JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY UMĚLECKÉHO STYLU

- součástí jazykové výstavby literárního díla jsou tropy a figury

 tropy - jazykové prostředky založené na přenášení významu slov

 figury - jazykové prostředky založené na kombinování hlásek a slov s cílem
dosáhnout estetického účinku

1. obrazná pojmenování - tropy

a/ přímá:

 přirovnání – krásná jako kvítka na modranském džbánku; slzy co perly

 básnický přívlastek - označuje buď stálou vlastnost - žluté slunce nebo plní funkci
ozdobnou - stříbrný vítr

b/ nepřímá:

 metafora - přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti - zub pily, bledá tvář
luny
 personifikace (zosobnění) - druh metafory, přenesení lidských vlastnosti na neživé
objekty - kvetoucí strom lhal lásky žel
 synestézie - založena na přenesení pojmenování z jedné smyslové oblasti do jiné -
hořký pláč, žhavý rytmus
 metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti - celá Paříž byla v
pozoru; čteme Jiráska
 druhem metonymie je synekdocha - založena na záměně části a celku - a v létě tyčí se
tu kukuřičná zrna (klasy), nevytáhl paty z domu
 oxymóron - spojení slov, která se v doslovném významu vylučují - mrtvé milenky cit,
Svítání na západě
 eufemismus - zjemnění vyjádření - zesnul, odešel místo zemřel; opakem je
dysfemismus - natáhl bačkory
 ironie - posměšné vyjádření, využití slov v opačném významu - oslí uši právě ke
koruně sluší
 zesílenou ironii označujeme jako sarkasmus - a tak dostal Halfar místo
 hyperbola - nadsázka, zveličení skutečnosti - sto roků v šachtě žil
 litotes - zdrženlivé vyjádření, někdy chápáno jako opak hyperboly - není nejpilnější;
často spojeno s dvojím záporem - nelze nevidět
 perifráze - opis, kterým se vystihuje určitý jev nebo děj pomocí jeho typických znaků
- země vycházejícího slunce (Japonsko)
 alegorie (jinotaj) - vyjádření upozorňující skrytou formou na nějaký nedostatek, který
nemůže být přímo kritizován nebo pojmenován; alegorickou formu mají např. bajky -
kritika lidských negativních vlastností, které jsou ukázány na zvířatech
2. FIGURY

 aliterace - opakování stejné hlásky nebo skupiny hlásek na začátku dvou nebo více
sousedních slov - potkal potkan potkana
 paronomázie - hromadění slov zvukově shodných nebo velmi podobných - slavme
slavně slávu Slávů slavných
 onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy - na topole podle skal zelený
mužík zatleskal
 eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v textu - V mhách stříbrných
měsíčních paprsků se taví sníh
 kakofonie - nelibozvučnost, často souhláskové shluky s velkou frekvencí souhlásek s,
š, r, ř - Malověrní Čas kostižerný
 figury založené na opakování slov:
na začátku veršů - anafora - darmo, řeko, tvoje lkání, darmo tmavou nocí zní…
na konci veršů - epifora - Co to máš na té tkaničce,na krku na té tkaničce
ve větě, ve verši bezprostředně za sebou - epizeuxis - utichly továrny, utichly ulice
na konci a na začátku verše - epanastrofa- vybíral jsem celé plástve, celé plástve
černého medu
 gradace - stupňování významu - kde je voda modravá a nebe modravé a hory
modravější
 apostrofa - oslovení - Čechy krásné, Čechy mé, obraze rámu prastarého
 řečnická otázka - nevyžaduje odpověď - Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít?
 inverze - změněný slovosled, často se týká postavení přívlastku za jménem, které
rozvíjí - kde borový zaváněl háj
 antiteze - protikladné vyjádření - odněkud kůň vyjíždí; on nevyjíždí; on větrem letí
 pleonasmus - nadbytečné hromadění významově blízkých slov - hornické děti jdou si
hrát a já jsem slepý a já je nevidím
 tautologie - dvojí nebo víceré vyjádření téže věci - nevesely, truchlivy, jsou ty vodní
kraje
 asyndeton - bezespojkové připojování slov a vět - byla cesta nížinou, přes vody, luka,
bažinou
 polysyndeton - nadbytečné hromadění spojek - a stráně zastřené a vzhůru cesta sivá a
soumrak májový
 paralelismus - hromadění stejných syntaktických struktur a významů - do třetice
musím též krčmy vzpomenouti, k ní jsem celý život lnul, k ní chci vždycky lnouti
veršová výstavba

 týká se pouze poezie

 určíme, kolik slok a veršů obsahuje úryvek
 určíme druh rýmu:
 střídavý: a, b, a, b
Poledne v tom okamžení, A

táta přijde z roboty: B

a mně hasne u vaření A

pro tebe, ty zlobo, ty! B

 sdružený: a, a, b, b
Sedí babka při ohnisku, A

měří vodu z misky v misku, A

dvanáct misek v jedné řadě. B

Pán u baby na poradě. B

 obkročný: a, b, b, a
Šuhaj z Hané práce hledí a dbá, A

aniž v díle prahne po děvuše, B

ví, že žena raz za práh přikluše, B

tři dny a tři noci bude svatba. A

 přerývaný: a, b, c, b / a, b, c, a
Hoj, ty štědrý večere, A

ty tajemný svátku! B

Cože komu dobrého C

neseš na památku B

 postupný rým: a, b, c, d; a, b, c, d
V pokladu zapředeném A

v svit tmy, plující splavem, B

vše sněží a vše splývá. C

Proč na vás zapomenem A

sny naše v jitru plavém B

již do oken se dívá. C

 volný rým: nemá pravidelné schéma