Příprava Na Celoživotní Zpověď

PŘÍPRAVA NA CELOŽIVOTNÍ ZPOVĚĎ
2 OBSAH
OBSAH
KATECHISMUS............................................................................................................................. 4
ÚVOD ....................................................................................................................................... 10
DRUHY HŘÍCHŮ A POVINNOSTÍ ................................................................................................... 11
I. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ ............................................................................................ 13
*HŘEŠIL JSEM PROTI VÍŘE? .......................................................................................................... 13
*MILOVAL JSEM BOHA NADEVŠE? .............................................................................................. 14
*UCTÍVAL JSEM JINÁ BOŽSTVA? .................................................................................................. 23
*JAK VYPADÁ MOJE MODLITBA? ................................................................................................. 25
*JAK PROŽÍVÁM MŠI SVATOU? ................................................................................................... 26
*NEHODNÉ PŘIJÍMÁNÍ SVÁTOSTÍ ................................................................................................ 27
*DOUFÁM V BOHA? .................................................................................................................... 34
II. NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO! ................................................................................. 36
III. PAMATUJ, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL! ................................................................................ 37
IV. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU abys byl dlouho živ a dobře ti bylo na zemi. ........................ 38
*ÚCTA K RODIČŮM ...................................................................................................................... 38
*ÚCTA MEZI MANŽELI A V RODINĚ ............................................................................................. 39
*VÝCHOVA DĚTÍ ........................................................................................................................... 40
*DĚTI ............................................................................................................................................ 41
*MEZILIDSKÁ ÚCTA...................................................................................................................... 42
V. NEZABIJEŠ!............................................................................................................................ 43
*USMRCENÍ TĚLA ......................................................................................................................... 43
*USMRCENÍ DUCHA..................................................................................................................... 49
VI. NESESMILNÍŠ! ...................................................................................................................... 51
*NEČISTOTA ................................................................................................................................. 51
*CIZOLOŽSTVÍ .............................................................................................................................. 54
*POHORŠENÍ ................................................................................................................................ 54
*PROSTITUCE ............................................................................................................................... 55
*HOMOSEXUALITA A NEDOVOLENÝ SEX ..................................................................................... 55
*V MANŽELSTVÍ ........................................................................................................................... 56
VII. NEPOKRADEŠ! ..................................................................................................................... 57
*KRÁDEŽ A PODVOD.................................................................................................................... 57
OBSAH 3
*VYUŽÍVÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ ......................................................................................................... 59
VIII. NELŽI O SVÉM BLIŽNÍM ...................................................................................................... 61
IX. NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO............................................................................. 63
X. NEPOŽÁDÁŠ STATKU JEHO .................................................................................................... 63
ZÁVĚR....................................................................................................................................... 64
*K PŮSTU ..................................................................................................................................... 64
*O HRŮZE PEKLA ......................................................................................................................... 64
LITERATURA.............................................................................................................................. 66
4 KATECHISMUS
KATECHISMUS
Připrav se důkladně! Možná ani nevíš, co to svátost smíření je, protože jsi zanedbal a
neplnil jsi dostatečně nebo vůbec její části, které jsou nutně potřebné k její platnosti!
Proto si nastuduj, jak je třeba přistupovat…
155. CO JE SVÁTOST POKÁNÍ?

161. KOLIK ČÁSTÍ NÁLEŽÍ KE SVÁTOSTI
Svátost pokání je svátost, kterou se POKÁNÍ?
pokřtěnému odpouštějí hříchy. Ke svátosti pokání náleží pět částí: Zpytování
svědomí, lítost, opravdové předsevzetí,
156. JAK USTANOVIL PÁN JEŽÍŠ SVÁTOST
POKÁNÍ? zpověď a dostiučinění.
Pán Ježíš ustanovil svátost pokání takto: Po

Kdo má moc odpouštět hříchy? – Moc
svém zmrtvýchvstání se ukázal apoštolům,
odpouštět hříchy má Bůh. Ježíš Kristus
dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého.
jakožto vtělený Syn Boží dal tuto moc
Kterým hříchy odpustíte, těm se odpouštějí, a
apoštolům a od apoštolů přešla tato moc na
kterým (je) zadržíte, jsou zadrženy“ (Jan 20,
biskupy platně vysvěcené a na kněze jimi
21-23)
zplnomocněné.
157. NA KOHO PŘEŠLA MOC OD Kdy jsme povinni přijmout svátost
APOŠTOLŮ ODPOUŠTĚT HŘÍCHY?
pokání? – Ve svém čtvrtém přikázání Církev
Moc odpouštět hříchy přešla od apoštolů na ukládá: „Zpovídej se alespoň jednou za
biskupy platně vysvěcené a na kněze jimi rok!“ Slovo „alespoň“ naznačuje, že si přeje,
zplnomocněné. abychom chodili ke svaté zpovědi častěji.
Častější svatá zpověď posiluje duši k dobrému,
158. CO SE ODPOUŠTÍ VE SVÁTOSTI
POKÁNÍ? oslabuje zlé náklonnosti a činí svědomí
citlivějším. Svátost pokání je nevyhnutelně
Ve svátosti pokání se odpouštějí hříchy, tresty
nutným prostředkem spásy pro katolického
věčné a část trestů časných.
křesťana, který těžce zhřešil a může se
159. KTERÉ MILOSTI SE UDĚLUJÍ VE vyzpovídat. Kromě toho je povinen se
SVÁTOSTI POKÁNÍ? vyzpovídat, kdo je v nebezpečí smrti a je si
Ve svátosti pokání se uděluje milost vědom těžkého hříchu. Když nemá možnost
posvěcující tomu, kdo ji ztratil, rozmnožení se vyzpovídat, má ihned litovat těžkého hříchu
milosti posvěcující tomu, kdo ji měl a mnoho z lásky k Pánu Bohu a toužit po svaté zpovědi.
zvláštních milostí ke zbožnému životu. Chce-li však přistoupit ke svatému přijímání,
musí se před tím ještě vyzpovídat.
160. KDY JSME POVINNI PŘIJMOUT
SVÁTOST POKÁNÍ?
Každou dobrou svatou zpovědí mů-
Svátost pokání jsme povinni přijmout alespoň
žeš získat mnoho milostí. Važ si to-
jednou za rok a v nebezpečí smrti.
ho, že můžeš chodit ke svaté zpovědi
častěji. Kněz je ochoten tě vyzpoví-
KATECHISMUS 5
dat kdykoliv. Zvykni si přistupovat zpovědi nějaký těžký hřích, zpovídal by se
ke svaté zpovědi alespoň jednou za neplatně a dopustil by se nového těžkého
měsíc. Pamatuj: Ani jeden měsíc bez hříchu – svatokrádeže. Při zpytování svědomí
svaté zpovědi! nebuď lehkomyslný, ale ne příliš úzkostlivý.
Před zpytováním svědomí se pomodli k Duchu
162. CO ZNAMENÁ ZPYTOVAT SVĚDOMÍ?
svatému:
Zpytovat svědomí znamená vážně přemýšlet,
Duchu svatý, osvěť mě, abych své hříchy
kterých hříchů jsme se dopustili.
náležitě poznal, srdečně jich litoval, upřímně
163. ZA KTEROU DOBU MUSÍME ZPYTOVAT se z nich vyzpovídal a opravdu se polepšil.

SVĚDOMÍ? Amen.
Svědomí musíme zpytovat za dobu od
poslední platné zpovědi. Zvykni si krátce zpytovat svědomí
každý den při večerní modlitbě. Zpy-
164. JAK ZPYTUJEME SVĚDOMÍ? tování svědomí spojené s dokonalou
Svědomí zpytujeme tak, že po modlitbě lítostí je nejdůležitější část večerní
k Duchu svatému vzpomínáme: 1. zdali jsme
modlitby, neboť očisťuje duši od
hříchů. S duší čistou můžeš vždy
se naposledy platně zpovídali, zdali jsme
klidně usínat, neboť nemusíš se bát
vykonali uložené pokání a zdali jsme byli soudu Božího. I kdybys v noci ze-
dobře připraveni k svatému přijímání; 2. jak mřel náhle, budeš na soud Boží při-
jsme zachovávali jednotlivá přikázání Boží, praven. Tak si zachováš své svědomí
církevní a máme-li na sobě některý hlavní vždy citlivé a také si velmi usnadníš
hřích a 3. jak jsme plnili povinnosti svého zpytování svědomí před svatou zpo-
vědí. Svědomí zpytuj před svatou
stavu.
zpovědí vždy tak, jako by to byla tvá
165. NAČ MÁME ZVLÁŠŤ VZPOMÍNAT PŘI zpověď poslední – budeš se dobře
ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ? zpovídat a kdysi šťastně umírat.
Při zpytování svědomí máme zvlášť
166. KTERÁ ČÁST SVÁTOSTI POKÁNÍ JE
vzpomínat, zdali jsme byli tak nešťastni a NEJPOTŘEBNĚJŠÍ?
dopustili se i hříchu těžkého a kolikrát.
Nejpotřebnější část svátosti pokání je lítost,
Jak máš zpytovat svědomí? – Abys mohl
poněvadž bez lítosti nemůžeš dosáhnout
opravdu dobře zpytovat svědomí, dělej to na
nikdy odpuštění hříchů.
místě, kde tě nikdo nevyrušuje. Modlitby před
zpytováním svědomí a návod ke zpytování 167. CO JE LÍTOST?
s ostatní přípravou k svaté zpovědi najdeš Lítost je duševní bolest a ošklivost nad
v modlitební knížce. Hříchy, kterých ses spáchanými hříchy.
dopustil od poslední platné zpovědi, si také
168. JAKÁ LÍTOST NESTAČÍ K ODPUŠTĚNÍ
zapamatuj, abys to dovedl říci knězi při svaté
HŘÍCHŮ?
zpovědi. Když něčemu dobře nerozumíš,
K odpuštění hříchu nestačí lítost, při které
zeptej se kněze!
nemyslíme na Boha; takové lítosti říkáme
Čím déle kdo nebyl u svaté zpovědi, tím déle
přirozená. K odpuštění hříchů je nutná lítost
a také pečlivěji má zpytovat svědomí. Kdyby
nadpřirozená.
někdo zpytoval svědomí tak povrchně a
nedbale, že by z velké nedbalosti neřekl při
6 KATECHISMUS
169. KDO MÁ LÍTOST NADPŘIROZENOU? jen ze strachu před tresty Božími. Takovému
Lítost nadpřirozenou má, koho opravdu mrzí, se odpouštějí hříchy až ve svaté zpovědi.
že neuposlechl Pána Boha. Lítost dokonalá. – Lítost dokonalou má, kdo

svých hříchů lituje z lásky k Pánu Bohu.
170. KOLIKERÁ JE LÍTOST Představ si živě, jak dokonalý, mocný a dobrý
NADPŘIROZENÁ?
je Bůh: „Bože můj! Tys nejdokonalejší, a proto
Lítost nadpřirozená je dvojí: dokonalá a hoden lásky největší. Od tebe mám všechno
nedokonalá. dobré. Tys mne stvořil, vykoupil a posvětil. Ty
Lítost přirozená. – Kdyby někdo při lítosti o mne ustavičně otcovsky pečuješ. Nebe jsi
vůbec nemyslil na Boha a litoval by svých mi připravil, denně mi dobře činíš, a já?…
hříchů jen proto, že jimi upadl do hanby, škody, Pane Ježíši, máš mne tolik rád! Trpěl jsi na
nemoci, měl by lítost jen přirozenou. Taková kříži za mé hříchy, zemřel, ve svatostánku
lítost nestačí k odpuštění hříchů, i když je kvůli mně stále přebýváš, a já?… Já jsem tě
někdy velmi účinná a vede k polepšení života. neposlechl. Bolí mne to, lituji toho srdečně.
K odpuštění hříchů je třeba lítosti Kéž bych se nikdy nebyl dopustil tak velikého
nadpřirozené. nevděku.“
Lítost nadpřirozená. – Lítost nadpřirozenou Při dokonalé lítosti je dobré se zahledět na
máme tehdy, když nás opravdu mrzí, že jsme kříž nebo na obraz trpícího Spasitele, třeba
neposlechli Pána Boha. Taková lítost je však jak na zem padá na hoře Olivetské, nebo si ho
možná jen s pomocí milosti Boží. Lítost nesmí představit zbičovaného, s trnovou korunou na
být jen v citu. Je to úkon rozumu a vůle, hlavě, jak ho Pilát ukazuje Židům („Ejhle
kterým odsuzujeme a zavrhujeme spáchané člověk“). Jak smutně se na tebe dívá, a ty tak
hříchy, spojený s rozhodnutím, už se jich nikdy málo jsi mu dal za tolik lásky. Apoštol Petr po
nedopustit. svém hříchu nesnesl jeho pohled, plakal hořce,
a ty bys to vydržel se dívat se mu do očí bez
Není lítost jako lítost. Hleď, abys lítosti?
měl vždy lítost dokonalou. Čím větší Čeho nabýváme lítostí dokonalou? – Lítostí
bude tvoje lítost, tím větší bude od-
dokonalou nabýváme ihned odpuštění hříchů.
puštění u Boha, a to nejen odpuštění
Kdo však měl na sobě hřích těžký, musí se
hříchů, ale odpuštění větší části
časných trestů za hříchy. z něho vyzpovídat. Vzbuď dokonalou lítost
každý večer, než jdeš spát, poněvadž nevíš,
171. KDO MÁ LÍTOST DOKONALOU? zdali se dočkáš rána. Jestliže jsi byl tak
Lítost dokonalou má, kdo lituje svých hříchů nešťasten, že jsi upadl do těžkého hříchu,
z lásky k Pánu Bohu. vzbuď ihned dokonalou lítost a jdi co nejdříve
k svaté zpovědi. Dokonalá lítost je jako první
172. ČEHO NABÝVÁME LÍTOSTÍ
pomoc při těžkém zranění. Pomoz vzbudit
DOKONALOU?
dokonalou lítost i jinému, kdo je v nebezpečí
Lítostí dokonalou nabýváme ihned odpuštění
smrti. Můžeš to učinit krátce aspoň těmito
hříchů. Kdo však měl na sobě hřích těžký,
slovy: „Pane Ježíši, já tě miluji, svých hříchů
musí se z něho ještě vyzpovídat.
lituji. Buď milostiv mně hříšnému.“ – „Ježíši,
173. KDO MÁ LÍTOST NEDOKONALOU? smiluj se nade mnou, slituj se nade mnou,
Lítost nedokonalou má, kdo lituje svých hříchů odpusť mi hříchy mé.“ – „Můj Ježíši,
KATECHISMUS 7
milosrdenství, slitování, odpuštění.“ s oběma očima býti uvržen do pekelného
ohně, kde jejich červ neumírá a oheň
Každý večer po zpytování svědomí nehasne“ (Mar 9, 45-46). To znamená: Kdyby
vzbuď nad svými hříchy dokonalou ti osoba nebo věc nebo nějaké místo nebo
lítost aspoň krátce: „Pane Ježíši, já cokoliv jiného bylo tak milé jako oko a
tě miluji, svých hříchů lituji a polep-
přivádělo by tě to k těžkému hříchu, musíš se
šení slibuji, zvláště že…“ (Teď řek-
od toho odloučit!
neš, v čem se chceš druhý den nejví-
ce polepšit, aby Pán Ježíš mohl být Předsevzetí není pouhé přání nebo touha:
s tebou více spokojen.) Kéž bych byl lepší! Jak rád bych toho a toho
zanechal, ale… Předsevzetí je pevné a
174. CO MUSÍ BÝT S LÍTOSTÍ NEZBYTNĚ rozhodnutí vůle: Zanechám toho, ať to stojí
SPOJENO?
cokoliv, udělám to! Nevadí obava: Možná, že
S lítostí musí být nezbytně spojeno opravdové zase pochybím. Tak i závodník připouští, že
předsevzetí. ho může potkat nehoda, ale je rozhodnut:
Napnu všechny síly, abych zvítězil!
175. KDO MÁ OPRAVDOVÉ PŘEDSEVZETÍ?
Opravdové předsevzetí má, kdo se chce
Kdo se chce opravdu polepšit a za-
opravdu chránit aspoň každého hříchu
chovat si milost posvěcující, chrání
těžkého a blízké příležitosti k němu.
se každé příležitosti k hříchu, rád a
Opravdové předsevzetí. – Kdo někomu často se modlí, často přistupuje ke
udělal škodu na duši, na těle, na dobrém svaté zpovědi a k svatému přijímání
jméně nebo na majetku, má si umínit, že (nejméně jednou za měsíc a pokud
učiněnou škodu napraví. Kdo žil s někým možno ještě častěji), dává pozor na
kázání, čte náboženské knihy, časo-
v nepřátelství a hněvu, má nepřátelství
pisy a používá všech vhodných pro-
zanechat a dál se nehněvat. Kdo by nechtěl
středků, aby se duchovně posilnil a
napravit značnou škodu, nebo by nechtěl otužil.
zanechat velkého nepřátelství, neměl by
opravdového předsevzetí a zpovídal by se 176. Z KTERÝCH HŘÍCHŮ JSME POVINNI
SE ZPOVÍDAT?
neplatně, svatokrádežně.
Blízká příležitost k hříchu. – Blízkou Jsme povinni se zpovídat alespoň z každého
příležitostí k hříchu je osoba, společnost, hříchů těžkého i z jeho počtu.
místo a vůbec všechno, co nás přivádí do
177. ZPOVÍDÁ SE PLATNĚ, KDO VLASTNÍ
velkého nebezpečí hřešit. Správně se říká: VINOU NEŘEKL VE ZPOVĚDI TĚŽKÝ HŘÍCH?
„Příležitost dělá zloděje.“ „Kdo miluje
Kdo vlastní vinou neřekl ve zpovědi těžký
nebezpečí, zahyne v něm“ (Sir 3, 27). Kdo
hřích, zpovídá se neplatně a dopouští se tím
nemíní zanechat některého těžkého hříchu
nového těžkého hříchu – svatokrádeže.
anebo dobrovolné blízké příležitosti k němu,
Zpověď. - Říkáme zpověď, poněvadž musíme
nemá opravdového předsevzetí. Takový se
spáchané hříchy knězi povědět. Nestačí
zpovídá neplatně, svatokrádežně a rozhřešení
zpověď obecná: „Mám hříchy na sobě“ ani
mu nic nepomůže.
zpověď hromadná: „Zhřešili jsme.“ Pánu Ježíši
Pán Ježíš řekl o příležitosti k těžkému hříchu:
se kajícníci zpovídat nemuseli, poněvadž on
„Pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni je; lépe je ti
jako vševědoucí Bůh všechny jejich hříchy
s jedním okem vejít do království Božího, než
8 KATECHISMUS
znal. zpovědí dřívějších. Zpověď životní je

Jsme povinni se zpovídat alespoň z každého opakování všech zpovědí dřívějších.
hříchu těžkého i z jeho počtu. Počet má se Generální nebo tzv. životní zpověď se
udat přesný, a když to není možné, pak doporučuje zvlášť před svatým biřmováním,
alespoň přibližný: Asi tolikrát, za týden, za před svatbou a v nebezpečné nemoci.
měsíc nebo za rok. Generální zpověď je nezbytně nutná pro toho,
Z hříchů lehkých se nemusíme zpovídat, kdo měl několik zpovědí neplatných. Životní
neboť je Bůh odpouští i mimo svátost pokání. zpověď je nutná pro toho, kdo se ještě vůbec
Čím? Dokonalou lítostí, nebo když máme nezpovídal anebo měl všechny zpovědi
alespoň lítost nedokonalou a jdeme ke neplatné.
svatému přijímání anebo přijímáme-li poslední
pomazání. Zbožná účast na mši svaté Jak se máme ve zpovědi vyjadřovat? – Ve
a svátostiny nám pomáhají vzbudit nad hříchy zpovědi se máme vyjadřovat upřímně, určitě,
lítost snadněji a dokonaleji. Zpovídat se ze slušně a pro zpovědníka slyšitelně.
všech lehkých hříchů je však velmi užitečné. Upřímně: Nic nezatajovat a nic neomlouvat,
K platnosti svaté zpovědi ovšem stačí, když se aby zpovědník mohl správně posoudit stav
vyzpovídáme alespoň z jednoho lehkého naší duše.
hříchu. Určitě: Vyjádřit se tak, aby zpovědník z toho
Kdo vlastní vinou neřekl (zamlčel) ve svaté mohl poznat, kterého hříchu se kajícník
zpovědi těžký hřích, zpovídá se neplatně dopustil. Nestačí tedy říci jen: Hřešil jsem
a dopouští se nového těžkého hříchu – myšlením, mluvil jsem hříšně, uškodil jsem
svatokrádeže. Ten proto musí: někomu. Musí říci, nač hříšně myslel, o čem
1. vyzpovídat se ze zamlčeného těžkého hříšně mluvil a čím jinému uškodil.
hříchu. 2. Říci, v kolika zpovědích tento hřích Slušně: Výrazy slušnými a ne hrubými. Když
zamlčel. 3. Říci, kolikrát v tomto stavu byl někdo neví, jak má hřích povědět, ať se zeptá
u svatého přijímání anebo snad přijal ještě zpovědníka.
i jinou svátost. 4. Znovu se vyzpovídat ze Slyšitelně: Tak, aby zpovědník vše zřetelně
všech těžkých hříchů, kterých se dopustil od slyšel, ale aby nic neslyšeli lidé, stojící blízko
poslední platné svaté zpovědi. Kdo bez vlastní zpovědnice.
viny neřekl (zapomněl) ve svaté zpovědi těžký
hřích, zpovídá se platně. Kdyby si naň Jak se vyznání hříchů začíná a končí? –
vzpomněl třeba ještě před svatým přijímáním, Vyznání hříchů se začíná takto: „Naposledy
nemusí jít znovu ke svaté zpovědi, protože jsem byl u svaté zpovědi… (kdy?) Vyznávám
hřích takto zapomenutý je také odpuštěn, a se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil
k svatému přijímání přistoupit může. Ale až těchto hříchů…“ Teď se vyznáš ze svých
půjde opět k svaté zpovědi, je povinen ze hříchů. Také se můžeš zeptat na to, v čem jsi
zapomenutého těžkého hříchu se ještě snad nejistý. Ukončíš svou zpověď slovy: „To
vyzpovídat, pokud si ovšem na to ještě jsou mé hříchy, srdečně jich lituji a s pomocí
vzpomene. Boží chci se opravdu polepšit.“ Je možné však
začínat a končit i jinými slovy, jen když se poví
Zpověď generální a životní. – Zpověď správně čas poslední svaté zpovědi.
generální je opakování několika svatých
KATECHISMUS 9
Když jsi nemocen a přijdeš k lékaři, uloží, zpovídal by se neplatně a dopustil by se
musíš mu upřímně povědět, nač si tím těžkého hříchu – svatokrádeže.
stěžuješ, aby tě mohl správně léčit. Je radno, abychom si k uloženému pokání
Zpovědník je lékař duše. I jemu mu- sami ještě něco přidali, například modlitbu,
síš upřímně ukázat rány své duše,
pomoc potřebnému, půst tělesný nebo
aby ji mohl uzdravit.
duchovní (odepřít si něco dovoleného, trpělivě
178. CO MUSÍME VYKONAT PO SVATÉ snášet obtíže stavu, povolání, nemoc a jiné
ZPOVĚDI? kříže). Čím více si ukládáme za pokání, tím
Po svaté zpovědi musíme vykonat uložené více časných trestů Božích se nám odpouští.
pokání.
Umýváš se každý den, ačkoli znovu
179. JAK MUSÍME VYKONAT ULOŽENÉ a znovu se ušpiníš. Kdyby ses neu-
POKÁNÍ? mýval, zošklivil by ses lidem. Zpoví-
uložené pokání musíme vykonat přesně tak, dáš se a máš zase hříchy na sobě.
jak bylo uloženo, a to co nejdříve. Kdyby ses nezpovídal, zošklivil by
Dostiučinění. – Dostiučinění je vykonání ses Bohu a andělům. Čím častěji
očistíš svou duši, tím krásnější bude
modliteb a dobrých skutků, které uložil
tvá duše a tím milejší budeš Bohu.
zpovědník za pokání. Kněz ukládá pokání,
Tvůj očistec bude kdysi velmi krátký,
aby kajícník aspoň částečně odčinil a napravil po případě žádný. Čím déle zůstáváš
své hříchy modlitbou a dobrými skutky. Za v hříších, nepřijdeš-li do pekla, tím
pokání ukládá zpovědník obyčejné modlitby. delší bude tvůj očistec a tím menší
Kdo chtěl vykonat uložené pokání, ale pak je tvá blaženost v nebi. Proto každý
z nedbalosti nevykonal, zpovídá se sice platně,
měsíc k dobré svaté zpovědi!
ale dopustil se nového hříchu. Kdo by však Katechismus katolického náboženství
předem nechtěl vykonat pokání, které se mu ThDr. František Tomášek
10 ÚVOD
ÚVOD
„Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mt 11:28) „…Ty jsi
však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný,…“ (Neh 9, 17)
Ó ubohá duše, podívej se na sebe! Ach, jak jsi zdeptaná a zničená hříchy! Kolikrát jsi jen
urazila svého Pána, kolikrát si mu zasadila ránu a kolikrát jsi ho přibíjela na kříž? Ó jak
veliký trest si zasluhuje člověk a přesto samotná Kristova smrt nepřivolává trest, ale milost!
Proto přijď k tomuto Pánu, lékaři duše i těla, není nikdo, kdo by tě mohl vyléčit ani pochopit,
jedině ten, který tě povolal k bytí, ten, který utkal tvou duši a povolal k věčné radosti. Pro
toto jedině jsi byl stvořen! Ach, všechno můžeš napravit a úplně se vyléčit! Jen se podívej,
jak tě tvé hříchy svazují a stahují k zemi! Co ta nenávist a zloba, copak to tě činí šťastným?
Ne, vždyť shledáváš, jak tě to deptá! A co tvůj uvolněný život, přináší ti štěstí? Tvé bohatství
a hojnost majetku, co z toho zbude za pár let? V prach se to obrátí! Ach, ubozí lidé a jejich
pachtění za marnostmi. Dnes to je a zítra není. Ale co duše? Ta jediná přetrvává neb je
nesmrtelná! O tu chceš přijít? Tak proč se nestaráš o svou duši?! Podívej, jak je zanedbaná!
Jen se zkoumej1 a přiznej si svou vinu! Není nikdo na zemi, kdo by byl bez hříchu! 2 Nebo
snad chceš dělat z Boha lháře? Ach ubohá duše, stačí udělat tak málo… jeden krůček
pokory a Ježíš sám ti vyjde vstříc! Lituj proto svých hříchů, plakej a naříkej a ať jsi sebevětší
hříšník, věz, budeš-li toho litovat, Pán ti vždycky odpustí! Nevěř satanovi, který tě
dennodenně obviňuje za tvé hříchy, které ti sám dopomohl vykonat! Nenech se jím
přesvědčit, že Bůh tě zatratil! Copak by tě tvořil, kdyby tě nenáviděl? Copak Bůh tvoří to, co
nechce? Ne, milá duše. Pojď, pojď za Pánem a přiznej svou vinu a nesklidíš hněv, ale
nevídanou rozkoš! Zpytuj tedy své svědomí a buď k sobě upřímný! Udělej ve svém životě
konečně řádný krok k Pánu a nevzdychej, On ti pomůže, ale musíš chtít! Prozkoumej svou
duši a jako marnotratný syn3 přiběhni ke svému Otci. Přijmi tedy pokorně tyto návody, jež ti
dopomohou k sebepoznání, a nevykrucuj se, všechno si přiznej, nic nezamlčuj. Pro začátek
se pomodli….
„Pane Ježíši, stavím se před tvůj pohled, chci litovat svých vin, pomoz mi prolévat slzy nad
spáchaným zlem, ukaž mi, jak mě vidí tvé oči, abych se dokonale poznal, dokonale litoval,
platně se vyzpovídal a řádně se polepšil! Přijď Duchu svatý a osvět můj rozum a mé smysly,
dopomoz mi k mé nápravě, s tvou milostí chci změnit svůj život! Amen.“
1
Sir 37, 27 „Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít.“
2
Srov.: 1J 1, 8-10; Ř 3:23; Ř 5:12
3
Viz.: Lk 15,11-24
ÚVOD 11
DRUHY HŘÍCHŮ A POVINNOSTÍ
Od desatera se odvíjejí všechny hříchy a platí Sedm hlavních hříchů:
v každé době, dnes nevyjímaje. 1. Pýcha 2. Lakomství 3. Smilstvo 4. Hněv 5.
Závist 6. Nestřídmost v jídle a pití 7. Lenost (8.
Desatero Božích přikázání: marnivost)
1. V jednoho Boha věřit budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. Hříchy proti Duchu Svatému:
3. Pomni, abys den sváteční světil. *Zoufat nad Božím milosrdenstvím.
4. Cti otce svého a matku svou, abys *Opovážlivě spoléhat na Boží milosrdenství.
dlouho živ byl a dobře Ti bylo na zemi. *Odpírat poznané pravdě.
5. Nezabiješ. *Závidět a nepřát bližnímu Boží milost.
6. Nesesmilníš. *Zatvrdit se proti spasitelným radám
7. Nepokradeš. a napomenutím.
8. Nepomluvíš křivého svědectví proti *Odkládat až do smrti pokání a obrácení.
bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého. Cizí hříchy:
10. Nepožádáš statku jeho. 1. Ke hříchu radit. 2. Hřích přikazovat. 3. Hřích
druhých dovolit. 4. Jiné ke hříchu navádět. 5.
Pět církevních přikázání:
Hřích druhých schvalovat. 6. k hříchu jiných
1. O nedělích a zasvěcených svátcích se
mlčet. 7. Hřích netrestat. 8. Ke hříchu jiným
účastnit mše svaté a zachovávat pracovní klid. pomáhat. 9. Hřích druhých obhajovat.
2. Vyzpovídat se ze svých hříchů jednou za
rok. 3. Přijmout Svátost oltářní alespoň ve
velikonoční době. 4. Ve stanovené dny se
zdržovat od požívání masa a zachovávat půst
újmy, v zapovězený čas se zdržovat veřejných
tanečních zábav. 5. Přispívat Církvi na její
potřeby.
ZPOVĚDNÍ ZRCADLO
Následné zpovědní zrcadlo je uspořádané podle desatera, sestavené podle literatur
uvedených na konci a podle životů světců. Děláš-li generální zpověď poprvé, poctivě projdi
všechno a pamatuj, že Zlý se bude snažit odvést tvoji pozornost, byť by to zapříčinilo
nepoznání jediného hříchu. Jak se dobře zpovídat a jak ke zpovědi přistupovat, aby byla
upřímná, čistá a platná, se dočteš např. v Katechismu katolického náboženství v bodech od
155. do 179.
12 ÚVOD
(Jsou to hříchy spáchané po celý život - doporučuje se sepsat na papír, a tak si svědomitě projít
celým životem, je třeba vyznat všechny hříchy, těžké i s počtem - pokud nevím, tak alespoň přibližně.)
Stačí udělat jen jeden těžký hřích a zemřít v něm bez smíření, na to, aby byla duše zatracena.
4
Věčnost je šťastná nebo nešťastná! To je dogma naší víry.
Kvůli zdraví těla neodkládáš potřebné léčení, ale duši necháš klidně umřít? Nebuď bláznem, který
si dává do pořádku svědomí až ve chvíli smrti. Čas smrti není vhodný k tomu, abychom si zajišťovali
5
věčnou spásu. Zapiš si svá pochybení a udělej generální zpověď z celého svého života. Mysli na to,
že tady se skládají účty, abys mohl získat věčnost. Proto dělej tak, jak budeš muset jednat v
okamžiku skládání účtů před věčným Soudcem, Ježíšem Kristem. Mysli na to, že to, co se ti teď zdá
6
těžké, bude se ti zdát v okamžiku smrti nemožné.
7
Musíme kráčet Pánovou cestou, dokud máme čas, protože v hodině smrti světlo dohoří. Už
nebude čas na přípravu, v tu chvíli už musíme být připraveni. V hodině smrti se už nic nedá dělat. Co
se udělalo, je uděláno. Když přijde smrt, nebude v té bouři a zmatku možné dát do pořádku zmatené
svědomí. Kdoví, co se může stát? Pokud ztratíš v hodině smrti duši, tehdy ztratíš všechno a už nikdy
nevzejde naději na její opětovné získání. Bůh nás zajisté neposlal na tuto zem proto, abychom se
stali bohatými, získali pocty, nebo uspokojovali své smysly. Ale poslal nás sem získat věčný život.
Všichni vědí, že jejich cesta se jednou skončí. Ale sebeklam mnohých spočívá v tom, že si smrt
představují takovou vzdálenou, jako kdyby ani nikdy neměla přijít. I velmi staří a nemocní lidé si často
namlouvají, že by mohli žít ještě 3-4 roky. No, a o kolika víme, že náhle zemřeli! Někteří vsedě, jiní při
chůzi, další ve spánku v posteli. Je jisté, že nikdo z nich si nepomyslel, že zemře tak nečekaně v den,
ve kterém skutečně zemřel. Kdybys měl dnes do večera zemřít, a tak by se mělo rozhodnout o tvém
věčném životě, byl bys připraven vydat počet ze svých skutků? Co všechno bys dal Bohu za ještě
jeden rok, měsíc nebo alespoň jeden den života? Proč teď, když ti Bůh dává tento čas, si nedáš do
pořádku své svědomí? Zda je snad nemožné, aby byl tento den pro tebe posledním? Čekáš snad na
den smrti?
Pokud jde o minulost, důvěřuj Ježíši Kristu, který ti nyní dává toto osvícení, protože tě chce spasit.
8
Jaká je to láska a něžnost, se kterou Bůh objímá hříšníka, když se k němu vrací! Důvěřuj i přímluvě
Panny Marie, která ti ho vyprošuje. Kdo ví, zda tyto řádky nejsou poslední výzvou, kterou ti dobrotivý
Bůh posílá?
4
Srov.: Z Písma: 1j 5:16-17; Sir.15, 20; 1K 3, 16-17; Žd 10, 29; Řím 6, 23. KKN bod 105-106; 276-279.
5
Viz. KKN bod 177.
6
Srov.: Mt 12, 36; Mt 22, 1-14; 1P 4, 7;… Z knihy: „Promluvy sv. Jana Marie Vianneye“.
7
Srov.: KKN bod 1-2.
8
Srov.: L 15, 11-32
I. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ 13
I. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ

JÁ JSEM PÁN BŮH TVŮJ, Neměj bohů mimo mne, ne aby ses jim klaněl!
První z přikázání obsahuje přikázání víry, naděje a lásky. Náš morální život má svůj pramen ve víře v
Boha, který nám zjevuje svou lásku. Naší povinností vůči Bohu je věřit v něj a vydávat o něm
9
svědectví.
*HŘEŠIL JSEM PROTI VÍŘE?

 Dobrovolným pochybováním o víře, pravdivosti co Bůh zjevil a církev předkládá k věření, váha-
10
vostí ve víře. Podával jsem otázky a „důkazy“ k pochybování o zjevené Pravdě?
 Nevěrou, nedbalostí o zjevenou pravdu, dobrovolným odmítnutím víry.
 Bludem - kacířstvím - popíráním nebo zpochybňováním nějaké pravdy, ve kterou je třeba věřit
božskou a katolickou vírou. Přijímám nauku církve v celém rozsahu? Např. popírání existence
pekla a očistce, popírání panenství Panny Marie, popírání Nejsvětější Trojice, popírání a zlehčo-
11
vání reálné přítomnosti Krista v eucharistii,…
12
o Popíral jsem zjevné i zjevené vlastnosti Boha, nebo mi byly nelibé? Bůh je nanej-
výš spravedlivý, Bůh je milosrdný, Bůh je Trojjediný, Bůh je všemohoucí, Bůh tres-
13
tá i odměňuje, všechno je stvořeno Bohem, On je nestvořený – On je odvěký,
atd…
o Vytvářel jsem si karikatury o Bohu? Př. Bůh jako automat (poprosím a on dá), Bůh
jako nemohoucí stařec, Bůh jako tyran, Bůh jako hříšník, Bůh vzdálený a spící, Bůh
jako policista a dozorce, Bůh jako loutkař – který nás ovládá, Bůh jako „cosi nad
námi“…
 Apostaze - odmítnutím samotné křesťanské víry, odpadlictví.
14
 Schizma - odmítnutím podřídit se papeži nebo odmítnutí společenství s členy církve, kteří jsou
15
mu podřízeni. (Schismatem v křesťanství je i protestantské hnutí.)
 Účastí na nekatolických obřadech (evangelických, luteránské, kalvínské, Babtisté, adventisté,
16
jehovisté, mormoni atd.) Jejich praktikováním, zapojováním se do nich a souhlasem s nimi. Ší-
řením jejich bludů. Rouhám se?
 Přiznávám se ve veřejném životě k víře? (V zaměstnání, před přáteli…) Nestyděl jsem se ve-
17
řejně vyznat víru v Krista? Nestyděl jsem se někdy na veřejnosti učinit znamení kříže či se jinak
18
přihlásit ke křesťanské víře? Nestyděl jsem se za to, že dodržuji desatero?
 Nepatřím do organizace/okruhu lidí, která má proticírkevní program či zaměření, potlačování práv
9
Viz.: KKN bod 214.
10
Viz.: KKN bod 221 – 225.
11
Viz.: KKN bod 3-8. a 223.
12
Zjevné vlastnosti Boha jsou ty, které poznáváme rozumem a zjevené jsou ty, které zjevil sám Bůh lidem.
13
Srov.: Sir 16, 11; Př 3, 12
14
Viz.: KKN bod 221. Srov.: Mt 10, 33
15
Viz.: KKN bod 82-84. a 221-223.
16
Viz.: KKN bod 223. Srov.: 1Kor 10,15-25; 2Kor 6,14-16
17
Viz.: KKN bod 221. Srov.: Mt 10, 32-33
18
Srov.: Sir 42, 1-8
14 I. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ
člověka, zdravého rozumu, víry, svobody? Nevolil jsem takové politické strany, podporoval politiku
- vyjadřoval souhlas s nimi? Souzněl nebo toleroval jsem takové aktivity, strany, spolky, organiza-
ce? Propagoval jsem je? (zpravodajství, internet) Nezakládal, nebo nepomohl jsem je zakládat,
svou osobou, podpisem, hlasem, finančními prostředky, poskytnutím služeb a webů, atd.?
o Př. Ateismus, komunismus, fašismus, marxismus, gender a LGBT, svobodné zed-
19
nářství (také i Rotary a Lions club), satanismus, sektářství, pohanství , islám,
buddhismus,…
 Nepoužil jsem někdy svou víru k tomu, abych druhého zastrašoval nebo ponižoval? Nedával jsem
někdy svou víru demonstrativně na odiv?
 Omlouvám hříchy své i hříchy jiných (svých dětí, rodiny), používám výmluvu - dnes je jiná doba
nebo se nějak jinak neprávem ospravedlňuji? Skrývám, nebo pomáhám skrývat závažné hříchy
druhých před Církví? Zlehčoval jsem tento hřích druhého? (Na hříšníka máme hledět s láskou, na
hřích s odporem.)
 Miluji svou Církev? Jsem jí poslušný? (Přikazoval by snad někdo něco proti nauce a Pravdě,
takového člověka není nutno poslouchat, je totiž nutnější poslouchat Boha.) Neočerňoval jsem ji?
20
Mám v úctě papeže, biskupy, kněze? Vnímám je jako nástupce apoštolů a obraz Krista?
*MILOVAL JSEM BOHA NADEVŠE?

21
Je pro mě Bůh nejvyšší hodnota, nejlepší dobro? Je na prvním místě v mém životě?
 Považuji Boha za svého Otce? Snažím se být jeho nejlepším dítětem?

22
Miluji Ho láskou, která je nad každou jinou lásku? Říkám mu často: „Miluji tě“ a dokazuji Mu
svoji lásku poslušností, skutky, náklonností, trpělivostí ve zkouškách, nesením křížů? Trpělivě
snáším nedostatky a životní protivenství, navzdory všemu důvěřuji v Boha?
 Prohřešil jsem se proti Boží lásce? - Lhostejností, popíráním její síly, nevděčností, vlažností,
duchovní leností - znechucením, odporem vůči Božímu dobru.
o Nenávistí - pochází z pýchy, popírám dobrotu Boha, odvažuji se Mu zlořečit jako tomu,
který zakazuje hříchy a ukládá tresty, prohlášeními – „kdyby byl Bůh, nestalo by se to“,
„kde byl tehdy Bůh“, „proč to dopustil“ atd.
23
o Odpustil jsem sobě a druhým? (Jako mě odpustil Kristus na kříži)
o Zanedbáváme konání dobra? Jsem si vědom, že budu souzen z toho, co jsem provedl,
ale také z toho co jsem měl provést a neučinil jsem tak? Vzpomínej tedy nejen na to, co
špatného jsi vykonal, ale co dobrého jsi nevykonal a měl vykonat.
o Vážím si sám sebe v objektivní míře - bez přikrášlení, farizejské skromnosti, pýchy? Dí-
vám se na sebe a druhé Božíma očima – stvoření tvorové, povolaní k lásce a věčnému
životu, a že každý je hoden důstojnosti a úcty jak mrzák, tak boháč?
24
o Byl jsem pyšný? Považoval jsem se za boha? Dělám ze sebe něco více, než jsem,
19
Je nutně spojeno s magií a modloslužbou.
20
Srov.: Sir 7, 29
21
Srov.: Iz 45, 5-13
22
Viz.: KKN bod 227-229.
23
Viz.: Kol 3, 13
25
než je Bůh? Věřil jsem jen sobě samému, nikoli Bohu? Myslel jsem si, že to vím lépe
jak Bůh? Poučoval jsem Boha a mluvil za Něho? Odmítal jsem Jeho přikázání? Rozka-
zoval jsem Bohu? Volal jsem o pomstu, žádal od Něho trest na druhé, žádal od Něho ně-
co, co není v souladu s Jeho vůlí? Důvěřoval jsem sám sobě více než Bohu? Stěžoval
26 27
jsem si na to, jak vypadám, jak mě stvořil? Jednal jsem svévolně?
 Lžu sám sobě pro výhody nebo uspokojení svědomí? Dělám si vyšší nároky?
Stavěl jsem se do pozice vyšší, než jsem? Uvažoval jsem o sobě příliš vznešeně?
Představoval jsem si sebe výše, lépe, dokonale, krásněji? Vnucoval jsem se?
 Zakládal jsem si sám na sobě? Zakládal jsem si na své moudrosti, moci, po-
stavení, schopnostech, darech, milostech, zjeveních, skutcích a síle? Chválil
jsem se za to a říkal: „Já jsem dobrý,“ „Co mi za to, Bože, dáš?“, nebo se rouhal
slovy: „Podívej se, co jsem bez tebe dokázal!“, „Vidíš? A co jsi Ty zmohl?“, nebo
„Kde jsi Bože! Podívej, jak se mi bez tebe daří!“ Považoval jsem Boží dary,
hmotné i duchovní, všechny schopnosti a údy jako své vlastnictví, jako bych se
sám stvořil? Dmul jsem se pýchou pro svou moudrost a poznání? (Copak nevíš,
hlupáku, že stejně jak ti Bůh tuto moudrost udělil, tak ti ji může vzít také zpět?)
Připisoval jsem všechny tyto dary a schopnosti Bohu, který mi je dává darem?
Chlubil jsem se jimi, vytahoval jsem se jimi?
 Povyšoval jsem se nad druhé (skutky, myšlenkami)? Mluvil jsem o sobě příliš?
Mluvil jsem o sobě s nadsázkou (k obdivu)? Tlačil jsem se do věcí, které ne-
zvládnu? Nepřeceňoval jsem se příliš? Považoval jsem svá slova a názory za
„jedinou pravdu“, nenaslouchal jsem druhým, nesnažil se to vidět Božím pohle-
dem? Snažil jsem se tvrdošíjně vnutit druhým svou pravdu? Hněval jsem se na
Boha za něco, co udělal? Vytýkal jsem mu to, co učinil/dopustil? (př. ve Starém
zákoně) Chtěl jsem svými vlastními silami dosáhnout něčeho, co může dát je-
nom Bůh? (milosti atd…)
 Volal jsem Boha o pomoc ne jen do věcí, na které nestačím, ale do každé čin-
nosti a každého rozhodnutí? Myslel jsem si, že to bez Boha zvládnu, neobtěžo-
val jsem se Ho proto prosit o pomoc? Byl jsem neústupný, rozdmýchával jsem
opakovaně oheň (hádky a sváry), byl jsem naštvaný a pomstychtivý za to, že mě
někdo urazil, ponížil, zostudil, ztrapnil? Byl jsem kvůli své osobě proto smutný,
úzkostlivý, zkroušený? Nedomáhal jsem se nespravedlivě práva? Chtěl jsem ne-
čestně nabýt cti a chvály?
 Nenáviděl jsem se? Nemiloval jsem se příliš? Nenadával jsem si? (např. „Já
jsem blbec, tupec, pitomec, vůl…) Nebyl jsem příliš zklamaný, úzkostlivý a na-
štvaný, protože se mi něco nepodařilo, nebo proto, jaký jsem?
 Uznávám svoji neschopnost v mnoha věcech a svou bídu? Přiznávám svoji ni-
cotnost proti velikému Bohu? Uvědomuji si, že se nejsem hoden nazývat ničím
24
Srov.: Sir 17, 30-32
25
Srov.: Ž 9, 21
26
Viz.: Iz 45, 5-13
27
K výstraze.: Př 3, 33; Ž 1, 6
než prachem, vůči svatosti a velikosti našeho Boha? Nepohrdal jsem člověkem
nižšího postavení, nižší třídy, prostšího způsobu života? Nepohrdal jsem nemoc-
ným člověkem, člověkem se slabým rozumem či zasmušilým starcem? Nepohr-
dal jsem někým pro jeho slabosti, neschopnosti, vzhled, chování? Dokázal jsem
28
přijmout dar? Přijal jsem pokárání, domluvu, ponaučení od druhého?
 Ach ta pýcha! Ta stojí u pádu andělů, u pádu člověka, u pádu ke každému hří-
29
chu. Pýcha stojí za vším a žádný hřích se neobejde bez toho, aby ho pýcha
neprovázela. Jak závažný hřích, jak úmorný, jak jedovatý a přece tak těžce nale-
zitelný… jak málo duší dokázalo v sobě nalézt pýchu? Ano, možná ji někdo na-
lezl, ale nevšiml si, že zadními vrátky se mu opět vrací do duše… Pýcha je jako
30
zákeřná nemoc, rodí v srdcích lživá přesvědčení, jež odmítají a protiví se Bohu .
Pýcha odmítá Pravdu a následuje vítr, jen aby se nemusela podrobit Boží vůli.
Ač Boží cesty jsou jediným štěstím, pýcha se snaží najít jinou, která neexistuje.
Pýcha způsobuje všechny sváry a nechce ustoupit. Pýcha má „vždy pravdu“,
upřednostňuje se, dělá se jediným důležitým. Kdo je pyšný, považuje sebe za
střed vesmíru, za jediného boha. Pýchou padli mnozí králové, kteří se prohlašo-
vali za něco víc, než je Bůh. Pýcha pohrdá pokorným, oškliví si slabost. Pýchu
vždy doprovází všechny další hříchy. Pýcha nás okrádá o spojení s Bohem, jejím
31
důsledkem je ztráta milostí. Pýcha zatemňuje rozum, odmítá si přiznat vinu.
Pýcha člověka opouští až půl hodiny po smrti…
32
 Opakem pýchy je pokora. Kdo je pokorný? Ježíš. Před touto pokorou Ježíšo-
vou se třese celé peklo. Ó, jak se člověku těžko sklání před Bohem a jak těžko
snáší příkoří… jak těžko se pokořuje a jak nesnadné je pro něho opustit své ego!
33
A přitom Bohu nebylo zatěžko se pokořit před člověkem! Člověk pyšný nadává
na Boha, jak je jím týraný a vyčítá mu všechny těžkosti, ale nevidí, že Kristus při-
jal všechnu špínu světa, aby on nemusel trpět. Pyšný člověk Bohu poroučí a
překrucuje Jeho slova pro své choutky. Nechápe se pomocného lana, jež mu
Bůh spouští, a když padá – Bohu zlořečí a proklíná ho. Člověk pyšný Bohu děku-
je, když je mu dobře, ale jakmile zakolísá, jeho ústa spěchají Bohu zlořečit. Pyš-
ný člověk si nenechá poradit, moudrou radou pohrdá. Člověk pyšný neustále
vymýšlí, jak Boha ponížit a potřít jeho bytí, neuznává stvořitelskou moc Boží, při-
34
tom sám nedokáže ovlivnit jediný úder svého srdce. Duše, která vyvyšuje sebe,
35
snižuje Boha, kdežto duše, která sebe pokořuje, Boha vyvyšuje. Proto bedlivě
prozkoumej svou duši! Vzývej Ducha svatého, ten nejrychleji dokáže odhalit du-
cha pýchy! Prohlédni každou místnost své duše, vymeť každou komoru – běda,
28
Svatí často přijali takové pokárání s pokorou, byť bylo nespravedlivé. Je prostředkem výchovy, viz.: Př 6, 23
29
Srov.: Sir 10, 12; Gn 3, 6
30
Srov.: Sir 3, 24
31
Viz.: Sir 10,12
32
Srov.: Fp 2: 6-8
33
Takový je náš Bůh! On se sklonil a umýval nohy jako otrok a zemřel jako největší psanec a člověk?…
Srov.: Jan 13, 12-15; Fp 2:8
34
Srov.: Ž 100, 3
35
Z knihy „O pravé mariánské úctě“ od Ludvíka Maria Grigniona
necháš-li si jediné zrnko pýchy! Lépe se považovat za něco horšího než hnůj,
než se vyvyšovat nad jediného člověka, byť prolezlého hříchem na kost. Copak
víš, zdali nebude zachráněn a nepředčí tě daleko ve svatosti? Copak můžeš vě-
dět, jestli není zapsán v knize života? Co budeš dělat, najdeš-li ho v nebi? Tak
pokorně jednej, tak pokorně smýšlej.
o Studuji náboženskou literaturu? Usiluji poznávat Boha? Čtu sv. Písmo? Katechismus
katolické církve, církevní tisk, encykliky, abych si prohloubil víru…
o Rodič - plním si svou povinnost mluvit dětem o Bohu, jeho lásce, vedu je k Němu, vy-
světluji jim náboženství, poučit je, uvádím příklady ze života svatých? - Nebo se spolé-
hám, že to dítě naučí někdo jiný (na hodinách náboženství, v kostele, staří rodiče…). Za-
jišťuji jim přiměřenou náboženskou literaturu (dětská Bible, modlitební knížka pro děti…)?
 Dodržoval jsem v každodenním životě náboženská kritéria a přikázání?
 Zapřel jsem Boha? Zaujatě, z vypočítavosti, (kvůli vyhnutí se církevní dani, při sčítání obyvatel-
stva, v zaměstnání, ve škole…) bezmyšlenkovitě, abych se udělal zajímavý, protože mi to v dané
situaci vyhovovalo?

36
V postní době jsem žil v hříchu (zábavy, tance, nedodržování půstu)?

37
Káral jsem Boha za neštěstí, která mě postihla?
o Přijímal jsem Boží věci jako Boží dar a špatné jako zkoušku věrnosti a podíl na Kristově
38
utrpení? Nestěžoval jsem si a nezlořečil Bohu za neštěstí a těžkosti?
 Jsem vděčný za svůj život, každý prožitý den, každou novou příležitost? Jsem vděčný za stře-
chu nad hlavou, denní chléb, rodiče, sourozence, mír ve vlasti, pokoj v rodině (pokud zde není, je
to z mé vlastní viny? Pokud ne, mohu to vzít jako kříž a mohu být vděčný, že to není ještě horší).
Jsem vděčný za práci, že se mohu obléknout, za manželku/manžela, za děti, za blízké, za přáte-
le, za školu, za kněze – které nám Bůh dává, za svátosti – které nám Bůh poskytuje, za Církev –
do které jsem byl svatým křtem uveden, za požehnání v úrodě, za šťastný a poklidný život, za
splacení dluhů, za zdraví duše i těla, za mé dary a schopnosti, a vůbec za všechno? Poděkoval
jsem za toto všechno Bohu a stále děkuji? Nejednám tak, že tím vlastně pohrdám? Pokud něco
z toho pozbývám, nestěžuji si? Děkuji Bohu za to, pokud mi něco chybí, že to je pro mě zkouška
a kříž, který mohu nést pro Krista, ač zaslouženě či nezaslouženě?
 Jednám i svou každodenní práci jako modlitbu s úmyslem líbit se Bohu? (Nechci se líbit více
lidem? Dbám více na to, jak se na mě dívají lidé než Bůh? Chci být oblíbený, středem pozornosti,
hledám vlastní výhody a prospěch?)
 Dbám o důstojnost při nošení posvátných symbolů? (Křížek na řetízku, růženec prsten, me-
dailonek Panny Marie). Dělám si z nich amulety, talismany - výsměch? Nevkládal jsem je na ne-
důstojná místa? Nevydával jsem je na posměch?

39
Projevuji úctu k Nejsvětější Svátosti oltářní? Chodím na adorace, mám-li možnost?
36
Viz.: církevní přikázání; KKN bod 264.
37
Viz.: Kniha Jób
38
Proč bychom si neměli na nic stěžovat i když „máme právo“? Protože samotný Ježíš až do posledního
výdechu mlčel a nezlořečil ani lidem ani Bohu, ač byl ztrýzněn až k smrti a přibit na kříž. Bůh tedy pokorně
přijímá bolest a člověk? „Jsem totiž přesvědčen, že utrpení tohoto času nejsou nic ve srovnání se slávou, která
se na nás v budoucnosti zjeví.“ (Řím 8, 18)
39
Viz.: KKN bod 136.

40
Přijímám Boží vůli a Boží plán pro můj život? Nezanedbával jsem snahu vždy přijmout Boží
41
záměry ve všem, co ke mně přichází? Dotazoval jsem se na Jeho vůli?

42
Poslouchám hlas svého svědomí? Jednal jsem někdy s jasným poznáním proti svému svě-
domí? Otupoval jsem nějak své svědomí, nedbal jsem na něj?
 Dělám si jiné bohy na místo Boha Trojjediného? - Otec, Syn a Duch svatý. Prakticky v mém
životě je jím to, čemu dávám první místo ve svých myšlenkách, citech, kvůli čemuž jednám své
43
skutky, co mám nejraději. Co je u mě to první? Kolika „bohům“ sloužím, kolik uctívám? Sloužil
jsem jim vědomě nebo nevědomě?
o Je třeba se vyhýbat každému překročení míry, tj. zbožšťování a přehnaná láska
k člověku (dítě, vnouče, manžel/ka, rodinní příslušníci) a přehnaná láska a úcta k věci,
zvířeti (modle). Obtěžuji je svou přehnanou vnější náklonností (zvláště k už dospělým dě-
tem)? Projevuji přílišnou starostlivost, neustále je obtěžuji svými upomínkami a radami ač
jsou samostatní? (ve smyslu: zasahovat do života, vnucovat druhým názory…)
o Nemám přílišnou zálibu a touhu po nějaké věci? Peníze, majetek, auto, dům, nač si
potrpím, pěkné oblečení, šperky, umění, sport, kariéra, dovolené a jiné aktivity vyplývající
44
z marnivosti… Neměl jsem přílišnou zálibu v technice (TV, PC, tablet, mobil, drony,
chytré hodinky, moderní předražené systémy…) tak, že jsem se od toho nedokázal od-
loučit, ovlivňovalo to mé jednání a musel jsem mít každý nový kousek? Kolik jsem za to
utrácel?
45
o Já sám - mé zdraví; moje čest; moje břicho; krása; postava; sobeckost; egoismus; úcta,
kterou od druhých očekávám; mně se mají druzí přizpůsobovat; pociťuji sebelítost; pocit
křivdy; očekávám od druhých omluvu?
 Vlastní tělo - cvičení kvůli postavě, diety, přehnané líčení, plastické operace,
46
zkrášlovací procedury, oblečení, solárium, tetování , piercing, barvení vlasů
(z rozmařilosti, nejsem spokojen sám se sebou), často vede k hříchu i přehnaný
make-up a další zkrášlovací prostředky (marnivost, sebeláska). „Kdo žijí svému
tělu, nemohou se Bohu líbit.“ (Ř 8, 8)
 Péče o zdraví - máme respektovat tělesných život, ale nedělat z něj absolutní
47
hodnotu - novopohanská mentalita rozvíjí kult těla (vše mu obětovat, zbožňovat
tělesnou dokonalost, posedlost cvičení, posilováním a péčí o tělo; doping; steroi-
dy; sportovní úspěch – díky tomu zanedbávám rodinu, narušuji mezilidské vztahy,
utrácím tak zbytečné finance, které by se daly použít lépe…)
48 49
 Žaludek. Byl jsem nenasytný, rozmařilý v jídle a pití (alkohol), nestřídmý?
50
Labužnictví – záliba v dobrém a honosném jídle? Opil jsem se? (vědomě nebo
40
Viz. KKN bod 27.
41
Viz.: Iz 45, 11
42
Srov.: Žd 10:22; Ř 13:5; 1tm 1:5; 1tm 1:19; 1tm 3:9; 1p 2:19; Ž 16:7
43
Srov.: Dt 6:5; Mt 22:37
44
Srov.: Sir 29, 1-7; Sir 29, 16-17; Jk 5, 1-6; 1 Jan 2, 15-17
45
Srov.: Mt 16, 24-26; Mt 10, 38
46
Srov.: Lv 19: 28
47
Srov.: Řím 8, 8; Řím 6, 12; Řím 13, 14; Gal 5, 16-18; Gal 5, 16-19
48
Srov.: Fp 3, 19; 1Kor 6, 13; Jb 20, 23; Př 13, 25
49
Srov.: Sir 37, 29-31
51
nechtěně?) Nedělal jsem v opíjení hrdinu? Přejídal jsem se? Mrhal jsem jídlem?
Jedl jsem důstojně, ne jako zvíře? Požíval jsem jídlo jako dar od Hospodina?
Děkoval jsem za jídlo, modlil jsem se před a po jídle? Nehrnul jsem se k plnému
52
stolu, „nenatahoval ruku k míse“, nebral to, co chtěl jiný? Nežadonil jsem po la-
hůdkách? Neodmítal jsem to, co mi bylo předloženo? Nebyl jsem příliš vybíravý?
Považoval jsem to, co Bůh prohlásil za čisté, za nečisté? Nehrál jsem si s jídlem,
pamatoval na to, že to je dar ne to, co budu mít vždycky a všude? Nevzbuzoval
jsem přílišné chutě u druhých, byl jsem příkladem ve střídmosti? Jedl jsem hltavě?
Mluvil jsem příliš o jídle a ztrácel čas připravováním příliš lahodných pokrmů kvů-
53
li své chuti a rozmařilosti? Utrácel jsem za tyto honosné pokrmy a nápoje pří-
lišné peníze? Nelitoval jsem a nebyl jsem skleslý, že jsem nebyl pohoštěn? Ne-
vyžadoval jsem pohoštění (př. u nečekané návštěvy) – očekával jsem tuto laska-
vost? Šel jsem na zábavu, návštěvu, k rodině, jen kvůli hostině? Pohostil jsem
návštěvu alespoň tím (je-li to vhodné a očekávané), co dům dal? Nebyl jsem la-
54
komý a hrabivý? Byl jsem štědrý v pohostinnosti? Nebyl jsem naštvaný a přijal,
když druhý odmítl pokrm? Nebral jsem si víc, než bylo třeba? Ochudil jsem svou
chtivostí své bližní o stejný podíl v jídle? Bral jsem si více než druzí? (před nimi
nebo tajně?)
 Zlozvyky. Mám zlozvyky, které jsou nedůstojné, druhým otravné, druhé obtěžují-
cí a mě jakkoliv poškozující? Snažil jsem se je napravit, pokud mě někdo napo-
menul? Dělám jimi ostudu?
55
o Zvíře. Nemám zálibu příliš ve zvířatech? Miluji a věnuji se zvířeti více než Bohu a člo-
věku? Považuji zvíře za něco víc než je Bůh a člověk? Byl jsem k zvířeti laskavější a mi-
lejší než k člověku? Rozmazloval jsem příliš zvíře, tak že bylo nevychované a obtěžovalo
druhé? Kvůli lásce ke zvířeti – neobtěžoval jsem své rodinné příslušníky, nevytvářel roz-
broje, neupřednostnil jsem zvíře před člověkem? Věnoval jsem zvířeti přílišnou pozornost
a péči, dokonce větší než např. dětem, rodičům, prarodičům? Odmítal jsem usmrtit zvíře,
ačkoli obtěžovalo nebo ohrožovalo člověka (nešlo-li to jinak)? Byl jsem kvůli zvířeti
k někomu nevraživý, nenávistný, naštvaný? Odmítal jsem dítě a místo toho vychovával
zvíře? Nezanedbával jsem rodinu kvůli zvířatům (např. v hospodářství)? Nelitoval jsem
smrti zvířete více než člověka? Nepřál jsem si smrt člověka více než zvířete? Nelitoval a
nenaříkal jsem nad újmou zvířete, více než u člověka? Nebyl jsem více lhostejný
k člověku, než ke zvířeti? Dával jsem zvířeti větší práva než člověku? Zachraňoval jsem
z nebezpečí zvíře přednostně před člověkem? Dokázal jsem se odpoutat od zvířete?
Nebyl jsem příliš úzkostlivý a zdrcený, když zvíře umřelo?
o Marnění času – jsou nejen ty aktivity, které nás od Boha odvádějí a způsobují vlažnost,
50
Pojednání o víně, viz.: Sir 31, 25-31; „A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se
Duchem.“ (Ef 5:18)
51
Pojednání o hostině viz.: Sir 31, 14-24
52
Viz.: Sir 31, 14
53
Srov.: Sir 18, 32
54
Srov.: 1P 4, 9
55
Zvíře je Bohem stvořený nerozumný tvor, tedy je to dobré a člověku slouží různými způsoby, zvíře můžeme
mít rádi, ale nikdy nesmí mít v našem srdci větší hodnotu a důležitost jak Bůh a člověk.
ale i ty, které sice neodvádějí, ale ani nepřivádějí a nepomáhají nám růst a více milovat
Boha a plnit Jeho vůli. Skoro každý člověk denně promarní spoustu času, tím že plní
svou vůli a ne vůli Boží. Mezi ně mohou patřit i aktivity, které se zdají zbožné a bohulibé,
ale pokud se zamyslím, poznávám, že to není tolik prospěšné, ba mi svědomí napovídá,
že bych měl spíše konat svoje povinnosti nebo to, co si Pán přeje.
56
 Marním čas Díváním se na TV, hraní her na PC, čtením neprospěšné literatury,
57
sporty, koníčky, přílišným sledováním zpráv (zpravodajství, noviny, klípky…),
návštěvami, zábavami, hloupými řečmi, nikam nevedoucími diskuzemi a rozho-
58
vory o světských událostech , vtipy (nemravné, urážlivé, rasistické, černý humor
59
aj.)? Nechodím často do společnosti, která neprospívá mé duši, ba naopak mě
odvádí od Boha? Vystavuji se takovému nebezpečí, když vím, že nemám sílu se
tomu bránit? Nenavštěvuji společnost, kde jen ztrácím čas planými skutky a
řečmi?
 Počítač, hry, internet – Nejen, že tyto marnivosti okrádají o čas (člověk, který je
tak 2h denně u TV a PC ztratí za život cca 5-6 let života), ale ukládají do nás
různé vjemy, obrazy, smýšlení a často i nepravdy. Odvádějí nás od Boha, od lás-
ky k němu, od horlivosti, od duchovního smýšlení, od modlitby, od sebezáporu,
od zdravého rozumu, od prozíravosti, od práce a od reality. Na druhou stranu
nás přivádí k lásce k světským věcem, zaslepenosti ducha, lenosti, vlažnosti, vy-
prahlosti, zahálení, sebeuspokojování, otupělosti, nenávisti, hněvu, trpkosti, za-
nedbávání Boha a modlitby, lži, poblouznění, skepsi a nakonec reality. Člověk,
který se oddává fiktivním realitám, jako by lapal po větru a chytal stín, místo aby
dbal v tomto životě o spásu své duše a jedinou pravou realitu – Boha. Takový
člověk, který tento drahocenný čas vyhazuje, jako by už dopředu říkal: „Dláždím
si cestu do pekla.“ Takové zahálení a marnění, je-li to ve velké míře, hraničí
s hříchem proti Duchu svatému, tj. opovážlivé spoléhání na Jeho milost nebo
60
odkládání obrácení až ke dni smrti. Hlupáku! Nezměníš-li svůj ležérní život
v tomto světě, jak bys ho mohl změnit v tom budoucím?
 Sociální sítě a internet. Marnil jsem čas na Facebooku, Skypu, Twitteru,
YouTube a internetových diskuzích? Co jsem zde dělal, jaké řeči vedl, o čem
diskutoval, co sdílel, co propagoval, na co se díval, co „lajkoval“, koho urážel,
koho pomlouval, koho zesměšňoval (člověka, vládu, Boha…)? Vedlo mé počíná-
ní k Bohu? Nenavazoval jsem pochybné vztahy, nevedl jsem takové řeči, které
61
bych dotyčnému nebyl schopen říci osobně? Neflirtoval jsem zde? Nevytvářel a
nenavazoval jsem virtuální vztah? Neotupoval jsem svůj reálný vztah s lidmi, pří-
lišným dopisováním s nimi, namísto abych se s dotyčným/dotyčnou setkal osob-
56
Srov.: Kaz1, 14: „Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za
větrem.“ Dále: Ž 4, 3; Řím 1, 21; Est 4, 17p atd.
57
K tomuto druhu zahálení se vyjadřuje negativně i sám Tomáš Kempenský v díle „Čtyři knihy o následování
Krista“, bod. XX. odst. 1.
58
Viz.: „Čtyři knihy o následování Krista“, bod. X. odst. 1.
59
Srov.: Mt 12, 36; Ef 4, 29; Ef 5, 4; Ef 5, 19; Sir 23, 12-13
60
Srov.: Sir 28, 6
61
Ve smyslu: radši si budu dopisovat, než mluvit z očí do očí, protože je to jednoduší a necítím se provinile.
ně? Nešířil jsem zde něco nekalého, nečistého, hoaxy, neověřené informace
(dezinformace), viry atd.? Nekonal jsem pohoršení? Nepropagoval jsem zde
svou osobu a nevzbuzoval žádostivost a závist u druhých svými příspěvky, fot-
kami, profilovkami? Nesnažil(a) jsem se vypadat krásně, lépe než ostatní – výbě-
rem dokonalé a upravené fotografie, často zobrazující daleko krásnější vjem než
ve skutečnosti vypadám? Nepropagoval, nechodil a nesdílel jsem jakékoliv
stránky, které, byť i s vedlejším obsahem, vzbuzovaly pohoršení, nenávist, vy-
stupovaly proti Bohu, církvi a propagovaly jakýkoliv druh hříchu? Kolik času jsem
zde trávil? Bralo mi to čas na Boha? Kolikrát za den jsem „musel“ navštívit inter-
net, FB, atd. ze zvědavosti, lenosti a rozmařilosti? Prezentuji se na internetu ta-
kový, jaký opravdu jsem, nekonám přetvářku? Jednám zde jinak, než bych jed-
nal v realitě? Je zde veškeré mé jednání čisté, pravdivé, uctivé, křesťanské?
62
 Sledoval jsem filmy a seriály, které jsou duši neprospěšné; nemravné; pro-
pagující násilí, sex, nevázanost, zlo, magii, a veškeré démonické kulty; odvádějí
mou mysl od pravé reality a od poznané Pravdy, odvádí od povinností a službě
Bohu? Jak dlouho jsem přibližně strávil u TV a PC? Co jsem zde sledoval, jaké
obrazy a vjemy do sebe pouštěl? Byly to horory (strach a fascinace zlými duchy,
ezoterikou), sci-fi a fantasy (popírání Boží existence, záliba v technice a vědě,
63
která se v těchto filmech vysmívá Bohu, mimozemšťané , zombie, magie, draci,
upíři, superhrdinové aj. – př. Star Wars, Hvězdná brána, Hry o trůny, Harry Potter,
64
Avengers,…), romány (ač jsou „neškodné“, často ukazují něco, co neexistuje a
láska, kterou prezentují nás nenaplňuje a nevede k poznání opravdové Lásky),
válečné, kriminální, thrillery, aj. Seriály pak jsou horší, aneb žrouty času a nutí
naši mysl neustále na ně myslet a to i při práci, učení, modlitbě, při mši apod.
Nakonec nás nutí sledovat každý nový díl, což je otroctví (př. Ordinace v růžové
zahradě, Ulice, kriminálky, Sherlock, Quantum Leap, Sex ve městě, Farscape,
StarTrek, Simpsonovi, Futurama, Akta X, Přátelé, Teorie velkého třesku, Jak
jsem poznal vaši matku, Dr. House, Dexter, Ztraceni, Comeback, Pokémon, atd.)
 Hrál jsem PC hry? (také play-station, X-box aj.) Počítač a jeho možnosti zábavy
je opravu dílo satanovo, protože téměř všechny děti jsou v této „vyspělé“ společ-
nosti tímto nástrojem formováni do záhuby. Děti tráví u PC klidně 6h denně, ba
daleko více. Hry ještě v daleko větší míře odvádějí duši od Boha a nutí více času
trávit u PC – aby byl hráč lepší, než jeho kamarádi přes internet atd. Opět se
můžeme zeptat – co je obsahem her? Násilí, nemravnost, kouzla a magie, válka,
brutalita, strach, vraždění, láska k mamonu…? Hrál jsem tyto hry? Kolik hodin?
62
Téměř každý film, mimo např.: poučné, historické, dokumentární, životopisné (o svatých)…
63
Pokud by mimozemské civilizace existovaly, byli by mimozemšťané stejně jako my – lidé, podobni obrazu
Božímu. Není možné, aby existovaly jiné osídlené planety a neznaly Trojjediného. (Proto tato teorie už v samém
počátku popírá logiku a pravost naší víry, bereme-li to tak, jak nám to předkládá kinematografie a sci-fi žánry.
Samotná víra, že mimo Zemi je život, ale není hříchem, ale přesto se to pohybuje na hranici víry, protože Písmo
říká, že jen zemi nám Bůh určil k obývání: Gn 1, 26-30; Gn 2, 1-20; Genesis 3, 23
64
Sám sv. Ignác z Loyoly četl tyto romány, ale radost a láska v něm nezůstávala, ba ihned vyprchala a úzkost se
navracela, až sáhl po životopisech svatých, jeho srdce zajásalo a obrátil se. Stejně tak sv. Terezie z Avily byla
fascinována těmito romány, později však říká „Je to jenom marnost“.
Nutil jsem je hrát ostatní (kamarády, děti)? Dovoloval jsem jim hrát? Toleroval
jsem jejich hraní (hl. co se týče rodičů vůči dětem – pokud už jsou děti na hrách
závislé, dobře zvažte, jak dítě od toho budete chtít odtrhnout, násilná forma není
65
často řešením ), Kupoval jsem tyto hry sobě nebo druhým? Povídal jsem si o
těchto hrách se zálibou? Myslel jsem na ně? Chtěl jsem dosáhnout slávy
v internetových a mediálních žebříčcích? Nechlubil jsem se touto hrou a neponi-
žoval a neutiskoval jsem druhého člověka kvůli ní? Naříkal jsem, když se mi ve
hře nedařilo nebo proklínal a nadával na spoluhráče? Podporoval jsem jakýkoliv
vývoj a propagaci těchto her? Utrácel jsem peníze za tyto hry přes internet, za
lepší itemy a výzbroj? (Nekradl jsem tyto peníze od rodičů?) Pokud jsem přestal
hrát, nedaroval nebo neprodal jsem účet hry někomu jinému a tak ho podpořil
v hraní?
 Závislost na hudbě a nevhodná hudba. Dnes se poslouchání hudby stalo no-
vou závislostí, kamkoli jdeme, vidíme lidi se sluchátky v uších. Pokud na hudbě
nejsme závislí, je to jenom v pořádku, ale stačí to pro svatost? Hodně záleží na
tom, co posloucháš. Pokud to je metal, rock a další tomu podobné, rozhodně tě
to k Bohu nepřitahuje, ale spíš odvádí. Mnoho skupin těchto stylů jsou kriminál-
níci, satanisté, vrazi a zločinci a svět je přesto opěvuje. Proto určitě působí na
66
tvou duši, zvláště když se v mnohých textech vzývá Satan aj. (Beatles, Led
Zeppellin, Rollingstones, Eagles, KISS, Iron Maiden, Black Sabat, AC/DC, Slip-
knot, Metallica, Ortel apod.) Poslouchal jsem takovou skupinu, která uráží Boha?
Jsem závislý na hudbě? Bere mi hudba čas na sebe a ticho, ve kterém mluví
Bůh? Když jsem nevraživý, místo abych se usebral do modlitby, nasadím si slu-
chátka, pustím rádio? Umlčuji tak své svědomí? Zpíval jsem takové písničky,
propagoval, doporučoval, souhlasil s nimi atd. ?
 Koníčky a aktivity. Bůh od nás nevyžaduje, abychom ho neustále adorovali a
67
modlili se, ale je čas pracovat a spát, čas modlit se a hrát. Neuvážené, plané a
přílišné aktivity a koníčky mohou být hříchem, protože zanedbáváme povinnos-
68
ti. (Př. rodiče zanedbávají výchovu dětí, kněz své ovečky, biskup svou
diecézi…) Jsem svými aktivitami prospěšný církvi a bližním? Nezaplňuji svůj
denní čas mnohými zálibami?
 Nemarním talenty, své schopnosti - správně je využívám? (Vše má sloužit k
oslavě Boha, ne na předvádění se před lidmi, vlastní slávu, pýchu, na řízení zla
a páchání hříchu) - jsem za ně Bohu vděčný? (Nebo si sám připisuji zásluhu,
namlouvám si, že jsem něčeho dosáhl vlastním úsilím?). Využívám své talenty
vždy v souladu s Boží vůlí a čistě? (Např. umělec – maluje nahé ženy, zpěvák
zpívá sprosté písně…) Snažím se, aby mé služby, schopnosti a talenty co nejví-
ce sloužily Bohu a jeho Církvi?
65
Změň prve sebe a potom až děti! Ukaž jim, že večer místo PC poklekáš k modlitbě, sám na sobě ukazuj
příklad obrácení.
66
Viz.: dokument „Chceme jen tvou duši“ od Ulricha Bäumera na toto téma.
67
Srov.: Kaz 3, 2-11
68
„Zachovávej to, co máš, a budeš svatý.“ Sv. Pio z Pietrelciny
 Zahálení. Pracuji? Vykonávám povinnosti? Využívám čas moudře? Starám se o
svou duši (pomocí svátostí, mše sv., rozhovor s knězem, duchovní obnovou,
poutí…)? Otálím v dobré činnosti, jsem neochotný, nepohotový k pomoci a služ-
bě druhým? Neoddával jsem se zahálce, když bylo něco třeba udělat, když jsem
věděl, že po mě někdo bude něco chtít? (Nadřízený, rodič, učitelka…) Nezačí-
nám v práci pracovat později a končím dříve?
o Kariéra a mamon. Kariérismus se stal novodobým bohem – často sklouzává do worko-
holismu. Mnoho matek, ale i otců opouští své povinnosti a rodiny kvůli mamonu – pe-
nězům. Toto je velmi nebezpečné, protože člověk se neoddává Ježíši, ale světu. Žije pro
svět a pro pozemská dobra, která stejně zaniknou. Tedy je to devastace života. Nejen, že
brání v duchovním růstu, ale ničí spolčenost a rodinu. Pamatuj, že boháč bude jen stěží
69 70
spasen. Nebyla pro mě kariéra a práce důležitější než povinnosti, tj. služba Bohu , ro-
dina atd.? Byl jsem na práci závislý? Toužil jsem po vysokém platu, bohatství, vysokém
postavení, pohodlné práci na úkor něčeho? Dobrovolně jsem kvůli penězům setrvával
v takové práci, která nebyla prospěšná pro mou duši? (potratová klinika aj.) Zakládal
jsem si a honosil se svým postavením, bohatstvím, mocí? Zneužíval jsem je? Zřekl(a)
jsem se otcovství/mateřství kvůli kariéře?
o Kterému bohu sloužím nejvíce? Na co nejvíce přes den myslím? Zábavy (hry, filmy,
seriály, koníčky), obžerství, hostiny, TV, přátelé a známí, rodina, majetky, vlastní tělo,
zdraví, kariéra, sport, tanec, nakupování – myslím na to víc než na Boha? Odvádí mě ty-
to myšlenky od povinností a službě Bohu?
*UCTÍVAL JSEM JINÁ BOŽSTVA?
 Mnohobožství; víra v reinkarnaci; východní náboženství - bojové umění, klanění se slunci, vyu-
71
žívání energie (vesmírná energie , šambaly atd.) - vychází z východní nekřesťanské spirituality,
72
vyvolávání mrtvých , účast na spiritistických seancích,…

73
Jiné praktiky, o kterých jsem předpokládal, že odhalují budoucnost: věštění z kávy, lití olova,
čtu horoskopy, využil jsem služby věštkyně, dal jsem si vykládat karty (sám jsem je vykládal sobě
74
nebo druhým), tarot, andělské karty, numerologie, vypočítávání pohlaví dítěte, astrologie, pra-
75
nostiky, provádění ohněm, čtení z ruky, „věštecké“ čtení Bible (tzv. „dýková“ metoda aj.)
k tomuto patří další hřích tj. znevažování Božího slova.

76 77 78
Okultismus (i čtení okultistické literatury), magie (černá i bílá), čarodějství, channeling,
69
Srov.: L 18, 18-27; Mt 19,16-26
70
KKN bod 2.: Čím sloužíme Bohu? Bohu sloužíme tím, že 1. věříme v pravdy Boží, 2. žijeme v milosti
posvěcující a 3. plníme zákon Boží.
71
Srov.: Kol 2, 8
72
Srov.: 1Jan 4, 1-3
73
KKC bod. 2116. z Písma: Dt 18, 9-13
74
Varování před astrologií: Iz 47, 13
75
Srov.: Dt 18, 9-13
76
KKC bod 2116-2117. Viz.: Dt 18, 9-13
77
Varování před magií: Iz 47, 9.12
78
Srov.: Gal 5, 19; Sk 8, 9-13; Sk 19, 18-19
79
akupunktura, esoterika, doptávání se proutky, mantry (jimi se vzývají a uctívají démoni), astrální
cestování, feng SHUI aury, reiki, psychotronika, Silvova metoda, kyvadla, telekineze, woodoo,
animismus, hadžiki, modrá alfa, druidismus, vykládání snů - snáře, cvičení východních nábožen-
ství (5 Tibeťanů), cvičení na otevírání čaker (otevírá přístup zlým duchům), dýchací cvičení a
meditace neslučitelné s křesťanstvím…
o Navštěvoval jsem lidové léčitele - sám jsem takto zneužíval důvěřivost jiných? Alternativ-
ní medicína = okultismus, čínská medicína (často spojená s okultismem).

80
Oslava démonských kultů - Oslava Halloweenu - karneval (i dětský), vyřezávání dýní (vychá-
zí z oslavy satana - dům, ve kterém se obětovává dítě satanovi, se označoval vyřezanou dýní),
Bosorácké praktiky, převlékání se do kostýmů a masek čertů (čelenky s rohy), bosoriek, převlé-
kání se za kněze a řeholní osoby (výsměch). Halloween je ďáblovým výsměchem svátku Všech
svatých. Žádný křesťan ho nesmí oslavovat, podporovat (karneval, vyřezávání dýní), propagovat,
vyjadřovat souhlas.
o Mezi závadná patří díla jako Harry Potter, Twilight aj.81 (Návod k okultismu a sympatizo-
vání s ním).
o Užívám a mám zalíbení ve věci, obraze, oblečení, které svou vizáží jasně zobrazuje či
symbolizuje démonický kult – satana? Nesympatizoval jsem s lidmi a skupinami, které
těchto věcí užívají?

82
Dopustil jsem se modloslužby - zbožšťování toho, co není Bůh - bůžků, zlé duchy, stvoření
místo Boha, zvíře, moci, rozkoše, předků, zdraví, peněz - sloužil jsem mamonu - předmětem mé-
ho hlavního zájmu v životě byly peníze a majetky, jak je získat, jak si je udržet.
Mám doma "suvenýry" bůžků - démonů? Nazývám to uměním? Vymlouvám se, že já v to nevě-
řím, já je neuctívám? Sošky, dřevořezby, obrazy, porcelán, talíře s jejich vyobrazením, šátky,
šperky, přívěsky, magnetky… (Buddha, hinduistická božstva, symboly východních náboženství,
egyptských bohů, faraonů (považovali se sami za božstvo), řeckých bohů, slunce, africké sochy
83
a masky, woody, démoni, „andělé světla“ aj.)
84
o Nenavštívil jsem např. na dovolené hinduistický či buddhistický chrám? Nezúčastnil
jsem se nějakého rituálu? Nedal jsem si na tělo pomalovat nějaké symboly, např. hennou?
(Byť ze žertu, z nevědomosti)

85
Pověra (tj. nepravá víra) - připisoval jsem stvořeným věcem nadpřirozené účinky, čarování,
různé fetiše (věšení podkovy, jmelí pro štěstí, zub z medvěda, vlasy), amulety, červené tkaničky,
uhlíková voda, poplivání, zaklepání na dřevo, černá kočka, pátek 13., talismany (i zneužívání rů-
žence a náboženských medailonů pro tyto účely, věšení medailonů na červenou šňůrku apod.)
Časté nemoci u dětí - udělat si zpytování svědomí, zda ďábel nenašel přístup do srdce dítěte
přes náš hřích (např. Přivazování červené tkaničky na kočár, či přímo na dítě - otevírají přístup
démonovi k němu).
79
Oz 4, 12 „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá, tak jej zavádí duch smilstva.“
80
Srov.: http://www.orthodoxia.cz/zn_doby/helowen.htm
81
Srov.: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26026
82
Viz.: Ex 20, 2-6; 1J 5, 21
83
2k 11:14 „A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla.“
84
Viz.: KKN bod 223.
85
KKC 2138: Pověra je úchylka úcty, kterou vzdáváme pravému Bohu. Projevuje se modloslužbou a různými
formami věštění nebo magie.

86
Homeopatie - principy homeopatie vycházejí z magie, okultismu. Magie napodobitelů, podle
které podobné plodí podobné. Patří k léčitelství (okultismu).
 Jóga – (transcendentální meditace) ponořena do světa bohů a duchů, jejím úkolem je přivolávat
jejich přítomnost, je satanistická - a to každá jóga, ten kdo ji praktikuje, otevírá se démonickému
působení. Není to relaxační cvičení, je to spiritualita. Aktivuje čakry. Jednotlivé cvičení představují
zasvěcení konkrétním bůžkům - démonům. Její praktikování se spojuje s přijetím hinduistického
učení a filozofie. Účast na modloslužbě, otevíráme se (byť nevědomě) působení zlých duchů.
Praktikoval jsem něco z toho, jiné jsem k tomu naváděl, souhlasil jsem, když o tom jiní mluvili?
Nechci si připustit, že by na tom bylo něco špatného?
*JAK VYPADÁ MOJE MODLITBA?

87
Bez modlitby nelze dojít ke spáse. I kdybychom konali velké množství dobrých skutků, ale
nemodlili se často a dobře, nedosáhneme spásy. Modlitba otevírá oči duše, připomíná její vlastní
ubohost a upevňuje nedůvěru vůči sobě a velí utíkat se k Bohu. Zbožný křesťan vkládá celou na-
ději v Boha, na sebe samého se zbytečně nespoléhá. Bůh nehledí na to, zda jsou modlitby dlou-
88
hé a pěkné, ale chce, aby plynuly z hloubky srdce , abychom se modlili s úctou a touhou podo-
bat se mu - tedy i obyčejný a nevzdělaný člověk se může dobře modlit. Bůh odpouští i největším
hříšníkům, pokud o to upřímně prosí, proto zlý duch využívá všechny způsoby, abychom modlitbu
zanedbávali. Pokud při modlitbě zakouším potíže a znechucení, ale přece se od modlitby neod-
vracím, je tato moje modlitba ještě více záslužná v očích Pána Boha. Modli se za všechny, i za
nepřátele.
Aby byla modlitba Bohu milá a pro duši užitečná, musíme být ve stavu milosti, mít touhu obrátit
se a mít odpor k hříchu. Hříšník, který se nechce napravit, je urážkou Pána Boha. Marné jsou
89
vaše modlitby a oběti, pokud stojíte v hříchu! Není fyzického uzdravení bez odpuštění a du-
chovního uzdravení. Bůh může vyslechnout naši modlitbu pouze tehdy, pokud odstraníme
90
všechny překážky. Proto se musíme vzdát každého hříchu a všem všechno odpustit. (Pokud
jsem doposud tak neučinil a modlil jsem se modlitbu „Otče náš“, lhal jsem Bohu a modlil se neu-
přímně slova „…a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům…“)
Hříšníci nedosáhnou obrácení bez modlitby. Zatracenci šli do zatracení proto, že se nemodlili ne-
bo se modlili špatně.
 Já se nemodlím, modlím se málo - pro jistotu, abych to měl čím dříve za sebou, spoléhám se,
že se za mě jiný pomodlí, roztržité a nedokončené modlitby - usínám při nich? Co k tomu vedlo?
o Nedovoloval jsem svým myšlenkám, aby při modlitbě putovaly, kam se jim zlíbí?
o Nesnažil jsem se být se svou modlitbou co nejdříve hotov? Nedrmolil jsem ji?
o Nezapomínal jsem prosit Boha o pomoc vždy před započetím jakékoliv činnosti?
86
Viz kniha: „Ježíš Kristus, nositel živé vody“ - vydala česká biskupská konference Praha 2003.
Video svědectví a poučení doktory o homeopatii: https://www.youtube.com/watch?v=rZ5uzGaaDJI
87
1Te 5:17 „Neustále se modlete.“ také: L 22:40; L 22:46, Mk 14:38
88
Srov.: Mt 6:7
89
Srov.: Sir 34, 24-26
90
Viz: Mt 6:15; Srov.: Kol 3, 13
o Nepřežehnával jsem se znamením kříže nedbale a bezmyšlenkovitě?

 Vynechávám ranní a večerní modlitbu?
 Nekonám si žádné pobožnosti, křížovou cestu, nemodlí se novény. Jsem dospělý, ale modlím
91
se jen základní modlitby jako dítě (nevzdělanost a zanedbávání víry). Nemodlím se za druhé,
nemodlím se za duše v očistci a za potřebné?
 Modlím se s odporem? Více se modlím, jen když mám potíže, v modlitbě málo Bohu děkuji -
zato vždy něco žádám?
 Zesměšňoval jsem modlitbu, choval se při ní nedůstojně a nepatřičně? Zesměšňoval jsem
zbožnost a modlitbu druhých? Zpochybňuji pobožnosti, překrucuji slova? Odváděl jsem druhé od
modlitby, vyrušoval je, zbytečně je oslovoval a rozptyloval, když jsem věděl, že se modlí?
 Pochybuji o tom, že Bůh slyší každou mou modlitbu? Dožadoval jsem se něčeho na Bohu, co
zjevně nebyla Jeho vůle? Urazil jsem se, když mi Bůh něco nesplnil? Modlil jsem se vždy tak, že
to, oč prosím, chci, aby bylo v souladu s Boží vůlí?
 Rodič - neučím dítě modlit se - omlouvám to tím, že je ještě malé, nejsem mu příkladem, pokud
je dítě maličké - mám se modlit s ním v jeho jménu, dohlížet, aby si vykonalo své modlitby - po-
modlit se společně, učit dítě modlitby přiměřeně věku a nespokojit se s tím, že dítě ovládá dětské
modlitbičky. Moje dospělé dítě neovládá křesťanské modlitby (růženec, korunka Božího Milosr-
denství) - protože jsem ho to nenaučil z lhostejnosti, nezájmu…
*JAK PROŽÍVÁM MŠI SVATOU?

92
Prožívám mši svatou zbožně? S opravdovou vírou… nebo jen si ji formálně poslechnu? Jsem
roztržitý, vyrušuji, nudím se, spím, mluvím, komentuji kněze, věřící, výzdobu v chrámu, kázání,
zlobím se, že sv. mše trvá příliš dlouho, nezapojuji se aktivně do průběhu sv. mše (nemodlím se,
neodpovídám knězi), brblám, pokud nemám volné místo k sezení, nepokleknu před Pánem na
obě kolena (pokud tomu nebrání zdraví), sotva vejdu do kostela, už přemýšlím jako co nejdříve
odejít, nechovám se v posvátném prostoru s úctou a bázní – nerozlišuji mezi prostorem sakrál-
ním a profánním.
o Nezúčastňuji se celé sv. mše - od začátku do požehnání, jdu pozdě (+ jaký hřích je to-
ho vinou, nedbalost, včerejší oslava do noci…?) neděkuji Bohu za milost sv. mše – co
nejdříve spěchám z kostela pryč…
o Nechodím na sv. mše - z lenosti, z přesvědčení, lhostejnosti, vymlouvám se na zdra-
votní stav, na povinnosti (musím vařit, musím se učit, čekám návštěvu, mám malé dítě…)
o Sám na sv. mši nejdu - jiným řeknu, ať jdou i za mě…
o Rodiče - nevodím dítě do kostela - obírám ho o milosti (vymlouvám se, že je malé, vyru-
šuje, nebudu se moci soustředit na sv. mši, z lenosti…), toleruji dítěti odmítání účasti na
sv. mši - dokonce to podporuji (výmluvy - musí se učit na zkoušku, ať se sám rozhodne,
zda chce jít) - zapomínám na svou odpovědnost za dítě před Bohem. Pokud je již dítě
91
Věk a vzdělání světské by mělo odpovídat i náboženskému, je směšné, aby učený profesor neznal základní
body své víry.
92
dospělé a vím, že na sv. mše nechodí, mám povinnost ho napomenout. Učinil jsem tak?
Nejsem dítěti příkladem - dítě do kostela pošlu, ale sám nejdu.
o Nešel jsem v nedůstojném oblečení na sv. mši, sv. přijímání (krátké kalhoty, sukně, vý-
střih…)? To vede k dalším hříchům – pohoršení, vyzývavost aj.
o Nebavil jsem se v kostele zbytečně? Zapojoval jsem se do zbytečných rozhovorů, vy-
93
tvářel je, souhlasil s nimi – „perské tržiště“? Nekonal jsem svými řeči pohoršení? Na-
pomenul jsem ty, kdo se nevhodně bavili a řešili nepodstatné věci…? Napomínal jsem
s láskou a trpělivostí? Neobtěžoval jsem druhé? Nevodil jsem do kostela zvířata? Nejedl
jsem při mši svaté a nepil nedovolené nápoje (eucharistický půst)? Nepustil jsem sed-
nout starší osobu?
o Nezesměšňoval jsem liturgii – kostýmy, divadelními scénkami, nesakrální hudbou, tan-
94
cem, nevhodnými a nekřesťanskými předměty? Netleskal jsem zbytečně? Nepohyboval
jsem se při liturgii zbytečně, tak, že to mohlo vést k roztržitosti u druhých? Zpíval jsem
95
schválně falešně? Vím, že zpívám falešně a přesto v tom pokračuji? Snažil jsem se při-
spět k posvátnějšímu a krásnějšímu průběhu mše svaté? Nefotil/nenatáčel jsem zbyteč-
ně a nerušil tak druhé a sebe?
o Uvědomoval jsem si, že je ve svatostánku přítomný Kristus? Řídil jsem své chování pod-
le toho? Nekonal jsem proto v kostel světské koncerty, výstavy a galerie, nepodporoval
jsem tyto aktivity svým tolerováním a účastí?
o Sledoval jsem ze zvědavosti druhé při jich zbožných úkonech – záviděl jsem jim v srdci,
byl jsem k nim nevraživý, považoval jsem to za přehnané, ošklivil jsem si je, považoval je
za prostoduché a jinak je ponižoval a umenšoval jejich upřímnou lásku k Bohu? Osočo-
val jsem je z farizejství (ať už to tak opravdu je nebo ne, nemám právo posuzovat jaká je
zbožnost druhých)?
*NEHODNÉ PŘIJÍMÁNÍ SVÁTOSTÍ
 Jak přijímám svátosti? - Lhostejně? Z povinnosti? 1-2x ročně se vyzpovídám (Církev ukládá
alespoň jednou ročně se vyzpovídat a 1x přijmout Pána v eucharistii - ne proto, že by to bylo pro
duši dostačující, ale kdyby tak nečinila, mnozí by nepřišli k svátosti smíření ani jednou za rok -
nepatřím i já k nim?)
o Přijímám s úctou? Jsem ve stavu milosti? Nepřijímám svatokrádežně? (V těžkém hříchu)
o Zesměšňuji a znevažuji svátosti?
 Svatokrádežná zpověď – k dobré zpovědi nestačí jen vyznání hříchů před knězem a provedení
uděleného pokání! Nelži si, že Boha lze odbýt čímkoliv a snadno získat ztracenou milost. Celý
rok se zabýváš světskými věcmi, staráš se o majetek, příjemnosti života, nepracuješ na svém
zdokonalení, na nápravě - na Velkou Noc přicházíš na zpověď a vyznáváš své hříchy, jakobys
93
94
Tleská-li se v kostele někomu jinému než Bohu, nevyžadují-li to závažné okolnosti, jako bychom v královském
sále před králem tleskali jeho sluhovi, na místo králi.
95
Ne každý má dar zpěvu, proto se pro takové lidi sluší, aby s pokorou zpívali tišeji nebo si text písně četli –
můžete totiž obtěžovat a vyrušovat druhé, jsou to přece také jen slabí lidé.
vyprávěl nějakou historku!? Pak bezmyšlenkovitě a mechanicky odříkáváš pár modliteb a už se ti

zdá, že ses s Bohem vyrovnal. Hned po zpovědi se vracíš k předchozímu způsobu života (smil-
stvo, zábavy, tancovačky, hospody, konkubín, cizoložství, pověry, horoskopy, křivdu jsi nenapravil,
krádež neodčinil) - není vidět ani stopu nápravy! Každý rok, od zpovědi ke zpovědi děláš totéž!
o Nesplnil jsem nebo plánoval nesplnit, nějakou část svátosti smíření a přesto jsem si
šel pro „rozhřešení“? Platnost svaté zpovědi je jedině tehdy, pokud splním všechny její
části s opravdovým úmyslem, to je: zpytování svědomí, lítost, opravdové předsevzetí,
zpověď a dostiučinění. Každá jednotlivá část je popsána na str. 4-9.
o Zpovídal jsem se lhostejně, chladně, pouze ze zvyku (rutiny), z donucení („protože to
chce babička“), abych nevypadal špatně, jen kvůli tomu, že to přikazuje církev – bez
úmyslu usmířit se s Bohem - nevede tě láska k Bohu, lítost a chuť napravit se.
o Zpovídal jsem se jen obecně, nejmenoval jsem nějaké hříchy. (Nejmenuji-li dobrovolně
nějaký těžký hřích, zpověď je neplatná a dopouštím se dalšího těžkého hříchu - svato-
96
krádeže. Pokud ještě takto přistupuji k přijímání, piji si vlastní odsouzení ). Kněze lze
oklamat, i předstírat lítost a vymámit od něj rozhřešení, ale Boha neoklameš. Bůh takové
rozhřešení nepotvrdí. Pamatuj, že ti tvé zpovědi, pokud jednáš tímto způsobem, nejsou
nic platné, a možná že jsou dokonce svatokrádežné! Jsou lidé, kteří by se zpovídali až
na smrtelné posteli, kdyby jim to Církev nepřikazovala udělat každý rok.
o Dělám si dobré zpytování svědomí? Hlubiny srdce zkoumej důkladně, nic před sebou
neskrývej - jako se nic neukryje na posledním soudu. Oč méně se někdo zpovídá, o to
více času na zpytování svého svědomí potřebuje. Kolik lidí, třebaže byli velice ctnostní,
zahynuli v pekelných plamenech jen proto, že dlouhý čas tajili před zpovědníkem těžký
hřích! Uvědom si, že je lepší smrt, než spáchat další těžký hřích!
o Předstírám lítost? Je má chuť napravit se pochybná a hraná? (o čemž svědčí i návrat k
hříšnému životu - opět vysedáváš v hospodách, smilníš, bereš antikoncepci, bavíš se,
ještě párkrát přijdeš na sv. Mši a pak už ne - až na nějaký svátek)
o Nedostatek lítosti - když zatajíme hřích, pocítíme vnitřní neklid, který nás kouše jako di-
voký tygr, ale když nemáme lítost, tak tomu ve své zaslepenosti nevěnujeme pozornost.
Kdo se chce přesvědčit, zda měl při zpovědi správnou lítost, nejlépe to uvidí podle toho,
zda změnil svůj dosavadní život.
o Zatajil jsem hříchy před knězem ze strachu, že nedostanu rozhřešení, hanbou?
Někdo řekne: „Asi se nikdo neodváží skrývat své hříchy a vystavovat se tak častějším
výčitkám svědomí.“ "Moji bratři! Kdybych to měl potvrdit pod přísahou, neváhal bych říci,
že zde mezi vámi teď v kostele je ze 6 lidí 5 takových hříšníků. Přesvědčíte se o tom na
posledním soudu a vzpomenete si, co jsem vám dnes řekl. (Sv. J. M. Vianney)
o Kdyby sis vzpomněl na těžký hřích, který jsi při minulé zpovědi zapomněl říci a při další
zpovědi bys jej úmyslně zadržela, např. z lenosti nebo studu - spácháš svatokrádež.
o Nezmínit nebo zmenšit počet smrtelných hříchů je svatokrádež (pokud mám na svědomí
3 takové hříchy a řeknu jen 2, těžce urážím Boha). Pokud si počet nepamatuji, vyznám
ho přibližně. Pokud by se tě zpovědník na určitý hřích nezeptal, neměl si v úmyslu vyznat
96
Srov.: 1k 11:29; Žd 10, 29
ho, tak se stane, že sice ten hřích přiznáš, ale už neřekneš, že jsi měl v úmyslu zatajit ho.
Tento úmysl už je hříchem.
o Špatně se zpovídá i ten, kdo nechce napravit spáchanou křivdu, i kdyby to nemohl
udělat. Nešťastné jsou i zpovědi dívek, žen, mladíků a mužů, kteří udržují nedovolené
vztahy a odmítají se jich vzdát. Tito lidé se většinou ani necítí být vinni a při zpovědi
skrývají své hříchy. Kdo zatají hříchy, ten nechce oklamat kněze, ale chce podvést sa-
97
motného Boha i přesto, že je to nemožné!
o Zlehčuji hřích? Záchvat hněvu označím jako netrpělivost, nemravné řeči, které jiných
pohoršují - jen jako volnější řeči, ohavné žádosti a skutky jako trochu méně slušné dů-
věrnosti, velké křivdy jako drobné nespravedlnosti, přehnané lakomství - jen jako trochu
větší svázanost s pozemskými statky… a odtud pochází celá řada svatokrádeží.
o Omlouvám své hříchy? Snažím se knězi vysvětlit, že to „není má vina“ a snažím se
omluvit, postavit se do lepšího světla, aby o mě kněz měl lepší mínění? Neříkám ve zpo-
vědi hříchy, ale jen své pocity a starosti? Místo vyznávání hříchu mluvím o svém životě a
stěžuji si na něj? Sváděl jsem vinu na druhého? (např. omlouvám se, že mě k hříchu ne-
čistoty navedli jiní, k hněvu mě vyprovokoval soused, sv. mši jsem vynechal kvůli ná-
vštěvě, v půstu jsem jedl maso jen jednou (navedl mě jiný), špatně se vyjadřuji o bližních
– „no oni mi k tomu svým chováním dávají příležitost“, s dětmi se ráno a večer nemodlím,
protože nemám čas… muž obviňuje ženu, žena muže, bratr sestru, sestra bratra, slu-
žebník svého pána, pán služebníky…)
o Snažil jsem se zaobalit svůj neřestný život pláštíkem ctností?
o Hledal jsem způsob jak se představit zpovědníkovi v lepším světle - tónem hlasu, ztiše-
ním hlasu při jistých hříších, aby je zpovědník sotva slyšel, nejprve se zpovídá z lehčích
hříchů a když tím jakoby uspíš pozornost zpovědníka, co nejtišeji a velmi rychle řekneš
těžké hříchy apod.
o Skrývám okolnosti hříchu? Pomlouval jsem, ale nepřiznám, že to pocházelo z mé pý-
chy a závisti, nenávisti a uraženosti. Ukradl jsem něco, ale nepovím, že mě k tomu vedla
závist? Byl jsem hrabivý v jídle, ale neřeknu, že mě k tomu vedla žádostivost a touha
uspokojit tělo? Také nevzpomenu, jak velkou škodu jsem způsobil dobrému jménu bližní-
ho, jestli jsem nemluvil lži. Nevzpomenu, o jakou osobu šlo - jestli jsem pomlouval kněze,
jinou Bohu zasvěcenou osobu, rodinného příslušníka… Řekneš, že jsi vystupoval proti
víře a morálce, ale zamlčel, že jsi chtěl otřást vírou mladého člověka, aby např. podlehl
tvé žádostivosti. Dívka řekne, že se parádila, aby se líbila jiným, ale nedodá, že měla
záměr vzbuzovat u jiných špatné myšlenky, nečistotu, touhy… Otec řekne, že se opil,
ale nevzpomene, jaké pohoršení tím dal celé rodině. TAKTO KE VŠEMU HLEDEJ KO-
ŘEN HŘÍCHU, ABYS HO VYZNAL CELÝ!
o Jsem hluchý vůči výčitkám svědomí? Jakoby němý, pokud mám vyznat své hříchy?
Neukazuji žádnou pokoru a zkroušenost – nesnažím se a neprosím Boha o dokonalou lí-
tost?
o Mám úmysl neustále měnit svůj život, dávám si konkrétní předsevzetí ke každé zpově-
97
Podobně.: Sk 5, 1-11
di? (bez toho je zpověď neplatná a úmyslné nedání si žádného předsevzetí je svatokrá-
dež) Snažím se vést kající život za své hříchy? (Už jenom nějaká pobožnost či křížová
cesta je projev kajícnosti)
o Pokud kněz pozná v jakém stavu je moje duše a přikáže mi přijít na zpověď později, pro-
tože mě chce uchránit před svatokrádeží - hned říkám, že nemám čas, že později nebu-
du lépe připraven, že půjdu k jinému zpovědníkovi, který mi dá rozhřešení bez problémů
- sami sobě škodí takto zaslepení lidé, zpovědník poznal, že nesplňují podmínky dobré
zpovědi, jejich vyznání hříchů bylo polovičaté, bez lítosti, musel jim dávat tisíce dotazů.
o Z jakých hříchů ses zpovídal loni? A z čeho se zpovídáš teď? Z čeho se budeš zpoví-
dat za rok, pokud ti Bůh ještě daruje život? Nemyslíš, že opět z týchž? Pokud se zpovídá
pouze ze zvyku, nechceš žít životem více bohabojným, k předchozím hříchům ti ještě
přibývá svatokrádež a jsi hračkou v rukou satana. Pokud po delší dobu na sobě nena-
cházíš po zpovědi nejmenší změny k lepšímu, vyplývá z toho, že ti předchozí zpovědi
nebyly nic platné, byly svatokrádežné a pokud se skutečně nepolepšíš, jdeš cestou za-
tracení. Do této pasti svatokrádežné zpovědi už chytil zlý duch mnoho duší, protože
skutkem svatokrádežné zpovědi se ukazuje zaslepenost a zatvrzelost srdce, které neo-
pouštějí člověka nejednou až do smrti.
o Návykový hřích - hromaděním hříchů roste lidská zaslepenost. Špatný návyk zaslepuje
mysl, zatvrzuje srdce, a tím dělá člověka vzpurným až do smrti, takový člověk bude jen
těžko spasen. Vidíme, jak hříšník kráčí z hříchu do hříchu, už ani nepomyslí na polepšení.
Špatný návyk nedovoluje hříšníkům vidět zlo, které páchají. A tak žijí, jakoby už ani nevě-
řili, že existuje Bůh, nebe, peklo, věčnost. Místo toho, aby byli pro své hříchy zarmouceni,
těší se z nich, smějí, ba dokonce se s nimi i chlubí! (zlehčování, sympatizování, chlubení
hříchem je také hřích, můžeš jmenovat konkrétní případy, kterých ses dopustil… chlubil
jsem se tím a tím, smál jsem se tomu a tomu..)
 Co znamenají všechny tyto znaky ďábelské zatvrzelosti? Sv. Tomáš z Villanova
tvrdí, že jsou to znaky zatracení. Sv. Jeroným tvrdí, že návykoví hříšníci ztrácejí
jakýkoliv pocit studu z páchání hříchu. Nenamlouvej si, že se jednou s Bohem
vyrovnáš. Ale pamatuj, že možná už nebudeš mít čas na toto vyrovnání, smrt tě
může zaskočit znenadání, zahrabaného v svatokrádežích. Nato zpravidla nava-
zuje zatvrzelost srdce a zoufalství v hodině smrti. Rychle naprav předchozí zpo-
vědi upřímným a úplným vyznáním hříchů. Pokud to neuděláš, Bůh je jednou
prohlásí před celým světem. Pokud je vyznáš sám, upadnou do věčného zapo-
mnění, najdeš ve svátosti smíření odpuštění hříchů, klid duše a v hodině smrti
život věčný. Stojí to za to, tvrdošíjně setrvávat v hříchu?
o Každý hřích, zvláště těžký, způsobuje ztrátu Boží milosti a umožňuje ďáblu působit v na-
šem životě. Ďábel pak neútočí pouze na člověka, který se hříchu dopustil, ale i na jeho
nejbližší. Např. když se někteří z rodičů dopouští těžkého hříchu, jeho děti začnou být
nemocné. Někdo namítne: „Pokud se dopouštím tohoto hříchu, proč musím být zatracen?
Možná ještě budu spasen. Odpovídám: „A možná budeš zatracen!" Skočil bys do studny
se slovy: „Snad uniknu smrti.“ Ne! Jak můžeš opírat svou věčnou spásu o takovou sla-
bou naději, o nějaké „kdoví“ nebo „snad“?
o Boží přikázání nejsou kruté zákazy, ale pokyny, které nás mají chránit před neštěstím.
Nevíme, který hřích bude poslední. Bůh určuje počet dnů každého člověka, zdraví i na-
dání, kterým ho chce obdařit. A také určuje každému člověku počet hříchů, které mu
chce odpustit. ,,Je vhodné usuzovat," říká sv. Augustin, ,,že Boží shovívavost snáší hříš-
níka do jistého času. Když ten čas uplyne, nezůstane pro něj žádné slitování." Totéž říká
Eusebius z Cesareje: ,,Bůh vyčkává po určitou hranici. Pak nás ponechá." A totéž říkají i
98
ostatní otcové a ne bezdůvodně. Základem jejich přesvědčení bylo sv. Písmo. Tedy
Bůh čeká až do dne, kterým se dovrší míra hříchů. A pak začne trestat. Mnohé příklady
najdeme v sv. Písmu. Jde hlavně o Saulův trest. Bůh opustil Saula, když ho naposled
neposlechl.
o Jsou lidé, kteří zkoumají počet hvězd, pátrají po počtu andělů nebo se snaží zjistit počet
let, které člověku zůstávají, ale kdo by se mohl pustit do pátrání po počtu hříchů, které
chce Bůh člověku odpustit? Proto je třeba obávat se. Kdo ví, bratře, při které myšlence,
při kterém hříchu, který spácháš, ti Bůh více neodpustí? (Sv. Alfons M. De'Liguori)
o Boží milosrdenství je nekonečné, ale kolik si navzdory němu neuchrání svou duši od za-
tracení? Bůh zachraňuje toho, kdo prokáže dobrou vůli. Odpouští hříchy, ale neodpustí
vůli hřešit. Namítne: Ale já jsem mladý. Jenže Bůh nepočítá roky, počítá hříchy. Daň z
hříchů není pro všechny stejná, někomu Bůh odpustí sto hříchů, jinému tisíc, dalšího po-
šle při prvním hříchu do pekla. Kolik tak skončilo? Sv. Gregor vyprávěl, že jistý pětiletý
chlapeček byl poslán do pekla, když zaklel. Panna Maria zjevila Boží služebnici Benedik-
tě z Florencie, že jisté dvanáctileté děvče bylo odsouzeno po spáchání prvního hříchu.
Jiný osmiletý chlapec, zemřel po prvním hříchu a jeho duše byla zatracená. Možná by se
chtěl někdo Boha zeptat, proč jednomu odpustí 3 hříchy a čtvrtý ne. Při takové otázce je
třeba respektovat Boží soud a spolu s apoštolem vyznávat: ,,Jaká hloubka Božího bo-
hatství, moudrosti a znalosti! Jaké nepochopitelné jsou jeho soudy a nevyzpytatelné jeho
cesty!" (Ř 11,33). Sv. Augustin vysvětluje: ,,Ví, koho ušetří, a koho ne. Kdo dostává milo-
srdenství, zdarma ho dostává, kdo ho nedostává, nedostává ho spravedlivě."
o Myslíš si, že když tě Bůh dosud nepotrestal, bude to tak navždy? Když se naplní míra
tvých hříchů, nadejde chvíle trestu. ,,Vždyť Nejvyšší nespěchá s odplatou" (Sir 5,4). Mů-
že se stát, že jedním hříchem zaplatíš za všechno. Čím větší bylo jeho milosrdenství, tím
větší bude tvůj trest. Čím je světlo, kterým tě Bůh obdařil větší, tím větší bude tvé zasle-
pení a utvrzení se v hříchu. Když teď hřešíš, možná ti Bůh dá čas na lítost, a možná ne.
A pokud ti ho nedá, co bude s tebou po celou věčnost?
o Jak mám napravit toto zlo? Zopakuj svou zpověď počínaje tou, která mohla být svato-
krádežnému, řekni, kolik mohlo být takových zpovědí a nehodné přijímání, řekni, který
hřích jsi zatajil a zda ses z ostatních hříchů snažil napravit. Drahý křesťane, tvůj dobrý
Pán tě chce zachránit, proto tě neustále upozorňuje: „Dítě moje, už nehřeš, ale pros o
odpuštění spáchaných hříchů.“
o Lidé se špatně zpovídají i proto, že nejmenují okolnosti, které mění charakter hříchu –
snaží se hříchy zaobalit. Např.: Opil jsem se, pomlouval, zhřešil proti čistotě, zlobil jsem
98
Viz.: (Sir 5,5) ,,Když máš hřích odpuštěn, nepřestávej se bát a nehromadí hřích na hřích."
(2 Mach 6, 14) ,,U jiných národů shovívavě čeká Pán s navštívením, dokud se nenaplní míra jejich hříchů."
se a pomstil. Ve skutečnosti záleží - Kolikrát to bylo? Byl to hřích v kostele, zda za pří-
tomnosti dětí, kolegů? Bylo přitom více lidí, pomluvami utrpěla pověst bližního? Myšlenka
proti čistotě byla spojena i s chutí daný skutek vykonat? Zhřešil jsi z nevědomosti, či po
promyšlení, v zlobě? Nedělal jsi jeden hřích za druhým a myslel sis, že při zpovědi to vy-
jde i tak nastejno, jestli se budeš zpovídat z malého nebo velkého počtu hříchů?
o Zpověď má božský původ. Ustanovil ji Ježíš Kristus - řekl apoštolům a jejich nástup-
cům: "Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je
neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. "(Jan 20,22-23) "Všechno, co svážete na zemi, bu-
de svázáno v nebi a všechno, co přijmete na zemi, bude přijato v nebi!" (Mt 18,18)
Kristus přikazuje pod ztrátou spásy zpovídat se ze všech hříchů. Od tohoto závazku není
osvobozen nikdo, počínaje sv. otcem a konče posledním služebníkem.
o Musíme nenávidět hřích z celého srdce a litovat, že jsme urazili dobrého Boha, po-
hrdali milostmi, nedbali na hlas svědomí, že jsme dlouhou dobu setrvávali ve stavu hří-
chu. Kdo měl skutečnou lítost, má snahu smířit se s Bohem a napravit křivdy co nejdříve
(nečeká do velikonoční nebo vánoční zpovědi, ale jde, jakmile je to možné)
99
o Zpověď má být - pokorná, prostá, chytrá, úplná, upřímná. Důkladně se ptej svědo-
mí. Modli se k Duchu Sv. a odevzdej se Panně Marii. Vyprošuj si milost dobré zpovědi.
o Nesnaž se úmyslně sehnat příjemného zpovědníka - co se mě nebude hodně vyptá-
vat. Nesnaž se stavět do řady, kde jde zpověď nejrychleji atd. Obviňujme se sami - neče-
kejme na otázky zpovědníka. Nikdy neodpovídej zpovědníkovi arogantně, nebuď se za-
tvrzelým hříšníkem.
o Pokud kněz udělí pokání, které se ti zdá těžší nebo dokonce odmítne udělit rozhřešení,
nereptej, ale přijmi to s pokorným duchem - soud pokání je soudem samotného Ježíše
Krista, ve kterém On sám poslouchá naše obviňování, On sám se ptá a ohlašuje výrok
odpuštění.
o Pokud nevíš, jak provést zadané pokání, nestyď se požádat zpovědníka o změnu pokání
(např. Nevím jak číst a jako pokání mám číst ze sv. Písma, danou modlitbu neovládám a
neumím se ji pomodlit)
o Představ se zpovědníkovi v pravdivém světle. Vyhni se nepotřebným slovům, krou-
cení se kolem téhož 100x po sobě. Když je něco pochybné, představ to jako pochybné -
pokud řekneš, že ses nezabýval zlými myšlenkami, ale nejsi si jistý, jestli si nenašel v ta-
kových myšlenkách zalíbení - už je to důkaz nedostatečné upřímnosti. Pokud se ti těžko
přiznává k určitému hříchu, skličuje tě hanba, popros o pomoc zpovědníka: "Otče, po-
mozte mi prosím, protože mám na svědomí hřích, který nemám odvahu přiznat." A když
se bojíš reakce kněze, představ si, jak sladké a příjemné by bylo i kdyby se rozčílil, vy-
nadal ti a lomil rukama, než kdybys skončil ve věčném ohni.
U každého hříchu se snaž zmínit okolnosti (kořen), které mají vliv na potíž a druh hříchu.
Kdo se dopustil hříchu nečistoty s druhou osobou, musí vzpomenout, zda byla vdaná,
příbuzná, v jakém vztahu s ním… Některé okolnosti způsobují, že je hřích těžší - pokud
se ho dopustíme v přítomnosti jiných osob, dětí, vzbudíme pohoršení. Chození po hos-
99
Viz.: KKN bod. 177 (str. 8)
podách a opíjení se v neděli je těžším hříchem, než kdyby to bylo ve všední den, protože
neděle a svátky jsou předurčeny ke službě Bohu. Při dlouhodobějších hříchů je třeba
zmínit, jak dlouho trvá závislost.
o Náhodně zapomenuté hříchy Pán Bůh odpouští, ale je třeba je vyznat v nejbližší zpovědi,
pokud si na ně vzpomeneme.
o Je třeba se zpovídat ze všech, i lehkých hříchů - protože hřích, který je lehký v našich
očích, může být hříchem těžkým v Božích očích. Povzbuzuje nás to k větší pozornosti,
poučení zpovědníka nás může pohnout k nápravě, rozhřešení nám dodává sílu, aby-
chom se mohli tímto hříchem v budoucnu vyhnout.
o Pokud zjistíš, že ses zpovídal špatně, neztrácej čas, a co nejdříve se postarej o ná-
pravu tohoto zla. Duše v Boží milosti je v Božích očích tak krásná, že sám Bůh ji chválí.
Zdá se, že Pán nemůže odvrátit oči a uši od duše, která ho miluje, ať si žádá cokoliv. A
jaké nekonečné zásluhy může získat duše, která se nachází v Boží milosti!
 Svatokrádežné přijímání - ve stavu těžkého hříchu přistupuji k Přijímání. Přistupuji ke svátosti s
vědomím hříchu (neprovedl jsem uložené pokání, neprovedl jsem dobře sv. zpověď - nevyznal
jsem všechny hříchy, nedbale se připravil na sv. zpověď, ze svátostí si dělám posměšky, šířím
bludy a hereze) Tj. vědomě setrvávám v hříchu? Věřím stále pověrám, užívám antikoncepci, žiji
ve volném svazku bez manželství (na „hromádce“), nenapravil jsem způsobené škody - na ma-
jetku - krádež, zadržování dědictví, vydědění, nespravedlivě nabyté dědictví, nespravedlivě naby-
té majetky, věci (bez vědomého souhlasu jiného, zneužitím dobré vůle jiného, naivity, důvěřivosti,
vydíráním, kladením podmínek), okrádám zaměstnavatele, dělám podvody, nečestně podnikám?
V takovém stavu své duše nemůžeš hodně přijímat Ježíše – tj. přijímáš svatokrádežně. Dej si
pozor, protože trestem za nehodné svaté přijímání na člověka často doléhají neštěstí a nemo-
100
ci.
o Nezúčastnil jsem se celé sv. mše? (v neděli a zasvěcené svátky - to je hřích proti cír-
kevnímu přikázání). Chodil jsem na mši schválně pozdě? Chodil jsem přesně na čas,
abych v kostele strávil co nejméně času? Taktéž jsem opouštěl kostel hned po požehná-
ní, nebo dokonce ještě dříve než mše skončila? Připravoval jsem se na mši svatou?
o Šel jsem na sv. přijímání jen proto, že šli i druzí? Přijímal jsem ještě před 1. sv. přijímá-
ním nebo před tím než jsem byl pokřtěný? (Někdy se toto může stát z nedbalosti kněze a
neznalosti nevěřícího člověka)
o Zpochybnil jsem Tělo Kristovo – reálnou přítomnost Ježíše v eucharistii? Přijímal jsem
nehodným způsobem?
o Zesměšňoval jsem Tělo Kristovo protestantskými bludy a herezemi - pohrdal jsem eu-
charistickým Ježíšem a Jeho nekrvavou obětí v slavení katolické sv. mše a vyměnil Ho
za protestantské obřady (evangelické, kalvínské).
o Nevyhýbal jsem se přijímání eucharistie z nedbalosti, úzkostlivosti, studu před lidmi?
o Nepřijímal jsem bezmyšlenkovitě, automaticky, s myšlenkami na něco jiného než Boha?
o Svatokrádež - svatokrádežné přijímání, znesvěcoval jsem svátosti, svátostiny, liturgické
úkony, Bohu zasvěcené osoby, předměty, místa, nebo jsem s nimi nedůstojně zacházel?
100
Viz.: 1Kor 11, 27-30
o Svatokupectví - kupoval jsem nebo prodával duchovní skutečnosti, milosti, sakramentá-

lie, hodnosti, svatosti? Za peníze prodával posvátnou věc? Je nepřípustné přivlastnit si
duchovní dobra a chovat se vůči nim jako vlastník nebo pán, neboť jejich zdrojem je
101
Bůh. Lze je dostat pouze jako dar od něj.
*DOUFÁM V BOHA?

102
Doufám v Boha? V jeho pomoc, všemohoucnost, že má všechno ve svých rukou, že mě mů-
že odpustit hříchy a spasit?
o Ztrácím naději? Tj. spoléhám se na lidské síly ne na Boha. Neprosím o Boží pomoc?
Říkám: „Bůh mi nepomůže!“ nebo „On nepomáhá!“?
o Přeceňuji své schopnosti - doufám, že se mohu spasit bez pomoci shora. Vidím a
správně vnímám svůj život v perspektivě víry a věčnosti?
o Neupadl jsem do zoufalství, nedůvěry v Boží lásku, milosrdenství, pomoc a dobrotu?
103
o Pokoušel jsem Boha? - Slovem nebo skutkem, podrobuji zkoušce jeho dobrotu a
všemohoucnost?
o Malomyslnost, nedůvěra v Boha, pochybuji, že mi Bůh hříchy odpustil, že touží po mé
spáse. Vzdávám se snažení o dokonalost kvůli svým pokleskům, kvůli tomu, že nedůvě-
řuji, že mi Bůh může znovu odpustit?
o Zpochybňování - sv. Písma, církevních autorit (papeže, kněží, církve samotné).
 Nezneužívám Božího milosrdenství? Boží milosrdenství je nekonečné, ale jeho projevy mají
hranice. Bůh je milosrdný ale také spravedlivý. ,,Já jsem spravedlivý a milosrdný," řekl Pán sv.
Brigitě, ,,ale hříšníci mě pokládají pouze za milosrdného." Milosrdenství je příslibem pro kajícníka,
který se bojí Boha, ne pro toho, kdo ho zneužívá. Slovem, Bůh trpělivě snáší hříšníka, ale ne do
104
nekonečna. Bůh zatracuje ty, kteří hřeší s nadějí v odpuštění. Naděje hříšníka, který se dal na
105
pokání, je Bohu milá, ale naděje zatvrzelého je mu odporná. Bůh nedává milosti do nekonečna.
Hříšníci si spokojeně žijí v jistotě, jako by jim Bůh najisto přislíbil odpuštění a nebe v hodině smrti.
Chtějí hřešit, aniž by ztratili naději na spásu. Je pravda, že ať se hříšník obrátí v kterékoliv chvíli,
Bůh mu přislíbil odpuštění, ale neřekl, že obrácení bude možné na smrtelné posteli. Naopak,
namítl: ,,Zemřete ve svém hříchu." (Jan 8,21-24) Řekl, že kdo ho bude hledat v době smrti, nena-
jde ho: ,,Budete mě hledat a nenajdete mne." (Jan 7,34) Bůh touží zachránit všechny, ale zaťa-
tých trestá. Neznáme všechny milosti, kterými nás Pán obdarovává, ale Pán je zná a má je od-
měřené, a když vidí, že člověk jimi opovrhuje, zanechá hříšníka v jeho hříchu a tak ho zanechá i
zemřít. Bídný je ten, kdo se kaje až v hodině smrti. ,,Lítost nemocného je nemocná." říká sv. Au-
gustin. Je moudře řečeno, že modlitby, nářek a sliby umírajícího hříšníka jsou stejné jako nářek a
sliby toho, koho popadl nepřítel, když mu přiložil dýku na hrdlo. Pro neupřímnost nenajde odpuš-
tění. Sv. Bernard říká, že srdce, které se v životě tvrdošíjně přidržovalo zla, bude se snažit dostat
101
Srov.: Mt 10, 8
102
103
Srov.: Sir 18, 23
104
Tj. hřích proti Duchu Svatému, viz.: L 12:10; Mk 3:29; Mt 12:32
105
Jb 11, 20: ,,Pro ně útočiště zaniklo."
ze stavu zatracení, ale nepodaří se mu vysvobodit se. Život skončí zatížené svým zlem. Jelikož
až dosud milovalo hřích, milovalo s ním i nebezpečí zatracení. Proto Pán spravedlivě dovolí, aby
zahynulo v tom nebezpečí, ve kterém chtělo žít až do smrti. Sv. Jeroným říká, že ze sto tisíc
hříšníků, kteří žili až do smrti v hříchu, se ve chvíli smrti zachrání jen jeden.
Bůh nechá žít hříšníka beztrestně, ale to, že ho netrestá, je jeho největším trestem. Ponechá
hříšníka v rukou jeho hříchu. A zdá se, že se na něj nezlobí! A nechá ho provést vše, po čem na
tomto světě touží. Ubozí hříšníci, kterým se v tomto životě daří! Je to znak toho, že Bůh vyčkává,
aby z nich udělal oběti své spravedlnosti ve věčnosti. Není většího trestu, jako když Bůh dovolí
hříšníkovi, aby hromadil hřích na hřích. Pro takového nešťastníka by bylo lepší, kdyby ho Pán
nechal zemřít před tím, než spáchal první hřích. Neboť když zemře po něm, čeká na něj tolik pe-
kel, kolika hříchů se dopustil. (Sv. Alfons Mária De'Liguori) Řekneš, že mnoho lidí dlouho žije v
hříchu, a přece se obrátili. Buď ostražitý příteli, aby ses nepřepočítal! Skutečně mnoho lidí litova-
106
lo, ale ne všichni se obrátili. I Saul byl zatracen, přesto, že litoval. Jidáš také litoval, předal pe-
107
níze… a oběsil se. Ten kdo věří, že v životě může pohrdat Božími zákony a že nakonec získá
odměnu a věčnou slávu, vysmívá se Bohu, ale On se vysmívat nedá! "Co v tomto životě zaseješ,
ve věčném sklidíš.“ Drahý křesťane, to co se říká ostatním, platí i pro tebe. Všemožně se snaž
dosáhnout opět stav milosti, dřív než přijde smrt, protože pak už nebudeš mít čas na nápravu.
Člověk se obrátí tím hůře, čím déle setrvává v hříchu. Když jsi nemocný, děláš předsevzetí, že se
změníš, pokud ti Bůh navrátí zdraví. Vyvázneš, ale nenapravíš se. Dokonce často jednáš ještě
108
hůře než předtím. Vynecháváš zpovědi, mše svaté. Pamatuj, že přijde druhá nemoc, zemřeš
bez pokání a půjdeš do pekla. Když přeteče míra hříchu, neodvolatelně nastupuje Boží trest. Dá-
le pokračuji v hříchu?

109
Opovážlivě spoléhám na Boží milosrdenství, že mi odpustí? - přičemž neměním svůj do-
savadní život a nepracuji na odstranění nedostatků, pokud mě někdo upozorní, zlobím se, nepři-
jímám to, pohoršuje se, místo, abych se zamyslel. Když zhřeším, nedělám si těžkou hlavu a
zhřeším ještě několikrát s myšlenkou: „Stejně půjdu ke svaté zpovědi, tak je to jedno.“ nebo „Bůh
mi přece odpustí…“ Odkládám svátost pokání na později? - stačí mi vyznat se před smrtí, ve
stáří, změním se a začnu na sobě pracovat, až dosáhnu určitého věku - nyní si chci užívat, ne-
chci si nic odříkat, mám ještě dost času, takto mi to vyhovuje? Opovážlivé se spoléhám, že Bůh
má povinnost mě spasit, i bez mého přičinění (spoléhám se na Boží milosrdenství, ale zapomí-
nám na Boží spravedlnost) - doufám, že dostanu Boží odpuštění bez obrácení a věčnou slávu
bez zásluhy? Opovážlivé se spoléhám, že já nemohu být zatracen, pokud jsem pokřtěn a v Boha
110
věřím (ale nežiji a jednám podle Jeho přikázání - i ďábel věří v Boha, ale nejen to, ten dokonce
ví i jak dopadl!)
 Závidím bližnímu Boží milost? Př. milosti, dary a charismata u druhého. Zázrak či uzdravení u
druhého člověka Boží milostí. Spásu druhého člověka. Závidím jeho dokonalost, víru, ctnosti či
jakýkoli Boží dar a omilostnění?
106
Srov.: 1 Sam 15, 24-30; Ž 9, 11
107
Srov.: Mt. 27, 3; Sir 5, 6
108
Viz.: L 11, 25-26
109
Tj. hřích proti Duchu Svatému. Viz.: L 12:10; Mk 3:29; Mt 12:32
110
Je potřeba následovat a napodobovat život Krista, viz.: 1Jan 2,5-6; Víra se musí projevovat skutky, viz.:
Jk 2:17
36 II. NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO!
II. NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO!
 Nevyslovil jsem jméno Boží neuváženě, bez potřeby, úcty, v zlosti, v nervozitě, nepřiměřeným
vtipem, ve spojení s oplzlými výrazy, s proklínáním, zbytečně, jen na své uvolnění?
 Proklínáním, do kterého se vkládá Boží jméno bez úmyslu rouhat se (pro Boha, pro Kristovy
rány…). Zneužívám slova na urážení Boha?
 Nepřísahal jsem křivě? - volám Boha, aby dosvědčoval lež? (Přísahám a lžu zároveň, pod pří-
111
sahou dělám slib s úmyslem nedodržet ho , pokud nedodržím, co jsem pod přísahou slíbil -
těžké provinění). Zavázal jsem se pod přísahou provést špatný skutek? (Např. pomstu). Nepří-
sahal jsem v obyčejných věcech, lehkomyslně, neuváženě? Přísahu lze složit pouze z váž-
ného a přiměřeného důvodu (např. před soudem) - a to pouze na základě pravdy, rozvážnosti a
spravedlnosti. Pokud přísahu žádají nezákonné občanské autority, lze ji odmítnout. Musí se od-
mítnout, pokud se vyžaduje na cíle, které se protiví důstojnosti lidské osoby nebo společenství
církve.
o Splnil jsem vždy to, co jsem slíbil? (svatba, kmotr…)
o Vyslovuji proti Bohu vnitřně (myšlenkami) nebo navenek slova nenávisti, výčitky, provo-
kace, posměch, mluvím o Bohu špatně, nepravdivě?
o Zneužívám Jeho jméno? Chybí mi k němu úcta v řeči?
o Používal jsem Božího jména, abych zastrašil jiné?
o Používal jsem Božího jména při magii a dalších nekřesťanských praktikách?
o Nepsal nebo nekreslil jsem Boží jméno či symbol víry (kříž, aj.) nevhodným způsobem na
nevhodná, nečestná a nedůstojná místa? (WC, grafity aj. – poškození cizího majetku,
provokace…)
o Když je Boží jméno zneuctěno, snažím se nějak zakročit? Je mi to jedno? Je-li to zby-
tečné, konám zadostiučinění? Př. střelnou modlitbou: „Pochváleno buď jméno
žíš…“ (stačí v duchu).
 Nezatracoval jsem, nebo s oplzlými výrazy nevyslovil jméno Panny Marie a svatých?
 Nedělal jsem si vtipy ze svatých nebo náboženských úkonů, obrazů, soch, křížů, sv. Písma?
 Nezničil, nebo nepoškodil jsem v hněvu, či z lhostejnosti náboženské věci (potrhal sv. Písmo,
rozbil sochu, hodil kříž, růženec, zničil růženec, udeřil sochu, sv. obrázek)
 Rouhání - je těžkým hříchem. Zákaz rouhání se vztahuje i na slova proti Kristově církvi, svatým,
posvátným věcem.

112
Nadával jsem na církev? Nadával jsem na kněze , řeholníky, Bohu zasvěcené osoby? (Po-
mlouval jsem je, osočoval, kritizoval, vysmíval se celibátu…)
 Křesťanské jméno - svátost křtu se uděluje "ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého" - rodiče,
kmotři, kněz - mají dbát na to, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení.
111
Srov.: Sir 18, 23
112
Srov.: Sir 7, 29
III. PAMATUJ, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL! 37
III. PAMATUJ, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL!
 Slavením neděle se zachovává morální předpis přirozeně vepsaný do lidského srdce,

kterým se přikazuje vnější kult Boha na znak společného dobrodiní, které se týká všech.
Nedělní slavení dne Páně a eucharistie Páně je středem života církve.
Ti, co si vědomě a dobrovolně neplní tuto povinnost, dopouštějí se těžkého hříchu! Rodi-
113
če mají evangelizovat své děti a od nejútlejšího dětství je zapojovat do života církve.
 Je pro mě neděle den Páně dnem setkání s Bohem? Nebo tento den vypadá jako
každý jiný?
 Snažím se věnovat více času víře, náboženství a modlitbě? Věnuji se rodině?

114
Znesvěcuji neděli a zasvěcené svátky nakupováním, zábavami, pracemi, které mohu
udělat v jiný den v týdnu? Nenapomenul jsem druhé, když pracovali?
 Nenarušuji sváteční den jiným? (Hlučné práce, hlasitá hudba). Nevzbuzuje pohoršení
u jiných lidí?
 Těžce zhřeším, pokud se bez vážného důvodu nezúčastním v ten den sv. mše, nebo
přijdu pozdě vlastní vinou (sv. mše v předvečer přikázaného svátku, nebo neděle, bývá
platná).
o Také se vážně prohřeším, pokud během sv. mše spím, nebo stojím před koste-
lem a nesleduji průběh sv. mše.
o Všední hříchy spáchám, pokud přijdu pozdě ve všední den vlastní vinou (do
evangelia) nebo pokud jsem během jakékoliv sv. mše roztržitý, myslím na jiné
věci, ale přitom sleduji sv. mši.
o Sv. mše v TV nebo v rozhlase nenahrazuje účast na slavení sv. mše v kostele.
Je určena pro lidi, kteří se z objektivních příčin nemohou osobně zúčastnit sla-
vení sv. mše (např. upoután na lůžko, nemocný). Do průběhu sv. mše se mají
řádně zapojovat (modlit se, pokleknout pokud je to možné, odpovídat knězi, du-
chovní přijímání). Nemluvit, komentovat, zda snad jíst, pít atd.
o Dodržuji eucharistický půst? (minimálně 1h před sv. přijímáním)
 Nutil jsem druhé ve sváteční den k práci? Podporoval, schvaloval, toleroval, nezaká-
zal, mlčel jsem k tomu? (S výjimkou, pokud to není nezbytně nutné - např. výkon lékař-
ské služby, práce vyžadující nepřetržitý provoz, atd.)
 Pamatuji na návštěvu nemocných, starších, příbuzných, osamocených, lidí pozname-
naných nějakým neštěstím?
 Nevytvářel jsem aktivity, které odváděly pozornost od slavení neděle a rodinných plánů
a klidu druhých? Např. neodváděl jsem v neděli zbytečně děti z jiných rodin namísto, aby
se svou rodinou trávily čas? Nenabádal jsem druhé k zanedbání ctění neděle…?
113
Srov.: Mt 19, 14; Mk 10, 14; L 18, 16
114
Zasvěcené svátky jsou u nás 25.12. (slavnost Narození Páně) a 1.1. (slavnost Panny Marie, Matky Boží).
38 IV. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU
abys byl dlouho živ a dobře ti bylo na zemi.
IV. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU
*ÚCTA K RODIČŮM
 Bůh nám dal své viditelné zástupce a nařizuje nám ctít je a poslouchat jako jeho samého.
Jsou jimi rodiče, kněží, učitelé, vychovatelé, zaměstnavatelé a představitelé veřejné a státní
moci. Snášejte se navzájem v lásce.
 Poslušnost vůči rodičům nás váže až do dospělosti. Úcta a láska k nim až do smrti. Ale po-
kud nám rodiče překážejí intenzivněji nábožensky žít, můžeme jim v této oblasti odepřít po-
slušnost - pravda, vždy uctivě. Pokud mě navádějí ke hříchu, nemám poslechnout.
 Pokud je dítě ve svém svědomí přesvědčeno, že je špatné poslechnout, co je poručeno, ne-
má se jím řídit. Úcta k rodičům přispívá k souladu celého rodinného života, týká se i vztahů
mezi sourozenci.

115 116
Byl jsem k rodičům uctivý? Byl jsem jim poslušný? Projevoval jsem jim lásku? Snažil
jsem se jim pomáhat? Neskrýval jsem před nimi něco, nezatajoval a nelhal jim? Byl jsem
k nim vždy upřímný?
 Nepoštvávám rodiče proti sestře (bratrovi), zmanipuloval jsem rodiče, obral jsem sourozen-
ce o dědictví? (Nespravedlivě nabyté dědictví - povinnost napravit).
 Pokud si zakládám rodinu, rodiče nemají právo do této rodiny zasahovat (pokud já neza-
sahuji do jejich práv při společném bydlení). Ale mohou mi poradit. Vrtal jsem se do manžel-
ství mých dětí nebo známých? Vyžadoval jsem od nich poslušnost a trápil je svými připomín-
kami a ponaučováním, názory? A na druhé straně: Nechal jsem si poradit od rodičů? Vážím
si jejich rady? Vím, že jsou životem daleko více zkušení a neodmítal jsem jejich rady a pona-
učování?
 Na páchání hříchu jsem povinen je s láskou upozornit. Rodiče mají stejně povinnost vůči
svým dětem upozornit, napomenout je za páchání hříchu, a to i pokud jsou již děti dospělé
(a nikoli je naopak v hříchu podporovat, nebo jejich hřích omlouvat, zavírat před ním oči)
Když prosazuji svou svobodu, nikdy to nemá být bez lásky a úcty k nim.
 Zmáhám rodiče? Zneužívám je (hlídání dětí, vaření, úklid…)? Beru na ně ohled? (Pokud se
žije ve stejné domácnosti)
 Projevuji jim slova díků? Udržuji s nimi kontakt? Neurážím je? Nenutím je k prosazení
svých výhod (přepsání majetku, výhrůžky, že je nebudu navštěvovat nebo jim nebudu pomá-
hat, pokud mi nevyhoví)?
 Zvedl jsem ruku na rodiče? Nevyháním je z domu? Projevoval jsem jim násilí? Nevytvářím
jim nepříjemné podmínky k životu?
 Komunikuji s nimi? Nepohrdám jejich radami? Nepřivádím jim trápení? (Svým způsobem
života, špatným kamarádstvím, chozením po nocích, drogy, alkohol, žiji nesezdaný/á)
115
Viz.: Sir 3, 1-8
116
Viz.: Kol 3, 20; Ef 6, 1; Př 1, 8; Př 6, 20-23
IV. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU 39
 Nestydím se za ně? (Pro původ, nižší vzdělání, společenské postavení, vykonávané za-
městnání, chudší poměry, zdravotní handicap, minulý nebo současný způsob života…)
 Pomáhám jim? (práce, péče o nemocné, materiální zabezpečení – především ve stáří)
 Dal jsem rodiče do domova důchodců - starobince? Jsou mi přítěží? Snažil jsem se jich
nějak zbavit? (Přemýšlel jsem jak?)
 Zajistil jsem jim - duchovní službu sv. svátostí, zavolání kněze - aby přijali sv. smíření, eu-
charistii, pomazání nemocných (zaopatření – v době těžké nemoci a umírání)?

117
Pohřbil jsem své rodiče? Dbám o rodičovské hroby?

118
Poslouchám a ctím své představené/nadřízené? Odmlouval jsem jim nebo neposlechl?
(Ti, co vykonávají moc, mají ji vykonávat jako službu.)
 Nesnižuji jejich autoritu posuzováním, reptáním, kritizováním, posměchem apod.?
 Modlím se za své rodiče, sourozence a představené? Děkuji za ně Bohu?
*ÚCTA MEZI MANŽELI A V RODINĚ

 Rodina: Manželství a rodina jsou zaměřeny na dobro manželů a na plození a výchovu dětí.
Rodina má žít tak, aby se její členové naučili starat se o mladé i staré, nemocné, tělesně či
mentálně postižené osoby, chudé, ujímat se jich. Rodič se musí po celý život zajímat o život
svých dětí, pokud vidí, že žijí v hříchu, má povinnost je napomenout. Rodiče se mají dívat na
své děti jako na děti Boží, vychovávat je k respektování Božího zákona. Dítě není mým
vlastnictvím - je to dar od Boha, patří Bohu. Mají děti učit, že prvotním posláním křesťana je
následovat Ježíše Krista - být jim příkladem. Miluj své děti a nezapomínej, že tvým prvořa-
dým úkolem je ukázat jim cestu k Bohu a do nebe.
o Přispívám v rodině svou láskou a trpělivostí k dobru a radosti druhých?
119
o Jsem k manželce (manželovi) uctivý? Neponižuji ho/ji? (Bylo to na veřejnosti?)
o Nejsem žárlivý? Podezřívavý? Dělám jí (mu) scény?
o Snažím se, aby manželské soužití bylo i po intimní stránce pozitivním darováním i z
druhé strany? Neodmítám bez důvodu manželce/manželovi její/ho práva? Nenutím
ji k používání antikoncepce?
o Jsem tolerantní k chybám a slabostem manželky (manžela)? Promíjím a nepřipo-
mínám zapomenuté dávné chyby? Zapojujeme do konfliktů i děti? Štvu je proti
manželovi (manželce), používám jako nástroj vydírání, vyhrožuji se omezení kontak-
120
tu s nimi? Odpouštím manželovi/manželce?
o Vzal jsem neopodstatněně manželce děti? (Unesl, nebyly ohroženy zanedbává-
ním péče ze strany matky) - z pomsty, nenávisti, sebelásky, abych ji mohl vydírat…
o Dokážu přijmout kritiku, podívat se na sebe očima druhé osoby? Umím se od-
prosit za vlastní provinění? Napravuji křivdy?
o Neopustil(a) jsem manželku (manžela) v nouzi, nemoci, neštěstí…?
o Nestarám se o své dítě – opustil(a) jsem ho, z nezodpovědnosti, lhostejnosti, pocitu
117
Srov.: Sir 38, 16
118
Srov.: Ef 6, 5-9; Kol 3, 22; Tt 2, 9-10; Ř 13, 1-7
119
Srov.: Ef 5, 21-33
120
Srov.: Ef 4, 2; Kol 3, 13
abys byl dlouhonelásky,
živ a dobře
je miti přítěží,
bylo nazzemi.
lenosti, z vypočítavosti (využívám na to příbuzné, prarodiče,
chůvičky - pokud to není nezbytné…), umístil(a) jsem dítě do dětského domova?
o Založil(a) jsem si novou rodinu (můj partner / partnerka z předchozího svazku dítě
nechce) – dal(a) jsem přednost jemu před mateřskou (otcovskou) láskou – zavrhl(a)
jsem Boží dar (dar dítěte, dar mateřství, otcovství).
o Nevyhýbám se plnění závazků doma i ve výchově? Věnuji dost času rodině?
o Nezanedbám je kvůli práci, kamarádům, zálibám…?
o Nemarním společný majetek?
o Nezacházím s manželkou/dětmi špatně - fyzicky, psychicky, morálně, nekladu úkoly,
které nemohou splnit, nedělám dlouhé domlouvání, kritiky, neuzavírám se před nimi,
neupadám do egoismu?
o Udeřil(a) jsem manželku (manžela?) Viděly to děti? Udeřil jsem těhotnou manželku?
 Rodič - vydědil jsem některé ze svých dětí? (Spáchal křivdu i na vnoučatech). Nespravedlivě
rozdělil dědictví mezi své děti? (Jednomu více, druhému méně.) Vyjadřoval jsem souhlas s
takovým řízením? (I mlčením.)
*VÝCHOVA DĚTÍ

121
Vychovávám své děti? Výchova dětí k čistotě - rodič je zodpovědný za to, zda se v dítěti
vypěstují zdravé postoje ve vztahu k sexualitě. Doma máme vytvořit atmosféru čistoty, bez
pornografie, antikoncepce a interrupce, atmosféru lásky, péče a otevřenosti pro plodnost.
Následkem nesprávné výchovy - dítě je vedeno k duchovní smrti, zanedbávání svátostného
života, ponořování se do „bahna“, které v nich ničí vše, co Bůh do nich vložil a čím je obda-
roval.
o Nedotýkal jsem se úmyslně intimních míst dítěte? Ze zábavy? Z nečistých po-
hnutek? Nezesměšňuji je? (Zvláště chlapce, např. při koupání). Ukazoval jsem je
nahé před jinými lidmi? (Např. fotografie, při koupání, přebalování - pro pobavení ji-
ných… např. na sociálních sítích).
 Rodiče mají povinnost v rámci možností volit takové školy, které jim budou co nejlépe na-
pomáhat v jejich roli křesťanských vychovatelů (kroužky, zájmové činnosti).
o Nevhodné kroužky - všechny, které přivádějí k hříchu (závisti, pýše, nemravnosti,
rozpustilosti…), ohrožují mravnost (tanec - nečisté myšlenky, doteky, pohledy, hudba,
kamarádi, odhalující oblečení - např. taneční šaty, krátké sukně), způsobují zane-
dbávání základních křesťanských povinností (nedělní účast na sv. mši atd., např. to
jsou tance a zábavy v postní době, tréninky…) nebo kroužky, které vedou k modlo-
službě, uctívání a uctívání jiných "božstev" (bojové umění, jóga…).
 Vytvářím dětem atmosféru lásky, přijetí, pohody?

122
Posiluji dobrým příkladem svou autoritu? Jdu jim vždy dobrým příkladem?
o Učím děti, aby se vyvarovaly nebezpečí a nemravnosti?
 Nepoužívám ve výchově dětí nepřiměřené tresty, násilí, týrání, odpírání jídla…? Na druhé
121
Srov.: 1Tm 3, 4; Tt 2, 3-8
122
Protože: Sir 41, 5-7
IV. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU 41
abys bylsoučást
straně: používal jsem přiměřený trest jako nezbytnou dlouho živ a dobře123ti Nerozmazloval
výchovy? bylo na zemi.
jsem děti? Nedopřával jsem jim všechno, i to, co bylo škodlivé? Dovoloval jsem jim všechno?
Nechával jsem je rozhodnout, jednat svobodně v době, kdy ještě nemají zkušenost a nepou-
žívají plně rozum? (nezodpovědnost) Prožívám zodpovědně své otcovství/mateřství? Nepo-
124
nižuji, neutlačuji a nepřetěžuji své děti? (slovy, těžkou prací, neustálými příkazy a nesmy-
125
slnými zákazy) Nedráždím je?
 Nevystavuji dítě vlastnímu osudu, vlivu náhodných kamarádů? Zajímám se o to, co dítě
prožívá ve škole, řeším případné problémy?
 Dbám na pravidelný rozumový i morální rozvoj dítěte?
 Pomáhám dítěti v nápravě jeho chyb a špatných vlastností, v rozvíjení dobrých vlastností?
 Napomínám, ale i pochválím spravedlivě? Ukazuji dítěti svou radost, pokud vykoná něco
dobrého, povzbuzuji ho v tom?
 Nevylévám si na dítěti své napětí, vztek, nervozitu, ironii, únavu?
 Učím ho odpouštět? Jsem mu v tomto příkladem? (Nebo jej nabádám - vrať mu to, nedej
se, nabádám ho k pomstě…)
 Přílišnou péčí působím, že dítě nebude schopno samostatnosti.
 Učím ho zodpovědnosti přiměřené jeho věku?
 Nevychovávám egoisty, marnivce, lenivce, lháře? Formuji jeho vůli, charakter?
 Nekupuji dítěti (vnoučkovi) nevhodné hračky, knížky, videohry, nechám ho dívat nevhodné
pohádky? (V rozporu s Boží pravdou, ošklivé postavičky, podněcující k násilí, zlu, agresivitě,
neklidu, strachu, smrti, nečistotě, magii, marnivosti, v podobě čertů, bosoriek, příšer, upírů - i
sladkosti, kolekce v podobě čertů atd., na mnoha hračkách jsou vyobrazeny okultní symboly,
úzce spojené s démonickým kultem)
 Věnuji se dostatečně výchově dítěte, péči o něj, řešení domácích úkolů - nebo vše pone-
chávám na manželovi/manželce? Nezanedbávám tak svou nutně potřebnou část – otcov-
126
ství/mateřství?
 Egoistickým postojem - nerozbíjím manželství, rodinu svého dítěte? Nejsem příčinou há-
dek v jeho rodině, nepodněcuji je? Nepoštvávám syna proti snaše (dceru proti zeti)?
 Nemíchám se nevhodným a nepřiměřeným způsobem do výchovy vnoučat? (Mám ale po-
vinnost napomenout)
 Nedělám si z dítěte (vnoučete) "bůžka", modlu?
 Rozdávám lásku ve stejné míře každému? Neupřednostňuji jedno dítě před druhým?
*DĚTI
 Sourozenci.: Nezneužívám svou převahu věku a síly? Neperu se a nehádám se sourozenci?
Neutlačuji je jakýmkoli způsobem (beru si nárok na větší část pokoje (místnosti), věcí atd.?)
123
Srov.: Př 13, 24
124
Srov.: Kol 3, 21
125
Srov.: Ef 6, 4
126
Aby dítě bylo vychováváno podle Boží vůle a zdravě, tak, aby se uplatnilo ve společnosti a nemělo
v budoucím životě žádné potíže a mezery ve výchově vlastních dětí, je potřeba předat rodičovství a lásku obou –
tedy otce i matky rovnoměrně.
abys byl dlouho živ
Neshazuji naaně
dobře ti bylo
vinu? na zemi. na ně lest a nelžu rodičům, aby sourozence potrestal?
Nevymýšlím
Dávám najevo svůj odpor k svému sourozenci, projevuji mu nelásku? Škádlím sestru/bratra?
Žárlím na svého sourozence, protože se mu dostalo více lásky? Neoplácel jsem? Nenutil
jsem svého mladšího sourozence k nečistým skutkům, k nedůstojným činům, k vykonání
práce – která byla svěřena mě, k nějakému jinému hříchu a špatnému činu? Nezaučoval
jsem ho v hříchu? Žaloval jsem na něj jen ze zášti, a aby byl potrestán? Neohrožoval jsem
svého sourozence špatnými nebo nebezpečnými hrami? Nezneužíval jsem jej nějak?
*MEZILIDSKÁ ÚCTA

127
Nedělej druhému to, co nechceš, aby tobě dělali. Uskutečňuji to v svém životě?
o Respektuji právo druhých na osobní svobodu a důstojnost?
o Přislíbil jsem odměnu nebo hrozbu trestu ke změně postoje?
o Neomezuji právo na svobodu svědomí, vyznání, změnu života, čestnou informaci?
o Pravdivě informuji o zdravotním stavu, blížící se smrti? Neuvádím bližního v omyl?
(Pod rouškou - nechci ho strašit, aby se vyhnul stresu, pravdu by neunesl, z lhostej-
nosti…) Projevuji mu milosrdenství tak, že ho pravdivě informuji o závažnosti stavu?
Tím dostává možnost ještě uspořádat svůj život, napravit chyby, kterých se dopustil,
přijmout svátosti a co nejlépe se připravit na akt předstoupení před Pána. Ponechá-
vám ho ve lži? (To není skutek lásky)
 Dbám na to, aby osoby těžce nemocné, starší, umírající - byly smířeny s Bo-
hem?
o Nevyvyšuji se? (Kvůli původu, vzdělání, pracovnímu zařazení, inteligenci, vědo-
mostem, talentu, rase, barvě pleti, národnosti, dobré známosti…)
o Přemýšlím, co bych mohl udělat pro lidi, o kterých vím, že nevěří v Boha, aby se
k němu vrátili?
128
o Nevyžaduji od druhých více než od sebe? Nekladu na ně přílišné nároky? Žá-
dám po nich něco, co sám nedělám? Neposuzuji je příliš?
o Jsem člověk zodpovědný, čestný, svědomitý, pozitivní, přesný, dá se na mě spoleh-
nout?
o Počítám i s druhými? Jejich potřebami, pracemi, pohledy, zvláštnostmi, zdravotním
stavem, životní situací?
o Jsem ochotný, pomáhám lidem podle možností, rád se dělím o radu, zkušenosti,
potěším ztrápené?
o Závidím, žárlím, jsem nepřející?
129
o Nekřivdil jsem někomu vědomě nebo lehkomyslně? Postavím se na obranu člo-
věka, kterému bylo ublíženo? Zastávám se slabších a utiskovaných? Pokud jsem tak
neučinil, z jakého důvodu? (Ze sebelásky, zbabělosti – že by mi mohlo být ublíženo
nebo, že bych se ztrapnil, z odporu k dotyčnému člověku, atd.)
127
Srov.: Mt 7:12
128
Srov.: L 11:46
129
Protože: „Kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.“ (Kol 3, 25)
V. NEZABIJEŠ! 43
130
o Sváděl jsem jiné k hříchu? (Radou, řečmi , vtipy, posměšky, což vyvolá pohoršení,
pomluvami, osočováním, mlčením - vyjádřením tichého souhlasu…)
o Jsem vděčný za prokázané dobro? Beru to jako samozřejmost, necením si toho?
o Nepodněcuji vášně? Neintrikuji?
131
o Plním si občanské povinnosti? Nevyhýbám se placení daně? Chovám se jako
svědomitý občan? Miluji svůj národ, snažím se ho svými modlitbami a skutky přivá-
132
dět k Bohu? Ctím představeného státu/vládu? (prezident, král…) Nepomlouvám
ho, nekritizuji, nezesměšňuji? Neporušuji zákony, nedělám přestupky? (pokud nejsou
na úkor svobody, víry a možnosti uživit se…)
o Nezraňuje nebo neuráží mé chování okolí?
o Snažím se vcítit do situace slabších, starších, osamělých, trpících, postižených,
osiřelých, chudých, umírajících - neznevažuji je? Prokazuji jim skutečnou pomoc, zá-
jem, přejícnost, dodávám odvahu? Umím se podělit?
o Nejsem lakomý? Když se dělím, rozdávám stejným dílem, neponechávám si větší
část?
o Vyslechnu druhé? Pomůžu v nouzi?
o Důsledně si plním povinnosti? (V práci, doma, povinnosti svého stavu…)
133
o Nejsem vypočítavý, falešný, zaujatý? Lichotím druhým? Jsem neupřímný?
o Přemáhám svůj egoismus? Jsem sobec?
o Chovám se slušně (ke starším, učitelům, nadřízeným), na veřejnosti…?
V. NEZABIJEŠ!
*USMRCENÍ TĚLA
 Je zakázáno přímé zabití nevinného, ať už narozeného nebo nenarozeného člověka. Jsem
povinen chránit život, ale i zdraví člověka (své i cizí, zdraví tělesné i duševní).

134
Zavraždil jsem člověka? Koho a jakým způsobem? (dítě, rodinného příslušníka, cizího
člověka…) Bylo to úmyslně nebo neúmyslně avšak mou zjevnou chybou? Za jakých okolnos-
tí? Bylo to tajně, nebo jsem to dělal s někým? Bylo to z nenávisti, strachu, podplacení, závis-
ti… Proč jsem to udělal? Kvůli penězům, z nenávisti, z pomsty, ve válce, autonehoda,
v sebeobraně – kdy nebylo nutné člověka usmrtit? (Kdo brání svůj život, není vinen z vraždy,
ačkoli je nucen zasadit útočníkovi smrtelný úder. Ale pokud někdo při obraně svého života
používá větší násilí, než je třeba, je vinen.)
o Jakým způsobem jsem druhému vzal život – potratem, antikoncepcí, jedem, zbraní,
pastí, nástrahou, mou nedbalostí v bezpečnosti (pokud jsem měl daného člověka na
zodpovědnost) atd. Utýral jsem ho, mučil?
o Byla to plánovaná vražda? Mít úmysl někoho zavraždit nebo o tom přemýšlet je hří-
130
Srov.: Mt 12, 36; Ef 4, 29; Ef 5, 4; Ef 5, 19; Sir 23, 12-13; Př 6, 16-17
131
Srov.: L 20:25; Mk 12:17; Mt 22:21
132
Viz.: Ř 13, 1-7
133
Srov.: Př 4, 24
134
Srov.: Zj 21, 8; Mt 5, 21-22
44 V. NEZABIJEŠ!
chem, i když se vražda nezdaří nebo později změním názor.

o Zvláště těžký zločin je spáchán, pokud se jedná o vraždu novorozence, rodiče, bra-
trovraždu, vraždu dítěte, manželky (manžela).
o Nepoštvával jsem proti někomu psa, či jiné zvíře?
o Nepodněcoval jiné k útoku, ublížení, k vraždě?
o UMĚLÝ POTRAT A „NEVINNÁ VRAŽDA“: Přímý potrat - tento zločin proti lidskému
životu stíhá Církev kanonickým trestem exkomunikace (ne pro nedostatek milosr-
denství, ale na uvědomění si ohavnosti tohoto zločinu). Rozhřešení od něj může
udělit pouze papež, místní biskup, nebo kněží, kterým oni dali plnou moc (v případě
nebezpečí smrti kterýkoli kněz).
 Potrat a vražda novorozence jsou ohavné zločiny. Formální (vědomá a dob-
rovolná, a ne pouze materiální) spolupráce při potratu je těžký hřích.
 Interrupce - dítěti zaživa trhá kousky těla, otravují je, vypalují žíravinami,
solným roztokem.
 Nepodílel jsem se na potratu? Jako lékař - uvést přibližný počet, kolik let
jsem vykonával tuto činnost.
 Asistoval jsem při potratu - počet, zdravotní sestra, personál.
 Sama jsem podstoupila interrupci?
 Napomohl jsem takovému hříchu, schválením, bázlivým mlčením, doporu-
čením, financováním, nutil jsem manželku?
 Jsem ochoten ke konkrétní pomoci svobodné matce, jejímu dítěti, projevit
porozumění, postavit se na jejich obranu, pokud je to nutné? Jsem ochoten
se ujmout dítěte nebo podpořit jakýmkoli způsobem matku, abych zabránil
potratu?
 Rodič.: přemlouval(a) jsem dceru na potrat? Přinutil jsem ji, vyhrožoval (vy-
hozením z domu, odmítnutím zajistit studium…), Schvaloval jsem toto roz-
hodnutí (i mlčením)?
 Přemlouval(a) jsem dceru k užívání antikoncepce, dal(a) jsem jí ji předepsat?
 Doporučoval jsem někomu umělé oplodnění, schvaloval toto rozhodnutí?
 Poučil jsem děti o hříchu bránění početí - nebo naopak nabádal jsem je k
těmto hříchům (k užívání antikoncepce, jiným prostředkům zabraňujícím po-
četí…), podporoval, ba dokonce se tím chlubil (pod rouškou jaké jsou mé dě-
ti zodpovědné, jaký jsem já zodpovědný rodič…)
 Schvaloval jsem svým dětem nemorální život, předmanželský sex? (Sou-
hlasem, podporou, mlčením). Dovolil jsem nesezdaným bydlení ve společné
domácnosti? (Častokrát i s rodiči pod jednou střechou). Snažil jsem se zbavit
odpovědnosti za ně výmluvami – „už jsou dospělé“, „dnes je jiná doba“,
„vždyť se později plánují oddat“, „vždyť jsou zasnoubení“,… mlčím ze stra-
chu, že se naše vztahy porouchají - nebudou mě navštěvovat, sám je k tomu
nabádám - vždyť se musí před manželstvím dobře poznat, poskytl jsem jim
pokoj - byt…)
 Matka.: uvažovala jsem o potratu? (Jsem mladá, svobodná, další dítě nechci,
V. NEZABIJEŠ! 45
nechci dívku / chlapce, nechci dvojčata, nechci postižené dítě, pod rouškou
zdravotních důvodů, nemohu si dítě dovolit, byla jsem znásilněna…)
 Přemýšlela jsem, zda dítě porodím nebo ne - vyhrazovala jsem si právo roz-
hodovat o životě, či smrti mého dítěte - vyvyšoval jsem se nad Boha, tvůrce
života? (Hlásal(a) jsem, že žena má právo rozhodnout se, zda dítě chce ne-
bo ne…)
 Popíral(a) jsem, že dítě je plnohodnotná lidská bytost od okamžiku početí a
má právo na život? (Šířil jsem tyto bludy - do určitého týdne je to jen shluk
buněk…)
 Absolvovala jsem v těhotenství vyšetření, aby se zjistilo, zda je dítě v pořád-
ku, zdravé - s úmyslem, že se rozhodnu podle výsledku vyšetření, podle po-
hlaví, doporučení lékaře… (USG, 3D USG, odběr plodové vody…) Předpo-
rodní diagnostika je morálně dovolena, pokud respektuje život a neporušitel-
nost lidského embrya a plodu a je zaměřena na jeho individuální zachování
nebo uzdravení. Je však v závažném rozporu s morálním zákonem, jestliže
předvídá, v závislosti na výsledcích možnost vyvolat potrat. Diagnóza se ne-
smí rovnat rozsudku smrti.
 Dala jsem si zjišťovat pohlaví dítěte? (3D USG, krev. testy) - s úmyslem ne-
chci dívku / chlapce?
 Odmítala jsem přijmout pohlaví dítěte, Boží vůli (dozvím se, že čekám
chlapce / dívku, ale já toužím po jiném pohlaví, jsem z toho zarmoucená, ne-
šťastná, naštvaná)?
 Prodělala jsem umělé oplodnění? Přemlouval(a) jsem někoho k tomu?
Souhlasil(a) jsem s tím? (I mlčením) Sám jsem tento skutek vykonal? (Lékař,
asistoval při něm - zdravotní personál)
 Bránila jsem dítěti přežít? (Nitroděložní tělísko, antikoncepce)
 Nedbala jsem o zdraví svého nenarozeného dítěte? - Lehkovážným přístu-
pem (kouření, pití, drogy, opalování, nešetřila jsem se, pokud to stav vyža-
doval, sportovala…), hazardovala jsem s jeho životem…
 Jednala jsem úmyslně tak, aby došlo ke spontánnímu potratu (někoho k to-
mu přemlouvala, babské rady, bylinky, sama provedla…)?
 Hříchem je i úmysl nebo pokus o potrat. Pokud se potrat nevydaří a dítě
se narodí, musím se přesto vyzpovídat z hříchu, že jsem nechtěla dítě a po-
kusila jsem se ho zavraždit. Ač se rozhodneš si dítě ponechat, protože se
narodí nebo změníš názor, dítě je tím duchovně poznamenané! Děti se rodí
z lásky, a pokud zde láska chybí, dítě to cítí po celý život! Jak to napravit?
Pokud se obrátíš, poznáš svou vinu, hříchu lituješ,… každý den své dítě
chovej v náruči nebo obejmi ho v bříšku a s hořkým pláčem k němu pro-
mlouvej: „Ach mé děťátko, co jsem ti to chtěla provést, co zlého jsem chtěla
spáchat! Odpusť mi synáčku / dceruško má, odpusť mi, odteď tě jen miluji a
vážím si tě! Jsi mým pokladem a už tě neopustím! Já jsem ti nechtěla být
matkou, a proto si nezasluhuji ji být ani nadále… a proto tě svěřuji a zasvě-
46 V. NEZABIJEŠ!
cuji tvé pravé matce a otci – Bohu, který první tě počal, kéž On ti vynahradí
lásku, kterou já, nehodná služebnice, jsem ti odepřela!“ – Tak promlouvej ke
svému dítěti, abys obnovila duchovní vazby lásky, skrápěj ho svými slzami,
líbej jeho ručičky a chval Pána za jeho život! Pokud je dítě už dospělé nebo
větší, jednej podobně…(přizpůsobeně k jeho věku) přiznej se ke svému činu,
obejmi ho, pros o odpuštění, miluj a Bohu Otci ho zasvěcuj. Udělej to dřív,
než bude pozdě… možná ani nevíš, ale dítě to cítí a dusí tyto pocity nechtě-
nosti v sobě – pak se divíš, že ti dítě uteklo z domova a začalo nevázaný ži-
vot?
Pokud jsi dítě zabila jakýmkoli způsobem nebo došlo k samovolnému potratu
135
(což není hříchem),… obětuj za něj mši, pojmenuj ho a odevzdávej do ná-
ruče jeho nebeských rodičů! Pamatuj, že se s ním setkáš v nebi!
 Milovala jsem své nenarozené dítě?
 Odmítala jsem dítě a dávala to najevo?
 Děkuji Bohu za dar dítěte a za dar mateřství (otcovství)?
o Zapříčinění potratu z druhé a třetí strany. Pokud jsem otec dítěte, narozeného
svobodné matce - neodmítám pomoc, péči od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o jeho
početí?
 Přivedl jsem dívku lehkovážně do druhého stavu?
 Zplodil jsem dítě s úmyslem nevzít si jeho matku za manželku (neplánuji se
vydávat za otce dítěte)? - Neplánujeme svatbu, ještě jsme se nerozhodli, ča-
sem se uvidí, dnes je jiná doba…
 Jako rodič.: podporuji v tom své dítě? Napomenu ho?
 Jako přítel.: varoval jsem druhého, slíbil pomoc, aby se předešlo potratu?
o Umělé oplodnění - zločin genocidy. Cenou narození se 1. živého dítěte je smrt 10
jiných dětí - jeho sourozenců. Je nemorální vytvářet lidská embrya k tomu, aby se
136
využívaly jako "biologický materiál", se kterým se může volně nakládat.
 Je neoddělitelně spojeno s ničením lidského života v jeho prenatální fázi,
hluboce neetické.
 Během procedury in vitro několikrát probíhá selekce lidí v různých fázích je-
jich života zárodku i plodu. Zbytek dětí umírá, nebo jsou zmrazené - čekají
na pozvolnou smrt.
 U potencionálních rodičů - přesvědčení, že k dosažení svého cíle lze sou-
hlasit s oklamáním/ublížením jejich dětí a vystavit je zdravotním rizikům (cca
75% dětí ze zkumavky jsou invalidé - projeví se to v pubertě nebo pozdějším
věku, poškozuje se i zdraví matky). Sotva 4,2% embryí (lidských bytostí) po-
čatých pomocí metod asistované reprodukce se narodí živých.
o Antikoncepce, antikoncepční postoje, jsou projevem vzpoury vůči Bohu a jeho zá-
měrem povolávat k bytí nové lidi. Cílem je zničit Boží dar plodnosti, zároveň si ničím
135
Podle mystiků, Bůh nechává rodičům právo pojmenovat dítě. Zemřelé děti, které jsou v nebi nebo v tzv.
„limbu“ proto nemají jména, dokut jim je nedají rodičové.
136
Přesně tak smýšlí ďábel o člověku a ještě daleko více ho touží zničit.
V. NEZABIJEŠ! 47
vlastní zdraví. Manželský úkon, při kterém se používá antikoncepce, přestává být
projevem úplného sebedarování v lásce, ale je projevem vzájemného egoismu, skut-
kem proti Božímu plánu lásky, proto je smrtelným hříchem. Není lásky tam, kde se
možnost počít považuje za hrozbu a ne za dar. Antikoncepcí manželé manipulují a
znevažují sexualitu a s ní vlastní osobu, jakož i osobu manželského partnera. Nevěř
lži, že potřebuješ antikoncepci! Je to násilný pokus zablokovat dar plodnosti. Využívá
iluzi "bezpečného" sexuálního soužití (tedy takového, při kterém se lze vyhnout od-
povědnosti), čímž vybízí k nemravnosti a cizoložství, protiví se přirozenosti lásky a
ničí ji.
 Používala jsem prostředky, které brání početí nebo způsobují potrat hned
po početí? Jak dlouho? Kolikrát? Jakým způsobem? Dobrovolně, s jasným
vědomím nebo z donucení?
 Všechny prostředky, které mohou zabít počatou bytost = smrtelný hřích.
Potratové prostředky - hormonální pilulky, pilulky "den po", nitroděložní spi-
rála…
 Rodiče se stávají u antikoncepce vrahy vlastních dětí, bez ohledu na to v ja-
kém věku je dítě zabíjeno!
 Hormonální antikoncepce - antikoncepční účinek spočívá v nadměrném
zahuštění hlenu vlivem hormonů, čímž znemožňuje oplodněnému vajíčku -
početí dítěte! - Proniknout přes děložní krček a zahnízdit se v děloze, tím je
zabráněno jeho dalšímu vývoji, následkem je jeho smrt. Sotva bylo povoláno
k životu, vlivem záměrného vytvoření podmínek nevhodných na jeho přežití
umírá. Je to farmakologický potrat, interrupční prostředek typu "udělej si
sám" Jeho použití vede ke stejným psychickým problémům jako interrupce.
Antikoncepční mentalita je neštěstím mnoha sňatků - neničí jen plodnost ale
i zdraví ženy, je vždy za každých okolností smrtelný hřích, manželé vyhánějí
Boha ze svého života a noří se do otroctví hříchu a zlých sil. Jen Bůh je dár-
ce života a zdroj lásky.
 Nitroděložní tělísko, spirála - pokud došlo k oplodnění (početí dítěte),
znemožňuje jeho usazení v děloze, čili způsobuje smrt malého člověka, brá-
nění početí.
o Eutanazie.: Ať by byly jakékoliv důvody a použily se jakékoli prostředky - spočívá v
usmrcení tělesně nebo mentálně postižené, nemocné nebo umírající osoby. Je mo-
rálně nepřijatelná.
 Také zanedbání nebo jednání, které samo o sobě nebo záměrně způsobuje
smrt s cílem skončit bolest, je vraždou. Omyl úsudku, do kterého lze s dob-
rým úmyslem upadnout, okolnosti - nikdy nemění charakter tohoto zločinu.
 Podporoval jsem eutanazii - řečmi, mlčením, schvalováním, podporou poli-
tických stran s takovým volebním programem…
 Provedl jsem eutanazii nebo někoho na tento skutek navedl?
 Nenechal jsem nemocného bez péče?
o Věnovat umírajícím a těžce nemocným pozornost a péči, pomáhat modlitbou, zajistit
48 V. NEZABIJEŠ!
přijetí svátostí. Pravdivě informovat o zdravotním stavu, podle možnosti pomoci ne-
mocnému připravit se na setkání s živým Bohem (popovídat si s ním, nabádat ho ke
konání dobra, pomoci napravit způsobené zlo, křivdy (pokud jsou nám známy) - upo-
zornit ho, pokud si jich není vědom nebo si je nechce připustit, zdůraznit důležitost
dobré sv. zpovědi a úplného vyznání vin - hrozí nebezpečí svatokrádežnému zpovědi,
zavolat kněze)
 S těly zemřelých zacházet s láskou a úctou ve víře a naději na vzkříšení. Církev dovoluje
kremaci, pokud nejde o projev úmyslu zpochybnit víru ve vzkříšení.
 Výzkumy a pokusy na lidských bytostech. Ani případný souhlas jednotlivců, kteří se jim
podrobují, takové činy neomlouvá. Je nepřípustné zapříčinit zmrzačení, které učiní z člověka
invalidu, nebo smrt lidské bytosti, i kdyby se konalo s cílem oddálit smrt jiných osob.
 Neohrožuji životy druhých? Neohrožuji životní prostředí? Neničil jsem životní prostředí ne-
bo nepodporoval jsem to, souhlasil (byť jen mlčením), nebo nějak jinak podporoval? Jakým
způsobem? Neničil jsem a nedevastoval přírodu, rostliny z nekalých pohnutek?
 Odmítl jsem pomoc osobě, která byla v nebezpečí? Neposkytl jsem první pomoc? (nezna-
lost neomlouvá – u dospělé osoby)

137
Odmítal jsem tvrdošíjně lékařskou pomoc a nebral léky, tak, že mi to poničilo zdraví?
 Sebevražda.: Protiřečí lásce k živému Bohu. My jsme správci, ne vlastníky života, který nám
Bůh svěřil. Nemůžeme s ním volně nakládat. Zároveň uráží lásku k bližnímu - opouštím
manželku, vyživované děti, rodiče, ublížím tím druhým, způsobím bohužel finanční, materiál-
ní i existenční potíže (nechám manželku s dětmi, zanechám dluhy)…
o Nepokoušel jsem se o přímou sebevraždu? Uvažoval jsem o ní? Chtěl jsem tímto
způsobem zastrašit jiné?
o Nutil jsem někoho k sebevraždě? Úmyslná spolupráce na sebevraždě. Pokud je
spáchána s úmyslem dát příklad zejména mladým, nabývá zároveň i závažnost po-
horšení.
o Páchám nepřímou sebevraždu? (Kouřím, piji, drogy…) - vědomě si poškozují
zdraví. Ohrožoval jsem zdraví ostatních? (Kouřením…). Nenaváděl jsem někoho na
tyto závislosti? Nabízel drogy, cigarety…?
 Neubližoval jsem druhým? Nezranil jsem někoho?
 Neohrožuje svůj život a zdraví - alkohol, drogy, kouření, sebepoškozování (plastické ope-
race, tetování, piercing, solárium, ublížení na těle, steroidy, hormony)
Tetování, piercing - "Nevypalujte si do kůže žádné znamení! Já jsem Hospodin! "(Lv 19,28)
Patří mezi pohanské praktiky, poškozování vlastního těla. Tetování charakterizuje postoj člo-
věka, který si nárokuje právo dělat si, co se mu zachce a neuctívá svého Spasitele. Je sym-
bolem pohrdání vůči svatosti lidského těla! Znetvořil své tělo, které Bůh stvořil s velkou lás-
kou a které Ježíš Kristus vykoupil svou krví a posvětil lidské tělo svým vtělením.
"Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží Duch? Kdo by tedy Boží chrám zničil,
toho Bůh zničí. Neboť Boží chrám je svatý - a jím jste vy. "(1 Kor 3,16-17)
o Plastické operace - ve většině případů jsou východiskem z emocionální prázdnoty a
137
Viz.: Sir 38, 1-14
V. NEZABIJEŠ! 49
touhou být přitažlivý. Když marnost a prázdnota motivuje člověka na něco takového,
může se to stát modlou té osoby. Měnit lidské tělo je něco nepřirozené. Vyjadřuji po-
stoj k Bohu - nejsem spokojen s tím, jak jsi mě stvořil! Dělám se chytřejší než Bůh.
Zpochybňuji dílo Jeho rukou! Nepřijímám Boží vůli. Jsem přesně takový, jakého mě
Bůh chtěl mít.
o Sebepoškozování – vykonávání násilí na svém těle ze sebe nenávisti a zoufalství.
Př. dělání si krvavých zářezů na rukou, krku… Vkládání do těla nepřirozených před-
mětů, jeho upravování a ničení dle „módy“…
o Nestarostlivost - obžerství, diety, pochybné podpůrné látky, nedostatek pohybu ne-
bo naopak přetěžování organismu, zanedbávání hygieny, přehánění v práci, nedo-
statečné stravování, nedostatečné oblékání…
o Riskantní řízení motorových vozidel - ohrožuje zdraví a životy i jiných, vedení pod
vlivem alkoholu, drog. Jezdím příliš rychle? Ohrožoval jsem při jízdě druhé? Neujel
jsem ze zaviněné nehody?
o Provádění riskantních sportů. Nezabývám se nebezpečnými sporty? Udělal jsem
něco nebezpečné z frajeřiny – kvůli fanouškům? Nezabývám se nebo nepodporuji
nebezpečné sporty? (Akrobatické kousky, skočil z výšky, vyskočil z vlaku, skočil hla-
vičku do potoka, parcour,… )
o Přímo chtěné amputace, mrzačení, sterilizace (pokud nejde o život zachraňující lé-
kařský zákrok)
o Terorismus, únosy, odvedení rukojmí, mučení - šíří teror, dělají nepřípustný nátlak
na oběti indikaci)
o Obchodníci, kteří svými lichvářskými a obchodními praktikami vyvolávají hlad a smrt
bližních, nepřímo páchají vraždu, za kterou jsou zodpovědní.
o V případě války - není vše dovoleno, slepá poslušnost neomlouvá. Je třeba respek-
tovat nebojující, raněné, zajaté.
o Hromadění zbraní, závody ve zbrojení - nezajišťují mír, neodstraňují příčiny války, ale
hrozí riziko, že je ještě zvětší.
o Nezabíjel jsem lehkomyslně nebo surově zvířata, netrápil je, netrýznil, hrubě za-
cházel (kopal, zavíral do nevyhovujících prostor, trápil hladem, žízní)?
o Šikanoval jsem někoho? Koho a jak (slovně, skutky)?
*USMRCENÍ DUCHA
„Slyšeli jste, že bylo řečeno našim předkům: Nebudeš vraždit. Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já
však vám říkám: Každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; a kdo svého bratra snižuje,
propadne veleradě, a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.“ (Mt 5, 21-22)
 Nezkracuji někomu život zarmucováním, špatným zacházením?

 Co se týče ublížení na duši - takový hřích spácháme, na jaký jsme jiného navedli.
 Hněv - pokud zachází až do vědomé a dobrovolné touhy zabít bližního, nebo ho těžce zranit
50 V. NEZABIJEŠ!
(smrtelný hřích). Hněval jsem se neoprávněně, nespravedlivě a bez míry? Krotil jsem svůj
138
hněv, pokud k němu došlo?

139
Nenávist - těžký hřích, i když přeji škodu bližnímu.
140
o Nepohoršuji jiné nevhodným oblékáním, řečmi, nadávkami?
o Nevyhrožoval jsem manželovi/manželce rozvodem?
o Nadřízený: Nevyhrožoval jsem a neutlačoval jsem podřízeného? Nezneužíval ho a
141
nedeptal? Nevybíjel jsem si na nich zlost?
o Nenosím v srdci pocity nenávisti, zloby nebo pomsty? Nerozmnožuji je v sobě?
o Vydeptal jsem člověka nebo mu uškodil tak, že ho to dovedlo k spáchání sebevraž-
dy?
o Radil jsem člověku, ať spáchá sebevraždu? (Byť by to nebylo myšleno vážně)
Nadával jsem mu slovy: „spáchej sebevraždu!“ „Jdi se zabít!“ „Potrate!“ „Umři!“ nebo
„Kéž by se ti něco stalo!“?
o Provedl jsem pomstu, odplatu? Nahlas vyslovil nenávistná slova?
o Proklel jsem někoho, něco nebo sebe? (V duchu nebo nahlas?) Vyřkl jsem přímou
kletbu? Lehkou formou kletby je vlastně každá nadávka (př.: „ty jsi pitomec!“ „blbče!“).
Nenadával jsem i sobě?
o Používal jsem jakékoliv formy nadpřirozených sil (volání zlých duchů na pomoc),
aby druhému uškodily nebo „pomohly“? Jakékoliv formy okultismu, spiritismu, čaro-
vání, magie, voodoo, léčitelství, šamanismu atd., jsou nebezpečné pro duši a přivádí
142
ji ke smrti byť by se za pomocí čárů dosáhlo tělesného uzdravení. Začaroval jsem
někoho, něco nebo sebe? Škodil jsem kouzly, magií atd. majetku druhých (př. sou-
sedů)?
 Upsal(a) jsem se ďáblu? (Smlouva se musí zrušit, proto se nesmí zničit,
ale zajít ke zkušenému knězi, který ví jak na to) Upsal(a) nebo zasvětil(a)
jsem sebe, druhé nebo neznámou duši ďáblu? Vyhrožoval jsem začarová-
143
ním nebo svoláním kletby? (Pokud je člověk v milosti posvěcující , kletba a
čáry nemají na něho žádný účinek, mimo rodinu, kde jsou vztahy založeny
144
na lásce)
145
o Odpustil jsem bližnímu? Bez ohledu na to, zda se mi omluvil nebo ne - bližnímu
mám vždy a za všech okolností odpustit. Měj na paměti: "Bez milosrdenství nikdo
nedosáhne Božího Milosrdenství" (Ježíš).
o Pokud mě někdo žádá o odpuštění, omluví se - jsem povinen omluvu přijmout, neži-
vit v sobě negativní pocity, více se k dané věci nevracet. Navracím se neustále
k chybě nebo křivdě druhého, omílám to neustále a připomínám sobě i jemu?
138
Srov.: 1J 3, 15; Sir 27, 30; Ef 4, 26
139
Viz.: 1 Jan 2, 11
140
Srov.: L 17, 1-2e
141
Srov.: Ef 6, 9; Kol 4, 1
142
Protože zde nejednají síly lidské, ale síly démonů a ty usilují jen o smrt duše – věčné zavržení. Jako
bumerang se vrátí zlo způsobené těmito „propůjčenými“ silami na toho, kdo je vyvolal. Viz.: KKC bod 2117.
143
Tzn. Nemá žádný těžký hřích
144
Sir 3, 9: „Otcovo požehnání upevňuje domy dětí, matčino prokletí je vyvrací ze základů.“
145
Viz.: Kol 3, 13
VI. NESESMILNÍŠ! 51
o Neprovokoval jsem druhé?
o Neúčastnil jsem se násilností, krutostí, terorismu (podporuji takové organizace,
přispívám finančně - na koupi zbraní, propagaci), navádím druhé na takové projevy?
o Rasistické projevy - povyšoval jsem se nad jiné z hlediska rasy, rasové útoky, po-
směšky, pohrdal jsem lidmi jiné rasy (národnosti, barvy pleti, pohlaví - znevažoval
ženy/muže, feminismus), bavil se vtipy a hloupými řečmi, urážlivě se vyjadřoval (ne-
gr…), měl předsudky…
o Nesužoval jsem někoho fyzicky nebo morálně? Nevyhrožoval jsem?
o Nepřivedl jsem svým slovem nebo skutkem někoho k zoufalství nad svým životem?
 Nemanipuloval jsem někým? Nevydíral jsem?
 Neměl jsem zalíbení v násilí, vzteku, hříchu? Nesympatizoval jsem s takovými lidmi?
 Byl jsem nestřídmý v jídle a pití?
 Záviděl jsem druhým, jak jsou zdatní v hříších a nešlechetném chování? Záviděl jsem u dru-
hých nějaký hřích? Záviděl jsem jim nespravedlivě nabytý majetek, jejich popularitu, slávu,
moc… záviděl jsem, že jsou oblíbení a připodobňoval jsem se jim, jejich špatnému chování a
146
zlu, abych byl jako oni?
VI. NESESMILNÍŠ!
*NEČISTOTA
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, obdařil je stejnou lidskou důstojností. Přikázání se vztahuje na
celou lidskou sexualitu. Pohlavní rozkoš je morálně nezřízená, pokud se vyhledává pro ni samu (od-
děleně od cílů plození a spojení, které jsou vlastní manželské lásce).
 Předmanželské či mimomanželské soužití (= smilstvo, cizoložství), homosexuální úko-
147
ny , petting, antikoncepce, orální a anální sex, pornografie, masturbace - jsou smrtelné hří-
chy. V člověku zničí pouto lásky s Bohem i s jinými lidmi a uvedou ho do stavu duchovní smr-
ti a otroctví zlých sil. Ničí lásku, prohlubují egoismus, dělají člověka závislým na sexuálních
zážitcích. "Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani rozkošníci, zvrhlíci, ani zloději, ani la-
komci, ani opilci, ani pomlouvači ani lupiči nebudou dědici Božího království.!" (1 Kor 6,9-10)
"Vždyť Bůh nás nepovolal pro nečistotu, ale pro posvěcení. A kdo tímto pohrdá, nepohrdá
člověkem, ale Bohem, který vám dává i svého S. Ducha." (1 Sol 4, 3-8)

148
Už jen když hledíš na ženu (muže) s žádostivostí, už s ní (ním) cizoložíš ve svém srdci.
 Vše co směřuje k dosažení sexuálních zážitků mimo manželství, je smrtelný hřích. Ani v
manželství není vše dovoleno (třeba zachovávat manželskou čistotu, vyhnout se zvrácenos-
tem - orální sex, anální sex atd.)
 Tzv. sexuální výchova = povzbuzování k nemravnosti, antikoncepci…
 Žádostivé polibky, dotyky, často doprovázené chlípností a vášněmi – jsou hříchem. Nedo-
146
Srov.: Př 1, 10; Př 3, 31-32; Ž 1, 1; Ž 26, 5
147
Homosexualita je zvrácenost, viz.: Řím 1, 18-32
148
Mt 5, 28: „Já však vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil v svém srdci.“
52 VI. NESESMILNÍŠ!
týkal jsem se ženy/muže na intimních místech před svatbou? Bylo to veřejné?

 Snoubenci mají zachovávat čistotu v zdrženlivosti. Nezachoval jsem čistotu? Chtěl jsem ji
porušit? Nabádal nebo vyžadoval jsem pohlavní styk před svatbou? Dělal jsem kroky proto,
abych svedl protějšek? Jednal(a) jsem svůdně? (obnaženost, erotické pohyby, flirt a svádění)
Obnažoval(a) jsem se před protějškem před svatbou? Neuspokojoval jsem protějšek mastur-
bací?
 Nedíval jsem se na nečisté časopisy, knihy, internetové stránky, filmy, videa, klípky? Dělal
jsem to tajně nebo veřejně? (Pokud to bylo veřejné, konal jsi pohoršení a svádění ke hříchu
druhého). Neprohlížel jsem si krásné ženy v časopisech/reklamách s žádostivostí? Pokud
jsem měl nějaké takové nečisté materiály, zbavil jsem se jich zničením? Nedaroval jsem je ji-
ným, nebo neprodal?
o Sledoval jsem pornografii? – těžké provinění (jak dlouho, kolikrát… denně?, sle-
doval jsi souložení muže a ženy, nebo jsi sledoval i gay/lesbické stránky/videa?) Na-
podoboval jsi to a toužil po tom, co zde předvádějí? Nenavštěvoval jsem stránky, kte-
ré nejsou přímo o pornografii, ale svým obsahem a reklamami k tomu vedou (odka-
zují)? Nebrouzdal jsem po internetu a stránkách s nadějí, že bych na tyto stránky na-
razil, nebo uviděl nečisté obrazy? (Člověk tak klame sám sebe, aby se mohl vymlou-
vat, že to bylo „nechtěné“) Pokud jsem opravdu nechtěně narazil na takovou stránku,
vypnul jsem ji okamžitě, nenechával jsem bažit svůj pohled? Zabezpečil jsem svůj
počítač před viry a programy propagující erotiku aj.?
o Hrál jsem erotické hry?
o Sledoval jsem filmy/seriály, které sice nejsou pod štítkem „erotický film“, ale jsou
zde intimní styky na hraně pornografie (dnes téměř každý film)? Vymlouval jsem se
na to, že tyto scény přesouvám? (Už jen sledováním filmu podporujete natáčení) Př.
seriály Hry o Trůny, Spartacus… dnešní moderní kinematografie a romantické filmy.
Každý film, kde se odhaluje intimita, je hříšný.
o Sledoval jsem někoho tajně při souloži? (Rodiče?)
 Nemyslel jsem nečistě? Nemluvil jsem proti čistotě? Nepředstavoval jsem si sex, obnaže-
nou ženu/muže, netoužil po něm? Vzrušoval jsem se takovými myšlenkami? (byť by to bylo
před manželským stykem)
o Nezpíval jsem oplzlé, urážlivé, dvojsmyslné, vulgární písně? (Rap, mnohé lidové
písně…) Poslouchal jsem takovou hudbu? Bezohledně nutil poslouchat i jiné?
(Pouštěl nahlas rádio, nahlas vyzpěvoval). Vzbuzoval jsem pohoršení? Kazil morálku
dětí a mládeže?
o Pohoršil mravně nezletilých - řečmi, vtipy, nevhodným oblečením, knihami, pomlou-
vání, nabádáním (najdi si frajera…) Neříkám dvojsmyslné vtipy? Bavím se jimi, když
149
je jiní vykládají? Poslouchám je rád?
o Neusiloval jsem v druhé osobě vzbudit hlubší city vědouc, že sám je nemohu
nebo ani nechci naplnit?
o Neusiloval jsem vyvolat touhy, které jsem neměl v úmyslu, ani možnost naplnit?
149
o Nevyznávám lásku usilujíc o příležitostný flirt, epizodu?
o Nepodávám neuvážené a v afektu vyhlášené vyjádření?
o Nevysmívám se panenství, zdrženlivosti, celibátu?
o Nevyhledával jsem příležitosti, místa a společnost, kde se s takovými věcmi mo-
hu setkat? (disco, bary, večerní kluby) Nezatahoval jsem druhé na tato místa, nena-
bízel jim je a nedoporučoval je?
o Chlípnost (smyslnost) - nezřízená touha po sexuální rozkoši, nebo není dostačující
požitek z ní.
150
o Mluvil jsem vždy čistě? Nemluvil jsem otevřeně o intimních záležitostech mimo
manželství, kdy to přímo/nepřímo vedlo k svedení druhého, pohoršení, špatnému
příkladu aj.? Neposuzoval jsem a nehodnotil ženy/muže (třeba i na fotce), jestli jsou
sexy, jestli by to s nimi „šlo“, nebo že bych s ní/ním hned šel/šla do postele?
o Chlubil jsem se sexuálními zkušenostmi? Poučoval jsem druhé jak na to, jak se
vyhnout vzniku dítěte? Smál jsem se těm, kteří jsou panicové (panny)? Chlubil jsem
se, že už nejsem panic (panna)?
o Nechodil jsem na nečisté internetové seznamky? (erotické seznamky aj.) Nena-
bízel jsem zde své tělo? Neprohlížel jsem ostatní?
o Nediskutoval jsem na erotických diskuzích („sex chat“ aj.) Mluvil jsem zde nečistě a
s chlípností? Vyhledával jsem zde sex a sebeukojení?
o Nenavazoval a nevytvářel jsem virtuální svazky? Např. přes počítačové online
hry…
 Nedělal jsem nečisté skutky sám se sebou (sebeukájení - masturbace), nebo s jinými?
Pokud ano, s kým to bylo (muž, žena, svobodná, vdaná…). Zneužíval jsem někoho (děti) aby
mi dopomohli k sebeukojení? Nutil jsem je, aby mě ukájeli? Svlékal jsem někoho, abych se
mohl ukojit? Dopomáhal jsem si k sebeukájení nějakou věcí/předmětem? Kupoval jsem a
navštěvoval obchody s erotickými pomůckami? Koupil jsem je někomu, daroval?
 Nevzrušoval jsem se přes webkameru (skype, FB aj.) s druhou fyzickou osobou? Neobna-
žoval jsem se před webkamerou, nemasturboval? Nenahrál jsem se a nefotil nahý(á)? Nepo-
sílal jsem fotky?
 Nesdílel jsem fotky nebo videa druhého člověka na internetu (soc. sítě), kde byl nediskrét-
ně oblečen, nahý, nebo při souloži? Neprodával jsem taková videa a fotky? Nenabízel na in-
ternetu jako zboží?
 Nehrál jsem si na sex? S druhým člověkem – jen ze srandy nebo bez pohlavního styku?
(Ve školách mezi spolužáky, běžná forma „zábavy“ a předvádění)
 Nebyl jsem dohazovačem? Nesnažil jsem se někomu „nezkušenému“ dohodit partnera do
postele?
 Neoblékal jsem se vyzývavě a nedůstojně? - Jsem Boží dítě, moje tělo je chrám Ducha
svatého. Takto přivádím sebe i druhé do hříchu nečistoty, vzbuzuji pohoršení, způsobuji trá-
pení blízkým - rodičům, vlastním dětem, manželovi, projevuji neúctu vůči druhým - (způsobuji
nečisté myšlenky, touhy, řeči, vlastní touha po obdivu, krátké sukně, výstřihy, odhalující oble-
150
čení, průsvitné věci…). Pohoršuji a kazím morálku mládeže a dětí? (Oblékám se takto i v je-
jich přítomnosti, dávám jim špatný příklad) Přijímám a šířím pomýlenou módu? Která se ne-
věnuje tomu, jak ženy vkusně obléci, ale tomu, jak je svléci.
 Podílím se na demoralizaci? Jsem vulgární? (Chodím nevhodně oblečený/á, odhalena, ho-
lý pupek, krátká sukně, výstřihy, bikiny, nevhodné plavky) Nestyď se upozornit lidi, pokud se
oblékají nevhodně a předvádějí na veřejnosti to, co by neměli. Pokud se jedná o blízkou
osobu, rodinného příslušníka - máš povinnost ho upozornit.
 Navštívil/a jsem nudistickou pláž? Opaluji se odhalujíc prsa, zadek? Veřejně? Za přítom-
nosti jiných lidí? Před dětmi, mládeží? = pohoršení.
 Uzavřel jsem manželství lehkovážně, z trucu, z pomsty, neuváženě, z vypočítavosti?
 Je moje manželství svazkem lásky? Byl můj sňatek uzavřen čistě, s úmyslem spolu až do
smrti a vychovávat děti? Neusiloval jsem o nadvládu nad manželkou (manželem), neodebí-
rám jí (mu) právo k důstojnosti i osobní svobodě?
o Neporušil jsem dané slovo, byť pro malichernou věc?
 Při snaze o blízký vztah s druhým člověkem, dával jsem si otázky o budoucnosti tohoto
svazku? Cítím se zodpovědný za druhého člověka, jeho další osud, životní situaci?
o Jsem si vědom jak velký význam má pro rozvoj dítěte normální situace v rodině?
 Opustil jsem manželku (manžela)? Z jakého důvodu? Kvůli jiné ženě (muži), byl jsem ne-
věrný? (Cizoložství)
 Odpustil/a jsem nevěru, přijala manžela/manželku zpět, pokud žádal/a odpuštění?
*CIZOLOŽSTVÍ

151
Zcizoložil(a) jsem? - Žiji nebo se intimně stýkám s rozvedenou ženou (mužem), s vdanou
ženou, ženatým mužem, mimomanželské soužití? Chtěl jsem zcizoložit – mít sex „navíc“?
Navštěvoval jsem veřejné domy? (Kolikrát, s kolika ženami/muži jsem spal(a)?)
o Mám z takového svazku dítě? Založil(a) jsem si "novou" rodinu?
o Rodič.: dal jsem dítěti souhlas s předmanželským soužitím? (I mlčením).
Souhlas s předmanželským soužitím je zároveň nepřímý souhlas s manželskou ne-
věrou, neboť podporuje mylné mínění, že zamilovanost omlouvá. Čím déle byl člověk
před svatbou sexuálně aktivní, tím větší je pravděpodobnost rozvodu.
Postoj – potřeba před svatbou si ověřit, zda se k sobě hodíme po tělesné stránce -
je projevem velké nezralosti, vyjadřuje prvenství sexuálního pudu nad osobou, svěd-
čí o tom, že druhého člověka považuji za věc. Bůh stvořil organismus muže a ženy
tak dokonale, že se k sobě vždy "hodí".
*POHORŠENÍ

152
Pohoršení.: Je těžkým proviněním. Stávám se pokušitelem bližního. Přivádím druhého k
páchání zla. Způsobuji škodu ctnosti a počestnosti.
 Mohu strhnout bližního do duchovní smrti. Svým jednáním nebo opomenutím vědomě a dob-
151
Viz. Př 6, 32; Př 7; Mdr 14, 24-27; Mt 5, 27-32; Mt 19, 9; Mk 10, 11-12; 1Kor 6, 9 aj.
152
Srov.: Mt 18, 6; Mk 9, 42; L17, 2
rovolně přivádím druhého k těžkému prohřešku. Závažnost nabývá vzhledem k autoritě těch,
kteří ho dávají, nebo slabosti těch, kteří mu podléhají.
 Může být vyvoláno - módou, chováním, veřejným míněním, zákonem nebo institucí (zákony
vedoucí k úpadku mravů, k rozkladu náboženského života, vedoucí podniků - pokud vydávají
předpisy podněcující k podvodu, učitelé "dráždí" své žáky k hněvu, ti co manipulují s veřej-
ným míněním a odvracejí je od morálních hodnot).
 Pokud používám moc způsobem, že podněcuje k páchání zla - vyvolávám pohoršení a zá-
roveň jsem zodpovědný za zlo, které přímo nebo nepřímo podporuji.
 Smilstvo - tělesné spojení svobodného muže se svobodnou ženou mimo manželství, záro-
veň je velkým pohoršením, když se tím kazí mládež. Právo na sexuální soužití dává pouze
Ježíš Kristus ve svátosti manželství!
 Nepředváděl jsem sex před jinými? („Zaučování?“)
 Bylo v mém životě několik žen (mužů), se kterými jsem se intimně stýkal(a)?
*PROSTITUCE
 Prostituce - osoba, která prostituuje i osoba, která platí, těžce hřeší. Poskvrňuje své tělo -
chrám Ducha svatého. Spravoval nebo podporoval jsem nevěstinec? Závažnost - ženy, muži,
děti, dospívající mládež (u dětí a mládeže se hřích zdvojnásobuje pohoršením). Bída, vydí-
rání, společenský tlak - mohou odpovědnost za vinu zmenšit.
 Nabízel(a) jsem takové služby? Propagoval jsem takové služby? (V novinách, internet atd.)
Nedával jsem dětem do rukou časopisy/noviny, kde tyto služby nabízejí nebo jsou obnažené
postavy? Zabezpečil jsem prostředí dítěte, aby se s tímto nesetkalo? (Ochranné programy
v PC153 atd.)
 Znásilnění - je ještě větším proviněním je-li spácháno blízkými příbuznými (incest, krvesmil-
stvo) nebo vychovateli, kterým je dítě svěřeno. Vždy těžkým hříchem!
o Věděl jsem o tom? Nepomohl jsem oběti, kryl násilníka? Zavírám před tím oči?
*HOMOSEXUALITA A NEDOVOLENÝ SEX

Velmi závažná zvrácenost proti přirozenému zákonu, homosexuálním způsobem života od-
vrhnout Boha. Nepochází z opravdového citového a pohlavního doplňování se. Je viditelným
projevem neviditelné rány způsobené velkým nedostatkem lásky.
 Gay/lesba - je společensko - politická identita. "Podívejte, kdo jsem, jsem normální a přiroze-
ný." Pokud člověk přijal gayskou identitu - znamená, že pohřbil naděje a věří, že změna ho-
mosexuální orientace na heterosexuální není možná. Bohu nic není nemožné!

154
Homosexualita – vychází z hříchu - je popis sexuálních preferencí, reakce člověka a vní-
mání sebe sama, pocit, že osoba nepatří svému pohlaví. Je to psychologický stav. Za ho-
mosexuálními impulzy a chováním se vždy skrývá pocit vnitřní prázdnoty. Neexistuje ho-
mosexuální gen (mýtus o vrozenosti). "Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani rozkošníci,
zvrhlíci…. nebudou dědici Božího království!" (1 Kor 6, 9-10)
153
Dnes stačí na internetu zadat 1-3 slova a dítě se dostane na pornografickou stránku.
154
Ř 1, 18-32
 Muž má mužské tělo, které je Bohem navrženo tak, aby bylo schopno sexu se ženou, proto je
heterosexuální. Jsou jen heterosexuálové, z nichž někteří (1,2-2%) mají sexuální problémy.
Naše těla jsou navrženy tak, aby byly schopna sexu s opačným pohlavím.
 Homosexuálové jsou povoláni k čistotě. Reparativní terapií lze vyléčit homosexuální sklony.
Homosexuál se musí hodně modlit, žít v čistotě, přijímat svátosti, eucharistii, prosit o uzdra-
vení a vysvobození.
 Souhlasil jsem nebo podporoval homosexualitu, homosexuální sklony? Bránil jsem tento
155
hřích? Toleroval jsem ho?
 Praktikoval jsem homosexuální úkony?
 Nevolil jsem politické strany, politiků bojujících za "práva" homosexuálů? Schválil svému dí-
těti partnera stejného pohlaví? Dovolil jsem jim společné bydlení? Mlčím, pokud takto mé dítě
koná?
 Obcoval jsem se zvířetem?

156
Praktikoval jsem tzv. přerušovanou soulož? Jak dlouho jsem toto praktikoval? Souhla-
sil(a) jsem s tím? Přemlouval(a) k tomu?
 Sterilizace - dítě je Boží dar, ne dluh, na který lze mít nárok.
 Nepoužíval jsem kondomy, pesary a jiné prostředky k zabránění předání spermií? Nepro-
dával, nenabízel, nebo nedoporučoval jsem druhým takové zboží? (Např. matka synovi koupí
kondomy, když jde za přítelkyní) Nebylo to mou „denní výbavou“, např. v peněžence?
 Nepraktikoval(a) jsem orální a anální sex? Nebo jiné praktiky, které se vymykají přirozené-
mu styku a jsou nedůstojné, bez úmyslu zplodit dítě, pouze k sebeuspokojení a rozšíření ne-
zřízené vášně. Bylo to na veřejnosti? (pohoršení)
 Nezáviděl jsem druhým jejich „zdatnost“ při sexu, nebral jsem to jako sport?
 Nekonal jsem zločiny na dětech nebo cizích osobách? (Věznění, mučení, erotické hrátky,
násilná forma sexu,…) nepořizoval jsem z toho materiály / fotky / videa, které jsem potom na-
bízel, prodával (černý trh, darkweby) aj.?
 Nepoužíval jsem prostředky k zvýšení mé sexuální zdatnosti, abych si ještě užil (na erekci)
atd.?
 Daroval jsem sperma nebo vaječné buňky, propůjčení dělohy, umělé oplodnění, inseminace
- závažné a nemorální. Porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou
spojeni v manželství, odděluje pohlavní úkon od úkonu plození, zavádí nadvládu techniky nad
počátkem a osudem lidské osoby.
*V MANŽELSTVÍ
 Plodnost manželství - plodnost je dar, je jedním z cílů manželství. Každý manželský úkon
má zůstat sám v sobě otevřený na plození lidského života - toto učení je založeno na Bohem
stanovené nerozlučitelnosti spojitosti - které člověk nesmí z vlastní vůle porušit. Sexuální styk
v manželství je něco víc než jen spojení těl - je to fyzické a zároveň duchovní sjednocení dvou
155
Musíme odlišit toleranci od akceptace (přijetí). Tolerovat lidí neznamená souhlasit s nimi. Homosexualita s
sebou nese mnoho špatného, Bohu je odporná, nemůžeme ji přijmout, souhlasit s ní, podporovat.
156
Tzn. přerušení pohlavního styku při orgasmu, aby nedošlo k předání spermií.
VII. NEPOKRADEŠ! 57
komplementárních osob. Takto se projevuje bohatství lidské osoby, které stvořil Bůh.
o Je špatné a hříšné jakékoli jednání, které když se manželský úkon předvídá nebo
provádí, by mělo za cíl zabránit plození nebo by se chtělo použít jako prostředek pro
tento cíl.

157
Rozvod - uzavřené manželství nemůže být rozloučeno žádnou lidskou mocí a z žádného
důvodu, pouze smrtí - Těžké provinění
o Je nespravedlností vůči člověku, kterého jsme milovali a také nespravedlností vůči
dětem, které jsou ovocem tohoto svazku.
o Odluka manželů - může být oprávněná, manželský svazek však přetrvává (civilní
rozvod se může tolerovat, pokud je to jediný způsob jak zajistit péči o děti nebo
ochranu majetku)
o Uzavření nového svazku - manželský partner, který se znovu oddá, se nachází v si-
158
tuaci trvalého a veřejného cizoložství.
o Manželský partner, který se upřímně snažil být věrný svátosti manželství a je nespra-
vedlivě opuštěný - je nevinnou obětí rozvodu, nechybuje proti morálnímu příkazu.
 Polygamie - mnohoženství - těžký hřích
 Volný svazek – konkubína. Muž a žena se odmítají oddat, přičemž spolu intimní žijí. Ne-
schopnost zavázat se dlouhodobými závazky.
 Pohlavní úkon má místo jedině v manželství! Mimo něj je vždy těžkým hříchem a vylučuje
ze svátostného přijímání (svatokrádež). I tehdy, pokud existuje úmysl uzavřít manželství - lid-
ská láska nepřipouští "zkoušku". Vyžaduje úplné a definitivní vzájemné darování se osob
 Jako rodič mám povinnost napomenout dítě, pokud takto žije! Mám povinnost upozornit ho,
pokud zároveň páchá svatokrádež! Musím si plně uvědomit, že mu hrozí zatracení.
o Podporuji v tom dítě? Vyjadřuji souhlas? (I mlčením) Poskytl jsem jim bydlení? (Po-
koj, byt) Sám jsem to dítěti navrhl? (Abyste se lépe poznali, vyzkoušejte, jestli vám to
bude spolu fungovat, není třeba se s manželstvím spěchat, „dnes je jiná doba“…) Vy-
právím veřejně, pokud mé dítě takto žije? Chlubím se tím? Vyvolávám pohoršení. Do-
chází tím i k pohoršení, špatnému příkladu a kažení morálky dětí a mládeže?
VII. NEPOKRADEŠ!
*KRÁDEŽ A PODVOD
„Ani zloději, ani lakomci…., ani lupiči nebudou dědici Božího království!“ (1Kor 5, 10)
 Je zakázáno zničit, poškodit nebo odcizit něco, co patří jinému, nebo společnosti. O veli-
kosti hříchu při krádeži rozhoduje výška poškození a nevůle poškozeného (pokud věc byla
pro majitele velmi cenná - vzpomínka na matku, vzácná kniha…).
o Kradl jsem? (bližnímu, v obchodě, v zaměstnání, státní majetek?) Co a kolik? Na-
hradil jsem zcizenou věc? Nepřijal jsem něco ukradeného? (Nebezpečí zastaváren)
157
Viz.: Mt 19, 8; Mk 10, 5
158
Nemůže přistupovat ke svátostem, jedině tehdy pokud by hříchu litoval(a) a s danou ženou/mužem už nežil(a)
intimním způsobem, ale čistě, jako bratr a sestra.
58 VII. NEPOKRADEŠ!
Měl jsem úmysl něco ukrást? Plánoval jsem krádež? Povzbuzoval a nabádal ke krá-
deži, k poškození věci druhého, k neoprávněnému vypůjčení?
 Nejezdil jsem dopravními prostředky načerno?
 Nedopouštěl jsem se internetového pirátství? Stahování a sdílení her,
filmů, obrázků, hudby a softwarů bez placení a legálního zakoupení. Chodil
jsem na stránky, kde tyto kradené produkty poskytují nebo podávají návody
ke krádeži? Používal jsem programy/weby a aplikace, které umožnily tuto
krádež (uTorrent, BitTorrent, eDonkey, Kazaa, cracky, keygeny aj.). Jak ce-
nou aplikaci, film, hru jsem nelegálně stáhl nebo používal? Kolik jsem toho
stáhl? Vymlouval jsem se na to, že aplikaci používám jen soukromě a je pří-
liš drahá, abych si ji koupil? Sledování filmů přes stránky, kde jsou filmy kra-
dené a nelegálně poskytované je též hříchem a podpora krádeže. Kopíroval
jsem CD, DVD, hudbu atd. nedovoleně je šířil a prodával? Přiznával jsem se
veřejně k internetovému pirátství a tak z toho dělal běžnou věc? Nevytvářel
jsem návody a videa, která napomáhají k internetovému pirátství? Neradil
jak krást, jak obejít systém, hesla atd.?
 Nepoužíval jsem hacky, viry a jiné aplikace pro podvod, krádež aj.? Vytvá-
řel jsem falešné stránky, podvodné reklamy, lživé zprávy – které vely k mé-
mu obohacení? Nenapadával a neútočil jsem na druhé osoby, sítě, firmy a
weby (kyberútoky)? Nabourával jsem se do sítí a jiných počítačů, kradl data?
 Kradl jsem duševní vlastnictví? (nápady a myšlenky, literární dílo, výzkum,
jakýkoliv druh umění, fotky, obrázky, data, nápady na písně a texty básní…)
Nenatáčel jsem v kině („kinorip“) nebo nedával odposlech tam, kde to je ne-
dovolené, nevhodné? Přivlastňoval jsem si něco a vydával za své? Kopíro-
val jsem, opičil se po druhých? Přebíral tajně a nedovoleně jejich nápady a
myšlenky? Nezveřejňoval, nesdílel nebo neposkytoval jsem neoprávněně
duševní vlastnictví mimo licenci/smlouvu, nesdílel ho? Bylo to kradené? Ne-
konal jsem neoprávněné veřejné projekce/vystavování toho, co nevlast-
159
ním? (filmy, obrazy aj.) Nekradl jsem televizní signál, nevyužíval jiné sítě
jako Wi-Fi apod., které mi nepatří?
 Opisoval jsem, kopíroval práci druhého? Napomáhal jsem nečestně dru-
hému – poskytl jsem mu práci k okopírování, opsání atd…? (škola, práce)
 Dopouštěl jsem se nějaké nelegální činnosti?
 Zatajil jsem krádež druhého? Zatajil jsem, když jsem něco sám poškodil,
zničil nebo zavinil nějaké poškození, poničení? Skryl jsem to, zametl stopy?
 Proti tomuto přikázání lze hřešit i nepoctivostí v práci. Kupovat zbytečnosti je také křivdou
vůči těm, kteří nemají potřebné věci, protože to co mám, nepatří jen mně. Nadbytek patří po-
třebným a chudým. Škodu jsme vždy povinen nahradit! Stalo se tak? O co šlo?
 Nechal jsem si něco vypůjčeného a vrátil ztracenou cennost?
 Podvádím při obchodování?
159
K veřejnému promítání filmů je vždy třeba souhlasu nositelů práv.
VII. NEPOKRADEŠ! 59
 Platím nespravedlivou mzdu? Zadržuji mzdu? Odmítám nebo zbytečně zdržuji odměnit
práci?
 Spekulace - uměle měním ocenění majetku s cílem těžit z toho výhodu ke škodě jiného?
 Podplácení - hřeší ten, kdo úplatek dává, i ten, kdo jej přijímá.
 Daňový podvod, padělání faktur, šeků, nedodržené smlouvy… Neplacení daní, neplacení
institucím sociálního pojištění… Padělal jsem nebo okradl o hodnotu (poškodil) danou věc…
peníze? Tunelování, lichva…
 Dělal jsem podvrhy (zboží), zasílal jsem zákazníkovy poškozené či jinak ochuzené zboží?
Ne takové, které jsem mu přislíbil, nebo které jsem prezentoval (v letáku, na internetu)? Je
prezentování mých výrobků a zboží vždy poctivé? Ne tak, aby zboží vypadalo lepší, kvalit-
nější a cennější než skutečně je? Snažil jsem se zákazníka oklamat, zviklat, přemluvit na
neférovou cenu… tvrdil jsem, že zboží je ve skutečnosti levnější nebo že jinde ho sežene
pouze dráž? Nepoužíval jsem psychologických prostředků, komunikace a přesvědčování,
aby zákazník odkoupil zboží i proti své vůli? Použil jsem na výrobu zboží nekvalitních mate-
riálů, aniž by se podle toho upravila (snížila) cena produktu? Ošidil jsem druhého nějak?
 Stávka - je morálně nepřijatelná, pokud ji doprovázejí násilnosti nebo se jí určují cíle, které
nejsou přímo spojeny s pracovními podmínkami nebo jsou proti společnému dobru.
 Zvířata - jsou Božími tvory, již svým existencí ho velebí a oslavují, i lidé k nim mají být laska-
ví. Zvířata lze mít rád, ale nezaměřovat se na lásku, která patří jen lidem. Je nedůstojné na
ně utrácet sumy peněz, které by měly přednostně zmírňovat lidskou bídu.
 Těžil jsem z cizího neštěstí? Byl jsem škodolibý?
 Hazardní hry - sázky, tikety, loto, karty, poker, ruleta… jsou morálně nepřípustné.
o Otroctví hráčské vášně, touha po mamonu. Okrádá vlastní rodinu. Touha po cizím
majetku.
o Podvádění, nečestné sázky. Takto nabyté peníze jsou nečisté peníze - hříchem na-
byté, pocházející z hříchu mého i hříchu jiných, z cizího neštěstí (z touhy po mamonu,
modloslužby, rodinných tragédií - bídy v rodinách, manželských krizí pro hazard,
gamblerství, propadnutí alkoholismu, trpících dětí, nešťastných sebevrahů, kteří se
pro hazard a sázky dostali do zoufalé situace, např. přišli o střechu nad hlavou, na-
dělali dluhy…)
o Těžce hřeší provozovatelé sázkových kanceláří, výherních automatů, kasin,…
*VYUŽÍVÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ
 Snažil jsem se druhého oklamat, podvést, zneužít nebo nějak využít pro jakékoliv účely?
 Neplýtval jsem jídlem, potravinami, energií, přírodními zdroji? Vyhazoval jsem zbytečně
jídlo?
 Provádím svou práci poctivě? Pracuj poctivě, protože plody tvé práce používají jiní, jakož i
ty používáš plody jejich práce.
o Nezodpovědné využívání času v práci. Zahálení. Snažím se svou prací zajistit ro-
dinu? Nevykonávám svou práci jen jako krajní povinnost a zdroj důchodového za-
bezpečení?
60 VII. NEPOKRADEŠ!
o Špatně provedená práce. Umím ocenit výsledek a smysl své práce - pro sebe i ji-
ných?
o Žiji na účet jiných? Rád „tvrdím“, jak jsem nemocný, lituji se?
o Respektuji pracovní etiku? Předávám své znalosti? Jsem v práci iniciativní? Rozši-
řuji si kvalifikaci?
o Snažím se být přínosem? Využívám všechny své možnosti, abych pomohl v řešení
problémů v práci?
o Zabývám se v práci nactiutrháním, čtením cizí korespondence, krádeží - vynáším z
podniku (materiál, potraviny, kancelářské potřeby, finanční hotovost…). Nabádám k
tomu i jiné, nebo je v tomto žádám o spolupráci, pomoc, krytí?
o Nebuduji si kariéru za každou cenu? - Nepoctivě, zneužíváním postavení, zná-
mosti, příslušností k politické nebo společenské organizaci. Nechovám se nepřístoj-
ně - k podřízeným, kolegům, zájemcům, klientům, obchodním partnerům?
o Láska k chudým.: Bůh stvořil dobra pro všechny, proto máme povinnost, aby se
skutečně ke všem dostaly podle spravedlnosti a s přispěním lásky.
o Nezřízená láska k bohatým, jejich sobecké používání.
o Dávat almužnu chudým je svědectví bratrské lásky, je také prováděním spravedl-
nosti, která se líbí Bohu. Dávám almužny, mám-li možnost? Dávám potřebným, po-
máhám přátelům v nouzi, zajímám se o to, jestli jim něco nechybí? Nabídl jsem jim
pomoc. Nepodělit se s chudými znamená okrádat je a připravovat o život - nevlast-
níme své ale jejich věci - splácíme dluh spravedlnosti skutky milosrdenství.
o Přispívám na potřeby církve? (Církevní přikázání)
o Poučuji? Radím?(pochybujícím) Potěšuji? Odpouštím? Snáším trpělivě? Mod-
lím se za živé a zemřelé? Napomínám hříšníky? Těším zarmoucené? To jsou
skutky duchovního milosrdenství, konám je?
o Nasytit hladové, oblékat otrhané, ujímat se lidí bez přístřeší… Navštěvovat ne-
mocné a vězně, pohřbívat mrtvé a dávat almužnu chudým, jsou skutky tělesného mi-
losrdenství, konám je?
VIII. NELŽI O SVÉM BLIŽNÍM 61
VIII. NELŽI O SVÉM BLIŽNÍM
 Lžu? Připravoval jsem si lež, nebo jsem spontánně lhal – abych se vyhnul nepříjemnostem?
Jsem podezřívavý? Nedůvěřivý? Závažnost lži posuzujeme podle povahy, pravdy, kterou de-
formuje, podle okolností, úmyslu a škod. Může být všední hřích, ale pokud vážně narušuje
ctnosti lásky a spravedlnosti stává se smrtelným hříchem. Je skutečným násilím spáchaným
na bližním - protože je porušením ctnosti pravdomluvnosti. Oslabuje důvěru, trhá vztah
 Povinnost nápravy! Když není možné napravit křivdu veřejně, je třeba to udělat tajně. Každý
kdo se z takového hříchu zpovídá, je povinen se i omluvit, napravit škodu co to jen jde…
A jestli se stydíš omluvit - to ses nestyděl pomluvit?
 Úřední tajemství (politici, lékaři, právníci…) mají zachovávat, kromě výjimečných případů
(pokud by nevyzrazení dané skutečnosti způsobilo škodu jiné osobě).
o Ničil jsem druhému jeho pověst, čest a dobré jméno pomluvami a osočováním?
160
Napravil jsem tuto škodu? Odvolal jsem, co jsem řekl?! Byla to pomluva napláno-
vaná nebo spontánní? Chtěl jsem druhému způsobit pomluvou zlo? Přidávám
k pravdivé informaci lež, svou domněnku? Dělám z ní pouze polopravdu, tak aby si
druhý domyslel něco špatného? Pomlouval jsem druhého před ním nebo za jeho zá-
dy?
161
 Pomluva - bez potřeby odhaluje/vymýšlí chyby a provinění bližního jiným
osobám.
 Osočování - tvrzení v rozporu s pravdou, dávám příležitost k mylným úsud-
162
kům o jiných, ničím dobré jméno a čest bližního.
 Hřeší ten, kdo pomlouvá nebo pomlouvá, i ten kdo takové řeči poslouchá,
nebo je podněcuje.
 Klevetění, roznášení zpráv (které mohou někomu něčemu uškodit, hl. když
jsou neověřené), neustálé mluvení a skákání do řeči, mít pokaždé poslední
slovo, neústupnost v slovních potyčkách, řešení a rozebírání témat, které
jsou nevhodné, nedůstojné, pro druhé škodlivé nebo takové, které konají
pohoršen, nerozvážně pronesené výroky a myšlenky (mohou vést k nepo-
chopení, zranění druhého nebo se později vyjeví jako nesmysl) má také zá-
klad na hříchu – kdo si nedává pozor na svůj jazyk a co mu z úst vychází –
163
je pravděpodobné, že se často dopouští hříchu.
 Nactiutrhal jsem? Jakou osobu? (závažnější je, když nactiutrháme rodiče,
duchovní osoby a nadřízené…) Mluvil jsem o druhém zle, nečestně? Mluvil a
šířil jsem zlé informace (byť pravdivé) o druhém se zálibou nebo s úmyslem
je nějak poškodit, ponížit? Ponížil jsem druhého, byť ze srandy? Utahoval
jsem si z druhého? Bylo to před ostatními? (práce, škola)
160
Viz.: KKN bod 175.
161
Srov.: Jk 3, 3-6; Př 6, 16-19
162
Srov.: Ef 4:29; Mt 12, 36 apod.
163
Srov.: Př 6, 16-17; Sir 19, 13-17; Sir 22, 27; Sir 23, 12-13
62 VIII. NELŽI O SVÉM BLIŽNÍM
 Ironie - cílem je znevážit jiného, zlomyslně zesměšnit.

 Obviňoval jsem druhé, abych unikl důsledkům?
 Nevěřil jsem lehkovážně hned všemu, co se řekne o druhých? Ověřil jsem si informaci,
164
zda nejde o pomluvu nebo polopravdu? Snažím se takové řeči (které jsou často pomluvou)
brát s rezervou? Prověřoval jsem si závažné informace (zprávy) než jsem je začal lehko-
vážně šířit?

165
Nedomýšlel jsem si? Mluvil jsem o věcech, o kterých příliš nevím? Ponaučoval jsem dru-
hé o tom, o čem sám nejsem ponaučený? Nejednal jsem tak, že to vedlo k dezinformaci?
 Jsem čestný? Diskrétní? Zachovávám svěřené tajemství? (Pokud jde o dobro bližního, mo-
hu o tom, co mi bylo svěřeno říct osobě, která bude v problému nápomocná.)
o Člověk je povinen druhému čestně vyjevit pravdu - lež je vždy lež. Neexistuje něco
jako "milosrdná" lež - to je satanův úskok, který je sám otcem lži. Mám povinnost vy-
dávat svědectví evangelia - předávat víru slovy a skutky, být příkladem v životě
o Falešné svědectví, křivá přísaha (zvláště závažné, pokud přispívá k odsouzení ne-
vinného, omluvě viníka, zvýšení trestu…) je hříchem.
o Respektoval jsem dobré jméno bližního?
o Nerozvážná posuzování (byť mlčky) jsou hříchem. Chvástání, vychloubání…
o Lichocení, pochlebování, povolnost - povzbuzuji a utvrzuje druhého v jeho zlých
skutcích a jeho zkaženém chování.
o Pochlebování je těžké provinění pokud se stávám spoluviníkem neřestí nebo těž-
kých hříchů. Pochlebování je všední hřích, když vychází z touhy být příjemný, vy-
hnout se zlu, dosáhnout výhody.
o Zachoval jsem svěřené tajemství? Byl jsem vždy upřímný?
166
o Byl jsem líný? Nevyhledával jsem pohodlí? Měl jsem nechuť k práci a povinnos-
tem z pohodlnosti? Vyhledával jsem pohodlí, komfort? Okrádal jsem svou leností
druhé o čas či práci – kterou jsem měl vykonat a nevykonal? Dokončil jsem práci až
do konce, neulehčoval jsem si ji z lenosti? (např. vkládáním břemene na druhého,
nečestným způsobem, zakryl jsem nedokonalosti... atd.)
164
Srov.: Sir 19, 13-17
165
Srov.: Sir. 5, 12
166
Viz.: Př 6, 6; Sir 22, 1-2; Př 26, 15; Př 15, 19; Př 19, 24; Př 26, 14-16
IX. NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO 63
IX. NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO

167
Žádostivost těla. Žádostivost očí. Toužil jsem po jiné ženě/muži? Záviděl druhým
manželům? Zajímal jsem se o jiné ženy/muže ač jsem v manželství nebo už chodím
s nějakým mužem/slečnou? Vyhledával jsem společenství krásných žen/mužů a ukájel svou
168
žádostivost očí na kráse, která mi nepatří?
o Často se stává, že mladý člověk pase pohledem po druhých a nedokáže se udržet,
169
vyhledává společnost s každou krásnou ženou (mužem) a na každou kouká a
touží po ní na místo, aby se zajímal jen o jednu, pokud touží po manželství. Tak je
často mění jak boty a nedokáže si vybrat, protože se nechce zříci a vzdát krásy
žádné ženy… chce vlastnit krásu všech žen… každou chce mít u sebe, přitom mu
žádná nepatří a neuvědomuje si, že krása ženy není majetek, který by mohl vlastnit
nebo skupovat.
170
o Každý kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
 Pýcha života. Uvolněnost mravů - zakládá se na mylném chápání lidské svobody.
 Zachovávám čistý úmysl a pohled?
 Jsem cudný(á)? – chrání intimitu.
 Čistota srdce - trpělivost, skromnost, diskrétnost.
X. NEPOŽÁDÁŠ STATKU JEHO
 Nebudeš dychtit po ničem, co ti nepatří a co vlastní tvůj bližní. Rozvíjí a doplňuje 9.

Přikázání. Zakazuje touhu po cizím majetku, která je kořenem krádeže, podvodu,
hazardu. Vede k nespravedlnosti a nenávisti. Vztahuje se na úmysl srdce. Spolu s 9.
přikázáním shrnuje všechny příkazy zákona.
 Chamtivost - má původ v modloslužbě.
 Lakomství
 Nezřízená žádostivost, závist…
 Touha po bohatství, moci, majetku…
 Touha bez míry si přivlastňovat… Přivlastňuji si to, co není mé? Zacházím s cizími
věcmi jako by byly moje? Neptám se na zapůjčení cizí věci? Žádám si to, co si už
171
zabral druhý?
 Koukal jsem po tom co má druhý? Říkal jsem si a stěžoval proč on to má, a já ne?
 Snažil jsem se nějak ochudit nebo vytěžit z majetku druhého?
 Zakazuje jakékoliv poškození bližního na jeho pozemském majetku. Poškodil jsem
majetek bližního? Poškodil jsem veřejný majetek?
167
Srov.: Sir 23, 4-6
168
Srov.: Sir 9, 8; Sir 25, 21
169
Sir 42, 12 „U žádného člověka nehleď na krásu a nevysedávej uprostřed žen!“
170
Viz.: Mt 5:28
171
Srov.: Sir 31, 14-16
64 ZÁVĚR
 Nespravedlivě nabyté dědictví - mám povinnost nápravy vůči sourozencům.

 Přeji jiným nouzi?
o Lékaři, kteří si přejí nemoci
o Právníci, kteří touží po důležitých a četných soudních sporech a procesech
 Závist - smutek nad dobrem bližního
 Pokud přeji bližnímu velké zlo - páchám smrtelný hřích.
 Lpím na bohatství, majetku, hospodářství? Osočuji, ubližuji a křivdím druhým
kvůli bohatství, majetku… vyčítám dluhy atd.?
 Nacházím útěchu v hojnosti majetků, peněz?
ZÁVĚR
*K PŮSTU
 Činit pokání, Zachovávat přikázané posty - zdržovat se masitého pokrmu.
o Popeleční středa a Velký pátek - přísný půst (pouze jednou za den se lze
najíst dosyta, kromě toho možná už jen 2x trošku pojíst) - výjimka děti a
dospělí nad 60 let.
o Zdržovat se masa a jedení výrobků z masa každý pátek a na Popeleční
středu - všichni od 14 roku života až do smrti.
o Ti co musí v pátek jíst maso (ze zdravotních důvodů - diabetici…) - mají
konat navíc nějaký jiný skutek pokání, zbožnosti nebo lásky (zúčastnit se
mše sv., číst sv. Písmo, modlitba růžence, křížová cesta, návštěva
nemocného, pomoc bližnímu…)
*O HRŮZE PEKLA
Ó ubohá duše, nikdo tu nerad hovoří o pekle, ale proč tedy, když se mluví o nekonečném Božím
milosrdenství a jeho nesmírné lásce se lidé proudem netlačí do kostelů? Lidé nechápou lásku a
mnozí ani neví co to je, protože ji nepoznali. Je daleko lepší mluvit o pekle a zachránit tak duše, které
do něho kráčejí, než mlčet pod záminkou „nesmíme nikoho strašit“. Cožpak bys ale nezakřičel na
kamaráda v moři, že se k němu blíží žralok? I kdyby to byl tvůj nepřítel, tak by nakonec raději stanul
na tvé lodi, než by byl roztrhán žraloky… a až teprve zde si může uvědomit, že ty nejsi jeho nepřítel,
ale zachránce! Stejně tak je člověk zaslepený vůči Bohu, nevidí Jeho dobrotu, ale když si uvědomí
nebezpečí, v jakém plave, okamžitě vystoupí na loď, kde teprve pozná dobrotu svého Boha.
Z Deníčku od sv. Faustiny:

"Já, sestra Faustina, byla jsem z Božího rozkazu v propastech pekla, abych mohla dosvědčit duším,
že peklo skutečně existuje"
"Dnes jsem byla v propastech pekla, doprovázená svým andělem strážným. Je to místo velkého
trápení. Jak strašně velká je jeho rozloha a jak velká rozličnost muk, které jsem tam viděla!
ZÁVĚR 65
* První strašlivou mukou v pekle je ztráta Boha! * Druhou neutuchající mukou je ustavičná výčitka
svědomí! *Třetí nesnesitelnou mukou je vědomí toho, že úděl se už nikdy nezmění! * Čtvrtou
palčivou mukou je oheň, čistě duchovní, zapálený spravedlivým Božím hněvem! * Pátou deptající
mukou je stálá tma a strašně dusivý zápach. A ačkoli je tam tma, všichni zavrženi se tam
navzájem vidí. Satani i zavržené duše vidí všechnu nepravost a zlobu jak na sobě, tak i na jiných!
* Šestou mukou je neustálá společnost Satana. * Sedmou mukou je strašné zoufalství, šílená
nenávist Boha, pusté zlořečení, proklínání, rouhání.
Všemi těmito mukami trpí stejnou měrou všichni zavrženi, ale to ještě není konec všemu trápení.
Jsou ještě určitá muka, kterými trpí zavržení každý sám za sebe, a jsou to muka smyslů. Každá z
těchto duší čím hřešila zde na světě, tím je v pekle trestána, a to takovým strašným způsobem, že to
není možné popsat. Jsou to hrozné bolesti, v nichž jedna muka se liší od druhé. Byla bych hrůzou
umřela, když jsem viděla ta hrozná muka, kdyby mě přitom nebyla podpořila Boží všemohoucnost! "
"Ať každý hříšník bere na vědomí: jakými smysly kdo na zemi se prohřešuje, takovými bude trestán
po celou věčnost! Piš o tom z Božího rozkazu, aby se žádná duše nemohla vymlouvat, že peklo není,
že tam nikdo nebyl, a proto se ani neví, jak tam je! "
"Já, sestra Faustina, byla jsem z Božího rozkazu v propastech pekla, abych mohla dosvědčit duším,
že peklo skutečně existuje!
O tom sice nemohu teď mluvit, ale mám příkaz od Boha, abych to sestavila písemně. Satani mě
proto nenáviděli, ale na Boží příkaz mě museli poslouchat. To, co jsem napsala, je jen slabým stínem
toho všeho, co jsem tam viděla. A zvlášť jsem poznala jedno: v pekle je nejvíce těch duší, které
neuvěřily, že peklo skutečně je!
Když jsem přišla k sobě, nemohla jsem se uklidnit z toho zděšení, jak tam duše strašně trpí. Proto se
nyní tím vroucněji modlím za obrácení hříšníků a ustavičně pro ně vyprošuji od Boha milosrdenství!"
Ze záznamu 17. II. 1937. Ježíš říká: "Duše hynou navzdory mému hořkému utrpení! Dávám jim už
poslední naději na záchranu: Moje svaté milosrdenství! Když se neponoří s klaněním se do mého
milosrdenství, zahynou navěky! Sekretářko mého milosrdenství, neboť strašný den je blízko, den mé
spravedlnosti! "
Pán mi řekl: "Ztráta každé duše mě pohrouží do smrtelného smutku! Nadevšecko mě potěšíš, když
se budeš modlit za hříšníky. Nejmilejší modlitba u mě je modlitba za obrácení hříšných duší. Věz,
moje dcerko, že tato modlitba je vždy vyslyšena."
66 LITERATURA
LITERATURA
 Písmo svaté
 Katechismus katolické církve, Katechismus katolického náboženství
Další:
 DUNDA, Marek a spol., Příprava na svátost smíření dnes. 1. vyd. Olomouc: Matice
cyrilometodějská s.r.o., 2012. ISBN: 978-80-7266-373-6
 KEMPENSKÝ, Tomáš, Čtyři knihy o následování Krista. 2. vyd. 3. dotisk Brno: Cesta,
2011. ISBN: 978-80-7295-019-5
 MONNIN, A., Promluvy sv. Jana Marie Vianneye. 3. vyd. reedice, Vranov nad Dyjí,
A.M.I.M.S., 2010.
 MARIE OD JEŽÍŠE, Mystické město Boží, svazek II. Vtělení. 1.vyd. Olomouc: Matice
cyrilometodějská s.r.o., 2016. ISBN: 978-80-7266-424-5
 MARIE OD JEŽÍŠE, Mystické město Boží, svazek III. Probodení. 1.vyd. Olomouc:
Matice cyrilometodějská s.r.o., 2015. ISBN: 978-80-7266-400-9
 MARIE OD JEŽÍŠE, Mystické město Boží, svazek IV. Korunování. 1.vyd. Olomouc:
Matice cyrilometodějská s.r.o., 2016. ISBN: 978-80-7266-412-2
 Alfonz Maria De'Liguori, Ve světle věčnosti. Redemptoristi, 2012. ISBN: 978-80-
8872-463-6
 Alfonz Maria De'Liguori, Příprava na dobou smrt [Viděno: 2017-08-10]. Dostupné
z: http://www.mkh.cz/wp-content/uploads/2015/11/201402.mkhz_.priloha.pdf
 LACHMANOVÁ, Kateřina, Karikatury Boha. Karmelitánské nakladatelství, 2014.
ISBN: 978-80-7195-767-6
 KOWALSKÁ, Faustyna, Deníček. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
ISBN: 80-7192-531-4
LITERATURA 67
Kdo obětuje Bohu svou smrt, dělá nejdokonalejší skutek lásky, jakého je schopen. Neboť když
přijímáme smrt z Boží vůle tak, jak to On chce, sám nás připodobní k mučedníkem. Míra naší lásky ve
chvíli smrti bude mírou lásky, jakou budeme milovat Boha v blažené věčnosti.
modlitba:
„Můj Bože, už nyní přijímám z Tvé ruky každý způsob smrti se všemi bolestmi a úzkostmi s naprostou
oddaností a ochotou.“
(Plnomocné odpustky pro hodinu smrti, pokud se pomodlí alespoň jednou v životě v kterýkoliv den po
platné zpovědi a sv. Přijímání - Pius X. - 9.3.1904)
Miluji tě Pane Ježíši a z celého srdce ti děkuji, že jsi mi dal čas a příležitost obrátit se.
Zpracovalo MěstoBoží z vícero zpovědních zrcadel a inspiraci světců.

w w w. m e s t o b o z i . c z
68 LITERATURA

Příprava Na Celoživotní Zpověď

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Příprava Na Celoživotní Zpověď

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

PŘÍPRAVA NA CELOŽIVOTNÍ ZPOVĚĎ

155. CO JE SVÁTOST POKÁNÍ?

Pán Ježíš ustanovil svátost pokání takto: Po

163. ZA KTEROU DOBU MUSÍME ZPYTOVAT se z nich vyzpovídal a opravdu se polepšil.

že neuposlechl Pána Boha. Lítost dokonalá. – Lítost dokonalou má, kdo

znal. zpovědí dřívějších. Zpověď životní je

I. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ

*HŘEŠIL JSEM PROTI VÍŘE?

*MILOVAL JSEM BOHA NADEVŠE?

*UCTÍVAL JSEM JINÁ BOŽSTVA?

*JAK VYPADÁ MOJE MODLITBA?

o Nepřežehnával jsem se znamením kříže nedbale a bezmyšlenkovitě?

*JAK PROŽÍVÁM MŠI SVATOU?

*NEHODNÉ PŘIJÍMÁNÍ SVÁTOSTÍ

vyprávěl nějakou historku!? Pak bezmyšlenkovitě a mechanicky odříkáváš pár modliteb a už se ti

o Svatokupectví - kupoval jsem nebo prodával duchovní skutečnosti, milosti, sakramentá-

II. NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO!

III. PAMATUJ, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL!

 Slavením neděle se zachovává morální předpis přirozeně vepsaný do lidského srdce,

*ÚCTA MEZI MANŽELI A V RODINĚ

chem, i když se vražda nezdaří nebo později změním názor.

 Nezkracuji někomu život zarmucováním, špatným zacházením?

týkal jsem se ženy/muže na intimních místech před svatbou? Bylo to veřejné?

*HOMOSEXUALITA A NEDOVOLENÝ SEX

VIII. NELŽI O SVÉM BLIŽNÍM

 Ironie - cílem je znevážit jiného, zlomyslně zesměšnit.

IX. NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO

X. NEPOŽÁDÁŠ STATKU JEHO

 Nebudeš dychtit po ničem, co ti nepatří a co vlastní tvůj bližní. Rozvíjí a doplňuje 9.

 Nespravedlivě nabyté dědictví - mám povinnost nápravy vůči sourozencům.

Z Deníčku od sv. Faustiny:

Zpracovalo MěstoBoží z vícero zpovědních zrcadel a inspiraci světců.

You might also like