Funkce literárního díla a jeho recepce, literární vědy

- fce estetická
- Literární vědy - liter. teorie = poetika, jakou má dílo strukturu
- liter. kritika - hodnotí nově napsaná díla
- liter. historie - zkoumá vše, co bylo napsáno a určitým způsobem to třídí
- recepce = příjem literárního díla - jak ho přijímá/vnímá čtenář a jak si ho v mysli zpracuje
- Dílo žije vlastním životem nezávislým na autorovi
- Dílo se mění časem - rozdílné vnímání různých generací
- Dílo vyvolává pocit estetična - dojem krásy, pocit libosti, působí na lidské city, vyvolává pocit krásna)
- Příjem literárního díla, jeho vnímání, porozumění, subjektivní vztah a hodnocení se odehrávají
v rámci lidské psychiky
- Vztah autor - dílo - čtenář - prvky toho vztahu jsou vzájemně propojené. nemůžeme určit, který pojem z
trojice je nejdůležitější - autor - bez autora by nebylo literárního díla, bez díla by nebylo čtenářů, dílo spo-
juje autora i čtenáře, bez čtenáře

Struktura literárního díla

= uspořádání uměleckých prostředků, které se na díle podílejí

- strukturalismus - moderní pohled na literární dílo, myšlenkové hnutí

- Dílo musíme vnímat jako celek
- hlavní části a) tematika - soubor témat v literárním díle
- v literárním díle je více témat - vedlejší, hlavní

- témata se vzájemně doplňují, největší pozornost věnuje autor

hlavnímu tématu

- motiv = nejmenší nerozložitelná část témata ( např. Červené šaty)

- epizoda - uzavřený tematické celek, na který navazuje další tematický

celek, má samostatný charakter

- téma - sestává se z děje, postav prostředí, souhrn jednotlivých motivů

B) kompozice - způsob spojení a řazení tematických celků

- témata řadíme podle

- času děje - chronologická (události řazeny tak, jak šly časově za sebou(

- retrospektivní ( díváme se zpět v čase, častá u detektivek)

- rámcová - více příběhů vložených do příběhu hlavního (Pohádky

Tisíce a jedné noci)

- na základě příčiny a následku = kauzalita

- pomocí protikladů
 - pomocí opakování - uvědomění změny, čtenář si postupně zapamatuje děj

- pomocí gradace - například stupňování napětí

- pomocí pointování - pointa = hlavní myšlenka , smysl, hlavní smysl je na

konci

- pomocí asociace - asociace = volné sdružování představ ( něco nám

připomíná něco jiného bez přemýšlení - stůl, židle), používá se v moderní
literatuře

C) jazyk - Základem díla je jazyk - základem je spisovný jazyk, spisovatel používá všechny vrstvy jazyka k
vyjádření charakteru postavy(termíny, dialekt, expresiva = slova citově zabarvená, poetismy - básnické
výrazy - lunu, knižní výrazy - odvětil, slang, argot, vulgarismy)

- Spisovatel se chce vyjádřit originálně - ozvláštněný, bohatý jazyk

Obrazná pojmenování = tropy

= přenesená pojmenování

- založeny na přenášení významu

- epiteton - básnický přívlastek, neměl by být určující

- černý kůň a šedý vlk (šedý)

- antiteze - řeknu, popřu, vysvětlím ( vyletěla holubička, nebyla to holubička, byla to má

milá - přirovnávám svou milou k holubičce)

- přirovnání - skládá se z jevu přirovnávaného a jevu, ke kterému přirovnáváme pomocí spo-

jky jak/jako (černý jako uhel)

- metafora - přenášení významu na základě vnější podobnosti - větve obsypaly rubíny

květů ( červené květy) kapka štěstí, zub pily

- metonymie - přenášení významu na základě vnitřní souvislosti (poslouchal Smetanu)

- synekdocha - druh metonymie - záměna části za celek (měla krásný zlatý

vlas)

- personifikace - zosobnění, zvířata/věci se chovají jako živé ( okénka chalup na nás

přívětivě mrkala)

- perifráze - opis - nahrazení přímého pojmenování širším popisem (lev - král zvířat, země
vycházejícího slunce - Japonsko)

- eufemismus- zjemnění nepříjemného děje - rostl na něm trávníček

- ironie a sarkasmus - ironie - vyslovená informace myšlena s opačným významem,

sarkasmus = zesílená ironie - pěkně hnusný

- alegorie - jinotaj - nepřímé vyjádření děje, autor nechce skutečnost sdělit přímo nebo ji
nemůže otevřeně vyslovit (Ezop)

- oxymóron - nelogické spojení slov s protikladným významem (hlasité ticho)

Syntaktické prostředky = figury
- neobvyklé kombinace hlásek či slov

- Anafora - opakování stejných slov na začátku veršů

- Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí….
- Epifora - opakování stejných slov na konci veršů
- - Co to máš na té tkaničce ? Na krku na té tkaničce!
- Epanastrofa - opakování stejného slova na konci prvního a na začátku následujícího verše
- - Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína.
- Epizeuxis - opakování stejných slov v jednom verši
- je mi lehko, lehko jako do skoku
- Aposiopese - neukončená výpověď
- Uč se, nebo….

- syntax = skladba
- Syntaktické prostředky mohou mít estetické využití
- Délka vět -krátké ( používáme je v momentu napětí ) X dlouhé ( líčení )

Zvukové jazykové prostředky

- zvukomalba - řetězů řinčí hřmot - slova napodobují zvuky

- eufonie - libozvučná
- Kakofonie - nelibozvučná

Verš, prozódie
Verš = jeden řádek v básni

Strofa = uspořádání veršů = sloka

- volný verš - nepravidelný rytmus, rozdílnost v délce rytmu, náznak pravidelnosti v

přízvucích

Rým - zvuková shoda na konci verše

- verš dělíme na stopy (stopa-úsek, který se opakuje)

- těžká doba ⇒ značíme —

- lehká doba ⇒ značíme ∪
 - Druhy stop
- trochej (dvouslabičná stopa — ∪); přízvučná, nepřízvučná
- jamb (dvouslabičná stopa ∪ —); nepřízvučná, přízvučná
- daktyl (tříslabičná stopa — ∪ ∪); přízvučná, nepřízvučná, nepřízvučná

Rytmus = stále se opakující se zvukové schéma

- střídání těžkých a lehkých dob = přízvuk ( v čj na první slabice, vedlejší na každé

další liché slabice)

- metrum - schéma, jak rozdělit přízvuky ve verši, rytmické schéma, podle něj pracujeme s
prozaickými systémy

Prozódie - nauka o využití zvuk. Prvků ve verši

Přesah - neshoduje se syntaktickým členěním ( verš končí, ale věta pokračuje )

Metrum - schéma jak rozdělit přízvuky ve verši

Prozódické systémy
- prozodické systémy – principy využívající rytmické vlastnosti jazyka nebo jejich kombinace
- Sylabický - řeší počet slabik
- Sylabotónický - kombinace sylabického a tónického
- pravidelný počet slabik a přízvuků

- Tónický - řeší počet přízvuků (např. v AJ polykání slabik(

- Časoměrný - střídání dlouhých a krátkých slabik, v antické literatuře

- spondej (dvouslabičná stopa — — ); dlouhá, dlouhá

- hexametr - 6. stop, daktyl nebo spoutej

- pentametr - 5 stop, (2,5 a 2,5 stopy)

- elegické distichon = elegické dvojverší

- kombinace pentametru s hexametrem

- v básni hledáme tendenci = to, co převažuje, abychom mohli druh stopy určit
- Význam se pojí se zvukovou stránkou
Rým
= zvuková shoda na konci verše

A) přesný rým - končí na souhlásku - stačí, aby se rýmovala 1 slabika (den, ven)

- končí na samohlásku - musí se rýmovat 2 slabiky (hochu,

trochu)

B) Bohatý rým - rýmuje se více slabik , výrazná shoda trapnou, drapnou

C) Chudý rým - rýmuje se méně slabik než v rýmu přesném, nevýrazná shoda (snachu, trochu)
D) Rýmové echo - v jednom z případů se rýmuje celé slovo (dosud, osud)
E) Asonance - souzvuk , shoda samohlásek bez ohledu na samohlásky (panna, tráva, večeří, drůbeží)

Schémata rozložení rýmů na konci veršů

- Střídavý
- Sdružený
- Obkročný
- Přerývaný

Slohová výstavba v kompozici literárního díla - ŘEČ

VYPRAVĚČE, AUTORSKÁ ŘEČ
- řeč vypravěče - ve 3. nebo 1. osobě (er, ich-forma)
- 3. osobě - vypravěč není součástí děje
- 1. osobě - vypravěč je jednou z postav, účastní se děje
- autorská řeč = mluva postav
- Postavy realizujeme monologem, dialogem a vnitřním monologem
- Dialog =. Rozhovor, používá se přímá řeč
- Monolog - často v divadlech, mluva pouze jedné postavy

- Vnitřní monolog - myšlenky vyprávějícího subjektu

Jazyková výstavba v kompozici literárního díla - ŘEČ POSTAV
- řeč postav - přímá řeč - věta uvozovky + přímá řeč, od textu se odděluje uvozovkami
- Karel řekl: ,,Mám hlad.’’
- nevlastní přímá - neznačená, nepoužíváme uvozovky

- Karel řekl, mám hlad.

- nepřímá řeč - reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou

- Karel řekl, že má hlad

- polopřímá - pouze ve 3. osobě, vypráví vypravěč. Ale vlastně mluví poštval

- Obžalovaný se necítí vinen, obžalovaný na místě nikdy nebyl.

- Petr se díval na hodinky a mračil se.Přece to do kina musí stihnout, chce

ten film vidět .

Literární druhy a rozvíjení konfliktu

- lyrika - nemá děj, zachycuje jevy, přírodní, lidské, stavy duše, není zde vypravěč - lyrický subjekt
- epika - má děj, vypráví se
- Drama - má děj, hraje se
- Rozvíjení konfliktu

- v epice, ale hlavně dramatu

1) expozice - úvod, seznámení s postavami

2) kolize - střed

3) krize - děj se komplikuje

4) peripetie - zdánlivé rozuzlení

5)katarze - moment nejmocnějšího prožitku, moment nejmocnějšího působení

6) katastrofa - vyřešení konfliktu

Epické a lyrickoepické žánry

Epika
- román - epický útvar velkého rozsahu, mnoho postav, které se vyvíjejí
- Pracuje s řadou dějů, mohou se rozvíjet paralelně
- bajka - děj o lidech, zvířatech, která se chovají jako lidé, zakončená ponaučením, využívá alegorie, per-
sonifikace
- Zosobnění abstraktních prvků - pomocí alegorie se je snažíme zkonkrétnit (štěstí, láska)

- báje - v podstatě mýtus, příběh, kde hrdiny mohou být bohové

- Vznik v pokusu o výklad světa
- Spojení a navázání bájí a mýtů = mytologie
- pověst - příběh o místech a hrdinech, zachycuje národní minulost, základ je pravdivý
- Pohádka - epický útvar, ve které vystupuje nadpřirozeno,
- Střet dobra a zla, dobro vítězí
- Původně lidová/folklórní záležitost
- Nadpřirozené bytosti, magická čísla
- Ustálené začátky a konce ( Bylo nebylo. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec)
- Čas a místo pohádky nejsou určeny

- epos - rozsáhlá epická veršovaná báseň

- Využívá obrazných pojmenování
- Homér - Iljas a Odyssea
- Stálé přívlastky - epiteton constans (opakování epitet, Lstivý Odysseus - vyjadřuje běžně připiso-
vanou vlastnost a často se opakuje ve spojení se svým podstatným jménem)
- Druhy - hrdinský, náboženský, historický, rytířský
- Nejdůležitější žánr do 18. století
- povídka - epický útvar kratšího rozsahu, určena časově i místně
- Novela - epic útvar středního rozsahu
- Kondenzovaná - hutná, stručná, sevřená
- Méně postav, méně dějů než román