Orientace na hmatníku (relativní)

Úvod
Většina hráčů na kytaru se těžko učí prstoklady jednotlivých stupnic.
Zde představený postup vychází spíše z předpokladu, že celou řadu nejčastěji používaných stupnic
lze odvozovat drobnými úpravami od evropské diatonické dur stupnice jako základu. V obvyklém
kytarovém ladění navíc existuje trik, jak si zapamatovat tvar rozložení tónů této základní stupnice
na hmatníku podobně jako by to dokázal člověk s fotografickou pamětí. Je spojen s uvědoměním si
polohy jednotlivých tónů stupnice, takže nevede k bezmyšlenkovitému dření. Používáním se pak
stupnice přirozeně zafixuje. Ovšem k pochopení a k zapamatování nemusíte mít u sebe kytaru, stačí
trocha představivosti.

Kapitola 1 – orientace podle čtverců

Pro začátek se omezíme jen na basové struny a to jen na dvě nejsilnější E a A.
Na osmém pražci struny E si najdeme tón C, základní tón diatonické stupnice Cdur.
http://www.jguitar.com/scale?root=C&scale=Ionian&fret=7&labels=tone&notes=sharps&instrument=2%2C22&tuning=3E%2C3A

Vlevo od něj na sedmém pražci leží sedmý tón této stupnice a na struně A na stejných pražcích pod
těmito tóny leží tóny 3 a 4 ze stupnice.
Tímto se na dvojici strun vytváří jakýsi čtverec těsně přilehlých tónů 7,1,3,4 (on je to ve
skutečnosti obdélník).
Vlevo od tohoto čtverce se nalézá s mezerou pražce dvojice tónů 6 a 2 a za další mezerou 5 a 1.
Stejně tak vpravo od čtverce se po těchto pražcových odstupech nalézají dvojice tónů 2,5 a 3,6.
Za těmito dvěma vlnami nad sebou ležících tónů se nachází těsně přilehlá příčle vlevo přiléhá tón
na horní struně a vpravo na dolní.
Tato příčle svazuje v oktávovém posunutí tyto dvě vlny nad sebou ležících tónů.
Příčle není ničím jiným než rohy dvou čtverců které by pokračovali na horních a dolních strunách.
Tím je určena návaznost na hmatníku.
(když si chceme uvědomit číslo tónu ležícího na struně pod tónem, který známe přičteme 3 nebo
pokud by měl součet překročit 7, odečteme 4. 1+3=4, 2+3=5, 3+3=6, 4+3=7 ty však neleží pod
sebou, 5+3=8 takže odčítáme 5-4=1 atd., podobně to funguje i směrem nahoru tam přičítáme 4,
nebo pokud bychom měli překročit 7, odčítáme 3)

Ale zpět k základnímu čtverci, základní tón 1 stupnice dur se nachází nahoře vpravo.
Pokud hrajete stupnici dur nebo některý obrat této stupnice a narazíte na půltónový krok (dva tóny
po sobě bez mezery), jste právě v horní nebo spodní straně tohoto čtverce.
Teď můžeme svou představu rozšířit na 4 struny. Což bude postačovat basistům. Na čtyřech
strunách vytváří posun tohoto pravidelného tvaru ze dvou strun v podstatě dva obrazce, které mají
zvláštní vlastnost.
První je vidět tmavě modře vybarven na tomto odkazu.

http://www.jguitar.com/scale?root=C&scale=Ionian&fret=7&labels=tone&notes=sharps&instrument=Bass&tuning=Bass+Standard

Tvar je ze dvou čtverců šikmo od sebe posunutých po příčli tónů 4 a 7, což je tritónový interval a
říkalo se mu diabolus in musica pro jeho nelibozvučnost.
Tyto čtverce na vzdálenějších stranách doplňuje linie tónů přes všechny čtyři struny. Tvar ze dvou
částí připomíná číslo 69, je v podstatě rotačně souměrný a při posunu k sobě by do sebe dílky
dokonale zapadly. Takže, když se na něj podíváme, lze si jej velmi snadno zapamatovat.
Druhý tvar je tvořen tím "zbytkem" (v C-dur pražce 12-17).
Je na obou stranách od tvaru 1 ve vzdálenosti mezery jednoho pražce.
Lze si jej představit jako obdélník 2x4, ze kterého někdo vytrhl z boku trojici tónů a posunul ji a
celou věc pak pořídil i jako otočenou kopii. Ten připomíná nápis Li17.
Jádrem celého tvaru je čtverec a hrany čtverce jsou i na dvou rozích (tóny 3 a 1)

Takže zleva doprava je plná linie tónů, pak samotný tón nahoře (na obrázku dole, ale na kytaře
nahoře) následovaný trojicí, která by s osamělým tónem tvořila linii.
Pak trojice nahoře a do linie doplňující tón dole a pak závěrečná souvislá linie.

Celá mapa na čtyřech strunách se tedy skládá ze dvou snadno zapamatovatelných obrazců, ve
kterých lze jednotlivé tóny snadno určovat pomocí polohy vůči čtvercům. Říkejme ji třeba šedesát
devítka a roztržené obdélníky Li17. Už to nejsou jen neznámé tóny někde na hmatníku, teď víme
jak vypadají a mají jméno. Tvary se přirozeně mohou posouvat dle aktuálně zvolené durové
stupnice, stačí vědět, kde je základní první tón stupnice, na obrázku je C-dur, pro D-dur například
by se posunula celá mapa o dva pražce kupředu.

První tvar má rozsah čtyři pražce, druhý šest. První má čtverce příčně v rozích, druhý má čtverec v
jádru a příčně v rozích má půlčtverce.
Určit tóny 7,1,3,4 ve čtverci není žádný problém.
Tóny 2 a 5, které ve čtverci neleží, se zapamatují také snadno protože se nachází ve dvojici kousek
od tónu 1.
Důležité je zapamatovat si možné polohy tónu 6 vůči čtverci, ten neleží na tak snadno
dohledatelném místě a navíc se s ním často manipuluje při úpravě stupnice. Také prostor mezi tóny
5 a 6 bývá při odvozování stupnic často zaplňován, někdy se sem přesouvá tón 6, jindy 5, někdy se
zde objeví i mezitón. Tím se zabývá kapitola 2. Tón 6 je současně dobré si pamatovat v souvislosti
s tím, kde se nachází v tvaru 69 (1x - v šestce nad silnou částí) a kde ve tvaru Li17 (3x – v L nad
podstavou, v i nahoře a v sedmičce na patě)

K pohybu na 4 strunách je také dobré si uvědomit, že tón 1 na horní struně se nachází dva kroky
dolů doprava a nebo také tři kroky dolů doleva.
A teď tedy, jak se zorientovat i na šesti strunách. Z nákresu se lze dovtípit, že tentokrát dochází dík
odlišnému poměru ladění mezi strunami h a g k většímu posunu o jeden pražec.
http://www.jguitar.com/scale?root=C&scale=Ionian&fret=7&labels=tone&notes=sharps

V podstatě krom posunu půjde o to si zapamatovat, co je zdola připojeno k šedesát devítce a co k

odtrženým obdélníkům Li17. Li17 má na hranici vlevo zdola ke svislici písmene L připojen
čtverec, od kterého ve dvou vlnách postupují na obě strany skupiny tónů, ale to už víme. Druhá vlna
3,6 hraničí s pravým koncem tvaru Li17.
Tvar 69 má vpravo připojenou vlnu 6,2 od ní je vlevo další vlna 5,1 a na levém okraji dole je spodní
okraj příčle tón 7. Tón 4 jediný narušuje na struně B hranici mezi tvary Li17 a 69.

Kapitola 2 – odvozování stupnic

Zapomeňme na C dur a použijme mapu dur obecně jako tónový materiál ke tvorbě dalších stupnic.
Popíšeme si, jak odvozovat stupnice od durové diatonické.
U každé stupnice bude popsáno, od jakého tónu durové diatonické jí lze začít a které tóny je
případně nutné upravit, posunout či vložit. Čísla nepředstavují tóny nové stupnice, ale původní
durové.

Diatonickou durovou hrajeme od tónu 1.

Durovou pentatoniku hrajeme od tónu 1 a vypustíme tóny 4 a 7.
Molovou pentatoniku hrajeme od tónu 6 a vypustíme tóny 4 a 7.
Pentatoniky je možné zafixovat i jinak, ale je dobré si toto uvědomit.
Harmonickou durovou začneme od tónu 1, ale snížíme tón 6.
Klasickou molovou stupnici začneme od tónu 6. (aiolský mód) (např z C dur bude A mol – šestý
tón Cdur stupnice je A, ale to teď není podstatné)
Harmonickou molovou hrajeme od tónu 6 a zvýšíme tón 5.
Melodickou molovou hrajeme od tónu 6 a zvýšíme tóny 4 a 5.
Cikánskou dur hrajeme od tónu 1 a snížíme tóny 2 a 6.
Cikánskou mol hrajeme od sníženého tónu 6 a snížíme ještě tón 2.
U bebop stupnice vložíme mezi 5 a 6 tón mezitón a hrajeme ji od tónů 1,3, nebo 6 místo
obvyklých modů. (mod jsou tóny stupnice dur, hrané od některého z tónů např od druhého je dórský
mod, pro C dur je to D,E,F,G,A,H,C,D – to čistě pro vysvětlení, používáme tohoto označení hlavně
z důvodu vazby k základnímu tónu doprovodného akordu, (zjednodušeně řečeno – pokud k akordu
Dmol použijeme tóny ze stupnice C dur od základního tónu akordu)
U dominantní bebop stupnice vložíme mezitón mezi 4 a 5 a hrajeme ji od 5 nebo od 2 místo
modů.
Jednotlivé mody jónský, dórský, frygický, lydický, mixolidický, aiolský a lokrický začínají od čísla
tónu 1-7. U všech stupnic je potřeba znát, jakým akordem je lze proložit od základního tónu, některé
lze použít na akordy mol jiné na dur, jiné na dur7 atd. Současně je nutno hlídat vazbu s
předcházející stupnicí, vazbu na základní tóninu a harmonickou logiku akordů nesoucích tónové
změny, což je zase jiné téma.

Bluesové stupnice se pak pamatují jako různá doplnění pentatoniky. Tyto a další např. umělé
stupnice mají často vlastní lepší způsob, jak si je zapamatovat, než je jen odvozovat od dur.
Řadu stupnic si lze zapamatovat současně v rámci jedné struny díky pravidelnosti, např cikánská
má trojici tónů, dvoupražcovou mezeru, dvojici, jednopražcovou mezeru, dvojici, dvoupražcovou
mezeru a pak se vše opakuje. Když si pak uvědomíme, že na basových strunách je k trojici tónů
shora zarovnaná koncem druhá dvojice a zdola začátkem první, celkem snadno se budeme v
prstokladu pohybovat i bez odvození z duru.
Systém zobrazující stupnice používá trochu jiné stupnice, ale na této cikánské odvozené to lze
dobře ukázat. Tentokrát ignorujte vybarvení a soustřeďte se na opakování tvaru na pražcích 9 až 13.

http://www.jguitar.com/scale?root=C&scale=Hungarian+Gypsy&fret=7&labels=none&notes=sharps&instrument=Bass&tuning=Bass+Standard

Závěr
Jednotlivé části textu budou možná časem rozpracovány, ale základní myšlenka je předestřena a
nebylo by radno ji zamotávat do odbočujících poznámek. Na závěr je vhodné poznamenat, že ani
klasické prstoklady nejsou zcela k zahození, protože napoví, jak se v té které části tónové mapy
pohybovat úsporně a nenásilně, není však myslím nutné ani vhodné se jich bezpodmínečně držet.