IMPRESIONISMUS

(1890 – 1910)

V roce 1874 se v Paříži konala výstava mladých malířů, kteří se snažili

vyjádřit ve svých dílech dojmy a nálady a zachytit tak atmosféru okamžiku.
Malovali hlavně v přírodě. Většina kritiků a malířů starší generace však byla
rozhořčena, protože považovali obrazy za nedokončené. Malíři totiž používali
nemíchané barvy, tahy štětcem byly krátké, často se jen dotkly plátna,
povrch obrazu byl plastický – neroztírali barvy. Proto jeden z kritiků tuto
skupinu hanlivě nazval „impresionisty“ podle obrazu Clauda Moneta –
Nálada-východ slunce. Tento název jim už zůstal.

Světoví a čeští malíři:

Claude Monet, Vincent van Gogh, Paul Cézanne, Pierre-Auguste Renoir
Antonín Slavíček, František Kupka

Hudba:
Také v hudbě je kladen důraz na vnímání posluchače a jeho dojem ze
skladby. Harmonie je uvolněná, častá je změna modality, používá se kromě
diatonických stupnic i stupnice exotické, či celotónové řady. Melodická linka
se ztrácí.

Claude DEBUSSY
(22. 8. 1862 Saint-Germain - 25. 3. 1918 Paříž)
Francouzský skladatel, studoval klavír na pařížské konzervatoři. Jeho
mecenáškou se stala paní van Mekk, která podporovala i Čajkovského. Pro
originalitu svých děl získál Římskou cenu – roční studijní pobyt v této
metropoli. Řím mu však nevyhovoval a proto se vrátil zpět do Paříže, kde žil
jako svobodný umělec.
pro orchestr: Faunovo odpoledne (první čistě impresionistické dílo)
Moře
opera: Peléas a Melisanda
pro klavír: Dětský koutek
Dále psal sonáty pro různé nástroje

Maurice RAVEL
(7.3.1875 Ciboure – 28.12.1937 Paříž
Otec byl Francouz, matka ze Španělska, kde se Maurice také narodil. Velmi
brzy se však přestěhovali do Paříže. Zde na konzervatoři studoval hru na
klavír a kompozici. Jako dobrovolník sloužil za války u kamionů. Mšl rád
elegantní oděvy. Po úrazu hlavy byl schopen hudbu vnímat a komponovali,
ale ztratil schopnost ji zapsat do not.
pro orchestr: Bolero
Instrumentoval Musorgského Obrázky z výstavy

Mezi české představitele tohoto směru patří Josef Suk a Vítězslav Novák
HUDBA 20. STOLETÍ
Do konce 19. století existoval vždy jen 1 umělecký sloh. Ve 20. století
dochází k rozmachu vědy a techniky, je to období dvou světových válek a
velkých zvratů. Důsledkem tohoto hektického vývoje je i existence několika
uměleckých směrů zároveň – např. expresionismus, folklorismus,
neoklasicismus, atd. Umělci hledají nové cesty vyjádření. Více se prosazuje
individualita projevu.

PŘEDSTAVITELÉ 20. STOLETÍ

Igor STRAVINSKIJ
(17. 6. (1882 Oranienbaum – 6. 4. 1971 New York)
Ruský skladatel, pocházel z hudební rodiny. Těžiště jeho tvorby je
v baletech. Žil v Pařiži, kde se seznánil s divadelním podnikatelem Sergejem
Ďagilevem, se kterým začal spolupracovat s jeho baletem procestoval celou
Evropu.
balety: Pták Ohnivák
Petruška
Svěcení jara aneb Pohádky z pohanské Rusi
kantáta: Svatba

Sergej PROKOFJEV
(23.4.1891 Soncovka – 5.3.1953 Moskva)
Ruský skladatel, dirigent a klavírista.
Opery: Vojna a mír (L. N. Tolstoj)
Balety: Romeo a Julie
Popelka
Hudba k filmům: Alexandr Něvský, Ivan Hrozný ( oba filmy režíroval Sergej
Michajlovič Ejzenštejn)

George GERSHWIN
(26.9.1898 Brooklyn – 11.7.1937 Hollywood)
Americký skladatel, inspiroval se jazzem.
Pro orchestra sólový klavír : Rhapsody in blue
Američan v Paříži
Hudba k muzikálům

Carl ORFF
(10.7.1895 Mnichov – 29.3.1982 Mnichov)
Německý skladatel a pedagog. Byl zakladatelem tzv. Schulwerku – soubor
snadno ovladatelných hudebních nástrojů. Českou verzi vytvořili Ilja Hurník
a Petr Eben.
Skladba pro sbor, sóla a orchestr: Carmina burana
John CAGE
(5.9.1912 Los Angeles – 12.8.1992 New York)
Americký skladatel.
Hudba obývacího pokoje
4. 33

Leonard BERNSTEIN
(25.8.1918 Lawrence – 14.10.1990 New York)
Americký skladatel, dirigent, klavírista, pedagog.
Muzikál: West Side Story

ČESKÁ HUDBA 20. STOLETÍ

Přechod od zakladatelské generace k novému pojetí hudby představuje

Josef Bohuslav FOERSTER

(30. 12. 1859 Praha – 29. 5. 1951 Nový Vestec)
Skladatel, pedagog, hudební kritik.
Skládá především písně pro pěvecké sbory: Velké, širé, rodné lány
Opera: Eva (zhudebnění dramatu Gabriely Preissové – Gazdina roba)

Vítězslav NOVÁK
(5. 12.1870 Kamenice nad Lipou – 18. 7. 1949. Skuteč)
Skladatel, pedagog, klavírista žák Antonína Dvořáka.
Pro orchestr: Jihočeská suita,
Slovácká suita
Josef SUK
(4. 1.1874 Křečovice – 29. 5. 1935 Benešov)
Skladatel, houslista, pedagog, člen Českého kvarteta, zeť Antonína Dvořáka.
Suita (skladba, která má 4-10 částí): Pohádka (na motivy Radúze a
Mahuleny Julia Zeyera)

Leoš JANÁČEK
(3. 7.1854 Hukvaldy – 12. 8. 1928 Ostrava)
Narodil se v Hukvaldech v učitelské rodině. Hudební vzdělání dostal v Brně.
Zde zpíval ve sboru (Modráčci) pod vedením Pavla Křížkovského. Brno se mu
stalo druhým domovem. V roce 1919 založil konzervatoř a stal se zde prvním
ředitelem. Propagoval Rusko a slovanskou vzájemnost. Ve svých
kompozicích používal tzv. nápěvkovou metodu (založena na intonaci
mluvy). Rád jezdil do Luhačovic. Libreta k operám si psal sám.
opery: Její pastorkyňa (Gabriela Preissová)
Výlety pana Broučka (Svatopluk Čech)
 Káťa Kabanová (A. N. Ostrovského – Bouře)
Příhody lišky Bystroušky (Rudolf Těsnohlídek)
Věc Makropulos (Karel Čapek)
kantáty: Glagolská mše (na staroslověnský text)
pro klavír: Po zarostlém chodníčku (např. Sýček neodletěl)
mužské sbory: Maryčka Magdonova (básně Petra Bezruče)
symfonie: Sinfonietta (každoročně zahajuje Brněnský podzim)
pro orchestr.: Lašské tance

Bohuslav MARTINU
(8.12.1890 Polička – 28.8.1959 Liestal, Švýcarsko)
Pocházel z chudé rodiny. Studoval na pražské konzervatoři. Od roku 1923 žil
mimo vlast, hlavně v Paříži. Dnes je jedním z největších českých skladatelů
přelomu století. Přátelil se s Václavem Kaprálem (brněnský hudební
skladatel) – dával hodiny skladby jeho dceři Vítězslavě (první žena Jiřího
Muchy). Zemřela ve 25 letech na tuberkulózu. Díky Zdeňku Zouharovi
(brněnský hudební skladatel a propagátor díla B.M), se jeho skladby hrály i
u nás.
Opery: Hry o Marii
Řecké pašije
Kantáta: Otevírání studánek (zhudebněná báseň Miroslava Bureše)
symfonie (6)
Balety (11) :Špalíček (zpívaný balet)
Jeho pozdější tvorba je ovlivněna jazzem.

HUDBA PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE

Ve 2. polovině 20. století dochází k rozvoji vědy, techniky a výzkumu.

Vzrůstá napětí studené války mezi oběma soustavami, vznikají nová válečná
ohniska, životní tempo se zrychluje.
Výtvarné umění:
Objevují se nové směry – pop art, kinetismus, lyrismus, happening, …

Hudba:
Zastánci tzv. Nové hudby se rozcházejí s melodicko-harmonickým chápáním
hudby. Důraz byl kladen na zvukově barevné složky hudebního díla.

Atonální hudba - Alois Hába

A-tonální znamená bez určité tóniny. Skladatel střídá tónin tak často a tak
rychle, že se nedá přesně určit, ve které je skladba napsána. Někdy každá
nástrojová skupina hraje v jiné tónině.

Čtvrttónová hudba - Alois Hába

Rozbíjí dosavadní dělení na celé tóny a půltóny. Ty dělí na ještě menší
intervaly (čtvrttóny). Skladba je vytvořena na základě nové soustavy. Byly
sestrojeny i nové nástroje (čtvrttónový klavír). Zápis do not se také lišil.
Punktualismus - Anton Webern,
Punctum – bod. Každý takt jako by byl skladbou sám o sobě, dokonce i
každá nota. Jde o soustavu zvukových bodů. Hudba je na vnímání složitá -
jsou zde časté výškové rozdíly, prudké dynamické a barevné kontrasty.
.

Elektronická hudba - Karelheinz Stockhausen

Hudba se vytváří přímo na elektrických přístrojích. Využívá nekonečných
možností intervalových, barevných i dynamických. Původní záměr byl
vytvořit hudbu zcela bez přispění interpreta. Tóny a zvuky jsou vyrobeny
umělou formou pomocí generátorů a syntetizátorů. Skladatel spolupracuje
s technikem a v laboratoři vyrábí na různých přístrojích řadu zvuků, které se
různě smíchají a upravují.

Konkrétní hudba - Pierre Schaeffer

Tón není vyroben uměle, ale pomocí nástrojů, hlasu, nebo jsou to konkrétní
zvuky kolem nás (voda, oheň, zpěv ptáků…), které se pak pomocí
elekroakustických přístrojů dále upravují. Skladebná technika se podobá
koláži. Možnosti této hudby rozšířilo používání počítačů.

Minimální hudba – Steve Reich

Mezi charakteristické znaky této hudby patří např. statická instrumentace,
téměř neměnný rytmus a harmonie, mnohočetné opakování.