Markus Zusak

Zlodjka knih

Author photograph Bronwyn Rennex

MARKUS ZUSAK
Zlodjka knih
Zanme rokem 1939. Evropa je v
pohybu. A smrt nikdy nemla vc prce.
Liesel je mal dvka, kter ije na malm
mst se svmi adoptivnmi rodii,
patn sp, moc j nejde ten, hrv na
ulici fotbal s kamardy odvedle. Mohlo
by to bt obyejn dtstv, kdyby to
msteko neleelo uprosted Nmecka.
Liesel chod do Hitlerjugend, zdravv
pravic neptomnho Fhrera a krade
knihy. Jinak eeno to obyejn dtstv
nen: promluv do nj bomby, netst a
smrt. Smrt ostatn v knize promlouv
pod: co by to taky bylo za pbh,
kdyby neml vypravku? Nechte se
zlkat jejm vyprvnm: inkuje v nm
to dve, harmonik, idovsk boxer,
Nmci a zlodji. Dozvte se z nj, e i
smrt m srdce.

Markus Zusak (*1975) je australsk

autor. Zlodjka knih (The Book Thief,
2005) je jeho ptou knihou, zskala
mimodn
ohlas
a
stala
se
mezinrodnm bestsellerem. spn byl
i jeho pedchoz romn The Messenger
(Posel, 2002), uren mladm tenm.
Letos vydv romn Bridge of Clay
(Hlinn most nebo tak Clayv most); i
tato kniha m dtskho hrdinu a zamuje
se na rodinn ivot a skuten i citov
mosty.

Ilustrace na oblce: Finn CampbellNotman / www.dutchuncle.co.uk

MARKUS ZUSAK

Zlodjka knih

ARGO

PELOIL VT PENKALA
Argo 2009
Copyright Markus Zusak 2005
Illustration copyright Trudy White 2005
Cover artwork copyright Finn Campbell-Notman 2005
Translation Vt Penkala, 2009
ISBN 978-80-257-0188-1

S lskou a obdivem vnovno

Elisabeth a Helmutovi Zusakovm

PODKOVN
Rd bych zaal podkovnm Ann McFarlanov (je stejn ptelsk
jako inteligentn) a Erin Clarkov (za jej dobr odhad, laskavost i za
to, e vdycky pila v prav as se sprvnou radou). Zvl musm
podkovat Bri Tunncliffov za to, e m vzala na milost a pokusila se
vit, e dodrm slben termn odevzdn pepracovanch verz.
Jsem zavzn Trudy Whitov za jej pze a nadn. Je pro m
ct, e tyto strnky zdob jej kresby.
Tato kniha by tak nevznikla bez pispn nsledujcch lid: Cate
Patersonov, Nikki Christerov, Jo Jarrahov, Anyez Lindopov,
Jane Novakov, Fiony Inglisov a Catherine Draytonov. Dkuji
vm, e jste svj drahocenn as vnovaly tomuto pbhu, i mn
samotnmu. Vm si toho mnohem vc, ne doku ct.
Dkuji tak idovskmu muzeu v Sydney, Australskmu
vlenmu pamtnku, Doris Seidlerov z idovskho muzea v
Mnichov, Andreusi Heuslerovi z mnichovskho mstskho archivu
a Rebece Biehlerov (za pouen o tom, jak se jablon pevlkaj za
rznch ronch obdob).
Dominice Zusakov, Kinze Kovacsov a Andrewu Jansonovi
dkuju za povzbuzovn a trplivost.
A na zvr je tu zvltn podkovn Lise a Helmutovi
Zusakovm za pbhy, kterm jsme jen tko dokzali uvit, za
jejich smch a za to, e mi ukzali druhou stranu.

PROLOG

HORSK

HBET
Z TROSEK

v nm vm vypravka pedstav:
sebe barvy
a zlodjku knih

SMRT A OKOLDA

Nejdv barvy.
A potom lidi.
Takhle to obvykle vdm.
Nebo se o to aspo snam.
DROBN INFORMACE
Zemete.
Co nejupmnji se snam stavt se k thle vci bezstarostn,
pestoe vtin lid cosi brn mi uvit, nehled na moje protesty.
Prosm vs, vte mi. J doopravdy doku bt bezstarostn. Doku
bt ptelsk. Pjemn. Pvtiv. A to jsme jen u P. Ale nechtjte po
mn, abych byla hodn. Bt hodn, to nen moje parketa.
REAKCE NA VE UVEDENOU INFORMACI
Dl vm to tkou hlavu?
Prosm vs hlavn se nebojte.
Kdy nic, jsem aspo spravedliv.
Pedstavit se, jiste.
Tak se m zat.
9

Nezapomnat na dobr zpsoby.

Mohla bych se uvst se v okzalost, ale to vlastn nen teba.
Poznte m dvrn, a nebude to trvat tak dlouho; zle to na
souhrnu nejrznjch promnnch. Posta ct, e v jist chvli budu
nad vmi stt, tak vldn, jak jen bude mon. Vai dui v nru. Na
rameni se mi usad nkter barva. Nn vs odnesu pry.
Vy v tu chvli budete leet (vestoje lidi nachzm jen zdka).
Seven krustou svho tla. Mon dojde k njakmu objevu; do
vzduchu skane vkik. Pak u uslym jen vlastn dech a zvuk vn,
zvuk svch krok.
Otzka je, jakou barvu bude mt vechno v tu chvli, kdy si pro
vs pijdu. Co ekne nebe?
J osobn mm rda nebe barvy okoldy. Hok, tmav
okoldy. Lid kaj, e mi slu. Ale i tak se snam vychutnat
kadou barvu, kterou vidm. Cel spektrum. Snad miliardu pchut, a
dn z nich nen docela stejn jako druh, a nebe, co se pomalu
cuml. Zmruje to stres. Pomh mi to uvolnit se.
SKROMN TEORIE
Lid si vmaj barev dne jen na jeho potku
a konci, ale mn je pln zejm, e v kadm
uplvajcm okamiku dne proln mnostv
odstn a polotn. Jedin hodina me sestvat
z tisc odlinch barev. Voskov luti, mod
poplivan mraky. Kaln temnoty. Pi sv prci
si dvm zleet, abych je nepehldla.
Jak u jsem naznaila, to obasn rozptlen, odveden pozornosti je
moje zchrana. Pomh mi to udret si zdrav rozum. Pomh mi,
abych to vechno zvldla vdy uvate, jak dlouho u tuhle prci
dlm. Pot je v tom, e by to tko nkdo mohl vzt za m. Kdo by
m zastoupil, kdybych si vzala volno a odjela do nkterho z tch
vaich dobe vybavench rekreanch stedisek, a u do trop nebo
na lye? Odpov samo sebou zn nikdo, a to m pimlo k
vdommu, dobrovolnmu rozhodnut udlat si dovolen z
10

rozptlen. Nemusm kat, e si je vybrm po trokch. Barvu po

barv.
I tak byste se asi mohli ptt: K emu ona potebuje dovolenou?
Kvli emu potebuje rozptlen?
Co m pivd k dalmu bodu.
A to jsou ti zbyl lid.
Ti, co peij.
Na n se prost nedoku dvat, ale stejn to pi mnoha
pleitostech udlm. Usilovn se dvm po barvch, abych na n
nemusela myslet, ale tu a tam zaznamenm nkoho z tch, kdo tu
zstali, rozdrolen ve skldace prozen, zoufalstv a pekvapen.
Srdce maj probodan, plce ubit.
A to m zase pivd k nemu, o em vm budu vyprvt tento
veer nebo den, na ase ani barv nezle. Je to pbh jedn z tch,
kdo dokou neustle pevat odbornice na zstvn.
Je to vn jen krtk pbh, kter mezi jinm pojednv o

jedn dvce
nkolika slovech
harmoniki
njakch tch fanatickch Nmcch
idovskm boxerovi
a spoust zlodjny.

Zlodjku knih jsem vidla tikrt.

11

ZA KOLEJITM

Nejdv pijde na adu nco bl barvy. Takov t oslepujc.

ada z vs si nejsp mysl, e bl ve skutenosti dn barva
nen, nebo njak podobn otravn nesmysly. Tak j vm km, e
je. Bl je bez debaty barva, a popravd eeno nemyslm, e byste se
zrovna se mnou chtli hdat.
UKLIDUJC PROHLEN
Prosm vs, zstate v klidu, na tu
pedelou pohrku nehlete.
To j jen tak naoko
nejsem dn nsilnice. Nejsem kruas.
Jsem vystn.
Ano, bylo blo.
Jako by se cel zemkoule oblkla do snhu. Jako by si ho
nathla, tak jako si natahujete svetr. Podl kolej se thly stopy,
hlubok po holen. Stromy pes sebe pehodily ledov houn. A
nkdo umel, jak jste asi uhdli.
Nemohli ho jen tak nechat leet na zemi. Te by to sice nebyl
problm, ale tra ped nimi se mla co nevidt uvolnit a vlak bude
muset jet dl.
12

Byli tam dva prvod.

Byla tam matka a jej dcera.
Jedno mrtv tlo.
Matka, dcera a mrtvolka byly zaryt tich.
A co jinho bych ml asi podle tebe dlat?
Jeden prvod byl vysok, druh mal. Ten vysok vdycky
mluvil prvn, i kdy to tam neml na povel. Podval se na toho
menho, kulatjho. Na toho se avnat ervenm obliejem.
No jo, znla odpov, ale nechat je tu jen tak pece
nememe?
Dlouhna pechzela trplivost. Pro ne?
A ten mal toho ml najednou sakra dost. Podval se nahoru, tomu
velkmu na bradu, a zaval: Spinnst du? Jse blbej? Hrza v jeho
tvch kynula. Ke se mu roztahovala. Jdem, zavelel, a plahoil
se snhem. Kdy budem muset, vechny ti je zptky odthnem.
Oznmme to dal stanici.
Pokud jde o m, u jsem staila udlat tu nejzkladnj ze vech
chyb. Ani vm nedoku vylit, jak stran jsem byla sama sebou
zklaman. A pitom jsem ze zatku dlala vechno sprvn:
Pozorn jsem sledovala oslepujc snhobl nebe za oknem
jedoucho vlaku. pln jsem ho vdechovala, ale i tak jsem zakolsala.
Nevydrela jsem zaalo m to zajmat. To dve. Pemohla m
zvdavost, a j si povolila zstat tak dlouho, jak mi to rozvrh dovol,
a dvala jsem se.
O dvacet ti minut pozdji vlak zastavil, a j vystoupila s nimi.
Malou dui v nru.
Postavila jsem se trochu stranou, napravo.
Rozhodn vlakov dvojka si prolapvala cestu k matce, dcei a
mrtvole malho chlapce. Jasn si pamatuji, jak moc byl ten den slyet
mj dech. Divm se, e si m prvod nevimli, kdy m mjeli.
Svt u se tou dobou prohbal pod vahou veho toho snhu.
13

Asi deset metr nalevo ode m stla bled, vyhladovl holka

omren mrazem.
Pusa se j chvla.
Prochladl pae zkila na prsou.
Na tvch mla zlodjka knih zmrzl slzy.

14

ZATM N

Pt abych pedvedla krajn ply sv vestrannosti, chcete-li to

bylo podepsan ern. Byla to ta nejtemnj chvle ped svitem.
Pila jsem si tentokrt pro mue, mohlo mu bt asi tyiadvacet
let. Kdy se to tak vezme, bylo to vlastn krsn. Letoun jet kalal.
Z obou plic mu unikal kou.
Kdy se ztil, udlal v zemi ti hlubok prrvy. Kdla te
vypadala jako pahly rukou. Tohle kovov pte u jimi nezamv.
PR DALCH DROBNCH INFORMAC
Nkdy pijdu moc brzo.
Pospchm,
jenome nkte lp na ivot neekan
dlouho.
Uplynulo nemnoho minut a kou se vyerpal. Nic z nj u nezbylo.
Nejdv pibhl udchan kluk a nesl nco jako bednku na
nad. Rozechvle vlezl do kabiny a zkoumal, jestli pilot ije. Jet
ano, v tu chvli. Asi za ticet vtein tu byla zlodjka knih.
Uteklo pr let, ale poznala jsem ji.
Sotva popadala dech.
*
Kluk shl do bednky a vyndal co byste ekli? plyovho
15

medvdka.
Prostril ruku rozbitm oknkem a poloil ho pilotovi na prsa.
Rozesmt medvd sedl v peplnnm zakrvcenm lidskm vraku.
O pr minut pozdji byla ada na mn. Piel as.
Pistoupila jsem, uvolnila jeho dui a nn jsem ji nesla pry.
Zstalo jen tlo, slbnouc pach koue a rozesmt plyov
medvdek.
Kdy se shromdil dav, vci se samosebou promnily. Obzor zaal
blednout do uhlov kresby. Z erni nad nmi zbyla jen mranice, a i
ta se rychle ztrcela.
Ten mu ml naproti tomu barvu kosti. Ki barvy kostlivce.
Rozedranou uniformu. Oi ml studen, hnd jako skvrny od kvy
a mn posledn klikyhk nad nmi pipadal jako podivn, ale
pesto povdom znak. Podpis.
Dav dlal to, co davy dlvaj.
Jak jsem si skrz nj razila cestu, kad stl a hrl si s tichem t
chvle. Byla z toho chatrn smsice nespojitch pohyb rukou,
zduench vt a nmch, stydlivch otoek.
Ohldla jsem se k letadlu: pilotova oteven sta vypadala, jako
by se usmvala.
Posledn sprost vtip.
Zas jedna lov pointa.
Oblohou se probjelo edav svtlo a on tam trel v uniform jako
v rubi. A stejn jako se mi to cestou zptky stalo se spoustou
jinch, pebhl nhle jet jednou stn, zvren chvilkov zatmn
na znamen, e odela dal due.
Vte, pes ty barvy, kter hlad a svraj vechno, co na tomhle
svt vidm, se mi asto stane, e na chviliku zachytm tohle
zatmn, kdy nkdo ume.
U jsem jich vidla miliony.
Vidla jsem tolik zatmn, e u se ani nenamhm si je
pamatovat.
16

VLAJKA

Ta posledn chvle, kdy jsem ji vidla, byla rud. Obloha byla jako
polvka, vela a bublala. Tu a tam byla piplen. Pes tu erve se
thly ern mouhy molk a pepe.
Jet ped chvl na thle ulici, kter vypadala jako zamatn
strnky, skkaly dti panka. Kdy jsem se tu objevila, slyela jsem
jet ozvnu. Nohy dupajc po dlab. Rozesmt dtsk hlasy,
smvy jako sl, ale rychle se rozpadaly.
A potom bomby.
Tentokrt pilo vechno pozd.
Sirny, nek kukaky z rdia. Pozd.
V nkolika minutch byly vztyeny, navreny pahorky z betonu a
hlny. Z ulic byly popraskan ly. Proudila krev, a pak na silnici
zaschla, a vude trela tla, jako dv naplaven povodn.
Vechny, vechny do posledn tam zstaly pilepen. Balek du.
Byl to osud?
Netst?
To je tam vechny pilepilo?
Jiste ne.
Tak hloup snad nejsme.
Sp za to mohly ty bomby, kter tam shodili lidi schovan v
mracch.
17

Cel hodiny zstvala obloha bolestn rud jako domc polvka.

Jedno nmeck msteko zas bylo ponechno svmu osudu.
Vzduchem se snely vloky popela, tak milounce, e jste byli v
pokuen vyplznout jazyk a chytat je, ochutnat je. Jenome by vm
seehly rty. Upraily by vm sta.
Vidla jsem to vechno zeteln.
U jsem byla na odchodu, kdy jsem uvidla, jak tam kle.
Kolem n byl sepsn, vyprojektovn a vztyen horsk hbet z
trosek. V ruce svrala knku.
Zlodjka knih se vc ne co jinho zoufale chtla vrtit do sklepa a
pst anebo naposledy protat svj pbh. Kdy si to tak zptn
vybavuji, mla to jasn vepsan ve tvi. Touila po tom po tom
bezpe, pocitu domova , ale nedokzala se pohnout. Ostatn ten
sklep u neexistoval. Stal se soust t ponien krajiny.
Zase jednou vs prosm, abyste mi vili.
Chtla jsem se zastavit. Sehnout se.
Chtla jsem promluvit.
Moc m to mrz, dt.
Ale to se nesm.
Nesehnula jsem se. Nepromluvila jsem.
Msto toho jsem se na ni chvli dvala. Kdy u se dokzala
pohnout, la jsem za n.
Upustila knku.
Padla na kolena.
Zlodjka knih zaskuela.
*
Kdy se zaalo s klidem, na jej knku prkrt nkdo lpl, a
pestoe pkaz znl odklzet jen kusy betonu, skonil na korb
18

nklaku i tenhle jej nejvt poklad. V tu chvli jsem musela

jednat. Vyplhala jsem se nahoru a vzala ji do ruky, ani bych tuila,
e bhem ptch let ji na svch cestch budu st stokrt po sob a
pak znovu, znovu uvidm msta, kde se nae cesty proaly, a budu
asnout nad tm, co ta dvka vidla a jak peila. To je tak nejlep, co
mu udlat: zjistit, jak to zapad do veho ostatnho, co jsem bhem
t doby vidla j.
Kdy na ni vzpomnm, vybav se mi dlouh soupis barev, ale ty ti,
za kterch jsem ji vidla tv v tv, maj zvltn vhu. Obas
doku plout vysoko nad tmi temi okamiky. Nehnut se tam
vznm, dokud z podebran pravdy nevytee hnis a neustl se jasn
obrzek.
V tu chvli je uvidm takhle:
BARVY

Slo se jedna na druhou. Klikyhk ernho podpisu na oslepiv

blm kruhu na hust polvkov erveni.
Ano, asto mi ji nco pipomene, a v jedn ze svch peetnch
kapes nosm jej pbh, abych ho mohla znovu vyprvt. Je jen
jednm z t mal knihovny pbh, kterou s sebou nosm, a kad z
nich je sm o sob vjimen. Jeden kad je pokus heroick
pokus pesvdit m, e vy a vae lidsk existence za nco stojte.
Tak tady je. Jeden z mla.
Zlodjka knih.
Jestli mte chu, pojte se mnou. Budu vm vyprvt pbh.
Nco vm uku.

19

ST PRVN

H R O B A O VA

RUKOV

v n se objevuje:
himmelstrae umn uvat vrazu saumensch
ena se eleznou pst pokus o polibek
jesse owens skeln papr vn ptelstv
ampinka v tk vze a vprask vech
vprask

20

PCHOD DO HIMMELSTRASSE

To posledn setkn.
S tou rudou oblohou
Jak se to stalo, e zlodjka knih kleela a skuela obklopen
umlmi pahorky smn, mastn, pevaen suti?
Zaalo to o pr let dve, snhem.
Piel n as.
OKZALE TRAGICK OKAMIK
Vlak jel rychle.
Byl pecpan lidmi.
Ve tetm vagnu zemel estilet chlapec.
Zlodjka knih a jej bratr jeli smrem na Mnichov, kde se jich brzy
ujmou nhradn rodie. My u samozejm vme, e chlapec tam
nedojel.
JAK K TOMU DOLO
Nejdv npor nepekonatelnho kale.
Skoro jako usilovn npor ped clem.
A chvilku nato nic.

21

Kdy kael ustal, nebylo nic, jen nicota ivota se posunula dl,
ourav nebo snad s bezmla tichm zkubem. Ta nhlost si nala
cestu na jeho rty. Mly barvu hnd rzi, byly oprskan jako star
lak. Volaly po obnov.
Matka spala.
Vstoupila jsem do vlaku.
Moje nohy proly pecpanou ulikou a v ptm okamiku ml na
stech mou dla.
Nikdo si nieho neviml.
Vlak se hnal dl.
Tedy a na tu dvku.
S jednm okem otevenm, s druhm dosud ve snu, vidla zlodjka
knih jinak t Liesel Memingerov beze v pochyby, e jej
mlad bratr Werner sed sesunut ke stran a je mrtv.
Modrma oima se dval na podlahu.
Nevidl nic.
Ne se zlodjka knih probudila, zdlo se j o Fhrerovi, o Adolfu
Hitlerovi. Ve snu se astnila shromdn, na kterm enil,
prohlela si pinku barvy lebky, kterou ml ve vlasech, a dokonal
tvereek jeho knrku. Pozorn naslouchala proudu slov, kter se mu
inul z st. Jeho vty ve svtle zily. V jedn klidnj chvilce se
dokonce sklonil a usml se na ni. Oplatila mu to a ekla: Guten Tag,
Herr Fhrer. Wie gehts dir heut? Nenauila se podn mluvit,
nato st, protoe do koly moc nechodila. Pro to tak bylo, mla
teprve zjistit.
Zrovna kdy se Fhrer chystal odpovdt, probudila se.
Byl leden 1939. Bylo j devt let, brzo j bude deset.
Jej bratr byl mrtv.
Jedno oko oteven.
Druh dosud ve snu.
Myslm, e by bvalo lep, kdyby snila pln, ale s tmhle j
22

prost nic nezmu.

Druh oko se probralo a ona m zahldla, o tom nen pochyb.
Zrovna jsem kleela a vyproovala jeho dui, neikovn jsem ji
drela v oteklch rukou. Brzy se zaheje, ale kdy jsem ho zvedla,
byla jeho due mkk a chladn, jako zmrzlina. Zaal mi v rukou tt.
Pak se zaal nadobro zahvat. Uzdravovat.
Zato Liesel Memingerov: nejdv vzen zatuhlch pohyb a pak
kloptav npor mylenek. Es stimmt nicht. To nen pravda. To nen
pravda.
A pak to tesen.
Pro s nimi vdycky tesou?
Jist, j vm, nejsp to m co dlat s instinkty. Zarazit proud
pravdy. V tu chvli bylo jej srdce kluzk a hork, a hlasit, tolik,
tolik hlasit.
Stala jsem tam jako hlupk. Dvala jsem se.
Pak pila na adu jej matka.
Probudila ji stejnm zbsilm tesenm.
Pokud to nevidte ped oima, pedstavte si neohraban ticho.
Pedstavte si, jak tam pluj trky a lomky zoufalstv. A jak se
nkdo top ve vlaku.
Snh tvrdojn padal a doprava na Mnichov musela stt kvli oprav
pokozench kolej. Nakajc ena. Dve stojc otuple vedle n.
Matka v panice otevr dvee.
Sestoup do snhu s drobnm tlem v nru.
Co me dve dlat jinho ne jt za n?
Jak u jste se dozvdli, z vlaku vystoupili tak dva prvod.
Rokovali a hdali se, co dl. Situace byla pinejmenm nepjemn.
Nakonec bylo rozhodnuto, e vechny ti je teba dopravit do
nejbliho msteka, a to s nimi vyd tam.
Vlak se tentokrt zasnenou krajinou sotva belhal.
Dohrabal se do stanice a zastavil.
Vystoupili na pern. Mrtv tlo v matin nrui.
Stli.
23

Chlapec byl t a t.
Liesel netuila, kde je. Vude bylo blo, a co setrvvaly na stanici,
mohla jen zrat na vybledl psmena na ceduli ped sebou. Pro Liesel
to bylo bezejmenn msto, a v nm byl tak o dva dny pozdji jej
bratr Werner pohben. Pihlel knz a dva hrobnci rozechvl
zimou.
POZOROVN
Dvojice prvodch.
Dvojice hrobnk.
V zsad lo o to, e jeden
z nich udval povely. Druh dlal,
co se mu eklo.
Otzka zn, co kdy je tch druhch
o moc vc ne toho prvnho?
Chyba za chybou, obas jako bych nebyla schopna nieho jinho.
Dva dny jsem si hledla prce. Cestovala jsem po zemkouli jako
obvykle a nakldala due na psov dopravnk vnosti. Sledovala
jsem, jak se bez vle posouvaj pry. Nkolikrt jsem si nakzala,
abych se drela dl od pohbu bratra Liesel Memingerov. Nedbala
jsem vak vlastnho doporuen.
Jak jsem se blila, vidla jsem tu malou skupinku vymrzlch lid
ve snhov pustin na kilometry daleko. Hbitov m uvtal jako
ptelkyni, a za chvli u jsem tam stla s nimi. Sklonila jsem hlavu.
Nalevo od Liesel stli hrobnci, teli rukama o sebe a fukali, kolik je
snhu a jak patn jsou podmnky k prci. V tom ledu se hrozn
patn kope, a tak dle. Jednomu z nich nemohlo bt vc ne
trnct. Uednk. Kdy odchzel, vypadla mu krotce z kapsy kabtu
ern knka, vbec si toho neviml. Stail ujt tak patnct dvacet
krok.
24

O pr minut pozdji se vydala pry i Lieselina matka. Doprovzela

knze a dkovala mu za to, jak vedl obad.
Dvka tam ale zstala stt.
Kolena sklesla do zem. Pila jej chvle.
Jet stle tomu nevila. Zaala hrabat. Neme bt mrtv.
Neme bt mrtv. Neme
Stailo pr vtein a do rukou se j vezal snh.
Na rukou popraskala zmrzl krev.
Nkde v tom snhu uvidla sv zlomen srdce. Rozpadl na dva
kusy. Pod tou blost kad ple hnula a tepala. A kdy na rameni
uctila kostnatou ruku, vimla si, e se pro ni matka vrtila. Vlekla ji
pry. Hrdlo j naplnil hork vkik.
OBRZEK, ASI TAK O DVACET METR DLE
Kdy u nebylo pro vlct, matka
s dcerou jen stly a oddechovaly.
Ve snhu se usadilo cosi ernho a hranatho.
Vidla to jen dvka.
Sehnula se a zvedla to a svrala
to pevn v prstech.
Na knce byl stbrn npis.
Drely se za ruce.
Posledn promen sbohem, a pak se otoily a odchzely.
Nkolikrt se ohldly.
A j, j jsem tam jet chvli zstala.
Zamvala jsem.
Mn nezamval nikdo.
*
Matka a dcera opustily hbitov a vydaly se k dalmu vlaku na
Mnichov.
Ob byly huben a bled.
25

Ob mly na rtech opary.

Liesel si toho vimla ve pinavch, zamlench oknech vlaku,
kdy tsn ped polednem nastoupily. Jak zlodjka knih sama
napsala, cesta pokraovala, jako by se vechno stalo.
Kdy vlak zastavil na mnichovskm Bahnhofu, cestujc se vyinuli
ven jako z roztrenho balku. Byli to lid nejrznjho postaven,
ale nejsnze se dali rozliit ti chud. Ti zuboen se neustle sna bt
v pohybu, jako by pesun mohl nco vyeit. Pehlej skutenost, e
na konci cesty je ek nov podoba jejich starch obt jako
pbuzn, kterho se ttte polbit.
Myslm, e matka to moc dobe vdla. Nevezla sv dti
mnichovsk smetnce, ale nhradn domov se kadopdn nael, a
kdy nic jinho, nov rodina aspo dvku a chlapce lp nakrm a
zajist jim podnou kolu.
Chlapce.
Liesel s jistotou vdla, e jej matka m pes rameno pehozenou
vzpomnku na nj. Upustila ho. Vidla, jak jeho nohy a tlo plcly o
pern.
Jak vbec dokzala jt?
Jak to, e se dokzala hbat?
Tohle prost nikdy nepochopm eho veho jsou lid schopni.
Zvedla ho a la dl. Dve se j drelo po boku.
Kontaktovaly ady a zaznly bolestn otzky na zpodn a
chlapce. Liesel postvala v kout mal, zapren kancele a jej
matka sedla, mylenky zaat, na velmi tvrd idli.
Nastal chaos louen.
Dvina hlava se zanoila do vlnnch, obnoench mlin
matina kabtu. Zas bylo teba nkoho vlct.
*
Podn kus cesty za mnichovskm pedmstm bylo msteko
jmnem Molching, co takov jako vy nebo j vyslov nejsp jako
Molking. Prv tam ji vedli, do ulice jmnem Himmelstrae.

26

 PEKLAD
Himmel = nebe.
Ten, kdo dal Himmelstrae jmno, ml nepochybn zdrav smysl pro
ironii. Ne e by to bylo peklo na zemi. To ne. Ale bute si pekeln
jist, e to nebylo ani nebe.
Tak jako tak, Lieselini pstouni u ekali.
Hubermannovi.
ekali dvku a chlapce a mli na n dostat nevelk pspvek.
Nikdo ale nechtl ct Rose Hubermannov, e chlapec cestu
nepeil. Po pravd eeno, nikdo j nikdy nechtl kat vbec nic. Co
se jej povahy te, nebyla zrovna zvidnhodn; ale zase mla Rosa
z minulosti pkn vsledky s osvojenmi dtmi. Pr u jich postavila
do lat.
Pro Liesel to znamenalo jzdu autem.
Jet nikdy v dnm nejela.
aludek j stoupal a zas se propadal. Marn doufala, e zabloud
nebo si to rozmysli. A pi tom vem se ji mylenky nevyhnuteln
vracely k matce stojc na ndra a ekajc na odjezd. Roztesen.
Zachumlan v tom nesmyslnm kabt. Koue si nehty, ek na vlak.
Pern je dlouh a nehostinn plt studenho betonu. Bude se na
zpten cest dvat piblinm smrem k mstu, kde je pohben jej
syn? Nebo se nedoke ubrnit spnku?
Auto jelo dl a dl a Liesel se dsila posledn, smrtonosn zatky.
Ten den ml edou barvu, barvu Evropy.
Kolem auta byly sputny opony det.
U tam budeme. Pan z pstounsk pe, Frau Heinrichov, se k
n otoila a usmla se. Dein neues Heim. Tvj nov domov.
Liesel si udlala na pockanm skle prhledn koleko a vyhldla
ven.
FOTKA HIMMELSTRASSE
Domy vypadaj, jako by na sob byly
27

nalepen, vtinou mal domky a nervzn

vyhlejc inky. Zal snh rozprosten
jako koberec. Beton, przdn vky
strom a ed vzduch.
V aut byl taky mu. Zstal s dvetem, kdy Frau Heinrichov
zmizela uvnit. Vbec nemluvil. Liesel usoudila, e m nejsp dvat
pozor, aby neutekla, anebo ji m dostat dovnit, kdyby chtla dlat
pote. Jenome kdy pak k potm dolo, jen tam tak sedl a dval
se. Teba tam byl jako posledn instance, konen een.
Za pr minut vyel ven velice vysok mu. Hans Hubermann,
Lieselin pstoun. Vedle nj stla prostedn vysok Frau
Heinrichov. Na druh stran pikren obrys Rosy Hubermannov,
kter vypadala jako almrka, pes kterou nkdo pehodil kabt. Pi
chzi se znateln kolbala. Byla by skoro hezk, nebt jej tve,
kter pipomnala pomakan kartn, a byla nasupen, jako by to
vechno dokzala jen tak tak snst. Jej manel krel zpma, v
prstech oudc cigaretu. Balil si je sm.
Vci se mly takhle:
Liesel z toho auta nevystoup.
Was ist los mit diesem Kind? chtla vdt Rosa Hubermannov.
Zopakovala to: Co je s tm dttem? Strila obliej do auta a ekla:
Na, komm. Komm.
Opradlo pednho sedadla bylo sklopen. Chodba chladnho
vzduchu ji lkala ven. Ani se nehne.
Skrz koleko, kter si udlala na skle, vidla prsty toho vysokho
mue, kter stle drely cigaretu. Z jejho konce se odlomil popel,
vrhl se do vzduchu a prkrt se nadnesl, ne se dotkl zem. Uteklo
patnct minut, ne se jim podailo ji z auta vylkat. A udlal to ten
vysok mu.
Poklidn.
28

Hned vedle byla branka a ona se j chytila jako klt.

Z o se j trmcel houf slz a ona se drela a odmtala jt dovnit.
Na ulici se zaali shromaovat lid. A kdy jim Rosa
Hubermannov vynadala, vrtili se, odkud pili.
PEKLAD PROMLUVY ROSY HUBERMANNOV
Co umte, pitomci?
Nakonec Liesel Memingerov ustraen vela dovnit. Hans
Hubermann ji drel za ruku. Za druhou ruku ji drel jej kufk. Pod
zvrsnnmi vrstvami obleen leela v kufku zahraban mal
ern knka, kterou, co my vme, teba u pr hodin hledal
trnctilet hrobnk v jednom bezejmennm mst. Pedstavuju si
ho, jak k fovi: Psahm, vbec nevm, kam se podla. Hledal
jsem vude. Vude! Urit by nepodezral tu holku, a vidte: je tady
ern knka se stbrnmi slovy openmi o strop jejho obleen.
HROBAOVA RUKOV
Dvanct krok k spchu v hrobastv
Vydal Bavorsk pohebnick svaz
Zlodjka knih poprv udeila potek zn kariry.

29

V Y R S T AT J A K O S A U M E N S C H

Ano, zn kariry.
Musm ovem urychlen piznat, e mezi prvn a druhou
ukradenou knkou byla znan prodleva. Za zmnku stoj to, e tu
prvn ukradla ze snhu, a tu druhou z ohn. Nesmme pehldnout, e
jich taky celou adu dostala. Celkem vlastnila trnct knih, ale jej
pbh podle n utvelo deset z nich. Z tch deseti est ukradla, jedna
se objevila na kuchyskm stole, dv pro ni vyrobil schovan id a
jednu j doruilo hebk odpoledne ve lutch atech.
Kdy zaala zapisovat svj pbh, ptala se sama sebe, kdy pesn
knihy a slova najednou znamenaly ne jenom nco, ale vechno. Bylo
to tehdy, kdy prvn spatila pokoj s jednou polic vedle druh?
Anebo kdy do Himmelstrae dorazil Max Vandenburg a nesl si s
sebou pr hrst trpen a Hitlerv Mein Kampf? Mohlo za to ten v
krytech? Posledn pochod do Dachau? Mohla za to esaka slov?
Urit odpov na to, kdy a kde se to stalo, mon nikdy nepijde.
Tak jako tak pedbhm. Ne se k emukoli z toho dostaneme,
musme nejdv shldnout Lieseliny zatky v Himmelstrae a
Saumensch umn.
Pi jejm pjezdu bylo pod vidt kousance od snhu na jejch rukou
a zmrzlou krev na prstech. Vechno na n bylo podvyiven. Holen
jako drty. Pae jako ramnka na aty. Kdy u se j podailo se
usmt, byl to hladov smv.
Jej vlasy dostaten odpovdaly odrd nmeck blond, ale oi
30

mla nebezpen. Tmavohnd. V Nmecku byste v tch asech

nejsp nechtli mt hnd oi. Mon je poddila po otci, ale jist si
bt nemohla, nepamatovala si na nj. Vlastn o svm otci vdla
jedinou vc. lo o nlepku, kter nerozumla.
PODIVN SLOVO
Komunista.
Za poslednch pr let ho slyela nkolikrt.
Ubytovny pecpan lidmi, pokoje pln otzek. A to slovo. To
podivn slovo, kter bylo vdycky nkde pobl, postvalo v kout,
zralo ze tmy. Nosvalo obleky, uniformy. A byli kde byli, bylo tam
taky, a pokad se mluvilo o jejm otci. Kdy se zeptala matky, co to
znamen, bylo j eeno, e to nen nic dleitho, e se tm nem
trpit. V jedn z tch ubytoven se jedna zdravj ena snaila dti
nauit pst, psala uhlem na stnu. Liesel byla v pokuen zeptat se j,
co to slovo znamen, ale nikdy k tomu nedolo. Jednoho dne tu enu
odvedli k vslechu. Nevrtila se.
Kdy se Liesel ocitla v Molchingu, matn tuila, e se zachrnila, ale
to nebyla dn leva. Kdy ji matka miluje, pro ji tedy nechala u
dve cizho domu? No pro? Pro?
Pro?
To, e odpov znala by hodn povechn , jako by nehrlo
roli. Jej matka byla stle nemocn a nkdy nemli penze, aby se
mohla dt do podku. To vdla. To ale neznamen, e se s tm mus
smit. Je jedno, kolikrt slyela, e ji m matka rda, nedoke
pochopit, e dkazem t lsky je, e ji tu nechala. Nic to nemn na
tom, e je oputn, vyhubl dt na dalm neznmm mst s
dalmi cizmi lidmi. Sama.
*
Hubermannovi ili v jednom z malch domk na Himmelstrae. Pr
pokoj, kuchyn a venkovn zchod spolen se sousedy. Ploch
31

stecha a mlk sklep na ukldn vc. Nebyl to sklep nleit

hloubky. V roce 1939 to nepedstavovalo problm. Pozdji, ve
dvaatyictm a tiatyictm, u ano. Kdy zaaly nlety, bylo
vdycky poteba vybhnout na ulici a spchat do bezpenjho
krytu.
Ze zatku na ni nejvc zapsobilo nadvn. Bylo tak drazn,
tak hojn. Kad druh slovo bylo Saumensch nebo Saukerl nebo
Arschloch. Asi bych to mla vysvtlit tm, kdo s tmito slovy nejsou
obeznmeni. Sau oznauje prasata, jak jinak. Saumensch pak slou
ke krn, peskovn i prost poniovn en. Saukerl je ureno
mum. Arschloch je blbec, ale tohle slovo mezi pohlavmi
nerozliuje. Prost jen je.
Saumensch du dreckigs! kiela toho prvnho veera nevlastn
matka na Liesel, kdy se odmtala vykoupat. un pinav! Co se
nesvlk? Vztekat se umla vborn. Vlastn by se dalo ct, e tv
Rosy Hubermannov zdobil vytrval vztek. Ten taky pomakal
lepenkovou strukturu jej pleti.
Liesel se pochopiteln koupala v zkosti. Do dn vany ji ani
nhodou nedostanou, a do postele taky ne. Choulila se do kouta
koupelny a mtrala po neexistujcch rukou ve stn, je by j
poskytly aspo njakou oporu. Ale byla tam jen such barva, tk
dech a zplava urek z Rosinch st.
Nech ji. Potyku peruil Hans Hubermann. Jeho mkk hlas
pronikal dovnit, jako by se prodral davem. Nech to na mn.
Piel bl a sedl si na zem, proti stn. Dladice byly studen a
nepjemn.
Um balit cigarety? zeptal se j a pak asi hodinu sedli v
rozlvajc se kalui tmy, hrli si s tabkem a cigaretovmi paprky a
Hans Hubermann kouil.
Kdy hodina utekla, umla u Liesel ubalit cigaretu docela dobe.
Vykoupan pod jet nebyla.
NKOLIK INFORMAC O HANSI HUBERMANNOVI
Kouen miloval.
Na kouen ml nejradi to balen.
Povolnm byl mal, a hrl na akordeon.
32

To se hodilo, zvl v zim, kdy si mohl

trochu pivydlat hranm v molchingskch
hospodch, teba u Knoller.
Povedlo se mu naplit m v jedn svtov
vlce, ale asem se dostane do dal (bude
to takov perverzn odmna), a tam se mu
njak poda znovu se mi vyhnout.
Vtina lid Hanse Hubermanna sotva zaznamenala. Nijak
pozoruhodn osoba. Jist, jeho malsk dovednosti byly vynikajc a
jeho hrsk schopnosti nadprmrn. Nicmn, a urit takov lidi
taky znte, dokzal budit dojem, e je v pozad, dokonce i kdy stl
na zatku fronty. Byl prost jen ptomen. Nezaznamenali jste ho.
Nebyl dleit nebo njak zvl cenn.
Jist chpete, e ulpnut dojem, kter vzbouzel, byl naprosto
zavdjc. Rozhodn v nm bylo hodn cennho, a Liesel
Memingerov to neuniklo. (Lidsk dt, obas o tolik bystej ne
otuple uvliv dospl.) Uvidla to okamit.
Jeho noblesu.
Klid, kter se kolem nj il.
Kdy toho veera jej pstoun v mal lhostejn koupeln rozsvtil,
Liesel zaznamenala, jak zvltn oi m. Byly to oi stvoen z
laskavosti a ze stbra. Byly jako mkk stbro, tly. Jak se Liesel do
tch o dvala, pochopila, e Hans Hubermann stoj za mnoho.
NKOLIK INFORMAC O ROSE HUBERMANNOV
Mila metr ptaedest a provazce svch
prunch hndoedch vlas nosila
staen do drdolu. Aby pidala nco
k Hubermannov pjmu, prala a ehlila
prdlo pti bohatm molchingskm
domcnostem. Vaila pern. Vyznaovala
se jedinenou schopnost namchnout
tm kadho, s km se kdy setkala. Ale
Liesel Memingerovou rda mla. Jenom
33

to dvala najevo divnm zpsobem.

Zahrnoval mlcen vaekou i slovy,
v promnlivch intervalech.
Kdy se Liesel po dvou tdnech pobytu na Himmelstrae nakonec
pece jen vykoupala, Rosa ji mocn sevela do nrue, kter mohla
lmat kosti. Mlem ji udusila, kdy kala: Saumensch du dreckigs
u bylo naase!
Uteklo pr msc a bylo po panu a pan Hubermannovch. Rosa,
slova jako obvykle seven v psti, povd: Poslouchej, Liesel,
odteka mi bude kat mami. Na chvilku se zamyslela. Jak jsi
kala svoj opravdov mm?
Auch Mama taky mami, odpovdla Liesel potichu.
No tak j budu mma slo dv. Podvala se na manela. A
tmhleten, vypadalo to, jako kdy sbr slova do dlan, moul je
do sebe a pak he pes stl, tenhle Saukerl, tohle un pinav, to
pro tebe bude tta, verstehst? Rozum?
Ano, souhlasila Liesel okamit. V thle domcnosti se rychl
odpovdi cenily.
Ano, mami, Opravila ji mma. Saumensch. kej mi mami,
kdy se mnou mluv.
Prv v tu chvli Hans Hubermann dobalil cigaretu, olzl paprek a
zalepil. Podval se na Liesel a mrkl. kat mu tto j pjde dobe.

34

ENA SE ELEZNOU PST

Tch prvnch pr msc bylo urit nejtch.

Liesel mla kadou noc zl sny.
Obliej jejho bratra.
Hled na podlahu vlaku.
Probouzela se a plavala v posteli, kiela, topila se v zplav
prostradel. Na protj stran pokoje se ve tm jako loka houpala
postel uren pro jejho bratra. Jak se vdom vracelo, zvolna se
potpla, jakoby do podlahy. Tohle vidn ale niemu nepomohlo a
vtinou njakou chvli trvalo, ne kik ustal.
Asi jedin dobr vc, kter z jejch nonch mr vzela, byla, e
pivolaly do pokoje Hanse Hubermanna, jejho novho ttu, aby ji
ukonejil, aby ji ml rd.
Pichzel kadou noc a sedal si k n. Ze zatku tam prost jen
zstval cizinec, kter piel zabt samotu. Pr noc nato zaeptal:
No tak, jsem u tebe, to nic nen. Po tech tdnech ji objal.
Pedevm dky nemilosrdn moci jeho nhy, jeho ptomnosti, byla
rychle nashromdna dvra. Dvka od zatku vdla, e Hans se
vdycky objev, a zane kiet, a neodejde.
DEFINICE, KTER SE NENACHZ VE SLOVNKU
Neodejit: projev dvry a lsky,
rozpoznvan obvykle dtmi.

35

Hans Hubermann sedal ospale na posteli a Liesel mu plakala do

rukvu a vdechovala ho. Kadho rna, po druh hodin s plnoci,
usnala v jeho vni: smsi vyhaslch cigaret, desetilet barev a lidsk
ke. Kdy doopravdy pilo rno, bval pr metr od n, zmuchlan
a mlem vejpl, v kesle. Nikdy nevyuil toho druhho lka. Liesel
vylezla z postele, opatrn ho polbila na tv a on procitl a usml se.
Nkdy j tta ekl, a jde zase do postele a minutku pok. Pak si
pinesl akordeon a hrl j. Liesel si vsed broukala, studen prsty na
nohou zkroucen nadenm. Nikdy dv j nikdo hudbu nedal. Smla
se sama sob, jak je pitom, sledovala, jak se mu na tvi vykresluj
vrsky, a mkk kov jeho o dokud z kuchyn nedorazily nadvky.
NECH TOHO RANDLU, DU SAUKERL?
Tta hrl jet chvli.
Mrkl na dvku a ona neikovn mrkla na nj.
Prkrt, ist proto, aby mmu jet vc vydrdil, odnesl nstroj do
kuchyn a hrl bhem sndan. Ttv chleba s demem leel
nedojeden na tali, zvlnn vykousanmi tvary, a hudba se Liesel
dvala pmo do o. Vm, e to zn divn, ale j to tak pipadalo.
Ttova pravaka se vypravila po klvesch barvy zub. Levaka se
dotkla knoflk. (Nejradi mla, kdy makal ten stbrn, blskav
C dur.) Pokrban, ale nablskan ern sk akordeonu se v jeho
rukch pohybovala tam a zpt a makala zapren mch, nutila ho
nasvat vzduch a pak ho zase vyvrhovat ven. Za tch rn tta v
kuchyni akordeon oivoval. Podle m to nen takov nesmysl, kdy
se nad tm jeden zamysl.
Jak zjistte, jestli je nco iv?
Pesvdte se, jestli to dch.
*
Pravda taky je, e zvuk akordeonu byl zvstovnm bezpe. Dennho
svtla. Pes den se j nemohlo zdt o bratrovi. Stskalo se j po nm a
asto v malink koupeln co nejtieji plakvala, ale i tak byla rda,
e je vzhru. Prvnho veera u Hubermann schovala posledn
36

spojen s bratrem Hrobaovu rukov pod matraci, a pak ji obas

vytahovala a drela ji v ruce. Zrala na psmena na deskch, dotkala
se potitnch strnek a nemla pont, co vlastn kaj. Jde ale o to,
e ve skutenosti nezleelo na tom, o em ta kniha je. Dleitj
bylo, co znamenala.
CO KNIHA ZNAMENALA
1. Chvli, kdy naposledy vidla bratra.
2. Chvli, kdy naposledy vidla matku.
Obas stokrt bhem jedinho odpoledne eptala slovo mami a vidla
tv sv matky. Ale proti hrze jejch sn to byly jen laplie. Tehdy si
nepipadala tak naprosto sama jindy ne prv v nezmrnch
rozlohch spnku.
Urit u jste zaznamenali, e v dom nebyly jin dti.
Hubermannovi mli dv vlastn, ale ty byly star a u se
odsthovaly. Hans mlad ml prci v centru Mnichova a Trudy
dlala sluku a opatrovnici dt. Oba se brzy dostanou do vlky.
Jeden z nich bude vyrbt kulky. Ten druh je bude stlet.
kola, jak si asi dokete pedstavit, byla ukrutn trpen.
Byla sice sttn, ale panoval v n siln katolick duch, a Liesel
byla luternka. To nebyl zrovna pzniv zatek. Pak se zjistilo, e
neum st a pst.
Uvrhli ji mezi mlad dti, kter se teprve uily abecedu. Bylo to
poniujc. Sice byla vyhubl a bled, ale mezi trpaslimi dtikami
si pipadala jako obr. asto si pla, aby zbledla natolik, e by se
docela ztratila.
Ani doma nebylo moc pleitost se pouit.
Jeho o pomoc nepros, ukzala mma. Saukerl jeden. Tta se
dval z okna, jak mval asto ve zvyku. Nechal koly ve tvrt
td.
Tta se ani neotoil. Klidn, ale jzliv odpovdl. No j se taky
na nic neptej. Odklepl z okna popel. Ta nechala koly ve tet.
37

V dom nebyly dn knihy (a na tu, kterou tajila pod matrac), a

tak si Liesel mohla leda polohlasn pekvat abecedu, dokud j
nebylo nevybrav eeno, a je zticha. To bylo njakho mumln.
Ale jen do t doby, kdy po non me doprovzen pornm do
postele zaaly douovac lekce ten. Neoficiln se tomu kalo
plnon vyuovn, i kdy se obvykle zanalo kolem druh hodiny
rann. Brzy se k tomu vrtme.
Uprosted nora, kdy bylo Liesel deset let, dostala odloenou
panenku s chybjc nohou a lutmi vlsky.
Nic lepho jsme nesehnali, omlouval se tta.
Co to vykld? Me bejt rda, e m aspo tohle, opravila ho
mma.
Hans zkoumal zachovalou nohu a Liesel si zkouela svou novou
uniformu. Deset let, to znamenalo Hitlerjugend. Hitlerjugend
znamenalo malou hndou uniformu. Jako osoba pohlav enskho
byla Liesel zaazena do mladho oddlu BDM.
OBJASNN ZKRATKY
Znamen to Bund der deutscher Mdel
Svaz nmeckch dvek.
Ze veho nejdv se tam pesvdili, e vae Heil Hitler je jak se
pat. Pak vs nauili vzpmen pochodovat, rolovat obvazy a
zavat aty. Taky vs brali na vlety a dal podobn akce. Ve stedu
a v sobotu byly srazy, vdycky od t do pti odpoledne.
Kadou stedu a sobotu tta doprovodil Liesel do sdla BDM a za
dv hodiny ji zase vyzvedl. Nikdy o tom moc nemluvili. Prost se
dreli za ruce a poslouchali sv kroky, a tta si dal jednu dv
cigarety.
Jednou vc j tta nahnl strach, a sice tm, e asto odchzel.
astokrt veel veer do obvacho pokoje (kter slouil i jako
38

Hubermannovic lonice), vythl ze star skn akordeon a prosmkl

se kolem kuchyn k domovnm dvem.
Krel po Himmelstrae, a mma otevrala okno a kiela: Ne
abys piel pozd!
Ne tak nahlas, otel se a volal zas na ni.
Saukerl! Polib mi prdel! J budu mluvit tak nahlas, jak se mi
bude chtt!
Ozvna nadvek ho provzela ulic. Nikdy se neotoil, aspo
dokud si nebyl jist, e jeho ena u je pry. Za tch veer, na konci
ulice, s akordeonovm pouzdrem v ruce, se otel, prv ped
nronm obchodem Frau Dillerov, a dval se na postaviku, kter
vystdala v okn jeho enu. Jeho dlouh, pzran pae se krtce
pozvedla, potom se zas otoil a pomalu odchzel. Pak ho Liesel
uvidla a ve dv rno, kdy ji jemn vytahoval z jej non mry.
Veery v kuchyce byly bez vjimky uvan. Rosa Hubermannov
pod mluvila, a mluvit u n znamenalo schimpfen. Neustle si
stovala a hdala se. Nemla s km se doopravdy pohdat, ale
zkuen se chopila kad ance. Dokzala se v t kuchyni pohdat s
celm svtem, a taky to dlala, skoro kad veer. Jakmile se najedli
a tta byl pry, Liesel a Rosa tam obvykle zstvaly a Rosa ehlila.
Prkrt za tden Liesel po nvratu ze koly chodila s mmou
molchingskmi ulicemi a vyzvedvala pinav a odevzdvala
vyehlen prdlo v bohatch stech msta. Knaupt Strae, Heide
Strae. Pr dalch. Mama odevzdvala vyehlen prdlo a
vyzvedvala pran s nleitm smvem, ale jak se zavely dvee a
kousek poodela, hned ty bohat lidi i jejich penze a lenost proklela.
Moc gschtinkerdt na to, aby si sami prali, kvala, pestoe na
n byla odkzan.
Tenhleten, obviovala Herr Vogela z Heide Strae, vechny
penze dostal od tty. Vyhzel je za ensk a za chlast. A za pran a
ehlen, pochopiteln.
Bylo to, jako by je vyvolvala na nstup pro porci opovren.
Herr Vogel, pan a pan Pfaffelhrverovi, Helena Schmidtov,
Weingartnerovi. Vichni se nm provinili.
Ernst Vogel se podle Rosy navrch ke svmu opjen a nkladn
39

chlpnosti vdycky pokrbal v zaviven hlav, olzl si prsty a pak j

teprve podal penze. Mla bych je nejdv umt, ne si je odnesu
dom, shrnula to.
Pfaffelhrverovi zkoumali odevzdan dlo. Na tch koilch a
nen ani zhyb, prosm vs, imitovala je Rosa. Ani faldk na tom
obleku. A pak tam stoj a vechno to prohlej, pmo pede mnou.
Pmo mn ped nosem! Je to Gsindel sebranka jedna!
Weingartnerovi byli zkrtka a dobe hlupci, a mli Saumensch
koku, kter neustle pelichala. V, jak dlouho mi trv, ne se
zbavm vech tch chlup? Jsou pln vude!
Helena Schmidtov byla bohat vdova. Ta star katule akort
zbyten posedv. Za celej ivot nemusela jedinej den dlat.
Ale nejvt opovren mla Rosa vyhrazeno pro slo 8 v Grande
Strae. Velk dm vysoko na kopci, v horn sti Molchingu.
Tohle, ukzala Liesel, kdy tudy ly poprv, je starostv dm.
Mizera. Jeho ena sed cel dny doma, a je tak lakom, e si ani
nezatop pod je tam zima jak v morn. Je to blzniv ensk.
Jet to zdraznila. Naprosto. Blzniv. U brny dvce pokynula:
Jdi tam ty.
V Liesel se zastavilo srdce. Nad krtkm schoditm se tyily
obrovit hnd dvee s bronzovm klepadlem. Coe?
Mma ji postrila. Nechci slyet dn coe, Saumensch. Hni
se.
Liesel se hnula. Pela pinkou, vystoupala po schodech,
zavhala a zaklepala.
Dvee otevel upan.
A v nm stla ena s vyplaenma oima, s vlasy jako chm, v
obrannm postoji. Uvidla u brny mmu a podala dvce ranec s
prdlem. Dkuju, ekla Liesel, ale nedokala se dn reakce. Jen
od dve. Zavely se.
Vid? ekla mma, kdy dola zptky k brn. A tohle j
musm snet. Parchanti bohat, svin ln
Odchzely a Liesel nesla ranec. Ohldla se. Ze dve ji pozorovalo
bronzov klepadlo.
Kdy byla Rosa Hubermannov hotov s nadvnm lidem, pro kter
40

pracovala, obvykle se pesunula k dalmu oblbenmu pedmtu

svch urek. Ke svmu manelovi. Dvala se na ranec s prdlem a
na pikren domky a vykldala a vykldala a vykldala. Kdyby byl
tvj tta co k emu, oznamovala Liesel pokad, kdy prochzely
Molchingem, nemusela bych tohle dlat. Opovrliv si odfrkla.
Prej mal! Pro jsem si brala takovho Arschlocha? Vak mi to
kali jako moje rodina. Jejich kroky kupaly po cest. A te to
mm, lapu ulice a otrom v kuchyni, protoe ten Saukerl nem
prci. Teda podnou prci. M akort tu pitomou harmoniku, se
kterou kadej ver vyhrv po pajzlech.
Ano, mami.
To je vechno, co mi ekne? Mminy oi byly jako bled
modr stiky pilepen na oblieji.
ly dl.
Liesel nesla ranec.
Doma se pralo v kotli vedle kamen, velo kolem krbu v
obvacm pokoji, ehlilo v kuchyni. V kuchyni se jednalo.
Slyelas? ptala se j mma skoro kad veer. V psti tmala
ehliku rozplenou na kamnech. V celm dom bylo ero a Liesel,
sedc u kuchyskho stolu, upen zrala do ohovch kvr ped
sebou.
Co? ptala se. Co to bylo?
To ta Holtzapfelov. Mma u se zvedla ze idle. U nm zase
plivla na dvee, Saumensch jedna.
Plivat na Hubermannovic dvee pokad, kdy kolem nich pela,
byla u pro pan Holtzapfelovou, jejich sousedku, hotov tradice. Ke
vstupnm dvem to bylo od branky jen pr metr, a je teba ct, e
Frau Holtzapfelov mla dobr dostel a dobrou muku.
To plivn bylo nsledkem toho, e ona a Rosa Hubermannov
spolu u po desetilet vedly jakousi slovn vlku. Pvod tohoto
neptelstv nikdo neznal. Nejsp u to samy zapomnly.
Frau Holtzapfelov byla lachovit ena, oividn obdaen
jedovatou slinou. Nikdy se nevdala, ale mla dva syny, o pr let
star, ne byly Hubermannovic ratolesti. Oba byli v armd, a ne
tady skonme, sehraj oba malou roliku, to vs mu ujistit.
41

Pokud jde o stkn jedovatou slinou, je teba ct, e Frau

Holtzapfelov byla ve svm plivn velmi dkladn. Kdy
prochzela kolem dve slo dvacet ti, nikdy na n neopomnla
spucken a ct: Schweine! Na Nmcch jsem si vimla jedn vci:
Zd se, e jsou blzni do prasat.
MAL OTZKA I S ODPOVD
Kde myslte, e musel kad veer ten
plivanec ze dve umvat?
Ano uhodli.
Kdy vm ena se eleznou ehlikou v psti nake, abyste li a
umyli ten plivanec na dvech, tak to udlte. Zvl kdy je ta
ehlika hork.
Vlastn to vechno patilo k zabhan praxi.
Kad veer vyla Liesel ven, otela dvee a dvala se na nebe.
Obvykle vypadalo jako rozlit; studen a hust, kluzk a naedl
ale tu a tam si nkter hvzdy dodaly odvahy a rozzily se, by jen
na pr minut. Za takovch veeru zstala stt chvli venku a ekala.
Ahoj, hvzdiky.
ekala.
Na hlas z kuchyn.
Nebo a hvzdy zas nco sthne pod hladinu nmeck oblohy.

42

POLIBEK
(Rozhodovac nstroj v dtstv)

Jak u to tak v malch mstech bv, i Molching byl pln rzovitch

postav. Hrstka jich ila i v Himmelstrae. Frau Holtzapfelov byla
jen jednou z lenek souboru.
Mezi ostatnmi byli takov, jako
Rudy Steiner kluk odvedle, posedl ernm americkm
atletem Jessem Owensem
Frau Dillerov vrn rijka, majitelka obchodu na rohu
Tommy Mller, kluk s chronickou un infekc, kter mu
pinesla dku operac, eku rov ke petnajc obliej a
sklon sebou kubat
a taky mu, ktermu se kalo Pfiffikus, tak sprost, e vedle
nj Frau Hubermannov vypadala jako mistryn pera a svtice.
Celkem vzato to byla ulice pln pomrn chudch lid. I pes
zeteln vzestup nmeckho hospodstv za Hitlera chud tvrti
existovaly dl.
Jak u bylo eeno, dm vedle Hubermannovch si pronajala
rodina Steinerovch. Steinerovi mli est dt. Jeden z nich, znm
firma Rudy, se stane co nevidt nejlepm kamardem Liesel a
pozdji jejm parkem a obas ponoukaem ve zloinu. Seznmila
se s nm na ulici.
*
43

Pr dn po Lieselin prvn koupeli j mma dovolila hrt si na ulici s

ostatnmi dtmi. Na Himmelstrae se ptelstv uzavralo pod irm
nebem, bez ohledu na poas. Dti se mlokdy navtvovaly doma,
protoe domy byly mal a vtinou toho uvnit moc nebylo. Svou
nejoblbenj zbavu proto provozovaly na ulici, jako profesionln
bezdomovci. Byl to fotbal. Tmy byly sehran. Msto branek
pouvali popelnice.
Liesel jakoto novka okamit postavili mezi dv z nich.
(Tommy Mller tak byl konen vysvobozen, pestoe to byl nejhor
fotbalista, jak byl kdy na Himmelstrae k vidn.)
Vechno lo jako na drtkch a do chvle, kdy Rudy Steiner
skonil po zoufalm faulu Tommyho Mllera pozadm nahoru ve
snhu.
C? val Tommy, obliej pokiven beznadj. Co jsem jako
udlal?
Rudyho mustvo bylo jednohlasn odmnno penaltou, take se
Rudy Steiner postavil proti t nov, Liesel Memingerov.
Nachystal si m na hromdku pinavho snhu a oekval
obvykl vsledek. Vak taky z osmncti trestnch stel nikdy
neminul, i kdy protivnk pokad vykopal Tommyho Mllera z
brny. A ho vystdal, kdo chtl, Rudy skroval.
Pi tto pleitosti se pokusili vystrnadit z brny Liesel. Asi si
dokete pedstavit, e protestovala, a Rudy se k n pidal.
Ne ne, usmval se. Jenom ji tam nechte. Mnul si ruce.
Tou dobou u na zablcenou ulici pestalo snit. Mezi nimi se
poskldaly bahnit lpoty. Rudy popobhl, vystelil a Liesel se vrhla
vped a njak se j podailo m odchlit loktem. Stla tam a zubila
se, ale hned nato uvidla snhovou kouli a ta se j rozbila o obliej. Z
poloviny to bylo blto. Plilo to jako ert.
Co k tomuhle? zachechtal se kluk a rozbhl se za mem.
Saukerl, zaeptala Liesel. Slovnk jejho novho domova se
ujmal rychle.
NKOLIK INFORMAC O RUDYM STEINEROVI
Byl o osm msc star ne Liesel, ml
kostnat nohy, piat zuby, vythl modr
44

oi a vlasy jako citrn.

Jakoto jeden ze estice Steinerovic
dt ml pod hlad.
Na Himmelstrae ho mli
tak trochu za cvoka.
Mohla za to udlost, o kter se moc
nemluvilo, ale byla obecn znma jako
owensovsk incident. Zaernil si tehdy
obliej sazemi a v noci bhal stovku na
mstnm zvoditi.
A u byl Rudy cvok nebo ne, byl odjakiva peduren, aby se stal
Lieselinm nejlepm kamardem. Snhov koule v oblieji byla
samozejm skvlm zatkem trvalho ptelstv.
Pr dnu nato Liesel zaala chodit do koly, a la se Steinerovmi.
Rudy musel slbit sv matce, e to nov dve doprovod, hlavn
proto, e Barbara Steinerov se doslechla o t snhov kouli. Je teba
uznat, e Rudy j rd vyhovl. Nebyl to takov ten mladistv
misogyn, kdepak. Holky se mu moc lbily, a Liesel taky (proto ta
koule). Rudy Steiner byl popravd eeno takov ten neohroen
mal hajzlk, kter je cel pry z pedstavy sebe sama a enskho
plemene. Zd se, e v tom varu a oparu dtstv se vdycky zjev
pesn takovhle mldenec. Je to kluk, kter odmt mt strach z
opanho pohlav, u proto, e vichni ostatn pijali prv tento
strach za svj, je to ten typ, kter se neboj se rozhodnout. A v tomhle
ppad u se Rudy Steiner rozmyslel, co s Liesel Memingerovou.
Cestou do koly se ji snail upozornit na nkter pamtihodnosti
msta, nebo je pinejmenm dokzal njak vecpat mezi pokikovn
na mlad sourozence, aby zaveli zobky, a pkazy starch
sourozenc, aby zavel ten svj. Prvnm pozoruhodnm mstem bylo
mal okno v pate jednoho inku.
Tmhle bydl Tommy Mller. Ukzalo se, e Liesel si na nj
nevzpomn. Ten, co sebou kube. Kdy mu bylo pt, ztratil se v
trnici, byl to nejstudenj den v roce. Nali ho za ti hodiny, to u
byl zmrzlej na kost a hrozn ho z t zimy bolely ui. Za chvli v nich
ml znt, byl na tech nebo na tyech operacch a doktoi mu pln
45

zniili nervy. Proto sebou teka tak cuk.

A moc mu nejde fotbal, skoila mu do ei Liesel.
Vbec!
Pak piel rohov obchod na konci Himmelstrae. Obchod Frau
Dillerov.
DLEIT POZNMKA O FRAU DILLEROV
Mla jednu zsadu.
Frau Dillerov byla ostr ena s tlustmi brlemi a pohledem
zloducha. Ten zl pohled si vypstovala, aby kad npad krst v
jejm krmku kter obvala ve vojck pze zadusila hned v
zrodku. Mla hlas jak z lednice a pravideln dech, kter byl ctit
jako Heil Hitler. Sm krmek byl bl a chladn a naprosto
bezkrevn. Mal domek namknut za krmem se chvl jet
psnj upjatost ne ostatn domy v Himmelstrae. Frau Dillerov
tento pocit spravovala a poskytovala jinm, servrovala ho jako
jedin zbo, je bylo v jej provozovn zdarma. ila pro svj obchod
a jej obchod il pro tet i. Kdy pozdji toho roku zaal pdlov
systm, vdlo se o n, e prodv pod pultem nedostatkov zbo a
penze vnuje NSDAP. Na stn za mstem, kde zaujmala svou
sedc pozici, visela zarmovan fotografie Vdce. Pokud jste do
jejho obchodu veli bez pozdravu Heil Hitler, nebyli jste obsloueni.
Kdy prochzeli kolem, upozornil Rudy Liesel na neprsteln oi,
poilhvajc z okna krmku.
Jak bude vevnit, ekni Heil, varoval ji zduen. Pokud
nechce jt o dm dl. Kdy byli hezky daleko za obchodem, Liesel
se ohldla, a ty zvten oi tam pod byly, pikovan k oknu.
Za rohem byla vachtanic pockan Mnchener Strae, hlavn
silnice, kter vedla do Molchingu a zase ven.
Kolem nich pepochodovalo pr ad cvicch vojk, co bylo
tehdy ast. Uniformy krely vzpmen a ern baganata jet vc
pinila snh. Tve soustedn a nehnut smovaly vped.
Kdy se jim vojci ztratili z o, pokraovali Steinerovi s Liesel
kolem vklad a majesttn radnice, kter mla bt v ptch letech
46

podata v kolenou a pohbena. Nkter obchody byly oputn a

stle jet ocejchovan lutmi hvzdami a protiidovskmi
nadvkami. O kousek dl mil k nebi kostel, stechu jako studii
vzjemn spoluprce taek. Ulice byla celkem vzato dlouh roura
pln edi vlhk chodba, lidi nahrbeni chladem, ckn
promench krok.
V jedn chvli Rudy vyrazil vped a Liesel thl za sebou.
Zaukal na vklad krejovstv.
Kdyby byla dokzala pest firmu, vimla by si, e pat Rudyho
otci. Bylo jet zaveno, ale uvnit za pultem rovnal jaksi mu
kousky obleen. Zvedl oi a zamval.
Mj tta, informoval ji Rudy a oba za chvli stli v zstupu
rzn velkch Steiner, kte mvali na otce a poslali mu polibky
nebo jen stli a kvali na pozdrav (to ti star), a pak se zase vydali
dl, k poslednmu meznku na cest do koly.
POSLEDN ZASTVKA
Ulika lutch hvzd
Na tom mst se nikdo nechtl zastavovat a dvat se, ale skoro kad
to udlal. Ulika mla tvar dlouh zlomen pae, stlo v n pr dom
s rozdrsanmi okny a zdmi samou modinu. Na dvech mly
namalovanou Davidovu hvzdu. Ty domy vypadaly mlem jako
malomocn. Kdy nic jinho, byly to zancen bolky na porann
nmeck pd.
Schillerstrae, ekl Rudy. Ulika lutch hvzd.
Kousek ped nimi se pohybovali njac lid. V mrholcm vzduchu
vypadali jako duchov. Ne lid, pouh obrysy, posouvajc se pod
olovnmi mraky.
Tak pojte, vy dva, zavolal na n Kurt (nejstar ze Steinerovic
dt) a oni rychle vykroili za nm.
Ve kole Rudy nikdy nezapomnl o kad pestvce Liesel vyhledat.
Nevmal si toho, e ostatn hulkaj, jak je ta nov holka hloup. Byl
47

j od zatku nablzku, a bude j nablzku i pak, a jej rozarovn

pekyp. Ale nebude to dlat jen tak pro nic za nic.
JEN JEDNA VC JE HOR NE KLUK,
KTER VS NESN
Kluk, kter vs miluje.
Jednou koncem dubna Rudy a Liesel pili ze koly a ekali na ulici
na obvykl fotbalov ma. Byli tam trochu moc brzy, ostatn dti se
jet neukzaly. Vidli jen Pfiffikuse s nevymchanou hubou.
Koukni, ukzal Rudy.
PORTRT PFIFFIKUSE
Kehk postava.
Bl vlasy.
ern pripl, hnd kalhoty
a rozpadajc se boty, a huba
a to tedy byla huba.
Hej, Pfiffikusi!
Vzdlen postava se obrtila a Rudy zaal pskat.
Star mu se napmil a souasn se pustil do nadvn s takovou
zuivost, ji nelze oznait jinak ne jako nadn od boha. Jeho prav
jmno nejsp nikdo neznal, nebo ho pinejmenm neuval. kalo
se mu prost Pfiffikus, protoe takov jmno se pesn hod pro
lovka, kter si rd psk, a to Pfiffikus kadopdn rd. Neustle si
pskal Radeckho mar a vechny dti ve mst na nj pokikovaly a
napodobovaly jeho pskn. Pesn v tu chvli Pfiffikus opustil svj
obvykl zpsob chze (naklonn dopedu, dlouh, vyouhl kroky,
ruce sloen za zdy), narovnal se a zaal jim splat. V tu chvli byl
dojem zdnlivho pokoje nsiln peruen, nebo jeho hlas petkal
vztekem.
48

Pi tto pleitosti se Liesel k Rudyho popichovn pidala tm

instinktivn.
Hej, Pfiffikusi, opiila se, a rychle si osvojila nleitou krutost,
kterou dtstv zd se vyaduje. Pskala pern, ale nebyl as na
njak nacviovn.
el po nich a kiel. Zaal u Geh scheissen a pak u to lo
rychle z kopce. Zpotku smovaly jeho nadvky jen na chlapcovu
adresu, ale rychle pila na adu i Liesel.
Ty dvko jedna mrav! val na ni. Ta slova byla jak herda do
zad. Tebe jsem tu et nevidl! Nadvat desetilet holce do dvek
je divn. To byl prost cel Pfiffikus. Veobecn se soudilo, e by
byli pkn prek s Frau Holtzapfelovou. Koukejte se vrtit!, to
bylo posledn, co Rudy a Liesel na tku slyeli. Utkali a na
Mnchener Strae.
Poj se mnou, ekl Rudy, kdy popadl: dech, jenom kousek
tudy.
Dovedl ji na Hubertv okruh, djit owensovsk phody. Stli
tam, ruce v kapsch. Ped nimi se prostrala beck drha. Mohla se
stt jen jedin vc. Odstartoval ji Rudy. Dme si stovku,
pouchoval ji. Vsadm se, e m neporaz.
To si Liesel nenechala lbit. Vsadm se, e jo.
A o co se jako vsad, ty Saumensch mrav? Copak m njak
penze?
Jasn e ne. Ty snad jo?
Ne. Ale Rudy vdl, jak na to. U se z nj stval svdnk.
Kdy t porazm, dostanu pusu. Pidepnul a zaal si vyhrnovat
nohavice.
Liesel to vyplailo, a to je jet slab slovo. Pro bys m chtl
lbat? Jsem pinav.
To j taky. Rudy zjevn nevidl jedin dvod, pro by trocha
pny mla nemu brnit. Oba dva u njakou chvli ili v koupacm
mezidob.
Chvli to zvaovala a prohlela si pitom jeho vyzbl ltka. Byla
49

skoro jako ta jej. Neme m porazit, usoudila. Vn pikvla.

Tohle bylo obchodn jednn. Kdy vyhraje ty, me mi dt pusu.
A kdy vyhraju j, nebudu u pi fotbale chytat.
Rudy to uvil. Plat. Podali si na to ruku.
Svt byl mlhav, pikryt temnm nebem, zaaly padat odtpky
det.
Drha byla bltivj, ne se na prvn pohled zdlo.
Soutc se pipravili.
Rudy msto startovnho vstelu vyhodil do vzduchu kmen. A
dopadne na zem, vyraz.
Vdy ani nevidm cl, stovala si Liesel.
A j snad jo?
Kmen se zasekl do hlny.
Beli jeden vedle druhho, lokty si propracovvali cestu. Kluzk
drha jim vsrkvala nohy a snad dvacet metr ped clem oba strhla
na zem.
Jemarjjozef! vyjekl Rudy. Jsem celej zasranej!
To nejsou dn sraky, opravila ho Liesel, to je blto, ale
sama si taky nebyla moc jist. Sklouzli o dalch pt metr smrem k
cli. Take nerozhodn?
Rudy se rozhldl, ostr zuby vycenn, vythl modr oi. Obliej
ml z poloviny peten bltem. Jestli je to nerozhodn, dostanu tu
pusu?
Ani za milin. Liesel se zvedla a oklepala si trochu blta z
kabtku.
Nebudu t stavt do brny.
Brnu si str nkam.
Na zpten cest do Himmelstrae ji Rudy upozornil: Jednou
m, Liesel, jet bude prosit, abys mi mohla dt pusu.
Jenome Liesel vdla svoje.
Zapishla se.
Co budou ona a Rudy Steiner ivi, nikdy toho ubohho pinavho
Saukerla nepolb, a urit ne dneska. O pozornost volaly dleitj
vci. Prohldla si svj bltiv bor a konstatovala oividn.
Ta m zabije.
Ta byla pochopiteln Rosa Hubermannov, jinak taky mma, a
50

skuten ji mlem pizabila. Pi vkonu trestu hrlo dleitou roli

slovo Saumensch. Nadlala z n farku.

51

OWENSOVSK PHODA

Kdy na to Liesel vzpomnala, mla pocit, e byla Rudyho dtskmu

potupen ptomna. Jaksi sama sebe vidla uprosted jeho
pomyslnho obecenstva. Mon se j prost lbilo pomylen na
zaernnho kluka uhnjcho pes trvnk.
Psal se rok 1936. Olympida. Hitlerovy hry.
Jesse Owens prv dokonil tafetu na tyikrt sto metr a
vybojoval tak svou tvrtou zlatou medaili. Do celho svta se
roztrubovaly ei, e je podlovk, protoe je ern, a e mu Hitler
odmtl podat ruku. I ti nejvt rasisti mezi Nmci asli nad
Owensovmi vkony, a povst o jeho inech proskla ven. Snad na
nikoho neudlala takov dojem jako na Rudyho.
Cel rodina se makala v obvacm pokoji. Rudy vyklouzl ven a
do kuchyn. Z kamen vythl trochu saz a pevn je sevel v prostrku
dlan. Tak te, usml se. Pila jeho chvle.
Rozetel saze, hezky tlust, a byl docela ern. Dokonce i vlasm
dopl jednu vrstvu.
Mlem nepetn se zaklebil na svj odraz v okennm skle, a
jenom v trenrkch a v tlku nenpadn unesl bratrovo kolo. lapal
ulicemi k Hubertov okruhu, v jedn kapse jet trochu saz, kdyby
se mu snad nkde setely.
*
Liesel si pedstavovala, e t noci byl msc k obloze piit. Kolem
52

nj byly pistehovny mraky.

Orezl bicykl se u drtnho plotu kolem Hubertova okruhu
droliv zastavil a Rudy vylezl nahoru. Pistl na druh stran a
neduiv klusal ke startovn e stovky. Se zpalem se pustil do
srie neohrabanch protahovacch cvik. Vyhrabal si v hln
startovac jamky.
ekal na svou chvli, rzoval pod temnm nebem a sousteoval
se, a msc i mraky ho napjat pozorovaly.
Zd se, e Owens je ve form, pustil se do komentovn, tohle
bude jeho nejskvlej vtzstv
Stiskl imaginrn ruce ostatnch borc a popl jim hodn tst,
pestoe dobe vdl, e nemaj anci.
Startr pokynul, aby zaujali pozice. Na kadm tverenm
centimetru plochy lemujc Hubertv okruh se zhmotnil dav. Vichni
kieli, a vichni tot. Skandovali jmno Rudyho Steinera, a to
jmno bylo Jesse Owens.
Vechno ztichlo.
Bosma nohama se chytil hlny. Ctil, jak se ho dr mezi prsty.
Na pokyn startra se zvedl do pozice pozor. Pak do tmy
procvakla drku startovac pistole.
Cel prvn tetina zvodu byla pomrn vyrovnan, ale bylo jen
otzkou asu, kdy se zaernn Owens propracuje do ela a bleskov
zmiz.
Owens ve veden, jeel pronikav klukovsk hlas, kdy se vtil
do przdn clov rovinky, vstc ohluujcmu potlesku olympijsk
slvy. Dokonce uctil, jak se mu o prsa polt clov pska, kdy ji
jako prvn protrhl. Nejrychlej lovk na svt.
A pi vtznm koleku se vechno pokazilo. V davu kolem clov
ry stl jako strak jeho otec. Pinejmenm jako strak v obleku.
(Jak u bylo eeno, Rudyho otec byl krej. Zdka se na ulici ukzal
jinak ne v obleku s kravatou. Pi tto pleitosti to vak byl jen
53

oblek se zmuchlanou koil.)

Was ist los? zeptal se svho syna, kdy se mu pedvedl v cel
sv zamourovan slv. Co to tady sakra vyvd? Dav zmizel,
Zvedl se vnek. Usnul jsem v kesle, a najednou si Kurt viml, e jsi
pry. Vichni t hledaj.
Za normlnch okolnost byl pan Steiner pozoruhodn slun mu.
Ovem zjistit, e se jedno z jeho dt jednoho letnho veera
zamazalo sazemi, to za normln okolnosti nepovaoval. Ten kluk
se zblznil, bruel si pod vousy, ovem pipoutl, e nco takovho
se prost muselo stt, kdy m est dt. Pinejmenm jedno z nich
mus bt ern ovce. Te zrovna se na ni dval a ekal na vysvtlen.
No tak?
Rudy popadal dech, pak se pedklonil a dlanmi se opel o kolena.
Byl jsem Jesse Owens, odpovdl, jako by to byla ta
nejpirozenj vc pod sluncem. V jeho hlase dokonce zaznvalo
cosi nevyslovenho, co kalo: Co jinho jako by to mlo bejt? Ale
ten tn se vytratil, kdy si viml nevyspalosti vezan do ke pod
otcovma oima.
Jesse Owens? Par Steiner patil k lidem, co jsou hodn prkenn.
Hlas ml hranat a masivn. Tlo bylo dlouh a tk, jako z dubu.
Vlasy ml jako tsky. Co je to za?
Vdy v, tati, ern zzrak.
J ti uku ern zzrak. Palcem a ukazovkem chytil syna za
ucho.
Rudy se schoulil. Au, to hrozn bol.
Vn? Jeho otec se te vc staral o lepkav saze, ktermi si
poskvrnil prsty. On si to snad natel vude, pomyslel si. I v uch to
m, prokristapna. Tak jdem.
Cestou dom se pan Steiner rozhodl, e syna pou o politice, jak
nejlpe doke. Potrv lta, ne to Rudy vechno pochop a to u
bude pozd na to nco chpat.
ROZPORUPLN POLITIKA ALEXE STEINERA
Za prv: Byl lenem NSDAP, ale nectil
54

nenvist vi idm, a vlastn

ani vi nikomu jinmu.
Za druh: Nemohl se vak ubrnit, aby
v hloubi due poctil dl levy (a h:
radosti!), kdy zaveli idovsk obchody
propaganda tvrdila, e je pouze otzkou
asu, ne zemi zamo idovsk krejovstv
a odloud mu zkaznky.
Za tet: To pece ale neznamen,
e je museli vechny odvzt pry?
Za tvrt: Jeho rodina. Pochopiteln musel
udlat vechno, aby je uivil. Jestli to znamenalo
vstoupit do strany, nedalo se nic jinho dlat.
Za pt: Kdesi hluboko v dui ho cosi
svdilo, ale dval si pozor, aby si to
nekrbal. Bl se, co by se
z toho mohlo vyvalit.
Zahnuli za pr roh, a na Himmelstrae, a Alex ekl: Synku,
neme si tu chodit namalovan naerno, rozum?
Rudyho to zaujalo, a zmtlo. Msc u byl odpran a mohl se
voln pohybovat, stoupat a klesat a odkapvat na chlapcovu tv,
kter te byla hezk a potemnl, stejn jako jeho mylenky. Pro
ne, tati?
Protoe by t odvezli pry.
Pro?
Protoe bys neml chtt bt jako ern nebo jako idi nebo
nkdo, kdo nen jako my.
A kdo jsou idi?
Pamatuje si na pana Kaufmana, mho starho zkaznka?
Koupili jsme ti u nj boty.
Ano.
Tak ten je id.
To jsem nevdl. Mus se za to platit, kdy chce bt id? Je na
to poteba povolen?
Ne, Rudy. Pan Steiner vedl jednou rukou kolo a druhou
55

Rudyho. Vst rozhovor mu dlalo pote. Jet pod neuvolnil

seven prst, ktermi drel syna za ucho. Zapomnl. To je, jako
kdy jsi Nmec, nebo katolk.
Aha. Je Jesse Owens katolk?
To j nevm! Pan Steiner kloptl o pedl a ucho pustil.
Chvli li v tichosti, a pak Rudy ekl: J jsem jenom chtl bt
jako Jesse Owens, tati.
Pan Steiner tentokrt poloil ruku na Rudyho hlavu a vysvtloval:
J vm, synku, ale ty m krsn svtl vlasy a velk, bezpen
modr oi. Ml bys bt rd, e to tak je, jasn?
Jene jasn nebylo nic.
Rudy nic nepochopil, ale ten veer se stal pedehrou budoucch
udlost. Dva a pl roku nato se Kaufmanovo obuvnictv promnilo v
hromadu rozbitho skla a vechny boty nahzeli i s krabicemi na
nklak.

56

R U B S K E L N H O PAP R U

Urujc chvle lid podle mho nzoru zavaj hlavn v dtstv. Pro
nkoho je to teba owensovsk phoda. Pro jinho zas okamik, kdy
se v noci hystericky pomoil.
Bylo to na konci kvtna 1939, veer jako kad jin. Mma hrozila
eleznou pst, tta byl pry Liesel umyla vstupn dvee a pozorovala
nebe nad Himmelstrae.
O nco dve el kolem prvod.
Po Mnchener Strae pochodovali radikln lenov NSDAP v
hndch koilch, s hrd pozvednutmi prapory, hlavy vysoko
vztyen, jako na klacku. Jejich hlasy byly jedna pse, nejve se
vznesly v hulkavm proveden Deutschland ber alles. Nmecko
nade vechno.
Jako vdycky sklidili potlesk.
Jet je pobzeli, jak kreli kdovkam.
Na ulici stali lid a dvali se, nkte zdravili napaenou pa, jin
plily dlan od tleskn. Nkte, jako Frau Dillerov, mli tv
zvrsnnou okzalou hrdost, a pak tam byli nahodile rozptleni
nezaazeni, jako Alex Steiner kter stl jako devn palek ve tvaru
lovka a tleskal pomalu a svdomit. Krsn. Podzen.
Liesel stla na prahu s ttou a Rudym. Tv Hanse Hubermanna
mla zataen zvsy.

57

 PR PEVKANCH SEL
Od roku 1933 prokazovalo 90 procent
Nmc neochvjnou podporu
Adolfu Hitlerovi.
To znamen, e zbylo deset procent tch,
kdo tak neinili.
Hans Hubermann patil mezi
tch deset procent.
Ml svoje dvody.
Liesel mla t noci stejn sen jako vdycky. Nejdv uvidla
pochodujc hnd koile, ale rychle ji dovedly do vlaku, kde na ni
ekal obvykl objev. Jej bratr zase zral do przdna.
Kdy se s kikem probudila, hned si uvdomila, e tentokrt je
nco jinak. Zpod deky se linul tepl a mdl pach. Nejdv se snaila
sama sebe pesvdit, e se nic nestalo, ale kdy piel tta a objal ji,
rozplakala se a do ucha mu to piznala.
Tati, zaeptala. Tati, a vc u nic. Nejsp to ctil sm.
Jemn ji zdvihl z postele a odnesl ji do koupelny. Ten okamik
piel pr minut nato.
Sundme prostradlo, ekl tta, shl dospod a ltku vythl. Cosi se
pitom uvolnilo a s bouchnutm dopadlo na podlahu. Vymrtila se
odtamtud ern knka se stbrnm npisem a pistla na zemi, mezi
nohama vysokho mue.
Podval se dol.
Podval se na dve, kter plae pokrilo rameny.
Pak soustedn peetl nahlas titul: Hrobaova rukov. Tak
takhle se to jmenuje, pomyslela si Liesel.
Mezi nimi se rozprostel ps mlen. Mu, dvka, kniha. Zvedl ji a
jeho hlas byl mkk jako vata.
ROZHOVOR VE DV RNO
To je tvoje?
58

Ano, tati.
Chce si ji pest?
Znovu: Ano, tati.
Unaven smv.
Tajc kovov oi.
Tak to bychom si ji mli pest.
Kdy o tyi roky pozdji zaala ve sklep sama pst, uvdomila si
dv vci, kter s tm bolestnm nonm pomoovnm souvisely. Za
prv si kala, e mla nesmrn tst, e knku objevil tta. (Kdy
se povleen vymovalo pedtm, Rosa natst k thle prci
donutila Liesel. A ho sebou, Saumensch! Copak na to mme cel
den?) A za druh byla jednodue pyn na to, jakou lohu sehrl
Hans Hubermann v jejm vzdlvn. Asi by vs to nenapadlo, psala,
ale kola mi ve ten moc nepomohla. To tta. Lidi si mysl, e nen
moc chytr, a je pravda, e nete moc rychle, ale j jsem brzo
pochopila, e mu slova a psan jednou vlastn zachrnily ivot. Nebo
aspo slova a ten lovk, kter ho nauil hrt na akordeon
Pkn popodku, ekl t noci Hans Hubermann. Vymchal
povleen a povsil je na ru. Tak, ekl, kdy se vrtil do pokoje.
Zaneme s plnonm vyuovnm.
Prach oivil lut svtlo.
Liesel sedla na chladivm istm prostradle, zahanben,
rozradostnn. Mylenka na mokrou postel na ni sice dorela, jene
ona te bude st. Bude st knihu.
Zvedalo se v n vzruen.
Rozsvtila se vidina desetiletho toucho gnia.
Kdyby to jen bylo tak jednoduch.
*
Musm se ti piznat, varoval pedem tta, e sm nejsem
kdovjak ten.
Ale to, e etl pomalu, nevadilo. e tempo jeho ten bylo
pomalej, ne je obvykl, mohlo vci jen pomoci. Mon dky tomu
59

dvina neschopnost nevyvolvala takov rozarovn.

Stejn se ale zpotku zdlo, e Hansovi nen pln pjemn vzt
knku a prohlet si ji.
Piel bl a posadil se vedle n na postel, opel se, nohy mu ikmo
trely pes postranici. Prozkoumal znovu knihu a pustil ji na
prostradlo. Pro vlastn chce tak mil dve st takovhle vci?
Liesel zase jen pokrila rameny. Kdyby ten ue etl kompletn
Goethovy spisy nebo nco podobn skvlho, mli by ped sebou
prv to. Zkouela to vysvtlit: J kdy Leela ve snhu, a
Tich slova pepadla pes okraj postele, vysypala se na podlahu jako
prach.
Ale tta vdl, co na to ct. Vdycky vdl, co ct.
Prohrbl si prsty ospal vlasy a ekl: Ale jedno mi mus slbit,
Liesel. Kdybych nkdy te umel, dohldni na to, aby m pohbili,
jak nle.
S velkou vnost pikvla.
Ne aby peskoili estou kapitolu nebo bod tyi v kapitole
devt. Zasml se, a pornek taky. Tak to jsem rd, e jsme se
dohodli. Te se do toho meme pustit.
Uvelebil se a kosti mu zapraskaly jako nepokojn parkety.
Legrace zan.
Kniha, umocnn klidem noci, se otevela zvan vtru.
Kdy na to pak Liesel vzpomnala, dovedla pesn ct, na co jej
otec myslel, kdy peltl prvn strnku Hrobaovy rukovti. Jakmile
si uvdomil, jak je kniha obtn, hned mu bylo jasn, e nen ani
zdaleka nejvhodnj. Byla v n slova, kter byla tk i pro nho. A
to nemluvm o morbidnosti samotnho tmatu. A pokud jde o dvku,
ta v sob nhle poctila touhu st, kterou se ani nepokouela
pochopit. Mon se chtla i ujistit, e jejho bratra pohbili, jak
nle. A u byl ten dvod, jak chtl, jej hlad po ten byl takov,
jak vbec me desetilet lovk zakouet.
Prvn kapitola nesla nzev: Prvn krok: volba sprvnho nin.
Krtk vodn pas pedestrala, emu se bude nsledujcch dvacet
strnek vnovat. Vypotvala typy lopat, krump, rukavic a tak
dle, jako i to, jak zsadn je nleit s nimi zachzet. Hrobastv je
60

prost vn vc.
Tta listoval knihou a bezpochyby na sob ctil Lieseliny oi.
Natahovaly se k nmu a ekaly, a nco, cokoli, vyjde z jeho st.
Tak tady. Znovu zmnil polohu a podal j knihu. Podvej se
tady na tu strnku a ekni mi, kolik slov doke pest.
Podvala se a zalhala.
Asi tak plku.
Tak mi njak peti. Pochopiteln to nedokzala. Kdy ji nutil,
aby ukzala na njak slovo a peetla ho, ukzalo se, e um jen ti
nmeck leny der, die, das. A na cel strnce muselo bt snad dv
st slov.
Asi to bude t, ne jsem si myslel.
Vimla si, jak mu tahle mylenka bleskla hlavou.
Nadzvedl se, stoupl si a el zase pry.
Kdy se pak vrtil, ekl: Vlastn mm lep npad. V ruce drel
tlustou malskou tuku a tsek skelnho papru. Zaneme pkn
od zatku. Liesel nemla pro odporovat.
Do levho rohu otoenho listu skelnho papru nartl asi
tcentimetrov tverec a vtsnal do nj velk A. Do druhho rohu
umstil mal. Zatm to lo dobe.
A, ekla Liesel.
A jako co?
Usmla se. Apfel.
Napsal to slovo velkmi psmeny a nakreslil pod n iat jablko.
Byl mal pokoj, dn umlec. Kdy byl hotov, rozhldl se a ekl:
A te B.
Postupovali abecedou a Lieseliny oi byly vt a vt. Znala to
ze koly, z t tdy dtiek z jesl, ale tentokrt to bylo lep. Byla tu
sama, a nebyla obrovsk. Bylo hezk pozorovat ttu, jak zapisuje
slova a pomalu sestavuje primitivn malvky.
Ale Liesel, no tak, pobzel ji pak, kdy nevdla jak dl. Nco,
co zan na S. Vdy je to jednoduch. Tos m tedy moc zklamala.
Nemohla na to pijt.
No tak! pohrval si s n jeho epot. Vzpome si na mmu.
A pak ji to slovo udeilo do tve jako facka. Reflexivn se
61

zaklebila. SAUMENSCH! zajeela a tta vybuchl smchy, ale pak

utichl.
Pst, musme bt potichu. Ale stejn val smchy, kdy psal to
slovo a doploval celek jednou ze svch kresbiek.
TYPICK DLO HANSE HUBERMANNA

Tati, zaeptala. Vdy nemm oi!

Pohladil dve po vlasech. Padla do pipraven pasti. S
takovmhle smvem, pravil Hans Hubermann, oi nepotebuje.
Pitiskl ji k sob, a pak se znovu podval na obrzek, tv jak z
horkho stbra. Tak, a te T.
*
Kdy dokonili a desetkrt prostudovali celou abecedu, tta se
naklonil a ekl: Tak to by pro dneek stailo, ne?
A co jet pr slov?
Byl rezolutn. Stailo. A se probud, zahraju ti na harmoniku.
Dkuju, tati.
Dobrou. Tich, jednoslabin smch. Dobrou, Saumensch.
Dobrou, tati.
Zhasnul, otoil se a posadil se do kesla. Liesel mla v t tm
oteven oi. Dvala se na slova.

62

VN PTELSTV

A tak to lo dl.
Pr dalch tdn, a do lta, zanalo s koncem kad non mry
plnon vyuovn. Dolo k dalm dvma pomoenm, ale Hans
Hubermann prost uklidil stejn hrdinn jako poprv a pak zahjil
ten, kreslen a opakovn. K rnu znj i tlumen hlasy hlun.
Ve tvrtek, chvli po tet odpoledne, nakzala mma Liesel, aby
se nachystala, e s n pjde roznet vyehlen prdlo. Ale tta ml
jin plny.
Veel do kuchyn a ekl: Promi, matko, ale dneska s tebou
nepjde.
Mma se ani nenamhala vzhldnout od rance s prdlem. Ptal se
t nkdo na nco, du Arschloch? Tak jdem, Liesel.
Ona te, ekl. Tta podal Liesel pevn smv a mrknut. Se
mnou. Um ji. Jdeme k Amperu nahoru proti proudu, tam jak jsem
cvival na akordeon.
Te mu ovem pozornost vnovala.
Poloila prdlo na stl a propracovala se na nleitou rove
ironie. Cos to povdal?
Mm dojem, es m slyela, Roso.
Mma se rozesmla. Co ty ji sakra me nauit? Lepenkov
smek. Slova jako prav hk. Jako bys ty byl njakej ten,
Saukerl.
Kuchyn vykvala. Tta kontroval. To prdlo ti vezmem.
Ty mizernej Zmlkla. Zvaovala to a do st se j nutila slova
Budete zptky, ne bude tma.
63

Potm se st ned, mami,, na to Liesel.

Co zas bylo tohle, Saumensch?
Nic, mami.
Tta se zasml a ukzal na dvku: Knku, mirglpapr, tuku,
naizoval, a harmoniku! ale to u byla pry. Za chvli u byli na
Himmelstrae, a nesli si slova, hudbu, a prdlo.
Kreli k obchodu Frau Dillerov a tu a tam se ohldli, jestli mma
pod jet stoj u branky a kontroluje je. Stla. V jednu chvli za
nimi zavolala: Liesel, dr to rovn! Zmuchl to!
Ano, mami!
A po pr krocch: Liesel, oblkla ses podn?
Co k?
Saumensch dreckigs, ty nikdy nesly, co m! Oblkla ses
podn? Me se udlat zima!
Zali za roh, tta se sehnul, aby si zavzal tkaniku. Liesel,
poprosil, ubalila bys mi cigaretu?
Nic by j nemohlo udlat vt radost.
Kdy roznesli prdlo, vrtili se k ece Amper, lemujc msto. Razila
si cestu kolem nj, nasmrovan ke koncentranmu tboru Dachau.
Vedl pes ni most z devnch foen.
Posadili se do trvy asi ticet metr po proudu za mostem, psali
slova a nahlas je etli, dokud se nezaalo stmvat. Pak Hans vythl
akordeon. Liesel ho pozorovala a poslouchala ovem zmatenho
vrazu, kter se toho veera objevil pi hran na ttov tvi, si hned
nevimla.
TTOVA TV
Tkala a asla,
ale neodhalila dn odpovdi.
Zatm.

64

Cosi se v nm promnilo. Jemn posunulo.

Vidla to, ale uvdomila si to a pozdji, kdy vechno zapadlo do
sebe. Nevidla, jak se pi hran dv, nevdla, e akordeon Hanse
Hubermanna m svj pbh. Pijde as, kdy ten pbh doraz nad
rnem do sla 33 v Himmelstrae, s rozechranmi rameny,
navleen do roztesenho kabtu. Pinese kufk, knihu, a dv
otzky. Pbh. Pbh po pbhu. Pbh uvnit pbhu.
Ale pro Liesel tu te byl jen jeden, a j se v nm lbilo.
Uloila se na zda do dlouhch pa trvy.
Zavela oi, ui zachycovaly noty.
Obas to samozejm drhlo. Tta na ni prkrt skoro kiel: No tak,
Liesel, tohle slovo zn, tohle zn! Vdycky kdy se zdlo, e
pkn postupuj, cosi se zaseklo.
Kdy bylo hezky, chodili odpoledne k Amperu. Kdy hezky
nebylo, zbval sklep. Za to mohla hlavn mma. Zkoueli to nejdv
v kuchyni, ale to nelo.
Roso, ekl jednou Hans. Jeho slova tie uala nkterou jej vtu.
Mohla bys pro m nco udlat?
Podvala se na nj od kamen. Co jako?
Prosm t, dm t, mohla bys aspo na pt minut zavt pusu?
Jej reakci si jist dokete podstavit.
Skonili ve sklep.
Svtlo tam nebylo, take si brali petrolejku. Liesel se pomalu, ani ve
kole, ani doma, od eky ke sklepu, za dn krsnch i oklivch,
uila st a pst.
U brzo, chvlil ji tta, bude moct st tu hroznou hrobaskou
knku se zavenma oima.
A dostanu se z t trpasli tdy.
Pronesla ta slova s jakmsi pochmurnm majetnictvm.
Bhem jednoho sklepnho sezen tta nechal smirkov papr
smirkovm paprem (u mu dochzel) a vyndal ttec. Domcnost
65

Hubermannovch neoplvala luxusem, ale vdycky mli nadbytek

barvy, a ta byla pi vyuovn vce ne uiten. Tta ekl slovo a
Liesel ho mla hlskovat a pak namalovat na ze, pokud to trefila
dobe. Po msci stnu peteli. Nov betonov strnka.
Byly veery, kdy Liesel po prci ve sklep sedvala schoulen ve
van a poslouchala z kuchyn zas ty stejn promluvy.
Smrd, kala mma Hansovi, cigaretama a petrolejem.
Sedla ve vod a pedstavovala si tu vni, kterou ml tta
rozestenou po atech. Vc ne co jinho to byla vn ptelstv, a
ctila ji i sama na sob. Liesel mla tu vni rda. Oichvala si pai a
usmvala se, dokud voda kolem n nevystydla.

66

AMPINKA KOLNHO DVORA

V TK VZE

Lto roku 1939 pospchalo, anebo to mon byla Liesel. Trvila as

fotbalem na Himmelstrae s Rudym a ostatnmi dtmi (to bylo
celoron vyraen), roznenm prdla po mst s mmou, a uenm
slov. Lto jako by skonilo pr dn nato, co zaalo.
Pozdji toho roku se odehrly dv vci.
OD Z DO LISTOPADU 1939
1. Zaala druh svtov vlka.
2. Liesel Memingerov se stala
ampinkou kolnho dvora v tk vze.
V Molchingu byl chladn den, kdy zaala vlka a moje pracovn
vyten narostlo.
Svt o n diskutoval.
Novinov titulky se j oddvaly.
Z nmeckch rdi burcel Fhrerv hlas. Nevzdme se.
Neustaneme. Zvtzme. N as piel.
Zaala nmeck invaze do Polska a vude se shromaovali lid,
aby si vyslechli novinky o n. Mnchener Strae, stejn jako kad
hlavn ulice v Nmecku, ila vlkou. Jejm pachem, jejm hlasem. O
pr dn dve spustili pdlov systm vhrn pedzvst a te
to bylo stvrzeno: Anglie a Francie vyhlsily Nmecku vlku. Kdy si
67

vypjme slov Hanse Hubermanna: Legrace zan.

V den vyhlen vlky ml tta to tst, e dostal prci. Cestou dom
nkde sebral zahozen noviny, a msto aby se zastavil a hodil je na
kru mezi plechovky s barvou, poskldal je a stril si je za koili.
Ne doel dom a vyndal je, jeho pot mu tiskaskou er pethl na
ki. Noviny pistly na stole, ale tu zprvu u ml otitnou i na
prsou. Jako tetovn. Rozepnul si koili a shlel na ni v pochybnm
kuchyskm svtle.
Co se tam pe? vyptvala se Liesel. Dvala se tam a zptky, z
ernch obrys na jeho prsou na noviny.
HITLER OBSADIL POLSKO, odpovdl Hans Hubermann, a
pak se zhroutil do kesla. Deutschland ber alles, zaeptal, a
neznlo to ani trochu vlastenecky.
A ta tv tu byla zas, jeho akordeonov tv.
Takhle zaala jedna vlka.
Liesel se co nevidt octne v jin.
Asi msc po tom, co zase zaala kola, postoupila do nleitho
ronku. Mon si myslte, e to bylo kvli tomu, jak se zlepila ve
ten, ale nebylo to tak. Navzdory vem pokrokm mla pod se
tenm velk pote. Vty byly pohzen vude kolem. Slova ji
mtla. Jej postup zpsobilo sp to, e mezi mladmi dtmi psobila
jako rozvratnice. Odpovdala na otzky pokldan jinm dtem,
vykikovala. Prkrt se j dostalo na chodb i tak eenho Watschen.
DEFINICE
Watschen = podn vprask
Uitelka, kter byla zrove jeptikou, ji dovedla do vy tdy,
posadila ji na idli po stran a nakzala j, a dr pusu. Z druhho
68

konce tdy se na ni dval Rudy a mval. Liesel mu to oplatila a

snaila se nesmt.
Doma u se tenm Hrobaovy rukovti s ttou pkn pokroili.
Slova, kterm nerozumla, zakroukovali a druh den si je brali do
sklepa. Myslela si, e to sta. Nestailo.
Nkdy na zatku listopadu se ve kole konaly jaksi postupov
testy. Jeden se tkal i ten. Kad k se musel postavit ped tdu a
pest z knihy pas, kterou uitelka urila. To rno bylo mraziv,
ale prozen sluncem. Dti si mnuly oi. Postavu jeptiky, smrtky s
kosou, tedy sestry Marie, lemovala svatoz. (Mimochodem tuhle
lidskou pedstavu smrti s kosou mm rda. Zvl ta kosa se mi lb.
Vn m bav.)
Tdou, kter ztkla slunenm svtlem, rachotila nhodn
vybran jmna:
Waldenheim, Lehman, Steiner.
Vichni si stoupli a etli, kad s jinou mrou zpsobilosti. Rudy
byl pekvapiv dobr.
Liesel tam bhem zkouen sedla se smsic horenho
oekvn a muivho strachu. pnliv touila se s nimi pomit,
zjistit jednou provdy, jak moc se ve ten zlepuje. Zvldne to?
Doke se aspo piblit Rudymu a ostatnm?
Pokad kdy sestra Maria pohldla do svho seznamu, struny
nerv pod Lieselinmi ebry se napjaly. Zaalo to vdycky v
aludku, ale propracovvalo se to v a v. Brzy to bude mt kolem
krku, jako tlust provaz.
Kdy svj prmrn pokus zakonil Tommy Mller, rozhldla se
po td. U etli vichni. Zbv u jen ona.
Vborn, kvla sestra Marie, kdy prozkoumala seznam. Tak to je
vechno.
Coe?
Ne!
Na druhm konci tdy se doslova zhmotnil hlas. K nmu byl
pipojen kluk s citrnovmi vlasy, pod stolem mu v nohavicch
tloukla kostnat kolena. Vystelil ruku a ekl: Sestro Marie, asi jste
zapomnla na Liesel.
69

Sestra Marie.
Dojem to na ni neudlalo.
Plcla seznamem o stl ped sebou a s nesouhlasnm vzdechem si
Rudyho prohlela. Byla to skoro melancholick chvle. Pro,
zanakala, mus snet zrovna Rudyho Steinera? Ten kluk prost
neum dret pusu. Pro, Boe, pro?
Ne, ekla rozhodn. Jej bko se i s n naklonilo kupedu.
Bojm se, e Liesel by to nezvldla, Rudy. Rozhldla se, aby to
potvrdila. Pete mi to nkdy pozdji.
Dve si odkalalo a s tichm vzdorem zaprotestovalo: Zvldnu
to u te, sestro. Vtina dt to v tichosti sledovala. Pr z nich
provozovalo to bjen dtsk umn poklebovat se.
Sestra toho mla prv tak dost. Ne, nezvldne! Co to dl?
Protoe Liesel u vstala ze idle a pomalu, cel ztuhl, la ped
tabuli. Vzala knihu a nhodn ji otevela.
Tak dobe, ekla sestra Marie. Chce st? No tak ti.
Ano, sestro. Liesel se podvala po Rudym, pak sklopila oi a
prohlela strnku.
Kdy zase vzhldla, cel mstnost se roztrhla na dv poloviny, a ty
se zase smkly dohromady. Vechny dti j to pmo ped oima
rozmakalo, a ona si krtkou ndhernou chvli pedstavovala, jak
pedt celou stranu, a bezchybn, plynule triumfuje.
KLOV SLOVO
Pedstavovala.
No tak, Liesel!
To Rudy prolomil ticho.
Zlodjka knih zase sklopila oi, ke slovm.
No tak, artikuloval Rudy nm. No tak, Liesel.
Ohluila ji krev. Vty se rozpily.
70

Bl strnka byla nhle popsan cizm jazykem, a vecko jet

zhoril fakt, e se j oi zalily slzami. U ani nevidla slova.
A navc to slunce. To hrozn slunce. Vyrazilo okna stepy byly
vude a opelo se pmo do neschopn dvky. Kielo j do tve.
Ukradnout knku, to doke, ale pest, to u ne!
A pak to pilo. een.
Dchala, dchala a zaala st, ale ne z knihy, kterou mla ped
sebou. Byl to kousek z Hrobaovy rukovti. Z Kapitoly 3: V ppad
snhu. Vtiskl j ho do pamti ttv hlas.
V ppad, e napadne snh, promluvila, si muste vzt dobrou
lopatu. Muste kopat do hloubky, nesmte prci odbt. Nesmte si nic
ulehovat. Znovu vsla mohutn chumel vzduchu. Pochopiteln
bv snadnj pokat si, a den pokro, otepl se a
To byl konec.
Knka j byla vyrvna a zaznl pkaz: Liesel na chodbu.
Kdy na chodb dostvala mal Watschen, slyela mezi dery
ruky sestry Marie, jak se j ve td smj. Vidla je. Vechny ty
rozmakan dti. ehtaly se, smly. Zalit sluncem. Smly se
vechny, a na Rudyho.
O pestvce ji ekalo poklebovn. Piel k n kluk jmnem Ludwig
Schmeikl, s knkou v ruce. Hele, Liesel, tohle slovo je hrozn
tk. Mohla bys mi ho pest? Rozesml se desetilet, samolib
smch. Dummkopf blbeku.
To u se zaaly sbrat velk, neohraban mraky a pokikovaly na
ni dal a dal dti, kdy vidly, jak to v n ve.
Nevmej si jich, radil j Rudy.
Tob se to ekne, ty nejsi pitomec.
Kdy u pestvka konila, inil souet posmnch poznmek
devatenct. Pi dvact rafla. Byl to Schmeikl, piel si pro nup.
No tak, Liesel. Stril j knku pod nos. Tak mi pece pomoz. A
tak mu Liesel pomohla.
Vstala a vzala si od nj knku, a kdy se pes rameno zazubil na
ostatn dti, zahodila ji a kopla ho, jak siln jen dokzala, kamsi do
71

slabin.
No, jak si dokete pedstavit, Ludwig Schmeikl se zlomil v pase,
a cestou k zemi dostal podnou rnu na ucho. Kdy dopadl,
postavila ho. Kdy zas stl, fackovala ho, drpala, vyhlazovala holka
hrzn stravovan vztekem. Jeho ke byla tepl a jemn. Jej
klouby a nehty byly sice mal, zato dsiv tvrd. Saukerl! I jej
hlas jako by dokzal krbat. Arschloch! V, jak se pe
Arschloch?
To u tam vkloptaly mraky a zaplnily oblohu, a jak mraky!
Velk a tun.
Temn a vypasen.
Vrely do sebe. Omlouvaly se. Postupovaly a hledaly si msto.
Ostatn dti tam byly tak rychle jako inu, jako dti pitahovan
rvakou. Gul rukou a nohou, vkik a povzbuzovn kolem nich
houstl. Dvali se, jak Ludwig Schmeikl dostv od Liesel
Memingerov ivotn vprask. Jemarjjozef! komentovala to
jeiv jedna dvka, vdy ona ho zabije!
Liesel ho nezabila.
Ale skoro se j to povedlo.
Vlastn ji zastavil a kubav smn, rozkleben obliej
Tommyho Mllera. Liesel, kter byla pod peplnn adrenalinem,
piel jeho smv tak absurdn, e ho strhla na zem a zaala buit i do
nho.
Co to dl?! zajeel, a teprve pak, kdy dostal ti nebo tyi
facky a z nosu se mu spustil pramnek krve, pestala.
Kleela, sla vzduch a poslouchala stnn, kter se pod n
ozvalo. Podvala se do vru tv napravo i nalevo, a prohlsila: J
nejsem blb!
Nikdo se s n nehdal.
Rvaka skonila, vlastn a kdy se vichni vrtili do tdy a sestra
Marie zjistila, v jakm stavu je Ludwig Schmeikl. Prvn npor
podezen padl na Rudyho a nkolik dalch. Byli pece ustavin v
sob. Ruce! zavelela kadmu, ale vechny byly ist.
To snad nen pravda, zamumlala sestra Marie, to snad ne,
protoe kdy pak pedstoupila Liesel a ukzala ruce, mla Ludwiga
72

Schmeikla a za nehty, i kdy u zanal slzat. Na chodbu,

prohlsila pak, ten den u podruh. Vlastn tu hodinu u podruh.
Tentokrt to nebylo dn mal Watschen. Ani njak prmrn.
Tentokrt to byl vprask vech chodebnch vprask, jedno lehnut
rkoskou za druhm, a si Liesel tden mlem nemohla sednout. A
ze tdy neznl dn smch. Sp tich naslouchav strach.
Kdy ten den kola skonila, la Liesel dom s Rudym a ostatnmi
Steinerovic dtmi. Jak se blila v pekotnch mylenkch k
Himmelstrae, narstajc trpen nepoveden deklamovn z
Hrobaovy rukovti, znien jej rodiny, jej non mry, dnen
ponen ji pohltilo a Liesel se schoulila u karpy a rozplakala se. K
tomu to vechno smovalo.
Rudy se zastavil vedle n a sklopil oi.
Zaalo pret, nleit zhusta.
Kurt Steiner na n zavolal, ale ani jeden se nepohnul. Jeden te v
bolestech sedl na zemi mezi hroudami det, a druh stl vedle a
ekal.
Pro musel umt? ptala se, ale Rudy pod nic nedlal, nic
nekal.
Kdy s tm byla konen hotov a vstala, vzal ji kolem ramen jako
nejlepho kumpna a li dl. Nezaznl dn poadavek na lbn.
Nic takovho. Za to mete Rudyho milovat, jestli je libo.
Hlavn m nekopni do vajec.
Tohle toti Rudymu thlo hlavou, ale Liesel to neekl. Tu
informaci j poskytl a skoro tyi roky nato.
V tuhle chvli se Rudy a Liesel propracovvali detm do
Himmelstrae.
On byl cvok, kter se natel naerno a porazil cel svt.
Ona zlodjka knih, kter nemla slova.
Ale vte mi, slova u jsou na cest, a a se k n dostanou, Liesel
je vezme do nrue jako mraky a vydm, jako by prelo.

73

ST DRUH

POKREN

RAMEN

v n se objevuje:
dvka stvoen z temnoty radost z cigaret
ta, kter chod po mst nkolik
nedoruench dopis hitlerovy narozeniny
100% ist nmeck pot brny zlodjstv
a kniha z ohn

74

DVKA STVOEN Z TEMNOTY

NKOLIK STATISTICKCH DAJ

Prvn ukraden kniha: 13. ledna 1939
Druh ukraden kniha: 20. dubna 1940
Doba uplynul mezi krdeemi eench
knih: 463 dn.
Kdybyste to chtli brt na lehkou vhu, mohli byste ct, e to pece
stlo jen trochu ohn a njak ten lidsk ev, kter k tomu patil.
Mohli byste tvrdit, e nic vc Liesel Memingerov nepotebovala,
aby dopadla svou druhou ukradenou knihu, by j doutnala v rukou.
By j rozehla ebra.
Problm ovem tkv v tomhle:
Te nen as na lehkovnost.
Nen pokdy zevlovat, koukat kde co lt, kontrolovat, jestli se vm
nepipaluje veee protoe kdy zlodjka knih ukradla svou druhou
knku, nejene jej hlad po krdei ivila spousta okolnost, ale
navc ta krde spustila vechno, co mlo pijt. Poskytla j msto,
kde mohla v kninm zlodjstv pokraovat. Inspirovala Hanse
Hubermanna k plnu, jak pomoci idovskmu boxerovi. A ukzala
zas jednou i mn, e z jedn pleitosti se pmo rod dal, stejn
jako se z risku rod vt risk, ze ivota vce ivota a ze smrti vce
smrti.
*
75

Do jist mry by to byl osud.

Vte, kali vm asi, e nacistick Nmecko stlo na
antisemitismu, ponkud pehorlivm vdci a bigotnm nrodu
ivenm nenvist, ale to vechno by pilo vnive, kdyby Nmci
tolik nemilovali jednu konkrtn innost: spalovn.
Nmci hrozn rdi nco plili. Obchody, synagogy, sk snmy,
domy, osobn majetek, povradn lidi a pochopiteln tak knihy.
Takov pkn spalovn knih, paneku, to si jen neradi nechali ujt
a dky tomu se lidem, kte mli pro knihy slabost, dostala do rukou
dla, se ktermi by se jinak nesetkali. Jednou z takto zamench
osob, jak u vme, byla taky tenk a kostnat holka jmnem Liesel
Memingerov. Asi ekala tyi sta edest ti dn, tohle za to stlo.
Na konci jednoho odpoledne, naplnnho spoustou vzruen,
spoustou ndhernho zla, v nm dolo ke krvavmu zrann kotnku
a padla facka z ruky, kter se vilo, Liesel Memingerov podruh
doshla spchu. Pokren ramen. Kniha byla modr, na obalu mla
vyraen erven npis. Pod nm byla nevelk kresba kukaky, tak
erven. Kdy se Liesel ohlela nazptek, vbec se nestydla, e
knihu ukradla. Naopak, ta tka ehosi, co ctila v aludku, se nejvc
podobala hrdosti. A jej touhu po krdei ivil vztek a temn
nenvist. Toho dvactho dubna, v den Hitlerovch narozenin, kdy tu
knihu vytrhla zpod hromady doutnajcho popele, byla vlastn Liesel
dvka stvoen z temnoty.
Samozejm je na mst ptt se pro.
Co vlastn zpsobilo ten vztek?
Jak mohlo to, co proila v poslednch tyech nebo pti mscch,
vyvrcholit takovmi pocity?
Krtce eeno, odpov putovala z Himmelstrae k Hitlerovi, na
nezjistiteln msto, kde pobvala Lieselina skuten matka, a pak
zase zptky.
A jako vtina trpen to zaalo napohled astn.

76

RADOST Z CIGARET

Ke konci roku 1939 byla u Liesel na ivot v Molchingu docela

zvykl. Pod mla non mry o svm bratrovi a stskalo se j po
nm, ale taky u ji mlo co utit.
Mla rda ttu Hanse Hubermanna, a dokonce i svou pstounskou
matku, i pes to, e ji honila ven s kbelkem, i pes to, jak j nadvala
a napadala ji. Mla rda a nesnela svho nejlepho kamarda
Rudyho Steinera, co bylo naprosto normln. A tila ji skutenost,
e navzdory selhn ped tdou se jej ten i psan doopravdy
zlepuje a pomalu se bl emusi hodnmu uznn. Tohle vechno
vystilo alespo v njakou podobu spokojenosti a brzy se na tom
vem mlo zat stavt, aby bylo dosaeno konceptu tst.
KLE KE TST
1. Dotete Hrobaovu rukov.
2. Uniknete hnvu sestry Marie.
3. Dostanete pod stromeek dv knky.
Sedmnctho prosince.
To datum si dobe zapamatovala, vdy to bylo pesn tden ped
Vnoci.
Spnek j jako obvykle naruila kadonon mra a Hans
Hubermann ji probudil. V ruce svral propocenou ltku kabtku
jejho pyama. Vlak? zaeptal.
77

Vlak, potvrdila Liesel.

Polykala vzduch, a kdy u mohla, zaali st jedenctou kapitolu
Hrobaovy rukovti. Dokonili ji chvli po tet rno, a zstala jim u
jen posledn kapitola Ctme hbitovn pdu. Tta, se stbrnma
oima oteklma navou a tv utonulou pod knrem, sklapl knihu a
ekal na zbytky svho spnku. Nedokal se jich.
Svtlo bylo pry sotva minutu, kdy ho pes tmu oslovila Liesel.
Tati?
Vydal ten zvuk, cosi zevnit hrudnku.
Tati, jsi vzhru?
Ja.
Zvedla se na loket. Mohli bychom to prosm dost? Dlouh
ndech, ruka krbajc ve vousech, pak svtlo. Otevel knihu a zaal:
Kapitola dvanct: Ctme hbitovn pdu.
etli a do asnho rna, kroukovali a zapisovali slova, kterm
nerozumla, a oteli strnku za strnkou a do svitu. Tta prkrt
mlem usnul, poddal se svdiv nav v och a podklesvajc
hlav. Liesel ho pokad zachytila, ale nebyla ani natolik nesobeck,
aby ho nechala spt, ani tak pecitlivl, aby ji to urazilo. Byla jen
holka a musela jet zlzt celou horu.
Nakonec, a to u se tma venku zaala drolit, doetli. Posledn
dky znly takto:
My vichni v Bavorsk pohebnick spolenosti doufme, e
jsme vs zaujali a poskytli vm informace o prci, zsadch
bezpenosti a povinnostech spojench s pohebnictvm.
Pejeme vm na va drze v pohebnickm emesle mnoho
spch a doufme, e vm tato kniha byla v nem
npomocna.
Kdy se kniha zavela, po oku se po sob podvali. Tta promluvil:
Tak jsme to zvldli, co.
Liesel, napl zabalen v pikrvce, studovala ernou knihu ve sv
78

ruce, i stbrn npis na n. Pikvla, sta mla vyschl a trpil ji

asn rann hlad. Byla to takov ta chvle naprost navy, kdy jste
zdolali nejen vechnu prci, ale i noc, je stla v cest.
Tta se prothl, psti seven a vka zaat, a bylo rno, kter si
netrouflo spustit d. Oba vstali a li do kuchyn, a skrz opar a
nmrazu na oknech uvidli pruhy rovho svtla na zvjch
pokrvajcch stechy Himmelstrae.
Podvej se na ty barvy, ekl tta. Je tk neoblbit si mue,
kter nejene si vm barev, ale jet o nich mluv.
Liesel jet pod svrala knihu. Kdy se snh zbarvil do oranova,
sevela ji jet pevnji. Na jedn stee uvidla malho chlapce, sedl
tam a dval se do nebe. Jmenoval se Werner, ekla. Slova se jen
nedobrovoln vyhrnula ven.
Aha, ekl tta.
Ve kole u tou dobou nebylo dn zkouen ze ten, ale e Liesel
postupn zskvala sebevdom, sebrala jednoho rna ped zatkem
hodiny zatoulanou tanku, aby zjistila, jestli doke st bez obt.
Peetla kad slovo, ale pod vzla v mnohem pomalejm tempu
ne jej spoluci. Uvdomila si, e je mnohem snadnj se nemu
blit, ne se tm doopravdy stt. Jet to bude chtt as.
Jednoho odpoledne byla v pokuen ukrst knihu z tdn
knihovniky, ale vyhldka na dal Watschen v chodb, kter by j
utdila sestra Marie, byla po pravd eeno dostaten inn
odstraujc prostedek. Navc doopravdy vlastn netouila brt si
knihy ze koly. Ten nedostatek zjmu zpsobil nejsp jej
listopadov krach, ale pln jist si tm Liesel nebyla. Vdla jen, e
to zkrtka pilo.
Ve td nemluvila.
Dokonce ani nekoukala kolem.
Kdy pila zima, nebyla u obt frustrac sestry Marie, a msto
toho sledovala, jak jsou jin vyvdni na chodbu a dostvaj, co
zaslou. Zvuk kovskho zpasu zaznvajc z chodby nebyl prv
zbavn, ale skutenost, e to je nkdo jin, znamenala kdy u ne
skutenou tchu, tak alespo levu.
79

Kdy nakrtko skonila kola kvli Weihnachten, Liesel si dokonce

troufla popt ped odchodem seste Marii vesel Vnoce. Vdla, e
Hubermannovi jsou v podstat na mizin, protoe penze utrceli na
splcen dluh a placen njmu rychleji, ne je vydlvali, a tak
neekala vbec dn drky. Leda snad njak lep jdlo. Ale kdy
se na tdr den vrtili s mmou, ttou, Hansem mladm a Trudy
dom z plnonho sezen v kostele, nala ke svmu pekvapen pod
stromekem cosi zabalenho v novinch.
To m od Jeka, ekl tta, ale ji neobalamutil. Objala oba
pstouny, ani si nestsla snh z ramen.
Odmotala papr a vybalila dv mal knky. Tu prvn, jmnem Pes
Faust, napsal jaksi Matheus Ottleberg. etla ji dohromady
tinctkrt. Toho tdrho veera peetla u kuchyskho stolu
prvnch dvacet stran, a tta se mezitm s Hansem mladm hdal o
cosi, emu nerozumla. kali tomu politika.
Pozdji spolu peetli nco vc v posteli; pidreli se tradice a
kroukovali slova, kter neznala, a zapisovali je. Ve Psu Faustovi
byly i obrzky ladn kivky a ui a karikatury nmeckho ovka,
kter ml pote s nechutnm slinnm a taky uml mluvit.
Druh kniha se jmenovala Majk a napsala ji ena, Ingrid
Rippinsteinov. Tahle kniha byla o nco del, take ji zvldla jen
devtkrt, a s kadm z tch poetnch ten se jej tempo pokad o
nco zrychlilo.
Pr dn po Vnocch se tty na ty dv knky zeptala. Vichni
zrovna jedli v kuchyni. Sledovala, jak v mminch stech miz jedna
lce hrachov polvky za druhou, a rozhodla se soustedit se radji
na ttu. Potebuju se na nco zeptat.
Nejdv se nedlo nic.
Na co?
To se ozvala mma, s plnou pusou.
Jenom jsem chtla vdt, jak jste sehnali penze na moje knky.
V ttov lci se odrazil kratik smv. Vn to chce vdt?
Jasn.
Tta vythl z kapsy zbytek svho tabkovho pdlu a pustil se
do balen cigarety. Liesel zaala bt netrpliv.
80

Tak ekne mi to, nebo ne?

Tta se rozesml. Vdy to prv dlm, holiko. Dokonil
vrobu jedn cigarety, hodil ji na stl a pustil se do dal. Pesn
takhle.
V tu chvli mma dojedla polvku, klepla lc, potlaila hnut a
odpovdla za nj. V, co ten Saukerl udlal? Ubalil si vechny ty
svoje smradlav cigarety, a kdy byl ve mst, vyhandloval je tam na
trhu s njakm ciknem.
Osm cigaret za knku. Tta si jednu triumfln stril do pusy.
Zaplil si a vthl kou. Dky Bohu za cigarety, co, matko?
Mma ho obdaila jednm ze svch patentovanch znechucench
pohled a doprovodila ho nejobvyklejm pdlem ze svho
slovnku: Saukerl.
Liesel a tta na sebe mrkli. Dojdala polvku, vedle sebe mla
jako vdycky jednu ze svch knih. Nemohla popt, e odpov na
jej otzku byla vc ne uspokojiv. Nebylo moc lid, kte by mohli
tvrdit, e jejich vzdln bylo zaplaceno cigaretami.
Mma na druhou stranu tvrdila, e kdyby byl Hans Hubermann co
k emu, vymnil by njak ten tabk za aty, kter u zoufale
potebuje, nebo za lep boty. Ale kdepak Vylvala slova do
dezu. Kdy jde o m, radi celej svj pdl vykou, co? A nco
od soused navrch.
Pr dn nato se ale Hans Hubermann vrtil veer dom se katul
vajek. Promi, matko. Poloil vejce na stl. Boty doly.
Mma si nestovala.
Dokonce si zpvala, kdy pak vejce smaila a tak tak e je
nesplila. Ukzalo se, e v cigaretch je velik radost, a domcnosti
Hubermannovch nastaly astn asy.
Skonily pr tdn nato.

81

TA, K T E R C H O D P O M S T

Zaalo to prdlem a pak u to lo rychle z kopce.

Kdy jednou Liesel doprovzela Rosu Hubermannovou na
donce po Molchingu, jeden z jejch zkaznk, Ernst Vogel, j
oznmil, e u si neme dovolit nechat si od n prt a ehlit. asy
jsou zl, omlouval se. Co vm mm povdat. Je to hor a hor.
Kvli vlce je vechno t. Podval se na dvku. Urit dostvte
njak pspvek, kdy u sebe nechvte tu malou, ne?
Mm dola e. To Liesel vydsilo.
U boku se j houpal przdn ranec.
Jdeme, Liesel.
To nebylo eeno slovy, ale kubnutm hrubou rukou.
Vogel na n zavolal ze dve. Ml asi metr osmdest, po ele se
mu bez ivota vlely zbytky mastnch vlas. Je mi lto, pan
Hubermannov!
Liesel mu zamvala.
Zamval taky.
Mma ji pokrala.
Co m co mvat tomu Arschlochovi?! Pohni.
Ten veer se Liesel koupala. Mma ji drhla obzvl drsn, a
celou dobu si cosi bruela o tom Saukerlovi Vogelovi, a co dv
minuty ho vsmn napodobovala: Urit na tu holku dostvte
njak pspvek Peskovala Lieselin nah hrudnk, jak ho drhla:
Zas takov vhra nejsi, Saumensch. Z tebe opravdu nezbohatnu, to
teda ne.
Liesel tam sedla a zapisovala si to za ui.
82

Neubhl ani tden od tto scny, a Rosa ji vthla do kuchyn. Tak

podvej, Liesel. Posadila ji ke stolu. U te jsi plku asu na ulici a
hraje si fotbal, tak bys mohla bt taky uiten. Pro zmnu.
Liesel se dvala na ruce. A jak, mami?
Odteka bude roznet a sbrat prdlo msto m. Ti bohat ns
sp nevyhod, kdy se ped n postav ty. Kdy se t zeptaj, kde
jsem, ekne, e jsem nemocn. A bude se pitom tvit smutn. Jsi
dost huben a bled, aby t jim pilo lto.
Panu Vogelovi m nebylo lto.
Dobe Oividn byla rozilen. Tm ostatnm by mohlo bt.
Tak se nehdej.
Ano, mami.
Na chvli se zdlo, e ji k sob jej nevlastn matka pivine nebo
teba poplc po rameni.
Nic takovho ale neudlala.
Msto toho Rosa Hubermannov vstala, vybrala jednu vaeku a
pidrela ji Liesel pod nosem. Ona to prost povaovala za
nezbytnost. Venku bude nosit ranec vude s sebou a pak ho
pinese rovnou dom, i s penzma, i kdyby to bylo jenom pr hal.
dn chozen za ttou, kdyby snad pro jednou doopravdy pracoval.
A dn poflakovn s tm Saukerlem Rudym Steinerem. Rovnou
dom.
Ano, mami.
A a ponese ten ranec, ponese ho podn. Nebude s nm
houpat, nebude ho poutt, nebude ho makat ani si ho hzet pes
rameno.
Ano, mami.
Ano, mami. Rosa Hubermannov byla skvl a zaplen
imittorka. To bych ti radila, Saumensch. Jak ho neponese podn,
tak na to pijdu, to snad v.
Ano, mami.
Opakovat tahle dv slova byl nejlep zpsob, jak pet, stejn
jako dlat, co se vm ekne, take od t chvle prochzela Liesel
ulicemi Molchingu z chudho kraje do bohatho a vybrala a
doruovala prdlo. Zpotku to byla osaml prce, ale na to si
83

nestovala. Koneckonc, kdy nesla ranec mstem pln poprv a

zaboila do Mnchener Strae, tak se rozhldla na vechny strany,
podn rancem zahoupala doista ho roztoila a pak
zkontrolovala obsah. Chvlabohu se nic nezmuchlalo, neobjevily se
dn zhyby. Vsledkem byl jen drobn smv a slib, e u to
vckrt neudl.
Liesel se to vcelku lbilo. Nedostvala sice dn podl z
vybranch penz, ale byla venku a prochzet se ulicemi bez mmy
bylo u samo o sob rj. dn zdvien prsty a nadvky. U se po
nich nikdo nedval, kdy dostvala bandurskou, e dr ranec patn.
Nic ne klid.
A taky si oblbila ty lidi:
Pfaffelhrverovy, kte prohleli prdlo se slovy Ja, ja, sehr
gut, sehr gut. Liesel si pedstavovala, e dlaj vechno
dvakrt.
Mrnou Helenu Schmidtovou, kter j podvala penze v rulice
artritick dlan.
Weingartnerovy, kte mli kocoura s ohnutmi vousisky, a ten
s nimi chodil otevrat dvee. kali mu Goebbelsek, podle
Hitlerova pobonka.
A Frau Hermannovou, starostovu enu. Stvala rozechvl s
vlasy jako chm v jejich obrovsk, prochladl pedsni.
Vdycky mlenliv. Vdycky sama. Nepadlo jedin slovo, ani
jednou.
Obas se k n pidval Rudy.
Kolik tam m? zeptal se jednou odpoledne. U byla skoro tma,
li zrovna kolem obchodu na Himmelstrae. Slyelas o Frau
Dillerov, ne? M tam prej nkde schovan lztka, a kdy podn
zaplat
A t to ani nenapadne. Liesel jako vdycky sevela pevn
penze v hrsti. Tob celkem o nic nejde, ty bys to nemusel
vysvtlovat moj mm.
84

Rudy pokril rameny. Za pokus to stlo.

V polovin ledna se ve kole vuka soustedila na psan dopis.
Kdy probrali zkladn vci, ml kad k napsat dva dopisy
jeden kamardovi a druh nkomu z jin tdy.
Rudyho dopis pro Liesel zanal takhle:
Mil Saumensch,
Jet pod jsi ve fotbale tak neschopn, jako kdy jsme hrli
posledn? J doufm e jo, protoe to znamen, e t zase
pedbhnu jako Jesse Owens na olympid
Kdy to zjistila sestra Marie, poloila mu velmi laskavm tnem
jednu otzku.
NABDKA SESTRY MARIE
Mte chu navtvit koln chodbu, pane Steinere?
Nen teba kat, e Rudyho odpov byla zporn, e papr byl
roztrhn a Rudy musel zat znovu. Tentokrt dopis adresoval
komusi jmnem Liesel a vyptval se na jej zliby.
Liesel doma pi dokonovn druhho dopisu usoudila, e pst
Rudymu nebo jinmu Saukerlovi je vlastn pitomost. Nic to
neznamen. Sedla ve sklep, psala a pak oslovila ttu, kter nov
blil ze.
Spolu s vpary barev se otoil: Was wuistz? Byla to
nejkostrbatj podoba nminy, jakou by kdo mohl pout, ale bylo
to eeno nesmrn mile. Co je?
Mohla bych napsat dopis mm?
Pauza.
Pro bys j chtla pst? Vdy ji mus snet dnes a denn.
Vyhbav se usmval, Copak to nen dost hrozn?
Ne thle mm. Polkla.
Aha, Vrtil se ke stn a pokraoval v natrn. J myslm, e
85

jo. Me to poslat t jaksejmenuje co t sem pivezla a prkrt

tu byla na nvtv t z pstounsk pe.
Frau Heinrichov.
Tak. Poli to j a ona to mon bude moct pedat tvoj matce. U
v thle chvli to neznlo moc pesvdiv, jako by j nco tajil. Pi
krtkch nvtvch Frau Heinrichov nepela pes ni rty ani
zmnka o jej matce.
Msto aby se ho zeptala, co se dje, zaala Liesel okamit pst a
zmrn ignorovala zlou pedtuchu, kter se v n rychle sbrala. Stlo
ji to ti hodiny prce a est koncept, ne vybrousila k dokonalosti
dopis, ve kterm vyloila matce vechno o Molchingu, ttovi a jeho
akordeonu, svhlavm, ale opravdovm chovn Rudyho Steinera, o
inech Rosy Hubermannov. Taky objasnila, jak pyn je na to, e
um st a trochu pst. Druh den ho se znmkou z kuchysk
zsuvky hodila do schrnky na obchodu Frau Dillerov. A zaalo j
ekn.
V den, kdy dopis napsala, vyslechla non rozhovor Hanse a Rosy.
K emu to je, aby psala matce? ptala se mma, Jej hlas byl
pekvapiv klidn a ustaran. Je vm jasn, e to dvku podn
vyplailo. Byla by radi, kdyby slyela, jak se hdaj. eptajc
dospl mlokdy vzbouzej dvru.
Zeptala se m, odpovdl tta. Copak jsem mohl ct ne?
Jemarjjozef. Zas to eptn. Mla by na ni zapomenout.
Kdo v, kde je j konec? Kdo v, co s n provedli?
Liesel se v posteli zachumlala pevnji. Zavinula se do sebe.
Myslela na svou matku a opakovala si otzky Rosy
Hubermannov.
Kde je j konec?
Co s n provedli?
A pedevm, kdo vlastn jsou ti oni?

86

NEDORUEN DOPISY

Rychl skok dopedu, do sklepa. Z 1943.

trnctilet dvka pe do mal knky s tmavmi deskami. Je
pohubl, ale m slu. Hodn u toho zaila. Tta sed s akordeonem u
nohou.
k: V ty co, Liesel? Mlem jsem ti napsal odpov
podepsanou jako tvoje matka. Pokrbe se na noze, na mst, kde
mval sdru. Ale nelo to. Nemoh jsem se k tomu odhodlat.
Po zbytek ledna a po cel nor, kdy Liesel hledala ve schrnce
odpov na svj dopis, nejednou pukalo jejmu pstounovi srdce.
To m mrz, kval. Dneska zase nic, co? Pi zptnm pohledu
chpala, jak byla cel ta hra nesmysln. Kdyby jej matka mohla, u
dvno by se byla spojila s pstounskou p, nebo pmo s dvkou
nebo s Hubermannovmi. Ale nic takovho se nestalo.
A aby toho nebylo mlo, dostala Liesel v polovin nora dopis od
dalho z jejich zkaznk, od Pfaffelhrverovch z Heidestrae.
Stli oba v cel sv nemal vce ve dvech a melancholicky na ni
hledli. Tohle dej mm, ekl on, a podval j oblku. Vyi j, e
ns to mrz. Vyi j, e ns to mrz.
Nebyl to tehdy v sdle Hubermannovch hezk veer.
Kdy se Liesel vytratila do sklepa, kde psala pt dopis matce (a
na ten jeden mla vechny teprve poslat), slyela shora Rosu, jak
nadv a nepestv o tom, jac jsou Pfaffelhrverovi Arschlcher a
Ernst Vogel mizera.
87

Feuer sollns brunzen fr einen Monat! slyela ji kiet.

Peklad: A msc raj ohe!
Liesel psala.
Kdy pily jej narozeniny, nedostala dn drek. Nedostala drek,
protoe nebyly penze a ttovi zrovna doel tabk.
J jsem ti to kala, namila na nj mma ukazovk. kala
jsem ti, a j nedv pod stromeek ob ty knky. Ale kdepak.
Poslouchal jsi m? Pochopiteln ne.
J vm! Klidn se otoil k Liesel. Promi, Liesel. Prost si to
nemem dovolit.
Liesel to nevadilo. Nenatahovala ani nekourala, ani vztekle
nedupala. Prost pekousla zklamn a rozhodla se k uvenmu
risku d si drek sama. Vezme dopisy pro matku, kter se j
nahromadily, nacpe je do jedn oblky a za malikou st penz za
pran a ehlen je odele. Pak samozejm obdr Watschen, nejsp v
kuchyni, a nevyd ani hlsku.
Pln se naplnil o ti dny pozdji.
Nen to vechno. Mma potvrt potala penze, Liesel stla
kousek od n u sporku. Bylo tam horko, kter pihvalo rychl bh
jej krve. Co se stalo, Liesel?
Zalhala: Museli mi dt m ne obvykle.
Potalas to?
Vzdala to. J jsem to utratila, mami.
Rosa udlala krok k n. To bylo zl znamen. Byla jen kousek od
vaeek. Coes udlala?
Ne staila Liesel Memingerov odpovdt, vaeka dopadla na
jej tlo jako Bo kroeje. Zanechala erven stopy jako otisky
nohou, a ty plily. Kdy bylo po vem, vzhldla dvka z podlahy a
vechno vysvtlila.
Vnmala tep a lut svtlo, oboj najednou. Oi j mikaly.
Poslala jsem ty dopisy.
Pak si uvdomila pranost podlahy, pocit, e m aty sp vedle
sebe ne na sob, a nhlou jistotu, e to vechno bylo na nic e j
88

matka neodepe, e u ji nikdy neuvid. A tenhle fakt j pinesl dal

Watschen. Bodalo to a trvalo to dlouh minuty.
Rosa nahoe nad n jako by se zakalila, ale hned se proistila,
kdy jej lepenkov obliej vyvstal a u n. Stla tam v cel sv
kyprosti, zaraen, vaeku po boku jako kyj. Sklonila se a na
chvilku se neudrela. Mrz m to, Liesel.
Natolik ji Liesel znala, aby vdla, e tm nemysl ten vprask.
Rud stopy jako zplaty na ki se zvtovaly a ona tam leela, v
prachu a pn, v kalnm svtle. Dech se j zklidoval, po tvi j
stkala zatoulan lut slza. Vnmala, jak se opr o podlahu.
Pedlokt, koleno. Loket. Tva. Ltko.
Podlaha studila, zvl do tve, ale ona se nemohla ani pohnout.
U nikdy svou matku neuvid.
Leela skoro hodinu roztaen pod kuchyskm stolem, dokud
nepiel tta a nezahrl na harmoniku. Teprve pak se posadila a
zaala se sbrat.
Kdy pak o tom veeru psala, nectila dn neptelstv vi
Rose Hubermannov, ani vi sv matce, kdy u jsme u toho.
Vnmala je jako obti okolnost. Ale opakovan se j vracela jedin
mylenka, mylenka na tu lutou slzu. Kdyby bvala tma, uvdomila
si, byla by slza ern.
Vdy ale byla tma, kala si.
Kdy si pak tu scnu zkouela vybavit, i se svtlem, kter, jak
vdla, tam bylo, musela se pokad usilovn snait. Dostala ve tm
vprask, a pak tam zstala, na studen temn podlaze. I ttova
muzika mla barvu temnoty.
Dokonce i ttova muzika.
Zvltn bylo, e ji ta mylenka sp neurit konejila, ne
rozruovala.
Tma, svtlo.
V em je rozdl?
Non mry slily obojm, a zlodjka knih zaala doopravdy
chpat, jak se vci maj a jak se vdycky mt budou. Kdy nic jinho,
mohla se nachystat. Mon prv proto dokzala navzdory svmu
asu a vzteku jednat, kdy se j o Hitlerovch narozeninch vyjevila
pln pravda o matin strdn.
89

Liesel Memingerov byla nachystan.

Vechno nejlep k narozeninm, pane Hitlere.
A nejm do sta.

90

H I T L E R O V Y N A R O Z E N I N Y, R O K 1 9 4 0

Navzdory beznadji prohlela Liesel denn potovn schrnku po

cel bezen a jet v dubnu. I pesto, e je na Hansovu prosbu
navtvila Frau Heinrichov a oznmila Hubermannovm, e
pstounsk pe s Paulou Memingerovou doista ztratila spojen.
Pesto dvka vytrvala, a jak se dalo ekat, pokad, kdy
prohledvala potu, nenachzela nic.
Molching, stejn jako zbytek Nmecka, byl v seven pprav na
Hitlerovy narozeniny. Toho roku, kdy vlka pokroila a Hitler stl
momentln na vtznch pozicch, touili nacistit souvrci po
obzvlt nleitch oslavch. Bude pehldka. Pochod. Hudba.
Zpv. Bude ohe.
Zatmco Liesel prochzela ulicemi Molchingu, sbrala prdlo a
roznela je vypran a vyehlen, shromaovali lenov NSDAP
palivo. Liesel byla nkolikrt svdkem toho, jak mui i eny klepou
na dvee a vyptvaj se lid, jestli snad nemaj nco, eho by se chtli
zbavit nebo co by se mlo zniit. Ttv vtisk Molchingskho
expresu oznamoval, e na nmst bude hoet slavnostn hranice, u
kter budou ptomny vechny mstn oddly Hitlerjugend. Hranice
pipomene nejen Fhrerovy narozeniny, ale tak vtzstv nad jeho
nepteli a vm, co Nmecko od konce prvn svtov vlky brzd a
omezuje. Jakkoli materily, poadovaly noviny, z onoho obdob
noviny, plakty, knihy, vlajky a vekerou nalezenou neptelskou
propagandu je teba pedloit v kanceli NSDAP v Mnchener
Strae.
Dokonce i Schillerstrae uliku lutch hvzd kter jet pod
91

ekala na renovaci, jet naposledy prosldili, jestli nenajdou nco,

cokoli, co by se dalo split ve jmnu Fhrerovy slvy. Nikoho by
nepekvapilo, kdyby se ukzalo, e jist lenov strany kamsi odjeli a
tam nechali vytisknout aspo tisc zhoubnch a morln zvadnch
knih a plakt jen proto, aby se pak mohly split na popel.
Vechno bylo nachystno, dvact duben bude velkolep. Bude to
den plen a oslav.
A knin zlodjny.
To rno v domcnosti Hubermannovch probhalo zase vechno jako
obvykle.
Ten Saukerl u zase u z okna, lteila Rosa Hubermannov.
To je den co den, pokraovala. Na co to brejl teka?
Hmmm, zamruel poten tta. Po zdech mu jako pl
splvala vlajka upevnna seshora k oknu. Na tuhle enskou by ses
mla kouknout. Mrknul pes rameno a zazubil se na Liesel. Co
kdybych se sebral a bel za n. Ta t str do kapsy, matko.
Du Schwein! Pohrozila mu vaekou.
Tta se dl dval z okna na pomyslnou enu a velmi skuten
palr nmeckch vlajek.
Vechna okna v ulicch Molchingu byla ten den ozdobena na
Fhrerovu poest. Nkde, jako teba u Frau Dillerov, se dychtiv
myla okna, vlajka zila novotou, hkov k vypadal jako klenot
poloen na rudobl dece Jinde povlvala z msy jako prdlo,
kter tam dali suit. Ale byla tam.
*
O nco dv dolo k mal katastrof. U Hubermannovch nemohli
vlajku najt.
Pijdou si pro ns, varovala mma manela. Pijdou a odvezou
ns. Zase oni. Musme ji najt! V jednu chvli u to vypadalo, e
tta sejde do sklepa a namaluje vlajku na nkter z prostradel,
ktermi pi prci pikrval nbytek. Pak se bohudky objevila,
pohben ve skni za akordeonem.
92

Ta pekeln harmonika, nevidla jsem pes ni! Mma se otoila.

Liesel!
Dveti pipadla est pipchnout vlajku na okenn rm.
Pozdji dom na odpoledn jdlo pili Hans mlad a Trudy. Dlali to
tak i na Vnoce nebo na Velikonoce. Te by mohla bt dobr chvle
pedstavit je ponkud podrobnji.
Trudy, nebo Trudel, jak se j asto kalo, byla jen o pr centimetr
vt ne mma. Poddila jej neblahou rozkolbanou chzi, ale jinak
byla mnohem mrnj. ila a pracovala jako sluka v jedn bohat
mnichovsk domcnosti, take ji dti sp nudily, ale vdycky
dokzala utrousit k Liesel pr usmvavch slov. Rty mla mkk.
Hlas tich.
Hans mlad ml oi svho otce i jeho vku. Stbro v jeho och
vak nebylo vel, jako v tch ttovch ty jeho byly pofhrerovan.
Na kostech ml vc masa, ml svtl jeat vlasy a ple jako naedle
bl lak.
Pijeli dom z Mnichova vlakem, a netrvalo dlouho a zase
vyvstaly star spory.
KRTK HISTORIE SPORU MEZI
HANSEM HUBERMANNEM A JEHO SYNEM
Hans mlad byl toho nzoru, e jeho otec
je soust starho, zchtralho Nmecka
toho, kter kdekomu dovolilo, aby ho
vzal na pslovenou hl, zatmco jeho
lid strdal. Kdy dorstal, zaznamenal,
e jeho otci se k der Juden Maler
idovsk mal, protoe maloval
v domech id.
Pak dolo k incidentu, kter vm v pln i vylm co nevidt to
byl ten den, kdy to Hans podlal tsn ped vstupem do strany.
Kad pece v, e nadvky na prelch idovskch obchod se
93

nemaj petrat. Takov jednn nen dobr pro Nmecko, a nebylo

dobr ani pro provinilce.
Tak u t vzali? Hans mlad navzal tam, kde o Vnocch pestali.
Kam jako?
Hdej do strany pece.
Ne, myslm, e na m zapomnli.
A zkouels to vbec znova? Neme jenom vysedvat a ekat,
a za tebou nov svt sm pijde. Mus jt a zapojit se navzdory
minulm chybm.
Tta zvedl oi. Chybm? Udlal jsem v ivot hodn chyb, ale e
jsem nevstoupil do NSDAP, chyba nebyla. Pod tam le moje
pihlka a ty to v a j se jich nebudu prosit. J leda
A pak piel ten velik zchvv.
Protanil oknem spolu s prvanem. Mon to byl zvan tet e,
nabrajc jet vt slu. Anebo to byl zas jen dech Evropy. Tak jako
tak peel pes oba, kdy o sebe jejich kovov oi teskly jako
plechov konvice v kuchyni.
Nikdy ti na thle zemi nezleelo, prohlsil Hans mlad.
Aspo ne dost.
Ttovy oi zaly chytat rez. To ale jeho syna nezastavilo.
Kdovpro se zadval na dvku. Sedla u stolu, jej ti knihy stly
zpma na stoln desce, jako by si spolu povdaly, a Liesel si z jedn
etla a nehlasn artikulovala slova. A co to te ta holka za kvr?
Mla by st Mein Kampf.
Liesel zvedla hlavu.
Neboj, Liesel, uklidnil ji tta. Jen si ti. Nev, co povd.
Ale Hans mlad jet neskonil. Popoel bl a prohlsil: Bu jsi
s Fhrerem, nebo proti nmu a mn je jasn, e ty jsi proti nmu.
Vdycky jsi byl. Liesel pozorovala jeho tv, zamila se na jeho
tenk rty, na skalnatou linii jeho spodnch zub. To je nco tak
trapnho jak me lovk neinn stt, kdy cel nrod vyklz
svinstvo a pracuje k velikosti.
94

Trudy i mma tie a vyplaen sedly, stejn jako Liesel. Ve vzduchu

byla ctit hrachov polvka, splenina a konflikt.
Vichni ekali na nsledujc slova.
Pronesl je syn. Jen dv.
Jsi zbablec. Pevrhl je otci do tve a okamit opustil kuchy i
dm.
Tta, nehled na marnost svho ponn, el ke dvem a zavolal
na syna: Zbablec? J e jsem zbablec? Spchal k brance a
prosebn se rozbhl za nm. Mma se vrhla k oknu, strhla vlajku a
otevela je. S Trudy a Liesel se u nj tlaily a sledovaly, jak otec
dohn syna, jak ho chyt a nalh, aby se zastavil. Neslyely nic, ale
pohyb, kterm se Hans mlad vyprostil, byl hlasit a a. Vidina
tty, sledujcho jeho odchod, burcela ulic a k nim.
Hansie! zakiela konen mma. Trudy a Liesel sebou pi tom
zvuku trhly. Vra se!
Jej chlapec byl pry.
Ano, chlapec byl pry, a j bych vm rda ekla, e s mladm
Hansem Hubermannem vechno dobe dopadlo, ale nebylo to tak.
Kdy je toho dne ve jmnu Fhrerov ztratil z Himmelstrae,
prohnal se peripetiemi jinho pbhu, a kad jeho krok tragicky
smoval do Ruska.
Ke Stalingradu.
NKOLIK INFORMAC O STALINGRADU
1. Roku 1942 a na potku roku 1943
bylo nebe nad mstem kad rno
vyblen jako nejist prostradlo.
2. Cel den jsem pes n odnela due,
a to prostradlo zalvala krev, dokud
nebylo pln a neprovovalo se a k zemi.
95

3. Veer se dmalo a opt blilo, aby bylo

nachystan na dal svit.
4. To bylo v dob, kdy se jet bojovalo
jen ve dne.
Jeho syn byl pry, ale Hans Hubermann tam jet pr chvil stl.
Ulice se zdla stran velik.
Kdy se zas zjevil uvnit, mma se k nmu upnula pohledem, ale
nepadlo mezi nimi jedin slovo. Nijak ho nekrala, co bylo, jak vte,
velmi neobvykl. Patrn usoudila, e pro nj byla dostaten urka,
kdy ho jeho jedin syn oznail za zbablce.
Kdy dojedli, zstal chvli tie sedt za stolem. Opravdu je
zbablec, jak surov tvrdil jeho syn? Jist, za prvn svtov vlky se
sm za zbablce povaoval. Pital tomu fakt, e peil. Ale stejn,
je zbabl piznat si vlastn strach? Je zbabl bt rd, e jste naivu?
Stoln desku, na kterou zral, kiovaly jeho mylenky.
Tati? promluvila na nj Liesel, ale on se na ni nepodval. O
em to mluvil? Co myslel tm
Nic, odpovdl tta. Tie a klidn promluvil do stolu. Nic.
Zapome na nj, Liesel. Trvalo snad minutu, ne mohl mluvit dl.
Nemla by ses nachystat? Tentokrt se na ni podval. Nem jt k
tomu ohni?
Ano, tati.
Zlodjka kruh si la oblknout uniformu Hitlerjugend. Pl hodiny
nato se vypravili pky do sted Svazu nmeckch dvek.
Odtamtud dti odvedou ve skupinch na nmst.
Zazn proslovy.
Zaho ohe.
Dojde ke krdei knihy.

96

STOPROCENTN IST NMECK POT

Mld Nmecka pochodovalo po nmst k radnici, ulice lemovali

lid. Jen mlokdy zapomnala Liesel na matku a na dal problmy,
kter mla tou dobou v dren. Lid jim tleskali do kroku a j se cosi
dmulo v prsou. Nkter z dt zamvaly na rodie, ale jen krtce
dostaly jasn pokyn, aby pochodovaly vped a nedvaly se kolem a
nemvaly.
Kdy na nmst doel Rudyho oddl a zaznl rozkaz zastavit stt,
dolo k mal nepesnosti. Tommy Mller. Zatmco zbytek voje
dopochodoval, Tommy Mller vrazil pmo do kluka ped sebou.
Dummkopf, vyplivl kluk, jet ne se k nmu obrtil.
Promi, rozhodil Tommy omluvn ruce. Jeho tv jako by
zakopla. Neslyel jsem to. Byla to jen chvilka, ale taky pedzvst
nesnz, kter u ekaly. Tommyho. Rudyho.
Kdy pochod skonil, dostaly oddly Hitlerjugend rozchod. Bvalo
by tm nemon udret je pohromad, kdy jim v och plla ta
vzruujc hranice. Spolen zvolali jedno jednotn Heil Hitler a
mohli si jt po svch. Liesel se dvala po Rudym, ale jakmile se
zstup dt rozptlil, pohltil ji zmatek uniforem a slov pronench
vysokmi hlsky. Dti volaly na jin dti.
Do pl pt se citeln ochladilo.
Lid vtipkovali, e se potebuj zaht. Co taky jinho s tm
97

nedem.
Vechno se to svelo na krch. Vyklpli je doprosted nmst
a kropili je msi sladkm. Knihy a papry a dal vci klouzaly a
kutlely se dol, ale hzeli je zase zptky na hromadu. Zdlky to
vypadalo pmo sopen. Nebo jako nco grotesknho z jinho svta,
co kdovjakm zzrakem pistlo uprosted msta a te je s tm
poteba zatoit, a rychle.
Rozlit pach se naklnl k davu, kter byl dren v uctiv
vzdlenosti. Bylo jich tam dobe pes tisc, na zemi, na schodech
radnice, na stechch lemujcch nmst.
Jak se Liesel prodrala kupedu, pivedl ji praskav zvuk k
mylence, e ohe u zaal. Nezaal. Ten zvuk vydvala lidsk
kinetika, jak dav proudil, jak se nabjel.
Zaali beze m!
Pestoe j cosi kalo, e je to zloin koneckonc byly jej ti
knky to nejvzcnj, co vlastnila , nco ji nutilo dvat se, jak to
cel vzplane. Nemohla si pomoci. Mm dojem, e lidi se rdi
podvaj na njak to nienko. Hrady z psku, domeky z karet, s
tm zanaj. Maj adu vynikajcch dovednost a jednou z nich je
schopnost se rozvjet.
Strach, e o nco pijde, se zmrnil, kdy nala mezi tly proluku a
uvidla, e pahorek viny je stle netknut. Rpalo se do nj, stkalo
se na nj, dokonce plivalo. Pipadal j jako neoblben dt, oputn
a popleten, neschopn zmnit svj osud. Nikdo ho nem rd.
Sven hlava. Ruce v kapsch. Navdycky. Amen.
Po stranch pahorku pod padaly lomky a trky, a Liesel
ptrala po Rudym. Kde je ten Saukerl?
Kdy zdvihla hlavu, uvidla, jak se nebe schoulilo.
Pokad, kdy se pokouela nco zahldnout pes hlavu nkterho
dcka, horizont nacistickch vlajek a uniforem se pozvedl a zabrnil
j ve vhledu. Nemlo to smysl. Dav byl davem. Nelo ho ovldat,
nelo se jm protlait, nedalo se mu domluvit. Dchte s nm a
zpvte jeho psn. ekte na jeho ohe.
Mu na pdiu si vydal ticho. Hn jeho uniformy jen zila.
ehlika jen tak tak e staila z n sjet. Ticho zaalo.
98

Jeho prvn slova: Heil Hitler!

Jeho prvn pohyb: pozdrav Fhrerovi.
Dneek je ndhern den, pokraoval. Nejene je to den narozenin
naeho velikho Vdce ale dnes jsme tak opt zastavili nae
neptele. Znemonili jsme jim, aby se dotkli naich mysl
Liesel se jet pod snaila prodrat dopedu.
Skoncovali jsme s nkazou, kter se ila Nmeckem po dvacet
let, ne-li dle! Provozoval prv takzvan Schreierai svrchovanou
ukzku vnivho kiku , dal po davu, aby byl na stri, aby byl
bdl, aby odhaloval a niil neblah pletichy, kter maj nakazit vlast
svmi ohavnostmi. Zvrhlci! Kommunisten! Zas to slovo. To star
slovo. Temn pokoje. Mui v oblecch. Die Juden idi!
V polovin proslovu to Liesel vzdala. Kdy se j zmocnilo slovo
komunisti, zbytek nacistick recitace se prosmkl po stranch a
zmizel nkde mezi nmeckmi nohami okolo n. Vodopd slov.
Dvka lapajc vodu. Pemlela o tom zas. Kommunisten.
A dote jim ve Svazu nmeckch dvek kali, e Nmci jsou
nadazen rasa, ale o nikom jinm se vslovn nemluvilo. Vichni
pochopiteln vdli o idech, protoe oni byli hlavn vink, pokud
lo o naruovn idelu nmectv. Dodneka ale nikdo ani jednou
nezmnil komunisty, pestoe lidi takovho politickho vyznn tak
dojdou trestu.
*
Musela pry.
Na ramenou ped n sedla naprosto klidn blond hlava s culky,
rozdlen pinkou. Liesel se na ni dvala a zas navtvila ty tmav
mstnosti sv minulosti, i svou matku, kter odpovdala na
jednoslovn otzky.
Vidla vechno docela zeteln:
Svou vyhladovlou matku, svho ztracenho otce. Kommunisten.
Svho mrtvho bratra.
A te dme sbohem tomuhle nedu, tomuhle jedu.
99

Chvilku ped tm, ne se Liesel Memingerov s odporem otoila a

vela do davu, sestoupil zc tvor v hnd koili z pdia. Pevzal od
spolenka pochode a zaplil pahorek, kter ho i pi v sv
trestuhodnosti pevyoval. Heil Hitler!
A obecenstvo: Heil Hitler!
Z pdia sestoupili vybran mui, obestoupili hromadu a za
veobecnho souhlasu ji zaehli. Pes ramena se krbaly hlasy a
pach istho nmeckho potu chvli bojoval, ale pak se rozlil. Zaplnil
jeden po druhm kad kout, a se v nm koupali vichni. Slova, pot.
A smvy. Na smvy nezapomnejme.
Nsledovalo je mnoho ertovnch poznmek, a stejn tak i dal
npor heilhitlerovn. Vte, vlastn se divm, e pi nm nikdy
nepiel nikdo o oko nebo si neporanil ruku anebo zpst. Stailo by,
abyste se dvali ve patnou chvli patnm smrem, nebo prost stli
k nkomu moc blzko. Teba nkdo i k razu piel. Sama za sebe
vm mu ct jen tolik, e na to nikdo neumel, aspo ne fyzicky,
jist, je tu jet tch tyicet milion lid, kter jsem posbrala, ne
cel ta vc skonila, ale to u by se muselo brt cel metaforicky.
Kdy dovolte, vrtme se k tomu ohni.
Oranov plameny mvaly zstupu a v nich se rozplval papr a
tiskask er. Hoc slova byla vyrvna z vt.
Na opan stran, za mouhou ru, bylo vidt, jak se hnd
koile a hkov ke chytaj za ruce. Lidi vidt nebylo. Jenom
uniformy a znaky.
Nade vm poletovali ptci.
Krouili, pitahovni tou z dokud se nedostali pli blzko k
ru. Nebo sp k lidem? Ten r kadopdn nebyl zas tak hrozn.
Uprosted pokusu o nik ji nael hlas.
Liesel!
Prodral se k n a ona ho poznala. Rudy to nebyl, ale ten hlas znala.
Vymotala se a la za nm, najt tv, kter k nmu patila. Ale ne.
Ludwig Schmeikl. Neposmval se, jak ekala, nevtipkoval,
nepokouel se s n dt do ei. Zvldl jen pivolat ji k sob a ukzat si
100

na kotnk. V tom naden mu ho rozmkli, a te temn a hroziv

krvcel skrz ponoku. Ve tvi pod zacuchanmi svtlmi vlasy ml
vraz bezmoci. Jako zvtko. dn krysa zahnan do kouta. Nic tak
pslovenho ani konkrtnho. Byl jako zvtko zrann v chumlu
jedinc vlastnho druhu, a ti ho mohli co nevidt ulapat.
Njak mu pomohla na nohy a vlekla ho pry. Na erstv vzduch.
Dokloptali ke schodm po stran kostela. Bylo tam trochu msta,
tak si tam s levou odpoali.
Ze Schmeiklovch st se sesouval dech. Klouzal mu po krku dol.
Podailo se mu promluvit.
Sedl tam, drel se za kotnk, oima nael tv Liesel
Memingerov. Dky, ekl, sp jejm stm ne om. Dal sesuvy
dechu. A Obma se vybavily scny kolnch lumpren a
kolnho bit. Promi v za co.
Liesel to znovu zaslechla.
Kommunisten.
Radji se ale zamila na obliej Ludwiga Schmeikla. Ty
promi.
Pak se oba soustedili na dchn, protoe u nebylo co dlat nebo
ct. Cel zleitost tm skonila.
Krev na kotnku Ludwiga Schmeikla se ila.
O dvku se opralo osaml slovo.
Po jejich levici se plamenm a hocm knihm dostvalo ovac
jako hrdinm.

101

BRNY ZLODJSTV

Zstala na schodech, ekala na ttu, pozorovala toulav popel a

mrtvoly shromdnch knih. Vechno bylo smutn. Oranov a
erven uhlky vypadaly jako zahozen lztka, dav z vt sti
zmizel. Vidla odchzet Frau Dillerovou (velice spokojenou) a
Pfiffikuse (bl vlas, nacistick uniforma, pod tyt polorozpadl
boty a triumfln pskn). Te u zbv jen uklidit a brzo si nikdo
nedoke ani pedstavit, co se tu odehrlo.
Ale ctit to je dl.
Co tu dl?
U kostelnch schod se objevil Hans Hubermann.
Ahoj, tati.
Mlas bt ped radnic.
Promi, tati.
Peloil svou dlku napolovic a posadil se na beton vedle n. Vzal
do prst nco Lieselinch vlas a jemn j je zastril za ucho. Co se
stalo, Liesel?
Chvli nekala nic. Potala, akoli j to bylo dvno jasn.
TROCHA STN
Slovo komunista + velik hranice + sbrka
nedoruench dopis + strdn jej matky
+ smrt jejho bratra = Fhrer
102

Fhrer.
To on byl ti oni, o kterch mluvili Hans a Rosa Hubermannovi
toho veera, kdy poprv napsala matce. Vdla to, ale stejn se
musela zeptat.
Je moje matka komunistka? Dvala se. Pmo ped sebe. Pod
se j na nco vyptvali, ne jsem pila sem.
Hans se trochu posunul dopedu, a nachystal si prvn li.
Nemm pont nikdy jsem ji nevidl.
To Fhrer ji odvezl?
Ta otzka pekvapila oba a ttu donutila, aby vstal. Podval se po
much v hndch koilch, kte se pustili lopatami do hromady
popela. Slyel, jak se do n zatnaj. V stech mu rostla dal le, ale
zjistil, e ji nedoke vyslovit. Myslm, e ano, ekl.
J to vdla. Slova dopadla na schody a Liesel uctila, jak se j v
aludku horce mele vachtanice vzteku. Nesnm Fhrera, ekla.
Nenvidm ho.
A co na to Hans Hubermann?
Co e udlal? Co ekl?
Sehnul se a objal svou osvojenou dceru, jak si to pla? ekl j,
jak je mu lto, co se pihodilo j, jej matce, jejmu bratrovi?
Ne tak docela.
Pevn zaal vka. Pak oi otevel. A dal Liesel Memingerov
facku.
Tohle u nikdy nekej! Jeho hlas zaznl tie, ale oste.
Dve na schodech se tslo a propadalo. Sedl si k n a poloil
tv do dlan. Bylo by jednoduch ct, e to byl prost jen jaksi
vysok mu sedc zhroucen a rozbit na kostelnch schodech, jene
tak to nebylo. Liesel v t chvli nemla ani pont, e jej pstoun
Hans Hubermann je lapen v nejnebezpenjm dilematu, s jakm se
vbec mohl njak Nmec potkat. A nejen to, jet ke vemu v nm
vzel u skoro cel rok.
Tati?
Pekvapen v jejm vlastnm hlase se na ni vytilo a zametlo s n.
Chtla utct, ale nelo to. Ruce u z ttova oblieje zmizely a on se
odhodlal znovu promluvit.
103

Tohle me kat doma, vysvtloval a hledl pitom smutn na

Lieselinu tv. Ale nikdy to nekej na ulici, ani ve kole, ani ve
Svazu, nikdy! Postavil se ped ni a zvedl ji za triceps. Zatsl s n.
Rozum?
S oima rozevenma jako propadlit povoln pikvla.
Vlastn to byla takov zkouka na budouc ponauen, a v
rannch hodinch jednoho listopadovho dne toho roku doraz do
Himmelstrae Hansovy nejhor obavy.
Dobe. Zase ji posadil. Tak si to zkusme Tta se postavil
vzpmen u paty schodit a vytril pai. Ptatyicet stup. Heil
Hitler.
Liesel si stoupla a taky zvedla pai. Naprosto ztrpen to po nm
zopakovala. Heil Hitler. Byl to tedy pohled: na schodech kostela
jedenctilet holka se slzami na krajku zdrav Fhrera, a pes
ttovo rameno se nesou hlasy, kter bu a sekaj do tmavho obrysu
v pozad.
Kamardi?
Asi tvrt hodiny nato tta pozvedl v dlani cigaretovou olivovou
ratolest paprek a tabk, kter zrovna dostal.
Liesel se beze slova sklen nathla a pustila se do balen.
Chvli tam tak spolu sedli.
Ttovi se po ramenou plhal kou.
Po dalch deseti minutch se pootevou kvrkou brny zlodjstv
a Liesel Memingerov je rozthne jet vc a vmkne se dovnit.
DV OTZKY
Nezapadnou za n ta vrata? Anebo budou
mt dost dobr vle a pust ji zase ven?
Jak mla Liesel zjistit, dobr zlodj potebuje spoustu vc.
Utajen. Nervy. Rychlost.
Ale dleitj ne vechny tyhle vci je posledn nezbytnost.
tst.
104

No nic.
Zapomete na tch deset minut.
Brny se otevraj prv te.

105

KNIHA Z OHN

Kousek po kousku pichzela tma, a Liesel a Hans Hubermann se s

dokouenou cigaretou vydali k domovu. Aby se dostali z nmst,
museli projt kolem hranice a pak postrann ulikou na Mnchener
Strae. Tak daleko ale nedoli.
Zavolal na n tesa, tyictnk jmnem Wolfgang Edel. To on
postavil pdia, aby mla nacistick velk zvata pi plen na em
stt, a te zrovna je zase boural. Hansi Hubermanne! Ml dlouh
kotlety, mily mu na sta, a temn hlas. Hansie!
Nazdar, Wolfale, odpovdl Hans. Dolo na pedstaven dvce a
na Heil Hitler. Dobe, Liesel. Bhem nkolika prvnch minut se
Liesel nevzdalovala z dosahu konverzace dl ne na pt metr.
Mjely ji trky, ale moc je nevnmala.
Hodn prce?
Ani ne, je to slabota. V, jak to chod, zvl kdy lovk nen v
partaji.
Vdy jsi mi kal, e se pihls, Hansie.
Zkouel jsem to, ale lpnul jsem vedle myslm, e si to jet
rozmlej.
Liesel bloumala kolem, smrem k hoe popela. Depla tam jako
magnet, jako cirkusov zrda. Oi j nedokzaly odolat, bylo to
stejn jako s ulikou lutch hvzd.
Jako ji pedtm nco nutilo se dvat, jak tu hromadu podpaluj,
nedokzala ani te odvrtit oi. Byla docela sama, a nebyla natolik
106

ukznn, aby se drela v bezpen vzdlenosti. Hromada ji

vtahovala a Liesel se vydala kolem n.
Nebe nad n dokonovalo stmvn, ale nad horskm hbetem v
dlce jet trvala nezeteln stopa svtla.
Pass auf, Kind, ekla j v jednu chvli jaksi uniforma. Dvej
pozor, holka, a hodila na kru dal lopatu popela.
Ble k radnici stly pod svtlem stny a bavily se. Nejsp se
radovaly z vydaenho plen. K Liesel z jejich hlas dolhaly jen
zvuky. Slova dn.
Pr minut sledovala, jak mui zpracovvaj lopatami hromadu,
ubraj z n po stranch, aby se mohla zhroutit. Jezdili tam a zptky
nkladnm autem a po tech otokch, kdy u z hromady zstalo jen
pat, se z popela vyvalil vsek dosud ivho materilu.
MATERIL
Plka rud vlajky, dva plakty
ohlaujc idovskho bsnka, ti
knky a devn tabulka s njakm
hebrejskm npisem.
Teba byly vlhk. Mon ohe nehoel dostaten dlouho a nedoshl
a do tch hlubin, kde leely. A to bylo jak chtlo, choulily se te
roztesen v popelu. Peiv.
Ti knky, zaeptala Liesel a podvala se po zdech tch mu.
No tak, ekl jeden z nich. Hote sebou. Mm hlad.
Zamili k nklaku.
Trojice knih vystrila nosy.
Liesel zahjila akci.
*
Kdy se postavila k pat hromady popela, teplo jet slalo natolik,
e ji zahlo. Nathla se a seehla si ruku, ale napodruh u se
vynasnaila bt dost rychl. Zachytila se knihy, kter byla nejbl.
Byla modr, na okrajch ohoel, ale jinak nedoten.
Pipadalo j, e potah desek utkali ze stovek napjatch strun a
107

pevn je tam upnuli. Do tch vlken byla vyraena rud psmena.

Liesel stihla pest jedin slovo: Pokren. Na zbytek nebyl as, a
taky tu byla dal pot.
Kou.
Zdvihl se z desek, kdy knihu drapla a pospchala pry. Hlavu sthla
mezi ramena a s kadm krokem pociovala hrznji zvrcenou
ndheru napjatch nerv. Po trncti krocch se ozval hlas.
Nadzdvihl se j za zdy.
Hele!
Tehdy by se bezmla dala na tk a knihu zahodila na hromadu,
ale nedokzala to. Jedin pohyb, kter mla k dispozici, byla otoka.
Tady nco neshoelo! Byl to jeden z uklze. Nedval se za
dvkou, ale na lidi stojc u radnice.
No tak to zase zapal, znla odpov. A dohldni, a to sho.
J myslm, e je to mokr.
Jemarjjozef, to musm vecko dlat sm?
Kolem proel zvuk krok. Byl to starosta, v ernm kabt pes
nacistickou uniformu. Dvky, kter stla naprosto nehybn opodl, si
neviml.
NPAD
Na ndvo stla socha zlodjky knih
to je dost vzcn, aby nkomu postavili
sochu dv, ne se proslav, nemyslte?
Poklesla v kolenou.
To je tak skvl, kdy si vs nikdo nevimne!
Zdlo se, e knka u vychladla natolik, aby si ji mohla zastrit pod
uniformu. Nejdv to bylo pjemn, hezky ji hla do prsou. Ale
jakmile vykroila, zaala se kniha zase rozpalovat.
Ne se dostala a k ttovi a Wolfgangu Edelovi, zaala ji plit.
108

Jako by zase hoela.

Oba mui se na ni dvali.
Usmla se.
Vzpt, jen co jej smv pohasl, uctila nco jinho. Nebo sp
nkoho jinho. Byl to ten nepochybn dojem, e vs nkdo sleduje.
Obklopoval ji, a potvrdil se j, kdy se odvila zvednout oi ke
stnm u radnice. Stranou od sbrky siluet, pr metr odsunut, stla
dal; a Liesel si uvdomila dv vci.
DROBTY POZNN
1. Kdo je ten stn.
2. Skutenost, e vidl vechno.
Stn ml ruce v kapsch kabtu.
Ml vlasy jako chm.
Kdyby ml tv, byl by v n rann vraz.
Gott verdammt, ekla Liesel, jen tak hlasit, aby to nikdo dal
neslyel. Zatracen prce.
Meme jt?
Zatmco prochzela ochromujcm nebezpem, stail se tta
rozlouit s Wolfgangem Edelem a nic mu u nebrnilo doprovodit
Liesel dom.
Meme, potvrdila.
Opustili msto inu. Kniha u ji te podn plila. Pokren
ramen se j otiskovalo do hrudnho koe.
Kdy prochzeli kolem zrdnch radninch stn, zlodjka knih
se zaala ovat.
Co se dje? zeptal se tta.
Nic.
Jenome se leccos dlo, a rozhodn to nebylo dobe:
Liesel se zpod lmce odvjel kou.
Kolem krku se j udlal nhrdelnk z potu.
Jej kniha kdesi pod koil ji pojdala.
109

ST TET

MEIN KAMPF

ve kter se objevuje:
cesta dom zlomen ena bojovnk
onglovn pznaky lta rijsk
obchodnice chrpn dva lumpov
a pomsta v podob mchanch lztek

110

C E S TA D O M

Mein Kampf.
Kniha z pera samotnho Fhrera.
Byla to tet mimodn dleit kniha, kter se k Liesel
Memingerov dostala, ale ona ji tentokrt neukradla. Kniha se
ukzala v sle 33 v Himmelstrae asi tak hodinu po tom, co Liesel
vplula do spnku petrenho obligtn non mrou.
Leckdo by ekl, e je zzrak, e tu knihu vbec kdy vlastnila.
Jej pou zapoala s cestou dom, v noci ohn.
Byli na pli cesty do Himmelstrae, kdy u to Liesel nevydrela.
Pedklonila se a knku vythla a nechala ji, a j schlple peskakuje
z ruky do ruky.
Kdy vychladla, oba si ji prohleli a ekali na slova.
Tta: A to je zase co?
Nathl ruku a chytil Pokren ramen. Nebylo teba nic
vysvtlovat. Bylo zjevn, e dve knku ukradlo z hranice. Knka
byla hork a vlhk, modr a erven zahanben a Hans
Hubermann ji otevel. Strany ticet osm a ticet devt. Dal?
Liesel si mnula ebra.
Ano.
Dal.
Tak to vypad, nadhodil tta, e u je nemusm vymovat za
cigarety, co? Kdy krade rychlejc, ne je stam kupovat.
Liesel naproti tomu nemluvila vbec. Mon si prvn uvdomila,
111

e zloin hovo sm za sebe. Nevvratn.

Tta studoval nzev, nejsp si kal, jakou hrozbu asi pedstavuje
pro srdce a mysl nmeckho nroda. Podal knihu Liesel. Nco se
stalo.
Je marj jozef. Slova od sebe odpadvala, rozbjela se a
formovala dal slova.
Zloinec u to nemohl vydret. Co je, tati? Co se dje?
No jist.
Hans Hubermann jako vtina lid sevench stiskem poznn, tam
stl trochu otuple. Dal slova bude muset zakiet, nebo mu vbec
nepejdou pes rty. Nebo taky, a to je nejpravdpodobnj, budou
ozvnou poslednch slov, kter vyslovil o chvilku dve,
No jist.
Jeho hlas byl tentokrt jako pst ile buc do stolu.
Ten mu cosi uvidl. Rychle si to prohlel z jednoho konce na
druh, jako na zvodech, ale pro Liesel to bylo pli vysoko a pli
daleko, take nevidla nic. Nalhala: No tak, tati, co je? Bla se, e
o knce pov mm. Tak u to u lid chod vechno se mus toit
kolem nich. Pov j to?
Coe?
Vdy v. ekne to mm?
Hans Hubermann se jet dval, vysok a neptomn. A co?
Zvedla knihu. O tomhle. Mchala s n ve vzduchu, jako by
tasila pistoli.
Tta nic nechpal. Pro bych j to ml kat?
Takovhle otzky nesnela. Nutily ji doznat nepknou pravdu,
odhalit svou sprostou zlodjskou povahu. Protoe jsem zase
kradla.
Tta se sehnul a pidepl, pak zase vstal a poloil j ruku na hlavu.
Pohladil ji po vlasech dlouhmi drsnmi prsty a chlcholil ji: To v,
e ne, Liesel. Nic se ti nestane.
A co teda bude dlat?
To byla otzka.
Jak e ndhern in vyaruje Hans Hubermann jen tak ze
vzduchu Mnchener Strae?
Jet ne vm to pedvedu, asi bychom se mli podvat, co ped
112

svm rozhodnutm uvidl.

TTOVO ZRYCHLEN VIDN
Nejdv uvidl Lieseliny knihy: Hrobaovu
rukov, Psa Fausta, Majk,
a te Pokren ramen.
Pak kuchyni a prchlivho Hanse mladho,
jak hodnot ty knky na stole, kde si
dvka asto tvala. Promluv:
A co to ta holka te za kvry?
Jeho syn tu otzku tikrt zopakuje, nae
doporu mnohem vhodnj tivo.
Poslouchej, Liesel. Tta ji jednou rukou objal a vedl ji dl. Tahle
knka bude nae tajemstv. Budeme ji st v noci, anebo ve sklep,
jako ty ostatn ale mus mi nco slbit.
Co bude chtt, tati.
Noc byla tich a hladk. Vechno naslouchalo. Kdy t
poprosm, aby sis kvli mn nco nechala pro sebe, tak to udl.
Slibuju.
Tak dobe. A te u poj. Jestli pijdem pozd, mma ns zabije,
a to by bylo patn, ne? To by byl s kradenm knek konec.
Liesel se zasmla.
A pozdji se dozvdla, e bhem nsledujcch dn se jejmu
pstounovi podailo vymnit pr cigaret za dal knihu, ale tentokrt
nebyla pro ni. Zaklepal na dvee kancele NSDAP v Molchingu, aby
se vyptal, co je s jeho pihlkou. Jakmile byla vc prodiskutovna,
pistoupil k nabdce poslednch zbytek penz a destky cigaret.
Dostal za n oten vtisk Mein Kampfu.
Pkn poten, popl mu jeden ze len strany.
Dkuju, pokvl Hans.
I na ulici slyel, co mui uvnit kaj. Jeden z nich ml obzvl
pronikav hlas. Ten nikdy neprojde, kal, i kdyby si koupil sto
Mein Kampf. To prohlen bylo jednohlasn odsouhlaseno.
Hans drel knku v pravici, pemtal o potovnm, ivot bez
113

cigaret a osvojen dcei, dky kter dostal tenhle skvl npad.

Dkuju, zopakoval, a jaksi kolemjdouc se zeptal, co e to
kal.
Nic, dobr mui, odpovdl s obvyklou laskavost Hans, vbec
nic. Heil Hitler. el dl po Mnchener Strae a v ruce svral
Fhrerovy strnky.
Hans Hubermann musel provat hodn protichdn pocity, vdy
ten npad vzeel nejen od Liesel, ale taky od jeho syna. Zaal u se
bt, e u ho nikdy neuvid? Na druhou stranu pocioval i naden z
toho npadu, a neodvaoval se zatm pedstavovat si komplikace a
nebezpe, kter s sebou nese, ani jeho zvrcenou absurdnost.
Prozatm si s tm npadem vystail. Ten npad byl dokonal.
Uskutenit ho, to bude nco docela jinho. Prozatm mu ale dovolme
se jm tit.
Dme mu sedm msc.
Pak si pro nj pijdeme.
A pijdeme v pln pard.

114

S T A R O S T O VA K N I H O V N A

Tak jest, do Himmelstrae slo 33 se blilo cosi prvn velikosti, o

em Liesel momentln nemla ani pont. Kdy pekroutm
naduvan lidsk ren, Liesel te mla nalhavj elzko v ohni:
Ukradla knku.
Nkdo ji vidl.
Zlodjka knih zareagovala. Nleit.
Kadou minutu, kadou hodinu tu byly obavy, a jet ppadnji taky
paranoia. To s lovkem udl zloinn jednn, a s dttem tm sp.
Ped oima jim vyvstv bohat kla pistienost. Pr pklad: z
postrannch uliek vyskakuj lidi. Uitel ve kole nhle vd o
kadm hku, kterho jste se kdy dopustili. U dve se s kadm
otoenm listu, s kadm zapadnutm vzdlench vrat zjevuje
policie.
Pro Liesel se u sama paranoia stala trestem, a stejn tak donka
prdla do starostova domu. Jist si dokete domyslet, e kdy Liesel
v pslunou chvli phodn pehldla dm na Grande Strae, nebylo
to omylem. Doruila donku artritick Helen Schmidtov a
vyzvedla prdlo v sdle kokomilnch Weingartnerovch, ale domu,
kter patil Brgermeisterovi Heinzi Hermannovi a jeho en Ilse, si
ani nevimla.
DAL LETM PEKLAD
115

Burgermeister = starosta
Napoprv prohlsila, e na nj prost zapomnla neslyela jsem
hloupj vmluvu, vdy ten dm se rozkraoval na vrcholku kopce
a shlel na cel msto, a zapomenout se na nj prost nedalo. Kdy
se i pak vrtila s przdnma rukama, zalhala, e nebyli doma.
Nebyli doma? pochybovala mma. Z tch pochyb dostala chu
na vaeku. Pohrozila j Liesel a zavelela: Seber se a mazej tam
zptky, a jestli se nevrt s prdlem, tak se nevracej vbec.
Fakticky?
Tak znla Rudyho reakce, kdy mu Liesel povdla, co j ekla
mma. Tak spolu uteeme!
Budeme mt hlad.
J mm hlad stejn! zasml se.
Ne, Liesel na to. Musm tam jt.
Prochzeli se mstem, jako vdycky, kdy se k n Rudy pidal.
Pokad se snail bt kavalr a vzt j ranec, ale Liesel pokad
odmtla. Jen nad jej hlavou visela hrozba dalho Watschen, take
jen na sebe mohla spolhat, e ponese ranec sprvn. Kdokoli jin by
s nm nejsp hzel, toil nebo s nm njak jinak patn zachzel, by
minimln, a za ten risk to nestlo. A kdyby to dovolila Rudymu,
nejsp by za svoje sluby oekval polibek, a to nepichzelo v
vahu. Navc byla na svoje bemeno zvykl. Bude si ho pehazovat z
ramena na rameno, kadch sto krok nebo tak nech jedno
odpoinout.
Liesel la nalevo, Rudy napravo. Vtinou mluvil on, o poslednm
fotbalovm utkn na Himmelstrae, o tom, jak pomh otci v dln,
o vem, co ho napadlo. Liesel se snaila poslouchat, ale nedailo se j
to. Slyela jen hrzu, cinkala j v uch, a jak se blili ke Grande
Strae, byla stle hlasitj.
Co dl? U jsme tu, ne?
Liesel pikvla snaila se prv dm minout a zskat tak trochu
asu.
No tak b, pobzel ji chlapec. V Molchingu se stmvalo. Ze
116

zem se zvedal chlad. Pohni, Saumensch. Sm zstal u branky.

Na konci cestiky bylo osm schod vedoucch k hlavnmu vchodu, a
ty velk dvee vypadaly jako obluda. Liesel se zamraila na bronzov
klepadlo.
Na co ek? zavolal Rudy.
Liesel se otoila do ulice. Existuje njak zpsob, cokoli, jak by
se tomu mohla vyhnout? Nala by se njak historka, nebo,
piznejme si to, njak le, kter si zatm nevimla?
Nemme na to celej den, zase se zdlky ozval Rudyho hlas. Na
co tam sakra ek?
Zavi u tu hubu, Steinere! Vkik pronesen eptem.
Co?
Povdm sklapni, Saukerl!
S tm se zase otoila ke dvem, nadzvedla bronzov prst a tikrt
pomalu zaklepala. Z druh strany se piblily nohy.
Nejdv se na tu enu nepodvala, soustedila se na ranec, kter
drela. Prohlela si provzek, kterm byl zavzan, podala ranec
en. Dostala penze, a potom nic. Starostova ena, kter nikdy
neekla ani slovo, tam stla v upanu, jemn chm vlas staen do
krtkho ohonu. Zevnit nznakem zavanul prvan. Cosi jako
pomysln dech mrtvoly. A pod nepadlo jedin slovo, a kdy Liesel
sebrala odvahu a zvedla k n oi, neuvidla na jej tvi vitku, jen
naprost odstup. Na chvilku se zahledla Liesel pes rameno, na
chlapce, pak pikvla, o krok ustoupila a zavela dvee.
Liesel tam na okamik zstala stt, elem ke clon svislho deva.
Hej, Saumensch! Neodpovdla. Liesel!
Liesel couvla.
Ostrait.
Pozptku ustoupila o krok, a uvaovala.
Teba ta ena nakonec nevidla, jak knihu krade. Stmvalo se
pece. To se stv, e vm pipad, e se nkdo dv pmo na vs, a
pitom se dv na nkoho jinho nebo sn s otevenma oima. A u
to bylo jak chtlo, Liesel se nepoutla do dalch rozbor. Vyvzla z
toho a to stailo.
Otoila se a zbytek schodit zdolala normln, posledn ti stupn
117

najednou.
Tak jdem, Saukerl. Dokonce se odvila zasmt. Jedenctilet
paranoia je mocn. Jedenctilet leva je euforick.
MALIKOST NA UTLUMEN T EUFORIE
Nevyvzla z toho.
Starostova ena ji vidla, to zase ano.
Prost ekala na sprvnou chvli.
Pelo pr nedl.
Fotbal na Himmelstrae.
etba Pokren ramen mezi druhou a tet rno, po skonen non
mry, anebo bhem odpoledne ve sklep. Dal nekodn nvtva ve
starostov dom.
Vechno lo nramn.
Dokud.
Pi dal nvtv, bez Rudyho, se naskytla ta pleitost. Byl to den
vyzvedvn.
Starostova ena otevela dvee, ale nemla u sebe ranec jako
obyejn. Namsto toho ustoupila a svou kdovou rukou a zpstm
pokynula Liesel, aby vela.
Jenom jsem pila pro prdlo. Liesel ztuhla krev v ilch.
Zaala se drolit. Div se na schoditi nerozpadla na kousky.
ena k n potom pronesla sv prvn slovo. Nathla ruku s
chladnmi prsty a ekla: Warte pokej. Kdy se ujistila, e dvka
zstv na mst, otoila se a vela zase spn dovnit.
Dky bohu, vydechla Liesel. Dojde pro to. To bylo prdlo.
Ale ona se vrtila s nm docela jinm.
Kdy pila a v neskuten kehk ustlenosti se postavila ped ni,
drela si na bie v knih, je j sahala od pupku a po okraj ader.
V tch obludnch dvech vypadala tak zraniteln. Lehounk dlouh
on asy a jen ten nejnepatrnj zchvv njakho vrazu. Nabdky.
Poj a podvej se.
118

Chce m muit, pomyslela si Liesel. Vezme m dovnit, zapl

ohe v krbu a pak m tam hod i s knkami. Zamkne m bez jdla do
sklepa.
Kdovpro nejsp za to mohla ta knin nvnada se ale
pistihla, e vchz dovnit. Z vrzn bot na prkenn podlaze se j
jeily vlasy, a kdy stoupla na bolav msto a devo zastnalo, mlem
zstala stt. Starostovu enu to neodradilo. Jen se krtce ohldla a la
dl, ke katanovm dvem. Jej tva se te ptala.
Pipravena?
Liesel trochu nathla krk, jako by chtla uvidt skrz dvee, je j
stly v cest. To byla jasn pobdka, aby se otevely.
Je marj
ekla to nahlas a slova se rozmstila po mstnosti pln chladnho
vzduchu a knih. Vude sam knihy! Jedna kad stna byla vybaven
peplnnmi, a pesto netknutmi policemi. St jste zahldli
vmalbu. Na hbetech ernch, rudch, edch knih, knih vech
barev byly npisy vemonch styl i velikost. Byla to jedna z
nejkrsnjch vc, jak Liesel Memingerov v ivot vidla.
Uasle se usmvala.
Take takovhle pokoje existuj!
Snaila se smazat si ten smv pedloktm, ale hned poznala, e je
to marn snaha. Ctila, jak j oi t eny cestuj po tle, a kdy se na
ni podvala, zastavily se na jej tvi.
Nikdy ji nenapadlo, e by kdy mohlo bt takov ticho. Nadouvalo
se vc a vc jako balnek a nemohlo se dokat, a ho nkdo
propchne. Udlala to Liesel.
Mu?
To slovo utkvlo v mnohaakrov plni przdn parketov pdy.
Knihy byly na mle daleko.
ena pikvla.
Ano, me.

119

Mstnost se plynule smrtila, a zlodjku knih dlilo od polic pr

drobnch krk. Hbetem dlan pejela podl prvn police a
poslouchala, jak j nehty ust po ptech jedn kad knihy. Znlo
to jako hudebn nastroj, nebo jako tny utkajcch nohou. Pouila
ob ruce. Vyslala je do zvodu. Jedna police proti jin polici. A pak
se zasmla. Hlas j vyrazil z hrdla, a kdy se konen zastavila
uprosted mstnosti, dlouh minuty se dvala na police a pak na svoje
prsty a zase zptky.
Kolika knih se dotkla?
Kolik jich ctila?
Pela pokoj a udlala to zas, tentokrt mnohem pomaleji, s
obrcenma rukama, tak aby tsto dlan poctilo drobnou vypouklinu
kad knihy Pipadalo j to jako kouzlo, jako ndhera sama, a z lustru
zily dol jasn linie svtla. Nkolikrt mlem vythla nkterou
knihu z ady, ale pak se je neodvila ruit. Byly tak dokonal.
Nalevo uvidla zas tu enu, stla u velikho stolu, k trupu si poad
tiskla tu nevysokou v. Stla tam v potenm nakren. Jej rty jako
by ochromil smv.
Mm vm ?
Liesel nedoekla vtu, namsto toho vykonala to, na co se chtla
zeptat dola k n a jemn j vzala knihy z rukou. Pak je zasunula na
vynechan msto na polici u pootevenho okna. Zvenku dovnit
proudila zima.
Chvilku si kala, e by mohla okno zavt, ale pak si to
rozmyslela. Nen to jej dm, a s touhle situac by si nemla hrt.
Radji se vrtila k pan, kter stla za n a jej smv te pipomnal
podlitinu. Ruce j kehce visely podl tla. Docela jako dv ruce.
Co te?
Do pokoje se vnutily rozpaky, a Liesel naposledy peltla oima
stny pln knih. V jejch stech sebou ila slova, vyla ven ve
spchu. U bych mla jt.
Odchod si vydal ti pokusy.
ekala pr minut na chodb, ale ena nepichzela, a kdy se Liesel
vrtila ke dvem do pokoje, uvidla ji, jak sed u stolu a przdnma
oima hled na jednu knihu. Rozhodla se, e ji nebude ruit. Sebrala
120

na chodb prdlo.
Tentokrt se vyhnula bolavmu msteku na podlaze, protoe
celou dlku chodby prola radji podl lev stny. Kdy za sebou
zavela dvee, zaznlo j do ucha bronzov klepnut. Prdlo mla u
sebe; pohladila devnou duinu. A mazej, ekla si.
la dom a zpotku byla jako oarovan.
Neskuten zitek s pokojem plnm knih a omrenou,
zhroucenou enou el vedle n. Vidla ho na okolnch domech, jako
divadeln hru. Mon to bylo podobn, jako kdy tta piel ke
svmu prozen s Mein Kampfem. A se dvala, kam chtla, pod
vidla starostovu enu se sloupkem knih v rukou. Zpoza roh slyela
ustn vlastnch rukou, kter nedaly pokoj policm. Vidla oteven
okno, lustr s kouzelnm svtlem, vidla samu sebe, jak odchz, a
bez slvka podkovn.
Jej poklidn stav se brzy promnil; sama sebe trpila a nesnela.
Zaala se krat.
Neeklas ani slovo. Drazn vrtla hlavou a rzovala dl. Ani
na shledanou. Ani dkuju. Ani es nikdy nic krsnjho nevidla.
Nic! Ano, je zlodjka knih, ale to pece neznamen, e by se mla
chovat jako skotk. To neznamen, e by nemohla bt zdvoil.
Jet pknch pr minut la dl a bojovala s nerozhodnost.
Na Mnchener Strae u to dl nelo.
Jakmile
zahldla
npis
hlsajc
STEINER

SCHNEIDERMEISTER, otoila se a utkala zptky.

Tentokrt nevhala.
Zabuila, a se devo rozeznlo bronzovou ozvnou.
Scheie!
Nestla ped n starostova ena, ale sm starosta. Liesel v tom
spchu pehldla auto, kter trnilo na ulici ped domem.
Knrat mu v ernm obleku promluvil. Potebuje nco?
Liesel neekla nic. Zatm. Pedklonn lapala po dechu, a ena se
natst objevila, ne se dala aspo trochu dohromady. Ilsa
Hermannov si stoupla za manela, trochu stranou.
Zapomnla jsem, ekla Liesel. Nadzvedla ranec a oslovila
starostovu enu. Navzdory nucenmu usilovnmu dchn procpala
121

slova mezerou ve dvech mezi starostou a zrubn a k jeho

manelce. Tak usilovn se snaila dchat, e slova unikala jen jedno
po druhm. Zapomnla jsem chci ct prost jsem vm
chtla kala, podkovat.
Starostova ena si udlala dal podlitinu. Postoupila a ke svmu
manelovi, postavila se vedle nj, slabounce pikvla, pokala, a
zavela dvee.
Odchod zabral Liesel minutu nebo vc.
Na schoditi se usmvala.

122

VCHZ BOJOVNK

A nyn promna scny.

Zatm to lo a moc lehce, mn i vm, co kte, ptel? Co
takhle na minutku dv pustit Molching z hlavy?
Jen nm to prospje.
Taky to je dleit pro n pbh.
Troku se projedeme, a do utajenho skladit, a uvidme, co je
tam k vidn.
KOMENTOVAN PROHLDKA UTRPEN
Po va levici, nebo po va pravici,
anebo mon prv ped vmi se
nachz mal ern mstnost.
Uvnit sed id.
Lidsk pna. Pad hlady.
M strach.
Snate se prosm neodvracet pohled.
Pr set kilometr na severozpad, ve Stuttgartu, daleko od zlodj
knih, manelek starost a Himmelstrae, sed ve tm mu. Tohle je to
nejlep msto, rozhodli. Potm se id h hled. Sed na kufru a
ek. Kolik dn u to me bt?
Zd se mu, e u cel tdny neml v stech nic ne pachu
vlastnho hladovho dechu, a pod nic. Tu a tam projdou kolem
123

hlasy a on si nkdy peje, aby zabuily na dvee, otevely, popadly ho

a vythly na nesnesiteln svtlo. Zatm neme nic ne sedt na
pohovce svho kufru, ruce pod bradou, a lokty se vpalovat do stehen.
Spnek, vyhladovl spnek, pak roztrpenost poloprobuzen a trest
utden podlahou.
Nevmej si svdn v nohou.
Nekrabej se na chodidlech.
A moc se nehbej.
Za kadou cenu nech prost vechno jak je. Mon u brzy bude
as jt. Svtlu jako paln zbra. Vybuchne do o. Mon u je as jt.
Mon je as, tak se prober. Prober se, hned, sakra! Prober se.
Dvee se otevely a zaklaply. Sklnla se nad nm postava. Chladn
vlny jeho at a kaln proudy pod nimi rozeila ruka. Za n se snesl
hlas.
Maxi, eptal. Prober se, Maxi.
Jeho oi neprodlaly nic takovho, co obvykle popisuje termn
ok. dn otes, dn tetn, dn nraz. Takov vci se stvaj,
kdy se budte ze zlho snu, ne kdy se probouzte do nj. Ne, trhan
se rozevely z temnoty do era. Jen jeho tlo zareagovalo, vykubalo
se vzhru, vystelila pae a chytla se vzduchu.
Hlas ho konejil. Promi, e to trvalo tak dlouho. Mm pocit, e
m sleduj. A tomu chlapovi s prkazem to trvalo dle, ne jsem
myslel, ale Odmlka. Tady ho m. Nen moc poveden, ale je
doufejme dost dobr, aby t tam dostal, jestli na to dojde. Sehnul se
a mvl rukou ke kufru. Ve druh ruce drel cosi tkho a plochho.
No tak, slez. Max poslechl, vstal a krbal se. Ctil, jak se mu
napnaj kosti. Prkaz je uvnit. Byla to kniha. Dej si dovnit
mapu a instrukce. Taky je tam kl, je pilepen pskou vevnit na
deskch. Co nejtieji otevel kufr a vloil do nj knihu, jako by to
byla bomba. Vrtm se za pr dn.
Nechal mu tam sek s chlebem, pekem a temi mrkvikami.
Vedle postavil lhev s vodou. Nedolo na dn omluvy. Vc se
dlat nedalo.
124

Dvee se otevely, zavely.

Zase sm.
Hned potom ho dostihl zvuk.
Kdy jste sami ve tm, vechno zn zoufale hlasit. Jakmile se
pohnul, ozval se zvuk makan ltky. Pipadal si jako v paprovch
atech.
Jdlo.
Max rozdlil chleba na ti sti a dv si dal stranou. Vrhl se na tu, co
mu zbyla v ruce, kousal a polykal a nutil ji projt vyschlm tunelem
hrdla. pek byl studen a tvrd, jen postupn si propracovval cestu,
obas se zadrhl. Mohutn polknut trhala sousta z msta a poslala je
dol.
A pak mrkve.
Opt dv odloil a tet zhltl. Dlalo to ohluujc zvuky. To
oranov praskn v jeho stech musel slyet sm Fhrer. S kadm
kousnutm si vylomil zub. Kdy pil, byl si jist, e polyk zuby.
Pt, nabdal se, se nejdv napij.
Pozdji, kdy ho opustily ozvny a nael odvahu pesvdit se prsty,
zjistil ke sv lev, e m vechny zuby netknut na mst. Pokusil
se o smv, ale ten nepiel. Dokzal si jen pedstavit trpliv pokus
a sta pln vylmanch zub. Kontroloval je pak cel hodiny.
Otevel kufr a vyndal knihu.
Ve tm nepeetl titul, jene pokus rozkrtnout sirku by byl pli
riskantn.
Kdy promluvil, chutnalo to jako epot.
Prosm, kal. Prosm.
Mluvil k mui, kterho nikdy nevidl. Vdl jen pr zkladnch
vc, krom jinho znal jeho jmno. Hans Hubermann. Promluvil k
nmu znovu, k tomu vzdlenmu cizinci. adonil.
Prosm.
125

P ZN A K Y L TA

Tak tady to mte.

Te u je vm naprosto jasn, co na konci roku 1940 doraz do
Himmelstrae.
J to vm.
Vy to vte.
Liesel Memingerov se ovem do tto kategorie zaadit ned.
Pro zlodjku knih bylo lto toho roku jednoduch. Sestvalo ze
ty zkladnch sloek i pznak. Obas si kvala, kter z nich byl
asi nejvraznj.
A NOMINOVNY JSOU
1. Kadonon pokroky v etb
Pokren ramen.
2. ten na podlaze starostovy knihovny.
3. Fotbal na Himmelstrae.
4. Vyuit odlin pleitosti ke krdei.
Dola k zvru, e Pokren ramen je skvl. Kadou noc, sotva se
utiila po dal non me, byla rda, e je vzhru a me st. Pr
strnek? zeptal se tta a Liesel pikvla. Obas dokonili kapitolu a
pt den odpoledne, ve sklep.
Bylo jasn, pro kniha tak vadila adm. Protagonistou byl id,
navc pedstaven v dobrm svtle. Neodpustiteln. Byl to bohat
126

mu, kter u ml dost toho, jak nechv ivot jen tak mjet kolem
kal tomu krit rameny nad problmy i radostmi, kter lovku
pin as, jen je mu na zemi vymen.
V tom asnm lt v Molchingu, kdy se Liesel s ttou
propracovvali knihou, cestoval ten mu pracovn do Amsterdamu a
venku se tetelil snh. To se dveti lbilo tetelc se snh. To pece
pesn snh dl, kdy pad tetel se, vysvtlovala Hansi
Hubermannovi. Sedli spolu na posteli, tta napl spal, dve zcela
bdlo.
Nkdy si spcho ttu prohlela, a vdla o nm vc a zrove
mn, ne si oba uvdomovali. Slchala asto, jak s mmou
probraj, e nem dost prce, nebo jak sklen mluv o tom, jak se
Hans vypravil navtvit jejich syna a zjistil jen tolik, e u nen doma
a nejsp u je na cest do vlky.
Schlaf gut, tati, kvala dvka v takovch chvlch. Hezky se
vyspi. Prosmkla se kolem nj z postele a la zhasnout svtlo.
Jak jsem se zmnila, dalm pzrakem byla starostova knihovna.
Abychom si tuhle okolnost vysvtlili, nahldneme do chladnho
dne na konci ervna. Rudy byl, eeno jemn, natvan.
Kdo si mysl, e je, ta Liesel Memingerov? Jemu bude kat, e
dneska mus roznst prdlo sama? To jako nen dost dobr, aby
lapal po ulicch s n?
Pesta fukat, Saukerl, napomnala ho. Akort mi nen dobe.
Nestihne zpas.
Ohldl se pes rameno. No kdy to bere takhle. Piel
Schmunzel. Tak si to prdlo str v kam. Odbhl, a hned se pidal
k mustvu. Kdy se Liesel dostala a na konec Himmelstrae,
ohldla se a uvidla ho stt u bli z provizornch branek. Mval j.
Saukerl, zasmla se, zvedla ruku a bylo j jasn, e ve stejnou
chvli k on j Saumensch. Mm za to, e bl k lsce se
jedenctilet ani dostat nemou.
Dala se do bhu, smrem ke Grande Strae a starostovu domu.
Jist, prostral se ped n pot a zkrabacen lapn po dechu.
127

Ale etla si.

Starostova ena potvrt pozvala dvku dovnit, te sedla u stolu
a jen si prohlela knihy. Pi druh nvtv dovolila Liesel, aby
jednu vythla a prolistovala ji, a to vedlo k dal a pak k dal knize,
dokud se jich u n nedrel pltucet, bu pod pitisknutou pa, nebo
na hranice, kter j v druh ruce rostla v a v.
Liesel tentokrt stla v chladnm prostoru pokoje, v aludku j
kruelo, ale od nm, znien eny nepila dn reakce. Zas na
sob mla upan, a tu a tam si dvku prohlela, ale vdycky jen
chvilku. Obvykle se vc vnovala nemu vedle Liesel, nemu, co
tam schzelo. Okno bylo dokon, tverhrann chladn sta, obasn
chladn nrazov poryvy.
Liesel sedla na podlaze, kolem sebe rozhzen knihy.
Po tyiceti minutch odchzela. Vechny knihy byly na svm
mst.
Na shledanou, Frau Hermannov. Zvuk slov pokad okoval.
Dkuju. Nae j ena zaplatila a Liesel odela. Kad pohyb byl
vytovn; a zlodjka knih bela dom.
Kdy nastalo lto, byl pokoj pln knih teplej a teplej a podlaha s
kadou donkou mn bolav. Liesel sedvala vedle hraniky knih,
peetla z kad pr odstavc a snaila se zapamatovat si slova,
kterm nerozumla, aby se na n mohla doma zeptat tty. Kdy
pozdji u jako dospvajc o tch knihch psala, nepamatovala si u
jejich nzvy. Ani jedin. Mon by byla lp vybaven, kdyby je byla
ukradla.
Zapamatovala si ale, e v jedn z tch obrzkovch bylo na
vnitn stran desek tkopdn vepsan jmno.
JMNO NJAKHO CHLAPCE
Johann Hermann
Liesel se kousala do jazyka, ale dlouho to nevydrela. Otoila se na
podlaze, podvala se na enu v upanu a vznesla dotaz: Kdo je to
128

Johann Hermann?
ena se podvala vedle n, kamsi k jejm kolenm.
Liesel se omlouvala: Promite. Nemla bych se ptt na takov
vci Dopla t vt jej vlastn smrt.
enina tv se nepohnula, ale podailo se j promluvit. V tomhle
svt u nen nic, vysvtlila. Byl to mj
ZZNAMY V PAMTI
Ale ano, jiste si na nj pamatuji. Nebe
bylo kaln a hlubok, jako tekouc psek.
V ostnatm drtu leel jak v obrovit
trnov korun rozkouskovan mlad mu.
Vyprostila jsem ho a odnesla. Vysoko nad
zem jsme se oba zaboili, a po kolena.
Byl to den jako kad jin, rok 1918.
Krom veho ostatnho, ekla, tam umrzl. Chvilku si hrla s
rukama, a pak to zopakovala. Umrzl, jsem si tm jist.
Starostova ena byla jen jednou z celosvtov armdy. Urit jste se
s nimi u setkali. V pbzch, v bsnch, na obrazovkch, na kter se
tak rdi dvte. Jsou vude, tak pro ne tady? Pro ne na hlednm
kopeku nad malm nmeckm mstem? D se tu trpt stejn dobe
jako kdekoli jinde.
Ilsa Hermannov se ovem rozhodla uinit z utrpen svj triumf.
Kdy ji nechtlo opustit, poddala se mu. Vzala ho za sv.
Mohla se zastelit, mohla se drsat nebo se vnovat jin podob
sebemrzaen, ale ona se rozhodla pro nco, co j nejsp pipadalo
jako nejuboej podstoupit alespo nepze poas. Co Liesel
vdla, modlila se, aby byly letn dny chladn a vlhk. To se tedy po
vtinu asu dalo ct, e ije na tom pravm mst.
Kdy Liesel toho dne odchzela, pronesla cosi, co se j kalo
velice nesnadno. V pekladu to byla dv obrovsk slova, se ktermi
se prala, nesla je na ramenou a pak je shodila Ilse Hermannov k
129

nohm jako pr zfuovanch krpl. Neunesla u tu thu, pootoila

se a slova pepadla na stranu. Sedla vedle sebe na podlaze, velik,
kiklav a neohraban.
DV OB SLOVA
OMLOUVM SE.
Starostova ena se zase zadvala do prostoru vedle n. Tv jako
przdnou strnku.
Za co? zeptala se, ale to u vyprel as. Dvka u byla venku z
pokoje. Mlem u u domovnch dve. Kdy to zaslechla, zastavila
se, ale rozhodla se, e se nevrt, radji se tie vykradla z domu a ze
schod. Na chvli zahldla Molching, pak se do nho ponoila a
hezkou chvli starostovu enu litovala.
Liesel si obas kvala, jestli by tu enskou prost nemla nechat
na pokoji, ale na to byla Ilsa Hermannov pli zajmav, a lkadlo
knih pli siln. Slova jednou nechala Liesel na holikch, ale te,
kdy sedvala na t podlaze, a starostova ena sedla u manelova
stolu, ctila v sob vrozenou slu. Stalo se to pokad, kdy vylutila
njak nov slovo nebo poskldala dohromady vtu.
Byla dvka.
V nacistickm Nmecku.
Jak phodn, e objevovala moc slov.
A jak hrozn (a pitom ji to tak rozjailo!) j to pipadalo, kdy o
mnoho msc pozdji dala prchod sle toho novho objevu prv
ve chvli, kdy ji starostova ena zklamala. Jak rychle ji pela ltost,
jak rychle se petavila v nco docela jinho
Te ale, v lt roku 1940, nemohla vidt, co pichz, a z rznch
smr. Vdla jen o jedn smutn en a pokoji plnm knih, kter
rda navtvovala. To bylo cel. Toho lta to byla druh st jej
existence.
st tet byla bohudky troku bezstarostnj fotbal na
Himmelstrae.

130

Dovolte mi pehrt vm ten obrzek:

Nohy dlajc mouhy na silnici.
Spch chlapeckho dechu.
Vykikovan slova: Sem! Mm! Scheie!
ourav odskoky me na vozovce.
Tohle vechno bylo na Himmelstrae ptomno, a se zrajcm ltem
piel i zvuk omluv.
Omluvy pochzely od Liesel Memingerov.
Smovaly k Tommymu Mllerovi.
Zanal ervenec, kdy se j konen podailo ho pesvdit, e se
ho nechyst zabt. Od toho vprasku, kter mu utdila loni v
listopadu, se k n Tommy Mller bl piblit. Pi fotbalovch
setknch v Himmelstrae si drel bezpen odstup. Nikdy nev,
kdy ji to chytne, svil se na pl st a napl v tasu Rudymu.
Na Lieselinu obranu je teba ct, e nikdy nevzdala snahu ho
upokojit. Bylo j lto, e se j podailo uzavt mr s Ludwigem
Schmeiklem, ale s nevinnm Tommym Mllerem ne. Jet pod se
pikril pokad, kdy ji uvidl.
Jak jsem tenkrt mohla vdt, e se smje na m? ptala se ho
zas a znova.
Dokonce se za nj prkrt postavila do brny, ale nakonec ho
zbytek tmu musel prosit, aby se do n vrtil.
Koukej si tam stoupnout! nakzal mu nakonec chlapec jmnem
Harald Mollenhauer. Jsi k niemu. To mu Tommy podrazil nohu,
zrovna kdy se Harald chystal dt gl. Byl by se odmnil penaltou,
jenome byli oba na stejn stran.
Liesel se vrtila do pole a pokad kdovjak skonila tm, e se
snaila zablokovat Rudyho. Zakopvali o sebe a snaili se
vyouchnout si m a nadvali si. Rudy to komentoval: Tentokrt
kolem nj neprojde, ta pitom Saumensch Arschgrobbler. Nem
anci. Vypadal, e nadvat Liesel do iodrap ho bav. Patilo to k
radostem dtstv.
Dal z takovch radost bylo samozejm kraden. Lto 1940, st
131

tvrt.
Celkem vzato Liesel a Rudyho thlo k sob hodn vc, ale a
kraden jejich ptelstv utvrdilo nadobro. Jednou se objevila
pleitost ke zlodjstv, a to pak hnala jist nepekonateln sla
Rudyho hlad. Ten kluk v jednom kuse k smrti touil po nem k
jdlu.
Pdlov systm jet zhorovalo to, e podnik jeho otce posledn
dobou neel moc dobe (hrozba idovsk konkurence sice zmizela,
ale zmizeli i idovt zkaznci). Steinerovi se mli co ohnt, aby
njak vyli. Stejn jako spoust jinch obyvatel t sti msta, kde
byla Himmelstrae, nezbvalo Steinerovm ne vymovat. Liesel
by byla nosila Rudymu jdlo z domova, jene ani u nich ho nebylo
nazbyt. Mma obvykle dlala hrachovou polvku. Vavala ji v nedli
veer a ne jen tak na dvakrt tikrt. Udlala tolik hrachovky, aby
vystaila a do dal soboty. A v nedli pak navaila dal.
Hrachovka, chleba, sem tam trochu brambor nebo masa. lovk to
sndl a pidat u nechtl, a taky si nestoval.
Ze zatku dlali kdeco, aby na hlad zapomnli.
Rudy teba nemval hlad, kdy hrli na ulici fotbal. Nebo kdy si
od jeho bratra a sestry pjili kola a jeli do dlny Alexe Steinera nebo
navtvit Lieselina ttu, pokud ten den zrovna pracoval. Hans
Hubermann pak s nimi sedval a v mizejcm odpolednm svtle jim
vykldal vtipy.
Kdy pilo pr horkch dn, nabdlo se dal rozptlen vuka
plavn v ece Amper. Voda byla pod jet dost studen, ale stejn
tam li.
Tak poj, mmil ji Rudy. Jenom sem. Tady nen takov
hloubka. Nemohla vidt hlubokou dru, ke kter se bl, a la
rovnou ke dnu. ivot j zachrnila ubika, i kdy se mlem udusila
spolykanou vodou.
Jse Saukerl, obvinila ho, kdy se zhroutila na behu.
Rudy se drel v bezpen vzdlenosti. Vidl, co provedla
Ludwigovi Schmeiklovi. Ale plavat u te um, ne?
Nijak ji to nerozveselilo. Pochodovala pry, vlasy nalepen ke
tvi a u nosu nudli jako prapor.
To jako nedostanu ani pusu, kdy jsem t to nauil? volal za n.
132

Du Saukerl!
Drzoun jeden!
Nedalo se tomu zabrnit.
Skliujc hrachov polvka a Rudyho hlad je nakonec dohnaly ke
krdem. Pimly je, aby se pidali k part starch dt, kter kradly
u statk. Zlodji ovoce. Po jedn fotbalov he se Rudy i Liesel
pouili, jak se vyplc mt oi oteven. Sedli na schodech ped
Rudyho domem, kdy si vimli Fritze Hammera, jednoho z jejich
starch protjk. Jedl jablko. Byla to odrda Klar, dozrvajc v
ervenci a v srpnu. Jablko v jeho ruce vypadalo ndhern. A v
kapsch kabtu se mu nadouvala mon ti tyi dal. li k nmu
bl.
Kdes to vzal? zeptal se Rudy.
Kluk se nejdv jen zakenil. Psst. Pak vythl z kapsy dal
jablko a hodil jim ho. Jen kouknout, varoval je. Nerat.
Kdy pak stejnho chlapce uvidli ve stejnm kabt v den, kdy
na kabt bylo horko, sledovali ho. Dovedl je k Amperu, o kus v
proti proudu. Nedaleko odtud si Liesel prkrt etla s ttou, kdy se
zanala uit.
ekala tam skupinka pti chlapc. Nkte byli vythl, jin
piposraen a huben.
V Molchingu bylo tou dobou takovch part vc, a lenm nkterch
bylo sotva est. Hlavou tto konkrtn organizace byl sympatick
patnctilet zloinec jmnem Arthur Berg. Ohldl se a uvidl dva
jedenctilet. Und? zeptal se. A?
Padm hlady, na to Rudy.
A je rychlej, dodala Liesel.
Berg se na ni zadval. Nevm, e bych se ptal na tvj nzor. Ml
vku dospvajcho a dlouh krk. Na tvi se mu houfovaly pupnky.
Ale lb se mi. Byl ptelsk, pubertln hubat. Nen to ta, co
seezala tvho brchu, Anderle? Zjevn se to rozkiklo. Podn
nakldaka pekon vkov rozdly.
Jin kluk, jeden z tch piposraench hubeour, se stapatmi
133

blond vlasy a k barvy ledu, se ohldl. Asi jo.

Rudy to potvrdil: Je to ona.
Andy Schmeikl doel k nim a zamylen si ji prohlel od hlavy k
pat, a se pak jeho tv rozthla zejcm smvem. Dobr prce,
holka. Dokonce ji poplcal nkam mezi kosti na zdech, pejel po
ostrm vnlku lopatky. J bych dostal biem, kdybych to udlal
sm.
Arthur popoel k Rudymu. A ty jse ten Jesse Owens, e jo?
Rudy pikvl.
Je jasn, prohlsil Arthur, e jse magor, ale takovej magor,
jako jsme my. Tak pojte.
A byli jejich.
*
Kdy se dostali ke statku, hodili Liesel a Rudymu pytel. Arthur Berg
drel vlastn pytel z juty. Projel si rukou prameny jemnch vlas.
U jste nkdy kradli, vy dva?
No jasn, potvrdil Rudy. Pod. Moc pesvdiv to neznlo.
Liesel byla uritj. J jsem ukradla dv knky. Arthur se
zasml, trojm krtkm odfrknutm. Jeho pupnky zmnily polohu.
Knek se nenaj, zlato.
Zpovzdl zkoumali jablon stojc v dlouhch zahnutch adch.
Arthur Berg vydal pokyny. Zaprv, vykldal, neuvznte na plot.
Jak uvznete na plot, neekme na vs. Jasn? Vichni kvali a
odpovdali, e ano. Zadruh: jeden na strom, jeden pod stromem.
Nkdo mus sbrat. Zamnul si ruce. Bavilo ho to. Zatet. Jak
uvidte, e nkdo jde, zakite, jako byste budili mrtvho a vichni
zdrhme. Richtig?
Richtig, ozvalo se sborem.
EPTAN ROZHOVOR DVOJICE
DEBUTUJCCH ZLODJ JABLEK
Liesel jse si jist?
Fakt to chce udlat?
134

Koukni na ten ostnatej drt,

Rudy, je to hrozn vysoko.
Ne, ne, mus na to hodit ten pytel,
vid? Jako oni.
Tak dobe.
No tak poj!
J nemu! Zavhn. Rudy, j
Dlej, Saumensch!
Postril ji k plotu, pehodil przdn pytel pes drt a pak pelezli a
hnali se za ostatnmi. Rudy se vykrbal na nejbli strom a zaal
shazovat jablka. Liesel stla dole a sbrala je do pytle. Kdy se
naplnil, objevil se dal problm.
Jak se te dostaneme zptky pes plot?
Odpov pila, kdy si vimli, jak Arthur Berg plh pes plot co
nejbl u sloupku. Drt je tam pevnj, ukzal Rudy. Pehodil
pytel, donutil Liesel, a jde prvn, a pak pistl vedle n na druh
stran v ovoci vysypanm z pytle.
Vedle stly dlouh nohy Arthura Berga a pobaven je sledovaly.
To nebylo zl, snesl se shora hlas, to vbec nebylo zl.
Kdy byli zptky u eky, schovan za stromy, vzal pytel a podlil
Liesel a Rudyho tuctem jablek.
Dobr prce, znla jeho posledn poznmka k tmatu.
To odpoledne, jet ne doli dom, sndli Liesel a Rudy bhem
plhodiny kad est jablek. Nejdv pemleli o tom, e by se o n
rozdlili doma, ale to by znamenalo nemal nebezpe. Nijak zvl
je nelkala pedstava, e by museli vysvtlovat, odkud e to ovoce
vzali. Liesel si kala, e by to teba mohla ct jenom ttovi, ale
nechtla, aby si myslel, e m na starost nenapravitelnho zloince.
Take jedla.
Na behu, kde se uila plavat, se vypodali s jednm kadm
jablkem. Bylo jim jasn, e se nejsp pozvracej, protoe na takovou
hojnost nejsou zvykl.
Ale stejn je sndli.
135

Saumensch! nadvala mma ten veer. Co e pod tak zvrac?

Mon je to tou hrachovkou, nadhodila Liesel.
Tak tak, ozval se tta. Stl zase u okna. To bude ono. Taky je
mi trochu patn.
Ptal se t nkdo, Saukerl? Zase se rychle otoila ke zvracejc
Saumensch. No tak! Co to je? Co to je, ty un pinav? Ale Liesel
neekla ani slovo.
Jablka, pomyslela si spokojen. Jablka; a pak se pozvracela jet
jednou, pro tst.

136

RIJSK OBCHODNICE

Stli ped krmkem Frau Dillerov, open o oblenou ze.

Liesel Memingerov mla v puse lztko.
Oi mla pln slunce.
Navzdory tmto pekkm dokzala mluvit a hdat se.
DAL ROZHOVOR RUDYHO A LIESEL
Ho sebou, Saumensch, u je to deset.
Nene, teprve osm, mu jet dvakrt.
No tak ale dlej. J ti kal, e mme vzt
n a peznout to napl
No tak, to u bylo dvakrt.
Tak dobe, tum. A nespolkni to.
Copak jsem blbej?
Krtk pauza.
Je to dobr, e jo?
To si pi, Saumensch.
Na konci srpna a lta nali na zemi jeden fenik. ir vzruen.
Vzel napl zrezivl uprosted njakho svinstva, na trase
donky prdla. Osaml zkorodovan mince.
Koukni na to!
Rudy se po nm vrhl. Kdy beli ke krmku Frau Dillerov, to
vzruen je skoro plilo, a ani nepemleli o tom, e jedin fenik
137

mon nebude nleit cena. Vrazili do dve a u stli ped rijskou

obchodnic, kter si je pezrav mila.
J ekm. Vlasy mla staen vzad, tlo dusily ern aty. Na
stn drel hldku zarmovan portrt Fhrera.
Heil Hitler, zahjil Rudy.
Heil Hitler, odpovdla a jet se za pultem napmila a vythla.
A co ty? Upela oi na Liesel a ta j poskytla vlastn Heil Hitler.
Rudy ve chvilce vylovil z kapsy minci a poloil ji vn na pult.
Podval se pevn do obrlench o Frau Dillerov a ekl: Mchan
lztka, prosm.
Frau Dillerov se usmla. V stech se j petlaovaly zuby; dky t
neekan vldnosti se usmli i Rudy a Liesel. Ne na dlouho.
Sehnula se, chvli kdesi trala a pak se zase vynoila ped nimi.
Tumte, a hodila na pult jedno lztko. Namchejte si ho sami.
Venku si ho rozbalili a zkoueli ho pekousnout napl, ale cukr
byl jako sklo. Pli tvrd dokonce i na Rudyho zvec tesky. Tak ho
museli lzat na stdaku, dokud vydrelo. Deset lznut pro Rudyho,
deset pro Liesel. Tam a zptky.
Tohle, prohlsil v jednu chvli Rudy a odkryl v smvu
lztkov zuby, to je dobrej ivot, a Liesel nemla pro nesouhlasit.
Kdy skonili, mli oba pusy vyveden v pehnan erveni, a jak li
dom, navzjem se nabdali, aby mli oi na opkch, kdyby teba
nali dal penz.
Samozejm e nenali nic. Nco takovho se ve stejnm roce
nikomu nepotst, nato bhem jedinho odpoledne.
Ale kdy li s ervenm jazykem a zuby po Himmelstrae, stejn
astn prohledvali zem.
Byl to skvl den, a nacistick Nmecko bylo ndhern msto.

138

BOJOVNK, POKRAOVN

Posuneme se te kupedu, k zpasu za studen noci. Zlodjku knih

doeneme pozdji.
Bylo tetho listopadu, jeho chodidel se drela podlka vagnu. etl
si ve vtisku Mein Kampfu, kter drel ped sebou. Ve svm spasiteli.
Z rukou mu plynul pot. Knihu svraly obtisknut prsty.
PRODUKN TM ZLODJKY KNIH
OFICILN UVD
Mein Kampf
(Mj boj)
od
Adolfa Hitlera
Za zdy Maxe Vandenburga posmn rozkldalo nru msto
Stuttgart.
Nebyl tam vtanm hostem, snail se neohlet a v aludku se mu
na atomy rozkldal okoral chleba. Prkrt se posunul a vidl, e
svtel za nm ubv, a jich byla jen hrstka a pak zmizela docela.
Tva se hrd, nabdal se. Nesm vypadat vystraen. ti tu
knku. Usmvej se na ni. Je to asn kniha, asnj jsi v ivot
neetl. T eny naproti si nevmej. Beztak usnula. No tak, Maxi, u
139

zbv jen pr hodin.

Jak se ukzalo, slben optovn nvtva v ernoern komoe se
nekonala za nkolik dn, trvalo to pldruhho tdne. Pak zase tden
do dal, a dal tden, a nakonec ztratil pojem o mjejcch dnech a
hodinch. Jet jednou ho pesthovali, do jin komrky, kde bylo
vc svtla, vc nvtv a vc jdla. Jenome asu ubvalo.
Brzo odjdm, ekl mu jeho ptel Walter Kugler. V, jak to je
na vojnu.
To m mrz, Waltere.
Walter Kugler, od dtstv Maxv kamard, poloil ruku na idovo
rameno. Mohlo by to bt hor. Zadval se pteli do jeho
idovskch o. Mohl bych bt na tvm mst.
To bylo jejich posledn setkn. V kout leel zvren balek, a
tentokrt v nm byla jzdenka. Walter otevel Mein Kampf, zasunul
jzdenku do knihy a s n i mapu, kterou donesl s knihou. Strana
tinct, usml se, pro tst, ne?
Pro tst, a pak se objali.
Kdy se zavely dvee, Max otevel knihu a zkoumal jzdenku. Ze
Stuttgartu do Pasingu, pes Mnichov. Vlak odjd za dva dny, v noci,
prv vas, aby jet chytil posledn ppoj. Odtamtud pjde pky.
Mapu u m v hlav, poskldanou na tvereky. Kl je zatm jet
pilepen zevnit k deskm.
Sedl tam pl hodiny, ne vykroil k tlumoku a otevel ho. Krom
jdla v nm sedlo jet par dalch vc.
ZVLTN NLEITOSTI DARU
WALTERA KUGLERA
Jedna mal bitva.
Lce lep zrctko nebylo.
Holic krm.
Nky.
140

Kdy odchzel, zstala v komoe jen podlaha.

Sbohem, zaeptal.
Posledn, co vidl, byla hromdka vlas a vous uveleben u
stny.
Sbohem.
Vyel z t budovy s ist oholenou tv a kiv osthanmi, ale
peliv uesanmi vlasy, jako nov lovk. Vlastn vyel ven coby
Nmec. Moment, on byl Nmec. i pesnji, bval.
Jeho aludek ovldla elektrizujc kombinace jdla a nevolnosti.
Doel na ndra.
Ukzal lstek a doklady, a te sedl v malm kup a opraly se do
nj reflektory nebezpe.
Doklady.
Dsil se, e prv tohle usly.
Bylo to dost hrozn, kdy ho zastavili na pern. Vdl, e
dvakrt to nezvldne.
Tesouc se ruce.
Pach ne, smrad viny.
Tohle prost nevydr.
Natst u vlak proli pedtm a te chtli vidt jen jzdenku, a
pak u zbvalo jen okno pln msteek, shromdn svtel a
chrpajc ena na druh stran kup.
Vtinu cesty se prokousval knihou, snail se ani nezvednout oi.
Slova se mu rozvalovala v stech.
Bylo to divn, ale jak obracel strnky a prochzel kapitolu za
kapitolou, ochutnal za celou tu dobu jen dv z tch slov.
Mein Kampf. Mj boj.
Titul, zas a znova, zatmco vlak repetil od jednoho nmeckho
msta k druhmu.
Mein Kampf.
A zrovna tahle slova ho zachrnila.
141

LUMPOV

Mohli byste tvrdit, e to Liesel Memingerov nemla zas tak tk.

Taky e ne, ve srovnn s Maxem Vandenburgem to tk nemla.
Jist, bratr j umel bezmla v nru. Vlastn matka ji opustila.
Ale vechno bylo lep ne bt id.
V dob pedchzejc Maxov pjezdu pili o dalho zkaznka,
tentokrt to byli Weingartnerovi. V kuchyni nastalo obvykl
schimpfen, ale Liesel se chlcholila tm, e jim pod dva zbvaj, a
co vc, jednm z nich byl starosta, jeho ena, knihy.
Pokud jde o dal jej aktivity, pod vyvdla s Rudym
Steinerem. Odvila bych se dokonce tvrzen, e svou zkaenost
jet pilovali.
Podnikli nkolik dalch vprav s Arthurem Bergem a jeho
kamardy, cel hav ukzat, za stoj, a rozit svj zlodjsk
repertor. Z jednoho statku si odnesli brambory, z jinho cibuli.
Nejvtho vtzstv vak doshli na vlastn pst.
U bylo dosvdeno, e jednou z vhod prochzek po mst byla
vyhldka, e se na zemi nco najde. Jinou vhodou bylo, e jste si
vimli, e lid, a co bylo dleitj, vdy stejn lid, dlaj tden co
tden stejn vci.
Jednm z takovch lid byl Otto Sturm, chlapec z jejich koly
Kad ptek odpoledne jezdil na kole do kostela a vozil farovi
potraviny.
Sledovali ho cel msc, krsn poas se zkazilo, a zejmna Rudy
142

byl rozhodnut, e jednoho ptku v tom nezvykle vymrzlm

jnovm tdnu Otto tak daleko nedojede.
ernoprdelnci, vykldal Rudy, kdy prochzeli mstem. Jako by
nebyli u tak dost tlust. Tejden dva bez krmen vydr.
Liesel mohla jen pitakat. Pedevm nebyla katolika. Za druh
mla sama podn hlad. Jako vdycky nesla prdlo. Rudy nesl dva
kbelky s vodou, ili, jak se vyjdil, dva kble budoucho ledu.
Tsn ped druhou hodinou se pustil do prce.
Bez zavhn vylil vodu na silnici pesn v mst, kudy Otto
zatel zpoza rohu.
Tohle Liesel musela uznat:
Byla v tom zpotku petka provinilosti, ale pln to byl dokonal,
nebo se alespo dokonalosti piblil natolik, jak to jen bylo mon.
Otto Sturm kad ptek chvli po druh zat na Mnchener Strae s
kokem zbo na dtkch. Tento ptek ale dl nedojede.
Silnice byla u tak zledovatl, ale Rudy ji jet pothl dal
vrstvou, a ml co dlat, aby se nerozesml. Po tvi mu smykem
pejel klebek.
Jdem, zavelel. Tmhle do kov.
Zhruba za patnct minut belsk pln pinesl plody, jak se k.
Rudy ukzal drou ve kov: U jede.
Otto, nic netuc ovce, vyjel zpoza rohu.
Neztrcel as, v tu rnu nezvldl zen, sjel po ledu a zstal leet
na silnici obliejem k zemi.
Kdy se nehbal, Rudy se vyplaen podval na Liesel.
Kristepane, pronesl. Myslm, e jsme ho asi zabili! Pomalu se
vykradl ven, sundal kok a dali se na tk.
Dejchal? zeptal re Liesel, kdy mli kus ulice za sebou.
Keine Ahnung, odpovdl Rudy a drel se koku jako klt.
Neml pont.
Z kopce se pak dvali, jak v dlce Otto vstv, krbe se na hlav,
krbe se v rozkroku a hled kok vude kolem.
Scheikopf pitomej, zakenil se Rudy, a pak si prohldli lup.
143

Chleba, rozbit vajka, a nejvt vhra, pek. Rudy zvedl tunou

unku k nosu a slavn vdechl. Ndhera.
Byli sice v pokuen nechat si sv vtzstv pro sebe, ale pak je
pekonala oddanost Arthurovi Bergovi. Vydali se k jeho zbdaenmu
pbytku na Kempfstrae a lup mu ukzali. Arthur nedokzal skrt
uznn.
Komu jste to tpli?
Odpovdl Rudy. Ottovi Sturmovi.
Nojo, pikvl, a je to kdo chce, j jsem mu vdnej. Veel
dovnit a vrtil se s noem na chleba, pnvikou a sakem, a pak se
trojice zlodj pustila chodbou inku Seenem ostatn, prohlsil
Arthur Berg venku. Mon jsme kriminlnci, ale pln zkaen
nejsme. Docela jako zlodjka knih, i on si aspo stanovil njakou
hranici.
Zaukali na pr dalch dve. Z chodnk volali jmna do oken
ink, a netrvalo dlouho a cel Bergv spolek zlodj ovoce byl na
cest k Amperu. Na mtince na druhm behu se rozdlal ohe a
zachrnilo se a usmailo vechno, co jet zbylo z vajec. Nakrjel se
chleba a pek. Noem i rukama se do mrt shltala cel Ottova
donka. Na dohled nebyl jedin knz.
K hdce dolo a nakonec a tkala se koku. Vtina kluk ho
chtla split. Fritz Hammer a Andy Schmeikl byli pro to nechat si ho,
ale Arthur Berg ml lep npad, kter prokzal jeho neppadn
smysl pro morlku.
Vy dva, ekl Rudymu a Liesel. Nejsp byste ho mli vrtit
tomu Sturmovi. Aspo to si podle m ten chudk zaslou.
Ale no tak, Arthure.
Nechci nic slyet, Andy.
Jeikriste.
Ten taky nechce nic slyet.
Skupinka se rozesmla a Rudy Steiner vzal kok. Vezmu ho s
sebou a povsm jim to na schrnku.
Uel tak dvacet metr, kdy ho dvka dohonila. Urit nepijde
dom vas, ale vdla dobe, e mus Rudyho Steinera doprovodit
pes cel msto a ke Sturmovic statku.
144

Dlouho li mlky.
M vitky svdom? zeptala se Liesel nakonec. To u byli na
cest dom.
Kvli emu?
Vdy v.
Jasn, jenome u nemm hlad, a vsadm se, e on taky ne.
Nemysli si, e by ten far piel k njakmu jdlu, kdyby ho doma
nemli dost.
J jenom e sebou tak hrozn pratil.
Ani mi to nepipomnej. Rudy Steiner ale nedokzal potlait
smv. V ptch letech bude chleba rozdvat, ne krst co je dal
doklad rozporuplnosti lidskho byt. Kolik dobra, tolik zla. Sta zalt
vodou.
Pt den po tomto malm hokosladkm vtzstv se jet jednou a
naposled objevil Arthur Berg a pizval je k dalmu zlodjskmu
podniku. Narazili na nj ve stedu na Mnchener Strae cestou ze
koly Ml na sob uniformu Hitlerjugend. Ztra odpoledne jdem
zas. Mte zjem?
Nemohli si pomoci. Kam?
Na brambory.
O tyiadvacet hodin pozdji Liesel a Rudy zase pokoili drtn plot
a naplnili pytel.
Kdy se dali na stup, objevil se problm.
Kristepane! kikl Arthur. Statk! Ale a dal jeho slovo
znlo dsiv. Vykikl ho tak, jako by jm byl zasaen. Jeho sta
pukla. Slovo vyletlo ven, a bylo to slovo sekera.
A taky ano, kdy se otoili, uvidli, jak za nimi b statk s
napaenou zbran.
Cel parta se vrhla k plotu a pes nj. Rudy byl nejdl ze vech;
vyrazil vas, ale ne dost rychle na to, aby nezstal posledn. Snail se
vythnout z drt nohu a uvzl.

145

Hej!
Voln z pasti.
Parta se zastavila.
Liesel se instinktivn rozbhla zptky.
Ho sebou! zavolal na ni Arthur. Jeho hlas znl vzdlen, jako
by ho polkl, ne ho vypustil z st.
Bl nebe.
Ostatn utkaj.
Liesel pibhla a zaala tahat za ltku jeho kalhot. Rudy ml oi
doiroka rozeven hrzou. Rychle, prosil, u tu bude.
Zdlky jet slyeli dusot prchajcch nohou, kdy drt chytla dal
ruka a odvinula ho z kalhot Rudyho Steinera. Na kovovm uzlu
uvzl kousek ltky, ale chlapec te mohl uniknout.
A te zmizte, poradil jim Arthur, a u tu byl statk, lapal po
dechu a nadval. Sekeru te silou tiskl k noze. Vykikoval marn
slova oloupenho:
Dm vs zavt! J si vs najdu! J si zjistm, co jste za!
A tehdy mu Arthur Berg odpovdl.
Jmenuje se Owens! Klusem dohnal Liesel a Rudyho. Jesse
Owens!
*
Kdy se dostali na bezpenou pdu, sedli si na zem a sli do plic
vzduch. Arthur Berg je doel. Rudy se na nj nepodval. To se nm
stalo taky, kadmu, ekl Arthur, kdy vidl, jak je zklaman. Lhal
jim? To nemohli vdt a u to nikdy nezjist.
Pr tdn nato se Arthur Berg odsthoval do Kolna.
Potkali ho jet jednou, pi jedn z Lieselinch roznek. V jedn
ulice stc do Mnchener Strae podal Liesel paprov sek, ve
kterm byl tucet peench katan. Usml se. Mm kontakty na
katansk prmysl. Informoval je o svm odjezdu, a zvldl jim
jet nabdnout posledn uhrovit smv a oba uknout do ela. Ne
abyste to zhltali najednou. A pak u Arthura Berga nikdy nevidli.
Pokud jde o m, j jsem ho kadopdn vidla.
146

 MAL POCTA ARTHURU BERGOVI,

DOSUD IJCMU
Kolnsk nebe bylo lut a zetlel a na
okrajch se loupalo.
Sedl open o ze, v nru dt.
Svou sestru.
Kdy dodchala, zstal s n,
a mn bylo jasn, e ji tak bude
dret jet cel hodiny.
V kapse ml dv kraden jablka.
Tentokrt to sehrli chyte. Kad sndl jeden katan a zbytek
rozprodali po domech.
Chodili od dve ke dvem a Liesel nabzela: Kdybyste mli pr
fenik navc, mla bych katany. Kdy skonili, mli estnct minc.
A te, usml se iroce Rudy, pila chvle pomsty.
Jet toho odpoledne se vrtili k Frau Dillerov, zaheilhitlerovali a
ekali.
Zase mchan lztka? vnovala jim Schmunzel, a oni pikvli.
Na pult ckly penze a smv Frau Dillerov se ponkud pootevel.
Ano, Frau Dillerov, ekli jednohlasn. Mchan, prosm.
Zarmovan Fhrer vypadal, e je na n pyn.
Triumf ped bou.

147

BOJOVNK, ZVR

onglovn se chl ke konci, ale zpas ne. V jedn ruce mm Liesel

Memingerovou, v druh Maxe Vandenburga. Co nevidt je
tlesknutm spojm. Dejte mi jet pr strnek.
Bojovnk:
Jestli ho dneska zabijou, ume aspo iv.
Jzda vlakem u byla daleko, chrpalka se nejsp zachumlala do
vozu, z nj si udlala postel, a pokraovala v cest. Maxe te od
peit dl jen kroky. Kroky a vahy a pochyby.
Z Pasingu do Molchingu doel podle mapy uloen v hlav. Bylo u
pozd, kdy ped sebou uvidl msto. Nohy ho pekeln bolely, ale u
byl skoro na mst na tom nejnebezpenjm mst. Ml ho na
dosah.
Pesn podle popisu nael Mnchener Strae a pak se vydal po
prolapan stezce.
Vechno ztuhlo.
Zc kapsy poulinch svtel.
Temn, neten budovy.
Radnice se tyila jako perostl neohraban mladk, pli velk
na svj vk. m v doputoval jeho pohled, tm vc se mu ve tm
ztrcel kostel.
Vechno ho sledovalo.
148

Otsl se.
Mj oi na stopkch, nabdal se.
(Nmeck dti ptraly po zatoulanch mincch. Nmeck id
dv pozor, kde by ho mohli lapit.)
Drel se dl pro tst sla tinct a dvkoval tm potem svou
chzi. Jet tinct krok, kal si. No tak, jet tinct. Odhadem
spoteboval devadest dvek, a pak stl na rohu Himmelstrae.
V jedn ruce drel kufk.
Druh stle tmala Mein Kampf.
Oboj bylo tk, a oboj svral za mrn produkce potu.
Te zahnul do t postrann ulice, propracovval se k slu ticet ti
a brnil se nutkn smt se, brnil se nutkn vzlykat nebo si jen
pedstavovat bezpe, kter ho snad oekv. Pipomnal si, e te
nen vhodn chvle pro nadji. Oveme byla skoro hmatateln. Ctil
ji, nkde tsn mimo dosah. Ne aby ji vzal na vdom, zase se pustil
do vah, co udl, jestli ho na posledn chvli chyt nebo jestli ho za
dvemi teba ek nesprvn osoba.
A pochopiteln tu byl i svdiv pocit, e he.
Jak me nco takovho udlat?
Jen tak se tu objevit a dat po nkom, aby kvli nmu riskoval
vlastn ivot? Jak me bt tak sobeck?
Tiatictka.
Dvali se na sebe.
Dm to byl bled, skoro jako by mu bylo zle od aludku, se eleznou
brankou a hndmi, poplivanmi dvemi.
Vythl z kapsy kl. Nezablskal se, jen mu leel otuple a
schlple v dlani. Chvilku ho dmal a napl ekal, e mu stee po
zpst. Nestalo se to. Byl to tvrd ploch kov s adou zdravch
zub, a on ho dmal, a mu ten kov prokousl ki.
Bojovnk se tedy pomalu naklonil kupedu, tv pitiskl ke devu,
a vyprostil kl z psti.

149

ST TVRT

DOHLITEL

ve kter se objevuje:
harmonik mu, kter dr slovo
hodn holka idovsk boxer
rosin hnv ponauen sp
vmna nonch mr a nkolik strnek
ze sklepa

150

HARMONIK
(Tajn ivot Hanse Hubermanna)

V kuchyni stl mlad mu. Pipadalo mu, e mu kl zarezl do dlan.

Neekl dobr den ani pomozte mi prosm, dnou podobnou
oekvatelnou vtu. Poloil dv otzky.
PRVN OTZKA
Jste Hans Hubermann?
DRUH OTZKA
Jet hrajete na harmoniku?
Dval se se sevenm aludkem na obrys postavy ped sebou. Jeho
hlas jako by kdosi sekrbl a podal do tmy, jako by z mladka nic
jinho nezstalo.
Tta, v obavch a ve stehu, pistoupil bl.
Poeptal kuchyni: Ano, jist.
To vechno zaalo ped spoustou let, za prvn svtov vlky.
Vlky jsou divn vc.
Spousta krve a nsil ale taky spousta pbh zrovna tak
nepochopitelnch. Je to pravda, zamuml nkdo, je mi jedno,
jestli nevte. Ale ta lika mi zachrnila ivot, nebo Umel vedle
151

m a j tam zstal stt, jenom j jsem nedostal kulku mezi oi. Pro
j? Pro j, a ne oni?
Pbh Hanse Hubermanna se tmhle trochu podobal. Kdy jsem
ho nalezla mezi slovy zlodjky knih, uvdomila jsem si, e jsme se v
tom obdob tu a tam minuli, ale nikdo z ns neplnoval schzku. J
osobn jsem mla spoustu prce. A pokud jde o Hanse, ekla bych, e
dlal, co mohl, aby se mi vyhnul.
Kdy jsme si byli nablzku poprv, bylo Hansovi dvaadvacet a
bojoval s Francouzi. Vtina mladch vojk z jeho ety byla do boje
cel hav. Hans si nebyl zas tak jist. Tou dobou u jsem pr z nich
staila odvst, ale to vte, e na dotek k Hansi Hubermannovi jsem se
ani nepiblila. Bu ml vc tst ne rozumu, nebo si zaslouil t,
nebo existoval dobr dvod, pro by ml zstat naivu.
Jako vojk nikde nevynval. Bhal uprosted, plazil se uprosted
a stlel dost rovn na to, aby nedlal ostudu svm velitelm.
Rozhodn se ale nevyznamenval natolik, aby ho vybrali mezi ty,
kdo mi mli vbhnout prvn do nrue.
KRTK, ALE ZAZNAMENN
HODN POZNMKA
Za ty roky jsem vidla tolik mladk, kte
si mysleli, e se enou na jin mladky.
Ale tak to nebylo.
Hnali se ke mn.
Byl ve vlce u skoro pl roku, kdy se ocitl ve Francii, a tam mu
zachrnila ivot udlost na prvn pohled zvltn. Kdy se na ni vak
podvme z jinho hlu, napadne ns, e v celm tom vlenm
nesmyslu to dvalo smysl dokonale.
Celkem vzato ho vechno, co si ve Velik vlce po svm vstupu do
armdy odslouil, ohromovalo. Bylo to jako seril. Jeden den za
152

druhm a pak dal. A dal:

Rozhovor stel.
Odpovajc mui.
Nejlep sprost vtipy na svt.
Studen pot neblah ptelek setrvvajc v podpa a ve
spodkch dle, ne je hostiteli mil.
Nejvc ho tily karty, a hned po nich tch nkolik achovch parti,
pestoe mu achy zoufale nely. A pak hudba. Hudba vdycky.
Na harmoniku ho nauil mu o rok star ne on sm, nmeck
id jmnem Erik Vandenburg. Postupn se z nich stali ptel dky
skutenosti, e ani jeden z nich se do boje zrovna nehrnul. Ped
vlenm ve snhu a blt dvali pednost balen cigaret. Radi hzeli
kostkami ne granty. Na hazardu, kouen a muzice, nemluv o
spolen touze po peit, vyrostlo pevn ptelstv. Jedin pot
byla, e Erika Vandenburga pak nali na jednom travnatm kopci v
nkolika kusech. Oi ml dokon. Ukradli mu snubn prsten.
Nabrala jsem jeho dui spolu s ostatnmi a sunuli jsme se pry. Obzor
ml barvu mlka. Chladnho, erstvho. Rozlitho mezi mrtvoly.
Z Erika Vandenburga zbyly vlastn jen jeho osobn vci a
ohmatan akordeon. Vechno to poslali dom, a na ten nstroj.
Usoudili, e je pli velik. Sedl tm zahanben na Erikov
kavalci v tboe a pak pipadl jeho pteli Hansi Hubermannovi, kter
nhodou jako jedin peil.
PEIL TAKHLE
Neel toho dne do bitvy.
Za to ml co dkovat prv Eriku Vandenburgovi. Anebo pesnji
Eriku Vandenburgovi a zubnmu kartku pana etae.
Toho rna, nedlouho ped tm, ne se vydali na pochod, veel
eta Stephan Schneider do ubikac a vechny postavil do pozoru.
Mezi mui byl oblben kvli svmu smyslu pro humor a kanadsk
ertky, ale jet vc proto, e nikoho nensledoval do boje. Vdycky
153

el prvn.
V urit dny mval ve zvyku vejt k odpovajcm mum a ptt
se na vci jako Je tu nkdo z Pasingu?, Kdo je tady dobr v
matematice? nebo, v osudnm ppad Hanse Hubermanna, M
nkdo z vs pkn rukopis?
Nikdo se nehlsil, aspo ne od t doby, kdy to eta udlal poprv.
Tehdy hrd pedstoupil horliv mlad vojk jmnem Philipp Schlink
a odpovdl: J, pane, j jsem z Pasingu. Vzpt dostal kartek
na zuby a povel, aby vyistil hajzlk.
Take jist chpete, pro se nikomu moc nechtlo vystoupit z ady,
kdy se eta zeptal, kdo z nich m nejlep psmo. Vichni si kali,
e teba jet ped odchodem bude celkov hygienick kontrola nebo
budou muset pucovat zadlan baganata njakho vstednho
poruka.
Ale no tak, lakoval s nimi Schneider. Vlasy pihlazen olejem
se mu leskly, ale jako vdycky mu na temeni trel vztyen a bdl
pramnek. Pece se mezi vma mus najt aspo jeden, kdo slun
pe, vy lemry lev.
Z dlky byla slyet palba.
Ta spustila reakci.
Koukejte, ekl Schneider, te to nen jako jindy. Zabere to cel
dopoledne, mon vc. Neubrnil se smvu. Schlink tehd letil
hajzlk a vy jste mazali karty, ale dneska pjdete tam.
ivot, nebo hrdost.
Oividn doufal, e jeden z jeho mu bude mt dost rozumu, aby
zvolil ivot.
Erik Vandenburg a Hans Hubermann se na sebe podvali. Jestlie
te nkdo vystoup z ady, eta mu udl ze ivota peklo, a to se
nezmn, dokud budou vichni pohromad. Zbablce nem nikdo
rad. Na druhou stranu, jestli to nkdo bt mus
Nikdo nepedstoupil, ale pak se smrem k etai vypotcel nahrben
154

hlas. Sedl si mu k nohm a ekal podn kopanec. ekl:

Hubermann, pane. Ten hlas patil Eriku Vandenburgovi. Zjevn
usoudil, e dnes nen sprvn den, aby jeho ptel zemel.
eta rzoval tam a zptky ulikou vojk.
Kdo to ekl?
Pochodovn lo Stephanu Schneiderovi skvle. Byl to mal
chlapk, kter mluvil, pohyboval se a jednal ve spchu. Krel tam a
zptky podl dvou ad vojk, a Hans Hubermann zvedl hlavu a
ekal, co bude. Teba onemocnla njak sestra a te potebuj
nkoho, kdo by vymoval obvazy na zancench konetinch
rannch vojk. Teba je poteba olznout, zalepit a poslat dom
tisc oblek s mrtnm oznmenm.
V tu chvli zase vystoupil ten hlas a donutil i pr dalch, aby se
ozvaly. Hubermann, neslo se ozvnou. Erik dokonce prohlsil:
Bezvadn rukopis, bezvadn.
Take domluveno. Obl smv malch st. Hubermann. Je to
na vs.
Mlad vojk kltiv pedstoupil a zeptal se, co e bude jeho
kolem.
eta si povzdychl. Kapitn potebuje napsat hromadu dopis.
M v prstech hrozn revma. Nebo artritidu. Budete je pst za nj.
Nebyl as odporovat, zvl kdy Schlinka tehdy poslal istit
zchod a ten druh, Pflegger, mlem umel pi olizovn oblek.
Jazyk ml modr, jako by v nm ml znt.
Rozkaz, pikvl Hans a tm to skonilo. Jeho psask
schopnosti byly pinejmenm sporn, ale kal si, e m kliku.
Napsal ty dopisy nejlp, jak dokzal, a zbyl mui li do bitvy.
Nevrtil se ani jeden.
*
Tehdy mi Hans Hubermann unikl poprv. Za Velik vlky.
Druh nik ml teprve pijt, bude to v Essenu roku 1943.
Dv vlky, dvoj nik.
Jednou mlad, podruh ve stednm vku.
Jen mlo lid m takovou kliku, aby m podfoukli dvakrt.

155

Nosil ten akordeon s sebou po celou vlku.

Kdy po nvratu vystopoval ve Stuttgartu rodinu Erika
Vandenburga, oznmila mu jeho ena, e si harmoniku me nechat.
Mla jimi zanedn cel byt a zvl pohled na tuhle ji pli
rozruoval. I ty zbyl j mue pipomnaly vc ne dostaten, a
stejn tak i jej povoln: vyuovala hru na akordeon, jako kdysi on.
Nauil m taky hrt, oznmil j Hans, jako by to mohlo nemu
pomoci.
A mon i pomohlo, protoe zdrcen ena ho poprosila, aby j
zahrl, a pak tie plakala, kdy makal klvesy a knoflky a pehrval
tkopdn valk Na krsnm modrm Dunaji. Tu skladbu mval jej
manel nejradji.
Vte, vysvtloval j Hans, zachrnil mi ivot. V pokoji bylo
mlo svtla a vzduch byl na pdl. On kdybyste nkdy nco
potebovala Posunul k n po stole kousek papru se svm jmnem
a adresou. Pracuju jako mal pokoj. Vymaluju vm zadarmo byt,
kdy budete chtt. Vdl, e jako odkodnn to neobstoj, ale stejn
j to nabdl.
ena si papr vzala a nedlouho nato se do pokoje zatoulalo dcko
a posadilo se j na kln.
To je Max, ekla ena, ale chlapec byl pli mal a stydliv a
nekal nic. Byl huben, s mkkmi vlasy, a jeho kaln, er oi si
prohlely cizince, kter v tom ztklm pokoji pidal jet jednu
pse. Dval se z jednoho na druhho, jak mu hraje a ena ple. Jej
oi se dily odlinmi notami. Tolik alu.
Hans odeel.
Tos mi neekl, oslovil mrtvho Erika Vandenburga a stuttgartsk
nebe. Nikdys mi neekl, e m syna.
Nakrtko se zarazil a vrtl hlavou, a pak se vrtil do Mnichova.
Neekal, e o tch lidech jet nkdy usly. Nevdl, e jeho pomoci
bude rozhodn poteba, ale nepjde o malovn, a nebude to dv ne
za njakch dvacet let.
Ne se pustil do malovn, ubhlo jet pr tdn. V mscch, kdy
panovalo pkn poas, pracoval usilovn, a dokonce i v zim kval
asto Rose, e prce sice zrovna nepr, ale pinejmenm tu a tam
156

kpne.
Vc ne desetilet lo vechno dobe.
Narodil se Hans mlad a Trudy. Vyrstali pi nvtvch u tty v
prci, ckali po stnch barvy a istili ttky.
Kdy se ale v roce 1933 dostal k moci Hitler, zaal jt malsk
podnik kapku ejdrem. Na rozdl od vtiny lid nevstoupil Hans do
NSDAP. To rozhodnut ho stlo spoustu pemlen.
SLED VAH HANSE HUBERMANNA
Nebyl nijak zvl vzdlan ani politicky
zaloen, ale kdy nic jinho, byl to
lovk, kter si cen slunosti. id
mu zachrnil ivot, a na to nemohl
zapomenout. Nemohl se pidat ke stran,
kter takhle stav lidi proti lidem.
A podobn jako Alex Steiner ml mezi
idy ty nejvrnj zkaznky. Stejn jako
mnoho id ani on nevil, e ta nenvist
me mt dlouhho trvn, a vdom se
rozhodl Hitlera nensledovat. Bylo to
rozhodnut v mnoha smrech neblah.
Se zahjenm repres zaala prce postupn vysychat. Zpotku to
nebylo nic hroznho, ale netrvalo dlouho a zaal pichzet o
zkaznky. Cel hrsti zakzek jako by se vypaovaly do houstnoucho
nacistickho vzduchu.
Jednou potkal na Mnchener Strae jednoho z tch pravovrnch,
Herberta Bollingera, mue s bichem jako polokoule, hovocho
Hochdeutsch (pochzel z Hamburku). Pistoupil k nmu, a mu
nejdv klopil oi, dval se pes pupek k zemi, ale kdy se jeho
pohled vrtil k mali, bylo vidt, e je mu z t otzky nelehko. Hans
neml pro ji vyslovit, ale udlal to.
Co se to dje, Herberte? Ztrcm zkaznky tak rychle, e je ani
nestam potat.
Bollinger se pestal ovat. Postavil se zpma a naservroval mu tu
157

pravdu prostednictvm vlastn otzky. Inu, Hansi Jsi lenem?

eho?
Jenome Hans Hubermann vdl pesn, o em mu mluv.
Ale no tak, Hansie, nedal se Bollinger. Copak ti to musm
vyloit po lopat?
Vysok mal nad nm mvl rukou a odeel.
Jak roky ubhaly, byli po cel zemi id jen tak nahodile
terorizovni. Na jae 1937 se Hans Hubermann, skoro ke sv hanb,
konen podvolil. Poptal se a pak si podal pihlku do strany.
Kdy odevzdal svou pihlku v sted NSDAP v Mnchener
Strae, zahldl, jak tyi mui hzej cihly do Kleinmanova obchodu
s odvy. Byl to jeden z mla idovskch obchod, kter v Molchingu
jet fungovaly. Zevnit byly slyet zajkav kroky malho mue,
kter uklzel a drtil pitom pod nohama stepy. Na dvech byla
namran hvzda barvy hoice. Psmena rozbedlho npisu
IDOVSK PNA poutla na okrajch rky barvy. Uspchan
pohyby uvnit zpomalovaly a k zasmuilosti a pak ustaly docela.
Hans doel bl a stril hlavu dovnit. Nepotebujete pomoct?
Pan Kleinman zvedl oi. V rukou mu bezmocn vzelo kot.
Ne, Hansi. Prosm, bte pry. Hans loni Joelu Kleinmanovi
vymaloval dm. Pamatoval se na jeho ti dti. Ped oima vidl jejich
tve, ale jmna si nevybavoval.
Zajdu sem ztra, slbil, a ty dvee vm petu.
Jak ekl, tak udlal.
Byla to druh z jeho dvou chyb.
K prvn dolo vzpt po t phod.
Vrtil se, odkud piel, a pozvedl pst ke dvem a pak k oknu
NSDAP. Sklo se tslo, ale nikdo neotevral. Vichni u se sebrali a
odeli dom. Posledn z len byl jet v Mnchener Strae. Zaslechl
rachocen skla a viml si male.
Vrtil se a ptal se, co se dje.
158

U nemu vstoupit do strany, prohlsil Hans.

Toho lovka to okovalo. Pro ne?
Hans se podval na klouby sv praviky a polkl. U v tu chvli
poctil pachu chyby, jako by ml v stech plechov ttek. Jako
bych nic neekl. Otoil se a krel k domovu.
V patch ml slova.
No tak si to rozmyslete, pane Hubermanne. Dejte nm vdt, jak
jste se rozhodl.
Neoznmil jim nic.
Ptho rna, jak slbil, vstal brzy, dve ne obvykle, ale ne dost
brzy. Dvee Kleinmanova obchodu byly jet vlhk rosou. Hans je
otel. Namchal barvu tak podobnou t pedchoz, jak jen bylo v
lidskch silch, a nanesl pkn souvisl ntr.
Kolem proel mrumilovn jaksi lovk.
Heil Hitler, pozdravil.
Heil Hitler, odpovdl Hans.
TI DROBN, ALE ZSADN SKUTENOSTI
1. Ten mu, kter tudy el,
byl Rolf Fischer, jeden z nejdleitjch
nacist v Molchingu.
2. Nov nadvka se na dvech
objevila ani ne za estnct hodin.
3. Hans Hubermann do NSDAP
pijat nebyl. Aspo zatm.
Hans mohl bt rd, e svou dost nevzal zpt oficiln. Spoustu lid
v ptm roce okamit pijali, ale Hanse dali na seznam ekatel.
Dvali se na nj s podezenm. Koncem roku 1938, kdy u se vemi
idy bhem Kilov noci zametli, pilo na nvtvu gestapo.
Prohledali cel dm, a e neskrval nikoho a nic podezelho, zaadil
se Hans Hubermann mezi astlivce:
Sml zstat, kde byl.
159

Nejsp ho zachrnilo to, e se o nm vdlo, e alespo ek, a

bude schvlena jeho dost. Kvli tomu ho trpli, kdy u si ho
necenili jako schopnho male.
A ml jet jednoho zachrnce.
Ped plnm vyobcovnm ho nejsp zachrnil jeho akordeon.
Mal bylo vude kolem Mnichova dost a dost, ale dky rychlokurzu
Maxe Vandenburga a dvacetilet soustavnho cvien se v Molchingu
nenael nikdo, kdo by hrl tak jako on. Jeho styl se nevyznaoval
dokonalost, ale velost. I jeho chyby znly dobe.
Kdy se to po nm chtlo, heilhitleroval, a v patin dny
vyvoval vlajku. Navenek bylo vechno, jak nle.
A pak, bylo to 16. ervna 1939 (to datum u zatuhlo jako beton), o
trochu vc ne est msc pot, co do Himmelstrae pijela Liesel,
dolo k udlosti, kter Hansi Hubermannovi nezvratn zmnila ivot.
Toho dne ml njakou prci.
Dm opustil pesn v sedm rno.
Vlekl svou malskou kru a neml ani tuen, e ho nkdo
sleduje.
Kdy doel na pracovit, pistoupil k nmu neznm mladk. Byl
svtlovlas, vysok, a vn.
Prohleli si jeden druhho.
Nejste Hans Hubermann?
Hans krtce pikvl Nathl se pro ttku. To jsem.
Nehrajete nhodou na harmoniku?
Tentokrt se Hans zastavil a ttku nechal, kde byla. Znovu
pikvl.
Cizinec si promnul bradu, rozhldl se a pak promluvil, velmi tie,
ale pesto velmi zeteln. Jste lovk, kter dr slovo?
Hans sundal dv plechovky s barvou a pobdl ho, aby se posadil.
Ne pijal jeho pozvn, nathl mladk ruku a pedstavil se. Jmenuju
se Kugler. Walter. Jsem ze Stuttgartu.
Sedli tam a hovoili asi tvrt hodiny. Domluvili se, e se sejdou
pozdji, v noci.

160

HODN HOLKA

Kdy Max Vandenburg v listopadu 1940 dorazil do kuchyn v sle

33 na Himmelstrae, bylo mu tyiadvacet. Obleen jako by ho
thlo k zemi a byl tak unaven, e by ho i svdn rozlomilo vejpl.
Roztesen a otesen stl u dve.
Jet hrajete na harmoniku?
Ta otzka samozejm ve skutenosti znamenala: Jet pod mi
chcete pomoct?
Lieselin tta peel ke vstupnm dvem a otevel je. Opatrn vyhldl
ven, na ob strany, pak se vrtil. Verdikt znl. Nic.
id Max Vandenburg zavel oi a sesunul se o kousek hloub, do
bezpe. Byla to smn pedstava, ale on ji pesto vzal za svou.
Hans zkontroloval, jestli jsou zvsy podn zataen. Nebyla v
nich ani skulinka. Max, kter u nemohl dl, se mezitm schoulil a
sepjal dlan.
Pohladila ho tma.
Z prst mu byl ctit kufr, kov, Mein Kampf a peit.
Kdy zas zvedl hlavu, padlo mu do o bled svtlo z pedsn.
Zcela vystaven jeho pohledu tam stla dvka v pyamu.
Tati?
Max stl zas zpma jako rozkrtnut sirka. Tma te kolem nj
kypla.
Nic se nedje, Liesel, ekl tta. Jdi si zase lehnout.
Chvli tam postvala a pak ji nohy zaly vlet nazptek. Kdy se
161

zastavila a naposledy mrkla po cizinci v kuchyni, rozeznala na stole

obrysy knky.
Nebojte se, slyela eptat ttu. Je to hodn holka.
Dal hodinu leela hodn holka v posteli a naslouchala tichmu
kloptn vt z kuchyn.
A jet jeden olk ekal na vynesen.

162

STRUN HISTORIE IDOVSKHO

BOXERA

Max Vandenburg se narodil roku 1916.

Vyrostl ve Stuttgartu.
Kdy byl mlad, nic si nezamiloval tolik jako podn pstn
zpas.
Prvn utkn ml, kdy mu bylo jedenct a byl huben jako oezan
nsada od kotte.
Wenzel Gruber.
To byl kluk, se kterm boxoval.
Byl hubat, ten Gruberovic kluk, a vlasy ml jako zkroucen
drtky. Mus si to rozdat, znl hlas mstnho hit, a ani jeden z nich
nehodlal nco namtat.
Bojovali jako ampini.
Asi minutu.
Sotva to zaalo bt zajmav, odthli kluky za lmce od sebe.
Njak ostrait rodi.
Maxovi tekla z st rkem krev.
Olzl ji; chutnala dobe.
Mezi lidmi, se ktermi il, nebylo mnoho rv, a kdy u se njak
nael, nebojoval pstmi. kvalo se tehdy, e id radji prost stoj
a nechaj si vechno lbit. Poklidn snesou urku a pak se zase
163

propracuj na vrchol. Oividn nen id jako id.

*
Byly mu sotva dva roky, kdy mu zemel otec. Rozstleli ho na
travnatm nvr.
Kdy mu bylo devt, pila jeho matka na mizinu. Prodala uebnu,
kter jim slouila i jako byt, a nasthovali se do strcova domu. Tam
vyrstal se esti bratranci a sestenicemi a ti ho tskali, zlobili a
milovali. Rvaky s tm nejstarm, Izkem, mu poskytly dobr zklad
pro pstn zpasy. Izk natrhl Maxovi zadek mlem veer co veer.
Ve tincti na nj zase dolehla tragdie. Strc zemel.
Jak se d vyvodit ze statistickch pomr, strc nebyl hork hlava
jako Max. Patil k lidem, kte pracuj tie a usilovn za nepatrnou
odmnu. Nebyl dn boh. Nikdy si nevzal nic, co po prvu patilo
jinmu a zabilo ho cosi, co mu vyrostlo v aludku. Podobalo se to
otrven kulenkov kouli.
Jak to v takovch ppadech bv, rodina obklopila jeho lko a
sledovala, jak se vzdv.
Ale Max Vandenburg, te u mladk s tvrdma rukama, monokly
msto o a bolavmi zuby, pocioval kdesi mezi smutkem a pocitem
ztrty i trochu zklamn. Dokonce rozladnost. Dval se, jak se strc
zvolna propad do lka, a usmyslil si, e nedopust, aby sm umel
takhle.
Tv toho mue byla tak odevzdan.
Tak lut a pokojn, navzdory dynamick stavb jeho lebky
Nekonen linie elisti, thnouc se na mle daleko, vytren lcn
kosti a propadl jmy o. Byl tak klidn, e ml chlapec chu se
ptt.
A co boj? kal si.
Kam se podla vle vydret?
Jist, bylo mu tinct a s tou drsnost to trochu pehnl. Nemusel
stt tv v tv nikomu, jako jsem j. Zatm.
Stl spolu s ostatnmi u postele a dval se, jak ten mu umr
164

poklidn pechod ze ivota do smrti. Oknem prochzelo

edooranov svtlo, svtlo barvy letn pokoky, a kdy se jeho dech
docela vytratil, vypadal strc, jako by se mu ulevilo.
A doene smrt m, zaekl se chlapec, uct v oblieji moji
pst.
Musm ct, e se mi to docela lb. Takov pitom udatnost.
Ano.
Moc se mi to lb.
Od t chvle zaal zpasit podstatn pravidelnji. V mal proluce na
Steberstrae se schzela skupinka zapishlch kamard a neptel
a boxovali ve skomrajcm svtle. Vstavn Nmci, nepatin id,
kluci z vchodu. Na tomhle nezleelo. Mladick energie se nikde
tak dobe nevybije jako pi podnm souboji. I neptele tady dlilo
od ptelstv jen pr centimetr.
Bavil ho seven kruh divk a neznmo.
Hokosladk nejistota:
Zvtzit, nebo prohrt.
Ctil to v aludku, pocit, kter se promchval tak dlouho, a u se
to nedalo vydret. Ulevilo jedin, kdy jste vyrazili kupedu a
rozdvali rny. Max nepatil ke klukm, kte by si to dvakrt
rozmleli.
Zpas, na kter te vzpomnal nejradi, byl Zpas slo pt s
vysokm, drsnm, obshlm klukem jmnem Walter Kugler. Obma
bylo patnct. Vechny tyi jejich dosavadn stety Walter vyhrl, ale
tentokrt si Max pipadal jinak. Ctil v sob novou krev vtznou
krev , kter dokzala vystrait i nadchnout.
Jako vdycky se kolem nich sevel tsn kruh. Zem byla sam
blto. Tve pihlejcch byly zabaleny do smv. Zamazan prsty
svraly penze, a vkiky a povzbuzovn byly tak pln ivota, e
krom nich nic jinho neexistovalo.
Boe, tolik radosti a strachu, tolik ndhernho nepokoje.
165

Oba bojovnky pevn stiskla sla t chvle, jejich tve naplnily

emoce zeslen stresem toho okamiku. Oi doiroka rozeven
soustednm.
Vzjemn oukvn trvalo minutu nebo vc, a pak se zaali
pibliovat a vc riskovat. Konen, byla to poulin rvaka, ne
hodinov zpas o titul. Nemli na to cel den.
Do toho, Maxi! volal nkter z jeho kamard. Slova nedlil
jedin ndech. Do toho Maxi Taxi dostane ho ty kluku idovsk
dostane ho dostane ho!
Max, prcek s mkkmi chomi vlas, rozbitm nosem a
bainatma oima, byl dobe o hlavu men ne jeho protivnk. Jeho
styl byl hrozn, nebyla v tom dn ladnost, pedklonil se a vrhal se
dopedu, rychlmi ranami zasypval Kuglerv obliej. Ten druh,
jednoznan silnj a obratnj, zstval vzpmen a rozdval rny,
kter pravideln konily na Maxov brad a tvch.
Max toil dl.
Navzdory mohutnmu nkladu trestajcch ran pokraoval stle
kupedu. Rty mu poskvrnila krev. Co nevidt mu zaschne na zubech.
Kdy ho ten druh srazil na zem, ozval se mohutn povyk. Penze
u u mnily majitele.
Max vstal.
Jet jednou skonil na zemi, a pak zmnil taktiku, lkal Waltera
Kuglera o nco bl, ne by on sm chtl. Jakmile ho tam ml, mohl
Max ut krtk, ostr pecky pmo do tve. Sedla. Pesn na nos.
Nhle oslepeny Kugler ourav ustoupil a Max se chopil ance.
el po nm zprava a pratil ho znova, a naal si ho rnou na ebra.
Dorazil ho pravikou, kterou mu vyil jednu na bradu. Walter Kugler
byl na zemi, svtl vlasy prosypan hlnou. Nohy ml rozhozen do
vka. Po tvi se mu koulely kilov slzy, navzdory faktu, e
neplakal. Ty slzy z nj Max vymltil.
Krouek potal.
Vdycky potali, pro vechny ppady. Hlasy a sla.
Bylo zvykem, e poraen po zpase zdvihne vtzovu ruku. Kdy
Kugler konen vstal, doel mrzut k Maxovi a zvedl jeho pai do
vzduchu.
166

Dk, ekl mu Max.

Kugler mu poskytl varovn. Pt t zabiju.
V ptch nkolika letech spolu Max Vandenburg a Walter Kugler
bojovali jet tinctkrt. Walter se pokad snail pomstt se Maxovi
za to prvn ukraden vtzstv a Max se snail zopakovat svou
slavnou chvli. Skre se nakonec ustavilo na 10:3 pro Waltera.
Zpasili spolu a do roku 1933, kdy jim bylo obma sedmnct.
Zdrhav respekt se promnil v nefalovan ptelstv a chu prt se
je opustila. Oba pracovali, dokud Maxe stejn jako ostatn idy v
roce 1935 z Jedermanovch strojren nevyhodili. Bylo to krtce pot,
co zaaly platit norimbersk zkony, kter idm odpraly nmeck
obanstv a zakazovaly satky mezi idy a Nmci.
Je, ekl Walter, kdy se jednoho veera seli na rku, kde
spolu kdysi zpasili. To byly asy, co? Nic takovho tenkrt
nebylo. Hbetem ruky poplcal hvzdu, kterou ml Max na rukvu.
Te u bychom si zpas dt nemohli jako tenkrt.
Max nesouhlasil. Ale mohli. Nemete si idy brt, ale dnej
zkon vm nezakazuje se s nima prt.
Walter se usml. Sp to njakej zkon odmuje pokud teda
lovk vyhraje.
*
Dalch pr let se vdali sporadicky, pokud vbec. Max, a s nm i
ostatn id, byl neustle zapuzovn a zas a znova zadupvn, a
Waltera pohltila prce. Tiskrna.
Kdybyste snad patili k tm, kter takov vci zajmaj: ano, bylo
s nm v tch letech i pr dvek. Jedna se jmenovala Tania, druh
Hildi. Nevydrela ani jedna. Nebyl na to as, hlavn pro tu nejistotu
a stupujc se napt. Max musel vymst kad kout, aby dostal
njakou prci. Co tm dvkm mohl nabdnout? Byl rok 1938 a bylo
tk si pedstavit, e by ivot mohl bt jet t.
A pak piel devt listopad. Kilov noc. Noc rozbjenho
skla.
Prv tahle udlost, kter zniila tolik ostatnch id, se pro Maxe
Vandenburga stala okamikem niku. Bylo mu dvaadvacet.
167

Ve chvli, kdy mnoho z idovskch obchod prv s chirurgickou

pelivost rozbjeli a drancovali, zarachotily na dvech bytu klouby.
Max a tak jeho teta, matka, bratranci a sestenice a jejich dti byli
namakan v obvacm pokoji.
Aufmachen!
lenov rodiny se po sob podvali. Byli v pokuen rozprchnout
se do dalch pokoj, ale obava je vc podivn. Nemohli se ani
hnout.
A znova. Otevete!
Vstal Izk a el ke dvem. Devo oilo, jet bzuelo po
vprasku, kter zrovna dostalo. Ohldl se na tve obnaen
strachem, otoil klem v zmku a otevel.
Jak ekali, stl tam nacista. V uniform.
Nikdy.
To byla prvn Maxova odpov.
Pimknul se k matin pai, a k Se, nejbli z jeho sestenic.
Nenechm je tu. Kdy nememe jt vichni, nepjdu ani j.
Lhal.
Kdy ho zbytek rodiny vystril ven, prodrala se jim leva jako
njak oplzlost. Nechtl ctit nic takovho, ale zakouel to pesto, a s
takovou chut, e se mu chtlo zvracet. Jak jen me? Jak jen me?
Ale bylo to tak.
Neber si nic, ekl mu Walter. Jen co m na sob. Zbytek ti
donesu.
Maxi. To byla jeho matka.
Vythla ze zsuvky cr starho papru a strila mu to do kapsy
saka Kdybys nkdy Jet naposledy ho k sob pivinula, za
lokty. Teba to bude tvoje posledn ance.
Podval se j do strnouc tve a pak ji polbil, velmi pevn, na
rty.
Tak jdem, tahal ho Walter za rukv, kdy se s nm louili ostatn
pbuzn a dvali mu penze a njakou tu cennost. Venku je zmatek,
a zmatek pesn potebujeme.
168

Odeli, a neohleli se.

Drsalo ho to.
Kdyby se jen byl na odchodu otoil a naposledy se podval na
svou rodinu. Mon by ten pocit viny nebyl tak tiv. Nebylo
posledn sbohem.
Nebyl posledn stisk pohled.
Nic ne zmizen.
Dal dva roky zstval v krytu, v przdnm skladiti. Bylo v
budov, kde Walter v pedelch letech pracoval. Bylo jen velmi
mlo jdla. Podezrn bylo a dost. ide ze sousedstv, kte jet
mli penze, emigrovali. Ti bez penz se o to pokusili tak, ale bez
vtho spchu. Maxova rodina patila do t druh kategorie. Walter
se u nich as od asu zastavil, tak nenpadn, jak to jen lo. Jednoho
odpoledne mu otevel nkdo ciz.
Kdy se to Max dozvdl, pipadalo mu, jako by mu nco
muchlalo tlo do koule, jako by to byl list papru poset chybami.
Smet.
A pesto se kad den dokzal rozvinout a napmit, znechucen a
vdn. Znien, ale poad ne rozdrcen na kousky.
V polovin roku 1939, kdy u obdob skrvan trvalo vc ne est
msc, se rozhodli, e je teba pustit se novm smrem.
Prozkoumali cr papru, kter Max dostal ped svou dezerc. Ano,
dezerc, nebyl to prost nik. Prv takhle se na to ve sv groteskn
lev dval. A my u vme, co na tom papru stlo:
JEDNO JMNO, JEDNA ADRESA
Hans Hubermann, Himmelstrae 33, Molching
Pituhuje, ekl Maxovi Walter. Kadou chvli ns mou najt.
169

Ve tm nastalo velk choulen. Nevme, co se me stt. Mou m

chytit. Asi tam bude muset jt Bojm se tady prosit nkoho o
pomoc. Mohli by m zat. Zbvalo jedin een. Pojedu tam a
najdu toho lovka. Jestli se uke, e je to ncek co nejsp bude
, tak prost udlm elem vzad. Aspo budeme vdt, na em jsme,
richtig?
Max mu dal na cestu kad fenik, kter nael. Kdy se Walter za pr
dn vrtil, objali se a Max zatajil dech. Tak co?
Walter kvl. Je dobrej. Pod hraje na tu harmoniku, co ti o n
matka povdala tvho tty. Ve stran nen. Dal mi penze. V thle
fzi byl Hans Hubermann jen seznam poloek. Je docela chudej, je
enatej, a je tam dt.
To jet vc rozntilo Maxovu pozornost. Jak star?
Deset. Neme mt vecko.
Prv. Dcka moc mluv.
I tak mme kliku.
Chvli sedli a mleli. Ticho poruil Max.
Mus m nesnet u te, co?
To bych neek. Dal mi ty penze, ne? Povdal, e slib je slib.
Tden nato piel dopis. Hans oznamoval Walteru Kuglerovi, e
jak bude moci, pokus se poslat njak vci, kter by mohly pomoci.
V dopise byla jednostrnkov mapa Molchingu a okol Mnichova, a
taky trasa z Pasingu (bezpenjho ndra) a k jeho dvem. V
dopisu zeteln vyvstvala posledn slova.
Bute opatrn.
Uprosted kvtna 1940 dorazil Mein Kampf s klem pilepenm
zevnit k deskm.
Ten lovk je gnius, usoudil Max, ale i tak mu pebhl mrz po
zdech, kdy pomyslel na cestu do Mnichova. Pl si prost, a s nm i
ostatn zastnn, aby k t cest vbec nemuselo dojt.
Jenome ne vdycky dostanete, co si pejete.
Zvl v nacistickm Nmecku ne.
170

Ubhl dal as.

Vlka se ila.
Max zstval ukryt ped svtem v dal przdn mstnosti.
Pak nepilo nevyhnuteln.
Walterovi oznmili, e ho polou do Polska, aby pokraoval v
uplatovn nmeck moci nad Polky a taky nad idy. Jeden na tom
nebyl o moc lp ne druh. Piel as.
Piel as a Max se dostal pes Mnichov do Molchingu a te sedl
u cizch lid v kuchyni, dal o pomoc, po kter touil, a trpil se
zavrenm, kter si, jak mu pipadalo, zaslouil.
Hans Hubermann mu stiskl ruku a pedstavil se.
Udlal mu potm trochu kvy.
Dve u bylo chvli pry, ale te k hostu pistoupily nov kroky.
olk.
Potm byli vichni ti zcela izolovan. Vichni zrali ped sebe.
Promluvila jen ena.

171

ROSIN HNV

Liesel u vklouzla do spnku, kdy kuchyni pronikl nezamniteln

hlas Rosy Hubermannov. S leknutm se probudila.
Was ist los?
Pak si pedstavila tirdu, kter vzejde z Rosina hnvu, a pemohla
ji zvdavost. Nco se tam nepochybn pohybovalo a bylo slyet
oupn idle.
Po deseti minutch krajnho sebeovldn se Liesel vydala na
chodbu, a to, co uvidla, ji doopravdy ohromilo, protoe Rosa
Hubermannov stla po boku Maxi Vandenburgovi a sledovala, jak
hlt jej nechvaln znmou hrachovku. Na stole stla zaplen
svka. Plamen se netepetal.
Mma byla vn.
Ustaran.
Ale na jej tvi byl znt i jaksi triumf, a ten nesouvisel s tm, e
zachrnila jinho lovka ped pronsledovnm. Bylo to sp nco
jako Vidte? Aspo on si nestuje. Dvala se z polvky na ida a
pak zas na polvku.
Kdy zase promluvila, jen se zeptala, jestli chce jet.
Max odmtl a msto toho se rozebhl k vlevce a zaal zvracet.
Zda se mu keovit kubala, ruce ml podn roztaen. Prsty
svraly kov.
Jemarjjozef, zabruela Rosa, dal takovej.
Max se otoil a omlouval se. Jeho slova byla kluzk a drobn,
pemoen kyselost. Promite. Asi jsem toho moc sndl. Mj
aludek, vte, u dlouho jsem asi nesnese tolik
172

Uhnte, zavelela Rosa a pustila se do uklzen.

Kdy skonila, nala mladka u kuchyskho stolu, zhola
zasmuilho. Hans sedl proti nmu, dlanmi piklpl tu devnou
tabuli.
Liesel z chodby vidla strhanou tv cizince a za n utrpen vraz
nepodn vemran do mmy.
Prohlela si sv pstouny.
Co je to vlastn za lidi?

173

PONAUEN PRO LIESEL

Co pesn jsou Hans a Rosa Hubermannovi za, nebyla prv

nejleh otzka. Byli to lid laskav? Smn nevdom? Lid
pochybn petnosti?
Definovat situaci, ve kter se nachzeli, bylo snaz.
SITUACE HANSE A ROSY
HUBERMANNOVCH
Vn blb.
Vlastn straideln blb.
Kdy se v asnch rannch hodinch ve vaem bydliti, v mst, kde
se zrodil nacismus, objev id, nejsp v krajn me poctte neklid.
zkost, nedvru, paranoiu. Kad sehraje svou roli a vechno to
vede k nejasnmu podezen, e nsledky nebudou zdaleka rajsk.
Strach se jen blsk. M krut pohled.
Je teba ct, e navzdory strachu mav hnoucmu ve tm
pekvapiv odolali nutkn k hysterii.
Mma poslala Liesel pry.
Bett, Saumensch. Hlas mla klidn, ale pevn. Velmi
neobvykl.
Za pr minut piel tta a odhrnul peinu na voln posteli.
Alles gut, Liesel? Vechno dobr?
Ano, tati.
174

Jak vid, mme nvtvu. V t tm tak tak rozeznala obrys

vythlosti Hanse Hubermanna. Dneska tu bude spt.
Ano, tati.
Za dalch pr minut byl v pokoji Max Vandenburg, bezhles a
prsvitn. Ten mu nedchal. Nehbal se. Pesto se ale njak
pesunul ze dve k posteli a u byl pod peinou.
Vechno dobr?
To byl zase tta, ale tentokrt mluvil na Maxe.
Odpov mu odplula od st a pak se jako skvrna rozmzla po
strop. Tak moc se stydl. Ano. Dkuju. Zopakoval to, kdy se tta
pesouval na svoje obvykl stanovit v kesle vedle Lieseliny
postele. Dkuju.
Uplynula jet dal hodina a pak teprve Liesel usnula.
Spala tvrd a dlouho.
Tsn po pl devt rno ji probudila si ruka.
Hlas na jejm konci j oznmil, e dnes nepjde do koly. Nen j
toti dobe.
Kdy se probrala docela, prohldla si cizince v protj posteli.
Deka odhalovala jen hnzdo peleench vlas na temeni, a nebyl
slyet dn zvuk, jako by si snad nacviil, jak tieji i spt. Velmi
opatrn pela po cel jeho dlce a pak s ttou na chodbu.
Poprv, co pamatovala, kuchyn i mma spaly. Vldlo takov
zasnn, zahajovac ticho. K Lieselin lev to netrvalo vc ne pr
minut.
Jdlo a pslun zvuky.
Mma vyhlsila prvoad kol toho dne. Zasedla ke stolu a ekla:
Poslouchej, Liesel. Tta ti dneska nco pov. Tohle bylo vn
vdy j ani neekla Saumensch. Byl to skutek velik osobn
zdrenlivosti. Nco ti pov a ty bude poslouchat, jasn?
Dve pod jet polykalo.
Jasn, Saumensch?
To u bylo lep.
Dve pikvlo.
175

Vrtila se do lonice pro obleen. Tlo v protj posteli se mezitm

petoilo a svinulo. U to nebyl rovn kmen, sp cosi ve tvaru Z,
rozprostenho ikmo z rohu do rohu. Cikcak pes postel.
V unavenm svtle mu te vidla do oblieje. Ml oteven sta,
pokoku barvy vajen skopky. elist a bradu mu zakrvaly vousy,
a ui ml tvrd a ploch. Nos byl mal a zkiven.
Liesel.
Otoila se.
Hni sebou!
Hnula se, do koupelny.
Kdy pila pevleen do chodby, ukzalo se, e ji neek nijak
dalek cesta. Tta stl u dve do sklepa. Slabounce se usml,
rozsvtil lampu a odvedl ji dol.
Ve vni barvy, mezi hromadami povlak proti prachu, j tta ekl, a
se nkde usad. Na stnch zahoela namalovan slova, kter se spolu
uvali. Musm ti ct pr vc.
Liesel se posadila na metrovou hromadu povlak, tta na
patnctilitrovou plechovku od barvy. Pr minut hledal slova. Kdy
pila, vstal, aby je vyslovil. Promnul si oi.
Liesel, zaal tie. Nevdl jsem jist, jestli se tohle stane, tak
jsem ti o tom nikdy neekl. O sob. O tom lovku nahoe. Chodil z
jednoho konce sklepa na druh, lampa zvtovala jeho stn.
Promnila ho v obra krejcho tam a zptky po stn.
Kdy zstal stt, jeho stn visel za nm a dval se. Vdycky se
nkdo dval.
Pamatuje si na moji harmoniku? zeptal se. Tm ten pbh
zaal.
*
Vykldal j o prvn svtov vlce a Eriku Vandenburgovi, a pak o
nvtv u manelky padlho. Ten kluk, co tam tehdy piel, je ten
176

mu nahoe. Verstehst? Chpe?

Zlodjka knih tam sedla a poslouchala pbh Hanse
Hubermanna. Trvalo to dobe hodinu, a pak pila chvle pravdy, a k
t patilo i velmi jasn a nezbytn nauen.
Te dvej pozor, Liesel. Tta ji zvedl a vzal za ruku.
Stli elem ke zdi.
Temn obrysy a ncvik slov.
Drel ji pevn za prsty.
Pamatuje se na Fhrerovy narozeniny jak jsme li ten veer
dom od toho ohn? Pamatuje, cos mi slbila?
Dve pisvdilo. Do zdi ekla: e nevyzradm tajemstv.
Pesn tak. Mezi stny drcmi se za ruce byla rozhzen slova,
posedvala jim na ramenou, hovla si na hlavch a visela jim z pa.
Liesel, kdybys nkomu ekla o tom mui nahoe, s nmi se vemi
by bylo zle. Byl to tanec mezi vejci, snail se ji na jedn stran
nepetn vydsit a souasn natolik ukonejit, aby se nerozilovala.
Podval j vtu po vt a sledoval ji kovovma oima. Zoufalstv a
mrnost. Pinejmenm by m a mmu odvedli pry. Hans se
hrozil, e to peene a vyds ji pli, ale promylen riskoval, jako
vt chyba mu pipadalo, e by strachu teba nebylo dost, ne e by
ho bylo pli mnoho. Dvka se musela podvolit naprosto a nezvratn.
Nakonec se Hans Hubermann podval na Liesel Memingerovou a
pesvdil se, e ho soustedn sleduje.
Vypoetl j mon dsledky.
Jestli o tom mui nkomu ekne
Uitelce.
Rudymu.
Nezle na tom komu.
Zle ale na tom, e by to vdycky znamenalo trest.
Pro zatek, ekl, vezmu jednu kadou tvoji knku a splm
je. To bylo bezcitn. Hodm je do kamen, nebo do krbu. Jist,
choval se jako tyran, ale nedalo se dlat nic jinho. Rozum?
Ten ok do n udlal dru, pesnou a istou.
177

Vytryskly slzy.
Ano, tati.
A dl. Jet pod musel bt tvrd, a musel se k tomu nutit.
Pak t ode m odvedou. To bys chtla?
Te u doopravdy plakala. Nein.
Dobe. Stiskl ji prsty jet silnji. Pak toho mue odvleou, a
mon i mmu a m a u se nikdy nevrtme.
A bylo to.
Dvka zaala vzlykat tak neovladateln, e tta zoufale zatouil
pivinout ji k sob a pevn ji sevt. Neudlal to. Msto toho si
pidepl a podval se j do o. Pak nechal uniknout nejti slova,
jak zatm ekl: Verstehst du mich? Rozum mi?
Dvka pikvla. Plakala, a jej tta, pemoen, otesen, ji v tom
nabarvenm vzduchu a petrolejovm svtle objal.
Rozumm, tati, rozumm.
Hlas j tlumilo jeho tlo. Zstali tak stt pr minut, Liesel se
smknutm dechem, tta ji hladil po zdech.
Kdy se vrtili nahoru, nali mmu v kuchyni. Sedla tam sama
ponoen v mylenkch. Uvidla je, vstala a pokynula Liesel, aby la
k n. Vimla si zaschlch slz, kter ji pokreslily mouhami. Pithla
dvku k sob a navrila kolem jejho tla typicky drsn objet. Alles
gut, Saumensch?
Nepotebovala slyet odpov.
Vechno bylo dobr.
Ale taky hrozn.

178

SP

Max Vandenburg prospal ti dny.

V jistch secch toho spnku ho Liesel pozorovala. Dalo by se
ct, e tet den u se z toho stala posedlost kontrolovala ho, aby se
ujistila, e jet dch. Dokzala te rozpoznat znmky, e ije, od
pohyb rt pes houstnut vous a po jemn pohyby prout, co ml
msto vlas, kdy se mu hlava ve snch zachvla.
Kdy tak nad nm stla, asto ji zmrazila pedstava, e se prv
probudil, e rozlep vka a spat ji uvid, jak se dv. Monost, e
ji pistihne, ji moila a rozjaovala zrove. Dsila se j. Pivolvala
ji. Dokzala se odtrhnout, jedin kdy ji zavolala mma, s levou a
souasn zklaman, e tam teba nebude, a se probud.
Kdy se maratn spnku chlil ke konci, obas promluvil.
Byl to vet eptanch jmen. Prezenn listina.
Izk. Teta Rut. Sra. Mma. Walter. Hitler.
Rodina, kamard, neptel.
Vichni tam leeli pod dekou s nm, a jednou se zdlo, e zpas
sm se sebou. Nein, eptal. Sedmkrt to opakoval. Ne.
Liesel zabran do pozorovn si u vmala, e maj s cizincem
leccos spolenho. Oba pibyli do Himmelstrae doista bez sebe.
Oba mli non mry.
*
Kdy nastal as, probudil se s oklivm otesem z toho, e nev, kde
179

je. Otevel oi a chvli pot sta, a posadil se, jako by ml v zdech

pravtko.
Ha!
Z st mu utekl pltek hlasu.
Kdy nad sebou uvidl pevrcenou dv tv, pila rozmrzel
chvle, kdy nevnmal nic povdomho, a mtrn po vzpomnkch
musel rozlutit, kde a kdy pesn to zrovna sed. Pr sekund nato u
byl schopen pokrbat se na hlav (zaustn tsek na podpal) a pak
se na ni podval. Jeho pohyby byly rozkouskovan, a oi, te
doiroka oteven, byly bahnit a hnd. Neprhledn a tk.
Liesel reflexivn couvla.
Byla ale pomal.
Cizinec nathl ruku rozplenou teplem postele a chytil ji za
pedlokt.
Prosm.
I jeho hlas se j drel, jako by ml nehty. Tiskl se j do masa.
Tati! Nahlas.
Prosm. Potichu.
Bylo pozdn odpoledne, ed a zc, ale do pokoje byl dovolen
vstup jen svtlu barvy pny. Vc ltka zvs neumonila. Jestli
patte mezi optimisty, pedstavujte si tu barvu jako bronzovou.
Tta veel, zastavil se nejdv ve dvech a zaznamenal zaat
prsty a zoufalou tv Maxe Vandenburga. Prsty i tv se drely
Lieseliny pae. Vidm, e u jste se seznmili, ekl.
Maxovy prsty zaaly chladnout.

180

VMNA NONCH MR

Max Vandenburg slbil, e u nikdy v Lieselin pokoji spt nebude.

Co si vlastn myslel tu prvn noc? U jen ta pedstava ho
zahanbovala.
Omlouval to tm, e byl po pchodu tak vyveden z mry, jinak
by to nedopustil. Pokud jde o nj, pat jedin do sklepa. Zima a
osamlost a jdou stranou. Je id, a pokud existuje njak msto, kde
je mu osudem dno pobvat, je to sklep nebo jin takov skryt
toit.
Mrz m to, zpovdal se Hansovi a Rose na schodech do sklepa.
Odte budu tam dole. Vbec o mn nebudete vdt. Ani neppnu.
Hans a Rosa, naskl beznadj ze vech tch nesnz, se s nm
nehdali, ani kvli t zim ne. Sloili mu dol njak deky a dolili
petrolej do lampy. Rosa doznala, e asi nebude moc jdla, nae ji
Max horliv prosil, aby mu nosila jen zbytky, a to jen v ppad, e je
nebude chtt nkdo jin.
Na na, uklidovala ho Rosa. Vak j vs nakrmm, jak to jen
pjde.
Odnesli dol taky matraci z voln postele v Lieselin pokoji, a na
jej msto naskldali povlaky proti prachu. Vhodn smna.
*
Hans a Max pak matraci poloili pod schody a po stran vybudovali
ze z povlak. Byla tak vysok, e cel trojhelnkov vstup
zakryla, a kdy nic jinho, dala se aspo snadno odstranit, pokud
snad Max zoufale zatou po vzduchu.
181

Tta se omlouval. J vm, je to dost uboh.

Lepi ne nic, ujistil ho Max. Lep, ne si zasloum dkuju
vm.
Pr ikovn postavench plechovek barvy, a Hansovi se podailo
doshnout dojmu, e je to vechno jen hromada haraburd nahzen
do kouta, aby nepekela. Problm ovem byl, e stailo tch pr
plechovek odsunout a nadzvednout jeden dva povlaky, a lovk
vyenichal ida.
Doufejme, e to bude stait, ekl Hans.
Mus. Max si vlezl dovnit. Dkuju vm, zopakoval.
Dkuju vm.
Max Vandenburg si nedokzal pedstavit uboej slova, kter by
mohl ct, leda snad Promite. Cosi ho stle nutilo pronet oboj, a
tu potebu jet pohnl utrpen pocit viny.
Kolikrt ml bhem tch prvnch bdlch hodin chu vyjt ze
sklepa a nadobro ten dm opustit? Muselo to bt stokrt a zase
stokrt.
Pokad to ale bylo jen takov pchnut, nic vc.
A tm to bylo hor.
Chtlo se mu jt ven paneboe, tak moc se mu chtlo (nebo se
mu aspo chtlo chtt) ale vdl, e to neudl. Bylo to stejn, jako
kdy ve Stuttgartu odchzel od sv rodiny, zattn padlanou
oddanost.
Aby il.
it znamenalo t.
Platilo se za to vinou a hanbou.
*
Bhem tch prvnch dn, co byl ve sklep, s nm Liesel nemla nic
do inn. Odmtala jeho existenci. Jeho elestiv vlasy, chladn,
kluzk prsty.
Jeho muivou ptomnost.
Mma a tta.
182

Tila je takov vnost, a tolik rozhodovn, kter nikam

nevedlo.
Uvaovali, e ho odvedou nkam jinam.
Jene kam?
dn odpov.
V thle situaci byli bez ptel, ochromen. Max Vandenburg neml
kam jt. Bylo to na nich. Na Hansovi a Rose Hubermannovch.
Liesel se nepamatovala, e by se na sebe kdy dvali tak asto, a tak
vn.
To oni mu nosili dol jdlo a pipravili przdnou plechovku od
barvy na Maxovu neistotu. Jejho obsahu se zbavoval Hans, tak
rozvn, jak dokzal, nejlp kdy dostal njakou malskou zakzku.
Rosa mu dol donesla taky nkolik kbelk hork vody, aby se mohl
umt. id byl pinav.
Kdy te Liesel odchzela z domu, ekvala na ni u dve hora
studenho listopadovho vzduchu.
Na zem padaly lopaty mrholivho det.
Na silnici se sesouvalo mrtv list.
Netrvalo dlouho a s cestou do sklepa byla ada na zlodjce knih.
Pimli ji k tomu.
Vhav sestupovala po schodech. Vdla, e nen teba slov, e i
oupn jejch nohou ho zburcuje.
Postavila se doprosted sklepn mstnosti a ekala. Pipadala si
sp, e stoj za stmvn uprosted pole. Za stohem sklizench
povlak proti prachu zapadalo slunce.
Max vylezl ven, Mein Kampf v ruce. Po svm pjezdu ho chtl
vrtit Hansi Hubermannovi, ale ten mu ekl, a si knihu nech.
Liesel drela veei a z knihy samozejm nespustila oi. Vidla ji
prkrt ve Svazu nmeckch dvek, ale nikdy z n neetli ani ji jinak
nevyuvali. Obas se mluvilo o jej velikosti, a slibovalo se, e v
budoucch letech, a postoup do starho oddlu Hitlerjugend, budou
mt pleitost si ji prostudovat.
Max si viml, na co se dv, a taky si knihu zaal prohlet.
183

Je? zaeptala.
Cosi v jejm hlase se j vzpilo v stech, jako by tam mla
zkroucenou hoblinu.
id naklonil hlavu trochu bl. Bitte? Prosm?
Podala mu hrachovou polvku a vrtila se nahoru, zervenal,
zadchan, poblznn.
Je to dobr knka?
V koupeln si ped zrctkem nacviovala, co chtla ct. Vzduch
kolem n jet plnil zpach moi, protoe tsn pedtm, ne sela
dol, Max pouil plechovku. So ein Gstank, pomyslela si. To je ale
smrad.
Ni mo nevon tak dobe jako vlastn.
Dni se belhav vlekly.
Veer co veer, ne se propadla do spnku, slyela z kuchyn
mmu a ttu, jak probraj, co se udlalo, co dlaj prv te, a co se
mus stt pt. Celou dobu se vedle n vznel Maxv obraz.
Vdycky tent rann, vdn vraz ve tvi a oi pln bahna.
Jen jednou zaznl z kuchyn vbuch.
Tta.
J vm!
Hlas ml drsn, ale rychle se vrtil k tlumenmu epotu.
Musm chodit dl, aspo prkrt do tdne. Nemu bt pod
tady. Ty penze potebujeme, a kdybych pestal hrt, bylo by jim to
podezel. Divili by se, pro jsem toho nechal. ekl jsem jim, e ti
minul tden nebylo dobe, ale te zas musme dlat vechno jako
vdycky.
Co byl problm.
Jejich ivot se nemohl promnit boulivji, ale bylo nezbytn
dlat, e se vbec nic nestalo.
Pedstavte si, e dostanete facku a vzpt se usmjete. A pak si
pedstavte, e to dlte dvacet tyi hodin denn.
Tak tohle obn schovvn ida.
184

Dny se mnily v tdny, a kdy nic jinho, usouen se smili se

vm, co dosud vylo najevo co byly vechny dsledky vlky,
mu, kter dr slovo, jeden akordeon. Krom toho Hubermannovi
bhem jedinho plroku ztratili syna a obdreli nesmrn
nebezpenou nhradu.
Liesel nejvc okovala mmina promna. A u za to mohl
rozmysl, se kterm rozdlovala jdlo, znateln ztlumen jej proslul
pusy, nebo snad mrnj vraz na jej lepenkov tvi, najevo vyla
jedna vc.
JEDNA VLASTNOST
ROSY HUBERMANNOV
Byla to ensk do nepohody.
Dokonce i kdy j msc po Maxov premie v Himmelstrae
artritick Helena Schmidtov odekla pran a ehlen, jen se posadila
ke stolu, a pithla si misku. Dneska se povedla.
Polvka byla pern.
Kad rno, kdy Liesel odchzela do koly, nebo v ty dny, kdy se
odvila jt si zahrt fotbal, nebo kdy mla obejt zbyl zkaznky,
kala j Rosa tie: A nezapome, Liesel Dala si prst na sta, a
vc nebylo teba. Kdy Liesel pikvla, Rosa dodala: Hodn holka,
Saumensch. A te mazej.
Pesn jak kal tta, a te i mma, byla to hodn holka. Kudy
chodila, drela jazyk za zuby. Tajemstv bylo pohben hluboko
uvnit.
Prochzela mstem s Rudym jako vdycky a poslouchala, jak
mele. Obas si porovnvali postehy ze svch oddl Hitlerjugend, a
Rudy se poprv zmnil o sadistickm mladm veliteli Franzi
Deutscherovi. Kdy zrovna nevyprvl o tom, jak je Deutscher
nesnesiteln, pehrval obvyklou peskakujc desku a zprostedkoval
185

optovn ztvrnn a sehrn poslednho glu, kter dal na

fotbalovm stadionu v Himmelstrae.
J vm, ujiovala ho Liesel. Vdy jsem tam byla.
No a co?
Take jsem to vidla, Saukerl.
A jak j to mm vdt? Co j vm, nejsp ses tam nkde vlela
po zemi a polykala to blto, kter za mnou stkalo, kdy jsem
skroval.
Mon zstala pi smyslech jen dky Rudymu, dky jeho
pitommu plcn, vlasm nasklm citrondou a jeho naparovn.
Jako by v nm ilo pesvden, e ivot stejn nen nic jinho ne
vtip nekonen sled gl, lumprny a nemnn repertor
bezvznamnch tlach.
A byla tu taky starostova ena a etba v knihovn jejho manela.
Bylo v n te chladno a s kadou nvtvou chladnji, ale Liesel toho
nemohla nechat. Vybrala si hraniku knih a z kad si kousek
peetla, a jednoho odpoledne padla na jednu, kterou nedokzala
odloit. Jmenovala se Hvzdal. Zaujala ji proto, e prkrt na
Himmelstrae sama jednoho hvzdala zahldla Pfiffikuse.
Vybavovala si ho, v kabt a sehnutho, i jeho ptomnost u ohn o
Hitlerovch narozeninch.
Prvn co se v knize odehrlo, byla vrada. Ubodn. Na jedn
vdesk ulici. Nedaleko Svatotpnskho dmu.
KRTK RYVEK Z HVZDALA
Leela vyden v kalui krve a v uch j
znla podivn melodie. Vybavil se j n,
dovnit a ven, a smv. Hvzdal se jako
vdycky usmval, kdy prchal do tmav,
vraedn noci
Liesel si nebyla jist, jestli ji tak rozechvvaj ta slova, nebo za to
me oteven okno. Pi kad pochzce do starostova domu si
186

peetla ti strnky a po zdech j pebhl mrz, ale nemohla to snet

napod.
S Maxem Vandenburgem to bylo podobn, u ve sklep taky
nemohl vydret. Nestoval si na to neml prvo , ale pipadal si,
e v t zim pomalu chtr. Za zchranu, jak se pak ukzalo, mohl
podkovat ten a psan, a knize jmnem Pokren ramen.
Liesel, ekl tta jednoho veera. Tak jdem.
S Maxovm pjezdem nastala podstatn prodleva v Lieselinch
tenskch lekcch. Tta ml dojem, e nastala dobr pleitost na
n navzat. Na komm, pobzel ji. Nechci, abys z toho vyla. Dojdi
si pro njakou knku. Co teba Pokren ramen?
Znepokojiv na tom vem bylo, e kdy se s knkou v ruce
vrtila, tta na ni kval, a jde za nm do jejich star pracovny. Do
sklepa.
Ale tati, snaila se mu ct, nememe pece
Co? Copak je tam dole njak obluda?
Zanal prosinec, den byl ledov. Sklep byl s kadm betonovm
schodem nepteltj.
Je tu moc zima, tati.
Pedtm ti to nikdy nevadilo.
Jo, ale to nebyla takovhle zima
Kdy se propracovali a dol, tta zaeptal k Maxovi: Meme si
pjit lampu, prosm?
Plechovky a povlaky se nervzn pohnuly a svtlo pelo z ruky
do ruky. Hans se zadval na ten plamnek, zavrtl hlavou a pidal pr
slov: Es ist ja Wahnsinn, net? To je ale lenost, co? Ne ruka stihla
povlaky zevnit urovnat, zadrel ji. Pojte taky. Prosm, Maxi.
Povlaky se tedy pomalu odsunuly a objevilo se zmoen tlo a
tv Maxe Vandenburga. V zzranch rozpacch stanul ve vlhkm
svtle. Tsl se.
Hans se dotkl jeho pae, aby ho pithl bl.
Jemarjjozef. Tady dole nemete zstat. Vdy byste
zmrznul. Otoil se. Liesel. Napus vanu. Ne moc horkou. A je
takov, jako by zrovna zanala stydnout.
Liesel bela nahoru.
187

Jemarjjozef.
Kdy dobhla do chodby, zaslechla to jet jednou.
Ponoil se do malink vany, a Liesel poslouchala u dve do koupelny
a pedstavovala si, jak se vlan voda mn v pru, jakmile zaheje
ledovec jeho tla. Mma s ttou zatm v lonici spojen s obvacm
pokojem horen diskutovali, jejich tich slova vzla ve stn
chodby.
Povdm ti, e tam dole ume.
Ale co kdy ho zven nkdo uvid?
Ale ne, nahoru bude chodit jenom v noci. Ve dne nechme vude
oteveno. Nic nebudem schovvat. A budem radi v tomhle pokoji
ne v kuchyni. Radi dl od dve do domu.
Ticho.
Pak se ozvala mma. Dobe Jo, m pravdu.
Kdy u riskujeme se idem, ekl tta chvli nato, budu radi,
kdy to bude iv id, a tm okamikem byl zahjen nov denn
reim.
*
Kad veer se v mmin a ttov pokoji zatopilo v krbu a pak se
potichu zjevil Max. Sedal v kout, ochromen a ohromen, nejsp
laskavost tch lid, muivm faktem, e peil, a pedevm
skvostnm teplem, kter to vechno pehluilo.
Zvsy byly pevn zataen, a on spal na podlaze s poltem pod
hlavou, zatmco se ohe vytrcel a mnil v popel.
Rno se vracel do sklepa.
lovk bez hlasu.
idovsk krysa, zptky do dry.
Vnoce pily a probhly s pachut novho nebezpe. Jak se
oekvalo, Hans mlad se doma neukzal (a bylo to souasn
poehnn i zlovstn zklamn), ale Trudy pijela jako vdycky, a
vechno probhlo hladce.
188

 CO ZNAMEN HLADCE
Max zstal ve sklep. Trudy pijela a zase
odjela bez sebemenho podezen.
Usnesli se, e Trudy se ned vit, i kdy je mrn a klidn.
Dvujeme jenom tm, kterm musme, prohlsil tta, a to
jsme my ti.
Maxovi se dostalo jdla navc a omluvy, e to sice nen jeho
nboenstv, ale obad to je.
Nestoval si.
Jak by taky mohl.
Vysvtlil jim, e je sice id vchovou i pvodem, ale e idovstv
je te vc ne kdy jindy jen nlepka zkzonosn pdl nejhloupj
smly, co je k dostn.
Tehdy taky vyuil pleitosti a ekl, e ho mrz, e jejich syn
nepijel dom. Tta mu odpovdl, e tyhle vci prost nemou
ovlivnit. Koneckonc, dodal pak, to asi znte sm mlad mu je
pod jenom kluk, a kluk m obas prvo bt paliat.
A u toho zstalo.
Prvnch pr tdn prosedl Max u krbu beze slova. Kdy se te
kad tden podn vykoupal, vimla si Liesel, e u nem vlasy
jako hnzdo z prout, ale jako snku pe, kterm mu popadala
hlava. Pod se cizince stydla, a tak to ttovi jen zaeptala.
M vlasy jako pe.
Coe? Slova pidusil ohe.
Naklonila se bl. e m vlasy jako pe zaeptala znova.
Hans Hubermann se podval pes pokoj a pikvl na souhlas. Podle
m si urit pl, aby ml takov oi jako ona. Netuili, e Max
slyel kad slovo.
Obas si nahoru brval Mein Kampf, etl si v nm blzko u plamen
189

a z obsahu knihy mu pnila krev. Kdy ji pinesl potet, sebrala

konen Liesel odvahu a poloila mu svou otzku.
Je dobr?
Vzhldl od strnky, sevel prsty do psti a pak je zase uvolnil.
Smetl vztek stranou a usml se na dvku. Nadzvedl si ofinu z pe a
nechal ji spadnout k om. Je to nejlep knka na svt. Dval se
na ttu, pak zas na dvku. Zachrnila mi ivot. Pisunula se bl a
zkila nohy. Tie se zeptala:
Jak?
Tak zaalo a kad veer v pokoji pokraovalo obdob vyprvn.
Vyprvlo se tie, aby bylo jen tak tak slyet. Ped oima vech se
skldaly dlky idovsk boxersk mozaiky.
V hlase Maxe Vandenburga se obas ozval humor, i kdy ten
zvuk pipomnal drhnut jako kdy jemn tete kamenem o sklu.
Znlo to msty z hloubky a jindy rozedran a obas se to doista
zpetrhalo. Nejhloubji se ozvala ltost, roztren pichzelo s
koncem vtipu nebo sebezatracujcm vlevem.
Kristepane, tak znla nejastj reakce na pbh Maxe
Vandenburga, a po n obvykle nsledovaly otzky.
OTZKY JAKO
Jak dlouho jste byl v t mstnosti?
Kde je te Walter Kugler?
Vte, co se stalo s va rodinou?
Kam jela ta chrpajc ensk?
Prohrvat ti deset! Pro jste s nm pod
zpasil?
Kdy pak Liesel probrala udlosti svho ivota, tyhle veery v
obvacm pokoji patily k jejm nejivjm vzpomnkm.
Vybavovala si svtlo hoc na Maxov skopkov tvi a ctila i
lidskou pchu jeho slov. Lil jim svou cestu k peit, jako by ji ze
sebe kousek po kousku vykrajoval a pedkldal jim je na podnose.
190

Jsem hrozn sobec.

Kdy to ekl, zakryl si tv loktem jako ttem. Vechny opustit.
Pijt sem. Vystavit vs nebezpe Vysypal to vechno ze sebe a
pak je zaal odproovat. Pes tv ml zplatu ze zoufalstv a
zrmutku. Omlouvm se. Mrz m to, vte mi. Omlouvm se, moc
se omlouvm !
Pae se dotkla ohn, a ucukl.
Vichni se na nj tie dvali, a pak tta vstal a el bl. Pisedl si k
nmu.
Nesplil sis loket?
Jednoho veera sedli Hans, Max a Liesel ped krbem. Mma byla v
kuchyni. Max zase protal Mein Kampf.
V co? ekl Hans. Naklonil se k ohni. Liesel je taky velk
tenka. Max nechal knihu klesnout. Mte toho spolenho vc,
ne bys ekl. Tta zkontroloval, jestli nejde Rosa. Taky m moc
rda podn pstn zpas.
Tati!
Liesel, ke konci jedenctho roku pod huben jak lunt, sedla
zdy ke stn a byla cel bez sebe J jsem se nikdy neprala!
Psst, sml se tta. Dal si prst na sta a zase se naklonil, tentokrt
k Liesel: Jo, a co to, jak jsi naezala Ludwigovi Schmeiklovi, co?
J jsem ne- Byla v pasti. Dal zaprn nemlo smysl. Jak ses
o tom dozvdl?
Potkal jsem u Knoller jeho ttu.
Liesel schovala tv do dlan. Kdy ji zas odkryla, poloila
klovou otzku. ekls to mm?
Blzn? Mrkl na Maxe a zaeptal dvce: Jsi pece jet naivu,
ne?
Ten veer taky tta poprv po celch mscch zahrl doma na
harmoniku. Trvalo to pl hodiny, a pak se Maxe zeptal:
Uil ses?
191

Tv v kout se dvala do plamen. Ano. Pak byla pomrn

dlouh pauza. Do devti let. Pak matka prodala kolu a pestala uit.
Nechala si jen jeden nstroj, a kdy jsem se pak nechtl uit, tak to
vzdala i se mnou. Byl jsem hloupej.
Ne, ekl tta. Byl jsi kluk.
Bhem tch noc se Liesel Memingerov a Max Vandenburg dostali k
dal vci, kterou mli spolenou. Kad ve svm pokoji se
probouzeli z nonch mr, jeden s vkikem z prostradel stahujcch
do hlubiny, druh se zalapnm po dechu vedle koucho krbu.
Obas se stalo, e kdy si Liesel s ttou etli, zaslechli nkdy
kolem tet rno, jak se Max probouz. M sny jako ty, kal tta, a
jednou se Liesel, vyplaen zvukem Maxovy zkosti, dokonce
rozhodla vstt z postele. Slyela jeho pbh, take tuila, co v tch
snech vd, mon dokonce pesn vdla, kter st jeho historie ho
kadou noc navtvuje.
Tichounce prola chodbou do lonice v obvacm pokoji.
Maxi?
Tich eptot, zasten v ospalm hrdle.
Nejdv se neozval, ale pak se posadil a mtral ve tm.
Tta zstal v pokoji, a Liesel se posadila ke krbu vedle Maxe. Za
nimi hlun spala mma. Ta by to natela i t chrpajc ensk ve
vlaku.
Z ohn u nezstalo nic ne poheb dmu, souasn mrtvho a
umrajcho. Tento veer tu vak znly i hlasy.
VMNA NONCH MR
Dvka: Povz mi, co vid,
kdy se ti tohle zd?
id: vidm sm sebe, jak se otm
a mvm na rozlouenou.
Dvka: J mm taky okliv sny.
id: Co vid ty?
Dvka: Vlak, a svho mrtvho bratra.
id: Svho bratra?
192

Dvka: Umel, kdy jsem se

sthovala sem, cestou.
Dvka a id, spolen: Ja ano.
Bylo by hezk napsat, e po tomto malm prlomu u Liesel ani Max
u ta zl non vidn nemli. Bylo by to pkn, ale byla by to le.
Non mry pichzely jako dv, docela jako kdy se doslechnete, e
nejlep hr soupee je zrann nebo nemocn, ale pak nastoup,
rozcviuje se spolu s ostatnmi a chyst se vybhnout na hit. Nebo
jako vlak, co pijd pesn podle jzdnho du k nonmu nstupiti
a za sebou na lan thne vzpomnky. A e bylo co tahat. Se spoustou
kodrcn.
Zmnilo se jen to, e Liesel povdla ttovi, e u by mla bt
dost velk na to, aby se se svmi sny popasovala sama. Vypadal na
chvilku, jako by ho to trochu ranilo, ale nebyl by to on, aby se
nepokusil ct co nejpesvdivji tu nejsprvnj vc.
No zaplapmbu, usml se trochu, aspo se mu konen
podn vyspat. To keslo by byla moje smrt. Vzal dve kolem
ramen a li spolu do kuchyn.
Jak el as, rozvinul se zeteln rozdl mezi dvma velmi odlinmi
svty svtem uvnit domu slo 33 na Himmelstrae, a svtem,
kter setrvval a otel se venku. lo o to udret je od sebe.
Liesel objevovala dal zpsoby vyuit vnjho svta. Kdy se
jednou vracela s przdnm rancem od prdla, vimla si, e z jedn
popelnice ouhaj noviny. Tdenn ploha Molchingskho expresu.
Vythla ji a donesla dom, kde ji vnovala Maxovi. kala jsem si,
vysvtlovala mu, e by sis teba rd vylutil kovku, abys neml
dlouhou chvli.
Max jej gesto ocenil, a aby ospravedlnil fakt, e noviny donesla
dom, peetl je od zatku do konce a za pr hodin j ukzal
kovku, a na jedno slovo vylutnou.
Zatracen 17 svisle, komentoval to.

193

V noru 1941 dostala vdn Liesel k dvanctm narozeninm dal

otenou knihu. Jmenovala se Bahenn lid a pojednvala o velmi
podivnm otci se synem. Objmala mmu a ttu, a Max stl v
rozpacch v kout.
Alles Gute zum Geburtstag, usml se slabounce. Vechno
nejlep k narozeninm. Ruce ml v kapsch. Vbec jsem to
nevdl, jinak bych ti taky nco dal. Byla to pust le neml co j
dt, leda snad Mein Kampf, a takovou propagandu by nmeck
dvence nedal ani nhodou. To by bylo, jako kdyby jehn podvalo
eznkovi n.
Nastalo rozpait ticho.
Mmu i ttu objala.
Max vypadal tak osamle.
Liesel polkla.
A pak dola a k nmu a objala ho taky. Dkuju, Maxi.
Nejdv tam jen tak stl, ale jak ho drela, jeho ruce se pomalu
zvedly a jemn se pitiskly k jejm lopatkm.
A pozdji se dozvdla, jak bezmocn se v tu chvli Max
Vandenburg tvil. Zjistila tak, e se tehdy rozhodl, e j za to nco
d. asto si ho pedstavuju, jak tu noc le a nesp a uvauje, co by j
tak mohl nabdnout.
Dopadlo to tak, e drek byl odevzdn na pape asi o tden
pozdji.
Donesl j ho brzy po rnu, a pak zas po betonovch schodech seel
k mstu, ktermu te s oblibou kal domov.

194

SKLEPN STRNKY

Po cel tden se Liesel nesmla za dnou cenu piblit ke sklepu.

To mma s ttou se postarali, aby Max dostal jst.
Ne, Saumensch, odpovdala mma pokad, kdy se Liesel
nabdla. Pokad se nala njak nov vmluva. Co kdybys udlala
pro zmnu nco uitenho tady? Teba doehlila? Mysl, e
roznet to po mst je nco extra? Zkus si to vyehlit! Kdy se
proslavte jzlivost, mete pak potajmu konat vemon dobr vci.
Zafungovalo to i te.
V tom tdnu Max vytrhal nkolik strnek ze svho Mein Kampfu a
natel je nablo. Pak je pichytil kolky ke rm nataenm z
jednoho konce sklepa na druh. Kdy uschly, nastala ta t st. Ve
kole ho nauili dost, aby s tm vdycky vystail, ale rozhodn nebyl
dn spisovatel ani mal. I tak si slova pipravil v hlav, dokud je
nedokzal bez chyby opakovat. Teprve potom zaal na papry pln
bublin a zkroucen naptm zasychajc barvy zapisovat svj pbh.
Pouval k tomu mal ern ttec.
Dohlitel
Spotal si, e potebuje tinct strnek, take jich pebarvil tyicet;
pepokldal, e tch zkaench bude alespo dvakrt tolik ne tch
195

povedench. Krom toho tu byly cvin verze na strnkch

Molchingskho expresu, na kterch svou jednoduchou, neohrabanou
kresbu vylepoval a na rove, se kterou se dokzal smit. Pi prci
slyel eptan dv slova. M vlasy, kala mu zas a znova, jako
pe.
Kdy prci dokonil, propchal listy noem a provzkem je seil k
sob. Vsledkem byla kneka o tincti strnkch; stlo v n tohle:

196

obrzek 1:
Cel ivot
m straili mui,
kte nade mnou stli.

197

obrzek 2:
Prvn byl myslm mj otec,
ten ale zmizel dv,
ne jsem si ho stail zapamatovat.

198

obrzek 3:
Jako kluk jsem se nevm pro
rd pral. Dost asto jsem prohrval.
To pak nade mnou stl jin kluk,
obas mu z nosu kapala krev.

199

obrzek 4:
O mnoho let pozdji jsem se
musel skrvat. Snail
jsem se nespat, protoe jsem se
bl, kdo tam bude, a se probudm.
Ale ml jsem tst.
Pokad to byl mj ptel.

200

obrzek 5:
Kdy jsem se skrval, zdvalo
se mi o jednom mui. Nejhor
bylo, kdy jsem vyjel ho hledat.

201

obrzek 6:
Dky irmu tst a po spoust
krok se mi to podailo.

202

obrzek 7:
Dlouhou dobu jsem u nich prospal.
Pr ti dny a koho jsem
uvidl, kdy jsem se probudil?
Nade mnou nestl mu,
ale nkdo docela jin.

203

obrzek 8:
Jak el as, j a ta dvka
jsme si uvdomili, e mme
hodn spolenho.
VLAK
SNY
PSTI

204

obrzek 9:
Ale jedna vc
je zvltn.
Ta dvka k,
e vypadm jako
nco jinho.

205

obrzek 10:
Te bydlm ve sklep.
Ve spnku mi pod bydl
zl sny.
Jednou kdy skonila m
obvykl non mra, stl nade mnou
stn. Povz mi, co se ti zdlo,
ekla. Tak jsem j to ekl.

206

obrzek 11:
Na opltku mi vyloila,
z eho se skldaj
jej sny.

207

obrzek 12:
Myslm, e j a ta dvka
jsme te ptel. Mla
narozeniny, ale drek dala
ona mn.
Dky tomu jsem pochopil,
e ten nejlep, kdo nade mnou
kdy stl, vbec nen mu

208

obrzek 13:
CENN
CENN
CEN
CENN
SVTLO
VODA
POHYB
SVTLO
SVTLO

209

Jednoho dne na konci nora, kdy se Liesel nad rnem probudila,

vela do jejho pokoje postava. Cel Max, tm k nerozlien od
bezhlesho stnu.
Liesel proptrvala tmu, ale jen matn rozeznala, e se k n nkdo
bl.
Je tu nkdo?
Odpov se neozvala.
Nic ne skoroticho jeho krok. Piel a k posteli a na podlahu vedle
jejch ponoek poloil sv strnky. Zapraskaly. Jen troku, z jedn
strany byly ohnut k podlaze.
Kdo je to?
Tentokrt odpov pila.
Nepoznala, odkud vlastn ta slova vychzej. Podstatn ale bylo,
e dolehla a k n. Pila a klekla si vedle jej postele.
Opodn drek k narozeninm. Rno si ho prohldne. Dobrou
noc.
Chvilku kolsala na hranici mezi spnkem a bdnm, u si ani nebyla
jist, jestli se j nezdlo, e za n Max piel.
Kdy se rno probudila a pevalila na bok, uvidla ty strnky leet
na zemi. Nathla se dol a zvedla je, naslouchala vlnn papru ve
svch rannch dlanch.
Cel ivot m dsili mui, kte nade mnou stli
Otela listy a ty praskaly jako statick elektina doprovzejc
pbh.
Pr ti dny a koho jsem uvidl, kdy jsem se probudil?
Pemazan strnky Mein Kampfu se pi oten dusily pod
roubkem blho ntru.
Dky tomu jsem pochopil, e ten nejlep, kdo nade mnou kdy
stl
*
Liesel si drek od Maxe Vandenburga peetla a prohldla tikrt, a
pokad si vmala jinho tahu ttce i jinho slova. Kdy doetla
210

potet, co nejtieji vstala z postele a la do pokoje, kde spali mma s

ttou. Msto vylenn vedle krbu bylo przdn.
Kdy o tom pemlela, zdlo se j vlastn nleit nebo lp,
bezvadn podkovat mu tam, kde ty strnky vznikly.
Sela po schodech do sklepa. Uvidla, jak se do jedn stny vpj
imaginrn fotografie v rmeku tajemstv s tichm smvem.
Cesta k nahzenm povlakm a sbrce plechovek s barvami, kter
skrvaly Maxe Vandenburga, byla dlouh, by sotva pr metr.
Odsunula povlaky nejbl u zdi, a se vytvoil zk prhled.
Nejprve z nj uvidla rameno, a tou nevelkou mezerou kousek po
kousku, pomalu a s nmahou, prothla ruku, a na rameni spoinula.
aty ml studen. Neprobudil se.
Ctila jeho dech a jemn stoupn a klesn ramene. Chvilku se na
nj dvala. Pak se posadila a opela.
Ospal vzduch jako by ji nsledoval.
Na zdi u schodit velkolep vyvstvala namran cvin slova,
zubat a dtsk a ndhern. Dvala se, jak dvka sp u spcho
ukrytho ida, s rukou na jeho rameni.
Oba dchali.
Nmeck a idovsk plce.
U zdi se jako krsn mravenen v Lieselinch nohou usadil
ochabl a spokojen Dohlitel.

211

ST PT

HVZDAL

ve kter se objevuje:
plujc kniha hri mal duch
dvoj sestih rudy v hitlerjugend
poraen a kresby hvzdal a jedny
boty ti pitom iny a vyden
kluk se zmrzlma nohama

212

PLUJC KNIHA
(st prvn)

Po ece Amper plula kniha.

Do vody skoil kluk, knihu dohnal a pravou rukou ji vylovil. Sml
se od ucha k uchu.
Stl po ps v ledov, prosincov vod.
Co takhle pusu, Saumensch? volal.
Obklopoval ho ndhern, skvostn, odporn ledov vzduch.
Nemluv o hmatateln bolesti, kterou mu zpsobovala voda, hutn
voda sahajc od kotnk a po zadek.
Co takhle pusu?
Co takhle pusu?
Chudk Rudy.
STRUN SDLEN
O RUDYM STEINEROVI
Nezaslouil si umt tak, jak umel.
Vidte ped oima rozmkl okraje papru, kter se mu pilepily k
prstm. Vidte roztesenou blonatou ofinu. Dlte pedasn zvr,
stejn jako bych to udlala j, e Rudy umel jet ten den na
podchlazen. Ale neumel. Vzpomnky jako tahle mi jenom
pipomenou, e si nezaslouil osud, kter ho dostihl ani ne dva roky
nato.
Odvst kluka jako Rudy byla v ad ohled loupe ml v sob
213

tolik ivota, tolik pro co t ale i tak jsem si jist, e by se mu lbilo,

kdyby vidl ty stran trosky a nadouvajc se nebe toho veera, kdy
zemel. Plakal by a otoil by se a usml se, kdyby vidl zlodjku
knih na vech tyech u svho neivho tla. Potilo by ho, kdyby ji
vidl, jak ho lb na zapren, bombou zasaen rty.
Ano, vm to.
Ve tmav hloubi svho temn bucho srdce to vm. Lbilo by se
mu to, a jak.
Vidte?
I smrt m srdce.

214

HRI
(Sedmistrann kostka)

Jist, je to neslun. Pokazila jsem konec, nejen cel knihy, ale taky
thle konkrtn sti. Prozradila jsem vm dv udlosti pedem,
protoe m nijak zvl nebav budovat tajemstv. Tajemstv m
otravuje. Stravuje. J vm, co se stane, a te to vte i vy. Ale ty
peripetie, kter ns k tomu dovedou, ty m zlob, matou, zajmaj a
ohromuj. Jet je teba mnoh promyslet.
Jet je co vyprvt.
Hlavn je samozejm teba probrat knihu jmnem Hvzdal, mimo
jin to, jak se vlastn stalo, e v pedvnonm ase roku 1941 plula
po ece Amper. S tm vm se musme vypodat nejdv, co kte?
Take domluveno.
Udlme to.
Zaalo to hrou. Schovte ida, a kostka je ve he a vy s tm muste
t. A takhle to vypad.

I. SESTIH: PROSTEDEK DUBNA 1941

ivot se s jet vt vervou zaal tvit, e je vechno normln.
Hans a Rosa Hubermannovi se hdali v obvku, i kdy mnohem
tieji ne dv. Liesel jako obvykle pihlela.
215

Na hdku se zaloilo pedchozho veera. Hans a Max sedli ve

sklep ve spolenosti plechovek s barvou, slov a povlak proti
prachu. Max se zeptal Hanse, jestli by ho Rosa nemohla nkdy
osthat. Vlasy mi padaj do o, ekl, a Hans odpovdl:
Uvidme, co se d dlat.
Rosa se te hrabala v zsuvkch a hzela na ttu slova spolu s
ostatnm harampdm. Kde jsou ty zatracen nky?
V t spodn nejsou?
Tam u jsem se dvala.
Teba jsi je pehldla.
Jsem snad slep? Zvedla hlavu a zahulkala: Liesel!
Tady jsem.
Hans se nahrbil. Hergot ensk, chce, abych ohluchnul?
Ticho, Saukerl. Rosa se dl pehrabovala a pak se zeptala
dvete: Kde jsou ty nky, Liesel? Ale Liesel taky nemla pont.
Ty jse taky k niemu, co, Saumensch.
Ji do toho netahej.
Mezi enou s prunmi vlasy a muem se stbrnma oima padla
jet dka slov, a pak Rosa zsuvku pibouchla. Stejn bych mu
tam nejsp nadlala sam zuby.
Zuby? Vypadalo to, e si tta zane rvt vlastn vlasy, ale hlas
mu zeslbl do sotva slyitelnho epotu. Copak ho sakra pijde
nkdo okukovat? Chtl ct jet nco, ale vyruil ho rozepen
zjev Maxe Vandenburga, kter stl zdvoile a v rozpacch ve dvech.
Pinesl si svoje nky a te je podval ne Hansovi nebo Rose, ale t
dvanctilet dvce. Byla to ta nejpokojnj monost. sta se mu
chvla, jet ne promluvil: Mohla bys?
Liesel vzala nky a rozevela je. Byly msty rezav a msty
leskl. Podvala se na ttu, a kdy pikvl, la s Maxem do sklepa.
id se posadil na plechovku s barvou. Kolem krku dostal povlak
proti prachu. Udlej tam, kolik zub chce, ekl j.
Tta zaujal pozici na schodech.
Liesel nadzvedla prvn chom vlas Maxe Vandenburga.
Zaala sthat ty pekovit pramnky, zvdav na to, jak zvuk
nky vydaj. dn cvakn; ale zaskpn kovovch elist na
kadm svazku pestiench vlken.
216

Kdy skonila, byl sestih msty trochu neobratn, msty nakivo.

Vyla nahoru s odstiky vlas v dlanch. Hodila je do kamen.
Rozkrtla sirku a pak se dvala, jak se cel chom krout a bort do
oranov a rud.
A zase stl ve dvech Max, tentokrt na schodech do sklepa.
Dkuju, Liesel. Hlas ml dlouh, zasten, znl v nm ukryt
smv.
Sotva to vyslovil, zase zmizel, zptky do zem.

II. NOVINY: ZATEK KVTNA

Mm ve sklep ida.
Mm ida. Ve sklep.
Liesel Memingerov tahle slova zaslechla, kdy sedla na podlaze
starostova pokoje plnho knih. Vedle n leel ranec s prdlem a nad
stolem se jako opil hrbila pzran postava starostovy eny. Ped
Liesel leel rozeten Hvzdal, strany dvacet dva a dvacet ti. Zvedla
hlavu. Pedstavovala si, jak jde pes pokoj, jemn odtahuje chm
svtlch vlas a ept en do ucha:
Mm ve sklep ida.
Kniha v kln se zachvla a v stech se j usadilo tajemstv.
Udlalo si pohodl. Hodilo nohu pes nohu.
U bych mla jt dom. Tentokrt promluvila doopravdy. Ruce
se j tsly. Navzdory nznaku slunenho svitu v dlce se oknem
prohnal mrn vnek a s nm d jako rozvt piliny.
Liesel vrtila knihu na msto, pak idle tup zaskpala po podlaze
a ena dola k n. Vdycky to konilo takhle. Jemn koleka
usouench vrsek se rozila, kdy nathla ruku a knihu zase
vyndala.
Nabzela ji dvce.
Liesel couvla.
Ne, ekla, dkuju vm. Mm dost knek doma. Mon jindy.
Te zrovna zase jednu teme s ttou. Tu jak jsem tenkrt veer
sebrala z ohn, vte kterou.
Starostova ena pikvla. Jednu vc je teba Liesel Memingerov
piznat. Kradla knihy, jen kdy j to pipadalo nezbytn. Te zrovna
217

jich vc nepotebovala. U se tyikrt proetla Bahennmi lidmi, a

zrovna se tila z optovnho seznmen s Pokrenm ramen. Kad
veer ped spanm taky otevrala neselhvajcho hrobaskho rdce.
Hluboko v nm byl pohben Dohlitel. Bezhlesn artikulovala
slova a dotkala se ptach postav. Pomalu obracela rmusiv
strnky.
Na shledanou, Frau Hermannov.
Vyla z knihovny, prola po prkenn podlaze v chodb k
obludnm dvem a ven. Jak mla ve zvyku, zstala chvli stt na
schodech a dvala se na Molching pod sebou. Msto bylo to
odpoledne zakryt lutou mlhou, a ta hladila stechy, jako by to byla
zvtka, a natkala do ulic jako do van.
Na Mnchener Strae se zlodjka knih propltala tam a zptky
mezi mui a enami pod detnky holka v pltnce, kter se beze
studu pesouv od jedn popelnice ke druh. Jako kyvadlo.
Tady!
Zasmla se na mdn mraky, oslavila ty zvlen noviny a pak
nathla ruku a vyndala je ven. Pedn a zadn strana byly sice
potsnn slzami tiskask erni, ale ona je pesto peliv sloila
napolovic a strila si je pod pai. Takhle to dlala kad tvrtek u
hezkch pr msc.
tvrtek byl te poslednm dnem, kdy mohla Liesel Memingerov
jt s prdlem, a obvykle j poskytl jakous takous odmnu. Nikdy
nedokzala potlait triumfln pocit, kdy nkde nala Molchingsk
expres nebo njakou jinou tiskovinu. Kdy nala noviny, byl to dobr
den. Kdy v nich zstala nevylutn kovka, byl to skvl den.
Dola dom, zavela za sebou dvee a odnesla je dol Maxi
Vandenburgovi.
Co kovka? ptval se.
ist.
Vynikajc.
id se usml, vzal si balek papru a zaal ho st v tom chabm
pdlu sklepnho svtla. Liesel ho asto pozorovala, jak se sousted
na ten, jak vypluje kovku a znovu noviny te, od prvn do
posledn strany.
Oteplovalo se, a Max zstval ve sklep celou dobu. Dvee do
218

sklepa se pes den nechvaly oteven, aby k nmu doshla mal

ztoka dennho svtla z chodby. Chodba samotn nebyla sice
slunenm svtlem pmo zaplaven, ale v jistch situacch berete, co
je. Zakabonn svtlo je lep ne dn, a bylo poteba etit.
Hladina petroleje sice jet neklesla nebezpen nzko, ale lpe bylo
omezit spotebu na minimum.
Liesel sedvala na hromad povlak proti prachu. Kdy Max
vyploval kovku, etla si. Sedli pr metr od sebe, mluvili velice
zdka a ozvalo se jen obracen strnek. Liesel asto nechvala sv
knky Maxovi, kdy la do koly. Zatmco Hanse Hubermanna a
Erika Vandenburga nadobro spojila hudba, Maxe a Liesel drelo
pohromad tich shromdn slov.
Ahoj, Maxi.
Ahoj, Liesel.
Sedli a etli.
Obas ho pozorovala. Usnesla se, e nejlp ho vystihuje obraz
pobledlho soustedn. Bov pokoka. V kadm oku baina.
Dchal jako uprchlk. Zoufale, ale neslyn. Jen jeho hrudnk
prozrazoval, e je naivu.
Liesel asem zaala zavrat oi a prosit Maxe, a ji zkou ze slov,
kter stle psala patn, a nadvala, kdy j znovu vyklouzla. Pak
vstvala a malovala je na ze, kamkoli a teba desetkrt. Max
Vandenburg a Liesel Memingerov spolen vdechovali vni
cementu a barev.
Mj se, Maxi.
Mj se, Liesel.
Leela pak v posteli, nespala a pedstavovala si ho tam dole, ve
sklep. V jejch veernch pedstavch spal vdycky pln obleen,
vetn bot, kdyby musel zase utkat. Spal jen na pl oka.

III. ZPRVA O POAS: PLKA KVTNA

Liesel otevela najednou dvee i sta.
Jej tm ped chvl na Himmelstrae porazil Rudyho mustvo
6:1, a Liesel vrazila triumfln do kuchyn a vyloila mm i ttovi
vechno o glu, kter dala. Pak bela do sklepa a vechno to do
219

puntku popsala Maxovi. Ten sloil noviny a pozorn ji poslouchal a

sml se, kdy se smla ona.
Kdy dospla historie glu ke konci, bylo pknch pr minut
ticho. Pak Max zvolna zvedl hlavu. Liesel, mohla bys pro m nco
udlat?
Dvka, stle naden z vtzstv na Himmelstrae, rovnma
nohama vyskoila z hromdky povlak. Neekla nic, ale ten pohyb
jasn ukzal, e je ochotn poskytnout mu prv to, co po n bude
chtt.
eklas mi vechno o tom glu, vysvtloval, ale j vbec
nevm, jak je venku den. Nevm, jestli jsi dala branku na slunku,
nebo jestli teba vechno zakrvaly mraky. Rukou si pejel
sesthan vlasy a jeho bainat oi prosily o tu nejprost ze vech
prostch vc: Mohla by ses vrtit nahoru a ct mi, jak to vypad s
poasm?
Liesel samozejm vybhla po schodech, zastavila se pr metr za
poplivanmi dvemi, otoila se na pat a prohldla si nebe.
Kdy se vrtila do sklepa, vechno mu povdla.
Nebe je dneska modr, Maxi, a je na nm velk dlouh mrak,
nataen, jako lano. A na konci je slunce, jako lut dra
Maxovi bylo v tu chvli jasn, e takovou zprvu o poas mu
mohlo pinst jen dt. Namaloval na stnu dlouh, pevn uvzan
lano, a na jeho konec lut slunce poutjc rky barvy, mlem
byste se do nj mohli ponoit. Na oblan lano nakreslil dv
postaviky hubenou holku a vysuenho ida a ty ly, s rukama
roztaenma kvli rovnovze, smrem k crcmu slunci. Pod
obrzek napsal nsledujc vtu.
SLOVA, KTER NAPSAL
MAX VANDENBURG NA STNU
Bylo pondl a oni li po lan ke slunci.

IV. BOXER: KONEC KVTNA

Max Vandenburg ml jen studen beton a spoustu asu, kter s nm
220

mohl trvit.
Minuty byl krut.
Hodiny byly trzniv.
V kadm bdlm okamiku nad nm stla ruka asu, a ta ho
nikdy nevhala zmknout. Usmla se a stiskla a pak ho nechala t.
Nechat nkoho naivu me bt podn zlomyslnost.
Hans Hubermann alespo jednou za den schzval po schodech do
sklepa na kus ei. Rosa mu obas donesla zbylou krku chleba. Ale
Max se pistihl, e teprve kdy za nm dol pijde Liesel, zase se v
nm podn probud zjem o ivot. Nejdv tomu zkouel vzdorovat,
ale bylo to s kadm dnem obtnj, kdy se Liesel zjevila pokad
s novou zprvou o poas, a hlsila bu blankytnou oblohu,
lepenkov mraky, anebo e se prodralo slunce, jako by se tam po
vydatn veei usadil pejeden Bh.
O samot ctil Max nejosteji mizen. Vechno, co ml na sob,
bylo ed a u byla poten barva ed nebo jin kalhoty,
vlnn svetr i sako, kter z nj stkalo jako voda. asto kontroloval,
jestli se mu neloupe ke, protoe mu pipadalo, e se rozpout.
Poteboval sled novch kol. Tm prvnm bylo cvien. Zaal s
kliky, leel bichem dol na studen podlaze sklepa a vzpral se
vzhru. Pipadalo mu, e se mu pae v loktech lmou, vlastn srdce
vidl vytkat z tla a alostn odkapvat na zem. Jako kluk ve
Stuttgartu dokzal udlat padest klik za sebou. Dnes je mu
tyiadvacet, je o dobrch sedm kilo leh, ne bval, a sotva jich
udl deset. Po tdnu dlal ti srie po sob, v kad estnct klik a
dvaadvacet sed-leh. Kdy skonil, sedal open o sklepn stnu se
svmi ptelkynmi, plechovkami s barvou, a a v zubech ctil svj
tep. Svaly ml jak tsto.
Obas si kal, jestli to vbec stoj za to, takhle se honit. Nkdy
ale, kdy se mu srovnal tep a tlo zas pracovalo, jak mlo, zhasl
svtlo a postavil se do sklepn tmy.
Bylo mu sice tyiadvacet, ale jet pod ml pedstavivost.
V modrm rohu, komentoval tie, nastupuje mistr svta,
rijsk ampin Fhrer. Vydechl a obrtil se. V ervenm rohu
nastupuje id, vyzvatel s krysm ksichtem Max Vandenburg.
Vechno se to zhmotnilo kolem nj.
221

Nad ring se sneslo bl svtlo, kolem stl dav. Bylo slyet

mumln, ten kouzeln zvuk, kdy mluv najednou hodn lid. Jak to
e ml kad z tch lid tolik co ct ve stejnou chvli? Samotn ring
byl dokonal. Dokonal plachta na zemi, krsn provazy. Dokonce i
zatoulan vlkna v kad z tch ztloustlch tkaniek byla bezchybn
a v napjatm, blm svtle zila. Mstnost byla ctit cigaretami a
pivem.
Adolf Hitler stl hlopn pes ring, v protjm rohu, a s nm
jeho doprovod. Nohy mu nly zpod ervenoblho plt s ernou
svastikou vyplenou na zdech, Do tve ml vpleten knrek. Jeho
trenr, Goebbels, mu eptal jaksi slova. Hitler poskakoval z nohy na
nohu a sml se. Nejhlasitji se sml, kdy komenttor vypotval
jeho etn spchy. Kad v oddanm davu vyvolal halasn potlesk.
Neporaen! vyvolval komenttor. Neporaen mnoha idy,
mnoha dalmi, kte ohrouj idel nmectv. Herr Fhrer, uzavel,
zdravme vs! A dav kolem: boue.
Pak, kdy se vichni uklidnili, pila ada na vyzvatele.
Komenttor mvl smrem k Maxovi, kter stl samotn v
ervenm rohu. dn pl. dn doprovod. Jen osamocen mlad
id s pchnoucm dechem, holou hrud a unavenma rukama i
nohama. Trenrky ml ed, jak jinak. I on se pohupoval z nohy na
nohu, ale co nejmn, aby etil energi. Stlo ho to spoustu potu v
tlocvin, ne se dostal do vhov kategorie.
Vyzvatel! zvolal komenttor. Udlal dramatickou pauzu,
idovsk krve. Dav zahuel jako zstup hejkal. Vhov
kategorie
Zbytek jeho proslovu nebylo slyet. Pehluily ho urky z tribun,
a Max se dval, jak se jeho protivnk svlk z plt a jde ke stedu
ringu, aby vyslechl pravidla a potsl si rukou se soupeem.
Guten Tag, Herr Hitler, kvnul Max, ale Fhrer mu jen ukzal
lut zuby a pak je zase pikryl rty.
Pnov, zaal spor rozhod v ernch kalhotch a modr
koili. U krku ml upevnnho motlka. Za prv a pedevm
chceme vidt pkn frov zpas. Pak se obrtil na Fhrera. Pokud
ovem, Herr Hitler, nezanete prohrvat. Kdyby se to stalo, jsem
naprosto ochoten pivt oko nad jakoukoli nepimenou taktikou,
222

kter byste teba chtl ut k tomu, abyste tuhle hroudu idovsk

pny a smradu zatloukl do podlahy. Velmi zdvoile pokvl. Je to
jasn?
Fhrer pak pronesl prvn slovo: Naprosto.
Maxovi rozhod poskytl varovn. Pokud jde o tebe, mj zlatej
ide, na tvm mst bych si dval majzla. Opravdu majzla, a pak
poslal oba do jejich kouta.
Nsledovalo krtk ticho.
Zvonec.
Prvn vyrazil Fhrer, kostnat a na nejistch nohou, vytil se na
Maxe a udeil ho tvrd pmo do oblieje. Dav, v uch jet zvuk
zvonce, se zatetelil a jejich spokojen smch se vrhl pes provazy.
Hitler udeil Maxe do tve, jako kdy kopne k, nkolikrt si ho
podal, rty, nos, bradu, dech mu kouil z st a Max se jet
neodvil ze svho rohu. Zvedl ruce, aby ten vprask ztlumil, ale
Fhrer se pak zamil na jeho ebra, ledviny, plce. A ty jeho oi, ty
Fhrerovy oi. Byly lahodn hnd jako idovsk oi a tak
odhodlan, e i Max zstal chvli stt jako pimraen, kdy v inn
zmti bucch rukavic zachytil jejich pohled.
Zpas ml jen jedno kolo, a to trvalo cel hodiny, a po vtinu
asu se nic nemnilo.
Fhrer buil do boxovacho pytle ida.
Vude byla idovsk krev.
Jako rud deov mraky na bl pltn obloze pod jejich
nohama.
Nakonec se Maxovi zaala podlamovat kolena, lcn kosti potichu
stnaly, Fhrerova poten tv ho dl otloukala, dokud se
vyerpan, zbit a zlomen id nezhroutil na zem.
Nejdv ev.
Pak ticho.
Rozhod potal. Ml zlat zub a v nose hojnost chlup.
Max Vandenburg, id, se pomalu vykrbal na nohy a narovnal
se. Hlas se mu tsl. Vzva: Tak poj, Fhrere, ekl, a kdy Adolf
Hitler svho idovskho protivnka napadl, Max uhnul a zahnal ho
do rohu. Zashl ho sedmkrt, a pokad mil na stejnou vc.
Na knrek.
223

Posedm minul, a rnu inkasovala Fhrerova brada. Fhrer v

okamiku dopadl na provazy, pehnul se dopedu a pistl na
kolenou. Tentokrt na potn nedolo. Rozhod se schoval do
kouta. Obecenstvo skleslo do lavic, zptky k pivu. Fhrer na kolenou
zjioval, jestli mu tee krev, a pak si zprava doleva uhladil vlasy.
Kdy vstal, k velkmu naden tiscihlavho davu, posunul se
kupedu a udlal cosi podivnho. Otoil se k idovi zdy a sundal si
rukavice.
Dav to ohromilo.
Vzdv se, zaeptal nkdo, ale v ptm okamiku u stl Adolf
Hitler na provazech a oslovil arnu.
M nmet spoluoban, zvolal, dnes veer jste tady nco
poznali, je to tak? S nahou hrud a vtzstvm v och ukzal na
Maxe. Poznali jste, e musme elit nemu mnohem hrozivjmu
a silnjmu, ne jsme si kdy dokzali pedstavit. Vidte to?
Ano, Vdce, odpovdli.
Nevidte snad, e si n neptel nael cestu opovrenhodnou
cestu skrz nai obranu, take tu prost nemu stt a bojovat s nm
sm? Ta slova byla viditeln. Odpadvala mu od st jako
drahokamy. Jen se na nj podvejte! Dvejte se dobe. Dvali se. Na
zkrvavenho Maxe Vandenburga. Mluvme tu, a on u vyml, jak
se dostat mezi vs. Nasthuje se hned vedle. Zamo vs svou
rodinou, u se chyst, e si vs podman. Hitler na nj vrhl
znechucen pohled. Brzy si vs pivlastn, a nakonec nebude stt
ped pultem vaeho lahdkstv, ale bude sedt vzadu a pokuovat z
dmky. Ani nebudete vdt jak, a budete pracovat pro nj, za
minimln mzdu, i kdy on bude mt tak tk kapsy, e bude sotva
chodit. Budete tu jen tak stt a dovolte mu tohle vechno? Budete
jen tak pihlet, jako to udlali vai minul vdcov, kdy
penechvali vai zemi nkomu jinmu, kdy prodali vai vlast za
cenu nkolika podpis? Budete jen tak bezmocn stt? Nebo a
tady vystoupil o provaz v vyplhte sem do ringu, ke mn?
Max se roztsl. V aludku se mu zajkla hrza.
Adolf ho dorazil. Vyplhte sem, abychom naeho neptele
spolen porazili?
Ve sklep domu slo 33 na Himmelstrae poctil Max
224

Vandenburg psti celho nroda. Jeden po druhm plhali do ringu a

sreli ho na zem. Prolvali jeho krev. Nechali ho trpt. Byly jich
miliny. A pak, kdy se naposledy vykrbal na nohy
Dval se, jak k nmu skrz provazy prolz dal. Byla to dvka, a
jak se k nmu pomalu blila pes podlahu ringu, viml si, e j levou
tv roztrhla slza. V prav ruce drela noviny.
Kovka, ekla mkce, je przdn, a podala mu ji.
Tma.
Nebylo u nic ne tma.
Jenom sklep. Jenom id.

V. NOV SEN: O PR NOC POZDJI

Bylo odpoledne. Liesel sela po schodech do sklepa. Max byl zrovna
uprosted cvien.
Chvli ho sledovala, ani to vdl, a kdy pak pila bl a sedla si
k nmu, Max vstal a opel se o ze. U jsem ti kal, zeptal se j,
e mm te nov sen?
Liesel se kousek posunula, aby mu vidla do oblieje.
Jenome tenhle mm, kdy jsem vzhru. Ukzal na petrolejku
zbavenou ze. Obas ji zhasnu. Pak si stoupnu sem a ekm.
Na co?
Max ji opravil. Ne na co. Na koho.
Liesel chvli nekala nic. Byl to jeden z tch rozhovor, kdy mezi
jednotlivmi promluvami mus ubhnout njak as. Na koho
ek?
Max se ani nepohnul. Na Fhrera. Mluvil o tom velmi vcn.
Proto taky cvim.
Ty kliky?
Pesn tak. Peel k betonovmu schoditi. Kadou noc tu
potm ekm. Fhrer sejde tady z tch schod. Pijde sem dol a pak
spolu zpasme, cel hodiny.
Liesel u te stla. Kdo vyhrv?
Nejdv j chtl odpovdt, e nikdo, ale pak koutkem oka zahldl
plechovky s barvou, povlaky proti prachu, hraniku novin, kter
tden po tdnu narstala. Vidl slova, dlouh mrak a postaviky na
225

zdi.
J vyhrvm, ekl.
Bylo to, jako by j rozevel dla, dal j ta slova a dla zase zavel.
V podzem, v Nmecku, v Mnichov, ve sklep stli dva lid a
povdali si. Zn to jako zatek njakho vtipu:
To takhle stoj ve sklep id a Nmec
Jenome tohle dn vtip nebyl.

VI. MALI: ZATEK ERVNA

Dal z Maxovch pln se tkal zbytku Mein Kampfu. Z knihy se
opatrn vytrhly vechny strnky, poloily se na zem, kde se jim
dostalo blho ntru. Pak se povsily, aby uschly, a vrtily se do
desek. Kdy jednou Liesel po nvratu ze koly sela dol, nala
Maxe, Rosu a ttu, jak maluj kad jednu strnku. Spousta u jich
visela na rch pipnut kolky, tak jako se to muselo udlat kvli
Dohliteli.
Vichni ti vzhldli a promluvili.
Ahoj, Liesel.
Tady m ttec, Liesel.
To je dost, Saumensch. Kdes byla takovou dobu?
Liesel se pustila do natrn a pitom si pedstavovala, jak Max
Vandenburg bojuje s Fhrerem, pesn jak j to vysvtloval.
SKLEPN VIDN, ERVEN 1941
Padaj rny, od stn plh dav.
Max a Fhrer bojuj o ivot, odrej se
od schodit. Fhrer m od krve knrek
i pinku na prav stran hlavy. Tak
poj, Fhrere, k id. Gestem ho
vyzv, aby el bl. Tak poj, Fhrere.
Vidn se rozplynulo, kdy dokonila prvn strnku. Tta na ni mrkl.
Mma j vyinila, e vyplc moc barvy. Max zkoumal jednu kadou
226

strnku, mon u vidl, co na nich plnoval vytvoit. O mnoho

msc pozdji pete i desky a d knize nov nzev, podle jednoho
pbhu, kter nape a nakresl dovnit.
Toho odpoledne Hubermannovi, Liesel Memingerov a Max
Vandenburg chystali v tajnm podsklep domu slo 33 na
Himmelstrae strnky pro esaku slov.
Bt mal je prima.

VII. ZTOVN: 24. ERVEN 1941

A pak se ukzala sedm strana kostky. Dva dny po tom, co Nmecko
napadlo Rusko. Ti dny pedtm, ne se Sovti spojili s Britni.
Sedm.
Hodte kostkou, sledujete, jak pad, a uvdomujete si, e tohle
nen normln kostka. Svdte to na smlu, ale pitom jste celou dobu
vdli, e se to mus stt. Pinesli jste si to s sebou do herny. Cel
stl to ctil z vaeho dechu. Od zatku vm z kapsy ouh id.
Pilepil se vm ke klop; a u kdy hzte, vte, e padne sedmika
jedin vc, kter najde zpsob, jak vm ublit. Padne na stl. Zr
vm do o, zzran a ohavn, a vy se odvrtte se sedmikou
zahryzlou do prsou.
Prost smla.
To si kte.
Nic to neznamen.
Chtli byste tomu uvit protoe v hloubi due vte, e tenhle
mal obrat ve he je signl, e se zmn vechno. Schovvte ida.
Za to zaplatte. Muste, a tak nebo onak.
Liesel si i pi zptnm pohledu kala, e pece o nic nelo. Snad
proto, e v dob, kdy ve sklep sepisovala svj pbh, se toho dlo
tolik. Usoudila, e kdy se to vechno uv, kdy starosta a jeho
ena dali Rose padka, vbec za to nemohla smla. Nemlo to vbec
co dlat se schovvnm id. Za vechno mohly ir souvislosti:
227

vlka. Nicmn kdy se to stalo, mlo to rozhodn pachu trestu.

Zaalo to vlastn u tden nebo vc ped tyiadvactm. Liesel jako
obvykle odnkud vymetla pro Maxe Vandenburga noviny. Kousek za
Mnchener Strae shla do odpadkovho koe a strila si je pod pai.
Donesla mu je a Max zahjil prvn ten. Vzpt se po n podval a
ukzal na fotografii na prvn stran. Nenos tomuhle prdlo?
Liesel pela od stny a k nmu. Psala na ze poest slovo
rozepe, hned vedle Maxova obrzku s oblanm provazem a
rozteklm sluncem. Podal j noviny. Je to on, potvrdila.
Pustila se do ten. lnek citoval slova starosty Heinze
Hermanna, e vlka sice postupuje bjen, ale e obyvatel
Molchingu, stejn jako vichni zodpovdn Nmci, by mli
podniknout nleit kroky a pipravit se na monost, e by pily
hor asy. Nikdy nememe vdt, prohlaoval, co chyst
neptel, jak se ns pokus oslabit.
O tden pozdji se starostova slova naplnila, a okliv. Liesel se
jako obvykle objevila v Grande Strae a na podlaze starostovy
knihovny si etla Hvzdala. Na starostov en nebylo znt nic
neobvyklho (tedy, eknme to oteven, nic neobvyklejho ne
jindy), dokud nepiel as jt dom.
Kdy nabzela Liesel Hvzdala tentokrt, trvala na tom, aby si ho
dvka nechala. Prosm. Mlem adonila. Knihu drela pevn
seven, uvliv pst. Nech si ji. Prosm t, nech si ji.
Liesel podivn chovn t eny dojalo, a nepenesla by pes srdce,
kdyby ji mla zase zklamat. Knka s edmi deskami a zaloutlmi
strnkami skonila v jejch rukou a Liesel vyla na chodbu. Chtla se
zeptat na prdlo, kdy j starostova ena naposledy vnovala pohled
pln smutku zahalenho do upanu. Shla do prdelnku a vyndala
oblku. Hlasem, nemotornm, protoe zdka uvanm, vykalala
dal slova. Je mi lto. Tohle je pro tvoji matku.
V Liesel se zastavil dech.
Najednou ctila, jak marn si pipadaj v botch jej nohy. Nco se
posmvalo jejmu krku. Roztsla se. Kdy konen nathla ruku a
pevzala dopis, uslyela z knihovny hodiny. Chmurn si uvdomila,
e jejich zvuk ani vzdlen nepipomn tikn. Byl to sp zvuk
228

njakho podivnho kladiva, metodicky se zasekvajcho do zem.

Byl to zvuk hrobu. Kdyby tak mn njak vykopali, pomyslela si
protoe v ten moment chtla Liesel Memingerov zemt. Kdy
odekli zakzky ostatn, zas tolik to nebolelo. Pod tu pece byl
starosta, jeho knihovna, jej znmost se starostovou manelkou. S
poslednm zkaznkem te ztratili posledn nadji. Tentokrt to
psobilo jako nejhor zrada.
Jak se te podv mm do o?
Rose ta trocha penz asto vypomohla v zkch. Tu hrstka mouky
navc. Troka sdla.
Ale tak Ilsa Hermannov v tu chvli byla zoufal. Zoufale to s n
chtla skonit. Liesel to njak vyctila z toho, jak k sob tsnji
pivinula upan. Neohraban smutek jet drel starostovu enu
nablzku, ale bylo vidt, e u to chce mt za sebou. ekni matce,
promluvila zas. Hlas se zpevnil, ale vtu rozdlil vedv. e ns to
mrz. U vedla dvku ke dvem.
Liesel to te ctila a v ramenou. Bolest, dopad definitivnho
zavren.
To je vechno? ptala se v duchu. Prost m vykopne ven?
Pomalu zvedla przdn ranec a sunula se ke dvem. Venku se
otoila a u podruh toho dne se naposledy otoila ke starostov
en. Dvala se j do o mlem s jakousi divokou hrdost. Danke
schn, ekla, a Ilsa Hermannov se zbyten a utvan usmla.
Kdyby sis nkdy chtla pijt st, zalhala ena (nebo to jen
okovan a sklen dvce jako le pipadalo), moc rda t uvidm.
Liesel v tu chvli ohromila ka vstupnch dve. Tolik msta. K
emu potebuj lidi ve dvech tolik msta? Kdyby tam byl Rudy, ekl
by j, e je blb pece aby dovnit dostali vechny svoje vci.
Na shledanou, ekla dvka, a dvee se za n pomalu a velmi
zasmuile zavely.
Liesel ale nikam nela.
Jet dlouho sedla na schodech a dvala se na Molching. Nebylo
horko ani zima, a msto bylo ir a klidn. Molching byl zaven v
229

zavaovac sklenici.
Otevela dopis. Starosta Heinz Hermann v nm diplomaticky
naznaoval, pro vlastn mus pestat vyuvat slueb Rosy
Hubermannov. Zejmna v nm vysvtloval, e by byl pokrytec,
kdyby radil ostatnm, aby se pipravili na hor asy, a pitom se
drel svch drobnch luxusnch poitk.
Kdy konen vstala a vydala se dom, nikoli poprv se j vrtila
schopnost reagovat ve chvli, kdy na Mnchener Strae uvidla
firmu STEINER SCHNEIDERMEISTER. Smutek ji opustil a
pemohl ji vztek. Ten hajzl starosta, eptala, a ta trapn ensk.
e pijdou hor asy, to je pece nejlep dvod dl Rosu
zamstnvat, ale kdepak, oni ji museli vyrazit. Na kad pd, kala
si, si te mou svoje pitom prdlo prt a ehlit sami, jako normln
lidi. Jako chud.
V ruce se j sthl Hvzdal.
Tak tys mi dala knku, kala si dvka, ze soucitu aby sis
pipadala lp Na tom, e j starostova ena knku nabzela u
dv, moc nezleelo.
Zase se otoila a rzovala do sla 8 na Grande Strae. Pokuen
bet bylo nezmrn, ale odolala, etila se na slova.
Kdy byla na mst, zklamalo ji, e doma nen samotn starosta.
Na kraji silnice nebylo hledn zasunut dn auto, co bylo nejsp
dobe. Kdyby tam stlo, tko ct, co by s nm v tom okamiku
stetu bohatstv a chudoby mohla provst.
Schody brala po dvou, dobhla ke dvem a zabuila na n, a to
zabolelo. Vychutnvala si drobn lomky bolesti.
Starostovu enu oividn okovalo, e ji zase vid. Chm vlas
mla zvlhl, a kdy si vimla vzteku na Lieselin obvykle bezbarv
tvi, jej vrsky se rozily. Otevela sta, ale nic z nich nevylo,
co se vlastn docela hodilo, protoe mluven se ujala Liesel.
Vy si myslte, ekla, e si m koupte knkou? Hlas mla sice
roztesen, ale i tak se en zasekl do hrdla jako hk. Ten zc vztek
vyvdl Liesel z mry, ale prodrala se skrz nj, a dl, a tak daleko,
e by potebovala sett z tv slzy. Dte mi tuhle Saumensch
knku a myslte si, e ta vechno vye, a pijdu dom a eknu
mm, e jsme pili o poslednho zkaznka? A vy si pitom budete
230

sedt tady v tom svm palci?

Pae starostovy eny.
Sven.
Strhan tv.
Ale Liesel neustoupila ani o p. Prskala j slova rovnou do
oblieje.
Vy a v manlek. Sedte si tady. To u byla jzliv. Nikdy by si
nepomyslela, e doke bt tak jzliv a zl.
Zraujc slova.
Ano, slova jsou krut.
Posbrala je na mst, kter rozpoznala a te, a hzela je na Ilsu
Hermannovou.
U bylo na ase, oznmila j, abyste si svoje smradlav prdlo
prali sami. Taky u byste se mla srovnat s tm, e v syn neije.
Zabili ho! Zadusili ho a rozsekali u ped dvaceti lety! Nebo
zmrznul? To je jedno, je mrtv! Je mrtv, a je k smchu, kdy si
sedte ve vlastnm dom a tesete se a trpte se kvli tomu zimou.
Myslte si, e jste jedin?
Byl to mik.
Vedle n stl jej bratr.
eptal j, a pestane, ale i on byl mrtv, a nestlo za to ho
poslouchat.
Umel ve vlaku.
Pohbili ho do snhu.
Liesel se po nm podvala, ale pestat nedokzala. Jet ne.
A tu knku, mluvila dl. Strila chlapce ze schod, a upadl.
Tu nechci. Jej slova u byla ti, ale pod stejn pliv. Hodila
Hvzdala en k podklesvajcm nohm. Uslyela plcnut, jak
dopadl na beton. J tu vai pitomou knku nechci
Tak to dokzala. Zmlkla.
Hrdlo mla zprahl. iroko daleko ani jedin slovo.
Jej bratr, drc se za koleno, zmizel.
Po nedonoen pauze se starostova ena posunula dopedu a knihu
231

zvedla. Byla zbit a utvan, ale te za to nemohl smv. Liesel j to

vidla ve tvi. Z nosu j odtekla krev a olzla j rty. Oi potemnly.
Rozevely se rny, na povrch pokoky stoupalo jedno porann za
druhm. A to vechno zpsobila slova. Lieselina slova.
Ilsa Hermannov se s knihou v ruce narovnala z depu do
schoulenho stoje a znovu se pokusila vyslovit omluvu, ale ta vta se
neprodrala ven.
Dej mi facku, kala si Liesel. Honem, dej mi facku.
Ilsa Hermannov j facku nedala. Jen se pozptku vrtila do
oklivho ovzdu v krsnm dom, a Liesel byla zase sama,
pikovan ke schoditi. Bla se otoit, protoe vdla, e a to udl,
uvid sklenn obal Molchingu rozttn na stepy, a e bude rda,
e to tak je.
Celou zleitost uzavela tm, e si dopis jet jednou peetla, a
kdy se blila k brance, zmuchlala ho co nejtsnji a hodila na
dvee, jako by to byl kmen. Nemm tuen, co od toho zlodjka knih
ekala, ale paprov kulika jen zashla mohutnou devnou desku a
odelestila ze schod. Pikutlela se j pod nohy.
Jako obvykle, prohlsila a odkopla ji do trvy. K niemu.
Cestou dom si pedstavovala, jak osud ten papr potk, a pt
zapr, a se opraven molchingsk sklenice pevrt. U te vidla,
jak se slova psmeno po psmenu rozpoutj, a nezbude vbec nic.
Jen papr. Jen hlna.
Nhoda tomu chtla, e kdy Liesel vela do dve, byla Rosa zrovna
v kuchyni. A? zeptala se. Kde je prdlo?
Dneska dn, ekla j Liesel.
Rosa popola a sedla si ke kuchyskmu stolu. Bylo j to jasn.
Najednou vypadala o mnoho star. Liesel si pedstavila, jak by
vypadala, kdyby si uvolnila drdol a rozpustila si vlasy. ed runk
prunch vlas pehozen pes ramena.
Cos tam vyvdla, ty Saumensch mrav? Ta vta byla docela
ochabl. Rosa nedokzala vyburcovat svou obvyklou zlobu.
Mu za to j, odpovdla Liesel. Jenom j. Urazila jsem
232

starostovu enu, ekla jsem j, a pestane breet kvli svmu

mrtvmu synovi. ekla jsem j, e je k smchu. Proto t vyhodila.
Na. Dola k vaekm, vzala jich pr a poloila je ped Rosu.
Me si vybrat.
Rosa se jedn dotkla a zvedla ji, ale nenaphla ji. To ti
nevm.
Liesel se potcela mezi zkost a naprostm ohromenm. Jednou
jedinkrt potebuje podn Watschen, a nedostane ho! J za to
mu!
Neme, ekla mma, a pak dokonce vstala a pohladila Liesel
po mastnch, nemytch vlasech. J vm, e bys nic takovho
neekla.
ekla jsem to!
Dobe, tak ekla.
Liesel odela z kuchyn, a slyela, jak Rosa zase rovn vaeky na
msto, do plechovky, kde stvaly. Ne dola a k sob do lonice,
vechny i s plechovkou letly na podlahu.
Pozdji sela Liesel do sklepa. Ve tm tam stl Max, nejsp zase
boxoval s Fhrerem.
Maxi? Zablikalo svtlo rud mince vznejc se v kout.
Nau m dlat kliky?
Max j to ukzal, a pak j obas pomhal nadzvednout trup, jene
Liesel byla sice huben, ale mla slu a dobe svou vhu udrela.
Nepotala, kolikrt to doke, ale toho veera zlodjka knih ve
sklepn zi udlala dost klik na to, aby j pr dn bolelo cel tlo.
Dlala je dl a dl, i kdy ji Max varoval, e jich udlala a moc. Pak
si etla s ttou v posteli, a on poznal, e se nco stalo. Bylo to ten
msc poprv, co za n piel a posadil se k n, a Liesel to ukonejilo,
by jen trochu. Hans Hubermann vdycky njak vdl, co ct, kdy
zstat a kdy ji nechat samotnou. Mon prv na Liesel byl na slovo
vzat odbornk.
To kvli tomu prdlu? zeptal se.
Liesel zavrtla hlavou.
Tta, u pr dn neholen, si co dv ti minuty mnul krbav
strnit. Jeho stbrn oi byly nevzruen a klidn, hejiv, jako
233

pokad, kdy lo o Liesel.

Teprve kdy se ten vytratilo do ticha a tta usnal, ekla Liesel
nco, co chtla ct celou dobu.
Tati, zaeptala. J asi pijdu do pekla.
Nohy mla v teple. Kolena ji zbla.
Vzpomnla si na ty noci, kdy se porvala do postele a tta
mchal prostradla a psmenko po psmenku ji uil abecedu. Te
pes peinu zavanul jeho dech a ona ho polbila na krbavou tv.
Ml by ses oholit, ekla.
Nepijde do pekla, odpovdl tta.
Pr chvil si prohlela jeho tv. Pak si lehla, pitiskla se k nmu, a
spolen usnuli, v Mnichov, jiste, ale taky kdesi na sedm stran
nmeck hrac kostky.

234

RUDY V HITLERJUGEND

Jednu vc mu nakonec musela uznat.

Uml to podat.
PORTRT RUDYHO STEINERA: ERVENEC 1941
Obliej mu svraj provazce bahna. Kravata
pipomn kyvadlo, kter dvno pestalo
odmovat as. Citrnov rozzen
vlasy m rozcuchan a na rtech smutn,
absurdn smv.
Postavil se pr metr od schdk a promluvil s plnm pesvdenm
a velkou radost.
Alles ist Scheie, oznmil.
Vecko je to na hovno.
V prvnm pololet roku 1941, kdy mla Liesel pln ruce prce s
ukrvnm Maxe Vandenburga, kradenm novin a nadvnm
manelkm starost, musel se Rudy vyrovnvat s novm ivotem v
Hitlerjugend. Od zatku nora se vracel z jejich schzek v podstatn
horm stavu, ne kdy se na n vydval. Na tch zptench cestch
ho asto doprovzel Tommy Mller, a ten na tom byl pln stejn.
To, co je suovalo, mlo ti sloky.
235

 TROJIT PROBLM
1. Ui Tommyho Mllera.
2. Franz Deutscher vztekl
vedouc Hitlerjugend.
3. Rudyho neschopnost
do nieho se neplst.
Kdyby se jen Tommy Mller byl ped esti lety za nejchladnjho
dne v historii Mnichova na sedm hodin neztratil. Jeho zancen ui a
ponien nervy pod naruovaly pravidelnost pochodu Hitlerovy
mldee, a mu vs ujistit, e to nebylo nic dobrho.
Zpotku to s nm lo z kopce jen pozvolna, ale jak msce mjely,
sousteoval se hnv vedoucch Hitlerjugend trvale na Tommyho,
zejmna pokud dolo na pochodovn. Vzpomnte si na losk
Hitlerovy narozeniny? Tommyho znt se u njakou dobu
zhoroval, a dolo to a tak daleko, e doopravdy pestval slyet.
Nepronikaly k nmu povely, vykikovan na seazen pochodujc
oddl. A bylo jedno, jestli to bylo v tlocvin nebo venku, na snhu
nebo v blt nebo za ezn det.
Vdycky lo jen o to, aby zstali stt vichni najednou.
Jedin klapnut! kali jim. To chce Fhrer slyet. Vichni
jednotn. Vichni spolen, jako jeden mu!
A na Tommyho.
Mm dojem, e za to mohlo lev ucho. To na tom bylo h; a i
kdy ui vech ostatnch zavlailo zuiv Halt!, Tommy
pochodoval komicky a ve v nevinnosti dl. Bhem okamiku
dokzal ze seven ady udlat mima.
Jedn soboty na zatku ervence, tsn po pl tet a po
truchlivm etzci pokus o pochod, nezdaench dky Tommymu,
u toho ml Franz Deutscher (dokonal jmno pro dokonalho
mladho ncka) pln zuby.
Mller du Affe! Lebku mu masrovaly hust svtl vlasy. Jeho
slova kroutila Tommyho tv. Ty opiku jeden co to s tebou je?
Tommy se bojcn schoulil, ale jeho lev tvi se podailo zkivit
236

se v maniaklnm, radostnm tiku. Nejene to vypadalo jako

triumfln klebek, ale zdlo se, e i ty nadvky pijm s
potenm. A Franz Deutscher nectil ani radost, ani poten.
Provrtval ho bledma oima.
No tak? ptal se. Me mi to vysvtlit?
Tommyho tik jet zeslil, co do rychlosti i co do intenzity.
Dl si ze m legraci?
Heil, cukl sebou Tommy, v zoufal snaze vyslouit si trochu
uznn, ale k Hitler u se nedostal.
V tu chvli toti pedstoupil Rudy. Postavil se ped Franze
Deutschera a zvedl k nmu oi. Pane, on m pote.
To vidm!
S uima, dokonil Rudy. On ne-
Tak dost. Deutscher si zamnul ruce. est koleek, oba.
Poslechli, ale ne dost rychle. Schnell! hnal je jeho hlas.
Kdy estkrt obhli cviit, piel na adu njak ten vcvik
typu bh, k zemi, vztyk, zase k zemi. Po patncti velmi dlouhch
minutch opt dostali povel k zemi, kter ml bt u posledn.
Rudy sklopil oi.
Zezdola se na nj klebil nepravideln kruh blta.
Na co jako civ? jako by se ho ptal.
K zemi! zavelel Franz.
Rudy pochopiteln loui peskoil a padl na bicho.
Vztyk! usml se Franz. Krok zpt. Ustoupili. K zemi!
Bylo to jasn a Rudy se tentokrt nebrnil. Ponoil se do blta a
zadrel dech. V tu chvli, kdy leel uchem na promen hln,
vcvik skonil.
Vielen Dank, meine Herren, ekl Franz Deutscher zdvoile.
Mnohokrt vm dkuji, pnov.
Rudy se vykrbal na kolena, chvli zahradniil v uchu a pak se
podval po Tommym.
Tommy zavel oi a kubl sebou.
*
Kdy se ten den vrtili do Himmelstrae, Liesel s nkolika mladmi
dtmi skkala panka, pod jet v uniform Svazu nmeckch
dvek. Koutkem oka zahldla, jak se k n bl dv melancholick
237

postavy. Jedna z nich na ni zavolala.

Potkali se u schdk do betonov krabice od bot, kde Steinerovi
bydleli, a Rudy j zaal vyprvt o t odpoledn udlosti.
Po deseti minutch se Liesel posadila.
Po jedencti minutch ekl Tommy, sedc vedle n: Vecko je to
moje vina, ale Rudy jen mvl rukou, a d pokoj. Byl zrovna
uprosted vty a smvu, prstem plil jeden bahnit pramnek vedv.
Je to zkusil to zase Tommy, ale tentokrt u Rudy petrhl vtu
docela a namil na nj prstem.
Tommy, prosm t. Rudy ml v tvi jaksi zvltn uspokojen.
Liesel jet nikdy nevidla nkoho tak zuboenho, a pece tak
plnho ivota. Prost se a cukej sebou nebo nco, a
pokraoval ve vypravovn.
Rzoval kolem.
Rval za kravatu.
Hzel po n slova a ta pistvala na betonovm schod.
Ten Deutscher, uzavel to bujae. Dostal ns, co, Tommy?
Tommy pikvl, cukl sebou a promluvil, i kdy to mon nebylo v
tomhle poad. Je to moje vina.
Tommy, co jsem ti povdal?
Kdy?
Te! Prost bu zticha.
Jasn, Rudy.
Kdy se o chvli pozdji Tommy zvedl a osamle odeel dom, Rudy
zkusil novou, na pohled mistrovskou taktiku.
Ltost.
Zkoumal na schodech bahno, kter mu na uniform uschlo v
rozpraskan plt, a pak se zoufale zadval Liesel do tve.
A co tamto, Saumensch?
Co, tamto?
Vdy v
Liesel zareagovala jako obvykle.
Saukerl, rozesmla se, a pak se vydala na tu krtkou cestu
dom. Zneklidujc sms blta a ltosti byla jedna vc, ale lbn
Rudyho Steinera, to bylo nco pln jinho.
238

Sedl smutn na schodech, pehraboval si rukou vlasy a volal za

n: Jen pokej, varoval ji. Jen pokej, Liesel!
O dva roky pozdji, ve sklep, Liesel obas zatouila zajt vedle a
navtvit ho, i kdy teba zrovna psala a bylo teprve nad rnem. Taky
si uvdomila, e nejsp ty provlhl dny strven v Hitlerjugend v
nm, a nsledn i v n, vzbudily touhu po zloinu.
Koneckonc, navzdory obvyklm pvalm det konen
zanalo podn lto. Jablka odrdy Klar by u mla dozrvat.
ekalo na n dal kraden.

239

PORAEN

Kdy dolo na kraden, dreli se Liesel s Rudym zpotku zsady, e

v mnostv je jistota. Andy Schmeikl je pozval na schzi u eky.
Krom jinch vc byla na programu i strategie kraden ovoce.
Take ty to te m na povel? zeptal se Rudy, ale Andy zavrtl
hlavou, ztklou zklamnm. Oividn si pl, aby v sob ml to, co
je k velen poteba.
Ne. Hlas ml nezvykle vel. Rozpeen. Nkdo jinej.
NOV ARTHUR BERG
Ml povtrn vlasy a mln oi, a patil
k tm zloincm, kte nemaj ke kraden
jin dvod ne ten, e je to t. Jmenoval
se Viktor Chemmel.
Na rozdl od vtiny lid, kte se zabvali rozlinmi podobami
zlodjskho emesla, Viktoru Chemmelovi nic neschzelo. Bydlel v
nejlep sti Molchingu, ve vile vysoko na kopci, ze kter
vysthovali idy a pak ji vydezinfikovali. Ml penze. Ml cigarety.
Ale chtl jet vc.
Chtt kapku vc nen dn zloin, prohlsil vlee na zdech k
hlouku kluk, kte se kolem nj shromdili. Chtt vc je
elementrnm prvem ns Nmc. Jak to k n Fhrer? Sm si na
svou enickou otzku odpovdl: Musme si vzt, co nm prvem
240

pat!
Na prvn pohled by Viktor Chemmel naplnil vai pedstavu o
typickm pubertlnm vanilovi. Bohuel ale vldl i jistou dvkou
charismatu, kdy se mu zachtlo, jakhosi tak za mnou.
Kdy se Liesel s Rudym blila ke skupince na behu, zaslechla
jinou jeho otzku. Tak kde mte ty dva magory, s kterma tak
nadlte? U jsou tyi deset.
Podle mejch hodinek ne, ekl Rudy.
Viktor Chemmel se nadzdvihl na lokti. dn hodinky nem.
Chodil bych sem, kdybych byl prach s hodinkama?
Nov vdce se posadil a usml se. Zuby ml rovn a bl. Pak
svou ledabylou pozornost vnoval dvce. A co tahle kurvika?
Liesel byla na urky zvykl. Prost se mu dvala do zamlench o.
Loni jsem ukradla nejm ti sta jablek a hromadu brambor,
vypotvala. Ostnat drty m nezastav a stam kadmu, kdo je
tady.
Vn?
Jo. Nekrila se, neustoupila o krok. Nechci nic ne malej podl
z toho, co sebereme. Teba deset jablek. Trochu zbytk pro m a pro
kamarda.
Tak to bych ek, e se mem dohodnout. Viktor zvedl k stm
zaplenou cigaretu. Dal si hodn zleet, aby vyfoukl kou Liesel
pmo do oblieje.
Liesel ani nezakalala.
Byla to stejn parta jako loni, jedinou vjimkou byl vdce. Liesel se
divila, e se kormidla nechopil nkdo z kluk, ale kdy se dvala z
jednoho na druhho, uvdomila si, e na to nikdo z nich nem. Pokud
lo o kraden, nemli dn skrupule, ale potebovali nkoho, kdo
jim zavel. Lbilo se jim, kdy se jim velelo, a Viktoru Chemmelovi
se lbilo velet. Byl to uten mikrokosmos.
Liesel na chvilku zatouila, aby se tu ukzal Arthur Berg. Mon
by ale taky podlehl Chemmelovu velen. Na tom nezleelo. Liesel si
vak byla jist, e Arthur Berg v sob neml ani petku tyranstv,
zato nov vdce ho ml cel hrsti. Loni vdla, e kdyby uvzla na
strom, Arthur by se pro ni vrtil, i kdy tvrdil, e ne. Letos j bylo
241

naopak okamit jasn, e Viktor Chemmel by se ani neobtoval se

po n ohldnout.
Stl tam a mil si toho vythlho kluka a podvyivenou holku.
Take vy se mnou chcete jt krst?
Co mohli ztratit? Pikvli.
Pikroil bl a chytil Rudyho za vlasy. Chci to slyet.
Stopro, ekl Rudy, a pak letl, ofinou naped.
A ty?
Jasn. Liesel byla dost rychl, aby se stejnmu zachzen
vyhnula.
Viktor se usml. Zamkl cigaretu, zhluboka se nadechl a podrbal
se na bie. Pnov, dvko, zd se, e je as vyrazit na nkup.
Skupinka se dala na pochod. Liesel a Rudy li posledn, stejn
jako chodvali dv.
Tak jak se ti lb? eptal Rudy.
Co tob?
Rudy se na chvilku odmlel. J bych ek, e je to pknej hajzl.
J taky.
Skupinka ped nimi se vzdalovala.
Pohni, ekl Rudy. Jsme pozadu.
Po pr kilometrech pili k prvnmu statku. ekala je okujc
podvan. Pedstavovali si stromy obsypan ovocem, ale uvtaly je
kehk, jakoby polman stromky, jim z lakotnch vtv visel tu a
tam krapet jablek. Na dalm statku to nebylo jin. Mon byl patn
rok, mon nepili ve sprvnou dobu.
Kdy pak na sklonku odpoledne dolo na dlen koisti, pipadlo
na Liesel a Rudyho dohromady jedin malinkat jablko. Je pravda,
e vnos byl chudik, ale Viktor Chemmel taky velel prodl
posdce.
Co to jako m bejt? zeptal se Rudy s jablkem v dlani.
Viktor se ani neotoil. Co bys ek? Slova mu padala pes
rameno.
Jedno blb jabko?
Tum. Piletlo k nim jet jedno nedojeden a pistlo
okousanou stranou v prachu. To si taky mete vzt.
242

Rudy bsnil. No to se na to vykalu. Neuli jsme snad patnct

kilometr kvli pldruhmu scvrklmu jabku, co, Liesel?
Liesel neodpovdla.
Nemla as; ne staila pronst jedin slovo, Viktor Chemmel se
na Rudyho vrhl. Koleny mu pibil pae k zemi a rukama ho chytil
pod krkem. Ta dv jablka na Viktorovu dost neshrbl nikdo jin
ne Andy Schmeikl.
Vdy mu nco udl, ekla Liesel.
Vn? Viktor se opt usmval. Nenvidla ten smv.
Nic mi neudl. Rudyho slova byla smkl do sebe, tv mu
rudla nmahou. Z nosu se mu spustila krev.
Po del chvli zeslenho tlaku Viktor Rudyho pustil, vstal z nj a
udlal bezstarostn pr krok stranou. Vstvej, hochu, ekl a Rudy
se moude rozhodl udlat, co se mu eklo.
Viktor pistoupil ledabyle bl a postavil se proti Rudymu. Jemn
ho poplcal po pai a uklbl se. Zaeptal: Jestli nechce, abych ti z
nosu udlal vodotrysk, radil bych ti, abys vypadnul, chlapeku.
Podval se na Liesel. A tu malou couru vezmi s sebou.
Nikdo se nepohnul.
Tak na co ekte?
Liesel vzala Rudyho za ruku a li, ale jet pedtm se Rudy
naposledy otoil a plivl Viktoru Chemmelovi pod nohy trochu slin a
krve. To vyvolalo zvrenou poznmku.
DROBN VHRKA VIKTORA CHEMMELA
RUDYMU STEINEROVI
To mi jednou zaplat, kamarde.
kejte si o Viktoru Chemmelovi, co chcete, ale rozhodn ml
spoustu trplivosti a dobrou pam. Trvalo asi pt msc, ne tohle
prohlen vyplnil.

243

KRESBY

Lto roku 1941 obezdvalo Liesel a Rudyho a jim podobn, ale do

ivota Maxe Vandenburga se vpisovalo a vkreslovalo. Kdy ve
sklep pocioval samotu nejsilnji, zaala se kolem nj vrit slova.
Zaaly se inout pedstavy a nkter se mu tu a tam vybelhaly z
rukou.
Ml jen mal pdl nstroj, jak tomu kal:
Pemalovanou knihu.
Trochu tuek.
Hodn mylenek.
Vechno to poskldal dohromady jako jednoduchou stavebnici.
Pvodn ml Max v myslu sepsat svj vlastn pbh.
Chtl pst o vem, co se mu pihodilo co ho pivedlo a do
sklepa v Himmelstrae , ale dopadlo to jinak. Z Maxova vyhnanstv
vzelo nco docela jinho. Byla to sbrka nesouvislch mylenek, ale
on se rozhodl se jich chopit. Pipadaly mu tak pravdiv. Byly
opravdovj ne dopisy, kter napsal svm pbuznm a svmu
pteli Walteru Kuglerovi, i kdy moc dobe vdl, e je nikdy
nebude moci odeslat. Znesvcen strnky Mein Kampfu daly jedna
po druh vzniknout srii kreseb, na kterch zachycoval udlosti, je
jeho bval ivot nahradily jinm. Na nkter mu stailo nkolik
minut. Na jin poteboval cel hodiny.
Rozhodl se, e a knihu dokon, dostane ji Liesel. To u bude
dost star a cel ten nesmysl bude doufejme za nimi.
244

Od chvle, kdy na prvn pemalovan strnce ozkouel tuku, ml

knihu neustle pi sob. asto vedle nj leela nebo ji drel v ruce,
kdy spal.
Jednoho odpoledne, kdy si odcviil sv kliky a sedy-lehy, usnul
open o stnu. Liesel pila do sklepa, uvidla knihu, kter se mu
ikmo oprala o stehno, a pemohla ji zvdavost. Nathla ruku a
zvedla ji, ekala, jestli se Max probere. Spal dl. Sedl a opral se
hlavou a lopatkami o stnu. Sotva slyela jeho dech, setrvanost
vanouc dovnit a ven. Otevela knihu a prohldla si nhodn pr
strnek

245

dn Vdce dirigent!

246

To je dneska krsn...

247

To, co uvidla, ji vydsilo. Liesel vrtila knihu pesn tam, kde ji

vzala, opela ji Maxovi o nohu.
Vyplail ji hlas.
Danke schn, ekl, a kdy vystopovala hlas a k jeho majiteli,
uvidla na jeho idovskch rtech nznak uspokojen.
Kristepane, vydechla Liesel. Tys m vydsil, Maxi.
Vrtil se zas do spnku, a dvka stoupala do schod a tu mylenku
thla za sebou.
Tys m vydsil, Maxi.

248

HVZDAL A BOTY

Po zbytek lta a pkn kousek podzimu to pokraovalo podle

jednoho stihu. Rudy dlal co mohl, aby to njak peil v
Hitlerjugend. Max dlal kliky a kreslil. Liesel hledala noviny a psala
slova na sklepn ze.
Stoj za to poznamenat, e kad stih aspo jednou troku ujede,
a jednoho dne se pevrt nebo peleze ze strany na stranu. Tentokrt
to ovlivnil pedevm Rudy. Nebo aspo Rudy a erstv pohnojen
sportovit.
Byl konec jna a zdlo se, e vechno bude jako obvykle. Po
Himmelstrae el pinav kluk. Jeho rodina se v nkolika minutch
dok jeho nvratu dom a on zale, e vichni z jeho oddlu
Hitlerjugend dostali extra porci cvien. Jeho rodie budou ekat, e
se tomu zasmje. Ale nedokaj se.
Dnes Rudymu doel smch i li.
Tu stedu Liesel pi pozornjm pohledu zjistila, e Rudy na sob
nem koili. A e m vztek.
Co se stalo? zeptala se, kdy se oural kolem n.
Udlal elem vzad a koili j podal. uchni si.
Coe?
Jse hluch? uchni si.
Liesel se vhav naklonila a z hndho obleen k n dolehl
pern zvan. Jemarjjozef! To je
Chlapec pikvl. Mm to i na brad. A na brad! Jet e jsem
249

to nespolk!
Jemarjjozef.
Cvik pro Hitlerjugend zrovna pohnojili. Jet jednou koili
neochotn a znechucen zhodnotil. Asi kravskej hnj, ek bych.
Jemarj-
Mohla bys toho nechat?
V tu chvli Rudy poteboval vtzstv. Prohrl svou vc s Viktorem
Chemmelem. V Hitlerjugend musel snet jen sam pote. Nechtl
nic jinho ne petku triumfu, a byl odhodlan ji zskat.
el dl k domovu, ale u betonovch schod si to rozmyslel a
pomalu, clevdom se vrtil k dvce.
Promluvil tie a s rozmyslem. V, co by m potilo?
Liesel se otsla. Jestli si mysl, e ti dm v takovm stavu
Vypadal, jako by ho zklamala. Ale ne, tohle ne. Vzdychl a
pistoupil jet bl. Nco jinho. Po chvilce pemlen sotva
znateln zvedl bradu. Koukni se na m. Jsem pinavej. Smrdm jako
kravsk hovno, nebo jako ps hovno, vyber si sama, a jako vdycky
mm hlad jako blzen. Odmlel se. Potebuju vyhrt, Liesel.
Fakticky.
Liesel to bylo jasn.
Kdyby tak nesmrdl, la by k nmu bl.
Krst.
Mus nco ukrst.
Ne.
Mus si nco vzt zptky. Je jedno co. Jen to mus bt brzy.
Ale jenom ty a j, nadhodil Rudy. dn Chemmelov, dn
Schmeiklov. Jenom ty a j.
Dvka si nemohla pomoci.
Zasvrbly ji dlan, tep vzal do zajech a sta se usmla, a to
vechno najednou. To zn dobe.
Tak dohodnuto. Rudy se snail, ale nedokzal skrt pohnojen
smv, kter mu vykvtal na tvi. Ztra?
Liesel pikvla. Ztra.

250

Pln to byl dokonal, ale ml jednu chybiku:

Nevdli, odkud zat.
Ovoce nebylo. Nad cibul a brambory ohrnoval Rudy nos, a dal
tok na Ottu Sturma a jeho kolo naloen rodou ze statku si
zakzali. Udlat to jednou bylo nemorln. Udlat to dvakrt, to by
byli pln krysy.
Tak kam sakra pjdem? ptal se Rudy.
Jak j to mm vdt? Byl to pece tvj npad.
To snad neznamen, e by sis taky nemohla troku namhat
hlavu. Nemu vechno vymyslet sm.
Vechno? Ty jsi rd, kdy vymysl nco
li mstem a hdali se. Za mstem uvidli prvn statek a stromy,
stojc jako vychrtl sochy. Vtve mly ed, a kdy se na n
zadvali, uvidli jen odran dy a przdn nebe.
Rudy si odplivl.
Na zpten prochzce Molchingem padaly nvrhy.
A co Frau Dillerov?
Co s n?
e bychom teba ekli Heil Hitler a potom nco ukradli, to by
mohlo jt.
Po hodin nebo vc bloumn po Mnchener Strae zaalo
dennho svtla ubvat a oni to u u vzdvali. Nem to cenu, reptal
Rudy, a navc mm hlad jako nikdy. Padm hlady, kristepane. Uel
jet jedenct krok, pak se zastavil a ohldl. Co ti je? Liesel toti
stla jako zkamenl a ve tvi mla pipoutan okamik prozen.
Jak to, e ji to nenapadlo dv?
Tak co je? Rudy u toho zanal mt dost. Co je ti,
Saumensch?
Prv v tu chvli stla Liesel ped rozhodnutm. Opravdu by
dokzala uskutenit, co ji napadlo? Dokzala by se takhle nkomu
pomstt? Dokzala nkoho tolik nesnet?
Vykroila na opanou stranu. Kdy ji Rudy dohnal, trochu
zvolnila a marn zadoufala, e si aspo trochu zjedn jasno.
Koneckonc, k provinn u dolo. Bylo vlhk. A ze semena u
vyrazila kvtina s tmavmi listy. Zvaovala, jestli to vn provst.
251

Na kiovatce se zastavila.
J vm kde.
Peli eku a vyplhali ne kopec.
Naletn vstupn dvee na Grande Strae zily, taky sedly na
stee jako dokonale upraven pesky. Zdem i oknm se dostalo
manikry, a komny div nevyfukovaly kouov krouky.
Rudy vrostl nohama do zem. Starostv dm?
Liesel vn pikvla. Pauza. Vyhodili moji mmu.
Jak se sunuli bl, Rudy se zeptal, jak se propnaboha dostanou
dovnit, ale to Liesel vdla. Znm to tu jako svoje boty, ujistila
ho. Jako svoje jene to u uvidli okno do knihovny a Liesel
uvtal ok. Okno bylo zaven.
Tak co? ptal se Rudy.
Liesel se pomalu obrtila a pospchala pry. Dneska ne. Rudy se
rozesml.
J to vdl. Dohnal ji. J to vdl, ty Saumensch pinav.
Nedostala by ses tam, ani kdybys mla kl.
No promi. Jet zrychlila a nad Rudyho poznmkou mvla
rukou. Musme jenom pokat na sprvnou chvli. V duchu setsla
jakousi spokojenost z toho, e okno bylo zaven. Pokrala se. Pro,
Liesel? ptala se. Pro jsi musela vybouchnout, kdy vyhodili mmu?
Tos nemohla dret pusu? Co ty v, teba se starostova ena pln
napravila, kdy jsi ji tak sevala. Teba se dala dohromady, teba se
sebrala. Teba u se v tom dom nebude chtt tst a to okno zstane
zaven navdycky Ty Saumensch pitom!
Ale o tden pozdji, pi jejich pt vprav do horn sti
Molchingu, to bylo jinak.
Oteven okno vdechovalo pltek vzduchu.
Vc nebylo poteba.
Prvn se zastavil Rudy. Hbetem ruky uknul Liesel do eber. To
okno, zaeptal. Je oteven? Z hlasu mu trela dychtivost a
252

oprala se Liesel o rameno.

Jawohl, odpovdla. To teda je.
A jej srdce zalo hnout.
Kdy pedtm nachzeli okno pokad pevn zaklapnut, byla Liesel
navenek zklaman, ale zklamn maskovalo divokou levu. Dokzala
by nastavit krk a vlzt tam? A kvli emu a komu by tam vlastn
lezla? Kvli Rudymu? Aby sehnala nco k jdlu? Ne, takovhle byla
odpudiv pravda:
Jdlo ji nezajmalo. A Rudy, i kdy se usilovn snaila t mylence
odolvat, byl v jejm plnu vedlej. Chtla tu knku. Hvzdala.
Nepipustila by, aby j ji darovala osaml, trapn star ensk. Ale
ukrst ji, to bylo ponkud pijatelnj. Ukrst ji znamenalo si ji
jistm zvrcenm zpsobem zaslouit.
Svtlo se promovalo v kvdry temnoty.
Dvojice smovala k neposkvrnnmu, rozkynutmu domu.
Shnli mylenky.
M hlad? zeptal se Rudy.
Liesel odpovdla: Stranej. Po knkch.
Koukej, nahoe se zrovna rozsvtilo.
Vidm.
Pod m hlad, Saumensch?
Chvli se nervzn smli a pak naoko vyjednvali, kdo pjde
dovnit a kdo zstane na stri. Rudy coby musk len tmu ml
pochopiteln pocit, e agresorem by ml bt on, ale nedalo se popt,
e Liesel to tam zn. Ona vleze dovnit. Ona v, co je za oknem.
ekla to nahlas. Musm tam jt j.
Liesel zavela oi. Pevn.
Nutila se vzpomnat, pedstavit si starostu a jeho enu. Sledovala,
jak mezi n a Ilsou Hermannovou kl ptelstv, a pak ho s
rozmyslem nakopala do holen a odsunula z cesty. Fungovalo to.
Nenvidla je.
253

Obhldli ulici a tie peli dvorek.

Krili se te pod okenn trbinou v pzem. Zvuk jejich dechu
zeslil.
Hele, vybdl ji Rudy. Sundej si boty. Nebude slyet.
Liesel si bez protest rozvzala odran ern tkaniky a nechala
boty na zemi. Vstala a Rudy jemn otevel okno natolik, aby se
mohla prothnout dovnit. Zaznlo to nad hlavou jako nzk pelet
letadla.
Liesel se vythla na parapet a probojovala se dovnit. Sundat si
boty byl skvl npad, uvdomila si, kdy pistla na devn
podlaze tvrdji, ne ekala. Chodidla se j bolestiv rozthla, div
nepekypla pes okraj ponoek.
Mstnost samotn byla stejn jako vdycky.
Liesel v tom zaprenm eru zahnla nostalgii. Plila se vped a
ekala, a si jej oi pivyknou.
Tak co? zaeptal pronikav zven Rudy, ale jen po nm mvla
hbetem ruky, co znamenalo Halts Maul. Dr hubu.
Jdlo, pipomnal j. Najdi nco k jdlu. A njak cigarety
kdyby byly.
Tyhle dv poloky ale byly to posledn, na co myslela. Byla doma,
mezi starostovmi knihami, knihami vech monch barev, vech
monch vlastnost, knihami se stbrnmi a zlatmi npisy. Ctila
jejich strnky. Mlem ctila i chu slov navrench kolem n. Nohy ji
donesly ke stn po prav ruce. Vdla, kde je ta, kterou chce, znala
pesnou pozici, ale kdy se dostala k polici, kde obvykle Hvzdal
stval, nenala ho tam. Msto nj tam byla nevelk mezera.
Seshora se ozvaly kroky.
Svt se tu! eptal Rudy. Hzel slova dovnit otevenm oknem.
Venku!
Scheie.
Jdou dol.
Pak nastala pedlouh chvle, vnost rozhodovn trvajcho
zlomek vteiny. Oima peltla mstnost a pak uvidla Hvzdala.
Trnil trpliv na starostov psacm stole.
Honem! pohnl ji Rudy, ale ona velice klidn la rovnou ke
254

stolu, vzala knihu, a opatrn lezla ven. Hlavou naped vyplhala z

okna, povedlo se j pistt na nohou a znovu uctila bolestiv bodnut,
tentokrt v kotncch.
Dlej, adonil Rudy. Pob, honem. Schnell!
Kdy dobhli za roh, na silnici svaujc se k ece a k Mnchener
Strae, zastavila se, aby se mohla pedklonit a zotavit. Tlo mla
pehnut v pli, vzduch v stech napl zmrzl, srdce j builo a v
uch.
Rudy na tom byl stejn.
Kdy vzhldl, uvidl, jak pod pa tiskne knihu. Usilovn se snail
promluvit. Na co, rval se se slovy, knku?
Te u opravdu vechno zalvala tma. Liesel lapala po dechu,
vzduch v hrdle u tl. Nic jinho jsem nenala.
Rudy to bohuel uctil. Le. Naklonil hlavu a ekl j, co podle nj
byl fakt. Tys tam nela pro jdlo, e ne? Vzala sis, cos chtla
Liesel se narovnala a pemohla ji nevolnost z dalho prozen.
Boty.
Podvala se na Rudyho nohy, pak na jeho ruce, pak na zem kolem
nj.
Co je? zeptal se. Co se dje?
Du Saukerl, zatoila na nj. Kde mm boty? Rudy zbledl
jako kda, take u nepochybovala. Zstaly u domu, odpovdla
si. e jo?
Rudy se zoufale prohledval, pesvdoval sm sebe, e je s sebou
teba pece jen vzal, i kdy vechno mluvilo o opaku. Pedstavoval
si, jak je zvedl, a pl si, aby to byla pravda ale boty byly pry.
Povalovaly se neuiten, vlastn h, jako kompromitujc dkaz, u
zdi domu slo 8 na Grande Strae.
Dummkopf! napomenul se a plcnul se pes ucho. Smutn
podvan na Lieseliny ponoky ho donutila zahanben sklopit oi.
Idiote! Netrvalo mu dlouho rozhodnout se, jak to napravit. Pokej
tady, ekl j vn a chvatn zmizel za rohem.
A t nechytj, zavolala za nm Liesel, ale to u neslyel.
Minuty ztkly, co byl pry.
Byla u pln tma a Liesel si byla jist, e a se vrt dom,
255

neek ji nejsp nic jinho ne Watschen. Honem, eptala, jene

Rudy se neobjevoval. Pedstavovala si zvuk policejn sirny, jak se
vrh vped a navj zptky. Jak se smotv do klubka.
Pod nic.
Vydala se v promench, pinavch ponokch na kiovatku, a
teprve pak ho uvidla. Klusal k n a hlavu s triumflnm vrazem
drel hezky nahoe. Zuby ml zaat v smvu a v ruce se mu
houpaly jej boty. Mlem m zabili, prohlsil, ale dokzal jsem
to. Peli eku a pak boty podal Liesel. Hodila je na zem.
Sedla si, a pak vzhldla ke svmu nejlepmu kamardovi.
Danke, ekla.
Rudy se uklonil. Bylo mi potenm. Zkusil, jestli by z toho
nevytil vc. Asi nem smysl chtt za to pusu, co?
Za to, es mi donesl boty, kter jsi tam zapomnl ty?
Vzdvm se. Zvedl ruce, a zatmco li dl, vykldal, a Liesel se
stejn usilovn snaila ho neposlouchat. Zachytila jen zvr. Nejsp
bych od tebe stejn pusu nechtl, pokud jse cejtit jako ty tvoje
boty.
Jse nechutnej, oznmila mu Liesel a doufala, e nezahldl
zrodky smvu, kter j utekly z st.
Na Himmelstrae se Rudy zmocnil knky. Peetl pod lampou jej
nzev a zajmal se, o em je.
Liesel zasnn odpovdla: O njakm vrahovi.
A to je cel?
Taky tam je policajt, co se ho sna chytit.
Rudy j knihu vrtil. Co mi pipomn, e nco takovho ek i
ns, a pijdem dom, zvl tebe.
Pro m?
Vdy v tvoje mma.
Co je s n? Liesel uplatnila bezvhradn prvo, kter nle
kadmu, kdo kdy patil do njak rodiny. Kdy takov osoba rept a
stuje si a kritizuje ostatn leny klanu, je to naprosto v podku, ale
nikomu jinmu se nic takovho nepovoluje. To vad a tehdy je as
projevit loajalitu. M proti n nco?
Rudy se sthl. Promi, Saumensch. Nechtl jsem t urazit.
256

I v t noci Liesel vidla, jak Rudy roste. Tv se mu prodluovala.

Blonat vbuch jeho vlas nepatrn ztmavl a jeho rysy jako by se
promovaly. Ale jedna vc se nezmn nikdy. Bylo nemon se na
nj dlouho zlobit.
Mte dneska k veei nco dobrho?
Pochybuju.
J taky. koda e se nedaj jst knky. Jednou nco takovho ekl
Arthur Berg, pamatuje?
Celou cestu dom pak vzpomnali na star dobr asy, a Liesel co
chvli mrkla na Hvzdala, na ed desky a ern vyraen titul.
Ne li kad dom, Rudy se na chvilku zastavil a rozlouil se: Mj
se, Saumensch. Rozesml se. Dobrou noc, ty zlodjko knih.
Bylo to poprv, co Liesel nkdo ocejchoval jejm titulem, a ona
nedokzala zakrt, e se j moc lb. Vy i j vme, e knihy kradla u
dv, ale ke konci jna 1941 to bylo oficiln stvrzeno. Toho veera
se Liesel Memingerov doopravdy stala zlodjkou knih.

257

TI PITOM INY RUDYHO STEINERA

RUDY STEINER, PROST GNIUS

1. U Mamera, mstnho kupce, ukradl
nejvt bramboru.
2. Na Mnchener Strae se pout
do Franze Deutschera.
3. pln pestv chodit na schzky
Hitlerjugend.
Ten prvn in pokazila Rudyho nenasytnost. Stalo se to jednoho
typicky pomournho odpoledne uprosted listopadu 1941.
Mezi enami s pdlovmi lstky se prosmkl ndhern skoro,
odvm se ct, s nznakem zloinn geniality. Mlem se mu i
povedlo nepozorovan zmizet.
Jene byl sice nenpadn, ale povedlo se mu zmocnit se nejvt
brambory ze vech zrovna t, kterou si u vyhldlo nkolik lid ve
front. Vichni vidli, jak se ta tinctilet pst nathla a sebrala ji.
Sbor zavalitch Helg na nj ukzal prstem a Thomas Mamer u se
til ke svm umazanm plodm.
Meine Erdpfel, lteil. Moje zemn jabka.
Rudy jet pod bramboru drel, v obou rukch (v jedn by ji
neudrel), a kolem nj se tlaily ensk jako drustvo zpasnk.
Bylo teba rychle nco ct.
258

Moje rodina, vysvtloval Rudy. Z nosu mu zaal phodn

odkapvat pramnek ir tekutiny. S rozmyslem si ho neutel. Mme
vichni hlad. Moje sestra potebovala nov kabt. Star j ukradli.
Mamer nebyl dnen. Drel Rudyho za lmec a ptal se: A ty ji
chce oblknout do brambory?
Ne prosm. Podval se zeikma do jedinho oka svho vznitele,
na kter dohldl. Mamer byl chlap jako sud, ze kterho je vidt ven
dvma prstely. Zuby ml v puse napchovan na sebe jak publikum
na fotbale. Ped tema nedlema jsme vymnili vechny lstky za
kabt a te nemme co jst.
Kupec drel jednou rukou Rudyho a v druh bramboru. Zavolal na
manelku to hrozn slovo. Polizei.
To ne, adonil Rudy, prosm. A to pak bude vyprvt Liesel,
ekne j, e neml ani trochu strach, ale j jsem si jist, e mu v tu
chvli mlem vyskoilo srdce z tla. Policii ne. Prosm, policii ne.
Polizei. Mamer stl na svm, a chlapec se kroutil a marn se
rval.
To odpoledne stl ve front tak jeden uitel, Herr Link. Ve kole
patil k tomu zlomku uitel, kte nebyli knzi nebo jeptikami.
Rudy nael jeho oi a oslovil ho.
Pane Linku. To byla jeho posledn ance. Pane Linku, eknte
mu, jak to je. eknte mu, e jsem chudej.
Kupec pohldl tzav na uitele.
Herr Link vystoupil a prohlsil: Je to tak, pane Mamere. Ten
chlapec je chud. Je z Himmelstrae. Zstup, pevn ensk, se o
tom zaal dohadovat. Vichni vdli, e Himmelstrae nen v
Molchingu zrovna ztlesnnm idyly. Bylo dobe znmo, e jsou to
pomrn chud koniny. M osm sourozenc.
Osm!
Rudy musel potlait smv, i kdy jet nebyl v suchu. Ale pistihl
uitele pi li. Linkovi se povedlo pidat do Steinerovic rodiny ti
dti.
asto chod do koly bez sndan. ensk se zase zaaly
dohadovat. Cel situace se najednou jevila v jinm svtle, dostala
nov rozmr a psobivj atmosfru.
259

A to jako znamen, e mi me krst brambory?

A zrovna tu nejvt! vyrazila ze sebe jedna entina.
Vy bute zticha, Frau Metzingov, pohrozil j Mamer, a ona
okamit zmlkla.
Pozornost vech se ze zatku soustedila na Rudyho a jeho ztylek.
Pak se ale pesouvala tam a zptky, z Rudyho na bramboru a zas na
Mamera od toho, co bylo nejpjemnj na pohled, k tomu
nejhormu. Co pesn pimlo kupce piklonit se na Rudyho stranu,
zstane provdy nejasn.
Mohla za to chlapcova ubohost?
Dstojnost pana Linka?
Otravnost Frau Metzingov?
A to bylo, co chtlo, Mamer upustil bramboru zptky na
hromadu a odthl Rudyho ze svho panstv. dn ho nakopl pravou
botou a varoval ho: U se tady neukazuj.
Rudy zvenku sledoval, jak se Mamer vrac za pult, aby poslouil
dalmu zkaznkovi potravinami a sarkasmem: To jsem zvdav,
kterou bramboru si vezmete vy. Jednm okem pod kluka sledoval.
Pro Rudyho to byla zase dal prohra.
Druh pitom in byl stejn nebezpen, i kdy z jinch dvod. Po
thle vtrnosti skonil Rudy s monoklem, naprasklmi ebry a
novm sestihem.
Bylo to opt na schzce Hitlerjugend. Tommy Mller ml zase
pote a Franzi Deutscherovi stailo pokat, a se do toho Rudy
vlo. Netrvalo to dlouho.
Rudy a Tommy se zase museli vestrann pocviit, a ostatn li
mezitm dovnit studovat taktiku. Jak pobhali venku v zim, vidli
za okny jejich vyht hlavy a ramena. A kdy se k nim smli
pipojit, neznamenalo to jet konec cvien. Rudy se zhroutil do
kouta, ckal na okno blto z rukv, a Franz na nj vyplil
nejoblbenj otzku Hitlerjugend:
Kdy se narodil n Vdce Adolf Hitler?
Rudy zvedl oi. Prosm?
260

Otzka zaznla znova, a ten nesmrn pitomec Rudy Steiner, kter

moc dobe vdl, e to bylo 20. dubna 1889, odpovdl datem
narozen Krista. Dokonce pihodil informaci navc: e to bylo v
Betlm.
Franz mzl dlanmi o sebe.
Velice patn znamen.
Doel k Rudymu a zavelel, a jde zase ven a d si jet pr
koleek.
Rudy obhal cviit sm, a po kadm okruhu se ho Franz znovu
zeptal na datum Fhrerovch narozenin. Teprve po sedmm koleku
to Rudy trefil.
Nejvt nesnz se odehrla pr dn po thle schzce.
Rudy byl v Mnchener Strae, kdy si viml, e sem po pin
pichz Deutscher s njakmi kamardy, a poctil potebu hodit po
nm kamenem. Mohli byste se docela dobe ptt, co si sakra myslel.
Odpov by nejsp byla, e vbec nic. Nejsp by ekl, e vyuval
svho Bohem danho prva chovat se jako pitomec. Bu to bylo
takhle, anebo ho mon u jen pohled na Franze Deutschera
ponoukal k sebeznien.
Kmen zashl cl na spnku, by ne tak tvrd, jak Rudy doufal.
Franz Deutscher se otoil, uvidl ho tam stt s Liesel, Tommym a
Tommyho mlad sestrou Kristinou, a vypadal, e ho ten pohled t.
Uteeme, pobzela ho Liesel, ale Rudy se nepohnul.
Tady nejsme v Hitlerjugend, oznmil j. Star chlapec u byl u
nich. Liesel zstala stt vedle svho kamarda, a stejn tak i
roztesen Tommy a jemn Kristina.
Pan Steiner, dal se slyet Franz a pak ho chytil a hodil s nm o
chodnk.
Rudy vstal, a tm Deutschera jen jet vc popudil. Srazil ho na
zem podruh, a doprovodil ho dol derem kolene do eber.
Rudy zase vstal a skupinka starch kluk se zaala smt, smt
svmu kamardovi. To pro Rudyho nevstilo nic dobrho. Tak mu
to nandej, ne? ekl ten nejvy. Oi ml modr a chladn jako nebe.
dn dal povzbuzovn u Franz nepoteboval. Byl rozhodnut, e
Rudy padne na zem a taky tam zstane.
261

Kolem nich se zaal sbrat dav, Rudy se rozehnal Franzi

Deutscherovi po aludku a pln minul. Souasn uctil v levm
onm dlku plc pst. S n pily taky hvzdiky. Ne si to stail
uvdomit, leel na zemi. Dostal dal rnu na stejn msto, a ctil, jak
otok ve stejnou chvli loutne a modr a ern. Ti vrstvy rozjaujc
bolesti.
Rozrstajc se dav zhoustl, dostiv, jestli se Rudy zase zvedne.
Nevstal. Tentokrt zstal leet na tvrd studen zemi a ctil, jak mu
prostupuje obleenm a se po tle.
Ped oima ml pod hvzdiky, a kdy si viml, e Franz te
nad nm stoj se zbrusu novm zavrkem, jen jen pidepnout a
znout, bylo u pozd.
Ne! brnila ho Liesel, ale ten vysok ji zadrel. V uch j znla
jeho slova, hluboce a stae.
Neboj se, uklidoval ji. To neudl. Na to nem.
To se ale pletl.
Franz se sesul do kleku, naklonil se k Rudymu bl a eptal:
Kdy se narodil n Fhrer? Kad slovo peliv artikulovan a
vecpan Rudymu do ucha. No tak, Rudy, kdypak se narodil? Mn to
me ct, nic se nedje, neboj se.
A co Rudy?
Jak odpovdl?
Odpovdl rozumn, nebo se nechal vlastn pitomost sthnout do
toho hnoje jet hloub?
Vesele se zadval do bledmodrch o Franze Deutschera a ekl:
Na Pondl velikonon.
Bhem nkolika vtein u ml n ve vlasech. V tto fzi
Lieselina ivota u to byl druh sestih. idovy vlasy okudlaly
rezav nky. Do jejho nejlepho kamarda se pustili blskavm
noem. Vlastn neznala nikoho, kdo by za sthn vlas platil.
Pokud lo o Rudyho, toho roku zatm stail polykat blto,
vykoupat se ve hnojivu, dostat nafackovno od nastvajcho
kriminlnka, a te zaval nco, co skoro pipomnalo teniku na
dortu: veejn ponen na Mnchener Strae.
Vtina jeho ofiny se nechala odznout bez protest, ale pi
262

kadm ezu se nalo pr vlasu, kter nechtly za ivho boha

povolit a musely jt i s konkem. S kadm vytrenm sebou Rudy
kubl, v monoklu mu celou dobu cukalo a ebra bolestiv hnula.
Dvactho dubna osmnct set osmdest devt! pouil ho Franz,
a kdy si odvedl svou kohortu, obecenstvo se rozptlilo, a jen Liesel,
Tommy a Kristina zstali se svm kamardem.
Rudy leel tie na zemi, ve vzlnajc mokrot.
A te nm tedy zbv jen ta tet pitomost e pestal chodit na
schzky Hitlerjugend.
Nepestal tam chodit ze dne na den, ist aby ukzal
Deutscherovi, e se ho neboj, ale po pr tdnech svoje angam
zcela ukonil.
Himmelstrae opoutl hrd navleen v uniform a se svm
vrnm prvodcem Tommym po boku.
Ale msto aby li do Hitlerjugend, proli mstem a dl podl
Amperu, hzeli abky, shazovali do eky obrovsk balvany a vbec
byli jako utren ze etzu. Aby matka nic nepoznala, vdycky si
podn zamazal uniformu. Vydrelo to ale jen do prvnho dopisu.
Tehdy uslyel z kuchyn to obvan voln.
Zpotku mu rodie hrozili. Nechodil tam dl.
Prosili ho, aby se tam vrtil. Odmtl.
Nakonec se nala monost, e by vstoupil do jinho oddlu, a to
Rudyho vrtilo na sprvnou cestu. Natst, protoe kdyby se tam co
nejdv neukzal, dostali by Steinerovi za jeho absence pokutu.
Rudyho star bratr Kurt se vyptal, jestli by Rudy nemohl pestoupit
do Flieger Division, zamen na vuku letectv a pilotovn.
Vtinou tam stavli modely letadel, a nebyl tam dn Franz
Deutscher. Rudy souhlasil, a pestoupil i Tommy. Jednou v ivot
pineslo Rudymu jeho idiotsk chovn nco dobrho.
Kdy mu v novm oddle poloili proslulou fhrerovskou otzku,
Rudy se usml a pravil: Dvactho dubna 1889. A pak Tommymu
poeptal jin datum, teba narozen Beethovena, Mozarta nebo
Strausse. Ve kole probrali skladatele, a Rudy se navzdory sv
oividn pitomosti vyznamenval.
263

PLUJC KNIHA
(st druh)

Na zatku prosince se Rudymu Steinerovi dostalo vtzstv, i kdy

ne ve zcela obvykl podob.
Byl to chladn den, ale velmi tich. Nebylo daleko do snhu.
Liesel s Rudym se po kole stavili v obchod Alexe Steinera. Byli
zrovna na cest dom, kdy uvidli, jak zpoza rohu vychz Rudyho
star kamard Franz Deutscher. Liesel, jak si tou dobou navykla, si
nesla Hvzdala. Rda ho drela v ruce a vnmala hladk hbet nebo
drsn okraje strnek. Deutschera uvidla prvn.
Koukej. Ukzala na nj. Deutscher jim klusal vstc spolu s
jinm vedoucm Hitlerjugend.
Rudy se zhroutil do sebe. Ohmatal si hojc se oko. Dneska ne.
Pehlel ulice. Kdy projdem kolem kostela, mem si to zkrtit
podl eky.
Liesel la bez dalch e za nm, a tak Rudyho trapiteli astn
unikli a vstoupili pmo do cesty jinmu.
Nejdv je to ani nenapadlo.
Ten hlouek pechzejc most a pokuujc cigarety, to mohl bt
kdokoli. Jene nebyl. Kdy se ob skupinky poznaly, bylo u pozd
obrtit.
A jje, vidli ns.
*
Viktor Chemmel se usml.
264

Zahovoil velice ptelsky. To neznamenalo nic jinho, ne e od

nj mou ekat jen to nejhor. No ne, Rudy Steiner a jeho
kurvika. Plavn k nim doel a vytrhl Hvzdala z Lieselina seven.
Copak to teme?
Tohle je pece nae vc, pesvdoval ho Rudy. Ona s tm
nem nic spolenho. Vra j to, dlej.
Hvzdal. Mluvil te k Liesel. Je to dobr?
Odkalala si. Ujde. Pak se nanetst prozradila. Oima. Byly
vyplaen. Poznala pesn chvli, kdy Viktor Chemmel usoudil, e ta
knka pedstavuje cenn majetek.
Tak v co? ekl. Za padest marek ji dostane zptky.
Padest marek! To byl Andy Schmeikl. Neblzni, Viktore, za
to by sis moh koupit tisc knek.
Ptal jsem se t na nco?
Andy zmlkl. Vypadalo to, jako by mu pusa zaklapla jak padac
most.
Liesel se pokusila o pokerovou tv. Tak to si ji nechej. Stejn u
jsem ji etla.
A jak to dopadne?
Sakra!
Na konec se jet nedostala.
Zavhala, a Viktor Chemmel to okamit prohldl.
Te u Rudy nalhal. Hele, Viktore, nech ji na pokoji. Jde pece
po mn. Udlm, co bude chtt. Star chlapec jen mvl rukou jako
po moue. Knihu drel ve zdvien ruce. A pak ho opravil.
Ale ne, pronesl. J udlm, co j budu chtt, a vydal se k ece.
Vichni se pidali, rychle, aby mu staili. Napl chze, napl bh.
Nkte protestovali. Nkte ho pobzeli.
Bylo to tak rychl, a pitom uvolnn. Padla otzka, vsmnm,
ptelskm hlasem.
ekni mi, dal Viktor, kdo byl posledn olympijsk vtz v
disku, v Berln? Otoil se k nim. Rozcvioval si pai. Kdo to byl?
Sakra, mm to na jazyku. Ten Amerian, ne? Carpenter nebo tak
njak
A Rudy: Prosm!
265

Voda pepadla do sebe.

Viktor Chemmel provedl otoku.
Jeho ruka ndhern vypustila knihu. Otevela se a zapleskala,
strnky ustily, jak se prostraly po vzdunm povrchu. Neekan
brzy se zastavila a vypadalo to, jako by ji do sebe voda vsvala.
Plcla o hladinu a vyplula po proudu.
Viktor zavrtl hlavou. Moc nzko. patn hod. Znovu se usml.
Ale na vhru byl dobr dost, ne?
Liesel ani Rudy tam zbyten netreli, aby si poslechli ten smch.
Hlavn Rudy jen letl po behu a snail se knihu zahldnout.
Vid ji? volala Liesel.
Rudy bel.
Utkal po hran vody a znzoroval tak polohu knihy. Tmhle je!
Zastavil se a ukzal a utkal dl, snail se ji pedbhnout. A pak se
vyloupl z kabtu, skoil do vody a brodil se doprosted proudu.
Liesel zpomalila a dl jen la. Vidla, jak ho bol kad krok. Ten
morn chlad.
Kdy pila bl, zahldla, jak kniha proplouv kolem nj, ale
hned ji chytil. Nathl ruku a popadl za krk te u jen nasklou
hroudu papru a lepenky. Hvzdal! zavolal chlapec. Toho dne to
byla jedin kniha plujc ekou Amper, ale i tak ctil potebu ji
ohlsit.
Za pozornost stoj i skutenost, e Rudy se nesnail dostat se z t
muiv studen vody, hned jak knku chytil. Zstal tam stt dobe
minutu. Nikdy to Liesel nevysvtlil, ale ona podle m moc dobe
vdla, e dvod to mlo dvoj.
ZMRZL POHNUTKY RUDYHO STEINERA
1. Ta chvle pro nj pedstavovala jedinou
pleitost vychutnat si po mscch proher
njak vtzstv.
2. Z takto nesobeck pozice bylo vhodn
266

podat Liesel o obvykl projev pzn.

Copak by ho mohla odmtnout?
Co takhle pusu, Saumensch?
Jet chvli stl po ps ve vod a pak vylezl z eky a podal j
knihu. Kalhoty se mu lepily k nohm, a on se nezastavil. Popravd
eeno si myslm, e se bl. Rudy Steiner se dsil polibku od
zlodjky knih. Musel po nm nesmrn touit. Musel ji neskuten
milovat. Tolik, e u ji nikdy o jej rty nepod, a pjde do hrobu
bez nich.

267

ST EST

ROZNAE

SN

ve kter se objevuje:
denk smrti snhulk tinct
drk dal kniha non mra
s idovskou mrtvolou novinov nebe
nvtvnk schmunzelnk
a posledn polibek na otrven tve.

268

DENK SMRTI: 1942

Byl to rok, co vyd za cel vky, jako rok 79, jako 1346, dl je
vypotvat nebudu. Dejte pokoj s kosou, proboha, potebovala jsem
kot nebo mop. A dovolenou jsem potebovala.
KOUSEK PRAVDY
Nenosm srp ani kosu. Beru si jenom
ern roucho s kapuc, kdy je zima.
A nemm ty ostr rysy pipomnajc
lebku, kter mi tak rdi nasazujete, kdy
jsem daleko. Chcete vdt, jak vypadm
doopravdy? S tm vm mu pomoct.
Najdte si nkde zrcadlo, a j budu
pokraovat.
Vlastn si v tuhle chvli pipadm docela sebestedn, vykldm vm
pod co j, j, j. Moje cesty, co j jsem vidla v roce 1942. Na
druhou stranu: vy jste lid, take byste mli mt pochopen, kdy je
jeden posedl sm sebou. Jde o to, e mm dvod vysvtlovat, co
jsem tehdy vidla. Spousta z toho dolehne a k Liesel Memingerov.
Pivede to vlku bl k Himmelstrae, a s n se svezu taky j.
A e jsem toho ten rok musela obhat: z Polska pes Rusko do Afriky
269

a pak zase zptky. Mohli byste namtnout, e mm vdycky dost

bhn, a je rok jak chce, jenome lidsk plemeno obas rdo vci
trochu poouchne. Roz produkci tl a prchajcch du. Obvykle
na to sta pr bomb. Nebo njak ta plynov komora, nebo
zpovzdl repetc dla. A pokud nic z toho nedovede vci do konce,
aspo lidi zbav jejich ivobyt, a j pak vude vdm ty, co pili o
stechu nad hlavou. Kdy prochzm ulicemi ztrznnch mst,
chodvaj za mnou. adon, abych je vzala s sebou, protoe si
neuvdomuj, e i tak mm prce nad hlavu. V as pijde,
ujiuju je a snam se neohlet. Obas si peju, abych dokzala ct
nco jako: To nevidte, e u takhle nevm, kam dv skoit?, ale
nikdy to neeknu. Jdu si po sv prci a nadvm jen v duchu, a
pichzej roky, kdy se due a tla nepitaj, ale nsob.
NEPLN PREZENCE ZA ROK 1942
1. Zoufal id a jejich due na mm
kln, kdy jsme spolu sedli na stee
hned vedle dmajcch komn.
2. Rut vojci brali si jen mlo munice,
e pr a jim dojde,
vezmou si dal od padlch.
3. Promen tla na pobe Francie,
ztroskotan v oblzcch a psku.
Mohla bych pokraovat, ale usoudila jsem, e pro tuhle chvli ti
pklady posta. Ty ti pklady vm pinejmenm daj poctit tu
pachu popela, kter ten rok urovala mou existenci.
Tolik lid.
Tolik barev.
Zas a znova se ve mn postrkuj. Sou mou pam. Vidm je nt do
vky na hromadch, nahzen jednoho na druhm. Vzduch jako z
270

uml hmoty, obzor jako zasychajc lepidlo. Prmyslov vyroben

nebe, probodan a prosakujc, a mkk oblaka barvy uhl, pulsujc
jako ern srdce.
A potom.
Je tady smrt.
Raz si cestu tm vm.
Na povrchu: nevzruen, neochvjn.
Pod nm: nejist, nepevn, neastn.
Abych ekla pravdu (vm, te u to s tm stovnm pehnm),
jet jsem se zotavovala ze Stalina v Rusku. Z takzvan druh
revoluce vradn vlastnch lid.
Pak piel Hitler.
k se, e vlka je nejlep ptel smrti, ale musm vm povdt,
e j to vidm jinak. Pro m je vlka jako nov f, kter od vs
oekv nemon. Stoj vm za zdy a opakuje dokola jedinou vc:
Dlej, dlej. Tak se do toho opete. Dodlte to. Ale f vm
nepodkuje. Chce po vs jet vc.
asto si zkoum vybavit ty zatoulan lomky krsy, kterou jsem v
tch asech taky vdala. Pehrabuju se ve sv knihovn pbh.
Vlastn po jednom sahm prv te.
Mm dojem, e polovinu z nj u znte, a jestli se mnou vydrte,
uku vm i zbytek. Uku vm druhou polovinu zlodjky knih.
Nevdomky oekv spoustu z tch vc, o kterch jsem se
zmnila ped minutkou, ale ek taky na vs.
Zrovna nese do sklepa e zrovna tam trochu snhu.
Nad hrst zmrzl vody se skoro kad pousmje, ale nikdo
nezapomene.
U jde.

271

SNHULK

Zatek roku 1942 by se u Liesel Memingerov dal shrnout takto:

Dovrila tinct rok. Hru mla stle plochou. Jet nezaala
krvcet. V jej posteli leel mlad mu ze sklepa.
OTZKA A ODPOV
Jak se Max Vandenburg
ocitl v Lieselin posteli?
Upadl.
Nzory se rznily, ale podle Rosy Hubermannov bylo sm zaseto o
Vnocch pedchozho roku. tyiadvact prosinec byl hladov a
studen, ale ml zsadn klad: dn dlouh nvtvy. Hans mlad
souasn stlel na Rusy a pokraoval v bojkotu rodinnho souit.
Trudy se stihla jen na pr hodin zastavit o pedvnonm vkendu.
Odjdla pry s rodinou, kter ji zamstnvala. Byl to svtek docela
jin nmeck tdy.
O tdrm veeru Liesel snesla dol dv hrsti snhu jako drek
pro Maxe. Zavi oi, vyzvala ho. Nastav ruce. Jakmile dolo k
pedn snhu, Max se roztsl a zasml, ale oi nechal zaven.
Nejdv jen dal snhu krtce ochutnat, nechal ho zanoit do svch rt.
To je dnen zprva o poas?
Liesel stla vedle nj.
Zlehka ho pohladila po pai.
272

Znovu zvedl snh k stm. Dkuju, Liesel.

Tak zaaly ty nejkrsnj Vnoce ze vech. Mlo jdla. dn
drky. Ale ve sklep mli snhulka.
Kdy Liesel donesla dom ty prvn hrsti, ujistila se, e venku nikdo
nen, a pak vynesla ven vechny kbelky a hrnce, co nala. Naplnila
je z nsp ze snhu a ledu, je pikryly ten zk prouek svta,
kterm byla Himmelstrae. Jakmile byly pln, nanosila je dovnit a
pak dol do sklepa.
Je teba poctiv ct, e to ona prvn hodila kouli po Maxovi a pak
dostala odvetu do aludku. Kdy pak schzel do sklepa Hans
Hubermann, Max hodil dokonce i po nm.
Du Arschloch! vyjekl tta. Liesel, dej mi trochu toho snhu.
Dej sem cely kbelk! Na par minut na vechno zapomnli. Nebyl
slyet dn jekot a kik, ale trky smchu potlait nedokzali. Byli
to jen lid, co si hraj ve snhu, v dom.
Tta peltl oima hrnce naplnn snhem. Co udlme s tm
zbytkem?
Snhulka, odpovdla Liesel. Musme postavit snhulka.
Tta zavolal na Rosu.
Zdlky piletl znmy hlas Co je zas, Saukerl?
Poj sem dol, ano?
Kdy se objevila, Hans Hubermann dal v szku vlastn ivot a
hodil po sv en tu nejkrsnj snhovou kouli. Netrefil, koule
zashla ze a rozletla se, a mma dostala zminku, aby mohla po
dlouhou chvli nepetrit bez ndechu nadvat. Jakmile se
vzpamatovala, sela dol a pomohla jim. Dokonce donesla knoflky
na oi a nos a kousek provzku na snhulkv smv I lu a
klobouk ten muk ze snhu obdrel. Neml vc ne pl metru.
Trpaslk, ekl Max.
Co budeme dlat, a roztaje? zeptala se Liesel.
Rosa vdla. Vyte to, Saumensch, a hezky rychle.
Tta nesouhlasil. Ten neroztaje. Zamnul si ruce a dchl na n.
Vdy tady mrzne.
Rozpustil se, to zas ano, ale kdesi uvnit v kadm z nich zstal
stt. Nejsp byl to posledn, co vidli, ne toho tdrho dne
273

konen usnuli. V uch jim znl akordeon, v och stl snhulk, a

pokud jde o Liesel, t se vracela mylenka na posledn slova, kter j
ekl Max, ne ho nechala u krbu.
VNON PN OD MAXE VANDENBURGA
asto si peju, aby to vzalo konec,
Liesel, ale ty pak udl nco j nevm,
teba sejde po schodech do sklepa se
snhulkem v rukou.
Ten veer nanetst pedznamenal vn zhoren Maxova zdrav.
Prvn pznaky byly vcelku nevinn a obvykl. Pod mu byla zima.
Nejist ruce. Vidn zpas s Fhrerem pibylo. Teprve kdy ho
nedokzaly zaht ani kliky a sedy-lehy, zaal si dlat starosti. I kdy
si sedal co nejbl k ohni, neposunulo ho to ani o stupnek k alespo
piblinmu zdrav. Den po dni ubval na vze. Jeho cviebn reim
se uvolnil a rozpadl, na tvi poctil nevldnou podlahu sklepa.
Cel leden se jet drel, ale na zatku nora u byl ve
znepokojivm stavu. Musel by se nutit, aby vstal od krbu, msto toho
spal do pozdnho rna. sta ml staen, lcn kosti mu zanaly
natkat. Kdy se ho nkdo zeptal, odpovdal, e je mu dobe.
Uprosted nora, pr dn ped Lieselinmi tinctmi
narozeninami, piel ke krbu na pokraji zhroucen. Div neupadl do
ohn.
Hansi, zaeptal, a obliej jako by mu schvtila ke. Podlomily
se mu nohy, hlavou se uhodil o harmonikov pouzdro.
V tu chvli spadla nkde vaeka do polvky a vedle nj stla Rosa
Hubermannov. Vzala Maxovu hlavu do rukou a oboila se pes
pokoj na Liesel: Co tam tak stoj, vezmi njak deky a dej je do
svoj postele. A ty! Dolo na ttu. Pomoz mi ho zvednout, odnesem
ho k Liesel do pokoje. Schnell!
Tta ml tv napjatou starost. Jeho ed oi zvonily. Zvedl Maxe
sm. Byl lehounk jako dt. Nememe ho nechat tady, v na
posteli?
To u mla Rosa rozmylen. Ne. Nemem tu pes den
274

zatahovat zvsy, vypadalo by to podezele.

Dobr pipomnka. Hans ho odnesl.
Liesel s dekami v rukou pihlela.
Ochabl dy, vlasy voln padaj do chodby. Spadla mu jedna bota.
Dlej.
Mma pochodovala svm kolbavm krokem za nimi.
V posteli se na nj navrily deky a utsnily se kolem jeho tla.
Mami? Liesel se nedonutila ct nco vc.
Co je? Rosa Hubermannov mla drdol staen tak pevn, e to
dokzalo jednoho vystrait. Kdy svou otzku zopakovala, jako by se
sthl jet vc. Co je, Liesel?
la bl a bla se, co usly. Je naivu?
Drdol kvl.
Rosa se pak otoila a promluvila s chvatnou sebejistotou.
Poslouchej m, Liesel. Nevzala jsem si toho lovka do domu,
abych se koukala, jak umr. Jasn?
Liesel kvla.
Tak b.
Na chodb ji tta objal.
Hrozn to potebovala.
Pozdji v noci slyela, jak spolu Hans a Rosa mluv. Rosa j
pipravila span u nich v pokoji, leela na podlaze vedle jejich
postele, na matraci vytaen ze sklepa. (Bli se, jestli teba nen
infikovan, ale pak doli k zvru, e to je nepodloen domnnka.
Max neonemocnl z njakho viru, take matraci vynesli nahoru a
vymnili prostradlo.)
Mma, pesvden, e dve sp, vyslovila svj nzor.
Ten blbej snhulk, eptala. Vsadm se, e za to me ten
snhulk hrt si dole v t zim se snhem a ledem
Tta to vidl vc filozoficky. Roso, za to me Adolf. Zvedl se.
Mli bychom se na nj podvat.
275

Bhem t noci ml Max sedm nvtv.

VSLEDKOV LISTINA NVTV
U MAXE VANDENBURGA
Hans Hubermann: 2
Rosa Hubermannov: 2
Liesel Memingerov: 3
Rno mu Liesel pinesla ze sklepa jeho nrtnk a poloila ho na
non stolek. Stydla se, e se do nj loni podvala, a tentokrt ho z
cty k nmu nechala pevn zaven.
Kdy veel tta, neotoila se k nmu, ale mluvila pes Maxe
Vandenburga, ke stn. Pro jsem dol nosila ten snh? ptala se.
Tm to vechno zaalo, ne, tati? Sepjala ruce, jako by se chtla
modlit. Pro jsem stavla toho snhulka?
Tta pevnm postojem stvrdil svou petrvvajc povst. Liesel,
ekl j. Musela jsi.
Spal a tsl se a ona u nj cel hodiny sedla.
Neumrej, eptala. Prosm, Maxi, neumrej.
Byl to u druh ledov mu, kter j tl ped oima, ale tentokrt
to bylo jin. Byl to paradox.
m vc chladl, tm vc se rozpoutl.

276

TINCT DRK

Jako by se opakoval Maxv pjezd.

Peka se zase promnila v prout. Hladk tv zdrsnla.
To byl dkaz, kter potebovala. Byl naivu.
Prvnch pr dn u nj sedla a mluvila na nj. O svch narozeninch
mu ekla, e v kuchyni ek obrovitnsk dort, sta, aby se probudil.
Neprobouzel se.
dn dort nebyl.
VATEK Z JEDNOHO POZDNHO VEERA
Mnohem pozdji jsem si uvdomila, e
jsem tou dobou vlastn sama slo 33
v Himmelstrae navtvila. Musela to
bt jedna z tch nemnoha chvil, kdy
tam s nm dvka nebyla, protoe jsem
uvidla jen mue v posteli. Klekla jsem
si. Chystala jsem se, e prostrm ruce
pokrvkami. A pak jsem uctila, jak oil
mocn zpas napen proti m vze.
Sthla jsem se. ekalo m tolik prce,
e mi pilo mil nechat se v t temn
mstnstce peprat. Dokonce jsem stihla
krtkou pokojnou pauziku se zavenma
277

oima, ne jsem se sebrala a zase la.

Ptho dne nastalo velk vzruen, protoe Max otevel oi, i kdy
jen na pr chvil. Vidl zejmna (a ten detailn zbr musel bt
dsiv) Rosu Hubermannovou, kter mu do st prakticky vrhala
celou nru polvky. Polkni, radila mu. Nemysli na to. Sta
polykat. Kdy j mma podala msu, snaila se Liesel zahldnout
jeho tv, ale pekelo j pozad polvkov napjeky.
Je jet vzhru?
Rosa se otoila, a u ani nemusela odpovdat.
Utekl asi tden a Max se probudil podruh, a tentokrt byli v pokoji
Liesel a tta. Oba pozorovali tlo v posteli, kdy se ozval slab sten.
Tta vypadl vzhru z kesla, pokud je nco takovho vbec mon.
Dvej, vydechla Liesel. Neusnej, Maxi, neusnej.
Na chvilku se na ni zadval, ale nepoznal ji. Jeho oi ji studovaly
jako njakou hdanku. Pak byl zas pry.
Co se stalo, tati?
Hans spadl zptky do kesla.
Pozdji piel s tm, e by mu teba mohla st.
No tak, Liesel, stala se te z tebe takov tenka i kdy je
nm vem zhadou, kdes tu knku vzala.
Pece jsem ti to kala, tati. Dala mi ji jedna jeptika ve kole.
Tta zvedl ruce v hranm protestu. J vm, j vm. Vzdychl z t
sv vky. Jenom Zvolna volil slova. A t nechyt. A tohle
ekne lovk, kter ukradl ida.
Od toho dne etla Liesel Maxovi, kter j zabral postel, Hvzdala. Ke
sv ltosti musela peskakovat cel kapitoly, protoe spousta strnek
zstala slepen dohromady. Nevyschlo to podn. Ale prokousvala
se knihou dl, a byla skoro ve tech tvrtinch. Knka mla ti sta
devadest est stran.

278

Ve venkovnm svt Liesel kad den pospchala ze koly s nadj,

e je Maxovi lp. Probral se? Sndl nco?
B zas ven, prosila ji mma. Ty tvoje ei mi vykouou dru
do bicha. No tak. B ven hrt fotbal, prokristapna.
Ano, mami. U u otevrala dvee. Ale pijde pro m, kdyby
se probudil, jo? Nco si vymysli. Ki, jako e jsem nco provedla.
Zani mi nadvat. Tomu vichni uv, uvid.
Tomu se i Rosa musela smt. Poloila si psti na boky a pouila
Liesel, e jet nen tak star, aby za takov ei nemohla dostat
Watschen. A koukej dt gl, pohrozila j, nebo mi necho dom.
Jasn, mami.
A dej radi dva, Saumensch!
Ano, mami.
A nech toho odmlouvn!
Liesel zavhala, ale pak vybhla na ulici, aby mohla nastoupit na
kluzk zablcen silnici proti Rudymu.
To je dost, iodrapko, pivtal ji obvyklm zpsobem, kdy
bojovali o m. Kdes byla?
O pl hodiny pozdji, kdy m rozmklo auto, vzcn zjev v
Himmelstrae, Liesel zskala prvn drek pro Maxe Vandenburga.
Dti usoudily, e m se ned opravit, a znechucen se rozely dom.
Cukajc m nechaly na studen puchnat silnici. Liesel s Rudym
dl depli nad zdechlinou. Po stran mla zejc dru, jako tlamu.
Chce ho? zeptala se Liesel.
Rudy pokril rameny. Co bych s tm dlal? To nen m, ale
rozjet hromada hoven. Do toho u vzduch nedostane, pece.
Chce ho, nebo ne?
Dkuju nechci. Rudy ho zlehka postril nohou, jako by to bylo
mrtv zve. Nebo zve, kter je mon mrtv.
Liesel vzala m pod pai a la dom. Uslyela, jak za n vol.
Hej, Saumensch! Vykvala SAUmensch!
Dala si ct. Co?
Ml bych tu taky kolo bez kol, kdybys chtla.
Str si ho nkam.
Z msta, kde stla, pak u slyela jen ehot toho Saukerla Rudyho
Steinera.
279

Doma se vydala do lonice. Donesla m Maxovi a poloila ho na

kraj postele.
Promi, omlouvala se, nen to nic moc. Ale a se probud,
budu ti o nm vechno vyprvt. eknu ti, e to bylo to nejedivj
odpoledne, jak si doke pedstavit, a jak pmo pes m pejelo to
auto, co ani nesvtilo. A jak vyskoil chlap a zaal na ns vt. A
potom se zeptal na cestu. Takov drzost
Prober se! chtlo se j zakiet.
Nebo s nm zatst.
Neudlala to.
Mohla se jen dvat na ten m, na zdupanou, oprskanou ki. Byl
to prvn z mnoha drk.
DRKY . 2-5
Jedna malika, jedna borov ika.
Jeden knoflk, jeden kamnek.
Dky fotbalu dostala npad.
Vdycky kdy te la do koly nebo zptky, byla ve stehu a
dvala se po vyhozench vcech, kter by mohly mt njakou cenu
pro umrajcho lovka. Ze zatku se sama sebe ptala, pro je to tak
dleit. Jak by mohlo nco tak na pohled bezvznamnho
poskytnout nkomu levu? Malika ve karp. Borov ika na
ulici. Knoflk oprajc se leniv o stnu ve td. Kulat placek od
eky. Kdy nic jinho, je z nich jasn, e j na nm zle, a teba si
budou mt hned o em povdat, a se Max probud.
Kdy u toho nikdo nebyl, pehrvala si takov rozhovory.
A co je tohle vechno? zept se Max. Co je to za smet?
Smet? Ve svch pedstavch sedla na kraji postele. To nen
dn smet, Maxi. Tohle jsou vci, co t probudily.
DRKY . 6-9
280

Jedno prko, dvoje noviny.

Obal od lztka. Mrano.
Prko bylo krsn a lapen: ve veejch kostelnch vrat na Mnchener
Strae. Cel zkiven se dralo ven a Liesel ho spchala zachrnit. Na
lev stran bylo pkn uhlazen, ale na prav sesthan do jemnch
hran a tu a tam do zubatch trojhelnk. Jinak se to popsat nedalo.
Noviny pochzely z chladnch hlubin popelnice (to je jasn, ne?),
a obal od lztka byl vyhlazen a vybledl. Nala ho kousek od koly
a podvala se na nj proti svtlu. Byla na nm kol z otisk bot.
A pak to mrano.
Jak nkomu darovat kousek oblohy?
Ke konci nora stla na Mnchener Strae a pozorovala obrovit
osaml mrano, jak se sune pes vrky jako njak bl obluda.
Peplhalo hory. Slunce se zatmlo a z jeho msta pozorovalo msto
bl zve s edivm srdcem.
Na co to kouk? zeptal se tta.
Zaklonil hlavu a ekl, co mu pipadalo oividn. Mla bys ho dt
Maxovi, Liesel. Schvln jestli mu ho doke poloit na non
stolek k tm ostatnm vcem.
Liesel si ho prohlela, jako by se zblznil. Ale jak?
Zlehka j zaukal klouby prst na hlavu. Zapamatuj si to. A pak
mu to sepi.
*
byl jak veliknsk bl zve, vyprvla pi sv dal vigilii vedle
postele, a piel pes hory.
Kdy Liesel tu vtu po nkolika pravch a dodatcch dokonila,
mla pocit, e to zvldla. Pedstavila si, jak mrak putuje skrz
pokrvky z jejch dlan do tch jeho, zapsala to na kousek papru a na
nj pak poloila ten kamnek.
DRKY . 10-13
Jeden cnov vojek.
Jeden zzran list.
281

Doten Hvzdal.
Plt zrmutku.
Vojek byl pohben ve pn nedaleko domu, kde bydlel Tommy
Mller. Byl pokrban a otluen, ale o to podle Liesel hlavn lo. I
zrann dokzal stt zpma.
List byl z javoru, nala ho ve kolnm pstnku na koata, mezi
kbelky a povmi prachovkami. Dvee byly pooteven. List byl
such a ztvrdl, jako topinka. Vude po sob ml kopce a dolka.
Kdovjak se mu podailo proniknout do koln chodby a pak do
pstnku. Byl jako rozplen hvzda na stonku. Liesel po nm
nathla ruku a roztoila ho v prstech.
Na rozdl od ostatnch pedmt list nepoloila na non stolek.
Zapchla ho do zataench zvs tsn ped tm, ne se pustila do
poslednch tyiaticeti strnek Hvzdala.
To odpoledne neveeela, nela ani na zchod. Nic nepila. Ve
kole si cel den slibovala, e dneska Hvzdala dote, a Max
Vandenburg si to poslechne. Probud se.
Tta sedl v kout na podlaze, jako obvykle neml prci. Natst
se ale kadou chvli vyprav s akordeonem ke Knollerm. S bradou
na kolenou poslouchal dvku, kterou s takovm silm uil abecedu.
Hrd etla, vytahovala z knihy zvren dsiv slova pro Maxe
Vandenburga.
POSLEDN ZBYTKY HVZDALA
vdesk vzduch se toho rna srel na
sklech vlaku, nic netuc lid cestovali
za prac, a vrah si hvzdal svou veselou
psniku. Koupil si jzdenku. Zdvoile
se pozdravil s dalmi cestujcmi
a prvodm. Dokonce penechal sv msto
jedn star dm a zdvoile pohovoil se
szkaem, kter vykldal o americkch
konch. Vdy hvzdal ml pece hovor rd.
Mluvil s lidmi a dokzal je oklamat, take
282

ho mli rdi, vili mu. Mluvil s nimi,

kdy je zabjel, muil, kdy otel noem.
Jen kdy nebylo s km mluvit, dval se do
hvzdn, a proto tak hvzdval po vrad
Take kte, e drha peje sedmice?
Samosebou, zazubil se szka. Dvra u
byla nastolena. Vyraz zezadu a vechny
pobije! Kiel, aby pehluil
rachocen vlaku.
Kdy myslte, usml se hvzdal, a dlouze
zauvaoval, kdy asi najdou inspektorovo
tlo v tom zbrusu novm BMW.
Jemarjjozef. Hans nedokzal potlait nevcn tn. Tohle e
ti dala jeptika? Vstal, doel k n a polbil ji na elo. Tak ahoj,
Liesel, u Knoller ekaj.
Ahoj, tati.
Liesel!
Dlala, e nesly.
Poj se najst.
Te u odpovdla. U jdu, mami. Vlastn to ekla Maxovi:
pela bl k nmu a poloila dotenou knihu na non stolek k
ostatnm vcem. Postvala nad nm, a nemohla si pomoci. No tak,
Maxi, zaeptala, a pak se tie rozplakala. Vila z o ckance slan
vody a krmila jimi obliej Maxe Vandenburga, a ani zvuk mminch
krok za zdy j v tom nezabrnil.
Mma ji chytila.
Jej pae ji pohltily.
J vm, ekla jen.
Vdla.

283

 E R S T V V ZD U C H , S TAR N O N
MRA A CO SI POT
S IDOVSKOU MRTVOLOU

Byli na behu Amperu a Liesel zrovna ekla Rudymu, e m chu

obstarat si ve starostov dom dal knku. Msto Hvzdala peetla
u Maxovy postele nkolikrt Dohlitele. Kad ten vydalo jen na
pr minut. Zkouela i Pokren ramen, dokonce Hrobaovu rukov,
ale ani jedno se jaksi nehodilo. Potebuju nco novho, kala si.
Peetlas vbec tu posledn?
Jasn e jo.
Rudy hodil do eky kmen. Stla za nco?
Jasn e jo.
Jasn e jo, jasn e jo. Zkusil vydloubnout z hlny dal kmen,
ale rozzl si prst.
To m z toho.
Saumensch.
Kdy n zvren replika zn Saumensch nebo Saukerl nebo
Arschloch, vte, e jste mu to nandali.
Pokud jde o kraden, byly ideln podmnky. Pomourn odpoledne
na zatku bezna, jen pr stup nad nulou to je vdycky mnohem
nepjemnj ne minus deset. Na ulicch skoro nikdo nebyl. Prelo,
jako by padaly ediv tpinky z oezvtka.
Tak jdem?
Na kolech, Rudy na to. Me si pjit nae.
284

*
Pi thle pleitosti Rudy podstatn nalhavji chtl bt tm, kdo
pronikne dovnit. Dneska jsem na ad j, prohlaoval. Prsty jim
pimrzaly k dtkm.
Liesel se nad tm zamyslela. Mon bys neml, Rudy. Je tam
vude spousta vc. A je tam tma. Trouba jako ty urit o nco
zakopne nebo do neho vraz.
Pkn dkuju. V takovhle nlad nebyl Rudy k udren.
Taky je tam ten padk. Je to hloub, ne bys ekal.
Chce ct, e to nezvldnu?
Liesel se postavila na pedly. Vbec ne.
Pejeli pes most a klikatili se kopcem do Grande Strae. Okno
bylo oteven.
Stejn jako posledn obhldli dm. Vidli trochu dovnit, v pzem
se svtilo, nejsp to byla kuchyn. Njak stn se sunul tam a
nazptek.
Prkrt jenom objedem blok, navrhl Rudy. Jet e mme ty
kola, co?
Hlavn si ho tady nezapome.
Moc vtipn, Saumensch. Je kapku vt ne ty tvoje podlan
boty.
Jezdili kolem snad patnct minut, ale starostova ena byla pod v
pzem, nepjemn blzko. Jak se odvaovala takhle ostrait
obsadit kuchyni? Pro Rudyho byla kuchyn skutenm clem. Vleze
dovnit, uloup tolik jdla, kolik je jen fyzicky mon, a jestli (jedin
jestli) mu zbude chvilka, str si cestou ven za kalhoty njakou
knku. Jedno jakou.
Rudy ml nicmn jednu slabinu, a sice netrplivost. U je
pozd, prohlsil, a rozjel se pry. Jede taky?
Liesel nejela.
Nebylo o em pemlet. Kdy se s tm zrezlm kolem thla a
sem, bez knky se nevrt. Poloila dtka do strouhy, podvala se
285

po sousedech, a la k oknu. Neloudala se, ale ani nepospchala. Boty

si tentokrt sundala nohama, lpla si pikou na patu.
Prsty sevela devo a prothla se dovnit.
Tentokrt byla klidnj, i kdy jen nepatrn. Po nkolik
drahocennch okamik jen pokoj obchzela, hledala titul, kter by
ji lapil. Tikrt nebo tyikrt u by mlem nathla ruku. Dokonce
zvaovala, e by si nevzala jen jednu, ale zas na druhou stranu
nechtla naruit ten svho druhu systm. Prozatm bude stait jedna.
Zkoumala police a ekala.
Oknem za jejmi zdy proplhala dal dvka era. V pozad
lelkovala vn prachu a zlodjny, a pak ji Liesel uvidla.
Knka byla erven, s ernm npisem na hbet. Der Traum
Trager. Roznae sn. Vzpomnla si na Maxe Vandenburga a jeho
sny. O vin. Peit. Oputn vlastn rodiny. O soubojch s Fhrerem.
A vzpomnla si i na svj sen o svm mrtvm bratrovi ve vlaku, a
jak se zjevil na schodech kousek od prv tohohle pokoje. Zlodjka
knih se dvala, jak mu krvc koleno, protoe do nj vlastn rukou
strila.
Vythla knihu z police, strila ji pod pai, vyplhala se na parapet
a vyskoila ven, vechno v jedinm pohybu.
Tentokrt j Rudy boty vzal. Ml nachystan i jej kolo. Jakmile se
obula, vyrazili.
Jemarjjozef, Memingerov. Memingerov j jet nikdy
neekl. Ty jse plnej blzen, v to?
Liesel lapala jako o ivot. Pitakala. J vm.
Na most Rudy prbh odpoledne shrnul. Ty lidi jsou bu pln
na hlavu, prohlsil, anebo maj prost rdi erstvej vzdouek.
MAL NPAD
Anebo na Grande Strae teba ije ena,
kter nechv okno do knihovny oteven
z jinho dvodu ale to ze m mluv
cynismus. Nebo nadje. Nebo oboj.
Liesel si Nosie sn strila pod kabt, a zaala ho st, jen co pila
286

dom. Otevela knihu na devn idli vedle postele a zaeptala:

Tahle je nov, Maxi. Jenom pro tebe. Zaala st. Kapitola
prvn: Bylo docela phodn, e cel msto spalo, kdy se roznae
sn narodil
Kad den peetla Liesel dv kapitoly. Jednu rno, ne la do
koly, jednu odpoledne, jen co se vrtila dom. Za jistch veer,
kdy nemohla usnout, peetla navc polovinu tet kapitoly. Nkdy
usnula sesut dopedu na okraji postele.
Stalo se z toho jej posln.
Dvala Maxovi Roznaee sn, jako by ho pouh slova mohla
nasytit. V ter mla pocit, e se pohnul. Psahala by, e otevel oi.
Pokud ano, bylo to jen na chvilku, a sp to byla jen jej pedstava,
zbon pn.
Uprosted bezna se zaaly objevovat trhliny.
Rosa Hubermannov ensk do nepohody jednoho odpoledne
v kuchyni dospla do kritickho bodu. Pozvedla hlas, a pak ho zas
rychle ztiila. Liesel pestala st a potichu se vydala na chodbu.
Stla blzko, ale sotva mmina slova rozeznala. A kdy je uslyela
dobe, pla si, aby je neslyela vbec, protoe to, co slyela, bylo
dsiv. Byla to skutenost.
NPL MMINA HLASU
Co kdy se neprobere?
Co kdy nm tu ume, Hansie?
ekni. Co budeme propnaboha dlat
s jeho tlem? Tady zstat neme, ten
smrad by ns zabil a vynst ho ze
dve a thnout ho nkam po ulici taky
nememe. Nemem pece ct: To byste
neuhodli, co jsme dneska rno nali ve
sklep Sebrali by ns natoup.
Mla plnou pravdu.
idovsk mrtvola byl zvan problm. Hubermannovi
potebovali Maxe Vandenburga oivit nejen kvli nmu, ale i kvli
287

sob. I tta, kter vdycky zapsobil dokonale uklidujcm dojmem,

ctil ten tlak.
Podvej. Hlas ml tich, ale tk. Jestli se to stane jestli
ume budeme si prost muset poradit. Liesel by psahala, e sly,
jak polyk. Polknut jako zadut do prdunice. Moje kra, pr
povlak proti prachu
Liesel vela do kuchyn.
Te ne, Liesel. To promluvil tta, ale nepodval se na ni.
Sledoval svou zborcenou tv ve vypoukl stran lce. Lokty ml
zaboen do stolu.
Zlodjka knih se na stup nedala. Udlala jet pr krok a sedla
si. Studenma rukama se chytla za okraje rukv a z st j spadla
vta: Jet neumel. Ta slova pistla na stole a usadila se
uprosted. Vichni ti ti lid se na n dvali. Jejich skoronadje si
netroufla na vc. Jet neumel. Jet neumel. Pak promluvila Rosa.
Kdo mte hlad?
Veee byla asi jedinou chvl, kdy Maxova nemoc nebolela. Nedalo
se to popt, kdy tak vichni ti sedli u stolu a mli vc chleba a vc
polvky nebo brambor. Vichni na to mysleli, ale nikdo to
nevyslovil.
V noci, jen o pr hodin pozdji, se Liesel probudila a z celho srdce
asla. (Ten obrat pochytila z Roznaee sn, kter byl dokonalm
protikladem Hvzdala byla to knka o oputnm dtti, kter se
chce stt knzem.) Posadila se a zhluboka sla non vzduch.
Liesel? Tta se pevalil. Dje se nco?
Nic, tati, nic se nedje, ale jen tu vtu dokonila, uvidla jasn,
co se v jejm snu stalo.
JEDEN MAL OBRZEK
Z velk sti je vechno toton. Vlak
se pohybuje stejnou rychlost. Jej bratr
vydatn kale. Tentokrt mu ale Liesel do
288

tve, sklopen k podlaze, nevid. Pomalu

se naklon. Rukou ho jemn nadzvedne
za bradu, a najedou m ped sebou tv
Maxe Vandenburga. Ta tv zr na Liesel
doiroka rozevenma oima. Na podlahu
spadne prko. Tlo te vyrostlo, odpovd
velikosti tve. Vlak zaje.
Liesel?
km, e se nic nedje.
Roztesen se vykrbala z matrace. Zpitoml strachem prola
chodbou za Maxem. Po mnoha minutch strvench vedle jeho
postele, kdy vechno zase zpomalilo, se snaila vyloit svj sen.
Byla to pedtucha Maxovy smrti? Anebo to byla jenom reakce na
odpoledn rozhovor v kuchyni? Nahradil Max jejho bratra? A pokud
ano, jak me jen tak zapudit svou vlastn krev? A mon to dokonce
bylo hluboce zakoenn pn, aby Max umel. Konen, kdy to
bylo dost dobr pro jejho bratra Wernera, je to dost dobr i pro
tohohle ida.
Tohle si mysl? eptala, jak tam stla nad jeho postel. Ne.
Nemohla tomu uvit. Jej odpov trvala, zatmco otuplost tmy se
vytrcela a na nonm stolku vyvstvaly rozlin tvary, velk i mal.
Drky.
Probu se, ekla.
Max se neprobudil.
A za osm dn.
Na dvee tdy zabuily klouby prst.
Dle, zavolala Frau Olendrichov.
Dvee se otevely a cel tda uasle pohldla na Rosu
Hubermannovou stojc ve veejch. Pr dt pi tom pohledu
zalapalo po dechu ena jako mal almara s klebkem pod rtnkou
a s chlorovma oima. Tak tohle je ta legenda. Mla na sob sv
nejlep aty, ale vlasy mla rozcuchan, byl z nich te doopravdy
runk utkan z edch prunch pramen.
289

Uitelka oividn dostala strach. Frau Hubermannov

Rozhzen pohyby. Prohledvala tdu. Liesel?
Liesel se podvala na Rudyho, pak vstala a la rychle ke dvem,
aby tu ostudu co nejrychleji ukonila. Zavely se za n, a te stla na
chodb sama s Rosou.
Rosa se dvala na opanou stranu.
Co je, mami?
Otoila se. Nech si to svoje co je mami, ty Saumensch mrav!
Ta rychlost Liesel nabrala na rohy. Mj kart na vlasy! Zpod dve
se vylil pramnek smchu, ale okamit byl vtaen zptky.
Mami?
Tv mla psnou, ale byl v n smv. Co jsi sakra provedla s
mm kartem, Saumensch pitom, ty mal zlodjko? kala jsem ti
stokrt, abys na nj nesahala, ale copak ty m nkdy poslouch?
Kdepak!
Tirda pokraovala jet asi minutu, a Liesel se jednou nebo
dvakrt zoufale pokusila navrhnout, kde by se asi een kart mohl
nachzet. Skonilo to nhle, kdy si ji Rosa pithla na pr vtein
bl. Jej epot, navzdory t blzkosti, byl skoro neslyn. kalas,
e na tebe mm vt. e tomu vichni uv. Rozhldla se nalevo a
napravo, a jej hlas byl jako jehla a nit. Probudil se, Liesel. Je
vzhru. Vythla z kapsy cnovho vojka s odranm zevnjkem.
Mm ti dt tohle. e prej ho m nejradi. Podala j ho, pevn j
sevela pae a usmla se. Ne mohla Liesel odpovdt, skonila to.
No tak? Odpovz! Nev, kde jinde jsi ho mohla nechat?
ije, kala si Liesel. Ne, mami. Promi, mami, j
Jsi k niemu! Pustila ji, pikvla a odela.
Liesel tam chvilku jen tak stla. Chodba byla obrovsk. Zkoumala
vojka ve sv dlani. Instinkt j velel bet okamit dom, ale
selsk rozum j to nedovolil. Radji strila otrhanho vojka do
kapsy a vrtila se do tdy.
Vichni ekali.
Krva blb, zamumlala.
Dti se zase rozesmly. Ne tak Frau Olendrichov.
Co to bylo?
Liesel byla tak ommen, e si pipadala nezniiteln. ekla
290

jsem, rozzila se, krva blb, a na facku od uitelky nemusela

ekat ani okamik.
Takhle o sv matce mluvit nebude, zahrozila uitelka, ale
nemlo to valn inek. Dvka tam jen tak stla a snaila se potlait
smv. Koneckonc doke snet Watschen jako nikdo jin. B si
sednout.
Ano, Frau Olendrichov.
Rudy vedle n se odvil promluvit. Jemarjjozef, zaeptal,
m na tvi jej ruku. Velkou ervenou ruku. Pt prst!
To je dobe, ekla Liesel, protoe Max byl naivu.
Kdy se ten den dostala dom, sedl v posteli s vyfouklm mem na
kln. Svdily ho vousy a bainat oi se usilovn snaily zstat
oteven. Vedle drk leela przdn miska od polvky.
Nepozdravili se.
Byli sp nervzn.
Zaskpaly dvee, dvka vela a s pohledem na misku se postavila
vedle nho. To ti mma nalila do krku?
Pikvl, spokojen, vyerpny Nhodou byla moc dobr.
Mmina polvka? Vn?
To, co ml ve tvi, nebyl smv. Dkuju za drky.
Sp jenom trhlinka st. Dkuju za ten mrak. Tvj tta mi to
musel trochu vysvtlit.
Po hodin Liesel taky zkusila pravdu. Nevdli jsme, co budeme
dlat, kdybys umel, Maxi.
Staila mu chvilka. Mysl, jak se m zbavit?
Promi.
Ne. Neurazil se. To bylo sprvn. Ochable si hrl s mem.
Bylo sprvn, e jste na to mysleli. Ve va situaci je mrtv id
stejn nebezpen jako iv, jestli ne vc.
Taky jsem mla sen. Podrobn mu to vyloila, a v ruce pitom
svrala vojka. U by se byla mlem znova omlouvala, kdy ji Max
peruil.
Liesel. Donutil ji, aby se na nj podvala. U se mi nikdy
neomlouvej. To j bych se ml omlouvat tob. Podval se na
vechno, co mu pinesla. Podvej. Ty drky. Vzal do ruky knoflk.
291

A Rosa kala, es mi dvakrt denn etla, nkdy i vckrt. Podval

se na zvsy, jako by mohl vidt skrz n. Posadil se v a na tucet
tichch vt se odmlel. Do tve se mu vetela zkost a on se dvce
svil. Liesel? Posunul se trochu doprava. Mm strach, ekl.
Mm strach zase usnout.
Liesel byla rozhodn. Tak ti budu st. A plcnu t po tvi, kdy
zane klimbat. Zavu knku a budu s tebou tst, a se zase
probud.
Toho odpoledne, a pak dlouho do veera, Liesel Maxi
Vandenburgovi etla. Sedl na posteli a vstebval jej slova,
tentokrt bdl. Jet chvli po dest veer byl vzhru, pak si Liesel
na chvilku odpoinula, podvala se pes okraj knihy, a Max spal.
Nervzn do nj knihou ouchla. Probral se.
Jet tikrt usnul. Jet dvakrt ho probudila.
Jet tyi dal dny se probouzel v Lieselin posteli, pak u krbu, a
od poloviny dubna zase ve sklep. Zdrav se mu vrtilo, vousy
zmizely, po kouskch zase nabral vhu.
V Lieselin vnitnm svt nastala v tom ase velik leva. Zato
venku vechno zaalo vypadat vachrlat. Ke konci bezna msto
jmnem Lbeck pozdravily bomby. Dal na ad bude Koln nad
Rnem, a co nevidt mnoh dal nmeck msta, tak Mnichov.
Ano, f u mi stoj za zdy.
Dlej, dlej.
Bomby jsou na cest a s nimi i j.

292

DENK SMRTI: KOLN NAD RNEM

Odpadajc hodiny noci tictho kvtna.

Jsem si jist, e Liesel Memingerov tvrd spala, kdy vce ne
tiscovka bombardr letla smrem k mstu znmmu pod jmnem
Koln nad Rnem. Pro m bylo vsledkem pt set lid, nebo njak
tak. Padest tisc dalch se bez stechy nad hlavou loudalo mezi
straidelnmi hromadami suti, snaili se uhodnout, kudy se jde kam,
a komu pat kter kusy rozbitch domov.
Pt set du.
Nosila jsem je v prstech jako kufry. Nebo jsem si je pehodila pes
rameno. Jenom dti jsem odnela v nrui.
Kdy jsem skonila, bylo nebe lut jako hoc noviny. Podvala
jsem se zblzka a uvidla slova, titulky zprv, komentujc vlen
spchy a tak dle. Jak rda bych to vechno strhala, zmakala to
novinov nebe a zahodila. Bolely m pae a nemohla jsem si dovolit
split si prsty. Jet m ekala spousta prce.
Jak asi tute, mnoho lid zemelo okamit. Jinm to trvalo trochu
dle. Bylo teba zajt i leckam jinam, seznmit se s oblohami,
posbrat due, a kdy jsem se pak, nedlouho po poslednch letadlech,
do Kolna vrtila, zaznamenala jsem nesmrn neobvyklou vc.
Odnela jsem seehlou dui njakho mldte. Podvala jsem se
zasmuile na nebe, bylo te jako sra. Pobl postvala skupinka
293

jedenctiletch dvat. Jedna z nich zvolala:

Co to je?
Ruka se j nathla a prst ukzal na pomal ern pedmt padajc
shry. Ze zatku to bylo jako ern prko, pohupovalo se to,
vznelo. Nebo jako kousek popela. Pak se to zvtilo. Stejn dvka
zrzka s pihami jak teky za vtou promluvila jet jednou, tentokrt
s vtm drazem. Co je to?
Njak tlo, napadlo jinou dvku. ern vlasy, cpky, a kiv
pinka uprosted.
To je dal bomba!
Na bombu to bylo moc pomal.
la jsem s nimi jet pr set metr, ta nedospl due mi jet
slab hnula v rukou. Stejn jako ty holiky jsem se dl soustedila
na oblohu. To posledn, co bych si pla, bylo shldnout na
ztroskotanou tv toho mho mldte. Hezk dve. Mla te ped
sebou celou smrt.
Stejn jako zbytek dvek m zaskoil si hlas, vyraen z plic.
Byl to nenaladn otec, naizoval dtem, a se vrt dovnit. Zrzka se
ozvala. Jej teky se prothly v rky. Ale tati, koukni.
Mu popoel o pr krok a brzy uhodl, co to je. To je od paliva,
ekl.
Coe?
Od paliva, zopakoval. Ndr. Byl to holohlav mu v
potrhanm obleku. Vypotebovali z n vechno palivo a pak ji
odhodili. Koukejte tamhle je dal.
A tamhle taky!
Dti jsou dti, v tu chvli se zaly nedokav rozhlet a snaily se
najt dal przdnou ndr snejc se k zemi.
S dutm buchnutm pistla prvn.
Meme si ji nechat, tati?
Ne. Byl vybombardovan a okovan, tenhle tta, a oividn na
to neml nladu. Nememe si ji nechat.
Pro ne?
J se zeptm naeho tty, jestli si ji mu vzt, prohlsila jin z
dvek.
J taky.
294

Kousek od sutin Kolna sbrala parta dt przdn ndre, shozen

neptelem. J jsem jako obvykle sbrala lidi. Byla jsem unaven. A
rok jet nebyl ani v polovin.

295

NVTVNK

Pro fotbalov zpasy na Himmelstrae se nael nov m. To byla

dobr zprva. Jin zprva, tak trochu znepokojiv, byla, e se k nim
bl oddl NSDAP.
Postupovali Molchingem, ulici za ulic, dm od domu, a te stli
ped obchodem Frau Dillerov a pokuovali, ne se zase pust do
prce.
V Molchingu u byla hromada protileteckch kryt, ale nedlouho
po bombardovn Kolna padlo rozhodnut, e pr dalch nebude na
kodu. NSDAP zkoumala jeden kad dm, jestli by jeho sklep nebyl
vhodnm kandidtem.
Dti je zdlky sledovaly.
Vidly, jak se ze skupinky zved kou z cigaret.
Liesel zrovna vyla z domu a dola k Rudymu s Tommym. Harald
Mollenhauer zachraoval m. Co se tam dje?
Rudy stril ruce do kapes. Partaj. Dohlel, jak si jeho kamard
vede s mem v ivm plot Frau Holtzapfelov. Prohlej vechny
domy i inky.
Lieselinch st se zevnit zmocnilo nhl sucho. Kvli emu?
Copak ty nic nev? ekni j to, Tommy.
Tommy byl cel popleten. Ale j taky nic nevm.
Vy jste teda prek zoufalc. Potebujou vc kryt.
Coe jako sklepy?
Ne, pdy. Jasn e sklepy. Jei, Liesel, ty jse ale tup, e jo.
M byl zptky.
Rudy!
296

Odehrl m a Liesel tam pod stla. Jak by se mohla vrtit

dom, aby to nevypadalo moc podezele? Kou ped krmkem Frau
Dillerov mizel a hlouek mu se zaal rozptylovat. Narstala
panika, tm hroznm zpsobem. V hrdle a v stech. Vzduch
zpskovatl. Pemlej, kala si. No tak, Liesel, mysli, mysli.
Rudy skroval.
Vzdlen hlasy mu blahoply.
Mysli, Liesel
U to mla.
To je ono, usoudila, ale musm to udlat doopravdy.
Nacisti postupovali ulic, na nkter dvee psali psmena LSR, a
jeden ze starch kluk, Klaus Behring, dostal vzdunou pihrvku.
LSR
Luftschutzraum: protileteck kryt.
Chlapec s mem se otoil, zrovna ve chvli, kdy k nmu dobhla
Liesel, a srazili se s takovou silou, e hra sama od sebe pestala.
Hri se sbhali, a m se kutlel pry. Liesel si jednou rukou drela
oden koleno a druhou hlavu. Klaus Behring se drel jen za pravou
hole, klebil se a nadval. Kde je? vytkval. J ji zabiju!
Na zabjen nedolo.
Bylo to hor.
Jeden dobrosrden len NSDAP nehodu vidl a svdomit
pibhl k nim. Co se stalo? vyptval se.
To ona, je to blzen. Klaus ukzal na Liesel, a pobdl tak mue,
aby j pomohl vstt. Jeho tabkov dech j ped tv nasypal
hromdku kouovho psku.
Mm dojem, e u si nezahraje, holka, ekl j. Kde bydl?
Mn nic nen, odpovdla. Vn. Zvldnu to sama. Hlavn
m nech, nech m!
V tu chvli se do toho vmsil Rudy, ten vn vmova. Pro si
pro jednou neme hledt svho?
297

Vn, stla na svm Liesel. Hraj dl, Rudy. J to zvldnu.

Nene. Nic s nm nehnulo. Ta jeho tvrdohlavost! Bude to
minutka dv.
Znovu se musela zamyslet a znovu to dokzala. Rudy ji zvedal,
ale schvln upadla znova na zem, na zda. Tta, hlesla. Nebe,
vimla si, bylo naprosto modr. Ani nznak mrku. Mohl bys pro
nj zajt, Rudy?
Zsta, kde jsi. Zavolal napravo: Tommy, pohldej ji, jo? A se
nehb.
Tommy se okamit vrhl na vc. Dm na ni pozor, Rudy.
Postavil se nad ni, cukal sebou a snail se nesmt, a Liesel
nespoutla oi z toho partajnka.
Minutu nato nad n poklidn stl Hans Hubermann.
Ahoj tati.
S jeho rty si pohrval zklaman smv. kal jsem si, kdy se asi
tohle stane.
Zvedl ji a pomohl j dom. Hra pokraovala, a nacista u byl u
vchodu pste o pr dve dl. Nikdo neotevral. Rudy znovu volal.
Nepotebujete pomoct, pane Hubermanne?
Ne ne, jen hrajte dl, pane Steinere. Pane Steinere. Lieselina
ttu jste prost museli mt rdi.
Kdy byli uvnit, Liesel mu pedala tu zvst. Pokusila se najt stedn
cestu mezi tichem a zoufalstvm. Tati.
Nemluv.
Partaj, zaeptala. Tta se zastavil. Pekonal nutkn otevt dvee
a rozhldnout se po ulici. Prohlej sklepy, kvli krytm.
Postavil ji na zem. Chytr holka, ekl, a pak zavolal na Rosu.
Mli minutu, aby pili na njak pln. Virvl vah.
No tak ho strme k Liesel do pokoje, napadlo mmu. Pod
postel.
To je vecko? A co kdy se rozhodnou prohledat nm i pokoje?
M lep npad?
Oprava: nemli ani minutu.
298

O dvee domu . 33 v Himmelstrae zarachotilo zabuen o sedmi

derech, a bylo pozd na to, aby se nkdo nkam pesouval.
Hlas.
Otevete!
Jejich srdce buila o zvod, spletenec rytm. Liesel to svoje
zkusila snst. Nechutnalo moc vesele.
Rosa zaeptala: Jemarj
Tentokrt situaci vyeil tta. Pebhl ke dvem do sklepa a shodil
ze schod varovn. Kdy se vrtil, promluvil rychle a plynn.
Podvejte se, nen as na njak triky. Meme stokrt zkouet tahat
ho za nos, ale een je jenom jedno. Prohldl si dvee, a uzavel to:
Nic.
Takovouhle odpov si Rosa nepla. Oi se j rozily. Nic?
Zblznil ses?
Buen pokraovalo.
Tta na tom trval. Nic. Ani nesejdeme dol nebudem se o to
vbec starat.
Vechno zpomalilo.
Rosa to pijala.
Zaat nervozitou jen zavrtla hlavou a la otevt dvee.
Liesel. Ttv hlas o ni krtl Bu v klidu, verstehst?
Ano, tati.
Snaila se soustedit na svou krvcejc nohu.
*
Ale!
Rosa se ve dvech jet vyptvala na pinu toho vyruen, kdy
si dobrosrden partajnk viml Liesel.
Blzniv fotbalistka! zazubil se. Co koleno? Nacisty si
obvykle lovk nepedstavuje jako kdovjak vitoiv, ale tenhle byl.
Veel dovnit a dlal, e se chce sehnout a prohldnout rnu.
V to? pemlela Liesel. Vyenichal, e tu schovvme ida?
Tta donesl hadk namoen ve dezu a nechal ho vsknout
Liesel na koleno. Pl? Stbrn oi ml starostliv a klidn.
Zden, kterho byly pln, se dalo snadno splst s ustaranost kvli
zrann.
Rosa zavolala z kuchyn: Jenom a ji to pl podn. Aspo
299

dostane za vyuenou.
Partajnk tam stl a sml se. ekl bych, e to dve se venku nic
neu, Frau?
Hubermannov. Lepenka se zkroutila.
Frau Hubermannov. Sp myslm, e ona dv za vyuenou.
Podal Liesel smv. Vem tm klukm. Nemm pravdu, sleno?
Tta rpnul hadkem do rny a Liesel sebou msto odpovdi
kubla. Promluvil Hans. Tie se dvce omluvil.
Nastalo trapn ticho, a partajnk se rozpomnl na svj kol. Jestli
dovolte, vysvtloval, potebuji prohldnout v sklep, jen na
minutku na dv, jestli by se nehodil na kryt.
Tta naposledy poklepal na Lieselino koleno. Bude tam mt taky
pknou modinu, Liesel. Jakoby nic odpovdl mui, kter nad nimi
stl. Ale jist. Prvn dvee napravo. Promite, je tam nepodek.
To nic urit u jsem dneska vidl hor. Tyhle?
Ano, ty.
NEJDEL TI MINUTY
V DJINCH HUBERMANNOVCH
Tta sedl u stolu. Rosa se v kout
modlila, rty tie tvarovala slova. Liesel
byla vyzen: koleno, hru, svaly
v pach. Pochybuju, e ml nkdo z nich
tu odvahu zvaovat, co budou dlat,
jestli z jejich sklepa udlaj kryt.
Nejdv mus pet tu inspekci.
Naslouchali nacistickm krokm ze sklepa. Ozval se zvuk
miskho psma. Liesel nedokzala zahnat pedstavu, jak Max sed
pod schody, schoulen kolem nrtnku pivinutho k hrudi.
Tta vstal. Nov npad.
Vyel na chodbu a zavolal: Neztratil jste se tam dole?
Odpov vystoupala po schoditi, pes Maxe Vandenburga. Jet
minutku!
Nedal byste si trochu kvy nebo aje?
300

Ne, dkuju!
Kdy se tta vrtil, nadil Liesel, aby donesla njakou knihu, a Rose,
aby zala vait. Usoudil, e by tam rozhodn nemli sedt a tvit se
vyplaen. No tak, ekl nahlas, hni sebou, Liesel. Mn je jedno, e
t bol koleno. Mus dost tu knku, samas to kala.
Liesel se snaila mu to nepokazit. Ano tati.
No tak na co ek? Zamrkat na ni ho stlo velk sil, to
vidla.
Na chodb se mlem srazila s partajnkem.
Tta se zlob, co? Nic si z toho nedlej. J jsem na svoje dti taky
takov.
li kad svou cestou, a kdy se Liesel dostala do svho pokoje,
zavela dvee a padla na kolena, pestoe ji to zabolelo o to vc.
Nejdv si poslechla verdikt, e jejich sklep je pli mlk, a pak
pozdravy. Jeden z nich letl chodbou. Na shledanou, blzniv
fotbalistko!
Vzpamatovala se. Auf Wiedersehen! Na shledanou!
V rukou j kypl Roznae sn.
Podle tty Rosa vedle kamen roztla, jakmile byl partajnk pry.
Vyzvedli Liesel a seli do sklepa, odsunuli dobe rozloen povlaky
proti prachu a plechovky s barvou. Max Vandenburg sedl pod
schody a drel sv zrezl nky jako dku. Podpa ml promen a
slova mu padala z st jako rann.
Nepouil bych je, ekl tie. J Zvedl rezav elisti, pitiskl
si je naplocho k elu. Omlouvm se, e tohle muste kvli mn
snet.
Tta si zaplil cigaretu. Rosa mu sebrala nky.
Jsi naivu, ekla. My vichni.
Na omluvy u bylo pozd.

301

SCHMUNZELNK

O pr minut pozdji dopadlo na dvee dal zabuen.

Dobr boe, jet jeden!
Starost byla okamit zptky. Zakryli Maxe.
Rosa se vyvlekla do schod, ale kdy otevela dvee tentokrt,
nebyli to nacisti, ale nikdo jin ne Rudy Steiner. Stl tam,
lutovlas a pln dobrch mysl. Chtl jsem se jenom podvat, jak
je Liesel.
Kdy Liesel uslyela jeho hlas, vydala se po schodech nahoru. S
nm to mu vydit sama.
Jej kluk, zmnil se tta plechovkm s barvou. Vyfoukl dal
sousto koue.
Nen to mj kluk, opila Liesel, ale nezlobila se. To by ani
nelo, potom co tak tsn vyvzli Jdu tam jenom proto, e mma na
m kadou chvilku zaje.
Liesel!
Byla na ptm schod. Vidte?
Kdy dola ke dvem, Rudy pelpl z nohy na nohu. Piel jsem se
podvat Zarazil se. Co je to za smrad? Zaichal. Tos tam
kouila?
Jo tohle. Sedla jsem vedle tty.
M njak cigarety? Mon bychom njak mohli stelit.
Na tohle nemla Liesel nladu. Promluvila tak tie, aby je mma
neslyela. Ttovi nic krst nebudu.
302

Ale na jistch mstech klidn krade.

Hlavn to kej co nejvc nahlas, bu tak hodnej.
Rudy se zaschmunzelil. Vid, kam to kraden vede? Jsi podlan
a za uima.
Jako bys ty nikdy nic neukrad.
Jasn, ale z tebe to pln thne. Rudy se zanal rozjdt. A
mon to ani nen kou z cigaret. Naklonil se bl a usml se.
uchm tady kriminl. Mla by ses vykoupat. Zavolal ven na
Tommyho Mllera. Hej, Tommy, poj si taky uchnout!
Co k? Na Tommyho je spoleh. J t neslym!
Rudy zavrtl hlavou smrem k Liesel. To nem cenu.
Zavrala dvee. Vypadni, Saukerl, tebe tu fakt nemu
potebovat.
Rudy se vracel na ulici, vrcholn sm se sebou spokojen. U
dopisn schrnky jako by se rozpomnl, co e si to chtl celou dobu
ovit. Vrtil se o pr krok zptky. Alles gut, Saumensch? Myslm
ta rna.
Byl erven. Bylo to v Nmecku. Vechno stlo na pokraji
rozkladu.
Nic z toho si Liesel neuvdomovala. J zleelo na tom, e
neobjevili ida v jejich sklep. Jej pstouny nikam neodvedou, a
ona mla na obojm lv podl.
Vechno v pohod, odpovdla, a nemluvila o dnm typu
fotbalovho zrann.
Bylo j dobe.

303

D E N K S M RTI : PA A N

Pilo lto.
Pokud lo o zlodjku knih, lo vechno bjen.
Pokud lo o m, dostalo nebe barvu id.
Kdy jejich tla pestala sldit po kvrch ve dvech, jejich due se
pozvedly. Nehty krbaly do deva a v nkterch ppadech se do nj
i zaaly silou irho zoufalstv, a jejich due pily ke mn, do m
nrue. Vyplhali jsme z tch zazen se sprchami, na stechu a
vzhru, do zaruen rozlohy vnosti. A oni m zsobovali dl a dl.
Minutu za minutou. Sprchu po spre.
Nikdy nezapomenu na prvn den v Osvtimi, na prvn nvtvu v
Mauthausenu. Tam jsem je, jak el as, sbrala taky zpod vysok
skly, kdy se jim straliv zhatil pokus o tk. Zbyla z nich rozbit
tla a mrtv laskav srdce. Ale pod to bylo lep ne plyn. Nkter
jsem zachytila na pl cesty dol. Drm t, kala jsem si, kdy jsem
jejich due nadlehovala ve vzduchu, zatmco zbytek jejich bytosti
jejich fyzick schrnky se til k zemi. Vichni byli lehc jako
przdn oechov skopky. Nebe tam bylo zaouzen. Zpach jako z
kamen, pesto tolik studen.
Chvju se, kdy si na to vzpomenu a pokoum se odvybavit si
to.
Dchm si do dlan tepl vzduch, aby se zahly.
Je ale tk udret je tepl, kdy se ty due pod chvj.
Boe.
304

Vdycky pronesu to jmno, kdy na to myslm.

Boe.
Dvakrt to km.
Pronesu jeho jmno v marn snaze tomu porozumt. Ale ty tu
nejsi od toho, abys rozumla. Odpovdm si sama. Bh nikdy nic
nek. Myslte si, e jste jedin, komu neodpovd? Ty jsi tu od
toho a to se pestvm poslouchat, protoe, eknme si to
oteven, se mm pln zuby. Kdy se pustm do takovch mylenek,
hrozn m to vyerp, a j si nemu dovolit dopvat si navy. ene
m to dl, protoe to mon neplat pro kadho, ale pro velkou
vtinu ano toti e smrt nikomu nepok a kdy u pok, tak
obvykle ne moc dlouho.
Tiadvactho ervna 1942, skupina francouzskch id v
nmeckm vzen na polsk pd. Ten prvn, kterho jsem si vzala,
byl blzko u dve, jeho mysl uhnla jako o zvod, pak zvolnila do
kroku, potom zpomalovala, zpomalovala
Vte mi prosm, kdy vm km, e jsem toho dne uchopila kadou
dui, jako by se prv narodila. Dokonce jsem polbila nkolik
vyerpanch, otrvench tv. Naslouchala jsem jejich poslednm
zduenm vkikm. Jejich francouzskm slovm. Sledovala jsem
jejich vidn lsky a osvobodila jsem je od jejich strachu.
Odvedla jsem vechny pry, a jestli jsem kdy potebovala
rozptlen, bylo to tehdy. Naprosto zoufal jsem se dvala na svt nad
sebou. Pozorovala jsem, jak nebe mn barvu ze stbrn na edou a
pak na deovou. I mraky se pokouely odvrtit pohled.
Obas jsem si pedstavovala, jak to vypad nad tmi mraky, a
vdla jsem, a nemusela jsem se ptt, e slunce je blond a atmosfra
bez konce je gigantickm modrm okem.
Byli to Francouzi, byli to id, a byli jste to vy.

305

ST SEDM

PLN DUDENV

SLOVNK
A TEZAURUS

ve kter se objevuje:
ampask a akordeony trilogie
sirny zlodj oblohy nabdka
dlouh pochod do dachau mr
blbec a pr mu v kabtech.

306

 A M PA S K A AK O R D E O N Y

V lt roku 1942 se Molching chystal na to, co bylo nevyhnuteln.

Pod jet byli lid, kte odmtali uvit, e by se to msteko u
Mnichova mohlo stt terem, ale vtina obyvatel velmi dobe
vdla, e nejde o to jestli, ale kdy. Kryty byly oznaeny zetelnji, v
noci se zaala zatemovat okna a kad vdl, kde je nejbli sklep.
Pro Hanse Hubermanna vak ten neastn vvoj udlost
znamenal slabou levu. Do jeho malskho podnikn si v ten
neastn as njak nalo cestu tst. Ti, kdo mli rolety, byli natolik
zoufal, e si zamlouvali jeho sluby a nechvali je natt. Problm
byl, e ern se obvykle pouvala jen do sms, aby se ztmavila
nkter jin barva, take brzo dola a nebyla k sehnn. Na rozdl od
ern vak Hansi Hubermannovi neschzel fortel dobrho
emeslnka, a dobr emeslnk m v rukv spoustu trik. Do barvy
mchal uheln mour, a pracoval lacino. Ve spoust dom po celm
Molchingu tak zkonfiskoval om neptele svtlo z oken.
Nkdy, kdy ml pracovn den, chodila Liesel s nm.
Rozveli na ke barvu po mst, v nkterch ulicch ctili ze
vzduchu hlad a vrtli hlavami nad bohatstvm jinch ulic. Kdy se
vraceli, asto z dom vybhaly eny, kter nemly nic ne dti a
chudobu, a adonily, aby natel rolety i jim.
Nezlobte se, Frau Hallahov, u mi dola ern barva, kval,
ale po pr krocch to nevydrel. Vysok mu v dlouh ulici. Ztra,
sliboval, hned po rnu, a druhho dne za svtn byl na mst, a
natral ty rolety zadarmo nebo za kolek a hrnek horkho aje.
Zrovna vera objevil zase jin zpsob, jak promnit modrou nebo
307

zelenou nebo bovou v ernou. Nikdy jim nekal, aby si zakryly

okna nhradnmi dekami, protoe vdl, e je budou potebovat, a
pijde zima. Vdlo se o nm, e nkomu natel rolety i za plku
cigarety, sedl pitom na schdku ped dvemi a kouil ji napl s
pnem domu. Nad jejich rozhovorem se vznel smch a kou, a pak
zas popojeli, k dal zakzce.
Pamatuji si pesn, co mla Liesel Memingerov na srdci ohledn
toho lta, kdy dolo na psan. Spousta slov za ta desetilet vybledla.
Papr utrpl tenm od pohybu v moj kapse, ale mnoho jejch vt se
stejn nedalo zapomenout.
MAL VZOREK SLOV NAPSANCH
DV RUKOU
To lto znamenalo nov zatek, nov konec.
Kdy se dvm zptky, vybavuj se mi moje
ruce kluzk od barvy a zvuk ttovch nohou
na Mnchener Strae, a vm, e kousek
lta roku 1942 patil jednomu jedinmu
mui. Kdo jin by si nechal zaplatit za
natrn plkou cigarety? Tohle byl tta, cel
on, a j ho milovala.
Kad den, kdy pracovali spolu, vyprvl Liesel pbhy. O Velik
vlce a o tom, jak mu jeho krabopis zachrnil ivot, a o tom dni, kdy
potkal mmu. Tvrdil, e bvala krsn a mluvila velice tie. K
neve, j vm, ale je to pravda pravdouc. Kad den jeden pbh, a
Liesel mu odpoutla, kdy vyprvl nkter vc ne jednou.
Jindy, kdy snila s otevenma oima, ji tta zlehka uknul
ttcem pmo mezi oi. Kdy to patn odhadl a zbylo na nm moc
barvy, stekla j podl nosu tenk struka. Rozesmla se a chtla mu tu
laskavost oplatit, jene na Hanse Hubermanna jste si pi prci
nepili. Pi prci byl nejvc iv.
Vdycky kdy si dali pauzu na jdlo nebo na pit, hrval na
308

akordeon, a to si Liesel pamatovala nejlp. Kadho rna, kdy tta

vytlail nebo vythl kru, nesla Liesel instrument. Radi tu nechat
barvu, kal j Hans, ne zapomenout na muziku. Kdy si udlali
pestvku na jdlo, nakrjel chleba a rozdlil se s n; namazal ho tou
trokou marmeldy, kter zbyla z poslednho pdlu, nebo na nj
poloil plteek masa. Sedli spolu na plechovkch s barvou a jedli,
a pak si tta otel prsty, v stech jet nerozkousan posledn sousta,
a rozepnul pouzdro s akordeonem.
V zhybech pomakanch montrek se mu udlaly cestiky z
chlebovch drobk. Ruce potekovan barvou se proly po
knoflcch a prohrbly klvesy, anebo na chvli podrely tn. Pae
rozhbaly mchy, poskytly nstroji vzduch potebn k dchn.
Liesel kad den sedvala v kln dlouhonohho zapadajcho
slunce, ruce mezi koleny. Pla si, aby dn z tch dn neskonil, a
kdy se tma dala na pochod, pokad to sledovala zklaman.
Pokud lo o samotn natrn, nejzajmavj pro Liesel bylo asi
mchn. Jako vtina lid si myslela, e tta prost zajede s krou do
obchodu s barvami nebo do domcch poteb, ekne si o sprvnou
barvu a jde. Neuvdomovala si, e barva se vtinou dostane v
kusech, v cihlikch. Mus se rozvlet przdnou lahv od
ampaskho. (Lahve od ampaskho, vysvtlil j Hans, jsou
nejlep, protoe jsou ze silnjho skla ne normln lahve na vno.)
Jak je tohle hotovo, pid se voda, hlinka a tmel, a to jet nebyla e
o tom, jak je sloit namchat ten sprvn odstn.
Cela ta vda spojen s jeho emeslem vynesla ttovi jet vt
respekt. Bylo dobr a pjemn dlit se s nm o chleba a hudbu, ale
vdt, e je ve svm zamstnn vce ne schopn, pilo Liesel
krsn. Obratnost je pitaliv.
Jednoho odpoledne, pr dn potom, co j tta vysvtlil, jak se mch
barva, pracovali v jednom z bohatch dom na vchod od
Mnchener Strae. Brzy po obd zavolal tta na Liesel, aby la
dovnit. U mli vyjet k dal prci, kdy zaslechla jeho hlas,
nezvykle syt.
309

Kdy vela, dovedli ji do kuchyn, kde na jemnch, neobyejn

decentnch idlch sedly dv star eny a mu. eny byly dobe
obleen. Mu ml bl vlasy a kotlety pipomnajc iv plot. Na
stole stly vysok sklenky. Byly pln praskajc tekutiny.
No tak, ekl mu, berte si.
Vzal si sklenici a pobdl ostatn, a si vezmou tak.
To odpoledne bylo horko. Liesel trochu zarazilo, jak je jej
sklenka chladn. Podvala se na ttu, jestli me. Zasml se a pobdl
ji: Prost, Mdel na zdrav, holka. Sklenice zazvonily a Liesel
zvedla sklenku k stm. V tu chvli ji pokousala umiv, nechutn
nasldl chu ampaskho. Reflexy ji donutily vyplivnout ho ttovi
na montrky, dvala se, jak pn a odkapv. Nsledovala salva
smchu, smli se vichni, a tta ji pobdl, a to zkus znovu. Tentokrt
se j povedlo polknout, a vychutnat si tu ndheru pekroen pravidel.
Bylo to skvl. Bublinky j pojdaly jazyk. Propchaly j aludek.
Jet na cest k dal prci ctila uvnit teplo z jehliek a pendlk.
Tta zapaen do kry j ekl, e mu ti lid tvrdili, e nemaj
penze.
Tak sis ekl o ampask?
Co by ne? Rozhldl se; jeho oi nebyly jet nikdy tak stbrn.
Nechtl jsem, aby sis myslela, e lhve od ampaskho jsou jenom
na vlen barev. Upozornil ji: Hlavn to nekej mm. Souhlas?
Maxovi to mu ct?
Jasn, Maxovi to me ct.
Kdy pak ve sklep psala o svm ivot, zapshla se Liesel, e u
se ampaskho nikdy nenapije, protoe nikdy nebude chutnat tak
jako toho horkho ervencovho odpoledne.
Pro akordeony platilo tot.
Kolikrt chtla ttu poprosit, jestli by ji nemohl nauit hrt, ale
njak ji pokad cosi zarazilo. Mon j nejasn intuice ekla, e
nebude nikdy hrt jako Hans Hubermann. Vak by se mu
nevyrovnali ani nejlep akordeonist na svt. Nikdy by nedokzali
napodobit tu ledabylou soustednost v ttov tvi. A taky by jim
nevisela ze rt cigareta vyhandlovan za natrn A nikdy by se
neumli za njakou tou malou chybikou ohldnout temi notami
310

smchu. Ne tak, jako to uml on.

V tom sklep se obas probouzela s chut akordeonovch tn v
uch. Na jazyku ctila sladk plen ampaskho.
Nkdy sedala open o stnu a touila po tom, aby se j podl nosu
aspo jet jednou zatoulal tepl prst barvy, aby uvidla ttovy dlan,
drsn jako skeln papr.
K by mohla bt zase tak nevdom, ctit tolik lsky a
neuvdomovat si to, plst si ji se smchem a chlebem navonnm
trokou marmeldy.
Byly to nejlep asy v jejm ivot.
Ale ekaly na kobercov nlet.
Nenechte se mlit.
Trilogie tst, skvl a ndhern, mla pokraovat po cel lto a do
podzimu. Pak mla nhle skonit, protoe ndhera ukzala cestu
utrpen.
Pichzely tk asy.
Jako pochodujc prvod.
PRVN VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Zufriedenheit spokojenost:
odvozeno od spokojen zavajc
tst a libost.
Souvisejc pojmy: radost, poten,
astn, spn.

311

TRILOGIE

Zatmco Liesel pracovala, Rudy bhal.

Dval si koleka na Hubertov okruhu, bhal kolem bloku, a
zvodil mlem s kadm z dolnho konce Himmelstrae a k Frau
Dillerov, vybhal z nejrznjch pozic.
Kdy nkdy Liesel pomhala mm v kuchyni, dvala se Rosa z
okna a kvala: Co zas ten malej Saukerl chyst? Pod by jenom
bhal.
Liesel pistoupila k oknu. Aspo se zase nezmaloval na erno.
Tak to je pokrok, co?
RUDYHO DVODY
Uprosted srpna se konala slavnost
Hitlerjugend a Rudy hodlal zvtzit
ve tyech zvodech: na 1500, 400, 200
a pochopiteln i na 100 metr. Sv nov
velitele v Hitlerjugend si oblbil a chtl
se jim zavdit, a taky chtl nco mlo
pedvst svmu starmu kamardovi
Franzi Deutscherovi.
tyi zlat medaile, ekl jednoho odpoledne Liesel, kdy s nm
obhala Hubertv okruh. Jako Jesse Owens v estatictm.
Ty jse tm pln posedlej, co?
312

Rudyho nohy se mu rmovaly s dechem. Ani ne, ale bylo by to

pkn, ne? To by umli ty hajzlov, podle kterejch jsem cvok. To
bych jim ukzal, e zas takovej pitomec nejsem.
Copak bys vn mohl vyhrt vechny tyi zvody? Zpomalili
a na konci trati zastavili, a Rudy si poloil ruce na zadek. Musm.
Trnoval est nedl, a kdy uprosted srpna piel den slavnosti, byla
obloha rozplen sluncem a bez mrku. Trvnk zaplavila Hitlerova
mlde, rodie a hojnost velitel v hndch koilch. Rudy Steiner
byl ve skvl kondici.
Hele, ukzal. Tmhle je Deutscher.
Mezi chomi zstupu bylo vidt to blonat ztlesnn vech
norem Hitlerjugend, dval pokyny dvma lenm svho oddlu.
Pikyvovali a tu a tam se prothli. Jeden z nich si dlan stnil oi, jako
by salutoval.
Chce ho jt pozdravit? zeptala se Liesel.
Ani nhodou. Udlm to pak.
A vyhraju.
Ta slova nezaznla, ale rozhodn tam byla, kdesi mezi Rudyho
modrma oima a Deutscherovma rdcovskma rukama.
Nejdv povinn pochod kolem zvodit.
Hymna.
Heil Hitler.
Pak teprve mohli zat.
Kdy vyvolvali Rudyho vkovou kategorii na patnctistovku,
popla mu Liesel hodn tst typicky nmeckm zpsobem.
Hals und Beinbruch, Saukerl.
ekla mu, a si zlme vaz a nohu.
*
Chlapci se shromdili na vzdlenjm konci ovlnho zvodit.
Nkte se protahovali, jin se sousteovali, a ti ostatn tam byli,
313

protoe museli.
Vedle Liesel sedla Rudyho matka Barbara s nejmenmi dtmi.
Tenk deka petkala mraty a vytrhanou trvou. Vidte Rudyho?
ptala se jich. Je a pln nalevo. Barbara Steinerov byla vldn
ena, a jej vlasy vdycky budily dojem, e jsou erstv uesan.
Kde? zeptala se jedna z holiek. Nejsp Bettina, ta nejmlad.
J ho vbec nevidm.
Ten posledn. Ne, tam ne. Tmhle.
Pod jet zjiovaly, kter to je, kdy ze startrovy pistole vyel
kou a zvuk. Steinerata se rozbhla k plotu.
V prvnm kole byla v ele skupinka sedmi chlapc. Ve druhm se
zmenila na pt, a v dalm kole na tyi. Rudy byl na tvrt pozici,
ve vech kolech krom poslednho. Njak mu napravo tvrdil, e to
vypad, e nejlep bude kluk, kter b jako druh. Byl z nich
nejvy. Jen pokej, ekl sv ohromen en. Dv st metr ped
koncem se utrhne. Ten mu se mlil.
Obrovit poadatel v hnd koili oznmil skupin, e u zbv
jen jedno kolo. Ten za pdlovho systmu oividn nijak nestrdal.
Zavolal na n, kdy vedouc skupinka pekroila ru, a nebyl to ten
druh chlapec, kdo pak zrychlil, ale tvrt. A o dv st metr dv.
Rudy bel.
Ani jednou se neohldl.
Natahoval sv veden, jako by to bylo napjat lano, a se kad
dojem, e by snad mohl vyhrt nkdo jin, nadobro petrhl. Provedl
sm sebe po trati, a ti bci, kter nechal za sebou, se poprali o
zbytky. V clov rovince nebylo nic ne blond vlasy a prostor, a kdy
protrhl psku, nezastavil se. Nezvedl pae. Ani dn levn
pedklon nebyl. Uel prost dalch dvacet metr a nakonec se ohldl
pes rameno na ostatn, kte dobhali do cle.
Cestou ke sv rodin potkal nejdve sv velitele a pak Franze
Deutschera Kvli na sebe.
Steinere.
Deutschere.
Vypad to, e ty koleka, co jsem ti dval, se vyplatily, co?
Vypad to tak.
Neusmje se, dokud nevyhraje vechny tyi.
314

 POZNMKA, KE KTER SE POZDJI VRTME

Rudy se posledn dobou projevil
jako dobr k, ale nejen to.
Byl taky nadan atlet.
Liesel te byla na tystovce. Skonila sedm, a v rozbhu na
dvoustovku dobhla tvrt. Ped sebou vidla jen kolenn lachy a
cpky vedoucch dvek. Pi skoku dalekm j vt radost ne njak
vzdlenost udlal psen obal kolem kotnk, a vrh koul taky nebyl
jej hvzdn hodina. Dnen den, ekla si, pat Rudymu.
Ve finle tystovky vedl od zatku a do konce, dvoustovku
vyhrl jen tsn.
U neme? zeptala se ho Liesel. Bylo u asn odpoledne.
Jasn e mu. Ztka oddechoval a protahoval si ltka. Co to
plc, Saumensch? Nem o tom ani pru.
Kdy vyhlsili rozbhy na sto metr, pomalu se zvedl na nohy a
vydal se s ostatnmi dorostenci na tra. Liesel la tentokrt za nm.
Rudy, pokej. Chytila ho za rukv trika. Zlom vaz.
J nejsem unavenej, prohlsil.
J vm.
Mrkl na ni.
Byl unaven.
*
Rudy ve svm rozbhu zvolnil a skonil druh, a po deseti minutch,
kdy se bely ostatn zvody, vyhlsili finle. Byli tam dva jin kluci,
co vypadali hroziv, a Liesel ctila v kostech, e tenhle zvod Rudy
nevyhraje. Tommy Mller, kter ve svm rozbhu skonil
pedposledn, si stoupl vedle n k plotu. Vyhraje, oznmil j.
J vm.
Ne, nevyhraje.
Kdy finalist doli ke startovn e, Rudy si klekl a zaal si
rukama vyhrabvat startovac jamky. Hned u nj byl propleatl
hndokoil a ekl mu, a toho nech. Liesel sledovala napaen
315

dospl prst a vidla, jak si Rudy otr dla o dla a k zemi pad
hlna.
Kdy je zavolali ke startu, Liesel se chytila plotu pevnji. Jeden
chlapec patn vystartoval, pistole se ozvala dvakrt. Byl to Rudy.
Poadatel mu zase ekl pr slov a kluk kvl. Jet jednou a je venku.
Podruh se pipravili ke startu Liesel je napjat pozorovala, a
prvnch pr vtein nedokzala uvit tomu, co vid. Dolo k dalmu
zkaenmu startu a mohl za to stejn zvodnk. Ped oima si
vykreslila dokonal zvod, ve kterm Rudy zaostv, ale na
poslednch deseti metrech se vzpamatuje a vyhraje. Ve skutenosti
ale vidla, jak Rudyho diskvalifikuj. Odvedli ho na kraj zvodit a
nechali ho tam stt, a zbyl hoi nastoupili k zvodu.
Seadili se a vybhli.
Njak kluk s rezav hndmi vlasy a dlouhm krokem vyhrl
nejm o pt metr.
Rudy zstal, kde byl.
Kdy se pak den naplnil a Himmelstrae pila o slunce, sedla
Liesel se svm kamardem na chodnku.
Mluvili o vem jinm, o tom, jak se po patnctistovce tvil Franz
Deutscher a jak jedna jedenctilet holka dostala zchvat vzteku,
kdy nevyhrla v disku.
Ne se rozeli do svch domov, dolehl k Liesel Rudyho hlas a
podal j pravdu. Chvli j sedla na rameni, ale o pr mylenek
pozdji si nala cestu do jejho ucha.
RUDYHO HLAS
Udlal jsem to schvln.
Kdy Liesel to vyznn zaznamenala, poloila mu jedinou otzku,
kter byla po ruce. Ale pro, Rudy? Pros to udlal?
Stl tam s rukou na zadku a neodpovdal. Nic ne vdouc smv
a pomal chze, kter ho kltiv donesla dom. Pak u o tom nikdy
nemluvili.
316

Pokud lo o Liesel, asto si kala, jak by asi znla Rudyho

odpov, kdyby na nj byla nalhala. Mon ty ti medaile
prokzaly, co prokzat chtl, anebo se bl, e ten tvrt zvod
nevyhraje. Nakonec popla sluchu jedinmu vysvtlen, svmu
vnitnmu nedosplmu hlasu.
Protoe on nen Jesse Owens.
Teprve kdy se zvedla k odchodu, vimla si t pozltkovch
medail trncch vedle n. Zaklepala na Steinerovic dvee a podrela
mu je ped oima. Ncos tam zapomnl.
Nezapomnl. Zavel dvee a Liesel si odnesla medaile dom.
Sela do sklepa a povdla Maxovi o svm kamardovi Rudym
Steinerovi.
Je fakt pitomej, uzavela.
To jo, souhlasil Max, ale j pochybuji, e se nechal splst.
Pak se oba pustili do prce, Max na svm nrtnku a Liesel na
Roznaei sn. Dospla u do zvrenho djstv romnu, kdy
mlad knz potk zvltn a elegantn enu a zapochybuje o sv ve.
Kdy si ji poloila hbetem vzhru do klna, zeptal se j Max, kdy
si mysl, e ji dote.
Za pr dn, vc to nebude.
A pak novou?
Zlodjka se dvala do sklepnho stropu. Mon, Maxi. Zavela
knihu a opela se. Kdy budu mt kliku.
PT KNIHA
Nebude to Dudenv slovnk a tezaurus,
jak byste ekali.
Kdepak, slovnk piel a s koncem thle mal trilogie, ale tohle byla
teprve druh st. Tohle je ten dl, kdy Liesel dokon Roznaee sn
a ukradne povdku nazvanou Pse ve tm. Jako obvykle pochzela
ze starostova domu. S tm rozdlem, e do horn sti msta Liesel
vystoupila sama. Tentokrt s n Rudy nebyl.
To rno oplvalo jak sluncem, tak zpnnmi oblaky.
Liesel stla ve starostov knihovn, v prstech chtivost a na rtech
317

nzvy knih. Byla tentokrt tak bohorovn, e pejdla prsty po

policch mal repetice jej vodn nvtvy v pokoji a eptem
pronela mnoh z nzv, kolem kterch prochzela.
Pod ten.
Dest poruk.
Jako vdycky ji lkala spousta tch titul, ale nakonec se rozhodla
pro Pse ve tm, nejsp proto, e knka byla zelen, a knihu thle
barvy jet nevlastnila. Npis vyraen na deskch byl bl, a mezi
nzvem a jmnem autora byla mal znaka v podob fltny.
Vyplhala i s n z okna, a cestou podkovala.
Kdy s n nebyl Rudy, pociovala hodn jeho neptomnost, ale
zrovna toho rna byla zlodjka knih kdovpro moc rda, e je sama.
la si po sv prci: etla na behu Amperu, daleko od pleitostn
zkladny Viktora Chemmela a nkdej bandy Arthura Berga. Nikdo
tudy neel, nikdo ji neruil, a Liesel tam peetla tyi kapitoly Psn
ve tm, kratik, stejn jako ty ostatn, a byla astn.
Byla v tom radost a uspokojen.
Z poveden krdee.
*
O tden pozdji byla trilogie tst pln.
V poslednch srpnovch dnech piel drek, toti byl vlastn
zpozorovn.
Bylo u k veeru. Liesel se dvala, jak Kristina Mllerov
poskakuje po Himmelstrae. Pak ped n smykem zastavil Rudy
Steiner na bratrov kole. M as? zeptal se.
Pokrila rameny. Na co?
Asi bys mla jet se mnou. Hodil kolo na zem a el dom pro
jin. Liesel sledovala, jak ped n rotuje lapka.
Vyjeli na Grande Strae, tam Rudy zastavil a ekal.
Co jako? zeptala se Liesel.
Rudy ukzal prstem: Koukni se podn.
Pomalu pejeli na lep stanovit, v zkrytu za stbrnm smrkem.
Skrz pichlav vtve uvidla Liesel zaven okno, a pak pedmt
open o sklo.
318

To je?
Rudy pikvl.
Debatovali o t otzce cel minuty a pak se shodli, e udlat se to
mus. Zjevn to tam stoj schvln, a i kdyby to byla past, za to riziko
to stlo.
Liesel uprosted prachov namodralch vtv prohlsila: Udl to
zlodjka knih.
Pustila kolo, pehldla ulici a pela trvnk. Soumran stbla
pohbvala stny oblak. Byly to dry, do kterch se mohlo spadnout,
anebo pole hlub temnoty, ve kterch se dalo schovat? Jej
pedstavivost ji shodila do jedn z tch dr a ona sklouzla a do
odpornch spr samotnho starosty. Tyhle pedstavy ji aspo
zamstnaly, take byla u okna rychleji, ne doufala.
Bylo to pln jako s Hvzdalem.
Nervy j olizovaly dlan.
Zpod pa se spustily pramnky potu.
Kdy zvedla hlavu, uvidla na titul. pln Dudenv slovnk a
tezaurus. V rychlosti se otoila na Rudyho a bezhlesn modelovala
slova. Je to slovnk. Pokril rameny a rozhodil ruce.
Pracovala metodicky; pomalu vysouvala okno vzhru a kala si,
jak to asi vypad zevnit. Pedstavovala si svou zlodjskou ruku,
natahuje se vzhru, zved okno, a se kniha pekot. Zd se, e
chvilku odolv, jako padajc strom.
M ji.
Vechno lo hladce, mlem bezhlesn.
Knka se prost zvrtila smrem k n a ona ji zachytila volnou
rukou. Pak dokonce zavela okno, jemn a zvolna, otoila se a la
zptky pes oblan vmoly.
Hezk, ekl Rudy a podal j kolo.
Dkuju.
Dojeli na roh a tam je dostihla tha toho dne. Liesel to u znala.
Zas ten pocit, e ji nkdo pozoruje. Nkde uvnit n lapal do pedl
hlas. Dva objezdy.
Podvej se na to okno. Podvej se na to okno.
Nemohla odolat.
319

Poctila prudkou touhu zastavit, jako svrbn, kter se doaduje

nehtu.
Postavila se jednou nohou na zem, otoila tv ke starostovu domu
a oknu do knihovny, a uvidla to. Jist, mla tuit, e se to me stt,
ale loudav zden z toho, e za sklem zahldla stt starostovu enu,
skrt nedokzala. Byla prhledn, ale byla tam. Chm jejch vlas
bylo stejn jako vdycky, a jej rann oi a sta se drely zpma,
aby byly vidt.
Velice pomalu zvedla ruku k pozdravu zlodjce knih na ulici.
Zamvn bez pohybu.
okovan Liesel neekla ani slovo, Rudymu ani sob. Jen se
zapela a zvedla ruku, aby dala najevo, e starostovu enu v okn
vid.
DRUH VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Verzeihung odputn:
pestat pociovat hnv,
neptelstv nebo z.
Souvisejc pojmy: rozheen,
zprotn, slitovn.
Cestou dom se zastavili u mostu a zkoumali tu tkou ernou knihu.
Jak Rudy knihou listoval, padl na dopis. Vythnul ho a pomalu
pohldl na zlodjku knih. Je na nm tvoje jmno.
eka se hnala.
Liesel si vzala papr.
DOPIS
Mil Liesel,
vm, e ti budu pipadat trapn a otesn (vyhledej si to slovo,
pokud ho nezn), ale musm ti ct, e nejsem tak hloup,
abych pehldla tvoje lpoty v knihovn. Kdy jsem si
320

vimla, e chyb prvn kniha, pomyslela jsem si, e jsem ji

prost nkam zaloila, ale pak jsem v jistch svtelnch
skvrnch na podlaze rozeznala obrysy nch nohou.
Musela jsem se smt.
Byla jsem rda, e sis vzala, co ti po prvu patilo. Pak
jsem myln usoudila, e tm to kon.
Kdy ses vrtila, mla jsem bt rozzloben, ale nebyla
jsem. Posledn jsem t i slyela, ale rozhodla jsem se, e t
nechm. Vezme pokad jen jednu knihu, a bylo by poteba
tisc nvtv, ne by zmizely vechny. Jen doufm, e jednoho
dne zaklepe u dve a vejde do knihovny civilizovanji.
Opakuji, e m mrz, e nemu dl zamstnvat tvou
pstounku.
A nakonec, doufm, e se ti tenhle slovnk a tezaurus bude
pi ten tvch ukradench knih hodit.
Tvoje Ilsa Hermannov
Mli bychom vyrazit dom, nadhodil Rudy, ale Liesel nela.
Pok na m deset minut?
Jasan.
Liesel se hnala zptky k slu osm na Grande Strae, a pak se
posadila ve znmm zem u vstupnch dve. Knku nechala u
Rudyho, ale dopis mla s sebou, a prsty hladila sloen papr,
zatmco schody okolo n tkly. tyikrt se pokusila zaklepat na
skliujc dven masu, ale nedokzala se k tomu pimt. Nezvldla
vc ne zlehka piloit klouby na proht devo.
A zase ji nael jej bratr.
Koleno se mu pkn hojilo, a zpod schod ji vybzel: No tak,
Liesel, zaklepej.
Podruh se dala na tk a za chvli u vidla Rudyho postavu u
mostu. Vlasy j kropil vtr. Nohy pluly v pedlech.
Liesel Memingerov byla zloinec.
321

Ne proto, e otevenm oknem ukradla hrstku knih.

Mla jsi zaklepat, kala si, a i kdy v tom sice byla dn porce
provinilosti, nechybla ani stopa nezralho vesel.
Ujdla a snaila se sama sob nco ct.
Nezaslou si bt takhle astn, Liesel. Vn ne.
Copak se d ukrst tst? Anebo je to dal nitern, pern
lidsk skok?
Nechala vechny sv mylenky za sebou. Pejela most a zavelela
Rudymu, a sebou hod a nenech tam tu knku.
Ujdli dom na zrezlch kolech.
Ujdli dom, pr kilometr, z lta do podzimu, z tichho veera
do hlunho dechu bombardovn Mnichova.

322

ZVUK SIRN

Za tu hromdku penz, kter pes lto vydlal, podil Hans dom

mal rdio z druh ruky. Takhle, prohlsil, uslyme, kdy pijde
nlet, jet ne zapnou sirny. Zakuk to a pak oznm ohroen
oblasti.
Postavil rdio na stl a zapnul ho. Kvli Maxovi zkusili, jestli
bude fungovat i ve sklep, ale slyeli jen praskn a zkreslen hlasy.
Toho z rdio ve span neslyeli.
Mon bylo u napl rozbit, anebo ho okamit pohltil zvuk
jecch sirn.
Liesel spala, kdy j na rameni jemn pistla ruka.
Hned za n ustaran ttv hlas.
Vstvej, Liesel. Musme jt.
Popletla ji ztrta orientace z petrenho spnku, sotva
rozeznvala obrysy ttovy tve. Vlastn byl vidt jen jeho hlas.
Na chodb se zastavili.
Pokejte, ekla Rosa.
Potm pospchali do sklepa.
Rozsvtila se lampa.
Max se vysunul zpoza plechovek od barvy a povlak proti prachu.
Tv ml unavenou, palce zaklesl nervzn do kalhot. Muste jt,
co?
323

Hans k nmu pistoupil. Ano, musme jt. Stiskl mu ruku a

poplcal ho po pai. Uvidme se, a se vrtme, dobe?
Jist.
Rosa ho objala, pak Liesel.
Sbohem, Maxi.
U ped celmi tdny spolu probrali, jestli by mli vichni zstat v
jejich sklep, anebo jestli by se ti z nich mli vypravit na konec
ulice, do sklepa rodiny Fiedlerovch. Pesvdil je Max. kali, e
tady to nen dost hluboko. A j u jsem vs ohrozil dost.
Hans pikvl. koda, e t nememe vzt s sebou. Je to hanba.
Tak to prost je.
Venku vyly na domech sirny, lid opoutli domy a utkali, belhali
se a odreli se jeden od druhho. Noc se na to dvala. Nkte j to
oplceli a snaili se zahldnout, jak oblohu kiuj letadlov
konzervy.
Z Himmelstrae se stalo proces propletench lid, kte se tudy
drali, s sebou svj nejcennj majetek. V nkolika ppadech to bylo
dt. Jindy tsek fotografickch alb nebo devn bednka. Liesel si
pa tiskla k ebrm svoje knihy. Frau Holtzapfelov vzprala kufr, s
vytetnma oima se malmi krky vlekla po chodnku.
Tta, kter tam zapomnl vechno, dokonce i akordeon, se k n
rychle vrtil a vysvobodil kufr z jejho seven. Jemarjjozef, co
to tam mte? divil se. Kovadlinu?
Frau Holtzapfelov s nm drela krok. Co potebuju k ivotu.
Fiedlerovi bydleli o est dom dl. Byla to tylenn rodina, vichni
s vlasy barvy penice a dobrma nmeckma oima. Co bylo
dleitj, mli krsn, hlubok sklep. Naskldalo se do nj
dvaadvacet lid, mimo jin Steinerovi, Frau Holtzapfelov, Pfiffikus,
jeden mlad mu, a rodina njakch Jensonovch. V zjmu udren
civilizovanho prosted dreli Rosu Hubermannovou od Frau
Holtzapfelov, by jsou dleitj vci ne malichern hdky.
324

Ze stropu viselo jedin kulat svtidlo, a mstnost byla zatuchl a

studen. Zubat stny nly do prostoru a ouchaly do zad lidi, kte
kolem postvali a hovoili. Odnkud proskl tlumen zvuk sirn.
Zaslechli zkreslenou podobu tch zvuk, kdy si kdovjak naly
cestu dovnit. Vyvstaly tak zvan obavy, nakolik je jejich kryt
dostaujc, ale aspo nepeslechli ti sirny ohlaujc konec nletu a
bezpe. Ani nepotebovali Luftschutzwarte protiletadlovou hldku.
Chvli ped tm vyhledal Rudy Liesel a postavil se vedle n. Vlasy
mu ukazovaly na cosi na strop.
Dobr, ne?
Nedokzala potlait sarkasmus. Bjen.
Ale no tak, Liesel, nebu takov. Co se nm me stt horho,
ne e ns to rozplcne nebo usma, nebo co ty bomby vlastn
dlaj.
Liesel se rozhlela a promovala oblieje. Zaala sestavovat
seznam tch, kdo mli nejvt strach.
SEZNAM CL
1. Frau Holtzapfelov
2. Pan Fiedler
3. Ten mladk
4. Rosa Hubermannov
Oi Frau Holtzapfelov byly znehybnle oteven. lachovit trup
mla nachlen kupedu, sta tvoila kruh. Herr Fiedler se usilovn
vyptval lid, leckdy nkolikrt, jak jim je. Mlad mu, Rolf Schulz,
se drel v kout, tie mluvil do vzduchu kolem sebe, oste ho kral.
Ruce ml zabetonovan v kapsch. Rosa se jemn pohupovala
dopedu a dozadu. Liesel, zaeptala, poj ke mn. Objmala
dvku zezadu, seven bylo stle pevnj. Zpvala njakou psniku,
ale tak tie, e ji Liesel nepoznala. Tny se rodily v jejm dechu a
umraly j na rtech. Tta vedle nich byl zticha a nehbal se. V jednu
chvli poloil Liesel teplou ruku na studenou lebku. Peije,
znamenalo to, a byla to pravda.
Nalevo od nich stli Alex a Barbara Steinerovi a s nimi jejich
325

mlad dti, Bettina a Ema. Ob dvky se matce pilepily k prav

noze. Nejstar chlapec, Kurt, hledl kupedu v dokonalm postoji
lena Hitlerjugend, a drel za ruku Karin, drobnou i na jejch sedm
let. Desetilet Anna-Marie odibovala houbovit povrch betonov
zdi.
Jet dle stli vedle Steinerovch Pfiffikus a Jensonovi.
Pfiffikus se zdrel hvzdn.
Vousat pan Jenson pevn objmal svou manelku, a jejich dv
dti se noily do ticha a zase ven. Tu a tam se zaaly pouchovat, ale
vdycky pestaly, kdy to zaalo vypadat na opravdovou hdku.
Asi po deseti minutch pevldl ve sklepen jaksi nepohyb. Tla
byla jako pivaen k sob, a jen nohy mnily polohu nebo tlak na
podlahu. Ke tvm mli pipoutan ticho. Dvali se po sob a ekali.
TET VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Angst strach:
nepjemn, asto vrazn emoce, vyvolan
oekvnm nebo vdomm nebezpe.
Souvisejc pojmy: hrza, ds, panika,
zden, lek.
V jinch krytech se pr zpvalo Deutschland ber alles, jinde se
lid hdali ve vzduchu ztuchlm jejich vlastnm dechem. Ve
Fiedlerovic sklep se nic takovho nestalo. Tam panoval jen strach a
obavy, a umrala pse na lepenkovch rtech Rosy Hubermannov.
Nedlouho ped tm, ne sirny ohlsily konec, odlkal Alex
Steiner mu s nehybnou, devnou tv sv dti od manelinch
nohou. Dokzal se nathnout a chytit svho syna za volnou ruku.
Kurt, pod stoick a cel jeden pohled, o trochu silnji stiskl ruku
sv sestry. Za chvli u se vichni, kdo ve sklep byli, dreli nkoho
za ruku, a cel ta skupinka Nmc tam stla v iatm kruhu.
Studen ruce se rozpoutly v tch teplch, a obas skrz n proel tep
druhho lovka. Pronikl vrstvami bled, ztuhl ke. Nkte
zavrali oi a ekali na definitivn znik, anebo doufali, e pijde
znamen, e nlet konen skonil.
326

Zaslouili si ti lid nco lepho?

Kolik mezi nimi bylo tch, kdo aktivn pronsledovali jin,
ommen zvanem Hitlerova pohledu, opakovali jeho vty, odstavce,
jeho dlo? Mohla za nco Rosa Hubermannov, ukrvaka ida?
Nebo Hans? Zaslouili si vichni umt? I dti?
Odpov na kadou z tchto otzek by m nesmrn zajmala, ale
nesmm se jimi nechat svst. Vm jen tolik, e vichni tihle lid,
krom tch nejmench dt, by t noci vyctili mou ptomnost. Byla
jsem nvrh. Byla jsem doporuen; v jejich pedstavch znly m
kroky kuchyn a chodbou.
Tak jako tolikrt, kdy dolo na lidi, jsem je litovala, kdy jsem o
nich etla ve slovech zlodjky knih, ne ale tolik, jak jsem souctila s
tmi, kter jsem v t dob sbrala po tborech. Ti Nmci ve sklep
byli politovnhodn, to jist, ale mli aspo nadji. Byl to sklep, ne
koupelna. Neposlali je tam vysprchovat. Pro tyhle lidi byl ivot
pod jet dosaiteln.
V nepravidelnm kruhu skla minuta za minutou.
Liesel drela za ruku Rudyho a mmu.
Rozesmutovala ji jedin mylenka.
Max.
Jak Max peije, jestli bomby doraz a do Himmelstrae?
Zkoumala Fiedlerovic sklep okolo sebe. Byl mnohem pevnj a
podstatn hlub ne ten v sle 33.
Tie se zeptala tty.
Taky na nj mysl?
A u tu tichou otzku zaznamenal nebo ne, krtce pikvl. Za pr
minut po kvnut nsledovala troj sirna doasnho mru. Lid v
sle 45 na Himmelstrae klesli pod thou levy. Nkte pevn stiskli
vka a zas oi oteveli.
Kolovala cigareta.
Kdy se dostala a ke rtm Rudyho Steinera, chapl po n jeho
otec. Ty ne, Jesse Owensi.
Dti objmaly rodie, a trvalo dlouh minuty, ne si vichni s
konenou platnost uvdomili, e jsou naivu, a e naivu zstanou.
Teprve pak zaly jejich nohy plhat do schod a do kuchyn Herberta
327

Fiedlera.
Venku se zase tie propracovval ulic prvod lid. Mnoz
vzhleli k nebi a dkovali Bohu za sv ivoty.
Kdy pili Hubermannovi dom, zamili rovnou do sklepa, ale
zdlo se, e Max tam nen. Lampa byla mal a oranov, a oni ho
nikde nevidli a neslyeli, e by se ozval.
Maxi?
Zmizel.
Maxi, jsi tu?
Tady jsem.
Nejdv si mysleli, e ta slova vychzej zpoza povlak proti prachu a
plechovek od barvy, ale pak ho Liesel jako prvn uvidla pmo ped
nimi. Jeho vyerpanou tv maskovala ltka a malsk nin. Sedl
tam, oi i rty ohromen.
Kdy k nmu doli, promluvil znovu.
Nemohl jsem si pomoct, prohlsil.
Ozvala se Rosa. Pidepla, aby mu vidla do oblieje. O em to
mluv, Maxi?
J Pokouel se odpovdt. Kdy vechno ztichlo, vyel jsem
na chodbu a zvs v pokoji byl poodtaen, jen na kvrku vidl
jsem ven. Dval jsem se, jen pr vtein. Nevidl venkovn svt u
dvaadvacet msc.
Nepiel hnv ani vitky.
Promluvil tta.
Jak to bylo?
Max zvedl hlavu, ve velikm alu a velkm ohromen. Byly tam
hvzdy, odpovdl. Plily m z nich oi.
tveice.
Dva lid na nohou. Zbvajc dva jet sedc.
328

Vichni toho veera leccos uvidli.

To msto byl skuten sklep. Byl to skuten strach. Max se sebral
a vstal, aby se mohl zasunout zptky za potahy. Popl jim dobrou
noc, ale a pod schody se nedostal. Liesel s nm s mminm
svolenm zstala, etla si Pse ve tm, zatmco on psal a kreslil svou
knihu.
Pes okno v Himmelstrae, psal, mi hvzdy zaplily oi.

329

ZLODJ OBLOHY

Ukzalo se, e onen prvn nlet vbec dnm nletem nebyl. Kdyby
lid ekali, a uvid letadla, byli by tam stli celou noc. To taky
vysvtluje, pro se z rdia neozvala kukaka. Molchingsk expres
oznmil, e to jen jaksi stelec z protiletadlov ve se trochu
unhlil. Psahal, e slyel rachot letadel a vidl je na obzoru. Poslal
zprvu.
Teba to udlal schvln, nadhodil Hans Hubermann. Copak
vy byste chtli sedt v protiletadlov vi a stlet po
bombardrech?
A taky e ano, v lnku, kter si Max etl ve sklep, se dl psalo,
e onen mu s fantastickou pedstavivost byl svho kolu zprotn.
Jeho osudem se nejsp stala njak jin sluba nkde jinde.
No tak hodn tst, ekl Max. Zdlo se, e mu rozum. Pustil se
do kovky.
Dal nlet byl skuten.
V noci 19. z zavolala z rdia kukaka a po n se ozval hlubok,
pouujc hlas. Jmenoval Molching mezi monmi cli.
Himmelstrae se zase promnila v prvod, a tta si zase zapomnl
harmoniku. Rosa mu pipomnala, aby ji vzal, ale on odmtl.
Posledn jsem to neudlal, vysvtloval, a peili jsme. Vlka
zjevn zastela rozdl mezi logikou a povrivost.
Do Fiedlerovic sklepa je doprovzela atmosfra dsu. Myslm, e
dneska je to doopravdy, ekl pan Fiedler, a dti rychle poznaly, e
330

jejich rodie jsou tentokrt vystraen mnohem vc. Zareagovaly na

to jedinm zpsobem, kter znaly: ty nejmlad zaaly plakat a
nakat, a mstnost jako by se rozhoupala.
I v tom sklep nejasn zaslechli melodii bomb. Tlak vzduchu se
vrhl dol jako padajc strop, jako by chtl rozmakat zem. Ukousl z
przdnch molchingskch ulic.
Rosa zuiv tiskla Lieselinu ruku.
Dtsk pl buil a kopal.
Dokonce i Rudy stl jako svka, pedstral lhostejnost, napjat elil
napt. Pae a lokty bojovaly o prostor. Nkte z dosplch se
pokoueli konejit dti. Ostatn marn konejili sami sebe.
A ten harant zmlkne! doadovala se Frau Holtzapfelov, ale ta
vta byla jen dalm neastnm hlasem v hork zmti v krytu. Z
dtskch o tekly umounn slzy, a pach nonho dechu, potu z
podpa a dlouho noenho obleen kypl a mchal se v tom kotli
petkajcm lidmi.
Liesel musela kiet, pestoe stly hned vedle sebe: Mami? A
znova: Mami, rozmak mi ruku!
Coe?
Moje ruka!
Rosa ji pustila, a Liesel, aby j bylo leheji, aby pehluila sklepn
lomoz, otevela jednu ze svch knek a zaala st. Knka na vrchu
hromdky byl Hvzdal, a Liesel to ekla nahlas, kvli lepmu
soustedn. vodn odstavec j znl v uch ochable.
Co k? kikla mma, ale Liesel si j nevmala. Soustedila se
dl na prvn stranu.
Kdy otoila na stranu dv, viml si j Rudy. Zamil se na to, co
te, a pak zapojil i svho bratra a sestry: ekl jim, a taky poslouchaj.
Hans Hubermann piel bl, zavolal, a zanedlouho zaal peplnnm
sklepem prosvtat klid. Na stran ti u byli vichni krom Liesel
zticha.
Neodvaovala se vzhldnout, ale kdy ztka lovila a vydechovala
slova, ctila, jak na n vis jejich vyden oi. Nkde uvnit n jaksi
331

hlas pehrval tny. Tohle, kal j, je tvj akordeon.

Zvuk obracen strnky je rozal vedv.
Liesel etla dl.
Nejm dvacet minut takhle rozdvala pbh Nejmlad dti
uklidnil jej hlas, a vichni ostatn mli ped oima hvzdala
prchajcho z msta inu. Ne tak Liesel. Zlodjka knih vidla jen
mechanismus slov jejich tla vyplaven na papr, pibit, aby po
nich mohla chodit. A kdesi v mezerch mezi tekou a dalm velkm
psmenem byl i Max. Vzpomnala, jak mu pedtala, kdy byl
nemocn. Je ve sklep? kala si. Anebo pro sebe krade dal zblesk
nebe?
HEZK PEDSTAVA
Jedna byla zlodjka knih.
Ten druh kradl oblohu.
Vichni ekali, kdy se zatese zem.
To byla stle nemnn skutenost, ale te je tu aspo to dve s
knkou a oni na to nemus myslet. Jeden z chlapek rozvaoval,
zda se znovu nerozplakat, ale Liesel v tu chvli pestala a napodobila
ttu, a vlastn i Rudyho, kdy u jsme u toho. Mrkla na nj a
pokraovala.
Teprve kdy do sklepa zase proskly sirny, ji nkdo peruil. Je
to za nmi, ekl pan Jenson.
Pst! na to Frau Holtzapfelov.
Liesel zvedla oi. Do konce kapitoly u jsou jen dva odstavce,
ekla, a etla dl, bez fanfr nebo zrychlovn. Jen slova.
TVRT VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Wort slovo:
vznamov jednotka jazyka / slib / projev
Souvisejc pojmy: nzev, jmno, vraz

332

Dospl z cty nedovolili nikomu vyruovat, a Liesel doetla prvn

kapitolu Hvzdala.
Na schodech kolem n dti jen probhly, ale spousta starch
dokonce Frau Holtzapfelov, dokonce i Pfiffikus (co bylo ppadn,
kdy uvme, z jak knihy etla) dvce dkovala, e je pivedla na
jin mylenky. Dkovali j, kdy ji mjeli a pospchali ven z domu,
aby se podvali, jestli Himmelstrae utrpla njakou kodu.
Himmelstrae byla nedoten.
Jedinm pznakem vlky byl oblak prachu putujc z vchodu na
zpad. Nahlel do oken, hledal kudy dovnit, houstl a souasn se
il a mnil prvod lid v pzraky.
Na ulici u nebyli dn lid.
Byly to fmy nesouc rance.
Doma o tom tta vechno Maxovi vyprvl. Je tam mlha a popel
myslm, e ns nechali vyjt moc brzo. Podval se na Rosu. Neml
bych tam jt? Podvat se, jestli teba nepotebujou pomoc, tam co
spadly bomby?
Na Rosu to neudlalo dn dojem. Nebu takovej blzen,
prohlsila. Udusil by ses v tom prachu. Kdepak, Saukerl, tady
zstane. Nco ji napadlo. Dvala se te na Hanse neobyejn
vn. Ve tvi mla navc vkreslenou hrdost. Zsta tu a povz mu
o t holce. Jej hlas nepatrn zeslil. O t knce.
Max ji sledoval jet pozornji.
Hvzdal, informovala ho Rosa. Prvn kapitola. Vysvtlila mu,
co se pesn ve sklep stalo.
Liesel stla v kout sklepa, Max se na ni dval a dlan si mnul
elist. J osobn si myslm, e prv v t chvli se rozhodl pro tma,
kter zpracuje ve svm skicku.
esaka slov.
Pedstavil si dvku, jak te v tom krytu. Urit vidl, jak slova
doslova rozdv kolem. Ale jako vdycky urit vidl i Hitlerv stn.
Nejsp u slyel i jeho kroky, smujc do Himmelstrae a do
sklepa, nkdy pt.
Po del pauze se zdlo, e u doke promluvit, ale Liesel ho
pedela.
333

Vidls dneska nebe?

Ne. Max se podval na stnu, ukzal na ni prstem. Vichni se
dvali na slova a obrzek, kter tam namaloval ped vce ne rokem
lano a ukapvajc slunce. Dneska jenom tohle. Od t chvle nebylo
eeno nic dalho. Nic ne mylenky.
Za Maxe, Hanse a Rosu nerum, ale vm, e Liesel Memingerov
myslela na to, e a dopadnou bomby na Himmelstrae, bude mt
Max nejen mnohem men anci na peit ne vichni ostatn, ale
navc ume pln sm.

334

N A B D K A F R A U H O LTZ A P F E L O V

Rno byly seteny kody. Nezemel nikdo, ale dva inky se

promnily v pyramidy suti, a z Rudyho oblbenho cviit
Hitlerjugend vykousla jaksi lce ohromnou msu. Podl jejho
obvodu stala plka msta. Lid odhadovali, jak je hlubok, a
porovnvali to s hloubkou svch sklep. Pr kluk i dvat do n
plivlo.
Rudy stl vedle Liesel. Se mi zd, e to bude poteba znova
pohnojit.
Dal tdny utekly bez nlet, a ivot se bezmla vrtil k obvyklmu
podku. Blily se vak dva vznan okamiky.
DVOJ JNOV UDLOST
1. Ruce Frau Holtzapfelov.
2. Pehldka id.
Jej vrsky byly jako nactiutrhn. Jej hlas pipomnal vprask hol.
Bylo vlastn docela tst, e ji oknem obvacho pokoje vidli
pichzet, protoe jej klouby zaznly na dvech tvrd a rozhodn.
Nebyly tam pro zbavu.
Liesel uslyela prv ta slova, kterch se bla.
B otevt, ekla mma, a dvka, kter a pli dobe vdla, co
335

je pro ni dobr, udlala, co se j eklo.

M mmu doma? chtla vdt Frau Holtzapfelov. Stla na
prahu, ena zbudovan z padestiletho drtu, a co chvli se ohlela
do ulice. Je ta tvoje svinsk mma dneska doma?
Liesel se otoila a zavolala.
PT VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Gelegenheit pleitost:
vyhldka na pokrok i postup
Souvisejc pojmy: monost, zahjen, zvrat
Ve chvli za n stla Rosa. Co vy tady chcete? Budete mi odteka
plivat na podlahu v kuchyni?
Frau Holtzapfelovou to ani v nejmenm nezastrailo. Takhle
vtte kadho, kdo se uke u dve? Takov Gsindel!
Liesel to sledovala. Mla tu smlu, e byla smknut mezi nimi.
Rosa ji odstrila. No tak, eknete mi, co tu chcete, nebo ne?
Frau Holtzapfelov se jet jednou rozhldla po ulici. Mla bych
nabdku.
Mma pesunula vhu z nohy na nohu. Vn?
Ne pro vs. Propustila Rosu nezjmem v hlase a zamila se na
Liesel. Pro tebe.
No a na co jste si nechala zavolat m?
Pinejmenm potebuju, abyste j to dovolila.
Marjpanno, pomyslela si Liesel, to mi tak schzelo. Co ode m
sakra me Holtzapfelka chtt?
Lbila se mi ta knka, co jsi etla v krytu.
Ne. Tu nedostane. Liesel byla pevn rozhodnut. Ano?
Doufala jsem, e si v krytu poslechnu i zbytek, ale jak to vypad,
prozatm nm nic nehroz. Posunula rameny a narovnala drt, kter
mla v zdech. Tak bych chtla, abys la ke mn a etla mi ji.
To je teda drzost, Holtzapfelov. Rosa zvaovala, jestli m
bsnit, nebo ne. Jestli si myslte
Nebudu vm u plivat na dvee, skoila j sousedka do ei. A
dostanete mj pdl kafe.
336

Rosa se rozhodla, e bsnit nebude. A trochu mouky.

Coe, nejste vy idovka? Jenom to kafe. Mete ho vymnit za
mouku s nkm jinm.
Domluvily se.
Vichni krom dvky.
Tak dobe, dohodnuto.
Mami?
Ticho, Saumensch. Dojdi si pro knku. Mma se otoila zase k
Frau Holtzapfelov. Kter den se vm hod?
Pondl a ptek, ve tyi. A dneska, hned te.
Liesel nsledovala poadov krok Frau Holtzapfelov do jejho sdla
hned vedle. Bylo pesnm obrazem bytu Hubermannovch, leda
snad nepatrn vt.
Posadila se ke kuchyskmu stolu, Frau Holtzapfelov si sedla
pmo proti n, ale dvala se k oknu. ti, ekla.
Druhou kapitolu?
Ne, osmou. Jist e druhou kapitolu! A koukej st, ne t odsud
vyhodm.
Ano, Frau Holtzapfelov.
Ano Frau Holtzapfelov si nech od cesty. Prost otevi knku.
Nemme na to cel den.
Paneboe, pomyslela si Liesel. Tohle je trest za vechno to
kraden. Konen m dostihnul.
etla ptatyicet minut, a kdy byla kapitola u konce, pistl na
stole pytlk s kvou.
Dkuju, ekla ta ena. Je to pkn pbh. Otoila se ke
sporku a pustila se do brambor. Ani se otoila, prohodila: Ty jsi
jet tady?
Liesel to pochopila jako pokyn k odchodu. Danke schn, Frau
Holtzapfelov. U dve uvidla zarmovanou fotografii dvou
mladch mu ve vojenskch uniformch, a pihodila i jedno Heil
Hitler, s rukou napaenou do kuchyn.
Ano. Frau Holtzapfelov byla pyn, a mla strach. Dva synov
337

v Rusku. Heil Hitler. Dala vait vodu a nala v sob tolik

zdvoilosti, e doprovodila Liesel tch pr krok ke dvem. Bis
morgen?
Pt den byl ptek. Ano, Frau Holtzapfelov. Ztra.
Liesel spotala, e probhla jet tyi dal tec setkn s Frau
Holtzapfelovou, ne Molchingem provedli idy.
Pochodovali do Dachau, koncentrovat se.
To bylo dohromady dva tdny, napsala pozdji ve sklep. Dva
tdny, kter zmnily svt, trnct dn, kter ho zniily.

338

DLOUH POCHOD DO DACHAU

kalo se, e se porouchal nklak, ale j mu osobn dosvdit,

e to tak nebylo. Byla jsem u toho.
Pihodilo se ale mosk nebe s blmi epikami mrak.
Krom toho tam nebylo jen jedno auto. Ti nklaky najednou se
vm neporouchaj.
Kdy vojci zastavili, aby se podlili o trochu jdla a cigaret a
poourali se v balku id, jeden z vz se zhroutil nsledkem
vyhladovn a nemoci. Netum, odkud ten konvoj vyjel, ale tohle se
stalo asi pt kilometr od Molchingu a jet spoustu krok od
koncentranho tbora v Dachau.
Vyplhala jsem pes pedn sklo do nklaku, nala nemocnho
mue a vzadu zase vyskoila. Jeho due byla vyhubl. Vousy ml
jako etz s koul. Dopadla jsem se zarachocenm nohama do trku,
ale vojci ani vzni nic neslyeli. Vichni m ovem ctili.
Pam mi k, e na ploin nklaku se ozvala spousta pn.
Volaly ke mn vnitn hlasy.
Pro on, a j ne?
Dky bohu, e ne j!
Vojci se ovem zamstnvali odlinou debatou. Velitel zamkl
cigaretu a poloil ostatnm zaouzenou otzku. Kdy jsme ty krysy
naposled vzali na vzduch?
Jeho zstupce v sob zdusil kael. Bodnul by jim, co?
No tak co teba te? asu mme dost, ne?
My mme vdycky dost asu, pane.
Navc je skvl poas na pehldku, co kte?
339

To je, pane.
Tak na co ekte?
Kdy se ozval ten zvuk, hrla Liesel fotbal na Himmelstrae Ve
stednm poli zpasili o m dva kluci, a pak se vechno zastavilo.
Dokonce i Tommy Mller to zaslechl. Co to je? ptal se ze svho
stanovit v brn.
Vichni se otoili ke zvuku oupajcch nohou a poadovch
hlas, kter se propracovvaly bl.
e by kravsk stdo? uvaoval Rudy. To ne. To nedl takov
zvuky, co?
Ulice pln dt nejdv jen pomalu zamila za tm magnetickm
zvukem, smrem k obchodu Frau Dillerov. Kik kadou chvli
nabral na drazu.
A star dma s vteckm hlasem ve vyvenm byt hned za
rohem na Mnchener Strae odhalila vem pesn zdroj toho
pozdvien. V okn vysoko nahoe vypadala jej tv jako bl vlajka
s vlhkma oima a otevenmi sty. Mla ed vlasy. Jej oi byly
modr, temn modr. Jej hlas jako sebevrah pistl s lupnutm Liesel
u nohou.
Die Juden, ekla. idi.
EST VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Elend bda:
velik trpen, netst a strdn.
Souvisejc pojmy: sklenost, muka,
zoufalstv, ubohost
Na ulici, kudy u prostrkali tu sbrku id a jinch zloinc, se
objevovali dal lid. Tbory smrti se sice tajily, ale as od asu se
lidem pedvedla slva tbor pracovnch, jako bylo Dachau.
Liesel uvidla daleko na druhm konci ulice mue s malskou
krou. Cel nesvj si proesval prsty vlasy.
Koukej, ukzala Rudymu. Tta.
340

Peli ulici a li k nmu, a Hans Hubermann se nejdv pokusil

odvst je pry.
Liesel, ekl, mon
Uvdomil si ale, e dvka je rozhodnuta zstat, a mon to i bylo
nco, co by mla vidt. Stl tam s n ve svm podzimnm vzduchu.
Nekal nic.
Bylo to na Mnchener Strae. Dvali se.
Kolem nich a ped nimi pibvali ostatn.
Dvali se, jak ulic prochz id jako katalog barev. Takhle je
nepopsala zlodjka knih, ale j vm povdm, e prv tak to bylo,
protoe spousta z nich mla zhasnout. A ti vichni m mli pivtat
jako jedinho ptele, kter jim zbyl, kosti jako dm, due vlekouc
za sebou.
Kdy dorazili v plnm potu, zvuk jejich nohou roztepal silnici.
Obrovsk oi ve vyhldlch lebkch. A ta pna. Padla jim jako ulit.
Kloptali postrkovni rukama vojk pr krok v nucenm bhu, a
pak zase pozvoln nvrat k podvyiven chzi.
Hans je sledoval nad hlavami shromaujcho se obecenstva. Oi
ml urit stbrn a napjat. Liesel se dvala mezerami nebo pes
ramena.
Trpc tve vyerpanch mu a en doshly a k nim, a adonily
ani ne tak o pomoc to u mli za sebou , ale o vysvtlen. Nco,
co by zmrnilo to zmaten.
Nohy se sotva zvedaly ze zem.
Ke koilm mli pilepen Davidovy hvzdy a k tvm bylo
pipevnn strdn, jako by to bylo stanoveno: Nezapomene na
strdn sv V nkterch ppadech je obrstalo jako popnav
rostlina.
Vedle nich li vojci, a poroueli jim, a se pohnou a pestanou
kourat. Nkte z tch vojk byli teprve chlapci. V och mli
Fhrera.
Liesel to vechno sledovala a byla si jist, e tohle jsou ty
nejuboej due na svt. To o nich napsala. Jejich vyzbl tve
341

byly protaen mukami. Postupovali vped pojdan hladem. Nkte

se dvali k zemi, aby nevidli lidi podl cesty. Jin vyzvav hledli
na ty, kdo se pili podvat na jejich ponen, pedehru jejich smrti.
Jin adonili, aby nkdo, kdokoli, vystoupil, chytil je a objal.
Nikdo to neudlal.
A u t pehldce pihleli s hrdost, bezostyn nebo se studem,
nikdo nevykroil z ady a neperuil ji. Zatm.
Tu a tam mu nebo ena ne, to nebyli mui a eny, byli to id
zachytil v davu Lieselinu tv. Hledli na ni zlomen, a zlodjka knih
nemohla nic ne jim ten pohled oplcet po tu dlouhou,
nevylitelnou chvli, ne byli zase pry. Mohla jen doufat, e
rozpoznaj, jak je al v jej tvi hlubok, e je skuten, ne jen
chvilkov.
Mm jednoho z vs ve sklep! chtlo se j ct. Stavli jsme spolu
snhulka! Kdy byl nemocn, dala jsem mu tinct drk!
Neekla vbec nic.
K emu by to bylo?
Chpala, e je pro tyhle lidi naprosto bezcenn. Nelze je zachrnit,
a za pr minut mla poznat, jak se povede tm, kdo by jim zkusili
pomoci.
V mezrce v prvodu el mu star ne ostatn.
Ml vousy a odran obleen.
Jeho oi mly barvu agnie, a pestoe nic nevil, byl pli tk
a jeho nohy ho neunesly.
Nkolikrt upadl.
Silnice mu zplotila jednu stranu oblieje.
Pokad nad nm hned stl vojk. Steh auf, kiel dol.
Vstvej.
Mu se zdvihl do kleku a s obtemi vstal. el dl.
Pokad kdy skoro dohnal konec ady, ztratil rychlost a znovu
kloptl a padl. Za nm jich bylo vc cel nklad jednoho vozu a
hrozilo, e ho dostihnou a ulapou.
Bylo k nesnesen sledovat bolest v jeho roztesench pach, kter
se pokouely tlo zvednout. Jet jednou povolily, a pak vstal a uel
pr dalch krok.
342

Byl mrtv.
Ten mu byl mrtv.
Dejte mu pr minut a on jist padne do nmeckho pkopu a
zeme. Vichni ho nechaj, vichni se budou dvat.
Pak ale jeden lovk.
Hans Hubermann.
Stalo se to rychle.
Ruka, kter pevn svrala Lieselinu ruku, ji pustila a kolem se
prodral mu. Uctila, jak j vlastn dla plcla o stehno.
Tta doel ke svoj ke a nco z n vyndal. Pak proel mezi lidmi
na silnici.
id stl ped nm a oekval dal hrst nadvek, ale stejn jako
vichni ostatn sledoval, jak Hans Hubermann napahuje ruku, ve
kter le kousek chleba, jako by ho vyaroval.
Kdy peel z ruky do ruky, id se sesul. Padl na kolena a objal
ttovi ltka. Zaboil mezi n obliej a dkoval mu.
Liesel se dvala.
Se slzami v och vidla, jak se mu sesul jet n, kousek ttu
odstril a plakal mu u kotnk.
Ostatn id prochzeli kolem a vichni sledovali ten mal, marn
zzrak. Proudili kolem jako lidsk voda. Nkte jet toho dne
dospj k moi. Dostanou bl epiky.
Na msto inu se hned propracoval vojk. Prohldl si klecho
mue i ttu, pak se podval na dav. Po dal chvilce uvaovn vythl
zpoza opasku dtky a zaal.
id dostal estkrt. Na zda, pes hlavu a pes nohy. Ty pno! Ty
prase! Zaal krvcet z u.
Pak piel na adu tta.
Te Liesel popadl za ruku nkdo jin, a kdy se vyden
podvala vedle sebe, stl tam Rudy Steiner, polykal a sledoval, jak na
ulici biuj Hanse Hubermanna. Liesel se z toho zvuku chtlo
zvracet, ekala, e se na ttov tle objev pukliny. Dostal tyikrt, a
pak tak padl k zemi.
343

Kdy se star id naposledy vykrbal na nohy a vykroil dl,

jet se krtce ohldl. Naposledy smutn pohldl na mue, kter te
sm kleel, na jeho zdech hoely tyi ohniv ry, jeho kolena
rozbolavla silnice. Kdy nic jinho, ten staec zeme jako lovk.
Nebo alespo s mylenkou, e bval lovkem.
Co j na to?
Nejsem si jist, jestli je to a takov vhra.
Kdy se Liesel s Rudym dostali k Hansovi a pomohli mu na nohy,
ozvala se spousta hlas. Hlasy a slunen svit. Tak si to pamatuje.
Svtlo mihotajc se po silnici a slova jak vlny ttc se j o zda.
Teprve kdy byli na odchodu, vimli si, e chleba le zavren na
cest.
Rudy se ho pokusil sebrat, ale kolemjdouc id mu ho vytrhl z
ruky a popral se o nj s dalmi dvma, zatmco pokraovali ve sv
pouti do Dachau.
Stbrn oi byly staen z vek.
Kru nkdo pevrhl, barva tekla po ulici.
Nadvali mu do idomil.
Jin byli zticha a pomhali do bezpe.
Hans Hubermann se naklnl dopedu, rukama open o stnu domu.
Znenadn na nj dolehlo, co se prv stalo.
Pedstava, rychl a hork.
slo 33 na Himmelstrae a sklep.
Mezi usilovnmi ndechy a vdechy vzly panick mylenky. A
te pijdou. Pijdou.
Jei, Kristepane.
Podval se na dvku a zavel oi.
Bol t to, tati?
Msto odpovdi dostala otzku.
Co m to napadlo? Sevel vka pevnji a pak oi otevel.
Montrky ml pomakan. Na rukou ml barvu a krev. A chlebov
344

drobky. Tolik se liily od toho letnho chleba. Paneboe, Liesel, co

jsem to provedl?
Ano.
To musm souhlasit.
Co to tta provedl?

345

MR

Krtce po jedenct hodin veer tho dne krel Max Vandenburg

po Himmelstrae a kufrem plnm jdla a teplho obleen.
V plicch ml nmeck vzduch. lut hvzdy hoely. Kdy doel k
obchodu Frau Dillerov, naposledy se ohldl po sle 33. Nevidl
postavu v okn, ale ona jeho ano. Zamvala, a on j to neoplatil.
Liesel jet ctila na ele jeho sta. Ctila jeho louc se dech.
Nco jsem ti tu nechal, ekl j, ale dostane to, teprve a bude
pipraven.
Odeel.
Maxi?
Ale on se nevrtil.
Vyel z jejho pokoje a tie za sebou zavel.
Chodba zamumlala.
Byl pry.
Kdy zvldla dojt do kuchyn, mma s ttou tam stli, postavy
zkroucen, konzervovan tve. Stli tak u ticet sekund vnosti.
SEDM VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Schweigen ticho:
neptomnost zvuku nebo hluku.
Souvisejc pojmy: klid, pokoj, mr.
Jak phodn.
346

Mr.
Nkde pobl Mnichova se tmou prodral nmeck id. Bylo
dohodnuto, e za tyi dny se setk s Hansem Hubermannem (tedy
pokud ho neodvezou) na jednom mst daleko po proudu Amperu,
kde se mezi ekou a stromy skln poboen most.
Dostane se tam, ale nezstane dle ne pr minut.
Kdy tam za tyi dny tta piel, nael jen vzkaz pod kamenem, u
paty jednoho stromu. Nebyl adresovn nikomu a tvoila ho jedin
vta.
POSLEDN SLOVA MAXE VANDENBURGA
U jste udlali dost.
Vce ne kdy jindy bylo te slo 33 na Himmelstrae tichm
mstem; a nepelo bez povimnut, e Dudenv slovnk se naprosto
a skrznaskrz mlil, zejmna pokud lo o souvisejc pojmy. Ticho
nen klid ani pokoj, a nen ani mr.

347

BLBEC A MUI V KABTECH

V noci po pehldce sedl v kuchyni blbec, upjel hok loky kafe od

Holtzapfelov a dychtil po cigaret. ekal, a pijde gestapo, vojci,
policie kdokoli a odvede ho. Ctil, e si to zaslou. Rosa mu
nadila, aby si el lehnout. U dve okounla dvka. Poslal ob pry a
strvil hodiny zbvajc do rna s hlavou v dlanch a ekal.
Nestalo se nic.
Kad jednotka asu pinela oekvn hluku buen na dvee a
vhrnch slov.
Nepily.
Zvuky vydval jen on sm.
Co jsem to provedl? zaeptal znovu.
Paneboe, jak j bych si dal cigaretu, odpovdl. pln mu
doly.
Liesel nkolikrt zaslechla ty eptan vty, a dalo hodn prce
zstat stt u dve. Hrozn rda by ho utila, ale jet nikdy nevidla
tak zdrcenho lovka. Ta noc nepinesla dnou tchu. Max byl
pry, a mohl za to Hans Hubermann.
Kuchysk skky mly tvar viny, dlan ml mastn vzpomnkou
na to, co provedl. Urit se mu pot, pomyslela si Liesel, protoe jej
vlastn ruce byly promen a po zpst.
V pokoji se pomodlila.
Na vech tyech, pedlokt na matraci.
Prosm t, pane Boe, dej, a Max peije. Prosm, Boe,
348

prosm
Jej strdajc kolena.
Jej rozbolavl nohy.
Kdy se objevilo prvn svtlo, probudila se a dola do kuchyn. Tta
spal, hlavu rovnobn se stoln deskou, v koutku st troku slin.
Vn kvy pronikala vm, a ve vzduchu stle visela vidina hloup
laskavosti Hanse Hubermanna. Byla jako slo nebo adresa. Prkrt
si ji zopakuj, a ona utkv.
Nectil, kdy se ho pokusila probudit poprv, ale pi druhm
ouchnut do ramene mu zvedl hlavu ze stolu vzhru namen ok.
U jsou tady?
Ne, tati, to jsem j.
Dopil z hrnku vystydlou kvu. Ohryzek mu poskoil vzhru a zas
se propadl. U tady mli bt. Jak to, e nepili, Liesel?
Byla to urka.
U tu dvno mli bt a prosmit dm, hledat dkazy idomilstv
nebo zrady, jene to vypadalo, e Max odeel pln bezdvodn.
Mohl si klidn spt ve sklep nebo kreslit do knky.
Neme vdt, e nepijdou, tati.
Ml jsem vdt, e tomu lovku nemm dvat chleba. Prost
jsem nepemlel.
Neudlal jsi nic patnho, tati.
To ti nevm.
Vstal a vyel z kuchyn, dvee za sebou nechal dokon. A aby
bylo jet h, vypadalo to na krsn rno.
Kdy ubhly ty tyi dny, uel tta dlouhou cestu podl Amperu.
Pinesl odtud krtk vzkaz a poloil ho na kuchysk stl.
*
Utekl dal tden, a Hans Hubermann stle jet ekal na svj trest.
Podlitiny na zdech se mu zmnily v jizvy, a vtinu svho asu
strvil prochzkami po Molchingu. Frau Dillerov mu plivala pod
nohy. Frau Holtzapfelov dodrela slovo a pestala plivat na
349

Hubermannovic dvee, ale tohle byla ikovn nhrada. J to

vdla, proklnala ho kramka. pinavj idomile.
el dl jakoby nic, a Liesel ho asto zastihla u Amperu, na most.
S rukama sloenma na zbradl se naklnl pes okraj. Kolem se
prohnly dti na kolech nebo tudy pobhaly, kiely a pleskaly
nohama o devo. Nic z toho s nm ani nehnulo.
OSM VRAZ Z DUDENOVA SLOVNKU
Nachtrauern litovat:
smutek naplnn touhou, zklamnm
nebo pocitem ztrty.
Souvisejc pojmy: kt se,
truchlit, rmoutit se
Vid ho? zeptal se j jednoho odpoledne, kdy se tam naklnla s
nm. Tamhle ve vod?
eka se nehnala nijak rychle. V pomalch vlnkch uvidla Liesel
obrysy tve Maxe Vandenburga. Vidla chm jeho vlas i to
ostatn. Obas zpasil ve sklep s Fhrerem.
Jemarjjozef. Ttovy ruce pevnji sevely roztepen devo.
Jsem blbec.
Ne, tati.
Jsi prost lovk.
Ta slova ji napadla po vce ne roce, kdy psala ve sklep, a tehdy
si pla, aby na n byla pila u tenkrt.
Jsem trouba, ekl Hans Hubermann sv nevlastn dcei. A
hodnej. A dky tomu jsem nejvt blbec na svt. V, j chci, aby si
pro m pili. Vechno je lep ne tohle ekn.
Hans Hubermann poteboval zadostiuinn. Poteboval vdt, e
Max Vandenburg ml k odchodu z jeho domu dobr dvod. Po tech
tdnech ekn ml dojem, e jeho chvle pila.
Bylo u pozd.
Liesel se vracela od Frau Holtzapfelov, kdy uvidla dva mue v
350

dlouhch ernch kabtech, vbhla dovnit.

Tati, tati! Mlem smetla kuchysk stl. Tati, u jsou tady!
Nejdv se objevila mma. Co je to tu za povyk, Saumensch? Kdo je
tady?
Gestapo.
Hansie!
U tam byl, a vyel z domu, aby je uvtal. Liesel chtla s nm, ale
Rosa ji chytla a jen se dvaly z okna.
Tta byl nachystan u branky. Oval se.
Mma sevela pevnji Lieselinu pai.
Mui jen proli kolem.
Tta se vyplaen otoil k oknu, pak vyel z branky. Zavolal za nimi.
Hej! J jsem tady. Jdete pro m. J bydlm tady.
Mui v kabtech se jen na chvilku zastavili a zkontrolovali si
notesy. Ne ne, ekli mu. Hlasy mli hlubok a mohutn. Pro nae
ely jste bohuel trochu star.
Pokraovali v chzi, ale nemli ped sebou dlouhou cestu.
Zastavili se ped slem ticet pt a proli otevenou brankou. Frau
Steinerov? zeptali se, kdy se otevely dvee.
Ano, to jsem j.
Pili jsme si s vmi o nem promluvit.
Mui v kabtech stli jako obleen sloupy na prahu Steinerovic
obytn krabice od bot.
Kdovpro si pili pro chlapce.
Mui v kabtech chtli Rudyho.

351

ST OSM

ESAKA

SLOV

ve kter se objevuje:
domino a tma pomylen
na nahho rudyho trest
manelka mue, kter dr slovo
sbra jedlci chleba svka
pod stromy ukryt skick
a anarchistova sbrka oblek

352

DOMINO A TMA

Jak ekla Rudyho nejmlad sestra, v kuchyni sedla dv straidla.

Jejich ei metodicky hntly dvee, za ktermi ti ze Steinerovic dt
hrly domino. Zbyl ti poslouchaly v lonici rdio a nevdly o
niem. Rudy doufal, e to vecko nesouvis s tm, co se stalo minul
tden ve kole. O tom odmtl ct Liesel a nemluvil o tom ani doma.
EDIV ODPOLEDNE,
MAL KOLN KANCEL
Ti kluci stoj v jedn ad. Jejich zznamy
a tla jsou podrobovny vestrannmu
zkoumn.
Kdy skonila tvrt hra, zaal Rudy stavt kostky domina do ad,
sestavoval z nich vzorek, kter se vinul po podlaze obvacho
pokoje. Podle svho zvyku nechal tu a tam mezeru, pro ppad, e by
zashl niemn prst nkterho ze sourozenc, co se obvykle stvalo.
Mu je shodit, Rudy?
Ne.
A j?
Ne. Udlme to vichni najednou.
Postavil ti oddlen ady, kter vedly k jedin vi z dominovch
kostek uprosted. Vichni spolen se budou dvat, jak se hrout ve,
co bylo tak uvliv naplnovno, a vichni se budou usmvat nad
353

krsou nien.
Hlasy z kuchyn zeslily, vrily se jeden pes druh, aby byly
slyet. O pozornost soupeily rzn vty, a se mezi n postavila
osoba, je byla do t doby zticha.
Ne, ekla. Opakovalo se to. Ne. Ostatn se hdali dl, ale
znovu je umlel stejn hlas, kter te ale zskal na vze. Prosm,
zapsahala je Barbara Steinerov. Mho chlapce ne.
Meme zaplit svku, Rudy?
To asto dlali s otcem. Zhasl a pak sledovali ve svtle svky, jak
se kostky domina hrout. Kdovpro to najednou byla ndhernj,
asnj podvan.
Stejn ho u bolely nohy. Pokejte, najdu sirky.
Vypna byl u dve.
Tie k nmu doel, sirky v jedn ruce, svku ve druh.
Na druh stran se ti mui a jedna ena doplhali a k pantm.
Nejlep vsledky ve td, eklo jedno ze straidel. Tak hluboce,
tak sue. Nemluv o jeho sportovnch dovednostech. Pro sakra
musel pi t slavnosti vyhrt vechny zvody?
Deutscher.
Zatracen Franz Deutscher!
Ale pak pochopil.
Nemohl za to Franz Deutscher, mohl si za to sm. Chtl dokzat
svmu bvalmu trapiteli, co doke, ale chtl tak dokzat vem,
za stoj. A ti vichni te sedli v jejich kuchyni.
Zaplil svku a zhasl svtlo.
Pipraveni?
Jene j jsem slyel, co se tam dje. To byl nezamniteln,
dubov otcv hlas.
No tak, Rudy, honem.
Ano, ale chpejte, pane Steinere, vechno se to dje pro vy
cle. Myslete na to, jak pleitosti by v syn ml. Je to skuten
354

vsada.
Rudy, ta svka ti kape.
Mvl rukou, a daj pokoj, a ekal zas na Alexe Steinera. Dokal
se.
Vsada? Jako teba bhat bos ve snhu? Jako teba skkat z
deseti metr do metru vody?
Rudy ml u ucho pitisknut ke dvem. Svka mu tla v ruce.
Drby. Ten such hlas, hlubok a vcn, ml odpov na
vechno. Nae kola pat k nejlepm na svt. M vc ne svtovou
rove. Vytvme elitu nmeckch oban
Rudy u nedokzal poslouchat.
Sloupal si z ruky vosk a odtrhl se od cpku svtla, kter se linulo
kvrou ve dvech. Sedl si, a plamen zhasl. Pli mnoho pohybu.
Dovnit se vlila tma. Jedin svtlo poskytovala obdlnkov ablona,
obrys dve do kuchyn.
Rozkrtl dal sirku a znovu svku zaplil. Nasldl pach ohn a
uhlku.
Rudy a jeho sestry ukli kad do jedn dominov kostky a dvali
se, jak se kc a v uprosted se pak hrout na kolena. Dvata
zajsala.
Do pokoje veel Kurt, jeho star bratr.
Vypad to jako mrtvoly, prohlsil.
Coe?
Rudy se zadval do jeho ztemnl tve, ale Kurt neodpovdl.
Zaslechl hdku z kuchyn. Co se to tam dje?
Odpovdla jedna z holiek. Ta nejmlad, Bettina. Bylo j pt.
Jsou tam dv straidla, vysvtlila. Pily si pro Rudyho.
No vidte, zas ty lidsk dti. O tolik chytej.
*
Kdy pak mui v kabtech odeli, dva chlapci, jeden sedmnctilet,
druh trnctilet, sebrali odvahu a postavili se kuchyni.
Stli ve dvech. Jejich oi ztrestalo svtlo.
Promluvil Kurt. Odvedou si ho?
Jejich matka mla pedlokt poloen na stoln desce. Dlan se
355

dvaly vzhru.
Alex Steiner zvedl hlavu.
Byla tk.
Jeho vraz byl ostr a zeteln, erstv vyezan.
Devnou rukou si uhladil tsky na ofin a nkolikrt se pokusil
promluvit.
Tati?
Rudy ale neel k otci.
Posadil se ke stolu a vzal matku za pevrcenou ruku.
Alex a Barbara Steinerovi nikdy neprozrad, co bylo eeno,
zatmco v obvacm pokoji padaly jako mrtvoly dominov kostky.
Kdyby jen Rudy poslouchal u dve dl, jen o pr minut dle
Bhem tdn, kter pily, si kal vlastn hdal se sm se sebou
, e kdyby byl toho veera vyslechl i zbytek rozhovoru, veel by do
kuchyn mnohem dv. Pjdu, ekl by. Odvete m, prosm, mu
jt hned.
Kdyby byl zashl, mon by to vechno zmnilo.
TI MONOSTI
1. Alexe Steinera by nestihl stejn trest
jako Hanse Hubermanna.
2. Rudy by odjel do t koly.
3. A mon, jen mon, by peil.
Krut osud nicmn nedovolil vejt Rudymu Steinerovi do kuchyn v
phodn okamik.
Rudy se vrtil ke svm sestrm a dominu.
Sedl si.
Rudy Steiner nepojede nikam.

356

POMYLEN NA NAHHO RUDYHO

Byla tam ena.

Stla v kout.
Mla ten nejtlust cop, jak v ivot vidl. Senroval j zda, a
kdy si ho obas pehodila pes rameno, hal j na koloslnch prsou
jako njak pekrmen mazlek. Zvten na n bylo vlastn
vechno. Rty, nohy. Zuby jako dladice. Hlas mla mocn a pm.
Nebylo asu nazbyt. Komm, naizovala jim. Poj sem. Tady si
stoupni.
Doktor byl ve srovnn s n sp jako olysal hlodavec. Byl mal a
ipern, mil koln kancel zbsilmi, ale clevdommi kroky
obchodnka. A ml rmu.
Tko ct, kter ze t chlapc poslechl neochotnji, kdy jim
nadili, aby se svlkli. Prvn se dval z jednoho na druhho, na
strnoucho uitele, na olbm sestru, na drobnho lkae. Ten
uprosted se dval jen na sv nohy, a ten na druhm kraji si blahopl,
e je ve koln kanceli a ne v njak temn ulice. Rudy dospl k
nzoru, e ta sestra jim m nahnat strach.
Kdo pjde prvn? zeptala se.
Odpovdl dohlejc uitel, Herr Heckenstaller. Byl to sp
tmav oblek ne lovk. Tv tvoil knr. Pehldl kluky a jeho
rozhodnut pilo okamit.
Schwarz.
Neastnk Jrgen Schwarz si jen velmi nerad svlkl uniformu.
Zstal tam stt jen v botch a ve spodkch. Na nmeck tvi mu
zstala tret smolask prosba.
357

No? ptal se Herr Heckenstaller. Co ty boty?

Zul si ob boty, sthl ob ponoky.
Und die Unterhosen, ekla sestra. Spodky taky.
Rudy i ten dal chlapec, Olaf Spiegel, se tou dobou u tak
vysvlkali, ale do nebezpen pozice Jrgena Schwarze mli jet
daleko. Chlapec se tsl. Byl o rok mlad ne zbyl dva, ale byl
vy. Spodky ly dol v bdnm ponen, e stoj v mal, studen
kanceli. Sebectu ml omotanou kolem kotnk.
Sestra ho zkoumav pozorovala, ruce sloen na ohromujc hrudi.
Heckenstaller nakzal zbylm dvma, a sebou hod.
Doktor se krbal na hlav a kalal. Ta jeho rma ho zabije.
Ti naz chlapci na studen podlaze byli jeden po druhm
prohldnuti.
Rukama si piklpli pirozen a chvli se jako budoucnost.
Doktor se jim za ustavinho kaln a spn podval na zoubek.
Ndech. Popothnut.
Vdech. Druh popothnut.
A ruce pry. Zakaln. ekl jsem ruce pry. dsn pval
kale.
Jak u to lid dlaj, kluci pokukovali jeden po druhm a ptrali
po znmkch vzjemnch sympati. dn neobjevili. Vichni ti
odpili ruce od svch penis a spustili ruce. Rudy si nepipadal jako
pslunk pansk rasy.
Postupn se nm da, informovala sestra uitele, budovat novou
budoucnost. Stane se j nov tda tlesn i duevn rozvinutjch
Nmc. Velc tda.
Jej kzn bohuel utnul doktor, kter se pehnul v pli a ze vech
sil se nad oputnm obleenm rozkalal. Z o se mu inuly slzy a
Rudy si nemohl pomoct, ale musel se divit.
Nov budoucnost? To jako on?
Moude to neekl nahlas.
358

Prohldka byla u konce a on zvldl sv prvn nah Heil Hitler.

Ponkud zvrhle pipustil, e to nebylo zas tak hrozn.
Kluci vysvleen ze sv dstojnosti se mohli zase oblct, a kdy je
vyvdli z mstnosti, slyeli u rozhovor, kter jim za zdy vedli na
jejich poest.
Jsou trochu star, ne je obvykl, kal doktor, ale myslm, e
alespo dva z nich.
Sestra s nm byla zajedno. Ten prvn a ten tet.
Ti kluci se zastavili venku.
Prvn a tet.
Prvn jse ty, Schwarzi, prohlsil Rudy. Pak se dotzal Olafa
Spiegla. Kdo byl tet?
Spiegel provedl nkolik vpot. Myslela tetho v ad, nebo
koho jako tetho prohleli? Na tom nezleelo. Vdl, emu chce
vit. ek bych, e ty.
Prdlajs, Spiegle, byls to ty.
MAL UJITN
Mui v kabtech vdli, kdo byl ten tet.
Den po jejich nvtv v Himmelstrae se Rudy posadil s Liesel na
schdek ped dvemi a celou sgu j do nejmench detail vylil.
Poddal se a piznal, co se stalo ten den ve kole, kdy ho odvedli ze
tdy. Dokonce dola posmchu obrovit sestra a to, jak se tvil
Jrgen Schwarz. Z vt sti to ale bylo vyprvn pln zkosti,
zvl kdy dolo na hlasy z kuchyn a mrtvolky domina.
Liesel pak cel dny nedokzala vystrnadit z hlavy jednu
pedstavu.
Byla to ta prohldka t kluk, nebo sp, aby byla upmn, Rudy.
Lehvala v posteli, stskalo se j po Maxovi, kala si, kde asi je,
modlila se, aby il, ale nkde mezi tm vm stl Rudy.
359

Zil ve tm, nah jako prst.

V tom vidn byla i velik hrza, zvl v t chvli, kdy ho
donutili, aby spustil ruce. Bylo to pinejmenm znepokojiv, ale z
njakho dvodu na to nedokzala pestat myslet.

360

TREST

Na pdlovch kartch nacistickho Nmecka sice poloka trest

nebyla, ale pijt si musel kad. Na nkoho se dostala smrt v ciz
zemi bhem vlky. Na jin chudoba a vina, kdy vlka skonila a po
cel Evrop dolo k esti milionm objev. Spousta lid musela o
svm trestu vdt dopedu, ale jen mal zlomek ho vtal. Jednou
takovou osobou byl Hans Hubermann.
idm na ulici se nepomh.
Neschovvaj se ve sklep.
Zpotku bylo jeho trestem svdom. Souilo ho, e Maxe
bezdn vyhrabal ze zem. Liesel vidla sedt ttovo svdom vedle
jeho tale s vee, kter si nevmal, vidla ho s nm stt na most
pes Amper. Pestal hrt na harmoniku. Jeho stbrook optimismus
byl rann a nehybn. Bylo to zl, ale byl to teprve zatek.
Jedn stedy na zatku listopadu dopadl do potovn schrnky
jeho prav trest. Na povrchu vypadal jako dobr zprva.
PAPR V KUCHYNI
S potenm vm oznamujeme, e vae pihlka
do NSDAP byla definitivn schvlena
Nacisti? divila se Rosa. J myslela, e t nechtj.
Taky nechtli.
Tta se posadil a znovu si etl ten dopis.
361

Neposlaj ho kdovkam pro zradu nebo proto, e pomh idm

nebo kvli nemu podobnmu. Ne, Hans Hubermann byl odmnn,
tedy alespo podle nzoru nkterch lid. Jak je to mon?
Tm to neskoni.
Neskonilo.
V ptek pilo oznmen, e Hans Hubermann m narukovat do
nmeck armdy. len strany se rd zapoj do vlenho sil, konil
list. Pokud ne, urit to bude mt nsledky.
Liesel se prv vrtila po ten od Frau Holtzapfelov. Kuchyn
ztkla prou z polvky a neptomnmi tvemi Hanse a Rosy
Hubermannovch. Tta sedl. Mma nad nm stala a polvka se
zanala pipalovat.
Boe, neposlej m do Ruska, ekl tta.
Mami, pl se ti polvka.
Coe?
Liesel pela kuchy a sthla ji z plotny. Polvka. Kdy ji
astn zachrnila, otoila se ke svm pstounm Tve jako mrtv
msta. Co se stalo, tati?
Podal j dopis a ona ho zaala protat. Roztsly se j ruce. Slova
byla silou vbita do papru.
OBSAH PEDSTAV LIESEL MEMINGEROV
V kuchyni seven okem, kdesi pobl
sporku, vyvstv obraz osamlho,
upracovanho psacho stroje. Trn ve
vzdlen, poloprzdn mstnosti. Klvesy
mu vybledly, przdn list papru ek
trpliv a vzpmen ve vnucenm postoji.
Jemn se vln ve vtku vanoucm od okna.
Pestvka na svainu je skoro u konce.
U dve lern postv hromada
papr vysok jako lovk.
Klidn by mohla kouit.
362

Ve skutenosti Liesel ten psac stroj uvidla a pozdji, kdy psala.

kala si, kolik takovch dopis rozeslali jako trest Hansm
Hubermannm a Alexm Steinerm celho Nmecka tm, kdo
pomhali bezmocnm, a tm, kdo odmtli pustit svoje dti.
Byla to znmka narstajcho zoufalstv nmeck armdy.
Prohrvali v Rusku.
Na jejich msta dopadaly bomby.
Bylo poteba vc lid, a dal zpsoby, jak je naverbovat, a ty
nejhor koly pipadnou vtinou na ty nejhor mon lidi.
Jej oi proptrvaly papr, skrze drky po vbitch psmenech vidla
a na stl. Do strnky byla vtluen slova jako povinn a sluba.
Spustily se sliny. Pilo nucen ke zvracen. Co je to?
Ttova odpov byla tich. Myslel jsem, e jsem t nauil st,
holiko. Nekal to zlostn ani sarkasticky. Byl to neptomn hlas,
jen odpovdal jeho tvi.
Liesel se podvala na mmu.
Rose se pod pravm okem udlala trhlinka a v pt minut u se
j roztrhla cel lepenkov tv. Ne uprosted, ale po prav stran. V
oblouku j to promklo lc, a zastavilo se to na brad.
O DVACET MINUT POZDJI:
DVKA NA HIMMELSTRASSE
Podvala se nahoru. eptem promluvila.
Nebe je dneska mkk, Maxi. Mraky
jsou tak mkk a smutn a Odvrtila
se a zkila pae. Pomyslela na to, e jej
tta pjde do vlky, a sevela si obma
rukama na bocch kabt.
A je zima, Maxi. Je hrozn zima
O pt dn pozdji, kdy podle svho zvyku pozorovala poas, se
363

Liesel na nebe nestihla podvat.

Na schdku u dve vedlejho domu sedla naesan Barbara
Steinerov. Kouila cigaretu a chvla se. Liesel se vydala k n, ale
vyruil ji Kurt. Vyel ven a posadil se k matce. Kdy vidl, e se
dvka zastavila, zavolal na ni.
Jen poj, Liesel. Rudy bude za chvli venku.
Po krtk chvli la dl smrem ke schdku.
Barbara kouila.
Na konci cigarety vrvoral zhyb popela. Kurt ji vzal, oklepal,
pothl a pak vrtil.
Kdy cigareta dohoela, Rudyho matka zvedla oi. Projela si prsty
vyrovnan dky vlas.
N tta taky jde, ekl Kurt.
Pak ticho.
Pr dt si kopalo s mem, kousek od obchodu Frau Dillerov.
Kdy pijdou a eknou si o jedno ze tvch dt, objasovala
Barbara Steinerov nikomu konkrtnmu, m ct ano.

364

MANELKA MUE, KTER DR

SLOVO

SKLEP, DEVT RNO

Do rozlouen schz est hodin: Hrl
jsem na harmoniku, Liesel. Nebyla moje.
Zavel oi: A oni mi tleskali jako blzni.
Nepotme-li tu sklenku ampaskho minul lto, nevypil Hans
Hubermann u cel desetilet ani kapku alkoholu. V pedveer
odchodu nastal as trochu se potrnovat.
Odpoledne se s Alexem Steinerem vydal ke Knollerm a zstali
dlouho do veera. Oba mui nedbali na vhrky svch manelek a
zpili se do bezvdom. Moc jim neposlouilo, e jim Dieter
Westheimer, ktermu to tam patilo, nalval zadarmo.
Jet dokud byl Hans stzliv, pozvali ho pr na pdium, aby
zahrl na harmoniku. Phodn si vybral neblaze proslulou Smutnou
nedli maarskou hymnu sebevrah , a pestoe jet prohloubil
vechen ten al, kter pse proslavil, sklidil mohutn ovace. Liesel
si tu scnu pedstavila, i ten zvuk Pln huby. Przdn sklenice od
piva okroukovala pna. Mch vzdychl a pse byla u konce. Lidi
tleskali. Huby prolit pivem ho naden provzely zptky k baru.
Kdy se jim povedlo trefit dom, nedokzal Hans strit kl do
zmku. Tak zaklepal. Nkolikrt.
Roso!
Byl u patnch dve.
365

Frau Holtzapfelov nebyla zrovna u vytren.

Schweine! Splet sis bark, pitome! Cpala slova ven klovou
drkou. Vedle, Saukerl.
Dky, Frau Holtzapfelov.
Ty svoje dky si me strit v kam, blbe.
Co prosm?
Jdte dom.
Dky, Frau Holtzapfelov.
Copak jsem vm zrovna neekla, kam si mte strit ty svoje
dky?
A ekla?
(asn, co lovk poskld z rozhovoru ve sklep a techo
sezen v kuchyni u star sprost ensk.)
Koukejte vypadnout!
Kdy se tta nakonec dostal dom, nezamil do postele, ale do
pokoje k Liesel. Stl opile ve dvech a dval se, jak sp. Probudila se
a hned si pomyslela, e je to Max.
Jsi to ty? zeptala se.
Ne, ekl. Vdl pesn, koho mysl. Tta.
Vycouval z pokoje a pak slyela jeho kroky na schodech do
sklepa.
V obvacm pokoji zaplen chrpala Rosa.
Chvli ped devtou rno dostala Liesel v kuchyni pokyn od Rosy.
Podej mi tmhleten kbelk.
Napustila ho studenou vodou a la s nm do sklepa. Liesel la za
n a marn se pokusila ji zarazit. Mami, to neme!
e ne? Na chvilku k n na schodech otoila tv. Uteklo mi
nco, Saumensch? Ty tu teka porou?
Ob stly naprosto nehnut.
Od dvky nepila dn odpov.
To bych ekla, e ne.
ly dl a naly ho, jak le na zdech v lku z povlak proti
prachu. Ml pocit, e Maxovu matraci si nezaslou.
366

Tak se podvme Rosa zvedla kbelk jestli ije.

Jemarjjozef!
Mokr skvrna mla ovln tvar, thla se od poloviny hrudnku k
hlav. Vlasy ml piplcnut k jedn stran, a dokonce i z as mu
kapalo. Za co?
Ty oralo jeden!
Jei
Bylo to zvltn, ale ze at mu stoupala pra. Jeho kocovinu bylo
pmo vidt. Vythla se mu na ramena a usadila se tam jako pytel
vlhkho cementu.
Rosa si pendala kbelk z lev ruky do prav. M tst, e jde
do vlky, prohlsila. Zvedla prst do vzduchu a nerozpakovala se jm
pohrozit. Jinak bych t zabila sama, je ti to jasn?
Tta si z krku setel pramnek vody. Muselas to dlat?
Jo, musela. Vyrazila do schod. Jestli nebude nahoe do pti
minut, dostane dal kbelk.
Liesel zstala ve sklep s ttou a snaila se sett rozlitou vodu
povlaky proti prachu.
Tta promluvil, Mokrou rukou dvku zastavil. Vzal ji za pedlokt.
Liesel? Visel na n oima. Mysl, e ije?
Liesel si sedla.
Zkila nohy.
Vlhk povlak proti prachu j zmel koleno.
Doufm, tati.
Zdlo se jako pitomost kat nco takovho, nco tak zejmho,
ale na vbr nebylo moc jinch monost.
Aby ekla nco, co m aspo njakou cenu, a aby odvedla jejich
mylenky od Maxe, sedla si Liesel na bobek a omoila si prst v
jezrku vody na podlaze. Guten Morgen, tati.
Hans na ni mrkl.
Ale nebylo to obvykl mrknut. Bylo t, neohrabanj. Byla to
pomaxovsk verze, kocovinov verze. Posadil se a vyprvl j o
harmonice pedelho veera i o Frau Holtzapfelov

367

 KUCHYN: JEDNA ODPOLEDNE

Do rozlouen zbvaj dv hodiny:
Necho, tati. Prosm. Ruka se lc se j
tese. O Maxe u jsme pili.
Te nemu pijt i o tebe. Mu
s kocovinou namsto odpovdi zabo lokty
do stolu a zakryje si prav oko. U jsi
napl ensk, Liesel. Chce se mu breet,
ale pekonv to. Proplouv tm.
Dvej pozor na mmu, jo? Dvka
doke jen zpola pokvnout na souhlas.
Dobe, tati.
Odeel z Himmelstrae navleen v kocovin a v obleku.
Alex Steiner ml jet a za tyi dny. Piel k nim pl hodiny ped
tm, ne odchzeli na ndra, a popl Hansovi hodn tst. Pila
cel Steinerovic rodina. Vichni mu potsli rukou. Barbara ho objala
a polbila na ob tve. Vrate se iv.
Ano, Barbaro. Tn, jakm to ekl, naplovala sebedvra.
Jasn e vrtm. Dokonce se dokzal zasmt. Vdy je to jenom
vlka, ne? U jsem jednu peil.
Kdy li po Himmelstrae, objevila se drtn ena ze sousedstv
a zastavila se na chodnku.
Nashledanou, Frau Holtzapfelov. Omlouvm se za tu verej
noc.
Nashledanou, Hansi, vy oralo jeden, ale nabdla mu i
ptelskou ntu: A jste zase brzo doma.
Jist, Frau Holtzapfelov. Dkuju.
Dokonce mu trochu nahrvala Vte, kam si mete strit ty svoje
dky.
Na rohu se Frau Dillerov skryt v zloze za svou vlohou dvala,
jak Liesel bere ttu za ruku. Drela se ho celou cestu po Mnchener
Strae, a na Bahnhof. Vlak u tam byl.
Stli na pern.
Nejdv ho objala Rosa.
Ani slovo.
368

Jej hlava zaboen hluboko do jeho hrudi, pak zas pry.

Potom dvka.
Tati?
Nic.
Nejezdi, tati. Prost nejezdi. Zsta tu, a si pro tebe klidn
pijdou. Ale nejezdi, prosm t, nejezdi.
Tati?
NDRA, TI ODPOLEDNE
Do rozlouen nezbvaj hodiny, ani
minuty: dr ji. Aby nco ekl, aby
ekl cokoli, pronese pes jej rameno:
D mi pozor na harmoniku, Liesel?
Rozhodl jsem se, e ji s sebou brt
nebudu. Pak najde nco, na em mu
doopravdy zle. A jestli pijdou dal
nlety, ti ve sklep dl. Dvka ct
trval znamen, e j pomalu roste hru.
Bol ji, kdy se dotk spodn linie jeho
eber. Ano, tati. Milimetr ped oima
m ltku jeho obleku. Promluv na nj.
Zahraje nm nco na harmoniku,
a se vrt?
Hans Hubermann se pak usml na svou dceru a vlak mohl vyrazit.
Nathl ruku a vzal jemn do dlan jej tv. Slibuju, ekl, a
nastoupil do vagnu.
Vlak vyjel, dvali se na sebe.
Liesel i Rosa mvaly.
Hans Hubermann se stle zmenoval, a v ruce u nedrel nic ne
przdn vzduch.
Lidi na pern kolem nich mizeli, a nezstal vbec nikdo. Jen
ena jako almara a tinctilet dvka.
369

Pr dalch tdn, kdy Hans Hubermann a Alex Steiner byli kad v

jednom tboe urenm pro intenzivn vcvik, byla Himmelstrae
jako podebran. Rudy nebyl jako dv nemluvil. Mma nebyla jako
dv nenadvala. I Liesel poctila nsledky. Chu krst knky byla
ta tam, i kdy se horem dolem pesvdovala, e by ji to rozveselilo.
Po jedenctidenn neptomnosti Alexe Steinera Rudy usoudil, e
u toho m dost. Probhl brankou a zaklepal na Lieseliny dvee.
Kommst?
Ja.
Nestarala se, kam se chyst nebo co m za lubem, ale on by bez n
neel. Proli Himmelstrae, pak Mnchener Strae, pln pry z
Molchingu. Asi tak za hodinu poloila Liesel klovou otzku. Do te
doby jen obas mrkla na Rudyho odhodlanou tv nebo zkoumala
jeho strnul pae a zaat psti v kapsch.
Kam to jdem?
To je snad jasn, ne?
Mla co dlat, aby mu staila. Popravd eeno moc ne.
Jdu ho najt.
Vaeho ttu?
Jo. Zamyslel se nad tm. Vlastn ne. Myslm, e si radi najdu
Fhrera.
Rychlej kroky. Pro?
Rudy se zastavil. Protoe ho chci zabt. Dokonce se otoil na
pat, elem ke zbytku svta. Slyeli jste, hajzlov? zaval. Chci
zabt Fhrera!
li dl a zvldli jet pr dalch kilometr. Liesel pak poctila
nutkn obrtit. U bude brzo tma, Rudy.
el dl. No a co?
J jdu zptky.
Rudy se zastavil a dval se na ni, jako by ho zradila. No jasn,
zlodjko knek. Nech m tu samotnho. Vsadm se, e kdyby na
tebe na konci thle cesty ekala njak blb knka, e bys la dl.
la, nebo ne?
370

Chvli ani jeden nepromluvil, ale Liesel se zase brzo odhodlala.

Ty si mysl, e jsi jedinej, Saukerl? Odvrtila se. A to jsi piel
jenom o ttu
Jak to mysl?
Liesel chvilku potala.
Jej matka. Jej bratr. Max Vandenburg. Hans Hubermann. Vichni
jsou pry. A to ani nemla skutenho otce.
Tm myslm, ekla, e jdu dom.
tvrt hodiny la sama, a i kdy se vedle n objevil Rudy s
beckm dechem a se zpocenmi tvemi, nepadlo vc ne hodinu
ani slovo. Jen li spolu dom, nohy bolav, srdce unaven.
V Psni ve tm byla kapitola s nzvem Unaven srdce.
Romantick dvka se zaslbila mladmu mui, ale pak se ukzalo, e
utekl s jej nejlep ptelkyn. Liesel si byla jist, e to byla kapitola
11. M srdce je tak unaveno, ekla ta dvka. Sedla v kapli a psala
si do denku.
Ne, kala si Liesel za chze. To moje srdce je unaven.
Tinctilet srdce by si tak pipadat nemlo.
*
Kdy se dostali na okraj Molchingu, Liesel po nm hodila pr slov.
Uvidla Hubertv okruh. Pamatuje, jak jsme tady zvodili, Rudy?
No jasn. Taky jsem na to zrovna myslel jak jsme se tam
nathli.
kals, e jsi celej zasranej.
Bylo to jenom blto. U nedokzal zakrt, e se bav. Celej
zasranej jsem byl u Hitlerjugend. Si to plete, Saumensch.
J si nic nepletu. J jenom opakuju, cos ekl ty. To, co nkdo
k, a to, co se stalo, jsou obvykle dv rzn vci, Rudy, zvl
pokud jde o tebe.
To u bylo lep.
Kdy u byli zase na Mnchener Strae, zadval se Rudy do
vkladu otcovy dlny. Ne Alex odjel, probrali s Barbarou, jestli ji
nechat otevenou, zatmco bude pry. Rozhodli se, e ne, kdy
uvili, e prce bylo posledn dobou stejn mlo, a navc o sob
dvali vdt lenov NSDAP, by jim zatm nehrozili pmo.
Buim prost nikdy nejdou obchody dobe. Bude jim muset stait
371

old.
Z ramnek visely obleky a figurny setrvvaly ve svch smnch
pzch. Mm dojem, e thle se lb, ekla Liesel po chvli.
Naznaovala mu tm, e je as jt dl.
V Himmelstrae stly Rosa Hubermannov a Barbara Steinerov
spolen na cestice.
Marjpanno, ekla Liesel. Zdaj se ti ustaran?
Zdaj se mi natvan.
Kdy pili k nim, ekala je spousta otzek, zejmna typu Kde
jste sakra byli vy dva?, ale zlost rychle vystdala leva.
Barbara ovem psla po odpovdch. Tak bude to, Rudy?
Liesel odpovdla za nj. Zabjel Fhrera, ekla, a Rudy
vypadal doopravdy astn, dost dlouho na to, aby z toho sama mla
radost.
Mj se, Liesel.
*
O pr hodin pozdji se z obvacho pokoje ozval hluk. Nathl se a k
Liesel do postele. Probudila se, ale ani nemukla, a myslela na duchy
a na ttu a na lupie a na Maxe. Ozval se zvuk otevrn a tahan, a
pak pilo rozmazan ticho. Ticho vdycky znamenalo nejvt
pokuen.
Ani se nehni.
Tohle si pomyslela mnohokrt, ale nepomyslela si to dostkrt.
Jej chodidla se osopila na podlahu.
Rukvy od pyama se nadechly vzduchu.
Prola tmou v chodb smrem k tichu, kter bvalo hlun,
smrem k vlknu msnho svtla viscmu v obvacm pokoji.
Zastavila se, a ctila, jak m hol kotnky a prsty u nohou. Dvala se.
Trvalo neekan dlouho, ne si oi pivykly, a kdy se to stalo,
nebylo sporu, e na kraji postele tam sed Rosa Hubermannov a k
hrudi m pipnutou manelovu harmoniku. Jej prsty se vznely nad
klvesami. Nepohnula se. Zdlo se, e ani nedch.
372

To vidn se pehnalo chodbou a k dvce.

MALBA
Rosa s harmonikou.
Msn svtlo na tm.
160 cm x nstroj x ticho.
Liesel tam stla a dvala se.
Odkapalo mnoho minut. Zlodjku knih vyerpvala touha slyet
aspo tn, ale dn nepichzel. Klvesy zstvaly nedoten.
Mch se nenadechl. Bylo tu jen msn svtlo jako dlouh pramen
vlas mezi zvsy, a pak Rosa.
Akordeon mla pod pipoutan k hrudi. Kdy svsila hlavu,
svezl se j do klna. Liesel se dvala. Vdla, e Rosa te bude pr
dalch dn chodit s harmonikou obtisknutou na tle. Bylo t teba
uznat, e v tom, eho je prv svdkem, je mnoho krsy, a ona se
rozhodla, e ji nenaru.
Vrtila se do postele a usnula s pedstavou mmy a tich hudby.
Kdy se pak pozdji probudila ze svho obvyklho snu a vyplila se
zase na chodbu, byla tam Rosa pod a harmonika jakbysmet.
Thla ji dopedu jako kotva. Tlo se noilo hloub. Vypadala jako
mrtv.
V takovhle poloze pece neme dchat, kala si Liesel, ale
kdy se pikradla bl, uslyela to.
Mma zase chrpala.
K emu mch, ekla si Liesel, kdy mte prek takovch plic?
Kdy se Liesel nakonec vrtila do postele, obrel. Rosy
Hubermannov a harmoniky ji neopoutl. Zlodjka knih nezavrala
oi. ekala, a ji zadus spnek.

373

SBRA

Hanse Hubermanna ani Alexe Steinera neposlali bojovat. Alexe

poslali do Rakouska, do vojensk nemocnice pobl Vdn. Coby
zkuen krej dostal prci, kter alespo pipomnala jeho
zamstnn. Kad tden tam na krch piveli uniformy a
ponoky a koile, a on spravoval, co potebovalo vyspravit, i kdy se
toho oacen vyuilo jen jako spodn vrstvy obleen pro vojky
strdajc v Rusku.
Hanse poslali nejdv do Stuttgartu, co byla docela ironie, a
pozdji do Essenu. Zskal tu nejmn douc pozici na domc
front. LSE.
NEZBYTN OBJASNN
LSE
Luftwaffen Sondereinheit
zvltn jednotka vzdunch sil.
kolem LSE bylo zstat bhem nlet na povrchu zem a hasit
pory, podeprat stny budov a zachraovat ty, kte bhem nlet
nkde uvzli. Hans brzy zjistil, e ta zkratka se d vykldat i jinak.
Chlapi z jednotky mu hned prvn den vysvtlili, e doopravdy
znamen Leichen Sammlereinheit sbrai mrtvol.
Kdy Hans pijel, mohl se jen dohadovat, co ti mui provedli, e
si zaslouili takov kol, a oni na opltku byli zvdav, co provedl
374

on. Jejich velitel, eta Boris Schipper, se ho zeptal rovnou. Kdy mu

Hans objasnil ten chleba, idy a dtky, vystkl z etae s kulatm
obliejem krtk ckanec smchu. Mte tst, e jste naivu. I oi
ml kulat a neustle si je otral. Ml je bu unaven nebo ho plily
nebo byly pln koue a prachu. Hlavn nezapomete, e tady
nemte neptele ped sebou.
Hans u se chystal poloit otzku, kter se nabzela, kdy k nmu
zezadu dolehl hlas. Patil k nmu huben obliej mladho mue,
jeho smv byl sam ironie. Reinhold Zucker. S nmi, prohlsil,
nebude neptel za horama nebo njakm pesnm smrem. Je
vude kolem. Zamil se zase na rozepsan dopis. Uvidte.
Za nkolik zmatench msc Reinhold Zucker zeme. Zabije ho
sedadlo Hanse Hubermanna.
Vlka vletla do Nmecka s jet vt silou a Hans Hubermann
zjistil, e kad jeho smna zan ve stejnm duchu. Mui se
shromdili u nklaku, tam si vyslechli, co bylo zasaeno bhem
jejich pestvky, co nejsp dostane zsah pt a kdo pracuje s km.
I kdy zrovna nebyl v bhu dn nlet, pod bylo poteba udlat
spoustu prce. Projdli rozbitmi msty a uklzeli. Na korb auta se
krilo dvanct mu, stoupali a padali, jak si to daly nesouvislosti
silnice.
Od zatku bylo jasn, e kadmu z nich pat jedno sedadlo.
Sedadlo Reinholda Zuckera bylo uprosted v lev ad.
Hans Hubermann sedl docela vzadu, kam se natahovalo denn
svtlo. Rychle se nauil mt se na pozoru ped velijakmi odpadky,
kter mohly vylett odkudkoli z nitra vozu. Zvltn pozornost Hans
vyhradil pakm z cigaret. Jet hoely, kdy svitly kolem.
PLN DOPIS DOM
M mil Rose a Liesel,
u m je vechno v podku.
Doufm, e se mte ob dobe.
Lb tta.
375

Ke konci listopadu ochutnal prvn kouovou pchu skutenho

nletu. Nklak obklopila su a vude byla spousta kiku a
pobhn. Hoely ohn, a zhroucen krabice dom se vrily na
hromadch. Konstrukce se naklnly. Dmovnice trely ze zem jako
sirky a plnily plce msta.
Hans Hubermann byl s dalmi ve tveici. Stli v ad. Vpedu
byl eta Boris Schipper, pae ztracen v dmu. Za nm stl Kessler,
pak Brunnenweg, pak Hubermann. eta stkal hadic vodu na ohe,
dal dva stkali vodu na etae a Hubermann pro jistotu stkal na
vechny ti.
Za nm zastnal a kloptl dm.
Padl tv k zemi a zastavil se Hansovi pr metr za patami. Beton
zavonl novotou, a pihnala se k mm stna prachu.
Gott verdammt, Hubermann! Hlas se prodral z plamen.
Vzpt ho nsledovali ti mui. Hrdla mli naplnn stekami
popela. Dostali se a za roh, pry od stedu toho vraku, ale oblak ze
zhroucen budovy se je snail nsledovat. Byl bl a tepl, a plil se
za nimi.
Schoulili se v doasnm bezpe, a dolo na hojn kaln a
nadvn. eta zopakoval sv pedchoz mnn. ert aby to vzal,
Hubermann. krbal si rty, aby je osvobodil. Co to sakra bylo?
Prost se sesul, pmo za nmi.
To u vm taky. Otzka zn, jak velkej byl? Musel mt aspo
deset pater.
To ne, pane, myslm, e jenom dv.
Je. Zchvat kale. Marjjozef. Vykubl si z onch dlk
kai z potu a prachu. S tm holt lovk nic nenadl.
Jeden z ostatnch si otel obliej a poznamenal: Kristepane, chtl
bych bejt jednou u toho, a tref njakou hospodu. Co j bych dal za
pivo.
Vichni se opeli.
Vichni ctili tu chu, jak hasili pory ve sv hrudi a zvlovali
dm. Byl to krsn sen, nesplniteln sen. Vem bylo jasn, e pivo,
kter by teklo tmito ulicemi, by nebylo vbec dn pivo, ale nco
jako mln koktejl nebo ovesn kae.
376

Vichni tyi mui byli olepen edoblm nahlouenm prachu.

Kdy si zase stoupli a napmili se, aby se vrtili k prci, prosvtaly z
jejich uniforem jen tenk praskliny.
eta doel k Brunnenwegovi. Ztka mu otel hrudnk. Prkrt
plcl. Hned je to lep Byls tam trochu zaprenej, kamarde.
Brunnenweg se rozesml a eta se otoil ke svmu nejnovjmu
prstku. Te jdete prvn vy, Hubermann.
Pr hodin hasili pory, a hledali cokoli, m by pesvdili budovu,
aby zstala stt. V nkterch ppadech, kdy byly domy po stranch
ponien, zstaly rohy a ty trely ven jako lokty. To bylo nco pro
Hanse Hubermanna. Skoro ho zaalo bavit hledat ohoel trmy nebo
rozhzen plty betonu, ktermi ty lokty podepel, aby mly na em
spoinout.
Ruce ml samou tsku, na zubech speen pozstatky sesuvu. Rty
ml osazen ztvrdlm a pak zvlhlm prachem, a na uniform nebyla
kapsa, nit ani skryt zhyb, je by nebyly potaen filmem, kter tam
vyklopil naloen vzduch.
Nejhor na t prci byli lid.
Co chvli se objevila osoba zarputile bloudc mlhou, vtinou s
jedinm slovem v stech. Vdycky vykikovali njak jmno.
Teba Wolfgang.
Nevidli jste mho Wolfganga?
Na blze mu zstaly otisky jejich dlan.
Stephanie!
Hansie!
Gustel! Gustel Stoboi!
Jak ta neprhlednost opadvala, vyvolvn jmen dl kloptalo po
roztrhanch ulicch, a obas skonilo objetm plnm popele nebo
klecm alostnm kvlenm. Hodinu za hodinou jich pibvalo, jako
by to byly hokosladk sny ekajc na splnn.
Nebezpe se slvala dohromady. Prach a kou a lehajc plameny.
Znien lid. Hans bude stejn jako ostatn v jeho jednotce
potebovat vypilovat umn zapomnat.
377

Jak jste na tom, Hubermann? zeptal se v jednu chvli eta. U

ramene ml ohe.
Hans na tu dvojici stsnn kvl.
Nkdy uprosted smny se objevil staec, bezbrann se potcel po
ulici. Hans skonil s podprnm domu, otoil se a uvidl ho, jak le
na zdech a pokojn ek, a pijde na adu. Tv ml poznaenou
krvavou skvrnou. Thla se mu pes hrdlo kolem krku. Na sob ml
blou koili s tmavorudm lmekem a drel si nohu, jako by jen
leela vedle nj. Mohl byste te podept m, mlad mui? Hans
ho zvedl a vynesl ho z t mlhy.
KRTK, SMUTN POZNMKA
Navtvila jsem tu malomstskou ulici,
jet kdy Hans Hubermann drel
toho mue v nru. Nebe bylo
ed jako blou.
Hans si toho viml, a kdy ho poloil na prouek betonem potaen
trvy.
Co je? zeptal se jeden z ostatnch mu.
Hans mohl jen ukzat.
Aha. Ruka ho odvedla stranou. Zvykejte si, Hubermann.
*
A do konce zmny se vrhal do svch povinnost. Snail se nevnmat
vzdlen ozvny volajcch lid.
Asi tak dv hodiny nato vybhl z njak budovy, eta a zbyl dva
hned za nm. Nedval se pod nohy a zakopl. Teprve kdy se zase
posadil na bobek a uvidl, jak si ostatn cel nesv prohlej
pekku, pochopil.
Mrtvola leela tv dol.
Leela na dece z prachu, a drela si ui.
378

Byl to chlapec.
Star tak jedenct dvanct let.
li dl tou ulic a zanedlouho narazili na enu, vyvolvajc jmno
Rudolf. Thlo ji to k tm tyem, la jim v tom oparu vstc. Tlo
mla kehk a sehnut starostmi.
Nevidli jste mho chlapce?
Kolik mu je? zeptal se eta.
Dvanct.
Ach boe, ach Kriste pane.
Mysleli na to vichni, ale eta se nedokzal pimt k tomu, aby j
to ekl, nebo ukzal kudy.
ena se chtla protlait kolem nich, ale Boris Schipper ji zadrel.
Zrovna jdeme z thle ulice, uklidoval ji. Tam ho nenajdete.
Sehnut ena se nevzdvala nadje. V polochzi, polobhu volala
pes rameno: Rudy!
Tehdy si Hans Hubermann vzpomnl na jinho Rudyho. Toho z
Himmelstrae. Prosm, dal oblohu, kterou nevidl, a se Rudymu
nic nestane. Jeho mylenky pak pirozen peskoily k Liesel a Rose
a Steinerovm, a k Maxovi.
Kdy se dostali k ostatnm, klesl na zem a poloil se na zda.
Jak to tam bylo? zeptal se nkdo.
Tta ml plce pln nebe.
Pr hodin nato, kdy se umyl a najedl a vyzvracel, pokusil se napsat
podrobn dopis dom: Jeho ruce si ale nedaly ct a nutily ho, aby
dopis zkrtil. Jestli se k tomu doke pimt, bude zbytek vyen
stn, a a jestli se vrt dom.
M mil Rose a Liesel, zaal.
Napsat tch pt slov mu trvalo cel dlouh minuty.

379

JEDLCI CHLEBA

Ten dlouh rok, kter pinesl do Molchingu adu udlost, se konen

zvolna uzavral.
Liesel strvila nkolik poslednch msc roku 1942 pohlcen
pedstavami o tech much, jim kala ti zoufal. kala si, kde asi
jsou a co dlaj.
Jednoho odpoledne vythla z pouzdra harmoniku a nablskala ji
hadkem. Jednou jedinkrt udlala to, k emu se mma neodhodlala:
ne ji zase uloila, poloila prst na jednu klvesu a jemn smkla
mch. Rosa mla pravdu. Pokoj tm byl jen o to przdnj.
Vdycky kdy potkala Rudyho, vyptvala se, jestli v nco o svm
otci. Obas j dopodrobna pevyprvl dopis, kter od Alexe Steinera
dostali. Ve srovnn s tm byl jedin dopis od jejho tty tak trochu
zklamn.
Pokud lo o Maxe, musela se pochopiteln spolehnout jen na svou
pedstavivost.
S velkm optimismem si ho malovala, jak kr sm po oputn
cest. Obas si pedstavovala, e jeho prkaz ol tu sprvnou osobu
a Max zapadne do bran bezpe.
Ti ti mui se mohli zjevit kdekoli.
Vidla ttu v okn koly. Max s n asto sedval u ohn. Alex
Steiner pijel, kdy byla s Rudym, dval se na n z krejovstv, kdy
na Mnchener Strae pratili s koly a nakukovali dovnit.
Koukni na ty kvdra, kval j Rudy, hlavou i rukama open o
sklo. Vecky pudou do kopru.
380

Zvltn bylo, e jednm z Lieselinch nejoblbenjch rozptlen se

stala Frau Holtzapfelov. Ke tecm dnm se pidala i steda, a kdy
skonily s vodou zkrcenou verz Hvzdala, pustily se do Roznaee
sn. Staena obas udlala aj nebo dala Liesel trochu polvky, a ta
byla nekonen lep ne mmina. Ne tak vodov.
V obdob mezi jnem a prosincem se konala dal idovsk
pehldka, a jet jedna mla pijt. Stejn jako pi t pedchoz
pleitosti vybhla Liesel na Mnchener Strae, tentokrt aby se
pesvdila, zda mezi idy nen Max Vandenburg. Byla rozpolcen
mezi samozejmou potebou ho vidt vidt, e ije a touhou po
jeho neptomnosti, kter mohla znamenat spoustu vc, a jednou z
nich byla svoboda.
V pli prosince zase vedli malou skupinku id a jinch niem
po Mnchener Strae do Dachau. Pehldka slo ti.
Po Himmelstrae peel clevdom Rudy, a z sla ticet pt se
vrtil s malou takou a dvma koly.
Jde do toho, Saumensch?
OBSAH RUDYHO TAKY
est krajc okoralho chleba, nalmanch
na tvrtky.
Dojeli daleko ped prvod, smrem k Dachau, a zastavili se na
przdnm seku silnice. Rudy podal Liesel taku. Vem si trochu.
Nejsem si jist, jestli je to dobrej npad.
Vrazil j do hrsti trochu chleba. Tvj tta to taky udlal.
Copak se mohla hdat? Za pr leh dtkami to stlo.
Kdy budem rychl, tak ns nechytnou. Zaal rozhazovat
chleba. Tak dlej, Saumensch.
Liesel si nemohla pomoci. Jak s Rudym Steinerem, jejm
nejlepm kamardem, rozkldali po silnici kousky chleba, objevil se
381

j ve tvi nznak smvu. Kdy byli hotov, vzali kola a schovali se

za vnonmi stromky.
Silnice byla studen a rovn. Netrvalo dlouho a objevili se vojci s
idy.
Liesel si ve stnech strom prohlela Rudyho. Jak se vechno
zmnilo, ze zlodje ovoce je drce chleba. Blonat vlasy mu u
tmavly, ale pod byly jako svka. Slyela, jak mu kru v bie a
pesto rozdv chleba.
Copak tohle bylo Nmecko?
Copak tohle bylo nacistick Nmecko?
Prvn vojk si chleba neviml neml hlad , ale prvn id ano.
Otrhan ruka se nathla, sebrala kousek chleba a u vytren mu ho
nacpala do st.
Nen to Max? pomyslela si Liesel.
Nevidla podn, a tak se posunula, aby mla lep vhled.
Hele! zuil Rudy. Ani se nehni. Jestli ns tu najdou a daj si ns
dohromady s tm chlebem, je po ns.
Liesel se nezastavila.
Dal id se shbali a zvedali ze silnice chleba a zlodjka knih
od okraje porostu kadho z nich zkoumala. Max Vandenburg mezi
nimi nebyl.
leva netrvala dlouho.
Rozlila se kolem n, a prv v tu chvli si jeden vojk viml vzn
spoutjcho ruku k zemi pro kousek chleba. Vichni dostali rozkaz
zastavit. Silnice byla dkladn prohldnuta. Vzni vkali co
nejrychleji a co nejtieji. Vichni najednou polkli.
Vojk zvedl pr kousk a prohlel ob strany silnice. Dvali se i
vzni.
Tmhle!
Jeden z vojk u el k dvce pod nejblimi stromy. Pak uvidl
kluka. Oba se dali na tk.
Pod krovem z vtv, pod vysokm stromovm stropem si kad
vybral jin smr.
382

B a nezastavuj se, Liesel!

A co kola?
Scheiss drauf! Na ty se vyser, co s nima!
Beli dl, a po sto metrech se piblil shrben dech toho vojka.
Pikradl se k n a pak u jen ekala na ruku, kter ho doprovz.
Mla tst.
Obdrela jen kopanec do zadku a pr slov smklch do psti.
Koukej mazat, holiko, tady nem co dlat! Mazala a
nezastavila se jet dal nejm kilometr Pae mla poezan od
vtv. Pod nohama se j koulely iky a v plicch j zvonila chu
vnonho jehli.
Trvalo dobe ti tvrti hodiny, ne se dostala zptky. Rudy tam sedl
u orezlch kol. Posbral zbyl chleba a te pevykoval odmen
okoral pdl.
Jsem ti kal, abys nelezla tak blzko, prohlsil.
Ukzala mu zadek. Nemm tam obtisknutou botu?

383

UKRYT SKICK

Pr dn ped Vnoci piel dal nlet, na Molching ale nic neshodili.

Podle zprv v rdiu spadla vtina bomb ve voln krajin.
Nejdleitj na tom vak byl postoj lid ve Fiedlerovic sklep.
Kdy dorazilo pr poslednch opodnch tamgast, vichni se
slavnostn usadili a ekali. Netrpliv se na ni dvali.
V uch j hlasit zaznl ttv hlas.
A jestli pijdou dal nlety, ti ve sklep dl.
Liesel ekala. Potebovala si bt jist, e to chtj.
Rudy promluvil i za ostatn. ti, Saumensch.
Otevela knihu a slova si opt nala cestu ke vem ptomnm ve
sklep.
Kdy daly sirny svolen, aby se zase vrtili na povrch zem, usadila
se Liesel s mmou u nich doma v kuchyni. Mylenkm ve tvi Rosy
Hubermannov se postavila do ela ustaranost, a netrvale dlouho,
Rosa vzala n a zamila ven z mstnosti. Poj se mnou.
Dola do obvacho pokoje a odhrnula prostradlo po stran sv
matrace. Byla tam zait trhlina. Kdybyste o n nevdli pedem,
nejsp byste ji nedokzali najt. Rosa ji opatrn rozprala, strila do
n ruku, a nathla se, hluboko, na dlku cel pae. Kdy se ruka zas
vynoila, drela skick Maxe Vandenburga.
kal, e to m dostat, a na to bude pipraven, vysvtlovala.
Myslela jsem, e o tvch narozeninch. Pak jsem si ekla, e radi k
Vnocm. Rosa Hubermannov tam stla a ve tvi mla podivn
384

vraz. Nebyl vystavn z hrdosti. Snad to byla neprostupnost, tha

rozpomnn. ekla: Myslm, e jsi byla pipraven od zatku,
Liesel. Od chvle, kdy jsi sem pijela a chytla ses vrtek, bylo tohle
uren pro tebe.
Kniha pela z ruky do ruky.
Oblka vypadala asi takhle:
ESAKA SLOV
Mal sbrka vah
pro Liesel Memingerovou.
Liesel ji drela ve zmklch rukch. Dvala se. Dkuju, mami.
Objala ji.
Pila i velik touha ct Rose Hubermannov, e ji m rda.
koda e to neekla.
Chtla si tu knku pest ve sklep jako za starch as, ale mma
j to vymluvila. Max tam dole neonemocnl jen tak pro nic za nic,
prohlsila, a nco ti eknu, holiko, tebe marodit nenechm.
etla v kuchyni.
Rud a lut proluky v kamnech.
esaka slov.
Probrala se nesetnmi kresbikami a pbhy, a obrzky s popisky.
Byly to vci jako Rudy na stupnch vtz se temi zlatmi
medailemi zavenmi kolem krku. Pod tm stlo Vlasy barvy
citrn. Objevil se i snhulk, a taky seznam tincti drk, nemluv
o zznamech o nesslnch nocch ve sklep nebo u krbu.
Bylo tam pochopiteln mnoho vah, kresbiek a sn, kter se
tkaly Stuttgartu a Nmecka a Fhrera. Byly tam i vzpomnky na
Maxovu rodinu. Nakonec neodolal a pidal je tam taky. Musel.
A pak pila strana 117.
Prv tam se objevila sama esaka slov.
385

Byla to bajka nebo snad pohdka. Liesel si nebyla jist, co z toho.

Ani kdy si po pr dnech vyhledala vznam obou slov v Dudenov
slovnku, nedokzala je rozliit.
Na pedchoz strnce byl krtk vzkaz.
STRANA 116
Liesel tenhle pbh jsem mlem
pekrtal. kal jsem si, e jsi teba na
takovou historku moc star, ale mon na
ni nen moc star nikdo. Myslel jsem na
tebe a na tvoje knihy a slova, a njak m
napadl tenhle divn pbh. Doufm, e si
v nm najde nco dobrho.
Otoila strnku.

386

BYL JEDNOU jeden zvltn mal mu. Ohledn svho ivota se

usnesl na tech dleitch detailech:
Bude si esat pinku na opan stran ne vichni ostatn.
Pod si mal, zvltn knrek.
Jednoho dne bude vldnout svtu.
Ten mlad mu se njakou dobu jen tak potuloval, pemlel,
plnoval a vymlel, jak pesn by si svt pisvojil. Pak mu to
jednoho dne dolo byl to dokonal pln. Vidl matku, kter se
prochzela s dttem. Dlouho svmu chlapekovi domlouvala, a
nakonec zaal plakat. Nkolik minut mu nco velmi tie kala, a se
uklidnil a dokonce se usml.
Mladk bel k en a objal ji. Slova! zachechtal se.
Coe?
Ale odpov nepila.
Byl u pry.
Ano, Fhrer se rozhodl, e bude svtu vldnout slovy. Nikdy
nevystelm z puky, ekl. Nebudu muset. Ale neukvapoval se.
Aspo tolik mu musme piznat. Nebyl to dn hlupk. Jeho prvn
ton pln byl rozst slova pokud mono po vech zemch sv
vlasti.
Sil je dnem i noc a staral se o n.
Sledoval, jak rostou, a nakonec povstaly po celm Nmecku
rozshl lesy slov Byl to stt vypstovanch mylenek.
ZATMCO slova rostla, n mlad Fhrer zasadil tak semena, z
nich mly vzejt symboly, a i ty u mly co nevidt rozkvst. Piel
as. Fhrer byl pipraven.
Pozval lidi do svho ndhernho srdce, nalkal je na svoje
nejlep, nejhnusnj slova, run sklizen z jeho les. A lid pili.

387

Vechny je postavili na pohybliv ps a nechali je projet perostlm

strojem, ve kterm za nkolik okamik zskali cel ivot. Nacpali
do nich slova. as se ztratil a oni znali vechno, co potebovali znt.
Byli zhypnotizovan.
Potom je vybavili symboly a vichni byli spokojen.
Poptvka po slovech a symbolech natolik stoupla, e bylo teba lid,
kte by se starali o vzrstajc lesy. Zamstnali takov, jejich
kolem bylo lzt na stromy a hzet slova tm na zemi. Tmi krmili
pmo zbytek Fhrerovch lid, nemluv o tch, kte si pili pidat.
Lidem, kte plhali do korun strom, se kalo esi slov.
K NEJLEPM esm patili ti, kte si uvdomovali skutenou
moc slov. Vdycky dokzali vyplhat ze vech nejv. Jednm
takovm esem byla mal, huben dvka. Mla povst t nejlep z
okol, protoe vdla, jak bezmocn me bt lovk BEZ slov.
Mla v sob touhu. Byla po nich jako div.
Jednoho dne se vak seznmila s muem, kterm jej vlast
pohrdala, pestoe se v n narodil. Stali se z nich dob ptel, a kdy
ten mu onemocnl, nechala esaka slov skanout na jeho tv jednu
svou slzu. Slza byla stvoen z ptelstv jedinho slova , a kdy
vyschla, stalo se z n semnko. Druh den la dvka do lesa a zasadila
semnko mezi ostatn stromy. Ped kadou smnou i po n ho
zalvala.

388

Nejdv se nedlo nic, ale kdy se na nj jednou po dni strvenm

esnm slov pila podvat, zjistila, e z nj vyrazil vhonek. Dlouho
se na nj dvala.
Strom pak rostl rychleji ne vechny ostatn, a z nj byl nakonec
nejvy strom v celm lese. Vichni se na nj chodili dvat. eptali si
o nm a ekali co Fhrer.
Ten rozzuen vyhlsil, e strom bude znien. V tu chvli se davem
prodrala esaka slov. Padla na vechny tyi. Prosm, nakala,
nesmte ho pokcet.
S Fhrerem to ale ani nehnulo. Nemohl si dovolit dlat vjimky.
esaku slov odvlekli, a on se obrtil ke svmu pobonkovi a vznesl
poadavek. Sekeru, prosm.
V TU CHVLI se esaka slov osvobodila ze seven. Utekla.
Vystoupila na strom a pestoe Fhrer buil do kmene sekerou,
plhala, dokud se nedostala a na nejvy vtev. Dl byly nezeteln
slyet hlasy a dery sekery. Kolem se sunuly mraky jako bl
obludy s edivmi srdci. Vyden, ale tvrdohlav esaka slov
zstala, kde byla. ekala, kdy se strom skc. Jene strom se ani
nepohnul.
Uplynulo mnoho hodin, ale Fhrerova sekera nevykousla z kmene
ani kousek. Kdy u se skoro hroutil, nadil jinmu mui, aby
pokraoval.
Dny plynuly.
Pely tdny.
Sto devadest est vojk nezmohlo se stromem esaky slov ani
to nejmen.

389

Ale co tam j? ptali se lid. Jak tam me spt?

Nevdli, e ostatn esi slov j hzej svoje zsoby a e dvka
vdycky seplh na spodn vtve a posbr je.
SNILO. Prelo. Ron obdob pichzela a odchzela. esaka
slov zstvala, kde byla.
Kdy selhal posledn sekernk, zavolal na ni. esako slov! U
me slzt, ten strom nikdo nezme!
esaka slov sotva rozeznvala jeho hlas. Odpovdla eptem.
Ne, dkuju. Padala ta slova dol vtvemi.
NIKDO nev, kolik asu uteklo, ale jednoho odpoledne piel do
msta nov sekernk. Ml batoh, kter vypadal, e je na nj moc
tk. Oi mu zaostvaly. Nohy mu podklesvaly vyerpnm. Ten
strom, vyptval se lid. Kde je ten strom?
Doprovzelo ho cel obecenstvo, a kdy doel pod strom, halily jeho
vrcholek mraky. esaka slov jen slyela lidi, jak vykikuj, e nov
sekernk piel ukonit jej hldku.
Ta nesleze, kali lid, kvli nikomu.
Nevdli, co je sekernk za, a nevdli, e se nenech odradit.
Otevel batoh a vythl z nj cosi mnohem menho, ne je sekera.

390

Lid se rozesmli. Strom neporaz starm kladivem!

Mladk neposlouchal. Vyral z batohu trochu hebk. Ti si
stril do pusy a tvrt se snail zarazit do kmene. Nejspodnj vtve
byly u velmi vysoko a on odhadoval, e tyi hebky bude
potebovat jako oprky, aby se k nim dostal.
Kouknte na toho vola, hulkal jeden z pihlejcch. Nikomu
se nepovedlo
Mu zmlkl.
PRVN hebk zajel do stromu a pt der ho pevn zasadilo. Pak
piel na adu druh, a mladk se pustil do plhn.
Po tvrtm hebku u byl u prvn rozsochy a nezastavoval se. Ml
chu pi tom zavolat, ale pak si to rozmyslel.
Zdlo se, e plh cel mle. Trvalo mu mnoho hodin, ne se
dostal k nejhoejm vtvm, a tam uvidl esaku slov spt
zabalenou do dek a do mrak.
Mnoho minut se na ni jen dval.
Oblan strop zahvalo slunen teplo.
Nathl se pod sebe, dotkl se jej pae a esaka slov se probudila.
Protela si oi, dlouho zkoumala jeho tv a pak promluvila.
Jsi to vn ty?
To z tvoj tve, pomyslela si, jsem sebrala semnko?
Mu pikvl.
Srdce se mu zapotcelo, chytil se pevnji vtv. Jsem.
STLI SPOLU na vrcholku stromu. Mraky zmizely a oni uvidli
cel les.

391

Nepestane rst, vysvtlovala.

Ale tenhle taky ne. Mladk se podval na vtev, kter ho drela
za ruku.
Kdy se dost narozhleli a napovdali, vydali se dol. Deky a zbyl
jdlo tam nechali.
Lid nevili vlastnm om. V okamiku, kdy esaka slov a ten
mladk sestoupili na svt, na stromu se konen ukzaly stopy po
sekerch. Objevily se rny. V kmeni se rozevely zseky a zem se
roztsla.
Spadne! vykikla jedna mlad ena. Ten strom spadne!
Strom esaky slov, mle a mle jeho vky, se zaal pomalu
kcet. Stnal, jak ho vtahovala zem. Svt se otsl, a kdy se vechno
uklidnilo, leel strom v lese mezi zbylmi stromy.
esaka slov a mladk vyplhali na vodorovn kmen. Zdolvali
vtve, vykroili. Kdy se ohldli, vimli si, e vtina pihlejcch
se zaala vracet k sob dom. Tam. Venku. V lese.
Ale jak li dl a dl, prkrt se zastavili a naslouchali. Mli dojem,
e za sebou, na strom esaky slov, sly hlasy a slova.

392

Liesel dlouho sedla v kuchyni a pemlela, kde asi je Max

Vandenburg v tom lese venku. Kolem n se rozloilo svtlo. Usnula.
Mma ji hnala do postele, a ona la, s Maxovm skickem na hrudi.
A o pr hodin pozdji, kdy se probudila, dostala odpov na svou
otzku. Ale jist, zaeptala. Jiste vm, kde je, a zase usnula.
Zdlo se j o stromu.

393

A N A R C H I S T O VA S B R K A O B L E K

HIMMELSTRASSE . 35, 24. PROSINCE

Za neptomnosti dvou otc pozvali Steinerovi Rosu
a Trudy Hubermannovy, a Liesel, k nim. Kdy
pily, Rudy jet vysvtloval svj bor. Podval se
na Liesel a pootevel sta, ale jen troku.
Dny pedchzejc Vnocm roku 1942 tlust a ztka zapadaly
snhem. Liesel mnohokrt proetla esaku slov, povdku samotnou
i spoustu obrzk a koment, popedu i pozptku. O tdrm
veeru dospla k rozhodnut ohledn Rudyho. No a co, e zstane
venku moc dlouho.
Ped setmnm dola k sousednm dvem a ekla mu, e m pro
nj drek, vnon.
Rudy se j podval na ruce a k nohm. A kde jako je?
No tak nic.
Jene Rudymu u to bylo jasn. U ji takhle vidl. Oi hazardrky
a nenechav prsty. Vznel se kolem n odr zlodjstv a on ho dobe
ctil. Ty ten drek jet nem, co? odhadl.
Ne.
A kupovat ho nebude, potm.
Jasn e ne. Mysl, e mm njak penze? Pod jet padal
snh. Na okraji trvnku se leskl led jako rozbit sklo. M kl?
zeptala se.
Kl od eho? Netrvalo ale dlouho a Rudy se dovtpil. Doel si
394

dovnit a hned byl zase zptky. Slovy Viktora Chemmela prohlsil:

Je as vyrazit na nkup.
Svtla rychle ubvalo a na Mnchener Strae bylo kvli Vnocm
vude krom kostela zaveno. Liesel la spn, aby staila
vythlejmu kroku svho souseda. Doli k dotynmu krmskmu
vkladu. STEINER SCHNEIDERMEISTER. Sklo kryl tenk potah
blta a saz, kter na n navanul bhem pelch tdn. Figurny na
druh stran stly jako svdkov. Byly vn a smn elegantn.
Bylo tk setst dojem, e vechno sleduj.
Rudy shl do kapsy.
Byl tdr veer.
Jeho otec byl nkde pobl Vdn.
Rudy ml dojem, e by se nezlobil, e se chystaj vniknout do
jeho milovan dlny. Okolnosti to vyaduj.
Dvee se hladce otevely a oni veli dovnit. Rudy okamit
instinktivn shl po vypnai, ale elektina byla u vypnut.
Svku nem?
Rudy asl. J jsem snad vzal kl. Krom toho to byl tvj npad.
Uprosted t debaty Liesel zakopla o nerovnost na podlaze. Spolu
s n se porouela i jedna figurna. Namtrala Lieselinu pai a i s
obleenm se na n rozpadla. Dej to pry! Byla na tyi kusy. Torzo
s hlavou, nohy, a dv oddlen ruce. Kdy se jich Liesel zbavila,
vstala a zaspla: Jemarj.
Rudy sebral jednu z tch rukou a poklepal s n Liesel na rameno.
Kdy se vylekan otoila, ptelsky ji naphl: T m, e vs
poznvm.
Pr minut se pomalu protahovali zkmi pinkami po dln.
Rudy se vydal k pultu. Perazil se o przdnou bednu, vyjekl a
zasakroval, a pak dotral ke vchodu. Tohle nem cenu, prohlsil.
Pokej chvilku. Liesel si sedla, pai z figurny v rukou. Vrtil se s
rozsvcenou kosteln lucernikou.
Jeho tv lemoval kruh svtla.
No tak kde je ten drek, kdy ses tak vytahovala? Doufm, e to
395

nen njak ta figurna.

Pines sem to svtlo.
Doli do lev zadn sti dlny. Liesel vzala svtilnu do jedn ruky
a druhou se probrala povenmi obleky. Vythla jeden, ale rychle
ho vymnila za jin. Ne, ten je taky moc velk. Po dvou dalch
pokusech pidrela Rudymu Steinerovi ped tlem oblek v
nmonick modi. Ten by ti mohl bt, ne?
Liesel sedla ve tm a Rudy si za jednou ze zstn oblek zkouel. V
krouku svtla se tam pevlkal stn.
Kdy se vrtil, zdvihl svtilnu, aby se Liesel mohla podvat. Kdy
te svtlo nesvazovala zstna, bylo jako sloup, zc na
vypiglovan oblek. Ozilo i pinavou koili pod nm a Rudyho
otluen boty.
Tak co? zeptal se.
Liesel pokraovala v prohldce. Obela ho a pokrila rameny.
Ujde to.
Ujde to! Snad vypadm lp ne na ujde to.
Ty boty ti to kaz. A obliej.
Rudy postavil svtilnu na pult a v hranm vzteku po n skoil.
Liesel si musela piznat, e se j zan zmocovat nervozita. Poctila
souasn levu i zklamn, kdy uvidla, jak nakopl a upadl na
ponenou figurnu.
Rudy se na podlaze rozesml.
Pak zavel oi a pevn stiskl vka.
Liesel k nmu pibhla.
Schoulila se nad nm.
Polib ho, Liesel, polib ho.
Stalo se ti nco? Rudy? Rudy?
Stejsk se mi po nm, ekl chlapec, stranou, nad podlahou.
Frohe Weihnachten, odpovdla Liesel. Pomohla mu vstt,
uhladila mu oblek. Vesel Vnoce.
396

ST DEVT

POSLEDN

CIZINKA
MEZI LIDMI

ve kter se objevuje:
dal pokuen karbank
stalingradsk snhy nestrnouc
bratr nehoda hok pachu
otzek vercajk, krvcejc mu,
medvdek rozbit letadlo
a nvrat dom

397

DAL POKUEN

Tentokrt to bylo cukrov.

Bylo pravda ztuchl.
Byly to Kipferl zbyl od Vnoc a leely tam na stole dobr dva
tdny. Miniaturn podkvky s vrstvikou cukrov polevy; ty naspodu
byly pibit k podnosu. Dal byly navrstven na nich a vechno to
tvoilo vkavou kupiku. Uctila je, hned jak sevela prsty okenn
msu. Mstnost chutnala po cukru a tst a tiscch strnek.
Nebyl tam dn vzkaz, ale Liesel hned pochopila, e v tom m
prsty zase Ilsa Hermannov, a rozhodn nemla v myslu pipustit,
e by ty rohlky teba nebyly pro ni. Pesunula se zptky k oknu a
prostrila kvrou zaeptn. Jmno toho epotu znlo Rudy.
Ten den pili po svch, protoe silnice byla na kola moc kluzk.
Chlapec stl pod oknem na stri. Kdy na nj zavolala, objevil se
jeho obliej, a ona mu pedala podnos. Nemusela ho moc
pesvdovat, aby ho vzal.
Popsl se oima na rohlcch a poloil j par otzek.
Nic u tam nen? Mlko teba?
Coe?
Mlko, zopakoval trochu hlasitji. Pokud v Lieselin hlase
rozpoznal uraen tn, rozhodn to nedal znt.
Nad nm se znovu objevila tv zlodjky knih. Jse pitomej?
Nemohla bych si prost ukrst knku?
Ale jasn. Jenom se ptm
Liesel se pesunula k nejzadnj polici, a za stl. V horn
zsuvce nala kus papru a pero, napsala Dkuju vm a nechala vzkaz
398

navrchu.
Vpravo od n njak knka trela ven jako kost. Jej bledost
mlem zjizvil tmav npis na hbet. Die letzte menschliche Fremde
Posledn cizinka mezi lidmi. Vythla ji z police a kniha tie
zaeptala. Trochu se zaprilo.
Kdy pak u byla u okna a na cest ven, se zavrznm se otevely
dvee knihovny.
Koleno u mla nahoe a zlodjsk ruka spovala na rmu okna.
Otoila se k tomu hluku a uvidla starostovu enu ve zbrusu novm
upanu a pantoflch. Na nprsn kapsice koupacho plt se skvla
vyit svastika. Propaganda doshla a do koupelny.
Dvaly se na sebe.
Liesel se podvala Ilse Hermannov na prsa a zvedla pai. Heil
Hitler.
U by se porouela, kdy j to dolo.
To cukrov.
Leelo tam cel tdny.
To znamenalo, e pokud knihovnu vyuval starosta, musel si ho
vimnout. Musel se zeptat, co tam dl. Anebo a kdy Liesel pilo
na mysl tohle, naplnilo ji to podivnm optimismem to teba vbec
nen starostova knihovna, ale jej. Ilsy Hermannov.
Nevdla, pro na tom tak zle, ale tila ji skutenost, e ta
mstnost pln knih pat en. Vdy prv ona ji do knihovny
poprv pivedla a otevela j cestu vlastn doslova k prvn
krdei. Takhle to bylo lep. Jako by to vechno zapadlo do sebe.
Jakmile se zas mohla hbat, strhla vechno jinm smrem a
zeptala se: Tohle je v pokoj, e ano?
Starostova ena ztuhla. tvala jsem si tu, se synem. Ale pak
Liesel se dotkla vzduchu za sebou. Uvidla matku, sedla na
podlaze s malm chlapcem, a ten ukazoval prstem na obrzky a na
slova. Pak uvidla v okn vlku. J vm.
Zvenku sem vniklo voln.
Co k?
Liesel nevrle zaeptala za sebe: Bu zticha, Saukerl, a dvej
pozor na ulici. Ilse Hermannov pomalu podala pr slov. Take
vechny ty knky
399

Vtina je moje. Nkter jsou manelovy, a nkter byly synovy,

jak v.
Te bylo na Liesel, aby se zastydla. Tve j zahoely. J jsem si
vdycky myslela, e tohle je starostv pokoj.
Propak? enu jako by to pobavilo.
Liesel si vimla, e i na pikch pantofli jsou svastiky. Je to
starosta. Myslela jsem, e toho hodn peet.
Starostova ena zasunula ruce do postrannch kapes. Posledn
dobou ten pokoj vyuv hlavn ty.
Tuhle jste etla? Liesel zvedla Posledn cizinku mezi lidmi.
Ilsa se pozornji zadvala na nzev. Ano, etla.
A je dobr?
Docela dobr.
Pak pilo nutkn odejt, ale byla tu i podivn povinnost zstat.
Chtla nco ct, ale nabzelo se pli mnoho slov a pli rychle. Pr
pokus je popadnout, ale pak se iniciativy chopila starostova ena.
Uvidla v okn Rudyho obliej, nebo sp jeho vlasy zaplen
svkou. Asi bys mla jt, pobdla ji. ek na tebe.
Cestou dom jedli.
Urit tam nebylo nic jinho? vyptval se Rudy. Nco tam bejt
muselo.
Meme bt rdi za ty rohlky. Liesel prozkoumala dar v
Rudyho nrui. Te mi neli. Sndls nco, ne jsem se vrtila?
Rudy byl pobouen. Zlodjka jsi tu snad ty, ne j.
Netahej m za fusekli, Saukerl. M u pusy cukr.
Rudy chytil podnos jednou rukou a druhou se paranoidn utral.
Nic jsem nesnd, psahm.
Ne se dostali k mostu, byla polovina rohlk pry, a o zbytek se na
Himmelstrae rozdlili s Tommym Mllerem.
Kdy dojedli, napadla je u jen jedna vc, a vyslovil to Rudy.
Co te sakra s tm tcem?

400

KARBANK

Zhruba v tu dobu, kdy se Liesel a Rudy cpali cukrovm, odpovajc

mui z LSE hrli karty ve mst nedaleko Essenu. Mli za sebou
dlouhou cestu ze Stuttgartu a hrli o cigarety. Reinhold Zucker neml
tst.
Fixluje, na to dam krk, bruel. Sedli v boud, kter jim slouila
jako ubikace, a Hans Hubermann zrovna vyhrl tet hru po sob.
Zucker znechucen odhodil karty a peesal si mastn vlasy trojic
pinavch neht.
NKOLIK INFORMAC
O REINHOLDU ZUCKEROVI
Bylo mu tyiadvacet. Kdy vyhrl
partiku, kodolib se radoval zvedal si
tabkov vleky k nosu a vdechoval je.
Vn vtzstv, kal. A jet jedna vc:
Zeme s sty dokon.
Na rozdl od mladka po sv levici nectil Hans Hubermann dnou
kodolibost, kdy vyhrl. Byl dokonce tak velkorys, e kadmu ze
svch koleg jednu cigaretu vrtil a piplil jim. Pijali vichni krom
Reinholda Zuckera. Chapl po nabzen cigaret a hodil ji zptky na
pevrcenou bednu. Nepotebuju od tebe dn milosti, ddku.
Vstal a odeel.
401

Co mu je? vyzvdal eta, ale nikdo se nenamhal odpovdt.

Reinhold Zucker byl prost tyiadvacetilet kluk, kter neuml hrt
karty ani za iv svt.
Kdyby na nm Hans Hubermann nevyhrl cigarety, Reinhold by
jm nepohrdal. Kdyby jm nepohrdal, mon by mu o pr tdn
pozdji na zdnliv nevinn cest nezabral msto.
Jedno sedadlo, dva mui, krtk hdka a j.
Nkdy m ni, jak lidi umraj.

402

S TAL I N G R A D S K S N H Y

Vprosted ledna 1943 byl koridor Himmelstrae sama temnota a

ubohost. Liesel za sebou zavela branku, dola ke dvem Frau
Holtzapfelov a zaklepala. Pekvapilo ji, kdo j otevel.
Nejdv ji napadlo, e ten mu mus bt jeden z jejch syn, jene
se nepodobal dnmu z bratr na zarmovanch fotografich u
dve. Zdl se na to moc star, ale s uritost se to nedalo ct. Tv
ml puntkatou vousy a jeho oi se j zdly bolav a hlasit. Z rukvu
kabtu mu vypadla ovzan pae, a skrz gzu prosakovaly krvav
ten.
Asi bys mla pijt pozdji.
Liesel se mu snaila nahldnout za zda. Mlem by na Frau
Holtzapfelovou zavolala, ale ten mu j v tom zabrnil.
Dt, ekl. Pij pak. Dojdu pro tebe. Odkud jsi?
Utekly vc ne ti hodiny, na dvech sla 33 pistlo zaklepn a
mu stl ped n. Krvav ten narostly do vestek.
Te u k n me.
Kdy byli venku, v rozpitm edm svtle, Liesel se nemohla
nezeptat, co se mu to stalo s rukou. Vyfoukl nosem trochu vzduchu
jedinou slabiku a pak odpovdl. Stalingrad.
Prosm? Kdy mluvil, dval se do vtru. Neslyela jsem, co jste
kal.
403

Odpovdl j znovu, jen hlasitji, a tentokrt to byla vyerpvajc

odpov na jej otzku. Stalingrad se mi stal s rukou. Stelili m do
eber a piel jsem o ti prsty. Sta ti to jako odpov?
Nezrannou ruku stril do kapsy a otsl se pohrdnm k
nmeckmu vtru. Je tu zima, podle tebe?
Liesel se dotkla zdi vedle sebe. Nedokzala zalhat. Jasn, je.
Mu se zasml. Tohle nen dn zima. Vythl cigaretu a stril
si ji do st. Zkouel jednou rukou rozkrtnout sirku. V tom ponurm
poas by to bylo tk i obma rukama, ale jen jednou to bylo
nemon. Upustil krabiku a nadval.
Liesel se pro ni sehnula.
Vzala mu cigaretu a dala si ji do pusy. Ani ona ji nemohla zaplit.
Mus nathnout, radil j. V takovm poas chytne, jenom
kdy zathne. Verstehst?
Zkusila to znova, vybavovala si, jak to dlal tta. Tentokrt se j
sta naplnila dmem. Peplhal zuby a pokrbal ji v krku, ale ona
potlaila kael.
Dobr prce. Vzal si cigaretu a pothl z n, pak nathl
nezrannou ruku, levou. Michael Holtzapfel.
Liesel Memingerov.
Jde pedtat moj mti?
V tu chvli se za nimi objevila Rosa, a Liesel za zdy uctila ten
ok. Michaeli? zeptala se. Jsi to ty?
Michael Holtzapfel pikvl. Guten Tag, Frau Hubermannov,
uteklo hodn vody.
Vypad tak
Stae?
Rosa byla pod v oku, ale sebrala se. Nechce jt dl? Vidm, e
s moj schovankou u se znte Hlas se vytratil, kdy si vimla
jeho zakrvcen pae.
Bratr je mrtv, ekl Michael Holtzapfel, a ani svou pouitelnou
pst by nezasadil pdnj rnu. Protoe Rosa se zapotcela. Jist,
vlka znamen umrn, ale kdy je to nkdo, kdo kdysi il a dchal
ve va blzkosti, vdycky vm to sebere pdu pod nohama. Rosa
vidla oba Holtzapfelovic kluky vyrstat.
Zestrl mladk kdovjak dokzal vypotat, co se stalo, a neztratit
404

hlavu. Byl jsem zrovna v jednom barku, co jsme pouvali jako

pitl, kdy ho pinesli. Bylo to tden pedtm, ne jsem ml jet
dom. Ti dny z toho tdne jsem strvil u jeho postele, a pak
umel
To je mi lto. Ta slova jako by ani nevyla z Rosinch st. Toho
veera stl za Liesel Memingerovou nkdo jin, ale ona se
neodvila ohldnout.
Prosm vs, zarazil ji Michael. U nic nekejte. Mu dve
odvst na pedtn? Pochybuju, e to mma usly, ale poslala si
pro ni.
Ano, a jde.
Byli u na pl cesty na ulici, kdy si Michael Holtzapfel na nco
vzpomnl a vrtil se. Roso? Po chvilce ekn mma zas otevela
dvee dokon. Slyel jsem, e je tam v syn. V Rusku. Padnul
jsem tam na nkoho z Molchingu a ten to kal. Ale to u urit vte.
Rosa se ho pokusila zadret. Dohnala ho a chytila za rukv. Ne.
Jednoho dne se sebral a u se nevrtil. Snaili jsme se ho najt, ale
potom, stalo se toho tolik, bylo
Michael Holtzapfel byl rozhodnut uniknout. Posledn, co by
chtl slyet, byl dal uvzlykan pbh. Odthl se a ekl: Pokud j
vm, je naivu. Doel k Liesel, kter stla u branky, ale dvka s nm
k vedlejmu vchodu nela. Dvala se Rose do oblieje. Zvedal se a
propadal souasn.
Mami?
Rosa zvedla ruku. B.
Liesel ekala.
ekla jsem b.
Kdy navrcenho vojka dohnala, pokusil se o rozhovor. Urit
litoval slovn chyby, kter se dopustil s Rosou, a snail se ji pohbt
pod dalmi slovy. Zvedl ovzanou ruku a ekl: Pod to krvc,
nemu to zastavit. Kdy vstoupili do Holtzapfelovic kuchyn, byla
Liesel vlastn rda. m dv zane pedtn, tm lp.
Frau Holtzapfelov tam sedla s vlhkmi drtnmi prameny v
oblieji.
Jej syn byl mrtv.
405

Ale to byla jen st pravdy.

Nikdy se nedozv, jak to vlastn bylo, ale povm vm bez ptan, e
mezi nmi je nkdo, kdo to v. J zejm vdycky vm, co se stalo,
kdy je u toho snh a puky a rozlin zmaten lidskho jazyka.
Kdy si podle slov zlodjky knih pedstavuju kuchy Frau
Holtzapfelov, nevidm kamna nebo vaeky nebo erpadlo na vodu,
nic takovho. Aspo ne v prvn ad. Vidm ruskou zimu a snh
padajc ze stropu a osud druhho syna Frau Holtzapfelov.
Jmenoval se Robert, a stalo se mu tohle.
MAL VLEN PBH
Vbuch mu utrhl holen a pak umel
ped oima svho bratra, ve studenm,
smradlavm pitle.
Bylo to v Rusku, 5. ledna 1943, v obyejn ledov den. Vude po
mst a po snhu byli mrtv Rusov a Nmci. Ti, kdo zbyli, plili do
przdnch strnek ped sebou. Propltaly se tu ti jazyky. Rutina,
palba, nmina.
Prochzela jsem mezi padlmi duemi, a jeden mu kal: Zebe
m v aludku. Opakoval to jet mockrt. Pestoe byl v oku,
plazil se smrem k temnmu, znetvoenmu tvorovi, sedcmu a
odtkajcmu do snhu. Kdy se k nmu vojk se zrannm v bie
dostal, uvidl, e je to Robert Holtzapfel. Ruce ml obalen speenou
krv, pihraboval si snh na msto kousek pod koleny, kde mu
posledn vbuch odsekl nohy. Hork ruce a rud kik.
Ze zem stoupala pra. Vidt a ctit zahnvajc snh
To jsem j, kal mu vojk. Pieter. Pithl se o pr centimetr
bl.
Pieter? ptal se Robert slbnoucm hlasem. Urit ctil, e jsem
pobl.
Podruh. Pieter?
Umrajc kdovpro vdycky kladou otzky, na kter znaj
odpov. Snad je to proto, e tak mohou umt a nemlit se.
406

Vechny hlasy nhle znly stejn.

Robert Holtzapfel se zhroutil na prav bok, na studenou, kouc
zem.
Vm jist, e ekal, e se se mnou setk hned tehdy a tam.
Nesetkal.
Toho mladho Nmce jsem si nanetst pro nj nevzala toho
odpoledne. Pekroila jsem ho, jin uboh due v nru, a vydala
jsem se zptky k Rusm.
Cestovala jsem tam a zptky.
Demontovan mui.
Nebyla to dn lyovaka, to vm povm.
Jak Michael ekl matce, trvalo ti velmi dlouh dny, ne jsem si pila
pro vojka, kter nechal u Stalingradu nohy. Zala jsem do toho
doasnho pitlu, vdy se mi dostalo nalhavho pozvn; a otsla
jsem se nad tm smradem.
Mu se zafaovanou rukou kal nmmu vojkovi se okovanou
tv, e bude t. Brzo pojede dom, konejil ho.
Ano, dom, pomyslela jsem si. Nadobro.
Pokm na tebe, pokraoval. Ml jsem jet koncem tdne, ale
pokm.
Vzala jsem si dui Roberta Holtzapfela, kdy byl jeho bratr
vprosted dal vty.
Obvykle se musm trochu snait, abych uvidla skrz strop, kdy
jsem nkde v mstnosti, ale zrovna v thle budov jsem mla tst.
Stecha byla na jednom mst ponien, take jsem uvidla pmo
nahoru. Michael Holtzapfel metr ode m jet mluvil. Snaila jsem
se nevmat si ho a soustedit se na otvor nad sebou. Obloha byla
bl, ale rychle upadala. Jako obvykle se z n stval nezmrn povlak
proti prachu. Prosakovala jm krev, a v mracch byly pinav
ostrvky, jako otisky bot v tajcm snhu.
Otisky bot? zeptte se.
Ano, km si, by asi tak mohly bt.

407

Liesel etla v kuchyni Frau Holtzapfelov. Neslyen strnky se

jedna po druh brodily kolem, a pokud jde o m, scenrie Ruska ped
mma oima vybledla, ale snen ze stropu ne a ne ustat. Konvice je
zasnen, stejn tak stl. I lid nos na hlavch a ramenou snhov
zplaty.
Bratr se tese.
ena ple.
A dvka te dl, protoe od toho tam je a je dobr bt k nemu
dobr v dozvucch stalingradskch snh.

408

N E S T R N O U C B R ATR

Liesel Memingerov chyblo jen pr tdn do trnctch narozenin.

Jej tta byl pod pry.
Mla za sebou dal ti pedtac setkn se znienou enou. U
hodn noc se dvala, jak Rosa sed s akordeonem na kln a modl
se, bradu na mchu.
Tak te, pomyslela si, u je naase. Obvykle ji rozveselilo
kraden, ale tenhle den to bude vracen.
Shla pod postel a vythla podnos. Co nejrychleji ho v kuchyni
omyla a vydala se ven. Bylo pjemn prochzet Molchingem.
Vzduch byl ostr a pevn, jako Watschen z ruky sadistick uitelky
nebo jeptiky. Jedin zvuk, kter se na Mnchener Strae ozval,
vydvaly jej boty.
Kdy pekroila eku, vyvstaly za mraky zvsti o slunci.
Vyla schody u sla 8 na Grande Strae, nechala podnos u dve a
zaklepala; kdy se dvee otevely, byla u dvka za rohem. Liesel se
neohldla, ale vdla, e kdyby to udlala, uvidla by znovu u paty
schodit svho bratra, s kolenem doista zhojenm. Slyela dokonce
i jeho hlas.
To u je lep, Liesel.
*
S velkm smutkem si uvdomila, e jejmu bratrovi bude u
navdycky est, ale jak se t pedstavy pidrela, pokusila se i o
409

smv.
Zstala stt u Amperu, na most, kde stval a opral se jej tta.
Usmvala se a usmvala, a kdy to bylo vechno venku, la dom,
a bratr u se j nikdy nevyplhal do span. V mnoha smrech j
chybl, ale po jeho mrtvolnch och na podlaze vlaku nebo po
zvuku zabijckho kale se j stskat nebude.
Tu noc leela zlodjka knih v posteli, a chlapec za n piel jen na tu
chvli, ne zavela oi. Byl jen jednm z inkujcch, protoe v tom
pokoji Liesel vdycky nkdo navtvoval. Stl tam jej tta a kal j,
e u je z n napl ensk. V kout Max sepisoval esaku slov. Ve
dvech stl nah Rudy. Obas tam na pern vedle postele stanula
jej matka. A kdesi daleko v pokoji, kter se thl jako most k
bezejmennmu mstu, si jej bratr Werner hrl ve hbitovnm snhu.
Chodbou k n jako metronom jejch vidn dolhalo Rosino
chrpn, a Liesel tam leela bdl a obklopen ze vech stran, ale
zrove mla na pamti vtu ze sv nejnovj knihy.
POSLEDN CIZINKA MEZI LIDMI, STRANA 38
Ulice byla pln lid, ale ani kdyby byla
przdn, nemohla by bt cizinka vc sama.
Kdy pilo rno, vidn byla pry a Liesel z obvacho pokoje
slyela tichou recitaci. Rosa tam sedla i s harmonikou a modlila se.
Dej, a se vrt iv, opakovala. Prosm, Pane, prosm.
Vichni. Dokonce i vrsky kolem jejch o spnaly ruce.
Od t harmoniky musela bt cel bolav, ale zstvala, jak byla.
Rosa o tchhle okamicch Hansovi nikdy neekne; ale Liesel
vila, e prv tyhle modlitby musely ttovi pomoct pet tu
nehodu u LSE v Essenu. A jestli nepomohly, kadopdn nemohly
bt na kodu.

410

NEHODA

Bylo pekvapiv krsnu odpoledne a mui plhali na korbu

nklaku. Hans Hubermann se zrovna posadil na pidlen sedadlo.
Nad nm se tyil Reinhold Zucker.
Uhni, doadoval se.
Bitte? Prosm?
Zucker se hrbil pod stropem vozidla. Povdm uhni, Arschloch.
Do ela mu v chuchvalcch pepadal umatn prales ofiny.
Vymnme si msta.
Hanse to mtlo. Zadn sedadlo bylo nejsp nejnepohodlnj ze
vech. Nejvc tam thlo, byla tam nejvt zima. Pro?
To je fuk. Zucker ztrcel trplivost. Teba chci prvn
vypadnout a jt na hajzl.
Hans si rychle viml, e zbytek jednotky u tu ubohou tahanici
dvou dajn dosplch mu sleduje. Nechtl se vzdt, ale nechtl
bt ani malichern. Navc za sebou mli navnou ichtu a jemu u
nezbvala energie na hdky. Se sehnutmi zdy se pesunul bl k
pedku vozu, k przdnmu sedadlu uprosted.
Pro tomu Scheikopfovi ustupuje? zeptal se ho mu vedle nj.
Hans krtl sirkou a nabdl mu luka. Foukalo mi tam do u.
*
Olivov zelen nklak ujdl do tbora njakch patnct
kilometr odtud. Brunnenweg zrovna vykldal vtip o njak
francouzsk servrce, a v tu chvli prasklo lev pedn kolo a idiovi
se to vymklo z rukou. Auto se nkolikrt pevrtilo, a mui nadvali,
411

kutleli se a spolu s nimi vzduch, svtlo, smet a tabk. mtrali po

nem, eho by se mohli pidret, a modr nebe venku bylo chvli
stropem a chvli podlahou.
Kdy bylo po vem, byli vichni natlaen u prav stny
nklaku, oblieje zaklnn do pinavch uniforem kolem.
Kolovaly otzky po zdrav, a pak jeden z nich, Eddie Alma, zaal
kiet: Sundejte ze m toho hajzla! ekl to tikrt, a rychle. Dval
se pmo do nehnutch o Reinholda Zuckera.
KODY, ESSEN
est mu poplench od cigaret.
Dv zlomen ruce.
Nkolik zlomench prst.
Zlomen noha Hanse Hubermanna.
Zlomen vaz Reinholda Zuckera, praskl
takka ve spojnici jeho unch boltc.
Vytahali se navzjem ven, a na korb zstala jen mrtvola.
idi, Helmut Brohmann, sedl na zemi a krbal se na hlav. To
ta guma, vysvtloval. Prost bouchla. Nkolik chlap tam sedlo
s nm a ozvnou opakovali, e to nebyla jeho vina. Ostatn
popochzeli kolem a kouili a vyptvali se jeden druhho, jestli jsou
podle nich zrann tak vn, aby je zprostili sluby. U zdi auta se
shromdila jin skupinka a prohlela si tlo.
O kus dl, pod stromem, se noha Hanse Hubermanna jet pod
otevrala tenkm psem intenzivn bolesti. Ml jsem to bt j,
prohlsil.
Coe? zavolal od auta eta.
Sedl na mm mst.
*
Helmut Brohmann vzal rozum do hrsti a vlezl do kabiny. Vlee se
pokusil nastartovat, ale motor ani nekytl. Poslali pro jin nklak,
a taky pro sanitku. Sanitka nepijela.
Vte, co to znamen, ne? zeptal se Boris Schipper. Vdli.
412

Kdy pokraovali ve zpten cest do tbora, jeden kad se snaili

nedvat se dol na kleb otevench st Reinholda Zuckera. J vm
kal, abysme ho poloili obliejem dol, pipomnl nkdo. Prkrt
se stalo, e se nkdo z nich prost zapomnl a opel si o mrtvolu
nohu. Jakmile byli na mst, snaili se vichni vyhnout se nutnosti
vythnout jeho tlo z auta. Kdy to bylo hotovo, pokusil se Hans
Hubermann o pr zkratkovitch krok, a pak mu bolest zpelmala
nohu a sloila ho na zem.
Hodinu nato ho prohldl lka a oznmil mu, e noha je na kad
pd zlomen. eta, kter byl u toho, se postavil a pousml.
No, Hubermann, vypad to, e jste z toho venku, co? Kroutil
hlavou s kulatm obliejem, pokuoval a vypotval, co se bude dt
te. Vy si vorazte. M se budou ptt, co s vma. A j jim povm, e
jste se tady inil. Vyfoukl dal kou. A taky jim eknu, e u nejste
zpsobilej pro prci v LSE a e by vs mli poslat zptky do
Mnichova, dlat nkde v kanclu nebo kde je poteba njak uklzen.
Co vy na to?
Hans nedokzal potlait smv, kter se mu vkrdal do bolestn
grimasy. To by se mi lbilo, pane etai, odpovdl.
Boris Schipper dokouil. Aby ne. Mte tst, e pro vs mm
slabost, Hubermann. Mte tst, e jste fajn chlap, a e nejste krt na
cigarety.
Ve vedlej mstnosti zatm chystali sdru.

413

H O K PAC H U O T ZE K

Asi tden po Lieselinch narozeninch uprosted nora dostaly s

Rosou konen od Hanse Hubermanna podrobn dopis. Liesel od
dopisn schrnky dobhla do domu a tam ho ukzala mm. Rosa j
nadila, a ho te nahlas, a ani jedna nedokzala potlait rozruen,
kdy Liesel etla o jeho zlomen noze. Omrilo ji to natolik, e
dal vtu bezhlesn peetla jen pro sebe.
Co je tam? tlaila na ni Rosa. Saumensch?
Liesel vzhldla od dopisu a nemla daleko ke kiku. eta dodrel
slovo. Jede dom, mami. Tta jede dom!
Objaly se v kuchyni a dopis zmuchlaly mezi svmi tly. Zlomen
noha byla rozhodn dvod k oslav.
Kdy Liesel tu novinku donesla k sousedm, byla Barbara
Steinerov naden. Hladila dve po pach a svolala i zbytek
rodiny. Z kuchyn to vypadalo, e fakt, e se Hans Hubermann vrac
dom, celou Steinerovic domcnost rozradostnil. Rudy se usmval a
chechtal, ale Liesel vidla, e se mus snait. Vdy i ona ctila tu
hokou pachu otzek v jeho stech.
Pro on?
Pro Hans Hubermann, a Alex Steiner ne?
V tom ml tedy pravdu.

414

JEDEN VERCAJK, JEDEN KRVCEJC

MU, JEDEN MEDVDEK

Od t doby, co jeho tta musel minul jen narukovat, v Rudym

uten narstal vztek. Nepoteboval vc ne tu novinku o nvratu
Hanse Hubermanna, aby podnikl dal kroky. Liesel o tom nic neekl.
Nestoval si, e to nen fr. Rozhodl se jednat.
V obvyklm zlodjskm ase, za tmavnoucho odpoledne si po
Himmelstrae nesl plechovou schrnku.
RUDYHO VERCAJK
Byla strakat erven, dlouh jako
perostl krabice na boty. Obsahovala
nsledujc:
rezat kapesn n 1 ks
mal baterka 1 ks
kladivo 2 ks
(jedno stedn, jedno mal)
runk 1 ks
roubovk 3 ks
(rzn velikosti)
lyask kukla 1 ks
ist ponoky 1 pr
plyov medvdek 1 ks

415

Liesel ho uvidla oknem kuchyn jeho odhodlanou chzi, jeho

rozhodn obliej, pesn jako ten den, kdy se vypravil hledat svho
otce. V silou svral rukoje, kad jeho pohyb byl toporn vzteky.
Zlodjka upustila utrku a msto n se chytila jedin mylenky.
Jde krst.
Vybhla za nm.
Rudy, kam jde?
Rudy el prost dl a mluvil do chladnho vzduchu ped sebou.
Kousek od inku Tommyho Mllera ekl. V co, Liesel, nco m
napadlo. Ty nejsi dn zlodjka, ale odpovdt ji nenechal. Ta
ensk t dovnit pout. Vdy ti tam dokonce nechala rohlky,
prokristapna. To podle m nen dn kraden. Krade armda. Jako
kdy ti odvedli ttu, a mn taky. Kopnul do kamnku a ten zazvonil
o branku. Zrychlil. Nahoe na Grande Strae, na Gelbe Strae, na
Heide Strae je spousta zazobanejch nck.
Liesel se dokzala soustedit jen na to, aby mu staila. Minuli u
obchod Frau Dillerov a zali u pkn daleko do Mnchener Strae.
Rudy
Jak to vlastn je?
Jak je co?
Kdy sebere njakou tu knku?
V tu chvli se rozhodla zstat stt. Jestli chce odpov, a se pro
ni pkn vrt, co taky udlal. No? Jene odpovdl zase Rudy,
jet ne staila Liesel otevt pusu. Je to dobr, e jo? Ukrst zas
nco jim.
Liesel se nsilm zamila na jeho vercajk, doufala, e ho zpomal.
Co v tom m?
Sehnul se a schrnku otevel.
Zdlo se, e se to vechno k nemu hod, a na toho medvdka.
*
li dl a Rudy j obrn vykldal o svm vercajku a k emu m
kad jednotliv pedmt. Kladiva byla teba na rozbjen oken a do
runku se mla zabalit, aby se ztlumil hluk.
A co ten medvd?
416

Patil Ann-Marii Steinerov a nebyl vt ne Lieseliny knihy.

Srst ml odranou a stapatou. Oi i ui mu museli zas a znovu
pivat, ale i tak vypadal ptelsky.
Tohle, vysvtloval Rudy, je mistrovskej tah. To kdybysem byl
vevnit a pilo tam dt. Dm mu ho a to ho uklidn.
A co m v plnu krst?
Pokril rameny. Penze, jdlo, perky. Co mi pijde pod ruku.
Znlo to docela jednodue.
O patnct minut pozdji si Liesel vimla nhlho ticha v jeho tvi a
pochopila, e Rudy neukradne nic. Odhodln bylo pry, a i kdy
jet vidl vysnnou slvu zlodjstv, j bylo jasn, e u tomu sm
nev. Snail se tomu vit, a to nen nikdy dobr znamen.
Zloineck gloriola se mu ped oima rozplvala, a jak obhleli
domy a jejich kroky zvolovaly, poctila Liesel ryz a smutnou levu.
To bylo na Gelbe Strae.
Trely tam vesms temn a obrovsk domy.
Rudy se zul a vzal boty do lev ruky. V prav ruce drel vercajk.
Mezi mraky byl vidt msc. Snad kilometr svtla.
Na co ekm? zeptal se, ale Liesel neodpovdla. Rudy otevel
znova sta, ale beze slova. Poloil schrnku s nadm na zem a
posadil se na ni.
Ponoky skly vlhkost a chladem.
Jet e m mezi vercajkem ist, nadhodila Liesel; vidla, jak
se Rudy pemh, aby se nerozesml.
*
Rudy se posunul a otoil se na druhou stranu, take tam te bylo
msto i pro Liesel.
Zlodjka knih a jej nejlep kamard sedli zdy k sob na
strakat erven schrnce s nadm uprosted ulice. Dvali se kad
jinm smrem a chvli tak zstali. Kdy pak vstali a vydali se dom,
Rudy si pezul ponoky a nechal ty prvn leet na silnici. Drek,
rozhodl, pro Gelbe Strae.

417

 PRAVDA VYSLOVEN RUDYM STEINEREM

Asi mi jde lp nkde vci nechvat,
ne je krst.
Pr tdn nato se vercajk aspo trochu uplatnil. Rudy skku zbavil
kladiv a roubovk a msto toho v n uskladnil mnoh ze
Steinerovic cennost pro ppad dalho nletu. Jedin poloka, kter
zstala, byl plyov medvdek.
Devtho bezna opustil Rudy dm i s n, protoe sirny opt daly
Molchingu poctit svou ptomnost.
Steinerovi pospchali po Himmelstrae, a Michael Holtzapfel
zatm divoce buil na dvee Rosy Hubermannov. Kdy Rosa i s
Liesel vyly ven, pedal jim svj problm. Moje matka, ekl, a na
obvaze ml stle patrn krvav vestky. Nechce jt ven. Sed v
kuchyni u stolu.
Tdny plynuly, ale Frau Holtzapfelov se ani nezaala zotavovat.
Kdy j Liesel pila pedtat, strvila ena vtinu asu zrnm z
okna. Jej slova byla tich, bezmla nehybn. Vechna krutost a
vtky se j z tve vyrvaly. To Michael se obvykle s Liesel louil
nebo j pedval kvu a dkoval j. A te tohle.
Rosa se dala do dla.
Kolbav se prosmkla brankou a postavila se do otevench
dve. Holtzapfelov! Mazejte ven, krvo pitom! Takt nebyl nikdy
silnou strnkou Rosy Hubermannov. Jestli nezvednete zadek,
pojdeme tady venku vichni! Otoila se a pehldla bezmocn
postavy na cestice. Kvlen sirny prv ustalo. Co te?
Michael rozpait, zmaten pokril rameny. Liesel pustila taku s
knkami a dola k nmu. Pekikovala nstup dal sirny. Mu
tam? Na odpov ale neekala. Pebhla krtkou cestiku a prothla
se kolem mmy.
Frau Holtzapfelov sedla nehnut u stolu.
Co j mm ct? pemlela Liesel.
Jak s n pohnu?
Kdy se sirny nadechly, uslyela Rosin kik. Nech ji tam,
Liesel, jestli chce umt, je to jej vc, ale pak sirny zase navzaly.
Nathly se dol a odhodily jej hlas.
418

Zbval jen hluk a dvka a drtn ena.

Frau Holtzapfelov, prosm.
Docela jako pi svm rozhovoru s Ilsou Hermannovou v
rohlkov den mla u konek prst mnostv slov a vt. S tm
rozdlem, e dneska u toho byly i bomby. Dneska to bylo troiku
nalhavj.
MONOSTI
Musme jt, Frau Holtzapfelov.
Frau Holtzapfelov, kdy tu
zstaneme, tak umeme.
Pod mte jet jednoho syna.
Vichni na vs ekaj.
Bomby vm utrhnou hlavu.
Jestli nepjdete, tak u vm nikdy
nebudu st, take pijdete
o jedinou opravdovou
kamardku.
Zkusila to s tou posledn vtou, vykikovala slova pes sirnu. Ruce
mla pirostl ke stolu.
ena vzhldla a rozhodla se. Ani se nepohnula.
Liesel la. Vytrhla se ze stolu a vybhla z domu.
Rosa j pidrela branku a vybhly k domu slo 45. Onml
Michael Holtzapfel zstal tret na Himmelstrae.
No tak! zapsahala ho Rosa, ale navrcen vojk vhal. U u
se vracel do domu, kdy ho cosi otoilo zpt. Jen zrannou rukou
vzel v brance, a pak se zahanben odtrhl a el za nimi.
Vichni se zas a zase ohleli, ale Frau Holtzapfelov pod nikde.
Ulice se zdla tak irok. Kdy do vzduchu vyprchala zvren
sirna, posledn ti lid, kte zstali na Himmelstrae, dorazili do
Fiedlerovic sklepa.
Pro vm to tak trvalo? zeptal se Rudy. V ruce drel svj
419

vercajk.
Liesel poloila na zem taku s knkami a sedla si na n. Snaili
jsme se dostat sem Frau Holtzapfelovou.
Rudy se rozhldl. A kde teda je?
Doma. V kuchyni.
V nejzazm kout krytu se roztesen hrbil Michael. Ml jsem tam
zstat, kal. Ml jsem tam zstat, ml jsem tam zstat Hlas
ml bezmla nezvun, ale oi ml hlasitj ne kdy jindy. Divoce
tepaly v dlcch a on si makal zrannou ruku, a pes obvaz
petkala krev.
Zastavila ho a Rosa.
Michaeli, prosm t, ty za to neme.
Ale mlad mu, ktermu na prav ruce zstalo jen mlo prst,
nebyl k utien. Choulil se v Rosinch och.
Vysvtlete mi nco, prosil, protoe j nedoku pochopit
Zapotcel se a sedl si ke zdi. eknte mi, Roso, jak to, e ona tam
sed a ek na smrt, a mn se pitom chce t? Krve pibylo. Pro
j chci t? Neml bych chtt, ale chci.
Mladk cel minuty neovladateln vzlykal, s Rosinou rukou na
rameni. Ostatn pihleli. Nedokzal pestat, ani kdy se otevely a
zase zavely dvee a do krytu vela Frau Holtzapfelov.
Jej syn vzhldl.
Rosa ustoupila.
Kdy byli zase spolu, Michael se omluvil. Promi, mami, ml
jsem tam zstat s tebou.
Frau Holtzapfelov to neslyela. Sedla si vedle svho syna a
podepela mu ovzanou ruku. U zase krvc, ekla a jako ostatn
tam sedla a ekala.
Liesel strila ruku do taky a pehrabovala se v knkch.
BOMBARDOVN MNICHOVA, 9. A 10. BEZNA
Noc natahovaly bomby a ten. Zlodjce
knih vyschlo v stech, ale proetla se
ptatyiceti strnkami.
420

Vtina dt usnula a neslyela sirny navrcenho bezpe. Rodie

je probouzeli a vyneli je po schodech do temnho svta.
V dlce hoely pory a j posbrala nco pes dv stovky
povradnch du.
Byla jsem na cest do Molchingu jet pro jednu.
Na Himmelstrae bylo isto.
Sirny se o pr hodin pozdrely, pro ppad, e by pila dal
hrozba, a aby ml kou as vytratit se do atmosfry.
Bettina Steinerov si vimla jinho malho poru a kouovho
odtpku o kus dl, pobl Amperu. Rozplval se ve vzduchu, a
dvenka nathla prst: Hele.
Dve to mon uvidlo prvn, ale jednal Rudy. V tom chvatu ani
neuvolnil ruku svrajc schrnku od nad, dosprintoval na konec
Himmelstrae, vzal to postrannmi ulikami a u byl pod stromy.
Liesel mu byla v patch (kdy pedtm svila taku s knihami divoce
protestujc Rose) a za n houf lid z rznch kryt po cest.
Rudy, pokej!
Rudy neekal.
Jak si razil cestu ke zmrajc zi a mlnmu letounu, Liesel jen tu
a tam v mezerch mezi stromy zahldla schrnku od vercajku. V
koui na mtin u eky vzelo letadlo. Pilot se tam pokusil pistt.
Dvacet metr ped clem se Rudy zastavil.
Kdy jsem dorazila j, vimla jsem si ho, stl tam a popadal dech.
Ve tm byly rozhzen stromov dy.
Kolem letadla byly nasypan vtviky a jehli jako palivo pro
ohe. Na lev stran byly v zemi vyplen ti prrvy. Splaen tikn
chladnoucho kovu zrychlovalo minuty a vteiny, a to vypadalo, e
u tam stoj cel hodiny. Zstup za nimi narstal, Liesel se na zda
lepil jejich dech a vty.
421

Tak co, ekl Rudy, nekouknem se?

Proel mezi zbylmi stromy k trupu letadla pibitho k zemi. Nos
mlo v plynouc vod a zohban kdla nechalo za sebou.
Rudy pomalu krouil kolem, od ocasu a okolo a k pravmu boku.
Jsou tu stepy, oznmil. Vude sklo z kabiny.
Pak uvidl to tlo.
Rudy Steiner nikdy nevidl takhle bled obliej.
Necho sem, Liesel, ale Liesel la.
Uvidla tv neptelskho pilota tak tak pi vdom, a kolem
pihlely vysok stromy a hnala se eka. Letadlo jet prkrt
zakalalo a hlava uvnit se pevalila zleva doprava. Nco ekl,
pochopiteln tomu nemohli rozumt.
Jemarjjozef, zaeptal Rudy. ije.
Schrnka od vercajku bouchla o bok letadla a s n zaznl zvuk
dalch lidskch hlas a nohou.
Ze ohn byla ta tam a rno bylo tich a ern. Jen kou jet
nkam smoval, ale i ten se ml brzy vyerpat.
Stromov stna drela barvy hocho Molchingu v uctiv
vzdlenosti. Tou dobou u chlapcovy oi pivykly nejen tm, ale i
pilotovu oblieji. Oi pipomnaly skvrny od kvy a pes tve a
bradu se thly rhy jako podle pravtka. Na prsou mu zkiva sedla
neupraven uniforma.
Navzdory Rudyho varovn pila Liesel jet bl, a j vm
psahm, e jsme prv v tu chvli jedna druhou poznaly.
J t znm, pomyslela jsem si.
Vlak a kalajc chlapec. Snh a dvka cel bez sebe.
Vyrostla jsi, pomyslela jsem si, ale poznvm t.
Necouvla, nezkouela mi vzdorovat, ale j vm, e j nco eklo,
e tam jsem. Ctila snad mj dech? Slyela mj proklet, krouc
puls, kter se tak jako zloin mele v m smrtc hrudi? Nevm, ale
poznala m a podvala se mi do tve a neuhnula oima.
Nebe se zaalo vypalovat dosvtla, a my jsme se ob pohnuly.
Ob jsme sledovaly, jak chlapec sah do sv schrnky od nad,
422

probr se zarmovanmi fotografiemi a vytahuje malou vycpanou

lutou hraku.
Opatrn vyplhal k umrajcmu mui.
Poloil usmvajcho se medvda jemn na pilotovo rameno.
Medvd se pikou ucha dotkal jeho hrdla.
Umrajc mu ho vdechl. Promluvil. Anglicky ekl: Dkuju. Jak
promluvil, jeho poezn se rozevela a po hrdle mu klikat stekla
kapika krve.
Co? ptal se ho Rudy. Was hast du gesagt? Cos kal?
Bohuel u jsem ho nenechala odpovdt. Piel as, a j se
nathla do kokpitu. Pomalu jsem z pilotovy pomuchlan uniformy
vyjmula jeho dui a vyprostila ho z rozbitho letadla. Zstup znl
tichem, kdy jsem se jm prodrala. Prostrkala jsem se skrz.
Nebe nade mnou se zatmlo posledn zblesk temnoty a
psahm, e jsem uvidla ern znamen ve tvaru svastiky.
Nepodn se tam nahoe poflakovalo.
Heil Hitler, pozdravila jsem, ale tou dobou u jsem byla mezi
stromy. Za mnou si hovl na mrtvm rameni plyov medvd. Pod
vtvemi stla citrnov svka. V nrui jsem mla pilotovu dui.
Asi by bylo spravedliv ct, e za ty roky Hitlerova panovn
nedokzal nikdo Fhrerovi slouit vrnji ne j. Lidi nemaj takov
srdce jako j. Lidsk srdce je ra, ale moje je jako kruh, a j mm
nevyerpatelnou schopnost bt v prav as na sprvnm mst.
Nsledkem toho nachzm znova a znova lidi v jejich nejlep i
nejhor podob. Vidm jejich oklivost i jejich krsu, a divm se, jak
me mt tat vc oboj tv. A i tak maj nco, co jim zvidm.
Kdy nic jinho, maj lidi dost rozumu na to, aby umeli.

423

N V RAT D O M

Byl to as krvcen as rozbitch letadel a plyovch medvdk, ale

pro zlodjku knih mla prvn tvrtina roku 1943 skonit v pozitivnm
naladn.
Na zatku dubna zkrtili Hansi Hubermannovi sdru ke koleni a
on nastoupil na vlak do Mnichova. Dostal tden na zotavenou doma,
ne vstoup do ad armdnch krabk ve mst. Bude pomhat s
paprovnm souvisejcm s klidem mnichovskch tovren, dom,
kostel a nemocnic. A as uke, jestli ho polou ven na opravy.
Bude zleet na tom, v jakm stavu bude jeho noha a v jakm msto.
Kdy dojel dom, byla u tma. Bylo to o den pozdji, ne se ekalo,
protoe vlak se opozdil kvli hrozb nlet. Stl ped dvemi domu
33 na Himmelstrae. Sevel ruku v pst.
Ped tymi lety tudy vlkali dovnit Liesel Memingerovou, kdy
se tu poprv objevila. Stl tu Max Vandenburg s klem zahryzlm
do dlan. Te byl na ad Hans Hubermann. Zabuil tyikrt, a
otevela mu zlodjka knih.
Tati, tati.
Musela to ct stokrt, kdy ho v kuchyni objmala a nechtla
pustit.
*
Pozdji, kdy se najedli, sedli dlouho do noci u kuchyskho stolu a
Hans sv en a Liesel Memingerov vechno vyprvl. Vykldal o
424

LSE a ulicch plnch koue a neastnch, ztracench, bloudcch

duch. A o Reinholdu Zuckerovi. Uboh trouba Reinhold Zucker.
Trvalo to cel hodiny.
V jednu rno la Liesel spt a tta za n piel a posadil se k n, jak
to dlval. Nkolikrt se probudila, aby vidla, jestli tam je, a on ji
ani jednou nezklamal.
Noc byla klidn.
Postel byla hejiv a mkk samou spokojenost.
Ano, pro Liesel Memingerovou to byla bjen noc, a klid, teplo a
mkkost zstanou jet asi ti msce.
Jenome jej pbh potrv jet est msc.

425

ST DEST

ZLODJKA

KNIH

ve kter se objevuje:
konec svta 98. den vlenk
cesta slov strnul dvka
doznn ern kneka od ilsy
hermannov nkolik letadel
s hrudnmi koi a plc snhov
vloky

426

K O N E C S V TA
(st prvn)

Opt vm nabzm monost nahldnout letmo na konec. Mon by to

mohlo zmrnit otes, kter pak pijde, mon je to proto, abych se
sama lpe pipravila na to, a vm to povm. Tak i tak vs musm
informovat, e kdy pro Liesel Memingerovou skonil svt, na
Himmelstrae prelo.
Z nebe kapalo.
Jako z kohoutku, kter se njak dt ze vech sil snailo
uthnout, ale pln se mu to nepodailo. Ty kapky byly ze zatku
studen. Ctila jsem je na rukou, kdy jsem la stedem ulice a mjela
krm Frau Dillerov.
Slyela jsem je nad sebou.
Skrz pehoz nebe; vzhldla jsem a uvidla letadlov plechovky.
Sledovala jsem, jak se jim otevraj bicha a jak nenucen shazuj
bomby. Pochopiteln padaly mimo cl. Mimo cl padaly asto.
MAL SMUTN NADJE
Himmelstrae nikdo bombardovat nechtl.
Nikdo by pece nechtl bombardovat
msto, kter se jmenuje po nebi,
nebo ano?
Nebo ano?
427

Bomby padaly a brzo se mla oblaka pct a studen kapky promnit

v popel. Zemi skrop hork snhov vloky.
Strun eeno, Himmelstrae srovnali se zem.
Domy byly splchnuty z jedn strany ulice ke druh. Na
rozttn podlaze dostala nakldaku zarmovan fotografie
Fhrera. Tvil se na n nesmrn vn, ale nepestval se usmvat,
tm svm seriznm zpsobem. Vdl nco, co my ne. Jene j jsem
vdla nco, co nevdl on. A lidi zatm spali.
Rudy Steiner spal. Mma a tta spali. Frau Holtzapfelov, Frau
Dillerov. Tommy Mller. Vichni spali. Vichni umeli.
Peila jedin osoba.
Peila, protoe sedla ve sklep a protala se pbhem svho
ivota a opravovala chyby. Tu mstnost u kdysi shledali pli
mlkou na kryt, ale t noci, 7. jna, postaila. K zemi klusaly
skopky vrak a pr hodin nato, kdy se v Molchingu rozhostilo
podivn, zanedban ticho, mui z mstn LSE nco uslyeli. Ozvnu.
Nkde dole klepala dvka tukou do plechovky od barvy.
Vichni veho nechali, ui i tla napjat, a kdy se to ozvalo zas,
zaali kopat.
SEZNAM VC PODVANCH Z RUKY DO RUKY
Hroudy betonu a sten taky.
Kus zdi s namalovanm kapajcm
sluncem. Neastn vyhlejc akordeon,
vykukujc vykousanm pouzdrem.
Vechno to vyhzeli nahoru.
Odstranili dal kus rozbit zdi a jeden z nich uvidl vlasy
zlodjky knih.
Ten mu se uml tak hezky smt. Prv porodil novorozen. To
snad nen mon, ona ije!
428

Takovou radost mli ti kloptajc, hulkajc mui, a j pitom

nemohla jejich naden zcela sdlet.
O nco dv jsem v jedn ruce drela jejho ttu a v druh mmu. Ob
due byly tak mkk.
O kus dl poloili jejich tla k ostatnm. Ttovy krsn stbrn oi
u zaaly rezavt, a mminy lepenkov rty zstaly pooteven,
nejsp ve tvaru nedokonenho zachrpn.
Ruce zachrnc pomohly Liesel ven a oprily j z obleen drobty
suti. Dve, ekli j, sirny se zpozdily. Cos dlala v tom sklep?
Jak jsi to vdla?
Nevimli si, e dvka jet pod svr knihu. Odpovdla
vkikem. Do morku kost pronikajc kik ivho.
Tati!
Podruh. Tv se j zkrabatila, kdy doshla do vy tniny vc
zahlcen panikou. Tati, tati!
Podvali si ji a ona kiela, kvlela a plakala. Nevdla jet, jestli
teba nen zrann, protoe se dl drala ven a ptrala a volala a jet
vc nakala.
Pod svrala tu knku.
Zoufale se drela slov, kter j zachrnila ivot.

429

D E VAD E S T O S M D E N

Prvnch devadest sedm dn po tom, co se Hans Hubermann v dubnu

1943 vrtil, bylo vechno fajn. asto se pi rznch pleitostech
zabval vahami o synovi, bojujcm u Stalingradu, ale vdycky
doufal, e kluk m v krvi nco z jeho tst.
Tetho veera, co byl doma, zahrl v kuchyni na harmoniku. Slib
je slib. Muzika, polvka, vtipy a smch trnctilet dvky.
Saumensch, napomnala ji mma, pesta se tak chechtat. Zas
tak vtipn ty jeho frky nejsou. A jet jsou sprost
Po tdnu nastoupil Hans zase slubu, odjel do msta do jedn z
armdnch kancel. Vykldal, e tam dostvaj dobr pdly cigaret
i jdla, a obas mohl dom pivzt trochu suenek nebo marmeldy.
Bylo to jako za starch dobrch as.
V kvtnu men nlet. Sem tam njak to Heil Hitler a vechno
bylo fajn.
A do dne slo devadest osm.
KRTK PROHLEN STAR ENY
kala to na Mnchener Strae:
Jemarjjozef, k by je tudy nevodili.
Ty uboci idovsk, ty nesou smlu.
patn znamen. Jak je vidm, tak vm,
e je s nma men.

430

Byla to stejn star dma, kter idy ohlaovala, kdy je Liesel

vidla poprv. Takhle u zem mla tv jako suenou vestku, ale
paprov blou. Oi mly tmavomodrou barvu il. A jej pedpov
byla naprosto pesn.
V samm srdci lta se Molchingu dostalo dal pedzvsti vc
ptch. Piblila se na dohled, jako se blila vdycky. Nejdv
poskakujc hlava vojka a puka propichujc vzduch nad nm. Pak
odran etz cinkajcch id.
Jedin rozdl byl, e tentokrt je vedli z opan strany. Prochzeli
tudy do Neblingu, sousednho msta, kde mli drhnout ulice a uklzet
to, co vojci uklzet odmtli. Pozdji ten sam den je vedli zase
zptky do lgru, pomal a unaven, poraen.
A Liesel se zase dvala po Maxi Vandenburgovi a kala si, e
mohl klidn skonit v Dachau bez toho, e by ho vedli Molchingem.
Nebyl mezi nimi. Tentokrt ne.
Ale dejte tomu chvilku; jednoho horkho srpnovho odpoledne
Maxe rozhodn povedou mstem spolu s ostatnmi. Jenome na
rozdl od nich se nebude dvat na silnici. Nebude jen tak nazdabh
pokukovat po tribunch Fhrerova Nmecka.
JEDEN DAJ TKAJC SE MAXE VANDENBURGA
Bude mezi tvemi na Mnchener Strae
ptrat po dvce, kter krade knihy.
Tentokrt, v ervenci, v den, kter, jak Liesel pozdji spotala, byl
devadest osm po ttov nvratu, tam stla a studovala sunouc se
hromadu alostcch id hledala Maxe. Kdy nic jinho,
zmrovalo to ten bolestn pohled.
To je hrozn mylenka, napsala pak ve sklep v Himmelstrae, ale
vdla, e je to pravda. Bolest, kdy se na n dv. A co jejich bolest?
Bolest kloptavch bot a muen a zavrajcch se bran lgru?
*
431

V deseti dnech tudy proli dvakrt, a brzy nato se ukzalo, e

anonymn ena z Mnchener Strae s tv jako suen vestka mla
naprostou pravdu. Utrpen bylo bezpochyby tady, a jestli snad vinili
idy jako jeho prolog nebo pedzvst, mli jako jeho skutenou
pinu vinit sp Fhrera a jeho vpd do Ruska protoe kdy se
pozdji toho ervence Himmelstrae probudila, byl vojk, kter se
vrtil, nalezen mrtv. Visel z trmu v prdeln kousek nad obchodem
Frau Dillerov. Dal lidsk kyvadlo. Dal zastaven hodiny.
Lhostejn majitel toti nechal oteven dvee.
24. ERVENCE, 6:03 RNO
V prdeln bylo teplo, trmy byly pevn
a Michael Holtzapfel skoil ze idle
jako z tesu.
Tenkrt m tolik lid honilo, volali m jmnem, prosili m, abych je
vzala s sebou. A pak byl mal zlomek tch, kdo m prost pivolali a
zaeptali sevenm hlasem.
Vezmi si m, kali, a nic je nemohlo zastavit. Byli vyden, o
to nic, ale nebli se m. Bli se, e to podlaj a budou muset zase
elit sami sob, elit svtu a takovm jako vy.
Nemohla jsem nic dlat.
Umli to na pli mnoho zpsob, byli pli vynalzav a kdy
to provedli pli dobe, a u na to li, jak chtli, nebyla jsem s to je
odmtnout.
Michael Holtzapfel vdl, co dl.
Zabil se za to, e chtl t.
Liesel Memingerovou jsem pochopiteln cel ten den nevidla. Jak
u to bv, nabdala jsem sama sebe, abych si uvdomila, e mm
moc prce na to, abych zstvala na Himmelstrae a poslouchala
nek. Dost na tom, kdy m lidi pistihnou pi inu, a tak jsem se
jako obvykle rozhodla pro odchod, vstc slunci v barv sndan.
Neslyela jsem vybuchujc hlas starce, kter objevil visc tlo,
432

ani zvuk bcch nohou a lapn po dechu, kdy dorazili dal lid.
Neslyela jsem hubenho knre, jak muml: Takov netst,
takov netst
Nevidla jsem Frau Holtzapfelovou lec na Himmelstrae, ruce
rozpaen, tv kic naprostm zoufalstvm. Ne, vechno jsem to
zjistila, a kdy jsem se tam vrtila o pr msc pozdji a peetla si
cosi jmnem Zlodjka knih. Odtud jsem pochopila, e na samm
konci nevyerpvala Michaela Holtzapfela zrann ruka, ani dn
jin zrann, ale provinn ivotem.
Dvka zjistila, e v ppravch na svou smrt u nespal, e kad
noc byla jako jed. asto si ho pedstavuji, jak le a nesp, pot se ve
snhovch prostradlech anebo m vidn bratrovch utrench
nohou. Liesel napsala, e mu prkrt u u povdla o svm bratrovi,
jako Maxovi, jene mezi vzdlenm pokalvnm a vymazanma
nohama je podn rozdl. Jak byste chtli utit mue, kter vidl
takov vci? ct mu snad, e Fhrer by na nj byl pyn, e Fhrer
by ho miloval za to, jak si u Stalingradu vedl? Copak byste se mohli
neho takovho opovit? Mohli jste leda nechat vechno mluven
na nm. Pot je samozejm v tom, e takovhle lid si nejdleitj
slova et na potom, na as, kdy je lid, kter kolem sebe maj, ke
sv smle najdou. Vzkaz, vtu, otzku nebo dopis, jako v ervenci
1943 na Himmelstrae.
MICHAEL HOLTZAPFEL:
POSLEDN SBOHEM
Mil mmo,
doke mi to nkdy odpustit? U to prost nemu vydret.
Setkm se s Robertem. Je mi fuk, co o tom vykldaj ti pitom
katolci. Pro ty, kdo byli tam co j, mus bt v nebi msto.
Mon si mysl, e t nemm rd, kdy jsem to udlal, ale
mm.
Tvj Michael

433

To Hanse Hubermanna podali, aby to Frau Holtzapfelov ekl. Stl

na prahu a ona mu to musela vidt ve tvi. Dva synov v esti
mscch.
Za nm slalo rann nebe a drtn ena se prodrala kolem nj. V
slzch dobhla ke shromdn nahoe na Himmelstrae. Nejmn
dvacetkrt ho zavolala jmnem, ale Michael tou dobou u odpovdl.
Podle zlodjky knih objmala Frau Holtzapfelov mrtvolu skoro
hodinu. Pak zas vyla do oslepujcho slunce na Himmelstrae a
sedla si na zem. Jt dl u nedokzala.
Lid ji zpovzdl sledovali. Takov vc se lpe dl z dlky.
Hans Hubermann se posadil k n.
Poloil ruku na jej a ona pepadla dozadu, na tvrdou zem.
Nechal jej kik naplnit ulici.
O mnoho pozdji ji zkostliv starostliv Hans doprovodil k brance a
brankou do domu. A a se snam jak chci a pokoum se vidt to
jinak, nen to nic platn
Kdy si pedstavuju tu scnu se zoufalou enou a vysokm
muem se stbrnma oima, v kuchyni v sle 31 na Himmelstrae
jet stle sn.

434

VLENK

Byla ctit erstv naezan prkna rakve. ern aty. Nadit kufry pod
oima. Liesel stla na trvnku stejn jako ostatn. Toho odpoledne
pedtala Frau Holtzapfelov. Roznaee sn, toho si sousedka
oblbila.
Celkem vzato to byl vn nron den.
27. ERVENEC 1943
Michael Holtzapfel byl pohben
a zlodjka sn pedtala pozstalm.
Spojenci bombardovali Hamburk
a pokud jde o tohle, tst, e jsem
tak trochu kouzelnice. Nikdo jin
by nedokzal v tak krtkm ase
odnst skoro 45 000 lid.
Ani za milin lidskch let.
Tou dobou u zaali Nmci doopravdy platit. Fhrerovi se zaala
tst jeho trudovit kolnka.
Ale nco tomu jejich Fhrerovi musm piznat.
Bez diskuse ml eleznou vli.
Pokud lo o vlen, nenastalo dn zmrnn, a nepolevilo
likvidovn a trestn pny. Vtina lgr byla sice rozeseta po
Evrop, ale pr jich jet zstvalo v samotnm Nmecku.
435

V tchhle tborech jet pod nutili spoustu lid do prce a do

pochodu.
Jednm takovm idem byl i Max Vandenburg.

436

C E S TA S L O V

Pihodilo se to v jednom msteku v srdci Hitlerovy zem.

Uten pokraovalo peerpvn dalho a dalho utrpen, a
kousek z nj byl doruen prv te.
Pedmstm Mnichova vedli idy a jedna dospvajc dvka
provedla cosi nepedstavitelnho: prodrala se kupedu, aby mohla jt
s nimi. Kdy ji vojci odthli zptky a strhli k zemi, znovu vstala. A
la zas.
Pornu bylo horko.
Zas jeden krsn den na pehldku.
Vojci a id u proli nkolika msty a zrovna vchzeli do
Molchingu. Je mon, e v lgru bylo vc prce ne jindy, mon
nkte vzni zemeli. A to mlo jakkoli dvod, do Dachau lapal
nov houf erstvch, unavench id.
Liesel jako vdycky bela do Mnchener Strae, a thlo to tam i
obvykl pihlejc.
Heil Hitler!
U zdaleka uslyela prvnho vojka. Prodrala se davem k nmu,
aby na proces vidla. Ten hlas ji ohromil. Promnil nekonen nebe
ve strop, a slova se odrazila zptky a dopadla na zem pod belhav
437

idovsk nohy.
Ty jejich oi.
Jeden jako druh shleli na pohybujc se ulici, a Liesel si nala
msto, odkud mla dobr vhled, zastavila se a zkoumala je.
Prochzela tu kartotku tv po tvi a zkouela, jestli se nkter
shoduje se idem, kter napsal Dohlitele a esaku slov. Vlasy
jako chm, kala si.
Ne, vlasy jako prout. Nebudou umyt, tak budou vypadat sp
takhle. Dvej se po vlasech jako prout a bainatch och a
rozhovajcch se vousech.
Boe, bylo jich tolik.
Tolik pr umrajcch o a elestcch nohou.
Liesel si je prohlela, a Maxe Vandenburga nakonec neprozradily
rysy jeho tve. Sp to, jak se ta tv chovala i ona zkoumala
zstup. Napjat soustedn. Liesel uctila, jak ustv, kdy nala tu
jedinou tv, kter se dvala pmo na pihlejc Nmce. Zkoumala
je s takovou clevdomost, e si toho lid vedle zlodjky knih vimli
a zaali si na nj ukazovat.
A tenhle na co kouk? zeptal se musk hlas po jejm boku.
Zlodjka knih vstoupila do vozovky.
dn pohyb nikdy tolik netil. Nikdy ve sv nedospl hrudi
nectila srdce tak jasn, nikdy nebylo tak velik.
Popola dopedu a ekla, velice tie: Hled m.
Hlas se j vytratil a propadl nkam dovnit. Musela ho znovu hledat,
nathnout se a dol, znovu se nauit mluvit a zavolat ho jmnem.
Maxi.
Maxi, tady jsem!
Hlasitji
Maxi, tady!
438

*
Uslyel ji.
MAX VANDENBURG, SRPEN 1943
Vlasy ml jako prout, pesn jak si
to Liesel pedstavovala, a bainat oi
pechzely k n, rameno na rameno
s ostatnmi idy. Kdy k n doshly,
zaprosily. Do tve ho krbaly vousy
a sta se mu tsla, kdy vyslovil to slovo,
to jmno, tu dvku.
Liesel.
Liesel setsla zstup a vstoupila do proudu id, propltala se mezi
nimi, a ho mohla levakou popadnout za pai.
Jeho tv spadla k n.
Jeho tv se nathla dol, kdy zakopla, a ten id, sprost id j
pomohl vstt. Stlo ho to vechnu slu.
Tady jsem, Maxi, ekla zas. Tady jsem.
To je k neve Slova Maxi Vandenburgovi odkapvala od st.
Ty jsi vyrostla. V och ml ukrutn smutek. Ml je natekl.
Liesel dostali m, je to pr msc. Hlas byl zchroml, ale dl se
vlekl k n. Na pl cesty do Stuttgartu.
Proud id byl zevnit jedin temn pohroma z nohou a rukou.
Rozedranch uniforem. Nikdo z vojk ji zatm nevidl, a Max ji
zapsahal: Mus ode m pry, Liesel. Dokonce se snail ji
odstrit, ale mla na nj moc velkou slu. Maxovy vyhladovl pae s
n nic nezmohly, a ona la dl, uprosted pny, hladu a zmatku.
Prvn vojk si j viml a po dlouh dce krok.
Hej! zaval. Ukzal karabem. Co tam dl, holka? Mazej
pry.
Vbec si ho nevmala, a tak vojk rukama roztrhal ten lidsk
439

slepenec. Odstrkval je a dral se mezi nimi. Tyil se nad Liesel, ale

ona se usilovn snaila jt dl. Vimla si zduen tve Maxe
Vandenburga. Strach u v n vidla, ale takovhle jet ne.
Vojk ji popadl.
Surov ji chytil za aty.
Ctila kosti jeho prst, kuliku kadho kloubu. Rozkrbl j ki.
ek jsem vypadni! zavelel, a u dvku vlee na stranu a hz s n o
ze pihlejcch Nmc. Oteplilo se. Slunce j spalovalo obliej.
Kdy dopadla, zala se v n rozrstat bolest, ale te u zase stoj na
nohou. Vzpamatovvala se a ekala. Opt vela mezi n.
Tentokrt se Liesel prodrala zezadu.
Ped sebou uvidla nezamniteln prout vlas, a zas se vydala k
nim.
Tentokrt po nm nevzthla ruce, jen se zastavila. Kdesi uvnit
mla due slov. Slova vyplhala ven a postavila se k n.
Maxi, ekla. Otoil se a na chvilku zavel oi, zatmco ona
mluvila dl. Byl jednou jeden zvltn, mal mu. Pae mla voln
sven, ale ruce seven v pst. Ale byla taky esaka slov.
Jeden z id smujcch do Dachau zstal stt.
Stl naprosto klidn, ostatn se zasmuile hemili kolem nj, a ho
tam nechali docela samotnho. Oi mu vrvoraly, a vechno bylo tak
proste. id dostal od dvky slova. Slova se na nj vyplhala.
Kdy promluvila znovu, z st j vykloptaly otzky. Do o se j
snaily vedrat hork slzy, ale ona je ven nepust. Bude lep stt tam
rezolutn a hrd. A se o vechno postaraj slova. Jsi to vn ty?
zeptal se mladk, ekla. To z tvoj tve jsem sebral to semnko?
*
Max Vandenburg zstal stt.
Neklesl na kolena.
Lid a id a mraky se zastavili. Dvali se.
Max tam stl, dval se nejdv na dvku a pak se zahledl pmo do
nebe, a nebe bylo ir a modr a velkolep. Na silnici padaly
440

nahodile, ndhern, tk sloupy slunen svteln pile. Mraky se

prohnuly v zdech, podvaly se dozadu a zase vyrazily. Dneska je
tak krsn den, ekl, a hlas ml na kousky. Skvl den na umrn.
Takov den je na umrn skvl.
Liesel dola k nmu. Mla takovou kur, e nathla ruce a
podrela v nich jeho zarostlou tv. Jsi to vn ty, Maxi?
Tak ndhern nmeck den a jeho pozorn zstup.
Polbil ji do dlan. Ano, Liesel, jsem to j, a jeho tv se drela
dvinch rukou a on j plakal do prst. Plakal, zatmco se blili
vojci a skupinka nestydatch id tam stla a dvala se.
Vestoje dostal karabem.
Maxi, vzlykla dvka.
A pak potichu, zatmco ji vlekli pry:
Maxi.
idovsk zpasnk.
V duchu to vechno vyslovila.
Maxi-taxi. Tak ti pece kal ve Stuttgartu ten tvj kamard, kdy
jste boxovali na ulici, pamatuje? Tos byl ty, ten kluk s tvrdmi
pstmi, a kal jsi, e a si pro tebe pijde smrt, d j jednu do zub.
Pamatuje, Maxi? kals mi to. J si to vechno pamatuju
Pamatuje se na toho snhulka, Maxi?
Pamatuje?
Ve sklep?
Pamatuje na ten bl mrak s edivm srdcem?
Obas tam jet sestupuje Fhrer a hled t. Stsk se mu po tob.
Vem se nm stsk.
vih. vih.
*
Karab ve vojkov ruce pokraoval v prci. Dopadl Maxovi na
tv. Proal mu bradu a rozryl krk.
Max se zhroutil na zem a vojk se otoil k dvce. sta oteven.
Zuby ml bez poskvrnky.
Ped oima j to zakmitlo. Vybavil se j ten den, kdy chtla, aby j
Ilsa Hermannov nebo aspo spolehliv Rosa nafackovala, a jak to
441

dn z nich neudlala. Tentokrt ale zklaman nebyla.

leh j rozzl ki na kln kosti a doshl a na lopatku.
Liesel!
Vdla, kdo to je.
Jak se vojk napahoval, zahldla mezerami v zstupu vylekanho
Rudyho Steinera. To on na ni volal. Vidla jeho zmuenou tv a
lut vlasy. Mazej pry, Liesel!
Zlodjka knih nemazala pry.
Zavela oi a schytala dal plc pruh, a jet jeden, a pak se j
tlo sesulo na teplou podlahu silnice. Zahla ji na tvi.
A pila dal slova, tentokrt od vojka.
Steh auf.
sporn vta nebyla urena dvce, ale idovi. Byla jet
rozvinuta. Vstvej, ty pinavej hajzle, ty podvraku idovskej,
dlej, vstvej
Max se krbal na nohy.
Prost dal klik, Maxi.
Dal klik na studen sklepn podlaze.
Pohnul chodidly.
Sunula se vped a on pokraoval v cest.
Nohy se mu kltily, rukama si pejdl po stopch od karabe,
aby zmrnil to plen. Zkusil se jet ohldnout po Liesel, ale na
zkrvcen ramena mu dopadly vojck ruce a postrily ho.
*
Chlapec u byl tady. Skril vyhubl nohy a zavolal nkam nalevo.
Tommy, ho sebou a poj mi pomoct. Musme ji dostat na nohy.
Dlej, Tommy! Nadzvedl zlodjku knih za podpan jamky. Liesel,
no tak, mus pry ze silnice.
Kdy se zase udrela na nohou, rozhldla se po okovanch,
ztuhlch nmeckch tvch, erstv vyvedench z konceptu.
442

Dopla si mdlob u jejich nohou, jen na chvilku. Na tvi, tam kde

pedtm dopadla na silnici, krtla odenina sirkou. Jej tep to vechno
obrtil a osmail po obou stranch.
V dlce vidla na silnici rozmazan nohy a paty poslednho pho
ida.
Obliej ji plil a v pach a nohou ctila zarputilou bolest otuplost
souasn bolestivou a vyerpvajc.
Vstala.
Vzdorovit udlala pr krok a pak se i rozbhla po Mnchener
Strae, vtahovala do sebe posledn kroky Maxe Vandenburga.
Liesel, co to dl?
Vyprostila se ze seven Rudyho slov a nevmala si zrajcch lid
vedle sebe. Vtina z nich byla nm. Sochy s bucmi srdci. Mon
divci pihlejc poslednm sekm maratnu. Liesel jet jednou
zavolala, ale nebyla slyet. V och mla vlasy. Maxi, prosm!
Asi po ticeti metrech, a to u se vojk otel, dvku povalili.
Zezadu se kolem n sevely ruce a sousedovic kluk ji strhl k zemi,
koleny naped. Jej rny pijmal, jako by to byly drky. Kostnatm
rukm a loktm se postavilo jen pr zastnn. Posbral hlun,
nemotorn chuchvalce slin a slz, jako by jeho tv nemohlo nic
potit vc. Ale dleitj bylo, e ji dokzal udret na zemi.
*
Na Mnchener Strae se k sob tiskli propleten chlapec s dvkou.
Bez pohodl leeli zkroucen na silnici.
Sledovali spolu, jak lid miz. Sledovali, jak se vytrcej, jako
tablety rozpoutjc se ve vlhkm vzduchu.

443

DOZNN

Jakmile byli id pry, Rudy a Liesel se odpoutali, a zlodjka knih

nemluvila. Na Rudyho otzky nepily dn odpovdi.
A Liesel ani nela dom. Dola oputn k ndra a cel hodiny
ekala na ttu. Rudy tam nejdv stl s n, ale protoe se ml Hans
vrtit a za pl dne, doel pro Rosu. Cestou zptky j vyloil, co se
stalo, a Rosa, kdy dorazila, se dvky na nic neptala. U si sestavila
celou skldaku, a tak tam s n jen stla a nakonec ji pesvdila, a
si sedne. ekaly spolu.
Kdy tta zjistil co a jak, odhodil batoh, nakopl vzduch na
Bahnhofu.
Nikdo z nich toho veera nejedl. Ttovy prsty znesvtily
akordeon, vradily jednu psniku za druhou, bez ohledu na to, jak
moc se snail. Nic u nefungovalo.
Dal ti dny zstala zlodjka knih v posteli.
Kadho rna i odpoledne zaklepal na dvee Rudy Steiner a
vyptval se, jestli je jet nemocn. Nebyla nemocn.
tvrtho dne dola Liesel k sousedovic dvem a zeptala se, jestli by
s n nemohl jt tam pod stromy, tam kde loni rozdlovali chleba.
Mla jsem ti to ct dv, prohlsila.
*
444

Jak si ujednali, li daleko smrem k Dachau. Zastavili se pod stromy.

Kolem leely dlouh psy svtel a stn. Vude borov iky
rozhzen jako suenky.
Dkuju, Rudy.
Za vechno. es mi pomohl ze silnice, es m zastavil
Nic z toho neekla.
Opela se rukou o upinatou vtev vedle sebe. Rudy, kdy ti te
nco povm, slb mi, e o tom neekne nikomu ani slovo?
Jasn. Vnmal tu vnost, kterou mla ve tvi, tu thu v jejm
hlase. Opel se o strom vedle jejho. O co jde?
Slib mi to.
U se stalo.
Udlej to znova. Nesm to ct svoj mm, bratrovi ani
Tommymu Mllerovi. Nikomu.
Slibuju.
Oprat se.
Dvat se na zem.
Nkolikrt se pokouela najt to prav msto, odkud zat, etla si
vty pod svma nohama, adila slova k ikm a tskm z
ulomench vtv.
Pamatuje, jak jsme venku hrli fotbal, zeptala se, a j si
natloukla?
Trvalo piblin ti tvrti hodiny vysvtlit vechno o dvou
vlkch, harmonice, idovskm boxerovi a sklep. Neopomnla ani
to, co se stalo ped pr dny na Mnchener Strae.
Tak proto ses chtla podvat zblzka, pochopil Rudy, tehd s
tm chlebem. Jestli tam nen.
Jo.
Kristepane.
Jo.
*
Stromy byly vysok a trojhrann. Byly tich.
Liesel vythla z taky esaku slov a ukzala Rudymu jednu
strnku. Byl na n kluk se temi medailemi na krku.
Vlasy barvy citrn, peetl Rudy. Prsty se tch slov dotkl. Tys
mu ekla o mn?
445

Liesel nejdv nemohla promluvit. Snad to bylo tou neekanou

hrbolatost lsky, kterou k nmu poctila. Anebo ho milovala
odjakiva? Je to mon. Bylo j znemonno promluvit, ale chtla,
aby ji polbil. Chtla, aby si pithl jej ruku a vedl ji. Jedno kam. Jej
sta, jej krk, jej tv. Jej przdn ke ekala jen na to.
Kdy ped lety zvodili na rozbahnnm okruhu, byl Rudy narychlo
poskldan kostliv stavebnice, s kivolakm, kamenitm smvem.
Dnes, pod tmi stromy, to byl drce chleba a plyovch medvdk.
Byl to trojnsobn ampin atletickch zvod Hitlerjugend. Byl jej
nejlep kamard. A od smrti ho dlil jen msc.
Jiste jsem mu o tob ekla, odpovdla Liesel.
Louila se s nm, a nevdla o tom.

446

ERN KNEKA
OD ILSY HERMANNOV

Srpen byl v pli a ona si myslela, e si jde do sla 8 na Grande

Strae pro starou osvdenou medicnu.
Rozveselit se.
To si jenom myslela.
Ten den byl zpocen a hork, ale na veer pedpovdali pehky. V
Posledn cizince mezi lidmi byla vta, kterou si Liesel vybavila, kdy
mjela obchod Frau Dillerov.
POSLEDN CIZINKA MEZI LIDMI,
STRANA 211
Slunce promchvalo zemi. Mchalo s nmi
dokoleka, dokola jako s gulem.
V tu chvli na tu vtu Liesel myslela jen proto, e bylo hrozn vedro.
Na Mnchener Strae si vzpomnla na udlosti pedelho tdne.
Vidla jt ulic idy, ten pval, jejich sla, jejich bolest. Usoudila, e
v jejm cittu chyb jedno slovo.
Svt je hnusn gul, pomyslela si.
Tak hnusn, e u to nesnesu.

447

Liesel pela po most pes Amper. Vody se valily ndhern a

smaragdov a hojn. Vidla kameny na dn a slyela povdomou
vodn pse. Takovou eku si svt nezasluhoval.
Vyplhala do kopce do Grande Strae. Tamn domy byly rozkon
a odporn. Tila se ze slab bolesti v noze a v plicch. Jenom lapej,
kala si, a zaala se zvedat, jako kdy se njak obluda no z psku.
Ctila vni trvy. Byla sv, sladk, zelen, se lutmi pikami.
Pela pes trvnk, ani by jedinkrt otoila hlavou, bez sebemen
paranoidn pauziky.
Okno.
Ruce na rmu, nky nohou.
Dopadajc chodidla.
Knihy a strnky a blaen msto.
Vythla z police knku a posadila se s n na podlahu.
Jestlipak je doma? kala si, ale bylo j jedno, jestli Ilsa
Hermannov teba krbe v kuchyni brambory nebo stoj ve front na
pot. Anebo postv zmmen a vysok nad n a zkoum, co to te.
Dvce u prost bylo vechno jedno.
Dlouho tam jen sedla a dvala se.
Vidla svho bratra umrat, s jednm okem otevenm a jednm
jet sncm. Rozlouila se se svou matkou a pak si pedstavovala,
jak osamle ek na vlak, kter ji odveze zpt do zapomnn.
Drtn ena si lehla na zem a jej kik putoval ulic, dokud
nepepadl na stranu jako rozkutlen mince, pipraven o
setrvanost. Mlad mu visel na provaze upletenm ze
stalingradskho snhu. Vidla pilota bombardru umrat v plechov
kisn. Vidla mladho ida, kter j podvakrt daroval ty
nejkrsnj strnky jejho ivota, pochodovat do koncentranho
tbora. A uprosted toho veho uvidla Fhrera, jak vykikuje slova a
rozdv je kolem.
Tyhle vjevy byly jej svt a dusily se a mchaly v n, jak tam tak
sedla s tmi krsnmi knihami s pstnmi tituly. Kyply v n, kdy
si prohlela strnky k puknut nacpan odstavci a slovy.
448

Hajzlov, pomyslela si. Vy asn hajzlov.

Nedlejte mi radost. Prosm, neuspokojujte m, nenechte m
myslet si, e z neho takovho me vzejt nco dobrho. Podvejte
se na moje modiny. Podvejte se na tenhle krbanec. Vidte, jak
krbance mm uvnit? Vidte, jak vm rostou pmo ped oima a
rozeraj m? J u nechci doufat, v nic. Nechci se modlit, a je Max
naivu a v bezpe. Nebo Alex Steiner.
Protoe svt si je nezaslou.
Vytrhla z knihy list a petrhla ho vejpl.
Pak celou kapitolu.
Za chvli z nich nezbylo vc ne trky slov rozhzench pod
jejma nohama a vude kolem. Slova. Pro mus existovat? Bez nich
by nic z tohohle nebylo. Beze slov by z Fhrera nezbylo nic. Nebyli
by belhajc se vzni, dn poteba tchy ani vychytral triky, kter
nm maj zlepit nladu.
K emu byla slova?
Pak to ekla nahlas, pokoji zalitmu oranovm svtlem. K emu
jsou slova?
Zlodjka knih vstala a opatrn dola ke dvem knihovny.
Zaprotestovaly jen mlo a nepesvdiv. Vzdun chodba byla
proskl devnou przdnotou.
Frau Hermannov?
Otzka se k n vrtila a zkusila vpad proti domovnm dvem.
Zvldla to jen do poloviny a pak pistla na tunch prknech na
podlaze.
Frau Hermannov?
Na jej voln odpovdalo jen ticho, take byla v pokuen
prohledat kvli Rudymu kuchyni. Odolala. Nezdlo se sprvn krst
jdlo en, kter j dala slovnk, opela ho o okenn sklo. Krom toho
u zniila jednu z jejch knih, list po listu, kapitolu po kapitole.
Nadlala u tak dost kody.
Liesel znovu vstoupila do knihovny a otevela zsuvku v psacm
stole. Posadila se.
449

 POSLEDN DOPIS
Mil pan Hermannov,
jak vidte, byla jsem zase ve va knihovn, a zniila jsem vm
jednu knihu. Byla jsem hrozn vztekl a vystraen a chtla
jsem zabt slova. Kradla jsem u vs a te jsem jet poniila
v majetek. Omlouvm se. Myslm, e sem pestanu chodit,
abych se potrestala. Je to ale vbec trest? Mm to tu rda, a
nesnm to tu, protoe je to tu pln slov.
Byla jste jako moje ptelkyn, i kdy jsem vm ublila, i
kdy jsem byla nesnesiteln (tohle slovo jsem si nala ve
vaem slovnku), a tak vs asi u nechm na pokoji.
Omlouvm se za vechno.
Jet jednou vm dkuju.
Liesel Memingerov
Nechala vzkaz na stole a naposledy se louila s pokojem. Udlala ti
koleka, rukou pejdla po titulech. Sice je nenvidla, ale nemohla
odolat. Kolem knihy jmnem Pravidla Tommyho Hoffmana byly
rozsypan vloky potrhanho papru. Ve vnku z okna se tu a tam
nkter trek nadzvedl a zase klesl.
Svtlo bylo stle oranov, ale u ne tak ziv jako prve. Rukama
naposledy sevela devo okennho rmu, naposledy se j zhoupl
aludek a naposledy ji zabolela chodidla, kdy dopadla na zem.
Ve chvli, kdy se dostala pod kopec a za eku, oranov svtlo u
zmizelo. Mraky ho straly.
Na Himmelstrae uctila prvn deov kapky. U Ilsu
Hermannovou nikdy neuvidm, kala si, jenome zlodjce knih
vdycky lo lp ten a nien knih, ne odhadovn budoucnosti.
O TI DNY POZDJI
Na dvee sla 33 zaklepala ena
450

a ekala, a j otevou.
Liesel pipadalo divn vidt ji bez upanu. Mla letn aty, lut s
ervenm lemovnm. Kapsika s kvtkem. dn svastiky. ern
boty. Nikdy pedtm si nevimla, jak m Ilsa Hermannov holen.
Mla porcelnov nohy.
Frau Hermannov, moc se omlouvm za to, co jsem posledn
provedla v knihovn.
ena ji utiila. Shla do kabelky a vythla ernou knku. Uvnit
nebyl pbh, ale linkovan papr. kala jsem si, e kdy u
nebude chodit st moje knky, e bys msto toho mohla sama
njakou napsat. Ten tvj dopis, to bylo Obma rukama podala
knku Liesel. Rozhodn um pst. Pe dobe. Knka byla
tk, s matnmi deskami, jako Pokren ramen. A prosm t,
nabdala ji Ilsa Hermannov, netrestej se, jak jsi psala. Nebu jako
j, Liesel.
Dvka otevela knku a shla si na ten papr. Danke schn, Frau
Hermannov. Mohla bych vm udlat trochu kvy, jestli chcete.
Nepjdete dl? Jsem doma sama. Mma je u sousedky, Frau
Holtzapfelov.
Pjdeme dvemi, nebo oknem?
Liesel si kala, e to byl nejir smv, jak si Ilsa Hermannov
povolila za cel dlouh roky. Radi asi dvemi, je to leh.
Posadily se v kuchyni.
Hrnky s kvou, chleba a marmelda. Do hovoru se nutily, Liesel
slyela, jak Ilsa Hermannov polyk, ale kupodivu to nebylo trapn.
Bylo i hezk vidt tu enu, jak zlehka fouk do kvy, aby ji ochladila.
Jestli nkdy nco napu a dokonm to, ekla Liesel, uku
vm to.
To bych rda.
Kdy starostova ena odela, dvala se Liesel za n, jak jde po
Himmelstrae. Dvala se za jejmi lutmi aty, ernmi botkami a
porcelnovma nohama.
U schrnky stl Rudy a ptal se: Byla to ta, co myslm?
451

Byla.
Dl si srandu.
Dala mi drek.
Jak se pak ukzalo, Ilsa Hermannov nedala ten den Liesel
Memingerov jen knku. Dala j taky dvod trvit as ve sklep na
mst, kter mla Liesel nejradji, nejdv kvli ttovi, pak kvli
Maxovi. Dala j dvod zapisovat sv vlastn slova, pipomnat si, e
slova ji tak postavila na nohy.
Netrestej se, znovu ji slyela, jak k ta slova, jene trest a
bolest mly pijt, stejn jako tst. Takov u je psan.
V noci, kdy tta s mmou spali, se Liesel vyplila do sklepa a
rozsvtila petrolejku. Prvn plhodinu se jen dvala na tuku a na
papr. Donutila se vzpomnat, a jak bylo jejm zvykem, neodvracela
oi.
Schreibe, zavelela si. Pi.
Po vc ne dvou hodinch Liesel Memingerov zaala pst a
nemla pont, jak to vlastn zvldne. Copak mohla tuit, e nkdo si
jej pbh vezme a bude ho vude nosit s sebou? Takov vci nikdo
nepedpokld.
Neplnuje si je.
*
Mal plechovka j poslouila za stoliku a velk jako stl, a Liesel
zapchla tuku do prvn strany. Doprosted napsala nsledujc:
ZLODJKA KNIH
krtk pbh od Liesel Memingerov

452

E B R A L E TAD E L

Na stran ti u ji bolela ruka.

Slova jsou ale tk, kala si, ale jak noci ubvalo, zvldla
dokonit jedenct strnek.
STRANA 1
Snam se dlat e ne, ale pitom vm,
e vechno zaalo tm vlakem a snhem
a mm kalajcm bratrem. Toho dne jsem
ukradla svou prvn knihu. Byla to pruka
o kopn hrob a ukradla jsem ji cestou do
Himmelstrae
Usnula tam dole, na lku z povlak proti prachu, a na t vy z
plechovek se na okrajch kroutil papr. Rno nad n stla mma, s
otzkou ve chlorovanch och.
Liesel, ptala se, co tady pro vecko na svt dl?
Pu, mami.
Jemarjjozef. Rosa zase vydupala do schod. A jsi zptky
za pt minut, nebo t vykurruju kblem. Verstehst?
Rozumm.
Kadho veera odchzela Liesel do sklepa. Knku mla neustle
453

pi sob. Psala cel hodiny, snaila se dokonit kadou noc deset

strnek svho ivota. Bylo toho teba tolik promyslet, tolika vcem
hrozilo, e se na n zapomene. Trplivost, kala si, a s pibvajcmi
strnkami jej psac pst slila. Okoprovala i esaku slov a
Dohlitele, obkreslovala obrzky a opisovala slova, zapsala i to, e
zespoda asto prosvtal Mein Kampf. Dolo i na kresbiky, kter
poprv uvidla v Maxov knce jen aby dokzala vyprvt ten
pbh pesn tak, jak si ho pamatovala.
Obas zapisovala i to, co se dje ve sklep, zatmco pe. Zrovna
dokonila tu pas, kdy j tta nafackoval na kostelnch schodech a
pak spolu heilhitlerovali. Odnaproti se na ni dval Hans Hubermann a
balil si harmoniku. Prv pl hodiny hrl, zatmco Liesel psala.
STRANA 42
Dneska tu se mnou sedl tta. Pinesl si
dol harmoniku a posadil se skoro tam,
kde sedval Max. Kdy hraje, dvm se
mu asto na prsty a do tve. Akordeon
dch. On m na tvch rhy. Vypadaj
jako nakreslen, a mn se, nevm pro, chce
breet, kdy je vidm. Ne ze smutku nebo
z hrdosti. Je to jen tm, jak se pohybuj
a promuj. Obas si myslm, e mj tta
je akordeon. Kdy se na m dv, usmv se
a dch, slym tny.
Po deseti propsanch nocch Mnichov zase bombardovali. Liesel se
dostala na stranu 102 a usnula ve sklep. Neslyela kukaku ani
sirny, ve span drela knku, kdy ji tta piel vzbudit. Liesel,
jdeme. Vzala Zlodjku knih a vechny svoje knky, a cestou
vyzvedli Frau Holtzapfelovou.
STRANA 175
Po ece Amper plula kniha. Do vody skoil
454

kluk, dohnal knihu a pravou rukou ji

vylovil. Sml se od ucha k uchu. Stl po ps
v ledov, prosincov vod. Co takhle pusu,
Saumensch? volal.
Kdy dolo na dal nlet, druhho jna, byla hotov. Jen pr destek
strnek zstalo istch a zlodjka knih u zaala protat, co napsala.
Kniha byla rozdlen na deset st, a kad z nich dostala jmno
podle njak knihy nebo povdky a bylo v n popsno, jak kad
zashla jej ivot.
asto si km, do kter strnky se zrovna chystala pustit, kdy
jsem o pt noc pozdji vela v deti kapajcm jako netsnc
kohoutek na Himmelstrae. km si, co asi etla, kdy z eber
jednoho z letadel vypadla prvn bomba.
Osobn si ji rda pedstavuju, jak mrkne na stnu, na oblan lano
Maxe Vandenburga, na odkapvajc slunce a postaviky, kter k
nmu kr. Pak se podv na sv muiv pokusy napsat ttcem a
barvou sprvn njak to slovo. Vidm Fhrera, schz do sklepa, a
boxersk rukavice, svzan k sob, m ledabyle poven kolem
krku. A zlodjka knih te, znovu a znovu, po mnoho hodin, svou
posledn vtu.
ZLODJKA KNIH POSLEDN VTA
Nenvidla jsem tahle slova a milovala jsem
je, a doufm, e se mi povedly.
Venku hvzdal svt. D byl pinav.

455

K O N E C S V TA
(st druh)

Skoro vechna ta slova u vybledla. ern knka se rozpad vahou

mch cest. Proto vm ten pbh taky vyprvm. Co jsme si to u
ekli? Opakuj nco dostaten dlouho, a u nikdy to nezapomene.
Taky vm mu ct, co se stalo, kdy se slova zlodjky knih
zastavila, a hlavn jak to pilo, e jej pbh vbec znm. Takhle.
Pedstavte si sami sebe, jak jdete tmou po Himmelstrae. Vlasy vm
vlhnou a tlak vzduchu nem daleko k drastick zmn. Prvn bomba
zashne ink, ve kterm bydl Tommy Mller. Jeho tv sebou ve
spnku nevinn cukne a j pokleknu u jeho postele. Vedle jeho sestra.
Kristin ouhaj nohy zpod peiny. Pesn pasuj do stop v panku
namalovanm na ulici. Jej mal prsty. Jej matka sp o pr metr dl.
V popelnku spovaj tyi znetvoen cigarety a strop bez stechy je
rud jako plotnka na kamnech. Himmelstrae ho
Sirny zavyly.
Te u si tohle cvien mete odpustit, je pozd, zaeptala
jsem, protoe vechny u jednou naplili, a pak je naplili znova.
Poprv, kdy Spojenci pedstrali nlet na Mnichov, aby mohli
zatoit na Stuttgart. Ale pak jim zbylo deset letadel. Ale ano,
varovn zaznlo, to ano. V Molchingu pilo spolu s bombami.

456

 PREZENCE ULIC
Mnchener, Ellenberger, Johannson, Himmel.
Hlavn tda chud mstsk tvrti + ti
dal ulice.
Bhem nkolika minut byly vechny pry.
Kostel se skcel.
Hlna, kde se na nohy postavil Max Vandenburg, byla rozprena.
Frau Holtzapfelov v kuchyni v sle 31 jako by na m ekala. Ped
sebou mla rozbit hrnek, a v poslednch bdlch okamicch jako
by se m jej tv ptala, pro mi to sakra trvalo tak dlouho.
Frau Dillerov naproti tomu tvrd spala. Neprsteln skla se j
vysypala k posteli. Krmek byl srovnn se zem, pokladna pistla na
druh stran ulice, zarmovanou fotografii Hitlera to strhlo ze zdi a
mrtilo to s n o zem. Chlap dostal co proto, byl rozmlcen na
stepovou kai. Cestou ven jsem na nj lpla.
Fiedlerovi byli dobe organizovan, vichni v postelch, vichni
pikryt. Pfiffikus byl zachumlan a po nos.
U Steiner jsem prohrbla prsty krsn naesan Barbainy vlasy,
optovala jsem vn pohled Kurtovy vn spc tve, a ty mlad
jsem jednoho po druhm polbila na dobrou noc.
A pak Rudy.
Ach kristepane, Rudy
Leel v posteli vedle jedn sv sestry. Nejsp ho vykopala nebo si
silou vymohla vtinu msta v posteli, protoe leel pln na kraji
postele, a jednou rukou ji objmal. Chlapec spal. Svka jeho vlas
podplila postel, a j jsem sebrala jeho i Bettinu i s jejich duemi
pod zabalenmi do deky. Kdy nic jinho, umeli rychle a bylo jim
teplo. To je ten kluk z letadla, kala jsem si. Ten kluk s medvdkem.
Ale co ut Rudyho? Byl tam snad nkdo, kdo by ho ukonejil, kdy
457

mu zpod spcch nohou vytrhli koberec ivota?

Jen j jsem tam byla.
A mn uklidovn zrovna dvakrt nejde, zvl kdy mm
studen ruce a postel je vyht. Jemn jsem ho odnela rozbitou
ulic, s jednm okem plnm soli a srdcem tkm a smrtcm. S nm
jsem se trochu vc snaila. Chvilku jsem se dvala, co m v dui, a
vidla jsem naernnho kluka, jak protrhv imaginrn psku a
vykikuje jmno Jesse Owens. Vidla jsem ho, jak a po zadek v
ledov vod pronsleduje knihu, a vidla jsem chlapce v posteli,
kter si pedstavuje, jak by asi chutnal polibek od t ndhern holky
odvedle. Vdycky mi nco provede, kluk jeden. Pokad. To je jeho
jedin chyba. Stoup mi na srdce. Rozplakv m.
Nakonec Hubermannovi.
Hans.
Tta.
I v posteli byl vysok, skrz jeho vka jsem vidla stbro. Jeho
due sedla. Pivtala se se mnou. To takovhle due vdycky dlaj
ty nejlep. Ty, kter se zvednou a eknou: Vm, kdo jsi, a jsem
pipraven. Ne e by se mi chtlo jt, pochopiteln, ale pjdu.
Takov due jsou vdycky lehk, protoe vtina toho, co v sob
mly, u je pry. Nalo si to cestu na jin msta. Tuhle vyzvedl dech
akordeonu, nezvykl pchu letnho ampaskho a umn dret
slovo. Leel mi v nrui a odpoval.
V plicch svdiv touha po posledn cigaret, a pak nezmrn,
magnetick puzen ke sklepu, za dvkou, kter byla jeho dcerou a
psala tam knku, kterou by si byl rd jednoho dne peetl.
Liesel.
To zaeptala jeho due, kdy jsem ji odnela. Jene v tom dom
dn Liesel nebyla. Aspo pro m ne.
Pro m u tam byla jen Rosa, a vn si myslm, ano, e jsem ji
vzala rozchrpanou, protoe mla oteven sta a paprov rov rty
byly pod mlem v pohybu. Kdyby m vidla, urit bych pro ni
byla Saumensch, ale j bych j to nemla za zl. Kdy jsem si
peetla Zlodjku knih, zjistila jsem, e tak kala kadmu. Saukerl.
Saumensch. Zejmna lidem, kter mla rda. Prun vlasy mla
458

uvolnn. Tely se o polt, a jej skovit tlo nadzvedlo buen

srdce. Nenechte se mlit, ta ena mla srdce. Mla ho vt, ne by si
vtina lid myslela. Tolik toho v nm skladovala vysoko v tajnch
policch dlouhch cel kilometry. Nezapomete, e bvala enou,
kter si za dlouh noci ozen trbinou msce pipoutala k tlu
harmoniku. Byla tou, kter nasytila ida, hned prvn veer, kter
strvil v Molchingu, a neptala se ani na to nejmen. Byla tou, kter
nathla ruku, zastrila ji hluboko do matrace, vylovila knihu a
odevzdala ji nedospl dvce.
KLIKA NA ZVR
Pesouvala jsem se z jedn ulice do druh
a pak jsem se vrtila pro osamocenho
mue jmnem Schultz ze spodnho konce
Himmelstrae.
Nevydrel uvnit zhroucenho domu; nesla jsem jeho dui po
Himmelstrae, kdy jsem si vimla tch hulkajcch rozesmtch
chlap od LSE.
Horsk hbet z trosek petnalo dolko.
Hork nebe bylo rud a obracelo se. Pepov smtka zanala vit
a m popadla zvdavost. Ano, jist, j vm, co jsem vm povdla na
zatku. Obvykle moje zvdavost vede k tomu, e se stanu
vydenm svdkem lidskho nku, ale musm piznat, e tenkrt
jsem byla, a pod jsem pestoe mi to zlomilo srdce rda, e
jsem u toho.
Je pravda, e kdy ji vythli, zaala nakat a kiet po Hansi
Hubermannovi. Mui od LSE se ji pokoueli zadret v zaprench
nruch, ale zlodjce knih se podailo vyprostit. Zoufal lid to zd
se dokou asto.
Nevdla, kam b, protoe Himmelstrae u tam nebyla.
Vechno bylo nov, apokalyptick. Jak to, e je nebe rud? Jak to, e
sn? A jak to, e ji ty vloky na rukou pl?
459

Liesel zpomalila do kloptav chze a soustedila se na to, co

mla ped sebou.
Kde je krm Frau Dillerov? kala si. Kde je
Chvli tam bloudila, a ji mu, kter ji nael, vzal za loket a
mluvil: Jsi jenom v oku, holiko. Je to jenom ok, bude to dobr.
Co se stalo? ptala se Liesel. Je tohle jet Himmelstrae?
Ano. Mu ml rozarovan oi. Co asi vidl za ty posledn
roky? Je to Himmelstrae. Bombardovali vs, holiko. Es tut mir
leid, Schatzi. Je mi lto, zlato.
Dvina sta bloudila dl, i kdy tlo zstalo stt. Zapomnla, jak
nakala za Hansem Hubermannem. Od t doby utekly roky to s
vmi udl bombardovn. ekla: Musme pro mho ttu, a pro
mmu. Musme dostat Maxe ze sklepa. Jestli tam nebude, tak je na
chodb, dv se z okna. Nkdy to pi nletech dl moc asto se na
nebe koukat neme, vte. Musm mu ct, jak to dneska vypad s
poasm. To mi neuv
V tu chvli se j tlo pehnulo v pli; mu od LSE ji zachytil a
posadil na zem. Za minutku ji odvezem, ekl svmu etai.
Zlodjka knih se dvala na nco tkho a bolavho ve sv ruce.
*
Knka.
Slova.
Prsty mla samou krev, zrovna jako kdy sem pijela.
Mu od LSE j pomohl na nohy a vedl ji pry. Hoela tam vaeka.
Kolem proel mu s rozbitm akordeonovm pouzdrem a Liesel
uvidla nstroj uvnit. Vidla jeho bl zuby a ern noty mezi nimi.
Usmly se na ni a vzbudily v n zjem o realitu. Vybombardovali ns,
pomyslela si, a pak se obrtila k mui vedle n: To je ttova
harmonika. Znova. To je ttova harmonika.
Neboj se, holka, jsi v bezpe, jenom pjdem jet kousek.
Ale Liesel nela.
Dvala se, kam ten lovk odn akordeon, a la za nm. Rud
nebe stle sypalo svj krsn popel, a ona zastavila toho vysokho
mue od LSE a poprosila: J to vezmu, jestli mu je mho tty.
460

Jemn mu vzala nstroj z ruky a nesla ho pry. A prv v t chvli

uvidla prvn tlo.
Pouzdro s akordeonem j vypadlo z prst. Zvuk vbuchu. Jako
probodnut nkami tam na zemi leela Frau Holtzapfelov.
PR DESTEK DALCH VTEIN
ZE IVOTA LIESEL MEMINGEROV
Otoila se na pat a dvala se, kam a
dohldla, do zboenho kanlu, kter
bval Himmelstrae. Uvidla dva mue
nesouc tlo a la za nimi.
Kdy uvidla ostatn, rozkalala se. Zaslechla, jak jeden mu k
ostatnm, e jedno z tl nali v korun javoru, bylo na kousky.
okovan pyama a roztren tve. Ale nejdv uvidla
chlapcovy vlasy.
*
Rudy?
Pak u zmohla vc ne jen to jmno vymodelovat rty.
Rudy?
Leel tam, lut vlasy a zaven oi, a zlodjka knih dobhla k
nmu a upadla. Upustila ernou knku. Rudy, vzlykala, probu
se Popadla ho za koili a jemounce, nevcn s nm zatsla.
Probu se, Rudy, a pak, zatmco nebe dl slalo a snilo popel,
drela Rudyho Steinera za nprsenku koile. Rudy, prosm. Slzy se
j rvaly s tv. Rudy, prosm t, probu se. Paneboe, probu se, j
t miluju. No tak, Rudy, no tak, Jesse Owensi, copak nev, e t
miluju, prober se, prober se, prober se
Ale vemu to bylo jedno.
Jen trosky se plhaly v. Betonov hory s rudmi epikami.
Krsn dvka podupan slzami, tesouc mrtvm.
No tak, Jesse Owensi.
461

Ale chlapec se neprobudil.

Nevcn zaboila Rudymu hlavu do prsou. Zvedla jeho ochabl
tlo, snaila se ho udret, aby se nesesulo zptky, a ho nakonec
sama musela vrtit na zmasakrovanou zem. Udlala to nn.
Pomalu. Pomalu.
Paneboe, Rudy
Sklonila se k nmu a dvala se na jeho tv zbavenou ivota a pak
Liesel polbila svho nejlepho ptele Rudyho Steinera jemn a
upmn na rty. Chutnal sladce a po prachu. Chutnal jako stesk po
stnech strom a po zi anarchistovy sbrky oblek. Polbila ho
dlouze a mkce, a kdy se odthla, dotkla se prsty jeho rt. Ruce se j
tsly, rty mla ztuhl, a pak se sklonila znovu, tentokrt protoe se
pestala ovldat, a se patnm odhadem. Jej zuby se stetly s
rozprenm svtem Himmelstrae.
Neekla mu sbohem. Nebyla toho schopn, a teprve po pr dalch
minutch vedle nj se dokzala odtrhnout od zem. asnu, co lid
dokou, by se jim po tvch val proudy, a oni kloptaj, kalou a
ptraj, a nachzej.
DAL OBJEV
Tla mmy a tty, lec propleten
ve trkovm loi Himmelstrae.
Liesel se nerozbhla, nevykroila, vbec se nepohnula. Oima
proptrvala lidi, a se rozmazan zastavily, kdy si vimly vysokho
mue a mal eny jako sk. To je moje mma. To je mj tta. Ta
slova se k n pichytila.
Nehbou se, ekla tie. Nehbou se.
Mon kdyby tam stla dost dlouho a nehbala se, pohnuli by se
oni, ale oba zstali nehybn stejn dlouho jako Liesel. V tu chvli
jsem si uvdomila, e nen obut. Divn, vmat si v takov chvli
takovch vc. Nejsp jsem se snaila nedvat se j do oblieje,
protoe v jej tvi panovala nenapraviteln spou.
Popola o krok a dl u nechtla, ale la. Dola pomalu k mm a
ttovi a sedla si na zem mezi n. Vzala mmu za ruku a zaala na ni
462

mluvit. Pamatuje, jak jsem pijela, mami? Chytla jsem se branky a

breela jsem. Pamatuje, cos ekla vem, co ten den byli na ulici?
Hlas j zakolsal. eklas co umte, pitomci? Vzala mmu za ruku a
pohladila ji po zpst. Mami, j vm, e ty lbilo se mi, jak jsi mi
pila do koly ct, e Max se probudil. A v, e jsem t vidla s
ttovou harmonikou? Stiskla pevnji tuhnouc ruku. Pila jsem a
dvala se, a tys byla krsn. Byla jsi sakra tak krsn, mami.
MNOHO VYHBAVCH OKAMIK
Tta. Nedvala se, nemohla se dvat na
ttu. Jet ne. Te ne.
Tta byl mu se stbrnma, ne s mrtvma oima.
Tta byl akordeon!
Jene uvnit byl docela przdn.
Nic nevchzelo dovnit a nic nevychzelo ven.
Zaala se kvat dopedu a zptky. Nkde v stech se j zachytil ostr,
tich, rozmazan tn, a teprve pak se dokzala otoit.
K ttovi.
A v tu chvli jsem se neubrnila. Dola jsem tam, abych na ni lp
vidla, a jakmile jsem zase spatila jej tv, bylo mi jasn, e to jeho
milovala nejvc. Jej pohled pohladil mue po tvi. Pejel podl
jedn z rh petnajcch jeho lce. Kdysi spolu sedli v koupeln a on
ji nauil balit cigarety. Podal chlb mrtvmu mui na Mnchener
Strae a ekl dvce, aby dl etla v krytu bhem nlet. Kdyby to
neekl, mon by to neskonilo tm, e sama zaala ve sklep pst.
Tta harmonik a Himmelstrae.
Jedno nemohlo existovat bez druhho, protoe pro Liesel oboj
znamenalo domov. Ano, prv tm byl Hans Hubermann pro Liesel
Memingerovou.
Obrtila se a oslovila mue od LSE.
463

Prosm vs, ekla, ta harmonika je mho tty. Mete mi ji

pinst?
Po nkolika minutch zmatku j jeden star len oddlu pinesl
vykousnut pouzdro a Liesel ho otevela. Vythla porann nstroj a
poloila ho vedle ttova tla. Tum, tati.
A j vm psahm, protoe jsem to o mnoho let pozdji sama
vidla vizi v nitru samotn zlodjky knih , e jak kleela vedle
Hanse Hubermanna, vidla ho vstt a zahrt na ten akordeon. Stl
tam, v Alpch z rozbitch dom, a pipoutal si ho na prsa. Stbrn
oi. Cigareta schoulen mezi rty. Dokonce pi hran udlal chybu a
zasml se, kdy si to uvdomil. Mchy se nadechly a vysok mu
naposledy Liesel Memingerov zahrl a oblohu nco zvolna sthlo z
plotny.
Hraj dl, tati.
Tta pestal.
Upustil akordeon a stbrn oi mu zase rezly. Zstalo tam jen
tlo, na zemi, a Liesel ho nadzvedla a objala. Plakala na rameni
Hanse Hubermanna.
Sbohem, tati, zachrnils m. Nauils m st. Nikdo neum hrt
jako ty. Nikdy u nebudu pt ampask. Nikdo neum hrt jako ty.
Jej pae ho svraly. Polbila ho na rameno nesnesla u by
pohled do jeho tve a pak ho zas poloila.
Zlodjka knih plakala, a pak ji jemn odvedli.
O nco pozdji si na akordeon vzpomnli, ale t knky si neviml
nikdo.
Byla jet spousta prce, a na Zlodjku knih se prkrt lplo, a ji
nakonec pidali ke sbrce jinho materilu, ani se na ni nepodvali, a
hodili pes postranici nkladnho vozu svejcho odpadky. Tsn
ped tm, ne odjel, jsem na nj rychle vyplhala a vzala ji do ruky
tst, e jsem tam byla.
Ba ne, komu co namlouvm? Nejm jednou jsem na vtin mst,
a v roce 1943 jsem byla v podstat vude.

464

EPILOG

POSLEDN

B A R VA

ve kterm se objevuje:
smrt a liesel pr devnch slz
max a doruitelka

465

SMRT A LIESEL

Od toho veho u utekla spousta let, ale pod je co dlat. Psahm

vm, svt je fabrika. Slunce s tm hb, lidi to d. A j zstvm. J
je odvdm pry.
Pokud jde o zbytek tohohle pbhu, nebudu nijak okolkovat,
protoe jsem unaven, hrozn unaven, take vm to povm co
nejstrunji.
POSLEDN FAKT
Mla bych vm ct, e zlodjka knih
umela teprve vera.
Liesel Memingerov se doila velmi vysokho vku, daleko od
Molchingu a zanikl Himmelstrae.
Zemela na pedmst Sydney. Zemela v dom slo 45 stejn
slo, jako ml kryt u Fiedlerovch a nebe oblklo tu nejlep
odpoledn mod. Jej due, stejn jako due jejho tty, sedla.
Ve svch poslednch pedstavch vidla sv ti dti, vnouata,
manela, a dlouh vet ivot, kter se propletly s jejm. Mezi nimi,
zc jako lucerny, byli Hans a Rosa Hubermannovi, jej bratr a
chlapec s vlasy, kterm zstala navky citrnov barva.
*
466

Ale bylo tam i pr dalch vidn.

Pojte se mnou a j vm povm pbh.
Nco vm uku.

467

ODPOLEDN DEVO

Kdy byla Himmelstrae uklizena, nemla Liesel Memingerov kam

jt. Byla dvka, o kter mluvili jako o t s tou harmonikou; odvedli ji
na policii a te byli uprosted rozhodovn, co s n.
Sedla na velmi tvrd idli. Drou v pouzde se na ni dvala
harmonika.
Ti hodiny ekn na policejn stanici trvalo, ne se tam ukzal
starosta a ena s vlasy jako chm. Vichni tvrd, e tu mte
dvku, ekla ta pan, kter peila Himmelstrae.
Policista ukzal prstem.
Kdy schzeli ze schod policejn stanice, Ilsa Hermannov se
nabdla, e pouzdro vezme, ale Liesel ho drela pevn. O pr blok
n byla na Mnchener Strae ostr linie, kter oddlovala
vybombardovan od dtek tstny.
Starosta dil.
Ilsa s n sedla vzadu.
Dvka ji nechala, a ji vezme za ruku lec na harmonikovm
pouzde, kter trnilo mezi nimi.
Bylo by snadn mlet, ale Liesel na svou zoufalou situaci reagovala
pesn opan. Sedla v ndhernm pokoji pro hosty ve starostov
dom a mluvila a mluvila sama pro sebe dlouho do noci. Jedla
jen maliko. Jedin, co nedlala vbec, bylo myt.
468

tyi dny roznela po parketch a kobercch v sle 8 na Grande

Strae pozstatky Himmelstrae. Hodn spala a nemla sny, a kdy
se probouzela, vtinou litovala. Kdy spala, vechno mizelo.
V den, kdy se konaly pohby, jet pod nebyla umyt, a Ilsa
Hermannov j zdvoile nabdla, jestli by se nechtla vykoupat.
Pedtm j jen ukzala vanu a dala j runk.
Lid, kte pili na obad za Hanse a Rosu Hubermannovy, si pak
vdycky vykldali o dvce, kter tam pila navleen do pknch
at a vrstvy pny z Himmelstrae. Taky ly ei, e ten sam den
vela pln obleen do Amperu a kala nco moc divnho.
Nco o polibku.
Nco o njak Saumensch.
Kolikrt se musela louit?
Pak utkaly tdny a msce, a byla spousta vlen. Kdy ji trpil
nejhor smutek, vzpomnala na svoje knky, hlavn na ty, kter pro
ni nkdo vyrobil, a na tu, kter j zachrnila ivot. Jednoho rna,
kdy se zas vrtil ten ok, je dokonce la na Himmelstrae hledat, ale
tam nezstalo nic. Z toho, co se stalo, nebylo uzdraven. Potrv to
cel desetilet. Potrv to cel dlouh ivot.
Za Steinerovic rodinu se konaly dva obady. Prvn bezprostedn po
jejich pohbu. Druh, kdy se dom dostal Alex Steiner dostal po
bombardovn dovolenou.
Od t doby, co ho ta zprva dostihla, byl Alex jako oezan
noem.
Kristepane, kal, kdybych jen nechal jt Rudyho do t koly.
Nkoho zachrnte.
Nkoho zabijete.
Jak to ml vdt?
Vdl jedinou vc: e by udlal cokoli, aby toho veera byl na
Himmelstrae, aby peil sp Rudy a ne on.
To ekl Liesel na schodech sla 8 na Grande Strae, kam se
rozbhl, kdy se doslechl, e peila.
469

Ten den, na tch schodech, Alexe Steinera nco pezlo vejpl.

Liesel mu ekla, e polbila Rudyho na sta. Stydla se, ale mla
dojem, e by to rd slyel. Pily devn slzy a dubov smv.
Nebe, jak ho vidm skrze Lieselinu vzpomnku, je ed a leskl.
Stbrn odpoledne.

470

MAX

Kdy bylo po vlce a Hitler sm sebe doruil k mm rukm, pracoval

Alex Steiner zase ve sv krejovsk dln. Penze to neneslo, ale pr
hodin denn tomu vdycky vnoval, a Liesel ho asto doprovzela.
Trvili spolu dlouh hodiny, a kdy osvobodili Dachau, asto tam
chodili, a Amerian je poslali pry.
A nakonec v jnu 1945 veel do dlny mu s bainatma oima, s
vlasy jako peka a ist oholenou tv. Pistoupil k pultu. Nen tu
nkdo jmnem Liesel Memingerov?
Ano, je vzadu, odpovdl Alex. Zadoufal, ale chtl mt jistotu.
Mu vdt, kdo ji shn?
Liesel vyla.
Objali se a rozplakali a zhroutili se na podlahu.

471

DORUITELKA

Ano, vidla jsem v tomhle svt hodn vc. astnila jsem se

nejstranjch katastrof a pracovala pro nejhor padouchy.
Ale pily i jin chvle.
Odehrla se nesmrn spousta pbh (pouh hrstka, jak u jsem
dala na srozumnou dv), kterm jsem dovolila, aby m pi prci
rozptylovaly a pivdly m na jin mylenky, stejn jako to dlaj
barvy. Posbrala jsem je na nejneastnjch, nejmn
pravdpodobnch mstech a snaila jsem se zapamatovat si je,
zatmco jsem si piln hledla prce. Zlodjka knih je jeden z tch
pbh.
Kdy jsem odcestovala do Sydney a odvedla Liesel, mohla jsem
konen udlat nco, na co jsem u dlouho ekala. Ukonila jsem to
s n, a pak, kdy jsme spolu ly po Anzac Avenue, kolem fotbalovho
hit, jsem vythla z kapsy zaprenou ernou knku.
Star ena asla. Vzala si ji a zeptala se: Je to opravdu ona?
Pikvla jsem.
Rozechvle otevela Zlodjku knih a obrtila pr list. Je to
mon? Text vybledl, ale i tak dokzala sv slova st. Prsty jej
due se dotkaly pbhu, kter byl sepsn ped dvnou dobou ve
sklep na Himmelstrae.
Posadila se na obrubnk a j se k n pipojila.
etla jsi to? zeptala se, ale nepodvala se na m. Oi mla
pikovan ke slovm.
472

Pikvla jsem. Mockrt.

Rozumla jsi tomu?
V ten okamik nastala dlouh pauza.
Kolem projelo pr aut, v obou smrech. dili je Hitlerov a
Hubermannov, Maxov, vrazi, Dillerov, Steinerov
Chtla jsem toho zlodjce knih tolik ct; o krse a o krutosti. Ale
copak jsem j o tom mohla ct nco, co u sama nevdla? Chtla
jsem j objasnit, jak neustle peceuji a podceuji lidsk plemeno
e jen vzcn je doku prost ocenit. Chtla jsem se j zeptat, jak
me tat vc bt hnusn i ndhern zrove, a slova t vci
zatracujc i skvl.
Nic z toho jsem ale nevypustila z st.
Dokzala jsem se jen k Liesel Memingerov otoit a ct j tu
jedinou pravdu, kterou jsem si opravdu jista. ekla jsem ji zlodjce
knih, a te ji km i vm.
POSLEDN VZKAZ OD VA VYPRAVKY
Lidi m ds.

473

MARKUS ZUSAK

Z anglickho originlu The Book Thief,

vydanho nakladatelstvm Black Swan v Londn roku 2007,
peloil Vt Penkala.
Ilustrovala Trudy Whiteov.
Kresba na oblce Finn Campbell-Notman.
Graficky upravil Libor Batrla.
Odpovdn redaktorka Michala Markov.
Technick redaktorka Alexandra volkov.
Vydalo nakladatelstv Argo,
Milova 13, 130 00 Praha 3,
www.argo.cz, argo@argo.cz,
v roce 2009 jako svou 1293. publikaci.
Vytiskla Tiskrna PROTISK s.r.o.
Vydn prvn.
ISBN 978-80-257-0188-1
Nae knihy distribuuje knin velkoobchod KOSMAS
sklad: KOSMAS s. r. o., Za Halami 877
252 62 Horomice
tel: 226 519 383, fax: 226 519 387
e-mail: odbyt@kosmas.cz, www.firma.kosmas.cz
Knihy je mono pohodln zakoupit v internetovm knihkupectv www.kosmas.cz