Karel apek

POVDKY Z DRUH KAPSY

Znn tohoto textu vychz z dla Povdky z jedn a z druh kapsy tak, jak bylo vydno v eskoslovenskm spisovateli v roce 1993 (APEK, Karel. Povdky z jedn a z druh kapsy. 30. vyd. Povdky z jedn kapsy, 24. vyd. Povdky z druh kapsy. Praha : eskoslovensk spisovatel, 1993. 328 s. Spisy, sv. 6.). Dal dla Karla apka naleznete online na www strnkch Mstsk knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Elektronick publikovn dla Karla apka je spolenm projektem Mstsk knihovny v Praze, Spolenosti brat apk, Pamtnku Karla apka a eskho nrodnho korpusu.

UKRADEN KAKTUS Tak j vm povm, pravil pan Kubt, co se mn letos v lt stalo. Byl jsem na letnm byt, jak u ty letn byty jsou: bez vody, bez lesa, bez ryb, vbec beze veho; ale zato je tam siln zastoupena lidov strana, okralovac spolek s ilm jednatelem, perlesk prmysl a potovn ad se starou a nosatou potmistrovou; zkrtka je to tak jako vude jinde. Tedy kdy jsem se tam asi trnct dn oddval blahodrnm a hygienickm inkm takov t nim neruen nudy, zaal jsem vtit, e mne maj mstn klepny a vbec veejn mnn njak v prdle. A protoe m dopisy mn dochzely npadn dobe zalepen, a se cel oblka na rubu zrovna leskla arabskou gumou, ekl jsem si: Aha, nkdo otvr mou potu; hrom do t potmistrovsk bby! To vte, tihle poci pr dovedou rozlepit kadou oblku. Pokej, ekl jsem si; a u jsem sedl a zaal jsem svm nejhlednjm psmem pst: Ty straidlo potmistrovsk, ty nosat fuchtle, ty kometo, ty treperendo zvdav, ty zmije, ty raple, ty jeibabo a tak dle, s ctou vekerou Jan Kubt. Poslouchejte, tahle etina je bohat a pesn e; jednm dechem jsem na ten papr vysypal tyiaticet vraz, kterch me pm a poestn mu ut vi kad dm, ani by se stal osobnm nebo dotrnm; pak jsem to spokojen zalepil, napsal jsem na oblku svou vlastn adresu a jel jsem do nejbliho msta dt to do schrnky. Den nato bm na potu a strm s nejlbeznjm smvem hlavu do oknka. Pan potmistrov, povdm, nen tady pro mne njak dopis? J vs budu alovat, vy niemo, zasrela na mne pan potmistrov s tm nejstranjm pohledem, kter jsem kdy vidl. Ale pan potmistrov, povdm j soucitn, snad jste neetla nco nepjemnho? A pak jsem radji ujel. To nic nen, pravil kriticky pan Holan, vrchn zahradnk Holbenovy zahrady. Tahleta lest byla pli jednoduch. J bych

vm mohl povdat, jak jsem nalil na toho zlodje kaktus. To vte, star pan Holben je nramn kaktus, a jeho sbrka kaktus, j nelu, me mt cenu ti sta tisc, kdy nepotm unikty. Na to si star pn potrp, aby ta sbrka byla veejn pstupn. Holane, k, to je ulechtil zliba, to se m v lidech ivit. Ale j si zas myslm, kdy njak mal kaktus vid, eknme, takovho zlatho Grusona za dvanct stovek, tak ho jen zbyten bol srdce, e ho nem. Ale kdy to star pn chce, nu dobr. Ale tuhle vloni jsme zaali pozorovat, e se nm ztrcej kaktusy; a to ne njak ty na oko, co kdekdo chce mt, ale zrovna takov ty speciality; jednou to byl Echinocactus Wislizenii, podruh Graessnerii, pak jedna Wittia, import pmo z Kostariky, pak jedna species nova, kterou poslal Fri, potom jeden Melocactus Leopoldii, unikt, kter nikdo v Evrop nevidl u pes padest let, a nakonec Pilocereus fimbriatus ze San Dominga, prvn kus, kter kdy piel do Evropy. Poslouchejte, ten zlodj musel bt njak znalec! To nemte pont, jak star pn zuil. Pane Holbene, km mu, jednodue sv sklenky zavete, a bude po ptkch. A to zas ne, kiel star pn, takov ulechtil zliba je pro vecky; muste mn chytit toho praivku zlodje; vyhote hldae, najmte nov, alarmujte policii a takov ty krmy. To je tk vc; kdy mme ticet est tisc hrnk, nememe postavit ke kadmu jednoho hldae. Tak jsem aspo najal dva revrn inspektory od policie na penzi, aby dvali pozor; a zrovna tehdy se nm ztratil ten Pilocereus fimbriatus a zbyl nm po nm jenom dlek v psku. Teda to jsem se doral a zaal jsem pst sm po tom zlodji kaktus. Abyste vdli, tihle prav kaktusi, to je nco jako sekta dervi; j myslm, e jim msto fous rostou ostny a glochidy, tak jsou do toho zaran. U ns mme dv takov sekty: Spolek kaktus a Sdruen kaktus; m se od sebe li, to nevm, myslm, e jedni v, e kaktusy maj nesmrtelnou dui, kdeto druz jim pinej krvav obti; ale zkrtka ty dv sekty se navzjem nenvid a pronsleduj se ohnm a meem na zemi i v povt. Teda j jsem si zael k pedsedm tch dvou sekt a ve v dvrnosti jsem se jich 4

zeptal, nemaj-li njak zdn, kdo by teba z t druh sekty ty Holbenovy kaktusy mohl ukrst. Kdy jsem jim ekl, kter vzcn kaktusy se nm ztratily, prohlsili s nejvt uritost, e teda je nemohl ukrst dn len t neptelsk sekty, protoe tam jsou jenom takov svrabai, hudlai a nezasvcenci, kte nemaj ani pont, co je to takov Wislizen nebo Graessner, nekuli Pilocereus fimbriatus; a co se te jejich vlastnch len, e ru za jejich poctivost a ulechtilost; e ti nejsou schopni nco ukrst, ovem krom njakho toho kaktusu; ale kdyby nkdo z nich takovho Wislizena ml, e by ho jist ukzal tm ostatnm k uctvn a nboenskm orgim, ale o tom jim, pedsedm, nen nic znmo. Nae oba ti ctihodn pni mn ekli, e krom tchto dvou veejn uznanch nebo trpnch sekt jsou jet divoc kaktusi, a ti pr jsou ze vech nejhor; to jsou ti, kte se pro svou nruivost nemohli snst s tmi umrnnmi sektami nebo vbec holduj rznm bludm a nsilnostem. A tihle divoc kaktusi pr jsou schopni veho. Kdy jsem tedy u tch dvou pn nepochodil, vylezl jsem na takov pkn javor v naem parku a pemlel jsem. J vm km, nejlp se peml v korun stromu; tam je lovk tak jaksi odpoutn, trochu se to s nm houpe a pitom se dvte na vechno z vyho stanoviska; j myslm, tihle filozofov by mli t na stromech jako luvy. A na tom javoru jsem si vymyslel takov pln. Nejdv jsem si obhl sv znm zahradnky a povdm: Mldenci, nehnijou vm njak kaktusy? Star pan Holben by je poteboval na ty sv pokusy. Takhle jsem sehnal pr set marod a pes noc jsem je nastrkal do Holbenovy sbrky. Dva dny jsem byl zticha, a tetho dne jsem dal do vech novin tuhle zprvu: Holbenovy svtoznm sbrky ohroeny! Jak se dovdme, byla velk st jedinench Holbenovch sklenk zachvcena novou a dosud neznmou chorobou, zavleenou nejspe z Bolvie. Nemoc napad zejmna kaktusy, probh po njak as latentn a pak se projevuje jako hniloba koen, krku i tla. Jeliko se zd, e tato choroba je velmi 5

nakaliv a rychle se dosud nezjitnmi mikrosporami, byly Holbenovy sbrky zaveny. Asi za deset dn po tch deset dn jsme se museli skrvat, aby ns kaktusi neroztrhali sammi dotazy jsem poslal novinm druhou zprvu: Poda se zachrniti Holbenovy sbrky? Jak se dovdme, uril profesor Mackenzie v Kew chorobu, jez vypukla ve svtoznmch Holbenovch sbrkch, jako zvltn tropickou plsen (Malacorrhiza paraguayensis Wild.) a doporuil postikovati zachvcen exemple tinkturou Harvard-Lorsenovou. Dosavadn pokusy s tmto lkem, kter se nyn ve velkm mtku provdj v Holbenovch sbrkch, jsou velmi spn. HarvardLotsenv roztok lze dostat i u ns v tom a tom zvod. Kdy tohle vylo, sedl u jeden tajn v tom zvod a j jsem se uvelebil u telefonu. Za dv hodiny mn telefonoval ten tajn: Tak pane Holan, u ho tu mme. Za deset minut jsem drel za lmec takovho malho lovka a tepal jsem jm. Ale pane, protestoval ten lovek, co se mnou tepete? J sem jdu jenom koupit tu znmou Harvard-Lotsenovu tinkturu J vm, povdm mu, jene ona dn nen, tak jako nen dn nov nemoc; ale vy jste nm chodil krst kaktusy do Holbenovy sbrky, vy erchmantsk taki! Zaplapnbh, vyhrkl ten lovek, tak ona dn takov nemoc nen? A j jsem deset noc nespal strachem, e ji dostanou m ostatn kaktusy! Tak jsem ho za lmec vynesl do auta a jel jsem s nm a s tm tajnm do jeho kvartru. Poslouchejte, takovou sbrku jsem jet nevidl; ten lovek ml jedin kumblek v podkrov ve Vysoanech, no, asi tikrt tyi metry, v kout na zemi deku, stoleek a idli, a to ostatn byly sam kaktusy; ale jak exemple a v jakm podku, to teda aby lovk pohledal. Tak kterpak kousky vm ukradl, povd ten tajn; a j jsem koukal na toho take, jak se tese a polyk slzy. Poslouchejte, ekl jsem tajnmu, ono to nem takovou cenu, jak jsme mysleli; eknte 6

na direkci, e ten pn toho odnesl za padest korun a e si to s nm vydm sm. Kdy tajn odeel, povdm: Tak, ptelku, nejdv mn spakujte vechno, co jste si od ns odnesl. Ten lovek vm mrkal, protoe ml slzy na krajku, a ept: Prosm vs, pane, nemohl bych si to radji odsedt? Nic, kim na nj, nejdv muste vrtit, co jste nm nakradl. Tak on vm zaal vybrat jeden hrnek po druhm a dval je na stranu; bylo jich asi osmdest, my jsme nemli ani pont, e nm toho tolik chyblo; ale nejsp to odnel u po dlouh lta. Pro jistotu jsem se na nho rozkikl: Co, tohle e je vechno? Tu mu vyhrkly slzy; vybral jet jeden blouk De Laitii a jeden corniger, dal je k tm ostatnm a vzlykal: Pane, namoudui, vc u jich od vs nemm. To se jet uke, hromoval jsem, ale te mn eknte, jak jste je od ns mohl odnet. To bylo tak, breptal a pitom mu takhle skkal rozilenm ohryzek. J j jsem si toti vzal na sebe ty aty Jak aty? kim j. Tu se vm zaervenal sammi rozpaky a koktal: Prosm ensk aty. lovku, divm se, a pro zrovna ensk aty? Protoe, zajkal se on, prosm, takov obstaron ensk si nikdo podn nevimne, a pak dodval skoro vtzn to pece d rozum, e nikdo nebude z neho takovho podezvat enskou! Pane, ensk maj vechny mon vn, ale jakivy si nedlaj sbrky! Vidl jste u nkdy enskou, kter by mla sbrku znmek nebo brouk nebo inkunbul nebo takovch vc? Nikdy, pane! ensk nemaj tu dkladnost a a takovou tu nruivost. ensk jsou tak dsn stzliv, pane! Vte, to je ten nejvt rozdl mezi nmi a jimi: e jen my si dlme sbrky. J si tak myslm, e vesmr je jenom sbrka hvzd; on je njak musk bh, a ten si dl sbrku svt: proto jich je tak stran mnoho. Hergot, kdybych j ml tolik msta a prostedk jako on! Vte, e si vymlm nov kaktusy? A v noci se mi o nich zd; teba takov kaktus, kter m zlat vlasy a 7

hocov modr kvty, j jsem ho nazval Cephalocereus nympha aurea Racek j se toti jmenuju Rek, rate vdt; nebo Mamillaria colubrina Racek; nebo Astrophytum caespitosum Racek; pane, tady jsou takov zzran monosti! Kdybyste vdl Pokejte, peruil jsem ho; a v em jste ty kaktusy odnel? Prosm za adry, ekl stydliv. Ono vm to tak krsn pch. Poslouchejte, j u jsem neml to srdce ty kaktusy mu vzt. Vte co, ekl jsem mu, j vs dovezu k starmu panu Holbenovi a ten u vm utrhne ob ui. Lidi, to vm bylo, kdy ti dva se suchli! Celou noc zstali ve sklenku, ne obeli tch estaticet tisc hrnk. Holane, ekl mn star pn, to je prvn lovk, kter dovede ocenit kaktusy. A ne ubhl msc, star pan Holben s plem a ehnnm vypravil toho Rka do Mexika, aby tam sbral kaktusy; oba svatosvat vili, e tam nkde roste Cephalocereus nympha aurea Racek. Do roka jsme pak dostali takovou divnou zvst, e pan Rek tam zahynul krsnou a muednickou smrt. Piel tam njakm Indinm na jejich posvtny kaktus ikul, kter je, abyste vdli, vlastn bratr Boha Otce, a bu se mu nepoklonil, nebo jej dokonce ukradl; zkrtka mil Indini pana Rka svzali a posadili ho na Echinocactus visnaga Hooker, kter je velik jako slon a poset ostny dlouhmi jako rusk bajonety, nsledkem eho n krajan, odevzdn ve svj osud, vypustil dui. Tak to je konec zlodje kaktus.

POVDKA STARHO KRIMINLNKA To nic nen, ekl pan Jandera, spisovatel. Honit zlodje, to znme; ale zvltn je, kdy zlodj hled, koho vlastn okradl. Abyste vdli, to se stalo mn. Tak tuhle jsem napsal povdku a dal jsem ji do tisku; a kdy jsem ji etl vytitnou, obelo m takov nepjemn tuen. love, ekl jsem si, nco podobnho jsem u nkdy nkde etl. Hrom aby do toho, komupak jsem tuhle ltku ukradl? Ti dny jsem chodil jako vrtohlav ovce, a ne a ne na to

pijt, od koho jsem si tu ltku, jak se k, vypjil. Konen jsem potkal kamarda a povdm mu: love, tak se mn vechno zd, e ta m posledn povdka je od nkoho kraden. To jsem pece poznal na prvn pohled, ekl kamard, tos ukradl z echova. Tu se mn zrovna ulevilo, a kdy jsem potom mluvil s jednm kritikem, km mu: Pane, to byste nevil, nkdy lovk udl plagit a ani o tom nev; napklad m posledn povdka byla kraden. J vm, povd ten kritik, ta je z Maupassanta. Tak jsem si obeel vechny sv dobr ptele; poslouchejte, jak se jednou lovk octne na ikm drze zloinu, tak nev, kdy pestat; pedstavte si, tu jedinou povdku jsem ukradl jet z Gottfrieda Kellera, Dickense, dAnnunzia, Tisce a jedn noci, Charles Louis Philippa, Hamsuna, Storma, Hardyho, Andrejeva, Bandinelliho, Roseggera, Reymonta a cel ady jinch. Z toho je vidt, jak lovk zapad do zla hloub a hloub. To nic nen, pravil odchrchlvaje pan Bobek, star kriminlnk. To m upomn na jeden ppad, kdy mli vraha, ale nemohli k nmu najt dnou vradu. Toti abyste si nemysleli, to se nestalo mn; ale j jsem pl roku bydlel v tom samm kriminle, kde pedtm sedl ten vrah. To bylo v Palermu, vysvtloval pan Bobek a skromn dodval: J tam byl jenom skrz njak kufr, kter mn piel do rukou na lodi, co jezd z Neapole. Ten ppad s tm vrahem mn vypravoval vrchn dozorce z toho domu; j jsem ho toti uil hrt francefs, kov mari a bo poehnn, taky zvan gotsek; on to byl toti moc pobon lovk, ten dozorce. Teda jednou v noci vidli poldov oni v Itlii vdycky chod po dvou jak po via Butera, co vede k tomu smradlavmu pstavu, ze v sly pd jeden lovk. Tak ho apli, a porco dio, on m v ruce zkrvavenou dku. To se rozum, dovedli ho na policii, a te, chlape, ekni, kohos to zapch. Ten mldenec se dal do breku a povd: Zavradil jsem lovka, ale vc vm neeknu; kdybych ekl vc, byli by neastn jet jin lid. A taky z nho vc nedostali. To se v, hned se zaalo ptrat po njak mrtvole, ale dn se nenala. Tak nadili prohldku vech drahch zemelch, kte byli 9

v tu dobu hleni jako nebotci; ale vichni, jak se ukzalo, zemeli kesansky na malrii a takov vci. Tu teda se znovu pustili do toho mldence. Udal, e se jmenuje Marco Biagio z Castrogiovanni a je truhlsk tovary; dle udal, e zasadil asi dvacet ran kesanskmu lovku a zabil ho; ale komu to udlal, e nepov, aby nepivedl do netst jet jin lidi. A dost. Jinak jen volal na sebe bo trest a tloukl hlavou do zem. Takovou ltost, kal ten dozorce, jakiv nikdo nevidl. To vte, tihle poldov nev lovku ani slovo; oni si ekli, e ten Marco teba nikoho nezabil a jen tak le. Tak poslali tu dku na univerzitu, a tam ekli, e ta krev na t epeli je z lovka a e to muselo propchnout srdce. Prosm vs, j nevm, jak se to tak me poznat. No jo, ale co te mli dlat: vraha mli, ale vradu ne; a to pece nejde, postavit lovka na soud pro neznmou vradu; vte, to mus bt corpus delicti. Zatm se ten Marco pod jenom modlil a breel a prosil, aby u ho dali na soud, aby odpykal svj smrteln hch. Ty porco, ekli mu, kdy chce, aby t mohla spravedlnost odsoudit, tak se mus piznat, koho jsi zabil; my t nememe jen tak povsit; aspo nm, ty zatracen mezku, jmenuj njak svdky. J sm jsem svdek, kiel ten Marco, a j odpishnu, e jsem zavradil lovka! Tedy takhle to bylo. Ten dozorce mn kal, e on ten Marco byl takov hezk a hodn lovk; jakivi tam nemli takovho hodnho vraha. st neuml, ale bibli ml pod v ruce, teba obrcen, a breel do n. Tak mu poslali takovho dobrka ptera, aby ho duchovn poslil a pitom ikovn vyzpovdal, co a jak s tou vradou. Ten pter vm chodil od toho Marca a otral si oi; kal, e jestli si to ten Marco jet njak nezkaz, tak jist dojde velik milosti; e to je due znc po spravedlnosti. Ale krom tch e a slz z nho ten pter taky vc nic nedostal. A m povs, a basta, kal ten Marco, abych u ml odpykanou tu svou tkou vinu; spravedlnost mus bt. A takhle to trvalo pes pl roku, a pod nikde se nenala dn pimen mrtvola.

10

Teda kdy u jim to bylo hloup, povdal policejn prezident: Mordino, kdy ten Marco chce mermomoc viset, dejme mu tu vradu, co se stala ti dny po jeho sbalen tamhle v Arenelle, jak tam nali tu zabitou bbu; vdy je to ostuda, tady mme vraha bez vrady a bez mrtvoly, a tam mme takovou pknou a vyslovenou vradu bez pachatele. Dejte to njak dohromady, kdy ten Marco chce bt odsouzen, tak mu to me bt jedno za; a my se mu velijak odmnme, kdy se pizn k t bb. Tedy tohle nabdli tomu Marcovi a slibovali mu, e za to jist dostane v nejkrat dob provaz a bude mt pokoj. Ten Marco chvilku vhal a pak prohlsil: Ne, kdy u jsem svou dui zatratil zloinem vrady, tak ji neobtm jet takovmi smrtelnmi hchy, jako je le, podvod a kiv svdectv. Takov to byl, pnov, spravedliv lovk. Teda takhle to dl nelo; te u v tom kriminle mysleli jen na to, jak by se toho zatracenho Marca zbavili. Vte co, ekli tomu alnkovi, udlejte to njak tak, aby mohl utci; na soud ho poslat nememe, to by bylo jen pro ostudu, a pustit ho na svobodu, kdy se nm piznv k vrad, to taky nejde; koukejte, a se ten dio cane maledetto njak nenpadn ztrat. Teda poslouchejte, od toho dne poslali toho Marca bez prvodu pro pep a pro nit; jeho cela byla ve dne v noci dokon a ten Marco po cel den bhal po kostelch a po vech svatch, ale veer vm to natral s vyplazenm jazykem, aby mu v osm hodin nezaveli vrata kriminlu ped nosem. Jednou je naschvl zaveli dv; a on vm dlal takov randl a tak tloukl na vrata, e mu museli otevt, aby mohl do sv cely. Tak jednou veer povd ten dozorce Marcovi: Ty porca madonna, dneska tu sp naposledy; kdy se nechce piznat, koho jsi zabil, tak my t, ty bandito jeden, odtud vyhodme; jdi si k ertu, aby t potrestal. T noci se ten Marco na okn sv cely obsil. Poslouchejte, on ten pter sic kal, e kdy nkdo spch sebevradu z vitek svdom, me bt pes ten tk hch spasen, protoe umel ve stavu inn ltosti. Ale nejsp to ten pter nevdl docela jist, nebo je ta otzka dosud sporn; zkrtka vte mn, e ten Marco v t cele strail. Toti to bylo tak: kdy nkoho do 11

t cely zaveli, tak vm v tom lovku procitlo svdom a on zaal litovat svch skutk, dlal pokn a pln se obrtil. To se v, nebylo to u kadho za stejnou dobu: pro pestupek to bylo za noc, pro pein za dva nebo ti dny a pro zloin to trvalo teba ti nedle, ne se trestanec obrtil. Nejdl to vydreli kasai, defraudanti a vbec ti, co dlaj velk penze; j vm km, velk penze njak zvl zatvrzuj nebo jaksi ucpvaj svdom. Nejinnj to vdycky bvalo ve vron den smrti Marcovy. Tak oni tam v Palermu z t cely udlali takovou jako korekci, vte?, toti zavrali tam trestance, aby litovali svch skutk a obrtili se. To vte, nkte maj u policie protekci a nkter ty lumpy poldov vbec potebuj; to se rozum, e tam kadho nezaveli a sem tam si nkoho nechali neobrcenho; j myslm, e se nkdy od tch velkch gauner taky nechali podmazat, aby je nedvali do t divotvorn korekce. Ona u ani v zzracch nen dn poctivost. Teda tak mn to, pni, povdal ten dozorce v Palermu, a kolegov, co tam byli, mn to dosvdovali. Byl tam zrovna jeden anglick nmonk, skrz vtrnost a rvaku; tak ten Briggs el rovnou z t cely na Formosu jako mision, a jak jsem pozdji slyel, doel tam muednick smrti. To vm bylo zvltn, dn dozorce vm nechtl do t Marcovy cely strit ani prst; tak se bli, e by ta milost teba na n pila a oni by litovali svch skutk. Teda toho vrchnho dozorce, jak jsem vm u povdal, jsem uil hrt nkter ty pobonj hry. Ten se vm vztekal, kdy prohrval! Ale kdy mu jednou padala u tuze patn karta, tak se doral a zavel m do t Marcovy cely. Per Bacco, kiel, j t naum! No, j jsem si lehl a usnul jsem. Rno si mne ten dozorce zavolal a povd: Tak co, obrtil ses? J o niem nevm, signore comandante, povdm mu; j jsem spal jak dudek. Tak mar zptky, kiel na m. Ale co vm budu dlouho povdat: ti nedle jsem byl v t cele, a pod nic; dn ltost na m nepila. A tu ten dozorce nad tm zaal kroutit hlavou a povd: Vy ei muste bt stran neznabozi nebo kaci, e to na vs nem dn inek! A pak mn hrozn vynadal. 12

A vidte, od t doby Marcova cela vbec pestala inkovat: a tam strili koho chtli, neobrtil se ani dost mlo ani se nepolepil ani nelitoval, no doista nic; zkrtka pestalo to fungovat. Prokrindapna, to vm byl z toho kravl; mne hnali na direkci, e jsem jim to tam pokazil a kdesi cosi. J jsem jenom kril rameny; copak jsem za to mohl, no ne? Tak mn dali aspo ti dny temnou komoru, pr za to, e jsem tu celu pokodil.

ZMIZEN PANA HIRSCHE Tohle, ekl pan Taussig, nebyl patn ppad, ale m moc velkou chybu: e se nestal v Praze. Vte, i v kriminlnch vcech m mt lovk ohled na domov. Prosm vs, co nm je po njakm ppadu v Palerm nebo kterch ertech? Z toho my nic nemme. Ale kdy se takhle poda njak takov lep zloin v Praze, tak to mn, pni, zrovna jaksi lichot; km si, te se o ns mluv v celm svt; vte, ono to tak njak heje. A pak, to d rozum, v takovm mst, kde se vyvede slun kriminln vc, mohou jt i obchody; ono to svd o vtch pomrech, e jo, a bud to vbec dvru. Ale to se mus ten pachatel chytit. J nevm, jestli se pamatujete na ten ppad v Dlouh td se starm Hirschem; on tam ml obchod s kemi, ale sem tam taky prodval persk koberce a takov ty orientln vci; vte, on ml po mnoho let njak keft v Caihrad vak si odtamtud pinesl nco na jtrech; proto byl vychrtl jako chcpl koka a hnd, jako by ho vythl z tsla. A tihle tepichi z Armnie nebo ze Smyrny za nm chodili, protoe se s nimi dovedl tak po zlodjsku domluvit. Oni to jsou velc gaunei, tihle Armni; na ty si mus dt pozor i id. Teda ten Hirsch ml v pzem ty ke a odtamtud se lo po takovch toitch schdkch do jeho kontoru; za kontorem byl jeho byt a tam sedla pan Hirschov; ona toti byla tak tlust, e nemohla vbec chodit.

13

Tak jednou k polednmu el jeden pru nahoru do kontoru za panem Hirschem, jestli maj poslat ki na vr njakmu Weilovi do Brna; ale pan Hirsch v kontoru nebyl. Ono to sic bylo divn, e jo, ale ten pru si ekl, on pan Hirsch el teba na skok vedle k pan Hirschov. Ale za chvli vm pila shora sluka, e pan Hirsch m jt k obdu. Jak to, k obdu, ekl ten pru, vdy pan Hirsch pece je v byt. Ale kdepak by byl v byt, povd sluka, pece pan Hirschov sed cel den hned vedle kontoru a nevidla ho od rna. A my, ekl ten pru, jsme ho taky nevidli, e, pane Vclav? vte, to byl sluha. V deset hodin jsem mu donesl potu, povdal ten pru, a pan Hirsch ml jet na m hubu, e jsme mli urgovat toho Lembergra skrz ty telec usn; od t doby nevystril z kontoru nos. Jemarj, ekla ta sluka, vdy on v kontoru nen; neel on snad nkam do msta? Tady skrz krm neel, ekl ten pru, to bychom ho museli vidt, e jo, Vclave; to on snad el skrz byt. To nen mon, povd sluka, to by ho pan Hirschov vidla! Tak pokejte, ekl ten pru; kdy jsem ho vidl, tak ml upan a na nohou trepky; jdte se podvat, jestli si vzal boty, kaloe a zimnk, vte ono to bylo v listopadu a moc prelo. Jestli se oblkl, povd ten pru, tak el nkam do msta; jestli ne, tak mus bt nkde doma, e jo. Teda ta sluka ltla nahoru a za chvli se vrt cel bez sebe. Proboha, pane Hugo, povd tomu prumu, vdy on pan Hirsch si nevzal boty a nic; a pan Hirschov k, e skrz byt nemohl jt, vdy to by musel jt skrz jej pokoj! Skrz krm taky neel, ekl ten pru; on vbec dnes v krm nebyl, jen si m zavolal do kontoru skrz tu potu. Vclave, pojte ho hledat! Tak nejdv beli do kontoru; tam nebyl dn nepodek, jen pr tch srolovanch koberc v kout, a na stole byl jet nedopsan dopis na toho Lembergra; a nad stolem hoelo plynov svtlo. Tak to u je jist, ekl ten Hugo, e pan Hirsch nikam neel; kdyby nkam el, tak by pece zhasl lampu, e jo. To on mus bt nkde v byt. Tak vm prohledali cel byt, ale nikde nic. Pan Hirschov zaala na tom svm fotelu usedav plakat; ono to vypadalo, kal potom ten Hugo, 14

jako by se tam tsla takov hromada sulcu. Pan Hirschov, ekl ten Hugo to mte zvltn, jak takov mlad id rzem pijde k rozumu, kdy to mus bt , pan Hirschov, neplate; on pan Hirsch nikam neutek, vdy ke te jdou a krom toho neinkasoval dn pohledvky, e jo; on pan f nkde mus bt. Kdyby se nenael do veera, tak o tom ekneme na policii, ale dv ne; to vte, pan Hirschov, takov npadn vc nedl zvodu dobe. Teda do veera ekali a hledali, ale po panu Hirschovi ani pamtky. Kdy teda pan Hugo v patinou hodinu zavel krm, el na policejn direkci ohlsit, e se pan Hirsch ztratil. Tak tam z policie poslali detektivy; to vte, ti tam vecko prorali, ale nenali ani tu nejmen stopu; i krev hledali na podlaze, ale nikde nic; tak zatm zapeetili ten kontor. Potom vyslchali pan Hirschovou a ostatn personl, co se toho rna jako dlo. Ale nikdo nevdl nic zvltnho; jenom pan Hugo si vzpomnl, e po dest hodin piel k panu Hirschovi pan Lebeda, obchodn cestujc, a mluvil s panem Hirschem asi deset minut. Tak hledali toho pana Lebedu, a to se rozum, nali ho v kavrn Bristol, jak hraje ramla. Tak ten Lebeda honem schovval bank, ale ten detektiv mu povd: Pane Lebeda, dnes to nen skrz ramla, dnes je to skrz pana Hirsche; on se nm pan Hirsch ztratil, a vy jste byl posledn, kdo ho vidl. No jo, ale on ten Lebeda nevdl taky nic; byl u pana Hirsche kvli njakm emenm a nic zvltnho nepozoroval; jen se mu pan Hirsch zdl jet chatrnj ne jindy. Vy ale njak schzte, pane Hirsch, ekl mu. Ale pane, ekl mu ten komisa, i kdyby pan Hirsch zhubl jet vc, tak se nm nemohl ztratit ve vzduchu; aspo njak kost nebo chrup by po nm musely zstat, e jo. A v aktovce jste ho taky odnst nemohl. Ale pokejte, te m ten ppad druh konec. To vte, jak jsou na. ndra ty atny, co si tam cestujc nechvaj velijak vci a kufry. Tak to bylo asi dva dny po zmizen pana Hirsche, a ta atnka ekla jednomu posluhovi, e tam m takov kufr a ten e se j nechce lbit. J ani nevm pro, ekla, ale j se toho kufru zrovna bojm. Teda ten posluha el k tomu kufru uchnout a povd: Matko, vte co, 15

eknte o tom radji ndran policii. Tak oni vm pivedli policejnho psa, a ten, kdy k tomu kufru uchnul, zaal vret a jeit chlupy. To teda u bylo jaksi npadn, a proto ten kufr vypili: a v nm vm byla vtlaena mrtvola pana Hirsche v upanu a trepkch. Protoe ml jatern nemoc, tak ho u taky bylo, chudka, ctit. A v krku vm ml zaznut takov siln pagt; byl ukrcen. Ale nejdivnj bylo, jak se mohl v upanu a v trepkch dostat ze svho kontoru do kufru na ndra. Tak tenhle ppad dostal komisa Mejzlk. On se vm podv na tu mrtvolu a hned vid, e m na tvi a na rukou takov zelen, modr a erven fleky; ono to bylo tm npadnj, e byl ten pan Hirsch takov hnd. To je divn kaz rozkladu, ekl si ten pan Mejzlk, a zkusil tt kapesnkem jeden takov flek; a on ten flek poutl. Poslouchejte, ekl teda tm druhm, ono to vypad jako od njakho anilnu. J se musm jet podvat do toho kontoru. Nejdv tedy v tom kontoru koukal po njakch barvch, ale nebylo tam nic; a najednou mu padly do o ty sbalen persk koberce. Tak jeden z nich rozbalil a tel tam takov modr mustr naslinnm kapesnkem; a na tom tku se mu udlal modr flek. To je zatracen mejd, tyhle koberce, ekl pan komisa, a hled dl; na stole pana Hirsche nael na misce kalame asi dva nebo ti paky od tureckch cigaret. To si pamatujte, love, ekl jednomu detektivovi, e se pi tomhle keftu s perskmi koberci vdycky kou jedna cigareta za druhou; to u pat k tm orientlnm zvykm. A pak si zavolal pana Huga. Pane Hugo, ekl mu, on tu po tom panu Lebedovi byl jet nkdo, e jo? Byl, ekl pan Hugo, ale on pan Hirsch nikdy nechtl, abychom o tom mluvili. Vy si hlete k, kal nm, ale po kobercch vm nic nen; to je m vc. To se rozum, povd pan Mejzlk, protoe to jsou paovan koberce; koukejte se, ani jeden z nich nem celn plombu. Kdyby pan Hirsch nebyl v pnu, tak by s tm ml zatracen opletaky v Hybernsk ulici a platil by pokutu, a by byl modr. Tak honem, kdo tu byl! 16

No, ekl pan Hugo, asi o pl jedenct pijel otevenm autem njak armnsk nebo jak id, takov obtloustl a naloutl, a pt se turecky nebo jak po panu Hirschovi. Tak jsem mu ukzal cestu nahoru do kontoru. A za nm el takov ahoun, sluha, huben jako indel a ern jako ern koka, a nesl na rameni pt velkch srolovanch koberc; jet jsem se s Vclavem divil, jak to unese. Tak ti dva li do kontoru a byli tam asi patnct minut; my jsme se o to nestarali, ale ono bylo pod slyet, jak ten neppr hovo s panem Hirschem. Pak teda zas slzal ten sluha dol a nesl na rameni jenom tyi srolovan koberce; aha, ekl jsem si, to pan Hirsch zas jeden kus koupil. Jo, a ten Armn se ve dvech kontoru obrtil a jet nco panu Hirschovi do kontoru povdal, ale co, tomu jsem nerozuml. No, a pak ten ahoun hodil ty koberce do auta a odjeli. J jsem to nekal jen proto, e na tom nebylo nic zvltnho, e jo, ekl pan Hugo. Takovch tepich u ns bvalo, a vichni jsou stejn zlodji. Vte, pane Hugo, ekl na to ten pan Mejzlk, abyste vdl, nco zvltnho na tom pece jen bylo: on ten ahoun toti v tom jednom srolovanm koberci odnel mrtvolu pana Hirsche, rozumte? Kristapna, love, vdy jste si mohl vimnout, e ten chlap el dol t ne nahoru! To je pravda, ekl ten Hugo a zbledl, vdy on el cel sehnut! Ale pane komisai, to nen mon; on ten tlust Armn el za nm a jet s panem Hirschem ve dvech kontoru hovoil! No jo, povd doktor Mejzlk, hovoil do przdnho kontoru. A kdy pedtm ten ahoun pana Hirsche krtil, tak ten pn taky pitom pod mlel hubou, e jo. Pane Hugo, takov armnsk id je chytej ne vy. A pak v tom srolovanm koberci odvezli mrtvolu pana Hirsche do svho hotelu; ale protoe prelo, tak ten previtsk, anilnem barven koberec pustil barvu na pana Hirsche. To je jasn jako saldokonto, e jo. A v hotelu dali tlesnou schrnku pana Hirsche do kufru a kufr poslali na ndra; teda tak je to, pane Hugo! Tak zatmco pan Mejzlk dlal tohle, nali u tajn stopu po tom Armnovi. Ona toti na tom kufru byla nlepka jednoho berlnskho 17

hotelu z toho bylo taky vidt, e ten Armn platil podn sv dikerece; vte, tihle porti z hotel si tmi nlepkami dvaj po celm svt znamen, co z toho kunofta kouk na tuzrech. A protoe ten Armn dobe platil, tak si ho ten berlnsk portr taky dobe pamatoval: jmenoval se Mazanian a jel nejsp pes Prahu do Vdn; ale apli ho a v Bukureti; tam se taky ve vyetovac vazb obsil. Pro toho pana Hirsche zavradil, to dn nev; nejsp mli spolu njak obchodn spor z t doby, kdy pan Hirsch byl v Caihrad. Ale z tohohle pbhu je vidt, konil pan Taussig zamylen, e hlavn vc v obchodu je solidnost. Kdyby ten Armn vedl podn koberce, co nejsou barven tm lacinm anilnem, nebyli by na to tak hned pili, jak toho pana Hirsche odklidil, e jo. Ale prodvat pvl, to se jednomu vymst.

INTAMANI A PTCI Ehm, ekl pan doktor Vitsek, vte, j se tak trochu v perskch kobercch vyznm; ale to vm potvrdm, pane Taussig, e dnes u to nen, jak to bvalo. Dnes si ti taki v Orient u nedaj tu prci, aby barvili vlnu ervcem, indigem, afrnem, velbloud mo, dubnkami a tmi ostatnmi ulechtilmi organickmi barvivy; ani ta vlna u nen, jako bvala, a kdybych ml povdat o vzoru, tak bych se dal do breku. To teda je jedno ztracen umn, tyhle persk koberce. Proto jenom ty star kusy, co byly dlny ped rokem osmnct set sedmdest, maj njakou cenu; ale takov se vm poda koupit, jenom kdy njak star famlie ,z rodinnch pin, jak se v lepch rodinch k dluhm, prodv antikvity po ddekovi. Poslouchejte, j jsem onehdy na hrad Romberku vidl prav sedmihrak to jsou takov mal kobereky, modlky, co vyrbli Turci v sedmnctm stolet, kdy sedli v Sedmihradsku; tam na tom hrad po tom lapou turisti v okovanch botch, a nikdo nev,

18

jakou to m cenu, inu, lovk by nad tm zplakal. A jeden z nejvzcnjch koberc na svt je u ns v Praze, a nikdo o nm nev. Toti to je tak: J se znm se vemi obchodnky s koberci, co u ns jsou, a nkdy si je tak obejdu, abych se podval, co maj na sklad; vte, oni ti agenti v Anatlii a Persii nkdy pec jenom popadnou njak star kus, ukraden z meity nebo odkud, a pibal jej k tomu druhmu metrovmu zbo; ten cel balk, a je v nm co je, se potom prodv na vhu. A j si tak myslm, jakpak kdyby tam pibalili njak ladik nebo bergamo! Proto si nkdy zaskom k tomu nebo onomu tepichi, sednu si na hromadu koberc, pokuuju a koukm, jak prodvaj kavkm takov ty buchary, saruky a tebrizy; a sem tam eknu, copak to mte tamhle vespod, ten lut? A hele, on to je hamadan. Tedy takhle jsem si obas zael k njak pan Severnov ona m takov krmek ve dvoe tamhle na Starm Mst a nkdy se u n najdou pkn karamany a kelimy. Ona je takov kulat a vesel pan, m mnoho e a ubiku pudla, tak tlustou, e se a lovku dl patn. Tihle tlust psi jsou takov nevrl a tak astmaticky a podrdn tkaj; j to nemm rd. Poslouchejte, vidl u nkdo z vs mladho pudla? J ne; j myslm, e vichni pudlov, podobn jako vichni inspektoi, revidenti a bern sprvcov, jsou sta; to u nejsp pat k t rase. Ale protoe jsem chtl udrovat dobrou vli s pan Severnovou, sedl jsem si vdycky do kouta, kde chrpala a funla ta ubika Amina na takovm velkm, do tverce sloenm koberci, a drbal jsem ji na zdech; ona to ta Amina mla moc rda. Pan Severnov, povdm jednou, to jsou patn obchody; ten koberec, co na nm sedm, u tady mte ti roky. Ten tu je jet dl, ekla pan Severnov, ten je v tom kout sloen u dobrch deset let; ale to nen mj koberec. Aha, povdm, ten pat Amin. Kdepak, smla se pan Severnov, ten pat jedn pan; ona k, e na nj nem doma msto, a tak si jej sloila tady. Mn tu dost pek, ale aspo na nm sp Amina, vi, Amino?

19

Tak jsem odhrnul cp toho koberce, tebae Amina zaala vztekle vret. To je njak star koberec, povdm, smm se na nj podvat? Propak ne, ekla pan Severnov a vzala Aminu do nrue. Poj, Amino, pn se jenom podv a pak to zas Amin ustele. Pt, Amino, nesm vret! Ale jdi, ty hloup! J jsem zatm ten koberec rozhodil, a mn vm tak zabouchalo srdce. On to byl bl anatolk ze sedmnctho stolet, msty u naveskrz prochozen, ale abyste vdli, byl to takzvan pta koberec se vzorem intamani a s ptky; to toti je bosk a zapovzen vzor. J vm km, to je nesmrn rarita; a tady ten kus byl aspo ptkrt est metr velik, krsn bl, s tyrkysov modrou a teov rovou J jsem se postavil k oknu, aby mn pan Severnov nevidla do oblieje, a povdm: To je hodn star hadr, pan Severnov, a tady se vm nadobro pele. Vte co, eknte t pan, e to koupm, kdy ona na to nem msto. To je tk, ekla pan Severnov. Ten koberec tu nen na prodej, a ona ta pan je pod v Meranu a v Nizze; j ani nevm, kdy je doma. Ale j zkusm se j zeptat. Tak bute tak hodn, ekl jsem co mon lhostejn a el jsem po svm. Abyste vdli, to je pro sbratele vc cti, aby njakou vzcnou vc dostal za babku. J znm jednoho moc velkho a bohatho pna, kter sbr knihy; jemu je jedno dt za njakou starou artku teba pr tisc, ale kdy se mu poda u njakho hadre koupit prvn vydn bsn Josefa Krasoslava Chmelenskho za dv koruny, tak vm ske radost. To u je takov sport, jako honit kamzky. Tedy j jsem si vzal do hlavy, e musm ten koberec lacino dostat a e jej pak daruju muzeu, protoe takov vc jinam nepat. Jenom by na to musela pijt cedulka s npisem: Dar doktora Vitska. Prosm vs, kad lovk m svou ctidost, e? Ale to se vm piznm, mn z toho hoela hlava. To mn vm dalo prci, abych se pemohl a nebel hned druhho dne za tm kusem s intamani a ptky; j jsem na nic jinho ani nemohl myslet. Jet den to musm vydret, kal jsem si kadho dne; dlal jsem to sm sob natruc. lovk se nkdy rd 20

trzn. Ale asi za trnct dn m napadlo, e tam ten pta koberec me najt nkdo jin, a letm k pan Severnov. Tak co? vyhrknu ve dvech. Co m bt? ptala se m udiven ta pan, a j jsem se vzpamatoval. Ale, ekl jsem, jdu zrovna tudyma po ulici a nhodou jsem si vzpomnl na ten bl koberec; prod to ta pan? Pan Severnov potsla hlavou. Kdepak, ekla, ona je te v Biarritzi a nikdo nev, kdy se vrt. Tak jsem se podval, je-li tam ten koberec; to se v, leela na nm Amina, tlust a olezlej ne kdy jindy, a ekala, e ji podrbu na zdech. Njak den nato jsem musel jet do Londna, a kdy u jsem tam byl, zael jsem si k panu Keithovi vte, ten sir Douglas Keith je dnes nejvt kapacita na orientln koberce. Pane, povdm mu, prosm vs, jakoupak cenu by takhle mohl mt bl anatol s intamani a ptky, velikost vc ne ptkrt est metr. Ten sir Douglas se na mne podv pes brejle a utrhne se skoro vztekle: dnou! Jak to, dnou, povdm zaraen. Pro by neml dnou cenu? Protoe v tom formtu ten koberec vbec neexistuje, kiel na mne sir Douglas. Pane, to byste mohl vdt, e ten nejvt koberec s intamani a ptky, co je vbec znm, m st tikrt pt yard! J jsem vm zrudnul radost. Ale dejme tomu, pane, ekl jsem mu, e by jeden kus v t velikosti existoval; jakou by mohl mt cenu? Vdy vm pece km, dnou, kiel ten Keith. Pane, ten kus by byl unikt, a jakpak chcete urit cenu uniktu? Kdy je njak vc unikt, me mt stejn dobe cenu tisc liber jako deset tisc liber; copak j vm? Ostatn takov koberec neexistuje, pane. Dobr den, pane. To si dovedete pedstavit, s jakou jsem se vracel. Panenko Maria, ten kus s intamani musm dostat! To bude nco pro muzeum! Ale te si, prosm vs, pedstavte, e jsem nesml nijak npadn nalhat, protoe to nen sbratelsk; e pan Severnov nemla dn zvltn zjem na tom, aby se ten star hadr, co se na nm jej Amina vlela, prodal; a e ta zloeen ensk, co j ten koberec 21

patil, jezdila z Meranu do Ostende a z Badenu do Vichy, ta ensk musela mt doma njak lkask lexikon, e mla tolik nemoc; zkrtka byla bez ustn v njakch lznch. Tedy j jsem tak jednou za trnct dn chodil k pan Severnov mrknout si, je-li tam v kout jet ten koberec se vemi svmi ptky, podrbal jsem tu odpornou Aminu, a rozko kviela, a aby to nebylo npadn, koupil jsem pokad njak koberec; poslouchejte, j mm doma tch raz, irvan, mosul, kabristan a jinho metrovho zbo cel hromady ale mezi tm byl jeden klasick derbent, pane, to se tak hned nevid; a jeden star modr khorasan. Ale co jsem za ty dva roky zkusil, to pochop jenom sbratel. Kdepak, muka lsky, to nic nen proti mukm sbratele; ale pitom je zvltn, e si snad jet dn sbratel nevzal ivot a naopak obyejn dosahuje dlouhho vku; nejsp to je zdrav ve. Jednoho dne mn najednou povd pan Severnov: Tak ta pan Zanelliov, co j pat ten koberec, tady byla; j jsem j ekla, e bych mla kupce na ten jej bl lek a e se j tu beztoho pele; ale ona povdala, to pr je rodinn kus, a ona to pr nepotebuje prodvat a jen a to pr tady nechm. Tak jsem se, to se rozum, rozbhl sm za tou pan Zanelliovou. Myslel jsem, e to je bhvjak mondna, ale ona vm to byla takov eredn bba s fialovm nosem, parukou a takovm divnm tikem, e j pod huba jezdila po lev tvi a k uchu. Milostiv, povdm, a pitom se pod musm dvat, jak j ta huba tancuje po tvi, j bych rd koupil ten v bl koberec; on je to sic u chatrn kus, ale mn by se zrovna hodil do do pedsn, vte? A jak jsem ekal na jej odpov, ctm, e mn taky zaala huba cukat a poskakovat na levou stranu; byl-li ten jej tik nakaliv nebo bylo-li to z rozilen, to nevm, ale j jsem vm to nemohl potlait. Co si to dovolujete? rozkikla se na mne ta stran ensk pisklav. Hned a jste pry, hned, hned, jeela. To je mj rodinn kus po Gropapa! Jestli nepjdete pry, j zavolm Polizei! J neprodvm dn tepichy, j jsem von Zanelli, pane! Mry, a jde ten lovk pry! 22

Poslouchejte, j jsem z tch schod jel jako kluk; j bych byl breel vztekem a ltost, ale co jsem ml dlat? Po cel rok jsem zase chodil k pan Severnov; zatm se Amina nauila chrochtat, jak byla tlust a skoro pln lys. Za rok se zase pan Zanelliov vrtila; tentokrt jsem rezignoval a udlal jsem vc, za kterou bych se jako sbratel ml do smrti stydt: poslal jsem na ni svho kamarda, advokta Bimbala on je takov jemn lovk a m vousy, kter mu zskvaj bezmeznou dvru u enskch , aby t ctihodn dm nabdl za ten pta koberec jakkoliv rozumn penze. Zatm jsem ekal dole, rozilen jako enich, kter m dostat odpov. Za ti hodiny se potcel ten Bimbal z domu a utral si pot. Ty holomku, spal na mne, j t ukrtm! Jakpak j k tomu pijdu, abych kvli tob ti hodiny poslouchal historii rodiny Zanelli? A abys vdl, rozkikl se mstiv, ten koberec nedostane; sedmnct Zanelli by se na Olanech obracelo v hrob, kdyby ta rodinn pamtka mla pijt do muzea! Jemarj, tys mn dal! A s tm m nechal stt. Teda to vte: kdy si chlap nco vezme do hlavy, tak hned tak nepovol; a kdy je to sbratel, tak pjde teba vradit; ono je sbratelstv docela heroick innost. Tedy j jsem se rozhodl, e ten koberec s intamani a ptky jednodue ukradnu. Nejdv jsem si ohnul okol; ten krm pan Severnov je ve dvoe, ale prchod se v devt hodin veer zamyk; a j jsem nechtl nic odemykat paklem, protoe to neumm. Z toho prchodu se jde do sklepa, kde by se lovk mohl schovat, dv ne se bark zamkne. Na dvorku je jet klnika; kdyby se lovk dostal na stechu t klniky, mohl by pelzt do sousednho dvorku, kter pat k hospod, a z hospody u se lovk dostane vdycky. Tedy to bylo dost jednoduch, ale lo jen o to, jak otevt okno do krmu. Na tu prci jsem si koupil sklensk diamant a uil jsem se na svch vlastnch oknech, jak se vyzne tabulka skla. Poslouchejte, nemyslete si, e krst je tak jednoduch; to je t ne operovat prostatu nebo vykuchat z lovka ledvinu. Pedn je tk, aby lovka nikdo nevidl. Za druh je s tm spojena spousta ekn a jinho nepohodl. A za tet je pi tom takov nejistota; 23

lovk nev, na naraz. J vm km, e to je tk a patn honorovan emeslo. Kdybych nael lupie ve svm byt, vzal bych ho za ruku a ekl mu mkce: lovku, e se vm chce tak se obtovat; koukejte se, nelo by to, abyste okrdal lidi jinm, pro vs pohodlnjm zpsobem? J ovem nevm, jak kradou jin; ale m zkuenosti nejsou pli pzniv. Kritickho veera, jak se k, jsem se vloudil do toho domu a ukryl jsem se na schodech vedoucch do sklepa. Tak by to popsal policejn raport; ve skutenosti to vypadalo tak, e jsem se pl hodiny potloukal v deti ped vraty, m jsem se stal kdekomu jaksi npadn. Konen jsem se zoufale rozhodl, tak jako se lovk rozhoduje dt si vytrhnout zub, a veel jsem do chodby; a to se rozum, srazil jsem se s njakou slukou, kter la do t vedlej hospody pro pivo. Abych ji uklidnil, zabruel jsem na ni, e je pouptko nebo kot nebo nco takovho; to ji podsilo tak, e se dala na tk. Zatm jsem se schoval na tch schodech do sklepa; ti prasci tam mli stt kble s popelem a jin haraburd, kter vtm dlem pi mm takzvanm vloudn s velkm rachotem spadlo. Potom se vracela ta sluka s pivem a rozilen hlsila domovnkovi, e do barku vlezl njak ciz chlap. Ale ten vten mu se nenechal vyruit a prohlsil, e to byl asi njak mazavka, kter si spletl cestu do vedlej hospody. tvrt hodiny nato zvaje a chrchlaje zamkl vrata a bylo ticho. Jen nkde nahoe hlasit a osamle kytla sluka to je zvltn, jak tyhle sluky mocn kytaj, nejsp ze stesku. Mn zaalo bt zima, a krom toho to tam tak nakysle a plesniv pchlo; hmatal jsem kolem sebe, ale vechno, na jsem shl, bylo jaksi slizk. Paneboe, tam muselo zstat otisk po prstech doktora Vitska, naeho vynikajcho odbornka na nemoci cest moovch! Kdy jsem myslel, e u bude plnoc, bylo teprve deset hodin. J jsem chtl se svm vloupnm zat o plnoci, ale v jedenct hodin jsem to u nemohl vydret a el jsem tedy krst. To byste nevili, jak hluk ztrop lovk, kdy se chce plit potm; ale ten dm ml poehnan spnek. Konen jsem byl u toho okna a

24

zaal jsem s dsnm skpnm ezat sklo. Uvnit to duen zatklo. Jemarj, ona tam je Amina! Amino, eptal jsem, ty potvoro, bu tie; j t jdu podrbat na zdech. Ale ono je, vte, potm ukrutn tk nasadit diamant do tho vrypu, kter jste udlali pedtm; tak jsem tm diamantem jezdil po t tabuli sem a tam, a jsem konen trochu vc pitlail a cel tabule s inkotem praskla. Tak, te se sebhnou lid, ekl jsem si, a koukm, kde bych se schoval; ale ono nic. Pak u jsem s jakmsi zvrhlm klidem vymkl dal tabulky a otevel okno; uvnit Amina chvlemi jen tak na pl huby a konvenn zatkla, aby pedstrala, e pln svou povinnost. J tedy jsem vlezl oknem a vrhnu se nejdv k t ohavn ubice. Aminko, eptm j horoucn, kdepak m zda? Koukej, zlato, pn je tvj ptel ty potvoro, to se ti lb, vi? Amina se slast svjela, pokud se ovem ok me svjet; a j j ptelsky povdm: Tak, a te pus, okle! a chtl jsem zpod n vythnout ten drahocenn pta koberec. Te si Amina nejsp ekla, e jde o jej majetek, a zaala vt; to nebylo tkn, to byl ev. Jemarj, Amino, domlouvm j honem, bu tie, ty bestie! Pokej, j ti ustelu nco lepho! A rup! Strhl jsem ze zdi ohavn leskl kirman, kter pan Severnov povaovala za nejvzcnj kus svho obchodu. Koukej, Amino, eptm, na tom se ti bude hajat! Amina se na mne se zjmem dvala; ale sotva jsem vzthl ruku po jejm koberci, spustila nov ev; j myslel, e to mus bt slyet a v Kobylisch. Tu teda jsem tu obludu znovu uvedl do extze zvlt rozkonm podrbnm a vzal jsem ji do nrue; ale jak jsem shl po blm uniktu s intamani a ptky, zachrela astmaticky a zaala nadvat. Proboha, ty bestie, ekl jsem znien, j t musm zabt! Teda poslyte, j tomu sm nerozumm; dval jsem se na toho hnusnho, tunho, podlho okla s tou nejdivoej nenvist, jakou jsem kdy v sob zail, ale j jsem tu potvoru nemohl zabt. Ml jsem dobr n, ml jsem na gatch emen; mohl jsem ji podezat i zakrtit, ale j neml to srdce. Sedl jsem vedle n na tom boskm koberci a drbal jsem ji za uima. Ty zbable, eptal jsem si, sta jenom jeden nebo dva pohyby, a bude to odbyto; operovals tolik lid 25

a vidls je umrat v hrze a bolesti; pro bys nezabil psa? J jsem vm skpal zuby, abych si dodal odvahy, ale nemohl jsem; a tu jsem se vm dal do breku, j myslm, e to bylo z hanby. A tu ta Amina zakuela a olzla mn tv. Ty mizern, svisk, niemn mrcho, zabruel jsem na ni, poplcal jsem ji po tom olysalm hbet a lezl jsem oknem na dvorek; to u byla porka a stup. Potom teda jsem chtl vyskoit na tu klniku a dostat se po stee na druh dvorek a hospodou ven, ale j vm neml ani krapet sly, nebo ta stecha byla v, ne jsem ji dv odhadoval; zkrtka nedostal jsem se na ni. Tak jsem zase slezl na ty schody u sklepa a stl jsem na nich do rna, polomrtev navou. J blbec, j jsem mohl spt na tch kobercch, ale to m nenapadlo. Rno jsem slyel, jak domovnk otvr vrata. Chvilku jsem pokal a pak jsem si to namil rovnou ven. Ve vratech stl ten domovnk, a kdy vidl vychzet z chodby cizho lovka, byl tak pekvapen, e zapomnl udlat randl. Za pr dn jsem el navtvit pan Severnovou. V okn jsou pidlny me, a na posvtnm vzoru intamani, to se rozum, se vl ta mrzk ps ropucha; kdy mne vidla, zavrtla poten tm tlustm jelitem, ktermu se u jinch ps k ocas. Pane, zila na mne pan Severnov, to je nae zlat Amina, n poklad, n drah pejsek, vte, e se nm sem ondyno vloupal oknem zlodj a e ho nae Amina zahnala? Pane, j bych ji nedala za nic na svt, prohlsila s pchou. Ale vs m rda, pane; to ona poctivho lovka pozn, vi, Amino? Tak to je vechno. Ten uniktn pta koberec tam le podnes, je to, myslm, jedna z nejvzcnjch tapiseri na svt; a podnes na n chrocht blahem eredn, praiv, smrdut Amina. J myslm, e se jednou sdlem zadus, a pak to snad zkusm znovu: ale dv se musm nauit, jak se piluj me.

26

PBH O KASAI A HI Copak o to, pravil pan Jlek, krst se mus umt. To kval taky pan Balabn, ten kasa, co naposledy udlal tu kasu u firmy Scholle a spol. Ten Balabn, to byl takov vzdlan a rozafn lupi; taky u byl star, a to d rozum, ty zkuenosti kad nem. Mlad lovk m sp takov hazard; ono se s kur ledacos poda, ale kdy lovk zane pemlet, tak obyejn ztrc tu kur, a proto jde na vc s rozvahou. To plat v politice a ve vem. Tak ten Balabn kal, e kad prce m sv pravidlo; a co se te nedobytnch pokladen, e takov kasa m vdycky pracovat sm, protoe. se nem na nikoho spolhat; za druh, e nem nikdy pracovat dlouho na jednom mst, protoe pak u jeho prci znaj; za tet, e m jt s duchem doby a nauit se vemu, co je v jeho oboru novho; ale pitom se m dret takov t tradice a dobrho prmru, protoe m vc lid tm zpsobem pracuje, tm to m policie t. Proto se ten Balabn drel hasku, tebae ml elektrickou vrtaku a uml zachzet i s tm termitem. On kal, e to je takov zbyten jeitnost nebo ctidost, poutt se do tch modernch pancovch sejf; on e radji pracuje u takovch starch a solidnch firem, kter maj star ocelov kasy a v nich poctiv penze, a ne tyhle eky. To on to ml vecko dobe rozveno a zpeetno, ten Balabn. On ml krom toho obchod se starou mosaz, dohazoval reality, keftoval v konch a vbec stl si dost dobe. Teda ten Balabn kal, e udl u jenom jednu kasu, ale to e bude ist prce, to pr bude ta mlad generace mrkat. Ono pr nen hlavn vc udlat velk penze; hlavn je, kal ten Balabn, nedat se chytit. Tedy ta posledn kasa, co si ten Balabn vybral, byla u firmy Scholle a spol., vte, co je ta tovrna v Bubnech. Ale to vm byla opravdu ist prce, co tam udlal; mn to vypravoval jeden agent od policie, njak Pitora. On tam vlezl oknem ze dvora, tak jako tuhle pan doktor Vitsek, ale musel vypit me; to vm byla radost se podvat, kal ten Pitora, jak ist tu m vyndal, ani

27

dn svinstvo nenadlal, tak krsn ten lovk pracoval. A na tom mst, kde tu kasu naal, ji taky otevel; nebyla tam ani jedna zbyten dra nebo rejha, ani krb nebo rejpanec, ba ani ntr na t kase zbyten neodel. To bylo vidt, kal ten Pitora, s jakou lskou to ten lovk dlal. Vak ta kasa je te v policejnm muzeu, kvli t mistrovsk prci. Potom vybral penze, asi edest tisc, sndl kus peku a chleba, co s sebou pinesl, a zas odeel oknem; on ten Balabn kal, e vojevdce a kasa se mus starat hlavn o stup. Potom donesl ty penze k sv sestenici, nstroje schoval u njakho Lznera, el dom, vyistil si aty a boty, umyl se a vlezl do postele jako kad podn lovk. Ono vm jet nebylo osm hodin rno, kdy nkdo tlue na dvee a vol: Pane Balabn, otevte! Ten Balabn se div, kdopak to me bt, ale jde s klidnm svdomm otevt; a do dve se hrnou dva policajti a s nimi ten agent Pitora. J nevm, znte-li ho, on je takov pomen lovk a m zuby jako veverka a pod se smje. On bval dv u funebrk, ale piel z chleba, protoe se vichni lid museli smt, kdy tak lapal ped tou rakv a pod se tak psovn zubil. J jsem pozoroval, e mnoho lid se kleb jenom z takovch rozpak, e nevd, co by dlali s hubou, jako jin nevd, co by dlali s rukama. Proto se lid tak horliv usmvaj, kdy mluv s njakm velikm Pnem, pkladn s panovnkem nebo s prezidentem; ono to nen ani tak z radosti jako sp z takovch rozpak. Ale j jsem chtl mluvit o tom Balabnovi. Kdy ten Balabn vidl ty dva strnky s Pitorou, spustil na n se spravedlivm hnvem: opak mn em leete? J vmi nechi ni mt. Pitom se sm zarazil nad tm, jak il. Ale pane Balabn, sml se ten Pitora, dy my se vm jdeme jenom podvat na zuby. A rovnou el k takovmu malovanmu hrnku, do kterho si ten Balabn dval na noc chrup, on toti piel o vtinu zub, kdy jednou musel skoit z okna. e jo, pane Balabn, povd s gustem ten Pitora, vono to nedr, tyhle falen zuby; vono se vm ty zuby Pi vrtn hejbaly, a tak jste si je vyndal a poloil na psac stl; jo, ale tam bylo prachu, pane Balabn, to 28

byste u taky moh vdt, co v tchhle trnch bejv prachu. To my pak musme jt za vma, pane Balabn, kdy tam najdeme takovou tu stopu po zubech; to se na ns ani nezlobte. Ale ml jste ten prach dv utt. atracen v, divil se ten Balabn. Vidte, Pitoro, ono e k, e jednu chybu udl i ten nejchytej lump, e jo. Jene vy jste udlal dv, zubil se pan Pitora. Paneku, my jsme tam jen mrkli, a u jsme hdali na vs, a vte pro? Kad podn lupi se na mst s odputnm vytento, aby ho nechytli; to u je takov povra. Jene vy jste takov nevrec a rozum a nedte na tyhle povry; vy si myslte, e na vecko sta rozum. To mte z toho. Jo, pane Balabn, krst se mus umt. * Nkte ti lid jsou moc ikovn, pravil na to rozvn pan Mal, to se jim mus nechat. J jsem nkde etl o jednom takovm ppadu, mon, e to nkdo z vs nezn. To se stalo nkde ve trsku. Tam byl mistr sedl a emen, kestnm jmnem Anton a vlastnm jmnem Huber nebo Vogt nebo Meyer, jak u se tihle Nmci tak obyejn jmenuj. Tedy ten sedl ml zrovna svtek a sedl u svtenho obda ale ono se ve trsku nej dobe ani ve svtek, to nen jako u ns. J jsem aspo slyel, e tam jed i katany. Tedy ten sedl sed po obd v kruhu sv rodiny, a najednou mu nkdo tlue na okno: Jemarj, sousede, vdy vm ho stecha nad hlavou! Ten sedl vylet, a namoudui, krov je v plamenech. To se v, dti se daj do kiku, ena s plem vyn hodiny teda j u jsem vidl hromadu por a pozoroval jsem, e obyejn lid ztrat hlavu a zanou vynet nco zbytenho, hodiny nebo kafemlejnek nebo kanra v kleci; a teprve kdy u je pozd, tak si vzpomenou, e tam nechali babiku a atstvo a hromadu jinch vc. Zatm se sebhli lid a zaali si navzjem peket s haenm; potom pili hasii to vte, hasi se mus dv pevlknout, ne zane hasit; ale zatm u zaalo hoet druh staven, a do veera jich lehlo popelem patnct. Kdo chce vidt podn por, mus jt na vesnici nebo na mal msto; ve velkomst to u nen to, to se dvte sp na fortele 29

tch hasi ne na ten por. Nejlep je, kdy mete sami pomhat hasit, nebo dokonce kdy mete radit tm druhm, jak by mli hasit. Hasit, to je krsn prce, jak to tak sy a prask; ale nosit vodu z potoka, to dl lovk nerad. Ono je v lovku nco divnho: kdy u vid njakou pohromu, tak si skoro peje, aby byla podn. Velik por nebo velik ztopa, to tak lovka jaksi rozjauje; m pocit, abych tak ekl, e piel v ivot na svj et. Nebo to je takov pohansk as, j nevm. Tedy to se v, den nato tam bylo jako no, jako po vyhoen; ohe je krsn vc, ale to splenit pak je stran; to mte stejn jako s lskou. To lovk jen tak bezmocn kouk a mysl, e u se z toho nikdy nesebere. No, a byl tam jeden mlad etnk, aby vyetoval pinu toho poru. Pane strmistr, povd ten sedl Anton, j bych se vsadil, e to nkdo zaplil; propak by to zrovna chytlo na mj svtek, kdy sedm u obda? Ale to mn nejde na rozum, pro by se nkdo na mn chtl mstt, vdy j nikomu nic zlho nedlm, nekuli abych se staral o politiku. J teda nevm o nikom, kdo by moh mt na mne takov hrozn vztek. Bylo poledne a plilo slunce; ten etnk chod po tom spleniti a mysl si, te aby ert poznal, jak to chytlo. Pane Anton, povd najednou, copak se vm to tamhle nahoe blejsk na tom trmu? Tam byl vik, ekl ten sedl, snad to je njak hebk. Na hebk to nekouk, povd ten etnk, to je sp jako zrctko. Kdepak by se tam vzalo zrctko, ekl ten sedl, vdy tam v tom viki byla jenom slma. A je to zrctko, povd ten etnk, a j vm to uku. Pak si postavil hasisk ebk k tomu ohoelmu trmu, vylezl nahoru a povd: Abyste vdl, pane Anton, nen to ani hebk, ani zrctko, ale kulat sklko pivrtan k tomu trmu. Prosm vs, k emu to je? To jsem blzen, ekl ten sedl, to si s tm snad hrly dti. A najednou ten etnk, jak tak koukal na to sklko, vm zaval: Au! mordyje, vdy to pl! Co to je? A ohmatval si nos. Hergot! zaval podruh, te mn to splilo ruku! Honem, pane Anton, podejte mn njak papr! Tak mu ten sedl podal lstek ze svho notesu, a ten etnk dr ten papr kousek pod tm 30

sklkem. Tak, povd za chvilku, pane Anton, mn se zd, e to u mme. To u leze z toho ebku dol a dr ten list papru tomu sedlovi ped oima: byla v nm proplen drka a jet se z n kouilo. Pane Anton, ekl ten etnk, abyste vdl, to sklko je sbrn oka neboli lupa; a te bych rd vdl, kdo ji pivrtal k tomu trmu zrovna nad hromadu slmy; ale to vm km, pane Anton, kdo to udlal, ten pjde odtud v elzkch. Prokristka, ekl ten sedl, my jsme pece dnou lupu doma nemli halt! kikl najednou. Pokejte, j ml na uen kluka, Sepp se jmenoval, a ten si pod hrl s takovmi vcmi! Proto jsem ho vyhodil, e nebyl k rozumn prci, protoe ml v hlav sam takov hlouposti a jin pokusy! e by to byl ten zatracen kluk Ale to nejde, pane strmistr. Vdy jsem ho vyhodil, to bylo zatkem nora; bhv, kde te je, ale tady se od t doby neukzal. To u se dozvme, je-li to jeho oka, ekl ten etnk. Pane Anton, telegrafujte do msta, aby sem poslali jet dva etnky; na tu oku mn nesm nikdo ani mknout. Nejdv musme najt toho kluka. To se v, taky ho nali; byl na uen u njakho brane v docela jinm mst; a sotva ten etnk vkroil do dlny, zaal se vm ten kluk tst jako list. Seppe, ki na nj ten etnk, kdes byl tinctho ervna? Prosm, tady, drkotal ten kluk, j jsem tady od patnctho nora a neodeel jsem ani na pl dne, j mm na to svdky. To je pravda, ekl ten bran, to mu dosvdm sm, protoe bydl u mne a mus chovat m nejmen. Zatrpen vc, ekl ten etnk, tak to u nebude on. A co jako s nm mlo bt? ptal se ten mistr bran. Inu, povd etnk, bylo na nj podezen, e tinctho ervna tamhle v tch ertech blech zaplil bark sedle Antona a s nm pl obce. Tinctho ervna? ekl ten bran zaraen. Poslouchejte, to je divn; tinctho ervna se ten kluk ptal: Koliktho je dnes? Tinctho ervna? To je svatho Antonna, e? J vm povdm, e dneska se nkde nco stane. 31

V tu chvli ten kluk Sepp vyskoil a chtl vzt roha; ale to u ho etnk drel za lmec. Cestou se pak ten kluk tomu etnkovi piznal: e ml vztek na mistra Antona, protoe ho ten sedl kvli tm jeho pokusm pohlavkoval jako psa; e se mu teda chtl pomstt, a proto si vypotal, kde bude tinctho ervna, na svtek mistra Antona, pesn v poledne stt slunce, a e podle toho nadil tu oku, aby zaplila tu slmu, zatmco on bude bhvkde; to vechno nachystal u v noru a pak el ze sluby. Poslouchejte, na tu oku pak zavolali njakho hvzde z Vdn, a ten nad tm kroutil hlavou, jak byla pesn nazena prv na slunen kulminaci tinctho ervna. kal, e to je zrovna zzran ikovnost, kdy ten patnctilet kluk k tomu neml dn ty astronomick nstroje na men hl. Co s tm Seppem bylo dl, to nevm; ale tak si myslm, jak by z toho ulinka mohl bt hvzd nebo fyzik. Vdy to mohl bt druh Newton nebo co, ten zatracen kluk! Ale ono na svt pichz nazmar tolik zvltnho dmyslu a takovch tch krsnch schopnost Vte, lid maj tu trplivost hledat v psku diamanty nebo perly v moi; ale aby hledali v lidech vzcn a podivn dary od pnaboha, aby nepily nazmar, to je ani nenapadne. A to je velik chyba.

UKRADEN VRADA To mne upomn na jeden ppad, pravil pan Houdek, kter byl taky tak dobe promylen a pipraven; ale myslm, e se vm nebude lbit, protoe nem dn konec a rozuzlen. Kdyby vs to nebavilo, tak eknte a j pestanu. Jak snad vte, j bydlm v Krucembursk ulici na Vinohradech. To je jedna z tch krtkch pnch ulic, ve kterch nen ani hospoda, ba ani mandl nebo prodej uhl a kde se chod v deset hodin spat, krom tch prostopnk, kte poslouchaj doma rdio a nsledkem toho vlezou do postele a v jedenct hodin. Co se te obyvatelstva, jsme tam vtinou ti poplatnci nebo ednci do

32

sedm hodnostn tdy, njac akvarist, jeden citerista, dva filatelisti, jeden vegetarin, jeden ducha a jeden obchodn cestujc, kter je ovem teozof; jinak tam jsou sam pan bytn, u kterch ti dotyn bydl v istm, elegantn zazenm pokoji se sndanmi, jak se tomu v inzertech k. Jednou tdn, vdycky ve tvrtek, chodil ten teozof dom a o plnoci, protoe mval njak duchovn cvien; v ter se vraceli kolem plnoci dom dva z tch akvarist, protoe mli schzi ve spolku Akvrium, a stojce pod lucernou, se peli o ivorodkch a zvojnatkch. Ped temi lety proel tou ulic dokonce jeden opilec; ale soud se, e byl z Ko a e si jenom spletl cestu. Zato denn o tvrt na dvanct se tudy ubral dom njak Rus, jmnem Kovalenko nebo Kopytenko, lovk nevelk, ale zarostl jakmsi dkm druhem vous, kter bydlel u pan Jansk v sle 7. m se ten Rus ivil, to nen znmo; ale a do pti hodin odpoledne se vlel doma, pak el s aktovkou k nejbli stanici tramvaje a jel dol do msta; pesn ve tvrt na dvanct zase na te stanici vystoupil a zaboil do Krucembursk ulice. Kdosi potom tvrdil, e od pti hodin odpoledne vysedval ten Rus v jedn kavrn a hdal se s jinmi Rusy. Ale jin zase kaj, e to nemohl bt Rus, protoe Rusov nikdy nechod tak brzo dom. Jednou, to bylo letos v noru, jsem u dmal, kdy najednou zaprasklo pt ran. Nejdv se mi zdlo, e jsem mal kluk a e doma na dvorku prskm biem, a ml jsem radost, e to tak prsk; ale pak jsem se rzem probudil a pochopil jsem, e to nkdo na ulici stlel z revolveru. Tak letm k oknu a otevru, a vidm, e dole na chodnku zrovna ped slem 7 le tv k zemi njak musk s aktovkou v ruce. Ale vtom u tak je slyet dupn a za rohem se vynoil strnk, b k tomu muskmu a zkou ho nadzvednout; pak ho zase pustil, ekl Sakra! a zapskal. V tu chvli se za druhm rohem objevil druh strnk a b k tomu prvnmu. To se rozum, j jsem si honem navlkl papue a zimnk a letm dol. Z ostatnch dom vybhl ten vegetarin, citerista, jeden z akvarist, dva domovnci a jeden filatelista; ostatn se jen dvali z oken, drkotali zuby a kali si: ert tomu v, jet bych tam mohl k 33

nemu pijt. Zatm u ti dva strnci obrtili toho muskho naznak. Vdy je to ten Rus, ten Kopytenko nebo Kovalenko, co bydl tady u pan Jansk, povdm jektaje zuby. Je mrtev? J nevm, ekl jeden strnk bezradn. To se mus zavolat doktor! Copak ho tu nechte leet? drkotal pohoren ten citerista. Mli byste ho odvzt dddo pitlu! To u se ns tam nahrnulo asi dvanct a tsli jsme se zimou a hrzou, zatmco strnci kleeli u toho zastelenho a rozepnali mu z jakchsi pin lmec. V tu chvli se zastavil na rohu hlavn tdy taxk a ofr se el k nm podvat, co to tam mme; nejsp doufal, e je to njak nalit, kterho odveze dom. Mldenci, copak to tu mte? ptal se ns ptelsky. Z-z-zastelili lovka, jektal zuby ten vegetarin. love, nalote ho dddo vozu a odvezte ho na ochrannou stanici! Teba je jet iv! Safra, ekl ten ofr, takov kunofty j nemm rd. No, ale pokejte, j sem zajedu. Pak el pomalu k svmu vozu a zajel a k nm. Tak mn ho tam nalote, ekl. Ti dva strnci zvedli toho Rusa a s dost velkou nmahou ho vpravili do toho taxku; on to byl sice sp drobn lovk, ale s mrtvmi se tko hantruje. Tak, pane kolego, ekl ten prvn strnk tomu druhmu, vy s nm jete a j si zatm zapu svdky. ofre, jete na ochrannou stanici, ale trochu rychleji. Jo, rychle, zabruel ofr, kdy mm patn brzdy. A odjel. Ten prvn strnk tedy vythl z nprsn kapsy notes a povd: Muste mn ci sv jmna, pnov; to je jen kvli svdectv. A pak si ns tak zoufale pomalu jednoho po druhm zapisoval do toho notesu; snad ml tak zkehl prsty, ale my jsme pitom promrzli jako zatracenci. Kdy jsem se vrtil do svho pokoje, bylo tvrt na dvanct a deset minut; tedy ta cel podvan trvala deset minut. J vm, tamhle pan Taussig si mysl, e na tom ppadu nic extra nen; ale pane Taussig, v takov slun ulici je takov ppad velk 34

udlost. Ty nejbli ulice se jet na t slv jaksi pihvaj a kaj, e se to stalo hned za rohem; ty ulice, co jsou trochu dl, se u tv lhostejn, ale abyste vdli, to je jen ze vzteku a ze zvisti, e se to nestalo u nich. Za druhm rohem se u jen tak mvne rukou a k se: Ale, pr tam nkoho pipozabili, kdopak v, co na tom je. To u je takov nzk ehravost. To si dovedete pedstavit, jak jsme se druhho dne my vichni z t ulice vrhli na veernky novin; jednak jsme se chtli dost nco novho o na vrad, jednak jsme se vbec tili, e se tam bude pst o na ulici a naem ppadu. To je znm vc, e lid tou v novinch nejradji o tom, co sami vidli a eho byli, jak se k, oitmi svdky; dejme tomu, e se na jezd svalil k a e nsledkem toho byla doprava na deset minut peruena. A kdy o tom v novinch nic nestoj, tak se na ten urnl zlob a mlt jm o stl, e tam nic podnho nen. Ono je to skoro ur, e ty noviny nepovauj za nic dleitho tu phodu, na kter jsou oni jaksi spolumajiteli. J myslm, e tahle rubrika rznch zprv je v novinch jenom kvli tm oitm svdkm, aby z t zlosti nepestali vbec noviny kupovat. My jsme vm byli jako polit, kdy dn veernk nepinesl o t na vrad ani slovo. Velijak takov afry a tu zatracenou politiku tam maj, brueli jsme, i to, e se njak tramvaj srazila s runm vozkem, ale takovou vradu tam nedaj; ty noviny vbec vypadaj, vdy je to hol korupce! Ale pak ten filatelista piel na to, e teba policie podala noviny, aby v zjmu vyetovn o t vci zatm nepsaly. Tak to ns uspokojilo a napnalo tm vc; byli jsme hrdi, e bydlme v tak dleit ulici a e snad i budeme volni jako svdkov v takov zejm tajemn vci. Ale druh den nebylo v novinch zase nic a nikdo z policie nepiel nic vyetovat; a co nm bylo nejdivnj, nikdo nebyl ani u t pan Jansk, aby prohledal nebo aspo zapeetil pokoj toho Rusa. To ns u skoro zaalo dsit; ten citerista kal, e to teba chce policie ututlat, kdopak v, o tu lo. A kdy ani tetho dne nebylo o t na vrad ani zmnky, zaala se nae ulice bouit, e to tak nenech, e ten Rus byl jeden z 35

ns a e my se u o to postarme, aby vc vyla na svtlo; e beztoho nae ulice je okat ikanovna, e mme patnou dlabu a patn osvtlen, a to pr by vypadalo jinak, kdyby tu bydlel njak poslanec nebo nkdo od novin; ale to je to, slun ulice nem dn zastn. Zkrtka vypukla iveln nespokojenost, a soused se obrtili na mne, abych jako star a nezvisl lovk doel na policejn komisastv a upozornil na tu nepstojnost s tou vradou. J jsem tedy el ke komisai Bartokovi; j ho troku znm, je to takov zasmuil lovk, pr se tak pod trp pro jakousi neastnou lsku; pr jenom z toho zrmutku se dal k policii. Pane komisai, km mu, j se k vm jdu jenom zeptat, co je s tou vradou v Krucembursk ulici; ono to u u ns bud pozornost, e se to tak dr pod poklikou. S jakou vradou? ekl komisa. My tady dnou nemme; to je pece n rajn. No, jak tam onehdy zastelili na ulici toho Rusa Kopytenka nebo Kovalenka, vysvtluju mu. Vdy tam byli dva strnci, jeden si ns zapsal jako svdky a druh toho Rusa odvezl na ochrannou stanici. To nen mon, ekl komisa, my tu nemme nic hleno. To teda bude mejlka. Ale pane komisai, zanm se rozilovat, vdy to vidlo aspo padest lid a vichni to dosvdme! Pane, my jsme dn oban; kdybyste nm ekli, abychom o t vrad dreli hubu, tak ji zsti budeme dret, i kdy nevme pro. Ale takhle nechat odstelit lovka, to pece nejde; a my to dme do novin. Pokejte, ekl pan Bartoek a zaal vypadat tak vn, e jsem se a lekl. Prosm vs, pane, povzte mn hezky po podku, jak to bylo. Tak jsem mu to po podku lil, a on vm zrovna zfialovl, jak to v nm zaalo vait; ale kdy jsem doel na to msto, jak ten prvn strnk ekl tomu druhmu: Pane kolego, vy s nm jete a j si zatm zapu svdky, kdy jsem tohle ekl, tak on si zrovna hlasit oddechl a rozkikl se: Zaplapnbh, tak to nebyli nai lid! Jemarj, pane, pro jste na ty policajty nezavolali policajty? To 36

pece vm d rozum, uniformovan strnci si nikdy nekaj pane kolego! To si snad kaj tajn v civilu, ale uniformovan lid jakivi ne! Vy zatracen civile, vy jeden pane kolego, vy jste ml dt ty chlapy zatknout! Pro, prosm, koktal jsem zdrcen. Protoe oni toho Rusa zastelili, vybuchl na mne ten komisa. Nebo aspo pi tom pomhali! Pane, jak dlouho bydlte v Krucembursk ulici? Devt let, ekl jsem. Tak to byste mohl vdt, pane, e v jedenct hodin patnct minut je nejbli policejn patrola a u trnice, druh na rohu Slezsk a Perunovy, tet jde sluebnm krokem podle popisnho sla 1388 a tak dle. Pane, za tm rohem, odkud ten v strnk vybhl, me vybhnout n strnk buto v 10 hodin 48 minut, nebo potom a ve 12 hodin 23 minut, ale jindy ne, protoe tam jindy nen! Prokristapna, tohle pece v kad zlodj, a tihle mstn obyvatel to nevd! Vy si myslte, e mme policajta za kadm rohem, ne? Pane, kdyby v tu minutu, jak kte, vybhl za tm vam zatracenm rohem n uniformovan lovk, tak by to byla stran vc, pedn proto, e v tu dobu m podle rozkazu kret u trnice, a za druh proto, e by nm tu vradu nehlsil. To by ovem byla moc vn zleitost. Proboha, ekl jsem, co je tedy s tou vradou? Komisa se zejm uklidnil a ekl: To je nco jinho, to bude njak moc okliv ppad, pane Houdek; za tm vz njak chytrk a njak vt afra. Zatrpen lid, ti to mli dobe vymyleno! Pedn vdli, kdy ten Rus chod dom, za druh znali marrtu naich lid, za tet potebovali aspo dva dny, aby se policie o t vrad nedozvdla, nejsp se chtli vas ztratit nebo nco uklidit. U tomu rozumte? Jaksi ne docela, povdm. Tak se podvejte, vykldal mi to ten komisa trpliv. Oni oblkli dva sv lidi za strnky a ti ekali za rohem, aby toho Rusa odstelili nebo a ho zabouchne nkdo tet. Vy jste se ovem 37

uspokojili, kdy jste vidli, e je nae vzorn policie tak brzo na mst. Poslouchejte, vzpomnl si najednou, jak znla ta palka, kdy ten prvn strnk zapskal? Njak slab, ekl jsem; ale j jsem myslel, e m ten strnk tak seven hrdlo. Aha, pravil komisa uspokojen. Zkrtka oni chtli doclit, abyste tu vradu nehlsili na policii; tm zskali as, aby mohli zmizet za hranice, vte? A ten ofr byl s nimi jist taky sbuntovn; nepamatujete se snad na slo vozu? My jsme si sla nevimli, ekl jsem zahanben. To je jedno, pravil komisa, stejn nebylo prav; ale takhle se jim podailo odklidit i mrtvolu toho Rusa. Ostatn to nebyl dn Rus, ale njak Makedonec jmnem Protasov. Tak vm dkuju, pane; ale te bych vs opravdu prosil, abyste o cel vci mleli; vte, ono to je v zjmu vyetovn. To se rozum, e v tom je asi politika; ale musel bt za tm njak tuze chytr lovk, protoe obyejn, pane Houdek, se tyhle politick atentty dlaj prasecky patn. Politika, to nen ani poctiv zloin, to je jenom takov surov rvaka, ekl ten komisa s odporem. Ono se to pak trochu vyetilo; pro se ta vrada stala, to nen znmo, ale jmna tch vrah maj, jene ti jsou dvno za hranicemi. A tak se tedy stalo, e nae ulice naprosto pila o svou vradu; je to, jako by nkdo vytrhl nejslavnj list z jejch djin. Kdy tam nhodou pijde njak cizinec, takhle obyvatel Fochovy tdy nebo nkdo a z Vrovic, tak si mysl: A j, tohle ale je fdn ulice! A nikdo nm u nev, kdy se honosme, e se u ns stal takov tajemn zloin. To vte, ty jin ulice nm to nepej.

PPAD S DTTEM Kdy u tu je e o tom komisai Bartokovi, pravil pan Kratochvl, tak si vzpomnm na jeden ppad, kter taky nevyel na veejnost; to je ten ppad s tm dttem. Tak jednou pibhla na

38

komisastv k tomu Bartokovi takov mlad pan, ena jednoho rady od sttnch statk, njakho pana Landy, s ukrutnm plem, e nemohla ani dechu popadnout. Tomu Bartokovi j bylo lto, tebae mla zpuchl nos a byla cel flekat od toho usedavho ple, a chlcholil ji, pokud to takov star mldenec a k tomu jet policajt dovede. Ale jemarj, mlad pan, kal j, tak u toho nechte, vdy on vm hlavu neutrhne, vysp se z toho a bude zas dobe; a dl-li moc velk randl, tak s vmi pjde tamhle Hochman a d mu njakou po hub; ale vy, paniko, nemte svmu mui zavdvat podnt k rlivosti; no, a je to. Toti, abyste vdli, tmhle zpsobem na policii srovnvaj vtinu tchhle rodinnch tragdi. Ale ta pan jen potsla hlavou a plakala tak, e bylo hrozno se podvat. Inu, krucinl, zkouel to pan Bartoek zase jinak, tak on vm utekl, vite! Poslouchejte, vdy on se zase vrt, ten lump mizern; ten vm tak stoj za to, holomek, abyste pro nj tak vyvdla! Pa-pane, zakvlela ta mlad panika, vdy mn na-na ulici ukradli dt! Ale jdte, ekl pan komisa nedviv, co by dlali s dttem? Teba se jenom zabhlo. Nezabhlo, tkala ta neastn maminka, vdy jsou Rence teprve ti msce! Aha, pravil pan Bartoek, kter neml ani pont, kdy takov dt zan chodit. A jak vm to, prosm vs, mohli ukrst? Pomalu to z n dostal, kdy pedem se zaklel vemi psahami, e to dt urit najde, aby ji upokojil. Tedy to bylo tak: Pan Landa zrovna jezdil edn po sttnch statcch a pan Landov chtla vyt Rence pkn bryndek; a zatmco v niaskm krm vybrala hedvb na ten bryndek, nechala stt korek s Renkou venku; kdy vyla ven, byla Renka i s korkem tatam. To bylo vecko, co za dobrou plhodinu mohl z t vzlykajc maminky vyzvdt. No tak, pan Landov, ekl konen komisa Bartoek, ono to nebude tak zl; koukejte se, kdopak by kradl dt? To se sp njak 39

harant sem tam odlo, takov ppad jsem u ml. J myslm, e takov mrn nem dnou cenu, ono se to ned vtinou prodat; ale korek m cenu, a peinky byly tam peinky, e? taky maj cenu; takov vc u stoj za ukraden. J myslm, e nkdo ukradl jenom ten korek a ty peinky; ekl bych, e to byla ensk, protoe chlap s korkem by snad byl trochu npadn. Tak ona ta ensk to dt zas nkde pohod, ekl ten Bartoek chlcholiv, prosm vs, co by s nm dlala? J myslm, e vm to nuntko jet dnes pineseme, a se nkde najde. Ale kdy bude mt Renka takov hlad, bdovala mlad maminka, ona u te mla pt! My j dme napt, sliboval komisa, jenom u jdte dom A zavolal jednoho civilnho, aby tu chudka pan dovedl dom. Odpoledne zazvonil sm komisa u t mlad pan. Tak, pan Landov, hlsil, korek bychom u mli; te nm chyb jen to dt. Ten vozejek jsme nali przdn na chodb jednoho domu, kde ani dn dti nejsou. Ona tam pila k domovnici jedna pan, e chce jenom nakojit dt; no a potom odela. Zatrpen vc, povdal krout hlavou, tak pece jenom ta osoba chtla ukrst to kvrn a nic jinho. J myslm, mil pan, kdy ta osoba o to dcko tak stla, e je nijak nepokod ani nesn; zkrtka mete bt bez starosti, a je to. Ale j chci dostat svou Renku zptky, kiela pan Landov zoufale. Tak to nm, pan, muste dt fotografii nebo popis toho dtte, ekl komisa edn. Ale, pane komisai, plakala ta mlad pan, to vte, dti do jednoho roku se nemaj fotografovat! To pr nen dobe, pr dt pak nechce rst Hm, ekl komisa, tedy nm aspo to mrn pesn popite. To tedy ta maminka udlala velmi obrn; pr m Renka takov pkn vlsky, a nosnek, a takov krsn oika, a v tyi tisce tyi sta devadest gram, a m takov krsn zadeek, a faldky na noikch Jak faldky? ptal se komisa. 40

Takov k zulbn, plakala ta maminka, a takov vm sladk prstky, a tak se vm na mmu smla Ale jemarj, paniko, lomozil pan Bartoek, podle toho ji pece nememe poznat! M njak zvltn znamen? M rov pentliky na karkulce, vzlykala mlad pan. Kad holika m pece rov pentliky! Pro vechny svat, pane, najdte mn mou Renku! A jak m zuby? ptal se pan Bartoek. dn, vdy jsou j sotva ti msce! Kdybyste vdl, jak se na mmu smla! Pan Landov padla na kolena: Pane komisai, eknte, e mn ji najdete! Nu, budeme hledt, bruel pan Bartoek v rozpacch. Prosm vs, vstate! Kouknte se, tady je otzka, pro ji ta osoba ukradla. Mete mn ci, k emu slou takov kojenec? Pan Landov na nho vytetila oi. Pece to je to nejkrsnj na svt, vysvtlovala. Pane, copak ve vs nejsou dn matesk city? Pan Bartoek se nechtl piznat k tomuto nedostatku a ekl honem: J myslm, e takovho haranta by mohla ukrst jenom matka, kter pila o vlastn mld a chce mt jin. Vte, to je, jako kdy vm nkdo v hospod vezme klobouk: tak vy si vyberete jin a jdete. Tak to u jsem zadil: nechal jsem si ohlsit, kde komu v Praze umel tmsn prcek; a nai lid se tam pjdou podvat, rozumte? Prosm vs, podle toho vaeho popisu ji nepoznme. Ale j ji poznm, vzlykala pan Landov. Pan komisa pokril rameny. Ale pesto, ekl zamylen, bych vzal na to jed, e ta ensk toho spratka ukradla kvli njakmu hmotnmu zisku. Mil pan, ono se moc mlo krade z lsky; vtinou to je pro penze. Ale hergot, tak u neplate! My vm udlme vecko, co meme. Kdy se pan Bartoek vrtil na komisastv, ekl svm lidem: Poslouchejte, kdopak z vs m tmsnho fakana? Polete mn to sem. Tak jedna pan strnkov mu donesla sv nejmlad; pan komisa si to nechal rozbalit a povd: Vdy je to mokr. Tak vida, chlupy na hlav to m a faldky to taky m tohle bude nos, ne? a 41

zuby to taky nem Prosm vs, paniko, podle eho se pozn takov kojenec? Pan strnkov pitiskla sv nejmlad k adrm. Vdy je to m Mnika, ekla pyn, copak nevidte, pane komisai, e je to cel tta? Pan komisa se podval nejist na strnka Hochmana, kter se zjeenmi vousy a svratlm rypkem se klebil na svho potomka a dlal mu tlustm prstem ,tititi a kal ,haf haf hafek. No, j nevm, bruel komisa, ten nos se mn zd trochu jin, ale snad j jet naroste. Pokejte, j se jdu podvat do parku, jak vypadaj nemluvata. To je to, velijakch kaps a upk si nainec hned vimne, ale tenhle potr v peinkch, s tm pece nemme co dlat. Za hodinu se ten Bartoek vrtil zdrcen. Poslouchejte, Hochmane, ekl, vdy je to dsn, vechny tyhle dti jsou stejn! Jakpak mm udlat popis? Hled se robtko tmsn, enskho pohlav, m vlsky, nosnek, oika a na prdylce faldky; zvltn znamen: v tyi tisce tyi sta devadest gram. Sta to? Pane komisai, ekl ten Hochman vn, ty gramy bych tam nedval; on takov mrcek v jednou vc a jednou m, podle toho, jakou m stoliku. Jemarj, bdoval komisa, jakpak j mm tohle vechno vdt? Nemluvata, to pece nen n refert! Poslyte, ekl najednou s levou, co abychom to povsili na krk nkomu jinmu, teba Ochran matek a kojenc! Jene my to tu mme jako krde, namtal ten strnk. To je pravda, bruel komisa. Boe, kdyby to byly ukraden hodinky nebo jin rozumn vc, tak bych si s tm vdl rady; ale love, j nemm ani pont, jak se hledaj ukraden dti! V tu chvli se otevely dvee a jeden strnk pivd plac pan Landovou. Pane komisai, hlsil, tahle panika chtla jedn pan na ulici vyrvat z nru kojence a pitom ztropila velkou vtrnost a brajgl. Tak jsem ji sebral. Projeekrista, pan Landov, spustil komisa, co nm to dlte? Vdy to byla m Renka, kvlela mlad pan. 42

dn Renka, ekl ten strnk. Ta pan byla pan Roubalov z Budesk ulice a to dt je jej tmsn kluk. Tak to vidte, vy neastn osobo, zaal hromovat pan Bartoek. Budete-li se nm do toho jet jednou plst, tak vm s tm pratme, rozumte? Pokejte, vzpomnl si najednou, na jak jmno sly to vae dt? My j kme Renka, vzlykala ta maminka, Dudenka, Dydydy, bobeek, ccorka, koilek, andlek, ttova, mmina, bakan, pusinka, lulnek, brouek, ptek, zlato A na to vechno ona sly? ptal se komisa uasle. Ona vemu rozum, ujiovala maminka v pli. A tak se vm smje, kdy j kme hafhaf, bububu, tydlimydli nebo tititi To nm bude mlo platn, mnil pan komisa. J vm musm bohuel ci, pan Landov, e nm selhalo. V tch rodinch, kde bylo hleno dtsk mrt, vae Renka nen; to u nai lid vechno obhli. Pan Landov se dvala ustrnule ped sebe. Pane komisai, vyhrkla v nhlm zblesku nadje, j dm deset tisc tomu, kdo mn Renku najde! Vypite cenu, e kdo vs uvede na stopu mho dtte, dostane deset tisc! J bych to nedlal, mil pan, ekl pan Bartoek pochybovan. Vy nemte dn cit, vybuchla mlad pan. J bych dala cel svt za svou Renku! Nu, jak chcete, bruel pan Bartoek mrzut. J to ohlsm, ale jen u se nm do toho propnaboha nijak neplete! To je tk ppad, vzdychl, sotva se za n zavely dvee. Pokejte, j vm, co se te stane. Ono se to opravdu stalo: den nato mu ti tajn pinesli kad po uvan tmsn holice, a jeden, to byl ten Pitora, stril jenom hlavu do dve a zubil se: Pane komisai, nemohl by to bt chlapeek? Chlapeka bych ml, a lacino! Tohle mme z t ceny, nadval pan Bartoek. Pomalu tu budeme mt cely nalezinec. Zatracen ppad!

43

Zatracen ppad, kal si doplen, kdy se vracel do svho mldeneckho pbytku. To bych rd vdl, jak to mrn te najdeme. Kdy piel dom, nael tam svou posluhovaku, takovou princmetlovou bbu hubatou, jak nadenm z. Jen se pojte podvat, pane komisai, povdala msto uvtn, na tu vai Barynu! Abyste vdli, ten pan Bartoek ml od pana Justitze istokrevnou fenu boxerku, Barynu, kter se zapomnla s njakm vlkem. Vte, j se jen divm, e se tyhle rzn druhy ps vbec navzjem uznvaj za psy; j tomu nerozumm, podle eho takov barzoj pozn, e jezevk je taky pes. To my lid se lime jenom jazykem nebo vrou, a pitom se meme navzjem serat. Teda ta Baryna mla s tm vlkem devt tat, a te u nich leela, vrtla ocskem a blaen se usmvala. Jen se podvejte, hlaholila ta posluhovaka, jak ona je na ty tata pyn, jak se s nima chlub, ta mrcha! Inu, jako kad mma! Pan Bartoek se zamyslil a povd: Matko, je to pravda? Dlaj to mmy? No japabyne, prohlsila ta posluhovaka. Jen to zkuste pochvlit njak mm jej dt! To je zajmav, bruel pan Bartoek. Pokejte, to zkusme. Tak den nato vm byly vechny matky ve Velk Praze pmo u vytren. Jak vyly ven s dttem v korku nebo v nru, u byl u nich uniformovan policajt nebo njak pn v buince, klebil se na to jejich rozkon dtko a dlal mu mik mik pod bradou. To mte hezk ditko, pan, kali pvtiv, jakpak je star? No zkrtka byl to pro vechny maminky den radosti a pchy. A u v jedenct rno pivedl jeden tajn ke komisai Bartokovi takovou bledou a tesouc se enskou. Tak tady ji mme, pane komisai, hlsil sluebn. J ji potkal s korkem, a kdy jsem j ekl, jejej, to mte rozkon ditko, jakpak je star? tak vm po mn tak zle stelila oima a schovala dt za zclonky. Tak jsem j ekl, pojte se mnou, paniko, a nedlejte rmus.

44

Skote pro pan Landovou, ekl komisa. A vy, osobo, mn prokristapna eknte, pro jste to dt ukradla! Ta osoba ani dlouho nezaprala, hned se spletla. Byla vm to svobodn holka a mla holiku s jednm pnem. To dt j posledn dny trochu stonalo s bkem a dv noci kielo. Tet noc mu ta ensk dala v posteli prs a pitom usnula; a kdy se rno probudila, bylo pr to dt modr a mrtv. J nevm, jak je to mon, pravil pan Kratochvl s jakousi pochybnost. Mon to je, vmchal se mu do ei doktor Vitsek. Pedn byla ta matka nevyspal; za druh to dt asi mlo katar a pr dn odmtalo prs. Proto byl ten prs pli tk, a kdy ta matka usnula, svezl se dtti na nosejek a dt se udusilo. To se konen me stt. Tak dl. Snad tedy to tak bylo, pokraoval pan Kratochvl. Kdy rno ta ensk vidla, e jej dt je mrtv, la to hlsit na faru; ale cestou vidla ten korek pan Landov, a tu j napadlo, kdy bude mt jin dt, e j ten pn bude platit alimenty dl. Krom toho pr, ekl pan Kratochvl rozpait a zaervenal se, ji hrozn tlailo mlko. Doktor Vitsek pikvl. To taky je pravda, ekl. To vte, omlouval se pan Kratochvl, v tch vcech se j nevyznm. Tedy proto ukradla to dt s korkem a ten korek pak nechala stt v chodb cizho domu; a tu Renku si odnesla dom msto sv Zdeniky. Ale ona to musela bt njak blzniv nebo divn ensk, protoe to sv mrtv dt dala zatm do ledniky; pr je chtla v noci nkde zakopat nebo poloit, ale nemla k tomu odvahu. Zatm pila ta pan Landov. Tak, mlad maminko, povd j pan Bartoek, tady mte to sv mrn. Pan Landovou polily slzy. To pece nen m Renka, vyhrkla, Renka mla jin epeek! Hrom do toho, kikl komisa, rozbalte to! A kdy to leelo na jeho psacm stole, pozvedl to za noiky a ekl: Tak se podvejte, jak to m na zadeku faldky! Ale to u pan Landov kleela na zemi a lbala tomu kvrnti ruiky a noiky. Ty m Renko, 45

kiela v pli, ty ptku, Dydydy, ty bakan, ty mmina prcinko, ty m zlato Prosm vs, pan, ekl pan Bartoek mrzut, pestate, nebo se na mou dui oenm. A tch deset tisc dejte na nemanelsk matky, rozumte? Pane komisai, ekla pan Landov slavnostn, pochovejte to dt a poehnejte mu! Mus to bt? bruel pan Bartoek. Jak se to bere? Aha. Ale koukejte, ono to zan breet! Nate, vemte si to honem! A to u je konec toho ppadu s dttem.

GRFINKA Tyhle blzniv ensk, pravil pan Polgr, ty nkdy provdj vci, to by lovk nevil. To bylo v roce devatenct nebo dvacet, zkrtka v tch letech, kdy vude v thle poehnan stedn Evrop hoela koudel; lovk jenom ekal, na kter stran se strhne mela. To se vm tehdy u ns hemilo pin, ani nemte pont. J jsem v t dob ml v refert kontraband a falen penze, ale vojci si m obas zavolali, abych jim sem tam opatil njak ty informace. Tak tehdy se stal ten ppad s tou grfinkou eknme Mihlyovou. J u nevm jak a kterak, ale tehdy dostali vojci anonymn dopis, aby si dali pozor na korespondenci, kter se posl na adresu W. Manasses, poste restante Curych. Pak zachytili jeden takov dopis; namoudui, byl ifrovan podle kdu slo 11 a byla v nm vojensk sdlen toho druhu, e p pluk slo 28 je posdkou v Praze, e v Milovicch je stelnice a e nae armda je ozbrojena nejen pukami, nbr i bodky; zkrtka takov volovinky. Ale to vte, tihle vojci jsou na to stran psn; kdybyste vyzradili njak ciz mocnosti, e nae pchota nos onuce z kalika od firmy Oberlnder, tak za to budete stt ped diviznm soudem a dostanete aspo rok pro zloin vyzvdastv. Ale to u pat k t vojansk prestii.

46

Tedy tenkrt mn ukzali vojci ten ifrovan dopis i to anonymn udn. Poslouchejte, j nejsem dn grafolog; ale na prvn pohled jsem si ekl, to jsem blzen, vdy to oboje psanko vypad jako z jedn ruky. To anonymn udn je sice psno tukou vtina anonymnch dopis je toti psna tukou; ale to se dalo poznat, e ten pin i ten udava je doslovn jedna ruka. Tak vte co, ekl jsem vojkm, nechte to plavat; ono to nestoj za to, ten vyzvda je njak amatr; ty jeho vojensk tajnosti si me kad pest v Politice. Nu dobr. Asi za msc piel za mnou jeden kapitn od kontrapione, takov pkn a thl chlapk. Pane Polgre, povd mn, j mm tuhle takovou divnou vc. Onehdy jsem tanil s takovou krsnou hndou komtesou; esky ona neum, ale tan, to vm je jedna radost. A dnes jsem od n dostal sentimentln dopis. To se pece nedl. Tak bute rd, mldene, ekl jsem mu. Tomu se k tst u enskch. Ale, pane Polgre, ekl mi na to ten kapitn zdrcen, kdy on ten dopis je psn tm psmem a inkoustem a na stejnm pape jako ty pinsk zprvy do Curychu! J te nevm, co mm dlat; to vte, jak je chlapovi, kdy m udat enskou, kter hm, kter je k nmu a vbec, vdy je to dma, love, vyhrkl rozilen. Jo, kapitne, ekl jsem mu, to jsou ty rytsk city. Tu enskou muste dt zatknout a vzhledem k vnosti ppadu ji odsoudme k smrti; a vm se dostane t cti, e budete velet dvancti vojkm ,Palte! To vte, ivot u je tak romantick. Ale bohuel, je tady jedna pekka: on dn W. Manasses v Curychu neexistuje a na jeho jmno le dosud trnct ifrovanch dopis poste restante na curysk pot. love, nechte to bt a jdte zas tancovat s tou hndou komteskou, dokud jste mlad. Tedy ten kapitn se vm ti dny trpil vitkami svdom, a z toho zhubl, a pak to pece jen udal svmu fovi. To se rozum, est vojk jelo v aut zatknout komtesu Mihly a prorat jej papry; nali tam ten kd a velijak dopisy od zahraninch politickch 47

agent obsahu, jak se k, velezrdnho. Pitom ta komtesa odprala jakoukoliv odpov a jej sestra, estnctilet ba, si sedla na stl s koleny pod bradou, aby bylo vechno vidt, kouila cigarety, flirtovala s oficry a smla se jako blzen. Kdy jsem slyel, e Mihliku zatkli, bel jsem k vojkm a povdm jim: Prokrindapna, puste tu hysterku, vdy z toho bude jen ostuda! Ale oni mn ekli: Pane Polgre, komtesa Mihly se nm doznala, e byla ve slubch zahranin pione; a to je vn vc. Vdy ta ensk le, kiel jsem na n. Pane Polgre, ekl mn psn ten plukovnk, pamatujte, e mluvte o dm; komtesa Mihly mluv pravdu. Vte, tak ta ensk ty vojky okouzlila. Hrom do vs, nadval jsem, tak vy ji ze sam galantnosti odsoudte! ert vem vae rytsk city! Copak nevidte, e vs ta ensk sama a schvln uvedla na stopu sv velezrdn innosti? Vdy je to ned, nevte j ani slovo! Ale vojci jen krili rameny s tragickm politovnm. To se rozum, byly toho pln noviny, i za hranicemi; lechta celho svta byla na koni a sbrala protestn podpisy, diplomati dlali demare, veejn mnn a v Anglii se pobouilo, ale spravedlnost, to vte, je neoblomn; zkrtka urozen grfinka byla vzhledem k vlenmu stavu postavena ped divizn soud. Jet jednou jsem el k vojkm to u jsem ml sv informace a km jim: Dejte mn ji, j vm ji potrestm kdepak, nechtli ani slyet. Ale ten soud byl moc krsn; j jsem tam sedl a byl jsem vm dojat jako na Dm s kamliemi. Grfinka, tenk jako p a snd jako bedun, doznvala svou vinu. Jsem hrda, ekla, e jsem mohla slouit neptelm tto zem. Soud se mohl petrhnout samou zdvoilost a psnost; ale nic platno, byly tu ty velezrdn dopisy a jin pitomosti, a tu soud se zetelem na mimodn polehujc a mimodn pitujc okolnosti nemohl jinak ne odsoudit komtesu Mihlyovou na rok do vzen. Jak km, tak krsn soud jsem jakiv nevidl. Potom komtesa vstala a jasnm hlasem prohlsila: Pane pedsedo, povauji za svou povinnost konstatovat, e se bhem vyetovn a vazby vichni eskoslovent dstojnci ke mn 48

chovali jako dokonal dentlmeni. To u jsem breel pohnutm skoro nahlas. Jene to mte to: kdy lovk v pravdu, tak ho svrb jazyk; prost mus s tm ven. J myslm, e lid nekaj pravdu ze zlomyslnosti nebo hlouposti, nbr z jaksi poteby nebo neodolatelnho puzen. Tak si pedstavte, ta Mihlika se kdesi ve Vdni seznmila s povstnm majorem Westermannem a zamilovala se do nho. Vy pece vte, kdo to ten Westermann je: to je chlap, kter provozuje hrdinstv jako emeslo; dy na nm jen in, Marie Terezie, Leopold, elezn k, tureck hvzdy s brilanty a j nevm, co vecko si za vlky nasbral; tedy ten Westermann je vdcem vech monch ileglnch organizac, spiknut a pu, pokud jde o monarchisty. Tedy do tohohle hrdiny se grfinka zamilovala a nejsp si chtla zskati rytsk ostruhy, aby ho byla hodna; zkrtka z lsky k nmu pedstrala pion a sama ji na sebe prozradila, aby dola slvy muednick. Takovou vc dovede jenom ensk. Tak j jsem el do vzen, kde sedla, a dm si ji zavolat. Madam, povdm j, kouknte se, ono to je otrava sedt cel rok v kriminle; ono by lo podat dost o nov zen, kdybyste se nm rila piznat, jak to bylo s tou va domnlou pion. J jsem se u piznala, pane, ekla mn komteska ledov, a nemm dl co ci. Ale jemankote, vyhrkl jsem, nechte u tch hloupost; vdy major Westermann je patnct let enat a m ti dti! Grfinka vm zesinala jako popel; to jsem jet nevidl enskou tak rzem zoklivt. Co co je mi po tom? vypravila ze sebe, ale zuby j cvakaly. A to taky vs me zajmat, kiel jsem, e ten v major Westermann se vlastn jmenuje Vclav Mlek a je peka z Prostjova, rozumte? Tadyhle mte jeho starou fotografii; nu, poznvte ho? Prokristapna, komtesko, pro takovho kujna jste la do kriminlu? Mihlika sedla jako devn; najednou jsem vidl, e to je vlastn star panna, kter se zhroutil jej ivotn sen. Bylo mn j lto 49

a jaksi jsem se stydl. Madam, povdm honem, tak plat; j vm sem polu vaeho advokta a vy mu eknete Mihlika se vztyila, bled, ale napjat jako luk. Ne, vydechla, nen teba; nemm komu co ci. A la. Ale za dvemi padla; museli j pit prsty, jak je mla keovit ztuhl. J jsem se kousal do rt. Nu, u je to venku, ekl jsem si, pravda je zachrnna. Ale, hergot, copak je tohle cel pravda? Vdy vechna tahle odhalen a zklamn, ty trpk pravdy, deziluze a hok zkuenosti, to je jen dibec pravdy; cel pravda je vt; cel pravda je, e velk a blzniv vc je lska, pcha, ve a ctidost, e kad ob je hrdinsk a e lidsk tvor ve sv lsce je nco krsnho a asnho. To je ta druh a ta velk plka pravdy; ale to by lovk musel bt bsnk, aby to dovedl vidt a ci. * Zcela sprvn, pravil policejn strnk Horlek, ono vdycky zle na tom, jak se ta pravda ekne. Vloni jsme sebrali jednoho defraudanta a dovedli jsme ho do daktyloskopie, aby mu vzali daktlky; a ten kluk vm ups, skoil z okna v prvnm pate na ulici a zaal utkat. Ten n daktyloskopista sic je star pn, ale on si na to v tu chvli nevzpomnl, a ups, skoil rovnou za nm a zlomil si nohu. To teda ns doralo, jako vdycky, kdy se nco naemu lovku stane; a kdy jsme toho kluka dostali, vzali jsme ho drobet mezi sebe. Kdy pak byla porota a my jsme byli volni jako svdci, povd nm advokt toho kluka: Pnov, j vm nechci klst nepjemn otzky, a je-li vm to nemil, nemuste mi dt odpov vte, ten advokt byl hladk jako lahvika s jedem. Ale kdy se mj klient pokusil o tk, vy jste ho na policii zbili, e ano? Kdepak, ekl jsem, my jsme se jenom dvali, jestli si tm skokem neublil, a kdy jsme vidli, e ne, tak jsme mu domluvili. To musila bt podn domluva, ekl ten advokt se zdvoilm smvem. Podle vysvden policejnho lkae ml mj klient nsledkem t domluvy ti ebra zlomen a asi sedm set tverench centimetr krevnch podlitin hlavn na zdech. 50

J jsem kril rameny. To on si tu domluvu tak vzal k srdci, ekl jsem, a bylo dobe. Vte, ono je ledacos pravda; ale mus se na ni nalzt to prav slovo.

HISTORIE DIRIGENTA KALINY Takov krevn podlitina nebo obraenina, ekl pan Dobe, nkdy bol vc ne zlomenina; ale to mus bt na kosti. J to znm, j jsem star fotbalista a ml u jsem zlomen ebro, kln kost a palec; te u se nehraje s takovm zpalem jako za mch as. Tak loni jsem si jet jednou zahrl; my sta pni jsme chtli ukzat tm dnenm mldencm, jakou jsme mvali taktiku. J byl zase bekem, jako ped patncti nebo dvaceti lety; a zrovna kdy jsem chytal bichem m, kopl mne mj vlastn brank do hm, ono se tomu k kostr ili cauda equina. V tom kalupu jsem jenom chvilku nadval a pak jsem na to zapomnl; ale teprve v noci to zaalo bolet a rno jsem se vbec nemohl hnout. To vm byla takov bolest, e jsem nemohl ani pohnout rukou, ani kejchnout, to je zvltn, jak v tomhle lidskm tle vechno souvis. Tak jsem leel na zdech jako mrtv brouk, ani na bok jsem se nemohl peloit, ani palcem u nohy zatepat, nic; jenom jsem sykal a hekal, jak to dsn bolelo. V tomhle stavu jsem proleel cel den a jet jednu noc; spt jsem nemohl ani vteinu. To mte divn, jak je ten as dlouh, kdy se lovk neme pohnout; to mus bt napklad moc trapn, kdy je nkdo zasypn. J jsem potal a umocoval, modlil jsem se, ba i na njak bsn jsem si vzpomnl, aby mn ten as utekl, ale ona pod byla noc Najednou, to mohlo bt ke druh hodin rno, jsem slyel, jak nkdo ze vech sil utk dole po ulici; a za tm nkm se hnal cel hlouek a bylo slyet asi est hlas: ty dostane, j t vykuchm, ty kluku mizern, pancharte a takov ty vci. Zrovna asi pod mmi okny ho chytli a te vm to zaalo, takov to oupn njakch esti pr nohou, pleskn po hub, ty devn rny, jako kdy se tlue hol po hlav, supn, kuen, ale dn kik.

51

Poslouchejte, to pece nejde, est chlap na jednoho lovka a ezat do nho jako do pytle; j jsem chtl vstt a ci jim, e se to nepat, ale zaval jsem bolest; krucinl, j jsem sebou nemohl pohnout! Takov bezmoc je stran; j jsem skpal zuby a meel vztekem jako zve. A najednou vm to ve mn ruplo, j jsem vyskoil z postele, popadnu hl a letm po schodech dol. Kdy jsem vyrazil na ulici, j byl pln slep; narazil jsem na jednoho chlapa a zaal jsem vm do nho ezat hol; ti ostatn se rozbhli na vechny strany, ale tak jsem jet nikomu v ivot nenamltil jako tomu mamlasovi. Teprve potom jsem si uvdomil, e mn pitom rkem tekly slzy bolest; pak mn to trvalo hodinu, ne jsem se dostal po schodech zase do postele, ale rno jsem u chodil; to vm byl pmo zzrak. Jen bych rd vdl, dodval pan Dobe zamylen, do koho jsem to tehdy tak mltil: jestli to byl nkdo z t pesily, nebo ten, do kterho ezali ti druz. Ale jeden proti jednomu, to je aspo fr. * Bezmoc je stran, pravil dirigent a skladatel Kalina kvaje hlavou. To jsem, pni, jednou zail takovou phodu, to bylo v Liverpoolu; mne tam pozvali, abych jim dirigoval njak koncert s jejich orchestrem. Vte, j neumm ani slovo anglicky; ale my muzikanti se dorozumme bez dlouhch e, zvl kdy mme v ruce taktovku; to lovk odklepe, nco ki, krout oima a ukazuje rukama, a pak zase zane znova. Tm zpsobem se daj vyjdit i nejjemnj city; kdy napklad udlm takhle rukama, tak to pece kad pozn, e to znamen mystick vzlet a vykoupen z takov t thy a bolesti ivota. Kdy jsem tedy pijel do Liverpoolu, ekali m ti Angliani na ndra a odvezli m do hotelu, abych si odpoal; ale kdy jsem se vykoupal, tak jsem se el sm podvat na msto, a pitom jsem se ztratil. Kdy j nkde jsem, tak se jdu nejdv podvat k ece; u eky lovk pozn, abych tak ekl, orchestraci toho msta. Po jedn stran mte celou tu vavu ulic, ty bubny a tympny, trubky, horny a plechy, a na druh stran eka, to jsou struny, takov to pianissimo housliek a harf; tam lovk sly cel msto najednou. Ale v 52

Liverpoolu je vm eka, j nevm, jak se jmenuje, ale je takov lut a stran; a ta eka vm hu a dun, ve, bu a in, rachot a troub sammi lodmi, remorkry, pakeboty, sklady, lodnicemi a jeby; vte, j mm nesmrn rd lodi, a je to takov bachrat a ern vlenk, nebo erven naten nkladn lo, nebo ty bl zmosk parnky. Tak jsem si ekl, propna, tady nkde za rohem mus bt ocen, to se tam musm podvat; a rozbhl jsem se podle eky dol. J bel dv hodiny, pod podle samch skladi a klen a dok; jen msty bylo vidt lo vysokou jako chrm nebo ti tlust a ikm komny; smrdlo to rybinou, zpocenmi koni, jutou, rumem, penic, uhlm, elezem poslouchejte, kdy je velk hromada eleza, tak m docela zetelnou eleznou vni. J byl jako u vidn; ale pak u spadla noc, a j jsem piel k takov psin, naproti svtil majk a sem tam plulo njak svtlko, snad to byl ocen; tam jsem si sedl na hromadu foen a ctil jsem se tak krsn osaml a ztracen, poslouchal jsem, jak to plouch a iroce um, a byl bych vyl steskem. Pak tam pili dva lid, musk se enskou, ale nevidli mne; sedli zdy ke mn a tie hovoili, kdybych byl rozuml anglicky, byl bych zakalal, aby vdli, e je nkdo sly; ale protoe jsem neznal ani jedno anglick slovo krom hotel a ilink, zstal jsem zticha. Nejdv hovoili hodn staccato; potom zaal ten musk pomalu a tie nco vykldat, jako by to z nho nechtlo ven; a pak to rychle vysypal. Ta ensk vykikla hrzou a nco mu rozilen kala; ale on j sevel ruku, a zapla, a zaal j mezi zuby domlouvat. Poslouchejte, to nebyl milostn hovor, to muzikant pozn; milostn pemlouvn m docela jinou kadenci a nezn tak jaksi seven, milostn hovor je hlubok cello, ale tohle byla vysok basa, hran takovm presto rubato, v jedin poloze, jako kdyby ten lovk pod opakoval jednu vc. Mne to poalo trochu dsit; ten lovk kal nco zlho. Ta ensk zaala tie plakat a nkolikrt vykikla jako odporem, jako by ho chtla zadret; mla trochu klarinetov, devn hlas, kter neznl tuze mlad; ale ten musk hlas mluvil pod sykavji, jako by nco porouel nebo vyhrooval. ensk hlas 53

zaal zoufale prosit a zajkal se hrzou, jako se zajk lovk, kdy mu dte ledov obkladek; a bylo slyet, jak j drkotaj zuby. Tu ten musk hlas se jal bruet velmi hluboko, ist basov a skoro zamilovan; ensk pl peel do drobnho a pasvnho vzlyku; to znamen, e byl odpor zlomen. Ale pak se zamilovan bas zase zvil a pervan, rozven, neodmluvn kladl vtu za vtou; ensk hlas do toho jen tak bezmocn zakvlel nebo zavzlykl, ale u to nebyl odpor, jenom len strach, ne strach z toho muskho, ale vyjeven, vizionrn hrza z neho budoucho. A tu ten musk hlas zase poklesl do chlcholivho bzuen a tichch vyhrek; ensk tkn se zmnilo ve zpitoml a bezbrann vzdechy; a mu poloil studenm eptem nkolik otzek, na kter patrn dostal kvnut hlavy; nebo u nenalhal. Pak ti dva vstali a kad odeel jinm smrem. Poslouchejte, j nevm v pedtuchy, ale vm v muziku; kdy jsem tam v t noci poslouchal, j jsem vdl naprosto jist, e ta basa pemlouv ten klarinet k nemu stralivmu. Vdl jsem, e ten klarinet se vrac dom s ujamenou vl a udl, co mu ta basa naizuje. J jsem to slyel, a slyet je vc ne rozumt slovm. J jsem vdl, e se chyst njak zloin; a j jsem vdl jak. J jsem to poznal podle t hrzy, kter iela z tch dvou hlas; bylo to v barv tch hlas, v kadenci, tempu, intervalech, csurch, poslyte, hudba je pesn, pesnj neli e. Ten klarinet byl pli jednoduch, ne aby mohl sm nco provst; bude jen pomhat, vyd njak kl nebo oteve dvee; ale ten hrub a hlubok bas to vykon, zatmco klarinet se bude zajkat dsem. J jsem uhnl k mstu s tm vdomm, e se mus nco stt, e nco musm udlat, abych tomu zabrnil; to je takov dsn pocit, e lovk pijde pozd. Konen vidm na rohu policajta a bm k nmu, zpocen a bez dechu. Pane, vyhrkl jsem, tady ve mst se chyst njak vrada! Strnk pokril rameny a nco mn kal, emu jsem nerozuml. Proboha, vzpomnl jsem si, vdy on mn slovo nerozum!

54

Vrada, kiel jsem na nho, jako by byl hluch, rozumte? Njakou osamlou pan chtj zabt! Ta sluka nebo hospodyn pi tom bude pomhat, hergot, zaval jsem, tak dlejte nco, love! Ten strnk jen potsl hlavou a ekl jenom cosi jako ,jurvej. Pane, vykldal jsem mu roztrpen, a pitom jsem se tsl vztekem a hrzou, ta uboh ensk tomu svmu milenci oteve, na to mete vzt jed! To nesmte tak nechat! Hledejte ji! Pitom jsem si vzpomnl, e ani nevm, jak ta ensk vypad; ale kdybych to vdl, nemohl bych to stejn ci. Jeikriste, vykikl jsem, vdy je to nelidsk to tak nechat! Ten anglick strnk se na mne pozorn dval a jaksi m chlcholil. J jsem se chytil za hlavu. Ty pitome, kikl jsem bez sebe zoufalstvm, tak j najdu sm, kde to je! J vm, ono to bylo blznovstv, ale koukejte se, lovk nco mus dlat, kdy jde nkomu o ivot; j jsem vm bhal celou noc po Liverpoolu, kdybych snad vidl, jak se nkdo chce vloudit do njakho domu. To vm je divn msto, tak stran mrtv v noci K rnu jsem si sedl na kraj chodnku a breel jsem navou; tam m nael strnk, ekl mn ,jurvej a dovedl mne do mho hotelu. J nevm, jak jsem toho rna na zkouce dirigoval; ale kdy jsem nakonec pratil taktovkou o zem a vybhl na ulici, vykikovali tam kameloti veernky. Koupil jsem si jeden, byl tam velik npis MURDER a pod nm fotografie njak blovlas pan. J myslm, e murder znamen vrada.

SMRT BARONA GANDARY Poslouchejte, dl na to pan Menk, to oni toho vraha jist chytli, ti poldov v Liverpoolu; to byl emesln zloin, a na takov se obyejn pijde. V takovm pd seberou vechny notorick lumpy, co zrovna bhaj na svobod, a te, chlape, povz, jak m alibi. A kdy nem alibi, tak je to on. Ona policie nerada pracuje s neznmmi initeli nebo veliinami; abych tak ekl, hled je uvst na

55

znm ili notorick veliiny. Jak jednou nkoho dostanou do rukou, tak si ho zm a vezmou mu daktlky, a pak u je to jejich lovk; od t doby se k nmu s dvrou obracej, jakmile se nco ustne; jdou k nmu ze star znmosti, jako lovk chod k svmu holii nebo do sv trafiky. Hor je, kdy se njakho toho zloinu dopust neodbornk nebo novek, eknme vy nebo j; to u m policie t dostat se mu na kobylku. J mm na policejn direkci jednoho pbuznho, jmenuje se rada Pitr a je to strc m eny. Tak ten pan Pitr k, kdy je to loupe, tak to udlal njak odbornk; a kdy je to vrada, tak to bude nejsp nkdo z rodiny. On m takov ustlen nzory, ten pan Pitr; tak teba on tvrd, e lovk mlokdy zavrad cizho lovka, protoe to nen tak snadn; to u mezi znmmi se najde sp pleitost, a v domcnosti je to rovnou na dlani. Kdy mu daj njakou tu vradu, tak on se hled doptat, kdo to mohl udlat s nejmenmi obtemi, a za tm jde. V, Menku, k, j ti nemm dibec fantazie nebo dvtipu; to ti kad u ns potvrd, e jsem nejvt trouba na direkci. V, j jsem stejn primitivn jako ten vrah; a co m napadne, je stejn vedn, obyejn a pitom jako jeho pohnutky, pln a in; a j ti eknu, e prv tm na to vtinou pijdu. J nevm, pamatuje-li se kdo z vs na zavradn toho cizokrajnho barona Gandary. To byl takov tajemn dobrodruh, vlasy ml jako havran a krsn byl jako Lucifer; on bydlel v jedn t vile u Grbovky, a co tam se asem dlo, to se ned ani povdat. To jednou k rnu bylo slyet u t vily dv rny z revolveru, byl njak poplach a pak nali toho barona v zahrad vily zastelenho. Nprsn portfej ml pry, ale jinak tam nezstala dn kloudn stopa; zkrtka zhadn ppad prvnho du. Tedy tu vradu dostal mj strc Pitr, protoe zrovna nic jinho neml; ale jeho f mu pedem tak mimochodem povd, pane kolego, tenhle ppad sic nen ve vaem obyejnm stylu, ale hlete ukzat, e jet nejste zral pro penzi. Strc Pitr tedy zabruel, e bude hledt, a odebral se na msto inu. To se rozum, nenael nic, vynadal detektivm a el si zase sednout k svmu stolu, aby si zaplil svou gypsovku. Kdo by 56

ho vidl v tom smradlavm koui, myslel by si, e pan Pitr peml o svm ppadu, ale to by byla mejlka; strc Pitr nepemlel, protoe zsadn zavrhoval pemlen. Vrah taky nepeml, kal, toho to bu napadne, nebo nenapadne. Tm ostatnm na direkci bylo strce Pitra lto; to nen ppad pro nj, kali si, koda tak krsn ltky pro Pitra; Pitr je na star bby, kter zabil jejich synovec nebo galn jejich sluky. To jeden kolega, komisa Mejzlk, zael jako mimochodem k strci Pitrovi, sedl si na stl a povd: Tak co, pane rado, co je novho s tm Gandarou? Teba m njakho synovce, mnil strc Pitr. Pane rado, ekl ten doktor Mejzlk, aby mu pomohl, tohle asi bude trochu jin ppad. J vm povm, baron Gandara byl velk mezinrodn pin; kdopak v, o jak divn vci tady pob, mn nejde z hlavy, e se mu ztratil portfej. J bych se na vaem mst hledl informovat Strc Pitr potsl hlavou. Pane kolego, ekl, kad mme sv metody; nejdv se mus vyetit, nejsou-li tady njac pbuzn, kte by po nm mohli ddit. Za druh, povdal doktor Mejzlk, je nm znmo, e baron Gandara byl tk hazardn hr; vy nechodte do spolenosti, pane rado, vy jen hrajete u Menk domino a nemte takov ty znmosti; chcete-li, j se peptm, kdo s nm v poslednch dnech hrl, vte, ono by tu mohlo jt o njak takzvan estn dluh Strc Pitr se zasmuil. Poslouchejte, ekl, tohle nen nic pro mne; j jsem nikdy nepracoval v tchhle vych vrstvch, a na star kolena si s tm u nebudu zanat. Dejte mn pokoj s estnm dluhem, takov ppad jsem jakiv neml. Kdy to nen rodinn vrada, tak to bude loupen vrada; a tu musel udlat nkdo z domcch lid. To se tak obyejn stv. Mon, e m kuchaka njakho synovce. Nebo Gandarv ofr, mnil ten Mejzlk, aby strce doplil. Strc Pitr zavrtl hlavou. ofi, ekl, to za mch as jet nebylo; j se nepamatuju, e by ofr spchal loupenou vradu. ofi chlastaj a kradou benzn; ale aby vradili, to jsem jet neml. 57

Mldene Mejzlku, j se drm svch zkuenost. A budete tak star jako j Doktor Mejzlk byl jako na trn. Pane rado, ekl honem, je tu jet tet monost. Baron Gandara ml pomr s jednou vdanou pan; paneku, nejkrsnj ensk v Praze. Teba to je vrada ze rlivosti. To se stv, souhlasil strc Pitr. Takovou vradu jsem u dlal ptkrt. A m je manel t paniky? Velkoobchodnk, povd pan Mejzlk. Moc velk firma. Strc Pitr se zamyslil. Tak to zas nikam nevede, ekl. J jsem jet neml ppad, e by velkoobchodnk nkoho zastelil. Podvody, to oni dlaj; ale vrady ze rlivosti, to se dl v jinch vrstvch. Kdepak, pane kolego! Pane rado, pokraoval doktor Mejzlk, vte, m se ten baron Gandara ivil? Vydrnm. On vm vdl stran vci o no, o velk ad moc bohatch lid. To je na povenou, kdo vechno by mohl mt zjem na hm, na jeho odklizen. Tak vidte, ekl na to strc Pitr, takov ppad jsem u jednou ml, ale nemohli jsme to dokzat; byla z toho jen hol ostuda. Co vs nem, s takovou vc si u nebudu podruh plit prsty. Mn sta obyejn loupen vrada; j nemm rd tyhle senzace a zhadn afry. Kdy jsem byl ve vaem vku, tak jsem taky myslel, e jednou udlm njak slavn kriminln ppad; to u je takov ctidost. Holenku, s lety to lovka pejde; pak vid, e se jen stvaj obyejn ppady Baron Gandara nebyl obyejn ppad, namtal komisa Mejzlk. Pane, j ho znal: hochtapler, ern jako cikn nejkrsnj lump, jakho jsem kdy vidl. Zhadn chlap. Dmon. Falen hr. Falen baron. Poslouchejte, takov lovk neumr obyejnm zpsobem; ani ne obyejnou vradou. Tady jde o nco vc. O moc zhadn vci. Tak mi to nemaj dvat, bruel strc Pitr znechucen. J nemm hlavu na zhadn vci. J se vykalu na zhadn vci. J mm rd obyejn a jasn mordy, jako je vrada trafikantky. love, j u se 58

nebudu uit njakm novm metodm. Kdy to dali mn, tak to udlm po svm a bude z toho obyejn loupen vrada. Kdyby to dali vm, tak z toho bude kriminln senzace, milostn romn nebo politick zloin Vy mte romantick vkus, Mejzlku; vy byste z t ltky zpracoval bjen ppad. koda, e to nedali vm. Poslouchejte, vyhrkl doktor Mejzlk, neml byste nmitek proti tomu, kdybych docela privtn za tou vc el? Vte, j mm tolik znmch, kte ledacos o tom Gandarovi vd Samozejm bych sv informace dal k dispozici vm, dodval Mejzlk honem. Zstal by to v ppad tak co? Strc Pitr podrdn zafrkal. Dkuju uctiv, ekl, ale to nejde. Pane kolego, vy mte jin styl ne j; vm by z toho vylo nco docela jinho neli mn. To se ned mchat. Co bych si j poal s vaimi piny, hri, panikami a takovou tou honorac? Kamarde, to nen nic pro mne. Mm-li to zpracovat j, tak z toho vyjde takov ten mj vedn a pinav ppad Kad dl, co um. V tu chvli zaklepal a veel jeden detektiv. Pane rado, hlsil, tak jsme zjistili, e domovnk z Gandarovy vily m synovce. Je to dvacetilet kluk, bez zamstnn, a bydl ve Vrovicch slo 1451. On asto bejval u toho domovnka. A sluka odtamtud m milho vojka; ale ten je te na manvrech. Tak je dobe, ekl strc Pitr. Bte se podvat za tm domovnkovm synovcem, udlejte prohldku a pivete ho sem. Za dv hodiny ml strc Pitr v rukou Gandarovu tobolku, kterou nali v posteli toho mldence; v noci kluka chytli na flmu a rno se piznal, e Gandaru zastelil, aby mu uloupil ten portfej; bylo v nm pes padest tisc korun. Tak vid, Menku, ekl mn pak strc Pitr, to je zrovna takov ppad jako s tou starou bbou z Kemencov ulice; tu tak zabil domovnkv synovec. Ale safra, hochu, kdy si pomyslm, e by ten ppad dostal Mejzlk, co ten by z t ltky udlal! Ale j na to nemm tu fantazii, to je to.

59

PBHY SATKOVHO PODVODNKA To teda je pravda, pravil detektiv Holub a skromn odkalal. My na policii nemme rdi njak extra a nebval ppady; my taky nemme rdi nov lidi. Takov star, osvden zloinec, to je docela jin prce; pedn hnedle vme, e to udlal, protoe to je jeho obor; za druh vme, kde ho najt, a za tet nm nedl dn cavyky a nezapr, protoe u v, e mu to nen nic platno. Pni, s takovm zkuenm lovkem pracovat je jedna radost. A j vm eknu, e i v kriminle se tihle emesln zloinci t zvltn oblib a dve; oni ti novkov a nahodil provinilci jsou nejvt kverulanti a renitenti a nic jim nen recht; ale takov star kriminlnk v, e arest je riziko prce, a tak to zbyten nezhouje sob ani tm druhm. Ale to u sem vlastn nepat. Jednou, tomu je pt let, jsme dostvali ze vech stran a kout hlen, e na eskm venkov d neznm satkov podvodnk. Podle popisu to byl letit pn, takov tlust, holohlav, s pti zlatmi zuby tady v hub; dval si jmno Mller, Prochzka, imek, ebek, inderka, Blek, Hromdka, Pivoda, Bergr, Bejek, Stoes a jet velijak jinak. Krucinl, ten popis se nm na dnho naeho satkovho podvodnka nepasoval, to mus bt nkdo nov. Tak si m zavolal n pan rada a povd: Holube, vy dlte tuhle vlakovou slubu kdy u nkam jedete, dvejte pozor, nepotkte-li njakho chlapka s pti zlatmi zuby. No dobe, j jsem se zaal dvat lidem ve vlaku na zuby a do trncti dn jsem naapal ti pny s pti zlatmi zuby; museli se mn legitimovat, ale jemarj, jeden z nich byl koln inspektor a jeden dokonce poslanec, a to se neptejte, pni, jak jsem za to dostal vynadno od nich i u ns. Teda to m doralo, a te teprv jsem si vzal do hlavy, e toho kujna musm dostat. On to sic nebyl mj ppad, ale j jsem si umanul, e se mu pomstm. Tak jsem si zajel privtn ke vem tm oklamanm sirotkm a vdovm, ze kterch ten zlatozub tak vylkal penze pod slibem manelstv. To byste nevili, co e a breku maj takov ty utiskovan siroty a vdovy. Vechny byly zajedno aspo v tom, e to

60

byl inteligentn a solidn pn a e ml zlat zuby a e tak pkn a slun horoval o rodinnm ivot; ale dn si od nho nevzala ani otisk palce to je vm hrza, jak jsou tyhle ensk lehkovrn. Jedenct ob to bylo v Kamenici mn v slzch povdala, e ten pn byl u n tikrt; vdycky pijdl vlakem o pl jedenct rno, a kdy posledn odchzel s jejmi penzi v kapse, podval se na popisn slo jejho domeku a pekvapen ekl: Helejte, sleno Maenko, nen-li to bo vle, abychom se vzali; vy mte slo domu 618 a j za vmi vdycky vyjdm v 6 hodin 18 minut; nen to dobr znamen? Kdy jsem tohle slyel, povdm: Sleno, to je namoudui dobr znamen. A hned jsem vythl jzdn d a hledm, ze kterch stanic vyjd vlak v 6 hodin 18 minut a m spojen na vlak, kter dojede do Kamenice v 10 hodin 35 minut. Kdy jsem si to vechno srovnal a setimoval, vidl jsem, e by to mohl bt nejsp vlak ze stanice Bystice-Novoves. To vte, vlakov detektiv se mus ve vlacch vyznat. To se rozum, kdy jsem ml prvn den volno, jel jsem do stanice Bystice-Novoves a ptm se, nejezd-li odtamtud npadn asto njak tlust pn se zlatou hubou. To jezd, povdal mn pednosta stanice, a je to pan Lacina, obchodn cestujc, co bydl tamhle v doln ulici; zrovna vera veer odnkud pijel. Tak j jdu za tm panem Lacinou; na chodb natrefm takovou drobnou a isounkou pan a povdm: Bydl tu pan Lacina? To je mj mu, ekla, ale on te po obd sp. To nevad, povdm, a jdu dovnit. Na kanapi le lovk bez kabtu a povd: Jejej, to je pan Holub; maminko, podej mu idli. V tu chvli ze mne spadla vecka zlost; vdy on to byl star losa Plichta, vte, co dlaj ty losov podvody; ten Plichta u sedl aspo desetkrt. Pozdrav bh, Vincku, povdm, tak ty u nedl losy? Ba ne, ekl Plichta a posadil se na kanapi. Pane Holub, ono to d moc bhn, e jo, a j u nejsem mladk. Dvaapadest let, to u lovk rd nkde posed; chodit od domu k domu, to u pro naince nen.

61

Proto ses dal na satkov podvody, vi, ty partyko, povdm mu. Plichta jen tak vzdychl. Pane Holub, ekl, nco lovk mus dlat. Vte, kdy jsem posledn sedl, tak se mn zkazily zuby; j myslm, e to dl ta oka. Tak jsem si je musel dt spravit, e jo; a to byste nevil, pane Holub, jak kredit lovk dostane na zlat zuby. Ono to bud dvru, a taky lovk zane lp trvit a tloustnout. Co platno, nainec mus pracovat s tm, co m. A kde m penze? povdm mu. J mm tuhle v notese jedenct tvch podvod, to dl netto dv st estnct tisc korun. Kde je m? Ale pane Holub, ekl Plichta, to vte, tady vechno pat m en. Obchod je obchod. J nemm nic, ne co mm pi sob: to je est set padest korun, zlat hodinky a zlat zuby. Maminko, j pojedu s panem Holubem do Prahy. Pane Holub, j ty zuby musm jet splcet; to dl ti sta korun, ty tu zrovna nechm. A sto padest korun m dostat tvj krej, pipomnla maminka. M pravdu, pravil Plichta. Pane Holub, j si potrpm na sprvnost. Ono nen nad to, mt ve vem podek, e jo. On je pak ten podek vidt lovku na ksicht. Kdy nem dluhy, me se kadmu podvat do o. To u pat ke keftu, pane Holub. Maminko, okartuj mn trochu ten zimnk, abych ti nedlal v Praze ostudu. Tak, meme jet, pane Holub. Tehdy ten Plichta dostal pt msc; ty ensk vm vtinou ped porotou prohlsily, e mu ty penze daly dobrovoln a e mu to odpoutj. Jenom jedna bba mu nic neslevila, a to byla bohat vdova, kterou pumpnul jenom o pt tisc. Pl roku nato jsem slyel, e zas jsou v tahu njak dva satkov podvody. To bude Plichta, ekl jsem si, ale dl jsem se o to nestaral. V tu dobu jsem ml co dlat v Pardubicch na ndra, protoe tam psobil jeden kufra, vte, co kradou na pern zavazadla. A protoe jsem ml asi hodinku od Pardubic v jedn vesnici svou rodinu na letnm byt, vzal jsem pro ni do kufku prky a takov ty uzeniny; to vte, na vesnici je to vzcnost. A jak tak jedu, proel jsem ze zvyku 62

cel vlak; a v jednom kup vm sed Plichta s takovou star dmou a nco vykld, jak je ten svt zkaen. Vincku, povdm, u zase nkomu slibuje manelstv? Plichta se zaervenal a honem se t dm omlouval, e m tady s tm pnem obchodn jednn; a kdy za mnou vyel na chodbiku, povd krav: Pane Holub, to byste mn nemusel dlat ped cizmi lidmi; na mne sta mrknout, a jdu. Skrz co m hledte? Mme tu zas dva ppady, Plichto, povdm mu. Ale j mm dnes jinou prci, j t dm etnkm v Pardubicch. Ale pane Holub, to mn nedlejte; j u jsem na vs zvykl, vy m taky znte, j pjdu radji s vmi. No tak, pane Holub, ze star znmosti. To nejde, povdm, j nejdv jdu za svou rodinou, to je hodinka cesty. Co bych s tebou zatm dlal? J vs doprovodm, pane Holub, navrhoval Plichta. Aspo vm ta cesta lp utee. Nu dobr, tak tedy el ten Plichta se mnou; a kdy u jsme byli za mstem, povd: Ukate, pane Holub, j vm ten kufk ponesu. Kouknte se, pane Holub, j jsem star lovk; a kdy vy mn ped lidmi tykte, tak to dl takov divn dojem. Tak jsem ho pak pedstavil sv en a vagrov jako svho starho ptele pana Plichtu. Poslouchejte, m vagrov je dost hezk holka a je j ptadvacet let, ale ten Plichta tak pkn a solidn mluvil a dal dtem bonbny zkrtka, kdy jsme vypili kafe, navrhl pan Plichta, e by jako el se slenou a s dtikami na prochzku, a jen tak na mne mrknul, jakoe my chlapi si rozumme a e si mm se svou starou co povdat. Takov to byl ulechtil lovk. A kdy se za hodinu vrtili, dti si vedly pana Plichtu za ruce, vagrov byla jako rika a pi louen mu moc dlouho tiskla ruku. Poslouchej, Plichto, povdm mu potom, co t to napadlo plst na Mnice hlavu? To u je takov zvyk, ekl Plichta skoro smutn. Pane Holub, j u za to ani nemu, to dlaj ty zuby. J mm z toho jen nepjemnosti, e jo. J se enskmi nikdy nemluvm o lsce, to se na 63

mj vk nepasuje; a vidte, prv na to berou nejvc. Tak si nkdy km, e m ani nemiluj kvli mn, ale ze zitnosti, protoe vypadm na zajitn postaven. Kdy jsme zas byli v Pardubicch na ndra, povdm mu, Plichto, j t pece musm dt etnkm, protoe mm tady vyetit njakou krde. Pane Holub, prosil Plichta, tak m zatm posate tuhle do restaurace; j si dm aj a petu si noviny tady mte m penze, je to trnct tisc a jet nco; a bez penz vm neuteu, vdy nemm ani m zaplatit tratu. Tak jsem ho posadil do ndran restaurace a el jsem po svm. Za hodinu jsem nahldl oknem; sedl na svm mst, na nose zlat skipec, a etl noviny. Asi za pl hodiny jsem byl hotov a jdu za nm. Te u sedl u vedlejho stolu s njakou npadn kyprou blond pan a dstojn kral sklepnka, e j dal v kafi kraloup. Kdy m vidl, porouel se t panice a el ke mn. Pane Holub, povd, nemohl byste m sebrat a za tden? J bych te ml zrovna njakou prci. Moc bohat? ptm se ho. Plichta jen mvnul rukou. Pane Holub, eptal, ona m tovrnu; a moc by potebovala zkuenho lovka, aby j sem tam poradil. Te zrovna m platit njak nov stroje. Aha, j ku, tak poj, j t pedstavm. A jdu k t panice. T bh, Lojziko, povdm, pod jet lov tyhlety star pny? Ta blondnka se zaervenala a po lopatky a ekla: imarj, pane Holub, j nevdla, e ten pn je v ptel! Tak se hle ztratit, povdm j. Pan rada Dundr by chtl s tebou mluvit; to v, on tomu k podvody. Plichta byl zdrcen. Pane Holub, ekl, to bych jakiv nevil, e ta panika je taky podvodnice! Je, km mu, a k tomu lehk ensk; pedstav si, e lk ze starch pn penze pod slibem manelstv. Plichta pmo zbledl. Fuj tajksl, odplivl si, pak m lovk tm enskm vit! Pane Holub, tohle u pestv vecko! 64

Tak pokej tady, j na to, a j ti koupm lstek do Prahy. Druhou nebo tet? Pane Holub, brnil se Plichta, to je koda penz. Jako zaten mm prvo na cestu zdarma, e jo. To u m svezte za errn penze. Nainec mus potat s kadm estkem. Celou cestu a do Prahy nadval Plichta na tu enskou; to vm bylo nejhlub mravn rozhoen, kter jsem kdy vidl. Kdy jsme vystupovali v Praze, povd Plichta: Pane Holub, j vm, tentokrt to bude sedm msc; a mn ta vzesk strava nesvd. Helejte, j bych se jet jednou rd slun najed. Tch trnct tisc, co jste mn vzal, to je vecko, co mn posledn ppad vynes, tak a mm z toho aspo jednu veei; a j bych se vm rd revanoval za to kafe. Tak jsme li spolu do jedn lep hospody; Plichta si dal rotnku a vypil pt piv, a j jsem to zaplatil z jeho tobolky, kdy on pedtm tikrt pepotal et, aby ns sklepnk neoidil. Tak, a te na direkci, povdm. Moment, pane Holub, ekl Plichta. J jsem ml s tm poslednm ppadem velikou reii. To byly tyi cesty tam a zptky po tyiceti osmi korunch, to dl ti sta osmdest tyi koruny. Pitom si nasadil skipec a potal na kusu papru. Potom dity, eknme ticet korun za den, j musm bt slun iv, pane Holub, to pat ke keftu. Tak to dl sto dvacet korun. Potom jsem dal t slen kytici za ptaticet korun, to vte, to je takov zdvoilost. Snubn prstnek stl dv st tyicet, byl jen pozlacen, pane Holub; kdybych nebyl poctiv lovk, ekl bych, e je zlat a potal bych est stovek, e jo. Potom jsem j koupil dort za ticet korun; pak mme pt dopis po korun, a inzert, na kter jsem se s n seznmil, stl osmnct korun. Tak to dl osm set ticet dv koruny, pane Holub. Prosm vs, ty penze mn muste odpotat; a j si je zatm nechm u vs. J mm rd podek, pane Holub; aspo tu reii musm mt krytou. Tak, a te meme jt. A kdy u jsme byli na chodb policejnho editelstv, vzpomnl si ten Plichta najednou: Pane Holub, vdy j jsem t slen daroval jet lahviku voavky; tak to mm jet dvacet korun k dobru. 65

Pak se peliv vysmrkal a nechal se s klidnou mysl odvst.

BALADA O JURAJI UPOVI To se, pni, opravdu stv, pravil na to etnick kapitn Havelka, toti to, e se u zloinc nkdy vyskytne takov zvltn svdomitost a dnost. O tom bych vm mohl povdat velijak ppady, ale nejdivnj je ten s Jurajem upem. To se mn stalo, kdy jsem byl u andarm na Podkarpatsku v Jasin. Jednou v lednov noci jsme u ida mazali deku; to byl okresn nelnk, njak inspektor od drhy a takov ta exponovan honorace; a to se rozum, cikni. Poslouchejte, tihle cikni, j nevm, co to je za pronrod; ale j myslm, e to je pokolen Chmovo. Kdy tak lovku hraj do ouka, pod bl a pod tieji, krysy mizern, kdy mu tak aruj do ucha, tu tu tu vm zrovna vytahuj dui z tla; j vm km, ta jejich hudba, to je njak stran a tajemn neest. A kdy se tak pisli ke mn, j breel, j val jako jelen, bajonetem stl jsem probodal, skleniky rozbjel, zpval a hlavou do zdi bil, chtl nkoho zabt nebo nkoho milovat pni, takov vci vyvd lovk, kdy mu cikni uarovali. A kdy jsem byl v nejlepm, piel id enk a povd, e na m venku ped hospodou ek njak Rusek. A ek nebo a pijde ztra, kiel jsem; j tady oplakvm svou mladost a pochovvm sv sny; j miluju jednu pan, jednu krsnou a velkou pan hraj mn, ty zlodji ciknsk, vyhraj mn z due tu bolest zkrtka takov ei jsem vedl; vte, to u pat k t muzice, ta bolest a to stran pit. Za njakou hodinu zas piel enk, e ten Rusk tam venku na mraze jet ek. Jene j jsem pod jet neoplakal svou mladost a neutopil v Aszu tokaji ten svj al; jen jsem tak mvnul rukou jako Dingischn, e mn je vecko jedno, jen hrejte, cikni; a co bylo dl, to u dobe nevm, ale kdy jsem k rnu vyel ped krmu, byl takov mrz, e snh skpal a zvonil jako sklo, a ped putykou stl ten Rusk v blch lptch, blch

66

gatch a blm ovm kouchu. Kdy m vidl, poklonil se a po ps a nco chraptl. Co chce, bi, povdm mu; bude-li m zdrovat, dm ti po hub. Velkomon pane, povd Rusek, m sem posl starosta z Volov Lehoty. Marynu Matejovu zabili. Trochu jsem vystzlivl; Volova Lehota, to bylo takov selo nebo sp samota tincti chalup njakch ticet kilometr dl v horch; zkrtka v t zim pkn nadlen. Prokristapna, kikl jsem, a kdo ji zabil? J zabil, pane velkomon, ekl Rusk pokorn. Juraj up mn kaj, Dimitra upa syn. A ty se jde udat? spustil jsem na nho. Starosta nadil, pravil Juraj up odevzdan. Juraji, kzal, ohlas androvi, e jsi zabil Marynu Matejovu. A pro jsi ji zabil? kim. Bh kzal, ekl Juraj, jako by se to rozumlo samo sebou. Hospodin nadil, zab Marynu Matejovu, svou rodnou sestru, zlm duchem posedlou. Hrom do tebe, ekl jsem, ale jak jsi se sem z t Volovy Lehoty dostal? S pomoc bo, povd Juraj up pobon. Hospodin m chrnil, abych nezahynul ve snhu. Bu jeho jmno pochvleno. Poslouchejte, kdybyste znali, co je to snhov boue v Karpatech; kdybyste vdli, co to je, kdy le na dva metry snhu; kdybyste vidli toho drobnho a slabho boho lovka Juraje upa, jak est hodin ek v tom stranm mrazu ped krmou, aby se udal, e zavradil nehodnou sluebnici bo Marynu Matejovu, j nevm, co byste udlali; ale j jsem se pokioval, a pokioval se i Juraj up, a pak jsem ho zatknul; pak jsem si umyl tv snhem a pipnul si lye a s jednm etnkem, Kroupa se jmenoval, jsme si to hnali nahoru do Volovy Lehoty. A kdyby m byl zastavil sm etnick generl a ekl: Havelko, ty troubo, nikam nepojede, vdy v tomhle snhu jde o ivot, byl bych mu zasalutoval a ekl: Poslun hlsm, pane 67

generle, Hospodin nadil. A jel bych. A Kroupa by jel taky, protoe byl ikovk; a j jsem jet nevidl ikovka, kter by pro fr nechtl bt pi tom, kdy jde o njakou tu bravuru nebo volovinu. To jsme jeli. J vm tu nai cestu nebudu lit; jenom vm povm, e nakonec Kroupa vzlykal strachem a navou jako mal dt a e jsme si dvacetkrt ekli, e je s nmi amen a e na tom fleku zstaneme; a e jsme tch ticet kilometr jeli jedenct hodin, od noci do noci; to jen tak, abyste vdli, co to bylo. Pni, takov etnk m koskou nturu; ale kdy u padne do snhu a bre, e neme dl, tak to u mus bt, e se to vylit ned. Ale j jsem el jako ve snch a jenom jsem si kal, tuhle cestu udlal Juraj up, lovek jako kudla, a jet est hodin ekal na mraze, protoe mu to starosta nadil; Juraj up v mokrch lptch, Juraj up v boui snhov, Juraj up s pomoc bo. Poslouchejte, kdybyste vidli, e kmen pad nahoru msto dol, ekli byste tomu zzrak; ale nikdo nepojmenuje zzrakem to putovn Juraje upa, kter se el udat; a pece to byl vt kaz a stranj sla neli kmen, kter pad nahoru. Pokejte, nechte m mluvit; j km, chce-li kdo vidt zzraky, mus se koukat po lidech, a ne po kamenech. Teda kdy jsme dojeli do Volovy Lehoty, motali jsme se jako stny, vc mrtv ne iv. Bouchme u starosty, vechno sp; pak vylezl starosta s pukou, takov bradat obr, a kdy ns vidl, klekl a odepnul nm lye, ale nepromluvil ani slovo. Kdy tak na to vzpomnm, je to, jako bych vidl jaksi divn obrazy slavnostn zjednoduen: jak ns ten starosta beze slova vedl do jedn z chalup; v sednici hoely dv svce, ped ikonou kleela ern ensk, na posteli v bl koili mrtvola Maryny Matejov, krk rozznut a po obratle; byla to straliv a pitom tak podivn ist rna, jako kdy eznk rozpolt sele; a ta tv byla tak nelidsky bl, jako jsou bl jen ti, kdo vykrvceli do posledn kapky. Pak zase tak beze slova ns uvedl starosta k sob; ale to u v jeho izb ekalo jedenct chlap v kouchch j nevm, znte-li, jak smrd tyhle ov koichy: tak njak svrav a starozkonn. Starosta 68

ns posadil za stl, odchrchlal, poklonil se a ekl: Ve jmnu bom alujeme vm smrt sluebnice bo Marynv Matejov. Bu j Hospodin milostiv! Amen, eklo jedenct gazd a pokiovalo se. A starosta zaal: Ped dvma dny v noci sly nkoho krabat, tichounce krabat zven na dvee. Myslel, e je to lika; i vzal puku a el otevt. Na prahu le ena. Zvedl ji, a tu j padla hlava nazad. Byla to Maryna Matejov s hrdlem proznutm. Protoe mla peat hrtan, byla nm. Starosta donesl Marynu do izby a Poloil ji na postel; pak kzal pasti, aby troubil a svolal vechny gazdy z Volov Lehoty k nmu. Kdy byli pohromad, obrtil se k Maryn a ekl: Maryno Matejov, neli zeme, podej svdectv, kdo t zabil. Maryno Matejov, zabil jsem t j? Maryna nemohla zavrtt hlavou; ale jen zavela oi. Maryno, byl to tento zde, tvj soused Vlaho, syn Vasylv? Maryna zavela sv alujc oi. Maryno Matejov, byl to tento ptomn gazda Kohut, een Vaka? Byl to tento zde, kter je Martin Dud, tvj soused? Maryno, byl to ten zde, Baran, zvan andor? Maryno, byl to ten, kter tady stoj, Andrej Vorobec? Maryno Matejov, byl to Klimko Bezuch, kter stoj ped tebou? Maryno, byl to tento mu, tpn Bobot? Maryno, byl ten, kter t zabil, Tatka, horr, syn Myhala Tatky? Maryno V tu chvli se otevely dvee a veel Juraj up, bratr Maryny Matejov. Maryna se zachvla a vytetila oi. Maryno, pokraoval starosta, kdo t zabil? Byl to tento zde, Fodor, jmnem Terentk? Ale Maryna u neodpovdala. Modlete se, ekl Juraj up a vichni gazdov padli na kolena. Konen starosta vstal a ekl: Puste sem eny! Jet ne, ekl star Dud. Zesnul sluebnice bo, Maryno Matejov, ve jmnu bom dej znamen: zabil t uro, past? Bylo ticho. 69

Maryno Matejov, due ped Hospodinem, zabil t Tth Ivan, Ivanv syn? Nikdo ani nedchal. Maryno Matejov, ve jmnu bom, tedy t zabil tvj rodn bratr, Juraj up? Zabil jsem, ekl Juraj up. Hospodin kzal, zab Marynu, zlm duchem posedlou. Zatlate j oi, pikzal starosta. Juraji, te pjde do Jasiny a postav se etnkm. Zabil jsem, ekne, Marynu Matejovu. Do t doby neusedne a nieho nepoj. Jdi, Juraji! Nae otevel dvee a pustil do izby eny, aby hoekovaly nad mrtvou. Poslyte, j nevm, bylo-li to z tch ovch koich nebo z navy nebo proto, e v tom, co jsem vidl a slyel, byla takov divn krsa nebo dstojnost: ale musel jsem jt ven, do mrazu, protoe se mn toila hlava; namoudui, ve mn nco stoupalo, jako bych ml povstat a ci: Bo lid, bo lid! My budeme soudit Juraje upa po svtskm du; ale ve vs je zkon bo. A byl bych se jim poklonil po ps; ale to se na etnka neslu, a proto jsem el ven a tak dlouho jsem sm pro sebe sakroval, a jsem zase nael svou etnickou dui. Vte, tohle etnictv je hrub emeslo. Rno jsem vyral v chalup Juraje upa dolarov bankovky, kter neboka Maryna dostvala od svho mue z Ameriky. To se rozum, musel jsem to hlsit, a tihle prvnci z toho udlali loupenou vradu. Juraj up dostal provaz; ale nikdo mn nenamluv, e tu cestu uel lidskou silou. J vm dobe, co je lidsk sla. A myslm, e i tak drobet vm, co je bo soud.

POVDKA O ZTRACEN NOZE To by leckdo ani nevil, dl na to pan Tymich, co lovk nkdy vydr. Pokejte, to bylo za vlky, kdy jsem slouil u ptatictch; mli jsme tam jednoho vojka, jakpak on se jmenoval, njak jako Dynda nebo Othal nebo Peterka, ale my jsme

70

mu kali Pepku; jin moc hodn lovk, ale jelimnek, e bys nad nm breel. No, dokud ns honili po execirku, dlal, co mohl, a trpl jako bernek; ale kdy ns dovezli na frontu, to bylo tenkrt za Krakovem, vybrali pro ns njak neikovn msto, do kterho se zrovna strefovala rusk artilerie. Pepek nic, jenom mrkal; ale kdy piel k jednomu koni s roztrenm bichem a ten k jet frkal a pokouel se vstt, tu vm ten Pepek zbledl, pratil epic o zem, dopustil se urky Velienstva, poloil na zem kvr a ruksak a ubral se zptky. Jak se dostal dom tch pt set nebo kolik kilometr, to si namoudui neumm pedstavit; ale jednou v noci zaklepal u sv chalupy a povd sv en, mmo, to jsem j, j u tam nazptek nepudu; ale jestli m tu najdou, tak je se mnou amen; j jsem dezentr. Kdy tak spolu poplakali, povd ena, Pepku, j t nedm, j t schovm do hnoje, tam t nikdo hledat nebude. Tak ho zahrabala do hnojit a zakryla prkny, a v t sengrubn sedl Pepek pt msc; pni, to by nevydrel ani dn muednk pro vru. Potom to udala jejich sousedka skrz njakou slepici, a pili etnci vyndat Pepka z hnoje; poslouchejte, oni si museli pikoupit deset metr provazu, aby k nmu nemuseli uchat, kdy ho vedli svzanho do msta. Kdy teda ten Pepek trochu vyichl, postavili ho ped vojensk soud. Tehd byl auditorem njak Dillinger; nkte kaj, e to byl pes, a jin, e to byl pak; ale jak ten uml nadvat poslouchejte, to se mus nechat: za Rakouska se umlo nadvat! V tom bylo vidt tu starou tradici. Dneska neum nikdo poctiv vynadat; ale uret, to dovedou. Teda ten auditor Dillinger nechal postavit Pepka na dvr a soudil ho z okna; bl k sob ho nechtl pustit. To vte, s Pepkem to stlo patn; dezerce za vlky, na to je smrt zastelenm, a ani pmbu ti nepome; a ten Dillinger velk cavyky s nikm nedlal on to byl pece jenom pes. Ale kdy u to koukalo na rozsudek, ki ten Dillinger z okna: A co, Pepku, kdys tam byl zahrabn, neel ses nkdy v noci k t sv star vyspat? 71

Pepek rozpait pelapoval a pak cel rud vyhrkl: Poslun hlsm, pane auditor, nkdy jo; to jin nejde. Tu vm ten auditor zavel okno a ekl: Jezusmankote! Potom chvli kroutil hlavou a bhal po cime, a kdy se uklidnil, povd: A m daj na penzi, ale j toho chlapa na smrt nepolu; u kvli t ensk ne; fuj tajksl, to je manelsk lska! A njak to usmlouval na ti leta pevnosti. V t pevnosti dostal Pepek jako trestanec na starost zahradu komandrovu; byl to njak plukovnk Babka. A ten Babka potom kal, e jakiv neml tak krsnou a velikou zeleninu, jako kdy mu ji pstoval Pepek. To v sm ert, kal ten komandr, po em mu to tak roste. * Za vlky, pravil pan Krl, se dly velijak zvltn ppady; a kdyby se sebralo, co vechno lid dlali, aby nemuseli bojovat za Rakousko, tak by to dalo vc foliant neli tahle Acta sanctorum, co vydvaj ptei bollandist. J mm synovce, Lojzk se jmenuje, on m tamhle v Radlicch pekastv; a kdy ho za vlky odvedli, tak mn kal, strejku, to vm povdm, na frontu m nedostanou, to si sp nohu useknu, ne bych jim el pomhat, tm krysm nmeckm. Ten Lojzk byl ikovn hoch; dokud ty novky cviili v kvrgrifech, mohl se petrhnout samou horlivost, take nadzen v nm vidli ptho hrdinu, nebo dokonce budoucho kaprla; ale kdy dostal vtr, e za pr dn je povezou na frontu, udlal si horeku, chytal se za pravou plku bicha a alostn hekal. Tak ho odvezli do pitlu a vykuchali mu slep stevo; to on u si Lojzk tak zadil, aby se mu ta rna pomalu hojila. Ale za njakch est nedl mu to jaktak srostlo, a dlal co dlal, a pod jet nebyl konec vlky. Tehdy jsem ho ve pitle navtvil. Strejku, povd Lojzk, te u mn nepome ani pan felvbl; j ekm kadou chvli, e m odtud vymustruj. Tehdy byl u ns vrchnm tbnm lkaem ten povstn Oberhuber. Pozdji se ukzalo, e ten chlap byl vlastn doista 72

blzen, ale to vte, vojna je vojna, a kdybyste dali divok svini zlat lmec, bude komandrem. To se rozum, ped tm Oberhuberem se vecko tslo; on jenom bhal po pitlech a val na kadho Mar na frontu, as ml otevenou Tbc nebo prstel mchy; a nikdo mu nesml odporovat. Ani se nepodval, co m ten marod napsno na tabulce nad postel, jenom se z dlky kouk a u val Frontdiensttauglich! Sofort einrcken! A pak u ti nepomohli vichni svat. Teda ten Oberhuber piel inpicrovat pitl, kde ekal Lojzk na svj osud. Jakmile bylo slyet burcen u dole ve vratech, museli se vichni marodi krom nebotk postavit do pozoru vedle svch postel, aby pijali vysokho pna, jak se pat. Ono to ekn trvalo trochu dlouho, a tak Lojzk pro vt pohodl skril jednu nohu, opel se kolenem o kavalec a stl na druh noze. V tu chvli tam vrazil Oberhuber, fialov vztekem, a kiel u ve dvech Mar na frontu! Ten chlap rukovat! Tauglich! Pak se podval na Lojzka, jak stoj na jedn noze, a zrudl jet vc. Einbeinig, zaval. Sofort poslat dom! Himl, pro tady drte toho jednonohho chlapa? Copak je tady chlv pro mrzky? Pry s nm! Darebci, za tohle vs vecky polu na frontu! are, zsinal hrzou, koktaly, e to bude ihned zazeno; ale to u Oberhuber kiel u dal postele, e mus sofort na frontu vojek vera operovan. V tu hodinu tedy byl Lojzk s vlastnorunm podpisem Oberhuberovm proputn ze pitlu dom jako jednonoh invalida. On byl ten Lojzk tuze rozumn hoch; hned si podal dost, aby byl jako trval mrzk vykrtnut ze seznamu mu vojenskou slubou povinnch a aby mu byla vymena invalidn renta, e jako peka potebuje ob nohy, teba, jak se o pekach k, kiv, take s jednou edn potvrzenou nohou neme vykonvat sv povoln. S nleitm ednm prtahem dostal vyzen, e se mu povoluje ptatyicetiprocentn invalidita, nsledkem eho mu pslu pobrat tolik a tolik korun invalidn renty msn. Dobr, tedy tm se vlastn teprve zan ta historie o ztracen noze.

73

Od t doby pobral Lojzk invalidn rentu, pomhal ttovi v pekrn, a dokonce se i oenil; jenom nkdy pozoroval, e na tu nohu, co mu ji Oberhuber upel, jakoby drobet kulh nebo napad; ale i tomu byl rd, e to aspo vypad, jako by ml protzu. Potom byl konec vlky a pila republika; ale ten Lojzk z takov t podnosti a svdomitosti bral tu invalidn rentu dl. Jednou ke mn piel a bylo vidt, e m njak starosti. Strejku, vyhrkl po chvli, mn se zd, e se mn ta noha njak krt nebo usych. A hned si vysoukal nohavici a ukazoval mn tu nohu; byla tenk jako hlka. J mm strach, strejku, povd Lojzk, e o tu nohu pece jenom pijdu. Tak s tm jdi k doktorovi, ty trumbero, radm mu. Strejku, vzdychl Lojzk, j si myslm, e to nen nemoc; ono to je snad proto, e tu nohu nemm mt. Vdy j to mm ern na blm, e mm pravou nohu a po koleno pry, nemyslte, e mn od toho tak usych? Po njak dob piel ke mn znovu to u se musel oprat o hl. Strejku, ekl pln zkosti, j jsem mrzk; u se na tu nohu nemu ani postavit. Doktor k, e to je atrofie sval a e to je nejsp od nerv. On m s tm posl do lzn, ale tak se mn zd, e tomu sm nev. Strejku, shnte, jak mm tu nohu studenou, jako by mrtv byla. On doktor k, e to je patn obh krve, nemyslte, e mn ta noha uhnije? Tak poslouchej, Lojzo, ekl jsem mu, j ti dm jenom jednu radu: Pihlas tu nohu edn a podej, aby ti krtli, e jsi jednonoh. J myslm, e se ti ta noha potom sprav. Ale strejku, namtal Lojzk, to oni pak eknou, e jsem bral tu invalidn rentu neprvem a e jsem oidil err o fru penz. Dy j jim ty penze budu muset vrtit! Tak si nech ty penze, ty lakoto pekask, povdm mu, ale pijde o nohu; mn pak sem breet necho. Za tden byl u mne zas. Strejku, drmolil hned ve dvech, oni mn na ad nechtj tu nohu uznat; kaj, e je beztoho uschl a k nepoteb, co mm s nimi dlat? 74

To byste nevili, co to dalo bhn, ne Lojzkovi edn piznali, e m ob nohy; ale to se v, potom ml Lojzk potahovn, e oidil err o invalidn rentu ba ml bt alovn i proto, e se vyhnul konn vojensk povinnosti; chudk Lojzk se nabhal od adu k adu, ale ta noha mu zaala slit. Snad mu zeslila od toho, e musel tolik bhat; ale j myslm, e to bylo sp proto, e mu ji edn piznali; on takov edn dekret m pece jenom velikou moc. Nebo si myslm, e mu ta noha usychala proto, e ji ml vlastn neprvem; nebylo to s n v podku, a to se lovku vymst. J vm eknu, ist svdom, to je ta nejlep hygiena; a kdyby lid byli spravedliv, snad by ani nemuseli umt.

ZVRA Svdom, pravil pan Lacina, tomu se u tak nek; te se to jmenuje potlaen pedstavy, ale to mte pra jak uho. J nevm, zn-li nkdo z vs ppad s tm fabrikantem Gierkem. To byl moc bohat a takov nbl lovk, velik a siln jako sloup; kalo se, e je vdovec, ale jinak o nm nikdo nic nevdl, takov to byla uzaven povaha. Tedy kdy u mu bylo hodn pes tyicet, zamiloval se do takov hezouk mal panenky, sedmnct let j bylo a byla tak krsn, e se a lovku dech tajil; tahle skuten krsa, to ti tak njak seve srdce takovou ltost nebo nhou nebo m. A to dvtko si Gierke vzal, protoe to byl velk a bohat Gierke. Na svatebn cestu jeli do Itlie, a tam se stalo tohle: V Bentkch vylezli na tu slavnou kampanilu; a kdy se ten Gierke podval dol pr je to moc krsn pohled , zbledl, obrtil se k sv mlad pan a svalil se jako podat. Od t doby se jaksi jet vc uzavel do sebe; stran se pemhal, aby to vypadalo, e mu jako nic nen, ale ml takov neklidn a zoufal oi. To vte, jeho panika se hrozn polekala a odvezla si ho dom; oni mli krsn dm do mstskch sad, a tam propuklo Gierkovo podivnstv: pod chodil od okna k oknu pesvdit se, je-li dobe uzaveno; a sotva si sedl, zas vyskoil

75

a el k njakmu oknu, aby je zavel. I v noci vstval a strail po celm dom na vecky otzky jenom brumlal, e m zatracenou zvra a e chce zavt okna, aby z nich nevypadl. Tu teda jeho pan dala zamovat vechna okna, aby ho zbavila t ustavin zkosti. Nkolik dn to pomhalo, Gierke se drobet uklidnil, ale pak zase pobhal od okna k oknu a lomcoval tmi memi, aby se pesvdil, e pevn dr. Pak dali udlat ocelov okenice a ili za nimi jako zabednni. Gierke se tm jaksi utiil; ale zas se ukzalo, e dostv zvra, kdy m jt po schoditi; museli ho na schodech vodit a podprat jako chromho, a pitom se tsl jako list, cel zalit potem; ba nkdy si musel uprosted schod sednout a kytav vzlykal tak stran se bl. To se rozum, zaali k nmu volat vechny mon doktory, a jak u to chod, jeden lazebnk kal, e ty zvrat jsou od pepracovn, druh, e je to njak nemoc labyrintu, tet, e to pochz od zcpy, a tvrt, e to zpsobuje nedokrevnost mozku; poslouchejte, j jsem pozoroval, e jakmile se nkdo stane vynikajcm odbornkem, tak v nm jakmsi vnitnm procesem vznikne pedevm stanovisko. Takov specialista potom k: Pane kolego, z mho stanoviska je to ovem tak a tak. A druh mu namtne: Ano, pane kolego, ale z mho stanoviska se vc m diametrln jinak. J myslm, e by se mla stanoviska odkldat v pedsni jako klobouky a hole; jakmile nkam pustte lovka se stanoviskem, tak tam jist natrop njakou kodu nebo se aspo nepohodne s tmi ostatnmi. Ale abych se drel toho Gierke, tedy kad msc ho trpil a kurroval njak jin vynikajc odbornk podle docela jin metody; ten Gierke byl chlap jako hora a vydrel to; ale u ani nemohl vstt ze sv lenoky, protoe dostval zvra, jakmile se podval na zem, a to jen vejil do tmy, nm a nehybn, a nkdy se jen tak cel zatsl: to bylo, kdy plakal. Tehdy zaal dlat zzraky njak nov doktor, neurolog, docent Spitz se jmenoval; ten doktor Spitz se zadil na to, e kurroval tyhle potlaen pedstavy. On toti kal, e skoro kad lovk m v podvdom velijak hrozn pedstavy nebo vzpomnky nebo choutky, kter potlauje, protoe se jich boj; a ty potlaen 76

pedstavy v nm dlaj rutyku a nepodek a takov ty nervov poruchy. A kdy ikovn doktor jaksi namkne a vythne tu potlaenou pedstavu na svtlo bo, pacientovi se ulev a je zas dobe. Takov psychoanalytick felar si mus zskat naprostou dvru dotynho pacienta a tah z nho rozumy o vem monm: co se mu v noci zdlo, co si pamatuje ze svho dtstv a takov vci. A pak mu nakonec ekne: Tak, love drah, vy jste ped lety udlal tu a tu zkuenost, obyejn njakou hrozn hanebnou, a ta vs v podvdom tlaila my tomu kme psychick trauma; te je to venku, enyky benyky, ry mry fuk, a jste zdrv. Tedy takov je to kouzelnictv. J vm eknu, ten doktor Spitz opravdu zrovna aroval. To byste nevili, co bohatch lid m potlaen pedstavy; chud lid na to obyejn tak netrp. Zkrtka klientelu ml ten Spitz bjenou. Teda kdy u se u toho Gierkeho vystdaly vechny medicnsk kapacity, zavolali k nmu docenta Spitze; a doktor Spitz prohlsil, ty zvrat e jsou jenom nervovho pvodu, a on, Hugo Spitz, e za to ru, e jich pacienta zbav. No dobr. Jene Gierke, paneku, nenadlal mnoho e; a se docent Spitz ptal, na chtl, odpovdal mu st na pl huby, potom vbec mlel a nakonec Spitze vyhodil. Doktor Spitz byl zoufal; prosm vs, takov velk pacient, to je otzka prestie. Krom toho to byl zvl krsn a tk ppad nervov poruchy. Mimoto pan Irma byla moc hezk a neastn. A tak se docent Spitz do toho ppadu zaral. J tu Gierkovu potlaenou pedstavu musm najt, bruel, nebo nechm medicny a budu prodvat u Lbla hedvb. Tak na to el novou psychoanalytickou metodou. Nejdv zjistil, kter tety, sestenice, vagrov a jin obstaron pbuzn vech stup a kolen ten Gierke na svt m; potom si hledl zskat jejich dvru takov doktor mus hlavn umt trpliv poslouchat. Ty pbuzn byly nadeny, jak je ten doktor Spitz roztomil a pozorn pn; ale doktor Spitz nakonec zaal vypadat straliv vn a obrtil se k jedn dvryhodn kanceli, kter poslala dva spolehliv lidi kamsi na cesty. Kdy se ti dva vrtili, zaplatil jim doktor Spizt za 77

jejich nmahu a el rovnou k panu Gierkemu. Gierke sedl v polotm v lenoce, skoro u neschopen pohybu. Pane, ekl mu doktor Spitz, j vs nebudu obtovat; nemuste mi odpovdat ani slovem. Nebudu se vs na nic ptt. Mn jde jen o to, abych vybavil pinu, kter zpsobuje vae zvrat. Vy jste ji zatlail do podvdom; ale ta potlaen pedstava je tak siln, e vyvolv tk poruchy J jsem vs nevolal, doktore, peruil ho Gierke chraptiv a vzthl ruku ke zvonku. J vm, ekl doktor Spitz, ale jet okamik pokejte. Kdy na vs poprv piel ten zchvat zvrati na kampanile v Bentkch, vzpomete si, pane, jen si vzpomete, co jste pitom ctil. Gierke sedl strnule s prstem na zvonku. Ctil jste, pokraoval doktor Spitz, ctil jste stranou, lenou chu svrhnout svou krsnou mladou pan z t zvonice dol. Ale protoe jste ji bezmezn miloval, nastal ve vs konflikt a vybil se psychickm otesem; vy jste se zhroutil zvrat Bylo ticho, jen ta ruka vztaen ke zvonku najednou klesla. Od t chvle, mluvil doktor Spitz, utkvla ve vs ta zvra, ta hrza z propasti; od t chvle jste zavral okna a nemohl se podvat do hloubky, protoe ve vs byla pod ta dsn pedstava, e snad srazte pan Irmu tam dol Gierke ve sv lenoce nelidsky zastnal. Ano, pokraoval doktor Spitz, ale pane, te je otzka, odkud se ta nutkav pedstava vzala. Pane Gierke, vy jste byl enat ped osmncti lety. Pane Gierke, vae prvn pan zahynula na te v Alpch. Ztila se pi vstupu na Hohe Wand, a vy jste po n ddil. Bylo jen slyet, jak Gierke rychle a chriv oddechuje. Gierke, zvolal doktor Spitz, vy jste svou prvn enu zavradil. Vy jste ji srazil do propasti; a proto, slyte, proto se vm zd, e muste stejn zabt i tu druhou: tu, kterou milujete; proto se bojte hloubky; proto trpte zvrat Doktore, zavyl ten lovk v lenoce, doktore, co mm dlat? Co mm proti tomu dlat? 78

Docent Spitz hrozn zesmutnl. Pane, ekl, kdybych byl lovk vc, poradil bych vm: podstupte trest, aby vm Bh odpustil. Ale my doktoi obyejn nevme v Boha. To, co mte udlat, si vyite sm se sebou, ale lkasky jste patrn zachrnn. Vstate, pane Gierke! Gierke vstal, bled jako vpno. Tak co, povd doktor Spitz, to se vm hlava? Gierke zavrtl hlavou. Tak vidte, oddychl si docent Spitz. Te pejdou i ostatn nsledky. Ta zvra byla jen z potlaen pedstavy; te, kdy jsme ji vybavili, bude dobe. Mete se podvat z okna? Vborn! Jako by z vs vecko spadlo, e? Ani pamtka po zvrati, co? Pane Gierke, vy jste nejkrsnj ppad, jak jsem kdy ml! Doktor Spitz sprskl nadenm ruce: Dokonale uzdraven! Smm zavolat pan Irmu? Ne? Aha, vy ji chcete sm pekvapit boe, ta bude mt radost, kdy vs uvid chodit! Tak vidte, pane, jak zzraky dl vda! Byl by samou radost nad tm spchem vanil dv hodiny, ale vidl, e Gierke potebuje klid; to mu pedepsal njak brm a porouel se. Doprovodm vs, pane doktore, ekl Gierke zdvoile a vedl doktora a ke schodm. To je zvltn, ani stopa po njak zvrati, ani stopa Tak slva, kikl docent Spitz naden; tedy se ctte zdrv, e? Naprosto zdrv, ekl Gierke tie a dval se dol za doktorem. A kdy za docentem Spitzem zabouchla domovn vrata, bylo slyet jet jedno tk uchnut. Za chvli nali dole pod schoditm tlo Gierkovo. Byl mrtev, nkolikrt pelmn, jak narel pi pdu na zbradl schodit. Kdy to ohlsili doktoru Spitzovi, hvzdl a dval se moc divn ped sebe. Potom vzal knihu, do kter si zapisoval sv pacienty, a ke Gierkovu jmnu pipsal jen datum a jedno slovo: Suicidium. Abyste vdl, pane Taussig, to znamen sebevrada.

79

UN ZPOV Potlaen pedstavy, mnil pter Voves, far od Sv. Matje, poslouchejte, kurrovat tyhle potlaen pedstavy, to je jedna z nejstarch lidskch zkuenost: jene nae svat crkev t medicn k sacramentum sanctae confessionis. Kdy t nco v dui tla, kdy se za nco hanb, jdi, kujne, k svat zpovdi a vyznej se z toho nedu, co v sob nos! Jene my tomu nekme len nervovch poruch; my tomu kme ltost, pokn a odputn hch. Pokejte, tomu u je ada let; byl ukrutn hork letn den, a tak jsem si zael do svho kostelka vte, j si myslm, e tihle evandlci mohli vzniknout jenom v severnch krajinch, kde nen ani v lt lovku horko. V takovm naem, katolickm kostele m po cel bo den nco, me, modlen, nepory nebo aspo ty obrazy a sochy; me si tam kdykoliv zaskoit, ochlad se a porozjm k tomu ale pasuje, kdy je venku jako v peci. Proto mte berany v tch chladnch a nehostinnch zemch a ns katolky v koninch teplejch; to asi dl ten stn a chldek ve chrmech Pn. Tedy tenkrt byl takov paliv den; kdy jsem veel do kostela, tak to na lovka tak krsn a smliv dchlo; a tam ke mn pijde kostelnk, e tu u pes hodinu ek jeden lovk, aby se nkomu vyzpovdal. Dobr, to se stv dost asto; to jsem si vzal v sakristii tlu a el jsem si sednout do zpovdnice. Kostelnk pivedl toho kajcnka byl to nemlad, slun obleen lovk, vypadal jako obchodn zstupce nebo agent s realitami, ve tvi bled a jaksi naduel; klekl u zpovdnice a mlel. No tak, pomhal jsem mu, kejte po mn: J bdn hnk, zpovdm a vyznvm se Bohu Vemohoucmu Ne, vypravil ze sebe ten lovk, j to km jinak. Nechte mne. J musm jinak. Najednou se mu zaala tst brada a na ele se mu vyvalil pot; a j ml zistajasna pocit takov divn a stran oklivosti Stejn otes jsem pedtm zail jenom jednou, kdy jsem

80

byl pi exhumaci nebotka, kter byl kter u byl v rozkladu; j vm, pni, nebudu lit, jak to vypad. Proboha, co je vm? kikl jsem na nho polekn. Hned hned, jektal ten lovk, hluboce vzdychl, hlasit se vysmrkal a ekl: U je po tom. Tak j zanu, velebn pane. Je tomu dvanct let J vm neeknu, co jsem od nho slyel. Pedn to je, to se rozum, zpovdn tajemstv; a za druh to byl skutek tak straliv, tak odporn a bestiln, e zkrtka, to se vbec ned povdat; a ten lovk to ze sebe chrlil v takovch dsnch podrobnostech a nic, nic nevynechal! J myslel, e z t zpovdnice uteu, e si zacpu ui nebo j nevm co; nacpal jsem si tlu do st, abych nevykikl hrzou. Tak u je to venku, ekl ten lovk spokojen a ulehen se vysmrkal. Tak vm dkuju, velebn pane. Pokejte, kikl jsem, a co pokn? Co vs nem, ekl ten lovk a mrkal na mne skrz to oknko skoro dvrn. Pane pter, vdy j na nic nevm; j jsem si el jenom ulehit. Vte, kdy j o o t vci njak as nemluvm tak j to pak vidm ped sebou vecko a nemu spt, nemu oka zamhouit A kdy to tak na mne pijde, tak to mus ven, musm to nkomu povdt; a vy tu jste na to, je to vae emeslo a nesmte to jt udat, na to je zpovdn tajemstv. Ale rozheen, na to j nic nedm; to je tk vc, kdy lovk nem vru. Mnohokrt dkuju, velebn pane. Uctiv poklona. A ne jsem se vzpamatoval, plaval prunm krokem z kostela. Asi za rok se vyskytl zas; nachytal mne ped kostelem, bled a nesmrn pokorn. Velebn pane, koktal, mohl bych se u vs vyzpovdat? love, ekl jsem mu, bez pokn to nejde, a basta. Kdy se nechcete kt, tak spolu nemme dn keft. Jemarj, vzdychl ten lovk zdrcen, tohle mn te k kad pter! dn m u nechce vyzpovdat, a j bych tak hrozn

81

poteboval Koukejte, velebn pane, co vm to udl, kdybych kdybych jet jednou Vtom se mu zaaly tst rty jako tehdy. Nic, rozkikl jsem se na nho, nebo mn to povdejte ped njakou svtskou osobou! J vm, zapl ten lovk, aby mne ta svtsk osoba pak udala! Aby vs ert vzal, zaval porann a bel pry; a je to divn, i na tch jeho zdech bylo vidt takov vm zoufalstv Od t doby jsem ho nevidl. * Dstojnosti, dl na to advokt dr. Baum, ta vae historka nen jet cel. Jednou taky u ped lety ke mn piel do kancele lovek s bledou a naduelou tv abych ekl pravdu, moc se mi nelbil; a kdy jsem ho posadil a ekl mu, tak, pteli, co vs sem vede, zaal ten lovk: Pane doktore, kdy se na vs v klient s dvrou obrt a sv se vm, e se dejme tomu neho dopustil, tak tak samozejm, povdm, toho nesmm ut proti nmu; pane, z toho bych ml pknou disciplinrku, ne-li nco horho. To je dobe, oddechl si ten chlapk. Pane doktore, j vm nco musm ci. J jsem ped trncti lety A pak, velebnosti, jsem slyel nejsp to sam jako tenkrt vy. Nekejte to, peruil ho pter Voves. Ani m nenapadne, bruel dr. Baum. Vte, to byla pli eredn vc; a ten chlapk to ze sebe chrlil, jako by se zalykal: zpocen, zsinal, s oima zavenma Ono to vypadalo, jako by psychicky zvracel. Potom si oddechl a otel si kapesnkem rty. Pro ivho boha, love, ekl jsem mu, s tmhle pec nemohu nic dlat! Ale chcete-li ode mne upmnou radu Ne, vyhrkl ten divn tvor, j dnou radu nechci. J jsem vm jenom piel ci, co jsem tehdy udlal; ale pamatujte si, dodval skoro divoce, e toho nesmte ut proti mn! Potom vstal a docela klidn ekl: Tak co jsem vm dluen, pane doktore? Padest korun, ekl jsem zdrcen; a on vyndal padestku, uctiv poklona, pane doktore, a el. 82

Rd bych vdl, kolik praskch advokt takhle obeel, ale podruh u u mne nebyl. * To jet nen konec t historie, ozval se dr. Vitsek. Ped nkolika lety, kdy jsem byl ve pitle sekundem, tam pivezli lovka s takovm bledm a naduelm kontrfejem; nohy zpuchl jako kopky, kee, pote s dechem, no zkrtka, krsn znt ledvin, jak stoj v knize psno; to se rozum, pomoc mu u nebyla. Jednou m zavolala oetovatelka, e ten nefritik na sedmice se zas chyst mt kee. Tak jdu k nmu a vidm, chudk lap po dechu, zpocen jako my, oi hrzou vytetn tyhle stavy zkosti pi N jsou stran. Fotr, povdm mu, j vm dm injekci a bude zas dobe. Pacient zavrtl hlavou. Doktore, vypravil ze sebe, j j vm musm nco ct A jde ta ensk pry! J bych mu byl radji vpchnul EmO, ale kdy jsem vidl ty jeho oi, poslal jsem oetovatelku po svch. Tak ven s tm, ptelku, povdm, ale potom pjdete spat. Doktore, pl ten lovk, a pitom byl v jeho och takov vm len strach, doktore, j u nemohu j pod vidm tu j nemohu spt, j vm to musm ci A pak to pilo uprosted ke a zduchy. Lidi, nco takovho jsem dosud neslyel. Hum, hum, zakalal advokt Baum. Nebojte se, dl dr. Vitsek, j to nebudu povdat; to u je lkask tajemstv. Potom leel jako mokr hadr, naprosto vyerpn. Vte, j jsem mu nemohl dt rozheen, velebnku, ani njakou moudrou radu; ale j mu dal, lidi, dv dvky morfia, a kdy se probudil, zas, a pak znovu, a u se neprobudil. Abyste vdli, j jsem mu podn pomohl. Amen, pravil pter Voves a drobet se zamyslil. To jste byl hodn, dodal mkce, aspo se u netrpil.

83

O LYRICKM ZLODJI Ono to nkdy vypad jinak, ozval se po nleitm mlen pan Zach, redaktor. Kolikrt lovk opravdu nev, je-li to patn svdom nebo sp takov chlubivost a okzalost; hlavn tihle zloinci z povoln by snad praskli, kdyby se nemohli sem tam holedbat tm, co provedli. J myslm, e by mnoho zloinc vymelo, kdyby je spolenost ignorovala; takovho odbornho pachatele zrovna heje ta vjimen veejn pozornost, kter se t. J nekm, e lid kradou a loup jen pro tu slvu; dlaj to pro penze nebo z lehkomyslnosti nebo vlivem patnch ptel, ale jak jednou uchnou k t aura popularis, probud se v nich takov jaksi velikstv to mte stejn jako u tch politik a vbec veejn innch osob. Pokejte, tomu u je ada let, co jsem redigoval n vborn krajinsk tdenk Posla vchodu. J jsem se sice narodil na zpad, ale to byste nevili, s jakm zpalem jsem bojoval za regionln zjmy vchodnch ech. Ona to je takov mrn pahorkatina, jako by ji vymaloval, se vestkovmi alejemi a tichmi potky; ale j jsem tdn burcoval ,n drsn horck lid, tvrd zpasc o skvu chleba s nehostinnou prodou a nepzn vldy, pni, to se vm tak krsn a od srdce psalo; jenom dv lta jsem tam psobil, ale za ta dv lta jsem vtpil tamnmu lidu pesvden, e jsou drsn horalov, e jejich ivot je hrdinn a krun, e jejich kraj je chudobn sice, ale melancholicky krsn a hornat, j myslm, vc novin neme udlat ne vykouzlit na slavsku jaksi druh Norska. Z toho je tak vidt, jakch velikch kol jsou noviny schopny. To vte, takov krajinsk redaktor mus hlavn dbt o lokln udlosti. Jednou m tedy zastavil tamn policejn komisa a povd: Tak dneska v noci vyloupil njak vivk krm pana Vaaty, co je obchod se smenm zbom; a co byste tomu ek, pane redaktore, ten niema tam napsal a nechal leet na pult bse; to pece je drzost, no ne?

84

Ukate mn tu bse, ekl jsem honem, to bude nco pro Posla; uvidte, e pomoc tisku toho take chytneme. Mimoto, pane, jen si povate, co takov senzace bude pro nae msto a pro cel kraj! Zkrtka tu bse jsem po mnoha ech dostal a otiskl jsem ji v Poslu vchodu. J vm ji povm, pokud si ji jet pamatuju; bylo to njak takhle: Jedna, dv, ti, tyi, pt, est, sedum, vosum, devt, deset, jedenct a dvanct bije, to je hodina pro zlodje. Kdy jsem ty dvee pil, nkdo po ulici krel, to bych nebyl zlodj, kdybych se bl, ty kroky ly pod dl a dl, kdy lovk v takov tm poslouch, sly, jak mu srdce bouch, to srdce je sirotek jako j, maminka by nade mnou plakala, nkdo m na svt netst, j jsem tu tak sm, to jen my elest, my a j, zlodji voba, proto jsem j nadrobil kus chleba, vona se nechce ukzat, kde je, zlodj se mus bt i zlodje. A tak to lo jet dl, a na konec bylo: Moh bych toho napsat jet vce, ale vona mn u dohov svce. Teda tu bse jsem otiskl s obrnm rozborem duezpytnm a krasovdnm; vyzvedl jsem jej baladick rysy a vmluvn poukzal na jemn struny v dui zloincov. Byla to svm zpsobem senzace; tisk jinch stran a jinch krajinskch mst tvrdil, e je to pust a uml podvrh; jin odprci vchodnch ech zase prohlaovali, e to je plagit, nejapn peklad z anglitiny a kdesi cosi. Ale kdy jsem byl v nejlep polemice za naeho krajinskho 85

zlodje-bsnka, piel ke mn ten policejn komisa a povd: Tak, pane redaktore, u by s tm mohl bt konec, s tm vam zatracenm zlodjem; povate si, tohohle tdne u zas vykradl dva byty a jeden krm, a pokad nechal na mst inu dlouhou bse! To jsem rd, j ku, otiskneme to! To by tak hrlo, bruel komisa. Pane, to je nadrovn zloincm! Vdy ten chlap te krade jen z takov probuzen literrn ctidosti! Nyko mu to muste njak zarazit, vte? Napite, e ty bsn nestoj za nic, e jim chyb forma nebo nlada nebo co chcete; j myslm, e ten holomek pak pestane krst. Hm, povdm, tohle my napsat nememe, kdy u jsme ho jednou chvlili; ale vte co, nebudeme mu vc ty bsn otiskovat, a je to. Dobr; za dalch trnct dn se udlo pt novch krde i s pslunmi bsnmi, ale Posel vchodu o nich mlel jako zaezan. Jenom jsem ml strach, aby se n zlodj z uraen autorsk jeitnosti neodsthoval na Turnovsko nebo Tborsko a nestal se materilem tamnho krajinskho tisku; povate si, jak by se tam ti paprikov vypnali! Tm mlenm byl n zlodj jaksi zmaten; asi po ti nedle byl pokoj, ale pak se zaaly ty krdee znova, jenom s tm rozdlem, e pslun bsn byly poslny potou pmo do redakce Posla vchodu. Ale Posel vchodu se zatvrdil; jednak si to nechtl rozhzet s mstnmi ady, jednak ty bsn byly slab a slab; autor se zaal opakovat a vymlet si takov romantick hejble a cirty; zkrtka poal se chovat jako skuten spisovatel. Jednou v noci jsem piel z hospody dom; pskal jsem si jako paek a rozkrtl sirku, abych si zaplil petrolejku. V tom okamiku nkdo za mmi zdy foukl do t sirky a zhasil ji. Nerozsvcet, ekl temny hlas. To jsem j. Aha, ekl jsem, a co byste chtl? J se vs jdu zeptat, ekl temny hlas, co je s tmi bsnmi. lovku, povdm to jsem jet pod nevdl, o jde , te pece nejsou redakn hodiny. Pijte si ztra v jedenct.

86

A vy m dte sebrat, ekl hlas trpce. To nejde. Pro u netisknete m bsn? Te teprve jsem se dovtpil, e to je n zlodj. To by byla dlouh kapitola, ekl jsem mu. Sednte si, mldene. A kdy to chcete vdt, j ty vae bsn netisknu, protoe za nic nestoj. Tak. J myslel, ekl hlas bolestn, e e nejsou hor neli ta prvn. Ta prvn ula, pravil jsem psn. Byl v n upmn cit, rozumte? Mlo to intuitivn svest, mlo to takovou bezprostednost a slu proit, mlo to nladu, mlo to vecko; ale ty dal, love, byly pro koku. Ale dy, zapl hlas, dy j je psal stejn jako tu prvn! To je prv to, ekl jsem tvrd. Vy jste se v nich jenom opakoval. Zase v nich bylo, e venku slyte kroky Dy j je slyel, brnil se hlas. Pane redaktore, kdy jeden krade, tak mus picovat ui, kdo to venku lape! A zase v nich bylo o t myi, pokraoval jsem. Vo tej myi, pravil hlas malomysln. Kdy tam ta my dycky je! Ale j vo n psal jenom ve tech Zkrtka, peruil jsem ho, z vaich ver se stala pust literrn rutina. Bez originality, bez inspirace, bez citov obnovy. Ptelku, to nejde. Bsnk se nesm opakovat. Hlas chvilku mlel. Pane redaktore, ekl po chvli, kdy vono to je pod stejn! Zkuste to krst, vona je jedna krde jako druh. To je tk vc. Je, ekl jsem. Ml byste zat z jinho soudku. Snad abych vykradl kostel, navrhoval hlas. Nebo krchov. Potsl jsem energicky hlavou. To nikam nevede, povdm. love, na ltce tak nezle jako na proit. Ve vaich verch mn chyb njak konflikt. Je to pod jen takov vnjkov popis obyejn krdee Vy byste ml objevit njak niternj motiv. Napklad svdom. Hlas chvilku pemlel. To jako myslte vitky svdom? ekl vhav. Myslte, e ty bsn pak budou lep?

87

To se rozum, zvolal jsem. Kamarde, to jim teprve d tu psychologickou hloubku a zjitenost! J to zkusm, pravil hlas zamylen. J jenom nevm, esli s tm budu moct krst. lovk ztrat tu jistotu, vte? A kdy nem tu jistotu, tak ho sp apnou. A kdyby! kikl jsem. love zlat, co na tom, kdyby vs chytli! Copak si nedovedete pedstavit, jak bsn byste psal in carcere et catenis? J bych vm ukzal jednu bse z vzen, to byste mrkal! A byla v novinch? ptal se hlas dychtiv. Holenku, povdm, to je jedna z nejslavnjch bsn na svt. Rozsvte, j vm ji petu. Mj host rozkrtl sirku a rozsvtil lampu. Ukzalo se, e je to bled, trochu uhrovit mldenec, jak u zlodji a bsnci bvaj. Tak pokejte, j ku, hned vm to najdu. A vyhrabal jsem peklad Wildovy Balady ze ale v Readingu. Vte, tehdy to bylo v md. Jakiv jsem nepednel nic s takovm citem jako tehdy tu baladu, vte, ty vere: Tak kad zabj, jak dovede Mj nvtvnk ze mne nespoutl oka; a kdy tam bylo o tom mui, jak jde na ibenici, zakryl si tve a vzlykal. Kdy jsem doetl, bylo ticho. Nechtl jsem kazit jistou velikost t chvle. Otevel jsem okno a ekl jsem: Nejkrat cestu mte tamhle pes plot. Dobrou noc. A zhasil jsem lampu. Dobrou noc, dl rozechvl hlas potm, tak j to tak njak zkusm. Dkuju uctiv. Potom zmizel tie, jako netopr; byl to pece jenom ikovn zlodj. Za dva dny ho chytli v jednom krm, do kterho se vloupal. Sedl tam u pultu nad kusem papru a kousal koneek tuky. Na tom pape bylo jen napsno: Kadej krade jak dovede a dl nic; nejsp to mla bt variace na Baladu ze ale v Readingu. Tehdy ten zlodj dostal pldruhho roku kriminlu za adu vloupn. Za njak msc mn od nho doruili cel seit bsn. Bylo to stran: sam vlhk podzemn kobka, kasematy, me, 88

inc okovy na nohou, ztuchl chlb, cesta k ibenici a kdesi cosi; j jsem se a zhrozil, jak dsn pomry mus panovat v dotynm kriminle. Prosm vs, takov novin vleze vude; tak jsem si vymohl, e m editel t trestnice pozval na prohldku svho stavu. On vm to byl docela slun, humnn a znovn kriminl; a toho svho zlodje jsem zastihl, zrovna kdy vyjdal z pleche oku. Tak co, povdm mu, kdepak mte ty inc okovy, co jste o nich psal? N zlodj se zaervenal a koukl bezradn na editele. Pane redaktore, koktal, dy vo tom, co tu je, se nedaj pst dn bsn! To je tk vc, e jo. A jste spokojen? ptm se ho. Jin bych byl, bruel rozpait. Ale nen tu vo em pst. Od t doby jsem se s nm neseel. Ani v rubrice Ze soudn sn, ani v poezii.

SOUD PANA HAVLENY Kdy u tady pan redaktor zaal o novinch, pravil pan Beran, tak j vm nco povm: Nejvc ten hled v novinch zrovna tu soudn s. To nikdo nev, tou-li ji tak piln z utajen zloinnosti nebo pro sv mravn a prvn uspokojen; jist jenom je, e ji tou nruiv. Proto mus njak ten soud denn v novinch bt. Ale te si vemte, e mte napklad soudn przdniny; soudy jsou zaveny, ale rubrika Ze soudn sn v novinch chybt nesm. Nebo asto nen u dnho soudu ani jeden zajmav ppad; a soudn referent mus mt zajmav ppad, ber kde ber. V takovch pdech si teda musej soudn referenti njak ten zajmav trestn ppad jednodue vycucat z prstu. Na takov vymylen ppady pak maj mezi sebou burzu a kupuj je, prodvaj, pjuj a vymuj za dvacet cigaret nebo tak. J to znm, protoe u m bytn bydlel jeden takov soudn referent; mazavka, to on byl, a lajdk, to on taky byl, ale jin to byl nadan a patn placen mldenec.

89

Tedy jednoho asu se vyskytl v kavrn, kam ti soudn referenti obyejn chodili, takov divn, sel, pinav a napuchl chlapk; on se jmenoval Havlena, byl to nedotudovan prvnk a nadobro ztracen existence; nikdo, ba ani on sm nevdl, z eho je vlastn iv. Tedy ten Havlena, ten flka, ml takov zvltn zloineck nebo prvnick talent; kdy mu nkter ten novin dal virinku a pivo, zavel oi, udlal nkolik baf a zaal mu povdat ten nejkrsnj a nejpodivnj kriminln ppad, jak si kdo me vymyslet; potom uvedl hlavn body obhajoby a vhodnou repliku sttnho zstupce, nae pronesl jmnem republiky rozsudek. Pak otevel oi, jako by se probudil ze sna, a bruel: Pjte mi pt korun. Oni s nm jednou udlali takov pokus: Na jedno posedn vymyslel jedenadvacet trestnch ppad, jeden lep neli druh; teprve pi jedenadvactm se zarazil a ekl: Pokejte, tenhle ppad nen pro samosoudce ani pro sent, ten by musel pijt ped porotu; a porotu j nedlm. On toti byl zsadn proti porotm. Ale to se mu mus nechat, jeho rozsudky byly sic psn, ale prvnicky vzorn; na to on si zvl potrpl. Kdy ti novini objevili tohohle Havlenu a vidli, e ppady, co on dodv, nejsou tak vedn a smutn jako ty, co se opravdicky odehrvaj na Karlku, udlali takov kartel; Havlena dostval za kad vymylen ppad takzvanou soudn taxu, toti deset korun a virinku, a krom toho za kad msc trestu, co uvalil, dv koruny; to vte, m vt trest, tm t ppad. Jakivi si teni novin tak nepoetli na soudn sni, jako kdy tam dodval Havlena ty sv fiktivn soudn ppady. Kdepak, te u ty noviny nejsou dvno tak dobr jako za jeho as; te je to sam politika a sam tiskov procesy j nevm, kdo to m st. Tedy jednou si ten Havlena vymyslel tenhle ppad on mval daleko lep, ale z dnho nic nikdy nepolo, a tenkrt to prasklo. Ppad byl ve v krtkosti ten: Njak star mldenec se pohdal s poestnou vdovou, co bydl na protj pavlai; nato si podil papouka a nauil ho, kdykoliv se ta sousedka na pavlai uke, kiet na ni z plna hrdla: Ty couro! Vdova pod na dotynho pna 90

alobu pro urku na cti. Okresn soud uzn, e alovan uvdl soukromou alobkyni prostednictvm svho papouka u veejn posmch, a odsoudil ho jmnem republiky k trncti dnm vzen podmnn a k nhrad trat. Dostanu jedenct korun a virinku, skonil Havlena pelen. Tenhle Havlenv ppad vyel asi v esti novinch, ovem v rznm literrnm zpracovn. V jednch novinch to mlo titul: V tichm dom. V druhm list se to jmenovalo: Domc pn a chud vdova. Tet urnl to nazval: alovan papouek. A tak dle. Ale najednou vm do tch vech novin doel ppis od ministerstva spravedlnosti: e podepsan ministerstvo d o sdlen, ped kterm okresnm soudem se onen proces pro urku na cti, uveden v tom a tom sle vaeho venho listu, konal; e uveden nlez o vin alovanho, jako i rozsudek jest zmaten a nezkonn, jeliko inkriminovanho vroku se nedopustil alovan, nbr papouek; e nelze mti za prokzno, e by se vrok eenho papouka nepochybn vztahoval na soukromou alobkyni; e tedy nelze een vrok povaovat za urku na cti, nbr nanejv za hrubou nepstojnost nebo veejn pohoren, kter by bylo lze sthati toliko policejnm napomenutm, podkovou pokutou nebo pkazem odstraniti eenho ptka. Ministerstvo spravedlnosti si peje tud zjistiti, kter okresn soud se onou p zabval, aby zavedlo pslun eten a tak dle; zkrtka takov edn afra. Jemarj, pane Havleno, vy jste nm dal, spustili potom soudn referenti na toho svho dodavatele. Kouknte se, vdy ten v rozsudek stran toho papouka je zmaten a nezkonn! Ten Havlena vm zbledl jako stna. Coe, kikl, mj rozsudek e je nezkonn? Krucinl, tohle si mn trouf ministerstvo tvrdit? Mn, Havlenovi? Jakivi pr ti novini nevidli tak uraenho a rozhoenho lovka. J jim proenu perka, kiel ten Havlena bez sebe. J jim uku, je-li mj rozsudek nezkonn, nebo ne! Tohle j si nemu nechat lbit! Z ltosti a rozilen se na tom mst oral pod obraz b; nae vzal arch papru a napsal ministerstvu spravedlnosti obrn prvnick rozklad, kterm hjil onen 91

rozsudek: e kdy ten pn uil svho papouka nadvat t sousedce, dal najevo zejm mysl ji urazit a zlehit; e tedy je tu patrn dolus; e ten papouek nen subjektem, nbr jen instrumentem uvedenho deliktu a tak dle; zkrtka pr to byl nejskvlej a nejsubtilnj prvnick rozbor, jak kdy ti novini vidli. Nae se podepsal JUC. Vclav Havlena m. p. a poslal to ministerstvu spravedlnosti. Tak, ekl, a dokud to nebude vyzeno, nebudu soudit; j musm dv dostat satisfakci. To se rozum, ministerstvo spravedlnosti na Havlenv ppis nijak nereagovalo; zatm Havlena chodil otrven a roztrpen, zchtral jet vc, a dokonce se zhubl. Kdy vidl, e se od ministerstva odpovdi nedok, zasmuil se, mlky plival nebo vedl pobuujc ei, a nakonec prohlsil: Pokejte, j jim to jet uku, kdo je v prvu! Dva msce ho nikdo nevidl; pak piel zc a naculen a hlsal: Tak u je na mne ta aloba podna! Uf, zatracen baba, to dalo prce, ne jsem ji k tomu pemluvil! lovk by nevil, e me bt star ensk tak mrumilovn; musel jsem j podepsat lejstra, e j v kadm ppad traty zaplatm: Tak, mldenci, te se to projedn soudn. Co toti? ptali se ti novini. No pece ta vc s tm papoukem, povd ten Havlena. Vdy jsem vm ekl, e to tak nenechm. Vte, j jsem si koupil papouka, abych ho nauil kat: Ty couro! Ty babo hambat! Lidi, to dalo prce! est nedl jsem nevythl z domova paty a nepromluvil ani neslyel lidskho slova ne Ty couro! Te u to ten papouek vyslovuje docela krsn; jenome, vl jeden, to ki od rna do veera; ne a ne si zvyknout, aby to kiel jen na mou sousedku pes dvorek. Ona to je takov babika, uitelka hudby, z lep rodiny, moc hodn osoba; ale protoe u ns v dom jin ensk nen, musel jsem si na tu urku vybrat ji. Poslouchejte, on se takov delikt lehko vymysl, ale provst jej, kruci, to je jin. J toho roka papouka nemohl nauit, aby nadval jenom j. Nadv jednodue kadmu. J myslm, e to dl ze zlomyslnosti. 92

Potom se ten Havlena zhluboka napil a pokraoval: Tak jsem na to vyzrl jinak; kdykoliv se ta star pan ukzala u okna nebo na dvorku, otevel jsem honem okno, aby jako ten papouek na ni kiel Ty couro! Ty babo hambat! A co byste tomu ekli: ta babika se zaala smt a vol na mne: Jejej, pane Havlena, to mte milho ptka! Hrom do baby, bruel pan Havlena. J do n musel huet trnct dn, aby na mne podala alobu; ale svdky mm z celho barku. Tak, te se to projedn soudn, mnul si ruce Havlena. To by v tom musel bt ert, abych nebyl odsouzen pro urku na cti! J jim to nedaruju, tm vanostm z ministerstva! A do dne pelen pil pan Havlena jako holendr, rozechvn a nedokav. Ped soudem se choval stran dstojn; pronesl sm proti sob bitkou prvnickou e, dovolval se vech obyvatel domu, e ta urka byla pohorliv a veejn a navrhoval nejpsnj potrestn. Soudce, takov rozafn star rada, se podrbal ve vousech a prohlsil, e by chtl toho papouka slyet, a odroil jednn s pkazem, aby pan alovan donesl pt eenho ptka jako pedmt dolin, ppadn jako svdka. K ptmu roku piel pan Havlena s klec a papoukem. Ten papouek vykulil oi na polekanou slenu zapisovatelku a zaal na cel kolo kiet: Ty couro! Ty babo hambat! Tak to sta, povd pan rada. Z vpovdi papouka Lory je zejmo, e se jeho vrok nevztahoval pmm a nepochybnm zpsobem na soukromou alobkyni. Papouek se na nho podval a zaval: Ty couro! Nbr je zejmo, pokraoval pan sud, e dotynho vroku uv vi vem osobm bez rozdlu pohlav. Tady chyb urliv mysl, pane Havleno. Havlena vyletl jako pchnut. Pane rado, protestoval rozilen, ten urliv dolus byl v tom, e jsem otvral okno na pan soukromou alobkyni za tm elem, aby ji papouek pohanl! To je tk vc, ekl pan rada. V tom otvrn okna je snad jaksi dolus, ale sm o sob to nen urliv skutek. J vs nemu

93

odsoudit proto, e jste obas otvral okno. Vy nemete dokzat, e v papouek mnil soukromou alobkyni, pane Havleno. Ale j jsem ji mnil, brnil se Havlena. Na to tu nemme dn svdectv, namtal pan soudce. Od vs nikdo inkriminovan vrok neslyel. Nic naplat, pane Havleno, j vs musm osvobodit. Nae si nasadil baret a vynesl osvobozujc rozsudek. A j hlsm zmaten stnost a odvoln proti osvobozujcmu rozsudku, vybuchl Havlena, popadl klec s ptkem a uhnl od soudu, rozlcen, e div neplakal. Potom ho sem tam zahldli, nalitho a despertnho. eknte, pane, vzlykal, je tohle njak spravedlnost? Je jet na svt njak prvo? Ale j to tak nenechm! J to poenu k nejvy instanci! Pane, mn se mus dostat rehabilitace za tohle pko! I kdybych se ml do konce ivota soudit J nebojuju za svou vc, ale za spravedlnost! Jak to vypadalo u odvolac instance, to mn nen bl znmo; vm jenom, e pslun soudn dvr odvoln pana Havleny do osvobozujcho rozsudku prost zamtl. Od t doby Havlena zmizel, jako by se nad nm zem slehla; pr ho nkte vidli, jak bloum po ulicch jako stn a nco si pro sebe bruml; taky jsem slyel, e podnes dochz nkolikrt za rok na ministerstvo spravedlnosti obshl a plamenn stnost in re: urka spchan papoukem. Ale ppady soudnm referentm pestal pan Havlena dodvat nadobro; nejsp proto, e byla otesena jeho vra ve spravedlnost a prvn d.

JEHLA J jsem sic neml nikdy co dlat se soudy, pravil pan Kosteleck, ale j vm eknu, mn se na nich zrovna lb ta nramn akurtnost a ty orace a okolky, co soudy leckdy dlaj, teba by lo jen o koz chlup. Ono to bud takovou dvru ve

94

spravedlnost. M-li justice v rukou vky, tak a jsou hapatyksk, a kdy u dr me, tak a je ostr jako bitva. To mn pipomn jeden ppad, kter se stal v na ulici. Jedna domovnice, njak pan Makov, si koupila u hokyne emliky, a jak tu housku moul, najednou ji nco pchlo do patra; tak si shla do huby a vynd jehlu, kter se j zarazila do poneb. Teprve za chvli se lekla, kristepane, dy j jsem tu jehlu mohla spolknout a ona by mn propchla aludek! Tady lo o ivot, a to j tak nemu nechat! To se mus vyetit, kter mizera tu jehlu do t emle nastrojil. Nu tak tedy la a donesla tu jehlu a tu nedojedenou housku na policii. Policie vyslechla hokyne, vyslechla i pekae, kter ty housky pekl, ale to se rozum, dn se k t jehle nehlsil. Pak to policie odevzdala soudu, protoe tady lo, abyste vdli, o lehk ublen na tle. Vyetujc soudce, takov svdomit a dkladn ouada, znovu vyslchal toho hokyne i toho pekae; oba se duovali a zaklnali, e u nich se ta jehla do housky dostat nemohla. Ten vyetujc soudce se el podvat k hokyni a zjistil, e dn jehly v krm nem. Potom se el podvat k pekai, jak se peou housky; sedl v pekrn celou noc a dval se, jak se zadlv tsto, jak se nechv vykynout, jak se vytp pec a pletou emliky a daj se do pece, a se vypeou dozlatova. Tm zpsobem zjistil, e se pi peen housek opravdu neuv jehel. To byste nevili, jak pkn prce je tohle peen housek, a zvl peen chleba. Mj nebotk ddeek ml pekastv, tak j to znm. Toti abyste vdli, pi dln chleba mte dv nebo ti vt a skoro posvtn tajemstv. Prvn tajemstv je, kdy se zadl kvsek; ono se to nech stt v di, a te se tam pod vkem dje takov skryt pemna: mus ekat, a se z mouky a vody stane iv kvas. Pak se zadl tsto a ms se kopistem; to zas vypad jako nboensk tanec nebo co. Potom se to zakryje plachtou a nech se tsto vykynout; to je druh tajemn pemna, jak se to tsto velebn zved a kyne, a ty nesm zvednout plachtu, abys zvdav nakoukl, j vm eknu, to je tak krsn a divn jako thotenstv. J ml vdycky dojem, e ta de je nco enskho. A 95

tet tajemstv je samo peen, to, co se z toho mkkho a bledho tsta stane v peci; jemarj, kdy pak vyndte takov zlat a bruntn pecen, a on von, e ani mal dt neme skvostnji vont, to je takov div j myslm, e by se pi tch tech promnch mlo v pekrnch zvonit, tak jako se zvon v kostele pi pozdvihovn. Ale co jsem chtl ci, ten vyetujc soudce tedy byl v koncch; ale aby nechal vc padnout, to on zas ne. Tak on vzal tu jehlu a poslal ji do Chemickho stavu, aby zjistili, byla-li ta jehla v t housce ped peenm, nebo a po nm; on toti si ten soudce zvl potrpl na vdeck dobrozdn. Tehdy byl v Chemickm stav njak profesor Uher, moc uen a takov fousat pn. Kdy tu jehlu dostal, zaal ukrutn nadvat, co vechno tyhle soudy na nm chtj; e ondyno mu poslali vnitnosti tak zkaen, e ani prosektor to nemohl vydret; a co m Chemick stav co dlat s njakou jehlou? Ale pak si to njak rozmyslil a zaalo ho to zajmat, rozumte, z vdeck strnky. Jakpak, ekl si, ony se teba s tou jehlou stanou opravdu njak zmny, kdy se dostane do tsta nebo kdy se v nm pee; pi kvaen se dlaj v tst njak ty kyseliny i co, a pi peen zas, a ono to me tu jehlu drobet na povrchu rozruit neboli korodovat; to by se pak dalo pod mikroskopem zjistit. Tak se do toho pustil. Nejdv nakoupil nkolik set jehel, a to docela istch, jako i vcemn rezavch, a zaal v Chemickm stav pci housky. Pi prvnm experimentu dal ty jehly hned do kvasu, aby zjistil, jak na n psob proces kvaen. Pi druhm pokusu je dal do erstv zadlanho tsta. Pi tetm do tsta kynoucho. Pi tvrtm do vykynutho. Potom je tam vpravil tsn ped peenm. Potom bhem peen. Nato je strkal do housek jet teplch; a nakonec do housek u hotovch. Pak tu celou srii pokus provedl jet jednou, pro kontrolu. Zkrtka trnct dn nedlali v Chemickm stav nic jinho, neli e pekli housky s jehlami; profesor, docent, tyi asistenti a sluha den co den zadlvali, pletli a vypkali emliky, nae mikroskopicky zkoumali a srovnvali pslun jehly. To stlo 96

jet tden prce; ale nakonec bylo pesn zjitno, e dotyn jehla byla zapchnuta do housky u vypeen, protoe mikroskopicky navlas odpovdala pokusnm jehlm, kter byly nastrkny do hotovch housek. Na zklad toho dobrozdn rozhodl vyetujc soudce, e ta jehla se dostala do t housky bu u hokyne, nebo cestou od pekae k hokyni. Te si peka vzpomnl, hrome, zrovna toho dne jsem vyhodil ze sluby kluka uednka, kter roznel v koi housky! Tedy pedvolali kluka, a ten se piznal, e tu jehlu do housky stril, protoe se chtl pomstt panu mistrovi. Kluk, e byl nedospl, dostal jen napomenut, ale mistr peka byl odsouzen k padesti korunm pokuty podmnn, protoe ru za svj personl. To tedy mte ten pklad, jak je spravedlnost pesn a dkladn. Ale ta vc mla jet jednu strnku. J nevm, v ns muskch je takov zvltn ctidost nebo umnnost nebo co: zkrtka, kdy u v tom Chemickm stav zaali pci ty pokusn housky, vzali si ti chemikov do hlavy, e je musej pci dobr. Ze zatku byly velijak, mlo vykynul a takov nevzhledn: ale m dle pekli, tm vm byly lep. Potom u na n sypali mk, sl a kmn, a tak vm je pkn pletli, radost se podvat. Nakonec se ti uenci chlubili, e tak znamenit, koupav a krsn vypeen housky jako v Chemickm stav se nepeou nikde v cel Praze. * Vy tomu kte umnnost, pane Kosteleck, pravil pan Lelek, ale j bych ekl, e je to nco jako port: vte, takov zliba ve stoprocentnm vkonu. Podn chlap to nedl kvli tomu vsledku, ten teba ani nestoj za to; ale kvli tomu, e to je takov hra, takov dobrovoln napt J bych vm to vyloil na jednom pkladu; ale vy eknete, e je to hloupost a e to sem nepat. Zkrtka, kdy jsem jet bval u ns v trn a dlal tyhle pololetn etn uzvrky, stvalo se nkdy, e mn ty cifry netimovaly: tak napklad jednou nm chybly v kase zrovna ti hale. To se rozum, j bych mohl ty ti hale do kasy pidat jakoby nic, ale to by nebyla ist hra; vte, z etnho hlediska by to bylo 97

neportovn; to se mus nalzt, ve kter poloce z njakch trncti tisc poloek je chyba. A j vm eknu, j u jsem se vdycky ped uzvrkou til, e tam bude njak takov chyba. V takovm pd jsem zstal v trn teba pes celou noc, narovnal jsem ped sebe hromadu etnch knih a te jsem se do toho pustil. To vm je zvltn, j jsem ty kolony slic nevnmal jako numera, ale jako vci. Nkdy jsem si pedstavoval, e lezu po tch slicch nahoru, jako by to byla pkr skla; nebo e se po nich spoutm jako po ebku do achty. Nkdy jsem se ctil jako lovec, kter se prodr mlzm slic, aby dopadl vzcn a plach zve; to byly ty ti hale. Nebo jsem ml pocit, e jsem detektiv a hm ve tm za rohem; tisce figur m mj, ale j ekm, a popadnu za lmec toho take, toho pachatele, tu etn chybiku. Jindy se mi zdlo, e sedm na behu eky s prutem a mm poleno na rybu; najednou trhnu prutem, a u t mm, ty nede! Ale nejvce to bylo, jako bych byl lovec a brouzdal se zrosenm borvm nahoru a dol; takovou radost z pohybu a sly jsem ctil, takovou zvltn svobodu a napt, jako bych proval njak dobrodrustv. J vm vydrel po cel noci honit ty ti hale; a kdy jsem je dopadl, ani jsem nemyslel, e to jsou jenom mizern ti hale; byla to trofej, a j el spat, vtzn a naden, dive jsem nevlezl do postele v botch. A to je vechno.

TELEGRAM Ono se ekne malikosti, usoudil pan Doleal. J jsem pozoroval, e lid se obyejn chovaj pirozen a upmn, jen pokud jde o ty malik a vedn vci; ale jakmile se octnou ve vjimen a patetick situaci, tu vm jako by do nich vjel njak nov lovk; zanou mluvit jinm, abych tak ekl, dramatickm hlasem a uvaj jinch slov, jinch argument, ba i jinch cit ne normln; pedevm propuk v nich statenost, presti, obtavost a jin takov hrdinn a charaktern vlastnosti. Ono to je, jako by se nadchali njakho oznu, take musej dlat velik gesta; nebo v

98

tom je jaksi tajn uspokojen, e se octli v mimodn a katastrofln situaci, a jaksi se tm vypnaj a kochaj; zkrtka, zanou se chovat jako hrdinov na jeviti. Kdy pak se ta dramatick situace peene, vrt se i oni do svch normlnch rozmr; ale to potom ct drobet trapn jako zklamn a vystzlivn. J mm jednoho bratrance, Kalous se jmenuje, takov dn a dstojn ouada, oban a otec rodiny, trochu bakora a trochu pedant, jak u my zral mut bvme. Pan Kalousov je hodn a domck panika, vzorn rodinn kvona, pokorn manelka, takzvan domc olapek a tak dle. Potom dcera, hezk holka jmnem Vra, kter zrovna tehdy byla ve Francii, aby se nauila francouzsky a sloila zkouky pro ten ppad, kdyby se nevdala. Konen syn, klacek a gymnazista, een Tonda, dobr forvard v kopan, ale tuze slab v uen. Zkrtka typick a normln dobr rodina takzvan lep stedn tdy. Jednou tedy sedli Kalousovi u obda, kdy nkdo zazvonil; ve dvech se objev pan Kalousov, utr si ruce do zstry a povd zrudl rozilenm: Jemarj, tati, piel njak telegram. To pece vte, jak se ensk pods, kdy pijde telegram; nejsp to u pat k jejich vnitnm funkcm, e pod ekaj njakou rnu osudu. Nono, maminko, bruel pan Kalous, snae se zachovat dstojn klid, kdopak to asi tento. Ale ruka se mu tsla, kdy ten telegram otvral. Vichni, i sluka ve dvech, bez dechu zrali na hlavu rodiny. To je od Vry, ekl konen Kalous jakmsi nesvm hlasem. Ale a m ert, rozumm-li z toho jedinmu slovu. Uka, vyhrkla pan Kalousov. Pokej, pravil psn Kalous. Ono to je njak zkomolen. Tady je Gadete un ucjarc peuige bellevue grenoble vera. Co to m bt? vydechla pan Kalousov. Tak se na to podvej, dl jzliv Kalous, kdy si mysl, e tomu bude rozumt lp ne j! No tak, u v, co tam je? Pan Kalousov se zalily oi slzami nad neblahm telegramem. Nco se Ve stalo, zaeptala. Jin by nm jist netelegrafovala! 99

To tak vm, kikl Kalous a oblkal si kabt; patrn se nehodilo, aby v tak vn situaci zstal bez kabtu. Jdte do kuchyn, Andulo, kzal sluce; nae ekl tragicky: Telegram je z Grenoblu. J myslm, e Vra s nkm utekla. S km, zhrozila se pan Kalousov. Copak j vm? burcel pan Kalous. Jist s njakm niemou nebo umlcem! Tohle m tu enskou samostatnost! J nco takovho ekal! J ji tam nerad poutl, do t zatracen Pae! Ale ty, ty ses pod pimlouvala J e jsem to chtla? vzkypla pan Kalousov. To tys j pod kzal, e se mus nemu nauit, e se mus sama ivit! Vtom zavzlykala a zhroutila se na idli: Kristejei, neastn Vra! Snad se j nco stalo Teba tam le nemocn Pan Kalous zaal pechzet rozilen po pokoji. Nemocn, volal, pro by byla nemocn? Jen aby to nebyl njak pokus o sebevradu! Ten chlap ji teba unesl a pak ji opustil Pan Kalousov si poala odvazovat zstru. J pro ni pojedu, prohlsila tkajc. J ji tam nenechm j Nikam nepojede, rozkikl se Kalous. Pan Kalousov se vztyila; jet nikdy ji nevidli tak dstojnou. J jsem matka, Kalousi, ekla. J vm, co je m povinnost. Nae se vzdlila s jakousi velebnost. Oba mui, toti otec Kalous a Tonda kluk, osamli. Musme bt pipraveni na nejhor, ekl Kalous temn. Teba byla Vra nkam zavleena Nekej ped matkou nic. J pojedu sm do toho Grenoblu. Ote, pravil Tonda nejhlubm hlasem jindy kal tati , nech to mn; j tam pojedu; j umm trochu francouzsky Takovho kluka by se tam lekli, uryl otec Kalous. J sv dt zachrnm! Pojedu nejblim vlakem Jen aby u nebylo pli pozd! Vlakem, posmval se Tonda. Jet e tam nechce bet pky! Kdybych j jel, tak bych letl aeroplnem do trasburka

100

A mysl, e j bych neletl? kikl otec Kalous. Abys vdl, poletm! Ale toho niemu, dl bojovn, mvaje pstmi, toho j rrrozdrtm! Neastn dt! Tonda mu poloil ruku na rameno; to vm byl zzrak, jak ten klacek v tu rnu zmunl. Ote, ekl konejiv, to nen pro tebe; ty jsi na to star. Spolehni se na mne; to v, e udlm pro sestru, co je v lidsk moci. Do t chvle ovem, jako mlad brati vbec, choval k seste jen upmn a chlapsk opovren. Otec Kalous potsl hlavou. Ne, pravil pochmurn, to je m vc. Na nikoho se neme dt tak spolehnout jako na otce. J tam jedu, Tondo. Ty zatm mus bt oporou matce. To v, ty ensk V tu chvli vela pan Kalousov, obleen ven; kupodivu naprosto nevypadala jako nkdo, kdo potebuje opory. Prosm t, kam jde? vyhrkl Kalous. Do banky, ekla cize staten ena. Pro sv penze. Abych jela za svou dcerou do ciziny. Nesmysl, vybuchl Kalous. dn nesmysl, pravila chladn pan Kalousov. J vm, co dlm. A vm, pro to dlm. eno, ekl Kalous odhodlan, abys tedy vdla, j jedu za Vrou sm. Ty? pravila pan Kalousov s jakmsi opovrenm. Co ty bys tam byl platen? Na by ses tak vyruoval ze svho pohodl, dodala drtiv. Otec Kalous se vypnula zrudl. Jen se nestarej, ekl oste, co tam budu platen. J u mm dobe zveno, co se mus stt. Jsem pipraven na vechno. ekni sluebn, a mn uchyst kufk, ano? J t znm, pravila pan Kalousov. Kdy ti tvj f ned dovolen, nepojede nikam. J kalu na fa! rozkikl se Kalous. J kalu na ad! A m vyhod! J u se njak uivm! J jsem se po cel ivot obtoval rodin a budu obtovat i to posledn, rozum?

101

Pan Kalousov se snesla na kraj idle. Mui, dla seven, pochop pece, o jde! Vdy j ji jedu oetovat! J mm tuen, e se Vra potc mezi ivotem a smrt! J musm bt u n A j mm tuen, kzal Kalous, e je ve sprech njakho padoucha. Kdybychom aspo vdli, co ten telegram znamen, abychom se mohli pipravit na to nejhor, zakvlela pan Kalousov. Mon, ekl ponue Kalous. J u se bojm na to myslet, co v tom telegramu vlastn je. Posly, ozvala se nejist pan Kalousov, snad bychom se na to mohli zeptat pana Horvta. Na vlastn? zarazil se Kalous. Na to, co v tom telegramu je. Pan Horvt pece lut tyhle ifry To je pravda, oddechl si Kalous. Ten by to mohl rozlutit! Andulo, zaval, skote do ptho patra k panu Horvtovi, e ho moc prosme, aby k nm piel! Abyste vdli, ten pan Horvt je nm v na vzvdn slub a m hlavn na prci deifrovn tchhle tajnch abeced. To pr je geniln lovk, ten Horvt; kdy se mu na to nech pokdy, tak roze kadou ifru; ale ona to je hrozn praka a kad, kdo to dl, je z toho tak trochu blzen. Tedy ten pan Horvt piel za chvli ke Kalousovm; on to je takov titrn a nervzn lovek a stran je z nho ctit pfefrminc. Pane Horvt, pravil Kalous, j jsem tuhle dostal takov nerozeiteln telegram; tak jsme mysleli, kdybyste snad byl tak laskav Ukate, ekl pan Horvt, peetl si ten telegram a zstal sedt s polozavenma oima. Bylo hrobov ticho. No ja, ozval se ten Horvt za chvli, a od koho ten telegram je? Od na dcery Vry, vysvtloval Kalous. Ona tuduje ve Francii. Aha, ekl pan Horvt a vstal. Tak j polete telegraficky asi dv st frank do hotelu Bellevue v Grenoblu, a je to. Vy jste ten telegram rozlutil? vyhrkl Kalous.

102

Kdepak, bruel pan Horvt. To pece nen dn ifra, to je jen zkomolen text. Ale prosm vs, co by mohla takov mlad holka telegrafovat? Nejsp ztratila tatiku s penzi, a je to. To se toti stv. A nemohlo nemohlo by snad v tom telegramu bt nco horho? ptal se nejist Kalous. Pro by v nm zrovna bylo nco horho? namtal pan Horvt s podivem. Poslouchejte, ono se vdycky sp stane nco obyejnho. Tyhle ensk tatiky nejsou k niemu. Tak vm dkujeme, pane, ekl Kalous mraziv. Nen za, bruel pan Horvt a el. U Kalous bylo chvilku ticho. Posly, ozval se Kalous rozpait, mn se ten Horvt moc nelb; je to hm, takov hrubec. Pan Kalousov si poala rozepnat sv vychzkov aty. Protiva, ekla. Ty, pole Ve ty penze? Ale polu, bruel Kalous podrdn. Husa pitom, mus ztratit tatiku! Copak j penze kradu? Zaslouila by si pr J etm jako blzen, dodvala pan Kalousov trpce, a ona, frajlinka, si ned pozor! Je to s tmi dtmi A ty tu neokounj a jdi se uit, kluku ln, utrhl se Kalous na Tondu a loudal se na potu. Jakiv pr nebyl tak dorn jako tehdy. A toho Horvta povaoval od t doby za lovka jaksi nedeliktnho, cynickho a tm neslunho, jako by ho njak urazil.

MU, KTER NEMOHL SPT Kdy u tady pan Doleal zaal o tom deifrovn, dl na to pan Kavka, tak jsem si vzpomnl na vc, kterou jsem jednou provedl kolegovi Musilovi. On ten Musil je neobyejn vzdlan a subtiln lovk, ale takov typ intelektula: ve vem vid problm a hled k nmu sv stanovisko. Napklad on m stanovisko i k sv vlastn en a neije v manelstv, nbr v problmu manelstv;

103

krom toho uznv sociln problm, pohlavn otzku, problm podvdom, problm vchovy, krizi dnen kultury a celou adu jinch problm. Tihle lid, co vude nalzaj problmy, jsou stejn nesnesiteln jako ti, co maj zsady. J nemm rd problmy; pro mne vejce je vejce, a kdyby mn nkdo zaal mluvit o problmu vejce, tak se leknu, e to vejce je zkaen. To jen abyste vdli, jak ten Musil je. Jednou ped vnocemi si zamanul, e pojede na Krkonoe lyovat; a protoe si jet musel koupit to a ono, ohlsil, e se stav rozlouit se s kolegy pozdji. Najednou ho pijde hledat doktor Mandel, vte, ten znm publicista, taky takov zvltn pavouk, a e mus nutn mluvit s panem Musilem. Musil tu nen, povdm, ale snad si sem jet zasko ped odjezdem; pokejte na nj. Doktor Mandel se zasmuil. ekat nemohu, ekl, ale napu mu na lstek, co jsem s nm chtl vydit. Nato sedl ke stolu a psal. J nevm, vidl-li nkdo z vs neitelnj psmo, ne m ten doktor Mandel. Ono to vypad jako zznam seizmografu takov dlouh a trhan vodorovn ra, kter se msty zachvje nebo tak piat posko. J to psmo dobe znal, a to jsem jen koukal, jak mu jede ruka po pape. Vtom se doktor Mandel zamrail, zmakal netrpliv ten list papru, hodil jej do koe a vyskoil. Ono by to bylo pli dlouh, zabruel, a u byl tentam. To vte, den ped vnocemi se lovku nechce do vn prce; tak jsem si sedl ke stolu a zaal jsem dlat po pape seizmografick ry: takov dlouh tesav tahy, tu a tam poskakujc nahoru a dol, jak m napadlo. Chvli jsem se tm bavil, a pak jsem ten pomran papr poloil na Musilv stl. V tu chvli se vhrnul do dve Musil, vystrojen na hory, s lyemi a holemi na rameni. Tak u jedu, hlaholil ve dvech radostn. Byl tu njak pn a hledal vs, ekl jsem odmen. Nechal vm tady dopis, pr je to dleit. Ukate, povd Musil chut. A hele, zarazil se trochu nad tm mm vrobkem. To je od doktora Mandela; copak mn chce?

104

To nevm, bruel jsem nevldn, ml moc naspch; ale vte, to jeho psmo bych nechtl lutit. J jeho klikyhky dovedu st, prohlsil Musil lehkomysln, postavil lye a hole a sedl si ke stolu. Hm, udlal za chvli a nesmrn zvnl. Byla plhodina hrobovho ticha. Tak prvn dv slova bych ml, oddechl si konen Musil vstvaje, je to ,Mil pane. Ale te u musm lett na drhu. J ten dopis vezmu s sebou, a to by v tom musel bt ert, abych to cestou ve vlaku nerozlutil! Po Novm roce se vrtil ze sv horsk vpravy. Tak jak jste se ml? povdm mu. love Musile, to je te na horch krsa, e? Musil jen mvl rukou. Ani nevm, ekl. Abych se vm piznal, j jsem byl po celou tu dobu v hotelovm pokoji, ani nos jsem nevystril ven; ale lidi kali, e tam bylo ndhern. Copak, ekl jsem astn, vy jste stonal? To ne, povdal Musil s dlanou skromnost, ale j jsem po celou tu dobu lutil ten Mandelv dopis; a abyste vdl, taky jsem jej rozlutil, prohlsil triumfln. Jenom dv nebo ti slova dosud nemohu pest. Cel noci jsem nad tm prosedl ale j jsem si vzal do hlavy, e to rozlutm, a udlal jsem to. J vm neml tu kur ci mu, e ten dopis byly jen m iryry. A bylo to psan tak dleit? ptal jsem se s ast. Stlo to aspo za tu prci? Na tom nezle, odpovdl Musil hrd. Mne to zajmalo vc jako grafologick problm. Doktor Mandel mne tam d, abych mu do trncti dn napsal do jeho revue lnek, o em, to prv nemohu pest; a pak mi peje vesel svtky a pkn pobyt na horch. Dohromady to nic nen; ale to een, pane, to byl dokonal metodick oek nim si tak lovk nepocvi ducha. To u stoj za tch pr dn a noc. * To jste mu neml dlat, mnil krav pan Paulus; vem ert pr dn, ale tch noc beze spnku je koda. Spnek, pane, to nen jen odpoinek tla; spnek je nco jako oista a odputn minulho

105

dne. Spnek je zvltn milost; a prvnch pr minut po dobrm spnku je kad due ist a nevinn jako dt. J to znm, protoe jednoho asu jsem ztratil spnek. Snad to byly nsledky nezzenho ivota nebo nebylo ve mn nco v podku, j nevm; ale sotva jsem lehnul do postele a poctil v och prvn zasvrbn ospalosti, nco ve mn jakoby cuklo, a j pak leel hodiny a hodiny a vejil do tmy, a zaalo svtat. A to mn trvalo po cel rok, rok beze spnku. Kdy tak lovk neme usnout, hled nejdv nemyslet na nic; proto pot nebo se modl. Najednou mu vytane, kristepane, j vera zapomnl udlat to a to! A pak ho napadne, e ho snad naplili v tom krm, kdy platil. Potom si vzpomene, e mu jeho ena nebo jeho ptel ondyno tak divn odpovdli. Pak zaprask njak kus nbytku, a lovk si mysl, e to je zlodj, a zane mu bt horko strachem i hanbou. A kdy u je v tom strachu, zane pozorovat svj tlesn stav a zpocen hrzou uvauje o tom, co v o nefritid nebo o rakovin. Z nieho nic se mu vyno, jakou trapnou volovinu provedl ped dvaceti lety, e i te se zapot studem. Krok za krokem se konfrontuje s takovm divnm, neodbytnm a nevykoupenm j; se svou slabost, se svmi vlastnmi hrubostmi a ohavnostmi, neduhy a strky, blbostmi, blamemi a utrpenm dvno peitm. Vrac se mu vechno trapn a bolestn a poniujc, co kdy zail; nic nen ueteno tomu, kdo neme spt. Cel tvj svt se pokivuje a nabv trzniv perspektivy; vci, kter jsi u zapomnl, se na tebe kleb, jako by ti kaly: Ty vole, ty ses tehdy pkn zachoval; a pamatuje, jak tv prvn lska, kdy ti bylo trnct let, nepila na rande? Abys vdl, tehdy se lbala s nkm jinm, s tvm ptelem Vojtou, a tob se posmvali! Ty troubo, troubo, troubo! A lovk se svj v t paliv posteli a chce si namluvit, krucinl, vdy u mn po tom nic nen! Co bylo, bylo, a basta! Abyste vdli, nen to pravda. Vechno, co bylo, je. Trv i to, o em u nev. A j soudm, e pam trv i po smrti. Pni kamardi, vy mne tak trochu znte; vy vte, e nejsem kakabus ani hypochondr ani njak morous, karohld, kverulant, 106

netkavka, bolestn, skuhral, protiva nebo pesimista. Mm rd ivot i lidi i sebe sama, hrnu se do veho jako blzen, rd se s nm peru; zkrtka jsem tak sprost ke, jak se na chlapa slu a pat. I tehdy, kdy jsem ztratil spnek, jsem se ve dne ohnl a ile jsem sebou mrskal a drandil si to od kolu k kolu; to vte, e se tm povsti poehnan innho lovka. Ale sotva jsem veer vlezl do postele a zahjil svou bezesnou noc, mj ivot se rozdvojil. Tam byl ivot innho, spnho, samolibho a zdravho chlapka, ktermu se vechno da dk jeho energii, dmyslu a nestydatmu tst. Tady v posteli leel lovk utvan, kter si s hrzou uvdomoval nespchy, hanbu, pinavost a ponen celho svho ivota. J jsem proval dva ivoty, kter se sebe skoro nedotkaly a byly si stran nepodobny: jeden denn, sloen z spch, innosti, lidskch styk a dvry, zbavnch pekek a takovch tch normlnch hejbl; ivot, ve kterm jsem byl svm zpsobem asten a spokojen sm se sebou. Ale v noci se rozvjel ten druh ivot, utkan z bolesti a rozpak; ivot lovka, ktermu se nic nezdailo; lovka, kter byl vemi zrazen a sm se ke vem patn, malodun a hloup zachoval; lovka o vecko oizenho, tragickho vrtka, kterho kad nenvid a klame, slabocha, kter to prohrl a kter se potc od ostudy k ostud. Kad ten ivot byl sm v sob dsledn, souvisl a cel; kdy jsem byl v jednom z nich, zdlo se mi, e ten druh pat nkomu jinmu, e se mne netk nebo e je jenom zdnliv; e to je sebeklam a chorobn iluze. Ve dne jsem miloval; v noci jsem podezral a nenvidl. Ve dne jsem proval svt ns lid; v noci jsem proval sama sebe. Kdo mysl na sebe, ztrc svt. A tak se mi zd, e spnek je jako temn a hlubok voda. V n odplv vechno, o em nevme a nemme vdt. Ten divn rmut, kter se v ns usazuje, se vyplav a odtk v tom bezvdom, kter nem beh. Nae patnosti a zbablosti, vechny ty nae vedn a trapn hchy, nae poniujc voloviny a nezdary, ta vteina li a nelsky v och tch, kter milujeme, to, m jsme se provinili my, i to, m se jin provinili na ns, to vechno tichounce odplv nkam

107

za dosah vdom. Spnek je nesmrn milosrdn; odpout nm i naim vinkm. A j vm nco povm: To, emu kme n ivot, to nen vecko, co jsme proili; to je jen vbr. Toho, co provme, je pli mnoho, vc, ne na sta n rozum. Proto si jen vybrme to a ono, co se nm hod, a jaksi z toho upleteme takov zjednoduen dj; a tomu vrobku kme n ivot. Ale co odpadk pitom nechvme, co divnch a stranch vc pomjme, kristepane, kdyby to si lovk uvdomil! Ale my meme t jen jeden jednoduch ivot. Bylo by nad nai slu prot vc. Nemli bychom slu nst ivot, kdybychom nepoztrceli cestou vtinu ivota.

SBRKA ZNMEK To teda je svat pravda, ekl star pan Karas. Kdyby se lovk hrabal ve sv minulosti, nael by, e v n je dost ltky na docela jin ivoty. Jednou bu omylem, nebo z nklonnosti si vybral jenom jeden z nich a dov jej a do konce; ale nejhor je, e ty druh, ty mon ivoty nejsou tak docela mrtv. A nkdy se stane, e v nich poct bolest jako v uznut noze. Kdy jsem byl asi desetilet kluk, zaal jsem si dlat sbrku znmek; tatnek to nerad vidl, myslel si, e se budu pro to patn uit, ale j ml kamarda, Lojzka epelku, a s tm jsem holdoval t filatelistick vni. Ten Lojzk byl syn flainete, takov stapat a pihovat kluk, rozdrban jako brabec, a j ho miloval, jak dovedou jen dti milovat kamarda. Poslouchejte, j jsem star lovk; ml jsem enu a dti, ale j vm eknu, e dn lidsk cit nen tak krsn jako ptelstv. Ale toho je lovk schopen, jen dokud je mlad; pak tak njak okor a zesobet. Takov ptelstv, to prt istoist z naden a obdivu, z pebytku ivota, z hojnosti a pemry citu; m ho tolik, e jej mus nkomu darovat. Mj tatk byl not, hlava mstn honorace, stran dstojn a psn pn; a j pojal do svho srdce Lojzka, co jeho otec byl oral flainet a matka

108

zeden pradlena, a j toho Lojzu ctil a zbooval, protoe byl ikovnj ne j, e byl takov samostatn a udatn jako krysa a e ml na nose pihy a e hzel kameny levikou, j u ani nevm, co vechno jsem na nm tak miloval; ale jist to byla nejvt lska mho ivota. Teda ten Lojzk byl mm dvrnkem, kdy jsem si zaal dlat sbrku znmek. Tady nkdo ekl, e jenom mut maj smysl pro sbrky; je to pravda; j myslm, e to je pozstatek nebo pud z tch dob, kdy si kad musk dlal sbrku hlav svch neptel, uloupench zbran, medvdch ko, jelench paroh a vbec veho, co mohl ukoistit. Ale takov sbrka znmek, to nen jenom vlastnictv, to je vn dobrodrustv; lovk jaksi s chvnm se dotk kousku t dalek zem, eknme Bhtnu, Bolvie nebo mysu Dobr nadje; prost m s tmi cizokrajnmi zemmi nco jako osobn a dvrn styk. Teda on je v tom sbrn znmek takov motiv cestovn a moeplavectv a vbec t musk svtov dobrodrunosti. To mte jako v tch kovch vpravch. Jak jsem kal, mj otec to nevidl rd; otcov obyejn neradi vid, dlaj-li jejich synov nco jinho ne oni sami; pni, j byl k svm synm tak takov. Ono je otectv vbec jaksi smen cit; je v nm velik lska, ale taky njak zaujet, nedvra, neptelstv nebo jak bych to ekl; m vc lovk sv dti miluje, tm vc je v nm toho druhho citu. Teda j jsem se musel s tou mou sbrkou znmek schovvat na pd, aby mn na to tatk nekpl; na pd byla star truhla, takzvan mounice, a do t jsme zalezli jako dv myi a ukazovali si znmky: Koukej, tohle je Nizozemsko, tohle je Egypt, tohle je Sverige neboli vdsko. A e jsme se s tmi poklady tak museli schovvat, v tom bylo nco a hn krsnho. Jak jsem si ty znmky opatoval, to bylo jin dobrodrustv; j chodil po znmch i neznmch rodinch a kemral, abych si sml odlepit marky z jejich starch dopis. Tu a tam mli nkde na pd nebo v sekreti pln uplata starch papr; to byly m nejblaenj hodiny, kdy jsem, sed na zemi, probral ty zapren kupy lejster a hledal na nich njakou znmku, kterou jsem dosud neml, j osel jsem toti 109

duplikty nesbral; a kdy se stalo, e jsem nael starou Lombardii nebo j nevm kter z nmeckch sttek nebo svobodnch mst, j ctil radost pmo muivou ono kad nesmrn tst tak sladce bol. A zatm na mne venku ekal Lojzk, a kdy jsem konen vylezl, eptal jsem hned ve dvech: Lojzo, Lojzku, byl tam jeden Hannover! M ho? Mm! A u jsme upalovali s tou koist dom, do na truhly. Tam u ns byly textiln fabriky na velijak mzo, na jutu, kaliko, kartoun a bavlnn mejd; tenhle pvl se toti extra u ns vyrb pro barevn plemena cel zemkoule. Tak tam mn dovolili, abych hledal znmky v koch na papr; to bylo m nejbohat lovit; tam se vm nael Siam a Jin Afrika, na, Librie, Afganistan, Borneo, Brazlie, Nov Zland, Indie, Kongo j nevm, zn-li vm u ta pouh jmna tak tajemn a jakoby touebn. Boe, ta radost, ta ukrutn radost, kdy jsem nael teba znmku se Straits Settlements Nebo Korea! Nepl! Nov Guinea! Sierra Leone! Madagaskar! Poslyte, to uchvcen me pochopit jenom lovec nebo hleda poklad nebo archeolog, kter dl tyhle vykopvky. Hledat a najt, to je to nejvt napt a uspokojen, kter me lovku ivot poskytnout. Kad lovk by ml nco hledat; kdy ne znmky, tedy pravdu nebo zlat kaprad nebo aspo kamenn py a popelnice. Teda to byla ta nejkrsnj lta mho ivota, to ptelstv s Lojzkem a sbrn znmek. Potom jsem dostal splu, a Lojzka ke mn nepustili, teba stval u ns na chodb a pskal, abych ho slyel. Jednou na mne nedali pozor nebo co; zkrtka utekl jsem z postele a ups na pdu podvat se na sv znmky. J byl tak zeslbl, e jsem st uzvedl vko t truhly. Ale truhla byla przdn; krabice se znmkami byla pry. J vm tu svou bolest a hrzu nemu vylit. Myslm, e jsem tam stl jako zkamenl a e jsem nemohl ani plakat, jak mn to sevelo hrdlo. Pedn hrozn bylo, e m znmky, m nejvt radost, jsou pry; ale jet hroznj bylo, e mn je jist ukradl Lojzk, mj jedin ptel, zatmco jsem stonal. Byl to ds, zklamn, 110

zoufalstv, ltost poslyte, to je asn, co takov dt dovede prot. Jak jsem se z t pdy dostal, to u nevm; ale pak jsem zas leel ve vysokch horekch a v jasnjch chvlch jsem zoufale pemlel. Otci ani tet jsem o tom neekl maminku jsem u neml; vdl jsem, e mi vbec nerozumj, a tm jsem se jim jaksi odcizil; od t doby jsem k nim u neml dn bli dtsk vztah. Lojzkova zrada, to byla pro mne skoro smrteln rna; bylo to m prvn a nejvt zklamn v lovku. ebrk, kal jsem si, Lojzk je ebrk, a proto krade; to mm z toho, e jsem kamardil se ebrkem. A to m zatvrdilo; od t doby jsem zaal dlat rozdl mezi lidmi ztratil jsem stav sociln nevinnosti; ale tehdy jsem jet nevdl, jak to mnou hluboko otslo a co vechno se ve mn sesulo. Kdy jsem se vystonal z horeek, vystonal jsem se i z t bolesti nad ztrtou sbrky znmek. Jen m jet bodlo u srdce, kdy jsem vidl, e Lojzk m zatm nov kamardy; ale kdy ke mn pibhl, trochu rozpait po tak dlouh dob, ekl jsem mu sue a dosple: Thni, j s tebou nemluvm. Lojzk zrudl a po chvli ekl: Taky dobe. A od t doby m tak zaryt a proletsky nenvidl. Teda to byla ta udlost, kter mla vliv na mj cel ivot, na mj vbr ivota, jak by ekl tady pan Paulus. Abych tak ekl, mj svt byl znesvcen; ztratil jsem dvru k lidem; nauil jsem se nenvidt a pohrdat. U jsem nikdy neml druha; a kdy jsem dospval, zaal jsem si i zakldat na tom, e jsem sm, e nikoho nepotebuju a nikomu nic nedaruju. Potom jsem shledval, e m nikdo nem rd; to jsem si vykldal tak, e j sm pohrdm lskou a kalu na vechnu sentimentalitu. A tak se ze mne stal pyn a ctiban, sebedbal, pedantick a vbec korektn lovk; byl jsem zl a tvrd na podzen; enil jsem se bez lsky, dti jsem vychovval v kzni a strachu a zskal jsem si svou pl a svdomitost nemalch zsluh. To byl mj ivot, mj cel ivot; j se nedval na nic ne na to, co je m povinnost. A v Pnu dokonm, ono to bude i v novinch, jak jsem byl zaslouil pracovnk a vzorn charakter. Ale kdyby lid vdli, co je v tom samoty, nedvry a zatvrzelosti

111

Ped temi roky mn zemela ena. J to nepiznal sob ani jinm, ale bylo mn hrozn smutno; a z takovho stesku jsem vyhrabal velijak rodinn pamtky, co zstaly po otci a matce: fotografie, dopisy, m star koln seity to m a krtilo v krku, kdy jsem vidl, jak peliv je mj psn tatk ukldal a schovval; myslm, e m pece ml rd. Byla toho na pd pln sk; a na dn jedn zsuvky byla katule, zapeetn peetmi mho otce; kdy jsem ji otevel, nael jsem v n tu sbrku znmek, kterou jsem si dlal ped padesti lety. J vm nebudu nic zaprat; mn proudem vyhrkly slzy, a tu krabici jsem si odnesl do pokoje jako poklad. Tedy tak to tehdy bylo, pochopil jsem v tu rnu; kdy jsem tenkrt stonal, nkdo tu mou sbrku nael a otec ji zkonfiskoval, abych kvli n nezanedbval uen! Neml to dlat; ale i v tom byla takov jeho psn pe a lska; j nevm, ale mn zaalo bt lto i jeho, i sebe A pak jsem si vzpomnl: Tedy Lojzk mn ty znmky neukradl! Kristepane, jak j mu kivdil! Zas jsem vidl ped sebou toho pihovatho a rozdrbanho ulinka Bhv, co se z nho stalo a je-li jet iv! Mn vm bylo tak trapno a stydno, kdy jsem si to vechno vybavoval. Pro to jedin kiv podezen jsem ztratil jedinho kamarda; pro to jsem ztratil dtstv. Pro to jsem zaal pohrdat chudou verbe; pro to jsem se choval nadut; pro to jsem u k nikomu nepilnul. Pro to jsem se po cel ivot nemohl podvat na potovn znmku bez nechuti a odporu. Pro to jsem nikdy nepsal sv nevst a en a maskoval jsem to tm, e jsem poven nad citov vlevy; a m ena tm trpla. Pro to jsem byl tak tvrd a osaml. Pro to, jen pro to jsem udlal takovou kariru a plnil tak vzorn sv povinnosti J vidl znovu cel svj ivot; najednou se mi zdl pust a nesmysln. Vdy j mohl t docela jinak, napadlo m. Kdyby se to nebylo stalo bylo ve mn tolik naden a dobrodrunosti, lsky, rytstv, fantazu a dvry, takovch vc divnch a nezkrotnch boe, vdy j mohl bt mkoliv jinm, cestovatelem nebo hercem nebo vojkem! Vdy jsem mohl milovat lidi, pt s nimi, rozumt 112

jim, j nevm co vechno! Mn bylo, jako by ve mn roztval njak led. Probral jsem znmku po znmce; byly tam vechny, Lombardie, Kuba, Siam, Hannover, Nicaragua, Filipny, vechny ty zem, do kterch jsem tehdy chtl jet a kter te u neuvidm. Na kad t znmce bylo kus neho, co se mohlo stt a co se nestalo. J nad nimi prosedl celou noc a soudil jsem svj ivot. Vidl jsem, e to byl njak ciz, uml a neosobn ivot, a e mj skuten ivot se vbec nestal skutkem. Pan Karas mvl rukou. Kdy si tak pomyslm, m vm jsem mohl bt a jak jsem tomu Lojzkovi kivdil Pter Voves, naslouchaje tto ei, se velmi zasmuil a rozltostnil; nejsp si vzpomnl na nco ve svm vlastnm ivot. Pane Karas, ekl dojat, ani na to nemyslete; co je to platno, te u se to ned napravit, ned se zat znova Ned, vzdychl pan Karas a drobet se zardl. Ale vte, aspo aspo tu sbrku jsem zaal znovu dlat!

OBYEJN VRADA asto jsem pemlel, ekl na to pan Hank, pro se nm zd bt kivda nm horm ne j nevm co zlho, co me lovka potkat. Tak pkladn kdybychom vidli, e jedin lovk byl nevinn odsouzen do vzen, znepokoj a trp ns to vc, ne kdy tisce lid ije v bd a bolesti. J vidl takovou bdu, e kad kriminl je proti n zrovna blahobyt; a pece ns ta nejhor bda tak neuraz jako kivda. J bych ekl, e v ns je njak justin instinkt; a e vina a nevina, prvo a spravedlnost jsou stejn prvotn, stran a hlubok city jako lska a hlad. Vemte si tenhle ppad: J byl tyi lta ve vlce jako leckdo z vs; my si nebudeme kat, co jsme tam vidli, ale to mn dosvdte, e si tam nainec zvykl na ledacos: napklad na mrtv. J vidl sta a sta mrtvch mladch lid, a nkdy moc eredn mrtvch, to mn mete vit; a j se vm piznm, e u mn to bylo tak jedno, jako

113

by to byly star hadry, jen kdy nesmrdli. Jenom jsem si kal, love, vyjde-li z t hovadsk mely iv a cel, tak u t nic v ivot nerozhz. Asi pl roku po vlce jsem byl doma ve Slatin; jednou rno mn nkdo tlue na okno a vol, pane Hank, pojte se podvat, pan Turkov je zabit! Pan Turkov toti mla takov malik obchod s paprem a nitmi; nikdo se o ni jakiv nestaral, jen sem tam nkdo piel do toho jejho krmku pro pulku nit nebo vnon pohlednici. Z krmu vedly sklenn dvee do takov kuchyky, kde spala; na tch dvech visely zclonky, a kdy v krm cinkl zvonek, podvala se pan Turkov tmi zclonkami z kuchyn, kdo to piel, utela si ruce zstrou a vsunula se do krmu. Co byste rd? ekla nedviv; lovk ml pocit, e se do toho krmu jen vetel, a hledl bt co mon brzo zas venku. Ono to bylo, jako kdy nadzvednete kmen, a te tam v t vlhk jamce pobh osaml a poplaen brouk; tak ten kmen zas piklopte, aby se ten protivn brouk uklidnil. Kdy tedy jsem slyel tu novinu, bel jsem se podvat, myslm, z docela sprost zvdavosti. Ped krmkem pan Turkov bylo lid jako vel u esna; ale mne mstn strnk pustil dovnit, protoe si m vil jako vzdlanho lovka. Zvonek cinknul do ticha jako kdykoliv jindy, ale mne v tu chvli to jasn a horliv zazvonn a zamrazilo; napadlo m, e se to sem nehod. Na prahu do kuchyky leela pan Turkov tv k zemi, pod hlavou skoro ernou kalu krve; na tle bl vlasy byly krvav a do erna slepeny. A v tu chvli jsem najednou poctil, co jsem na vojn nepoznal: hrzu nad mrtvm lovkem. Je to divn, na vlku jsem u skoro zapomnl; i lidstvo na ni pomalu zapomn, a snad proto zas bude muset jednou bt nov vlka. Ale na tu zavradnou staenu, kter tu celkem k niemu nebyla, na tu malou kramku, kter nedovedla ani pohlednici podn prodat, na tu nezapomenu nikdy. Zavradn lovk je nco jinho ne mrtv lovk; je na nm takov straliv tajemstv. J vm nemohl pochopit, pro byla zavradna zrovna pan 114

Turkov, takov obyejn a ediv osoba, o kterou se nikdo nikdy nestaral; jak to pijde, e tady tak pateticky le a e se nad n skln etnk a e venku se tla tolik lid, aby zahldli aspo kousek pan Turkov. Abych tak ekl, ta chudk ensk se nikdy netila tak ohromn pozornosti jako te, kdy tu leela tv v ern krvi. Bylo to, jako by najednou nabyla podivnho a dsnho vznamu. Jakiv jsem si neviml, jak je obleena a jak vlastn vypad; ale te to bylo, jako bych se na ni dval sklem nesmrn a obludn zvtujcm. Na jedn noze mla papui; druh papue byla sezuta a bylo vidt punochu na pat spravovanou j vidm kad steh, a zdlo se mn to jaksi stran, jako by i ta uboh punocha byla zavradna. Jedna ruka se zarvala do podlahy; vypadala tak sue a bezmocn jako pta patek; ale nejhroznj byl drdlek edivch vlas v tle zavradn, protoe byl tak peliv upleten a tpytil se mezi rky t sraen krve jako star cn. J ml pocit, e jsem nevidl nikdy nic alostnjho ne ten potsnn ensk cpek. Jeden prouek krve zaschl za uchem; nad nm svtila stbrn nunika s modrm kamnkem. J u to nemohl vydret, tsly se mn nohy. Jeikriste, povdm. etnk, kter byl v kuchyce a hledal nco na zemi, se vztyil a dval se na mne; byl bled, jako by chtl omdlt. love, jektal jsem, byl jste na vojn? Byl, chraptl etnk. Ale tohle tohle je nco jinho. Kouknte se, dodal najednou a ukazoval na zclonky na dvech; byly zmakan a poskvrnn; patrn si o n vrah utel ruce. Kristepane, vydechl jsem; j nevm, co na tom bylo tak nesnesiteln hroznho bu ta pedstava rukou lepkavch krv, nebo to, e i ty zclonky, ty isounk zclonky se staly obt zloinu J teda nevm; ale v tu chvli zairikal v kuchyce kanr a spustil dlouh trylek. Poslyte, tohle u jsem nevydrel; j z toho krmu utekl hrzou myslm, e jsem byl bled ne ten etnk. Pak jsem sedl u ns na dvoe na oji ebiku a hledl jsem sebrat sv mylenky. Ty troubo, kal jsem si, ty zbable, vdy je to obyejn vrada! Copak jsi jet nevidl krev? Nebyl jsi zalepen 115

svou vlastn krv jako prase bltem? Nekiel jsi na sv vojky, aby kopali rychleji jmu pro sto ticet mrtvch? Sto ticet mrtvch vedle sebe, to u je slun ada, i kdy je narovn jako indele Podle t ady jsi chodil, kouil cigarety a val na manaft, tak dlejte, dlejte, a u je to pry! Copak jsi nevidl tolik mrtvch, tolik mrtvch Ano, to je to, ekl jsem si, vidl jsem tolik mrtvch, ale nevidl jsem jednoho jedinho Mrtvho; neklekl jsem k nmu, abych se mu podval do tve a dotkl se jeho vlas. Mrtv je stran tich; mus bt s nm sm a ani nedchat abys mu rozuml. Jeden kad z tch sto ticeti by se namhal, aby ti ekl: Pane lajtnant, oni m zabili; podvejte se na m ruce, vdy jsou to ruce lovka! Ale my vichni jsme se odvraceli od tch mrtvch; kdy jsme mli dlat vlku, nemohli jsme poslouchat padl. Proboha, ono by bylo teba, aby se kolem kadho padlho tlaili lid jako vely u esna chlapi, ensk i dti , aby ho trnouce vidli aspo kousek; aspo tu nohu v bagani nebo potsnn vlasy Pak by to snad nemuselo bt; pak by to ani nemohlo bt. A j jsem pochoval maminku; vypadala tak slavn, tak smen a slun v t pkn rakvi. Divn byla, ale nebyla stran. Ale tohle, tohle je nco jinho neli smrt; zavradn nen mrtev; zavradn aluje, tak jako by val nejvy a nesnesitelnou bolest. My to vme, j a ten etnk; my vme, e v tom krmku strailo. A tak ve mn zaalo svtat. J nevm, teba nemme dui; ale jsou v ns vci nesmrteln, jako je pud po spravedlnosti. Nejsem o nic lep ne kterkoliv jin chlap; ale je ve mn nco, co nepat jenom mn, takov tuen njakho psnho a velkho du. J vm, e to km patn; ale v tu chvli jsem vdl, co je to zloin a co je to urka Boha. Abyste vdli, zavradn lovk je jako pohann a zpustoen chrm. * A co, ozval se pan Dobe, chytli toho, co tu babu zabil? Chytli, pokraoval pan Hank. A j ho sm vidl, kdy ho dva dny nato etnci vedli z toho krmku, kde ho, jak se k, vyslchali na mst inu. Vidl jsem ho snad jenom pt vtein, ale bylo to zase 116

jako pod njakou nestvrn zvtujc lupou. Byl to mlad chasnk, na rukou ml etzky a tak divn pospchal, e mu etnci st staili. Nos se mu potil, a ty vypoulen oi tak poplaen mikaly Bylo vidt, e m dsn strach, tak jako krlk pi vivisekci. Jakiv na ten obliej nezapomenu. Mn bylo po tom setkn moc trapn a nanic. Te ho budou soudit, myslel jsem, budou se s nm pr msc tahat, aby ho odsoudili na smrt. Nakonec jsem vidl, e mn ho je vlastn lto a e by se mi skoro ulevilo, kdyby z toho njak vyvzl. Ne e by ml sympatick obliej, sp naopak; ale vidl jsem ho pli zblzka vidl jsem ho zkost mikat. U erchmanta, j nejsem dn citlivka, ale tak zblzka, to nebyl vrah, to byl prost lovk. Abych vm ekl, j tomu sm nerozumm; nevm, co bych udlal, kdybych byl jeho soudcem; ale bylo mn z toho veho tak smutno, jako bych sm poteboval vykoupen.

POROTCE Teda j jsem jednou musel soudit, ekl pan Firbas odkalvaje, protoe jsem byl vylosovn za porotce. Tehdy zrovna piel ped porotu ten ppad Lujzy Kadankov, co zavradila svho manela. Ns bylo v porot osm muskch a tyi ensk. T bh, ekli jsme si my mut pedem vcemn mlky, ty tyi baby budou hledt tu enskou osvobodit! A tak jsme se u pedem proti t Lujze zatvrdili. On to byl vcelku dost obyejn ppad neastnho manelstv. Ten Kadank byl civiln geometr a vzal si enu o dvacet let mlad; Lujza byla dvtko, kdy se vdvala, a nael se svdek, kter vypovdl, e u den po svatb mlad pan plakala, bled jako kda, a otsala se odporem, kdy se j novomanel chtl dotknout. Kolikrt si myslm, jak to nkdy mus bt hrozn zkuenost, co takov nevinn a nezkuen dve udl po svatb; vemte si, e jej mu je teba zvykl na holky a chov se podle toho. Inu, to si dn chlap ani neme pedstavit. Ale sttn nvladn zase vyral jin svdectv, e pr ta Lujzika mla u ped svatbou techtle mechtle s

117

njakm tudentem a e si s nm dopisovala i po satku. Zkrtka u po svatb se ukzalo, e to manelstv netimuje; pan Lujza dvala najevo fyzick odpor k svmu mui; po roce potratila a od t doby mla njak ty ensk nemoce. Pan geometr si to hledl nahradit jinde a doma dlal kravly pro kad krejcar. Onoho neastnho dne mli zase vstup kvli krepdenovm koilm nebo emu a pan geometr se zaal obouvat, e se doma otravovat nebude. V tu chvli se k nmu Lujzika piblila odzadu a stelila ho z browningu do tlu. Potom vybhla na chodbu a bouchala u soused na dvee, aby li k jejmu mui, e ho zabila a e se jde udat; ale na schodech se svalila v kech. To byl ten cel ppad. Te ns sedlo dvanct, abychom posoudili jej vinu. Pr ta Lujzika bvala pkn dve, ale to vte, vyetovac vazba enskm krsy nepid; byla jako naduel, a jen j z tch bledch tv hnuly takov zl a nenvistn oi. Nahoe trnil pedseda soudu, vtlen spravedlnost, stran dstojn a skoro knsk v tom ernm talru. Sttn zstupce byl ten nejkrsnj nvladn, kterho jsem kdy vidl: siln jako bk, napjaty a bojovn jako dobe iven tygr; bylo vidt, s jakou rozko sly a pevahy se vrh na tu svou koist, kter ho tam dole tak len nenvidla tma palivma oima. Advokt obalovan kadou chvli podrdn vyskoil a hdal se se sttnm zstupcem; nm porotcm to bylo trapn, protoe chvlemi to bylo, jako by nelo o soud nad enou vraednic, nbr o jaksi spor mezi obhjcem a nvladnm. Pak jsme tam byli my soudcov z lidu; pili jsme soudit podle svho lidskho svdom, ale pi nejlep vli jsme se vtinou zoufale nudili pi tch advoktskch cavykch a soudnch formalitch. Vzadu se tlailo auditorium a pslo se na ppadu Lujzy Kadankov; kdy nkdy byla v ouzkch a utvan mlela, bylo ty lidi slyet, jak zrovna chrochtaj libost. Pan Firbas si petel elo, jako by se potil. Mn vm chvlemi bylo, jako bych nebyl vylosovan soudce, ale lovk na skipci; jako bych j sm ml vyskoit a ci, piznvm se ke vemu, dlejte si se mnou, co chcete.

118

Pak jsme tu mli svdky; kad dleit vypovdal, jaksi se nadmaje, e nco v; a z tch vpovd jste ctili cel to malomsto, tu hromadu zt, klep, protekce, ukn, zvisti, pletich, politiky a nudy. Podle tch svdk byl nebotk estn a pm mu a dn oban, tc se nejlep povsti; dle dvka a lakomec, brutln povaha, nemrava a hrubec; zkrtka mete si vybrat. Pan Lujza dopadla h: pr je to zletn a marnotratn panika, nosila hedvbn prdlo, o domcnost se nestarala, dluhy dlala Sttn zstupce se naklonil s ledovm smvem: Obalovan, mla jste u za svobodna dvrn styky s nkterm muem? Obalovan mlela, jen j lcemi kmitl ediv rumnec. Advokt vyskoil: Prosm, aby byla slyena ta a ta, kter Kadank zneuil, kdy u nho slouila. Ml s n dcko Pedseda soudu se zachmuil; bylo vidt, e si mysl, proboha, vdy se nm len prothne! Zatm se bez konce rozvlkaly ty trapn domc zleitosti: kdo z tch dvou zavdval podnt k manelskm rozbrojm, kolik dostvala pan Lujza na domcnost, ml-li jej mu dvod rlit. Nkdy se mn po cel hodiny zdlo, e se nemluv o mrtvm Kadankovi a jeho manelstv, ale o mn nebo o ktermkoliv druhm porotci, nebo j nevm o kom z ns vech; boe, co tady kaj o tom mrtvm, to j dlal taky, takov vci se snad dj vude, pro o tom mluvit. Bylo mn, jako by tam kus po kuse svlkali ns vechny, ns mue a eny; jako by vyprali nae vlastn hdky, provtrvali nae pinav intimity, vytahovali tajnosti naich postel a zvyk. Ono to bylo, jako by se tam lil n vlastn ivot, ale tak njak zle a krut, e se podobal peklu. Ten Kadank nebyl vlastn nejhor chlap; byl trochu drsn, na enu se utrhoval a ponioval ji; byl tvrd a lakom, protoe tce a mlo vydlval; byl korouhevnk, svdl sluky a udroval pomr s njakou vdovou, ale snad to bylo z trucu a uraen musk jeitnosti, protoe ho pan Lujza nenvidla, jako by byl odporn hmyz. A to vm bylo zvltn, kdy nkter svdek advoktv vypovdal proti zavradnmu, jak to byl svrliv a malichern, brutln, pohlavn hrub a paovsk lovk, v ns muskch porotcch se pohnulo 119

nco jako nelibost a solidarita: halt! ctili jsme, kdybychom pro tohle mli bti odstelovni A kdy zase jin svdek pitoval pan Lujze, e byla lehkovn, pardiv a kdesi cosi, ctili jsme my mut v lavici porotc sp cosi jako blahovli, nco takovho, co ji bralo do ochrany, zatmco ty tyi ensk mezi nmi sevely rty a dostaly takov nesmiiteln oi. Po hodiny a dny se rozvlkalo to manelsk peklo, vidn oima sluek a lka, soused a klepen: svry a dluhy, nemoce, domc vstupy, vecko to zl, hysterick a trzniv, co sn lidsk pr; jako by ped nmi rozvovali lidsk vnitnosti v cel jejich uboh oklivosti. Poslyte, j mm hodnou a slunou enu; ale chvlemi jsem tam dole nevidl Lujzu Kadankovou, ale svou vlastn enu, svou Ldu, alovanou za to, e ranou do tlu zastelila svho mue Firbase; j ctil v zhlav stranou a teskutou bolest t rny; j vidl, jak Lda, bled a nehezky odul, svr rty a aluje mne oima lenma hrzou, odporem a ponenm. To byla Lda, koho tady svlkali a kuchali; to byla m ena, moje lonice, moje tajnosti, m hoe, m hrubosti; byl bych mlem zaplakal a ekl: Tak vid, Ldo, kam jsi ns to pivedla! J jsem zavral oi, abych se zbavil t stran vidiny; ale potm byly ty vpovdi svdk jet muivj; a kdy jsem vytetil na Lujzu oi, sevelo se mi srdce: Boe, Ldo, jak jsi se zmnila! A kdy jsem se z t poroty vracel dom, ekala m Lda s dychtivou otzkou: Tak co, bude odsouzena? On to byl svm zpsobem senzan proces, kter zajmal hlavn paniky. J, hlsala m ena, planouc zjmem a vzruen, j bych ji odsoudila! Po tom ti nic nen, rozkikl jsem se na ni; mn bylo hrozno mluvit s n o tom. Posledn veer ped verdiktem m svral takov neklid; bhal jsem po pokoji a uvaoval: Snad Lujzu pustme; k emu by byly v porot ty tyi ensk? Jet jeden hlas proti vin, a bude osvobozena; tak co, love, bude to hlas mj? Na to jsem odpov nenael; z nieho nic m obela takov nepjemn mylenka: Vdy i j mm v nonm stolku nabit revolver to je takov zvyk z vojny; jak snadno by se mohlo stt, e by se nkdy 120

iknul m en Ld! Vzal jsem ten revolver do ruky: Neml bych t ukrt nebo se t vbec zbavit? Jet ne, zaklebil jsem se, a jak to dopadne s Lujzou! A pak jsem se zaal muit znova: Ano, jak to dopadne a co j, proboha, jak budu, jak mm hlasovat j? Posledn den mluvil sttn zstupce; mluvil dobe a tvrd; nevm, kde k tomu vzal prvo, ale chopil se slova jmnem lidskch rodinnch vztah. J slyel jako z dlky, jak klade takov velik a divn draz na slova rodina, domc ivot, manelstv, mu a ena, kol a povinnosti eny; kalo se, e to byla jedna z nejskvlejch e ped soudem. Potom se ujal slova advokt pan Lujzy a provedl stranou vc: zaloil svou obhajobu na sexuln patologick analze. Dokazoval, jak odpor mus ctit pohlavn chladn, nebo jak se k, frigidn ena k brutlnmu mui samci; jak jej fyzick odpor roste v nenvist; jakou tragickou obt je takov ena, vydan vli a chtm bezohlednho pohlavnho tyrana. V tu chvli bylo ctit, jak se cel porota obrac a mraziv zatvrzuje proti pan Lujze, jak v t porot propuk podvdom odpor proti emusi abnormlnmu, co njak rozvrac a ohrouje lidsk d nebo co. Ty tyi eny v porot byly bled a ielo z nich neptelstv k t en, kter poruila cosi jako zvazek. A pitomec advokt horliv rozlapval svou sexuln tezi. Pedseda soudu brejlil shovvav na pohoren vraz poroty a ve svm resum hledl zachrnit situaci; nemluvil o rodin ani o pohlavnm nevolnictv, ale o zavradn lovka. Nm porotcm se ulevilo; upmn eeno, z t strnky nm byl ten ppad jaksi vc povateln, prost a skoro snesiteln. Do posledn chvle jsem nevdl, jak odpovm na otzku viny. Ale kdy nm tu otzku poloili: Je Lujza Kadankov vinna, e s myslem zavraditi ho zastelila svho manela Jana Kadanka? j, kter byl prv na ad, jsem bez rozmlen ekl ano, protoe opravdu mla mysl zavradit ho a uinila to. A stalo se, e vech dvanct porotc odpovdlo ano.

121

Pak bylo zaraen ticho; j jsem se podval na ty tyi eny v porot. Mly vraz tvrd a skoro slavnostn, jako by prv byly svedly jaksi boj v zjmu lidsk rodiny. Kdy jsem se vrtil dom, vyhrkla na mne m ena Lda, bled vzruenm: Tak jak to dopadlo? S Lujzou? ekl jsem mechanicky. Dvancti hlasy vinna. Odsouzena k smrti provazem. To je stran, vydechla Lda s naivn krutost, ale patilo j to! V tu chvli to ve mn prasklo, to napt i co. Ano, rozkikl jsem se na Ldu s podrdnost, kterou jsem sm nechpal, patilo j to, protoe udlala hloupost! Pamatuj si, Ldo, kdyby ho byla stelila do spnku msto do tylu, mohla tvrdit, e spchal sebevradu, rozum, Ldo? Pak by mohla bt osvobozena Pamatuj si, do spnku! Prskl jsem za sebou dvemi; poteboval jsem bt sm. Abyste vdli, ten mj revolver je podnes v t oteven zsuvce; j jej neodklidil.

POSLEDN VCI LOVKA Bt odsouzen k smrti je hrozn zkuenost, dl na to pan Kukla. J to znm, protoe jsem kdysi proil posledn chvle ped svou vlastn popravou. To se rozum, e to bylo ve snu; ale sen pat stejn k ivotu lovka jako co jinho, tebae jen tak na okraj. Na tom okraji u nezbv mnoho z tv znamenitosti, love, nic z toho, m se naparuje v ivot; jet tam zbv pohlav, strach, samolibost a nkolik jinch vc, za kter se vtinou styd; snad to jsou posledn vci lovka. Jednou odpoledne jsem se vrtil dom, utvan jako zve, tolik prce jsem ml za sebou; tak jsem si lehl na zem a usnul jsem jako kus deva. Z nieho nic se mi zdlo, e se otevely dvee a v nich stoj naprosto neznm pn a za nm dva vojci s nasazenmi bajonety; j nevm pro, ale ti vojci mli kozck uniformy. Vstate,

122

ekl neznmy hrub, pipravte se, ztra rno bude na vs vykonn rozsudek smrti. Rozuml jste? Rozuml, povdm; ale j nevm, pro vlastn Po tom nm nic nen, utrhl se na mne ten pn. Tady mme rozkaz vykonat popravu. A bouchl za sebou dvemi. Potom jsem zstal sm a pemlel jsem. Toti j nevm: kdy lovk peml ve snu, peml opravdu, nebo se mu jenom zd, e peml? Byly to m mylenky, nebo se mn ty mylenky jenom zdly, tak jako se nm zdaj tve? J jenom vm, e jsem silovn pemlel a pitom souasn se tm mylenkm divil. Prvn, m jsem se obral, bylo jaksi kodolib uspokojen, e to je omyl; e ztra budu popraven nedopatenm a oni e z toho budou mt ostudu. Ale zrove s tm ve mn rostl takov nepokoj: e budu opravdu popraven a nechm tu enu a dt; co s nimi bude, co si proboha ponou To vm byla skuten bolest, tak jako by mn krvcelo srdce, ale souasn pitom m pjemn uspokojovalo, e myslm tak starostliv na enu a dt. Tak vida, kal jsem si, co je posledn mylenka mue, kter jde na smrt! Mne vm jaksi tilo, e se oddvm tak velikmu oteckmu alu; pipadalo mn to skoro povznejc. To musm ci sv en, liboval jsem si. Ale tu mnou projelo leknut: vzpomnl jsem si, e se popravy obyejn konaj tuze asn, za svitu, ve tyi nebo v pt hodin rno, a e tedy budu muset tak brzo vstvat, abych byl popraven. J toti nerad vstvm; a te ta pedstava, e mne ti vojci u za svtn zburcuj, zatlaila vechno ostatn; mn kleslo srdce a j skoro plakal ltost nad svm osudem. To byla takov hrza, e jsem se probudil a s levou si oddechl; ale sv en jsem ten sen nevypravoval. * Posledn vci lovka, ekl pan Skivnek a zaervenal se rozpaky. J bych vm nco vypravoval, ale teba se vm to bude zdt hloup. Nebude, ubezpeoval ho pan Taussig. Jen spuste!

123

J nevm, mnil pan Skivnek nejist. J jsem se toti jednou chtl zastelit, a tak kdy tady pan Kukla mluvil o tom okraji ivota To je tak takov okraj ivota, kdy se chce lovk zabt. Jdte, ekl pan Karas, a pro jste to chtl udlat? Z rozmazlenosti, pravil Skivnek, ervenaje se jet vc. J toti jsem j vm neumm snet bolest. A tehdy jsem dostal znt trojklanho nervu Doktoi kaj, e to bv jedna z nejhorch bolest, co kdy lovk J nevm. To je pravda, bruel doktor Vitsek. love, tak to vs lituju. Vrac se vm to? Vrac, zaplil se Skivnek, ale te u nechci To bych vm toti musel povdat Tak to povzte, povzbudil ho pan Doleal. To se d tko vyjdit, brnil se plae Skivnek. Vbec u ta bolest To by lovk val jako zve, podotkl doktor Vitsek. Ano. A kdy mn bylo nejh tet noci dal jsem si browning na non stolek. Jet hodinu, myslel jsem si, a dle to nevydrm. Pro j, pro zrovna j musm tolik zkouet? J ml pod pocit, e se tm na mn dje stran bezprv. Pro j, pro zrovna j Ml jste si vzt prky, zavrel doktor Vitsek. Trigemin nebo veramon, adalin, algokratin, migradon J je bral, protestoval Skivnek. Pane, j jich spolkl tolik, e e u vbec pestaly inkovat. Toti ty prky uspaly mne, ale bolest neuspaly, rozumte? Bolest zstala, ale u to nebyla m bolest, protoe j byl tak ommen, e jsem se sm sob ztrcel. J jsem nevdl o sob, ale vdl jsem o t bolesti; a tak se mn zaalo zdt, e to je bolest nkoho jinho. J toho jinho slyel on tak tie vyl a bdoval; a mn ho bylo tak stran lto mn tekly slzy ltost. J ctil, jak ta bolest roste kristepane, kal jsem si, jak to ten lovk vydr! Snad snad bych ho ml zastelit, aby se tak netrpil! Ale v ten okamik jsem se zhrozil to pece nejde! J nevm; j najednou

124

ctil takovou divnou ctu k jeho ivotu, prv proto, e tak nesmrn trp Pan Skivnek si mnul v rozpacch elo. J nevm, jak bych vm to vylil. Snad to bylo takov obluzen po tch prkch, ale pitom to bylo tak nesmrn jasn zrovna oslujc. J ml vidinu, e ten, kdo trp a stn, je lidstvo e je to sm lovk. A j jsem jenom svdek t trzn takov non hlda u loe bolesti. Kdybych pi tom nebyl, myslel jsem, tak by ta bolest byla nadarmo; byla by jako njak velk in, o kterm nikdo nev. Toti pedtm dokud to byla m bolest jsem si pipadal tak bdn jako erv takov nepatrn. Ale te kdy mne ta bolest perostla j ctil a s hrzou, jak je ivot velik. Ctil jsem, e Pan Skivnek se zapotil rozpaky. Nesmte se mn smt. Ctil jsem, e ta bolest je njak ob. A proto, rozumte, proto kad nboenstv kladlo bolest na olt bo. Proto byly krvav obti a muednci a Bh na ki. J jsem pochopil, e e e z bolesti lovka plyne njak tajemn poehnn. Proto musme trpt, aby se ivot posvtil. dn radost nen dost siln a velik A j jsem ctil, e vyjdu-li z toho, ponesu v sob nco jako svtost. A nesete ji? zeptal se pter Voves se zjmem. Pan Skivnek se prudce zardl. Ale ne, ekl honem, o tom pec lovk nev. Ale od t doby je ve mn takov cta; vechno mn pipad dleitj kad malikost i kad lovk, vte? Vechno m ohromnou cenu. Kdy se dvm na zpad slunce, km si, e to stoj za tu nesmrnou bolest. Anebo lidi, jejich prce, jejich obyejn ivot vechno m cenu bolesti. A j vm, e to je stran a nevslovn cena A j vm, e nen dn zlo ani dn trest; je jenom bolest, kter slou tomu, aby aby ivot ml tu velikou cenu Pan Skivnek se zarazil, nevda jak dl. Vy jste ke mn tak hodn, vyhrkl a dojat se vysmrkal, aby si zakryl planouc tv.

125

ivot a doba spisovatele Karla apka v datech 1890 Narozen 9. 1. v Malch Svatoovicch. Otec MuDr. Antonn apek (1855-1929), matka Boena, rozen Novotn (1866-1924). Sourozenci: Helena (1886-1961), provdan Koeluhov, ovdovla, od roku 1930 provdan Palivcov; Josef (1887-1945) enat od roku 1919. 1895-1901 V pici, kde rodina bydl, navtvuje obecnou kolu a jednu tdu mansk koly. 1901-1909 Stedokolsk studia zan v Hradci Krlov, poslze pokrauje v Brn, kon maturitou v Praze. 1907 Rodina se sthuje z pice do Prahy. 1909-1915 Studuje na Filozofick fakult Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, djiny vtvarnho umn, anglistiku, germanistiku a bohemistiku. (V letech 1910-1911 studuje v Berln a v Pai.) V listopadu 1915 je promovn na doktora filozofie. 1917 Psob jako domc uitel Prokopa Laanskho na zmku v Chych u lutic. V jnu nastupuje do redakce Nrodnch list. 1921-1938 Je lenem prask redakce Lidovch novin, v letech 1921-1923 pracuje v Mstskm divadle na Krlovskch Vinohradech jako dramaturg a reisr.

126

1922 Poprv pedstaven presidentu T.G. Masarykovi. 1925 Je zvolen pedsedou eskoslovensk odboky Penklubu, kterou pomh zaloit. Sthuje se s bratrem Josefem do novho domu na Vinohradech. 1931 Jmenovn lenem mezinrodnho vboru pro duevn spoluprci Spolenosti nrod (stl vbor pro literaturu a umn). 1933 Pracuje ve Vboru pro pomoc nmeckm uprchlkm, je mstopedsedou Penklubu. 1934 Organizuje pomocnou sociln akci Demokracie dtem. 1935 en se s Olgou Scheinpflugovou, potky stavebnch prav domu ve Stri, kter novomanel dostali od Vclava Palivce do doivotnho uvn. 1937 astn se svtovho kongresu Penklub v Pai. 1938 Podl se na organizaci svtovho kongresu Penklub v Praze. Opakovan je navrhovn na Nobelovu cenu za literaturu. Po mnichovsk konferenci (29. - 30.9. 1938) el nenvistn kampani, bojuje s eskm faismem a prov nejt obdob svho ivota. Umr 25.12. na zpal plic. Poheb na Vyehrad se kon 29.12.

127

Prvn vydn knih Karla apka 1917 - Bo muka 1918 - Pragmatismus ili Filozofie praktickho ivota - Krakonoova zahrada - Ne pohdek 1920 - Loupenk - Kritika slov - RUR 1921 - Trapn povdky - Ze ivota hmyzu (spolen s Josefem apkem) 1922 - Lsky hra osudn (spolen s Josefem apkem) - Ziv hlubiny a jin przy - Tovrna na absolutno - Vc Makropolus 1923 - Italsk listy 1924 - Krakatit - Anglick listy 1925 - Jak vznik divadeln hra a prvodce po zkulis - O nejblich vcech 1927 - Adam stvoitel - Skandln afra Josefa Holouka 1928 - Hovory s T.G.M. (1. dl) 1929 - Povdky z jedn kapsy - Povdky z druh kapsy - Zahradnkv rok 1930 - Vlet do patnl 1931 Hovory s T.G.M. (2. dl) - Marsyas ili na okraji literatury 1932 - Devatero pohdek a jet jedna od Josefa apka jako pvaek - Obrzky z Holandska - Apokryfy - O vcech obecnch ili zoon politikon

128

1933 - Denka ili ivot tnte - Hordubal 1934 - Povtro - Obyejn ivot 1935 - Hovory s T.G.M. (3. dl) - Mlen s T. G. Masarykem 1936 - Vlka s mloky - Cesta na sever 1937 - Bl nemoc - Jak se dlaj noviny - Prvn parta 1938 - Matka - Jak se co dl 1939 - posmrtn - ivot a dlo skladatele Foltna (torzo romnu)

129