KONTRAPUNKT

Pro poteby Jankovy konzervatoe a Gymnzia v Ostrav zpracoval Mgr. Frantiek Mixa

Charakteristika voklnho kontrapunktu, crkevn mody.

Osnova:
Pojem a druhy kontrapunktu
Popsat obdob polyfonnho voklnho slohu
Znaky vokln polyfonie (tniny, veden hlas, uit konsonanc a disonanc, uit modulace, hlasov pohyblivost,
formy)
Notace vokln polyfonie (modln rytmika, menzurln notace, uvn kl)
Systm crkevnch stupnic a tnin (autentick a plagln mody, finalis, dominanta, ambitus, reperkuse, tonus, tonus
recitans)
prava crkevnch mod (zavdn citlivho tnu stoupajcho a prava tritonu)
Materily k analze: str. 4

vod do studia kontrapunktu

Pojem kontrapunkt:
Homofonie (etina, homos = stejn, fonos = hlas), stejnohlas, je specifick typ faktury (faktura = sazba), v n melodie
(umstn v ktermkoli hlase) je vedoucm prvkem a ostatn hlasy ji harmonicky doprovzej. Skladebn technika homofonie
se nazv harmonie.
Polyfonie (etina, polys = mnoh), mnohohlas, je typ faktury, kter se vyznauje relativn samostatnost linern
pojatch hlas. Skladebn technika polyfonie se nazv kontrapunkt (latinsky, punctum contra punctum = nota proti not).
Kontrapunkt tedy znamen spojen dvou nebo nkolika samostatnch hlas v jeden logick celek.

Nkter skladby maj fakturu pouze homofonn (nap.: W.A.Mozart: Mal non hudba 4.vta, Rondo) nebo pouze
polyfonn (nap.: J.Desprez: Ave Maria). astji se vak vyskytuj ob faktury stdav vedle sebe v rmci jedn skladby
(nap.: W.A.Mozart, 4. vta symfonie Jupiter, B.Smetana Z eskch luh a hj) nebo nad sebou tzv. faktura smen
(nap.: J. Mysliveek: Nokturno stedn dl SZ 319).

Druhy kontrapunktu:
Podle skladebn techniky rozliujeme polyfonii (kontrapunkt) neimitan a imitan (imitace = napodoben).
V neimitan polyfonii je zkladn melodick mylenka tma (tzv. cantus firmus = stl zpv, lat.) spojena
s jednou nebo nkolika melodiemi, kter na tmatu melodicky ani rytmicky nezvis a vcemn s nm kontrastuj
(nap.: znm hka t spletench psniek J do lesa nepojedu, Nevidli jste tu m panenky, Jede, jede potovsk
panek, J.S.Bach: Allemande z 1. Anglick svity, M.Praetorius: Rno SZ 488) .
V imitan polyfonii je tma - tzv. proposta napodobovno - imitovno v jinm hlasu - tzv. risposta (nap.:
J.S.Bach: fuga z cyklu Preludium a fuga D dur, P.Eben: Maches Epithymia z cyklu eck slovnk, rzn knony SZ
526).

Podle potu hlas rozliujeme kontrapunkt (ktp) dvojhlas a ptihlas, vjimen i vcehlas (nap.: J.S.Bach:
Dvojhlas invence .1 a trojhlas sinfonie . 1, ptihlas fuga b moll z I. dlu cyklu Temperovan klavr)

Podle notovch hodnot, v jakch ktp postupuje, rozeznvme ktp stejn (1:1 = jedna nota proti jedn not) a nestejn
(nap.: 2:1 = dv noty proti jedn not, 4:1 atd.).

Podle toho, zda lze hlasy pevrtit, tj. zda lze provst vzjemnou polohovou vmnu hlas, nap. melodie ze soprnu
se vymn s melodi v basu a obrcen, rozliujeme ktp jednoduch a ktp pevratn. (nap.: J.S.Bach: Dvojhlas invence
.9)
Pevratn ktp dle dlme:
podle potu monch pevratnch hlas rozeznvme dvojit, trojit nebo tynsobn
podle intervalu v nm hlasy pevracme rozliujeme ktp pevratn v oktv, v decim nebo v duodecim.

Kontrapunktick obdob tdme na dva zkladn polyfonn slohy:

1. polyfonn vokln sloh (7. 16. stolet) se proln ve svch zatcch s jednohlasm slohem chorlnm (7. 10.
stol.) a s jednohlasm slohem svtskm (truvrskm, trubadrskm a se slohem minnesingr (konec 10. 13.
stol.). Vyspl vokln polyfonie se asto nazv polyfoni palestrinovskou. (nap.: G.P.da Palestrina: Gloria z
Missa Papae Marcelli)
2. polyfonn instrumentln sloh se zan vyvjet kolem r. 1600, v obdob baroka. Zpotku je ponkud potlaen
monodi (jednohlasou doprovzenou psn, nap.: C. Monteverdi: Ballo delle Ingrate Balet nevdnic z 8. knihy
madrigal), avak rozvoj generlbasu a vzrstajc vznam nstrojov hudby urychluje v 2. pol. 17. stolet i jeho
vvoj. Vyspl instrumentln polyfonie se asto nazv polyfoni bachovskou. (nap.: J.S.Bach: Umn fugy)
Dal rozvoj polyfonie byl nesen aktualizac kontrapunktickch forem, zvlt fugy, setrvanost nkterch nr a
vrazovm ozvltnnm projevu pomoc pslunch technik (nap.: B.Britten: Fuga z Prvodce mladho lovka
orchestrem na Purcellovo tma, P. Hindemith: Fuga septima in As, Moderato z cyklu Ludus tonalis), piem v hudb 20.
stol. vystil do novho typu linearity, tzv. polyfonie ady (nap.: A.Schnberg: Dechov kvintet, 1. vta). Svrzn typ
relativn samostatnho uplatnn hlas pin tak jazz svm improvizanm pojetm melodiky (nap.: L.Armstrong,
M.Davis, MJQ).

V obdob vokln polyfonie se tak rozvj notov zznam hudby. Vychz pitom z notace chorln a jej rozvoj se zamuje
zejmna na zachycen asovho (rytmicko-metrickho) momentu, nebo vzjemn souhra dvou nebo vce hlas je zvisl na
asovm prbhu. Uvdme proto strun vvoj notace:

1. Notace psmenn
a) eck (starovk)
pro zpis zpvu jsou uvna velk psmena abecedy, je jsou psna v rznch polohch nad text ( 16) -
nap.: Seikilova pse
b) dasijsk ( 9. stolet)
rzn tvary psmena F (mnich Hucbald)

2. notace grafick (znaky):

a) eck (starovk)
pro nstrojovou hudbu byla uvna zvltn znamnka
b) neumy (4. 6. stol):
teky (punctum) ni tny, rky (virga) vy tny, krouky, hky, oblouky a kliky. Nezaznamenvaly
vku tn pesn, naznaovaly jen smr melodie. (16)
c) zaveden notov osnovy (9. stol.):
6 11 linek (mnich Hucbald): do mezer byly vpisovny slabiky textu, vka jen piblin
d) notace chorln (10.- 12. stol.) - nap.: Puer natus est ze tet me k Narozen Pn
Quido z Arezzy (11.stol.): neumy vpisovny na i mezi 4 linky (barevn: 1. ern, 2. erven pro f, 3. ern, 4.
lut nebo jin pro c), vka byla takto urena pesn. Pozdji byly barevn linky oznaovny psmeny F a C,
z eho se vyvinuly kle. Kl G se k nim pipojil v 13. stol. ( 32)
zkladn tvary: punctum, virga, podatus, clivis, torculus
existovaly rzn kaligrafick stylizace chorln notace: gotick (hebov a podkovov psmo), romnsk (nota
quadrata), rhombick (kosotveren pedevm u ns) ( 33)
Franco z Kolna (13. stol.): 5 linek, zpotku jen pro hudbu svtskou, pozdji veobecn, a dodnes.
e) notace menzurln (12. 14. stol.)
modln rytmika lenila melodickou linii podle uritho metrickho modelu, tzv. modus. Bylo 6 zkladnch
mod, nejvce se uvaly tyto tyi: (trochaeus -- . ) (jambus . -- ) (daktylus --- . -- ) (anapest . -- --- ) (
53)
kolem roku 1250 byla zavedena menzurln notace, kter velmi zpesnila vzjemn rytmick pomr
vech hlas (Franco Kolnsk). Zkladn dlky seazeny od nejdel k nejkrat hodnot: maxima,
longa, brevis = dvoucel, semibrevis = cel, minima = plov, semiminima = tvrov, fusa =
osminov, semifusa = estnctinov (H 60)
menzurln soustava byla zpotku dvoudob. Pozdji se dlila jednak v trojdobou (dokonalou, ili
perfektn soustavu), jednak v dvojdobou (nedokonalou, ili imperfektn soustavu). Na za. 14. stol.
Nabylo sud rozdlen stejnho oprvnn s lichm. Perfektn rozdlen se znaili kruhem (),
imperfektn polokruhem (). Doba uren pohybem ruky dol a nahoru se jmenovala tactus, tj. asov
jednotka. Ve 13. stolet j byla brevis, pozdji semibrevis, za. 17. stol. se j stala minima.
v polovin 15. stol. tzv. bl notace nevyplnn hlaviky (H 60)
v 16. stol. byly hranat tvary nahrazeny kulatmi - nota rotonda
f) tabulatury (15. stol.)
byly uvny pro hudbu nstrojovou
loutnov tabulatury znaky pro hmaty a pro rytmus (H 65)
varhann tabulatury diskant: mensurln notace
- ostatn hlasy: vypsny psmena jmny not s rytmickmi znakami (H - 64)

g) dnen notopis (od 17. stol.)

slouen notace vokln a instrumentln

Literatura: Zdenk Hla, Nauka o kontrapunktu, Supraphon, Praha 1985

2
 Charakteristika vokln polyfonie, notace (kle F,C,G), crkevn stupnice a tniny
(autentick a plagln mody, finalis a dominanta, ambitus, prava crkevnch mod)
(str. 6 14)
Charakteristika vokln polyfonie
Polyfonn vokln sloh (7. 16. stolet) se proln ve svch zatcch s jednohlasm slohem chorlnm (7. 10. stol.) a
s jednohlasm slohem svtskm (truvrskm, trubadrskm a se slohem minnesingr (konec 10. 13. stol.). Vyspl
vokln polyfonie se asto nazv polyfoni palestrinovskou.
Vokln polyfonie se vyznauje tmito znaky:
1. crkevnmi tninami
2. linern vedenmi hlasy, zpotku bez ohledu na harmonick vsledek; teprve v renesanci, s pibvajcm
harmonickm ctnm, se zohleduje i vsledn vertikln sloka
3. uvnm tm vhradn konsonantnch souzvuk, prtan disonance na tkch dobch lze ut pouze
pipraven a rozveden, na lehkch dobch uv vtinou disonance prchodn nebo spodn stdav
4. uvnm pouze diatonick modulace v crkevnch tninch
5. mrnou hlasovou pohyblivost, vyplvajc z poadavk pveckho slohu
6. pslunmi hudebnmi formami, zejmna: me, moteto, madrigal.

Notace vokln polyfonie

Ve stedovkch voklnch skladbch byl tm cel rozsah jednotlivch hlas notovn pouze v linkov osnov, proto byl
kad hlas notovn v takovm kli, v nm se nepouvalo pomocnch linek. Vyspl vokln polyfonie uv proto t
skupin kl: F, C a G:
F kle udvaj polohu tnu mal f (1/11): subbasov 5. linka
basov 4. linka
barytonov 3. linka
2. linka
1. linka

C kle udvaj polohu tnu c1 (2/11): barytonov 5. linka

tenorov 4. linka
altov 3. linka
mezzosoprnov 2. linka
soprnov 1. linka

Barytonov F kl a barytonov C kl se sob rovnaj.

G kle udvaj polohu tnu g1 ( 3/11) : 5. linka

4. linka
3. linka
diskantov 2. linka
francouzsk houslov 1. linka
Francouzsk houslov G kl vymizel koncem 17. stol. Nejobvyklej notac v 16. stol. byla sestava kl soprnovho,
altovho, tenorovho a basovho. (4/12)

Crkevn stupnice a tniny

Z crkevnch stupnic mod vyrst melodika jednohlasho gregorinskho chorlu i melodika palestrinovsk vokln
polyfonie. Crkevn stupnice pely do crkevnch zpv asi ve 4. stol. z eckch harmoni (dva sestupn tetrachordy v rmci
oktvy tetrachord byla pvodn eck tystrunn lyra). Byly vak proti eck soustav chpny jako vzestupn ady
v rozsahu oktvy, a tak jejich pojmenovn se liilo od pvodnch nzv eckch, nebo stedovc teoretikov pojmenovali
crkevn tniny v opanm poad, ne tomu bylo v eck soustav:

Pojmenovn eckch harmoni Pojmenovn crkevnch mod

G g mixolydick
F f lydick
drsk e E E e frygick
frygick d D D d drsk
lydick c C
mixolydick h H

Tyto ady nazvme crkevnmi autentickmi (pvodnmi) mody. Oznaujeme je lichmi mskmi sly. Kad modus
m svj zkladn tn (tniku), kter je toton s tnem zvrenm, jen se nazv finalis.
Od autentickch mod se pozdji odvodily mody plagln, kter zanaj vdy o kvartu ne, maj vak s autentickmi
mody stejnou finlu. Oznauj se sudmi mskmi sly a pedponou hypo- .

3
 V 16. stol. se poet crkevnch mod zvtil proniknm durovho a mollovho rodu o dva dal mody, aiolsk a jnsk.
U autentickch mod se dl ambitus na kvintu a kvartu, u plaglnch mod pak na kvartu a kvintu:

Reperkuse ( = spojen zkladnho tnu s dominantou, vyskytujc se asto na

zatku chorlnch melodi)
MODUS (TONUS) FINALIS DOMINANTA AMBITUS ( = rozsah)
I. drsk D a DAd
II. hypodrsk D f Ad a
III. frygick E c EHe
IV. hypofrygick E a Heh
V. lydick F c Fcf
VI. hypolydick F a CFc
VII.mixolydick G d Gdg
VIII.hypomixolydick G c DGd
IX. aiolsk A e Ae a
X. hypoaiolsk A c EAe
XI. jnsk C g CGc
XII.hypojnsk C e Gcg

Tonus je npv, utvoen z tnov ady modu (dnen adekvtn nzvy: modus = stupnice, tonus = tnina).
V npvech gregorinskho chorlu asto pevld jeden tn (tonus dominans = pevldajc tn), ktermu se k
dominanta. V nejstarch almovch zpvech (psalmodich) se na dominant recituj del almov texty, proto se j k
recitanta (tonus recitans). (9/14) Dominantou mohl bt zpotku kterkoli tn. Pozdji se dominanta ustlila.
V autentickch modech to byl tn na 5. stupni, v plaglnch modech pak tn o tercii ni ne dominanta v autentickm
modu. Nikdy vak nebyl dominantou pohybliv tn h*, kter byl vdy zastupovn sousednm tnem c.

prava crkevnch mod

Crkevn tniny se v renesanci asto upravuj:
1. Zavdnm citlivho tnu stoupajcho: v zvru vcehlas skladby ped finlou se zvyuje 7. stupe v drskm,
mixolydickm a aiolskm modu. V aiolskm modu se zvyuje i 6. stupe. (8/14)
2. Tritonus v lydick a drsk ad:
zv.4 lydick ady se upravuje na .4 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od kvarty k tnice (6/13).
v.6 drsk ady se upravuje na m.6 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od sexty ke kvint nebo
k tercii (7/13).

* Pojmenovn tn zkladn tnov ady pochz z doby papee ehoe Velikho (540 604), jemu se pipisuje
oznaen tn prvnmi psmeny abecedy : a b c d e f g . Psmeno b znailo pvodn podle poteby dnen b i h. Na vech
tnech tto zkladn tnov ady bylo toti mono vytvoit ist kvarty, kter se tehdy v paralelnm vcehlase
vyskytovaly, jenom na tnu f je zvten kvarta, triton f h. Snme-li tn h na b, vznikne zase triton mezi b e. Proto
byl pvodn tn b dvoj, podle poteby; ve spojen se spodn kvartou f se uvalo niho b (tzv. b rotundum nebo t b
molle, tvarem kulat b: b), ve spojen s vrchn kvartou e nastoupilo vy h (tzv. b kvadratum nebo t b durum, tvarem
hranat b: ). V dalm vvoji bylo hranat b oznaeno nsledujcm psmenem abecedy jdoucm po g, tj. h. Dnes
zanme hudebn abecedu tnem c (c d e f g a h c), protoe je nm zvukov durov stupnice bli.

Stavba cantu firmu, kontrapunkt dvojhlas 1:1.

Osnova:
Stavba cantu firmu
o Pojem cantus firmus
o Zatek c.f.
o Prbh c.f. (stupovit postupy, kroky, skoky, nemelodick postupy, triton, melodick vrcholy, rytmus,
melodika, melodick rozpt, dlka c.f.)
o Zakonen c.f.
o Odlinosti stavby palestrinovsk melodie od c.f. (melodick ohnisko, rytmick odlinosti)
o Napite c.f. v d drsk.
Kontrapunkt dvojhlas 1:1
o Zatek
o Prbh (konsonance a disonance, pohyb hlas, uit primy, ken hlas)
o Zvr
o Napite c.f. v a aiolsk a k nmu kontrapunkt 1:1.
Materily k analze: str. 7, 8
4
 Melodick stavba cantu firmu
(zatek c.f., prbh c.f. stupovit postupy, kroky, skoky, nemelodick postupy, triton, zakonen
c.f., stavba c.f. melodick vrcholy, rytmus, melodika, melodick rozpt, dlka c.f.)
(str. 15 21)

Zkladn melodie neimitan polyfonie se nazv cantus firmus c.f. (stl, pevn zpv). Ostatnm melodim, kter
se poj s c.f., kme kontrapunkty.

Zatek c.f.
C.f. zan 1. nebo 5. stupnm danho modu. (23/20)

Prbh c.f.
1. Pevldaj stupovit postupy, kroky a obas se objevuj skoky:
Stupovit stoupajc i klesajc postupy: m.2 v.2
Stoupajc i klesajc kroky: m.3 v.3
Skoky: stoupajc i klesajc: .4 .5 .8
pouze stoupajc: m.6
Po oktvovm nebo sextovm skoku je teba postupovat stupovit opanm smrem. (10,11 /15)

2. Dva stejnosmrn postupy, jejich vsledkem je septima nebo nna, tzv. nemelodick postupy, se neuvaj (13/16).
Konsonantn oktvov rozklad (5+4, 4+5) se vak uv (15/17).

3. Tritonus (zkrcen tritn, nazvan stedovkmi teoretiky za bla v hudb) je interval t celch tn = zv.4
(v irm pojet i zm.5):
Zv.4 se neuv v pmm tvaru (nap.: f1 h1, vdy mus bt vyplnna dvma prchodnmi tny a pltnovm
postupem rozvedena do .5 nahoru nebo dol. (17/17)
Zm.5 se rovn neuv v pmm tvaru (nap.: h1 f2), vdy mus bt vyplnna alespo jednm tnem, kter vak
nesm vytvoit akordick rozklad (nap.: h1-d2 f2) a mus bt pltnovm postupem rozvedena. (18/18)

Stavba c.f.
1. C.f. m mt jeden vrchn melodick vrchol, obvykle v 1/3 npvu a jeden a dva dly spodn melodick vrcholy. C.f.
nen rytmicky lenn, probh v celch nebo plovch hodnotch.

2. Melodika c.f. se vyhb sekvencm, opakovanm tnm, rozloenm akordm a nvratm k jednomu a tmu tnu
(monotnii). (23/20)

3. C.f. m melodick rozpt:

pln (tonus perfectus) melodie vypln celou oktvu plaglnho nebo autentickho modu
nepln (tonus imperfectus) melodie nedoshne rozsahu oktvy plag. nebo autent. modu.
rozen (tonus plusquamperfectus) melodie peshne oktvu o jeden tn ne u plaglnho nebo o jeden tn
ve u autentickho modu
smen (tonus mixtus) melodie je v rozsahu plag. i autent. modu (kvarta + oktva). (23/20)

4. Dlka c.f. se pohybuje v rozmez od 6 7 takt do 13 15 takt.

Zakonen c.f.:
c.f. kon vdy finlou
finla se pipravuje sousednmi pevodnmi tny:
vrchn pevodn tn (celotnov) = v.2 krom frygickho modu (20, 22 /20)
spodn pevodn tn (pltnov) = m.2 krom frygickho modu (21,22 /20)
Postup melodie k pevodnmu tnu:
stupovit, sekundou shora nebo zdola (v aiolsk se 6. st. zvyuje)
terciovm krokem pouze shora
vt skoky neuvat (20,21,22 /20)

5
 Zsady stavby palestrinovsk melodie
(postup v delch a osminovch hodnotch, postup pes taktovou ru, zakonen, stavba melodick
vrcholy a ohniska)

Palestrinovsk melodika se v mnohch jednotlivostech podob stavb c.f.. Ob melodie se v zsad li jen
rytmicky: kontrapunktick melodie voklnch polyfonik maj bohat rozrznn rytmus, kdeto c.f. se pohybuje ve velkch
notovch hodnotch. Pitom se skladatel vokln polyfonie dili pokyny o omezench monostech lidskho hlasu a
pihleli tak k obsahu a form bsnick pedlohy.
Proto k uvedenm pravidlm o stavb c.f. pibudou jen nkter volnosti, kter by nebylo mono ut u stavby c.f., a
pak hlavn pravidla pro stavbu rytmicky rozrznn melodie.

Zatek palestrinovsk melodie je shodn jako zatek c.f. (1. nebo 5. stupe).

Prbh:
1. Palestrinovsk melodika uv stejn jako c.f. stupovit postupy, kroky a obasn skoky, kter vak rytmicky
odpovdaj textovmu podkladu (sylabick nebo melismatick zpv) (14/16). Navc uv opakovanch tn, aby se pi
vceslabinch slovech melodick linie pli nezneklidovala (9/14). astji ne opakovn tnu se uv nvrat
melodie k jednomu a tmu tnu, tzv. melodick ohnisko. Tn, k nmu se melodie vrac, je obvykle dominantou
(19/19).

2. Zvislost melodickch postup na hybnosti:

v delch hodnotch (cel, plov, tvrov) lze vechny skoky uvdt na kterkoli taktov dob
v osminovch hodnotch:
o stupovit postup je mono ut vdy
o na tk dob lze ut maximln klesajc tercie
o na lehkch dobch lze ut maximln klesajc nebo stoupajc tercie
o ve smenm rytmu (tvrov nota + dv osminov) lze pout i vtch skok (12/16)

3. Postup melodie pes taktovou ru:

po del stupovit vzestupn ad nelze po taktov e ut krok nebo skok ve stejnm smru, pouze stupovit
postup. Obrtme-li vak smr, meme se pohybovat kroky i skoky.
po del stupovit sestupn ad lze ve stejnm smru pokraovat maximln terciovm krokem, po nm mus
melodie pokraovat stupovit vzhru. (16/17)

Zakonen c.f.:
Palestrinovsk melodie kon nejastji finlou, me vak konit tak kvintou nebo terci zvrenho akordu.
(19/19)

Vokln dvojhlas kontrapunkt stejn 1:1 (zatek, prbh konsonance a disonance,

pohyb hlas, uit primy, ken hlas, zvr)
(25 28)

Rozdlen interval:

przdn - dokonal (.1, .5, .8)

Konsonance Disonance vechny ostatn
pln (v.,m.3, v.,m.6)

Zatek
Na zatku zaznv vdy tnika (vzcn dominanta), v podob .5, .8 nebo .1 (unisono) tj. vdy jen przdn
konsonance. (26/25)

Prbh
uvme pouze przdn a pln konsonance:
o pednost dvme plnm intervalm
o primu (unisono) uvdme pouze na zatku a na konci, v prbhu se j vyhbme

6
 pohyb hlas:
o hlasy vedeme v protipohybu
o paraleln pohyb je mon pouze v plnch konsonancch (3 + 6), a to maximln 3 4 krt:
nelze tedy postupovat v paralelnch nebo antiparalelnch kvintch nebo oktvch
nelze vak tak ut tzv. skon tercie nebo sexty (= paraleln postup kvartovm a vtm skokem).
Tomu lze elit pechodem z tercie do sexty nebo do oktvy a obrcen (27/26)
o rovn pohyb:
rovn pohyb nelze ut v postupu do przdnch konsonanc (tzv. skryt kvinty nebo oktvy = rovn
pohyb do kvinty nebo oktvy). Do przdnch konsonanc se vdy postupuje protipohybem a
doporuuje se vychzet z nich tak protipohybem, tj. rozbhav nebo sbhav
rovn pohyb lze ut pouze v postupu mezi plnmi konsonancemi

vzdlenost c.f. od kontrapunktu

o obvykle do oktvy
o nejvce decima a pak ihned snit na oktvu nebo sextu. Nepovoluje se postup v paralelnch decimch !
ken hlas je povoleno a doporueno
nelze uvat pnost (chromatick postup rozdlen mezi dva hlasy) tk se zejmna zvru vty
kontrapunkt lze utvoit nad i pod c.f. (30/27)
kontrapunktick hlas mus splovat stejn kritria jako c.f.

Zvr
Pedposledn takt je tvoen obma pevodnmi tny ve vzdlenosti tercie nebo sexty. Ne decimy!
Vtu pak uzavrme finlou ve vzdlenosti primy nebo oktvy (29/27)

Kontrapunkt dvojhlas 2:1, 4:1 a synkopick.

Osnova:
Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 2:1
o Zatek
o Prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas, uit primy
o Zvr disonantn prtahy k citlivmu tnu
Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 4:1
o Zatek
o Prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas, uit primy, nota cambiata
o Zvr
Vokln dvojhlas nestejn kontrapunkt synkopick
o Vznik disonantnch prtah a pravidla jejich rozveden
o Zatek
o Prbh konsonance na tk dob, prima, peruen synkopovn
o Zvr
Materily k analze: str. 9,11,14

Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 2:1

(zatek, prbh konsonance a disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas,uit primy,
zvr disonantn prtahy k citl.tnu)
a 3:1 (uit konsonanc a disonanc, zatek,prbh a zvr)
(28 33)

Kontrapunkt v pomru 2:1

Zatek
stejn jako u ktp 1 : 1 (jen dokonal konsonance)
kontrapunkt vak me nastoupit a na druhou dobu dokonalou konsonanc (31/29)

Prbh
Na tkch dobch uvme pouze konsonance (plyne z ktp 1:1)
o pln voln
o przdn protipohybem, pitom neuvme primu

7
 Na lehkch dobch lze ut konsonance i disonance
o konsonance voln (32 a /29)
o lze ut i primu (34/30)
o disonance pouze jako lehk prchod, ne stdav tn (32 b,c,d /29)
Postup kontrapunktu z tk doby na lehkou se dje strannm pohybem - c.f. le, kontrapunkt postupuje
o do konsonance stupovit, krokem nebo skokem (32 a, d /29, 33/30, 38,39/31)
o do disonance pouze stupovit (32 b /29)
Postup c.f. a kontrapunktu z lehk doby na tkou dodruje vechna pravidla jako ktp 1:1, tj. zejmna:
o neuvat kvintov nebo oktvov paralely nebo antiparalely
o neuvat skryt kvinty nebo oktvy
o do kvinty nebo oktvy na tk dob vedeme vrchn hlas nejlpe stupovit, nikoli skomo (tzv. quinta nebo ottava
battuta) (36/30)
o z primy postupujeme protipohybem, rozbhav (34/30)
Vztahy mezi tkmi dobami sousednch takt (pravidla vyplvaj z ktp 1:1)
o na tkch dobch sousednch takt se vyhbme tzv. pzvunm kvintm nebo oktvm:
to znamen, e uvedeme-li na tk dob taktu kvintu, pak se kvinta nesm objevit na tk dob ani
v taktu pedelm, ani v taktu nsledujcm. Tot plat i o oktv. (V ktp 1:1 by lo o paraleln kvinty
nebo oktvy)
o na tkch dobch sousednch takt se rovn vyhbme skrytm kvintm a oktvm:
to znamen, e uvedeme-li na tk dob kvintu nebo oktvu, pak nesm nastupovat rovnm pohybem
z intervalu na tk dob pedelho taktu. (V ktp 1:1 by lo o skryt kvinty nebo oktvy)
chceme-li vak z rznch dvod ut skrytou kvintu nebo oktvu mezi tkmi dobami sousednch takt
v ktp 2:1, lze tento postup zamaskovat takto:
na lehk dob prvho taktu zvolme v kontrapunktu takov vhodn tn, aby postupoval do
nsledujc tk doby druhho taktu protipohybem (33/30)
Uit sekundy
o sekunda se v harmonick vt rozvd vdy strannm pohybem nebo protipohybem
o v kontrapunktick vt lze sekundu rozvst i rovnm pohybem, postupuje-li kontrapunkt stupovit (35/30)

Zvr
tvo se obma pevodnmi tny, kter vysuj ve finlu (primu nebo oktvu)
ktp v poslednm taktu vdy kon stejnou notovou hodnotou jako c.f. (v pomru 1:1)
je-li v pedposlednm taktu v c.f. stoupajc pevodn tn
o pak ktp dodruje hodnotu c.f. ji v pedposlednm taktu (krom frygick, kde lze ve vrchnm hlase postoupit 5 3
1)
o v durovch modech a ve frygick vak lze ve spodnm hlase ut pomr 2:1 postupem 5 6 8 (39c /31)
je-li v pedposlednm taktu v c.f. klesajc pevodn tn
o pak lze ve vrchnm hlase ut pomr 2:1 postupem 5 6 8 (37a /30)
o nebo ut disonantnch prtah k citlivmu tnu:
ve vrchnm hlase se uv prtahu septimy k sext
ve spodnm hlase se uv prtahu sekundy k tercii (38/31)
jin disonance ( zejmna kvartov prtahy) v pedposlednm taktu neuvme (39 a, b, d /31)

Kontrapunkt v pomru 3:1

Kontrapunktick vta v pomru 3:1 se vyskytuje velmi zdka.
Josef Fux* povoluje uvn disonanc na 2. dob, Otakar n** na 3. dob. Podle Zdeka Hly*** se tyto
volnosti neshoduj s tvr prax voklnch polyfonik, kte uvdj na vech tech dobch pouze konsonance.
Zatek - ktp nastupuje buto na tk nebo na druh dob dokonalou konsonanc.
Prbh i zvr - se tvo podobn jako v ktp 2:1. (41/33)

* Joseph Johann Fux (1660-1741) nejvznamnj rakousk barokn skladatel a teoretik, varhank a kapelnk ve Vdni. Jeho teoretick
dlo Gradus ad Parnassum (1725) je uebnic kontrapunktu vychzejc z Palestrinovch zsad.
** Otakar n (1881-1943) esk hudebn teoretik a skladatel. Autor uebnic veobecn nauky o hudb, harmonii a kontrapunktu.
*** Zdenk Hla (1901-1986) esk skladatel a hudebn teoretik, autor knih Nauka o harmonii, Nauka o kontrapunktu, Brna hudby.

8
 Vokln dvojhlas kontrapunkt nestejn 4:1 (zatek, prbh konsonance a
disonance na tkch a lehkch dobch, pohyb hlas, uit primy, nota cambiata, zvr)
a 6:1 (zatek, prbh, zvr)
(34 40)
Kontrapunkt v pomru 4:1

nepzvun nepzvun

tk polotk tk polotk

pzvun pzvun

Zatek (jako u 2:1): na prvn nebo na druhou dobu dokonalou konsonanc

Prbh:
Na pzvunch dobch uvme - jako u 2:1 - jen konsonance
Na nepzvunch dobch lze ut:
stejn jako u ktp 2:1: nsledn nebo stdav konsonance
disonantn prchod
ne vak 2 disonantn prchody za sebou
nov pravidlo: spodn disonantn stdav tn (42/34)
Postup kontrapunktu z pzvun doby (tk nebo polotk) na nepzvunou
provdme stejn jako u ktp 2:1 strannm pohybem
Postup z lehk doby na pzvunou (tkou nebo polotkou) provdme stejn jako u ktp 2:1
neuvme kvintov nebo oktvov paralely nebo antiparalely
neuvme skryt primy, kvinty a oktvy
Vztahy mezi pzvunmi dobami v rmci jednoho taktu a mezi sousednmi takty (plyne z ktp 2:1):
neuvme pzvun kvinty a oktvy
skryt kvinty a oktvy lze zamaskovat podobn jako u ktp 2:1
nov pravidlo: pzvun nebo skryt kvinty a oktvy nevad mezi polotkmi dobami sousednch takt
nevad

neuvme pzvun 5,8

vhodnm postupem retuujeme skryt 5,8

Primu lze ut na vech dobch, krom prvn (tk) za stejnch podmnek jako v ktp 2:1 (43/35)
nov pravidlo:
Nota cambiata je tytnov ozdobn figura, kter nastupuje na tk nebo polotk dob:
1. tn: konsonance 3. tn: krok terciovm postupem do konsonance
2. tn: prchodn disonance 4. tn: nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance
Nota cambiata me bt uita uvnit taktu, pes taktovou ru, ve vrchnm i spodnm hlase ve tvaru 3-4-6-5 nebo 8-7-
5-6 a pokrauje v tm smru stupovit. (44/35)
Ve 3. a 4. tnu noty cambiaty uit pes taktovou ru vak dochz ke zmn interval ke c.f., nebo po taktov
e se c.f. mn. Ve uveden definice noty cambiaty vak plat. Jen je teba si uvdomit, e 4. tn - nvrat
k rozvodnmu tnu prchodn disonance - nemus konsonovat s c.f. (44b,d/35).
Uit sekundy se shoduje s ktp 2:1
Zvr je shodn s ktp 2:1
nkdy se melodie uzavr obtn, proto musme jej pohyb zmrnit nebo zastavit ji v pedposlednm taktu (46/36) (47/36)

Kontrapunkt v pomru 6:1

Melodie plyne v 3/2 taktu ve tvrovch hodnotch nebo v 3/4 taktu v osminovch hodnotch. Takt tedy obsahuje jednu
tkou a dv polotk doby a vta se tvo a uzavr podle stejnch pravidel jako v ktp 4:1. (48/39)

9
 Vokln dvojhlas nestejn kontrapunkt synkopick
(vznik disonantnch prtah a pravidla jejich rozveden, zatek, prbh konsonance na
tk dob, prima, peruen synkopovn, zvr)
(40 45)

Synkopick kontrapunkt vznik dslednm vznm not z lehk doby na tkou.

Zatek
nastupuje obvykle na 2. dobu dokonalou konsonanc
nastoup-li na prvn dob dokonalou konsonanc, pak jsou konsonance na obou dobch (49/40)

Prbh
vznm tn vznikaj na tkch dobch bu
disonantn prtahy (49a/40) nebo
konsonance (49b/40)
na lehkch dobch se uv pouze konsonanc, kter maj dvoj funkci
pedchoz prtah rozvdj
nsledujc prtah pipravuj
vznik synkopickho ktp si lze pedstavit jako posunut nap. vrchnho hlasu ktp 1:1 proti c.f. o polovinu hodnoty c.f.
dozadu

disonantn prtahy
uvme pouze pipraven
vdy stupovit klesaj do rozvodnch tn
ve vrchnm hlase: 4 3 7 6 9 8 (zdka) (50/41)
ve spodnm hlase: 2 3 9 10 4 5 (zdka) (51/41)

(Rozvod do przdnch interval se tm neuv zeslabuje se tm innost prtahu a pi vcensobnm uit tchto
prtah vznik etz nslednch zjevnch nebo skrytch przdnch interval na lehkch dobch, kter je ve dvojhlas
vt chybn. Ve stednch hlasech thlas vty je vak povolen, nebo nsledn intervaly jsou zde maskovny.)

je teba psn dodret pravidla rozveden prtahu

rozvodn tn prtahu mus bt konsonantn
zdvojen rozvodnho tnu nad prtahem, ani ve stejn vi nen mon (52/42)

nelze-li na tk dob vytvoit disonantn prtah, uijeme na tk dob konsonanci

v synkopickm ktp jsou lehk doby dleitj ne tk, proto pzvun kvinty a oktvy nepsob tak vtrav jako
v ostatnch druzch nestejnho ktp
na lehkch dobch sousednch takt vak nesmj vznikat (ve dvojhlasm ktp) paraleln nebo skryt kvinty a oktvy
tzv. nsledn zjevn nebo skryt kvinty a oktvy
pozor na rozvody do przdnch interval ! viz ve (53,54/42)
po konsonantnch souzvucch na tk dob se skryt kvinty a oktvy mezi lehkmi dobami povoluj
(55/42)
primu lze uvst na lehk i tk dob (56/43)
peruen synkopovn (max. 2 takty)
nelze-li utvoit ani konsonantn ani disonantn synkopu, kontrapunktujeme 2:1, pitom neuvme
disonantnch prchod nebo stdavch tn
hlasy synkopickho kontrapunktu se mohou od sebe vzdlit vjimen na duodecimu (zejmna na lehk dob)

Zvr
je obdobn jako u ktp 2:1 (57/43)

10
 Kontrapunkt smen, voln a pevratn.
Osnova:
Dvojhlas kontrapunkt smen
o Definice
o Rytmick zkonitosti pohyb v osminovch hodnotch, smen rytmick tvar, estnctinov hodnoty,
synkopy
o Melodick zkonitosti tk prchod, vrchn stdav tn, portamento
Voln polyfonn dvojhlas ve smench notovch hodnotch
o Definice
o Zatek
o Rytmick prbh horizontln, vertikln
o Melodick prbh horizontln a vertikln, deklaman poadavky
Pevratn kontrapunkt (pojem pevratnho kontrapunktu)
V oktv (tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost)
V decim (tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost, evoluce a transpozice)
V duodecim (tabulka, konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost, evoluce a transpozice)
Materily k analze: str. 18, 20, 26

Vokln dvojhlas kontrapunkt smen (definice, rytmick zkonitosti pohyb

v osminovch hodnotch, smen rytmick tvar, estnctinov hodnoty, synkopy, melodick
zkonitosti tk prchod, vrchn stdav tn, portamento)
(45 52)

Smen kontrapunkt spojuje vechny druhy nestejnho kontrapunktu.

Rytmick zkonitosti
melodie zan delmi hodnotami, pak se jej pohyb rozvj a na zvr se opt zvoln
stupovit sestupn melodie zan obvykle del hodnotou, pohyb v osminovch hodnotch zahajujeme
obvykle na lehk dob (59 a,b /46)
stupovit vzestupn melodie me zat hned rychlejmi hodnotami (59 c,d /46)
smen rytmus je mono na pzvun dob ut kdykoli (60a/46)
obrcen smen rytmus lze na pzvun dob ut, jestlie:
o mu pedchz osminov nota (60b/46)
o nebo mu pedchz tvrov nota kter se s nm synkopicky ve (60c/46)
o nebo ve-li se s nsledujc tvrovou notou (60d/46)
pozn.: tot plat pi dvojnsobnch hodnotch
estnctinov notov hodnoty maj pouze ornamentln rz, uvaj se na lehkch dobch vdy ve dvojici,
pouze jako
o disonantn prchodn nebo spodn stdav tn (pitom alespo jedna estnctina mus bt
konsonantn)
o nebo jsou ob estnctiny konsonantn (61/47)
synkopy vznikaj vznm
o stejnch notovch hodnot v pomru 1:1
o nestejnch notovch hodnot v pomru 2:1 (v pomru 1:2 lze pouze v zvru melodie) (62/47)

Melodick zkonitosti
vesms se dme stejnmi pravidly jako u vech druh kontrapunktu, mimo nkter vjimky:
tk disonantn prchod se vyskytuje na polotk dob, a to pouze klesajc po del rytmick hodnot, ne je
on sm (63a,b/48)
vrchn disonantn stdav tn se vyskytuje na lehk dob, a to pouze tehdy, je-li soust dvoutnov figury
mench rytmickch hodnot a jeho rozvodn tn je 2x a 4x del ne je on sm (63c,d/48)
nota cambiata m rozmanitj tvary
o druh nota figury nesm bt krat ne osminov hodnota (64/48)
o pokraovn cambiatov figury:
je-li tet nota tvrov, mus bt 4. nota tvrov nebo plov, a pak me nsledovat jakkoli
postup nejen ve stejnm smru stupovit (64a,b/48)
je-li tet nota osminov, pak i tvrt nota mus bt osminov a nsledujc postup me bt
pouze stupovit ve stejnm smru (64c,d/48)
portamento je ozdobn melodick tn v osminov hodnot, kter spojuje dva sestupujc sousedn tny jako
pedjmka na nepzvun dl taktov dob (65/49)
zvr tvome obdobn jako u synkopickho ktp, navc vak lze stoupajc pevodn tn ped jeho rozvedenm do
finly vyzdobit spodnm stdavm tnem v estnctinov hodnot (66/49).

11
 Vokln voln polyfonn dvojhlas ve smench notovch hodnotch
(definice, zatek, rytmick prbh horizontln, vertikln, melodick prbh horizontln
a vertikln, deklaman poadavky)
(52 - 57)

Kad z obou hlas se vyvj melodicky i rytmicky samostatn.

Zatek
ob melodie zanaj dokonalou konsonanc souasn nebo po sob

Prbh
Rytmick prbh
o horizontln - kad melodie se vyvj dle vlastnho navazovn a vyrovnvn rytmickho pohybu (viz
rytmick zkonitosti smenho ktp)
o vertikln - na zklad kontrastu: pohyb v delch hodnotch proti rychlejmu pohybu v druhm hlasu,
pitom se nezamt jednotn postup hlas 1:1 v rznch hodnotch

Melodick prbh
o horizontln - uvme hlavn protipohyb, lze vak ut i paraleln pohyb v tercich nebo sextch:
v osminovch hodnotch se lze pohybovat v delch secch
ve tvrovch hodnotch 3 4 paralely za sebou
v plovch hodnotch volme radji protipohyb
o vertikln - vznikaj konsonance a disonance dle tchto pravidel:
del notov hodnoty v pomru 1:1 nesmj disonovat (69a/53)
osminov hodnoty v pomru 1:1 mohou disonovat pouze tehdy, dodrme-li pravidla smenho
ktp (lehk nebo tk prchod, disonantn stdav tn, nota cambiata apod.) (69b/53)
v tytnov sestupn figue v osminovch hodnotch me jej tet nota disonovat jen takto:
po figue nsleduje vzestupn sekunda (nvrat k disonantnmu tnu)
souasn v ktp hlasu probh k tto tet not disonantn prtah (69c/53)
o disonantn prtahy se pravideln rozvdj
do rozvodnho tnu
do rozvodnho tnu, jen je soust jinho konsonantnho intervalu (69d/54)
prtah me zmnit disonantn interval v konsonanci jet ped svm rozvodem (69e/54)

Deklaman poadavky pi zhudebnn mench nebo umlch text:

kadou slabiku lze zhudebnit kteroukoli notovou hodnotou, krom osminy
na osminovou notu me pipadnout slabika jen tehdy, kdy je ped n tosminov nota a souasn po n tvrov
nebo vt hodnota (70/54)
ada osminovch not se zpv melismaticky (71/54)
po ad melismatickch osmin nepipad na nsledujc tvrovou notu dal slabika, aby nepsobila ukvapen
(72/55)
na estnctinovou hodnotu nikdy nepipad slabika (72/55)
pzvun slabika m bt na pzvun dob, nepzvun slabika na nepzvun dob (73/55)

Vokln polyfonn dvojhlas shrnut

prava crkevnch mod
Zavd se citliv tn stoupajc: v zvru ped finlou se zvyuje 7. stupe v drskm, mixolydickm a aiolskm modu. V aiolskm modu
se zvyuje i 6. stupe.

Tritonus v lydick a drsk ad:

zv.4 lydick ady se upravuje na .4 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od kvarty k tnice
v.6 drsk ady se upravuje na m.6 (snenm tnu h na b) tehdy, kles-li melodie od sexty ke kvint nebo k tercii
12
Melodick stavba cantu firmu
1. C.f. zan 1. nebo 5. stupnm danho modu
2. C.f. postupuje:
stupovit - stoupajc i klesajc postupy m.2, v.2
kroky - stoupajc i klesajc postupy m.3,v.3
skoky - stoupajc i klesajc .4, .5, .8, pouze stoupajc m.6 (po oktvovm nebo sextovm skoku je teba postupovat
stupovit opanm smrem
Neuv se:
tritonus ve tvaru zv.4 v pmm tvaru - vdy mus bt vyplnn dvma prchodnmi tny a pltnovm postupem rozveden do
.5 nahoru nebo dol
tritonus ve tvaru zm.5 v pmm tvaru - vdy mus bt vyplnn alespo jednm tnem, kter vak nesm vytvoit akordick
rozklad a mus bt pltnovm postupem rozveden
nemelodick postupy - dva stejnosmrn postupy, jejich vsledkem je septima nebo nna; (konsonantn oktvov rozklad 5+4
nebo 4+5 se vak uv)
3. C.f. kon vdy finlou, kter se pipravuje sousednmi pevodnmi tny (vrchn pevodn tn celotnov krom
frygickho modu; spodn pevodn tn pltnov krom frygickho modu. K pevodnmu tnu postupuje melodie stupovit,
sekundou shora nebo zdola (v aiolsk se 6. st. zvyuje) nebo terciovm krokem pouze shora.

Rozdlen interval:
Konsonance - przdn (dokonal): .1, .5, .8; - pln: v.,m.3, v.,m.6; Disonance - vechny ostatn

Zatek
1:1 - vdy przdn (dokonal) konsonance tnick, vzcn dominantn
2:1, 3:1, 4:1, synkopick (SK) a smen ktp (SMK, VPD) - na prvn nebo na druhou dobu dokonalou konsonanc

Prbh
kontrapunktick hlas mus splovat stejn kritria jako c.f.
ken hlas je povoleno a doporueno
nelze uvat pnost (chromatick postup rozdlen mezi dva hlasy) tk se zejmna zvru vty
kontrapunkt lze utvoit nad i pod c.f.

Pohyb hlas:
Postup c.f. a kontrapunktu z lehk doby na tkou (2:1, 3:1, 4:1, 6:1, SMK, VPD) nebo z tk doby na tkou (1:1):
preferujeme protipohyb
paraleln pohyb je mon pouze v plnch konsonancch, a to maximln 3 4 krt (nelze vak ut skon tercie
nebo sexty, nelze ut zjevn kvinty nebo oktvy)
rovn pohyb lze ut pouze v postupu mezi plnmi konsonancemi (nelze postupovat do przdnch konsonanc
rovnm pohybem - skryt kvinty nebo oktvy; do przdnch konsonanc se vdy postupuje protipohybem a doporuuje
se vychzet z nich tak protipohybem, tj. rozbhav nebo sbhav.
Postup kontrapunktu z tk doby na lehkou (2:1, 3:1, 4:1, 6:1, SK, SMK, VPD):
strann pohyb do konsonance i z konsonance lze postoupit stupovit (prchodn nebo stdav konsonace), krokem
i skokem; do disonance i z disonance vak postupujeme pouze stupovit
Postup hlas ve volnm polyfonnm dvojhlasu (VPD):
kad melodie se rytmicky rozvj samostatn, pitom se preferuje rychlej pohyb v jednom hlasu proti pomalejmu pohybu
v druhm hlasu
me vak bt ut i pohyb 1:1 takto:
o del notov hodnoty nesmj disonovat, uvme protipohyb, mezi konsonancemi i rovn pohyb
o osminov hodnoty mohou disonovat
dodrme-li pravidla SMK
ve tytnov sestupn osminov figue me disonovat jej tet tn, kdy tn nsledujc po tytnov figue se
vrt k tetmu tnu a souasn ve druhm hlasu probh proti tet not disonantn prtah
o ve tvrovch a osminovch hodnotch uijeme protipohyb, mezi konsonancemi i rovn pohyb, ale i paraleln pohyb
v plnch konsonancch, a to ve tvrovch hodnotch 3 4 x za sebou, v osminovch hodnotch i vcekrt za sebou
disonantn prtahy se rozvdj do rozvodnho tnu, jen me bt soust jinho konsonantnho intervalu; prtah me zmnit
disonantn interval v konsonanci jet ped svm rozvedenm

Vzdlenost c.f. od kontrapunktu:

1:1, 2:1, 3:1, 4:1, 6:1 nejvce decima a pak ihned snit na oktvu nebo sextu
SK nejvce vjimen duodecima (zejmna na lehk dob)

Przdn konsonance
uvme na tkch, polotkch i lehkch dobch - do konsonance i z konsonance lze postoupit stupovit, krokem i
skokem, avak pouze protipohybem

Pln konsonance
uvme na tkch, polotkch i lehkch dobch voln (tj. vemi druhy pohybu) do konsonance i z konsonance lze
postoupit stupovit, krokem i skokem

13
Disonance
1. v ktp 1:1 a 3:1 neuvme
2. v ostatnch ktp (krom SK) uvme disonance pouze na lehkch dobch; do disonance i z disonance postupujeme pouze
stupovit
3. 2:1 - pouze lehk prchod
4. 4:1, 6:1 - lehk prchod a spodn stdav tn
5. SK na tkch dobch vznikaj vznm tn bu
o disonantn prtahy (tzv. tk prtah) nebo
o konsonance
- na lehkch dobch se uv pouze konsonanc, kter maj dvoj funkci
o pedchoz prtah rozvdj
o nsledujc prtah pipravuj
disonantn prtahy
o uvme pouze pipraven
o vdy stupovit klesaj do rozvodnch tn
ve vrchnm hlase: 4 3 7 6 9 8 (zdka)
ve spodnm hlase: 2 3 9 10 4 5 (zdka)
6. SMK - tk disonantn prchod - na polotk dob, a to pouze klesajc po del rytmick hodnot, ne je on sm; vrchn
disonantn stdav tn - na lehk dob, a to pouze tehdy, je-li soust dvoutnov figury mench rytmickch hodnot a jeho
rozvodn tn je 2x a 4x del ne je on sm; portamento - ozdobn melodick tn v osminov hodnot, kter spojuje dva
sestupujc sousedn tny jako pedjmka na nepzvun dl taktov dob

Postup kontrapunktu z tk doby na lehkou se dje strannm pohybem - c.f. le, kontrapunkt postupuje
o do konsonance stupovit, krokem nebo skokem
o do disonance pouze stupovit

Postup c.f. a kontrapunktu z lehk doby na tkou se dje protipohybem, rovnm nebo paralelnm pohybem
o neuvat kvintov nebo oktvov paralely nebo antiparalely
o neuvat skryt kvinty nebo oktvy
o do kvinty nebo oktvy na tk dob vedeme vrchn hlas nejlpe stupovit, nikoli skomo (tzv. quinta nebo ottava
battuta)

Vztahy mezi tkmi dobami sousednch takt

na tkch dobch sousednch takt neuvme
pzvun kvinty nebo oktvy
skryt kvinty nebo oktvy - tyto lze zamaskovat tak, aby tn v kontrapunktu na lehk dob postupoval do nsledujc tk doby
protipohybem (v ktp 4:1 pzvun nebo skryt kvinty a oktvy nevad mezi polotkmi dobami sousednch takt)

Vztahy mezi lehkmi dobami sousednch takt

V synkopickm ktp jsou lehk doby dleitj ne tk, proto pzvun kvinty a oktvy nevad. Na lehkch dobch sousednch takt
vak nesmj vznikat (ve dvojhlasm ktp) paraleln nebo skryt kvinty a oktvy nsledn zjevn nebo skryt kvinty a oktvy

Sekunda se v kontrapunktick vt rozvd tak rovnm pohybem, postupuje-li kontrapunkt stupovit

Prima (z primy postupujeme protipohybem, rozbhav)
1:1 uvdme pouze na zatku a na konci
2:1, 3:1, 4:1, 6:1 lze ut na vech dobch, krom prvn
SK lze uvst na lehk i tk dob

Nota cambiata
4:1
je tytnov ozdobn figura, kter nastupuje na tk nebo polotk dob:
1. tn: konsonance 3. tn: krok terciovm postupem do konsonance
2. tn: prchodn disonance 4. tn: nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance
Nota cambiata me bt uita uvnit taktu, pes taktovou ru, ve vrchnm i spodnm hlase ve tvaru 3-4-6-5 nebo 8-7-5-6 a pokrauje
v tm smru stupovit.
Ve 3. a 4. tnu noty cambiaty uit pes taktovou ru vak dochz ke zmn interval ke c.f., nebo po taktov e se c.f. mn. Ve
uveden definice noty cambiaty vak plat. Jen je teba si uvdomit, e 4. tn - nvrat k rozvodnmu tnu prchodn disonance - nemus
konsonovat s c.f.
SMK
druh nota figury nesm bt krat ne osminov hodnota
je-li tet nota tvrov, mus bt 4. nota tvrov nebo plov, a pak me nsledovat jakkoli postup nejen ve stejnm smru
stupovit
je-li tet nota osminov, pak i tvrt nota mus bt osminov a nsledujc postup me bt pouze stupovit ve stejnm smru

14
Zvr
1:1
Pedposledn takt je tvoen obma pevodnmi tny ve vzdlenosti tercie nebo sexty, ne decimy. Vtu uzavrme finlou ve vzdlenosti
primy nebo oktvy.

2:1, 3:1, SK
ktp v poslednm taktu vdy kon stejnou notovou hodnotou jako c.f. (v pomru 1:1)
je-li v pedposlednm taktu v c.f. stoupajc pevodn tn, pak ktp dodruje hodnotu c.f. ji v pedposlednm taktu, krom frygick,
kde lze ve vrchnm hlase postoupit 5 3 1. Ve spodnm hlase lze v durovch modech a ve frygick ut pomr 2:1 postupem 5 6
8.
je-li v pedposlednm taktu v c.f. klesajc pevodn tn, pak lze ve vrchnm hlase ut pomr 2:1 postupem 5 6 8 nebo ut
disonantnch prtah k citlivmu tnu - ve vrchnm hlase se uv prtahu septimy k sext, ve spodnm hlase se uv prtahu
sekundy k tercii

4:1, 6:1 - zvr je shodn s ktp 2:1, nkdy se vak melodie uzavr obtn, proto musme jej pohyb zmrnit nebo zastavit ji
v pedposlednm taktu

SMK - zvr tvome obdobn jako u synkopickho ktp, navc vak lze stoupajc pevodn tn ped jeho rozvedenm do finly vyzdobit
spodnm stdavm tnem v estnctinov hodnot

Dvojit (pevratn) kontrapunkt v oktv (pojem pevratnho kontrapunktu, tabulka,

konsonance, disonance na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost)
(95 97)

Kontrapunkt, v nm se daj hlasy vzjemn pevrtit (peloit nap. o oktvu) se nazv pevratn kontrapunkt.
Podle potu hlas, kter se daj pevrtit, rozliujeme pevratn kontrapunkt dvojit, trojit nebo tynsobn.
Podle intervalu, v nm hlasy pevracme, rozeznvme kontrapunkt pevratn v oktv, decim a duodecim.

Peloenm obou hlas se nesm zmnit vzjemn vztah konsonanc a disonanc!

Pevratn kontrapunkt v oktv lze schematicky znzornit tabulkou:

1 2 3 4
8 7 6 5 souet je vdy 9

konsonance
disonance na kvintu pohlme
jako na disonanci (120/95)
konsonance, je mohou
postupovat v paralelch.

Konsonantnost i disonantnost vech interval se v pevratu tm nemn, a na konsonantn kvintu, kter se pevratem mn
na disonantn kvartu a obrcen. Dvojhlas tedy zanme i uzavrme pouze primou nebo oktvou.

1
8 przdn konsonance je v pevratu zachovna. Oktva se vak pevrac v primu, proto oktvu
neuvme v prbhu polyfonn vty na tk dob. Jinak se dme bnmi pravidly
dvojhlasho kontrapunktu (neuvme skryt nebo pzvun paralely, na lehkch dobch uvme strann
pohyb nebo protipohyb apod.)

3
6 pln konsonance se pevrac opt v plnou konsonanci. Tyto intervaly tedy mohou nastupovat
v jakmkoli pohybu, proto je uvme nejastji.
15
 4
5 disonantn kvarta se pevrac v kvintu, proto musme povaovat i jinak konsonantn kvintu
za disonanci. Pitom se dme pravidly dvojhlasho kontrapunktu pro uvn disonanc
(na nepzvun dob lehk prchod, ppadn spodn nebo vrchn stdav tn, na polotk dob tk prchod,
na pzvun dob pipraven disonantn prtah: ve spodnm hlasu 5 6, ve vrchnm hlasu 5 4 3).
(121 / 96)

2
7 disonance se pevrac v disonanci. Opt se tedy dme pravidly dvojhlasho kontrapunktu
pro uvn disonanc (viz ve), s jedinou vjimkou: nnovho prtahu se neuv, nebo nelze
provst oktvov pevrat nny. (122/97)

Vzdlenost mezi obma hlasy nem peshnout oktvu v pevratu tak nedojde ke ken hlas. Peshneme-li tuto
vzdlenost a chceme-li se ken hlas vyhnout, transponujeme jeden z obou hlas o 2 oktvy nebo kad z hlas o oktvu.
(123/97)

V pevratnm kontrapunktu nazvme cantus firmus subjekt (S.), kontrapunkt kontrasubjekt ( Ks.) a
penesen hlas se jmenuje transpozice.

Dvojit (pevratn) kontrapunkt v decim a duodecim (tabulky, konsonance, disonance

na lehk a tk dob, hlasov vzdlenost, evoluce a transpozice)
(97 106)
A. Dvojit kontrapunkt v decim

disonance

1 2 3 4 5
10 9 8 7 6 souet je vdy 11

konsonance (124/98)

1 3 5
10 8 6 konsonance pln se pevracej v konsonance przdn a naopak.
Proto:
neuvme paraleln 3, 6, 10, vznikaj z nich paraleln 8, 5, 1,
rovnomrn stdme pln konsonance s przdnmi
preferujeme protipohyb nebo strann pohyb
aby nevznikly zjevn nebo skryt pzvun a nsledn 1, 5 a 8, neuvme na pslunch
dobch ani 10, 6 a 3.
decimu neuvme na tk dob v prbhu vty

2 4
9 7 disonance se pevracej v disonance, proto se lze dit pravidly dvojhlasho
kontrapunktu pro uvn disonanc (na nepzvunch dobch prchody nebo stdav tny s jedinou
vjimkou jen ve strannm pohybu nebo protipohybu, na pzvunch dobch pipraven disonantn
prtahy).

Charakteristick prtahy:
sekundov prtah se pipravuje ve spodnm hlase, a to jen primou 1 2 3
nnov prtah se pipravuje ve vrchnm hlase, a to jen decimou 10 9 8
kvartov prtah se pipravuje ve spodnm hlase, obvykle terci 3 4 5
septimov prtah se pipravuje ve vrchnm hlasu a rozvd se do sexty 8 7 6

16
Poznmka:
Transpozice subjektu (S.) se nazv evoluce, transpozice kontrasubjektu (Ks.) se nazv transpozice:
c.f. = S. transpozice evoluce
kp = Ks. transpozice transpozice
(125/98)
Hlasov vzdlenost mezi subjektem a kontrasubjektem nem peshnout decimu, aby pi transpozicch nedochzelo ke
ken hlas. Chceme-li se ken hlas vyhnout, pelome kontrasubjekt nebo subjekt o decimu + oktvu. (130/100)

B. Dvojit kontrapunkt v duodecim

disonance

1 2 3 4 5 6
12 11 10 9 8 7 souet je vdy 13

konsonance (131/101)

1 5
12 8 przdn konsonance se pevracej v przdn konsonance. Proto je uvme
v souladu s pravidly dvojhlasho kontrapunktu jen ve strannm pohybu a
protipohybu. Duodecimu neuvme na tk dob v prbhu vty.

3
10 pln konsonance se pevracej v pln konsonance. Proto mohou postupovat
libovoln, take i paraleln.

2 4 6
11 9 7 disonance se pevracej v disonance. Pouze konsonantn sexta se
pevrac v disonantn septimu a obrcen. Proto povaujeme sextu za disonanci.
Opt se dme pravidly dvojhlasho kontrapunktu pro uvn disonanc (na
nepzvunch dobch prchody nebo stdav tny, na pzvunch dobch
pipraven disonantn prtahy). (132/102, 136/104)

Charakteristick prtahy:
sextov prtah se pipravuje ve spodnm hlase a rozvd se pes septimu do oktvy
septimov prtah se pipravuje ve vrchnm hlase a rozvd se pes sextu do kvinty
undecimov prtah se pipravuje ve vrchnm hlase a jeho pevrat sekundov prtah ve spodnm
hlase
kvartov i nnov prtah se me pipravit jak ve spodnm tak i ve vrchnm hlase

Hlasov vzdlenost mezi subjektem a kontrasubjektem nem peshnout duodecimu, aby pi

transpozicch nedochzelo ke ken hlas. Chceme-li se ken hlas vyhnout, pelome kontrasubjekt nebo
subjekt o duodecimu + oktvu.
Evoluce se mus vdy (transpozice jen nkdy) dodaten upravit posuvkami, nebo jej pvodn tnina se
kvintovou transpozic mn.

Poznmky:
1. Smen pevratn kontrapunkt
vznikne, daj-li se hlasy dvojhlasho kontrapunktu pevrtit souasn v oktv i decim, resp. duodecim. Jsou tyto
monosti:
8 + 10 8 + 12 10 + 12 8 + 10 + 12
Ve vech ppadech mus kontrasubjekt splovat hlavn poadavky danch druh kontrapunkt! (137/105)

17
2. Permutace
se nazv opakovn sti skladby, v n dolo k vmn hlas na zklad pevratnho kontrapunktu. Dvojit kontrapunkt se
me doplnit na trojhlas nebo tyhlas jednm nebo dvma hlasy, kter pi permutacch zstvaj na mst jsou jen
doplujcmi hlasy. (130 d,e/101)

Thlas a tyhlas kontrapunkt, imitace.

Osnova:
Kontrapunkt imitan a neimitan
Imitace
o Pojem imitace
o Druhy imitac (dle zpsobu, jak odpovd risposta na propostu, dle pohybu, dle rytmickch obmn)
o Tvorba imitace
Kontrapunkt vokln a instrumentln
o Vokln kontrapunktick vta thlas
Zatek
Prbh souzvuky, skryt kvinty a oktvy, ken hlas, stejn a nestejn kontrapunkt
Zvr pedposledn a zvren akord
o tyhlas vokln kontrapunkt (souzvuky a jejich obraty, duetov hlasy, zjiovn chyb, zdvojovn tn
v prbhu vty a zdvojen pevodnch tn v zvru)
o Charakteristika instrumentlnho kontrapunktu
Obecn znaky melodick, harmonick, formov
Bachovsk instrumentln melodie zatek, prbh, zvr
Bachovsk kontrapunkt dvojhlas
o Instrumentln kontrapunkt trojhlas a vcehlas
uvn akord
pohyb jednotlivch hlas
hlasy reln a doplujc (vytercovn a vysextovn)
thlas bachovsk kontrapunkt s relnmi hlasy melodick a harmonick disonance
formy uvan v trojhlasu (na zklad c.f. a tmatu)
formy uvan ve tyhlasm bachovskm kontrapunktu)
Materily k analze: str. 24, 22, 36-37, 39-40

Imitace
(57 65)
A. Imitace (napodoben) - jeden hlas napodobuje druh hlas
Proposta prvn zaznn tmatu Risposta napodobujc hlas
Vrazn motiv nstupu proposty (nap. interval kvinty nebo oktvy, nebo vrazn rytmus nap. tekovan apod.) se nazv
hlava proposty. Risposta me nastoupit po propost v rznch intervalech:
v prim (v unisonu)
ve vrchn nebo spodn sekund, tercii, kvart, kvint, sext, septim, oktv, nn, decim.

B. Druhy imitac:
1. dle zpsobu, jak odpovd risposta na propostu:
a) psn nebo voln b) prost nebo uml c) reln nebo tonln
2. dle pohybu - pmosmrn (v rovnm pohybu) a protismrn (v inverzi, ra)
3. dle rytmickch obmn - zvten (v augmentaci) a zmenen (v diminuci)

V praxi se asto uv kombinace vce druh imitac.

ad 1.a) Psn imitace: risposta = propost (rytmicky, velikost i jakost interval) je mon jen v prim, oktv,
nkdy v kvart nebo v kvint (74/58)
Voln imitace: risposta napodobuje propostu jen piblin zachovv smr a rytmus, mn velikost i
jakost interval (75/58)
Rytmick imitace: je druhem voln imitace. Risposta imituje jen rytmus proposty, melodie se mn.
(proposta mus mt vrazn rytmus)
ad 1.b) Prost imitace: risposta nastoup po odeznn proposty (76a/58)
Uml imitace: risposta nastoup dve, ne dozn proposta (76b/58)

18
ad 1.c) Reln imitace:
Tonln imitace:
risposta je pesnou transpozic proposty (psnou imitac) obvykle proposta je v T,
risposta v D, pak tnick prima odpovd dominantn prim a tnick kvinta odpovd
dominantn kvint. (77/59)
risposta, nastupujc ve vrchn kvint, mn intervaly (voln imitace), aby se tonln
doasn pizpsobila propost, kter smuje od 1. k 5. nebo od 5. k 1. stupni vzestupn
nebo sestupn. Tnick prim proposty pak odpovd tnick kvinta risposty a tnick
kvint proposty odpovd tnick prima risposty. Kvintov interval proposty se tak mn
v kvartov interval risposty a obrcen. Nstup risposty tedy doasn probh v tnice,
dominantn tnina nastoup pozdji. (78/59) (286/237) (287/238)

ad. 2) Imitace v inverzi:
Imitace ra:
Risposta napodobuje propostu v opanm smru. Nejastji se uv inverze risposty
v oktv nebo v kvint (zstv pevn tnika). Kad intervalov
vztah m jeden spolen tn, tzv. pevn tn. Ostatn intervaly se protipohybem mn.
(79,80 /60)
risposta imituje propostu couvnm. Psn ra imitace imituje rytmus i melodii
proposty vrn. Voln ra imitace me imitovat pesn jen rytmus (tzv. rytmick rak)
nebo jen melodii (tzv. melodick rak). (142 / 115)

ad. 3) Augmentovan imitace: risposta napodobuje propostu ve dvojnsobnch rytmickch hodnotch. Proto risposta
nastupuje asto dve, ne dozn proposta. (81/61)
Diminuovan imitace: risposta napodobuje propostu v polovinch rytmickch hodnotch. Proto risposta
nastupuje asto mnohem pozdji ne proposta. (82/61)
V obou ppadech se uv tchto imitac i v inverzi.

C. Tvorba imitace
1. utvome hlavu proposty
2. peneseme ji jako rispostu
3. k tto rispost utvome kontrapunkt
4. tento kontrapunkt peneseme opt jako rispostu
5. postup stle opakujeme. Chceme-li peruit imitan zpsob, vedeme oba hlasy voln, na zpsob
6. neimitanho volnho polyfonnho dvojhlasu. (83/62)

Vokln kontrapunktick vta thlas (zatek, prbh, konec)

(66 82)
1. Zatek:
- thlas kp zan oktvovm (primovm) nebo kvintovm souzvukem se zdvojenm
zkladnm tnem
- nebo tnickm kvintakordem, kter mus bt vdy durov. (90/69)

2. Prbh:
- ke c.f. souasn tvome dva kp, kad z nich se d stejnmi pravidly jako ve dvojhlasm kp
- libovoln dva hlasy mus splovat podmnky dvojhlasho kp
a) thlas kp uv:
konsonantn dvojzvuky se zdvojenm jednoho z tn (86/67)
trojzvuky dur a moll
o kvintakordy
o sextakordy (obsahuj kvartu krytou spodnm hlasem, proto je lze bez ppravy uvdt i na tkch dobch).
V zvru vty lze ut tak sextakord zmenenho kvintakordu VII. stupn.
o kvartsextakordy obsahuj nekrytou kvartu, proto se uvaj jen prtan. (85/66)
Doporuuje se dvojzvuky stdat s trojzvuky, aby nevznikl pohyb v dvojhlase. Hlasy tak nesm postupovat
v paralelnch kvintch a oktvch. (90/69)
b) skryt kvinty a oktvy:
skryt kvinty jsou povoleny (87/67)
skryt oktvy se nepovoluj, protoe thlas neumouje doplnit oktvu na pln akord jen vjimen v zvru
skladby se povoluj (88/68).
c) ken hlas se opt doporuuje. Ped zvrem je nutno vechny hlasy svst do pvodnho poad. Peken nejni
hlas se stv basem ! (90/69)

d) kp stejn 1:1
lze ut jen konsonantn dvojzvuky a trojzvuky (lze ut kryt kvarty a kryt zm. kvinty)
paraleln sextakordy lze ut jen 3x za sebou (s ohledem na samostatnost hlas) (90/69)

19
 e) kp nestejn
jeden kp je ke c.f. v pomru 1:1, druh pak v pomru 2:1, 3:1, 4:1 nebo 6:1(pitom plat stejn pravidla jako v kp
dvojhlasm)
o na tkch dobch jen konsonance
o na lehkch dobch mohou bt konsonance nebo dochz k disonancm mezi:
2.kp a 1.kp, 2.kp a c.f . 2.kp a 1.kp i c.f. (91/70)
o tyto disonance jsou:
lehk prchod (ne tk na polotkch dobch !)
spodn stdav tn (94/71)
nota cambiata (terciov odskok mus konsonovat s obma hlasy !) (95/72)
kombinovan pomr 2:1 a 4:1 nebo 3:1 a 6:1
je-li c.f. s 1.kp v pomru 2:1 (3:1) a s 2.kp v pomru 4:1 (6:1), pak 1.kp a 2.kp jsou v pomru 2:1 (97,98 /74)

f) kp synkopick
prtan disonance uvme jen v jednom hlase:
o u kvintakord: 4 k 3 a 2 k 1 (6 k 5 nen disonantn prtah)
o u sextakord: 7 k 6, 4 k 3 a 2 k 1. (99/76) (100/77) (101/78)

g) kp smen
o smen kp uijeme jen v jednom hlase, druh hlas jde s c.f.v pomru 1:1 (102 a,b,c /79)
o smen kp uijeme v obou kp (102 d /80)

h) voln polyfonn thlas (kombinace vech kontrapunkt)

vechny jeho hlasy se rytmicky i melodicky rozvjej samostatn (103/81)

3. Zvr
pedposledn akord mus bt pln a mus obsahovat oba pevodn tny. Jsou to tyto akordy: D, D6, VII 6. Ve frygick
tnin je to jen kvintakord nebo sextakord VII. stupn.
pevodn tny pak smuj stupovit do finly (t.j. do primy nebo oktvy), zbvajc hlas postupuje do primy, tercie
(vdy jen durov) nebo kvinty zvrenho souzvuku.
zvren akord je tedy nepln, bez tercie (pak ovem ne v kvintov poloze) nebo bez kvinty nebo jen ztrojen
finla. (88,89/68)

tyhlas vokln kontrapunkt

(83 94)
uv stejnch trojzvuk jako thlas kontrapunkt (kvintakordy, sextakordy, prtan kvartsextakord), kter
dopluje tvrtm hlasem podle nauky o harmonii. Je vak lhostejn, kter tn se zdvojuje. Dvojzvuky s dvma
zdvojenmi tny nebo jednm ztrojenm uvme jen zdka.
Krajn hlasy tzv. duetov hlasy jsou nejdleitj, maj tvoit pln znjc dvojhlas.
Zvry tyhlas vty maj stejn akordick tvar jako zvry thlas vty. (106/84)

1. Stejn kontrapunkt 1 : 1
krom skrytch kvint se ve tyhlase uv i skrytch oktv, kter se teprve ve tyhlase dopln na pln akord.
(105/83, 106/84)

2. Nestejn kontrapunkt 2:1 a 3:1

jsou dv monosti
nestejn kontrapunkt jen v jednom hlase (107/84, 108/85, 109/85)
nestejn kontrapunkt ve vce hlasech (110/86, 111/87)

3. Synkopick kontrapunkt
prtahy ve tyhlas vt se li od prtah v thlas vt jen svou pravou a vtmi monostmi v rznch hlasech.
(112/87, 113/88)

4. Smen kontrapunkt tyhlas

opt dv monosti
c.f. + dva hlasy v pomru 1 : 1, tet hlas ve smenm kontrapunktu (114/89)
c.f. + vechny ti hlasy ve smenm kontrapunktu (115/90)
5. Voln polyfonn tyhlas
vechny hlasy jsou samostatn a rovnocenn (116/91)

20
Poznmka:
Chyby se nejlpe zjist rozloenm tyhlasu na est dvojhlasch vt a pezkouenm tchto dvojic hlas mezi sebou:
S S S A A T
B A T B T B

Vcehlas kontrapunkt
v akordickch tvarech lze zdvojit kterkoli tn, pitom dbme, aby zdvojen tny byly vdy v rznch hlasech kad
hlas mus zpvat jinou melodii !
v zvru nelze zdvojit ani stoupajc ani klesajc citliv tn. Pevodn tn celotnov se vak me zdvojit, vedeme-li
oba tny rozdlnm smrem. (118/93, 119/94)

Charakteristika instrumentlnho kontrapunktu (bachovsk kontrapunkt)

(123 186)

A. Obecn znaky instrumentlnho kontrapunktu (1600 1750)

Ji v obdob vokln polyfonie byly komponovny instrumentln skladby nebo vokln skladby s doprovodem nstroj
(nap. J. des Prs). V nich se vak slohov neliila nstrojov sloka od sloky pveck, a proto adme tyto skladby do
obdob vokln polyfonie. Instrumentln sloh se zan rozvjet bhem 16. stolet v souvislosti s rozvojem techniky
hudebnch nstroj (konec 16. stol. housle, za. 18. stol. klavr).
Instrumentln technika ovlivnila hudebn mylen po strnce:
melodick volnj intonace nezvyklch interval (zv.4, zm.5, zm.7), melodick rozsah (a 3 oktvy)
pohybov (tj. tempo a rytmus) hlasy jsou daleko pohyblivj, s pravidelnmi i nepravidelnmi takty a synkopac a
k uvolnnmu metru - rubato
harmonick - star tniny miz, ustaluje se tnina durov a mollov (harmonick a melodick)
- miz star kle (uv se houslov, basov, altov a tenorov kl)
- ustaluje se benevolentnj nzor na disonanci a jej znan uvn
- po obdob doprovzen mondie (florentsk opera) brzy dochz k syntze polyfonnho a
harmonickho (homofonnho) mylen, m je poloen zklad k instrumentlnmu
kontrapunktu, jeho vrcholn rozkvt spad do prvn poloviny 18. stol. (odtud
bachovsk kontrapunkt)
formov instrumentln periodick melodie se rozvj na zklad motivick prce, dalmi formotvornmi
prvky jsou figura a pas
- vznikaj nov formy: toccata, fuga, slov sonta, ciaccona, passacaglia, concerto grosso, suita
Instumentln polyfonie vznik spojenm dvou nebo nkolika samostatn vedench hlas nstrojov povahy v mezch
harmonick a formov zkonitosti.
Nejvt pedstavitel: Arcangelo Corelli, Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Hndel, Johann Sebastian Bach.
U ns nap.: Jan Dismas Zelenka, Josef Ferdinand Seger, Bohuslav Matj ernohorsk.

B. Bachovsk instrumentln melodie

Barokn skladatel navazuj na palestrinovskou melodiku, pizpsobuj nkter pravidla voklnho kontrapunktu novm
poadavkm a dle je rozvjej:
1. melodie zan na 1. nebo 5. stupni tniny v instr. kp dodruj toto pravidlo fugov tmata, nefugov tmata zanaj i
jinmi stupni, tetm a ideji i ostatnmi stupni (147,148 / 128).
2. melodick plynulost vznikajc stupovitmi postupy je v instr. kp dodrena zejmna pi prci s motivem (faktura
motivick), navc se vak uv faktury figuran. Vok. kp se rozloenm akordm vyhb, pro instr. kp jsou rozklady
akord charakteristick. Figuran faktura uv melodick figury, jej vrchn nebo spodn tny tvo melodick obrys
(147a,149 / 129). Nslednmi akordickmi tny (rozloenmi akordy) je linern vyjdena latentn harmonie (153/132).
Polyfonick jednohlas tak me psobit dojmem skutenho dvojhlasu nebo trojhlasu. Tm zpsobem dosahuje
vcehlasosti i melodie motivick nebo smen faktury tak, e se jej melodick proud tp do dvou nebo t psem (161
/ 136).
3. zlomen melodick linie po vtm skoku nebo nemelodick postupy (dva kvartov nebo kvintov postupy stejnm
smrem, dva stejnosmrn postupy v rozsahu septimy nebo nny) ob tato pravidla se v instr. kp nkdy nedodruj
z dvodu harmonickho vvoje melodie (147b,c / 128, 150 / 130).
4. skoky v instr. kp jsou povoleny skoky vemi intervaly. Nezpvnch interval uv instr. kp v pmch tvarech
(zejmna zv.2., zv.4., zm.3., zm.4., zm.5., zm.7.), co je pro instr.kp charakteristick. Tyto postupy jsou zdvodnny
harmonickm vznamem melodie a jsou vdy rozvdny ihned nebo dodaten do konsonance. Po vtm skoku
nsleduje stupovit pohyb opanm smrem (152 / 131, 150 / 130).
5. zavrcholen melodie jednm vrcholem a jednm dlem se nkdy v instr. kp nedodruje, p se tmata se dvma vrcholy
nebo bezvrcholov (147 / 128, 151 / 130).

21
6. opakovan tny ve vok.kp se dovoluj jen v delch hodnotch nebo jako portamento. V bachovsk melodii se
opakovanch tn uv voln.
7. periodicita melodie periodick stavba melodie v instr. kp vznik motivickou souvislost (tma k variacm, tance svit),
neperiodick stavba se vyznauje rozvjenm stle novch neshodnch mylenek (fuga, invence, preludium), ve smen
stavb se znaky periodicity prolnaj se znaky neperiodinosti (157,158 / 134).
8. melodicko-harmonick sekvence v instr. kp se uvaj tonln i modulujc sekvence (158 / 134, 159 / 135).
9. gradace se dociluj v instr. kp sekvencemi a stupovnm figuranch rozkmit (160 / 135).
10. zvry psn, jsou stejn jako ve vok. kp (162 / 136), voln se vyznauj neobvyklmi postupy k pevodnm tnm,
nahrazenm pevodnch tn jinmi tny nebo nepravidelnm rozvodem citlivho tnu do spodn tniky (163 / 137).

C. Bachovsk kontrapunkt dvojhlas

Z velkho potu polyfonnch dl hudebnho baroka je jen mal st skladeb dvojhlas. Nkter skladebn techniky
nachzme a ve skladbch thlasch a vcehlasch.

Podle charakteru jednotlivch hlas dlme polyfonn skladby na dv skupiny:

1. Polyfonn dvojhlas na zklad cantu firmu s volnm kp, c.f. obvykle bv protestantsk nebo vjimen gregorinsk
chorl. Chorln melodie me bt prost nebo kolorovan (ozdoben melodickmi tny). Tato technika je uita v
nkterch druzch chorlnch pedeher. (199/161, 200/163, 201/164, 202/165).
2. Polyfonn dvojhlas na zklad tmatu s volnm kp - tma je vytvoeno skladatelem. Tato technika je uita
ve dvojhlasch tancch barokn svity, nejastji v intermezzech (gavota, bourre, menuet aj.). (205/168).

Instrumentln kontrapunkt uv imitan i neimitan polyfonii a pracuje technikou jednoduchho i pevratnho

kontrapunktu:
1. Polyfonn dvojhlas imitan vyuv vech druh imitac znmch z voklnho kp, avak je podzen harmonickmu
principu. Tato technika je uita nap. ve dvojhlasch invencch, ve svit (gigue, preludium), v knonu apod.) (207/170,
209/171, 210/172, 211/173).
2. Polyfonn dvojhlas pevratn me bt vytvoen technikou dvojitho kontrapunktu v oktv, decim nebo v duodecim.
Pravidla instrumentlnho kontrapunktu se v hlavnch rysech shoduj s pravidly tho kontrapunktu voklnho (211/173,
222/179, 228/182, 233/185).

Harmonick strnka polyfonnho dvojhlasu:

1. Harmonick funkce v dvojhlas vt neprojevuj se tak vyhrann jako v homofonii, protoe jsou zastoupeny pouze
souzvuky o dvou hlasech. Pesnj uren vyplv ze souvislost a z figurac:
- konsonantn trojzvuky uvme oba, lze je vyjdit libovolnmi dvma tny (167/141)
- disonantn trojzvuky - uvme vtinou zmenen, zvten jen v moll v dominantn funkci, lze je vyjdit
libovolnmi dvma tny (168/141)
- charakteristick tyzvuky uvdme nejvznanjmi tny, disonance se pipravuj nebo nastupuj voln (169/142,
170/143, 171/144)
- vedlej tyzvuky rovn uvdme nejvznanjmi tny, septimu vedlejho tyzvuku je nutno pipravit zkladnm
tnem nebo prtahem (172/145)
Ve figuracch uvdme vechny akordy plnmi akordickmi rozklady. Rozvody a spoje akord v polyfonnm pedivu se
provdj podle zsad nauky o harmonii (173/146).

2. Tonln d skladby skladba zan a kon stejnou tninou (tzv. hlavn tnina), me se liit tnorodem. Ve svm
prbhu prochz blzkmi tninami.

Rytmick strnka polyfonnho dvojhlasu:

Oba hlasy se v zjmu kontrastu a plastinosti skladby rytmicky rozrzuj:
1. komplementrn rytmus vytv vzjemnm rytmickm doplovnm obou hlas stejnomrn plynouc pohyb
(174,175/147)
2. protikladn rytmy jsou uvny nejastji. Proti klidnmu toku jednoho hlasu je postaven ivj druh hlas (176/147)
3. souhlasn rytmy (syrrytmie) uvme jen ojedinle a krtce (178/149). Vzjemnou pohybovou zvislost obou hlas lze
ozvltnit tm, e zavrcholme kadou melodii na jinm mst (179/149).

Technika dvojhlasho bachovskho kontrapunktu:

Instrumentln polyfonikov uvdj disonance mnohem svobodnji ne vokln polyfonikov. Rozliujeme melodick a
harmonick disonance.
1. melodick disonance (prtah, prchod, stdav tn, pedjmka) jsou bohat uvny v t podob, jak je znme z nauky o
harmonii (163 / 137).
2. harmonick disonance jsou vlunm jevem instr. kp (do konsonantnch akord vokln polyfonie pronikaj na
nepzvunch dobch jen melodick disonance). Instr. kp uv trojzvuk i tyzvuk disonance na vech metrickch
dobch (181/151). V rychlch pasch je mono ut nkolik disonantnch interval za sebou (182c/152), vst hlasy
v nestejnch kvintch (182d/152), v paralelnch zmenench kvintch (185e/153), ve skonch kvintch (185d/153)
nebo ke skryt kvint (182e/152), nkdy i ke skryt oktv (182f/152). Lze ut ve, co dovoluje nauka o harmonii.

22
Tvorba kontrapunktickho dvojhlasu:
1. Kad tma nebo c.f. m latentn (mylenou, utajenou) harmonii (164,165/138). Tuto harmonii si musme ujasnit a
nartnout si harmonick funkce
2. V rmci tto harmonie tvome kontrapunkt pi dodren rozsahu hlas, harmonickch zsad a rytmickch zkonitost
(166/140).

Instrumentln kontrapunkt trojhlas a vcehlas

(uvn akord, pohyb jednotlivch hlas, hlasy reln a doplujc - vytercovn a vysextovn,
thlas bachovsk kontrapunkt s relnmi hlasy melodick a harmonick disonance, thlas na
zklad c.f. a tmatu, imitan a pevratn polyfonn thlas, tyhlas a vcehlas bachovsk
kontrapunkt)
(187 220)

V thlasm kontrapunktu lze ji harmonick prbh vty vyjdit pomrn pesn trojzvukovmi tvary akord, ve
tyhlasm a vcehlasm kontrapunktu vyjadujeme harmonii zcela jednoznan. Bn se uv tchto tvar:
pln kvintakordy s obraty
Nepln septakordy s obraty (bez kvinty nebo bez tercie)
Dvojzvuky s jednm zdvojenm tnem (nejastji 2x prima + tercie)

Pohyb jednotlivch hlas v thlas vt:

Kad hlas m jin pohyb (235/188)
Jeden hlas se pohybuje ve vtch hodnotch stejnomrn, ostatn hlasy komplementrn (236/189)
Pohybov prvky tmatu se stdav uplatuj ve vech hlasech (237/189)
Kad hlas je teba zavrcholit na rznch taktovch dobch (238/190).

Thlas kontrapunktick vta vznik:

K dvojhlas vt pipojme tet doplujc hlas
K tmatu nebo c.f. utvome nejprve jeden a pak druh reln kontrapunktick hlas
Dva nebo vechny ti reln hlasy tvome najednou (velmi obtn).

A. Tet (tvrt) hlas harmonicky doplujc dvojhlasou vtu

1. Rozliujeme hlasy reln a doplujc. Reln hlasy maj skutenou tmatickou lohu (proposta, risposta, dux, comes),
doplujc hlasy pouze doprovzej a harmonicky dokresluj reln hlasy, pitom se vak db, aby i ony mly svou
hudebn logiku (nap. aby to byly by krtk, ale ucelen hudebn frze apod.).
2. Reln dvojhlas me bt doplnn tetm (nebo i dalm) hlasem, kter provz v uritch paralelch hlasy reln. Tyto
paralely mohou bt rzn, nap. ast byly oktvov paralely (viz mixtury u varhan), avak zcela zvltn vznam mly
paraleln tercie a sexty, (tzv. vytercovn a vysextovn).
3. Technika vytercovn a vysextovn tet (i dal) hlas se me pohybovat v paralelnch tercich nebo sextch
k nktermu z relnch hlas (k tmatu, c.f., kp). Doplujc hlas (hlasy) me tvoit paralely k jednomu, pozdji opt
k druhmu z relnch hlas. Mohou bt vedeny v delch hodnotch (212,213/174, 232/185).

B. Technika thlasho bachovskho kontrapunktu s relnmi hlasy

se v hlavnch rysech shoduje s technikou tho kontrapunktu dvojhlasho. Doplujeme je specilnmi pravidly:
1. dvojit melodick tny jsou ve dvojhlasu vdy harmonicky neurit. Teprve trojhlas je promn v melodick disonance
s harmonickou uritost (239/190)
2. harmonick disonance pipraven i nepipraven lze (stejn jako ve dvojhlasu) ut na kterkoli dob (240a,b/191)
3. melodick disonance lze uvat v rozsahu danm naukou o harmonii, a to pouze v jednom hlase nebo stdav ve dvou
hlasech nebo souasn ve dvou nebo tech hlasech (240,241/191).

C. Polyfonn thlas v barokn polyfonii

1. Polyfonn thlas na zklad c.f. s dvma volnmi kp chorln fugy nebo fughetty, nkdy chorln pedehry
(244/193, 245/194)
2. Polyfonn thlas na zklad tmatu s dvma volnmi kp tanen intermezza svit (gavota,bourre,menuet), hlavn
tance svity (allemand, courant). Tyto formy nemus vyznvat v celm prbhu thlasn, nkdy se hlas ubr nebo
naopak pidv (246/195)
3. Polyfonn thlas imitan
vechny hlasy mus plynout harmonicky pirozen
ob risposty by mly nastoupit jako vnj, zcela obnaen hlasy, nap.: T-A-S, S-A-T, A-T-S, A-S-T apod.
(104/82)

23
 zpsoby imitan prce - obasn imitace (nejjednodu): nepravideln ve vech hlasech, obvykle
zahajuj dal neimitan proud (247/197)
- pedjat imitace: uv se v chorln pedehe, v n vod i mezihry uvaj
motivickho materilu pozdji nastupujcho chorlu (248/198, 249/199)
- prost imitace: uv se ve skladbch s jedinou stedn melodi, kter je
imitovna (preludium, invence, gigue, francouzsk lullyovsk ouvertura, triov sonta,
bachovsk thlas varhann sonta) (250/200)
- uml imitace psn: vyskytuje se vzcn jako thlas knon (251/201)

4. Polyfonn thlas pevratn

Pravidla trojitho kontrapunktu se v hlavnch rysech shoduj s pravidly tho kontrapunktu voklnho.

D. tyhlas a vcehlas bachovsk kontrapunkt

Zvukov sytost tyhlasho kontrapunktu vyplv z prav znmch z nauky o harmonii. Tvorba i technika tyhlasho
kontrapunktu je analogick s thlasm kontrapunktem.
1. Polyfonn tyhlas na zklad c.f. + 3 voln kp: chorln pedehry (261/208, 262,263/209)
2. Polyfonn tyhlas na zklad tmatu + 3 voln kp: nkter sti svity nebo concerta grossa (264/210)
3. Polyfonn tyhlas imitan: stejn formy jako u thlasu, navc jet oratoria, paije, me a dvojit knony
4. Polyfonn tyhlas pevratn: je obdobou thlasho pevratnho kontapunktu.

S vcehlasm kontrapunktem se setkvme hlavn ve sborovch stech baroknch oper, m, kantt, oratori nebo ve
voklnch skladbch a capella. Sborov partie tchto skladeb jsou nejastji osmihlas (kad hlas se dl). Tak je tomu nap.
v Purcellovch nebo Hndlovch anthemech (tak antifona = v angliknsk liturgii soubor zpv na biblick text) nebo
v Bachovch motetech (271/218).
1. Ve vcehlasch skladbch se neshledme s tak bohatm melodickm a pohybovm kontrastem jako ve skladb thlas.
Ji ve tyhlasm polyfonnm pedivu obas vysledujeme jeden hlas, kter se stdav pimyk k ostatnm hlasm
v tercovch nebo sextovch paralelch. Toto tzv. vytercovn nebo vysextovn je pak tm astj, m je skladba
hlasov poetnj.
2. Z instrumentlnch baroknch skladeb jsou vcehlas hlavn chorln pedehry a fugy. Fugy jsou obvykle komponovny
pro ti a pt relnch hlas a jen velmi vzcn pro vt poet hlas. S mnohohlasmi knony se v baroku setkvme jen
zdka.
3. Ve vcehlas polyfonii se uv spe techniky jednoduchho kontrapunktu. S technikou pevratnho kontrapunktu se
setkvme zdka.

Kontrapunktick formy.
Osnova:
Formy voklnho kontrapunktu
o Ran vcehlas 7. 13. stolet (organum paraleln a laterln, discantus - discantus floridus, gymel -
fauxbourdon)
o Ars antiqua 1250 1320 (conductus, motetus, knonick rondellus knon, rondeau)
o Ars nova 1320 1420 (francouzsk: izorytmick motetus, me thlas a tyhlas, psov formy
rondeau, balada, virelai, chasse; italsk: Italsk madrigal, ballata, caccia)
o Nizozemsk kola 15. stol. a vrcholn renesance 16. stol. (moteto, ricercar, madrigal polyfonn, frottola,
chanson, me)
Knon
o Pojem knon (zpis a zakonen knonu)
o Druhy knon (analogie s druhy imitac, knony s doplujcmi hlasy nebo s harmonickm doprovodem,
knon dvojit)
o Hkov knony
Formy instrumentlnho kontrapunktu
o Passacaglia a ciaccona (definice, vvoj, rozdl mezi passacagli a ciacconou, forma - ostintn tma,
kompozin gradace)
o Dal formy (barokn svita, barokn sonty a koncerty, opera, oratorium, kantta, fuga, varhann chorln
pedehry)
Materily k analze: str. 31-34, 44-46

24
 Pehled forem voklnho kontrapunktu
(ran vcehlas, ars antiqua, ars nova, nizozemsk kola a vrcholn renesance)
(111 120)
A. Ran vcehlas (7. 13. stolet)
1. Vchodiskem byla heterofonie (rznohlas) - unisonov pednes melodie nkolika hlasy, v nich zaznvaj drobn
interpretan obmny a ozdoby, kter vytvej v detailech odlin verze te melodie, ve snaze zeslit a zpestit in
jedn hudebn mylenky soubnmi postupy.
2. Organum /184/ je nejstar stedovkou skladebnou technikou (7.stol.). M dva hlasy. Gregorinsk melodie, tzv.
cantus firmus (tenor, vox principalis) je doprovzena ve spodnm hlase, tzv. vox organalis, paralelnmi istmi kvartami.
Oba hlasy mohou bt zdvojeny v oktvch (z paralelnch kvart tak vznikaj paraleln kvinty). Takov organum se nazv
organum paraleln (rovnobn). Laterln (strann) organum zan unisonem, pokrauje strannm pohybem do
kvarty, pak postupuje paraleln a v zvru se vrac opt strannm pohybem do unisona. Nejdleitjm ohniskem
organln tvorby se stal pozdji notredamsk chrm v Pai, kde byl kapelnkem Leoninus (kolem r. 1150), jen byl
zvn nejlepm organistou (znan pozdji nabylo toto slovo vznamu varhank).
3. Discantus /186/ protipohybov organum. C.f. (sm o sob melodicky i rytmicky bohat) je doprovzen vrchnm
hlasem, tzv. discantem, jen protipohybem (ale i strannm a rovnm pohybem) tvo ke c.f. dokonal konsonance. Hlasy
lze tak kit. Pozdji se discantus obohacuje prchodnmi tny a melodickmi ozdobami (tzv. discantus floridus
doslova kvtnat), v souznn se pipoutj i jin intervaly, zejmna tercie a sexty. Nstupce Leonina, Perotinus (kolem
r. 1200) byl obdivovn jako nejvt discantor.
4. Gymel (10. 11. stol.) lat. cantus gemellus bleneck zpv. Je lidovho pvodu a pochz z Anglie. Gymel je
dvojhlas, zan kvintovm souzvukem a pak pokrauje v paralelnch tercich nebo sextch. Pozdj thlas zpv
v paralelnch sextakordech se nazval fauxbourdon (neprav bas) /187/.

Vechny formy vcehlasu se uplatovaly pi slavnostnch liturgickch obadech jako improvizace dle uritch pravidel.
Teprve a od 10. stol. se objevuj notovan vcehlasy. Podstatou vcehlas skladebn techniky (organum, discantus) bylo
postupn vypracovn novch hlas k danmu tenoru (c.f.). Druh hlas se jmenoval duplum, tet triplum, tyhlas organum
nebo dicantus se nazval quadruplum.
V notovm zpisu vcehlas skladby bylo nutno uvat menzurovn, je umoovalo zaznamenat vzjemn trvn tn
mezi jednotlivmi hlasy, tzv. modln rytmika (trochaeus -- . ) (jambus . -- ) (daktylus --- . -- ) (anapest . -- --- ) atd.
Organum zachycovalo dlku tn jen v zkladnch rysech, discantus uval po tto strnce dosti pesn notace. Kolem roku
1250 pak byla zavedena menzurln notace, kter velmi zpesnila vzjemn rytmick pomr vech hlas.

B. Ars antiqua (1250 1320)

1. Organum zstalo trvale spjato s liturgi.
2. Conductus /188/ - chrmov, pozdji i svtsk forma pro slavnostn pleitosti. K samostatn zkomponovanmu tenoru
byly vypracovny dva a ti dal hlasy, zpravidla syrrytmicky. Zvr conductu se vyzdoboval melodickou virtuzn
ozdobou, tzv. copulou, koloraturou na zpsob koncertn kadence /188/.
3. Motetus /189-190/ - zprvu chrmov forma psan technikou neimitan polyfonie. Nad tenorem, nkolikatnovm
rytmicky upravenm chorlnm cittem, jen se opakuje s odmlkami po celou dlku skladby, rozvj se ve vrchn kvint
nov hlas, tzv. motetus (pvodn snad vrok, ren), poppad dal triplum, vjimen tak quadruplum. Kad hlas je
rytmizovn jinm rytmickm modem. Tenor (c.f.) je oznaen na zatku jedinm slovem, asto se nezpval, byl hrn na
hudebn nstroj. Ostatn hlasy pinej rzn texty, v pvodnch stadich jaksi vklady chorlnho zpvu uitho v c.f.
Pozdji motetus peel i do svtskho prosted, kde vedle latinskch text byly zaazovny i francouzsk psn.
4. Rondellus
Knonick rondellus (rota)* /193/ vyvrcholen imitan techniky, svtsk forma. Nap. estihlas anglick Letn
knon (John Fornsete) kolem roku 1240.
Rondeau /192/ - starofrancouzsk tanen pse, v n se std slov zpv (couplet) se sborovm refrnem
(ritornelem) psanm nejastji organln technikou, ve form ab aa ab ab.
Skladatelsk tvorba ars antiqua je vtinou anonymn. Jmny se uvdj zvlt Franko Kolnsk, truvr Adam de la
Halle a Petrus de Cruce.

* rota je tak pedchdce housl (ribeba)

C. Ars nova (1320 1420)

Francouzsk ars nova:
Kvintov a oktvov paralely miz, msto przdnch istch interval zaznvaj pln tercie a sexty. Hlavnmi pedstaviteli
jsou Philippe de Vitry a Guillame de Machaut. Hlavnmi formami jsou:
1. Motetus /ABC 47/ /198/ se li od star stavby izorytmickm lennm vech hlas (sluchem je nepostiiteln).
Izorytmie (ec. isos = stejn) je jednotn rytmick uspodn hudebn mylenky, je m pi kadm opakovn stejn
rytmus a mn jen svj melodick obrys.

25
2. Me /209/ thlas, psan conductovou technikou nebo tyhlas, psan motetovou izorytmickou technikou s hlasy:
tenor, kontratenor, motetus a triplum (tenor s kontratenorem me bt hrn instrumentln). Prvn tyhlasou mi napsal
G.de Machaut.
3. Psov formy: Rondeau /202/ - stejn forma jako v ars atiqua (hlavn melodie se nazv cantus)
Balada /203/ - vcehlas pse formy aab
Virelai (virl) /205/ vcehlas tanen pse s refrnem (abbaa)
Chasse (as) dvojhlas knon popisujc lov

Italsk ars nova (Florentsk) tzv. italsk trecento 14. stol.:

Vyrst z lidov nbon psn zvan lauda, kter m pozdji znan vznam pro vznik oratoria. Hlavnm pedstavitelem je
Francesco Landino.
1. Italsk madrigal /211/ zpotku dvojhlas, pozdji thlas skladba na strofick svtsk italsk text (milostn,
satirick). Hlavn melodie je v nejvym hlase, ostatn hlasy jsou koncipovny vokln. Provdl se tak ve form
jednohlas psn s instrumentlnm doprovodem. Forma aab.
2. Ballata /214/ je lidov tanen pse, podobn francouzsk virelai.
3. Caccia /216/ podob se francouzsk chasse. Dvojhlas knon je doplnn instrumentlnm nebo voklnm tetm hlasem.
(Po n piel ricercar a po nm pak fuga.)

D. Nizozemsk kola (15. stol.) a vrcholn renesance (16. stol.)

Prvn generace burgundsk (Guillame Dufay, Gilles Binchois):
Rozvj a obohacuje odkaz ars nova a nle tedy jet do obdob gotiky. Dufay v zvru sv tvorby vybavuje sv skladby
tymi hlasy, kter nazv discantus ili supremus (soprn), altus (alt), tenor a contratenor neboli bassus (bas). /222/
Druh generace (Jean Ockeghem):
Pipravuje ji obdob vrcholn renesance. Nejdleitj formy:
1. Knon /230-231/ - s touto technikou se setkvme v chansonu, madrigalu, motetu i v mench skladbch. Setkvme
se tak s hkovmi knony, dvojitmi i trojitmi knony.
2. Moteto /229/ je novj druh motetu, kter je zaloen na principu imitan polyfonie psn, a hlavn voln. Textov
pedloha se rozdluje na krtk ryvky, z nich kad je zpracovvn samostatn na zklad novho motivu imitan
technikou. Kad takto vznikl dl je ukonen dlm zvrem, avak v zjmu jednolitosti skladby jsou tyto dl zvry
pekryty polyfonnm pedivem. Oddly se vzjemn li zpsobem zpracovn, sti textov nejzvanj bvaj
komponovny syrrytmicky. V imitacch nastupuj hlasy ponejvce v prim, kvint a oktv. Pozdj moteta byla psna
i s instrumentlnm doprovodem.
3. Me - hlavnm problmem, kter eili skladatel 15. stolet bylo hudebn sjednocen celho ptivtho menho cyklu,
nap. uitm cantu firmu spolenho vem jeho stem. Podle tohoto cantu firmu pak byla me pojmenovna. Tento
cantus firmus byl umsovn do tenoru (tzv. tenorov me).
Tet generace (Jacob Obrecht, Josquin des Prs a jejich nsledovnci v zpadnch zemch a Itlii) a vrcholn
renesance (G. P. da Palestrina, A.Willaert, A. a G. Gabrielli, Orlando di Lasso):
Tet generace nizozemsk koly zuitkovala znovu a hloubji podnty italsk renesance, provedla syntzu dosavadnho
vvoje, polyfonn proud je lenn kadencemi, upevnili vdom tniny. V 16. stolet byl polyfonn styl Nizozemc rozen a
pijmn ve vech evropskch zemch. Pibyly vak nkter nov slohov rysy:
Stle vce byla posilovna harmonick struktura hudebnho mylen, homofonn faktura byla uvna jako kontrast
k polyfonnm plochm, a nakonec ovldla cel oddly skladby.
Velk pozornost k zhudebovanmu textu (peliv deklamace, pzvuky, vystien obsahu a poetinosti textu)
Siln zliba v pln harmonii vedla ke zvyovn potu hlas (5 6 ti hlas skladby), vcesborov technika, kter
vytvela vrazn prostorov efekt
Snaha o zvukovou barevnost byla diferencovan (liturgick hudba = a capella msk kola Palestrina, bentsk
kola = instrumentln a vokln hudba G.Gabrielli). v 16. stol. dolo k velkmu rozkvtu instrumentln hudby
(tanen svity, ricercar, canzon da sonar, sonta, klavrn hudba diference, ground, varhann hudba - fantasie,
ricercary, canzony, toccaty, loutnov hudba)
1. Vcesborov technika /238/ je protjkem madrigalov komorn tvorby. Tvrci jsou kapelnk bentskho chrmu sv.
Marka Adrian Willaert a jeho nsledovnci Andrea a Giovanni Gabrielli, kte tak vytvoili
2. ricercar, instrumentln polyfonn formu vyrstajc z motetu. Ricercar je pedchdcem barokn fugy, od n se li tm,
e nezpracovv jen jedno tma, nbr provd stle nov a nov motivy.
3. Madrigal polyfonn /237/ nevznik obnovou landinovskho madrigalu z obdob ars nova. Vyrst z lidov melodiky,
zvlt pak z frottoly. Je psn na nestrofick milostn text s volnm verem pro komorn sbor a capella. Neopr se o
ciz c.f., vechny jeho hlasy jsou vymyleny skladatelem. Obdobou madrigalu byl ve Francii vcehlas chanson (J.des
Prs). /231/ (Frottola /235/ jednohlas pse s instrumentlnm doprovodem, milostnm textem s humornm nebo
posmnm zabarvenm. Forma se podob balad.)
4. Me je psna vysplou vokln polyfoni. V 16. stolet se veobecn prosadil nov typ tzv. parodick me, kter
zpracovvala ciz hudebn materil (moteto, chanson, madrigal apod.) podle nho pak mla me pojmenovn (nap.:
Missa super Dolorosi martir od Krytofa Haranta variovala madrigal Dolorosi martir Luky Marenzia). V tomto
kontextu nem slovo parodie hanliv vznam, ale znamen pouze zakomponovn fragmentu jin skladby do vlastnho
dla. Tento zpsob skladby neznamenal dn poruen autorstv. V t dob se vce ne melodick linka cenilo celkov
zpracovn dla, vynalzavost ve veden hlas a architektura kompozice. Autor takto pouitho dla se nectil bt
26
 pokozen, ale naopak poctn. Palestrina zkomponoval vce ne 50 takovchto m a v prvn polovin 16. stolet byl tento
zpsob kompozice m pevldajc. Do parodick me byly vkldny teba i pouh jednotliv hlasy vcehlas skladby,
take je dnes velmi obtn pouitou skladbu rozpoznat. Jako pedlohy byly asto pouity i sti svtskch skladeb
(psn, dokonce i tanen skladby). Tento zpsob byl Tridentskm koncilem v roce 1562 zakzn. Tento koncil tak
poadoval srozumitelnost textu, kter mnohdy vokln polyfonie neposkytovala. Takovou m, kter nebyla napsna
podle dn pedlohy je estihlas Missa papae Marcelli G.P.Palestriny.

Knon

Knon = pravidlo (z etiny)

je psn, uml imitace cel hudebn vty*. Jeliko risposta me nastoupit po propost v rznch intervalech,
rozeznvme knony (obdobn jako imitace) v prim, sekund, tercii, kvart, kvint .... a nn. Nap. Bu zdrv (SZ
540)
Rozliujeme knony dvoj-, troj-, ty- a vcehlas. Vcehlas knony jsou mn ast pro jejich harmonickou
jednotvrnost, kter vznik mnohonsobnm opakovnm proposty. m je proposta krat a harmonicky jednoznanj,
tm je harmonie jednotvrnj. Srovnejme: Na shledanou (SZ 530) a Zvonky (SZ 528).
Jednoduch knony v prim nebo oktv se obvykle zapisuj na jedn notov osnov (m-li nastoupit risposta v oktv,
pe se pod houslov kl mal 8), nstupy jednotlivch rispost se vyznauj slic nad notovou osnovou.
Zakonen knonu me bt
psn vechny hlasy dozpvaj a do konce
voln risposty skon na vhodnm mst na konci proposty. Knon me bt ukonen oktvou, primou, kvintou
nebo kvintakordem, dle zvyklost danch uritm slohovm dobm. Nkdy skladatel tento zvr sm nazna
(nap. hvzdikou, korunou apod.).

Vvoj knonu
Knon m sv koeny ji v dob gotiky. Ve 13. a 14. stolet (ars antiqua, ars nova) vznikaj knony na lidov texty,
inspirovny krsami prody, ronmi obdobmi, lidskmi vztahy a city. Nap. Zvonky (SZ 528). Bvalo zvykem
doprovzet knon doplujcm, nejastji ostintnm hlasem. Formy se nazvaly knonick rondellus zvan t rotta
nebo caccia (kaa) skladba lc hon, nap. Letn knon (1.KHK/8). Knonick technika se v t dob asto oznaovala
termnem fuga. Nap. Fuga trium vocum (SZ 530).
15. 16. stol. (renesance)
knon mval obvykle duchovn text, nap. Palestrina, Illumina oculos meos (1.KHK/17). Velmi ast jsou tak hkov
knony (Nizozemsk kola).
17. stol (baroko)
knony si uchovvaj vn rz, objevuj se vak spe jako urit sek rozmrnj skladby. Nap. Bach, Invence c-moll
(Hla 173 a 179). asto se vak stvalo, e jako spoleensk zbava byly zpvny dva (nebo vce) knony rznch
autor souasn (jejich melodicko-harmonick prbh musel bt shodn), na zpsob quodlibetu**. Nap. Poj za mnou
+ Poj, u jedeme (1.KHK/31, SZ 529).
18. stol. (klasicismus)
knon se spojuje s ertem, vtipem a satirou, slou k zbav spolenosti. Nap. Beethoven, Vynlezci metronomu (SZ
537), Haydn, Intervaly (SZ 539), Mozart, Ach jen pl (SZ 538), Krsn hj (SZ 539).
19. stol. (romantismus)
od knonickch vtpk se ustupuje, knonu se uv spe ve smyslu instruktivnm. Nap. Brahms (SZ 542)
20. stolet
spojuj se vechny aspekty pedchozho vvoje, svtsk, duchovn i hkov knony. Nap. Hurnk (SZ 526 528),
Loudov (SZ 531) Hindemith (SZ 534, 536).

Druhy knon, knony s doplujcmi hlasy nebo s harmonickm doprovodem. Knon dvojit.

1. Druhy knon jsou analogick s druhy imitac:

Knony jednoduch (pmosmrn imitace)
pesn zachovn interval je mon jen v prim a oktv, ostatn knony nezachovvaj jakost interval, zachovvaj
jen jejich velikost, nap. Haydnv tyhlas knon v prim (SZ 540), Bachv knon Mj Pn v oktv (1.KHK 37),
Mozartv knon Bu zdrv (SZ 540).
Knony v protipohybu (imitace v inverzi)
risposta je inverz proposty. Inverzi provdme podle spolenho tnu (tzv. pevn tn), co je tn stupnice, kter se
vyskytuje v propost i rispost vdy na stejnm mst. Nap. Ote n (1.KHK/35).
Knon v augmentaci
risposta psn imituje propostu v augmentaci. Tm se ovem risposta stle vce vzdaluje od proposty, a ji nelze sluchem
sledovat a ztrc tak svj smysl. Proto se tato technika uv jen v mench rozmrech. Nap. J.des Prs: Benedictus
(1.KHK/13).
Knon v diminuci
risposta psn imituje propostu v diminuci. Tm se risposta pibliuje k propost, a se s n setk a pak se z pvodn
risposty stane proposta a z pvodn proposty augmentovan risposta. Proto se uv v mench rozmrech.
27
* Knon je tak druh byzantskho a slovanskho bohosluebnho zpvu v 7. 11. stolet.
** Quodlibet znamen: 1. run psan zpvnek, 2. ertovn skladba na zpsob potpourri.
V praxi je mon spojit knon v augmentaci s knonem v diminuci. Nap. M.Iglo: U Brna (2.KHK/41). asto se spojuje
augmentace nebo diminuce s inverz. Nap. risposta 1.hlasu nastoup v kvint a v augmentaci, risposta 2. hlasu je v diminuci.
Nap. J.desPrs: Agnus Dei (1.KHK/14). Souasn vechny druhy knon mohou nastoupit v rznch intervalech.

2. Knony thlas, tyhlas a vcehlas

a) bez doplujcch hlas
Vechny druhy knon lze tvoit nejen ve dvojhlase, ale tak ve troj- a vcehlase.
b) s doplujcmi kontrapunktickmi hlasy
tyto hlasy (1 2 ) nebvaj samostatn, spe se poj s hlasy proposty a risposty tak, e s nimi stdav postupuj
v paralelnch tercich nebo sextch a tak je dopluj harmonicky i rytmicky, tzv. vytercovn a vysextovn, co je vak
charakteristick a pro instrumentln kontrapunkt. Nap. J.S.Bach, Goldbergovy variace (Hla 212/174)
c) s harmonickm doprovodem
vyskytuj se a pozdji, konec baroka a klasicismus, nap. Bachova sonta A dur pro housle a klavr (Hla 214/175),
Hurnkovy knony (SZ 526 528), Ebenv Podzim (SZ 531), Hindemithovy knony(SZ 534).
3. Knony dvojit a trojit
a) knon dvojit
je kontrapunktick tyhlas, v nm probhaj souasn dva rzn dvojhlas knony. Jednotliv hlasy mohou nastupovat
rznm zpsobem:
P1 P1 P1
P2 R1 P2
R1 P2 R1
R2 R2 R2
Nap. Bach: Chorln pedehra (Hla 268/214), M.Krej: Hajej, dadej (SZ/543)
J.Fux: Knonick me (Hla 269/214), J.Brahms: Jen vroucn (SZ 542).
b) knon trojit
je kontrapunktick estihlas, sloen ze t dvojhlasch knon. Nap. J.des Prs.

Hkov knony
jsou pznanm prvkem renesann a barokn skladebn techniky. Nejsou vnjm pnosem ve vvoji hudby, dokldaj
vak vynalzavost a tvr muzikantsk vtip autor.
1. Ra knon
je dvojhlas knon, v nm je risposta psnou a plnou ra imitac proposty. Nap. (Hla 142/115), (Sucho 32)

2. Zrcadlov knon
je dvojhlas knon, kter vznikne zrcadlovm obrazem pvodnho dvojhlasho knonu. Zrcadlov obraz je vlastn
inverze pvodn proposty a risposty s pevnm tnem na tet lince. Nap. Hla 143/116).

3. Kombinace raho a zrcadlovho knonu

rispostu utvome tak, e zrcadlov obraz proposty napeme odzadu a piadme ji k propost (ra a inverzn imitace
souasn). Je dvojhlas. Nap. (Hla 144/116)

4. Nekonen knon
je dvoj i vcehlas. Vznik vhodnou pravou zvrench takt knonu tak, aby konec risposty tvoil sprvn
kontrapunkt k zatku proposty. Nap. erven se line ze, (Hla 145/117).

5. Kruhov knon
je dvoj i vcehlas. Prochz vemi tninami kvartkvintovho kruhu. Proposta v zvru moduluje do vy nebo ni
tniny. Tento knon se po nvratu do pvodn tniny me stt nekonenm (po enharmonick zmn). V praxi se vak
neuv vech transpozic, ale jen nkterho vseku kvartkvintovho kruhu.

6. Hdankov knon
je dvoj i vcehlas. Udv jen propostu napsanou v normln nebo kruhov notov osnov. Poet rispost, jejich nstupy a
intervalov vztahy i druhy imitan techniky je teba uhodnout podle pipojench slovnch hesel nebo symbol. Nap.
(Hla 146/117).

28
 Barokn passacaglia a ciaccona
(221 230)
jsou kontrapunktick variace, v nich se tma nemn, stle se tvrdojn (ostintn) opakuje, ponejvce v basu. Jsou pravm
opakem ornamentlnch nebo charakteristickch variac, v nich se tma mn.

1. Passacaglia nebo ciaccona vyrst ze starch lidovch tanc. Oba tance jsou panlskho pvodu ze 16. stolet
(passacaglia m tak italsk pvod), jsou pomal, v tdobm taktu s charakteristickmi enskmi zvry a s asto
kluzkm a oplzlm textem. Potuln hudebnci provozovali ciacconu i passacagliu nejastji na zpsob variac opench
o ostintn bas. Oba tance zanikly v 17. stolet.
2. Barokn passacaglia a ciaccona se vyvinuly
z machautovskho izorytmickho moteta, kter uval opakovanou tenorovou melodii, nad n se rozvjely dva
izorytmicky lenn zpvn hlasy s vlastnmi texty
z varian techniky skladatel tanench ciaccon a passacagli. Doshly vak vysok technick i umleck rovn
a nazvaj se dle tchto tanc: ciaccona, passacaglia, v Anglii tak ground.
3. Rozdl mezi ciacconou a passacagli spatujeme ve stavb a charakteru tmat:
passacaglia m tma uzaven v hlavn tnin celm zvrem, charakter tmatu je vce melodick,
ciaccona m tma uzaven polovinm nebo oslabenm zvrem, take jednotliv variace vypadaj jako zetzeny,
charakter tmatu je spe harmonick (276/224) (278/228)
V novj hudb rozdl mezi passacagli a ciacconou zmizel, jsou to synonyma pro kontrapunktick variace na stle se
opakujc tma.
4. Uije-li se techniky ciaccony nebo passacaglie jen v uritm seku skladby, hovome o ostintnm basu:
toto ostinato me bt psn nebo voln
skladby s ostintnm basem se p v lichch i sudch taktech
oblbenm ostinatem byl sestupn diatonicky nebo chromaticky vyplnn kvartov interval (274/222, 275/223)
5. Instrumentln ciaccona nebo passacaglia
ostintn tma
bv obvykle tytaktov nebo osmitaktov vta nebo perioda, zpravidla v lichm taktu (vzcn i v sudm,
zejmna ground) (276/224, 278/228)
zaznv na zatku skladby v basu, s kontrapunkty nebo bez nich,
setrvv v basu po celou dobu skladby nebo obas pechz do jinch hlas,
me zaznvat beze zmn - psn nebo s obmnami voln
kompozin linie, prbh a celkov sklouben jednotlivch variac (kompozin gradace):
sdruovn nkolika variac ve vt celky
pohybov rst se dosahuje pozvolnm rozvjenm kontrapunktickch hlas od jednoduchch rytmickch tvar
k sloitjm
dynamick rst probh souasn s pohybovm rstem,lze vak tak rozliit jednotliv variace oste
zvukov rst vznik irokmi akordickmi rozklady, roziovnm thlasu na tyhlas a vcehlas,
homofonickm figurativnm doprovodem kontrapunktick melodie
typy kompozin gradace
nepetritou gradaci uvme jen ve skladbch s malm potem variac
peruovanou gradaci uvme ve skladbch s vtm potem variac: gradace se lom a doasn klesne a teprve
pak doshne kompozinho zavrcholen. Skladebn plocha umstn do doasnho zlomu me mt povahu
kratho intermezza (a/225) nebo delho stednho dlu (b/226).
6. Ciaccona nebo passacaglia me bt uita:
jako st cyklu samostatnch skladeb, nap. preludium, fuga, ciaccona ve v jedn tnin a na tnorod
jako st cyklu svitovho, kompozin vrchol svity na zvr
jako samostatn skladba, kter bv zakonena
kompozin vystupovanou variac,
cittem tmatu vystupovanm dynamicky a zvukov,
krat nebo del kodou,
fugou na ostintn tma
cyklus kontrapunktickch variac: Vechny varian vty tohoto cyklu vzjemn kontrastuj, souasn se vak
stmeluj jednotnm ostintnm tmatem. Me tak vzniknout:
ciacconov svita, jednotliv vty zaznvaj oddlen
kombinovan forma jednovt, sloen z nkolika ciaccon.

Poznmka: Nkdy se uv oznaen ciaccona pro skladbu, kter je idealizac tance. Pak nem s varian formou ciaccony
nic spolenho.

29
 Pehled forem instrumentlnho kontrapunktu
1. vod
Mezi formy, kter vznikly nebo byly dle rozvjeny v obdob baroka, pat zejmna:
passacaglia a ciaccona
fuga, fughetta
toccata, preludium, fantasia
barokn svita
barokn sonty a koncerty
sinfonia, ouvertura
oratorium, paije, kantta
opera
chorln pedehra, invence, atd.
knon
ricercar
moteto
me

Instrumentln sloh se podle kompozin techniky td na hudbu homofonn a polyfonn.

Nejjednodu homofonn hudba vznik v obdob doprovzen monodie (florentsk camerata), zejmna v jednohlas
psni, v oratoriu a opee (jednohlas melodie + generlbasov doprovod). Bohat doprovod zan uvat Claudio
Monteverdi a jeho nsledovnci. Technika florentsk monodie pak pechz z vokln tvorby tak do instrumentlnch
tvar (barokn sonta apod.).
Brzy na to dochz k syntze polyfonnho a harmonickho mylen, m je poloen zklad k instumentln polyfonii,
jej vrcholn rozkvt spad do 1. poloviny 18. stolet. Skuten perod a vvoj k pravmu instrumentlnmu
kontrapunktu nastv vak teprve v dob, v n se vyvj barokn nstrojov hudba a jej hlavn formy: varhann toccata,
fuga, barokn svita, sonta, kontrapunktick variace, sinfonia, concerto grosso. Instrumentln kontrapunkt vznik
spojenm dvou nebo nkolika samostatn vedench hlas nstrojov povahy v mezch harmonick a formov
zkonitosti.

2. Preludium
(lat. = pedehra) je v barokn hudb vod ke svit, fuze nebo chorlu. Vyznauje se zpracovnm jedn krat mylenky
(asto jen figury), homofonnm zpracovnm, asto vak tak polyfonnm zpracovnm imitan technikou jednoduchho
nebo dvojitho kontrapunktu, nkdy i na zpsob fugy.

3. Ricercar
(it. = hledati) je pedchdcem barokn fugy, od n se li tm, e nezpracovv jedno tma, nbr postupn provd nov
a nov motivy.
Vyrst z imitanho moteta: v prbhu 16. stolet se kompozin zpsob imitanho moteta penesl do instrumentln,
zejmna loutnov a varhann hudby.
Skladby tohoto typu se nazvaly rzn: fantasia, canzona, capriccio, toccata, ve panlsku tiento, ale nejastji ricercar.
Postupn se v nich vytbila vt pohyblivost instrumentlnch hlas, zstal vak vt poet tmat a tm i nkolik
fugovch expozic za sebou. Tmata se nerozliuj na hlavn a vedlej, ani se nespojuj v kontrapunktick pedivo.
Andrea a Giovanni Gabrieliov vytvej varhann ricercar podobn tyhlas fuze s mezivtami, kter svm slohem ji
pat do instrumentlnho kontrapunktu.

4. Invence
Invence (lat. npad) obecn znamen drobnj instrumentln (charakteristickou) skladbu rznho nladovho zamen. Je
to nejastji trojdln skladba, kter zpracovv jedno nebo dv tmata na zpsob zjednoduen a volnji pojat drobn fugy:

1. EXPOZICE mezivta 2. PROVEDEN mezivta 3. ZVR

Tma (DUX) je uvedeno M modulan Probh obvykle Pevd zpt Zan hlavn
v hlavn tnin, asto lohu, obvykle v dominantn nebo do hlavn tninou, kter
ji s doprovodem, do dominanty paraleln tnin. tniny. bv zachovna
je imitovno v oktv nebo do paralel- Zpracovv tma a do konce.
(DUX) podobn jako n tniny. nebo prvky Me obsahovat
oktvov fuga, vjimen kontrapunktu. tsnu, prodlevu
tak v kvint (COMES). apod.
Expozice me bt roz-
ena o dodaten nstup.
Tak se me objevit
stl protivta.

30
Invence vak nemus bt psny pouze v uveden form, jak si ukeme na nsledujcm pkladu:
Z Bachovy tvorby je znm soubor patncti invenc dvouhlasch a soubor patncti invenc trojhlasch (jim Bach pvodn
pikl oznaen sinfonie). Kad z patncti dvojhlasch invenc je kompozin i formov jinak eena:
forma polyfonickho preludia: nap. . 1, 7, 8, 13
scarlattiovsk dvojdln sonta (viz vvoj sontov formy): . 6
jednoduch fughetta (zpracovv jedno tma): . 4, 10, 15 (301/244, 317/257 + 318/260 + 325/265 + 326/266)
dvojit fughetta (zpracovv dv tmata): . 5, 9, 11, 12
knonick technika: .2 (211/173, 222/179)

5. Chorln pedehra
je druh polyfonnch skladeb psanch nejastji pro varhany na dan c.f., jm je hlavn protestantsk chorl. Doshla
vrcholu v dlech J.S.Bacha. Nepedstavuje vyhrann formov typ, umouje rozdln pojet podle rznch zpsob prce
s chorlem:
nejjednodu chorln pedehra: chorl tvo c.f. stle v tme hlase v dlouhch notovch hodnotch, zpravidla bv
prost (199/161) nebo kolorovan (201/164) a ostatn hlasy vytvej k nmu kontrapunkty, nejastji s vyuitm motiv
chorlu v diminuci a s uplatnnm imitac (199/161, 200/163, 202/165, 235/188,236/189, 245/194, 248/198, 249/199)
rozvinutj chorln pedehra: osahuje k chorlu podle jednotlivch slok vody, mezihry a dohry (ritornely), kter
dotvej obsah textu hudebn (200/163,202/165)
jin pojet chorln pedehry: melodie chorlu me bt rozdlena do rznch hlas a vyuv se jako zklad fugata nebo
kontrapunktickch variac (nap. chorln variace: melodie chorlu se nkolikrt opakuje v delch notovch hodnotch,
piem prostupuje rznmi hlasy a pokad je doprovzena rznmi kontrapunkty v ostatnch hlasech).
volnj pojet chorln pedehry: se uv v tzv. chorln fantazii, v n se pracuje jen se zlomky chorlu
nejumlej chorln pedehry:
chorl se objevuje jako vznamn protihlas knonu (213/174)
chorln ricercar, v nm se c.f. po secch imituje ve vech hlasech
nebo tzv. chorln fuga (347/284,348/285), v n se ped zvrem cituje chorl v plnm znn.

6. Imitan moteto
bylo jednm z hlavnch skladebnch druh vokln polyfonie 16. stolet a udrelo se v duchovn hudb a do 20. stolet.
Textov pedloha se v nm rozdluje na krtk ryvky, z nich kad se zpracovv samostatn na zklad novho
motivu. Skladba tedy sestv z ady oddl, z nich kad zpracovv vlastn text i motiv psnou nebo volnou imitan
technikou (na zpsob expozice fugy). Kad oddl vysuje v zvr, ale v zjmu jednolitosti skladby jsou hranice mezi
oddly pekryty polyfonnm proudem. Oddly textov nejzvanj bvaj zpracovny syrrytmicky.
V tvorb J.S.Bacha pronik do moteta protestantsk chorl, objevuj se tak slov zpvy, a moteto se tak bl kantt.
Star moteta byla psna a capella, novj pak i s doprovodem, nejastji varhannm. Vyskytuj se i moteta pro slov
hlas s doprovodem a i ve sborovch skladbch se pvodn forma sloen z imitan zpracovanch st nkdy opout.
V Anglii se formov typ moteta, vzan na angliknskou crkev, nazv anthem (mezi jeho tvrce pat nap. Henry
Purcell a G.F. Hndel).

Fuga.
Osnova:
Barokn fuga
o Podstata fugov skladby (charakteristika a zkladn formov schma, vznik fugy)
Vcetematick fuga
o jednoduch a vcetematick fuga
o tmata vcetematick fugy
o ti typy dvojit fugy
o trojit a tynsobn fuga
Fuga ptihlas a vcehlas, fuga v protipohybu, chorln fuga, fughetta a fugato
Materily k analze: str. 46, 60-62,66-68

31
 Barokn fuga
(podstata fugov skladby charakteristika a zkladn formov schma, vznik fugy)
(231 232)
1. Fuga (lat.=bh)
je nejvznanj polyfonn formou evropsk hudby. Je to nejastji tdln (a ptidln) vcehlas (dvoj a
estihlas) skladba, vybudovan na zklad imitac jednoho nebo nkolika tmat, je postupn prochzej vemi
hlasy skladby podle uritch pravidel.
je pedstavitelem evolunho typu hudby. Neobsahuje sice motivickou prci pznanou pro evolun hudbu
klasickou a romantickou, tmata se v n exponuj vtinou cel, ale imitan zpsob jejich uvdn a stl
promnlivost, nelenitost a neperiodinost polyfonnho proudu, kter nezn doslovnch reprz jednotlivch st
skladby, dodv fugm znanou pohybovou slu a neutuchajc napt.
Barokn fugu (pedstavovanou skladbami J.S.Bacha) povaujeme za stavebn psnou je uritou normou pi
studiu tto formy. Jin zpracovn povaujeme za vce i mn voln fugy.

2. Druhy fugy
Podle potu hlas : dvouhlas a estihlas fugy.
Podle potu tmat: jednoduch (1 tma), dvojit (2 tmata), trojit (3 tmata) a tynsobn (tyi tmata) fugy.

3. Podstata fugov skladby

Jednotliv dly jednoduch psn (Bachovy) fugy jsou: expozice, proveden a zvr. Dlka jednotlivch dl bv
piblin soumrn. Nejsou vak vzcn ppady znanch disproporc, nap. krtk proveden, strun zvr apod.).
EXPOZICE PROVEDEN ZVR
tma se uvd postupn ve vech tma se uvd v dalch skladba vrchol v hlavn tnin
hlasech v hlavn a dominantn tnin tninch

Fuga probh bez npadnjch peryv v jedn gradan lince:

Nem dnou reprzu
Pin stle nov a nov kontrapunktick zpracovn tmatu
M obvykle neperiodickou stavbu, sestv z vt nesymetrickch, obvykle zetzench.
Vtn stavba ustupuje do pozad a skladba se spe len dle jednotlivch nstup tmatu
Kad ze t dl, kter nejsou od sebe nijak zeteln oddleny, je vak ponkud jinak zpracovn.

4. Vznik fugy
Prapvod: Nzev fuga se objevuje ji ve 14. stolet ve Francii, kde oznauje imitan zpracovan skladby, zejmna
knony (knonick rondellus-rota, chasse, caccia). V dnenm slova smyslu se tento nzev uv od 17. stolet.
Renesance: Imitan technika se dle rozvj v motetech (vokln nizozemsk polyfonie - Josquin de Prs), kdy se
tma imituje v prim, oktv, ale i v kvint a tak se postun vytv fugov expozice. V motetech se vak zpracovv
vce tmat, take lze ci, e se tehdej moteto skldalo z ady fugovch expozic ukonench dlm zvrem, asto
pekrytm polyfonnm pedivem. Tato technika se penesla i do instrumentln hudby. Tyto skladby se nazvaly
rzn (fantasia, canzona, capriccio, toccata, tiento), ale nejastji ricercar. Cesta od ricercaru k fuze smovala
k omezen potu tmat na jedin a k rozvinut jedin expozice o proveden a zvrenou st. (nizozemec Jan
Pieterszoon Sweenlinck ve varhannch fantazich a ital Girolamo Frescobaldi ve skladbch varhannch a klavrnch).
Baroko: Dovruje cel pedchoz vvoj kontrapunktickho mylen. V osobnosti J. S. Bacha (Temperovan klavr,
Umn fugy) syntetizuje vechny monosti a prostedky, jakch je monumentln kontrapunktick sloh schopen.
Barokn fuga tvo jednolit celek, jedinou mrn zvlnnou linii od prostho zatku a po vyvrcholen v proveden.
Jednotliv nstupy tmatu jsou sice dleit, ale pece jen nemaj vynikat pli a rozbjet psoben celku; je to
zvan pravidlo pro interpretaci tchto skladeb.

Vcetmatick fuga (jednoduch a vcetmatick fuga, tmata vcetmatick fugy, ti typy

dvojit fugy, trojit a tynsobn fuga).
(291 301)
Jednoduch fuga zpracovv jedno tma. Nkter fugy se rozvjej na zklad vce tmat, tzv. vcetematick fugy. Tyto
fugy mohou mt v zsad dvoj rznou formu:
a) kad tma m svou zvltn expozici i proveden a vechna tmata se spolen zpracovvaj a v zvru fugy;
b) vechna tmata se exponuj zrove a maj pak t spolen proveden a zvr.
Ve spolenm proveden nebo zvru skladeb se tmata vzjemn kontrapunkticky spojuj t v tsnch.

Tmata vcetematick fugy:

mus mt pohybov i melodick kontrast
mus tak mt vnitn vzjemnou spznnost k imitan prci (v pevratnm oktvovm kontrapunktu)
jedno z nich je obvykle mylenkov zvanj hlavn tma

32
 pechodnm typem od fugy jednoduch k vcehlas, je jednoduch fuga se stlou protivtou, v n ovem protivta
neme splnit funkci skutenho druhho tmatu, protoe nem jeho zvanost a vraznost
nkdy se vak dal tma fugy vytv z vraznj stl protivty tematizac protivty

Dvojit fuga je fuga o dvou tmatech. Podle toho, jak druh tma vstoup do fugy, rozliujeme ti typy dvojit fugy:
1) Prvn typ obsahuje:
expozici prvnho tmatu a jeho krtk proveden
expozici druhho tmatu a jeho krtk proveden
spolen proveden obou tmat a jejich spolen zvr (350/291)

2) Druh typ obsahuje:

expozici vystavnou z jednoho tmatu
v proveden pistoup druh tma
v zvru, stejn jako v proveden, vystupuj ob tmata spolen (354/293)

3) Tet typ obsahuje:

expozici, v n jsou obsaeny ob tmata (bvaj zde uvedena v dvojitm kontrapunktu v oktv)
v proveden se pracuje s obma tmaty jednotliv nebo spolen.
v zvru vystupuj ob tmata rovn jednotliv nebo spolen (jako tsny) (356, 357/294)

Trojit fuga je fuga o tech tmatech. Bv vystavna podobn jako fuga dvojit jen s tm rozdlem, e druh a tet
tma nezaznvaj ji v expozici. Vstupuj do fugy dvojm zpsobem:
a v proveden
expozice 1. tmatu + jeho krtk proveden , expozice 2.tmatu + jeho krtk proveden, expozice 3.tmatu + jeho
krtk proveden. Zpravidla nsleduje jet proveden spolen.
V obou ppadech uplatn se v zvru vechna tmata. (358,359,360,361,362 / 296).

tynsobn fuga je vzcnost. Je komponovna ze ty tmat na stejnch principech jako u fugy dvojit nebo trojit
(363,364/298, 365,366/300).

Fuga ptihlas a vcehlas, fuga v protipohybu, chorln fuga, fughetta a fugato

(280 291, 301 304)
Fuga ptihlas a vcehlas:
Nejastji se p fugy 3 a 4 hlas. Mn ast jsou fugy 2 a 5 hlas, zatmco 6 hlas se vyskytuj jen velmi vzcn.
Poet hlas nem na celkov prbh fugy podstatn vliv. Pi lichm potu hlas se v expozici stdaj nstupy vdce
a prvodho v rznch reperkusch, doplnn nkdy nstupy nadpoetnmi.
Konstrukce tsen u vcehlasch fug je mnohem obtnj (344/281). Dvojhlas fugy jsou pirozen prost
(313/252).
Fuga v protipohybu
exponuje tma v rovnm pohybu i v protipohybu a oba tvary se stdav uvdj v celm dalm prbhu skladby
(345/282)
sloitj fugou v protipohybu je skladba, v n fugov nstupy zaznvaj navc v diminuci nebo augmentaci
(346/282)
Vokln fuga
se od fugy instrumentln odliuje tm, e je jednodu, v melodickch linich db monost lidskho hlasu
(zpvnost, rozsah, pomlky pro ndechy aj.)
vyrst z menho nebo umlho textu, jen bv strun a mnohokrt se opakuje
melodie asto obsahuje melismata, zvlt v mezivtch.
vokln fugy se p t pro sbor a capella, ale vtinou bvaj doprovzeny orchestrem jako soust oratori a kantt
(368/302, 369/303).
Chorln fuga
je jednou z odrd chorln pedehry
v prbhu chorln fugy, obyejn v proveden nebo v zvru, se cituje melodie chorlu souasn s tmatem fugy
tma chorln fugy bv odvozeno z melodie prvnho vere chorlu, me vak bt vytvoeno i z jinho motivickho
materilu.
chorln melodie se poprv uvd po fugov expozici. Uveden chorlu pin psobiv vyvrcholen skladby
(347/284)
poznmka: Chorln fugu nesmme zamovat za fugu, jej tma je utvoeno z chorlu !

33
Fughetta je drobn fuga mn zvanho obsahu.
m vechny charakteristick znaky a nleitosti fugy, ale ve je zde v drobnch rozmrech a strun (nap. zkrcen
proveden)
asto se vyskytuje odpov prvodho v oktv (podobn jako v oktvov fuze).
formu fughetty maj i nkter Bachovy invence a nkter barokn chorln pedehry pro varhany; pro klavr napsal
J.S.Bach soubor Mal preludia a fughetty
Fugato je fugov expozice.
Nen to samostatn forma, je to jen technika imitanho nstupu hlas podle zsad platnch pro expozici fugy, tedy
v pomru dux comes dux comes., kterou skladatel pouv v rmci jin hudebn formy.
Setkvme se s n nap. ve vzruenjch stednch dlech sbor (viz Foersterovy musk sbory apod.), ale tak
v dlech komornch i orchestrlnch (nap. efektn a reprodukn nesnadn fugato ve Smetanov symfonick bsni
Z eskch luh a hj).
Nkter skladby nebo jejich samostatn sti fugatem zanaj a me dojt k mylnmu dojmu, e jde o fugu.
Poznmky:
Fugy pro slov melodick nstroje (nap. Bachovy fugy pro slov housle) pouze naznauj polyfonn fakturu.
V nkterch fugch se meme setkat i s krtkmi homofonnmi vlokami, paraleln vedenmi hlasy v mezivtch
nebo s pleitostnm rozenm stanovenho potu hlas fugy o doplujc hlas.

Expozice fugy, tma a odpov.

Osnova:
Expozice fugy, tma a odpov
o Dux (postaven a uit tmatu v expozici, charakter a vlastnosti tmatu, hlava tmatu a jej znaky,
pokraovn a zvr tmatu)
o Comes (jeho postaven v expozici, zpsoby odpovd na modulujc i nemodulujc dux, oktvov fuga)
o Protivta a mezivta ve fuze (definice a vlastnosti protivty, jej postaven v expozici, fuga se stlou
protivtou, definice, vlastnosti a koly mezivty - spojky)
o Reperkuse hlas v expozici fugy (definice, hlavn zsady a pklady thlasch a tyhlasch reperkus,
rozen expozice, pravideln a nepravideln uspodn nstup dux a comes v expozici)
Proveden fugy (nstup proveden fugy, tonln pln proveden, strun a rozlehl proveden, citace tmatu,
sdruen nstup, mezivty)
Zvr fugy (nstup zvru fugy, tsna, prodleva, peruen polyfonnho proudu, vyboen do subdominantn tniny,
koda)
Materily k analze: str. 47-48, 50 - 51, 5354, 57-58, 60-62, 66-68

Dux (podrobn o tmatu fugy postaven a uit tmatu v expozici, charakter a vlastnosti
tmatu, hlava tmatu a jej znaky, pokraovn a zvr tmatu).
(232 236)

1. Dux (vdce)
Expozice fugy je prvn dl fugy. Vymezujeme tyto zkladn pojmy: tma, vdce (dux) - proposta, prvod (comes) -
risposta, protivta, mezivta (spojka) a reperkuse. Vdcem nazvme prvn nastupujc hlas v expozici, kter pedn tma
v hlavn tnin. Zpravidla zaznv v jednohlase, lze jej vak tak uvst s doprovodem. Vdce kon vtinou s nstupem
druhho hlasu. Jakmile tma dozn, je imitovno v sousednm hlase v tnin dominantn (comes = prvod, risposta). Tato
imitace je doprovzena kontrapunktem hlasu pedchozho, kter se nazv protivta. Po skonen imitace nsleduje krat
mezivta (spojka) kter modulan pipravuje nstup tmatu v dalm hlase opt v hlavn tnin (dux) - nyn ji zn trojhlas;
poslze v poslednm hlase pichz tma opt v dominantn tnin (comes) za doprovodu ostatnch hlas, nyn ji
v kompletnm tyhlasu:

Ve tyhlas fuze (vokln i instrumentln) nazvme hlasy podle smenho sboru (S,A,T,B).

dux (T) protivta mezivta (spojka) protivta

S --------------------///
comes (D) mezivta (spojka) protivta
A -------------------///
dux (T) protivta
T ----------------------//
comes (D)
B ----------------------/
(316/256).
Dux a comes se tedy li pedevm tninou: dux = hlavn tnina (T), comes = jej dominantn tnina (D).
34
3. Fugov tma je vrazn hudebn mylenka v durov nebo mollov tnin. Mus bt obsahov nosn, protoe se ve
skladb mnohokrt opakuje.
Tma je tvoeno podle uritch zsad:
a) Nen pli dlouh, ani pli krtk (1 a 9 takt), takov, aby mohla vzniknout minimln kadence ( T D T nebo T
S T); m bt zapamatovateln jako celek.

b) Tma je jedin hudebn vta, tedy s jedinm zvrem a na konci:

m bt neperiodick (280 a,b /233)
m mt lich poet takt (280 a,b /233)
nemaj se v nm opakovat motivy (281 a,b / 234)
m mt jeden vrchol (vechny uveden pklady)
Vechny tyto podmnky nebvaj vdy splnny. Nevhodn jsou vak periodicky stavn tmata klasickho typu. Jsou-li
pouita jako tma k fuze, mus bt nejdve upravena do vhodnho tvaru jedn vty, protoe cel kontrapunktick sloh
smuje k plynulosti, jednolitosti, a tm i k monumentalit. ast zvry jsou evolunmu prbhu fugy pekkou.

c) Tma me mt charakter
vokln: plyne vtinou v sekundch, m rozsah do oktvy, (280a /233, 368/302) nebo
instrumentln: je pohyblivj, rytmitj, se skoky a rozsahem do decimy (283/235)

d) Nejdleitj je zatek tmatu, tzv. hlava tmatu. Je npadn, aby jeho nstupy v polyfonnm proudu dobe vynikaly.
Hlava bv zvraznna dvma prostedky:
synkopickm nstupem (nstupem na lehkou dobu) (280 b /233, 281 a,b / 234)
a tzv. tnickm skokem, co je vzestupn nebo sestupn tnick kvinta nebo kvarta (T1 T5 nebo T5 T1). Tento
skok se dje bu pmo (280 a/233) nebo tak s melodickou vpln (280 b /233). Je velmi dleit, protoe
spolehliv charakterizuje hlavn tninu a zsadn ovlivuje zpsob, jakm odpovd prvod (280/233):
- jestlie hlava obsahuje tnick skok, odpovd se tonln rispostou (286/237)
- kvintov tn v hlav tmatu vbec nezazn, odpovd se relnou rispostou (295a, /241)

e) Po rytmicky vrazn hlav, me tma dle pokraovat

rychlejm pohybem figurativnho rzu (283b /235)
ve fugch rychlejho tempa se vyskytuj tmata del a v nich se nkdy mohou objevit i sekvence (280b /233,
290/239)

f) Tma kon dvojm zpsobem. Podle toho rozeznvme dva druhy tmat:
Kon-li tma primou nebo terci (jen vjimen kvintou) hlavn tniny, je to tma nemodulujc (280/233,281/234)
Kon-li tma primou nebo terci dominantn tniny, je to tma modulujc (282a /234,298/242)
Zvr tmatu nen nijak npadn zdraznn a tma bezprostedn pokrauje dle jako tzv. protivta.

Comes
(jeho postaven v expozici, zpsoby odpovd na modulujc i nemodulujc dux, oktvov fuga)
(237 244)
Prvod comes - risposta nebo odpov je tedy hlas, kter v expozici tvo odpov vdci. Pedn tma zsadn
v dominantn tnin. Je nkolik zpsob odpovdi, podle nsledujcch pravidel:
a) Jestlie je tma nemodulujc a m v hlav tnick skok, neme bt odpov reln, protoe by se v okamiku konce
vdce a zatku prvodho stetly dv tniny (hlavn a dominantn). Aby se tto nesrovnalosti zabrnilo, nastupuje
prvod tzv. tonln odpovd. Comes tedy nastoup v hlavn tnin, m se poten skok kvinty vdce zmn
v prvodm na skok kvarty nebo obrcen, kvarta se zmn v kvintu. Ovem cel dal prbh prvodho je ji
v tnin dominantn (287 a,b /238, 286 a,b,c /237, 290/239). Tonln se odpovd tak tehdy, jestlie hlava tmatu
zan 5.stupnm a nepokrauje tnickm skokem (288/238). Nkdy prvod vjimen nastoup v subdominantn
tnin, aby byla dodrena melodick linie tmatu (289/239) .

b) Jestlie je tma nemodulujc a nem v hlav tnick skok, je odpov prvodho reln (tj. vrn, doslovn = psn
transpozice do dominantn tniny) (295 a /241). Odpov je tak reln v tchto ppadech:
dux obsahuje tnickou kvintu jen krtce, jako melodick tn (295 b /241)
jestlie by se fugov tma tonln odpovd pli zkreslilo (293/241)
comes odpovd na dux zaloen chromaticky, i kdy obsahuje tnick skok (296 a,b /242)
nsleduje-li ve fugovm tmatu po VII. stupni tent stupe snen (297/242)

c) Jestlie je tma modulujc, me comes na zatku odpovdat vdy reln (v dominantn tnin) a v hlav je i nen
tnick skok. Avak prvod neme zstat a do konce reln, protoe by musel tak on na konci modulovat do sv
dominantn tniny, stejn jako pedtm vdce. To by vak ji byla tet tnina v expozici, co je neppustn. Z toho
dvodu se mus udlat na konci prvodho tonln prava tak, aby prvod nemoduloval do sv dominantn, ale aby
moduloval do sv subdominantn tniny, co je vlastn nvrat do tniny hlavn tsn ped modulanm zlomem vdce
35
 odpovd prvod tonln. Ovem pi tto prav mus bt zachovn pvodn rytmickomelodick charakter konce
tmatu. (298/242, 299/243).

d) Comes me tak nastoupit v oktv (pak se nijak neli od vdce). Takov fugy se nazvaj oktvov (301/244),
prvod me tak odpovdat v opanm tnorodu (302e,f /244), poppad v inverzi, augmentaci nebo diminuci (345,
346/282); asto se tak stv, e prvn tn tmatu je v prvodm zkrcen (302 a,b /244)

Protivta a mezivta ve fuze

(definice a vlastnosti protivty, jej postaven v expozici, fuga se stlou protivtou; definice,
vlastnosti a koly mezivty spojky).
(245 252)
Protivta
Kdy vdce dokonil tma, pokrauje dle formou kontrapunktickho doprovodu prvodho, ili vytv protivtu.

Vlastnosti protivty:
je vystavna z motivickho materilu tmatu nebo z materilu novho
m bt pirozenm pokraovnm tmatu
vrazov i harmonicky tma zjasuje a dopluje
mus vak s tmatem vdy melodicky nebo rytmicky kontrastovat
nesm tma obsahov zastiovat (303/245, 304, 305/246, 306,307/247).

Fuga se stlou protivtou:

Proti kadmu dalmu znn tmatu me bt vystavna protivta nov. Avak me to bt tak protivta stle t, tj.
naprosto stejn nebo jen mrn obmnn. V takovm ppad hovome o fuze se stlou protivtou (308/248)
stl protivta
- mus kontrastovat s tmatem pohybov i obsahov
- je nejastji postaven z motiv nesouvisejcch s tmatem, jen zdka se setkme s protivtou utvoenou
z fugovho tmatu (308/248, 316/256, 317/257, 318/260, 319/260)
- mus bt psna v pevratnm oktvovm kontrapunktu, aby j bylo mono uvat v libovolnm hlase, vdy kdy
zazn tma
- zaznv poprv jako kontrapunkt k prvodmu v dominantn tnin a dle se ozv pi kadm nstupu
fugovho tmatu, a to bu po celou dobu fugov skladby nebo jenom v nkter jej sti.
Nkter fugy mohou mt i dv nebo ti stl protivty. Ty pak mus bt vytvoeny technikou dvojitho (trojitho)
pevratnho oktvovho kontrapunktu.

Mezivta
je spojovac i modulan sek, kter me bt mezi jednotlivmi dly, nap. mezi expozic a provedenm, ale rovn uvnit
dl samotnch (tzv. spojka), nap.:

// EXPOZICE // mezivta // PROVEDEN

dux // // dux
//-------------- // // //---------------
comes spojka comes
// ---------------// // //-------------
dux
// //
/--------------- //
(316/256)
Kdy ve fuze s nemodulujcm tmatem skon comes v dominantn tnin, nsleduje tm pravideln krtk spojka, jejm
elem je modulovat zpt do hlavn tniny a umonit tak nstup druhmu vdci. Tato modulan spojka m bt co nejkrat,
aby nenaruovala rychl a plynul prbh expozice. Ostatn mezivty ve fuze jsou obvykle del a maj jednodu
polyfonickou strukturu ne seky s tmaty.

Mezivty i spojky se vyznauj:

asto se v nich uplatuj sekvence (310/250, 313/252)
nkdy i nznaky homofonn faktury (paraleln veden hlas, akord apod.).
mezivta je svou npln vdy mn zvan ne tma. Bv vystavna z motivickho materilu tmatu nebo protivty,
ppadn z materilu novho avak odpovdajcho charakteru cel skladby (312/251, 324/265)
mezivta asto nebv provdna vemi hlasy. Nap. v thlas fuze tvo mezivtu pouze dva hlasy, ve tyhlas ti;
zpravidla zde ml ten hlas, kter po mezivt nastoup s tmatem, m je nstup tmatu psobivj (312/251).

36
 Reperkuse hlas v expozici fugy
(definice, hlavn zsady a pklady thlasch a tyhlasch reperkus, rozen expozice,
pravideln a nepravideln uspodn nstup dux a comes v expozici).
(253 258)

Poad hlas v nm na zatku expozice nastupuje tma se nazv reperkuse. Reperkus je nkolik, ale tyi z nich
dokonale spluj dv hlavn zsady:
a) aby kad nastupujc hlas byl hlasem vnjm, tj. alespo z jedn strany odkrytm,
b) aby se stdaly hlasy vy (S a T) s hlasy nimi (A a B).

Jsou to reperkuse:

S------------------------ S---- S----- S--------------

A-------------------- A------------ A------------------------ A---------------------
T----------------- T------------------- T---------------- T------------------------------
B----------- B-------------------------- B--------- B--------

V expozici thlas fugy jsou nejvhodnj reperkuse:

I. ---------------------- I. ------ I. -------------- I. --------

II. -------------- II. ---------------- II. -------------------------- II. ------------------------
III. ---- III. ------------------------- III. ------ III. ---------------
(315/254)

Nevhodn jsou tedy reperkuse nap.:

S -------------------
A ---------------------------------- I. ------------------------------
T -------- nebo II. --------
B --------------------------- III. --------------------

V tchto ppadech je posledn hlas vnitnm hlasem, tedy shora i zdola pekrytm. Rovn zsada ni-vy hlas nen
v uveden tyhlas reperkusi splnna. Ovem ani takov odchylky nejsou v hudebn literatue vzcnost: nkdy se odkryt
nastupujcho hlasu docl tm, e se na chvli odml hlasy, kter by hlavu tmatu zakrvaly (316/256).

Expozice me bt pravideln souhlas-li poet nstup tmatu s potem hlas (313/252, 315/254, 316/256) nebo
rozen (prodlouen) pevyuje-li poet nstup tmatu poet hlas (obsahuje tedy jet navc dodaten nstupy
tmatu).

Rozen i prodlouen expozice:

Expozice thlas fugy (dux comes dux) nem zcela vyven tvar, protoe druh dux zstv bez odpovdi. Proto se
nkdy dlv rozen expozice. V takovm ppad se nech nastoupit jet jednou nkter z hlas ve funkci
prvodho. Obvykle spln tento posledn nstup hlas, kter nejdle neml tma, ili ten, kter nastupoval jako prvn;
nap.:
Dux Comes
I. -----------------------------------------------
Comes
II. --------------------
Dux
III. -------------------------

V expozici dvojhlas fugy dlv se nkdy rozen expozice proto, aby nebyla pli strun, ale tak k doclen vslednho
pocitu ty nstup tedy analogie s reperkus tyhlas fugy. Zde bvaj dva zpsoby:
Dux Dux
I.--------------------------------------------
Comes Comes
II. ---------------------------------------------

avak vhodnj je:

Dux Comes
I.------------------------------------------------
Comes mezivta Dux
II.--------------------------------------------- (317/257).

37
Pomrn vzcn se expozice opakuje jet jednou, s jinou reperkus (tzv. kontraexpozice). Obsahuje-li fuga rozenou
expozici s vtm potem pidanch hlasovch nstup nebo kontraexpozici s novou reperkus, vznik tydln fuga.

Odchylky ve stavb fugov expozice

vznikaj nepravidelnm uspodnm nstup tmatu. Ustlenm dem expozice tyhlas fugy jsou nstupy dux comes
dux comes. Nen vak vzcn tak poad dux comes comes dux (303/245, 317/257). V Bachov dle dokonce
nachzme ppady dux comes dux dux.
Dalmi odchylkami ve stavb expozice jsou fugy se stlou protivtou nebo fugy v protipohybu.

Proveden fugy (nstup proveden fugy, tonln pln proveden, strun a rozlehl proveden,
citace tmatu, sdruen nstup, mezivty).
(258 265)
Druh dl fugy nastupuje bu bezprostedn po expozici, anebo a po vloen mezivt. Jeho zatek nalezneme po
odeznn cel expozice optnm nstupem tmatu v jin tnin ne hlavn nebo dominantn. Nejastji je to paraleln tnina
(tma tedy me v proveden mnit tnorod).

1. Tonln pln fugovho proveden:

poten tnina je obvykle paraleln volnosti:
a) nastupuje jin ne paraleln tnina
b) nastupuje v tch tninch jako expozice
dal prbh proveden je charakteristick tonlnm neklidem, kter vznik uitm blzkch tnin a zmnami tnorod,
m se vrazov i melodicky mn tma
strun proveden = 1 2 tniny, rozlehl proveden = 8 a vce tnin (nkter se opakuj)
V baroku se tonln pln dodruje psn, klasicismus i romantismus uv i vzdlenj tniny, polyfonikov 20.
stolet znan tonln pln uvoluj.

2. Citace tmatu:
Na zatku proveden nastupuje tma obvykle i se svou imitac, tedy ve dvojici dux comes (ovem z hlediska nov
tniny) tzv. sdruen nstup. Tma se cituje v nezmnnm tvaru dux nebo comes. Comes nastupuje po dux pmo
nebo a po spojce (319/260)
V prbhu proveden se tyto sdruen nstupy tmatu v rznch hlasech stdaj s nstupy jednotlivmi a s mezivtami
(epizodami), kter asto pevauj.
Citace tmatu se rozleuj do dvou nebo vce skupin podle pouit imitan techniky. Skupiny bvaj oddleny
mezivtou. Oznaujeme je jako druh, tet a nkdy a devt proveden (319/260)
Citace tmatu mohou bt pozmnny melodicky nebo rytmicky: figurace tmatu, krcen tmatu augmentace, diminuce,
tsny (uml imitace) a inverze (319/260).
astmi prvky v proveden jsou prodlevy, obvykle na dominant v basu a tsny.
Nkter hlasy se zde opt stdav a doasn odmluj, aby po odmlce mohla nastoupit citace tmatu o to zetelnji.

3. Mezivty (epizody) ve fugovm proveden:

Neli se od mezivt v expozici, vyrstaj z tch motiv jako spojky nebo mezivty expozice (320 a,b /262, 319/260,
324/265)
Ve vtch fugovch skladbch se vt draz klade na mezivty ne na citace tmatu. Tm se stupuje evolun
charakter proveden.

Zvr fugy (nstup zvru fugy, tsna, prodleva, peruen polyfonnho proudu, vyboen do
subdominantn tniny, koda).
(266 280)

Zvr je posledn st fugy, dynamickm a vrazovm vyvrcholenm a zakonenm skladby.

Skld se
- z nkolika prostch nebo umlch (tsny) citac tmatu, obvykle ve tvaru dux, (326/266)
- z mezivt
- z basovch prodlev na dominant nebo na tnice

Zan obyejn citac tmatu v hlavn tnin po pedchoz mezivt. Odchylky:

- nkdy se prvn citace vychl do subdominantn tniny (327/267)
- pechod mezi 2. a 3. dlem bv nkdy zcela nezeteln a zatek zvru nelze jednoznan urit, zvlt kdy
se hlavn tnina objevila ji dve bhem proveden.
38
 Tsna (stretta = it. seven) je uml imitace fugovho tmatu:
- imitace nastupuje bu v oktv - mezi vdci nebo mezi prvodmi (330/269), v kvint mezi vdcem a
prvodm (329/268) nebo v jinm intervalu (331/269)
- asto bv tsna zkrcena: risposta pesn napodobuje pouze hlavu proposty tzv. nedokonen tsna
(332/270), nebo sten proposta je imitovna celou rispostou tzv. zdnliv tsna (333/270)
- nebo jinak upravena, nap. voln tsna tma je citovno voln, s melodicko-rytmickmi odchylkami apod.
- dalmi druhy tsen jsou uml imitace s rispostou v augmentaci, diminuci nebo inverzi apod. (335,337/272)
- tsny bvaj zpravidla uvdny na zatku zvrenho dlu (334/271)
- tsny nemus bt provedeny ve vech hlasech. V zvru fugy jsou tm pravideln proto, e svm vzruchem
vrazn napomhaj gradaci a vyvrcholen cel fugy.

Prodleva
- Prodleva je vtinou na tnice, nkdy na dominant, ppadn bvaj vyuity ob (339/274, 340, 341/275, 342,
343/276)
- M gradan charakter, zejmna svou disonantnost. Zatek i konec prodlevy vak mus konsonovat
- Nejastji bv prodleva vyjdena lecm tnem zpravidla v basu, i kdy ji me dostat i jin hlas. Me mt
tak podobu repetovanho tnu, trylku nebo tnu, k nmu se hlas stle vrac (figurovan prodleva) a tm ho
zdrazuje (ast ppad v klavrn stylizaci, kde lec tn rychle odeznv, a proto by funkci znjc prodlevy
dobe nesplnil; ideln je pedlov prodleva ve varhannch fugch).

U baroknch skladeb hudba v zvru vybouje do subdominantn tniny, aby zvren hlavn tnina vyznla co
nejpesvdivji.
Zvr bv umocnn peruenm polyfonnho proudu (co je dovoleno pouze v zvru) na disonantnm souzvuku
s korunou a nsledujc pauzou ped koncem fugy (328/268).
Nkdy lze v zvru rozliit samostatnou kodu, zvlt u vtch fug. Nkter fugy vak vrchol ji v proveden a jejich
zvr je pak jen vypjatm dovtkem kodovho rzu.

UKZKY:
J. S. Bach: 15. dvojhlas invence h-moll (277) (257+260+265+266)
J. S. Bach: Temperovan klavr I. dl, Fuga . 21 B dur (278)
J. S. Bach: Temperovan klavr I. dl, Fuga .16 g-moll (279) (256+260+265+271)
J. S. Bach: Temperovan klavr I. dl, Fuga .10 e-moll (286)
J. S. Bach: Fuga d-moll z Toccaty a fugy d-moll pro varhany

39