Syntax

Základní skladební dvojice:

Podmět:
- Původce děje, nebo o nositele vlastnosti či stavu
- Většinou vyjádřen 1. pádem podstatného jména, zájmena nebo číslovky
- Lze vyjádřit i infinitivem, vedlejší větou
Přísudek:
- Vyjadřuje činnost, stav nebo vlastnost
- Formálně je tvořen slovesem v určitém tvaru
- Sloveso v určitém tvaru tvoří přísudek jednoduchý
- Slovesa v neurčitém (např. infinitiv) tvaru mohou být součástí složeného přísudku spolu se
slovesem způsobovým nebo fázovým
- Spona – být, stát se -> přísudek jmenný se sponou, jmenná část může být vyjádřena i větou
vedlejší

Větné členy rozvíjející:

Předmět:
- Doplňuje ve větě sloveso např. mít hlad, podobný otci,
- Obvykle označuje věc, nebo osobu která je dějem zasažena
- Většinou vyjádřen podstatným jménem, nebo zájmenem např. nezná ji, infinitiv např. dokážu
mlčet
Příslovečné určení:
- Okolnosti, za kterých došlo k ději vyjádřenému přísudkem, obvykle označuje příslovečné
určení
- Závislost na slovesu např. jet pryč, přídavném jménu např. velmi komplikovaný nebo příslovci
např. moc hezky
- Druhy:
o určení místa – udává místo či směr (např. spí na zemi)
o určení času – udává dobu či trvání (např. spí v noci)
o určení způsobu – odpovídá na otázku jak?, patří sem určení způsobu (např. spí tvrdě),
míry (např. spí málo), prostředku (např. usnul díky prášku), účinku (např. vyspal se
dorůžova)
o určení příčiny – označuje příčinné vztahy: příčinu (např. nespí strachy), účel (např. spí
s  cílem načerpat sílu), podmínku (např. za světla neusne) a přípustku (např. usne i za
světla)
- bývá vyjádřeno příslovcem, podstatným jménem, zájmenem
Doplněk:
- vyjadřuje okolnosti úzce související s účastníkem děje, případně o jeho vlastnosti (např.
Marek vypadal čilý. Marka zastihli čilého)
- bývá vyjádřen podstatným jménem (např. Pracuje jako řidič. Považuji ho za zrádce),
přídavným jménem (např. Jan běhá bos.), zájmenem (např. Zvu je všechny), číslovkou (např.
Vidí je oba), infinitivem (např. Viděl ji běžet) a vedlejší větou (např. Viděl ji, jak běží.)
Přívlastek:
- přívlastek – určuje vlastnosti osob a věcí podle formálního vztahu k řídícímu jménu můžeme
rozlišit dva typy:
o přívlastek shodný:
  shoduje se s řídícím jménem v pádě, čísle a rodě, bývá vyjádřen přídavným
jménem (např. černá kočka), zájmenem (např. ten pes), číslovkou (např. třetí
den či podstatným jménem (např. mizera chlap)
 stojí většinou před jménem
 rozlišení:
 několikanásobný – části jsou rovnocenné a oddělené čárkou (např.
pracný, těžký úkol)
 postupně rozvíjející – spojení jména a jednoho přívlastku je
zpřesněno dalším přívlastkem, píše se bez čárky (např. můj starší syn)
 rozlišení dle postavení za jménem:
 přívlastek volný – neovlivňuje význam řídícího jména, od zbytku věty
oddělen čárkou (např. Teta Eva, žijící na vesnici, …), přívlastek lze
vynechat
 přívlastek těsný – omezuje význam řídícího jména, píšeme ho bez
čárek (např. Lidé žijící na vesnici mají …)
o Přívlastek neshodný:
 nemění svůj tvar, stojí za řídícím jménem a je vyjádřen podstatným jménem
v pádě prostém (např. kraj lesa) či předložkovém (např. den v zoo),
příslovcem (např. cesta tam) a infinitivem (např. vůle žít)

Souvětí
- dělí se na:
o věty hlavní – není závislá na druhých, může stát o samotě
o věty vedlejší – věta závislá ni jiné, nemůže stát samostatně
Souvětí souřadné:
- minimálně 2 věty hlavní
- mezi větami je významový poměr, vyjádřen pomocí spojek souřadících:
o slučovací – obě věty jsou rovnocenné (např. Spí a
strašně chrápe) a, i, ani, také,
slučovací
o stupňovací – druhá věta vyjadřuje vyšší stupeň rovněž, ani – ani
děje či vyšší závažnost (např. Chrápe, ba i mluví ze Nejen – ale i, ba i,
stupňovací
spaní) dokonce
o odporovací – obsahy vět jsou neslučitelné (např. Ale, avšak, jenže,
odporovací
Spí, ale nechrápe) nýbrž, přesto
o vylučovací – spojené věty nemohou nikdy platit Nebo, anebo, či,
vylučovací
současně, vždy platí jen jedna z nich (např. spí, buď – anebo
nebo bdí) příčinný Neboť
o příčinný – jedna věta udává příčinu děje druhé (a) proto, (a) tudíž,
(např. chrápe, neboť spí) důsledkový
(a) tak
o důsledkový – jedna věta vyplívá z obsahu druhé
vysvětlovací Vždyť, totiž
(např. Spí, a tak chrápe)
o vysvětlovací – jedna věta objasňuje obsah té druhé (např. Spí, vždyť chrápe)

Souvětí podřadné:
- maximálně 1 věta hlavní
- druhy vedlejších vět:
o podmětná – vyjadřuje podmět věty řídící (např. Zdá se, že souhlasíš)
o přísudková – vyjadřuje jmennou část přísudku věty řídící (např. Eva je pořád
/taková/, jakou jsem ji znával
o předmětná – vyjadřuje předmět věty řídící a je závislá na jejím přísudku (např. Koupil
Daně, co si přála. Zjistil, kdo to byl)
o příslovečná:
 místní – (např. Stalo se to tam, kde se loni potkali)
 časová – (např. Až vyjdeš z  domu, prozvoň mě)
 způsobová – (např. Řval, jako by ho na nože brali)
 příčinná – (např. Nepřijedu, protože jsem nemocná)
 účelová – (např. Drž mi palce, abych to všechno zvládl)
 podmínková – (např. Jestli to dokážeš, odměníme tě)
 přípustková – (např. Šli se projít, i když pršelo)
o doplňková – vyjadřuje doplněk věty řídící, bývá uvozena slovem jak (např. Slyšel, jak
nadává)
o přívlastková – vyjadřuje přívlastek a rozvíjí některé její podstatné jméno (např. Dopis,
který poslal v  úterý, ještě nedošel)