7. Gotika a renesance, hudba malých hudebních skupin.

 Starší – feudální období, polymelodický sloh

 Gotika – 12. – 13. století
 Ars antiqua
o Adam de la Halle, Petrus de Cruce, Franko Kolínský
o Ustálení organa, conducta, moteta
o Conductus – původně jednohlasý zpěv k průvodu; dvoj/trojhlasá hudební kompozice s jednotným rytmem, hlasy
vznikají nově, chybí cantus firmus – 1. umělá skladba, která nevznikla zdobením a úpravami jiné (gregoriánské)
melodie
o Moteto – do 15. stol. – gregoriánský chorál + další, vyšší hlasy, melodicky a rytmicky pohyblivější, nové texty; od
15. stol. – duchovní vícehlasá skladba, přednášená a capella
o Světské prostředí – kánony
o Rytířská tvorba – rondeau – taneční píseň, v níž se opakuje dvoudílná melodie mezi sólistou a sborem, vždy nový
text
o Většinou vokálně-instrumentální podání
o Varhany
o Rytmus podřízen modům = rytmické modely odpovídající antickým stopám
 Ars nova – vrcholná gotika
o Centra především Francie a Itálie
o Francouzský ars nova – Philliúe de Vitra, Guillaume de Machaut – jeden z prvních vytvořil vícehlasou mši
o Kantiléna (italsky cantilena) je sólová melodie nebo delší melodický úsek velké vícehlasé kompozice. Většinou
kantiléna zabírá delší časovou plochu, má zpěvný, legatový charakter, volné tempo a často se v ní vyskytují noty
dlouhého trvání.
o Guillaume de Machaut (gijom de mašó)
 1300-1377
 Působil na dvoře Jana Lucemburského
 Francouzský skladatel a básník
 Vícehlasá mše – Messe de Notre Dame
 Vícehlasé balady, rondeau, virelai (virelé – původně jednohlasá taneční píseň truvérů)
 Vícehlas s rozvinutým sólovým hlasem – šanson
o Ars nova – povaha dvorského umění, určována vkusem šlechty, svobodnější melodika
o Nejrozšířenější druh kantilény ve Francii – 2-4hlasá ballade – první hlas, nejvyšší – vokální, ostatní instrumentální
o Itálie – Francesco Landino – slepý varhaník chrámu San Lorenzo ve Florencii, hud. Forma – madrigal = světská
vícehlasá píseň
 Renesance – 13 – 16./17. století
o Umění podepřeno humanismem, ideál doby – umělec-vědec, antické ideály harmonie těla a ducha
o Renesance v hudbě – období franko-vlámské
o Vrcholí vokální vícehlas
o Nizozemská polyfonie
 Mše – Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, (Benedictus), Agnus Dei, moteto, chanson
 Přísná imitace = velmi rozmanité formy
 Vokální polyfonie
 Jean Ockeghem, Josquin des Prés – a capella
 Orlando di Lasso – 1532-1594
 Završuje styl hudební renesance
 Itálie, Anglie, Antverpy
 1556 – dvorní kapela v Mnichově
 „král hudby“
 Na hranici polymelodického a harmonicko-melodického období = období syntézy
 Moteta – vydány 1604 syny ve sbírce Magnum opus musicum; chrámová díla – např. mše,
Kajícné žalmy Davidovy, Lamentace Jobovy; světské skladby – chansony, madrigaly
 Skladba Echo – efekt ozvěny
 Asi 2000 skladeb
o Itálie – nizozemská škola; nenesla typické znaky renesance
o Vokální polyfonie, a capella, benátská vícesborovost – římská škola
o Giovanni Pierlugi da Palestrina – 1525-1594
 O mládí nejsou zpráv
 1540 přichází do Říma studovat hudbu
 1544 – varhaník a sbormistru v Palestrině
 1550 – sbormistr v Julianově kapele chrámu svatého Petra
 Ve službách kardinála d´Este
 Reforma gregoriánského chorálu
 Technická propracovanost skladeb, harmonie, vokální polyfonie a capella, hlavně duchovní hudba
  100 mší, moteta, žalmy, Stabat Mater, Canticum canticorum (Píseň písní) – Šalomounova píseň ze St.
Zák.
 Nejznámější – Missa papae Marcelli
 Vzor církevní hudby pozdějších století
o Benátská škola
 Výrazný podíl nástrojů
 Giovanni Gabrielli – základ pro concerto grosso (barokní)
o Anglie – vláda Alžběty I. – William Byrd – madrigaly + John Dowland – zpěv + loutna
o Itálie – pavana, gagliarda
o Francie – allemande, courante
o Instrumentální hudební formy – vznik z úpravy vokálních skladeb – ricercar z motetu (italsky ricercare –
vynalézat); fantazie – improvizace, toccata – klávesové nástroje
o Sonáta (sonare – znít) – označení pro instrumentální skladby
o Loutna, kytara, viola da braccio (bračo), viola da gamba – tenorová, varhany, příčná flétna, šalmaj – předchůdce
hoboje, clavicembalo, virginál – menší clavicembalo používané v Anglii
o Vícehlas v Čechách
 Vyšebrodský rukopis, Jistebnický kancionál – prameny
 Polyfonie u nás nerozvíjena kvůli situaci (husitství, reformace, 30letá válka, Bílá hora)
 Rozvíjení až později vlivem nizozemské a římské školy – K. H. z P. a B., Jan Campanus Vodňanský
(Rorando coeli – pro 2 sbory)
 Jednota bratrská – podpora, tvorba kancionálů
 Jan Blahoslav – 16. stol. – 1. teoretický spis o hudbě Musica (Karmel, biskup a písař J. bratrské)
 Chrámová hudba – literátská bratrstva – „chrámové sbory“, zajišťovaly kulturu ve městech; opisy
kancionálů
 Zpěvníky duchovních písní – kancionály
 Collegium musicum – hudební spolek, „kroužek“
 Školy a kláštery – „žebrácké“ obchůzky se zpěvem = kurenda
 Šlechtické kapely – dvorská kapela Rudolfa II. – za jeho vlády přesídlila z Vídně do Prahy; až 70 členů,
jedna z největších v Evropě
 Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – 1564-1621
 Pecka
 Šlechtic, spisovatel, skladatel, diplomat
 Vrcholný představitel české polyfonie
 Nizozemská škola + prvky italské hudby
 Šestihlasý motet Qui confidunt in Domino, pětihlasý motet Maria Kron, pětihlasá mše
Missa quinis vocibus super doloris martyr
 Poprava 27 českých pánů – protihabsburské povstání
 7 jazyků
 Innsbruck – dvůr Ferdinanda Tyrolského, 1599 – služba u Rudolfa II.
 Vojenský komisař jednotek v MB
 Harantovské slavnosti historického zpěvu – od 1993, každý 2. rok
 Jan Campanus Vodňanský
 Winter – Mistr Campanus
 Rektor UK
 Husita -> po Bílé hoře Katolík
 Rorando coeli
 Hudba malých hudebních skupin
o = komorní hudba (2 – 9 nástrojů)
o Duo
o Trio
 Klavírní – housle, cello, klavír
 Smyčcové – housle, viola, cello
o Kvarteto – soubor, kvartet - skladba
 Klavírní – housle, viola, cello, klavír
 Smyčcové – 2 housle, viola, cello
o Kvinteto
 Klavírní
 Klavír, 2 housle, viola, cello
 Klavír, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh
 Smyčcové – 2 housle, 2 violy, cello
 Dechové – flétna, hoboj, lesní roh, klarinet, fagot
o Sexteto, septeto, okteto, noneto
o Komorní orchestr – přechod mezi komorní a orchestrální hudbou