Francis Poulenc

1899 -1963 

a
Pařížská šestka
1917-1923
Pařížská šestka
seskupení skladatelů, kteří se setkávali v ateliéru malíře Louise Lejeuna a pořádali
společné koncerty, vznikla ke konci první světové války v Paříži

jejich nezvoleným, ale uznávaným patronem byl Erik Satie, který pro ně vymyslel název
Les nouveaux jeune (Nová mládež) a propagoval jejich hudbu na četných přednáškách i v
tisku

skupinu tvořili: Georges Auric (1899-1983), Louis Durey (1888-1979), Arthur Honegger
(1892-1955), Francis Poulenc (1899-1963), Germaine Tailleferre (1892-1983, dáma) a
Darius Milhaud (1892-1974)

všichni členové si byli blízcí svými názory na hudbu a spojovalo je pevné osobní přátelství
Názory na hudbu
snaha se odvrátit od romantického stylu, impresionistické mlhavosti a celkové
kompoziční těžkosti; chtěli psát hudbu vtipnou, nekomplikovanou a srozumitelnou s
jasně přehlednou formou
neoklasické tendence – vzorem pro kompozici suit se pro ně stal Jean-Philippe
Rameau a pro kompozici sonát Joseph Haydn
významnou roli v tvorbě měla hravost, drobné radosti všedního dne. Snažili se
vyjádřit každodenní život, přikláněli k estetice musichallu, k prostředí cirkusu,
kabaretu a jarmarku
inspirovali se národním folklorem, jeho rytmickými a melodickými postupy, do jisté
míry ovlivnil jejich tvorbu i jazz
velkým vzorem pro ně se staly skladby Stravinského z neoklasického období
(rozšíření tonality, polytonalita a rytmické uvolňování skladby)
Francis Poulenc
narodil se 7. ledna 1899 v Paříži, v dobře situované rodině
Poulencova matka, Jenny Royer-Poulenc, byla výborná pianistka, již od čtyř let
vedla svého syna ke hře na klavír, v hudbě měl její velkou podporu
na přání svého otce nenavštěvoval konzervatoř ani Scholu Cantorum, nýbrž
lyceum Condorcet, což byla francouzská státní střední škola, o učení se moc
nezajímal
za zády svého otce, v roce 1914, poprvé navštívil Svěcení jara Igora
Stravinského. Tato hudba ho natolik ohromila a uchvátila, že se stala jeho
celoživotní inspirací a motivací
v roce 1916 začal studovat hru na klavír u Ricarda Viñese, který v něm od
počátku rozpoznal velký talent. Viñes mu postupně přibližoval hudbu C.
Debussyho, I. Stravinského a E. Satieho
 první tvůrčí období - během vojenské služby. první významné kompozice: Preludia pro
klavír (1916), Rhapsodie négre (1917), Trois mouvements perpetuels (1918), první Sonáty
pro dechové nástroje, klavírní Sonáta pro čtyři ruce, několik písní, z nichž nejznámější je
šest písní na básně Guillame Apollinaire Le Bestiaire (Zvířetník) Francis Poulenc - Le
Bestiaire ou Cortège d’Orphée for Tenor and Piano (1919) [Score-Video] - YouTube a tři
populární písně na básně Jeana Cocteaua Cocardes (1919). Vytvořil svůj vlastní kompoziční
styl, který nebyl ovlivněn tvorbou jiných skladatelů. Byl zde také vidět zřetelný nedostatek
teoretických znalostí, kompozice byla spíše intuitivní
druhé tvůrčí období - již patrný vliv hudebně teoretického školení, spolupracoval se
skladateli Pařížské šestky a začal studovat skladbu a kontrapunkt pod vedením skladatele a
pedagoga Charlese Koechlina - přesnější vyjádření záměru, volnější vybírání námětů svých
prací, rozšiřování obzoru. Mezi oblíbené a často hrané skladby patří Trio pro hoboj, fagot a
klavír, Concert champêtre (Venkovský koncert) pro cembalo, věnovaný přítelkyni, vynikající
polské cembalistce Wandě Landovské Ewa Mrowca plays: Francis Poulenc - Concert
Champêtre for harpsichord and orchestra - YouTube a choreografický koncert pro klavír a
18 nástrojů Aubade
v roce 1930 se Poulencova tvorba mění – třetí, vrcholné období, klasičtější styl, více se
přimyká k tradicím francouzské hudby. Poprvé se také objevuje duchovní tématika,
neprovokuje publikum , skladby se stávají upřímnější a opravdovější. Komponuje
převážně pro lidský hlas (Epitaf pro zpěv a klavír, Poemy Guillauma Apollinaira a Poemy
Maxe Jacoba). Začal spolupracovat s barytonistou Pierrem Bernacem, pro něhož složil
velký počet písní (cyklus Calligrammes Francais Le Roux: The complete
"Calligrammes FP. 140" (Poulenc) – YouTube). Ze skladeb tohoto období je nejznámější
Koncert pro dva klavíry, Sextet pro klavír a dechové nástroje a Sinfonietta
Poulenc: Sinfonietta - YouTube
v posledním období, které se krylo s počátkem druhé světové války, už Poulenc výrazně
nezměnil svůj kompoziční styl. Dosáhl už profesní dokonalosti a věnoval se kompozicím
různých žánrů. Poprvé se začal zajímat o operu – v tomto období vznikla všechna jeho
operní díla: Les Mamelles de Tirésias (Prsy Tiresiovy), Dialogues des Carmélites (Dialogy
karmelitek) a opera na text Jeana Cocteaua La voix humaine (Lidský hlas
Poulenc, Francis: La voix humaine (with score) - YouTube) Dále píše své vrcholné
písňové cykly na texty Guillaume Apollinaira, Paula Eluarda a Luise Aragona, sbory,
církevní skladby (Stabat mater, Gloria Poulenc: Gloria, FP 144 - 5. Domine Deus, Agnus
nevěnoval se pedagogické činnosti, jediné jeho instruktivní dílko, které bylo určeno dětem, je
cyklus skladeb Villageoises (Vesničanky). Celý svůj život prožil mezi Paříží a svým venkovským
sídlem v loirském kraji, kde žil poklidný život věnovaný soustředěné práci. Občas vystupoval v roli
koncertního pianisty. Pravidelně například jezdil do USA, kde koncertoval se zpěvákem Pierrem
Bernacem a sopraniskou Denise, často zde prováděl premiéry svých nových skladeb, především
klavírních koncertů.
Význam tvorby
Poulencova díla mají průhlednou sazbu a přehlednou formovou výstavbu. Jeho kompoziční styl je
velmi osobitý, inspiroval se francouzskou tradicí, především tvorbou clavecinistů. Dále se inspiruje
hudbou Igora Stravinského, Erika Satieho, Emmaneula Chabriera, Clauda Debussyho, Maurice
Ravela, Modest Petroviče Musorgského, Guiseppe Verdiho a dalších. Neměl rád skladatele, kteří
někoho napodobovali a umělce, kteří tvořili ve stopách svých učitelů. Vytvořil si svoji vlastní
hudební řeč. V jeho díle je mnoho protikladných hodnot a rozporů. Za zdánlivou jednoduchostí,
mnohdy až banálností se ve skutečnosti skrývá velmi komplikovaný umělecký projev. V mládí
komponoval Poulenc hudbu plnou radosti ze života, lehkosti, vtipu a sklonů ke grotesce. Tímto se
liší od tvorby v jeho posledních letech života, kdy mají jeho skladby hluboký a vážný obsah, pokoru
a náboženský podtext. Jeho náboženské skladby jsou pokornou osobní zpovědí a modlitbou
 I při využívání orchestru volil raději komorní obsazení. Měl velký zájem o
dechové nástroje, a proto jeho komorní tvorba je určena výhradně jim. Mezi
nejvýznamnější skladby v této oblasti patří jeho tři poslední sonáty – flétnová,
klarinetová a hobojová.
 Poulencovým nejoblíbenějším nástrojem byl lidský hlas. Zdrojem inspirace mu
byly verše moderních francouzských básníků, zejména Guillauma Apollinaira,
Paula Eluarda, Jeana Cocteaua, Maxe Jacoba, Jeana Moréa a Eluarda Jamese.
Významná je Poulencova písňová a sborová tvorba (např. kantáta pro smíšený
sbor a capella na texty Paula Eluarda Lidská tvář nebo kantáta pro baryton,
komorní orchestr a sbor na texty Maxe Jacoba Maškarní ples). V jeho písňové
tvorbě výrazně dominuje jednoduchá, snadno zapamatovatelná melodie, která
má svůj osobitý charakter, zajímavé i rytmicky, nikde se neobjeví rytmické
opakování, nepožaduje-li to logika textu. Jejich harmonie je originální a odvážná.
Přehled tvorby
Komorní tvorba
Sonáta pro 2 klarinety, op. 7 (1918/1945)
Sonáta pro housle a klavír, op. 12 (1918)
Klavírní suita (1920)
Sonáta pro klarinet a fagot, op. 32 (1922/1945)
Sonáta pro lesní roh, trubku a trombón, op. 33
(1922/1945)
Trio pro hoboj, fagot a klavír, op. 43 (1926)
Suite française pro 2 hoboje, 2 fagoty, 2 trumpety,
3 trombóny, bicí a cemballo, op. 80 (1935)
Sextet pro klavír a dechový kvintet, op. 100
(1932–9)
Sonáta pro housle a klavír, op. 119 (1942–3/1949)
Sonáta pro violoncello a klavír, op. 143 (1940–
48)
Trois mouvements perpétuels pro 9 nástrojů,
op. 14 (1946)
Sonáta pro flétnu, op. 164 (1956–7)
Elegie pro lesní roh a klavír, op. 168 (1957)
Sarabanda pro kytaru, op. 179 (1960)
Sonáta pro klarinet, op. 184 (1962)
Sonáta pro hoboj, op. 185 (1962)
Sonáta pro klavír čtyřručně (1918)
Koncerty Vokálně-instrumentální
Concert champêtre pro cembalo (1927–1928) Opera Prsy Tiresiovy (Les mamelles de Tirésias) (1947)
Concerto Choréographique pour piano et dix-huit Opera Dialogy karmelitek (Dialogues des Carmélites)
instruments, „Aubade“ (1930) (1957)

Koncert pro dva klavíry a orchestr d-moll (1932) Monoopera Lidský hlas (La Voix Humaine) (1959)
Kantáta Lidská tvář (Figure humaine) pro dvojitý sbor, a
Koncert pro varhany, smyčce a tympány g-moll (1938)
cappella (1943), premiéra v lednu 1945 v Londýně
Koncert pro klavír a orchestr(1949) Sborová hudba
Mše G-dur (1937)
Písně Exultate Deo (1941)
Píseň Le Portrait (1937) Salve regina (1941)
Píseň La Grenouillère (1938) Un soir de neige (6 hlasů) (1944)
Píseň Bleuet (1939) Quatre petites prières de Saint François d'Assise
(mužský sbor) (1948)
Písně Banalités (I: Chanson d'Orkenise, II: Hôtel, III:
Fagnes de Wallonie, IV: Voyage à Paris, V: Sanglots) Stabat Mater (1950)
(1940) Gloria (1959)
Píseň Paul et Virginie (1946) Sept répons des ténèbres pro dětský soprán, mužský
sbor, dětský sbor a orchestr (1961–2)
Klavírní dílo
Trois pastorales (1917)
Trois pièces (1918, 1928)
Mouvements perpétuels (Věčný pohyb) (1919)
Valse (from L'Album des Six) (1919)
Suite en ut (1920)
Cinq Impromptus (1920-1921)
Promenades (1921)
Napoli (1925)
Pastourelle (extrait de L'éventail de Jeanne)
(1927)
Trois novelettes (1927-1928, 1958)
Huit Nocturnes (1929-1938)
Francis Poulenc - Nocturnes [With score] - YouT
ube
Valse-improvisation sur le nom de Bach (1932)
Villageoises, pièces enfantines pour piano (1933)
Presto en si bémol majeur (B-flat major) - (1934)
Humoresque (1934)
Badinage (1934)
variační suita Les soirée de Nazalles
(Nazalské večery) (1936)
Francis Poulenc ‒ Les soirées de Nazelles
, FP 84 – YouTube (6)
Trois intermezzi (1934, 1943)
Suite française, d'après Claude Gervaise (1935)
Bourrée, au pavillon d'Auvergne (1937)
Française, d'après Claude Gervaise (1939)
Mélancolie (1940)
Histoire de Babar (Příběh slona Babara) (1945)
L'embarquement pour Cythère, valse-musette pour
Deux Pianos (1951)
Thème varié (1951)
Sonata pro dva klavíry (1953)
Použité zdroje

• ROY, Jean. Francis Poulenc. Paris: Éditions Seghers, 1964

• ŠTĚPÁNEK, Vladimír. Francouzská moderní hudba. 1. vydání. Praha: Supraphon,
1967
• Francis Poulenc - French musician - Official website
• NEHNDVAJSOVÁ, Adéla. Pařížská šestka a její klavírní tvorba. Olomouc:
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2013, 76 s. Diplomová
práce
• «Непреднамеренная автобиография», или письма Франсиса Пуленка
1910–1963 годов www.maribakoun.com