Dějiny Krásy 3 (Eco, Umberto)

Skenováno pro studijní účely

XIII NA802ENSTVf KRÁSY
Gustave Ooré, Tak se rodí skutečné estetické náboženství a pod heslem umění pro
Londýnský slom,
Ilustrace z: Blanchard,
umění se prosazuje myšlenka, že krása je základní hodnota, Již je třeba
London, uskutečňovat za každou cenu. Mnozí budou dokonce tvrdit, že i vlastní
o Pil9rimo9e,
1872. život je třeba žít jako umělecké dílo. A zatímco se umění distancuje od
Benátky, morálky a praktických potřeb, sílí snaha - již znal už romantismus - dobýt
Gallerla ďArte Moderna
pro svět umění i ty nejvíce znepokojivé aspekty života: nemoc, transgresi,
vprovo: smrt, to, co je temné, démonické, hrůzné. Až na to, že teď už umění ne-
Thomas Couture,
flfmoné chce zobrazovat, aby svědčilo a soudílo. Tím, že zobrazuje všechny tyto
vdobéúpodku, aspekty, chce je vykoupit v záři krásy a učinit je přitažlivými i jako vzory
1847.
Pafff. pro život. Na scénu vstupuje generace velekněží krásy, dovádějící do kraj-
Musée ďOrsay
ních důsledků romantickou senzibilitu: vyhrocují každý její moment a vy-
bičovávají ji natolik, že jsou posléze ochotni přijmout paralelu mezi vlast-
ním údělem a sudbou velkých antických civilizací ve fázi úpadku - ať už
jde o smrt římské civilizace po barbarských vpádech nebo o tisíciletou
agonii byzantské říše.
Tato nostalgie po úpadkových obdobích vynesla kulturní atmosféře,
jejíž počátek spadá do druhé poloviny 19. století a která souvisle pokraču
je i v prvních desetiletích století dvacátého, jméno dekadence.
330

Odlišnost Smrt
Charles Baudelaire Renée Vlvíen
Modem/ idea pokroku, přenesend na výtvarné Milované ženě, 1903
umění, 1868 A dlouhé lilie, ty květy kostela,
Krásno je vždycky bizarní. Nechci tvrdit, jak svíce pohaslé zmíraly ve tvých rukou,
že by bylo záměrně, chladně bizarní, z tvých prstů stoupaly vůně, jež krutou
protože v takovém případě by to bylo mukou
monstrum mimo dráhu života. Tvrdím jen, plnily ovzduší, v němž píseň dozněla.
že vždy obsahuje trochu bizarnosti, která A já jsem ucítil, Jak se z tvých šatů lije
mu dodává zvláštního odstínu. láska a agonie.
(Přel. /Hí Pelán)
Nemoc
Jules-Amédée Barbey d'Aurevílly
Léa, 1B32 Dekadence
.Ale ano, ano, má Leo, Jsi krásná, jsi to nej- Paul Verlaine
krásnější stvoření na světě, za nic bych tě ne- Ochablost, 1883
dal. Ty tvé znavené oči, tu tvou b ledost, tvé Jsem Druhé císařství na sklonku dekadence;
nemocné tělo bych nevyměnil za krásu všech před sebou bílý dav barbarů naprostých,
nebeských andělů!"[ .. .] Umírající, jejíchž ša- tu a tam složím pár zbytečných akrostich
tů se dotýkal, ho spalovala, jako by to byla ta v slohu, jejž z povrchu mdlé slunce zlatí
nejvášnivější žena. Neexistovala bajadéra na tence.
březích Gangy, odaliska v ístanbulských láz-
ních ti nahá bakchantka, jejíž objetí by ho tak Ó necht ít, nebýt s to tam zemřít po troše!
rozpálilo do morku kostí, jako to dokázal do- Ach, vše je vypito. Jsi k smíchu, paňáco, syt?
tyk, pouhý dotyk oné křehké a horečné ruky, Není co pít, co říct, není co na stůl nosit.
jejíž pot cítil prosakovat rukavičkou. (Přel. Petr Kopta)
331

XIII. NÁB02ENSTVÍ KRÁSY
Gustave Courbet. Zamilován do ti'I forem jednou rukou o výčnělek chiméry a druhou
Slečny Gabriele D'Annunzio o výstupek 8ellerofonta, a v předklonu stříká
no bfehu Seiny,
Rozkoš, 1889 vodu na psa, který, skrčen do oblouku na
1857.
Palíi. Zamilován do tří rozdílně elegantních pokrčených předních nohách a vztyčených
Petit Palais forem, to jest do ženy, koupadla a chrta, zadních, podobný kočce chystající se ke
mědi rytec vymyslel kompozici pfekrásných skoku, k ní zvedá chytře h lavu, d lou hou
linii. Žena stojí nahá v koupadle, opírajíc se a subtilní jako hlava štiky.
332

2. DANDY
2. Dandy
První projevy kultu výjimečnosti přinesl dandysmus. Dandy se rodí van-

glické společnosti doby regentství, v prvních desetiletích 19. století, a to
s Georgem Brummelem. Brummel není ani umělec, ani filozof, který by
meditoval o kráse a umění. Láska ke kráse a výjimečnost se u něho pro-
jevují jako costume (styl oblékánO a jako custom (životní praxe). Elegance,
jež je koncipována jako prostota (vystupňovaná někdy až k bizarnosti),
se u něho pojí se zálibou v paradoxním bonmotu a provokativním gestu.
Jako příklad aristokratické znuděnosti a pohrdání běžným cítěním se
traduje, že když Brummel cválal po kopcích, doprovázen majordomem,
a z výšiny spatřil dvě jezera, otázal se:wKteré z těch dvou mám radějir
Podobně to vyjádřil později Villiers de l'lsle-Adam:Hžít?To přenechávám
svým sluhům.MV období restaurace a za monarchie Ludvíka Filipa nicmé-
ně proniká dandysmus na široké vlně anglománie do Francie, podrobuje
si muže z lepší společnosti, úspěšné básníky a romanopisce a nakonec
nalezne své teoretické mluvčí v Charlesi Baudelairovi a Jules-Amedéovi
Barbeym ďAurevilly.
Oscar Wilde,
1880
313

XIII. NÁBOŽENSTVÍ KRÁSY
Koncem století se dandysmus překvapivě vrací do Anglie, kde ho bu-

dou pěstovat - teď už jako nápodobu francouzské módy - Oscar Wilde
a malíř Aubrey Beardsley. V Itálii jsou prvky dandysmu přítomné v život-
ním stylu Gabriela D'Annunzia. Zatímco však někteří umělci 19. století
chápou ideál umění pro umění jako výlučný, trpělivý, řemeslně náročný
kult díla, jemuž je třeba zasvětit celý život, a uskutečňují tak svou předsta
vu krásy ve finálním objektu, dandy (a tedy i umělec, který se za dandyho
považuje) chápe tento ideál jak kult vlastního veřejného života: právě ten-
to život je třeba „budovat': formovat jako umělecké dílo, má-li být trium-
fálním příkladem krásy. Příkazem tu není obětovat život umění, naopak:
na sám život jsou přikládána umělecká měřítka. Život jako Umění. Jako
jev z oblasti společenských mravů je dandysmus pln rozporů. Neobrací se
proti měšťanské společnosti a jejím hodnotám (jako je kult peněz a tech-
niky), protože v podstatě zůstává projevem této společnosti - byť okrajo-
vým, nepochybně nijak revolučním, ba spíše aristokratickým (je přijímán
jako excentrický ornament). Někdy se dandysmus prezentuje jako nesou-
hlas s předsudky a běžným míněním: proto se také u některých dandyů
jeví jako charakteristická volba homosexualita, v dané době naprosto
nepřijatelná a trestně stíhatelná (proslulý je bolestný proces proti Oscaru
Wildeovi).
Dokonalý dandy milujících především vybranost, záleží

Charles Baudelaire dokonalost oblečení v absolutní prostotě,
Malíř moderního života, 1869 jež je skutečně nejlepším prostředkem,
Krása, jak si ji člověk představuje, vtiskuje jak vyniknout[ ... ] Je to především potřeba
ráz celému jeho zevnějšku, nabírá nebo vytvořit si ve vnějších mezích konvencí
napíná jeho šat, zaobluje nebo napřimuje originalitu, jistý kult sebe samého, který
jeho gesto, ba prostupuje časem kradmo možná přežije pachtění po štěstí hledaném
i rysy jeho obličeje. Člověk se nakonec v jiných, například v ženě, který možná
podobá tomu, co by chtěl být ... Bohatý, přežije i to, čemu říkáme iluze. Je to
zahálčivý člověk, který, byť blazeovaný, potěšení vzbuzovat úžas a hrdé uspokojení,
nemá jinou starost než hnát se za štěstím, že sám nikdy nežasnu.
zkrátka ten, kdo nemá jiné zaměstnání (Přel. Jan Vladislav)
než péči o svou eleganci, bude mít vždy,
ve všech dobách odlišnou a zcela zvláštní Krása jako dobový styl
fyziognomii. Dandysmus je vágní instituce, Oscar Wilde
bizarní jako souboj [ ... ]Tito tvorové Obraz Doriana Graye, 1891
nemají na práci nic než pěstovat ve své Ano, ten hoch předčasně dozrál. Sklízí svou
osobě představu krásy, ukájet své vášně, úrodu, ačkoli je teprve jaro. Je v něm tep
cítit a myslet[ ... ] Pro dandyho není láska a vášeň mládí, ale už si začíná uvědomovat
zvláštním cílem [ ... ] Dandy neprahne své možnosti. Je rozkošné ho pozorovat!
po penězích jako po něčem podstatném. S tou krásnou tváří a krásnou duší je něčím,
Neomezený úvěr by mu stačil, přenechává nad čím lze žasnout. Vůbec nezáleží na tom,
tuto sprostou vášeň nízkým smrtelníkům. jak to všechno skončí, či jak je psáno, aby to
Ba dandysmus není, jak si zřejmě mnoho skončilo. Je to jako jedna z těch ladných
ne dost uvážlivých lidí myslí, ani nemírná figur v maškarádě nebo v divadelní hře,
záliba v oblékání a hmotné eleganci. Tyto jejichž radosti nám připadají odlehlé, ale
věci jsou pro dokonalého dandyho pouhým jejichž zármutky vzrušují náš smysl pro
symbolem aristokratické nadřazenosti krásu a jejichž rány jsou jako rudé růže.
jeho ducha. Proto také v jeho očích, (Přel J. Z. Novák)
334

2. DANDY
Giovanni Boldinl,
Hrabé Robert
de Montesquiou-Fézensac,
1897.
Paflž,
Musée ďOrsay
335

XIII. NÁBOŽENSTVI KRÁSY
3. Tělo, smrt a ďábel
U D'Annunzia na sebe bere dandysmus heroické formy (krása smělého

činu), jinde, zvláštěve francouzské dekadenci, se projevuje jako tradicio-
nalistický a reakční katolicismus, jako výraz odvratu od moderního světa.
V tomto návratu k náboženským zdrojům se však neobnovují mravní hod-
noty a filozofické principy, ale podléhá se fascinaci okázalých a staroby-
lých liturgií, porušeným a vzrušujícím vůním pozdnělatinského básnictví,
nádheře byzantského křesťanství,,,zajíkavým" půvabům barbarského zlat-
nictví raného středověku. Religiozita dekadentů se zajímá jen o rituální
aspekty náboženství - tím lépe, jsou-li dvojznačné - a mystickou tradici
přetváří v cosi chorobně smyslného.
Dekadentní religiozita „naruby" vyráží ještě jedním směrem, směrem
satanismu. Zde pak nejde jen o přitažlivost nadpřirozených jevů, o zno-
vuobjevování magických a okultních nauk, o kabalismus, který nemá nic
Záliba v hrůzném šílenství; hledá sebe sama, vyčerpává

Charles Baudelaire v sobě všechny jedy a uchovává z nich čiré
Útěšné maximy o lásce, 1860-1868 kvintesence. Nevýslovná muka, při nichž má
U některých zvědavějších a blazeovanějších zapotřebí veškeré víry, veškeré nadlidské
duchů pramení potěšení z ošklivosti z ještě síly, a jimiž se z něho stává člověk ze všech
tajemnějšího citu: z žízně po neznámém nejvíce nemocný, velký zločinec, velký
a ze záliby v hrůzném. Právě tento cit, jehož proklatec - a svrchovaný vědoucí! - neboť
více či méně vyvinutý zárodek v sobě chová dochází k neznámu! ... Co na tom, že
každý, žene jisté básníky do pitevních nakonec, šílený, přestane svým viděním
amfiteátrů klinik a ženy na veřejné popravy. rozumět: viděl je!
Rozrušování smyslů Estetika zla

Arthur Rimbaud Oscar Wilde
Dopis P. Demenymu, 1871 Obraz Doriana Graye, 1891
Básník se stává vidoucím dlouhým, V jistých chvílích pokládal zlo pouze
nesmírným a systematickým rozrušováním za prostředek, jak uskutečnit svou představu
smyslů. Všechny způsoby lásky, utrpení, krásy.
336

3. TEL0, SMRT A OÁBEL
Gustave Moreau,
Zjeveni,
1874-1876.
Palfž.
Musée Gustave Moreau
společného se skutečnou židovskou tradicí, o nadšenou pozornost ke vše-

mu démonickému v umění i v životě (dobrým příkladem je v tomto ohle-
du Huysmansův román Tam dole), ale i o příklon k opravdovým magickým
praktikám, o vyvolávání ďábla nebo o oslavu veškerého rozrušování
smyslů, od sadismu po masochismus, o vyznávání Neřesti, o fascinaci,
jíž působí perverzní, znepokojivé, kruté zjevy, o estetiku Zla.
Ve snaze charakterizovat jednotlivé momenty této estetiky - hledání
rozkoše, nekrofilii, zájem o osobnosti, které se vymykají každému morální-
mu pravidlu, nemoc, hřích, slast skrze bolest - nazval Mario Praz svou
slavnou knihu Tělo, smrt a ďábel.
337

XIII. NliBOUNSlVf KRASY
4. Umění pro umění
Sotva lze zahrnout pod pojem dekadence všechny rozmanité aspekty

estetické senzibility druhé poloviny 19. století. Nemůžeme například po-
minout sloučení estetického ideálu a socialismu u Williama Morrise a ne-
můžeme přehlédnout, že právě v tomto období, v roce 1897, na vrcholu
estetizujících nálad, píše Lev Tolstoj pojednání Co je umění, v němž znovu
stvrzuje hluboké vazby mezi Uměním a Morálkou, Krásou a Pravdou.
S Tolstým jsme na opačné straně, než kde se nachází Wilde, který v těch
letech odpověděl na otázku, zda považuje jistou knihu za amorální:
,,Hůř než amorální. Je špatně napsaná:'
Zatímco se utváří dekadentní senzibilita, malíři jako Courbet a Millet
se znovu obracejí k realistické interpretaci přírody a lidské skutečnosti,
demokratizují romantickou krajinu a připomínají její všední podobu, se-
stávající z práce, únavy a pokorných figur rolníků a venkovanů.
Jean-Fran~ois Millet,
Angelus,
1858- 1859.
Pa1íž.
Musée ďOrsay
338

Edouard Manet, Jak si ještě připomeneme, například u impresionistů pozorujeme
Olympie,
1863. něco více než vágní sen o kráse: pozorné, téměř vědecké studium světla
Paříž, a barvy, mající umožnit hlubší proniknutí do říše viděného. Je to období,
Musée ďOrsay
kdy dramatikové jako Ibsen traktují na jevišti velké společenské konflik-
ty svého času - boj o moc, generační spory, osvobození ženy, mravní
zodpovědnost, právo na lásku. A nesmíme se domnívat, že estetické
náboženství znamená pouze naivní kousky posledních dandyů nebo
výstřelky - často spíš slovní než morální - pěstitelů démonična. Stačí si
připomenout Flauberta, abychom pochopili, kolik řemeslné poctivosti
a kolik asketismu se mohlo skrývat v náboženství umění pro umění.
U Flauberta vládne kult slova, to jest„pravého slova'; které jediné může
stránce propůjčit onu harmonii, jež je z estetického hlediska napros-
tou nezbytností. Ať drobnohledně a nemilosrdně vykresluje banalitu
všedního života a nepravosti doby Uako v Pan/ Bovaryovel, ať na svých
stránkách evokuje exotický a nádherymilovný svět Uako v Salambo), ať
je přitahován démonickými vizemi a oslavou Zla jako Krásy (jako v Poku-
~ení svatého Antonina), jeho ideálem zůstává neosobní, přesný, přiléhavý
jazyk, schopný nadat krásou každý předmět pouhou silou stylu:,,A právě
proto neexistují ani krásné, ani vulgární náměty, a pokud vycházíme ze
stanoviska čistého umění, můžeme téměř stanovit jako axiom, že tu je
339

pouze styl jako absolutní způsob, jak vidět věci." Také Edgar Allan Poe
(jenž z Ameriky hluboce ovlivní, zejména Baudelairovým prostřednic
tvím, evropskou dekadenci) už v roce 1849 připomněl ve svém eseji
Básnický princip, že starostí Poezie nesmí být odzrcadlování či šíření
Pravdy:,,Neexistuje vyšší, důstojnější a vznešenější báseň než ta (báseň
o sobě), která je pouze básní a ničím jiným, než báseň, která je napsána
výlučně za účelem poezie:' Jestli se rozum zabývá pravdou a mravní smy-
sl stanovuje, co je povinnost, vkus nás poučuje o kráse; vkus je autonom-
ní kvalita, nadaná vlastními zákony, a jestliže v nás může probudit odpor
k hanebnosti, pak jen proto, že (a nakolik) je hanebnost ošklivá a odporu-
je uměřenosti a kráse.
Pokud bylo v minulosti často obtížné postihnout vztah - dnes samo-
zřejmý- mezi uměním a krásou, právě v této době - kdy nastupuje jakési
nerudné přezírání přírody- začínají krása a umění vytvářet nerozlučnou
dvojici. Každá krása je umělým výtvorem; a jen co je umělé, může být
krásné. ,,Příroda obvykle dělá chyby," říká Whistler a Wilde dodává: ,,Čím
více studujeme umění, tím méně nás zajímá příroda." Pouhá příroda není
s to vyprodukovat krásu: zde musí zasáhnout umění, které tam, kde byl
jen náhodný zmatek, vytváří nutný a změně nepodléhající organismus.
Pro dekadenci není typické pouze toto hluboké přesvědčení o tvůrčí
potenci umění; od tvrzení, že krása může být pouze výsledkem dlouhé
a láskyplné řemeslné práce, dospívá dekadence ke zjištění, že zkušenost
je tím cennější, čím je umělejší. Od ideje, že umění vytváří druhou přírodu,
se přechází k ideji, že uměním je každé znásilnění přírody, ať je jakkoli bi-
zarní a chorobné.
Rekviem za přírodou Verš je vším

Joris-Karl Huysmans Gabriele D'Annunzio
Naruby, 1884 lsotteo, kolem 1890
Příroda má svoji éru za sebou. Nechutnou Božské je Slovo, básníku:
jednotvárností svých krajin a svých obloh do čisté Krásy kladou nebesa
už nadobro vyčerpala pozornou trpělivost veškerou naši radost: Verš j2 vším.
rafinovaných duchů. (Přel. Jiří Pelán)
(Přel. Jiří Pechar)
Nezájem o přírodu
Oscar Wilde
Úpadek lhaní, 1889
Čím více studujeme umění, tím méně se
staráme o přírodu. Co nám umění skutečně
odhaluje, je nedostatek plánu v přírodě,
její podivná drsnost, její neobyčejná
jednotvárnost, stav její absolutní
nedokončenosti.
(Přel. Jaroslav Novák)
340

S. A REBOURS
S. A rebours
Floressas Des Esseintes je protagonistou Arebours, románu Joris-Karla

Huysmanse z roku 1884. Arebours znamená „naruby, naopak, proti srsti,
proti proudu", a jak tento název, tak kniha sama se nám dnes jeví jako
dossier dekadentní senzibility. Des Esseintes prchá před přírodou a před
životem, a prakticky se uvězní ve vile, která je zařízena orientálními lát-
kami, tapisériemi liturgické příchuti, čalouny a deštěním, vesměs věcmi,
jejichž nádherné materiály předstírají chlad mnišské cely. Pěstuje jen
květiny, které třebaže jsou pravé, vypadají jako umělé, oddává se neob-
vyklým láskám, vzrušuje svou obrazotvornost drogami, dává přednost
imaginárním cestám před cestami skutečnými, nachází zalíbení v raně
středověkých textech, jejichž latina je pokažená, ale zvučná, skládá sym-
fonie likérů a vůní, a přenáší tak sluchové vjemy na chuť a čich, zkrátka
buduje svůj život výhradně z umělých požitků a ve zcela umělém rámci.
Příroda tu už není ani tak znovu vytvářena, jak tomu bývá v uměleckém
díle, nýbrž zároveň napodobována i popírána, přetvářena v cosi malátné-
ho, halucinovaného, nemocného ...
Edgar Degas.
Absint,
1877.
Paiíž.
Musée d'Or,ay
341

XIII. NÁB02ENSTVÍ KRÁSY
Je-li živá želva příjemná na pohled, želva reprodukovaná velkým socha-

řem je obdařena symbolikou, kterou v sobě skutečná želva nikdy neměla;
to ovšem věděli už řečtí umělci. Pro dekadenta je tomu trochu jinak. Des
Esseintes klade želvu na světlý koberec a dává tak do kontrastu jeho zla-
tavé barvy s hnědým krunýřem zvířete. Ani s touto kombinací však není
ještě spokojen, a proto vykládá želví hřbet různobarevnými drahokamy,
zářivou arabeskou, která se blýskájako„vizigótská pavéza, kterou nějaký
umělec barbarského vkusu pokryl šupinovým zdobením".
Des Esseintes uskutečnil krásu tím, že znásilnil přírodu. Neboť: ,,příroda
už má svoji éru za sebou; nechutnou jednotvárností svých krajin a svých
obloh už nadobro vyčerpala pozornou trpělivost rafinovaných duchů".
Velká témata dekadentní senzibility vesměs krouží kolem ideje
krásy, která se rodí z přetvoření přírodních potencí. Angličtí estéti od
Swinburna k Paterovi a po nich jejich francouzští epigoni iniciují zno-
vuobjevení renesance, v níž je spatřován nevyčerpatelný zdroj krutých
a něžně chorobných snů: v dvojznačnosti tváří, jaké malovali Leonardo
a Botticelli, se hledá neurčitá fyziognomie androgyna, muže-ženy, obraz
nepřirozené, ne-přírodní krásy, krásy nedefinovatelné, jejíž první příkla
dy lze nalézt právě v renesančním umění. A když se blouzní o ženě (pokud
není nahlížena jako triumfující zlo, inkarnace Satana, nedostupná, protože
neschopná lásky a normálního vztahu, žádoucí, protože hříšná, ozdobená
stopami rozkladu), je v její ženskosti milována právě přetvořená příroda:
je to žena oděná klenoty, jak o ní snil Baudelaire, žena-květina nebo
žena-šperk, je to dannunziovská žena, jejíž kouzlo může být zahlédnuto
pouze tehdy, je-li vztažena k umělému vzoru, ke své ideální pramáti, za-
chycené na obraze, v knize, v legendě.
Zdá se, že jediný přírodní předmět, který v této estetické sezóně pře
žívá, a dokonce triumfuje, je květina - od ní se ostatně odvíjí celý jeden
styl: styl florální, to jest secesní. Dekadence je květinou posedlá: ale záhy
si musíme povšimnout, že to, co ji u květiny přitahuje, je pseudoumělost
přírodního cizelérství - schopnost působit stylizovaně, stát se ornamen-
tem, drahokamem, arabeskou - a vratkost a pomíjivost rostlinného svě
ta, v němž je přechod mezi životem a smrtí tak rychlý.
342

5. A REBOURS
Dante Gabriel Rossetti, Dvojznačnost Leonardova pleť bílá jako morek černého bezu, ústa
Lady Lilith, Algernon Charles Swlnburne s vyzývavými rty, ztepilá postava, oblina
1867.
Wilmington,
Esej o Leonardovi, 1864 pancíře, nadouvající se nad jeho hrudí
Delaware Art Museum Z Leonarda vybíráme jen nemnoho příkla a chránící sestupnou llnii trupu, prádlo,
dů: jsou vesměs plné onoho nedefinovatel- které lze zahlédnout v podpaží mezi
ného půvabu a vážné tajemnosti, jimiž se nárameníkem a límcem brnění, dokonce
vyznačuje jeho nejsubtilnější a nejodváž- ta modrá dívčí stuha pod bradou. Zdá se,
nější malba. Podivné krásné ženské tváře, že tento androgyn pfijal všechna tato
vyjadřující nejasné pochyby a lehké pohrdá· Sodomova převrácená připodobnění za svá
ni. dotýkané stíny temné sudby; myšlenky a Jeho svůdná krása, kdysi bolestná, se nyní
a oči mužů, na pohled zároveň úzkostné vyjevuje jako očištěná a proměněná božím
i unavené, bledé a žhoucí trpělivosti a vášní, nářkem.
okouzlené a rozpačité.
Nepřirozená krása
Dvojznačnost Botticelliho Théophile Gautier
Jean Lorrai n Smalty a kameje, 1852
(Um, 1895-1904 Kdo je to? Mladý muž, či žena?
Rty Botticelliho, smyslný rudý skvost, Je to bůh, nebo bohyně?
tuhé Jako ovoce, ahe z nich tají dech, Láska tu váhá, znejistěna,
bolestné, výsměšné v záhadných záhybech, říct, zdali ano, zdali ne [ ...].
co mim Čistotu, anebo ošklivost? Obě dvě pohlaví jsou skryta
(Pf•I. Jiři Pelán) v té divné kráse prokleté.
~eknete, muži: .Afrodita!"
Androgyn ,Kupidoť ženy, řeknete.
Joris-Karl Huysmans Chiméro žhoucí, božské dítě,
Někteff, 1889 v němž kypí slast i umění,
Celý světcův zjev vyzývá ke snění. Všechno netvore krásný, miluji tě,
působí na naši obraznost: ty dívčí tvary, půvabe dvakrát zmnožený!
nesměle se rýsující boky, panenská šíje, {Plel. Jílí Pelán)
343

)(lll NABO.tENsr.f KRÁSY

5. A REBOURS
Umělecké pohlaví par excellence Žena šperk

Joseph Péladan Joris-Karl Huysmans
Amfiteátr mrtvých věd, 1892-1911 Naruby, 1884
Leonardo objevil Polykleitův kánon, který Z !azurových kosočtverců vznikaly
se nazývá androgyn [ ... ] Androgynje arabesky táhnoucí se podél kupolí,
umělecké pohlaví par excellence, mísí kde po perleťovém vykládání přebíhaly
oba principy, ženský a mužský, a dává duhové pablesky a zažíhaly se jednotlivé
je do rovnováhy [ ... ]V Maně Lise se mísí barvy spektra [ ... ]Je skoro nahá; v žáru
intelektuální autorita geniálního muže tance se závoje uvolnily, brokáty se svezly
s rozkošnictvím ušlechtilé ženy, a jde z těla; je oděna už jen zlatem šperků
tu o morální androgynismus. V případě a jasně svítícími minerály; tělo jí svírá
Svatého Jana je promísení toho druhu, ohrdlí a lehký krunýř, a jakýsi podivuhodný
že pohlaví se stává hádankou. šperk vysílá jako skvostná spona blesky
do žlábku mezi jejími ňadry; o něco níže,
Oděna do šperků ve výši kyčlí, ji ovíjí pás a skrývá hořejšek
Charles Baudelaire jejích stehen, mezi nimiž se houpá
Splín a ideál, 1862-1866 obrovský přívěsek, v němž splývá vodopád
Má drahá, nahá jsouc a znalá citů mých, karbunkulů a smaragdů; na obnaženém
jen zvučné klenoty si ponechala k lauru; těle konečně, mezi ohrdlím a pásem,
z té zbroje bohaté vzhled vítězící dých, se vzdouvá břicho a v něm se hloubí
jaký za šťastných dnů má otrokyně Maurů. pupeční důlek, jehož jamka vypadá jako
rytina onyxového pečetidla, zbarveného
Když srší při tanci posměšnou hudbu svou, mléčnými tóny, růžovými odstíny nehtové
svět tento sálavý, svět kamene a kovu, obliny. V palčivých paprscích, které
nutí mě milovat s extází zběsilou prýští z hlavy Zvěstovatelovy, se všechny
věci, kde míchá se zvuk se světlem vždy fazety šperků vznítí; drahokamy oživují
znovu. a vykreslují tělo ženy žhoucími rysy;
(Prel. Vladimir Holan) probodávají krk, nohy a paže ohnivými
body, rudými jako uhlíky, fialovými jako
Aubrey Beardsley, žena květina plynové plameny, modrými jako plápolání
Salomé a Jan Kftitel, Émile Zola zapáleného lihu, bílými jako hvězdné
z: The /atest Works
Hřích abbého Moureta, 1875 paprsky.
of Aubrey Beardsley,
Londýn-New York Dole řady proskurníků jako by zahrazovaly (Přel. Jiří Pechar)
1901. vchod mříží rudých, žlutých, fialových
Milán, a bílých květů, jejichž lodyhy se ztápěly Posedlost květinou
Biblioteca Nazionale
Braidense
v obrovitých, bronzově zelených kopřivách, Oscar Wilde
poklidně vypocujících svůj spalující jed. Obraz Doriana Graye, 1891
A nad nimi se v podivuhodném rozmachu Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se
šplhaly skok za skokem jasmíny s hvězdami mezi stromy v zahradě pohnul lehounký
líbezných květů, glycínie s lístky jako letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi
jemná krajka, husté břečťany vykrojené těžký pach šeříku nebo jemnější parfém
jakoby z nalakovaného plechu, ohebný růžově kvetoucího hlohu. Z kouta
kozí list posetý bledě korálovými nitkami, na divanu z perských houní, na kterém
milostný plamének vzpínající své paže ležel a kouřil nespočetné cigarety, jak měl
a vyšňořený bílými chocholy. A mezi nimi ve zvyku, viděl lord Henry Wotton právě
se proplétaly ještě jiné, křehčí rostliny, na medově sladké a medově zbarvené
svazovaly je ještě víc, protkávaly je vonným květy čilimníku, jehož chvějící se větve
útkem [ ... ] Byla to nesmírná kštice zeleně, zřejmě stěží unesly to břímě krásy tak
protkaná deštěm květů, kštice, jejíž kadeře podobné plamenům.
se rozlévaly do všech stran, rozbíhaly se (Prel. J. Z. Novák)
v bláznivé změti a vyvolávaly představu
obrovité dívky, která leží v dálce v slastné Křehkost a rozklad
mdlobě a zvrací hlavu nazad v křeči vášně, Paul Valéry
v tryskání nádherných vlasů rozestřených Narcis, 1889-1890
jako rozlitý parfém. Lilie žalostné! ó sestry! Krásou mdlím ...
(Přel. Jiří Pechar) (Přel. Jan Kameník)
345

6. Symbolismus
Dekadentní krása je prodchnuta pocitem rozkladu, mrákotnosti, vyčer

pání, mdlobné malátnosti: a Langueur- Malátnost- je také název jedné
Verlainovy básně, která by mohla být pokládána přímo za manifest celého
dekadentního dobrodružství. Básník tu vyslovuje svou spřízněnost se svě
tem úpadkového Říma či poslední fáze byzantské říše, na kterou tíživě do-
lehly její příliš dlouhé a příliš velké dějiny. Všechno už bylo řečeno, všech-
ny rozkoše byly vyzkoušeny a vychutnány do dna, na obzoru se rýsují
hordy barbarů, které nemocná civilizace nedokáže zastavit: a tak nezbývá
než se pohroužit do smyslných radostí rozrušené a rozrušení vždy přístup
né imaginace, vytvářet seznamy uměleckých pokladů, laskat unavenýma
rukama klenoty, nashromážděné minulými generacemi. Byzanc se svými
zářivými zlatými kupolemi je místem setkání Krásy, Smrti a Hříchu.
Nejvýznamnější literární a výtvarnou tendencí dekadence je symbolis-
mus. Jeho poetika prosadila zároveň nový pohled na umění i nový pohled
na svět. Na počátku symbolismu stojí dílo Charlese Baudelaira. Básník
putuje zmechanizovaným průmyslovým a obchodním městem, v němž
si už nikdo nepatří a v němž je každý útěk do niternosti terčem posmě
chu: noviny (na něž už Balzac ukázal jako na nástroj devalvace a falšování
idejí a vkusu) převádějí každou individuální zkušenost do obecných klišé;
triumfující fotografie krutě znehybňuje skutečnost, mění lidskou tvář
ve strnulý pohled do objektivu, zbavuje obraz veškeré aury nepostižitel-
nosti a likviduje - podle mínění mnoha současníků - samu imaginaci. Jak
tedy znovu vytvořit prostor pro intenzivnější, pravdivější, nepostižitelnější
a hlubší zkušenost?
Poeův Básnický princip navrhoval vidět v kráse skutečnost, jež se na-
chází vždycky mimo nás a odolává našim pokusům o její znehybnění.
Právě na pozadí tohoto platonismu krásy se rýsuje idea skrytého světa,
světa tajemných analogií, jež přirozená skutečnost obvykle zahaluje
a jež se odhalují pouze zraku básníkovu. Příroda je jako chrám, říká se ve
slavném Baudelairově sonetu Souvztažnosti, chrám, v němž živé pilíře
občas promlouvají zmatenými slovy; příroda je hvozd symbolů. Barvy
a zvuky, obrazy a věci na sebe navzájem odkazují, a dávají nám takto za-
hlédnout tajemná příbuzenství a souzvuky.
Básník se stává luštitelem tohoto tajného jazyka všehomíra a onou
skrytou pravdou, již vynáší na světlo, je krása. A jestliže se tato možnost
346

6. SYMBOLISMUS
Gustav Klimt. Klenoty

Salomé, Oscar Wilde
1909.
Benátky, Obraz Doriana Graye, 1891
Galleria často strávil celý den tím, že ve zvláštních
d'Arte Moderna kazetách rovnal a přerovnával rozmanité
kameny, které nasbíral, tak třeba olivově
zelený chrysoberyl, který ve světle lampy
zrudne, cymofan se stříbrnou, drátku
podobnou žilkou, pistáciově zbarvený
chrysolit, topasy růžové jako růže a žluté
jako víno, žhavě šarlatové karbunkuly
s mihotavými čtyřpaprskovými hvězdami,
plamenně červené hessonity, oranžové
a fialové spinely a ametysty se střídavými
vrstvami rubínovými a safírovými.
Miloval rudé zlato slunečního kamene
a perleťovou běl kamene měsíčního
a lomenou duhu mléčného opálu.
(Přel. J. Z. Novák)
Hvozd symbolů
Charles Baudelaire
Květy zla, 1857
Je chrámem p1íroda s živými pilíři,
jež slovy zmatenými někdy zahovofi;
v symbolů c'.erné hvozdy se tu člověk noří,
jež na něj důvěrně svůj pohled zamlří.
Jak táhlé ozvěny, jež zdaleka se mísí

v jednotě hluboké, dálné a temnotné,
rozsáhlé Jako noc a Jako světlo dne,
tak vůně, barvy, zvuky odpovídají sl.
Jsou vůně některé svěží Jak dětská těla,

Jak louky zelené, sladké jak oboe,
bohaté, vítězné čl porušené zcela,
v nichž nekonečných věcí rozpětí se

skrývá,
jak ambra, kadidlo, mošus a benzoe,
ze kterých extáze smyslů a ducha zpívá.
(Přel. Karel C.pek)
347

Henri de Fantin• Latour. Zjevení Tím buď verš, co se rozptýlilo
Roh sro/u, Charles Baudelaire tvým žitím jako ranní van,
zleva: Verlaine,
Rakery, kolem 1851 v němž voní máta, dymián.
Rimbaud, Elzéar,
Blémont, Valade, Alcard, Za jistých, téměř nadpřirozených duševních A literátům nech, co zbylo!
D' Hervllly, Pelleta, stavů se v podívané, kterou máme před (Prel František Hrubln)
1872. očima, a to i té nejběžnější, vyjeví celá
Pafíž,
Musée d'Orsay hloubka života. Stane se jeho symbolem.
Sugerovat
Stéphane Mallarmé
Umění básnické Anketa o 1/terárnfm vývoj(, 1897
Paul Verlaine Parnasisté vezmou věc v úplnosti
Uménfbásnické, 1874 a ukážou ji; tím však přicházejí o tajemství;
Především, ať verš hudbou žije, a připravují mysli o slastnou radost,
dej přednost verši lichému, kterou dává pocit, že tvoříme. Pojmenovat
bez tíhy, nestrojenému, předmět znamená potlačit tři čtvrtiny
ať rozptylnější, vzdušnější je! [ .•.] potěšení z básně, neboť toto potěšení
záleží v pozvolném uhadování: o čem
My chceme básnit odstínem, sníme, Je sugerovat. Pouze dokonalé
nikoli barvou. V odstínu Je, užití tajemství vytváří symbol: evokovat
co lesní rohy zasnubuje pozvolna předmět, abychom ukázali
jen flétnám a snu zas jen sen [. ..). duševní naladění, anebo naopak, zvolit
předmět a duševní naladění z něho
Víc ještě hudby veršům tvým, vymanit řadou dešifrací.
ať verš je tím, co vznáší se tu
po lidské duší na odletu
k nebesům, k láskám šťastnějším.
348

6. SYMBOLISMUS
zjevení skrývá ve všem, rozumí se samo sebou, že je nutno intenzivně

propátrávat právě ty oblasti, jež byly dosud tabu, propasti zla a abnormi-
ty, kde se mohou vyjevit ty nejplodnější a nejdivočejší spřízněnosti a kde
budou halucinace nejobjevnější. Baudelaire hovoří v Souvztažnostech
o „temné a hluboké jednotě" a odkazuje svému století řadu otazníků:
uvádí nás tato magická totožnost člověka a světa do univerza, které leží
mimo univerzum reálných fenoménů, odkrývá nám jakousi tajnou duši
věcí, nebo je činnost básníka toho druhu, že skrze básnické slovo udílí vě
cem významy, jaké dříve neměly?
Ať už má krása vytrysknout z osnovy běžných skutečností, ať už ji tyto
skutečnosti skrývají, nebo odkazují na krásu nacházející se mimo ně, ne-
zbytné je jedno: vytvořit z jazyka dokonalý aluzivní mechanismus. Právě
o tom mluví Verlainovo Umění básnické, nejsrozumitelnější z programů
symbolistického hnutí: z jazyka proměněného v hudbu, z přesně dávko-
vaných odstínů vyvstávají souvztažnosti, objasňují se svazky mezi věcmi.
Edouard Manet.
Podobizna Stephana
Mallarméa,
1876.
Pa1fž.
Musée ďOrsay
Ale bude to především Mallarmé, kdo vypracuje skutečnou metafyziku

básnické tvorby.
Ve světě ovládaném Náhodou může jen básnické Slovo v neproměn
ném řádu verše (jenž je plodem nekonečné trpělivosti, hrdinské a zásad-
ní práce) uskutečnit absolutno. Mallarmé uvažuje o svrchované Knize
(bude se o ni pokoušet celý život) - Knize jakožto„orfickém výkladu země,
jenž je jedinou povinností básníka a literární hrou par excellence".
Nejde o to, ukázat věci ze všech stran, s jasností a přísností klasické
poezie; jak říká Mallarmé v Divagacích,,,pojmenovat předmět znamená
potlačit tři čtvrtiny potěšení z básně, neboť toto potěšení záleží v po-
zvolném uhadování: o čem sníme, je sugerovat. Dokonalé zacházení
s oním tajemstvím, jež zakládá symbol, znamená pozvolna předmět
evokovat... Nastolit vztah mezi přesnými obrazy, takže se z nich vymaní
třetí jasný aspekt, a ten je nabídnut k rozluštění. .. Říkám: květina! a zpoza
349

zapomenutí, kam můj hlas odkládá jistý obrys, se hudebně zvedá cosi
odlišného od známých kalichů, sama líbezná idea, to, co je nepřítomné
ve všech kyticích ..."Tedy technika temnosti, evokace mezi řádky, zámlky,
poetika nepřítomného: jen takto může nakonec totální Kniha odkrýt„ne-
měnné krajky krásy'~ I zde máme co dělat s platonským tíhnutím mimo
vezdejší svět, ale zároveň tu promlouvá představa básnictví jako magické-
ho aktu, jako zaklínací techniky.
U Arthura Rimbauda tato technika zaklínání zachvacuje sám básníkův
život: rozrušování smyslů je pro něho výhradním způsobem, jak vidět.
V Rimbaudově případě estetické náboženství nevede k dandyovské vý-
střednosti {koneckonců uhlazené a příjemné}. Rimbaudovo překračování
mezí je bolestivé: estetický ideál něco stojí. Rimbaudovo mládí shoří při
hledání absolutního básnického Slova. Když zjistí, že dál už se nedá jít, ne-
hledá v životě odškodnění za neuskutečnitelný literární sen. Ani ne dvace-
tiletý se stáhne z kulturní scény, zmizí v Africe a v sedmatřiceti umírá.
Krása na klíně Věřit na všechna kouzla

Arthur Rimbaud Arthur Rimbaud
Sezóna v pekle, 1873 Sezóna v pekle, 1873
Jednou večer jsem si posadil Krásu na klín. - Už dlouho jsem se chlubil, že vlastním
A zdála se mi hořká. A hanil jsem ji. všechny možné krajiny, a byla mi k smíchu
Ozbrojil jsem se proti spravedlnosti. všechna slavná jména malířů a moderních
Utekl jsem. ó čarodějnice, bído, nenávisti, básníků.
to vám jsem svěřil svůj poklad! Líbily se mi pitomé malby, římsy nad dveřmi,
Dosáhl jsem toho, že se ve mně zhroutila kulisy, plachty komediantů, vývěsní štíty,
veškerá lidská naděje. lidové barvotisky; literatura vyšlá z módy,
Jako šelma jsem skočil bezhlavě po každé církevní latina, erotické knihy bez pravopisu,
radosti, abych ji zardousil. románky našich babiček, báchorky, knížečky
Přivolal jsem popravčí, abych rozhryzal z dětství, staré opery, přihlouplé popěvky,
pažbu jejich pušek, než zahynu. Přivolal naivní rytmy.
jsem pohromy, abych se udávil pískem Snil jsem o křížových výpravách, výzkum-
a krví. Záhuba mi byla bohem. Natáhl ných cestách, o kterých nemáme zprávy,
jsem se do bláta, osušil se na vzduchu o republikách bez historie, o potlačených
zločinu a pěkně jsem si zahrával se náboženských válkách, o revolucích mravů,
šílenstvím. stěhování národů a posunech světadílů: vě
Jaro mi přineslo příšerný smích idiota. řil jsem na všechna kouzla.
(Přel. Aleš Pohorský) (Přel. Aleš Pohorský)
350

7. ESTETICICT MYSTICISMUS
7. Estetický mysticismus
V době, kdy psal Baudelaire Souvztažnosti (vyšly v roce 1857 ve sbírce

Květy zla), vládl anglické kulturní veřejnosti John Ruskin. Ruskin reago-
val - tento motiv se neustále vrací - na tupou nepoetičnost industriálního
světa a plédoval za návrat k láskyplné a trpělivé řemeslné práci, jíž se
vyznačovala středověká století a společnost 1S. věku. Zde nás však zajímá
jiný rys Ruskinovy osobnosti: jeho vroucí mysticismus a široká religiozita,
prostupující jeho úvahy o kráse. Láska ke kráse je tu adorací zázraku pří
rody a všudypřítomné božské stopy; příroda nám odhaluje ve všedních
věcech „podobenství hlubokých skutečností, analogie božství". ,,Vše je
zbožňování': jakkoli „ani nejvyšší dokonalost nemůže existovat, aniž by
se do ní přimísilo něco temného". ,,Platonské" tíhnutí k transcendentální
kráse, smysl pro tajemství, připomínka středověkého umění a umění před
Raffaelem: tyto body Ruskinových kázání mocně působí na soudobé ang-
lické malíře a básníky, a zvláště na ty, kteří se v roce 1848 spojili v Preraffae-
litském bratrství, založeném Dantem Gabrielem Rossettim. V jeho dílech
a v dílech Edwarda Burne-Jonese, Williama Holmanna Hunta a Everetta
Millaise se témata a techniky předrenesančního malířství - jež fascinovaly
na počátku století už německé nazarény v Římě - snaží vyjádřit atmosfé-
ru něžného mysticismu, obtěžkaného senzualitou. Rossetti radí: ,,Maluj
jen to, co chce tvé srdce, a maluj co nejprostěji; ve všech věcech je Bůh,
Bůh je Láska:' Ale jeho ženy, jeho Beatrice a Venuše, mají smyslná ústa
a v jejich očích plane touha. Nepřipomínají ani tak středověké ženy-an-
děly, jako spíše zvrácené žemké bytosti z veršů A. C. Swinburna, učitele
anglické básnické dekadence.
John Everett Mlllais,

Slepá,
detail,
1856.
Birmingham,
City Museum and Art
Gallery
351

8. EXTÁZE VE VĚCECH
8. Extáze ve věcech
Symbolismus prostupuje jako intenzivní proud - díky více či méně opož-

děným epigonům - celou evropskou literaturu až do našich dnů. Z jeho
kmene vyrůstá ještě jeden způsob, jak rozumět skutečnosti: věci jsou pra-
menem zjevení. Tato básnická technika byla teoreticky definována v prv-
ních desetiletích 20. století mladým Jamesem Joycem (v prózách Stephen
Hero a Dedalus), ale můžeme ji najít v různých podobách i u mnoha dal-
ších velkých soudobých vypravěčů.
Jádro tohoto postoje obsahuje estetika Waltera Patera. V Paterově kri-
tickém díle jsou shrnuta všechna témata dekadentní senzibility: smysl pro
přechodné doby Ueho hrdina Marius Epikurejec je estét - dandy - pozd-
ního Říma); malátná něha kulturních podzimů (s rafinovanými barvami,
nádhernými a jemnými odstíny, subtilními senzacemi), obdiv pro rene-
sanční svět (proslulé jsou jeho studie o Leonardovi); podřízení veškerých
hodnot kráse (na otázku:,,Ale proč máme být dobří?" prý jednou odpově
děl:,,Protože je to velmi krásné").
Na některých stránkách Maria Epikurejce, a zejména v závěru k eseji
Renesance (1873) však vypracovává precizní estetiku epifanické vize.
Pater sice nezná termín „epifanie" (použije ho teprve Joyce ve smyslu
,,zjevení"), pracuje však s konceptem, jejž toto slovo bude posléze ozna-
čovat: jsou chvíle, kdy - za zvláštní citové situace (v jisté denní hodině,
při nečekané okolnosti, kdy je naše pozornost náhle obrácena k určitému
předmětu) - se věci zjeví v novém světle. Neodkazují nás však na krásu
ležící mimo ně, neevokují žádnou„souvztažnost": vyjevují se nám prostě
s intenzitou, jež nám dosud nebyla známa, předstupují před nás obtěžká
ny významy, takže začínáme chápat, že teprve nyní o nich nabýváme plné
Edward Burne-Jones, Epifanická vize ale zkušenost sama ... Náš život je úspěšný,
Princezna Walter Pater pokud stále hoříme tímto vysokým, zářivým
připoutaná ke stromu,
1866.
Esej o renesanci, 1873 plamenem ... Zatímco se nám vše bortí
New York, V každém okamžiku se vyjevuje na nějaké pod nohama, můžeme se nadále pokoušet
The Forbes Collection ruce nebo tváři dokonalost formy; nějaký zachytit nějaký nádherný cit, nějaké další
odstín na kopcích nebo na moři je krásnější poznání, které při vyjasněnějším obzoru
než všechno kolem; nějaké vášnivé hnutí, na okamžik osvobodí našeho ducha, nebo
nějaký pohled nebo duševní vzrušení je pro nějaké smyslové vzrušení - nezvyklé barvy,
nás neodolatelně skutečné a přitažlivé - v té nezvyklé nuance, zajímavé vůně-, nebo
jediné chvíli. Cílem není plod zkušenosti, dílo umělce, nebo tvář přátelské osoby.
353

XIIL NÁBOtENSTVf t<JIASY
8erenlce Abbott. zkušenosti - a že život stojí za to žít pouze kvůli hromadění takovýchto
James Joyc~.
1926
zkušeností. Epifanie je extáze, ale extáze bez Boha: neznamená tran-
scendenci, znamená duši věcí z tohoto světa, je to - jak už bylo řečeno -
extáze materialistická. Štěpán, hrdina Joyceových juvenilních románů,
je chvílemi zasahován zdánlivě bezvýznamnými událostmi, hlasem zpíva-
jící ženy, vůní shnilého zelí, hodinami na náměstí, jejichž světelné oko září
do nocí:Rštěpán začal sledovat zprava i zleva náhodná slova, hloupě udi-
ven tím, že tu jsou, jen tak, uprostřed ticha, zbavena svého bezprostřed
ního smyslu, až se mu nakonec každý banální vývěsní štít uložil do mysli
jako kouzelné zaříkadlo a jeho duše se scvrkla, a náhle zestárlá, úzkostně
zavzdychala."
Jinde je joyceovská epifanie dosud spjata s klimatem estetického mys-
ticismu a postava mladé dívky na mořském břehu se básníkovi může zje-
vit jako mytický pták,jejž„viditelný duch Krásy" halí„jako plášť". U jiných
autorů, například u Marcela Prousta, se zjevení dostavuje prostřednictvím
hry paměti: na jistý obraz nebo vůni se klade vzpomínka na jiný obraz,
jiný vjem, zaregistrovaný v jiné chvíli. Krátkým spojením„bezděčné pamě
ti" tak před námi vyvstává spřízněnost jednotlivých událostí našeho živo-
ta: tmel vzpomínky je váže k sobě a propůjčuje jim jednotu.
Ale i zde je výsadní zkušenost těchto okamžiků zkušeností, která je
hledáním krásy a jako taková obdařuje život smyslem. Tyto okamžiky za-
žíváme pouze tehdy, dokážeme-li esteticky vejít do srdce věd, které nás
obklopují.
lito autoři přirozeně dávají do souvislosti myšlenku epifanie jako vize
s myšlenkou epifanie jako tvorby: můžeme-li letmo zakusit epifanické
kouzlo, pouze umění nám umožňuje sdělit je také ostatním; a nejen
to, pouze umění mu ve většině případů dává vytrysknout z nicoty tím,
že naši zkušenost obdařuje významem.
3S4

8. EXTÁZE VE VECECH
Jacques Émile Blanche, Jak to vyjádřil Joyce, pro Štěpána byl „nejvyšší umělec ten, kdo se
Podobizna Marcela
Prousta, snažil s velkou přesností vyplést jemnou duši obrazu z drátěné sítě velmi
kolem 1900. určitých okolností, které ji obklopují, a znovu ji stvořit v uměleckých sou-
Paříž.
Musée ďOrsay vislostech, zvolených co nejpřesněji s ohledem na její novou roli". Ještě
jednou tu slyšíme odkaz na Baudelaira, který stojí u zrodu všech těchto
tendencí:.,Veškeré viditelné univerzum je pouhou líhní obrazů a symbolů,
jimž imaginace {a tedy uměnO udílí relativní místo a hodnotu: je to jakási
pastva, již musí imaginace strávit a transformovat:'
Dívka pták a něžná, něžná a měkká jako hruď holubice

James Joyce s tmavým peřím. Ale jej i dlouhé plavé vlasy
Oeda/us, 1917 byly dětské: a dětská byla i její tvář, zasažená
Uprostřed proudu před nim stála dívka: zázrakem smrtelné krásy.
osamělá a nepohnutá, dívala se k moři. Byla osamělá a nepohnutá a dívala
Vypadala Jako stvoření, jež kouzlo se k moři; a když si všimla Štěpánovy
proměnilo v bizarního a krásného mořského pfltomnosti a Jeho zbožňujících pohledů,
ptáka. Její dlouhé nahé a tenké nohy byly podívala se na něho, klidně snášejíc jeho
křehké jako nohy volavky, zcela nedotčené, pozornost a nedávajfc najevo ani st ud, ani
až na smaragdovou stopu řas, jež zústala na koketnost ... Bože! vykřikla Štěpánova duše
těle jako znamení. Plnější stehna, v odstínu v návalu pozemské radosti. .. Zjevil se před
slonoviny, byla nahá až téměř k bokům, kde ním divoký pták, anděl mládi a smrtelné
svítilo měkce bílé pápěří okraje kalhotek. krásy, herold pravých dvorů života, aby před
Tmavošedé spodničky měla odvážně nim v okamžiku extáze otevřel všechny
vykasané až do pasu a vzadu jí visely jako cesty bloudění a slávy. Kupředu! Kupředu!
ocas holubice. Měla prsa jako ptáček, měkká Kupředu!
355

XIII. NAB02ENSTVf KRASY
9. Imprese
V epifaniích vypracovávají spisovatelé jistou techniku vidění a občas se

zdá, že chtějí zastoupit ma líře. Technika epifanií je nicméně výlučně lite-
rární a ve výtvarných teoriích nemá přesný protějšek.
Není však náhoda, jestliže se Proust na stránkách Ve stínu kvetoucích
dfvekdlouze zabývá popisem obrazů neexistujícího malíře Elstira, v jehož
malbě lze postřehnout analogie k dílům impresionistů. Elstir maluje věci
tak, jak se nám jeví v prvním okamžiku - v jediném pravdivém, neboť náš
intelekt dosud nepřispěchal, aby nám vysvětlil, jak věci jsou, a my dosud
nenahrazujeme dojem, který nám vnukly, pojmy, které o nich máme. Elstir
redukuje věci na bezprostřední imprese, a ty podrobuje„metamorfóze".
Manet tvrdil, že„jen jedno je pravdivé, udělat naráz, co vidíme'; a že
„ nemalujeme krajinu, mořský břeh, postavu: malujeme dojem, kterým
na nás krajina, mořský břeh a postava působí v určité denní hodině". Van
Gogh chce ve svých figurách vyjádřit cosi věčného, ale chce k tomu dojít
,,vibracemi barevných odstínů". Monet nazývá jeden svůj obraz„impresí"
(a bezděky tak dává jméno celému hnutO. Cézanne prohlašuje, že chce
v jablku, které maluje, obnažit duši předmětu: to, jak je jablkem. Všichni
tak dosvědčují svou intelektuální spřízněnost s oním pozdně symbolistic-
kým proudem, který bychom mohli nazvat„epifanickým".
Claude M onet,
Katedrdla v Rouenu,
1892-1894.
Paříž,
Musée d'Orsay
vpravo:
Auguste Renoir,
Koupajfc/se plavovldska,
1882.
Turfn,
Pinacoteca
Giovanni Agnelli
356

9. IMPRESE
Paul Cézanne, Ani impresionisté nehodlají uskutečňovat transcendentální krásu:

ZótlJ/ sjablky
chtějí řešitproblémy malířské techniky, vynalézat nový prostor a nové
a broskvemi,
1890-1895. možnosti vnímání - tak jako chce Proust objevit nové dimenze času a vě
Paliž,
Musée de l'Orangerie domí a jako si Joyce klade za cíl prozkoumat do hloubky mechanismy
psychologické asociace.
vlevo:
Vincent van Gogh, Symbolismus nyní otevírá cestu novým technikám kontaktu se skuteč
Hvézdnó noc. ností. Hledání krásy opouští nebesa a umělec je vyzýván, aby se pohroužil
detail,
1889. do živoucí hmoty. Poté co vyrazí tímto směrem, bude postupně zapo-
New York.
mínat na sám ideál krásy, který ho dosud vedl, a začne umění chápat už
Museum of Modern Art
nikoli jako registraci a vyvolávání estetické extáze, ale jako nástroj pozná-
vání.
359

XIV. NOVÝ PŘEDMĚT
Vedle vojenské síly (imperialismus) a hospodářské moci (kapitalismus)

se měšťanstvo pyšní i svou vlastní krásou, v níž se stýkají rysy praktičnosti,
odolnosti a trvalosti, které odlišují strukturu myšlení buržoazie od myšlení
šlechty.
Viktoriánský svět (a obecně svět měšťanstva) usiluje o zjednodušení
života a zkušeností v čistě praktickém smyslu. Věci jsou správné, nebo ne-
správné, krásné, nebo ošklivé, nikdo si nelibuje ve zbytečných dvojsmys-
lech, komplikacích a nejednoznačnostech.
Měšťan nezná rozpolcenost mezi altruismem a egoismem. Ve vnějším
světě je egoista (na burze, na volném trhu, v koloniích), a za zdmi svého
domu je dobrým otcem, vychovatelem a filantropem.
Měšťan netrpí morálními dilematy. Doma je moralista a puritán, k mla-
dým ženám z proletářských čtvrtí se chová jako pokrytec a libertin. Toto
zjednodušení není z praktického hlediska pociťováno jako dvojí morálka.
Naopak se odráží také v autoprezentaci soukromí měšťanského domu -
v předmětech, nábytku i veškerém zařízení a věcech, jejichž posláním je
vyjadřovat přepychovou a zároveň trvalou krásu.
Viktoriánská krása netrpí rozpolceností mezi přepychem a funkčností,
mezi vnějším zdáním a podstatou, mezi duchem a hmotou.
Měšťanský dům opracovány. Nenajdeme jediný obraz bez

Eric Hobsbawm pozlaceného, tepaného, vykládaného,
TheAgeofCapital, 1848-1875, 1975 nebo dokonce sametem potaženého
Domov byl kvintesencí měšťanského světa, rámu, jedinou židli bez čalounění, jedinou
protože jen doma a nikde jinde mohli látku bez střapců, jediný dřevěný předmět
lidé zapomenout na problémy a rozpory neopracovaný soustruhem, jediný povrch,
společnosti nebo je uměle potlačit. který by nezdobil přehoz nebo nějaká
Pouze tam si buržoazní a především tretka. To byl nepochybně znak bohatství
maloburžoazní rodina mohla zachovat a společenského postavení. [ ... ) Předměty
iluzi harmonického a hierarchického štěstí, vyjadřovaly svou cenu a v době, kdy se
obklopena artefakty, které toto štěstí většina předmětů určených pro domácnost
stavěly na odiv a zároveň ho umožňovaly, vyráběla ručně, bylo zpracování spolu
a vést snový život, jehož vrcholným s drahým materiálem hlavním ukazatelem
výrazem byl domácí rituál systematicky ceny. Cena určovala i pohodlí, nejen
rozvíjený za tímto účelem, totiž oslavy vychutnávané, ale i dobře viditelné.
Vánoc. Štědrovečerní večeře (oslavovaná Předměty byly víc než jen věcmi denní
Dickensem), vánoční stromek (který potřeby nebo symboly společenského
vynalezli v Německu, ale který pod záštitou postavení a úspěchu. Měly hodnotu samy
krále v Anglii záhy zdomácněl), vánoční o sobě, vyjadřovaly osobnost, program
koledy- známé především díky německé a zároveň i realitu měšťanského života,
Tiché noci - symbolizovaly chlad okolního a dokonce se podílely na přeměně člověka.
světa, teplo rodinného krbu a kontrast mezi
oběma prostředími zároveň.
Měšťanský interiér poloviny století
vyvolává bezprostřední dojem přeplněnosti
a maskování: velké množství předmětů je
většinou skryto draperiemi, polštáři, látkami
či tapetami a všechny tyto předměty,
ať už jsou jakékoli druhu, jsou důkladně
362

1. TRVALÁ VIKTORIÁNSKÁ KRÁSA
Od robustních tepaných rámů až po klavír, na který se učí hrát dcery,

není nic ponecháno náhodě. Nenajdeme jediný předmět, povrch ani jedi-
nou dekoraci, jež by nestavěla na odiv svou cenu a zároveň ctižádost trvat
v čase, neměnná jako představa britského způsobu života, kterou anglické
válečné lodi a banky šířily do všech koutů světa.
Viktoriánská estetika je tedy poznamenána zásadní rozdvojeností,
vycházející ze začlenění praktické funkce do říše krásy. Ve světě, v němž
se každý předmět bez ohledu na své dané funkce stává zbožím a v němž
nad každou užitnou hodnotou (praktickým nebo estetickým užíváním
předmětu) převládá hodnota směnná (cena předmětu, fakt, že představu
je určitou finanční částku), se také estetický zážitek z krásného předmětu
mění v demonstrování jeho obchodní ceny.
Krása nakonec nesplyne s přebytečným, nýbrž s hodnotou. Prostor,
který kdysi zabírala vágnost, neurčitost, je nyní vyplněn praktickou funkcí
předmětu. Veškerý další vývoj předmětů, kdy se postupně přestane rozli-
šovat mezi formou a funkcí, bude poznamenán touto původní rozdvoje-
ností.
Cajopdté,
kolem 1880.
Anglie,
Národní historická
fotot~ka
363

XIV. NOVÝ PAEDMIT
2. Železo a sklo: nová krása
Dalším dokladem této rozdvojenosti je striktní rozlišování mezi světem

vnitřním (domov, morálka, rodina) a vnějším (trh, kolonie, válka). ,,Místo
pro každou věc a každá věc na svém místě," tak zní výrok Samuela
Smilese, spisovatele, který v tehdejší době proslul schopností vyjadřovat
v jasných a povznášejících spisech měšťanskou morálku svépomoci
(self-help).
Toto rozlišování mezi vnitřním a vnějším však ke konci století (1873-
1896) zpochybnila dlouhá hospodářská krize, která podryla bezmeznou
důvěru v pozvolný a neomezený růst světového trhu řízeného„nevidi
telnou rukou'; a dokonce i v racionalitu a ovladatelnost hospodářských
procesů. Ke krizi viktoriánského tvarosloví a ke vzniku nového smyslu pro
výtvarné formy na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století
nicméně přispěly také nové materiály, jimiž se vyjadřovala architektonická
krása staveb. Po pravdě řečeno, počátky skutečné revoluce architekto-
nického vkusu, založené na využívání kombinace skla, železa a litiny,
jsou staršího data. Vycházejí z pozitivistické utopie Saint-Simonových
stoupenců, kteří byli v polovině 19. století přesvědčeni, že lidstvo směřuje
k vrcholu svých dějin, jejž spatřovali v organickém stadiu. První předzvěstí
nového smýšlení byly právě v polovině století veřejné budovy navržené
Henrim Labroustem, knihovna Sainte-Genevieve UeJíž stavbou začíná tak-
zvané „novořecké hnutí") a Francouzská národní knihovna.
Labrouste v roce 1828 vzbudil rozruch pečlivě zpracovanou studií
o Paestu, v níž dokazoval, že jeden z antických chrámů sloužil ve skuteč-
364

vlevo a nohole: Novořecký styl nápady ke svému návrhu, roztaví Je v tyglíku
Henri Labroust e, A. E. Richardson vlastní představivosti a vytfíbl je tak,
Francouzskd ndrodnl
Archirecrura/ Review, 1911 že ražený kov oslnivě zazáří. K tomuto účelu
knihovna,
1875-1880. [ .. .] Pravý novořecký styl shrnuje dlouhou posloužl jakýkoli materiál. Jen a pouze
Palfž cestu projektováni, odráží neúnavnou mysl těmito prostfedky lie dosáhnout
architekta, který nashromáždl nesčetné originálního p rojektu.
36S

XIV. NOV'? PAEDMtl"
Eiffelova věž nosti jako veřejná budova. Labrouste vyslovil názor, že by stavby neměly
v Palfžl
vyjadřovat ideál krásy- to vědomě odmítal -, nýbrž společenské potřeby
Joseph Paxton, lidu, který bude objekt využívat. V odvážně řešených systémech osvětlení
Kfišťálový palác,
1851. a v litinových sloupech,jimižje formován vnitřní prostor a architektonická
Londýn, hmota obou velkých pařížských knihoven, je ztělesněn vzor krásy doko-
National Museum
of Science and lndustry nale prostoupené progresivním duchem společenské i praktické účel
nosti. Umělecká krása se vepsala do všech stavebních detailů. Všechny,
i ty nejmenší součásti stavby až po jednotlivé nýty a hřebíky se stávají
artefakty nové tvorby. V Anglii se rovněž prosadilo přesvědčení, že nová
krása 19. století musí reflektovat úspěchy vědy, průmyslu a obchodu, kte-
ré mají nahradit už zastaralé morální a náboženské ideály minulosti. Toto
přesvědčení sdílel i Owen Jones, autor projektu Křišťálového paláce, jehož
realizací byl pověřen Joseph Paxton.
Krása ztělesněná v budovách ze železa a skla vyvolala v Anglii odpor
teoretiků, kteří hlásali návrat ke středověku (Pugin, Carlyle) a v jeho du-
chu iniciovali takzvanou novogotiku (Ruskin, Morris). Tento historizující
romantismus vyvrcholil založením Central School of Arts and Crafts.
366

2. 2ELEZO A SKLO: NOVA KRÁSA
Augustus Welby Pugin, Je ovšem příznačné, že averze založená na regresivní utopii návratu
Neogotický Interiér
ke kráse přírody a na odmítání nové krásy poznamenané kulturou strojů
nezpochybňovala (tak jako to naopak činil Wilde) obecně sdílený názor,
že krása má vyjadřovat společenskou funkci. Diskutovalo se jen o tom,
jakou funkci mají průčelí budov vyjadřovat.
Podle Ruskina je cílem architektury tvorba přirozené krásy, kterou do-
sáhneme tím, že stavbu harmonicky zasadíme do krajiny. Tato rustikální
krása, která odmítá nové materiály ve jménu přirozenosti kamene a dřeva,
jako jediná dokáže vyjádřit živoucího ducha národa. Je to hmatatelná,
hmatem ověřitelná krása, jež se vyjadřuje tělesným kontaktem s fasá-
dou a materiálem stavby a odhaluje přitom dějiny, vášně i povahu svých
tvůrců. Ovšem krásný může být dům pouze v případě, že za„dobrou archi-
tekturou" stojí šťastní lidé, neodcizení průmyslovou civilizací. Morrisův
utopický socialismus oslavuje návrat k organizačním formám středově-
ku - k vesnickým komunám a řemeslnickým cechům - v protikladu k od-
cizenému způsobu života v moderní metropoli, chladné a umělé kráse
železa a sériové průmyslové výrobě.
367

XIV, NOVÝ P~EOMIT
3. Od secese po Art Deco
Central School of Arts and Crafts oslavovala řemeslnou krásu, vyzývala

k návratu k rukodělné práci a ostře vystupovala proti jakémukoli prolínání
průmyslové civilizace a přírody. Toto hnutí se stalo jedním z významných
zdrojů secese, která se na přelomu 19. a 20. století rozšířila pozoruhodnou
rychlostí v oblasti užitého umění a designu po celé Evropě. Není bez za-
jímavosti, že na rozdíl od jiných uměleckých hnutí, která byla definována
a označena teprve dodatečně (jako baroko, manýrismus apod.), secesní
hnutí se rodilo a definovalo„ zdola'; spontánně, a v různých zemích proto
získalo různé názvy: v Německu Jugendstil, v Rakousku Sezession, v Itá-
lii Liberty (podle názvu řetězce obchodních domů) . Nejdůležitější formální
znaky secese se vyvinuly z knižních ornamentů. Zásluhou ornamentů, de-
korativních typografických rámů a ozdobných iniciál se v knihách z přelo
mu století snoubí umělá krása dekorace s užitnou funkcí předmětu. Bujení
dekorativních prvků na všedních a obyčejných spotřebních předmětech
(zbožO bylo projevem neodolatelné potřeby zahalovat formální strukturu
věcí do nových měkkých linií. Tato krása brzy ovládla železné okenní mří
že, vstupy do pařížského metra, budovy i bytové doplňky. Mohli bychom
Philippe Wolfers,
Vlla a páv,
e lektrick~ svítidlo,
kolem 1901
368

3. OD SECESE PO ART DECO
hovořit o kráse takřka narcisistické: stejně jako Narcis, který vzplál láskou
ke své vlastní podobě zrcadlící se na vodní hladině a projikoval tak své
vnitřní city na vnější objekt, v secesi se promítá vnitřní ideál krásy do vněj
ších forem předmětů, zmocňuje se jich a zaplavuje je svými lineárními or-
namenty. Krása„Jugendstilu" je krásou křivek, která nepohrdá ani smys-
lovou tělesností. Umělci záhy zjistili, že měkké, asymetrické křivky mohou
ovíjet i lidské tělo - a zvláště tělo ženské - a uchvátit ho jakousi smysl-
nou rozkoší. Ve spojení s lidským tělem není stylizace pouhým dekorativ-
ním prvkem: svými rozevlátými šálami se stal secesní oděv nejen vnějším,
ale především vnitřním znakem. Rozvlněné kroky královny tance lsadory
Duncanové, zahalené do bledě zelených závojů, jako by ztělesňovaly zne-
klidňující gotické krásky preraffaelitů. Je to skutečná ikona tehdejší doby.
Secesní žena je smyslná, eroticky emancipovaná, odmítá šněrovačku, ale
miluje kosmetiku. Z knižních ilustrací a plakátů se tak secesní pojetí krá-
sy záhy zmocnilo i konkrétních lidských těl. Jen zřídka se v secesi setká-
me s onou melancholickou nostalgií a tušením smrti, charakteristický-
mi pro krásu preraffaelitů a dekadentů, a nenajdeme zde ani předzvěst
Jugendstil umělé a násilné. Raději hledám rozdíly mezi

Dolf Sternberger díly a jednotlivými osobnostmi. Je to jeden
Panorama des Jugendstils, V, Ober Jugendstil, souvislý, vzájemně provázaný svět forem,
7976 který má své světlé i stinné stránky. S motivy
Jugendstil tedy není ani pojem označující ur- mládí, jara, světla a zdraví korespondují
čitou epochu, ale přesto označuje epochální motivy mámení, snu, posedlosti, pohádkové
jev. Ze zeměpisného hlediska zasáhl více- temnoty a perverze; jeden a týž princip or-
méně celý Západ: Anglii, Belgii, Holandsko, ganického ornamentu vyjadřuje polidštění
Francii, Německo, Rakousko, Švýcarsko, přírody a zároveň odlidštění člověka. Pokud
Skandinávii i Spojené státy, jednotlivé mo- tyto rozpory od sebe oddělíme a přiřadíme
tivy a formy se projevily také ve Španělsku, je různým směrům nebo vývojovým fázím,
v Itálii, a dokonce i v Rusku. Ve všech těchto ztratíme z dohledu hlubokou a plodnou
zemích se v téže době rozvíjela i úplně jiná dvojznačnost, která nás na Jugendstilu
hnutí, často mnohem výraznější, Jugendstil okouzluje a zneklidňuje, dvojznačnost, jež je
byl však znamením něčeho nového a no- pro něj tak příznačná. Jaký protiklad předsta
vost, inovace a obnova byly znamením vuje v architektuře„racionalita" Van der Velda
Jugendstilu (od té doby se novost začala po- a blouznění Antonia Gaudího v Barceloně,
važovat za charakteristický znak či dokonce cudnost Mackintoshe v Glasgowě a rozmaři
nezbytnou náležitost každého uměleckého lost Hectora Guimarda v Paříži! Jaký kontrast
díla, které si činí nárok na uznání a proslulost, tvoří v literární tvorbě elegantní zkaženost
chce mít úspěch na trhu a zapsat se do dějin). Oscara Wilda a idealistický patos páru,
Tuto vlastnost bezprostředně a zřetelně vy- příznačný pro Němce Richarda Dehmela,
jadřuje druhý název, který se prosadil téměř věštecké vizionářství Maurice Maeterlincka
všude na Západě s výjimkou Německa: Art a jízlivá bujarost Franka Wedekinda! Jaké
Nouveau. Pochopitelně musíme rozlišovat světy stojí v malířství mezi lascivní okáza-
nejen mezi školami, skupinami a osobnost- lostí Gustava Klimta a hlubokou beznadějí
mi, ale také mezi jednotlivými středisky- na- vyvěrající z obrazů Edvarda Muncha! (A to
příklad Londýnem, Glasgowem, Bruselem, zde nehodláme hovořit o rozdílech v úrovni,
Paříží, Nancy, Mnichovem, Darmstadtem formátu či energii!). A přesto je něco spojuje,
a Vídní, kde se ovšem ujalo jiné označení, přesto se díla těchto malířů, básníků, archi-
totiž„secese". [ ... ] tektů a návrhářů v určitých fyziognomických
Stejně tak nechci ostře oddělovat„symbolis rysech navzájem podobají, a právě tuto pe-
mus" a„Jugenstil'; takové rozdělení by bylo čeť označujeme názvem Jugendstil.
36!1

). 00 SECESE PO AAT DECO
dadaistické vzpoury proti nadvládě zboží. Tito umělci hledají styl, který by
jim zajistil originalitu a dokázal je ochránit před proklamovaným nedo-
statkem nezávislosti. Přesto má secesní krása výrazný funkcionalistický rys,
projevující se v zájmu o materiály, v neustálém zkoumání účelnosti před
mětu, v důrazu na jednoduchost forem, na hony vzdálených historizují-
cí rozmařilosti a přebujelosti, v pozornosti věnované estetické působnos
ti celých domů i jednotlivých bytů. Tady se sice nesporně odrazily zásady
hnutí Arts and Crafts, ovšem v utlumené formě, dané nijak neskrývaným
kompromisem s principy průmyslového věku, jehož představitelé brzy ob-
jevili v novém umění reprezentativní styl, zcela oproštěný od pomíjivosti
a vyznačující se vnitřním řádem. Ve svých počátcích byla secese skutečně
výrazem jisté revolty proti buržoaznímu vkusu, diktované spíš úmyslem
provokovat měšťáky - épater les bourgeois - než opravdovou snahou svrh-
nout zavedené pořádky. Tato tendence, patrná v Beardsleyových rytinách,
ve Wedekindových dramatech či na plakátech Toulouse-Lautreca, se však
spolu s překonáním otřepaných klišé viktoriánské krásy brzy vyčerpala.
Po roce 191 Ose formální prvky secese dále rozvíjely ve stylu zvaném
Art Deco, který zdědi l secesní tendence k abstrahování, deformování
a formálnímu zjednodušování, směřující k vyhraněnějšímu funkcionalis-
mu 20. let. Art Deco (tento termín ovšem vznikl až v 60. letech) převzal
ikonografické motivy secese - stylizované kytice, mladé štíhlé ženské
figury - i formální výbavu - geometrická schémata, vlnovky a klíkaté
čáry - a obohatil je o kubistické, futuristické a konstruktivistické podněty,
stále ve znamení forem podřízených funkci. Dynamiku a dekorativní bo-
hatost secesních forem však začala postupně vytlačovat čím dál výrazněj
ší stylizace, reagující na požadavky obecného vkusu.
vlevo:
Louise Brooksová
Henry van de Velde,

Obchodnfdům Habana,
Brusel
371

XIV, NOVY PAEDMET
Marcello Dudovich, Barevnou, bujnou krásu secese nahradil typ krásy neodpovídající este-
skica pro reklamu
na vuz Balil/a model 508,
tickým požadavkům, ale podřízený účelu, umělá syntéza kvality a masové
1934 . produkce. Charakteristickým rysem této krásy je smíření uměn í a průmys
Turín,
Archivio FIAT lu. Alespoň zčásti si tak dokážeme vysvětlit nebývalé rozšíření předmětů
Art Deco dokonce i v Itálii 20. a 30. let, kde oficiální kánony fašistické
Janine Ag híon,
The Essence of che Mode ženské krásy rozhodně odmítaly sportovní a štíhlé typy žen, propagované
oftheDay, touto uměleckou módou. Potlačením dekorativnosti přispělo Art Deco
1920.
Sbírka Susan J. Packové ke všeobecnému rozšíření tendence, jež ovládla evropský design první
poloviny 20. století. Společným rysem této funkcionalistické krásy je de-
finitivní přijetí kovových a skleněných materiálů a důraz na geometrické
tvary a linie a na racionální pojetí (zděděné z pozdní vídeňské secese).
Od předmětů každodenní potřeby (čajových konvic nebo šicích stroj ů)
navržených Petrem Behrensem až po výtvory mnichovského Werkbundu
(založeného v roce 1907), od německého Bauhausu (fungujícího do roku
1933, kdy byl nacisty uzavřen) až po prosvětlené domy ze skla, po nichž
volal Paul Scheerbart, nebo po vily Adolfa Loose se rozvíjí představa nové
krásy, která navazuje na secesní transpozici technických objevů do oblasti
výtvarného umění (secese nepovažovala techniku za hrozbu a nebála se
jí využít). Tímto bojem proti dekorativní mánii, jak definoval avantgardy
Walter Benjamin, přerůstá problém krásy rovinu ryze estetickou a stává se
záležitostí politickou.
Fašistická krása stanovil v pamětihodném proslovu

nskové oddělení Úřadu předsedy vlády k lékařům. Je proto nezbytně nutné
Ndvrhy a forografie ženské módy, 1931 odst ranit kresby nepřirozeně vyhu blých
Fašistická žena musí být tělesně zdráva, a maskulinizova ných ženských postav,
aby se mohla stát matkou zdravých představujících typ neplodné ženy
dětí podle. pravidel~ která Vůdce úpadkové západní kultury.
372

3. OD SECESE PO ART DECO
373

XIV. NOV'i' P~EDMtr
4. Organická krása
Viděli jsme, jakým způsobem přispěla secese (vedle dalších kulturních

podnětů,jako byla Nietzschova a Bergsonova filozofie, literární tvorba
Jamese Joyce a Virginie Woolfové nebo Freudův objev nevědom Oke svr-
žení viktoriánského kánonu, který důrazně a jednoznačně odděloval
vnitřní od vnějšího. Nejdokonaleji se tato tendence promítla do architek-
tury 20. století, zejména do staveb Franka Lloyda Wrighta. Jeho prériové
domy ztělesňují ideál„nové demokracie'; založený na individualismu
a na znovu nalezeném vztahu k přírodě, oproštěném od regresivních
utopií. Jsou vtělením ideje takzvané „organické" architektury, jejíž vnitřní
prostor se rozrůstá a přesahuje do prostoru vnějšího. Stejným způsobem
vrůstá do okolního prostředí i Eiffelova věž na Delaunayových obra-
zech. Prostá, spolehlivá konstrukce amerických„chatrčí" ze železa a skla
Antoni Gaudly Cornet,

Tordovoné sloupy v Crua
Milo
(La Pedrera),
detail,
1906-1910.
Barcelona
vpravo:
Frank Lloyd Wright,
Vila nad vodopádem
(Kaufmannova/,
1936.
BearRun
374

je inkarnací umělé architektonické a zároveň i přírodní krásy, která se vrací
k přírodě jako místu a doplňuje je lidským artefaktem. S touto přímoča
rou krásou kontrastuje neklidná, mnohotvárná, překvapivá krása staveb
Antoniho Gaudího, v níž jsou lineární struktury nahrazeny nečekanými
labyrintovými prostorami a strohost železa a skla vystřídala plasticky pro-
formovaná či magmaticky se valící a neustále se měnící stavební masa,
zbavená jakékoli viditelné jazykové či výrazové logiky. Také Gaudího fasá-
dy, připomínající groteskní koláže, převracejí poměr mezi funkcí a výzdo-
bou a radikálně ruší vztah mezi architektonickým objektem a skutečností.
Zdánlivá zbytečnost a nezařaditelnost Gaudího staveb vyjadřuje krajní
vzpouru vnitřní krásy proti kolonizaci života chladnou krásou strojů.
375

XIV. NOVÝ P~EDMET
S. Spotřební předměty: kritika, komercializace, sériovost
Mezi charakteristické rysy umění 20. století, éry, kdy se život i věci stávají
zbožím, patří neustálá pozornost věnovaná předmětů m každodenní spo-
třeby. Proměna všeho ve zboží a postupný zánik užitných hodnot ve světě
ovládaném výhradně hodnotami finančními radikál ně přetváří podstatu
předmětů a věcí, které používáme. Měly by být užitečné, praktické a po-
měrně levné, vyhovovat obecnému vkusu a vyrábět se ve velkém, tedy
sériově. To znamená, že kvalitativní aspekt krásy se v oběhu zboží stále
častěji přeměňuje v aspekt kvantitativní. Oblíbenost určitého předmětu
je podmíněna jeho funkčností, takže funkčnost i oblíbenost narůstají
v přímé úměrnosti k množství předmětů vyrobených podle původního
vzoru. Předměty zkrátka ztrácejí svou jedinečnost, onu „auru'; v níž kdysi
Xanti Schawinsky,
návrh pro Studio
Boggerl,
foromontál
pro kalendáf
0/ivetti,
1934
376

S. SPOTAEBNÍ PAEDMl'TY: KRITIKA, KOMERCIALIZACE, SÉRIOVOST
spočívala podstata jejich krásy a hodnoty. Nová krása je snadno a ve vel-

kém napodobitelná, je však také pomíjivá a rychle podléhá zkáze. Musí
spotřebitele nutit k rychlé výměně opotřebovaného nebo zevšednělé
ho předmětu, protože jinak by se exponenciální růst výroby, distribuce
a spotřeby zboží mohl zastavit. Stále se však pohybujeme v oblasti ideálu
krásy - a z tohoto hlediska je příznačné, že některá velká muzea, jako
Museum of Modem Art v New Yorku nebo Musée des Arts décoratifs v Pa-
říži, vyhrazují prostor také spotřebním předmětům, nábytku či bytovým
doplňkům.
Marcel Duchamp,
Kolo,
1913.
Philadelphia,
Museum of Art
Marcel Duchamp,
Sušák na lahve,
1914.
Stockholm,
Moderna Museet
Nelítostně ironickou kritikou reaguje na tuto tendenci dadaismus,

především jeden z jeho nejbystřejš ích představitelů Marcel Ducha mp
se svými readymadey. Duchamp vystavil kolo od bicyklu nebo pisoár (pod
názvem Fontána) a paradoxně tak poukázal na to, jak je předmět neoddě
litelně svázán se svou f unkcí. Jsou-li předměty vzniklé v procesu tovární
výroby účelné, a tím i krásné, pak lze vlastně jakýkoli předmět zbavit jeho
původní účelovosti a přisoudit mu funkci novou - funkci uměleckého díla.
Zatímco u Duchampa se setkáme s kritikou daného stavu věcí a s revoltou
proti světu zboží, pop-art se ve svém přístupu ke konzumerismu j akých-
koli nadějí na revizi a alarmování definitivně zřekl.
Pronikavě chladný pohled „pop-artistů''. často spojený s neskrývaným
cynismem, vychází z vědomí, že umělec přišel o svůj monopol na předsta
vy a obrazy, na estetickou tvorbu a krásu. Svět zboží získal nepřemožitel
nou moc svými obrazy nasytit vnímání moderního člověka, ať už je jeho
postavení ve společnosti jakékoli. Rozdíl mezi umělcem a obyčejným
člověkem se definitivně vytratil. Už není prostoru pro obžalobu, úkolem
umění je pouze konstatovat, že jakýkoli předmět, vlastně cokoli, ať už jde
377

XIV. NOVÝ PAEDMtT
o lidskou bytost nebo neživou věc - od tváře Marilyn Monroe až po kon-

zervu s fazolemi, od komiksových obrázků až po anonymní dav na au-
Giorgio Morandi, tobusové zastávce-, získává nebo ztrácí svou krásu nikoli na základě
Záti!I,
1948. vlastní podstaty, nýbrž na základě společenských souřadnic, které určují,
Turín, jak se nám tento předmět jeví. Obyčejný žlutý banán namalovaný Andym
Galleria Civica
Warholem může bez jakéhokoli zřejmého vztahu k označovanému objek-
tu zdobit obal desky avantgardní hudební skupiny Velvet Underground.
Od Lichtensteinových komiksů přes Segalovy sochy až po Warholovu
uměleckou produkci se setkáváme se sériovou krásou. Předměty jsou
ze série vyjmuty nebo uzpůsobeny tak, aby se do ní mohly začlenit.
Znamená to tedy, že osudem krásy v epoše technické reprodukovatel-
nosti umění je právě sériovost? Jak se zdá, ne všichni si to myslí. Giorgio
Morandi ve svých zátiších s lahvemi neustále tuto hranici sériovosti pře
kračuje, a to s patosem, který je cynismu pop-artu zcela cizí. Morandi jako
v teorému neúnavně hledá okamžik, kdy krása kteréhokoli předmětu
splyne s prostorem a takto definovaný prostor zase zpětně určí polohu
předmětu i jeho vzhled. Nevadí, že tyto předměty jsou staré, znovu pou-
žité lahve, plechovky a krabice. Možná právě to je tajemství krásy, kterou
Morandi hledá až do konce svých dnů: okamžik, kdy z šedého nánosu roz-
prostírajícího se na všem kolem nás náhle a nečekaně vytryskne krása.
378

5. 5POIBEBNÍ PAEDMITY: KRITIKA, KOMERCIALIZACE, SfRIOVOST
Claes Oldenburg,
Spoonbridge and Cherry,
1988.
Minneapolis,
Walter Art Center
Andy Warhol,
Tyrkysová Mori/yn,
1962.
Sbírka Stephana T. Ellise
Andy Warhol,
Mao,
1973.
Soukromá sbírka
379

XV. KRÁSA STROJŮ
Určitou protézou je v tomto smyslu i nábytek, jako židle nebo postel,

a dokonce i oblečení, protože uměle nahrazuje přirozenou ochranu,
kterou zvířatům poskytuje srst nebo peří. S těmito„jednoduchými stroji"
jsme se ztotožnili, protože byly nebo jsou v přímém kontaktu s naším tě
lem, jsou jeho téměř přirozeným prodloužením a zdobíme je a pečujeme
o ně stejným způsobem jako o své vlastní tělo. A tak jsme vyrobili zbraně
nebo hole se skvostnými rukojeťmi, honosná lůžka, zdobené vozy, umně
ušité šaty. Jen jediný stroj postrádal přímý vztah k lidskému tělu a nena-
podoboval tvar paže, pěsti ani nohou: bylo to kolo. Svým tvarem však
připomínalo slunce i měsíc, vyznačovalo se absolutní dokonalostí kruhu
a odkazovalo k náboženským významům. Od prvopočátků však člověk
vymýšlel také„složité stroje'; mechanismy, s nimiž tělo do přímého styku
nevstupovalo: připomeňme větrný mlýn, čerpadlo nebo Archimedúv
šroub. Mechanismus těchto strojů je skrytý, vnitřní, a uvedeme-li
ho do chodu, začne fungovat jakoby sám od sebe. Takové stroje budily
hrůzu tím, že násobily sílu a výkonnost lidských orgánů a skryté soukolí,
Lov naiva,
reliH z Ašurbanipalova
paláce v Ninive,
650 př. Kr.
Londýn,
The British Museum
Kolo Vynašli za ně přesložité kolo bez kola,

William Blake aby tlm zmátli cestu mládeži a ve dne
Vala aneb čtyři Zoy, 1795- 1804 v noci
[ ...] řemesla míru proměnili na řemesla spoutali prací, pilováním nebo leštěním
smrti. mosazi nebo železa ty věčné zástupy,
Zřekli se přesýpacích hodin, jejichž prostý držené v nevědomosti. A ty pak promarr'\ují
um dny moudrosti v zlé dřině pro ubohý žvanec
Jim připomínal oráčův um, rovněž vodnl chleba
kolo, a považují zlomek za celek a za poznání
Jež zvedá vodu do nádrží, strhli, spálili, [...].
protože jeho um byl jako umy pastýřské. (Plel. J1 ří ValjaJ
382

1. KRA5N'fSTROJI
které je pohánělo, mohlo lidské tělo zranit (kdo strčí ruce do mechanismu
složitého stroje, ublíží si), a navíc děsily dojmem, že fungují, jako by byly
živé -velká ramena větrného mlýnu, ozubená kolečka hodin nebo dvě
oči lokomotivy červeně světélkující ve tmě bezděčně působily jako živé
bytosti.
Stroj vypadal skoro jako člověk nebo zvíře, a právě v onom "skoro"
spočívala jeho obludnost.
Stroje byly užitečné, a zároveň zneklidňovaly. Lidé měli užitek z toho,
co dokázaly vyrobit, ale současně je považovali za výplody ďábla, kterým
tudíž scházel dar krásy. Řecká kultura znala všechny jednoduché stroje
a skutečnost, že neznámy nebyly ani složitější mechanismy, jako napří
klad vodní mlýny, prozrazují poměrně komplikovaná divadelní zařízení
sloužící iluzi, že zasáhl deus ex machina. A přesto Řekové o těchto strojích
nemluví. O stroje se starali stejně málo jako o otroky. Obě tyto kategorie
vykonávaly otrockou fyzickou práci, jež jako taková nebyla hodna toho,
aby se nad ní vzdělanec zamýšlel.
Lewis Hine,
Strojovna,
1920
Bernard ova rytina

podle Gousserovy
kresby,
tabulka XC.
Vrtatka
dělových hlavnl
z Diderot ovy
a D'Alembertovy
Encyklopedi e,
1851
Mají ro boti pravdu?

Eugenío Montale
Pffležitosti, 1939
Sbohem, mávání, kašel, hvizdy, hlasy
ve tmě, okýnka dole. Je čas. Asi
mají pravdu roboti. Jak se hemží
v chodbičkách, zazdění. [ ...]
I t y propůjčíš skleslé litanii
svého rychlíku rytmy karioky,
ty věrné rytmy, jež tak strašně bijí?
(Plel. Vladimir Mikel)
383

XV. KRÁSA STROJŮ
Vitruvius.
Otátivá divadla
vCurione,
z: Daniele Barbaro,
I dieci libri del/' architettura
di Vitruvio.
1556
384

2. STŘEDOVĚKÉ STROJE
2. Středověké stroje
Řekové helénistického období vyprávěli o zázračných samohybných stro-

jích. Poprvé se o nich zmiňuje Heron Alexandrijský ve svém díle Spiritalia
(z 1. století po Kr.) - popisuje zde„automaty': z nichž patrně některé vyna-
lezl o několik století dříve Ktésibios a jiné zase předjímají vynálezy téměř
o dva tisíce let pozdější (například rychle se otáčející kouli naplněnou vo-
dou, z níž po zahřátí začne ze dvou trysek opačným směrem unikat pára).
Tyto vynálezy ovšem Heron považuje za pouhé kuriózní hříčky nebo triky,
jak vyvolávat v chrámech zázraky, a nikoli za umělecká díla. Tento postoj
se až do středověku téměř nezměnil - snad jen s výjimkou Říma, kde se
věnovala větší pozornost problémům stavebnictví, jak se můžeme dočíst
u Vitruvia. Ještě Hugo od sv. Viktora ve svém Didascaliconu připomíná,
že slovo„mechanicus" je odvozeno od„moechari" (dopustit se cizoložstvO
nebo od „moechus': cizoložník.
Heron Alexandrijský,
Gli artificiosi moti
spiritalia,
1647.
Bologna
385

XV. KRASA STROJŮ
- I
rť?
386

2. STŘEDOVĚKÉ STROJE
Řecké umění nám tedy žádná vyobrazení strojů nezanechalo. Na stře

dověkých obrazech se sice můžeme setkat se stavebními stroji a nástroji,
ale vždy jen jako s ilustračními detaily provázejícími budování význam-
ného díla, například katedrály, která už byla sama o sobě, nezávisle na
stavebních prostředcích, považována za symbol krásy. V období od 1O. do
13. století prošel způsob zemědělské práce v Evropě zásadními změnami,
umožněnými zapřahováním do chomoutu a zavedením větrných mlýnů.
Přeprava se zrychlila používáním třmenů, vynález zadního kormidla zlep-
šil ovladatelnost lodí, nemluvě o dalších vynálezech, jako byly brýle.
Tyto skutečnosti se odrazily i ve výtvarném umění, ovšem jen jako prv-
ky oživující krajinářské výjevy, a nikoli jako samostatné náměty. Osvícení
duchové jako Roger Bacon sice snili o strojích, které by mohly změnit
lidský život (Epistola de secretis operibus artis et naturae), ovšem Bacona
ani nenapadlo, že by tyto stroje mohly být krásné. S vyobrazením strojů
se setkáme v dílenských náčrtnících kamenických mistrů. Jedním z nej-
slavnějších dokumentů tohoto druhu je Livre de portraiture Villarda de
Honnecourt, v němž se vyskytují jak nákresy mechanických zařízení pro
nepřetržitý pohyb, tak návrh pohyblivého orla jako výzdoby na čtenářský
pulpit. Jsou to ovšem nákresy řemeslníka, který vysvětloval, jak stroje sta-
vět, a nikoli díla umělce, který by se pokoušel zachytit jejich krásu.
Středověk se často zmiňuje o mechanických lvech nebo ptácích,
o samohybech, které Hárún ar-Rašíd poslal Karlu Velikému nebo které
Liutprando da Cremona spatřil u byzantského dvora. Hovoří se o nich jako
o věcech ohromujících, avšak fascinaci vyvolával vnější vzhled automatu
a realistický dojem, jímž působil, nikoli skrytý mechanismus, který stroj
oživuje.
Villard de Honnecourt, Kouzelný tůn jazykem. Do paláce, až před samotného

Pohyblivá orlice Liutprando da Cremona (1 O. století) císaře mě na ramenou přinesli dva
na čtenáfský pulpit,
13. století. Zpráva o poselství do Konstantinopole eunuši. Při mém příchodu lvi zařvali
Paříž, Před trůnem stál pozlacený bronzový a ptáci zazpívali každý svou písničku,
Bibliotheque Nationale strom a jeho větve byly plné rovněž ale nepociťoval jsem strach ani úžas,
de France bronzových ptáků nejrůznějších druhů, neboť jsem už o tom všem byl zpraven
kteří podle svého druhu vydávali různé lidmi, kteří to znali. Třikrát jsem císaři
zvuky. Císařský trůn byl vyroben tak, projevil úctu a poklonil jsem se. Potom
že se zprvu zdál nízký, potom o trochu jsem zdvihl hlavu a náhle jsem spatřil, jak
vyšší a znenadání dosahoval nesmírné člověk,jehožjsem předtím viděl na trůně
výšky. Mimoto byl obrovský: nevím, zda kousek nad zemí, sedí u samého stropu
byl ze dřeva či z bronzu. Střežili ho dva sálu, oděn do jiných šatů. Nechápal jsem,
pozlacení lvi, ocasem tloukli o zem, řvali jak se to stalo: snad ho nahoru vytáhli
s otevřenou tlamou a pohybovali přitom rumpálem, jaký se používá u lisu.
387

XV. KRÁSA STROJŮ
3. Od 1 S. století do období baroka
První, kdo přisoudil mechanickému zázraku symbolický význam, byl

zřejmě Marsilio Ficino v 15. století a můžeme také prohlásit, že Leonardo
da Vinci se zabýval strojními mechanismy se stejnou lásko u a zalíbením
jako lidským tělem nebo představiteli rostlinné říše. Leonardův stroj staví
své klouby na odiv, jako by to byl nějaký živočich. Leonardo ovšem nebyl
první, kdo vnitřní strukturu strojů zdůrazňoval. Téměř o celé století ho
předběhl Giovanni Fontana. Navrhl pohyblivou masku ďábla nebo hodiny
poháněné vodou, větrem, ohněm či zeminou, přesýpajícl se svou vlastní
vahou, zkonstruoval laternu magiku sloužící k promítání a dále kašny,
létající draky, hudební nástroje, klíče, paklíče, válečné stroje, lodě, padací
dveře a mosty, čerpadla, mlýny i pohyblivé schody.
Fontana byl nepochybně poznamenán oním splýváním techniky
a umění, které bylo pro renesanční a barokní„mechanlky" charakteris-
tické. Próce nabývala postupně opět vrchu a vážnosti se těšila i činnost
mechanika, jíž se zabývaly nádherně ilustrované knihy. Stroj se uplatnil
dokonce i při vyvolávání divadelních efektů a s jeho pomocí se otevíraly
i překvapivé architektonické průhledy například v zahradě Francesca I.
Medicejského (1574-1587), oživené zázračnými fontánami, nebo v heidel-
berském Hartus Palatinus, navrženém Salomonem de Causem.
Hydraulická zařízení sestrojená podle popisů Herana Alexandrijského
jsou skryta v jeskyních, v zeleni stromů nebo ve věžích a pouze vodní
Salomon de Caus.
Les ralsons des forces
mouvonres,
Kresbo nymfy
hroJicl na varhany,
JU odpovldd Echo,
1624
lili

3. OD 15. STOLETÍ DO OBDOBÍ BAROKA
Leonardo da Vinci, Zázrak Mechanik

Rukopis 8937, fo/. 4r, Marsilio Ficino Giovan Leone Sempronio (17. stoletO
Madrid,
Biblioteca Nacional
Theologia platonica de immortalitate Mechanické hodiny, přesýpací hodiny
animorum, li, 13, 1482 a sluneční hodiny
Figuríny zvířat, jež byly systémem pák Ten, který žití zrazuje a loupí,/ jak král
připevněny k středové kouli, se různě se veze na stu kolečkách;/ ten, který lidi
pohybovaly ve spojení s ní. Jedny prchaly proměňuje v prach,/ nás prachem měří,
doleva, druhé doprava, nahoru nebo dolů; lakotný a skoupý. /Ten, který halí stínem
některé se napřimovaly a přikrčovaly, jiné naše léta,/ se v paprscích sám mění v pouhý
obkličovaly nepřátele a další na ně útočily stín;/ viz, smrtelný, jak obrací se v dým/
a byl slyšet hlas trubek a rohů, zpěv ptáků veškerá radost, všechny krásy světa./
a jiné podobné jevy, hojně vytvářené Oněmi koly chce tě splést a zmást;/ tím
pouhým pohybem koule[ ... ]. A tak se od prachem chce tě přivést k oslepnutí;/ v tom
Boha, jenž je nekonečně prostým středem, stínu hodlá nastražit ti past./ Oněmi koly
[ ... ]vše odvíjí jako hra čar a on nepatrným myšlenky tvé zdrtí;/ tím prachem poznačí
pohybem rozechvívá vše, co je mu ti každou slast;/ a ze stínu pak přivolá stín
podřízeno. smrti.
(Přel. Jiří Pelán)
389

XV KRÁSA STROJŮ
hladiny jsou oživeny zpívajícími vodotrysky a mechanickými figurínami.

Kreslíř zachycující tyto zázraky si zřejmě často není jist, zda odhalit me-
chanické tajemství, jež tyto jevy vytváří, nebo zobrazit pouze výsledný
efekt, a někdy se rozhodne pro kompromisní řešení.
V téže době se začíná oceňovat stroj jako takový, obdivuje se jeho dů
vtipný mechanismus, který se poprvé také obnažuje a má vzbuzovat údiv.
Stroje bývají označovány jako "artificielníH nebo "důmyslnéN - nezapo-
meňme, že v barokním cítění se rafinovanost, ohromující lest a důvtipný
vynález stávají kritériem krásy.
Athanaslus Klrcher,
Laterna maglca,
z: A/J magna luds
et ombrae.
1645
vpravo:
Agoslino Ramelll,
Stroj, z: Le diverse
er artificiose machine,
1588
Stroj jako by žil gratia sui, tedy hlavně proto, aby stavěl na odiv svou
podivuhodnou vnitřní strukturu. Předmětem obdivu jsou jeho tvary,
bez ohledu na užitek. Stroj má řadu společných rysů jak s výtvory přírody,
tak s uměleckými díly, tradičně považovanými za krásné.
Renesanční a barokní stroj je triumfem ozubeného kola, klikových
hřídelí, ojnic, nejroztodivnějších převodů, šroubů a svorníků. Nadšení
a okouzlení vzbuzuje ústrojí samo a není důležité, co stroj vyrábí, ale spí-
še okázalé využití mechanických prostředků, které jeho chod umožňu
jí. Pro tyto dobové mechanismy je příznačný výrazný nepoměr mezi
jednoduchým výsledkem a nesmírně složitým soustrojím, jímž je tohoto
výsledku dosaženo. Ve vrcholně barokních fantaziích jezuity Athanasia
Kirchera nakonec dochází ke splynutí ohromující krásy efektu a důmy
slné krásy umělého mechanismu, který efekt vytváří. Svědčí o tom
například katoptrická divadla (založená na magii zrcadel) v Ars magna
/ucis et umbrae, která do jisté míry předjímají některé techniky filmové
projekce.
390

XV. KRÁSA STROJŮ
4. Osmnácté a devatenácté století
Cesta k triumfu stroje jakožto estetického objektu nebyla vždy hladká ani
přímočará. Stačí si povšimnout, jak se první Wattův stroj na počátku třetí
it průmyslové revoluce pokouší svou funkčnost zastřít tím, že se na jeho

plášti objevují prvky převzaté z tvarosloví antických chrámů.
A v 19. století, kdy už lidé našli zalíbení v nových kovových strukturách
a rodí se „ průmyslová" krása, se dokonce i takový technický zázrak jako
Eiffelova věž musí o svou vizuální přijatelnost u veřejnosti ucházet ob-
louky inspirovanými klasickým tvaroslovím, které jsou pouhou ozdobou
a nemají žádnou podpůrnou funkci.
Wattův parostroj
Ambroise Paré,
Uměl6ruka,
z: Opera chirurgica,
1594
Chirurgie,
z Diderotovy
a D'Alembertovy
Encyklopedie,
1851
392

Giuseppe de Nlnis. Funkční racionalita, která je zároveň i neoklasickým kritériem krásy,
Projfidějfcfvlak,
1879. je také důvodem, proč byl stroj oslavován na ilustracích Encyklopedie,
Barlena, kde byl vyobrazen až do posledního detailu, bez sebemenšího prostoru
Museo Civico
pro byť jen stopu pitoresknosti, dramatičnosti nebo antropomorfismu.
Porovnáme-li ilustrace chirurgických nástrojů v Encyklopedii s nástroji,
které v 16. století vyobrazil lékař Ambroise Paré, zjistíme, že tvary rene-
sančních nástrojů ještě mají připomínat čelisti, chrup či zobáky dravých
ptáků, jako by se i morfologicky účastnily bolestivého a násilného (byť
nesmírně prospěšného) aktu, k němuž odkazují. Nástroje z 18. století
jsou naopak vyobrazeny tak, jako bychom dnes nakreslili lampu, řezač
ku na papír nebo jiný produkt průmyslového designu (viz kapitola XIV).
S vynálezem parního stroje konečně podlehli estetickému nadšení pro
stroj také básníci. Jako doklad stačí uvést"hymnus'' Satanovi od Giosue
Carducciho, kde se lokomotiva,,,krásná" a hrůzostrašná obluda, stává
symbolem triumfu rozumu nad tmářstvím minulosti.
Oábelský vlak hory pfekračuje, jako smršť vydává

Giosue Carducci roviny hltá, křik v bdělém stfehu,
Satanovi, 1863
Krásný a hrozný, přelétá hlubiny, jako smršť hrne dech,
netvor vždy svěží skryje se, mešká seč síla stačí:
přes moře běží, v neznámých jeskyních, toť on sám, národy,
po zemi běží, na tajných stezkách sám Satan krátí, [ ...] .
(Plel. Zdeněk Frýbort a Josef Hlr!al)
jiskříc/, kouříc/ a zas se zjevl,
jak sopka krutá, od břehu k břehu
393

XV. KRÁSA STROJŮ
5. Dvacáté století
Počátkem 20. století dozrál čas pro futuristickou oslavu rychlosti a Ma-
rinetti, který vyzýval k tomu, abychom zabili měsíční svit jako zbytečné
poetické haraburdí, prohlašoval, že závodní auto je krásnější než Níké
Samothrácká.
Tak s definitivní platností nastala éra průmyslové estetiky. Stroj už ne-
musí skrývat svou funkčnost pod pozlátkem klasického vkusu, jak tomu
bylo ještě v případě Wattově, nyní již forma následuje funkci a stroj je tím
krásnější, čím lépe dokáže stavět na odiv svou výkonnost. I v této nové es-
tetické atmosféře se ovšem střídá ideál designu s ideálem stylingu, kdy jsou
vpravo: stroji propůjčovány tvary, které nejsou odvozeny od jeho funkce, ale mají
Caffaro Rore,
Reklama na automobil zlepšit jeho estetickou působivost a okouzlit jeho potenciální uživatele.
Ardita, Tento boj mezi designem a stylingem mistrně charakterizuje proslulá
1933.
Turín, analýza, kterou provedl Roland Barthes na prvním automobilu značky
Archivo FIAT Citroěn DS. Ve francouzštině se totiž tato technicky působící zkratka vy-
slovuje „déesse'~ což znamená „bohyně".
Ani tady se však náš příběh nerozvíjí přímočaře. Třebaže se stroj jako
takový stal v posledních staletích krásným a okouzlujícím předmětem, ne-
přestal vyvolávat nové a nové obavy, vycházející nikoli z jeho tajemnosti,
nýbrž právě z fascinace jeho odhaleným mechanismem. Jen si vzpomeň
me na úvahy o čase a o smrti, které vzbuzoval hodinový strojek u někte
rých barokních básníků. Inspiroval je k úvahám o pochmurných a ostrých
ozubených kolech, jež trhají dny a rvou hodiny na cáry, přetékání písku
v přesýpacích hodinách je pociťováno jako neustálé krvácení, při němž se
náš život rozpadá na částice prachu.
Přeskočíme-li téměř tři století, ocitneme se u strojů Trestanecké kolonie
Franze Kafky, jejichž vnitřní mechanismus je totožný s mučicím nástro-
jem a jako celek fascinují do té míry, že se dokonce i sám popravčí nako-
nec pro slávu svého výtvoru obětuje.
Absurdní stroje jako ten Kafkův však mohou nabýt i jiných podob:
přemohou svou smrtonosnost a promění se v takzvané„machines céliba-
taires'~ osvobozené stroje, které jsou krásné, protože postrádají jakoukoli
funkci nebo mají funkce zcela absurdní, jsou to jakési nástroje marnotrat-
nosti, výtvory zasvěcené plýtvání, stroje naprosto zbytečné.
Výraz„machine célibataire" pochází z díla Marcela Duchampa na-
zvaného Nevěsta svlékaná svými mládenci (La Mariée mise a nu par ses
394

XV. KRÁSA STROJŮ
Krása rychlosti otáčkami za minutu, nejvyšší mechanickou

Filippo Tommaso Marinetti rychlostí, kterou člověk dosáhl. Je třeba
Znásobený člověk a vláda automobilu, 1909 uloupit hvězdám tajemství jejich závratné,
Při velké stávce francouzských železničářů nepochopitelné rychlosti.
vyšlo najevo, že se organizátorům sabotáže Zapojme se tedy do velkých nebeských
nepodařilo přimět ani jediného strojvůdce bitev; čelme hvězdám-koulím vystřeleným
k tomu, aby sabotoval svou lokomotivu. neviditelnými děly; soupeřme s hvězdou
To mi připadá zcela přirozené. Copak by 1830 Groombridge, která urazí 241 km
někdo z těch lidí mohl poranit nebo zabít za sekundu, s Arturem, který uletí 413 km
svou velkou věrnou a oddanou přítelkyni za sekundu. Neviditelní matematičtí
s vroucím a otevřeným srdcem, svůj dělostřelci.
překrásný ocelový stroj, který už se tolikrát Války, kde hvězdy,ježjsou náboji
chvěl rozkoší, když ho strojvůdce něžně i dělostřelci zároveň, soupeří v rychlosti,
promazával? aby unikly větší hvězdě nebo zasáhly
To není jen metafora, je to téměř realita, hvězdu menší.
kterou si za pár let snadno ověříme. Našimi světci jsou nesčetná tělíska
Určitě už jste se setkali s názorem, který pronikající do naší atmosféry průměrnou
často zastávají majitelé aut a vedoucí rychlostí 42 000 metrů za sekundu.
autodílen.,,Motory", říkají,,,jsou opravdu Našimi světicemi je světlo
tajemné. [ ... ] Mají své vrtochy a chovají a elektromagnetické vlny 3 x 1O metrů
se nevyzpytatelně, jako by měly vlastní za sekundu.
osobnost, vlastní duši a vůli. Musíte je Opojení z rychlé jízdy autem není nic
hýčkat, jednat s nimi s úctou, nikdy je jiného než radost ze splynutí s jediným
nesmíte týrat ani příliš unavovat. božstvem. Sportovci jsou prvními
Když se k nim budete hezky chovat, katechumeny tohoto náboženství. Blíží se
tyto stroje z litiny a oceli, tyto motory zničení domů a měst, aby mohla vzniknout
sestrojené podle přesných výpočtů vás prostorná shromaždiště pro automobily
odmění nejen svým nejvyšším výkonem, a letadla. [ ... ]
nýbrž výkonem dvojnásobným či
trojnásobným, mnohem vyšším a lepším,
než jaký vypočítal jejich konstruktér, jejich Paže Elektrikáře
otec! Luciano Folgore
Nuže, já přikládám těmto prorockým větám Elektřina, 1912
nesmírný význam, neboť jsou předzvěstí Nástroje síly, náčiní k práci,
brzkého objevení zákonů o skutečné tou vůlí ovládané,
citlivosti strojů! těžké vleky,
Proto je třeba připravit se na nevyhnutelné jež dychtivě hltáte
ztotožnění člověka s motorem, k němuž prostor, čas i rychlost,
zanedlouho dojde, usnadnit a zdokonalit nebo paže Elektrikáře,
neustálou vzájemnou výměnu intuice, rozepjaté všude kolem,
rytmu, instinktu a železné kázně, výměnu, uchvacujete život, měníte ho,
o níž většina lidí nemá nejmenší potuchy hnětete ho,
a předvídají ji jen ti nejjasnozřivější rychlými součástkami,
duchové. mocnými soukolími,
pyšné děti Elektrikáře,
jež melete prach ze sna i z hmoty,
Posvátné koleje slyším vaše hvízdavé noty,
Filippo Tommaso Marinetti jak se linou ze všech továren,
Nové mravní náboženství rychlosti, 1916 ze všech staveb,
Pokud modlit se znamená komunikovat a v ulicích nabitých zvuky
s božstvem,jízda vysokou rychlostí je splývají s hymnou sanitek
modlitba. Posvátnost kola a kolejí. Je třeba a božsky
pokleknout na kolejích a modlit se k božské opěvují
rychlosti. tu vůli,
Je třeba pokleknout před rotující rychlostí jež každý zázrak vykoná
setrvačníkového kompasu, před 20 000 svobodná elektřina.
396

S. DVACÁTÉ STOLETÍ
Hodiny pouhým uvolněním silné spirálovité pružiny,

Giovan Leone Sempronio (17. stoletO řízené komplexem lan a vnitřních kladek.
Hodinový ciferník [... ]
čas: zrádný had, jenž v kruhu zavíjí se, Náhle se jeden člunek vymrštěný pružinou
zabíjí krásu, jména otravuje! panelu bleskurychle přesunul mezi
Jen proto, že tvůj den ti rozděluje, hedvábné tkaniny uspořádané v různých
ho chováš na ňadrech, na zlaté míse. úrovních, přelétl je po celé šířce a zmizel
v dílci upevněném na přesně stanoveném
Hlupáku slepý, není pro tě spásy! a vypočítaném místě. Jedna útková
Ty tóny, které slyšíš, jsou tak zrádné! neboli příčná nit se vymanila z křehkého
Vraždí tě každá hodina, jež padne: mechanismu, napnula se ve středu řetězu
zrývá tvou tvář a stříbří tvoje vlasy. a vytvořila počátek útku. Bidlo ovládané
zespoda pohyblivou tyčí, klouzající v drážce
Těší tě pěkný vzhled a líce svěží, bedny, zasáhlo útek svými nesčetnými zuby
a nevidíš, jak uchvatitel dravý a ihned se vrátilo do svislé polohy. Nitě na
už koná: brzy poznáš se jen stěží! brdech se znovu pohnuly a zcela změnily
rozložení hedvábných tkanin, které se
Bronzovým zubem, zloděj nenechavý, rychlým promícháním výrazně posunuly
se zakusuje, a když s lupem běží, nahoru nebo dolů.
železný jazyk slova nevypraví. člunek vymrštěný pružinou levého dílce
(Přel. Jiři Pelán) se švihem přenesl zpátky přes řetěz a vrátil
se do svého pouzdra; vtom bidlo prudce
zasáhlo druhou útkovou nit, odvíjenou
Dokonalý stroj potáčem člunku.
Raymond Roussel Zatímco se brda kuriózně pohybovala
lmpressions ďAfrique, 1910 sem a tam, panel podle jednotného plánu
[ ... ] Bedu, hrdina té chvíle, stlačil pružinu souběžně provedl oba způsoby přesunu
na bedně a tím uvedl do pohybu dokonalý a nastavil se do šikmé pozice; druhé
stroj, plod své vynalézavosti a vytrvalosti. pouzdro se přesně nasměrovalo, využilo
[... ] prostoje a vymrštilo člunek, který jako
Panel opatřený člunky a poháněný střela přelétl do rohu, kde byly uloženy
neviditelnými převodovými řemeny, jejichž všechny hedvábné tkaniny, a vnikl do trvale
svrchní část se ztrácela v hlubinách bedny, nehybného dílce.
vodorovně vklouzl do osy proudu. Navzdory Po nárazu bidla do další útkové nitě
tomuto přemístění zůstaly nespočetné se roztočil divoký kolotoč brd, která
nitě upevněné na okraji řetězu dokonale připravovala zpáteční cestu pro člunek
pevné díky systému zpětného natažení, jimž vystřelený nazpět do svého pouzdra.
byly všechny člunky vybaveny; uvolněné
vřeteno každého člunku nesoucí potáč se
otáčelo proti směru odvíjení, poháněné Mučicí nástroj
pružinou, která kladla odvíjení hedvábí Franz Kafka
jen nepatrný odpor. Některé nitě se V kárném táboře, 1919
mechanicky zkracovaly, jiné se prodlužovaly „Ano, brány;' řekl důstojník, ,,je to výstižný
a síť si zachovávala svou původní čistotu, název. Jehly jsou uspořádány jako u bran,
nepovolovala se ani se nezamotávala. Panel také se to celé pohybuje jako brány, i když
byl podepřen silnou svislou tyčí, která se jen na jednom místě a mnohem důmyslněji.
prudce zatočila a vodorovně se vsunula do Ostatně hned vám to bude jasné. Sem na
nitra bedny; tam se nepochybně nacházela postel položíme odsouzeného. - Chci totiž
dlouhá drážka, kterou jsme z břehu nemohli aparát nejdříve popsat a teprve potom
vidět a která umožňovala neslyšné klouzání, dám provést proceduru. Budete ji pak
započaté před chvílí. Brzy se panel zastavil moci lépe sledovat. K tomu jedno ozubené
a začal se pohybovat směrem nahoru. Svislá kolo v kresliči je značně opotřebované; za
část tyče se mírně prodloužila a odhalila chodu silně skřípe; není pak slovo rozumět;
systém posuvných dílů, podobnýchjako náhradní součástky se tu bohužel těžko
u dalekohledu; tento nenápadný vzestupný shánějí. - Zde je tedy postel, jak jsem řekl.
pohyb, který po chvíli ustal, byl vyvolán Je celá pokrytá vrstvou vaty; ještě se dovíte
397

XV. KRÁSA STROJŮ
proč. Na tuto vatu položíme na břicho brány zhotoveny ze skla. Způsobilo to určité
odsouzence, přirozeně nahého; zde jsou technické potíže s upevněním jehel, ale po
řemínky pro ruce, zde pro nohy, zde pro krk, mnoha pokusech se to podařilo. Nezalekli
aby ho bylo možno připoutat. Zde v hlavách jsme se totiž žádné námahy. A teď se může
postele, kde, jak jsem řekl, leží muž nejdříve každý skrze sklo podívat, jak se nápis na tělo
obličejem dolů, je tento malý plstěný špalík, provádí. Pojďte, prosím, blíž a prohlédněte
který lze snadno posunovat tak, aby muži si jehly:·
vnikl přímo do úst. Je zde k tomu, aby Cestovatel pomalu vstal, přistoupil
nedovolil muži křičet a překousnout si jazyk. k branám a naklonil se nad nimi.,,Vidíte
Muž samozřejmě musí ústy uchopit plst, dvojí druh jehel uspořádaných několikerým
neboť jinak by mu krční řemen zlomil vaz:' způsobem;' řekl důstojník.,,Vedle dlouhé
...
[ ] je vždy krátká. Dlouhá totiž píše a krátká
Byla to veliká stavba. Postel a kreslič byly vystřikuje vodu, která splachuje krev, takže
stejně velké a vypadaly jako dvě tmavé písmo je stále zřetelné. Voda s krví je pak
truhly. Kreslič byl umístěn asi dva metry odváděna sem do těchto malých žlábků
nad postelí; jejich rohy spojovaly čtyři a nakonec odtéká do tohoto hlavního
mosazné tyče, které v slunci skoro zářily. žlábku, jehož odtoková roura vede do jámy:'
Mezi truhlami se na ocelovém lanu vznášely (Přel. Vladimír Kafka - dědicové)
brány.[ ... ]
,,Tak odsouzenec tedy leží;' řekl cestovatel,
opřel se na židli a zkřížil nohy. ,,Déesse"
,,Ano;' řekl důstojník, trochu si posunul čepi Roland Barthes
ci do týla a rukou přejel po rozpáleném obli- Nový Citroěn, Mythologie, 1957
čeji,,,teď poslouchejte! Jak postel, tak kreslič Domnívám se, že automobil je dnes
mají vlastní elektrickou baterii; postel ji po- poměrně přesným ekvivalentem velkých
třebuje pro sebe, kreslič pro brány. Jakmile gotických katedrál: chci říci velkým
je muž připoután, uvede se postel do po- dobovým výtvorem, který s nadšením
hybu. Chvěje se nepatrným, velmi rychlým navrhovali neznámí umělci a jehož obraz,
škubáním ze strany na stranu a zároveň ne-li jeho užívání je určeno všemu lidu,
nahoru a dolů. Podobné aparáty jste možná který si v něm přivlastňuje dokonale
viděl v nemocnicích; jenže u naší postele magický předmět.
jsou všechny pohyby přesně vypočteny; Nový Citroen očividně spadl z nebe v tom
musí být totiž nanejvýš dokonale sladěny smyslu, že zprvu působí jako superlativní
s pohyby bran. Na těchto branách ale záleží předmět. Nesmíme zapomenout, že
vlastní vykonání rozsudku. [ ... ] předmět je nejlepším poslem nadpřirozena:
Jakmile muž leží na posteli a postel se v předmětu snadno najdeme dokonalost
rozechvěje, spustí se brány na tělo. Samy se a zároveň původní absenci, uzavřenost
nastaví tak, aby se hroty jen taktak dotýkaly i jas, proměnu života ve hmotu (hmota je
těla; jakmile jsou správně nastaveny, mnohem magičtější než život), zkrátka ticho
ihned se toto ocelové lano napne jak tyč. náležející do kategorie zázračného.,,Déesse"
A teď se to spustí. Nezasvěcenec navenek má všechny rysy (alespoň veřejnost mu je
nepostřehne rozdíl v trestech. Zdá se, začíná jednomyslně přisuzovat) jednoho
že brány pracují pořád stejně. Vibrující z oněch předmětů pocházejících z jiného
hroty se zabodnou do těla, které je navíc světa, které živily posedlost novotami
rozechvíváno postelí. Abychom každému v 18. století a v naší science-fiction:,,Déesse"
umožnili ověřit si provedení rozsudku, byly je především nový Nautilus.
398

5. OVACÁIT STOLETÍ
Charles Chaplin,
záběr z filmu
Moderní dobo,
1938
célibataires), známého rovněž pod názvem Velké sklo. Stačí si pozorněji

prohlédnout některé dílčí motivy tohoto „obrazu': abychom zjistili, že se
Duchamp přímo inspiroval stroji renesančních mechaniků.,,Osvobozené
stroje" vynalézal Raymond Roussel ve svých lmpressions d'Afrique. Avšak
zatímco stroje, které popisoval, ještě vyráběly konkrétní produkty,
například fascinující tkaniny, tak litinové sochy-stroje sestavené Jeanem
Tinguelym neprodukují nic jiného než vlastní nesmyslný pohyb a jejich
jediným úkolem je rachotit naprázdno. Jsou to osvobozené stroje v pra-
vém slova smyslu, oproštěné od veškeré funkční užitečnosti. Vyvolávají
v nás smích a svádějí ke hře, protože jen v takovémto stavu dokážeme
zvládnout hrůzu, kterou by v nás mohly probudit, kdybychom odhalili
jejich skrytý, nesporně zkázonosný účel. Tinguelyho stroje plní vlastně
stejné poslání jako umělecká díla, která se krásou pokoušejí zažehnat
bolest, strach a smrt i jiné neznámé, a proto zneklidňující jevy.
Jean Tinguely,
Vozítek hrůzy- Aťlije
Ferrari,
1985.
Basilej,
Museum Tinguely
399

XVI. OD ABSTRAKTNÍCH FOREM DO HLUBIN HMOTY
2. Pojetí hmoty v současném umění
V této souvislosti bylo pojetí hmoty v současné estetice přehodnoce

no. Umělecké dílo zrozené v hlubinách ducha bez jakéhokoli vztahu ke
konkrétní fyzické skutečnosti je ovšem představa značně mlhavá. Krása,
pravda, invence a tvorba nejsou pouze abstraktní pojmy náležející do
nadpozemského duchovního světa, ale mají také úzký vztah ke světu
věcí, kterých se můžeme dotknout a přivonět k nim a které svým pádem
způsobí hluk, věcí, jež jsou přitahovány k zemi silou odpovídající zákonu
gravitace a podléhají jak vývojovým proměnám, tak i opotřebení a zkáze.
Zatímco estetické teorie od základu přehodnocují význam práce „na"
hmotě,,,s" hmotou nebo„ve" hmotě, umělci 20. století hmotě často vě
nují výhradní pozornost, jež je o to intenzivnější, čím víc je oprošťování
od předmětných vzorů vybízí k hledání nových forem ve světě možností.
V převážné většině současných uměleckých děl tak není hmota pouze
Hmota vzpírat odvážným pokusům, nebude se

Luigi Pareyson však ani vyhýbat neúprosné povinnosti
Estetika, 1954 do hmoty proniknout, aby lépe poznal její
Umělec s láskou studuje svou hmotu, možnosti [ ... ].
zkoumá ji do hloubky, pozoruje její Nelze říci, že lidskost a duševní svět umělce
chování a reakce; dotazuje se jí, aby ji se odráží ve hmotě a stává se celkem
Jackson Pollock mohl ovládnout, interpretuje ji, aby ji tvořeným zvuky, barvami či slovy, protože
Fu/I phantom five, mohl zkrotit, poslouchá ji, aby si ji mohl umění nezobrazuje ani neutváří lidský
1947. podrobit; zpytuje ji, aby odhalila skryté život. Umění pouze zobrazuje a formuje
New York,
možnosti vyhovující jeho záměrům; hmotu, ovšem hmota je formována
Museum od Modem Art
proniká do ní, aby mu sama umožnila neopakovatelným tvůrčím způsobem,
vyzkoušet nové, neznámé možnosti; vlastním duchovním světem umělce, který
sleduje ji, protože její přirozený vývoj by vytváří styl.
mohl odpovídat potřebám vytvářeného
díla; pátrá po způsobech, jak nás s ní učila
zacházet dlouhá tradice, aby dal vzklíčit
způsobům nevídaným a originálním nebo
aby je rozvinul v nové; a pokud má pocit, že
tradice ulpívající na hmotě ničí její tvárnost
a zatěžuje ji, ztěžkopádňuje ji a zmatňuje,
snaží se v ní probudit panenskou svěžest,
tím plodnější, čím méně je prozkoumaná;
a pokud je hmota nová, umělec se
nezalekne smělosti podnětů, které jako
by z ní samovolně vycházely, a nebude se
402

..
..

2. POJITI HMOTY V SOUČASNEM UMÉNÍ
vlevo:
Alberto Burrl,
Pytel 5P,
1953.
Citta dí Castello,
Palazzo Albizzini
Lucio Fontana,
Prostorový
koncepr - Očekáváni,
akvarel na plátně,
1964.
Soukromá sbírka
(Rif. n. 64T76)
výsledným tvarem, ale prostředkem estetického diskurzu. Takzvané

,,informelní" malířství je vítězstvím beztvarých barevných skvrn, šmouh,
stříkanců a kapek ... Umělec dostal možnost zcela se oddat samotnému
materiálu, barvě svobodně se řinoucí na plátno, pytlovinu či kovový
podklad, a s tímto materiálem může zacházet s veškerou náhodnou bez-
prostředností {třeba ho i potrhat). Jako by se umělecké dílo často zříkalo
jakékoli formy, obrazy a sochy jako by byly výsledkem přírodního růstu
nebo prostě jen výsledkem náhody, asi jako obrazce, jež kreslí do písku
mořský příboj nebo hloubí do bahna kapky deště. Někdy dávají stoupenci
informelu svým dílům názvy, které ještě stupňují dojem syrovosti materi-
álu, existujícího dávno před jakýmkoli uměleckým záměrem: štěrk, asfalt,
dlažba, kamení, plíseň, stopy, půda, předivo, záplava, škvára, rez, odřezky,
hobliny... Nesmíme však zapomenout, že umělec nás tímto {jaksi ver-
bálním) poselstvím nevyzývá jen k tomu, abychom se oddali pozorování
dlažby nebo rzi, dehtu nebo cárů pytloviny pohozených na půdě, ale že
z tohoto materiálu vytváří umělecké dílo, a že tedy již samot nou volbou
materiálu a rozložením akcentů formuje beztvarou hmotu a vtiskuje jí
svou pečeť. Pochopením těchto rozměrů„informelního" umění neboli
umění„bez tvaru" jako bychom se naučili citlivěji vnímat a zkoumat i sku-
tečně náhodné skvrny, přírodní seskupení kamenů, pokrčené kusy látky,
proděravělé a prožrané od molů. Tento průzkum hmoty a práce s ní nám
umožňují objevovat její skrytou krásu.
40S

XVI. OD AB>TRAKTNÍCH FOREM DO HLUBIN HMOTY
3. Nalezený předmět
V tomto duchu je tedy třeba rozumět poetice nalezeného předmětu

(neboli ready-made), kterou již počátkem 20. století objevili umělci jako
Duchamp. Předmět existuje sám o sobě, ale umělec jedná jako člověk,
který při procházce po pláži objeví mušli nebo kamínek ohlazený mořem,
odnese si je domů a rozloží na stole, jako by šlo o umělecká díla, která
nám vyjeví svou netušenou krásu. Z tohoto pohledu padla Duchampova
„volba" na sušák na lahve, kolo od bicyklu, krystal bizmutu - geometrické
těleso sloužící původně laboratorním měřením - , sklenici deformovanou
teplem, krejčovskou pannu, a dokonce pisoár a tyto předměty byly ozna-
čeny za umělecká díla.
Tento výběr nepochybně počítal se záměrnou provokací, ale zároveň
byl také důsledkem přesvědčení, že každý (i ten nejobyčejnějšO předmět
vykazuje aspekty, kterým jen zřídka věnujeme pozornost. Ve chvíli, kdy
je odhalíme, izolujeme,,,zaměříme" a předložíme ke kontemplaci, získají
tyto předměty estetický význam, jako by se jich dotkla ruka umělce.
Marcel Ouchamp,
Fontána,
1959.
Paříž.
Musée National d'Art
Modeme, Centre
Georges Pompldou
406

4, OD REPRODUKOVANÉ HMOTY KE HMOl t PRŮMYSLOVÉ, DO HLOUBKY HMOTY
4. Od reprodukované hmoty ke hmotě průmyslové,

do hloubky hmoty
V některých případech umělec nenalézá předměty, ale jen reprodukuje

určité místo nebo sgrafito na zdi, jak je tomu v případě Dubuffetových
dlažeb nebo pláten CyTwomblyho, jakoby posetých dětskými klikyháky.
Tady užje umělecký postup zřetelnější, umělec záměrně a technicky slo-
žitě vytváří cosi, co má vypadat zcela náhodně, jako hmota v surovém
stavu. Můžeme se setkat nejen s hmotou přírodního původu, ale také
s průmyslovým odpadem nebo se spotřebními předměty, které dosloužily
a ocitly se v popelnici.
CyTwombly,
Bez názvu,
1970.
Houston,
The Menll Collection
Hmota v surovém stavu nebo hlupáky, ani o její vztah k lidstvu. (. ..]
André Pieyre de Mandiargues Zajímá ho ona obyčejná hmota, kterou
Dubuffet ou le point extréme, 1959 máme přímo pod nohama a která se nám
Pro zjednodušení můžeme říct, že na zemi občas lepí na podrážky, jakási vodorovná
se mu líbí především to, že je oby?:ejnější zeď, plocha, jež nás nese a Je nat o lik
a rozšířenější než cokoli jiného na světě. banální, že uniká našemu zraku, pokud jí
Tato sprostota často lidi odrazovala nevěnujeme zvláštní pozornost. Hmota,
natolik, že zemi věnovali nanejvýš roztržitý o níž bychom mohli prohlásit, že neexistuje
pohled. V žádném případě mu t otiž nejde nic konkrétnějšího, protože bez vynálezů
o ideální pojetí země nebo o její cit ovou architektury bychom po ní nikdy nepřestali
interpretac~ které často inspirují učence šlapat.
407

BJN HMOTY
ÍCH FOREM 00 HlU
XVI 00 ABSTRAKTN

4. 00 REPRODUKOVANÉ HMOTY KE HMOTE PRŮMYSLOVÉ, 00 HLOUBKY HMOTY
NOW, MES PET/75__

POUR LA Fl<ANCE -1
Andy Warhol. A tak například César vystaví slisovaný kovový šrot, v němž rozpozná-
Campbell's soup Can I
Aquísgrana, me staré automobilové chladiče, Arman naplní vitrínu hromadou starých
Neue Galerie, brýlí, Rauschenberg připevňuje na svá plátna kusy židlí nebo hodinový
Ludwigova sblrka
ciferník, Lichtenstein co nejvěrněji zvětšuje obrázky ze starých komiksů,
Roy Lichtenstein, Andy Warhol nám předkládá plechovky od Coca-Coly nebo konzervy
Crack!,
1963-1964. s polévkou ...
The Estate of Roy
Lichtenstein
V těchto případech umělec polemizuje s umělým světem všudypří
tomného průmyslu, předkládá nám své archeologické nálezy vydolované
z nepřetržitě se opotřebovávající přítomnosti, ve svém ironickém muzeu
konzervuj e věci, s nimiž se setkáváme dnes a denně, a ani si neuvědo
mujeme, že j sou to pro nás fetiše. Zároveň nás však také, bez ohledu na
svou polem ičnost nebo ironičnost, učí tyto předměty milovat a připomíná
nám, že i v průmyslovém světě existují„formy': které v nás mohou vyvolat
vlevo: určitý estetický prožitek. Spotřební předměty, které dosloužily a skončily
César,
Slisovaný automobil na smetišti, byly s jistou dávkou zl\ myslnosti zbaveny své neužitečnosti
1962. a „opotřebovanosti " až ubohosti, a tí(ll se v nich probudila netušená krása.
Palíž,
Musée National ďArt A podobně jako jsme se kdysi hecl1_ali unášet nádherou krystalů sněho
Modeme, Centre vých vloček pod mikroskopem, můžeme dnes, pomocí složitých počítačo
Georges Pompidou
vých operací objevovat nové a překvapivé útvary v samotných hlubinách
následujíd dvoustrana:
Mandelbrorovo mnotína.
hmoty. Rodí se tak nová podoba nalezené-tí'o předmětu, který už není
fraktál realizovaný libovolně zvoleným řemesl ným nebo prů myslovým výrobkem, nýbrž vy-
Heinz-Ottou Peitgenem
a Peterem H. Richterem,
chází z nitra přírody a odhaluje předivo tvarů lidskému oku neviditelných.
1987 Rodí se nová „estetika fraktálů".
409

XVII, KRÁSA MEDII
Je možné, že z určitého odstupu se v budoucnosti objeví také něco

skutečně charakteristického pro 20. století a pravdu bude mít nakonec
Marinetti, který prohlašoval, že elegantní závodní automobil je tisíckrát
krásnější než Níké Samothrácká, a na Picassa nebo Mondriana si nikdo ani
nevzpomene. My se ovšem z takového odstupu ještě podívat nemůžeme
a musíme se spokojit zjištěním, že první polovina 20. století a snad ještě
šedesátá léta (pak už to bude obtížnějšO byla dějištěm lítého boje mezi
krásou provokace a krásou konzumu.
Man Ray,
Restaurovand Venuše,
1936.
Milán,
Schwarzova sbírka
414

2. AVANTGARDA NEBOLI KRÁ5A PROVOt<ACE
2. Avantgarda neboli krása provokace
Krásu provokace vyznávala četná avantgardní hnutí a umělecké expe-

rimenty od expresionismu, kubismu a futurismu až po surrealismus,
od Picassa až po velké mistry informelu a další umělce.
Avantgardní umění se problémem krásy nezabývá. Pochopitelně se
předpokládá, že z estetického hlediska budou umělecká díla avantgardy
také „krásná" a poskytnou lidem stejné potěšení jako kdysi Giottovy nebo
Raffaelovy obrazy, ovšem paradoxně právě na základě provokativního
znesvěcení všech dosud platných a dodržovaných estetických kánon ů.
Umění už si neklade za cíl zobrazovat přirozenou krásu ani nechce být
zdrojem poklidné radosti z kontemplace a uspokojení harmonickými for-
mami. Naopak nás nutí dívat se na svět jinýma očima a vracet se k archa-
ickým znakům nebo se oddat exotickým vzorům, odkazuje ke snům a fan-
taziím duševně chorých, k představám vyvolaným požitím drogy, přivádí
Gino Severini,
La danseuse obsédanre,
1911.
Turín,
soukromá sbírka
Pablo Picasso,
Avignonské slelny,
1907.
New York.
Museum of Modem Art
415

XVII. KRÁSA M(DIÍ
416

2. AVANTGARDA NEBOLI KRÁSA PROVOKACE
nás ke znovuobjevování surové hmoty, překvapuje bizarním zapojováním

spotřebních předmětů do nepravděpodobných kontextů (viz nový před
mět, dadaismus apod.) nebo odhaluje podněty pocházející z hlubokého
nevědomí.
Pouze jediný proud současného umění se navrací k myšlence geomet-
rické harmonie, která nám může připomenout období estetiky úměrnosti,
Kazimir Malevič, totiž abstraktní umění. Od Mondrianových pravoúhlých forem až po velká
černý a červený
čtverec,
monochromní plátna Yvese Kleina či Piera Manzoniho nebo jemné útvary
1915. Marka Rothka se abstrakce vzbouřila proti nadvládě forem vypůjčených
New York,
Museum of Modern Art z přírody i každodenního života a spolehla se výhradně na čisté formy.
Na výstavách nebo v muzeích jsme se však běžně mohli setkat s návštěv
níky, kteří se při pohledu na abstraktní obraz ptali,,,co vlastně tento obraz
představuje': a protestovali obligátním„Cožpakje tohle nějaké umění?"
Dokonce i tento návrat„pýthagorovské" estetiky čísel a proporcí se usku-
tečnil navzdory obecně převládajícímu vkusu, navzdory obecně rozšíře
ným představám o kráse.
V současném umění navíc existuje i mnoho směrů, kdy jako by se za
umění vydávaly spíš obřady s rituálním nádechem (například happeningy,
performance, v jejichž rámci si umělci mohou působit i řezná nebo jiná
poranění a jejichž světelná nebo zvuková režie počítá s účastí diváků).
Jakkoli primitivní a tělesné však jsou tyto moderní rituály, z nichž jsou
předem vyloučeni bohové, nejsou nepodobné prastarým mystickým
obřadům, jejichž cílem není kontemplace krásy, nýbrž téměř posvátný
prožitek. Mystickou povahu má i davové prožívání hudby na diskotékách
nebo rockových koncertech, při nichž se v záři stroboskopických světlo
metů a za ohlušující vřavy vytváří určitá„pospolitost" (nezřídka provázená
požíváním povzbudivých látek), která se při pohledu z vnějšku může zdát
dokonce„krásná" (ve smyslu tradičních her nebo zápasů pořádaných
v aréně), ale lidé propadlí kolektivnímu šílenství to vnímají jinak. Pro ně je
to„krásný zážitek': ale spíš v tom smyslu, jako kdyby řekli, že si krásně za-
plavali, krásně se projeli na motorce nebo krásně se pomilovali.
417

XVII. KRÁSA MÉDII
3. Konzumní krása
Náš návštěvník z budoucnosti tedy bezděčně učiní další zvláštní objev.

Lidé, kteří navštěvují výstavy avantgardního umění, kupují si „nesrozumi-
telné" sochy nebo se účastní happeningů, se oblékají a češou podle
módních kánonů, nosí džíny nebo značkové oděvy a líčí se podle vzorů
krásy šířených časopisy na křídovém papíře, filmem nebo televizí, tedy
sdělovacími prostředky. Řídí se ideály krásy určovanými světem komerční
spotřeby, tj. přesně tím, proti čemu avantgardní umění více než padesát
let bojovalo.
Jak si tento rozpor vysvětlit? Nebudeme se o to ani pokoušet: je to roz-
por typický pro 20. století.
Twiggy
vpravo:
Grera Garbo
následuj/cf strany:
Rita Hayworthová
Grace Kellyová
Brigitte Bardotová
Audrey Hepburnová
Marlene Dietrichová
Anita Ekbergová
418

3. KONZUMNÍ KRÁSA
JohnWayne
ve filmu EI Dorodo
Howarda Hawkse,
1967
Fred Astalre
a Ginger Rogersová
ve filmu Follow rhe Fleer
Marka Sandriche,
1936
Nyní by si návštěvník z budoucnosti nepochybně položil otázku,

jaký vzor krásy vlastně média propagovala, a nakonec by zjistil,
že 20. stoletím prochází dvojí dělicí čára. Ta první odděluje různé modely
vlevo: v rámci jednotlivých desetiletí. Jako příklad můžeme uvést film, který
Cary Grant
Marion Brando současně nabízí jak idol osudové ženy, ztělesňované Gretou Garbo nebo
James Dean Ritou Hayworthovou, tak typ"dívky odvedle': zosobněný Claudettou
Marcello Mastrolannl
Colbertovou nebo Doris Dayovou. Hrdinu Divokého západu ztělesňuje
jak urostlý a mužný John Wayne, tak nevýbojný a poněkud zženštilý
Dustin Hoffman. Gary Cooper i Fred Astaire se objevují v téže době
a štíhlý Fred tančí s podsaditým Genem Kellym. Móda nabízí honosné
dámské šaty, jaké můžeme obdivovat v Robertě, a zároveň androgynické
modely navrhované Coco Chane!. Sdělovací prostředky jsou veskrze
demokratické, nabízejí ideál krásy ženám nejen aristokraticky křehkým,
ale i proletářsky statným. Útlá Delia Scala se může stát příkladem
pro všechny, kteří se neztotožňují s korpulentní Anitou Ekbergovou,
a pro toho, kdo nebyl obdařen mužnou a rafinovanou krásou Richarda
Gera, je tu kouzlo štíhlého Al Pacina nebo sympatická neotesanost
Roberta De Nira. A nakonec: pro ty, kdo si nemohou dovolit krásu
Maserati, je určena cenově dostupnější krása značky Morris Minor. Druhá
linie rozděluje na dvě části celé století. V prvních šedesáti letech se
ideály krásy šířené médii inspirují především "vysokým" uměním. Hvězdy
filmového plátna jako Francesca Bertiniová nebo Rina De Liguoro jsou
blízkými příbuznými nyvých krásek Gabriela D'Annunzia a ženské posta-
vy, které se objevují v reklamách dvacátých a třicátých let, připomínají
rozvlněnou krásu florální secese nebo Art Deco. Reklamy na nejrůznější
425

XVII. KRÁSA M~Olf
Alex Raymond,
Flosh Gordon,
1974
vpravo: výrobky zase nezapřou futuristické, kubistické, a později dokonce ani

Beatles,
Ilustrace
surrealistické vlivy.
Heinze Edelmanna Komiks Little Nemo se inspiruje secesí a urbanistika z jiných světů
O Subafllms Ltd.
v obrázkovém seriálu Flash Gordon nejen připomene utopie modernistic-
kých architektů jako Antonio Sant'Elia, ale dokonce předjímá tvary
budoucích raket. Komiks DickTracy se pozvolna přibližuje avantgardnímu
malířství. Koneckonců stačí sledovat proměny, jimiž od třicátých do pade-
sátých let prošel Mickey Mause a jeho kamarádka Minnie, abychom
zjistili, jak se kresba přizpůsobuje změnám estetického cítění. Jestliže si
ovšem na jedné straně experimentální a provokativní pop-art přivlastňuje
obrazy komerčního světa, průmyslu a masmédií, a na straně druhé zase
Beatles citlivě přehodnocují tradiční hudební formy, prostor mezi uměním
provokace a konzumním uměním se zmenšuje. Ba co víc: mezi uměním
pro „vzdělané" a uměním „lidovým" sice dosud existuje kvalitativní rozdíl,
ale v postmoderním světě se „vysoké" umění pouští do experimentů pře
sahujících oblast zobrazování a současně také vybízí k návratu k předmět
nosti a k tradici. Ani masové sdělovací prostředky už nenabízejí žádný jed-
notný vzor, jednotný ideál krásy. V reklamách, které mají životnost třeba
jen jediný týden, lze využít všech zkušeností avantgardy a předkládat vzo-
ry pocházející z dvacátých, třicátých, čtyřicátých nebo padesátých let, jak
je tomu při znovuobjevování zapomenutých tvarů automobilů z poloviny
století. Masmédia využívají ikonografii 19. století, pohádkový realismus,
426

XVII. KRÁSA MtDII
Hannah Darylov.\
a Rutger Hauer
ve filmu 8/ode Runner
vpravo: junonskou kyprost Mae Westové i krásu hubených modelek, černošskou

Ling (fotografie
Richarda Avedona
krásu Naomi Campbellové i anglosaskou krásu Kate Mossové, ve filmu
pro kalendál Pirem Chorus line znovu ožije půvab tradičního stepu a ve snímku Blade Runner
1997),
Nooml Campbellovd spatříme hrůznou futuristickou architekturu, v nejrůznějších televizních
(fotografie inscenacích a reklamách se znovu setkáme jak s osudovými ženami, tak
Terence Donovana
pro kaledM Plrelll a
se spontánními dívkami la Julia Robertsová nebo Cameron Diazová,
198n, s Rambem i svéráznou italskou hereckou osobností Platlnette, s na krátko
Dennls Rodmon,
Kare Mossovd ostříhaným Georgem Clooneym I snneo-kyborgy" s kovovou tváří a účesy
(fotografie Herba
připomínajícími les barevných hrotů nebo s úplně vyholenými hlavami.
Ríttse pro
kalendáf Plrellí Náš badatel z budoucnosti nebude schopen určit, jaký estetický ideál
1994)
vlastně sdělovací prostředky ve 20. století a ve století následujícím šířily.
Nezbude mu než kapitulovat před záplavou tolerance, dokonalým
synkretismem a absolutním, bezbřehým polyteismem krásy.

Bibliografie použitých překladů'
Alberti, Leon Battista Burke, Edmund Filoláos

O malbě, přel. F. Topinka, Praha, O vkuse, vznešenom a krásnom, In: Zlomky předsókratovských
Vladimír Žikeš 1947. přel.Mária Wiegelová-Molnárová, myslitelů, přel. Karel Svoboda,
Bratislava, Tatran 1981. Praha, Nakl. ČSAV 1962.
Aristotelés
Poetika, přel. Milan Mráz, Praha, Carducci, Giosue Foscolo, Ugo
Svoboda 2003. Hněvy a smutky, výbor z poezie, přel. Poslední dopisy Jacopa Ortise, přel.
Zdeněk Frýbort, Praha, Odeon Josef Hajný, Praha, Odeon 1973.
Baudelaire, Charles 1986. Jaroslav Vrchlický, Tři knihy vlaské
ln: Hanuš Jelínek, Básnické překlady, Jaufré Rudel, přel. Dagmar Háková, lyriky, Praha, Vydavatelstvo
Praha, Odeon 1983. české Budějovice, Družstevní práce Vzdělávací bibliotéky b. d.
Květy zla, ed. Jiří Pelán, Praha, Mladá 1941.
fronta 1997. Goethe, Johann Wolfgang
úvahy o některých současnících, přel. Castiglione, Baldesar Utrpení mladého Werthera. Spříznění
Jarmila Fialová, Adolf a Helena Dvořan, přel.
Adolf Felix, Praha, volbou, přel. Erik A. Saudek, Praha,
Kroupovi, Věra Smetanová a Jan Odeon 1978. SNKLU 1965.
Vladislav, Praha, Odeon 1968. Italská cesta, přel. Věra Macháčková
Coleridge, Samuel Taylor Riegerová, Praha, Odeon 1982.
Bernart de Ventadorn Píseňo starém námořníku, přel.
ln: Vzdálený slavíkův zpěv. Výbor Václav Renč, Praha, Mladá fronta Guillaume de Lorris
z poezie trobadorů. Za jazykové 1965. Román o Růži, přel. Otto F. Babler,
spolupráce Václava černého Praha, Odeon 1977.
přeložili Gustav Francl, Emanuel Dante Alighieri
Frynta, Petr Kopta, Vladimír Mikeš Božská komedie, přel. Otto F. Babler, Hegel, Georg Wilhelm Friedrich
a Ota Nechutová, Praha, SNKLU Praha, SN KLU 1965. Estetika, přel. Jan Patočka, Praha,
1963. Nový život, přel. Emil Janovský, Praha, Odeon 1966.
Jaroslav Podroužek 1945.
Blake, William Heine, Heinrich
Svět v zrnku písku, přel. Jiří Valja, Da Ponte, Lorenzo Romancero, přel. Václav Kůst, Praha,
Praha, Mladá fronta 1964 (s. 117). Don Juan, přel. V. J. Novotný, Praha, Nakladatelství J. Otto 1926.
Fr. A. Urbánek a synové 1927.
Boccaccio, Giovanni Homér
Dekameron, přel. Radovan Krátký, Defoe, Daniel flias, přel. OtmarVaňorný, Praha,
Praha, Odeon 1975. Moll Flandersová, přel. Gerta Rezek 1999.
Pospíšilová, Praha, Odeon 1986.
Boěthius Huysmans, Joris-Karl
Poslední Říman, přel. Václav Bahník, Dickens, Charles Naruby, přel. Jiří Pechar, Praha,
Praha, Vyšehrad 1981. Zlé časy, přel. Dagmar Steinová, Odeon 1979.
Praha, SNKLHU 1956.
Bonaventura z Bagnoregia Isidor ze Sevilly
Putování mysli do Boha, přel. Ctirad Diderot, Denis Etymologiae XIII-XV, přel. Daniel
Václav Pospíšil, Praha, Krystal OP Prospekt Encyklopedie. Pojednání Korte, Praha, Oikoymenh 2001.
1997. o kráse, přel. Henriette Taillet-
Sedláčková, Praha, Svoboda 1950. Kafka, Franz
Povídky I (Proměna a jiné texty
1
české znění citátů nezahrnutých do Bibliogra-
fie je dílem překladatelů tohoto svazku (jme- Eurípidés vydané za života), přel. Vladimír
novitě uvádíme pouze překladatele veršů). Héraklés a jiné tragédie, přel. Jiří Klier Kafka - dědicové, Praha,
Citace z některých starších překladů (do
Bibliografie zahrnutých) doznaly drobnějších
a Helena Kurzová, Praha, Svoboda Nakladatelství F. Kafky 1999
jazykových úprav. 1988. (s. 152-157).
431

Kant, Immanuel Petrarca, Francesco Sapfo
Kritika soudnosti, přel. Vladimír Sto sonetů Lauře, přel. Václav Renč, Z písní lásky, přel. Ferdinand Stiebitz,
Špalek a Walter Hansel, Praha, Praha, SNKLU 1965. Praha, F. Borový 1945.
Odeon 1975.
Platón Shakespeare, William
Keats,John Faidros, přel.František Novotný, Romeo a Julie, přel. E. A. Saudek,
Básně, přel. František Bíbl, Praha, Praha, Oikoymenh 1993. Praha, Mladá fronta 1963.
František Borový 1928. Sofistés, přel. František Novotný, Tragédie I, přel. Erik A. Saudek, Praha,
Praha, Oikoymenh 1995. SNKLHU 1958.
Laclos, Pierre-Amboroise-Fran~ois Symposion, přel. František Novotný,
Choderlos de Praha, Oikoymenh 1993. Shelley, Percy Bysshe
Nebezpečné známosti, přel. Dagmar Timaios. Kritias, přel. František Adonis - Výbor lyriky, přel. Jaroslav
Steinová, Praha, Odeon 1990. Novotný, Praha, Oikoymenh 1996. Vrchlický, Praha, nakl. J. Otty 1901.
ústava, přel. František Novotný, Lyrika, přel. Oldřich Beneš, Praha,
La Fayettová, Marie Madeleine Praha, Oikoymenh 1996. SNKLHU 1960.
Piochede
Kněžna de Clěves, přel. Karel Šafář, Plótínos Shelleyová, Wollstonecraft Mary
Praha, Mht 1995. O duchovní kráse, in: Dvě pojednání Frankenstein, přel. Tomáš Korbař,
o kráse, přel. Petr Rezek, Praha, Petr Praha, Práce 1991.
Leopardi, Giacomo Rezek 1994.
Zpěvy- Canti, přel.
Karel Zlín, Kutná Schiller, Friedrich
Hora, Tichá Byzanc 2000. Poe, Edgar Allan O vznešenu - Estetické úvahy o umení,
Dobrodružství Arthura Gordona přel. Bohumil Schaefer, Bratislava,
Manzoni, Alessandro Pyma, přel. Josef Schwarz, Praha, Tatran, 1985.
Snoubenci, přel. Václav Čep, Praha, Ivo Železný 1992.
SNKLU 1966. Sv. Dionýsios Areopagita
Polo, Marco O mystické teologii. O božských
Miguel de Cervantes Milión, přel. Václav Bahník, Praha, jménech, z ruského překladu
Důmyslný rytíř donQuijote de la Odeon 1989. starořeckého originálu přel.
Mancha, přeložil Václav černý, Alan Černohous, Praha, Dybbuk
Praha, nakladatelství Rudolfa Pseudo-Longinos 2003.
Kmocha 1947. O vznešenu, přel. Václav Sládek,
Praha, Společnost přátel antické Šalomoun
Michelangelo Buonarroti kultury 1931. Píseň písní, in: Bible (ČEP), přel.
Oheň, jímž hořím, přel. Jan Vladislav, Ekumenické komise pro Starý
Praha, Mladá fronta 1999 (s. 111 ). Rimbaud, Arthur a Nový zákon, Praha, česká biblická
Sezóna v pekle. Iluminace. Dopisy společnost 2004.
Milton,John vidoucího, přel. Aleš Pohorský,
ln: Josef Jungmann, Překlady I, vyd. Praha, Garamond 2004. Tasso, Torquato
Miroslav Komárek, Praha, SNKLHU Osvobozený Jeruzalém, přel. Josef
1958. Rousseau, Jean-Jacques Hiršal a Jaroslav Pokorný, Praha,
Nová Heloisa, přel. A. Tvrdek, Praha, Odeon 1980.
Montale, Eugenio Josef Pelc 1912.
Pelyněk s medem, přel. Vladimír Theognis
Mikeš, Praha, Odeon 1984 (s. 38). Rudel, Jaufré ln: Nejstarší řecká lyrika, přel. Rudolf
ln: Přátelé, přiléhavý složím vers. Písně Mertlík, Praha, Svoboda 1981.
Nietzsche, Friedrich okcitánských trubadúrů, vybrali,
Zrození tragédie z ducha hudby, přel. přeložili a komentář napsali Josef Theologické summy sv. Tomáše
Otokar Fischer, Praha, Karel Stibral, Prokop a Jiří Holub, Praha, Argo Akvinského, přel. Emilián Soukup,
Studentské nakladatelství Gryf 2001. 6 sv., Olomouc, Rád dominikánský
1993. ln: Vzdálený slavíkův zpěv. Výbor v Olomouci 1937-1940.
z poezie trobadorů. Za jazykové
Novalis spolupráce Václava černého přelo Valéry, Paul
Květinový prach, přel. Ivan Slavík, žili Gustav Francl, Emanuel Frynta, ln: Jan Kameník, Překlady, ed. Jiří
Praha, Mladá fronta 1967. Petr Kopta, Vladimír Mikeš a Ota Pelán, Praha, Triáda 1996.
Nechutová, Praha, SNKLU 1963.
432

Verlaine, Paul Wilde, Oscar Xenofón
Slova na strunách, přel. Petr Kopta, Cantervif/ské strašidlo a jiné prózy, Vzpomínky na Sókrata, přel. Václav
Praha, československý spisovatel přel. J. Z. Novák, Praha, Mladá Bahník, Praha, Svoboda 1972.
1968. fronta 1965.
ln: Verlaine, přel. František Hrubín, úpadek lhaní, přel. Jaroslav Novák, Zola,Émile
Praha, Symposion 1947. Praha, F. Adámek 1908. Hřích abbého Moureta. Jeho
Excelence Evžen Rougon, přel.
Vitruvius Winckelmann, Johann Joachim Jiří Pechar a Luděk Kárl, Praha,
Deset knih o architektuře, přel. Alois Dějiny umění starověku. Stati, přel. Jiří SNKLHU 1960.
Otoupalík, Praha, Svoboda 1979. Stromšík, Praha, Odeon 1986.
433

Rejstřík autorů citovaných textů
Addison, Joseph 255 Gautier, Théophile 343 Plótínos 103, 184

al-Kindí 104 Giacomo da Lentini 108 Plútarchos 82
Alberti, Leon Battista 180 Gianni, Lapo 170 Polo, Marco 108, 142
Alexandr Haleský 149 Goethe, Johann Wolfgang 308, 319 Poe, Edgar Allan 284
Alighieri, Dante 709, 114, 129, 174 Gracián, Baltasar 229 Pseudodionýsios Areopagita 703, 104
Aristotelés 281 Guillaume, de Lorris 706 Pseudo-Longinos 278,279
Arnim, Ludwig Achim von 297 Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 135, Pucci, Giambattista 232
Barbey d'Aurevilly, Jules-Amédée 331 315,318 Pýthágoras 62
Barthes, Roland 398 Heine, Heinrich 769 Richardson, A. E. 365
Baudelaire, Charles 307,331,334, Hobsbawm, Eric John Ernest 362 Rimbaud, Arthur 336,350
336,345,347, 348 Hogarth, William 257 Robert, Grosseteste 126
Bembo, Pietro 216 Hugo od sv. Viktora 725, 143 Rosenkranz, Karl 135
Bernard, sv. 149 Hugo, Victor 302 Rossetti, Dante Gabriel 775
Bernart de Ventadorn 163 Homér 38 Rostand, Edmond 170
Blake, William 382 Hume, David 245,275 Roussel, Raymond 397
Boccaccio, Giovanni 708, 160 Hutcheson, Francis 267 Rousseau, Jean-Jacques 237
Boěthius, Anicius Manlius Torquatus Huysmans, Joris-Karl 340, 343, 345 Rudel, Jaufré 161, 168
Severinus 62, 77 Hildegarda z Bingenu 114 Sade, Donatien-Alphonse Fran<;ois
Bonaparte, Napoléon 306 Isidor ze Sevilly 82, 111 de240
Bonaventura da Bagnoregio 62, 82, Jean de Meung 106, 126 Sapfó47
129,133 Joyce, James 355 Šalomoun 156
Brentano, Clemens Maria 297 Kafka, Franz 397 Scotus Eriugena, Johannes 85, 104
Buonarroti, Michelangelo 401 Kant, Immanuel 133,240,264,295, Scudery, Madeleine, madame de 261
Burke, Edmund 257,292, 293 312 Sempronio, Giovan Leone 389, 397
Burnet, Thomas 284 Keats, John 315 Shakespeare, William 307
Cammarano, Salvatore 325 La Fayette, Marie-Madeleine, Shelley, Percy Bysshe 288, 312, 324
Carducci, Giosue 170, 393 madame de 222 Shelleyová, Wollstonecraft Mary 272
Castiglione, Baldassare 212,217 Laclos, Pierre-Ambroise Fran<;ois Schiller, Johann Christoph Friedrich
Cavalcanti, Guido 766 Choderlos de 272,304 289,297
Cervantes y Saavedra, Miguel de 212 Leonardo da Vinci 178 Schlegel, Friedrich von 304, 317
Coleridge, Samuel Taylor 295 Leopardi, Giacomo 267 Sternberger, Dolf 369
Colonna, Francesco 187 Liutprando da Cremona 387 Swinburne, Algernon Charles 343
Chrétien de Troyes 706 Lorrain, Jean 343 Tasso, Torquato 288, 324
D'Annunzio, Gabriele 302, 340 Mallarmé, Stéphane 348 Tesauro, Emanuele 229
Da Ponte, Lorenze 257 Manzoni, Alessandro 306 Theognis39
Defoe, Daniel 267 Marinetti, Filippo Tommaso 396 Theón ze Smyrny 62
Delacroix, Eugene 324 Marino, Giambattista 232, 324 Tomáš Akvinský 88, 89, 100
Del la Valle, Federigo 232 Milton, John 324 Valéry, Paul 345
Dickens, Charles 329 Montale, Eugenio 383 Verlaine, Paul 331,348
Diderot, Denis 255 Nietzsche, Wilhelm Friedrich 55, 56, Vilém z Auvergne 133
Eurípides 39 58 Vilém z Conches 82
Ficine, Marsilio 784,389 Novalis372 Vitruvius 75
Filoláos 62, 72 Pareyson, Luigi 402 Vivien, Renée 331
Firenzuola, Agnolo 217 Pater, Walter 353 Wilde, Oscar 334,336,340,345,347
Folgore, Luciano 396 Péladan, Joseph 345 Winckelmann, Johann Joachim 38,
Foscolo, Ugo 284,293,301,304,314, Petrarca, Francesco 109 47,251
318 Pieyre de Mandiargues, André 407 Xenofón 48
Friedrich, Caspar David 293 Platón 38, 41, 49, 51, 67, 75, 132 Zola, Émile 345
Galeno, Claudio 75 Plinius Starší 75
434

Rejstřík umělců
Abbott, Berenice Bellini, Jacopo Burri, Alberto

James Joyce 354 Madona s dítětem 28 Pytel5P404
Adam {Notre Dame, Paříž) 19 Benoist, Marie Guillelmine Canova, Antonio
Aghion, Jan i ne Portrét pařížské černošky 25 Paolina Borghese 76
The Essence of the Mode of the Day Bernini, Gian Lorenzo Tři grácie 246
373 Apollón a Dafné 279 Caus, Salomon de
Achnaton32 Sen svaté Terezy 235 Les raisons des forces mouvantes
Aldrovandi, Ulisse Blanche, Jacques ~mile 388
Animal africanum de forme 152 Podobizna Marcela Prousta 355 Caracciolo, Battistello
Alexandrova bitva {mozaika) 32 Bohyně Lakšmí 16 Bičování Krista 30
Anjouovský iluminátor Bohyně z Auxerre 20 Caravaggio
Hudba a její provozovatelé 22 Boldini, Giovanni Hlava Medúzy 2 74
Antinea 16 Hrabě Robert de Montesquiou- Madona poutníků 29
Antinous27 Fézensac 22 Obrácení sv. Pavla 205
Antonello da Messina Bologna, Niccolo Prodavač ovoce 22
Salvator mundi 30 Císař ve svém ležení z: De bello Svatá Maří Magdaléna 212
Sv. Sebestián 19 pharsalico 33 Svatý Jan Křtitel 19
Ukřižování 30 Borromini, Francesco Cellarius, Andreas
Apollón Belvederský 18 kupole kostela Sant' Ivo alla Harmonie makrokosmu 96, 97,225
Apollón Delfský 26 Sapienza 228 César
Arcimboldo, Guiseppe Bosch, Hieronymus Slisovaný automobil 408
Léto221 Zahrada rozkoší: Cézanne, Paul
Baldung Grien, Hans Peklo 130, 151 Zátiší sjablky a broskvemi 359
Tři věky ženy a smrt 194 Ráj 750 Císař Justinián se svou družinou
Básnířka Sapfó(?) 25 Botticelli, Sandro {mozaika) 32
Bartolomeo Veneto Jaro (Primavera) 185 Císař Otto Ill. obklopený církevními
Flóra 177 Madona Magnificat 776 a světskými hodnostáři 32
Podobizna šlechtice 27 Madona s dítětem a granátovým Císařovna Theodora se svou družinou
Beardsley, Aubrey jablkem29 (mozaika) 34
Etin Arcadia ego 22 Zrození Venuše 16, 91 Cima da Conegliano
Salomé a Jan Křtitel 344 Boucher, Franc;ois Korunování trním 31
Beato Angelico Snídaně253 Clouet, Jean
Korunování Panny Marie 127 Boullée, Etienne-Louis Podobizna Alžběty Rakouské 35
Beato di Burgos de Osma Památník Isaaca Newtona 266 Podobizna Františka I. 33, 202
Mappa mundi 138 Bradford, William Corot, Jean-Baptiste-Camille
Beatus z Liébany Ledovec Sermitsialik 295 čtenářka s květinovým věnečkem
Anděl pátého zatroubení 1O1 Bronzino, Agnolo 310
Anděl poutající ďábla v pekelné Alegorie lásky 17, 11 Correggio
propasti 148 Kladení do hrobu 30 Danae196
Boj draka se ženou, jejím synem, Lorenza Medicejský 200 Íó223
archandělem Michaelem a jeho Podobizna Lucrezie Panciatichiové Courbet, Gustave
anděly 132 24,215 Slečny na břehu Seiny 332
Otevření studnice propasti 98 Bronzové sochy z Riace 18 Couture, Thomas
Vůdci dvanácti kmenů izraelských 78 Brueghel, Pieter ml. Římané v době úpadku 331
Bellini, Gentile Pád odbojných andělů 149 Cranach, Lucas
Podobizna Cateriny Cornarové, Svatební hostina 204 Venuše s Amorkem přinášejícím
královny Kypru 34 Burne-Jones, Edward plástev 16, 93
Bellini, Giovanni Princezna připoutaná ke stromu Crivelli, Carlo
Toaleta mladé dívky 188 21,352 Archanděl Michael 146
435

David, Jacques-Louis Fragonard, Jean-Honoré Giotto di Bondone
Bonaparte překračující Alpy 23 čtoucí dívka 277 Madona z kostela Ognisanti 29
Madame Récamier 21, 262-263 Na houpačce 238 Giovanni da Modena
Podobizna manželů Lavoisierových Svlékání košile 198 Peklo, freska 134
254 Velekněz Korheus se obětuje pro Giraud, Charles
Zavražděný Marat 248 Kallirhoé241 Churavý poutník v římské krajině 313
Degas, Edgar Francesco del Cossa Girodet-Trioson, Anne-Louise
Absint341 Duben, Salon s obrazy měsíců 21, Sen Endymionův 19
Cossiers, Jan 186 Goes, Hugo van der
Uvěštce22 Friedrich, Caspar David Triptych domu Portinari 29
Delacroix, Eugene Křídové útesy na Rujaně 274 Goya y Lucientes, Francisco
Alžírské ženy 308 Ledové moře 282 Kristus na kříži 30
Larova smrt 320 Poutník nad mořem mlh 283 Nahá Maya 16
Sardanapalova smrt 302 Středověké město s řekou 296 Saturn požírající své děti 273
Svoboda vede lid na barikády 374 Filssli, Johann Heinrich Friedrich Spánek rozumu plodí příšery 268
Delville, Jean Noční můra 289 Guariento di Arpo
Platonská škola 322-323 Titanie objímá Klubka 319 Zástup ozbrojených andělů v brnění
Deroy,Émile Zoufalství umělce z velikosti 23,124
Portrét Charlese Baudelaira 22 antických fragmentů 250 Guarini, Guarino
Domenichino Gaffurio, Franchino Kupole v kapli Svatého roucha
Diana na lovu 196 Pýthágorovy pokusy s poměry mezi vTuríně228
Doré, Gustave tóny63 Guimard, Hector
Londýnský slam 330 Tabule62 stanice pařížského metra 360
Dossi, Dosso Gainsborough, Thomas Hackert, Jakob Philipp
Alfons I. ďEste 32 Podobizna paní Grahamové 21 Goethe u římského Kolosea 249
Duccio di Buoninsegna Galgario, Fra Hayez, Francesco
Madona domu Ruccel/ai 28 Podobizna šlechtice 23 Autoportrét s tygry a lvy 318
Dudovich, Marcello Podobizna šlechtice s třírohým Kající se Maří Magdaléna 17, 303
skica pro reklamu na vůz Balilla kloboukem 26 Polibek305
model 508 372 Gatine, Michel Poslední rozloučení Romea a Julie 327
Duchamp, Marcel Madame de Sévigné 20 Samson 18
Kolo377 Gaudí y Cornet, Antoni Heron Alexandrijský
Sušák na lahve 377 Tordované sloupy v Casa Mila 374 Gli artificiosi moti spiritalia 385
Fontána406 Gauguin, Paul Hildegarda z Bingenu
Dilrer, Albrecht Aha oe feii? 13, 18 Stvoření všehomíra a kosmický
Antropometrická tabule 34, 81 Měsíc Mariin 20 člověk 115
Císař Maxmilian I. 33 Gentile da Fabriano Hine,Lewis
Konstrukce perspektivy (kresba Klanění tří králů 112 Strojovna 383
loutny)87 Géricault, Théodore Hodler, Ferdinand
Madona s dítětem a hruškou 28 Prám Medúsy 321 Kráčejfcf 20
Melancholie I. 227 Ghirlandaio, Domenico Hogarth, William
Vlastní podobizna 27 Podobizna mladé dívky 181 Umělcovo služebnictvo 256
Vlastní podobizna v kožichu 23, 219 Ghyka, Matila Holbein, Hans ml.
Fabre, Franc;ois Xavier Analýza harmonie účesu 35 Dva vyslanci 216
Podobizna Uga Foscola 300 Mikrokosmos 35 Podobizna Jane Seymourové 34,207
Fantin-Latour, Henri de Vztah mezi pýthagorovskou stupnicí Podobizna Jindřicha VIII. 32, 200
Roh stolu 348 a vzdálenostmi mezi sloupy Hrabanus Maurus
Feidiás řeckých chrámů 65 čtyři elementy, čtyři roční doby, čtyři
metopa z Parthenonu 45 Giordano, Luca světové regiony, čtyři světadíly...
Florentská škola Růžencová madona 29 60
Madona s dítětem 28 Giorgione De laudibus sanctae crucis 79
Floreffova bible 30 Bouře 197 Chardin, Jean-Baptiste
Fontana, Lucio Dvojportrét 218 Dítě s káčou 240
Prostorový koncept - Očekávání 405 Spící Venuše 16, 189 Mýdlová bublina 276
Fouquet, Jean Giottino Chassériau, Théodore
Korunování Panny Marie 28 Pieta31 Dvě sestry 316
436

lluminista anjouovského dvora MonaLisa21 Masolino
Hudba a její pěstitelé 113 Podobizna Cecilie Galleraniové 25, Madonna dell'umilta 29
Jacopo De' Barbari 192 Matisse, Henri
Podobizna fra Lucy Pacioliho Rukopis 8937, fot. 4r. 389 Hudba (skica) 18
a neznámého mladfka 66 Studie proporcí lidského těla 34, 81 Mei, Bernardino
Jean-Auguste-Dominique lngres Vigintisex basium elevatus vacuus 67 Antiochos a Stratoniké 35
Komtesa Hanssonvillová 309 Ycoedron abscisus solidus 50 Meidiův malíř
Napoleon na císařském trůnu 33 Ligozzi, Jacopo Únos dcer Leukippových 57
Velká odaliska 17 Růžkatá zmije a zmije Avicennova 153 Melzi, Francesco
Jean de Grise Lichtenstein, Roy Flóra 178
Dar srdce a Milenec nabízí stříbro Crack/409 Memling, Hans
své pan{, z: Román o Alexandrovi z Limburka, bratři Král David pozoruje Bethsabe 155
164-165 Přebohaté hodinky vévody z Berry: Snímán{ z křfže 30
Jones, Allen a Castle, Philip Člověk zvěrokruh 35 Trůnící Madona s dítětem 28
kalendář Pire/li 14 Duben 23,119 Mengin, Charles-August
Kalendář Pirelli Květen 105 Sapf621,298
Monica Belluciová 19 Křest Kristův 31, 128 Meetsijs, Quinten
Ling (fotografie Richarda Avedona) Leden 118 Triptych se svatou Annou 28
429 Navštívení 29, 100 Meyer, Adolf de
Naomi Campbellová (fotografie Peklo 137 Vaslav Nižinsky a nymfy 413
Terence Donovana) 429 Září 107 Mignard, Pierre
Dennis Rodman, Kate Moss Liotard, Jean-Etienne Fáma korunuje Ludvíka XIV. 33
(fotografie Herba Rittse) 429 Dívka s čokoládou 252 Michelangelo Buonarroti
Kauffmannová, Angelica Maria Adelaide dí Francia Madona Doni 29
Vlastnf podobizna 258 v tureckém kostýmu 259 Studie sálu vzácných knih
Kircher, Athanasius Lippi, Filippino v Bibliotheca Laurenziana 65
Drak 152 Korunování Panny Marie 28 Vězeň neboli Procitající otrok 400
Laterna magica, z: Ars magna /ucis Lombardský iluminista Millet, Jean-Fran~ois
et ombrae 390 Historia plantarium 121 Klekání338
Kleofradův malíř Longhi, Pietro Mistr Boucicaultových hodinek
Dionýsos mezi satyry a menádami 55 Ve foyeru 270-271 Livre des merveilles 142
Klimt, Gustav Lord Burlington Mistr portrétů rodiny Baroncelli
Beethovenovský vlys 20 Vila v Chiswicku 242 Podobizna Marie Boncianiové 25
Sa/omé 18,347 Lotto, Lorenzo Mistr sv. Martina
Konrad von Altstetten, lovec i kořist Pieta 31 Venuše uctívaná šesti legendárními
zároveň (miniatura) 25 Lucká škola milenci 162
Labrouste, Henri Krucifix s výjevy Ukřižování 31 Mondrian, Piet
Francouzská národní knihovna 364, Lysippos Kompozice A 90
365 socha Alexandra jako lovce 54 Monet, Claude
Landseer, Edwin Henry Maineri, Gian Francesco Katedrála v Rouenu 356
Windsor Castle in Modem Times 33 Nesení kříže 31 Morandi, Giorgio
Láokoón46 Malevič, Kazimir Zátiší378
Largilliere, Nicolas de černý a červený čtverec 416 Moreau, Gustave
Krásná Strasburčanka 24 Malíř Niobovců Zjevení337
La Tour, Georges de volutový krátér 22 Munch, Edvard
Kající se Maří Magdaléna 100 Man Ray Madona29
Latour, Maurice Quentin de Restaurovaná Venuše 414 Muybridge, Eadweard
Podobizna madame de Pompadour Manet, Edouard The Human Figure in Motion 35
hledající v Encyklopedii 239 Olympie 17, 339 Myrón
Lawrence, Thomas Podobizna Stephana Mallarméa 349 Diskobolos 18, 44
Podobizna lorda Byrona 26 Snídaně v trávě 199 Nadar,Felix
Lempicka, Tamara de Mantegna, Andrea Sarah Bernhardtová 25
Svatý Mořic 24 Oplakávání 30 Nefertiti 34
Leonardo da Vinci Martini, Simone Neznámý dolnorýnský mistr
La bel/e Ferroniěre 203 Svatý Ludvík z Toulouse 32 Kouzlo lásky 17
Madona ve skalách 179 Zvěstování 29
437

Nittis, Giuseppe de La donna Velata 21 Schinkel, Karl Friedrich
Projíždějící vlak 393 Madona se stehlíkem 29 Brána ve skalách 311
Oldenburg, Claes Nanebevstoupení 31 Středověké město s řekou 285
Spoonbridge and Cherry 379 Podobizna mladé dámy, La Sittow, Michiel
Pacioli, Luca Fornarina 209 Kateřina Aragonská 34
Hlava vepsaná do geometrické Raimondi, Marcantonio Steen,Jan
mřížky34 Průvod čarodějnic 222 Dětský koutek 208
Palladio, Andrea Ramelli, Agostino Svatba Venuše s Martem 17
chrám Redentore (návrh) 95 Stroj, z: Le diverse et artificiose Škola z Fontainbleau
Vil/a Rotonda ve Vicenze 69 machine391 Gabrielle d'Estrées sjednou ze svých
Palma il Vecchio, Jacopo Rampinův jezdec, tzv. 26 sester 175
Odpočívající Venuše 92 Raymond, Alex Tinguely, Jean
Pannini, Giovanni Paolo Flash Gordon 426 Vozíček hrůzy- Ať žije Ferrari 399
Sbírka vedut antického Říma 247 Rembrandt Tischbein, Johann Heinrich
Paré, Ambroise Podobizna Martena Soolmanse 22 Wilhelm
Umělá ruka 392 Reni,Guido Goethe v Kampánii 23,245
Parmigianino Atalanta a Hipomenes 79 Tizian
Antea21 Renoir, Auguste Císař Maxmilian I. 33
Madona s dlouhým krkem 28 Koupající se plavovláska 357 Flóra 195
Vlastní podobizna v konvexním Reynolds, Joshua LaBella20
zrcadle220 Slečny Waldegraveovy 24 Láska nebeská a láska pozemská
Paxton, Joseph Robinson, Frederick Cayley 190-191
Křišťálový palác 366 Mládí18 Madona rodiny Pesaro 28
Petrus, Christus Romney, George Maří Magdaléna 24
Podobizna mladé ženy 187 Portrét lady Hamiltonové jako Venuše Urbinská 17, 789
Piero di Cosimo bakchantky 24,265 Tominz, Giuseppe
Simonetta Vespucciová 25 Rore, Caffaro Paní Moskonová 25
Picasso, Pablo Reklama na automobil Ardita 395 Tura, Cosimo
Avignonské slečny 415 Rossetti, Dante Gabriel Primavera 183
Jinoši 18 Beata Beatrix 328 Twombly,Cy
Velká dryáda 18 Dantův sen 172-173 Bez názvu 407
Piero della Francesca Ecce ancilla Domini 29 Uccello, Paolo
Křest Kristův 31 Lady Lilith 25, 343 Sv. Jiří s drakem 153
Podobizna Federica da Montefeltro Rubens, Peter Paul Van de Velde, Henry
201 Helena Fourmentová jako Venuše Obchodní dům Habana 371
Santa conversazione 68 17,210 Van Dyck, Anthonis
Pietro da Cortona Veronica Spinola Daria 20 Karel I. na koni 32
Triumf boží prozřetelnosti 230-231 Vlastní podobizna s Isabel/au Karel I. na lovu 32
Piranesi, Giovanni Battista Brandtovou 22, 211 Podobizna dvou anglických
list z cyklu Vězení 291 Russel, John šlechticů 26
Pollock, Jackson Měsíc266 Podobizna královny Marie Jindřišky
Fu/I phantom five 403 Sanmartino, Giuseppe 35
Polykleitos Zahalený Kristus 233 Vilém li. Nasavsko-Oranžský 33
Diadúmenos 74 Sapfó a Alkaios (červenofigurový Van Eyck, Jan
Doryforos 35, 74 krátér) 20 Madona kancléře Rolína 182
Polykleitova škola Sargent, John Singer Muž s červeným turbanem 23
Socha zápasníka 35 Ellen Terryová v roli lady Macbeth 326 Van Gogh, Vincent
Práxitelés Severini, Gino Hvězdná noc 358
Venuše Knidská 47 La danseuse obsédante 4 75 Velázquez, Diego
Hermés s malým Dionýsem 47 Severn, Joseph Venušina toaleta 17, 198
Primavera (ze Stabií) 20 Shelley v Caracallových lázních 23 Venuše Kapitolská 39
Pugin, Augustus Welby Schawinsky, Xanti Venuše Knidská 16
Gotická pohovka 36 7 fotomontáž pro kalendář Olivetti Venuše Mé/ská 16
Neogotický interiér 367 376 Venuše v podřepu 16
Raffael Schiele, Egon Venuše vystupující z moře 17
Athénská škola 226 Sedící žena (Editha) 20 Venuše z Willendorfu 16
438

Vermeer, Jan Vitruvius Wright, Frank Lloyd
Mlékařka 206 Otáčivá divadla v Curione 384 Vila nad vodopádem
Geograf22 Vlámská škola (Kaufmannova) 375
Veronese, Paolo Hlava Medúsy 301 Zoffany, Johann
Hostina u Leviho 23 Warhol, Andy Charles Townley s přáteli
Verrocchio, Andrea Campbelťs soup ... 409 ve své galerii 236
Jezdecký pomník Bartolomea Mao379
Col/eoniho 205 Tyrkysová Marilyn 379
Vidění nevěstky babylonské 17 Watteau, Jean-Antoine
Villard de Honnecourt Vylodění na Cytheře 234
z Náčrtníku: Wolf, Caspar
Konstrukce lidských a zvířecfch Óáb/ův most 280
hlav... 86 Wolfers, Philippe
Pohyblivá orlice na čtenářský pulpit Víla a páv 368
386
Děkujeme za laskavé poskytnutí těchto snímků:
Publifoto
Greta Garbo, 418- Rita Hayworth, 420 - Grace Kelly, 421 - Marcel lo Mastroianni, 424
Olympia
Twiggy, 418- Audrey Hepburn, 421 - Anita Ekberg, 422-423 - Cary Grant, 424- Marion Brando,
424 - James Dean, 424 - John Wayne, 425
Rex Features
Brigitte Bardot, 421 - Marlene Dietrich, 421
Contrasto
Fred Astaire, 425 - Blade Runner, 428 - Dennis Rodman, 429
43!1

Dějiny Krásy 3 (Eco, Umberto)

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Dějiny Krásy 3 (Eco, Umberto)

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

První projevy kultu výjimečnosti přinesl dandysmus. Dandy se rodí van-

Skenováno pro studijní účely

Koncem století se dandysmus překvapivě vrací do Anglie, kde ho bu-

Dokonalý dandy milujících především vybranost, záleží

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

3. Tělo, smrt a ďábel

U D'Annunzia na sebe bere dandysmus heroické formy (krása smělého

Záliba v hrůzném šílenství; hledá sebe sama, vyčerpává

Rozrušování smyslů Estetika zla

Skenováno pro studijní účely

společného se skutečnou židovskou tradicí, o nadšenou pozornost ke vše-

Skenováno pro studijní účely

4. Umění pro umění

Sotva lze zahrnout pod pojem dekadence všechny rozmanité aspekty

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Rekviem za přírodou Verš je vším

(Přel. Jiří Pechar)

Skenováno pro studijní účely

Floressas Des Esseintes je protagonistou Arebours, románu Joris-Karla

Skenováno pro studijní účely

Je-li živá želva příjemná na pohled, želva reprodukovaná velkým socha-

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Umělecké pohlaví par excellence Žena šperk

Skenováno pro studijní účely

Dekadentní krása je prodchnuta pocitem rozkladu, mrákotnosti, vyčer­

Skenováno pro studijní účely

Gustav Klimt. Klenoty

Jak táhlé ozvěny, jež zdaleka se mísí

Jsou vůně některé svěží Jak dětská těla,

v nichž nekonečných věcí rozpětí se

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

zjevení skrývá ve všem, rozumí se samo sebou, že je nutno intenzivně

Ale bude to především Mallarmé, kdo vypracuje skutečnou metafyziku

Skenováno pro studijní účely

Krása na klíně Věřit na všechna kouzla

Skenováno pro studijní účely

V době, kdy psal Baudelaire Souvztažnosti (vyšly v roce 1857 ve sbírce

John Everett Mlllais,

Skenováno pro studijní účely

Symbolismus prostupuje jako intenzivní proud - díky více či méně opož-

Skenováno pro studijní účely

Skenováno pro studijní účely

Dívka pták a něžná, něžná a měkká jako hruď holubice

Skenováno pro studijní účely

V epifaniích vypracovávají spisovatelé jistou techniku vidění a občas se

Skenováno pro studijní účely

Paul Cézanne, Ani impresionisté nehodlají uskutečňovat transcendentální krásu:

Skenováno pro studijní účely

Vedle vojenské síly (imperialismus) a hospodářské moci (kapitalismus)

Měšťanský dům opracovány. Nenajdeme jediný obraz bez

Skenováno pro studijní účely

Od robustních tepaných rámů až po klavír, na který se učí hrát dcery,

Skenováno pro studijní účely

2. Železo a sklo: nová krása

Dekadentní krása je prodchnuta pocitem rozkladu, mrákotnosti, vyčer

Řecké umění nám tedy žádná vyobrazení strojů nezanechalo. Na stře

V této souvislosti bylo pojetí hmoty v současné estetice přehodnoce