Směry hudby 2. poloviny 20.

století
 Obecná situace
●
situace po druhé světové válce
– rozdělení světa na východ a západ
●
rozlišná hospodářská-kulturní-politická
situace
●
východ – socialistický realismus
– ždanovismus – imperativ lidovosti
– rozvíjení odkazu soc. realismu
– masová lidová a dělnická píseň apod.
– dílčí uvolňování od 60. let 20. století
 Obecná situace
●
západ – rozvoj svobody tvorby a
nových uměleckých směrů
– reakce na východní blok
●
důraz kladen na:
– progresivnost
– apolitičnost
●
základní ideová východiska - 3
– a) Theoder Adorno
●
staví proti sobě Stravinského a Schönberga
●
vyzdvihuje Schönberga – hlavní progresivní proud
hudby
●
důraz kladen na uměleckou nezávislost
 Obecná situace
●
b) René Leibowitz
– Schönbergův žák
– vyzdvihuje tvorbu A. Weberna
●
říká, že je nutná obnova hudby, i když se to
neobjede bez prudkého odporu
– souvisí s poválečnou situací a vyrovnáním se s
nacismem
●
Stunde Null (nulová hodina)
– veškerá tradice se musí zapomenout
– nový, tradicí nepoznamenaný hudební jazyk
– vytváření nové hudební řeči na nových základech
 Obecná situace
●
c) Pierre Boulez
– žák Leibowitze a O. Messiaena
●
1952 – článek Schönberg je mrtvý
– kritika jeho tvorby – překonaný autor
●
příliš tradicionalistický
●
používá staré formy a motivicko-tematickou práci
●
sám se hlásí k odkazu Weberna
●
oproti Adornovi se zastává Stravinského
– způsob organizace rytmu
●
důraz kladen na absolutí novost ve
všech oblastech a parametrech hudby
 Obecná situace
●
Darmstadtské kurzy nové hudby
●
založeny v roce 1946
●
zakladatelé:
– Wolfgang Steinecke (kritik)
– Wolfgang Fortner (skladatel)
●
přednášky lektorů ze západní Evropy a
●
podpora vlády USA
USA
– součást denacifikačního programu Německa – Olivier Messiaen, Edgar Varese, Paul
– vymezování vůči vlivu ždanovovské estetiky Hindermith, Darius Milhaud, John Cage aj.
z východu ●
Československo – Alois Hába
– podpora moderních kompozičních technik a
hudebních směrů
 Obecná situace
●
1958 – termín Darmstadtská škola
– označení pro skladatele spojené s Darmstadtem
– hlavní představitelé hudby 2. poloviny 20.
století
●
Pierre Boulez, Bruno Maderna, Luigi
Nono, Karlheinz Stockhausen, Luciano
Berio aj.
●
vývoj nových kompozičních směrů a
principů
– multiserialismus, aleatorika, elektroakustika
 Serialismus/multiserialismus
●
serialismus/multiserialismus ●
způsob práce s řadou/řadami
– navazuje na dodekafonii – a) stejně jako v dodekafonii
– nepracuje s jednotlivými tóny, ale s řadami ●
inverze-inverze raka-račí postup-transpozice
(sériemi)
– b) permutace
●
jiný princip výstavby řad ●
přehození pořadí tónů či tónových shluků v
– nemusí obsahovat všech 12 tónů chromatiky rámci řady
– tóny se mohou v rámci řady opakovat ●
kombinování více řad dohromady
●
vytváření řad i pro další paramatry – c) zvolení různých matematických
skladby („totální organizace“) principů a přístupů
– rytmus-dynamika-artikulace-témbr
●
převádění řad na čísla→racionalizace
kompoziční práce
Serialismus/multiserialismus
 Serialismus/multiserialismus
●
autoři a díla
– názvy děl abstraktní, nic neříkající
●
Olivier Messiaen
– klavírní cyklus Quatre Études de rythme
●
Karel Goeyvaerts
– skladby pro 13 nástrojů Nummer 1, Nummer 2
●
Pierre Boulez
– klavírní díla Structures I, Structures II, Livres (1,
2)
●
Karlheinz Stockhausen
– Kontrapunkty, Křížová hra
 Aleatorní hudba
●
počátek 50. let 20. století ●
2 typy aleatoriky
– „protiklad“ k serialitě a multiserialitě – a) absolutní (velká) – náhoda je v rámci
– za duchovního otce považován John Cage kompozice jediným zákonem
●
Darmstadtské kurzy – John Cage – Klavírní koncert
– Werner Meyer-Eppler – předpřipravený hudební materiál volně k
– belgický fyzik, matematik dispozici interpretovi
– poprvé použil tento název – b) relativní, řízená (malá) – náhoda je jako
●
rozbijí tradiční formy-otevřená forma jeden z prvků využitý v rámci vystavěného
díla
●
využívání principu náhody ●
melodika-instrumentace-rytmika-tempo-dynamika aj.
– výslednou podobu díla nelze dopředu předpokládat – Witold Lutoslawski – Benátské hry, Tři
(determinovat) básně Henri Michauxe, Smyčcový kvartet
– neexistuje jednotná a finální podoba díla (1964)
Aleatorní hudba
 Aleatorní hudba
●
autoři a díla
●
Pierre Bouleze – Sonáta
pro klavír č. 3
●
Karlheinz Stockhausen –
Klavierstück XI.
 Elektroakustická hudba
●
snaha o využití moderních technologií v ●
základní princip
hudbě
– ideový základ ve futurismu – vychází z předem daných
– mazání hranic mezi hudebním a nehudebním prvků čerpaných z
zvukem
jakéhokoliv zvukového
– snaha integrovat do hudby moderní
technologie materiálu
●
různé podoby a principy – převářen a mísen v
●
a) konkrétní hudba laboratoři
– vznik Francie (Paříž) 1948 ●
techniky koláže a montáže
– zakladatelem Pierre Schaeffer (1910–1995)
 Elektroakustická hudba
●
skladatelé a díla
●
Pierre Schaeffer
– Les études de bruit
– Étude aux chemins de fer (Železniční etuda)
●
nahrávky zvuků lokomotiv a vagónů
– Symphonie pour un homme seul (Symfonie pro
osamělého člověka)
●
Olivier Messiaen
– Timbre Durées (Časomíry)
●
Pierre Henry ●
Karlheinz Stockhausen
– Musique sans titre – Konkrete Etüde
– Microphone bien tempéré ●
Iannis Xenakis
– Antiphone – Diamorphoses
 Elektroakustická hudba
●
b) „umělá“ elektroakustická ●
hlavní představitelé a díla
hudba
– Karlheinz Stockhausen
– 1953 – Kolín na Rýnem ●
Electronické STUDIE I, II
– první studio pro elektroakustickou
hudbu při Západoněmeckém rozhlasu
– Györgi Ligeti
– v čele Herbert Eimert
●
Atmosphères
– rozdíl od konkrétní hudby-umělé
získávání hudebního materiálu
●
není extrahován z přirozeného zvukového
prostředí – uměle syntetizován
 Elektroakustická hudba
●
c) music for tape ●
kombinováno s dalšími
– USA - Columbia-Princeton Electronic kompozičními metodami
Music Center – Steve Reich – Different Trains (1984)
– 1951 – Tape Center ●
samply + smyčcové kvarteto
●
music for tape + minimalismus
– v čele: Vladimir Ussachevsky a Otto
Luening
●
autoři a díla
– práce s magnetofonovou páskou – V. Ussachevsky – Contours
●
změny rychlosti, převracení směru, montáže aj. – O. Luening - Fantasy in Space
– spojovali se zvukem lidského hlasu – Milton Babbitt – Philomel
či hudebních nástrojů – Pierre Boulez – Répons
 Elektroakustická hudba
●
1978 – IRCAM - Paříž
– Institut de recherche et coordination
acoustique/musique
– zakladatel – Pierre Bouleze
●
základní úkoly instituce
– a) teoretická reflexe možností elektroakustické
hudby
– b) praktický výzkum na poli elektroakustiky
●
multidisciplinárrní spolupráce s IT, komponisty, fyziky,
fonetiky apod.
– c) výzkum na poli hudebních nástrojů
– d) podíl na vývoji specializovaných
počítačových programů
 Hudební minimalismus
●
vznik v USA – počátek 60. let 20.
století
– autoři tzv. americké školy
– La Monte Young, Terry Riley, Steve Reich,
Phil Glass
– inspirační zdroje:
– a) konceptuální umění
●
stojí v opozici k umění „klasickému“, které je určené
především pro oko diváka
●
dojem z uměleckého díla by měl být nahrazen
zájmem o samotnou autorovu myšlenku
●
umění, které se zabývá vnitřním světem umělce
●
viz obrázek – hledání jehly v kupce sena
 Hudební minimalismus
●
b) op´art
– výtvarný směr přelomu 50. a 60. let 20.
století
– stále opakování jednotlivých
geometrických elementů
– odpovídá repetitivní myšlence v hudbě
●
jeden ze znaků minimalistické hudby
●
c) hudba Indie, Afriky a Indonésie
– přejímání patternového principu a
fázového posunu
 Hudební minimalismus
●
základní charakteristika
– úspornost - úzce redukované či omezené
prostředky
●
melodie-harmonie-rytmika nebo formy
– princip opakování jednotlivých modelů
●
patternový princip
– fázový posun – posouvání elementární
struktury (motivu) po předepsané počtu či čase
opakování
– ideál – věčně znějící hudba
●
nemá začátek ani konec
●
oproštění od evolučního typu hudebního myšlení
●
pozornost je zaměřena na detail a motiv
 Hudební minimalismus
●
hlavní představitelé a díla
– Steve Reich
– Different Trains, Piano Phase, It's
Gonna Rain
– Terry Riley
– In C
– Phil Glass
– opera Einstein na pláži
– Metamorfózy (klavír)
– Music in Twelve Parts 1,2
●
3 el. vaarhany-4 saxofony-2 flétny-1 ženský hlas
 Sonorismus/Témbrová hudba
●
pojem spojen se skladateli tzv. Polské školy (viz
dále)
●
počátek 60. let 20. století
●
základní princip
●
práce se zvukem (barvou) hudebních nástrojů
– využívá tradiční hudební nástroje (nikoli
elektroakustiku)
– hledání a využívání nových zvukových efektů
hudebními nástroji
– netradiční způsob hry na nástroje, jejich upravování
aj.
●
vytvoření nového grafického systému zápisu
 Sonorismus/Témbrová hudba
●
skladatelé a díla (výběrově)
●
Krzysztof Penderecki (1933-2020)
– Obětem Hirošimi, Anaklasis,
Smyčcový kvartet č. 1
●
Henryk Górecki (1933-2010)
– Scontri, Genesis
●
Wojciech Kilar (1932-2013)
– Riff 62, Générique, Diphtongo
 Mikropolyfonie
●
György Ligeti – 60. léta 20. století ●
podobný zvukový výsledek jako u
●
princip sonorismu (témbrové hudby)
– způsob extrémní polyfonní práce založený ●
György Ligeti - díla
na velkém počtu lineárně vedených kánonů, – Atmosphères
které se pohybují v různém tempu a rytmu
– Requiem
– pohyby hlasů nejsou v této podobě
slyšitelné – působí jako jednolitá zvuková – Lux aeterna
masa – Aventures
– harmonie, melodie a rytmus se ●
dílčí části kompozic využil ve svém
rozpouštějí→hlavní slovo zde má zvuková
barva a její proměny
filmu 2001:Vesmírná odyssea Stanley
Kubrick (rok 1968)
Mikropolyfonie
 Newyorská škola
●
1961 – New York – skupina Fluxus
– sdružovalo výtvarníky, divadelníky, skladatele
– klíčová postava – John Cage
– experimentátor a inovátor
●
radikální po všech směrech
– členové se snažili popřít oficiální umění
(establishment)
– snaha o nalezení nových výrazových prostředků
pro umění
– interdisciplinární - propojení uměleckých
disciplín – hudby, jevištního a výtvarného
umění, literatury a médií
●
nepoužívali tradiční terminologii a označení
– happening
– improvizované představení, událost situovaná do
běžné reality
– cílem vtáhnout diváka do děje, vyvolat pocity
šoku, absurdity
– performance
– druh představení, které je předváděno publiku v
uměleckém kontextu, často interdisciplinárně
– může být zahrána jak podle předem daného
scénáře, ale také improvizovaně
– může či nemusí zahrnovat účast publika
– performanční umění se může odehrávat kdekoliv,
kdykoliv a jakkoliv dlouho
 Newyorská škola
●
členové skupiny Fluxus
– výtvarnice Yoko Ono
– z českých výtvarníků se (na dálku)
hlásil Milan Knížák
– skladatelé
– John Cage, La Monte Young,
George Brecht, Allan Kaprow aj.
– z českých skladatelů v úzkém
kontaku Petr Kotík (1942)
●
od 1969 žil v USA
●
ředitelem ostravského festivalu nové
hudby Ostravské dny
 Polská škola
●
Polsko po 2. světové válce
– východní blok – soc. realismus
– polovina 50. let 20. století
●
dílčí uvolnění poměrů
– uvolňování kultury
– 1956 – festival Varšavská jeseň
(Varšavský podzim)
●
„hudební most“ mezi Východem a Západem
●
mezinárodní hudební festival zaměřený na
soudobou hudbu
●
existuje do dnešní doby
 Polská škola
●
význam festivalu ●
těžištěm festivalu tvorba polských
– uvádění kompozic autorů 20. století
soudobých skladatelů
(1. i 2. poloviny) – tzv. Polská škola
– zprostředkování nových – reagovali, přejímali navazovali na
kompozičních a uměleckých směrů ze západní novou hudbu
Západu pro skladatele z východního – přispěli k rozvoji nové hudby –
bloku, včetně autorů z sonorismus, řízená aleatorika
Československa – představitelé (výběrově)
●
na programu i díla československých autorů – – Witold Lutosławski, Krzysztof
Janáček, Martinů, Novák
Penderecki, Henryk Mikołaj Górecki
●
vystupovala i hudební tělesa z Československa
aj.