Větné členy

Holý větný člen

- Není rozvíjen jiným větným členem
- Např. Pes štěkal (není určeno, jaký pes je, kde se nachází apod.)
Rozvitý větný člen
- Rozvíjejí ho další větné členy, dodávají další informace o tomto členu
- Např. Sousedův pes štěkal na kolemjdoucí (pes je rozvitý slovem sousedům,
štěkal je rozvitý slovy na kolemjdoucí)
Několikanásobný větný člen
- Je zde více členů, jsou na stejné úrovni
- Např. Pes štěkal na kočku a kolemjdoucího
Podmět
- Spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici
- Obvykle v 1. pádě (kdo? co?)
- Vyjadřuje původce děje nebo nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti
- Např. Slunce svítí
- Jako podmět můžeš dát jakýkoliv slovní druh:
- Otec (podstatné jméno) pracuje.
- Poslední (přídavné jméno) se připraví.
- Ty jsi (zájmeno) můj bratr.
- Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské.
- Ne (částice) je mé poslední slovo.
- To tvé věčné ale (spojka) mě unavuje.
- Kdo přišel první (vedlejší věta podmětná), vyhrál.
- Nevyjádřený podmět
- V 1. a 2. osobě je nevyjádřený podmět základním typem podmětu; osobu
zpravidla jednoznačně určuje koncovka slovesa:
Např. Dokážu to (první osoba - já).
Dokážeš to (druhá osoba - ty).
Podmět se v těchto osobách vyjadřuje pouze tehdy, pokud ho chceme z
nějakého důvodu zdůraznit: Ty to dokážeš!
- Ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí situace nebo
kontextu.
Často se nevyjadřuje všeobecný podmět, který označuje nekonkrétní osobu
nebo skupinu osob:
Např. Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl ("někdo" - ona).
Tak nám zabili Ferdinanda ("oni").
Nevyjádřený je také podmět neurčitý: Hrklo ve mně. Je mi chladno. - Těmto
větám se mimochodem říká věty jednočlenné, jsou to obvykle věty, ve
kterých si místo podmětu řekneme “ono”.
- Rozvitý podmět
- Má další větné členy
- Např. Náš milovaný syn Jan Novák mladší, chlouba naší rodiny, spáchal
zločin.
- Několikanásobný podmět
- Několik výrazů, označují různé jevy skutečnosti, jsou na stejné úrovni
 - Jednotlivé členy několikanásobného podmětu mohou být navzájem spojeny
různými způsoby:
- Petr, Pavel a Adam mě mají rádi.
- To okno rozbil buď Petr, nebo Anička.
- Ne my, ale naše děti ponesou následky.
- Tatínek s maminkou jdou spát.
Přísudek
- Spolu s podmětem tvoří základní skladební dvojici
- Tvar přísudku je určen právě podmětem (závisí na něm), shoduje se s ním v osobě
a čísle, někdy také ve jmenném rodu a životnosti
- Přebírá od podmětu osobu, číslo, případně rod a životnost
- Podmět ovlivňuje přesnou podobu přísudku (Slečna běžela. Slečny běžely.)
- Vyjadřuje, co podmět dělá nebo co se s ním děje, v jakém stavu je => přisuzuje
nějakou činnost, stav nebo vlastnost
- Např. Táta (podmět) peče (přísudek) housky (předmět). Žák (podmět) byl
pochválen (přísudek) učitelem.
- Ptáme se - Co dělá podmět? nebo Co se děje s podmětem?
- Přísudek slovesný
- Přísudek je vyjádřen slovesem v určitém tvaru
- Nejčastější druh přísudku
- Např. Slunce svítí.
- Přísudek jmenný
- Přísudek vyjádřen podstatným nebo přídavným jménem
- Např. Sliby chyby, mladost radost
- Přísudek jmenný se sponou
- Jmenný přísudek je připojen k podmětu slovesem být v určitém tvaru
- Např. Velryba je savec, David je hubený, děti jsou veselé, tatínek je
myslivcem
- Může být vyjádřen i citoslovcem - např. holub frnk na střechu, žába hop do vody,
všichni hrr do vlaku
Přívlastek
- Blíže určuje podstatné jméno
- Může být vyjádřen:
- Podstatným jménem - např. úpravy textu (Jaké úpravy?)
- Přídavným jménem - např. Kvetoucí strom (Jaký strom?)
- Zájmenem - Např. Tvoje šplhavice (Čí šplhavice?)
- Číslovkou - Např. Čtvrté místo (Jaké místo?)
- Slovesem v infinitivu - Např. Přání zdokonalit (Jaké přání?)
- Příslovcem - Např. Cesta domů (Jaká cesta?)
- Ptáme se na něj: Jaký? Který? Čí? (Kvetoucí strom → jaký strom?)
- Přívlastek shodný
- Shoduje se s podstatným jménem v pádě, čísle a rodě
- Většinou stojí před podstatným jménem, někdy ale může stát i za ním, např.: v
odborných názvech (kočka domácí, doba bronzová)
- Často je vyjádřen přídavným jménem, zájmenem nebo číslovkou
- Např. Velký pes leze malým oknem. Naše kočka leze dírou. Tři čuníci jdou.
 - Přívlastek neshodný
- Při skloňování se nemění podle podstatného jména, které rozvíjí
- Obvykle stojí za podstatným jménem
- Často je vyjádřen podstatným jménem nebo slovesem v infinitivu, někdy i
příslovcem
- Např. Dostal jsem buchtu od babičky. Měl jsem chuť spát. Podívej se na ten
obraz vlevo.
- Přívlastek těsný
- Zužuje význam podstatného jména nebo zájmena, k němuž se vztahuje
- Vymezuje ze souboru objektů, které je možno označit užitým podstatným
jménem nebo zájmenem jen ty, které zároveň vyhovují i vlastnosti, vyjádřené
přívlastkem.
- Zpravidla jej tedy nelze vypustit z věty, aniž by se změnil její význam
- Neodděluje se čárkami
- Např. Cesta vinoucí se údolím byla blátivá. (Jedná se o tu jednu cestu, která
se vine údolím)
Stádo ovcí pasoucí se na Kozí hoře hlídali dva psi. (jedná se o to jedno
stádo, které se pase na Kozí hoře)
- Přívlastek volný
- Přívlastek volný nemá upřesňující ani rozlišující význam
- Podává další samostatnou informaci - doplňující nebo vysvětlující
- Lze jej vypustit z věty, aniž by se změnil její základní význam
- Odděluje se na začátku i na konci od dalších částí věty čárkami
- Např. Cesta, vinoucí se údolím, byla blátivá. (Jedná se o jakoukoliv cestu,
blíže se tu rozvíjí, že se cesta vinula údolím. Přívlastek nemá určit, o kterou z
cest jde, ale popsat vlastnost určité konkrétní cesty)
Stádo ovcí, pasoucí se na Kozí hoře, hlídali dva psi. (Pokud přívlastek
pasoucí se na Kozí hoře nemá vyjádřit, o které ze stád jde, ale doplnit informaci o tom, kde
se právě nacházelo určité konkrétní stádo)
- Je tedy vždycky důležité říct si, o kolik cest se jedná, z kolika cest
vybírám, jestli má tu jednu vlastnost pouze ten jeden předmět, nebo i
ostatní.
- Přístavek
- Druh shodného přívlastku
- Je tvořen podstatným jménem, popřípadě zájmenem nebo slovním spojením ve
funkci podstatného jména
- V širším pojetí může přístavek obdobným způsobem doplňovat (duplikovat) i
nejmenný větný člen
- Může být zase těsný, nebo volný
- Těsný - Např. Kazatel Jan Hus byl upálen v Kostnici.
- Volný - Např. Jan Hus, kazatel, byl upálen v Kostnici.
Předmět
- Vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho
- Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec
vznikla.
- Vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje.
- Např. Babička se zlobila na Pepíka. (Na koho se zlobila? Předmět ve 4. pádě)
 Smutně se loučil se svým domovem. (S čím se loučil? Předmět v 7. pádě)
Hodil Alíkovi gumový míček. (Hodil co? Předmět ve 4. pádě)
Posypala cukroví moučkovým cukrem. (Posypala ho čím? Předmět v 7. pádě)
- Na předmět se můžeme ptát pouze pádovými otázkami, předmět se může nacházet
v jakémkoliv pádu kromě 1. pádu (v 1. pádu je vždy podmět) a 5. pádu (oslovení)
- Důležité je si zapamatovat, že pokud se můžeme na větný člen zeptat i jinou než
pádovou otázkou (kde?, kam? kdy?), nejedná se o předmět, ale o příslovečné určení
- Pozor! Např. Polož to na stůl. Jako první nás napadne možná otázka: Na koho, co to
mám položit? Můžeme se ale také zeptat: Kam to mám položit? Na stůl. Protože
jsme vymysleli další otázkou, kterou se lze zeptat na větný člen, nejedná se o
předmět.
- Nejčastěji závisí na slovesu, někdy ale může být řízen také přídavným jménem
(pokud rozvíjí slovesně-jmenný přísudek), např. Taška je plná knih
- Předmět může být vyjádřen
- Podstatným jménem - např. péct cukroví, pozorovat vlaky, vyprávět o
zájezdu
- Zájmenem - Např. zamávat mu, rozesmát je, obejít se bez toho
- Přídavným jménem - Např. pomoci zraněnému, ošetřovat nemocné,
neubližovat mladším
- Infinitivem slovesa - Např. Přála si zhubnout, toužili vyhrát, nepotřebuje
pomoct
- Číslovkou - Např. Oběma zamávat
Příslovečné určení
- Vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu
- Ptáme se na něj: Kde? Kdy? Jak? Proč? Za jakým účelem? Z jaké příčiny? Za jakých
podmínek? atd. (V létě na stromě rostla jablka. Kdy na stromě rostla jablka? V létě.
Kde rostla v létě jablka? Na stromě.)
- Druhy příslovečného určení (PU):
- PU místa
- Ptáme se na něj: Kde? Odkud? Kudy? Kam?
- Např. Pes vlezl do boudy. Kam vlezl pes? Do boudy.
- PU času
- Ptáme se na něj: Kdy? Odky? Dokdy? Jak často? Jak dlouho?
- Např. Včera jsem přišla pozdě. Kdy jsem přišla pozdě? Včera.
- PU způsobu
- Ptáme se na něj: Jak? Jakým způsobem?
- Např. Vypadalo to hezky. Jak to vypadalo? Hezky.
- PU míry
- Ptáme se na něj: Do jaké míry? Jak moc? Nakolik?
- Např. Vypadalo to docela hezky. Jak moc hezky to vypadalo? Docela.
- PU příčiny
- Ptáme se na něj: Z jaké příčiny? Proč?
- Např. Kvůli dešti nešli na výlet. Proč nešli na výlet? Kvůli dešti.
- PU účelu
- Ptáme se na něj: Za jakým účelem?
- Např. Připili si na zdraví. Za jakým účelem? Na zdraví (aby byli
zdraví).
 - PU podmínky
- Ptáme se na něj: Za jakých podmínek?
- Např. Za deště nikam nepůjdu. Za jakých podmínek nikam nepůjdu?
Za deště.
- PU přípustky
- Ptáme se na něj: I přes co? Navzdory čemu?
- Např. Navzdory dešti šli ven. Navzdory čemu šli ven? Navzdory dešti.
Doplněk
- Závisí na 2 členech:
- Na slovesu (přísudku)
- Na podstatném jméně nebo případně zájmeně (většinou podmětu nebo
předmětu)
- Ptáme se na něj: Jaký? Jako kdo? Jako co? Jak? Kým, čím? atd.
- Obvykle stojí na konci věty
- Např. Nechal limonádu nedopitou. Jaká byla limonáda? Nedopitá. Jak ji nechal?
Nedopitou.
Otec byl zvolen prezidentem. Kým byl otec? Prezidentem. Kým byl zvolen?
Prezidentem.
Pavel viděl Josefa unaveného. Jaký byl Josef? Unavený. Jak Pavel Josefa
viděl? Unaveného.
Pozor na pořádek slov ve větě! Kdyby věta zněla Pavel viděl unaveného Josefa., pak
by slovo unaveného nebyl doplněk, ale přívlastek shodný