UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ

FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Institut mezioborových studií Brno

Kritika totalitních režimů v díle George Orwella

Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala:

doc. PhDr. Eduard Radvan, CSc. Alena Sádlová

Brno 2011
 Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Kritika totalitních režimů v díle George
Orwella zpracovala samostatně a použila jsem literaturu uvedenou v seznamu
použitých pramenů a literatury, který je součástí této bakalářské práce.
Elektronická a tištěná verze bakalářské práce jsou totožné.

V Praze dne 23.4.2011 …………...…………………

Alena Sádlová

2
Poděkování

Děkuji panu doc. PhDr. Eduardu Radvanovi, CSc. za velmi užitečnou metodickou
pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.

Také bych chtěla poděkovat za morální podporu a pomoc, kterou mi má rodina

a přátelé poskytli při zpracování mé bakalářské práce.

Alena Sádlová

3
OBSAH

Úvod
1. Totalitní režim
1.1 Historie a charakteristika totalitního režimu
1.2 Kritika totalitních režimů v díle George Orwella

2. Manipulace
2.1 Vymezení pojmu
2.2 Manipulace v totalitním režimu
2.3 Orwellova alegorie mediální manipulace a současnost
2.4 Mediální manipulace a úkol sociální pedagogiky

3. 3.Sociologický průzkum
3.1 Cíle průzkumu
3.2 Metoda průzkumu
3.3 Charakteristika výběrového vzorku
3.4 Vyhodnocení výsledků
3.5 Interpretace výsledků a celkové shrnutí průzkumu

4. Závěr
5. Resumé
6. Anotace
7. Klíčová slova
8. Seznam použité literatury
9. Seznam příloh

4
Úvod
Vnímání reality není dané definitivně např. od okamžiku narození, naopak je velmi
relativní. Vnímání reality je totiž ovlivňované zvenčí, např. kulturou, do které
se konkrétní člověk narodil. Zásadní problém je v hranici mezi pouhým ovlivňováním,
jaké dělá nutně každá kultura, a svévolnou a cílenou manipulací. Učitel toto vnímání
ovlivňuje a tím ho mění a kultivuje. Podvodník vnímání reality také ovlivňuje a mění,
ale tak, aby v důsledku sloužilo především jeho prospěchu. Podvodník však zneužije
možnost někoho ovlivňovat ve svůj prospěch. Jeho cílem je získat a upevnit svou moc.

. Román George Orwella nazvaný 1984 ukazuje ten případ, kdy se celý společenský
systém orientoval na podvodnou manipulaci a byl v ní úspěšný. To je ovšem cílem
režimů, které označujeme jako totalitní. V minulosti bylo mnoho pokusů zmanipulovat
masy, příkladem je Rusko, respektive Sovětský svaz, nacistické Německo, Frankovo
Španělsko. Všechny tyto režimy nakonec skončily, protože nevycházely z lidské
přirozenosti, kde je v rovnováze snaha nevyčnívat podporovaná soudržností sociální
skupiny, a na straně druhé ctižádost, soutěživost, snaha o seberealizaci.
Tato skutečnost, dříve či později, ale nakonec vždy, rozbíjí vnucený systém.

Touha ovlivňovat masy není ale vlastní jen totalitním režimům. I v demokracii
je riziko, že někdo či někteří dospějí k závěru, že oni vědí lépe, co je pro nás, masu,
lepší. A rozvoj technologie ovládání myšlení jak jedince, tak i společnosti neskončil,
má bohatou historii a „slibnou“ budoucnost. Reklama, PR a marketing jsou obory,
které mají ještě mnoho před sebou. A nově se přidává i behaviorální ekonomie, která
ze sociálních a psychologických věd čerpá také.

O úloze mediálních technologií dobře vědí i pedagogové včetně sociálních. Jeden

z důležitých úkolů sociální pedagogiky je totiž pohnout jedince ke kritickému myšlení,
vypěstovat v něm citlivost vůči manipulaci a schopnost se jí účinně bránit . Mediální
výchova je právě dnes velmi důležitá. Media se dají přirovnat k ohni; dobrý sluha, ale
zlý pán.

5
1. Totalitní režimy

1.1 Historie a charakteristika totalitního režimu

Totalitní režimy nevznikají samovolně. Někde daleko vzadu stojí strach (třeba
z nezaměstnanosti), nejistota a vznik iluzí (třeba takových, že budovaný nový systém
bude lepší než stávající). Pak už stačí někdo, kdo se postaví do čela nespokojených
a dějiny mohou začít psát další řádku o nové revoluci. Výše uvedená trojice se objevila
i koncem 18. století, kdy Francouzská revoluce otřásla navyklým politickým systémem.
Následující 19. století je dobou převratných změn a to nejen politických. Průmyslová
revoluce přináší mimo gigantického technického rozvoje také negativní sociální
důsledky. Se vznikem manufaktur a později továren klesá význam kvalifikované práce,
do pracovního procesu se zapojují ženy i děti. Neúnosné pracovní nároky a prakticky
žádný sociálně-podpůrný systém vedly na konci 19. století ke vzniku aktivit
směřujících ke zlepšení situace těžce pracujících. Je to doba vzniku levicově
orientovaných stran. První třetina 20. století přináší další převratné události , které mají
vliv na utváření politické situace: první světovou válku a rozpad Rakouska Uherska,
Říjnovou revoluci v Rusku, nástup fašismu v Itálii, velkou hospodářskou krizi v roce
1925, a nástup fašismu. Výše uvedené faktory vedly zvláště v Evropě k radikalizaci
levice. Komunistická idea si získává mnoho příznivců. Nástup Hitlera k moci a druhá
světová válka mnoho lidí v jejich levicové orientaci utvrdila. Proto po druhé světové
válce nástup komunistických stran v střední a východní Evropě k moci byl jen logickým
vyústěním předcházejících událostí, včetně podpory Sovětského svazu bez ohledu
na jeho totalitního zřízení. Konečně i filosof a signatář Charty 77 Milan Šimečka,
kdysi sám člen KSČ, v doslovu k Orwelovu románu 1984 píše „ Já si pamatoval, jak
to všechno začalo. Pamatoval jsem se na pád starého světa a na vábivou záři naděje,
která slibovala napravit všechny chyby, kterých se lidstvo dosud dopouštělo.
Je mnohem jednodušší věřit než pochybovat, a tak jsem uvěřil“ 1. V tomto citátu
je vlastně řečeno vše. A jeho aplikace je možná na všechny totalitní systémy.

1
Orwell, G. 1984. Praha : Naše vojsko, 1991, str. 213

6
 O tom, že totalitarismus je nedemokratickým systémem, zřejmě nebude sporu. O
jeho definování se pokoušeli mnozí, ale nejznámější je zřejmě šestibodová definice
Carla Joachima Fridricha a Zbigniewa Brzezinského. Oba sice byli američtí
politologové, ale pocházeli ze zemí, které měly s totalitním režimem svou zkušenost.

„1. Existuje oficiální ideologie, kterou musejí přijmout a akceptovat všichni členové
společnosti.

2. Veškerý politický a společenský život zcela ovládá jediná masová politická strana,
v jejíž čele stojí většinou jediný vůdce.

3. Vládce či strana mají absolutní monopol na kontrolu armády. Tuto kontrolu provádí
buď přímo politická strana, nebo jí kontrolovaná byrokracie.

4. Prostředky masové komunikace – tisk, rozhlas, televize, knižní produkce – jsou zcela

kontrolovány prostřednictvím stejných mechanismů, jakými probíhá kontrola

armády.

5. Existuje dokonalý systém fyzické a psychologické kontroly

společnosti prostřednictvím tajné policie, která používá teroristické postupy.

6. Hospodářství podléhá centrálnímu řízení, plánování, veškerá ekonomika

je kontrolována.“2

Pod těchto šest bodů lze zařadit jak Hitlerovo Německo, tak i Stalinův Sovětský
svaz s jejich nelidskými režimy. Ale to nebyly jediné totalitní režimy. Patří sem i
Kambodža v období vlády Pol-Pota a Rudých Khmerů, Severní Korea, Čína v období
vlády Mao-Ce-Tunga, Tyto všechny lze označit jako komunistické totalitní režimy.
Vysloveně fašistické totalitní režimy po roce 1945 ve světě neexistovaly,
ale v některých zemích byl ustanoven politický systém s velkou převahou armádního
a byrokratického aparátu , mohu jmenovat například Frankistické Španělsko nebo Chile
v době po vojenském puči Augusta Pinocheta 3. Existují i teokratické totalitní režimy,

2
Balík, S., Kubát, M., Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů, Dokořán,
2004, s.46-47

7
založené na tom, že se fundamentalistické pojetí náboženství nebo zbožštění panovníka
těsně propojí s politickým systémem.

3
Balík, S., Kubát, M., Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů, Dokořán,
2004

8
1.2 Kritika totalitních režimů v díle George Orwella

Literárnímu spodobnění totalitarismu se věnovalo velmi mnoho žurnalistů

a spisovatelů. Mohu jmenovat Orwella4 či Zamjatina5, nelze však zapomenout
na Solženicina6 s jeho osobními a hrůznými vzpomínkami, či Jiřího Weilla 7, abych
jmenovala alespoň někoho z českých spisovatelů. Právě Orwell je zřejmě nejznámější
autorem, který ač sám s totalitním systémem prakticky neměl zkušenost, dokázal jej
popsat tak, že jeho knihy Farma zvířat8 či 19849 jsou dnes klasikou.

Mnohé z postojů George Orwella (vlastním jménem Eric Artur Blair) osvětluje
jeho původ a životní dráha. Narodil se 25. června roku 1903 v Indii , která tehdy byla
britskou kolonií , v rodině úředníka. Po absolvování vysoké školy do svých 25 let
sloužil v Indické imperiální policii v Barmě. V roce 1927 se Orwell vrací do Anglie
a živí se především jako novinář a esejista . Dostává se mezi nejchudší vrstvy obyvatel
a nějakou dobu žije jako tulák v Londýně a v Paříži.

Orwell je ve třicátých letech tak jako mnoho jiných spisovatelů velmi ovlivněn
socialismem a nenávistí k fašismu. Pod těmito vlivy autor odchází do Španělska. Zde
se zapojuje do boje proti fašismu jako člen antistalinistických avšak levicových milicí,
které byly následně španělskými prostalinistickými komunisty zlikvidovány. Současně
ale zjišťuje, že anglické noviny jen přetiskují nepravdivé provládní španělské
informace o občanské válce. Právě tato zkušenost v něm vyvolala odpor k jakýmkoliv
formám totalitarismu. Druhé světové války se již Orwell aktivně neúčastnil. Zabránila
tomu tuberkulóza , na kterou později umírá.

Svá dvě nejvýznamnější díla píše Orwell jen krátce před svou smrtí. Nejprve
je to Farma zvířat . V románu Orwell formou bajky ukazuje politické vztahy a děje

4
Orwell, G. 1984., Praha , Naše vojsko 1991
5
Zamjatin, J.I., Praha. Odeon 1989
6
Solženicyn, A., Souostroví Gulag I–III, Praha 1990
7
Weil, J. Moskva-hranice , Praha, Mladá fronta, 1991.
8
Orwell, G. Farma zvířat, Aurora,Praha 2004
9
Orwell, G. 1984., Praha , Naše vojsko 1991

9
mezi lidmi. Je to alegorie nejen na stalinistický Sovětský svaz a jeho celkovou
degeneraci, ale na všechny společnosti s podobným tendencemi v budoucnu. Orwellova
představa totalitního systému je obecnější oproti komunismu nebo fašismu, který
vycházel z dějinných souvislostí 1. světové války a hospodářské krize. George Orwell
umírá v roce 1950 v Londýně.

Tématem dvou snad nejznámějších knih George Orwella je totalitní systém

a manipulace. V románu Farma zvířat můžeme sledovat vznik takového systému,
od revolučních idejí až po hořký konec, kdy „všechna zvířat jsou si rovna, ale některá
jsou si rovnější“10.

Ve svém nejznámějším díle 1984 Orwell popisuje totalitní systém, dotažený téměř
až k absolutní dokonalosti. Systém, ve kterém se rodiče bojí vlastních dětí, aby je
neudaly, kde se dějiny neustále mění podle toho, zda je momentálně ve válečném stavu
s Oceánií Eurasie nebo Eastasie, kde přátelství nebo důvěra neexistují. Permanentní
dozor probíhal mimo jiné prostřednictvím televizní obrazovky (Velký bratr tě sleduje).
Vzbudit podezření mohlo jakékoli vybočení z obvyklého chování, a bylo velmi
nebezpečné.

Orwell ve svém díle nekritizuje přímo, neříká nám polopatisticky: toto je špatně,
takto nemá společnost fungovat. On popisuje svou vizi a je na nás, jaký postoj k ní
zaujmeme. Popisuje životní podmínky v Oceánii: „ Byla tu odjakživa tahle vyhlídka na
rozpadající se domy z devatenáctého století, podepřené z boku dřevěnými trámy, s okny
zatlučenými překližkou a střechami z rezavého plechu, těmi vetchými zahradními zdmi
bortícími se na všech stranách? Byly tu odjakživa trosky po bombardování, nad nimiž
ve vzduchu víří prach z omítky, i vrby sklánějící se nad hromadami suti? A prostranství,
kde bomby vymýtily větší plochu, na níž pak vyrazily ubohé kolonie dřevěných chatrčí,
podobných kurníkům?“11. Ukazuje čtenáři nefungující ekonomiku, nefunkční
mezilidské vztahy, všudypřítomný strach . Pokud velice nadsadím, i Orwell se čtenářem
vlastně do jisté míry manipuluje; popisovaný svět je člověku až instinktivně cizí,
nepříjemný, odporný. Je na místě otázka, jak by čtenář reagoval, pokud by Orwell svět
roku 1984 popisoval jako krásný, funkční, ale přesto zcela totalitní se všemi svými
atributy.

10
Orwell, G, Farma zvířat, Praha 2004, Aurora, s. 141
11
Orwell, G. 1984. Praha , Naše vojsko, 1991, s. 8

10
Orwell má hluboké pochopení pro chyby, jejichž se lidé dopouštějí, a které dovolují,
aby totalitní systémy mohly fungovat. S jejich činy samozřejmě nesouhlasí, ale chápe,
proč se jich dopouštějí. A to je pravě to důležité, co bychom si z Orwella měli vzít.
Protože pokud chápeme, proč vznikají totalitní režimy, pokud rozumíme tomu, proč
se lidé chovají tak, jak se chovají, tak můžeme něco udělat, abychom se nemuseli
později ptát : jak jsme mohli dopustit, aby totalitní režim tak lehce zvítězil?

Totalitní režim, respektive Strana, vítězí nad Winstonem Smithem, tragickým

hrdinou románu, v momentě, kdy tento člověk rezignuje po přestálém mučení
a vymývání mozku na svou vnitřní svobodu, svobodu ducha, svobodu samostatného
myšlení. „Čtyřicet let mu trvalo, než pochopil, jaký úsměv se skrývá pod černým
knírem. Jaké kruté a zbytečné nedorozumění. Jak sveřepě a tvrdohlavě prchal před
laskavou náručí! Dvě slzy, nasáklé ginem; mu stékaly ke kořeni nosu. Ale to bylo
v pořádku, všechno bylo v pořádku, boj skončil. Zvítězil sám nad sebou. Miloval
Velkého bratra.“12

Totalita jako systém, ze kterého nelze uniknout, jen přijetím nebo smrtí.
Ani mučedníci v něm neexistují. Lidé jsou odsouzeni nejen před smrtí ale i po ní. Jsou
vymazáni, podle slovníku Strany vaporizováni. Svět bez naděje. Nikdo z celé knihy
nemá naději. Představitelé Strany mají moc. Moc naději nepotřebuje, je živa sama
sebou. Proléti jsou ve své duchovní bídě lhostejní. Mají svůj svět, který Strana
víceméně nechává být. „Pokud pracovali a množili se, byla jejich ostatní činnost
bezvýznamná“13. Lhostejnost je k naději v protikladu. Zbývají členové vnější strany
-aparát. Ti naději mít neumí, protože ztratili vlivem propagandy Strany individualitu,
která byla nahrazena kolektivním myšlením.

Orwellova nadčasová vize nás po právu děsí , protože bude platná pokaždé, kdy se
totalitní systém vládnutí znovu dostane k moci .

12
Orwell, G. 1984. Praha , Naše vojsko, 1991, s.194
13
Orwell, G. 1984. Praha , Naše vojsko, 1991, s. 50

11
2. Manipulace

2.1 Vymezení pojmu

V sociální psychologii i sociologii se používá tento termín ve významu snahy

o působení na myšlení druhé osoby či více osob. Nejvýstižnější popis jsem našla
v předmluvě ke knize Nenechte sebou manipulovat 14 od PhDr. J. Růžičky:
„Manipulovat znamená využívat nevědomosti, nejistot, dobromyslnosti, naivity,
strachu, slušnosti i dalších citů a vlastností lidí k uskutečňování vlastních, zpravidla
skrytých zájmů a cílů. Ty mohou být nevinné a malicherné, ale stejně tak může jít
o naprosté podmanění člověka i celých národů“15

S manipulací, ať nevědomou či vědomou, se setkáváme vlastně neustále. Je běžnou

součástí sociálního chování. Je ale rozdíl, pokud je manipulace přechodnou formou,
například při výchově malého dítěte ( Pepíčku, udělej mamince radost a dojez
tu polívčičku) nebo je li manipulace součástí osobnosti. Je mnoho druhů manipulátorů
a jejich společným jmenovatelem je schopnost nasadit si určitou masku,
a charakteristické společné znaky, jako například navozování pocitů viny, lhaní,
ale třeba síla hlasu, tělesné projevy, gesta, pohled…, i etické problémy, podle nichž
se dá vysledovat, zda je dotyčný manipulativní osobnost. U manipulativního jedince
je manipulace velmi často nevědomá, je to mnohdy naučený model chování nebo forma
obrany. „Manipulátor manipuluje, protože nemůže jinak“16.

Manipulovat s námi mohou ale i masmedia, jako tisk, rozhlas, televize, internet.
Je tedy na místě se ptát , jaká je vlastně funkce masmédií?
a) Informativní - její podstatou je poskytovat informace a rozšiřovat poznání.
b) Formativní – spočívá v ovlivňování osobnosti, může působit na prostoje
adresáta, na míru jeho osobní, individuální a společenské angažovanosti
a aktivity jako základních podmínek autentického rozvoje osobnosti
c) Komunikativní – to znamená schopnost uskutečňovat spojení mezi určitým
faktem, událostí či zprávou o tomto faktu či události na straně jedné a adresátem

14
Nazare-Aga, I. Nenechte sebou manipulovat. Praha 2010, Portál,
15
Nazare-Aga, I. Nenechte sebou manipulovat. Praha 2010, Portál, s. 9
16
Nazare-Aga, I. Nenechte sebou manipulovat. Praha 2010, Portál, s. 39

12
 této informace na straně druhé.V době názorových, politických a sociálních změn
je tato funkce masmédií nezbytná.
d) Rekreativní – dává možnost osvěžení, vytržení z všedního shonu, přináší zábavu
a relaxaci17

Právě třetí položka z výše uvedeného seznamu - formativní funkce masmédií- v sobě
skrývá nebezpečí mediální manipulace. Masmédia jsou jistě nepostradatelným
prostředkem k socializaci, vzdělávání a výchově. Jsou ale také poplatná svým
vlastníkům, ovlivňovaná náladami ve společnosti, podléhají požadavkům konzumní
společnosti.

Manipulace má několik stupňů, které jsou popsány v knize Manipulace v médiích18

a které volně cituji:

Přesvědčování: nemusí být automaticky špatné, mnohdy je naopak potřebné. Například

když učitel přesvědčuje žáky , že šikana je špatná, nebo pokud novináři přesvědčují
čtenáře, že je dobré třídit odpad. Toto přesvědčování se děje s plným vědomím obou
stran a to je právě to důležité - to že jak ten, kdo přesvědčuje, tak i přesvědčovaný jsou
si vědomi toho, že mohou a nemusí přijmou názor toho druhého, aniž by z toho pro ně
plynul jakýkoliv postih. To se však již netýká dvou následujících forem manipulace.

Dalším stupněm je nátlak: může být ekonomický nebo právní, morální; mnohdy
je nevyhnutelný, protože bez dodržování určitých zákonů nemůže společnost fungovat
a rozpadá se. Pokud ale začnou být schvalovány a uplatňovány takové zákony, které
dávají výše prospěch vlády nad prospěch či svobodu jednotlivce, je to špatně.

Třetí formou manipulace je násilí, jako nejstarší forma zbavování lidí jejich svobod.
I v současné době je používáno a v některých zemích funguje jako metoda k udržení
vlády. Násilí je často spojeno s fyzickým ohrožením života, téměř vždy s ohrožením
svobody, zbavením osobních práv a se zastrašováním lidí ať již fyzicky nebo duševně .

17
Kraus, B. Základy sociální pedagogiky, Praha, Portál 2008, s. 126-127
18
Ilowiecki, Žantovský: Manipulace v médiích . Praha 2008, UJAK, str. 32 a 37

13
 Manipulace je dnes nerozšířenějším a nejúčinnějším masmediálním nástrojem
skupin, které chtějí získat moc. Nástrojem manipulace je jazyk, řeč. Ještě horší formou
manipulace je skrytá persuase. Jak u manipulace tak i u skrytého přesvědčování není
zde použíta síla fyzická, ale je jím slovo. Je velmi těžce rozeznatelná. Manipulující zde
používá nejasné a vícevýznamové pojmy tak, že manipulovaný se domnívá, že jde
o pojmy přesné, s jednoznačným smyslem . Následně je vysvětleno, že těmto pojmům
příjemce informace neporozuměl správně. Protože pojmy použil někdo, u koho příjemce
předpokládá větší míru informovanosti a znalostí, je příjemce znejistěn a rychle přejímá
to, co manipulující říká.

V souvislosti s manipulací je velmi často používáno slovo propaganda. Co si ale máme

pod tímto pojmem představit?

V časopise Revue pro media je propaganda definována takto: „Pojem propaganda

se užívá pro označení záměrného pokusu jednotlivce či skupiny prostřednictvím
dlouhodobého působení vytvářet, kontrolovat nebo měnit hodnoty, postoje a chování
druhých jednotlivců či skupin, a to v souladu se záměry tvůrce propagandistického
sdělení. Propaganda využívá zejména masové sdělovací prostředky, i když působí
i na rovině interpersonální komunikace (agitace, propaganda činem). Teoretické práce
o propagandě zmiňují téměř nekonečné množství definic propagandy vzájemně
se lišících mírou obecnosti a precizností odlišení propagandistické (manipulativní)
komunikace od těch typů komunikace, které rovněž utvářejí recipientovy postoje
a chování, avšak nejsou obecně považovány za propagandistické (vzdělávání,
náboženství, legislativní normy, expertní doporučení atd.).19“

Propaganda používá různé nástroje k získávání občanské angažovanosti a loajality.

Mimo jiné ráda využívá ta média , která mají vliv na masy, respektive na větší počet
občanů. Z těchto důvodů je velmi oblíbeným nástrojem film, rozhlas, tisk, v současnosti
i internet. Jak nacismus, tak i komunismus podporoval propagandistická díla
a režiséry poplatné režimu. Vzorovým propagandistickým dílem doby nacismu je film
Triumf vůle od Leni Reifenstahlové, zobrazující stranický sjezd NDSAP v Norimberku.
Tehdy byly použity zcela nové postupy při natáčení, které významně zatraktivnily tento

film a tím pádem i přitáhly mnohem větší počet diváků, než při použití klasických

19
http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/valecna_propaganda.htm 27.3.2011

14
filmařských postupů. Přivedly k nacistické ideologii tak i ty Němce, kteří o politiku
do té doby neměli zájem. To je cílem jakékoliv propagandy-zaujmout a přitáhnout
i ty, kteří jsou doposud lhostejní.

2.2 Manipulace v totalitním režimu

15
K manipulaci s občany totalitní režimy používají propagandu, dezinformaci, censuru,
kontrolu policií, tajnými službami či armádou, nelegitimní změnu ústavy, manipulaci
s výsledky voleb ale i likvidaci odpůrců režimu. Propaganda, dezinformace a censura
jsou přímo spojeny s medii, s informacemi, a monopol na ně je ta největší zbraň,
kterou totalitní systém může použít a také jej používá. Používá také tisk, film a
rozhlas. .Třicátá, čtyřicátá a padesátá léta jsou „zlatým věkem“ propagandy, protože
svět
se polarizoval; nejdříve druhá světová válka a Hitlerova propaganda a proti ní
propaganda Spojenců působící proti Třetí říši. Film Leni Reifestahlové Síla vůle jsem
již zmiňovala, opačným pólem je známý film Charlieho Chaplina Diktátor. A to pokud
je řeč jen o filmu. Hitlerovy projevy přenášené rozhlasem a natáčené na film měly svůj
dosah. Zde bych si dovolila upozornit, jak mocnou zbraní jsou někdy nůžky střihače
filmu; velmi často používaný filmový úryvek z Hitlerova projevu má jako závěr konec
řeči. Televizní stanice Public TV jednu dobu dávala staré filmové týdeníky amerických
filmových společností. Tam tento úryvek byl také, ale končil záběrem na Hitlera, jak se,
nedá se to jinak říci, ješitně natřásá. Pár vteřin záběru udělalo z nepochopitelného
démona ješitného malého člověka, který má ale moc ovládat davy. Rok 1945 přináší
konec II. Světové války a naději na mír. Ale už za tři roky se svět rozdělí železnou
oponou na západní a východní blok. A na obou polovinách tohoto světa se opět agitátoři
ze všech sil činili.

Téma manipulace v totalitních režimech je ale natolik obsáhlé, že si ho dovolím

poněkud zúžit, a to na dění v Československu v těchto letech.

Nacistická propaganda na našem území zapracovala nejprve v druhé polovině

třicátých letech a byla zaměřena na německou menšinu na území severních Čech,
severní Moravy a Slezska. Měla za cíl zradikalizovat již tak nespokojené Sudetské
Němce a pod heslem „Heim ins Reich“ docílit odtržení Sudet od Československa, což
se nakonec v roce 1938 stalo. Nacistická propaganda ale v období Protektorátu neměla
u většiny českých občanů velký úspěch. Typickým příkladem reakcí českého
obyvatelstva na německou propagandu je plakát s obrazem Pražského hradu nad
kterým se vznáší rudá ruka se srpem a kladivem a nápisem Zachvátí-li Tě, zahyneš. Na
tento plakát čeští lidé dopisovali „My se nebojíme, my tam nebydlíme“. Kolovalo také
mnoho politických vtipů zaměřených protifašisticky.

16
 Největší nápor komunistické manipulace spadá do období padesátých let.
Komunistická propaganda používala obraz nepřítele, v tomto případě to byl
kapitalismus, bývalá buržoazie a vnitřní nepřítel. Podpisové kampaně a rezoluce
pracovních kolektivů na podporu komunistického režimu nebo k odsouzení politických
oponentů, protistátní spiklenecká centra, cenzura, začerňování zrádců nového režimu
v učebnicích. To vše se dělo v padesátých letech ve jménu manipulace lidí. Pokud
mohu zmínit jen ty nejkřiklavější případy, je to například upravená fotografie
z 25. února 1948. Na původní fotografii je Klement Gottwald s Vladimírem
Clementisem. I po procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského,
kde byl Clementis také odsouzen, je tato fotografie znovu otiskována, ale Clementis na
ní již chybí. Nevzpomenout nelze ani vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou.
Propagandisticky bylo využíváno poválečné budovatelské nadšení. Filmy a divadelní
hry byly zaměřené téměř výhradně na podporu vládnoucího režimu, jak formou
zobrazování kladných vzorů (ženy ve výrobě, zakládání zemědělských družstev, plnění
plánu pětiletky) tak i zobrazování nepřítele (emigranti, kapitalisté, sedláci, agenti
západu). Vycházely sovětské romány, věnované budování komunistické společnosti.

Koncem padesátých let tvorba těchto děl ustupuje do pozadí, pozornost je věnována
spíše mezilidských vztahům a chybám, které se během padesátých let staly. Po krizi
komunistického režimu v šedesátých letech 20. století a v době normalizace 70. a 80. let
je propaganda sice stále přítomna, ale málokdo ji bere vážně. Forma propagandy jako
například politické plakáty nebo televizní inscenace a filmy s špatně skrývaným
„kladným“ politickým nábojem v sedmdesátých letech už nedokáže oslovit téměř
nikoho, a do strany se vstupuje často spíše z prospěchu než z idealistických důvodů.

17
2.3 Orwellova alegorie mediální manipulace a současnost

Totalitní režimy, tak jak je známe, postupně zdegenerovaly a skončily. Snaha

zmanipulovat a ovládat lidí je však bohužel asi věčná. Problematická je ale
forma, jakou na sebe toto ovládání vezme. Nikde není psáno, že musí nutně přijít
v uniformě
a řvát. Může přijít v elegantním obleku a ještě ho rádi pustíme do dveří, netuše.
že tu uniformu má ve skříni a čeká na vhodný moment, kdy ji znovu obléknout.

Jak jinak zmanipulovat masy, než za pomocí médií . Věděl to Orwell, a víme to nyní
i my. Orwellova vševidoucí televize v každém bytě je dnes jen nahrazena webkamerou,
a kamerami veřejných informačních systémů. Internet má dnes téměř každý. Cokoliv se
stane, je možné napsat na blogy, facebook, pokud je to zaznamenáno, lze to „vyvěsit“
na youtube . Ze všech internetových zdrojů také čerpají novináři a jak informace
použijí, je na nich. Nemyslím si, že jejich krédem je „zmanipuluji“. Ale nad novináři
jsou majitelé novin a ekonomika spolu s politikou nevytvářejí zrovna podnětné
prostředí pro objektivitu.

Mediální manipulací se hluboce zabývá kniha Macieje Ilowieckého a Tadeusze

Zasepy Moc a nemoc médií, která byla uveřejněna na pokračování v internetovém
deníku Neviditelný pes v roce 2006. Později vyšla v České republice pod titulem
Manipulace v médiích.

„Manipulaci chápeme jako určitý způsob ovlivňování jednotlivce nebo skupiny

či dokonce celé společnosti, jimž se změní jejich názory a postoje, samozřejmě bez
toho, aniž si to jednotlivci anebo skupiny uvědomovali. Jde tedy o způsoby resp.
metody, v jejichž důsledku je manipulovaná osoba přesvědčená, že sama je původcem
nějakého jednání, že se sama tak rozhodla nebo něco zhodnotila. Zatímco ve skutečnosti
je jen nástrojem v rukou autora. Manipulace má už svojí podstatou přivádět lidi v omyl.
Kdoví, zda právě proto, že se těžko odhaluje, není mnohem nebezpečnější, než snadno
identifikovatelná propaganda v totalitních systémech20.“

20
Ilowiecki,M,T,. Žantovský, P. Manipulace v médiích. Praha 2008, UJAK, str. 31

18
 V denním tisku lze stále hůře odlišit faktické jádro informace od názoru novináře.
A je otázka, zda je to skutečně jeho názor, nebo zafungovalo v tu chvíli staré české
přísloví : Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Autocenzura nezmizela 18.11.1989, je tu
stále. Jen důvody se změnily. Pokud třeba nakladatelství Ekonomia vlastní miliardář
Bakala, bude novinář z tohoto nakladatelství psát o bytech OKD , které také Bakalovi
patří, jen velmi opatrně. Tam, kde dříve bránily svobodě morálně nepřijatelné
ideologie, tam dnes staví hranici (teoreticky prostupnou) peníze a zájmy politiků a
nadnárodních společností. Pokud výše zmíněný Zdeněk Bakala věnuje jedné politické
straně šest milionů, tak i kdyby to opravdu myslel upřímně, že chce podpořit pravici,
skeptik ve mně si říká, že za to něco chtít bude. Možná dříve, možná později, někdy
určitě. Proti nemorálnosti totalitního systému se vymezit lze a například Charta 77 je
toho ukázkou. Proti ovládání společnosti skrze majetek se také dá protestovat, ale
nakonec většina podlehne. Je potřeba někde bydlet a nakrmit děti. Tak jako za
socialismu. Tehdy tato logika také fungovala - jen se protestovalo proti něčemu jinému
než dnes.

Média dnes mají velkou zodpovědnost, kterou si buď neuvědomují, nebo nechtějí
uvědomit. „Ztráta svědomí, otupený vkus, neprofesionalita a nekompetentnost
představují podhoubí, na kterém pak vyrůstá arogance a agresivita. Zvláště agresivity se
lidstvu-naše české společenství nevyjímaje-dostává v míře vrchovaté. Protože
masmedia vznikají a působí ve společnosti regulované tržními zákonitostmi, snaží se-ke
škodě společnosti a její kultuře-prosadit především ekonomicky a méně již kvalitou své
programové nabídky. Program je diktován požadavky trhu, masovým (ne)vkusem,
podle toho, jaké přináší zisky.“21

21
Blahoslav Kraus, Věra Poláčková et al., Člověk -prostředí -výchova., s.71, Brno:
Paido, 2001, ISBN 80–7315-004–2

19
 2.4 Mediální manipulace a úkol sociální pedagogiky

Střední generace za posledních dvacet let měla možnost do jisté míry reflektovat na
rozvoj informačních technologii a jejich rizik včetně manipulace. Množství informací
se na nás valí ze všech informačních medií, a současně nedostatek času a vůle k hledání
jiných relevantních zdrojů k ověření získaných informací přináší riziko automatického
akceptování toho, co je nám řečeno. Pokud chápeme principy a mechanismy fungování
medií, dává nám to možnost kriticky posoudit předkládané informace. Také se tak
snižuje riziko mediální manipulace, pokud by došlo k případnému zneužití médií
mocenskými elitami.

Proto je mediální výchova je stále více součástí učebních předmětů na základních

a středních školách. Je nutné, aby děti byly informované o případných nebezpečích.
Tam, kde dospělý člověk může využít své získané znalosti, je dítě ve velké nevýhodě.
Jeho přirozená, z věku vyplývající naivita, nezkušenost a neznalost je ve virtuálním
prostoru na internetu velmi nebezpečná pro něj samotné. Proto je vhodné začít
seznamovat děti s médii , jejich kladnými i zápornými stránkami již velmi brzo. Je však
nutné, aby se i rodiče zajímali, jaké stránky jejich dítě navštěvuje, kolik času u počítače
tráví. Děti na internetu mohou být jak samy pachateli trestné činnosti (kopírování filmů)
tak i obětí. Mohou se stát nejen cílem pedofilů na různých chatech , Facebooku,
diskusních forech, ale šikana v informačním věku se přenesla do virtuálního prostoru.

Proto je důležité rozvíjet mediální gramotnost a ruku v ruce s ním i obecný přehled
o světě kolem nás. Netýká se to jen mládeže, ale nás všech. Nerozumět médiím
znamená zjednodušeně nerozumět světu. Většinu informací, ať chceme nebo ne,
získáváme z médií, ať už je to televize, internet, časopisy, rozhlas. Od běžných denních
zpráv, přes kulturní a sportovní zážitky, vědecké poznatky a informace ze života
společnosti, historie a ekonomie. Bez alespoň základů všeobecného přehledu , bez
schopnosti dát si věci do souvislostí, bez znalostí kontextů , jsme pro ty, kteří by nás
chtěli jakkoliv zmanipulovat, lehkým soustem.

20
V současném světě by média měly být jakýmsi kompasem, který nám řekne, kde co je,
ale směr si vybereme my sami. Mnohdy jsou však media spíše retardéry, které říkají:
tudy musíš jít. Proto je pro nás všechny důležitá mediální gramotnost. A také trocha
odvahy. Protože pokud všichni půjdeme tak, jak nám média (respektive jejich vlastníci)
přikazují, stáváme se tou poslušnou nemyslící masou, kterou právě Orwell popisuje.

Sociální pedagogika má v oblasti mediálních studií velký prostor k práci právě tím,
jak obsáhlý a komplikovaný mediální svět je. Pedagogika musí hledat nástroje, kterými
by negativní vliv masmédií bylo možno držet pod kontrolou. Tyto možnosti jsou však
velmi problematické, značně omezené a většinou nepříliš účinné. Prostředky masové
komunikace mají neustálý náskok a to z důvodů technické dokonalosti,
všudypřítomnosti médií a vnější atraktivity. Devalvace morálních a mravních hodnot
spolu s snižující se úrovní všeobecné vzdělanosti vede ke zhrubnutí společnosti,
k povrchnosti . Tyto dva aspekty však dohromady dávají velmi třaskavou směs.
Společnost nevzdělaná a nekulturní je málo odolná vůči manipulaci. Proti tomu se staví
sociální pedagogika se snahou dodat člověku něco, co bych nazvala „třetí rozměr“.
Sociální pedagog by měl být tím, kdo tomuto člověku otevře dveře do světa , kde není
jen práce a pasivní odpočinek. Do světa, kde tím, že třeba nakreslí obraz, objeví krásu
přírody, ale i to, že když maluje, je mu dobře na duši. Sociální pedagog by měl být tím,
koho napadne, že ten člověk nikdy nedržel štětec v ruce, a tím, kdo přemýšlí, co by to
s tím člověkem mohlo udělat, kdyby malovat začal. Duševní aktivita totiž posiluje
schopnost porozumět věcem v souvislostech. Někomu je tato schopnost pochopit, že
když obrazně řečeno, kopnu míč, tak rozbije okno, daná. Ale častěji se setkávám s tím,
že lidé, a mládež zvláště, nejenže tuto schopnost nemají tak říkajíc vrozenou, ale ani
k ní nejsou vedeni ve škole. Jsou vedeni spíše k biflování a pasivnímu přijímání
informací. Těleso do kapaliny ponořené je pro ně poučka, a ne to, že když si vlezou
v létě do bazenu, tak čím jsou těžší (hustší) , tím rychleji půjdou ke dnu. Člověk, který
přijímá fakta bez toho, aby o nich přemýšlel, je nebezpečný nejen sám sobě, ale i té
části společnosti, která přemýšlivá je. Protože čím více bude těch nemyslících,
nepřemýšlivých, tím lépe se dá se společností manipulovat. A kdo s ní bude
manipulovat? Ten kdo o to má zájem. Politik, trh.

Jako jistou formu ochrany před mediální manipulací tedy vidím činnost pedagogů ,
respektive jejich kladný vzor. "Uč je činiti činěním, neboť děti opičátka jsou, co

21
uhlédají dobrého neb zlého, hned dělají". Tento citát Jana Amose Komenského platí
dodnes, a možná i více než dříve. Je to také cesta, kterou se sociální pedagogika může
ubírat. Pokud bude učitel současně sociálním pedagogem, může kladně ovlivňovat ty
děti, které nepochází z podnětného prostředí. Ale sociální pedagogika se může rozvíjet
i mezi seniory prostřednictvím různých zájmových kroužků. Příkladem by mohl být
kurs ovládání PC a internetu, kdy ten, kdo tyto seniory učí, s nimi i mluví o tom, jak
není dobré brát všechny informace z internetu za pravdivé, jaká nebezpečí může internet
skývat nejen pro ně, ale třeba i pro jejich vnoučata.

Prosociální chování a výchova ke kritickému myšlení je hlavním úkolem sociální

pedagogiky proto, aby se svět, v jakém žijeme nyní, nezměnil v ten Orwellův.

22
3. Sociologický průzkum

3.1 Cíle průzkumu

V mém průzkumu pracuji se skupinou aktivních seniorů (jezdí spolu na výlety,

pravidelně se scházejí na scrabble). Živě se zajímají o současnost a mnozí pracují
s informačními medii (internet, mobil, denní tisk). Zajímalo mě, jakému zdroji
informací dávají přednost, a jakému informačnímu zdroji dává přednost skupina o
generaci mladší. Stanovila jsem si dvě teze:

1. tito senioři budou dávat přednost internetu jako informačnímu mediu.

2. tito senioři nepřijímají informace z médií bezvýhradně

3. skupina o generaci mladší se chová ve vztahu k médiím podobně

Následujícím průzkumem bych tyto teze chtěla potvrdit či vyvrátit.

3.2 Metoda průzkumu

K získání dat bylo použito metody dotazníku, který byl zpracován formou
uzavřených otázek. Respondenti odpovídali na třináct otázek, na každou otázku byla
pouze jedna možnost odpovědi.
Celkem bylo připraveno 60 dotazníků, navrátilo se 40 dotazníků. Výhodou
dotazníkového šetření byla anonymita respondentů, nevýhodou mohlo být nepochopení
otázky. Výsledky jsem následně zpracovala do tabulek a grafů.

23
 Průzkum proběhl ve skupině aktivních seniorů, a náhodně vybraných lidí
z okruhu mého zaměstnání.

3.3 Charakteristika výběrového vzorku

Hypotézy byly testovány na dvou souborech po dvaceti osobách. Respondenty

byli aktivní senioři ve věku od 60 let jako první skupina a náhodně vybraní lidé ve
věkovém rozmezí 30 až 40 let pro druhou skupinu.

Muži Ženy
skupina A 6 14
Skupina B 11 9

Skupina A věk 60-80

Skupina B věk 30-40

Průzkumu se zúčastnilo 40 respondentů, z toho 23 žen (57,5 %) a 17 (42,5 %) mužů.

24
3.4 Vyhodnocení výsledků

1. Po jakém časopise byste sáhli v čekárně: Skupina A Skupina B

1) 100+1 , Epocha, 21. století 4 4
2) Vlasta, Květy 6 3
3) Pestrý svět, Rytmus života 7 6
4) Literární noviny, Reflex, Instinkt 3 5
5) Žádný z nich 0 2

Časopisy v této otázce jsem rozdělila tak, aby v rámci možností obsáhly tématicky
většinu nabízené produkce.

V položce 1) jsou časopisy populárně vzdělávací. Vybral by si je stejný počet ze

skupiny A i B.

V položce 2) jsou časopisy zaměřené na ženy. Zde dochází k rozdílu mezi skupinami,
volily by je spíše lidé ze skupiny A, tj. senioři.

V položce 3) jsou časopisy , které lze označit za bulvární. Volilo by je nejvíc z skupiny
A, a stejný počet jako ženských časopisů ze skupiny B.

V položce 4) jsou časopisy zaměřené na politiku, veřejný život. Ty by volili více lidé ze
skupiny B.

V položce 5) t.j. žádný časopis by si nevybral pouze lidé ze skupiny B.

17 % lidí ze skupiny A a 15% ze skupiny B dalo v čekárně přednost bulvárnímu tisku.

25
2.Která média jsou podle Vás
nejobjektivnější ? Skupina A Skupina B
1) Internet
2) Televize - veřejnoprávní
3) Televize – komerční
4) Noviny
5) Rozhlas - veřejnoprávní
4) Rozhlas – komerční

26
3. Jaká informační média sledujete nejčastěji ? Skupina A Skupina B
1) Internet
2) Televize - veřejnoprávní
3) Televize – komerční
4) Noviny
5) Rozhlas - veřejnoprávní
4) Rozhlas – komerční

27
4. Pokud kupujete denní tisk, je to Skupina A Skupina B
Blesk
Hospodářské noviny
Mladá fronta
Právo
Jiné

28
5. Setkal(a) jste se někdy s pojmem mediální
výchova? Skupina A Skupina B
Ano
Ne

29
6. Myslíte že je mediální výchova pro člověka
důležitá? Skupina A Skupina B
Ano, naučí člověka jak nejlépe využívat media
tak, aby z nich získal maximum potřebných
informací
Ano, upozorní člověka na nutnost vytvoření
vlastního názoru , který si vytvoří informaci
z různých informačních zdrojů
Ano, naučí člověka nedůvěře k médiím
Ne, s médií a informacemi se setkáváme od
raného dětství, není se čemu učit
Ne, mediální manipulace neexistuje

30
7. Jak přistupujete ke zprávě, kterou získáte
z médií? (netýká se informací typu
předpověď počasí) Skupina A Skupina B
Příjmu ji jako základní informaci, ke které si
sám dohledám další souvislosti
Většině informací z médií nedůvěřuji, raději
zjištuji sám okolnosti a důvod zveřejnění
informace
Přijmu ji bez výhrad tak, jak mi byla podána

31
8. Při sledování zpravodajství v TV, rozhlase,
tisku nebo na internetu: Skupina A Skupina B
Přepínám mezi zpravodajskými relacemi, čtu
více novin, sleduji více zpravodajských serverů
Sleduji zprávy jen na jediném serveru, jediné
stanici , v jediných novinách
Nesleduji zpravodajství

32
9. Připouštíte si, že informace zmíněná ve
zpravodajství ovlivňuje Vaše rozhodování
v běžném životě? Skupina A Skupina B
ano, kladné či záporné zprávy o určité věci
(firmě, problému) mi vytváří názor, který bych
si těžko sám udělal (neorientuji se tolik v daném
problému)
ano, tyto informace ale beru jen jako doplňkové,
dám spíše na vlastní zkušenost
ano, informace v médiích mají být pravdivé a já
jim bez výhrad důvěřuji
ne, jsem odolný vůči jakémukoliv ovlivňování a
řídím se výhradně dle vlastní zkušenosti

33
10. Po shlédnutí nebo vyslechnutí
zpravodajství můžete Skupina A Skupina B
1) Vyjmenovat hlavní témata zpravodajství
2) Vyjmenovat některá témata zpravodajství
3) Nejsem schopen-schopna definovat témata
z důvodu rychlosti či množství informací

34
11. Pokud informacím v médiích důvěřujete
či nedůvěřujete, pokuste se zdůvodnit proč
(vyberte Vám nejbližší formulaci) Skupina A Skupina B
Dělám si vlastní názor sledováním více médií
Důvěřuji solidním vysílaným programům
(zprávy, dokumenty), ale nikoli bezmezně
(ověřování z více zdrojů, vlastní názor)
Informace bývají často zkreslené, neověřené.
informace zpracovávají odborníci, kteří mají v
dané oblasti větší přehled, přístup k dalším
informačním zdrojům
Když vidím jaké nesmysly hlásají média v
oborech, kde se alespoň trochu orientuji, tak
nemůžu mít důvěru ani k tomu ostatnímu.

35
11. Co nejvíce zohledňujete při výběru médií ? Skupina A Skupina B
Pravdivost a nezaujatost
Aktuálnost
Zajímavost, forma informací
Jiné

36
Závěr

37
Resumé

38
Anotace

39
Seznam použité literatury:

ARENDTOVÁ, H. Původ totalitarismu I-III. Praha: Oikoymenh, 1996. ISBN 80-8600-

513-5.

BALÍK, S. – KUBÁT, M.: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Dokořán,

Praha, 2004. ISBN: 80-86569-89-6.
ILOWIECKI, M.: Manipulace v médiích, Univerzita Jana Amose Komenského Praha,
2008. ISBN 978-80-86723-50-1 (brož.)
FTOREK, J :Public relations a politika, Grada, Praha 2010 ISBN 978-50-247-3376-0
KOUKOLÍK, F.,DRTILOVÁ J.: Základy stupidologie-Život s deprivanty II, Praha,
Galén, ISBN 80-7262-078-9
KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al., Člověk -prostředí -výchova. Brno: Paido,
2001, 199 s. ISBN 80–7315-004–2
ORWELL, G. 1984. Praha : Naše vojsko, 1991, ISBN 80-206-0256-9
ORWELL, G . : Farma zvířat,Praha: Aurora 2004, ISBN 80-7299-075-6
ORWELL, G.: Hold Katalánsku a ohlédnutí za Španělskou válkou, Praha, Odeon 1991.
ISBN 80-207-0311-X
POPPER, K.: Otevřená společnost a její nepřátelé I./II..Praha : OIKOYMENH, 1994.
ISBN: 80-7106-378-9
RADVAN, E., VAVŘÍK, M. Metodika psaní odborného textu a výzkum v sociálních
vědách. Brno: IMS, 2009
SOLŽENICYN, A., Souostroví Gulag I–III, Praha , OK CENTRUM, 1990, ISBN 80-
900270-0-8
Internetové stránky:
http://www.totalita.cz/
http://www.e-polis.cz/
REVUE PRO MÉDIA č. 8 – Heslář – Mediální výchova
http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/557/MEDIA-A-POLITICKA-PROPAGANDA.html
http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/valecna_propaganda.htm

40