoval. Ctil jsem, e
se ervenm.
Ale Pierre, zasmla se Ra, vy nemte rd
zbavu? Vae mam se bav velice rda
Madame
kejte mi Ro. Plat?
Vzala m za ruku, pohladila ji a poloila si ji na
stehno. To bylo pli! Nebt hluboce zaboen do

pohovky, okamit bych prchl. Ml bych potom ovem

jistotu, e jsem slaboch a e jsem ml zstat
Ra ponkud zmrnila afektovan tn, jm dosud
mluvila.
Je pravda, ekla, e si mon pli uvm, ale
nikdy jsem toho nelitovala, rozumte, i kdy pochzm
ze zmon rodiny Vte, Pierre, z veselch
a bezstarostnch en nemuste mt strach. Ale vae
matka je lep ne my
Lep? peruila ji matka. Maska smchu j spadla
a ona se pede mnou odhalila takov, jak byla. Koho
znte horho, ne jsem j? Chci, aby to Pierre vdl
Ale pro jej tak trpte, m drah?
Chci z nho
ampask!

vyhnat

jeho

hloupost.

Pierre,

Vzal jsem lhev a dolil do sklenic, vystraen stavem,

do nj se matka dostvala. Byla tak velk a kehk;
nhle jsem ml pocit, e u dl neme. Oi se j
nenvistn leskly a mla staen rysy v oblieji.
Chci, aby si to uvdomil jednou provdy!
Pithla si Ru k sob a keovit ji polbila.
Potom se otoila ke mn.
Jsem astn! vykikla mi do oblieje. Chci, abys
to vdl: jsem nejhor ze vech matek!
Tv se j sthla do nepkn grimasy.
Pesta! zapla Ra. Jsi hrozn!
Zvedl jsem se.
Pierre, poslouchej m, zastavila m matka (byla
opt pln klidn; mluvila sice trochu zmaten, ale jej
hlas byl vn a vty plynul). Kvli tomuhle jsem t
nedala, abys dnes veer piel. Nechci ti ale vn
bt oporou. Chci v tvch och st pohrdn; pohrdn
a strach. Jsem astn, e jsem se toho konen

dokala. Jsi u konce s dechem. Vimni si, jak snadno

a rychle zapomnm na tvho otce. Vezmi si ode mne
ponauen, e nic tak nepohn ke patnosti jako touha
bt astn.
Byl jsem opil, a pesto jsem jasn vidl, e matka,
na n byly inky alkoholu patrn ji pi mm
pchodu, u neme dl.
Mami, ekl jsem, nech m odejt.
Nikdy bych si nepomyslela, pravila matka, ani na
m pohldla, e mi vlastn syn bude tak chybt prv
v den, kdy objev celou nzkost sv matky.
S lehkost, kter m nhle zklidnila a znovu pivedla
k sob, jet dodala:
Zsta tady. Te, kdy jsem ti dala prvo smle mi
pohledt do o, miluji t z celho srdce.
Jej smv byl neastnm smvem, jakoby
nevdomm. Nyn u jej dobe znm: koue se pi nm
do spodnho rtu.
Heleno! vykikla Ra, viditeln zklamna.
Vstala.
Drah, ty s nm nechce jt na veei? Ty by sis
s nm radji hned vlezla do postele?
Heleno! ekla j Ra. Jdu pry. Na shledanou,
Pierre, doufm, e brzy.
Ra mi vtiskla rozkon polibek na sta. Tvila se,
jako by chtla odejt. Cel uasl jsem stl vedle n,
namol opil.
Tak matka se zvedla. Hledla na Ru, jako by se na
ni chtla kadou chvli vrhnout a zbt ji do krve.
Poj! ekla.
Vzala ji za ruku a odvedla ji do vedlejho pokoje.
Vidt jsem je nemohl, ale oddlovaly ns jen tenk

dvee; kdybych inkem ampaskho tm okamit

neusnul, mohl jsem slyet jejich dech.
Kdy jsem se probudil, matka na m hledla se
sklenic v ruce.
Ra m pozorovala tak,
Obma nm z oi! ekla matka.
Ra se rozesmla; vidl jsem, e j skuten z oi.
Tak a te u ns skuten ek kor, zatleskala
matka.
Ale nejdv rozjasnme tu smutnou tv, prohlsila
Ra.
Dorazme lhev, souhlasila matka. Vem si sklenici
a vem nm nalej.
Nastavte pohry, vybdla ns Ra. Na zdrav!
Zachvtil ns pval dobr nlady. Zniehonic jsem
polbil Ru na sta.
Hrnuli jsme se po schodech dol. Rozhodl jsem se,
e pesn takhle si budu uvat a t.
Cel ivot.
V droce jsme napl leeli jeden pes druhho.
Matka jednou pa objmala Ru v pase a ta j kousala
do ramene. Mou ruku si Ra poloila, co mohla nejve,
na odhalen stehno. Pozoroval jsem svou matku: zdlo
se, e jen z.
Pierre, ekla, zapome na m, omluv m, jsem
astn.
Ml jsem jet pod strach. Myslel jsem vak, e
tentokrt se mi jej poda ukrt.
V restauraci se matka chopila sklenice a prohlsila:
V Vid, mj synu, jsem opil. A tak je tomu kad
den. Je tomu tak, Ro?

Pesn tak, Pierre, pikvla Ra, kad den! Rdy

vychutnvme ivot. Ale tv matka nem rda mue,
ne mnoho. J je miluji za ob. Tv matka je k zulbn!
Ra hledla cel rozzen na mou matku. Ob se
tvily vn.
Potom mi matka roznnle ekla:
Jsem astn, e u ti nepipadm neastn. Mm
nepiznateln choutky a jsem pli astn na to,
abych se ti s nimi svila.
Jej pohled se pomalu vracel z velik dlky.
Pesn vm, co chci, ekla zlomysln. smv, kter
se j objevil na rtech, vak ihned pohasl, jako by se j
nedostvalo dechu. Pesn vm, co chci, opakovala.
Mami, ekl jsem nejist, rd bych se dozvdl, co
chce. Chci to vdt a chci to mt tak rd.
Ra ns pozorovala; te se upen zahledla na
svou ptelkyni. Byli jsme vak s matkou uprosted toho
hlucho slu sami jako dva poutnci v pouti.
Co chci? pivela matka oi. Chci, ne budu muset
umt, podlehnout vem svm touhm.
I tm nejlenjm, mami?
Ano, mj synu. I tm nejlenjm.
Usmla se, nebo sp j smv zkivil sta. Jako by
m tm smvem chtla snst.
Pierre, ekla Ra, pila jsem pli, ale tv matka je
tak len, e se pi pohledu na ni bojm smrti. Nemla
bych ti to kat, ale mm strach. Ml by sis to nechat
projt hlavou. Pli jsem pila, ale d se takhle t? V,
Pierre, jsem zamilovan do tv matky. Ty ji ale ni.
Brn j, aby se smla, a tv matka bez smchu
neme t.
Ale, odpovdl jsem, vdy te se smje! Mami,
co mm dlat? Chtl bych Pli jsme pili.

Matka se nhle vzchopila:

Jsi opil, Pierre, a ty taky, Ro! Pierre, kdy jsi spal,
poloila jsem ti ruku na elo: tsl ses v horece. Mm
netstm je, e pi svch vstelcch nikdy nedoshnu
onoho rozechvlho tst, kter jsi mi poskytl. Mon
i ty bude nakonec hluch. Ale vidl jsi, e se smji:
vzpomnala jsem pitom na vechny chvle tvho
dtstv, kdy jsem myslela, e umr. Pierre? Ach, vdy
na tom nezle, i j dovedu plakat. Na nic se m
neptej!
Bylo na n vidt, e by propukla ihned v pl, kdyby
se nadlidskm silm nesnaila ovldnout.
Ro, dodala jet, mla jsi pravdu. Te m ze
soucitu mus rozesmt.
Ra se ke mn naklonila a uinila mi tak obscnn
nvrh, e jsem se dky t zvltn chorob zmatench
a neadekvtnch reakc, j jsme byli vichni ti
postieni, neubrnil smchu.
Chci to taky slyet, prohlsila matka.
Poeptm ti to do ouka, ekla Ra.
Matka se k n naklonila. Vechny ti ns zachvtil
pval blznivho vesel; Rin nvrh byl tak hrozn
sprost, e jsme se uprosted ostatnch host svjeli
smchy. Okolosedc, ji tak lehce rozjaeni, se po ns
zaali otet s nicnechpajcmi vrazy.
Nkte se zaali tak smt, jin se jen nejist
usmvali, nevdouce, co se dje. Pes veker sil
o sebeovldn jsme byli jako putn ze etzu, jako ti
blzni; vhn, je jsme kolem sebe ctili, ns
provokovalo k dalm vbuchm smchu. Nakonec se
cel restaurace smla s nmi, pestoe nikdo podn
nevdl pro, ale byl to smch a k bolesti a vzteku.
Nakonec ten nepatin hlahol postupn utichl, ale
v nastalm tichu se njak dvka neudrela a opt
vyprskla. V sle to znovu zaumlo veselm. Postupn

se vak vichni zbavovali svho uhranut: kad stril

nos do tale a stehl se pohldnout na souseda.
Jet jednou jsem se zasml, jako posledn. Ra mi
poeptala:
Mysli na m, mysli na to, jak stoj pimknut ke
zdi
Ano, naklonila se k nm matka, pimknut ke
zdi!
Dostanu t k n, pronesla Ra s vnou tv.
Opakovala svj nvrh: nyn pouila vraz, kter m
u nerozesmly, ale znsobily mou touhu.
Jsem tv ubka, dodala jet, jsem pinav
a hrm. Kdybychom tu nesedli mezi lidmi, vrhla bych
se ti nah do nrue.
Matka vem dolila skleniky a ekla m:
Dvm ti Ru a tebe dvm j.
Pil jsem. Vichni ti jsme u byli v oblieji cel rud.
Budu se chovat nevhodn, prohlsila Ra. Dej
ruku pod stl. Podvej!
Pohldl jsem dol: Ra jednou rukou zakrvala, co
pod stolem provdla.
Znovu pede mnou stla pln sklenice, znovu jsem j
vyprzdnil.
Ra mi ekla:
Kdybychom byli v lese, Pierre, povalil bys m na
zem.
J u nemu, prohlsil jsem.
Jsem len, ekla Ra.
Chci jet pt. Jene u nemu. Odvete m
odtud.

Pomalu mi zaaly po tvch stkat slzy. Vypadal

jsem asi jako pomatenec.
Matka se zvedla:
Jsme len. Jako kdybychom ztratili rozum. Jsme
opil, vichni ti. Bylo to pli krsn. Proboha, Pierre,
u nepla. Jdeme dom!
Ano, mami. U toho bylo dost. Bylo to pli krsn
a pli hrozn.
Nhle ns pimrazilo na mst zden ve vech
och, je se na ns upraly.
M matka se vak
a sebevdom. Ne jsem si
byl jsem usazen v droce.
a matka dobe vdly,
pokraovat

zachovala velice klidn

stail uvdomit, co se dje,
Okamit jsem usnul. Ra
e jejich tetn bude

Poslun jsem se vak nechal (nic jsem nevnmal)

uloit do postele
Pi sndani pt rno jsme s matkou dlouze hovoili.
Byla cel v ernm a dlala na m dojem
vyrovnanosti a zrove skrytho lenstv. ekala na
m v salnu, jako obvykle, usazen v hlubok pohovce.
Polbil jsem ji a potom jsem ji objal. Tsl jsem se po
celm tle, jako bych byl nemocn.
Zstali jsme v nehybnm objet. Konen jsem
peruil dlouh mlen.
Jsem astn, ekl jsem, ale vm dobe, e m
tst neme mt dlouhho trvn.
Jsi astn kvli verejku? zeptala se matka.
Ano, zbouji t, ale
Ale co?
Budu muset t pln jinak
To jist

Jet vce se ke mn pitiskla. Bylo to nesmrn

pjemn, ale musel jsem j ci:
Sama jist dobe ct, e se tady sice objmme,
ale tst, kter pitom zakoum, je nebezpen jako
jed.
Pojme ke stolu, ekla matka.
Dali jsme se do jdla; istota a spodanost jdelny
a prostenho stolu m uklidovaly. V kbelku s ledem
se chladila lhev, ale pouze jedna jedin.
Abys to pochopil, pokraovala matka, rozko se
objevuje ve chvli, kdy se erv dostane do jablka. tst
se stv slast a tehdy, obsahuje-li nco jedu. Vechno
ostatn je jen dtinskost. Promi mi, e t trochu
pouuji. Ml jsi ale dost asu, abys na to pomalu
pichzel
sm.
Je
ovem
nco
dojemnjho
a nnjho ne dtstv? Jene ty jsi byl pod tak
hloupouk a j tak zkaen, e jsem si musela vybrat.
Bu jsem se t mohla vzdt, nebo se ke vemu
piznat Vila jsem, e bude mt slu snet m
i nadle. M vjimenou inteligenci, ale prv ta t
pivd k poznn, jak je tv matka: m tedy prvo
bt ochromen hrzou. Bez tv inteligence bych dl
ila ve li, jako bych se za nco stydla. J se ale za
sebe nestydm. Rychle, otevi tu lhev Klid, situace je
pece docela snesiteln a ty nejsi o nic vt zbablec
ne j. Klid a chladn hlava jsou dokonce lep ne
blouzniv tetn Nadneni vnem vak lpe
pochopme, pro by i to nejhor zlo mlo mt
pednost
Zvedli jsme sklenice. Pohldl jsem na hodiny.
Ruiky se nezastav ani na okamik, ekl jsem
matce. koda
Dobe jsem vdl, oba jsme vdli, e v chaosu,
v nm jsme ili, nebylo nic, co by rychle nezmizelo
a neupadlo ihned v zapomnn.
Matka podala o dal ampask.

Jenom jednu lhev, prohlsila.

Ano, mon jenom jednu. Nicmn
Po sndani jsme se znovu ocitli v objet na pohovce.
Pipjm na tv milovn s Rou, ekla matka.
Ale j mm z Ry strach, odpovdl jsem.
Bez n, bylo mi vysvtleno, bychom byli ztraceni.
Kvli n se musm chovat rozumn: jej chovn je
naprosto nepedvdateln. Dnes to bude ty, kdo ji uti
ve svm nru. Te mme dv hodiny. V sedm ji
pivezu, poveeme vichni ti spolen a ty s n
strv noc.
Ty te odchz?
Ano, nechm t o samot. Vm, chtl bys zastavit
ubhajc as. Ale co dl? Hrozn se pro tebe trpm,
protoe t nemohu uinit astnm. Kdybych zstala,
s chut bych t udlala neastnm. Chci, abys m
poznal skuten dokonale. inm zlo vem, kte m
maj rdi. Proto si k rozkoi vybrm eny: tmi si mohu
poslouit a nic dalho m k nim neve. Nijak
nezavrhuji psobit nkomu utrpen, ale je to
vyerpvajc poten. Pro tebe
Mami, dobe v, jak kvli tob trpm
Zasmla se, ale ten zvltn smch se navlas podobal
vesel, s nm vera veer v restauraci hovoila o smrti:
byl to smch na pokraji ple
Odchzm, ekla.
Pokryla mi obliej polibky.
Rychle! Smrt je nablzku! dodala. V, e tv
matka je blzen.
Plakal jsem.
Okamit jsem vak zaal myslet na jedin lk na
m utrpen.

Musel jsem jej zveliit a potom mu podlehnout.

Prahl jsem po Re, po jejm dechu. Myslel jsem na
jej zkaenost a na rozkoe, v nich se topila. Otcovy
fotografie m pouily. Ra mi do ucha eptala slova,
je mi stahovala hrdlo, vhnla krev do hlavy
a redukovala m a na bolestnou ke orgn. Chopila
se iniciativy, vedla mi ruku k pohostinn a vbiv
vlhkosti a pi polibku mi do st vsunula svj velk
jazyk. Ra, jej zc pohled jsem ml ped oima,
Ra,
jej
hlun
smch
z pjemn
opilosti
a nepiznateln rozkoe, kterou j poskytla m matka,
mi jet znl v uch. Pedstavoval jsem si ivot t
krsn
mlad
eny
jako
nehybn,
nehlun
a nenavn souloen dvek na otcovch fotografich.
Ra vak byla mnohem hez ne ony; pedstavovala
pro m ony nekonen otesy rozko, do nich jsem se
rozhodl ponoit. Pihlouple jsem si opakoval: Rin
zadek, Rin zadek; jazykem ulice jej toti pedtm
nabdla mmu mladikmu mustv. Tato st jejho
tla, kterou jsem chtl spatit a na jej pozvn dosyta
vyuvat, se rsovala pede mnou: otevrala mi chrm
lenho smchu a zrove slouila jako symbol i
pohebn e pro splachovac zazen. Nesml jsem se
tmto smchem: byl to bezpochyby len smch, ale byl
tlumen, byl to chmurn a potmil smch, byl to
neastn smch. st tla, ji mi Ra nabdla, a ten
komick pach, za nj se vdy znovu stydme, mi
dvaly pocity jistho tst tst nad jin vzcnho ,
tst v bahn, jemu se kad vyhb. Ta nestyda by
vak byla v sedmm nebi, kdyby mi je mohla
poskytnout, stejn jako jsem je j zuiv chtl zakusit.
Blahoeil jsem j pro ten legran dar, kter mi nabdla,
kdy mi msto matina blostnho ela nabdla
k polibku to len msto. Byl jsem na vrcholu deliria
a v horece jsem mumlal:
Chci od tebe nepojmenovatelnou rozko, kterou mi
nabz a kterou pojmenovv.

Uil jsem v t chvli slov, je vyslovila jej sta,

artikuloval jsem je a vychutnval jejich mrzkost.
Kdy jsem si ta slova cel rud opakoval, bylo
mi jasn, e Ra nabdla tot m matce; tak mi bylo
jasn, e matka to s n provdla. Byl jsem z toho
veho, co mi pedkldala m mysl, ponkud stsnn,
ale ta stsnnost jen zvyovala mou rozko. Ml jsem
dvoj pocit: chtlo se mi bezstarostn smt a zrove
jsem byl jakoby v agnii a zdlo se mi, e z keovitho
tasu, jen mi psobil nesmrnou rozko, budu mt
smrt. A stejn jako jsem opakoval obscnn nvrh
mlad eny, vyslovil jsem ve sv sklenosti nahlas
pn zemt. Vdl jsem, e zstat naivu, rychle bych
se vrtil k tomu hnusu. Nebo nejhanebnj strnky
naich rozko ns spojuj nejspolehlivji. Mohl jsem se
tedy hloup rozhodnout jt ke zpovdi, zruit dohodu,
kterou jsem ped malou chvl uzavel s matkou.
Pedem mi mohlo bt jasn, e idea Boha je fdn ve
srovnn s ideou zatracen. Nepojmenovateln akt, jen
mi byl nabdnut (a kter, jak jsem pedpokldal, matka
s chut provdla), byl jedin hoden m roztesenosti.
Ten akt samotn byl tragick: ml podezelou chu
a straliv tpyt blesku. Vdl jsem, e m zpov
bude pouhm podvodem a e od nynjka m nic
neuchrn od touhy, kterou ctm a kterou jsem ctil u
vera, touhy po nzkosti. Prv dky t podezel chuti
nebo dky smrti jsem te vdl, co jsem neml odvahu
si piznat: e dvm pednost smrti, e patm smrti, e
ji vzvm tm, jak se otvrm touze po tom nechutnm
a smnm aktu.
Cestou do kostela, kde jsem se pi svm pomaten
mysli rozhodl obrtit na prvnho knze, kter mi pijde
pod ruku, jsem odhadoval velikost sv nejistoty.
Nevdl jsem dokonce ani, jestli se hned nevrtm
zptky dom, nepokm tam na matku a nezanu s n
okamit hovoit o tom, e musm vidt Ru. Nebylo ve
mn nic, co by se na chvli zastavilo. Mohl jsem snad
pochybovat o blcm se pdu? A protoe jsem se

obval matina hnvu, myslel jsem jen na to, jak jej

urychlit. Spchal jsem do zpovdnice, abych se tam
obaloval, a dobe jsem pitom vdl, e se brzy budu
moci otoit zdy k vitkm svdom, k nim jsem se
chtl piznat svmu zpovdnkovi a kter jsme ve
skutenosti vbec neml. Jakmile lo o to, obalovat se
z ehokoli, kde byla m matka spoluvinkem, vzepel
jsem se, nemohl jsem. kal jsem si, e tam nepjdu,
ale nakonec jsem se jen zbable potcel mezi hrozbou
hchu a nechut zradit matku. Zvra z pokuen m
opjela, ve vru sv zkosti jsem hledal poten
v Rin nahot. Mylenkou na Boha jsem nebyl
postien ani na okamik; kdybych ji chtl pivolat,
hledal bych ji ostatn spe v deliriu a kouzlu pokuen.
Hledal jsem jen hrzu ze zla, pocit znien podstaty
svho klidu. Ctil jsem se oitn od podezen, je jsem
sm piivoval dostmi o levy a projevy strachu.
Piznal jsem nco z nepiznateln role sv matky? Byl
jsem ve stavu smrtelnho hchu a bylo to slastn
pomylen. Za malou chvli se vydm dom, kde se
uvidm s matkou: srdce mi v tle skkalo radost.
Pemlel jsem o hanb, v n si matka libovala. Myslel
jsem na to s zkost dokonce s hroznou zkost, o tom
nebylo pochyb , ale u jsem vdl, e z t zkosti pro
m pramen slast. V ct, kterou jsem k n pocioval,
nebyly dn ruiv momenty. A pesto mi ta zkostn
slast pi pomylen na jej polibky stahovala hrdlo. Mohl
jsem nyn pochybovat o tich matin spoluvin? Byl
jsem na vrcholu jakhosi tst, je mi inilo tm vt
poten, m vce jsem z nj byl roztesen. Matka m,
kal jsem si, v neesti pedstihla. A neest je
nejdanj a nejmn dostupn ze vech poitk.
Tyto mylenky kvasily a vely jako alkohol v m tstm
opil hlav a nesmrn radost se mi rozlvala po tle.
Ml jsem pocit, e mi pat svt. Vykikl jsem:
M tst je bez hranic! Byl bych ale asten,
kdybych se nepodobal sv matce, kdybych si stejn
jako ona nebyl jist, e se budu opjet a opjet
hanebnost?

Neodbytn touha m omamovala u te. Nemyslm,

e by tenkrt mohl alkohol zvit mou opilost tstm.
Vrtil jsem se dom cel rozesmt. Zdlo se, e
matka je tm pekvapena, tm spe, e jsem j oznmil,
e pichzm z kostela. Nakonec jsem to uzavel:
Ty v, mami, co mi Ra nabdla. Podvej, jak jsem
vesel! Pi svch modlitbch jsem se rozhodl vyhovt
jej nabdce!
Ale Pierre, nikdy pedtm jsi sprost nebval!
Obejmi m, sevi m do nrue!
Ach, mami, jak spoluvina!
Ano, mj Pierre! Jak spoluvina. Napijme se na ni!
Zajkl jsem se: Ach, mami, mami!
Polbil jsem ji.
ampask je pipraveno, vyvinula se z mho
objet. Ani si nevzpomnm, kdy jsem byla naposledy
tak astn. Musme se pipravit. Pijme! Poslala jsem
pro Ru vz. Te s tebou budu jet pt, ale jakmile
uslym skpot brzd, pjdu si vzt sv nejkrsnj aty.
ervenej se! Budeme veeet ve zvltnm pokoji. Chci
se bavit, smt se s vmi, jako bych byla ve vaem
vku. Po veei vs ale nechm o samot.
Zbouji t, mami. Ale marn bych pedstral
Copak?
Budu smutn, jestli odejde
Vdy sm vid, e mi chyb vae mld V,
Pierre, e jsem si v tvm vku trhala aty na cry? ila
jsem v lesch.
Dolil jsem skleniky.
Chtl bych s tebou t v lesch. Pijme!
Ne, Pierre, pobhala jsem tam pln sama. Byla
jsem len. Dnes jsem len taky, pln stejn, to je
pravda. Jezdila jsem v lese na koni, bez sedla a bez

at. Pierre, poslouchej dobe, cvlala jsem lesem na

koni. Tenkrt jsem tak spala s tvm otcem. Nebyla
jsem v tvm vku: bylo mi tinct a byla jsem pln
vzteku. Tvj otec m nael v lese. Byla jsem nah,
vila jsem, e jsem stejn jako mj k lesn zv
A tehdy jsem byl poat!
Ano, pesn tak! Pro m ale ten tvj niemn otec
nic neznamenal, nebo tm nic. Radji jsem byla
sama, sama jsem jezdila po lese, nah, bez jedinho
hadku na tle. Byla jsem ve stavu, jeho musm
znovu doshnout, jinak zemu. Snila jsem o dvkch
a o faunech: vdla jsem, e by m obtovali. Tvj
otec m obtoval. Ale byla jsem sama; svjela jsem se
na svm koni, byla jsem zrdn a
Nhle se rozplakala. Vzal jsem ji do nrue.
M dt! vzlykala. M lesn dt! Obejmi m:
pochz ze zetlelho list, z vlhkosti, kter mi inila
poten; ale tvho otce jsem nechtla, byla jsem na
nj zl. Kdy m objevil nahou, znsilnil m, ale
zkrvavila jsem mu cel obliej. Chtla jsem mu
vykrbat oi. Nelo to.
Mami! vykikl jsem.
Tvj otec m sledoval. Myslm, e m miloval. ila
jsem tehdy sama se svmi tetami, tmi starmi
slepicemi, na kter si mon vzpomn.
Pitakal jsem na znamen souhlasu.
Ty slepice svedly vechnu vinu na m; porodila
jsem t ve vcarsku. Po nvratu jsem si ale musela
tvho otce vzt. Byl v tvm vku, Pierre, bylo mu
dvacet let. Uinila jsem jej hrozn neastnm. Nikdy,
od prvnho dne, jsem mu nedovolila, aby se ke mn
piblil. Dal se na pit: u nj to bylo jist omluviteln.
kal mi: Nikdo nem tuen, v jakm pekle iju. Ml
jsem si radji nechat vykrbat oi. Touil po mn jako
zve; bylo mi estnct, dvacet. Unikala jsem mu,
utkala jsem do lesa. Vyrela jsem tam na koni

a dvala jsem si tak dobe pozor, e m nikdy nechytil.

V lese jsem vdy byla pln zkosti: mla jsem z nj
strach. Vdy jsem v t zkosti nachzela rozko, ale a
do jeho smrti jsem byla kadm dnem stle
nemocnj.
Mami, tesu se jako osika a taky mm strach, e
Ra
Ra tu jet neme bt. Nikdy nechod vas.
Netuila jsem, co ti tu dnes budu vyprvt Nevad.
Mla jsem ti to ct dv? Abych potom musela
poslouchat, jak zu nad otcovou hrubost? Pierre,
jsem odporn. km ti beze smutku: tvj otec byl tak
laskav, tak hluboce neastn.
Nenvidm ho, ekl jsem.
Ale to j jsem jej zniila!
Znsilnil t a j jsem monstrum, kter z toho
vzelo. Kdy jsi mi ekla, e jsi mu zkrvavila obliej,
rvalo mi to srdce, ale rozdrsal bych mu tv s tebou,
mami!
Pierre! Ty nejsi jeho syn, ale plod zkosti, kterou
jsem zakouela v lesch. Pochz z hrzy, kter mne
pronsledovala nahou mezi stromy, nahou jako zv,
s tesem, v nm jsem si libovala. Cel hodiny jsem se
chvla rozko, Pierre, zahrabna v tlejcm list. Zrodil
ses z tto rozkoe. Nikdy bych se ped tebou
neponiovala, ale ml bys tohle vechno vdt. Chceli, opovrhuj svm otcem; kdo by ti vak ml vyprvt,
ne-li j, o nelidsk zbsilosti, z n jsi vzeel? Byla jsem
o tolik chlpnj ne on, a to jsem byla jet dt;
hnula ve mn touha bez jakchkoli hranic, nesmrn
a zrdn. Ty jsi rostl jako z vody a j se o tebe pod
bla, vdy v, jak jsem se o tebe bla!
Cel rozruen jsem plakal. Plakal jsem pro ten
strach, kter mla matka o mj ivot, a mlo mi
zleelo na tom, e ty slzy byly obtkny dal
hlubokou bolest, jet t, kter m pesahovala: ty

slzy mi nakonec odhalovaly nepoznanost vc, nejzaz

koniny vekerho byt.
Ple a nev pro, ekla mi matka, ale pla
dl
Myslm, e to jsou slzy tst, mami, kytal jsem.
Sm nevm
Nic o tom nev. Nech m hovoit. Pokus se m
vyslechnout. Radji mluvm, ne bych tak plakala.
Lbilo by se mi, kdybys Ru nepivtal s kapesnkem,
ale se sklenic v ruce. Jet jsem ti nevyprvla
o ivot, kter jsme s tvm otcem vedli v tomto byt:
byl pln jin, ne si mysl. Nevm, jestli mm
skuten radji eny. Myslm, e jsem lsku ctila jen
v lesch. Les samotn jsem ale rda nemla, nemla
jsem rda nic. Ani sama sebe; ale kdy u jsem
milovala, tak jsem neznala mru. Milovala jsem pouze
a jedin tebe, ale to, co na tob mm rda, aby ses
nemlil, to nejsi ty. Myslm, e mm rda jen samu
lsku a i v lsce jen jej zkost, a tu jsem zaila jen
v lesch a snad jet toho dne, kdy smrt Pknou
enou se vak vdy rda pobavm, prv bez on
zkosti: ukliduje m to. Zd se mi, e ti neodhalm nic
novho, kdy eknu, e jen bezuzdn rozkoe mi stoj
za to. Uvala jsem si tedy nejdve se enami, ani
jsem sebemn uspokojovala tvho otce; potom m
napadlo, e bych toho neastnka mohla pizvat ke
hrtkm. Skvle to ostatn odpovdalo nechuti, kterou
pociuji ke konvennm situacm. Take jsem provedla
nsledujc hanebnost: zavedla jsem jej do svho
pokoje a podala jej o spoluast. Nechpe? asto
jsem se veer vrtila se dvma dvkami: jedna se
milovala s tvm otcem, druh se mnou. Obas si dvky
pivedly njak mue a j jsem je stdala. Nkdy piel
i ko Kad veer mi musel nabdnout materil
k novm orgim; po nich jsem vdy tloukla tvho otce,
pede vemi. Nikdy m neunavilo jeho poniovn;
oblkala jsem jej do dmskch at nebo do

akovskch bor a takto jsme veeeli. Chovala jsem

se jako zve: pokud lo o tvho otce, neznala m
krutost mez. Zanalo se m zmocovat lenstv,
Pierre. Brzy ostatn pochop, co to je ve
z nicnedln: ze zatku to jsou galeje, hampejzov
slasti, hnusn li, potom postupn zabedvn a smrt,
kter nem konce.
Mami! To je pli
Pijme! Ale hlavn nezapomnej: nejsem u
svobodn. Podepsala jsem pakt se lenstvm a tuto
noc je ada na tob, na tob, abys jej podepsal.
Smla se. Smla se tm sprostm smchem, kter
m odpuzuje a ochromuje.
Nechci, ekl jsem. Nenechm t v tom. Jsi ke mn
hodn, ale najednou jako bys byla nkdo ciz, jako bys
mi pla nco zlho.
Zan kvli mn blznit!
Ano, mm strach. ekni mi jet nco o tvm
ivot v lese!
Ne. Mj ivot je jen sam pna. M pravdu, tvj
otec nade mnou zvtzil!
Nikdy! vykikl jsem. Podvej se na sebe! Podvej
se na m! Vid, jsem dt zrozen pi lesn slavnosti!
Chlpn dt? zeptala se.
V dobe, e chlpn!
Upen jsem ji pozoroval. Potom jsem ji vzal do
nrue. Pomalu se j vracel ten zachmuen klid, jen
byl klidem touhy, rozvinutm jej zjiten touhy. etl
jsem to tich tst v jejch och a vdl jsem, e se
nevyluuje s jej zkost, ale e ji tlum a zjemuje.
Vdl jsem, e utrpen, kter ji ni, je hrozn, hroznj
vak byla odvaha, j elila vem myslitelnm obavm.
Vila v kehk kouzlo, kter skon umluje nejhlub
utrpen. A skuten ns spolen podncovala

bujarost, je ns uvdla do onoho svta rozkoe, kde

v trn a zuivm vzteku nala m matka v mld svou
boskou cestu. V t chvli mi ironie, slab zvan vlastn
ironie, dala slu vzdorovat tomu, co m dve srelo
k zemi a co m nyn nutilo k onomu slastnmu
rozechvn, jemu se u nepestanu usmvat.
V tom klidnm tichu, v tom astnm uvolnn, i pro
ns samotn nepochopitelnm, jsem hledl na svou
matku. Vlastn tst m udivovalo tm vce, e m
touha m ani tak nevedla k nespoutanmu dn,
o nm jsem snil ve sv samot, jako spe
k promlen dokonalch neest, je by mi jako droga,
avak s krutou jasnost otevely zvrat nekonench
monost. Jinak eeno, byl jsem mn zneklidovn
Rou, kter mi mohla poskytnout hmatateln
uklidnn, ne svou matkou, od n jsem pece jen
nemohl ekat nic jinho ne duchovn extzi z vlastn
hanebnosti. Ra m bezpochyby pitahovala, touil
jsem vak po n ne jako po snadno dosaiteln drkyni
rozkoe, ale jako po objektu spojenm s prostopnost
m matky; miloval jsem u sv matky prv onu
monost zvratn nevzanosti, kterou mi tlesn
rozko nemohla poskytnout, protoe by ji nevyhnuteln
zmnila v pouh pjemn ukojen. Mohl jsem na matku
zapomenout u jen v opilosti nebo pi svm
samotskm tetn, kdy jsem myslel na jej
ptelkyni. Nyn jsem ji nepochyboval o svm omylu
a umioval jsem si, e budu-li objmat Ru a dotkat se
j jako minule, budu v n spatovat u jen pstupovou
cestu, kter oklikou vede k tomu, co je pro m v osob
m matky nedostupn.
Musel jsem se na okamik vzdlit. Mezitm pila
Ra. Kdy jsem se vrtil, byla mstnost pln hlasitho
smchu a polibk. Rozdal jsem skleniky pln
ampaskho. Petkalo z nich na zem.
Ale Pierre, zalakovala se mnou Ra, tys m jet
nepolbil!

Hned se vrtm, ekla matka. Jdu si oblci nco

pknho.
Hned jsem vzal Ru do nrue.
Pierre, zaeptala, nco jsem ti slbila, vzpome
si
Zaervenal jsem se.
Sama tv matka mi to pipomnla. Dost jsme se
tomu nasmly.
Je to trochu choulostiv, ekl jsem.
Vyzvav se pede m postavila a rozesmla se nad
stopami rtnky na mch rtech.
(Ra smjc se rtnce na mch stech a pekvapiv
obraz mho oblieje v zrcadle, Ra, jej podobu
nemohu oddlit od chuti re na rtech, kter pro mne
zstane chut neesti, Ra drc m kolem krku
a eptajc nevysloviteln oplzlosti: ten obraz m
nepestval pronsledovat. I dnes se na m Ra dv
stejnm zpsobem, ale jej krsn tv stejn dobe
bych ovem mohl ci jej sprost tv je zastena
magickmi inky petkajcho ampaskho. Mm
pocit, jako by se vynoila z hlubin asu.
Bezpochyby je tomu tak se vemi tvemi, je se
objevuj v tomto vyprvn. Vzpomnka na Ru je vak
mimo jin vlun tm, e je spojena s velice krtkou
znmost a trv dky m posedlosti kulisami v pozad,
mezi nimi se vyjm jej nestoudnost. Tou kulisou je
karmelitsk klter, kam ji o rok pozdji pivede
sebevrada m matky. astn Ra: ek ji toit,
kam ns nae vyprvn nezavede, jemu se obloukem
vyhne
Mou pchou je toti toto: nechat netst, to jedin
netst, ekat na toho, kdo bude pi ten tto
neastn knihy hoden pivolat na sebe jedin dobro
hodn toho jmna, jedin, kter jej neme podvst

Ra nemohla dojt do konce tto smn obti:

pinejmenm si musela odpustit pi darovn svho
tla, intimity a rozesmt radosti onen obvykl
pechod k t nedlouh operaci.)
Hrza obsaen v pedchzejcch dcch mi
umonila vkrst se na scnu, je byla zpstupnna
neptomnost m matky. Popsal-li jsem jej ertovnou
strnku, ml bych nyn ukzat, jak hrozn vklad byl do
n vsazen to potom odhalil a Rin vstup do kltera.
Ra si sama nemohla uvdomovat hrzu, je v n
byla uhnzdna. Ostatn, byla v n opravdu?
Bezpochyby ano v tom smyslu, jako kdy si dt hraje
na okraji propasti a jej blzkost poct jen tehdy, zaneli do n sklouzvat, pokud se ovem zachyt aty za
trn, kter zabrn pernmu pdu. Od dtte to
vlastn byla vzva propasti.
Kdy se Ra zvedla ze sv nepohodln polohy,
rozesmla se.
Mohl jsem vak zapomenout na jej len oi, na ty
oi, kter hledly z jinho svta, z hlubin nestoudnosti?
Te se Ra smla. Tentokrt byla ovem v jejm
smchu ctit nha.
Zvrtil jsi mi hlavu dozadu, ekla.
Jednm dechem jsem j odpovdl:
Sm mm zvrcenou hlavu.
Zavolm tvou matku, prohlsila.
Matka vstoupila po pikch do pokoje.
Neekan pila jinmi dvemi.
Kdy jsem uctil jej ruce na svch och, kdy jsem
uslyel jej blzniv smch, jen u n znl i pi sv
neodolateln lehkosti pece jen cize (stejn jako pro ni
byla ciz maska ernho vlka, kterou si nasadila veer
ped smrt), kdy mi do ucha slab vykikla kuku!,
napadlo m, e nikdo nemohl s vt zvrhlost znovu

objevit astn zmatek svho dtstv. Matka byla ve

svch ndhernch atech nesmrn krsn. Zda mla
odhalena a na samu hranici slunosti. Vzal jsem ji do
nrue a m vzruen, je bylo podnceno ped malou
chvl necudnost jej ptelkyn, se jet vystupovalo.
Pl jsem si umt v zvratnm pdu, jemu se, jak mi
dnes pipad, nic nevyrovn.
Ra, zrovl tstm, rozdala skleniky.
Pitiskla se ke mn a tie mi ekla:
Mj panici! Mj drah! Jsem tv ena. Pipijme si
s tvou matkou na nae tst!
Matka pozvedla i:
Na vai lsku! ekla. Najednou mluvila opt tm
hrubm tnem, kter m vdy zmrazil.
Nco jsme j s Rou odpovdli. Pospchali jsme
s pitm, lani bt co nejrychleji spoutni blznivou
opilost, kter jedin se bude moci mit s horekou
naich mysl.
Mami, ekl jsem, pojme nkam na veei. U
jsem sice dost pil, ale mm chu pt jet. Vidl nkdo
ndhernj, botj matku?
Na hlav mla posazen ohromn klobouk s velkm
snhoblm chocholem; pod nm se dal tuit rafinovan
es umn vytvoen z jejch svtlch vlas. Na sob
mla aty starorov barvy. Pestoe byla vysok,
zdla se mi drobn, lehk, terick, s nebeskm
pohledem. Vypadala ve svch okzalch volnech jako
nepatrn ptek usazen na vtvi, nebo spe jako jeho
lehouk dech.
V, co ztrc, mami, noenm podobnch ozdob?
Svou vnost, mami, vekerou svou vnost! Dve
jako bys zvedala thu vnosti celho svta. Te u
nejsi m matka. Je ti tinct. Nejsi u m matka: jsi
mm lesnm ptkem. To se mi hlava, mami. To se

mi hrozn rychle. e je ale lep ztratit hlavu, mami? J

jsem ji ztratil.
Nechm t te o samot s Rou, vstala matka.
Poveem se svmi ptelkynmi, Pierre, kter m
oekvaj zde, v dom, ale v jin mstnosti, chrnn
ped indiskrtnost stejn dobe jako tato.
Vyschlo mi v krku:
S ptelkynmi?
Ano, Pierre, s ptelkynmi, kter m dlouho
v tomto klobouku ani v tchto atech nenechaj.
Ach, mami, chtl bych
Ale vdy pece vee s nmi, Heleno, ekla Ra.
Hansi m pijt mnohem pozdji.
Slbila jsi mi, mami, e se spolu budeme veselit jako
dti. Nevzala sis snad vesel aty? Chci se s tebou
smt a obdivovat tvj pvab.
Ale kdybych zstala, jak bych vs mohla pobavit?
Cekat je pece tak tk.
Budeme si pod stolem to ekn zpjemovat,
ekla Ra. Aby byla legrace. A a odejde, vechno si
vynahradme.
Dobe, nakonec pro ne? souhlasila matka. Je
pravda, e dnes mm chu bt vesel. Ty bys ale mohl
mt trochu strach, Pierre. Nezapomnej, e dnes mi
klobouk na hlav pli pevn nesed a e jsem spe
lesn zv. Tm he, mus m mt rd takovou, jak
jsem. Jak jsem byla v lese, co mysl? Byla jsem jako
putn ze etzu. dn vesel aty jsem na sob
nemla.
Mm strach, to je pravda, ale chci se bt. Nahnj
mi hrzu, mami.
Napij se pece! poruila mi. A te se na m
podvej!

Uhbala mi pohledem. Potom vyprskla smchy.

Zaala bt oplzl a zlomysln a zdlo se, e pro m m
jen nenvist; kousala si spodn ret.
Bume vesel! vykikla Ra. Te je as se smt,
Pierre, je as bt ztetn. Pijme! Helena bude taky
vesel. Na brzkou shledanou, Heleno Posly, ten
Pierre je pod tak vn!
Protoe je nejhloupj ze vech syn, odpovdla
matka. Rozesmjme ho!
Je tak pjemn bt hlupkem mezi sammi blzny,
ekl jsem. dn strach, jen do toho! Rozesmjte m!
Pijme!
Ra m znovu umazala svou rtnkou a tak zludn
m sevela, e jsem se roztsl jako lenec.
Jdeme, ekla matka. Vz je pipraven!
V kabin vypukl velk zmatek. Ozvaly se vbuchy
smchu. Ra byla jako smysl zbaven. Kdy jsme
vystupovali, byla bez sukn. Ve velice odvnm
spodnm prdle se hrnula do schod. Matka bela za
n s jej sukn pehozenou pes rameno. J jsem je ob
nsledoval s absurdnm matinm kloboukem v ruce.
Utkali jsme jako splaen, zajkajce se smchy.
Taktak jsme se vyhnuli nkovi, kter ns pozdravil
a otevel nm dvee. Jakmile jsme byli vevnit, matka
je s prsknutm ihned zavela.
Cel bez dechu se vrhla na Ru a porazila ji na zem.
Nhle se zarazila a vstala.
Pierre, ekla mi, pli mnoho jsem pila, jsem
len. Mla bych se ovldat, ale ta Ra je tak rozkon
v tch spodnch kalhotch! Pierre, jsem si jista, e to
bude tv prvn veee s dvkou ve spodnm prdle! Jak
je pro m smutn takhle vm kazit veer! Nemli
bychom u v tch poetilostech pokraovat Njak
jsem vystzlivla. Nechm vs o samot.

Ne, mami, povee s nmi.

Vn jsem na ni hledl, zrudl v oblieji. Uchopil
jsem ji za ruce. Byl jsem na vrcholu svho poblouznn.
Ra m pod stolem potaj hladila. Matka na m tak
upen hledla, jako by pohledy mohly zraovat.
Potichu jsem zamumlal:
Chtl bych takto zstat a do smrti.
Dlouho jsme na sebe s matkou hledli. Ra se
nakonec vtlaila mezi ns do hlubok pohovky;
kalhotky mla napl rozepnut a levou ruku ztracenou
mezi jejich rovmi zhyby.
Sklenice na stole jsou przdn, ekla matka. To je
pece koda, ne?
Hned podm lhev, ozvala se Ra.
Zvedla se. Rozepnut spodn kalhoty j sklouzly dol.
Matka se usmla a skousla si spodn ret.
Vzal jsem Re lhev z ruky. S nahou zadnic se zase
posadila a znovu se vnovala sv diskrtn innosti.
Heleno, pronesla tm eptem, obvm se, e
nejsem pli vhodn obleena. Mla bys mi sundat
korzet, vid sama, e mm pln ruce prce.
Ra si nechala jen lehkou nrovaku z ernch
krajek, je j odhalovala adra, ale pidrovala
punochy.
Kdybychom tu byli sami, utekl bych, dostal bych
z n strach, myslel jsem si v duchu.
Nemm u odvahu opustit vs, zapla matka.
Te bychom se mohli najst, prohlsila
a poloila ruce na stl. Ale nejdv se napijme.

Ra

Sklonili jsme se s matkou kad z jedn strany nad

Rou, kter pila mezi nmi. Nae rozko byla tm vt,
e ji prozrazovalo jen ticho a erve ve tvch. Nkolik

minut jsme na ni hledli stejn potmile jako ona

chvli pedtm na ns. Potom jsme se dali do jdla.
Znovu jsme se s matkou mili vzruenmi pohledy.
Nae hra nakonec musela skonit. Ra zastnala:
ampask, Pierre, nalij mi ampask, u nechci
ani sousto. Rozilujete m. Chci pt a nepestanu,
dokud nepadnu pod stl. Nalej mi, Pierre, chci plnou
sklenici, pro tebe taky, pijme, co hrdlo r; nepipjm
u na tv zdrav, ale na svj rozmar. V, co od tebe
oekvm. Pozn sm, jak miluji rozko. Zbouji ji.
Dobe m poslouchej: zbouji rozko, ale jen do
chvle, kdy mi zane nahnt strach. Tv matka
Je pry, ekl jsem se sevenm hrdlem.
Ani jsem neslyela, jak odchz. Vdy nm tu
vbec nevadila. Rd bych, aby tu zstala, ale ona asi
nechtla. Je zvltn, jak mme oba strach.
Kdybychom nemli strach, museli bychom se z toho
posrat!
, udlala. Ani se neusmla.
To slovo m probralo. Vrhl jsem se na ni a zaal ji
necudn lbat.
Zapomnl jsem, ekl jsem, e jsi vlastn nah.
Ano, jsem pln nah, pitiskla se ke mn. Jsem
tv prvn dve, a zrovna takov nestydat potvora.
Zdvojnsobil jsem svou opovlivost. Dval jsem se
na ni stejnm pohledem jako na svou matku.
Ro, pravil jsem cel zadchan, nevm, jestli
jsem nechutn, ale jsem si jist, e jsem krut.
~~~
Miloval jsem se s Rou, i spe jsem si na n vybil
svou zuivost. Matka m opustila, chtlo se mi plakat,
a ty pravideln pohyby pi naem spojen byly jen
zoufal vzlyky, kter jsem v sob dusil.

Ten ohromujc nebesk zblesk je zbleskem

samotn smrti.M hlava se zved k nebi. Nikdy
se hlava nezved snze ne k vlastn smrti.

Nikdy jsem si v prudk vni, ji ve mn vzbuzovala

m matka, nepedstavoval, dokonce ani pi nejvtm
poblouznn, e by se mohla stt mou milenkou. Jak
smysl by mla takov lska, kdybych ztratil sebemen
st
nezmrnho
respektu,
kter
jsem
k n
pocioval a z nho jsem byl, to musm piznat,
zoufal? Stvalo se mi, e jsem si vroucn pl, aby m
uhodila. Z podobnch tueb jsem ml hrzu, tm spe,
e se obas stvaly a trzniv neodbytnmi: vidl
jsem v nich vlastn zbablost a podlost. Nic takovho
se vak mezi nmi nestalo. Kdyby m matka uhodila,
miloval bych bolest, kterou by mi zpsobila, ale nemohl
bych se ped n ponit: znamenala by m potupa
v jejch och ztrtu m cty? Abych mohl mt z t
rozkon bolesti njak poten, musel bych ji uhodit
tak.
Vzpomnm si, jak mi Hansi jednou vyprvla
o rozhovoru, kter mla s mou matkou (Hansi byla
jedin dvka, s n jsem dokzal t del dobu v nim
nezkalenm tst). Hansi. Matka ji chtla, naprosto
bez spchu, svst na scest. Pot, co jsme se rozeli,
vdala se za skvlho mue, jeho jsem dobe znal
a kter j dokzal poskytnout astn a vyrovnan
ivot. Mla jedin dt, kter jsem vdy vdal
s nesmrnou radost. Po naem rozchodu se mnou
nepestala spt, i kdy jen zdka: nemilovala m u
jako dv, chtla m spe vylit a ve skutenosti m
uklidovala, nebo m stle vracela do tichch noc
ist smyslovosti bez vstelk, a pesto bez hranic.
M matka j vdy kala, e patn nen to, co po n
d, ale jej touha vyjt z toho nezmnn. Chtla ji
zathnout do orgi tak neprominutelnch, e by je
mohla ukonit pouze smrt. Akoliv dobe znala
vstedn povahu m matky, Hansi v tom vdy
spatovala jen chladnou ironii. Ne e by pochybovala
o nebezpenosti zvrcench rozko, prv naopak, ale
myslela si, e pro mou matku stejn jako pro ni
samotnou je kad rozko nevinn. Myslela, e m

matka se spokojuje s poznnm nemonosti dojt na

konec touhy, kter, nen-li korigovna rozumem, nutn
vede k smrti. Pravdou je, e Hansina krutost, je mohla
pejt a v tetn, byla pro jej mylen dobrm
zkladem. M matka pece vdy mluvila zcela bez
ironie. Hansi je velice jemn a nesmrn inteligentn.
Jen velmi nejasn mohla nicmn tuit, co se skrvalo
za zdnlivou vyrovnanost, nebo podle slov, jich sama
uvala, nevzanou majesttnost m matky. Jaksi
siln, ale nejasn pocit ovem mla: m matka j
nahnla hrzu, a pitom pro ni Hansi tolik znamenala.
Vc ne kdokoli jin, krom m sestenice Charlott,
kterou jsem ovem poznal a mnohem pozdji.
Charlott vak patila stejn jako moje matka do svta,
kde se rozko a smrt t stejn vnosti a stejn
nevnosti , kde maj stejnou prudkost i pvab.
Nejtemnj na m lsce k matce je dvoj smyslnost,
kterou do n vneslo nkolik mlo nevzanch epizod,
je byly zcela v souladu se zhralost ovldajc cel
matin ivot a pomalu se zmocujc i m. Je pravda, e
pinejmenm dvakrt jsme se k sob nechali svm
tetnm pipoutat pevnji a neomluvitelnji, ne by
dokzalo tlesn spojen. Byli jsme si toho oba dobe
vdomi a i pi nadlidskm sil, kter jsme museli
vyvinout, abychom se vyhnuli nejhormu, jsme jako
rozesmt spiklenci objevili okliku, kter nm
umoovala
zachzet
jet
dle
a doshnout
nedosaitelnho.
To, co provdj milenci, by vak pro ns bylo
nesnesiteln. Ukojen ns nikdy neoddlilo, jak to in
blaenost spnku. Jako Tristan a Isolda mezi sebe
poloili me, jm uinili ptr rozkom sv lsky,
zstvaly a do konce hbit ruce a nah tlo matiny
ptelkyn Ry znamenm dsiv cty, kter ns
v opilosti drela zptky a na ve, je ns spalovala,
vtiskovala pee nemonosti. Mohl jsem dle ekat
s rozvznm toho uzlu? Toho dne, kdy matka
pochopila, e jednou bude muset podlehnout

a obtovat na propocenm prostradle to, co m

pitahovalo k n a co ji pitahovalo ke mn, pestala
vhat: zabila se. Mohl jsem alespo o na lsce tvrdit,
e lo o incest? Nebyla len smyslovost, do n jsme
sklouzli, v podstat neosobn? Nebyla podobn zuiv
smyslovosti m matky v dob, kdy ila v lesch a byla
znsilnna mm otcem? Touhu, kter m ped n,
ervenajcho se studem, pepadala, jsem mohl lehce
uspokojit v ktermkoli nru. Oba jsme se, matka i j,
snadno dostali do stavu zuiv dosti, ale nikdy matka
netouila po mn a j po n. Byla pesn takov, jako
kdy bhala po lesch, to jsem vdl naprosto jist;
drel jsem ji za ruce a vdl jsem, e se ke mn chov
jako frie, e je len ve vlastnm smyslu toho slova
a j jej lenstv sdlm. Kdybychom chtli vymnit nae
rozechvl tetn za bdu sprost kopulace, nae oi
by musely pestat s tou krutou hrou: matka by se pi
pohledu na m pestala tst a j bych se pestal chvt
po celm tle pi pohledu na ni. Vidno oima njakho
gurmna, ztratili bychom istotu nemonho.
Byl jsem snad do sv matky zamilovn? Zbooval
jsem ji, ale nemiloval. Z jejho pohledu jsem pro ni byl
lesnm dttem, plodem neslchan slasti: ivila ten
plod
s dtskou
oddanost,
s blznivou
nhou,
zkostnou i veselou. Dvala mi ji poctit dosti zdka,
ale o to vce m okouzlovala. Byl jsem zrozen
z okouzlen jejch dtskch her a myslm, e nikdy
nemilovala dnho mue. Ani m nikdy nemilovala
v tom smyslu, jak m mla rda Hansi. Cel jej ivot
byl jen zuivou touhou uchvtit m a uvrhnout do
neesti, do n byla sama pohrouena. Sotva mi vak
otevela oi, zaala m zahrnovat vsmchem
a vztekem, jej nha se zmnila v posedlou touhu
zkazit m, milovat ve mn u jen onu zkaenost, do n
jsem byl zataen. Byla bezpochyby pesvdena, e
zkaenost je to nejlep, co mi ze sebe me dt, a e
cesta k okouzlen neest, po n m vede, vyvrchol
mm vstupem do svta podle jejch pedstav. Milovala

vdy jen to, co bylo plodem jejch trob. Nic j nebylo

vce ciz ne vidt ve mn mue, kterho by mohla mt
rda. dn mu j nikdy nepopletl hlavu, nikdy
nepronikl do przdnoty, v n byla spalovna, jinak ne
jako nstroj jejho ukojen, do przdnoty, kam by chtla
sthnout vechnu mlenlivou a anonymn lhostejnou
krsu kad lidsk bytosti, podle ji zniit. Zstalo by
v tomto krlovstv chlpnosti jet msto pro nnost?
Nha je zapovzena v tto i, do n zve evangelium
slovy: violenti rapiunt illud. Matka m smrovala prv
k tomuto nsil, nad nm vldla. Byla v n, i pro m,
lska podobn t, kterou podle mystik chov ke
vemu ivmu Bh, lska vzvajc nsil a nikdy
nenechvajc msto k odpoinku.
Tato ve byla pravm opakem lsky, kterou jsem
ctil k Hansi a Hansi ke mn. Mohl jsem si to dlouho
ovovat dokud ns matka z naeho krlovstv nhy
nevyhnala. Chvl jsem se strachy, e Hansi ztratm,
hledal jsem ji, jako zniv hled irou studnku. Hansi
byla jedin: v jej neptomnosti m nikdo jin nemohl
utit. Kdy se matka vrtila z Egypta, neml jsem
z toho tm dnou radost: tuil jsem, a oprvnn,
e brzy zni m tst. Mohu myslm tvrdit, e matina
smrt byla mm dlem: mon zemela proto, e
podlehla nze polibku, kter jsem j vtiskl na sta.
Hned m ten in pobouil a dodnes pi vzpomnce na
nj skpu zuby. Smrt, kterou matka jet tho dne
zvolila, se mi zdla bt skvlm vchodiskem, take
jsem ani neplakal (ale bolest bez slz je mon
nejkrutj). Ani se neodvauji ci, co si te myslm:
lska, je ns oba spojovala, byla z onoho svta. Rd
bych se tm trpil (nebo jsem si to alespo kal), zcela
evidentn mi vak k tomu chybla sla. Pesto bych
chtl svmu utrpen odolvat smchem. Nemm
dnou potebu znovu se setkat se svou matkou,
a dokonce ani zludn vyvolvat jej nepostiiteln
obraz, kter by m znenadn pinutil hlasit zapt.
V mm srdci vak nadle zaujm msto, kter

vymezuje tato kniha. Stle se mi zd, e ji zbouji. Ml

bych s tm snad pestat? Ano: zbouji v n vlastn
Boha. Pesto v Boha nevm. Jsem tedy len? Vm
jen toto: kdybych se ve svm utrpen sml, jakkoli je ta
pedstava klamn, odpovdl bych tm na otzku,
kterou jsem si kladl pi pohledu na svou matku
a kterou si ona kladla pi pohledu na m. emu se tady
na zemi smt, ne-li Bohu? M mylenky jsou zcela jist
z onoho svta (nebo z konce svta: obas m napad,
e smrt je jedinm vchodiskem ze pinav neesti,
obzvlt z t nejpinavj, j je souhrn vech ivot;
je pravda, e n ir vesmr kapku po kapce popv
mmu pn sluchu).
Kdy mi sluebn oznmila, e je prosteno, sdlila
mi zrove, e matka rno opustila Pa. Pedala mi
dopis, kter mi matka zanechala.
Ctil jsem se toho rna njak nemocn.
M pocuchan nervy jen napomohly tomu, e se
cel m bytosti zmocnil hnus. Ctil jsem, jak mm
utrpenm pronik stroh tvrdost matina dopisu.
Dlila ns vdy jist vzdlenost, psala mi, a nyn
jsme ji od sebe tak daleko, e s Tebou nemohu hovoit
jako matka. Pesto s Tebou musm jednat, jako by ns
nic nemohlo rozdlit, jako bych Ti v niem nevadila. Jsi
pli slab, pli mlo asu uplynulo od doby, kdy jsi se
jet modlil S tm nemohu nic dlat. Sama se
pohoruji nad tm, co jsem provdla. U jsem si na to
vak zvykla; mla bych snad bt udivena tm, e m
pesahuje vlastn lenstv? Potebuji znanou odvahu,
kterou asi ct, abych se T mohla zeptat, zda jsme
v sob mli mt slu trpt. Snad z mch slov uhdne,
jakkoli jsou smutn, e se jimi u Tebe snam
doshnout toho, eho by doshla, kdyby ns v njakm
nepedstavitelnm svt spojovalo ryz ptelstv,
zahrnujc jen nae vstelky. Zd se mi, e je to jen
przdn tlachn. Boum se, ale m bezmoc stejn
jako m revolta na tom, jak jsem, nic nezmn.

Na dlouh msce, mon na cel roky, se s Tebou

odmtm stkat. Z tohoto pohledu se mi zd, e Ti
mohu v tomto dopise, pi vdom vzdlenosti, kter
ns ji dky m dlouh a dalek cest dl, sdlit vci,
je by byly pi rozhovoru z o do o nesnesiteln.
Vcelku jsem takov, jak jsi m ml monost pozorovat.
Vdy, kdy jsem s Tebou hovoila, radji bych zemela,
ne abych se v Tvch och jevila jin, ne jak jsem
ped Tebou chtla bt. Miluji rozkoe, kter jsi ji sm
poznal. Miluj je do t mry, e bych s Tebou pestala
potat, kdybych ovem nevdla, e je m rd stejn
beznadjn jako j. Avak ci, e je miluji, by bylo pli
mlo. Udusila bych se, kdybych mla t jedinou
minutu bez jasnho vdom o pravd, je ve mn sdl.
Rozko je cel mj ivot. Nikdy jsem nemla na vbr;
dobe vm, e bez rozkoe v sob jsem nim, e bez n
bych od ivota nemla co oekvat. Byl by to vesmr
bez svtla, lodyha bez kvtu, bytost bez ivota. To, co
km, je domliv, ale hlavn pli plytk vedle
zmatku, jm jsem postiena a kter m oslepuje do t
mry, e se v nm ztrcm a pestvm vidt,
pestvm cokoli vnmat. Pi psan tohoto dopisu si
uvdomuji bezmoc slov, ale vm, e nakonec T pes
svou bezmocnost pece jen zashnou. Ty ten okamik
uhodne, co m ohromuje: omrauje m to a
k zvrati. To, co pomatenci kaj o Bohu, nen nim
proti kiku, kter m nut vydvat tak len pravda.
Nyn ns ve, co je ve svt spojeno, rozdluje. U
nikdy se nememe setkat beze zmatku v mysli
a prv kvli tomuto zmatku se u setkat nesmme.
Ve, co T ke mn pout a co m pout k Tob, zalo
u pli daleko; jsme oddleni hloubkou toho, co ns
spojuje. Co mu dlat? okovat T a zniit. Pesto se
pln nevzdvm a neuchyluji se k mlen. Vm, e T
ranm, ale budu mluvit. Vypudila jsem T toti ze svho
srdce, a dokm-li se jednoho dne svtla, pak jen
proto, e Ti vypovm lenstv, v nm jsi byl poat. Ale
jak bych mohla oddlit sv srdce i Tebe samotnho od
rozkoe, od m i od Tv, od toho, co nm podle svch

sil poskytovala Ra? Mluvm o tom, i kdy vm, e to,

co se stalo, by m mlo zavazovat k mlen. Svuji-li
se Ti z hloubi srdce, onoho srdce dtte, odkud jsem T
vyhnala, odkud navdy vyhouji toto pokrevn spojen,
je si d jen to, abychom vedle sebe nakali ve svm
utrpen; to u nebylo jen utrpen a nek, ale radostn
lenstv, je se ns zmocovalo, kdy jsme se dreli za
ruce a hledli si do o. Nebo nae muka byla jen
rozko,
kter
ns
pesahovala a
tm
Ra
opovrhovala, opovrhovala tm tak, jak si to
zasluhovalo. Ra m nikdy skuten nepohladila: j
navzdory jsem se ped Tebou svjela a ztrcela rozum,
jako jsem se svjela a pozbvala rozumu bez
Tebe pi Tvm poet. Nemohu u mlet; to, co ve
mn stn a dosud l, m nut hovoit proti m vli.
Jinak bych Ti u nemohla pijt na oi. To, co jsme
provdli, bychom u znova dlat nemohli, a pesto
bych vedle Tebe nemyslela na nic jinho ne jak to
initi znova. Pi psan tohoto dopisu si uvdomuji, e
bych na Tebe u nemohla promluvit, ale nic mi neme
zabrnit hovoit s Tebou psemn. Odjdm z Pae,
pokud mono co nejdl, vude vak budu vydna
napospas stejnmu tetn, daleko od Tebe stejn jako
vedle Tebe, nebo rozko ve mn na nikoho neek,
vyvr ze sebe sam, z nevyrovnanosti, kter mi
nepestv niit nervy. Sm me vidt, e u nejde
o Tebe; obejdu se bez Tebe a chci se Ti co nejvc
vzdlit. Ale jestli se T to pece jen tk, chci setrvvat
v tom tetn, chci, abys to vdl, aby T to niilo.
Kdy Ti pu, dostvm se do onoho tetn: ve je ve
mn staeno, ve ve mn ki utrpenm, kter m
vyvrhuje mimo m samotnou stejnm zpsobem, jako
kdy jsem T ze sebe vyvrhla pi porodu. V tom
keovitm svjen, v jeho nestydatosti, nejsem nic ne
kik, a to sp nenvisti ne lsky. Svjm se zkost
a rozko zrove. Nikoliv vak z lsky; zbv ve mn
u jen vztek. M zuivost T pivedla na svt, ona
zuivost, j je vnuceno mlen; vera jsem vak pi
pohledu na Tebe pochopila, e sly jej kik. Nemiluji

T, zstvm sama, ale Ty ten ztracen kik sly,

vdy jej bude slyet, vdy Ti bude drsat ui a i j
budu a do smrti t ve stejnm stavu. Budu t
v oekvn onoho svta, kam se dostvm pi vrcholu
rozkoe. Nlem cel onomu svtu a Ty mu nle
taky. Nic nechci vdt o svt peliv uhrabanm tmi,
kte trpliv ekaj, a je smrt osvt. J iji v dechu
smrti; pestala bych pro Tebe existovat, kdybys jen na
okamik zapomnl, e pro m je to dech rozkoe.
Rozum se pochybn rozkoe. Hovoila jsem s Tebou
o lesch a o poruovn mrav, kter jsem v nich
hledala. Nic nebylo ist, nic nebylo botj
a pronikavj ne m lesn slasti. K nim vak existuje
jist pedehra; bez n by nebylo rozko, bez n bych
nemohla v lesch rozruovat stvajc svt a nachzet
jin. To etba na pd v Ingervillu nutila tu dvenku
k odhazovn at, jakmile vstoupila do lesa. Nechm
Ti z t pdy mal vzorek. V mm pokoji najde
v zsuvce toaletnho stolku knihu nazvanou Veejn
domy, soukrom poklopce: pes svou ubohost, kter se
nevztahuje jen na titul, Ti poskytne pedstavu
o staenm hrdle, kter m osvobodilo. Kdybys vdl,
jak jsem si ihned vybavila pach lesa pi pohledu na
fotografie, kter jsi nestail ukrt v otcov pracovn!
Leely ve stejnm prachu! Chtlo se mi zlbat Tvou
zpocenou tv. Prach t tmav pdy! J dobe vdla,
v jakm stavu Jedin, co jsem pro Tebe vdy dala,
co budu navdy vzvat, co jsem chtla i pro Tebe, pro
kterho jsem onoho dne, kdy m popadla zuivost,
zmrala zn, je tento stav, od nho se na veejnosti
vichni s hanbou odvracej. Snila jsem tehdy, e sis
viml mho skelnho pohledu; byla jsem neastnice
lan Tvho pdu a beznadje, je po nm nsleduje.
Jsem si jista, e nikdy odmtla bych Pla jsem si
vak uvst T do svho krlovstv, kter nen jen lesn,
ale tak pdn . Ve svm ln jsem Ti poskytla dar
vn a nyn jsem T zavedla do hlubokch koleji,
v nich jsme oba uvzli. Meme bt oba hrd na to, e
jsme se otoili zdy k ostatnm ct to? Ukrtila bych

T
vak,
kdyby
ses
potmile nebo
neohraban pidal k ostatnm a odmtl m pdn
krlovstv.
Odjdm spolen s Rou. Nechvm T tu
samotnho s Hansi, kterou jet nezn. Hansi se mi
nepodailo zkazit a kolik sil jsem tomu vnovala! Je
to mlad dma mon trochu falen, ale ne moc ,
kterou Ti poslm do postele. Vyzn se. Souhlas a bude
T ztra oekvat. A ji spat, pestane pochybovat
o pejcm smchu sudiek nad Tvou kolbkou.
Nezapome pi tom ekn, e jsou to tyt sudiky
jako z m pdy
Jak u jsem ekl, pozoroval jsem na sob pi etb
toho dopisu pznaky nauzey; nebyl jsem jet schopen
jasn si pedstavit obrat ve vztahu k matce ani situaci,
do n m uvrhla sjednnm schzky s dvkou, kterou
zejm svedla. Zdlo se marn doufat, e se dostanu
z dusiv nevolnosti, kter mon byla v jistm smyslu
skvl. Zprva o matin odjezdu ve mn vyvolala
ulehen a v mlze, v n jsem se ztrcel, se mi zdlo, e
jsem ekal prv na tento dopis: uvrhl m do hroznho
netst, ale zrove mi dal slu milovat.
Matka
smluvila
schzku
s Hansi
v podniku
podobnm tomu, v nm jsme veevali s Rou.
Setkala se s n dva dny ped svm odjezdem:
bezpochyby chtla (ona nebo Hansi), aby n prvn
veer dobe dopadl. il jsem tedy v oekvn. Dosti
nesnesitelnm, to je pravda, ale takov ekn
umouje zskat voln as. Trvil jsem jej opakovanm
tenm matina dopisu. Opjelo m to psan, dokonce
se mi zdlo, e bych ml skuten nco vypt, abych je
lpe chpal, abych lpe dovedl spojit oplzlost
s zkostnm svtem, kter pede mnou otvrala.
V urenou hodinu jsem vstoupil do salnku, jen byl
mstem schzky. Nebyl jsem schopen se posadit ani
zavt dvee; za nic na svt bych odtud neutekl, ale
zrcadla, zlacen a ziv lustry mi nahnly hrzu.

Sluha mi ukzal zvonek a toalety, ukryt za

palisandrovm nbytkem. V tom horenatm tasu se
mi zdlo, e pila Hansi a ten stak s mohutnmi
licousy j znovu ukazuje zchod a tie k: Tento
mlad mu slunho zevnjku vs hodl podat,
abyste jej pouila a s dlan zakrvajc sta dodv:
To je hrozn! Ml jsem pocit, e jsem se ocitl
v njakm eznictv uprosted parnho lta, kdy je
zpach masa nejsilnj. Nebylo tam nic, co by mi
nepsobilo nevolnost. Vzpomnm si na matino
postskriptum: I samotn Hansi nahn pedstava, e
se v tak pochybnm dom setk s cizm muem, hrzu.
M vt strach ne Ty. Pesto v n zvtz zvdavost.
Nem rda opatrnost. Posledn slova Tv matky T
daj, abys na ni hledl tak, jako by mstem Vaeho
setkn byla komnata v pohdkovm palci.
M rozechvl postava se donekonena odrela
v zrcadlech kolem stn a na strop, a jsem zaal vit,
e jsem usnul a ve je pouh sen, e se rozplvm
v ndhern non me. Byl jsem tak ochromen
nevolnost, e jsem ani neslyel, kdy se otevely
dvee. Spatil jsem Hansi a v zrcadle: nhle stla
vedle m, jakoby proti sv vli se usmvala a lehce se
chvla po celm tle. Ani jsem se k n otoil, zaal
jsem se tak cel chvt a na tvi se mi objevil smv.
ekl jsem j:
Neslyel jsem vs pichzet
Neodpovdla. Stle se usmvala. S rozko se
oddvala t krtk chvli, kdy pod zmnoenmi svtly
nemohlo bt nic pesn definovno.
Dlouho jsem pozoroval odraz t snov tve.
Mon, ekl jsem nakonec, zmizte stejn lehce,
jako jste se objevila
Pozvete m, odvtila, k vaemu stolu?

Zasml jsem se. Posadili jsme se a dlouze hledli

jeden na druhho. Oba jsme se tm bavili a k zkosti.
Zajkav jsem ze sebe dostal:
Vte, e z vs mm trochu strach?
Jsem stejn bojcn jako vy, ekla a od t chvle
jsem byl uhranut kouzlem jejho hlasu , ale bojcnost
je jen dtskou hrou. Nahnm-li vm strach, dky Bohu!
Zd se, e vm to psob velik poten. Sm vidte,
e se nachzm ve znanm zmatku, ale ctm se
v nm velice astn. Co si asi pomyslte o dvce, kter
za vmi pijde (jej pohled peltl celou mstnost) prv
sem bez toho, aby vs znala?
Ne, dodala okamit, nemuste mi odpovdat!
Vae matka mi o vs mnoho vyprvla, ale vy o mn
nevte nic.
Staec s velkmi licousy, na nho jsem zazvonil,
nm naplnil sklenice a zaal pomalu servrovat.
Tse vyvolan jeho ptomnost a odmenost jeho
chovn mla v sob v tomto dom pepychovch
soulo cosi ertovnho: ctili jsme se spojeni, ale jet
spe pobaveni spoluvinou, kterou jsme nejdve
nectili, a proto ji v ns musel vyvolat tento star mu.
Mylenka na to byla komick, nicmn docela
pjemn.
Konen ten lovk odeel.
Myslm, prohlsila Hansi, e kdybych mohla
plakat, bylo by to pro m mn dusiv; nejsem toho
vak schopna, pestoe by to lpe odpovdalo situaci.
Nechcete radji nkam vyrazit? zeptal jsem se.
Mohli bychom se projt.
Ne, ekla. Podezvm vs toti, e jste stejn
jako j objevil tu skvlou tse. Tm, e jsem pila,
jsem pijala to, co kad ena pijm pi vstupu do
manelstv. Mohu vm prozradit, pro jsem se rozhodla
pijmout nabdku va matky? Jist od n vte, e

nejsem dn lehkonoh dva nebo e na to jsem

pinejmenm mlo okoral: m zkuenost neodpovd
situaci, do n se bez obav vrhm. Kdy jsem
pochopila, e vm to bude vadit stejn mlo jako mn,
byla jsem ji pedem tak uchvcena, e bych nejradji
skkala radost. Abyste si ovem zase nemyslel, e
jsem to, emu se k poestn dvka. Byla bych v tom
ppad takto napudrovan a navonn? Chcete-li,
mohu vyjdit ve, co ns ek, tmi nejhormi vrazy.
km vm to proto, e dobe vm, e m o to dat
nebudete a e ke mn budete mt tolik ohled, jako
bych byla nejhloupj dve iroko daleko. Ale
Ale co to povdte
km vm to pod jednou podmnkou Budete
stejn vzruen, jako bych mla v rozkoi kdovjak
velk zkuenosti. Dvm se vm pmo do o, ale
kdybych mla dost odvahy, sklopila bych hlavu.
Zaervenal jsem se (popel jsem vak svj zrudl
obliej smchem).
Jsem rda, e jste m nakonec pece jen pinutil
sklopit oi.
Upen jsem na ni hledl; pestoe jsem ped n
zrudl a pestoe jsem pocioval okouzlen, je mi
dokzala u tak dlouho poskytovat, nemohl jsem
v sob potlait nutkn k provokaci, kter mi nelo
z mysli.
Zamilovan mu se hned pot, kdy je mu jasn, e
mu jeho vyvolen podlehne, podob hospodyni, kter
na krlka, jeho za chvli zabije, hled jako na njak
poklad.
Jsem tak neastn, prohlsil jsem, e vs musm
zniit. Nen to dvod k tomu bt neastn?
Jste opravdu tak neasten?
Snm o tom, e bych vs neniil.
Ale vy si dlte legraci!

Snm o tom, e budu asten pese vechno.

e bych se do vs zamilovala?
Ze by se okouzlen, v nm se nachzm, u nikdy
nerozplynulo?
Kdy jsem sem la, pedstavovala jsem si, e se
vm budu snait zalbit, e vs budu bavit a sebe taky.
Byla jsem zmaten a jet jsem. Ale netuila jsem, e
se do vs zamiluji. Otote se!
Ukzala na divan pod zrcadly.
Jm m hrza, e nejsem jako ostatn eny a u
dvno s vmi v tch podukch nelem. Pesto po vs
toum. U jsem v tomto pokoji byla, nebo spe
v njakm podobnm. Pla bych si zapomenout na
vechny sv skutky. Pla bych si vymazat z pamti
tolik vc, ale kdyby se mi lska protivila, byla bych
tady? Pouze vs prosm, abyste si m nevzal hned te.
Je pro m utrpenm nedret vs v nru. Pesto si vak
zrove peji, abyste trpl, jako trpm j. Nechci a ani
bych nemohla vs objmat. eknte mi, e trpte
a hote
touhou.
Chci
se
vzruovat
vlastnm
utrpenm a vam tak. Nezle na tom, jestli si
myslte, e vm cele patm. Patila jsem vm u
pedem, protoe jsem pila. V tto chvli vm
patm jak vidte, cel roztesen.
Pi ei si nervzn mnula ruce, lehce se usmvala,
ale ve sv rozechvlosti byla blzko pli. Ticho, kter
nsledovalo, trvalo dlouho. Zvnli jsme a dali se do
jdla. Skryt pozorovatel by si mohl vimnout nenvisti
v naich skeln upench pohledech.
Hansi se znovu rozhovoila svm smutnm hlasem,
kter m stle opjel; jako by ve mn ve chvli, kdy
jsem jej zaslechl, vylehl z eavch uhlk jasn
plamen.
Pro nejsem ve vaem objet? Neptejte se m na to,
ale povzte mi, e m v tto chvli neproklnte.

Neproklnm vs, odpovdl jsem, jen se na m

podvejte! Jsem si jist, e nae tse vm psob
nemal poten. Dobe tak vte, e vt tst ne
tuto tse mi poskytnout nemete. Nejsme takto
spojeni tsnji, ne bychom byli na t pohovce?
Vy to vte! M tse pechz na vs! Opakujte to:
vy jste pesn uhdl, co ctm!
Nedovedu si pedstavit vt tst!
Vloila svou dla do m; ruka se j keovit chvla.
smv, jen j rozjasnil tv, ml v sob pachu ironie
lsky.
as plynul, unikal nm pod rukama.
Uklidnil jste m, ekla. Te m nechte odejt.
Chci usnout a probudit se: budeme naz a vy budete ve
mn. Nelbej m, nemohla bych se od tebe odtrhnout.
Pro m mus opustit?
Na nic se m neptej. Chci spt. Budu spt dvanct
hodin. Zadm ve potebn. A se probudm, budu
vdt, e pichz: taktak budu mt as podn se
probrat.
Pohled se j zaal pomalu zastrat.
Jako by se ve sv prostot ji noila do spnku.
Chce usnat se mnou? zeptala se.
Neodpovdl jsem.
Dobe v, e to nen mon. Doprovod m. Budu
t ekat ztra rno. Potom spolu poobdvme. U se
mnou zstane.
V otevenm koe jsme si vymnili sotva pr slov.
Dosud mm v pamti cval kon, prskn bie,
nesmrnou
pestrost
bulvr
s jejich
lomozem,
vyplujcm to skvl ticho. Jednu chvli se Hansi
potajmu pousmla koutkem st, jako by se mi
vysmvala.

Vystoupili jsme a j zstal sm. Ml jsem chu trochu

se projt. Fyzick stav, v nm m zanechalo Hansino
tst, m vyvdl z rovnovhy. Ze slabin mi do celho
tla vystelovala ostr bolest. Zanedlouho m postihla
skuten ke a musel jsem pokulhvat drobnmi
krky. Pemlel jsem o t tsni v pli silnm svtle
restauranho salnku. Zdlo se mi, e ei, kter jsme
si po libosti a jako u vytren vymovali, mly v sob
cosi z nemotornosti svlkn, e extze z uvolnn,
jejm obrazem je nakonec nestydatost, nm nijak
nechybla. Zastavil jsem droku, abych se dostal
dom. Trpl jsem, bicho staen ke; zanal jsem
bt smn, nicmn jsem byl na vrcholu vzruen.
Uzavel jsem se do toho bolestnho poten a muiv
vn. U jsem nekontroloval zmaten pedstavy, kter
se mi rojily v hlav v jakmsi snovm stavu, o nm
bych nedokzal ci, jestli je pln tst, nebo naopak
smutku, a jemu jsem nakonec unikl vyprzdnn
mohutnou a stralivou ejakulac.
Probudil jsem se pozd, s kruhy pod oima. Musel
jsem se bez otlen vydat k Hansi. V tom horenm
spchu jsem ml sotva as zopakovat si, jak nezmrn
ji miluji. Fyzicky jsem jet trpl, ale bolest ji byla
snesitelnj a j se utvrdil v jistot o svm tst.
Kdy jsem vstoupil do jejho bytu, usadila m hezk
pokojsk do hlubok lenoky; musel jsem ekat.
Zmocnila se m hlubok zkost. Nhle se pede mnou
zjevila pravda. as, kter jsem ml k dispozici, mi
dodal slu. Vera, myslel jsem si, jsem o Hansi jet
nic nevdl. Dnes je vechno jasn: mlad dma,
kterou jsem miloval a bezpochyby stle miluji a milovat
nepestanu, se zabv prodejem galanternho zbo
To pepychov zazen! Koketn dve u vchodu (a
pli hezk usmla se a ekla mi: Madame se
omlouv, ale poprosila m, abych vm sdlila, e
budete zejm muset chviliku pokat.) A co tak
mlo znamenat to verej rychl rozlouen? Nebo
lehkost, s n mi ji matka nabdla jako by lo

o nkoho, jeho tlo je voln k dispozici Nejhor byla

ovem ona liv zminka k odmtnut na spolen
noci. Hned se j zeptm, za km e to tak pospchala
bt mi nevrn. Byl jsem tak neastn, e jsem myslel
na odchod, ale sotva m to napadlo, pochopil jsem
svou bezmocnost. Neodejdu. Osuil jsem si elo vlhk
potem: u jsem nemohl dl. ekl jsem si, e bych si
mohl pest matin dopis. Ani to vak nebylo mon
a musel jsem se poddat souen, do nho m uvrhla
ta nejabsurdnj a nejmn ospravedlniteln ve.
Nemohl jsem si pomoci, musel jsem tm silnji myslet
na pedmt sv touhy: Mohu si stovat, e jsem byl
zrazen? Ani to ne, protoe to bych musel tvrdit, e mi
patila. Nemohu ji ani z nieho obvinit. Nemm v ruce
jedin dkaz. Nen-li Hansi, jak jsem byl pesvden,
lehk holka, byl bych rychle ztracen v jejch
nekonench vitkch, kter bych spolkl velmi lehce,
protoe u nyn m mylenka na to, e bych ji mohl
ztratit, naprosto ochromuje. Probhal ve mn vnitn
boj: jednu chvli jsem byl pi vzpomnce na jej slova
ochoten vit, e chtla-li m jen vyut, mluvila by se
mnou jinak. Trpl jsem: obraz Hansi, jen byl ve mn a
pli iv, m fascinoval. Vzpomnl jsem si tak, jak na
m v droce s lehkm pousmnm kosem pohldla
(myslela jist, e jsem to nepostehl); byla v t chvli
tak krsn, e jsem si pi t vzpomnce nakonec nepl
nic jinho, ne aby se mi takto vysmvala vn, aby ze
m udlala to, co jsem etl v njak pornografick
knize: otroka zasypvanho ranami a svjejcho se
rozko z toho bit, ze svho otroctv.
Zaslechl jsem klapnut dve. Objevila se v nich
udchan Hansi.
Nechala jsem t ekat, ekla. Podvej, vbec jsem
nespala!
S jezdeckm bikem v ruce, rusmi vlasy pod
lesklm cylindrem, cel v ernm jako amazonka,

Hansi nebyla jen fascinujc: byla vtlenm utkvl

pedstavy, kter m okamit pinutila se zvednout.
Jako by uhdla m mylenky! Cel rozesmt m se
ibalskm vrazem v oblieji vzala za ruce.
Jsi ohromen mmi aty. Miluji je a ctm se v nich
skvle. Hlavn v nich nesm spatovat uniformu mch
prostopnost. Jsem prostopn a hom touhou
pedvst ti to; tohle ale (ukzala na bik) pouvm
nerada. Jsi zklamn? Tak pkn se s nm prsk
Zatvil jsem se kysele; bik zasvitl a Hansi se
smchem zaujala postoj krotitele div zve a pokroila
ke mn.
Na kolena! vykikla. Prohldni si zblzka m
holnky!
Ruka s bikem j klesla, rozesmla se a nadzvedla si
aty: objevil se pr vyletnch holnek.
Zatvila se roztomile.
Nejsi poslun. koda! Ale piznm se ti, e i kdy je
mm na nohou, nejsou k niemu. Nemus je ani lbat.
Te mi povz, pro jsi tak smutn. Lituje, e jsi piel?
Ve sv venosti vypadala jako posedl blem.
Znovu pozvedla bik a oste jm zaprskala.
V, co m pivedlo do tto nlady? Kdy jsem za
tebou pospchala, kala jsem si: patm jemu a on pat
mn. Chce, abych si sundala pln vechno? Nebo
bys m radji pozoroval s kloboukem na hlav? Nebo
v holnkch? Chtla bych dlat jen to, co si ty peje.
Nechce mj bik? Teba bys m rd podn zbil? J
na to chu nemm. Mm chu pouze na to bt cele tv
a bt tvou hrakou. Dobe vidm, e jsi smutn, ale j
jsem blzniv vesel, nemohla jsem se dokat
a nemohla jsem usnout, take m napadlo, e si vyjedu
do lesa. Nikdy jsem pro lsku netrpla, nikdy jsem ani
nemilovala, ale tentokrt mi as, kter m od tebe

oddloval, pipadal nesnesiteln dlouh. Pro jsem ti

vera kala, abys m propustil?
Ano, Hansi, pro jsi m dala, abych t nechal jt
spt?
To bych taky rda vdla, Pierre. Byla jsem len.
Chtla jsem bt sama. Chtla jsem se dt dohromady.
Pierre, ty bys vdl, co je to den, kdyby nikdy nebyla
noc? Ale kdy jsem potom v noci ekala na den, Pierre,
bylo to hrozn.
Zstal jsem zasmuil. Byl jsem hluch k jejmu
vzdychn a byl jsem z toho neastn, byl jsem
neastn z toho, e j neotvrm svou nru.
Myslm, e to pochopila. Nhle vykikla:
Mlem bych zapomnla! V noci jsem na to myslela,
kdy jsem nemohla usnout. Vdy ty o mn nic nev!
Nechci nic vdt
Kdybych prodvala sv tlo, kdybych se nabzela
tomu, kdo nejvc zaplat, miloval bys m stejn?
Se sklopenou
odpovdl:

hlavou

jsem

neastnm

tnem

To je mi jedno. V dobe, e t budu mt rd, a se

dje co se dje.
Jak smutn to k! Pochybuje o mn?
Hlavu jsem ml stle sklopenou.
Co o tob vlastn vm? Mm strach, es mi vera
veer lhala, abys mohla odejt.
Nelhala jsem ti. Ale nenapadlo t, e dvka, kter
souhlas s vee v takovm podniku, mus bt nutn
dvkou? Napadlo t to?
Napadlo. Pijal bych to, ale ztratil bych chu
k ivotu. asto ztrcm chu k ivotu.
Jestli m bude mt rd, zaseji najde. Polib m!

Cylindr se j svezl z hlavy a j zmral tstm.

Jak dlouho to slastn umrn trvalo, nevm. Potom
mi Hansi ekla:
Nemm dn neesti, pohrdm neest, ale svho
mue bych nechala zemt rozko, kterou mu
poskytnu. V pro?
Protoe sama umrm rozko.
Nae sta se znovu spojila k onomu pocitu
nevslovn slasti. Nakonec i sebemen pohyb jazyka
pedstavoval pekonn a pesaen celho ivota:
intenzita a dvrnost toho pocitu ped nmi rozevraly
propast, v n nebylo nic, co by nebylo ztraceno jako
kdy ped nmi v okamiku smrti zeje hlubok rna.
Mli bychom nco snst, ekla Hansi.
Mli bychom nco snst, odpovdl jsem.
Slova vak pro ns ztratila svj smysl. Hledli jsme
na sebe jako oarovan a nejvc ns mtlo, e jsme si
uvdomovali, jak jsou nae pohledy neschopn se od
sebe odpoutat; jako bychom se vraceli z onoho svta.
Ta obnaen touha nm brala slu alespo se usmt.
Chci se zbavit vech tch at, ekla Hansi. Poj
do mho pokoje, j se pjdu upravit do koupelny.
Me se mnou hovoit pes dvee.
Zachvtil ji stejn dtinsk spch jako m.
Nedovedu se sama zout, vzdychla.
Musela zazvonit na komornou. Projevila znanou
netrplivost, a tak bylo staen jejch holnek dlem
okamiku.
Vrtila se z koupelny v lehkm krajkovm negli.
U v mm nru a s nabdnutmi sty mi ekla:
Cel m tlo lan po tom, a se jej zmocn. Ct
to? Zstanu u takhle, protoe hned po jdle pjdeme
do postele. Chce?

Pochopil jsem, e i ve svm tst musm bt

neastn.
Hansi
se
nerozpakovala
oddat
se
neznmmu mui, i kdy o tom jej komorn musela
vdt. Vysvtlen bylo jedin: bylo to prost jejm
zvykem. Hansi pedbhla mou zvdavost:
Jsem tak zamilovan a mm tak naspch, e mi
sotva zbv as trochu si s tebou promluvit. Vimla
jsem si, e ek njak vysvtlen.

Netva se jako kakabus. U jsem ti ekla, e nejsi

mj prvn milenec. Za chvli bude tet v poad. Ale
tebe si nechm. Tm dvma ped tebou jsem darovala
jedinou noc. Pouze
Pouze
Tvrdila-li jsem, e nemm dn neesti, e jimi
pohrdm, lhala jsem. V mch och je to v jistm
smyslu sprvn. Snad to ani nen dn neest. Ale m
komorn je skuten velice hezk, co si o tom mysl?
Zaervenal ses. Napadlo t u, e bys mi byl
nevrn? U jsem ti ekla, e jsem vniv. Asi bys rd
vdl, jak iju. Mm jist majetek a ctm se zcela
nezvisl, ale kdybych nemla Lulu, musela bych se
obas oddat prvnmu pchozmu. Nerada zstvm
sama, kdy padne noc.
Zachvl jsem se:
A vera veer?
Jsi pod jet neastn. rl?
Nerad bych, abys mi lhala.
Vera veer jsem si vzala dva prky na span, ale
pesto jsem neusnula. Rno, abych zapomnla na
touhu po tob, jsem snila o tom tak jsem byla
poblznn , e bych na ni zazvonila. Udlala bych to,
dn vitky svdom bych z toho nemla. ekla bych
ti to a nepochybuji o tom, e bys mi to prominul.

Rozhodla jsem se vak vyjet si do lesa a vrtit se, a

m vzruen trochu pomine; uvedla jsem sv tetn
do cvalu. Te jsem v tvm nru, chutnm tv rty
a jsem tm nah. Chci se s tebou smt. Nejsem-li
zvrhl, jsem rozpustil a miluji smch. V tto chvli lm
netrplivost. Ale pokm, a to u nebude moci
vydret. V, co mi Lulu poeptala v koupeln, kdy mi
zouvala holnky? Nedovede si pedstavit, jak je s n
legrace.
Ty j k Lulu?
Lulu je npadn jmno, e? J jsem tak npadn.
Lbilo by se mi, kdybys s nmi nkdy vyrazil do lesa
a my s Lulu bychom se ped tebou trochu pobavily.
Jako amazonka je ndhern!
Lulu?
Lulu nen komornou vc ne j. Je to mlad dma,
kter se dovede bavit; nae hry nejsou nikdy nevinn.
Hansi, ekl jsem j, nevm pro, ale chce se mi
plakat.
Hansi nepochopila, e slzy, je mi stoupaly do o,
jsou slzami tst. Poznal jsem svou hloupost
a s nadenm jsem se vidl, jak trvm ivot pln
poten z lsky, rozkoe a krsy.
Ne, Pierre, nikdy nebudu pinou tvch slz. Miluji t
k pli, k pli z radosti. Bu bez obav, nae lska bude
pln tst. Ale stojm tu ped tebou u skoro pln
nah. Pocit nahoty mm ostatn u dost dlouho a chci
s tebou mluvit beze studu, na kter nen as. ijeme
ztetn: za chvli t podm, aby ses m zmocnil.
Jet jsem ti ale neekla, co mi Lulu poeptala
v koupeln.
Ne, Hansi, te to nechci vdt.
Promi, Pierre, jsem tak len, lm po tob, e u
ani nevm, co mluvm. Jet nikdo m nepivedl do
stavu, v nm m te vid. Mm-li tak hloup ei, pak

jen proto, e touha po tob m zbavuje rozumu.

Zasluhuji si opovren, ale jsem u takov. U to
nemu vydret, jsem jako frie: vezmi si m!
Spe ze sebe servala, ne svlkla, krajkov, je ji
sten zahalovalo. Byla to ona, kdo m strhl na zem.
Sama m svlkla. Jako by ns posedl bel.
Zstali jsme v posteli nkolik dn, pohlceni svou
nruivost. Pikrvali jsme se jen zdka, kdy nm
Lulu pinela vno, drbe a maso, na n jsme se
ihned hladov vrhali. Pili jsme hodn burgundskho,
abychom obnovili ochabujc sly. Jednoho veera jsme
si ekli, e se ns nakonec zmocn halucinace, nebo
pln zelme. Hansi poadovala dal a dal pit.
Rda bych
prohlsila.

vdla,

co

si

o tom

mysl

Lulu,

Komorn nm pinesla ampask. Hansi se j

zeptala:
Lulu, u nevme, jsme. Ptme se sami sebe, co se
to s nmi dje. Jak dlouho u jsme v posteli? Nespojme
se tu nakonec natrvalo?
Lulu nm se smchem odpovdla:
Jste tu tvrt den. Je pravda, e madame se mi zd
bt trochu opotebovan. Kdy dovolte, odvila bych
se tot ci o pnovi.
U kvli tomu nevm, ekla Hansi, kde mi hlava
stoj.
Kvli tomu
nadhodila Lulu.

neustlmu

snn,

bezpochyby,

Bezpochyby: kvli tomu neustlmu snn!

Ob dvky vyprskly smchy.
Napijeme se spolu vichni ti, prohlsila Hansi.
Pierre a j budeme pt z jedn sklenice.
Dovol mi madame, abych j tykala?

Hansi se znovu rozesmla.

To je ono, ekla, tykejme si, jestli to Pierrovi
nebude vadit!
Ty se jmenuje Pierre? zeptala se m Lulu.
Vracm se k ivotu, ekla Hansi.
Pierre, zatvila se vn Lulu, nemysli si, e
jsme zvrhl. J mm sv neesti. Vae komorn je
trochu divn. Hansi ne. Je to vak tak sladk, sjdt po
kluzk ploe!
Mn se me vit, ekla Hansi, dokonce se mi
lb, e se mi me vit, ale nen to vdy pravidlem.
I j se vracm k ivotu, zasml jsem se.
Nevdl jsem, pro jsem v tch zmatench eech,
kter m rozilovaly, nachzel zrove poten.
Ml bys, zeptala se m Hansi, jet slu snt?
Ale jist, odvtil jsem. Vracm se k ivotu, abych
mohl lpe snt.
Mla bych vs nechat vaemu snn, prohlsila
Lulu.
Jak chce, ekla Hansi, ale nejdv dopij sklenici,
otevi dal lhev a vem nm nalej. My se budeme
oddvat snn; a se potom vrt, budeme ti o nm
vyprvt.
Lulu se beze slova, ale s velkou chut napila.
Zvedla se, ani na ns pohldla, ani si mohla
vimnout, e Hansi se pod pokrvkami znovu pustila do
na hry, a ekla:
Nenapadlo madame, e kdy m jej komorn
nladu snt, nechce se j vdy snt samotn?
Jej slova m trochu vyplaila. Nebylo mi jasn, co
m milenka oekvala od sv ptelkyn a co jej

ptelkyn od n. Hansi m tak dokonale uklidnila, do

sytosti ukojila mou touhu Tse prvnho dne byla tak
daleko. Nijak jsem po tom netouil, ale nelekal jsem se
monost, je naznaovala jej slova; ml jsem ji
zkuenosti s nenucenost matiny ptelkyn Ry.
Ptomnost m matky ji spojovala s zkost, ale takov
zkost nevyluuje rozko, naopak ji me jet
zvraznit. S pomalou rozvahou jsem sevel do nrue
Hansi, rozplenou vzruenm: mohl jsem pomit cestu,
kterou jsem urazil ode dne, kdy jsem si poprv
uvdomil, co ve mi nabz rozko. Dnes jsem ji il
v tom podivnm svt, kam jsem potmile pronikl,
bez obav a jakchkoli vitek. Vyuil jsem i pobon
hrzy, kter m dve ovldala, a tajn z n uinil
hybnou slu svch slast. Jak hlubok je intimn ivot
tla! Nut ns vydvat kik tak hrozn, e zbon
horlivost je vedle nj jen ubohm koktnm. Pehnan
zbonost nen nic jinho ne obyejn nuda. Mravn
istota nachz smysl existence jen v nstrahch
a problmech tla, v jeho lch, prohrch, hrze,
v nedorozumnch, je zpsobuje, v neobratnosti, k n
asto nabz pleitost. Genitln rozko je pepych
omezovan stm, oklivost a vemi formami bdy.
Sotva mi bylo umonno uvat tohoto pepychu,
s hnvem jsem si uvdomil, e kn proti nmu stavj
nek nad nevylitelnou bezmoc (kterou stav vytren
jen podncuje). To, co ve mn jet zstvalo
z nboenskho poblouznn, se pipojilo k extzi
ivota v rozkoi a oddlilo se zrove od veho
zbvajcho utrpen. V krtk dob se mi kad tv,
kterou nikdy nerozjasnila rozko, zdla neiv a mrtv.
Lkaly m jen zbavy vonc prostopnost. Toho dne
bych vlastn docela uvtal, kdyby Lulu zstala.
Pedstava, e se miluji ped tou hezkou dvkou, se mi
lbila; mtl m vak neurit postoj Hansi. Hansi s Lulu
spala. Nectil jsem dnou rlivost, ale poteboval
jsem vdt, o co j vlastn jde.

Tyto mylenky ovem nemohly zmenit slast, kterou

jsem zakouel v Hansin nru. tvrt den jsem planul
stejn
silnm
plamenem
lenstv
vlastnho
sebeznien.
dn
ena
mi
neposkytla
tak
nevyerpateln pocit tst, kter sice uplv, ale jen
velice pomalu. To zrann je bezpochyby smrteln, ale
co na tom zle: navdy sbohem! V t chvli jsem
litoval, e musm myslet na neastn dl Lulu, kter
se neme zastnit tohoto nekonenho tst, jm
byla m lska, skrytj ne nejhlub zhyb m due
a jasnj ne vrada.
Doshl jsem bodu, v nm se ije pli prudce;
Hansi jej doshla tak, take jsem j mohl poruit:
Ukr Lulu! nebo: Dej j poctit svj jazyk!, ani
jsem ve sv lhostejnosti rozlioval mezi monm
a nemonm, mezi doucm a smnm. Uhod-li
vedle m hrom, tko zaslechnu mouchu, kter mi
bzu u ucha. il jsem s hromem po boku a jen pomalu
se dostval do onoho przdnho bodu, kdy jsem znovu
poctil potebu zeptat se j (mezitm jsem sestoupil do
smutnch forem ivota, kter opustily vechny tuby):
Ped chvl jsi mi chtla prozradit, co ti Lulu
poeptala v koupeln.
Hansi na m dlouho hledla, ani chpala, co po n
chci. Potom jako by se najednou probrala ze sna
a ekla:
Ano, jist. Mla bych se s n rozejt. V kadm
ppad o n chci s tebou hovoit, ci ti, co pro m
znamen, nebo mon spe znamenala.
Usmla se na m. Jej pvabn smv se jako u
tolikrt opt zmnil ve sladk pokiven rt, laskavost
v dostivost, dostivost v nsil
Potom opt zavldl klid. ekl jsem j:
Myslm, e
vyerpnm.

tentokrt

mm

dost.

Padm

Mli bychom se najst, odpovdla. Teba je

zrovna hodina veee?
Zapomnl jsem si nathnout hodinky
Zazvonm na Lulu
Zazvon na Lulu Je tedy tvou komornou kala
jsi to, ne?
Ano, Lulu je m pokojsk, ale uznej Nic nen tak
jednoduch
Hansi zachvtilo nhl vesel.
Chtla bych ti, pohrozila mi prstem, zavt sta.
Nemm u k tomu ale slu, vidm dvojmo. Zazvonm na
Lulu.
Nejdv mi o n povdej!
Nejdv na ni zazvonm.
Bude mi o n vyprvt v jej ptomnosti?
Pro ne?
Pemlej!
Nemm k tomu u slu.
Povdej mi o n te.
V koupeln jsem si odloila bik na idli. Lulu se
zabvala mmi holnkami a potom ekla: koda, e
madame dnes nem chu na sv neesti. Zazvonm na
ni a potom ti to dopovm. Je to ovem dost
vyerpvajc a j padm navou. V, chci ti vechno
ci, chci dlat, cokoliv si bude pt, chci ti vechno
vyprvt. Tyhle rorny m ale skuten vyerpvaj
a vyerpn ze m dl jet vt ulinici. Vechno se
dozv.
Lulu zaklepala na dvee.
Poj dl, Lulu. Promi mi to zvn. Dnes veer jsem
cynick. Mme hlad, chtli bychom jst, jst a pt, to ze
veho nejdv. Potom pov Pierrovi vechno, co v: jak

m rda mj bik, e nejsi mou komornou, e tu

komedii eneme pli daleko. J usnm, Pierre, njak
m to snn zmohlo.
Veee jet nen hotov, ale ona stejn usnula,
ekla Lulu. Hansi ti skuten jet nic neekla, Pierre?
Jestli jsem ve dobe pochopil, zaujal jsem tv
msto, jen s tm rozdlem, e Hansi t biuje a tob se
to lb. J se to lb taky?
Ano, skuten jsi zaujal m msto, povzdychla si
Lulu. Tedy jen do jist mry, protoe Hansi m nikdy
nemilovala.
Mysl, e m miluje?
Pierre, kdy t poznala, byl to pro ni obrovsk der;
te ije v takovm tetn, e i j jsem z toho astn,
jakkoli mi to pin smutek.
Lulu, ekl jsem j, jsi krsn, ctm se opravdu
hloup, mm-li zaujmat tv msto. Snm o svt, kde
by nebylo rlivosti. Pesto si myslm, e na Hansi bych
rlit mohl. Na tebe ale nerlm. Ty jsi mi nikdy
nevadila, myslel jsem vdy jen na jej milence, kter jsi
musela znt, a lel jsem pi pomylen, e m bez
okolk pijala, jako by to bylo nco naprosto
normlnho.
Ale ne, Hansi je skoro panna. Myslela jsem, e
nem mue rda. Zmlila jsem se. Ale m rda rozko.
Kad veer chtla mt rozko. Jen onehdy Poprosila
jsem ji, aby m zbiovala: tm, e m zbila, t nijak
nepodvdla. ekni mi, zlobil by ses, kdyby m obas
zbila?
Ani nevm, jsem tak unaven, nejsem schopen
udret mylenky pohromad. Myslm, e ne. Ale povz
mi, Lulu, pin ti bit rozko?
Ano, mn ano, ale Hansi ne.
Rozko mon ne, ale teba se tm bav, ne?

To ne, protoe j jsem chudinka a vechno si

nechm lbit, to ji nijak nevzruuje. Je krut, ale
lhostejn, dokonce j ani nein poten pedstava, e
trpm; a pesto m uvd v zoufalstv a ona to dobe v.
Sm jsi mi ekl, Pierre, e jsem krsn. iju tu vedle
vs jako zve. Miluji ji u od doby, kdy jsme bydlely
v penziontu. Vdycky zboovala rozko. U jako dti
jsme si hrly na to, e ona je pan domu a j jej
komorn. Zstala dttem dodnes; jako by to pod
byla jen hra. Ale te se zan mnit. U mi tak ekla,
e urit nebude souhlasit, aby si m i nadle
ponechala.
Ale to je pece pro tebe nepijateln!
Nech m tady, Pierre, budu tvou otroky n, tvou
i jej!
Ale, Lulu, to mi nahn hrzu. Nevm, co jet od
Hansi ek, ale podle mho u od n mnoho ekat
neme.
Neekm od n vbec nic. Chtla bych jen, aby m
dl tloukla. Vm, e je mezi nmi konec. Ani od tebe nic
neekm. Klidn m k sob mete pozvat
Mysl, e by mi to vadilo? Zd se mi ale, e pro
tebe by to zaalo bt rychle nesnesiteln. Ledae by
Ledae by
Kdyby se s tebou Hansi jet chtla pobavit
Lbilo by se ti to?
Nevm, jestli by se mi to lbilo, ale kdyby Hansi
chtla, asi bych nerlil.
Nevad ti tedy, e m Hansi pozvala na skleniku?
Ne, myslm dokonce, e jsem
ci? dojat. Jsem si jist, e Hansi

tm jak

to

Uchovejme si to tajemstv. Hansi k tomu m tak

sklony ale nechce si to piznat. Nkdy, kdy m
dobrou nladu, tvrd, e tm pohrd To je skvl,

Pierre, e spolu mme tajemstv. Nejradji bych ti

polbila ob ruce. J vm: nen nic nudnjho ne
masochismus. Ale j z toho mm jen prospch a jsem
dost hezk na to, abych se kvli tomu nemusela
rmoutit. Kad neestnice, kter m rda eny, je
velice povoln. Mui jsou spolehlivj, ale zrove
protivnj. Masochistky, kter maj rdy eny, jsou
vzcnmi ptelkynmi, pipravenmi ke vemu Tv
ptelstv mi dodv odvahy. Urit se sv zstrky
nevzdm!
Lulu, b pro njak ampask: Hansi jet sp,
meme se napt na nae ptelstv. V, e Hansi
miluji, ale chci, abys vdla, jak po n toum, kdy se
ty k n pibl.
Lulu pinesla ampask a li jsme se posadit do
vedlejho pokoje.
Odloila jsem, zasmla se Lulu, zpsoby
pokojsk, ale te, ped vee, se k nim musm vrtit.
Veee je pipravena, pane!
Otevel jsem lhev a podal j sklenici.
Milujeme oba stejnou enu, ekl jsem. Napijme se
na to spojenectv!
Obrtili jsme sklenice do sebe. Zalila m vlna tst,
rozesml jsem se.
Polbm t, Lulu, ale jen na tv. Nesm se na m
zlobit, ale toum jen po Hansi.
Ale j nemm rda mue, Pierre; na tob miluji
tst, kter pin Hansi. Vichni ti toti chpeme
tst stejnm zpsobem. B ji probudit, pinesu vm
veei. Mluvili jsme stle jenom o mn, o n jsem ti toho
myslm pli neekla, krom letm zmnky o jejm
odporu k m zlib o n jsme spe pomleli
el jsem vzbudit Hansi do jejho pokoje a hned jsem
j ukzal, jak po n toum.

Skvl, pravila a polbila m, ale mm pli velk

hlad, mohli bychom nejdv poveeet.
Lulu ns obsluhovala. Pi jdle jsem mnoho nehovoil,
ale o to vce pil. Hansi neustle zvala. Oba jsme
bojovali proti pocitm navy a opotebovanosti. Hlava
nm tetila. Nemli jsme si u ani co ci. Jedli jsme
a pili s nadj, e se ze veho vyspme. Hansi mi ekla:
Pece jen jsem astn; pekeln m bol oi, ale
pece jen t vidm.
Ano, tak mm nco s oima. Jet t ale vidm.
Jedin prostedek, jak neprodluovat nae utrpen, je jt
se milovat.
Vdy u nem slu.
Chtl jsem se pyn pochlubit a uchopil jsem ji za
ruku. Nevm, zda m vc pekvapila m nemohoucnost,
nebo pchod Lulu, ale msto toho, abych j ruku sthl
dol, polbil jsem ji. Propadl jsem beznadji; zvrtil
jsem hlavu dozadu a kapesnkem si otel pot z ela.
Utrpen s tebou, ekl jsem Hansi, je rozkon. Ale
je to pece utrpen.
Kdyby madame potebovala, ekla Lulu, mm zde
svou zdravotnickou branu.
Chybj nm nostka i oetovatel, prohlsila
Hansi, s tm nic nezme, Lulu. Ale brzy t
podme, abys doprovodila tyto dv trosky do
postele. Myslm, e m co nejdve postihne nhl
bezvdom, Lulu, to je vechno. km to s smvem
na rtech a peji ti, Lulu, abys byla asto tak k smrti
vyerpan jako j. Ten smv je vak nucen a to pn
je
odvodniteln
jen
v minulosti.
Pokud
jde
o ptomnost nemm u slu ani jst.
Byl jsem bled jako smrt; pozvedl jsem ruku na
znamen naprost bezmoci. Nemohl jsem ani mluvit.
Hle, absolutn vrchol tst, pravila Lulu.

Zaklebil jsem se ltost, e se u nemohu ani smt

a mt poten ze ertovn nlady na komorn.
Naopak jsem trpl pro tu dohodnutou spoluast, z n
m jmala hrza. zkost a tst se prolnaly.
Hansi se dovlekla do postele a ihned usnula.
J jsem vak nemohl spt. Nadarmo jsem vedle n
trpl, hladil j hd, laskal j adra a dlouze ji
pozoroval. Jej kln a hru pro m znamenaly len
vbuch slasti, je je jakoby zaplavovala a kter byla
smyslem jejich ndhery, vyzvajc ve sv necudnosti
toho istho Boha, jeho jsem dve miloval. Ve sv
bolesti a stejn pocit zakouela i Hansi jsem stavl
tuto slast, po n nsledoval jej opak, tuto slast u
zahalenou vzdlenou a temnou minulost, proti hledn
radosti v Bohu, o kter jsem dve usiloval. Bolest,
kterou provm, kal jsem si, by se mla shodovat
s prokletm tla a s onm tstm, kter ns zrazuje. Ale
protoe trpm, km si naopak ve sv tsni, e tlesn
rozko je svat. Extze nsledujc po modlitb byla
tak svat, snad, mon, ale stle byla jaksi pochybn:
musel jsem se k n nutit, soustedit na ni
pozornost potom byla velice siln. Pesto nikdy
nedoshla onoho magickho bodu, t tryskajc sly,
kter ns pesahuje, drt a nut ke kiku. Nebo, doshlali jej pece, musel jsem vdy zapochybovat o tom, co
u m tak podivn vyvolalo pominut smysl, na nm
mly podl ty dtinsk obady. Hansi i j jsme byli
pohlceni extz, nejdve nae nah tla, potom
nekonen cit, jen ns nutil neustle se obnaovat
a pekraovat vechny hranice. Toto pekonvn
hranic, je ns pivedlo k tomu, e jsme se v sob
navzjem ztrceli, se mi zdlo plnj ne pterovo
kzn v kosteln kapli. Svatj. Tam, kde jsem vdy
vidl jen nezmrnost, nekonenost a lenstv lsky,
spatoval jsem nyn i stopy Bo ptomnosti. Tak jsem
ve sv zkosti lbal Hansiny hd a ctil se oizen
o radosti, je mi mohly poskytnout, jako by mi byly
odepeny vinou boho proklet. Ml jsem vak pi svm

trpen, kter nebylo nijak zvan, slu si ci: miluji

Hansiny hd pinejmenm stejn, jako je Bh
prokln, a ve sv tsni se smji tomu proklet, je je tak
dokonale zbouje. Jsou bosk jen tehdy, jestlie je
lbm, jestlie vm, jak Hansi zbouje dotyk mch rt
na jejich ki. Pethl jsem pes n pokrvku a ztratil
pedmt sv bezmocn vn z o. Jako kdy n
gilotiny sjede dol, oddlily m nhle spnek a sen od
skutenho svta, v nm jsem il: nah tlo pede
mnou se rozmnoilo, jaksi kruhov otvor se otevral
nejen chlpn k souloi, ale i ke slasti porn, nabzel
se k t nejni rozkoi a zrove poilhval po utrpen,
po objet smrti. Ten otvor znamenal, e oklivost, st,
vkaly jsou mn vzcn ne krsa, elegance, tpyt
mld. Ml jsem pocit, e kolem mne stoup povode:
voda, ta pna, byla stle v a v a brzy u nebudu
mt kam ped n ustoupit. Jako se hrdlo topcho otevr
vodn spoust, podlehnu moci proklet, podlehnu moci
netst.
Mj tiv sen se neodehrval tak jednodue:
vzpomnm-li si na jeho zatek, zapomnl jsem konec.
Po padesti letech si mon vzpomenu, ale jen na to,
jak jsem jm byl ve svch dvaceti ohromen.
Nevzpomnm si na sen samotn, ale na pocit, kter ve
mn zanechal a kter jsem si bezpochyby vyloil, jak
jsem nejlpe uml. Spojoval jsem tehdy pedstavu
o krutm bostv s Hansinm rozkonictvm a oboj
s tou pnou, jej vemocnost a hrzy byly nekonen.
V dobch sv zbonosti jsem meditoval o Kristovi na
ki a o jeho nechutnch ranch. Muiv hnus, jen
pochzel z pemry rozkoe, m vydal napospas tomu
hroznmu zmatku, v nm nebylo u jedinho pocitu,
kter by nevedl k lenstv.
M neitelnost, m morln otuplost dlaly pokroky,
kter m udivovaly. Jako bych ml nervy ochromen
morfinem a nic u nectil. Na nboenstv, o nm jsem
si dve myslel, e vyvd z rovnovhy celou mou
bytost, jsem dokonce pestal myslet pln. Rozko,

kterou jsem dval Hansi, a touha po slasti, kter ji

hnala do m nrue, poten, je mi inilo drdit
nesmrnou nahotu jejho tla, objevovat ji a mt z toho
tas po celm tle, to ve mi nahradilo rozechvn,
vzept a vize, je mi poskytovala ptomnost bo.
Zprvy o matce pily brzy. Nijak jsem jejm
odjezdem netrpl, a kdy mi ve svch dopisech cynicky
popisovala svj ivot v Egypt, nejen e m to nijak
zvl nepohorovalo, ale dokonce jsem se tm bavil.
kal jsem si, e pece i j a Hansi Matin ivot byl
vak snad a pli bouliv, byla jako utren ze
etzu, ale psala mi, e je astn; je pr okouzlena
tm, jak se kadm dnem vce a vce vyazuje ze
spolenosti, msto toho, aby se do n snaila zalenit.
Mohl jsem lehce uhodnout dvod, pro nj mi to
vechno popisovala: pesto jsem ji vak obdivoval,
zvidl j a byl j vden za sv tst.
Tvj otec, vysvtlovala mi v jednom z dopis, m
chtl udret na dobr cest. Pokusila jsem se vzt si
ponauen z jeho skandlnho opilstv. Nyn, v Egypt,
kde m nikdo nezn, kde iji dokonce s vjimkou sv
schrnky na pot pod falenm jmnem, se pomalu
stvm pedmtem pohoren cel Khiry: ukazuj si na
m prstem, tolik jsem toho tady u napchala. A to se
opjm mnohem diskrtnji ne Tvj otec Ukazuji se
ale veejn se enami. Pedstav si, e dokonce i Ra
m mrn! Pros m, abych chodila mezi lidi i s mui.
Beru tedy s sebou i mue! Je to jet hor, k mi Ra.
Tuhle jsme si vyrazily jen my dv: vyhodili ns z jedn
restaurace. Chovaly jsme se tak nepatin Nemla
bych Ti to pst, ale pi vzpomnce na krsnou Hansi si
uvdomuji, e mj posledn dopis T jist rozesml. To
u by se nemlo stt. tm se po ikm ploe a svj
pd se u ani nesnam zastavit: m rychleji sjdm do
hlubin, tm jsem veselej a tm vc obdivuji sama sebe.
Obdivuji se tak proto, e jsem schopna pst Ti tmto
zpsobem, a do vytren m uvd pomylen, e m
dopisy jsou Tebe hodny.

Zdrav T tv rozpustil matka, astn pi

pomylen, e se dobe bav a e nejsi, jak mi psala
Hansi, o nic men snlek ne j.
Kdybych ten dopis dostal o pr dn dve, byl bych
z nj zoufal. I nyn mi nahnal strach, ale hned jsem si
blahopl, e iji tmto zpsobem, v atmosfe snu,
pro mne tak neekan, j jsem byl zaslben dky
nestydatosti sv matky. V t chvli jsem si o matce
uinil svdnou pedstavu, dosti podobnou pravd: m
matka mla prvo na takov chovn, nedovedl jsem si
pedstavit vce napjatou bytost, ani silnj. Byla
odvaha sama, vdoma si propasti, j vzdorovala. Hned
jsem j odpovdl:
nahn mi strach, mami, ale j se bojm rd,
protoe m vt mm strach, tm vce T miluji. Jsem
vak smutn pi pomylen, e se mi nikdy nespln
jedno pn: m odvaha Ti nikdy nevnukne pocit, e jsi
pekonna. Stydm se za to, a pesto je mi pjemn na
to myslet. Jedin odvaha, kter je mi dovolena, je bt
hrd na Tebe, na Tvj ivot, a zpovzdli T sledovat.
Zan mi trochu vadit velice zdka Hansina
relativn rozvnost. Po stran se j ona o tom nev s
Tebou vysmvm. Nemm vak slu ani chu ji zkazit.
Odpov pila jako postskriptum veselho dopisu,
napsanho stejnm inkoustem jako ten pedel.
Sm bys Hansi zkazit nemohl: Tvou chybou je, e
m radji rozko ne perverzi. Mon se jednoho
vzdlenho dne spojme.
Ml jsem uhdnout zlovstn dosah tchto slov. Ale
jak jsem to mohl tuit? Dnes m m lehkomyslnost
pekvapuje. Zmtaly mnou tehdy vemon touhy.
Stejn naivn jako Hansi jsem chtl uchrnit sv
radosti od pd do zkostnch nlad, jim odpovdaly
vdy jen zhoubn vstelky neesti. Z podobnch
vstelk jsme oba mli strach. Jene Hansi rda
zachzela a na samotnou hranici, protoe si byla jist,

e v rozhodujcm okamiku doke couvnout. M

neest fascinovala i s vyhldkou na nejhor, na jazyk
zn visc z st. Nakonec jsem to dlal jako ona a vdy
jsem couvl, nikdy jsem si vak nebyl jist, e to zvldnu.
Ze zkuenosti jsem dokonce vdl, e nkdy se vas
nesthnu zpt. Miloval jsem Hansi a miloval jsem jej
touhu po trval slasti i jej nechu k neesti (jako by
rozko mohla existovat bez poten mysli, nikoliv tla,
bez toho, aby byla neest). Pochopil jsem to pli
pozd. Hansi nikdy z st zniv jazyk nevisel: milovala
tst, je j muselo bt poskytnuto bez stn; nikdy by
je nehledala, jako vichni prostopnci, ve zlu. Nae
tst bylo pedasn, bylo zaloeno na nedorozumn.
Svoval jsem se j s tm, co jsem povaoval za sv
mylenky, za naprost souznn mezi nmi, ale
zrove jsem napsal jako odpov na matin dopis,
v nm jsem mohl vyctit temnou hrozbu, tato slova:
Tvj pln s na krsnou rusovlskou mi zpsobil po
celm tle skvostn chvn. Strach? Okouzlen? Nevm.
Chtl bych T dret za ruku.
Matina neptomnost mi dodvala slu: v duchu
jsem ji vidl jen jakoby v mlze, take jsem mohl cele t
v ptomnosti. A ptomnost byla krsn rusovlska,
j jsem veer co veer vybaloval dlouh nohy a zlatav
bicho z krajkov zplavy. Hansi m pokrvala polibky,
kter m vzruovaly. Nezdla se mi bt njak zvl
zdrenliv. Matka mi vak na cel strnce vypsala vci,
kter se nesmly m zrzce nikdy dostat do rukou: Tv
velk medvdice si nikdy nedoke uvdomit, stlo
v jejm dopise, e rozko inteligence, je je pinavj
ne rozko tla, je tak mnohem ryzej a jedin, jej
ost se neotup. Neest je v mch och jakoby temn
zen ducha, kter m oslepuje a na n umrm.
Zkaenost je duevn rakovina, kter vldne
v hlubinch vc. m jsem zvrhlej, tm se ctm
jasnozivji; m ponien nervy jsou jen odrazem
zkzy pochzejc z hloubi mch mylenek. Pu Ti to
opil a Ra m pod stolem zan strait. Nerlm na

Tvou velkou medvdici, jen se mi bohuel zd bt

mnohem rozumovj ne Ra.
Hansi dostvala od m matky dopisy, jejich bujae
vesel tn pekrval v och m ptelkyn jejich
neslunost. Podobaly se prvnm polovinm dopis, je
byly adresovny mn.
Hansi byla mou matkou vdy fascinovna, i kdy j
brzy zaala nahnt hrzu. Smla se tomu. Tila se na
jej nvrat, ale zrove se jej stejn jako j obvala.
Jednou mi ukzala, co j napsala.
Pierre netrpliv oekv nvrat sv matky
a stejn pocity se zmocuj mne pi pedstav pjezdu
m milenky. (Krtce ped nam setknm okusila jej
polibky.) Kdybych nebyla veer co veer v nru
Tvho syna snila bych o Tvm objet, o Tv pleti
mlad dvky. Kad den se vak musm otevrat
Pierrovu prudkmu snn (a nen dokonce dne, kdy
bych nevzvala jeho zjitenou trze). Dky Tob jsem
tak astn, e bych Ti to mla vrtit, j vm, ale tst,
kter Ti dlum, m pesahuje: budu se v Tvm nru
smt smchem vdnosti, stydc se za rozkoe, je si
s Pierrem poskytujeme, astna pro slasti, k nim T
ene nenasytn touha, spojen i s mou dostivost,
stejn jako byla spojena nae zamilovan tla. Lbm
T a Pierra prosm, aby mi to odpustil. V mylenkch
jsem mu te nevrn, miluji jej a beze v pochyby
zstvm vrn Tob, zstvm vrn jemu
a pedstavuji si, jak Ti rejdm jazykem v stech. Ale a
se vrt, jist mi promine, e budu sv tlo ped
Tvmi polibky chrnit, protoe to nejcennj mm
vyhrazeno pro Tvho syna. Bt zbavena rozkoe by pro
m znamenalo tkou rnu, ale odkat si ji pro Pierra,
to je tak trochu jako odkat si ji pro Tebe, a to mi
pin nejvy tst.
Neekl jsem na to nic. Podkoval jsem Hansi, ale
v duchu jsem ctil, e namsto toho, aby m to
odmtnut, je Hansi obalila necudnostmi, potilo,

spe m rozesmutnilo. Lbilo by se mi, kdyby se Hansi

as od asu s mou matkou trochu pobavila. Pila se
mi vak mylenka na popjen s matkou, jak si ona jist
pla: byl by to prvn krok k pomalmu pdu. Jakkoli mi
vak jej odvn dopisy svraly ne vdy srdce
strachem, lbily se mi. Nepoutl jsem ze zetele, e
Hansi byla matinou milenkou. Od zatku se mi ten
svazek zamlouval, nyn bych uvtal, kdyby se obnovil
a njak as trval. Kdy mi Hansi etla svj dopis, ctil
jsem se hluboce znepokojen. A jeho konec, pestoe
jsem podobn ekal, m velice zklamal; utovalo m
jen pomylen, e Hansi si pedem chrnila jen tlo,
nikoliv sta. Cynicky jsem si pedstavoval, jak ji matka
bude pede mnou lbat. Podobn intimnosti odpovdaly
m touze, tm spe, e Hansino vcemn zdrenliv
chovn omezovalo to, co by m v neomezen podob
plnilo dsem.
Ml jsem zatm jen velmi nejasn pocit, e
pestvm bt pnem vlastn vle a e matin nvrat
me bt smrt, v jej zbsilosti bude ve znieno.
Pot, co mi Hansi peetla sv psan, jsem si vzpomnl
na frivoln vty o velk medvdici a ctil jsem, jak m
rozehvaj.
Chtl bych vidt, ekl jsem j, kde vude jsi
zrzav.
S utpanmi poznmkami poslechla. Napadlo m,
e v jedn vci je mi podobn: ptomnost jedn i
druh z jejch milenek ji vdy svdla ke snn, by
by lo i o pouhou vzpomnku. Toho dne odhalila taje
sv zlat brny v pt hodin a ukryla je a ve ti rno.
Lulu, kter ns obsluhovala a kterou jsme potom
pozvali k sob, se m nazt zeptala, co ns pivedlo
do takovho stavu.
Jsem z toho paf, prohlsila. Hansi le pmo pede
mnou s hlavou zvrcenou dozadu a je z n vidt jen
svtc blmo. Nikdy jsi ji nelbal pede mnou. Nikdy jsi j

pede mnou tak vysoko nevyhrnul aty. Jako bych tam

nebyla.
U jsem asi pestal vnmat tvou ptomnost
Lulu se na m usmla a vyhrnula si aty. Jej vesel
kodolibost, jej pvab, ist a kouzeln necudn linie
jejch nohou a konen jej vnost a skromnost mi
spe ne krsku z tisce a jedn noci pipomnaly
bohatou a chvatnou mladou dmu, z n proklet,
kter ji promnilo v komornou, uinilo zrove
ztlesnn nestydat touhy.
Vlastn jsem se ctil jako naprosto astn mlad
mu, jemu nechybj penze, mld ani krsa
a ktermu se zd, e svt a vichni jeho obyvatel jsou
stvoeni k tomu, aby uspokojovali jeho vstedn
a blzniv touhy. Nepochyboval jsem ji o monosti
tst, jemu me i netst a naivn jsem byl hrd
na to, e to vm dodat, stejn jako ern barva
dopluje paletu, hloubky a plnosti. Byl jsem astn,
byl jsem v sedmm nebi. Ve dne jsem se se
zlomyslnou ironi zabval tmto nechutnm a nudnm
svtem, a to jen pod podmnkou, e z nj vymmm
njak dtinsk a horliv uspokojen. S pichzejcm
veerem zanal svtek. Hansi, kter nikdy ped Lulu
k niemu nesvolila, krom ppad, kdy byla opil,
nakonec pistoupila na kompromis.
Kdy to vezmu kolem a kolem, jsem hloup, e se
ostchm, ekla mi.
la ke skni a vythla pr kostm. Jeden z nich
podala Lulu: byly to aty z prsvitn ltky. Ob dvky
se odebraly do koupelny, a kdy se vrtily, nechaly se
ode m obdivovat. Lulu mi ukazovala, e jej prsvitn
rba navc umouje rznmi rozparky spatit to, co by
jinak bylo pece jen lehce zakryto. Podivil jsem se
zmn v jejich chovn a byl jsem j okouzlen.
Hansi vak mla, pes poten, kter j zpsobilo
m pobaven, patnou nladu.

Bude to mon zbavn, prohlsila, ale pod

jednou podmnkou: e si dokeme vas ci dost.
Mohli bychom si to udlat jet
nadhodil jsem.

zbavnj,

Slib mi, Pierre, e se doke udret na uzd! Dnes

odpoledne jsem se nudila a Lulu se mi tak lbila! Pesto
mi vbec nepilo na mysl, abych ti byla nevrn!
Hansi, jsem si jist, e dnes veer se jeden druhmu
oddme jet plnji ne kdy jindy!
Dobe, ale odmtm provdt to, co by chtla dlat
Lulu. Nech ns o samot, Lulu! Ctm Pierrovu
netrplivost a svoji taky. Potom na tebe zazvonm.
Jet ne za na komornou bouchly dvee, vrhla se
mi Hansi do nrue a nruiv eptala:
Miluji t, m pravdu, dnes to bude skvl, myslm,
e t uinm astnjm ne kdy jindy.
Dostali jsme se skuten tak hluboko do propast
rozkoe, e jsem musel Hansi ci:
Ped chvl jsem t vlastn neznal a te t miluji
jet o nco vc, ne je vbec mon: myslm, e se
navzjem drsme a na de
Chtla bych se jet ped spanm napt, ekla
Hansi. Te bychom si mohli oddechnout, mm za to,
e budeme ve stavu milosti i pot, a ns Lulu
obslou. Oblkni se a podej mi aty.
Zasmla se, tak byly jej aty odlin od normlnho
obleen; navlkla si je vak tak ikovn, e vypadaly
tm slun.
Mohu-li t poprosit, obrtila se na m, nepibliuj
se ke mn, i kdybys po mn touil stejn siln jako
ped chvl. Dobe v, e mi tahle hra nahn strach.
Se smchem vak dodala hlasem zmnnm zkost
(nn mi pitom poloila hlavu na bicho):

Pesto, kdybych se snad chovala trochu

nepatin, nebude m hubovat? Ale nezneuvej
toho! Dnes veer mm ve dovoleno! Souhlas?
Akoliv mus m hldat, abych nezala dl, ne sama
chci. Nezapomnej: tm pod si musm kat ne
Najednou, pln rozvernho vesel, vykikla:
Bude to urit hrozn legran, protoe mme
vichni strach!
Mohla by sis upravit aty, i kdy je to mon
zbyten, ekl jsem pi pohledu na jej rbu, kter te
vypadala dost rozevlt.
No a co? opila. Mm nladu, kter t mon
pekvapuje, ale myslm, e se ti to docela lb.
Nikdy bych nevil, e se mi to bude tolik
zamlouvat, ale zejm je to proto, e ct stejnou tse
jako j a e nepjde a do konce.
M chraptiv hlas, ale to j u taky. Slym
pichzet Lulu.
Lulu uloila do kbelku s ledem dal lhve. Nejdve
jsem si nieho neviml, krom jejho pohledu,
neptomnjho a potmilejho ne obvykle.
Lulu, ekla j Hansi, dnes veer se budeme bavit.
Nechce m polbit?
Lulu se ihned vrhla na pohovku: a te jsem vidl, e
si oblkla podobn aty, jak mla Hansi, s velkmi
rozparky, je se j nyn rozevely a odhalily nahou
zadnici, zatmco nabzela sta lanmu Hansinu jazyku.
Hansi ji vak zhy odstrila a zvedla se.
Dostala jsem z toho ze, ekla.
Mu jej polbit? zeptala se Lulu a ukzala na m.
Hansi se omezila na zuiv pohled.
Ale Hansi,
oputn!

prosila

Lulu,

vdy

sed

pln

Tm h, ekla Hansi a dodala smrem ke mn:

Poj m potit!
Zaala m tak vniv lbat, e se Lulu, sdlejc nai
extzi, nathla na vedlej pohovku a pervan tam
oddechovala.
Hansi do n dost siln kopla.
Chceme pt, poruila j. Mme hroznou ze!
J jsem dodal:
Ano, Lulu, u to nememe vydret.
Zvedl jsem se a hlasit obdivoval ob e, do nich
Lulu rozlvala ampask.
S rozko jsem vychutnval svj neklid.
Chci pt v tvm nru, obrtila se Hansi k Lulu.
Pololec Lulu k n vzthla ruce; hledla pitom na
m ponkud ji zastenm zrakem, jako by se nabzela
i mmu laskn.
Obrtil jsem do sebe sklenici.
Lulu tu svou tak vyprzdnila a hned si nalila dal.
Nikdo nepromluvil.
Dm si jet jednu, ekla nakonec Lulu, nerada
bych za vmi v pit zaostala. Potom se madame napije
z mch rukou, jestli pn dovol
Znovu zavldlo ticho. Hansi se pohodlnji uvelebila
v nru sv komorn a nestoudn pitom rozevela
nohy; lan pila, pitom vak ze m nespoutla oi.
V mstnosti se vytvoilo jaksi nedchateln, slavnostn
ovzdu.
Kdy jsme peli do jdelny, byli jsme ji opil; mluvili
jsme vak velice mlo. ekal jsem. Hansi ekala tak
a Lulu se mi z ns t nezdla nejmn rozechvl.
Rozparky obou dvek bylo lze zahldnout mon
nebo kdov? hroziv
blzk
pzrak
krutch

prostopnost. Stailo vak zapnout jedin knoflk

a Hansin vstih ztratil svou provokativnost. Posadili
jsme se ke studen veei.
~~~
Od tto chvle se text stv zmaten a mlo
srozumiteln. Vechny ti postavy se oddvaj
nevzanm orgim a Georges Bataille podle veho
neustle
vh
mezi
drsn
popisnm
stylem
a perifrzemi, jich a dosud ve svm rukopisu uval.
Pipojen
poznmky
nejsou
pesnji
zaazeny
a nkter pase je jsou v zvorkch, ale nejsou
krtnuty jsou
velice
nejasn.
Protoe
dn
dostaten jasn podoba tohoto dla nebyla nalezena,
je zcela pochopiteln, e pro editory tohoto svazku
bylo nemon vybrat jednu i druhou verzi a svvoln
rozhodovat o konen podob textu msto autora
samotnho. Pedkldme tedy strun obsah onch
estncti stran, piem otiskujeme nejdleitj
iteln pase.
Pierre, Hansi a Lulu usnaj, vyerpni svm
bsnnm. Pierre se uprosted noci probouz. Na tvi
Lulu si vimne stop Hansina biku.
~~~
Spal jsem patn. Kdy jsem se uprosted noci
probudil, zjistil jsem, e jsme stle v jdeln. A pot,
co jsem se pln probral k vdom, pochopil jsem
smysl zvltnho zazen jdelny, kter byla podl zd
lemovna dlouhmi pohovkami potaenmi hedvbm.
Byly dosti irok, take se tam pohodln velo nkolik
lid vedle sebe. Jdeln stl byl opaten koleky, take se
dal z mstnosti snadno vyvzt. Byl jsem udiven vlastn
naivitou: u jsme se na tchto pohovkch s Hansi
milovali, ale nikdy m nenapadlo, e si je nechala
vyrobit pouze za tmto elem. V t chvli, pomalu
znovu usnaje mezi dvma nahmi enskmi tly, jsem

ml dojem, e je to vechno jen tk sen: lbil se mi,

ale nemohl jsem se z nj dostat. Ve slabm svitu
msce, jen obas zahalenho osamocenm oblkem,
jsem si mohl prohldnout tv na komorn
zohyzdnou dlouhou jizvou. Hansi tedy provedla to, co
pr jak vdy tvrdila nesn, eho jsem asto
litoval; ovem zazen tto mstnosti svdilo o tom, e
je urena prv k podobnm hrtkm. Ani jsem
nepomyslel na njak vitky: miloval jsem ji a pi
radovnkch tto noci se mi dostalo tch nejvych
rozko. Jet ne jsem ml monost poznat je na
vlastn ki, rd jsem se jimi obral v mylenkch; m
choutky se vak dosud projevovaly jen v truchliv
samot s otcovmi fotografiemi nebo pi scnch mezi
matkou, Rou a mnou, kter mi nahnly hrzu. Nyn
se mi zdlo, e se znovu dostvm do duevnho stavu,
jak jsem proval po prvnch polucch a po setknch
s Rou. Ml jsem horeku a poprv od sv prvn
schzky s Hansi jsem ctil, e se mi hrdlo svr zkost.
V tomto rozpoloen jsem usnul; po njak dob m
probudily jaksi zvuky. Hansi leela na bie
a plakala nebo spe si tiskla pst na sta a snaila se
zadret pl. Pisunul jsem se k n a tie ji podal, aby
se zvedla a la se mnou spt do svho pokoje.
Neodpovdla, ale nechala se odvst a a ve sv
posteli se znovu roztsla potlaovanmi vzlyky.
Napadlo m, e Lulu stle sp s poznamenanou tv
v jdeln.
Hansi,
opakovat.

ekl

jsem,

to

nikdy

nebudeme

Neodpovdla, ale nechala voln prchod slzm.

A po dlouh dob mi piduenm hlasem ekla:
Pierre, dlum ti jedno vysvtlen, ale piprav se na
to, e je to nco hroznho.
Po chvilce pokraovala:

Uinila jsem to proti sv vli a te ctm, e vechno

je ztraceno Tv matka
Znovu se rozvzlykala.
Je to pli krut U nemu dl. Mm t hrozn
rda, ale ve je ztraceno. Nech m!
Plakala a nebyla k zastaven. Konen zaala mezi
vzlyky souvisleji hovoit:
V, e jsem byla a stle jsem milenkou tv matky;
v tak, e se nruiv oddv hrtkm, kter jsme
ped nkolika hodinami provdli. A do svho odjezdu
vyuvala vech prostedk, jak m pro n tak zskat.
Nebylo to zase tak sloit. Lulu byla stle po ruce. Ji
dlouho byla pod tm hnusnm pestrojenm za
komornou, kter se j velice zalbilo, mou milenkou.
Tento svazek byl pokraovnm dtskch her, pi nich
m Lulu, kter mla vdy prud povahu, nutila, abych
ji bila a poniovala.
V naich zvycch bylo vdy nco lenho. Lulu m
ovldala, vnucovala mi svou vli. Nebyla spokojen,
dokud jsem nebyla jako smysl zbaven.
V takovch chvlch jsem se dostvala do stavu
jaksi jasnoziv zuivosti, jej pznaky jsi na mn
mohl pozorovat na potku dnen noci. Tv matka si
s Lulu velice rychle porozumla, protoe ta v jejch
nvrzch, je jsem j odmtala, vyctila skvlou
pleitost, jak si m zcela podrobit. Byla jsem ochotna
pouze pokraovat ve he na komornou. To nejhor
vak pilo toho dne, kdy m tv matka opila a doshla
svho cle: tehdy jsem se chovala stejn jako nyn.
A tloukla jsem Lulu ped tvou matkou!
~~~
Pierrova matka tedy pinutila Hansi ke kolektivnm
prostopnostem. Nyn se chtla vrtit a pi t
pleitosti j napsala, jak je jej pn: ve mus zat
znova, tentokrt vak za Pierrovy asti.

~~~
Odmtla jsem, vzlykla Hansi.
Vykikl jsem:
Pochopiteln!
Ve sv zkosti jsem vak ctil skrytou touhu
odpovdt na lenou vzvu sv matky, nezavrhovat tu
hrzu jejho netst a utrpen. Miloval jsem Hansi, ale
miloval jsem v n spe monost bt zasaen lskou,
a jakkoli jsem ml hrzu z pochybnch matinch
slavnost, lpe eeno z pedstav o nich, myslel jsem
zrove na jej jemnost smenou s pmost, s n se
dokzala postavit svmu utrpen, na jej pocit ohroen
smrt
Sotva
jsem
vykl
to
jedin
slovo:
Pochopiteln!, vyctil jsem nejen to, jak jsem j vydn
na milost a nemilost, ale tak jak mocn toum po
propasti, k jejmu okraji m z takov dlky vb. Pi
pomylen na to, e ztratm Hansi, mi zaaly stoupat
slzy do o. Avak vzpomnka na nai posledn
nevzanou noc zpsobila, e jsem si v duchu ekl: Ani
ty, Hansi, neme zstat na okraji: bude staena
stejnm vrem!
~~~
Pierre a Hansi se vrt za Lulu do jdelny.
~~~
Rdi bychom se ped tebou trochu poveselili,
ekla j Hansi. Pro ns u vechno skonilo. Jeho matka
se vrac. T se: budeme trpt a ty bude sdlet nae
utrpen, aby se mohlo promnit v rozko.
Lulu, j mluven viditeln inilo pote, se zeptala:
Kdy se vrac?

Jet pesn nevme, ale celho domu se u

zmocuje lenstv. m h se bude chovat, tm lpe
vystihne to, co ns t.
O chvli pozdji mi Lulu ekla:
Mjte slitovn, dejte po mn to nejhor. Nemohu
dlat nco nechutnjho? Jak koda! Pierre, jestlipak
v, jak se tv matka bavila v Khie? Co provdla
mum v zastrench pinavch ulikch? Nedovede
si pedstavit, jak bych j na tvm mst na ni byla hrd.
Te je na cest dom. Ale dlala to noc co noc; mluv
se mi patn, ale jsem astn. Byla bych jet
astnj, kdybych mohla ped smrt polbit tv matce
nohy.
Objali jsme ji s Hansi v jaksi bolestn, horenat
kei. I Hansi se konen uvolnila a mylenka na mou
matku v n vyvolala stejn vyerpvajc a muivou
extzi jako u m a Lulu. Dokonce jsme u ani nepili.
Trpli jsme a mli z toho hok poten.
Po tom nronm dni, po neklidnm spnku, jen byl
spe bolestivm bezvdomm, jsme se oddali dalm
slastem, je vak byly ji spe sedlinou slasti. Byli jsme
zameni v t sti bytu, kterou Hansi nazvala tajnou
a kam se nikdo nepovolan nemohl dostat; s Hansinm
pokojem sem patila i koupelna a jdelna. Povalovali
jsme se na pohovkch i na koberci. Byli jsme naz, se
ztrhanmi rysy, s kruhy pod oima, ale ty oi se nm
zdly bt krsn. Nkolikrt se nm neekan
stalo jako kdy se uvoln pruina , e uhodilo
z istho nebe. Nhle jsme z chodby zaslechli klepn
na dvee.
Nkdo klepal na dvee do koupelny. Musel to bt
nkdo, kdo se v dom dobe vyznal. Ml jsem dojem,
e u dvno musela nastat dal noc. Navlkl jsem na
sebe upan a el otevt. Za dvemi nikdo nebyl. Ale
vzadu v chodb jsem ve slabm svtle pichzejcho
dne spatil dv eny, kter se, jak se mi zdlo,
svlkaly nebo snad oblkaly. Kdy skonily, viml

jsem si i na tu vzdlenost, e ob jsou maskovny.

Kdy se ke mn piblily, ukzalo se, e jsou pece jen
obleeny, ale pouze do koilek a irokch spodnch
kalhot. Bez okolk vstoupily dovnit, ani pronesly
jedin slovo. Jedna z nich otoila klem v zmku. Pot
pely z koupelny do pokoje a konen do jdelny, kde
pekvapily mou milenku s jej komornou. Jejich ern
kraboky a siln nalen nm brnily poznat, o koho
jde. Pesto jsem ihned pochopil, e jedna z nich je
matka a druh Ra: nepromluvily jist proto, aby m
zkost byla co nejvt. Samy vak zakouely tyt
pocity, kter ve mn chtly vzbudit. Jedna z nich nco
poeptala Lulu do ucha a ta to polohlasem opakovala.
Zdlo se mi, e cel se to odehrvalo hlavn kvli mn.
Adrestem byla m zkost. Ob u od verejka
uvaly asu ke hrm, je je nevyerpaly o nic mn
ne ns. Z nestydatho vesel, je jim bylo tak vlastn,
nezstalo tmto tyem unavenm enm vbec nic.
Ob masky nm tak sdlily, e dal eny a mue,
kte by ns pobavili tm zpsobem, jen ns tak
rozruil, s sebou u nebraly.
~~~
Nhle jsem se ocitl tv v tv sv matce: zbavila se
vech lidel, sundala si kraboku a dvala se na m
neupmnm pohledem, jako by se tm falenm
smvem zbavovala bemene, je ji k smrti tilo.
ekla mi:
Nepoznal jsi m. Nevdl jsi, jestli jsem to j, nebo
Ra.
Poznal jsem t, odpovdl jsem. Te t drm
v nru. A pijde m posledn hodinka, nebudu
vyerpn vce ne v tto chvli.
Polib m, zavela oi, abys u nemusel myslet.
Str mi jazyk do st. Bu astn, prv te, jako bych
nebyla na dn, jako bych nebyla zniena. Chci t uvst
do svta zkaenosti a smrti, v nm jsem ji dlouho

jako doma, jak jist dobe v: vm, e se ti v nm bude

lbit. Chtla bych, abys nyn sdlel stejn lenstv jako
j. Chtla bych t zavlci do sv smrti. Nevyrovn se
kratik okamik lenstv, kter ti poskytnu, vesmru
hlouposti, v nm se vichni tesou zimou? Chci zemt,
splila jsem za sebou vechny mosty. Tv zkaenost je
mm dlem: dala jsem ti to, co ve mn bylo nejistho
a nejsilnjho, touhu milovat jen to, co ze mne strhv
aty. Tentokrt je to naposled.
Svlkla si pede mnou koili i kalhoty. Nah se
nathla na pohovku.
Lehl jsem si vedle n, tak pln nah.
Te u vm, eptala mi, e m peije a zrad
tak svou hanebnou matku. Ale vzpomene-li si nkdy
na objet, v nm se brzy spojme, nezapome na
dvody, pro n jsem spala se enami. Te nen
vhodn chvle hovoit o t trosce, kter byla tvm
otcem: byl to vbec mu? V, jak rda jsem se smla,
myslm, e m to neopustilo. Nikdy se nedozv, do
poslednho okamiku, jestli jsem se smla i tob Ne,
nechci, abys mi odpovdal. Vm jet vbec, jestli mm
strach nebo jestli t pli miluji? Nech m potcet se
s tebou v t radosti, j je jistota propasti plnj
a silnj ne kad touha. Rozko, jejm se stv
otrokem, je sama tak mohutn, e ti to mohu prozradit:
bude po n nsledovat tvj pd. V tom okamiku
odejdu a nikdy u nespat tu, kter za tebou pijela
jen proto, aby ti vnovala svj posledn vzdech. Ach,
zatni zuby, mj synu! Podob se svmu du, tomu
du plnmu vzteku, jen svr mou touhu ocelovm
stiskem.