Josef Holeek:

JAK UNS IJOU

IUMRAJ
 Za dvojmi horami odns je rodit Husovo.
Jen pes luka je rodit Petra Chelickho. Den p cesty
je kroditi ikovu. Lid na krajiny, jihozpadnho kouta ech,
prv sepidal kuen Husovu, prv zan strdal, prv sepi-
hlsil pod prapor ikv, prv pod nm dobval slavnch vtz-
stv, prv pod nm vykrvcel. Chci povdti, jakm je tento lid
zadn naich.
Avak prve, neli sepiblme lidem, teba jest ohlednouti
sepokrajin, je vude souvis spovahou aduevnmi vlast-
nostmi lovka rozbivho vn trvale stnek pro sebe isv
potomstvo.
Krajina jihoesk vbec je vn, tich, zdumiv. Krsa
jej krom umavy nen okzal, vyzvav, npadn. uma-
va jest vla aarodjka, jej druka uns je pouze dcera po-
zemsk. Nen to krasavice pro ulici, pro trh, pro saln, pro
spolenost, pro dav. Neosluje, rzem neuchvacuje. Je to dv-
ina prost, dobrho pvodu, spodanch mravv
asolidnch zsad. Kdo ji poprv spatil, neupad vevytren,
nepad ped n nakolena anepros ji probh otst, aby sml
ujejch nohou zemti. Ona ho nevb ani neodpuzuje, nbr
jakoby cudnost svou udruje vuctiv vzdlenosti. Nevyadu-
je obdivu, nbr porozumn. Una krasavice mus prodlet
azdomcnt. Brzy pak j odpust, e nen dosti bohat na-
pardna umlmi perky aat sejen jako selsk dve.
pli zhy pestane j vytkati domnl nedostatky! Vprostm
kroji zelenm, blankytnm, kvtnatm nelen vystoup pln
jej tvary. m mn seoto snaila, tm vc t okouzlila. Von ti
jako matka, ita prs lib ti pchne. Pitul sekn vdve,
vlsce - u jsi jej, u jsi jej!
Jakmile jsi ji srdcem pojal, srdce odn neodlou, ani kdy-
bys byl opt odn odtren nasebedel dobu asebevt
vzdlenost. Co ti vprsa vloil nn epot klasnch pol
avn elest les, nikdy ji nebude znich vyato. Mysl tv
vdy bude kn zaltati abude seti zdti, e nikdy jsi nevidl
sytjch barev, avnatj zeleni, pestejch kvt nalukch,
jasnjho vzduchu, blankytnj oblohy, tpytivjch hvzd,
blejch domk, tulnjch stech ahodnjch lid.
Seznmili jste se. Krasavice pojme t zaruku adovede
t nankter nvr, odkud bys pehlednouti mohl cel jej
domov. Zpedu seped tebou rozprostr vlniv rovina ana
n a dodli nkolika mil tpyt seve slunci hladiny etnch
rybnk. Bl rackov jednotvrn asmutn kvkajce poletuj
vzduchem. Modr lesy navchod ustupuj aidnou, ale
nazpad stoupaj v ave pohorch umavskch, a
poslze zdaj semohutnmi, donebes vysokmi hradbami,
ktermi jsou obehnny rodn lny krasavice naochranu
ped zlmi lidmi.
Mezi lesy arybnky je pda vlah, nan odjara a dosnhu
oko tie bla brlov zele bujejcch luk apol. Obraz mn
sejen zan ajen nakrtkou dobu. Jedva jest obil sklizeno,
pon nastrnitch bujeti jetel, jen mnohdy jet pede n-
mi perst obil, kdy pod thou klas sesklonilo. avnat
zelen barva dodv krajin rzu; ona lahodn naoko pso-
bc je pinou, e ivechny jin barvy vedle n vystupuj pln,
urit, syt.
Popati nazad kumav. Uvid mnostv lesnatch pahor-
k, mezi nimi vinou sepvtiv dol. Vzduch je tu odles
lehynce namodral, nepozbvaje przranosti. Vdolch ana
boch vid nemlo vs, panskch dvorv isamot, ale skoro
nikde seti neukazuj thl komny tovren.
Jsi vkraji ist rolnickm. Jev seti mlo ruchu, mlo mra-
venho pachtn. Lid porznu napolch pracujc neposta-
uj, aby zbavili krajinu charakteru lidoprzdnosti, avak pr-
v proto krajina vypad stle svten, nevedn.
Obklopuje t ticho, vnm velik hlas zanik jako kamen
hozen dovody. Tu atam zazpv lovk, zai k, hlas natu
chvli ozve sesiln apln - velk kola nahladin povelkm
kameni - ale to je vjimka neruc pravidla. Jasn zpv ski-
van vpovt, ale ticho krajiny hlas jeho pohlcuje. Zevech sil
cvrek tr svoje skipky, ale ticho krajiny pi tom hluboce sp.
Tak nesmrn je to ticho, jako by chtlo, abys vevzdlenosti
pti vkv uslyel temn dunn zem pod rachotivmi kole-
sy husitskch voz.
Due tv zmocuje sevnm zvltn tesknota, divn pocit,
kter dle mho vdom zeskho kmenu maj pouze Jihoe-
i akter jest helnm kamenem jejich psychologie. Pocit,
kter, kdy sedostav, prsa t asvr, srdce hroz vkusy roz-
trhati, apitom pece napluje tichou, vniternou, duchovnou
blaenost. Je to prahnut poemsi neznmm, eho nen
vtomto viditelnm svt, dychtn ponem dokonalejm,
neli ivot vezdej poskytnouti me, al nad marnost ve-
ho, co nazemi plat zakrsn aradostn, aradost nad uri-
tm tuenm due, e nad pozemskou marnost je cosi pev-
nho, stlho, nezvratnho, nezmnitelnho, vnho, lahod-
nho, krsnho, pravho - boskho.
V lsce je sobectv, tento pocit jest jeho opakem. On po-
vzn ducha kidelm alovka u milovati rodinu, obec,
spolenost. Milovati pravdu, by sta nebyla schopna vyjdi-
ti to. Akoli vnikom netrat sevdom, e tlesnm ivotem je
kehrud pipoutn, duch seodn odpoutv. Tlo je vdy
nesvobodno, jen duch je svobody schopen. Inalezme uns
lidi, kte kadou nejt povinnost bez repotu pln, zdka jen
bvaj vrozporu sehmotnm svtem, apitom pece kad
jednotlivec je pro sebe ohranienou individualitou, ili jinmi
slovy m kus vlastnho vniternho ivota. Thu ivota vlee
zasebou jako vze tk okov; sn ji trpliv, oddan
dovle bo.
Vlastnost tato zsobuje naeho lovka klidem iv nejvt-
ch protivenstvch asouench. Vpesvden, e m svo-
bodn vle jen tolik jako ptk vkleci, jen teba me poska-
kovati ne najednom bidlku, nbr natech, jsou-li mu dna,
ame sesnad nazobati nejen semence, nbr ina avna-
tch mounch ervech si pochutnvati, poskytne-li mu jich
pn jeho - vtom pesvden anzoru n lovk nikdy nen
dokonce neasten. dn ztrta nen mu tak ohromnou, aby
al nad n naplnil ho nezlitelnou bolest. Zoufalstv jest uns
neznmo. Vdal jsem lidi, kterm napoli potlouklo, krovy sho-
ely, dobytek pokapal; as tve jejich nezmizel tich, mrn
smv, kter nikterak nen nedostatkem citu, jen jindy velmi
ryze seprojevuje, ani tupou rezignac. Je to odevzdanost
dovle bo. Pro by si nakal? Pro by maltnl? Pro by si
pli vedl? Nasvt jen svtskch statk pozbti me, aje-
li pi nm milost bo, co znamen jich ztrta? Boha pokld
zapna vekerenstva, zapna, kter dnou malikost ne-
zstavuje nhod, nbr vechno d aspravuje zvlastnho
rozhodovn astanoven. Sebe avechny lidi m zabo pod-
dan, ne zaroby, ale zamany, jim bh propjuje st sv-
ho vladarstv, st sv moci, aby jej, pokud jemu selb, za-
stupovali, jsouce mu zave odpovdni jako eledn, anebo
lpe podruh svmu hospodi. Vecky zmny vosudech lid-
skch bh me provdti, ani lid maj prvo tzati se: Pro?
Mon e men netst posl, aby odvrtil vt, dokterho
by lovk zabedl zpin, kter jsou vnm, lovku, ani jest
jich sob vdom, ajen bohu jsou znmy.
 Mon e bh trest lovka zaprovinn, kter jemu, lo-
vku, zd setak nepatrnm, e onm ani nev, ale ped sou-
dem bom je tkm, nebo istota due bo je tak bl nad
snh ililii, e nejmen prek, nani slid padaje, hrub ji po-
tsuje. Mon e bh trest lovka zahchy otcv. Ani pro-
ti tomu trestan reptati nesm, nebo zahchy otc je tak od-
povden bohu jako zadluhy jejich vezdejm vitelm.
Akonen isamolibost jeho dochz tchy pslovm: Koho
bh miluje, toho kem navtvuje.
Vlastnost tato dl naeho lovka vnetst trpnm
anezpsobilm, aby konflikt a svymi pinami, a slidmi
dovedl a ktragickmu rozuzlen. On zajist ustoup dve, ne
nadejde tragick moment, netue vsob dosti sly, aby
semohl pustiti vboj spinami, kter nejsou znho. Proto-
e neletl pli vysoko, nepad pli hluboko Kdo svou lid-
skou vli vtragickm konfliktu nad mru napjal, mus snst
insledky, knim naprvm mst pat pln zlomen jeho vle.
N lovk m pednost e neme bti dokonce znien
apoten, zlomen az koene vyvrcen. Akdy krize minula,
sbr znenhla opt svj um av optn dve vboha av slu
svou znova sechpe dla.
Nen nic pirozenjho alidtjho, ne obracme-li vech-
nu svou slu ksvmu uspokojen.
Kadmu ta filosofie nejvc odpovd, kter dui jeho dv
mr. N lovk nael mr vreligiznosti. Tuto vlastnost zajis-
t ml u jako pohan, ale ml ji rovn, kdy byl prohlen
zakace abrniti semusel nesetnm vojm kickm.
Abude ji mti, dokud doil jeho nebude nacezena jin krev.
Chod posvm dennm zamstnn, obr sekalem apnou
akoup sevpotu; ale vedn prce jeho dje sevchrm
prody dokon otevenm, mezi stromy, klasy, kvty, zazpvu
ptaat, pod perut Poezie, je brn, aby mysl jeho neklesla
dotoho kalu apny, vkterch seklej jeho ruce abrod jeho
nohy. Nic nen neistho vi prody, ani bezelnho. M-
k si zacpv nos jda mimo hnojit naselskm dvoe; ale
sedlk v, e vehmot, j mk opovrhuje, vz tajemstv
pt rody napoli iniv, tajemstv zdaru, uitku akrsy.
Mk seobdivuje prod namalovan av bsnch vyl-
en, akdyby piel dokrajiny nejspanilej bez knihy vruce,
kter by ot krse hovoila, sm by j nevidl, ani tuen by
neml. Oi divem vyvaluje avol: , ! Jak to neastnk!
On sejde dotemnoty hrobov, ani serozhledl poniv ivo-
ta, dokud byl ktomu as, ani uil ucha svho, aby slyel,
avech smysl svch, aby vnmal ve, m proda chce
nasmysly jeho psobiti. On, zaslepen nebok, sehonos,
e jemn vzdln smysly jeho rozvinulo tak, jak otom zal
pokolen ani nesnila. Chlub se, e oko jeho rozeznv mno-
stv novch barev aodstn, pro n oko pedk jeho bylo sle-
pm (bylo-li?), azatm stv sekrtkozrakm, anenapomah-
li oku svmu umle, cel svt zstv mu mlhou zastenm.
Chlub se, e ucho jeho sly vopee akoncert lahodu zvu-
k, neznmch jeho starm, otvrajcch novodobmu lovku
obzor nov krsy, ale nem sluchu aporozumn pro hudbu
les aek, mez avzduchu, potkv abou. On je hrd, e
senebvale rozvinul ijeho smysl ichov, jej ukj vnmi
luebn poizovanmi, umle vyvozovanmi zhmot neivch,
- azatm nen pro vn louky, vn schnoucho sena, vn
erstv nakosenho jetele, vn mlad penice, ji vmji
ensk piinuj, aby vneas pli nezbujnla, vn vyplet
trvy, koenn vn mez apastvin, smoln vn chvojovch
les. Vecky ty zpachy lib asiln, je nelahod pouze jed-
nomu smyslu, nbr cel tlo idui osvuj apronikaj nejen
vnos, nbr iv plce asrdce, bti pestaly pro lovka zhrdl-
ho domnlm prokrokem vlastnm, odchovanho jen uite-
lem aomezenho hranicemi knih anovin, je zevech stran
obzor jeho zastavily. Ito vlv velkou pchu vehru zhka-
nho mka, e smysl chuti rafinovan semu rozvinul ae
jeho jazyk, podleb adsn pociuj rozko pokrmv anpojv,
kter by uboh sedlk pokldal zapli vzcn ipro prince
aprincezny pohdky, ale sm by jich neokusil. Zatm ale sm
uboh nem ji pont otom, co je to dobr itn chlb
achladn pramenit voda.
Nevte, e zjemnlost aznnlost znamen vy stupe
lidskho rozvoje! Nanejvym stupni rozvoje stoj lovk zdra-
v asiln, zdrav asiln tlem iduchem apravideln obojm
smrem rozvinut. Toto zdrav, tuto slu, tuto pravidelnost me
mti jen lovk, jej denn zamstnn neodcizilo prod: rol-
nk, zahradnk, lesnk. Avak kusle lidskho ducha nle tak
vdom kde jsou jej hranice. Nahranice ty zapomn moder-
n pohan vemstech, jen seoddal nejpodlejmu modlr-
stv, jakho znaj djiny: kultu sama sebe. Vzdvn bosk
cty zlatmu teleti bylo jet vysoce mravn naproti tomuto
sebeuctvn. Rolnk, kde sejet svmu spoleenskmu
kmenu nezpronevil, stle abezprostedn stkaje
sesprodou, je chrnn proti podobnmu zbluzovn ducha.
On sn pocel svj vk, vzim iv lt, vdti isnhu ivedru
bojuje, aby ji ovldl apinutil vydati mu uitek. Nevid vn ani
neptelkyni svou, ani svou ob. Pamtliv je slov, ktermi bh
Adama vypudil zrje: Zloeen zem pro tebe, sbolest jsti
bude zn povecky dni ivota svho. Aona trn abodl
tob roditi bude aty vpotu tvi sv chlb jsti bude, doka-
vad senenavrt dozem, zkter vzat jsi, nebo prach jsi
av prach senavrt.
 N sedlk povauje nejen lovka, nbr iprodu
zastienou hnvem bom. On aproda jsou osudem ksob
pikovni. On mus zemi trzniti pluhem amotykou aona jest
povinna dvati mu chlb, kdy ji zbavil trn abodl; avak
jest povinna ivzpouzeti se, nebo kdyby sama zesebe vyd-
vala rodu hojnou, bylo by opt jako vrji azvrceno by bylo
slovo bo: vpotu tvi bude dobvati sob chleba.
Je to nzor vn apsn. Podle nho cel ivot je pok-
nm, knmu bh odsoudil vecka pokolen lidsk. Ten nzor
vn apsn je zkladem psychologie naeho lovka.
Vdui jeho nen fanatismu. On vyznavae kad vry, pslu-
nka kad nrodnosti pokld zaastnka obecn lidsk-
ho osudu; proto jm neme opovrhovali apro plemenn p-
vod nebo jinou vru ho nenvidti.
Pedkov moji, kdy pobili elezem cepy sv apitrhli pod
rozvinut prapor ikv, nebyli naplnni fanatismem, nbr
svatm zpalem pro pravdu bo, zani nikdo senem roz-
pakovati hlavu dti, jako senerozpakoval bli rodk jejich,
Jan Hus. Akdy seopt vrtili kusvm pluhm, byli zase, jako
bvali: ti, rozjmav, trpliv, dovle bo odevzdan.
Na pd nboenskho citu poj sevdui naeho lovka
drsnost ijemnost, vednost ipoezie.
Jednou mne vPraze navtvil mj mlad bratr Jan. Ten hoch
nev, jak ho mm rd ajak si ho vm. Jest odchovancem
nov koly, t knihy iasopisy, stopuje udlosti doma iv
cizin, spravuje sv hospodrstv asm piln pracuje, je
skromn ahospodrn, jemnj ne dvka, ale pitom ener-
gick. Je malomluvn, akdy seozve, hlas jeho zn bez dra-
zu, spe nesmle, nen sm nasebe zvykl . Ale co vypust
zst, je vdycky rozumn aspravedliv. Proto tich jeho hlas
m vt platnost, ne kdyby jeel jako trouba jerisk. Coko-
li promluv, je poctiv myleno aupmn ctno. Vmch och
bratr Jan je typem Jihoecha, azvlt jihoeskho sedl-
ka. Kad jeho sudek jako by byl vce ne vlastn: jako by
vyel zdue cel vsi, celho okresu, celho kraje, celch ji-
nch ech, anejen lidu nynjho, nbr vech pokolen, kter
senatto pd vystdala zavce ne tisc let. Chci-li slyeti
nefalovan jihoesk mnn, obrtm senasvho bratra
Jana.
Jan byl poprv vPraze, kde mne navtvil.
V, na setu dvati, vkter tovrn lze nejvhodnji nakou-
piti hospodrsk stroje. Prohledl si prask pamtnosti
aposvtnosti eskho nroda, tu sobdivem apohnutm po-
stl, tam pobon sepomodlil. Zastnil seveobecnho
rolnickho sjezdu aneopomenul zajti si doNrodnho diva-
dla. Ti dni nevychzel zpovznesen nlady, tvrt den pravil
tie askromn, prost aopravdov: Je tu mnoho krsnho
amnoho svatho, vmatice Praze; ale j bych pece nem-
nil sednm hrabtem ani knetem, kter tu m ndhern
palce, ani skrlovskm nmstkem. Rd jel doPrahy, je-
t radji jel zPrahy kusv din, kusvm starostem iku svm
radostem, je jsou vnitnj aist, ne mk auboh vel-
komk me mti znejpodaenjch dl lidskho umn.
Nezavrhuji umn, nebo ono, kde je prav aryz, je kvtem,
nikoli ovocem. Ovocem ducha lidskho je slovo pravdy. Krs-
n je kvt, je pastvou oka apotchou srdce, ale bylina, kter
jen kvete aplodu nenese, plan jest amoudr rolnk neps-
tuje nasvm poli jen rostlin takovch. Jen pohansk poblou-
zen lovka, kter sm sob je modlou, mohlo zroditi my-
lenku, e umn tak je povzneseno, e samo jest elem ae
nad nm voblasti lidskho ducha ji nieho nen. Zdrav, ne-
zkaen lovk pokoch seumnm, ale ukojen vnm nena-
jde. Ne sammi pokroutkami iv jest lovk. Proto miluji sed-
lka, kter celou du pilnul ksvmu povoln avid vnm
nejen klopotu apramen vivy, nbr istl styk skrsou,
spravou krsou, krsou bo. Amiluji dvojnsob svho brat-
ra Jana, e on je takovm sedlkem.
Dlouho ji nboensk cit naeho lovka piodn jest for-
mou katolickou, ale dosud pod popelem doutn jiskra samo-
statnho mylen. Zamho dtstv vodant kn naposledy
sbrali ponaich vsech eskobratrsk zpvnky amodlitby
palky. Lid sesnimi tko louili jako sodkazy
poneznmch pedcch, ale vznamu jejich u nerozumli. Mn
zbyl ztoho dojem jezovitskho ptrn anien kacrskch knih
doby poblohorsk. Kn ohlsili zkazatelny, e ten aten den
vt av t vsi budou sbrati palky, protoe jsou to knihy
kacrsk, mohouc dovn zhuby uvrhnouti vc due.
Lid sezalekli. Mli ty mal, tlust, star knky vevelik
vnosti. Modlvali seznich, zpvvali znich aerpvali znich
kesanskou tchu.
Mon e jet jejich sta vdli, e knky ty jsou zapov-
zeny, ale oni nemli otom ani zdn. Nejprve palky poscho-
vvali aumnili si, e je zaprou anevydaj. Ale kdy sekn
dostavili, bylo poodporu. Hospodi, hospodyn, vmnk-
i, vymnkky stvemi pokorou zesldlmi, apece plnmi
smutku, sneli zkryt knin pamtky zeslavnjch dob
eskho nroda apoctiv je inkvizitorm odevzdvali.
Inezbylo pak jedinho palku vcel farnosti abezpochyby
dieczi, pedpokldm-li, e rozkaz kposledn inkvizici vyel
odbiskupsk sprvy anikoli jen zhorlivosti vodanskch ve-
lebnk.
Dle sepamatuj, jak kn zapovdali zpvati vkostele n-
kter nbon psn proto, e pr maj svtsk npvy. Zn-
mo, e protireformace podkldala starodvnm kacrskm
npvm crkevnm texty obsahu svtskho, nezdka da-
remnho, aby je uvedla vnevnost nbonho lidu. Naopak
zase npvm svtskch, veselch, ano ifrivolnch psn dva-
la texty nbon, aby selid kvli nim dokostel hrnul. Pevrat
tento proveden byl znenhla zavedenm kultu marinskho. Co
vt dob proil nrod esk! Kdo by nad jeho padkem neza-
plakal, porovn-li kterkoli velebn chorl eskobratrsk nap-
klad spsn marinskou, kterou jsem nastokrt slyel vchrm
api jinch pobonostech az kter vyjmm jednu sloku:
Zevech nejkrsnj j milou mm, chod kn knata icsa
pn, chod ns tam natisce vrnch milovnk, jet vce.
Posledn ohlasy kacrskch zpv vchrmech naich do-
znly, psn tohoto druhu zaujaly jich msto. Lid tu viny nem.
On snaivnou prostotou avrouc nbonost prozpvuje
asrdce jeho je ist. Lid seposledn inkvizici voln poddal,
nemaje ji pi tom bolest jako jeho pedkov. Avak proto
pece zbyly mu jet psn amodlitby zdoby samostatnho
tvoen nboenskho. Jsou to ty, kterm odpokolen
kpokolen matka u sv dti, ty, ktermi odrna doveera
ozv senae domcnost.
Jedva serno probud, n lovk prozpvuje si pse: Mi-
nula non hodina, pokleknm nakolena, vejmenu Otce iSyna,
t iDucha svatho, vejednoho Hospodina!
Dkujeme Tob, oboe n, e zsv lsky otcovsk tto
noci byl strce n, ae nad nmi svou moc neproved -
bel satan.
Umvaje sepropovd: Dej pnbh dobrtreko, ist vo-
diko, Krista pna ktitelniko!Obmej mne, Pane,
odnepravost mch tkch hch! 0 Kriste Jei, sma po-
skvrny due m!
 Krsn modlitba, kterou kaj ped jdlem, je snad znma
vcelch echch. ,,Ote, vichni vTebe doufaj aTy jim d-
v pokrm anpoj vas phodn, otvr tdrou ruku svou
anapluje kad ivoich poehnnm svm. Pane, smiluj
se, Kriste, smiluj se! Pane boe, ote nebesk, poehnej nm
tchto dar apokrm, kter zTv tdrosti povati budeme,
skrze pna naeho Jee Krista. Amen.
S modlitbou nebo snbonou psn nartech vstvaj, sn
veer kladou senalko. Sta lid uns kadou prci, ka-
d denn kon provzeli njakou nbonou propovdkou, ver-
kem nebo cittem zpsma. Biblickmi citty protkvali sv
hovory, biblickm zpsobem sevyjadovali, pi hdkch, pi
obecnch hromadch iped soudem hjili svou vc biblick-
mi renmi.
Ale mm myslem nen vecky jejich modlitby apsn za-
znamenvati. Chci jen ukzati, jak zdrav, hlubok, cty hod-
n byla religiznost naich pedkv, jak tko bylo pln ji
vyhladiti zesrdc nejblich rodk Husovch am ji nahra-
dila vtzn katolick crkev. m ji nahradila? Renci, litani-
emi, procestvmi; pobonost mechanickou, mlkou, povrch-
n, j snad ukjen bv nboensk cit, pi n ale rozum sp.
Atam je nboenstv vpadku, kde potebm rozumu nein
rovn zadost jako potebm srdce, kde mezi srdce amozek
nezavd krsn soulad. Katolick crkev vdobch protire-
formace vemi nechvalitebnmi prostedky piinila seoto,
aby pravou religiznost eskho lidu podryla avyplenila. Ona
mu dala naruku, e j postauje vnj vykonvn
aosvdovn nboenstv. Odt doby lid esk uil
sezapomnati podstaty vry kesansk aspokojovati
sevnnost nboenstv. Tatam byla psn vzneenost n-
boenskch kon zdob esk reformace, je sespravovala
nauenm evangelia:A kdy semodl, nebu jako pokrytci,
kte nejradji vsynaggch ana hlech ulic stojce semodl,
aby vidni byli odlid; ale ty kdy sebude modliti, vejdi
dopokojka svho, zavi dve amodli seOtci svmu, kter
jest vtajn; aOtec tvj, kter vid tajn, odplat tob zjevn.
Proto j neberu zen kveejnmu osvdovn vry, je
odtch dob neblahch velo vechch vobyej jako
vzemch romnskch, odkud knm pichzeli nejkrutj pro-
tireformtoi, anepokldm kiovn senaulicch ani vpoli,
veejn procestv, lbn posvtnch pedmtv irukou veleb-
nch pank zapoctiv esk vraz religiznosti.
Avak dluno vydati svdectv pravd, e msk systm
opanoval jako vcelch echch, tak iv on konin zem
esk, kter sestala kvasem husitstv. N lovk piln cho-
d dokostela, kezpovdi, napouti aprocestv, dv
sezapisovati dorencovch bratrstev ajinch spolenost,
vekter nyn katolick duchovenstvo organizuje svou arm-
du. M-li chvli pokdy, nejradji strv ji vchrm.
Nevad, dostav-li semu vlet vepjemnm chladu kostel-
nm nava potk prci azdimne-li si mezi pobonost. To
nic nemn nazbonm nastrojen jeho mysli, je vdob pro-
tireforman upadla vevcech nboenskch donaivnosti,
jak pedtm nemvala. Vdobch, kdy kad esk selka
znala bibli aumla jejmi vroky ermovati is uenmi boho-
slovy, ven eskho lidu nemohlo bti tak prostoduch ja-
km bylo pozdji ajakm je shledvme jet dnes vude,
kam jet nepronikla novodob lhostejnost nboensk. Zd
semi tedy nepochybnm, e koledy eskoslovansk, je nm
sedochovaly, soubor bezmezn prostodunosti, pepen flos-
kulemi zlatinskch obad, spadaj svm pvodem vesms
teprve dodoby jezovitsk.
 Mj otec vrtil sekdysi zlomeck pouti, kde byl tak
usprvy bo. Matka jej ekala snedlnm obdem anesla
jej otci vstc spozdravem: Vtm t slovem bom! Vcelm
dom byla slavnostn nlada, nebo hospod smil sednes
sbohem aje ist, jako svat. Dnes ho nesm nikdo pohn-
vat, urazit, neposlechnout, nebo kdyby vtomto stavu sv due
av ptelskm pomru kPnu bohu nankoho zaklel, bh
by mohl kletbu splniti. Zemdlen cestou aletnm vedrem nectil
hladu. Zamyslil senad msou masa apravil matce: A potom
a mi nkdo ekne, e senedjou zzraky! Ten pnbek je
tak malink jako slina, apece mne zasytil jako pl bochn-
ka! Napadlo mu, kterak Kristus drobty chlebovmi nakrmil
5000 hladovch, azdlo semu, e snm sestal zzrak po-
dobn.
Nbonch psn chopil sejarmaren prmysl aznetvoil
je tak, e nejsou zhola kniemu. Nevkus ahlupstv jsou jejich
charakternmi znmkami. elem jejich nen budit opravdo-
vou nbonost, nbr svdti kjalovmu, bezmyslnmu po-
bonstkrstv. Vypisovnm smylench zzrak ad
sekjarmarenm psnikm omoryttech, nikdy
seneudavch.
Za pechod ktomuto stavu pokldm kosteln humor, jen
jev senapklad vnsledujc psni, je zamho asu
serozlhvala pod klenbou vodanskho chrmu. Vypravu-
je oznmm kvasu vKni Galilejsk stakou ivost, jako by
vera byl bval azpvk tam tak byl, med avno pil, ale
jazyka neomokil. Slym dosud vesel refrn, jen pokad
sloce stdav nsledoval smalmi jen zmnami azpsoboval
vobci vcch nladu, kter zajist bez inku nezstala ani
nanebeany.
Zn takto, vynechme-li vod pro ns zbyten:
 Jdla, pokrm, veho dost bylo, acokoli jen hrdlo rilo, ji-
nch vech vc zbejvalo, jen vna senedostalo vKni Gali-
lejsk.
Panna Maria, kdy to uzela, onedostatku vna zvdla, pro-
sila je syna svho, by uinil zvody vno vKni Galilejsk.
Pn Je ril ozdobit hody, kzal dotoudv nanosit vody.
Ej hody , vzcn hody, Pn uinil vno zvody vKni Galilej-
sk!
Panna Maria, kdy to uzela, kovliku vna nalt si dala: Ej
vno, vno, vno, nikds tak dobr nebylo vKni Galilejsk!
Petr apotol stoje pi dbn volal naJana: Poj kemn,
Jane!
Ej vno, vzcn vno, nikds tak dobr nebylo vKni Galilej-
sk! .
Ondej povd: Dobr jest vno!
Filip: Aby se, vdy tak rodilo!
Ej hody , vzcn hody, Pn uinil vno zvody vKni Galilej-
sk!
Bartolomj ho natoil flaku aJakub Men malou lahviku.
Ej vno, atd.
imon pil zhrnce Tadyovi, Tom skovlikou jde
kMatouovi.
Ej hody, atd.
Jakub Vt si zkonve pihb Jid senanj zvistn dv.
Ej vno, atd.
Luk neboh tale sbr ajda pojdle kovlk vytr.
Ej vno, atd.
Pavel sMatjem vna nepili, mohli vak zhynout
odlaskominy.
Ej hody, atd.
 Skrz narozen milho syna, boe, ra nm dt dobrho vna,
apotto asn smrti ra pln kovlk nalti vKni Galilejsk!
Nezmnm seodomcch pobonostech navelk svtky,
kter jsou povechnj, ale dotknu seastch spolench
modlen, kter jsou zvltnost na krajiny. Vlet sedlk m
nejvce pohnutek, aby boha zaochranu sv prce vzval, ale
m tak pod irm nebem vce msta ktomu ne vzim, kdy
byl upoutn pod stechu. Inemine uns nedlnho
asvtenho odpoledne, aby seneseel zstup kekaplice
nanvsi kespolenmu modlen. Kaplika stoj pod koatou
korunou star lpy. Pomodlitb obec used dostnu arokuje
osvch zleitostech. Hromady zkonitch zstupcv obce
konaj sevbytu starostov, ale pi irch hromadch pod sta-
rou lipou m hlas kad oban bez rozdlu. Zde senerokuje
podle podku, nezapisuje seprotokol zatm elem, aby
ojednn podna byla zprva politickmu adu. Nikdo ne-
pedsed, nikdo slova neudl. Nhledy sevymuj volnmi
rozhovory. ensk sed nazemi auctiv poslouchaj. Souse-
d daj si pinsti zdomova idli aza kadou idli postav
seza otce synek, kter zdd ten statek, odkud idle pinese-
na. Synek ml, vnm dosebe moudrost otcovskou icel obce
azauuje se, aby jednou byl vobci dstojnm avenm str-
cem.
Je-li dlouho sucho nebo mokro, zachvacuje-li mor dobytek
nebo jin rny obec sthaj, obec vnedli odpoledne vychz
namodlen kekm, kter vokrsku obce stoj
nakiovatkch cest. Pomodlen usedaj pod kem ahovo.
Kdyby zhrobu vstal pedek nkter, ped tisci lety pohben,
pospil by dotakov obecn hromady narozcest mysle, e
je to obec jeho ae jen trochu zaspal. Natchto hromadch
seznamuje sekad shranicemi polnost obecnch ikadho
souseda, sjakost irozlinmi zvltnostmi polnost, jak obil
sekde vede ajak ne, co sekde pro obec pamtnho ud-
lo, jak zmny staly seza lidsk pamti vdren apodobn.
Zvl ale dj setu usnesen opracch, kter maj snedle
bti vykonny ado nich dn soused netrouf si dti
seosvm um. Nedostatek iniciativy vytkaj esk nrodn
povaze; dovedl jsem vs ksammu koenu tohoto nedostat-
ku, je-li jm skuten tato vlastnost, ukazujc jet napospolit
ivot dob patriarchlnch avtpena vem Slovanm tak hlu-
boce, e napklad uns echv ani tisc let individualistic-
kho vvoje nemohlo ji zahladiti.
Nemohu pejti kujin strnce naeho lidu, abych neuinil
zmnku odomovnm poehnn, modlitb to, kterou vkadm
dom konvaj, kdy boue hroz stee jejich zkzou. Do-
movn poehnn vytitno jest nastarm, lutm list ; na-
hoe je Kristovo rozpt, postranch jsou obrzky dvancti
apotol. Hospodyn m je schovno veptruhl, je jest ro-
dinnou klenotnic. Jest jako talisman, nevynmaj ho a vechvli
nejvnj. Kdy nade vs snesla sedsn boue, hrozc zk-
zou polm, zahradm istechm, kdy krupobitn mraky d-
vaj sedosamch oken, zaclnj je irokobokmi, obludn-
mi postavami svmi, odnmi pernmi hvy lutoed, pi-
nav barvy; kdy klikat blesky stranch o jejich hlsaj ne-
prosn hnv; kdy pod dechem jejich stromy thl a kzemi
seuklnj arozloit spraskotem selmou; kdy kletby
ahrozby jejich rachotce nejen vetchmi chaloupkami vesnic-
kmi, nbr celou zem vzkladech otsaj, jako by nadela
chvle, kdy bude zestej vyvrcena: tu kad vesnick rodi-
na uns shromd sevsednici av tich odevzdanosti
dovle toho, kdo tento trest posl akdo kadou minutu za-
dreti jej me, oekv, co sebude dti. Pi kadm zablesk-
nut sepokiuj, eknou: Pn bh snmi! apotaj, kolik
okamik je mezi zablesknutm ahromu udeenm. Podle toho
posuzuj, kde hrom nyn d abrzy-li dojde nan. Pauza je
stle krat, a hrom skoro narz nsleduje pozablesknut.
Hospod, vren duchu kesanskmu, jet nevzpomn
ped rozhnvanm bohem vlastnho nebezpe, ale vzpomn-
ka jeho plat poutnkm alidem bez pste. Poklekne ak
modlitbu zan uboky.
Hrza boue roste. Den sezatml. Dokov stechy
senadzdvihuj, dobytek vestji alostn, zoufale ve. Hospo-
d nyn pobdne hospodyni: Dojdi, matko, pro domovn po-
ehnn!
Hospodyn vynd zptruhl onen star, lut list srozptm
Kristovm advancti apotoly. Rozsvt svcenou voskovici
(hromici) ana krbu udl ohnek zkoiek, svcench
oKvtnou nedli. Ped krbem poklekne ate zlistu:
Onejsvtj pane Jei Kriste, vemohouc avn boe,
nebe izem krli zNazaretu! Onejsvtj Pane Jei Kris-
te, synu Davidv, smiluj senad domem tmto, jen t vdy
vmodlitbch ct! Oukiovan Pane Jei Kriste, prosm
tebe, osthej lid domu tohoto ! Osvat ki, nanm pn Je
umel, ochrauj dm tento! Poehnn bo poehnej lid
vtomto dom amoc Ducha svatho osv vecky lidi, kte
vnm jsou. Poehnn Nejvyho, kter vylo odOtce, Syna
iDucha svatho, ehnej dm tento, vecko, co vnm jest iven
znho vychz, vecko, co stecha obsahuje, bud poehn-
no, nejsvtj jmeno pna naeho Jee Krista ukiovan-
ho opatruj dm tento! Nejsvtj Trojice poehnej aosthej
vech lid, jen ztoho domu vychzej. tyi svat evangelisto-
v nech upevn apotvrd dm tento, aby dn netst
donho nepilo, bu nemoc, mor, ohe, povode ajin zl,
jen by lidem idobytku koditi mohlo. Nejsvtj jmeno Je-
e Krista sdevti kry andlskmi, pokoj jich bu vdom tom-
to. Moc bo konej slidem vnm pebvajcm. Nejblahosla-
venj anejistotnj Maria Panno, pros zans boha, aby
chrnil dm tento ode veho zlho. Dvancte svatch apo-
tolv a jsou domu tohoto zstupci, aby vnm vecky vci
kdobrmu obrceny byly. K svat a jest stechou domu
tohoto. Koruna Krista pna bud panc jeho av nm vechno
poehnno tmito slovy bomi: OJei Nazaretsk, smiluj
senad nmi! Svat Panno Maria, svat Josefe, svat Jene
Ktiteli, vichni svat asvtice bo, proste zans boha. Nej-
svtj Trojice obejmi dm tento, aby donho dn netst
nepilo bu skrze lidskou mstu, neb odpekelnch neptel
ajinch kodnch vc. Zachovej odohn, odhromobit
avelkch pval, tak aby jej vniem dn netst nepotka-
lo. Ktomu mn dopomahej bh Otec, Syn aDuch svat.Amen.
Po tto modlitb tve vech ozauj senboenskou t-
chou, je je naplnila. tchu maj, nikoli vak jistotu, e neu-
hod. Hospodyn pipomene, kdyby uhodilo, co jest initi.
Nejprve dluno vynsti chlb, jen vdy le nastole vedle sln-
ky. Bda domu, kde chytnou nco jinho, atikrt bda, vy-
nesou-li zpod hocho krovu nejprve peinu! Bh vecky lidi
domu takovho, kde pedevm pamatuj nato, co sami zro-
bili kpohodl svmu, zapomnajce toho, co odboha maj
kusv obiv, splete tak, e bhaj jako bez hlavy, pekej
si navzjem, ano ito, co ji zachrnili, vezmatku nos nazpt.
Akdo m jakou toho zkuenost, e skuten bv tak, nebo
kdo odjinch slyel, jme sevypravovati, aby ijin zvdli
azapamatovali si pro vechny asy.
Nikdy jsem nebyl ptomen obadu slavnostnjmu, tajem-
njmu adojemnjmu, ne bvalo, kdy matka m jako
knka domu naeho tala zahromu ablesku ped krbem
domovn poehnn auproovala rozhnvan bostvo.
Kad vraz ryz ahlubok pobonosti lidu naeho odn
sekdobm starm. Slyel jsem, e nai sta zpvali jet hu-
sitskou Kdo jste bo bojovnci. J j u neslchal. Psn es-
kobratrskch - zvl oblbena jest Kdo ochrany Nejvy-
ho - ije dosud vstech lidu dosti, ale zkostela jsou ji vytla-
eny pln. Nepslu mi rozhodnouti, zda tak posvtn cta
kechlebu je pozstatkem zdob esk reformace, ale zajist
jest jm cta kubrachu. Nikdo nenane chleba, aby ho nepo-
znamenal kem. Nikdo nelpne nadrobeek, ale uctiv ho
zdvihne apolb, nebo chlb senaolti mn vtlo bo. Pr-
v tak pobon zdvhaj zrnko brachu albaj kalich nanm.
Za mho dtstv jet mlo seuns mluvvalo opolitickch
aasovch otzkch, jich senyn nahromadilo tolik, e zau-
jmaj vecku mysl kadho. Zato kvetly hdky nboensk
jako ped stalety. Kn tehdy usilovali zskati ensk auiniti
znich agittory smru ist katolickho. Mui odporovali
adokazovali, e kn tak jsou lid chybujc ahn ae
nauky jejich nesmj bti pijmny bez rozboru. ensk pi-
nesly odpter nco takovho, co ji zvstovalo pt pape-
sk neomylnosti, prohlen asi deset let potom. Tvrdili en-
skm osob, kdy jsou vesvm knskm ad, e semliti
nemohou amohou jen spasiteln rady vcm dvati. Mui
nato, e by kn spe mli dvat dobr pklad ne dobr
rady, byla jim, jak senyn domnvm, podezel plin hor-
livost, skterou ensk hjily neomylnou knskou autoritu.
Kn dkladnji enskm vyloili, e pi nich dluno rozezn-
vati lovka aknze; jsou oni tak lidmi obecnm chybm
lidskm podrobenmi, ale vc nemaj ohleti senajejich
skutky, nbr slovy jejich maj sespravovati. Tato zsada, ka-
tolick sice, nikoli vak kesansk, byla ponkolik let hlav-
nm tmatem, okter svdny uns nboensk hdky. Tehdy
sedostal doVodan zakaplana njak pter Margold, mla-
d, vysok, statn brunet. Byl sv silou, horliv avmluvn
enk. Kzal nedli co nedli aostatn velebnkov nic ne-
tuce rdi mu postupovali slovo vden, kdy nanich byla ada
kzati Povst oMargoldovi ji zatden rozltla sepoirm
okol. Lid iz jinch farnost hrnuli senajeho kzan. Kdeko-
liv sedva lid seli, nemluvili oniem jinm ne
oMargoldovch kznch. Tak crkevn isvtsk ady byly
upozornny, e pr horl proti velik vrchnosti, duchovn isttn,
apopuzuje proti nim lid. On tak postavil senastranu tch,
kdo dali odkn nejen slova, nbr iskutky dobr, atm
velice ohrozil dlo, kter protireformace namahav budovala
akter jiji blilo sesvmu dokonen. Kaplan Margold byl
zVodan nhle pesazen, jakoby vypovzen, nkam
doumavskch hor mezi Nmce, kde by nebyl nebezpeen.
Kdy jej odveli, lid vzstupech jej doprovzel. Iv enskch
pohnul seprav nboensk cit advaly mu zapravdu. Avak
hnut, posledn svho druhu, rzem seutiilo. Spolubrat ne-
bezpenho knze prost zkazatelny prohlsili, e vjakmsi
chvilkovm zatemnn ducha mluvil vci, kter mus kad
honem zmysli vypustiti, kdo chce nazemi mti pokoj sady
apo smrti douf vespsu due sv. Najednou neplatila z-
sada: pidrujte seslov kn.
Pese vecko namahn sv katolit kn nedosahli vce,
le e jsou pokldni zaduchovn rdce. Poslouchaj jejich
slova, ale hledaj vnich jdro, jako by je zoechu vylouskva-
li, slupku zahazuj. Jako kvykonavateli posvtnch obadv
audliteli svtost maj ctu ike knzi, skterm nesouhlas.
Hloubn nboensk kn nevyplenili aslepou vru nezat-
pili. lovk mudruje ovelebnkov kzan, oten
vmodlitbch, ovkladech vpostile - ovem. Ibv, e lec-
komu zasedne domozku njak pochybnost nebo nesrov-
nalost mezi rozlinmi msty evangelia. To jej teba cel ivot
znepokojuje. Zarv serozumem hloub ahloub adostv
sedobludit temnjho arozvtvenjho. Dospje snad
kekoncm ist chybnm, ale nboensk pd
seneodcizuje, vren zstv duchu svch pedk. Lid tac,
nejsou-li planmi tlachaly, neplat zabludae aneznabohy;
snelivost nboensk nebrn jim svobodn mysliti ase
vyjadovati; hloubn nboensk spe jim zjednv ctu.
Sedlk jeden ml ped okny svho statku nanvsi devn
k snpisem I. N. R. I. Tento npis postaoval, aby vnm
vzbudil hloubn. Pestal knm vit, pokldal je
zapodplacen svdce lidu. Dokostela vce nevstoupil. Kdy
byl nasmrteln posteli, neustle upen hledl oknem nak
ana npis nanm. Radili mu, aby si poslal pro knze apijal
tchu umrajcch. Nechtl ani slyet. Kad zmnka oknzi
jej popuzovala adrdila. Konen knz piel bez zavoln.
Jal senemocnmu domlouvati, aby sesmil sbohem
aneodchzel navnost sebemenem hch. Sedlk sebou
netrpliv zmtal, ale zke oka nespustil. Co nevte
vboha aKrista spasitele ? - Vm, odpovdl sedlk, v-
m iv jeho milost, ale nevm vevs podvodnky! Vidte ten
npis naki? Co znamen to I. N. R. I.? - Je Nazaret-
sk, krl idovsk. - I j tak slchal . Tedy vidte, e mm
pravdu! Tam m stti: ,krl kesansk. id vs koupili avy
jste prodali Krista ikesany.
N lovk tak tie, jako poslouch nauky knzovy, poslou-
ch kad mnn vbec adnmu zjevn neodporuje, sp-
e povliv pikyvuje, ale vybere si vdy jen to, kter
seshoduje smnnm jeho. Takt sem vc sradami. Jde
naporadu kdvancti osobm, pod ml apikyvuje
anakonec udl posvm. Velebnka namnoze pokldaj
zaostr kart aje jim pjemno, jestli jim zkazatelny hodn
vymluv.
V jedn vesnici dostali novho fare. Hned prv den, jak
sepisthoval, piel knmu soused vpratnkch, postavil
zvolna udve sukovici atzal se: Tak vy jste jako n nov
panouek? - Copak jste mi pinesl ? - ,,I nic, jen tak sejdu
podvat, abych vs vidl aprozkoumal. Nu, tento, takhle semi
lbte, co je pravda, to je pravda, neml bych proti vm nic, ale
zdte semi njak mlad, njak mlad. Co kod! Jen muste
nans zostra, to my mme rdi!
Spravuj sezsadou, e dn slovo, je-li opravdov avn
proneseno, neme bti docela nemoudr adn rada, by
iod dtte pochzela, docela blhov. Rozumti tomu dluno
tak, e moudrmu inemoudr me dti podnt kmoudr
mylence. Podobn nzor maj naslovo titn. Rdi taj
kadou knihu, nepesahuje-li jejich obzor. Je-li vude vnrod
eskm takov lska kuten jako uns, dobe mu bude.
Ovem nestaraj seoliteraturn mdy, ale zato kniha, kter
mohou rozumti, nezstane nepetena, dostane-li sejim
dorukou. Vlet nen naten kdy, ale vzim selsk sednice
promuj sevprav trny. ensk pedou, dti derou pe,
odrostlej kolk pedt. Kde maj nejlepho peditatele,
tam hrtky nejastji bvaj navtvovny Zamilovanou kni-
hu taj kad rok znova. Obsah jej znaj zpamti, akdy
sebl pohnutliv msto, ensk ji nabraj; akdy pilo, daj
sedohlasitho tkan. Zamho dtstv Hirlanda, krlovna
bretosk bvala vna ivnosti nejoblbenjm tenm. Cel
staven ozvalo serykem enskch, kdy neastnou, krs-
nou anevinnou krlovnu vedli nahranici, imuov otrali oi,
stavce setv dokouta. Ale jak blaenost rozlinula serzem
podui, kdy vkrajnm okamiku nevina krlovnina dokz-
na, ona zachrnna, mui adtkm zachovna, abdn klad-
nk, vina veho netst, pozsluze potrestn! Blahoslaven
spisovatel, kter si nael tak vnmav aciteln obecenstvo!
Jako ochotn dvaj bohu, co jest boho, dvaj icsai,
co je csaovo. Dan, pokud mohou, plat vzorn, ano nkte-
vtom vybledvaj chloubu nemalou, aby byli s csaem vdy
vpodku. Ale kadm zempanskm nemaj lsky ani d-
vry. Pn nemiluj av zempanskch adech spatuj nyn
jedin pny, jedinou vrchnost. Nazempna maj jin nzor
ne napna. Jej povauj jaksi zaspolutrpitele nroda; osu-
dem obou, zempna inroda, je strdati odpn.
Mj strc Harmach, bratr otcv, asto vypravoval nsledujc
legendu ocsai Josefu.
Sedlci sedovdli ocsai Josefu, e jim dobe chce, ale
ekali, e seto tak njak uke, ale neukazovalo se.
Ivypravilo sejich nkolik docsarskho purku, aby setam
samho csae Josefa zeptali, coe je to, jake je to, e sel-
sk lid pod sly olsce csaov anjakch dobrodinch
veprospch selskho lidu, asedlku pesto seneulevuje. Jak
pili docsarskho purku, hned byli kcsai Josefu dovede-
ni, nebo on poruil svm dvoanm psn, kdyby njak sed-
lk ponm septal, aby ho neodbyli. Tedy sedlci pedstou-
pili ped samho csae Josefa aptali seho, coe je to, jak-
e je to, e pod slchaj olevch, kter jako pro selsk lid
nadil, ale dn levy nepociuj. Csa Josef ihned poslal
pro vecky ministry aadnky, je ml usebe vpurku,
apostavil je vecky dojedn ady. ada zanala nejvym
ministrem akonila poslednm psaem. Zapsae csa po-
stavil zesedlk rychte aza rychte teprve ostatn podle
toho, kolik kdo ml korc pol. Potom csa zavolal csaovnu
aporuil j, aby mu pinesla oatku mouky, aon zn nabral
prahouel (pehrtl). Iel knejvymu ministru, poruil mu,
aby nastavil ob ruce, ado obou rukou nastavench vloil mu
mouku zrukou svch. Potom poruil nejvymu ministru, aby
t tak uinil svmu sousedu, atak pod, a dolo
naposlednho psae. Jak la mouka zruky doruky, pokad
setroinka usypala atroinka zstala narukou.Kdy dolo
napsae, ji bylo mouky jen tipeek, akdy senco ztratilo
jet urychte, sedlkm zbyl jen pouh prek ana posled-
nho znich ani prku senedostalo. Vidte, mil sedlci, ekl
csa Josef, m to, e zmch dobrodin dostv sevm tak
mlo nebo nic. Nebude dobe, sedlci, dokud my dva
senespojme! Pro ale toto spojen u zacsae Josefa ne-
stalo seskutkem, otom legenda strcova senezmiovala.
Obansk spory nai nejradji vyrovnvaj sami mezi se-
bou, akoli jsou mezi nimi tak nruiv sudii. Ale to jsou
sudii zpirozen podobn, jako jsou hri aopilci, snimi
tvo abnormln odchylky odpovechnho stavu obecn
morlnosti. Teprve vnejnovjm ase putuj pokraji nhon
advokt, kte sld pospornch otzkch sedlk, jednoho
nadruhho nasazuj apinej jakoto koist svmu pnu
podepsan pln moci, aby podplen rozepe zan provedl
anepovolil, kdyby chalupa mla prasknout. Pesto inyn sta-
rosta obecn je zrove smrm soudcem. Neme-li sm
vc hnouti, zavol si napomoc star obce. Tito nejednou
neekaj, a sami budou orozsouzen podni, asami stra-
ny ped sv frum pohnj.
Pestoe nae obce, jak podoteno, nejsou prosty jednot-
livc, kte zpsobem ivota asvmi nezzenmi nruivost-
mi jsou nakor obecn mravnosti, lze stav jej nazvati dob-
rm. Nepamatuji, e by uns byl spchn bval njak dsn
arafinovan zloin. Kdy jsem byl mal, pihodila sevKloub
loupen vrada. Zmon sedlk Maek byl velikm milov-
nkem konskho dobytka akon jeho slynuli pocelm kraji.
Pijeli knmu takhle odpoledne dva ern pni. Pijeli zpsku
vkoe pseckho hostince. Vypravovali, e jsou a zeza
Prahy, zanjakou zleitost pijeli dopsku atam slyeli
okloubskm Makovi, jak vborn kon chov. Schvaln je-
dou senan podvat akoupit, budou-li naprodej. Pro by
nebyli? ekl Maek avedl ern pny dostje. ern pni a
strnuli nad krsou pru Makovch vrank, je choval
kprodeji. Obdivem kon Makovi zalichotili. Poslal pseck
povoz nazpt, pozval ern pny, aby unho poveeeli
apenocovali, e je teba takov obchod dobe si rozmyslit.
ern pni byli dovrank zamilovni, e ani hrub nesmlou-
vali. Poveeeli, popili si, Makov ustlala ernm pnm
doprachovch pein. asn rno Maek zapahl vranky
dosvho vozku, aby ern pny dovezl nazpt dopsku atam
zan obdrel smluven penze. Co chtl Maek vpsku dla-
ti svozkem bez potahu, nevm. Ale naty rozpaky nedolo,
nebo ern pni Maka cestou zavradili, shodili dokarpy
atryskem ujdli skoni ivozkem. Byli dopadeni druhho dne
a uOrlka.
Nkdy hajn podlehne vzpase spytlky, nkdy pytlk
vzpase shajnm. Jeden synek dopustil seza m pamti
zloinu zabit vervace uposvcen. Posvcensk rvaky po-
kldm zakus bavorsk kultury, je kvete vcel nmeck
umav. Byla doba, bohudk nedlouh, kdy bojovn nade-
n zachvacovalo nae chasnky, jakmile sepiblil den po-
svcen. Vera jet mrn jak ovce, dnes vstvali zloe ur-
putn avztekl. Dotanrny chodili spevnm myslem, e
nkomu nabijou, nenabije-li on jim. Nejednou chasnci
zjedn vesnice spolen sevypravili naposvcen dovsi
sousedn, aby tanrnu moc opanovali. Bavorsk kultura,
mv pvod vposln chlapc na handl kNmcm, zmi-
zela, jak pila.
ensk seastji urej nacti ne muov. Vzleitostech
takovch ale neobracej senaad, nbr naobecnho tajem-
nka vblzkm mst, jen unich takov autority si zskal, e
sm ped soudnou stolici svou pohnati obalovanou enskou
stranu aona sedostav. Dv sousedky seped nm navz-
jem alovaly, e jedna druh vynadala synfoni ata zas j
odplatila nadvkou fysiko. zen je zde pouze stn, hono-
rr plat sevnaturlich, ato tak, e jej pinej ob strany,
alujc ialovan. Kuchy zvolenho soudce je vdycky z-
sobena vm, m selky vldnou: vejci, mslem, smetanou,
kuaty atd.
Na krde poln ana zahradch, nalesn pych ana pytlc-
tv jinak pohlej ne paragrafy. Je vnich zstatek prastarho
nzoru, e pda pat vem atakt to, co nan vyrostlo. Dle
toho nzoru roda nen tak zsluhou pilnho apracovitho
lovka jako tdrm darem bom. Zejmena co seles te,
ije vlidu jet siln cit, e bvaly spolenm majetkem. Mje,
je chlapci oletnicch nanvsi stavj - nejvy spolen pro
celou obec amen kad zvl pod okno sv nejmilej -,
pochzej vdycky zlesnho pychu alesnm adm nezbv
ne stmto obyejem sesmiti. Mj by nebyl mjem, kdyby
nebyl zanoci ukoistn zcizho lesa, dovsi dovezen, okle-
tn, oloupn avztyen. Kdyby si mladk vybral vevlastnm lese
nejkrsnj jedli, zadne ji poraz ak postaven pipravil, ui-
nil by setak smnm, e by sestal pslovm vcel krajin.
 S tm souvis nzor nakrde. kaj, e by nikdo nekradl,
kdyby nemusel. Vezme-li si nkdo neho, co bh nadlil,
pro oberstven nebo najeden, hospod div mu jet nepe-
je dobrho chutnn, jen nesm pi tom kody udlati. Znajce
shovvavost naich sedlk vtto pin, pan zVodan
apni zeStrunkovic, jak uns ironicky kaj, pokldaj jak-
si zasv prvo chodit naselsk pole nabrambory ana zel.
Dokud ztoho nevzchz vt koda, sedlk ml, ano je mu,
elm, spe zadostiinnm, e pan zVodan apni
zeStrunkovic chod knmu nedovolenm zpsobem
sepiivovat. Vak a bude chtt, aby dlen byl konec, po-
sta, aby seobjevil, ana pan zVodan jako napna
zeStrunkovic padne takov hrza, e del dobu budou cho-
dit nazel abrambory napole jinho souseda.
Sednice sedlkova stle jest otevena kadmu, kdo pi-
jde. Chlb asl vdy le nastole. dnho ebrka
achuasa nepust sprzdnou. Takt veer kadmu pout-
nku acestovnku poskytne pste. Zvlt vtni jsou drte-
nci, umjc pkn zpvat apkn pohdky vypravovat. Ale
muste povdaky povdat, stanov mu hospod nebo hos-
podyn podmnku, kdy podal onocleh. Ej veru budm,
pantatnku, aji jest ujednno.
Dob vypravovatel azpvci jsou velmi veni. Kdo nic
neum aje nm jako to bo devo, tomu hospodyn veei
oddl apole nakut napdu, dostodoly nebo dostje. Ale
zpvk avypravovatel, jak to mil, vtan host, zvlt zimn-
ho asu! Kdy piel, posadili jej nazvltn msto vkout,
kde sedvaj noclenci. Kdy nco kloudnho zavypravoval,
cena jeho vzrostla aroste pod, m-li vt repertor. Jako
kdyby piel vlastn strejek nebo kmotr, ike stolu ho pozvou,
ustelou mu vsednici, snesou ipeiny.
 Z nzoru namajetek vyplv nzor spoleensk, jen semi
unaich lid zd bti pekrsnm. Majetek je bo, ilovk je
bo, vecko je bo. Komu dal bh majetek, m mu bti vd-
en aspokojen dlem sob vymenm, peovati, aby
odnho odat nebyl. M svou roli vzdlvati chvle boha.
Sedlk je sloupem sttu aspolenosti. Bh na vloil kol
tk, ale vzneen. Odsedlka kad je iv: iebrk, ipn,
iknz, ikrl. Ti, kdo maj moc astoj nad nm, ustanovili si,
jak podl zrody m jim odvdti. Oni seosebe postarali,
ale kdo seosebe postarati neme, je chudina. Oni sedlk
starati semus zdobr vle. Plat-li pnm dan, kon svou
vezdej povinnost, ale nikoli dobr skutek, ajen dobrmi skut-
ky mono zskati si pze bo. Jen dobr skutky jsou statky,
kterch rez neere amol nekaz.
Ped nkolika lety dlali naeskm snmu zkon
ozaopatovn chudch. Pi t pleitosti bylo konstatovno,
e vodansk okres m nejvce ebrk zcelch ech. Co
prv povdno, je vysvtlenm tohoto faktu.
V naich vsech usedlch bezzemk tm nen.
Sedlci jsou celolnci apololnci. Chalupnci maj pozem-
k od10 korc k50, ale tto mry nedosahuj. Pod chalupnky
co domajetku jsou domki. Mezi chalupnky asedlky je ja-
ksi vn kyselost. Zato domki jsou vrnmi spojenci sed-
lk. Zamlouvaj seknim napodlky scelmi rodinami ajsou
skuten vichni pocel rok odsedlka ivi. Sedlk jim zor
pole asveze obil. Mimo denn mzdu dostvaj ouhrabek, tj.
st sena, kter ponaloen sfry seohrabe, aby neroztrousi-
la. Mimo to maj kuvn kus pole nabrambory apalouk. Do-
kud usedlka pracuj, jsou jako leny jeho rodiny.
Jako nen uns bezzemk, nen ani selskch latifundi jako
vsevernch echch. Usad-li sepespoln vnaich vech
avystav si domek, sna sekupovati knmu pole. Rolnit
emeslnci, jako kovi, koli, zednci, tesai, vzdvaj setm
pomrem, jako jim pibv pdy, provozovn emesel avnuj
sevce rolnictv. Pleitost keskupovn pdy naskytuje sejim
rozpadvnm semench selskch usedlost. Zkuenost u,
e sedlk uns potebuje nad polovici lnu pdy, aby mohl
iv bti, povinnostem svm dostvati apimen zaopato-
vati svch est, sedm dt.
Nen to kol snadn. Aby jej naplnil, mus nejen naprci sv-
domit dohleti, nbr sm vude prv vprci bti
apracovnky dobrm pkladem pedchzeti. Kad desetnk
mus tikrt nadlani obrtiti, neli jej zruky pust. ivot mu
neposkytuje jin rozkoe krom t, kterou pociuje
povykonan prce az pohledu naivot, kter jeho piin-
nm kyp iv sednici, iv chlv, napoli, nalouce, nasad, ive
veln. Jedin chybn krok vtomto pernm ivot azahrabe
senadlouh leta. Jsou-li silnj jeho nruivosti ne jeho vle,
zahrabe sebe irodinu navn asy. Aby seudrel vme,
je zapoteb, aby byl nezvratn vren zpsobu ivota
apravidlm ivotn moudrosti svch pedk. Iv hospodaen
mus bti takovm.
Vichni novoti mezi naimi sedlky pivedli senamizinu
anabyli mezi nimi lid nejhloupj.
e vyboili zkolej, kter jim pedepsal star zkon ivota,
zniili sebe isv rodiny.
Po takovch zkuenostech n sedlk je kevem novotm
nedviv, ale nen jim nepstupen, kdy seosvdily.
Khospodrskm pokusm jsou dle jeho mnn velkostatky.
Kdy pokus navelkostatku sezdail, sedlk jet dlouho
onm rozvauje anezavede novotu usebe dv, dokud ji tak
soused neschvlili.
 V domcnostech naich dosud vane duch patriarchln.
Nejstar syn je naznaen, aby byl nstupcem svho otce.
Zastarch as ekval naivnost, a otec odebere
senavmnek. Stvalo se, kdy otec pozdji seoenil, e
nejstar syn dlouho musel bti ekancem, neli semohl
vdren ivnosti uvzati. To mlo zansledek rozlin vady,
zvlt tu, e nejstarmu postupem let ceny ubvalo ae mu
bylo nesnadno pimen seoeniti. Proto ustlil seobyej
prvorozen syny jinak vybvati, hlavn tm, e je dvaj
nastudie. Avak itakov syn mv posmrti otcov autoritu
hlavy rodiny, aspo formln, adleit otzky rodov bvaj
mu pokldny jakoby krozhodnut. On je si vdom, e hla-
venstv jeho je estn ae by odpor jeho neml moci zruo-
vac, kdyby usnesen rodov bylo seji stalo. Proto hodnosti
patriarchy uv jen tak, e schvaluje, naem serod ustano-
vil.
Kdy jsem byl drobnm kolkem, chodvali knm dvakrt
doroka asi poti leta zasebou dva drtenci, otec asyn,
onco mlo star mne. Nai mli starho drtenka velmi
rdi. Vichni sena tvali, kdy nadchzela doba jeho p-
chodu. Umho otce ukldal si nastdan penze. Kdy pi-
el najae, uloil si, kdy piel napodzim, vybral si achvtal
dosv podtatransk domoviny. J jednou dostal sesjeho
synem znejkrsnj hry dokku actil jsem sekrut urae-
nm kdy jsem prohrval. Zdlo semi, kdy on je drtenko-
vm, e semus dt ode mne povalit. Zaal jsem mu vytkati
chudobu. Hok sezarazil, zasmutnil, aji senesnail, aby
dokonal sv vtzstv nade mnou. Otec mj to pozoroval,
ipiel aporuil mi ; Klekni ped nm aodpros ho! Kdy semi
nechtlo, otec jet psnji rozkaz opakoval. Nikdy pedtm
ani potom neslyel jsem, aby mkk hlas otcv znl tak ne-
prosn psn. Nezlobil se, nerozkikl se, ahlas jeho jako by
byl obesten ernm flrem.
Ctil jsem, e jsem dvma osobm, kter jsem ml rd, zp-
sobil zrmutek, ale nepochopoval jsem dobe, pro am. Otec
nevysvtloval ajen prstem ukazoval kzemi. Nezbvalo ne
poslechnouti. Co kdo mme, jen odboha mme, znlo nau-
en otcovo. Tu jako by semi bylo rozbesklo. Vyskoil jsem,
drtenka donru chopil, lbaje jej keovit, aplaky mu sli-
boval, e mu podruh nic takovho neeknu, jen aby mi odpus-
til. Ale drtenek seji nerozveselil. el ksvmu otci dostatku
amj otec, vida upmnou ltost moji, laskav zase jako jindy
seotzal: Hrli jste si hezky? - Hezky, tatnku. Kdy je hra
nejkrsnj, vdycky pesta anikdy nebude litovat.
Ti dva drtenci nikdy vce knm senevrtili, jako
selastovky nevracej dodomu, kde jim hnzdo zbourali.
Bvali uns jet jin vron host. ebrav mnich jen do-
stval pevaen mslo adval obrzky. Slovinec (Krn),
jen prodval noe, kudly a. bitvy. Dva moravt Slovci, je-
den olejk, druh semen. Nejsou-li to svtl pamtky nej-
starch styk nrod? Chodili krajem tak potuln kazatel.
Byli mezi nimi nboent lenci, ale ihorlivci amravokrci,
bval studenti azbhl bohoslovci, poctiv vsob uren
odboiti odpravideln cesty, opovrhnuv tm, co jim svt
podval, azasvtiv sv sly slub bohu alidu tm zpso-
bem, kter jim sevidl. Pamatuji senajednoho takovho, jak
sepostavil nanvsi ukapliky azaal dovtru kzati. Lid
znenhla kolem nho sesbhali aposlouchali. Ale pedsta-
ven u vdl, e vkonstitunm stt kad podobn sch-
ze mus bti adn povolena, iel adal kazatele, aby
sevykzal adnm povolenm. Kazatel byl nato pipraven
aprohlsil, e adnho povolen nem, akdy neme veej-
n, bude kzati oddomu kdomu, vrodinch. Kzal nenav-
n den, ale ji druhho dne piel etnk aodvedl jej. Mno-
hem pozdji vnoval sepotulnmu kazatelstv jeden zmch
spoluk zpseckho gymnasia. Byl jedinm synem zmo-
nho sedlka. Asi podvou letech studia naprask univer-
sit pronikla jej mylenka, e lovk nem sevzdlvati zatm
elem, aby nabyl vldy nad svmi blinmi, nbr nad sebou.
Nechal studi ael dom, mezi lid. Oddal sepln apotolo-
vn. Zde mi jeho stopa miz.
Sedlk je sv eledi, cel obci, celmu kraji strejkem,
selka tetou. Ped lety piel knm dosluby chasnk, slou-
iv dotud vNmcch. Hoch pkn jako panna, sblmi zuby
amichlovskou epic nahlav; ml krsn hlas akrom toho
uml tak umle hvzdat jako slavk.Vichni jsme jm byli okouz-
leni, sotva seuns objevil. Umn svho neetil, hned ho byl
pln statek. Ale otec semrail, amrail sevc avc, a ko-
nen ped zpadem slunce prvho dne mladkovy sluby
nemohl sezdreti, aby spravedlivmu hnvu svmu neulevil.
Mladk prv stl naebku pdy, achtje otci mmu nco
ukzat, volal nanj: Sedle! Otec pistoupil kebku
apsn poruil: Hned polez dol! Bezdn vink slezl aotec
pestupnkovi pouchu: J tob dm! Tak ty tak! Tak takovou
ty m kemn ctu, nezvedene? Nu, j tebe naum! - Co-
pak jsem udlal, sedle? Otec podruhm uchu: J ti dm
sedlka! Pro tebe jsem ,strejek! anechce-li, jet dnes
semi kli zestaven! - Prosm vs, strejku, odpuste mi;
vNmcch, kde jsem slouil, eledn sedlkovi jin nek
ne ,sedle. - Tak ti odpoutm, ale podruh doNmec
necho!Tam dnho mravu neznaj.
A nai sedlci vd, o stoj, kdy si nechtj dt vyrvat n-
zev strejek. Jinde vechch ele k ji sedlkovi mi-
lostpane, ale selt milostpni si stuj, e ele knim nel-
ne, e je jim ciz, ano neptelsk, e nechov knim lsky ani
vrnosti aje stle naskoku odnich. Pravda, ji ani uns po-
mr eledi kstrejkovi nen tak ist aupmn, jako bval,
ale e je pece lep ne jinde, toho zsluhu maj sami sedl-
ci, nedvajce najevo pn pozmn. Rzem bylo by jako
jinde, kdyby sedlk pestal eledi bti strejkem astal sej
pnem.
Mn jest, jako by vtom faktu, e zamilovan alichotn n-
zvy pacholek adveka nabyly vznamu hrubho, hanli-
vho apostydnho, obrely sevecky minul osudy esk-
ho nroda apevraty odlepho khormu vpinch mrav-
nosti, kultury, humanity asocilnho podku.
Slyte-li ci strejek, jako byste slyeli monarcha. Ped
lety jeden soused zna vsi odjel doAmeriky aivnost jeho
pila doprodeje. Koupil ji jist lovk zVodan, jen bval
pekmajstrem navojn, kde si zahospodail jmnko, kter
vloil doosiel usedlosti. Dostal seknm typ polnho lich-
ve, jeho nae ves dotud nevdala. A donho byly nae
meze irok. Mohl jsi ponich pohodln chodit av let, kdy
lehajc obil pes n jako stecha sesklnlo, mohl jsi si
nanich nejkrsnji pohovt. Pod tebou byla poduka mk-
kho paitu, klasn stecha t stnila ichladem ovvala, trva
vonla, cvrek hudl, ptci veholili. Pekmajstr zaal meze
odorvat. Kdy on odoral zjedn strany, soused odoral
zdruh aza nkolik let mohl pomezch pi polch pekmajs-
trovch chodit jen provazochodec anekloptnout. Polnho lich-
ve hrozn rozilovalo, kdy soused zdruh strany meze
uinil tot, co on. Chtl mu to zapovdat, aloval uobce
isoudu, volal nato komise smapami, komise mily amily,
apodivn vc, vdycky daly zaprvo pekmajstrovi. Souse-
d sroztouenm vzpomnali starch as, kdy toho, kdo za-
pomnl, kudy semez tahne, obec natu mez poloila adala
mu napamtnou tolik, e byl nadosmrti chrnn odkadho
podvrtnut pamti, pokud setkalo mez jeho polnost. Pek-
majstr jinak nechodil ne sotevenou mapou vruce. Pod
spekuloval, kde by si mohl pisvojiti ne-li p, to aspo palec
pdy. Sedlci, kdy pivolvn soudnch azemmickch
komis jim nepomahalo, pestali napekmajstra alovati, ale
nemli, m by jeho tropen zabrnili. Odt doby, co on sestal
sousedem vna obci, jako by sedrak byl nani pihrnul. Sou-
sed semu zdaleka vyhbali, aon, hluch jako poleno, chtl-
li dobe slyeti, co ten onen soused ot on mezi mysl, mu-
sel zanm ahonil jej, a dohonil. Vna obci dvra kpnm,
adm, komism apsanm zkonm nikdy nebyla velik, ale
zkuenost spekmajstrem nadobro ji podryla. Bvali volni
nejstar pamtnci, aby dosvdili, jak m jti mez. Pamtn-
ci dosvdili, e soused jsou vprvu, ale pni pesto vdyc-
ky piznali prvo pekmajstrovi. Spory tyto padaj domch
dosplejch let.
Bval jsem tak brn naradu, co naproti hrabivci dlat. J
byl pro to, aby soused vyerpali vechny prvn prostedky,
e pece seprva dovolaj. Soused neuinili pom rad,
nbr pozsad neodporuj zlmu. Zaali dvati
senapekmajstra jako natrest bo abyli klidnmi, kdy jim
pekmajstr pole odorval apotom meznky pestavoval. Mys-
lili si: pole mi pece nevezme, akdybych sesoudil, prosoudil
bych vce, ne za stoj ten strouek zem. J jim dokazov-
val, e sedlk pro kad strouek zem mus sedti teba
zabt, ale nesm bti lhostejnm, kdy mu ji nkdo krade.
Vechno marno. Kdy senepotkval sodporem, pekmajstr
seosmlil jet vc.
 Zaal zachvacovati kusy pol, tak zvan klnky,
anepozorovan pestavoval meznky. Jednou vlet vprav
poledne pijde eledn sousedv apovd mmu otci: Strej-
ku, zrovna jsem vidl pekmajstra, jak vm pod ovou pe-
stavuje meznk. Cel klnek zabral. Otec poslal nazlodje n-
koho zeledi, ale posel sevrtil snepozenou, e pekmajstr
pod provd svou. Jdi tam zas, pravil otec, a ekni mu:
,Nepostavte-li meznk hned, kde byl, pijdou navs sm n
strejek asprav sesvmi. Nezapome ci: pijdou sm n
strejek!
Otec u byl str anebylo mono, aby sezlodj zalekl sly
jeho. Pesto jak mu posel vydil: Mte meznk postaviti
nastar msto apotom seodklidit; anepostavte-li meznk
nastar msto aneodklidte-li sehned, pijdou navs sm
n strejek! - dal meznk, odkud jej vzal, abrue sevzdlil.
Co na inkovalo? Vevzkazu otcov nebylo hrozby. Soud-
nch spor zlodj senelekal. Nic na nepsobilo ne autorita,
kter setaj veslov strejek. Pekmajstr byl sice majitelem
usedlosti vevsi, byl sousedem, ale nebyl strejkem, toho
uznn semu nedostalo. Imusel njak ten lovk vtom oka-
miku poctiti vechnu svou nicotnost naproti takovmu sta-
rousedlmu stoickmu strejkovi apoprv ustoupil, krde
pdy nedokonav.
Selsk ele uns skld sezpacholka, pohnka, velk
amal dveky ateaky, tj. tet dveky, j tak kaj
hd. ele jedn sedosluby nacel rok. Krom mzdy
vymiuje si rozlin pdavky, je musej mu bti dny vdobu
pesn ustanovenou. Takovmi beneficemi je koich, kdy
sebl zima, hntynka oposvcen, pltno nakoile, tky atd.
Rodina hospodova j seled zjedn msy, nic si neod-
dluje ajen vnedli j matka trochu podstrojuje. Zejmena
hospod db, aby uspolen msy nikdo neschzel. Modlit-
bu ped jdlem pedkati jest jeho vc. Je toho pilen, aby
seele pod jeho stechou ctila jako doma. eledn zase
db, aby seudrel veslub dle roku. Ob strany pokldaj
pro sebe zaestn, aby si navzjem dle vyhovovaly ne
posjednanou dobu. Pacholek je vstaven jako nmstkem
hospodovm. Nikdo zeledi nepociuje svho sluebnho
pomru. Synek hospodv sm sepochvastati ped synem
jinho gruntovnka, e otolik atolik korc vc, ale pykal by,
kdyby to uinil ped dttem podruhovm andenkovm, ane-
bo kdyby ebrka urazil pro jeho monu.
V praktickm provdn evangelickch zsad nai lid ne-
zachzej tak daleko, aby potebnmu dali koili stla, ale
zpebytku poskytuj rdi. Zkuenost je u, e majetek lid nej-
tvrdch jest nejvc ohroen anaopak lid tdrch alidomilnch
chrnn.
Povm, jak mj otec jednou vyzrl nazlodje. Popenin
sklizni dal vymltit nco penice, zrno provl aist shrnul
nahromadu, aby ztra bylo nasypno dopytlv adovezeno
natrh.
Potom vybral velm med, ae seji nachlilo kveeru,
schoval imed namlat kpenici. Kdy rno li naspat, pe-
nice imed byly tytam.
Kdyby aspo byl, elma, durdila sematka, piel onch
apropotil senapoli!
On taky rd zbl mouky, podotkla dveka Terezka.
Pn bh dal, pn bh vzal, budi jeho jmeno pochvleno,
doloil otec potrplivm Jobu.
A t Pn bh nepotrest, krala matka, copak on bere
penici smlatu ?
Nu, nasadme znova, co dlat ?
 Krdee najednou pchny pocelm okol. Kad den bylo
slyet ojin. etnictvo ptralo popachatelch azanedlouho
polapilo truhle zVodan, jmenem efrnka. Otec osv
kod zprvu nepodal, ale povst sama ji donesla kum
soudu. Kpelen iotec byl povoln zasvdka. Corpora de-
licti, vesms objemn naturlie, byla uloena usoudu. Soud-
ce tzal seotce: Je to vae penice? - Je. - Jak ji pozn-
vte? - Hospod pozn sv obil jako sv dt.
Jako by nezapel sv dt, nebyl sto zapti ani sv obil, ale
nenadl se, e tm efrnkovi pit. Zlodj byl posln ped
krajsk soud atam dostal dv nebo ti leta ale. Okraden
soud vybdl, aby si odcizen svoje vci odvezli. J to dom
nepovezu, prohlsil otec. efrnka odvezli azstala zde
ponm ena snkolika malmi dtmi; jen a ona si penici
nech ad si ji semlt.
Zanedlouho efrnkov slehla. Vmst sej ttili anikdo
nechtl jejmu robtku stti vkmotrovstv. Vzkzala naim.
Bylo to napovenou, nebo uns kestn kmotrovstv vce
plat ne blzk pokrevenstv. Otec nikdy neuinil rozhodnut
bez potazu smatkou. Co mysl, maminko, mme to ud-
lat? - Arci, tot nae kesansk povinnost. - ,,I j tak sudu-
ju.
Podreli dt narukou amatka poslala estinedlce nevy-
hnutelnou slepici snudlemi. Ale efrnkov, ikdy povstala
zloe, byla bez pomoci aobivy. Poslala knm kadho dne
sv dti: Kmotku skmotikou, e vs maminka pros,
abyste nm poslali krapet mlka. Atak podle poteby mouky,
hrachu, arozum se, e neopomenula obinek aposvcen.
Mal poslkov krom toho pokad dostali jet nco pro
sebe. My, nae dti, mli jsme psn zapovzeno zmiovati
sejim ootci. Ten otci nezazlval, e svou pravdomluvnost pi-
vedl jej dovtho trestu, aprojevoval mu zkriminlu vd-
nost, jak mohl.
Poslal nm darem katulky atcky, kter vtrestu hotovil
zbarevn slmy. Aod t doby senm vestaven neztratil ani
hebek, ani prko.
S efrnkem cel zlodjsk cech vokol byl pohnut
kuvdnosti.
K typickm dodavatelm naich domcnost pat tak ka-
lounki odKlatov akolomaznci odDomalic.
Koncem 19. stolet jsou vechch kraje, kde selky u ani
chleba nepekou, odebrajce jej zmsta. Selsk stav uns
tak neklesl, avak u ani tam nen vecko, jak bvalo. Zamho
dtstv hledli vkad na selsk domcnosti ktomu, aby si
vecko potebn udlali sami audlati dali pokud mono
doma. Selky ji netkaly, ale pipravovaly pro tkalce pzi a
dotoho zbarven. Padena barvily naerveno ana modro
velmi trvale. ensk aty ila vadlena, je vdn vsi ne-
schzela. Byla to posledn perioda kroje nrodnho. Selky
nosily nahlavch snhobl pleny, vcpu nazda padajcm
umle vyvan. Vyvn bylo kvtov. asto bvalo piozdo-
bovno miniaturnmi penzky nebo melcem. Sukn nosily
krtk, erkov, barvy zelen, modr nebo erven,
seiroknskmi pantlemi nad odolkem. Punochy erven,
smodrmi, blmi nebo zelenmi cviklky. Punochm hned
zanova dvaly pkopyt, tj. podeev apatu zjelen ke.
Kuzvltnm pleitostem mly vzsob punochy bl. Ste-
vky lakovan, asto pod nrtem malikou ablmi knofl-
ky ozdoben. Pes elo si kolem hlavy ovazovaly uzounk
sametov stuky, trbky, je okrouhlm aosmahlm tvm
pkn sluvaly. Byly to dviny mil jako holubiky, vitorn
jako lastoviky, mrtn jako veveiky, ujn aplach jako la-
siky. Nen u tch holin naVodansku. Novj ensk po-
kolen oblibuje si jako vude jinde polomstsk kroj. Vnm
neumj pirozen sepohybovati, nsledkem eho stvaj
seneohrabanmi, rozpaitmi amdlmi.
Krom zvyvn plen vadleny mly nejvce vdlku zeit
tenic, kmentovch muskch koil seiroknskmi ruk-
vy. Vyvny byly nahrudi, naobojku almekch, tsn pil-
hajicch kruce. Tenice pod krkem ana rukou zavazovaly
senatkaniky. Vedn pltn koile mly knoflky olovn.
emesln prce, kter sami podomcku zastati nemohli
akterch asto vdomcnosti bylo zapoteb, dvali si zhoto-
vovati odemeslnk, je objednvali scelmi dlnami acelm
personlem ksob dodomu. Dosud jsou tu sedli akrej.
Krej jsou sbrateli aiiteli vech klepv. Zastarch asv
ievci pracovvali usedlk.
Sedlk aselka museli umti podati prvou pomoc, a
senad porouchalo, nebo dobyte onemocnlo, anebo
nkdo zdomcch seroznemohl. Sedlk ajeho nmstek,
pacholek, museli umt spravit vz, pluh, brny. Kdy obecn
kov zhotovoval nebo spravoval pro jejich hospodrstv n-
jakou potebu, pi n bylo zapoteb vydatnho buie, sed-
lk apacholek chopili seperlku aohnli sejm jako vyue-
n kovi.V zim pinesli berana dosednice avystruhovali
nanm bijky adrky kcepm, klanice, ln, toprka. O-
vn cep bylo prac hospodovou. Tak menm pracm
sedlrskm hospod musel rozumti. Ki kdomc pote-
b sedlrsk barvvala hospodyn, je vavala tak ernidlo
naboty, ano idubnkov inkoust.
Dobr hospodyn musela znti liv byliny, kter sesvauj
kuvn nebo zevn pikldaj. Mla vdycky vzsob he-
mnek, lipov kvt, matedouku, jalovinky, bezov kvt, ar-
niku. Dobr hospod zas ml vkrabici dobe uzaven hoj-
nou sbrku nejrozmanitjch sdel aloj: zaje sdlo, jelen
lj, slepi sdlu, jezev sdlo adivn pedivn. Kad lj
akad sdlo bylo kmazn proti nktermu pchn. Hospo-
dyn pomahala lidem, hospod dobytku. Kdy vdn hos-
podyn nedostaovalo, poslala pro bbu. Pro lkae poslali
teprve, kdy u sevzdali v nadje.
Zlomeniny sneobyejnm zdarem spravovali selt ranhoji-
ov. Znich nejvce prosluli Novotn zHrbova uNetolic, vjich
rodin umn ranhojick pstuje seddin Star Hrbovsk,
jak jej obecn nazvali, ml vesv chalup stlou nemocnici.
Nemocn leeli nazemi naslm. Ne pistoupil krovnn zlo-
meniny, Hrbovsk pacienta hypnotizoval bezpkladnou hru-
bost asurovost. Ohrozil jej tak, e vnm byla duika mal
api nejvtch bolestech ani nedutl.
Po operaci Hrbovsk jevil senejmkm lovkem.
V letech edestch podrobila selen Hrbovskho tak
jedna zknen varcenberkovch. Lid si otom vypravova-
li: Knna nalovu spadla skon apolmala si dy. Svolali
doktory knec, prask ivdensk, aby rny spravili. Oni zlo-
meniny srovnali ale patn. Kdy vidli, e pomoci nemohou,
poslali pro jistho doktora zBudjovic, kter ml povst dob-
rho ranhojie. Doktor pijel, zavrtl hlavou aekl, e on tu nic
neme, e takovch zlomenin nikdy nevidl ani nehojil. Ale
lidiky, povdal, vdy vy tu mte tak slavnho doktora jako
Hrbovsk, propak jste senepotzali snm? Kde vichni ue-
n doktoi nemohou, jet me Hrbovsk, akde neme Hr-
bovsk, me jen pn bh. Ale varcenberkovm bylo tko
poslat pro Hrbovskho, protoe snm byli vsoud. Hrbovsk
ml zachalupou louku, kter jako kln zabhala doluk pan-
skch.Ta pan knna, on je e, povdala jako svmu kn-
eti, aby odHrbovskho tu louku koupil, e by si svoje luka
pkn zaokrouhlil. Poslali kHrbovskmu, e mu zalouku daj,
co pod. Ale on jako, e odvarcenberkovch nieho ne-
d, ne aby nebyli kchudmu lidu tvrd, jako je pan kn-
na, je uboh babice, kter vjejich lese chrast sbrala, sama
lesem nakoni jedouc vzala hk naolamovn suchho chrast;
babika byla pak potrestna pro lesn krde. Takov odpo-
v zmeckm pnm senelbila. Hledali ahledali, jak by
semu dostali nakobylku, anali vestarch knihch, e ta lou-
ka vlastn Hrbovskmu nepat aje varcenberkova. Podali
naHrbovskho alobu, e louky neprvem uv, aby ji vy-
dal, je. On dokazoval, e louka odnepamtnch as byla
pi jejich chalup. Spor trval u nkolik let, dn strana ne-
chtla ustoupit. Hrbovsk ml nastran prvo, ale mlo pe-
nz nadlouh soudy sknetem, aprohrval u tm, e musel
bt usoudu asvho advokta vc ne doma. Hrbovsk u
mlem nevdl kudy kam, soudit-li se, dokud je posledn
doek nachalup, nebo utci odprocesu iod chalupy. Tu
pila pan knna donetst, akdy j u bylo nejh anikdo
j nemohl podat ani pomoci, ani nadje, nebylo zbyt
avarcenberkovi museli poslat pro Hrbovskho, aby jako po-
mohl.
Hrbovsk neekl ano, neekl ne, nebo pomoc jest uboha.
Odpovdl, e on rad kadmu, kdo jest jeho rady poteben,
e vak mus pijti knmu. On e vdycky slchal tak anejinak:
kdo potebuje, chod ktomu, koho potebuje - a j odpan
nepotebuji nieho anieho nedm krom toho, aby ne-
odnmala chudm aspo ty drobty, kter padnou sjejho bo-
hatho stolu, anedala je trestati pro krde, kdy si jich sb-
raj. Osv vci senezmnil.Poslov mu slibovali hory doly,
sedlk jako by neslyel.
 Knn bylo kadou chvli h. Idala senaposled dovzti
kHrbovskmu.
Pijeli sn jej lkai, adnci, komornci, komorn, lokajo-
v. Hrbovsk seped nimi zavel avzkzal jim, e je prost
lovk, tolik pn jakiv nevidl aneum snimi, ani nem kdy,
mus seobrati nemocnmi ane zdravmi. Museli mu opt
povolit avichni seodklidit krom knny, ji syn Hrbovsk-
ho donesl dochalupy apoloil naslmu kostatnm nemoc-
nm. Zavolali starho Hrbovskho, jen setvil, jako by
opjezdu knny nevdl ajako by seped nkolika minuta-
mi nic nebylo udlo.
Copak? ozval sezpstnku.
Pojte hned, tatnku, je tu pan knna apotebuje vs.
Pan knna odjela.
Vidli, e span knnou nanj nesmj.
Pojte, tatnku, je tu nov nemocn.
Vtom seji star Hrbovsk objevil naprahu jistby.
Kdepak je ta osoba? tzal sesurov.
Pistoupiv kn, podval seadlal, jako by selekl.
T senedotknu! brnil seobma rukama.
Ta je vhedvb aaksamt amoje ruce jsou zvykl jen
naten bo hnj apodvky. J bych j pkn ateky poma-
kal aona, jako ensk jsou, jet by semi tu pro n dala
dobreku. Nu vidte, u bre!
Odeel anevrtil se, dokud knnu nepevlekli doselsk
koile aspodniky. Postavil seped ni, rozkroil se, ruce opel
oboky aoboil se: Mrcho! Fuj, mrcho hanebn, ji t ko-
nen mm vrukou! Ani necekej!
v knn byla duika mal. Ani vzdechnouti seneodvila,
oi vsloup obrcen hledly dostropu. Hrbovsk zaal j s-
ti rejstk hch, vnm naprvm mst byl zase hk chud
babky, aneschzelo vnm nic, co je hchem dle nzoru sel-
skho avc dovolenou dle nzoru panskho. Kdy byl hotov
aknna vce mrtva ne iva, ohledal jej zlomeniny, je u
srstaly; znova je zlomil, srovnal apo svm ovzal. Zdailo
semu to jako vdy. Jakmile byl hotov, stal sejakoby jinm
lovkem. Pohrubinstv ani pamtky. Mluvil starostliv
ann avbec okazoval pacientce nejetrnj pi. Kn-
na sevyhojila pln aodjela dozmku.
Zanedlouho zastavil seped chalupou Hrbovskho knec
kor, kne vystoupil sknnou aptal sepoHrbovskm. Pi-
el, uctiv pozdravil azval hosty dl. Knna ho nepoznvala.
Ale Hrbovsk, pravil kne, pro jste takov hrubin ?
Kdybych j byl bval namst knny, byl bych zapomnl
nasv zlman dy, navs skoil avm vae zdrav zpel-
mal.
J vlastn nejsem dn hrubin, ekl Hrbovsk skromn.
Doktoi dvaj nemocnm chloroformu aj ho upotebovati
neumm ani nesmm. Omrauji nemocn slovy, ale zrove
omrauji svoje vlastn srdce, je by mi jinak nedalo dvati
senabolesti nemocnch, tm mn je rozmnoovati, teba
bych vdl, e ponich zase dostav sezdrav.
Nu, mil Hrbovsk, zasml sekne, a je tak nebo tak,
louka bude odnynjka vae. Jasnosti, ona je moje aod
nepamtna patvala kna chalup
Dobr, vece kne, jakmile pijedu dom, nadm, aby spor
olouku byl zastaven, aby byla uznna zav majetek,
avecky procesov traty vm nahradm.
To je mlo, dl Hrbovsk jet skromnji ne dve.Samo
sebou serozum, pravil kne netrpliv, e louka nebude
vm potna zaodmnu. Odmnu dostanete zvl aj
sepostarm, abyste si nemohl stovati, e je to mlo.
 Tak j to nemyslil, jasnosti, ozval seHrbovsk opt d-
raznji. J lm proto, e bh mne ktomu vyvolil adal na
rodin umn, ktermu senelze nauiti nadnch vysokch
kolch, aby byly tak vysok, e by sedonich muselo lzti
poebku Jakubovu. Proto lm atak zlsky ktrpcm
blinm, kte seoctli vnebezpe, e budou mrzky. Kvli
odmn nelm, akdy mi nkdo nco d, nikdy neeknu,
e je to mlo. Mn je mlo toho, co slibovati rte stran t
louky. Toho nen dost, abyste dali vyjden, e louka je mm
majetkem. Tam mus bti napsno, e louka je mm spra-
vedlivm majetkem imch pedkv ae jste seotom pe-
svdili.
Dostalo semu zadostuinn takovho, jak si vymnil. Bo-
hat penit odmny nepijal. Knna varcenberkov u
nikdy nebrnila chudm enm sbrati chrast vpanskch le-
sch apant adnci nevyhledvali hraninch spor
sesedlky, nemajce vyhldky, e by sesvou horlivost svmu
panstvu zavdili. Star Hrbovsk zemel, mlad sepienil
doChepic aprovozuje ranhojictv sestejnm tstm jako
otec. Vminulm destilet lkai podali na mnoho alob pro
mastikrstv. Vcelm irokm dalekm kraji podepisovali
petice veprospch obalovanho, jemu dostalo sekonen
jekhosi adnho patentu, e sm ranhojictv provozovati, ale
bezplatn.
Tito Hrbovt jako by byli zjedn rodiny sernohorskmi
empiriky Ilikovii, kte zaposledn vlky rann sspchem
hojili.
Popu, jak bydlme vcelch obcch iv jednotlivch stave-
nch. Typ vesnic je uns dvoj. Kprvmu, panujcmu, pat ty,
jich jmena maj koncovku -ice; kdruhmu pak ty, kter jsou
pojmenovny jinak.
 Mstn jmena na-ice jsou pvodu patronymickho adosud
natch vsech pozorovati lze, e vznikly zezdruh. Jmenuje-
me je zdrunmi obcemi.
Jdro zdrun obce tvo nkolik mlo celch sedlk, tj.
celolnk. Nkte maj zana doby onco vc, jin onco
m pdy ne ln, ale je patrno, e pvodn statky jejich byly
stejn. Zdrun obec le uprosted obecnch pozemk.
Zakadou ivnost tahne sepruh pozemk zi ivnosti. Nej-
bli st nazv seza humny, zan je zahumenice. Tento
pruh pozemk je pokladem ivnosti. Krom toho jsou
kekad ivnosti pimeny men kusy pozemk navech
stranch obvodu obce. Tm zpsobem dbno toho, aby ka-
d ivnosti pimen byl nejen stejn dl pozemk nejlepch
anejblich, nbr inejhorch anejvzdlenjch vtomt
poad, jak spolu soused soused vsam obci. Krom toho
zstala st pozemk nerozdlena, aby slouila vem ast-
nkm obce kespolenmu uvn. Jsou to draha (pastvi-
t) aobciny.
Zdrun obce jsou zaloeny tak, e cel ivnosti jsou kol-
dokola nvsi seskupeny tm zpsobem, aby kad byla svm
domcm ivotem co mon oddlena oddruhch, jinak ale
aby cel obec tvoila okrouhl ajednotn celek.
Netee-li nvs potek, je tam rybnk api nm osamot
obecn kovrna. Patrnm elem tohoto oddlovn budov je,
aby byl lokalizovn bo ohe, kdyby nkde vypukl. Oddlen
budov jednotlivch ivnost, jak dosud snadno vidti lze, b-
valo dv pln. Ano ipi kad jednotliv ivnosti bylo hled-
no ktomu, aby mla nkolik oddlench budov, tak aby vichni
avechno nebylo pod jednou stechou.
Kad selsk dvr je prv tak, jako dosud spatujeme
usrbskch zdruh, obehnn koldokola hradbou. VSrbsku je
to plot, uns ze. Ze je zbok spolen sesousedy. Zpedu,
znvsi, vedou dokadho dvora velk vrata pro vozy avedle
nich dvrka pro lidi. Stejn dva vchody vedou nastran zad-
n zahumna. Dv uprosted zevech stran obehnanho dvo-
ra stvaly budovy. Nejvt anejdel byla ta, kter byla ure-
na kespolenmu bydlen lidem adobytku hovzmu
ikonskmu. Mnohm nmeckm spisovatelm zdlo seto
spolen bydlen nm barbarskm atak primitivnm, jako
by bylo zneuctn lidsk dstojnosti aurkou cel lidsk
spolenosti. Slovany pi t pleitosti lili jako nrod tlesn
neist, e bydl spolen sezvaty, aduevn nzk, e ta-
kovou spolenost uznvaj zapimenou sob. Uns, jak
eeno, bylo mezi lovkem amezi domcm zvetem pou-
ze spoleenstv stechy. Najednom konci nejvt hospodr-
sk budovy byl pbytek hospodv, sestvajc zesednice
ajedn nebo vce pobonch mstnost, je mly jmena: ko-
mora, pstnek, sednika, vstupek. Dopbytku hospod-
ova vchzelo seze dvora zvltnmi dvemi, ktermi
sevstupovalo nejprve domal mstnosti, ji jinde vechch
nazvaj s, snce, uns pak dm. Zdomu byly troj dv-
e: dosednice, doern kuchyn anaproti sednici
dochlva, zanm bezprostedn byla stj i matal. Chlv je
pro hovz, stj pro konsk dobytek.
Tak uSrb, kde zdrun ivot dosud je siln, nejen cel
selsk dm nazv seku, tj. domem, nbr ita s vnm,
dokter senejprve vkro. Tato kua jest uSrb nejprostor-
nj s domu, uns dm zakrnl, je nejmen aslou hlav-
n kodkldn obuvi ajinch vc, kter senevnej
doobydl. Vdom bv tak dber navodu nebo kamenn
toudev, kamenka.
 Po dvoe bez ustlench pravidel ajen podle elnosti byly
umstny: sklep (such), loch (sklep podzemn namlko
abrambory), kolny. Jen stodola je namst ustlenm:
nazadn, humenn stran dvora, osamot, vraena
doohradn zdi. Kolem stodoly jsou ovocn zahrady.
Stromy jsou vtenmi chranidly, aby seohe nerozil; el
zjevn. Nadvoe nebo tsn zanm je rybnek. Prv je v-
hradn pro hav. Druh bval naryby. Rybnikrstv je dosud
pocelch jinch echch velmi rozeno. Rybnky pi sel-
skch stavench jsou znmkou, e vminulch stoletch chov
ryb byl odvtvm selskho hospodrstv naeskm jihu.
Nejstar podoba naeho selskho hospodrstv je dosud
zeteln. Prodlenm dlouhch vk staly senan nkter zm-
ny, ale pvodn podoba jet skoro vude je zachovna.
Vdon nejdvnj cel rodina spolenm jmnm spolen
vldla. Pozdji sezaali dlit aoddlovat. Nejstar syn do-
stal ivnost as n vt st zdrunch pozemk. Men st
dostal mlad syn. Pro nj vystavli zvltn budovu, chalu-
pu, ato bu vrohu ohradn zdi, sn dv jej stny splynuly,
anebo vn n atsn vedle n. Tak vznikly chalupy achalupnci,
odtud evnivost anepze mezi chalupnky asedlky, je
sestala tradic apslovm. e chalupy vznikly tmto ane ji-
nm zpsobem, je dokzno tm, e nemaj zvltnho jmena,
nbr nazvaj sedosud chalupami kmenov ivnosti, a
majitel chalupy iivnosti teba dvno sevystdali. Naivnosti
napklad kaj u Bakul, a u Bakuluv j nevldnou apela
ddin popeslici, dejme tomu, naPekae. Vedle stoj do-
sud Bakulouc chalupa, ale ani ona nen u vdren Bakul,
nbr, dejme tomu, Karlk. Tm nastalo pln odloupnut
chalupy odmaterskho statku anzev jeho chalupy peel
nachatu vmnkrskou. Poloen chalup apolnost jejich vedle
statkv apolnost jejich nepochybn svd upvodu cha-
lup. Pi kadm statku je chalupa jako dt vedle otce. Cha-
lupami postoupily obydlen budovy elem nebo bokem
ksam nvsi. Sedlkm znenhla poalo sezdti, e cha-
lupy jsou postaveny vhodnji akrsnji. Chalupnice vidla
zokna pmo naves, selka jen nadvr ahnojit pod ok-
nem. Kdy seudla pleitost, isedlci budovali sob p-
bytky dovsi apizpsobili je md, a mnohdy najmu el-
nosti. Vna vsi toto pestavovn pad dolet padestch
aedestch. Pi tom mizely ern kuchyn, kde hospo-
dyn vaily naohniti, anahrazovaly je kuchyn bl i ,,lask
splotnami.
Tak oddlil sesedlk oddobytka, jemu postoupil isvj d-
vj pbytek. Ale nevzal tm zasv nn, ba ekl bych fami-
lirn pomr mezi lovkem azvetem, pomr krsn, cha-
rakteristick pro psychologii slovanskou aznamenajc jeden
znejostejch vnitnch rozdl mezi lidem slovanskm
anmeckm. Nmec vid vesvm koni otroka, Slovan pte-
le, Nmec vid vkrv ivou vrobnu mlka amasa, Slovan
svou dobrodinku aivitelku. Nerozhoduje, je-li chov dobytka
uNmce racionlnj.
My jsme ztrtu kadho kusu dobytka konskho nebo ho-
vzho oplakali, zvlt starho, nebo nnost ptelstv mezi
lovkem azvetem kadm rokem roste. Kdy bylo teba
prodati dobyte, kuktermu jsme pilnuli, co tu bylo vzdech,
jak upmn smutek vcelm staven! Nejprve dojat bval otec,
nejsilnj anejmk.
Jak pomoc svat, kal odranho rna avzdychal; mus
to bt! el dostje, rovnou nohou kvrance: Ej ty lenon!
Vid, nechce sej! Vstv hned! Vranka vyskoila, prota-
hovala sepednma izadnma nohama, udiven seohlela,
jako by chtla ci: To vy tak, strejku?Ani vs nepoznvm.
- Hoj, mal, hoj!
Vranka ustoupila, svmu hospodi msto uinila, on ji hla-
dil aobjmal aona seknmu hlavou tulila. Vi, mal, nera-
da odns pjde? Acopak ty, svta nezkuen! Tob je to
jedno, kam sedostane, jen kdy tam bude lab ovsa pln
aza jeslemi hojn sena nalono! Copak ty!
Vdy j vs znm, jak jste! Vechny jste stejn, jedna jako
druh. Sejde zo, sejde zmysli. Zadva, zati dni ani si ne-
vzpomenete, kdo vs odchoval.
Vranka jako by rozumla anerozumla. Nikdy jet nesly-
ela, aby kn jej hospod ml tak dlouhou e. Copak seto
dje ? Ls seknmu, otr sehlavou ojeho prsa arameno,
hubou chap pojeho tvi iruce, je ji hlad, pohejtv si
spokojen.
E mil ty, tv seotec jakoby uraenm, jen si hejtej, hej-
tej! Nevdn! Copak jsi seuns mla tak patn, e tak ve-
sele sechyst nacestu odns? Jen pokej, jak ty bude vzpo-
mnat! Starho drnu ti tam daj ane sena, mkkho, sladkho
sena, jako jsi uns mvala, okliv! Plev ti tam daj ane zrnit-
ho, jadrnho ovska, jako my jsme dvali! Jak ty si jet stokrt
ekne:,U Holek jsem semla jako hrabnka, ale pozd
bude, knm seji nikdy nazptek nedostane. Mil ty!
Vranka jako by vyctila lyrism vslovech hospodovch. Ji
nehejt, jen seotr als avelkm okem dv
senahospode. Jemu sevtom okamiku zd e mu vran-
ka porozumla ae m al pro osud, kter ji oekv. Vzdy-
chl zhluboka akonejil ji: Svmu osudu nikdo neujde, kad
semus podrobit, ilovk, izve. Pod serozchzme.
syn odotce, dcera odmatky, bratr odbratra, sestra
odsestry, soused odsouseda, ptel odptele. U je to tak,
mil vranka. Rozchzme seanesejdeme senatomto svt
nikdy vc, a tam vdol Josafat.
Biblick slova posledn pronesl ponkud pokazatelsku atm
dodal mysli sob ivrance. Popleskal ji pozadnici akurnji
mluv: Tak jen smle dotoho, mil vranka! Mus to bt! A mi
ji, slyte, podn nakrmte anapojte! ist lab vytete, aby
vnm nebylo ani prku, aleskl a je jako sklo. Vyplavte ji,
a sevykoup jako morsk panna, vydrbejte vchtem
avyhebelcujte, a sesvt jako rys, avrkoe j zaplete
aervenmi pantlikami proplete, a je vyoena jako ne-
vsta.
A kdy ji vyvedli vyhebelcovanou, zapletenou avyoenou
nadvr apohnek ji drel nasvten ohlvce, cel staven
sesbhlo, aby senaposled svrankou vidlo
arozlouilo.Vichni ji hlad, pkn slova dvaj, vzpomnaj si
najej mmu ibbu, vychvaluj, odhaduj. Aco myslte, co vran-
ka? Pcha don vjela, marnivost sej zmocnila, e ji tak vypa-
rdili atak j lichot.Tan vpravo vlevo, krkem zalamuje, hrye
uzdu, a j odhuby bl pna kane.
Ale je tak podvan navbornho kon netolickho ple-
mene, je jest uns domovem! K vysok, dlouh astatn.
Sla spojuje sevnm sulechtilost forem. Dlouh, bohat
ohon, sahajc bezmla krousm, dodv mu vzezen, ekl
bych rytrskho, ano majesttnho. Je to bohatr mezi koni.
Chov konskho dobytka jest uns vnosnm odvtvm sel-
skho hospodrstv. Kon jsou poklady sedlkovmi, jeho
bohatstvm achloubou ped svtem. Proto jsou vtakov v-
nosti.
Otec vranku doprovod najarmark. Pistrojen nacestu stoj
stranou apozoruje spotenm krsu sv vranky, ale je
nanm znti, e ho mrz veselost, sjakou vranka odnho
seodebr. Matka pin kropenku sesvcenou vodou, na-
m don ti svzan klasy, krop ji avichni narozlouenou
pej: Dej pn bh tst.
Dej to pn bh, d otec aodhodlv sekosudnmu vy-
veden vranky zedvora. Tak spnem bohem nacestu! Mus
to bt! Ale co to? Vdy jste brnu neoteveli! Skote nkdo
adokon otevete!
Oteveli brnu, vranku vyvedli nanves.Vranka sepodhl
jako fiflena, zpsobn zdvh tenkou nohu azlehka ji klade
nadrn, jm je nae nves dldna. Nen okna, aby znho
nkdo senedval, jak nai vranku vyvdj. Avranka jako by
si byla vdoma, e je terem lidsk pozornosti, pijm ji zpo-
la jako hold sv krse, zpola sesna, aby si jet vtho
obdivu zaslouila, avystavuje naodiv vecky svoje pednosti
apvaby.
Ti, kdo zstali doma, pocel den nemluv ojinm ne
ovrance. Veer vranku pivedli nazpt, neprodali, dvali zani
mlo. Vichni sezveselili, jsou rdi tomu, e maj vranku zas
doma, stm upmnm astenstvm ji vtaj, jako rno
selouili. Ani otec senehnv, e neprodal, jen ho hnte jako
urka vlastn osoby, e kupujc prohleli si ji, jako by stla
uodvodu, nepoprateln jej pednosti podceovali
avystavovali nan chyby, kterch nem. Otci je jako sladkm
zadostuinnm, e vranka pat dosud jemu ane tm zlm,
utrhanm handlm.
Dobr klisny plemenice hospod nezbavuje seza dnou
cenu. Ona srst sdomcnost anavyk si ne najednotlivce,
kter ji krm, jako bv ukon mladch, nbr navecky lidi
vdom jako pes. Nezdka ji ani neuvazuj. Stoj si nastn
voln, akdy sej zlb, jde seprojt podvoe. Ale kdy takov
klisna zestrne, dobrho rodu ji nedv ado pole senehod,
nastv j osud zl. Nezbv ne ji prodat, akdo ji koup, chu-
dka starho? Nikdo jin ne ten, kdo ji dode.
m je domc zve starm, tm vce cit lovkv knmu
stv sesoucitem. Dokud je mlad, potuje lovka svmi
tvary, bujnost ivotn sly, j pekypuje, svou nevinnou hra-
vost. Vdosplm vku je lovku prospnm azskv si
jeho vdk, m-li srdce. Nastupuje obdob tet, staroba do-
mcho zvete. Tlesn jeho sly ochabuj rychle, opekot, ale
dlouho trv, ne sedostav pirozen smrt. Hb, tvj vrstev-
nk, je marastickm starcem, kdy ty teprve dospvv pln
mun sly. Me nanm pozorovati truchliv osud vych
organism. Pozbv zraku, vyrej nanm bolky, vpravm
slova smyslu znenhla zaiva serozpadv. Tce seho
vtom vku zbavuje. Pociuje vitky svdom, je ti prav,
e odplc nejernjm nevdkem starmu, vrnmu dru-
hu. Ale nezbav-li seho, jsi svdkem neprosnho rozkladu,
jen tvho druha sezmocuje. Api tom vem znamen, e
domc zve teprve vtom vku, vekterm je tlesn sly
opoutj, rozvinuje pln svoje duevn vlastnosti. Bylo-li vdy
ptuln avdn, vstarob je ptulnj avdnj. Nev-
zanost bujnho mld, kdy sevzpouzvalo tv ruce, ztratila se.
Itvmu malku sepoddv, sna seuhodnouti tvou vli, tv
pn, je mkk asmutn. Uznval-li jsi vdycky jeho moud-
rost, zdlo-li seti vdycky, e je krom t drah due jako lo-
vk ajen promluvit, bylo-li ti vjeho ptomnosti vdycky, jako
by bylo zakletm lovkem nebo du, kter semusela pe-
sthovati dotla zvecho, bud vtob nasklonku svho i-
vota zdn, e ono samo m pln vdom svho alostnho
byt. Dui lovka vstarob osvuje apovzn neurit atm
innj nadje vposmrtn ivot. Jeho ptel zve postrd
t nadje; proto je tak smutno atak politovn hodno.
 Kdy jsem byl mal, pramal, mli jsme starou, prastarou
klisnu, Vranou. Byla mi jako chva. Pamatuji senani jasnji
ne namnoh lidi. Byla ern jako smola, nacelm tle znm-
ky nemla, zda jej byla irok jako stl, hojn tuk je vyrovn-
val, a serybnky dlaly. Ji byla jako navmnku, ani
knejlehm pracm ji nebrali. Jednou jsem si vyvedl ji nadvr,
ekl j:Poem, mal, poem, stj ! pinesl ebek odkurnka,
nani vylezl, ebek odrazil aporuil:H, spnem bohem,
mal, hsta, ha! AVran volnm krokem dala seotevenmi
vraty zahumna. Tenkrt uns jet kon psali. Ne denn,
ale kdy kon mli odpoinek, obyejn vnedli. Kad iv-
nost mla konsk pastvit. Vhradn konsk, protoe ho-
vz dobytek nepsl by sepokonskm anaopak. Bylo ne-
dln dopoledne. Otec, matka ivichni dospl odeli
domsta dokostela. Doma jsme zbyli pouze j, sestra An-
ika abratr Venclek. Rodie mi uloili, abych je hldal. J
sesdtmi njak nepohodl. Nechtly poslouchat, urazily mne,
iumnil jsem si, e jim ujedu, navdy ujedu. AVran jako by
ctila urku semnou ajako by mi rozumla, ubrala seze
dvora, nesouc mne nasvch irokch zdech. Nejprve la
kolem stodoly, vedle n setyil vysoknsk, thl topol jako
v. Slyel jsem dobe, jak topol nad mou hlavou povzdechl:
Jsou to dti! ale nevztahoval jsem to nasebe, nbr
naAniku aVenclka. Kdybych byl pece ml njak roz-
paky, jednm-li dobe, byli by je rozplaili vrabci, kte
zahumny hejnem sevznesli zcesty, kudy Vran semnou kr-
ela, navclavku nakraji sadu akieli jeden vc ne druh:
Dobe, kluku, tak! Adruz sesmli: Chi chi chi! Vran po-
malu stupala poln cestou.
Sem tam si ukubla chum trvy, ale nezdrovala se. Bylo
nkdy koncem srpna. Obil bylo svezeno, erstv zoran role
seernaly, jen otavy, zral kposeen, vesele si kvetly. Pozbylch
strnitch blala sevlkna babho leta, sem tam nkter poleto-
valo vzduchem, jen senehbal.Bylo jasno ateplo, cvrkov cvr-
eli, pakov dlouhmi, obloukovitmi psmy peltali. Hledl
jsem nato ve sehbeta Vran albilo semi to.
Bylo mi, jako bych zatu chvli, co jsem si naVran vyjel
doirho svta, byl dospl vcelho lovka, jen senieho
neboj ajde si, kam semu lb. Blah uspokojen mne naplo-
valo. Anice ujedu, Venclkovi taky ujedu, myslil jsem si
apobdl jsem Vranou: Hsta, ha, mal! Ale tu jsem sezarazil.
Vlastn hlas mi znl podivn acize. Kam oko dohldalo, nikde
nebylo iv due. Co oto! Celho lidstva nebyl bych postr-
dal, ale hlavn bylo, e nikde nebylo tatnka, nikde maminky.
Vran, zaal jsem pimlouvati kobyle, mil, zlat Vran,
obra sekdomovu! Ale Vran nieho nedb. Odmenm,
zvolnm krokem ubr seped se. Tu sezahb vpravm hlu
avchz dohlubok cesty. Vpravo ivlevo stna hlny apes
ni nevidt. Mohu vidti jen vped, azpedu stoj nedaleko pe-
de mnou velk avn Havlouc les. Knmu let zkrajiny er-
n vrna aukazuje Vran cestu: Tam, tam! Vran nezdvh
hlavy anedv najevo, e by vrny poslouchala. Ale zlesa
nkdo sete tajemnm, huivm, piduenm hlasem:
Sm? Vemn hrklo: to nen nikdo jin ne div mu! Kdyby
tu byli tatnek nebo maminka, kl jsem se, div mu by
senamne neodvil; ale bez tatnka amaminky jsem jeho.
To semi zdlo ji jistm aneodvratnm; jen toho jsem jet
neml jistoty, sn-li mne div mu tak, jak jsem, anebo si mne
prve vykrm apak upee.
Vran prola hlubokou cestou akr nkolik krok vzhru.
D-li sekHavlouc lesu? Ne. Zahnula vlevo, nejde klesu, n-
br rovnobn snm.
 Vran, hodn hovdko, prosm t, obra!
Neobrtila, jde kupedu jako hodiny. Dokud la hlubokou
cestou, oi m nemohly jinak ne hledti kstranmu lesu,
kde bydl div mu. Nyn mm opt voln rozhled. Mohl bych
sedvat ivlevo, vopanou stranu lesa, ale cosi mi ned anut
mne, abych upral oi klesu. Vidm tam dv velik, ern oi,
kad tak velk, e by sedokrsny nevelo, anad kadm
hust adlouh, zelen obo, jakoby ovsit vtve smrku.
Ahlas u senept: Sm ? nbr sen porou: Sem!
Sem! - Sem!
Jako bys nadlouho zasyel anakrtko biem lehl. Ale Vra-
n - co Vran! Ta ji mla dvno zasebou ten vk, kdy ji doj-
malo zasyen abie lehnut. Nieho nedbala, ani divho mue
senelekala - och, jakm respektem kn mne to naplnilo! - jen
zvolna, pevn aodmen ubrala seza clem, kter si byla vy-
tkla, nakonsk pastvit. Popsla se, obrtila senazpt, tm
tem- pem krela dom, postavila senasv stn adala mi
monost, abych seopel ophradu ase hbeta j slezl. Ani-
ka aVenclek si hrli, mne ani nepostehli. Staral jsem seon
jako nejsvdomitj chva - akdy tatnek smaminkou vrtili
seodslova boho, nali doma tr hodnch, slunch, zvede-
nch dtiek, kterm vm prvem ajen pozsluze mohla
seotevti sladk troba materskho kapse.
Jet minul rok nebo dva. Vran oslepla. Co sn ? Nastaly
ty trapn rozpaky, kter lovk pociuje, kdy vrn zve, kte-
r srostlo sjeho domcnost, octlo senakonci svch dn. Co
sVranou? Nechat ji, a sama zhyne, i by snad bylo lidtj
zabt ji? Vna vsi il vec Jakub pral, hrbat karlk, ern,
usmolen akiklav. Ml enu Ki, statenou, jet ne sta-
rou osobu, j sahal dopasu, tak tak ernou ausmolenou,
jako byl jej mu. Idti byly takov. Ani kdy sevykoupaly,
nebyly blej aist. pral sepralkou nabaili
sejednotvrnho ivota vna vsi, ae pjdou si vydlvat
chleba mezi pny, ae je snze stti semezi pny pnem
ne mezi sedlky sedlkem.Nikdo jim nebrnil, jen zvdava
byla nae ves nemlo eho sepral chyt. e m nco uri-
tho zalubem, bylo jisto.
pral prodal chalupu, akdy naposled piel zVodan
dona vsi, aby sesn navdy rozehnal asousedm dal
potuiti svou pt pevahu, ml nahlav nmeckou, erven
azelen pruhovanou epici, petaenou pes ui, akoli bylo
leto, ana epici vysokou kolomaznici. Nanohou ml zelen
aediv pruhovan punochy, sahajc daleko nad kolena,
avysok, tk bty. Vruce drel dlouh bi spropltanou
rukovtkou.
pral bude delechtorem, lo odst kstm, akoli bylo
jasno, e si pral vyvolil ivnost formanskou.Ten pral kou-
pil odmho otce Vranou. Ale ne si ji mohl odvsti, slbiti musel
svatosvat, e sn bude lidsky nakldati, azavzati semusel
dopodrobna, co j bude dvati sena, co obroku, ve, jako by
nelo ozve, nbr oeledna, kter senajm dosluby ajsa
nm neme seobejti bez prostednka. pral nasvch jz-
dch nkolikrte sezastavil veVodanech avdycky podal
mmu otci zprvu, e seVran unho m dobe. Ale mnoho
asu neminulo, stihla novina smutn aalostn: pral Vra-
nou ztrhal!
My dti doryku: nemohly jsme si pedstaviti vt, hroznj
tragdie. pral Vranou ztrhal!
J tomu rozuml doslovn: Vran, nemohouc hnouti veli-
kou thou formanskho nkladu, petrhla sevejpl avyteklo
zn mnoho, mnoho krve, avecko kolem n bylo erven. Jak
jsem nenvidl toho prala, jak jej dosud nenvidm!
 Tenkrt vystavli uVodan drhu pese vecky protesty otc
msta, e tm ivnost formansk pijde namizinu. Mj otec
nepl novotm, ale thle nemohl sedokati; nepl jinak ni-
komu nieho zlho, ale nemohl sedokati, pomst-li elezni-
ce Vranou adlouho-li bude pral formanit. Pomstila, doko-
nale pomstila. pral nebyl zprvch forman, kte
sekonkurence elezn drhy lekli austoupili. Tu sepral
ukzal jako dobr syn jinch ech.
My nejsme pohybliv amrtn, nedostv senm podnika-
vosti, neradi mnme kabt, neku povoln. Nejsme toiv,
spe nesml aostchav, neli seneho odhodlme, do-
kud nm vhlav vrtaj rozpaky, co tomu lid eknou. Ale kdy
jsme serozhodli aodhodlali, je nm naprosto nemono ustou-
piti. Potom nen pro ns nic nesnadnho, nic nepekonatel-
nho, nic nedosaitelnho. Pekky, kter senm vcestu
stavj, kdy jsme seji rozhoupali, nejsou sto zvrtiti ns,
naopak jsou nm ostnem, povzbuzenm, dradidlem arozko.
Zocel-li ns pesvden, rozplamen-li ns naden, hlavu
dme, ale nevzdme sepesvden, apovode me ulti
plpol naeho naden, jen pohlt-li ns apohrob vesvch
vzdutch vlnch. Dme-li sejednou doneho, nevme, kdy
pestat. eneme sekupedu jako ivel, jako pval, jako bo
doputn, pekky trhme jako kln houevnat palek. Jsme
slepi pro ve, co je vpravo ivlevo, vidme jen svj cl, svj ide-
l, aza nm seeneme manm nemanm. Jsme jako netolic-
k k: aby zabral, mus mu bud zalichotit, nebo jej poleh-
nout - jak je kter -, ale kdy zabral apevnou nohou vykroil,
vypad, jako by mu tk nklad nebyl zvam azavrkou,
nbr jako by mu kdla dval.
Co dlal Jakub pral, kdy uVodan vystavli eleznici
naPlze aBudjovice?
 Nepovolil, nepoddal se! Sta formani, kte ddin svou
ivnost provozovali stakovm zdarem, e sedlk imk
uctiv sekoili jejich blahobytu, odpnali sv bachranat opas-
ky, vyvan ervenm azelenm hedvbm nasafin
avykldan drobounkmi lasturkami nebo perlet; svlkali
formansk hazuky, zouvali formansk bty, sundavali forman-
sk epice akolomaznice, ajako kdy semotl zkukly vy-
prost, objevovali seve spolenosti vjin podob. Doroka
sevemi formany udla setato pemna. dn znich ne-
troufal si vstoupiti donerovnho zpasu stak silnm konku-
rentem, jako je eleznice. Jen Jakub pral neustoupil.
Jsa sob vdom, e m sympatie lidu nasv stran,
aspolhaje, e protest moudrch otc krlovskho msta
Vodan proti eleznici tak nco vyd povaoval boj
seeleznic zpedu zarozhodnut vesvj prospch. Jen
senedat, jen vytrvat! Zdlo semu, e roste, ba e ji je hla-
vou nade vecky formany. Jak baby! Ducha vnich nen, ku-
re vnich nen, abez kure nic senedoke. Vichni mu
ustoupili. Ustoupil Klapzuba, bez boje vzdali seCinkejzl
aHupaur ajin. Znenhla zmocovalo seho samomnn, e
nesklonili zbran svch ped eleznic, nbr ped nm, Jaku-
bem pralem zeStoic. Anedivil sejim.Tolik podnikavosti,
nemornosti asvdomitosti neprokzal vivnosti formansk
nikdo, jako proke on, Jakub pral! Nacsarsk silnici mezi
Plzn aBudjovici zstane on nyn jedinm formanem abude
to, chvla bohu, jako by ta silnice jemu patila, pro nj byla
vystavna.
Kdy sepral oddal formanstv, podil si tk nkladn vz,
znovn, ne-li zcela nov, pokryt velikou plachtou, nan ne-
bylo ani dry ani zplaty. Loukot nzkch kol vozu byly bez-
mla pl pdi irok ana palec tlust. Pod vozem houpalo
senaetzech visut leenko, podobn misce navahch,
nanm si hovlo zsobn kolo, zbrusu nov, pipraven pro
ppad, e by senkter kolo vozu zlomilo. Kdyby slov
optm kole uvozu nebylo star, bylo by knmu jist pod-
nt zavdalo zsobn kolo pralovo. Vypadalo jako symbol
formanskho dostatku, vlelo setam iroce jako formansk
pcha. Oj pralova vozu byla tce aumle kovna aspeen
kon, kn zapaench, mlo co sezdvhati ji pod tkou os-
troj, nan skvlo semnostv mosaznch kotul, formansk
ndhera, jej inen, kdy vz jel, msilo sesjasnm hlasem
zvonc nahrdlech kon vlbeznou hudbu.
Lm krsu aslvu pralova formanskho vozu dle dojm,
kter mi vdui uvzly jet.
v dobch, kdy jsem neml piny nenvidti ho.
Do formanskch voz prvho du, jako byl pralv, jin for-
mani zapahali dva pry kon ajezdili vesele abyste. Ale p-
ral zamlel jednm prem teprve si vydlati nadruh, ato
mu selhalo. Kdy ztrhal nai Vranou, jet ji nahradil novm
konm, ale zanedlouho povystavn elezn drhy musel
nejprve sezbti tkho nkladnho vozu amsto nho koupil
si pouh fasunk, brzy pak nato mohl zapahati dofasuku
jen jedinho kon apo mal dob navdy zmizel zna kraji-
ny atm iz mho obzoru.
Neobstl vkonkurenci seeleznic, jak sekasal. Tak rych-
le, jak upadal jeho povoz, upadaly jeho skvl nadje. Ji
poznval, e si vce troufal, neli zastane, svlekl sesebe no-
vho lovka aoblekl starho avitel mu pi tom pomohli
odpsat avysypat pln opasek. Zas neml modrou forman-
skou hazuku, aml obyejnou kazajku, zas neml vysok,
nacel nohy punochy atk bty, apleskaly semu
naslabch nokch pinav koenky aobut byl nrovacmi
bakanaty, patrn opt sv vlastn vroby. Bylo-li tak skute-
n, byla by tm dna pravdpodobnost, e pral, nevydrev
konkurenci seeleznic, vrtil sekusvmu emeslu, kustar
ivnosti, kter jej dlouho poctiv ivila.
Mj otec a donejdel smrti chlil sekpesvden, e by
sepral byl stal formanem nad formany, kdyby nebyl ztrhal
nai Vranou, ae bh eleznici jen proto stvoil, aby prala
zato ztrestal.
Strc Harmach byl astnj mho otce, pokud lo ostar
kobyly. Byl majitelem cihelny avpenky, akobyly, kter do-
slouily vhospodrstv, byly ustanoveny ktomu, aby rozve-
ly cihly avyplen vpno ana zpten cest pively
zpanskch les polenov dv naplen. To byl ustrce Har-
macha vmnek starch kobyl.
Mn nen mono psti ivotopis kad star kobyly, kter
seustrce Harmacha natento vmnek dostala. Bylo by ne-
snadno sehnati data, ktomu elu nevyhnuteln. Strc Har-
mach jest u napravd bo, tch kobyl nebylo by lze
sedoptati, ani kdyby dosud vezdrav aspokojenosti svho
vmnku uvaly, aji ani vrn jejich ochrnce aspolenk,
Jofek, nic by nm onich povdti nemohl, nebo bezzub
jeho sta dvno jsou uzavena tkmi hrudami.
Jofek slouil uHarmach odnepamtnch as. Kdy
setam strc kolem r. 1830 pienil, Jofka u tam zastal
apevzal jej dosv sluby.Tehdy to byl jet Jozfek ane Jo-
fek, jak jej poali volati njakch tyrycet let potom, kdy mu
zuby vypadaly aon ilal. Jofek nebyl zna vsi, aodkud
byl, kdo byl, jak bylo jeho pjmen, zstalo navdy neobjas-
nno. Vichni ho povaovali zadobrho lovka adlnka,
ato postaovalo. Krom toho bylo onm znmo, e byl vy-
slouilm vojkem, co podvalo jistotu, e beze jmena
apvodu nen, ano jej ozaovalo inemalou slvou, je jej
ochraovala ode vech dotrnch zvdavc. Ostatn snad
takovch zvdavc vna vsi ani nebylo. Vyslouil vojk
vdycky budil ctu jako hrdina, ji pro svj dvanctilet pobyt
uvojska. Naznamen, e byl vojkem, Jofek nosval huln-
sk kaket zhndho sukna, srudm proukem dole, srudou
paspulkou navech as dnkem bu zlakovan ke nebo
voskovanho pltna. Kaket byl dlouh leta soustkou Jo-
fkova svtenho obleku. Kdy zvetel, nosval jej vevedn
den doby letn vzim beraniku. J ten kaket pamatuji u
star, prastar, sprolmanm dnkem, propocen, zmuchla-
n, svtu nepodobn, atak Jofek vryl sedom pamti u
jako starec.
Jofek nikdy mnoho e nenadlal. Konal svou prci
amlel. Promluvil jen tehdy, kdy toho prce vyadovala, ajen
to, co vyadovala. Piel dosednice: Strejku, nebo: Hos-
podi, co mm dnes dlat? - To ato. - Jofek nikdy neod-
poroval, nikdy nieho nenamtal; obrtil sezvolna, nikoli vo-
jenskm, nbr selskm zpsobem, ael. dnch zbav
zapamti strcovy nevyhledval. Ani obinky aposvcen ho
nerozjailo, dohospody nevkroil, sklnky piva nevypil. Jen byl
nruivm kukem. Nevdal jsem ho jinak ne bafajcho
zkrtk ulmovky, ato itenkrt, kdy mu dohoelo aon nepo-
zoroval.
m byl star, tm astji ho kdlvali enskmi. Aby pr
seji oenil, aby pamatoval, e nen dobe bti lovku sa-
motnmu, aby si rozmyslil, kdoe jej bude nastar kolena
oetovat; nejeden takov mladk vjeho letech e propsl p-
hodnou chvli kenitb apotom trpce litoval, kdy nebylo, kdo
by jej nalapal, kdo by jej namazal, kdo by mu hemnku nebo
zemlue uvail. Jofek, u shrben stak, natakov ei
ani neodpovdl, ani nehlesl, jen selhostejn odvrtil. Ne-
jedna rozpustil mladice pi prci nebo pi stole semu do-
mlouvala, e by chtla bt jeho astnou, aby mu mohla hti
cihlu acpti mu dmku, ale Jofek ani nevzhledl, ani
seneusml, ani nezamrail.
Vida, e ji t prci nezastane, strc mu dal nastarost
rozven cihel avpna apiven drv. Jofek nedal najevo,
je-li mu to milo, i ho mrz, el avozil. DoJofkova vozu za-
pahali, jak u povdno, kobyly, kter byly dny navmnek.
Jofek vmch upomnkch splv stmto povozem
vnerozdln celek. Vdycky ho bylo potkati, zeho by
sezdlo, e sejen kmital. Nikoli. Kobyly jeho krvaly po-
malm, rovnomrnm krokem. Tk kopyta jejich nesnadno
sezdvhala, hlavy mly sklopeny, oi zaclonny irokmi klap-
kami. Nakraji vozu, ped nkladem, sedval navchtu sl-
my Jofek, dre dlouh bi adumlaje ulmovku. Bylo-li vzim,
Jofek nadl sedokrtkho ovho koku, lmec jeho vyhr-
nul aokolk beraniky shrnul, nohy si zabalil dokonsk hou-
n, schoulil senasvm msteku, zaplil ulmovku adal ji
dokoutka st, bi vstril rukovtkou dokapsy astiskl vnru,
jednu ruku dal dodruhho rukvu, poruil, se ml hlasu, h!
- atm byla vechna jeho prce odbyta, a dojel namsto, kam
ml. Celou cestu nepoteboval st otevti aneotevel.
m dle, tm byl nevrlej, ale byla to ji nevinn, slabosiln
nevrlost malho dtte. Vichni to ctili. Majce ho potkati, zda-
leka ho vesele pozdravovali, dotazovali senazdrav jeho
ijeho kobyl. On obyejn neodpovdl, jen sebou kubl, tro-
chu seodvrtil apitlail dokoutka.
Jen kdy jej oslovil nkter zvlt ven strejek, nevrlost
nebyla sto pemoci zakoenlou ctu aodpovdl zasebe
iza kobyly . Stakra, trneme, brachu ty mil!
 A tak jezdil den ode dne, rok odroku. Vjeho ivot nic
senemnilo, ale nanm dly sezmny.Bylo ho kadm ro-
kem m, jako by sm vsob seztrcel, dosebe sama za-
padal, jako by sm sob chtl bti hrobem.
Jednou, kdy jsem ho potkal nacest zna vsi doVodan,
zvolal jsem na, abych zvdl, pozn-li mne jet: Hej, Jozf-
ku, jakpak semte is kobylama?
Zajist mne poznal, nebo hned seozval sesvho vchtu:
Stakra, lep me, brachu ty mil! To mi bylo zbrusu novou
novinkou. Pi nejbli pleitosti zmnil jsem seoodpovdi
Jofkov strci Harmachovi.
U to takov schudky bude, povzdechl si strc, jemu
tak ji tahlo naosmou destku.
A nebojte setakov speen stakovm vozkou pustiti
zestaven ?
Bval jsem se, kdy jsem zpozoroval, e vichni ti pozb-
vaj zraku. Stopovval jsem je vstaven, chodval jsem zanimi
nacestu, abych vidl, nejedou-li dostoky nebo sepatn ne-
vyhnou jinmu vozu. U nemm dnch starost. Jen bych je
nesml poslat nkam jinam. Ale nat cest, kudy jezd, jak
Jofek, tak jeho kobyly pohybuj se, jako by zcela dobe vid-
li, jen pomalu, hodn pomalu. Kobyly jako kdyby mly spo-
tno, kolik maj udlat krok, ano ivd, kde cestou zastavit.
Imstem projedou, doprav ulice zahnou, cestu zmsta
najdou, akdy pijedou kzstav ped kolejemi uienic,
zastav seaklidn ekaj, a vlak odjede.
Divil jsem seovem nemlo, ale nejvce tomu, jak kobyly
mohou poznati, je-li zstava zavena i zdviena. Snad
seped n zastavuj, kdy by voln mohly projeti, aekaj hodi-
nu, dv, ne usly znm zvuky nandra, kter jim prozra-
zuj blzkost vlaku. Strc vysvtlil, vem je vc. On, strc, mus
vdt kdy, vlaky projdj, apodle toho mus vypravovat Jo-
fka zdomova.
A jak m Jofek zapaeno, ulebed senasvm vchtu
apobdne kobyly: H, mal, spnembohem! - ve ostatn
jde tak pravideln aodmen ped se, jako bys hodinky
natahl.
Msto Jofkovo vrohu spolenho stola, zrovna pod kem
dvno ji bylo zaujato mladm, co dm, cel ada mladch
senanm vystdala! Jofek sm , jak strl asm ctil e je
hospodi m am kuitku, odsedval zezstol naokraj
ktekovi, pozdji ipaskovi dal pednost aza nm msto
zaujal, poslze u ani dosednice nechodil. Pineli mu jdlo
dostje, kde vechen as co byl doma, prosedl nalku,
kter mu sbili vkout hrdi. U ani sv kobyly nepoklzel ani
nekrmil. Nejdle je ostrojoval, ikdy u byl tm slep. Apila
doba, kdy ji ani chomout kobyle nahlavu zdvihnouti nemohl.
Co dl Jofek is kobylama? tzal jsem sestrce
poroce, podvou.
Zlob! povd strc dobrcky.
Ale jdte, strku! Cel ivot dlal dobrotu anyn, kdy je
vce naonom ne natomto svt, by zlobil? Bezpochyby
seoddv pit, aby sezahl?
Kdyby bylo to! - enit senm chce mil chlape.
Avy byste ho nerad pozbyl? Stskalo by sevm ponm,
pravda-li? Zdlo by sevm, e vm prav ruka upadla?
Akterou si vyvolil?
dnou. Takov stareck fantaz seho zmocnil, koleko mu
peskoilo. Je tomu asi tvrt leta, pijde on dosednice, po-
zdrav uctiv jako ciz ,Pochvlen pn Je Kristus astoj
aml. - ,A navky, Jofku. Copak bys rd? - Jofka jedva
kolena nesou; foukni donho, aodlet jako prko. Oekval
jsem, e bude mt njakou starost osvou pohovu akobyly.
Jak ale bylo m pekvapen, kdy Jofek najednou vechny
sly sebral, aby senarovnal audlal pec njakou postavu,
apromluvil odhodlan: ,trejku tetou, prom v. nebra-
te mi, rd bych seoenil. -,Inu, j nato, , mil Jofku, abych
ti brnil, nebudu, ani prva nato nemm.Jsi dospl lovk,
m svj rozum, jsi vasech nynjch svm pnem. e se,
Jofku, spnembohem, kdy rozum. Svatbu ti vystrojme,
jako bys byl n. Ale jen m atuhle tet pece povz, kterou
jsi si oblbil? ,Namouvru, strejku, ani sm nevm, jak jsem
dotoho piel. Jen jsem seoni otel, aona pokoje ned
aned: Je to tvoje, je to stebou, jsi n, starej seons, kdy
jsi mne donetst atoho brouka naten bdn svt pivedl.
U tak dlouho kemn chod aj ji odbvm: Ne, to nen moje,
nen to semnou! Ale svdom mi pokoje ned atak
sedotoho vkld: Pst, odpsahnout to neme! Atak jsem
sekonen rozmyslil, e si ji spnem bohem vezmu, kdy to
namne dopustil akdy vy, strejku stetou, dte ktomu do-
volen. Chudk star! To pece nen kzlosti!
My setak nezlobili hned apomyslili si jako ty: chudk sta-
r! Ml jsem nejprve domnn, e njak ochechule si onm
mysl, e m pr zlatch uspoeno, achce sejich zmocnit.
Ale kdy jsem ho tak vidl ped sebou, chatrnho jako ppr,
slepho, mnohmi lety obtenho, musel jsem odkadho
podobnho podezen utci. Iptm se:,Povz pece, Jof-
ku, je-li jak ta tvoje vyvolen, jak j kaj, je-li hezk, mlad,
je anepijde-li ktob sprzdnma rukama? -A mil Jofek
sepulil pysky: ,Co by setoho poslednho tkalo, strejku, ji
sprzdnma rukama nepijde, pinese nanich toho haranta.
Takhle j kaj Bto, Btuko, pochz jako j zKojna, ale
nyn je sesvm ttou vetukrav, on tam zedni aona slou-
. Tam jsem sesn seznmil lonskho roku, ne mne pustili
zvojny. Nu, byl bych ji vzal ssebou, ale neml jsem kn vry.
Aona pece zamnou cestu nala. Atak jsem si pomyslil: pnu
bohu porueno, udlm to! Aco tak jinho? Pokoje ned,
vude je semnou aza mnou. Kdy jedu, pisedne kemn,
tul sekemn, chvli plae, chvli sesmje, atoho brouka
hejk vloktech azakrv plenou. Co byste ekli: jet mi ho
neukzala! Ta zn moji slabou strnku, elma! J ji prosm,
nejslad jmena dvm ajen setesu, abych zahledl brou-
kovi aspo hubiku, nebo nosk, aneb oko. Ale ona jej po-
kad ksob pivine azakryje, aj, vte mi, dosud ani tolik
nevm, je-li to chlapec, nebo holika. Tak vnoci bv umne
- a seto, strku stetou, namouvru, ci stydm, ale kdy
jsem povdl vechno, povm ito. To vm senade mnou na-
klon ajen plae - ajen plae aplae! Vzlyk, a j srdce use-
d, amne polvaj hork jej slzy avlasy semi rozestlaj
potvi. U to dle nevydrm, akdy vy, strejku stetou, do-
volte, spnemhohem si Btuku vezmu. Dobr, star oi
strcovy sezarosily. NaJofka sedoopravdy nezlobil, am
dle onm , vypravoval, tm sestval mkm.
Jak jsme ho tak poslouchali - pokraoval - pojala ns l-
tost nad osudem jeho inad obecnm osudem lidskm. On,
chudinka slep, chatrn, e bys ji oddechl, ubok, vjeho
pamti ztratila secel jeho minul ivot azbyla znho pouze
Btuka apomr jeho kn, on, Jofek, uchz seodovolen
kenn sobrazem, kter semu zjevuje akter pi nedosta-
tenosti svho ducha pokld zaskutenou osobnost! Teta
sedala dople avyla ven, aby ji Jofek plakat neslyel.
Ale sluch on m dobr. - ,Strejku, povd, ,a teta pro to
neplae. My vm naobt nebudeme. Kousek msteka sepro
ns ti veva ivnosti snadno najde. Pracovati budeme jako
draci, namne seteprve podvte, co doku, a budu mti
spokojenou mysl. Takhle, kudy chodm, naBtuku myslm
atrpm seiv noci. Ad-li Pn bh anae dtko vyroste,
tak bude pomahat. Dv mlad, siln apracovit ruce vm
vychovme, a je to chlapec, nebo holka. - ,Tak setedy, Jo-
fku, spnembohem oe, kdy ruzum. - ,Zapla Pn bh,
zapla Pn bh! dkoval Jofek radostn ael kemn, aby
mi polbil ruku. el tak jist, jako by byl vidouc. - ,Jen se,
Jofku, nezdruj. To v, kdy j svolm, teta proti nebude, aj
j sm vydm tvoje podkovn. el jsem zatetou - vypra-
voval strc dle - abych sm seped Jofkem nedal
dople. Nael jsem ji vkomoe. Hlavu zastrila dopein,
pl sedusil, ale cel tlo sebou trhalo. - ,Co plae, blho-
v? - Vyndal jsem j hlavu zpoduek aona pod: ,Co je lo-
vk! Co je lovk! - ,Radji zvolej: Co je bh! Nehle
naJofka jako narozbitinu toho, emu kme lovk, ale jako
nalovka, nad kterm sebh smiloval ajemu odpustil hch
spchan dvno zamladch let. Ji vme, pro Jofek
povechen as, co byl uns, byl tak pro sebe. Vzpomnal
naBtuku, litoval, e ji opustil aneodpustil, abh mu vit-
kami svdom dval znt, e ani on jemu neodpustil. Ale ny-
nj stav Jofkv nen doputnm, nbr odputnm bom.
Je smen sbohem is lidmi is tou zlid, okter prvem ne-
prvem sedomnval, e mu nejvc ublila atak tce ho rani-
la namst nejcitlivjm, e muselo minouti pes pl stolet
ajet mnohem vc, aby vyzdravl. Btuka je bezpochyby
dvno prach apopel, ba snad u iten prach vtr rozvl apopel
voda smyla; adtko jej, zstalo-li naivu, me bti nyn vletech
stareckch, jestli ho bh dve ksob nepovolal. Povechnu
tu drahnou dobu Jofek nosil vsob hokost knim, kn
sepimovala pochybnost, e Btuka jen jeho mla rda
ae dtko jest jeho plodem. Lska jeho teprve nyn lne kcel
Btuce tak, jak jest, teprve nyn stala seobtavou
anerozpakuje senad honou Btuinou, mon e domn-
lou, mon e skutenou. Jofek u senete rliv posvm
soko- vi, nete se, je-li on i sok jeho otcem Btuina dt-
te, nestar seji ani opohlav dtte, ave svm srdci pijm
matku idt zasv. Je-li Btuka dosud iva, nyn me iona
spokojen zemti; zemela-li adue jej nenala dosud po-
koje, nyn me dojti. Tak vypravoval strc Harmach. Zde
pestal amy vichni, kdo jsme ho vna sednici poslouchali,
ztichli jsme dojati uvaujce opsychologickm vklad str-
cov aosudu Jofkov. Mn vadila jedna nesrovnalost.
Strku, peruil jsem mlen, vy jste ekl, e vs Jofek
zlob, aukzal jste, e subokem tak iv ctte ajemu rozu-
mte. Vite, e sena nezlobte .? i vs zlob nm jinm ?
To bylo jeden den, vypravoval strc dle.Druh den
vstejnou dobu Jofek zase mol pede mnou epici apros
odovolen strka itetu, aby si sml vzt Btuku. Dostal zase,
o prosil.A to seodtch as opakuje den co den, jene Jo-
fek nepichz u nesmle aostchav, ale zlostn ahrub.
,Strejku stetou, dnes pichzm naposled! J to dovolen
musm mt, ekat u nebudu anechci! To j vm: chtli byste
mne sem pikovat, abych sevm jen del adel, ale abyste
tak udlali nco pro mne, co by vs nic nestlo am by
moje srdce oklo - to ne ane!
Nechcete-li dt povolen dobrovoln, jdu naad.
A to bychom senato podvali! Takovou vodv.
Zle dl sestarcem mlad ele. Daj seped nm dosporu,
jako by myslili, e nen ptomen.,Je to Jofkovo! - ,Ml, nen
to Jofkovo, je to sjinm. Atak jej pokouej. Jindy zas ped
nm: ,Jofku, neml byste Btuku opoutt adlat ji neast-
nou. - ,Ale dy j - - ,Inu arci, vy byste to udlal, jene jste
sepozd rozmyslil; Btuka u spadla stm druhm, nevte-
li. Marno vechno moje zakazovn. Mlde nerozum st
anem snm soucitu. Atak mm sJofkovou svatbou sam
nepjemnosti.
Jen nepozbvejte trplivosti schudkem.Dlouho-li pak
potrv arozeve ponm nru ta nevsta, kter jet nikoho
nepustila, koho objala - ern zem!
Dovolte, a j sm oJofkovi dokonm.
Minulo nkolik msc. Byl msc mj, pln tepla avn, aji
imj chlil sekekonci. Jofek pod jezdil seslepmi koby-
lami strcovmi akadho dne ped odjezdem zael kstrci
dosednice adal, aby mu dovolil seoenit. Nkdy svou -
dost pednel pokornji, podruh hurtovnji, podle toho, jak
jej naladila chasa. Strc mu trpliv dovolen dval. Toho m-
jovho dne rno, kdy zas obdrel odstrce dovolen, ne-
obrtil sehned kudvem jako jindy, ale el koknu, znho
vonl prutnat kek rozmarny. Uzl si proutek ateta, jak to
vidla, potena, e jednotvrn pse oJofkov enitb
ji trochu jinak sezato, skoila hned kuptruhl, vyala er-
venou pantli znjak svatby, ji tam uschovala napamtku,
aJofkovi ji piila narozmarnu. Jofek si ji zatkl dopetlice
ukoichu, snm seji dlouho ani vlet nerozluoval, apadl
nakolena.
Strejku, ji ta chvle pila! Prosm vs, dejte mi poehn-
n! Mnoho jste mi dali, dejte mi ito posledn, o prosm: po-
ehnn! Strc mu dal poehnn, akdy chtl Jofek vstti,
musel mu pomoci. Sm Jofek neml u t sly. Chopil seruky
strcovy aplae prosil: Strejku stetou, prosm vs, odpuste
mi vecko, m jsem sekdy proti vm provinil, vdomky nebo
nevdomky.
 0dpus ti Pn bh, Jofku!
I spravedliv sedmkrt zaden zhe. J chtl vdycky bti
spravedlivm, ale jestli jsem pece proti vm heil, odpuste
mi! Jestli jsem kdy reptal, odpuste mi! Jestli mi nkdy vae
prce byla tk, odpuste mi! Jestli jsem nkdy nco nevy-
konal tak, aby vm bylo knejvtmu uitku, odpuste mi!
0dpus ti Pn bh, Jofku!
Polbil strci itet ruku, dal upmn zapla Pn bh ael
kusvm slepm kobylm, kter stly ji nadvoe zapaeny.
Vydrapal senasvj vchtek, pobdl kon avyjel. Pijel
dolesa, tam mu naloili drv. Jofek zatm seodoural stra-
nou. Napokraji lesa pokolenou leza hmatal, a sedohmatal
msteka spknou mkkou travou. Zmsteka smetl kdeja-
k pendlek, potom si sedl avyal zkapsy svj obd akudlu.
Ukrajoval mkkho chleba, mazal srem askvy nakrajoval
nasousta. Jedno sousto sm sndl, druh poloil naproti
sob. Btuko, ber si, pobzel. Drvotpov, kdy si povimli,
e Jofek nen vedle nich, li avyhledali ho. Tie knmu pi-
stoupili, aby ho nevyruili. Rozdloval posledn sousto: B-
tuko, ber si! Potom si utel bezzub sta apovzdechl si:
Dbn dobrho piva kdyby bylo, nebo dva! Ale co dlat,
mil holka: chud jsme, ani osv veselce nemem pivem
zavlait. Adodal chlcholiv: Nestarej se, Btuko, veho
bude asem, kdy Pn bh zdrav d aivota dopeje.
Drvotpov pinesli dbn vody apodvali mu: Zavdej si,
Jofku, osv veselce, aBtuce taky podej. Jofek si pi-
hnul, a dech ztrcel.Vydechl apil znova. Posadil si plstale-
tou hulnskou epici nastranu aliboval si: Pane, to je chla-
pk pivo! To je metr! Btuce podati zapomnl. Vstvaje
zapotcel se. Siln pivo, povd. Pokou sejt avrvor.
Siln pivo, ale kdybys bylo jet silnj, namne bysi si mu-
selo pivstat. Takovch, jako jsi ty, jsme ji porazili! Vzali jej
pod pad avedli kvozu. Jofek sejim vymykal: Vdy j jsem
nepebral, copak si omn myslte! Ale veselka, brai, to je
den jeden vivot. Vten den semus lovk rozveselit.
Dal si ruku zahlavu, vytahl seazavskal, se jeho slab hlas
byl: Ichuch! Potom sezastavil, aby si srovnal krok. Vykro-
il aklt hlavou potaktu napravo nalevo, zanotoval si: Vy-
jdu j si navrek ajet sepodvm, kolik nanebi hvzdi-
ek, j si je pepotm.
Dovedli jej kvozu, pomohli mu navchtek.
Kde je Btuka ? tzal se.
Btuku jsme posadili, odpovdli drvotpov etrn,
na druh vz, mezi baby, jak seslu apat. Dokud nen oe-
pena, nen tvoje, pes to crkevn poehnn.
Zaalo poprchvat.
Pane boe, hou! slabm hlasem volal smje seJofek.
Vlaika spadne dnes hezk, podotkl jeden zdrvotp.
To bude bohatstv!
A dt, dodal druh.
Jofek pln sebedvry zailal: A, idti jsou bo poeh-
nn.
A nevidl, pece znamenal, e je pozdji, ne jindy bv,
kdy snaloenm polnm vyjd zlesa.
Jen co ekne strejek, pravil starostliv.
Njak jsme sezdreli stou veselkou, budeme muset strej-
ka zbudit. Ale a! Kdypak semi to zas pihod, abych seenil!
Spnembohem, lidiky, mjte sehezky!
Drvotpov mu zarejdovali vozem dozvyklch kolej
azazpvali mu nacestu U mou milou naoddavky vezou.
D byl stle hust atepl jako vlzni. Lesm el kduhu,
jen si zhluboka oddechovaly. Ji sesmrkalo, kdy Jofek
vjel dovodansk roviny. m ble byl na vsi, tm povdo-
mj bylo vecko kolem zbylm jeho smyslm. lovk, kter
tm pocel svj dlouh ivot byl hospodrskm dlnkem,
nemohl odolati srdenmu poten zvydatn vlaiky, apro
poten to zapomnl, e m dnes veselku, nebo dv tak
siln poten nemohla seji smstnati vslab jeho dui.
Podle elestu bujn vzrostlho obil hdal, kdy letos budou
n ajak budou, bude-li sebo poehnn sypati napole
pod tak tde jako dosud, nesele-li Pn bh jet krupo-
bit, nebo sucho, nebo mokro. Pocest, kterou tisckrt vy-
konal sesmysly ivmi, znal kadou p zem poslep, ano
domnval se, e ipodle elestu poznv obil, jak jest a
jest.
V ten podveer Bh zavolal ksob Smrt aekl j: Kmotra,
abyste mi dnes veer pivedla Jofka, chci snm dnes stolo-
vati.
Kmotra bela dosvho stnku amlad jej dcera povd:
Matko, dnes mte njak tuze naspch. - Poslal kemn Bh,
ae chce jet dnes veer stolovati sJofkem. - Mm ho
pivsti?
Mlad dcera kmotina ochotn vstala, aby sevydala
nacestu. Byla to osoba velik asiln, e chlapa takovho
nen; hnty jej byly jako elezn, svaly nanich jako provazo-
v, vtvi byla modr, jako by ji krtili, oima stran koulela,
pramenov vlas byli lt zmije, prsty jako hky.I zaala
seohleti postn, kde nahebech poveny ana policch
sloeny byly jej nstroje: mee, dky ipalice, oprtky, rozma-
nit jedy alky vlahvikch ikrabikch, ana lvce sedly
dvky jej: Pakostnice, Hlza, Zimice, plavice, Rakovina,
Souchotina, by, Vodnatelnost, Osutina. Tak tam byla al-
mara, vn bylo dvoj pestrojen: zalkae aknze.
 Ne, holka, odpovdla Smrt-kmotra mlad dcei Smrt-
holce; ty jsi pro velik pny, papee akardinly, pro csae
akrle, pro knata ajin velmoe, pro vladae ibohat ipro
vecky, kdo puzeni jsou banost slvy, moci apoitkv. Ale
Jofek nikm takovm nen. Jofka mus kBohu odvsti tvo-
je star sestra, je m zalohu doprovzeti ktrnu bomu
muednky apracovnky, vdovy asirotky, hrdiny mylenky,
mravnosti alidskosti. Pokme nani, aty si hle svho vla-
darstv.
Jet kmotra ta slova nedopovdla, star jej dcera pi-
la. Nepila, ale piletla, krsn abl, naperutech andl-
skch. Pomocnci jej, druina andl, ji obklopili. Ona vnru
pinesla mladou, bledou enu, jej oi byly zaveny. Andl,
jak enu zhledli, zatleskali vruce azajsali nevinnou radost.
Nato rozbhli seponebi. Star dcera Smrti zatm dechla
mlad en najedno vko, dechla nadruh vko, aena
seprobudila.
Kde to jsem? tzala senevdouc, zda bd, nebo sn. Vak
ne mono bylo dt j odpov, byli tu andl, kte sebyli
rozbhli ponebi. Dva vedli zaruce buclatho koilka, jen
staten serozkraoval adolapoval narov patiky tlus-
ounkch noek. Mlad ena jej zvedla, sepjala ruce, ale ne-
mohla sehned vzpamatovati ani promluviti. Teprve kdy d-
tko poalo j vstc veholiti mama, mama, vykikla nesmr-
nou blaenost, vrhla sepodcku, objmala acelovala.
Avichni andl usmvajce seutrali si slzy.
Zatm kmotra poeptala sv star dcei: Holka, m do-
skoiti pro Jofka, pn Bh chce snm dnes stolovati, au
abys tu byla!
V tu dobu Jofek u byl napl cesty odVodan kna vsi.
Vyhasl zrak jeho, jemu islunen den byl tmavou noc, ne-
mohl pozorovati, e ji veer pokroil, ale co nemohl zmiti
zrak, zmil sluch. Tenk hlasy vesnickch zvon zaaly
serozlbati tichem krajiny, jeden podruhm. Jofek vecky
je znal. Mrzel senasebe, e setak zpozdil, astaral se, co
tomu ekne hospod. Prelo bez ustn. Jofek byl si vytahl
lmec koichu, aby mu d nemohl zakrk, anohy si obalil
houn. Byl dobe chrnn, ale pece ho zamrazi-
lo.Zimomorka, pomyslil si.
Avak tu najednou zazdlo semu, e prohledl. Vechno vi-
dl: ped sebou blou cestu, lemovanou ovocnmi stromy,
znich nkter jet dokvtaly, poobou stranch zelen lny
vlncho seaelestcho obil, dle vpravo Prak avlevo chel-
ick kostel, anejdle ern hory alesy. Chtl si pomysliti:
Ale vdy jsi slep, aji je poklekn ai ten, kdo m oi zdra-
v, vid u jen tmu - ale pro velikou radost nemohl. Til se:
vidm, vidm! atil se, e vid, avidl, e set, avecko
kolem nho bujelo akyplo, umlo avonlo, atepl mjov
d lil seznebeskho robu jako mlko astrd.
Vtom jako by slunce vysvitlo aduha serozklenula, apo pra-
v stran rozvlnilo seobil az meze, kter byla mezi nm, vy-
skoila dvina jako srna. Krtk zelen erka, ozdoben dole
nap irokou rudou pantl, zatepala seopln ltka, nadt
doervench punoch. Punochy vzely vmalch lakovanch
stevkch, majcch pod nrtem malou maliku. Mla iro-
kou ernou zstru atak ernou, soukennou nrovaku,
zpedu hodn nzkou, aby nebyla hradbou mladm, plnm
adrm; rovaka byla staena zpedu rudm nrovadlem.
Mla kmentovou koili, blostnou jako cukr, tenici. Teni-
ce byla naadrech naechrna apod plnm, blm hrdlem
tkanic svzna airok, krtk rukvy, vyhrnut vysoko nad
loket, byly okrleny krajkami avyvnm. Jofek mohl oi
nechati narukou dvinch, malch aplnch, poloket ople-
nch aovtranch, anad loktem a kekrajkm tenice blch
jako padl snh. Zazdlo semu tak, e ina adrech kmitlo
senco jet blejho ne kmentov koilka. Hrdlo bylo ov-
eno esti adami sklennch perel, elo bylo pepsno
melcovm trbkem. Kulat jako jablko hlava byla pkn
zapletena apihlazena, nim nepokryta. Vruce dvka drela
kytku polnho kvt, j kynula zubc seJofkovi.
Jofek potrhnul oprat azastavil. Ach ty, kdepak setu be-
re, Btuko? J myslil, e jsme jako dnes mli veselku aty
e jede sbabami zamnou. - J jim uskoila, utekla, vpolch
seukrvala atob nadbhla; chci sesvzti stebou. - Tak si
sem kemn vylez, Btuko.
Udlal j vedle sebe msto. Btuka jen ustila avonla;
adra j oddechovala bazalkou asta vtrovm koenm. Vec-
ko nan hrlo avecko nani sesmlo, ito bo slunko. Kdy
sekJofkovi posazovala, dotkla seho kyprm bokem
aJofek nesmle odsedl dorohu kebin. Zdlo semu, e
to pli mnoho blaenosti najednou: mti Btuku vedle sebe
adotkati sesvm tlem jejho tla. Chtl sej nalecos tza-
ti, radu sn brti, hovoiti odomcnosti, jak si ji zavedou,
oprci astarostech, jak si je rozdl, ale jazyk sebou nechtl
hnouti, jako by byl zdevnl. Btuka poloila ltko pes lt-
ko, dvala seped sebe, hru sej vzdouvala, akdy seobrtila
hndm okem kJofkovi, bylo vtom oku plno lsky, odda-
nosti atouhy. Nemluvila, pohrvala si kytic zpolnch kvt.
To jsem blzen, pravil si Jofek vmylenkch, kter semu
vc avce zauzlovaly, co seto semnou dje! Pece si jedu
zveselky, atohle jako by bylo dvno ped veselkou ajako by
bylo vtokrav ajako by nebylo navoze strejka Harmacha,
ale zatokravou navysok mezi pod lesem.
 Vtom seBtuka sama rozhodla, vidouc nepemoitelnou
ostchavost Jofkovu. Obrtila seknmu, jako by kapr se-
bou mrskl, dala mu pivonti kytky, aJofka, jakmile jej vni
dosebe vsl, poala jmati sladk dmota. Jen jet ctil, jak
seBtuka knmu tiskne, jak mu klade ruce kolem krku
adv mu prudk, nruiv polben.V tom okamiku zhasl
Jofkv kahnek, jen u dlouh leta jen mrkal. Svtlko jeho
jako by usnulo, ani neprsklo. Kmotra Smrt, matka, nemeka-
la ala oznmit pnu Bohu, e Jofek bude tu co nevidt
azasedne kstolovn, kuktermu ho ekaj.
Strci Harmachovi Jofek pocel den neel zmysli. Stle
semu stavl ped oi, an sprutem rozmarny aervenm f-
borem odchz pevn ve, e jde nasvou svatbu. Neml
jsem ho poutt, kal si, vdy u ubok svmi smysly ne-
vldne anev, co sesnm dje. Jen aby senestalo dn
netst, boe, ra ns chrnit! Veer Jofek pijdval ka-
d den pesn, zrovna naminutu. Ten den ho nebylo. e jsem
ho nezdrel! litoval strc, ale omlouval se: Kdybych ho byl
nepustil, odepel mu poehnn, ekl mu, e nem veselku,
aposlal jej nalko, byl bych jej zabil. Nemohl jsem jinak.
Kdy Jofek jet nepijdl aji bylo dvno poveei, strc
vzal ssebou pacholka ael slucernou Jofkovi naproti. Ne-
li daleko, atu nali Jofka is kobylama. Kobyly stly jako
zkamenl, hlavy mly hluboce sklonn, jako by pemlely
otom, co seprv udlo sjejich velitelem aptelem, ajako
by tuily, e nyn jest ada nanich. Neiv Jofek tulil
sedokoutka uebiny amjov d jej omval.
Kobyly Jofkovy skonily brzy nato. Nikdo jin snimi neu-
ml, najednou nebyly kdn poteb. ivot jejich jako by byl
srostl sJofkem. Bez Jofka nebylo pro n tohoto bdnho
svta. Ani zapahnouti nebylo je mono.
 Podobnm pokladem, jakm je naim sedlkm zdomcho
zvectva k, jest jim zobilin penice. Ped nkolika lety jsem
seseznmil sadnkem, kter naVodansku pracoval
onovm katastru. Dal sedohorovn ostoick penici,
vcel i jen bantsk pr sej rovn. Ale zajist ani vBant
hospodi nejsou nani tak hodni jako uns. Kad sic obil
miluj, ale penici nejvce. Kad obil je bo, jinak onm
ani mluviti nemono, abys neurazil itoho, kdo rodu dv,
itoho, komu jest roda odmnou zaprci anamahn,
akonen abys neurazil ito bo obilko.
Na bo obilko vdycky jsme sedvali jako naschrnku
tajemstv. Vecka proda je pln velikch, nevyzpytatelnch
tajemstv, iv chladnm kamenu tajemstv sekryje, anejvtm
tajemstvm sm je lovk, jeho vznik, ivot iskon. Ale tajem-
stv ivota lidskho nesnadnji me stopovati, protoe sm
jsi lovk, slovkem bojuje boj oivot ae ivot lidsk pro-
str senaleta, co ztuje pozorovn ipochopovn ivota
lidskho vjeho hrnu iv jeho podrobnostech.
Jinak jest uobil, je sije dozem vlastn rukou piprave-
n, je zruky tv vzchz az n irnu smrtelnou dostv. Cel
ivot obilka je ped tebou jako nadlani. Mlt je zklas,
provvaje ist, naspku ukld, kosevu vybr. Nejist
anejzrnatj skulinami vlastnch prst rozsv (nikdy ped
poetm setby nezapome vzti zrozsvky tr tipc zet prs-
tv arozhoditi rzno poroli vejmeno bosk Trojice!). Krs-
n zrno vloil jsi dozem jako dohrobu; ono vn napohled
zkzu bere, ale ji zrove zn kl avzrst, aby dalo stblo
aklas av klase mnoho zrn novch, zhynulmu jako vejce vej-
ci podobnch. Jak me sedlk, pamtliv, e iKristus rd
obral si zrno aobil kpodobenstvm, zstati bez pomylen
apocitu, e promna zrna odzaset a doklasu jest analo-
gick sosudem lovka nazemi apo smrti? Me-li jemu
nebti, e tajemstv ivota asmrti seped nm odhaluje? i-
vota asmrti? Ne, nbr smrti aivota! Hle, jak tsn, jak ne-
rozlun proda souvis svrou, jak mezi nimi nen odporu!
Vra vnesmrtelnost lidsk due av posmrtn jej ivot vyply-
nouti mus zpozorovn sedlkova. Kdybyste mu vry takov
nepodali sami vy, kdo chcete bti jeho uiteli, on sm by kn
dospl, sm by si ji utvoil. Jsem pesvden, e pravdu maj
ti, kdo tvrd, e pohansk vra naich pedk vmnohm
sepodobala kesanstv, atm vysvtluj, pro tak ile knov
ve pilnuli, kde jim nebyla vnucovna ohnm ameem. Nai
pedkov jako nrod vhradn rolnick, mysliv aciteln, pi-
rozen doli kve onesmrtelnosti due ak mravnmu uen
omilovn blinho. Naim jihoeskm sedlkm zpvodnho
slovanskho charakteru dosud zbylo tolik, e trochu znalosti
due dosta, abychom si utvoiti mohli pont 0 jejich duev-
nch vlastnostech jet vdobch, kter senedaj kontrolova-
ti psanou histori.
Jak mocn musela nae pohansk pedky dojmati kes-
ansk ob oltn! Jak krsnou avzneenou musela sezdti
rolnickmu nrodu, jakou asi apotezu sebe sama zn vyci-
oval, jak mnl seasi bohu blzkm, vyvolenm! Kesanstv
zdlo semu nboenstvm selskm, ono zachvtilo dve hro-
madu nroda neli trn, kdeto uNmcv ajinch zpadnch
nrod byl prv opan postup, tam kesanstv bylo vrou
panskou, aristokratickou, svin spolenosti teprve sestu-
povalo dol. Odtud vn, zkladn rozdl mezi echem
aNmcem. Nmci aznmenci vechch selsk kesan-
stv dlouho pronsledovali zapohanstv.
Tm penice voch naeho sedlka nabv posvcen, e
jest naolti obtnm tajemstvm. Kct ovem pidruuje
seivnosnost, ale cta pece m vrch. Pro kult penice roz-
hoduj starosvtsk pojmy hospodrsk, je nikdy nebude
mono smiti shospodrskmi pojmy obchodnmi, je u
vcel zpadn Evrop zvtzily, iv severn polovin esk
zem Navysvtlenou bude dosti eeno, e vna krajin nen
jedinho rolnickho cukrovaru, akoli pda vborn by
sehodila kpstovn cukrov epy. Bylo sice otom promlou-
vno ji vletech edestch, ale sedlci nemli ani chuti
kuzmn nm vesvm hospodrstv, ani falen touhy
popytlch penz, kter pr cukrovary sedlkm vynej. N
sedlk chce mti svj selsk dostatek ablahobyt, ale vratkost
nrodohospodrskch soustav zbudovanch nadostatku
pennm zn zestaletch zkuenost mnohem lpe ne slav-
n nrodohospodrsk kapacity, kterm seko cel svt.
Za nkolik let cukrovary poaly padat apenice byla vcen
stl. Nai sedlci mli radost zesv prozravosti. Ale mlili
se, nebyla to prozravost, co je zadrovalo odpevratn no-
voty vselskm hospodrstv, nebo vnkolika dalch letech
poaly klesati iceny penice aod t doby ji nedostoupily
pedel ve. Zdlo se, e nyn nadeel okamik nevyhnu-
telnho pevratu. Kne varcenberk vystavl vProtivn cuk-
rovar apotal pi tom ina selskou epu. Sedlci j szeli tro-
chu nazkouku, pesvdili se, e by sejim daila, nazkouku
ji dovezli ido cukrovaru, aby seobeznmili stamnmi prakti-
kami, ale toho bylo dost. Kdy byli druh rok sprvou cukro-
varu tzni, budou-li zase epu pstovati, odpovdli, e bu-
dou, ale zakrmivo pro dobytek, nikoli kpoteb cukrovaru.
Nen tomu dvno, doVodan pijel agent jednoho stedo-
eskho cukrovaru, jen tak bval rolnickm, anyn je idov-
skm. Neli sm pijel, rozjeli sepookrese jeho subagenti,
oznamujce sedlkm, e toho atoho dne vtu av tu hodinu
tovrnk bude sedlkm rozdvati zlohy vjakkoli vi.
Sedlci sedostavili dohostince, vekterm jim mly bt ud-
leny milosti, jakch senikdy nenadli. Mlky vyslechli vklad
agentv ovhodch, kter jim piel poskytnout, io povinnos-
tech, kter jim ztoho vzejdou. Nastl ped sebe poloil na-
pchovanou tobolku apro lep upozornn pleskl nani dlan.
Sedlci ani senedivili, ani seneradovali, ani senermoutili,
ani penze oima nepohlcovali, ani odnich oi upejpav ne-
odvraceli.
Agent, ne seposadil, pedstavil shromdnm prvnho
ptele cukrovaru, jen skadm jednotlivcem, kter zlohu
obdr, provede nkter psemn formlnosti, jich vyadu-
je jasn pomr mezi obma stranami. Sedlci uctiv poky-
nuli hlavami, vidouce ped sebou pna, kter dlouh leta strvil
nad knihami, ne dostal nato diplom, e sm sedlky dti bez
noe, ale opt dn ani nehlesl.
Prvn ptel ml ksedlkm e opokroku vbec
ahospodrskm zvlt, trpce kral jin echy, e dosud
zstvaly zasevernmi astednmi, ukazoval nato, jak bo-
hatstv hromad sevprmyslovch krajch ajak secel svt
obdivuje pokroilosti severnch ech, zatmco jin jet sp
jako zabednny.
Strci pokyvovali naznamen souhlasu. To jim vdycky svd-
ilo, kdy je nkdo podn rozebral ado due jim promluvil.
Kran radji poslouchaj ne chvlu. Pst! Kdo chvl, vdycky
m zalubem nco svho, ne vaeho, svj prospch, ane v,
svj pln, ane v. Varujte sechvaloenk! Ale kdo vs han
akr, ten svmi teba tak dobe nemysl, ale nen vm ne-
bezpeen. lovk je chybujc ahchu podroben, vdy m
co nasob napravovati. Karatel me bti tak vam nep-
telem, ale protoe drbe anehlad, nen nebezpen.
 Podle vech znmek prvn ptel soudil, e e jeho nez-
stala bez hlubokho inku naposluchae. Usedl si spoko-
jen vedle agenta aekl zvunm hlasem: Tedy zaneme!
Kad, kdo epu pro n cukrovar pstovati chce ame,
obdr zlohu, ale dva zptomnch soused musej sespolu
podepsati, aby byla zruka zatotonost osoby, nebo jsme
vezdej krajin jet neznmi.
Ticho. Nikdo senehlsil, nikdo ani necekal, nikdo ani po-
hledem neprojevil ani libost, ani nelibost, ani dost penz,
ani opovren knim.
Prvn ptel senetrpliv zamrail. Bylo mu vidti naele,
e si mysl: ale jsou to tupanti! Obrtil senanejbliho: Nu
tak, sousede, jak sejmenujete?
Odpov znla dejme tomu: Martin Holoubek. - Odkud?
- Odtud aodtud. - Kolik korc byste mohl poszeti epou?
- Inu, deset bych mohl. - Kolik chcete zlohy? - I dkuju
pkn, j senjak obejdu bez zlohy. - A epu szet bude-
te? - Inu, j nekm: nebudu. Co, j bych iszel, kdyby
szeli vichni ostatn, ale sm nezanu. - S vmi je tk
jednn! - Inu, jen co je pravda: kvaj, e je snmi tk
jednn.
Prvn ptel sevysmrkal, pomnul si zobou stran nos, a
mu zervenal aoi slzely, nae seobrtil najinho
zptomnch jinou metodou: Jak sejmenujete, sousede?
- Matj Koleno. - eknte mi, pane Koleno: potebujete
penz? - Inu, potebuju.- Kolik? Jen prosm sevyslovte
splnou dvrou. - Inu, pane, takhle deset tisc kdyby bylo,
anebo dvacet, vecko pkn nahotovosti! - ivnost jsme
vm nepili kupovat, pane Koleno, ale pt set zlohy dm.
- Ale propak bych vaeho pna pipravoval dotakov ko-
dy? - Vdy on, vte, pane Koleno, dn kody ztoho mti
nebude; bude mti epu avy penze. - Inu, kdy nedte dva-
cet tisc, ani deset, pt set j vm nechci. Kdybych ml
nahotovosti dvacet tisc, vecky dti slun vybudu,
veVodanech si koupm domek akus pole pro radost, budu
spokojen vmnkait av bom kostelku boha chvlit. Ale
co spti sty, prosm vs? - Rolnci asto potebuj don
vpomoc. - To je pravda svtit: potebuj, apo nch tak.
Ale sedlk nejlp dl, kdy kdnm povinnostem
senezavazuje adr pravidla: zruky doruky. Napodzim
j tob epu, ty mn penze anebude mezi nmi dn mr-
zutosti ajeden oddruhho budeme svoboden.
Svtit pravda, pisvdovali nkte, kdy u nkm dn
byl poin kprojevu mnn.
Tak to lo dle. Zlohy napu nikdo si nepl, nikdo nepi-
jal. Prvn ptel aagent byli tmto vsledkem zdrceni.
Takov ostudy jet jsme senedoili! nakali. Aspo to
zkuste!
Nael sekonen jeden chalupnek. Ten vzal sto zlatch
zlohy, omlouvaje seped sousedy, e sepec nkdo mus
obtovat, aby jako potom vichni vdli co ajak. Nebrnili
mu, ale druh den cel okres otom vypravoval jako onejv
lehkomyslnm kousku. Schalupnkem udlo senco zcela
obyejnho. Psal si ojet vt zlohu, dostal ji, zvazku
zplna nedostl, neuhrazen st zlohy byla mu zapsna
napt rok, kn pipoten rok azas obdrel njakou zlohu
nahotovosti. Ale ji vidl, e tak hospodaiti neme.
A tak selo zpokusu zavsti uns pstovn prmyslovch
rostlin, selo bezpochyby nadlouh leta. Velik svtov hos-
podrsk princip, tradic vkadm naem lovku ijc, zv-
tzil nad principem druhm, sob neptelskm, jen vtzn
kr pes ir zem isvtadly adl znich raby svho zla-
tho ezla. Sedlci nai zstali pi pstovn obil. epa pe-
nici nevytiskla, kult epy nezatlail kult penice.
Penici uns takto pipravuj kset: ist zametou sklep
adoprosted nasypou nahromadu penici kset urenou.
Rozdlaj vpno apopel vevod. Dva lid postav senaproti
sob avjikami zrno pehrnuj. Kdy zaberou, dve neli pe-
hrnou, tet zdky nalije nazrno on vody svpnem
apopelem. Zrno pak pevrac sejet jednou, aby nakad
sedostalo. Potom penici shrnou nahromadu ahospod
bu dojejho vrcholu zatkne ti kky zesvcen lsky, anebo
vjikou nape nabok hromady jeden k velk. Nato
sevzdl placen pomocnci ahospod kon modlitby nad
zrnem, kter ztra sv zemi.
Tato pprava jest osvdenm prostedkem proti sntivos-
ti.
Ti kky zesvcen lsky zatk hospod ovelkonocch
dokadho svho pole apoklekna ped n modl se.
Zvltn piet tak vely set, ne proto, e snej sladk
med, nbr vosk navoskovice, je ho naolti. Ale vely seji
uns tak neda jako vdobch, okterch zamho dtstv sta
pamtnci vypravovvali. Tenkrt byly pr vy kvt mno-
hem slad ne nyn. Nana zahrad bvaly pr ti dlouh ady
oul, palkv, az nich napodzim medu tolik, e jej nadbery
mili. Cukru neuvali, snad ani neznali; vecko sladili me-
dem. m je nyn bl kva, tm bvala pivn polvka, slazen
medem. Nae babika nkdy vletech dvactch mla trhn
akoupila nco kvy, aby ji uvaila svm hostem odruh den
posvcensk kusndan. ensk jazyk nedovedl smleti, co
hodl. Host oniem jinm nemluvili ne okv, aslu-li se,
aby ji sedlci pili. Jak tuz konzervativci byli, vysvt ztoho, e
babika, nabyvi zhovoru svch host pesvden, e by
sebyla mlem velikho hchu dopustila, kvu vylila amsto
n podala zase pivnou polvku, slazenou medem. Ahost j
dali zadostuinn. Vida, vida, libovali si, ta kva nen pat-
n!
Z votin neli je roztopili, tj. zezbytk medu, ikter
vevotinch zstaly, hospodyn pipravovaly zvltn kvae-
n npoj lahodn, navinul chuti, knmu pidvaly koen
achmele. Npoji tomu kaly patoky. Patoky medov pln
sechut rovnaly moskevskmu kvasu, ale byly zitn abarvu
mly jako malaga.
Ji pozoruji, e jest naase, abych zaal zpvat onem
jinm. Hdm, e byste rdi vdli, jac jsou nai vmilovn
ave stavu manelskm.
I vtch okolnostech vedou si svmu charakteru pimen.
Nemohu ci onich, e by byli materiln ae by praktick ohle-
dy unich pevaovaly nade vm jinm, akoli povrchnmu
pozorovateli snad by setak zdlo. Jsou su, vhav, stzliv,
naslovo skoup, ato nejsou vlastnosti, jak mvaj dob mi-
lovnci vromnech, vnovelch, nadivadlech amstech, kde
mlad lid neijou ivotem svm, nbr hraj ty osoby, okterch
bu etli, anebo najeviti vidli, vydvajce zasv nejen je-
jich city, nbr islova. Nai tto fale naprosto nejsou schop-
ni; mohou vivot pedstavovati jen sebe, ale nikoho jinho.
Za studentskch let ml jsem nejednu pleitost pesvdi-
ti se, jak ciz jest jim vecka erotomanie ijak ciz jest jim vecka
erotomansk literatura, je je vnaich dobch hlavn vzprui-
nou paprnickho prmyslu. Chtval jsem je budit, zulech-
ovat, pouovat, it mezi nimi lsku kuknize apodobn.
Pipravil jsem si tou innost nejedno trpk zklamn. Oni pro
vechen ten erotomani potitn papr, knmu j ml po-
svtnou ctu, nemli smyslu pradnho. Apece byli piln
teni, jak u naped povdno! Ale jejich poadavky
odknihy jsou nezmniteln ustleny , nade vi vrtkavou mdu
povzneseny.Pojem jejich oslov psanm atitnm je pli
vysok, aby semohli smiti svdomm, e vknihch je pe-
mnoho nedobrho, zhoubnho, zvrcenho ihloupho.
Kpotitnmu papru maj - ne, eknu: mvali - takovou ctu
jako mohamedn, jen vnm ct ltku, nakter Prorokem
sepsn korn; vstejn vnosti ho maj nai sta biblai, e
nanm sepsno uen Kristovo. Odtud vyplv atm
sevysvtluje nzor jejich naknihu.
Kniha mus vyhledvati ahlsati pravdu; nikoli pravdu ma-
terilnou, povrchn, zmnm podrobenou, nbr pravdu vnit-
n, boskou, ji mol neere arez nekaz. Kdy jim bible vyra-
ena zruky, e pr j nerozumj, maj nhradu vpostilch, n-
boenskch vkladech aspisech mravounch. Proti dn
literatue nemaj pedsudk ne proti erotomansk, ta je p-
mo kposmchu vybz. Aerotomansk literatura zadn na-
ich tak serozmohla, e ona vlastn strhla nasebe jmeno
literatury.
Erotomanskmi historiemi zeselskho ivota pmo
sepohoruj. Pokldaj je zaurku selskho stavu
acharakteru. Kdy vknize selsk hoch adve vylvaj si
nejhoroucnjs city lsky, nai poslouchajce to, rd
sehlubokm studem .To pesko, daj tene. Zd sejim
to neslunm, ano necudnm, nm, co dokonce napapr
nepat, co jej znesvcuje.
Trplivj jsou, vyznv-li si lsku zamilovan prek m-
ck. To ji vyslechnou, ale spisovatel by semarnou nadj
kojil, e je rozeheje, rozpl ae zvolaj: O j, to je krsa!
Poslouchaj, ale pitom maj nartech utpan smv, jen
je tm zetelnj, m krsnj ahojnj jsou slova vyznn.
Tak podrobn popisy toho, jak semci pi milostnch
vjevech pohybuj atv, jsou jim smny, aneustrnou seani,
kdy mci lskou setrp auraj.
To povalei skldaj opovalech apro povalee, rozhodl
jednou mj otec, kdy jsem takovou historii doma pedtal.
Prvo mnoho selskou obrati, poddvati sejej nruivosti,
vybran j vraz dvati, lskou usychati, pro ni nemon vci
podnikati, pro ni jin aneb isebe ubjeti, pokldaj zaprivilej
lechty. , to je nco zcela jinho, kdy jim to kniha vypravuje
oprincch aprinceznch, hrabatech ahrabnkch! Ti maj
ktomu kdy, ale sedlci amci jsou odkzni nasv mo-
zoly, maj jin starosti iod boha uren, av tom maj t imt.
Kdy ojejich ivot knihu skld, pi otom, jak jsou jejich
poteby, co jest jim dlati, aby lpe prospvali ped bohem
iped lidmi, pi otakovch lidech znich, kte zasluhuj, aby
dni byli jinm zapklad - anebo jinak zase: vystavuj jejich
chyby, smn strnky, aby seten bavil apitom pece
ml zeten njak mravn prospch, ten, jen mu ukazuje,
jakm bti nem, ale jen nepi onich takov malichern vci,
jak zasvobodna si nadbhali ajak marn ei spolu vodili!
Vdy to znme, e ztakovch e nikdy nic kloudnho nevy-
jde - ani kniha.
Ale olechticch takov vci pi. Nan bh nevloil starost
oivobyt, neijou slidem, nbr odlidu, maj kdy namarn
mluven, asedlk setak rd neho ojejich ivot dov.
Vecka stedovk romantika is poslednmi zlehy
vnaem vku penesla sepes moje mil rodky
aneprojevila nan nejmenho inu. To je dobr znamen,
e astn odolaj tak jinm svtovm proudm, odpornm
anesouhlasnm sjejich nrodn du. Stedovk romny
postalet byly jim jedinm tivem pro zbavu.tali je
sdychtivost, tali je zas azas, ale nieho znich nepijali
doivota svho.
Nai lid odolali vemu pokuen ti jinm ivotem ne svm
vlastnm, mti jin nzory ne sv vlastn, jin pesvden ne
sv vlastn. Odolali icizmu mei, iciz knize, ai esk knize
scizm duchem. Svoji jsou iv pomru pohlavnm, pestoe
sta spisovatel tisci knihami usiluj je odnho odvrtit, lce
vc tak, jako by vjejich knihch byl pravdiv ivot avechen
jin ivot jako by byl l, kdeto jest naopak.
Slova milovati vbec uns neuvaj pi pohlavnm pom-
ru. Slovo to pat dobible, nikoli vak dovednho ivota. lo-
vk m milovati boha nade vecko ablinho jako sebe sa-
mho, ak osob druhho pohlav jej pud nco zcela jinho
ne lska kblinmu. Ped lidmi senikdy nepiznaj kvce, neli
e sejeden druhmu lb, amezi tyrma oima neeknou si
vce ne: mm t rd.
Co by vce bylo, jest bud l, kterou m bti klamna druh
osoba, anebo jest urkou bo. Bh to zejm rozkzal, e m
bti nade ve milovn, akdy lovk nade ve miluje ne boha,
nbr lovka, hnv boha asvolv hnv jeho nejen nahlavu
svou, nbr ina toho, koho miluje. lovk nem kniemu stvo-
enmu cele srdce piloiti, m bti stdm azdreliv vevem,
co je drdiv aopojn, by bylo sebeslad.
Je to nzor psn, nzor, kter stoiky klasickho svta sbl-
il skesanstvm. Knzoru tomu vracej sekesan vdy,
kdy usebe chtj obnoviti istou vru Kristovu. Kdy bylo mm
rodkm stanouti zabo pravdu, j domahal seHus, oka-
mik nael je duevn ktomu pln pipraven. Opoutli
ihned statky, eny adtky sv ali bojovati zapravdu bo
aeny jejich, majc tut krev atot srdce, nsledovaly je
doltch boj jako ernohorky ernohorce.
 Oni sami sob seposmvaj, e jsou tak nejapnmi milovn-
ky. Chlapec naenn kamsi jel navozku. Ped nm jde
popin dvka. On ji zdaleka nepoznv anedb. M jin
starosti.Lb semu Ane, aAne postauje jeho mylenkm,
ijeho om; najin ani nemysl, ani senedv, ani sedvat ne-
chce. Ane nen chud, ani nen zposlednho rodu. Je si v-
dom, e by sehodili zasebe. Jednou sn oposvcen tanil,
ato semu zalbila azdlo semu, e by ona tak vnm zal-
ben mla. Odtch dob asto nani mysl. Rodie otom ne-
vd avyhldaj mu jinou. asto si peje potkati sesAn, aby
j to upmn ekl.
Mezitm pomalu jede, chvlemi ekne h nebo ho
apotrhne oprat, am je dvce bl, tm vce jeho pozornost
kn sepout. Holina! prav si vduchu. Hleme, jak
senadn, noky m jako strunky, jak vrt suknmi, a sevtr
dl! Kterpak to je akam asi jde?
Akoli je velmi zvdav, kon nepobdne. Takov projka
je koni odpoinkem, pohovou, kter si dobe zaslouil,
alovk nesm ani hovado zkracovati vtom, co mu prvem
nle. Iholina je zvdava. Sly zasebou hren selskho
vozku apevn krok selskho kon. Kdo to asi je ? Ale ohled-
nouti senesm, to by senesluelo. Vak on ji vz dohon! m
ble je zan, tm vt je jej zvdavost. Me si oi vykroutit,
jak usilovn ilh nazad, - ale ohlednouti senesm. Apece
seohledla!
Byla to Ane. Chlapec seusml avldn ji pozval, e ji sve-
ze. Ane sezdrhala avymlouvala, ale kdy j podal ruku, aby
j pomohl nahoru, chopila sej. Usedla si knmu nasedtko
ajedou spolu jako manel. Jako manel! Obma to napa-
d, obma setaj dech, oba touebn ekaj, e druh zane
ae si povd, co maj nasrdci, ale dn nezan.
 Ane konen vid, e sama mus sta otevt. Tsnji
knmu pised azticha jej oslovuje jmenem. Nanj to hlu-
boce psob. Ct, jak sekrev sehnala dooblieje ajak mu
srdce bu. Nadeel okamik, kterho si vesvch mylen-
kch tak asto dval. Ane zaala, nyn jest nanm, aby
tak nco ekl. Ale co? Vecko jin si dobe promyslil
arozmyslil, jen toto jedin mu nenapadlo. M ped oima
podrobn pln, jak by spolu hospodaili, kdyby byli svoji, jak
nalo svnem, kter ona mu pinese, kolik znho zaplat
narozlin povinnosti akolik jim zstane, kter opravy
vhospodrstv bude moci podniknouti, - vecko, veciko
jin mu ji dve napadlo, jen to ne, co by ekl, kdyby jej Ane
oslovila jmenem. Snad mu jet nco podnho vstoup
namysl. kvaj: Jednou e, dvakrt m. Jen dobe
adkladn vc promozkuj, ne serozhodne. Mnoz seji
rozhodli kvapn apotom cel ivot litovali. Ale je to, brate,
blaenost, kdy sevarn dvina, kter ti nen nemil bo-
kem dotk tvho boku! Celm tlem seti, kadm svalem,
kadou kost, kadou kapkou krve ta blaenost line. Ajak
by to teprve bylo sladk, kdyby seti obma rukama povsi-
la nakrk ahlavu ti sklonila naprsa ... Ale to by muselo bt
nkde jinde, pi jin pleitosti. Zde, virm poli, to nen
mon, lid by uvidli apomluvili.
Jeli spolu hodinu, snad idv, a pijeli kevsi, odkud byla
Ane. Ane opt oslovuje svho prvodho. Ten jako by
znebe spadl. Boe, to to sAn uteklo!
Copak?
Zastav.
Zastavil, Ane hop! - ji byla zvozku, zpsobn podkova-
la ahumny pospchala dom.Chlapec jet minutu stl natom
mst, potom polehl kon, ekl h! ajel zasvm clem.
 Vce, e satky uzavraj sevnebi, dovedou peeleti,
kdy jim osud kolti podstr jinou nebo jinho, ne by srd-
ce jejich rilo. Nen unich nedostatek citu, avak on jest
jako jiskra vpopelu zdrovn, aby nevzplanul. Kdyby vzpla-
nul, stal by senruivost. e je zdrovn, m zansledek,
e zsoba citu stauje nadobu celho ivota apro celou
rodinu.
Tak jest: nai lid, jako jsou nedostaten milovnci, jsou dob
manel aotcov. Ak tomu, aby mli spodan, klidn
azdrav rodinn ivot, smuje tradicionln jejich filosofie.
Oni neijou jet proto, aby zavdvali svmi pohlavnmi po-
mry ltku vesnickm povdkm adenn kronice venkov-
skch list; ijou sob, ijou, aby jin spoluili snimi, ijou, aby
znich nov ivot puel.
Nikdo znich nezneuv anezapr, e uspodn hmot-
nch pomr je hlavn podmnkou dobrho rodinnho ivota.
Takzvan romantick lsky vnaich zemch nen. Aby dva
mlad lid, kte jsou si pimeni, zasebe sedostali, oto
sestar cel ves, cel osada, cel krajina podle toho, jak
irok jest jejich spoleensk vznam, i prostji eeno, zjak
velk jsou ivnosti. Kdy je chlapec naenitbu advka
navdavky, vecky tety akmotry daleko iroko pojmou je
dosvho rejstku, porovnvaj, povauj, petsaj, naznauj
ashlen jejich usnaduj ipivdj. Iebrci aebraky m-
vaj zde vnou lohu. Oni jsou jako mnohohlav Fama, maj
nejvce pleitosti vivnosti vecko nepozorovan obhlednou-
ti, aproto hlas jejich pad navhu, kdy odporuuj nebo va-
ruj. Jin prostednci okresn Famy jsou krej, kte ijou
povsech apo ivnostech pro celou domcnost. Ob mlad
osoby, nepociuj-li ksob bezdky odpor hned, jakmile
sezoily, ajsou-li si pi prvm zoen aspo lhostejni,
potakovm odporouen, vynen, nadhnn musej znenh-
la pro sebe navzjem sezaujmouti.
Potom jako nhodou potkaj serodie. Znvali seteba, ale
nevmali si. Najednou si pili dorny. Mluv spolu velmi ucti-
v asrden, vyptvaj senato ono, zkoumaj, opipvaj, ale
otom, co vlastn maj nasrdci, senezmiuj. Vc jet tak
daleko nepokroila.
Kdy jedni idruz rodie pili dom sezprvou, e tamti
sejim lb, mlad osoby mohou setkati senapouti
oobinkch, oposvcen, ojarmarcch. Zvlt vbornou p-
leitost ktomu jsou svatby vdob masopustn.
Neteba ten dlouh acelkem znm, a obyejn komicky
vykldan postup zevrubn popisovati. Chci ukzati
napraktick rozum t procedury, je nikterak nen pjemn t
stran, kter senehod dobe dokombinace anebo m voch
Famy njak vroubek, njakou stinnou strnku.Cign vadu za-
krv, ne vak Fama. Ta ji spe oste osvtluje. Kdy nani
strany neberou ohledu, nsledky mohou jen sob piposti.
Nyn eknme msto Fama obec, avc objev senm
vesvtle pln jinm. Uvidme, e nikoli bh, nbr obec
vum nebo irm slova smyslu nae satky uzavr. Zobce
vychzej nvrhy, obec je pets apsob nakonen roz-
hodnut, knmu sice nen oprvnna, nan ale pece m
velk, takka urujc vliv. Nadruh stran pak uvidme tm
bezvjimen posluenstv vle obce. Nepamatuji seani
najedin ppad, aby hlasu obce zmysln bylo nedbno ane-
bo aby nebylo eteno on zvykov procedury, kter
odseznmen vede knmluvm aod nmluv kusvatb atrv,
je-li nejkrat, pl leta, ale nkdy ina leta seprotahuje.
Obec podobn rozhoduje oprkovn ueskch brat
anazarn. Znalci vnitnho ivota tchto sekt prav, e rozho-
dovn, je pinle stareinm, obyejn tvrd sedotk
osob, okterch osud b. Pravomocnost obce vsektrskm
uzaven neustupuje ani ped vdomm, e drt srdce obou
lid, kterm vtinou hlasv ustanovuje, e semaj pojmouti.
Tohoto zvren uns nen, protoe rozhodovn nen sveno
dn urit spoleensk organizaci anepsob nan n-
tlak jist oprvnn spolenosti auzkonnho du, ani
uml agitace.
dn satek nedje sebez notrsk smlouvy.
Kdyby si nadchzeli dva, kte nejsou majetkem pimeni,
sta t strany, kde by byla mezaliance, uinili by ipomru
zhy abezohledn konec. Pokali by si nachlapce.
Ty,Vclave, pr si mysl nanai Kaenku. - Myslm, je-li
vtom vle bo avae. - Nae nen, to ti ekneme zrovna,
anen ani bo, protoe rodie naproti svm zastupuj Pna
boha. -Ale j bez Kaenky nemohu bt, ani ona beze mne,
povdala to. - Jakpak by bez tebe nemohla bt, kdy dosta-
ne sedm tisc nadevo, bez kobylu, krvu steletem aco vc,
aty bude rd, kdy ti nkde daj pt. Milenec jest polit stu-
denou vodou ahled si nevstu jinde.
Je-li to nemilosrdn ? Nkdy snad, ale proto pece znaj
uns sebevrady milenc jen zjarmarench psn. Iexekvent
je nemilosrdn asedlk tam, kde je pouze sedlkem akde
vnm nevz iprmyslnk aobchodnk, neme spekulovat
ani slskou amus hledt, aby jeho manelstv bylo co mo-
n nejmen szkou. Jeden chybn, lehkomysln krok,
asedlk octne sevbahn, znho pozdji dnm silm
senevyman. Dobr povst porodn krajin d, aby byl
semper Augustus zddnho statku. Aby senedopustil ni-
eho, m by jej zmenil nebo dokonce rozpltval, nad tm bd
tisce o jinch rodk. Kdo tak pece uin, propad nev-
nosti, ano opovren jejich, ato je krutj pro nho trest ne
kriminl. Vkriminle byl by schovn odtch vytavch o,
vnich to tkv nm obaloba vech neznmch pedk, kte
seza tiscilet nat pd vystdali, mozoln ji vzdlvali, po-
tem svm skrpli, slasti istrasti vlastn, slasti istrasti celho
nroda trpliv sneli, ale ji dreli anepustili. Dokriminlu
mohl jej pivsti skutek, kter sice podle zkonk panskch
je trestn, ale nikoli podle nzoru lidu, proe mu jeho v-
nosti neujm. Ale jine jest, pozbude-li sedlk lehkomysln
sv ddoviny. Pni mu pi tom jet napomohou, ale svj lid
jej odsoud.
Dobr, uznan aosvden d spoleensk tradice ukl-
d sedlkovi, aby mu poddil svou osobnou ve, cit
achoutku. Jemu snad zd seto zpotku krutou obt ale brzy
porozum, e to, co odnho d obec okresu i kraje, je
dobr, abuda jednou otcem dosplch dt, nezachov
sejinak ne jeho otec. Atak seharmonie spoleensk za-
chov pomnoh vky.
Ostatn kdo m prvo prv usedlka nazvati surovost
to, co mu nenapad vytkati nejvy aristokracii, ano
idynastim? Sedlk je monarcha vminiatue, otom nen po-
chyby. On jako monarcha mluv osvm panovn narodn
hrud, lid, dkujce mu zanco, pej astnho adlouhho
panovn, autorita jeho amonar spov natt osnov
nzoru naspoleensk podek alad. Vecko m jako mo-
narcha, ale men, nekonen men; jen lska kjeho rodn
pd je vt, nesrovnateln vt - av t pd, hrnem vzat,
miluje svou vlast. Jestlie ji u nejen vzdlv, nejen potem
ela, nbr ikrv srdce svho skrp, aj, jak ji miluje, jakou
svatou vnost kn chov, e isebe j vob pin! Jak je
velk actyhodn. jak mal naproti nmu umlec, kter ho
jednou zlepuje ili idealizuje, podruh zhyzuje ili podle
svho domnn realizuje, ale vkadm ppad najevo dv,
e neporozuml jeho vnitn podstat!
Emil Zola vromn Zem vylil pernmi barvami hlta-
vost pdy francouzskho sedlka, jen aby nabyl p zem,
je schopen nejbdnjch zloinv akrajn zvrhlosti citu. Ne-
mohu posouditi zvlastn zkuenosti, pokud Zola vesvm l-
en je pravdiv. Ale Zola nen jedin zeslavnch francouz-
skch spisovatel, jen l francouzskho sedlka jako ped-
stavitele nejsurovjho, nejhmotnjho sobectv. Ano nkte-
znich mluv ofrancouzskm lidu vbec, nejen osedlkovi,
nejinak ne shlubokm opovrenm. Renan kal, e lid m
dobr vlastnosti jen vstavu opilm, abyl rozhodnm odpr-
cem svrchovanosti nroda. Taine sehrozil attil demokra-
cie. Znalci francouzsk literatury tvrd, e nem ani jedinho
velkho spisovatele, kter by vil, e francouzsk lid m n-
jak idel; on pr zn jen polichocen anikoli poosvcen.
Nesm zstati nepodoteno, e velc spisovatel francouz-
t stavj senaproti lidu nastanovisko inteligentsky aristo-
kratick, e idely jejich le mimo lid ae lid pokldaj
zapekku nacest zasvmi idely. Jedni kaj umn pro
umn, druz vda pro vdu, jen nikdo nek, e jak umn
tak vda m mti zaposledn anejvy el osvcen, povzne-
sen amravn zdokonalen lidu, tj. lovka, ba e zatm clem
m sensti vechno dychtn asnaen kadho ivech.
Nechci podnikati exkurzi docizch luh; chci pouze nazna-
iti e n lid svou podstatou, povahou, nzory azlibami
jest vedle nrod zpadnch nm osobitm co dn doba
nedovedla zniiti, dn nepze osudu vyhladiti. Akoli es-
kmu lidu pomnoho set let vnucovny zpadn dy, on znich
pijal jen to, co nevyhnuteln musel, ale vnitru svm zstal
tm, m byl. Pizpsobil se, vida nezbyt, zpadnm nrodm
formami zevnjho ivota, ale due jeho, jeho mylenkov
icitov stroj hrub senepromnily, ani ji promn.
Vda nem dosti prostedkv, aby objasnila ivot eskho
lidu vdobch nejstarch, kter byly ped uvedenm cizch d
dona zem. Abychom si onm uiniti mohli pont aneb
aspo piblin obraz, musme postupovati vesvm pozoro-
vn odptomn doby nazad, musme vyhledati to, co vivot
naeho lidu je zbytkem minulosti, apo tch stopch musme
ptrati povznacch esk nrodn samobytnosti. Kdyby vak
ivecky tyto stopy byly rumem zavaleny, jet by byla nrodn
psychologie, je by dokzala rznost echv odjejich sou-
sed nazpad. Dleitost zkoumn psychologie naeho
nroda jest oividn; proto by dn spisovatel neml obra-
zy avjevy cizonrodnho ivota, zvlt takovho, kter je
zhola jin eskho, lehkomysln lokalizovati is jejich choro-
bami. Zajist ani esk nrodn ivot nen prost velik cho-
roby. Ale iten, kdo chce chorobu pouze poznati, mus zkou-
mati tepnu nemocnho, pikldati ucho kjeho srdci, zpytova-
ti, netaj-li sezrodky choroby ji vjeho minulosti. Tm svdo-
mitji mus si vsti ten, kdo nechce jen chorobu poznvati,
nbr iliti.
Dotkl jsem sedve rznosti eskho anmeckho nzoru
nahospodrsk dobytek anyn rznosti eskho
afrancouzskho nzoru napdu. Vnzoru nadobytek ina
pdu jest analogie. N sedlk povauje zemi zamatku,
zadrkyni veho ivota: ivota jeho vlastnho, jeho dtek, jeho
dobytka, jeho rody napolch ilukch, natpnicch izelnicch.
Kdo lp ne on me pozorovati, e ivot obnovuje sestlou
vmnou ltek aobnovou tvar ? Vid, e vzemi nic nazmar
nepichz azkza toho, co vni vloeno, e je domnl
azdnliv. Kad zrno, kter vzemi sije, pipomn mu jeho
vlastn osud, ale nestra ho. Pomylen, e bude vzemi za-
kopn ae setam promn vprach apopel, nen mu dsn.
Pivykl mu. Dohrobu jde jako nadruh vmnek. Vecky ty
hrzy smrti ahrobu, ktermi si pobyt nazemi otravuje m-
k apn, jsou mu ciz, akoliv mu nejsou neznmy
zumleckch len, akoli dokonce iz kazatelny bvaj mu
malovny. Hbitov nen mu popravit, nbr zahrada zele-
n, dokter sije ta drah semena. Hbitov n jest bez
mtoh, per astraidel. Narov zesnulch pozstal chod jako
nabesedu, jako nahrtky, natky. Tu snimi rozmlouvaj, jim
sesvuj, snimi set, naradu sedotazuj. Plaou-li: Pro
jsi ns opustil, tatku zlat? Pro jsi nm odela, hlaviko
matersk? nen to pl beznadjnho zoufalstv, ale stesk.
Prv tak by plakali, kdyby osoba jim drah nebyla umela,
nbr odela nadalekou pou.
Smr jest nae smrt, ne pokuta; mr jest apokoj. Svat pole
jim nikdy nevnukalo strach ani odpor. Proto neradi in zdra-
votn opaten kolem hbitov aneboj sejich sousedstv.
Vminulch stoletch pochovvali (zdali nezra seji vtomto
slov prv vylen vldn nzor nasmrt?) sv mil narozcest
ahroby jejich oznaovali ki, aby kad chodec byl upozor-
nn apomodlil seza dui nebotkovu. Tak pochovvali
naklnky pol, naokraje lesv ado zahrad. Mn otec nana
zahrad asto ukazovval msto pod ohromnm tpem er-
vekem, kde pochovvali nae otce vdobch, kdy pohb-
vn naspolench hbitovech nebylo jet veobecn zave-
deno. Jak pocity vemn to msto vzbuzovvalo! Jmena otc
dvno jsou zapomenuta, doba, kdy ili, splv vjedno sirou,
tajemnou neuritost minulosti. Ani rovy jejich oznaeny ne-
jsou, jen senese zpokolen kpokolen tradice: zde, uprosted
sadu, pod tou iroknskou korunou ervenho tpu, odpo-
vaj nai otcov, kte nkdy ped stalety tuto pdu vzdl-
vali, nan sestarali aradovali jako my, nan semnoili ameli
jako my. Ten tp, irok amohutn ji zamho dtstv, nyn
teprve zvolna dokonv svj bh. A jej shnil vykopou, bratr
Jan nov zasad najeho msto, jak on byl zasazen rukou mho
dda, jen jm nahradil odumelho jeho pedka. Bratr Jan
zase bude ukazovvati svm dtem to msto. Hlete, dti,
tady nkde uprosted sadu, kde stoj ten tp, jsou pochov-
ni nai ddov nevme kte anevme kdy; kdyby ten tp za-
hynul, a mne nebude, ty, kdo tu bude panovati pomn, zas
nato msto nov tp vysa.
To jsou selsk rodov tradice. Zhady, kter seza nimi taj,
neobjasn dn kronika, podoby dd, pod tpem dmaj-
cch, nejsou zachovny dnou rodinnou galeri. Svazek je-
jich spotomstvem tkv vddinosti vlastnost ikol, je mo-
zoly svmi vrn vykonv generace zagenerac.Ve ostatn
splynulo sdvoj nekonenost: tlo snekonenost zem, duch
snekonenost nroda.
Ach, ten erven tp! Mne ksob vdycky zvltn moc
pivlkal. Kmen jeho byl nzk, tlust, zdrav. Idtti snadno
bylo na vylzti. Siln vtve rozbhaly seodkmenu tm vo-
dorovn. Ponich bylo dcku mono prochzeti sejako
popin. Akdy jsem vyrstal, ten tp byl mm dvrn-
kem. Vjeho vtvch proil jsem chvle nejkrsnjch ruch
mlad due, zvlt zamsnch veer. Vpohdkch vy-
pravuj okrsnm tpu vpodzem, ervenmi jablky osypa-
nm. tp n byl tak krsn, e ani ten vpohdce nemohl
bt krsnjm. Nebylo leta, aby nevydal hojnho ovoce.
Zchuchval temnozelenho list rdlo senasta jablek jako
purpurov re.
 Jednou jsem semu nesvil. Bylo to vtch mch letech, kte-
r tvoila rozhran mezi jinostvm amustvm. Spustil jsem
sesosudem dokku abyl jsem odnho stran bit. Ctil
jsem, e jsem sam modina, ale tajil aukrval jsem to. Zajel
jsem dom. Nemohl jsem sesvit ani otci ani matce, ani
tomu starmu tpu uprosted zahrady. Kdy jsem el kolem
zahrady, musel jsem setv obrtiti vdruhou stranu. Neel
jsem knmu, stydno mi bylo. el jsem mimo zahumna. Bylo
vprvch dnech ervnovch. Nastatku nebylo nikoho krom
nejmladho bratra, jen piel zekoly anco si nahouslch
pehrval. Vichni ostatn byli zaprac vpolch. Ubral jsem
secestou zahumny. roda serozvjela ndhern. Koldokola
bylo vecko plno tich radosti. Doel jsem zazahumenici.
Tam vm trva pops, hust, mkk, zrovna zaala prokv-
tat. Vrhnul jsem sedon, poloil senaznak, dval
sedoteplho, bled modrho nebe. Oi pechzely. Ptci
zpvali, vely bzuely az housl bratrovch doltla sem star
psnika, pi n bezpochyby jet ddeek sbabikou kep-
vali.
Tu semi srdce sevelo hroznou bolest, jako by sechtlo
rozpuknouti, aj nikterak senemohl ubrniti pli jako dvka.
Obrtil jsem setv dozem, abych jej udusil, avak tu ji
jsem pocioval blahodrn inek. Vysok trva pln mne
zakrvala. Nikdo mne nevidl krom skivan nade mnou
anikdo neslyel krom louky, j naprsou jsem plakal. Nikdo
zlid dosud otom nezvdl krom vs, jim vypravuji.
Anajednou jsem sevyvihl zdrv, silen aradosten, hotov pod-
stoupiti sosudem ne nov kek, ale jakkoli dlouh atuh
boj. Apotom jsem si ji troufal naoi starmu tpu.
Avak pro vypravuji zde tuto upomnku? Abych nasob
samm ukzal, jak selsk syn ct narodn pd. J sevdycky
blval kdomovu stakovm rozechvnm due, jak sej ne-
zmocovalo nikde jinde. Ani soudn stolice, ani chrm nep-
sob tm zpsobem. Byla to jaksi smsice bzn, cty alsky.
M due vecka setmi pocity hourala, zdlo semi, e
sejimi zalknu, e mne zadus. Klonil jsem elo jako renegt,
jako ztracen syn. Kam jsem sepodval: nacestu, nastromy
podle n, napole, nahory, nalesy, nake narozcest,
napampeliku nebo chudobku namezi, naekanku vestruze,
nazemi inebe, vecko mluvilo kemn nmou, smutnou ob-
alobou: Odcizil jsi se, odcizil jsi se! Mez: Ne, to nen ten, co
pomn bosma nohama cupval, aj jsem svou trvu se-
hnula abyla jsem mk ne samet! Jablo: Ne, to nen ten,
co namne chodval najablka, aj mla jablka jet nezra-
l, ale osladila jsem je, e byla slad medu. Ptk: Ne, to nen
ten, co mi prohlval vajka vhnzd asrdce mu bilo vce neli
mn, a jsem to navtvi slyel, ale vdycky ekl Pn bh
poehnej apo pikch odchzel. Vecko mluvilo kemn
vitkou amezitm jako by mne zevech stran popadalo nasta
neviditelnch rukou, trhaj semne ciz aty, nemilosrdn mne
valchuj admaj, aby zemne vykapal vechen ciz mrav. Atet
den imez, istrom, iptk: Je to on! Je to on!emu pitati dluno
takov psoben? Prod? Zadevti horami, zatemi krlov-
stvmi je tak proda, asnad krsnj, avak ona nepsob
tak. Zvyk? , to jste ji naprav cest. Nejen zvyk, nbr ve,
co tvo pojem rodnho, vzbuzuje takov divn, mocn, nevy-
hladiteln anevslovn pocity. Ito, co doma jest, ito, co bylo,
ito, co bude, co ije, co serod, co hyne ase mn, co lid
vypravuj, ptci zpvaj, stromy um, co kohout kokrh, slepice
kde, k hejt, co je skryto vtrob zem ico pod poklo-
pem nebes oku sejev ijemu unik, vlastn rodina, ele, sou-
sed, to ve pispv kvytvoen pojmu rodnho.
 Hltavci zem nemaj piety kn, jim nen svatou.
Oni dycht, aby j mli velk lny, aby zn tili, zn
seobohacovali, nan sendherou pynili, ale ona jest jim mrt-
vou realitou anic vc. Kdyby jim patilo vech pt dl svta,
vecka ta pda byla by jim realitou, mezi nimi an nebylo by
dnho srdenho pojtka. Cel zem jest u takovmi lid-
mi znesvcena. Pedstraj, e miluj cel svt, vechny lidi,
ale vpravd miluj jen sebe ajsou cel zemi cizinci aona jim.
Rodn zem, by byla pouze sp velk, napln srdce lidsk
nejkrsnj lskou, j je schopno.
Lska krudn zemi povzn naeho sedlka vysoko, ne-
smrn vysoko nad vai vedn knihovou romantiku. Pocho-
pili jste ji? Souhlaste, e je hodna obt, kter j sedlk pin-
?
Samotn bsnick tvoen naich sedlk jest u slab. Li-
terrn surogty a dol dotch jarmarench psn ucpaly
jeho pramen, take jen jednotliv kapky znho kanou. Ale
obeznmme-li seponkud sjejich ivotem, brzo poznme
poety, kte teba poezie netvo, ale poezi ijou.
Nejkrsnj doba ron je kolem Jana Ktitele, vsena. Tu
chod doprce jet ped svitem, zarosy. Drou
senepetriv pocelch trncte dn, avdy a dosoumraku.
Vtch dnech opanovv celou ves, azvlt mlde, zvlt-
n poetick povznesen mysli. Onu je vzpruuje tlesn
iduevn. Ono je zsobuje chut asilou ktk prci, kter
jim nadela. Jak bvaj letn noci vsena! Je teplu, ticho, jem-
n vnek zan dovsi vni schnouc trvy nalukch avn
kvetoucch lip sesn spojuje, aby proudily a nadno srdce
lidskho azmmily je sladkou blaenost. Musk mlde
poten as tm oka nezamhuuje. Noc jako noc ozv
sezpv jej povsi as nm sestd hra naharmoniku. Tu u-
vaj star nrodn psn atvo senov. Nejsou tu dn divy
svta, apece vtub srdce ples; sly-li je, ples ji nad
samm faktem zpvu. Vjist vzdlenosti tny splvaj
vharmonii, kter okouzluje. Dch ji dosebe sistm vzdu-
chem, prosycenm vn. Topoly elest, atub sezd, jako
by nebean zpv doprovzeli jakmsi divnm, pelbeznm
nstrojem. Ani dvky vesvch komrkch nesp. Stoj uoknka
zabazalkou amuktem ato, co dotud vsrdcch jejich d-
malo, nyn seprobouz ahlasn ozv. Jene oknku je za-
menu amatika zamkla dve komrky nadva zpady. Ani
otcov nesp, ani matky, leda dmaj. Znaj sami zmld ne-
bezpe tto doby. epot by je probudil, mlasknut by je zlka
vyvihlo jako rna zrunice. Veern ero trv kplnoci, rann
ero zan hned poplnoci. Tko znamenati hranici mezi
verejkem aztkem. Poplnoci hoi si trochu poklmaj.
Ajet ped slunce vchodem seki berou kosy naramena
avolnm, odmenm krokem ubraj senaluka, aby jet
zastihli rann rosu. Akdy slunce vychz, vecko jest u
nanohou, vecku seipern hrne doprce asta mlad si
pochvaluj: To byla zas krsa!
A kdyby ani toho nonho zpvu ahry nebylo ajen psi t-
kali, kohouti kokrhali, by kukaly askehotaly astromy u-
mly, dosti by bylo tto hudby prody, je ozv sepod celm
obzorem ase vm ostatnm slv sevpepodivn, pelahod-
n lad, aby vnmavou dui opila.
Po senech m krtk odpoinek due isval. Nen chvatu,
a vervenci, kdy dostav sedla (n). Je-li hojn roda
apkn poas, idla jsou jedinou radovnkou jedinm svt-
kem, jej korunuj obinky. Podlch opt nedlouh odpoi-
nek av prv polovin z nadchz doba otav. Noci seji bl
rovnodennosti anejsou ji tak pjemn tepl jako navrcholu
leta. Vprod rozkld seelegick nlada. Nen toho jarho
vesel jako donedvna ani nalukch, ani nadvoe, ani vedne,
ani vnoci. Avak prv ta okolnost, e mysl lid pizpsobuje
senlad prody, je dkazem, e proda mocn najich dui
inkuje kadou svoj zmnou, e lid pociuj kadou jej po-
ezii ajsou poety prody, by to neumli krasomluvn vyjdi-
ti; jsou jimi v svou prac, svm dychtnm apachtnm, rado-
vnm istrdanm, svm ivotem iumrnm. Jsou jimi ne tak
jako sleinka zmsta, je poezi rozum nco mdle pesld-
lho, hubenho avzdychavho, nbr tak jako jejich obil, je-
jich stromy, jejich vzduch, jejich ptci.
Vecky doby ron maj svou poezii.
Jest pootavch. ensk trhaj adrhnou len, odrhnut rozst-
raj postrnitch apaloucch, aby sevyrosil. Hospodyn pra
lnn paliky naslunci; paliky vesele praskaj alupaj
asemeno seznich vysp. Mut oraj, sej, vlej. Dti vy-
hnj stda napokosen louky. Provozuj rozlin hry, zapa-
luj pr, pozdji bramborovou na. as jim pece zvolna utk,
nutno pobdnouti slunce, aby si pospilo nasv cest.
Polukch rozlh sepastorle: Zapadej, slunko, zahory,
zahory, zahory, abych mohla brzy kdomovi, kdomovi - hnt!
Zapadej, slunko, zakostel, zakostel, zakostel, abych
mohla brzy napostel, napostel - spt!
Korunou podzimu je posvcen seslavnou pknou hodinkou.
Zima - protiva leta. Vlet vzruen mysli, zvody vprci.
Vzim zdlouhav, jednotvrn klid. ensk domdlovaly len
ajdou dostodoly mltit. Hospodyn len vochluje atb. Ve-
er jsou pstky shrtkami apohdkami; mlde dere pe,
kolci pedtaj. Jsou vnoce skole- dami, masopust
sesvatbami. Klidn doba postn je pechodem kjaru ak jar-
nm pracm.
 Cel rok je protkn rozmanitmi drobnmi obyeji. Mnoh
star obyeje vymizely, mnoh seotely, ale dosud je patrno,
jak jimi byl vyplnn cel rok vemi smry. Ony mly vznam
obadn ael kalendn. Kad znich vracel sevtut dobu
rok co rok. Byly meznky naasovm prostoru roku, podle
nich bezgramotn dln lid rok rozdloval.
Obyej podrobil si iselskou kuchyni.
O vnocch jsou ryby acalty (vnoky). Vdob masopostn
zabjej krmnky aposlaj si navzjem vsluky. Oostatcch jsou
koblihy aptky, naKvtnou nedli pulka, ovelikonocch
sekanina skondrhelem apomlzka. Kdy jdou ensk popr-
v natrvu, hospodyn jim mus udlat vejce nakyselo.
Oletnicch jsou kosmatice, vdla pivo akole.
Tak mj rok zarokem, destilet zadestiletm, vk zavkem.
Zd seto bti nekonenou jednotvrnost, ale je to vce: st
vnosti. Aped vnost co jsou vae vlky, vae revoluce
apevraty, co je vecko, co nazvte djinami, co vechno vae
pedstihovn, vae tetelen, vae horeky, vae nervzy vae
pcha, ndhera, slva! Vnost je velik kotel, vnm budou
svaeni islavn, ipyn, ilovkov, inadlovkov, iti, kdo
setetel avzpouzej, iti, kdo jsou si vdomi, e obecnmu osudu
lidskmu neme ujti dn lovk. Jen ten zns uspodal
svj ivot moude, kdo jej nepovaoval ani zaert, ani zarozko,
nbr zalhtu kprci arozjmn anikdy nepustil zmysli, e lo-
vk jen pod svou stechou, nasvm dvoe, nasvm grunt,
mezi svou rodinou aeled, mezi svou obc me bt platnm
avelkm jako krl. Kad lidsk mra je mn ne nic naproti
t me, kterou m bh: naproti vnosti.
Chvlm naeho jihoeskho sedlka, e zstv nezvrat-
n vren filosofii svch pedk, nevyruuje seze svho klidu.
Jet nen jeho as - neudeila hodina blanickm rytm.
 Krajan moji dosud ijou zdravm selskm ivotem asla
jeho jest elementrn. Uke seto vpomru kjinm nrod-
nm ivlm.
Nae vsi jsou id prosty. Nebylo proti nim nikdy dn uml
agitace, dnho organizovanho boje hospodrskho. Kde
jest mrcha, tam shromd seidravci. Pilet sami, nevolni,
vlastnm pudem pivedeni. Kde nen mravnho
ahospodrskho mrchovit, takov msto je nelk. Ne-
vzdaluj seho zmysln, ale nemaj vnm zalben. Pilett
me, ale zstane hladov.
Ve vsech naich byl zamho mld jedin id, tenkrt u
velmi star. Bydlel naPraku anebyl znm pod jinm jme-
nem, leda id zPraku. ivil sesklenrstvm apatil kad
podomnch emeslnk. Chodil ode vsi kevsi, odsla kslu,
vude vevsi zaklepal naokno anabzel sv sluby.Teprve
kdy jej pozvali, veel dostaven ado sednice. Byl chud
aspodan, uml jen esky, mluvil jazykem jadrnm jako
zbible e jeho byla zvoln ahlas semu lahodn chvl jako
nebotku J. VFriovi, kdo jste ho znvali.V starm pokolen
mnoz tak mluvvali, mlad mluv jinak.
Bylo cosi, co vecky odnho zdrovalo avzdalovalo, ale
nebyl to nboensk fanatismus, spe, ekl bych, neuvdo-
ml, nejasn pocit rznosti plemenn. Byl psn vc
arodie nai dvali jej proto svm dtem zapklad. Tak snm
mvali nboensk disputy. On velmi pkn, vmluvn aklidn
odpovdaje pouze nadan otzky anepekrauje tu mez, vy-
kldal zkony sv vry, azase klidn poslouchal ove kes-
ansk. Pocit jist libosti jsme mli ktomuto idovi, ani sto-
py zt.
V mst jsou id etnji zastoupeni, ale itam je sla rol-
nickho ivota tak velk, e je pivlk. Nklonnost jejich
kumejdm neme zstat utajena aj dokonce netvrdm,
e by si byl nikdy dn hospod nevypjil penz navysok
roky, e by dn teta adn synek nezanel knim tcho-
e. Ti id vichni pili bez krejcaru apomohli si
kzmonosti, ale zmonost udnho znich nepevyuje
mry stedn. Ponjakch desti letech streni jsou rolnictvm.
Hled si zakoupiti kus pole, vzdlvaj je jako zahradu, ano
ivlastnma rukama pomahaj pi prcech, co je jinde vru
nco neobyejnho.
Nmci bydl zanmi naumav, zaNetolici aPrachatici.
Vminulch dobch, vdobch tkch pohrom eskho n-
roda aran, kter senikdy pln nezacel, Nmci porznu se-
stupovali shor knm doroviny ausazovali setu. Dnes ponich
zbyla pouze jmena, jako Roejdl (Rotschdel), ejdl, tra-
boch, Houser (Hauser) aj. Tak najejich nkdej ptomnost
ukazuje rus typ, jen seuns napat umavy ms
sjihoeskm smdm sernma oima aernmi, stojat-
mi vlasy.
esk anmeck vsi rozeznati lze naprv pohled. esk,
zvl ony zdrunho pvodu, jsou skupeny dohromady, n-
meck jsou rozptleny. Vesnice zdrunho pvodu zejmena
vypadaj jako kuka, jako chum, jako nerozdln celek. Zdi
aploty zahrad obhnj je jako hradba. Ves roztn hlavn ces-
ta, nan je pchod ivchod zevsi. Kde je postran njak
vozov cesta, to jest jen jako vchod znouze. Zataraste p-
chody avchody amte mal opevnn tbor, kobran pi-
praven.
Nmci knm pichzej hlavn najarmarky, kupovati hba-
ta. Bvaj a zHornch Rakous, zBavor abhvodkud. Odv-
dvaj odns cel stda skoupench hbat. Mn je dosud h-
dankou, jak setu ei aNmci dorozumvaj. Jeden nezn
jazyka druhho, ale pitom vyceuj apodvaj asmlouvaj,
jako by si nejlpe rozumli - askuten si rozumj.
e by nkdo uns pokldal Nmce zavyho tvora, nikdy
jsem nepozoroval; ale platvali zapoctiv chlapy, by omeze-
n. Nmci sami uznvali pevahu eskho ivlu apichzeli
uchzeti seoesk nevsty. Nejeden dobe pochodil amn
zmon dvka, ponejvce ztakov rodiny, kde bylo mnoho
dcer, je nsledkem toho mly men vna, obtovala
seavdala sedoNmec zahrubho aneotesanho mue. To
bvalo nejinak, ne jako by odchzela nkam daleko zamoe,
dojinho svta. Styky mezi jej novou astarou rodinou byly
podk.
Mu Nmec aena eka ili spolu dlouh leta, sneli
se, dobe hospodaili, ale jeden jazyku druhho senenauil.
On mluvil nmecky, ona esky, rozumli si, ale jak on, tak ona
byla prakticky znal pouze sv matertiny. Idti bvaly tak
rozdvojeny: synov Nmci pootci, dcery eky pomatce. Ano
jet vce: ivlastnosti tlesn iduevn dtek ztakovch n-
rodn smench manelstev zstvaly rzno odsebe, nespl-
valy anevychzelo znich nic prostednho. Jedna zesester
mho otce, Eva, provdala se, nyn me tomu bt asi ede-
st let, naHlsku zaNetolici. Hlska mla uns vdycky po-
vst prv nmeck vsi vt stran. J jsem tetu Evu jedva
znal. Ona zdka uns bvala, my unich nikdy. Minulo asi ti-
cet let odjej svatby. Otec jednou seroztesknil azatouil
pozapadl seste. Zavezl mne tam ssebou. Nali jsme ce-
lou rodinu pln eskou. Mu tety Evy nazval seJung, nai
mu kali Junek.
Nedvno jsme mluvili doma ohlsce opt adovdl jsem
sevc pekvapujcch. U oHlsce nepovdaj jak ovsi n-
meck, nbr jak oryze esk, ato zachovale esk. Kroj
izvyky pr jsou tam ryzej ne uns; jsou pr tam prav Sta-
roei.
Ped lety pijel jsem dom nanvtvu, akdy jsem
sepovyptal nacel pbuzenstvo, vzpomnl jsem si
nabratrance Matje Churn. Pane,
povd otec, Matj je chlapk: poetil Chvaliny. Vidl
jsem Matje jen jednou zasvho ivobyt. Pivezli ho knm
naposvcen. Protoe byl u asi dvanctm potomkem sv
matky, teta onm mnoho e nenadlala aexistence jeho
byla nm skoro tajemstvm. Matj byl u asi ptilet, ale za-
krsal, stv dosplho lovka, kurnho pohledu, sm-
lho kroku. Teta ho, vejkrabka, trochu zanedbvala, atak
posvcensk parda kloukova sestvala zedvou vc pk-
nch: erven sukn aadnickho kaketu, az jedn vci
dobr: znovch bot, je nanae posvcen poprv mu obuli.
Kluk takov, e kad, kdo ho spatil znenadn, rozesml se,
a seza boky popadal. Jen Matj neznal dnch ertv
akadmu bda, nakoho vysahl! Poobd el jako pod-
n chasnk kmuzice. Pochvli sdojmy tam nabytmi sevrtil,
vyhledal si sklnku, nabral si vkuchyni zeln vody aposadil
senastoliku. Popjel zeln vody aza kadm doukem stra-
nji semrail aoima koulel. Potom vyskoil, levou ruku si
dal zaucho, pravou toil sklnkou nad hlavou, vskal, dupal,
zpval. Copak je ti, Matji? tzala seho teta. - Inu, j sednes
neznm, j jsem vm, maminko, namol !
Kdykoli jsem si vzpomnl natento komick vstup, bylo mi
veselo. Otomto Matjovi najednou slym, e poetil Chval-
iny. eknu hned e je to nadsazeno, jako kad povst. Za-
vezli ho doChvalin, aby setam nauil nmecky akolain.
Matj prv den pod veer vyel si nanmst. Klubko chlap-
c shrnulo sekolem nho azaali ho drditi, e je ech.
Ale Matj byl odjakiva odrny. Zaal psti azbil nmeck
kluky dojednoho jako Krlevi Marko Turky. Aprv tm je
pro sebe zskal. Byli mu dobrmi kamardy, pynili se, jestli
nkoho znich pochvlil, akdyby byl proti Matjovi vyvstal
njak neptel, byli by Matje oddan brnili. Kdy potech
letech Matj odchzel zChvalin jako kolrsk vyuenec,
nmecky neuml slova, ale esky uml odnho ijeho mistr,
ijeho kamardi.
Avak nrodnho fanatismu nai vsob nemaj, jako nema-
j nboenskho. Naproti Nmcm nechovaj pedsudk, ja-
zyk jejich sejim nelb anejsou sto nauiti semu, ale nemaj
ho vnenvisti.
Je tomu teprve nkolik let, co semi oenil bratr Jan. Pijel
jsem dom, vidm: sednice pkn vyblen avydrhnut,
zaokny fuksie amukt, nastnch nov obrazy
vpozlacench rmech. Mezi nimi jeden pedstavuje esk
korunovan klenoty. Obrazy svatch bvaly vnaich do- mc-
nostech vdycky umstny nad stolem, astl stl vkout na-
proti dvem. Vrohu nad stolem, pod stropem byl k apodle
nho zobou stran obrazy svatch, tsn jeden nadruhm,
spodem openy olit, zatm elem nastnu pibit, ahorem
odstny seodchylujc. Bratr neetil tohoto obyeje, jen jest
ostatkem jet zdob pohanskch, kdy natom mst bvaly
figurky sktk. Bratr obrazy rozsadil. Tomu jsem senepodivil
jako tomu, e npisy naobrazech byly nmeck. Nesmlel
jsem, e nco takovho vesk domcnosti bti nem. Jan
sezarazil - dosud si ani nepoviml, e m naobrazech npi-
sy nmeck. Nekaje slova, odeel zasvou prac. Kdy
sevrtil, pravil: Nem pravdu. Ml bys ji, kdyby to byly ob-
razy svtsk; ale pi obrazech svatch m lovk hledt
nasvatho ane nanpis. Bohu jsou vecky jazyky stejn. -
O dvod vce, mil brate, abychom ciz jazyk ani nanpisech
obraz neuvdli dosvch domcnost ave vech ppadnos-
tech ivota jednali vpesvden, e bohu jsou vecky jazyky
stejn, in. Nemoci senaim vyhbaj, narej nalidi sil-
n obrnn. Ony samy a dobe vd, e knim maj snadn
pstup jen vdvoj dob jejich ivota: vdtstv astarob. Ne-
moc nakalivch amoru nebylo uns zalidsk pamti; vme
onich jen tolik, e sepokouely proniknouti knm. ale
snepozenou odtahly zase. Nikdo sejich neboj, nekon z-
kostlivch opaten zdravotnch, ije svm obyejnm zpso-
bem, potravy anpoje nemn. Co sebt? Nastrach nen ani
kdy. Kdy t mor zachvt, udl rychl konec vem tvm po-
vinnostem ktomuto svtu.To nen nejhor. Hor je bti iv
amti pole nezoran, neoset, obil nesklizen. Nedbej tedy,
nemysli ani nanemoc, ani namor, ahle si sv denn prce.
Aprce chce, abys jenom nani myslil, nedovoluje, aby
semylenky tv zabvaly jet strachy anebezpeenstvm.
Kdy pak ti veer daruje volnost, pijde jin tyran apesilou
set zmocn - tvrd spnek sosvujcm zapomenutm.
Kdo uns pek jist leta, jich je teba kdozrn autuen
organismu, obyejn umr a vpozdnm vku selost.
Onkterch nemocech nai maj podivn pont. Chrlen krve
povauj jako zavnitn oistu lovka, jen potom bude dlou-
ho iv.
Souchotin sett, jako by je pokldali zanejkrutj trest
bo, jen jm sth pokolen zapokolenm ajet neme bt
usmen vesvm hnvu zaneznm provinn pedk. Jed-
nou jako dti li jsme sepodvat nastarou Chaloupkovou, je
u leta souchotinami umrala abh jet nechtl slitovati
senad n. Vidm dosud ped sebou dsn obraz. Temn ko-
mrka, neomtnut, vecka ern. Nahoe prduchem (okna
nebylo) vnik svazek paprsk, nanich roj seprach ahraje
duhovmi barvami. Paprsky jdou ikmo pes loe, sbit
zdrsnch desek apostlan pinavmi hadry. Zkomory vychz
hnusn, nasldl puch. Naloi polo le, polo sevzn star
osoba, scvrkl, bezzub, kost ake, ern jako zem.
Doneobyejn polohy dostali ji tm, e hoej polovici tla
nadezdvihli visutm popruhem. Chume speklch vlas po-
letovaly j kolem hlavy, je nemajc podpory brzy padala na-
zad, brzy zase snaptm vech sil sevzchopovala. sta jej
byla plna nku, plna nejstranjho proklnn boha ilid,
zoufalho ivzteklho, ajen kael je peruoval.
Ale to je tak jedin ppad dlouh nemoci astran smrti
vna ddin. Dle doumavy je pomr jet pznivj.
Pamatuji senaadu starch lid, avichni zemeli skoro stej-
n. Nezemeli, zhasli. Nkdy je zhasnut nhl, nkdy lampa
blik aknot dohrv. To cel rozdl.
Jak zemela moje chva, star Veverkov. Byla to bab-
ka drobounk, kolozub, ale erstv jako kepelka. Nikdy
ji nic nemrzelo ani nermoutilo, stle byla vesel
apronikavho jejho smchu ahlasu byla pln ves. Kad-
ho kdlila, nikoho senebla, ale tak nikomu neublila.
Jednou zveera byla zvlt rozmarn, il akadho za-
sypvala lskou akdlenm. Tak j jet nejela, povdali
si lid. Nazejt star Veverkov nevstala. Hlava pr ji bol,
je njak opil adaremn. Pole si, jestli to nepejde.
Apelo. Kdy sevpoledne vrtili zpole, star Veverko-
v leela naposteli nebokou.Vce takovho bych mohl na-
povdati, ale zstanu pi skonu osob sob nejblich, pro-
toe jsou mi vecky podrobnosti znmy. Je to jedno, jedna
smrt podob sedruh jako sestra seste, jsou vechny
odns.
 Mj pradd doil se97 rok. Byl pr vzrostu vysokho
asmlho vystoupen. Vposlednch letech stval semenm
apozbval pamti. Jinak byl zdrv, zabval sehospodrskmi
starostmi nasvm vmnku jako ped edesti nebo sedm-
desti lety. Ina trh si vozil obil ana jarmark vodil mu tele nebo
krvu mj otec, tehdy chlapec. Kdy prodal, vytahl zlatnk nebo
tolar adal jej otci: Na, Vojtku, paole zlatej. Ty semi tak
star ohospodrstv, aj bych ti nic nedal! Ale to je tm, dt,
e mne u njak pam opout. Zachvli vytahl zas penz.
Ale Vojtku, paole zlatej, propak senedomluv ? Dy j
jsem t zatvou prci jet neodmnil! Tu m! Zachvli
semu zdlo, e m zlak mlo. Vojtku, paole zlatej,
dnes to bo obilko njak mlo platilo. Pod je h. Ale e
jsi to ty, dm ti pece zlak. Rozdal skoro vechno. Vojt-
ku, paole zlatej, povd, stala sechyba: kapsu mm d-
ravou, vecky penze jsem vytrousil, jen tahle malikost mi
zbyla. Na, vem si ji, abych senezlobil.
Zapomnal rok odroku vc avce, atak vzrst iobjem jeho
stle semenil, a sestal podruh dttem. Otec vypravov-
val, e vypadal jako velk nemluvn. Hlavu ml holou, tve
pln aerven, dsn bezzub. Jinak byl pln zdrv. Pa-
m jeho postupn zesebe vypoutla ve odvku nejpoz-
djho knejmladmu, a vsob podrela jen dojmy zdtstv.
Ty jsou uvech dt stejn, ato jej sblilo snadjnou mlde
navsi, je ani netuila, e ten nov kamard je dt bezmla
stolet. Chodil mezi dti vkoili jak ony, pekl snimi kolky,
dlal vpsku jamky, ale pi tom pece hrl si nanejstarho
arychte ostatnch.
Jednou si hrl skamardy na handl. Pinesli stoliku aekli
si, to e je krva. Jeden prodval, druh kupoval, tet dlal
dohazovae. Ohmatvali stoliku vbocch, povemenu, hla-
dili ji pohbet akylch, oslovovali sekmote asousede.
Nae stolet dt kupovalo. Tu semu zdlo, e prodava jest
u nestydat, ipoalo sedurdit: Vc nepodm, vc nepodm,
vc - Anepodalo. Darmo si pichystalo hromdku kamnk,
samch zlak atolar. Kleslo abylo mrtvo.
Dd mj umel vroce, kdy j poal choditi dokoly. Nera-
di jsme selouili, mli jsme sespolu nejradji. Psali jsme
spolu zahumny husy, drouek mi dlal bie apalky aml
nekonenou trplivost odpovdati navechny m otzky.
Odnho jsem seuil znti druhy obil, jmenovati nae pole
aluka avechny vesnice, co bylo mono odna dohlednou-
ti. On mi prv povdl aj uasl, e tam, kde senebe stk
sezem, nen jet konec svta - kdy tam pijde, vid zas
krajinu, jene ciz, anad n stejn poklop nebesk. Ale kde by
konec svta byl, drouek n sm nevdl.
On prvn uil mne znti nrody okoln. Nejbli jsou Pj-
ci aPodleci. Prv maj nejbli na vesnici sdlo
vChelicch ajmeno maj odtud, e kaj pjdu msto pudu,
kterto forma plat uns zajedin sprvnou auhlazenou.
Podleci zanaj vChepicch, zavrkem zana vs
atahnou sekPrachaticm. Tam, co je ipou, Mahou
aPoderit, podvaj si Pjci sPodleky ruce aje to pak
jeden nrod a doNmec. Tak mne drouek navedl, jak
Pjky dopalovat. Postav senkam, aby t Pjk ne-
chytil, a seza tebou rozbhne, avolej: Bjili t, bjili, atys je
taky bjil ? (U ns si libuj vtvrd vslovnosti: kost, vid
apodobn. Dle vPodumav kaj: kos, vi atd. Mkk
retnice tam maj dosud. Tak jejich infinitivy konvaly mkce
jako naMorav. Naim seto zdlo nadmru smnm. Ale
sprvn mkk vslovnost bvala iu ns. Starmu Nehodo-
vi, jen nana ivnosti podruil, zstala pezdvka Vrt, e
si nemohl navyknouti natvrdou vslovnost.) Aposvatm Vc-
lav mn dali boty, monu, tabulku akamnek aposlali m
dokoly. Droukovi jsem pod schzel, neml seskm
bavit, byl mrzut as mrzutost dostavila seitlesn slabost.
Ale nechuravl. Kdy jsme jednou li zekoly, pedjel ns n
vozk ana nm sedl nakoenm sedtku velebn pn vbl
rochetce av tmavomodrm plti. Ueledna sedl kostel-
nk, jen ml vruce zvonec azvonil. Knz kzal zastavit avzal
mne ksob. Pijeli jsme dovsi. Zvonek nakaplice ns vtal,
lid klekali abili sevprsa, knz je poehnval.
Kam jedou spnem bohem? ptali senkte. U Holek
rozstonal sedrouek.
Veel jsem zaknzem dodroukovy vmnkrsk cha-
loupky. Drouek sedl zastolem uokna abyl odn pouze
istm rubem, jej si vmnki pipravuj naleta naped.
Bos, zmodral nohy spovaly natrnoi aruce bezvldn
nakolenou. Nahlav ml blou, piatou epici sestapcem,
jak uns dvaj nebotkm dorakve. Tv ist oholen byla
bled, jako jsem ji nikdy nevidl, oko strnul, rty psn seve-
n. Zjedn strany sedl mu otec mj az druh otcv bratr.
Nastole ped nm stl krucifix uprosted dvou voskovic
asklenika svcen vody, vn kropidlo zet peninch kla-
s. Dle leela nastole starodvn bible svelikmi mosaz-
nmi sponami arenec. Vsednice byla babika vesvten
erce availa naplotn lipov th.
Oba synov mlcmu ddovi udleli nboenskou tchu.
Vypravovali ovnosti, opakovali prpovdi apslov j
setkajc adrouek okem nehybn doneurita upenm
mil cestu dotoho neznmho kraje, kam vichni musme
aodkud nikdo senevrtil. Nikdo nebyl zarmoucen, tve sy-
nv ibabiina byly jasn, jakoby ozen tichm, jemnm,
klidnm jasem t blaenosti, dokter sedrouek dnes ode-
bere, aby setam opt shledal stmi drahmi, kte ho pede-
li, apipravil msto svm nsledovnkm. Otec mj ustoupil
knzi, jen pidruil sekhovoru ostatnch. Mezi e vzpomnli
si jet navelijak drobnosti, okterch hospod mus ui-
niti pozen, kdy odchz zestatku. Synov navrhovali, d-
rouek jedva znateln pisvdoval. Babika si vzpomnala
nasv pbuzn aznm nebotky api kadm setzala:
Jakpak seasi m ? Jestlipak si tak vzpomn nans ?
Jestlipak seza ns pimlouv aje nam orodovnkem?
Tu zrak droukv padl namne stojcho ukamen. Pohnul
prudce hlavou ale ostatn tlo pod jako by bylo zkamene.
Otec mne knmu pivedl adal, aby mi drouek dal po-
ehnn. Klekl jsem mu knohm, ale on neml u sly, aby mi
ruce poloil nahlavu. Pomohli otec astrc, astar, mozoln,
ztuhl ruce spoinuly nam hlav thou olovnnou. Tak vi-
d, pacholku, u nebudeme spolu husy psat, promluvil
drouek, ato byla posledn jeho slova kemn. Poehnal
idruhm, nae otec astrc pojali ho pod pad aspe nesli
ne vedli napostel. Odeli jsme adrouek zstal sknzem
samoten. Netrvalo dlouho aknz oznmil venku ekajcm,
e drouek pijav svtost poslednho pomazn tie zesnul.
Otec obnail hlavu, vyel ven azvolal, aby slyeti bylo pocelm
dvoe: Lidi, pomodlete seza drouka, odeel napravdu
bo! Vkadm kout dvora nkdo poklekl pi prci ahlasit
semodlil. Mezitm znova zaznl zvonec nakaplice adlouho
zvonil.
Po dvaceti ankolika letech piel naadu mlad bratr d-
dv, Prokop, jej my dti adoptovaly zapravho drouka.
Ped dvnmi lety jako mladk pienil sedoChelic
naivnost, pativ vdov, mnohem star ne on. Nebyli spo-
lu astni. Posvm tyictm roce ovdovl anyn teprve ote-
vel semu svt sesvmi dary apjemnostmi. Honem oenil
syna apepustil mu ivnost. Sm el navmnek, oenil
sepodruh avzal si zaenu dveku zedvora, mladikou,
silnou, zdravou, hezkou aveselou. Jed, kter mu dve ivot
otravoval, lil protilkem, ato sezdarem plnm. Mlad
babice navmnku svdilo, byla zbavena tk prce, bylo
oni postarno, vevesnick spolenosti postoupila, ato ve
naplovalo ji spokojenost avdnost kddu Prokopovi,
onj vdycky vzorn peovala. Byla dobr hospodyn
adbala vzorn istoty. Dt spolu nemli.
Vmnkrsk chaloupka dda Prokopa stla nanzkm
nspu, vybhajc donvsi. Byla sroubena zedv, mezi ern-
mi bevny byly blounk pruhy vpenn omtky. Ti malink
oknka hledla zesedniky nanves; jednu bylo vprel,
pojednom zkad strany. Oknka byla plna kvtin: bazalky,
rezedy, pima, fuxie, muktu, rozmarny, balzamny. Poplot
ped chaloupkou pnuli seturci, zanimi stly vad sluneni-
ce. Star dokov stecha zelenala semechem jako brl,
nahebenu rostl netesk. Vsednice dda Prokopa bylo ve
isto aspodno jako vekatulce. Lavice vdy udrhnuty,
vrohu pod obrazy klenov stl snohami kem aza nm
vkout almrka, kde bylo nkolik starch kalend ajinch
knih, jako iadn listiny. Zastval dd Prokop drahn leta
ad obecnho starosty aposlz udlali jej imstnm kolskm
dozorcem. Kvtiny voknkch tlumily svtlo vsednice
adlaly je zlatozelenm. Nad irokm loem visely dvoj ho-
diny, je dd Prokop jako csa Karel V. dval dostejnho
chodu arovn nadarmo.
Ml jsem ho rd, u kdy zadlouhch zimnch veer chod-
val knaemu ddekovi nahrtky. Pichzvali sesynem
vevysokch botch, koenkch adlouhch koich
skrsnmi ozdbkami zelutho aervenho safinu
akoenmi stapeky; epice mli nauch,v rukou pdn
sukovice. Nkdy pijeli nasanch. Takov kouzlo bvalo
vehrtkch, e lid pes pole je vyhledvali. Piel tak mj
utec astrc Harmach. Byla jich pln chaloupka. Nastl dali
chlb asl, poslali pro pivo. Smoln lou praskala nakrbu
aze osvcovala sedniku. Tehd ilojovmi svkami spo-
ili. Mne posadili zakamna.
Dd Prokop zevech nejvc vdl anejlp uml vypravovat.
On pamatoval jet boj sposlednm medvdem vlesch nad
nmi, slchal vrohodn zvsti odivm mui vhorch umav-
skch azail mnoho zajmavch phod, kdy zanapoleonskch
vlek jel sppe adostal sedom teprve zadv nebo ti
leta. Poslali ho jen doPsku, ale jak ho mli, nepustili. Posla-
li ho dl adl, zajel konen mezi ist Nmce, byl izajat
odneptele. Uml jen esky avude sevysekal. Byl jsem jet
mal harant, kdy dd Prokop tytu phody vypravoval, azbyl
mi jen povechn dojem anejasn vzpomnka. Ale tu vidm
jet, jak semu ostatn obdivovali, sjakm interesem poslou-
chali kad jeho slovo. Vypravoval velmi plynn aprovzel
vypravovn ivmi gesty imimikou. Oi jeho obyejn byly
plny humoru, jen semhouily; prav koutek st jen
senadezdvihoval apivdl nan ironick smv. Lebku ml
velkou, kulatou aholou jako b, jen pes tl splvalo nkolik
edivch ktic.
A neumm zphod dda Prokopa opakovati zhola nic, ten
dojem mi zstal, e zajeho as sedlci museli bti mnohem
chytej av obcovan obratnj ne nyn. On jednal sdstojnky
iadnky, zdejmi ineptelskmi, sevemi mluvil pouze es-
ky ajinak by byl nepromluvil, kdyby donho hrom udeil, pro-
toe, jak povdno, neuml - tu sekril, tu sevztyil, tu erto-
val, tu mluvil vn, tu prosil, tu hrozil, - anakonec, kdy u
doma dvno jej oplakali jako mrtvho, objevil seaml jet
hezk penz vopasku.
Dd Prokop vdl tak, e vChelicch, dvno tomu, il mi-
str Kopyto, velk rozumec. Sm dospl ktomu, e rozumec
Chelick, jeho nyn obvyklho jmena zpotku neznal, byl
zvn mistrem Kopytem jen zpezdvky odlid, kterm zdra-
v jeho rozumy nebyly vhod. Ipiel nato, e to byl majitel
zemanskho statku vChelicch, e zjeho statku povstaly tyry
velk ivnosti (u Roksk, uHonzk, uKutin au Pch) ae
vrybnku pes nves odchaloupky ml sdka.
Dd Prokop byl starec vysok, sloit, tv ml vdy ist
oholenou ablou jak pergamen, byl bodr, rozafn apm
apro znou odpov nikdy daleko nechodil. e druhdy mno-
ho zkusil, rozuml mnoha vcem, nhledy jeho byly jasn
azdrav, rady prospn.
A dd Prokop umel takto. Jednou rno procitne avzbud
enu. Babiko, to jsem ml podivn sen. - A jak, drouku
? - Zdlo semi, e nae hodiny oboje rzem sezastavily. -
Copak je natakovm snu podivnho ? - A seoboje nae
hodiny najednou zastav, ten den umru. - Ale na to myslte,
drouku? Bute rd, e jste iv. - A co jsem ekl? Hle, nyn
sezastavily! Nu, spnem bohem dotoho, kdy to mus bt!
asu nen nazbyt.
Pomodlil serann modlitbu, zazpval si starodvnou rann
pse. Babiko, dala jsi mi vecky vci dopodku - rub,
epici? - Vte, e je uns vecko vdycky vpodku. Ale
kdybyste si radji jet lehl alp sevyspal. - Nu, mil babi-
ko, nyn mi uva dobr sndan apotom poli doStoic pro
Vojtcha, e snm musm mluvit, protoe doveera umru.
 Po sndan si opt lehl aspal a doodpoledne. Kakrahol-
te, povd, as utk! Babiko, dosko mi pro pana ptera,
aby mne piel zaopatit. - Ale, drouku, vdy vm nic nen.
-Poslouchej, ensk!
Pijav svtost byl jet veselej. Velebn pane, co aby-
chom si hodili jet naposled bulku ? - Meme, ale ne na-
posled, beztoho vm mnoho nen.
Zatm piel mj otec. Humor ddv nhle zmizel, tv
sesthla psn aodhodlan. To serd podvm! povd.
- A na serd podvte, strejku? te seotec. - A pijde
ta smrt, kdo je silnj. Stmi slovy si lehl.
Tak jsem slyel odotce. Kdy a sem dospl, otec
seodmlel. A kdoe byl silnj? tu se-Smrt. - Byl jste
unho a doskonn ? - Byl, oi jsem mu zatlail. - Jak
byl vposlednch okamicch ? Pozbyl zmuilosti? - To ne,
ale zpasil sesmrt krun, natst ne dlouho. Sbral sly zas
azas, stavl sej naodpor apronel: ,Kakraholte, ona, mr-
cha, pec jen je vt metr! Kdy mu smrt vechny ly ztrha-
la.utiil seapravil: ,Vid, Vojte, to proto tak ztuha zpasiti
musm, e dlouh leta mkce jsem si hovl. Je teba tvrd
pracovat. Pemoen usnul avce seneprobudil.
Pistupuji knejmilejmu anejdramu ztch milch
adrahch, abych io nm povdl, jak skonil sv prce
nana ddovin aodloil otku, aby sechopil poutnick hole
natu cestu, zkter nen nvratu.
Moje prvn dtsk vzpomnky ponaj tam, kde otci mmu
minul ji rok tyict. Byl vysok asiln, ale slu svou nevyna-
kldal jinak ne naprci. Jako ernohorsk vojvoda jde prv
doboje, tak mj otec vdy chodil prv doprce avybral si
zn nejt koly. Byl skromn ahospodrn. Seled, ji
vodval doprce, tak jdal zjedn msy. Otrhu si pilepoval
sklenic piva, vnedli pomi tvrtkou vna. Neml dnch
vn ani nruivost, nikomu neublil slovem ahch bylo ubl-
iti jemu, nebo kad slovo jej dojmalo. Vichni, dejme tomu,
ertovali mluvce onem lhostejnm avzdlenm. Otec na-
jednou tie vzdychl aodeel stranou. Nco mezi e sedotklo
jeho lyrick struny abylo nanm vidt, jak ho to hnte abol.
Jen prce zas jej uvedla doprav mry. Kad tkliv moment
jej rozltostnil aslzami mu naplnil bledmodr oi. Kdy ale
sevnm ozval spravedliv hnv aon pozdvihl pravici, aby
trestal, to bylo lpe lehnouti si pod stoupu ne dreti lehk
jeho rny. Byl jsem jen jednou svdkem toho, jak jej urazil
pacholek. Otec okamik vhal, potom ale levou rukou sahl
povinkovi, poloil naoj, pravic chopil rozporku ankolikrt
jej pemil, a svolval vechny svat. Najednou
sevzpamatoval, chlapka pustil, ekl mu Odpus, pokioval
seavzdychl: Boe, odpus hchy! Zbojnk byl polepen,
odtch as choval seslun auctiv. Svedl jej otcv lyrism;
ml jej zaslabocha anetuil, jak vnm sla, dokud j
navlastnm tle nepoznal.
Otec byl naivn pobon, vc bez pochybnost
ahloubavosti. Vkostele pedzpvoval ase Sojkou zavin
vodil procestv. Proslchalo se, e zamladch bujnch let oba
slynuli pocelm okol jako nejlep zpvci ped muzikama.
Kdy doba mld minula, oba sezmnili. Zdka jsme otce
dostali, aby zazpval njakou svtskou pse. Zazpval-li pe-
ce, to jen proto, aby ukzal, e starodvn psn, to byly ps-
n! - ale dnou nedozpval. Zpvaje zarazil seavymlouval,
e dl neum asi nevzpomn. Nevili jsme mu.
V nedli prosedl vkostele odest rann dodest nebo
jedenct, pijda dom etl nahlas evangelium avklad jeho
zpostily, kad zdomcch musel mu polbit ruku apozdraviti:
Vtm vs sslovem bom, nae on: Dej to pnbh, taky
t vtm.
Byl dobr psa apatn pot. Sumroval rd avdycky
slavnostn. Hrub jeho ruka pc byla lehk, psmo sam vla-
sov ry. Psal pozorn, dval si zleeti nakad psmen-
ce, psan protkval citty zpsma amravnmi nauenmi.
Nkdy setak rozepsal, e zapomnl bt kazatelem astal
sepoetou. Ale spoty lo to zle. Poty obstarvala matka.
Ona vecky penze pijmala avydvala, otci bylo nepohodl-
no ivdom, e m pi sob penze, ipomylen, e snad bude
nucen vytasiti sv potrsk umn.
Brzy potom, kdy mu minul edest rok, pivodil si tkou
prac, je mu byla potebou, rozko itchou aj jako by
semodlil, vnitn zrann, zpotku nepatrn, jemu kal ne-
duh. Mn sezd, jako by mu byla prv njak tlesn cho-
roba schzela, jako by due jeho byla prahla (teba bez jeho
uvdomn) ponjak tlesn bolesti. Dotud jeho pobonost
nezdka byla vytren ajaksi ustraen; odt doby, co ml
svj neduh, byla jeho pobonost vrouc atich. Snad dot
doby odboha pli mnoho modlit apli seobval jeho hn-
vu; snad setu poedestm ruce, podlouhch zkuenostech
zladilo tak, e poal odboha mn oekvati azato ped-
stavovati si jej, e sened prositi dvakrt, kdy vid vc spra-
vedlivou akdy seprosba lidsk neprotiv jeho myslm, skry-
tm lovku. Slovem, neduh ani dost mlo ho nermoutil, sp-
e jakmsi vnitnm uspokojenm naploval. Proto nevyhled-
val lkarsk pomoci.
Kdy jsme jej ktomu nutvali, kval: Mil vy! Chtli byste,
aby vm nikdy nic neschzelo.
Jakpak byste sedostali dohrobu ? Pece vecko mus
njak konec vzti.
 Ale vy mte nazbyt asu myslit nakonec.Byl byste vlastn
teprve vnejlepch letech, kdyby toho neduhu nebylo. To nen
dvra vboha, kdy rann nebo nemocn nevyhledv po-
moci lkaovy, to je hch namilosrdenstv bom. Jak mete
boha prosit ozdrav, kdy neinte ve, eho teba kjeho uh-
jen aoptnmu nabyt?
Nechci pna boha zkoumat. Chce-li si mne ksob vzti, tu
mne m! Achce-li mne uzdraviti, me zesv moci, bez dok-
tor. Sm jsem slchal doktory kati: my lme, bh uzdra-
vuje.
Nu dobe. Bh uzdravuje, ale nel. Len ponechal li-
dem, sob uzdravovn, ale prv je len. Kdo senel,
neme bt uzdraven.
Jako neznabozi mluvte, zrovna jako neznabozi! Nikam ne-
pjdu, kdnmu doktorovi, cele seoddm bohu!
Neduh pokraoval velmi zvolna. Jedin stupek mu udlal:
nehonil sedotk prce. Kdy jsme ho jet poslvali
klkai, odbval ns ertovn: Aha, lto je vm, e si hovm
pot robot, kterou jsem povechen ivot ml! Chtli byste
mne mti zdravm, abych zas tak del, jako jsem dval. Ale
vidte, to vm neudlm.
Chci setak jednou mti dobe jako pn. Co jsem j znal
pn! Pana hapatyke, pana notra, pana dkana, pana
plmistra, pana podkrajskho. Avechnm nco schzelo,
kad ml svj neduh. Ij mohu mt.
Vraz jeho oblieje byl pod spokojenj. Novch pln
nazveleben hospodrstv nedlal, jen bylo jeho pnm zavs-
ti jet vodovod dodomu av dom postaviti pknou kamen-
ku. Vechny jin novoty aopravy zstavoval svmu ddici.
Kdy mu minul sedmdest, vypadl mu prv zub. Vypadl bez
bolesti azdrav. Ponjakm ase vypadl rovn tak druh,
potom tet. Pochvaloval si: Co to jin lidi stoj bolest, ne
sezbav zub, jet zato platit musej akolikrt jim vytrhnou
neprav. Amne jen dse zasvrb, sahnu si nazub aje ven-
ku, zdrav jako jdro. Chvla bohu, nazuby jsem si nikdy st-
ovat nemohl.
Konen jsme ho pece pimli, e el klkai. Piel dom
avypravoval: Doktor semne ptal, jak dlouho ssebou ten ne-
duh nosm. J, e tinct let. Doktor sepjal ruce azvolal: ,To
jet takhle chodte ? Jin by byl navaem mst desetkrt
namarch! - ,Taky budu, pane. - ,Ale ukracujete si vk zbh-
darma. Kdybyste byl hledal pomoc vas, mohl jste prot jet
patnct, vacet let. Jedna chyba plod druhou, aprvn vae chy-
ba ji sened odstranit. Porute to pnu bohu. - ,Vdycky jsem
porouel. Jen dti mne pinutily, e sem jdu. , Naslova, e
mohl pot jet patnct, dvacet let, poloil zvltn draz. Neli-
toval, e nepoije, ale samolib si opakoval, e pot mohl ana
jeho mst e by u deset jinch bylo zahynulo.Kdy mu minul
sedmdest tvrt abylo ponch, dal si pinst nkolik arch
istho papru, erstv inkoust anov pero. Bylo teplounko,
dni jet dlouh, vichni naprci mimo staven. Otec sedval
doma asumroval. Co sumroval, nikomu nepovdl, ale vich-
ni sedovtpili, e je to zv. Dala mu mnoho roboty, chtl,
aby vn bylo navecko pamatovno, aby vichni byli spokoje-
ni, aby nezaopaten dti byly pojitny, aby ddin statek
byl nepeten. Kdy zv kusv spokojenosti sesumroval,
opsal ji pozorn pro kad dt zvl.
Podzim, doba posvcen aposvcenskch nvtv. Otec u
nikam nejezdil, ale byl rd, kdy ostatn lenov rodiny psto-
vali star pbuzensk styky. Vypravil je, vzkzal pozdravit
asm sedl doma azase nco sumroval aist opisoval.
Kdy zbyl doma sm, nejlpe semu to dailo.
 Byl pi tom uspokojen vn.
Posvcen slav uns a tu nedli posvatm imoni.
Nadv nedle ped posvcenm otec poslal kadmu zesvch
dt mekajcch mimo dm opis zvti apsan, kterm je zval
naposvcen, e je to posledn posvcen, kter zasvho pa-
novn vystroj.
Ji, mil dti, ctm nasob, e sednov moji napluj ae
brzy budu povoln ped soudnou stolici Pn, abych
sezodpovdal zesvho vladaen. Pn semne ote: ,Po-
vz, mil due, jak jsi hospodaila sehivnou, kterou jsem ti
svil, abys zn tila? Jakpak jsi, mil due, rozmnoila po-
zemsk statek, kter zmho poruen peel natebe ddic-
tvm potvm nebotku otci, dej mu pn bh nebe?! Odpo-
vm pnu bohu: ,Pane boe, dobe jsem hospodail, chvla
bohu. roda naich pol aluk rozmnoila seza mho vlada-
en pateronsob, dobyteka veho druhu, Pn bh poeh-
nej, pibylo dvojnsob. Kdy jsem zTvho poruen pevzal
sprvu ivnosti slo popisn 7 vStoicch, staila navecku
rodu dosti mal stodola. J stodolu rozil avyvil, vysta-
vl jsem nov budovy, astodola bv obil plna, vecky pdy
nabity ajet musvme dostoh skldati. Ale, Pane boe,
j vm, e by marno bylo vecko moje piinn, kdyby neby-
lo Tvho poehnn. Sedlk or asije, ale jen Ty rodu d-
v arozmnouje. - ,To by dobe bylo, mil due, pozem-
sk statky dobe jsi spravovala. Ale j jsem ti svil jet
jin statky, jin bohat hivny, duiky tvch dtek. Povz,
jak jsi je vedla, zdali jsi mi znich vychovala spravedliv lidi
akesany? Ajakou dm odpov natuto otzku, dosud
nevm. Mil dti! Poslm vm kadmu opis svho posled-
nho pozen azvu vs tak upmn, jak jen otec dti me,
abyste senato bo posvcen vichni sjeli. Rd bych
sesvmi jet jednou potil, rd bych vs objal as vmi
porozprvl, abych pece zkusil, zdali prospvte moudrost
nejen ped lidmi, nbr tak ped bohem, apipravil
sekzodpovdn ped trnem bom. Pijete jist, mil dti,
kter trochu mete, pijete!
Pbuzenstvo zve senaposvcen tak, e den ped posvce-
nm pijde kekadmu zvanmu zvltn posel skokem
kolv as vyzenm: Strejku stetou, nai strejek stetou
vzkazujou vs pozdravit, amte zejtra zcela jist pijt
naposvcen, ane abyste nepili. Bez dodatku a ne abyste
nepili pozvn plat zapouhou zdvoilost, kterou pijmme
aza ni podkujeme, ale nikam nejezdme.
Na svoje posledn posvcen otec sm posly vypravoval.
Kadmu poslu uloil, aby vydil vrn obvykl vzkaz apo
nm jet zvl pidal: A taky vs strejek pozdravuje, e je
to jeho posledn posvcen ae byste ho tuze zarmoutili, kdy-
byste nepijeli.
Vichni vzdlenj rozumli poslednmu posvcen tak, e
otec mysl ivnost odevzdat ajt navmnek; jen vrodinnm
kruhu vdli, e sechyst ksmrti.
Host semu sjelo hojn. Nali jej spokojenho aveselho,
tlesn ilho. Vichni sedivili, e vypad odeset let mlad-
. Pi obd otec sm krjel arozdval, sm nalval apobzel,
jak hospodi oposvcen pslu. Ism schut jedl apipjel
si. Hovoil bezstarostn, sestarmi si vzpomnal uplynulch
dob aujioval, e tenkrt bylo lep pokolen. Nynjmu po-
kolen piznval, e vc v, ale tvrdil, e nem toho jdra jako
pokolen star. Otvrt hodin zahrly vhospod muziky
achasa sepoala schzet, aby si pokepila. Otec vybdl
matku: Copak mysl, maminko, pojme my si taky napo-
sled potanit!
 Matka, pamtliva jeho neduhu, dala vyhbavou odpov:
Jdte sm, tatnku, j pijdu potom. Otec si posadil klobouk
nastranu, vypjal sejak mohl, ael. Veel dohospody, sou-
sed ichasa ustoupili mu zcesty adivili se, e mezi n
pomnoha letech pichz. Usadil senarohu stola nejble
muzik, polo obrcen knim, polo ktancujc mldei. Dal si
nalti sklenici piva adychtiv udlal douek. Cel ivot piva
jen ulizoval, nyn pl sklenice vypil rzem. Poruil si kubu,
ukrojil piku nasadil dopravho koutka st azaplil. Zatahl
jednou, dvakrt azavolal nasvho pacholka: Na, chlape,
doku! Pacholek zdvoile podkoval ael mezi sv zvistn-
ky.
Muziky dohrly. Otec dal kadmu muzikantovi zvl nalt.
Ito bylo nco neobyejnho. Nikdo nepamatoval, e by si byl
udlal takovou tratu. Jen star Stbrn, odobrch deset let
star otce, mrkal nasousedy aeptal jim: To my znme! Mli
jste tu bt ped padesti lety, byli byste vidli divy. Nikdo neu-
ml tak zazpvat jak on, akdy zazpval, vdycky sedal vidt.
Po tch slovech starho Stbrnho vichni senaotce na-
valili: Sousede, zazpvej! Strejku, zazpvejte !
Otec pedstoupil ped muziky, dre sklenici piva nad hla-
vou. Udlal pohyb jako doskoku amuziky zahrly tu. Posta-
vil sklenici nastl, sahl palcem doprav kapsy vesty, vyal
peliv sloenou paprovou zlatku apoloil ji natal. Vtanrn
nastalo utien. Otec pokynul starm sousedm: Takhle Soj-
ka zavin kdyby tu byl, to byste uslyeli, jakou bychom za-
dlali!
Opel ruku obok azazpval: Nad Stoici je vrek, nanm
seto, m modr oi mj Vojtek.
Nad oima bl elo, co t m srdce, mj zlat chlape,
rdo mlo.
 A nad elem plav vlsky, koda, pekoda, pekoda, ko-
da na lsky.
Kadou sloku muziky ponm zahrly, akdy dozpval, hrly
tu pse dle ktanci. Otec pokynul ukazovkem prav ruky
nejhez dvin aona shlavou stoudn sklopenou poslun
jako beruka pila knmu. Vzal ji kolem pasu, jednou sesn
otoil adl u jen pelapoval; dokola neml sil.
Muziky dohrly. Vtanrn nastal um, soused zdvhali skle-
nice, volali otci vivat apipjeli mu. Star Stbrn dosvdo-
val, e otec zrovna tu pse zpvval ped padesti lety. Nale-
hali na, aby zpval jet. Vymlouval seabrnil, ale bylo
nanm vidt, e ek napobzen.
Dobr, tak vm zadlm jet jednu. Abyste vichni vd-
li, bude to posledn moje psnika. Muziky, vstate adobe
poslouchejte. Tu psniku jste jet neslyely, proto dvejte
pozor. Muziky vstaly.
Ale dv jet proplchnte hrdlo.
Dal jim znova nalt aoni mu zase pipili viva. Sahl podruh
dokapsy uvesty apalcem odtud vydobyl druhou peliv slo-
enou paprovou zlatku apoloil ped muziky natal. Nato
sepostavil zpola kmuzikm, zpola kobecenstvu azanotoval:
U je m pse dozpvna, u je m pse dohrna, co zpv-
val jsem umuziky dosvtn, ba dorna.
U, muzikanti, nebudete mn vce hrvat nahoru, vm, cha-
so mlad, odporoum primriusa Viktoru.
A jeho banda dlouho hraje vm kvesel aku zdrav, mn
zatroub u jenom jednou tpnek zVodan kulhav.
U moje svce dohasn, mj dohov kahnek, u valdhor-
ny si nato cd Jan Rataj iFranc tpnek.
Vy setu vichni dobe mjte, stoit mil sousedi, avae
oko zarmoucen a namj odchod nehled.
 Vm peju, draz sousedov, kvnocm pln stodoly, aby
vm hodn pibvalo nalouce, vstji, napoli.
Vm peju, nai hoi varn, neli sevydm nacestu, dostje
tyry kon vran, dosn hezkou nevstu.
Vm peju, nae panny mlad, lnu vysokho dopasu, vm,
nae matky starostliv, dtiek zdrnch okrasu.
I vy mn pejte astnou cestu
na tu pou, kam u odchzm, kde neduhm je vechnm
konec, kde kraj je vechnm nesnzm.
Dozpval aoi semu zalily. Muziky hlun hrly pedzpva-
n npv. Otec a dotoho okamiku zdl sesvm, zdravm
azmldlm, ale najednou sepromnil. Shrbil se, oko sestalo
matnm, krok nejistm, kolena sechvla.
Kdy muziky dohrly, otec zvolal: Tak sPnem bohem, li-
diky, aa pijdete navodansk hbitov, navtivte m!
Soused seshrnuli kolem nho, chtli mu lichotit, e vypa-
d jako rys ajenjen kvete, ale nelo jim to. On podal kad-
mu ruku, nejdv starmu Stbrnmu apotom mladm
poad. Kdy serozlouil, bral sekudvem. Vichni mu ustu-
povali. Bylo ticho jako vhrob. Primrius Viktora kynul
amuziky zahmly tu.
Pied dom, otec ulehl aleel mnoho mscv, a
doleta, neli pila smrt. Podlehl selosti vkem, ji star
neduh nadeset, patnct let uspil, mono-li viti slovm
lkaovm. Vecky vnitn orgny poaly nepravideln ko-
nati slubu. Mezitm mval doby, kdy semu polevilo actil
sezase zdravm. Ale tm senedal mlit osvm stavu. Kdy
mu bylo lpe, sumroval psan nm dtem, co jsme byly
pes pole.
Na jae obdrel jsem odnho posledn psan.
 Zval mne touebn, abych sesnm pijel rozlouit. Psan
bylo nedokoneno amlo nasob znmky, e pisatel jedva
perem vldl, a mu poslz vypadlo zruky.
J tehdy proval tu neblahou periodu muskho ivota, kdy
kad nae mylenka je nasmrt. Utkme ped tmi mylen-
kami jako ped straidly, ale ony ns lapaj, sedaj, v
senans. Chceme je setsti - marno, tm vce jich nans
sed ase v. Chceme jim utci, akrok n vzne, jako
bychom zabdali dobainy. ivot je nm protivnm, bezcen-
nm, bezelnm, asmrti sebojme.
Tak jsem si navykl vdati otce silnho azdravho, ano mo-
hutnho, e jsem byl vecek zdrcen pi pomylen, e jest u
navdy pojeho sle azdrav ae ji konec jeho jest neodvrat-
n.
Pijel jsem dom, bylo pkn jarn dopoledne.Vecko pu-
elo akvetlo, slunce mile hlo. Vdom stla nov kamen-
ka, nan vytesan srdce ajmeno otcovo, ob rud naten.
Vstoupil jsem dosednice. Nael jsem vecko jinak, ne mi
obrazotvornost kreslila. Otec sice leel naposteli, ale tv jeho
byla spokojen, ano vesel. Stala seplnou adostala nnou
dtskou ple, blou aervenou. Tak tv matina, bratrv
asester jevila jaksi blah, nn uspokojen. Nic takovho,
co bv vmst, kde nemocn stra svm obliejem zdrav
azdrav nemocnho aon ioni sedomnvaj, e si tm dvaj
najevo nejvelej rodinnou lsku. Vichni otce oetovali, ale
svch slueb mu nevnucovali. Chodili popikch, dve
opatrn zavrali. Otec ertoval, akdy mu nkdo piel nablz-
ko, chpal sejeho ruky, hladil amazlil seanavzjem pijmal
hlazen amazlen.
Jakpak je vm, tatnku? tu se.
 I dobe, chlape, zapla Pn bh, a nato, e
serozesychm. Atak serozesychm, a serozsypu.
Sta znm aptel pichzvali knmu nanvtvu. Toho
dne piel Sojka zavin, jeho kamard zmld, zednk. Leta
senevidli. Sojka nejprve zdreliv odpovdal naotzky ot-
covy pojeho rodinnch pomrech, ale znenhla serozehval
arozvazoval. Vzpomnali si nastar doby, najednou otec vy-
skoil zpostele azaal psti: Sojko, poj dokku! Ale hned
zas byl pod peinou. Sojka pisedl knmu, dali hlavy ksob
azanotovali si Nad Stoici je vrek.
Sojka jet zpval dobe. Kdy skonili, otec jej pochvlil:
Ale Sojko, ty m jet notu! Ty kdybys takhle, kamarde,
piel mi nafunus msto starho lbka! Jeho zpv semi ni-
kdy nelbil. Ale ty kdybysi zazpval, to by mi bylo hezky, a by
m nesli!
Sojka slbil, ane semsc seel smscem, byla mu ot-
cem ktomu poskytnuta pleitost.
Zesnul vpnu.