1

Skladebn sloky, prostedky a formy

hudby romantismu
Periodizace romantick hudby (podle kompozinch prostedk):
1) ran romantismus (nap. Schubert, Weber, Mendelssohn-Bartholdy): vychz
bezprostedn z klasickho odkazu, pedevm z pozdn tvorby Beethovenovy
2) ryz, ist (autentick) romantismus (nap. Chopin, Schumann)
3) novoromantismus (pedevm Berlioz, Liszt, Wagner)
4) pozdn romantismus (nap. Bruckner, Mahler, Wolf, R. Strauss)
5) klasicko romantick syntza (nap. Brahms, Franck, Smetana, ajkovskij, Verdi,
Dvok, Grieg, Rimskij-Korsakov, Puccini): snaha o optn nastolen klasick
vyvenosti a svbytnosti hudby na romantickm zkladu
6) klasicko realistick syntza (nap. Musorgskij): spojen klasick dokonalosti projevu
s romantickm zjmem o svt lidu, vidn vak nikoli idealizovan, ale realisticko
kriticky, v syrovm, nezkreslenm svtle
7) verismus (Mascagni, Leoncavallo, Giordano, Puccini)
Obecn charakteristika:
1)
rozarovn z nenaplnn idel francouzskch encyklopedist a Velk francouzsk
revoluce a v ryze hudebn oblasti z nemonosti vytvoit dokonal umleck dlo
2) uchylovn se k nenaplnitelnm touhm, ke snn, k citu a sentimentalit, k pesimismu,
melancholii, k symbolismu, k erpn inspirace a povzbuzen z historie, z mt, legend,
pohdek, k niku ze skutenosti, k vystupovan erotice, ke zven oslav istoty a
ndhery prody a pirozenho zpsobu ivota, zvlt venkovskho, k obdivu k volnosti
a svobod, k obdivu k tvrmu duchu gniu
3) siln vzrostlo nrodn sebeuvdomn a revolun odhodlanost. Hudba se stala jednm
z nejinnjch prostedk a nstroj k vyjden vech monch lidskch emoc,
situac, povah, pedstav, idej, mimohudebnch program
4) vznik a rozvoj nrodnch umleckch kol a umleckch individualit
5)
zrychlovn spoleensk komunikace, stle rychleji a astji se objevujc a vzjemn
se ovlivujc nov tvr a kombinan monosti, nov modifikace, inovace, analzy,
syntzy, nov dl tvr smry, poetiky, metody
6) rozbjen monopolu jedinho stylu a dokonce i jedinho slohu jako nstup k
polystylovosti ptch desetilet - zatm stle na zklad melodickoharmonickm a
funknkadennm, ale na bzi domlen, roziovn a pehodnocovn tonality
7) pznan pro pozdn romantismus, novoromantismus, jejich rzn modifikace a syntzy
je zpoovn hudebn teorie za prax, spekulativn zaobrn se problmy, kter se
z hlediska dalho vvoje hudby ukzaly jako nepodstatn, ne-li chybn
Tnov tern:
1) pevauj tniny dur a moll, astji moll
2) znovu se objevuj crkevn mody
3) ciknsk mody
4) celotnov mody
5) chromatick mody
6) pentatonick mody (hemitonick i anhemitonick, tj. s pltny i bezpltnov)
7) men tnin a tnorod
8) v pozdjm obdob oslabovn a zamlovn jasnho tonlnho zakotven
- stle astji vyuvanmi chromatickmi, enharmonickmi a chromaticko
enharmonickmi prostedky

prac s doklnmi a umlmi stoupajcmi a klesajcmi citlivmi tny

vyboovnm a modulacemi chromatickmi, enharmonickmi a chromaticko
enharmonickmi
postupnm roziovnm tonality (krom ve uvedenho tak zahuovnm
terciov stavnch akord neakordickmi tny - kvartami, sextami, sekundami,
septimami, i pouitm akord jin ne terciov stavby - zrodky kvartov akordiky

Melodika:
1) Roste rozmanitost ambit melodi od nejuho po nkolikaoktvov.
2) Vzrst pestrost pouvanch interval.
3) Neklid, zven emotivnost, tragika, ve, dramatinost se nkdy promtaj do
etnjch, asto asymetrickch zmn smrovn melodi, do vt lomenosti,
rozkmitanosti, rozervanosti melodick linky.
4) Vzrst podl chromatiky. Dvody jsou
a) melodickoornamentln: ozdoben melodiky, tvoen doklnmi tny, rznmi
nedoklnmi melodickmi tny. Ty bvaj oproti klasicismu mnohem astji
nerozveden (tj. oputn), voln nastupujc i vzjemn kombinovan.
b) melodickoharmonick: z hlediska harmonie nejastji jako
- spoje akord doklnch s mimotonlnmi
- sled mimotonlnch akord oddalujch nvrat tniky nebo jinho doklnho
akordu
- spoje akord chromatick terciov pbuznosti
- alterovan dominanty
- alterovan subdominanty
- frygick i lydick kvintakord nebo jejich obraty (pedevm sextakordy)
- modulan prostedek (do vzdlenjch tnin; z dvod zvukov neotelosti;
nkdy v kombinaci s prostedky enharmoniky)
5) Vzrst i podl enharmoniky, bu v kombinaci s chromatikou, nebo jako neotel a
pekvapujc modulan prostedek do vzdlench tnin.
Existuj rzn typy melodi:
a) deklamanrecitativn
b) ponkovitplaziv
c) obalovornamentln, ev. krouiv
d) figurativn (figuran)
e) rozkladov (akordickch rozklad)
f) stupovit a stupnicovit
g) rozmchle vyklenut (rozsahem, vvojem, konturou)
h) lomen a oste lomen
i) sekvenn
Me se vyskytnout tak melodika, v n se jedin tn expresvn opakuje, vydruje i po
vtch i mench odbokch tvrdojn navrac. Tento typ, zvlt jde-li jen o pravideln i
rytmizovan opakovan nebo nepetrit dren jeden tn, nevytv samostatnou melodii.
Do typologie romantick melodiky vak pat, jestlie m vrazovou funkci, tzn. neslou jen
jako vpl. Na samostatnou melodii bv poven vtinou a v kombinaci s melodickm
typem deklaman-recitativnm, obalovornamentlnm, event. ponkovitplazivm.
Melodika asto zvrazuje detaily. Vtinou z programovch dvod vce a s vt
promnlivost vyuv agogiku, dynamiku a sniku na kor vyvenosti celku. Promt se
zven poteba vyjdit hudebnmi prostedky neklid, emoce, napt, dramatinost, ve i
charakterizovat osobu, prosted, dj.

Ve spojen s rytmikou a metrikou bv dlena tak na dva melodickorytmick

archetypy:
1) typ expozin: vtinou
- symetrick, periodick
- psov (strofick) nebo tanen
- prost, vyrovnan
2) typ evolun: vtinou
- asymetrick, neperiodick
- ornamentln
- figuran a varianimprovizan
- z lnk rzn etzench, zkracovanch i nastavovanch
- trkovit
- asto rozlenn ndechy, csurami, pauzami a zvltnm frzovnm a artikulac
- gestov, tzovit (pbuzn s barokn melodikou)
- s pznanou tematickou (motivickou) hlavou a jejm doplnnm, rozpracovnm,
rozmlnnm a rozplynutm
- deklamanrecitativn (vtinou odvozen z mluvenho slova)
Metrorytmika: Podobn jako melodika je rytmika detailnji propracovan, pestej
v modelovn (tj. rytmickm prbhu) i ve kle pouitch hodnot. astji a bohatji pouv
1) tekovan tvary
2) melodickorytmickou ornamentiku, od drobn po bohat vyklenutou (Chopin v
ornamentlnch pasch)
3) rzn druhy synkop v rmci danho metra
4) nabourvn danho metra odlinm vnitnm metrickm lennm (na zpsob znmho
matenku), rznmi druhy synkop, prodluovnm hodnot ligaturami apod. Vznik
zvltn vnitn pulsace, dynaminost, neklid, napt, citov vzept, zvraznn mnohdy
nepravidelnou artikulac i zvltnm melodickorytmickm frzovnm.
5) nepravideln dlen rytmickch hodnot nebo nahrazen obvyklho dlen hodnot jinm
dlenm duoly (nap. namsto t hodnot stejn dlky), trioly, kvartoly , kvintoly, sextoly,
septoly, oktoly, nonoly, decimoly, un(duo/terc/)decimoly atd.
6) v polyfonii: vtinou komplementrn estnctinov, osminov nebo tvrov rytmus
Akordika: Pedevm v novoromantismu a romantickch syntzch stle astj vnmn
mrnch disonanc jako konsonanc, a tm zatek postupnho zrovnoprvovn konsonanc
a disonanc. etnji byly vyuvny ty- a vcezvuky. Vtinou se vyskytovaly tyto akordy se
svmi obraty:
- durov kvintakord
- mollov kvintakord
- zmenen kvintakord
- zvten kvintakord
- tvrd mal (tzv. dominantn) septakord
- zmenen zmenen (tzv. zmenen) septakord
- zmenen mal septakord
- mkce mal (tzv. mollov i mkk) septakord
- velk dominantn nnov akord
- mal dominantn nnov akord
Na oslabovn a roziovn tonality se podl vznamnou mrou tak akordika:
- zahuovnm terciov stavnch akord neakordickmi tny (sekundami, sextami
apod.)

vjimen i pouitm akord jin ne terciov stavby (zrodky kvartov akordiky)

Harmonie: Jej vvoj je ovlivovn vvojem akordiky a melodiky. Postupem asu dochz
ke zrychlovn harmonickho spdu (tj. stdn harmonickch funkc), a pitom oddalovn
tniky.
Dur mollov systm vyuv diatoniku, chromatiku, enharmoniku i jejich kombinace, a
to jako:
1) rzn druhy klamnch spoj
2) sledy mimotonlnch dominant
3) sledy mimotonlnch subdominant
4) diatonick terciov pbuznost
5) chromatick terciov pbuznost
6) sekundov spoje
7) tninov skoky, vyboen, diatonick, chromatick, enharmonick a chromaticko
enharmonick modulace do blzkch i vzdlench tnin
8) zpomalovn a oslabovn rozvodnch akord pouitm nap. plaglnch zvr
9) kadence s pomoc zstupc hlavnch funkc nebo rozen o dal funkce
10) vyuit prodlevy jako zstupce urit funkce souasn s jinou funkc - vznik latentn nebo
oteven biharmonie a polyharmonie
11) funkce zahutn pidanmi spodnmi terciemi
12) voln nastupujc diatonick nebo chromatick melodick tny
13) nerozveden (tj. oputn) diatonick nebo chromatick melodick tny nebo rozveden
do jinho akordickho tnu nebo do jin funkce
Tektonika, mikrotektonika, makrotektonika:
Romantismus uvoluje tektonickou pravidelnost, symetrinost a z programnch a
vrazovch dvod ubr tektonice a racionlnmu du na vznamu. Zvlt ve stednm
obdob romantismu ovlivuje subjektivn lyrika i stavbu skladeb. Teprve a klasicko
romantit a klasicko realistit syntetikov usiluj o nvrat ke kompozin, a tedy i
tektonick kzni, du a vyvenosti.
Mikrotektonika
1) vyuv nadle klasickou motivickou a tematickou prci. Uplatuje vak pitom i nov
monosti z chromatiky a enharmoniky.
2) z motiv, dvoutakt, trojtakt, vt, period jsou vytveny symetrick i asymetrick vy
melodickorytmick celky, a to etzenm, peskupovnm, zkracovnm i roziovnm.
Vznikaj tvary znm z minulch obdob, ale tak mn obvykl o lichm potu takt (5,
7, 9, 11, 13, 17 apod.) nebo vty i periody o potu takt obvyklm u symetrickch
tvar, ale vnitn asymetricky lenn (3+2+3, 3+3+2, 5+3 apod.). Sem pat i etzce
kratch, jakoby tkavch motivk.
Makrotektonika
1) asto zpevovna monotematismem v rznch podobch, nap.
a) spolenou mimohudebn idej a jej projekc do stedn hudebn mylenky
b) jedinm motivem i tmatem spolenm pro celou skladbu. Mohou se vyskytnout
kontrastn tmata, ta vak maj s stednm tmatem pbuzn materil
c) astmi reminiscencemi, opakovnm, variovnm, kladenm te hudebn mylenky
do novch souvislost
d) ustlenm pouvnm uritho motivu, tzv. pznanho motivu, k charakterizaci
urit osoby, situace nebo dje. Takovch pznanch motiv me bt v dle vce.
e) z programnch dvod mohou bt pznan motivy mezi sebou etzeny, mixovny,
kombinovny i klasicky zpracovvny.

Hudebn formy:
1) sontov forma v um i irm slova smyslu (v komorn tvorb, koncertech, symfonich):
a) expozice nejmn dvou kontrastnch mylenek; v ppad monotematick sontov
formy expozice kontrastnch mylenek vzelch z tho materilu
b) jejich proveden a vyhrocen v konflikt
c) usmen konfliktu zaokrouhlujc reprzou, event. kdou
d) neobvyklosti v charakteru tmat i tematickch oblast, v jejich azen, nahrazovn
nkterho z tmat etzcem epizod nebo materilem men tematick zvanosti, kter
je vak nm charakteristick, zvtovn potu exponovanch tmat
e) okamit zpracovvn tmat
f) astj zaazovn materilu mezivtovho charakteru a dokonce jeho provdn a
reprizovn
g) zvyovn vznamu introdukc a kd
h) neobvykl tninov vztahy v rmci expozice a reprzy
i) vypjatj proveden, postupn i pkr stdn kontrast a jednotlivch materil
j) vyuvn materil, je se v expozici neobjevily
k) reprzy pinejc dal provdn materilu tmat, mezivt, introdukc i kd i zcela
vyboujc z tematickch okruh
l) reprzy pinejc zmnn poad tmat, zkrcen tmata, dokonce vypoutjc
nkter tmata (zkrcen reprza)
m) objevuje se jin schma sontovho cyklu (objevilo se u nap. u Beethovena)
- jin azen vt
- eliminace nkter vty (lyrick nebo tanen) ze zavedenho 3 a 4vtho
sontovho cyklu (sonty jedno- i dvouvt)
- rozen potu vt (sonty 5 i vcevt)
n) msto menuetu se objevuje astji scherzo, pozdji i stylizace jinch tanc (furiantu,
polky, lndleru)
2) mal dvoudln forma (v psnch a psovch cyklech, ve sborovch skladbch a
volnjch cyklech, ve skladbch pro slov nstroj, zvl. pro klavr pse beze slov,
bagatela, moment musical, impromptu, lstek do pamtnku, balada, nokturno, tanen
stylizace polka, mazurka, valk, polonza, furiant apod., ale tak v programn symfonii,
symfonick bsni, v komick i tzv. velk opee)
3) mal trojdln forma (dto)
4) velk dvoudln forma (dto)
5) velk tdln forma (dto)
6) varian forma (dto)
7) fantazijn forma (dto)
8) opera (sousti; gesamtkunstwerk - Wagner)
9) balet
10) symfonick bse (cykly symfonickch bsn)
11) symfonie programn symfonie (Berlioz a dal)
12) kantta
13) oratorium (Liszt)
14) requiem (Verdi, Brahms, Dvok)
15) slov koncert jako symfonie (Brahms, Dvok)
Protiklady byly zmrn zmnoovny, vyhrocovny a jejich smen oddalovno jak
z hlediska mikrotektoniky a jednotlivch sloek, tak makrotektoniky (stavn nejmench
forem vedle nejrozshlejch).

Agogika:
1) citov poryvy se v hudb projevuj agogickmi zmnami a prudkmi zvraty, drobnjmi
i vtmi rubaty
2) zvlt v pozdjm obdob dochz a k manrovitmu svzn agogiky se stoupajc i
klesajc melodikou a zesilujc i ztiujc dynamikou
Dynamika:
1) pracuje s celou dynamickou klou od nejti (ajkovskij pouil dokonce ppppp) po
nejsilnj
2) ast vyuvn prudkch crescend a decrescend, cel kly sforzat a subito dynamiky
3) dynamika nabv na vznamu a formotvornm
Snika:
1) asto mv pmou vazbu na dynamiku, nkdy i agogiku
2) Dochz k vznamnmu rozvoji instrumentanch monost. Je posouvna hranice tzv.
hratelnosti. A do krajnost jsou vyuvny technick a zvukov monosti a nuance u
slovch i orchestrlnch nstroj.
3) Rozvoj nstrojovartikulanch monost bv v pm vazb s rozvojem melodiky,
rytmiky a mikrotektoniky.
4) Snika je postupn povyovna v plnohodnotnou, tm formotvornou sloku, a to z
rznch hledisek:
- instrumentannstrojovho
- nstrojovartikulanho
- tninovbarevnho
- tnovprostorovho
- dynamickho
- agogickho
5) Slovm nstrojm je pidlovn vybran okruh nlad a prosted, nap.
- lesnmu rohu: klid, tajemnost lesa, loveck scny, pedzvst dramatu
- hoboji: nlady pastorln, prodn, milostn
- trubce: vojensk prosted, slavnostnost, lesk, ndhera, moc
- violoncellu: meditativnost, kontemplativnost, vnost, smutek
6) Stle vyhrannji jsou diferencovny koly jednotlivch nstroj a nstrojovch skupin.
Rozliuje se nap. loha klarinetu Es od B i A, anglickho rohu od hoboje, pikoly od
fltny, basklarinetu od klarinetu, violy od housl, kontrabasu od violoncella atp.
7) Ve zven me jsou vyuvny specifick artikulan a snick dispozice nstroj:
- legata
- staccata
- portamenta
- tenuta
- pedalizace
- con sordino
- martell
- sautill
- jednoduch i akordick pizzicata
- dvojit a trojit jazyk
- glissanda
- scordatura atd.
- tremola, trylky
- flaolety

8) V pozdjm obdob (pedevm u novoromantik) je zmnoovn poet hr v orchestru

nebo jinm ansmblu (vtinou zdvojovnm nstroj) i poet zpvk ve sboru.
Provozovac apart bv traktovn do dvou nebo vce orchestr i sbor. Extrmn
poadavek vzn nap. Berliozovo Te Deum (3 sbory) i Requiem (kvadrofonn
traktovan 4 dechov orchestry s 16 trubkami, 16 pozouny, 12 lesnmi rohy, a ve zbytku
symfonickho orchestru s 8 pry tympn, 18 kontrabasy, minimln 25 primy, hrnem
465 instrumentlnch hr a 360 sborist). Podobn poadavky pedepisuje Wagner ve
svch obrovitch operch a opernch cyklech i Mahler v 8. symfonii.
9) Zmasvovn orchestrlnho a sborovho tutti vedlo a k zvukovmu a fakturovmu
manrismu, kdy jsou pemrtn a veliksky zesilovny hlavn i vedlej melodick
linie, stejn jako harmonick sted.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------Literatura:
Barvk, Miroslav, Malt, Jan, Tau, Karel. Strun hudebn slovnk. Praha: SNKLHU, 1960
Bednark, Ondej. vod do rozboru skladeb. Ostrava: Pedagogick fakulta v Ostrav, 1981
Burlas, Ladislav. Formy a druhy hudobnho umenia. 2. doplnen vydanie. Praha
Bratislava: Editio Supraphon, 1967
Hla, Zdenk. Nauka o harmonii. 1. vydn. Praha: SNKLHU, 1956
Hla, Zdenk. Nauka o kontrapunktu. Praha: Editio Supraphon, 1985
Janeek, Karel. Hudebn formy. Praha: SNKLHU, 1955
Janeek, Karel. Melodika. Praha: SNKLHU, 1956
Janeek, Karel. Tektonika. Nauka o stavb skladeb. Praha Bratislava: Supraphon, 1968
Kohoutek, Ctirad. Hudebn kompozice. Strun komplexn pohled z hlediska skladatele.
Praha: Editio Supraphon, 1989
Kresnek, Jozef. Tektonika. Bratislava: stav hudobnej vedy Slovenskej akadmie vied,
Katedra hudobnej vedy Filozofickej fakulty Univerzity Komenskho Bratislava, series
Systematica musicologica, vol. 1, 1994
Pospil, Juraj. Hudobn teria 1. pre konzervatria. Bratislava: Slovensk pedagogick
nakladatestvo, 1983
Po, Vladimr. Nauka o hudebnch formch. 1. vydn. Praha: Sttn hudebn vydavatelstv,
1961
Votoek Emil: Hudebn slovnk cizch vraz a ren. Nkladem Hudebn matice Umleck
besedy, 1. vydn, Praha 1946
Zika Pavel: Uebnica hudobnch foriem pre konzervatria. Slovensk pedagogick
nakladatestvo, prv vydanie, Bratislava 1973
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------Doc. MgA. Jan Grossmann
Studijn opora pro studenty IpUS OU a KHU FPV U
Ostrava, 19. 11. 2000
Aktualizace: Ostrava, 20. 2. 2001; 24. 2. 2003; 1. 10. 2003; 25. 9. 2006; 15. 5. 2007