Eduard Petika

STAR ECK BJE A POVSTI.

PROMTHEUS
Modr obloha se zhlela ve vodch a vody byly pln ryb. V povt ltala hejna ptk a na zemi se psla na lukch stda. Ale nikdo stda nehldal, nikdo nelovil ryby a nikdo nenaslouchal ptamu zpvu. Na zemi chybl lovk. Smutn bloudil po zemi Promtheus, potomek boskho rodu Titn, a marn hledal iv bytosti, kter by chodily vzpmen jako on a kter by se mu podobaly tv. Vidl vak hlnu, dvajc ivot trv, rostlinm a stromm, a spatil hust det, snejc se na zem. Deov vody udrovala v prod ivot, a tam, kde neprelo, umraly stromy i kee a narstala pou. Kdy Promtheus poznal slu zem a vody, smsil hlnu s deovou vodou a vytvoil sochu prvnho lovka. Podobala se bohm. Pallas Athna, bohyn jasnho rozumu a moudrosti, vdechla neiv soe ducha a ediv hlna zrovla, zaalo v n buit srdce a doposud nehybn nohy a pae uinily prvn pohyby. Tak poslal Promtheus na svt prvn lidi. Dlouho lid nevdli, jak uvat ducha daru Pallas Athny. ili jako mal dti. Vidli, ale nepoznvali, slyeli, ale nerozumli, chodili po zemi jako ve snu. Nedovedli plit cihly, ani pitesvat trmy, ani stavt domy. Jako mravenci se hemili po zemi i pod zem v temnch koutech sluj. Nevdli dokonce, e se jaro std s ltem, lto s podzimem a podzim se zimou. Tu se vydal Promtheus mezi lidi a uil je stavt domy, uil je st, pst a potat a rozumt prod. Nauil lidi zapahat zvata do jha i sestrojovat povozy, aby lid nemusili nosit bemena na zdech. Ukzal jim, jak se stavj lod a jak plachty uleh veslam prci. Vedl je do hlubin zem za skrytmi poklady. M, elezo, stbro i zlato zaaly opoutt pod pilnma rukama hornk podzemn loiska. Dve lid neznali lku, nevdli, co jim prospv a co kod. Promtheus jim poradil, jak msit hojiv masti a uzdravujc lky. Odhalil uaslm lidem vechna umn a lid se horliv vemu uili.

Bohov, shromdn na hoe boh, na Olympu, pozorovali nedviv pokolen lid na zemi, kter se nauilo od Promthea prci, vdm i umn. Zvlt vldce vech boh, Zeus, se mrail den ode dne vc a vc. Zavolal si Promthea a ekl mu:Nauil jsi lidi pracovat a myslit, ale nenauil jsi je jet dobe, jak maj ctt bohy a jak jim obtovat, jak se jim klant. V pece, e na bozch zle, bude-li rok rodn nebo chud, navtv-li zemi mor nebo blahobyt. Bohov vldnou nad osudy lid. I j sm vrhm sv blesky, kam se mi zachce. Jdi k lidem a ekni jim, aby nm obtovali, nebo je stihne n hnv. Lid budou pinet bohm obti, odpovdl Promtheus, ale ty, Die, si pij vybrat, co maj obtovat. A Promtheus zabil bka, maso ukryl do b ke a navrch poloil aludek. Na druhou hromadu dal kosti, ale obalil je tukem tak, e je nebylo vidt. Hromada kost obalench tukem byla vt a zdla se i lep. Sotva Promtheus vechno pipravil, uctil Zeus pjemnou vni chystan obti a sestoupil z nebes na zem. Promtheus spatil Dia a zvolal: Bohov, vyberte si, kter dl je vm milej. Co, vldce boh, vybere, to budou smrteln lid obtovat. Zeus poznal, e ho chce Promtheus oklamat. Nedal vak najevo hnv a naschvl vyvolil hromadu lesknouc se tukem. Promtheus pistoupil s smvem k hromad a odhrnul tuk. Objevily se hol kosti. Kdy odkryl b ki, zavonlo erstv maso. Od tch dob obtovali lid bohm tuk a kosti, maso si ponechvali pro sebe. Zeus nenechal sml Promthev in bez trestu. Rozhodl se, e lidem vezme ohe. Pipadla jim lep st, maso, a je tedy jed syrov. Vldce boh poruil ihned mranm, aby lijkem uhasila vechna ohnit. Divok vtr rozmetal hork popel a odnesl jej do moe. Tak ztratili lid ohe, kter potebovali nutn k ivotu a prci. Nemohli pci chlb ani vait, kovrny zpustly a dlny osiely. Za chladnch dn a mrazivch noc nebylo kde se oht. Promtheus vidl netst seslan na lidi, ctil s nimi a neopustil je. Vdl, e v Diov palci plpol dnem i noc jasn ohe. Vplil se proto v non tm na horu Olymp do zlatho palce vldce boh.

Potichu, nikm nezpozorovn, vzal trochu ohn z Diova krbu a ukryl jej v dut holi. S ohnm se vesele vrtil zptky k lidem. Pinesl jim, po em tolik touili. Zase se pozvedly plameny na lidskch ohnitch i v dlnch a vn vaench pokrm a peenho masa stoupala k nebesm a dotkla se i nosu vldce boh. Zeus shldl na zem a spatil kou stoupajc z komn. Rozhnval se zlm hnvem boh. Ihned uril lidem nov trest. Zavolal k sob chromho boha Hfaista, kter byl vyhlen umlec. Bydlil pod koucmi sopkami, kde ml sv dlny. Tomu poruil, aby zhotovil sochu krsn dvky. Hfaistos poslechl a zanedlouho stla ped Diem ndhern socha, jakou svt nevidl. Zeus j vdechl ivot. Bohyn Athna j dala skvostn zvoj, blostn roucho a skvl ps, bohyn krsy, Afrodita, j dala nadpozemsk pvab a Hermes, posel boh, j daroval ivou e a mil a lisn hlas. Potom ji ovnili. Zeus j vloil do rukou zlatou schrnku a nazval dvku Pandorou, vm obdaenou. Lstiv Hermes odvedl Pandoru na zem k Promtheovu bratru Epimtheovi. Promtheus asto bratra varoval, aby nepijmal od boh dn dary. Ale Epimtheus pi pohledu na krsnou Pandoru zapomnl na vechno varovn a na vechny rady. Vldn ji pijal do domu i se zlatou schrnkou. Byl zvdav, co mu bohov ve schrnce poslaj, a podal dvku, aby pozvedla vko. Pandora ochotn schrnku otevela. Se svitnm, kvlenm a nkem vyltly ze zlat schrnky zl nemoci, bolesti, bda a strasti, zakrouily nad domem a rozletly se po celm svt, jen doposud neznal nic z takovho zla. I Pandora se polekala a rychle vko zase piklopila. Vechno zl ze schrnky vyletlo a zbyla v n jen nadje. Nemoci a strasti ji pitiskly a k sammu dnu, a proto j do svta vyrazilo tak mlo. Nemoci a bda zaaly obchzet lidsk obydl a v patch za nimi pichzela smrt. Bolest a tk mylenky budily lidi ze spnku a zl sny jim tily hru. Jen nadje, jenom nadje bylo mezi lidmi mlo. Zstala tm cel uzamena v Pandoin schrnce. Div hnv se snesl i na Promthea. Vldce boh vyslal Hfaista s pomocnky, aby pikovali odbojnho Promthea nejtmi a nejpevnjmi etzy k vysok skle v poho Kavkazu. Nerad

poslechl Hfaistos rozkazu vldce boh a pikoval Promthea ke skle tak tsn, e se nemohl ani pohnout. Vysoko nad propast, v kter pluly cry mlh, visel Promtheus mezi nebem a zem, ale nepokoil se, neprosil Dia o milost. Kdy Zeus vidl, e Promtheus nepros o milost a e hrd nese svj osud, vyslal za Promtheem na Kavkaz obrovskho orla. Orel piltal kadho dne k upoutanmu Promtheovi, trhal mu ostrm zobanem jtra z tla a ivil se jimi. V noci jtra Promtheovi znovu narstala a orel ml rno pipravenou novou potravu. K takovmu trpen odsoudil Zeus Promthea navky. Uplynulo mnoho let, ale Promtheus se nepodrobil. Po staletch, kter Promtheus proil v mukch a osamn, spatil hrdinu pipoutanho ke kavkazsk skle Hrakles, syn Dia, vldce boh. Ubral se tudy na cest za zlatmi jablky Hesperidek. Prv piltal orel, aby se nasytil. Hrakles odloil kyj, napjal luk, namil a jedinou ranou zabil zlho dravce. Potom rozdrtil Promtheovy okovy a daroval mu svobodu. Aby vak byl Zeus usmen a splnila se jeho kletba, musil Promtheus nosit elezn prsten, v nm byl zachycen kousek kamene z kavkazsk skly. Tak byl Promtheus navky pipoutn, jak Zeus uril. A od tch dob nos lid prsteny s kamenem na pamtku Promtheova inu. Nos je dodnes, i kdy u dvno zapomnli na Promthea, kter se nechtl pokoit ped bohy a v netst stl vrn pi lidech.

POTOPA K vldci boh, Diovi, se donesla povst o tom, jak jsou lid zkaen a jak se nett ani zloin. ekl si, e sestoup na zem. Chtl

se pesvdit na vlastn oi, zda lid opravdu loup a vrad a uctvaj le msto pravdy a posmvaj se bohm. S ltost a rozhoenm poznval vude, kam se na sv pouti dostal, e lid jsou jet hor, ne vyprvly povsti. Jeden druhmu kradl a pitom mu lhal do o, hostitel pepadali sv hosty ve spnku a pobjeli je, dti se tily na smrt svch rodi a s touhou oekvaly ddictv, eny vaily jedy svm mum a bratr napnal luk proti bratrovi. Diovi bylo lpe, kdy prochzel skalnatmi, liduprzdnmi koninami ne v mstech a vesnicch mezi lidmi. Jednoho veera doel Zeus k palci arkadskho krle, kter se jmenoval Lykn. Lid poznali, e se bl bh, a zaali se modlit. Krl Lykn se vak lidem posmval. Uvidme, myslil si Lykn, jeli ten pocestn bohem. Vyzkoum ho. Ml v palci jako rukojm mue z kmene Moloss. Jednoho z nich zabil a dal ho uvait. A se pocestn nasyt lidskho masa a upadne do hlubokho spnku, chtl Lykn zavradit i jeho. Sluebnci pedloili Diovi msy s koucm pokrmem. Zeus poznal, jakou neblahou hostinu mu krl uchystal, a zahoel hnvem. Seslal na palc zloinnho krle Lykna blesk a ohluujc hrom se rozlehl po celm krlovstv. Odevad vylehly plameny a lan polykaly krlv majetek. Lykn sm vyrazil ve smrtelnch zkostech z hocho domu a prchal ped Diovm hnvem. Otvral sta, ale onml dsem. Kdy se mu konen vrtil hlas a chtl kiet, vydralo se mu z st vyt. Padl na vechny tyi a ctil, jak mu nohy a ruce a cel tlo obrst srst, jak se mu protahuje obliej. Z Lykna se stal vlk, vn touc po krvi. Od tch dob obchz stda pasouc se na loukch a oi mu divoce jisk jako dve, dokud jet byl krlem. Zeus se vrtil na nebesa a svolal snm boh. Bohov spchali po Mln drze do mramorov sn, kde na trn sedl Zeus, rozhnvan a zamylen. Sotva se shromdili, zahml hlas vldce boh. Vyprvl jim o tom, co na zemi spatil a zail. Jeden palc jsem u rozdrtil bleskem, ekl, ale je teba potrestat vechny lidi. Chtl jsem seehnout zemi ohnm svch blesk, obvm se vak, e by od takovho obrovskho poru chytilo ovzdu i ir nebesa. Vdy vichni znme vtbu, e pijde doba,

kdy zem, moe i nebesa vzplanou a svt zajde v plamenech. Proto selu na zem potopu a omyji tv zem od patnost a nehodnho lidskho pokolen. A Zeus d uzavt do jesky severk s vtry rozhnjcmi mraky a vypust jin vtr. Jin vtr zamv mokrmi kdly a vzltne, na ele mu sed hust mlha a z edivch vous mu stk d. Pravic tiskne a trh temn mrana a vypout vodn pvaly. Bh vod Poseidon pomh svmu bratru Diovi. Svol bohy vech ek a poru jim, aby dali proudm vystoupit z beh, aby strhvali hrze a poslali vlny do lidskch pbytk. Tu vystoup eky z ei a zatop vesnice i msta, pikryj oblili, kee i stromy a hladina stoup nad stechy dom a brzy zmiz pod vodou i piky v. Lid se sna spasit se plavnm, ale zalykaj se biujcm detm a jen mlokomu se poda doshnout vrcholk hor. Brzy vak stoupne voda i nad vrcholky hor a splchne lidi do hlubin novho nekonenho moe. Jin lid nasedli do lun a do lod a zpas na vzdutch vlnch o hol ivot. Ztroskotvaj na skalnatch mlinch, je ped nedvnm jet byly hebeny nejvych poho. Zvdav ryby pluj hluboko pod hladinou v korunch strom a prohnj se v domech a chrmech, jejich okna a dvee vylomily rozbouen vlny. Jeleni, kanci a vlci zpas marn s vlnami a lesy obvaj delfni. Zem se stala jedinm moem. Leckter ptk unaven letem padl do vody, kdy neml, kde by odpoinul. Koho nepohltily vlny, zemel hlady. V krajin Fkis se zvedala nad vodn pln jet hora Parnas. K tto hoe zamil mal lun, v kterm se plavil Deukalin, syn Promthev, s manelkou Pyrrhou. Promtheus je vas varoval a dal jim pevn lun. Jakmile Zeus zpozoroval, e z celho lidstva zbvaj jen Deukalin a Pyrrha, lid spravedliv, poctiv a bohabojn, rozptlil mraky a ukzal nebesm zem a oblohu zemi. Tak Poseidon odloil trojzubc vidlici, kterou eil moe, zavolal svho syna Tritona a rozkzal mu, aby zatroubil na obrovskou lasturu. Triton uml na ni troubit tak mocn, e naplnil troubenm ovzdu celho svta. Zatroubil a vody zaaly ustupovat, eky vstoupily do svch ei a moe dostalo opt behy.

Deukalin s Pyrrhou pistli u hory Parnas, padli na kolena a dkovali bohm za zchranu. Pak se rozhldli kolem sebe a vidli jen pustou zemi. Lesy mly ve vtvch jet kusy bahna a cel krajina byla tich, bez ivota. Povzdechl Deukalin: Mil Pyrrho, zbyli jsme jedin z celho lidstva. Co si poneme? K bych dovedl jako mj otec Promtheus dt hln tvar lovka a vdechnout j ivot! Se slzami v och se modlili Deukalin a Pyrrha na stupnch polorozpadlho, mechem zarostlho chrmu bohyn Themis, matky Promtheovy. Prosili, aby jim pomohla vzksit na mrtv zemi opt ivot. Dojat bohyn jim poradila: Vyjdte z chrmu, zahalte hlavy a hzejte za sebe kosti velik matky. Zamyleni vyli z chrmu. Nedovedli pochopit, e by na nich bohyn dala,aby ruili klid mrtvch pedk. Pemleli dlouho. Nhle Deukalina napadlo, e velikou matkou mnila bohyn zemi. Zem je velikou matkou ns vech, ekl Deukalin, a kosti velik matky mohou bt jen kameny v hln. Pochyboval vak, e by kameny mohly oivit zemsk povrch. Pesto nasbral s Pyrrhou kameny a hzel je za sebe. Stal se zzrak. Sotva kameny za jejich zdy dopadly na zem, zaaly ztrcet svou tvrdost, a co v nich bylo vlhkho, stalo se masem a poalo narstat do tvaru lidskho tla. Co bylo v kamenech tvrd a nepoddajn, zmnilo se v kosti, co bylo v kameni lou, dalo vznik lm v lidskm tle. Kameny vren Deukalinem braly na sebe podobu mu, kameny hozen Pyrrhou se promnily v eny. Tak vznikl nov lidsk rod, houevnat v prci a odolvajc trapm a strastem. Zrodil se z kamene a jako kmen byl nepoddajn a tvrd.

FAETHN
Mlad Faethn pibhl jednoho dne s plem ke sv matce. Nikdo mi nev, e mm otcem je bh, vzlykal. Hrl jsem si s chlapci, a smli se mi. Pr se jen tak chlubm. Matka ho objala a utovala:Tvm otcem, synku, je opravdu bh. Podvej se nahoru na oblohu. To slunce, kter na nebi ho, svt a z, to je tvj otec. Vid, jak si hraje s chlapci, jak se koup v ece, vid vechno, co se na zemi dje. Tvj otec je bh slunce Hlios. Faethn se podval na oblohu a zatouil po otci.Pjdu k nmu, ekl matce, chci ho navtvit Matka mu nezabraovala. Jen jdi, pohladila ho po vlasech, jist t rd uvid. Mus se vydat pmo na vchod, a pijde k vysok skle. Na sklu vede stezka a na konci stezky, na vrcholu skly se vypn slunen hrad tvho otce Hlia. Nedokav Faethn se rychle pipravil a vyrazil na cestu. el a el stle na vchod, a piel k vysok skle. Hrad boha slunce se tpytil do dlky a vysok zlat sloupy, na nich stl, vylehovaly k obloze jako plameny. Dvoukdl vrata do hradu, vytepan ze stbrnch paprsk, svtila Faethontovi vstc, akoli na zem pod vysokou sklou se u dvno snesla noc. Faethn vstoupil do slunenho hradu a musil se zastavit a pimhouit oi ped tak velikou zplavou svtla. Uprosted sn sedl na trn poszenm drahmi kameny sm bh Hlios. Kolem nho stly Hodiny, Dny, Msce, Roky a Stalet. Kdy si Faethn trochu zvykl na tpyt a zi, rozeznal vedle otcova trnu zvltn postavy. Stlo tam usmvajc se mlad Jaro s vnekem ve vlasech, Lto s vncem klas, Podzim potsnn vou z hrozn vna a ledov Zima s edivmi a rozcuchanmi vlasy. A tu u zaznl hradem hlas boha Hlia jako zvon: Vtm t, synu Faethonte. Propak jsi piel za mnou a sem? Faethn pemohl ostych a odvn pokroil k otci:

Na zemi se mi posmvaj. Pr jenom lu a chlubm se. Mm otcem pr nen bh. Prosm t, me-li, uka vem, e jsem opravdu tvm synem. Hlios sal z hlavy jiskc paprsky, vyzval Faethona, aby el bl, objal ho a polbil. Jsi mj syn, Faethne, ekl, a chci ti to dokzat Pej si cokoli chce, a j ti to splnm. Faethn se pyn usml: Vm, e projd kad den oblohu od vchodu k zpadu na zlatm voze taenm zzranmi komi. Pl bych si aspo jednou dit ten vz. Hlios se zalekl a litoval svho slibu. Jen to ne, domlouval synovi, pej si nco jinho. Jsi mlad a neudr ote divokch kon. Cesta slunenho vozu je obtn. Rno stoup vz strm na oblohu, a kdy se dostane na vrchol nebes, dostvm i j sm zvra z t poledn vky. Pak se ped vozem prostr srzn cesta dol do moskch vln. Je teba mt silnou ruku, aby se vz s komi i jezdcem neztil stemhlav do hlubiny. A kal slunen bh, co chtl, Faethn se nedal pemluvit. Dychtil dokzat svm ptelm a vem lidem na zemi, e je synem samho slunce. A bh nemohl svj slib zruit. S povzdechem vzal Hlios syna kolem ramenou a odvedl ho k zlatmu vozu, vrhajcmu do vech stran oslnivou zi. Zatmco Faethn asl nad ndhernou podvanou, otevela Jitenka na vchod nachov vrata a ukzala sn pln r. Noc uprchl ped ervnkem a nastal as zaphnout ohniv kon do slunenho vozu. Slunen bh potel Faethonovi tve kouzelnou mast, aby ho ochrnil ped rem, a dal mu posledn rady: Mil synu, kdy u se ned odvrtit od nebezpen jzdy, dej aspo pozor, abys nejel s vozem pli vysoko, splil bys nebe, pojede-li pli nzko, seehne zemi. Proto se dr uprosted mezi nebem a zem. Nepouvej bie, kon se enou sami vped. Cestu pozn snadno, spat stopy mch kol, dr se jich. Faethn kv hlavou, ale ani neposlouch, co otec povd. Uu se vyhoupne na vz, uchop ote a radostn vyraz v cvalu z otcova hradu. Tpytn vz roztrhne mlhu a pod kopyty slunench kon

zajisk vzduch. Zprvu kon cvlaj navyklou drhou, e Faethonovi jen vlaj vlasy okolo hlavy. Pak poznaj, e je vede ciz nepevn ruka a e vz je leh ne jindy. Vymknou se mladmu veliteli a opust vyjet koleje. Rozkymcej v prudk jzd vz a enou se, kudy jim napadne. Zden Faethn se podv z nebeskch vin dol na zem. Hluboko pod nm le hory, eky a msta ozen svtlem jeho vozu. Faethn se zachvje a zmocn se ho zvra. Ote mu vyklouznou z rukou a dopadnou voln na hbety kon. Kon se vzpnaj a vrej do hvzd a pak se t dmajcmi mrany opt k zemi. Vude tam, kde se slunen vz pibl k povrchu zem, vylehnou plameny. Pda vysych a prask, v hln se otvraj ern trhliny. Krl podzemnch hlubin s zkost pozoruje svtlo, kter se mu val rozpukanou zemskou krou do jeho krlovstv vn tmy. Trva, obil a stromy ho, msta se promuj v popel. Se sykotem se vypauj eky, i hory se rozhav do bl a rozpadaj se v prach. Faethn vid trosky hocho svta. Rozplen vzduch bod do st a do plic, vz pod nm je cel hav. V Africe, kde se slunen vz naklon k zemi, zern ple celm nrodm a vzniknou obrovsk pout. I moe se va a ryby se skrvaj na dno. Zmuen zem vysl prosby k vldci boh Diovi, aby ji zbavil utrpen. Zeus vysly prosby matky zem, vymrt blesk a sraz Faethona ze slunenho vozu. Kon se spla a vytrhnou se ze jha, vz zam jinam a kon tak jinam. Faethn se zt bez ducha rozhavenm prostorem na zem. Mrtvho Faethna nalezly vodn vly a pohrbily ho. Otec Hlios zahalil v hlubokm smutku tv a uprosted dne nastala noc, ozaovan jen pory, lehajcmi ze zem k nebesm. Faethonova matka dlouho putovala po svt a hledala hrob svho syna. Kdy jej nala, s plem objmala hlnu, pod n leel jej syn. Velik al padl na Faethonovy sestry. Bdovaly a nakaly po cel msce. Nhle uctily, e nemohou z msta, nohy jim vrstaj do zem, rvou si ve smutku vlasy a msto vlas jim ust pod prsty list. Obrstaj sntkami a mn se v ole. Matka je chce ochrnit a strhv z nich puc ratolesti. Z erstvch ran vytrysknou krpje a na slunci tuhnou v jantar. Sestry se alem promnily v ole.

Slunen bh truchl podnes pro svho syna. Veer po zpadu slunce kanou z hvzd, ze stbrnch o non oblohy, slzy. Lid jim kaj rosa.

ORFEUS
V eck krajin nazvan Thrkie il ped dvnmi lety slavn pvec Orfeus. Hrval na lyru a dovedl k tomu tak krsn zpvat, e jeho zpvu nikdo neodolal. I ptci umlkali a naslouchali jeho psnm a zvata opoutla les a thla za nm. Vlk bel vedle bernka, lika se zajcem, a nikdo nikomu neublil. I hadi vylzali z dr a naslouchali a kamen uhbalo zpvajcmu Orfeovi z cesty. eky se jeho zpvem zastavovaly a ryby se vynoovaly nad hladinu, aby, lpe slyely jeho pse. Lid mu naslouchali, smli se i plakali, podle toho, jak byl jeho zpv. Zapomnali na sv starosti a musili jednat tak, jak tomu chtla jeho pse. Na msta a na hostiny, kde Orfeus zpval, pichzeli i bohov. Sestupovali po Mln drze na zem za jeho hlasem. Tak vodn vly, Najdy, vystupovaly z vln, sotva zaslechly Orfev zpv. Do jedn z nich se Orfeus zamiloval, odvedl si ji dom a oenil se s n. Vla se jmenovala Eurydika a byla lbezn jako Orfeovy psn. Krtk as ili spolu astni. Jednoho dne musil Orfeus odejt z domu a Eurydika osamla. V samot zatouila po zelench hebkch loukch, kde zur prameny a ky. Tam bydlily v tpytivch vodch jej druky, Najdy. Vzpomnala na n a usmyslila si, e je navtv. Vybhla ven a tila se, jak sv ptelkyn pekvap. Pospchala nejkrat cestou loukami. Tu ji v noze prudce zabolelo a bodav bolest se j rozlila po celm tle. Pohldla na zem a spatila mihnout se travinami jedovatho hada. Ve mdlobch klesla na louku. Had jed byl krut, zastavil j srdce. Eurydika zemela a neprobudil ji ani pl jejch druek, vodnch vil, ani Orfeovo zoufalstv, kdy se s n zase shledal. Orfeus pohbil mrtvou Eurydiku a s n i vechny radostn psn. Smutn bloudil po svt a lidem se pi jeho novch psnch u jen slzy Hnuly po tvch. List na stromech vzdychalo a divok elmy vychzely z lesnch houtin s vlhkma oima. Nikde na zemi nenachzel Orfeus pokoje. Bez ustn myslil na svou Eurydiku a na tst, kter ztratil. as nedovedl zmrnit jeho bolest a smutek. Po dlouhm neklidnm putovn se odhodlal, e

sestoup pod zem do podsvtn e, kam odchzej stny zemelch. V podsvt vldl bh Hdes s manelkou Persefonou lidskm dum, jejich tla na zemi zemela. Podsvtn bohy chtl Orfeus prosit, aby mu vrtili jeho Eurydiku, aby j dovolili poruit zkon smrti a navrtit se na zem mezi iv lidi. Orfeus zamil na zpad, nebo tam nkde v dlce se v ernch sklch skrval vchod do podsvt. el, a kdy se mu zdlo, e zabloudil, zaal smutnou pse o mrtv Eurydice. Pse obmkila i stromy. Ukazovaly mu vtvemi cestu a milosrdn trva sklonila stbla na stranu, kudy vedla cesta do podsvt. Konen spatil Orfeus adu nehybnch cypi a spoustu ernch skal, ztrcejcch se v ediv mlenliv mlze. Vnoil se do t mrtv mlhy. Nhle se ped nm rozsvtily ti pry ohnivch o a ozval se divok tkot. To vtal Orfea trojhlav pes Kerberos, stran hlda v brn vedouc do podsvt. Uctil ivho lovka. Ale Orfeus se dal do zpvu a ve vech tech krvavch tlamch zmlkl tkot. Obrovsk pes ulehl a propustil Orfea do krlovstv smrti. Zpvaje krel Orfeus srznou stezkou dol, vyhbal se mstm, z nich lehaly plameny, ale i plameny strnuly a jejich r se zmrnil, sotva k nim dolehl jeho hlas. Orfeus se vmsil do tichho zstupu vzdunch stn. Ty vechny pospchaly na beh temn eky Styx. Brzy pijel lun se starcem Charnem, kter pevel ed postavy do podsvt. Orfeus vskoil do loky za duemi mrtvch, ale Charn poznal, e do loky vstoupil iv lovk. Nechtl Orfea pevzt na druh beh. Neastn Orfeus zaal zpvat a rozplakal i starho Charna. U Orfea nevyhnl. Lo pirazila k behu a due mrtvch odchzely k soudu. Orfeus se vak vydal hledat vldce podsvt. Peel louku, po n bloudily stny tch, kdo na svt nebyli ani dob, ani zl, spatil koninu blaench, elysium, kde se radovaly due dobrch lid, i chmurn Tartaros. Tam si trpenm a mukami odpykvaly due zemelch zl skutky spchan za ivota na zemi. Kamkoli v tartaru Orfeus se zpvem vstoupil, mizelo utrpen, dokud znl jeho hlas. Tran due zapomnaly na sv trapy a jen naslouchaly. Stn mrtvho krle Tantala zapomnl na svj vn hlad a ze, ktermi ho bohov

potrestali, stn krle Sisyfa si odpoinul na chvli od sv namhav a marn prce. Uprosted krlovstv mrtvch sedl na ernm trn vldce podsvt, zamraen Hdes. ern vlasy mu splvaly na elo a v blm oblieji svtily chladn oi. Vedle nho sedla Persefona v ernch atech a jej tv z nich vystupovala jako bled msc z nonho mrana. Orfea zamrazilo pi tom pohledu, ale jeho lska byla silnj ne strach. Zazpval ped mocnmi vladai. Zpval o sv lsce k Eurydice a o smrti, kter pedasn odvedla jej dui do e sn. O sv bolesti zpval, o smutku bez konce a bez hranic. Prosil bohy podsvt, aby mu dovolili odvst Eurydiku opt na zem. Stejn nikdo ze smrtelnk neujde posledn cest do jejich panstv. I Orfeus s Eurydikou pijdou jednou do e mrtvch. Hdes i Persefona dojati poslouchali jeho zpv. Splnm ti tv pn, ekl Hdes, kdy Orfeus dozpval. Eurydika se me vrtit mezi iv lidi. Ty se vak cestou z podsvt na manelku neohlej. Ohldne-li se po n, ne vyjdete na zemsk povrch, zmiz ti a vrt se mezi stny a u ji neuvid. Orfeus radostn podkoval a na pokyn vldce podsvt se zvolna piblil stn Eurydiky, aby nsledoval manela nahoru na svt. li znmou stezkou k povrchu zem, vstoupili na Charnovu lo a dali se pevzt. Kreli krajinou nesmrnho ticha. Orfeus el naped a naslouchal, zda neusly za sebou krok Eurydiky. Slyel jen svoje kroeje a zachvtila ho hrozn zkost Snad se Eurydika opozdila, nezn cestu a zbloudila v podsvt, snad se j pihodilo nco zlho. Ve strachu zapomene Orfeus na slib a oto se. Ped oima se mu rozplyne obraz Eurydiky a milovan ena umr podruh. Lehk vnek se dotkne Orfeova ela jako posledn polben a pak stoj na stezce uprosted ticha sm a sm. Zoufalstv pepadne Orfea, b po stezce dol jako len, vol Eurydiku a bez dechu dobhne k ece a k Charnovu lunu. Ale nadarmo tentokrt pros pevoznka, aby ho pevezl na druh beh. Sedm dn bloudil Orfeus po behu podsvtn eky a zkouel dostat se znovu do krlovstv smrti. Po sedm dn mu byly pokrmem jenom slzy. Vechno bylo marn. Smutn se vrtil zptky na zem a odeel

do pustch hor. Na hol horsk plni zpval sklm a vtru o svm netst. Stromy v dol ho uslyely a daly se do pohybu za jeho hlasem. Ne dokonil Orfeus pse, stl kolem nho hust hj. Hol svah hory se zazelenal houtinami a ptactvo a zv zabydlily mlad porost. Orfeus zpval a jeho pse krouila nad vrcholky strom a vtr ji roznel k lidskm pbytkm. Kdekoli ji lid zaslechli, zmlkli a s pohnutm naslouchali. Tehdy se krajinou potuloval zstup bakchantek, ctitelek boha vna a bujnho vesel Bakcha. Opil a pololen vtrhly eny do hje, v nm Orfeus zpval sv alostn psn. Jeho smutn zpv podrdil rozjaen eny a jedna z nich po nm vrhla Thyrsos, hl obtoenou rvou; jin zvedla kmen a mrtila jm po pvci. Ale Thyrsos i kmen dopadly ped Orfea, sraeny moc jeho zpvu. Zdivoel eny zaaly zvedat jedna po druh kameny a v jejich kiku zanikal Orfev zpv. Tu teprve zashly kameny cl a zbarvily se Orfeovou krv. Zpv umlkal a zhasl s jeho ivotem. Bakchantky opojen zlm skutkem pobily i zv, kter Orfea obklopovala a jet se neprohrla z okouzlen. Zvst o Orfeov zhub se roznesla po cel zemi. Netruchlili pro nho jen lid, oplakvala ho cel proda. Stromy na znamen smutku odvrhly listy, skly slzely a hladiny ek stouply, jak do nich stkal pl cel zem. Lesn a vodn vly si rozpustily vlasy a oblkly ern roucha. Orfeova due sestoupila do podsvt. Te se pevoznk Charn nezdrhal pevzt pvce do e mrtvch. Stn pichzel mezi stny. U z dlky poznal Orfeus svou Eurydiku a spchal k n. Mohl se na ni dvat i ohlet se za n, neztrcela se mu. Bh Bakchus nenechal zl in bez trestu. Promnil nohy zloinnch en v koeny a jejich tla v kmeny a vtve stle zmtan vtrem. Tlo Orfeovo pohbily Mzy, bohyn umn a moudrosti. Hlava, kterou bakchantky Orfeovi urvaly, plula s lyrou na vlnch eky Hebru a doplula do moe a na ostrov Lesbos. Od t doby zpvali i slavci na ostrov krsnji ne jinde a ostrov rodil slavn pvce. I nejslavnj eck bsnka Sapf se tam narodila.

Orfeova lyra plujc po ece jet potichu znla a mrtv hlava naposledy tie zpvala. Vlny a behy opakovaly jej tich zpv. Podnes zpvaj eky, co si zapamatovaly z psn mrtvho Orfea.

Zaloen thb
Ve fnickm mst Sidonu panoval kdysi krl Agenor. Jeho dcera Europa byla iroko daleko znma svou krsou nejen mezi lidmi, ale i u boh. Sm vldce boh Zeus si ji zamiloval. Jednou zrna se prochzela krsn Europa s drukami po rozkvetlch loukch na moskm behu. Dvky trhaly kvtiny a pak usedly do stnu koatch strom a vily vnce. Kdy zvedly od vit vnc zrak, vydechly pekvapenm. Ped nimi stl ndhern blostn bk s malmi rohy, przranmi jako kil. Tvil se tak mrn, e z Europy i z dvek brzy spadl strach. Europa mu podala hrst kvtin k rov tlam a jej druky mu ovnily rohy. Bk si s dvkami pohrval, pitanil na lesklch koptkch k Europ, sklonil ji a poklekl na pedn nohy, jako by ji vybzel k projce. Europa se smchem usedla na podivuhodnho bka a zavolala na druky, aby si pisedly k n. Ale bk neekal, a k nmu pistoup ostatn dvky, zvedl se a dal se s Europou na hbet na tk pmo do moskch vln. Zden Europa nakala a plakala. Nebylo j to vak nic platn. Bk plaval na ir moe a beh s bdujcmi dvkami se j za chvli ztratil z o. Na vechny strany se rozprostrala jen hladina modrho moe. Zapadlo slunce, na nebi i ve vlnch se zatpytily prvn hvzdy a bk s Europou stle jet plaval. V temnot ped nimi se ukzal ern stn neznmho pobe. Bk doplaval k pevnin a vystoupil s umdlvajc dvkou na suchou zemi. Jemn uloil Europu na mkk trvnk a zmizel. Z tepl non tmy se vynoila bohyn lsky Afrodita. Naklonila se nad vystraenou dvkou a utovala ji. Neboj se, ekla tie, nic zlho se ti nestane. Sm vldce boh Zeus se promnil v bka a unesl t, protoe si t zamiloval. Tv jmno bude nesmrteln. Svtadl, kter t pijal, bude se navky nazvat tvm jmnem, Europo. Tak ila Europa s Diem, ukryt v dalek krajin. Jej otec, krl Agnor, hluboce pro ni truchlil. Vyslal posly, aby mu o zmizel dcei pinesli aspo njakou zprvu. A poslov se vraceli a mleli. dn z nich nepotil krle ani malou nadj. Proto si dal zavolat svho syna Kadma.

Jdi, ekl, vyhledej a pive mi svou sestru Europu. Prohledej cel svt a uti mj zrmutek. Ale bez n, bez n se mi nevracej! Kadmos svolal sv nejstatenj bojovnky, vybral si z nich druinu a vydal se do svta za svou sestrou. Putoval znmmi krajinami do krajin mn znmch a cizch, stle dl a dl. Cestou se vyptval na Europu, ale nikdo o n nevdl. Mnoho pobe peli, mnoho ek pebrodili, a vechno bylo marn. Jednoho dne zabloudil i se svm prvodem a dostal se na neznmou cestu. li po n a po dlouh dob potkali pocestnho. Vyptvali se ho, kam cesta vede, a dovdli se, e se tou cestou dostanou do Delf. Vidm, e jste z daleka, ekl pocestn, snad jste se vydali za dobrodrustvm, snad nkoho hledte. A tak nebo tak, jste-li u na cest do Delf, zeptejte se delfsk vtrny na radu. Mon e vm sami bozi ukzali tuhle cestu. Kadoios se zaradoval. U dvno slyel o Delfch. V slavn delfsk vtrn sedla nad skaln rozsedlinou na vysok trojnoce vtkyn Pthie. Vdechovala pry vystupujc z rozsedliny a opojena vykikovala nesrozumiteln vtby, kter knz zapisoval a sestavoval prosebnkm odpovdi. Kadmos podkoval pocestnmu, a kdy dorazili do Delf, vyhledal vtrnu a zeptal se na radu. Knz pedal Kadmovi tuto vtbu: Neptrej po ztracen seste a nevracej se do vlasti. Na osaml louce najde jalovici, kter jet nenesla jha. Jdi za n a tam, kde si odpoine, postav msto a nazvi je Thby. Kadmos uposlechl vle boh. el se svmi druhy hledat osamlou louku, aby splnil, co vtba pedpovdla. Zanedlouho nael louku i mladou krvu, pasouc se na avnat trv. Nsledoval ji a pebrodil v jejch stopch ku a peel rozlehl luka. Konen se krva zastavila, ohldla se na Kadma a jeho prvodce, zdvihla hlavu a thle zabuela. Zvolna se poloila a Kadmos padl na kolena a radostn polbil ciz zemi, kter se mu te mla stt domovem. Prvodcm nakzal, aby donesli ist pramenit vody k obti. Les, do nho Kadmovi druhov vstoupili, nepoznal jet ost sekyry. Prodrali se hustmi houtinami za umnm pramene.

Vyvral ze skly, byl bohat a ir, peskakoval vlhk kameny a il kolem sebe pjemn chlad. Poklekli, aby nabrali vody. V tom se ozval ve skaln sluji hmot a supn. Kov nad pramenem se rozhrnulo a ohromen mui spatili obrovskho upinatho draka s krvavm hebenem, thnoucm se od hlavy a k ocasu. Oblud lehaly z o plameny a cel byla plna jedu. Rozevela tlamu s temi kmitajcmi jazyky a temi adami zub a vydechla na n otravn mrak svho dechu. Koho nezadusila dechem, toho rozmakala upinatm tlem a roztrhala v drpech. Slunce vystoupilo na vrchol sv drhy a zkrtilo stny, ale Kadmovi druhov se nevraceli. Kadmos se zaal obvat, e se jim pihodilo nco zlho. Vzal proto me a otp a el je hledat. Nael v houtinch prosekanou pinu a dostal se a ke skle s pramenem. Tam leela jeho druina pobita a nad mrtvmi kval zlovstn hlavou hrozn drak. Kadmos se podval drakovi neohroen do o podlitch krv a zvolal: Bu budu, vrn druhov, vam mstitelem, nebo vam druhem i ve smrti! Shbl se pro velik balvan a mrtil jej na draka. Takov balvan by jist poboil i pevn mstsk hradby, ale drakovi neublil. Odrazil se od jeho upinatho krune a jen rozntil jeho vztek. Vzepjal se proti tonkovi. Kadmos vrhl otp a prorazil ostrm hrotem drakv krun. Drak stoil hlavu k hbetu, zahryzl se do otpu a pelomil jej. Hrot nemohl vyrvat, utkvl pevn v rn. Bolest rozzuen drak se obrtil na Kadma, rozthl smrtc tlamu a chtl ernm jedovatm dechem hrdinu usmrtit. Kadmos poznal vas drakv mysl a uskoil za mohutn strom. Pipravil si druh otp a vrazil jej do drakova hrdla takovou silou, e probodl draka i blzk dub zrove. Drak se zazmtal a vytrhl dub i s koeny. Z hrdla se mu vyinula proudem krev a ve chvilce bylo vechno kolem erven, traviny, mech i vtve strom. Umrajc obluda uhodila naposled ocasem vpravo a vlevo, perazila s praskotem nkolik strom a ztichla. Zatmco si Kadmos prohlel zabitho draka a asl nad jeho obrovitm tlem, snesla se k nmu bohyn Pallas Athna. Zasej zuby mrtvho draka, rozkzala mu.

Kadmos zkypil pdu otpem a do vyrytch brzd zasel dra zuby. Pojednou se zaaly hroudy nad dra setbou pohybovat, z hlny vyrazily hroty me a otp, chocholy, plby, hlavy, hrdla a hrudi, pae tmajc zbran. Cel pole se zaplnilo bojovnky s pozvednutmi zbranmi. Kadmos se polekal vojska a chopil se mee. Ale jeden z vlenk na nho kikl: Nevmuj se v n boj! To je nae vc! a mchl meem po nejblim bojovnku. Ten ho probodl dobe menm otpem. Ped Kadmovm zrakem propukla bitva a bojovnci se pobjeli navzjem. Nemohlo tomu bt jinak. Vdy se zrodili ze zub draka, kter byl synem Area, boha vlky. Pl se pokryla padlmi mui. Jen pt jich zbylo z celho mnostv a ti uzaveli mezi sebou mr. Byli siln a udatn, nebo uhjili ivot v tuhm boji. S nimi zaloil Kadmos hrad a msto Thby.

PENTHEUS Thbsk krl Pentheus byl synem Kadmovy dcery a jednoho z onch pti vtz, kte zbyli naivu z dra setby. Nezapel krev svho bojovnho otce. Til ho jen pohled na dobe vyzbrojen vlenky. Ze vech lid miloval nejvc ty, kdo dovedli nejdl vrhat otp, a ze vech vc ml nejradji me, na nm neosychala krev. inen zbran mu bylo nejslad hudbou. Vm ostatnm opovrhoval. Znal radost, ale jen radost z boje, znal vesel, ale jen krut vesel vlenk, a dopval lidem volnost, ale jen v neptelskm zem, kam pili se zbran v ruce. Neuznval bohy, pohrdal vtbami a spolhal jenom na zbroj a na siln pae. Ale i do tto chmurn krajiny vlench pprav a nsil pithl se svm prvodem vesel bh radosti, volnosti a vna. Bakchus nebo Dionsos mu kali. Pijel do blzkch hj na vozku taenm tygry,

obklopen druinou mu a en, a vichni chvlili zpvem a tancem radosti ivota. Mezi nimi poskakovali satyrov, bkov s lidskou hlavou a piatma uima. Jejich kozle nohy s koptky dusaly do taktu vesel psn. Mnoho thbskch en si rozpustilo vlasy a spchalo za Dionsovou druinou do les. I muov ovnen beanem opoutli msto a odchzeli k Dionsovi vzdt chvlu ivotu. Kdy se o tom dovdl Pentheus, hnviv vybuchl. Nechpal, jak mohou mui zapomenout na zbran a pidvat se k Dionsovi. Pro nho nebyl Dionsos bohem, ale zbablm podvodnkem, kter neum vldnout meem, nedovede jezdit na koni ani bojovat. Nenvidl volnost a vesel, a zpv a tanec pokldal za zentilost. Jakpak oslavy ivota, pemtal zlostn, ivot m cenu jen tehdy, meme-li jej nasadit za vtzstv v bitv. Zavolal sluebnky a vydal jim rozkaz: Bte do les! Jaksi Dionsos chce dobt Thb zpvem a tancem. Bylo by mi opravdu milej, kdyby jich nkdo dobyl ohnm a elezem. Bte a pivete mi toho Dionsa v poutech! Zdsili se starci, kdy uslyeli tu e, a slep vtec Teiresias varoval poetilho krle. Pentheus neustoupil. Jeho vztek se til s hukotem a bez rozmyslu jako prudk horsk potok, a kde se mu nkdo postavil do cesty, vzkypl a zpnil se, jako kdy potok naraz na kmen, kter mu vad v toku. Sluhov se zanedlouho vrtili a vlekli za sebou neznmho mue s rukama spoutanma na zdech. Tenhle e je Dionsos? rozkikl se krl Pentheus. Dionsa jsme nenali, omlouvali se sluebnci pokorn krli, vedeme jen jednoho z jeho prvodc. A jsi kdokoliv, rozhodl Pentheus, zeme pro vstrahu tm druhm. Dve mi vak povz, pro jsi Dionsa oslavoval. Jsem Akoites, vyprvl bez bzn mlad mu, otec mi nezanechal ani pole, ani bky. Byl jen chud ryb, moe mu dvalo ivobyt. Tak i mn zanechal jen tu vodu. Ale j nechtl rybait stle na stejnm behu. Vydal jsem se na moe, nauil jsem se vst lod podle hvzd a stal jsem se lodnkem. Jednou jsme pistli u neznmho pobe, abychom nabrali erstv pitn vody. Vystoupil

jsem na nvr a obhlel jsem krajinu. Tu spatm lodnka, jak vlee k na lodi njakho cizho hezkho chlapce. Chlapec se potcel jako zmoen spnkem nebo vnem. Odv i tv toho hocha byly tak zvltn, e jsem ani na chvli nepochyboval o tom, e je to njak bh. Ale plavci se mi vysmvali a tili se, e chlapce prodaj do otroctv. Za takovou pknou koist pr jist dostanou spoustu penz. Dostal jsem se s nimi do hdky a kikem se vzbudil i chlapec, kter do t chvle vyspval na palub. Promnul si oi a zeptal se: vr a obhlel jsem krajinu. Tu spatm lodnka, jak vlee k na lodi njakho cizho hezkho chlapce. Chlapec se potcel jako zmoen spnkem nebo vnem. Odv i tv toho hocha byly tak zvltn, e jsem ani na chvli nepochyboval o tom, e je to njak bh. Ale plavci se mi vysmvali a tili se, e chlapce prodaj do otroctv. Za takovou pknou koist pr jist dostanou spoustu penz. Dostal jsem se s nimi do hdky a kikem se vzbudil i chlapec, kter do t chvle vyspval na palub. Promnul si oi a zeptal se: ,Kde to jsem? Kam m vezete?' A kam bys chtl?' posmvali se mu lodnci, jen ekni, kam chce, a my t tam odvezeme.' ,Odvezte m na ostrov Naxos,' odpovdl hoch, ,tam jsem doma.' Zamil jsem tedy v tu stranu, kde leel Naxos. Ale plavci m odstrili. Sami se ujali kormidla a dili lo v opanou stranu. Nechtli splnit slib a vezli chlapce do otroctv. Prosil jsem je, aby neruili dan slib. Smli se a ekli mi, abych se staral o sebe, o kormidlo e se postaraj sami. Tak chlapec poznal, e lo zamila jinam, a pedstral pl a dal je znovu, aby ho odvezli na Naxos. Pl a prosby jako by jen pohnly vesla dl od chlapcova domova. Nhle se vak stala podivuhodn vc. Psahm ti, krli, e mluvm pravdu. Nhle se lo zastavila, akoli nebyla zakotvena a lodnci se oprali do vesel, co mli sil. Spustili plachty a znovu veslovali, a se z nich lil pot. Pemlm, m by to mohlo bt, a spatm div. Z vln vyrej lahouny beanu a ovjej jako hadi vesla, dr je pevn a plaz se po veslech vzhru. U dr bean vechna vesla a pne se po storu v, cel lo obrst listm. Na pdi stoj chlapec v cel

slv, ovnen rvovmi listy, obklopen tygry a pantery. Byl to sm bh Dionsos. Podvm se na vyden lodnky a vidm, e zanaj na tle tmavnout, pae se jim zkracuj a na ki jim narstaj upiny. Mn se mi ped oima v delfny a jejich hladk tla se smekaj z paluby jedno za druhm do moskch vln. Z dvaceti lodnk jsem zbyl na lodi sm a s zkost jsem ekal, kdy se tak mn promn ruce v ploutve a kdy m pijme moe. Ale Dionsos se na mne podval s smvem a vyzval m, abych se chopil kormidla. Zamili jsme na Naxos a tam jsem vstoupil do jeho slueb. Dost! ozval se krl Pentheus. U mm dost tvch pohdek. Pry s tebou do vzen a na muidla! Strci odvedli zajatce do vzen a li pichystat nstroje k muen. Zatm vak, co je chystali, otevely se dvee ale a neviditeln ruce zbavily vzn okov. Kdy se strci vrtili pro svou ob, bylo vzen przdn. K Dionsovi odela pak i krlova matka a jin eny z palce. Rozezlen Pentheus se vytil z palce za nimi. Chtl vlastn rukou potrestat Dionsovy pvrence. Cestou byl stien zvltnm lenstvm. Spatil na obloze dv slunce, a kdy se ohldl, spatil za sebou dv msta msto jednoho. Stromy, louka, skly vechno se mu mhalo ped oima. Slyel smch a zpv veselc se Dionsovy druiny, ale nerozpoznal, kde jsou lid, kte zpvaj. Dovrvoral k vysok sosn, roztesenma rukama se chytil vtv a vyplhal se nahoru. Myslil, e bude mt shora lep rozhled. Ovzdum se rozlehl hromov hlas: Podvejte, tam na sosn sed n nejvt neptel. Cel Dionsova druina pohldla vzhru. Opojeni vnem a oarovni Dionsem nepoznali krle a domnvali se, e ve vtvch sosny sed njak dravec. Zaali hzet na vrchol sosny kamen a vtve a tak dlouho ryli kameny a devy kolem stromu, a obnaili koeny a sosna padla k zemi i s krlem Pentheem. Vichni se na nho vrhli s holemi a ponali si, jako by krl byl div elma. I krlova matka, zaslepena Dionsem, bila svho syna.

Tak zahynul krl Pentheus, a lid ho nelitovali. Vrtili se k prostmu zpsobu ivota a jen na jeho obranu brali do rukou me.

MIDAS Ve Frgii v Mal Asii vldl ped dvnmi asy krl Midas, velik ctitel boha Dionsa. Bydlil ve skvlm hrad a byl nesmrn bohat. Sm o sob si myslil, e je i nesmrn chytr, e vemu rozum a o vem e dovede nejlpe rozhodnout jen on. A jak to u bv, ponvad byl krlem a ml moc, nikdo mu jeho domlivost nevyvracel. Jednou pivedli rolnci ke krli opilho starce, kter se sotva drel na nohou. alovali na nho, e pr ho nali v krlovskch vinicch, jak trh nejkrsnj a nejvt hrozny. Nemusili ani alovat. Holohlav, od pit tlust staec ml bradu i ruce potsnny vou zralch hrozn, i na zelenm vnci na hlav ml temn krpje a vnec byl cel pomakan. Midas ihned poznal ve starci Dionsova druha Silna. Silnos patil do druiny veselho boha. Kdysi Dionsa jako malho chlapce vychoval a od t doby ho neopoutl. Krl Midas slavn a s radost pivtal vzcnho hosta. Rozkzal pipravit nejlep jdla, donst mchy nejznamenitjho vna a sezval pvce a hudebnky, aby pi slavnostn hostin zpvali a hrli. Po deset dn a deset noc hodoval Silnos s krlem a pozvanmi hosty. Stbrn e po celou tu dobu nevysychaly a msto vna menho s vodou se pilo nemen, kter nutilo vechny hosty k smchu a vesel. Sluebnci ivili po deset dn plameny na ohnitch a ron nemly as vychladnout. Stoly se prohbaly a praskaly pod

thou plnch ms a cel palc bzuel jako l a za dne i za noci se nesly z krlovskho sdla zvuky pal a lyry a rozmarn zpv. Jedenctho dne sestavil krl z rozjaench hodovnk prvod. Silnovi daroval osla, nebo vdl, e Silnos nejradji jezd na oslu. Ostatn doprovzeli milho hosta na konch, na vozech i pky a s jsotem a se zpvem vyjeli do sousedn zem, kde se tehdy Dionsos zdroval.Potkali boha Dionsa, jedoucho na zlatm voze taenm tygry. Hledal svho pstouna Silna. Potilo ho, kdy spatil Silna na oslu v tak slavnm prvodu ovnenho listm a kvtm.Pej si, co chce, zvolal bh na krle, za tuhle slubu ti splnm pn. Jak bys chtl dar? Midas se Dionsovi poklonil a zatvil se, jak nejchyteji dovedl: Ach ui, aby se vechno, eho se dotknu, promnilo ve zlato.Dionsos se krlovu pn usml a ekl:Mohl sis, krli, zvolit lep dar. Co sis pl, to se ti spln. Midas se asten vracel dom. Pochvaloval si svou chytrost. Nikdy nebude na svt bohatho krle ne on. Nedokav zkou u cestou, je-li pravda, co mu bh slbil. Ulom ze stromu sntku a sotva v svm om. Sntka i s lstky lut zaz, je z ryzho zlata. Zdvihne ze zem kmen a v dlani dr tpytiv zlato. Dotkne se hroudy hlny a hrouda je ze zlata. Jde kolem pole, utrhne nkolik zralch klas a mezi prsty mu zazvon zlato. Prochz krlovskou zahradou, vzthne ruku po jablku a do dlan mu vklouzne zlat jablko. Bez sebe tstm b Midas do hradu, a sotva se dotkne dve, zalesknou se zlatem. Odhrne zvs a zvs ztuhne ve zlatou stnu.Poru vystrojit bohatou hostinu. Omv si ruce a s blaenm smchem pozoruje, jak mu mezi prsty protk tekut zlato. Usedne za stl a vezme do ruky chlb. Ale ne donese sousto k stm, dr v prstech msto chleba kousek ryzho zlata. Shne po peeni, peen maso se zatpyt a promn se v zlato. I zavol krl sluebnky a chce se dt od nich krmit. Sluebnci mu podaj pokrm k stm, a jak se pokrm dotkne jeho rt, u mu mezi zuby zazvon zlato. I vno mu houstne v stech ve zlato. Uprosted spousty zlata se zmocn krle ds. Hroz se svho pn a vid, jak ho obchz hajc smrt. Zeme hlady a zn.

Chvje se strachem a rychle d osedlat kon. Tryskem ujd za Dionsem a zden pozoruje, jak se mu uzda v prstech mn ve zlato. Vesel zpv mu oznail msto, kde Dionsos se svm zstupem spoinul. Midas seskoil z kon a padl ped bohem na kolena: Odpus mi, milostiv Dionse, m pn, nakal ped bohem, a zbav m mho utrpen! Dionsos se nad neastnm krlem slitoval a poradil mu. Jdi k ece Paktolu, promluvil bh, a pono se cel do jejch vln. Tak smyje ze sebe neastn pn. Midas bez mekn pospil k ece a cel se do n pohrouil a omyl si i hlavu a vlasy. Od tch dob nachzeli lid v ece zlat psek a kali o n, e je zlatonosn. Krl byl rd, e se zbavil hroznho daru, a zlato u nechtl ani vidt. Radji se prochzel po lukch a hjch a naslouchal, jak Pan, bh pastvin a ochrnce std, hraje na syrinx, na rkosovou palu. Kozonoh, rohat bh Pan, cel pokryt srst, poskakoval po lesch, honil se za nymfami a plail pocestn. A kdy usedl do stnu stromu, pskal na svj nstroj o sedmi palch sam vesel psniky. Ty se krlovi nadevecko lbily. Pan vidl, jak se jeho psniky lb, a zaal se domlet, e hraje lpe ne vdce Mz Apolln. Vyzval proto bostvo poho Tmlos, aby rozsoudilo, kdo lpe hraje, zda on, nebo Apolln. Tmlos svolil a odhrnul z obrovskch u vtve prastarch strom. Nejprve zahrl bh Pan divokou barbarskou psniku. Na okraji lesa stl krl Midas a s potenm naslouchal zvukm pal, kter se pekikovaly jako tbetav hlasy ptku, hvzdaly jako vtr ve sklch a poskakovaly vzduchem jako vlnky ek po kamenech. Pan dohrl a Tmlos vybdl boha Apollna. Apolln odhrnul nachovou zu a uchopil levic ndhernou lyru. Mkce udeil do strun a struny zaaly lahodn zpvat. Ztichlm veerem se nesly k nebi sladk tny, jako by se vznely na jemnch stbrnch perutch. Tmlos dojat Apollnovou psn vybdl Pana, aby ped jeho lyrou sklonil svj syrinx. Apollnovy nebesk psn zvtzily nad Panovm psnikami. Midas s nevol vyslechl rozsudek. Protoe si myslil, e vemu rozum a e je povoln o vem rozhodovat, vyhrkl: To nen mon.

Panova psnika je stokrt hez. Mn se lb. A kdy se lb, mus bt pece lep. Copak nem ui? Popuzen Apolln pistoupil ke krli a vzal jeho ui do prst. Ui zaaly hned mnit tvar, prothly se a pokryly se blavou srst. Te m ui, jak ti pat, ekl rozhnvan bh a zmizel. Midas si shl na hlavu a nahmatal dlouh osl ui. Pozd litoval, e se pletl do sporu, ktermu nerozuml. Bel dom a osl ui ho bily pes hlavu. Doma si uvzal na hlavu velik turban a ui pod nm schoval. Ale po ase mu narostly tak dlouh vlasy, e je nemohl pod turban sloit. Tehdy si zavolal sluebnka, kter mu dve vdycky sthal vlasy, a odhalil mu sv tajemstv. Te znme to smutn tajemstv jen my dva, ekl Midas sluebnkovi. Nikomu je neprozra! Zaplatil bys mi to ivotem. Sluebnk se tsl po celm tle, bl se nkomu prozradit, co spatil na krlov hlav. Tajemstv ho vak tilo, pli tilo, ne aby je mohl unst. Uvaoval a uvaoval, jak by se t thy zbavil, a pak mu v noci, kdy nemohl spt, nco napadlo. Zrna, vyel za msto k ece a na osamlm mst vyhloubil do zem jamku a zaeptal do n: Krl Midas m osl ui. Jamku zase pikryl hlnou a domnval se, e tak navky pohbil sv tajemstv. Ulevilo se mu. Spokojen se vrtil do msta a od t chvle ho u nic netilo. Krle chodil sthat jako dve. Do roka na tom mst u eky vyrostlo hust rkos, a kdy se do nho opel vtr, umlo a eptalo: Krl Midas m osl ui. Tak se o krlov tajemstv dovdli vichni lid. Konen jednou oznaili bohov hloupost zjevnm znamenm, myslili si s uspokojenm. Ale bohuel, ne kadho hloupho domlivce obdaruje Apolln tak velkolepm darem.

TANTALOS V Ldii, v krajin, kter dnes pat Turecku, panoval za starch as krl Tantalos. Nebylo bohatho krle nad Tantala. Hora Sipylos mu dvala zlato, jeho pole se thla na dvanct dn cesty a klasy na nich byly dvakrt tak tk ne na ostatnch polch. Na travnatch strnch hldaly houfy pastevc obrovsk stda dobytka. I bohov obdaili Tantala svou pzn. Dovolili mu, aby s nimi zasedl na Olympu za stl a astnil se jejich hostin a poslouchal, o em nesmrteln bohov hovo. Pesto byl Tantalos obyejn smrtelnk. I jemu pedla sudika Klth nit ivota, sudika Lachesis ji rozvjela a tet, Atropos, ekala, a mu ji pestihne. Ale na smrt Tantalos nemyslil. Chodm na hostiny boh, kal si, a nim se od nich nelim. Nalvaj mi do pohru bosk nektar, jm s nimi boskou ambrzii a vm, co si povdaj. Nikdo z lid neme pochybovat o tom, e jsem tak bohem. Nejsi vevdouc ozvalo se v Tantalovi svdom. To nejsem, pipustil Tantalos, ale kdo v, jsou-li vevdouc bohov. Vyzkoum je a pesvdm se o tom. Tehdy prv ukradl njak sml chlapk v Diov chrmu na Krt drahocennho zlatho psa. Pinesl ho Tantalovi, nebo vdl, e se krl boh neboj. Krl Tantalos skryl ukraden pedmt u sebe. Zanedlouho piel do palce rozhoen knz. Krli, ekl, nebv zvykem vlada, e se spoluj s rouhavmi zlodji. Vra do chrmu, co ti nepat. Nevm, o em mluv, odpovdl krl. Jen si skrvej kradenou vc, blskl knz oima, sebe ped hnvem boh neskryje. Kdybych byl provedl nco zlho, usmval se Tantalos, jist by o tom vevdouc bohov u vdli a potrestali by m.

A krl Tantalos odpshl, e zlatou soku nem. Knz odeel s nepozenou a krl byl pesvden, e se bohov jenom tak tv, jako by byli vevdouc. Ve skutenosti nevd o nic vc ne smrteln lid. Zatm bohov vdli dobe o kadm Tantalov inu, ale ekali, zda zaslepen krl pece jen ned pednost pravd ped l, poctivosti ped zlodjstvm a spravedlnosti ped kivdou. Tantalova zpupnost rostla a rostla. U mu nestailo, e sm sml pt nektar a jst ambrzii. Kradl bosk npoj a pokrm ze stolu boh a nosil jej z Olympu na zem, lidem. Kadm skutkem se vysmval bom a lidskm zkonm a nakonec si vymyslil hrozn a neslchan in. Zabil svho syna Pelopa a pozval bohy na hostinu k sob do palce. Pi hostin jim pedloil maso vlastnho syna. Dmtr, bohyn rolnictv, sndla v zamylen kousek pedloenho pokrmu, ale ostatn bohov zden vyskoili od tabule. I Tantalos se ulekl, poznal, e bohov jsou vevdouc, a zaal se jim klant a prosit o slitovn. Novm zloinem vak dovril mru zlch skutk. Zeus, vldce boh, bez vhn srazil nelidskho Tantala do nejhlubho podsvt, do tartaru. Za zl iny spchan zaiva odsoudil Tantala k vnmu trpen. V i mrtvch stoj Tantalos v ist sv vod a trzn ho krut ze. Kdykoliv se sehne, aby zavlail vyprahl, rozpukan rty, voda mu zmiz pod rukama a nahmat such psek. Na dosah roste na vtvch ndhern ovoce, a Tantalos neme utiit muiv hlad. Jakmile vzthne ruku po hruce, fku nebo grantovm jablku, zvedne nhl vtr vtve a ovoce zmiz do vky. Nad Tantalovou hlavou vis obrovsk balvan a hroz kadou chvli zcenm. Vn smrteln zkost stisk Tantalovi hrdlo. Trojmi mukami trp krl Tantalos v i stn. Pozstatky Tantalova syna Pelopa vhodili bohov do kotle. Sudika Klth vyala z kotle Pelopa jet krsnjho, ne bval, a vzksila ho k ivotu. Chybl z nho jen kousek na lopatce, kter sndla roztrit Dmtr. Snden kousek nahradili bohov kouskem slonov kosti. Vichni z toho rodu mvali pak blou skvrnu na lopatce.

NIOBA
Nioba byla krlovnou v Thbch a iroko daleko nebylo nad ni astnj eny. O jejm manelovi, krli Amfinovi, a o tom, jak dovede hrt na lyru, hovoili lid po celm ecku od jednoho moskho behu k druhmu. Kdy stavli v Thbch mstsk hradby, stailo, aby krl Amfin zahrl na lyru jednu ze svch pekrsnch psn, a skly se zaaly samy trhat a balvany putovaly za sladkm zvukem lyry a k Amfinovi. Ped nm se adily samy bez ciz pomoci v hradbu. Otec Nioby byl Tantalos. I na jeho ptelstv s bohy byla Nioba pyn. Krlovsk spky byly pln, stda tun a pokladnice v palci petkaly zlatem a stbrem. Niobe nic nechyblo. Ale ze veho nejvce byla pyn na svch sedm urostlch syn a sedm krsnch dcer. Jednou si vechny zbon thbsk eny vpletly do vlas vavn a chystaly velik obti bohyni Lto a jejm dtem Apollnovi a Artemid. Hnviv pozorovala Nioba ppravy k obti a hnv ji vyhnal z palce. Vyla se svm prvodem do ulic. Jej ndhern roucho protkvan zlatem a hust leskl vlasy splvajc na ramena pipomnaly spe bohyni ne smrtelnou enu. A jako bohyn se tak ubrala zstupem modlcch se Thbanek, kter sypaly do posvtnch oh kadidlo. Zelely jste? zavolala na n. Obtujete bohm, kter jste nikdy nevidly! Pro neobtujete mn? Znte m pece lpe ne Lto. Mj manel je slavn krl Amfin. Mj otec byl krl Tantalos, chodval na hostiny boh a jedl s nimi ambrzii a pil nektar. Poklad mm vc, ne leckter bohyn kdy vidla. I dt mm vc ne Lto. Mm sedm syn a sedm dcer a Lto jen syna Apollna a dceru Artemidu. Mm vzneen rod, bohatstv a mnoho dt. A se mi rovn tstm nkter bohyn! I kdyby mho tst ubylo, stle bych ho mla dost. Jdte pry od olt a zanechte obt! Modlete se k t, kter si toho zaslou! eny se polekaly hnvu krlovny, odloily vavn z vlas a opustily olte, ale cestou dom odproovaly tichou modlitbou bohyni Lto.

Lto stla na vrcholku hory a jej bosk oi vidly vechno, co se v Thbch udalo. Srdce j zaalo prudce bt v hrudi, kdy spatila, jak Nioba odhn zbon eny od olt. Dti, ekla bohovi Apollnovi a bohyni Artemid, j, vae matka, jsem byla potupena obyejnou smrtelnic. Sml Nioba zahnala od mch olt thbsk eny. Svch dvakrt sedm dt stavla nad vs a posmvala se mi! Lto chtla ve svch ncch pokraovat, ale Apolln zvolal:Zanech, matko, nku, tm bys jen odkldala trest. Apolln s Artemidou se zahalili do mraku jako do plt a skryti lidskm om snesli se blankytnm vzduchem a do blzkosti thbskch hradeb. Ped hradbami se cviilo v zpasech a bojovch hrch sedm Niobinch syn. Nejstar z nich cvlal stle v kruhu na statnm koni a pevn pidroval zpnnmu zveti uzdu. Nhle bolestn vykikl a skcel se z kon. V hrudi se mu chvl Apollnv p. Druh syn zaslechl zainen toulce a svist pu. Rozhldl se a podsil se tmavho mraku stojcho nehybn na obloze. Popustil uzdu a pobdl kon. Na tku ho zastihl Apollnv p a prokll mu ji. Dva mlad synov zpasili hru na hrudi. Napjat ttiva vymrt smrtonosn p. Oba probodni stejnou stelou padnou na zem a spolen vydechnou dui. Pt syn jim b na pomoc, a ne se dotkne jejich tl, zasaen skc se mrtev k zemi. estho syna zashl p do nohy. Zatmco se snail vythnout jej z rny, projel mu jin p hrdlem a s krv mu unikl z tla i ivot. Nejmlad syn zdvihl ruce k nebi a prosil bohy, aby ho uetili. Apolln byl dojat, ale stelu u odvolat nemohl. Zahynul i nejmlad syn. Zprva o tom hroznm vradn se rozlet do Thb jako zl vichice. Krl Amfin, len alem, uchop me a probodne si hru. Nioba vybhne z palce a utk ped hradby, kde le sedm mrtvch syn. Objm je se slzami v och, zasypv je naposled polibky, a pcha v n znovu vzplane. Obrt vlhk oi k nebi a vzkikne: Ukrutn Lto, jen se pas na m bolesti a raduj se, e se svmi sedmi syny pochovm i svj ivot. Stejn mi zbv vc ne tob! Jet mm sedm krsnch dcer!

Jen to doekla, zadrnela napjat ttiva luku a jedna ze sedmi dcer, kter stly kolem sv matky, padla zasaena pem na chladnouc mrtvolu svho bratra. Bohyn Artemis napne znovu luk a druh z dcer se lou se ivotem. A prchaj nebo a se skrvaj, vude je dostihne p trestajc bohyn. Zbyla jen posledn, nejmlad dcera a Nioba ji zakryla svm tlem a pikryla rouchem. Poprv vzthla ruce k prosb, aby j bohyn ponechala aspo tu jednu jedinou dceru. Zatmco prosila, zemela j dcera v nru. Nioba osiela mezi mrtvmi dtmi. Jen trva kolem n tie eptala: Kdo ze smrtelnch lid me ped smrt spolhat na tst, kter ho potkalo? Bez hnut, ponoena do svho alu, hledla Nioba ped sebe. Z tv j zvolna ustoupila krev, vlasy ztkly, dn vnek je nerozechral. V kamennm oblieji se promnily oi v kmen. I pae a nohy zkamenly, i tlo i krev a ly v tle jsou kmen. Ohromn vichr se sto ped Thby, obejme zkamenlou Niobu a odnese ji do jej lydsk vlasti. Tam se k nov podivn skle sbhaj lid. Skla m podobu eny a z kamennch o se j neustvaj inout dva prameny nevysychajcch slz.

PELOPS Kdy Zeus poslal Tantala do e stn, osiel krlovsk trn. Vldy se ujal mlad Pelops, ale dlouho, nevldl. Krl sousedn zem dychtil po Tantalov bohatstv, vtrhl do zem a vyhnal Pelopa z otcova palce. Pelops se vydal se svm vrnm sluhou na cestu. Putovali, a se dostali do ecka. Prochzeli chudmi krajinami, kde pole rodila jen kamen, i bohatmi msty s blmi domy a

mramorovmi sochami. Jednoho veera stanuli ped mohutnmi hradbami velikho msta. Proli a rozhleli se, kde by dostali nocleh. V poslednch paprscch dohasnajcho slunce doli a ke krlovskmu palci. Strnuli nad tm, co spatili. Ped palcem stlo tinct kl a na kadm z nich byla naraena lidsk hlava. Njak staec se zastavil blzko nich, zpozoroval jejich zden a oslovil je. Divte se? ekl. Ty vechny pipravila o ivot jedna jedin vtba. Neznm boha, kter by vydal tak ukrutnou vtbu, namtl Pelops. Tak smrt se ti zd ukrutn? usml se dobromysln staec, ale ukrutn se zd i naemu krli, a proto radji usmrcuje, ne aby sm byl usmrcen. Mluv, jako bys vtil, jako Pthie, ekl rozmrzele sluha starci, povz radji rovnou, co se u vs ve mst dje. Hovorn staec pikvl a rozpovdal se: U ns v Pise vldne krl Oinomaos. M krsnou dceru. Hippodamie se jmenuje. Oinomaos se kdysi zeptal vtrny na svj osud a dostal vtbu: Mu, kter si vezme tvou dceru za enu, bude pinou tv smrti. Kdo by se nebl o svj ivot? I Oinomaos se boj. Proto nut kadho npadnka krsn Hippodamie k zvodm. Zvod se na vozech taench komi. Oinomaos m kon rychlej ne severk. Npadnkovi d nskok, jet obtuje Diovi a pak se teprve pust za cizincem. Tra zvodu vede z Pisy a k Poseidonovu olti v Korintsk in. Kdyby tam npadnk dojel dv, dostal by Hippodamii za enu. Ale kdy Oinomaos npadnka dohon, sm ho probodnout otpem. Doposud krl kadho npadnka dohonil. Ty hlavy na klech jsou hlavy npadnk. Krl tm chce zastrait vechny, kdo by se chtli o zvod pokusit. A snad se mu to poda. U del as se nikdo nepihlsil. To si myslm, ekl Pelopv sluha, na ivot si mus kad dt pozor. Ztrat ho jednou a vckrt ho nenajde. Zamylen Pelops mlel. Jdete jist z daleka, prohlel si staec Pelopa a sluhu. Jestli hledte nocleh, mohu vm nabdnout pohostinstv.

Sly, pane, obrtil se sluha k Pelopovi a rozveselil se, u si brzy odpoineme. Pelops se probral ze zamylen a vichni ti se vydali k starcovu domu. T noci nemohl Pelops usnout. Vykradl se ven z domu a zvltn touha ho vbila ke krlovskmu palci. Na nebi plul velik bl msc, palc se leskl v jeho paprscch a kly s lebkami nebohch npadnk vrhaly dlouh smutn stny. Pelops pemlel, jak asi je ta Hippodamie, kdy tolik npadnk pro ni u zemelo. Vtom se otevela v palcov zdi vrtka a objevila se dvka v tmavm atu. Pelops se pitiskl za vstupek zdi a pozoroval ji. Jej bled a krsn tv zvodila s krsou jiskcch hvzd na nebi. Prola kolem kl a dlouze vzdychla. Pak zmizela stejnou cestou, jakou pila. Pelops rozruen podivnou phodou se vrtil do domu a pevaloval se na loi a do rna. Slunen paprsky zalechtaly sluhu na tvi, probudil se a zaal hlasit uvaovat: Mil pane, udlme nejlpe, kdy vyrazme hned rno na cestu. Celou noc se mi zdlo o popravench. Myslm, e tu nejsme bezpeni. Pojme, rozloume se a odejdeme z msta. Dnes v noci, ekl Pelops, jsem vidl Hippodamii. Je krsn a smutn. Pjdu ke krli Oinomaovi a podm o jej ruku. Budu s nm zvodit a musm zvod vyhrt. Zbavm Hippodamii smutku a odejdu s n ze zem, aby se vtba nesplnila. Netoum po krlov smrti. Copak se na ns rozhnvali bohov, bdoval sluha, e ti, pane, vnukli takovou mylenku? Vyskoil z lka a bel pro starce, aby Pelopa pemluvil. Marn. Polops byl rozhodnut. Slunen vz teprve zaal stoupat na obloze a Tantalv syn u stl ped krlem Oinomaem. Oinomaos Pelopa vyslechl, a ponvad se mu urostl a srdnat mladk lbil, zrazoval ho od jeho myslu. Pelops vak neustoupil. Poprv bylo Oinomaovi zatko vykupovat svj ivot smrt cizho mladka. Kdy jinak ned, piprav se, skonil Oinomaos rozmluvu, ztra budeme spolu zvodit. V sni palce spatil Pelops Hippodamii. Za dennho svtla se zdla Pelopovi jet krsnj ne pi svitu msce. Pohldla na

Pelopa truchliv a hned si zakryla tv. I j se lbil mlad cizinec jako dosud dn z jejch npadnk. Sluha ekal na Pelopa ped palcem. Sotva se dovdl, e jeho pn bude ztra zvodit, oplakval svho velitele, jako by u byl mrtv. I Pelops pochyboval o svm vtzstv. Kon, s ktermi Oinomaos zvodil, mu daroval sm bh vlky res. Tko je pedhonit komi z pozemskch stj. Zmtn zkost odeel Pelops na beh eky tekouc do moe. Tam vzval boha mo Poseidona a prosil ho o pispn. Prosil Poseidona tak vroucn, e ho bh vyslyel. eka zahuela jako boue a z rozbouench vln vyrazili s ehtnm okdlen kon a od kopyt jim srely jiskry. Za sebou thli lehk vz, tpytc se jako pna na vrcholcch vln. Pelops asl, dkoval Poseidonovi a slbil mu bohatou ob. V novm voze s nezvyklm speenm se rozjel ptho dne ke krli Oinomaovi. Oinomaos u svho soupee vyhlel. Z dlky poznal Poseidonovy kon a v rozruen zapomnl i na ob, kterou obvykle konal pedtm, ne vyrazil. Nedopl Pelopovi tak velik nskok jako jeho pedchdcm, nasedl netrpliv do vozu a zaal Pelopa pronsledovat. Pelopovo speen letlo kupedu a jen oblky zvenho prachu ukazovaly, kudy Pelops projel. Ped oima ml obraz smutn Hippodamie a touha vysvobodit ji ze zrmutku ho nesla k cli stle rychleji. Za nm se hnal vz krle s komi rychlejmi ne severk. Krl ml ped oima vlastn smrt a vdl, e j unikne jen tehdy, dohon-li Pelopa. Proto pobzel sv kon, co ml sil. Vzdlenost mezi obma vozy se zmenovala, v krli rostla nadje a v Pelopovi zoufalstv. U byl Pelops docela blzko cle, kdy ho krl dohonil a zvedl ruku s otpem. Vtom narazilo kolo krlovskho vozu na kmen a rozsypalo se. Vz se nahnul, pekotil, krl padl hlavou na balvan a rozrazil si lebku. Zemel prv ve chvli, kdy Pelops mjel se svm vozem cl. Vtzn Pelops se vrtil do Pisy. Radostn ho uvtal vrn sluha a lid v nm pozdravoval novho krle. Pelops dal slavn pohbt mrtvolu krle Oinomaa a oenil se s Hippodami. Stal se proslulm krlem. Poloostrov, na nm vyhrl zvody s krlem Oinomaem,

dostal po nm jmno. kme mu Peloponnsos. V mst Olympii zaloil na pamtku svho vtzstv slavn olympijsk hry. Ale astn Pelops nebyl. Po vtznm zvodu se dostal do hdky s Oinomaovm sluhou Myrtilem. Nebt mne, kiel Myrtilos, byla by tv hlava ped palcem na klu jako trnct. J uvolnil na Oinomaov voze zkolnky, a proto krl spadl a zabil se. A ty mi te vypla odmnu! Pelops rozhoen, e se Myrtilos chlub vradou a poaduje za ni plat, svrhl nevrnho sluhu ze skly do moe. Umrajc Myrtilos Pelopa proklel. Tak byl neastn Tantalv rod stien novou kletbou.

O ZLATM ROUNU il kdysi v ecku krl, kter ml manelku z boskho rodu. Narodili se jim chlapec a dvtko. Chlapci dali jmno Frixos a dvtku kali Hell. Dti byly hezk a zdrav a krl mohl nesmrtelnm bohm dkovat, e mu dopli klid a tst uprosted rodiny. Nevil si vak tst, kter ml, a touil po jinm. Vyhnal manelku z domu a oenil se znovu. Tak dostali Frixos a Hell macechu. Macecha chlapce a dvtko nenvidla, hubovala je od rna do veera a trala. Dti ped n utkaly a schovvaly se radji v zahrad za krlovskm palcem. Kdy je macecha nemohla najt, zlobila se tm vc a alovala krli, jak jsou to toulav dti. Jet hor asy dtem nastaly, kdy se macee narodili dva synov. Nevdla, co nejhorho by si na Frixa a Hell vymyslila a co by o nich krli nalhala. Trestala je sama a pla si, aby je krl trestal tak a jet psnji, ne je trestala ona. Bla se, e se jej synov budou dlit o krlv majetek s nenvidnmi dtmi, a

pemlela, jak to zadit, aby jej vlastn dti dostaly cel krlovstv. Za blm elem j narstaly ern mylenky. Rozhodla se, e dti zahub. Vdla, e by j krl nedovolil dti zahubit, a proto krut in lstiv a dlouho pipravovala. Svolala tajn eny t krajiny a ekla jim: Vm, jak jste pracovit, a pece nejste bohat. Pracujete vy a vae rodiny, a sotva naplnte spky obilm. Dovdla jsem se zpsob, jak ztrojnsobte rodu na svch polch. Rda vm to kouzlo prozradm. Dve ne vyjdete se setbou na pole, muste zrno uprait. Uvidte, e na vai sklize neposta spky. Kouzlo nikomu neprozrate, ani svm mum. Kdybyste nkomu o tom povdly, nic by se vm nepodailo a za vyzrazen tajemstv by vs stihl trest nesmrtelnch boh. eny podkovaly krlovn za radu a radostn se rozely do svch domov. Vidly u, jak se k nim bl bohatstv na zlatm voze plnm zlatch klas. Nikomu se s tajemstvm nesvily. Ped setbou potaj obil upraily a tily se na sklize. Pole se brzy vesele zazelenala, ale z hlny nevyrely thl zelen jazyky osen, nbr jen plevel a bodl. V celm kraji bylo po rod. eny mlely, a nikdo nevdl, pro oset pole neprobouzej setbu k ivotu jako kad rok. V zemi vypukl hrozn hlad. Lstiv krlovna poradila krlovi, aby vyslal do delfsk vtrny posla zeptat se, pro bohov seslali na jeho zemi tak neslchan hladomor. Usouzen krl uril posla. Ne se vydal posel na cestu, zavolala si ho krlovna a nasypala mu do hrst zlato. Pitom mu ekla: Zde m prvn dl sv odmny, a kdy dobe vykon, co ti ulom, dostane jet jednou tolik. Necho do Delf. Vydej se jen tm smrem, ale zdruj se v lesch. A uplyne doba, kdy by ses vracel z Delf, vra se k nm do palce a oznam krli tuto vtbu: Hlad z tv zem odejde a pole budou zase rodit, dostane-li se bohm obti. Tou obt a je Frixos a Hell. Posel opojen pokladem, kter drel v hrstech, horliv vechno slbil. Pedstral odchod do Delf, a zatm se toulal po lesch. Z lesa se vrtil do krlovskho palce a pednesl krli hroznou vtbu. Krl

nechtl o splnn takov vtby ani slyet. Macecha dostala strach, e by krl mohl ped inem couvnout, a potvala hladovjc eny. Jdte, volala, a pinute krle, aby splnil, co vtba pikazuje, jinak pomeme vichni hlady. J chtla vae dobro, a chce vae dobro i krl. Dokud Frixos a Hell ij, nebude usmen hnv boh. Po takov ei se srotily ped palcem zstupy lidu a daly na krlovi, aby se nezdrhal uposlechnout boskho vroku. Davy se bouily, volaly a hrozily. Krl musil povolit. Macecha dala dti na noc uzavt v komoe, aby snad ped obadem neutekly. Druh den rno mly bt obtovny. Vem se zdla noc dlouh. Macecha nemohla spt radost, e se j u ztra ukrutn dlo poda, krl nemohl usnout alem a dti se tiskly k sob v non tm a zkost sotva dchaly. Jakmile se jitn paprsky dotkly obzoru, hrnuly se k mstu obti zstupy lid. Lid se til, e ob sejme proklet z pol a e bude konec hladu a nouzi. Frixa a Hell vyvedli z komory, ovnili je a odvedli k olti. Zstupy utichly. Frixos se naposledy rozhldl kolem sebe a zdvihl oi k modrmu nebi. Tu spatil na obloze tpytiv oblak. Oblak rostl a rostl, snesl se k zemi a zahalil zstupy i olt a skryl v sob ob dti. Z blostn mlhy vyskoil zlat beran a poklekl ped ustraenho Frixa a Hell. V mlze se ozval tich hlas jejich bosk matky: Dti moje, pila jsem vs zachrnit. Jen se posate na berana a nebojte se. Frixos se osmlil, shl na zzran zve, z kterho vychzela ze, usedl na n a uchopil je za rohy. Za nj se posadila na zlatou bern vlnu jeho sestika Hell. Jakmile usedli beranovi na hbet, beran se vznesl vzhru k nebi. Odnel je pry od zl krlovny a obtnho olte. Drte se pevn, uslyely dti jako z velik dlky hlas sv matky. Letly tichem rann oblohy. Zlat beran plul vzduchem jako ptk. Leckter pocestn zvedl ruku k om a zahledl se do vky. asl a myslil si, e na obloze vychz nov slunce. Zlat bern rouno zilo na vechny strany. Dti peletly pevninu a pod nimi se rozprostelo moe se skalnatmi ostrovy a tekami lod.

Frixos objmal pevn berana kolem krku a radil seste: Dej pozor, sestiko, nedvej se do hloubky pod sebou, a nespadne. Hell poslechla bratra a dvala se ped sebe na mjejc oblky. Dlouho se dvala kupedu, a se j zdlo, e beran stoj na mst, e vis mezi oblohou a zem a oblky e pluj kolem nho. Chtla se pesvdit, zda opravdu let, a podvala se dol, do hloubky. Zatoila se j hlava z vky a rychlosti, jakou beran letl. Ruce se j smekly ze zlat vlny, sjela ze zlatho hbetu a padala, padala dol do moe. Frixos za n vzthl ruce a mlem by byl spadl tak. Rychle se spustil na beranu n, ale sestru pohltily vlny. U ji nespatil. Moe, v nm nala Hell smrt, dostalo po n jmno, moe Hellino, Hellespont. Smutn letl Frixos dl sm a sm. K veeru spatil na obzoru hory. Vypadaly jako ada obr a bl snhov epice na vrcholcch ohniv zily v zapadajcm slunci. Pod horami se rozkldala rodn zem. Zlat beran zamil k nejkrsnjmu mstu t zem a snesl se na hebk trvnk ped mramorovm palcem. Frixos sestoupil z berana a rozhlel se. Vinn rva ovjela thl mramorov sloupy palce a ve tyech stinnch loubch umly tyi vodotrysky. Ale nebyla v nich jen voda. Z prvn kany tryskalo do vky erstv chladn mlko, z druh tryskalo sladk vno, z tet drahocenn olej a teprve tvrt vyslala k nebi proud kilov vody. Ani voda nebyla obyejn. V lt byla ledov chladn a v zim tepl. Zatmco, se Frixos podivoval zzranm pramenm, vyel na ndvo krl Aits a pozval chlapce do palce. Pohostil ho a vyptval se, odkud pichz. Frixos mu vyprvl o macee, o zl vtb a o beranu i o tom, jak ztratil sestru Hell. Jakmile krl uslyel o zlatm beranu, zatouil ho spatit. Frixos vyvedl krle ped palc, kde na trvnku beran odpoval. Vychzela z nho ze a pozlacovala stromy, trvu a houtiny. Krl si musil zastnit oi dlan. Berana obtuji Diovi za sv zachrnn, ekl Frixos, ale zlat rouno ti, krli, daruji. Krl ml ze vzcnho daru velikou radost. Po skonen obti sm donesl zlat bern rouno do hje, zasvcenho bohu vlky reovi, a pibil je zlatmi heby na vtev obrovskho dubu. Svou dceru

Mdeu, kter se vyznala v kouzelnictv, podal, aby mu z hlubin zem zavolala strce zlatho rouna. Mdea zaala prozpvovat arodjn zakvn a do hje pilezl velk jetr s ostrm dram hebenem na hbetu a s plamennou tlamou, v n se svjely ti jedovat jazyky. Drak se poslun ovinul kolem dubu a dnem i noc bdl nad svenm pokladem. Frixos zstal u krle Aita a pozdji se oenil s jednou z jeho dcer. Lta plynula. Frixos zemel, ale slva zlatho rouna se roznesla po celm svt. Star krl Aits chodval k dubu a til se pohledem na zc rouno. Vtba mu pedpovdla, e jeho rodinu stihne netst, pozbude-li rouna. Proto byl rd, e mu jeho poklad hld takov netvor. Mnoho odvlivc se pokouelo vzt krli zlat rouno. Ale ti, kdo li pky, umrali v havm psku pout, oddlujc Aitovu i od ostatnho svta. Ti, kdo pluli na lodch, ztroskotvali na dlouh a nebezpen cest. Ti vak, kdo se pece jen do krlovstv dostali, neuli dravmu a bdlmu jetrovi. Zlat rouno zilo stle v Aitov zemi, ve dne jako slunce a v noci jako msc. Pro n se vydali i hrdinov, kter vedl Isn.

ISN A MDEA Zemel star krl a zanechal po sob dva syny. Star se jmenoval Aisn a mlad Pelias. Star syn ml podle prva nastoupit na trn. Ale sotva doznly pohebn zpvy a star krl byl splen na hranici, lstiv a krut Pelias zbavil Aisna trnu a vyhnal ho z msta. Mrn

Aisn il od t doby na venkov. Ani tam nenachzel klid. Bl se, e lstiv Pelias bude usilovat o smrt jeho syna Isna. Proto dal vystrojit pohebn hostinu, jako by Isn zemel, a tajn svho syna poslal do hor k moudrmu a ulechtilmu kentaurovi. Kentaui byli bytosti do pl tla lidsk a druhou polovinou tla se podobali koni. Mli tak tyi nohy s koskmi kopyty. Kentaur, ke ktermu Aisn svho syna poslal, byl moudr a siln. Vycviil a vyuil u mnohho eckho hrdinu. Isn bydlil u kentaura v jeskyni a otuoval se v horch a lesch. Cviil svou slu a mrtnost, zpasil, bhal, stlel z luku a uil se od kentaura moudrosti. Pstoval tlo i ducha stejnm dlem, a kdy mu bylo dvacet let, opustil hory a vydal se ke krli Peliovi podat ho o trn, kter nsiln vzal jeho otci. Aisn byl tou dobou u mrtev. Cestou do msta piel Isn k rozvodnn ece. Na behu sedla shrben staenka, nakala a prosila Isna: Ach mj mil pocestn, bu tak hodn a penes m pes eku. Jsi mlad a siln, j u jsem star a vetch. Isn vzal staenku soucitn do nru a penesl ji na druhou stranu. U behu se mu zaboila noha hluboko do bahna. Teprve na such zemi si viml, e ztratil jeden stevc. Nezdroval se hlednm stevce a spchal k mstu. Marn se ohlel po staence. Zmizela. Nevdl, e staenka byla bohyn Hra, manelka vldce boh Dia. Zmnila svou podobu, aby poznala, m-li Iasn dobr srdce. He se dobrosrden mladk zalbil a od toho okamiku jej chrnila na vech cestch. S jednm stevcem na noze, obleen v pardl ki a se dvma otpy v ruce piel Isn do msta. Na triti spatil zstupy lidu. Vichni se chystali k slavnostem na poest boha Poseidona. Kdy se mezi nimi objevil urostl hrdina s tv jako mlad bh, domnvali se, e se na slavnost dostavil nkter z nebean. Jen Pelias se zdsil. Viml se, e pchoz m jen jeden stevc. Vzpomnl si na starou vtbu. Varovala ho ped muem s jednm stevcem. Ten mu mu pr pinese zhubu. Lstiv skryl sv zden a zeptal se: Kdo jsi, cizince, a koho hled v naem mst?

Jsem Aisnv syn, ekl Isn, a jdu k tob, krli. Nechci ti brt majetek, kter patil mmu otci, ale pichzm t podat, abys mi podle prva postoupil trn. Rd ti vyhovm, odpovdl Pelias bez rozmlen, jen mi spl jedno pn. Vyplnil bych si je sm, kdybych nebyl tak star. Kadou noc se mi zjevuje stn naeho pbuznho Frixa a d m, abych jel do Kolchidy ke krli Aitovi a pinesl od nho do ecka zlat rouno. Dve pr nenalezne Frixova due pokoje, dokud se rouno nevrt do vlasti. Jdi a pines je. Proslav se a mrtv Frixos najde v hrob klid. A se vrt s rounem, postoupm ti trn a odevzdm ti vldu. Isn souhlasil. Nevdl, do jakho nebezpenho dobrodrustv se pout. Pelias se usmval nad jeho ochotou a byl si jist, e nevtan uchaze o trn na cest do Kolchidy zahyne. Isn vyslal hlasatele do vech konin ecka, aby svolali nejvt eck hrdiny k vprav za zlatm rounem. Kolem Isna se shromdili nejstatenj muov. I Hrakles a Thseus byli mezi nimi. Nechybl ani pvec Orfeus. Zkuen stavitel postavil hrdinm pevnou lo. Dali j po nm jmno Arg a sami se nazvali argonauty. Ped odjezdem obtovali slavn bohu Poseidonovi a vem moskm bostvm. Po obti nasedli do lodi. Padest vesla se opelo do vesel a brzy mli pstav za zdy. Projdli neznmmi vodami, mjeli neznm ostrovy a pevniny. Za pznivho vtru napjali plachty a lo letla hbit kupedu. V bezvt namhav veslovali a pot jim stkal z tv. Neznm moe bylo pln nstrah. Boue a vichice vrhaly lo nazpt. Bloudili v lijcch uprosted hrom a blesk. Zl obi usdlen na bezch ostrov vrhali za lod balvany, a se vlny pelvaly pes palubu. Ale bohyn Hra chrnila lsna. Jej pomoc, statenost hrdin a Hraklovy py pekonvaly vechna nebezpe. Silk Hrakles argonauty brzy opustil. Vystoupil s nimi jednou na pevninu i se svm ptelem. Ptel se ztratil v lese, hrdina ho el hledat a u se nevrtil. Vldce boh Zeus ho povolal k jinm kolm. Lo plula dlouho a zem zlatho rouna byla jet daleko. Slunce plilo, argonauty trpila ze a na lodi nebylo pitn vody. Proto pistli s lod u nejbliho pobe. Beh byl skalnat a nehostinn.

Nkolik plavc lo hledat pramen. Zatmco nosili na lo pitnou vodu a plavci hasili ze, piblila se k hrdinm smutn huben postava. Slep staec vrvoral mezi balvany a v slab ruce drel hl. Na behu padl vyslenm. Plavci vyskoili a pomohli mu na nohy. Jsem Fneus, ekl staec tie chvjcm se hlasem, bohov m obdaili vteckm duchem a j vtby zneuil. Pohlete na mne. Tak trestaj nesmrteln. Bohyn pomsty mne zbavily zraku a denn poslaj ke mn Harpyje, aby mi rvaly od st jdlo. Snad prv vy m osvobodte od mho utrpen a zbavte mne vnho hladu. Podle starho proroctv pipluje pr k tmto behm lo, kter mi pinese vysvobozen z trap. Argonauti slchali o hroznm osudu krle Fnea. Pvci po celm ecku o nm zpvali. Rdi mu slbili pomoc. Naplnili misku peenm masem a podali mu ji, aby se najedl. Jakmile staec usedl a chystal se zvednout sousto k stm, zaumla ve vzduchu kdla Harpyj, ohyzdnch ptk s hlavami staen a tlem supa. Vztahovaly po starcov pokrmu paty se zahnutmi drpy a rvaly mu jdlo od st. Plavci spustili kik, ale Harpyje se nedaly vyruit. Teprve kdy na n vytasili mee, zalekly se Harpyje lesklho ost. Obrtily se, odkud piletly, a u se nevrtily. Te nasytili argonauti staeka novm jdlem. Fneus hltav spolykal, co mu pedloili, a hlasit dkoval svm osvoboditelm. Aby se jim odmnil, ekl jim, co je ek, a dal jim na cestu rady. Piplujete ke dvma obrovskm sklm, pravil, jmenuj se Symplgady. Ty skly nejsou pipoutny k moskmu dnu, pluj v moi a kadou chvli se srej. Rozdrtily by vs jako obiln zrnko. Neplujte mezi nimi dve, dokud nevypustte holubici. Prolet-li holubice, zaberte vesly a rychle mezi sklami projete. Potom se dejte pmo na vchod. Tam le Kolchis, zem zlatho rouna. Aitv palc poznte lehko. Vypn se nad nm mnoho v. U hradu je hj zasvcen bohu vlky Areovi a v hji hld zlat rouno drak neznajc spnku. V kol bude tk, ale mte na sv stran bohyni Hru. A vm bude nejhe, bohyn lsky Afrodita vm opat pomoc.

Staec zmlkl a jeho slep oi se zadvaly do dlky, jako by na obzoru vidl ve Aitova sdla a hj, nad nm se vzn v modrm vzduchu zlat ze vychzejc ze zzranho rouna. Plavci se s Fneem rozlouili a nedokav nasedali do lodi. Mocnmi zbry vesel se blili k Aitov zemi. Nepluli dlouho a uslyeli z dlky ohromn dunn a rny. Ped nimi se vynoily dv obrovsk skly, Symplgady. Skly na sebe narely s ohluujcm rachotem a vzdut vlny se rozbhaly po moi a k lodi argonaut. Plavci zastavili rozhoupanou lo a vypustili holubici. Skly se prv od sebe vzdlily a holubice mezi nimi zmizela. Symplgady se s teskem srazily, a kdy se opt od sebe oddlily, spatili plavci holubici, vesele mvajc kdly na druh stran skal. Mila k nejblimu behu, mila do Kolchidy. Na rozpnnm moi zbylo jen nkolik peek, kter skly urvaly holubici z ocsku. Te vyrazili hrdinov s lod. Mohutn vr je vthl mezi skly. Veslovali ze vech sil, aby se dostali z nebezpenho msta. Symplgady se u zase hnaly proti sob a zvedly obrovskou vlnu. Na vrcholu vlny se kymcela lo argonaut. Veslai se zoufale opeli o vesla, div je nepelomili, a lo sjela z vlny dol. Za zdy hrdin zahmly skly, srazily se a ulomily ozdobu kormidla. Ped lod leelo opt voln moe. Vichni zhluboka vydychli, bylo jim, jako by se vrtili z brny e mrtvch do ivota. Ne dopluli do Kolchidy, nali jet prvodce, kterch se nenadali. Na behu osamlho ostrvku stli tyi mladci v rozedranch atech a volali na jejich lo. Argonauti se k nim piblili a Isn s nkolika hrdiny vystoupili na beh. Mladci se k nim rozbhli a prvn z nich volal: Dob lid, pomozte nm. Ztroskotali jsme a vlny ns donesly na tenhle pust ostrov. Pomeme vm, ekl Isn, ale kdo jste a kam vs mme odvzt? Jist jste slyeli o Frixovi, vyprvl mladk, o Frixovi, kter piletl na zlatm beranu do Kolchidy. Krl Aits mu dal za enu svou dceru Chalkiop. My jsme synov Frixa a Chalkiop. Frixos

zemel a Chalkiop ije u krle Aita. Vydali jsme se na moe, zastihla ns boue a rozbila nai lo. Moe ns vyvrhlo na ostrov. Isn se zaradoval, e me v nouzi pomoci pbuznm. Pedkov Frixovi a Isnovi pochzeli z tho rodu. Vyzval mladky, aby vstoupili na lo. Maj s nimi stejnou cestu. A vyprvl, e se plav do Kolchidy pro zlat rouno. Frixovi synov se polekali a zrazovali eck hrdiny od jejich myslu. Aits je krut krl, kali, a mocn. Vldne poetnmu nrodu a st se vzd svho pokladu. Argonauti se nepodsili. Vdli u, e kol nebude snadn, a byli rozhodnuti, ned-li jim krl zlat rouno po dobrm, e si je vezmou nsilm. Frixovi synov dostali od plavc nov aty a plavili se s Isnem k behm Kolchidy. Den a noc tepala vesla rozeenou hladinu. V ten den, kdy mli dorazit do Kolchidy, uslyeli nhle nad hlavami um obrovskch kdel. Nad lod peletl orel a mil na Kavkaz k upoutanmu Promtheovi, aby se nasytil. Pohyby mohutnch perut rozvily vzduch tak siln, e se plachty napjaly jako ve vtru. Zanedlouho uslyeli argonauti z dlky stnn tranho Promthea. Vzdechy utichly a orel se vracel. Zastnil kdly na chvli slunce, peletl lo a zmizel za obzorem. Naveer se ukzalo pobe Kolchidy. Ve Aitova sdla se rsovaly na ervncch klesajcho slunce. Hrdinov znaveni dlouho plavbou zakotvili lo a ulehli k spnku. Jakmile nazt vstoupil Hlios do slunenho vozu, shromdil Isn argonauty k porad. Dohodli se, e k Aitovi pjde nejprve Isn s dvma hrdiny a s Frixovmi syny a pokus se prosbou a mrnm zpsobem zskat od krle rouno. Na cestu se vydali bez odkladu. Pili k mstu a s asem si zven prohleli ndhernou stavbu krlovskho palce. Na ndvo spatili tyi zzran studny. Stle jet z nich tryskaly proudy mlka, vna, oleje a nezamrzajc vody. asli, jako ped mnoha lety asl Frixos. Pchoz spatila nejprve mlad dcera krlova Mdea. Vykikla pekvapenm. Vkik zaslechla Chalkiop a vybhla ven z palce. Vrhla se ke svm poheovanm synm s otevenou nru a radostn se s nimi

objmala. I krl Aits vyel vstc nvtv a pozval cizince do domu. Jako stn la Mdea za nimi a nespoutla oi z Isna. Urostl hrdina s tv mladho boha se j na prvn pohled tak zalbil, e tko skrvala vzruen. Nikdo si toho neviml. V palci bylo runo. Sluebnci nosili na stoly msy s pokrmy a hrdinov jedli a pili. Pi hostin vyprvli Frixovi synov svmu ddovi Aitovi o svch dobrodrustvch, o ztroskotn a zachrnn. Kdy skonili vyprvn, zeptal se jich Aits tie, kdo jsou ti cizinci.Jeden z Frixovch syn mu poeptal:To jsou ekov, Isn je vede. Pijeli do Kolchidy, aby od tebe zskali zlat rouno naeho otce Frixa. Lstiv krl se zmocnil Iasnova trnu a nechce se ho vzdt, dokud nedostane rouno. Douf, e Isn pijde cestou o ivot nebo e ho o ivot piprav ty. Nejudatnj et hrdinov se plav s nm a zakotvili lo u naich beh. Aits pi t zprv zrudl a nyn hnviv vybuchl: Dkujte bohm, zvolal na eky, e jsem vs pijal pod stechu jako hosty, jinak bych vs dal umuit! Jdete si pr pro zlat rouno a tajn jist usilujete o vldu v Kolchid. Nevdl jsem, e sedm u stolu se lstivmi zrdci! ekov vyskoili a chtli odpovdt stejn rzn. Isn je vak zadrel a odpovdl mrn: Odpus nm, krli. Nepili jsme do tvho domu jako lupii. Uposlechli jsme jen pkazu svvolnho krle a pichzme t o zlat rouno podat. D-li nm je, jsme pipraveni dokzat ti svou vdnost. Hroz-li ti vlka, budeme se bt jako tv spojenci, potebuje-li siln mue a ostr me, nabzme ti sv pae a zbran. Aits zamraen sledoval Isnovu e a pemtal, jak by se nepohodlnch cizinc nejlpe zbavil. Ovldl se a ekl klidnm hlasem: K emu mnoho slov? Kdy jste takov staten hrdinov, mete si zlat rouno odvzt. Statenost mm rd. Ale nejdve ji muste dokzat zkoukou. Mm dva bky s kovovmi kopyty a z nozder jim leh ohe. S tmi orvm pole. Do zoran hlny zasvm dra zuby a z nich vyrstaj bojovnci. S tmi se dvm do boje. Rno zanu orat a veer odpovm po vtznm boji. Doke-li to, Isne, jako j, me odplout do sv vlasti se zlatm rounem.

Nezbv mi nic jinho, odpovdl Isn, ne se o to pokusit. Vm, e mi, krli, dv petk kol, ale bez zlatho rouna se vrtit nemohu. Jak chce, ekl krl, bylo by od tebe rozumnj, kdybys ped tm kolem couvl a se svou lod odplul. Isn se zvedl se svmi druhy od stolu a odeel z palce. Zamili k argonautm, aby jim povdli, jak je krl Aits pivtal a jak jim dal podmnky. V okn palce bylo vidt zastenou tv. Mdea doprovzela pohledem Iasna, dokud nezmizel mezi starmi stromy krlovsk zahrady. Osaml se dala do ple. Litovala ho a bojovala sama se sebou, m-li mladmu hrdinovi pomoci proti svmu otci Aitovi, nebo m-li hrdinu ponechat osudu. Aits zatm svolal pedky Kolchidy k porad. Radil se s nimi, jak cizince zahubit. Jakmile divoc bci roztrhaj Iasna, a se vrhnou Aitovi poddan na eckou lo a zapl ji. Cizinci, kte neuho na lodi, budou pobiti na behu. Frixovi synov se bli o osud svch zachrnc a vyhledali matku Chalkiop. Prosili ji, aby se pimluvila u Mdey. Jen Mdea by mohla Isnovi pomoci. Zn kouzla a ry, po nich lovka nezran ani ohe, ani zbra. Chalkiop neodolala prosbm svch syn a slbila jim, e s Mdeou promluv. Mdea mla zl sen. Zdlo se j, e sama zvtzila nad bky a v boji s drami ozbrojenci. Aits vak nechtl Isnovi rouno vydat, nebo msto nho bojovala Mdea. Vznikl prudk spor a Mdea v nm dala pednost Isnovi ped otcem. Aits bolestn vykikl a Mdea se probudila. Podena bela k seste Chalkiop. Zl pedtucha sblila ob sestry. Mdea se bla o Isna, Chalkiop o syny. Aits na Chalkiopiny syny zanevel, domnval se, e jsou spojeni s eky, a proto je pivedli do Kolchidy. Stihne-li trest cizince, nemine potrestn ani jej syny. Pomoc cizincm njakm kouzlem, prosila pnliv Chalkiop Mdeu, a Iasn v hroznm zpase zvtz. Jeho vtzstv ochrn i m dti.

Sestina prosba jen poslila skrytou touhu Mdey pomoci hrdinovi, kter se j zalbil. A tak se splnilo proroctv Fneovo, e pi hrdinech bude stt bohyn lsky Afrodita. Nemj strach, Chalkiop, ekla Mdea, ivot tvch syn a tvj je mi stejn drah jako mj. Pomohu cizinci. Noc sestoupila z kavkazskch hor. Argonauti spali, jen Iasn bdl. Prochzel se po behu a pemlel o ztejm zpase. Tu zaslechl v non temnot kroeje. Obezele shl po mei. V slabm svitu hvzd se objevily postavy Frixovch syn. Nesli mu dobrou zprvu od matky Chalkiop. Ztra, za rannho era, bude Iasna oekvat v odlehlm chrmu Mdea a pinese mu kouzlo, kter ho ochrn. Mdea byla celou noc zmtna neklidem. Je sprvn, e chci pomhat cizinci proti vlastnmu otci? Nestihne mne kletba celho nroda? S rodcm se dnem vzrstala v n odvaha. Ukryla pod aty ndobku s arovnou mast a spchala do chrmu, kde na ni u ekal Isn. Kdy spatila tmavou postavu hrdiny v rannm eru, couvla. Pro se m boj? ekl Isn tie. Neboj se, pichzm si pro slbenou pomoc a opravdu nevm, jak ti za ni podkovat. Mdea se plae usmla a podala mu ndobku. Chvli mleli, ne se Mdea odhodlala promluvit. Isne, ekla, v ndobce je mast. Poti s n cel tlo a neubl ti ani ohe, ani zbra. V masti je ukryta sla, stane se silnm jako nesmrteln bh. Ale jen na jeden den. Pak ztrat kouzlo svou moc. Proto se nevyhbej zpasu a neodkldej jej. Jet jednu radu ti dm. A dra setba vzejde, vrhni mezi bojovnky kmen. Svedou o kmen bitku jako psi o kus masa. Tvj me pak bude mt snadnou prci. Dostane zlat rouno a me opustit Kolchidu. Hovoila a slzy j stkaly po tvi. Vzpome si v dlce, ve sv vlasti, na Mdeu. I j budu na tebe rda vzpomnat Nikdy na tebe nezapomenu, odpovdl Isn, a kdybys chtla opustit Kolchidu a jet se mnou do vlasti, vichni by t u ns doma uctvali jako bohyni. Nic by ns nerozlouilo, jen smrt.

Mdea naslouchala Isnovm slovm s radost. Touila opustit Kolchidu a odplout do ecka s Isnem. Jen nerada se s nm rozlouila. Slunce vak u jasn zilo na obloze. Krl Aits vyjel za msto na uren msto ve zlat plb a s tkm ttem, vyzbrojen jako do boje. Za nm se thlo velik mnostv lidu. Vichni zvdav oekvali Isna. Hrdina se zatm vykoupal a potel tlo kouzelnou mast. Pae se mu naplnily nadlidskou silou a do hrudi mu vstoupila nesmrn odvaha, e se a chvl nedokavost pustit se do zpasu. Argonauti odvezli Isna na lodi podl pobe a k mstu, odkud bylo vidt pole vrouben zstupy lid. Isn vyskoil se zbran v ruce na beh a davy ztichly oekvnm. Z podzemn jeskyn vyrazili neoekvan dva ohromn bci. Kovovmi kopyty rozrvali pdu a z nozder chrlili ohe a dm. ekov zatajili vzruenm dech. Bci sklonili rohy a chystali se Isna porazit a rozdupat. Ale Isn jim nastavil tt a odrel jejich toky, jako by vrostl do zem. Nectil r, kter vydechovali, chrnila ho kouzeln mast Nhle odhodil tt, uchopil bky za rohy a ohromnou silou jim vnutil jho. Te byli zapraeni do pluhu, nehbali se vak z msta. Hrdina zvedl otp a bodnm je pinutil, aby se dali do orn. Zem pukala a rozvrala se pod tkm pluhem. Na poli narstaly hlubok brzdy. Kdy Isn pole dooral, vyprhl bky a ti zmizeli opt v podzemn jeskyni. Pibhl otrok a donesl Isnovi plbu s drami zuby. Hrdina peel nkolikrt pole pipraven pro setbu a zasel zuby. Potom si el ke svm ptelm odpoinout, uhasit krutou ze a posilnit se jdlem. A ji se z brzd zaali vztyovat bojovnci, jako na jae zelen osen vyr ze zem. Msto stbel se nad prst objevily otpy, mee, tty a plby, urputn tve a svalnat pae. Pole se hemilo ozbrojenmi mui. Isn chrnn ttem vbhl na pole a hodil do stedu ozbrojenc kmen. Ihned se kolem kamene nakupili, tasili mee a dali se do bitky. Do nejzbsilejho boje se vrhl Isn a kosil bojovnky jako vzrostlou trvu. Netrvalo dlouho a brzdy se naplnily mrtvmi bojovnky.

Na poli stl vzpmen jedin mu Isn. Z ela mu stkal pot, ale oi mu zily. Dobyl vtzstv. Krl Aits se mlky a zlostn vrtil do msta. Byl pesvden, e Isnovi pomhala Mdea, a psahal, e ji za ten opovliv in potrest. Rychle svolal pedky a zaal se s nimi znovu radit, jak naloit s argonauty. Zatm se den opt setkal s veerem. Aitova porada jet neskonila. Mdea pechzela ve sv komnat se srdcem sevenm zkost. Tuila, e otec pipravuje argonautm nstrahy. Konen ji touha pemohla, kouzelnou prpovdkou si otevela palcovou brnu a vybhla nepozorovan do non tmy. Na moskm pobe oslavovali ekov Isnovo vtzstv a rozdlali velik ohe. Svit ohn pivedl Mdeu k argonautm. Zachrate sebe i mne, volala, otec vm chyst zkzu: Zlat rouno ti, Isne, opatm. Jen mi slib, e mne nikdy neopust. Bohov jsou mi svdky, odpovdl Isn, e si t odvedu do otcovskho domu jako dnou manelku. Mdea vstoupila na lo a ekov zaveslovali do blzkosti hje, v nm viselo na starm dubu zlat rouno. Z vychzejc z rouna a rozlvajc se po korunch strom zvodila se z msce na obloze. Mdea a Isn vystoupili a pospchali k hji. Drak zaslechl kroky a vechno list v hji se rozechvlo jeho sykotem. Mdea se mu blila se zpvem a ukolbala draka ke klidu. Dotkla se drakovy hlavy arovnou bylinou. Ze stonku byliny vytrysklo nkolik krpj uspvajc vy. Drak zavel oi i tlamu a po dlouh ad let poprv usnul. Mdea pokynula Isnovi a hrdina sal z vtve zlat bern rouno. Vrtili se s nm astn na lo a ekov je naden pivtali. Divili se zlatmu rounu a kad se ho chtl aspo dotknout. Ale Mdea pobzela hrdiny ke spchu. A tak zasedli k veslm a vyjeli na jitn moe. Aits brzy poznal, e mu cizinci ujeli se zlatm rounem a e maj s sebou na palub Mdeu. Vyrazil se svm synem Absyrtem a houfem kolchidskch bojovnk na mosk beh. Zahldli jen piku storu a kus plachty na obzoru, a i ta jim zakrtko zmizela. Rud zlost vehnal Aits sv bojovnky do rychlch lun a velen svil smlmu Absyrtovi.

Mrano kolchidskch lodic se hnalo za lod argonaut, jako se ene oblohou hejno ptk. Pedjeli hrdiny a zastoupili jim cestu. dali, aby Isn vysadil na ostrov bohyn Artemidy Mdeu. Krl sousedn zem pr rozhodne, m-li se Mdea vrtit k otci nebo odplout s eky. S nkem pijala Mdea zprvu, e se m ciz krl stt jejm soudcem. Obvala se, e ji argonauti vydaj, a pipomnla Isnovi jeho psahu a prosila ho, aby ji neopoutl. Neopustm t, ekl Isn, ale bez lsti se z tto lky nedostaneme. Vechny kmeny podle pobe jsou spteleny s kolchidskm krlem a nepust ns dl. Kdyby se nm podailo zahubit kolchidskho vdce Absyrta, ztratilo by lostvo veden a ve zmatku bychom mohli ujet Tu se zoufal Mdea rozhodla. Nemohu zptky, bdovala, musm dovrit dlo zkzy. Tum, e zrada, kterou jsem spchala a spchm, dopadne jednou na mou hlavu, ale couvnout u nemohu. Sjednm si s bratrem Absyrtem tajnou schzku a vydm ti ho do rukou. A Mdea oznmila tajn Absyrtovi, e se s nm chce v noci sejt na Artemidin ostrov a poradit se s nm, jakou lst zskat nazpt zlat rouno. Absyrtos netuil zradu. Piplul za noci k ostrovu jen s hrstkou bojovnk. Na ostrov se setkal s Mdeou. Zatmco s n hovoil, vytil se z houtiny Isn s meem v ruce. Mdea vykikla a odvrtila tv. Isn zabil Absyrta a ze vech stran se vyrojili argonauti. Obklili Absyrtovy prvodce a pobili je. Neli se kolchidsk vojsko vzpamatovalo, unikli ekov na ir moe. Kolchian se u dom nevrtili. Strach z Aitova hnvu je pinutil k tomu, e se usdlili na pobe, u nho kotvili. Argonauti se vraceli do ecka se zlatm rounem, tuili v dlce ped sebou vlast a touha jim pohnla vesla. Tentokrt propluli mezi Symplgadami bez nehody. Od toho dne, kdy skly propustily jejich lo na cest do Kolchidy, pestaly se pohybovat a zstaly stt na mst. U ostrova Sirn by byli plavci mlem ztroskotali. Sirny, vly s pekrsnmi hlasy, sedly na pobenm skalisku, a kdy spatily lo, daly se do tak sladkho zpvu, e ommen veslai i kormidelnk

mimodk zamili k nim. Pod vodou se vak skrvaly ostr tesy, o n se u rozbila leckter lo. Orfeus poznal hrozc nebezpe. Zaal zpvat a hrt na lyru, a zpvem a hrou pehluil hlasy Sirn. Kormidelnk dal lodi opt sprvn smr a lo byla zachrnna. Sirnm plavci unikli a u na n haly jin trapy a nebezpe. Staten odolvali boum a slunenmu palu, hladu i zni. A bohyn Hra je neopustila. Po dlouh a namhav plavb spatili zase vlast. Zakotvili a krli Peliovi poslali do msta po rychlm poslovi zprvu, e se vrac Isn z dalek vpravy a pin zlat rouno. Sotva se to krl Pelias dovdl, rozkzal zavt mstsk brny a dal hradby obsadit ozbrojenci. Hrdinov se nesmli vrtit dom. Pomohla jsem ti, Isne, k zlatmu rounu, pomohu ti i k trnu, kter ti pat, ekla Mdea. Vyslovila kouzeln zaklnn a ihned se promnila v staenu s kokem pes ruku. arovn sly ji penesly do msta. Zamila ke krlovskmu palci a na ndvo zaala hlasit vychvalovat drah masti, lidla a vonn oleje, kter pr m v koku na prodej. B ven, pikzaly krlovsk dcery sluce, njak staena tam vychvaluje sv zbo. Pive nm ji. Sluka pivedla pestrojenou Mdeu do palce. Krlovsk dcery se hned zaaly pebrat v koku a Mdea jim lichotila: koda e jste takov krsn a mlad. Znm vzcn kouzlo. Dovedu vracet mld. Ale vy jste tak sv jako vychzejc hvzdy. Aspo nm to kouzlo uka, prosily zvdav krlovsk dcery. Dejte mi pivst starho berana a rda vm uki, co umm, ekla Mdea. Ve chvilce stl ped Mdeou nejstar beran z krlovskho stda. Mdea dala nanosit vody do velikho kotle a pod kotlem zatopit. Do vac vody vsypala hrst bylin z koku. Sn zavanula opojn vn. S pomoc krlovskch dcer vhodila Mdea do vc tekutiny starho berana. Brzy se ozvalo zabeen a z pry nad kotlem vyskoil do sn mlad blouk bernek. To je opravdu mocn kouzlo, divily se krlovsk dcery a zavolaly otce. Krl Pelias nechtl jejich vyprvn uvit. Ale kdy Mdea pedvedla kouzlo i jemu, uasl a uvil.

V co, staeno, ekl Pelias, zkus to se mnou tak. Jsem u star, a omladm-li se, nedostane Isn nikdy mj trn. A udlej m hodn silnho, a se mohu s Isnem pustit do boje. Dychtiv krl Pelias sm vskoil do kotle a hrozn vykikl. Nenael ve vel vod ztracen mld. Nael v n smrt. Krlovsk dcery se ohlely zden po staence. Mdea zmizela. Rozhlsila po mst, e je krl Pelias mrtev, a oban mli ze zprvy velikou radost. Nemli krutho krle rdi. Sami zotvrali brny a se slvou vpustili argonauty do msta. Na Mdeu neekal v nov vlasti ani klid, ani tst. I Isn zapomnl na svj slib a vyhledal si jinou nevstu. Tak se naplnila pedtucha neastn dcery kolchidskho krle, e zradou a zloinem nelze si dobt na zemi tst. Zoufal alem zahubila Mdea i mladou Isnovu nevstu. Isn Mdeu po hroznm inu hledal, ale u ji nenael. Zdrcen vyel z palce. Tu se mu nad hlavou ozval podivn hmot. Zvedl oi a spatil ve vzduchu letc vz taen draky. Na voze stla Mdea a vlasy j vlly. Prchala s arodjnm speenm daleko od Isna Od t chvle o n u nikdo neslyel.

HRAKLES Nejslavnj eck hrdina Hrakles byl synem nesmrtelnho vldce boh Dia a smrteln eny Alkmny. U v dtstv ml Hrakles vt slu ne dospl mu. Jednou se piplazili k lku malho Herakla dva velc hadi a zaali spc dt ovjet a obtet mu hrdlo. Hrakles se s kikem probudil ze spnku, sevel hady v pstch a zardousil je jednm stisknutm. Vechen lid si vyprvl o tom divu, kter se v Thbch udal. Slep vtec Teiresias prorokoval malmu chlapci hrdinsk ivot pln prce a na konci ivota nesmrtelnost.

Hrakles povyrostl a do Thb se seli nejlep uitel a cviitel. Uili mladho hrdinu nejdleitjm vdm a umn, cviili ho v zpase, v zachzen se zbranmi i v jzd na lehkch rychlch vozech. Hrakles byl chpav k a tomu, emu se druz uili dlouh as, nauil se za nkolik dn. Ale u od mladho vku byl zlostn a prchliv. Jednou ho pokral uitel hudby a Hrakles mu hodil na hlavu lyru s takovou prudkost, e staec klesl mrtev k zemi. Hrakles inu litoval, plakal pro svho uitele, bylo vak pozd litovat. Za trest musel odejt do hor k pastevcm. V horch psl stda a mezi pasti dorostl v silnho mladho mue. Pojte, budeme spolu zpasit, vyzval asto sv druhy. A brzy nebylo mezi nimi nikoho, koho by v zpase neporazil. Drav zv ped nm prchala, jako by vdla, e jeho py nikdy neminou cl. Kde stl Hrakles, byla stda v bezpe. asu k pemlen ml na osamlch horskch pastvinch mnoho. Vzpomnal na sv dtstv a uvaoval o Teiresiov vtb a o budoucnosti. Zamylen, s hlavou v dlanch, spatil, jak se k nmu bl dv eny. Prvn z nich, obleen v bl roucho, la zvolna a klidn. Druh, v ndhernch atech poitch zlatem a drahmi kameny, krela tanenm krokem, cestou se upravovala, otela a rozhlela. Pedbhla tu prvn a hned Hrakla oslovila: Nev, Hrakle, jak ivot si vybrat? Vyvol si m za prvodkyni. Znm nejpjemnj cestu. Bude jst a pt, kolik bude chtt, a jen nejlep a nejvzcnj pochoutky. Nebude t trpit dn prce a dn nmaha a kad veer t bude oekvat mkk lko. Ciz lid budou pracovat a ty bude uvat vsledk jejich ple. Kdo jsi, e me tolik slibovat? zeptal se pekvapen Hrakles. kaj mi Rozko, odpovdla ena, a mm ptele na celm svt. Pistoupila ble obleen ena a ekla: Nic z toho, co je dobr a co je hodno touhy, nedvaj bohov lidem bez prce. Chce-li sklzet, mus nejdve zast. Chce-li vyniknout, mus pracovat vc ne ti ostatn a odept si to, co si oni neodpraj. Zvol-li si mne, neslibuji ti lehkou cestu. kaj mi Ctnost

Nestyd se nabzet prci a nmahu? posmvala se Rozko Ctnosti. Pjde-li za Rozko, ekla Hraklovi Ctnost, bude jst bez hladu a pt bez zn a nebude vdt, po em bys ml touit. Projde ivotem jak leniv stn a nezanech po sob nic, jen przdn mch od vypitho vna. Rozhodne-li se pro mne, vykon velik dlo. Postavy se rozplynuly. Hrdina nevhal ani na chvli, jakou cestu vyvolit Rozhodl se pro ctnost. I nadeel as, aby se Hrakles vrtil do Thb. Til se, e se mu naskytne pleitost promnit dobr pedsevzet v iny. Neptelsk krl Miny poslal tou dobou jako kad rok do Thb sv vyslance. Mli od Thban vybrat nespravedliv poplatek. Na cest potkali Hrakla. Ustup nm z cesty, jsme vyslanci a jdeme do Thb pro poplatky, rozkikli se Minyov na hrdinu. Jsem Hrakles a opustil jsem v horch stda, abych ochraoval utlaovan. Vrate se ke svmu krli a eknte mu, e Thby u poplatky platit nebudou, zavolal hrdina na vyslance. Co stojte? oboil se vdce Miny na sv bojovnky. Jeden jedin mu ns neme zastavit Bojovnci se vrhli na Hrakla, ale ten je ze sebe setsl jako pe. Pelmal jim otpy a cel poselstvo pochytal a spoutal. Svzan je poslal zptky jejich krli. Potom doel klidn do Thb. Jet se ani ve mst neohldl a u dorazil k thbskmu krli rychl posel krle Miny. Neptelsk krl dal Thbany, aby vydali Hrakla k potrestn. Bojcn thbsk krl by byl Hrakla vydal, kdyby nebyl narazil na odpor hrstky odvnch thbskch mladk. Vyhledali Hrakla a ekli mu: Nechceme se poddat vli neptelskho krle. Poj a ve ns proti Minym. Budeme bojovat podle tvho pkladu. Jak chcete bojovat proti neptelskmu vojsku, kdy nemte zbran, odpovdl Hrakles. Tehdy v Thbch opravdu nebylo zbran. Neptelt Minyov odnesli z Thb vechnu zbroj, aby mli jistotu, e msto proti nim nepovstane. Naden mladk neochladlo.

Budeme bojovat holma rukama, volali, nasbrme kamen a utlueme neptele! Mme zbran, vyhrkl nhle jeden z nich, v chrmu bohyn Athny vis star zbran zasvcen Athn. Ukoistili je nai pedkov ve vtznch vlkch. Vichni se rozbhli k chrmu bohyn Athny. O pekot snmali star zbran z chrmovch stn a se zbran v ruce se shromdili kolem Hrakla. Hrakles s nimi vythl do hor vstc ohlenmu vojsku krle Miny. Vybral k boji soutsku, kde neptelm nebyla jejich pesila nic platn. Neekali dlouho. Brzy ohlsily mraky zvenho prachu thbskm pozorovatelm, e se bl velik vojsko. U rozeznvali leskl plby a zaslechli hluk voz. Oznmili pchod Miny Hraklovi a hrdina sm rozestavil sv bojovnky. Jako kdy se v horch utrhne balvan, t se do dol, strhv vechno iv a ni, co mu pijde do cesty, tak padli Thban v soutsce na neptele. Zden Minyov se brnili jen chab, a kdy Hrakles zabil i jejich krle, zaali odhazovat zbran a zmaten prchali zptky do sv zem. Thban neptele pronsledovali a do jeho hlavnho msta a msto rozboili. Slavn se vraceli s bohatou koist dom do Thb. O Hraklov vtzstv hovoilo cel ecko a astn krajan ani nevdli, jakmi poctami by hrdinovi projevili svou vdnost. I olympt bohov mli z Hrakla radost a obdarovali ho. Apolln mu dal luk a py, Hefaistos toulec a Hermes me. Tak ndhern zbran nikdo nikdy jet nevidl. V Myknch vldl Hraklv pbuzn, krl Eurystheus. Zbabl a slabosk Eurystheus zvidl Hraklovi slvu a touil ho pokoit. Byl rodem star, a proto dal, aby k nmu podle prva vstoupil mlad Hrakles do sluby. Hrakles se vzpral a zeptal se na radu delfsk vtrny. Vtba mu ohlsila, e mus prvorozenmu Eurystheovi vykonat deset prac. Potom bude voln a me od svho pbuznho odejt. Hrakla vtba tce ranila. alem ztrcel rozum a nevdl, co in. Jen dobrotiv as, jen plyne a smv i bolesti hrdin, zmrnil Hraklv al. S povzdechem nastoupil cestu do Mykn. Konen se velikmu Hraklovi zlbilo m navtvit? pivtal ho posmn Eurystheus. Chtl jet nco pidat, ale radji zmlkl.

Hrdinovi hnuly oi jako plamen. Se sklopenma oima uril krl Hraklovi prvn prci. Nejprve mi pines ki nemejskho lva, ekl a po oku sledoval odchzejcho hrdinu. Pl mu v duchu vechno nejhor. Nemejsk lev byl stran elma. Mnoho lovc se za nm u vydalo, a nevrtil se ani jeden. Hrakles kol neodkldal a ihned vyrazil. Cestou potkval lidi, vdli, kam hrdina m, a eptali si: Hrakles jde zabt nemejskho lva. Je silk, ale kdo v, jestli se mu to poda. Nemejskho lva dosud neporanila dn zbra. Je nezraniteln. Hrdina si nieho nevmal. Mlky putoval s lesklou olympskou zbroj do les, v kterch il obvan lev. Meem si prosekval v houtinch cestu, a piel na msto, kam se ani ptci neodvaovali a kde se rozprostralo mrtv ticho. Zdlo se, e i list na stromech bzliv um. Tam se ernala lv sluj. Hrakles se ped n posadil a ekal. Za soumraku se ozval v lese praskot. Lev se vracel z lovu a mocnmi tlapami drtil vtve. Hrakles zvedl luk a namil do kov. Objevil se obrovsk lev, potsajc hvou skropenou krv. Vzduchem zasvitl p a odrazil se od lv ke jako od skly. Hrdina namil znovu, ale i druh p se smekl po srsti nezranitelnho zvete. Kdy shl po tetm pu, otoil lev pomalu hlavu a spatil stelce. Pikril se a chystal se ke skoku. Hrakles uhnul, a jak lev dopadl ped nm na zem, udeil ho mocn kyjem do lebky. Omren lev se zapotcel. Hrakles k nmu piskoil, sevel mu hrdlo dlanmi a zardousil ho. Z mrtvho lva sthl ki. Lv lebku si posadil na hlavu jako plbu, pedn tlapy si hodil pes ramena a do ke se zahalil. Kdy vstoupil ve lv ki do myknskho palce, vypadla Eurystheovi lekem e z rukou. Lev, lev! zabdoval a pdil z hodovn sn, jako by ped nm stl iv nemejsk lev. Zavete dvee do sn, vykikoval na sluhy, je tam a otvr tlamu! Pekloptal schody do sklepa, ukryl se v sud a pikryl se vkem. Dlouho trvalo, ne sloucm uvil, e lev je opravdu mrtv a e Hrakles pinesl jen ki. Teprve pak se odhodlal, nadzvedl vko a ukzal sluhm bledou vystraenou tv. Vylezl ze sudu a pikazoval:

Hrakles mi do hradu u nesm. Rozkazy mu budu poslat po sluhovi. Hrakles se s chut zasml krlovu strachu a lv ki si ponechal. Chrnila ho po cel ivot jako nejpevnj brnn. Jet si po cest neodpoinul, a u tu byl krlv posel a oznamoval: Krl ti, Hrakle, rozkazuje, abys zabil hydru, kter pusto krajinu u msta Lerny. Hraklovi nezbvalo ne se vydat na cestu. Hydra byla hrozn sa, had s devti hlavami, z nich prostedn byla nesmrteln. Nedaleko Lerny potkal hrdina mladho paste. Hej, pteli, zavolal na paste, uka mi cestu, kudy se dostanu k hyde. Jdu ji zahubit. Neradm ti to, ekl past, mn hydra zadvila cel stdo ovc a mho bratra odthla do molu. S tou by si dovedl poradit snad jen Hrakles. Jsem Hrakles, odpovdl hrdina, a sa zahubm. Jak uslyel past, e pocestn je Hrakles, probudila se i v nm odvaha a neohroen doprovodil hrdinu na okraj bainy, kde mla hydra brloh. Hrakles vysteloval do brlohu tak dlouho hoc py, dokud nestvru nevylkal na denn svtlo. Vylezla se supnm a syenm a jejch devt vztyench krk se vztekle kymcelo nad bainou. Hrdina se rozmchl meem a zaal j utnat jednu hlavu po druh. Byla to marn prce. Msto uat hlavy naskoily dv nov. Velik mosk rak se piplazil hyde na pomoc a sevel Hraklovy nohy. Hrdina rozttil raka kyjem a zavolal na paste, aby mu pinesl hoc deva. Staten past pivlekl vtve, zaplil je a podval bojujcmu Hraklovi. Hrakles utnal hyde hlavy a pejdl rny plamenem. Na splenm mst u nov hlava nenarosila. Tak se mu podailo zniit vech devt hlav. Nesmrtelnou hlavu zahrabal do zem a pivalil na ni kmen. Cel mol se naplnil ernou jedovatou krv z hydry. Hrakles namoil do krve svoje py. Koho takovm pem zashl, ten neuel smrti. Pak se rozlouil s pastem a vrtil se do Mykn. Eurystheovi vzkzal, e kol splnil. Eurystheus o tom vak u vdl. Povst o Hraklov inu se rozletla po celm ecku.

Krl zachmuen pemlel, jak by dal Hraklovi nov kol. Poslal Hrakla do hor, aby pinesl obrovskho divokho kance, kter niil rolnkm v dolch rodu. A Hrakles pinesl kance ivho na zdech do Mykn. Poslal ho pro la bohyn Artemidy. A Hrakles pivedl ndhern zve se zlatmi parohy ped krlovsk palc. Poslal Hrakla, aby zahnal z ecka stymfalsk ptky, kte mli kovov drpy a zobky a dovedli vystelovat sv tvrd pera jako py. A Hrakles stymfalsk ptky z ecka vyhnal. Dvm Hraklovi pli snadn koly, ekl si krl. Chytit nebo zahnat njak zve, i kdy je to zve podivuhodn, je pece jen mon. Musm si vymyslit kol, kter nen mon splnit a kter Hrakla zesmn. Poslal k Hraklovi sluhu s rozkazem: Jdi ke krli Augiovi a vyisti mu v jednom dni chlvy. Augi ml ti tisce kus dobytka, a kdy uslyel, pro k nmu Hrakles pichz, jen se usml. a kdy to bylo marn, shl po kyji a buil do nezmarnho Achela, a se rny rozlhaly celm palcem. n bh zase pronsledoval Hrakla a snail se ho nabodnout na sv b rohy. Hrkles radji odhodil kyj, objal Achela v pase a zaal s nm zpasit. Opeli hru o hru, na skrnch jim vystoupily ly, ale nepovolili. S propletenmi dy padli na zem a tu se Hraklovi podailo dostat se navrch. Pitiskl boha k zemi. Achelos se promnil v kluzkho hada a snail se Hraklovi vysmeknout. Hrdina neuvolnil elezn seven a byl by hada rozmkl, kdyby se mu nebyl promnil nhle v bka. Bk sklonil hlavu a chystal se k zuivmu toku. Hrkles uchopil bka za roh a mrtil s nm tak mocn o zem, e mu ulomil roh. Te uznal Achelos svou porku a zmizel z palce. Slavila se velkolep svatba. Hrkles si vzal Deianeiru za enu a po dlouh dob nael klid. Narodil se jim synek, dali mu jmno Hyllos a Deianeira myslila, e nic neme ohrozit jej tst. V Hraklovi vak star nepokoj jen dmal a as od asu se probouzel, a vdycky silnji. Nedovedl vydret stle na stejnm mst. Vzpomnl si, e by mohl aspo navtvit jednoho starho ptele. Na nvtvu se vydal s manelkou. Cestou pili k irok ece, pes kterou penel pocestn kentaur. Byli kentaui dob a moud, takov byl i kentaur,

jen uil Isna, ale byli tak kentaui zl a zlomysln. Takov byl i kentaur, penejc pocestn pes eku. Hrkles nepoteboval pomoci, vkroil do proudu sm, kentaurovi svil jen manelku, aby ji za odmnu penesl na druh beh. Kentaur nesl Hraklovu manelku pes eku a krsn Deianeira se mu zalbila. Pospil si, a kdy vidl, e Hrkles zstal pozadu, chtl mu Deianeiru unst. Hrkles hned poznal zradu a vystelil za prchajcm kentaurem jedovat p. Zashl jej na velikou dlku a kentaur padl. Z hrudi se mu valila krev. Slbnoucm hlasem ekl Deianeie: Rd bych ti, krsn Deianeiro, dve ne zemu, nco dal, abys poznala, e nejsem tak zl, jak si Hrkles mysl. Rychle si nachystej do ndobky krev, kter mi vytk z rny. Kdyby na tebe Hrkles nkdy zapomnal nebo t chtl opustit, obarvi mu tou krv odv a nikdy t neopust. Ale nepodekni se, kouzlo by ztratilo moc. Kentaur domluvil a vydechl naposled. Deianeira mu uvila, nachytala teplou krev a ndobku rychle skryla, nebo se u blil velkmi skoky Hrkles. Cesta k hrdinovu pteli jim pak ubhla klidn a bez dobrodrustv. Zanedlouho po t phod se Hrkles vydal na vlenou vpravu proti otci Loly. Nemohl mu zapomenout dvn poruen slibu i to, e se ho odvil obvinit z krdee kon. Pithl s vojskem ke krlovu mstu, oblhal je a dobyl. Msto V Africe il obr Antaios, syn matky Zem. Jakmile spatil Hrakla, vyel mu naproti. Zastav se, poutnku, oslovil Antaios hrdinu. Nepoutm dl na zpad nikoho, kdo si se mnou nezm sly. Hrakles vidl, e obrovi neunikne. Pijal tedy zpas. Obr i hrdina se snaili jeden druhho povalit na zda. Zem dunla pod jejich patami, prudce oddechovali a ela se jim leskla potem, ale nikdo z nich nevtzil. Kdykoli se Hraklovi podailo Antaia povalit na zem, obrova sla jen vzrostla a hrav ze sebe hrdinu setsl. To matka Zem vdechla svmu synovi vdy nov sly. Hrakles poznal, e dokud se obr dotk zem, je neporaziteln. Proto uchopil Antaia v pase, vyzdvihl ho do vzduchu a nad zem ho zardousil. Po vtznm zpase proel vyprahlou africkou pevninou a stanul na behu moe, nad inou, kter dnes kme Gibraltarsk. Na obou stranch iny postavil na pamtku sv cesty obrovsk sloupy z

kamene. Sta ekov je nazvali Hraklovmi sloupy. Slunce v t konin nesnesiteln plilo, oehovalo ki a ped Heraklem byl jet velik kus cesty. Tu se nad strdajcm hrdinou ustrnul slunen bh Hlios. Pjil mu svou loku, v n se bh kadou noc plav od zpadu na vchod, kde vstupuje opt do slunenho vozu a vyjd s novm dnem na oblohu. V Hliov loce Hrakles brzy doplul k zemi obra Gryna. Jen vystoupil na beh a u se proti nmu rozbhl se zuivm tkotem dvouhlav Grynv pes. Hrakles ho ubil kyjem a sehnal do houfu obrova stda rozptlen po lukch. Stda pak hnal ve smru vychzejcho slunce, nebo tam nkde leelo ecko. Dobytata se nerada louila se avnatmi pastvinami. Zastavovala se a alostn buela. Buen zaslechl Gryn a pihnal se jako boue na svch esti nohch. V kad ze esti rukou tmal zbra. Hroziv mval otpy a mei a podobal se celmu oddlu bojovnk. Hrakles napjal ttivu luku a vypustil na obra p. Zasaen obr bel jet kus cesty, ne padl. Jed hydry, kterm byly py naputny, zaal inkovat. Jedin p zabil mocnho obra. Jednoho veera se ped krlovskm palcem v Myknch ozvalo buen obrovskho stda. Ped krlem Eurystheem se objevil Hrakles: Krli, pihnal jsem ti Grynova dobytata. Splnil jsem dest kol a te m propus ze svch slueb! Potmil Eurystheus ml u pipravenou vmluvu: Nemohu t jet propustit, ekl, splnil jsi prozatm jen osm kol dn. Dva koly ti neuznvm. Copak jsi lernejskou sa zahubil sm? Pomhal ti past. A za vyitn Augiova chlva sis smluvil plat Ale krl mi pak slben kusy nedal, namtal Hrakles. Kdyby je dal, byl bys je vzal, ekl Eurystheus, proto ti nemohu uznat ani vyitn chlva. Dlej, jak mysl, odpovdl rozmrzele Hrakles, splnil jsem deset kol, splnm i dvanct.

Eurystheus si v duchu kal: Jen pokej, Hrakle, konen mm pro tebe prci, proti kter vechno, co jsi vykonal, vbec nic nen. Polu t pro zlat jablka ze zahrady Hesperidek. Kdy Hrakles uslyel, co po nm krl d, rozhnval se: Jak mohu jt pro zlat jablka Hesperidek? Nikdo z lid nev, kde zahrada le. Proto je to tak kol hodn Hrakla, usmval se krl, ale Hraklovi se do o nepodval. Hrdina opustil palc, vydal se do svta a vude se vyptval na cestu k Hesperidkm. Nikdo mu nedovedl poradit. Cestou jeho slva jet vzrstala. Kdekoli suoval lidi njak zl obr nebo drav zve, vdycky byl Hrakles ochoten pomoci. Jeho kyj, me a otrven py nezahlely. Tak se dostal na sv pouti a do poho Kavkazu. Mezi horami se temn rozlhalo stnn upoutanho Promthea. Hrdina el za tm hlasem. Orel, trajc Promthea, se prv chystal odlett. Hrakles napjal luk a dobe menm pem orla zabil. Hbit se vyplhal na sklu, rozbil Promtheovi okovy a osvobodil ho. Vdn Promtheus objal svho zachrnce, dkoval mu a zeptal se ho, jak by se mu mohl odmnit. Hrakles povdl Promtheovi o sv bludn pouti za zlatmi jablky a Promtheus mu poradil. Mus projt africkou krajinou, a se dostane k obru Atlantovi, ekl, toho podej, aby ti zlat jablka pinesl. Sm se pro n nevydvej. Zahradu ste tyi vly Hesperidky a stran stohlav drak Ldn. Drak nikdy neusn a kad jeho hlava hu a sy jinm hlasem. Ale obr Atlas si s nm porad. Hrakla Promtheova rada potila. Cestu do Afriky u znal. Spchal pod havm africkm sluncem k obru Atlantovi. Nezdroval se hlednm noclehu, spval pod irm nebem. Jednou zase tak spal, zahalen jen ve lv ki, a tu ct lehk imrn na pach a v oblieji. Oteve oi a vid hejna drobnch trpaslk Pygmai. Jedni nesli provazy a snaili se hrdinu spoutat, druz se ikovali jako vojsko k toku. Lezli Hraklovi po hrudi, ohmatvali mu obliej a soukali se mu vzhru po vlasech. Hrdina se nemohl ubrnit smchu nad vnm ponnm titrnch Pygmai. Rozesml se a trpaslci z nho padali jako z hory, na n vypuklo zemtesen. Hrakles je pochytal do lv ke a vzal je s sebou.

Vs odnesu do ecka, sml se a pehodil si lv ki s trpaslky pes rameno. Tak putoval dl do krajiny Hesperidek, kde il obr Atlas. Atlantovi urili bohov tkou prci. Vzpral nebeskou klenbu, aby se neztila na zem. Ohromnho obra bylo vidt u z dlky. Koho tu hled? zahuel obr na Hrakla. Krl Eurstheus m posl pro zlat jablka Hesperidek, ekl Hrakles, proto jdu k tob s prosbou, zda bys mi je nemohl pinst Rd ti je pinesu, odpovdl obr, ale vid, e drm nebesa. Nemohu sv msto opustit. Podrm nebeskou klenbu msto tebe, nabdl se mu Hrakles a vzal nebe na sv mohutn ramena. Atlas zatm uspal v zahrad Hesperidek draka, zabil jej a vrtil se k Hraklovi s temi zlatmi jablky. Stl ped hrdinou, dval se, jak se prohb pod t nebes, a zdrhal se vzt je opt na ramena. Hrakle, zachutnala mi volnost, ekl Atlas, opravdu nemm chu nst oblohu. Dobr, odpovdl lstiv Hrakles, dovol mi aspo, abych si nm podloil hlavu. Mm strach, e mi bemeno rozmak lebku. Atlas neprohldl lest a podepel rameny nebesa, aby si mohl Hrakles natrhat trvu a mech. Jakmile se hrdina zbavil thy nebes, shbl se pro zlat jablka a bel odtud, jak nejrychleji dovedl. Krl Eurstheus se u dvno domnval, e Hrakles piel cestou o ivot. A nhle, po tolika letech, se ped nm objevil hrdina iv a zdrv. Podal mu ti zlat jablka Hesperidek a vysypal ze lv ke trpaslky Pygmaie. Krl asl. Zlat jablka dal Eurstheus uloit v chrmu bohyn Athny. Bohyn je vak opt zanesla do zahrady Hesperidek, jak uril bosk zkon. Krl m dle tm vce poznval, e msto aby hrdinu pracemi pokoil, zskal mu nesmrnou slvu. Lid vidl v Hraklovi ochrnce a osvoboditele. Nebylo krajiny, v n by nebyli obyvatel Hraklovi vdn za njak hrdinsk in. U jeho jmno probouzelo naden a odvahu v srdcch ostatnch ek.

Krli, oslovil Hrakles Eurysthea, oekvm tvj posledn kol. Jdi teba, rozmlel se krl, do podsvt a pive mi pekelnho psa Kerbera. Trojhlav pes Kerberos hldal vstup do e mrtvch. Dovoloval stnm zemelch lid vejt do podsvt, ale nikoho u nepoutl zptky na zem. Eurstheus ml z npadu velikou radost. Tak nebezpen kol Hraklovi jet nedal. Hrakles se vydal na zpad a touha zbavit se sluby u krle ho nutila ke spchu. Na zpad se skrvala v ernch sklch sluj, kudy se vstupovalo do podsvt. Sm vlada e mrtvch Hdes zastoupil hrdinovi cestu. Stj, Hrakle! zvolal. Pro chce sestoupit mezi stny? Jsi iv a nepat do krlovstv smrti. Pichzm z rozkazu krle Eurysthea, ekl Hrakles, uloil mi posledn kol. Mm pivst do Mykn Kerbera, strce podsvt. Poda-li se mi to, zprost m krl sluby a budu voln. Kerbera chce odvst? podivil se Hdes. Odv-li se toho, odve si ho. Ale pod jednou podmnkou. Nesm se ho zmocnit zbranmi. Hrakles souhlasil. Kerberos ho pivtal hroznm tkotem a ze t pr ohnivch o mu vylehly plameny. Zlostn se vrhl na Hrakla. Hrdina se rozkroil a stiskl netvora v pstch. Kerberos se zmtal a dusil, ale Hrakles nepovoloval, dokud pekeln pes nezkrotl. Zkrocenho psa vyvedl na zemsk povrch. Kerberos poprv spatil denn svtlo. Z tlamy mu zkost zaala stkat jedovat pna. Kam dopadla, tam vyrostla jedovat bylina. Lid v Myknch prchali ped Hraklem, thnoucm podsvtn obludu. Eurystheus uslyel venku ped palcem hluk a zvdav vyel. Pi pohledu na trojhlavho psa ustrnul a roztsl se po celm tle. Vbhl do palce, pibouchl dvee a pevn je zamkl. Za dvemi kiel na Hrakla, aby psa vrtil tam, kde ho vzal, a vckrt mu u nechodil na oi. Hrakles odeel spokojen z Mykn, psa vrtil do podsvt a byl voln. Sluba mu skonila. Neskonil vak jeho neklidn ivot, pln dobrodrustv. Nikdy se neusadil na jednom mst. Cestoval po

svt, kam se mu zachtlo a kam ho zavolali, aby svou silou a vtipem pomohl. Na svch cestch piel na hrad mocnho krle, kter ml krsnou dceru. Lola j kali. Krl prv podal slavn zvody v lukostelb. Vtz zvod ml dostat krsnou Lolu za enu. I Hrakles se pihlsil a s houfem npadnk zkouel tst. Mezi npadnky byli zkuen lukostelci a nejlpe stlel sm krl a jeho synov. U se zdlo, e nad vemi zvtz krl a npadnci odthnou s nepozenou. Tu vstoupil Hrakles se svm proslulm lukem a py. Vichni utichli a napjat pozorovali hrdinu. Vypadalo to, jako by cl pitahoval Hraklovy py. Nechybil ani jedenkrt a rozmrzel krl ho musil prohlsit vtzem. Dceru mu vak nechtl dt. Vymlouval se a vymlouval, odkldal svatbu ze dne na den, a se Hrakles rozhnval a v hnvu opustil krlv hrad. Roztrpen nad kivdou, kter se mu stala, rozhodl se, e navtv svho ptele krle Admta. Admtovo msto nalezl v hlubokm smutku. Zdrcen krl pivtal hrdinu v palci mlky a odvedl ho k lehtku, na nm leela mrtv krlovna Alkstis. Cel byla zahalena blm rouchem, jen tv mla odhrnutou a pvabn byla jako zaiva. K pohebn hostin jsi piel, mil pteli, promluvil Admtos a slzy mu zalily oi. Sm jsem byl tce nemocen, vyprvl neastn krl rozechvlm hlasem, a Smrt u obchzela palc, aby si mne odvedla do podsvt. Ale bh Apolln, mj ochrnce, vyprosil na bohyni osudu, aby mi jet nepestihovala nit ivota, kdy se najde nkdo, kdo by dobrovoln zemel msto mne. M uboh manelka, moje krsn Alkstis, se o tom doslechla a obtovala za mne svj ivot. Chtla mi zachovat ivot a darovala mi dvoj smrt. Svou i mou. Od jejho skonu bloudm palcem jako stny zemelch podsvtm a mj pokrm i npoj jsou jen slzy a slzy. Hrakla dojala krlova bolest a smutek a tie vyel z palce. Admtos pohrouen do svho alu ani nezpozoroval, e se Hrakles vzdlil. Hrdina si vybral nejlep vz a nejrychlej kon a tryskem se rozjel ke sluji, kudy se vstupuje do podsvt. Cestu dobe znal. S kuenm sthl Kerberos ocas mezi nohy a couvl ped hrdinou. Hrakles se vtil do e mrtvch, pod jeho kroky dunla zem a ve

sklch se objevovaly trhliny. Hdes se polekal nezvyklho hluku ve svm nmm krlovstv a vyel Hraklovi vstc. Krli mrtvch, oslovil Hrakles vldce podsvt, due pvabn Alkstidy odela dobrovoln do tv e, aby zachrnila manela. Dovol, a se vrt zase do svho tla. Hdes znepokojen pozoroval trhliny ve sklch a zmil si hlunho vetelce. Rozvaoval chvli a usoudil, e bude lpe, kdy dui krlovny Alkstidy pole zptky, ne aby mu silk Hrakles boil stny podsvtn e. Vrtm dui krlovny jejmu tlu, ekl neochotn, ale ty posp rychle z mho krlovstv a slib mi, e se tu u neuke. Hrakles to rd slbil a vyel z podsvt ven do slunen ze. Nasedl do vozu a tryskem se vracel do palce. Zatm plac Admtos spatil, jak krlovn rovj tve. Dech j zaal zvedat hru, asy se zachvly a Alkstis otevela oi. Usmla se na manela. Admtos si protral oi, domnval se, e njak dobr bh se slitoval nad jeho alem a seslal mu lahodn sen. Tm krutj bude probuzen. Alkstis promluvila a krl poznal, e to, co pokldal za sen, je skutenost. Vyprvla mu, kdo j vyprosil ivot, a teprve nyn si Admtos viml, e Hrakles odeel. astn manel pivtali Hrakla jako svho nejvtho dobrodince. Na jeho poest uspodal krl velikou slavnost. Cel msto se radovalo, smlo a zpvalo. Po sedmi dnech se neklidn hrdina rozlouil s pohostinnm Admtem a vrnou Alkstidou a opustil palc a msto. Na cest ho dohonil bratr krsn Loly, o jej ruku ped asem zvodil v lukostelb. Hrakle, nahnvej se na mne, ekl hrdinovi, ale mus se oistit z oklivho podezen. Po tvm odchodu z otcova hradu se ztratili z krlovskch stj kon a mezci a otec si mysl, e jsi je odvedl. Poj mi pomoci najt zlodje a tak sval ze sebe podezen. V Hraklovi probudilo nespravedliv obvinn zlou prchlivost. Uchopil ve zlosti krlovskho syna v pase a svrhl ho do propasti. Neblah posel si pdem zlomil vaz. Hraklova prchlivost rozhnvala vldce boh Dia, jeho otce. Obdail ho silou, aby pomhal tam, kde je teba pomoci, a ne proto, aby ve zlosti vradil. Potrestal hrdinu zlou horekou. Siln Hrakles

nhle zeslbl a vrvoral jako vetch staec. Horeka mu spalovala vechny sly. Utran nemoc navtvil delfskou vtrnu. Vtba mu pikzala: Dej se prodat na ti roky do otroctv, tak usm bohy. Sklen Hrakles vstoupil s nkolika pteli na lo plujc do Asie a dal se tam od nich prodat do otroctv. Siln, statn hrdina nael brzy vzneenho kupce. Koupila ho krlovna Omfal. Hrakles se uzdravil a nezahlel. Pomohl krlovn vyhubit v jej zemi loupenky a ponal si tak staten, e se mu krlovna obdivovala. Kdy se dovdla, e ten otrok je slavn silk Hrakles, darovala mu svobodu a zahrnula ho ve svm palci pohodlm. V pohodl a pepychu zaal pomalu zapomnat na hrdinsk ctnosti. Munou odvahu zamnil za zentilost, oblkal se jako eny a slavn luk a kyj odpovaly. Ale ti roky pedepsan vtbou uplynuly a Hrakles se opt vzchopil. Rozpomenul se na sv iny a opustil krlovnu i rozkonick zahliv ivot. Jet jednou se Hrakles uchzel o ruku krlovsk dcery. Tentokrt se mu zalbila krsn Deianeira. Nebyl jedinm npadnkem. O Deianeiru se uchzel tak n bh Achelos, kter dovedl mnit podobu. Pichzel k otci Deianeiry jako bk, jindy jako pestr drak nebo jako lovk s b hlavou. Deianeira si boha oklivila a plakala zkost, e si ji odvede. Hrakles piel v prav as. Siln, urostl, s vlajc lv k na ramenou se Deianeie ihned zalbil a pla si horoucn, aby se stal jejm muem msto Achela. Krl se bl nkterho z mocnch npadnk odmtnout, a proto Hraklovi a Achelovi navrhl, aby spolu o jeho dceru bojovali. Npadnci vzvu pijali a pustili se do boje. Hrakles vysteloval p za pem, a kdy to bylo marn, shl po kyji a buil do nezmarnho Achela, a se rny rozlhaly celm palcem. n bh zase pronsledoval Hrakla a snail se ho nabodnout na sv b rohy. Hrkles radji odhodil kyj, objal Achela v pase a zaal s nm zpasit. Opeli hru o hru, na skrnch jim vystoupily ly, ale nepovolili. S propletenmi dy padli na zem a tu se Hraklovi podailo dostat se navrch. Pitiskl boha k zemi. Achelos se promnil v kluzkho hada a snail se Hraklovi vysmeknout. Hrdina neuvolnil elezn seven

a byl by hada rozmkl, kdyby se mu nebyl promnil nhle v bka. Bk sklonil hlavu a chystal se k zuivmu toku. Hrkles uchopil bka za roh a mrtil s nm tak mocn o zem, e mu ulomil roh. Te uznal Achelos svou porku a zmizel z palce. Slavila se velkolep svatba. Hrkles si vzal Deianeiru za enu a po dlouh dob nael klid. Narodil se jim synek, dali mu jmno Hyllos a Deianeira myslila, e nic neme ohrozit jej tst. V Hraklovi vak star nepokoj jen dmal a as od asu se probouzel, a vdycky silnji. Nedovedl vydret stle na stejnm mst. Vzpomnl si, e by mohl aspo navtvit jednoho starho ptele. Na nvtvu se vydal s manelkou. Cestou pili k irok ece, pes kterou penel pocestn kentaur. Byli kentaui dob a moud, takov byl i kentaur, jen uil Isna, ale byli tak kentaui zl a zlomysln. Takov byl i kentaur, penejc pocestn pes eku. Hrkles nepoteboval pomoci, vkroil do proudu sm, kentaurovi svil jen manelku, aby ji za odmnu penesl na druh beh. Kentaur nesl Hraklovu manelku pes eku a krsn Deianeira se mu zalbila. Pospil si, a kdy vidl, e Hrkles zstal pozadu, chtl mu Deianeiru unst. Hrkles hned poznal zradu a vystelil za prchajcm kentaurem jedovat p. Zashl jej na velikou dlku a kentaur padl. Z hrudi se mu valila krev. Slbnoucm hlasem ekl Deianeie: Rd bych ti, krsn Deianeiro, dve ne zemu, nco dal, abys poznala, e nejsem tak zl, jak si Hrkles mysl. Rychle si nachystej do ndobky krev, kter mi vytk z rny. Kdyby na tebe Hrkles nkdy zapomnal nebo t chtl opustit, obarvi mu tou krv odv a nikdy t neopust. Ale nepodekni se, kouzlo by ztratilo moc. Kentaur domluvil a vydechl naposled. Deianeira mu uvila, nachytala teplou krev a ndobku rychle skryla, nebo se u blil velkmi skoky Hrkles. Cesta k hrdinovu pteli jim pak ubhla klidn a bez dobrodrustv. Zanedlouho po t phod se Hrkles vydal na vlenou vpravu proti otci Loly. Nemohl mu zapomenout dvn poruen slibu i to, e se ho odvil obvinit z krdee kon. Pithl s vojskem ke krlovu mstu, oblhal je a dobyl. Msto i hrad pohltily plameny a krl nael v sutinch smrt. Jeho dceru Lolu Hrakles zajal a poslal s ostatnmi zajatci dom k manelce.

Deianeira ekala v palci netrpliv na zprvy. S velkou slvou pithlo ped palc poselstvo od Hrakla s prvodem zajatc. Dobyli jsme vtzstv, hlsili poslov Deianeie, podsvt se naplnilo naimi nepteli. Zde ti posl Hrakles prvn zajatce a brzy pijde s vojskem i on. Deianeira si prohlela zajatce a zastavila se ped pvabnou Lolou. Kdo je to? zeptala se jednoho z posl a ukzala na plac dvku. Ta dvka je krlovsk dcera Lola, odpovdl posel, Hrakles se kdysi o ni uchzel. Vyhrl tehdy zvody ve stelb z luku, ale krl poruil slib a nechtl mu ji za enu dt. Na Deianeiru padl smutek a zkost. Bla se, e ji Hrakles zavrhne, kdy si pivedl do domu Lolu. Bla se, e pro ciz krlovskou dceru zapomene na ni, na Deianeiru. Neradostn mylenky ji pronsledovaly na kadm kroku. V zkostech j pila na mysl kentaurova rada. Vzala z krytu ndobku s kentaurovou krv a odela s n do sklepen pod palcem, aby ji nikdo nevidl. Ve sklepen obarvila krv nov at, kter pichystala pro Hrakla. Ndhern obarven odv pedala sluebnkovi. Ml jej donst s pozdravem jako dar vtznmu Hraklovi. Dny mjely a Hrakles se nevracel. Syn Hyllos se mu vydal naproti. Chtl pinst nedokav matce nejnovj zprvy. Dom se vrtil s nkem a bez otce. Vzlykaje vyprvl matce, eho byl svdkem. Hrakles chystal po skonenm boji ob nesmrtelnm bohm. K slavnosti si oblkl nov roucho od Deianeiry. Pojednou, uprosted obtnch obad, kdy u kou obti stoupal k nebesm, padl Hrakles k zemi v krutch bolestech. Kiel, jako by ho drsaly a trhaly zuiv elmy, a jeho prvnm slovem bylo jmno manelky: Deianeira! Ty aty, kter mi poslala, mi seehly krev i kosti v tle ... Rychle m doneste na lo, odvezte m, a nezemu v ciz zemi! Deianeira zden poslouchala syna, v zoufalstv vybhla ze sn do sv komnaty a probodla se meem. Pozd j piel Hyllos na pomoc. Jej due u byla na cest do e stn. Umrajc Hrakles piplul do vlasti a dal se odnst na vrchol hory. Tam mu postavili ptel hranici, hrdina na ni usedl a prosil, aby hranici zaplili. Nikdo z ptel se vak k tomu nechtl odhodlat. Po

dlouhm zdrhn zdvihl konen Filoktts hoc pochode. Umrajc hrdina mu za tu slubu odkzal svj luk a smrtc py. Jakmile vylehly z hranice plameny, sjely z oblohy ohniv blesky a zaburcel mohutn hrom. Hust oblak pln svtla se snesl na hranici a odnesl hrdinu na Olymp. Pallas Athna odvedla Hrakla do nebesk sn mezi bohy. Tak se naplnila slova slepho vtce Teiresia. Po hrdinskm ivot plnm prce ekala Hrakla nesmrtelnost. A na zemi ila jeho nesmrteln pamtka. Vude tam, kde lidem pomhal, kde je chrnil a brnil a zbavoval zla, kde hjil prvo proti kivd, vdn na nho vzpomnali a ctili ho. Od st k stm krela povst o statenm Hraklovi, prochzela staletmi a staletmi a do na doby. A my ji pedvme dneku a ztku.

PERSEUS Krli Akrisiovi pedpovdla vtba, e ho zabije jeho vlastn vnuk. Krl se bl o ivot a pemlel, jak by tomu zabrnil. Dal zavolat otroky, kte pro nho pracovali, a poruil jim, aby pod krlovskm hradem vyhloubili sklepen a uzaveli je eleznmi vraty. Do sklepen odvedl svou dceru Dana a vrata peliv zamkl. Poslal j do vzen jdlo, ale nepoutl ji ven, aby se hrozn vtba nenaplnila. Nek a vzdechy vznn krlovsk dcery se donesly a k sluchu vldce boh Dia. Zeus se nad osamlou dvkou slitoval, snesl se do sklepen v podob zlatho det a rozzil podzemn temnotu. Zamiloval si Dana a netrvalo dlouho a princezn se narodil synek. Dostal jmno Perseus. Jednou se krl Akrisios prochzel po hradnm ndvo a zaslechl dtsk pl. Nejdve myslil, e nak vtr kolem hradnch v. Pl se vak nesl z podzem. Pekvapen a polekan Akrisios se rozbhl k

eleznm vratm a odemkl sklepen. S plem se mu vrhla Dana kolem krku a prosila ho, aby zachoval ivot malmu Perseovi i j. Krl ji odstril a spchal zptky do hradu. Pli se bl smrti a neznal slitovn. Poruil strm dceru i vnuka vsadit do velik bedny, bednu zatlouci a vhodit do moe. Stre poslun vykonaly rozkaz. Neli se den seel s noc, pohrvaly si mosk vlny s bednou, v n sedla neastn Dana, objmajc malho Persea. Skulinou v bednn vidla jen vzdouvajc se hladinu moe a pnu na hebenech modrch vln. Snesl se veer a bedna se stle potcela na nekonench vodch, vry j otely a vtr ji hnal k neznmmu behu. Po neklidn noci pln strachu se objevil na obzoru ostrov, rostl a blil se. Vtr hnal bednu pmo k nmu. Na pobe ostrova chystali rybi st k lovu a spatili na vlnch podivn pedmt. Naskkali do lun a pithli bednu na psinu. Zvdavi, jak poklad bedna skrv, vypili chvatn vko. asem strnuli. Z bedny vystoupila mlad pvabn ena se spcm chlapcem v nru. Bled a chvjc se pestlm utrpenm a zimou dkovala zachrncm a povdla jim, jak osud ji pivd a sem. Soucitn rybi se divili a dali en a dtti najst a napt. Kdy se zachrnn trochu vzpamatovali a odpoinuli si, odvedl je nejstar ryb do msta ke krli ostrova. Krl nabdl ciz krlovsk dcei i jejmu synovi pohostinstv. Tak ila Dana s Persem na krlovskm hrad a nic j nechyblo. Po ase si ji vzal krl za enu a Perseus vyrstal v palci jako krlovsk syn. Na moi bela vlna za vlnou a v krlovstv na ostrov ubhal rok za rokem. Perseus si u dvno nehrl na trvnku v zahrad, zvodil s ostatnmi mladky na cviiti, jezdil na koni a vrhal otp. Krl znepokojen pozoroval, jak roste Perseova sla. Obval se o svj trn. Bylo by nejlpe, uvaoval, kdyby Perseus odeel do svta. Proto mu vyprvl o dracch a obrech a o hrdinskch inech. Perseus naden naslouchal. Byli slavn hrdinov, vykldal krl Perseovi, ale dn z nich se doposud neodvil pinst hlavu Medusy. A co je to Medusa? vyzvdal Perseus.

Daleko na zpad, ekl krl, tam, kde u zan vn noc, ij ti sestry Gorgony. Jsou obludn, kdlat a msto vlas maj hady. Dv jsou nesmrteln a tet je smrteln. Smrteln Gorgona se jmenuje Medusa. Kdo se Gorgonm podv do nehybn, ohyzdn tve, zkamen. Kdybych ml hlavu Medusy, stailo by ukzat ji neptelm, zkamenli by a vyhrl bych kadou bitvu. Od toho rozhovoru nemyslil Perseus na nic jinho ne na Gorgony. Lkalo ho zkusit dobrodrustv, jak dn hrdina jet nezkusil. Dalek cesty se nebl, a je-li Medusa opravdu smrteln, pak nad n me zvtzit ostrm meem a pevnou pa. Pereus nemyslil na nebezpe, myslil jen na sv vtzstv. Pjdu do svta, ekl matce, kdy vechno rozvil, pjdu do svta a pinesu hlavu Medusy. Matka se rozplakala. Strachovala se, e se j Perseus z nebezpen cesty nevrt. Ale krl Perseovo rozhodnut schvaloval a velebil jeho slu a odvahu. V duchu se z Perseova odchodu radoval. Perseus neotlel. Pipravil se na cestu, a dychtiv dobrodrustv, ihned vyrazil. Zapadajc slunce mu ukzalo smr jeho putovn. Plavil se po moi a cestoval po soui. Razil si cestu ohromnmi lesy plnmi zve a ptactva, pechzel poho a brodil se ekami. Dlouho, pedlouho putoval stle na zpad. Bohyn Pallas Athna sledovala jeho cestu. Byla vdy ochrnkyn statench mu a Perseova odvaha se j lbila. Zjevila se Perseovi a oslovila ho: Jsi staten, Persee, ale statenost sama o sob by ti nepomohla. Mus vdt, jak si m ponat, aby ses vrtil dom iv a zdrv. Poradm ti. Na Gorgony nesm pohldnout. Tko bys vak s Medusou bojoval, kdyby ses na ni nedval. Proto ti dm kovov tt. Leskne se jako zrcadlo a dobe v nm bude moci Gorgony pozorovat Jejich obraz ti neukod. Obyejnm meem bys Meduse hlavu neual, vezmi si proto tenhle ocelov srp. Ale pedevm mus zskat od nymf okdlen stevce, kouzelnou monu a plbu, kter dl lidi neviditelnmi. Poj, uki ti cestu ke tem staenm. Jsou to sestry Gorgon a vd, kde nymfy iji. Perseus bohyni podkoval, vzal leskl tt a srp a el, kam mu ukzala.

V pust kamenit konin stla pinav chatr. V n bydlily ti staeny, sestry Gorgon. U z dlky slyel Perseus, jak se staeny hdaj. Mly dohromady jen jeden zub a jedno oko. Nikdy se nemohly dohodnout, kter z nich si m oko a zub pjit. Sotva si jedna staena oko pjila a rozhldla se, u se na ni spala druh a chtla se tak podvat. Sotva se oka zmocnila druh staena, u j ho brala tet. A o zub se pely jako o oko. Kdo jde? volaly staeny. Zaslechly Perseovy kroky, ale nevidly ho, nebo se pely o oko a dn se ho nemohla zmocnit. A jsi kdokoliv, kiela prvn staena, poj sem a rozsu ns! Rozsu ns, a dostanu sv oko! volala druh staena. Nev, jeela ta tet, j jsem te na ad. Oko mm dostat j! Perseus pijal z rukou staen oko a zub a ekl: Pro bych vs nerozsoudil? Oko i zub si vezmu a bude po hdce. Staeny se daly do nku, tpaly kolem sebe rukama a chtly Persea chytit. Ale bez oka byly slep a hmataly do przdnho vzduchu. Poznaly, e Persea nechyt, a zaaly prosit: Vra nm oko. Splnme ti pn, kdy nm oko a zub vrt. Povzte mi, ekl Perseus, kudy se dostanu k nymfm, kter skrvaj okdlen stevce, kouzelnou monu a plbu. A se to dovm, vrtm vm oko a zub. Pej si nco jinho, pemlouvaly staeny Persea. Perseus nechtl vdt nic jinho a nepovolil. Staeny dostaly strach, e by Perseus mohl odejt a oko a zub jim odnst. S bdovnm a nkem mu prozradily cestu k nymfm. Perseus jim vrtil oko a zub a odeel z pust krajiny cestou, kterou mu staeny ukzaly. m vc se od staen vzdaloval, tm hez byla krajina. Zprvu se ukzal jen tu a tam chom trvy a pak u se rozbhla do vech stran zelen louka. Osaml a pokroucen stromy vystdaly ndhern voav hje a v nejvtm hji s vonnmi kvetoucmi kei tanily na palouku bos nymfy. Perseus je podal o stevce, monu a plbu a dobr nymfy mu ochotn vechno pinesly. Perseus si pipjal okdlen stevce, nasadil si plbu, kter ho uinila neviditelnm, a pehodil si pes rameno kouzelnou monu. Patou se odrazil od zem a vznesl se do vzduchu. Kad Persev

krok byl jako mchnut kdel a penel ho rychle kupedu. Nic mu v letu nepekelo. Putoval nad korunami strom a nad vrcholky hor. Voav hje pod nm zaaly mizet, sv louky se ztrcely a Perseus opt plul nad nehostinnou krajinou. ernaly se v n men a vt balvany podivnch tvar. Nkter mly podobu zvat, jin mly podobu lid. Vechny ty balvany bvaly kdysi ivoucmi bytostmi. Pohled na Gorgony je promnil v kmen. I zabloudil ptci padali ped Gorgonami k zemi. Staly se z nich kusy ernho kamene. Perseus odvrtil tv od smutn kamenit krajiny a zadval se do lesklho ttu. Vidl v nm stejn neuten obraz a za chvli objevil i Gorgony. Spaly u mrtv hladiny jezera. Hrozn hlavy Gorgon s klubky had msto vlas nahnly zkost i ve spnku. Nevhej, pobzel Persea tich hlas bohyn Athny, prostedn Gorgona je Medusa. Perseus se snesl nad spc obludy. Hadi jim na hlavch zaali syet, uctili vetelce. Perseus se podval do ttu jako do zrcadla a namil pmo na Medusu. Zvedl i ostr srp a jednm rzem usekl Meduse hlavu. Z Medusina hrdla vyskoil okdlen k Pegasos, zamval kdly a zmizel pekvapenmu Perseovi v oblacch. Te bylo teba Medusinu hlavu odnst. Hlava byla tak velik, e Perseus pochyboval, zda se mu vejde do mony, i kdy je mona kouzeln. Ale mona pijala bemeno jako oblzek a netila o nic vc, ne dokud byla przdn. S naplnnou monou vykroil Perseus okdlenm stevcem do vzduchu a vzltl. Druh dv Gorgony, ty nesmrteln, probudil um. Rozhldly se, uvidly mrtvou sestru a rozzuily se. Pozvedly dra kdla, zakrouily nad jezerem a hledaly vinka. Hadi na hlavch se jim svjeli a vhrun se vztyovali. Perseovi vak nemohli ukodit. Byl neviditeln, ml na hlav plbu. Marn Gorgony brzdily zlostn ovzdu. Perseus jim unikl Letl a til se cestou, jak pekvap matku i krle. Na okdlench stevcch bude za chvli doma. Vtom se pihnal bouliv vtr, uchopil letcho Persea a nesl ho opanm smrem. Perseus se brnil, ale vtr byl silnj ne on. Zavl ho a nad africkou pevninu. Unaven Perseus se snesl do trvy. Oi ho od vtru plily a cel tlo ho bolelo. Byl by si rd odpoinul.

Co tu dl? ozval se nad nm hromov hlas. Na pokraji lesa stl ohromn obr Atlas a nohy se mu boily hluboko do zem. Nech mne tu, prosil znaven Perseus, trochu si odpoinu a zase poputuji dl Jen jdi, odkud jsi piel, zahuel Atlas. Nedviv si Persea prohlel. Mon e si jde pro zlat jablka, kdov? U a jsi odtud. Perseus se rozhnval a zvolal: Za tak mil pohostinstv t musm obdarovat! Odvrtil tv a vythl z mony hlavu Medusy. Jakmile obr Atlas spatil rozklebenou tv Medusy, promnil se ve skalnatou horu. Jeho vousy a vlasy se zachytily na horskch svazch jako houtiny a les. Hora se rozrostla, zmohutnla a podepela svm hebenem nebesa. Podnes stoj v Africe poho a jmenuje se Atlas. Perseus schoval Medusinu hlavu do mony, ulehl do trvy a usnul. Spal tvrdm spnkem hrdin, dokud ho neprobudily paprsky havho africkho slunce. Nevl ani vtrek a Perseus doufal, e se dnes shled s matkou. Pokraoval ve vzdun cest. Jak letl nad zem, kanuly z Medusiny hlavy krpje krve, prosakovaly monou a dopadaly na zem. Sotva se dotkly pevniny, mnily se v jedovat hady. Od t doby je v Africe tolik nebezpench had. Urazil u pkn kus cesty, kdy pod sebou uvidl zstupy lid. Vichni pospchali od moskho behu, jako by prchali ped zemtesenm. Perseus sestoupil z ovzdu na zem, vmsil se do spchajcho davu a vyptval se, pro a kam utkaj. Netst postihlo nai zemi, svovali se usouzen lid Perseovi. Nae krlovna Kassiopeia se chlubila, e je krsnj ne vechny mosk nymfy. Rozzloben bh Poseidon poslal na cel krlovstv trest. Kad den vystupuje z moe straliv obluda, ni nm stda a polyk lidi. Dnes m bt oblud obtovna i krlovnina dcera Andromeda. U ji odvedli ke skle na pobe. Doprovodili jsme ji tam, ale te spchme, abychom nevidli jej zhubu. Za chvli se vyno netvor z vln.

Kdy to Perseus uslyel, bel k pobe a vznesl se nad moe. U skaliska stla spoutan Andromeda a na konci psiny jej krlovt rodie. Krl s krlovnou se nemohli od milovan dcery odlouit. Nhle se moe rozeilo a zaalo vt. Obrovsk netvor se zvedl od moskho dna, rozbouil hladinu a ukzal Perseovi upinat slizk tlo. Andromeda vykikla a jej zdrcen rodie na behu hlasit zabdovali. Netvor hrnul ped sebou zpnnou vlnu a plul ke skle, u n si Andromeda zakrvala blmi dlanmi zden oi. Perseus se snesl nad netvora a netvor zuiv chapl po jeho stnu, kter dopadl na hladinu. Tu se ji pohrouil do tla obrovskho moskho hada Persev me. Netvor vyskoil nad hladinu, ale Perseus mu unikl na okdlench stevcch. Znovu a znovu al Perseus obludu, a jej krv zrudlo moe. Had se zmtal a brnil. Zdlo se, e mu Perseovy rny nevad. Krv podlit oi haly na kad Persev Kdo je mj ptel, a odvrt tv, a vythl z mony hlavu Medusy. Nastavil ji neptelm a odvrtil hlavu. Vichni Fneovi pvrenci rzem znehybnli. Pae s pozdvienmi otpy ztuhly v kmen a zkamenly i ruce s napaenmi mei. Perseus proel houfem kamennch bojovnk a vyhledal Fnea. Zbabl npadnk se skrval, odvracel tv a prosil Persea o milost. Byl jsi dost staten, abys prolval ciz krev a hubil pokojn lidi, ekl Perseus, takov statenost zaslou pomnk. Nastavil Medusinu hlavu Fneovi a Fneus zmlkl a znehybnl. I kamenn Fneus ml ve tvi bzliv vraz a zbable se kril v kout. Perseus dlouho v dalek zemi nepobyl. Touil spatit svou matku. Vstoupil s Andromedou na lo a odplul na ostrov, odkud ped asem vyrazil za dobrodrustvm. Krl jen tko skryl rozmrzelost, kdy uvidl, e se Perseus vrtil z cesty zdrv a e si pivedl mladou enu. Snad jsi nepinesl dokonce hlavu Medusy? pivtal ho posmchem. Pinesl, odpovdl Perseus s smvem. Vdl jsem, e jsi odvn, ekl krl jizliv, ale nevdl jsem, e jsi tak odvn lh. Chce, krli, hlavu Medusy vidt? otzal se Perseus. Neradm ti to. Kdo ji spat, zkamen.

Bozi vd, komu jsi hlavu usekl, posmval se krl, snad beranovi nebo ovci. Persea krlova e rozhnvala. Odvrtil hlavu, otevel monu a ukzal krli hlavu Medusy. Nevc krl zkamenl. Matka se dovdla od sloucch, e se Perseus vrtil, a bela mu naproti. Radostn syna objala a pivtala se s jeho enou. Dej si pozor na krle, varovala Persea, chce t zniit. U se nemme eho bt, ekl Perseus a vyprvl matce, co se stalo. Perseus se stal krlem. il s milovanou Andromedou a s matkou na ostrov, ale star vtb pece neuel. Sptelen panovnk pozval Persea na slavnostn hry do svho msta. Perseus se jich zastnil a vrhl disk tak neastn, e padl mezi divky a rozrazil lebku njakmu starci. Usmrcen staec byl Persev dd Akrisios, kter ped lety dal vhodit dceru a vnuka v bedn do moe. Ze strachu ped vtbou prchl dd z hradu a bloudil v pestrojen po svt. Ale osud ho nael a vtba se naplnila. Hluboce sklen pohbil Perseus neastnho dda a vrtil se do svho krlovstv. Moude vldl krl Perseus. Kouzeln dary vrtil bohyni Athn, jen monu s hlavou Medusy si jet njak as ponechal. dn neptel se neodvil vtrhnout do jeho zem. Hlava Medusy brnila sladk mr.

DAIDALOS A IKAROS V tch dvnch a dvnch dobch nebylo v Athnch ani v celm ecku vtho umlce nad Daidala. Byl stavitelem i sochaem a dovedl podivuhodn zpracovvat kov i devo. Kdo spatil jeho stavby, byl na pochybch, zda je to dlo lovka nebo nesmrtelnho boha. O jeho sochch se kalo, e ij jako lid. asto bylo Daidala vdat mezi sloupy rozestavnch chrm, obklopenho houfem uednk z nejvzneenjch athnskch rodin. Ale nejchytej z jeho uednk neml vzneen a mocn rodie. Nejnadanjm byl chud syn Daidalovy sestry Tals. Zatmco

ostatn chlapci mli po otcch zvun a slavn jmna, Tals dovedl sv jmno proslavit sm. Nebylo mu vc ne dvanct let a u vynalezl hrnsk kruh. Viml si zubat ptee v tle ryb a podle jejho vzoru zhotovil prvn pilu. Podailo se mu i spojit kloubem dv stejn dlouh elezn ramena a sestrojit tak kruidlo. Jednou si Daidalos prohlel stavbu novho palce a vyslechl, co si povdaj dlnci na druh stran zdi. Daidalos je nejvt umlec na svt, nev? ekl jeden. Tals bude vt umlec ne Daidalos, jen pokej, a doroste, ekl druh. Daidala rozmluva dlnk roztrpila. Bval zvykl, e o jeho prvnm mst mezi umlci nikdo nezapochyboval. Od t chvle se nemohl na Tala ani podvat Uenliv chlapec uml u tolik, e Daidalos tuil bezpen jeho nadchzejc slvu. V duchu vidl i zc hvzdu sv slvy a zdlo se mu, e pohasn. Tals nechpal, pro se strc na nho zlob a pro ho kra. Proto byl rd, kdy ho Daidalos naveer vyzval na prochzku. Ale strc jen na chvli skryl svou nenvist, aby mu provedl hrozn skutek. Vylkal Tala na athnsk hrad a v houstnouc tm ho srazil dol z hradeb. Po inu sestoupil pod hradby a chtl Talovu mrtvolu zahrabat, aby zahladil vechny stopy. Hledal ji marn. Bohyn Athna zachytila padajcho chlapce, kterho si pro jeho chytrost a pli oblbila. Zachytila ho v letu a promnila jej v ptka, v ejku. Dodnes se ejka boj vek, lt nzko a hnzd na zemi, na lukch v malch jamkch. Je opatrn a varuje ped nebezpem i okoln ptky. Daidalv zloin nezstal utajen. Njak pozdn chodec uvidl, co se stalo, a udal pachatele. Daidalos vdl, e neujde trestu, a proto vas prchl i se synkem Ikarem na ostrov Krtu. Krtsk krl Mins uvtal s radost na svm hrad slavnho umlce. Hledal prv stavitele, kter by mu postavil zvltn vzen pro obludu Minotaura. Minotauros ml hlavu bka a tlo obrovitho lovka. Krut krl ho ivil lidskmi obtmi. Daidalos vymyslil pro Minotaura nevdanou stavbu, bludit. Zstupy otrok lmaly kmen, pitesvaly trmy a vztyovaly zdi. Stavly od asnho rna do noci. V obrovskm bluditi se chodby kiovaly, zahbaly a stely a rozvjely jako klubko had. Uprosted

tch temnch a klikatch cest ml bt netvor uzaven. Posledn se do spleti chodeb vydal Daidalos, aby odstranil znaky, podle nich mohl lovk nalzt z bludit vchod. Sm ve sv podivuhodn stavb mlem zabloudil. Krl Mins vystrojil na poest stavitele velikou slavnost. Ale slva i pocty i dary nebudily v Daidalovi touhu zstat na ostrov. Nelbilo se mu u krutho a panovanho krle. Touil po vlasti. Denn vychzel se svm synem Ikarem zveera na pobe a dval se pes ir moe a na obzor, kde v soumraku splvala obloha s vodn hladinou. Tam, nkde v dlce, leela Daidalova vlast. Zpotku doufal, e se na vlnch uke lo, kter ho odveze dom. dn korb se vak neodvaoval odvzt z ostrova nkoho, komu krl nedovolil odplout. Msto lodn plachty pinejc spsu vdal Daidalos stle stejn obraz: pust moe, skly a hejna ptk vznejcch se nad vodou. Proslul stavitel zvidl ptkm jejich svobodu. Neznaj hranic a pekek, pelet hory i moe. Dnem i noc myslil na ptky a nemohl spt. Kreslil si jejich kdla, sledoval jejich let a tajn pipravoval tk. Opatil si pera rznch velikost a jedn noci, skryt ped lidskmi zraky, se dal do prce. Svazoval lnnou nit pera k sob od nejkratho k nejdelmu. Spojoval je voskem a vosk s pem maliko zahnul. Tm dostalo Daidalovo dlo tvar perut. Dv velik kdla vyrobil pro sebe a dv men pro Ikara. Spokojen si prohlel hotovou prci. Krli pat korby, pomyslil si, ale mn pat vzduch. Druhho dne probudil Daidalos Ikara asn zrna. Nejdve si sm pipjal kdla, rozvil perutmi vzduch a vznesl se do vky. Uil Ikara pouvat kdel, jako zkuen ptci u ltat sv mlata. Ikaros se pokouel ltat jako otec a radostn se sml, kdy se mu podailo lehce krouit nad vysokmi stromy a strmmi sklami. Daidalos syna pouoval: Dej pozor, Ikare, neltej pli vysoko. Slunce by roztavilo na kdlech vosk a oehlo by ti pe. Neltej tak pli nzko, aby ti mosk vlny nesmely kdla. Kdla by ti ztkla a sthla by t do hlubiny. Neltej ani vysoko, ani nzko, le uprosted jako j a neztrcej m z o.

Daidalos Ikara polbil a otec a syn se vznesli. Prvn letl Daidalos a stle se na Ikara ohlel. Syn letl, jak mu otec pikzal. Dole pod nimi si pasti zaclnli dlan zrak, dvali se k nebi a kali si: To jist let bohov z Olympu podvat se na zem, jak lid ij. Rybm na behu se zachvly ruce svrajc st, kdy spatili vzduchoplavce v povt. Pak se rozprostela pod Daidalem a Ikarem mosk hladina. Potkvali lod a veslai zapomnali veslovat. Udiven hledli za okdlenci. Ostrov Krta byl u daleko za nimi, den byl jasn a Daidalos, uklidnn zdailm letem, se zabral do vzpomnek na svou vlast. Ikaros s rozko mval lehkmi kdly v teplm vzduchu. Byl by se rd vznesl trochu v, ale dokud se otec ohlel, neodvaoval se neposlouchat. Nyn zapomnl zamylen otec na Ikara dohlet a Ikaros toho vyuil. Vznesl se v a v a byl by se samou radost z t vky dal do zpvu. Piblil se k zcmu speen slunenho boha tak blzko, e mohl obdivovat jeho zlat vz. A slunce slalo a rozehvalo na kdlech vosk. Velk lut kapky rozputnho vosku kanuly do hloubky, do moe. Voln nit a pe, kter u nic nedrelo pohromad, propustily vzduch. Ikaros mvl jet jednou holmi paemi a ztil se s vkikem do moskch hlubin. Voda umlela jeho sta a jiskc hebeny vln si podvaly hrst blho pe.Daidalos uslyel vkik, ihned se obrtil a volal syna. Nikdo mu neodpovdal. Obrovsk vzdun prostory kolem nho byly przdn a moe pod nm pust. Daidalos se snesl a nad vlny a volal a hledal. Nael jen roztrouen vlhk pe.Zdrcen otec zamil k blzkmu ostrvku, sal kdla a usedl na pobe. Prosedl v zrmutku cel den, a veer, kdy slunce konilo svou denn pou, vyneslo moe na beh mrtvho syna. Pod hvzdnou oblohou vyhloubil Daidalos Ikarovi hrob. Na erstv navren rov sltl osaml ptk. To ejka odloila na chvli svou plachost a kikem pipomnala Daidalovi jeho dvn in. Jako tvan prchl Daidalos na kdlech z ostrova a odletl daleko od sv vlasti, na Siclii. Tam vybudoval jet mnoho podivuhodnch

staveb, i uml jezero a pevn krlovsk hrad na vrcholku skal, ale do smrti nenael tst a klid. Ostrov, kde pochoval syna, pipomn podnes svm jmnem Ikarv osud. k se mu Ikaria. THSEUS Syn athnskho krle Aigeus se vydal ped lety do svta a nevracel se. Kdy Athnm zaala hrozit vlka, vyslal star krl posly, aby syna hledali. Povst o Aigeovch statench inech je dovedla do cizho krlovstv, kde se syn athnskho krle oenil s krlovskou dcerou. Mladm manelm se nedvno narodil synek Thseus. Aigeus ciz posly pohostil a po hostin se dovdl, pro pichzej. Aigee, ekli, tv athnsk vlast je ve vlenm nebezpe. Otec je u star a neodolal by vlenm trapm. Posl ns pro tebe, abys Athany vedl k vtzstv. Aigeus se zarmoutil, ale otci odept nemohl. Neli vstoupil na lo, zvedl na pobe velik balvan a ukryl pod nj svj me a stevce. Manelce pikzal: Nevm, jak dlouho m zdr vlka v Athnch, a nevm, kdy se zase uvidme. Kdybych se nevrtil, ne n syn Thseus doroste, zave ho k tomu balvanu. Bude-li mt dost sly, aby kmen pozvedl a vzal si mj me a stevce, a se vyd za mnou do Athn. Aigeus se rozlouil s manelkou i synkem a lodn plachta brzy zmizela za obzorem. Mjely dny a mjely roky. Thseus vyrstal u sv matky na krlovskm hrad. Cviil rozum i slu, a kdy dospl a zeslil, odvedla ho matka k balvanu, pod nm leel otcv me a stevce. Uzvedne-li kmen, ekla matka, budu mt radost, e mm tak silnho syna, uzvedne-li kmen, budu mt i alost, ponvad se rozloume. Thseus se opel patami o psek a kmen vyvrtil. Obul stevce, opsal se meem a vrtil se se sklenou matkou na hrad, aby se pichystal na cestu za otcem. Matka ho pemlouvala, a pluje do

Athn po moi. Cesta horami je pli nebezpen, lesy se hem loupenky a dravou zv. Ale Thseus se nedal pemluvit. Co by tomu ekl otec, namtal, kdyby vdl, e si vybrm snadnj cestu. Touil po hrdinskch inech jako Hrakles. Proto vyrazil do Athn pky a sm. Cesta vedla hornatou krajinou, sklami a hustmi lesy. V zkrutu lesn cesty hal v kovinch hrozn loupenk. Pepadal pocestn s kyjem pobitm elezem. I na Thsea se vytil ze svho krytu. Pichz mi prv vhod, zavolal na nho Thseus, tvj kyj se mi hod. Vyistm s nm krajinu od takovch niem, jako jsi ty! Pozvedl me, uhnul loupenkov rn a probodl ho. Kyj si vzal s sebou. V rozlehlch lesch a horskch pustinch se utkal jet s nkolika loupenky a vechny pobil. Kde mu nestail me, pouil kyje jako Hrakles. Lid iroko daleko si oddechli. Mohli zase voln cestovat a nemusili se bt, e je nkdo pepadne. Nejhor setkn Thsea teprve ekalo. Poslednm loupenkem na cest do Athn byl obr Prokrustes. Nevrhal se s kikem a se zbran v ruce na pokojn pocestn, ale zval je vldn do svho staven. I na Thsea se usml a pozval ho, aby si po dlouhm putovn odpoinul. Posadil ho za stl a pohostil jdlem a pitm. Po jdle Prokrustes ekl: Jsi unaven, poutnku, poj, lko u na tebe ek. Ml dv lka, mal a velk. Pocestn ukldal na lko, kter se pro n nehodilo. Velk lidi ukldal na mal loe, mal lidi na velk. Velkm dy sekerou zkracoval, malm natahoval. Tak je trpil, dokud nevydechli dui. Velkho Thsea chtl obr povalit na mal lko. Thseus poznal, jak osud mu Prokrustes chyst, a pedeel obra. Sm ho porazil na mal lko a usekl mu meem hlavu. Te u Thseovi nehrozilo dn nebezpe. Zanedlouho proel athnskmi brnami. Prochzel se ulicemi a prohlel si ndhern stavby. Lid, kte ho potkvali, si zase prohleli jeho zaprenou postavu, oplenou tv a dlouh vlasy. Podivovali se obrovskmu kyji a zednci, opravujc chrm Apollnv, se mu zaali posmvat. Thseus neodpovdl. Mlky vyprhl voly z vozu stojcho u

chrmu, uchopil vz a vymrtil jej na leen za posmvky. Vechny, kdo to vidli, naplnil as a zmlkli. Ped krlovskm palcem bylo ivo. Davy rozilench mu rokovaly a reptaly proti krli Aigeovi. Nadeel opt den, kdy mli Athan poslat na Krtu sedm mladk a sedm dvek netvoru Minotaurovi. To byla krvav da krtskmu krli. Kdysi se konaly v Athnch slavn hry a zpasy. Krtsk krl Mins vyslal na n i svho syna. Jeho syn zvtzil nad vemi Athany a popudil tm proti sob i krle Aigea. Aigeus dal krlovskho syna zrdn usmrtit a mezi Krtou a Athnami vypukla krut vlka. Mins piplul k athnskm behm s velikm lostvem, zpustoil celou krajinu a Athany porazil. Od t doby musili Athnt odvdt kad devt rok sedm chlapc a sedm dvek na Krtu. Mins je uzavral do bludit, kde je pohlcoval nestvrn Minotauros. Athan se bouili proti krli Aigeovi, e se takov straliv dani nebrn. Jak by se brnil, podncovali nkte mui nepokoj, Aigeovi na tom nesejde. Na smrt jdou nae dti, a ne jeho. Nem dti a nepochop nai bolest. Bouili se, ale metali los, koho na Krtu polou. Ti, kte netst uli, u se do hdky nemchali. Vylosovan spustili nek. Thseus prochzel hlucm davem a vechno vyslechl. Dal se ohlsit u krle. Aigeus pijal svho syna jako cizho hosta, nepoznval ho. Piel jsi k nm, cizince, ve smutnou dobu, pivtal Thsea, pichz asi z daleka a nev o naem netst. Jinak by ses radji Athnm vyhnul. Pichzm, krli, opravdu z daleka, odpovdl Thseus, vm o vaem smutku a rd bych vm pomohl. Chci odplout s obmi, kter poslte Minotaurovi, jako jedna z nich. Slib mi, krli, e m pn spln, a se dje co se dje. Aigeus si pekvapen Thsea zmil: Ty chce jt dobrovoln k Minotaurovi? A kdo jsi, e nevh ztratit ivot?

ivot ztrat Minotauros, a ne j, ekl smle Thseus, slib mi, krli, e spln m pn, a j ti povm, kdo jsem. Aigeus jako ve snu pikvl. Thseus ukzal krli me a stevce. Aigeovi se zalily oi slzami a rozphl nru. Sotva jsem se se synem shledal, bdoval, mm ho zase ztratit? Ale krlovsk slib nemohl zruit. Cel Athny se rozumly tou novinou jako strom v zvanu vtru. Na hrad se objevil neekan krlv syn Thseus a chce se pokusit zabt Minotaura. Nehovoilo se o niem jinm. Mnostv lid doprovzelo vybran dvky a hochy do pstavu. eny lbaly Thseovu zbra a mui mu naden provolvali slvu. Aigeus se tko louil s Thseem. ekl mu: Jsem u star a starci jsou nedokav jako dti. Proto jsem dal na lo sloit i blou plachtu. Vyplujete jako vdy s ernou, ale poda-li se ti zabt Minotaura, zavste blou plachtu. Tak poznm z dlky, mm-li se radovat z vtzstv. Lo vyplula a lid se s krlem vrtil do msta. Ve vech narstala nadje a zmenovala bolest z rozchodu. Na Krt u ekal na athnskou lo krl Mins s prvodem. Do pstavu piplul korb s ernmi plachtami a na beh vystoupilo sedm dvek a sedm mladk, mezi nimi Thseus. Mlad hrdina se liil od ostatnch mladch Athan vzrstem i hrdm pohledem. I Mins na nho pohldl se zalbenm. Thseus se mu podval zpma do tve a oslovil ho: Nemysli si, krli, e jsem pijel, abych se stal Minotaurovi potravou. Piel jsem, abych zabil netvora a osvobodil vlast od stran dan. Krl se pousml: Bude-li tak staten v inech, jako jsi v ei, snad by se ti to mohlo podait. Kdy zabije Minotaura, dm tob i tvm druhm svobodu a zbavm Athny poplatku. Krlova dcera Ariadna stla v otcov prvodu a naslouchala jako ommena. Nemohla spustit oi z urostlho hrdiny. Dvno ji minul a zmizel z dohledu, ale jeho obraz ji neopoutl. Bylo j ho lto a vdla, e bez jej pomoci pjde vstc jist smrti.

Touha zachrnit Thsea vyhnala v noci Ariadnu z loe. Proplila se ztichlm palcem k vzen, v nm hrdina se svmi druhy vykval rna. Vichni u usnuli neklidnm spnkem, jen Thseus jet bdl. Ariadna odemkla tajn vrtka a tie zavolala na zamylenho hrdinu. Thseus oekval pomoc od boh, a msto boha mu pinela pomoc mlad a krsn dvka. Vm, e chce zabt Minotaura, zaeptala Ariadna chvatn Thseovi, ale sm bys to sotva dokzal. Pinesla jsem ti klubko nit. Jakmile vejde do bludit, piva konec nit ke sloupu a cestou odvjej nit z klubka. Minotaura bys obyejnm elezem nezabil. Proto jsem ti pinesla kouzeln me. Vyjde-li ze zpasu jako vtz, najde cestu zptky podle nit odvinut z klubka. Thseus chtl Ariadn podkovat, ale krlovsk dcera zmizela v non tm. Kdyby nedrel v rukou klubko a me, byl by si myslil, e se mu zdl sen. Rno ptho dne oteveli hldai vrata vzen a vyhnali mlad Athany ven k bluditi. Mladci kreli s pokleslmi hlavami, dvky plakaly. Jen Thseus krel s hlavou smle vztyenou a dodval vem mysli a povzbuzoval je. Pod atem skrval kouzeln me a Ariadnino klubko. Vstoupili do bludit, plnho kiujcch se chodeb, temnch jesky a spletitch sn. Thseus nakzal krajanm, aby zstali v chodbch blzko vchodu, a sm se vydal za Minotaurem. Na prvnm sloupu uvzal nit a po cest odvjel z darovanho klubka. Rozlehl Daidalova stavba byla nm jako hrob. Thseus tpal tmavmi chodbami a poplaen netopi mu bili kdly do hlavy, prochzel snmi, kde zdivo praskalo v prudkm slunci, a noil se do vlhkch jesky, z kterch vanula plse a hniloba. Vude bylo ticho, jen myi obas pebhly chodbu, ukrvaly se ped hrdinou do dr a pavouci prchali z potrhanch st. Thseus si otel pot z ela a dal se dlouhou chodbou. Svtilo do n slunce a odhalovalo na zdech zaschl skvrny od krve. Nhle prorazil ticho burciv ev. Thseus stiskl v dlani kouzeln me a zamil k mstu, odkud se ev ozval. van rostlo, podobalo se hukotu rozbouenho moe i thlmu hromobit. Sloupy v chodbch se chvly jako ve vichici.

Za ohbm chodby spatil Thseus Minotaura. Stl nad hromadou vyblench kost a potsal obrovskou b hlavou. Tlo ml lidsk, ale nestvrn velik. Z nozder mu lehaly lut a zelen plameny a z tlamy vypoutl otravn dech. Vzthl po Thseovi ohromn chlupat pae, chtl ho rozmakat. Thseus uskoil jeho tlapm a netvor se pomalu a ztka za nm obracel. Hrdina hbit mchl kouzelnm meem a zashl Minotaura pmo do srdce. Zem zadunla, jak obluda na ni dopadla a zaryla se do hlny. Ozvna pdu se nesla s rachotem do vech zkrut chodeb, do jesky a do vech sn. Uslyeli ji i dvky a mladci, kte pili do bludit s Thseem. Te pepadl Minotauros Thsea a zahubil jej, kali si s zkost. Truchliv oekvali i svj konec. Zatm Thseus tpal temnmi chodbami nazpt k vchodu. Peliv se pidroval nit Ariadnina klubka a bezpen se dostal podle nit ke svm. Objmali ho a radost mu lbali tve i ruce. Tu se ped nimi objevila Ariadna, jako by vystoupila ze zem. Rychle, pojte za mnou, volala, mj otec se dovdl, e jsem vm pomohla, hnv se a nechce dodret slib. Ne pro vs pole stre, uprchneme na pobe a vsedneme do va lodi. Rozbhli se za Ariadnou. Vyvedla je z bludit cestou, kterou znala jen ona. Cesta vedla na beh moe a k athnsk lodi. Neli krl Mins poznal, co se stalo, byla u Thseova lo tak daleko, e na pronsledovn nebylo pomylen. Plavbu peruili jen u ostrova Naxu. Vystoupili na ostrov, nabrali pitn vody, jedli a odpovali. Ariadna zde usnula a zdl se j iv sen. Zjevil se j bh Dionsos a pikazoval j, aby zstala na ostrov. Osud mu pr Ariadnu pisoudil za manelku. Ariadna poslechla boha Dionsa, a kdy Athan vstoupili na lo, odmtla jet s nimi. Thseus se neodvil odporovat boskmu rozhodnut a zanechal Ariadnu na Naxu. Thseus i lodnci litovali, e se krsn Ariadna neplav s nimi do Athn, a v zrmutku zapomnli na pn krle Aigea. Nevymnili ern plachty za bl. Aigeus oekval netrpliv pjezd lodi a pstav byl pln vzruench lid. Konen se objevila na obzoru lo, blila se a u bylo mono rozeznat plachty. Jakmile Aigeus spatil na stni

smuten barvu, vrhl se v zoufalstv z vysokho behu do moe a vlny se za nm zavely. Vtzn Thseus odevzdal zachrnn mladky a dvky rodim, sm se vak s otcem neshledal. Kdy moe vyplavilo mrtvho krle, dal ho slavn pohbt a na jeho pamtku zaloil slavnost, kter potomkm pipomnala radostnou i smutnou udlost Thseovy vpravy. Moe, v nm krl nalezl smrt, se nazvalo od tch dob po nm Aigejskm, Egejskm. Vechen lid se radoval, kdy Thseus nastoupil na uprzdnn trn a stal se athnskm krlem. Nedovedl vldnout jen meem, ale i rozumem. Povst vyprv, e sjednotil rozttn obce a dal sv vlasti nov zkony. Sm pr omezil krlovskou moc a dval si radit shromdnm nejmoudejch a nejulechtilejch mu. Tak osvobodil hrdinsk Thseus svou vlast a svobod a prvu postavil pevn zklady.

SISYFOS Za starch as se lid bli boh. Kdo se boh nebl, ml strach aspo ze smrti. Lstiv krl Sisyfos se nebl ani boh, ani smrti. Zaloil bohat msto Korint a postavil korintsk hrad. Hrad neml pramen a Sisyfos pemlel, jak pimt bohy, aby hradu pramen darovali. Pomohla mu astn nhoda. Osud, kter vldne lidem i nesmrtelnm bohm, zpsobil, e se n bh Aspos dostal do sporu s vldcem boh Diem. Hledal Dia, ale nemohl vyptrat, kam se Zeus skryl. Sisyfos se doslechl o Aspov sporu a lst se dovdl, kde Zeus ije. Ihned pospil k Aspovi a ekl mu:Vm, kter konina skrv vldce boh, a rd ti to povm, pome-li mi v nesnzi. Postavil jsem hrad, a nemm v nm vodu. Sluebnci ji mus donet ze vzdlench studn. Pomoz

mi a j pomohu tob.Aspos pikvl. Navtvil Sisyfv hrad a dotkl se na ndvo skly. Ze skly vytryskl przran proud chladn vody. Vdn Sisyfos mu za tu slubu prozradil Div kryt. Rozhorlen Aspos zaal Dia pronsledovat. Zapomnl, e je Zeus vldcem boh i lid, a zapomnl, e rozkazuje bleskm. Zeus hnviv pozoroval blcho se Aspa. Mrtil po nm bleskem a seehl ho. Poplen bh se ztil do eky a eka, je ho pijala, pinela od tch dob ve svm proudu i kousky uhl.Kdy Zeus zahubil Aspa, obrtil svj hnv i proti Sisyfovi.Jdi, poruil Smrti, odve Sisyfa do e stn, tam nebude moci prozrazovat tajemstv.A Smrt la.Krl Sisyfos stl na hradbch svho hradu a dval se do krajiny zalit sluncem. V polednm ru loutla trva a na zemdlench stromech se nepohnul ani list. Krajina byla bez lid, vichni odpovali ve stnu svch pbytk. Jen krl nevyhledval stn. Ml zlou pedtuchu, e se bl Div trest. Tu spatil, jak se pranou cestou ubr k hradu Smrt Sebhl z hradeb do hradu, vyhledal dva siln provazy a postavil se ke dvem.Nic netuc Smrt vstoupila do sn. Sisyfos pehodil pes ni provaz a uthl jej, jinm provazem ji senroval a spoutanou zavel do komory. Oddechl si. Te mu nemohla Smrt ublit. Sisyfos nezemel a nikdo na svt neumral. Smrt leela spoutna na hrad. Bolesti a nemoci navtvovaly lidsk pbytky jako dv a nemly konce. Lid strli a neumrali. I ptci zasaen pem letli dl a divok zv prchala s otpem ve hbetu do hloubi lesa. Dobytata strla a nikdo je nemohl zbavit ivota. Zeus zachmuil tv a zavolal boha vlky Area. Sisyfos zvrtil na zemi vechen podek, ekl vldce boh, kdo jin me osvobodit Smrt a poslat ji na lidi ne ty, bh vlky. Bh res sestoupil na zem, rozrazil dvee komory, v n Sisyfos vznil Smrt, a osvobodil svou ptelkyni. Sotva byla Smrt na svobod, chopila se Sisyfa a odvlekla ho do podsvt. Smrt zaala opt navtvovat pbytky, plula s lodnky na korbech, doprovzela lovce do les a bojovnky do vlek. Lstiv Sisyfos vdl, e Smrt nad nm nakonec zvtz, a proto se u ped asem podle toho zadil. Nakzal manelce, aby po jeho mrt nekonala dn pohebn obti. V podsvt vak nakal na svou manelku.

Zapomnla na mne, kal, nestar se o posvtn obady. Vichni ho v i stn litovali a sama vldkyn t truchliv koniny, Persefona, mu dovolila, aby se vrtil na zem a pipomnl manelce jej povinnosti. Sisyfos vyel z e vn tmy na denn svtlo a pedstran zrmutek mu zmizel z tve. Radostn spchal na hrad. Na oslavu svho nvratu mezi lidi vystrojil veselou hostinu. O nvrat mezi stny se nestaral, ani na nj nepomyslil. Manelku jen chvlil, e vyplnila jeho bezbon pkaz. U vonly hodovn sn peen volsk kty a e se plnily sladkm vnem. S zvuela hovorem a u ohnit usedl slep pvec s lyrou. Krl Sisyfos pozvedl i ke slavnmu ppitku. Ale vno mu nesmoilo rty. Smrt stojc za nm mu odtrhla i od st a odvedla ho podruh do e mrtvch. Krut trestali bohov smrtelnky, kte si nevili boh a boskch zkon. I Sisyfa postihl zl trest. Mus v podsvt valit do kopce ohromn balvan mramoru, a kdy jej konen doval na kopec, kmen mu uklouzne a sjede ze svahu dol. Znovu a znovu opakuje Sisyfos marnou prci a jeho utrpen se stle obnovuje a nikdy nekon. BELLEROFONTES Neastn byl Sisyfv rod. Sisyfova syna roztrhali kon a jeho vnuk Bellerofontes musil uprchnout z vlasti. Byl podezel z vrady. Na tku se dostal Bellerofontes ke krli Proitovi, kter ho vldn pijal a nabdl mu pohostinstv. Host byl mlad a statn a jeho pohyby, e i smlen nezapely, e je ze vzneenho rodu. I mlad krlovn se zalbil a vyznamenvala ho ped vemi domcmi lechtici. Kdy si toho nevmal, rozzlobila se na nho a uvaovala, jak by ho u krle Proita oernila. Bellerofontes je pyn, kala krli, ani si nevm poct, kterch se mu dostv. Jist bude i zl. Kdo si nevm poct, me bt i skromn, odpovdal krl. S Bellerofontem jednal jako s ptelem.

Krlovna se zlho zmru nevzdala. Ptho dne podplatila sluebnka a vyhledala krle. Bellerofontes se spojil s tvmi nepteli, lhala manelovi, chce se zmocnit tvho trnu. Nezbav-li se ho brzy, zabije t. Sluha vyslechl jeho rozmluvu a me ti to dosvdit. A krlovna zavolala podplacenho sluhu. Krl tomu dlouho nemohl uvit, ale kdy ho krlovna i sluha pesvdovali, nakonec uvil. Na hosta se neodvil vzthnout ruku. Nartl na tabulku tajn znamen a vyslal Bellerofonta ke svmu pbuznmu, krli Lobatovi. Tomu ml Bellerofontes tabulku pedat. Dviv mladk nevdl, e znaky na tabulce znamenaj pro doruitele smrt. Ochotn se vydal se vzkazem k Lobatovi. Lobats byl star dobromysln krl. Bellerofonta pijal laskav, ani se neptal, odkud pichz, a hostil ho po devt dn. Mladkovo vzneen chovn krli postailo, aby v nm vidl urozenho hosta. Po devt dn podal na jeho poest hostiny, slavnosti a hry a teprve destho dne se zeptal mladka na jeho pvod a el cesty. Bellerofontes mu povdl, odkud jde, a podal mu sloenou tabulku. Lobats si prohldl znamen a zdsil se. Poznal znamen smrti. Hosta si oblbil a nerad by mu byl ublil. Pemlel, jak by se vyhnul ukrutn slub, kterou na nm poadoval jeho pbuzn. Bude nejlpe, rozhodl se, kdy mladka polu na nebezpenou cestu. Budeli Bellerofontes staten, me se vrtit nezrann zptky. Tehdy ila v zemi podivn obluda. Jmenovala se Chimaira. Zpedu vypadala jako lev, vzadu jako drak a uprosted se podobala divok koze. I hlavy mla ti: lv, koz a dra. Soptila ohe a dusiv dm. Bellerofonte, ekl Lobats, jsi mlad a siln, a pece jsi jet nevykonal dn hrdinsk in. Vydej se za Chimairou, usmr ji a vra se jako slavn hrdina. Odvnho mladka nemusil pobzet. Bellerofontes si vzal me, otp a luk s py a vyrazil tam, kde k obloze stoupal sloup dmu. Dm oznaoval rokli, v n obluda ila. Cestou Bellerofontes rozvaoval: Chimaira je siln a hbit, ubrnm-li se jedn hlav, napadnou m ostatn dv. Uskom-li ohni, kter obluda sopt, zadus m dm.

Nezastavoval se vak a mil pmo k rokli. Nhle strnul pekvapenm. U pramene pod sklou stl okdlen k Pegasos. Byl to t k, jen vyskoil z hrdla zabit Medusy. Pegasos sklnl hlavu k prameni a napjel se. Kdybych ml okdlenho kon, napadlo Bellerofonta, zatoil bych na Chimairu ze vzduchu a byl bych hbitj ne ona. Potichu a skryt houtinami se blil k Pegasovi. U byl od nho jen nkolik krok, vtom Pegasos uctil cizince, zvedl kdla a odletl. Rozmrzel Bellerofontes ulehl do trvy vedle pramene a usnul. Ve snu se mu zjevila bohyn Athna, podala mu ndhernou uzdu zdobenou zlatem a vybdla ho: Probu se, Bellerofonte, a obtuj bohu Poseidonovi bka. Uzdou, kterou ti daruji, snadno zkrot okdlenho kon. Bellerofontes se probudil, shl rozespale po zlat uzd a opravdu uzda, o n se mu zdlo, leela vedle nho v trv. Pevn ji sevel v ruce. S radost, e mu bohov jsou pzniv naklonni, spchal, aby uinil, co mu Athna poradila. Porazil bka, obtoval ho Poseidonovi a bohyni Athn z vdnosti zasvtil nov olt. Naveer se vrtil k prameni a ekal, a Pegasos opt pilet. Veernm vzduchem brzy zaumla kdla a Pegasos se snesl k prameni, aby se napil. Bellerofontes k nmu pistoupil se zlatou uzdou. Tentokrt se okdlen k nebrnil a dal se pokojn osedlat. Bellerofontes se na nho vyvihl a poruil mu, kam m lett. Pegasos mvl kdly a u se vzneli nad loukami a lesy. Nad rokl zakrouili kolem oblaku temnho dmu, kter obluda vydechovala. Bellerofontes vyal z toulce p a snesl se na Pegasovi nad vouc Chimairu. Napjal ttivu a z vky obludu zashl. Vechny ti hlavy se na nho spaly, ale Bellerofontes jim unikal na okdlenm koni. p za pem sthal obludu, dokud v n nepohasly jej ti ivoty. Naposled vydechla chuchvalec dmu a ohn a skcela se na dno rokle. Bellerofontes sthl mrtv Chimaie ki, sedl na Pegasa a vrtil se k Lobatovi. Krl uasl nad okdlenm konm i nad k obludy. Te u byl pesvden, e jeho host je pod ochranou boh a e nen zloincem. Dal mu za enu svou dceru a Bellerofontes se stal krlem.

Ale i Bellerofontes se zaal po ase domnvat, e vyzraje na bohy. Nebyl nadarmo vnukem lstivho Sisyfa. Mm-li okdlenho kon, myslil si, kdo mi me zabrnit, abych nenavtvil nesmrteln bohy na Olympu. Vsedl na Pegasa a nutil ho do nadoblanch vek. Pegasos se takovmu myslu vzepel. Ve vce se vzepjal a shodil domlivho jezdce ze hbetu. Bellerofontes proltl vzduchem a dopadl do bainy. Zachrnil si tak sice ivot, mezi lidmi se vak u neukzal. Stydl se ped bohy i lidmi, bloudil v pustinch a v pustinch nael i smrt Okdlen k doletl na Olymp sm a vstoupil do slueb vldce boh Dia.

MELEAGROS ena kalydnskho krle Oinea se jmenovala Althaia. Narodil se j syn, ktermu byl peduren podivuhodn osud.Jednoho dne usnula Althaia neklidnm spnkem. Zdlo se j, e v mstnosti, ve kter sp, nkdo obchz a slyela hlasy. Otevela oi a jako ve snu spatila, jak se nad lkem malho syna sklnj ti postavy. Byly to Moiry, sudiky. Jedna z nich poklekla k ohniti a vloila do plamen poleno. Ohe jasn vzplanul. Tvj ivot je spojen s ivotem deva v ohni, prorokovaly Moiry dtti osud. Bude tak dlouho t, dokud plameny nepohlt poleno, kter tak jasn ho a svt Po tch slovech Moiry zmizely. Zden matka ihned vstala z loe, kvapn vythla z ohn hoc poleno a polila je vodou. Ohoel osudn devo uloila do truhlice a truhlici ukryla. Syn dostal jmno Meleagros. Vyrstal v krlovskm palci se svmi sestrami, slil, a kdy dospl do vku, kdy mladci zvod na cviiti, nikdo se mu v mrtnosti a sle nevyrovnal. Meleagrovu otci patily rozshl vinice, pole a sady. Kdy ukonil sklize, dkoval bohm bohatmi obmi. Bohyni Dmtr obtoval

poln plodiny, veselmu bohu Dionsovi vno, bohyni Athn olivov olej. Kadmu bohu obtoval dl rody, jenom na bohyni Artemidu zapomnl.I nebean ct hnv a hnv boh je mocnj ne hnv lovka. Artemis seslala na krajinu krle Oinea trest. Vypustila do kalydnskch les obrovitho kance. Kanec byl vt ne nejmohutnj bk, oi mu planuly krv a ohnm, jeho ttiny se podobaly trcm otpm a ostr tesky, vynvajc ze zpnn tlamy, se dlkou rovnaly slonm klm. Kudy se til, spaloval havm dechem zelen list kovin a strom. Zrajc obil zadupal do zem, strhval vinnou rvu a drtil hrozny kopyty, niil vinice i sady, vyvracel stromy a lmal vtve obten ovocem. Pepadal stda a trhal psy i paste. Rozptlen dobytek se toulal bez strc po svazch hor. Lid utkali z venkova, strach je zahnl za hradby msta Kalynu. Kdo vyel z msta, nemohl slbit, e se do msta vrt zdrv zptky. Zrmutek padl na celou krajinu, vem hrozil hlad a smrt. Kdy Meleagros vidl netst, kter postihlo krajany, pipravil zbran a pozval k lovu na kance hrdiny z celho ecka. Pilo jich mnoho a piel i Isn, slavn hrdina vpravy za zlatm rounem, i Thseus, vtz nad obludnm Minotaurem, i Admtos, manel vrn Alkstis, pili nejstatenj muov ecka a mezi nimi bratr Meleagrovy matky. S eckmi hrdiny se chystala na lov i staten lovkyn Atalanta. Otec Atalantin si pl kdysi, aby se mu narodil syn. Kdy se mu narodila dcera, Atalanta, dal ji odnst do hor, aby se o ni podlila drav zv. Dtte se v horch ujala medvdice a odnesla je do sv jeskyn. Tak vyrostla Atalanta v divok prod mezi zv v nebojcnou lovkyni. Svou odvahu a slu dokzala u mnohokrt. Nyn se znovu postavila po bok statench lovc s toulcem ze slonov kosti na plecch a s lukem v ruce. Meleagros ji zpozoroval v zstupu lovc a bylo mu, jako by spatil bohyni lovu Artemidu. Nemohl od jej krsn tve odtrhnout oi. Ale lovci jej vybzeli, aby s nimi vyrazil z msta. Kalydnsk lid se shromdil u mstsk brny. Louil se s hrdiny s nadj i zkost v srdci. A smrt si u mezi lovci vybrala koist.

Hrdinov s Meleagrem a Atalantou postupovali k hustm lesm na strnch hor. Cestu lemovala zpustoen pole a znien vinice. Kdy dospli k okraji lesa, pustili psy z emen. Psi, s enichy pi zemi, prodrali se kovm, stoupali po svazch a sestupovali do dol, a se dostali do stre vymlet jarnmi deti. Ve stri po cel rok nevysychala voda. Bahnitou mokinu pokrvalo vrbov prout a rkos a vysok ostr trva. Psi v n zmizeli se tkotem. Nhle se prout rozhrnulo a z mokiny se pozvedl supc obrovsk kanec. Vytil se zuiv proti lovcm. Prvn lovec vymrtil otp a minul cl. Isn mrtil po kanci otpem tak mocn, e otp peletl zve a zaryl se hluboko do hlny. Tet lovec zashl kance, ale neublil mu. Bohyn Artemis zachytila jeho otp v letu a strhla z nho kovov hrot. tok kance jen rozbsnil. Z o mu zasrel ohe a plameny vylehly z tlamy. Vyrazil kupedu jako kmen vren kamenometem proti hradebn zdi, porazil dva neopatrn lovce a na mst je rozdupal. Jinho nabral na tesky a dal by sotva uel zhub, kdyby se nebyl vzepel o sv kop a nevyvihl se do vtv stromu. Zuiv kanec pak vbhl do spleti houtin. V t chvli napjala Atalanta ttivu luku a vyslala za kancem p. p utkvl zveti za uchem v mlk rn a objevilo se trochu krve. Meleagros se radoval z Atalantina zsahu vc ne Atalanta. Ale lovci se ctili dvkou zahanbeni. Aby zasteli svj stud, e se jim nepodailo to, co se podailo Atalant, dali se do kiku a o pekot zaali metat otpy. Bohyn Artemis i tentokrt ochrnila sv zve. Otpy narely na sebe navzjem v letu a padaly k zemi, ani se obrovskho kance dotkly. A si t chrn Artemis, zvolal jeden z lovc, pece zahyne mou rukou. Zamval sekyrou a vil, e zvtz ostrou sekyrou nad osudem. Kanec byl rychlej, srazil jej tesky k zemi a trvu skropila lovcova krev. Otpy konily svj let v ke strom a ve vtvch, nkter kop si zmlila smr a probodla psy. Jedin otp utkvl ve hbet kance. Byl to otp Meleagrv. Nestvrn zve se pokrylo krv a sraeno druhm otpem Meleagrovm dopadlo na zem, a se otsly strn a zahuel les.

Lovci se shlukli kolem vtznho Meleagra a tiskli mu pravici. Meleagros, jako by zapomnl na lovce, vidl jenom Atalantu. Pijmi jako dar ki toho kance, ekl staten dvce, i hlavu s kanmi zuby a tesky. Lovci jet nikdy nevidli tak obrovskou kanci ki a tak dlouh tesky a zvidli Atalant Meleagrv dar. Nech bt, co ti nepat, volali na Atalantu, a neple si loveckou slvu s enskou krsou. Nad mrtvm kancem se rozpoutal spor, komu nle koist. Bohyn Artemis, popuzena, e Meleagros zabil jej zve, podncovala pi, rozdmchvala kik a vdu. Meleagros rozohnn sporem pozvedl kop a zmlkl. Tam, kde nesta slova, nastupuje nsil. Pozvedl kop a probodl nejohnivjho odprce. Lovec se zhroutil mrtev k zemi. Byl to bratr Althie, Meleagrovy matky. Zprva o Meleagrov vtzstv nad kalydnskm kancem pedbhla vracejc se lovce. Tak Althia vyla do chrmu, aby oslavila obt bohm synovo vtzstv. K chrmu vak nedola. Cestou spatila mue, nesouc na nostkch jejho neivho bratra. Jakmile bratra poznala, pivtala ho s hlasitm plem, a kdy se dovdla, kdo zpsobil jeho smrt, touha po pomst j sevela srdce. Odela dom a jako ommena vyhledala v krytu truhlici s osudnm polenem. Na vem leela mnohalet vrstva prachu, ale osud uren Moirami byl iv a platil a nebylo mon mu uniknout.Althia poru rozdlat ohe ze smolnch dev, uchop poleno, kter znamen ivot, odvrt od ohn tv a se smysly obestenmi bolest a pomstychtivost vhod poleno do plamen.Jako by poleno v ohni zastnalo lidskm hlasem, jako by plameny couvly, ne je obemkly havmi prsty. V tom okamiku zashla vracejcho se Meleagra paliv bolest a rostla a rostla, m vce se ohe zmocoval deva. Meleagros ji hrdinn snel. Jen litoval, e smrt k nmu nepistoupila na lovu nebo v boji. Skryt hav rna ho muila, a jak ohe slil, slila muka, a jak ohe slbl, ochabovaly sly i Meleagrovi. Nakonec zbyl z polena pouh oharek, hnul, ernal a zedl. Tehdy vydechl Meleagros naposledy. Meleagrova matka Althia uchopila me do ruky, kter vydala syna na smrt, a zbavila se sama ivota.

Palc kalydnskho krle Oinea se naplnil nkem. S plem objmaly Meleagrovy sestry chladn tlo svho bratra a zahvaly je dechem. K ivotu ho probudit nemohly. Zrmutek Meleagrovch sester obmkil i bohyni Artemidu. Odloila svj hnv a slitovala se nad neastnmi sestrami. Pokryla jim tla pem a pe je zbavilo pozemsk thy. Pae jim promnila v kdla a pozvedla je do ovzdu. Z kalydnskho palce odletly dv perliky. Ani tet Meleagrova sestra, Deianeira, neula krutmu osudu. Zpsobila smrt svho mue, Hrakla, a sama si vzala ivot.Tak neastn skonili potomci kalydnskho krlovskho rodu. OIDIPUS A ANTIGONA V Thbch vldl kdysi krl Lios s krlovnou lokastou. Nemli dti. Touili po synovi, kter by jednou pevzal vldu, a touili marn. I vyslal krl do Delf posla, aby se zeptal ve slavn vtrn, m usmit hnv boh. Posel se vrtil s hroznou vtbou, kter krli vzala dech: Narod se ti syn a s nm vstoup pod tvou stechu netst. Sm pijme z jeho ruky smrt. Zdrcen krl oznmil vtbu manelce a krlovna proplakala cel noci, zl pedtucha ji skliovala. Po ase se Iokast narodil synek. V palci zavldlo msto radosti zden. Krl Lios nechtl dt ani vidt a zavolal starho paste, aby nemluvn zanesl do divokch hor a nechal je tam elmm napospas. Pastovi bylo nevinnho dcka lto. Neodloil je v horch. Odnesl je k svmu starmu znmmu, pasti, kter psl stda korintskho krle. Pak se vrtil do Thb a tvil se, jako by svdomit vyplnil, co thbsk krl Lios uloil. Lios se uklidnil, a kdy uplynulo nkolik msc, oschly slzy i krlovn Iokast a zapomnla na hroznou vtbu i na svho nebohho syna. Krlovt manel se smili s tm, e trn nebude mt nslednka. Past korintskho krle nazval chlapeka Oidipem a vzal ho s sebou do msta Korintu. Tak krl tamn zem byl bezdtn. Dt v

pastov nru se mu zalbilo. Pijal je k sob do palce a vychovval je jako vlastn. Oidipus rostl a slil a netuil, kdo jsou jeho prav rodie. Vichni ped nm tajili, e ho pinesl past z hor. Kdy Oidipus dospl, podal jeho pstoun v palci velkou hostinu. Veselm hodovnkm rozplilo dobr vno tve i mysli. Vyprvlo se o tom, co se stalo i nestalo, a horkokrevnj host se dali do hdky. Oidipus sm byl prudk povahy a vmsil se do sporu. Hateiv host hledal, jako by se Oidipa co nejvce dotkl, a proto zvolal: Omrzelo mne hdat se s tebou. Bozi vd, jsi syn. Naeho krle jist ne. Oidipus zkrotil hnv a zmlkl. Podivn mylenka mu vzala klid. Hned rno vyhledal krle a krlovnu a vyptval se jich, je-li pravda, co se dovdl. Uklidovali ho a zlobili se na opilho mluvku. Oidipus se jen smutn usmval a nevil jim. Podezen mu nedopvalo klidu. Bez vdom pstoun se vydal na cestu do Delf. Doufal, e mu vtba uke pravdu. Z Delf odchzel zmatenj, neli do nich piel. Vtba mu odhalila dsnou budoucnost: Prchej ped otcem! Setk-li se s nm, stihne ho z tvch rukou smrt a oen se s vlastn matkou. Oidipus si umnil, e se vyhne mstu, kde ili jeho pstouni, kter pokldal za sv rodie. Dal se na opanou stranu, chodil neznmmi krajinami a dil se podle hvzd, aby ho cesta nezavedla zptky do vlasti. Bl se, e by se v Korint mohla splnit slova vtby. Jednoho dne se na svm putovn setkal na zk cest s vozem. Na voze byl njak staec a dva sluebnci. Chtli rychle projet a volali na Oidipa: Uhni nm z cesty! Oidipus neustoupil a dostal se s vozkou do prudk hdky. V hdce srazil vozku z vozu. Staec na voze se rozzlobil a udeil Oidipa bodcem do hlavy. Prchliv Oidipus zabil starce a pobil i zbyl sluebnky. Tak si zchladil hnv a pokraoval v pouti. Za krtk as spatil Oidipus hradby msta Thb. Unaven usedl na kmen u cesty a odpoval. Tu se v zkrutu cesty objevil pocestn, pospchajc z Thb. Ped Oidipem se zarazil a vyhrkl:

Kdo jsi, e si tu tak klidn vysedv? Ani svmu nepteli bych neradil odpovat v thle krajin. Oidipus si pchozho udiven prohlel. Nkdo odpov a nkdo b, jako by spchal zl in, ekl. Ty utk z Thb a j tam mm. Do Thb! vydsil se pocestn. Copak nev, e se na skle ped Thbami usadila sfinx? Pichzm z Delf, ekl Oidipus, a s nikm jsem cestou nemluvil. Tak posly, eptal bzliv pocestn, sfinx je stvoen s dv hlavou a lvm tlem. Na hbet m kdla. Kad den mus jeden Thban pijt ke skle a sfinx mu d hdanku. Kdy ji neuhodne, shod ho do propasti. Hdanku neme nikdo uhodnout, je asi oarovan. Jet tst, e nejsem Thban. Jak jsem do msta piel a uslyel o tom trpen, hned jsem vzal nohy na ramena a utkm celou cestu. Ani ty nejsi Thban, necho do msta, poj se mnou, pobme oba. B, ekl Oidipus, ivot m pro tebe asi velikou cenu, kdy jej tak opatrn chrn ped msty, kde mu hroz nebezpe. Pijdu-li vak o ivot j, vyhnu se jen splnn zl vtby. Oidipus se zvedl a zvolna a zamylen vykroil k Thbm. Pocestn nad nm zakroutil hlavou: Nen Thban a plete se do thbskch zleitost. A jsou mu bozi milostiv. A rozbhl se, aby ml neastn msto co nejdv daleko za zdy. Oidipus el v Thbch rovnou do krlovskho palce. Nalezl tam krlovnu Iokastu a jejho bratra Kreonta. Krl Lios vyjel do Delf zeptat se vtrny na radu, jak zbavit msto sfingy, a nevrtil se. Cestou pr ho pepadli loupenci a zabili. Msto mrtvho krle vldl zatm'Kren. Oidipus pedstoupil ped vladae. Vm o souen, kter postihlo msto, ekl, pjdu ke sfinze a pokusm se uhdnout jej hdanku. Kren i Iokasta se podivili Oidipov statenosti. Kren smutn ekl:

Odvnm pej bohov. Sfinx zahubila i mho syna a zahub ns vechny, neuhodne-li nkdo jej hdanku. A j rd pedm vldu tomu, komu se poda nad sfingou zvtzit Iokasta s obdivem hledla na Oidipovu odhodlanou tv a nevdla, e se dv do tve synovi. Thbt obyvatel doprovodili Oidipa k jedn ze sedmi thbskch bran. Dl se neodvili. Oidipus vystoupil pkrou stezkou ke skle, kde sedla sfinx. U ekala na svou ob. Pimhouila oi a zmila si Oidipa potmilm pohledem. Poslouchej dobe, ozval se j z lidskho hrdla nelidsky tvrd hlas: M to jednu hlavu, tyi nohy rno, v poledne jen dv a ti nohy veer. m to m vc noh, tm to m m sly. Oidipus se usml. Byl chytr a hdanka se mu zdla lehk. To je lovk, ekl, kdy prov rno ivota, leze po rukou i nohou, jako by byl tynoh, v poledne ivota kr vzpmen jen na dvou nohch, a kdy pichz veer ivota, pibr na pomoc nohm hl. To je ta tet noha. Uhodl jsi, zaskuela sfinx a vrhla se sama dol ze skly do propasti. Kdy Thban spatili z hradeb svho msta, e se Oidipus vrac iv a zdrv, propukli v jsot. Oslavovali ho jako svho osvoboditele a Kren mu pedal trn. Tak se stal Oidipus vldcem v Thbch a krlovnu Iokastu dostal za enu. Dlouho panoval Oidipus ve sv i spravedliv a astn. Krlovn se narodili dva synov, Eteokles a Polyneikes, a dv dcery, Antigona a Ismna. Nikdo netuil, e Oidipovy dti jsou zrove jeho bratry a sestrami. Pela lta a z Oidipovch chlapc vyrstali mui a z dvek eny. Konen nadeel neastn rok, kdy do thbskho krlovstv vstoupil mor. Morov smrt dila v thbskch pbytcch, vymraly cel rodiny a nesmrn zkost zachvtila ty, kdo jet mohli doufat, e peij. I stda na lukch proidla morovou ranou. Zemeli pasti i stda uhynula. Strn, z nich se dve ozvalo buen, byly nyn nm a mrtv.

Pestraen oban vyhledali Oidipa a prosili ho, aby odvrtil zkzu od jejich prahu a od jejich std. Byli pesvdeni, e vtz nad sfingou je pod ochranou nesmrtelnch boh. Oidipus je utoval: Vrate se klidn do svch domov. Jet dnes pijede z Delf bratr m eny Kren a pinese vtbu. Uposlechneme pkazu boh a vyeneme mor z na zem. Ne skonil den, zastavil ped palcem vz taen zpnnmi komi. Seskoil z nho Kren a spchal s vtbou k Oidipovi. Vtba nm neslibuje rychlou a snadnou pomoc, oznamoval krli, vrah krle Lia pr ije jet v naem mst. Mor ustoup tehdy, a bude vink potrestn. Oidipus dal ihned po cel i rozhlsit, aby ten, kdo o vrad krle Lia nco v, bez odkladu piel do krlovskho palce vydat svdectv. Dal tak zavolat slepho Teiresia, kterho bohov obdaili prorockm duchem. Pro Teiresia musil nkolikrt vzkzat. Vtec odmtal pijt. Konen ho chlapec dovedl k palci, ale Teiresias krel jen zdrhav a ped palcem se zastavil. Oidipus mu vybhl vstc. Poj do palce, nalhal, ekme na tvou moudrou radu. Propus m, krli, prosil Teiresias, neprozradm-li vinka, bude nm obma lip. Nkdy je lpe nevdt ne vdt. Jen promluv, povzbudil ho Oidipus, nen mezi nmi nikdo, kdo by si nepl zachrnit Thby ped zkzou. Nesm bt vjimkou. Pohle, vechen lid si peje, abys promluvil. Nenu m, krli, dovol, a radji mlm, ekl Teiresias, zl pohroma se snesla na nai vlast, ale hor by se snesla na tvou hlavu, kdybych promluvil. Dobr, vybuchl Oidipus, u je mi jasn, pro nechce mluvit. Jsi asi spojencem tch lupi, co zavradili krle, jsi zrdcem sv vlasti, a kdybys nebyl slep, ekl bych, e vrahem jsi ty sm! Po takovm pohann se Teiresias u nezdrel a prozradil to, o em dvno vdl: Chce vdt pravdu, eknu ti ji. Nehledej vraha, kdy jsi vrahem sm. Ty jsi zavradil krle Lia a vlastn matku sis vzal za enu! Oidipus se ulekl, vzpomnl na starou vtbu. Ale hnv mu zaplail zneklidujc vzpomnku.

Kdo si to vymyslil, vykikl, ty, nebo Kren? Chcete lst a podvodem dostat mj trn? Nebo jsi len? Tob se zdm len, odpovdl Teiresias, tv rodie m pokldali za moudrho. as uke, kdo ml pravdu a kdo ji nechtl pochopit. Po tch slovech opustil slep staec palc. Krlovna Iokasta utovala rozhnvanho Oidipa: Co na tom zle, co k Teiresias. Nedlej si s tm starosti. Uki ti na pkladu, jak se me vtba mlit. I mj prvn mu Lios se kdysi zeptal vtrny a dostal odpov, e zeme rukou svho syna. A pak n jedin syn zemel v horsk pustin a Lia zavradili lupii nedaleko rozcest na cest do Delf. Nedaleko rozcest? vzruil se Oidipus. ekni mi rychle, jak Lios vypadal? Byl velik postavy, odpovdla Iokasta, na skrnch mu u blely vlasy stm a podobu ml skoro jako ty. Teiresias ml pravdu! vykikl zden Oidipus a vyptval se a vyptval, a m vce se dovdal, tm vt netst se na nj valilo a dusilo ho. Povst o tom, e Lia zabili lupii, se rozplvala jako pra a zbvala stran domnnka, e tm lupiem byl Oidipus sm. V tch dnech dorazil do Thb z Korintu posel se zprvou, e korintsk krl zemel. Oidipus ml nastoupit na korintsk trn. Iokasta se posla vyptvala, jakou smrt korintsk krl zemel. Dovdla se, e pirozenou smrt na lku. Byl u pli star. Jakmile to uslyela, bela za Oidipem a s smvem mu oznamovala, co se dovdla. Vid, ekla, ty se trp, a zatm zemel tvj otec v Korintu klidnou smrt. Oidipa zprva neuklidnila. Musel myslit na toho opilho mluvku. Pesto se do Korintu nevrtm, ohlsil poslu na jeho zprvu, ije tam jet m matka. Boj-li se, pane, toho, e tam ije tv matka, ekl posel, pak t mohu uklidnit. Ani korintsk krl, ani krlovna nebyli tvmi rodii. J sm t donesl kdysi ped lety jako mal dt do Korintu. A odkud jsi m nesl, divil se Oidipus. Dal mi t v horch jeden star past, kter psl stda thbskho krle.

S lenm vkikem se vytil Oidipus z palce. U nebylo pochyb, vtba dola hroznho splnn. Pobhal po mst a prosil obany, aby ho usmrtili a zbavili tak msto netst. Ale Thban svho krle litovali, nectili k nmu nenvist. Oidipus se rozbhl zptky do palce, rozhodl se potrestat vlastn rukou. V palci potkal plac sluky. Vyden dvky ukazovaly Oidipovi ke krlovnin komnat. Iokasta se obsila. Oidipus se vrhl k mrtv, vytrhl j z roucha zlatou jehlici a vypchl si oi. Oslepen volal na Kreonta: Vezmi si trn a potrestej m vyhnanstvm! Kren neastnho Oidipa zdroval v Thbch. Mor u pominul a do msta se vracel klid a blahobyt. Oidipus se nedal pemluvit. S poutnikou hol vyel z Thb. Doprovzela ho jen star dcera Antigona. Ta jedin nechtla otce v netst opustit.Brzy znalo cel ecko dvojici podivnch poutnk. Slepho starce Oidipa, kterho vedla mlad, krsn Antigona. Vyproovala pro svho otce chlb a starala se o nho. Putovali spolu a hledali hj bohyn pomsty Eriny. V hji Eriny ml Oidipus podle vtby najt klid. Zatm Oidipovi synov Eteokles a Polyneikes dospli a oba se uchzeli o thbsk trn. Jejich soupestv nebylo na prospch vlasti. Kren s obavami sledoval svr v krlovsk rodin a poradil obma mladkm, aby se ve vld stdali. Brati souhlasili. Rok ml vldnout Polyneikes a dal rok zase Eteokles. Eteokleovi se vak za jeho panovn podailo upevnit si moc tak, e bratr Polyneikes musil ped nm prchnout. Eteokles se stal v Thbch krlem a Polyneikes zaal v cizin sbrat velik vojsko, aby si dobyl trnu moc. Oba brati byli horkokrevn po otci Oidipovi a nestupn. Schylovalo se mezi nimi k vlce. Oba by byli mli rdi na sv stran Oidipa. Vtba pedpovdla, e vlku vyhraje ten, s km pjde Oidipus. Zaali po otci ptrat a poprv po dlouhm ase se starali o to, kde putuje. Oidipus byl v t dob nedaleko Athn. Ctil, e se bl okamik, kdy dojde pokoje. Usedl s Antigonou na okraj hje a odpoval. Tu se ozval na cest dusot koskch kopyt a objevila se skupina lovc s athnskm krlem Thseem v ele. Vraceli se do msta z lovu. Thseus ihned poznal Oidipa, seskoil z kon a pozdravil ho.

Uboh Oidipe, ekl, znm tvj osud a rd bych ti pomohl. Poj s nmi, vezmu t do Athn a me tam v klidu prot sv st. Zakrtko se snese chladn noc a neme nocovat zde, v hji zasvcenm Erinym. Kdy Oidipus uslyel, e odpov v hji Eriny, zaradoval se. Byl u cle sv cesty. Odpovdl proto klidn a tie: Dkuji ti, krli, ale jsem u cle. Brzy odejdu do e stn. Chceli mi prokzat posledn slubu, pika sluebnkovi, a mi pinese nov odv, abych slavnostn chvli nevtal v zaprench starch atech. Thseus poslal do Athn pro nov roucho a posadil se k Oidipovi. Sotva sluebnk zmizel mezi stromy, ozval se na cest znovu dusot kon a ped Oidipem seskoil jeho syn Polyneikes. Konen nael otce. Padl ped nm na kolena, aloval na svho bratra Eteokla, kter ho zbavil trnu, a prosil Oidipa, aby s nm vythl proti Thbm. Po lta sis na mne nevzpomnl, odpovdl Oidipus na synovy nky, ale kdy chce uchvtit moc, mm ti pomhat v bratrovraednm boji. Poslechni otce, kter stoj ped brnou podsvt. Vythne-li s vojskem proti Thbm, postihne t to, co peje svmu bratrovi. Jdi odtud pry, i moje slep oi vid krev bratra na tvm mei. Polyneikes zlostn vsedl se svmi prvodci na kon a bez pozdravu odcvlal ke svmu vojsku. Eteokles vyslal k otci Kreonta, aby ho pemluvil k nvratu do Thb. Kren se dostal k Athnm prv ve chvli, kdy Polyneikes s hnvivou tv v plnm cvalu opoutl otce. Polyneikes minul Kreonta, ani ho poznal. Pohled na Polyneika dodal Kreontovi nadji, e Oidipa zsk pro Eteokla. Vyrazil k hji Eriny a pednesl Oidipovi Eteoklovu prosbu. Oidipus jen odvrtil tv. V poslednch okamicch ivota tuil hrozn vsledek thbsk vlky a nechtl zasahovat do svtskch zleitost. Kren odjel s nepozenou. Sluebnk se vrtil z Athn a Oidipus si oblkl slavnostn roucho. Rozlouil se se vemi a podal Thsea, aby Antigon umonil nvrat do rodnch Thb. Potom jako by nhle jeho slep oi

prohldly, vzpmen a pevnm krokem sm vstoupil bez prvodce do hje bohyn pomsty. Hluboko v houtinch se ped nm otevel vchod do podsvt. Oidipus v nm zmizel a zem se za nm opt tie zavela. Nikdo nikdy nenalezl jeho tlo. Antigona se vrtila do Thb. Blilo se k nim u Polyneikovo vojsko. est udatnch vojevdc oblehlo est thbskch bran a sedmou oblehl se svm oddlem Polyneikes sm. Eteokles se obval dlouhho oblhn, a proto vystoupil nahoru na hradby a zvolal: Na maj, Polyneiku, umrat bojovnci na obou stranch pro spor, kter si meme vydit mezi sebou my sami. Zm sm se mnou sv sly! Padne-li v boji ty, a odthne i tvoje vojsko, padnu-li j, stane se bez vlky thbskm krlem a Thban ti otevou brny. Polyneikes bratrv nvrh pijal. Ob vojska uzavela pm a shromdila se ped hradbami. Bojovnci se vzruen peli, kdo bude vtzem. Eteokles a Polyneikes vyli proti sob se zbran v ruce a na prostranstv ped zraky vojsk zaal bratrovraedn boj. Zasvitly otpy a odrazily se od nastavench tt. Brati na sebe rozhoen dotrali, podncovni svmi bojovnky, ale tty zachycovaly vechny rny. Prvn se zapomnl Eteokles a ukzal pod ttem nohu. Polyneikes mu okamit zashl dobe menm otpem hole. Polyneikovo vojsko zajsalo. Zrann Eteokles pemohl bolest a chopil se mee. I Polyneikes uchopil me a boj pokraoval. Eteoklovi se podailo neekan se piblit bratrovi z nechrnn strany. Mchl meem a zasadil mu smrtelnou rnu. Polyneikes se zhroutil bratrovi k nohm. Eteokles se sklonil nad umrajcm Polyneikem. Polyneikes otevel naposled oi, sebral zbytek sil, zvedl me a probodl bratra. Spolen vydechli dui. Brati byli mrtv, ale mezi vojsky propukla prudk hdka. Thbsk vojsko bylo pesvdeno, e vyhrl Eteokles, Polyneikovi bojovnci, e zvtzil Polyneikes. Thban vzali na zpasit prozrav zbran. Polyneikovo vojsko pilo bezstarostn beze zbran. Kdy hdka vypukla, byli Thban ve vhod. Obrtili sv otpy a mee proti nepteli a Polyneikovo vojsko se dalo na zmaten stup, kter se

zmnil v prk. Vtzn thbt bojovnci se vrtili do osvobozenho msta s bohatou koist. Vldy se opt ujal Kren. Eteokles padl za vlast, a proto jej dal pohbt s krlovskmi poctami. Polyneika rozkzal ponechat nepohbenho ped hradbami, nebo vythl s ozbrojenou silou proti Thbm. A se o nj rozdl drav ptactvo a potuln psi. Kdyby se vak pece jen nkdo nael, kdo by Polyneika pohbil, ml bt potrestn smrt. K mrtvole vyslal Kren stre, aby nikdo neporuil jeho rozkaz. Antigona tce nesla nelidsk Kreontovo rozhodnut. Jak me Polyneikova due dojt klidu, nen-li tlo pohbeno? Sestro, ekla Antigona Ismn, n mrtv bratr le ped hradbami. Poj se mnou, pohbme ho spolu, ne se stane koist dravc. Nev, e za pohben Polyneika je smrt? lekala se Ismna. Smrt za in, kter je mil bohm i lidem, je krsn smrt, odpovdla Antigona. Nememe vdy dlat jenom to, co pokldme za dobr, brnila se bzliv Ismna. Kren je mocn a neunikne mu. U jsem mu unikla, ekla Antigona, me mne zabt, e jsem uposlechla lidskou a sesterskou lsku. Ale lidskost a lsku zabt neme. Kdy nechce jt se mnou, pjdu sama. Antigona sestru nepesvdovala. Za bezhvzdn noci se vykradla sama z palce a opustila msto. Pod hradbami leel mrtv Polyneikes a nedaleko dmaly stre. Tie odvlekla bratra k ece, omyla ho a navrila na mrtvho hlnu. Ped svtnm se vrtila do Thb. Rann chlad probudil strce z dmoty. Msto, kde dve leel mrtv, bylo nyn przdn. Stre u vidly, jak se na n snese Kreontv hnv. Proto piln prohledvaly okol, a nalezly stopu, kudy Antigona bratra vlekla. Po stop doli strcov k ece a spatili nehotov erstv rov. Horliv smetli z mrtvho hlnu a skryli se za blzk pahorek. ekali, e pachatel pijde dlo dokonit. ekali cel den a za soumraku zpozorovali temnou postavu. Neohroen Antigona se vracela k hrobu svho bratra. Nad odkrytm mrtvm se zarazila, ale neotlela. Nabrala do hrst prs a zaala bratra znovu pokrvat hlnou. Sotva se shbla podruh, vyskoily z

krytu stre a odvedly Antigonu ke Kreontovi. Nebrnila se, ani nezaprala svj in. Jak ses mohla opovit pestoupit mj zkaz? zvolal rozlcen Kren, kdy se piznala. Ten zkaz nevydal Zeus, ale krl, odpovdla srdnat Antigona, neme proto platit vc ne lska a lidskost. Jsou zkony, kter nepochzej od krl, a jsou dleitj a trvalej. To si mysl jenom ty! rozkikl se Kren. Ne, ekla Antigona, to si mysl i thbsk lid, ale ped tebou ml. A nestyd se liit se od ostatnch? Nestydm se za to, e ctm mrtvho bratra. Smrt dv rovn prva vtzm i poraenm. A vc ne ivot neme mi vzt. Mluv odvn. Jen a t odvaha cestou do podsvt neopust. Stre sem! Pibhli ozbrojenci a Kren jim vydal rozkaz, aby dvku odvedli do liduprzdn koniny a tam ji zazdili ivou ve skaln sluji. Ozbrojenci s Antigonou byli u na cest, kdy se o tom dovdl Kreontv syn Haimn. Antigona byla jeho nevsta, ale neltostn Kren toho nedbal. Haimn vyrazil z palce a na mst chtl zabrnit otcovu rozsudku. I piel do palce slep vtec Teiresias a varoval krle ped jeho krutm rozhodnutm. Zl znamen starci ukzala, e se nad krlovskou rodinou vzn netst.Teiresias odeel a Kren se zamyslil. Padla na nho nhl zkost ped trestem nesmrtelnch boh. Rozkzal rychle zaphnout, sm skoil na vz a tryskem vyjel k jeskyni. U cestou se dovdl hroznou zprvu. Antigona se v jeskyni obsila na svm zvoji a jeho syn Haimn se ped mrtvou nevstou probodl meem. Kdy se o netst doslechla Kreontova manelka, zvolila dobrovoln smrt. Jak rd by byl Kren vechno napravil, jen kdyby mrtv opt oili. Ale takov je osud tyranskch krl. Mohou jedinm rozhodnutm narz zniit tst a ivoty svch poddanch, ale dnm rozhodnutm nemohou narz tst poddanch obnovit a nikdy nedovedou mrtvm vrtit ivot Smutn il Kren, dokud i jeho neodvedla Smrt do podsvt.

FILEMON A BAUCIS Za starch as bral na sebe Zeus podobu pozemana, sestupoval z Olympu a zkoumal, jsou-li lid dob nebo zl. Na cestch ho doprovzel Hermes, posel boh. Na sv pouti se bosk dvojice jednou zastavila ve svm dol. Ze strn svtily bl dvorce a bohat statky a z pastvin se ozvalo buen a been tunch std. Slunce u sjdlo po svahu oblohy, a Hermes proto ekl: V takovm utenm dol bychom snad mohli penocovat Pjdu do nkterho statku a podm o nocleh. Zeus pikvl a Hermes se vydal k nejvtmu dvorci. Za chvilku byl zptky. Vyhnali m, aloval Diovi, pro njak tulky pr nocleh nemaj. Jen jdi jinam, ekl mrn Zeus, bohatch dvorc je tu dost Mon e se smiluj jinde nad unavenmi poutnky. Hermes el tedy jinam a pochodil stejn. Sotva ekl, co chce, u ho vykazovali ze dvora a pobzeli na nho psy. Nkde ani dvee neoteveli. V cel vesnici nenael Hermes jedin dm, kter by je pijal pod stechu. Vrtil se k Diovi a vyprvl mu, jak pochodil: Vldce boh, ij zde jen zl lid. Nemaj slitovn s pocestnmi a neznaj pohostinstv. Vude m vyhnli a zamykali pede mnou. A byl jsi opravdu vude? usmval se Zeus. Vude, ekl Hermes, krom t chatrn chaloupky tamhle u lesa. Je pokryt jen slmou a rkosm. Bydl tam jist nejchud lid z cel vesnice. K tm pece nepjdu, bylo by to stejn marn. I jen jdi, pravil Zeus, jdi a zkus podat o nocleh.

V chaloupce bydlil staeek Filemon a staenka Baucis. ili tu u od mld a ve svornosti a lsce tu i zestrli. Hermes spatil staeka Filemona na dvorku. Lmal do otpek such rot. Kdy se dovdl, e chud pocestn hledaj nocleh, ekl: Co mme, rdi dme i vm. Ale mnoho toho nemme, jsme chud. Nevm, nevm, bude-li se vm nae pohostinstv zamlouvat Hermes staekovi podkoval a pivedl Dia. Sklonili v nzkch dvech hlavy a vstoupili do chatre. Filemon je upmn pivtal a hned jim starostliv chystal sedtka. Staenka Baucis na sedtka prostela ist pltno a u zas pospchala k ohniti, rozdmchala slabm staeckm dechem doutnajc ohe a postavila nad plamen kotlk s vodou. Filemon zatm uzl v zahrdce zel a pinesl je staence. Dvojzubou vidlic sal z ernho trmu kus uzenho a Baucis pipravila jdlo. Stl byl vetch a naklnl se ke stran. Ml jednu nohu krat. Filemon podloil krat nohu stpkem a pisunul ke stolu prost lehtko. Pokryl je svtenm pehozem a zval hosty k jdlu. Baucis otela voavou mtou stl a ped hosty se zakouil z hlinnch misek pokrm. Zavonlo uzen maso a zel, zaervenaly se edkviky a zaloutl sr. I vejce vaen v popelu a ekankov salt donesla peliv Baucis. Filemon bavil pi jdle pocestn hovorem a pemlel, co by jim jet podal. Ztratil se na chvli ze svtnice a objevil se s jablky, oechy a s hrozny vna, kter uzrly u chaloupky, a s kokem fk. Doprosted stolu poloil sladk medov plst Zeus a Hermes jedli s chut a usmvali se na dobrosrdenho staeka a staenku. Filemon msil v istm hlinnm msidle vno s vodou a nalval do devnch bukovch . Nen takov, omlouval se, na jak jsou zvykl na statcch a ve mstech. Neomlouvej se, Filemone, ekl Zeus, vno je sladk, je-li mil hostitel. Filemon nalval podruh a potet do bukovch , odlval vna ze dbnu do msidla a divil se. Vna ve dbnu neubvalo. Pivolal k tomu divu staenku Baucidu. Bohov navtvili nai chaloupku, s bzn vydechla Baucis.

A Filemon a Baucis se poklonili vzcnm hostm a prosili je o milost Bohov, odpuste nm skrovn pohotn, eptali chvjcmi se rty. Vybhli na dvorek, kde se prochzela jejich jedin husa. Chtli ji chytit a upci bohm. Ale husa tuila, co ji ek, a utkala ped nimi z jednoho kouta do druhho, a udchanm staekm zabhla otevenmi dvemi do chatre, pmo k bohm, jako by u nich hledala spsu. Zeus pokynem ruky zastavil Filemona a zadrel ho, aby husu nezabjel. Jsme bohov, ekl, sestoupili jsme na zem a nikdo ns nepijal pod stechu. Ty, staeku Filemone, a ty, staenko Baucido, jste ns pivtali a pohostili. Nyn veho nechte a vystupte s nmi na bo hory. Filemon a Baucis poslechli bohy a belhali se o holi za nimi do strn nad dol. Vystoupili velik kus cesty po kamenit stezce a rozhldli se. Travnat strn, dvorce a statky zmizely pod vodou a vtr hnal vlnobit ke behm novho jezera. Z bahna na mlinch rychle vyrazil rkos a ovnil mladou zelen nepokojnou hladinu. Jezero nim nepipomnalo lidsk pbytky, kter pohltilo. Staekovi i staence se naplnily oi slzami. Vzpomnli si na sv znm. Vechny zavalily vlny. Jen chaloupka Filemona a Baucidy stla na behu jezera jako rybsk chatr. Staekov hledli s dojetm na slamnou stechu a znm zdi. Pojednou se stecha rozevela jako kalich kvtiny a vyrstaly z n thl mramorov sloupy a rostly a rostly do vky. Devo se promnilo v hladk kmen a slamn doky se zaleskly zlatem. Msto nuznch devnch vrtek zazily v soumraku tepan a zdoben dvee a pede dvemi se vyhouply ze zem bl stupn, jako by z trvy vytryskl zpnn pramen a zkamenl. U jezera se u nekrila nuzn chatr, tyil se tam ndhern chrm. Spravedliv Filemone a spravedliv Baucido, oslovil Zeus oba star manele, rd vm za vai dobrotu a pohostinnost splnm pn. Pejte si, co byste chtli.

Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozumli si i beze slov. Bohov, ekl Filemon, dovolte nm stt se strci a sluhy toho krsnho chrmu, a a se napln n as, k bychom zemeli ve stejnou chvli. Cel ivot jsme spolu ili ve svornosti a vrn jsme stli pi sob. A nikdy nespatm hrob sv eny a mne a nemus ona pohbvat. Bohov splnili staekovi a staence jejich pn. Filemon a Baucis se stali strci chrmu a opatrovali jej, dokud nenadeel den, kdy se mli rozlouit se ivotem. Hli se spolu ped chrmem na vslun a vzpomnali na to, co proili. Tu vid Filemon, jak Baucis obrst listm, a Baucis zpozoruje, e Filemon se ztrc v mlze zelench lstk. Vzthne po nm pai a pae se promn v rameno stromu, ve vtev plnou zelench snt. Filemon rozeve pae v nru a jeho tlo se mn v kmen stromu a rozeven nru se pln haluzemi. Sbohem, zavol Filemon. Sbohem, ekne Baucis a sta jim souasn zarostou vtvovm. Tak se promnil Filemon v dub a Baucis v lpu. I po smrti jsou si nablzku, a zavane-li vtr, dotkaj se haluzemi nn druh druha. z trvy vytryskl zpnn pramen a zkamenl. U jezera se u nekrila nuzn chatr, tyil se tam ndhern chrm. Spravedliv Filemone a spravedliv Baucido, oslovil Zeus oba star manele, rd vm za vai dobrotu a pohostinnost splnm pn. Pejte si, co byste chtli. Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozumli si i beze slov. Bohov, ekl Filemon, dovolte nm stt se strci a sluhy toho krsnho chrmu, a a se napln n as, k bychom zemeli ve stejnou chvli. Cel ivot jsme spolu ili ve svornosti a vrn jsme stli pi sob. A nikdy nespatm hrob sv eny a mne a nemus ona pohbvat. Bohov splnili staekovi a staence jejich pn. Filemon a Baucis se stali strci chrmu a opatrovali jej, dokud nenadeel den, kdy se mli rozlouit se ivotem. Hli se spolu ped chrmem na vslun a vzpomnali na to, co proili. Tu vid Filemon, jak Baucis obrst listm, a Baucis zpozoruje, e Filemon se ztrc v mlze zelench lstk. Vzthne po nm pai a pae se promn v rameno stromu, ve

vtev plnou zelench snt. Filemon rozeve pae v nru a jeho tlo se mn v kmen stromu a rozeven nru se pln haluzemi. Sbohem, zavol Filemon. Sbohem, ekne Baucis a sta jim souasn zarostou vtvovm. Tak se promnil Filemon v dub a Baucis v lpu. I po smrti jsou si nablzku, a zavane-li vtr, dotkaj se haluzemi nn druh druha.

ERS A PSCH Ped mnoha a mnoha lety il krl a krlovna a mli tri dcery. Nejstar z nich byla krsn, mlad byla krsnj, ale nejkrsnj z nich, krsn nad vechno pomylen, byla nejmlad dcera. Jmenovala se Psch. Lid putovali z dalekch krajin, plavili se po moch a pechzeli zasnen poho, jen aby spatili jej krsu. Hledli na ni v divu, kdy vyla ped palc, klanli se j a eptali: Sama bohyn krsy a lsky Afrodita opustila Olymp a pila ns navtvit Tak krsn neme bt dcera lidskch rodi. Ach ne, to nen bohyn Afrodita, kali jin, narodila se nov bohyn, krsnj a mocnj ne Afrodita. A klanli se j a modlili se k n a pineli j obti. Psch vyla do ulic a ulice oily jako o slavnosti, lid se sbhali a sypali j cestu kvtm. V oputnch chrmech bohyn Afrodity tkali pavouci st, popel na obtitch dvno vychladl a nikdo nepinel nov obti. Chrmov stupn zarstaly trvou a plevelem. Vichni uctvali krlovskou dceru Psch a zapomnali na bohyni Afroditu. Rozhoen Afrodita vidla, jak jej slva upad a jak se lid chystaj zasvtit lidsk dvce nov chrmy. Nesnesla takov ponen a zavolala svho syna Erta, aby j pomohl smlou princeznu

potrestat. Okdlen syn bohyn rozthl zlat kdla a ihned se snesl ke sv matce. V ruce drel luk a toulec ml pln p. py byly lidskmu oku neviditeln, ale koho z lid zashly, toho poranily lskou. A lska nkomu pinela radost, jinmu starost a al. Dole na zemi ije krlovsk dcera Psch, ekla Afrodita Ertovi, je tak sml, e se dv uctvat jako bohyn. Pome mi ji potrestat Napne luk a zashne j srdce svm pem. Ale tvj p j nesm pinst radost, pinese j jen strasti. A si vezme za mue nejhorho lovka, kterho zem nos. Utrpenou a ponenou nebude nikdo uctvat a na mch oltch zaplane zase ohe a k nebi bude stoupat vn obt. Ers poslun kvl hlavou a rozletl se, aby vykonal, co mu matka poruila. Ukryl se v korun stromu ped krlovskm palcem a vyal z toulce p. Kolem palce vude postvaly hlouky poutnk. ekali, a vyjde krsn Psch z domu. Netrvalo dlouho a jej krsa se uprosted nich rozsvtila jako slunen paprsek. Ertovi klesla ruka s lukem a ohromen hledl na Psch. p zasunul zptky do toulce a odletl. Poprv neuposlechl svou matku Afroditu. Akoli vichni Psch uctvali a obdivovali se j, nebyla astna. Jej mn hezk sestry se vdaly a odsthovaly ke svm manelm, o Psch se nikdo neuchzel, vichni se k n jen modlili. Krl tuil, e se na jeho dceru asi bohov hnvaj, a dotzal se vtrny, jak by se ml zachovat. Vtba pravila: Oblkni Psch do pohebnho roucha, to bude jej svatebn at. Odve ji na vrchol skly za palcem. Tam pro ni pijde enich. Nen z lidskho rodu a dovede ukrutn vci. Krl uslyel vtbu a zaplakal. Jeho nejmilej a nejkrsnj dcera se nezrodila pro lidskou lsku, ale njak netvor si ji m odnst z pust skly. Presto se neodvil vzept se pokynu boh. Dal pipravit smuten hostinu, svolal hudebnky a poruil jim hrt nejsmutnj psn. Dceru oblkl, jako by ji strojil do hrobu. Kdy zhasla svtla pochodn a umlkly zpvy, vyla Psch naposled z palce. Krl s krlovnou a vechen lid ji s plem a nkem doprovzeli ke skle za palcem.

Na vrchol skly vystoupila sama. Usedla, slzy zkosti j stkaly po tvch a kolem n plula truchliv ediv oblaka. Lehk vtr Zefyr nhle oblaka rozhrnul, uchopil Psch do mkkho nru a snesl ji z vysok skly do dol plnho vonnch kvtin a hebk trvy. Osuil j slzy a Psch se rozhldla. Ped n tie uml hj a ve stnu strom se tpytil kilov pramen. Nedaleko pramene stl ndhern zmek, stny z tepanho stbra, stecha ze zlata a slonov kosti. Psch se plae piblila k zmku. Dvee byly oteveny a vychzela z nich barevn ze. Podlahy zmku byly vykldny drahokamy a hrly vemi barvami. Kdo asi v takovm skvlm zmku bydl, pomyslila si Psch. Vstoupila na prvn stupe schodit, na druh a na tet, vybhla po schodech a nahldla do sn, nahldla a vkroila dovnit. Prola przdnmi komnatami, a nikoho nenala. Zatmco si prohlela drahocenn vzy a mramorov sochy, ozval se hlas neviditeln bytosti: Vtm t, Psch, do mho zmku. Vechno, co kolem sebe vid, pat i tob. M-li pn, jen je vyslov. Moji sluebnci ti je spln. Psch si pla vykoupat se. Sotva pn vyslovila, u j neviditeln ruce pipravily lze. Po koupeli nala prosten stl s nejvzcnjmi pokrmy a npoji. Kdy se najedla, pekvapil ji neviditeln zpvk psn a neviditeln hudebnci hudbou. Naslouchala lbezn hudb a zpvu, dokud ji nepemohla nava. Ve vedlejm pokoji nalezla u rozeslan loe. Ulehla znavena, ale nemohla usnout. Pemlela o zzranm zmku a o manelovi, kterho j vtba pisoudila. Pak zase vzpomnala na rodie, jak se asi pro jej odchod trp. eilo se a ero houstlo v tmu. Ve tm zaslechla Psch um. Nkdo, koho v temnot nemohla vidt, se blil k jejmu loi a docela blzko u n ji oslovil. Jsem tvj manel, Psch, ekl, neboj se m. Nic ti nebude chybt. O to se postaraj moji neviditeln sluebnci. Ale mou tv nesm nikdy spatit. Proto k tob pijdu jen v noci a jen potm me se mnou rozmlouvat.

Hlas podivnho manela byl mil a jasn a Psch se pestala bt. Slbila, e se nikdy nepokus spatit tv neznmho a e u nho zstane. Po cel dny ila Psch v ndhernm zmku bez lidsk bytosti a jedinou tchou j bylo, e se veer setk s manelem. Krl i krlovna by byli rdi vdli, co se stalo s jejich dcerou. Pemtali o vtb a domnvali se, e Psch roztrhal njak zl drak. I sestry se doslechly o osudu nejmlad princezny. Navtvily krlovsk palc, aby utily smutn rodie. T noci ekl neznm manel Psch: Mil Psch, bl se ti nebezpe. Ztra vystoup na vysokou sklu tv sestry a budou t volat, bdovat a plakat. Mon e jejich nek zaslechne, ale nesm jim odpovdt. Psch se vynoil ped oima obraz vzdlenho domova, dala se do ple a prosila a zapsahala manela, a by j dovolil sestry pozvat. Pov jim, e se j da dobe, a star otec a matka se nebudou pro ztracenou dceru trpit. Prosila a prosila, dokud manela nepemluvila. Dovolil j sestry pozvat i obdarovat, zakzal j vak povdt pravdu o manelovi. Psch mu dkovala a slibovala. Tila se, e po dlouh dob uvid opt sv sestry. Druhho dne se vyptaly sestry na sklu a vystoupily a na vrcholek. Tam bdovaly a volaly Psch jmnem. Psch je uslyela a rozkzala lehkmu vtru Zefyrovi, aby j pinesl sestry ped zmek. Zefyr rozestel prhledn perut a snesl ob sestry ze skly. Psch se s nimi objala, vyptvala se jich, vyprvla jim a astn se smla. Sestry se smly tak, ale ped skvlm zmkem se u jen usmvaly. Kdy je Psch provedla komnatami a sestry chodily po zlat a drahokamech, pestaly se i usmvat. Psch poruila neviditelnm rukm, aby pipravily koupel a prostely stl. Sestry se vykoupaly, pojedly pokrm, jakch nikdy neokusily, a napily se npoj, jakch nikdy nepily. Bled zvist se vyptvaly: A kdy nm uke svho manela? Psch mla na pamti manelovu radu a neodpovdala. Sestry dorely, posmvaly se a ptaly se znovu a znovu. Psch se chtla zbavit nepjemnch otzek, a proto jim ekla, co ji prv napadlo:

Mj manel je jet mlad, cel dny je na lovu, a proto ho nemete uvidt. Chvatn sestry obdarovala zlatem a drahmi kameny, zavolala Zefyra a Zefyr je odnesl na zem. Sestry si nesly od Psch dary, radost z nich vak nemly. Zvidli j nejtrp zvist. Nejstar sestra se ozvala: Jestlipak si Psch zaslou, aby bydlila v takovm pepychu a mla neviditeln sluebnky jako bohyn. Co mm j? Lakomho mue. Kad gro desetkrt v ruce obrt, ne jej vyd, a trmy nad hlavou by nechal ze sam lakoty nejradji shnt A co mj mu? ekla druh sestra. Je star a nemocn. Nikdy si nevyjde na lov. V celm dom nm von lky a odvary z bylin. A u Psch von jen drah oleje a voavky. Copak nejsme star ne Psch? Pro m mt vechno a my nic? Rodim radji nepovme o tom, co jsme vidly. Pro bychom rozhlaovaly tst, jakho se Psch doila? Sestry vely do krlovskho palce s nkem a pedstraly, e nebohou Psch nemohly najt. Tajn myslily jen na to, jak by nejmlad seste ukodily. Psch byla rda, e se j podailo neprozradit tajemstv. Veer, kdy se vechno rozplynulo ve tm, uslyela Psch opt hlas svho mue. Chvlil ji, e se ubrnila otzkm sester, ale smutn dodal: Jen jestli m, Psch, neprozrad podruh. Sestry ti zvid a urit se vrt. Nemluv s nimi o manelovi a neptrej, kdo jsem. Zahldne-li mou tv jen jednou, ztrat m navdycky a nikdy se u neuvidme. Psch slibovala, e bude poslun a nic neprozrad. Sestry nedaly na sebe dlouho ekat. Za nkolik dn pily znovu. Ani neekaly, a Psch pro n pole Zefyra. Skoily nedokav ze skly dol. Zefyr je v pdu zachytil a snesl na trvnk ped zmek. Psch je pivtala, pohostila a obdarovala. Sestry nejprve vyprvly, co se na zemi dje. Mla jsi vidt otce a matku, lhaly, jakou mli radost z tvho tst. ,A kdo je jej manel?' zeptali se ns. .Nevidly jsme ho,' odpovdly jsme. ,Psch nm ho uke a pt. Psch zapomnla, co si pi posledn nvtv vymyslila, a ekla:

Mj manel nen doma. Je u star a vydal se nkam za obchodem. Ihned zavolala Zefyra a dala sestry odnst na sklu. Sestry se vracely dom a nejstar spustila: To je divn, posledn kala, e m mladho manela, a te zase povd, e m starho kupce. Bu svho manela jet nevidla, ekla druh sestra, anebo si vyml li. Musme se k n vrtit jet jednou a dovdt se pravdu. Sestry pespaly v krlovskm palci u rodi a nemohly dokat rna. asn rno bely na sklu, daly se snst Zefyrem dol a pospchaly k nejmlad seste. Ach sestiko, uboh Psch, volaly a nutily slzy z o, ty nev, co t ek. V, kdo je tvj manel? Vtba mluvila pravdu, nen to lovk jako my, ale hrozn drak Psch prozradila ulekanou tv, e svho manela nikdy nespatila. Sestry poznaly jej lek a te teprve si zaaly vymlet li. Pasti ho vidli krouit kolem skly, tvrdila jedna. Je stran, i pohled na nho zpsob nemoc, tvrdila druh. A si t vykrm, jist t spolkne, kaly ob. Co mm dlat? obrtila se Psch v zkostech ke svm sestrm. Nemus mt strach, poradme ti, utovaly ji star sestry licomrn. Piprav si pod lko rozsvcenou olejovou svtilnu. Jej plamen pikryj ndobou, aby drak svtlo nezpozoroval. V lku ukryj ostr n. A netvor usne, potichu si na nho posvi a jednm rzem mu uzni noem hlavu. Tm se osvobod z jeho zajet a my se o tebe u postarme. Vdy jsme tvoje sestry. Psch sestrm podkovala a Zefyr je odnesl zptky na sklu. Rozruena jejich zprvami, pipravila si n a svtlo a ekala na veer. Konen skonilo slunce v moi svou pou a zmek se zahalil do tmy. S nadchzejc noc piel manel. Dnes byl obzvlt unaven a brzy usnul. Jakmile Psch uslyela, e pravideln oddechuje, odkryla svtlo a vzala do ruky n. Ale kdy si posvtila na manelovo lko, zden ucouvla. Ped n leel sm syn bohyn Afrodity a zlat kdla se tpytila ve svtle olejov lampy. Byl tak

hezk, e Psch vzdychla. Ruka se svtlem se j zachvla a krpj havho oleje ukpla z lampiky na rameno mladho boha. Ers se okamit bolest probudil. Spatil Psch sklnjc se nad nm. Beze slova se zvedl z loe a odltl do tmy. Marn za nm neastn Psch volala a marn prosila. Noc kolem n mlela, nikdo neodpovdal. Zoufal Psch vybhla do tmy, kloptala o koeny a kameny, rozdrala si nohy a ruce o trnit kov a hledala, volala manela a zase naslouchala, neusly-li um jeho kdel. Noc byla nm. Ers zatm doletl ke sv matce Afrodit a piznal se j, co se mu pihodilo. Dobe se ti stalo, zlobila se bohyn, kdybys m byl poslechl, nebyla by t Psch poplila. Nedovedl jsi ji potrestat ty, potrestm ji j. Ers u matky ulehl a dostal od spleniny zlou horeku. Psch bloudila svtem, hledala manela a trpily ji touha po nm i vitky svdom. Vyptvala se lid ve mstech, past na pastvinch i ryb na moskm pobe, zda nevidli Erta, jejho manela. Nkte nad n pokyvovali soustrastn hlavou, jin se j vysmli, a vichni si myslili, e Psch zelela. dn lovk nikdy Erta nespatil, akoli kadho zashl jeho p radosti nebo alu. Po dlouhm bloudn a hledn pila Psch k nejstar seste a povdla j o svm smutnm osudu. Sestra ji naoko politovala. Jen Psch odela, rozbhla se k vysok skle, vystoupila na ni a zavolala: Snes m, Zefyre, k svmu pnovi. Chci mu bt lep manelkou ne Psch. S tmi slovy seskoila do propasti. Zefyr vak nedbal jejho rozkazu a nepejc sestra se pdem ze skly zabila. I k druh seste pila Psch a alovala j sv netst. Sestra se tvila ltostiv a utovala ji. Pitom myslila jen na to, jak by sama Ertovi manelku nahradila. Sotva Psch odela, utkala tak druh sestra ke skle, vystoupila na ni a zavolala: Erte, pijmi svou pravou manelku a ty, Zefyre, snes m dol! Zavolala a skoila do propasti. Ani druhou sestru Zefyr neposlechl. Skokem ze skly se zabila.

Psch se srdcem sevenm bolest, starostmi a touhou se konen setkala s Afroditinmi sluebnicemi. Hledaly ji. Tady jsi! vykikly. Mme t hned odvst k na velitelce, bohyni Afrodte. Psch se nebrnila. Doufala, e se u Afrodity sejde se svm manelem. Vyla se sluebnicemi do hor, kde v nadoblan vi mla bohyn palc. Afrodita si Psch zmila zlm pohledem a ekla: U t, Psch, neoslavuj jako bohyni? Kde jsou lid, kte ti nosili dary a obti? Mj syn Ers je u mne, dobe jsem ho uzamkla, net se, e ho uvid. Tv sml neposlunost ho uvrhla do horeky. A bohyn rozkzala slukm, aby smsily penici, jemen, proso, mk, hrch, oku a boby. Ped velkou hromadu smchanch semen postavila Psch a vybdla ji: Tady zkro svou pchu! Do veera peber hromadu a rozti pkn kad druh zvl. Ne se sejde den s noc, pijdu se podvat. Nebude-li s prac hotova, postihne t krut trest. Bohyn odela a Psch usedla k hromad. Ani se nepokouela zrnka rozdlovat Kdo na svt by dovedl vykonat takovou prci? Truchliv pozorovala prodluujc se stny a bezmocn pihlela, jak j kad chvilka pibliuje trest Afrodity. Bel tudy mal pracovit mravenec a bylo mu krsn Psch lto. Dobhl i pro sv kamardy a rozdlil jim prci. Jedni mravenci nosili jen zrnka penice, jin jemen a jin proso. Pilo jich tolik, e hromada pod nimi zmizela. Nosili semnko k semnku na sedm hromdek. Do veera vechno pebrali. Veer pila Afrodita z olympsk hostiny, ovnena remi, a hnviv se na Psch rozkikla:Nemysli si, e jsi vyhrla! Sama jsi to urit nevykonala. Nkdo ml s tebou slitovn a pomohl ti. Ale tm he pro tebe. Hodila princezn kus ernho chleba a na noc ji pevn zamkla. Rno pila Afrodita znovu, ani se na Psch nepodvala a rozkazovala: Vid u eky ten hj ? V hji se pasou ovce a jejich vlna svt jako zlato. B do hje a pines mi chom t vlny.

Psch se ochotn rozbhla k hji. Dnen kol se j zdl mnohem leh. Kdy bela kolem eky, smiloval se nad n rkos poeptal j: Psch, nepospchej. Zrna jsou ovce v hji divok a potrkaly by t k smrti. Pokej radji, a poledn slunce zane slbnout Ovce budou podimovat a lehko sesbr chome vlny, kter uvzly na houtinch. Psch poslechla hlasu dobrho rkosu a skryla se za strom. Odpoledne ovce usnuly. Psch sesbrala zlatou vlnu a pospila k Afrodit. Bohyni se zablskaly oi:Nemysli si, e jsi vyhrla. Jist se nad tebou nkdo slitoval a pomohl ti. Uvidme, jestli spln tet kol. Tady m kilovou misku. B mi nabrat vody z ernho pramene. Trysk ze zem pod vrcholkem tamt hory. Psch spchala splnit pn bohyn. plhala po ostrch kluzkch kamenech na vrcholek hory, pod nm vyvral ern pramen. Touha po manelovi ji penela pes nebezpen msta. Nad strmmi srzy ji slila nadje, e Erta aspo jedenkrt spat, spln-li rozkaz bohyn.Dostala se k prameni tak blzko, e slyela hukot vody tc se do propasti, a strnula zkost. Nemohla se pinutit, aby pozvedla nohu. Z dr kolem pramen vysunuli obludn draci zubat tlamy a oteli za Psch potmil oi. I huc vody dostaly pojednou hlas a volaly: Jdi odtud! Dej pozor! Zahyne! Utkej! Psch vytryskly z o slzy. Byla u cle a neodvaovala se naplnit misku vodou. Jej hoe a utrpen vzbudilo soucit v hrdm orlovi. Snesl se z oblak a promluvil k n: Psch, jakpak sis mohla myslit, e spln takov tk kol? Vody ernho pramene padaj pmo do podsvt, do e mrtvch, a dn smrtelnk neme nabrat ani krpj z jejich vln. Ale podej mi ndobku, pomohu ti. Psch podala orlovi misku, ten ji uchopil do zobku, odvn zavesloval kdly mezi elistmi hroznch drak, nabral vody a vrtil se. Psch mu radostn podkovala a bela s vodou k Afrodit. Cestou dvala pozor, aby ani trochu nevylila.Afrodita se na Psch zlostn usmla: Opravdu, zd se, e jsi mocn arodjka. Ale mm

pro tebe jet jeden kol. Vezmi si tuhle krabiku a jdi rovnou do podsvt, do e stn. Krabiku odevzdej Persefon a popros ji, aby ti dala trochu hojiv masti pro mho syna. Splila jsi ho, hled' mu aspo pomoci. Bez masti se mi nevracej. S tkm srdcem opustila Psch palc bohyn Afrodity. Jen mrtv me navtvit mrtv, kala si. Kdo jednou sestoup do jejich e, nevrac se mezi iv lidi. A pece by rda pinesla z podsvt mast na Ertovu rnu. Mon e ho rna pl a bol, mon e nak, dsila se Psch. Rychle, rychle huela j krev ve spncch. Zmaten hledala nejkrat cestu do podsvt. Rozechvna dobhla k vysok vi. Seskom z ve a Smrt mne ihned zavede do e mrtvch, pomyslila si. Odhodlan zamila ke schodm vedoucm vzhru.Tu probudil soucit i chladnou kamennou v a promluvila lidskm hlasem:Zastav se, uboh Psch. Pro se chce zahubit? Kdybys zemela a tvj stn veel do podsvt, u nikdy bys nemohla zptky na zem. Jdi stle na zpad, a pijde ke sluji ukryt v ernch sklch. Vstup do n a dej se temnou chodbou. Ta vede do podsvt. Na cestu se nesm vydat s przdnmi dlanmi. Vezmi s sebou dva medov kole a do st dej dva penzky. Cestou s nikm nehovo. Trojhlavmu psu Kerberovi, strci podsvt, pedho jeden kol a on t pust dl. A pijde k ece mrtvch, a si pevoznk Charn sm z tvch st vezme jeden penz. Po ece popluje mrtv staec a bude k tob vztahovat zprchnivl ruce a prosit t, abys ho vthla do loky. Ty si ho nevmej. Nikomu cestou podsvtm nepomhej, mohla bys ztratit kol a bez nho bys nespatila u svtlo pozemskho dne. A ti Persefona napln krabiku mast, neotvrej ji. Uzavenou ji dones Afrodit. Na zpten cest podej pevoznku Charnovi na jazyku druh penz a trojhlavmu psu ho druh kol. Poslechne-li m, vechno se ti poda. Psch podkovala a la stle na zpad. Po cest si vyprosila u hodnch lid dva medov kole a dva penzky. Tak se dostala a k ernm sklm a vstoupila do sluje, z n vedla cesta do podsvt. Vechno astn vydila a s radost opt vyla z temnost a vnho mlen na denn svtlo, kde ji pivtal zpv ptk. Cesta j vesele ubhala. Ale zvdavost j nedala myslit na nic jinho ne na divotvornou mast v krabice. Kdybych se na mast jen trochu

podvala a rychle piklopila vko, jist by se nic nestalo, uvaovala. Hned to tak zkusila. V krabice vak nebyla hojiv mast, nbr podsvtn spnek smrti. Sotva Psch sala vko, vylil se spnek smrti a Psch klesla na zem jako mrtv. Zatm se Ertovi rna zahojila a zaal touit po sv manelce. Rozhlel se, zda ji nkde na zemi neuvid. Spatil ji, leela na zemi jako mrtv. Bh rozepjal zlat kdla a sltl k n. Setel z n peliv spnek smrti a uloil jej do krabiky. Probudil Psch jemnm bodnutm svho pu a rozletl se nazpt k Afrodit. Chtl bt v jejm palci dve ne Psch. I Psch chvtala s krabikou k Afrodit.Ers vyprooval u matky pro Psch odputn, ale Afrodita byla neoblomn. Teprve kdy se za Psch pimluvil i vldce boh Zeus, pijala ji Afrodita na milost. Zeus poslal pro Psch boha Herma, aby ji odvedl na Olymp. Sm j podal i boskho npoje nektaru a uinil ji nesmrtelnou. Na Olympu se pak slavila slavn svatba. Vichni bohov se na n seli. Jedli bosk pokrm ambrzii, pili nektar a Mzy jim pi hostin lbezn zpvaly. GGES A PRSTEN il kdysi v Lydii past Gges. Od rna do veera psal stda svho krle Kandaula a veer se ohval u ohn jako jin pasti. Nikdy ho ani nenapadlo, e by se mu mohlo pihodit nco neslchanho, co by zmnilo jeho ivot. Slunce vychzelo vdycky na stejnm mst za hbety hor a stejn zapadalo za hlubokmi lesy. Jednoho dusnho dne se zathla obloha tkmi mraky a strhla se zl boue. Zeus metal k zemi blesky jeden za druhm a hromy dunly krajinou bez ustn, jako by se hory valily do dol. Vyden Gges utekl do lesa, aby se tam ukryl. V prudkm lijku nebylo vidt ani na krok a divok potoky se tily po lukch a trhaly behy jako vlk ovci. Poznenhlu se boue pehnala a obloha shldla na zem modrm okem. Gges si oddechl, padl na zem a dkoval nesmrtelnm bohm, e mu zachovali ivot Pak vstal, rozhldl se a poznal, e v boui zabloudil. Dlouho se prodral lesnmi houtinami, ne piel na prostranstv, kde vtr vyvrtil spoustu strom. Padl kmeny smutn

zdvihaly k nebi msto korun spleten koeny. Gges peskakoval jmy pln vody, hlny a psku a nhle se zastavil. Tam, kde vichice porazila obrovsk dub, spatil v jm pln pervanch koen podivn ern otvor. Gges se spustil do jmy a zvdav nahldl do otvoru. V t chvli vyplulo na obloze slunce z mrak a nkolik paprsk sjelo i do temnho otvoru. Uasl past poznal, e stoj ped vchodem do jeskyn. V eru rozeznal lesklou sochu bronzovho kon s dvky na boku. Dvka byla oteven a Gges, jemu slunen svtlo dodalo odvahy, vkroil do jeskyn a shl do otvoru v boku velikho kon. Nahmatal prsten na chladn ruce njakho mrtvho lovka. Lekl se a uskoil. Ale pak si ekl: Na je mrtvmu prsten? Jist byl zaiva bohat a uil si prstenu a dost. J doposud nepoznal nic lepho ne ern placky a ov sr. Pro by jednou nemohl mt i chuas prsten? Zatmco tak uvaoval, sthl mrtvmu zlat krouek z prstu a vylezl z jmy. Prsten byl opravdu zvltn. Ve zlat se ernal kmen s vyrytm lidskm okem. Gges si prsten navlkl a rozpait si prohlel ozdoben prst. Bekot mezi stromy ohlaoval, e je stdo nablzku. Gges sehnal ovce do houfu a vracel se s nimi k ohrad. Schylovalo se k veeru a ostatn pasti stli u ped ohradou a ekali na Gga. Gges je slyel, jak se div a ukazuj si na jeho stdo: Podvejte, jak m Gges vycvien ovce. Jdou samy dom a on si nkde vyspv. Kdybychom mli vichni takov ovce, sml se jin past, mohli bychom je tu klidn nechat a jt do msta dlat krli psae. Ovce by se samy ohldaly a teba by si i samy sthaly vlnu. Vichni se dali do smchu. Gges stl tsn u nich, otevel sta a chtl zavolat: Copak jste slep, e m nevidte? V poslednm okamiku si to rozmyslil. Vzpomnl si na prsten. V prstenu bude asi kouzlo. Proto je na nm vyryto lidsk oko. Opatrn zaal otet prstenem, a te ho pasti uvidli. Kde ses tu vzal? Piletl jsi snad na kdlech? Potsali hlavami. Gges chyte mlel a o prstenu jim nic neekl. Ponechal si tajemstv jen pro sebe.

Od toho dne si u nekrtil as psknm na pastskou palu. Kdykoli otoil prsten kamenem do dlan, stal se neviditelnm. Nevidn si mohl jt poslechnout, co si vyprvj pasti na strni. Veer u ohn jim se smchem vykldal, o em hovoili. Pasti asem otvrali oi i sta a myslili si, e je Gges vevdouc. Zd se, ekl star past, e opravdu zn njak mocn kouzlo. Ale kdy tak vechno v, povz mi, kdo krade z mho stda ovce. Kadou noc je hldaj oba nejmlad pasti, a ovce se pece ztrcej. To se lehko dovm, ekl Gges, ztra ti povm, kdo je zlodj. V noci Gges otoil prstenem a neviditeln odeel do ohrady. V ohrad sedli oba mlad pasti, hldajc stdo. eptali si: V, e Gges pozn zlodje? Vbec tomu nevm. Gges je star chlubil. Tak poeneme ovce? Poeneme. Mlad pasti se zvedli, vybrali ze stda nejtunj kusy a odehnali je do blzk rokle. V rokli na n ekal pekupnk, kter od nich ovce kadou noc odvdl. Gges se na nepoctiv paste rozzlobil. Zatahal je za vlasy a zaal do nich buit pstmi. A jak rozdval rny, dal se i do pekupnka. Pomoc! kieli vystraen zlodji ovc. Ctili rny a nevidli, kdo je rozdv. Domnvali se, e upadli do moci zlho ducha. Nechali ovce ovcemi a rozbhli se na vechny strany. Gges zahnal ovce do ohrady, ale oba mlad pasti se vrtili bled a nevyspal a s svitem. Star past potal ovce svho stda a poprv po dlouh dob nechybla ani jedin. Zaradoval se a hned to el povdt Ggovi. Jakpak by nebyly vechny, ekl Gges, dnes v noci jsem od ohrady zahnal vlka velikho jako k. Oba mlad pasti se bli, e je Gges prozrad. Tsli se strachy a horliv kvali ke vemu, co povdal. Ovce se pestaly ztrcet a Ggova slva vzrostla. Vechno v, vykldali si pasti. Je siln jako bk, chvlili Gga, zahnal obrovskho vlka. Povst o podivuhodnch skutcch paste Gga se donesla a ke krli Kandaulovi. Zavolal ho do hlavnho msta, aby se pesvdil o jeho umn.

Gges si ulomil hl, vzal na cestu trochu sra a el. Naveer spatil v dlce ve a hradby krlovskho msta. Dnes tam u nedojdu, pomyslil si a rozhlel se, kde by pespal. Nanosil si do hustho hout list a trvu, ustlal si a usnul. V noci ho probudily hlasy. Oteve oi a vid mezi vtvikami a listm svtlo. Nkolik mu si rozdlalo nedaleko houtiny ohe a o nco se hdali. Gges otoil prstenem, vystoupil z hout a posadil se k mum. Nevidli ho, ale on je vidl i slyel. Nejradji bych to u udlal dneska, ekl jeden. Dnes je v krlovskm hrad hostina, vude je hodn lid. Ztra v noci budou vichni unaveni a budou tvrd spt. Nememe si pt nic lepho. Jen jestli je krlova pokladnice tak pln, jak se k, pochyboval jin. Gges pozorn naslouchal a dovdl se, s kterou str jsou loupenci smluveni, kudy vniknou do palce a kdy. Hdali se o to, kdo jak dl z lupu dostane. Teprve ped svtnm ulehli k spnku. Gges se vrtil do hout a vyspal se. Rno se probudil a loupenci byli u pry. Jen doutnajc ohnit Ggovi dokazovalo, e non phoda nebyla sen. Otoil prstenem, stal se viditelnm a vydal se do msta ke krli. Pedstavoval jsem si t vtho, ekl krl, kdy spatil Gga, a silnjho. Co by ti bylo, krli, platn, kdybych byl velik, a siln a pitom nevdl, co se m dnes v noci stt, odpovdl Gges. Hraje si na vevdoucho? posmval se krl Kandaules. Dnes v noci se chystaj lupii vykrst tvou pokladnici, ekl Gges. Krl si nedviv Gga zmil. Bl se vak pli o sv poklady. Proto poslechl jeho rady. O plnoci pili do palce lupii s pytli a krlovi strci je pochytali. Te u se krl neposmval. Jmenoval Gga prvnm lechticem v zemi a krlovskm rdcem a u ho z palce nepustil. Gges pinel krli zprvy o nejtajnjch rozhovorech, trestal podvody a vyvracel li. Stailo, aby otoil prstenem, a nevidn mohl

vniknout, kam se mu zachtlo. Vdl brzy o vem, co se v palci i ve mst dlo, a pomhal krli napravovat kivdy. Poctivci si Gga vili a nepoctivci se volky nevolky dvali na drhu ctnosti ze strachu, e by Gges mohl jejich nepravosti objevit. Falen proroci a lidumiln pokrytci opustili krlovstv. Poddan jet nikdy nezaili tak spravedlivou vldu, jako kdy krli radil Gges. Jedn noci ml Gges iv sen. Zdlo se mu, e k jeho loi pistoupila postava v bl ze, duch mrtvho, ktermu patil kouzeln prsten. Duch pravil Ggovi: Jsem rd, Ggu, e se prsten dostal do dobrch rukou. Sledoval jsem tv ponn a nikdy jsi moci prstenu nezneuil. Proto t pichzm varovat Ui se neviditelnm a jdi do krlovy komnaty. Po tch slovech duch zmizel a Gges se probudil. Poslechl mrtvho, otoil prstenem a pospil ke krli. Dvee krlovsk komnaty byly dokon a nad mrtvm krlem se sklnl nelnk tlesn stre s krvavm meem. Prv krle probodl. Okolo nelnka stlo nkolik jeho ptel. Ti vichni krle nenvidli a jet vce nenvidli Gga. Dnes jsme se zbavili krle, ekl nelnk, a ztra se zbavme Gga. Namluvme krlovn, e krle zavradil Gges. Nelnkovi ptel souhlasili. Zvidli Ggovi jeho postaven a doufali, e zaujmou jeho msto, a ho d krlovna uvrhnout do vzen. Nelnk oistil me a chtl jej zasunout do pochvy. Pitom zpozoroval, e se mu ulomila pika a kousek eleza zstal v rn. Mvl nad tm jen rukou. Gges se mlky a nikm nevidn zase vrtil na sv lko. Rno se rozlehl po celm palci zden kik a od st k stm letla zprva: Gges zavradil dnes v noci krle. Chce se zmocnit trnu. Krlovna si dala Gga zavolat. Jsi obvinn ze zloinu, ekla, me-li, obhaj svou nevinu. Krlovno, odpovdl Gges klidn, krl byl zabit meem, a tedy me prozrad vraha. Vichni mui v palci slo ped tebou

mee a j se zeptm chladnho eleza, co v o krlov smrti. Uvid, e alespo jeden me promluv. Vichni kroutili hlavami nad Ggovou e. Gges se pomtl, myslili si. Kdopak kdy slyel, e by mee mluvily? Ale krlovna Gga poslechla. Gges kad me pozorn prohldl. lechtici se usmvali, domnvali se, e naslouch, kdy mee zanou hovoit. Gges mezi mei poznal nelnkv me s ulomenm hrotem. Ukzal jej krlovn a krlovna dala prohldnout rnu. Lka nael v rn kousek eleza, kter se hodil pesn k mei nelnka tlesn stre. Vraha se hned chopili ozbrojenci a odvlekli ho do ale. Ggova slva jet vzrostla. Po ase si vzal krlovnu za enu a stal se krlem. Panoval moude a spravedliv. Prsten mu pomhal. Kdy zemel, pohbili ho i s prstenem. koda e nevme, kde je jeho hrob. TROJSK VLKA V Mal Asii, v krajin nedaleko Hellespontu, stvalo v dvnch dobch msto Trja. Za mohutnmi mstskmi hradbami vldl svmu nrodu krl Priamos s krlovnou Hekabou. Jedn noci mla krlovna podivn sen. Zdlo se j, e se j narodilo dttko. Kdy je chtla vzt do nru, promnilo se dt v hoc pochode. Plameny pochodn peskoily na krlovsk hrad, z hradu na okoln domy a za chvli hoelo cel msto jasnm plamenem. Krlovna se probudila podena a vyprvla svj sen krlovi. Krl zavolal jet za rannho era vtce, aby mu vyloili, co krlovnin sen znamen. Neradi povdli vtci krli zlou novinu, kterou skrval v sob neblah sen. Krlovn pr se narod syn a pinese zkzu celmu mstu. Chce-li si krl zachovat ivot svj a sv manelky, dt a ivoty oban, chce-li zachovat msto Trju, a d novorozen odnst do pustch hor. Bude lpe, kdy dt zeme, ne aby ztratilo ivot tolik nevinnch poctivch lid. Zanedlouho se krlovn narodil syn. S plem se s nm krlovna rozlouila a zarmoucen krl Priamos odevzdal dt sluhm, aby je zanesli do horsk pustiny. Sluhm bylo hezkho dcka lto, ale bli

se neuposlechnout krlova rozkazu, nebo znali vtbu. Zanesli dt do hor a rychle beli k mstu. Nechtli slyet dtsk pl a kik. Oputn dt dlouho neplakalo. Nala je medvdice, oichala je, olzala, vzala jemn do zub pikrvku, do n bylo dt zabaleno, a odnesla je do jeskyn ke svm medvatm. Tam vyrstal chlapec mezi medvdy, medvdice ho ivila a medvata si s nm hrla. Chlapec slil, nauil se bhat, lzt po stromech, jen lidsk ei se nemohl od medvd nauit. Jednoho dne hledal v t konin past zatoulanou ovci a spatil na pasece oputnho chlapce, jak si hraje. Vzal ho k sob do chatre a od t doby il chlapec s pasti. Pomhal jim hldat stda a konen se od nich nauil i mluvit. Rostl a stal se z nho siln, urostl mladk. kali mu Paris. Paris se nieho nebl. Chrnil stda ped elmami i ped lupii a vichni pasti ho mli rdi. Paris sedval uprosted stda, hrval na palu a dval pozor, aby se mu ovce nezatoulaly do lesa. Jednou prv pozvedal palu k stm, kdy se ped nm nhle objevily ti krsn bohyn. Hra, manelka vldce boh Dia, Athna, bohyn moudrosti a ochranitelka statench a chytrch mu, a Afrodita, bohyn krsy a lsky. Paris pi pohledu na bohyn asem onml. Bohyn Hra mu podala zlat jablko a ekla: Paride, rozsu n spor. Peme se o zlat jablko. M je dostat ta nejkrsnj z ns. Dobe se na ns podvej a povz, kter z ns jablko pat. D-li jablko mn, stane se vldcem nad celou Asi, nejmocnjm panovnkem na celm svt. Athna se usmla a ekla: Kdy dostanu jablko j, bude nejslavnjm vojevdcem vech dob. Vyhraje kadou vlku a neptelsk msta ti budou sama otvrat brny, jakmile se k nim s vojskem pibl. Afrodita ekla sladkm hlasem: D-li jablko mn, slibuji ti enu tak krsnou, e krsnj nevidl svt Paris okamik zavhal a pak podal zlat jablko bohyni Afrodit. Tm si rozhnval bohyn Hru a Athnu a rozhodl o svm osudu i o osudu msta Trje.

V mst se zatm chystala slavnost a velik zvody. Pasti poslali Parida do msta, vedl k slavnostem bka. Paris vidl poprv v ivot tak mohutn msto. Jako ommen prochzel ulicemi a prohlel si vysok kamenn^chrmy a domy. Nejvce se mu lbilo na zvoditi. A protoe byl mlad, siln a odvn, pihlsil se k zvodm tak. Vedl si tak dobe, e v zpase porazil i sv bratry, i nejstatenjho z nich Hektora. Krl Priamos dal vtze zavolat k sob a vyptval se ho, odkud pichz. Paris ochotn vyprvl krli sv osudy a krl poznal, e ciz mladk je jeho syn. Dojat Priamos objal Parida, a nestaraje se o vtce, pijal syna na hrad. Opt nalezen syn se shledal s matkou a sourozenci. Bohyn Afrodita na Parida nezapomnla. Zjevila se mu brzy a pravila: Jdu, Paride, splnit svj slib. Zvolil sis za odmnu nejkrsnj enu a j ti k n pomohu. Nejkrsnj ze vech je Helena, ena spartskho krle Menela. Jej otec, Zeus, j vdechl nadpozemskou krsu. Nemekej a dej se do stavby lodi. Neopustm t. Paris podncen bohyn zaal stavt pevnou lo. Chystal se na cestu do Menelova krlovstv. Otec Priamos zarmoucen pozoroval Paridovy ppravy na dalekou plavbu. Vtci se Paridovy cesty dsili a vidli v n potek zkzy, kter postihne vechny. Marn se snaili krl i krlovna, sourozenci i vtci odvrtit Parida od jeho myslu. Neustal ve stavb lodi a sama bohyn Afrodita mu pi n pomhala. Konen se kl lodi dotkl vln a erven p se vzla do hladiny. Paris ujel se svmi plavci navzdory vem vstrahm, prosbm a vtbm. Afrodita se postarala o pzniv vtr a lo s napjatou plachtou letla po vlnch jako okdlen. Spartsk krl Menelos pijal hosta ze vzdlen Trje pvtiv a pohostil ho. Netuil, e Paris piel do jeho palce zast zlo, jeho rodu bude na dalekm bojiti kosit smrt. Afrodita pivedla Paridovi do cesty Menelovu enu Helenu a probudila v jejm srdci lsku. Paris se j zalbil a ona se zalbila Paridovi. Paris odvrhl zkony pohostinstv, kter jsou mil i bohm, a unesl v noci Helenu na svou lo. Plavcm se rozbuilo srdce, kdy ji spatili. Bylo jim, jako by sestoupil na lo stbrn msc z oblohy a plavil se s nimi k jitnmu

behu noci. Tak zila jej bl krsa. Lo brzdila non tmu a bohyn Afrodita ji vedla k trojskm behm. Jakmile krl Menelos zpozoroval Paridv zloin, vyrazil do Mykn. V Myknch vldl Menelv bratr, krl Agamemnn. S Agamemnnem se radil, jak potrestat nelechetnho hosta. Jet tho dne se rozjeli poslov do vech stran, aby vyzvali eck hrdiny na vlenou vpravu proti Trji. Celou zem se ozvalo chestn zbran, zkouelo se ost me, napnaly se ttivy luk, chystaly se plbice, v pstavech se zakusovaly sekyry do vonnho deva, stavly se nov lodi, pitesvala vesla, chystaly plachty. ekov opoutli sv domovy, eny a dti, matky a otce a odchzeli do Aulidy, kde se shromaovalo vojsko i lostvo. Jen ithack krl Odysseus se nechtl rozlouit s manelkou Penelopou a synkem Telemachem. Nebyl mocn krl, ale vichni si ho vili pro jeho statenost, moudrost a lstivost. Proto nechtli poslov odejt bez nho. Hledali ho v palci a v zahrad a nenali ho. Zastihli ho na poli, kde pedstral lenstv. Zaphl do pluhu vola s konm, oral s nimi a msto zrna sil sl. Poslov stli bezradn nad chytrm krlem, kter se na n usmval stle stejnm smvem a na otzky zmaten odpovdal. Mlem by byli odeli s nepozenou, kdyby jeden z nich nepouil lsti. Poloil ped speen Odysseova synka Telemacha. Odyssus zarazil pluh a zvedl synka ze zem. Tm prozradil, e neztratil rozum, a musil thnout do boje s ostatnmi. Do vlky vythl i Achilleus, nejudatnj hrdina cel vpravy. kalo se o nm, e je nezraniteln. Kdy se narodil, ptala se jeho matka, mosk vla Thetis, jak bude mt jej syn osud. Sudiky j ekly, e jej syn Achilleus bude slavn hrdina, ale v mladm vku padne ve vlce. Aby ho ochrnila od neptelskch p a me, ponoovala ho do kouzeln vody podzemn eky Styx. Pitom ho drela za patu. Divotvorn voda uinila Achillea nezranitelnm na celm tle krom paty, kter se voda nedotkla. I Achillea vyuoval a cviil moudr a siln kentaur jako mnoh jin eck hrdiny. V ndhern zbroji, podoben mladmu bohu, vypravil se staten Achilleus do vlky. Doprovzel ho jeho nejmilej ptel, vrn Patroklos.

V Aulid se sjelo na dvanct set eckch lod. Vrchnm velitelem lostva se stal krl Agamemnn. Ped vyplutm se hrdinov shromdili a pod velikm platanem obtovali nesmrtelnm bohm. Tu jim Zeus seslal znamen. Ke stromu se piplazil had, ovinul se kolem kmenu a zadvil v hnzd na vtvi osm ptach mlat i s jejich matkou a po inu zkamenl. Vtci vyloili phodu tak, e vlka potrv devt let a destho roku Trja padne. Lostvo je pipraveno a ekov ekaj jenom na pzniv vtr. Plachty vis voln, ani list se nepohne na stromech. Bohyn lovu Artemis se rozhnvala na krle Agamemnna, e j zabil oblbenou la, a zdrovala vojsko v pstavu. Kdy bezvt nemlo konce, radili vtci Agamemnnovi, aby usmil hnv bohyn obt. Obtuj svou dceru Ifigenii, pikazovala Agamemnnovi vtba. Agamemnn zavhal nad krutou vtbou, ale pro zdar vpravy se pece jen odhodlal k tk obti. Poslal dom list, v nm pozval Ifigenii k sob do tbora. Jakmile list odeslal, zhrozil se inu a napsal hned jin, a Ifigenie do tbora nejezd. Krl Menelos vidl, jak z Agememnnova stanu vybh nov posel, a domyslil se, e velitel zmnil sv rozhodnut. Ze strachu, e z vpravy sejde, pospil za poslem a novou zprvu mu vzal. Tak Ifigenie dostala prvn list a poslun vyrazila na cestu k otci. Zoufal Agamemnn ji pivtal v tboe a knzi chystali ob. U pro ni pili, vedli ji k olti a otec si zastel tv. Nhle se snesla mlha a vtr odnesl Ifigenii daleko odtud, do Tauridy. V Taurid se stala knkou bohyn Artemidy. Usmen bohyn poloila msto dvky na olt la. Pzniv vtr rozeil moe a opel se v plachty. ekov vypluli z pstavu. Piblil se den, kdy trojsk hldky spatily z mstskch hradeb stn a plachty neptelskho vojska. Trojt bojovnci se vyhrnuli z msta se zbran v ruce. Vedl je nejstar syn krle Priama Hektor. Chtli uhjit beh. ekov vdli, e kdo z nich prvn vstoup na trojskou pdu, nalezne smrt. Tak pravila vtba. Jen piraz ke behu prvn lo, u mlad eck hrdina vysko na pevnou zemi a zvol si dobrovoln smrt. Ostatn vojsko se za nm val a Hektor s Trojany ustupuje. Achilleus vyskoil z lodi tak prudce, e pod jeho patami vytryskl ze

zem pramen. Nezraniteln hrdina se pustil do boje s takovou silou, e Trojane, zdeni jeho ranami i zc zbroj, uprchl za hradby msta. ekov vythli vlen lodi na beh, postavili tbor a obehnali jej nspem. Achilleus si dal okolo stanu postavit hradbu z mohutnch kl zaraench do zem. Brna v hradb se zavrala obrovskou zvorou, s n st pohnuli ti siln mui. Jen Achilleus ji dovedl zvednout sm a otevt si. Kad den vyjdli Rekov na vlen vpravy do okol Trje a do tbora se vraceli s bohatou koist. Msto Trja vak odolvalo vem eckm tokm. Po devt let vlky kolsalo vtzstv mezi Trojany a eky, po devt let plakaly v Trji vdovy pro sv padl a asijsk pda lan pila eckou krev. Destho roku vypukl mezi Achilleem a Agamemnnem prudk spor o vlenou koist. Agamemnn byl vrchn velitel a vyuil svho postaven, aby spor vyhrl. Pinutil Achillea vzdt se sti koisti. Roztrpen hrdina odmtl dle bojovat. Odeel na mosk beh a aloval matce, mosk vle, jak se mu stala kivda. Matka u vdla o pko, vyla z hucch vln a utovala syna. Achilleus prosil matku, aby se pimluvila u vldce boh Dia za porku Agamemnnovch vojsk. Milujc matka nedovedla synovi nic odept. Pimluvila se u Dia a ekov zaali prohrvat. Achilleus sedl neinn ve stanu, jeho me i otp odpovaly. Trojane se stvali smlejmi a smlejmi. Jednoho dne vtrhli i do eckho tbora a zaali zapalovat lod. Ani zpach hocho deva nevylkal Achillea ze stanu. Ve chvli nejvyho nebezpe vbhl do Achilleova stanu jeho ptel Patroklos. Zapsahal ho a prosil, kdy u sm nechce bojovat, a mu pj svou zbroj. Trojane budou myslit, e thne udatn Achilleus, a jist se rozbhnou k mstu. Achilleus svolil a pjil pteli ndhernou zbroj. Radil mu pitom: Nedej se, pteli, strhnout v zpalu boje a nepronsleduj trojsk bojovnky. Jen se jim uka, to sta. Jakmile Trojane ustoup z

tbora, hned se vra. Boj ped Trjou penechej jinm. Zbroj ti pjuji jen proto, aby nm ohe nezniil lod. Patroklos si rychle pipjal Achillev jiskc krun, na hlavu posadil plbici s nnm chocholem a vybral si dva otpy. Achillev otp nechal na mst. Ten neuzvedl nikdo jin ne Achilleus sm. Nakonec uchopil tt a vyrazil v ele Achilleovch bojovnk proti Trojanm. Trojane se pi pohledu na Patrokla zachvli jako trva, po kter pebhne vtr. Spatili Achilleovu zbroj a domnvali se, e se Achilleus smil s Agamemnnem a jde te sm do bitvy. Trojsk ady prodly, bojovnci se obraceli na tk a strhli k stupu cel vojsko. ekov vedeni Patroklem postupovali za nimi, tt vedle ttu, plba vedle plbice, hnali ped sebou neptele jako ze, je se dala do pohybu. Patroklos sveden spchem razil si meem staten cestu kupedu za trojskm vojevdcem Hektorem. Zapomnl na Achilleovu radu a odvil se do houfu neptel na ir pole ped Trjou. Vtom ho zranil neptelsk otp. Hektor si viml, e je Patroklos rann, probojoval se k nmu a zasadil mu smrtelnou rnu. O Patroklovu mrtvolu se rozpoutal boj. ekov ji vybojovali a odnesli ji do tbora. Achilleovu zbroj ukoistil Hektor. O smrti vrnho ptele se dovdl i Achilleus ve svm stanu a padl na nho velik al. Na hlavu si nasypal prach a jeho nek se nesl iroko daleko po moskm behu. Achilleovo bdovn zaslechla jeho matka. Opustila svj pbytek v moskch vlnch a navtvila neastnho syna. Nalezla Achillea, planoucho touhou pomstt ptelovu smrt. Smutn na nho pohldla a ekla: Zabije-li Hektora, stihne i tebe brzy smrt. Radji zemu, zvolal Achilleus, ne bych nechal t vraha svho ptele! Achilleova matka pinese synovi od Hfaista novou a jet krsnj zbroj nhradou za ztracenou. Achilleus uzave s Agamemnnem smr a v nov zbroji se vrhne jako lev do trojskch ad. Drt a ni kolem sebe neptele a hled mezi neptelskmi bojovnky Hektora. Spatil ho, jak mval meem, a til se k nmu. I udatn Hektor, kdy uvidl Achillea v nebesk zbroji, poctil strach. Obrtil se a dal se na tk. Tuil, e se za nm ene smrt. Tikrt obhl Achilleus za

Hektorem mstsk hradby a nakonec ho probodl otpem. Pln hnvu pivzal Hektorovu mrtvolu k svmu vozu a na pohanu ji vlel kolem msta ped zraky Trojan, stojcch na hradbch. V noci se vydal k Achilleovi do eckho leen staik krl Priamos a prosil ho, aby mu vydal mrtvho Hektora. Achillea dojaly prosby starho otce, vzpomnl si na domov a vydal Hektora Priamovi, aby ho s poctami pohbil. Brzy po smrti Hektorov padl i Achilleus. Paris zashl Achillea pem na jedinm zranitelnm mst, na pat. Velk smutek zavalil eck tbor a alem hluely i hlubiny moe. Mosk nymfy vystoupily z moe a plakaly pro slavnho hrdinu. Mzy mu zpvaly pohebn psn. Po sedmnct dn trval nek a pl. Osmnctho dne zaplili bojovnci Achilleovu hranici a plameny iven drahmi mastmi a obtnmi zvaty lehaly k nebi cel tden. O Achilleovu zbroj se uchzeli dva hrdinov. Odysseus a Ais. Zbroj podle prva ml dostat Ais. Agamemnn a Menelos ji pisoudili Odysseovi. Ais tce nesl nespravedliv rozhodnut, hnv se ho zmocnil a pobzel ho, aby pobil eck vdce i s Odysseem. Vyel v noci ze stanu s meem a hledal sv neptele. Bohyn Athna eck vdce ochrnila. Seslala na hrdinu lenstv. Ais zaslepen lenm hnvem pokldal za sv neptele stdo ovc a bojoval s nimi jako s vojskem. Nkter z nich i zajmal a poutal. Rann svit ukzal jeho dlo a Ais vystzlivl. Hanbu nad takovm inem nepeil a sm si vzal ivot. ekov v nm ztratili dalho velkho hrdinu. Odysseovi se podailo zajmout trojskho vtce. Vynutil na nm vtbu, jak by mohli ekov dobt Trje. Dovdl se, e je teba pivzt ped Trju jet dva jin eck hrdiny. Achilleova syna Neoptolema a proslulho Filoktta, ktermu Hrakles odkzal svj luk a smrtc py. Odysseus dal spustit na moe lo a oba hrdiny pivezl. Filokttes zabil Parida, Trja vak odolvala. Kdy nepomhala sla a zbran hrdin, napadla Odyssea lest. Pevlkl se za ebrka, vloudil se do msta a cel je prosldil. Setkal se i s Menelovou manelkou Helenou, kter touila dostat se zptky do vlasti. Po nvratu do tbora poruil postavit ohromnho

devnho kon. V dutm koni se skryl Odysseus s nejvtmi eckmi hrdiny. Ostatn splili tbor, vstoupili do lod a odpluli, jako by se vzdali oblhn. Neodpluli vak daleko. Ukryli se za nedalekm ostrovem. Trojane s radost pozorovali odchod eckho vojska. sta podvala stm veselou zprvu o konci dlouh vlky. Brny Trje se otevely a obyvatel vyli na pobe. Obchzeli obrovskho devnho kon a divili se mu. V pobench sklch objevili tak jednoho eka, kterho tam Odysseus lstiv zanechal. ek padl na kolena a volal: Nezabjejte m, dob lid! Jen taktak jsem unikl ekm. Chtli m obtovat jako Ifigenii, aby mli astnou plavbu do vlasti. Toho devnho kon vm postavili na rozkaz boh jako dar mstu Trji. Trojane ekovi uvili. Jen trojsk knz Laokoon ctil, e k pinese mstu zkzu, a varoval ped nm: Nevte ekm, nevte Danam! Shote danajsk dar do moskch vln, postavte hranici, upalte jej! Neberte kon za hradby msta! Na jeho kik se vyvalili z moskch hlubin dva nestvrn hadi a piplazili se k nmu. Ovinuli slizkmi tly knze i jeho syny a zardousili je. Osud uril mstu zkzu. Trojane vidli v Laokoontov smrti bo soud a bez vhn vthli devnho kon do Trje. Hostinami a slavnostmi skonil den a msto ulehlo ke klidnmu spnku. V nonm tichu vyla na hradby Helena a dala ekm na moi hoc pochodn smluven znamen k nvratu. Z trob devnho kon vystoupili hrdinov a oteveli mstsk brny vojsku, kter opt zakotvilo u trojskch beh. inen zbran, kik a plameny probudily trojsk spe. S oima zastenma jet snem chpali se zbran. Boj vstoupil do msta a navtvil kad dm. Msto hoelo ze vech stran a ve svtle oslnivch por svdli Trojane marnou bitvu. Padl i star krl Priamos a skoro vichni z krlovsk rodiny. Helenu si Menelos odvedl na svou lo. Msto lehlo popelem a popel se smsil s krv Trojan a ek. Skonila trojsk vlka a nikomu nepinesla dobro. Trojane leeli mrtvi v troskch dom a jejich eny a dti odvlekl vtz do otroctv. Pedasn jsali ekov nad pdem Trje. Jen mlo z tch, kdo uli

smrti, uzelo dalek rodn kraj. Vlenou koist, zlato i stbro, pohlcovaly bouliv vlny i s lodmi a s plavci. Kdo po bludn pouti doplul dom, nalzal msto svch milch asto jen hrob. Jako cizinci se vraceli hrdinov do vlasti a synov nepoznvali tv vracejcch se otc a eny marn hledaly v tvch starc drah rysy svch mu. Skonila vlka, a zlo, kter zrodila, krelo dl.

ORESTES Smutn trely k nebi oazen rozvaliny dobytho msta Trje a mezi hromadami suti se ozval jen kik dravch ptk, hledajcch koist. Ale na pobe bylo ivo. ekov nakldali na lod truhlice pln vzcnch stbrnch a zlatch pedmt a drahocennch rouch a tkanin. Na palubch se tsnily houfy otroky. Lo za lod rozrela pd zpnn vlny a opoutla ciz beh. I vojevdce Agamemnn, krl z Tantalova rodu, vyplul se svmi lodmi k domovu. Deset let oblhal s eckmi bojovnky Trju a po celou tu dlouhou dobu nespatil svou vlast a krlovsk palc v Myknch. Blil se k ecku a netuil, e se bl k mstu, kde na nho h zhuba. Agamemnnv pbuzn Aigisthos u dvno touil po myknskm trnu a hledal pleitost, jak se ho zmocnit. Neodthl do trojsk vlky a zstal v Myknch. Krlova neptomnost mu mla otevt cestu k moci. Radami a lichotkami se vetel do pzn krlovny Klytaimstry, a Klytaimstra povolila a slbila mu svou pomoc. Nemohla svmu manelu Agamemnnovi zapomenout obtovn dcery Ifigenie. Lstiv Aigisthos rozestavil na pobe stre a ekl jim: Hldejte peliv mosk obzor. Uvidte-li v dlce stn a plachty

Agamemnnova lostva, zapalte ohn. Kou mi bude v Myknch znamenm, e se krl navrac. Brzy vzplanuly ohn strc a vyslaly k obloze dm. Aigisthos v Myknch poznal, e nadchz rozhodn chvle. Klytaimstra, vas varovna, rychle vyzdobila palc k slavnostnmu uvtn a poruila slukm pokrt cestu k palci ervenmi koberci. Po nich ml vtzn Agamemnn vstoupit do domu. Zprva o krlov nvratu se rozletla mstem. Lid se sbhali ped palc, aby spatili slavnho vojevdce. Agamemnn vystoupil z lodi a polbil pdu rodn zem. U pstavit u na nho ekal vz. Pozdravovn zstupy oban pijel krl ped myknsk palc. Krlovna Klytaimstra mu vyla s smvem vstc, vtala ho a pedstrala radost Vybdla ho, aby po kobercch slavnostn vstoupil pod stechu svho palce. Agamemnn, pjemn pekvapen poctami, kterch se mu dostalo, veel do domu. Jsi jist znaven namhavou cestou, oslovila ho Klytaimstra, pipravila jsem ti proto koupel. Agamemnna potila manelina starostlivost, poslechl ji a vstoupil do lzn. Jakmile se svlkl a s odvem odloil zbroj, Aigisthos s Klytaimstrou se na nho vrhli a ubili ho. Krlv smrteln vkik zalehl ped palc. Mezi shromdnm lidem vypukl zmatek. Rozvnj radili svolat cel msto na pomoc, horkokrevn se chpali me a chtli ihned vtrhnout do domu. Zavradili krle! volali jeden pes druhho. Aigisthos se chce zmocnit vldy! pekikovali se a zatoili se zbran v ruce na vchod do palce. Ale Aigisthos oekval vzpouru a byl na ni dobe pipraven. Jeho ozbrojenci lehko vytlaili patn ozbrojen dav z ndvo a zajistili svmu pnu vldu. Nsilm se Aigisthos zmocnil trnu a nsilm si udrel moc. Usedl na msto mrtvho Agamemnna a Klytaimstru si vzal za enu. Agamemnn zanechal po sob synka a dv dcery. Star dcera Elektra se obvala o ivot svho malho bratra Oresta, a poslala ho tajn k pbuznmu krli na vychovn. Mlad sestra byla mrnj povahy ne Elektra a poslouchala matku bez odmlouvn. Elekte

vak pipomnal v palci kad kout zloin spchan na otci a s hrzou vidla, jak otcova roucha oblk Aigisthos. Neustvala matce vytat zl in. A matka s n jednala jako s otrokyn. Nikdo by neekl, e pohubl dvka v nuznch atech je dcera krle Agamemnna. Slouila v palci jako sluka. Po sedm let vldl Aigisthos s Klytaimstrou. Po sedm let se Elektra trpila. V utrpen a alu ji slila jen mylenka na bratra. Vila, e Orestes jednou pomst otcovu smrt. A tak mjely dny a msce a roky a Elektra pomalu ztrcela nadji. Ale prv v t dob, kdy nejvc pochybovala o bratrov nvratu, proel myknskou brnou staec, kterho ve mst jet nikdy nikdo nevidl. S nm pili do msta dva neznm mladci. Akoli jim prach dalek cesty pokrval opnky, nevyhledvali nikde odpoinku, a vydali se pmo ke krlovskmu palci. Ped palcem se zastavili. Staec se obrtil k jednomu z mladk a ekl: Dobe poslouchej, Oreste, co ti povm j, tvj pstoun. Nepoznv rodn msto a oban nepoznvaj tebe. A pece stoj ped domem svho slavnho otce, krle Agamemnna. Te se v nm usadil zpupn Aigisthos, zbablec s rukama poskvrnnma zloinem. Nadchz chvle pomsty. Jdi se s Pyladem poklonit pamtce svho otce a j pjdu do palce. Pipravm vm cestu ke krlovn, jak jsme si umluvili. Orestes a Pylades, jeho vrn druh z dtstv, poslechli pstouna a zamili nejdve k Agamemnnovu nhrobku. Star pstoun zastihl v palci Klytaimstru. Plsnila Elektru, a kdy se objevil cizinec, zmlkla. Hledm vladae, ekl pstoun krlovn, nesu mu dobrou zprvu. Krl Aigisthos nen v palci, odpovdla Klytaimstra, ale nese-li mu dobrou zprvu, bude zprva dobr i pro m. Jsem jeho ena. Neznm pjemnj zprvu pro vs, usml se pstoun, Orestes je mrtev. Jak to uslyela Elektra, vykikla zoufale a dala se do ple. Tolik let se tila na bratra a te sly, e zemel. Kdo pomst otcovu smrt? Klytaimstra st ztlumila levn vydychnut. Sedm let nosila v

sob strach, e Orestes pomst in spchan na otci. Dnes v noci se j zdl zl sen o trestu za nelechetn skutek. zkost se probudila, elo vlhk potem. Nadarmo se strachovala. Orestes je mrtev. Vypravuj, vypravuj, nalhala dychtiv, jak zemel uboh Orestes, jedin syn naeho rodu? Tak asto byl vtzem zvod a slavnostnch her. Posledn zvod mu pinesl zhubu. Zpotku jsme mysleli, e i tentokrt zvtz. Copak nebyl Orestes mistr v jzd na dvoukolch vozech? Vozy rachotily po zvodn drze, kola zdvihala prach a frkajc kon mli pysky pln pny. Orestes jako ostatn zvodnci objdl clov sloup a tryskem se vracel zase zptky. Tu se splaili kon jednomu zvodnku a srazili se se speenm, kter jelo za nimi. Ti zadn nemohli u zadret sv vozy a najdli v trysku druh do druha a brzy se na zvoditi kupily trosky voz, jezdci a zvata v hroznm zmatku a spleti. Jedin Orestes se vyhnul zkze, rychle pobdl kon, aby naposled objel clov sloup. Kon vyrazili jako p, ale vz se otel o sloup, nprava praskla a Orestes vypadl z vozu. Pi pdu se zapletl do emen a uhnjc speen ho vlelo a smkalo prachem, dokud ho vozkov nevyprostili z emen. Tak skonil ivot Orestes, zkrvaven a usmkn vlastnmi komi. Po tch slovech Elektra vybhla ze sn, aby se nkde o samot vyplakala. Klytaimstra zila radost. Pozvala dobrho posla ke stolu a poruila mu donst jdlo a pit. Pstoun pijal pozvn: Rd pokm na krle a zopakuji mu tu zprvu. Nebude dlouho trvat a dva mlad mui sem pinesou urnu s Orestovm popelem. Krlovna sama pobzela hosta, aby si bral z plnch ms, a vyptvala se znovu a znovu. S kadm slovem cizince v n vzrstal pocit bezpe a klidu. Elektra zatm v osamlm kout palce rozvaovala, nem-li tak zemt, kdy zemel bratr. Snad by mohla sama pomstu vykonat, jen kdyby jej slab ruka dovedla pozvednout me. Ve smutnch vahch ji pekvapila mlad sestra. Vpadla k n se smchem jako astn slunen paprsek. Elektro, volala na sestru, byla jsem u nhrobku naeho otce a v, e jej nkdo ovnil? A na nhrobku leela ustien kade. Mla

barvu jako tv vlasy. Jist ji tam nepoloil nikdo jin ne Orestes. Kdo jin by tam mohl obtovat kade. Mm takovou radost, sestiko. Dnes se jist sejdeme s bratrem a ty se pestane trpit. Elektra zmatena poslouchala, co sestra povd. M vit j, anebo cizinci? A kade by se mohla objevit na otcov hrob? Nov nadje j dodala sly. Je-li Orestes ve mst, bl se chvle odplaty. Proto Elektra nedsila mlad sestru zprvou cizho posla. Rozechvna vyla ped palc, nespat-li Oresta. Orestes prv pichzel s Pyladem k otcovskmu domu. Elektra spatila dvojici mladch mu, ale bratra po tak dlouhm odlouen nepoznala. Ani Orestes nepoznal sestru v chatrnch atech a oslovil ji jako sluebnou: Jdi a doved' ns ke sv krlovn. Oznam j, e pinme urnu s Orestovm popelem. Te teprve si Elektra vimla ndoby, kterou Orestes drel v rukou, a oi j petekly slzami. Objala nn popelnici, jako by objmala ivho bratra, a zanakala: Tak je to pravda. Bratr se mi vrac, ale je nm, promnil se v popel. Pro jsem radji msto nho nezemela j? Je mrtev siln Orestes a ije slab Elektra. To bude radost v palci! Vrahov mohou klidn spt a j se alem udusm. Orestes poznal sestru a nemohl se u dle petvaovat tv v tv jej bolesti. Pemoen soucitem poeptal Elekte: Neobjmej tu popelnici, nen v n popel Orestv. Nen? vzhldla Elektra pekvapen na Oresta. A kde je tedy pohben? Nikde, protoe iv nen zvykem pohbvat. Orestes ije? nedviv si Elektra prohlela cizince. A Orestes j ukzal svou ruku s prstenem, kter od n dostal, kdy ho poslala tajn z domova. Elektra se zadvala Orestovi pozorn do tve a poznala, e ped n stoj bratr. Zmocnila se j divok radost a rozkikla se: Orestes ije, ije! Opatrn pstoun uslyel v palci kik a vybhl ven. Elektiny vkiky urychlily proveden plnu.

Posp si, Oreste, te nadela tv chvle, zavolal na Oresta. Orestes vytasil me a vrhl se do palce. V patch za nm bela Elektra. Klytaimstra stla v sni jako vytesan z mramoru. Slyela pokik, a kdy se objevil Orestes s meem a za nm Elektra, pochopila, e do palce vstoupil jej syn jako mstitel otcovy smrti. Ped matkou se Orestes zarazil. Ale pstoun a Elektra v nm rozntili znovu krutou nenvist a touhu pomstt otce. Orestes pozvedl me a zabil Klytaimstru. Jet stl Orestes s meem v ruce, ommen hroznm inem, tu vbhl do sn Aigisthos. Uslyel venku od sluebnk radostnou zprvu, e Orestes je mrtev, a pospchal, aby se dovdl o jeho zhub z st posla. Msto mrtvho Oresta spatil mrtvou Klytaimstru a vzpt padl na zem vedle n proboden Orestovm meem. Sotva se myknsk lid dovdl, e se Orestes vrtil a pomstil Agamemnnovu smrt, proudily ped palc zstupy. Touily pozdravit syna hrdinnho krle. Ve vratech palce se potcel mu. Nevmal si zstup na ndvo, mval paemi a brnil se neviditelnm pzrakm. Vrvorajc mu byl Orestes. Sotva dokonal dlo pomsty, sltly se k nmu bohyn Erinye, pronsledujc pachatele krvavch in. Okdlen Erinye s vlajcm ernm rouchem a se zmijemi ve vlasech krouily kolem jeho hlavy, zpvaly mu stranou pse o vrad matky a z o jim kanula krev. Lid hrzou onml pi pohledu na neastnho Oresta. Erinye ho vyvaly z palce a pronsledovaly z msta na msto. Opustil Mykny a bloudil po krajin, odeel z krajiny a bloudil po svt. Vude ho doprovzela stran pse Eriny a naplovala ho zoufalstvm. Vrn ptel Pylades mu byl druhem na tk pouti. Spolu doli a do Delf. Ve slavn vtrn se zeptali na radu, jak zmrnit Orestovu trze, jak zahnat krut Erinye. Vtba pravila: Jdi do Tauridy a pines odtamtud sochu Artemidy, kter tam spadla z nebe.

Orestes poslechl vtbu a vydal se s Pyladem do t dalek zem. V Taurid vldl zl krl. Cizince chycen na svm zem dval obtovat bohyni Artemid. Orestes i Pylades vdli, jak osud je oekv, budou-li zajati, proto se pes den skrvali a putovali cizm krlovstvm jen v noci. Skryti non tmou, se chystali odnst sochu. Piblili se astn k chrmu, ale neopatrnm hmotem probudili blzk stre. Strci je zajali a uvznili a zrna je pedvedli svmu krli. Krl nemilosrdn poruil vetelce obtovat Artemid. Ihned odvlekli spoutan mue k obtnmu olti. Donutili je pokleknout s obnaenou j a knka bohyn Artemidy se k nim piblila s ostrm meem. V t chvli vzpomnl Orestes na svou sestru Ifigenii, obtovanou kdysi tak bohyni Artemid. Louil se s ivotem s jejm jmnem na rtech: Ifigenie. Knka zaslechla jmno a me j poklesl. Obrtila se ke krli: Krli, zl znamen mi pikazuj, abych ob odloila. Zatm a stre odvedou cizince do vzen. Ztra Artemis jist pijme tvou ob. Krl nerad svolil, nechtl vak odporovat bohyni, kter k nmu hovoila sty knky. Orestes s Pyladem vstali od olte. Artemidina knka k nim pistoupila a tie se zeptala Oresta: Odkud zn to jmno? Ifigenie byla moje sestra, ekl Orestes, a zemela tak, jak my ztra zememe. Knka pemohla touhu Oresta obejmout a vzruen zaeptala: J jsem tvoje sestra Ifigenie. Bohyn m tehdy od olte zanesla v oblaku sem a adu let j tu sloum jako knka. Neboj se, brate, zachrnm vs. T noci svtily hvzdy na cestu tem uprchlkm. Orestes, Pylades a Ifigenie prchali z Tauridy a odneli s sebou sochu bohyn Artemidy, aby Orestova due nalezla klid. Ale jet dlouho znla truchliv pse Eriny Orestovi nad hlavou, dlouho mu zpvaly smutn o jeho inu. A Pallas Athna se smilovala nad neastnm Orestem a sama rozhodla o skonen trestu. Erinye odletly a Orestes nastoupil na myknsk trn.

Pse Eriny u neznla, ale kdo ji jednou uslyel, me na ni zcela zapomenout?

ODYSSEOVY CESTY
Kdy Trju seehly plameny a leela v rozvalinch, vyplul od trojskch beh se svmi dvancti lomi i Odysseus, ithack krl. Touil spatit co nejdve kou rodn Ithaky, ale osud mu pipravil nejpodivuhodnj plavbu, jakou kdy njak plavec zail. Co byly platn veslam siln pae? Vtr byl silnj a zahnal lod k cizmu behu, k mstu Kikon Ismaru. ekov vystoupili na beh a v boji se zmocnili msta. Koist byla bohat. Marn Odysseus radil, aby se ihned vydali na dal cestu. Jeho druhov ho nechtli poslechnout. Naali mchy s vnem, rozdlali ohn a opkali maso. Zatm Kikoni pivolali z vnitra zem na pomoc sv sousedy. Pilo jich tolik, kolik je zjara na vtvch mladho list, a za rannho era pepadli eky zmoen jdlem a pitm. V krutm boji padlo po esti ecch z kad lodi a ostatn zachrnil jen tk. Chvatn nasedali do lod a co nejrychleji vyrazili na moe. Nepluli dlouho a obloha i moe ztemnly a zl boue se s hukotem pihnala po vlnch. Zbsil vichice potrhala plachtov. ekov se opeli do vesel a jen s velikou nmahou dorazili k pevnin a zakotvili. Dva dny a dv noci se zdreli na pobe. Odpoinuli si, dali do podku plachty a vztyili story. Vypluli znovu v nadji, e se pibl domovu, ale divok vtr je opt zanesl k neznmmu behu. Vystoupili na sou, nabrali erstv pitn vody a Odysseus vyslal ti plavce na vzvdy, jac lid tu ij. Plavci se dlouho nevraceli, a proto se za nimi vydal sm. Obval se, e se jeho druhm pihodilo nco zlho. Brzy vak poznal, pro se nevracej. Pevnina, u kter eck lod zakotvily, byla zem Lotofag. Lotofagov kadho cizince vldn pijali a nabdli mu svj pokrm, sladk plod lotosu. Kdo okusil tohoto skvlho jdla, nechtl se vrtit a do smrti si pl t v zemi Lotofag. Uboz plavci, vyslan Odysseem, okusili plodu lotosu a brnili se nvratu. Musili je odvst nsilm a spoutan poloit na dno lod. Pouta jim sali teprve tehdy, kdy zem Lotafag zmizela z dohledu. Za nkolik dn klidn plavby pipluly Odysseovy lod k malmu ostrovu. Na travnatch strnch se prohnla stda divokch koz a vybzela eck plavce k lovu. Za chvli sestupovali ekov ze strn s

tunmi lovky. Na pobe zaplanuly ohn a vzduchem se nesla pjemn vn peenho masa. Veei zapjeli starm vnem, ukoistnm u Kikon. Odysseus zvdav pozoroval nedalek pruh neznm pevniny lec proti ostrovu, na nm se vylodili. Nevdl, e je to zem Kyklop, obr, kte neoou a nesej, a pece maj veho hojnost. Rno, sotva noc ustoupila ped rovmi prsty Jitenky, zamil Odysseus s jednou lod k protjmu behu. Ostatn lod zanechal ukryt v dobrm pstavu. m vc se Odysseova lo blila k neznm zemi, tm vt byl jeho div. Akoliv zem nebyla obdlvna, zrla na plnch ndhern roda obil a na svazch se divoce pnula rva kolem kovin a mezi listy se modraly avnat hrozny vna. Odysseus poruil plavcm, aby zakotvili v bezpenm zlivu, a sm s dvancti nejudatnjmi hrdiny se vydal na beh. Razili si cestu bujnm rostlinstvem, mezi stromy, jejich vtve obtkan ovocem se sklnly a k zemi, a hledali stopy ivch bytost. Konen stanuli na pat skalnat hory ped ernm otvorem jeskyn zpola zarostl vavnem. Okolo sluje byla navrena hradba z hrubch, nepitesanch balvan, ze kter trely kmeny jedl a dub, zaraen mezi kameny a do hlny ob silou. Za hradbou beelo a meelo ohromn stdo jehat a kzlat. ekov proli hradbou a vstoupili do sluje. Na lskch velikch jako prmy leely bochnky sra a na zemi stly ndoby s mlkem i przdn dbery pipraven pro dojen. I sry i ndoby byly tak obrovsk, e ekov zaali Odyssea pemlouvat k nvratu na lo. Odysseus jim radil, aby aspo vykali pchodu obra. Byl by rd vdl, jak pohostinstv jim poskytne. Zdrel sv druhy v jeskyni do veera. Za soumraku se ozvaly venku tk duniv kroky, a se sypal psek ze stropu jeskyn. Dovnit vkroil obr Polyfmos s ohromnm nkladem suchho dv na zdech. Ped sebou hnal z pastvy ovce a kozy. Dv shodil na zem, ke vchodu do sluje pisunul obrovsk balvan a rozdlal ohe. Z velik hromady dv vylehly vysoko plameny a ozily obrv obliej. ekov si vimli, e m jen jedno oko uprosted ela. Obrovo jedin oko hledlo upen na eky.

Kdo jste, cizinci? zeptal se Polyfmos drsnm hlasem, co tu hledte? Jsme ekov, vystoupil z hlouku srdnat Odysseus, plavme se dom od msta Trje, kterho jsme dobyli, a prosme t o pohostinstv. V stejn dobe jako my, e bohov pikazuj chovat se k hostm s ctou. Polyfmos se rozesml, a ozvnou zaburcely vechny kouty jeskyn: Bohov! Pikazuj! Nestarm se o tv bohy. My Kyklopov jsme silnj ne bohov a j jsem z Kyklop nejsilnj. Dlme jen to, co chceme, rozum? A kde jste pistli s lod, mluv! Lstiv Odysseus poznal, e bude lpe, nedov-li se zpupn Polyfmos, kde zakotvili lo. Proto ekl:Nemme lodi. Poseidon, vldce moe, mrtil na lod o skalisko. Zachrnil jsem se jen j s dvancti mui. Ostatn nalezli ve vlnch smrt. Obr na to neodpovdl, jen vzthl ruku do houfce ek a vythl z nho dva mue. Pipravil si z nich veei, zapil kozm mlkem a uloil se mezi sv ovce ke spnku. ekov hrzou strnuli. Straliv hostina jim nedala usnout. Vzvali horoucn vldce boh Dia a prosili ho o pomoc. Odysseus uvaoval, nem-li spcho obra probodnout meem. Kdyby vak lidojeda probodl, byli by odsouzeni k smrti. I kdyby se vichni opeli do balvanu, jm Polyfmos zatarasil vchod do sluje, nebyli by jej odvalili. Rno Kyklop rozehl ohe a podojil kozy a ovce. Pak opt uchopil dva eky a pipravil si z nich sndani. Najedl se, odsunul balvan lehce jako kemnek, vypustil z jeskyn ovce a kozy a sluj za sebou peliv balvanem zavel, aby mu nikdo z Rek neunikl. Smutn sedli ekov v temn sluji ozen jen pohasnajcm ohnm. S zkost ekali na okamik, kdy se obr vrt. Chytr Odysseus nepestal ani na chvli pemlet, jak by se se svmi pteli dostal na svobodu. Npad za npadem mu putoval hlavou, ale vechny zavrhoval, dn se mu nezdl dost bezpen. Jak prohledval jeskyni, zda by nemohli uniknout jinudy, nael pi skaln stn obrv kyj. Podobal se storu z dvacetiveslov nkladn lodi. Pi pohledu na kyj napadla Odyssea lest. Usekl z kyje kus deva,

pizval ptele, aby mu pomohli devo ohladit a zahrotit, a hrot oplili ve havm uhl. Potom vysvtlil ptelm svj pln. ekov losovali a vybrali losem tyi mue, kte budou Odysseovi v jeho dle pomhat. Devo ped obrem dobe schovali. Naveer se Kyklop Polyfmos vrtil se stdem do jeskyn a zavalil otvor balvanem. Usedl, podojil kozy a ovce, vybral z prodlho houfce ek dv nov obti. Najedl se a chystal se ulehnout ke spnku. Tu k nmu pistoupil Odysseus s korbelem plnm silnho kikonskho vna z mchu, kter ekov pinesli s sebou. Napij se, Kyklope, ekl Odysseus, pij, snad pohr dobrho vna obmk tv ukrutn srdce. Polyfmos vyprzdnil pohr narz a vno mu zachutnalo. Nalij mi jet, vybdl Odyssea. Odysseus mu nalil a obr si liboval: Takov vno jsem jet nepil. Bohov nemohou pt lep. Nejsem nevdnk, povz mi sv jmno, chci ti tak udlat radost a podarovat t. Odysseus nalil obrovi potet a lstiv ekl: Prozradm ti sv jmno, ale nezapome na dar, kter jsi mi slbil. Jmenuji se Nikdo, Nikdo mi kaj lid, m rodina i ptel. Obr odpovdl ztka, vno mu ovldlo jazyk: Poslouchej dobe, lb se mi. Tebe, Nikdo, snm a naposled po vech ostatnch. To bude mj drek pro tebe. Doekl a svalil se na zem zmoen pitm. Tehdy Odysseus podle mluvy uchopil se svmi druhy zaosten devo a vnoil je do eavho popela. Doutnajc trm vrazili ekov v silou do jedinho obrova oka. Obr se probudil a zaval, a se zachvla jeskyn i cel hora. ekov od nho s dsem prchli. Polyfmos vytrhl prudce devo z oka jako tsku a tpal kolem sebe zuiv rukama. Byl slep, a proto se ped nm ekov mohli skrt za vstupky skal. Obr drtil v prstech jen kameny a hlnu. Polyfmv kik a bdovn zaslechli ostatn Kyklopov. Vybhli ze svch sluj v okolnch kopcch, pibhali k jeskyni a ptali se, co se mu stalo a pro je v noci bud. Vrad ho snad nkdo? Polyfmos bez sebe bolest jen opakoval: Kdo m vrad? Ach, Nikdo, ptel, Nikdo!

Kyklopov potsali hlavami a volali: Nikdo? Tak pro nak? Seslal na tebe Zeus nemoc? Pomodli se k Poseidonovi, ke svmu otci, a ti v nemoci pome. A Kyklopov se rozeli do svch domov. Rno pootevel stnajc obr jeskyni, aby mohly ovce a kozy na pastvu. Posadil se u vchodu a kadmu zveti peliv ohmatal hbet, nesed-li na nm nkter z ek. Lstiv Odysseus vak svazoval proutm k sob vdy ti berany a pod prostednho berana z trojice uvazoval jednoho po druhm sv zbyl druhy. Sm se zachytil vlny na bie nejvtho berana a dal se jm vynst ze sluje. Obr ohmatval jen hbety zvat, a tak mu ekov astn unikli. Venku odvzal Odysseus sv druhy a vichni beli co nejrychleji k lodi kotvc v zlivu. S radost pivtala posdka lodi Odyssea a jeho druhy. Radost zmenoval jen zrmutek nad pteli, kte se z obrovy jeskyn u nevrtili. est hrdin zahubil Polyfmos. Ale na truchlen nezbval as. Odysseus pikzal zahnat na lo Kyklopovy ovce, kolik se jich tam velo, a rychle odplout od behu. Na irm moi se obrtil Odysseus elem k pobe obr a zvolal: Polyfme, sly m? Stihla t spravedliv odplata za tv bezbon skutky! Nevhal jsi vzthnout zloinnou ruku na hosty. Proto t ztrestal Zeus a vichni bohov! Obr uslyel Odysseovo voln a zuiv se vytil z jeskyn. Utrhl vrchol velik hory a vrhl jej ve smru, odkud pichzel hlas. Skalisko dopadlo tsn ped Odysseovu lo. Nechyblo mnoho a bylo by ji rozttilo. Moe se rozvilo, zvedla se mocn vlna a hnala lo ke kyklopskmu pobe. Jen st odvrtili veslai lo od behu. Kdy se vzdlili od pevniny dvakrt tolik co prve, vykikl Odysseus znovu: A se t, Kyklope, nkdo zept, kdo t oslepil, ekni mu, e t pipravil o zrak Odysseus z ostrova Ithaky! Bda mi, zanakal obr, spluje se star vtba. Kdysi mi bylo prorokovno, e mne oslep Odysseus. Myslil jsem, e to bude mu velik a siln jako j a e se mnou bude zpasit. A te pijde takov malik lovk a lst mne piprav o zrak. Ale pokej, Odyssee, vyprosm ti u svho otce Poseidona, aby ses vrtil dom hodn pozd a sm, bdn, bez ptel a na ciz lodi!

Po tch slovech mrtil za lod novou, jet vt sklou a mlem pelomil kormidlo. ekov se opeli do vesel a pemohli mohutnou vlnu. Unikli obrovi i podruh a brzy se shledali s pteli na lodch kotvcch u ostrova divokch koz. Rozdlili koist a Odysseus obtoval Diovi berana, pod jeho bichem vyvzl z Kyklopovy sluje. Zeus vak ob nepijal. Poseidon vyslyel prosby svho syna Polyfma a pimluvil se u Dia. Zeus pipravoval Odysseovi a jeho plavcm nov trpen. Druhho dne za svtn usedli ekov k veslm a zamili tam, kde v dlce leela rodn Ithaka. Nkolik dn se plavili nesmrnm moem a dn boue je nehnala zpt. Tak pipluli k ostrovu obehnanmu kovovou hradbou. Vt tst nemohlo Odyssea potkat. Na ostrov il krl Aiolos, vldce vtr. Dobr krl pijal vldn Odyssea a jeho eky v ndhernm palci, vyptval se na trojskou vlku a na Odysseovu cestu do vlasti. Vechny bohat hostil po cel msc. Kdy msc uplynul, podal Odysseus Aiola, aby ho propustil. Aiolos sm dohldl na ppravy k odjezdu a pipravil Odysseovi neobyejn dar. Uzavel do velikho mchu z volsk ke vechny nepzniv a divok vtry a mch pevn zavzal stbrnou tkanic. Mch dal Odysseovi s sebou a poruil lehkmu pznivmu vtru, aby se opel do plachet a hnal eck lod k behm Ithaky. Devt dn a devt noc napnal piinliv vtr plachty Odysseovch lod a destho dne t ndhern plavby uzeli ekov Ithaku. Pobe ostrova bylo tak blzko, e mohli rozeznat paste u oh. Tehdy se Odysseus neubrnil spnku. Po celou cestu dil lo a nezamhouil oka, ale nyn ped clem cesty usnul. Podvejme, povdali si plavci. Odysseus usnul. Konen se pesvdme, jak dary si veze v mchu od krle Aiola. Ani se nm nepochlubil, nechce se asi s nmi o zlato a stbro rozdlit. Plavci se chopili mchu a rozvzali stbrnou tkanici. S kvlenm a fienm vyrazily divok vichry z mchu a vlely Odysseovy lod bou a vlnobitm na dalek moe, pry od beh domova. Odysseus se probudil a poznal, co se stalo. Zoufalstvm div se nevrhl do rozbouench vln. Vichry a boue pihnaly lo opt k Aiolovu ostrovu.

Odysseus se ihned vydal do palce, kde krl vtr hodoval s manelkou a dtmi. Aiolos se nemlo podivil Odysseovu nvratu, a kdy se dovdl dvod, s hnvem povstal od stolu a zvolal: Opus palc a odpluj od ostrova! Jist jsi upadl v nemilost boh. Takovho lovka nemohu pijmout pod ochranu. Smutn se vrtil Odysseus na pobe ke svm ptelm. U nemohli spolhat na pzniv vtr. Pd lod si tce razily cestu vlnami a veslam se leskla ela potem. Od Aiolova ostrova dorazili znaven plavci ke skalnat neznm pevnin. Nali pro lod dobr pstav, jen Odysseus pivzal svou lo ke skalisku ped pstavem a vyplhal se po balvanech na vinu, aby se rozhldl. Leela ped nm pl bez lid a bez zvat. V dlce stoupal k obloze kou, snad se za obzorem rozkldalo njak msto. Odysseus sestoupil k pstavu a vyslal do vnitrozem ti eky na vzvdy. ekov peli planinu, prosekali si cestu hlubokm lesem a stanuli ped mstem s vysokmi domy. Prvn lovk, s nm se setkali, byla dvka nabrajc u studny vodu. Nepodobala se lidskm dvkm, byla obrovsk jako v, ale ochotn a pvtiv vysvtlovala ekm vechno, co chtli vdt. Dovdli se, e zakotvili u zem Laistrygon a msto e se jmenuje Telepylos. Otec dvky je tu pr krlem. Dvka je dovedla do krlovskho palce a ekov ustrnuli. Stli ped krlovnou velikou jako hora. Jakmile je spatila, zaala volat svho mue. Jej hlas hml, jako kdy se utrhne na horskm bo skla a val se do dol a strhv cestou balvany, kee a stromy. Nestvrn velik krl Laistrygon pispchal, popadl jednoho eka a dal si ho pipravit k jdlu. Druz dva plavci prchli a dostali se s neblahou zprvou astn ke svm druhm. Ob krl vyhlsil poplach. Na planinu se vyrojili obrovit Laistrygoni a sebhli se na mosk beh. Lmali ze skal kameny, vrhali je na lod a rozbjeli je. Story praskaly, prolomenmi prkny se drala do vnitku lod voda a plavidla klesala ke dnu i s eky. dn z lod kotvcch v pstavu neunikla. Zachrnil se jen Odysseus s hrstkou plavc. Peal v posledn chvli lano poutajc jeho lo ke skalisku a chvatn opustil neptelskou pevninu. S jedinou lod se zbylmi pteli brzdil Odysseus moe a vzpomnal na mrtv druhy, kter u nikdy nespat. K smrti znaveni

usilovnm veslovnm a vyerpni pestlmi hrzami, vstoupili ekov na beh jakhosi ostrova, padli na zem a leeli tak dva dny a dv noci. Tetho jitra, sotva Jitenka zaala rozesvat zlat vlasy novho dne, vzal Odysseus me a otp a pustil se do nitra ostrova. Objevil cestu a zahldl i stuku dmu nad korunami strom. Na zpten cest vbhl Odysseovi do cesty statn jelen. Odysseus ho zabil otpem a vrtil se s lovkem k hladovm plavcm. Najedli se peenho masa a odpoinek a pokrm jim vrtily slu. Po jdle rozdlil Odysseus eky na dva stejn oddly. Prvn vedl Odysseus, druh vedl kormidelnk Eurylochos. Potom losovali, kter oddl se m vydat do vnitrozem. Los pipadl na Eurylocha a jeho skupinu. Truchliv vykroil se svm oddlem do lesa. ekov mli na mysli vechno, co zaili u Laistrygon i Kyklop, a postupovali jen zvolna a opatrn. V lesnm valu nalezli krsn vstavn dm. Kolem domu obchzeli hort vlci a lvi, ale nespali se na pchoz. Lsali se k plavcm, jako se lsaj psi k navracejcmu se pnu. Z domu zaznval sladk zpv. Lbezn zpvajc hlas patil kouzelnici Kirk, kter v dom bydlila. Sama otevela ekm brnu domu a zvala je s smvem dovnit. ekov neodolali a veli. Jen kormidelnk Eurylochos neznm en nedvoval a zstal radji venku ped domem. Kirk zavedla lodnky do skvlho slu, posadila je do pohodlnch kesel a pipravila jim lahodn jdlo z medu, sra, mouky a silnho vna. Do pokrmu pilila kouzelnou vu. ekov s chut pojedli a nhle zaali mnit podobu. Ke jim porostla ttinami, hlava se prothla v prase rypk a s chrochtnm se spoutli na vechny tyi. Kouzelnice je prutem vyhnala ze slu do prasech chlvk a pedhodila jim aludy a bukvice. Eurylochos se nedokal svch druh, a proto se vypravil zptky k lodi a podal Odysseovi zprvu o tom, co zail a vidl. Odplujme, dokud jet meme, radil Odysseovi Eurylochos, bozi vd, jak nebezpe tu na ns h. Nememe odplout a opustit sv ptele, ekl Odysseus. Dal si popsat cestu, ozbrojil se a vydal se hledat ztracen plavce.

Cestou potkal urostlho mladka a poznal v nm boha Herma. Hermes stiskl Odysseovi pravici a oslovil ho: Kam b? Mysl, e bez pomoci boh pome svm druhm, kter Kirk zaarovala do podoby vep? Chci ti pomoci. Hermes se sehnul a vyhrbl z hlny bylinu s blm kvtem a ernm koenem. Tato bylina, ekl, se jmenuje Moly a s n odol vem kouzlm. Vezmi si ji. A se t Kirk dotkne kouzelnm proutkem, vytrhni me a vrhni se na ni, jako bys ji chtl zabt. Lehko na n vyme psahu, e ti neubl. Nic zlho ti u nebude hrozit a opt se shled se svmi druhy. Hermes promluvil a zmizel. Odysseus krel zamylen k domu kouzelnice. Kirk ho uvtala v brn, vldn ho zvala dl a s smvem mu podala kouzeln npoj. Nemohla se ani dokat, a vyprzdn zlatou i. Jakmile Odysseus dopil, lehla ho prutem a zvolala: B si do praseho chlvku ke svm ptelm! Ale Odyssea se kouzla nedotkla. Chrnila ho bylina Moly. Vytasil me a hnal se na kouzelnici, jako by ji chtl probodnout Uasl a zden Kirk padla na zem a objala Odysseovi kolena. Bda, kiela, nejsi ty Odysseus, kterho mi pedpovdla vtba? Jsi-li Odysseus, zastr me a bume pteli. Psahej, ekl Odysseus s pozvednutm meem, psahej, e mi nebude kodit. Kirk mu psahala. Pak teprve uloil me a pijal jej pohostinstv. Sluebn nymfy se daly do ppravy hostiny. Jedna prostrala a pehazovala nachov pokrvky pes kesla, druh msila ve stbrnm msidle medov sladk vno s vodou, jin chystala Odysseovi lze. Kdy se Odysseus vykoupal a oblkl nov at, kter mu Kirk darovala, usedl s n za stl pokryt pokrmy. Nejedl vak a smutn se dval ped sebe. Pro odmt jdlo? zeptala se ho Kirk. Uvykl jsi snad lepm lahdkm,ne ti pedkldm? Jak mohu jst a radovat se, kdy m druhov strdaj, odpovdl Odysseus. Zbav je kouzla a zbav i mne smutku. Kirk Odysseovu prosbu neodmtla. Vyla na dvr, otevela chlvky a vyhnala z nich vepe. Kadho z nich potela kouzelnou

vou a hned z nich padaly ttiny, tla se jim napimovala a msto vep stli kolem Kirk statn ekov. Beli k Odysseovi a dojat dkovali za sv zachrnn. Kirk vyzvala Odyssea, aby pivedl i ostatn lodnky. Plavci vyvlekli korb na sou a vichni se seli u Kirk. Kouzelnice a nymfy se staraly o jejich pohodl a msy a msidla se plnily po cel rok. as rychle mjel pi hostinch a zbavch. Po roce podal Odysseus Kirk, aby jej a eck hrdiny propustila. Nechci t dret u sebe proti tv vli, ekla kouzelnice. Chce-li se vak vyhnout dlouhmu bloudn na cest dom, mus sestoupit do podsvt. Tam se zeptej na vtbu stnu slepho vtce Teiresia. Odysseus se zarmoutil nad novou nebezpenou cestou. Kirk to zpozorovala a utovala ho: Nedlej si starosti, Odyssee, jen postav stor a napni plachty. Vtr se u postar, abys tam doplul. A pepluje ocen, spat nzk pobe s hjem vrb a thlch ernch topol. To je hj bohyn Persefony a vchod do podsvt. Sm bez prvodc odejdi na osaml msto, vyhrabej jamku a obtuj mrtvm ernho berana a ernou ovci. Stny zemelch pilk vn obtn krve a budou se chtt napt. Ty jim v tom bra meem a nedovol, aby se piblily, dokud se nezept Teiresia na vtbu. Vtba ti porad, jak se navrtit dom. Kirk vybrala ze stda ernou ovci a ernho berana, darovala je Odysseovi a rozlouila se s nm i s plavci. Vl pzniv vtr a lo letla po vlnch jako ptk. Netrvalo dlouho a objevil se nzk beh ocenu s ernmi topoly a vrbami. Odysseus poslechl rady kouzelnice Kirk a vydal se sm na nevesel beh, kde vyhrabal jamku. Jakmile se pomodlil a krev obtovanch zvat stekla do jamky, vynoily se z podsvt due zesnulch. Mladci i starci, eny i dti, mui zabit ve vlce, vichni se stnnm vystupovali z e stn a tlaili se a tsnili kolem obt. Odysseus vytrhl me a brnil obletujcm stnm, aby se napily krve zabitch zvat. Mezi duemi zemelch spatil i stn sv matky, kter jet ila, kdy Odysseus odchzel do vlky. Pi pohledu na ni zaplakal ltost, ale ani j nedovolil svlait rty. Konen se piblil stn vtce Teiresia a vyzval Odyssea, aby schoval me. Vtec se napil a promluvil:

Tce jsi, Odyssee, rozhnval boha Poseidona, e jsi oslepil jeho syna Polyfma. Bude ti peket v nvratu dom. Pesto se mete vrtit, jestlie budete dbt m rady. Brzy pistanete u ostrova Thrinakie. Na svch loukch ostrova se popsaj tun stda ovc a krav. Ta stda pat bohu slunce Hliov. Nedotkejte se jeho zvat. Kdybyste nkter z nich zabili, prorokuji tv lodi a tvm druhm zkzu. Sm a na ciz lodi bys doshl vlasti. Ani tam t nebude ekat nic dobrho. Najde svj palc pln zpupnch enich, uchzejcch se o ruku tv eny Penelopy. Vrt-li se, ztrest je. Pak obtuj bohu Poseidonovi a me se dot klidnho st. Odysseus podkoval za vtbu a zeptal se Teiresia: Tam vidm stn sv zesnul matky, ml a nedv se na mne. Co mm udlat, abych s n mohl promluvit? Teiresias radil: Komu dovol piblit se zde k t krvi, bude s tebou rozmlouvat a pov ti pravdu. Pak se obrtil a zvolna krel zptky do e stn. Odysseus dovolil matce, aby se napila, matka poznala syna a promluvila: Jak jsi sem piel, dt moje? Jet bloud svtem od pdu Trje? Jet ses nevrtil na Ithaku k manelce a synovi? Odysseus povdl matce o svm smutnm osudu a zeptal se j, co se dje doma. Matka ekla: Tv vrn manelka Penelopa t stle oekv a ple pro tebe. Syn Telemachos uv klidn otcovskch statk. Tvj star otec tou, aby t spatil jet iv ho. Odeel na venkov a odmt chodit do msta. ije na venku se svou eled a pracuje jako rolnk. A mn ukrtily ivot velik touha po tob a zrmutek, e se nevrac. Domluvila a Odysseus se zachvl steskem. Rozphl nru, ale stn matky se ped nm rozplynul jako mlha v zvanu vtru. K obtn krvi pistoupil stn krle Agamemnna, napil se a poznal Odyssea. S plem vyprvl Odysseovi o tom, jak ho usmrtila jeho vlastn ena Klytaimstra, kdy se vrtil dom z trojsk vlky. Varoval Odyssea, aby si dal pi nvratu na Ithaku pozor a tajn vystoupil na pobe. Mon e i o jeho ivot nkdo ve vlasti usiluje. Ped Odysseem se objevily stny mrtvch bojovnk od Trje. Achilleus poznal v Odysseovi svho statenho druha z vlky a

Odysseus ho chvlil a lichotil mu, e i v podsvt se z Achillea stal velik vlada mrtvch. Achilleus jen truchliv odpovdl: Radji bych byl na zemi orem a slouil v cizin u chudch lid, ne abych byl v podsvt vladaem mrtvch. Vyptval se Odyssea na svho syna, jak si ponal u Trje, a s radost uslyel, e si jeho syn vedl jako hrdina. Mlky minul Odyssea Ais. I mrtv jet se hnval na Odyssea pro spor o Achilleovu vzbroj. V dlouh ad pichzely stny zesnulch k Odysseovm obtem. Mnoh poznal a mnoz poznali jeho. Ale ze zstup pjcch du pojala Odyssea takov hrza, e se od nich odvrtil a rozbhl se k lodi. Veslai se opeli do vesel a lo vyrazila z nehostinnch konin smrti na dalek rozvlnn moe. Odysseus vdl, e nyn mus pekonat dv nebezpe, ped nimi ho u varovala Kirk. Nejdve mus uniknout nstrahm, kter kladou nebohm plavcm lbezn mosk vly Sirny. Lkaj nezkuen lodnky sladkm zpvem ke svmu ostrovu, a zam-li korb za jejich hlasem, ztroskotv na ostrch stesech ukrytch pod hladinou. Sotva byl v dohledu zrdn ostrov, zalepil Odysseus plavcm ui voskem, aby nezaslechli sladk zpv. Sm se dal pevn pipoutat ke storu. Tak uslyel zpv Sirn, ale provazy mu zabrnily vrhnout se do moe a plavat k ostrovu. Unikli Sirnm a po krtk plavb uslyeli hrozn rachot a tkn. Blili se druhmu nebezpe. To vala v jeskyni pod obrovskm skalm obluda Skylla. Jejch est psch hlav kvajcch se nad hladinou bez ustn tkalo. Naproti mosk jeskyni s hroznm netvorem trela z moe ni skla. Pod n Poseidonova dcera Charybdis tikrt za den pohlcovala a chrlila vodu. Voda kolem skaliska vela, skla zlovstn huela a vlny byly temn hlnou a pskem a bl rozbouenou pnou. Lo, kter se podailo ujt oblud Skylle, upadla obvykle do protjho hroznho vru Charybdy a neula zkze. Odysseovm plavcm zdenm klesly ruce z vesel. Odysseus je povzbuzoval a radil jim, aby projeli kolem vt skly. Tak mu poradila kouzelnice Kirk. Veslovali usilovn, pece vak neuli Skylle. Z vln se vynoilo jejch est hlav, uchvtila est

Odysseovch druh a sthla je k sob do mosk sluje, kde je pohltila. Ostatn plavci vak unikli Charybd, kter by byla rozttila celou lo. Utrmceni namhavou plavbou spatili travnat behy ostrova Thrinakie. Louky pln vonnch bylin tu spsala stda boha Hlia. Odysseus nechtl u ostrova zakotvit. Obval se, e nkter z plavc ubl Hliovm stdm a e se vypln Teiresiova vtba. Dovol, a si odpoineme po tk plavb, podal Odyssea kormidelnk Eurylochos, jen si odpoineme a poplujeme dl. Std si ani nevimneme. Odysseus se zdrhal, ale kdy mu vichni plavci psahali, e se posvtnch std nedotknou a e se spokoj se zsobami jdla, kter si vezou s sebou, svolil. Zakotvili a ekov s rozko ulehli do hebk trvy. Ale v noci seslal Zeus boui a od t noci neustvaly vichry biovat moe a vzdut vlny nedovolovaly plavcm opustit ostrov. ekov dopravili lo do bezpe a setrvali na pevnin. Dokud mli zsoby, netrpli nouz. Den sthal noc a noc sthala den a boue neustvala. U cel msc vznilo bouliv moe eky na ostrov. Zsoby doly a plavce navtvil hlad. A vyplout na moe stle jet nemohli. V tom neastnm ase se vypravil Odysseus podl pobe na obhldku. Za jeho neptomnosti promluvil k plavcm Eurylochos: Chcete zemt hlady, zatmco se kolem ns pops nejtunj dobytek, jak jsem kdy vidl? Pojte, zabijeme nkolik krav a nejlep kusy masa budeme obtovat bohm, aby nm odpustili. O zbytek se rozdlme. Hladov plavci radostn souhlasili s Eurylochem a slibovali, e vyvznou-li iv, postav Hliov na Ithace ndhern chrm. Pak pihnali nkolik kus dobytka, porazili je a obtovali nejlep st masa bohm. Sami si opkali zbytky. Odysseus se vrtil pli pozd, ne aby jim mohl v jejich ponn zabrnit. S hlasitm nkem vytal druhm, e nedodreli psahu. Hnv boh se brzy projevil. Staen ke dobytat samy lezly po trv a syrov maso buelo na ronch. Hlios vidl ze slunenho vozu in Odysseovch plavc a aloval jej Diovi a ostatnm nebeanm. dal pro Odysseovy druhy nleit trest a hrozil, e

nebudou-li potrestni, sestoup do e stn a bude tam svtit mrtvm. est dn se ivili plavci masem posvtnho stda. Sedmho dne rno se utiilo moe a mohli vyplout. Thrinakie zmizela na obzoru za jejich zdy a na vechny strany se prostrala pust vodn hladina. Zeus u neodkldal trest. Vyslal na modrou oblohu ern mrano, rozpoutal boui a mrtil po lodi bleskem. Korb se v boulivch vlnch naklonil a plavci byli smeteni do moe. Naivu zstal jen Odysseus, kter nepoil masa Hliovch dobytat. Na troskch lodi piplul dest noci od ztroskotn k ostrovu Ogygii. Na ostrov bydlila uprosted kvetoucch hj ve stinn jeskyni nymfa Kalyps. Nymfa Odyssea pijala ve svm klenutm pbytku obrostlm rvou a hostila ho a snaila se, aby zapomnl na okoln svt. Po sedm let zdrovala Kalyps Odyssea na ostrov a nedovolovala mu odplout. Konen se nad neastnm zajatcem slitovala bohyn Athna a pimluvila se za nho u vldce boh Dia. Zeus vyslal k nymf posla boh Herma s pkazem, aby Odyssea propustila. Odysseus sedl jako obvykle na behu moe, dval se do dlky na neklidn moe a plakal steskem po domov. Tu uslyel za sebou hlas. Nerada se s tebou, Odyssee, rozloum, promluvila Kalyps, byl bys il v mm zajet navky, mohl jsi bt vn mlad a nesmrteln. Ale Diovu pkazu se nemohu vzprat. Postav si prm a vydej se na cestu do vlasti. Odysseus nemohl uvit, e ho nymfa propout. Kdy se z divu vzpamatoval, radostn se chopil sekyry a zaal kcet stromy. Brzy si postavil prm. Nymfa hrdinu opatila jdlem a pitm. Znovu vyplul Odysseus na zvlnn moe. Vl pzniv vtr a cesta vesele ubhala. Po nkolika dnech plavby spatil pevninu. Proti jasnmu nebi se rsovaly temn obrysy horstva zem Fajk. Odysseus vak neml doshnout pobe bez pohromy. Bh Poseidon si viml Odysseova prmu a zlostn rozbouil trojzubcem moe. Zahalil mrany nebe i zemi i vody a potval na Odyssea nejhor vichry a boue. Bdujcho Odyssea smetla vlna do moe a dva dny a dv noci se potcel ve vlnch mezi ivotem a smrt, pidruje se jen trmu ze svho rozbitho voru.

K rnu tetho dne spatil lesnat beh a velik vlna ho sama vynesla na pevninu, jin vlna ho vak opt splchla do moe. S poslednmi silami doshl behu prv tam, kde stila do moe mal ka. Na soui klesl k zemi a omdlel. Probudil ho teprve non chlad, nebo v boui piel i o odv. Vyhledal tedy olivovou houtinu, nahrnul pod vtve spadan list, ustlal si tam a dobe se listm pikryl. Jen ulehl, usnul. Nevdl, e sp v zemi Fajk. Zatmco spal, starala se o jeho nvrat do vlasti bohyn Athna. Pospila do palce krle Fajk Alkinoa a vyhledala jeho dceru. Krsn Nausikaa spala na loi, i ve spnku se podobala bohyni. Athna se nad n sklonila a vdechla j sen. Ve snu j vybzela, aby hned rno vyjela s vozkem a se slukami k ece a vyprala sv ndhern roucha. Jitn paprsky zaplaily sen a Nausikaa vstala a la za otcem, aby j dal zaphnout vozk. Do vozku naloila se slukami aty a vypravila se s nimi k ece, jak j pikazoval non sen. Sama dila vozk a sluky bely za nm. Vypraly v ece roucha, a zatmco se aty suily, vykoupaly se a pojedly. Pak se dala Nausikaa s dvkami do tance a hrly si s mem. Nausikaa hodila m dveti, kter stlo blzko eky, a Athna jej dila tak, e padl doprosted proudu. Vechna dvata vykikla a kikem procitl Odysseus ze spnku. Zprvu se polekal, e se opt dostal do zem lupiskch obr, ale brzy rozeznal dv hlasy. Ulomil si listnatou vtev, aby zakryl svou nahotu, a vystoupil z kov. Jakmile ho dvky spatily, spustily kik hor ne pedtm a rozprchly se po celm behu. Nebylo divu. Odysseus byl pomazn bltem a moskm kalem, a jak svral ped sebou listnatou vtev, podobal se vc pzraku ne lovku z masa a kost. Jedin Nausikaa zstala a neprchala. Athna j vlila do srdce odvahu. Odysseus se zastavil a zpovzdli, aby Nausiku nezaplail, zaal ji prosit. A jsi bohyn nebo lovk, prosm t, neutkej a pomoz mi. Boue m zahnala k tto pevnin jako trosenka, nikoho tu neznm a nevm ani, kde jsem. Smiluj se nade mnou a daruj mi njak odv a uka mi cestu k lidskm pbytkm. Bohov ti odplat a daj ti, co si peje! Nausikaa nebojcn odpovdla:

Nezd se, cizince, e jsi patn lovk. Chci ti pomoci. Jsem dcera fajckho krle Alkinoa a uki ti cestu do msta. Obrtil ses na mne s prosbou a neodmtnu t. A krlovsk dcera zavolala bzliv sluky a poruila jim, aby Odysseovi pinesly aty. Odysseus se vykoupal v ece a oblkl se. Jeho ochranitelka, bohyn Athna, mu propjila krsn vzhled, take se podobal nebeanm. S asem pozorovaly Nausikaa a dvky zmnu, kter se udala s Odysseem. Daly mu jst a pt a Odysseus s chut utiil hlad a uhasil ze. Such prdlo a aty naloily sluky do vozku a Nausikaa vstoupila na vz. Odysseus el za vozem pky se slukami. Ped mstem ekla Nausikaa Odysseovi: Nehnvej se, cizince, ale do msta s nmi necho. Pokej zde v osikovm hji a vydej se do msta, a ti zmizme z o. Kdyby nkdo z Fajk vidl, e pichzm do msta s cizincem, povdali by, e si vedu cizho enicha. Krlovsk palc nalezne snadno i sm. Vyhledej v nm mou matku a popros ji o pomoc. Bude-li ti pt ona, jist se navrt do sv vlasti. Prvod krlovsk dcery zmizel za mstskmi hradbami. Odysseus vystoupil z osikovho hje a krel tak k mstu. Bohyn Athna ho obklopila mlhou, aby ho Fajkov nezpozorovali a nezastavovali ho. Vzala na sebe podobu mlad dvky a dovedla ho do palce krle Alkinoa. Udiven si prohlel Odysseus zc krlovsk palc. Stny palce byly pokryty bronzem a dovnit se vchzelo dvemi pobitmi zlatem. Zlat a stbrn psi stli po obou stranch vchodu. Kolem palce se prostrala ndhern zahrada, pln avnatch hruek, fk, jablek a hrozn. Ovoce tch strom se nikdy nekazilo a vtve rodily po cel rok. V sle krlovskho palce byli prv shromdni vzneen Fajkov s krlem u slavnostn hostiny. Odysseus doel nevidn a ke krlovsk dvojici. Zde sala Athna z nho mlnou rouku a Odysseus padl krlovn k nohm. Krlovno, zvolal, k tob a k tvmu choti se utkm o pomoc. U dlouh lta bloudm po svt, toum po vlasti a nemohu se tam vrtit Pomozte mi k nvratu dom. Bohov a vm nadl tst!

Promluvil a usedl ped krbem v prachu u ohn. Vichni zmlkli a nastalo pln ticho. Konen se ozval jeden star fajck hrdina: Neslu se, krli Alkinoe, aby host sedl na zemi u krbu v prachu. A usedne s nmi do kesla. Dej smsit v msidle vno a klnici poru, a pinese hostu jdlo. Krli se ta e zalbila. Vzal Odyssea za ruku a sm ho posadil na skvl keslo po svm boku a pohostil. Slbil, e se postar, aby se host navrtil do sv vlasti. Kdy hostina skonila a Odysseus osaml s krlovskmi maneli, nezdrela se krlovna a zeptala se, odkud m jejich host ty krsn aty. Poznala svou prci, nebo je sama s pomoc sluek utkala. Odysseus krli a krlovn vrn vyprvl sv posledn dobrodrustv s nymfou Kalyps, povdl jim o svm ztroskotn a nezamlel ani, jak potkal na moskm behu jejich dceru. Jen sv jmno zamlel. Krl napjat poslouchal. Takovho hrdinu by pl sv dcei za enicha. Pesto opakoval cizinci svj slib, e mu dopome k nvratu do jeho vlasti. Potom se s ithackm hrdinou rozlouili a odeli spt. I Odysseus ulehl na mkk loe a spnek mu brzy odvl vechny starosti. Rno poruil krl Alkinoos, aby dvaapadest vybranch plavc sthlo na moe nov ern korb a pipravilo jej k plavb. A bude pipraven, maj se odebrat do palce. V krlovskm palci bylo runo. K slavnostn hostin na poest cizince pozval krl mnostv vzneench Fajk a ti zaplnili vechny sly. Dostavil se i bosk pvec Dmodokos, jen byl slep, ale dovedl zpvat o hrdinskch inech a bitvch tak iv, jako by je vidl ped sebou. Po hostin vyzval krl pvce, aby zazpval. Slep Dmodokos shl do strun loutny a penesl posluchae ped Trju. Pse vyprvla o hdce dvou slavnch hrdin, Achillea a Odyssea. Odyssea Dmodokv zpv dojal. Zaslzel pi jmn Odysseus, kdy je pvec vypustil z st. Krl si poviml hostova dojet a peruil pse. Chtl zaplait cizincv smutek, a proto vybdl fajck mladky k slavnostnm hrm, zvodm a zpasm. Zvodit se zaplnilo Fajky, kte ukazovali, co dovedou. Zvodili v bhu, skoku a ve vrhu diskem. Odysseus jen pihlel. Fajkov by byli rdi poznali i Odysseovu slu a hbitost. Ale ten byl

u v mylenkch na moi a netrpliv oekval chvli, kdy d krl znamen k vyplut. Zvody sledoval zamylen a roztrit. Snad je n host kupec potloukajc se po moch, eptali si Fajkov, kupci nemiluj bojov hry a mysl jen a jen na zisk. eptali si a posmvali se. Alkinov syn, podncen emi svch ptel, vybdl Odyssea, aby tak ukzal, co um. Odysseus se zdrhal, ale tm poslil fajck posmvky. Tu se Odysseus rozhnval a vybral si nejvt disk, jak byl na zvoditi. Kmen zasvitl vzduchem, e se Fajkov a pikrili k zemi. Peletl nad hlavami zstupu a dopadl daleko, tam, kam doposud nikdo z fajckch mladk nedohodil. Fajkov ztichli a asli. Nikdo se u neodvil Odysseovi se posmvat Po zvodech, hrch a tancch se vrtili Fajkov s Odysseem do palce a pokraovali v peruen hostin. Tentokrt vyzval Odysseus sm pvce Dmodoka ke zpvu. Dmodokos zaal pse o dobyt Trje. Kdy Odysseus uslyel zpvat o svch osudech a o devnm koni, dojetm znovu zaslzel. Alkinoos si jedin viml Odysseova pohnut, poruil ukonit zpv a obrtil se k Fajkm: Jak vidm, neraduj se vichni z Dmodokova zpvu. Dmodokos zpv, a naeho hosta pepadl smutek. Kadmu z ns mus bt host tak blzk a drah jako vlastn bratr. ekni nm tedy, cizince, konen, jak se jmenuje, kdo jsou tv rodie a z kter zem jsi plul. To nm stejn mus povdt, abychom t tam mohli zavzt. Odysseus trochu v rozpacch, jak zat sv vyprvn, povdl sv jmno i jmno sv vlasti. Shromdnmi Fajky probhlo radostn vzruen a div. Se zatajenm dechem poslouchali Odysseovo vyprvn. Skonil a v sle se dlouho nikdo nepohnul, ani e necinkla. Prvn se pozvedl krl Alkinoos. Z upmnho srdce pl ulechtilmu hrdinovi rychlou a bezpenou plavbu do vlasti, kterou tak neastn mjel. Nazt odnesli Fajkov na lo dary, kter Odysseus dostal od krle a fajckch lechtic. Truhlice s drahocennmi rouchy a vzcnmi ndobami i ndhern zbran. Alkinoos dal zabt krvu a obtoval nejlep maso bohm. Po slavnostnch hodech na

rozlouenou poruil krl rozprostt na zdi lodi jemn pltno a koberec, aby Odysseus mohl cestou neruen spt. Na prahu palce se rozlouil Odysseus s dobrm krlem Fajk. Te u nic nebrnilo ithackmu hrdinovi v cest dom. Vstoupil na lo a veslai zabrali vesly. V dlce mizel pohostinn fajck beh a nkde ped nimi leela Ithaka. Ve chvli, kdy hvzdy zanaj blednout a noc ustupuje blmu dni, dorazili Fajkov k Odysseov vlasti. Hrdina spal tvrdm spnkem. Nezbvalo plavcm tedy nic jinho ne spcho Odyssea vysadit na beh i s dary. Potom obrtili lo k domovu. Jakmile se dovdl bh Poseidon, e Fajkov pomohli Odysseovi, krut se na n rozhnval. Vydal si od vldce boh Dia svolen, aby je mohl potrestat. Fajck lo se u blila pstavu a lid shromdn na behu ji mohli zeteln vidt. Nhle se vynoil z moskch vln Poseidon a udeil do lodi dlan. V tom okamiku se cel lo se vm, co na n bylo, promnila v kmen a kmen narostl a ke dnu a pevn v nm zakotvil. Na behu stl i krl Alkinoos a hlasit zabdoval. Znal starou neblahou vtbu. Jednou pr Poseidon promn vracejc se fajckou lo v kmen a seve msto velkm skalnatm pohom. Svolal ihned Fajky k velkm obtem, aby se Poseidon nad nimi slitoval a neuzavral msto pohom. Fajkov se polekali a zaali chystat obti. Odysseus se zatm probudil na pobe ostrova Ithaky, vstal a smutn se rozhlel. Nepoznal rodnou zemi po tolika letech. Tam, kde bvala hol str, vyrostly za tu dlouhou dobu koat stromy a tam, kde se zelenvaly hust houtiny, blalo se v jitnm slunci kamen. Odysseus zaal v zoufalstv volat a nakat. Myslil si, e je zase v njak ciz zemi a e ho Fajkov oklamali. Z fajckch dar vak nechyblo nic. Trojnoky, kotlky, perky a ndhern roucha v truhlicch, vechno leelo neporueno na behu. Po svahu sestupoval k hrdinovi mlad past. Bohyn Pallas Athna vzala na sebe podobu paste a pila utit neastnho hrdinu. Odysseus se zaradoval, kdy spatil na pustm pobe lovka. Mlad past byl obleen jako pansk syn, na nohou ml zdoben

opnky a v ruce otp. Nevypadal jako neptel a Odysseus mu vyel vstc a vyptval se ho. Jist pichz z daleka, ekla pestrojen bohyn, e nezn jmno zem. Beh, na nm stojme, je beh ostrova Ithaky. Odysseus potlail radost ze shledn s rodnou zem a opatrn zatajil sv jmno. Vyprvl pasti smylen pbh, jak se dostal i se svm majetkem na ithack beh. Bohyn se usmvala. Z mladho paste se promnila v krsnou nebeanku a ekla: Jak by to musil bt lovk, aby nad tebou zvtzil lst. I boha bys obelstil. Ve vlastn zemi neodkld petvku. Ale j ti pila pomoci, Odyssee. Jsem Pallas Athna. Bohyn pomohla hrdinovi ukrt vzcn dary v blzk sluji a pak s nm usedla pod olivov strom, dodvala Odysseovi odvahy a radila mu: Nemus se obvat, neopustm t. Nejprve se postarm, aby t na Ithace nikdo nepoznal dv, dokud nebude teba. Svratm tvou hladkou ki, dm zmizet tvm vlasm a oblknu t do chatrnch hadr. Uhasm lesk v tvch och a udlm je staecky mdl, aby ses zdl ohyzdn nejen enichm, kte usiluj o tvou manelku Penelopu, ale i vlastn manelce a synovi. V podob nuznho starce vyhled paska vep Eumaia. Je poctiv a zstal ti vrn. U nho se dov, co se dje doma v palci. Zatm pivolm tvho syna Telemacha, kter odplul do Sparty. Ptr u krle Menela po tvm osudu. I mj syn m bloudit po moch? strachoval se Odysseus. Bohyn ho uklidnila. Nemus mt o svho syna starosti. Netrp nedostatkem. Sama jsem ho doprovzela a pivedu ho nazpt do vlasti. A bohyn se dotkla Odyssea kouzelnm proutkem. Hrdinovi se svratla ke, tv se mu pokryla vrskami a odv se na staeckch dech rozpadl v cry. Do ruky mu vtiskla hl, pes rameno mu pehodila oklivou odenou monu a zmizela. Tak promnn se vydal Odysseus za pastem Eumaiem, kam mu bohyn ukzala cestu.

Star past sedl v ohrad, kterou sm pro vepe postavil, a vyrbl si z ke nov opnky. Ostatn mlad pasti byli nkde se stdy na pastv. Odysseus se zaradoval, kdy spatil na pustm pobe lovka. Mlad past byl obleen jako pansk syn, na nohou ml zdoben opnky a v ruce otp. Nevypadal jako neptel a Odysseus mu vyel vstc a vyptval se ho. Jist pichz z daleka, ekla pestrojen bohyn, e nezn jmno zem. Beh, na nm stojme, je beh ostrova Ithaky. Odysseus potlail radost ze shledn s rodnou zem a opatrn zatajil sv jmno. Vyprvl pasti smylen pbh, jak se dostal i se svm majetkem na ithack beh. Bohyn se usmvala. Z mladho paste se promnila v krsnou nebeanku a ekla: Jak by to musil bt lovk, aby nad tebou zvtzil lst. I boha bys obelstil. Ve vlastn zemi neodkld petvku. Ale j ti pila pomoci, Odyssee. Jsem Pallas Athna. Bohyn pomohla hrdinovi ukrt vzcn dary v blzk sluji a pak s nm usedla pod olivov strom, dodvala Odysseovi odvahy a radila mu: Nemus se obvat, neopustm t. Nejprve se postarm, aby t na Ithace nikdo nepoznal dv, dokud nebude teba. Svratm tvou hladkou ki, dm zmizet tvm vlasm a oblknu t do chatrnch hadr. Uhasm lesk v tvch och a udlm je staecky mdl, aby ses zdl ohyzdn nejen enichm, kte usiluj o tvou manelku Penelopu, ale i vlastn manelce a synovi. V podob nuznho starce vyhled paska vep Eumaia. Je poctiv a zstal ti vrn. U nho se dov, co se dje doma v palci. Zatm pivolm tvho syna Telemacha, kter odplul do Sparty. Ptr u krle Menela po tvm osudu. I mj syn m bloudit po moch? strachoval se Odysseus. Bohyn ho uklidnila. Nemus mt o svho syna starosti. Netrp nedostatkem. Sama jsem ho doprovzela a pivedu ho nazpt do vlasti. A bohyn se dotkla Odyssea kouzelnm proutkem. Hrdinovi se svratla ke, tv se mu pokryla vrskami a odv se na staeckch

dech rozpadl v cry. Do ruky mu vtiskla hl, pes rameno mu pehodila oklivou odenou monu a zmizela. Tak promnn se vydal Odysseus za pastem Eumaiem, kam mu bohyn ukzala cestu. Star past sedl v ohrad, kterou sm pro vepe postavil, a vyrbl si z ke nov opnky. Ostatn mlad pasti byli nkde se stdy na pastv. Sotva psi uctili, e se k ohrad bl cizinec, vyrazili se zuivm tkotem ven. Byli by Odyssea zle potrhali, kdyby je nebyl Eumaios zahnal kameny a kikem. Vldn pijal cizho starce, nastlal mu v chi chvoj a pes chvoj pehodil mkkou koeinu, aby se cizinci dobe sedlo. Na poest hosta zabil dv selata, rozkrjel je a zaal opkat na roni. Pitom k cizinci hovoil: Mohu ti nabdnout jen podsvine. Krmn vepe musm odvdt do palce, kde hoduj enii po cel dny a noci. Hoduj a stda dnou, sklepy a spky se przdn. Kdyby tu byl mj uboh pn, jist by zavedl podek. Ale bozi vd, kde je pochovn. Vythl ped dvnmi lety do trojsk vlky. Kdyby byl iv, byl by se u vrtil. Trja pece dvno padla. Past pedloil Odysseovi peen maso a namsil mu v devn ndob vno. Kdy se Odysseus posilnil, ekl pasti: Putoval jsem po moi a po soui dlouh as. Povz mi, jak se jmenuje tvj pn. Mon e jsem se s nm setkal a mohu ti o nm vyprvt. .Mj neastn pn, odpovdl past, se jmenoval Odysseus. Byl dobr a spravedliv. Takovho panovnka u nedostanu, co iv budu. Kdy je tvm pnem Odysseus, ekl pestrojen hrdina, pak ti mohu od-pshnout, e se tvj pn jet tento rok vrt. Odmnu za svou zprvu si sm u tebe vyberu, jakmile se Odysseus opt objev v krlovskm palci. Nech si sv psahy, mvl nevc past rukou, odmnu stejn nedostane, protoe se Odysseus do svho palce nevrt. A te mm strach i o jeho syna Telemacha. Vypravil se ke krli Menelovi a k se, e pr enii za nm poslali lo, aby ho na zpten cest zaskoili a zabili. A te mi ty, hoste, povz, co jsi zail a odkud jsi k nm piplul.

Odysseus vyprvl pasti smylen pbh. Pochz pr z ostrova Krty a zail spoustu dobrodrustv. Byl i v trojsk vlce a seznmil se tam s Odysseem. Setkal se s nm pr nedvno znovu. To byl Odysseus na cest do vlasti. Past peliv naslouchal, vemu uvil, jen tomu, e by se Odysseus ml vrtit, tomu neuvil. Domnval se, e si ho chce cizinec dobrou zprvou naklonit. Smrkalo se a do che se vraceli ostatn pasti. Stda zaveli do chlv a usedli k veei. Venku pokryly mraky msc a tma se rozumla detm. Vlhk chladn vtr vl skulinami ve stnch a Odysseovi byla zima. Pemlel, jak by se zahl, a rozhodl se, e paste vyzkou. Poslyte, ekl, povm vm phodu, kter se mi stala pi oblhn Trje. Jednou jsem leel s krlem Menelem, Odysseem a jinmi bojovnky v kovinch pod trojskmi hradbami. Chystali jsme nepteli klady a musili jsme venku pekat noc. V noci se pihnal severk s vnic. Mraziv vtr nm vrhal do tve snh a brzy jsem byl cel zkehl. Ostatn bojovnci mli tepl plt a nic jim nevadilo, e se jim na jejich ttech usazoval led. Ale j jsem nechal svj pl v tboe. Myslil jsem, e nebude mrznout. K rnu jsem u nemohl zimou vydret a povdm Odysseovi: ,Pteli, jet chvli a vydechnu dui. Nemm pl a umrm zimou.' ,Ml odpovdl mi Odysseus, ,a t nikdo nesly.' Vztyil se nad podimujcmi bojovnky a oslovil je: ,Prv mi bh seslal sen. Vzdlili jsme se pli od lod a potebujeme posilu. Nkdo by se ml vrtit se vzkazem k vojevdci Agamemnnovi.' Ihned se zvedl jeden bojovnk, odloil pl a rozbhl se nazpt k lodm. J se zahalil do jeho plt a spal jsem a do svtn. Kdybych jen byl nyn tak mlad a statn jako tehdy, jist by mi nkdo pjil pl, aby m ochrnil ped nonm chladem. Opravdu, skvl pbh, sml se Eumaios, i my ti, stare, pjme pl. A se vrt Telemachos, Odyssev syn, daruje ti pl a vyprav t, kam bude chtt. A past mu prostel mkk loe z ovch a kozch k. Kdy Odysseus ulehl, pikryl ho vlastnm huatm pltm. Sm neulehl. Vzal me a kop a vyel ven hldat stda. Odysseus jet nespal, a

kdy vidl, kam Eumaios jde, ml radost, e se past tak peliv star o sven dobytek. T noci se pevaloval Telemachos na lku ve Spart, v palci krle Menela. Kadou chvli se probouzel, starosti o otce mu nedvaly spt. Nhle se non tma rozestoupila a ped Telemachem se objevila bohyn Athna. Vra se bez odkladu dom, pikazovala mladkovi, ale cestou bu opatrn. enichov ti chystaj nstrahy, ekaj na tebe v in s lod, aby t zajali. Proto se mosk in vyhni a pluj se svou lod jen v noci. A dopluje na Ithaku, poli do msta sv druhy a sm se vydej k vrnmu pasti Eumaiovi. Pallas Athna se vznesla na Olymp a Telemachos poslechl jej rady. Opustil s mnoha dary krle Menela a jeho manelku Helenu a vyrazil na moe. Vyhnul se mosk in, kde hala lo s enichy, a za pznivho vtru astn doplul k behm Ithaky. Vystoupil z lodi dve ne jeho druzi a el k pasti Eumaiovi. Odysseus sedl s pastem v chatri, kdy se venku rozhlehl radostn ps tkot. Past vstal, aby se podval, kdo pichz, a spatil Odysseova syna. Ndobka s vnem mu vypadla pekvapenm z prst, tesoucma rukama objal Telemacha a v slzch ho lbal. Odysseus si dojat a s pchou prohlel Telemacha. Kdysi dvno ho opustil jako malho chlapce a nyn se s nm setkval jako s mladm a urostlm muem. Nedal vak pohnut na sob znt a chtl postoupit synovi sv msto na koein. Jen se, cizine, zadrel ho Telemachos, posadm se jinam, msta je tu dost. Pisedl k pasti a k Odysseovi a past zc radost mu pedloil peen maso a vno. Telemachos jedl a ptal se, odkud je ciz host. Eumaios vyprvl smylen pbh, kter mu Odysseus o sob povdl. Piel ke mn, konil past vyprvn, a dal m o pste. Te, kdy ses vrtil, mohu ho odevzdat zase tob. Pichz k nm jako prosebnk. Radji a zstane host u tebe, uvaoval Telemachos, polu mu dobr odv i me i jdlo, ale s sebou do palce ho nemohu vzt. Npadnci m matky, kte tam hoduj, jsou zpupn a svvoln, mohli

by se mu posmvat nebo mu ublit Je jich pli mnoho, ne abych mohl hosta ped nimi ubrnit. Odysseus se podivil, e Telemachos strp takov hen v dom svho otce, a Telemachos mu vylil, jak se z okolnch ostrov i z Ithaky sjeli lechtici, kdy se Odysseus dlouho nevracel. Uchzej se o ruku krlovny Penelopy a Penelopa si netrouf vzept se jim. Host je a oddaluje chvli, kdy se bude musit pro nkterho z nich rozhodnout. Npadnci zatm h a Odyssev majetek se ten, std ubv a spky se przdn. Telemachos je sm a pli mlad. Neme se postavit takov pesile. Pak se Odyssev syn obrtil k pasti a poslal ho do msta ke krlovn se zprvou, e se syn vrtil ze Sparty iv a zdrv. Eumaios vzal hl a vypravil se do palce. Odysseus s Telemachem osamli. Tu se zjevila Odysseovi bohyn Athna a pokynula mu. Odysseus vyel na jej pokyn z chatre a Athna k nmu promluvila: U se nemus, Odyssee, skrvat ped svm synem. ekni mu, kdo jsi, a vydejte se spolu do msta potrestat zpupn npadnky. Pomohu vm pi tom. Domluvila a dotkla se kouzelnm proutkem hrdiny. Stal se zzrak. Odysseus omldl, hadry se promnily v krsn aty, bl vous zernal a vetch krok se stal pevnm a jistm. Promnn vstoupil opt do chatre a Telemachos se polekal. Myslil, e m ped sebou njakho boha. Nejsem bh, ekl Odysseus, jsem tvj otec, kterho jsi u oplakval. Sevel svho syna Telemacha v nru, ale syn mu nevil. Copak me smrtelnk tak snadno mnit podobu? Ped chvl byl jet starcem. Pallas Athna stoj pi ns, mj synu, svil se mu Odysseus, a bohov mohou mnit podobu smrtelnk. Nyn se naposled pestrojm za ebrka a ztra pjdu do krlovskho palce. Nikomu prozatm nekej o naem shledn, ani Eumaiovi, ani matce. Sm chci poznat, kdo mi v palci zstal vrn a kdo peje npadnkm. Zatm dorazila do pstavu Telemachova lo a zanedlouho po n i lo enich, kter na Odysseova syna hala v mosk in a nedokala se ho. Npadnci se vyhrnuli z palce k pstavu. Nikdo si nedovedl vysvtlit, jak se stalo, e jim Telemachova lo unikla.

Na moi nm unikl, to je pravda, ekl nejhor ze vech npadnk Antinoos, ale na pevnin nm neunikne. Zahubme ho v mst. Sluha vrn krlovn uslyel Antinoovu e a povdl o tom sv velitelce. Penelopa pobouena Antinoovm zloinnm zmrem la ihned do slu, kde se npadnci radili, a vytkala jim, e usiluj o smrt jejho syna. Npadnci se zalekli a pedstrali, e co budou ivi, jejmu synovi se nezkiv ani vlas. Pi t li se usmvali, aby krlovnu upokojili. Tajn vak myslili na Telemachovu smrt. Veer se vrtil Eumaios do che a pinesl zprvy o obou lodch a udlostech v palci. Telemachos se choval k svmu otci jako k cizinci a ekl Eumaiovi: Pjdu rno do palce a navtvm matku. Ty pij s cizincem za mnou, a si ve mst vypros njakou almunu. Nazt pivtala Penelopa Telemacha s otevenou nru. Musil j vyprvt, co se o svm otci na cestch dovdl. A Telemachos vykldal o vle Kalyps, kter Odyssea zdruje na svm ostrov, a neprozradil, e se otec vrtil. Kdy slunce po mraziv noci ohlo vzduch, vyrazil k mstu i Eumaios s pestrojenm Odysseem. Odysseus si pidroval pod pa odenou monu a namhav se opral o ebrckou hl. Ve mst vyhledali krlovsk palc. Hluk hostiny, vn pokrm a pvcova loutna prozradily Odysseovi, e v palci hoduje velk mnostv lid. Eumaios radil, aby Odysseus pokal na dvoe. Nejdve se vyd do palce on sm. Jak spolu hovoili, zvedl hlavu star nemocn pes lec na smetiti. Odysseus ho kdysi vychoval, neli odplul do trojsk vlky. Nyn pes zvtil svho pna, zavrtl ohonem, ale zeslbl nemohl u pozvednout tlo a pibhnout. Odysseus psa zpozoroval a potaj si setel z oka slzu. To je divn, e takov pes le na hnoji, ekl Eumaiovi, jet te je vidt, e byl z dobrho chovu. Ovem, ekl Eumaios, vdy to byl nejmilej pes mho pna. Odysseus si ho brval vdycky na lov. Neznal jsem rychlej a nebojcnj zve. Te o nj u nedbal sluky nepeuj, kdy pn na n nedohl.

Eumaios vkroil do palce a Odysseus se dlouze zadval na svho milho psa. Pes jako by dvacet let ekal na tento okamik, sklonil hlavu a vydechl naposled. V palci sedl Telemachos s npadnky u stolu. Poviml si Eumaia a pozval ho k sob. Past pisedl k svmu pnovi, kter ho pohostil jdlem z bohat prostenho stolu. Po Eumaiovi veel do hodovn sn nejistm staeckm krokem i Odysseus a posadil se ve dvech na prh. Jakmile ho Telemachos uvidl, shl do koku pro chlb a nabral do rukou maso, podal jdlo Eumaiovi, aby je zanesl Odysseovi. A se cizinec naj, me pr ebrat. Odysseus se najedl a vydal se mezi enichy ebrat, jako by cel ivot nedlal nic jinho, ne prosil o almunu. Vichni Odyssea obdarovvali a vyptvali se ho, odkud pichz. Odysseus jim povdl svj smylen pbh. Jen Antinoos mu nechtl nic dt, akoliv ani jeden npadnk nedval ze svho. Podarovvali ebrka jdlem ze stolu. Kdyby kad dal tomu pinavmu ebrkovi to, co j, jist by se tu u nikdy neukzal, zavolal Antinoos a zvedl ze zem podnoku, o ni si opral pi hostin nohy, mvl s n a hodil ji za Odysseem. Zashl Odyssea do zad, ale ten se ani nepohnul, stl jako skla. Krlovna Penelopa ve sv komnat zaslechla kik. Bolelo ji, e pyn Antinoos zranil v jejm dom nuznho cizince. Dala si zavolat Eumaia a vyzvdala, kdo je ten ciz ebrk. Past j ochotn povdl, co vdl. Jak se krlovna dovdla, e cizinec zn Odyssea a e s nm nedvno hovoil, zatouila uslyet nejnovj zprvy o svm manelovi. Poslala Eumaia pro ebrka. Odysseus se vak vymluvil. A veer pr pijde, te nechce drdit enichy. Past se po jdle zvedl a odeel ke svm stdm. Slbil, e se rno vrt s nejlepmi vepi. Npadnci se bavili tancem a zpvem a den se chlil zvolna k veeru. Tu se objevil ve dvech hodovn sn nov ebrk. kali mu ros a byl znm po celm mst. Neml sice velikou slu, ale byl nramn velik. Sotva spatil na prahu Odyssea, zaal ho vyhnt a vyhrooval mu.

Odysseus mu mrn odpovdl: Na prahu je dost msta pro ns oba. Oba jsme ebrci a nevm, pro bychom se mli pt. ros spustil na Odyssea pval urek a neustval vyhroovat enichov se smchem naslouchali hdce obou ebrk a Antinoos ekl: Ptel, to bude pkn podvan, a se ti dva pust do sebe. Pimlouvm se, abychom vtzi dali jako vhru nejvt krvav jelito. A meme ho odmnit jet tm, e bude s nmi vdycky hodovat a jinho ebrka do domu nevpustme. enichov pijali vesele Antinov nvrh. Vem se zamlouval. Odysseus pedstral, e vh. Chtl od npadnk vynutit slib, e se nebudou do jeho zpasu s rem plst a nebudou rovi pomhat. Npadnci pisvdili, i Telemachos jako hostitel mu to pislbil. Odysseus si vykasal cry, kter mu zahalovaly nohy, a ukzal svalnat ltka a siln stehna. Obnail si irokou hru. enichov pekvapen oceovali Odysseovy svaly a tie prorokovali rovi porku, ros se zpasu s cizincem polekal, ale couvnout nemohl. Strachy se mu tsla kolena. Odysseus okamik uvaoval, m-li ebrka udeit siln nebo slab, a pak se rozhodl, e mu utd jen slabou rnu. Pozvedli psti a ros udeil Odyssea prvn. Odysseus mu rnu oplatil, ani se pli nerozphl a ros u leel na zemi, kiel a z st mu tekla krev. Odysseus poraenho mue uchopil a vyvlekl na dvr. Tady se a zahnj klackem vepe a psy, ekl rovi, a nechtj bt pnem nad cizinci a nad ebrky. enichov hlun pivtali vracejcho se Odyssea a Antinoos mu podal nejtunj jelito. Npadnci se bavili dlouho do noci, a kdy se kad po chuti najedl a napil, rozeli se ke svm domovm k spnku. V przdn hodovn sni zbyl jen Telemachos a Odysseus. Odysseus myslil na odplatu. Proto ekl: Musme, Telemachu, z hodovn sn odklidit zbran. Opatrn Telemachos zavolal svou starou chvu Eurykleiu a namluvil j, e zbranm v hodovn sni kod kou, a proto je teba uloit je do zbrojnice. Eurykleia a zatm zadr zvdav sluky, bude lpe, nedovd-li se o tom.

Ale pane, starala se Eurykleia, kdo vm posvt na cestu, kdy sluky nesmj vychzet? Host mi posvt, odmtl Telemachos ciz sluby, j mj chlb, me mi pomoci. Otec se synem odnosili ze sn vechny plby, tty a kop. Bohyn Pallas Athna jim pi prci svtila na cestu zlatou pochodn. Kdy uklidili zbran do bezpe, poslal Odysseus Telemacha na lko a sm vykal pchodu Penelopy. Neekal dlouho. Penelopa vyla ze sv komnaty, dychtiv zprv o svm manelovi, a usedla do lenoky zdoben stbrem a slonovou kost. V zi ohn, u nho lenoka stla, spatil Odysseus po dvaceti letech tv sv milovan eny. Ani zrmutek, ani stesk jej krsu neporuil. Penelopa Odyssea v pestrojen nepoznala. Byla dostiv jen toho, co j pov. Jinak si cizince nevmala. Odysseus vyprvl i sv en vymylen ivotn osudy. Skonil a smylen pbh se tak podobal pravd, e se Penelopa rozplakala. Dlouho se nemohla utiit Konen si osuila slzy a ekla: Jet t, mil cizince, vyzkoum, zda mluv pravdu. Povz mi, jak ml Odysseus odv, kdy ses s nm setkal, jak vypadal, a povz mi o jeho druzch. Tko si vzpomnm po tak dlouh dob, odpovdl Odysseus, od prvnho setkn uplynulo u tm dvacet let Ale pokud se pamatuji, ml Odysseus na sob nachov vlnn pl a na plti zlatou jehlici. Jehlice byla mistrovsk dlo, byl na n zobrazen kolouch, jak se zmt v tlapch loveckho psa. Odyssea doprovzel njak pihrbl druh. Znova se Penelopa rozplakala, nebo vechno souhlasilo. Odysseus ji utoval a tvrdil j, e jej manel u brzy pijde. Penelopu nepesvdil. Nevila, e se nkdy s manelem shled. S oima jet vlhkma od ple zavolala starou chvu Eurykleiu, aby hostu umyla nohy. Eurykleia pipravila Odysseovi lze. Postavila ped nho msu s vodou, pohldla mu pozorn do tve a potsla udiven hlavou: Pilo k nm u mnoho cizinc, ekla, ale tak podobn Odysseovi, jako jsi ty, nebyl dn. Odysseus j rychle odpovdl:

To kali vichni, kdo ns vidli s Odysseem vedle sebe. Pi tch slovech si odsed od ohnit a obrtil se do ptm. Vzpomnl si, e m na noze jizvu. Kdysi jej tam poranil klem divok kanec. Staena myla a v eru poznala jizvu hmatem. Radost a vzruenm upustila Odysseovu nohu do msy, a vyplchla voda. Ty jsi Odysseus, ekla, jak bych neznala jizvu svho pna. Odysseus j kvapn pikryl sta a zaeptal j: Chce m zniit? Jsem Odysseus, ale nikdo se to jet nesm dovdt. Budu mlet, pikvla rozzen Eurykleia, vdy v, e jsem pevn a tvrd jako kmen, jako elezo. Domyla Odysseovi nohy a natela mu je olejem. Odysseus si opt pithl idli bl k ohni, aby se ohl. Jizvu na noze zahalil peliv, v cry. Zamylen Penelopa promluvila na Odyssea, jako by se ho tzala na radu: Mil hoste, piblil se den, kdy se rozhodne o mm osudu. Ztra vyzvu npadnky k zvodu. Kdo zvod vyhraje, toho chci nsledovat. Dm postavit v sni dvanct sekyr v ad za sebou, jako je stavl mj manel Odysseus. Pak z dlky prostelil pem otvory vech dvancti sekyr. A se pokus npadnci napnout Odyssev luk a prostelit otvory sekyr, a mezi sebou zvod. Odysseus Penelopu povzbuzoval, aby zvod neodkldala. Dve se vrt Odysseus, ekl, neli se nktermu z npadnk poda napnout Odyssev luk a prostelit p dvancti sekyrami. S neklidnou mysl odela Penelopa do sv lonice. Odysseus ulehl ke spnku v pedsni palce. Zrna druhho dne se enichov opt shromdili v hodovn sni. Odloili plt na kesla a li poret tun ovce, vykrmen vepe a telata. Upekli maso, msili vno, jedli a pili, hodovali. Past vep Eumaios u byl tak v palci a pomhal pi hostin. Odysseovi poruil Telemachos postavit pi samm prahu stolek a starou idli. Tam mu dal pedloit jdlo a pit a ekl mu: Tady klidn jez a neradm nikomu, aby t tupil. Dnes t budu chrnit teba proti vem enichm.

Npadnci uasli, jak smle Telemachos promluvil, a mleli se zaatmi zuby. Ale jeden z nich se posmvan otoil k Odysseovi a zvolal: Ml jsi, hoste, od vech jdel stejn dl, jak se slu a pat. I j jsem ti pipravil dar. Pi t ei uchopil hovz hnt a mrtil jm po Odysseovi. Odysseus uhnul a hnt narazil na stnu. M tst, e jsi hosta nezashl, zvolal Telemachos, byl bych t za to prokll otpem. Radji bych sm zemel, ne abych se dval na to, jak jsou trni moji host. Telemachos m pravdu, ekl jin npadnk, ale kdy chce mt klid pro sebe a sv hosty, a nevh a domluv matce. A si Penelopa vybere z naeho stedu npadnka, kter se j bude lbit, a odejde s nm. Pi nesmrtelnch bozch, odpovdl Telemachos, u dvno domlouvm matce, aby se rozhodla, ale nemohu ji pece nsilm vyhnat z palce. Zatmco npadnci hodovali a peli se, pipravovala Penelopa zvody. Vynesla se slukami ze zbrojnice Odyssev luk a toulec s py i dvanct Odysseovch sekyr. S pohnutm brala do rukou ty znm pedmty. Athna j vak vdechla odvahu a Penelopa vstoupila do hodovn sn. Npadnci se pi pohledu na ni ztiili a Penelopa je oslovila: Rozhodla jsem se odejt z tohoto domu. Ale odejdu jen s tm z vs, kdo napne Odyssev luk a prostel pem otvory dvancti sekyr, tak jak to dlval kdysi mj manel. Nato poruila pasti vep Eumaiovi, aby pedloil enichm Odyssev luk a py. Telemachos vyhloubil v podlaze rhu a postavil sekery do ady, jednu za druhou. Vichni se podivovali jeho pesnosti. Pokusil se i napnout luk a bvalo by se mu to snad i podailo, ale otec mu pokynul a Telemachos toho zanechal. Opel luk o dvee a vrtil se na sv msto. Nyn se zvedl Antinoos a zvolal: Vzhru, ptel, zkusme po ad tst. Zaneme teba od toho msta, odkud se vdy zan nalvat vno.

Npadnci souhlasili a prvn z enich shl po luku. V silou se snail napnout ttivu, ale marn. Pineste lj, rozkzal Antinoos. Sluky donesly velik kotou loje. Npadnci zahvali luk nad ohnm a potrali jej lojem, aby se stal prunjm a nekladl takov odpor. Potom zkoueli znovu sv tst, a nadarmo. Jeden po druhm mili sv sly a vzdvali se. Odysseus nechal npadnky zvodit a vyel na dvr za pastem Eumaiem a jeho ptelem a zeptal se jich: Kdyby te pivedl Odyssea dom njak bh, brnili byste enichy nebo Odyssea? Kdyby se Odysseus vrtil, ekli pasti svorn, to by npadnci teprve poznali, co umme. Jen kdyby se nm vrtil! Tak projevili sv vrn smlen a Odysseus se jim dal poznat a ukzal jim jizvu na noze. Pasti ho objali a radost nemohli ani promluvit. Odysseus je polbil dojat. A se vrtme do hodovn sn, pikzal Eumaiovi, pod luk tak mn. A vy, ekl pastm, oznamte slukm, aby uzavely dvee ensk komnaty a nevychzely z n, i kdyby slyely z hodovn sn hluk nebo stnn. Vrata u dvora zavete pevn na zvoru a zajistte je provazem. Do sn se vrtili v okamiku, kdy byl na ad posledn enich, Antinoos. Antinoos se nechtl piznat k porce jako jeho pedchdci, a proto se radji zvodu vyhnul. Napadlo mu, e ten den svt lid posvtnou slavnost a e nen vhodn pi takov pleitosti napnat luk. Ztra je dost asu pokusit se o to znovu. Ne pistoup k ztejm zvodm, budou obtovat bohm a zpas jist dobe skon. Sprvn jste se rozhodli, e odkldte zvody, obrtil se k npadnkm Odysseus, ale dovolte tak mn, abych zkusil svou slu. Antinoa Odysseovo pn rozhnvalo a zle se na nho oboil. Penelopa zlostnho npadnka uklidovala: Mysl snad, Antinoe, e se cizmu ebrkovi poda napnout luk a e si m odvede jako manelku? Toho se nebojme, brnili se npadnci, ale bojme se pomluv, kdyby se to ebrkovi podailo. Lid by se nm smli.

O tom, kdo sm vzt luk do ruky, rozhoduji jenom j, vmsil se do sporu Telemachos. Zbran pat mum. Jdi, matko, do sv komnaty a nevychzej z n. Penelopa pohldla udiven na syna, ale poslechla ho a odela z hodovn sn. Eumaios vzal luk a py a nesl je Odysseovi. Npadnci spustili kik a chtli ho zadret. Jen jdi, Eumaie, j ti poroum, povzbudil ho Telemachos, jen kdybych mohl porouet enichm, jako mohu poruit tob. Npadnci se rozesmli a Eumaios podal luk Odysseovi. Odysseus prohldl zevrubn luk a lehounce jej napjal. Zkusil ttivu a ttiva zavitoila jako vlatovka. Z nebes se ozvalo mocn zahmn. Sm Zeus dal Odysseovi znamen. Hrdina uchopil p, napjal luk a prostelil vech dvanct sekyr. Ohromen npadnci zbledli a zl pedtucha je obela. Telemachos se opsal meem, chopil se kop a postavil se otci po bok. Odysseus shodil ze sebe ebrck cry, vysypal py ped sebe a hroznm hlasem zvolal: Prvn zvod skonil a te si najdu cl, kter nikdo jet nezashl. Pi tch slovech napjal znovu ttivu a vystelil p. Antinoos chtl prv pozvednout k stm zlatou dvojuchou i plnou vna, a zasaen Odysseovm pem, klesl. p mu prokll hrdlo. Npadnci ve zmatku hledali zbran, ale nemohli je najt. Odysseus je s Telemachem v pedveer zpasu vas odnesl. . Ped vmi stoj Odysseus, zavolal hrdina na pobhajc enichy, piel potrestat vae zl iny. Nebli jste se boh ani lid, a te nadela chvle odplaty! Napnal luk, vysteloval p za pem a kad stela nala svj cl. Npadnk za npadnkem padal mrtev k zemi. Telemachos odbhl do zbrojnice a donesl zbra a zbroj i pro dva vrn paste. V rozruen vak zapomnl zavt u zbrojnice dvee. Jeden ze zrdnch sluebnk se tam vloudil a donesl postrannmi dvky do hodovn sn zbran. Ale podruh se u se zbranmi do sn nevrtil. Pasti ho ve zbrojnici chytili a spoutali. Odysseus poklesal na mysli, kdy vidl tolik zbran mezi enichy a jak pesilou na nho dotraj. V nejvy nouzi pomohla Pallas

Athna a zpsobila, e se otpy enich mjely clem. Jeden zashl dvee, jin udeil do zdi, jen Odyssea a jeho druhy nezashl dn. Hluk boje a stnn umrajcch naplnilo dm. Na pmluvu Telemachovu uetil Odysseus jen pvce a jednoho sluebnka. Poznenhlu utichlo inen zbran a posledn npadnk padl mrtev k zemi. Odysseus se rozhldl po sni, neskrv-li se nkde jet njak neptel. Nikdo z enich nezstal naivu, vichni tu leeli jako ryby vysypan z rybovy st. Hrdina dal zavolat starou chvu Eurykleiu. Pila a spatila Odyssea, jak stoj nad padlmi mui a podob se lvu, jen zvtzil. Chtla hlasit zajsat Odysseus j zabrnil. Neslu se, ekl, aby iv jsali nad padlmi. Proto skryj svou radost a poli sem nehodn sluky, kter m nemly v ct a hily s enichy. Nehodn sluebnice musily odklidit ze sn mrtv npadnky a vyistit sl. Nakonec zahynuly vechny potupnou smrt. Odysseus vykouil srou hodovn s i cel palc. Kdy bylo vude zase isto a vechno v podku, poslal chvu Eurykleiu pro svou manelku Penelopu. Eurykleia u netrpliv ekala na ten pkaz a te se rozbhla, co j star nohy staily, aby povdla pan radostnou novinu. Penelopa spala tak tvrd, e neslyela ani kik, ani hluk zpasu. Chva ji probudila a vyprvla, co se stalo. Jak se vrtil Odysseus, e ho poznala u pi myt nohou, ale zakzal j mluvit. A povdla o slavnm Odysseov vtzstv nad zpupnmi enichy. Penelopa j nevila a la za n do hodovn sn nedviv a s malou nadj, e mu, kter ji tam ek, je Odysseus, jej manel. Pekroily spolu prh a Penelopa mlky usedla naproti Odysseovi. Chvlemi se j zdlo, e je to jej manel, poznvala jeho tv, a chvlemi se j zdl ciz, nepoznvala ho zase. Bla se, aby ten ciz mu nebyl njak podvodnk. Pla si od Odyssea uslyet nco, o em vdla jen ona a on, aby mla dkaz, e je to opravdu jej manel. Odysseus j pipomnl, jak stavl v palci lonici. Postavil mstnost kolem olivovho stromu, sm jej pitesal a pouil pn stromu jako sloupu. Popsal Penelop i zlat a stbrn ozdoby a ezby, jimi sm loe ozdobil.

Penelopa poznala, e tento mu je skuten Odysseus, jej oplakvan manel. Objala ho a se slzami tst ho pivtala pod stechou domova Vyptvn a vyprvn nemlo konce. Aby nhl ticho v palci nebudilo v kolemjdoucch podezen, vymyslil si Odysseus lest. Pikzal pvci hrt na loutnu vesel psn a sluebnictvu vystrojil slavnost. Kdo nyn el okolo palce, domnval se, e hen enich pokrauje. Tm Odysseus oddlil chvli, kdy se rozkikne po mst zprva o pobit enich. asn zrna se rozlouil Odysseus s Penelopou a poradil j, aby nevychzela z komnaty. Vydal se se synem Telemachem na venkov ke svmu starmu otci Laertovi. Doprovzeli je oba vrn pasti. Mstem proli za svtn, dokud byly ulice liduprzdn. V Laertov venkovskm statku nezastihli nikoho doma. Vichni byli za prac venku na polch. Odysseus zanechal Telemacha a paste na statku a sm vyel hledat otce. Nael ho v sad. Laertes ml na sob zplatovanou sukni a okopval ke. Star otcova tv byla rozbrzdna vrskami a usouzena steskem po ztracenm synovi. Odysseovi se bolest a ltost rozbuilo srdce. Nedal se otci poznat a pedstral, e hled Laertova syna Odyssea. Ped pti lety pr se seznmili. Jak staec zaslechl jmno Odysseovo, naplnily se mu oi slzami a hlas se mu zachvl. Odysseus u nedovedl pokraovat v pedstrn. Piznal se, e on sm je Odysseus. Ukzal otci jizvu na noze a vyjmenoval stromy, kter kdysi od otce dostal darem. Jakmile otec pochopil, e se mu vrac jeho dlouho poheovan syn, radost omdlel. Ale radost, je mu v prvnm okamiku mlem vzala dech, vzpt ho opt probudila k ivotu. Jako by omldl, spchal s Odysseem do domu. Tam se Laertes umyl, dal natt olejem a oblkl krsn vlnn pl. Usedl s hosty a eled ke stolu, zmnn a sv, rozprvl, ertoval a usmval se. Zatmco na statku obdvali a tili se ze shledn, roznesla se mstem povst o zkze enich. Rozruen lid, podncovan pbuznmi enich, se shromdil na snmoviti. Nebyli vak jednotn. Nkte vidli ve smrti enich trest seslan bohy, jin volali po odplat a vyhroovali Odysseovi. Zstup pomstychtivch

vedl Antinov otec. Ozbrojili se otpy, luky a py a vydali se bojovn k Laertovu statku, kde se Odysseus zdroval. Odysseus uslyel um davu a hmot zbran a vyel ozbrojen s hrstkou vrnch vstc zstupu vlenk. Laertes prvn mrtil otpem a zashl Antinoova otce. Zasaen padl mrtev do prachu u cesty. Zaala bitva a stran krveprolit. Odysseus a jeho ptel by snad byli pobili cel zstup bojovnk, kdyby nebyl zahml hlas bohyn Athny: Zastavte boj, Ithaan, neprolvejte marn krev. Bojujcm vypadly zdenm zbran z rukou a ti, kdo pili z msta, dali se na tk k mstskm hradbm. Na Ithace zavldl mr. Dlouho a vrn ekala Penelopa na svho manela a dokala se ho. Dlouho a vytrvale hledal Odysseus domov a nalezl jej. as plynul a v slunci klidnho st jim zblely vlasy.

POSLEDN PBH BEZ KONCE

Nebe nad hornatou eckou krajinou je oslniv modr a podob se ir hladin blzkho moe. I tehdy, ped ptadvaceti stoletmi, mla obloha nad touto krajinou stejnou barvu jako dnes, ale pod oblohou ili jin lid s jinmi starostmi a radostmi. Zde byla za starovku msta, kde ovaly postavy hrdina boh. Starovk eck divadla. Navtvme spolu na chvli starovk eck divadlo. Pe se pt stolet ped nam letopotem. Je slunen den, jako stvoen k nvtv divadla. Ale pospme si, vdy u od rna se valily cestou k divadlu zstupy dychtivch divk. Sedmnct tisc se jich vejde do hledit. Vezmeme si s sebou penze. Vstupn stoj dva oboly, dva star eck penze. Ale kdyby chom byli chud a nemli na vstupn, mohli bychom na pedstaven zadarmo. Vstupn by za ns zaplatila sttn pokladna. Vmsme se do spchajcho davu a projdeme kamennou brnou do divadla. Opravdu, nevypad jako dnen divadeln budovy. Pipomn spe nekryt sportovn stadin. Hledit je vestavno do svahu nvr. Brnou jsme vstoupili do kruhovitho prostoru. Sta ekov mu kali orchestra. V orcheste se shromaduje pi pedstaven divadeln sbor. Kolem orchestry se zdvihaj v plkruhu kamenn lavice jako stupn obrovskho schodit. Lavice jsou irok a nemaj opradla. Jenom prvn ada je opatena kamennmi opradly. To jsou sedadla vyhrazen knm, vym ednkm a vzcnm hostm. Prvn ada jet nen obsazena. Zato msta pro eny a mlde jsou u zaplnna do poslednho sedadla. Slunce vrh ostr ern stny. Mnoz divci si stn tve irkem, straj pot a hovor v hlediti um a hu jako mosk pboj. Kam se posadme? Snad vedle vousatho eka do est ady? Vousat mu m dlouh svten pltn chitn s rukvy. Jeho odv pipomn dlouhou koili, voln a bohat zasenou, splvajc a ke kotnkm. Dv se mlky dol do prvn ady. Zeptme se ho, co dnes hraj. Div se, jak je mon, e to nevme. Dnes pece hraj Krle Oidipa. Hru napsal Sofokles. Zn pr tu hru, vidl ji ped asem a t se, e ji uvid znovu.

U pichzej host i na nejdolej sedadla. Divadlo je pln a po msta nejvzdlenj od jevit, a po msta obsazen otroky. Zd se, e pedstaven brzy zane. Jevit, kter se zved dole za kruhovitou orchestrou proti hlediti, tak mlo pipomn jevit dnenho divadla. Je to stavba z kamene, dlouh, proti naim dnenm jevitm nepatrn hlubok, s patrem, krtkmi postrannmi kdly a pozadm. Z jevitn budovy vedou do prostoru, kde se hraje, troje dvee. Pozad zakrv pltn dekorace, pedstavujc palc, jak to vyaduje dnen pedstaven. Z prostednch dve vyjde za chvli hlavn herec. Druh a tet herec vyjdou z postrannch dve. Jevit uzavraj po stranch vysok otiv trojhrann kulisy. Vechno je dobe vidt, nebo jevit nem oponu. Vyprvli jsme si o trojch dvech a tech hercch. Copak jich nehraje vc? Hraj jenom ti. Ti herci se stdaj na jeviti a hraj vechny musk i ensk role. Kdy maj zashnout do hry v jin roli, mus se za scnou rychle pestrojit. Na jeviti se objevuj ovem jet jin postavy. Ty vak nemluv. Pestrojen nen natst tak sloit jako na naem dnenm divadle. Herci se nemus lit. Staroet herci hraj s maskami na oblieji. Sta, kdy vymn kraboku a pehod si jin odv. Masky, ktermi si zakrvaj tv, maj sv pesn pedpisy. Jin masky se pouvaj ve he s hrdinskm nmtem, v tragdii, a jin ve vesel he, v komedii. V tto chvli stoj herci pipraveni, kad u svho vchodu na jevit. A u vchodu do orchestry, skryt zrakm divk, se ad divadeln sbor. Sbor nm ve svch zpvech prozrad to, co neme povdt dn ze t herc. Sofokles, kter napsal tragdii o krli Oidipovi, napsal celou adu slavnch tragdi. Se svm pedchdcem Aischylem a nstupcem Euripidem pat k proslul trojici starovkch eckch dramatik. V jejich hrch se setkvme s vtinou postav, o nich jste se doetli v tto knize. Ale mnohem dv, ne povsti a bje oily na jeviti, vyprvli si je lid u ohni a na pastvinch. O slavnostnch hostinch je zpivali slep pvci dvno pedtm, ne byly napsny. st se nm jich dochovala v dle nejvtho eckho bsnka

Homra. Homr sloil dlouhou bse o Odysseov bloudn, Odysseu, a bse o trojsk vlce, Iliadu. Zatmco jsme si vyprvli, zaalo na scn divadlo. Na jevit vyel krl Oidipus se svm prvodcem a Div knz. Protoe starovk jevit nem hloubku, jakou maj jevit dnench divadel, nestoj herci ve skupinch, ale v ad. Obraz scny s herci se podob vjevm na starovkch vzch. Oidipus na jeviti oekv se svm prvodem Kreonta, kterho poslal do delfsk vtrny. Osud, o nm sta ekov vili, e je dlem boh, se zan naplovat. Hledit ztichlo. Dnes nebudou kopat patami do lavic a dupat, syet a mlaskat jako pi hrch, kter se jim nelb. Hra je vn, tragick, odhaluje temn a tajemn sly, je vldnou lidskmu ivotu. A tajemnch sil, jak se tehdejm lidem zdlo, bylo mnoho. V tch dvnch dobch si lid nedovedli mnoho vc vysvtlit a to, emu nerozumli, pokldali za dlo njak tajemn bytosti. Vude, kde lovk narazil na nco nevysvtlitelnho, vymlel si tajemn sly, zhadn bytosti, obludy, vly nebo bohy. Ale ty obludy se podobaly zvatm, kter lovk dobe znal. A vly, nymfy a bohov mli docela lidsk vlastnosti. I bohov se zlobili, smli se, rdi dobe jedli a pili, mli dti a zpasili spolu. Kad bh nemu vldl. Tak obtovali ekov vdy uritmu bohu, podle toho, jakou pomoc si chtli vyprosit. Kdy touili nahldnout do budoucnosti, obtovali Apolinovi, bohu vtby. O bohatou rodu prosili bohyni rolnictv Dmtr. Podle star bje sdlili bohov na vrcholku hory Olympu a bylo jich mnoho. Povzme si aspo o nejdleitjch. Sta man mli podobn bohy a jejich jmna vm budou mon leckdy znmj ne jmna eckch boh. ekneme si je proto tak. S nktermi jmny jste se u setkali, s jinmi se setkte. Nejmocnjim bohem, jak jsme u poznali, byl Z e u s. Byl pnem nebes i zem, ovldal boue, hromy a blesky. Od Dia pochzelo tst i netst, slva i bohatstv. man mli tak nejvyho boha a kali mu J u p i t e r .

Manelkou Diovou byla bohyn H r a. Byla nejmocnj bohyn, krlovnou v sdle boh na hoe Olympu. I msk Jupiter ml manelku. man j kali Juno. Dcerou Diovou byla P a ll a s A t h n a, bohyn moudrosti a ochrnkyn chytrch a statench mu. ekov j zasvtili sovu. man mli podobnou bohyni a kali j Minerva. Synem Diovm byl H f a i s t o s, bh ohn a kovsk prce. Ml pr sv kovsk dlny pod koucmi sopkami. Byl to nehezk chrom bh, ale velik umlec. man mu kali Vulkanus. A p o ll n byl bohem svtla, vtby a bsnickho umn. Proto byl vdcem devti Mz, bohy, kter ochraovaly jednotliv umn. man ho nazvali Apollo. A r t e m i s , bohyn lovu, byla jeho sestra. U man Diana. Krvav bh vlky se jmenoval r e s . U man Mars. Krsn bohyn A f r o d i t e, u man Venus, esky se j k Venue, byla tak dcerou Diovou. Byla bohyn krsy a lsky a jej syn se jmenoval E r s (u man Amor). H e r m e s (u man Merkur) byl poslem boh. Dovedl rychle plnit Diovy rozkazy, nebo ml okdlen opnky, kter ho donesly, kam jen chtl. Ochraoval obchodnky a poutnky. Vesel bh vna se jmenoval D i o n s o s (u man Bakchus). H e s t i a byla bohyn domcho krbu a ohn. man j kali Vesta. Bohyn rolnictv a drkyn zemdlskch plodin se jemenovala D m t r . U man Ceres. P o s e i d n vldl moskm vodm a svm trojzubcem je dovedl rozbouit i uklidovat. Byl Diovm bratrem. man mu kali Neptunus. V i mrtvch, v podsvt, panoval bh H d e s (u man Pluto). Tak Hdes byl Diovm bratrem. Jeho manelka se jmenovala P e r s e f o n a (u man Proserpina). Ale to nejsou vichni et bohov. Vyjmenovali jsme si jenom hlavn bohy. Krom nich vili sta ekov v mnoho jinch, nich boh. K nim patil i Aiolos, vldce a strce vtr, i s (u Rman Aurora), bohyn jitnch ervnk. Bohyn pomsty Erinye (u man Furiae, esky teme Furie) byly obrazem zlho svdom a

nymfy obvajc lesy a vody se podobaj naim starm slovanskm rusalkm a divoenkm. Jak si sta ekov sv bohy a hrdiny pedstavovali, to nm ukazuj sochy, a hlavn obrazy na starovkch vzch. Obrazy nm ovem neukazuj jenom bohy a hrdiny, ale tak bjn zvata. Takov zvata pochopiteln nikdy neila. Velijac draci a obludy, o kterch se kdysi vyprvlo a zpvalo na hostinch a na jeviti, jsou vlastn nejrznj pohromy, kter postihovaly tehdej lidi. Obluda soptc ohe byla mon krut sopka, netvor usmrcujc lidi byl mon mor, straliv vodn had mohla bt povode. To, co bylo nevysvtliteln, jak u jsme ekli, pokldal starovk lovk za dlo tajemn bytosti. Nkter bje vyjadovaly dvn lidsk sny a touhy. Odedvna touil lovk vznst se do vzduchu, podobat se ptkm. V bji se mu to podailo. Osedlal okdlenho kon, Pegasa, a vznesl se. Nebo si pipjal s Ikarem kdla. Dnes kme o lovku, kter m bujnou fantaz, e lt na Pegasu. Pegas se stal obrazem pro bsnick rozlet. Mnoho slov z eckho bjeslov uvme v ei podnes. slovm jako Achillova pata, klubko Ariadnino, Prokrustovo loe, siln jako Herkules a nevm ani kterm jet, nyn u jist porozumte. eck bje a starovc et hrdinov doprovzeli nejen moje mld, ale i mld naich otc, ddek, praddek. Hluboko dozptku do lidskch djin sah jejich slva. et hrdinov zaili neuviteln dobrodrustv, ale nebyli slavn proto, e slavn chtli bt. Byli slavn proto, e jejich iny pomhaly ostatnm lidem. Za dvnch dob bylo hrdinstvm zabt dravou elmu a nemusil to bt drak. Lid si o hrdinech vyprvli a k pravd pidvali, co si vymyslili. Poslali ve svch vyprvnch hrdiny i proti tajemnm silm, kterm nerozumli, kterch se bli a kter si pedstavovali jako ukrutn bytosti. Vzpomnte si, e Promtheus nebo Hrakles bojovali i s bohy? Promtheus lst a Hrakles silou. Hrdinov starho ecka dodvali lidem odvahu i nadji. Star povsti jim kaly: chtjte vdt, jako chtl vdt v oblben hrdina, cvite se jako on, bute staten, spravedliv a zvtzte i v nejtch zkoukch.

Starovk eck bje a povsti ukazovaly a podnes ukazuj, jak se dostat na cestu hrdin. Je to cl hodn lidskho ivota. A cesta hrdin nem konce. Eduard Petika