1.

DEFINICE

PODSTATNÁ JMÉNA jsou

názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
máma, Věrka pes kniha laskavost plavání

KONKRÉTNÍ X ABSTRAKTNÍ
můžeme nemůžeme
si na ně sáhnout.

Některá podstatná jména mohou být schopna vyjadřovat jak konkrétní, tak abstraktní význam - poznáme z
kontextu: psaní (činnost, dopis), malba (obraz, činnost).

Určování podstatných jmen

Podstatná jména označují názvy:
● osob: máma, popelář, Sněhurka
● zvířat: pes, krokodýl, králík
● rostlin: fialka, lípa
● věcí: sešit, bota, omáčka
● činností: posilování, psaní
● vlastností: hrdost, chlad, pružnost
● dějů: tání, kvašení
● vztahů a pocitů: láska, blízkost, smutek
● vědních oborů a školních předmětů: zeměpis, cizí jazyk, medicína

2. MLUVNICKÉ KATEGORIE
PODSTATNÝCH JMEN
PÁD
ČÍSLO
ROD (u mužského ŽIVOTNOST a NEŽIVOTNOST).
2.1 PÁD
PÁDOVÉ OTÁZKY
1. Kdo, co? Nominativ
2. Koho, čeho? Genitiv
3. Komu, čemu? Dativ
4. Koho, co? Akuzativ
5. oslovujeme, voláme Vocativ
6. O kom, o čem? Locál
7. Kým, čím? Instrumental

1. pád nominativ Kdo? Co? Pracuje jako dělník. Sova létá tiše. Jana je moje spolužačka.

2. pád genitiv Koho? Cesta vedla z města. Běhal kolem domu. Chtěl sklenici vody. Poslouchali projev
Čeho? prezidenta.
3. pád dativ Komu? Navzdory počasí přišel včas. Objednal synovi špenát. Sednul si ke krbu.
Čemu?

4. pád akuzativ Koho? Co? Viděl lupiče krást. Přinesl obrázkovou knihu. Rychle šlápl na brzdy.

5. pád vokativ Oslovujeme Honzo, pojď sem! Pane Vomáčko, děkuji. Pane poslanče a pane soudce, dobrý den.
voláme

6. pád lokál O kom? O Nemluv pořád o jednorožcích. Pomáhali starým lidem v okolí školy. Na lednici je
čem? prach.

7. pád instrumentál S kým? S Kreslili tužkou. Vyznamenal se svou statečností. Jmenovali ho ředitelem.
čím?

!!! Při určování pádu se ptáme celou pádovou otázkou. To je důležité především u rozlišování 1. a 4. pádu,
které mají část pádové otázky stejnou (co?).

2.2 ČÍSLO
JEDNOTNÉ X MNOŽNÉ
Jak určíme mluvnické číslo? Ukážeme si ukazovacím zájmenem.

ten pes, ta fena, to štěně x ti psi/ty hrady, ty feny, ta štěňata

to listí, ta mládež x ty prázdniny
ten dobytek x ty Velikonoce
to nádobí x ty nádoby

ty jedny kalhoty / ty dvoje kalhoty

(1 ks, ale mn. č.) (2 ks, mn. č.)

Množné číslo se v některých případech používá i k označení jednotlivé osoby (vykání, onikání, královský
plurál, autorský plurál).
Většina podstatných jmen může vytvářet tvary jednotného i množného čísla, nazýváme je počitatelná.
Nepočitatelná jména oba tvary tvořit nemohou, nebo pouze omezeně.

2.2.1 PODSTATNÁ JMÉNA HROMADNÁ, POMNOŽNÁ A LÁTKOVÁ

(Není mluvnická kategorie!)

HROMADNÁ POMNOŽNÁ LÁTKOVÁ

vyjadřují pouze č. j. č. j. nevyjadřují vyjadřují č. j.
č. mn. nevyjadřují vyjadřují pouze č. mn. za urč. okolností také č. mn.

kamení Hradčany čaj

 obecenstvo brýle voda
ptactvo
káva x dvě kávy = dva šálky (množství)
Kup obě mouky.
(druhy - hladkou i polohrubou)
Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle.
Tvary množného čísla zde o množství nic nevypovídají, množství nám sděluje pouze číslovka (jedny, dvoje
atd.).

Jména látková označují hmotu nebo látku, která se jeví jako nerozčleněný celek. Tvary jednotného čísla
označují látku bez ohledu na její množství (litr, hrnek, gram atd.). Příklady: písek, mouka, pivo, zlato.

Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních
jevů. Podstatná jména hromadná mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věcí stejného druhu. Lze
je počítat jen jako celky nebo pomocí číslovek „málo/hodně/trochu“ (dvojí cukroví, málo listí, rostlinstvo,
žactvo, křoví).

2.3 ROD
MUŽSKÝ ŽENSKÝ STŘEDNÍ
ten pes, hrad ta fena to štěně
ti psi, ty hrady ty feny ta štěňata
Děti běhaly. Dítě běhalo.

Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta
žena – rod ženský, to dítě – rod střední).
Životnost podstatných jmen rodu mužského zjistíme, řekneme-li si jméno v 1. a 4. pádě:

● Pokud se tvar změní, je životný (ten sněhulák, vidím sněhuláka – životné).

● Pokud se tvar nezmění, je neživotný (ten hrad, vidím hrad – neživotné).

Pozor: Gramatická životnost se nemusí vždy shodovat s životností přirozenou. Například sněhulák,
kostlivec, nebožtík a strašák jsou rodu životného, i když nežijí. Naopak strom a keř jsou rodu
neživotného, i když jsou živé. Některá zákeřná slova navíc mohou mezi životností a neživotností
kolísat (např. ledoborec, slaneček, koníček, ukazatel).

2.3.1 ŽIVOTNOST A NEŽIVOTNOST MUŽSKÉHO RODU

ROD MUŽSKÝ
ŽIVOTNÝ X NEŽIVOTNÝ
 ! Koně, rodiče, lidičky běhali.

3. VZORY PODSTATNÝCH JMEN

Jak přiřadíme podstatné jméno ke vzoru? Podle zakončení v 1. a 2. pádu.
Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině
máme následující hlavní vzory:

● mužský rod
○ životný: pán, muž, soudce, předseda
○ neživotný: hrad, stroj
● ženský rod: žena, růže, píseň, kost
● střední rod: město, moře, kuře, stavení

Tyto vzory jsou pouze základní pomůckou. U některých z nich existují podvzory, některá slova se skloňují
nepravidelně či jsou nesklonná.
Jak poznáme, který vzor použít?

1. Určíme rod podstatného jména.

2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Skloňování podstatných jmen

Při skloňování podstatných jmen pomohou vzory:

1. vzory pro rod mužský: pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce,
2. vzory pro rod ženský: žena, růže, píseň, kost,
3. vzory pro rod střední: město, moře, kuře, stavení.

Někdy to ale není tak jednoduché.

Podstatná jména končící na -us, -um a -ismus

● Odtrhneme -us nebo -um a skloňujeme buď podle vzoru pán, nebo podle vzoru hrad/les.
○ dinosaurus bez dinosaura (pán), génius bez génia (pán), rytmus bez rytmu (hrad),
komunismus bez komunismu (hrad), muzeum bez muzea (les), linoleum bez linolea (les).
● U některých slov se -us neodtrhává.
○ citrus bez citrusu (hrad), rébus bez rébusu (hrad), cirkus bez cirkusu (hrad).
● Některá slova mají tzv. dvojí skloňování, správně je tvar s -us i bez něj.
○ globus bez globusu/globu, virus bez virusu/viru, sinus bez sinusu/sinu.

Skloňování slov oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena

● Pokud označují části lidského/zvířecího těla:

○ používáme v množném čísla tvary oči, uši (psí oči, králičí uši),
○ v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech oči, uši, ruce, nohy a jejich zdrobnělinách
zakončení -ma: s očima, ušima, rukama, ručičkama, nohama (pozor, ale s koleny a rameny).
● Pokud označují části věcí, které se pouze podobají rukám, nohám, uším, očím, ramenům a kolenům:
○ používáme v množném čísle tvary oka, ucha (oka na punčoše, mastná oka v polévce, ucha
od hrnce),
○ v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech ruce, nohy a jejich zdrobnělinách zakončení
-mi: s hodinovými ručičkami, stůl se čtyřmi nohami.
 Podstatná jména mužského rodu v 6. pádě množného čísla

● U podstatných jmen zakončených na -k(a), -h(a), -ch(a) je spisovné zakončení -ích (-ách je pouze
hovorové):
○ bok – v bocích (ne v bokách), břeh – na březích (ne na břehách), dluh – v dluzích (ne v
dluhách), rybník – v rybnících (ne v rybníkách), monarcha – o monarších (ne o
monarchách), hromadné prostředky – v hromadných prostředcích (ne prostředkách), kolega
– o kolezích (ne o kolegách).
● Zakončení -ách je rovnocené zakončení -ích ve zdrobnělinách:
○ rybníček – o rybníčcích i rybníčkách, balíček – v balíčcích i balíčkách.

3.1 TVARY 5. PÁDU PODSTATNÝCH JMEN RODU MUŽSKÉHO ZAKONČENÝCH V 1.

PÁDĚ ČÍSLA JEDNOTNÉHO NA -CE A -EC

3.2 PODSTATNÁ JMÉNA RODU MUŽSKÉHO

VE 3. A 6. PÁDU ČÍSLA JEDNOTNÉHO

Vzor pán: -u/-ovi (koncovku -ovi užíváme, pokud podstatné jméno stojí samo nebo na konci = poslední je
dlouhý).
Vzor muž: -i/-ovi (koncovku -ovi užíváme,pokud stojí samo nebo na konci = poslední je dlouhý).
Ve škole jsme se učili o skladateli Antonínu Dvořákovi.
Vzor předseda: -ovi
Zavoláme předsedovi Edovi Vachutkovi.
Půjdeme ke kamarádu Ferdovi Váchalovi.

3.3 NEPRAVIDELNOSTI VE SKLOŇOVÁNÍ NÁZVŮ PÁROVÝCH ČÁSTÍ TĚLA

SKLOŇOVÁNÍ NÁZVŮ PÁROVÝCH ČÁSTÍ TĚLA X SKLOŇOVÁNÍ PODLE VZORŮ

Dítě mávalo drobnýma ručičkama. x Na stole stál budík se svítícími ručičkami. (ženami)

Chlapec poslouchal svýma ušima. x Na polici stál hrnec s velkými uchy. (městy)
Oslík stříhal dlouhýma ušima.
Děvče mrkalo modrýma očima. x Na stole voněla polévka s mastnými oky. (městy)

Miminko kopalo baculatýma nohama. x V rohu stál o stěnu opřený stůl s dvěma/třemi V ohradě běhal kůň s
dvěma/třema zlomenými nohami. (ženami) bílýma nohama.

Stejné zakončení v 7. pádě mají také zdrobněliny (ručičkama, ouškama...)

Koncovce podstatného jména se také přizpůsobují koncovky jmen přídavných, zájmen i číslovek:
s dlouhýma ušima, svýma pracovitýma rukama, mezi čtyřma očima.
Naopak číslovky obě/dvě netvoří tvary s -i na konci:
křeslo s oběma dvěma polámanými područkami.