Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.

cz)
Seminárky.cz – když máte něco do školy

Sova Antonín: U řek

Báseň
U řek mám večer vlažný rád,
u řek, kde plno mušlí leží,
kde zvolna z řeky vstává chlad
a bílá pěna z dálky sněží.
-------------------------------------------------------
U řek mám břízy nejraděj
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a v dálce města rysy šeré.
-------------------------------------------------------
Rád u řek rybáře já zřím
za clonou par s lodičkou línou
se ploužit šerem večerním,
kdy červánky v mze modré hynou.
-------------------------------------------------------
A večer když se nachýlí
a měsíc v řece kdy se houpá,
ten noční chodec, napilý,
modravou parou, z vod jež stoupá:
-------------------------------------------------------
rád spřádám rytmus hudby pln
při vzpomínkách a sladké tuše
při šplounání ztišených vln
a při vzrušení celé duše.
-------------------------------------------------------
(Květy intimních nálad)

Rozbor
 hned v prvním verši je určen čas a prostor básně - ocitáme se „u řek“, „večer“
 množné číslo v příslovečném určení („u řek“) značí rozklenutost básnického pohledu do
celého kraje
 několikrát se v básni objevuje výraz "(mám) rád/nejraděj" - lyrický mluvčí tak manifestuje
svou citovou angažovanost v zobrazované krajině, nejde o žádný věcný popis
 v prvních dvou verších se anaforicky opakuje místní určení „u řek“ - objevuje se
mnohočetně v celé básni
 vstává chlad - personifikace
 chlad vstává zvolna - slov podobného významu najdeme v básni mnoho
 pěna sněží - slovesná metafora (sněžit může jen sníh, pohyb pěny sněžení jen připomíná)
Tento text byl stažen ze serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)
Seminárky.cz – když máte něco do školy

 pojmenování několika konkrétních přírodních reálií - břízy, olše, cvrčci, vážky - nikdy ale
nejde o prostý výčet, daný prvek je dourčen z hlediska citového vztahu mluvčího k němu
(mám rád...) nebo je blíže vnějškově charakterizován (olše, do nichž stín se dere) nebo je
vyzdvihnut některý jeho jednotlivý rys (zvuk, který vydávají cvrčci, či uskupení, které
svými těly vytvářejí vážky)
 stín se dere - personifikace
 a v dálce města rysy šeré - lyrický mluvčí má město rád snad právě proto, že z něho k
řekám doléhají jen jeho šeré obrysy (všimněme si, že v obou posledních verších prvních
dvou slok se objevuje - třebaže v různých pádech - podstatné jméno dálka)
 Sovova krajina není prostá člověka - v další sloce vystupuje postava rybáře
 clona par - lexikalizovaná metafora genitivní
 s lodičkou línou - zdrobnělina je opět projevem kladného citového vztahu mluvčího ke
kraji a všemu, co tento kraj zahrnuje; přívlastek „línou“ - odpovídá atmosféře stojatosti,
příjemné únavy, podobnou úlohu má i infinitiv „ploužit se“ ve verši následujícím (obě
slova navíc spojuje dvojhláska "ou", přítomná i v jiných slovech druhého verše sloky)
 ve třetím a čtvrtém verši třetí sloky se objevují tři barvy: šedá (šero večerní), červená nebo
některý její odstín (červánky) a modrá (modrá mha) - všechny tři barvy spolu splývají
(červánky se ztrácejí v modru mlhy, vše pak překrývá večerní šero) - stereotypnost tedy
proniká i do barevné škály
 čtvrtou slokou se posunuje čas, nastává noc
 měsíc se houpá - personifikace
 měsíc - noční chodec napilý / modravou parou (přesah) - metafora identifikační, souvisí s
předchozí personifikací (měsíc se houpá jako napilý noční chodec)
 všechny dosavadní sloky byly založeny na malířském vidění (i když jsme zaznamenali i
tepelný počitek - vstává chlad - a zvuk - cvrčků šum) - kvůli vytíženým slovesům (a nejen
kvůli nim) ale nelze mluvit o statičnosti, strnulé popisnosti; krajina je zachycena ve svém
stereotypu, jde ale o stereotyp plný života, pohybu
 citově angažovaný lyrický subjekt ve zmíněných slokách obhlížel krajinu kolem řek, ve
sloce poslední se obrací především sám k sobě; smyslová konkrétnost je vystřídána
určitou myšlenkovou abtrakcí, malířský charakter pozorování nahrazen zážitkem
hudebním (rytmus hudby pln, šplounání vln)
 příroda v prvních čtyřech slokách působila přítomně, aktuálně, poslední strofou do básně
vstupuje minulost („při vzpomínkách“) a budoucnost („a sladké tuše“)
 poslední sloka tak stojí vůči slokám ostatním v určité opozici
 vzrušení celé duše - citová angažovanost subjektu se potvrzuje nebo dokonce stupňuje
 báseň je psána v čtyřstopém (osmi- a devítislabičném) pravidelném jambu, střídají se
verše mužské a ženské
 důležitá funkce rýmu (je střídavý)